12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/2

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 11. února 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Monomeles Protodikeio Lasithiou – Řecko) – M. V. a další v. Organismos Topikis Aftodioikisis (O.T.A.) „Dimos Agiou Nikolaou“

(Věc C-760/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Směrnice 1999/70/ES - Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS - Ustanovení 5 - Opatření, která mají předcházet zneužití vznikajícímu využitím po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou - Pracovní smlouvy na dobu určitou ve veřejném sektoru - Po sobě jdoucí smlouvy nebo první prodloužená smlouva - Rovnocenné právní opatření - Ústavou stanovený absolutní zákaz přeměny pracovních smluv na dobu určitou na smlouvy na dobu neurčitou - Povinnost konformního výkladu“)

(2021/C 128/02)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Monomeles Protodikeio Lasithiou

Účastníci původního řízení

Žalobci: M. V. a další

Žalovaný: Organismos Topikis Aftodioikisis (O.T.A.) „Dimos Agiou Nikolaou“

Výrok

Ustanovení 1 a ustanovení 5 bod 2 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládána v tom smyslu, že výraz „po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou“, který je v nich uveden, zahrnuje rovněž automatické prodlužování pracovních smluv na dobu určitou zaměstnanců v oblasti úklidových služeb územních samosprávných celků, k němuž došlo v souladu s výslovnými vnitrostátními ustanoveními a bez ohledu na skutečnost, že nebyla dodržena obecně stanovená písemná forma pro uzavírání po sobě jdoucích pracovních smluv.

Ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že pokud došlo ke zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou ve smyslu tohoto ustanovení, povinnost předkládajícího soudu zvolit v co největším možném rozsahu takový výklad a aplikaci všech relevantních ustanovení vnitrostátního práva, které umožní náležitě sankcionovat toto zneužití a odstranit následky porušení unijního práva, zahrnuje posouzení otázky, zda se pro účely tohoto konformního výkladu mohou případně použít stále platná ustanovení dřívější vnitrostátní právní úpravy, která umožňují přeměnu po sobě jdoucích pracovních smluv uzavřených na dobu určitou na pracovní smlouvu na dobu neurčitou, ačkoli vnitrostátní ustanovení ústavní povahy takovou přeměnu ve veřejném sektoru absolutně zakazují.

(1) Úř. věst. C 103, 18.3.2019.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/3

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 10. února 2021 – RFA International LP v. Evropská komise

(Věc C-56/19 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Dumping - Dovoz ferrosilicia pocházejícího z Ruska - Nařízení (ES) č. 1225/2009 - Článek 11 odst. 9 a 10 - Zamítnutí žádostí o vrácení již zaplacených antidumpingových cel - Početně určená vývozní cena - Posouzení zohlednění antidumpingových cel v cenách dalšího prodeje a v pozdějších kupních cenách v Evropské unii - Povinnost postupovat stejným způsobem jako při šetření, které vedlo k uložení antidumpingového cla - Změna okolností - Odečtení zaplacených antidumpingových cel - Nezvratné důkazy“)

(2021/C 128/03)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: RFA International LP (zástupci: B. Evtimov, advokát, M. Krestiyanova a E. Borovikov, advokáti, N. Tuominen, avocată, a D. O’Keeffe, solicitor)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: původně J.-F. Brakeland, A. Demeneix a P. Němečková, poté J.-F. Brakeland a P. Němečková, zmocněnci)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Společnosti RFA International LP se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 155, 6.5.2019.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/3

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 11. února 2021 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State, Grondwettelijk Hof – Belgie) – Katoen Natie Bulk Terminals NV, General Services Antwerp NV (C-407/19), Middlegate Europe NV (C-471/19) v. Belgische Staat C-407/19), Ministerraad (C-471/19)

(Spojené věci C-407/19 a C-471/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 45 SFEU - Volný pohyb pracovníků - Článek 49 SFEU - Svoboda usazování - Článek 56 SFEU - Volný pohyb služeb - Výkon přístavních činností - Přístavní dělníci - Přístup k povolání a nábor - Pravidla uznávání přístavních dělníků - Přístavní dělníci nezařazení na seznam pracovníků upravený vnitrostátními právními předpisy - Omezení délkou trvání pracovní smlouvy - Mobilita přístavních dělníků mezi přístavními oblastmi - Pracovníci zajišťující logistickou činnost - Bezpečnostní osvědčení - Naléhavé důvody obecného zájmu - Bezpečnost v přístavních oblastech - Ochrana zaměstnanců - Proporcionalita“)

(2021/C 128/04)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soudy

Raad van State, Grondwettelijk Hof

Účastníci původního řízení

Žalobci: Katoen Natie Bulk Terminals NV, General Services Antwerp NV (C-407/19), Middlegate Europe NV (C-471/19)

Žalovaní: Belgische Staat C-407/19), Ministerraad (C-471/19)

Za přítomnosti: Katoen Natie Bulk Terminals NV, General Services Antwerp NV, Koninklijk Verbond der Beheerders van Goederenstromen (KVBG) CVBA, MVH Logistics en Stuwadoring BV

Výrok

Články 49 a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě ukládající osobám nebo podnikům, které si přejí vykonávat v přístavní oblasti přístavní činnosti, včetně činností nesouvisejících s nakládkou a vykládkou lodí v úzkém slova smyslu, povinnost využívat pouze přístavní dělníky uznané v souladu s podmínkami a pravidly stanovenými touto právní úpravou, pokud se tyto podmínky a tato pravidla zakládají na objektivních, nediskriminačních a předem známých kritériích umožňujících přístavním dělníkům z jiných členských států doložit, že ve státě původu splňují požadavky rovnocenné požadavkům vztahujícím se na tuzemské přístavní dělníky, a pokud nezavádějí omezený seznam dělníků, které lze takto uznat.

Články 45, 49 a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které:

—	uznání přístavních dělníků přísluší správní komisi, která je paritně složena z členů jmenovaných organizacemi zaměstnavatelů a organizacemi zaměstnanců;

—

tato komise rovněž v závislosti na potřebě pracovní síly rozhoduje, zda uznaní dělníci mají či nemají být zařazeni na seznam přístavních pracovníků, přičemž u přístavních dělníků, kteří nejsou na tento seznam zařazeni, je doba jejich uznání omezena délkou trvání jejich pracovní smlouvy, takže pro každou novou smlouvu, kterou uzavírají, musí být zahájeno nové uznávací řízení;

—	není stanovena žádná maximální lhůta, v níž musí tato komise rozhodnout.

Články 45, 49 a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které se pracovník uzná za přístavního dělníka – s výjimkou případu, kdy může doložit splnění rovnocenných podmínek v jiném členském státě – pouze pokud prokáže, že:

—	je prohlášen za zdravotně způsobilého externí službou pro prevenci rizik a ochranu při práci, k níž je přidružena organizace, jejímiž členy jsou povinně všichni zaměstnavatelé působící v dané přístavní oblasti;

—	úspěšně absolvoval psychotechnické zkoušky před orgánem, který byl za tím účelem určen touto organizací zaměstnavatelů;

—	absolvoval třítýdenní přípravné kurzy pro získání dovedností v bezpečnosti práce a odborné kvalifikace a

—

úspěšně složil závěrečnou zkoušku z tohoto školení,

pokud úloha svěřená organizaci zaměstnavatelů a případně odborovým organizacím uznaných přístavních dělníků při jmenování orgánů pověřených provedením takových vyšetření, testů nebo zkoušek nemůže zpochybnit jejich transparentnost, objektivnost a nestrannost.

Články 45, 49 a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které si přístavní dělníci uznaní v souladu se zákonným režimem, který se na ně uplatňoval před vstupem této právní úpravy v platnost, zachovávají na základě této právní úpravy postavení uznaných přístavních dělníků a jsou zařazeni na seznam přístavních dělníků stanovený touto právní úpravou.

Články 45, 49 a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že převedení přístavního dělníka na seznam pracovníků jiné přístavní oblasti, než ve které byl uznán, podléhá podmínkám a pravidlům stanoveným kolektivní smlouvou, pokud se tyto podmínky a pravidla ukazují jako nezbytné a přiměřené ve vztahu k cíli spočívajícímu v zajištění bezpečnosti v každé přístavní oblasti, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Články 45, 49 a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že pracovníci logistiky musí mít „bezpečnostní osvědčení“, které je vydáváno proti předložení průkazu totožnosti a pracovní smlouvy a jehož pravidla vydávání a postup pro jeho získání stanoví kolektivní smlouva, pokud jsou podmínky pro vydání takového osvědčení nezbytné a přiměřené ve vztahu k cíli spočívajícímu v zaručení bezpečnosti v přístavních oblastech a pokud postup stanovený pro jeho získání neukládá nadměrnou a nepřiměřenou administrativní zátěž.

(1) Úř. věst. C 288, 26.8.2019.

Úř. věst. C 348, 14.10.2019.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/5

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 11. února 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Court of Appeal – Irsko) – trestní řízení proti K. M.

(Věc C-77/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Společná rybářská politika - Nařízení (ES) č. 1224/2009 - Kontrolní režim k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky - Používání zařízení, které umožňuje automatické třídění úlovků podle velikosti, na palubě rybářského plavidla - Článek 89 - Opatření k zajištění dodržování pravidel - Článek 90 - Trestní sankce - Zásada proporcionality“)

(2021/C 128/05)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Court of Appeal

Účastník původního trestního řízení

K. M.

Za přítomnosti: The Director of Public Prosecutions

Výrok

Články 89 a 90 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006, nahlížené ve světle zásady proporcionality zakotvené v čl. 49 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládány v tom smyslu, že s výhradou ověření, jejichž provedení přísluší předkládajícímu soudu, nebrání vnitrostátnímu ustanovení, které za účelem postihu porušení článku 32 nařízení Rady (ES) č. 850/98 ze dne 30. března 1998 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 227/2013 ze dne 13. března 2013, stanoví nejen uložení pokuty, ale také povinné zabavení úlovků a zakázaných lovných zařízení nebo lovných zařízení, která nejsou v souladu s právními předpisy, nalezených na palubě dotyčného plavidla.

(1) Úř. věst. C 137, 27.4.2020.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/6

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nederlandstalige ondernemingsrechtbank Brussel (Belgie) dne 26. října 2020 – Q, R, S v. United Airlines, Inc.

(Věc C-561/20)

(2021/C 128/07)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Nederlandstalige ondernemingsrechtbank Brussel

Účastníci původního řízení

Žalobci: Q, R, S

Žalovaná: United Airlines, Inc.

Předběžné otázky

Musí být čl. 3 odst. 1 písm. a) a článek 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (1) ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, tak, jak je vykládá Soudní dvůr, vykládány v tom smyslu, že cestující má vůči leteckému dopravci, který není dopravcem Společenství, nárok na náhradu škody, pokud do cílového místa určení dorazil v důsledku zpoždění na posledním dílčím úseku letu s místem odletu a příletu na území třetí země a bez mezipřistání na území členského státu se zpožděním v rozsahu tří hodin nebo více, a tento dílčí úsek letu je součástí letu s přestupem, který má jako první místo odletu letiště na území členského státu, jako jeden celek jej provádí tento letecký dopravce a cestujícím byl prostřednictvím jediné rezervace zarezervován u dopravce Společenství, který žádný úsek tohoto letu neprovozuje?

V případě kladné odpovědi na první otázku: Je nařízení č. 261/2004, je-li vykládáno ve smyslu první otázky, v rozporu s mezinárodním právem, zejména se zásadou, že každý stát má úplnou a výlučnou svrchovanost nad svým územím a svým vzdušným prostorem, protože podle tohoto výkladu má být unijní právo použito na situaci, která nastala na svrchovaném území třetí země?

(1) Úř. věst. 2004, L 46, s. 1.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/6

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Den Haag zittingsplaats Haarlem (Nizozemsko) dne 2. listopadu 2020 – F, A, G, H, I v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

(Věc C-579/20)

(2021/C 128/08)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Den Haag, pobočka Haarlem

Účastníci původního řízení

Žalobci: F, A, G, H, I

Žalovaný: Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

Předběžné otázky

Zaručuje čl. 15 písm. c) kvalifikační směrnice (1) ochranu pouze ve výjimečných situacích, kdy míra svévolného násilí charakterizující mezinárodní nebo vnitrostátní ozbrojený konflikt dosáhne takové vysoké úrovně, že existují závažné důvody se domnívat, že civilista bude v případě vrácení do dotyčné země nebo případně regionu vystaven z pouhého důvodu své přítomnosti na území dotyčné země nebo dotyčného regionu skutečně nebezpečí ohrožení ve smyslu tohoto ustanovení? A je třeba takovou výjimečnou situaci chápat jako „most extreme case of general violence“ ve smyslu rozsudku N. A. v. Spojené království (2)?

V případě záporné odpovědi na první část první otázky:

Musí být čl. 15 písm. c) kvalifikační směrnice vykládán v tom smyslu, že také nižší míra svévolného násilí, než je ta, která je v souvislosti s výše uvedenou výjimečnou situací relevantní, ve spojení s osobní a individuální situací žadatele, může vést k tomu, že existují závažné důvody se domnívat, že žadatel bude v případě návratu do dotyčné země nebo dotyčného regionu vystaven nebezpečí ohrožení ve smyslu této právní úpravy?

V případě kladné odpovědi na druhou otázku:

Je třeba v této souvislosti použít pohyblivou stupnici, která rozlišuje podle míry svévolného násilí a s ní souvisejícího stupně závažnosti individuální situace? A jaká osobní a individuální situace může hrát roli při posuzování orgánu rozhodujícího o žádosti o azyl a vnitrostátního soudu?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

Je slučitelné s článkem 15 kvalifikační směrnice, aby byla žadateli, který se nachází v situaci, ve které je míra svévolného násilí nižší, než je ta, která je ve výše uvedené výjimečné situaci relevantní, a jenž může prokázat, že je (mimo jiné) specificky dotčen z důvodu skutečností vlastních jeho osobní situaci, přiznána doplňková ochrana výlučně na základě čl. 15 písm. a) nebo b) této směrnice?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracované znění) (Úř. věst. 2011, L 337, s. 9).

