20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/2

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. července 2021 – Evropská komise v. Polská republika

(Věc C-791/19) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Kárný režim platný pro soudce - Právní stát - Nezávislost soudců - Účinná právní ochrana v oblastech pokrytých unijním právem - Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU - Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie - Kárná provinění vyplývající z obsahu soudních rozhodnutí - Nezávislé kárné soudy zřízené zákonem - Dodržování přiměřené lhůty a práva na obhajobu v kárných řízeních - Článek 267 SFEU - Omezení práva a povinnosti vnitrostátních soudů předkládat Soudnímu dvoru žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce“)

(2021/C 382/02)

Jednací jazyk: polština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: původně K. Banks, S. L. Kalėda a H. Krämer, poté K. Banks, S. L. Kalėda a P. J. O. Van Nuffel, zmocněnci)

Žalovaná: Polská republika (zástupci: B. Majczyna, D. Kupczak, S. Żyrek, A. Dalkowska a A. Gołaszewska, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalobkyni: Belgické království (zástupkyně: C. Pochet, M. Jacobs a L. Van den Broeck, zmocněnkyně), Dánské království (zástupci: původně M. Wolff, M. Jespersen a J. Nymann-Lindegren, poté M. Wolff a J. Nymann-Lindegren, zmocněnci), Nizozemské království (zástupci: M. K. Bulterman a J. Langer, zmocněnci), Finská republika (zástupkyně: M. Pere a H. Leppo, zmocněnkyně), Švédské království (zástupkyně: C. Meyer-Seitz, H. Shev, A. Falk, J. Lundberg a H. Eklinder, zmocněnkyně)

Výrok

Polská republika tím, že

—

nezaručuje nezávislost a nestrannost Izby Dyscyplinarnej (kárného kolegia) Sądu Najwyższego (Nejvyšší soud, Polsko), jíž přísluší přezkum rozhodnutí vydaných v kárných řízeních se soudci [čl. 3 bod 5, článek 27 a čl. 73 odst. 1 ustawy o Sądzie Najwyższym (zákona o Nejvyšším soudu) ze dne 8. prosince 2017, v konsolidovaném znění zveřejněném v Dzienniku Ustaw Rzeczypospolitej Polskiej z roku 2019 (č. 825), ve spojení s článkem 9a ustawy o Krajowej Radzie Sądownictwa (zákon o Národní radě soudnictví) ze dne 12. května 2011, ve znění ustawy o zmianie ustawy o Krajowej Radzie Sądownictwa oraz niektórych innych ustaw (zákon o změně zákona o Národní radě soudnictví a některých dalších zákonů) ze dne 8. prosince 2017],

—

umožňuje, aby obsah soudních rozhodnutí mohl být kvalifikován jako kárné provinění soudců obecných soudů [čl. 107 odst. 1 ustawy – Prawo o ustroju sądów powszechnych (zákon o organizaci obecných soudů) ze dne 27. července 2001, ve znění pozdějších změn zveřejněných v Dzienniku Ustaw Rzeczypospolitej Polskiej z roku 2019 (č. 52, 55, 60, 125, 1469 a 1495), a čl. 97 odst. 1 a 3 zákona o Nejvyšším soudu, v konsolidovaném znění zveřejněném v Dzienniku Ustaw Rzeczypospolitej Polskiej z roku 2019 (č. 825)],

—

uděluje předsedovi Izby Dyscyplinarnej (kárného kolegia) Sądu Najwyższego (Nejvyššího soudu) diskreční pravomoc určit příslušný prvostupňový kárný soud ve věcech týkajících se soudců obecných soudů [čl. 110 odst. 3 a čl. 114 odst. 7 zákona o organizaci obecných soudů, ve znění pozdějších změn zveřejněných v Dzienniku Ustaw Rzeczypospolitej Polskiej z roku 2019 (č. 52, 55, 60, 125, 1469 a 1495)], a tudíž nezaručuje, aby byly kárné věci projednávány soudem „zřízeným zákonem“, a

—

nezaručuje, aby byly kárné věci týkající se soudců obecných soudů projednávány v přiměřené lhůtě (čl. 112b odst. 5 věta druhá tohoto zákona), a stanoví, že úkony související s ustanovením právního zástupce a s převzetím obhajoby tímto právním zástupcem nestaví běh kárného řízení (článek 113a téhož zákona) a že kárný soud vede řízení i v případě odůvodněné nepřítomnosti kárně obviněného soudce, který byl uvědomen, nebo jeho právního zástupce (článek 115a odst. 3 téhož zákona), a tudíž nezajišťuje dodržování práva na obhajobu kárně obviněných soudců obecných soudů,

nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU.

2)	Polská republika tím, že umožňuje, aby právo soudů předkládat Soudnímu dvoru Evropské unie žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce bylo omezeno možností zahájit kárné řízení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 267 druhého a třetího pododstavce SFEU.

3)	Polská republika ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.

4)	Belgické království, Dánské království, Nizozemské království, Finská republika a Švédské království ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 413, 9.12.2019.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/3

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. července 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d’État – Francie) – Fédération bancaire française (FBF) v. Autorité de contrôle prudentiel et de résolution (ACPR)

(Věc C-911/19) (1)

(„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Články 263 a 267 SFEU - Právně nezávazný akt Unie - Soudní přezkum - Obecné pokyny vydané Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA) - Dohled a mechanismy pro správu a řízení retailových bankovních produktů - Platnost - Pravomoc EBA“)

(2021/C 382/03)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d’État

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Fédération bancaire française (FBF)

Žalovaný: Autorité de contrôle prudentiel et de résolution (ACPR)

Výrok

Článek 263 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že takové akty, jako jsou obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) ze dne 22. března 2016 k dohledu a mechanismům pro správu a řízení retailových bankovních produktů (EBA/GL/2015/18), nemohou být předmětem žaloby na neplatnost podle tohoto článku.

Článek 267 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že podle tohoto článku má Soudní dvůr pravomoc posoudit platnost takových aktů, jako jsou obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) ze dne 22. března 2016 k dohledu a mechanismům pro správu a řízení retailových bankovních produktů (EBA/GL/2015/18).

3)	Unijní právo nevyžaduje, aby přípustnost námitky protiprávnosti, jež směřuje proti aktu Unie před vnitrostátním soudem, byla podmíněna tím, že se tento akt bezprostředně a individuálně dotýká účastníka sporu, který se této námitky dovolává.

4)	Zkoumání třetí předběžné otázky neodhalilo žádnou skutečnost, která by mohla ovlivnit platnost obecných pokynů Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) ze dne 22. března 2016 k dohledu a mechanismům pro správu a řízení retailových bankovních produktů (EBA/GL/2015/18).

(1) Úř. věst. C 61, 24.2.2020.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/4

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 2. srpna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Korkein oikeus – Finsko) – A v. B

(Věc C-262/21 PPU) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti - Nařízení (ES) č. 2201/2003 - Oblast působnosti - Článek 2 bod 11 - Pojem ‚neoprávněné odebrání [protiprávní přemístění] nebo zadržení dítěte‘ - Haagská úmluva ze dne 25. října 1980 - Žádost o navrácení malého dítěte, jehož rodiče ho mají ve společné péči - Státní příslušníci třetí země - Přemístění dítěte a jeho matky do členského státu příslušného k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu podle nařízení (EU) č. 604/2013 (Dublin III)“)

(2021/C 382/04)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein oikeus

Účastníci původního řízení

Žalobce: A

Žalovaná: B

Výrok

Článek 2 bod 11 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že protiprávní přemístění nebo protiprávní zadržení ve smyslu tohoto ustanovení nemůže představovat situace, kdy jeden z rodičů má bez souhlasu druhého rodiče vzít své dítě ze státu jeho obvyklého bydliště do jiného členského státu na základě rozhodnutí o přemístění přijatého prvním členským státem podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, a následně má ve druhém členském státě pobývat poté, co bylo toto rozhodnutí o přemístění zrušeno, avšak orgány prvního členského státu nerozhodly, že přemístěné osoby přijmou zpět nebo že jim povolí pobyt.

(1) Úř. věst. C 252, 28.6.2021.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/5

Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 22. června 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Bucureşti – Rumunsko) – SC Mitliv Exim SRL v. Agenţia Naţională de Administrare Fiscală, Direcţia Generală de Administrare a Marilor Contribuabili

(Věc C-81/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 53 odst. 2 a článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Základní práva - Zásada ne bis in idem - Souběh trestních a administrativních sankcí - Nepoužitelnost - Akcesorické daňové povinnosti - Úroky z částky zaplacené plátcem daně v rámci trestního řízení“)

(2021/C 382/05)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Tribunalul Bucureşti

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: SC Mitliv Exim SRL

Žalovaní: Agenţia Naţională de Administrare Fiscală, Direcţia Generală de Administrare a Marilor Contribuabili

Výrok

Články 2 a 63 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že v případě, kdy došlo k uskutečnění zdanitelných plnění a kdy se příslušná daň z přidané hodnoty stala splatnou, nelze částku – byť zaplacenou jen předběžně – určenou k úhradě příslušné daňové pohledávky považovat za vyplacenou bezdůvodně a z této částky nemohou plátci daně, který ji zaplatil, plynout úroky.

(1) Úř. věst. C 279, 24.8.2020

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/5

Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 22. června 2021 [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice Queen's Bench Division (Administrative Court) – Spojené království] – Výkon evropského zatýkacího rozkazu vydaného proti VA

(Věc C-206/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Justiční spolupráce v trestních věcech - Evropský zatýkací rozkaz - Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV - Článek 8 odst. 1 písm. c) - Evropský zatýkací rozkaz vydaný státním zastupitelstvím členského státu za účelem trestního stíhání na základě opatření spojeného s odnětím osobní svobody vydaného týmž orgánem - Neexistence soudního přezkumu před předáním vyžádané osoby - Důsledky - Účinná soudní ochrana - Listina základních práv Evropské unie - Článek 47“)

(2021/C 382/06)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court of Justice Queen's Bench Division (Administrative Court)

Účastníci původního řízení

Žalobce: VA

Za přítomnosti: Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ruse, Bulharsko

Výrok

Článek 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne 26. února 2009, vykládaný ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie a judikaturou Soudního dvora, musí být vykládán v tom smyslu, že požadavky na účinnou soudní ochranu, které musí požívat osoba, vůči níž je vydán evropský zatýkací rozkaz za účelem trestního stíhání, nejsou splněny, jestliže jak evropský zatýkací rozkaz, tak soudní rozhodnutí, na jehož základě je evropský zatýkací rozkaz vydán, vydává státní zástupce, kterého lze kvalifikovat jako „vystavující justiční orgán“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, přičemž uvedený evropský zatýkací rozkaz či zmíněné soudní rozhodnutí nemohou být před předáním vyžádané osoby vykonávajícím členským státem ve vystavujícím členském státě předmětem soudního přezkumu.

(1) Úř. věst. C 262, 10.8.2020.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/6

Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 1. července 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Pécsi Törvényszék – Maďarsko) – Tolnatext Bt. v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága

(Věc C-636/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Celní kodex Unie - Článek 22 odst. 6 - Článek 29 - Právo být vyslechnut - Řízení zahájená z úřední povinnosti - Článek 53 odst. 2 a článek 94 jednacího řádu Soudního dvora - Neupřesnění skutečností odůvodňujících nutnost odpovědi na předběžnou otázku za účelem vyřešení sporu v původním řízení - Zjevná nepřípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce“)

(2021/C 382/07)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Pécsi Törvényszék

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Tolnatext Bt.

