Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

(2021/C 79/01)

Poslední publikace

Úř. věst. C 72, 1.3.2021

Dřívější publikace

Úř. věst. C 62, 22.2.2021

Úř. věst. C 53, 15.2.2021

Úř. věst. C 44, 8.2.2021

Úř. věst. C 35, 1.2.2021

Úř. věst. C 28, 25.1.2021

Úř. věst. C 19, 18.1.2021

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. ledna 2021 – Spolková republika Německo v. Esso Raffinage, Evropská agentura pro chemické látky, Francouzská republika, Nizozemské království

(Věc C-471/18 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Registrace, hodnocení a povolování chemických látek - Nařízení (ES) č. 1907/2006 (REACH) - Články 5 a 6 - Obecná povinnost registrace chemických látek - Články 41 a 42 - Hodnocení registrační dokumentace a kontrola souladu informací předložených žadateli o registraci - Prohlášení o nesplnění požadavků - Akt napadnutelný žalobou - Právní zájem na podání žaloby - Aktivní legitimace - Pravomoci Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) a vnitrostátních orgánů - Povinnost ECHA kontrolovat soulad dalších informací, které na její žádost předložili žadatelé o registraci - Pravomoc ECHA přijímat vhodná rozhodnutí v této záležitosti - Článek 1 - Cíl chránit lidské zdraví a životní prostředí - Články 13 a 25 - Využívání testování na zvířatech - Podpora alternativních metod“)

(2021/C 79/02)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Spolková republika Německo (zástupci: původně T. Henze a D. Klebs, poté D. Klebs a J. Möller, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Esso Raffinage (zástupci: původně H. Estreicher, Rechtsanwalt a N. Navin-Jones, solicitor, poté H. Estreicher, Rechtsanwalt, A. Kołtunowska, adwokat a K. Merten-Lentz, advokátka, N. Navin-Jones, solicitor a H. Estreicher, Rechtsanwalt, A. Kołtunowska, adwokat a K. Merten-Lentz, advokátka), Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) (zástupci: W. Broere, C. Jacquet a M. Heikkilä, zmocněnci), Francouzská republika (zástupci: původně D. Colas, J. Traband a A.-L. Desjonquères, poté E. Leclerc, J. Traband, W. Zemamta a A.-L. Desjonquères, zmocněnci), Nizozemské království (zástupci: M. K. Bulterman a M. L. Noort, zmocněnkyně)

Vedlejší účastníci podporující společnost Esso Raffinage: European Coalition to End Animal Experiments (zástupce: T. David, solicitor), Higher Olefins and Poly Alpha Olefins REACH Consortium, Higher Olefins & Poly Alpha Olefins vzw (zástupce: původně E. Vermulst, advocaat, poté P. Kugel, advocaat)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Spolková republika Německo ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Esso Raffinage a Evropskou agenturou pro chemické látky (ECHA).

3)	Francouzská republika, Nizozemské království, European Coalition to End Animal Experiments, Higher Olefins and Poly Alpha Olefins REACH Consortium a Higher Olefins & Poly Alpha Olefins vzw a ponesou vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 399, 5.11.2018.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 21. ledna 2021 – Päivi Leino-Sandberg v. Evropský parlament

(Věc C-761/18 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Přístup k dokumentům orgánů Evropské unie - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Článek 10 - Odepření přístupu - Žaloba podaná k Tribunálu Evropské unie proti rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým byl odepřen přístup k dokumentu - Zpřístupnění anotovaného dokumentu třetí osobou po podání žaloby - Nevydání rozhodnutí Tribunálu ve věci samé z důvodu zániku právního zájmu na pokračování v řízení - Nesprávné právní posouzení“)

(2021/C 79/03)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Päivi Leino-Sandberg (zástupci: O. W. Brouwer a B. A. Verheijen, advocaten, a S. Schubert, Rechtsanwalt)

Další účastník řízení: Evropský parlament (zástupkyně: C. Burgos, I. Anagnostopoulou a L. Vétillard, zmocněnkyně)

Vedlejší účastníci podporující navrhovatelku: Finská republika (zástupkyně: M. Pere, zmocněnkyně), Švédské království (zástupkyně: původně A. Falk, C. Meyer-Seitz, H. Shev, J. Lundberg a H. Eklinder, poté C. Meyer-Seitz, H. Shev a H. Eklinder, zmocněnkyně)

Výrok

1)	Usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 20. září 2018, Leino-Sandberg v. Parlament (T 421/17, nezveřejněné, EU:T:2018:628), se zrušuje.

2)	Věc se vrací Tribunálu Evropské unie.

3)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

---

(1)  Úř. věst. C 82, 4.3.2019.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 20. ledna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Upper Tribunal (Immigration and Asylum Chamber) London – Spojené království) – Secretary of State for the Home Department v. OA

(Věc C-255/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2004/83/ES - Minimální normy týkající se podmínek přiznávání postavení uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany - Postavení uprchlíka - Článek 2 písm. c) - Ukončení postavení uprchlíka - Článek 11 - Změna okolností - Článek 11 odst. 1 písm. e) - Možnost využít ochrany země původu - Kritéria pro posouzení - Článek 7 odst. 2 - Finanční a sociální podpora - Nedostatek relevance“)

(2021/C 79/04)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Upper Tribunal (Immigration and Asylum Chamber) London

Účastníci původního řízení

Žalobce: Secretary of State for the Home Department

Žalovaný: OA

za přítomnosti: United Nations High Commissioner for Refugees (UNHCR)

Výrok

1)

Článek 11 odst. 1 písm. e) směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany musí být vykládán v tom smyslu, že „ochrana“ uvedená v tomto ustanovení, pokud jde o ukončení postavení uprchlíka, musí splňovat tytéž požadavky, jako jsou požadavky, které pro přiznání tohoto postavení vyplývají z čl. 2 písm. c) této směrnice ve spojení s jejím čl. 7 odst. 1 a 2.

2)

Článek 11 odst. 1 písm. e) směrnice 2004/83 ve spojení s čl. 7 odst. 2 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že případná sociální a finanční podpora poskytovaná soukromými subjekty, jako je rodina nebo klan dotyčného státního příslušníka třetí země, nesplňuje požadavky ochrany vyplývající z těchto ustanovení, a není proto relevantní ani pro účely posouzení účinnosti nebo dostupnosti ochrany poskytované státem ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. a) této směrnice, ani pro účely určení podle čl. 11 odst. 1 písm. e) uvedené směrnice ve spojení s jejím čl. 2 písm. c), zda i nadále existuje odůvodněná obava z pronásledování.

---

(1)  Úř. věst. C 206, 17. 6. 2019.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 20. ledna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Finanzgericht des Saarlandes – Německo) – QM v. Finanzamt Saarbrücken

(Věc C-288/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daně - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Článek 2 odst. 1 písm. c) - Poskytnutí služby za úplatu - Článek 26 odst. 1 - Plnění považovaná za poskytnutí služby za úplatu - Článek 56 odst. 2 - Určení místa rozhodného pro vznik daňové povinnosti - Nájem dopravních prostředků - Dání vozidel zaměstnancům k dispozici“)

(2021/C 79/05)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht des Saarlandes

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: QM

Žalovaný: Finanzamt Saarbrücken

Výrok

Článek 56 odst. 2 první pododstavec směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, musí být vykládán v tom smyslu, že do jeho působnosti nespadá skutečnost, že osoba povinná k dani dá svému zaměstnanci k dispozici vozidlo, které tvoří součást obchodního majetku, pokud toto plnění nepředstavuje poskytnutí služby za úplatu ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. c) této směrnice. Naproti tomu se uvedený čl. 56 odst. 2 první pododstavec na takové plnění použije, pokud se jedná o poskytnutí služby za úplatu ve smyslu uvedeného čl. 2 odst. 1 písm. c) a pokud má tento zaměstnanec nepřetržitě k dispozici právo toto vozidlo užívat pro soukromé účely a vyloučit z jeho užívání další osoby, a to za nájemné a na sjednanou dobu přesahující třicet dní.

---

(1)  Úř. věst. C 206, 17.6.2019.

