1)

Článek 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že provozovatel platformy pro sdílení videí nebo platformy pro ukládání a sdílení souborů, na které mohou uživatelé protiprávně zpřístupnit veřejnosti chráněné obsahy, neuskutečňuje „sdělování“ těchto obsahů „veřejnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení, ledaže by nad rámec pouhého zpřístupnění platformy přispíval ke zpřístupnění takových obsahů veřejnosti v rozporu s autorským právem. Tak je tomu zejména v případě, kdy si je tento provozovatel konkrétně vědom protiprávního zpřístupnění chráněného obsahu na své platformě a takový obsah neprodleně neodstraní nebo k němu nezablokuje přístup, nebo kdy uvedený provozovatel, i když ví nebo vědět měl, že obecně uživatelé jeho platformy chráněné obsahy protiprávně zpřístupňují veřejnosti prostřednictvím této platformy, nezavede vhodné technologické prostředky, které je možné v jeho situaci očekávat od subjektu, který je běžně obezřetný, aby spolehlivě a účinně zabránil porušováním autorského práva na této platformě, nebo také v případě, kdy se tento provozovatel podílí na výběru chráněných obsahů, které jsou protiprávně sdělovány veřejnosti, na své platformě poskytuje prostředky sloužící specificky k protiprávnímu sdílení takových obsahů nebo taková sdílení vědomě podporuje, o čemž může svědčit okolnost, že uvedený provozovatel přijal hospodářský model podněcující uživatele své platformy, aby na ní uskutečňovali protiprávně sdělování chráněných obsahů veřejnosti.

2)

Článek 14 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) musí být vykládán v tom smyslu, že činnost provozovatele platformy pro sdílení videí nebo platformy pro ukládání a sdílení souborů spadá do působnosti tohoto ustanovení, pokud tento provozovatel nehraje aktivní úlohu takové povahy, že by bylo možné konstatovat, že obsahy nahrané na svou platformu zná nebo kontroluje.

Článek 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/31 být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby bylo u takového provozovatele na základě tohoto ustanovení vyloučeno zproštění odpovědnosti stanovené v tomto čl. 14 odst. 1, si musí být uvedený provozovatel vědom konkrétních protiprávních aktů uživatelů jeho platformy souvisejících s chráněnými obsahy, které byly nahrány na jeho platformu.

3)

Článek 8 odst. 3 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby na základě vnitrostátního práva nositel autorského práva nebo práva s ním souvisejícího mohl dosáhnout uložení soudního příkazu vůči zprostředkovateli, jehož služby využívala třetí osoba k porušení jeho práva, aniž si jej byl tento zprostředkovatel vědom ve smyslu čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/31, pouze v případě, že před zahájením soudního řízení bylo toto porušení práva uvedenému zprostředkovateli předem oznámeno a tento zprostředkovatel nezasáhl neprodleně, aby odstranil dotčený obsah nebo k němu zablokoval přístup a aby zajistil, že k takovým porušením nedojde opětovně. Přísluší však vnitrostátním soudům, aby se při uplatňování takové podmínky ujistily, že uvedená podmínka nevede ke zdržení účinného ukončení porušování práv tak, že by tomuto nositeli práv vznikla nepřiměřená újma.

1)

Článek 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na zpracování osobních údajů týkajících se trestných bodů uložených řidičům vozidel za dopravní přestupky.

2)

Ustanovení nařízení (EU) 2016/679, zejména jeho čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1 písm. e) a článek 10, musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která veřejnému subjektu pověřenému vedením registru, do něhož se zaznamenávají trestné body uložené řidičům vozidel za dopravní přestupky, ukládá povinnost zpřístupnit tyto údaje veřejnosti, přičemž osoba žádající o přístup nemusí prokázat, že má na získání uvedených údajů zvláštní zájem.

3)

Ustanovení nařízení (EU) 2016/679, zejména jeho čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1 písm. e) a článek 10, musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která veřejnému subjektu pověřenému vedením registru, do něhož se zaznamenávají trestné body uložené řidičům vozidel za dopravní přestupky, umožňuje zpřístupnit tyto údaje hospodářským subjektům za účelem opakovaného použití.

4)

Zásada přednosti unijního práva musí být vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby ústavní soud členského státu, u kterého je podána stížnost proti vnitrostátní právní úpravě, která se s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora vydané v řízení o předběžné otázce ukáže jako neslučitelná s unijním právem, rozhodl na základě zásady právní jistoty, že právní účinky této právní úpravy zůstanou zachovány až do dne vyhlášení rozsudku, kterým zmíněný ústavní soud o této ústavní stížnosti s konečnou platností rozhodne.

1)

Ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že je na vnitrostátním soudu, aby v souladu se všemi použitelnými pravidly vnitrostátního práva posoudil, zda omezení na tři po sobě jdoucí roky, s výjimkou zvláštních podmínek, zaměstnávání pracovníků v pracovním poměru na dobu určitou na základě smluv zvaných „fijos de obra“ jedním a tím samým podnikem na různých pracovních místech, která se nacházejí ve stejné provincii, a poskytování těmto pracovníkům odškodnění za ukončení pracovního poměru, za předpokladu, že tento vnitrostátní soud konstatuje, že tato opatření jsou ve skutečnosti přijata s ohledem na uvedené pracovníky, představují vhodná opatření k předcházení a případně postihu zneužití vyplývajícího z využívání po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou nebo „[rovnocenná] právní opatření“ ve smyslu tohoto ustanovení 5 bodu 1. V každém případě nemohou být takové vnitrostátní právní předpisy použity orgány dotyčného členského státu takovým způsobem, že obnovování po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou zvaných „fijos de obra“ je považováno za ospravedlnitelné „objektivními důvody“ ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 písm. a) této rámcové dohody pouze z toho důvodu, že každá z těchto smluv se obecně uzavírá na konkrétní stavební projekt bez ohledu na její trvání, jelikož takové vnitrostátní právní předpisy nebrání v praxi tomu, aby dotyčný zaměstnavatel naplňoval takovým obnovováním stálé a trvalé personální potřeby.

2)

Článek 3 odst. 1 první pododstavec směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které se při převodu zaměstnanců v rámci veřejnoprávních smluv práva a povinnosti převáděného pracovníka, které je nástupnický podnik povinen respektovat, omezují výlučně na práva a povinnosti vyplývající z poslední smlouvy, kterou tento pracovník uzavřel s původním podnikem, pokud se v důsledku použití této právní úpravy uvedený pracovník neocitne v méně příznivém postavení pouze kvůli tomuto převodu, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

1.

Španělské království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají:

2.

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3.

Evropská komise i Španělské království ponesou vlastní náklady řízení.

1)

Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 20. září 2019, Venezuela v. Rada (T 65/18, EU:T:2019:649), se zrušuje v rozsahu, v němž odmítá žalobu Bolívarovské republiky Venezuela znějící na zrušení článků 2, 3, 6 a 7 nařízení Rady (EU) 2017/2063 ze dne 13. listopadu 2017 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci ve Venezuele.

2)

Věc se vrací Tribunálu Evropské unie, aby rozhodl ve věci samé.

3)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

1)

Článek 13 odst. 1, čl. 14 odst. 9 a článek 18 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 913/2010 ze dne 22. září 2010 o evropské železniční síti pro konkurenceschopnou nákladní dopravu, jakož i čl. 27 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU ze dne 21. listopadu 2012 o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru, ve spojení s přílohou IV bodem 3 písm. a) této směrnice, musí být vykládány v tom smyslu, že orgánem, jenž má pravomoc přijmout v rámci referenčního dokumentu o podmínkách využívání železniční sítě pravidla upravující podávání žádostí o kapacitu infrastruktury, a to včetně pravidla, podle něhož bude jediné kontaktní místo ve smyslu tohoto čl. 13 odst. 1 využívat výlučně určitý elektronický rezervační systém, je provozovatel infrastruktury, který je definován v čl. 3 bodě 2 uvedené směrnice.

2)

Kontrola pravidel upravujících podávání žádostí o kapacitu infrastruktury v jediném kontaktním místě vymezených v referenčním dokumentu o podmínkách využívání železniční sítě, kterou provádí vnitrostátní regulační subjekt, se řídí ustanoveními článku 20 nařízení č. 913/2010 a tato ustanovení musí být vykládána v tom smyslu, že regulační subjekt členského státu nemůže vznést námitku vůči těmto pravidlům, když nesplní povinnost spolupráce, která vyplývá z tohoto článku 20, a konkrétně bez konzultace s regulačními subjekty ostatních členských států, které jsou součástí koridoru pro nákladní dopravu, za účelem společného postupu v co největší míře.

3)

Článek 14 odst. 1 nařízení č. 913/2010 musí být vykládán v tom smyslu, že rámec pro přidělování kapacity infrastruktury v koridoru pro nákladní dopravu vymezený výkonnou radou na základě tohoto ustanovení není aktem unijního práva.

1)

Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)

WD ponese vlastní náklady řízení o kasačním opravném prostředku a nahradí náklady řízení vynaložené Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA).

1)

Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání duálnímu systému organizace trhu hazardních her pouze z toho důvodu, že reklamní praktiky držitele monopolu na loterie a kasina mají podněcovat k aktivní účasti na hrách, například tím, že je hra banalizována, je o ní vytvářen pozitivní obraz z důvodu použití příjmů na činnosti obecného zájmu nebo je zvyšována její atraktivita prostřednictvím lákavých reklamních sdělení navozujících představy o velkých výhrách.

2)

Zásada přednosti unijního práva musí být vykládána v tom smyslu, že vyžaduje, aby soud členského státu nepoužil ustanovení vnitrostátního práva, které je v rozporu s článkem 56 SFEU, a to i v případě, kdy měl soud vyššího stupně téhož členského státu za to, že je toto ustanovení v souladu s unijním právem.