Žalovaný: Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága

Výrok

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozhodnutím Pécsi Törvényszek (soud v Pécsi, Maďarsko) ze dne 30. října 2020 je zjevně nepřípustná.

(1) Úř. věst. C 62, 22.2.2021.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/7

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia no 4 de Castellón de la Plana (Španělsko) dne 12. května 2021 – Casilda v. Banco Cetelem SA

(Věc C-302/21)

(2021/C 382/11)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de Primera Instancia no 4 de Castellón de la Plana

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Casilda

Žalovaná: Banco Cetelem SA

Předběžné otázky

První předběžná otázka:

Ve světle zásady přednosti unijního práva v rámci její působnosti, konkrétně pak v rámci právní úpravy spotřebitelského úvěru a spotřebitelských smluv, vyvstává otázka, zda musí být posouzení slučitelnosti judikatury, kterou v souvislosti s výkladem a použitím Ley de 23 de julio de 1908, sobre nulidad de los contratos de préstamos usurarios (zákon ze dne 23. července 1908 o neplatnosti lichvářských úvěrových smluv), jakožto vnitrostátního právního předpisu, vydává Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) v posledním stupni, s unijním právem, provedeno „z moci úřední“ vnitrostátním soudem, vzhledem k tomu, že zmíněná judikatura má dopad nejen na neplatnost uzavřené smlouvy, ale i na určení „hlavního předmětu“ smlouvy o spotřebitelském úvěru revolvingového typu a přiměřenosti mezi „kvalitou a cenou“ poskytované služby, nebo naopak, jak prohlašuje španělský Tribunal Supremo (Nejvyšší soud), má tato povinnost posoudit slučitelnost s unijním právem a unijními směrnicemi podléhat nebo podřizovat se „petitu“ žalobce (dispoziční zásada); v tom smyslu, že pokud je „jediným nebo primárním“ návrhem zrušení spotřebitelského úvěru z důvodu jeho „lichvářské povahy“, ve smyslu návrhu založeného na vnitrostátním právním ustanovení, musí se mít za to, že „se neuplatní“ přednost unijního práva a jeho harmonizační dosah, přestože judikatura vydaná španělským Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) v oblasti výkladu a použití výše uvedeného zákona o lichvě má dopad na vymezení hlavního předmětu smlouvy a přiměřenosti mezi kvalitou a cenou spotřebitelského úvěru, což představuje záležitost, kterou by měl rozhodnout vnitrostátní soud.

ve světle výše zmíněné přednosti a rozsahu harmonizace práva Evropské unie a v rámci právní úpravy spotřebitelského úvěru a spotřebitelských smluv, vzhledem k tomu, že přímo v judikatuře španělského Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) je v mnoha rozsudcích opakovaně uvedeno, že „výjimka“ stanovená v čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13/ES (1), který představuje harmonizační ustanovení, byla v plném rozsahu provedena do španělského právního řádu, a že tedy není přípustné, aby vnitrostátní soud prováděl soudní přezkum cen; vzhledem k tomu, že španělský právní řád neobsahuje žádné právní ustanovení, které by tento soudní přezkum cen obecně umožňovalo nebo stanovilo, což platí i o samotném zákoně o lichvě z roku 1908; a také vzhledem k tomu, že nebyl posouzen případný nedostatek transparentnosti smluvní podmínky, kterou se určuje cena spotřebitelského úvěru, vyvstává otázka, zda čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13/EHS brání tomu, aby vnitrostátní soud na základě vnitrostátního právního předpisu, konkrétně výše zmíněného zákona o potírání lichvy z roku 1908, mimo přirozený dosah tohoto zákona v oblasti prohlášení neplatnosti uzavřené smlouvy, prováděl na základě pravomoci „ex nov[o]“„soudní přezkum“ zaměřený na hlavní předmět smlouvy, kterým se obecně určuje buď cena spotřebitelského úvěru chápaná ve vztahu k jeho běžnému úroku, nebo náklad spotřebitelského úvěru chápaný ve vztahu k jeho roční procentní sazbě nákladů.

vyvstává otázka, zda je postup, při němž vnitrostátní soud obecně přezkoumává určení ceny nebo nákladu spotřebitelského úvěru, aniž přitom existuje vnitrostátní právní ustanovení, které by tento postup výslovně umožňovalo, „slučitelný“ s článkem 120 SFEU, v souvislosti s otevřeným tržním hospodářstvím a zásadou smluvní svobody.

Druhá předběžná otázka:

Ve světle zásady přednosti práva Evropské unie a jeho harmonizačního dosahu, konkrétně v rámci směrnic upravujících spotřebitelský úvěr a spotřebitelské smlouvy, vzhledem k tomu, že zásada právní jistoty představuje nezbytný předpoklad řádného a účinného fungování vnitřního trhu se spotřebitelskými úvěry, vyvstává otázka, zda výše uvedená zásada právní jistoty, pro účely řádného fungování vnitřního trhu se spotřebitelskými úvěry, brání omezení roční procentní sazby nákladů, které může být na základě prohlášení španělského Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) obecně uloženo spotřebitelům ve smlouvě o spotřebitelském úvěru za účelem boje proti lichvě, a to na základě parametrů, které nejsou objektivní a přesné, ale vycházejí z pouhého přibližného porovnání, v tom smyslu, že každý z vnitrostátních soudů je může sám dle vlastního uvážení konkrétně určit pro účely vyřešení sporu, v němž rozhoduje.

(1) Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/9

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Mercantil no 3 de Valencia (Španělsko) dne 19. května 2021 – Tráficos Manuel Ferrer S.L. a další v. Daimler AG

(Věc C-312/21)

(2021/C 382/12)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de lo Mercantil no 3 de Valencia

Účastníci původního řízení

Žalobci: Tráficos Manuel Ferrer S.L., Ignacio

Žalovaná: Daimler AG

Předběžné otázky

Je s právem na plné odškodnění poškozeného v případě protisoutěžního jednání podle článku 101 SFEU a judikatury, která toto ustanovení vykládá, slučitelná právní úprava stanovená v čl. 394 odst. 2 LEC, která umožňuje, aby tento poškozený nesl část nákladů řízení v závislosti na výši částek neoprávněně zaplacených jako zvýšení ceny a které mu budou vráceny na základě částečného vyhovění jeho nároku na odškodnění, přičemž předpokladem vydání takového rozhodnutí je existence protisoutěžního jednání a příčinné souvislosti mezi tímto protisoutěžním jednáním a vznikem škody, která bude s jistotou uznána, vyčíslena a přiznána jako výsledek řízení?

Umožňuje pravomoc vnitrostátního soudu stanovit odhadem výši škody vyčíslit tuto škodu podpůrně a samostatně pomocí konstatování situace informační asymetrie nebo neřešitelných obtíží s vyčíslením, které nesmí bránit právu na plné odškodnění poškozeného protisoutěžním jednáním podle článku 101 SFEU ve spojení s článkem 47 Listiny, a to i v případě, že poškozený protisoutěžním jednáním spočívajícím v kartelové dohodě vyvolávající zvýšení ceny měl v průběhu řízení přístup k údajům, na nichž samotný žalovaný zakládá svoji odbornou studii s cílem vyloučit existenci nahraditelné škody?

Umožňuje pravomoc vnitrostátního soudu stanovit odhadem výši škody vyčíslit tuto škodu podpůrně a samostatně pomocí konstatování situace informační asymetrie nebo neřešitelných obtíží s vyčíslením, které nesmí bránit právu na plné odškodnění poškozeného protisoutěžním jednáním podle článku 101 SFEU a při jeho spojení s článkem 47 Listiny, a to i v případě, že poškozený protisoutěžním jednáním spočívajícím v kartelové dohodě vyvolávající zvýšení ceny uplatňuje svůj nárok na odškodnění vůči jednomu z adresátů správního rozhodnutí, jenž je nerozdílně odpovědný za tuto škodu, ale neuváděl na trh výrobek nebo službu pořízené dotyčným poškozeným?

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/9

Kasační opravný prostředek podaný dne 25. května 2021 PNB Banka AS proti usnesení Tribunálu (desátého senátu) vydanému dne 12. března 2021 ve věci T-50/20, PNB Banka AS v. ECB

(Věc C-326/21 P)

(2021/C 382/13)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: PNB Banka AS (zástupce: O. Behrends, Rechtsanwalt)

Další účastnice řízení: Evropská centrální banka (ECB)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zamítl napadené usnesení;

—

prohlásil na základě článku 264 SFEU rozhodnutí ECB ze dne 19. listopadu 2019, kterým se odmítá nařídit insolvenčnímu správci navrhovatelky umožnit právnímu zástupci zmocněnému představenstvem navrhovatelky přístup do jejích prostor, přístup k informacím, které má v držení, a k jejímu personálu a zdrojům, za neplatné;

—	v rozsahu, v němž Soudní dvůr není s to rozhodnout ve věci samé, vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí o žalobě na neplatnost; a

—	uložil ECB náhradu nákladů vynaložených navrhovatelkou v souvislosti s tímto kasačním opravným prostředkem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatelka dvanáct důvodů.

První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že se Tribunál chybně opřel o judikaturu týkající se žalob, které podaly osoby, jímž není akt určen, proti unijním nařizovacím aktům vyžadujícím provedení nebo přijetí vnitrostátních prováděcích aktů, a použil takovouto judikaturu na projednávanou věc, jež se týká přímé žaloby proti individuálnímu unijnímu aktu, který lze napadnout pouze žalobou na neplatnost podle článku 263 SFEU a má přímé účinky, aniž vyžaduje přijetí prováděcích opatření.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že napadené usnesení porušuje zásadu, podle které přístup k Soudnímu dvoru v rámci článku 263 SFEU nemůže záviset na členských státech.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že napadené usnesení není v souladu s výlučnou pravomocí Soudního dvora Evropské unie podle článku 263 SFEU.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že napadené usnesení není v souladu se zásadou, podle které procesní prostředek není účinný, pokud je ze strukturálních důvodů teoretický a iluzorní.

Pátý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že napadené usnesení porušuje článek 51 Listiny.

Šestý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že napadené usnesení je založeno na teleologicky chybném omezení pravomocí ECB v oblasti obezřetnostního dohledu.

Sedmý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál nezohlednil, že posouzení podle článku 47 Listiny musí být založeno na způsobu, jak příslušný unijní orgán skutečně jedná a může jednat, a nikoli pouze na jeho schopnosti vydávat závazné příkazy třetím stranám.

Osmý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že napadené usnesení je založeno na chybném rozlišování mezi právem v oblasti obezřetnostního dohledu a insolvenčním právem.

Devátý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál měl nesprávně za to, že ECB nemá vyžadovanou pravomoc.

Desátý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že napadené usnesení je založeno na chybném předpokladu, pokud jde o účinek odnětí povolení na pravomoc ECB.

Jedenáctý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál měl nesprávně za to, že ECB vyhověla rozsudku ze dne 5. listopadu 2019, ECB a další v. Trasta Komercbanka a další (C-663/17 P, C-665/17 P a C-669/17 P, EU:C:2019:923).

Dvanáctý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál náležitě neposoudil žalobní důvody navrhovatelky, pokud jde o právo být vyslechnut, požadavek uvést odůvodnění a zásadu nemo auditur.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Mercantil no 17 de Madrid (Španělsko) dne 27. května 2021 – European Superleague Company, S.L. v. Unión de Federaciones Europeas de Fútbol (UEFA) a Fédération internationale de football association (FIFA)

(Věc C-333/21)

(2021/C 382/14)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de lo Mercantil no 17 de Madrid

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: European Superleague Company, S.L.