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 20. ledna 2021 – Evropská komise v. Printeos, SA

(Věc C-301/19 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Rozhodnutí konstatující porušení článku 101 SFEU - Pokuty - Zrušení - Vrácení částky pokuty - Článek 266 SFEU - Úroky z prodlení - Rozlišování mezi úroky z prodlení a kompenzačními úroky - Výpočet úroků - Článek 90 odst. 4 písm. a) druhá věta nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012“)

(2021/C 79/06)

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: F. Dintilhac, P. Rossi a F. Jimeno Fernández, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Printeos, SA (zástupci: H. Brokelmann a P. Martínez-Lage Sobredo, abogada)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Bod 2 výroku rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 12. února 2019, Printeos v. Komise (T 201/17, EU:T:2019:81), se zrušuje.

3)	Evropské komisi se ukládá zaplatit společnosti Printeos SA úroky z prodlení z částky 184 592,95 eura vypočtené na základě sazby stanovené Evropskou centrální bankou pro své hlavní refinanční operace navýšené o 3,5 procentního bodu za období od 31. března 2017 až do dne úplného zaplacení.

4)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení v prvním stupni ve věci T 201/17 i řízení před Soudním dvorem a nahradí rovněž náklady řízení vynaložené společností Printeos SA v těchto řízeních.

---

(1)  Úř. věst. C 238, 15.7.2019.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 21. ledna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Înalta Curte de Casaţie şi Justiţie – Rumunsko) – Consiliul Concurenţei v. Whiteland Import Export SRL

(Věc C-308/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Hospodářská soutěž - Sankce uložené vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž - Promlčecí lhůta - Úkony, které přerušují promlčecí lhůtu - Vnitrostátní právní úprava, která po zahájení šetření vylučuje možnost, aby pozdější úkon v rámci stíhání nebo šetření mohl přerušit novou promlčecí lhůtu - Zásada konformního výkladu - Nařízení (ES) č. 1/2003 - Článek 25 odst. 3 - Působnost - Článek 4 odst. 3 SEU - Článek 101 SFEU - Zásada efektivity“)

(2021/C 79/07)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Înalta Curte de Casaţie şi Justiţie

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Consiliul Concurenţei

Žalovaná: Whiteland Import Export SRL

Výrok

1)

Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že vnitrostátní soudy nejsou povinny použít čl. 25 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 a 102 SFEU] na promlčení pravomocí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž v oblasti ukládání sankcí za protiprávní jednání, která jsou v rozporu s unijním právem hospodářské soutěže.

2)

Článek 4 odst. 3 SEU a článek 101 SFEU, vykládané ve světle zásady efektivity, musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jak je vykládána příslušnými vnitrostátními soudy, podle které je rozhodnutí o zahájení šetření přijaté vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž, jehož předmětem je protiprávní jednání, jež je v rozporu s pravidly unijního práva hospodářské soutěže, posledním úkonem tohoto orgánu, který může vést k přerušení běhu promlčecí lhůty týkající se jeho pravomoci ukládat sankce, a která vylučuje, aby pozdější úkon v rámci postupu souvisejícího s protiprávním jednáním nebo šetření mohl tuto lhůtu přerušit, když se vzhledem ke všem prvkům dotčeného systému promlčení ukáže, že taková výjimka představuje systémové riziko nepostižitelnosti skutků zakládajících tato protiprávní jednání, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

---

(1)  Úř. věst. C 263, 5.8.2019.

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 14. ledna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State – Belgie) – RTS infra BVBA, Aannemingsbedrijf Norré-Behaegel v. Vlaams Gewest

(Věc C-387/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Veřejné zakázky - Směrnice 2014/24/EU - Článek 57 odst. 6 - Fakultativní důvody pro vyloučení - Opatření přijatá hospodářským subjektem za účelem doložení své spolehlivosti navzdory existenci fakultativního důvodu pro vyloučení - Povinnost hospodářského subjektu předložit důkaz o těchto opatřeních z vlastní iniciativy - Přímý účinek“)

(2021/C 79/08)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Raad van State

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: RTS infra BVBA, Aannemingsbedrijf Norré-Behaegel

Žalovaný: Vlaams Gewest

Výrok

1)

Článek 57 odst. 6 měrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES, ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2170 ze dne 24. listopadu 2015, musí být vykládán v tom smyslu, že brání praxi, podle které je hospodářský subjekt povinen předložit spolu s žádostí o účast nebo s nabídkou z vlastní iniciativy i doklad o nápravných opatřeních, která přijal, aby prokázal svou spolehlivost i přesto, že u jeho osoby je dán fakultativní důvod pro vyloučení ve smyslu čl. 57 odst. 4 této směrnice, ve znění nařízení v přenesené pravomoci 2015/2170, pokud taková povinnost nevyplývá z použitelných vnitrostátních předpisů ani ze zadávací dokumentace. Naproti tomu čl. 57 odst. 6 uvedené směrnice, ve znění nařízení v přenesené pravomoci 2015/2170, takové povinnosti nebrání, je-li jasně, přesně a jednoznačně stanovena v použitelné vnitrostátní právní úpravě a je-li dotčenému hospodářskému subjektu oznámena prostřednictvím zadávací dokumentace.

2)	Článek 57 odst. 6 směrnice 2014/24, ve znění nařízení v přenesené pravomoci 2015/2170, musí být vykládán v tom smyslu, že má přímý účinek.

---

(1)  Úř. věst. C 270, 12.8.2019.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. ledna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Apelativného sadu – Plovdiv – Bulharsko) – trestní řízení proti OM

(Věc C-393/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 17 Listiny základních práv Evropské unie - Právo na vlastnictví - Článek 47 Listiny základních práv - Právo na účinné prostředky nápravy - Rámcové rozhodnutí 2005/212/SVV - Konfiskace výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti - Směrnice 2014/42/EU - Zajišťování a konfiskace nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii - Vnitrostátní právní úprava, která stanoví konfiskaci majetku, jenž byl použit ke spáchání trestného činu pašování, ve prospěch státu - Majetek patřící třetí osobě v dobré víře“)

(2021/C 79/09)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Apelativen sad – Plovdiv

Účastník původního trestního řízení

OM

za přítomnosti: Okražna prokuratura – Chaskovo, Apelativna prokuratura – Plovdiv

Výrok

1)

Článek 2 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti ve spojení s čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje konfiskaci nástroje použitého ke spáchání trestného činu pašování zvlášť závažné povahy, který patří třetí osobě v dobré víře.

2)

Článek 4 rámcového rozhodnutí 2005/212 ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která v rámci trestního řízení umožňuje konfiskaci majetku osoby odlišné od pachatele trestného činu, aniž může prvně uvedená osoba podat účinný právní prostředek.

---

(1)  Úř. věst. C 295, 2.9.2019.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 20. ledna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Riigikohus – Estonsko) – Maksu- ja Tolliamet v. Heavyinstall OÜ

(Věc C-420/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2010/24/EU - Článek 16 - Vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření - Vzájemná pomoc - Žádost o přijetí předběžných opatření k vymáhání pohledávky - Soudní rozhodnutí dožadujícího členského státu pro účely provedení předběžných opatření - Pravomoc dožádaného členského státu k posouzení a přehodnocení odůvodnění těchto opatření - Zásady vzájemné důvěry a vzájemného uznávání“)

(2021/C 79/10)

Jednací jazyk: estonština

Předkládající soud

Riigikohus

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Maksu- ja Tolliamet

Žalovaná: Heavyinstall OÜ

Výrok

Článek 16 směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření musí být vykládán v tom smyslu, že soudy dožádaného členského státu, které rozhodují o návrhu na předběžná opatření, jsou vázány posouzením orgánů dožadujícího členského státu týkajícím se dodržení skutkových a právních podmínek použití uvedených opatření zejména tehdy, když je toto posouzení uvedeno v dokumentu upraveném v tomto čl. 16 odst. 1 druhém pododstavci a přiloženém k uvedenému návrhu.