(2) ESLP, 17. července 2008, CE:ECHR:2008:07l7JUDO02590407.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/7

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Den Haag, Sitzungsort Amsterdam (Nizozemsko) dne 24. listopadu 2020 – E. K. v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

(Věc C-624/20)

(2021/C 128/09)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Den Haag, Sitzungsort Amsterdam

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: E. K.

Žalovaný: Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

Předběžné otázky

1)	Jsou členské státy příslušné stanovit, zda je právo pobytu na základě článku 20 SFEU jako takové dočasné povahy či není dočasné povahy, nebo to musí být definováno unijním právem?

Použije-li se výklad podle unijního práva: Je při použití směrnice 2003/109/ES (1) nutno rozlišovat mezi různými závislými právy pobytu, která mají státní příslušníci třetích zemí podle unijního práva, mezi něž patří také závislé právo pobytu, které je přiznáno rodinnému příslušníkovi občana Unie podle směrnice 2004/38/ES, a právo pobytu na základě článku 20 SFEU?

3)	Je právo pobytu podle článku 20 SFEU, které svou povahou závisí na existenci vztahu závislosti mezi státním příslušníkem třetí země a občanem Unie a je proto konečné, dočasné povahy?

Je-li právo pobytu na základě článku 20 SFEU dočasné povahy: Musí být čl. 3 odst. 2 písm. e) směrnice [v tomto případě] vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu ustanovení, podle nějž jsou ze získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ve smyslu této směrnice vyloučena pouze povolení k pobytu stanovená vnitrostátním právem?

(1) Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/8

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Amsterdam (Nizozemsko) dne 7. prosince 2020 – Evropský zatýkací rozkaz vydaný proti X; další účastník řízení: Openbaar Ministerie

(Věc C-665/20)

(2021/C 128/11)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Amsterdam

Účastníci původního řízení

Evropský zatýkací rozkaz vydaný proti: X

Další účastník řízení: Openbaar Ministerie

Předběžné otázky

Musí být čl. 4 bod 5 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV (1) vykládán v tom smyslu, že vykonávající justiční orgán, pokud se členský stát rozhodne provést toto ustanovení do vnitrostátního práva, musí mít určitý prostor pro uvážení, pokud jde o otázku, zda je nutno výkon evropského zatýkacího rozkazu odmítnout?

2)	Musí být pojem „stejný čin“ uvedený v čl. 4 bodu 5 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV vykládán ve stejném smyslu jako v čl. 3 bodu 2 tohoto rámcového rozhodnutí, a pokud tomu tak není, jak má být vykládán tento pojem v prvním uvedeném ustanovení?

Musí být podmínka stanovená v čl. 4 bodě 5 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV, že „trest byl vykonán, […] nebo podle práva státu, který vynesl rozsudek, ho již nelze vykonat“, vykládána v tom smyslu, že se vztahuje na situaci, kdy byla vyžádaná osoba pravomocně odsouzena za stejný čin k trestu odnětí svobody, který byl částečně vykonán ve státě, který vynesl rozsudek, a který jí byl ve zbývající části orgánem tohoto státu, který není justičním orgánem, prominut v rámci všeobecné amnestie, která se vztahuje i na odsouzené, kteří se jako dožádaná osoba dopustili závažných trestných činů, a která nevychází z racionálních úvah politiky trestního práva?

(1) Rámcové Rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. 2002, L 190, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 34).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/9

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour constitutionnelle (Belgie) dne 10. prosince 2020 – Airbnb Ireland UC v. Région de Bruxelles-Capitale

(Věc C-674/20)

(2021/C 128/12)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour constitutionnelle

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Airbnb Ireland UC

Žalovaný: Région de Bruxelles-Capitale

Předběžné otázky

Musí být čl. 1 odst. 5 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) (1) vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní právní úprava, která ukládá poskytovatelům zprostředkovatelské služby, jejímž účelem je prostřednictvím elektronické platformy za úplatu zprostředkovat vztah mezi potenciálními nájemci a pronajímateli, ať již podnikateli či soukromými osobami, nabízejícími poskytnutí krátkodobého ubytování, sdělit na základě písemné žádosti daňové správy a pod hrozbou správní pokuty „údaje o provozovateli a údaje o ubytovacích zařízeních cestovního ruchu, jakož i počet přenocování a ubytovacích jednotek provozovaných v uplynulém roce“ s cílem identifikovat osoby povinné k regionální dani z ubytovacích zařízení cestovního ruchu a jejich zdanitelné příjmy, spadá do „daňové oblasti“, a je proto třeba mít za to, že je vyloučena z působnosti této směrnice?

V případě kladné odpovědi na první otázku, musí být články 1 až 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (2) vykládány v tom smyslu, že se tato směrnice vztahuje na takovou vnitrostátní právní úpravu, jako je právní úprava popsaná v první předběžné otázce? Musí být článek 56 Smlouvy o fungování Evropské unie případně vykládán tak, že se vztahuje na takovou právní úpravu?

3)	Musí být čl. 15 odst. 2 směrnice 2000/31/ES vykládán v tom smyslu, že se použije na takovou vnitrostátní právní úpravu, jako je právní úprava popsaná v první předběžné otázce, a že takovou právní úpravu umožňuje?

(1) Úř. věst. 2000, L 178, s. 1.

(2) Úř. věst. 2006, L 376, s. 36.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Grondwettelijk Hof (Belgie) dne 21. prosince 2020 – Orde van Vlaamse Balies, IG, Belgian Association of Tax Layers, CD, JU v. Vlámská vláda

(Věc C-694/20)

(2021/C 128/13)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Grondwettelijk Hof

Účastníci původního řízení

Žalobci: Orde van Vlaamse Balies, IG, Belgian Association of Tax Layers, CD, JU

Žalovaná: Vlámská vláda

Předběžná otázka

Porušuje čl. 1 bod 2 směrnice Rady (EU) 2018/822 (1) ze dne 25. května 2018, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat, právo na spravedlivý proces zaručené článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie a právo na respektování soukromého života zaručené článkem 7 Listiny základních práv Evropské unie v rozsahu, v němž nový čl. 8ab odst. 5 vložený do směrnice Rady 2011/16/EU (2) ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS stanoví, že pokud členský stát přijme nezbytná opatření, aby zprostředkovatele zprostil povinnosti podávat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, pokud by tato oznamovací povinnost představovala porušení zákonné povinnosti mlčenlivosti podle vnitrostátního práva tohoto členského státu, musí tento členský stát zprostředkovatelům uložit povinnost neprodleně informovat jakéhokoliv jiného zprostředkovatele, nebo pokud takový zprostředkovatel neexistuje, příslušného daňového poplatníka o jeho oznamovací povinnosti, jestliže má tato povinnost za následek, že advokát vystupující jako zprostředkovatel je povinen sdělit jinému zprostředkovateli, který není jeho mandantem, informace, které se v rámci výkonu podstatných činností svého povolání, totiž obhajoby nebo zastupování svého mandanta před soudem nebo poskytování právního poradenství, dozví také mimo právní spor?

(1) Úř. věst. 2018, L 139, s. 1

(2) Úř. věst. 2011, L 64, s. 1

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State (Nizozemsko) dne 23. prosince 2020 – Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid v. C a B

(Věc C-704/20)

(2021/C 128/14)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Raad van State

Účastníci původního řízení

Odvolatel: Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

Odpůrci: C a B

Předběžné otázky

Ukládá unijní právo, konkrétně čl. 15 odst. 2 směrnice o navracení (2008/115/ES) (1) a článek 9 směrnice o přijímání (2013/33/EU) (2) , ve spojení s článkem 6 Listiny základních práv Evropské unie (Úř. věst. 2007, C 303/01), povinnost provést i bez návrhu přezkum v tom smyslu, že soud musí z úřední povinnosti (ex officio) posoudit, zda jsou splněny všechny podmínky pro zajištění, včetně podmínek, jejichž nesplnění cizinec nenamítal, ačkoliv měl možnost?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. 2008, L 348, s. 98).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (přepracované znění) (Úř. věst. 2013, L 180, s. 96).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/11

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Centrale Raad van Beroep (Nizozemsko) dne 24. prosince 2020 – Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank, Y v. X, Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank

(Věc C-713/20)

(2021/C 128/16)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Centrale Raad van Beroep

Účastníci původního řízení

Žalobci v odvolacím řízení: Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank, Y

Žalovaní v odvolacím řízení: X, Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank

Předběžné otázky

Musí být čl. 11 odst. 3 písm. a) nařízení (ES) 883/2004 (1) vykládáno v tom smyslu, že se na zaměstnance, který bydlí v jednom členském státě a na základě smlouvy o agenturním zaměstnání pracuje na území jiného členského státu, v mezidobí mezi skončením pracovního poměru s ukončením přidělení a následným pokračováním i nadále vztahují právní předpisy posledně uvedeného členského státu, dokud tuto práci neukončí nejen dočasně?

2)	Jaké faktory jsou v takovýchto případech relevantní pro zjištění, zda se jedná o dočasné ukončení činnosti?

3)	Po uplynutí jakého období lze vycházet z toho, že zaměstnanec, který již nemá smluvní pracovní poměr, dočasně ukončil svou činnost ve státě zaměstnání, s výhradou konkrétních skutečností nasvědčujících opaku?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/12

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 29. prosince 2020 – Úpadkové řízení na majetek společnosti Galapagos S.A., za účasti DE, jako insolvenční správce, Galapagos BidCo. S.a.r.l., Hauck Aufhäuser Fund Services S.A. a Prime Capital S.A.

(Věc C-723/20)

(2021/C 128/17)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastníci původního řízení

Dlužnice: Galapagos S.A.

Další účastníci: DE, jako insolvenční správce společnosti Galapagos S.A., Galapagos BidCo. S.a.r.l., Hauck Aufhäuser Fund Services S.A., Prime Capital S.A.

Předběžné otázky

Musí být čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) 2015/848 (1) vykládán v tom smyslu, že společnost dlužníka, jejíž statutární sídlo se nachází v jednom členském státě, nemá místo, kde jsou soustředěny její hlavní zájmy, v druhém členském státě, v němž se nachází místo jejího ústředí, jak lze zjistit podle objektivních a třetími osobami zjistitelných faktorů, jestliže společnost dlužníka za okolností, jako jsou okolnosti původního řízení, přesunula toto místo ústředí z třetího členského státu do druhého členského státu, zatímco v třetím členském státě byl podán návrh na zahájení hlavního insolvenčního řízení na její majetek, o němž dosud nebylo rozhodnuto?

V případě záporné odpovědi na první otázku: Musí být čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) 2015/848 vykládán v tom smyslu,

že soudy členského státu, na jehož území má dlužník při podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení místo, kde jsou soustředěny jeho hlavní zájmy, zůstávají mezinárodně příslušné pro rozhodnutí o zahájení tohoto řízení, jestliže dlužník po podání návrhu, avšak před rozhodnutím o zahájení insolvenčního řízení přesunul místo, kde jsou soustředěny jeho hlavní zájmy, na území jiného členského státu, a

že tato trvající mezinárodní příslušnost soudů členského státu vylučuje příslušnost soudů jiného členského státu pro další návrhy na zahájení hlavního insolvenčního řízení, které jsou po přeložení místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, do jiného členského státu, doručeny k soudu tohoto jiného členského státu?

(1) Úř. věst. 2015, L 141 s. 19.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Judecătoria Miercurea Ciuc (Rumunsko) dne 4. ledna 2021 – Pricoforest SRL v. Inspectoratul de Stat pentru Controlul în Transportul Rutier (ISCTR)

(Věc C-13/21)

(2021/C 128/18)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Judecătoria Miercurea Ciuc

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Pricoforest SRL

Žalovaný: Inspectoratul de Stat pentru Controlul în Transportul Rutier (ISCTR)

Předběžné otázky

Musí být pojem „v okruhu do 100 km“ stanovený v čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 (1) vykládán v tom smyslu, že přímka nakreslená na mapě mezi místem obvyklého odstavení vozidla a místem určení musí být menší než 100 km, anebo v tom smyslu, že skutečná vzdálenost ujetá vozidlem musí být menší než 100 km?

Musí být ustanovení čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 vykládána v tom smyslu, že uskutečňování přeprav, které jsou stanoveny ve výše uvedeném ustanovení, včetně některých přeprav v rámci okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla, a jiných přeprav, které přesahují tento okruh, v období jednoho měsíce, v rámci vynětí situace uvedené v čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 561/2006 z uplatnění dotyčného nařízení prostřednictvím vnitrostátního ustanovení, předpokládá vynětí všech dotčených přeprav z uplatnění tohoto nařízení, anebo pouze přeprav, které jsou uskutečňovány v okruhu [do] 100 km, nebo žádných z nich?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Den Haag zittingsplaats Haarlem (Nizozemsko) dne 13. ledna 2021 – I, S v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

(Věc C-19/21)

(2021/C 128/20)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Den Haag zittingsplaats Haarlem

Účastníci původního řízení

Žalobci: I, S

Žalovaný: Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

Předběžné otázky

Musí být článek 27 dublinského nařízení (1), případně ve spojení s článkem 47 Listiny, vykládán v tom smyslu, že dožádaný členský stát je povinen poskytnout žadateli, který pobývá v dožadujícím členském státě, a který podle článku 8 (nebo článku 9 či 10) dublinského nařízení žádá o přemístění, nebo jeho rodinnému příslušníkovi ve smyslu článků 8, 9 nebo 10 dublinského nařízení, právo podat proti zamítnutí žádosti o převzetí účinný opravný prostředek k soudu?

V případě, že odpověď na první otázku bude záporná a článek 27 dublinského nařízení neposkytuje právní základ pro právo podat účinný opravný prostředek, musí být článek 47 Listiny – ve spojení se základním právem na celistvost rodiny a s ohledem na nejlepší zájmy dítěte (jejichž ochrana je zakotvena v článcích 8 až 10, jakož i v bodě 19 odůvodnění dublinského nařízení) – vykládán v tom smyslu, že dožádaný členský stát je povinen poskytnout žadateli, který pobývá v dožadujícím členském státě, a který podle článků 8 až 10 dublinského nařízení žádá o přemístění, nebo jeho rodinnému příslušníkovi ve smyslu článků 8 až 10 dublinského nařízení, právo podat proti zamítnutí žádosti o převzetí účinný opravný prostředek k soudu?