Žalované: Unión de Federaciones Europeas de Fútbol (UEFA) y Fédération internationale de football association (FIFA)

Předběžné otázky

Musí být článek 102 SFEU vykládán v tom smyslu, že zakazuje zneužití dominantního postavení spočívající v tom, že FIFA a UEFA stanovily ve svých stanovách (zejména v článcích 22 a 71 až 73 stanov FIFA, článcích 49 a 51 stanov UEFA, stejně jako v jakémkoli článku podobného obsahu ve stanovách členských asociací a národních lig), že se vyžaduje předchozí povolení těchto subjektů, které si přisvojily výlučnou pravomoc k organizování nebo povolování mezinárodních soutěží klubů v Evropě, k tomu, aby třetí subjekt vytvořil novou celoevropskou soutěž klubů, jako je Superliga, zejména když neexistuje postup stanovený na základě objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií s ohledem na možný konflikt zájmů na straně FIFA a UEFA?

Musí být článek 101 SFEU vykládán v tom smyslu, že zakazuje, aby FIFA a UEFA ve svých stanovách vyžadovaly (zejména článcích 22 a 71 a 73 stanov FIFA, článcích 49 a 51 stanov UEFA, stejně jako v jakémkoli článku podobného obsahu ve stanovách členských asociací a národních lig) předchozí povolení těchto subjektů, které si přisvojily výlučnou pravomoc k organizování nebo povolování mezinárodních soutěží v Evropě, k tomu, aby třetí subjekt mohl vytvořit celoevropskou soutěž klubů, jako je Superliga, zejména když neexistuje postup stanovený na základě objektivních a nediskriminačních kritérií s ohledem na možný konflikt zájmů, který by mohl vzniknout na straně FIFA a UEFA?

Musí být články 101 a/nebo 102 SFEU vykládány v tom smyslu, že tato ustanovení zakazují jednání ze strany FIFA, UEFA, jejich členských federací a/nebo národních lig, spočívající v hrozbách přijetí sankcí proti klubům, které by se účastnily Superligy, a/nebo jejich hráčům, z důvodu odstrašujícího účinku, který mohou vyvolat? V případě přijetí sankcí v podobě vyloučení ze soutěží nebo v podobě zákazu účasti na reprezentačních zápasech, představovaly by tyto sankce, aniž by byly založeny na objektivních, transparentních a nediskriminačních kritériích, porušení článků 101 a/nebo 102 SFEU?

Musí být články 101 a/nebo 102 SFEU vykládány v tom smyslu, že jsou s nimi neslučitelná ustanovení článků 67 a 68 stanov FIFA v rozsahu, v němž označují UEFA a její národní členské federace jako „původní držitele všech práv odvozených od soutěží […], které spadají do jejich příslušné pravomoci“, a zbavují tak zúčastněné kluby a jakéhokoli organizátora alternativní soutěže původního vlastnictví těchto práv, čímž si přisvojují výlučnou pravomoc za jejich komercializaci?

Pokud FIFA a UEFA jako organizace, které požívají výlučné pravomoci k organizování a povolování mezinárodních soutěží fotbalových klubů v Evropě, zakáží nebo brání na základě výše uvedených ustanovení svých stanov rozvoji Superligy, musí být článek 101 SFEU vykládán v tom smyslu, že se na taková omezení hospodářské soutěže může vztahovat výjimka stanovená v tomto ustanovení, s ohledem na skutečnost, že je podstatně omezena výroba, je zakázáno, aby se na trhu objevily alternativní produkty k těm, které na trhu nabízejí FIFA/UEFA, a jsou omezeny inovace tím, že je bráněno jiným formám a podobám, čímž je vyloučena potenciální konkurence na trhu a omezena volba spotřebitele? Existuje pro takové omezení objektivní odůvodnění, které by umožňovalo dospět k závěru, že nejde o zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU?

Musí být články 45, 49, 56 a/nebo 63 SFEU vykládány v tom smyslu, že taková ustanovení, jako jsou ta, která jsou obsažena ve stanovách FIFA a UEFA (zejména článcích 22 a 71 až 73 stanov FIFA, článcích 49 a 51 stanov UEFA, stejně jako v jakémkoli článku podobného obsahu ve stanovách členských asociací a národních lig), představují omezení, které je v rozporu s některou ze základních svobod uznaných v uvedených článcích, když požadují předchozí povolení od těchto organizací k vytvoření celoevropské klubové soutěže, jako je Superliga, hospodářským subjektem členského státu?

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/12

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia no 10 bis de Sevilla (Španělsko) dne 27. května 2021 – Vicente v. Delia

(Věc C-335/21)

(2021/C 382/15)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de Primera Instancia no 10 Bis de Sevilla

Účastníci původního řízení

Žalobce: Vicente

Žalovaná: Delia

Předběžné otázky

Je zkrácené řízení o vymáhání odměny advokátem, v němž není umožněno, aby soud přezkoumal i bez návrhu případnou zneužívající povahu ujednání obsažených ve spotřebitelské smlouvě, v souladu se směrnicí 93/13 (1) a se zásadou efektivity této směrnice ve spojení s právem na účinnou právní ochranu podle článku 47 Listiny, vzhledem k tomu, že se v žádném stadiu tohoto řízení nepočítá se zásahem soudu, vyjma případu, kdy klient výše uvedenou žádost o odměnu napadne a následně některý z účastníků řízení podá žalobu proti konečnému rozhodnutí Letrado de la Administración de Justicia (soudní tajemník)

Je provedení případného soudního přezkumu zneužívající povahy v rámci zkráceného řízení výše uvedeného druhu, a to na návrh některého z účastníků řízení nebo i bez návrhu, v řízení o potestativním návrhu na přezkum rozhodnutí přijatého takovým mimosoudním orgánem, jako je soudní tajemník, přičemž tento přezkum musí být omezen pouze na předmět daného rozhodnutí a nejsou v něm přípustné jiné než listinné důkazy, které již účastníci řízení poskytli, v souladu se směrnicí 93/13 a zásadou efektivity této směrnice ve spojení s právem na účinnou právní ochranu podle článku 47 Listiny?

Musí se mít za to, že takové ujednání obsažené ve smlouvě uzavřené mezi advokátem a spotřebitelem, jako je sporné ujednání, které stanoví vyplacení odměny ve zvláštním případě zpětvzetí návrhu klientem před ukončením soudního řízení nebo dosažení dohody s danou institucí bez vědomí advokátní kanceláře nebo v rozporu s jejími pokyny, spadá do působnosti ustanovení obsažených v čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13, neboť se jedná o hlavní ujednání týkající se předmětu smlouvy, v tomto případě ceny?

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, může být výše uvedené ujednání, které určuje odměny odkazem na tarif advokátní komory, v němž se stanoví různá pravidla pro každý konkrétní případ zvlášť, a které nebylo v předem poskytnutých informacích nijak zmíněno, považováno za jasné a srozumitelné ve smyslu výše uvedeného čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13?

V případě záporné odpovědi na předchozí otázku, lze začlenění takového ujednání, jako je sporné ujednání, které určuje odměny advokáta pouhým odkazem na tarif advokátní komory, v němž se stanoví různá pravidla pro každý konkrétní případ zvlášť, a které nebylo v obchodní nabídce ani v předem poskytnutých informacích nijak zmíněno, do smlouvy uzavřené mezi advokátem a spotřebitelem, považovat za nekalou praktiku ve smyslu směrnice 2005/29 (2)?

(1) Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288, oprava Úř. věst. 2016, L 303, s. 26).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22)

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal da Relação do Porto (Portugalsko) dne 4. června 2021 – ING Luxembourg SA v. VX

(Věc C-346/21)

(2021/C 382/16)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal da Relação do Porto

Účastnice původního řízení

Odvolatelka: ING Luxembourg SA

Odpůrkyně: VX

Předběžné otázky

1)	Je třeba článek 8 nařízení (ES) č. 1393/2007 (1) vykládat v tom smyslu, že lze za okolností projednávané věci doručení doporučeným dopisem určeným společnosti se sídlem v jiném členském státě, aniž je použit formulář uvedený v příloze II nařízení č. 1393/2007, považovat za platné?

Je třeba nařízení (ES) č. 1393/2007 a zásady unijního práva, které jsou v něm obsaženy, vykládat v tom smyslu, že brání použití čl. 191 odst. 2 portugalského Código de Processo Civil (občanský soudní řád) na projednávanou věc v tom rozsahu, v němž uvedené ustanovení stanoví, že neplatnosti doručení je nutné se dovolávat v určité lhůtě (a sice ve lhůtě stanovené pro vyjádření k žalobě)?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (doručování písemností) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 (Úř. věst. 2007, L 324, s. 79).

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgerichts Hamburg (Německo) dne 14. června 2021 – R. T. v. Hauptzollamt Hamburg

(Věc C-368/21)

(2021/C 382/17)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgerichts Hamburg

Účastníci původního řízení

Žalobce: R. T.

Žalovaný: Hauptzollamt Hamburg

Předběžné otázky

Musí být články 30 a 60 směrnice 2006/112/ES (1) vykládány v tom smyslu, že místem dovozu dopravního prostředku registrovaného ve třetí zemi, při jehož vstupu do Unie došlo k porušení celních předpisů, je ve vztahu k dani z přidané hodnoty členský stát, v němž došlo k porušení celních předpisů a kde byl dopravní prostředek poprvé použit v Unii jako dopravní prostředek, nebo členský stát, v němž je usazena osoba, která porušila povinnosti vyplývající z celních předpisů a vozidlo v tomto členském státě používá?

2)	Pro případ, že místem dovozu je jiný členský stát než Německo: Porušuje ustanovení členského státu, podle nějž se čl. 87 odst. 4 nařízení (EU) č. 952/2013 (2) příslušně použije na daň z přidané hodnoty při dovozu, směrnici 2006/112/ES, zejména její články 30 a 60?

(1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1).

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1).

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshofs (Rakousko) dne 17. června 2021 – Freikirche der Siebenten-Tags-Adventisten in Deutschland KdöR

(Věc C-372/21)

(2021/C 382/18)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerichtshofs (Rakousko)

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka v řízení o opravném prostředku „Revision“: Freikirche der Siebenten-Tags-Adventisten in Deutschland KdöR

Odpůrce: Bildungsdirektion für Vorarlberg

Předběžné otázky

Spadá situace, kdy náboženská společnost, která je uznaná a usazená v členském státě Evropské unie, požádá v jiném členském státě o poskytnutí dotace soukromé škole, kterou uznala za konfesní a která je v tomto jiném členském státě provozována sdružením registrovaným podle práva tohoto jiného členského státu, s ohledem na článek 17 SFEU do oblasti působnosti unijního práva, zejména článku 56 SFEU?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

2)	Musí být článek 56 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní normě, která jako podmínku poskytování dotací konfesním soukromým školám stanoví uznání žadatele za církev nebo náboženskou společnost podle vnitrostátního práva?

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour d’appel de Mons (Belgie) dne 24. června 2021 – Ryanair DAC v. Happy Flights Srl, dříve Happy Flights Sprl

(Věc C-386/21)

(2021/C 382/19)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour d’appel de Mons

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Ryanair DAC

Žalovaná: Happy Flights Srl, dříve Happy Flights Sprl

Předběžné otázky

Musí být čl. 7 bod 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1) vykládán v tom smyslu, že se pojem „nároky ze smlouvy“ ve smyslu tohoto ustanovení vztahuje na žalobu na náhradu škody podanou na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (2), společností vymáhající pohledávky, která je ve vztahu ke smlouvě o přepravě třetí stranou a která se dovolává svého postavení nabyvatele pohledávky cestujícího, avšak neprokazuje, že vstoupila do všech práv a povinností původní smluvní strany?

