Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Výzvy spojené s prací z domova: organizace pracovní doby, rovnováha mezi pracovním a soukromým životem a právo odpojit se

(průzkumné stanovisko na žádost portugalského předsednictví)

(2021/C 220/01)

Zpravodaj:

Carlos Manuel TRINDADE

Žádost portugalského předsednictví Rady	26. 10. 2020
Právní základ	článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	11. 3. 2021
Přijato na plenárním zasedání	24. 3. 2021
Plenární zasedání č.	559
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	221/15/20

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV uznává, že práce z domova během pandemie COVID-19 přispěla ke kontinuitě fungování hospodářství a ochraně zaměstnanosti v jednotlivých členských státech, neboť omezila pokles aktivity v soukromém i veřejném sektoru. V Evropě začalo pracovat z domova několik milionů zaměstnanců: podle odhadů Eurofoundu je to přibližně 40 % z nich.

1.2.

Podíváme-li se na situaci v Evropě před pandemií, práce z domova byla mnohem méně rozšířená než ve Spojených státech nebo Japonsku (méně než polovina jejich podílu pracovníků z domova). Pandemie urychlila přechod k práci z domova, která se stala nenahraditelným faktorem v boji proti onemocnění. To znamená, že podniky, pracovníci a společnost jsou vystaveny obrovským výzvám. Bude nutné vzít si z pandemie mnohá ponaučení, což umožní zvýšit příležitosti a odstranit rizika, která přináší práce z domova.

1.3.

V tomto kontextu EHSV uznává předvídavost, kterou prokázali evropští sociální partneři, pokud jde o dohodu o práci z domova z roku 2002. Vyzývá sociální partnery členských států, aby pokračovali v sociálním dialogu a kolektivním vyjednávání a aby zavedli pravidla a postupy přizpůsobené každému členskému státu a situaci každého odvětví.

1.4.

EHSV se domnívá, že musí být nalezena řešení, která zohlední přechod na digitální ekonomiku, udržitelnější rozvoj a snížení nerovností.

1.5.

EHSV vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby dohlédly na provádění dohod o práci z domova z roku 2002 a o digitalizaci z roku 2020. Stávající předpisy na úrovni EU a členských států by mohly být upraveny na základě zkušeností získaných při pandemii a mohly by být vypracovány nové s cílem podpořit pozitivní aspekty práce z domova a ochránit základní práva pracovníků. EHSV upozorňuje, že v souvislosti s prací z domova je třeba věnovat zvláštní pozornost úpravě pracovní doby, rizikům pro zdraví a bezpečnost při práci, rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, právu odpojit se a účinnosti pracovních práv. Vývoj technologií a pracovních metod se zrychluje a je nutné zajistit, že pravidla a postupy budou přizpůsobeny novým podmínkám, jež nastanou v budoucnosti.

1.6.

EHSV upozorňuje na to, že je nutné, aby členské státy za účasti sociálních partnerů zajistily vhodný vnitrostátní rámec pro práci z domova stanovující pravidla hry pro podniky a pracovníky, kteří mají zájem na jeho přijetí.

1.7.

EHSV vyzývá členské státy, aby provedly a řádně uplatňovaly směrnici o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem.

1.8.

EHSV zdůrazňuje, že dohody uzavřené mezi evropskými sociálními partnery v letech 2002 a 2020 obsahují klíčové zásady pro využití pozitivních účinků práce z domova a minimalizaci jejích negativních účinků.

1.9.

EHSV se domnívá, že pokud jde o právní předpisy, je hlavním úkolem zajistit, aby práce z domova byla dobrovolná a vratná a aby zaměstnanci pracující z domova měli stejná individuální a kolektivní práva jako srovnatelní zaměstnanci v podniku, pro který pracují. To by mělo zahrnovat i organizaci práce, aby byla zajištěna srovnatelnost pracovní zátěže. Je třeba písemně stanovit pravidla pro práci z domova a případně přijmout zvláštní opatření k zajištění účinnosti práv pracovníků z domova a stejného zacházení jako s ostatními pracovníky, zejména pokud jde o bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

1.10.

EHSV uznává, že před zavedením práce z domova je třeba vyjasnit všechny otázky týkající se vybavení, povinností a nákladů. Má za to, že zpravidla jsou zaměstnavatelé odpovědní za zajištění, instalaci a údržbu vybavení nezbytného pro práci z domova. Zaměstnavatel by měl přímo uhradit náklady spojené s prací z domova, zejména ty, jež souvisejí s komunikací (používání mobilního telefonu, spotřební materiál, internet).

1.11.

EHSV navrhuje, aby byly podniky v rámci práce z domova a v souladu s evropskými a vnitrostátními právními předpisy a s kolektivním smlouvami na vnitrostátní, regionální, odvětvové či podnikové úrovni povinny využívat vhodné mechanismy k měření běžné a přesčasové pracovní doby.

1.12.

EHSV se domnívá, že metody sledování a zaznamenávání pracovní doby by měly být zaměřeny přesně na tento cíl, měly by být zaměstnancům známy a neměly by s ohledem na platné zásady ochrany údajů být invazivní nebo narušovat soukromí pracovníka.

1.13.

EHSV zdůrazňuje, že zaměstnanci pracující z domova nesmí být ve svém pracovním životě znevýhodňováni, zejména s ohledem na vývoj jejich profesní kariéry, celoživotní vzdělávání, přístup k interním informacím podniku, účast v odborech a zastoupení odborovými organizacemi, specifická pracovní práva (pracovní lékařství, pojištění atd.) a přístup k dalším konkrétním právům stanoveným v podniku.

1.14.

EHSV se domnívá, že na základě studií o důsledcích práce z domova by měla Evropská komise, MOP a OECD zahájit společný proces s cílem vypracovat úmluvu MOP o práci z domova. EHSV je rovněž toho názoru, že důstojné podmínky pro práci z domova by měly být součástí agendy důstojné práce MOP a příslušných programů jednotlivých států.

2.   Koncepční aspekty a kontext práce z domova

2.1.

Toto stanovisko reaguje na otázky portugalského předsednictví týkající se výzev spojených s prací z domova, pokud jde o úpravu pracovní doby, rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a právo odpojit se, s cílem podpořit evropský sociální model. Tyto otázky zahrnují genderové hledisko, které je rozvedeno v samostatném stanovisku (SOC/662); tyto dvě stanoviska se tedy vzájemně doplňují.

2.2.

EHSV oceňuje práci Mezinárodní organizace práce (MOP) a nadace Eurofound zaměřenou na metody a koncepce práce z domova, která umožňuje porovnávat údaje na evropské a mezinárodní úrovni (1).

2.3.

V rámci tohoto dokumentu používá EHSV termín „práce z domova“ pro profesní činnost, kterou zaměstnanci vykonávají na dálku, mimo prostory podniku a prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. Místo, kde je práce vykonávána, a využití IKT jsou tedy dva z klíčových aspektů práce z domova. EHSV uznává, že existují různé formy práce z domova v závislosti na zákonech a postupech existujících v jednotlivých zemích. Toto stanovisko se zabývá prací z domova v případě zaměstnanců; nezabývá se otázkou osob samostatně výdělečně činných, kterou bude v budoucnosti nutné rozebrat v samostatném stanovisku.

2.4.

Práce z domova je předmětem politik, které ji upravují předpisy. I když na evropské a mezinárodní úrovni neexistují žádné konkrétní směrnice nebo normy pro práci z domova, EU má vhodné nástroje, konkrétně směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby (2), směrnici Evropského parlamentu a Rady 89/391/EHS (3) o bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 (4) o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii a směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 (5) o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem. EHSV vyzývá členské státy, aby tyto směrnice efektivním způsobem provedly.

2.5.

Této oblasti věnovali zvláštní pozornost také evropští sociální partneři. V roce 2002 byla podepsána rámcová dohoda o práci z domova (jako samostatná dohoda), avšak její provádění v Evropě bylo nerovnoměrné. Je v ní zdůrazněno několik aspektů, zejména: dobrovolnost práce z domova; stejné zacházení ve vztahu ke srovnatelným pracovníkům v podniku s konkrétními odkazy na pracovní vytížení, přístup ke vzdělávání a kolektivní práva, reverzibilita, skutečnost, že přechod na práci z domova nemění zaměstnanecký status pracovníka, respektování soukromého života pracovníka z domova, ochrana údajů a dodržování norem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Aby bylo možné ověřit správnost uplatňování norem v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví, mají zaměstnavatelé, odborové svazy / zástupci zaměstnanců a další příslušné orgány přístup na pracoviště v mezích vnitrostátních právních předpisů a kolektivních smluv. Pracuje-li pracovník na dálku z domova, je k získání takového přístupu nutné předchozí oznámení a jeho souhlas. Zaměstnanci pracující z domova mají právo požádat o inspekční návštěvy.

2.6.

V červnu 2020 uzavřeli evropští sociální partneři obdobnou rámcovou dohodu (samostatnou dohodu) o digitalizaci, která zahrnuje zejména čtyři konkrétní oblasti: digitální dovednosti a zabezpečení pracovních míst; opatření pro připojení a odpojení; umělou inteligenci a zachování kontroly prováděné člověkem; systémy digitálního dohledu a respektování lidské důstojnosti. EHSV má za to, že je třeba co nejdříve provést hodnocení výsledků provádění ustanovení této dohody. EHSV vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby podporovaly rychlé a řádné provádění dohody. Případně by bylo možné předložit na evropské úrovni legislativní návrh, který bude v souladu s ustanoveními SFEU týkajícími se sociální politiky (článek 151 a násl.), nebo takový návrh předložit na úrovni členských států, s cílem chránit a uplatňovat právo pracovníků na odpojení.

2.7.

Na úrovni evropských sociálních partnerů také bylo a ještě bude vykonáno mnoho práce v celé řadě dalších odvětví. Seznam dohod týkajících se práce z domova a digitalizace je přiložen k tomuto dokumentu. I když tento seznam není vyčerpávající, svědčí o úsilí na úrovni sociálního dialogu vyvinutém v této oblasti.

2.8.

Na úrovni členských států upravují některé aspekty důležité pro práci z domova, jako je délka a úprava pracovní doby, závislá pracovní činnost a bezpečnost a ochrana zdraví při práci, pracovněprávní předpisy obsahující zvláštní ustanovení, jako je požadavek písemné pracovní smlouvy. Obsah schválených norem byl rámcovou dohodou o práci z domova ovlivněn.

2.9.

Práce z domova byla a nadále bude předmětem kolektivního vyjednávání a dohod (někdy třístranných) uzavřených na vnitrostátní, odvětvové nebo podnikové úrovni, jejichž obsah byl rovněž ovlivněn evropskou dohodou z roku 2002. Jelikož jednání často probíhají na úrovni podniků, obsah dohod je méně známý (6).

2.10.

Výjimkou z této skutečnosti jsou východoevropské členské státy. EHSV vyzývá sociální partnery těchto zemí, aby vyjednali dohody o práci z domova nebo je případně aktualizovali.

2.11.

Podle údajů z průzkumu pracovních podmínek v Evropě v roce 2015 byl podíl pracovníků vykonávajících práci na dálku vysoký ve dvou severských zemích – Dánsku (37 %) a Švédsku (33 %) – a v Nizozemsku (30 %), průměrný v zemích jako Lucembursko (26 %), Francie (25 %), Estonsko (24 %), Belgie (24 %) a Finsko (24 %) a nízký v polovině zemí EU, a to 12–13 % (Německo, Španělsko, Bulharsko, Litva, Rumunsko), a dokonce 7–11 % (Itálie, Česká republika, Polsko, Slovensko, Portugalsko a Maďarsko). Je třeba poznamenat, že obecně se kategorie „příležitostná práce na dálku“ týká poloviny pracovníků na dálku a jen necelá čtvrtina z nich vykonává „pravidelnou práci na dálku“ (z domova) (7).

2.12.

Uveďme některé výsledky výzkumu z poslední doby (8):

2.12.1.

V roce 2019 obvykle pracovalo z domova pouze 5,4 % zaměstnanců v EU-27, což je číslo, které se za posledních deset let prakticky nezměnilo; mezi lety 2009 a 2019 však podíl příležitostných pracovníků z domova vzrostl z 5,2 % v roce 2009 na 9 % v roce 2019. Podle studií MOP činí výskyt práce na dálku (včetně „mobilní“ práce na dálku) 8 % celkové pracovní síly v EU, oproti 20 % v USA a 16 % v Japonsku (9).

2.12.2.

Využívání práce z domova se značně liší podle odvětví a povolání a je obzvláště rozšířené v informačních a technologických odvětvích a v odvětvích vyžadujících vysokou úroveň znalostí, jakož i mezi vysoce kvalifikovanými odborníky. Průmyslová struktura členských států, rozložení pracovních míst podle velikosti podniku, míra samostatné výdělečné činnosti a digitální dovednosti pracovníků jsou některé z faktorů, které vysvětlují rozdíly a odlišnosti v míře využívání práce z domova mezi členskými státy.

2.12.3.

Rozdíly v přístupu k práci z domova a míře ochrany pracovníků mohou zvýšit nerovnosti mezi pracovníky; to se týká rovněž genderových aspektů, kterými se zabývá stanovisko SOC/662. Je nutné najít řešení tohoto problému.

2.12.4.

Klíčem k řešení výzev spojených s technologickým pokrokem a novými způsoby práce je rozvoj digitálních dovedností pracovníků (v roce 2019 probíhalo školení v oblasti digitálních dovedností v průměru v méně než 25 % podniků v EU – tento podíl se pohyboval mezi 6 % v Rumunsku a 37 % ve Finsku).

2.13.

V důsledku epidemie COVID-19 začalo v Evropě pracovat z domova několik milionů zaměstnanců, přičemž Eurofound odhaduje, že přibližně 40 % zaměstnanců začalo kvůli pandemii pracovat z domova na plný úvazek. Ve většině případů je to povinné na základě rozhodnutí přijatých veřejnými orgány z důvodů ochrany zdraví.

2.14.

EHSV opakuje názory vyjádřené v různých stanoviscích (10) k otázkám budoucnosti práce, digitalizace, organizace pracovní doby a rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.

3.   Možnosti a rizika spojená s prací z domova

3.1.

V případě podniků může práce z domova vést ke zvýšení produktivity, ale může také působit potíže z hlediska firemní kultury a organizace práce. Z hlediska podniků má využití práce z domova několik cílů, zejména (11): i. Organizovat práci na základě výsledků, dát pracovníkům větší autonomii a větší odpovědnost za výsledky. ii. Zvýšit produktivitu a efektivitu (méně přerušení). iii. Dosáhnout úspor místa v prostorách a/nebo kancelářích a snížit související náklady. iv. Usnadnit přístup k zaměstnání určitým kategoriím pracovníků (s rodinnými povinnostmi nebo s pohybovým postižením).

3.2.

Z hlediska pracovníků může práce z domova usnadnit sladění pracovního a soukromého života a snížit náklady na cestování do práce. Obecně může práce z domova vést k větší autonomii, koncentraci a produktivitě (12). Autonomie však ne vždy kompenzuje negativní dopady na zdraví a duševní pohodu a může dokonce zvýšit intenzitu práce, pokud je kombinována s nadměrnou pracovní zátěží a firemní kulturou zaměřenou na konkurenceschopnost, která si vynucuje vysokou výkonnost vedoucí k (neplacenému) pracovnímu přetížení a nedostatečné době odpočinku (13).

3.3.

EHSV zdůrazňuje, že práce z domova je pozitivním faktorem pro udržitelný rozvoj a dekarbonizaci ekonomiky, jakož i pro usnadnění městské mobility.

3.4.

EHSV konstatuje, že práce z domova značně snížila negativní dopad pandemie COVID-19. EHSV konstatuje, že práce z domova značně snížila negativní dopad pandemie COVID-19.

3.5.

EHSV konstatuje, že stírání hranic mezi pracovní dobou a dobou odpočinku může vést ke zvýšení počtu skutečně odpracovaných hodin, k větší intenzitě práce a obtížím při odpojování se od práce a může narušovat rodinný život. Měření a kontrola pracovní doby je velkou výzvou pro orgány inspekce práce členských států, kterou je třeba odpovídajícím způsobem řešit.

3.6.

Výzkum upozorňuje na některá rizika pro pracovníky: nejedná se pouze o rizika spojená s různými formami izolace, jako je stres, deprese, úzkost, ale také o poruchy pohybového aparátu, bolesti hlavy, vyčerpání, poruchy spánku a nové digitální jevy, jako je „virtuální prezentismus“. Dopad prezentismu na pracovní život se různí. Podle nadace Eurofound jde pro některé pracovníky o negativní zkušenost, zatímco jiní jsou spokojení, že místo toho, aby šli do budovy svého zaměstnavatele, když se necítí dobře, mohou pracovat z domova. To by však nemělo zasahovat do práva na pracovní volno z důvodu nemoci. Práce z domova může být kromě toho komplikací, pokud jde o organizaci odborových činností a účast na nich, „neviditelnost“, narušení soukromí a rozptýlení zaměstnanců pracujících z domova.

3.7.

EHSV poukazuje na to, že existují další rizika spojená s prací z domova, jako jsou například rizika související s kybernetickou bezpečností, která by měla být odpovídajícím způsobem řešena s cílem chránit podniky a soukromí pracovníků na dálku. Dalším takovým rizikem je potenciálně negativní dopad na stávající organizační kultury u subjektů vyrábějících zboží nebo nabízejících služby nebo u různých sdružení a dobrovolnických struktur.

3.8.

Práce z domova vyžaduje dovednosti v oblasti informačních a komunikačních technologií a přístup k zařízením a službám, jakož i podmínky bydlení a další podmínky napomáhající práci z domova, což vyvolává otázku ekonomických a sociálních nerovností.

3.9.

EHSV uznává, že práce z domova může usnadnit začlenění některých diskriminovaných skupin na trh práce, zejména osob se zdravotním postižením, těhotných žen a rodičů samoživitelů, kteří často čelí strukturálním překážkám v přístupu k zaměstnání.

3.10.

EHSV se domnívá, že hlavní otázky, které musí vyřešit právní předpisy, spočívají v zajištění toho, aby práce z domova byla dobrovolná a vratná – s výjimkou výjimečných případů, jako je pandemie, kdy je nařízena veřejnými orgány –, a aby pracovníci z domova měli stejná individuální a kolektivní práva jako srovnatelní pracovníci v podniku, pro který pracují, aby byl režim práce z domova stanoven písemně a aby byla v případě potřeby přijata konkrétní opatření k zajištění účinnosti práv pracovníků z domova a rovné zacházení v porovnání s ostatními pracovníky.

3.11.

EHSV se domnívá, že právní úprava práce z domova by mohla zajistit důstojné pracovní podmínky a přispět ke snížení nerovností a chudoby pracujících (14).

3.12.

EHSV se domnívá, že zaměstnavatelé jsou odpovědní za proškolení a za zajištění, instalaci a údržbu vybavení nezbytného pro práci z domova. Zaměstnavatel by měl přímo uhradit náklady spojené s prací z domova, zejména ty, jež souvisejí s komunikací (používání mobilního telefonu, spotřební materiál, internet).

3.13.

Měla by být přijata veškerá nezbytná opatření k ochraně údajů souvisejících s prací z domova, zejména pak soukromé údaje pracovníků z domova.

3.14.

EHSV konstatuje, že v převážné většině podniků došlo k výraznému posílení systémů monitorování, kontroly a sledování činnosti pracovníků na dálku. Doporučuje, aby se při používání těchto nástrojů kontroly dbalo zásad ochrany údajů a aby bylo v případě potřeby v budoucnu upraveno evropskými právními předpisy a/nebo prostřednictvím kolektivního vyjednávání na vnitrostátní, regionální, odvětvové a podnikové úrovni mezi sociálními partnery členských států.

4.   Výzvy spojené s prací z domova

4.1.   Organizace pracovní doby

4.1.1.

EHSV konstatuje, že pokud jde o dopady práce z domova na pracovní dobu, jsou závěry výzkumů jednomyslné – poukazují na to, že hlavní nevýhodou této formy práce je dlouhá pracovní doba (15). Práce z domova umožňuje pracovníkům strukturovat pracovní den a vyhnout se cestování mezi domovem a prací, ale na oplátku to znamená delší pracovní dobu po večerech a o víkendech.

4.1.2.

EHSV s uspokojením konstatuje, že evropští sociální partneři se nedávno shodli na tom, že mezi opatření, která je třeba považovat za součást procesu společného partnerství, jenž je základem dohody, patří pravidelná komunikace mezi vedením a pracovníky a/nebo jejich zástupci o pracovní zátěži a pracovních postupech (16).

4.1.3.

Jedna ze studií nadace Eurofound (17) totiž uvádí, že:

4.1.3.1.

V rámci „pravidelné“ práce z domova pracuje přibližně 30 % pracovníků každý den nebo několikrát týdně během svého volného času; práci přibližně 50 % pracovníků přeruší neplánované úkoly a přibližně 20 % pracuje déle než 48 hodin týdně (přibližně 30 % u „mobilních“ pracovníků z domova a 10 % u „příležitostných“ pracovníků z domova).

4.1.3.2.

V rámci „pravidelné“ práce z domova má přibližně 40 % pracovníků dobu odpočinku kratší než 11 hodin (týká se to přibližně 25 % „příležitostných“ pracovníků z domova a přibližně 60 % „mobilních“ pracovníků z domova).

4.1.4.

Průzkumy Eurofoundu ukazují, že intenzita práce je v evropských zemích společným problémem (například 37 % pracovníků uvádí, že musí plnit přísné termíny) a že je častější u pracovníků z domova, zejména u těch mobilních (18).

4.1.5.

Je třeba posoudit dopad intenzivního používání informačních a komunikačních technologií, jako je práce u monitoru nebo prostřednictvím chytrého telefonu, na zdraví a duševní pohodu. Negativními účinky, které se mohou prací z domova zesílit, jsou psychický tlak (stres), únava očí, úzkost, bolesti hlavy, vyčerpání, poruchy spánku a poruchy pohybového aparátu (19).

4.1.6.

I když existují evropské normy pro oblast práce z domova, je třeba posoudit, zda směrnice o pracovní době, jakož i další směrnice uvedené v odstavci 2.4 nebo dohoda o práci z domova (2002) a dohoda o digitalizaci (2020) jsou pro ochranu těchto pracovníků z domova dostačující (20). V této souvislosti EHSV upozorňuje na význam evropské judikatury, podle níž „(…) členské státy musí uložit zaměstnavatelům povinnost zavést objektivní, spolehlivý a přístupný systém pro měření délky denní pracovní doby u každého pracovníka“ (21). EHSV poukazuje, že konkrétní pravidla zavádění těchto systémů by měly určit členské státy a měly by při tom mimo jiné zohlednit rozdíly, které mohou existovat mezi různými odvětvími nebo činnostmi (22).

4.1.7.

S ohledem na to EHSV navrhuje, aby byly podniky v rámci práce z domova a v souladu s evropskými a vnitrostátními právními předpisy a kolektivními smlouvami uzavřenými na regionální, odvětvové či podnikové úrovni povinny využívat vhodné mechanismy k měření běžné a přesčasové pracovní doby.

4.1.8.

EHSV se domnívá, že rovné zacházení v porovnání se srovnatelnými pracovníky v rámci jednoho podniku se týká také bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, organizace práce tak, aby byla zajištěna srovnatelná pracovní zátěž, a práva odborových organizací / zástupců zaměstnanců na přístup k pracovišti na dálku v mezích vnitrostátních právních předpisů a kolektivních smluv.

4.1.9.

Zaměstnanci pracující z domova nesmí být ve svém pracovním životě znevýhodňováni, zejména s ohledem na vývoj jejich profesní kariéry, celoživotní vzdělávání, přístup k interním informacím podniku, účast v odborech a zastoupení odborovými organizacemi, specifická pracovní práva (pracovní lékařství, pojištění atd.) a přístup k dalším konkrétním právům stanoveným v podniku.

4.2.   Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem

4.2.1.

Jednou z hnacích sil rozvoje práce z domova je skutečnost, že by tato forma práce mohla umožňovat lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, vyšší produktivitu a loajalitu zaměstnanců a nižší fluktuaci. Protože je však na základě současného stavu výzkumu na toto téma obtížné vyvozovat definitivní závěry ohledně dopadů práce z domova na svět práce, mohla by být realita mnohem složitější a nejednoznačnější než tato potenciálně oboustranná výhodnost pro pracovníky i zaměstnavatele, a možná dokonce opačná (23).

4.2.2.

EHSV konstatuje, že existuje rozpor mezi rostoucí flexibilitou pracovní doby a cílem důstojné práce, který prosazuje MOP.

4.2.3.

Pokud jde o sladění pracovního a soukromého života, EHSV se domnívá, že negativní dopady na pracovníky z domova jsou větší. Liší se také v závislosti na individuálních charakteristikách pracovníka, kultuře a organizaci práce (24). EHSV se domnívá, že účinné provedení směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem může bezesporu přispět ke zlepšení pracovních podmínek pracovníků z domova (25). EHSV vyzývá členské státy, aby tuto směrnici řádně provedly a uplatňovaly.

4.2.4.

EHSV konstatuje, že účinky práce z domova na rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem jsou velmi nejednoznačné, ba protichůdné, a vyžadují další výzkum zaměřený na rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem (26).

4.2.5.

EHSV upozorňuje, že je třeba odpovídajícím způsobem vyškolit pracovníky a základní vedoucí pracovníky ve věci správných postupů řízení práce z domova a dodržování právních a smluvních pravidel, zejména pokud jde o podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.

4.2.6.

EHSV vyzývá členské státy, aby provedly náležité investice do vytváření a/nebo rozvoje kvalitních a všeobecně přístupných sociálních služeb pro seniory a děti, které mohou přispět k zajištění rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.

4.3.   Právo odpojit se

4.3.1.

EHSV si je vědom toho, že kultura „trvalého připojení“ a nedostatek odpočinku pro pracovníky z domova představují významná fyzická a psychosociální rizika (27). Kvůli tomuto připojení je obtížné respektovat hranice mezi placenou prací a soukromým životem.

4.3.2.

Pokud jde o právo odpojit se, členské státy nedávno zavedly politiky (založené na rozdílných přístupech) a/nebo sociální partneři a podniků provedli opatření s cílem omezit tyto negativní účinky a chránit pracovníky během jejich volného času.

4.3.3.

Trvalé připojení má negativní důsledky na pracovní a soukromý život. Nejvíce dopadá na ženy, neboť ony obvykle vykonávají neplacenou práci v domácnosti a starají se o děti, starší osoby nebo nemocné upoutané na lůžko (28).

4.3.4.

Právní předpisy pokrývají většinu otázek souvisejících s prací z domova, takže je nadále velmi důležité jejich účinné provádění. Rámcová dohoda o digitalizaci podepsaná na evropské úrovni v červnu 2020 se mimo jiné zabývá podrobnostmi práva odpojit se, dodržováním ustanovení o pracovní době v právních předpisech a kolektivních smlouvách a dalších smluvních ustanoveních a uvádí, že pracovník není povinen být mimo pracovní dobu svým zaměstnavatelem dosažitelný. EHSV upozorňuje, že tato dohoda je v současnosti ve fázi provádění ze strany sociálních partnerů na úrovni členských států. Nicméně předložení legislativního návrhu na základě Smlouvy o fungování Evropské unie (článek 151 a násl. SFEU) s cílem chránit a uplatňovat právo pracovníků na odpojení a zároveň předcházet zhoršení jejich pracovních podmínek zůstává jednou z možností.

4.3.5.