3)	V případě kladné odpovědi na první otázku nebo na druhou část druhé otázky: Jakým způsobem a který členský stát má žadateli nebo jeho rodinnému příslušníkovi oznámit zamítavé rozhodnutí dožádaného členského státu a právo podat proti němu opravný prostředek?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013 , kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. 2013, L 180, s. 31).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Gericht Erster Instanz Eupen (Belgie) dne 14. ledna 2021 – IO v. Wallonische Region

(Věc C-23/21)

(2021/C 128/21)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Gericht Erster Instanz Eupen

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: IO

Žalovaný: Wallonische Region

Předběžné otázky

Je taková vnitrostátní právní úprava, tak jak je uplatňována Valonským regionem, a to úprava, podle níž je užívání zahraničního služebního vozidla, bez opětovné povinné registrace, které podnik (s nebo bez právní subjektivity) usazený v jiném členském státě EU než v Belgii poskytne jednateli (nebo osobě samostatně výdělečně činné) s bydlištěm v Belgii, podmíněno tím, že tento jednatel (nebo osoba samostatně výdělečně činná) musí mít v dotčeném vozidle u sebe potvrzení tohoto podniku (s nebo bez právní subjektivity) nebo doklad o zakázce, (tj. potvrzení ve smyslu čl. 3 § 2 bodu 2 královského nařízení ze dne 20. července 2001), v rozporu s příslušnými ustanoveními unijního práva, a to zejména s článkem 49 (svoboda usazování) a článkem 56 (volný pohyb služeb) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU)?

Je podmínka pro užívání služebního vozidla, které je zaregistrováno v zahraničí, a které je poskytnuto k dispozici společníkovi a jednateli žijícímu v Belgii, že tento musí od tohoto podniku pobírat plat nebo příjem, slučitelná s příslušnými ustanoveními unijního práva, a to zejména s článkem 49 (svoboda usazování) a článkem 56 (volný pohyb služeb) SFEU?

Je taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava, která je výše popsána a uplatňována Valonským regionem, odůvodněna požadavky veřejné bezpečnosti nebo jiných ochranných opatření a je dodržování této vnitrostátní právní úpravy, která je vykládána tak, že kogentně stanoví, že je nutno u sebe mít jak doklad o zakázce, tak i potvrzení o poskytnutí vozidla k dispozici, nezbytné pro dosažení sledovaného cíle, nebo by bylo možno tohoto cíle dosáhnout rovněž jinak a méně striktními a formalistickými prostředky?

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Ravensburg (Německo) dne 22. ledna 2021 – VK v. BMW Bank GmbH

(Věc C-38/21)

(2021/C 128/23)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Ravensburg

Účastníci původního řízení

Žalobce: VK

Žalovaná: BMW Bank GmbH

Předběžné otázky

K fikci zákonnosti podle čl. 247 § 6 odst. 2 třetí věty a § 12 odst. 1 třetí věty EGBGB

Jsou čl. 247 § 6 odst. 2 třetí věta a čl. 247 § 12 odst. 1 třetí věta EGBGB, v rozsahu, ve kterém prohlašují, že smluvní ustanovení odporující požadavkům stanoveným v čl. 10 odst. 2 písm. p) směrnice 2008/48/ES (1) splňují požadavky čl. 247 § 6 odst. 2 první a druhé věty EGBGB a požadavky čl. 247 § 12 odst. 1 druhé věty bodu 2 písm. b) EGBGB, v rozporu s čl. 10 odst. 2 písm. p) a čl. 14 odst. 1 směrnice 2008/48/ES?

Pokud ano:

Vyplývá z unijního práva, zejména z čl. 10 odst. 2 písm. p) a čl. 14 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, že čl. 247 § 6 odst. 2 třetí věta a čl. 247 § 12 odst. 1 třetí věta EGBGB se nepoužijí v rozsahu, ve kterém prohlašují, že smluvní ustanovení odporující požadavkům stanoveným v čl. 10 odst. 2 písm. p) směrnice 2008/48/ES splňují požadavky čl. 247 § 6 odst. 2 první a druhé věty EGBGB a požadavky čl. 247 § 12 odst. 1 druhé věty bodu 2 písm. b) EGBGB?

V případě záporné odpovědi na otázku II. 1. b):

K povinným informacím podle čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48/ES

a)	Je třeba čl. 10 odst. 2 písm. p) směrnice 2008/48/ES vykládat v tom smyslu, že částka úroku splatná za den, která musí být uvedena v úvěrové smlouvě, musí být vypočtena ze smluvní výpůjční úrokové sazby uvedené ve smlouvě?

Je třeba čl. 10 odst. 2 písm. l) směrnice 2008/48/ES vykládat v tom smyslu, že úroková sazba použitelná v případě opožděných plateb platná při uzavření úvěrové smlouvy musí být sdělena jako absolutní číslo, přinejmenším ale musí být jako absolutní číslo uvedena platná referenční úroková sazba [v tomto případě základní úroková sazba podle § 247 BGB (Bürgerliches Gesetzbuch, občanský zákoník)], ze které se navýšením (v tomto případě o pět procentních bodů podle § 288 odst. 1 druhé věty BGB) vypočte platná úroková sazba použitelná v případě opožděných plateb, a musí být spotřebitel informován o referenční úrokové sazbě (základní úrokové sazbě) a její variabilitě?

Je třeba čl. 10 odst. 2 písm. t) směrnice 2008/48/ES vykládat v tom smyslu, že v textu úvěrové smlouvy musejí být sděleny podstatné formální předpoklady pro přístup k mimosoudnímu urovnávání stížností a prostředků nápravy?

V případě kladné odpovědi na alespoň jednu z výše uvedených otázek II. 2. a) až c):

d)	Je třeba čl. 14 odst. 1 druhou větu písm. b) směrnice 2008/48/ES vykládat v tom smyslu, že lhůta pro odstoupení od smlouvy začíná běžet pouze tehdy, pokud byly informace podle čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48/ES poskytnuty v úplné a správné podobě? Pokud ne:

e)	Jaká kritéria jsou relevantní pro počátek běhu lhůty pro odstoupení od smlouvy navzdory neúplným nebo nesprávným informacím? V případě kladné odpovědi na výše uvedené otázky II. 1. a) a/nebo alespoň jednu z otázek II. 2. a) až c):

K zániku práva na odstoupení od smlouvy podle čl. 14 odst. 1 první věty směrnice 2008/48/ES:

a)	Podléhá právo na odstoupení od smlouvy podle čl. 14 odst. 1 první věty směrnice 2008/48/ES zániku? Pokud ano:

b)	Jedná se u zániku práva o časové omezení práva na odstoupení od smlouvy, které musí být upraveno v zákoně přijatém parlamentem? Pokud ne:

c)	Předpokládá uznání zániku práva ze subjektivního hlediska, že spotřebitel věděl o existenci svého práva na odstoupení od smlouvy nebo je přinejmenším za svou nevědomost odpovědný ve smyslu hrubé nedbalosti? Pokud ne:

d)	Brání možnost věřitele poskytnout dlužníkovi dodatečně informace podle čl. 14 odst. 1 druhé věty písm. b) směrnice 2008/48/ES, a tím vyvolat běh lhůty pro odstoupení od smlouvy, použití pravidel o zániku práva na základě dobré víry? Pokud ne:

e)	Je to slučitelné s ustálenými zásadami mezinárodního práva, jimiž je německý soud vázán podle Grundgesetz (základní zákon, dále jen „GG“)? Pokud ano:

f)	Jak má německý orgán aplikující právo vyřešit konflikt mezi závaznými normami mezinárodního práva a požadavky Soudního dvora Evropské unie?

K uznání zneužívajícího výkonu práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy podle čl. 14 odst. 1 první věty směrnice 2008/48/ES:

a)	Může být výkon práva na odstoupení od smlouvy podle čl. 14 odst. 1 první věty směrnice 2008/48/ES zneužívající? Pokud ano:

b)	Jedná se v případě uznání zneužívajícího výkonu práva na odstoupení od smlouvy o omezení práva na odstoupení od smlouvy, které musí být upraveno v zákoně přijatém parlamentem? Pokud ne:

c)	Předpokládá uznání zneužívajícího výkonu práva na odstoupení od smlouvy ze subjektivního hlediska, že spotřebitel věděl o existenci svého práva na odstoupení od smlouvy nebo je přinejmenším za svou nevědomost odpovědný ve smyslu hrubé nedbalosti? Pokud ne:

d)	Brání možnost věřitele poskytnout dlužníkovi dodatečně informace podle čl. 14 odst. 1 druhé věty písm. b) směrnice 2008/48/ES, a tím vyvolat běh lhůty pro odstoupení od smlouvy, uznání zneužívajícího výkonu práva na odstoupení od smlouvy na základě dobré víry? Pokud ne:

e)	Je to slučitelné s ustálenými zásadami mezinárodního práva, jimiž je německý soud vázán podle GG? Pokud ano:

f)	Jak má německý orgán aplikující právo vyřešit konflikt mezi závaznými normami mezinárodního práva a požadavky Soudního dvora Evropské unie?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Den Haag, zittingsplaats 's-Hertogenbosch (Nizozemsko) dne 26. ledna 2021 – X v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

(Věc C-39/21)

(2021/C 128/24)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Den Haag, zittingsplaats 's-Hertogenbosch

Účastníci původního řízení

Žalobce: X

Žalovaný: Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

Předběžné otázky

Mohou členské státy s ohledem na článek 47 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s jejími články 6 a 53 a v souvislosti s čl. 15 odst. 2 písm. b) směrnice o navracení (1), čl. 9 odst. 3 směrnice o přijímání (2), jakož i s čl. 28 odst. 4 nařízení Dublin (3) koncipovat soudního řízení, v němž může být napadeno zajištění pro účely vyhoštění uložené státními orgány, tak, aby soudu bylo zakázáno přezkoumat z úřední povinnosti všechny aspekty legality zajištění, tyto posoudit a v případě, že z úřední povinnosti zjistí, že je toto zajištění protiprávní, takové protiprávní zajištění neprodleně ukončit a nařídit okamžité propuštění cizince? Bude-li Soudní dvůr Evropské unie považovat takovéto vnitrostátní ustanovení za neslučitelné s právem Unie, znamená to pak také, že, pokud cizinec u soudu požádá o své propuštění, je tento soud vždy povinen i bez návrhu aktivně a důkladně přezkoumat a posoudit všechny relevantní skutečnosti a aspekty zajištění?

2.	Bude odpověď na první otázku s ohledem na čl. 24 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 3 bodem 9 směrnice o navracení, článkem 21 směrnice o přijímání a článkem 6 nařízení Dublin odlišná, jestliže je cizinec zajištěný státními orgány nezletilý?

Vyplývá z práva na účinnou právní ochranu, jak jej zaručuje článek 47 Listiny ve spojení s jejími články 6 a 53 a v souvislosti s čl. 15 odst. 2 písm. b) směrnice o navracení čl. 9 odst. 3 směrnice o přijímání a čl. 28 odst. 4 nařízení Dublin, že soud každého stupně, jestliže cizinec u tohoto soudu navrhne zrušení zajištění pro účely vyhoštění a své propuštění, musí každé rozhodnutí o tomto návrhu opatřit dostatečným obsahovým odůvodněním, když byl opravný prostředek v ostatním podán tak, jak je to v tomto členském státě stanoveno? Považuje-li Soudní dvůr vnitrostátní právní praxi, podle níž se soud ve druhém a tedy posledním stupni může omezit na to, že přijme rozhodnutí bez jakéhokoliv obsahového odůvodnění, s ohledem na způsob, jakým je tento opravný prostředek v tomto členském státě v ostatním koncipován, za neslučitelné s unijním právem, znamená to pak, že vzhledem k citlivé situaci cizince, zásadnímu významu v řízeních podle cizineckého práva a zjištění, že tato řízení – ohledně právní ochrany odchylně od všech jiných správních řízení – stanoví stejné nízké procesní záruky pro cizince jako řízení o zajištění, musí být takováto pravomoc soudu rozhodujícího ve druhém a tedy posledním stupni v azylových věcech a řádných věcech týkajících se cizinců také považována za neslučitelnou s unijním právem? Musí být s ohledem na čl. 24 odst. 2 Listiny odpověď na tyto otázky odlišná, jestliže je cizinec, který napadl rozhodnutí podle cizineckého práva přijatá státními orgány, nezletilý?

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013 , kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (přepracované znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013 , kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (přepracované znění) ( Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 96).

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013 , kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 31).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Ustavno sodišče Republike Slovenije (Slovinsko) dne 28. ledna 2021 – Banka Slovenije v. Državni zbor Republike Slovenije

(Věc C-45/21)

(2021/C 128/25)

Jednací jazyk: slovinština

Předkládající soud

Ustavno sodišče Republike Slovenije

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Banka Slovenije

Další účastník řízení: Državni zbor Republike Slovenije

Předběžné otázky

Musí být článek 123 Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 21 Protokolu č. 4 vykládány v tom smyslu, že zakazují národní centrální bance, která je členem Evropského systému centrálních bank, nést odpovědnost za škodu, která má být uhrazena z jejích vlastních zdrojů, vůči bývalým držitelům zrušených finančních nástrojů, jejichž zrušení bylo touto bankou rozhodnuto při výkonu její pravomoci, která jí byla svěřena zákonem, přijímat mimořádná opatření ve veřejném zájmu za účelem zabránění ohrožení stability finančního systému v případě, že se v rámci následných soudních řízení ukáže, že v rámci těchto zrušení finančních nástrojů nebyla dodržena zásada, podle níž se žádný držitel finančního nástroje nesmí kvůli mimořádnému opatření ocitnout v horší situaci, než v jaké by se ocitl, kdyby toto opatření nebylo přijato, pokud byla v této souvislosti národní centrální banka odpovědná: (1) za škodu, kterou bylo možné předvídat na základě skutečností a okolností, které existovaly v době rozhodnutí centrální banky a o kterých centrální banka věděla nebo si jich měla být vědoma, a (2) za škodu způsobenou jednáním osob, které jednaly při výkonu těchto pravomocí centrální banky z pověření centrální banky, ale které v této souvislosti s ohledem na skutečnosti a okolnosti, o nichž věděly nebo měly vědět v souladu s přijatými pravomocemi, nejednaly s péčí odborné a obezřetné osoby?