2)	V případě kladné odpovědi na první otázku, musí být čl. 7 bod 1 písm. a) a čl. 7 bod 1 písm. b) nařízení č. 1215/2012 vykládány v tom smyslu, že místem plnění závazku, na němž je žaloba založena, je místo plnění smlouvy o letecké dopravě, tedy místo odletu či příletu, nebo případně jiné místo?

(1) Úř. věst. 2012, L 351, s. 1.

(2) Úř. věst. 2004, L 46, s. 1, Zvl. vyd. 07/08, s. 10.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Erfurt (Německo) dne 23. června 2021 – A v. B

(Věc C-388/21)

(2021/C 382/20)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Erfurt

Účastníci původního řízení

Žalobce: A

Žalovaná: B

Předběžné otázky

Je účelem a cílem čl. 18 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a článku 46 směrnice 2007/46/ES (1) ve spojení s články 4, 5 a 13 nařízení (ES) č. 715/2007 (2) také ochrana zájmů individuálních nabyvatelů motorových vozidel a jejich majetku? Patří mezi ně také zájem individuálního nabyvatele vozidla nenabýt vozidlo, které nesplňuje požadavky unijního práva, zejména nenabýt vozidlo, které je vybaveno nepřípustným odpojovacím zařízením podle čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007?

Vyžaduje unijní právo, zejména zásada efektivity a evropská základní práva, jakož i vlastní práva přírody, aby existoval občanskoprávní nárok na náhradu škody nabyvatele vozidla ve vztahu k výrobci motorových vozidel v případě jakéhokoliv zaviněného – z nedbalosti nebo úmyslného – jednání výrobce vozidla, když uvádí do provozu motorové vozidlo, které je vybaveno nepřípustným odpojovacím zařízením podle čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007 , kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1).

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. L 171, 29.6.2007, s. 1).

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht München I (Německo) dne 29. června 2021 – KT, NS v. FTI Touristik GmbH

(Věc C-396/21)

(2021/C 382/21)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht München I

Účastníci původního řízení

Žalobci: KT, NS

Žalovaná: FTI Touristik GmbH

Předběžné otázky

Představují omezení s ohledem na infekční chorobu vyskytující se cestovní destinaci rozpor se smlouvou ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice (EU) 2015/2302 (1) i tehdy, když z důvodu celosvětového rozšíření infekční choroby byla taková omezení zavedena jak v místě bydliště cestujícího, tak v jiných zemích?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (Úř. věst. 2015, L 326, s. 1).

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Francie) dne 28. června 2021 – Conseil national des barreaux, Conférence des bâtonniers, Ordre des avocats du barreau de Paris v. Premier ministre, Ministre de l’Economie, des Finances et de la Relance

(Věc C-398/21)

(2021/C 382/22)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobci: Conseil national des barreaux, Conférence des bâtonniers, Ordre des avocats du barreau de Paris

Žalovaní: Premier ministre, Ministre de l’Economie, des Finances et de la Relance

Předběžné otázky

—

Porušuje čl. 8ab odst. 5 směrnice 2011/16 (1) právo na spravedlivý proces zaručené článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod tím, že v zásadě nevylučuje advokáty plnící úkoly v rámci soudního řízení z okruhu zprostředkovatelů, kteří musí daňové správě poskytovat informace nezbytné k oznámení mezinárodního daňového uspořádání nebo kteří musí informovat o této povinnosti jiného zprostředkovatele?

—

Porušuje čl. 8ab odst. 5 směrnice 2011/16 právo na respektování korespondence a soukromého života zaručené článkem 7 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod tím, že v zásadě nevylučuje advokáty podílející se na posouzení právní situace jejich klienta z okruhu zprostředkovatelů, kteří musí daňové správě poskytovat informace nezbytné k oznámení mezinárodního daňového uspořádání nebo kteří musí informovat o této povinnosti jiného zprostředkovatele?

(1) Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1).

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/17

Kasační opravný prostředek podaný dne 6. července 2021 Radou Evropské unie proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 21. dubna 2021 ve věci T-322/19, El-Qaddafi v. Rada

(Věc C-413/21 P)

(2021/C 382/23)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Rada Evropské unie (zástupci: V. Piessevaux, M. Bishop, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Aisha Muammer Mohamed El-Qaddafi

Návrhová žádání

Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek Tribunálu;

—	vydal konečné rozhodnutí o otázkách, které jsou předmětem projednávaného kasačního opravného prostředku, a zamítl žalobu podanou žalobkyní a

—	uložil žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení a řízení ve věci T-322/19.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Rada tvrdí, že Tribunál v napadeném rozsudku ve věci T-322/19 pochybil v následujících bodech:

—	první důvod kasačního opravného prostředku: porušení článku 47 Listiny základních práv Evropské unie a článku 36 statutu Soudního dvora, ve spojení s jeho čl. 53 odst. 1, a nesprávný výklad rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1333 (1);

—	druhý důvod kasačního opravného prostředku: nesprávný výklad čl. 8 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 rozhodnutí Rady 2015/1333 a čl. 6 odst. 1 nařízení Rady 2016/44 (2);

—	třetí důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál zkreslil argumenty Rady, porušil zásadu, že vyjádření musí být vykládána v souladu s jejich skutečným zněním, nesprávně vyložil rozhodnutí Rady 2015/1333 a nařízení Rady 2016/44 a porušil článek 47 Listiny základních práv Evropské unie;

—

čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál zkreslil důkazy, porušil zásadu, že dokumenty a vyjádření musí být vykládány v souladu s jejich skutečným zněním, porušil článek 36 statutu Soudního dvora, ve spojení s jeho čl. 53 odst. 1, a porušil článek 263 SFEU a článek 47 Listiny základních práv.

(1) Rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1333 ze dne 31. července 2015 o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Libyi a o zrušení rozhodnutí 2011/137/SZBP (Úř. věst. 2015, L 206, s. 34).

(2) Nařízení Rady (EU) 2016/44 ze dne 18. ledna 2016 o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Libyi a o zrušení nařízení (EU) č. 204/2011 (Úř. věst. 2016, L 12, s. 1).

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/18

Kasační opravný prostředek podaný dne 16. července 2021 společností Ryanair DAC proti rozsudku Tribunálu (desátého rozšířeného senátu) vyhlášenému dne 19. května 2021 ve věci T-628/20, Ryanair v. Komise (Španělsko; COVID-19)

(Věc C-441/21 P)

(2021/C 382/24)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Ryanair DAC (zástupci: V. Blanc, E. Vahida a F.-C. Laprévote, avocats, S. Rating, abogado, a I. G. Metaxas-Maranghidis, dikigoros)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Španělské království, Francouzská republika

Návrhová žádání

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek;

—	na základě článků 263 SFEU a 264 SFEU určil, že rozhodnutí Komise C(2020) 5414 final ze dne 31. července 2020 o státní podpoře SA.57659 (2020/N) – Španělsko – COVID-19 – Rekapitalizační fond je neplatné, a

—	rozhodl, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Ryanair a že vedlejší účastníci prvostupňového řízení a případní vedlejší účastníci tohoto řízení o kasačním opravném prostředku ponesou vlastní náklady řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatelka šest důvodů.

První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit odmítnutím tvrzení navrhovatelky, že došlo k bezdůvodnému porušení zásady nediskriminace.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutečností, kterých se měl Tribunál dopustit v souvislosti s tvrzením navrhovatelky o narušení svobody usazování a volného pohybu služeb.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutečností, kterých se měl Tribunál dopustit zamítnutím žalobního důvodu navrhovatelky týkajícího se nesprávně provedeného poměření účinků.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení, kterých se měl Tribunál dopustit kvalifikováním podpory jako režimu podpor.

Pátý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutečností, kterých se měl Tribunál dopustit v souvislosti s tím, že Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení.

Šestý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutečností, kterých se měl Tribunál dopustit v souvislosti s tím, že Komise neuvedla odůvodnění.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/19

Kasační opravný prostředek podaný dne 15. července 2021 společnostmi ITD, Brancheorganisation for den danske vejgodstransport A/S, Danske Fragtmænd A/S proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vyhlášenému dne 5. května 2021 ve věci T-561/18, ITD a Danske Fragtmænd v. Komise

(Věc C-442/21 P)

(2021/C 382/25)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: ITD, Brancheorganisation for den danske vejgodstransport A/S, Danske Fragtmænd A/S (zástupkyně: L. Sandberg-Mørch, advokátka)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Jørgen Jensen Distribution A/S, Dansk Distribution A/S, Dánské království

Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelky“) navrhují, aby Soudní dvůr:

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 5. května 2021, T-561/18, v rozsahu, v němž zamítl žalobní důvody navrhovatelek spočívající v tom, že se Komise setkala ze závažnými obtížemi, když dospěla k závěru, že náhrada za povinnost univerzální poštovní služby (PUS) představuje slučitelnou podporu; že se Komise setkala ze závažnými obtížemi, když dospěla k závěru, že státní záruka byla existující podporou; a že se Komise setkala ze závažnými obtížemi také při jejím posouzení nesprávného přiřazení nákladů;

—	uložil protistraně povinnost nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení navrhovatelek.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1.	Zaprvé se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslil skutkový stav, když rozhodl, že se Komise nesetkala se závažnými obtížemi, pokud jde o vyloučení z ČUN nehmotných přínosů (spočívajících v dobré pověsti podniku a celostátním pokrytí), kterých Post Danmark požívala díky PUS.

Zadruhé se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že se Komise nesetkala se závažnými obtížemi, když shledala podporu slučitelnou na základě rámce pro SOHZ, pro účely plnění PUS, ale poté schválila podporu určenou pro náklady na propuštění zaměstnanců v kontextu přeměny/restrukturalizace společnosti Post Danmark.

Zatřetí se Tribunál v rozporu s čl. 107 odst. 1 a čl. 108 odst. 2 SFEU dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že se Komise nesetkala se závažnými obtížemi, když konstatovala, že přeřazení společných nákladů společností Post Danmark na účet PUS nepředstavuje státní podporu.

Navrhovatelky tvrdí, že nesprávný závěr Tribunálu spočívá na dvou právních pochybeních, která odpovídají dvěma dílčím výtkám:

a.	Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že čl. 4 odst. 4 písm. c) účetních předpisů z roku 2006 a čl. 4 odst. 3 písm. c) účetních předpisů z roku 2011 jsou jen zvláštním použitím zásad stanovených v písmenech a) a b) uvedených ustanovení na PUS.

b.	Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že řádnost přiřazení společných nákladů společnosti Post Danmark je prokázána skutečností, že účty společnosti Post Danmark byly předmětem pravidelných auditů.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/19

Žaloba podaná dne 16. července 2021 – Evropská komise v. Irsko

(Věc C-444/21)

(2021/C 382/26)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: C. Hermes a M. Noll Ehlers, zmocněnci)

Žalovaný: Irsko

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr

—

prohlásil, že Irsko nesplnilo své povinnosti podle čl. 4 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (1) (dále jen „směrnice“) tím, že

—

nevyhlásilo co nejdříve a nejpozději do šesti let jako zvláštní oblasti ochrany 217 lokalit ze 423 lokalit významných pro Společenství v atlantské biogeografické oblasti, které byly uvedeny v rozhodnutí Komise 2004/813/ES (2) ze dne 7. prosince 2004, aktualizovaném rozhodnutím Komise 2008/23/ES ze dne 12. listopadu 2007 (3) a rozhodnutím Komise 2009/96/ES ze dne 12. prosince 2008 (4);

—	nestanovilo podrobné cíle ochrany specifické pro 140 lokalit ze 423 lokalit uvedených ve výše uvedených rozhodnutích Komise; a

—	nestanovilo nezbytná ochranná opatření, která odpovídají ekologickým požadavkům typů přírodních stanovišť v příloze I a druhů uvedených v příloze II směrnice pro žádnou ze 423 lokalit uvedených ve výše uvedených rozhodnutích Komise.