Členské státy mají na stanovení práva odpojit se rozdílné názory (29). Zvláštní právní předpisy přijaly čtyři země (Belgie, Španělsko, Francie a Itálie). Ve dvou zemích byl buď přezkoumán návrh zákona (Portugalsko), nebo byl zahájen konzultační proces (Nizozemsko), ale nebyly přijaty žádné konkrétní právní předpisy. V ostatních členských státech se přístupy liší: v některých případech se odbory zasazují o zvláštní právní předpisy, protože stávající právní předpisy nejsou považovány za dostatečné; v jiných se domnívají, že nejlepším způsobem regulace je kolektivní vyjednávání; v dalších tvrdí, že právní předpisy upravující pracovní dobu jsou uspokojivé.

4.3.6.

Vzhledem k této situaci EHSV vítá usnesení Evropského parlamentu přijaté dne 21. ledna 2021, tak jak bylo zohledněno v rámci Akčního plánu pro evropský pilíř sociálních práv ze 4. března v části, jež se zabývá prací na dálku a právem odpojit se (30). V této souvislosti se EHSV domnívá, že právo na odpojení by mělo být náležitě zapracováno do Akčního plánu pro evropský pilíř sociálních práv.

4.3.7.

EHSV zdůrazňuje, že pokud jde o právo odpojit se, není problémem samotná existence přesčasů, za předpokladu, že jsou dodržována stanovená pravidla – zejména pokud jde o maximální povolený počet přesčasových hodin – a že je zaručeno proplacení veškeré odvedené práce, v souladu s právním rámcem dané země.

5.   Opatření Evropské komise, členských států a sociálních partnerů

5.1.

EHSV zdůrazňuje, že je třeba více a kvalitnějších statistických informací a další výzkum v oblasti práce z domova, aby bylo možné určit osvědčené postupy a analyzovat jejich dopad na život pracovníků, podniků a společnosti. EHSV vyzývá Komisi, aby zlepšila výzkum v oblasti práce z domova a jejích dopadů, podpořila výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy v oblasti úpravy pracovní doby, rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a právem odpojit se a konečně aby podpořila rozvoj nezbytného přechodu v oblasti dovedností při současném respektování sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání mezi sociálními partnery na různých úrovních.

5.2.

EHSV zdůrazňuje, že dohody z let 2002 a 2020 obsahují klíčové zásady pro využití pozitivních účinků práce z domova a minimalizaci jejích negativních účinků.

5.3.

EHSV vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby dohlédly na provádění dohod z roku 2002 a 2020, v případě potřeby upravily stávající předpisy na základě zkušeností získaných při pandemii a vypracovaly nové s cílem podpořit pozitivní aspekty práce z domova a ochránit základní práva pracovníků. Vývoj technologií a pracovních metod se zrychluje a je možné, že bude nutné zajistit, aby byly pravidla a postupy přizpůsobeny novým podmínkám, jež nastanou v budoucnosti.

5.4.

EHSV upozorňuje na to, že je nutné, aby členské státy za účasti sociálních partnerů zajistily vhodný vnitrostátní rámec pro práci z domova stanovující pravidla hry pro podniky a pracovníky, kteří mají zájem na jeho přijetí, a to s ohledem na výše uvedené dohody.

5.5.

V souvislosti s prací z domova je třeba věnovat zvláštní pozornost úpravě pracovní doby, rizikům pro zdraví a bezpečnost při práci, rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, právu odpojit se a účinnosti pracovních práv.

5.6.

EHSV je přesvědčen, že problémy spojené s prací z domova by měly být řešeny v rámci zásad evropského pilíře sociálních práv a cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje.

5.7.

EHSV se domnívá, že pro nalezení vyvážených, důstojných a spravedlivých řešení je nezbytná účast a zapojení sociálních partnerů na všech úrovních, a to i prostřednictvím kolektivního vyjednávání.

5.8.

EHSV se domnívá, že na základě studií o důsledcích práce z domova by měla Evropská komise, MOP a OECD zahájit společný proces s cílem vypracovat úmluvu MOP o práci z domova. EHSV je rovněž toho názoru, že důstojné podmínky pro práci z domova by měly být součástí agendy důstojné práce MOP a příslušných programů jednotlivých států.

---

(1)  Soojung-Kim Pang, A. (2017), Odpočinek: tajná zbraň vítězů (Rest: Why You Get More Done When You Work Less) (překlad Goner, Jakub), Management Press, 2017.

(2)  OJ L 299, 18.11.2003, p. 9.

(3)  OJ L 183, 29.6.1989, p. 1.

(4)  OJ L 186, 11.7.2019, p. 105.

(5)  OJ L 188, 12.7.2019, p. 79.

(6)  Eurofound a MOP, Working anytime, anywhere: The effects on the world of work (Pracovat kdykoliv a kdekoliv: Dopady na svět práce), 2017, s. 51. (Dále jen Eurofound a MOP (2017)).

(7)  Evropská komise (2020), Telework in the EU before and after the COVID-19: where we were, where we head to (Práce z domova v EU před a po COVID-19: kde jsme byli, kam míříme), Science for Policy Briefs.

(8)  Tamtéž.

(9)  MOP (2019), Telework in the 21st century (Práce na dálku ve 21. století), s. 294.

(10)  Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 44, Úř. věst. C 197, 8.6.2018, s. 45, Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 8, Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 15, Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 37, Úř. věst. C 232, 14.7.2020, s. 18.

(11)  Eurofound a MOP (2017), s. 51.

(12)  Eurofound, Telework and ICT-based mobile work: flexible working in the digital age (Práce na dálku a mobilní práce s využitím IKT: flexibilní práce v digitálním věku), 2020), s. 53. (Dále jen Eurofound (2020)).

(13)  Eurofound a MOP (2017), s. 40.

(14)  Viz usnesení nedávno přijaté Evropským parlamentem.

(15)  MOP (2019), Telework in 21st century (Práce na dálku ve 21. století), s. 298.

(16)  Rámcová dohoda evropských sociálních partnerů o digitalizaci (v PT, EN, FR), červen 2020, s. 10.

(17)  Further exploring the working conditions of ICT-based mobile workers and home-based teleworkers (Další zkoumání pracovních podmínek mobilních pracovníků a zaměstnanců pracujících z domova s využitím IKT), pracovní dokument, 2020, s. 2333.

(18)  Eurofound (2016), 6th European Working Conditions Survey, Overview report (6. evropský průzkum pracovních podmínek, souhrnná zpráva), s. 47–51. Viz rovněž poznámka pod čarou na předchozí straně.

(19)  O dopadech práce z domova na zdraví a duševní pohodu viz: Eurofound (2020), s. 27-35.

(20)  Eurofound (2020), s. 54.

(21)  Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-55/18, ECLI: EU 2019: 402, bod 60. Pokud jde o práci na dálku, viz také ostatní judikatura: C-518/15; C-344/19; C-580/19; C-214/20; C-84/94.

(22)  Tamtéž, věc C-55/18, ECLI: EU 2019: odstavec 63.

(23)  MOP (2019), Telework in 21st century (Práce na dálku ve 21. století), s. 302.

(24)  Hlavní zdroj: Eurofound (2020), s. 13–26.

(25)  Eurofound (2020), s. 54.

(26)  Eurofound a MOP (2017), s. 33 a s. 40.

(27)  Eurofound a MOP (2017), s. 37.

(28)  Viz stanovisko EHSV SOC/662 (viz strana 13 v tomto čísle Úředního věstníku).

(29)  Hlavní zdroj: Eurofound (2020), s. 13–26.

(30)  Viz usnesení nedávno přijaté Evropským parlamentem.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Práce z domova a rovnost žen a mužů – podmínky pro to, aby práce z domova neprohlubovala nerovnoměrné rozdělení neplacené péče a práce v domácnosti mezi ženami a muži a aby byla hnací silou prosazování rovnosti žen a mužů

[průzkumné stanovisko na žádost portugalského předsednictví]

(2021/C 220/02)

Zpravodajka:	Milena ANGELOVA
Spoluzpravodajka:	Erika KOLLER

Žádost portugalského předsednictví Rady	dopis ze dne 26. 10. 2020
Právní základ	článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	11. 3. 2021
Přijato na plenárním zasedání	24. 3. 2021
Plenární zasedání č.	559
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	219/10/18

1.   Závěry a doporučení

1.1.

I když je práce z domova dobře známou formou práce, její využívání výrazně podpořila pandemie COVID-19, která vedla k tomu, že více než třetina zaměstnaných lidí pracuje z domova, přičemž větší podíl představují ženy. (1) Vzhledem k tomu, že ženy obvykle zajišťují většinu péče a práce v domácnosti, považovaly práci z domova za jedinou možnost, jak tuto neplacenou práci sladit s placeným zaměstnáním. Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) by chtěl upozornit na riziko využívání práce z domova jako možnosti, jak se zhostit dvojího břemene placené a neplacené práce. Vítá proto kampaň Evropské komise zaměřenou na boj proti genderovým stereotypům (2), opakuje, že je zapotřebí dosáhnout kulturní změny a odstranit jakékoli strukturální překážky s cílem zajistit rovnoměrnější rozdělení neplacených domácích prací, a vyzývá členské státy, aby urychleně a účinně provedly směrnici o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem.

1.2.

Vzhledem k tomu, že během pandemie panují výjimečné podmínky, je nezbytné vyhodnotit souvislosti mezi prací z domova a rovností žen a mužů z obecnějšího a dlouhodobějšího hlediska. Během pandemie je práce z domova jakožto opatření na ochranu zdraví, pokud možno, povinná a je doplněna o řadu výjimečných a omezujících prvků. Za normální situace je práce z domova obvykle vykonávána dobrovolně s cílem umožnit zorganizovat práci tak, aby co nejlépe odpovídala celkovým cílům a potřebám podniků a organizací, vyhovovala potřebám zaměstnavatelů i zaměstnanců a respektovala právní a normativní rámec EU a členských států (3), jakož i výsledky sociálního dialogu, a to včetně všech praktických opatření stanovených v rámci pracovních a kolektivních smluv.

1.3.

Práce na dálku může v řadě ohledů přispět k rovnosti žen a mužů, a to například: vyšší účastí na trhu práce, větší pružností z hlediska úpravy pracovní doby a skloubení neplacených pečovatelských povinností s placeným zaměstnáním, což může zlepšit účast na trhu práce, zvýšením produktivity díky vyššímu výkonu, z geografického hlediska lepším sladěním mezi poptávkou a nabídkou pracovních sil bez nutnosti stěhování na jiné místo, úsporou času a nákladů díky odstranění nebo omezení dojíždění atd. Zároveň práce na dálku obnáší určitá rizika a případné obtíže spojené s tím, že se pracovník stane v pracovním prostředí neviditelným, s nedostatkem formálních a neformálních podpůrných struktur, osobních kontaktů s kolegy a přístupu k informacím, možností k povýšení a odborné přípravě, jakož i s možným zhoršením genderových nerovností a zvýšeným rizikem násilí a obtěžování. Z hlediska žen to může dále prohloubit nerovnosti, jež existují mezi nimi a muži. Pro zmírnění těchto rizik je zapotřebí provést řádnou genderovou analýzu, neboť dokonce i politiky, které se zdají být genderově neutrální, mohou ve skutečnosti genderové hledisko opomíjet a mít na ženy negativní dopad. Je tedy nutné vynaložit veškeré úsilí, aby tento dopad byl pozitivní.

1.4.

EHSV bere na vědomí stávající právní a doplňkový rámec týkající se práce na dálku. Jedná se mimo jiné o směrnici o pracovní době, směrnici o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, směrnici o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem a autonomní rámcovou dohodu evropských sociálních partnerů o práci na dálku z roku 2002 a o digitalizaci z roku 2020. Konstatuje rovněž, že neexistuje konsolidovaný evropský rámec týkající se práce na dálku. Evropský parlament uvedl, že „k zajištění důstojných pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání v digitální ekonomice je nezbytný legislativní rámec, kterým se upraví podmínky práce na dálku v celé EU, což přispěje ke snižování nerovností a k řešení problému chudoby pracujících“. EHSV proto vzhledem k rychlému rozšiřování práce na dálku, povědomí o nových rizicích a získaným poznatkům doporučuje, aby bylo posouzeno, do jaké míry jsou stávající pravidla účinná. Zejména vyzývá sociální partnery, aby přezkoumali rámcovou dohodu o práci na dálku z roku 2002, a dali jí tak nový impuls.

1.5.

Sociální partneři mohou hrát významnou úlohu při prosazování práce na dálku způsobem, který přispívá k rovnosti žen a mužů a podporuje dobré pracovní podmínky a produktivitu, např. prostřednictvím kolektivního vyjednávání. Vzhledem k široké škále pracovišť lze nejlepších výsledků dosáhnout pomocí opatření, jež budou uzpůsobena na úrovni podniků a pracovišť. I když o organizaci práce rozhodují zaměstnavatelé, sociální dialog je na pracovištích nezbytným prostředkem pro řešení otázek, jako jsou mzdy, pracovní doba, způsoby připojení, zdraví, bezpečnost a odborná příprava a rozvoj dovedností v rámci práce z domova.

1.6.

Mezi základní předpoklady genderově neutrální práce z domova patří dostupnost potřebných technologií, vybavení a dovedností. EHSV opakovaně vyzývá k tomu, aby se investovalo do digitální infrastruktury a připojení pro všechny, včetně místních sdílených prostor, které usnadňují práci na dálku mimo domov, a aby byly zlepšovány digitální dovednosti, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat ženám a umožnit jim plně se zapojit do trhů práce a překlenout jakoukoli formu digitální propasti (4).

1.7.

Dalším zásadním předpokladem genderově rovnoprávné práce z domova a práce obecně jsou dostupnost, přístupnost a cenová přijatelnost infrastruktury a služeb v oblasti péče o děti, osoby se zvláštními potřebami a seniory. EHSV vyzývá k uzavření evropské dohody v oblasti péče (Care Deal for Europe), která by zajistila poskytování kvalitnějších služeb pro všechny v průběhu celého života. Naléhá na členské státy, aby zajistily dostupnost vysoce kvalitních, cenově přijatelných, dosažitelných a rozmanitých pečovatelských služeb a investovali do nich s cílem reagovat na různé požadavky a situace.

1.8.

Práce na dálku s sebou nese riziko, že se pracovník stane v pracovní komunitě neviditelným a bude postrádat formální a neformální podpůrné struktury, osobní kontakty s kolegy a přístup k informacím. Může to vést k tomu, že budou z hlediska povyšování a příležitostí v oblasti odborné přípravy přehlíženi a budou jim scházet důležité informace o platech a stávajících právech pracovníků. V případě žen může hrozit, že se prohloubí stávající nerovnosti mezi ženami a muži, jako například rozdíly v odměňování žen a mužů. Návrh směrnice o opatřeních týkajících se transparentnosti odměňování, který Evropská komise zveřejnila 4. března 2021, by mohl představovat jeden z důležitých nástrojů na řešení nedostatku informací, který je způsoben neviditelností.

1.9.

Je nezbytné, aby EU vytvořila příznivé podmínky pro podnikání a obchodování a podpořila digitalizaci, zejména pro mikropodniky a malé a střední podniky, a umožnila tak soukromému sektoru provádět inovace, investovat do nových metod a vytvářet nová pracovní místa podporující začlenění, a aby v tom soukromý sektor podporovala. Stejně tak je významným zaměstnavatelem i veřejný sektor a je zapotřebí náležitě investovat do zajištění důstojných pracovních podmínek a modernizace infrastruktury, a splnit tak cíle digitální transformace. Úzká a hladká spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem je nutná i na praktické úrovni v oblasti digitální infrastruktury, vzdělávání a odborné přípravy, zdravotních a sociálních služeb a výzkumu a inovací.

1.10.

EHSV vyzývá k tomu, aby byly prozkoumány dopady na rovnost žen a mužů a předpoklady pro práci na dálku za podmínek, kdy nevládne pandemie, a aby byl přitom zohledněn dlouhodobý vývoj v různých odvětvích hospodářství a společnosti a byly shromážděny a šířeny stávající osvědčené postupy v celé EU. Umožnilo by to uplatnit při dosahování nezbytných technologických a sociálních inovací genderově vyvážený přístup a zajistit, aby práce na dálku přispívala k prosazování rovnosti žen a mužů (5).

1.11.

Vzhledem k tomu, že důsledky práce z domova v oblasti rovnosti žen a mužů jsou určovány společenskými tradicemi a postoji jednotlivců, vyzývá EHSV k cíleným opatřením a kampaním s cílem omezit a odbourat stereotypní myšlení. EHSV apeluje na sociální partnery a organizace občanské společnosti na úrovni EU i na úrovni členských států, aby aktivně prosazovali nestereotypní rodinné role a volby žen a mužů, pokud jde o studium, povolání a zaměstnání.

1.12.

EHSV vyzývá subjekty s rozhodovací pravomocí na úrovni EU i jednotlivých států, aby na základě dialogu a ve spolupráci se sociálními partnery vyvinuly veškeré úsilí a bojovaly proti jakékoli formě násilí na ženách, a to i v práci, doma a na internetu. Zároveň požaduje, aby členské státy urychleně ratifikovaly Úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) o násilí a obtěžování z roku 2019 (č. 190) a Istanbulskou úmluvu.

2.   Obecné připomínky

2.1.

EHSV vítá iniciativu portugalského předsednictví, které si vyžádalo dvě průzkumná stanoviska, jež se budou vzájemně doplňovat a jejichž cílem bude provést hlubší analýzu práce na dálku a zhodnotit zkušenosti získané během pandemie. Tento krok by mohl také lépe usměrnit provádění směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem a podpořit podmínky pro využívání práce z domova, jež vyplývají z osvědčených postupů. Tato stanoviska přispějí k budoucím návrhům závěrů Rady, které budou vypracovány během první poloviny roku 2021.

2.2.

Rychlá digitalizace hospodářství a společnosti, kterou podstatně urychlila pandemie COVID-19, podpořila využívání práce na dálku, což vedlo k tomu, že v červenci 2020 pracovalo 34 % zaměstnanců výhradně a 14 % částečně na dálku (6). Za velkým rozšířením práce z domova sice stojí pandemie, je však zapotřebí věnovat pozornost běžným pracovním podmínkám práce z domova, kdy nevládne pandemie.

2.3.

I když rovnost žen a mužů závisí na mnoha faktorech a práce na dálku má různé ekonomické a sociální dopady, nejen ty, které se týkají rovnosti žen a mužů, toto průzkumné stanovisko se konkrétně zabývá souvislostí mezi prací z domova a rovností pohlaví, jak požaduje portugalské předsednictví. Cílem je nalézt způsoby, jak učinit z práce z domova jeden z nástrojů podpory rovnosti žen a mužů a zabránit prohlubování nerovnoměrného rozdělení neplacené péče a práce v domácnosti mezi ženami a muži, protože práce z domova může obnášet jak výhody, tak i rizika, pokud jde o rovnost žen a mužů. EHSV zdůrazňuje, že je zapotřebí uplatňovat hledisko rovnosti žen a mužů při tvorbě politik, a pomoci tak zmírnit rizika a využít příležitostí.

2.4.

Využití potenciálu práce z domova a současné zmírnění souvisejících rizik přispívá k zachování celosvětového pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů (7). Ačkoli je pravděpodobnější, že mobilní práci mimo prostory zaměstnavatele budou vykonávat spíše muži než ženy, ženy pracují častěji z domova než muži. To lze do jisté míry vysvětlit genderovými rolemi a modely pracovního a rodinného života specifickými pro jednotlivé země a kultury (8). Ženy obvykle vykonávají většinu neplacené péče v domácnosti (9), a ačkoli představuje zásadní součást socioekonomického života, není jako taková uznávána. I když práce z domova může přispět k lepší rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, může také vést ke zvýšení zátěže pro ženy, které tak budou muset vykonávat ještě větší část neplacené práce v domácnosti a zároveň budou vystaveny dalším rizikům, jako je domácí násilí a násilí na internetu nebo promeškání profesních příležitostí.

2.5.

Společnost jako celek i podniky musí učinit vše, co je v jejich silách, aby vyvrátily tyto genderové stereotypy a uznaly, že ženy jsou vedle jejich mnoha dalších rolí a schopností také plnohodnotné pracovnice. Ekonomická a sociální cena těchto předsudků pro společnost je velmi vysoká. Sociální partneři a organizace občanské společnosti ve všech odvětvích by měly být průkopníky, pokud jde o tuto otázku, která má zásadní význam pro lidská práva a práva žen, ale také pro evropské hospodářství (10).

2.6.

Při hodnocení dopadu práce z domova je důležité si uvědomit, že během pandemie může být tento dopad podstatně jiný než za běžných podmínek. Výhody i nevýhody práce z domova jsou pravděpodobně výraznější během pandemie, kdy je práce z domova povinná a kdy byl život lidí v mnoha ohledech omezen, a jsou tak mj. nuceni využívat svůj domov jako společný pracovní, studijní a obytný prostor pro všechny členy rodiny. Při posuzování důsledků práce z domova na rovnost žen a mužů a na svět práce je proto nutné brát v úvahu nejen krátkodobý pohled, ale především dlouhodobou perspektivu, a náležitě rovněž dbát o zajištění běžných pracovních podmínek při práci z domova. Za normálních okolností by práce z domova měla probíhat na základě vzájemné dohody a dobrovolně, přičemž veškerá praktická opatření by měla být stanovena jako součást smluvní dohody nebo prostřednictvím kolektivních smluv.

2.7.

EHSV by rovněž rád poukázal na to, že některé návrhy uvedené v jeho stanovisku mohou přispět k plnění Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030, a zejména cílů udržitelného rozvoje č. 5 (rovnost mužů a žen) a č. 8 (důstojná práce a ekonomický růst). Mezi úkoly v rámci cíle udržitelného rozvoje č. 5 patří skoncovat se všemi formami diskriminace a eliminovat všechny formy násilí vůči ženám a dívkám a také uznávat a oceňovat neplacenou péči a domácí práce pomocí zajištění veřejných služeb, infrastruktury a politik sociální ochrany a prosazování sdílené odpovědnosti v rámci domácnosti a rodiny. Dalším úkolem je rozšířit možnosti využívání moderních technologií, zejména informačních a komunikačních, pro posilování postavení žen. Cíl udržitelného rozvoje č. 8 usiluje o trvalý, inkluzivní a udržitelný hospodářský růst, plnou a produktivní zaměstnanost a důstojnou práci pro všechny a zahrnuje úkol dosáhnout vyšší úrovně produktivity, např. prostřednictvím technologického rozvoje a inovací.

3.   Poučení z období pandemie: hledisko rovnosti žen a mužů

3.1.

Při zvažování genderového rozměru práce z domova je možné vzít si z období pandemie určité ponaučení. Pandemie zdůrazňuje význam úlohy žen v ekonomice, a to jako nezbytných pečovatelek, které většinou pracují „v první linii“ (11). Ze studií vyplývá (12), že pandemie dále zhoršila řadu stávajících strukturálních nerovností mezi ženami a muži na trhu práce a ve společnosti a měla na ženy nepřiměřený dopad. Tato kapitola se zaměřuje na některá zásadní zjištění, pokud jde o práci na dálku (zejména z domova) v období během pandemie, neboť zohlednění genderového hlediska lze využít k prosazování rovnosti žen a mužů.

3.2.

Ve snaze vypořádat se s pandemií byla sice práce z domova v rámci možností povinná, ne všichni pracovníci ji však mohli využít. Práce na dálku byla běžnější ve městech než ve venkovských oblastech a častěji ji vykonávaly osoby s vysokoškolským vzděláním. Její využívaní se liší také podle odvětví, přičemž v oblasti vzdělávání, finančních služeb a veřejné správy k ní dochází poměrně často, na druhou stranu v oblasti zdravotnictví, dopravy, zemědělství, obchodu a pohostinství je využívána jen zřídka (13). Nedávné výzkumy poskytují údaje o tom, která povolání lze provádět z domova, ale je třeba provést podrobnější analýzu (14). Je také zřejmé, že některé práce na dálku vykonávat nelze a jiné jen ve velmi omezeném rozsahu (15).

3.3.

Během pandemie pracovalo na dálku více žen než mužů. Zatímco muži měli v tomto období častěji zkrácenou týdenní pracovní dobu než ženy, u zaměstnaných žen byla vyšší pravděpodobnost, že přestanou dočasně pracovat (nucená dovolená). Možným vysvětlením je, že pracující ženy a matky pečují během pandemie COVID-19 o domácnost, přičemž množství jejich povinností v důsledku uzavření pracovišť, škol a zařízení péče o děti značně vzrostlo. V domácnostech se dvěma zaměstnanci, kde byla možnost volby, využívaly možnosti nucené dovolené častěji ženy než muži (16). V řadě členských států situaci rodičů ještě dále zhoršila omezená nabídka služeb v oblasti péče o děti a dalších pečovatelských služeb a nedostatečná flexibilita zařízení péče o děti a jiných pečovatelských zařízení během pandemie, což nejvíce postihlo ženy a matky.

3.4.

Rodiče dětí mladších 12 let představovali čtvrtinu všech osob pracujících z domova, přičemž pro 22 % z nich bylo v porovnání s jinými skupinami mnohem těžší soustředit se na práci a dosáhnout odpovídající rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem (17). Práci z domova komplikovalo zejména v případě žen, které musely o někoho pečovat, několik faktorů, jako např. chybějící klidný prostor, kde by bylo možné pracovat bez vyrušení, ale také nedostatek času, který by mohly věnovat práci, společně s tendencemi pracovat déle, či dokonce nepřetržitě a nerespektovat pravidla připojení a odpojení. Z toho vyplývá, že je zapotřebí zajistit lepší prosazování příslušných stávajících právních předpisů a přísnější kontrolu ze strany orgánů inspekce práce a posoudit také, zda je stávající rámec postačující. Obzvláště zranitelní byli rodiče samoživitelé, z nichž 85 % tvoří v EU ženy, neboť pandemie zhoršila jejich již tak křehkou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem (18).

3.5.

Z některých informací také vyplývá, že ženy, které pracují v náročných a konkurenčních odvětvích, jež vyžadují vysokou odbornou kvalifikaci, například na akademické úrovni, byly zasaženy hůře než jejich mužské protějšky (19), protože neplacená péče a práce v domácnosti snížily jejich schopnost být produktivní a ještě více zhoršily jejich profesní vyhlídky. Podobně i podnikatelky, které provozují malé a střední podniky, čelily nejen vážným finančním problémů, aby udržely své podnikání během omezení volného pohybu osob, ale byly vystaveny i značnému časovému tlaku (20).

3.6.

Období pandemie také vedlo k alarmujícímu nárůstu násilí na ženách, a to jak fyzického, tak na internetu, jehož oběti byly podstatně více izolovány od potenciálních zdrojů a možností pomoci (21). Během pandemie, kdy bylo nezbytně nutné zůstat a pracovat pokud možno z domova, aby se omezilo šíření pandemie, vzrostlo domácí násilí o třetinu (22). Z dostupných údajů rovněž vyplývá, že k sexuálnímu obtěžování v souvislosti s prací dochází v důsledku práce na dálku stále častěji po internetu.

4.   Výhody, rizika a předpoklady pro práci z domova

4.1.

K tomu, aby mohla být práce z domova co nejlépe využita k prosazování rovnosti žen a mužů a usnadnění rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, je zapotřebí pečlivě zvážit její možné přínosy a rizika, jež může představovat pro ženy a muže. Bez řádné genderové analýzy mohou politiky, které se zdají být genderově neutrální, ve skutečnosti genderové hledisko opomíjet a mít na ženy negativní dopad.

4.2.