Musí být článek 123 Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 21 Protokolu č. 4 vykládány v tom smyslu, že zakazují národní centrální bance, která je členem Evropského systému centrálních bank, vyplácet ze svých vlastních zdrojů zvláštní peněžní náhradu části bývalých držitelů zrušených finančních nástrojů (podle kritéria majetkové situace) z důvodu zrušení nástrojů, o nichž výše uvedená banka rozhodla při výkonu své pravomoci, která jí byla svěřena zákonem, přijímat mimořádná opatření ve veřejném zájmu za účelem zabránění ohrožení stability finančního systému, pokud je v této souvislosti k oprávnění získat náhradu dostačující to, že byl finanční nástroj zrušen, aniž by byla relevantní otázka, zda byla či nebyla porušena zásada, podle které se žádný držitel finančního nástroje nesmí z důvodu mimořádného opatření nacházet v horší situaci než je situace, ve které by se nacházel, kdyby toto opatření nebylo přijato?

Musí být článek 130 Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 7 Protokolu č. 4 o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby byla národní centrální bance uložena povinnost zaplatit náhradu škody, která vznikla v důsledku výkonu jejích zákonných pravomocí, a to v takové výši, která by mohla ohrozit schopnost národní centrální banky účinně plnit své povinnosti? Jsou pro účely učinění závěru, že byla porušena zásada finanční nezávislosti národní centrální banky, relevantní zákonné podmínky, za nichž je založena výše uvedená odpovědnost?

Musí být články 53 až 62 směrnice 2013/36/EU (1) nebo články 44 až 52 směrnice 2006/48/ES (2), které chrání důvěrnost důvěrných informací obdržených nebo vzniklých v rámci obezřetnostního dohledu nad bankami, vykládány v tom smyslu, že tyto dvě směrnice rovněž chrání důvěrnost informací, které byly obdrženy nebo vznikly v souvislosti s prováděním opatření, jejichž cílem byla záchrana bank za účelem zajištění finanční stability systému, a to v době, kdy rizika pro solventnost a likviditu bank nebylo možné eliminovat obvyklými opatřeními obezřetnostního dohledu, avšak tato opatření byla považována za reorganizační opatření podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí (Úř. věst. L 125, 5.5.2001) (3)?

V případě kladné odpovědi na otázku uvedenou v písmenu d), musí být články 53 až 62 směrnice 2013/36/EU nebo články 44 až 52 směrnice 2006/48/ES o ochraně důvěrných informací obdržených nebo vzniklých v rámci obezřetnostního dohledu vykládány v tom smyslu, že pro účely ochrany, kterou poskytují, je následná směrnice 2013/36/EU relevantní i v případě, že se jedná o důvěrné informace obdržené nebo vzniklé během období uplatňování směrnice 2006/48/ES, pokud by tyto informace byly zveřejněny během období uplatňování směrnice 2013/36/EU?

V případě kladné odpovědi na otázku uvedenou v písmenu d), musí být čl. 53 odst. 1 první pododstavec směrnice 2013/36/EU (a čl. 44 odst. 1 první pododstavec směrnice 2006/48/ES, v závislosti na odpovědi na předchozí otázku) vykládán v tom smyslu, že informace, které má národní centrální banka k dispozici jakožto orgán dohledu a které byly zveřejněny v určitém okamžiku následujícím po okamžiku, kdy vznikly, nebo informace, které by mohly představovat profesní tajemství, ale které jsou z doby před pěti nebo více lety, a u nichž se proto v zásadě na základě plynutí času má za to, že představují historické informace, a ztratily tak svou důvěrnou povahu, již nejsou důvěrnými informacemi, na které se vztahuje povinnost dodržování profesního tajemství? Závisí v případě historických informací z doby před pěti nebo více lety zachování statusu důvěrnosti na otázce, zda lze důvěrnost údajů odůvodnit na základě jiných důvodů, než je obchodní situace bank podléhajících dohledu nebo jiných podniků?

V případě kladné odpovědi na otázku uvedenou v písmenu d), musí být čl. 53 odst. 1 třetí pododstavec směrnice 2013/36/EU [a čl. 44 odst. 1 třetí pododstavec směrnice 2006/48/ES, v závislosti na odpovědi na otázku uvedenou v písmenu e)] vykládán v tom smyslu, že umožňuje, aby důvěrné dokumenty, které se netýkají třetích osob usilujících o záchranu úvěrové instituce, a které jsou právně relevantní pro účely rozhodnutí soudu v rámci civilního řízení o náhradě škody zahájeného proti orgánu obezřetnostního dohledu, byly automaticky zpřístupněny, a to ještě před zahájením soudního řízení a všem potenciálním žalobcům a jejich zmocněncům, aniž by bylo zahájeno konkrétní řízení za účelem rozhodnutí o legitimitě zpřístupnění každého jednotlivého dokumentu každému jednotlivému oprávněnému subjektu a aniž by byly zváženy příslušné zájmy v každém konkrétním případě, a to i v případě, kdy se jedná o informace týkající se úvěrových institucí, které se nenachází v úpadku nebo nucené likvidaci, ale které naopak obdržely státní podporu v řízení, v němž byly zrušeny finanční nástroje akcionářů a podřízených věřitelů úvěrových institucí?

V případě kladné odpovědi na otázku uvedenou v písmenu d), musí být čl. 53 odst. 1 druhý pododstavec směrnice 2013/36/EU [a čl. 44 odst. 1 druhý pododstavec směrnice 2006/48/ES, v závislosti na odpovědi na otázku uvedenou v písmenu e)] vykládán v tom smyslu, že umožňuje zpřístupnit na internetu všechny důvěrné dokumenty nebo shrnutí těchto dokumentů, které se netýkají třetích osob usilujících o záchranu úvěrové instituce, a které jsou právně relevantní pro účely rozhodnutí soudu v rámci civilního řízení o náhradě škody zahájeného proti orgánu obezřetnostního dohledu, v případě, kdy se jedná o informace týkající se úvěrových institucí, které se nenachází v úpadku nebo nucené likvidaci, ale které naopak obdržely státní podporu v řízení, v němž byly zrušeny finanční nástroje akcionářů a podřízených věřitelů úvěrových institucí, pokud je však vyžadováno, aby v rámci předmětného zveřejnění na internetu byly všechny důvěrné informace skryty?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338)

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění) (Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1)

(3) Úř. věst. 2001, L 125, s. 15.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tallinna Halduskohus (Estonsko) dne 28. ledna 2021 – Aktsiaselts M.V.WOOL v. Põllumajandus- ja Toiduamet

(Věc C-51/21)

(2021/C 128/26)

Jednací jazyk: estonština

Předkládající soud

Tallinna Halduskohus

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Aktsiaselts M.V.WOOL

Žalovaný: Põllumajandus- ja Toiduamet (dříve Veterinaar- ja Toiduamet)

Předběžné otázky

Musí být druhé mikrobiologické kritérium „nepřítomnost ve 25 g výrobku“ uvedené v čl. 3 odst. 1 a v bodě 1.2 tabulky v kapitole 1 přílohy I nařízení č. 2073/2005 (1) s přihlédnutím k tomuto nařízení a k ochraně veřejného zdraví, jakož i k cílům sledovaným nařízeními č. 178/2002 (2) a č. 882/2004 (3) vykládáno v tom smyslu, že pokud provozovatel potravinářského podniku nebyl schopen příslušnému orgánu dostatečně prokázat, že potraviny určené k přímé spotřebě, které podporují růst L. monocytogenes, kromě těch, jež jsou určené pro kojence a pro zvláštní léčebné účely, nepřekračují po dobu údržnosti limit 100 KTJ/g, platí pak mikrobiologické kritérium „nepřítomnost ve 25 g výrobku“ v každém případě i pro výrobky uvedené na trh během doby údržnosti?

V případě záporné odpovědi na první otázku: Musí být druhé mikrobiologické kritérium „nepřítomnost ve 25 g výrobku“ uvedené v čl. 3 odst. 1 a v bodě 1.2 tabulky v kapitole 1 přílohy I nařízení č. 2073/2005 s přihlédnutím k tomuto nařízení a k ochraně veřejného zdraví, jakož i k cílům sledovaným nařízeními č. 178/2002 a č. 882/2004 vykládáno v tom smyslu, že nezávisle na tom, zda je provozovatel potravinářského podniku schopen příslušnému orgánu dostatečně prokázat, že potravina po dobu údržnosti nepřekračuje limit 100 KTJ/g, platí pak pro tuto potravinu dvě alternativní mikrobiologická kritéria, a to 1) kritérium „nepřítomnost ve 25 g výrobku“, dokud je potravina pod kontrolou provozovatele potravinářského podniku, a 2) kritérium „100 KTJ/g“ poté, co se potravina dostala mimo kontrolu provozovatele potravinářského podniku?

(1) Nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 ze dne 15. listopadu 2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny (Úř. věst. 2005, L 338, s. 1).

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. 2002, L 31, s. 1).

(3) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (Úř. věst. 2004, L 165, s. 1).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/23

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Varchoven administrativen sad (Bulharsko) dne 28. ledna 2021 – Direktor na Agencija „Mitnici“ v. „IMPERIAL TOBACCO BULGARIA“ EOOD

(Věc C-55/21)

(2021/C 128/29)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Varchoven administrativen sad

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Direktor na Agencija „Mitnici“

Odpůrkyně:„IMPERIAL TOBACCO BULGARIA“ EOOD

Předběžné otázky

Musí být článek 11 směrnice Rady 2008/118/ES (1) ze dne 16. prosince 2008 a čl. 17 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2011/64/EU (2) ze dne 21. června 2011 vykládány v tom smyslu, že členským státům ukládají povinnost přijmout ustanovení upravující vrácení spotřební daně včetně spotřební daně z tabákových výrobků, které byly propuštěny ke spotřebě a zničeny pod dohledem celního úřadu?

2.	V případě kladné odpovědi na první otázku, mohou se dotčené osoby dovolávat přímého účinku ustanovení směrnic a zásad unijního práva, pokud členský stát nesplnil svoji povinnost přijmout takováto ustanovení?

3.	V případě kladné odpovědi na první dvě otázky, opravňuje přímý účinek uvedených ustanovení za skutkových okolností projednávané věci k vrácení odvedené spotřební daně pouze na základě žádosti a bez dalších formálních požadavků?

(1) Směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (Úř. věst. L 9, 14.1.2009, s. 12).

(2) Směrnice Rady 2011/64/EU ze dne 21. června 2011 o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků (Úř. věst. L 176, 5.7.2011, s. 24).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/24

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Mokestinių ginčų komisija prie Lietuvos Respublikos vyriausybės (Litva) dne 29. ledna 2021 – „ARVI“ ir ko UAB v. Valstybinė mokesčių inspekcija prie Lietuvos Respublikos finansų ministerijos

(Věc C-56/21)

(2021/C 128/30)

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Mokestinių ginčų komisija prie Lietuvos Respublikos vyriausybės

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka:„ARVI“ ir ko UAB

Odpůrkyně: Valstybinė mokesčių inspekcija prie Lietuvos Respublikos finansų ministerijos

Předběžné otázky

Je vnitrostátní právní úprava, podle níž může mít plátce DPH možnost volby v otázce uplatnění DPH, pokud jde o nemovitost osvobozenou od DPH, pouze tehdy, pokud se nemovitost převádí osobě povinné k dani, která je v okamžiku uzavření transakce registrována jako plátce DPH, slučitelná s výkladem článků 135 a 137 směrnice (1) a se zásadami daňové neutrality a efektivity?

V případě kladné odpovědi na první otázku, je výklad ustanovení vnitrostátního práva, podle kterého dodavatel nemovitosti musí opravit odpočet DPH zatěžující pořízení převedené nemovitosti, jestliže se rozhodl na dodání nemovitosti uplatnit DPH a takové rozhodnutí není podle vnitrostátních požadavků možné kvůli jediné podmínce, a to že pořizovatel nemá postavení registrovaného plátce DPH, slučitelný s ustanoveními směrnice o nároku dodavatele na odpočet DPH a o opravě odpočtu a se zásadami neutrality DPH a efektivity?

Je správní praxe, podle níž je dodavatel nemovitosti za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, povinen opravit odpočet daně zaplacené na vstupu z pořízení/výstavby nemovitosti, jelikož plnění spočívající v prodeji této nemovitosti je považováno za dodání nemovitosti osvobozené od daně z důvodu neexistence možnosti volby v otázce uplatnění DPH (pořizovatel neměl v okamžiku uzavření transakce identifikační číslo pro DPH), ačkoliv v okamžiku uzavření transakce pořizovatel nemovitosti o registraci coby plátce DPH požádal a jako plátce DPH byl registrován jeden měsíc po uzavření transakce, slučitelná s ustanoveními směrnice o nároku dodavatele na odpočet DPH a o opravě odpočtu a se zásadou neutrality DPH? Je v takovém případě třeba zjistit, zda pořizovatel nemovitosti, který se zaregistroval jako plátce DPH po uskutečnění transakce, nabytou nemovitost skutečně používal v rámci činností podléhajících DPH a že neexistují žádné důkazy o daňovém úniku či zneužití?