1)

Soudní dvůr Evropské unie zjevně nemá pravomoc odpovědět na první a druhou předběžnou otázkou položenou Tribunale di Potenza (soud v Potenza, Itálie).

2)

Třetí předběžná otázka položená Tribunale di Potenza (soud v Potenza) je zjevně nepřípustná.

1)

Musí být mechanismus pro spolupráci a ověřování (MSO) zřízený rozhodnutím Komise 2006/928/ES ze dne 13. prosince 2006 (1) považován za akt přijatý orgánem Evropské unie ve smyslu článku 267 SFEU, který může podléhat výkladu Soudního dvora Evropské unie? Spadá obsah, povaha a doba trvání mechanismu pro spolupráci a ověřování (MSO), který byl zřízen rozhodnutím Komise 2006/928/ES ze dne 13. prosince 2006, do oblasti působnosti smlouvy o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii, kterou Rumunsko podepsalo dne 25. dubna 2005 v Lucemburku? Jsou požadavky stanovené ve zprávách vypracovaných v rámci tohoto mechanismu pro Rumunsko závazné?

2)

Lze zásadu nezávislosti soudců zakotvenou v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci Smlouvy o Evropské unii (SEU) a v článku 47 Listiny základních práv, jakož i v judikatuře Soudního dvora Evropské unie s ohledem na článek 2 SEU vykládat v tom smyslu, že se vztahuje i na řízení o povýšení soudců ve funkci?

3)

Je tato zásada porušena zavedením systému povyšování soudem vyššího stupně, který je založen výlučně na souhrnném hodnocení činnosti a chování provedeném komisí složenou z předsedy soudu odpovědného za soudní přezkum a soudců tohoto soudu, která vedle pravidelného hodnocení soudců provádí odděleně jak hodnocení soudců za účelem povýšení, tak soudní přezkum jimi vydaných rozsudků?

4)

Je zásada nezávislosti soudců zakotvená v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci Smlouvy o Evropské unii (SEU) a v článku 47 Listiny základních práv, jakož i v judikatuře Soudního dvora Evropské unie s ohledem na článek 2 SEU porušena, pokud rumunský stát nedodržuje předvídatelnost a právní jistotu práva Evropské unie, když přijal mechanismus pro spolupráci a ověřování (MSO) a jeho zprávy a po více než 10 let je dodržoval, a posléze bez upozornění změnil postup pro povýšení soudců do vedoucích funkcí, a to v rozporu s doporučeními MSO?

—

potvrdil body 24 až 48 napadeného usnesení tím, že v plném rozsahu zamítne námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí;

—

ve zbývající části zrušil napadené usnesení v plném rozsahu;

—

zrušil podle článku 263 SFEU rozhodnutí Komise obsažené v nedatovaném dopise obdrženém dne 2. dubna 2018, kterým byla odmítnuta společná nabídka předložená navrhovatelkou na studii o postupech odborových svazů týkajících se zákazu diskriminace a rozmanitosti na pracovišti (nabídkové řízení JUST/2017/RDIS/FW/EQUA/0042; Úř. věst. S 215 – 09/11/2017 – 2017/S 215-446067); a

—

uložil Komisi povinnost k náhradě škody ve výši 1 euro;

—

podpůrně vrátil věc zpět Tribunálu; a v každém případě

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a řízení před Tribunálem.

1.

V případě kladné odpovědi na první otázku:

2.

3.

Může se podnik, jako je společnost Facebook Ireland, který provozuje digitální sociální síť financovanou prostřednictvím reklamy a ve svých podmínkách používání služby nabízí personalizaci obsahů a reklamy, zabezpečení sítě, zlepšování produktů a konzistentní a plynulé používání veškerých produktů patřících koncernu, jehož je součástí, dovolávat právního důvodu zpracování spočívajícího v nezbytnosti pro splnění smlouvy podle čl. 6 odst. 1 písm. b) GDPR nebo týkajícího se zpracování pro účely oprávněných zájmů podle čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR, pokud pro tyto účely shromažďuje údaje získané v souvislosti s jinými službami patřícími koncernu, a z internetových stránek a aplikací třetích stran, a to prostřednictvím rozhraní, která jsou v nich vložena, jako jsou „Facebook Business Tools“, nebo prostřednictvím cookies uložených do počítače nebo mobilního koncového zařízení uživatele internetu či podobné technologie ukládání dat, propojuje je s účtem uživatele na stránkách facebook.com a využívá je?

4.

Mohou v takovém případě i

5.

Může být v takovém případě shromažďování údajů získaných v souvislosti s jinými službami patřícími koncernu a z internetových stránek a aplikací třetích stran prostřednictvím rozhraní, která jsou do nich vložena, jako jsou například „Facebook Business Tools“, nebo prostřednictvím cookies uložených do počítače nebo mobilního koncového zařízení uživatele internetu nebo podobných technologií ukládání dat, [jejich] propojování s účtem uživatele na stránkách facebook.com a využívání nebo využívání údajů, které již byly zákonně shromážděny a propojeny jiným způsobem, v konkrétních případech ospravedlněno rovněž na základě čl. 6 odst. 1 písm. c), d) a e) GDPR, například za účelem odpovědi na právoplatnou žádost o poskytnutí určitých údajů [písmeno c)], potírání škodlivého chování a zvyšování bezpečnosti [písmeno d)], výzkumu prováděného pro blaho společnosti a za účelem podpory bezpečnosti, integrity a zabezpečení [písmeno e)]?

6.

Lze ve vztahu k podniku v dominantním postavení, jako je společnost Facebook Ireland, vyjádřit souhlas ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) a čl. 9 odst. 2 písm. a) GDPR, který je platný a zejména svobodný ve smyslu čl. 4 bodu 11 GDPR?

V případě záporné odpovědi na první otázku:

7.

V případě kladné odpovědi na sedmou otázku je třeba zodpovědět třetí až pátou otázku ve vztahu k údajům získaným v souvislosti s používáním služby Instagram, která patří koncernu.

1.

Je řízení o nařízení předběžného opatření podle čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 89/665/EHS (1) ve znění směrnice 2014/23/EU (2), které může být podle vnitrostátního rakouského práva vedeno rovněž u Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud) a jímž může být například dosaženo rovněž dočasného zákazu uzavírání rámcových dohod nebo smluv o dodávkách, sporem v občanské a obchodní věci podle čl. 1 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (3)? Je takovéto řízení o nařízení předběžného opatření podle výše uvedené otázky přinejmenším občanskou věcí podle čl. 81 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU)? Je řízení o nařízení předběžného opatření podle čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 89/665/EHS ve znění směrnice 2014/23/EU postupem k přijetí předběžných opatření podle článku 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („nařízení č. 1215/2012“)?

2.

Musí být zásada rovnocennosti s přihlédnutím k ostatním předpisům unijního práva vykládána v tom smyslu, že jednotlivci propůjčuje subjektivní práva vůči členskému státu a brání použití takových rakouských vnitrostátních ustanovení, podle nichž soud před zpracováním návrhu na nařízení předběžného opatření, jak stanoví čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 89/665/EHS ve znění směrnice 2014/23/EU, musí zjistit druh zadávacího řízení a (odhadovanou) hodnotu zakázky, jakož i součet samostatně napadnutelných rozhodnutí napadených z určitého zadávacího řízení resp. popřípadě rovněž položky z určitého zadávacího řízení, aby poté případně prostřednictvím soudce předsedajícího příslušnému senátu soudu vydal výzvu k doplnění za účelem úhrady poplatku a aby v případě neuhrazení poplatku před nebo nejpozději současně se zamítnutím návrhu na nařízení předběžného opatření z důvodu nedoplacení poplatku senát soudu příslušný pro návrh na přezkum stanovil soudní poplatek pod sankcí ztráty nároku, jestliže u (ostatních) občanských věcí v Rakousku, jako např. u žalob na náhradu škody nebo na zdržení se z důvodu porušení hospodářské soutěže, nezaplacení poplatků nebrání vyřízení současně podaného návrhu na nařízení předběžného opatření bez ohledu na otázku poplatků za právní ochranu dlužených v jakémkoliv rozsahu, přičemž nezaplacení paušálních poplatků v zásadě nebrání ani vyřízení návrhů na nařízení předběžného opatření podaných k občanským soudům nezávisle na žalobě; a dále pro srovnání v Rakousku nemá neuhrazení poplatků za stížnosti proti správním rozhodnutím nebo poplatků za stížnosti nebo opravné prostředky podané proti rozhodnutím správních soudů k Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud) nebo Verwaltungsgerichtshof (správní soudní dvůr) za následek zamítnutí opravného prostředku z důvodu neuhrazení poplatku a nemá například za následek ani to, že by v tomto řízení o stížnosti nebo opravném prostředku mohly být návrhy na přiznání odkladného účinku vyřízeny pouze odmítnutím?

2.1.

Musí být zásada rovnocennosti s přihlédnutím k ostatním předpisům unijního práva vykládána v tom smyslu, že brání použití takových rakouských vnitrostátních ustanovení, podle nichž před vyřízením návrhu na nařízení předběžného opatření, jak stanoví čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 89/665/EHS ve znění směrnice 2014/23/EU, musí předseda senátu jako samosoudce z důvodu nedostatečně uhrazeného paušálního poplatků vydat výzvu k doplnění za účelem úhrady poplatku a tento samosoudce musí návrh na nařízení předběžného opatření v důsledku neuhrazení poplatku odmítnout, jestliže jinak podle Gerichtsgebührengesetz (zákon o soudních poplatcích) u občanskoprávních žalob v Rakousku zásadně nemusí být za návrh na nařízení předběžného opatření podaný společně se žalobou zaplacen kromě poplatku za žalobu v prvním stupni žádný další paušální poplatek a rovněž ani v případě návrhů na přiznání odkladného účinku, které jsou podány společně se stížností proti rozhodnutí k Verwaltungsgericht (správní soud), opravným prostředkem k Verwaltungsgerichtshof (správní soudní dvůr) nebo stížností k Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud) a funkčně mají stejný nebo podobný cíl právní ochrany jako je návrh na předběžné opatření, nemusí být uhrazeny žádné samostatné poplatky za tyto akcesorické návrhy na přiznání odkladného účinku?