—	uložil Irsku náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise má za to, že Irsko nedokázalo zřídit a spravovat svou síť Natura 2000 v souladu s právními požadavky stanovenými ve směrnici.

Zaprvé, Irsko nesplnilo své povinnosti podle čl. 4 odst. 4 směrnice tím, že co nejdříve a nejpozději do šesti let nevyhlásilo jako zvláštní oblast ochrany všech 423 lokalit uvedených ve výše uvedených rozhodnutích Komise. Toto opomenutí se týkalo 217 lokalit do konce období stanoveného v dodatečném odůvodněném stanovisku.

Zadruhé, Irsko nedodrželo čl. 4 odst. 4 směrnice tím, že pro každou ze 423 dotyčných lokalit nestanovilo cíle ochrany specifické pro danou lokalitu. Toto opomenutí se týkalo 140 lokalit do konce období stanoveného v dodatečném odůvodněném stanovisku.

Zatřetí, Irsko nezavedlo nezbytná ochranná opatření, která odpovídají ekologickým požadavkům typů přírodních stanovišť v příloze I a druhů uvedených v příloze II podle čl. 6 odst. 1 směrnice pro 423 lokalit, kterých se toto porušení týká. Irská praxe týkající se ochranných opatření vedla k situaci, kdy žádná ze 423 lokalit, kterých se toto porušení týká, neměla do konce období stanoveného v dodatečném odůvodněném stanovisku ochranná opatření odpovídající právním požadavkům čl. 6 odst. 1 směrnice. Mnoho lokalit nemělo vůbec žádná ochranná opatření. Jiné lokality měly ochranná opatření pouze pro část příslušných typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I a druhů uvedených v příloze II, které se v těchto lokalitách významně vyskytují. Kromě toho ve velkém počtu lokalit chyběla ochranná opatření založená na jasně definovaných cílech ochrany konkrétních lokalit. Kromě toho Irsko také obecně a soustavně nedodržovalo čl. 6 odst. 1 směrnice tím, že stanovilo ochranná opatření, která nebyla dostatečně přesná a podrobná a neřešila všechny významné tlaky a hrozby.

(1) Úř. věst. 1992 L 206, s. 7.

(2) 2004/813/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 7. prosince 2004 kterým se přijímá seznam lokalit významných pro Společenství v atlantské biogeografické oblasti podle směrnice Rady 92/43/EHS (Úř. věst. L 387, s. 1).

(3) 2008/23/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 12. listopadu 2007 , kterým se přijímá první aktualizovaný seznam lokalit významných pro Společenství v atlantské biogeografické oblasti podle směrnice Rady 92/43/EHS (Úř. věst. L 12, s. 1).

(4) 2009/96/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 12. prosince 2008 , kterým se přijímá druhý aktualizovaný seznam lokalit významných pro Společenství v atlantské biogeografické oblasti podle směrnice Rady 92/43/EHS (Úř. věst. L 43, s. 466).

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/21

Kasační opravný prostředek podaný dne 22. července 2021 Engie Global LNG Holding Sàrl, Engie Invest International SA, Engie SA proti rozsudku Tribunálu (druhého rozšířeného senátu) vydanému dne 12. května 2021 ve spojených věcech T-516/18 a T-525/18, Lucemburské velkovévodství a další v. Komise

(Věc C-454/21 P)

(2021/C 382/27)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Engie Global LNG Holding Sàrl, Engie Invest International SA, Engie SA (zástupci: C. Rydzynski, B Le Bret, M. Struys, F. Pili, advokáti)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelky“) navrhují, aby Soudní dvůr:

—	prohlásil tento kasační opravný prostředek za přípustný a opodstatněný;

—	zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 12. května 2021 ve spojených věcech T-516/18 a T-525/18, Lucembursko a Engie Global LNG Holding a další v. Komise;

—

vydal konečné rozhodnutí ve věci samé v souladu s článkem 61 statutu Soudního dvora, kterým vyhoví návrhovým žádáním podaným společností Engie v prvním stupni či podpůrně zruší článek 2 rozhodnutí Komise (EU) 2019/421 ze dne 20. června 2018 o státní podpoře SA.44888 (2016/C) (ex 2016/NN), kterou Lucembursko poskytlo skupině Engie (Úř. věst. 2019, L 78, s. 1) v rozsahu, v němž je tímto rozhodnutím nařízeno navrácení podpory;

—	podpůrně vrátil věc Tribunálu;

—	uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku předkládají společnosti Engie Global LNG Holding, Engie Invest International a Engie tři důvody.

Podle navrhovatelek se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslení skutkového stavu při vymezení úzkého referenčního rámce tím, že i) při vymezení tohoto referenčního rámce vyloučil směrnici o mateřských a dceřiných společnostech, ii) spatřoval vztah mezi články 164 a 166 zákona o dani z příjmu v Lucembursku, iii) dospěl k závěru, že navýšení půjčky ZORA představuje výplatu rozděleného zisku, a iv) měl za to, že předmětná daňová rozhodnutí poskytují selektivní výhodu.

Tribunál se mimoto dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslení skutkového stavu při dokazování existence selektivní výhody z hlediska lucemburského ustanovení o zneužití práva i) v souvislosti s použitým referenčním rámcem, ii) při identifikaci selektivní výhody a iii) při výkladu lucemburského práva.

V důsledku prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky činí závěr, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl jejich argumenty uplatněné v rámci žaloby na neplatnost v souvislosti s omezenou pravomocí Komise na základě článků 2, 3, 4 a 5 SFEU týkajících se rozdělení pravomocí mezi Evropskou unii a členské státy, ve spojení s články 113 až 117 SFEU.

Navrácení podpory nařízené Tribunálem bylo konečně v rozporu se zásadou právní jistoty a zásadou legitimního očekávání.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/22

Kasační opravný prostředek podaný dne 2. srpna 2021 China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products, Cangzhou Qinghong Foundry Co. Ltd, Botou City Qinghong Foundry Co. Ltd, Lingshou County Boyuan Foundry Co. Ltd, Handan Qunshan Foundry Co. Ltd, Heping Cast Co. Ltd Yi County, Hong Guang Handan Cast Foundry Co. Ltd, Shanxi Yuansheng Casting and Forging Industrial Co. Ltd, Botou City Wangwu Town Tianlong Casting Factory, Tangxian Hongyue Machinery Accessory Foundry Co. Ltd proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého rozšířeného senátu) vydanému dne 19. května 2021 ve věci T-254/18, China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products a další v. Komise

(Věc C-478/21 P)

(2021/C 382/28)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products (CCCME), Cangzhou Qinghong Foundry Co. Ltd, Botou City Qinghong Foundry Co. Ltd, Lingshou County Boyuan Foundry Co. Ltd, Handan Qunshan Foundry Co. Ltd, Heping Cast Co. Ltd Yi County, Hong Guang Handan Cast Foundry Co. Ltd, Shanxi Yuansheng Casting and Forging Industrial Co. Ltd, Botou City Wangwu Town Tianlong Casting Factory, Tangxian Hongyue Machinery Accessory Foundry Co. Ltd (zástupci: R. Antonini, avvocato, E. Monard a B. Maniatis, advokáti)

Další účastníci řízení: Evropská komise, EJ Picardie, Fondatel Lecomte, Fonderies Dechaumont, Fundiciones de Odena, SA, Heinrich Meier Eisengießerei GmbH & Co. KG, Saint-Gobain Construction Products UK Ltd, Saint-Gobain Pam, Ulefos Oy

Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelky“) navrhují, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek;

—

vyhověl návrhovým žádáním navrhovatelek obsaženým v žalobě podané k Tribunálu a zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/140 ze dne 29. ledna 2018, o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz určitých výrobků z litiny pocházejících z Čínské lidové republiky a o ukončení šetření dovozu určitých výrobků z litiny pocházejících z Indie (1) v rozsahu, v němž se týká CCCME, jednotlivých společností a dotčených členů; a

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení před Tribunálem a Soudním dvorem, včetně nákladů vynaložených navrhovatelkami, a rozhodl, že vedlejší účastníci ponesou vlastní náklady řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál pochybil, když neshledal porušení čl. 3 odst. 2, 3, 5, 6 a 7 základního nařízení (2) a zásady řádné správy, pokud jde o údaje týkající se dovozů.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál pochybil, když neshledal porušení čl. 3 odst. 2, 3, 5, 6 a 7 základního nařízení a zásady řádné správy, neboť závěry týkající se újmy a příčinné souvislosti nebyly založeny na skutečných důkazech ani na objektivním přezkumu.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál pochybil, když shledal, že ke splnění povinností stanovených v čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení nebyla nutná žádná analýza segmentů.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál pochybil, když neshledal porušení čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení, pokud jde o nedostatek cenového podbízení pro část prodejů v Unii.

Pátý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál použil nesprávné právní kritérium, když shledal, že třetí žalobní důvod byl zčásti nepřípustný. Tribunál pochybil, když neshledal porušení čl. 6 odst. 7, čl. 19 odst. 1 a 2 a čl. 20 odst. 2 a 4 základního nařízení, jakož i práva na obhajobu, pokud jde o požadavek sdělit informace o podstatných skutečnostech a důvodech.

(1) Úř. věst. 2018, L 25, s. 6.

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. L 176, 30.6.2016, s. 21).

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/25

Usnesení Tribunálu ze dne 12. července 2021 – Ryanair a Laudamotion v. Komise

(Věc T-866/19) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Letecká doprava - Nařízení (ES) č. 1008/2008 - Pravidla pro rozdělení leteckého provozu pro letiště Schiphol a Lelystad - Priorita v přidělování letištních časů na letišti Lelystad - Nařizovací akt vyžadující přijetí prováděcích opatření - Nedostatek osobního dotčení - Nepřípustnost“)

(2021/C 382/35)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ryanair DAC (Swords, Irsko), Laudamotion GmbH (Schwechat, Rakousko) (zástupci: E. Vahida a I. G. Metaxas Maranghidis, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: V. Di Bucci a W. Mölls, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 270 SFEU znějící na zrušení prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2019/1585 ze dne 24. září 2019 o zavedení pravidel rozdělení provozu podle článku 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 pro letiště Amsterodam Schiphol a Amsterodam Lelystad (Úř. věst. 2019, L 246, s. 24).

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	O návrhu Nizozemského království na vstup do řízení jako vedlejší účastník není již důvodné rozhodovat.

3)	Společnosti Ryanair DAC a Laudamotion GmbH ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Nizozemské království ponese vlastní náklady řízení související s návrhem na vstup do řízení jako vedlejší účastník.