(1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour administrative d'appel de Versailles (Francie) dne 2. února 2021 – JP v. Ministre de la Transition écologique, Premier ministre

(Věc C-61/21)

(2021/C 128/31)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour administrative d'appel de Versailles

Účastníci původního řízení

Žalobce: JP

Žalovaní: Ministre de la Transition écologique, Premier ministre

Předběžné otázky

Musí být použitelná pravidla práva Evropské unie vyplývající z ustanovení čl. 13 odst. 1 a čl. 23 odst. 1 směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu (1) vykládána tak, že v případě dostatečně závažného porušení povinností, které z těchto pravidel vyplývají, ze strany členského státu Evropské unie přiznávají jednotlivcům právo obdržet od dotčeného členského státu náhradu újmy na zdraví, která je v přímé a nepochybné příčinné souvislosti se zhoršením kvality ovzduší?

2)	Za předpokladu, že výše uvedená ustanovení skutečně mohou založit takový nárok na náhradu újmy na zdraví, jakým podmínkám podléhá vznik tohoto nároku, zejména s ohledem na datum, ke kterému musí být posouzeno nesplnění povinnosti přičitatelné dotčenému členskému státu?

(1) Úř. věst. 2008, L 152, s. 1.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/25

Kasační opravný prostředek podaný dne 2. února 2021 SGL Carbon SE proti rozsudku Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) vydanému dne 16. prosince 2020 ve věci T-639/18, SGL Carbon SE v. Komise

(Věc C-65/21 P)

(2021/C 128/32)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: SGL Carbon SE (zástupci: P. Sellar, advocaat, K. Van Maldegem, advokát, M. Grunchard, advokátka)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Španělské království a Evropská agentura pro chemické látky

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek;

—	vrátil věc Tribunálu k posouzení; a

—	rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z tvrzení, že rozhodnutí Tribunálu, že argument navrhovatelky, že se Komise dopustila zjevného pochybení, nutně neznamená také argument, podle kterého Komise porušila povinnost řádné péče, je z právního hlediska nesprávné.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál právně nesprávně použil údajný nedostatek právní jasnosti bodu 4.1.3.5.5 přílohy I nařízení č. 1272/2008 (1) jako důvod pro odmítnutí právního argumentu, který navrhovatelka skutečně uplatnila.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že se Tribunál nemohl dovolávat zjištění, že právní rámec je složitý, aby omluvil, že Komise nezohlednila nedostatek rozpustnosti CTPHT (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní). V dřívějších souvisejících řízeních (věc T-689/13 DEP, Bilbaina de Alquitranes SA a další v. Evropská komise) rozhodl totiž Tribunál naopak. Bez jakéhokoli vysvětlení pro opačné rozhodnutí je odůvodnění Tribunálu nedostatečné a rozporuplné.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál nesprávně použil běžný test náležité péče. Tím, že dospěl k závěru, že Komise jednala jako jakýkoli jiný řádný, náležitě pečlivý správní orgán, použil nesprávný a nepřiměřený srovnávací bod k posouzení náležité péče a běžnosti jednání Komise.

Pátý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nedostatečného a rozporného odůvodnění Tribunálu v rozsahu, v němž shledal, aniž uvedl jakékoli důkazy, a opřel se pouze o stanovisko generálního advokáta, že Komise mohla mít potíže s opravou svého zjevně nesprávného posouzení, čímž naznačil, že přístup Komise mohl být omluven.

Šestý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z tvrzení nesprávného právního posouzení Tribunálu, když dospěl k závěru, že pochybení Komise lze omluvit odkazem na zásadu obezřetnosti, protože podle ustálené judikatury se této zásady nelze dovolávat během klasifikace látky.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/26

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 3. února 2021 – Iveco Orecchia SpA v. APAM Esercizio SpA

(Věc C-68/21)

(2021/C 128/33)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Iveco Orecchia SpA

Žalovaná: APAM Esercizio SpA

Předběžné otázky

Je s unijním právem – a zejména s ustanoveními směrnice 2007/46/ES (1) (uvedenými v článcích 10, 19 a 28 uvedené směrnice Společenství), jakož i zásadami rovného zacházení a nestrannosti, plné konkurenceschopnosti a řádné správy – slučitelné, že prostřednictvím zvláštního odkazu na dodávky náhradních dílů pro autobusy určené pro veřejnou dopravu na základě veřejné zakázky může zadavatel přijmout náhradní díly určené pro konkrétní vozidlo, které vyrobil jiný výrobce než výrobce vozidla, tudíž neschválené společně s vozidlem, které spadají do jednoho z typů konstrukčních částí, na které se vztahují technické předpisy uvedené v příloze IV výše uvedené směrnice (Soupis požadavků pro ES schválení typu vozidla), a nabídnuté v zadávacím řízení bez přiložení certifikátu schválení typu a bez jakýchkoli informací o skutečném schválení typu, a naopak na základě předpokladu, že schválení typu není nezbytné, protože stačí pouze prohlášení o rovnocennosti se schváleným originálem poskytnuté uchazečem?

Je s unijním právem – a zejména s čl. 3 bodem 27 směrnice 2007/46/ES – slučitelné, že ve vztahu k dodávkám náhradních dílů pro autobusy určené pro veřejnou dopravu na základě veřejné zakázky je umožněno, aby se soutěžitel sám označil za „výrobce“ konkrétního neoriginálního náhradního dílu určeného pro konkrétní vozidlo, zejména pokud spadá do některého z typů konstrukčních částí, na které se vztahují technické předpisy uvedené v příloze IV (Soupis požadavků pro ES schválení typu vozidla) směrnice 2007/46/ES, nebo musí uvedený soutěžitel naopak prokázat – pro každý z takto nabízených náhradních dílů a pro potvrzení jejich rovnocennosti s technickými specifikacemi zadávacího řízení – že je osobou odpovědnou vůči schvalovacímu orgánu za všechny aspekty schvalovacího procesu, jakož i za shodnost výroby a příslušnou úroveň kvality, a že přímo realizuje alespoň některé fáze výroby konstrukční části podléhající schválení typu, přičemž pokud tomu tak je, jakým způsobem musí být tento důkaz poskytnut?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Úř. věst. 2007, L 263, s. 1).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/27

Žaloba podaná dne 3. února 2021 – Evropská komise v. Řecká republika

(Věc C-70/21)

(2021/C 128/34)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: M. Konstantinidis, M. Noll-Ehlers)

Žalovaná: Řecká republika

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

konstatoval, že:

—	Řecká republika tím, že systematicky a neustále překračovala mezní hodnoty koncentrace částic PM10, pokud jde o denní maximální hodnotu od roku 2005 v zóně/aglomeraci EL0004 v Soluni, nesplnila povinnost, která pro ni vyplývá z ustanovení článku 13 ve spojení s přílohou XI směrnice 2008/50 (1);

—

Řecká republika tím, že nepřijala od 11. června 2010 opatření nezbytná k tomu, aby byly dodržovány mezní hodnoty PM10 v zóně/aglomeraci EL0004 v Soluni, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 23 odst. 1 směrnice 2008/50 (ve spojení s přílohou XV, částí A, této směrnice) a přesněji nesplnila povinnost, která pro ni vyplývá z čl. 23 odst. 1 druhého pododstavce uvedené směrnice na přijetí vhodných opatření, aby bylo období překročení mezních hodnot co možná nejkratší.

b)	uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Prvním žalobním důvodem Komise zdůrazňuje, že směrnice 2008/50 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu vyžaduje, aby členské státy omezily expozici občanů jemným částicím zvaným suspendované částice (PM10). Komise tvrdí, že od roku 2005, tedy data, kdy se dodržování mezních denních a ročních hodnot PM10 stalo povinným (původně na základě čl. 5 odst. 1 směrnice 1999/30, poté na základě článku 13 směrnice 2008/50), Řecká republika na základě ročních zpráv o kvalitě ovzduší, které předává, nezajistila soudržné dodržování maximálních denních hodnot v aglomeraci EL0004 v Soluni.

Druhým žalobním důvodem Komise uvádí, že směrnice 2008/50 ukládá členským státům v případě překročení mezních hodnot povinnost jasně a urgentně schválit plány kvality ovzduší, které obsahují náležitá opatření, aby bylo období překročení mezních hodnot co možná nejkratší. Komise tvrdí, že Řecká republika nevypracovala náležitý plán kvality ovzduší pro aglomeraci EL0004 v Soluni v rozporu s čl. 23 odst. 1 směrnice 2008/50.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu (Úř. věst. 2008, L 152, s. 1).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/28

Kasační opravný prostředek podaný dne 3. února 2021 Química del Nalón SA, dříve Industrial Química del Nalón SA proti rozsudku Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) vydanému dne 16. prosince 2020 ve věci T-635/18, Industrial Química del Nalón SA v. Komise

(Věc C-73/21 P)

(2021/C 128/35)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Química del Nalón SA, dříve Industrial Química del Nalón SA (zástupci: P. Sellar, advocaat, K. Van Maldegem, advokát, M. Grunchard, advokátka)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Španělské království a Evropská agentura pro chemické látky

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek;

—	vrátil věc Tribunálu k posouzení; a

—	rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/29

Kasační opravný prostředek podaný dne 4. února 2021 Deza a.s. proti rozsudku Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) vydanému dne 16. prosince 2020 ve věci T-638/18, Deza a.s. v. Komise

(Věc C-74/21 P)

(2021/C 128/36)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Deza a.s. (zástupci: P. Sellar, advocaat, K. Van Maldegem, advokát, M. Grunchard, advokátka)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Španělské království a Evropská agentura pro chemické látky

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek;

—	vrátil věc Tribunálu k posouzení; a

—	rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/30

Kasační opravný prostředek podaný dne 3. února 2021 Bilbaína de Alquitranes, SA proti rozsudku Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) vydanému dne 16. prosince 2020 ve věci T-645/18, Bilbaína de Alquitranes, SA v. Komise

(Věc C-75/21 P)

(2021/C 128/37)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Bilbaína de Alquitranes, SA (zástupci: P. Sellar, advocaat, K. Van Maldegem, advokát, M. Grunchard, advokátka)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Španělské království a Evropská agentura pro chemické látky

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek;

—	vrátil věc Tribunálu k posouzení; a

—	rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/32

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. února 2021 – XC v. Komise

(Věc T-488/18) (1)

(„Veřejná služba - Přijímání - Otevřené výběrové řízení EPSO/AD/338/17 - Rozhodnutí výběrové komise nepřipustit žalobce do další fáze výběrového řízení - Zásada zákazu diskriminace z důvodu zdravotního postižení - Přístup k dokumentům - Zamítnutí žádosti o přístup k otázkám položeným během zkoušek - Důvěrnost práce výběrové komise - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Otevřené výběrové řízení EPSO/AD/356/18 - Rezervní seznam - Žaloba na neplatnost - Neexistence právního zájmu na podání žaloby - Nepřípustnost - Odpovědnost“)

(2021/C 128/38)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: XC (zástupce: C. Bottino, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Spina a L. Vernier, zmocněnci, ve spolupráci s A. Dal Ferrem, advokátem)

Předmět věci

Zaprvé návrh na základě článku 270 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí výběrové komise v otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/338/17 ze dne 4. prosince 2017 o nepřipuštění žalobce do další fáze výběrového řízení a zadruhé návrh zakládající se na článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2018) 3969 ze dne 19. června 2018 ve věci přístupu k dokumentům, zatřetí návrh na základě článku 270 SFEU a znějící na zrušení rezervního seznamu otevřeného výběrového řízení EPSO/AD/356/18, zveřejněného dne 22. května 2019, a začtvrté návrh na základě článku 270 SFEU a znějící na náhradu různých újem, které žalobce údajně utrpěl.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	XC se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 270, 12.8.2019.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/33

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. února 2021 – Santini a další v. Parlament

(Spojené věci T-345/19, T-346/19, T-364/19 až T-366/19, T-372/19 až T-375/19 a T-385/19) (1)

(„Institucionální právo - Jednotný status poslance Evropského parlamentu - Poslanci Evropského parlamentu zvolení v italských okrscích - Přijetí rozhodnutí Ufficio di Presidenza della Camera dei deputati (úřad předsednictví Poslanecké sněmovny, Itálie) č. 14/2018 o důchodech - Změna výše důchodů italských národních poslanců - Odpovídající změna výše důchodů některých bývalých poslanců Evropského parlamentu zvolených v Itálii provedená Evropským parlamentem - Pravomoc autora aktu - Povinnost uvést odůvodnění - Nabyté nároky - Právní jistota - Legitimní očekávání - Právo na vlastnictví - Přiměřenost - Rovné zacházení - Mimosmluvní odpovědnost - Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům“)

(2021/C 128/39)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobci: Giacomo Santini (Trento, Itálie) a dalších 9 žalobců, jejichž jména jsou uvedena v příloze rozsudku (zástupce: M. Paniz, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupkyně: S. Seyr a S. Alves, zmocněnkyně)

Předmět věci

Zaprvé návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení oznámení ze dne 11. dubna 2019 a v případě žalobce ve věci T-375/19 oznámení ze dne 8. května 2019, vyhotovených v případě každého ze žalobců Parlamentem a týkající se úpravy výše důchodů, které žalobci pobírají, v návaznosti na nabytí účinnosti dne 1. ledna 2019 rozhodnutí Ufficio di Presidenza della Camera dei deputati č. 14/2018, a zadruhé návrh podaný na základě článku 268 SFEU a znějící na získání náhrady škody, kterou žalobci údajně utrpěli v důsledku těchto aktů.

Výrok rozsudku

1)	Žaloby se zamítají.

2)	Giacomo Santini a další žalobci, jejichž jména jsou uvedena v příloze, ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropským parlamentem.

(1) Úř. věst. C 263, 5.8.2019.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/33

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. února 2021 – Forte v. Parlament

(Věc T-519/19) (1)

(„Institucionální právo - Jednotný status poslance Evropského parlamentu - Poslanci Evropského parlamentu zvolení v italských okrscích - Přijetí rozhodnutí Ufficio di Presidenza della Camera dei deputati (úřad předsednictví Poslanecké sněmovny, Itálie) č. 14/2018 o důchodech - Změna výše důchodů italských národních poslanců - Odpovídající změna výše důchodů některých bývalých poslanců Evropského parlamentu zvolených v Itálii provedená Evropským parlamentem - Povinnost uvést odůvodnění - Nabyté nároky - Právní jistota - Legitimní očekávání - Právo na vlastnictví - Přiměřenost - Rovné zacházení“)

(2021/C 128/40)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Mario Forte (Neapol, Itálie) (zástupci: C. Forte a G. Forte, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupkyně: S. Seyr a S. Alves, zmocněnkyně)

Předmna ět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení oznámení Evropského parlamentu ze dne 11. června 2019, které se týkalo změny výše důchodu, jenž žalobce pobírá, v návaznosti na nabytí účinnosti rozhodnutí Ufficio di Presidenza della Camera dei deputati č. 14/2018 dne 1. ledna 2019.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Mario Forte ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropským parlamentem.