---

(1)  Úř. věst. C 263, 5.8.2019.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. ledna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank Den Haag, zittingsplaats 's-Hertogenbosch – Nizozemsko) – TQ v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

(Věc C-441/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Směrnice 2008/115/ES - Společné normy a postupy v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí - Článek 5 písm. a), čl. 6 odst. 1 a 4, čl. 8 odst. 1 a článek 10 - Rozhodnutí o navrácení nezletilé osoby bez doprovodu - Nejvlastnější zájem dítěte - Povinnost dotyčného členského státu se před vydáním rozhodnutí o navrácení ujistit, že tato nezletilá osoba bude navrácena členu rodiny, ustanovenému opatrovníkovi nebo do odpovídajícího přijímacího zařízení ve státě návratu - Rozlišování pouze na základě kritéria věku nezletilé osoby pro účely přiznání práva pobytu - Rozhodnutí o navrácení bez následného přijetí opatření k ukončení pobytu“)

(2021/C 79/11)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Den Haag, zittingsplaats 's-Hertogenbosch

Účastníci původního řízení

Žalobce: TQ

Žalovaný: Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

Výrok

1)

Článek 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, ve spojení s čl. 5 písm. a) této směrnice a čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládán v tom smyslu, že dotyčný členský stát musí před vydáním rozhodnutí o navrácení nezletilé osoby bez doprovodu provést celkové a důkladné posouzení situace této nezletilé osoby a zohlednit přitom nejvlastnější zájem dítěte. V tomto rámci se musí tento členský stát ujistit, že ve státě návratu existuje pro dotčenou nezletilou osobu bez doprovodu odpovídající možnost přijetí.

2)

Článek 6 odst. 1 směrnice 2008/115, ve spojení s čl. 5 písm. a) této směrnice a ve světle čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládán v tom smyslu, že za účelem ověření existence odpovídající možnosti přijetí ve státě návratu nemůže členský stát mezi nezletilými osobami bez doprovodu rozlišovat pouze na základě jejich věku.

3)

Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/115 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát poté, co vydal rozhodnutí o navrácení nezletilé osoby bez doprovodu a v souladu s čl. 10 odst. 2 této směrnice se ujistil, že bude navrácena členu své rodiny, ustanovenému opatrovníkovi nebo do odpovídajícího přijímacího zařízení ve státě návratu, následně neuskutečnil její vyhoštění do doby, než dovrší 18 let věku.

---

(1)  Úř. věst. C 270, 12.8.2019.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. ledna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Korkein hallinto-oikeus – Finsko) – Řízení zahájené Kilpailu- ja kuluttajavirasto

(Věc C-450/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Hospodářská soutěž - Článek 101 SFEU - Kartelové dohody - Manipulace výzev k podávání nabídek - Stanovení doby trvání protiprávního jednání - Zahrnutí období, během něhož účastníci kartelové dohody naplňovali protisoutěžní dohodu - Hospodářské účinky protisoutěžního jednání - Ukončení protiprávního jednání v okamžiku konečného zadání zakázky“)

(2021/C 79/12)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein hallinto-oikeus

Účastníci původního řízení

Kilpailu- ja kuluttajavirasto

za přítomnosti: Eltel Group Oy, Eltel Networks Oy

Výrok

Článek 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pokud podnik, který se údajně podílel na jediném a trvajícím protiprávním jednání porušujícím toto ustanovení, jehož poslední konstitutivní prvek údajně spočíval v podání nabídky v zadávacím řízení ve vzájemné shodě s jeho konkurenty pro účely zadání veřejné zakázky na stavební práce, získal tuto zakázku a uzavřel s veřejným zadavatelem smlouvu na stavební práce určující základní vlastnosti této zakázky, a zejména celkovou cenu, která měla být zaplacena jako protiplnění za uvedené práce, jejíž provedení a platba ceny jsou rozloženy v čase, doba trvání protiprávního jednání odpovídá době, která běží až do dne podpisu smlouvy uzavřené mezi podnikem a veřejným zadavatelem na základě nabídky, kterou tento podnik podal ve vzájemné shodě. Předkládajícímu soudu přísluší ověřit datum, ke kterému byly s konečnou platností určeny základní vlastnosti dotčené zakázky, a zejména celkovou cenu, která měla být zaplacena jako protiplnění za stavební práce.

---

(1)  Úř. věst. C 280, 19.8.2019.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 20. ledna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Högsta förvaltningsdomstolen – Švédsko) – Lexel AB v. Skatteverket

(Věc C-484/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 49 SFEU - Svoboda usazování - Daň z příjmů právnických osob - Zdanění přidružených společností - Daňová právní úprava, která v případě získání podstatné daňové výhody zakazuje společnosti se sídlem v jednom členském státě provést odpočet úroků zaplacených společnosti se sídlem v jiném členském státě, která náleží do téže skupiny společností“)

(2021/C 79/13)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Högsta förvaltningsdomstolen

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Lexel AB

Žalovaná: Skatteverket

Výrok

Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle které společnost usazená v členském státě není oprávněna odečíst úroky zaplacené společnosti náležející do téže skupiny, která je usazena v jiném členském státě, jelikož závazek, který přijaly, byl patrně sjednán především s cílem získat podstatnou daňovou výhodu, zatímco pokud by obě společnosti byly usazeny v prvním členském státě, nebyl by učiněn závěr, že taková daňová výhoda existuje, jelikož by se v tomto případě uplatnila ustanovení týkající se finančních převodů v rámci skupiny.

---

(1)  Úř. věst. C 295, 2.9.2019.

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. ledna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Înalta Curte de Casaţie şi Justiţie – Rumunsko) – UCMR – ADA Asociaţia pentru Drepturi de Autor a Compozitorilor v. Asociatia culturala „Suflet de Român“ zastoupené svým likvidátorem, Pro Management Insolv IPURL

(Věc C-501/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daně - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Článek 2 odst. 1 písm. c), čl. 24 odst. 1 a čl. 25 písm. a) - Zdanitelná plnění - Odměna za sdělování hudebních děl veřejnosti - Článek 28 - Organizace kolektivní správy autorských práv - Výběr této odměny od konečného uživatele jejím jménem a na účet nositelů autorských práv“)

(2021/C 79/14)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Înalta Curte de Casaţie şi Justiţie

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: UCMR – ADA Asociaţia pentru Drepturi de Autor a Compozitorilor

Odpůrce: Asociatia culturala „Suflet de Român“ zastoupené svým likvidátorem, Pro Management Insolv IPURL

Výrok

1)

Článek 2 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2010/88/EU ze dne 7. prosince 2010, musí být vykládán v tom smyslu, že nositel autorských práv k hudebním dílům poskytuje službu za úplatu ve prospěch organizátora představení, konečného uživatele, jestliže posledně uvedený získá na základě nevýhradní licence oprávnění sdělovat tato díla veřejnosti za zaplacení poplatků vybíraných určenou organizací kolektivní správy, která jedná svým jménem, avšak na účet tohoto nositele autorských práv.

2)

Článek 28 směrnice 2006/112/ES, ve znění směrnice 2010/88, musí být vykládán v tom smyslu, že organizace kolektivní správy, která vybírá vlastním jménem, avšak na účet nositelů autorských práv k hudebním dílům poplatky, které jim náležejí jako protiplnění za povolení sdělovat jejich chráněná díla veřejnosti, jedná jako „osoba povinná k dani“ ve smyslu tohoto článku, a má se tedy za to, že jí tito nositelé poskytli službu před tím, než ji sama poskytla konečnému uživateli. V takovém případě musí tato organizace vystavit svým jménem pro konečného uživatele faktury, v nichž jsou uvedeny poplatky vybrané od tohoto uživatele, včetně daně z přidané hodnoty (DPH). Nositelé autorských práv jsou následně povinni vystavit organizaci kolektivní správy faktury zahrnující DPH za plnění poskytnuté z titulu obdržených poplatků.

---

(1)  Úř. věst. C 372, 4.11.2019.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 20. ledna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesverwaltungsgericht – Německo) – Land Baden-Württemberg v. D.R.