Mezi výhody práce na dálku patří: — větší pružnost v úpravě pracovní doby obecně a do určité míry i více možností pro jednotlivce zorganizovat si čas potřebný k dosažení očekávaného výsledku, — větší flexibilita z hlediska skloubení neplacených pečovatelských povinností s placeným zaměstnáním, což může zlepšit účast na trhu práce, — možnost rovnoměrněji rozložit péči o děti nebo závislé rodinné příslušníky, pokud oba rodiče pracují z domova, — lepší začlenění na trhu práce těch osob, které jsou omezeny překážkami ve společnosti nebo na pracovišti, např. osob s omezením v důsledku zdravotního postižení, — zvýšení produktivity díky vyššímu výkonu, — z geografického hlediska lepší sladění mezi poptávkou a nabídkou pracovních sil bez nutnosti stěhování na jiné místo, což by mohlo zásadně změnit regionální rozložení pracovních míst mezi městy a venkovskými oblastmi (23), — úspora času a nákladů v důsledku odstranění nebo omezení dojíždění.

4.3.

Podobně mohou být s prací z domova spojena následující rizika, která se objevují většinou v souvislosti s těmito problémy: — organizace vzdáleného pracovního prostoru a potřeba soustředit se na práci, zejména pokud ostatní členové rodiny pracují nebo studují z domova a pokud je domácí prostor příliš malý na to, aby měl každý člen svůj vlastní pracovní prostor, — přístup ke správnému kancelářskému vybavení včetně ergonomického nábytku a ke specializovanému nebo odpovídajícímu vybavení a programům, jakož i ke školení, — nedostatek osobního kontaktu a ducha spolupráce mezi kolegy a riziko, že se v pracovním prostředí člověk stane „neviditelným“, — zhoršení nerovnováhy v rozložení péče a práce v domácnosti založené na stereotypních pracovních a rodinných rolích, — nárůst genderově podmíněného násilí a obtěžování, včetně obtěžování na internetu, nedostatek sociální podpory a život v osamění, — nedostatek pohybu a přerušení každodenní rutiny a návyků, jakož i tlak na skloubení práce s domácími povinnostmi a stírání hranic mezi pracovním a soukromým životem, což může vést k psychickým a fyzickým zdravotním problémům, včetně nárůstu případů syndromu vyhoření, — zneužívání nových možností sledování a neoprávněné nakládání s osobními údaji, — obtížná kontrola pracovních podmínek při práci doma, a to jak ze strany zaměstnavatelů, tak odborů, — otázky související s kybernetickou bezpečností a ochranou osobních údajů, — větší společenská kontrola, — riziko delší práce a nedostatečné doby odpočinku v důsledku nedodržení podmínek připojení a odpojení, — neschopnost nebo potíže odborů chránit práva pracovníků, — nejistota ohledně odpovědnosti zaměstnavatele za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti, pracovních podmínek a uplatňování kolektivních smluv.

4.4.

Nejkonkrétnější předpoklady pro práci na dálku se týkají dostupnosti nezbytné infrastruktury a technologií. Všichni nemají možnost využívat výhod, jež přináší rozšiřující se konektivita – určité skupiny žen (např. starší ženy, ze znevýhodněných sociálně-ekonomických skupin, s nižším vzděláním) mají nerovný přístup ke konektivitě a digitálním technologiím, což prohlubuje digitální propast (24). Jsou tedy zapotřebí důrazné veřejné politiky, jež by umožnily přístup do sítí a místních sdílených prostor, které usnadňují práci na dálku mimo domov. EHSV zdůrazňuje, že v souladu s rámcovou dohodou sociálních partnerů o práci na dálku a s příslušnými vnitrostátními právními předpisy je třeba zabránit situacím, kdy by pracovníci, kteří pracují na dálku, nesli náklady na vybavení, které je nezbytné k výkonu práce na dálku, a sice vybavení IKT, ergonomický nábytek, opatření v oblasti zdraví a bezpečnosti a zvýšené náklady související s prostorem, v němž je práce vykonávána.

4.5.

Digitální dovednosti a odborná příprava jsou dalším důležitým předpokladem pro umožnění práce z domova, přičemž muži jsou mnohem častěji v lepší pozici než ženy – pouze šest členských států uvádí, že pokud jde o znalost práce s internetem, dosahují ženy vyššího skóre než muži (Finsko, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Kypr a Bulharsko). (25) Propast mezi ženami a muži z hlediska digitálních dovedností se s věkem prohlubuje. Tyto rozdíly je také třeba vzít v úvahu při hodnocení genderového rozměru práce z domova.

4.6.

Kromě digitálních dovedností vyžaduje práce z domova také schopnost osvojit si nové metody řízení a profesní orientace, a proto s sebou nesou výzvy pro zaměstnance i pro zaměstnavatele, a zejména malé a střední podniky. Řízení podniků a pracovníků na dálku vyžaduje specifické řídicí schopnosti, flexibilitu, odolnost a inovativní způsoby organizace práce, neboť práce z domova vyžaduje spíše řízení založené na výsledcích než na postupech. Měla by být zajištěna zvláštní odborná příprava s cílem pomoci řídícím pracovníkům / nadřízeným účinně řídit pracovníky na dálku.

4.7.

Pokud jde o pracovníky, větší flexibilita a svoboda organizovat si svou práci vyžaduje rovněž silný smysl pro odpovědnost a odhodlání, jakož i schopnost sebeřízení a důvěru mezi nimi a jejich nadřízenými. Z několika studií vyplývá, že práce z domova by mohla být v určitých odvětvích zdrojem zvyšování produktivity, který lze lépe využít poskytnutím zvláštního školení vedoucím pracovníkům. Může zvýšit požadavky, které zaměstnanci kladou na vlastní práci, a přinášet tak větší výkon.

4.8.

Osoby pracující z domova by měly mít rovný přístup k odborné přípravě a dalšímu profesnímu rozvoji a stejné příležitosti k povýšení a profesnímu postupu. To je obzvláště důležité pro ženy, které pracují z domova a mohou mít méně času a příležitostí věnovat se činnostem v oblasti kariérního postupu mimo pracovní dobu.

4.9.

Za předpokladu, že budou mít všichni k dispozici nezbytné vybavení a dovednosti, by práce z domova jako taková měla být formou práce, která je dostupná a přístupná jak pro muže, tak pro ženy. Dosažitelné, vysoce kvalitní, cenově dostupné, přístupné a rozmanité služby veřejné péče jsou proto klíčové pro co nejlepší využití práce z domova. V některých členských státech existuje finanční pomoc a zvláštní daňové pobídky na podporu péče o děti kvalifikovanými odborníky, a to i doma, což stojí za porovnání.

4.10.

I když práce z domova může zvýšit poptávku po některých službách, může vést ke zhoršení situace některých malých a středních podniků, jež řídí převážně ženy a které mají zákazníky především mezi ženami, které chodí do/z práce. Týká se to např. malých obchodů s potravinami a jiným zbožím, trhů a servisních středisek. Zmírnění takového rizika by vyžadovalo odpoutání se od stereotypů při volbě povolání. Totéž platí pro zmenšení rozdílů, pokud jde o možnost pracovat z domova, mezi ženami a muži, které jsou způsobené odvětvovou segregací a rozdílnými možnostmi pro práci z domova v jednotlivých odvětvích.

5.   Způsoby prosazování rovnosti žen a mužů

5.1.

O organizaci práce sice rozhodují zaměstnavatelé, nicméně sociální partneři mohou např. prostřednictvím kolektivního vyjednávání hrát při prosazování práce z domova významnou úlohu a zasadit se o to, aby přispívala k rovnosti žen a mužů a současně vedla k vyšší produktivitě a duševní pohodě při práci. Rámcová dohoda o práci na dálku, kterou uzavřeli evropští sociální partneři v roce 2002 a již všechny členské státy provedly do roku 2008 (26), stanoví obecný rámec acquis pro využívání práce z domova tak, aby vyváženým způsobem odpovídala potřebám zaměstnavatelů i pracovníků. Základním nástrojem pro řešení otázek, jako jsou mzdy, pracovní doba, způsoby konektivity, zdraví a bezpečnost a rozvoj dovedností v souvislosti s prací z domova, je sociální dialog. EHSV rovněž vyzývá k šíření osvědčených postupů umožňujících ženám a mužům rovnocenně skloubit práci a rodinu a k podpoře a financování společných akcí sociálních partnerů.

5.2.

Vzhledem k tomu, že práce z domova závisí na technologické infrastruktuře a připojení, zdůrazňuje EHSV, že je nanejvýš důležité investovat do řádné digitální infrastruktury, zajistit přístup ke stabilnímu digitálnímu připojení a vhodnému hardwaru a softwaru, které umožní efektivní práci z domova všem skupinám společnosti a zamezí problémům v jakýchkoli jiných oblastech digitalizace hospodářství a společnosti.

5.3.

EHSV opakuje svůj požadavek na posílení digitálních dovedností pro všechny, aby lidé dokázali reagovat na digitální rozvoj a utvářet jej a plně využívali možností elektronického učení. Je to otázka formálního, informálního a neformálního vzdělávání a jeho validace, která v souladu s přístupem trvalého a celoživotního učení zahrnuje základní vzdělávání, zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci. Zvláštní pozornost je třeba věnovat dovednostem žen, aby se i ony mohly plně zapojit do trhu práce a také zvládat praktické každodenní digitální záležitosti.

5.4.

EHSV zdůrazňuje, že je zapotřebí evropská dohoda v oblasti péče (Care Deal for Europe), neboť investice do odvětví pečovatelských služeb by umožnily poskytovat kvalitnější služby pro všechny v průběhu celého života a uznat rovnost žen a mužů z hlediska výdělku a péče o rodinu. Apeluje na členské státy, aby investovaly do pečovatelské infrastruktury všeho druhu. Národní plány pro oživení a odolnost v rámci nástroje Next Generation EU nabízejí příležitost, jak nasměrovat investice do odvětví pečovatelských služeb. EHSV rovněž vyzývá k šíření osvědčených postupů umožňujících ženám a mužům rovnocenně skloubit práci a rodinu a k podpoře a financování společných akcí sociálních partnerů. EHSV vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby přehodnotily barcelonské cíle (27) a zajistily dostupnost kvalitní, flexibilní, diverzifikované a cenově dostupné péče o děti (28). Zdůrazňuje také význam přechodu od ústavní péče ke komunitním a osobním službám pro zranitelné děti a dospělé se zvláštními potřebami, jak je uvedeno ve společných evropských pokynech, jež vydala Evropská komise (29).

5.5.

EHSV vybízí členské státy, aby účinně a včas provedly směrnici o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, a poskytly tak rodinám vhodné možnosti pro lepší uplatňování rovnosti v praxi, a zároveň aby zohlednily potřeby podniků, a to zejména těch malých a středních. Menší společnosti, jejichž činnost je ze své podstaty založena na práci malého týmu, potřebují více než ostatní při organizaci své produkce kontinuitu a stabilitu. Na základě dosud získaných zkušeností lze uvažovat o flexibilních schématech kombinujících práci vyžadující fyzickou přítomnost na pracovišti s možností práce z domova.

5.6.

Zvláštní pozornost by měla být věnována podmínkám zranitelných skupin žen, jako jsou ženy se zdravotním postižením, samoživitelky, starší ženy, ženy z řad migrantů a romské ženy. Je třeba podporovat organizace žen a organizace zastupující rodiny, a to i prostřednictvím cílených opatření financovaných z fondů EU a členských států.

5.7.

Pro případ násilných situací by mělo být zavedeno celé spektrum podpůrných služeb (neboť v důsledku opatření omezujících volný pohyb osob během pandemie se domácí násilí značně zvýšilo (30)) spolu s prosazováním dodržování právních předpisů proti násilí. EHSV vyzývá členské státy, aby vypracovaly a provedly opatření k prevenci jakéhokoli násilí na ženách, ať už fyzického, nebo na internetu. Proti násilí a sexuálnímu obtěžování na pracovišti, a to i v rámci práce z domova, je zapotřebí bojovat pomocí důraznějších opatření. Nemají-li oběti domácího násilí „bezpečné“ pracoviště (např. z důvodu práce z domova), pak nemají ani žádnou sociální kontrolu a mají jen omezený nebo nemají žádný přístup k potřebným informacím a pomoci (31). Je zapotřebí podněcovat a podporovat sociální partnery k tomu, aby vypracovali politiky v oblasti předcházení domácímu násilí, mimo jiné prostřednictvím zvláštních společných akcí a zajištěním vhodných systémů sledování a podávání zpráv, a to zejména i v případech, kdy je práce vykonávána na dálku (32). EHSV vítá návrh rozhodnutí Rady, který předložila Komise a jímž se členské státy zmocňují, aby v zájmu EU ratifikovaly Úmluvu MOP o násilí a obtěžování z roku 2019 (č. 190). Vybízí členské státy, aby tuto úmluvu (33) urychleně ratifikovaly. Zároveň vyzývá EU, aby ke stejnému kroku přiměla i země mimo EU. EHSV konstatuje, že Rada vyzvala členské státy, které tak dosud neučinily, aby ratifikovaly Istanbulskou úmluvu, a vítá záměr Komise, jenž je uveden v akčním plánu pro evropský pilíř sociálních práv, navrhnout právní předpisy pro boj proti genderově podmíněnému násilí na ženách, včetně obtěžování na pracovišti na základě pohlaví.

5.8.

I když práce z domova není novou formou práce, stále existuje mnoho neznámých důsledků, které si zaslouží podrobněji prozkoumat. Bylo by například užitečné prozkoumat její dopady a předpoklady v podmínkách, kdy nevládne pandemie, a zohlednit dlouhodobější vývoj v různých odvětvích hospodářství a společnosti. Vzhledem k tomu, že univerzálně koncipované technologické a sociální inovace jsou klíčem k co nejlepšímu využívání práce z domova a zároveň k řešení problémů, jež souvisejí s rovností žen a mužů, vyzývá EHSV k tomu, aby tato témata byla začleněna do politik v oblasti vědy, výzkumu a inovací, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak i na úrovni EU. Měly by být také shromažďovány a sdíleny osvědčené příklady stávajících postupů v celé EU, které by se měly stát impulsem k pokročilým řešením.

5.9.

Vzhledem k tomu, že investice do univerzálně koncipované technické, sociální a inovační infrastruktury jsou zásadními součástmi státních rozpočtů, může správné rozdělení finančních prostředků hrát rozhodující roli při prosazování práce z domova respektující rovnost žen a mužů. Na podporu tohoto cíle by měly být využity i prostředky EU, včetně strukturálních fondů a Nástroje pro oživení a odolnost.

5.10.

Konektivita je společenský jev. Na úrovni pracoviště je třeba rozvíjet postupy, jako např. provádění takových nástrojů, jako je dohoda sociálních partnerů o digitalizaci, a to i s ohledem na to, že agentura EU-OSHA připravuje v současné době kampaň EU Zdravé pracoviště zaměřenou na digitalizaci, která má být spuštěna v roce 2023.

5.11.

EHSV rovněž odkazuje na autonomní rámcovou dohodu evropských sociálních partnerů o digitalizaci (34) a vyzývá Evropskou komisi, aby vyčlenila zvláštní finanční podporu pro cílené společné akce sociálních partnerů a také podporu pro organizace občanské společnosti, které přispívají k rovnováze mezi pracovním a soukromým životem. Autonomní rámcová dohoda evropských sociálních partnerů o digitalizaci rozpracovává způsoby, jak řešit otázky související se způsoby připojení a odpojení v digitalizovaném pracovním prostředí, včetně základních příčin nadměrného připojování a dlouhé pracovní doby, a pravděpodobně bude existovat široké spektrum vnitrostátních příkladů, jak tuto dohodu provádět, včetně odvětvových nebo podnikových dohod a metodických dokumentů.

5.12.

Pokud jde o vnitrostátní přístupy k připojení a odpojení, Francie, Belgie, Itálie a Španělsko přijaly právní předpisy týkající se práva odpojit se, jejichž cílem je vyjasnit nároky, zvýšit povědomí o nutnosti změnit rozvržení pracovní doby, nebo dokonce podpořit změnu kultury směrem ke zdravější organizaci práce. V Nizozemsku a Portugalsku byly předloženy legislativní návrhy. V Německu, Finsku, Irsku, Lucembursku, Litvě, Maltě, Švédsku a Slovinsku probíhá diskuse, zatímco zbývajících 13 členských států takovou diskusi nezahájilo. EP nedávno odhlasoval usnesení k právu odpojit se, v němž vyzývá Evropskou komisi, aby navrhla předpis, který by umožnil, aby se ti, kdo pracují digitálně, mohli mimo pracovní dobu odpojit, a aby stanovila minimální požadavky na práci na dálku a vyjasnila pracovní podmínky, pracovní dobu a dobu odpočinku (35). Existují různé názory na to, zda jsou zapotřebí právní předpisy, nebo zda jsou stávající předpisy dostatečné a celá věc by se měla řešit pouze prostřednictvím kolektivního vyjednávání. Navzdory těmto různým názorům panuje mezi sociálními partnery poměrně široká shoda v tom, že „podmínky připojení a odpojení“ musí být určeny a dohodnuty prostřednictvím sociálního dialogu na úrovni podniků (a/nebo odvětví), aby se zajistilo, že budou odpovídat konkrétním potřebám daných odvětví, podniků a dalších organizací, a zohlední rovněž potřeby pracovníků, zejména jejich zdraví a bezpečnost.

5.13.

Kromě toho musí tvůrci politik při formulování politik v oblasti práce a zaměstnanosti, včetně těch, které ovlivňují práci z domova a její důsledky pro rovnost žen a mužů, konzultovat sociální partnery. EHSV zdůrazňuje, že otázky rovnosti žen a mužů by měly být začleněny do všech oblastí politiky. Vzhledem k tomu, že práce z domova souvisí i s každodenním životem občanů a také s politikami v oblasti životního prostředí a klimatu, měly by se k přípravě politik vyjádřit příslušné organizace občanské společnosti činné v oblastech, jako jsou záležitosti žen, rodiny, spotřebitelů či životního prostředí.

5.14.

Je nezbytné, aby EU vytvořila příznivé podmínky pro podnikání a obchodování, a umožnila tak soukromému sektoru provádět inovace, investovat do nových metod a vytvářet nová pracovní místa způsobem, který podpoří předpoklady pro práci z domova respektující rovnost žen a mužů, a podporovala jej v tom. Úspěšné řízení práce na dálku vyžaduje také úzkou a hladkou spolupráci veřejného a soukromého sektoru na praktické úrovni. To se týká například oblasti digitální infrastruktury, vzdělávání a odborné přípravy, zdravotnictví a sociálních služeb a výzkumu a inovací.

5.15.

Jednotlivci a rodiny navíc musí změnit způsob myšlení. K omezení a odbourání stereotypního myšlení je zapotřebí zvýšit povědomí a odhodlání. Je nutné také aktivně podporovat organizační kulturu, která dbá na zvyšování povědomí o otázkách rovnosti žen a mužů, jako jsou zásady rovného odměňování, zajištění „viditelnosti“ každé osoby atd., a zároveň podporovat vedoucí pracovníky při vypracovávání a provádění postupů umožňujících práci z domova. To by mělo být podpořeno prostřednictvím osvětových kampaní, například v souvislosti s prováděním směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem. EHSV vybízí sociální partnery a organizace občanské společnosti, aby v této souvislosti hrály ústřední úlohu a prosazovaly jak nestereotypní rodinné role, tak i volby studia, povolání a zaměstnání, jež se vymykají zažitým představám. Rovnost žen a mužů musí být také součástí vzdělávání, a to od mateřské a základní školy až po odborné vzdělávání a univerzitní studium.

---

(1)  Zpráva nadace Eurofound Život, práce a COVID-19. Ve srovnání s rokem 2018, kdy pravidelně pracovalo na dálku méně než 5 % zaměstnanců a příležitostně méně než 10 %, jak uvedla Evropská komise v roce 2020.

(2)  https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/qanda_20_357.

(3)  Rámcová dohoda evropských sociálních partnerů o digitalizaci z roku 2020 a o práci na dálku z roku 2002 a zpráva Evropské komise o provádění rámcové dohody evropských sociálních partnerů o práci na dálku, COM(2008) 412 final – http://erc-online.eu/european-social-dialogue/database-european-social-dialogue-texts/.

(4)  Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 8.

(5)  http://erc-online.eu/european-social-dialogue/database-european-social-dialogue-texts/ a http://resourcecentre.etuc.org/.

(6)  Zpráva nadace Eurofound Život, práce a COVID-19.

(7)  EPRS, „Gender equality: a review in progress“ (zpráva výzkumné služby Evropského parlamentu Rovnost žen a mužů: probíhající přezkum) – OSN v současné době varuje, že pandemie COVID-19 by mohla zvrátit celosvětový pokrok v oblasti rovnosti žen a mužů, a to právě v době, kdy bylo mezinárodní společenství připraveno poskytnout v této oblasti nový impuls.

(8)  Index rovnosti žen a mužů 2020: Digitalizace a budoucnost práce, EIGE.

(9)  Index rovnosti žen a mužů 2020: Digitalizace a budoucnost práce, EIGE.

(10)  Zprávy UNAPL, FEPIME Catalunya a AFAEMME.

(11)  https://data.unwomen.org/features/covid-19-and-gender-what-do-we-know-what-do-we-need-know.

(12)  Výzkumná služba Evropského parlamentu, „Achieving gender equality in the face of the pandemic and existing challenges“ (Dosahování rovnosti žen a mužů tváří v tvář pandemii a stávajícím výzvám), https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/ATAG/2021/659440/EPRS_ATA(2021)659440_EN.pdf, https://eige.europa.eu/topics/health/covid-19-and-gender-equality.

(13)  Eurofound (2020), „Living, working and COVID-19“ (Život, práce a COVID-19).

(14)  Elektronický průzkum, skupina pro COVID, zjišťování o struktuře příjmů. Eurofound (2020), „Teleworkability and the COVID-19 crisis: a new digital divide?“ (Možnost práce na dálku a krize způsobená pandemií COVID-19: nová digitální propast?)

(15)  Obecně se odhaduje, že přibližně 37 % zaměstnání v EU lze vykonávat na dálku (viz údaje nadace Eurofound).

(16)  Eurofound (2021), „COVID-19: Some implications for employment and working life“ (COVID-19: Některé důsledky pro zaměstnanost a pracovní život), Úřad pro publikace EU, Lucemburk (připravuje se).

(17)  Eurofound (2020), „Living, Working and COVID-19“ (Život, práce a COVID-19).

(18)  Index rovnosti žen a mužů 2020: Digitalizace a budoucnost práce, EIGE.

(19)  https://www.nature.com/articles/d41586-020-01294-9.

(20)  Zprávy UNAPL, FEPIME Catalunya a AFAEMME.

(21)  https://www.opendemocracy.net/en/5050/covid19-sexual-harassment-work-online/.

(22)  https://www.europarl.europa.eu/news/cs/press-room/20200406IPR76610/covid-19-stopping-the-rise-in-domestic-violence-during-lockdown.

(23)  https://ec.europa.eu/commission/commissioners/2019-2024/suica/announcements/speech-vice-president-suica-demographic-change-eu-epc_en, https://horizon-magazine.eu/article/teleworking-here-stay-here-s-what-it-means-future-work.html.

(24)  https://www.oecd.org/going-digital/bridging-the-digital-gender-divide-key-messages.pdf.

(25)  Index rovnosti žen a mužů 2020: Digitalizace a budoucnost práce, EIGE.

(26)  http://erc-online.eu/european-social-dialogue/database-european-social-dialogue-texts/.

(27)  V souladu s novou „strategií EU pro rovnost žen a mužů 2020–2025“.

(28)  24. listopadu 2020, společné prohlášení evropských sociálních partnerů o ustanoveních týkajících se péče o děti v EU.

(29)  https://deinstitutionalisationdotcom.files.wordpress.com/2017/07/guidelines-final-english.pdf/.

(30)  https://unric.org/en/who-warns-of-surge-of-domestic-violence-as-covid-19-cases-decrease-in-europe/; https://www.europarl.europa.eu/news/cs/press-room/20200406IPR76610/covid-19-stopping-the-rise-in-domestic-violence-during-lockdown.

(31)  MOP ve své publikaci „Brief no. 3 – Domestic violence and its impact on the world of work“ (Stručná zpráva č. 3 – Domácí násilí a jeho dopad na svět práce) z března 2020 upozornila na vysoké náklady, které národnímu hospodářství způsobuje domácí násilí, https://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---dgreports/---gender/documents/briefingnote/wcms_738117.pdf.

(32)  Příklad osvědčeného postupu viz „Vodafone Toolkit on domestic violence and abuse at work: Recognise, respond and refer“ (Příručka nadace Vodafone o domácím násilí a obtěžování na pracovišti: rozpoznat, reagovat a doporučit pomoc), https://www.vodafone.com/content/dam/vodcom/files/vodafone_domestic_violence_toolkit_2020.pdf.

(33)  https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52020PC0024&qid=1614638512539&from=EN.

(34)  https://www.ceep.eu/wp-content/uploads/2020/06/Final-22-06-20_Agreement-on-Digitalisation-2020.pdf.

(35)  https://www.europarl.europa.eu/news/cs/press-room/20210114IPR95618/right-to-disconnect-should-be-an-eu-wide-fundamental-right-meps-say, 472 hlasů pro, 126 proti a 83 se zdrželo hlasování.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Jednotný evropský železniční prostor

(průzkumné stanovisko na žádost portugalského předsednictví)

(2021/C 220/03)

Zpravodaj:

Stefan BACK

Žádost o vypracování stanoviska	portugalské předsednictví Rady EU, 26. 10. 2020
Právní základ	článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato v sekci	9. 3. 2021
Přijato na plenárním zasedání	24. 3. 2021
Plenární zasedání č.	559
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	149/68/10

1.   Závěry a doporučení

Závěry týkající se otázek vznesených portugalským předsednictvím

1.1.

EHSV se domnívá, že i když se během třiceti let liberalizace událo mnohé, pokud jde o otevírání trhů a technickou harmonizaci, je nutné vyvinout ještě velké úsilí na politické, regulační i kulturní úrovni. Opatření musí mimo jiné věnovat větší pozornost vypracovávání, přizpůsobení a účinnému provádění právních předpisů v sociální oblasti. Jejich cílem musí být dosažení vyššího podílu na trhu, jak uvádí strategie Komise pro udržitelnou a inteligentní mobilitu, a zlepšení environmentální a sociální udržitelnosti.

1.2.

Jsou zapotřebí opatření, která by usnadnila přeshraniční provoz tím, že by se díky nim omezila potřeba hraničních kontrol a odstranily by se administrativní komplikace a zdržení na hraničních přechodech.

1.3.

Je zapotřebí docílit zlepšení, pokud jde o priority dopravního plánování, plánování kapacity a informace, neboť by to umožnilo větší flexibilitu i optimalizované plánování kapacit, a to jak s ohledem na železniční infrastrukturu, tak i například co se týče terminálů pro optimalizaci multimodálních toků.

1.4.

Jsou nutné investice do infrastruktury, ale také do digitalizace a modernizace kolejových vozidel – například digitalizace prostřednictvím zavedení evropského systému řízení železničního provozu (ERTMS) a automatizovaného spřahování – a rovněž investice do spravedlivé transformace a rozvoje dovedností s cílem zlepšit plynulost dopravních toků a optimalizovat využívání zdrojů.

1.5.

V zájmu zlepšení železniční nákladní dopravy doporučuje EHSV další opatření, např. spolupráci mezi společnostmi a druhy dopravy v zájmu snazšího dosažení environmentální a sociální udržitelnosti a účinnosti, obnovení evropského systému jednovozových nákladních zásilek, propojení strategické infrastruktury (např. přístavů) s železničními řešeními, investice do průmyslových vleček, zapojení velkých logistických společností do modálního přesměrování jejich toků nebo prosazování příkladné environmentální a sociální výkonnosti všech druhů dopravy.

1.6.