(1) Úř. věst. C 305, 9.9.2019.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/34

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. února 2021 – Sophia Group v. Parlament

(Věc T-578/19) (1)

(„Veřejné zakázky na služby - Výzva k podání nabídky - Poskytování asistenčních služeb pro budovy - Odmítnutí nabídky uchazeče - Zadání zakázky jinému uchazeči - Kritéria pro výběr - Kritéria pro zadání - Hospodářsky nejvýhodnější nabídka - Používání značek a certifikátů v rámci formulace kritérií pro zadání - Povinnost uvést odůvodnění“)

(2021/C 128/41)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Sophia Group (Saint-Josse-ten-Noode, Belgie) (zástupci: Y. Schneider a C.-H. de la Vallée Poussin, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupci: L. Tapper Brandberg a B. Simon, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 30. července 2019 o zadání části 1 zakázky na „poskytování služeb Buildings HelpDesk“ (zadávací řízení 06A0010/2019/M011) jinému uchazeči.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Sophia Group se ukládá náhrada nákladů řízení, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.

(1) Úř. věst. C 363, 28.10.2019.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/35

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. února 2021 – Herlyn a Beck v. EUIPO – Brillux (B.home)

(Věc T-821/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie B.home - Starší mezinárodní slovní ochranná známka B-Wohnen - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2021/C 128/42)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobci: Sonja Herlyn (Grünwald, Německo) a Christian Beck (Grünwald) (zástupce: H. Hofmann, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: M. Fischer, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Brillux GmbH & Co. KG (Münster, Německo) (zástupkyně: R. Schiffer, advokátka)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 24. září 2019 (věc R 373/2019-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Brillux na straně jedné a S. Herlyn a Ch. Beckem na straně druhé.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Sonji Herlyn a Christianu Beckovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 27, 27. 1. 2020.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/35

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. února 2021 – El Corte Inglés v. EUIPO – MKR Design (PANTHÉ)

(Věc T-117/20) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie PANTHÉ - Starší národní slovní a obrazová ochranná známka PANTHER a starší obrazová ochranná známka Evropské unie P PANTHER - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Neexistence nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001] - Důkaz o řádném užívání starší ochranné známky“)

(2021/C 128/43)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: El Corte Inglés, SA (Madrid, Španělsko) (zástupce: J. L. Rivas Zurdo, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: L. Rampini, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: MKR Design Srl (Milán, Itálie) (zástupce: G. Dragotti, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. prosince 2019 (věc R 378/2019-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi El Corte Inglés a MKR Design.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti El Corte Inglés, SA, se ukládá náhrada nákladů řízení

(1) Úř. věst. C 129, 20.4.2020.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/36

Žaloba podaná dne 29. prosince 2020 – Stockdale v. Rada a další

(Věc T-776/20)

(2021/C 128/44)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Robert Stockdale (Bristol, Spojené království) (zástupkyně: N. de Montigny, advokátka)

Žalovaní: Rada Evropské unie, Evropská komise, Evropská služba pro vnější činnost, Zvláštní zástupce Evropské unie v Bosně a Hercegovině

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí o propuštění;

—

pokud jde o práva vyplývající ze soukromoprávní smlouvy:

—	změnil smluvní vztah na pracovní smlouvu na dobu neurčitou;

—	rozhodl, že žalobce byl diskriminován, pokud jde o uplatněný důvod propuštění, a uložil z toho důvodu žalovaným povinnost zaplatit 10 000 eur jako náhradu psychologické újmy posouzené ex aequo et bono;

—	rozhodl, že žalovaní nesplnili své smluvní povinnosti a zejména svou povinnost dodržet výpovědní lhůtu platnou při skončení smlouvy na dobu neurčitou;

—	rozhodl, že žalobce byl vystaven protiprávnímu nerovného zacházení a v důsledku toho uložil žalovaným jej znovu přijmout nebo podpůrně zaplatit mu náhradu škody posouzenou na základě ztráty příjmů, kterých bych dosáhl, kdyby jeho pracovní smlouva trvala do stanoveného data;

—	v důsledku toho uložil žalovaným povinnost zaplatit mu náhradu újmu z důvodu neoprávněného propuštění (unfair dismissal), kterou je třeba stanovit k pozdějšímu okamžiku a která byla předběžně stanovena ex aequo et bono na částku 393 850,08 eur;

—	uložil žalovaným povinnost zaplatit úroky z výše uvedených částek;

—

pokud jde další práva, která vycházejí z diskriminačního zacházení se žalobcem ve srovnání s ostatními zaměstnanci Evropské unie:

—

určil, že žalobce měl být přijat jako dočasný zaměstnanec jednoho ze tří žalovaných a určil, první tři žalovaní zacházeli se žalobcem diskriminačním způsobem, co se týče jeho odměny, nároků na důchod a souvisejících výhod, jakož i co se týče záruky dalšího pracovního uplatnění, aniž to bylo objektivně odůvodněno;

—	uložit prvním třem žalovaným nahradit mu újmu způsobenou ztrátou odměny, důchodu, příspěvků a výhod, k níž došlo na základě výše uvedených porušení unijního práva uvedených v této žalobě;

—	uložil jim zaplatit úroky z těchto částek;

—

stanovil účastníkům řízení lhůtu pro stanovení uvedené náhrady, která by měla zohledňovat platovou třídu a platový stupeň, do nichž měl být žalobce při přijetí zařazen, průměrný růst odměn, jeho služební postup a příspěvky, které měl pobírat na základě těchto smluv jako dočasný zaměstnanec; a srovnal získaný výsledek s odměnou, kterou žalobce skutečně obdržel;

—	uložil žalovaným náhradu nákladů řízení;

podpůrně

—	uložil orgánům nahradit žalobci újmu z důvodu mimosmluvní odpovědnosti vyplývající z porušení jeho základních práv, která je ex aequo et bono předběžně odhadnuta na 400 000 eur.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející ze smluvní a mimosmluvní odpovědnosti žalovaných z následujících důvodů:

—	porušení hmotněprávních ustanovení použitelných na smlouvu žalobce;

—	diskriminační účinek rozhodnutí o propuštění na základě národnosti a nerovného zacházení v rámci řízení o propuštění, jak britského občana v Evropské unii, jakož i porušení práva být vyslechnut;

—	zneužití práva spočívající v opakovaném uzavírání smluv na dobu určitou a porušení zásady proporcionality, jakož i porušení zásady rovného zacházení a nediskriminace;

—	právní nejistota a porušení práva na řádnou správu, porušení Evropského kodexu řádné správní praxe a porušení práva na volný pohyb pracovníků.

Druhý žalobní důvod vycházející z protiprávnosti rozhodnutí o propuštění žalobce. Tento žalobní důvod se skládá ze dvou výtek.

—

První výtka vycházející z porušení práva použitelného na jeho pracovní smlouvu (kvalifikace smlouvy, pravidla v oblasti propouštění, nerovné zacházení vůči ostatním britským zaměstnancům pracujícím pro Unii atd.) Podpůrně žalobce uvádí, že měly být použity zásady, které jsou stanoveny evropskými právními nástroji a které by vedly ke stejným výsledkům.

—	Druhá výtka vycházející z diskriminace mezi pracovníky v orgánech, zejména pokud jde o práva přiznaná dočasným zaměstnancům (s ohledem na nevyplacení různých příspěvků, příspěvky do penzijního fondu, náhradu výdajů, atd.).

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z mimosmluvní odpovědnosti orgánů Evropské unie, který žalobce vznáší, pokud by jeho návrhová žádání v souvislosti se smluvní odpovědností žalovaných byla posouzena jako nepřípustná nebo neodůvodněná.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/38

Žaloba podaná dne 17. ledna 2021 – VI v. Komise

(Věc T-20/21)

(2021/C 128/45)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: VI (zástupci: G. Pandey, D. Rovetta a V. Villante, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) ze dne 7. října 2020, které žalobce obdržel dne 7. října 2020, jež zamítlo stížnost žalobkyně podanou dne 27. května 2020, včetně zamítnutí jejího návrhu na náhradu 50 000 eur;

—	zrušil rozhodnutí EPSO/ výběrové komise ze dne 27. února 2020, kterým se zamítá návrh žalobkyně na přezkum rozhodnutí výběrové komise, že nebyla připuštěna do další fáze výběrového řízení;

—	zrušil rozhodnutí EPSO/ výběrové komise ze dne 26. června 2019, že nezařadí žalobkyni na rezervní seznam pro účely výběrového řízení EPSO/AD/363/18 (AD7) – Administrátoři v celní oblasti;

—	zrušil oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/363/18 – Administrátoři (AD 7) – Administrátoři v celní oblasti, zveřejněné dne 11. října 2018 (1) a v plném rozsahu zrušil rezervní seznam a jména uchazečů na něm uvedená v důsledku výše uvedeného výběrového řízení;

—	uložil žalované náhradu škody ve výši 70 000 eur za újmu způsobenou výše uvedenými protiprávními napadenými rozhodnutími;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.

První žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení profesních zkušeností žalobkyně – nepřezkoumání stížnosti podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu – zneužití diskreční pravomoci výběrové komise a porušení článku 27 služebního řádu z důvodu zjevně nevhodného výběru člena výběrové komise na pohovor se žalobkyní – nesprávné posouzení odpovědí poskytnutých žalobkyní – porušení povinnosti provést srovnávací a objektivní posouzení uchazečů a porušení zásad rovného zacházení a rovných příležitostí.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení odpovědí poskytnutých žalobkyní na otázky položené členem výběrové komise – porušení přílohy I a přílohy II bodu 2 oznámení o výběrovém řízení – zjevně nesprávné posouzení odpovědí poskytnutých žalobkyní.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění podle článku 296 SFEU.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z absence stability ve složení výběrové komise během ústní zkoušky výběrového řízení – nedostatek koordinačních opatření k zajištění soudržného a objektivního hodnocení, rovných příležitostí a rovného zacházení s uchazeči.

5.	Pátý žalobní důvod vycházející z porušení článku 1, 2, 3 a 4 nařízení č. 1 z roku 1958 (2) – porušení článků 1d a 28 služebního řádu, jakož i čl. 1 odst. 1 písm. f) jeho přílohy III – porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace.

(1) Úř. věst. 2018, C 368A, s. 1.

(2) Nařízení č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst., série I 1952-1958, s. 59), naposledy pozměněné nařízením Rady (EU) č. 517/2013 ze dne 13. května 2013 , kterým se v důsledku přistoupení Chorvatské republiky upravují některá nařízení a rozhodnutí v oblasti volného pohybu zboží, volného pohybu osob, práva obchodních společností, politiky hospodářské soutěže, zemědělství, bezpečnosti potravin, veterinární a rostlinolékařské politiky, dopravní politiky, energetiky, daní, statistiky, transevropských sítí, soudnictví a základních práv, svobody, bezpečnosti a práva, životního prostředí, celní unie, vnějších vztahů, zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky a orgánů (Úř. věst. 2013 L 158, s. 1).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/39

Žaloba podaná dne 14. ledna 2021 – Equinoccio-Compañía de Comercio Exterior v. Komise

(Věc T-22/21)

(2021/C 128/46)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Equinoccio-Compañía de Comercio Exterior, SL (Madrid, Španělsko) (zástupci: D. Luff a R. Sciaudone, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil dopis Evropské komise ze dne 4. listopadu 2020 (Ref. Ares (2020) 6365704) týkající se likvidace finanční záruky, kterou uplatnilo turecké ministerstvo vědy, průmyslu a technologie – Generální ředitelství pro EU a zahraniční věci – Ředitelství pro finanční programy EU,

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.

První žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti řádné péče, nestrannosti a rovnosti zbraní, jakož i článku 78 finančního nařízení. (1)

—

Žalobkyně tvrdí, že Komise neověřila rozhodnutí o likvidaci záruky uplatněné Tureckem. Komise totiž požádala turecké orgány, aby rozhodnutí ověřili sami. Tento postup je v rozporu s článkem 78 finančního nařízení ve spojení s články 80, 81 a 82 nařízení v přenesené pravomoci. (2) Podle těchto ustanovení by schvalující úředníci Unie měli osobně ověřit dokumenty.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění

—

Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí neposkytuje dostatečné informace k tomu, aby bylo možné posoudit, zda je akt dostatečně odůvodněn nebo zda obsahuje pochybení, v jehož důsledku by bylo možné napadnout jeho platnost před unijním soudem, a zároveň k tomu, aby tentýž soud mohl provést přezkum legality tohoto aktu.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení práva být vyslechnut

—	Žalobkyně tvrdí, že se neúčastnila správního řízení, které vedla Komise k přijetí závěru, zda vydat nebo nevydat evropské delegaci v Ankaře pokyn na podepsání likvidace záruky.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality

—	Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu proporcionality tím, že nevyvážila žádost zadavatele a částky, které měly být vyplaceny žalobkyni.

Pátý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení podmínek likvidace záruky

—	Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí vychází ze zjevně nesprávného posouzení podmínek, které všechny souvisí s údajným porušením smlouvy o poskytování služeb a které jsou použitelné pro likvidaci záruky.

(1) Nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. 2012, L 298, s. 1).