3.

Musí být povinnost stanovená v čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 89/665, ve znění směrnice 2014/24/EU (4), přijímat co nejrychleji prostřednictvím předběžných postupů předběžná opatření směřující k nápravě domnělého protiprávního jednání nebo k zabránění dalšímu poškozování dotčených zájmů, s přihlédnutím k dalším předpisům unijního práva vykládána v tom smyslu, že tato povinnost bezodkladného postupu propůjčuje subjektivní právo na bezodkladné rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření a brání použití rakouských vnitrostátních ustanovení, podle nichž soud rovněž u netransparentně provedených zadávacích řízení před vyřízením návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být zamezeno dalším nákupům zadavatele, musí i bez relevantnosti pro příslušné rozhodnutí zjistit druh zadávacího řízení a (odhadovanou) hodnotu zakázky, jakož i součet rozhodnutí samostatně napadnutelných z určitého zadávacího řízení, které byly nebo mají být napadeny, resp. případně i položky určitého zadávacího řízení, aby podle toho případně soudce předsedající příslušnému senátu soudu vydal výzvu k doplnění za účelem úhrady poplatku a v případě neuhrazení poplatku před nebo nejpozději současně s odmítnutím návrhu na nařízení předběžného opatření z důvodu nedoplacení poplatku senát soudu příslušný pro rozhodnutí o návrhu na přezkum vyměřil navrhovatelce soudní poplatek pod sankcí ztráty nároku?

4.

Musí být právo na spravedlivý proces před soudem podle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (5) s přihlédnutím k dalším předpisům unijního práva vykládáno v tom smyslu, že propůjčuje subjektivní právo jednotlivci a brání použití rakouských vnitrostátních předpisů, podle nichž soud rovněž u netransparentně provedených zadávacích řízení před vyřízením návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být zamezeno dalším nákupům zadavatele, musí i bez relevantnosti pro příslušné rozhodnutí zjistit druh zadávacího řízení a (odhadovanou) hodnotu zakázky, jakož i součet napadených samostatně napadnutelných rozhodnutí z určitého zadávacího řízení, resp. případně i položky určitého zadávacího řízení, aby podle toho případně soudce předsedající příslušnému senátu soudu vydal výzvu k doplnění za účelem úhrady poplatku a v případě nezaplacení poplatku před nebo nejpozději současně s odmítnutím návrhu na nařízení předběžného opatření z důvodu nedoplacení poplatku senát soudu příslušný pro rozhodnutí o návrhu na přezkum vyměřil navrhovatelce soudní poplatek pod sankcí ztráty nároku?

5.

Musí být zásada rovnocennosti s přihlédnutím k dalším předpisům unijního práva vykládána v tom smyslu, že propůjčuje subjektivní práva jednotlivci vůči členskému státu a brání použití rakouských vnitrostátních předpisů, podle nichž při nezaplacení paušálního poplatku za návrh na nařízení předběžného opatření ve smyslu směrnice 89/665/EHS v platném znění musí paušální poplatek vyměřit senát Verwaltungsgericht (správní soud) jako soudní orgán (s omezenými možnosti dlužníka poplatku na právní ochranu, které z toho plynou), jestliže jinak jsou poplatky za žalobu, návrh na předběžné opatření a opravné prostředky v občanskoprávním řízení v případě neuhrazení stanoveny výměrem podle Gerichtliches Einbringungsgesetz (zákon o výběru soudních poplatků) a poplatky za opravné prostředky ve správním právu za stížnosti k Verwaltungsgericht (správní soud) resp. k Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud) resp. poplatky za opravné prostředky k Verwaltungsgerichtshof (správní soudní dvůr) jsou při jejich neuhrazení zpravidla stanoveny výměrem daňového orgánu (označovaným jako výměr soudního poplatku), proti němuž lze vždy podat opravný prostředek k Verwaltungsgericht (správní soud) a poté opět opravný prostředek k Verwaltungsgerichtshof (správní soudní dvůr) nebo stížnost k Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud)?

6.

Musí být čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665/EHS ve znění směrnice 2014/23/EU s přihlédnutím k dalším předpisům unijního práva vykládán v tom smyslu, že uzavření rámcové dohody pouze s jedním hospodářským subjektem podle čl. 33 odst. 3 směrnice 2014/24/EU je uzavřením smlouvy podle čl. 2a odst. 2 směrnice 89/665/EHS ve znění směrnice 2014/23/EU?

6.1.

Musí být formulace v čl. 33 odst. 3 směrnice 2014/24/EU: „veřejné zakázky založené na této rámcové dohodě“ vykládána v tom smyslu, že se jedná o zakázku založenou na rámcové dohodě, jestliže zadavatel zadá jednotlivou veřejnou zakázku s výslovným odvoláním na uzavřenou rámcovou dohodu? Nebo musí být citovaná pasáž „veřejné zakázky založené na této rámcové dohodě“ vykládána v tom smyslu, že v případě, že je celková hodnota rámcové dohody ve smyslu rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-216/17 (6), bod 64, již vyčerpána, nejedná se již o veřejnou zakázku zakládající se na původně uzavřené rámcové dohodě?

7.

Musí být právo na spravedlivý soudní proces podle článku 47 Listiny (Listina základních práv Evropské unie (2012/C 326/02)CS 26.10.2012 Úřední věstník Evropské unie C 326/391) s přihlédnutím k ostatním předpisům unijního práva vykládáno v tom smyslu, že brání použití ustanovení, podle nějž zadavatel jmenovaný ve sporu týkajícím se práva veřejných zakázek musí v řízení o nařízení předběžného opatření poskytnout veškeré nezbytné informace a předložit veškeré nezbytné podklady – přičemž v opačném případě platí možnost rozsudku pro zmeškání k jeho tíži –, jestliže statutární zástupce nebo zaměstnanec tohoto zadavatele, kteří musí tyto informace za zadavatele poskytnout, se poskytnutím informací nebo předložením podkladů dokonce sami vystavují riziku trestního stíhání?

8.

Musí být povinnost stanovená v čl. 1 odst. 1 směrnice Rady ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (89/665/EHS) (Úř. věst. 1989, L 395, s. 33; Zvl. vyd. 06/03, s. 48), ve znění směrnice 2014/24/EU, že přezkum zadávacího řízení musí být proveden především účinně, s ohledem na právo na účinnou právní ochranu podle článku 47 Listiny s přihlédnutím k dalším předpisům unijního práva vykládána v tom smyslu, že tato ustanovení propůjčují subjektivní práva a brání použití vnitrostátních předpisů, podle nichž přísluší navrhovateli předběžného opatření domáhajícímu se právní ochrany, aby ve svém návrhu na nařízení předběžného opatření uvedl konkrétní zadávací řízení a konkrétní rozhodnutí zadavatele, ačkoliv tento navrhovatel u zadávacího řízení bez uveřejnění zpravidla nebude vědět, kolik netransparentních zadávacích řízení zadavatel uskutečnil a kolik rozhodnutí o zadání veřejné zakázky již bylo v netransparentních zadávacích řízeních přijato?

9.

Musí být zásada spravedlivého procesu před soudem podle článku 47 Listiny s přihlédnutím k dalším předpisům unijního práva vykládána v tom smyslu, že toto ustanovení propůjčuje subjektivní práva a brání použití vnitrostátních předpisů, podle nichž navrhovateli přezkumu domáhajícímu se právní ochrany přísluší, aby ve svém návrhu na nařízení předběžného [opatření] uvedl konkrétní zadávací řízení a konkrétní samostatně napadnutelná a i napadená rozhodnutí zadavatele, ačkoliv tento navrhovatel nemůže v zadávacím řízení bez uveřejnění, které je pro něj netransparentní, zpravidla vědět, kolik netransparentních zadávacích řízení zadavatel uskutečnil a kolik rozhodnutí o zadání veřejné zakázky v netransparentním zadávacím řízení již přijal?

10.

Musí být zásada spravedlivého procesu před soudem podle článku 47 Listiny s přihlédnutím k dalším předpisům unijního práva vykládána v tom smyslu, že toto ustanovení propůjčuje subjektivní práva a brání použití vnitrostátních přepisů, podle nichž navrhovateli předběžného opatření domáhajícího se právní ochrany přísluší, aby zaplatil paušální poplatek ve výši, kterou nemůže předvídat, protože tento navrhovatel nemůže u zadávacího řízení bez uveřejnění, které je pro něj netransparentní, zpravidla vědět, zda a případně kolik netransparentních zadávacích řízení v jaké odhadované hodnotě zadavatel uskutečnil a kolik samostatně napadnutelných rozhodnutí o zadání veřejné zakázky v netransparentním zadávacím řízení již přijal?

1.

Je přezkumné řízení před spolkovým správním soudem, které probíhá v rámci provedení směrnice 89/665/EHS (1) ve znění směrnice 2014/23/EU (2), sporem v občanské a obchodní věci podle čl. 1 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (3)? Je podle výše uvedené otázky takové přezkumné řízení přinejmenším občanskou věcí podle čl. 81 odst. 1 SFEU?

2.