(Věc C-619/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Životní prostředí - Aarhuská úmluva - Směrnice 2003/4/ES - Přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí - Projekt výstavby infrastruktury ‚Stuttgart 21‘ - Zamítnutí žádosti o informace o životním prostředí - Článek 4 odst. 1 - Důvody pro zamítnutí - Pojem ‚vnitřní komunikace‘ - Rozsah - Časové omezení ochrany takové komunikace“)

(2021/C 79/15)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Land Baden-Württemberg

Žalovaný: D.R.

za přítomnosti: Deutsche Bahn AG, Vertreter des Bundesinteresses beim Bundesverwaltungsgericht

Výrok

1)

Článek 4 odst. 1 první pododstavec písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „vnitřní komunikace“ zahrnuje všechny informace, které se pohybují v rámci orgánu veřejné správy a ke dni podání žádosti o přístup neopustily vnitřní sféru tohoto orgánu, případně poté, co je uvedený orgán obdržel, a pokud nebyly nebo neměly být zpřístupněny veřejnosti před tímto obdržením.

2)

Článek 4 odst. 1 první pododstavec písm. e) směrnice 2003/4 musí být vykládán v tom smyslu, že použitelnost výjimky z práva na přístup k informacím o životním prostředí, kterou stanoví pro vnitřní komunikaci orgánu veřejné správy, není časově omezena. Tato výjimka se však může uplatnit pouze po dobu, po kterou je ochrana požadované informace odůvodněná.

---

(1)  Úř. věst. C 406, 2.12.2019.

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 20. ledna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Curtea de Apel Alba Iulia – Rumunsko) – Administraţia Judeţeană a Finanţelor Publice Sibiu, Direcţia Generală Regională a Finanţelor Publice Braşov v. LN

(Věc C-655/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daně - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Článek 2 - Článek 9 - Pojmy ‚ekonomická činnost‘ a ‚osoba povinná k dani‘ - Transakce, které směřují k získávání pravidelného příjmu z majetku - Nabytí nemovitostí věřitelem, které byly zabaveny v exekučním řízení zahájeném za účelem vymožení zápůjček zajištěných zástavními právy k nemovitostem a prodej těchto nemovitostí - Pouhý výkon vlastnického práva jeho nositelem“)

(2021/C 79/16)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Alba Iulia

Účastníci původního řízení

Žalobci: Administraţia Judeţeană a Finanţelor Publice Sibiu, Direcţia Generală Regională a Finanţelor Publice Braşov

Žalovaný: LN

Výrok

Článek 2 odst. 1 písm. a) a čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že transakce, jejímž prostřednictvím získá určitá osoba v dražbě nemovitost zabavenou v exekučním řízení zahájeném za účelem vymožení dříve poskytnuté zápůjčky a následně tuto nemovitost prodá, nepředstavuje sama o sobě ekonomickou činnost, pokud tato transakce spadá pod pouhý výkon vlastnického práva, jakož i řádnou správu soukromého majetku, takže tuto osobu nelze na základě uvedené transakce považovat za osobu povinnou k dani.

---

(1)  Úř. věst. C 19, 20.1.2020.

Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 14. ledna 2021 – Evropská komise v. Italská republika

(Věc C-744/19) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Směrnice 2013/59/Euratom - Základní bezpečnostní standardy ochrany před nebezpečím vystavení ionizujícímu záření - Článek 106 - Neprovedení ve stanovené lhůtě“)

(2021/C 79/17)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Tricot a G. Gattinara, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika (zástupkyně: G. Palmieri, zmocněnkyně, ve spolupráci s C. Colelli, avvocato dello Stato)

Výrok

1)

Italská republika tím, že ve stanovené lhůtě nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Rady 2013/59/Euratom ze dne 5. prosince 2013, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy ochrany před nebezpečím vystavení ionizujícímu záření a zrušují se směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom, a tím, že nesdělila Evropské komisi znění případně přijatých ustanovení vnitrostátního práva v oblasti upravené touto směrnicí, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 106 odst. 1 a 3 této směrnice.

2)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 399, 25.11.2019.

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 21. ledna 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Superior de Justicia de Cataluña – Španělsko) – Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS) v. BT

(Věc C-843/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Rovné zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení - Směrnice 79/7/EHS - Článek 4 odst. 1 - Dobrovolný odchod do předčasného důchodu - Předčasný důchod - Způsobilost - Výše pobíraného důchodu, která musí odpovídat alespoň zákonem stanovené minimální částce - Podíl pracovníků každého pohlaví, jimž je upřen nárok na předčasný důchod - Odůvodnění případného konkrétního znevýhodnění pracovníků ženského pohlaví - Cíle sociální politiky dotyčného členského státu“)

(2021/C 79/18)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Superior de Justicia de Cataluña

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS)

Žalovaná: BT

Výrok

Článek 4 odst. 1 směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v případě odchodu pracovníka, který je účastníkem obecného systému sociálního zabezpečení, do předčasného starobního důchodu na vlastní žádost podmiňuje jeho nárok na předčasný starobní důchod tím, že se jeho výše rovná alespoň minimální částce důchodu, na kterou by měl tento pracovník nárok ve věku 65 let, ačkoli uvedená právní úprava znevýhodňuje zejména pracovníky ženského pohlaví ve srovnání s pracovníky mužského pohlaví, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu, lze-li ovšem tento důsledek odůvodnit legitimními cíli sociální politiky, které nijak nesouvisí s diskriminací na základě pohlaví.

---

(1)  Úř. věst. C 54, 17.2.2020.

Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 3. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour du travail de Liège – Belgie) – Agence fédérale pour l'Accueil des demandeurs d'asile (Fedasil) v. M.M. (C-67/20), C. (C-68/20), C. (C-69/20)

(Spojené věci C-67/20 až C-69/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2021/C 79/19)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour du travail de Liège

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Agence fédérale pour l'Accueil des demandeurs d'asile (Fedasil)

Žalovaní: M.M. (C-67/20), C. (C-68/20), C. (C-69/20)

Výrok

O žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce podaných Cour du travail de Liège (Belgie) rozhodnutími ze dne 10. února 2020 není důvodné rozhodnout.

---

(1)  Úř. věst. C 161, 11.5.2020.

Usnesení Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 3. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Curtea de Apel Alba Iulia – Rumunsko) – Siebenburgisches Nugat SRL v. Direcţia Generală Regională a Finanţelor Publice Braşov, Agenţia Naţională de Administrare Fiscală – Direcţia Generală a Vămilor – Direcţia Regională Vamală Braşov – Biroul Vamal de Interior Sibiu

(Věc C-99/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Celní unie - Společný celní sazebník - Kombinovaná nomenklatura - Položky a podpoložky sazebníku - Podpoložka 8302 41 30 - Součástí kovových tyčí na závěsy“)

(2021/C 79/20)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Alba Iulia

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Siebenburgisches Nugat SRL

Žalovaní: Direcţia Generală Regională a Finanţelor Publice Braşov, Agenţia Naţională de Administrare Fiscală – Direcţia Generală a Vămilor – Direcţia Regională Vamală Braşov – Biroul Vamal de Interior Sibiu

za přítomnosti: Hans Draser Internationales Marketing

Výrok

Kombinovaná nomenklatura obsažená v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku ve znění vyplývajícím z prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/1754 ze dne 6. října 2015 musí být vykládána v tom smyslu, že součástí kovových tyčí na závěsy ve formě dokončených trubek (opatřených barvou, potažených niklem nebo chromem) patří do podpoložky 8302 41 90, ledaže tyto dokončené trubky sestávají z profilů, trubek a lišt, jednoduše řezaných na požadovanou délku.

---

(1)  Úř. věst. C 279, 24.8.2020.

Usnesení Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 10. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Ufficio del Giudice di Pace di Lanciano – Itálie) – XX v. OO

(Věc C-220/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 53 odst. 2 a článek 94 jednacího řádu Soudního dvora - Vnitrostátní mimořádná zdravotní situace - Kontinuita soudní činnosti - Odročení jednání - Nedostatečná upřesnění skutkového a právního kontextu sporu v původním řízení, jakož i skutečností odůvodňujících nezbytnost odpovědi na předběžnou otázku - Zjevná nepřípustnost“)

(2021/C 79/21)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Ufficio del Giudice di Pace di Lanciano

Účastníci původního řízení

Žalobce: XX

Žalovaný: OO

za přítomnosti: WW, XC, VS

Výrok

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Giudice di pace di Lanciano (smírčí soudce v Lanciano, Itálie) podaná rozhodnutím ze dne 18. května 2020 je zjevně nepřípustná.