(2) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie (Úř. věst. 2012, L 362, s. 1).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/40

Žaloba podaná dne 21. ledna 2021 – L’Oréal v. EUIPO – Debonair Trading Internacional (SO COUTURE)

(Věc T-30/21)

(2021/C 128/47)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: L’Oréal (Clichy, Francie) (zástupci: M. Treis a E. Strobel, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Debonair Trading Internacional Lda (Funchal, Portugalsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie SO COUTURE – Přihláška č. 12 194 015

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 3. listopadu 2020, ve věci R 158/2016-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO a jakémukoli dalšímu účastníku řízení náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 při globálním posouzení a posouzení nebezpečí záměny.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/41

Žaloba podaná dne 21. ledna 2021 – PZ v. Komise

(Věc T-49/21)

(2021/C 128/48)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: PZ (zástupci: S. Rodrigues a A. Champetier, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil hodnotící zprávu za období od 1. ledna do 31. prosince 2019, která byla žalobci doručena dne 19. února 2020;

—	bude-li to třeba, společně s tím zrušil rozhodnutí ze dne 23. října 2020 (doručené žalobci dne 30. října 2020), které zamítá žalobcovu stížnost ze dne 26. června 2020 a

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce čtyři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti poskytnout odůvodnění ze strany žalované.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení jeho práva být vyslechnut.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nedostatku nezávislosti hodnotitele.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/41

Žaloba podaná dne 25. ledna 2021 – ClientEarth v. Komise

(Věc T-52/21)

(2021/C 128/49)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: ClientEarth AISBL (Brusel, Belgie) (zástupce: O. Brouwer, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil implicitní rozhodnutí žalované ze dne 16. listopadu 2020 o odmítnutí poskytnout přístup k určitým požadovaným dokumentům týkajícím se kontroly rybolovu podle nařízení (ES) č. 1049/2001 (1) a nařízení (ES) č. 1367/2006 (2),

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně jeden žalobní důvod vycházející z toho, že žalovaná tím, že neposkytla žalobkyni výslovné rozhodnutí týkající se její žádosti o přístup ve lhůtách pro vyřizování potvrzujících žádostí stanovených v čl. 8 odst. 1 a 2 nařízení č. 1049/2001, implicitně odmítla poskytnout přístup ve smyslu čl. 8 odst. 3 uvedeného nařízení. Tvrdí, že toto implicitní rozhodnutí o odmítnutí je neodůvodněné, a mělo by proto být zrušeno, protože Komise porušila svoji povinnost uvést odůvodnění podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1049/2001, čl. 41 odst. 2 třetí odrážky Listiny základních práv Evropské unie a článku 296 SFEU.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43).

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/42

Žaloba podaná dne 5. února 2021 – Mendes de Almeida v. Rada

(Věc T-75/21)

(2021/C 128/50)

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ana Carla Mendes de Almeida (Sobreda, Portugalsko) (zástupci: R. Leandro Vasconcelos a M. Marques de Carvalho, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Rady 2020/1117 ze dne 27. července 2020 o jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce v rozsahu, v němž je evropským žalobcem Úřadu evropského veřejného žalobce jako dočasný zaměstnanec zařazený do platové třídy AD 13 na neobnovitelné funkční období tří let ode dne 29. července 2020 jmenován José Eduardo Moreira Alves d’Oliveira Guerra, kandidát navržený Portugalskem;

—	uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod, vycházející z porušení pravidel upravujících jmenování evropských žalobců a zaručujících zásadu nezávislosti Úřadu evropského veřejného žalobce. Žalobkyně tvrdí, že skutečnost, že portugalská vláda dopisem zaslaným Radě Evropské unie dne 29. listopadu 2019 zpochybnila pořadí kandidátů vypracované výběrovou komisí podle čl. 14 odst. 3 nařízení (EU) 2017/1939, přičemž tyto kandidáty navrhla sama vláda, s uvedením jiného jí upřednostňovaného kandidáta, a jeho schválení Radou, zpochybňuje systematiku procesu jmenování evropských žalobců, jehož cílem je zaručit nezávislost Úřadu evropského veřejného žalobce a evropských žalobců. Legitimitu evropských žalobců určují unijní orgány podílející se na procesu jmenování, především Rada Evropské unie, ale také Evropský parlament, a nikoli účast vlád jednotlivých států. Uvedený dopis portugalské vlády a jeho schválení Radou vyvolávají závažné pochybnosti o nezávislosti, potažmo věrohodnosti Úřadu evropského veřejného žalobce a evropských žalobců.

Druhý žalobní důvod, vycházející ze zjevného omylu ve východiscích rozhodnutí. Žalobkyně konkrétně tvrdí, že dopis ze dne 29. listopadu 2019 zaslaný portugalskou vládou Radě obsahoval závažné omyly, které ostatně připouští samotná vláda. Uvedené omyly spočívaly v označení kandidáta upřednostňovaného portugalskou vládou jako „náměstka nejvyššího státního zástupce Josého Guerry“, a to na šesti místech, a v prohlášení, že uvedený státní zástupce vedl vyšetřování a vznášel obžalobu ve významném procesu ve věci trestných činů proti finančním zájmům Evropské unie. Tento státní zástupce uvedený v napadeném aktu přitom nebyl ani není náměstkem nejvyššího státního zástupce, ani se uvedeného procesu neúčastnil ve fázi vyšetřování. Je sice pravda, že podle Rady nebyly tyto dva omyly při přijímání jejího rozhodnutí nijak relevantní, nicméně je pravda také to, že na tyto omyly nikdy neodkázala ani je neopravila, přestože ostatní tvrzení, která portugalská vláda vznesla v dopise, akceptovala. Rada se otázkou omylů ve skutečnosti zabývala teprve poté, co tyto skutečnosti vyšly veřejně najevo, což ostatně vyvolalo protesty veřejnosti jak v Portugalsku, tak v Evropě.

Třetí žalobní důvod, vycházející ze zneužití pravomoci. Žalobkyně tvrdí, že cíle, za účelem jejichž dosažení byly Radě Evropské unie svěřeny pravomoci při výběru a jmenování evropských žalobců, spočívají v zaručení nezávislosti instituce a ve jmenování nejkvalifikovanějších kandidátů z jednotlivých členských států, kteří poskytují veškeré záruky nezávislosti nezbytné k výkonu funkce evropského žalobce. Zákrok portugalské vlády a postup Rady sledovaly cíl odlišný od výše uvedených, nebo přinejmenším k němu vedly. Výběrem a následným jmenováním portugalského žalobce napadeným aktem nedošlo nevyhnutelně ke jmenování nejkvalifikovanějších kandidátů z jednotlivých členských států, kteří poskytují veškeré záruky nezávislosti nezbytné k výkonu funkce evropského žalobce, a to na úkor cílů vyplývajících ze shora zmíněných nařízení a rozhodnutí a k újmě legitimity jmenovaných veřejných žalobců a věrohodnosti samotné instituce.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/43

Žaloba podaná dne 12. února 2021 – Darment v. Komise

(Věc T-92/21)

(2021/C 128/51)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Darment Oy (Helsinky, Finsko) (zástupce: C. Ginter, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí žalované o snížení kvóty, která byla žalobkyni přidělena na rok 2021 k uvedení částečně fluorovaných uhlovodíků na trh, o němž byla žalobkyně informována prostřednictvím systému Portál F-GAS žalované ze dne 15. prosince 2020 a e-mailem ze dne 12. ledna 2021;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že žalovaná porušila článek 266 SFEU tím, že uložila žalobkyni pokutu, i když Tribunál zrušil rozhodnutí žalované, v němž bylo uvedeno, že žalobkyně v roce 2017 překročila její kvótu k uvedení částečně fluorovaných uhlovodíků na trh a byla jí za to uložena pokuta.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že žalovaná porušila článek 25 odst. 2 nařízení (EU) č. 517/2014 (1) ve spojení s článkem 42 Listiny základních práv EU tím, že žalobkyni dále ukládala pokutu.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 ze dne 16. dubna 2014 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006 Text s významem pro EHP (Úř. věst. L 150, s. 195).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/44

Žaloba podaná dne 19. února 2021 – Boshab v. Rada

(Věc T-103/21)

(2021/C 128/52)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Évariste Boshab (Kinshasa, Konžská demokratická republika) (zástupci: T. Bontinck, P. De Wolf, A. Guillerme a T. Payan, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Rady (SBZP) 2020/2033 ze dne 10. prosince 2020 v rozsahu, v němž ponechává žalobce uvedeného v č. 6 přílohy tohoto rozhodnutí;

—	zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2020/2021/EU ze dne 10. prosince 2020 v rozsahu, v němž ponechává žalobce uvedeného v č. 6 přílohy I tohoto nařízení;

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z porušení jeho práv na obhajobu. Žalobce vznáší několik výtek týkajících se porušení jeho práv na obhajobu v průběhu řízení, která proti němu vedla Rada při přijetí a obnovení omezujících opatření vůči jeho osobě, a zejména se dovolává porušení svého práva být vyslechnut za přijatelných podmínek.

Druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení v tom, že Rada konstatovala zapojení žalobce do aktů, které představovaly vážná porušení lidských práv v Konžské demokratické republice. Žalobce kritizuje souvislosti přezkumu, který předcházel obnovení omezujících opatření vůči jeho osobě a zpochybňuje jakékoli současné zapojení do skutečností, které jsou základem pro rozhodnutí zařadit jej na seznam osob, na něž se vztahuje rozhodnutí Rady 2010/788/SBZP ze dne 20. prosince 2010 o omezujících opatřeních vůči Demokratické republice Kongo a o zrušení společného postoje 2008/369/SZBP (Úř. věst. 2010, L 336, s. 30).

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/48

Žaloba podaná dne 19. února 2021 – Team Beverage v. EUIPO (Beverage Analytics)

(Věc T-113/21)

(2021/C 128/61)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Team Beverage AG (Brémy, Německo) (zástupci: O. Spieker, A. Schönfleisch a N. Willich, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: slovní ochranná známka Evropské unie Beverage Analytics – přihláška č. 18 101 437

Napadené rozhodnutí: rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 11. prosince 2020 ve věci R 727/2020-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž zamítá odvolání žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. února 2020,

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001,

—	porušení čl. 7 odst. 2 nařízení 2017/1001.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/50

Žaloba podaná dne 18. února 2021 – Deichmann v. EUIPO – Munich (vzor ze dvou překřížených pruhů na boční straně boty)

(Věc T-117/21)

(2021/C 128/64)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Deichmann SE (Essen, Německo) (zástupkyně: C. Onken, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Munich, SL (La Torre de Claramunt, Španělsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie (Vzor ze dvou překřížených pruhů na boční straně boty) – Ochranná známka Evropské unie č. 2 923 852

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. prosince 2020, ve věci R 2882/2019-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO a další účastnici řízení před EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	porušení čl. 94 odst. 1 první věty nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení čl. 94 odst. 1 druhé věty nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení čl. 59 odst. 1 písm. a) ve spojení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

12.4.2021

Úřední věstník Evropské unie

C 128/51

Žaloba podaná dne 22. února 2021 – Cilem Records International v. EUIPO – KVZ Music (HALIX RECORDS)

(Věc T-118/21)

(2021/C 128/65)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Cilem Records International UG (Augsburg, Německo) (zástupce: E. Hecht, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: KVZ Music Ltd (Sofie, Bulharsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie HALIX RECORDS – Přihláška č. 16 288 235

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 28. ledna 2021, ve věci R 1060/2020-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí ze dne 28. ledna 2021, jakož i rozhodnutí EUIPO ze dne 25. května 2020 týkající se ochranné známky Evropské unie č. 016288235 a vyhověl námitce žalobkyně, kterou podala proti zápisu ochranné známky Evropské unie č. 16288235 ze dne 17. dubna 2017;

—	podpůrně, aby zrušil napadené rozhodnutí ze dne 28. ledna 2021 a věc vrátil odvolacímu senátu, aby vydal nové rozhodnutí;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 128

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 64 12. dubna 2021

Obsah		Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2021/C 128/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie	1