Pokud jde o veřejný dluh, doporučuje EHSV, aby pro veřejné investice do dopravní infrastruktury platila výjimka z maastrichtských kritérií, a to i po krizi COVID-19. Je třeba zvýšit úsilí o pobídky k investicím v odvětví železniční dopravy, a to s cílem prosazovat sociálně a environmentálně udržitelnou dopravu.

1.7.

Stěžejní je rozvoj infrastruktury včetně včasné realizace koridorů hlavní sítě TEN-T a koridorů sítě nákladní dopravy, jenž musí být z hlediska financování a plánování zásadní prioritou. V zájmu rozvoje železniční sítě v EU po roce 2030 je obzvláště důležité pokročit v rozvíjení vysokorychlostní sítě, jež by propojila všechna hlavní a velká města v EU.

1.8.

EHSV zdůrazňuje, že pro úspěšný rozvoj železniční dopravy mají zásadní význam kvalifikovaní a motivovaní pracovníci a dobré pracovní podmínky. Je tudíž důležité, aby byly zavedeny odpovídající předpisy v sociální oblasti, a to i pokud jde o vysílání zaměstnanců železnic. EHSV v tomto ohledu podtrhuje význam dobře fungujícího sociálního dialogu.

1.9.

K vytvoření odolnějšího a účinnějšího železničního systému musí být využity zkušenosti nabyté během krize COVID-19. Plánování odolnosti musí být prováděno po důkladné konzultaci se sociálními partnery.

1.10.

Status provozovatele infrastruktury stanovený v původních předpisech sám o sobě nepochybně přispěl k zajištění toho, aby kapacita infrastruktury byla přidělována nezávislým, spravedlivým a nediskriminačním způsobem, a zvýšil důvěru dopravců ve spravedlivé zacházení. Následné změny regulačního rámce ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU (1) však rozšiřují možnosti, pokud jde o organizační model, přičemž se zaměřují na nezávislost tzv. hlavních funkcí provozovatele infrastruktury (přidělování tras vlaků, zpoplatnění a výběr poplatků) a na transparentnost zajištěnou odděleným účetnictvím. Stávající ustanovení jsou zcela dostačující k zajištění nezávislosti a transparentnosti, jež jsou nezbytné pro řádné fungování vnitřního trhu.

1.11.

EHSV zdůrazňuje, že integrované železniční systémy mohou zaručit spravedlivé přidělování stejně dobře jako systémy neintegrované. EHSV poukazuje na skutečnost, že se mnohé z evropských železničních velmocí rozhodly ve prospěch integrovaných železničních společností, aby zajistily součinnost, lepší koordinaci, flexibilitu a vnitřní trh práce pro zachování zaměstnanosti.

1.12.

Základními prvky, které mohou pomoci dosáhnout optimalizované účinnosti, jsou mechanismus koordinace mezi provozovateli infrastruktury a dopravci a také evropská síť provozovatelů infrastruktury.

Další závěry

1.13.

Provozovatelé infrastruktury se musí více zaměřit na úzká místa, městské oblasti, přeshraniční spojení a přeshraniční dopravní toky a spolupráci.

1.14.

Zajímavou možností je koordinované řízení dopravy a zdrojů na úrovni koridoru nebo na úrovni EU. Je třeba jej prozkoumat například jakožto prvek v rámci realizace koridorů pro železniční nákladní dopravu nebo coby součást koridorů hlavní sítě TEN-T.

1.15.

EHSV si klade otázku, zda by nebylo potřebné změnit v rámci železniční dopravy kulturu a přístup, který by byl mnohem více zaměřen na potřeby zákazníků jak v osobní, tak v nákladní dopravě. K propagaci této změny chování a k rozvíjení hladší spolupráce mezi dopravci a zákazníky a také k optimalizaci využívání možností, jež skýtá digitalizace, by se mělo využít příležitosti, kterou představuje Evropský rok železnice 2021.

1.16.

EHSV poznamenává, že pandemie COVID-19 zdržela nebo zablokovala mnohé projekty. Nyní je důležité dohnat ztracený čas.

1.17.

Zdá se zřejmé, že by měla být vzata v potaz stávající potřeba přijmout politická opatření a zlepšit železniční systém, aby mohly být realizovány cíle ohledně podílu na celkové dopravě a aby železniční systém mohl bezezbytku plnit svou úlohu v rámci udržitelného evropského multimodálního dopravního systému. Pro zajištění základních služeb jsou i nadále stěžejní státní podpora a zásahy státu, což platí i pro období po krizi COVID-19.

1.18.

Pandemie COVID-19 má negativní dopad na všechny druhy železniční osobní dopravy a zejména na mezinárodní trasy. S ohledem na specifika odvětví železniční dopravy, na ztrátu příjmů v tomto odvětví, která v roce 2020 činila 26 miliard EUR, na ztráty v roce 2021 a také na očekávané pomalé tempo oživení je nezbytná přiměřená a flexibilní finanční podpora určená železničním podnikům a provozovatelům infrastruktury, kterou je třeba poskytnout účinně, aby se podpořil rozvoj trhu železniční dopravy a konkurenceschopnost tohoto odvětví vůči jiným druhům dopravy.

1.19.

Zásadní význam pro zajištění přístupné, cenově dostupné a inkluzivní osobní dopravy pro všechny mají smlouvy o veřejných službách. EHSV považuje přímé zadávání zakázek na veřejné služby za jedno z nejúčinnějších a nejefektivnějších opatření na podporu železniční osobní dopravy.

1.20.

Evropský rok železnice 2021 je skvělou příležitostí zhodnotit dosavadní vývoj a stanovit cíle do budoucna. EHSV tudíž požaduje nestrannou analýzu železniční politiky EU a jejích úspěchů, která se bude zabývat aspekty uvedenými v odstavci 7.2 a bude v souladu s cíli dopravní politiky stanovenými v článcích 90 a 91 SFEU, přičemž je třeba náležitě zohlednit právo na odpovídající veřejné služby v případě selhání trhu, jak stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 (2), článek 14 a protokol č. 26 SFEU a článek 36 Listiny základních práv EU.

2.   Obecné připomínky / otázky portugalského předsednictví

2.1.

Předsednictví požádalo, aby se stanovisko zaměřilo na tyto tři otázky:

2.2.

Jaká ponaučení bychom si mohli vzít ze tří desetiletí pokusů o liberalizaci odvětví železniční dopravy v zemích EU (a ve Spojeném království)?

2.3.

Zlepšila oddělená správa v rámci železničního systému jeho celkovou výkonnost, nebo ji poškodila?

2.4.

Mělo by se oddělení provozovatelů infrastruktury od železničních dopravců řídit univerzálním modelem, nebo by měla být podporována pluralita modelů?

3.   Jednotný evropský železniční prostor

3.1.

Jednotný evropský železniční prostor byl nastíněn v bílé knize z roku 1996 nazvané „Strategie obnovy železnic Společenství“. Proveden byl prostřednictvím čtyř legislativních balíčků, o nichž bylo rozhodnuto v letech 2001, 2004, 2007 a 2016. V roce 2001 činil podíl železniční nákladní dopravy (na pozemní dopravě) 17,5 %, v roce 2006 17,0 % a v roce 2018 17,9 %. Podíl železniční osobní dopravy (při zahrnutí všech druhů osobní dopravy) se vyvíjel takto: 6,6 % v roce 2007, 6,6 % v roce 2010 a 6,9 % v roce 2018. Při zahrnutí pouze pozemní dopravy: 6,9 % v roce 2007, 7,0 % v roce 2011 a 7,9 % v roce 2018 (3). Navzdory stejnému legislativnímu rámci byl vývoj v jednotlivých členských státech odlišný.

3.2.

Jen ve stručnosti: tyto balíčky otevřely vnitrostátní a mezinárodní trhy osobní a nákladní dopravy a podpořily technickou harmonizaci včetně požadavků týkajících se infrastruktury a kolejových vozidel, a to i pokud jde o společný evropský systém řízení železničního provozu (ERTMS), který má být používán především v síti TEN-T.

3.3.

Tento rámec zajišťuje nezávislost provozovatelů infrastruktury, pokud jde o hlavní funkce, jako je přidělování tras vlaků, a obsahuje ustanovení o odděleném účetnictví provozovatelů infrastruktury.

3.4.

Legislativní rámec zahrnuje rovněž směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/59/ES (4), jež se zabývá vydáváním osvědčení o odborné a zdravotní způsobilostí strojvedoucích, včetně jazykových znalostí v mezinárodní dopravě, a směrnici Rady 2005/47/ES (5) o pracovních podmínkách mobilních pracovníků v rámci přeshraničního interoperabilního provozu. Obě směrnice vycházejí z dohod evropských sociálních partnerů v souladu s článkem 155 SFEU.

3.5.

Rámec rovněž stanoví vnitrostátní mechanismus koordinace mezi provozovateli infrastruktury a dopravci, pokud jde o cíle v oblastech údržby infrastruktury a kapacity, intermodalitu a interoperabilitu, přístup k infrastruktuře a její využívání a o intramodalitu a kvalitu služeb. Spolupráci a výměnu názorů zajišťuje evropská síť provozovatelů infrastruktury.

3.6.

Pravidla pro přepravu cestujících zahrnují ustanovení ohledně smluv o veřejných službách a ohledně zadávání veřejných zakázek, jakož i možnost stanovit obecná pravidla týkající se cen a úrovně služeb. Veřejná přeprava cestujících je upravena nařízením (ES) č. 1370/2007 o závazcích veřejné služby (ve znění nařízení (EU) 2016/2338), které vyžaduje uzavírání smluv o veřejných službách příslušnými orgány podle pravidel stanovených v tomto nařízení. Ta zahrnují pravomoci příslušných orgánů a členských států stanovit sociální kritéria, sociální normy a povinnost převodu zaměstnanců v případě změny provozovatele.

4.   Současný stav provádění – přetrvávající problémy po 30 letech

4.1.

Po téměř třicetiletém úsilí o to, aby byly v EU otevřeny mezinárodní a vnitrostátní trhy železniční nákladní a osobní dopravy a aby byla harmonizována různá technická a bezpečnostní pravidla, čímž by byl vytvořen jednotný evropský železniční prostor, nebylo dosud dosaženo požadovaných celkových výsledků.

4.2.

Rovněž je třeba připomenout, že pokud jde o mezinárodní trasy železniční osobní dopravy a rozvoj kapacity tohoto segmentu trhu, je cílem strategie EU pro udržitelnou a inteligentní mobilitu dosáhnout do roku 2050 plně funkční multimodální transevropské dopravní sítě (TEN-T) pro udržitelnou a inteligentní dopravu s vysokorychlostním propojením. Díky tomu by mělo být možné propojit velká města v EU prostřednictvím udržitelných železničních služeb, které by postupně a alespoň částečně mohly nahradit letecká spojení v rámci kontinentu.

4.3.

Navzdory úplnému otevření trhu, opatřením zajišťujícím volný a nediskriminační přístup k infrastruktuře, harmonizovaným technickým pravidlům a administrativním zjednodušením se u železniční dopravy ještě pořád projevují značné nedostatky, co se týče toho, nakolik je schopna zvýšit svůj podíl na celkové dopravě, ať již jde o přepravu cestujících, nebo o nákladní dopravu. Řadě problémů se v roce 2020 věnoval pracovní dokument útvarů Komise přiložený ke sdělení Komise o strategii pro udržitelnou a inteligentní mobilitu (dále jen „pracovní dokument“), v němž byla rovněž formulována řada návrhů (6). Podobně hodnotila situaci v oblasti železniční nákladní dopravy zvláštní zpráva Evropského účetního dvora zveřejněná v roce 2016 a nazvaná „Železniční nákladní doprava v EU: stále není na správné cestě“.

4.4.

EHSV je toho názoru, že analýza, jež se omezuje na provádění právního rámce EU a měření míry otevřenosti trhu, není dostatečná pro úplný rozbor a pochopení nedostatků jednotného evropského železničního prostoru. EHSV proto požaduje, aby byla provedena rozsáhlá a komplexní analýza faktorů úspěchu a problémů spolu s posouzením stávajícího rámce, včetně jeho dopadu na pracovní podmínky a se zohledněním povinnosti stanovené v článcích 90 a 91 SFEU, jež se týká vytvoření vnitřního trhu s harmonizovanými pravidly pro mezinárodní dopravu a stanovení podmínek kabotáže. Dále je třeba vzít v potaz článek 14 SFEU o službách obecného hospodářského zájmu, přičemž je třeba náležitě zohlednit zásady jednotného trhu a pravidla hospodářské soutěže, jež pro železniční dopravu stanoví nařízení (ES) č. 1370/2007, a také mít na paměti úlohu, kterou v tomto ohledu hrají členské státy, čímž se zabývá protokol č. 26 SFEU a článek 36 Listiny základních práv EU.

4.5.

Ne všude se podařilo ve stejné míře otevřít trh. Existuje však celá řada úspěšných projektů. Například Rakousko, Německo a Švédsko dosáhly vyššího podílu železniční dopravy a většího objemu zboží přepravovaného po železnici, a to navzdory celkovému celounijnímu poklesu. (7)

4.6.

Rakouská státní železniční společnost ÖBB úspěšně rozvinula síť mezinárodních nočních vlakových spojení pro cestující, zatímco její podíl na domácím trhu v roce 2018 poklesl z 88,4 na 86,5 %. Zdá se, že z celkového obratu v oblasti přepravy cestujících v roce 2019, který činil 2,2 miliardy EUR, připadá zhruba 1,4 miliardy EUR na závazek veřejné služby. (8)

4.7.

Závazky veřejné služby mají zásadní význam pro zajištění přístupné, cenově dostupné a inkluzivní osobní dopravy pro občany. Přístup na trh je otevřen komerční osobní dopravě, přičemž často jde o dopravu dálkovou. Dálkovou dopravu však nelze oddělit od regionální dopravy. Každý dálkový vlakový spoj plní z hlediska cestujících i regionální funkci, zejména pokud zastavuje v příměstských oblastech. Regionální tratě zajišťují nezbytný počet cestujících a zásobují hlavní tratě. Mimoto snižují zátěž na infrastrukturu hlavních tratí a zajišťují distribuci v dané oblasti. Členské státy podnikají další iniciativy s cílem vytvořit klíčová spojení prostřednictvím nových železničních služeb, včetně nočních vlaků, přičemž v čele tohoto vývoje stojí zavedení železniční dopravci. Některé státy již takové plány i ohlásily – například Německo (TEE 2.0), Nizozemsko a Švédsko. EHSV je toho názoru, že tyto iniciativy ukazují složitost železničního systému a že volný přístup na trh, který byl v oblasti mezinárodní osobní dopravy zaveden v roce 2010, není vhodným nástrojem pro stimulaci rozvoje (mezinárodní) dálkové osobní dopravy. Zapotřebí je politická vůle a také politická rozhodnutí, která upřednostní inkluzivní řešení šetrná k životnímu prostředí doprovázená nezbytnými investicemi a řádnou správou.

4.8.

EHSV považuje přímé zadávání zakázek na veřejné služby za jedno z nejúčinnějších a nejefektivnějších opatření na podporu železniční osobní dopravy. Je základem železničních systémů např. v Rakousku a Švýcarsku, tedy v zemích, jež mají z hlediska podílu na trhu přední postavení. EHSV navíc poznamenává, že neexistuje žádná korelace mezi mírou otevřenosti trhu a spokojeností zákazníků nebo cenou jízdenek.

4.9.

Podle výše uvedeného pracovního dokumentu Komise však přetrvává řada problémů týkajících se otevření přístupu na trh a vytvoření atraktivních železničních spojení. Zásadními prvky, které dokument uvádí, jsou:

4.9.1.

Dostupnost náležitých informací, které dopravcům umožní předkládat v zadávacích řízeních odpovídající nabídky, a to navzdory změnám provedeným ve čtvrtém železničním balíčku z roku 2016 s cílem zajistit dostupnost náležitých informací pro uchazeče.

4.9.2.

Pro nové účastníky trhu zůstává velkým problémem přístup ke kolejovým vozidlům. Dostupnost kolejových vozidel s osvědčeními platnými v celé EU zůstává obecně relativně malá, a to u kolejových vozidel pro osobní i pro nákladní dopravu.

4.9.3.

Pokud jde o dostupnost kolejových vozidel pro závazek veřejné služby v přepravě cestujících, dávají ustanovení nařízení (ES) č. 1370/2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici příslušným orgánům možnost přijmout opatření, která by tento přístup usnadnila, je-li to považováno za nezbytné.

4.9.4.

Problematický zůstává prodej přímých nebo kombinovaných přepravních dokladů v železniční dopravě, zejména pokud jde o aktuální informace o tarifech, rezervacích a provozu.

4.10.

Navzdory ustanovením čtvrtého železničního balíčku, která dopravcům umožňují získat od Evropské agentury pro železnice jednotné osvědčení o bezpečnosti pro provoz v celé EU, není řada pravidel harmonizována, což znamená další složitost a náklady v případě přeshraničních operací a především to s sebou nese zpoždění na hraničních přechodech. Harmonizace těchto pravidel by tudíž mohla být důležitým úkolem do budoucna a předpokladem pro budoucí společná digitální a automatizovaná řešení.

4.11.

EHSV zdůrazňuje, že klíčovým faktorem pro dosažení dobře fungujícího jednotného evropského železničního prostoru je technická harmonizace a modernizace infrastruktury. Investice do modernizace infrastruktury a kolejových vozidel jsou velmi nákladné. Proto také byly inovace v železniční dopravě, jako je vysokorychlostní železnice, realizovány státními dopravci s veřejnou podporou. V oblasti výzkumu a inovací existují zvláštní pravidla státní podpory.

4.12.

EHSV bere na vědomí, že Komise spolupracuje s železničním odvětvím a členskými státy, a to zjevně s cílem usnadnit překračování hranic v koridorech pro železniční nákladní dopravu. EHSV považuje za důležité, aby Komise provedla podrobný soupis stávajících překážek včetně různých problémů týkajících se toho, jak se k této otázce přistupuje, a navrhla řešení. Výbor v této souvislosti požaduje zapojení sociálních partnerů do přípravných prací Komise.

4.13.

Se železniční nákladní dopravou je spojena řada specifických problémů. V pracovním dokumentu byly nadneseny následující postřehy a návrhy.

4.13.1.

Změnila se povaha trhu nákladní dopravy. Větší podíl zboží, které vyžaduje flexibilitu a vyšší míru spolehlivosti ve složitých a vysoce hodnotných dodavatelských řetězcích, často železniční dopravu znevýhodňuje v hospodářské soutěži vzhledem k tomu, že není dostatečně dochvilná, spolehlivá, předvídatelná a pružná. Například v prvním čtvrtletí roku 2018 mělo více než 50 % vlaků v alpském koridoru pro nákladní dopravu zpoždění více než 3 hodiny.

4.13.2.

Informace o provozu, například o poloze vlaku a předpokládaném čase příjezdu, jsou omezené. Navíc zpravidla není koordinováno řízení kapacity a provozu mezi železniční infrastrukturou a zařízeními, jako jsou terminály. To brání optimalizaci řízení zdrojů.

4.13.3.

Překážkou omezující výkonnost jednotlivých vozů je to, že v EU chybí moderní automatizované spřahovací systémy, které se běžně používají ve zbytku světa.

4.13.4.

Nákladní doprava má při plánování kapacity nízkou prioritu, a to z hlediska jak přeshraniční, tak vnitrostátní dopravy.

4.13.5.

Dlouhodobé plánování kapacity a jízdních řádů je na překážku tržně orientovaným obchodním modelům a znemožňuje, aby železniční doprava reagovala na krátkodobé požadavky zákazníků. Další problémy pro přeshraniční nákladní dopravu jsou způsobeny tím, že se upřednostňuje vnitrostátní doprava a že není dostatečně koordinováno přeshraniční plánování.

4.13.6.

Nízká ziskovost vede k menším investicím a investice do infrastruktury nejsou dostatečně přeshraničně koordinovány, a to ani v rámci klíčových koridorů.

4.13.7.

Alespoň část problémů v oblasti koordinace a plánování v přeshraniční nákladní dopravě by snad mohla být vyřešena v rámci probíhajícího hodnocení nařízení, kterým se zřizují evropské koridory pro železniční nákladní dopravu (9).

4.14.

Obecně se zdá, že je třeba přepracovat proces správy železniční kapacity, aby dopravci mohli zajišťovat služby podle potřeb svých zákazníků, a to s náležitou spolehlivostí, dochvilností a flexibilitou. To vyžaduje mimo jiné komplexní pohled na řízení kapacity zahrnující osobní i nákladní dopravu, díky čemuž by využití kapacity mohlo být snáze optimalizováno.

4.15.

Připomínky týkající se železniční nákladní dopravy, jež jsou podobné těm, které uvádí Komise ve svém pracovním dokumentu, lze nalézt v již uvedené zvláštní zprávě Evropského účetního dvora o železniční nákladní dopravě. Tato zvláštní zpráva obsahuje řadu doporučení ohledně zlepšení fungování trhu železniční nákladní dopravy, včetně lepšího dohledu za účelem boje proti protisoutěžnímu chování zavedených subjektů a provozovatelů infrastruktury, lepšího řízení provozu v koridorech pro železniční nákladní dopravu, sledování výkonnosti a lepšího zaměření na potřeby infrastruktury.

4.16.

Zvláštní zpráva Účetního dvora rovněž upozorňuje na otázku strojvedoucích, a to i pokud jde o jazykový režim podle směrnice 2007/59/ES o vydávání osvědčení strojvedoucím, a navrhuje, aby jazykové požadavky stanovené v bodě 8 přílohy VI byly nahrazeny požadavky na znalost jediného jazyka, který bude používán pro účely mezinárodní železniční dopravy.

4.17.

Zvláštní zpráva dochází k závěru, že zjištěné strategické a regulační problémy jsou takové povahy, že je nutné se jimi zabývat, neboť v opačném případě nebude možné je vyřešit vyčleněním dodatečných prostředků.

4.18.

Pozornost by měla být věnována také ministerskému prohlášení o koridorech pro železniční nákladní dopravu ze dne 21. září 2020, které zdůrazňuje význam digitalizace a včasné realizace koridorů hlavní sítě TEN-T a zavedení ERTMS.

4.19.

Zdá se, že panuje všeobecná shoda ohledně důležitosti kvalifikovaného železničního personálu s dobrými pracovními podmínkami. To vyžaduje opatření, která zabrání sociálnímu dumpingu v odvětví železniční dopravy, jenž se zde stejně jako v ostatních odvětvích dopravy v EU rozvíjí s pokračujícím otevíráním trhu. Stávající právní předpisy, jako je směrnice o vysílání pracovníků, neřeší vždy situaci pracovníků železnic adekvátně, jelikož neberou v úvahu specifické požadavky vysoce mobilních pracovníků, např. právě v železniční dopravě. Tím se rovněž komplikuje monitorování. EHSV je tudíž toho názoru, že by – podobně jako v případě silniční dopravy – mohla být zapotřebí zvláštní pravidla zaměřená na pracovníky v železniční dopravě.

4.20.

EHSV bere v této souvislosti na vědomí také nedostatky týkající se sociálních ustanovení a právních předpisů v železničním odvětví a jejich provádění a prosazování, o nichž informovali sociální partneři v železniční dopravě – jde např. o provádění sociálních doložek nařízení o závazcích veřejné služby nebo o provádění, monitorování a prosazování směrnice 2005/47/ES o pracovních podmínkách mobilních pracovníků v rámci přeshraničního provozu.

4.21.

EHSV plně podporuje to, že vládne všeobecná shoda ohledně důležitosti kvalifikovaného železničního personálu s dobrými pracovními podmínkami, a bere na vědomí dohodu z roku 2004 o době řízení a odpočinku mobilních pracovníků poskytujících interoperabilní přeshraniční služby, která byla uzavřena mezi sociálními partnery v lednu 2004 v rámci sociálního dialogu a provedena směrnicí 2005/47/ES.

4.22.

EHSV bere na vědomí, že sociální partneři souhlasili s tím, že budou v rámci sociálního dialogu nadále usilovat o to, aby bylo lépe monitorováno provádění této dohody. Společným prohlášením se zavázali, že podpoří přeshraniční operace a budou předcházet hospodářské soutěži založené výhradně na rozdílech v pracovních podmínkách a zachovávat rovné podmínky pro společnosti provádějící přeshraniční operace (10). Pokud jde o směrnici 2005/47/ES, sociální partneři zdůraznili, že jedním ze zjištění projektu je to, že řádnému monitorování a prosazování dohody na úrovni členských států brání nejasnosti ohledně příslušných vnitrostátních orgánů. K tomu dále uvedli, že dokonce i v případech, kdy je orgán jasně definován – obvykle jde o národní inspektorát práce –, se zdá, že nemá nezbytné zdroje, kapacitu a/nebo povědomí o dohodě a směrnici, kterou se dohoda provádí, aby mohl účinně plnit své povinnosti. EHSV se domnívá, že jsou nutná opatření ze strany EU.

4.23.

EHSV bere na vědomí prohlášení sociálních partnerů, které se týká nařízení (ES) č. 1370/2007 o závazcích veřejné služby a v němž se uvádí, že důsledky hospodářské soutěže by neměly mít dopad na pracovní podmínky zaměstnanců poskytujících služby, což by mělo být zajištěno tím, že budou na celostátní, regionální nebo místní úrovni vyžadovány závazné sociální normy a/nebo povinný převod zaměstnanců v případě změny provozovatele (11). To není dostatečně provedeno a zajištěno v praxi a vyžaduje to opatření ze strany EU. EHSV žádá Komisi, aby pozorně sledovala provádění těchto ustanovení a v případě potřeby podnikla náležité kroky.

4.24.

Zdá se, že se dopravci obecně shodují na tom, že odvětví železniční dopravy nyní potřebuje čas na to, aby vstřebalo čtvrtý železniční balíček a náležitě se přizpůsobilo.

5.   Krize vyvolaná pandemií COVID-19 – test odolnosti

5.1.

Krize COVID-19 představuje zkoušku a výzvu pro železniční dopravu i pro všechna ostatní odvětví dopravy a také pro všechny pracovníky v dopravě. Pozitivním zjištěním vyplývajícím z pandemie COVID-19 je to, že železnice je spolehlivá, bezpečná a má ústřední úlohu při přepravě osob a zboží, a to i díky úsilí, které za velmi náročných podmínek vynaložili zaměstnanci železnic. Mnoha železničním společnostem pomohla v obtížném období, které se vyznačovalo klesajícími objemy, státní podpora.

5.2.

Podle údajů shromážděných Společenstvím evropských železničních a infrastrukturních podniků má pandemie COVID-19 negativní dopad na všechny druhy železniční osobní dopravy, a zejména na mezinárodní trasy. Ztráty příjmů činily v roce 2020 26 miliard EUR a dochází k nim i v prvních měsících roku 2021. Očekává se také, že oživení bude probíhat pomalým tempem.

5.3.

Krize COVID-19 nám však rovněž otevřela oči, pokud jde o potřebu vypracovat opatření zaměřená na odolnost, zlepšit soudržnost a koordinaci v rámci sítě a klást větší důraz na rozvoj přeshraniční infrastruktury (12). Pandemie ale také ukázala, že nejdůležitější úlohu při řešení dopravních problémů hrají města. Neměla by zůstat osamocená – EU musí městům věnovat maximální pozornost.

5.4.

Během pandemie museli státní dopravci pokračovat v poskytování služeb osobní a nákladní dopravy, přičemž bylo nutno dbát na bezpečnost provozu. To, že se železniční systém nezhroutil, bylo často díky státní podpoře a zásahům státu, které jsou pro zajištění základních služeb nezbytné.

6.   Otázky předsednictví Rady týkající se oddělené správy

6.1.