---

(1)  Úř. věst. C 279, 24.8.2020.

Usnesení Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 26. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Consiglio di Stato – Itálie) – Colt Technology Services SpA, Wind Tre SpA, Telecom Italia SpA, Vodafone Italia SpA, Ministero della Giustizia, Ministero dello Sviluppo economico, Ministero dell’economia e delle finanze v. Ministero della Giustizia, Ministero dello Sviluppo Economico, Ministero dell’economia e delle finanze, Wind Tre SpA, Procura generale della Repubblica presso la Corte d’appello di Reggio Calabria, Procura della Repubblica presso il Tribunale di Cagliari, Procura della Repubblica presso il Tribunale di Roma, Procura della Repubblica presso il Tribunale di Locri

(Věc C-318/20) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Zásada zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti - Vnitrostátní právní úprava v oblasti zpoplatňování odposlechů nařízených soudy - Nezohlednění zásady náhrady veškerých nákladů telekomunikačních operátorů - Článek 53 odst. 2 a článek 94 jednacího řádu Soudního dvora - Nedostatečné upřesnění skutkového a právního rámce sporu v původním řízení, jakož i skutečností odůvodňujících potřebu odpovědi na předběžnou otázku - Zjevná nepřípustnost“)

(2021/C 79/22)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Žalobci: Colt Technology Services SpA, Wind Tre SpA, Telecom Italia SpA, Ministero della Giustizia, Ministero dello Sviluppo Economico, Ministero dell’Economia e delle Finanze, Vodafone Italia SpA

Za přítomnosti: Procura generale della Repubblica presso la Corte d’appello di Reggio Calabria, Procura della Repubblica presso il Tribunale di Cagliari, Procura della Repubblica presso il Tribunale di Roma

Žalovaní: Ministero della Giustizia, Ministero dello Sviluppo Economico, Ministero dell'Economia e delle Finanze, Procura della Repubblica presso il Tribunale di Roma, Procura della Repubblica presso il Tribunale di Cagliari, Procura generale della Repubblica presso la Corte d’appello di Reggio Calabria, Wind Tre SpA, Procura della Repubblica presso il Tribunale di Locri

Výrok

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozhodnutím Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie) zed ne 13. února 2020 je zjevně nepřípustná.

---

(1)  Úř. věst. C 348, 10.10.2020.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Oberösterreich (Rakousko) dne 1. července 2020 – A a M v. Bezirkshauptmannschaft Kirchdorf

(Věc C-293/20)

(2021/C 79/23)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesverwaltungsgericht Oberösterreich

Účastníci původního řízení

Stěžovatelé: A, M

Orgán, proti kterému stížnost směruje: Bezirkshauptmannschaft Kirchdorf

Vedlejší účastník: Finanzamt Kirchdorf – Perg – Steyr

Soudní dvůr (desátý senát) usnesením ze dne 20. ledna 2021 rozhodl, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Oberösterreich (Rakousko) rozhodnutím ze dne 29. října 2020 je zjevně nepřípustná.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Social no 26 de Barcelona (Španělsko) dne 19. listopadu 2020 – KM v. Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS)

(Věc C-625/20)

(2021/C 79/24)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de lo Social no 26 de Barcelona

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: KM

Žalovaný: Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS)

Předběžné otázky

1)

Je španělské pravidlo týkající se slučitelnosti dávek stanovené v čl. 163 odst. 1 LGSS, jak je vykládá judikatura, které brání souběhu dvou dávek v trvalé pracovní neschopnosti přiznaných v jednom a témže režimu sociálního zabezpečení, zatímco uznává jejich slučitelnost, jsou-li přiznány v různých režimech, třebaže na ně v každém případě vznikl nárok na základě nezávislých příspěvků, se zřetelem k zastoupení jednotlivých pohlaví v různých režimech španělského sociálního zabezpečení, v rozporu s evropskou právní úpravou zakotvenou v článku 4 směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (1) a článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění) (2), s ohledem na to, že může vyvolávat nepřímou diskriminaci na základě pohlaví nebo genderu?

2)	Mohla by při záporné odpovědi na první otázku být španělská právní úprava v rozporu s výše uvedenou evropskou právní úpravou v případě, že by obě dávky byly odůvodněny různým poškozením zdraví?

---

(1)  Úř. věst. 1979, L 006, s. 24

(2)  Úř. věst. 2006, L 204, s. 23

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Giustizia amministrativa per la Regione siciliana (Itálie) dne 27. listopadu 2020 – Caruter s.r.l. v. S.R.R. Messina Provincia S.c.P.A., Comune di Basicò, Comune di Falcone, Comune di Fondachelli Fantina, Comune di Gioiosa Marea, Comune di Librizzi, Comune di Mazzarrà Sant'Andrea, Comune di Montagnareale, Comune di Oliveri, Comune di Piraino, Comune di San Piero Patti, Regione Siciliana – Urega – Ufficio regionale espletamento gare d’appalti lavori pubblici Messina, Regione Siciliana – Assessorato regionale delle infrastrutture e della mobilità

(Věc C-642/20)

(2021/C 79/25)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Giustizia amministrativa per la Regione siciliana

Účastníci původního řízení

Odvolatelka: Caruter s.r.l.

Odpůrci: S.R.R. Messina Provincia S.c.P.A., Comune di Basicò, Comune di Falcone, Comune di Fondachelli Fantina, Comune di Gioiosa Marea, Comune di Librizzi, Comune di Mazzarrà Sant'Andrea, Comune di Montagnareale, Comune di Oliveri, Comune di Piraino, Comune di San Piero Patti, Regione Siciliana – Urega – Ufficio regionale espletamento gare d’appalti lavori pubblici Messina, Regione Siciliana – Assessorato regionale delle infrastrutture e della mobilità

Předběžná otázka

Brání článek 63 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24 (1) ze dne 26. února 2014 týkající se institutu využití schopností třetích osob, spolu se zásadami svobody usazování a volného pohybu služeb, uvedenými v článcích 49 a 56 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), uplatnění italské vnitrostátní právní úpravy v oblasti „kritérií výběru a doplnění či poskytnutí vysvětlení“, která je obsažena v čl. 83 odst. 8 předposlední větě zákoníku veřejných zakázek, který je uveden v legislativním nařízení č. 50 ze dne 18. dubna 2016, v tom smyslu, že v případě uplatnění institutu využití schopností třetích osob (na základě článku 89 zákoníku veřejných zakázek, který je uveden v legislativním nařízení č. 50 ze dne 18. dubna 2016) musí zmocněnkyně v každém případě splňovat požadavky a uskutečnit plnění ve větší míře?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Apelativen sad – Sofia (Bulharsko) dne 15. listopadu 2020 – trestní řízení proti VD

(Věc C-654/20)

(2021/C 79/26)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Apelativen sad – Sofia

Účastník původního trestního řízení

VD

Předběžné otázky

1.

Brání zásada zákonnosti trestných činů a trestů vnitrostátnímu ustanovení, které za stejný skutek, totiž řízení motorového vozidla během výkonu donucovacího správního opatření v podobě pozastavení řidičského oprávnění, stanoví současně odpovědnost za správní delikt a trestněprávní odpovědnost, aniž by stanovilo kritéria umožňující objektivní rozlišení těchto dvou druhů odpovědnosti?

2.	V případě záporné odpovědi Soudního dvora Evropské unie na první otázku: Jaké pravomoci má vnitrostátní soud, aby zajistil účinné uplatňování zásad práva Evropské unie?

3.	Je trest odnětí svobody v trvání až tří let a peněžitý trest ve výši 200 až 1 000 leva (BGN) za trestný čin řízení motorového vozidla během výkonu donucovacího správního opatření v podobě pozastavení řidičského oprávnění přiměřený ve smyslu čl. 49 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Okręgowym w Warszawie (Polsko) dne 9. prosince 2020 – trestní řízení s M.M.

(Věc C-671/20)

(2021/C 79/27)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Okręgowy w Warszawie

Účastník původního trestního řízení

M.M.