(1) Úř. věst. C 68, 2.3.2020.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/25

Usnesení Tribunálu ze dne 14. července 2021 – AI v. ECDC

(Věc T-79/20) (1)

(„Žaloba na neplatnost a na náhradu škody - Veřejná služba - Zaměstnanci ECDC - Psychické obtěžování - Článek 12a služebního řádu - Poškození cti - Žádost o pomoc - Článek 24 služebního řádu - Zamítnutí žádosti - Právo být vyslechnut - Nedostatek důkazů prima facie - Povinnost jednat s náležitou péčí - Žaloba zčásti zjevně nepřípustná a zčásti po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná“)

(2021/C 382/36)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: AI (zástupkyně: L. Levi a A. Champetier, advokátky)

Žalovaný: Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (zástupci: A. Iber a J. Mannheim, zmocněnkyně, ve spolupráci s D. Waelbroeckem a A. Duron, advokáty)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí ECDC ze dne 5. dubna 2019, kterým byla zamítnuta žádost o pomoc podaná žalobcem dne 10. dubna 2018 a, v případě potřeby, rozhodnutí ECDC ze dne 4. listopadu 2019, kterým byla zamítnuta stížnost směřující proti rozhodnutí ze dne 5. dubna 2019, a dále na náhradu újmy, kterou žalobce utrpěl

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	AI se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 129, 20.4.2020.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/26

Usnesení Tribunálu ze dne 15. července 2021 – Roxtec v. EUIPO – Wallmax (Zobrazení oranžového čtverce se sedmi soustřednými černými kruhy)

(Věc T-455/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Obrazová ochranná známka Evropské unie zobrazující oranžový čtverec se sedmi soustřednými černými kruhy - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Označení tvořené výlučně tvarem výrobku, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku - Článek 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení 2017/1001]“)

(2021/C 382/37)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Roxtec AB (Karlskrona, Švédsko) (zástupci: J. Olsson a J. Adamsson, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: V. Ruzek, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Wallmax Srl (Milán, Itálie) (zástupci: A. Bergmann, F. Ferrari a L. Goglia, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 20. dubna 2020 (věc R 2385/2018-2) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Wallmax a Roxtec.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá

2)	Společnost Roxtec AB ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

3)	Společnost Wallmax Srl ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 304, 14.9.2020.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/27

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 12. července 2021 – Jalkh v. Parlament

(Věc T-230/21 R)

(„Předběžná opatření - Institucionální právo - Poslanec Evropského parlamentu - Výsady a imunity - Zbavení poslanecké imunity - Návrh na odklad vykonatelnosti - Neexistence naléhavosti“)

(2021/C 382/38)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Jean François Jalkh (Gretz Armainvilliers, Francie) (zástupce: F. Wagner, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupci: N. Lorenz a A. M. Dumbrăvan, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 278 SFEU a znějící na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Parlamentu P9_TA(2021)0092 ze dne 25. března o žádosti o zbavení imunity žalobce [2020/2110(IMM)].

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/27

Žaloba podaná dne 30. července 2021 – Natixis v. Komise

(Věc T-449/21)

(2021/C 382/39)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Natixis (Paříž, Francie) (zástupci: J. Stratford, Barrister at law a J. J. Lemonnier, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil, že rozhodnutí Komise C(2021) 3489 final ze dne 20. května 2021 týkající se řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 dohody o EHP ve věci AT.40324: Evropské státní dluhopisy (dále jen „napadené rozhodnutí“) je v plném rozsahu neplatné, pokud jde o žalobkyni a

—	uložil Komisi povinnost nahradit náklady řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise neměla právní zájem na přijetí napadeného rozhodnutí ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (1).

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení: a) práva žalobkyně na obhajobu; b) čl. 27 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 nebo c) čl. 10 odst. 1 a čl. 11 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 (2).

—	Žalobkyně tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí odůvodnila svůj právní zájem na určení porušení právních předpisů právním a odrazujícím účinkem, přestože se nejednalo o výtku oznámenou žalobkyni, ke které by měla možnost se užitečně vyjádřit.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí bylo nedostatečně nebo nepřiměřeně odůvodněno. Žalobkyně tvrdí, že:

—	Pokud by Komise měla právní zájem (což žalobkyně zpochybňuje) na určení, že porušila právní předpisy, Komise dostatečně neodůvodnila uplatnění své posuzovací pravomoci k tomuto zjištění.

—	Komise tím, že uplatnila svou posuzovací pravomoc, porušila zásadu proporcionality, neboť napadené rozhodnutí nebylo nezbytné k dosažení cíle účinného uplatňování práva hospodářské soutěže a nevýhody, které pro žalobkyni vyplývají z tohoto zjištění, jsou nepřiměřené tomuto cíli.

Pokud bude přijat některý nebo všechny výše uvedený žalobní důvody, žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno v plném rozsahu. Pro případ potřeby však žalobkyně předkládá další žalobní důvod.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z protiprávnosti článku 3 napadeného rozhodnutí, neboť Komise:

—	Překročila své pravomoci tím, že nařídila ukončení porušování právních předpisů a zakázala pokračování v něm, přestože porušování bylo ukončeno;

—	V rozporu se zásadou presumpce neviny přenesla důkazní břemeno v rozsahu, v němž uplatnila své pravomoci, neboť si nemohla být jistá, že porušování skončilo;

—	Dopustila se nesprávného posouzení, jelikož se domnívala, že porušování právních předpisů, pokud jde o žalobkyni nebo v plném rozsahu, nebylo ukončeno;

—	Jednala nepřiměřeně, neboť nebylo nutné ani vhodné, aby Komise vykonala své pravomoci s cílem zabránit porušování práva hospodářské soutěže ze strany žalobkyně.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 18).

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/28

Žaloba podaná dne 2. srpna 2021 – Quantic Dream v. EUIPO – Quentia (Q)

(Věc T-458/21)

(2021/C 382/40)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Quantic Dream (Paříž, Francie) (zástupkyně: A. Grolée, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Quentia GmbH (Gersthofen, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně před Tribunálem

Sporná ochranná známka: Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie Q – Přihláška č. 18 069 734

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. června 2021, ve věci R 2070/2020-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	v rámci opravy zamítl námitky č. B 3 092 566 proti zápisu přihlášky ochranné známky Evropské unie Q č. 18 069 734, podané dne 21. května 2019;

—	uložil EUIPO nebo Quentia GmbH náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní v řízení před EUIPO a před Tribunálem.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 71 odst. 1 písm. a) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625;

—	Porušení článku 7 SFEU;

—	Porušení článku 58a statutu Soudního dvora;

—	Porušení článku 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/29

Žaloba podaná dne 3. srpna 2021 – Calrose Rice v. EUIPO – Ricegrowers (Sunwhite)

(Věc T-459/21)

(2021/C 382/41)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Calrose Rice (Sofie, Bulharsko) (zástupce: H. Raychev, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Ricegrowers Ltd (Leeton, New South Wales, Austrálie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně před Tribunálem

Sporná ochranná známka: Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie Sunwhite – Přihláška č. 18 115 808

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 4. června 2021, ve věci R 2465/2020-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí a vrátil přihlášku evropské ochranné známky č. 18 115 808 SUNWHITE před EUIPO za účelem umožnění jejího zápisu;

—	uložil EUIPO a vedlejší účastnici v tomto řízení povinnost nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vynaložené žalobkyní v tomto řízení, jakož i náklady odvolacího řízení před čtvrtým odvolacím senátem.

Dovolávané žalobní důvody

—	Odvolací senát měl neprávem za to, že žalobkyně ve svém odůvodnění připustila, že srovnávané výrobky náležející do třídy 30 jsou totožné;

—	Odvolací senát pochybil, když dospěl k závěru, že srovnávaná označení sdílejí všechny jejich prvky;

—	Odvolací senát nesprávně omezil nebo zaměřil výlučně své závěry ohledně srovnání označení na slovní prvky označení;

—	Odvolací senát nezohlednil dostatečně vizuální odlišnost mezi ochrannými známkami a učinil v tomto ohledu pouze obecné závěry bez konkrétního odůvodnění.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/30

Žaloba podaná dne 4. srpna 2021 – Ionfarma v. EUIPO – LG Electronics (AION)

(Věc T-465/21)

(2021/C 382/42)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ionfarma, SL (Barcelona, Španělsko) (zástupkyně: S. Correa Rodríguez, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: LG Electronics, Inc. (Soul, Jižní Korea)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie AION – Přihláška č. 17 892 367

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 25. května 2021, ve věci R 2223/2020-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí a zamítl ochrannou známku Evropské unie č. 17 892 367 AION pro všechny výrobky;

—	uložil EUIPO a, v případě, že se společnost LG Electronics rozhodne vstoupit do tohoto řízení jako vedlejší účastnice, společnosti LG Electronics náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/31

Žaloba podaná dne 4. srpna 2021 – Baumberger v. EUIPO – Nube (Lío)

(Věc T-466/21)

(2021/C 382/43)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Dino Baumberger (Wesel, Německo) (zástupci: J. Fusbahn a D. Dawirs, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Nube, SL (Ibiza, Španělsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporné ochranné známky: Žalobce

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie Lío ve zlatožluté a černé barvě – Ochranná známka Evropské unie č. 14 194 872

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. června 2021, ve věci R 1221/2020-5

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí a v důsledku toho i rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 28. dubna 2020 (Neplatnost č. 000025762 C);

—	zamítnul návrh na prohlášení neplatnosti a ponechal napadený zápis ochranné známky č. 14 194 872 v platnosti;

—	rozhodl, že náklady řízení ponesou EUIPO a společnost Nube SL.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení článku 59 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/31

Žaloba podaná dne 4. srpna 2021 – DBM Videovertrieb v. EUIPO – Nube (Lío)

(Věc T-467/21)

(2021/C 382/44)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: DBM Videovertrieb GmbH (Wesel, Německo) (zástupci: J. Fusbahn a D. Dawirs, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Nube, SL (Ibiza, Španělsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie Lío ve zlatožluté a černé barvě – Ochranná známka Evropské unie č. 17 225 939

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. června 2021, ve věci R 1220/2020-5

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí a v důsledku toho i rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 28. dubna 2020 (č. 000025781 C);

—	zamítnul návrh na prohlášení neplatnosti a ponechal napadený zápis ochranné známky č. 17 225 939 v platnosti;

—	rozhodl, že náklady řízení ponesou EUIPO a společnost Nube SL.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení článku 59 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/32

Žaloba podaná dne 4. srpna 2021 – RTE v. ACER

(Věc T-472/21)

(2021/C 382/45)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: RTE Réseau de transport de l’électricité (Paříž, Francie) (zástupci: M. Levitt, advokát, B. Byrne, Solicitor, a D. Vasbeck, advokát)

Žalovaná: Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí odvolacího senátu žalované A-001-2021 (konsolidované znění) ze dne 28. května May 2021 (dále jen „rozhodnutí odvolacího senátu“), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí žalované 30/2020 ze dne 30. listopadu 2020, a to v části, v níž se rozhodnutí odvolacího senátu týká žalobkyně,

—	vyhověl návrhovým žádáním žalobkyně uplatněným v jejím odvolání před odvolacím senátem žalované a

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že rozhodnutí odvolacího senátu trpí vadou spočívající v nesprávném právním posouzení, neboť když odvolací senát žalované potvrdil rozhodnutí žalované 30/2020 ze dne 30. listopadu 2020, protiprávně rozšířil působnost čl. 16 odst. 13 nařízení 2019/943 (1) a působnost článku 74 2015/1222 (2) a porušil základní zásadu svěřených pravomocí zakotvenou v čl. 5 odst. 2 SEU.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že rozhodnutí odvolacího senátu trpí vadou spočívající v nesprávném právním posouzení, neboť odvolací senát žalované nesprávně vyložil příslušný právní rámec a nesprávně uplatnil požadované parametry pro přijetí společné metodiky sdílení nákladů na redispečink a protiobchody pro region pro výpočet kapacity Core.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že rozhodnutí odvolacího senátu porušuje zásadu řádné správy a povinnost uvést odůvodnění a odvolací senát žalované v něm nesplnil právní povinnosti, které má jakožto odvolací instance.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že rozhodnutí odvolacího senátu trpí vadou spočívající v nesprávném právním posouzení, neboť odvolací senát žalované nesprávně vyložil a uplatnil článek 3 nařízení (3) a související ustanovení a zásady unijního práva upravující, v jakých jazycích má žalovaná vydávat svá rozhodnutí, včetně článku 342 SFEU, čl. 3 odst. 3 SEU, článku 22 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 44 odst. 1 nařízení 2019/942 (4), zásady právní jistoty a práva účinně se v řízení hájit.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou (Úř. věst. 2019, L 158, s. 54).