Zdá se, že obě otázky vznesené předsednictvím, jež se týkají oddělené správy, jsou uspokojivě zodpovězeny ustanoveními kapitoly II oddílů 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU v pozměněném znění, jejichž cílem je zajistit nezávislost řízení železničních podniků a provozovatelů infrastruktury (oddíl 1) a oddělení správy infrastruktury od poskytování dopravních služeb, jakož i oddělení různých typů dopravních služeb (oddíl 2).

6.2.

Podle dotčených ustanovení existuje celá řada možností, co se týče organizační formy, ale musí být zajištěna nezávislost subjektů zajišťujících správu infrastruktury, pokud jde o přidělování tras vlaků a zpoplatnění. Totéž zřejmě platí, pokud jde o povinnost vést oddělené účetnictví pro správu infrastruktury a provozní činnosti a pro činnosti v oblasti osobní a nákladní dopravy a o transparentnost veřejných prostředků vyplácených za zajišťování veřejné služby.

6.3.

Na záruku neutrality přidělování tras vlaků a zpoplatnění a na transparentnost, které přinášejí ustanovení o účetnictví, musí být pohlíženo jako na přínosné, neboť vedle transparentnosti jsou jimi zajištěny i rovné podmínky.

6.4.

Lze poznamenat, že železniční velmoci jako Německo, Polsko, Itálie a Rakousko zachovaly integrovaného železničního dopravce, přičemž je zajištěna nezávislost provozovatele infrastruktury, pokud jde o přidělování tras vlaků, zpoplatnění a výběr poplatků. Ve Francii například došlo k opětovné integraci řízení a provozu infrastruktury. Jako přínos se bere to, pokud železniční systém využívá synergií, zaručuje užší spolupráci a větší flexibilitu atd. Měly by být rovněž vzaty v potaz přínosy pro železniční personál plynoucí z existence velkého vnitřního trhu práce, a to zejména u těch profesí, jež jsou důležité z hlediska bezpečnosti a na něž se vztahují lékařské a psychologické požadavky.

6.5.

Za přínosnou je však třeba považovat i volnost, pokud jde o výběr organizační formy, a proto by oddělená správa neměla být členským státům nucena.

7.   Závěrečné připomínky

7.1.

Z výše uvedeného vyplývá, že evropský železniční prostor není v žádném případě dokonalý. Je nezbytná hlubší analýza faktorů úspěchu a také dopadů na pracovní podmínky. V dostupných analýzách byly posouzeny problémy týkající se provádění stávajících právních předpisů včetně přístupu na trh, interoperability a technické harmonizace, mj. i nedokončené harmonizace provozních a technických pravidel. Byly v nich však také identifikovány problémy v oblasti nákladů, nedostatečné přesnosti, nedostatku kolejových vozidel schopných pohybu po celé EU a celkové problémy přizpůsobit se prostředí otevřeného trhu. Zdá se, že nebyla provedena žádná analýza věnovaná možným dopadům otevření trhu na pracovní podmínky. Mnohé by mohlo a mělo být zlepšeno, aby systém fungoval lépe, byl konkurenceschopnější a zvýšil svůj podíl na trhu v celé EU a aby se stal plnohodnotným prvkem účinného a environmentálně a sociálně udržitelného multimodálního systému dopravy a mobility, který slouží uživatelům a je šetrný k životnímu prostředí.

7.2.

EHSV má za to, že nastal čas pro celkové posouzení železničního systému EU. Výbor proto požaduje, aby byla provedena rozsáhlá a komplexní analýza faktorů úspěchu a problémů spolu s posouzením stávajícího rámce, včetně jeho dopadu na pracovní podmínky. EHSV požaduje nestranné posouzení se zohledněním povinnosti stanovené v článcích 90 a 91 SFEU, jež se týká vytvoření vnitřního trhu s harmonizovanými pravidly pro mezinárodní dopravu a stanovení podmínek kabotáže, přičemž je třeba vzít odpovídajícím způsobem v potaz ustanovení o službách obecného hospodářského zájmu v článku 14 spolu s protokolem č. 26 SFEU a článkem 36 Listiny základních práv EU. Tato analýza by měla zohlednit environmentální aspekty a cíle stanovené v Zelené dohodě pro Evropu, úlohu železnice coby služby obecného zájmu a její význam pro sociální a hospodářskou soudržnost, konkurenceschopnost železnice a její fungování v multimodálním přeshraničním dopravním systému založeném na spolupráci, účinném využívání zdrojů, úrovni služeb a spokojenosti zákazníků/spotřebitelů, přičemž ve všech těchto směrech by zvláštní pozornost měla být věnována dopadům na pracovní podmínky zaměstnanců. Evropský rok železnice 2021 je skvělou příležitostí zhodnotit dosavadní vývoj a stanovit cíle do budoucna.

---

(1)  Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 32.

(2)  Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 1.

(3)  Údaje z různých statistických brožur EU.

(4)  Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 51.

(5)  Úř. věst. L 195, 27.7.2005, s. 15.

(6)  SWD(2020) 331 final.

(7)  Zvláštní zpráva Evropského účetního dvora z roku 2016: „Železniční nákladní doprava v EU: stále není na správné cestě“ (Rail freight transport in the EU: still not on the right track), body 23–27.

(8)  Výroční zpráva ÖBB-Holding za rok 2019, s. 61 a 65–66.

(9)  Úř. věst. L 276, 20.10.2010, s. 22.

(10)  Posouzení provádění a uplatňování dohody o některých aspektech pracovních podmínek mobilních pracovníků poskytujících interoperabilní přeshraniční služby v železniční dopravě. Projekt „Rail mobile workers“ (Mobilní pracovníci v železniční dopravě) – společné závěry evropských sociálních partnerů v železniční dopravě CER a ETF.

(11)  https://www.etf-europe.org/resource/joint-cer-etf-opinion-protection-of-staff-september-2013.

(12)  Viz např. dokument „Folgerungen für die zukünftige Verkehrspolitik nach den Erfahrungen und dem Umgang mit der COVID-19 -Pandemie“ (Důsledky pro budoucí dopravní politiku s přihlédnutím ke zkušenostem s pandemií COVID-19 a s jejím zvládáním), dokument vědecké rady při Spolkovém ministerstvu dopravy a digitální infrastruktury, č. 2 / rok 2020.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „Zprávě Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Zpráva o stavu energetické unie podle nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu za rok 2020“

[COM(2020) 950 final]

a ke „sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Celounijní posouzení integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu: Prosazování zelené transformace a podpora hospodářského oživení prostřednictvím integrovaného plánování v oblasti energetiky a klimatu“

[COM(2020) 564 final]

(2021/C 220/04)

Zpravodaj:TBL

Lutz RIBBE

Žádost o vypracování stanoviska	Evropská komise, 11.11.2020 + 27.11.2020
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato v sekci	9.3.2021
Přijato na plenárním zasedání	24.3.2021
Plenární zasedání č.	559
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	236/4/6

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vysoce oceňuje důkladnost a přesnost, s jakou Komise dokumentuje a hodnotí vývoj energetické unie. Způsob, jakým byly vypracovány a vyhodnoceny vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu (plány NECP), svědčí o tom, že správa energetické unie funguje.

1.2.

EHSV bere s úlevou na vědomí, že ačkoli některé členské státy zdaleka nedosahují stanovených cílů, cíle v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2020 byly z velké části splněny. To by nás však nemělo příliš uspokojovat. Cíle vytyčené od začátku tohoto desetiletí na příštích 30 let jsou mnohem ambicióznější. Tempo transformace se musí výrazně zvýšit. Při tom bychom však neměli ztrácet ze zřetele sociální a hospodářskou situaci v jednotlivých členských státech. V opačném případě by bylo ohroženo společenské přijetí investic a reforem zaměřených na urychlení transformace energetiky. Transformaci energetiky ohrožuje i to, slibuje-li politika účast velkých částí společnosti, ve skutečnosti však tento slib nebere vážně a nenaplňuje jej.

1.3.

O to důležitější je brát v úvahu nejen globální (klimatické) cíle, ale také specifické cíle, jež si Komise sama stanovila v rámcové strategii k vytvoření odolné energetické unie a v balíčku opatření nazvaném Čistá energie pro všechny Evropany. A v tomto ohledu jsou výsledky mnohem negativnější.

1.4.

Nejdůležitějším cílem rámcové strategie Komise bylo dosáhnout toho, aby jádrem energetické unie byli občané. Ve svém sdělení o stavu energetické unie Komise nikterak nezmiňuje, jaká je situace ohledně plnění tohoto cíle, ani jaké strategie mají být pro jeho dosažení v budoucnu uplatňovány. To je pro EHSV naprosto nepřijatelné.

1.5.

Ve svém hodnocení plánů NECP vyjadřuje Komise názor, že v těchto plánech není věnována dostatečná pozornost rozvoji energie vyráběné spotřebiteli. To je znepokojivé zjištění. O to větší je zklamání, že z toho Komise nevyvozuje nic víc než velmi obecnou výzvu adresovanou členským státům. Nebudou-li náležitě plněny ambiciózní cíle, které jsou formulovány v balíčku opatření nazvaném Čistá energie pro všechny Evropany a v rámcové strategii k vytvoření energetické unie, bude to mít negativní dopady nejen na energetickou unii. V sázce je rovněž věrohodnost evropské politiky jako celku.

1.6.

EHSV proto považuje za nezbytné, aby se Komise v budoucích zprávách podrobněji zabývala mírou a kvalitou provádění, dodržování a prosazování třetího energetického balíčku v členských státech, a to zejména s ohledem na to, jak se hodlají zasadit o vytvoření energetické unie, „jejímž jádrem jsou občané“. V minulosti se provádění právních předpisů v oblasti energetiky zpozdilo a pro občany mnohdy nebylo prospěšné.

1.7.

Kriticky je třeba hodnotit i plnění tří dalších cílů energetické unie: snížení energetické závislosti omezováním dovozu energie, zrušení dotací na zdroje energie, které jsou škodlivé pro klima a pro životní prostředí, a převzetí vedoucí úlohy v oblasti obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti a elektromobility. Ze sdělení Komise vyplývá, že se nepodařilo splnit žádný z těchto tří cílů. Důvody toho však nebyly sděleny. Marně jsme také ve sdělení hledali odpověď na otázku, jaké ponaučení bylo z těchto neúspěchů vyvozeno a co z toho plyne pro další postup, např. v případě fondu na podporu oživení.

1.8.

EHSV se domnívá, že plány NECP jednotlivých členských států svědčí o nedostatečné soudržnosti evropské energetické politiky. EHSV je rovněž toho názoru, že většina plánů NECP je příliš neurčitá, zejména pokud jde o důležité otázky energetické bezpečnosti a spravedlivého přechodu.

1.9.

EHSV proto vyzývá Komisi, aby při hodnocení plánů NECP věnovala větší pozornost přiměřenosti strategií pro spravedlivý přechod, zejména co se týká dosažení následujících cílů: — usnadnění změny zaměstnání, — podpora pracovníků, kteří v důsledku dekarbonizace přišli o práci (každé zrušené pracovní místo by mělo být přinejmenším nahrazeno jiným, rovnocenným pracovním místem), — boj proti energetické chudobě a kompenzace nepříznivých distribučních dopadů, — využití regionálního hospodářského potenciálu plynoucího z obnovitelných zdrojů energie a nových forem zapojení do výroby elektřiny a účasti na ní.

2.   Obecné připomínky k dokumentům Komise

2.1.

Dne 25. února 2015 Komise představila své sdělení Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu (1). Strategie se zaměřila na tyto cíle: — bezpečnost dodávek energie, mimo jiné díky snížení závislosti na dovozu energie, — plně integrovaný evropský trh s energií, — udržitelná nízkouhlíková ekonomika, která je šetrná ke klimatu, — výzkum, inovace a konkurenceschopnost, aby Evropa byla schopna zaujmout globální vůdčí postavení v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, — evropská pracovní síla, která je kvalifikovaná pro energetický systém zítřka, — důvěra investorů vybudovaná díky cenovým signálům, které odrážejí dlouhodobé potřeby a cíle politiky.

2.2.

Především by však podle slov tehdejší Komise mělo jít o vytvoření energetické unie, „jejímž jádrem jsou občané, kteří přijmou odpovědnost za přechod na jiné zdroje energie, využívají výhod plynoucích z nových technologií v zájmu snížení svých nákladů a aktivně se podílejí na trhu, a kde je zranitelným spotřebitelům poskytována ochrana“. Za prioritu označila rovněž zapojení zúčastněných stran do utváření energetické unie a za jednu z hlavních zásad transformace energetiky zajištění sociálně spravedlivého přechodu.

2.3.

Komise rovněž uvedla, že energetická unie potřebuje integrovanou správu a integrované monitorování. EU si za tím účelem vytvořila potřebný právní základ v podobě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (2) o správě energetické unie. Toto nařízení ukládá členským státům povinnost, aby pravidelně předkládaly vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu (plány NECP), v nichž mimo jiné popíšou, jak přispějí k dosažení cílů energetické unie.

2.4.

Ve své zprávě o stavu energetické unie za rok 2020 hovoří nyní Komise o pokroku, jehož bylo dosaženo v pěti oblastech: — dekarbonizace (včetně rozvoje obnovitelných zdrojů energie), — energetická účinnost se zvláštním ohledem na zásadu „energetická účinnost v první řadě“, — energetická bezpečnost (včetně snížení dovozu energie do EU a větší flexibility a odolnosti vnitrostátních energetických systémů), — vnitřní trh s energií, — výzkum, inovace a konkurenceschopnost, zabývá se rovněž tématem „energetická unie v širší perspektivě Zelené dohody“.

2.5.

Na základě toho pak Komise hovoří o „úsilí o ekologickou obnovu a udržitelné hospodářství“. Věnuje se přitom především stávajícím strategiím integrace energetického systému a podpory širšího využívání vodíku v Evropě.

2.6.

Komise v tomto ohledu vysvětluje, proč je nutné, aby se emise CO2 snížily na cílovou hodnotu nejméně 55 % ve srovnání s rokem 1990, a oznamuje strategii pro snížení emisí metanu a „strategickou vizi pro energii na moři“. V této souvislosti kritizuje strategie předložené členskými státy v rámci plánů NECP, protože jsou často nejasné a málo konkrétní.

2.7.

Celkově se Komise domnívá, že situace dosud není uspokojivá, ačkoliv konstatuje, že celounijní cíle v oblasti rozvoje obnovitelných zdrojů energie do roku 2020 jsou z velké části splněny. V některých členských státech je stále zapotřebí dosáhnout „většího pokroku“.

2.8.

Vyzývá k vynaložení většího úsilí v oblasti energetické účinnosti, značné nedostatky nachází zejména v oblasti renovace budov.

2.9.

Zpráva je poprvé doplněna podrobnou analýzou energetických dotací (3), ve které se jednoznačně konstatuje, že a) stále je třeba zajistit lepší údaje o energetických dotacích (4) a b) „je třeba zintenzivnit úsilí“ o snížení dotací na fosilní paliva. Právní nástroje, které v současné době existují na úrovni EU, jsou označeny jako nedostatečné.

2.10.

Podle zprávy není „povzbudivé“ ani to, že v posledních letech se v zemích EU-27 investuje stále méně prostředků do výzkumu a vývoje v tomto odvětví a že Evropa zde ve srovnání s jinými hospodářskými regiony hrubě zaostává. Komise ohlašuje úsilí například v oblastech baterií a vodíku s cílem znovuoživit výzkum a inovace a čelit pozorovanému poklesu investic na vnitrostátní úrovni.

2.11.

Konstatuje, že náklady na dovoz energie se v posledních letech opět zvýšily (na více než 330 miliard EUR ročně), čímž došlo ke zvrácení sestupného trendu.

2.12.

Komise svou zprávu uzavírá tvrzením, že v souvislosti s oživením po pandemii COVID-19 se Evropě naskýtá jedinečná příležitost pro investice, které mohou podpořit oživení hospodářství EU a zároveň urychlit ekologickou a digitální transformaci.

2.13.

Ve svém sdělení o celounijním posouzení vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu dospěla Komise k pozitivnímu závěru, že pokrok v oblasti snižování emisí skleníkových plynů a rozvoje obnovitelných zdrojů energie umožňuje, aby byly odpovídající cíle pro rok 2030 v roce 2021 výrazně zvýšeny. Velké nedostatky vidí Komise na druhé straně v oblasti energetické účinnosti, investic do výzkumu a inovací. Za účelem odstranění těchto nedostatků je nezbytné, aby členské státy vzaly v úvahu nové možnosti financování v rámci víceletého finančního rámce a Nástroje pro oživení a odolnost.

3.   Obecné připomínky EHSV

3.1.

Především je třeba Komisi výslovně ocenit: důkladnost, s níž provádí správu energetické unie a o níž svědčí obsáhlé dokumenty (včetně příloh), je důkazem velmi odpovědného přístupu. Takový přístup je ostatně nezbytný a zcela na místě, protože doposud vytyčené cíle v oblasti změny klimatu, které je třeba posílit, se daří naplňovat jen velmi těsně či vůbec. Dosažení klimatické neutrality v Evropské unii nejpozději do roku 2050 je cílem, který má epochální význam a který vyžaduje patrně bezprecedentní strategické plánování a koordinaci velmi odlišných politických přístupů, které musí jít daleko nad rámec dosavadních rozhodnutí.

3.2.

V této souvislosti EHSV rozhodně souhlasí s Komisí, která zdůrazňuje, že členské státy musejí vypracovat a bezodkladně provést jasněji formulované strategie. Přitom je třeba věnovat náležitější pozornost důsledkům transformace energetiky v sociální oblasti, v oblasti zaměstnanosti a dovedností a dalším distribučním dopadům, a je třeba předestřít, jakým způsobem se budou řešit příslušné výzvy.

3.3.

Převážná většina závěrů Komise je odůvodněná a nelze je než podpořit. To platí zejména pro tvrzení, že pokrok v naplňování cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, zvyšování energetické účinnosti a rozvoje obnovitelných zdrojů energie představuje odrazový můstek pro větší ambice.

3.4.

EHSV souhlasí s Komisí také v tom, že jsou nezbytné nové podněty. Bylo by však žádoucí, aby Komise upřesnila, v čem by tyto nové podněty měly spočívat.

3.5.

Jako logická se dále jeví snaha Komise spojit rozvoj energetické unie se Zelenou dohodou pro Evropu a politikou oživení v popandemických podmínkách, neboť v době, kdy vznikala koncepce strategického rámce energetické unie a nařízení o její správě energetické unie, nebylo ani jedno, ani druhé tématem. EHSV zdůrazňuje, že evropská energetická unie představuje ideální základ pro činnost v souladu se Zelenou dohodou pro Evropu. Bylo by proto o to důležitější, aby v rámci nynějšího přezkumu byly s větší přesností pojmenovány nové nedostatky a vypracovány strategie jejich odstranění. Nejméně ve třech případech, kterými se budeme zabývat v následující části, k tomu nedošlo.

Nedostatečné provedení cíle „energetická unie, jejímž jádrem jsou občané“

3.6.

Jak je citováno v odstavci 2.2, Komise ve strategickém rámci energetické unie označuje důraz na politiku zaměřenou na občany a vedenou jejich zájmy za hlavní (!) cíl. Na tento cíl se proto měla soustředit pozornost i ve zprávě o stavu energetické unie, a to zejména v podobě konkrétních návrhů, jako je transparentní a aktivní účast a zapojení občanů, sociálních partnerů a zúčastněných stran do rozhodovacích procesů, například pokud jde o plány NECP, jakož i aktivní účast a podíl na tržních procesech. Ve skutečnosti se však zpráva k otázce účasti vůbec nevyjadřuje, a neobsahuje ani žádnou úvahu o tom, zda budoucí opatření, která jsou v ní navržena, naplňování tohoto cíle reálně slouží.

3.7.

Tento problém je nyní patrný mimo jiné i ve strategii pro integraci energetického systému, kterou Komise předložila, neboť občané v něm figurují pouze jako spotřebitelé, a nikoli jako aktivní účastníci trhu. A právě tak, když Evropská komise (5) popisuje své priority, které představuje konkrétně vodíková strategie a ohlášená „vize pro energii na moři“, lze si jen obtížně představit, že by tu byla nějaká možnost účasti občanů nebo že by se o takové možnosti vůbec uvažovalo. Je proto nanejvýš problematické, že Komise ve svém sdělení o posouzení plánů NECP uvádí, že zavedeného mechanismu EU pro financování energie z obnovitelných zdrojů hodlá využít zejména na podporu technologií výroby elektřiny na moři.

3.8.

Komise tím ignoruje platné evropské právo: ve 43. bodě odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 (6) o vnitřním trhu s elektřinou se uvádí: „… účinným a nákladově efektivním způsobem, jak naplnit potřeby a očekávání občanů [se] stala energie vyráběná společenstvími. […] Přímým zapojením spotřebitelů prokazují energetické komunity svůj potenciál, pokud jde o to integrovaným způsobem usnadnit zavádění nových technologií a spotřebních návyků, včetně inteligentních distribučních sítí a odezvy strany poptávky. Komunitní energie může rovněž přinést pokrok v oblasti energetické účinnosti na úrovni domácností a díky snížení spotřeby a nižším sazbám za dodávky pomoci v boji proti energetické chudobě. […] Tyto iniciativy v případech, kdy byly úspěšně provozovány, přinesly společenství ekonomickou, sociální a environmentální hodnotu.“ Podle názoru evropských normotvůrců může tedy komunitní energie napravit řadu nedostatků, na které si Komise ve svých dokumentech stěžuje. O to méně pochopitelná je skutečnost, že Komise se touto otázkou ve svých vlastních dokumentech nezabývá. Mezi tvrzením a skutečností tak zeje propastný rozdíl a EHSV stále nevidí, že by Komise měla skutečnou strategii, která by umožnila učinit z občanů skutečné aktivní partnery.

3.9.

Tuto kritiku je ovšem třeba adresovat i většině členských států, které by se ve svých plánech NECP měly otázkou komunitní energie zabývat na základě článku 20 nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie. Komise ve svém posouzení zdůrazňuje, že členské státy tak nečiní nebo tak nečiní dostatečně. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby v chystané revizi směrnice o obnovitelných zdrojích energie navrhla konkrétní ustanovení na podporu komunitní energie.

Nedostatečné provedení cílů „energetická bezpečnost/snížení dovozu energie“

3.10.

Strategickým cílem energetické unie je zvýšit energetickou bezpečnost, mimo jiné snížením dovozu energie. Komise téměř mimoděk konstatuje, že není vidět žádný pokrok, a že výdaje na dovoz energie naopak opět vzrostly. Rostoucí význam vodíku by mohl v budoucnu dokonce přispět k dalšímu zvýšení dovozu, protože Komise se ve své vodíkové strategii cíleně zaměřuje na dovoz! EHSV očekává, že Komise v této věci podá jasné vysvětlení.

3.11.

EHSV rovněž požaduje, aby byla při zajišťování nevyhnutelného dovozu energie dodržována zásada evropské solidarity. Samostatné vnitrostátní iniciativy, jako je např. projekt plynovodu Nord Stream 2, mohou ohrozit nejen ochranu klimatu, ale také energetickou bezpečnost. Takové kroky, které oslabují evropskou solidaritu, narušují důvěru občanů v EU a image EU ve třetích zemích.

Nedostatečné provedení cíle „inovace, globální vůdčí postavení“

3.12.

I v oblasti inovací je výsledný obraz negativní. Hlasité proklamace o tom, že energetická unie má zaujmout globální vůdčí postavení, jsou v hrubém rozporu s obrazem, který vykresluje zpráva o stavu energetické unie, pokud jde o investice do výzkumu a inovací a patentové přihlášky. S ohledem na toto znepokojivé zjištění je nezbytné provést přesnou a hloubkovou analýzu chyb, aby bylo možné podrobně určit jednotlivé příčiny jejich vzniku. Na tomto základě by měla být vypracována konkrétní protiopatření.

3.13.

Vzhledem k tomu, co je popsáno v odstavcích 3.6 až 3.11, je třeba jasně říci, že nestačí vydávat stále stejná prohlášení, nenásledují-li po nich žádné konkrétní kroky. V sázce je věrohodnost evropské politiky. Je skutečností, že v žádném z předmětných dokumentů Komise, včetně strategie pro integraci energetického systému a vodíkové strategie, nejsou uvedena žádná konkrétní opatření, která by mohla přispět k dosažení výše uvedených cílů.

Sociální a regionální význam energetické unie

3.14.

V kapitolách 2.6 a 3.3 své zprávy o stavu energetické unie se Komise rovněž zabývá některými otázkami sociální politiky. Tyto otázky jsou zcela na místě. EHSV podporuje zejména to, aby poskytování podpory na oživení po koronavirové krizi bylo propojeno s cíli politiky v oblasti klimatu a energetiky. Neméně správná jsou i plánovaná opatření pro spravedlivý přechod, která jsou předpokladem úspěšného získání obyvatel pro uskutečňování cílů politiky v oblasti klimatu a energetiky. To, jestli se skutečně podaří uplatňovat zásadu „nikoho neopomíjet“, bude záviset konkrétně na operacionalizaci a financování jednotlivých nástrojů, ale i na jejich konkrétním provádění na vnitrostátní úrovni.

3.15.

EHSV připomíná, že již ve svých dřívějších stanoviscích vyslovil toto své přesvědčení (7): Nejen, že prostředky určené na podporu sociální a regionální soudržnosti a prostředky na podporu oživení musí být vynakládány tak, aby podporovaly ochranu klimatu a transformaci energetiky, ale politika v oblasti klimatu a energetiky musí (a může) být zároveň koncipována tak, aby podporovala sociální a regionální soudržnost. Takové přístupy již existují, a některé jsou dokonce zmíněny ve sdělení o posouzení plánů NECP, například projekty výstavby solárních zařízení v bývalých oblastech těžby hnědého uhlí v Portugalsku a Řecku nebo strategicky zaměřená podpora prozumentství v Litvě. Tyto příklady však zdaleka nejsou běžnou praxí, natož hlavním proudem.

3.16.

Existuje tedy riziko, že transformace energetiky prohloubí sociální a regionální rozdíly, například pokud bude Komise provádět integraci energetického systému, budovat vodíkovou infrastrukturu a podporovat produkci energie na moři tak, jak plánuje, tzn. na základě centralistických koncepcí upřednostňovaných na úkor decentralizovaných přístupů.

3.17.

Paralelní budování centralizované a decentralizované infrastruktury je v každém případě problematické a spojené s rizikem nesprávných investic. Existuje například konkurence v užívání mezi celoplošnými sítěmi vodíkových potrubí a budováním sítí nízkoteplotního dálkového vytápění, které požaduje Komise ve svém sdělení o posouzení plánů NECP. V zájmu bezpečnosti investic proto EHSV vyzval k přijetí odpovídajících zásadních rozhodnutí (8). Tato rozhodnutí mají rovněž strategický význam pro úspěch energetické unie, v komentovaných dokumentech však nejsou nijak zohledněna.

3.18.

Stejně jako téměř v žádném z nejnovějších dokumentů Komise o energetické politice nehraje ani ve zprávě o stavu energetické unie žádnou roli digitalizace. Digitalizace přitom otevírá zajímavé možnosti, jako jsou inteligentní mikrosítě, inteligentní trhy a mikroobchodování, virtuální elektrárny a další koncepce. Ty všechny mohou přispět k vyšší účinnosti a výkonnosti vnitřního trhu s energií, v neposlední řadě tím, že posílí roli aktivních spotřebitelů. Touto otázkou se Komise zabývala, byť poněkud stručně, ve své rámcové strategii pro energetickou unii (9). Je nepochopitelné, že ve zprávě o stavu energetické unie tento aspekt zcela opomíjí. Je to nepochopitelné zejména proto, že využívání digitálních technologií je třeba pečlivě zkoumat z hlediska jejich užitečnosti a možných etických problémů, zejména pokud jde o svrchovanost v oblasti údajů.