Předběžné otázky

1)

Musí být unijní právo – zejména článek 2 SEU a v něm zakotvená hodnota právního státu, čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a zásady přednosti, loajální spolupráce a právní jistoty – vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby právní úprava členského státu, jako je čl. 41 b odst. 1 a 3 ustawy z dnia 27 lipca 2001 r. – Prawo o ustroju sądów powszechnych (zákona ze dne 27. července 2001 o soustavě obecných soudů), byla uplatňována tak, že předseda soudu může – samostatně a bez soudního přezkumu – přijmout rozhodnutí o změně složení soudu na základě toho, že takový orgán, jako je Kárné kolegium, udělil souhlas s trestním stíháním soudce původně zařazeného do soudního kolegia (soudce krajského soudu I.T.), který zahrnoval povinné pozastavení výkonu funkce tohoto soudce, s čímž je konkrétně spojen zákaz zasedání tohoto soudce v soudních kolegiích ve věcech, které mu byly přiděleny, a to i v těch, které mu byly přiděleny před udělením shora uvedeného souhlasu?

2)

Musí být unijní právo – zejména ustanovení uvedená v první otázce – vykládáno v tom smyslu, že brání: a) právní úpravě členského státu, jako je čl. 42a odst. 1 a 2 a čl. 107 odst. 1 bod 3 ustawy z dnia 27 lipca 2001 r. – Prawo o ustroju sądów powszechnych (zákona ze dne 27. července 2001 o soustavě obecných soudů), které vnitrostátnímu soudu zakazují posuzovat – v rámci přezkumu, zda tento soud splnil požadavky předchozího zřízení zákonem – závaznost a právní okolnosti souhlasu Kárného kolegia, o němž je řeč v první otázce a který je bezprostředním důvodem změny složení soudu, a zároveň stanoví, že snaha o takové posouzení zakládá kárnou odpovědnost soudce? b) judikatuře vnitrostátního soudu, jako je Trybunał Konstytucyjny (Ústavní soud), podle níž akty takových vnitrostátních orgánů, jako je prezident Polské republiky a Krajowa Rada Sądownictwa (Národní rada soudnictví), při jmenování osob do orgánu, jakým je Kárné kolegium, nepodléhají soudnímu přezkumu, včetně přezkumu z hlediska unijního práva – bez ohledu na povahu a rozsah porušení – a akt jmenování osoby do funkce soudce je konečný a nezrušitelný?

3)

Musí být unijní právo – zejména ustanovení uvedená v první otázce – vykládáno v tom smyslu, že brání uznání závaznosti souhlasu, o němž je řeč v první otázce, zejména pokud jde o pozastavení výkonu funkce soudce, byl-li vysloven takovým orgánem, jako je Kárné kolegium, takže: a) všechny orgány státu (včetně předkládajícího soudu a orgánů příslušných k určení a změně složení vnitrostátního soudu, konkrétně předsedy soudu) jsou povinny nebrat tento souhlas do zřetele a umožnit soudci vnitrostátního soudu, kterého se vyslovení souhlasu týká, aby zasedal v soudním kolegiu tohoto soudu, b) soud, v jehož kolegiu nezasedá soudce, jemuž byla věc původně přidělena k rozhodnutí – výlučně z důvodu, že se na tohoto soudce vztahuje uvedený souhlas – není soudem předem zřízeným zákonem a v souvislosti s tím nemůže jakožto „soud“ rozhodnout o otázkách týkajících se použití nebo výkladu unijního práva?

4)	Má pro odpověď na předchozí otázky význam skutečnost, že Kárné kolegium a Trybunał Konstytucyjny (Ústavní soud) nezaručují účinnou soudní ochranu vzhledem k nedostatku nezávislosti a vzhledem ke konstatovaným porušením ustanovení týkajících se jmenování jejich členů?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 15. prosince 2020 – Unilever Italia Mkt. Operations Srl v. Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato

(Věc C-680/20)

(2021/C 79/28)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Odvolatelka: Unilever Italia Mkt. Operations Srl

Odpůrce: Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato

Předběžné otázky

1)

Kromě případů výkonu kontroly nad podniky, jaká jsou rozhodná kritéria pro určení, zda smluvní koordinace mezi formálně samostatnými a nezávislými hospodářskými subjekty představuje jediný hospodářský subjekt ve smyslu článků 101 a 102 SFEU? Lze zejména existenci určitého stupně zásahu do obchodních rozhodnutí jiného podniku, který je typický pro vztahy obchodní spolupráce mezi výrobcem a zprostředkovateli distribuce, považovat za dostatečnou k tomu, aby tyto subjekty byly považovány za součást téže hospodářské jednotky, nebo je nezbytný „hierarchický“ vztah mezi oběma podniky, který lze konstatovat v případě smlouvy, na jejímž základě se několik samostatných podniků „podřídí“ řízení a koordinaci jednoho z těchto podniků, takže Úřad musí prokázat systematickou a stálou existenci pokynů, jež mohou ovlivnit rozhodnutí týkající se řízení podniku, a sice strategická a provozní rozhodnutí finanční, průmyslové a obchodní povahy?

2)

Je třeba pro účely posouzení existence zneužití dominantního postavení prostřednictvím výhradních doložek vykládat článek 102 SFEU v tom smyslu, že úřad pro hospodářskou soutěž má povinnost ověřit, zda je účinkem těchto doložek vytěsnění stejně výkonných soutěžitelů z trhu, a podrobně zkoumat hospodářské analýzy předložené účastníkem ohledně konkrétní schopnosti namítaného jednání vytěsnit z trhu stejně výkonné soutěžitele? Anebo v případě vylučujících výhradních doložek nebo jednání vyznačujícím se mnoha zneužívajícími praktikami (věrnostní slevy a výhradní doložky) nemá Úřad žádnou právní povinnost založit zjištění o protisoutěžním jednání na kritériu stejně výkonného soutěžitele?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākā tiesa (Senāts) (Lotyšsko) dne 22. prosince 2020 – SIA DOBELES HES v. Sabiedrisko pakalpojumu regulēšanas komisija, Ekonomikas ministrija, Finanšu ministrija

(Věc C-702/20)

(2021/C 79/29)

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augstākā tiesa (Senāts)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně v prvním stupni a účastnice řízení podávající vedlejší kasační opravný prostředek: SIA DOBELES HES

Žalovaná v prvním stupni a účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Sabiedrisko pakalpojumu regulēšanas komisija

Další účastníci řízení: Ekonomikas ministrija, Finanšu ministrija

Předběžné otázky

1)

Je třeba mít za to, že povinnost veřejného poskytovatele vykupovat elektřinu za vyšší než tržní cenu od výrobců, kteří vyrábějí elektřinu z obnovitelných zdrojů, na základě povinnosti konečných spotřebitelů platit úměrně své spotřebě, představuje zásah státu nebo ze státních prostředků ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie?

2)

Má se pojem „liberalizace trhu s elektřinou“ vykládat v tom smyslu, že liberalizace má být považována za uskutečněnou v okamžiku, kdy se objeví určité znaky volného trhu, jako například smlouvy, jež uzavírá veřejný poskytovatel s dodavateli z jiných členských států? Lze mít za to, že liberalizace trhu s elektřinou začíná v okamžiku, kdy právní předpisy přiznávají některým uživatelům elektřiny (například uživatelům elektřiny připojeným k dopravní síti nebo uživatelům elektřiny jiným než domácnostem, připojeným k distribuční síti) právo na změnu distributora elektřiny? Jaký dopad má vývoj regulace trhu s elektřinou v Lotyšsku, konkrétněji situace existující před rokem 2007, na posouzení podpor poskytnutých výrobcům elektřiny ve světle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (pro účely odpovědi na první otázku)?

3)

Pokud z odpovědí na první a druhou otázku vyplyne, že podpora poskytnutá výrobcům elektřiny nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, znamená skutečnost, že žalobkyně působí v současnosti na liberalizovaném trhu s elektřinou a že zaplacení náhrady škody jí v současnosti přiznává výhodu v porovnání s ostatními hospodářskými subjekty působícími na dotčeném trhu, že náhrada škody musí být považována za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie?