Musí být zásada rovnocennosti s přihlédnutím k ostatním předpisům unijního práva vykládána v tom smyslu, že jednotlivci propůjčuje subjektivní práva vůči členskému státu a brání použití takových rakouských vnitrostátních ustanovení, podle nichž soud před zpracováním návrhu na přezkum, jehož předmětem musí být určení neplatnosti příslušného samostatně napadnutelného rozhodnutí zadavatele, musí zjistit druh zadávacího řízení a (odhadovanou) hodnotu zakázky, jakož i součet samostatně napadnutelných rozhodnutí napadených z určitého zadávacího řízení resp. popřípadě rovněž položky z určitého zadávacího řízení, aby poté případně prostřednictvím soudce předsedajícího příslušnému senátu soudu vydal výzvu k doplnění za účelem úhrady poplatku a aby v případě neuhrazení poplatku před nebo nejpozději současně se zamítnutím návrhu na přezkum z důvodu nedoplacení poplatku senát soudu příslušný pro návrh na přezkum stanovil soudní poplatek pod sankcí ztráty nároku, jestliže u občanských věcí v Rakousku, jako např. u žalob na náhradu škody nebo na zdržení se z důvodu porušení hospodářské soutěže, nezaplacení poplatků nebrání vyřízení žaloby bez ohledu na otázku poplatků za právní ochranu dlužených v jakémkoliv rozsahu, a dále pro srovnání v Rakousku nemá neuhrazení poplatků za stížnosti proti správním rozhodnutím nebo poplatků za stížnosti nebo opravné prostředky podané proti rozhodnutím správních soudů k Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud) nebo Verwaltungsgerichtshof (správní soudní dvůr) za následek zamítnutí opravného prostředku z důvodu neuhrazení poplatku.

2.1.

Musí být zásada rovnocennosti s přihlédnutím k ostatním předpisům unijního práva vykládána v tom smyslu, že brání použití takových rakouských vnitrostátních ustanovení, podle nichž před vyřízením návrhu na nařízení předběžného opatření, jak stanoví čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 89/665/EHS ve znění směrnice 2014/23/EU, musí předseda senátu jako samosoudce z důvodu nedostatečně uhrazeného paušálního poplatků vydat výzvu k doplnění za účelem úhrady poplatku a tento samosoudce musí návrh na nařízení předběžného opatření v důsledku neuhrazení poplatku odmítnout, jestliže jinak podle Gerichtsgebührengesetz (zákon o soudních poplatcích) u občanskoprávních žalob v Rakousku zásadně nemusí být za návrh na nařízení předběžného opatření podaný společně se žalobou zaplacen kromě poplatku za žalobu v prvním stupni žádný další paušální poplatek a rovněž ani v případě návrhů na přiznání odkladného účinku, které jsou podány společně se stížností proti rozhodnutí k Verwaltungsgericht (správní soud), opravným prostředkem k Verwaltungsgerichtshof (správní soudní dvůr) nebo stížností k Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud) a funkčně mají stejný nebo podobný cíl právní ochrany jako je návrh na předběžné opatření, nemusí být uhrazeny žádné samostatné poplatky za tyto akcesorické návrhy na přiznání odkladného účinku?

3.

Musí být povinnost stanovená v čl. 1 odst. 1 směrnice Rady ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (89/665/EHS) (Úř. věst. 1989, L 395, s. 33; Zvl. vyd. 06/03, s. 48), ve znění směrnice 2014/24/EU, aby se postupy přezkoumání týkající se veřejných zakázek prováděly především co nejrychleji, s přihlédnutím k dalším předpisům unijního práva vykládána v tom smyslu, že tento požadavek rychlosti propůjčuje subjektivní právo na rychlý postup přezkumu a brání použití rakouských vnitrostátních ustanovení, podle nichž soud rovněž u netransparentně provedených zadávacích řízení před vyřízením návrhu na přezkum, jehož předmětem musí být určení neplatnosti příslušného samostatně napadnutelného rozhodnutí zadavatele, každopádně musí pro příslušné rozhodnutí zjistit druh zadávacího řízení a (odhadovanou) hodnotu zakázky, jakož i součet rozhodnutí samostatně napadnutelných z určitého zadávacího řízení, které byly napadeny, resp. případně i položky určitého zadávacího řízení, aby podle toho případně soudce předsedající příslušnému senátu soudu vydal výzvu k doplnění za účelem úhrady poplatku a v případě neuhrazení poplatku před nebo nejpozději současně s odmítnutím návrhu na přezkum z důvodu nedoplacení poplatku senát soudu příslušný pro rozhodnutí o návrhu na přezkum vyměřil soudní poplatek pod sankcí ztráty nároku?

4.

Musí být právo na spravedlivý proces před soudem podle článku 47 Listiny základních práv (4) s přihlédnutím k požadavku transparentnosti podle článku 18 odst. 1 směrnice 2014/24/EU (5) a dalším předpisům unijního práva vykládáno v tom smyslu, že brání použití rakouských vnitrostátních předpisů, podle nichž soud v každém případě i při netransparentně uskutečněných zadávacích řízeních před rozhodnutím o návrhu na přezkum, jehož předmětem musí být určení neplatnosti příslušného samostatně napadnutelného rozhodnutí zadavatele, musí zjistit druh zadávacího řízení a (odhadovanou) hodnotu zakázky, jakož i součet napadených samostatně napadnutelných rozhodnutí z určitého zadávacího řízení, resp. případně i položky určitého zadávacího řízení, aby podle toho případně soudce předsedající příslušnému senátu soudu vydal výzvu k doplnění za účelem úhrady poplatku a v případě nezaplacení poplatku před nebo nejpozději současně s odmítnutím návrhu na přezkum z důvodu nedoplacení poplatku senát soudu příslušný pro rozhodnutí o návrhu na přezkum vyměřil navrhovatelce soudní poplatek pod sankcí ztráty nároku?

5.

Musí být zásada rovnocennosti s přihlédnutím k dalším předpisům unijního práva vykládána v tom smyslu, že propůjčuje subjektivní práva jednotlivci vůči členskému státu a brání použití rakouských vnitrostátních předpisů, podle nichž při nezaplacení paušálního poplatku za podání soudního opravného prostředku k přezkoumání rozhodnutí zadavatele ve smyslu směrnice 89/665/EHS v platném znění (resp. případně i soudního opravného prostředku, jehož předmětem je určení protiprávnosti v souvislosti se zadáním zakázky za účelem získání náhrady škody) musí nezaplacené, ale splatné paušální poplatky vyměřit senát Verwaltungsgericht (správní soud) jako soudní orgán (jedině on) (s omezenými možnosti dlužníka poplatku na právní ochranu, které z toho plynou), jestliže jinak jsou poplatky za žalobu a opravné prostředky v občanskoprávním řízení v případě neuhrazení stanoveny správním výměrem podle Gerichtliches Einbringungsgesetz (zákon o výběru soudních poplatků) a také poplatky za opravné prostředky ve správním právu za stížnosti k Verwaltungsgericht (správní soud) resp. k Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud) resp. poplatky za opravné prostředky k Verwaltungsgerichtshof (správní soudní dvůr) jsou při jejich neuhrazení zpravidla stanoveny výměrem daňového orgánu (označovaným jako výměr soudního poplatku), proti němuž lze zpravidla vždy podat opravný prostředek k Verwaltungsgericht (správní soud) a poté opět opravný prostředek k Verwaltungsgerichtshof (správní soudní dvůr) nebo stížnost k Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud)?

6.

Musí být čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665/EHS ve znění směrnice 2014/23/EU s přihlédnutím k dalším předpisům unijního práva vykládán v tom smyslu, že uzavření rámcové dohody pouze s jedním hospodářským subjektem podle čl. 33 odst. 3 směrnice 2014/24/EU je uzavřením smlouvy podle čl. 2a odst. 2 směrnice 89/665/EHS ve znění směrnice 2014/23/EU a že proto rozhodnutí veřejného zadavatele, kterým musí každý hospodářský subjekt uzavřít rámcovou dohodu podle čl. 33 odst. 3 směrnice 2014/24/EU, je tudíž rozhodnutím o udělení zakázky podle čl. 2a odst. 1 směrnice 89/665/EHS ve znění směrnice 2014/23/EU?

6.1.

Musí být formulace v čl. 33 odst. 3 směrnice 2014/24/EU: „veřejné zakázky založené na této rámcové dohodě“ vykládána v tom smyslu, že se jedná o zakázku založenou na rámcové dohodě, jestliže zadavatel zadá jednotlivou veřejnou zakázku s výslovným odvoláním na uzavřenou rámcovou dohodu? Nebo musí být citovaná pasáž „veřejné zakázky založené na této rámcové dohodě“ vykládána v tom smyslu, že v případě, že je celková hodnota rámcové dohody ve smyslu rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-216/17 (6), bod 64, již vyčerpána, nejedná se již o veřejnou zakázku zakládající se na původně uzavřené rámcové dohodě?

6.2.

V případě kladné odpovědi na otázku 6.1.:

Mají být články 4 a 5 směrnice 2014/24/EU s ohledem na ostatní ustanovení unijního práva vykládány v tom smyslu, že odhadovaná hodnota jednotlivé zakázky založené na rámcové dohodě je vždy odhadovanou hodnotou zakázky podle čl. 5 odst. 5 směrnice 2014/24/EU? Nebo je odhadovaná hodnota zakázky podle článku 4 této směrnice v případě jednotlivé zakázky založené na rámcové dohodě tou hodnotou zakázky, která se stanoví na základě článku 5 této směrnice pro určení odhadované hodnoty jednotlivé zakázky založené na rámcové dohodě?

7.

Musí být právo na spravedlivý soudní proces podle článku 47 Listiny základních práv s přihlédnutím k ostatním předpisům unijního práva vykládáno v tom smyslu, že brání použití ustanovení, podle nějž zadavatel jmenovaný ve sporu týkajícím se práva veřejných zakázek musí poskytnout veškeré nezbytné informace a předložit veškeré nezbytné podklady – přičemž v opačném případě platí možnost rozsudku pro zmeškání k jeho tíži –, jestliže statutární zástupce nebo zaměstnanec tohoto zadavatele, kteří musí tyto informace za zadavatele poskytnout, se poskytnutím informací nebo předložením podkladů dokonce sami vystavují riziku trestního stíhání?

8.