3.19.

V každém případě je však třeba mít na zřeteli, že digitalizace má zohledňovat zájmy koncových uživatelů. Občané stále čekají na to, že se v souvislosti s postupující digitalizací zlepší úroveň služeb, takže budou například umožňovat změnu dodavatele během jednoho dne, okamžité hlášení vadného elektroměru nebo podezřelých vzorců spotřeby a jednoduché postupy pro připojení vlastní produkce k síti.

4.   Konkrétní připomínky

Ke kapitole o dekarbonizaci ve zprávě o stavu energetické unie

4.1.

Komise správně poukazuje na to, že využívání energie z obnovitelných zdrojů má řadu výhod. Otázka, kdo má z těchto výhod prospěch, však rozhodujícím způsobem závisí na tom, zda je transformace energetiky ve své podstatě decentralizovaná, nebo naopak centralizovaná (10). K této otázce se Komise ve své zprávě nevyjadřuje.

Ke kapitole o energetické bezpečnosti ve zprávě o stavu energetické unie

4.2.

Komise věnuje velkou pozornost otázce „zabezpečení dodávek energie“ a v této souvislosti i energetické bezpečnosti. Její význam pro národní hospodářství je nedozírný. Kromě klasické otázky závislosti na dovozu je třeba v první řadě myslet také na odolnost vůči vnějším útokům, zejména kybernetickým. Nejnovější výzkum v této oblasti dospěl k závěru (11), že nejlepší strategií pro zajištění vysoké odolnosti je posílení decentralizovaných struktur, které jsou schopny fungovat jako energetické ostrovy. Komise by měla tento závěr ve větší míře zohlednit.

4.3.

Není sporu o tom, že zelený vodík bude v budoucnu přispívat k bezpečnosti evropského energetického systému. EHSV odkazuje na svá stanoviska Vodíková strategie (12) a Strategie EU pro integraci energetického systému (13).

4.4.

Ani zde nesmíme uvažovat jen v měřítku velkých technologií (včetně rozvoje infrastruktury pro dovoz vodíku). Existuje totiž řada inovativních, k životnímu prostředí šetrných, a především regionálních či místních řešení, která lze realizovat přímo na místě (včetně výroby regionálního vodíku nebo syntetických e-paliv). To přispěje ke zvýšení bezpečnosti dodávek, ke snížení závislosti na dovozu, k posílení místní zaměstnanosti v podobě zelených pracovních míst a k podpoře přidané hodnoty v regionech. Mikropodniky a malé a střední podniky by rovněž měly dostat příležitost podílet se na Zelené dohodě pro Evropu a profitovat z ní, což navíc posílí přijímání této dohody a transformace energetiky.

Ke kapitole o vnitřním trhu s energií ve zprávě o stavu energetické unie a ve zprávě o pokroku v oblasti vnitřního trhu s energií

4.5.

Komise uvádí, že díky balíčku opatření týkajících se čisté energie byly vytvořeny lepší podmínky pro podporu účasti spotřebitelů na trzích s energií a pro vytvoření rovných podmínek hospodářské soutěže pro nové účastníky trhu. Fakticky jsou však v této oblasti relevantní pouze ustanovení směrnice o trhu s elektřinou. Do jaké míry členské státy tato ustanovení účinně provedly, nebylo dosud možné zjistit. Závěr Komise je proto předčasný. EHSV naléhavě vyzývá k tomu, aby byla účast spotřebitelů posouzena se vší vážností odpovídající důležitosti tohoto cíle, a to i s ohledem na důsledky distribuční politiky z hlediska účasti domácností s nízkými příjmy.

4.6.

Komise zdůrazňuje význam, který mají tržní cenové signály mj. pro investory. To je bezpochyby důležitý aspekt. Zde je ovšem třeba pečlivěji rozlišovat. Ceny na většině velkoobchodních trhů s elektřinou jsou krátkodobé. To, zda z nich vůbec plynou nějaké signály pro investory, je spornou otázkou energetického hospodářství. EHSV na tuto skutečnost poukázal již ve svých dřívějších stanoviscích (14). Proto není vhodné, aby Komise v této souvislosti hovořila o „vnitřním trhu s energií“ bez bližšího upřesnění. Základním předpokladem úspěchu energetické unie je – přinejmenším v odvětví elektřiny – nové uspořádání trhu. Úplná odpovědnost za odchylku u energie z obnovitelných zdrojů není sama o sobě dostatečná. EHSV proto vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila své návrhy nového uspořádání trhu. Mělo by se dbát také na to, aby všichni účastníci trhu měli rovné podmínky na vyrovnávacích a regulačních trzích s energií. To má zásadní význam i pro úspěch integrace energetického systému (15).

4.7.

Zároveň je třeba mít na zřeteli, že bezpečnost dodávek a klimatická neutralita jsou cíle, kterých nelze dosáhnout pouze za pomoci cenových signálů.

4.8.

Ve zprávě o pokroku na vnitřním trhu s energií Komise zcela správně zdůrazňuje, že umožnění hospodářské soutěže na úrovni výroby a dodávek musí zůstat pro vnitrostátní a evropskou energetickou politiku prioritou. Co konkrétně to znamená, zůstává ovšem otevřenou otázkou. Nebylo by správné a nebylo by ani v souladu s evropským právem zakotveným v balíčku opatření týkajících se čisté energie, kdyby hospodářská soutěž byla podporována pouze propojováním trhů. Při uplatňování zásad přidělování kapacity a řízení přetížení stanovených v článku 16 nařízení o trhu s elektřinou by měla být zohledněna zeměpisná poloha členských států, která by rovněž mohla odůvodnit prodloužení lhůty pro zřizování kapacit. Pro aktivní hospodářskou soutěž je v každém případě velmi důležitý přístup na trh, zejména pro menší subjekty. Velkou službu může v tomto ohledu poskytnout mimo jiné digitalizace.

4.9.

Komise ve zprávě o pokroku na vnitřním trhu s energií rovněž uvádí, že tepelná zařízení, jako jsou kombinované plynové elektrárny, mohou sice systému poskytnout potřebnou flexibilitu, ale špatně navržené kapacitní mechanismy mohou vážně narušit vnitřní trh. EHSV v této souvislosti odkazuje na svůj postoj vyjádřený ve stanovisku TEN/625. Vyzývá Komisi, aby kriticky zhodnotila kapacitní mechanismy zavedené v členských státech, a to i z hlediska jejich souladu s požadavky článku 22 nařízení o vnitřním trhu s elektřinou, kde je mimo jiné stanovena mezní hodnota 550 g CO2/kWh.

4.10.

Komise ve zprávě o pokroku na vnitřním trhu s energií připomíná, že provozovatelé přenosových nebo distribučních soustav byli obecně vyloučeni z vlastnictví a provozování systémů skladování elektřiny. EHSV v zásadě uvítal toto rozhodnutí (16), podle něhož by provozovatelé distribučních soustav měli mít možnost vlastnit a provozovat systémy skladování elektřiny pro účely sítě. Domnívá se rovněž, že zároveň musí dojít k posilování inteligentních trhů, aby provozovatelé skladovacích zařízení byli motivováni sledovat signály provozovatelů sítí a přizpůsobovat svá skladovací zařízení potřebám soustavy. Provozovatelé sítí potřebují k vysílání signálů vhodné pobídky.

4.11.

Distribuční sítě mají zásadní význam pro zavádění inteligentních trhů a obecně pro úspěšnou transformaci energetiky. Energetická politika Unie se proto musí v budoucnu více zaměřit na jejich modernizaci.

4.12.

EHSV je s Komisí zajedno v názoru, že prioritní cíl směrnice Rady 2003/96/ES (17) o zdanění energie není již naplňován. Podporuje proto požadavek Komise a vyzývá k ambicióznímu přepracování této směrnice a dalších mechanismů, aby se postupně zrušily dotace na fosilní paliva a internalizovaly externí náklady.

4.13.

EHSV opětovně poukazuje na problematiku energetické chudoby a vyzývá Komisi, aby přijala konkrétní opatření jdoucí nad rámec abstraktních pokynů týkajících se definice energetické chudoby a střediska pro její sledování. EHSV již vícekrát zdůraznil, že široké zapojení občanů v odvětví energetiky je jedním z několika přístupů, které mohou přinést nápravu.

4.14.

V této souvislosti EHSV připomíná svůj postoj, že je bezpodmínečně nutné předejít vzniku dvoutřídní energetické společnosti. Nesmí dojít k tomu, že energetická transformace bude prospěšná pouze finančně a technicky dobře zajištěným domácnostem, a že všechny ostatní domácnosti budou muset nést náklady. Občané trpící energetickou chudobou zpravidla nemají největší politickou sílu. Komise by se proto měla více zasazovat o to, aby členské státy aktivně usilovaly o účinné řešení problému energetické chudoby: k jejímu zmírnění může přispět cílený program energetických renovací ve stavebnictví i aktivní zapojení občanů do výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Je třeba vzít v úvahu také to, že případné rozšíření obchodování s emisemi na odvětví vytápění a dopravy může mít dopad na spravedlnost v oblasti distribuce.

Ke kapitole o výzkumu, inovacích a konkurenceschopnosti ve zprávě o stavu energetické unie

4.15.

EHSV je znepokojen tím, že důvodem zaostávání EU v některých oblastech, jako jsou solární a lithium-iontové baterie, je příliš nízká poptávka. EHSV proto vyzývá Komisi k vytvoření širší strategie: EU potřebuje aktivní iniciativy v oblasti průmyslové politiky, aby překonala dominantní postavení Číny na trhu. Komisí předložený návrh nařízení o bateriích je příkladem kroku vedoucího správným směrem. Do budoucna by kromě toho měly být v energetickém systému posíleny decentralizované struktury. Takový systém totiž mj. stimuluje poptávku po bateriích a vytváří úspory z rozsahu, takže baterie jsou pak cenově zajímavější.

Ke kapitole o energetické unii v kontextu Zelené dohody pro Evropu ve zprávě o stavu energetické unie

4.16.

EHSV podporuje Komisi v jejím úsilí o prosazování ambiciózních dohod v oblasti klimatu na celém světě. V mezinárodních obchodních dohodách je třeba za tímto účelem nezbytné zavádět v souvislosti s ambicióznějším a konkrétnějším přístupem k ochraně klimatu (a dalším cílům udržitelného rozvoje) vyrovnávací clo (18).

Ke sdělení o posouzení vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu

4.17.

EHSV nenahlíží, z jakého důvodu Komise oslabuje svou kritiku nedostatečného posouzení potenciálu energie z obnovitelných zdrojů těžených na moři. Vyzývá Komisi, aby přestala jednostranně upřednostňovat technologie těžby na moři na úkor fotovoltaické a větrné energie produkované na pevnině a aby pro tyto technologie předložila vlastní strategie rozvoje.

4.18.

EHSV bere s uspokojením na vědomí, že Komise uznává potenciál obnovitelných zdrojů energie pro vytváření pracovních míst. Zdůrazňuje však, že k plnému využívání tohoto potenciálu nedojde automaticky, nýbrž jedině za předpokladu aktivní politiky, zejména pokud jde o kvalitu pracovních míst. V této souvislosti je zcela nepochopitelné, že Komise věnuje fotovoltaickým zařízením tak malou pozornost, zejména je-li toto odvětví, jak se uvádí ve sdělení, odvětvím s největší intenzitou vzniku pracovních míst.

4.19.

EHSV vyzývá Komisi, aby v rámci chystané revize směrnice o obnovitelných zdrojích energie stanovila taková pravidla pro nabídková řízení, která usnadní účast společenství pro obnovitelné zdroje a malých a středních podniků.

4.20.

EHSV souhlasí s Komisí, že je naléhavě zapotřebí investovat do nízkoteplotních systémů dálkového vytápění. Měla by být zahájena odpovídající iniciativa.

4.21.

Důležitým nástrojem ochrany klimatu jsou úložiště CO2. Obavy členských států vyjádřené v jejich plánech NECP, pokud jde o nárůst přírodních škodlivých činitelů, je však třeba brát vážně. Kredity z LULUCF by proto měly být považovány pouze za doplňkovou možnost vedle jiných způsobů ochrany klimatu.

---

(1)  COM(2015) 80 final.

(2)  Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1.

(3)  COM(2020) 950 final – Příloha 2.

(4)  Je poněkud zarážející, že o potřebě postupného rušení dotací, které poškozují životní prostředí, se v EU se diskutuje už více než 30 let.

(5)  A německé předsednictví Rady.

(6)  Úř. věst. L 158, 14.6.2019, s. 125.

(7)  Úř. věst. C 47, 11.2.2020, s. 30, a Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 269.

(8)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 85.

(9)  COM(2015) 80 final, s. 13.

(10)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 85.

(11)  Viz Hirschl, B., Aretz, A., Bost, M., Tapia, M., & Güling-Reisemann, S. (2018): Vulnerabilität und Resilienz des digitalen Stromsystems (Zranitelnost a odolnost digitálního energetického systému). Závěrečná zpráva. Berlín, Brémy, ke stažení: www.strom-resilienz.de.

(12)  Úř. věst. C 123, 9.4.2021, s. 30.

(13)  Úř. věst. C 123, 9.4.2021, s. 22.

(14)  Úř. věst. C 82, 3.3.2016, s. 13.

(15)  Úř. věst. C 364, 28.10.2020, s. 158.

(16)  Úř. věst. C 288, 31.8.2017, s. 91.

(17)  Úř. věst. L 283, 31.10.2003, s. 51.

(18)  Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 44.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o strategii EU ke snížení emisí methanu“

[COM(2020) 663 final]

(2021/C 220/05)

Zpravodaj:

Udo HEMMERLING

Žádost o vypracování stanoviska	Evropská komise, 27.11.2020
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato v sekci	9.3.2021
Přijato na plenárním zasedání	24.3.2021
Plenární zasedání č.	559
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	252/5/4

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podporuje cíl a základní zaměření strategie EU pro methan, která má vést v rámci ochrany klimatu k dalšímu významnému snížení emisí methanu.

1.2.

Strategie se z pochopitelných důvodů soustředí na odvětví, která produkují největší množství emisí methanu, jmenovitě na zemědělství, energetiku a nakládání s odpady.

1.3.

Strategie pro methan by měla být propojena se strategiemi v oblasti bioekonomiky a oběhového hospodářství.

1.4.

EHSV výslovně podporuje zaměření strategie na lepší shromažďování údajů o emisích methanu a na mezinárodní iniciativy v oblasti zmírňování dopadů. Emise methanu totiž často pocházejí z decentralizovaných a rozptýlených zdrojů v rámci mezinárodních výrobních a dodavatelských řetězců. Jako doplnění strategie EU pro methan EHSV navrhuje:

1.5.

Skutečnost, že zdroje methanu jsou z velké části rozptýlené, a složité shromažďování údajů o emisích methanu často znesnadňují sledování emisí. Pro příslušná odvětví, jako je zemědělství, energetika, nakládání s odpady a chemický průmysl, by mělo být jednotně a srovnatelně rozvíjeno lepší monitorování. Přímé zahrnutí rozptýlených emisí methanu do systému obchodování s emisemi skleníkových plynů nebo přímé stanovení jejich ceny je velmi obtížné a často nemožné. Nicméně je-li možné zaznamenávání emisí z bodových zdrojů, mělo by se o to usilovat, a to při rovném přístupu ke všem emitentům.

1.6.

Členské státy by ve svých plánech v oblasti ochrany klimatu měly určit stav a potenciál využívání bioplynu z kejdy a chlévské mrvy, biologického odpadu, odpadní vody, skládek a důlního plynu a stanovit opatření, která jeho využívání posílí.

1.7.

V zemědělství stále existují značné možnosti snižování emisí methanu, zejména prostřednictvím fermentace kejdy a chlévské mrvy v zařízeních na výrobu bioplynu a uplatňováním pokročilejších metod v oblasti krmení a chovu hospodářských zvířat a nízkoemisního používání hnojiv. Tyto možnosti by měly být v rámci provádění strategie EU pro methan dále konkretizovány.

1.8.

V oblasti nakládání s odpady by se tříděné shromažďování a využívání biologického odpadu postupně mělo stát normou v celé EU. Vytvoří se tak podmínky pro další omezení emisí methanu v tomto odvětví.

2.   Přehled strategie Evropské komise pro methan

2.1.

Methan představuje 10,5 % celkových emisí skleníkových plynů v EU o hmotnosti 3,76 miliardy tun ekvivalentu CO2 (2018). Emise methanu se od roku 1990 podařilo snížit téměř o 34 %.

2.2.

Strategie pro methan se zaměřuje na zásadní antropogenní emise methanu a také na odvětví produkující emise – na zemědělství (53 % emisí methanu v EU), odpady (26 % emisí methanu v EU) a energetiku (19 % emisí methanu) – a pro každé z těchto odvětví navrhuje zmírňující opatření. Přírodní emise methanu, např. z volně žijících přežvýkavců nebo z mokřadů, logicky nejsou součástí strategie.

2.3.

Celosvětově lze snížením emisí methanu významně přispět k ochraně klimatu. Snížení stávajících celosvětových emisí methanu na polovinu by do roku 2050 znamenalo globální ochlazení o 0,18 oC.

2.4.

EU je odpovědná za 5 % celosvětových emisí methanu. Prostřednictvím dovozu fosilního plynu, ropy a uhlí pak ve značném rozsahu zapříčiňuje další emise methanu ve třetích zemích. Evropská komise proto navrhuje podniknout kroky ke snížení těchto emisí v rámci mezinárodních dodavatelských řetězců.

2.5.

Evropská komise navrhuje výrazně zlepšit shromažďování a vykazování údajů o emisích methanu.

2.6.

Ve strategii pro methan není věnována zvláštní pozornost současným vědeckým poznatkům o specifických dopadech methanu jako skleníkového plynu s krátkou životností (viz bod 3).

3.   Znalosti o dopadu methanu na klima a důsledcích pro politiku klimatické neutrality

3.1.

Jednou ze základních vlastností methanu (CH4) coby skleníkového plynu je to, že má relativně krátkou životnost a během přibližně 12 let se v atmosféře rozloží na vodu (H2O) a CO2. To má zásadní důsledky pro jeho dopad na klima a pro srovnání s CO2, který se v klimatických bilancích používá jako referenční hodnota.

3.2.

CO2 je v atmosféře stabilní a na rozdíl od methanu se nerozkládá, a označuje se proto také jako skleníkový plyn s dlouhou životností („stock gas“). V důsledku toho se emise CO2 vznikající například spalováním fosilních paliv (ceteris paribus) hromadí v atmosféře ve stále větším množství, čímž se koncentrace CO2 zvyšuje.

3.3.

Množství emisí skleníkových plynů s krátkou životností („flow gases“), jako je methan, se naopak vyrovnává díky přirozenému procesu jejich rozkladu. Krátká životnost těchto emisí proto způsobuje, že se jejich množství neustále vyrovnává díky tomu, že se tyto emise samy odbourávají, takže při stabilním množství emisí zůstává jejich koncentrace v atmosféře stabilní.

3.4.

Zásadní význam pro klimatické dopady methanu má kromě jeho krátkého životního cyklu také jeho původ, neboť rozkladem methanu vznikají emise CO2, který je rovněž skleníkovým plynem. CO2 vznikající rozkladem biogenního methanu (např. při trávení přežvýkavců nebo při pěstování rýže na zaplavovaných polích) byl předtím z atmosféry odstraněn prostřednictvím fotosyntézy v rámci procesu růstu rostlin, a je tedy v podstatě součástí koloběhu, takže se koncentrace CO2 v atmosféře nemění.

3.5.

Oproti tomu rozklad fosilního methanu (vznikajícího například v rámci těžby zemního plynu, ropy nebo uhlí) na CO2 a vodu představuje dodatečný zdroj CO2 v atmosféře, takže zvyšuje jeho koncentraci.

3.6.

Tyto vlastnosti methanu mají řadu důsledků, pokud jde o dopady na klima a formulování politiky v oblasti klimatu. To platí zejména pro cíl, kterým je klimatická neutralita. Neměnné emise (biogenního) methanu coby skleníkového plynu s krátkou životností vedou ve střednědobém horizontu ke konstantní koncentraci methanu v atmosféře, jež má konstantní radiační účinek na klimatický systém, a tedy i konstantní teplotní účinek. Pokud se emise methanu sníží, klesne i jeho koncentrace v atmosféře, čímž dojde k poklesu radiačního účinku, a tedy i k poklesu teploty (chladicí účinek).

3.7.

Naopak neměnné emise CO2 vedou ke stále vyšší koncentraci CO2 v atmosféře, která se zvyšuje tak dlouho, dokud je CO2 ze svého zdroje emitován. Výsledná koncentrace CO2 v atmosféře zůstává i stejná i poté, co produkce emisí CO2 skončí, takže radiační a zahřívací účinek trvá i nadále.

3.8.

Pro dosažení klimaticky neutrálního účinku je proto nutné uplatňovat v otázce snižování emisí skleníkových plynů odlišný přístup pro plyny s krátkou a s dlouhou životností. Aby bylo možné zamezit trvalému teplotnímu nárůstu způsobenému stálým radiačním účinkem CO2 a snížit teplotu zpět na úroveň před emisemi tohoto plynu, je nutné aktivně snižovat koncentraci CO2 v atmosféře snižováním jeho emisí, a podobně aby bylo možné udržet stálou teplotní hladinu při kontinuálních emisích CO2 (které jsou nevyhnutelné), je nutné z atmosféry neustále odstraňovat stejně velké množství CO2, jaké do ní uniká (čisté nulové emise). To se pak odráží v cíli nulové bilance emisí skleníkových plynů. Klimaticky neutrálního účinku se však v případě (biogenních) zdrojů methanu dosahuje už při stabilních emisích, zatímco vyrovnání emisí methanu přepočtených na ekvivalent CO2 odstraňováním skleníkových plynů z atmosféry má chladicí účinek.

3.9.

V případě methanu jakožto skleníkového plynu s krátkou životností proto čisté nulové emise vyjádřené jako ekvivalent CO2 nepředstavují vhodný politický přístup. Například novozélandský zákon o nulové uhlíkové bilanci („Zero Carbon Act“) věnuje emisím methanu zvláštní pozornost. Dopad, který mají na klima emise skleníkových plynů s krátkou životností, by se měl do bilancí emisí skleníkových plynů promítat na základě vhodnější metriky (srov. práce, které k tomu uveřejnila Oxfordská univerzita: www.doi.org/10.1088/1748-9326/ab6d7e).

4.   Snižování emisí methanu – další doplňující poznámky

4.1.

Velký potenciál, pokud jde o snížení emisí skleníkových plynů, skýtá změna chování spotřebitelů. To se týká i stravování, konkrétně doporučení snížit spotřebu živočišných produktů. V politice v oblasti klimatu však třeba mít na zřeteli, že v otevřené společnosti jsou změny životního stylu dobrovolné.

4.2.

V zemědělství by vedle možností snižování emisí methanu z chovu hospodářských zvířat měly být brány v úvahu také vazby na využívání půdy. Konkrétně řečeno, přežvýkavci mají rozhodující význam pro využívání a zachování travních porostů. Jejich zachování je zase velmi důležité z hlediska klimatické politiky, protože v půdním humusu je vázán CO2.

4.3.

Co se týče methanových plynů ze skládek, čistíren odpadních vod nebo z uzavřených uhelných dolů, v některých zemích EU nebyla dosud přijata komplexní opatření pro zachycování těchto plynů a jejich energetické využití.

4.4.

Pokud jde o sběr odpadů, řada členských států nemá dosud ucelený systém tříděného sběru a využití biogenního odpadu. V důsledku toho nelze v maximální míře zamezit emisím methanu vznikajícím při zpracovávání biologického odpadu kompostováním nebo digescí (bioplyn).

4.5.

V oblasti dovozu fosilních paliv, jako je zemní plyn, ropa a uhlí, EU dosud nestanovila žádné zvláštní požadavky na ochranu přírody, životního prostředí a klimatu. V rámci Zelené dohody by součástí širší iniciativy zaměřené na snížení ekologické stopy těchto dovážených zdrojů energie mělo být i ohlášené vypracování požadavků na snížení emisí methanu.

4.6.

Při monitorování antropogenních emisí methanu, které by mělo být dále rozvíjeno, by rovněž měly být orientačně vykazovány i přírodní emise methanu, aby bylo možné získat celkový přehled.

4.7.

V evropských sítích by za účasti hospodářských a sociálních partnerů měl být podporován výzkum a vývoj technologií na snižování emisí methanu a jejich další pronikání na trh.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje nařízení (EU) č. 347/2013

[COM(2020) 824 final – 2020/0360 (COD)]

(2021/C 220/06)

Zpravodaj:

Philippe CHARRY

Žádost o vypracování stanoviska	Evropský parlament, 18. 1. 2021 Rada Evropské unie, 19. 1. 2021
Právní základ	články 172 a 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato v sekci	9. 3. 2021
Přijato na plenárním zasedání	24. 3. 2021
Plenární zasedání č.	559
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	252/3/5

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV souhlasí s tím, aby byla evropská pravidla týkající se transevropských energetických sítí (TEN-E) přizpůsobena cílům Zelené dohody pro Evropu za účelem zajištění „dodávky čisté, dostupné a bezpečné energie“, což by znamenalo kombinovat zejména dekarbonizaci energetického systému, přechod ke klimatické neutralitě, rozvoj obnovitelných zdrojů energie, energetickou účinnost a prevenci rizika energetické chudoby. Pro tyto účely bere na vědomí, že Evropa potřebuje energetický systém, který zajistí bezpečnost dodávek energie pro všechny země EU, umožní přístup všech k cenově dostupné energii a bude se opírat o rychlou elektrifikaci, souběžně s níž dojde ke zdvojnásobení podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. EHSV požaduje, aby byly navrhované právní základy nařízení doplněny o výslovný odkaz na článek 194 SFEU.

1.2.

EHSV připomíná, že je nutné splnit všechny cíle energetické politiky prováděné prostřednictvím nařízení TEN-E. Vzhledem k tomu, že energetické sítě mají klíčový význam pro rovnováhu, odolnost a rozvoj energetického systému, Výbor požaduje, aby se nařízení stalo jasněji součástí procesu integrace energetického systému, a tak podpořilo veškeré dekarbonizované druhy energie a zcela zabránilo jakékoli dezintegraci.

1.3.

EHSV vyzývá Komisi, Radu a Parlament, aby podporovaly zdroje energie bez emisí CO2 a respektovaly přitom technologickou neutralitu. Vyzývá rovněž k podpoře úsilí vyvíjeného v rámci projektu Mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru, jehož cílem je, aby po roce 2050 měli všichni k dispozici čistou a cenově dostupnou energii. Výbor si přeje, aby byly spuštěny projekty zaměřené na vytvoření podmínek nezbytných pro nástup éry vodíku a fúze.

1.4.

EHSV požaduje, aby byla dána priorita inovacím a navrhování energetických sítí, jejichž cílem bude snížit ztráty energie způsobené přepravou.

1.5.

Pokud jde o větrnou energii na moři, EHSV požaduje, aby byla dávána přednost projektům radiálního připojení a bylo provedeno celkové posouzení environmentálního dopadu této technologie.

1.6.

EHSV žádá, aby z kritérií způsobilosti stanovených v tomto nařízení nebyly jako projekty společného zájmu vyloučeny projekty infrastruktury pro přepravu zemního plynu.

1.7.