(2) Nařízení Komise (EU) 2015/1222 ze dne 24. července 2015, kterým se stanoví rámcový pokyn pro přidělování kapacity a řízení přetížení (Úř. věst. 2015, L 197, s. 24).

(3) Nařízení Rady č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 1958, P 17, s. 385; Zvl. vyd. 01/01, s. 3), naposledy pozměněné nařízením Rady č. 517/2013 ze dne 13. května 2013 (Úř. věst. 2013, L 158, s. 1).

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/942 ze dne 5. června 2019, kterým se zřizuje Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (Úř. věst. 2019, L 158, s. 22).

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/33

Žaloba podaná dne 4. srpna 2021 – Schenk Italia v. EUIPO – Consorzio per la tutela dei vini Valpolicella (AMICONE)

(Věc T-474/21)

(2021/C 382/46)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Schenk Italia SpA (Ora, Itálie) (zástupci: D. Caneva a M. Lucchini, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Consorzio per la tutela dei vini Valpolicella (San Pietro in Cariano, Itálie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie AMICONE – Ochranná známka Evropské unie č. 11 005 725

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 10. června 2021, ve věci R 2885/2019-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—

konstatoval, že ochranná známka Evropské unie AMICONE č. 11 005 725 nepoužívá název, který evokuje CHOP „Amarone della Valpolicella“ ve smyslu čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 1308/2013 (1), a že se na ni nevztahuje žádný z jiných důvodů absolutní či relativní neplatnosti uváděných Consorzio per la tutela dei vini Valpolicella, a tudíž je platná;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených Consorzio per la tutela dei vini Valpolicella a případnými dalšími účastníky řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Nesprávná identifikace významné části CHOP „Amarone della Valpolicella“ pro účely použití čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 1308/2013;

—	Nesprávné použití čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 1308/2013, pokud jde o posouzení evokace CHOP napadenou ochrannou známkou;

—	Nesprávné použití čl. 95 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001, ve spojení s čl. 27 odst. 4 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625;

—	Na ochrannou známku AMICONE se nevztahuje žádný z jiných důvodů absolutní či relativní neplatnosti uváděných Consorzio per la tutela dei vini Valpolicella.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671).

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/34

Žaloba podaná dne 9. srpna 2021 – Glaxo Group v. EUIPO – Cipla Europe (Tvar inhalátoru)

(Věc T-477/21)

(2021/C 382/47)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Glaxo Group Ltd (Brentford, Spojené království) (zástupci: T. de Haan a F. Verhoestraete, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Cipla Europe NV (Antverpy, Belgie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Trojrozměrná ochranná známka Evropské unie (Tvar inhalátoru) – Ochranná známka Evropské unie č. 2 179 562

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. května 2021, ve věci R 1835/2016-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí;

—	uložil EUIPO a vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení, a to včetně nákladů, které žalobkyně vynaložila v řízení před prvním odvolacím senátem Úřadu.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 94 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 a čl. 41 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie;

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94;

—	Porušení čl. 52 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 207/2009.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/35

Žaloba podaná dne 9. srpna 2021 – Les Éditions P. Amaury v. EUIPO – Golden Balls (BALLON D’OR)

(Věc T-478/21)

(2021/C 382/48)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Les Éditions P. Amaury (Boulogne-Billancourt, Francie) (zástupci: T. de Haan a M. Laborde, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Golden Balls Ltd (Londýn, Spojené království)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie BALLON D’OR – Ochranná známka Evropské unie č. 4 226 148

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. června 2021 ve věci R 1073/2020-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	částečně zrušil napadené rozhodnutí;

—	uložil EUIPO a vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení, a to včetně nákladů, které žalobkyně vynaložila v řízení před čtvrtým odvolacím senátem EUIPO.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 207/2009.

20.9.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 382/35

Žaloba podaná dne 9. srpna 2021 – TenneT TSO a TenneT TSO v. ACER

(Věc T-482/21)

(2021/C 382/49)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: TenneT TSO GmbH (Bayreuth, Německo), TenneT TSO BV (Arnhem, Nizozemsko) (zástupci: D. Uwer, J. Meinzenbach, P. Rieger, R. Klein a S. Westphal, advokáti)

Žalovaná: Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil v plném rozsahu rozhodnutí odvolacího senátu ACER A-001-2021 (konsolidované znění) ze dne 28. května 2021, které potvrzuje rozhodnutí ACER 30/2020 ze dne 30. listopadu 2020 o návrhu provozovatelů přenosových soustav regionu pro výpočet kapacity Core týkajícím se metodiky společné úhrady nákladů na redispečink a protiobchody;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z toho, že oblast působnosti potvrzené metodiky společné úhrady nákladů na redispečink a protiobchody je protiprávní. Podle této oblasti působnosti v zásadě „všechny“ síťové prvky s úrovní nejméně 220 kV budou moci využívat společné úhrady nákladů podle zásady „znečišťovatel platí“ podle čl. 16 odst. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou (dále jen „nařízení o elektřině“). Toto je podle žalobkyň protiprávní. Oblast působnosti metodiky společné úhrady nákladů musí dodržovat postup výpočtu kapacity, podle něhož pouze síťové prvky s distribučním faktorem přenosu elektřiny minimálně 5 % jsou technicky způsobilé k omezení přeshraničního obchodu, a tudíž vyžadování opatření k redispečinku nebo protiobchodům přeshraničního významu.

Napadené rozhodnutí musí být zrušeno, neboť porušuje zejména čl. 16 odst. 13 nařízení o elektřině a čl. 74 odst. 2 a 4 nařízení Komise (EU) 2015/1222 ze dne 24. července 2015, kterým se stanoví rámcový pokyn pro přidělování kapacity a řízení přetížení (dále jen „nařízení o přidělování kapacity a řízení přetížení“). Odvolací senát nezohlednil skutečnost, že k rozšíření společné úhrady nákladů podle zásady „znečišťovatel platí“ rovněž na síťové prvky s distribučním faktorem přenosu elektřiny nižším než 5 % je nezbytný právní základ. Takový právní základ však neexistuje. Navíc zahrnutí téměř všech síťových prvků do oblasti působnosti předmětné metodiky porušuje článek 74 nařízení o přidělování kapacity a řízení přetížení, neboť to vede k chybným pobídkám a není to slučitelné se zákonnými povinnostmi a odpovědnostmi dotyčných provozovatelů přenosové soustavy.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno z důvodu, že odvolací senát protiprávné potvrdil, že metoda Power Flow Colouring Method („PFC“) je použitelnou metodou pro rozklad toků pro předmětnou metodiku.

Metoda PFC je v rozporu s cílem článku 16 odst. 13 nařízení o elektřině, kterým je zavedení zásady „znečišťovatel platí“. Tato metoda není založena na skutečných fyzických tocích, ale na virtuálních tržních výsledcích. Je však obecně známo, že fyzické toky se liší od tržních výsledků. Výsledky metody PFC proto neumožňují věrohodně určit skutečného původce daného přetížení. Z toho plyne, že metoda PFC též neumožňuje zavést správné pobídky k řízení přetížení, nápravná opatření a efektivní investice, což je v rozporu článkem 74 nařízení o přidělování kapacity a řízení přetížení. Navíc odvolací senát náležitě neposoudil všechny technické aspekty vedoucí k protiprávnosti metody PFC a dospěl k pochybným závěrům na základě nedostatečných důkazů.

Pokud jde o rozklad toků, odvolací senát rovněž protiprávně potvrdil určité předpoklady, které se uplatní pouze na postup rozkladu toků u síťových prvků HVDC. Tyto předpoklady jsou věcně nepodložené, jsou v rozporu s čl. 16 odst. 13 nařízení o elektřině a vedou ke zvýšenému přidělení nákladů pro síťové prvky HVDC. Navíc zavádí rozdílné zacházení pro síťové prvky HVDC oproti síťovým prvkům AC. Odvolací senát dostatečně tyto předpoklady ohledně síťových prvků HVDC neposoudil a vyvodil pochybné závěry na základě nedostatečných důkazů.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno, neboť protiprávně potvrzuje prahovou hodnotu kruhového toku, kterou ACER stanovil na 10 % na základě odhadů nákladů. To je v rozporu s čl. 16 odst. 13 nařízení o elektřině, neboť tato prahová hodnota se nezakládá na spolehlivých faktických údajích o úrovni kruhových toků, jež by existovala v případě neexistence strukturálního přetížení. ACER neměl pravomoc stanovit prahovou hodnotu ve výši 10 %. Tato prahová hodnota rovněž nezohledňuje čl. 16 odst. 8 nařízení o elektřině, podle kterého provozovatelé přenosových soustav mohou použít až 30 % na vnitřní toky, spolehlivostní rezervy a kruhové toky. Posouzení odvolacího senátu je mimoto založeno na nesprávném posouzení skutkového stavu a zavádí chybné pobídky k investicím do sítí v rozporu s článkem 74 nařízení o přidělování kapacity a řízení přetížení. Navíc se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení, když shledal, že čl. 16 odst. 13 nařízení o elektřině vyžaduje prahovou hodnotu kruhového toku pouze na nabídkovou zónu, a nikoli na hranici nabídkových zón.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 382

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 64 20. září2021

Obsah		Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2021/C 382/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie	1