	V Oznámení
	SOUDNÍ ŘÍZENÍ
	Soudní dvůr
2021/C 128/02	Věc C-760/18: Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 11. února 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Monomeles Protodikeio Lasithiou – Řecko) – M. V. a další v. Organismos Topikis Aftodioikisis (O.T.A.) Dimos Agiou Nikolaou (Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Směrnice 1999/70/ES – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Ustanovení 5 – Opatření, která mají předcházet zneužití vznikajícímu využitím po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou – Pracovní smlouvy na dobu určitou ve veřejném sektoru – Po sobě jdoucí smlouvy nebo první prodloužená smlouva – Rovnocenné právní opatření – Ústavou stanovený absolutní zákaz přeměny pracovních smluv na dobu určitou na smlouvy na dobu neurčitou – Povinnost konformního výkladu)	2
2021/C 128/03	Věc C-56/19 P: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 10. února 2021 – RFA International LP v. Evropská komise (Kasační opravný prostředek – Dumping – Dovoz ferrosilicia pocházejícího z Ruska – Nařízení (ES) č. 1225/2009 – Článek 11 odst. 9 a 10 – Zamítnutí žádostí o vrácení již zaplacených antidumpingových cel – Početně určená vývozní cena – Posouzení zohlednění antidumpingových cel v cenách dalšího prodeje a v pozdějších kupních cenách v Evropské unii – Povinnost postupovat stejným způsobem jako při šetření, které vedlo k uložení antidumpingového cla – Změna okolností – Odečtení zaplacených antidumpingových cel – Nezvratné důkazy)	3
2021/C 128/04	Spojené věci C-407/19 a C-471/19: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 11. února 2021 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State, Grondwettelijk Hof – Belgie) – Katoen Natie Bulk Terminals NV, General Services Antwerp NV (C-407/19), Middlegate Europe NV (C-471/19) v. Belgische Staat C-407/19), Ministerraad (C-471/19) (Řízení o předběžné otázce – Článek 45 SFEU – Volný pohyb pracovníků – Článek 49 SFEU – Svoboda usazování – Článek 56 SFEU – Volný pohyb služeb – Výkon přístavních činností – Přístavní dělníci – Přístup k povolání a nábor – Pravidla uznávání přístavních dělníků – Přístavní dělníci nezařazení na seznam pracovníků upravený vnitrostátními právními předpisy – Omezení délkou trvání pracovní smlouvy – Mobilita přístavních dělníků mezi přístavními oblastmi – Pracovníci zajišťující logistickou činnost – Bezpečnostní osvědčení – Naléhavé důvody obecného zájmu – Bezpečnost v přístavních oblastech – Ochrana zaměstnanců – Proporcionalita)	3
2021/C 128/05	Věc C-77/20: Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 11. února 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Court of Appeal – Irsko) – trestní řízení proti K. M. (Řízení o předběžné otázce – Společná rybářská politika – Nařízení (ES) č. 1224/2009 – Kontrolní režim k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky – Používání zařízení, které umožňuje automatické třídění úlovků podle velikosti, na palubě rybářského plavidla – Článek 89 – Opatření k zajištění dodržování pravidel – Článek 90 – Trestní sankce – Zásada proporcionality)	5
2021/C 128/06	Věc C-356/20 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 31. července 2020 AL proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 10. června 2020 ve věci T-83/19, AL v. Komise	5
2021/C 128/07	Věc C-561/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nederlandstalige ondernemingsrechtbank Brussel (Belgie) dne 26. října 2020 – Q, R, S v. United Airlines, Inc.	6
2021/C 128/08	Věc C-579/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Den Haag zittingsplaats Haarlem (Nizozemsko) dne 2. listopadu 2020 – F, A, G, H, I v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid	6
2021/C 128/09	Věc C-624/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Den Haag, Sitzungsort Amsterdam (Nizozemsko) dne 24. listopadu 2020 – E. K. v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid	7
2021/C 128/10	Věc C-626/20 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 23. listopadu 2020 Arkadiusz Kaminski proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 23. září 2020 ve věci T-677/19, Polfarmex v. EUIPO – Kaminski	8
2021/C 128/11	Věc C-665/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Amsterdam (Nizozemsko) dne 7. prosince 2020 – Evropský zatýkací rozkaz vydaný proti X; další účastník řízení: Openbaar Ministerie	8
2021/C 128/12	Věc C-674/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour constitutionnelle (Belgie) dne 10. prosince 2020 – Airbnb Ireland UC v. Région de Bruxelles-Capitale	9
2021/C 128/13	Věc C-694/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Grondwettelijk Hof (Belgie) dne 21. prosince 2020 – Orde van Vlaamse Balies, IG, Belgian Association of Tax Layers, CD, JU v. Vlámská vláda	10
2021/C 128/14	Věc C-704/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State (Nizozemsko) dne 23. prosince 2020 – Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid v. C a B	10
2021/C 128/15	Věc C-712/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Köln (Německo) dne 24. prosince 2020 – GJ v. Ryanair DAC	11
2021/C 128/16	Věc C-713/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Centrale Raad van Beroep (Nizozemsko) dne 24. prosince 2020 – Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank, Y v. X, Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank	11
2021/C 128/17	Věc C-723/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 29. prosince 2020 – Úpadkové řízení na majetek společnosti Galapagos S.A., za účasti DE, jako insolvenční správce, Galapagos BidCo. S.a.r.l., Hauck Aufhäuser Fund Services S.A. a Prime Capital S.A.	12
2021/C 128/18	Věc C-13/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Judecătoria Miercurea Ciuc (Rumunsko) dne 4. ledna 2021 – Pricoforest SRL v. Inspectoratul de Stat pentru Controlul în Transportul Rutier (ISCTR)	13
2021/C 128/19	Věc C-18/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 12. ledna 2021 – Uniqa Versicherungen AG v. VU	13
2021/C 128/20	Věc C-19/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Den Haag zittingsplaats Haarlem (Nizozemsko) dne 13. ledna 2021 – I, S v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid	14
2021/C 128/21	Věc C-23/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Gericht Erster Instanz Eupen (Belgie) dne 14. ledna 2021 – IO v. Wallonische Region	15
2021/C 128/22	Věc C-36/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná College van Beroep voor het bedrijfsleven (Nizozemsko) dne 22. ledna 2021 – Sense Visuele Communicatie en Handel vof (jednající také pod jménem De Scharrelderij) v. Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit	15
2021/C 128/23	Věc C-38/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Ravensburg (Německo) dne 22. ledna 2021 – VK v. BMW Bank GmbH	16
2021/C 128/24	Věc C-39/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Den Haag, zittingsplaats 's-Hertogenbosch (Nizozemsko) dne 26. ledna 2021 – X v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid	18
2021/C 128/25	Věc C-45/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Ustavno sodišče Republike Slovenije (Slovinsko) dne 28. ledna 2021 – Banka Slovenije v. Državni zbor Republike Slovenije	19
2021/C 128/26	Věc C-51/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tallinna Halduskohus (Estonsko) dne 28. ledna 2021 – Aktsiaselts M.V.WOOL v. Põllumajandus- ja Toiduamet	21
2021/C 128/27	Věc C-52/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour d'appel de Liège (Belgie) dne 28. ledna 2021 – Pharmacie populaire – La Sauvegarde SCRL v. État belge – SPF Finances	22
2021/C 128/28	Věc C-53/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d'appel de Liège (Belgie) dne 28. ledna 2021 – Pharma Santé – Réseau Solidaris SCRL v. État belge – SPF Finances	23
2021/C 128/29	Věc C-55/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Varchoven administrativen sad (Bulharsko) dne 28. ledna 2021 – Direktor na Agencija Mitnici v. IMPERIAL TOBACCO BULGARIA EOOD	23
2021/C 128/30	Věc C-56/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Mokestinių ginčų komisija prie Lietuvos Respublikos vyriausybės (Litva) dne 29. ledna 2021 – ARVI ir ko UAB v. Valstybinė mokesčių inspekcija prie Lietuvos Respublikos finansų ministerijos	24
2021/C 128/31	Věc C-61/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour administrative d'appel de Versailles (Francie) dne 2. února 2021 – JP v. Ministre de la Transition écologique, Premier ministre	25
2021/C 128/32	Věc C-65/21 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 2. února 2021 SGL Carbon SE proti rozsudku Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) vydanému dne 16. prosince 2020 ve věci T-639/18, SGL Carbon SE v. Komise	25
2021/C 128/33	Věc C-68/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 3. února 2021 – Iveco Orecchia SpA v. APAM Esercizio SpA	26
2021/C 128/34	Věc C-70/21: Žaloba podaná dne 3. února 2021 – Evropská komise v. Řecká republika	27
2021/C 128/35	Věc C-73/21 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 3. února 2021 Química del Nalón SA, dříve Industrial Química del Nalón SA proti rozsudku Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) vydanému dne 16. prosince 2020 ve věci T-635/18, Industrial Química del Nalón SA v. Komise	28
2021/C 128/36	Věc C-74/21 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 4. února 2021 Deza a.s. proti rozsudku Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) vydanému dne 16. prosince 2020 ve věci T-638/18, Deza a.s. v. Komise	29
2021/C 128/37	Věc C-75/21 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 3. února 2021 Bilbaína de Alquitranes, SA proti rozsudku Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) vydanému dne 16. prosince 2020 ve věci T-645/18, Bilbaína de Alquitranes, SA v. Komise	30
	Tribunál
2021/C 128/38	Věc T-488/18: Rozsudek Tribunálu ze dne 10. února 2021 – XC v. Komise (Veřejná služba – Přijímání – Otevřené výběrové řízení EPSO/AD/338/17 – Rozhodnutí výběrové komise nepřipustit žalobce do další fáze výběrového řízení – Zásada zákazu diskriminace z důvodu zdravotního postižení – Přístup k dokumentům – Zamítnutí žádosti o přístup k otázkám položeným během zkoušek – Důvěrnost práce výběrové komise – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Otevřené výběrové řízení EPSO/AD/356/18 – Rezervní seznam – Žaloba na neplatnost – Neexistence právního zájmu na podání žaloby – Nepřípustnost – Odpovědnost)	32
2021/C 128/39	Spojené věci T-345/19, T-346/19, T-364/19 až T-366/19, T-372/19 až T-375/19 a T-385/19: Rozsudek Tribunálu ze dne 10. února 2021 – Santini a další v. Parlament (Institucionální právo – Jednotný status poslance Evropského parlamentu – Poslanci Evropského parlamentu zvolení v italských okrscích – Přijetí rozhodnutí Ufficio di Presidenza della Camera dei deputati (úřad předsednictví Poslanecké sněmovny, Itálie) č. 14/2018 o důchodech – Změna výše důchodů italských národních poslanců – Odpovídající změna výše důchodů některých bývalých poslanců Evropského parlamentu zvolených v Itálii provedená Evropským parlamentem – Pravomoc autora aktu – Povinnost uvést odůvodnění – Nabyté nároky – Právní jistota – Legitimní očekávání – Právo na vlastnictví – Přiměřenost – Rovné zacházení – Mimosmluvní odpovědnost – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům)	33
2021/C 128/40	Věc T-519/19: Rozsudek Tribunálu ze dne 10. února 2021 – Forte v. Parlament (Institucionální právo – Jednotný status poslance Evropského parlamentu – Poslanci Evropského parlamentu zvolení v italských okrscích – Přijetí rozhodnutí Ufficio di Presidenza della Camera dei deputati (úřad předsednictví Poslanecké sněmovny, Itálie) č. 14/2018 o důchodech – Změna výše důchodů italských národních poslanců – Odpovídající změna výše důchodů některých bývalých poslanců Evropského parlamentu zvolených v Itálii provedená Evropským parlamentem – Povinnost uvést odůvodnění – Nabyté nároky – Právní jistota – Legitimní očekávání – Právo na vlastnictví – Přiměřenost – Rovné zacházení)	33
2021/C 128/41	Věc T-578/19: Rozsudek Tribunálu ze dne 10. února 2021 – Sophia Group v. Parlament (Veřejné zakázky na služby – Výzva k podání nabídky – Poskytování asistenčních služeb pro budovy – Odmítnutí nabídky uchazeče – Zadání zakázky jinému uchazeči – Kritéria pro výběr – Kritéria pro zadání – Hospodářsky nejvýhodnější nabídka – Používání značek a certifikátů v rámci formulace kritérií pro zadání – Povinnost uvést odůvodnění)	34
2021/C 128/42	Věc T-821/19: Rozsudek Tribunálu ze dne 10. února 2021 – Herlyn a Beck v. EUIPO – Brillux (B.home) (Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie B.home – Starší mezinárodní slovní ochranná známka B-Wohnen – Relativní důvod pro zamítnutí – Nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001])	35
2021/C 128/43	Věc T-117/20: Rozsudek Tribunálu ze dne 10. února 2021 – El Corte Inglés v. EUIPO – MKR Design (PANTHÉ) (Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie PANTHÉ – Starší národní slovní a obrazová ochranná známka PANTHER a starší obrazová ochranná známka Evropské unie P PANTHER – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Neexistence nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001] – Důkaz o řádném užívání starší ochranné známky)	35
2021/C 128/44	Věc T-776/20: Žaloba podaná dne 29. prosince 2020 – Stockdale v. Rada a další	36
2021/C 128/45	Věc T-20/21: Žaloba podaná dne 17. ledna 2021 – VI v. Komise	38
2021/C 128/46	Věc T-22/21: Žaloba podaná dne 14. ledna 2021 – Equinoccio-Compañía de Comercio Exterior v. Komise	39
2021/C 128/47	Věc T-30/21: Žaloba podaná dne 21. ledna 2021 – L’Oréal v. EUIPO – Debonair Trading Internacional (SO COUTURE)	40
2021/C 128/48	Věc T-49/21: Žaloba podaná dne 21. ledna 2021 – PZ v. Komise	41
2021/C 128/49	Věc T-52/21: Žaloba podaná dne 25. ledna 2021 – ClientEarth v. Komise	41
2021/C 128/50	Věc T-75/21: Žaloba podaná dne 5. února 2021 – Mendes de Almeida v. Rada	42
2021/C 128/51	Věc T-92/21: Žaloba podaná dne 12. února 2021 – Darment v. Komise	43
2021/C 128/52	Věc T-103/21: Žaloba podaná dne 19. února 2021 – Boshab v. Rada	44
2021/C 128/53	Věc T-104/21: Žaloba podaná dne 19. února 2021 – Kande Mupompa v. Rada	44
2021/C 128/54	Věc T-105/21: Žaloba podaná dne 19. února 2021 – Kanyama v. Rada	45
2021/C 128/55	Věc T-106/21: Žaloba podaná dne 19. února 2021 – Kazembe Musonda v. Rada	45
2021/C 128/56	Věc T-107/21: Žaloba podaná dne 19. února 2021 – Amisi Kumba v. Rada	46
2021/C 128/57	Věc T-108/21: Žaloba podaná dne 19. února 2021 – Ilunga Luyoyo v. Rada	46
2021/C 128/58	Věc T-109/21: Žaloba podaná dne 19. února 2021 – Mutondo v. Rada	47
2021/C 128/59	Věc T-110/21: Žaloba podaná dne 19. února 2021 – Kampete v. Rada	47
2021/C 128/60	Věc T-112/21: Žaloba podaná dne 19. února 2021 – Numbi v. Rada	48
2021/C 128/61	Věc T-113/21: Žaloba podaná dne 19. února 2021 – Team Beverage v. EUIPO (Beverage Analytics)	48
2021/C 128/62	Věc T-114/21: Žaloba podaná dne 20. února 2021 – Growth Finance Plus v. EUIPO (doglover)	49
2021/C 128/63	Věc T-115/21: Žaloba podaná dne 20. února 2021 – Growth Finance Plus v. EUIPO (catlover)	50
2021/C 128/64	Věc T-117/21: Žaloba podaná dne 18. února 2021 – Deichmann v. EUIPO – Munich (vzor ze dvou překřížených pruhů na boční straně boty)	50
2021/C 128/65	Věc T-118/21: Žaloba podaná dne 22. února 2021 – Cilem Records International v. EUIPO – KVZ Music (HALIX RECORDS)	51
2021/C 128/66	Věc T-119/21: Žaloba podaná dne 19. února 2021 – Ramazani Shadary v. Rada	52
2021/C 128/67	Věc T-120/21: Žaloba podaná dne 19. února 2021 – Ruhorimbere v. Rada	52