Musí být povinnost stanovená v čl. 1 odst. 1 směrnice Rady ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (89/665/EHS) (Úř. věst. 1989, L 395, s. 33; Zvl. vyd. 06/03, s. 48), ve znění směrnice 2014/24/EU, že přezkum zadávacího řízení musí být proveden především účinně, s ohledem na právo na účinnou právní ochranu podle článku 47 Listiny s přihlédnutím k dalším předpisům unijního práva vykládána v tom smyslu, že tato ustanovení propůjčují subjektivní práva a brání použití vnitrostátních předpisů, podle nichž přísluší navrhovateli návrhu na přezkum domáhajícímu se právní ochrany, aby ve svém návrhu na přezkum vždy uvedl konkrétní zadávací řízení a konkrétní samostatně napadnutelné rozhodnutí zadavatele, ačkoliv tento navrhovatel u zadávacího řízení bez uveřejnění zpravidla nebude vědět, zda zadavatel uskutečnil přímé zadávací řízení podle vnitrostátního práva, které jsou pro navrhovatele netransparentní, nebo vyjednávací řízení bez předchozího zveřejnění, která jsou pro navrhovatele netransparentní, resp. zda se uskutečnil jedno nebo více netransparentních zadávacích řízení, ve kterém nebo ve kterých bylo vydáno jedno nebo více napadnutelných rozhodnutí?

9.

Musí být zásada spravedlivého procesu před soudem podle článku 47 Listiny s přihlédnutím k dalším předpisům unijního práva vykládána v tom smyslu, že toto ustanovení propůjčuje subjektivní práva a brání použití vnitrostátních předpisů, podle nichž navrhovateli přezkumu domáhajícímu se právní ochrany přísluší, aby ve svém návrhu na přezkum uvedl konkrétní zadávací řízení a konkrétní samostatně napadnutelná a i napadená rozhodnutí zadavatele, ačkoliv tento navrhovatel nemůže v zadávacím řízení bez uveřejnění zpravidla vědět, zda zadavatel uskutečnil přímé zadávací řízení podle vnitrostátního práva, které jsou pro navrhovatele netransparentní, nebo vyjednávací řízení bez předchozího zveřejnění, která jsou pro navrhovatele netransparentní, resp. zda se uskutečnil jedno nebo více netransparentních zadávacích řízení, ve kterém nebo ve kterých bylo vydáno jedno nebo více napadnutelných rozhodnutí?

10.

Musí být zásada spravedlivého procesu před soudem podle článku 47 Listiny s přihlédnutím k dalším předpisům unijního práva vykládána v tom smyslu, že toto ustanovení propůjčuje subjektivní práva a brání použití vnitrostátních přepisů, podle nichž navrhovateli návrhu na přezkum domáhajícímu se právní ochrany přísluší, aby zaplatil paušální poplatek ve výši, kterou v okamžiku podání návrhu nemůže předvídat, protože tento navrhovatel nemůže u zadávacího řízení bez uveřejnění, které je pro něj netransparentní, zpravidla vědět, zda zadavatel uskutečnil přímé zadávací řízení podle vnitrostátního práva nebo vyjednávací řízení bez předchozího zveřejnění, která jsou pro navrhovatele netransparentní, a jak vysoká je předpokládaná hodnota zakázky v případě eventuálně provedeného vyjednávacího řízení bez předchozího zveřejnění, resp. kolik samostatně napadnutelných rozhodnutí již bylo vydáno?

1.

Musí být čl. 1 odst. 2 písm. b) směrnice Rady 93/83/EHS o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu (1) vykládán v tom smyslu, že nikoli pouze vysílající organizace, nýbrž i poskytoval satelitních balíčků, který se podílí na nedělitelném a jednotném úkonu vysílání, provádí užívání, které v každém případě vyžaduje souhlas, pouze v tom státě, ve kterém jsou programové signály pod kontrolou a odpovědností vysílající organizace vkládány do nepřerušovaného řetězu sdělení vedoucího na družici a z ní dolů na zem, a to s tím důsledkem, že na základě skutečnosti, že se poskytovatel satelitních balíčků podílel na vysílání, nemůže dojít k porušení autorských práv ve státě, v němž je vysílání přijímáno?

2.

V případě záporné odpovědi na první otázku:

Musí být pojem „sdělení veřejnosti“, který je uveden v čl. 1 odst. 2 písm. a) a c) směrnice Rady 93/83/EHS, jakož i v čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (2) vykládán v tom smyslu, že poskytovatel satelitních balíčků, který se jako další subjekt podílí na sdělení veřejnosti pomocí družice, a který podle vlastní představy spojuje do jednoho balíčku vícero kódovaných signálů volně dostupných a placených televizních programů v HD rozlišení různých vysílajících organizací a takto vytvořený samostatný audiovizuální produkt za úplatu nabízí svým zákazníkům, potřebuje zvláštní povolení majitele dotčených práv i ohledně chráněných obsahů volně dostupných televizních programů obsažených v tomto balíčku programů, ačkoli svým zákazníkům v tomto ohledu umožňuje přístup pouze k takovým dílům, která jsou v oblasti, ve které probíhá vysílání, volně přístupná pro kohokoli, i když v horší kvalitě standardního rozlišení?

1.

Vyžaduje přiznání náhrady újmy podle článku 82 nařízení (EU) 2016/679 (1) (GDPR) kromě porušení ustanovení GDPR rovněž, aby žalobce utrpěl újmu, nebo k přiznání náhrady újmy postačuje již porušení ustanovení GDPR jako takové?

2.

Vztahují se na stanovení výše náhrady újmy kromě zásad efektivity a rovnocennosti další požadavky unijního práva?

3.

Je s unijním právem slučitelný názor, že podmínkou pro přiznání náhrady nehmotné újmy je, že nastal důsledek nebo následek protiprávního jednání, který má přinejmenším určitou závažnost a překračuje rámec rozhořčení vyvolaného protiprávním jednáním?

—

zrušil napadené usnesení;

—

rozhodl, že žaloba v prvním stupni je opodstatněná, a zrušil nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/389 (1) v rozsahu, v němž se týká navrhovatelek, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku i řízení před Tribunálem.

1.

Jak je vymezen pojem „celková ochrana zaměstnanců agentur práce“ uvedený v čl. 5 odst. 3 směrnice 2008/104/ES (1), zejména, zahrnuje více než to, co vnitrostátní a unijní právo závazně stanoví jako ochranu všech zaměstnanců?

2.

Jaké podmínky a jaká kritéria musí být splněny, aby bylo možno mít za to, že ustanovení týkající se pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání zaměstnanců agentur práce, která se odchylují od zásady rovného zacházení stanovené v čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/104/ES, byla do kolektivní smlouvy zahrnuta při respektování celkové ochrany zaměstnanců agentur práce?

3.

Musí podmínky a kritéria týkající se respektování celkové ochrany zaměstnanců agentur práce ve smyslu čl. 5 odst. 3 směrnice 2008/104/ES sociálním partnerům stanovit vnitrostátní zákonodárce, pokud jim přiznává možnost uzavírat kolektivní smlouvy, které obsahují ustanovení týkající se pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání zaměstnanců agentur práce, která se odchylují od pravidla rovného zacházení, a vnitrostátní systém uzavírání kolektivních smluv stanoví požadavky, na jejichž základě lze očekávat přiměřenou rovnováhu mezi zájmy stran kolektivních smluv (tzv. záruka správnosti kolektivních smluv)?

4.

V případě kladné odpovědi na třetí otázku:

5.

V případě záporné odpovědi na třetí otázku:

Mohou vnitrostátní soudy v případě ustanovení kolektivních smluv týkajících se pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání zaměstnanců agentur práce podle čl. 5 odst. 3 směrnice 2008/104/ES, která se odchylují od zásady rovného zacházení, tyto kolektivní smlouvy neomezeně přezkoumávat z hlediska toho, zda k daným odchýlením došlo při respektování celkové ochrany zaměstnanců agentur práce, nebo článek 28 Listiny základních práv či odkaz na „autonomii sociálních partnerů“ uvedený v bodě 19 odůvodnění směrnice 2008/104/ES vyžadují, aby byl stranám kolektivních smluv, pokud jde o respektování celkové ochrany zaměstnanců agentur práce, přiznán prostor pro uvážení, který podléhá pouze omezenému soudnímu přezkumu, a – pokud ano – jak daleko tento prostor pro uvážení sahá?

1)

Musí být čl. 63 odst. 1 druhý pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU (1) ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES jako takový a ve spojení se zásadami rovného zacházení, zákazu diskriminace a transparentnosti, které stanoví unijní právo, vykládán při zadávání veřejných zakázek v tom smyslu, že veřejný zadavatel, pokud zjistí, že subjekt, jehož způsobilosti hodlá hospodářský subjekt využít, nesplňuje kvalifikační kritéria, je povinen požadovat, aby hospodářský subjekt tento subjekt nahradil, nebo v tom smyslu, že veřejný zadavatel má za těchto okolností možnost požadovat nahrazení, jestliže hospodářský subjekt chce být vybrán?

2)

Existují okolnosti, za nichž veřejný zadavatel, i v závislosti na průběhu zadávacího řízení, (již) nemusí resp. nemůže na základě zásad rovného zacházení, zákazu diskriminace a transparentnosti požadovat, aby bylo nahrazení provedeno?

1)

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku: Musí být čl. 27 odst. 1 nařízení (EU) č. 604/2013 vzhledem k bodu 19 odůvodnění tohoto nařízení vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby osoba, která žádá o mezinárodní ochranu, v rámci opravného prostředku podaného proti rozhodnutí o přemístění účinně namítala, že přemístění nelze provést, jelikož uplynula lhůta pro přemístění, které předtím bylo dohodnuto mezi dvěma členskými státy (v tomto případě Německem a Itálií)?