	V Oznámení
	SOUDNÍ ŘÍZENÍ
	Soudní dvůr
2021/C 382/02	Věc C-791/19: Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. července 2021 – Evropská komise v. Polská republika (Nesplnění povinnosti státem – Kárný režim platný pro soudce – Právní stát – Nezávislost soudců – Účinná právní ochrana v oblastech pokrytých unijním právem – Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU – Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie – Kárná provinění vyplývající z obsahu soudních rozhodnutí – Nezávislé kárné soudy zřízené zákonem – Dodržování přiměřené lhůty a práva na obhajobu v kárných řízeních – Článek 267 SFEU – Omezení práva a povinnosti vnitrostátních soudů předkládat Soudnímu dvoru žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce)	2
2021/C 382/03	Věc C-911/19: Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. července 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d’État – Francie) – Fédération bancaire française (FBF) v. Autorité de contrôle prudentiel et de résolution (ACPR) (Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Články 263 a 267 SFEU – Právně nezávazný akt Unie – Soudní přezkum – Obecné pokyny vydané Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA) – Dohled a mechanismy pro správu a řízení retailových bankovních produktů – Platnost – Pravomoc EBA)	3
2021/C 382/04	Věc C-262/21 PPU: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 2. srpna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Korkein oikeus – Finsko) – A v. B (Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Příslušnost a uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti – Nařízení (ES) č. 2201/2003 – Oblast působnosti – Článek 2 bod 11 – Pojem neoprávněné odebrání [protiprávní přemístění] nebo zadržení dítěte – Haagská úmluva ze dne 25. října 1980 – Žádost o navrácení malého dítěte, jehož rodiče ho mají ve společné péči – Státní příslušníci třetí země – Přemístění dítěte a jeho matky do členského státu příslušného k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu podle nařízení (EU) č. 604/2013 (Dublin III))	4
2021/C 382/05	Věc C-81/20: Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 22. června 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Bucureşti – Rumunsko) – SC Mitliv Exim SRL v. Agenţia Naţională de Administrare Fiscală, Direcţia Generală de Administrare a Marilor Contribuabili (Řízení o předběžné otázce – Článek 53 odst. 2 a článek 99 jednacího řádu Soudního dvora – Daň z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Základní práva – Zásada ne bis in idem – Souběh trestních a administrativních sankcí – Nepoužitelnost – Akcesorické daňové povinnosti – Úroky z částky zaplacené plátcem daně v rámci trestního řízení)	5
2021/C 382/06	Věc C-206/20: Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 22. června 2021 [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice Queen's Bench Division (Administrative Court) – Spojené království] – Výkon evropského zatýkacího rozkazu vydaného proti VA (Řízení o předběžné otázce – Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora – Justiční spolupráce v trestních věcech – Evropský zatýkací rozkaz – Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV – Článek 8 odst. 1 písm. c) – Evropský zatýkací rozkaz vydaný státním zastupitelstvím členského státu za účelem trestního stíhání na základě opatření spojeného s odnětím osobní svobody vydaného týmž orgánem – Neexistence soudního přezkumu před předáním vyžádané osoby – Důsledky – Účinná soudní ochrana – Listina základních práv Evropské unie – Článek 47)	5
2021/C 382/07	Věc C-636/20: Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 1. července 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Pécsi Törvényszék – Maďarsko) – Tolnatext Bt. v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága (Řízení o předběžné otázce – Celní kodex Unie – Článek 22 odst. 6 – Článek 29 – Právo být vyslechnut – Řízení zahájená z úřední povinnosti – Článek 53 odst. 2 a článek 94 jednacího řádu Soudního dvora – Neupřesnění skutečností odůvodňujících nutnost odpovědi na předběžnou otázku za účelem vyřešení sporu v původním řízení – Zjevná nepřípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce)	6
2021/C 382/08	Věc C-95/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Köln (Německo) dne 16. února 2021 – Deutsche Lufthansa AG v. AirHelp Germany GmbH	6
2021/C 382/09	Věc C-142/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgerichts Köln (Německo) dne 5. března 2021 – Deutsche Lufthansa AG v. AirHelp Germany GmbH	7
2021/C 382/10	Věc C-173/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Köln (Německo) dne 22. března 2021 – Deutsche Lufthansa AG v. GE	7
2021/C 382/11	Věc C-302/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia no 4 de Castellón de la Plana (Španělsko) dne 12. května 2021 – Casilda v. Banco Cetelem SA	7
2021/C 382/12	Věc C-312/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Mercantil no 3 de Valencia (Španělsko) dne 19. května 2021 – Tráficos Manuel Ferrer S.L. a další v. Daimler AG	9
2021/C 382/13	Věc C-326/21 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 25. května 2021 PNB Banka AS proti usnesení Tribunálu (desátého senátu) vydanému dne 12. března 2021 ve věci T-50/20, PNB Banka AS v. ECB	9
2021/C 382/14	Věc C-333/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Mercantil no 17 de Madrid (Španělsko) dne 27. května 2021 – European Superleague Company, S.L. v. Unión de Federaciones Europeas de Fútbol (UEFA) a Fédération internationale de football association (FIFA)	10
2021/C 382/15	Věc C-335/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia no 10 bis de Sevilla (Španělsko) dne 27. května 2021 – Vicente v. Delia	12
2021/C 382/16	Věc C-346/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal da Relação do Porto (Portugalsko) dne 4. června 2021 – ING Luxembourg SA v. VX	13
2021/C 382/17	Věc C-368/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgerichts Hamburg (Německo) dne 14. června 2021 – R. T. v. Hauptzollamt Hamburg	13
2021/C 382/18	Věc C-372/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshofs (Rakousko) dne 17. června 2021 – Freikirche der Siebenten-Tags-Adventisten in Deutschland KdöR	14
2021/C 382/19	Věc C-386/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour d’appel de Mons (Belgie) dne 24. června 2021 – Ryanair DAC v. Happy Flights Srl, dříve Happy Flights Sprl	14
2021/C 382/20	Věc C-388/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Erfurt (Německo) dne 23. června 2021 – A v. B	15
2021/C 382/21	Věc C-396/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht München I (Německo) dne 29. června 2021 – KT, NS v. FTI Touristik GmbH	16
2021/C 382/22	Věc C-398/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Francie) dne 28. června 2021 – Conseil national des barreaux, Conférence des bâtonniers, Ordre des avocats du barreau de Paris v. Premier ministre, Ministre de l’Economie, des Finances et de la Relance	16
2021/C 382/23	Věc C-413/21 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 6. července 2021 Radou Evropské unie proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 21. dubna 2021 ve věci T-322/19, El-Qaddafi v. Rada	17
2021/C 382/24	Věc C-441/21 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 16. července 2021 společností Ryanair DAC proti rozsudku Tribunálu (desátého rozšířeného senátu) vyhlášenému dne 19. května 2021 ve věci T-628/20, Ryanair v. Komise (Španělsko; COVID-19)	18
2021/C 382/25	Věc C-442/21 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 15. července 2021 společnostmi ITD, Brancheorganisation for den danske vejgodstransport A/S, Danske Fragtmænd A/S proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vyhlášenému dne 5. května 2021 ve věci T-561/18, ITD a Danske Fragtmænd v. Komise	19
2021/C 382/26	Věc C-444/21: Žaloba podaná dne 16. července 2021 – Evropská komise v. Irsko	19
2021/C 382/27	Věc C-454/21 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 22. července 2021 Engie Global LNG Holding Sàrl, Engie Invest International SA, Engie SA proti rozsudku Tribunálu (druhého rozšířeného senátu) vydanému dne 12. května 2021 ve spojených věcech T-516/18 a T-525/18, Lucemburské velkovévodství a další v. Komise	21
2021/C 382/28	Věc C-478/21 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 2. srpna 2021 China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products, Cangzhou Qinghong Foundry Co. Ltd, Botou City Qinghong Foundry Co. Ltd, Lingshou County Boyuan Foundry Co. Ltd, Handan Qunshan Foundry Co. Ltd, Heping Cast Co. Ltd Yi County, Hong Guang Handan Cast Foundry Co. Ltd, Shanxi Yuansheng Casting and Forging Industrial Co. Ltd, Botou City Wangwu Town Tianlong Casting Factory, Tangxian Hongyue Machinery Accessory Foundry Co. Ltd proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého rozšířeného senátu) vydanému dne 19. května 2021 ve věci T-254/18, China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products a další v. Komise	22
2021/C 382/29	Věc C-345/20: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 25. června 2021 – Evropská komise v. Portugalská republika	23
2021/C 382/30	Věc C-629/20: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 17. června 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Köln – Německo) – Deutsche Lufthansa AG v. LE	23
2021/C 382/31	Věc C-9/21: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 21. června 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Köln – Německo) – AX v. Deutsche Lufthansa AG	23
2021/C 382/32	Věc C-37/21: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 29. června 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Amtsgericht Hamburg – Německo) – flightright GmbH v. Ryanair DAC	23
2021/C 382/33	Věc C-106/21: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 18. června 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Köln – Německo) – Deutsche Lufthansa AG v. BC	24
2021/C 382/34	Věc C-182/21: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 24. června 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Düsseldorf – Německo) – Nokia Technologies Oy v. Daimler AG, za přítomnosti: Continental Automotive GmbH a dalších	24
	Tribunál
2021/C 382/35	Věc T-866/19: Usnesení Tribunálu ze dne 12. července 2021 – Ryanair a Laudamotion v. Komise (Žaloba na neplatnost – Letecká doprava – Nařízení (ES) č. 1008/2008 – Pravidla pro rozdělení leteckého provozu pro letiště Schiphol a Lelystad – Priorita v přidělování letištních časů na letišti Lelystad – Nařizovací akt vyžadující přijetí prováděcích opatření – Nedostatek osobního dotčení – Nepřípustnost)	25
2021/C 382/36	Věc T-79/20: Usnesení Tribunálu ze dne 14. července 2021 – AI v. ECDC (Žaloba na neplatnost a na náhradu škody – Veřejná služba – Zaměstnanci ECDC – Psychické obtěžování – Článek 12a služebního řádu – Poškození cti – Žádost o pomoc – Článek 24 služebního řádu – Zamítnutí žádosti – Právo být vyslechnut – Nedostatek důkazů prima facie – Povinnost jednat s náležitou péčí – Žaloba zčásti zjevně nepřípustná a zčásti po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná)	25
2021/C 382/37	Věc T-455/20: Usnesení Tribunálu ze dne 15. července 2021 – Roxtec v. EUIPO – Wallmax (Zobrazení oranžového čtverce se sedmi soustřednými černými kruhy) (Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Obrazová ochranná známka Evropské unie zobrazující oranžový čtverec se sedmi soustřednými černými kruhy – Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu – Označení tvořené výlučně tvarem výrobku, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku – Článek 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení 2017/1001])	26
2021/C 382/38	Věc T-230/21 R: Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 12. července 2021 – Jalkh v. Parlament (Předběžná opatření – Institucionální právo – Poslanec Evropského parlamentu – Výsady a imunity – Zbavení poslanecké imunity – Návrh na odklad vykonatelnosti – Neexistence naléhavosti)	27
2021/C 382/39	Věc T-449/21: Žaloba podaná dne 30. července 2021 – Natixis v. Komise	27
2021/C 382/40	Věc T-458/21: Žaloba podaná dne 2. srpna 2021 – Quantic Dream v. EUIPO – Quentia (Q)	28
2021/C 382/41	Věc T-459/21: Žaloba podaná dne 3. srpna 2021 – Calrose Rice v. EUIPO – Ricegrowers (Sunwhite)	29
2021/C 382/42	Věc T-465/21: Žaloba podaná dne 4. srpna 2021 – Ionfarma v. EUIPO – LG Electronics (AION)	30
2021/C 382/43	Věc T-466/21: Žaloba podaná dne 4. srpna 2021 – Baumberger v. EUIPO – Nube (Lío)	31
2021/C 382/44	Věc T-467/21: Žaloba podaná dne 4. srpna 2021 – DBM Videovertrieb v. EUIPO – Nube (Lío)	31
2021/C 382/45	Věc T-472/21: Žaloba podaná dne 4. srpna 2021 – RTE v. ACER	32
2021/C 382/46	Věc T-474/21: Žaloba podaná dne 4. srpna 2021 – Schenk Italia v. EUIPO – Consorzio per la tutela dei vini Valpolicella (AMICONE)	33
2021/C 382/47	Věc T-477/21: Žaloba podaná dne 9. srpna 2021 – Glaxo Group v. EUIPO – Cipla Europe (Tvar inhalátoru)	34
2021/C 382/48	Věc T-478/21: Žaloba podaná dne 9. srpna 2021 – Les Éditions P. Amaury v. EUIPO – Golden Balls (BALLON D’OR)	35
2021/C 382/49	Věc T-482/21: Žaloba podaná dne 9. srpna 2021 – TenneT TSO a TenneT TSO v. ACER	35
2021/C 382/50	Věc T-49/21: Usnesení Tribunálu ze dne 13. července 2021 – PZ v. Komise	37