Výbor si přeje, aby se v kritériích způsobilosti pro projekty společného zájmu v návrhu nařízení použil výraz „obnovitelný nebo dekarbonizovaný“ místo výrazu „obnovitelný“.

1.8.

EHSV požaduje, aby nařízení výslovně odkazovalo na cíle Unie, jimiž jsou dodávky energie pro všechny občany za dostupnou cenu a zajištění vysoké úrovně kvality, bezpečnosti, rovného zacházení a podpory všeobecného přístupu a uživatelských práv.

1.9.

V oblasti správy EHSV žádá, aby Komise co nejméně používala delegované akty a aby se na správě podílelo více subjektů z řad občanské společnosti: profesní organizace, odborové svazy zaměstnanců, sdružení uživatelů atd.

1.10.

EHSV navrhuje, aby nařízení stanovilo odpovědnost Unie za financování projektů společného zájmu s kombinací různých způsobů financování, aniž by se upřednostňoval jeden z nich.

1.11.

EHSV vyzývá Komisi, aby za účelem řízení celkové rovnováhy systému a nepřetržitého provozu přenosových soustav velmi vysokého napětí v celé EU prozkoumala možnost jednoho transevropského provozovatele elektroenergetických přenosových soustav velmi vysokého napětí, jenž by se vyznačoval integrací i decentralizací.

2.   Obecné připomínky

2.1.

Komise předkládá návrh na revizi nařízení o transevropských energetických sítích (TEN-E).

2.2.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 (1) přijaté v roce 2013 stanovilo pravidla pro rozvoj a interoperabilitu transevropských energetických sítí. Komise ve svém návrhu zdůrazňuje, že nařízení přispělo k plnění cílů energetické politiky EU, které spočívají v navýšení energetických propojení v celé Unii.

2.3.

Komise však ve svém posouzení dospěla k závěru, že „stávající rámec není schopen vykázat dostatečnou flexibilitu a v průběhu času se přizpůsobovat měnícím se politickým cílům Unie“, což ji vedlo k návrhu revize nařízení.

2.4.

Tato aktualizace mění zejména podmínky pro výběr projektů společného zájmu za účelem jejich financování z prostředků EU, a především požadavek na splnění kritéria udržitelnosti a dodržování zásady „neškodit“, která je uvedena v Zelené dohodě pro Evropu.

2.5.

V návrhu nařízení se mění kategorie infrastruktury způsobilé pro přidělení finanční pomoci v rámci politiky TEN-E zrušením podpory pro zařízení ropné a plynové infrastruktury.

2.6.

V návrhu je kladen zvláštní důraz na elektrizační soustavy na moři a jejich integraci s infrastrukturou na pevnině prostřednictvím zřízení jednotného kontaktního místa.

2.7.

Usiluje o to, aby byla lépe zohledněna infrastruktura na bázi vodíku, včetně dopravy a některých typů elektrolyzérů.

2.8.

Návrh nařízení podporuje rozvoj inteligentních elektrických rozvodných sítí s cílem usnadnit rychlou elektrifikaci a zvýšit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů.

2.9.

Účelem nových ustanovení je podpořit investice do inteligentních sítí s cílem začlenit do stávajících sítí čisté plyny (například bioplyn a obnovitelný vodík). Pozornost je věnována modernizaci elektrických rozvodných sítí a sítí pro ukládání a přepravu uhlíku.

2.10.

Navrhují se nová ustanovení pro lepší podporu projektů propojení se třetími zeměmi (například se zeměmi západního Balkánu), projektů společného zájmu, které prokážou, že přispívají k celkovým cílům Unie v oblasti energetiky a klimatu, pokud jde o bezpečnost dodávek energie a o dekarbonizaci.

2.11.

Návrh přezkoumává rámec správy s ohledem na stanovený cíl, jímž je dosáhnout zlepšení plánování infrastruktury a zajistit jeho soulad s cíli v oblasti klimatu a zásadami integrace energetického systému EU. Plánuje se v něm zajistit větší zapojení zúčastněných stran do celého procesu, posílení úlohy Agentury Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) a posílený dohled ze strany Komise.

2.12.

Navrhují se rovněž různá opatření ke zjednodušení administrativních postupů s cílem urychlit realizaci projektů.

3.   Konkrétní připomínky

3.1.

Předložený návrh je součástí evropské energetické politiky, jak ji definují Smlouvy (2), nařízení o správě energetické unie (3) a rozvoj transevropských sítí (4), a dále komplexního „balíčku“, který vytváří novou strategii Evropské unie: „transformovat Unii ve spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje“ (5). Cílem EU je tedy kombinovat cíle EU – fungování trhu s energií, bezpečnost dodávek energie, energetickou účinnost, úspory energie, rozvoj obnovitelných zdrojů energie, boj proti změně klimatu a propojení sítí – aniž by bylo „dotčeno právo členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií“. EHSV proto požaduje, aby byly navrhované právní základy nařízení doplněny o výslovný odkaz na článek 194 SFEU.

3.2.

EHSV souhlasí s tím, aby byla evropská pravidla přizpůsobena cílům Zelené dohody pro Evropu za účelem zajištění „dodávky čisté, dostupné a bezpečné energie“, což by znamenalo kombinovat zejména dekarbonizaci energetického systému, přechod na klimatickou neutralitu, rozvoj obnovitelných zdrojů energie, energetickou účinnost a prevenci rizika energetické chudoby.

3.3.

EHSV podporuje cíl dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 a výrazněji snížit emise skleníkových plynů do roku 2030. Za tímto účelem zohledňuje skutečnost, že Evropa potřebuje energetický systém zajišťující bezpečnost dodávek energie pro všechny země EU a přístup všech k cenově dostupné energii, který se bude opírat o rychlou elektrifikaci doprovázenou zdvojnásobením podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, a zajistí rovněž dekarbonizaci plynárenského odvětví a bude více využívat inovativní řešení.

3.4.

Komise ve svém sdělení Cesta ke klimaticky neutrálnímu hospodářství: Strategie EU pro integraci energetického systému (6) zdůrazňuje, že „koordinované plánování a provoz energetického systému jako celku, napříč různými nosiči energie, energetickými infrastrukturami a odběratelskými odvětvími – je cesta k dosažení účinné, cenově dostupné a hloubkové dekarbonizace evropského hospodářství“. Dále má Komise má výhrady k tomu, že „stávající energetický systém je stále založen na několika paralelních a vertikálních energetických hodnotových řetězcích, které rigidně propojují konkrétní zdroje energie s konkrétními odvětvími její konečné spotřeby“ a že „zažitý model oddělených struktur' není cestou ke klimaticky neutrálnímu hospodářství.“

3.5.

V 50. až 70. letech 20. století existovaly integrované energetické systémy (výroba-přeprava-distribuce) na celostátní nebo regionální, odvětvové nebo obecnější úrovni ve všech evropských zemích. Od 80. let 20. století vedlo budování evropských vnitřních trhů, založených na čtyřech základních svobodách pohybu, k řadě „dezintegrací“ a otevírání se vůči hospodářské soutěži s cílem podpořit kvalitu a účinnost ve prospěch spotřebitelů.

3.6.

EHSV podporuje integrační strategii, která musí být základem všech aspektů evropské energetické politiky. To znamená postupně obnovovat integrace a pozastavit jakékoli nové dezintegrační iniciativy, které by vedly k nárůstu vytváření „oddělených struktur“, zatímco cílem je zajistit koordinované plánování a fungování energetického systému. Výbor požaduje, aby se nařízení stalo součástí procesu integrace energetického systému a zcela se zastavila jakákoli dezintegrace.

3.7.

EHSV zdůrazňuje, že je nutné splnit všechny cíle energetické politiky prováděné prostřednictvím nařízení TEN-E. Energetické sítě zajišťují vzájemné vztahy mezi výrobci a uživateli. Svým způsobem představují „jádro reaktoru“ energetického systému. Předloženému návrhu nařízení by prospělo, kdyby byl více v souladu s touto integrační dynamikou, zahrnoval by rozvoj „prozumentů“ a družstev a nespokojil se jen s nesmělým odkazem ve 13. bodu odůvodnění (návrh se sice zmiňuje o „integraci energetických systémů“, ale nedaří se mu transevropské energetické infrastruktury do této strategické dynamiky koordinovaného plánování a provozu zařadit), aby se splnil základní účel těchto sítí, jímž je rovnováha, odolnost a rozvoj energetického systému. Právě s ohledem na tento cíl je třeba upřesnit rozsah rozvíjení propojovacích kapacit mezi jednotlivými členskými státy, které by se měly více zaměřit na odstranění úzkých míst než na obecné průměry (10 % v roce 2020, 15 % v roce 2030). EHSV se domnívá, že návrh, který mu byl předložen, je jen velmi málo ambiciózní a nemá k dispozici dostatečné prostředky.

3.8.

EHSV vyzývá Komisi, Radu a Parlament, aby podporovaly zdroje energie bez emisí CO2 a respektovaly přitom technologickou neutralitu. Rovněž podporuje úsilí vyvíjené v rámci projektu Mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru, jehož cílem je, aby po roce 2050 měli všichni k dispozici čistou a cenově dostupnou energii. Při navrhování energetických sítí musí být prioritou inovace a účinnost infrastruktury a snížení vysokých nákladů na ztráty energie způsobené přepravou.

3.9.

EHSV chápe, proč se v návrhu nařízení přičítá takový význam větrné energii na moři. Přeje si, aby byla priorita dána projektům radiálního připojení. Dále si přeje, aby bylo vypracováno komplexní posouzení environmentálního dopadu veškeré větrné energie na moři, v němž by byla zohledněna demontáž a recyklace větrných elektráren. Zřízení jednotného kontaktního místa pro větrnou energii na moři rovněž pravděpodobně povede ke značné administrativní zátěži, aniž by byly prokázány jeho přínosy, protože projektů, které vyžadují žádosti o povolení od několika členských států, je velice málo. Chvályhodná snaha plánovat výrobu větrné energie na moři navíc vede ke zbytečně zatěžujícímu systému stanovování cílů týkajících se kapacit, což je v rozporu s cíli stanovenými ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu a se svobodnou volbou skladby zdrojů energie, která je zakotvena ve Smlouvě.

3.10.

EHSV vyjadřuje pochybnosti ohledně záměru Komise zcela vyloučit podporu plynárenské infrastruktury, ačkoliv ta je nyní nezbytná pro zabezpečení dodávek na některých územích EU a zemní plyn se jeví jako méně škodlivý přechodný zdroj energie (7) než uhlí a ropa. EHSV již v předchozích stanoviscích uvedl, že infrastruktury určené pro zemní plyn budou potenciálně znovu využitelné pro obnovitelné plyny, a že je proto vhodné do nich nadále investovat (8). Z těchto důvodů by Výbor uvítal, kdyby zemní plyn nebyl vyloučen, dokud nebude účinně nahrazen jinými zdroji energie za srovnatelné ceny. Výbor požaduje, aby byly projekty infrastruktury pro přepravu zemního plynu způsobilé podle kritérií nařízení, aby mohly být zařazeny mezi projekty společného zájmu nebo projekty vzájemného zájmu.

3.11.

EHSV konstatuje, že opakující se odkaz na „obnovitelný“ aspekt v kritériích pro výběr projektů (9) vyvolává pochybnosti ohledně toho, zda budou zohledněny projekty pro přepravu dekarbonizované energie, kterou však EU nezbytně potřebuje, aby mohla splnit své cíle z hlediska klimatu. Z tohoto důvodu si Výbor přeje, aby byl v návrhu nařízení upřednostňován výraz „obnovitelný nebo dekarbonizovaný“.

3.12.

EHSV nesouhlasí s uplatňováním „logické rovnice o třech stupních“ na investice do projektů společného zájmu, která je uvedena ve 46. bodě odůvodnění a jež spočívá v tom, že „trh by měl mít přednost“, ačkoli se jedná o základní infrastruktury pro plnění cílů EU, které by se tedy měly opírat o solidaritu nebo vyrovnávání na úrovni Unie prostřednictvím kombinování způsobů financování bez toho, aby byly některé upřednostňovány. Výbor navrhuje, aby nařízení zavedlo odpovědnost Společenství ohledně financování projektů společného zájmu a kombinovalo způsoby financování, aniž by byly jakékoliv upřednostňovány.

3.13.

Pro EHSV jako zástupce organizované občanské společnosti jsou velmi důležitá práva uživatelů, zejména občanů, a demokratická správa věcí veřejných.

3.14.

EHSV, který má starost o to, aby se neumožnil rozvoj nerovné energetické unie a aby se zlepšila situace nízkopříjmových skupin obyvatel čelících energetické chudobě, potvrzuje řadu svých předchozích stanovisek (10) k potřebě zajistit dodávky energií všem obyvatelům za dostupnou cenu, tj. v souladu s cíli Společenství, kterými jsou „vysoká úroveň kvality, bezpečnosti a cenové dostupnosti, rovné zacházení a podpora univerzálního přístupu a práv uživatelů“ (11), což je prioritní kritérium pro výběr projektů společného zájmu. Výbor proto požaduje, aby nařízení výslovně odkazovalo na cíle Společenství spočívající v zajištění dodávek energií všem obyvatelům za dostupnou cenu a v zajištění vysoké úrovně kvality, bezpečnosti, cenové dostupnosti, rovného zacházení a podpory univerzálního přístupu a práv uživatelů.

3.15.

Pokud jde o správu, posuzovaný návrh přičítá nadměrný význam úloze Komise (mělo by být co nejvíce omezeno používání aktů v přenesené pravomoci podle článku 3) a agentury ACER, aniž by však zkoumal způsoby, jak zmenšit stávající asymetrie v informacích a odborných znalostech, aby bylo možné vytvořit správu za účasti více subjektů, která by se více opírala o zástupce občanské společnosti: profesní odvětví, odborové organizace zaměstnanců, sdružení uživatelů atd., a to i v regionálních skupinách. EHSV požaduje, aby Komise co nejméně používala akty v přenesené pravomoci a na správě se skutečně podílelo více subjektů.

3.16.

Vzhledem ke specifickým vlastnostem elektrických sítí EHSV navrhuje, aby Komise se všemi zúčastněnými stranami a na základě rozsáhlé konzultace prozkoumala projekt zřízení integrovaného a decentralizovaného transevropského provozovatele založený na víceúrovňové správě: — integrovaného za účelem zajištění řízení celkové rovnováhy soustavy a kontinuity dodávek přenosových sítí velmi vysokého napětí na úrovni EU; odpovědného za úkoly a závazky veřejné služby/služeb obecného evropského zájmu s ohledem na to, že takový veřejný provozovatel se bude muset opírat o vnitrostátní a regionální provozovatele, a proto bude muset být — decentralizovaný na úrovni nejvhodnější územní sítě s přihlédnutím k charakteristikám každého členského státu. EHSV vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnost jednoho transevropského provozovatele elektroenergetických přenosových soustav velmi vysokého napětí.

---

(1)  Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 39.

(2)  Úř. věst. C 326, 26.10.2012, s. 134.

(3)  Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1.

(4)  Úř. věst. C 115, 9.5.2008, s. 124, Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 125, Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 125.

(5)  COM(2019) 640 final.

(6)  COM(2020) 299 final.

(7)  Závěry Evropské rady, 10. a 11. prosince 2020.

(8)  COM(2020) 301 final (Úř. věst. C 123, 9.4.2021, s. 30).

(9)  Například v čl. 4 odst. 3 nebo v příloze IV dokumentu COM/2020/824 final.

(10)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 77, Úř. věst. C 47, 11.2.2020, s. 98, Úř. věst. C 14, 15.1.2020, s. 105, Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 96, Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 79, Úř. věst. C 282, 20.8.2019, s. 51, Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 86, informační zpráva EHSV Hodnocení evropské energetické unie – sociální a společenský rozměr transformace energetiky.

(11)  Úř. věst. C 115, 9.5.2008, s. 308.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Posunutí celní unie na další úroveň: akční plán

[COM(2020) 581 final]

(2021/C 220/07)

Zpravodaj:

Anastasis YIAPANIS

Žádost o vypracování stanoviska	Evropská komise, 11. 11. 2020
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato v sekci	2. 3. 2021
Přijato na plenárním zasedání	24. 3. 2021
Plenární zasedání č.	559
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	259/0/6

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV vítá velmi konkrétní akční plán na podporu vnitrostátních celních orgánů na příštích pět let. Jakmile bude plán realizován a budou prováděna pravidelná hodnocení dopadu, povede to ke skutečné modernizaci cel v celé EU.

1.2.

Přestože modernizace začala v roce 2016 zavedením celního kodexu Unie (1), je s ohledem na nedávné události, jako jsou rostoucí obchodní toky, vzkvétající odvětví elektronického obchodu, vyhýbání se placení cla a DPH, nedovolené obchodování a podhodnocování zboží, nezbytná okamžitá koordinovaná reakce. Odchod Spojeného království z celní unie již nyní přináší celním orgánům větší pracovní zátěž a zvláštní problémy.

1.3.

Takto ambiciózní plán vyžaduje odpovídající sdílené financování. EHSV si není jist, zda jsou všechny členské státy připraveny přijmout navrhovaný harmonogram a poskytnout svůj díl peněz.

1.4.

Je nutné urychleně posílit spolupráci a interoperabilitu mezi celními a dalšími donucovacími orgány a správními orgány. Produktivitu celních orgánů by rovněž mohlo zvýšit sdílení osvědčených postupů, zatímco řádná správa velkého množství dostupných údajů by mohla umožnit zavedení inteligentního dohledu nad dodavatelskými řetězci a posílit schopnost předvídat.

1.5.

Celním orgánům by měly být poskytnuty odpovídající zdroje pro všechny nefinanční povinnosti a zároveň by měly být zavedeny minimální normy pro kontroly a pro požadovaný počet zaměstnanců. EHSV považuje za mimořádně důležité, aby byly co nejdříve přijaty prováděcí akty k nařízení o dozoru nad trhem (2).

1.6.

Extrémně zdlouhavý proces schvalování příštího víceletého finančního rámce a potíže při dosahování dohody mezi vedoucími představiteli zemí EU-27 ohledně velmi důležitých opatření ohrožují jak řádné oživení hospodářství EU, tak okamžitou podporu, kterou potřebují občané i podniky.

1.7.

EHSV doporučuje neprodleně prozkoumat zařazení technologie blockchain do navrhovaného akčního plánu. Technologický pokrok a stávající inovativní řešení, kterými disponuje robotika a umělá inteligence, by navíc mohly být snadno zavedeny a mohly by přinést okamžité a relevantní výsledky.

1.8.

EHSV navrhuje věnovat zvláštní pozornost nejzranitelnějším vstupním a výstupním bodům a je si vědom toho, že sílu celní unie určuje její nejslabší článek. Vyhovující, koordinovanější a integrovanější systém řízení rizik by zmenšil rozdíly mezi orgány a posílil nejslabší články řetězce. Nová strategie řízení rizik oznámená pro 2. čtvrtletí roku 2021 je proto vítána.

1.9.

Je třeba poskytnout zvláštní finanční zdroje na propojení celního systému kontroly při dovozu (ICS2) s jinými elektronickými systémy. EHSV zdůrazňuje význam řádné správy takto složité sítě.

1.10.

EHSV poukazuje na to, že je třeba zajistit dostatečné lidské zdroje a také řádnou odbornou přípravu těchto pracovníků zaměřenou na provádění analýzy dat před naložením a příjezdem. EHSV již vyzval k vytvoření „společných vzdělávacích rámců na základě unijního rámce kompetencí v oblasti cel“ (3).

1.11.

Vytvoření centra EU pro daňové informace v rámci útvaru pro boj proti daňovým podvodům Eurofisc představuje významné zlepšení a EHSV v tomto ohledu očekává posouzení ze strany Komise.

1.12.

Pro malé a střední podniky je velmi důležitým odvětvím elektronický obchod. EHSV je znepokojen tím, že sdělení nijak nezmiňuje skutečnost, že by prostřednictvím tohoto ambiciózního akčního plánu mohl být vytvořen příznivý rámec pro malé a střední podniky.

1.13.

EHSV se domnívá, že platformy disponují důležitými údaji, které by celní orgány mohly využít, ale potřebovaly by zvláštní investice do IT softwaru, jako jsou automatizované robotické systémy. Měly by jim být poskytnuty finanční prostředky na shromažďování údajů, které by jinak nepotřebovaly. EHSV však vítá současnou revizi úlohy a povinností internetových tržišť ze strany Komise.

1.14.

Je třeba rychle provést komplexní analýzu unijních mezinárodních systémů pro spolupráci a vzájemnou správní pomoc v celních otázkách. Vedlo by to k lepšímu prosazování předpisů.

1.15.

EHSV vítá návrh na zavedení jednotného portálu EU a vyjadřuje mu svou plnou podporu.

1.16.

EHSV se obává, že v případě, že by členské státy nepodpořily kontroverzní návrh vytvoření celního úřadu EU, znamenalo by řízení tak složitého a vzájemně propojeného systému další zátěž pro útvary Komise.

1.17.

EHSV je pevně přesvědčen, že zapojení sociálních partnerů a organizací občanské společnosti pomůže tento ambiciózní akční plán realizovat a zároveň zajistí obecné šíření výhod, které plán přináší veřejnosti i podnikům.

2.   Úvod

2.1.

Celní unie EU existuje od roku 1968 a týká se veškerého obchodu se zbožím ve všech 27 členských státech. Celní unie každý rok usnadňuje obchod se zbožím v hodnotě více než 3,5 bilionu EUR a celní orgány EU se každou vteřinu zabývají 27 deklarovanými položkami.

2.2.

V návaznosti na politické směry, které na začátku svého funkčního období oznámila předsedkyně Komise Ursula von der Leyen, zveřejnila Evropská komise dne 28. září 2020 ambiciózní akční plán na modernizaci celní unie tak, aby se do roku 2025 stala inteligentnější, jednodušší a digitálně účinnější. Mělo by to mít pozitivní dopad jak na příjmy EU, tak na bezpečnost evropských občanů. Podniky by navíc měly prospěch z jednodušších a rychlejších oznamovacích povinností.

2.3.

EHSV již zdůraznil, že „účinná celní unie představuje conditio sine qua non (nutnou podmínku) procesu evropské integrace pro zajištění efektivního volného, bezpečného a transparentního pohybu zboží s maximální ochranou spotřebitelů a životního prostředí, s největší zaměstnaností a s účinným bojem proti podvodům a padělkům“ (4).

2.4.

EHSV proto vítá velmi konkrétní akční plán na příštích pět let s 30 plánovanými a časově vymezenými opatřeními v rámci čtyř strategických politických okruhů na podporu vnitrostátních celních orgánů: řízení rizik, řízení elektronického obchodu, podpora dodržování právních předpisů a celní orgány jednající společně.

2.5.

Současný celní systém vykazuje nedostatky a slabé články, přičemž velké množství údajů sdílených mezi celními orgány ve všech členských státech není využíváno efektivně. Evropský parlament a Evropský účetní dvůr již vyjádřily znepokojení nad ztrátou příjmů v důsledku neúčinných celních kontrol dováženého zboží.

2.6.

Cla jsou významnou částí rozpočtu EU a představují zhruba 14 % celkových příjmů. Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) uvedl, že celní podvody jsou velmi rozšířené, a doporučil vymoci za období 2017–2019 clo ve výši přes 2,7 miliardy EUR. Hodnota padělaného zboží dovezeného ze třetích zemí se odhaduje na 121 miliard EUR ročně, porušování práv duševního vlastnictví generuje tržby přesahující 83 miliard EUR a způsobuje ztrátu daňových příjmů ve výši 15 miliard EUR.

2.7.

Pozitivní je, že téměř 100 % celních prohlášení je zasíláno elektronicky.

3.   Obecné připomínky

3.1.

Celní unie potřebuje rychlé investice pro koordinovanou aktualizaci softwaru i lidských schopností. Přestože modernizace začala v roce 2016 zavedením celního kodexu Unie (5), je s ohledem na rostoucí obchodní toky, vzkvétající odvětví elektronického obchodu, vyhýbání se placení cla a DPH, nedovolené obchodování a podhodnocování zboží nezbytná okamžitá koordinovaná reakce. Celní orgány jsou navíc odpovědné za kontrolu zboží pro mnoho nefinančních účelů. EHSV je si vědom toho, že sílu celní unie určuje její nejslabší článek, a proto navrhuje věnovat zvláštní pozornost nejzranitelnějším vstupním a výstupním bodům. Členské státy by měly plně využívat nový nástroj pro vybavení pro celní kontroly, který je speciálně určen na pomoc při nákupu, údržbě a výměně nejmodernějšího celního vybavení.

3.2.

Odchod Spojeného království z celní unie již nyní přináší celním orgánům větší pracovní zátěž a mimořádné problémy. Očekává se, že spolu se znovuzavedením celních kontrol výrazně vzroste i počet celních prohlášení.

3.3.

Je nutné urychleně posílit spolupráci a interoperabilitu mezi celními a dalšími donucovacími orgány a správními orgány. EHSV již upozornil, že „spolupráce mezi různými orgány a institucemi v členských státech – jako jsou policie, zpravodajské služby, soudní, celní a daňové orgány – zdaleka není optimální“ (6).

3.4.

Celní správa se výrazně angažuje v boji proti terorismu a organizovanému zločinu. Jen v roce 2019 zadržely celní orgány 400 tun drog, 3 699 kusů palných zbraní a 3,5 miliardy kusů tabákových výrobků a cigaret. Celkem 11,5 % všech ohlášení peněžní hotovosti bylo nesprávných, což představuje zhruba 331 milionů EUR (7).

3.5.

Správa údajů je pro odvětví, které pracuje s velkým množstvím prohlášení, informací o výrobcích, daní atd., mimořádně důležitá. Zvládnutí velkého množství dostupných údajů by představovalo okamžité a zásadní zlepšení oproti současnému celnímu systému a rovněž by usnadnilo lepší a rozhodnou reakci na zhoršující se problémy. Umožnilo by také zavést inteligentní dohled nad dodavatelskými řetězci a posílit schopnost předvídat.

3.6.

EHSV je poněkud zklamán, že Komise v úplně poslední větě sdělení vyzvala k podpoře tohoto akčního plánu POUZE Evropský parlament a Radu, ale Evropský hospodářský a sociální výbor zde vůbec nezmínila. Jsme pevně přesvědčeni o tom, že zapojení sociálních partnerů a organizací občanské společnosti pomůže tento ambiciózní akční plán realizovat a zároveň zajistí obecné šíření výhod, které plán přináší veřejnosti i podnikům.

4.   Konkrétní připomínky

4.1.

EHSV by chtěl hned na počátku ocenit ambiciózní plán a konkrétní termíny pro provádění opatření. Je to jasný krok vpřed, a jakmile bude realizován a budou prováděna pravidelná hodnocení dopadu, povede ke skutečné modernizaci cel v celé EU.

4.2.

Takto ambiciózní plán vyžaduje odpovídající finanční prostředky. I když některé navrhované kroky vyžadují sdílené financování a EU je připravena splnit svou úlohu, EHSV si klade otázku, zda jsou všechny členské státy připraveny přijmout navrhovaný harmonogram a poskytnout svůj díl peněz. Úspěch návrhu by zajistilo pouze důkladně koordinované financování a provádění.

4.3.

EU však ukázala, že její struktury jsou křehké a její reakce na kritické situace, včetně pandemie COVID-19, jsou opožděné a nekoordinované. Výzva francouzského prezidenta Emmanuela Macrona k reorganizaci schengenského prostoru a jeho požadavek na opětovné posouzení volného pohybu osob v Unii jsou závažné a současně znepokojivé.

4.4.