1)

Musí být článek 29 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. 2013 L 180 (1)), vykládán v tom smyslu, že taková lhůta pro přemístění, jako je lhůta stanovená v čl. 29 odst. 1 a 2, začíná běžet znovu v okamžiku, kdy cizinec podá novou žádost o mezinárodní ochranu v jiném (v projednávaném případě třetím) členském státě poté, co zmařil přemístění členským státem tím, že uprchl?

2)

V případě záporné odpovědi na otázku 1: Musí být čl. 27 odst. nařízení (EU) č. 604/2013 ve spojení s bodem 19 odůvodnění tohoto nařízení vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby žadatel o mezinárodní ochranu v rámci opravného prostředku podaného proti rozhodnutí o přemístění účinně namítal, že toto přemístění nelze provést, jelikož uplynula lhůta pro přemístění, které bylo předtím dohodnuto mezi dvěma členskými státy (v projednávané věci mezi Francií a Rakouskem), s tím důsledkem, že lhůta, během níž Nizozemsko mohlo provést přemístění, uplynula?

1.

Lze se na základě výkladu čl. 45 odst. 4 nařízení (ES) č. 1974/2006 (1), kterým se stanoví podrobná pravidla pro použití nařízení (ES) č. 1698/2005, domnívat, že se v případě, jako je případ v projednávané věci, jedná o situaci, kdy je hospodářství rozděleno nebo je předmětem pozemkových úprav, v jejichž důsledku není příjemce schopen plnit dané závazky?

2.

V případě kladné odpovědi na první otázku, opravňuje skutečnost, že členský stát nepřijal opatření nezbytná k tomu, aby bylo umožněno přizpůsobit závazky nové situaci v hospodářství, že není vyžadována náhrada v souvislosti s obdobím, v němž byl závazek účinný?

3.

V případě záporné odpovědi na první otázku, jak musí být vykládán článek 31 nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (2) ze dne 19. ledna 2009 s přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu v původním řízení a jaké povahy je lhůta podle čl. 75 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 73/2009? (3)

1.

Je článek 55 Úmluvy k provedení Schengenské dohody (ÚPSD) (1) slučitelný s článkem 50 Listiny základních práv Evropské unie a platný v rozsahu, v němž připouští jako výjimku ze zákazu dvojího stíhání, že smluvní strana při ratifikaci, přijetí nebo schválení této úmluvy může prohlásit, že není vázána článkem 54 ÚPSD, jestliže činy, na které se vztahuje rozsudek vynesený v zahraničí, představují trestný čin proti bezpečnosti státu nebo jiným stejně důležitým zájmům této smluvní strany?

2.

V případě kladné odpovědi na první otázku:

Brání články 54 a 55 ÚPSD a články 50 a 52 Listiny výkladu prohlášení Spolkové republiky Německo při ratifikaci ÚPSD ohledně § 129 Strafgesetzbuch (trestní zákoník) [Bundesgesetzblatt (Spolkový věstník) 1994 II 631] německými soudy v tom smyslu, že se toto prohlášení vztahuje rovněž na takovou organizovanou zločineckou skupinu, jako je ta, o níž se jedná v projednávané věci a která se dopouští výlučně majetkové trestné činnosti a mimo to nesleduje žádné politické, ideologické, náboženské nebo světonázorové cíle a ani nekalými prostředky neusiluje o získání vlivu na politiku, média, veřejnou správu, justici nebo hospodářství?

—

zrušil napadený rozsudek;

—

uložil Crédit lyonnais náhradu nákladů řízení.

—

překročil meze soudního přezkumu, když nahradil posouzení komplexních hospodářských skutečností ze strany ECB vlastním posouzením, a to v rozporu se standardním kritériem stanoveným unijním soudem v této oblasti;

—

porušil svou povinnost uvést odůvodnění, jelikož neumožnil ECB pochopit, v čem může být její posouzení dvojí státní záruky poskytnuté v rámci regulovaných úspor nesprávné;

—

zkreslil skutečnosti, které mu byly předloženy v průběhu řízení, když si nesprávně vyložil jak rozhodnutí napadené v řízení v prvním stupni (rozhodnutí ECB-SSM-2019-FRCAG-39 ze dne 3. května 2019), tak metodologii použitou ECB, kterou byla žádost Crédit lyonnais o výjimku posuzována;

—

porušil čl. 4 odst. 1 bod 94) nařízení č. 575/2013 (1), když k definici rizika nadměrné páky doplnil kritéria, která toto ustanovení neuvádí, a porušil čl. 429 odst. 14 tohoto nařízení týkající se vyloučení určitých expozic z výpočtu pákového poměru, když zbavil ECB diskreční pravomoci, kterou jí tento článek přiznává.

1)

Rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) ze dne 23. července 2014, kterým bylo ukončeno řízení o uznání nemoci BZ jako nemoci z povolání, se zrušuje.

2)

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)

ECB se ukládá náhrada nákladů řízení.

1)

Žaloba se zamítá.

2)

FD se ukládá náhrada nákladů řízení.

1)

Rozhodnutí Evropského účetního dvora ze dne 22. května 2019, kterým se zamítá žádost GW o předložení věci výboru pro otázky invalidity, se zrušuje.

2)

Účetnímu dvoru se ukládá náhrada nákladů řízení.

1)

Rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) ze dne 28. ledna 2019 se zrušuje v rozsahu, v němž odmítá poskytnout GY příspěvek na domácnost na rok 2019.

2)

ECB se ukládá náhrada nákladů řízení.

1)

Žaloba se zamítá

2)

Joëlle Mélin se ukládá náhrada nákladů řízení.

1)

Návrh na vydání předběžného opatření se zamítá.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

1)

Návrh na vydání předběžného opatření se zamítá.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

—

zrušil rozhodnutí Komise, konkrétně individuální právní akt „Inkasní příkaz a oznámení o dluhu“ vydaný Evropskou komisí, GŘ pro komunikační sítě, obsah a technologie, č. ARES(2021)1955613, ze dne 18. března 2021;

—

vrátil věc Evropské komisi, aby rozhodla o finančních důsledcích a způsobilosti sporných výdajů podle grantové dohody „Slovenský bezpečnější internet“, č. SI-2010-SIC-1231002;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod, kterým se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované a inkasního příkazu č. ARES(2021)1955613 z důvodu porušení podstatných procesních náležitostí, porušení Smluv nebo jakéhokoli právního pravidla týkajícího se jejich uplatňování, zneužití pravomoci, zejména nesprávného právního posouzení skutkového stavu (porušení práva na účinnou procesní obranu, porušení práva na řádnou správu, porušení zásady proporcionality, zásady právní jistoty, zásad právního státu, zásady ochrany legitimního očekávání a zákazu zpětné účinnosti, nesprávné právní posouzení skutkového stavu a závěrů auditu 12-INFS-024 a následného auditu 15-NR01-044).

2.

Druhý žalobní důvod, kterým se žalobce domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit způsobilé výdaje žalobci jakožto původnímu příjemci a smluvní straně grantové dohody č. SI-2010-SIC-123002 „Slovenský bezpečnější internet“ v souladu s platnou a účinnou grantovou dohodou na základě toho, že žalovaná má pravomoc k vyřízení otázek týkajících se provádění projektu a finančních převodů souvisejících s platnou a účinnou dohodou mezi žalovanou a žalobcem.

3.

Třetí žalobní důvod, kterým se žalobce domáhá, aby byla žalované uložena náhrada nákladů řízení. S ohledem na výše uvedené argumenty a arbitrární povahu napadeného rozhodnutí požaduje žalobce náhradu nákladů řízení vynaložených v souvislosti s řízením před Tribunálem Evropské unie a nákladů vynaložených na právní pomoc související s tímto návrhem.

—

zrušil rozhodnutí ze dne 15. července 2020 o neobnovení smlouvy žalobkyně;

—

zrušil hodnotící zprávu žalobkyně za rok 2019;

—

v případě potřeby zrušil rozhodnutí ze dne 11. února 2021, kterým se zamítá stížnost;

—

přiznal náhradu škody vzniklé žalobkyni, jak je vyčíslena v této žalobě;

—

přiznal náhradu morální újmy vzniklé žalobkyni, odhadovanou ex aequo et bono na 10 000 eur;

—

uložil žalovanému náhradu veškerých nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že hodnotící zpráva za rok 2019 nebyla řádně dokončena a zpráva o obnovení smlouvy (ZOS) byla založena na nedokončené hodnotící zprávě.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady nestrannosti, článku 11 služebního řádu a článku 41 Listiny základních práv EU.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení práva být vyslechnut a povinnosti uvést odůvodnění, porušení článku 25 služebního řádu, článku 41 Listiny základních práv EU a bodů 6.7, 6.9 a 6.10 postupu EIOPA pro obnovování smluv.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, nedostatku náležitého posouzení všech aspektů dané věci a z porušení článku 41 Listiny základních práv EU, jakož i porušení článku 4 a bodu 6.5 postupu pro obnovování smluv.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z diskriminace na základě pohlaví a rodinné situace – porušení článku 1d služebního řádu a článků 21 a 23 Listiny základních práv EU.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti řádné péče.

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise, konkrétně individuální právní akt „Ukončení činnosti“ přijatý Evropskou komisí, INEA, č. ARES(2021)1953853, ze dne 30. března 2021;

—

vrátil věc Evropské komisi a INEA a shledal činnost a grantovou dohodu platnou a neukončenou v souladu s grantovou dohodou č. INEA/CEF/ICT/A2015/1154788 pro projekt „Slovenské centrum bezpečnějšího internetu IV“, č. 2015-SK-IA-0038;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod, kterým se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise „Ukončení činnosti“ č. ARES(2021)1953853 z důvodu porušení podstatných procesních náležitostí, porušení Smluv nebo jakéhokoli právního pravidla týkajícího se jejich uplatňování nebo zneužití pravomoci, zejména nesprávného právního posouzení skutkového stavu (porušení práva na řádnou správu, porušení zásady proporcionality, porušení zásady právní jistoty, porušení zásad právního státu, zásady ochrany legitimního očekávání a nesprávné právní posouzení skutkového stavu a závěrů žádosti o konečnou platbu v rámci projektu 2015-SK-IA-0038 Slovenské centrum bezpečnějšího internetu IV).