4)

Pokud z odpovědí na první a druhou otázku vyplyne, že podpora poskytnutá výrobcům elektřiny představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, je třeba mít za to, v rámci kontroly státních podpor stanovené ve výše uvedeném ustanoven, že návrhové žádání, jímž se žalobkyně domáhá toho, aby jí byla poskytnuta náhrada škody, kterou utrpěla v důsledku neúplného naplnění zákonného práva na získání vyšší platby za vyrobenou elektřinu, představuje žádost o novou státní podporu nebo žádost o část státní podpory, která nebyla předtím vyplacena?

5)

Pokud bude čtvrtá předběžná otázka zodpovězena v tom smyslu, že žádost o náhradu škody musí být s přihlédnutím k předchozím okolnostem posuzována jako žádost o poskytnutí části státní podpory, která nebyla předtím vyplacena, vyplývá z čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, že v současnosti musí být o vyplacení výše uvedené státní podpory rozhodnuto na základě analýzy současného stavu trhu a s ohledem na platnou právní úpravu (včetně omezení, jež v současnosti existují s cílem zamezit nadměrným vyrovnávacím platbám)?

6)	Je pro účely výkladu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie relevantní skutečnost, že větrným elektrárnám, na rozdíl od vodních elektráren, byla v minulosti vyplácena podpora v plné výši?

7)	Je pro účely výkladu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie relevantní skutečnost, že náhrada škody je v současnosti vyplácena pouze některým z vodních elektráren, jež nezískaly podpory v plné výši?

8)

Musí se čl. 3 odst. 2 a čl. 7 odst. 1 nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis (1) vykládat v tom smyslu, že je třeba mít za to, že podpora dotčená v projednávané věci splňuje podmínky stanovené pro podpory de minimis, neboť její výše nepřesahuje práh stanovený pro podpory de minimis? Musí se čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1407/2013 vykládat v tom smyslu, že v projednávaném případě může skutečnost, že by bylo vyplacení náhrady utrpěné škody považováno za podporu de minimis, vést ke vzniku nepřípustné kumulace, s přihlédnutím k podmínkám pro zamezení nadměrných vyrovnávacích plateb uvedeným v rozhodnutí Komise SA.43140?

9)

Pokud se v projednávané věci bude mít za to, že byla poskytnuta/vyplacena státní podpora, musí se čl. 1 písm. b) a c) nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (2), vykládat v tom smyslu, že takové okolnosti, jako jsou okolnosti projednávaného případu, odpovídají nové státní podpoře a nikoli existující státní podpoře?

10)

Pokud bude devátá předběžná otázka zodpovězena kladně, musí se pro účely posouzení, zda je situace žalobkyně slučitelná s podporami, jež jsou považovány za existující podpory, na něž odkazuje čl. 1 písm. b) bod iv) nařízení 2015/1589, zohlednit jako počátek běhu promlčecí lhůty ve smyslu čl. 17 odst. 2 nařízení 2015/1589 jedině den, kdy došlo ke skutečnému vyplacení podpory?

11)

Pokud se bude mít za to, že byla poskytnuta/vyplacena státní podpora, musí se čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie a čl. 2 odst. 1 a 3 nařízení 2015/1589 vykládat v tom smyslu, že takový postup oznámení státní podpory, jako je postup dotčený v projednávané věci, je považován za přiměřený, pokud vnitrostátní soud vyhoví žádosti o náhradu utrpěné škody pod podmínkou, že bude vydáno rozhodnutí Komise, jímž bude podpora schválena a jímž bude ministerstvu hospodářství nařízeno předat Komisi do dvou měsíců od vydání rozsudku příslušné prohlášení o podpoře obchodní činnosti?

12)

Je pro účely výkladu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie relevantní skutečnost, že je náhrada utrpěné škody vymáhána na subjektu veřejného sektoru (Komise pro regulaci veřejných služeb), který v minulosti nemusel takové náklady nést, jakož i skutečnost, že je rozpočet tohoto subjektu tvořen státními poplatky, jež platí poskytovatelé veřejných služeb patřící do regulovaných odvětví a které musí být určeny výhradně k pokrytí regulační činnosti?

13)

Je takový režim náhrady škody, jako je režim dotčený v projednávané věci, slučitelný se zásadami zakotvenými v unijním právu, jež jsou použitelné na regulovaná odvětví, konkrétně s článkem 12 a s bodem 30 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) (3), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009 (4)?

---

(1)  Úř. věst. 2013, L 352, s. 1.

(2)  Úř. věst. 2015, L 248, s. 9.

(3)  Úř. věst. 2002, L 108, s. 21.

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009, kterou se mění směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, směrnice 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení a směrnice 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (Úř. věst. 2009, L 337, s. 37)

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 30. prosince 2020 – Comune di Lerici v. Provincia di La Spezia

(Věc C-719/20)

(2021/C 79/30)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: Comune di Lerici

Odpůrkyně: Provincia di La Spezia

Předběžná otázka

Brání článek 12 směrnice 2014/24/EU (1) ze dne 26. února 2014 takové vnitrostátní právní úpravě, která vyžaduje podnikovou kombinaci společností místních veřejných služeb hospodářského významu, v důsledku čehož hospodářský subjekt nahrazující původního koncesionáře v důsledku podnikových operací uskutečněných transparentními postupy, včetně fúzí nebo akvizic, pokračuje ve správě služeb až do stanovených lhůt, v případě, že:

a)	původním koncesionářem je společnost, které byla zakázka zadána in house na základě vícestranného obdobného ovládání;

b)	nástupnický hospodářský subjekt byl vybrán prostřednictvím zadávacího řízení;

c)	v důsledku podnikové operace spočívající v kombinaci již nejsou splněny požadavky vícestranného obdobného ovládání ve vztahu k některým územním samosprávným celkům, které původně zadaly předmětnou službu?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie) dne 28. prosince 2020 – Paget Approbois SAS, Alpha Insurance A/S v. Depeyre entreprises SARL, Alpha Insurance A/S, Paget Approbois SAS

(Věc C-724/20)

(2021/C 79/31)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Paget Approbois SAS, Alpha Insurance A/S

Žalované: Depeyre entreprises SARL, Alpha Insurance A/S, Paget Approbois SAS

Předběžné otázky

1)

Musí být článek 292 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu tzv. Solventnost II (1), vykládán v tom smyslu, že řízení probíhající u soudu členského státu, které bylo zahájeno věřitelem pohledávky z pojistného plnění za vzniklou škodu, který se domáhá zaplacení pojistného plnění od pojišťovny, proti které bylo zahájeno likvidační řízení v jiném členském státě, se týká majetku nebo práva, kterých byla uvedená pojišťovna zbavena, ve smyslu uvedené směrnice?

2)

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, řídí se právem členského státu, ve kterém probíhá řízení [o zaplacení pojistného plnění], všechny účinky likvidačního řízení na prvně uvedené řízení? Konkrétně, má být toto právo použito v rozsahu, v jakém: — stanoví, že zahájením [likvidačního] řízení se přerušuje probíhající řízení [o zaplacení pojistného plnění], — podmiňuje opětovné zahájení řízení tím, že věřitel přihlásil svou pohledávku na pojistné plnění jako součást závazků dotčené pojišťovny a vznesl svůj nárok proti orgánům pověřeným provedením likvidačního řízení, — a vylučuje možnost uložit povinnost k zaplacení pojistného plnění, vzhledem k tomu, že již lze pouze určit existenci tohoto pojistného plnění a jeho výši?

---

(1)  Úř. věst. 2009, L 335, s. 1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Belgie) dne 29. prosince 2020 – CT, Ferme de la Sarte SPRL v. Région wallonne

(Věc C-726/20)

(2021/C 79/32)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobci: CT, Ferme de la Sarte SPRL

Žalovaný: Région wallonne

Předběžná otázka

Musí být článek 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 (1) vykládán v tom smyslu, že do rozsahu jeho působnosti nespadá pěstování trávníků nebo zelených střech?