Neuvěřitelně zdlouhavý proces schvalování příštího víceletého finančního rámce navíc ohrožuje jak řádné oživení hospodářství EU, tak okamžitou podporu, kterou potřebují občané i podniky. Zdá se, že pro vedoucí představitele EU-27 je stále složitější dohodnout se na velmi důležitých opatřeních, a délka a nerozhodnost řešení ukazují, že unijní systém správy je zastaralý a neefektivní.

4.5.

Přestože se o technologii blockchain diskutovalo a prováděly se její analýzy již v roce 2018, stávající návrh žádné její využití nezahrnuje. EHSV se domnívá, že celní systém má pro zohlednění takového vývoje správnou strukturu, a doporučuje neprodleně prozkoumat zařazení technologie blockchain do navrhovaného akčního plánu.

4.6.

EHSV dále konstatuje, že neexistuje žádná analýza možného využití robotiky a umělé inteligence k modernizaci celních operací. Domnívá se, že technologický pokrok a stávající inovativní řešení, jimiž robotika a umělá inteligence disponují, by mohly být do tohoto komplexního akčního plánu snadno zařazeny a mohly by přinést okamžité a relevantní výsledky.

4.7.   Řízení rizik

4.7.1.

Od té doby, co byly v roce 2005 v celním kodexu Unie zavedeny změny týkající se bezpečnosti, již EU provádí činnosti v oblasti řízení rizik na základě obranné koncepce sestávající ze dvou postupů: posuzování předem a kontrola před vstupem zboží na celní území a po něm. EHSV se domnívá, že největší problémy vytváří nekoordinované uplatňování postupů v členských státech a nedostatek informací sdílených mezi zeměmi. Zajištění vyhovujícího, koordinovanějšího a integrovanějšího systému řízení rizik by zmenšilo rozdíly mezi orgány a posílilo nejslabší články řetězce. Nová strategie řízení rizik oznámená pro 2. čtvrtletí 2021 je proto velmi slibná.

4.7.2.

Digitalizace a vzestup elektronického obchodování usnadňují spotřebitelům nakupovat po internetu z celého světa. Ne všechny výrobky však splňují přísné evropské normy týkající se bezpečnosti výrobků a/nebo ochrany spotřebitele. To je pro spotřebitele často překvapením. EHSV vítá záměr posílit proces řízení rizik s cílem lépe chránit jednotný trh a zejména jeho občany před nevyhovujícími a nebezpečnými výrobky.

4.7.3.

Návrh na zahájení iniciativy Kapacity pro společnou analýzu rozhodně představuje krok vpřed. Rovněž je třeba uvítat sdílení údajů s donucovacími orgány zaměřenými na boj proti podvodům. EHSV si však klade otázku, zda budou k dispozici potřebné finanční prostředky na propojení ICS2 s jinými elektronickými systémy. Další bezprostřední obava se týká řízení takto složité sítě a potřebných specializovaných a náležitě zaškolených lidských zdrojů.

4.7.4.

EHSV se dále obává, že v případě, že by členské státy projekt nového celního úřadu EU neschválily, by řízení takto složitého a vzájemně propojeného systému znamenalo další zátěž pro stávající útvary Komise.

4.7.5.

Komise navrhla zavést do roku 2024 pro všechny výrobky a všechny dopravní prostředky analýzu údajů před naložením a před příchodem zboží. Není však jasné, jaký typ lidských zdrojů bude v každém členském státě potřeba ani jaká úroveň a délka odborné přípravy bude u těchto pracovníků požadována. Totéž platí pro další proces v oblasti řízení rizik, který se plánuje u postupů „po příchodu“. EHSV již vyzval k vytvoření „společných vzdělávacích rámců na základě unijního rámce kompetencí v oblasti cel, jehož cílem je harmonizovat a zpřísnit standardy výkonnosti celních správ v celé EU“ (8).

4.8.   Řízení elektronického obchodu

4.8.1.

Elektronický obchod přinesl občanům i podnikům důležité výhody a příležitosti. Jsou s ním však rovněž spojeny významné problémy, pokud jde o zajišťování souladu prodávaného zboží s daňovými a celními předpisy a také pokud jde o velký počet žádostí o provedení kontroly za celou řadou nefinančních účelů, včetně bezpečnosti, zabezpečení a práv duševního vlastnictví. EHSV uznává, že celní orgány hrají významnou úlohu v prevenci vstupu výrobků nesplňujících právní předpisy a nebezpečných výrobků na jednotný trh, a konstatuje, že je třeba těmto orgánům poskytnout odpovídající zdroje i pro všechny nefinanční povinnosti.

4.8.2.

Očekává se, že provádění balíčku týkajícího se DPH v oblasti elektronického obchodování (9) od roku 2021 přinese značné příjmy do rozpočtů členských států a vytvoří rovné podmínky pro podnikatelské prostředí. Vytvoření centra EU pro daňové informace v rámci útvaru pro boj proti daňovým podvodům Eurofisc je považováno za významné zlepšení v oblasti zajištění přístupu celních orgánů k informacím. EHSV v tomto ohledu očekává posouzení ze strany Komise.

4.8.3.

EHSV se domnívá, že nejlepším způsobem regulace a řízení elektronického obchodu je posílená spolupráce s ostatními zeměmi v rámci OECD a G20. EHSV již zdůraznil, že „daňové politiky, které se vztahují na digitalizaci hospodářství a vývoj operativních nástrojů a řešení, musí být koordinovány na mezinárodní úrovni“ (10).

4.8.4.

Pro malé a střední podniky je elektronický obchod velmi důležitým odvětvím. Přeshraniční obchod je však již nyní roztříštěn kvůli různým stávajícím překážkám a EHSV je znepokojen tím, že sdělení nijak nezmiňuje skutečnost, že by prostřednictvím tohoto ambiciózního akčního plánu mohl být vytvořen příznivý rámec pro malé a střední podniky. Podle zářijového průzkumu Eurobarometr prodávají pouze 4 % malých a středních podniků své zboží spotřebitelům v jiných členských státech (11).

4.8.5.

Návrh na uložení celních ohlašovacích povinností platformám představuje potenciální zátěž pro legitimní podniky. Platformy sice disponují důležitými údaji, které by celní orgány mohly využít, ale potřebovaly by zvláštní investice do IT softwaru, který může tyto údaje shromažďovat a poskytovat. Mělo by se neprodleně posoudit využití automatizovaných robotických systémů, protože ty by mohly být neocenitelné pro usnadnění procesu ohlašovacích povinností. EHSV se dále domnívá, že by těmto společnostem měly být poskytnuty potřebné finanční prostředky, pokud budou požádány, aby shromažďovaly údaje, které by jinak nepotřebovaly. Správa těchto údajů je nesmírně důležitá v boji proti podvodům v oblasti cel a DPH, podhodnocování, nepravdivým prohlášením o původu zboží atd. EHSV již vyzval k vytvoření evropské normy pro shromažďování údajů a informací o uživatelích, které budou platformy muset sdělovat (12).

4.8.6.

EHSV však vítá současnou revizi Komise týkající se úlohy a povinností internetových tržišť, která by měla mít větší odpovědnost a povinnost, pokud jde o kontrolu, zda zboží prodávané na jejich platformách splňuje právní předpisy a je bezpečné.

4.9.   Podpora dodržování právních předpisů

4.9.1.

Důvěryhodní obchodníci jsou již za dodržování celních předpisů EU odměňováni prostřednictvím režimu poskytování výhod. EHSV podporuje navrhované monitorování stávajících preferenčních dohod se třetími zeměmi. Komplexní analýza mezinárodních systémů EU pro spolupráci a vzájemnou správní pomoc v celních záležitostech by vedla k lepšímu prosazování právních předpisů.

4.9.2.

Návrh na zavedení jednotného portálu EU je výhodný pro všechny a EHSV mu vyjadřuje plnou podporu. Soukromý sektor by mohl využít možnosti jednorázového vykazování a různé orgány by byly schopny si vybrat potřebné údaje. Pro všechny zúčastněné strany je to jasný krok vpřed a očekává se, že během prvních sedmi let provádění přinese podnikům úspory v oblasti celních správních nákladů ve výši až 690 milionů EUR.

4.9.3.

Je však dosti obtížné si představit, jakým způsobem by navrhovaná analýza celního kodexu Unie mohla ukázat, že elektronické systémy jsou zastaralé, necelé čtyři roky od přijetí návrhu.

4.9.4.

Roztříštěné sankce za nedodržování předpisů uplatňované v členských státech narušují hospodářskou soutěž na jednotném trhu a zároveň umožňují vznik slabších článků v rámci systému. Vytvoření pevného a jednotného rámce by posílilo celní unii jako celek. Ačkoli teoreticky jde o vynikající koncepci, EHSV si klade otázku, jak to chce Komise provést, protože návrh z roku 2013 týkající se stejného tématu byl zamítnut.

4.9.5.

Kromě toho je obtížné dosáhnout stejné úrovně kontroly, pokud se počet celních úředníků pohybuje v závislosti na členském státě od 7 do 70 na 100 000 obyvatel (13). EHSV doporučuje doplnit minimální normy týkající se kontroly a potřebného počtu zaměstnanců.

4.9.6.

Krize COVID-19 odhalila nedostatky celního systému, kdy se na území EU dostaly v několika případech výrobky nesplňující právní předpisy a nebezpečné výrobky. EHSV považuje za velmi důležité, aby byly co nejdříve přijaty prováděcí akty k nařízení o dozoru nad trhem (14).

4.9.7.

EHSV dále podporuje návrh věnovat zvláštní pozornost provádění pravidel o preferenčním původu zboží a souvisejících postupů ve 41 dohodách EU o volném obchodu. Pokud jde o ostatní obchodní partnery, zejména Čínu, exponenciální růst elektronického obchodování ještě více prohloubil stávající úkoly pro celní orgány. Proto je zcela normální snažit se v případě potřeby posuzovat a přijímat právní předpisy.

4.10.   Celní orgány jednající společně

4.10.1.

Z analýzy je patrné, že přeshraniční spolupráci lze výrazně posílit. EHSV je si vědom toho, že jedinou cestou vpřed je zajištění větší a lepší spolupráce mezi celními orgány z různých členských států a mezi celními orgány a dalšími vnitrostátními orgány. Produktivitu celních orgánů by mohlo zvýšit i sdílení osvědčených postupů.

4.10.2.

Pro nákup vybavení pro celní kontroly, které je nezbytné pro zavedení této spolupráce do praxe, je zapotřebí značných investic. EHSV konstatuje, že Komise v původním návrhu (15) souhlasila s tím, že pokryje pouze 80 % potřebných investic. Zbývajících 20 % by měly nést členské státy. EHSV neočekává, že by vzhledem k finanční situaci, v níž se tyto země v důsledku pandemie COVID-19 nacházejí, bylo všech 27 členských států schopno tyto částky v roce 2021 investovat.

4.10.3.

Dále pak Komise odvážně předkládá kontroverzní návrh připravit do roku 2023 posouzení dopadů na zřízení celního úřadu EU. EHSV pochybuje, že by s tím členské státy souhlasily.

---

(1)  Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 1.

(3)  Stanovisko EHSV k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se jako součást Fondu pro integrovanou správu hranic zřizuje nástroj pro finanční podporu vybavení pro celní kontroly (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 67).

(4)  Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 39.

(5)  Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1.

(6)  Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 22.

(7)  Druhá dvouletá zpráva o pokroku při rozvíjení celní unie EU a její správy.

(8)  Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 67.

(9)  Modernizace DPH pro přeshraniční elektronický obchod.

(10)  Úř. věst. C 364, 28.10.2020, s. 62.

(11)  Bleskový průzkum Eurobarometr 486.

(12)  Úř. věst. C 364, 28.10.2020, s. 62.

(13)  Průzkum Odborového svazu zaměstnanců finančního sektoru v Evropě.

(14)  Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 1.

(15)  COM(2018) 321 final.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje jednotný portál Evropské unie pro oblast celnictví a mění nařízení (EU) č. 952/2013

[COM(2020) 673 final – 2020/306 (COD)]

(2021/C 220/08)

Zpravodaj:

Athanasios IOANNIDIS

Žádost o vypracování stanoviska	Evropský parlament, 11. 11. 2020 Rada, 13. 11. 2020
Právní základ	Články 3, 114 a 207 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato v sekci	2. 3. 2021
Datum přijetí na plenárním zasedání	24. 3. 2021
Plenární zasedání č.	559
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	268/0/3

1.

Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá návrh Evropské komise, kterým se zřizuje jednotný portál Evropské unie pro oblast celnictví a mění nařízení (EU) č. 952/2013. Účelem návrhu je řešit roztříštěnou interoperabilitu mezi celními orgány a příslušnými partnerskými orgány při vyřizování celního odbavení zboží.

1.2.

EHSV je přesvědčen, že návrh je v souladu s vizí a strategickými cíli Unie, a to jak v souvislosti s akčním plánem týkajícím se posunutí celní unie na další úroveň – Akční program pro silnou a moderní celní unii, tak s jejím sdělením o rozvíjení celní unie EU a její správy.

1.3.

Podle názoru EHSV návrh podporuje strategický plán Generálního ředitelství pro daně a celní unii (GŘ TAXUD) na období 2016–2020 a evropský akční plán pro „eGovernment“ na období 2016–2020, stanovený ve sdělení Komise ze dne 19. dubna 2016 (1) a který má posílit účinnost veřejných služeb odstraněním stávajících digitálních překážek, snížením byrokracie a zvýšením kvality interakce mezi vnitrostátními orgány.

1.4.

EHSV zdůrazňuje, že zavedení jednotného portálu pro oblast celnictví přenese obchod se zbožím do nového digitálního věku prostřednictvím zjednodušení a automatizace. Obchod v EU všeobecně vzroste a Unie se stane konkurenceschopnější, celní orgány se zmodernizují a zúčastněné strany (celní orgány členských států, příslušné partnerské orgány, hospodářské subjekty a občané) obdrží řadu výsledků.

1.5.

EHSV je přesvědčen, že evropský jednotný portál by spolu s vnitrostátními portály neměl být pouze digitální branou pro procesy sběru a výměny údajů. Vzhledem k tomu, že se informační systémy a procesy vyvíjejí, musí také existovat v budoucnu možnost, jak již dohodly členské státy a Rada, postoupit ke složitějším automatizovaným výpočetním procesům, které budou použity pro velké množství zboží. To obchodníkovi umožní získat celkový přehled o transakci, která by proto měla být označena za „inteligentní“.

1.6.

EHSV je přesvědčen, že začlenění necelních formalit Unie do jednotného celního portálu EU pro výměnu certifikátů (EU CSW-CERTEX) bude vyžadovat novou IT infrastrukturu, která vytvoří vazby mezi vnitrostátními jednotnými portály pro oblast celnictví a necelními systémy Unie. Údaje, které se mají vyměňovat, musí být přesně stanoveny.

1.7.

EHSV doporučuje, aby Komise věnovala zvláštní pozornost kybernetické bezpečnosti systémů a portálů tím, že vytvoří bezpečnostní systémy s vysokými standardy, které budou chránit před útoky, jež by mohly narušit obchod se zbožím v EU a mít ničivé hospodářské dopady.

1.8.

EHSV souhlasí s tím, že účinné provádění programu jednotného portálu pro oblast celnictví a zabránění zpožděním bude vyžadovat zvláštní zaměření na členské státy, které se neúčastnily pilotního projektu jednotného celního portálu EU – společného veterinárního vstupního dokladu (EU CSW-CVED) z roku 2015 a které proto nevyvinuly vnitrostátní jednotné portály pro oblast celnictví přizpůsobené jednotnému portálu EU.

1.9.

Obdobný problém vyvstává u řady členských států, jež vyvinuly své vlastní iniciativy jednotného portálu na vnitrostátní úrovni, které jsou i nadále izolované a jsou charakterizovány různými možnostmi vycházejícími z úrovně stávající celní IT architektury, priorit a struktur nákladů.

1.10.

Z výše uvedených důvodů by EHSV doporučoval podrobnější harmonogram s cíli a opatřeními pro členské státy tak, aby sladily své vnitrostátní jednotné celní portály s evropským jednotným portálem.

1.11.

EHSV uznává složitost systému a skutečnost, že k jeho zavedení je nutná koordinace v rámci členských států i mezi nimi. Navrhuje vypracovat podrobnější harmonogram monitorování a předkládání zpráv o fungování a rozvoji jednotného portálu s cíli a opatřeními, která mají členské státy a vnitrostátní subjekty přijmout k zavedení systému.

1.12.

EHSV doporučuje, aby program ve své operační oblasti přispěl k posílení dodržování základních práv a ochrany údajů.

1.13.

EHSV považuje za zásadně důležité připravit a vyškolit zaměstnance, kteří se budou podílet na provozu informačních systémů, vnitrostátních jednotných portálů a evropského jednotného celního portálu. Stávající projekt by proto měl stanovit programy odborné přípravy a zlepšování dovedností pracovníků, které by měly být financovány z vnitrostátních nebo evropských zdrojů.

2.   Souvislosti/úvod

2.1.

V roce 2008 členské státy a Komise přijaly závazek podporovat elektronické celní prostředí v EU tím, že budou usilovat o vytvoření rámce služeb jednotného portálu. Benátské prohlášení z roku 2014 navrhovalo progresivní akční plán na zavedení jednotného portálu EU pro oblast celnictví a na vytvoření jeho právního rámce. Tento závazek byl znovu zdůrazněn ve sdělení Komise o rozvíjení celní unie EU a její správy z roku 2016, v němž byly oznámeny plány Komise prozkoumat funkční řešení pro vývoj a vytvoření jednotného portálu EU pro oblast celnictví. Tento přístup podpořily závěry Rady pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) ze dne 23. května 2017.

2.2.

Komise zahájila v roce 2015 pilotní projekt, a to jednotný celní portál EU – společný veterinární vstupní doklad (EU CSW-CVED). Tento projekt byl společně spravován GŘ TAXUD a GŘ SANTE s cílem umožnit celním orgánům automatizované ověřování, pokud jde o tři necelní regulační formality předkládané spolu s celním prohlášením jako doklad o splnění požadavků. Do tohoto pilotního projektu se původně zapojily na dobrovolné bázi celní správy pěti členských zemí. Jeho nástupce, jednotný celní portál EU pro výměnu certifikátů (EU CSW-CERTEX), rozšířil oblast působnosti regulačních požadavků a zavedl nové funkce, jako je například správa množství. Počet zúčastněných členských států vzrostl z pěti na devět a současně je pokrýváno více oblastí politik.

2.3.

V důsledku pandemie COVID-19 je zajištění silnějšího rámce celní unie a další usnadnění plnění celních formalit i necelních formalit Unie za účelem podpory hospodářského oživení důležitější než kdykoliv předtím. Zvyšující se míra digitalizace celních postupů i necelních regulačních formalit Unie, které se vztahují na mezinárodní obchod, proto otevírá členským státům nové příležitosti ke zlepšování digitální spolupráce.

3.   Shrnutí návrhu Komise

3.1.

Mezinárodní obchod Unie se řídí celními předpisy i necelními předpisy Unie. Orgány odpovědné za necelní regulační formality Unie („příslušné partnerské orgány“) a celní orgány často pracují izolovaně, což vede ke vzniku složitých a náročných oznamovacích povinností pro obchodníky a neefektivním postupům odbavení zboží náchylným k výskytu chyb a podvodů. S cílem řešit roztříštěnou interoperabilitu mezi celními a příslušnými partnerskými orgány při řízení postupů odbavení zboží a koordinovat činnost v této oblasti Komise a členské státy připravily v průběhu let celou řadu závazků, aby byly rozvíjeny iniciativy týkající se jednotného portálu pro odbavení zboží.

3.2.

Návrh Komise počítá s vytvořením jednotného portálu Evropské unie pro oblast celnictví, který poskytne integrovaný soubor interoperabilních elektronických služeb na úrovni Unie a jednotlivých států prostřednictvím jednotného celního portálu Evropské unie pro výměnu certifikátů. Ten podpoří interakci a výměnu informací mezi vnitrostátními jednotnými portály pro oblast celnictví a necelními systémy Unie uvedenými v příloze návrhu.

4.   Obecné připomínky

4.1.

Návrh nařízení je prvním a zásadním krokem ke zlepšení spolupráce mezi celními orgány prostřednictvím jednotné elektronické aplikace. Jedná se o komplexní návrh, který poskytuje širokou analýzu výsledků, akcí a opatření souvisejících s fungováním evropského jednotného celního portálu.

4.2.

Zavedení jednotného portálu umožní podnikům a obchodníkům elektronicky zasílat údaje, ať už jde o podpůrné dokumenty nebo necelní formality Unie, do elektronického portálu (vnitrostátního portálu) v každém členském státě, čímž se sníží riziko zdvojení a ušetří čas i transakční náklady. Jednotný portál umožní celním a jiným orgánům shromažďovat údaje předložené na základě harmonizovaného systému pro odbavení zboží. Zároveň bude mít EU přehled o produktech, které překračují a opouštějí její hranice, a také možnost kontrolovat množství zboží v souvislosti s kvótami a prevencí podvodů.

4.3.

Jak uvádí návrh Komise, provádění programu bude financováno z unijních a vnitrostátních zdrojů. Náklady spojené s vývojem, integrací a provozem jednotného portálu EU CSW-CERTEX ponese Unie, zatímco členské státy uhradí náklady vzniklé z vývoje, integrace a provozu svých vnitrostátních jednotných portálů a jejich propojení s EU CSW-CERTEX. Vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 způsobila finanční krizi ve všech členských státech EU, si EHSV přeje vědět, jak může Komise zajistit, aby členské státy tento požadavek splnily a poskytly prostředky vyčleněné na provádění programu ze svých vnitrostátních rozpočtů.

4.4.

Má-li být iniciativa jednotného portálu harmonizována a úspěšně zavedena, musí být její provedení členskými státy povinné. Úspěch jednotného celního portálu totiž závisí na jeho současném dodržení, harmonizaci a provádění všemi zeměmi. EHSV poukazuje na riziko, že některé členské státy nemusí v odhadovaném časovém rámci zavést jednotný portál v důsledku rozpočtových omezení (vyplývajících z krize způsobené onemocněním COVID-19) a dalších politických priorit. To může způsobit řadu problémů v rámci celní a obchodní politiky Unie, nemluvě o členských státech. EHSV se dotazuje Komise, zda jsou stanoveny sankce pro případ, že by některý členský stát neprovedl jednotný portál nebo překročil stanovený časový rámec.

4.5.

Opatření jednotného portálu musí jít ruku v ruce s modernizací celnictví a celních orgánů. Bylo by nesmírně užitečné, pokud by byla nejprve provedena studie, která by popsala stávající situaci na vstupních branách členských států, a bylo tak možné posoudit potřebu investic do modernizace služeb, které by tak mohly podpořit jednotný portál. Zároveň by mohlo být stanoveno orientační datum pro dokončení vnitrostátní části jednotného portálu.

4.6.

Komise ve svém návrhu nařízení uvádí, že každý členský stát určí orgán, který bude působit jako vnitrostátní koordinátor pro provádění a koordinaci opatření jednotného portálu. EHSV by rád věděl, zda je jmenování vnitrostátního koordinátora výlučnou odpovědností každého členského státu, nebo zda Komise vydá doporučení.

4.7.

V souvislosti se zajištěním ochrany údajů se EHSV domnívá, že doplňková činnost v oblasti ochrany shromážděných údajů spolu se všemi celními prohlášeními musí zohledňovat následující: — jaký veřejný orgán bude odpovědný za zajištění důvěrnosti a jak bude stanovena míra tolerance na každé úrovni, — jistotu, která bude poskytnuta obchodníkům prostřednictvím jednotného portálu, a podrobnosti o poskytnutých zárukách.

5.   Konkrétní připomínky

5.1.

EHSV je toho názoru, že současný návrh nařízení a bod, ve kterém odkazuje na subsidiaritu, lze považovat za příspěvek tohoto opatření, tj. vytvoření jednotného portálu, k evropskému HDP a zvýšení konkurenceschopnosti.

5.2.

EHSV dále považuje za zásadní vypracovat posouzení dopadů pro každý členský stát, ve kterém se zdůrazní přínosy provádění této politiky, aby se členské státy daly co nejrychleji přesvědčit k tomuto kroku. EHSV současně vyzývá Komisi, aby podala zprávu o dopadu pilotního projektu jednotného celního portálu v každém z členských států, který se pilotního projektu zúčastnil.

5.3.

Ve spojitosti se zprávou o posouzení dopadů, která je analyzována v návrhu nařízení, se EHSV domnívá, že balíček možností 1 + 6+8(ii) (2) je tím správným.

5.4.

EHSV zdůrazňuje, že Evropská komise by měla přijmout jednotné technické specifikace pro fungování vnitrostátního jednotného portálu, jak uvádí článek 2 návrhu nařízení.

5.5.

EHSV zdůrazňuje, že by Evropská komise měla přijmout jednotné technické specifikace pro fungování vnitrostátního jednotného portálu, jak stanoví ustanovení článku 8, aby se předešlo selháním v rámci celních prohlášení. EHSV má za to, že by bylo užitečné vytvořit jednotný standard.

5.6.

EHSV se domnívá, že pro úspěšné fungování jednotného celního portálu musí vnitrostátní portály fungovat hladce a musí mít řádně vyškolený personál. Vzhledem k tomu, že počet celníků (3) na 100 000 obyvatel kolísá od 7 do 70, v závislosti na členském státě, doporučuje EHSV doplnit minimální standardy pro provoz systému a pro požadovaný počet zaměstnanců.

5.7.

EHSV doporučuje doplnit do článku 1 návrhu nařízení větu „aniž jsou dotčena ustanovení obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) a ustanovení článku 6 tohoto nařízení“.

5.8.

EHSV konstatuje, že z právního i věcného hlediska by článek 3 mohl odkazovat na rozpor, ke kterému dochází v důsledku jeho odkazu na evropský portál pro oblast celnictví a současného zahrnutí necelních systémů Unie. Pro tyto oblasti by mohl být zaveden samostatný pododstavec, který by se jimi zabýval (a provedl nezbytné úpravy odkazů).

5.9.

EHSV žádá, aby bylo objasněno, zda bude pracovní program Evropské komise nařízení předcházet, nebo zda bude následovat až po vstupu nařízení v platnost. Pokud nejdříve vstoupí v platnost, jaký bude časový rámec pro přijetí akčního plánu?

5.10.

EHSV se domnívá, že odkaz na možnost zrušení pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci, uvedený v čl. 21 odst. 3 první větě, je příliš vágní, a žádá o objasnění, zda se zrušení týká jedné nebo všech kategorií uvedených v čl. 5 odst. 4, čl. 10 odst. 3 a čl. 13 odst. 4. Není rovněž jasné, zda se to týká jednoho aktu v rámci výše uvedených kategorií, nebo obecně možnosti přijímat akty v rámci jedné z těchto kategorií. EHSV poukazuje na to, že je třeba, aby spolunormotvůrci konzultovali postup pro jejich informování.

---

(1)  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Akční plán EU pro „eGovernment“ na období 2016–2020 – Urychlování digitální transformace veřejné správy, COM(2016) 179 final, 19. dubna 2016.

(2)  Možnost 1 ukládá povinnost používat portál EU CSW-CERTEX a zahrnuje regulační požadavky na úrovni EU, pro které jsou k dispozici všem členským státům na úrovni EU příslušné informace týkající se cel, přičemž je zajištěna funkce automatizované správy množství. Možnost 6 zřizuje jednotné portály na vnitrostátní úrovni s cílem poskytnout hospodářským subjektům harmonizovaná jednotná místa vstupu pro plnění celních a necelních formalit. Možnost 8(ii) vychází ze širšího využívání stávajícího systému registrace a identifikace hospodářských subjektů (EORI) pouze pro validaci. COM(2020) 673 final.

(3)  https://ufe-online.eu/wp-content/uploads/2020/04/2020-04-04.pdf.