2.

Druhý žalobní důvod, kterým se žalobce domáhá, aby byla žádost o končenou platbu související s projektem „Slovenské centrum bezpečnějšího internetu IV“ vrácena Komisi a INEA k posouzení a uplatnění kontrolní pravomoci, jakož i splnění smluvních závazků na základě grantové dohody č. INEA/CEF/ICT/A2015/1154788, a aby bylo Komisi nařízeno provést konečnou platbu způsobilých výdajů žalobci v souladu s platnou a účinnou grantovou dohodou na základě toho, že Komise má pravomoc k vyřízení otázek týkajících se provádění projektu a finančních převodů podle platné a účinné dohody mezi Komisí a žalobcem.

3.

Třetí žalobní důvod, kterým se žalobce domáhá, aby byla Komisi uložena náhrada nákladů řízení. S ohledem na výše uvedené argumenty a arbitrární povahu rozhodnutí Komise požaduje žalobce náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s řízením před Tribunálem Evropské unie a nákladů vynaložených na právní pomoc související s tímto návrhem.

—

zrušil rozhodnutí generálního tajemníka Evropského parlamentu ze dne 16. března 2021,

—

zrušil výzvu k úhradě č. 7010000523 vydanou Evropským parlamentem dne 31. března 2021,

—

uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení vynaložených žalobcem.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Parlament postupoval bez odůvodnění nepřiměřeně a nespravedlivě, když přijal předmětné rozhodnutí s prodlením, a nerespektoval tedy zásadu přiměřené lhůty zakotvenou v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, která se uplatní i ve správních řízeních. Bylo tudíž porušeno právo žalobce se v řízení účinně bránit, a to kvůli opožděnému zahájení vymáhacího řízení vůči žalobci, jelikož v důsledku délky tohoto řízení byl připraven o možnost se účinně bránit proti uplatněným tvrzením a předložit důkazy.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí generálního tajemníka Evropského parlamentu, na jehož základě byla vystavena výzva k úhradě, bylo jakožto právní akt týkající se žalobce přijato v rozporu se zásadou nestranného a spravedlivého řízení, zásadou rovnosti zbraní a právem žalobce se v řízení účinně bránit:

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Parlament dopustil nesprávného posouzení, když neposoudil důkazy předložené žalobcem, které dokládaly, že skutečnosti, na něž poukazoval před Tribunálem dotčený asistent, z nichž Parlament vychází a na jejichž základě bylo zahájeno vymáhací řízení, jsou mylné (potvrzují, že vyšetřování bylo zahájeno neodůvodněně) a odporují povinnosti uvést odůvodnění stanovené v čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že Parlament porušil zásadu proporcionality a povinnost uvést odůvodnění zakotvenou v článku 296 SFEU a v čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny v rozsahu, v němž bylo stanoveno, že má být vrácena částka 78 838,21 eura. Nebylo v plném rozsahu odůvodněno, proč má být vrácena částka v této výši, a napadené rozhodnutí proto předpokládá, že parlamentní asistent pro žalobce nikdy nepracoval.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že informace Parlamentu, která je přístupná veřejnosti, potvrzuje, že dotčený parlamentní asistent vykonával tuto funkci nejpozději do 15. prosince 2015, což svědčí o tom, že řízení za účelem vymožení peněžních prostředků bylo zahájeno neodůvodněně, a předmětné rozhodnutí proto musí být zrušeno.

—

zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/546 ze dne 29. března 2021 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz hliníkových výlisků pocházejících z Čínské lidové republiky (1);

—

uložil Komisi, že ponese vlastní náklady tohoto řízení a nahradí náklady vynaložené žalobkyní v tomto řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení zásady rovnosti zbraní a řádné správy, ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení práva žalobkyně na obhajobu a na zveřejnění.

2.

Druhý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se Komise dopustila při posuzování újmy a příčinné souvislosti s ohledem na použitou metodiku, údaje a postup, a z porušení článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (dále jen „základní nařízení“) (2).

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení čl. 1 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 základního nařízení z důvodu nesprávné definice dotyčného výrobku.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení čl. 1 odst. 2 a článku 3 základního nařízení a ze zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o definici dotčeného výrobku a hodnocení dovozů z dotčené země pro účely analýzy škody a příčinné souvislosti.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení v rozsahu, v němž Komise nesprávně zvolila „vhodnou reprezentativní“ zemi.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z porušení čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení, pokud jde o právní status zprávy, v níž Komise konstatuje existenci značného narušení trhu v určité zemi či určitém odvětví v této zemi. Žalobkyně tvrdí, že bylo porušeno nařízení č. 1/1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (3) a její základní práva, jelikož nemohla získat výše uvedenou zprávu v italském jazyce.

—

zrušil zamítavé rozhodnutí Komise Evropské unie, Generálního ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování (GŘ EMPL) EMPL.B.2/AP/ab; Ref. Ares (2021) ze dne 14. dubna 2021;

—

uložil Komisi EU povinnost přijmout rozhodnutí o povolení v souladu s právem;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že napadené zamítavé rozhodnutí Komise ze dne 14. dubna 2021 porušuje význam čl. 197 odst. 2 písm. c) finančního nařízení (1) ve spojení s nabídkovým řízením VP/2020/008 a používá tato ustanovení právně nepřípustně na evropské rady zaměstnanců. Požadavek uložený evropským radám zaměstnanců podávající žádost, aby předložily jako důkaz o stabilitě a finanční způsobilosti vlastní rozpočet, resp. roční rozvahu a bankovní účet, by většinu evropských rad zaměstnanců, kterým vnitrostátní právní ustanovení provádějící směrnice 2009/38/ES (2) nepřiznávají vlastní právní subjektivitu, od počátku vyloučilo z podpory. To porušuje zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace a je současně zásadně v rozporu s účelem programu podpory.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že vzhledem k tomu, že výzva k podávání návrhů neomezuje okruh oprávněných v nabídkovém řízení a je určena dokonce výslovně bez omezení rovněž britským evropským radám, toto omezení by porušilo krom toho základní unijní zásadu transparentnosti.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že výklad uvedený v zamítavém rozhodnutí a jeho použití na evropské rady zaměstnanců by vedl krom toho k nepřípustnému zvýhodnění podniků, které byly v zásadě vyzvány – jako sociální partner – ve výzvě k podávání návrhů VP/2020/008, aby předložily vhodné projekty podpory.

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—

Porušení čl. 95 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 a čl. 27 odst. 4 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625.

—

zrušil rozhodnutí Rady ze dne 8. března 2021 týkající se stížnosti a dodatečné stížnosti, které žalobkyně podala na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie proti prováděcímu rozhodnutí Rady (EU) 2020/1117 ze dne 27. července 2020 o jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce, a to v rozsahu, v němž je evropským žalobcem Úřadu evropského veřejného žalobce jako dočasný zaměstnanec zařazený do platové třídy AD 13 na neobnovitelné funkční období tří let ode dne 29. července 2020 jmenován José Eduardo Moreira Alves d’Oliveira Guerra, jeden ze tří kandidátů původně navržených Portugalskem (Úř. věst. 2020, L 244, s. 18);

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2020/1117 ze dne 27. července 2020 o jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce v rozsahu, v němž je evropským žalobcem Úřadu evropského veřejného žalobce jako dočasný zaměstnanec zařazený do platové třídy AD 13 na neobnovitelné funkční období tří let ode dne 29. července 2020 jmenován José Eduardo Moreira Alves d’Oliveira Guerra;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

1)

První žalobní důvod, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení spočívajícího v tom, že Rada shledala, že není „orgánem oprávněným ke jmenování“ („OOJ“) ve smyslu čl. 1 odst. 1 a 2 služebního řádu ve spojení s článkem 6 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, když podle čl. 96 odst. 1 nařízení 2017/1939 jmenuje evropské žalobce.

2)

Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení pravidel upravujících jmenování evropských žalobců a zaručujících zásadu nezávislosti Úřadu evropského veřejného žalobce. Žalobkyně tvrdí, že skutečnost, že portugalská vláda dopisem zaslaným Radě Evropské unie dne 29. listopadu 2019 zpochybnila pořadí kandidátů vypracované výběrovou komisí podle čl. 14 odst. 3 nařízení (EU) 2017/1939, přičemž tyto kandidáty navrhla sama vláda, s uvedením jiného jí upřednostňovaného kandidáta, a jeho schválení Radou, zpochybňuje systematiku procesu jmenování evropských žalobců.

3)

Třetí žalobní důvod, vycházející ze zjevného omylu ve východiscích rozhodnutí. Žalobkyně konkrétně tvrdí, že dopis ze dne 29. listopadu 2019 zaslaný portugalskou vládou Radě obsahoval závažné omyly, které ostatně připouští samotná vláda. Uvedené omyly spočívaly v označení kandidáta upřednostňovaného portugalskou vládou jako „náměstka nejvyššího státního zástupce Josého Guerry“, a to na šesti místech, a v prohlášení, že uvedený státní zástupce vedl vyšetřování a vznášel obžalobu ve významném procesu ve věci trestných činů proti finančním zájmům Evropské unie.

4)

Čtvrtý žalobní důvod, vycházející ze zneužití pravomoci. Žalobkyně tvrdí, že cíle, za účelem jejichž dosažení byly Radě Evropské unie svěřeny pravomoci při výběru a jmenování evropských žalobců, spočívají v zaručení nezávislosti instituce a ve jmenování nejkvalifikovanějších kandidátů z jednotlivých členských států, kteří poskytují veškeré záruky nezávislosti nezbytné k výkonu funkce evropského žalobce.

5)

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení práva na řádnou správu. Žalobkyně tvrdí, že pokud se Rada odchýlila od zprávy výběrové komise, potažmo od pořadí založeného na výsledku posouzení této komise, znamená obecné odůvodnění spočívající v pouhém odkazu na „odlišné[…] posouzení zásluh těchto kandidátů, které bylo provedeno příslušnými přípravnými orgány Rady“, totéž co naprostý nedostatek odůvodnění, který žalobkyni neumožňuje seznámit se s důvody jejího nejmenování.

6)

Šestý žalobní důvod, vycházející z porušení zásady rovného zacházení a nediskriminace. Žalobkyně tvrdí, že Rada provedením „odlišného posouzení zásluh těchto kandidátů, které bylo provedeno příslušnými přípravnými orgány Rady“, pokud se dotýká žalobkyně, porušila zásadu rovného zacházení a nediskriminace.

—

zrušil napadené rozhodnutí, pokud jde o služby, pro které byl zápis zamítnut;

—

zrušil rozhodnutí provozního oddělení ze dne 17. dubna 2020 v řízení o přihlášce č. 17 975 929, pokud jde o služby, pro které byl zápis zamítnut;

—

vrátil věc EUIPO, aby mohl změnit rozhodnutí ve věci samé a zapsat ochrannou známku Evropské unie č. 17 975 929 ve vztahu ke všem dotčeným službám;

—

uložil EUIPO náklady řízení před provozním oddělením, odvolacím senátem a Tribunálem.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil napadené rozhodnutí

—

v důsledku toho ve věci samé rozhodl ve prospěch zápisu ochranné známky Evropské unie č. 2756 740,

—

uložil EUIPO a dalšímu účastníkovi řízení povinnost nahradit náklady řízení, včetně nákladů řízení před EUIPO.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001,

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001,

—

porušení čl. 7 odst. 1 písm. g) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001,

—

nesprávné posouzení důkazů předložených žalobcem o nabyté rozlišovací způsobilosti označení z důvodu jeho používání.

—

zrušil rozhodnutí ze dne 9. března 2020 a rozhodnutí o přezkumu výběrové komise Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) ze dne 19. srpna 2020 týkající se výběrového řízení EPSO/AD/371/19 (AD7) – 6 – Vědecko-výzkumní administrátoři, nezahrnout jméno žalobkyně na rezervní seznam;

—

případně, aby zrušil rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost ze dne 15. března 2021;

—

požadoval předložení testů a výsledků jednotlivých testů výběrového řízení vztahujících se k žalobkyni, jakož i výsledků dalšího kroku, aby bylo možné věcně posoudit výsledky spojené s každou nesrovnalostí a významem důsledků napětí vyvolaného nesrovnalostmi zjištěnými v souladu s článkem 91 jednacího řádu Tribunálu;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První část, vycházející z výskytu technických chyb při organizaci testů pro výběrové řízení EPSO/AD/371/19 (AD7) – 6 – Vědecko-výzkumní administrátoři, chyb uznaných administrativou, které vedly ke zvýšenému stresu žalobkyně během zkoušek.

2.

Druhá část, vycházející z nedostatku řádné péče administrativy a z její nedostatečné reakce za účelem opravy uvedených chyb.

3.

Třetí část, vycházející z nezohlednění chyb v posouzení výkonu žalobkyně a nezavedení postupů zajišťujících rovnost uchazečů.

4.

Čtvrtá část, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení výkonů žalobkyně.

—

zrušil rozhodnutí SRB ze dne 14. dubna 2021 o výpočtu příspěvků vybíraných ex ante do Jednotného fondu pro řešení krizí na rok 2021 (SRB/ES/2021/22), včetně jeho příloh, a to v každém případě v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí, jakož i jeho přílohy, týká částky, kterou má žalobkyně zaplatit,

—

přerušil řízení podle čl. 69 písm. c) nebo d) Jednacího řádu Tribunálu až do doby, než bude s konečnou platností rozhodnuto ve (spojených) věcech C-584/20 P (1) a C-621/20 P (2), C-663/20 P (3) a C-664/20 P (4) , jelikož tato řízení, která již probíhají po určitou dobu, se z velké části týkají stejných právních otázek,

—

uložil Jednotnému výboru pro řešení krizí náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí z důvodu neúplného oznámení napadeného rozhodnutí

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí z důvodu nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z nesplnění podstatných formálních náležitostí z důvodu nevyslechnutí žalobkyně a nedodržení práva být vyslechnut

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nezákonnosti nařízení Komise (EU) v přenesené pravomoci 2015/63 (5) jako právního základu pro zmocnění k přijetí napadeného rozhodnutí, respektive z nezákonnosti metodiky úpravy pro riziko stanovené v tomto nařízení.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z nezákonnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (6) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 (7) jako právních základů pro zmocnění k přijetí nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 a tedy napadeného rozhodnutí.

—

zrušil rozhodnutí SRB ze dne 14. dubna 2021 o výpočtu příspěvků vybíraných ex ante do Jednotného fondu pro řešení krizí na rok 2021 (SRB/ES/2021/22), včetně jeho příloh, a to v každém případě v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí, jakož i jeho přílohy, týká částky, kterou má žalobkyně zaplatit,

—

přerušil řízení podle čl. 69 písm. c) nebo d) Jednacího řádu Tribunálu až do doby, než bude s konečnou platností rozhodnuto ve (spojených) věcech C-584/20 P (1) a C-621/20 P (2), C-663/20 P (3) a C-664/20 P (4) , jelikož tato jednání, která již probíhají po určitou dobu, se z velké části týkají stejných právních otázek,

—

uložil Jednotnému výboru pro řešení krizí náhradu nákladů řízení.

—

zrušil rozhodnutí zrušovacího oddělení o zrušení č. 22964C ze dne 4. prosince 2019, jakož i potvrzující rozhodnutí pátého odvolacího senátu ze dne 20. dubna 2021 včetně nároku na náhradu nákladů řízení a zamítl návrh na prohlášení neplatnosti odpůrkyně v odvolacím řízení;

—

podpůrně zrušil rozhodnutí zrušovacího oddělení o zrušení č. 22964C ze dne 4. prosince 2019, jakož i potvrzující rozhodnutí pátého odvolacího senátu ze dne 20. dubna 2021 včetně nároku na náhradu nákladů řízení a zamítl návrh na prohlášení neplatnosti odpůrkyně v odvolacím řízení v rozsahu, v němž se týkají vozidel a částí vozidel zahrnutých do třídy 12, totiž zemědělských vozidel a částí takových vozidel;

—

ještě podpůrněji zrušil rozhodnutí zrušovacího oddělení o zrušení č. 22964C ze dne 4. prosince 2019, jakož i potvrzující rozhodnutí pátého odvolacího senátu ze dne 20. dubna 2021 včetně nároku na náhradu nákladů řízení a zamítl návrh na prohlášení neplatnosti odpůrkyně v odvolacím řízení v rozsahu, v němž se týkají vozidel a částí vozidel zahrnutých do třídy 12, totiž jízdních kol a dvoukolových vozidel a částí takových vozidel.

—

Porušení článku 58 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—

Porušení článku 95 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 14. dubna 2021 o výpočtu předem hrazených příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí za rok 2021 (SRB/ES/2021/22), v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—

řízení podle článku 69 písm. c) a d) jednacího řádu Tribunálu přerušil do doby, než bude pravomocně rozhodnuto v řízeních o žalobách ve věcech T-413/18 (1), T-481/19 (2), T-339/20 (3), T-424/20 (4) a C-664/20 P (5) nebo než budou tato řízení ukončena jinak;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 (6), prováděcího nařízení Rady (EU) 2015/81 (7) a SFEU tím, že po žalobkyni byly požadovány příspěvky do fondu.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 41 odst. 2 písm. c) a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jelikož postup výpočtu neumožňuje úplné odůvodnění výpočtu příspěvku. Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 je částečně neúčinné.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení článků 16 a 20 Listiny, jelikož z důvodu zvláštní situace žalobkyně porušuje napadené rozhodnutí obecnou zásadu rovnosti a základní právo na svobodu podnikání.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí a patrně čl. 5 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/81, jelikož je nejisté, zda bylo rozhodnutí SRB autentizováno. Dále žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, žalobkyni před přijetím rozhodnutí SRB nevyslechl a své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil.

5.

Pátý žalobní důvod (podpůrně) vycházející z porušení čl. 69 odst. 1 nařízení č. 806/2014 z důvodu nadměrného vyčíslení cílové finanční částky, jelikož žalovaný mohl cílovou částku vyčíslit nejvýše na 55 000 000 000 EUR.

6.

Šestý žalobní důvod (podpůrně) vycházející z porušení čl. 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014 ve spojení s čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, jelikož žalovaný měl při výpočtu výše příspěvku vyjmout z relevantních závazků bezrizikové závazky.

7.

Sedmý žalobní důvod (podpůrně) vycházející z porušení čl. 70 odst. 6 nařízení č. 806/2014 ve spojení s čl. 5 odst. 3 a 4 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, jelikož žalovaný vypočítal příspěvky žalobkyně neoprávněně na základě hrubé hodnoty derivátových smluv.

8.

Osmý žalobní důvod (podpůrně) vycházející z porušení čl. 70 odst. 6 nařízení č. 806/2014 ve spojení s čl. 6 odst. 8 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, jelikož žalovaný považoval žalobkyni nesprávně za instituci, u níž byla zahájena reorganizace.

—

zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž byl zápis zamítnut;

—

změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že bude vyhověno odvolání proti rozhodnutí průzkumového referenta ohledně výrobků náležejících do třídy 16, na které se zápis vztahuje;

—

uložil EIUPO náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v řízení před Tribunálem a EUIPO.

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, které jí vznikly před Tribunálem.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001;

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001;

—

Porušení čl. 165 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001, jakož i čl. 36 odst. 1 písm. g) a odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci Komise (EU) 2018/625..