---

(1)  Úř. věst. 2013, L 347, s. 487.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Francie) dne 4. ledna 2021 – Fédération des entreprises de la beauté v. Agence nationale de sécurité du médicament et des produits de santé

(Věc C-4/21)

(2021/C 79/33)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Fédération des entreprises de la beauté

Žalovaný: Agence nationale de sécurité du médicament et des produits de santé

Předběžné otázky

1)

Má být dopis vedoucího odboru „Technologie pro spotřebitele, životní prostředí a zdraví“ Generálního ředitelství pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky Evropské komise ze dne 27. listopadu 2019 považován za přípravný akt k rozhodnutí, kterým Komise určí, zda je prozatímní opatření členského státu odůvodněné na základě čl. 27 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích (1), či nikoli, a to s ohledem na znění uvedeného dopisu a absenci jakékoli skutečnosti, z níž by vyplývalo, že zaměstnanec, který dopis podepsal, má přenesenou pravomoc vydávat rozhodnutí jménem Komise, nebo má být tento dopis považován za takové rozhodnutí vyjadřující konečný postoj Komise?

2)

Pokud má být dopis ze dne 27. listopadu 2019 považován za přípravný akt k rozhodnutí, kterým Komise určí, zda je prozatímní opatření členského státu odůvodněné na základě čl. 27 odst. 3 nařízení (ES) č. 1223/2009, či nikoli, může vnitrostátní soud pověřený přezkumem legality prozatímního opatření vydaného vnitrostátním orgánem na základě odstavce 1 uvedeného článku předtím, než Komise vydá své rozhodnutí, rozhodnout o souladu uvedeného prozatímního opatření s uvedeným článkem, a pokud ano, v jakém rozsahu a v jakých bodech, nebo musí vnitrostátní soud považovat prozatímní opatření za slučitelné s uvedeným článkem, pokud jej Komise neprohlásí za neodůvodněné?

3)	V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, musí být článek 27 nařízení (ES) č. 1223/2009 vykládán v tom smyslu, že umožňuje přijetí prozatímních opatření pro určitou kategorii přípravků obsahujících stejnou látku?

4)

Pokud má být dopis ze dne 27. listopadu 2019 považován za rozhodnutí vyjadřující konečný postoj Komise ohledně dotčeného prozatímního opatření, lze platnost uvedeného rozhodnutí napadnout u vnitrostátního soudu, i když nebyla podána žaloba na jeho neplatnost na základě článku 263 Smlouvy o fungování Evropské unie, s ohledem na okolnost, že znění uvedeného dopisu nasvědčuje tomu, že jde pouze o přípravný akt a že Agence nationale de sécurité du médicament et des produits de santé (Národní úřad pro bezpečnost léčiv a zdravotnických výrobků), adresát uvedeného dopisu, na něj odpověděl v tom smyslu, že s ním nesouhlasí a že zachová platnost svého prozatímního opatření, dokud Komise nevydá své konečné rozhodnutí, přičemž posledně uvedená se k tomuto dopisu již dále nevyjádřila?

5)

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, byl dopis ze dne 27. listopadu 2019 podepsán zaměstnancem s přenesenou pravomocí vydávat rozhodnutí jménem Komise a je platný v rozsahu, v němž se opírá o tvrzení, že mechanismus ochranné doložky upravený v uvedeném článku „se vztahuje na individuální opatření týkající se kosmetických přípravků uváděných na trh, a nikoli na opatření s obecnou působností použitelná na kategorii přípravků obsahujících určitou látku“, s ohledem na to, jak je třeba vykládat ustanovení článku 27 nařízení (ES) č. 1223/2009 ve spojení s ustanoveními článku 31 tohoto nařízení?

6)

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku nebo v případě, že dopis ze dne 27. listopadu 2019 již nelze v projednávané věci napadnout, je třeba považovat prozatímní opatření přijaté na základě článku 27 nařízení (ES) č. 1223/2009 za neslučitelné s uvedeným nařízením již od samého počátku, nebo až od data doručení uvedeného dopisu Agence nationale de sécurité du médicament et des produits de santé (Národní úřad pro bezpečnost léčiv a zdravotnických výrobků), či až od okamžiku uplynutí přiměřené lhůty od jeho doručení, ve které by je bylo možné zrušit, a to rovněž s ohledem na nejistotu spojenou s dosahem uvedeného dopisu a skutečností, že Komise neodpověděla na vyjádření úřadu, že hodlá „zachovat platnost svého rozhodnutí ze dne 13. března 2019 jako preventivního opatření až do vydání rozhodnutí Komise přijatého v souladu s ustanoveními článku 27 nařízení (ES) č. 1223/2009“?

---

(1)  Úř. věst. 2009, L 342, s. 59.

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 4. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado Contencioso-Administrativo no 17 de Barcelona – Španělsko) – UD v. Subdelegación del Gobierno en Barcelona

(Věc C-746/19) (1)

(2021/C 79/34)

Jednací jazyk: španělština

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 19, 20.1.2020.

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 21. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank van eerste aanleg Oost-Vlaanderen Afdeling Gent – Belgie) – Openbaar Ministerie v. EA

(Věc C-246/20) (1)

(2021/C 79/35)

Jednací jazyk: nizozemština

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 297, 7.9.2020.

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 14. prosince 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Amtsgericht Hamburg – Německo) – BC v. Deutsche Lufthansa AG

(Věc C-467/20) (1)

(2021/C 79/36)

Jednací jazyk: němčina

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 433, 14.12.2020.

Rozsudek Tribunálu ze dne 20. ledna 2021 – Foundation for the Protection of the Traditional Cheese of Cyprus named Halloumi v. EUIPO – M. J. Dairies (BBQLOUMI)

(Věc T-328/17 RENV) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie BBQLOUMI - Starší kolektivní slovní ochranná známka Evropské unie HALLOUMI - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Neexistence nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2021/C 79/37)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Foundation for the Protection of the Traditional Cheese of Cyprus named Halloumi (Nikósie, Kypr) (zástupci: S. Malynicz, QC, V. Marsland, solicitor, a S. Baran, barrister)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: D. Gája a V. Ruzek, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: M. J. Dairies EOOD (Sofie, Bulharsko) (zástupkyně: D. Dimitrova, advokátka)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 16. března 2017 (věc R 497/2016-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi Foundation for the Protection of the Traditional Cheese of Cyprus named Halloumi a společností M. J. Dairies.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Foundation for the Protection of the Traditional Cheese of Cyprus named Halloumi se ukládá náhrada nákladů řízení vedeného před Tribunálem i nákladů řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem.

---

(1)  Úř. věst. C 239, 24.7.2017.

Rozsudek Tribunálu ze dne 20. ledna 2021 – Jareš Procházková a Jareš v. EUIPO – ELTON hodinářská (MANUFACTURE PRIM 1949)

(Věc T-656/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Obrazová ochranná známka Evropské unie MANUFACTURE PRIM 1949 - Neexistence staršího práva nabytého na základě vnitrostátního práva - Článek 52 odst. 2 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94 [nyní čl. 60 odst. 2 písm. c) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2021/C 79/38)

Jednací jazyk: čeština

Účastníci řízení

Žalobci: Hana Jareš Procházková (Praha, Česká republika), Antonín Jareš (Praha) (zástupce: M. Kyjovský, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: D. Gája, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: ELTON hodinářská, a.s. (Nové Město nad Metují, Česká republika) (zástupce: T. Matoušek, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. září 2018 (věc R 1159/2017-4), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi H. Jareš Procházkovou a A. Jarešem na jedné straně a společností ELTON hodinářská na straně druhé.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Hana Jareš Procházková a Antonín Jareš ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

3)	Společnost ELTON hodinářská, a.s., ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 4, 7.1.2019.

Usnesení Tribunálu ze dne 19. ledna 2021 – Umweltinstitut München v. Komise

(Věc T-712/18) (1)

(„Přístup k dokumentům - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Dokumenty týkající se zasedání Smíšeného řídícího výboru pro sanitární a fytosanitární opatření zřízeného Komplexní hospodářskou a obchodní dohodou mezi Kanadou na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé (CETA) - Částečné odepření přístupu - Zpřístupnění požadovaného dokumentu po podání žaloby - Zánik právního zájmu na pokračování v řízení - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2021/C 79/39)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Umweltinstitut München-Verein zur Erforschung und Verminderung der Umweltbelastung eV (Mnichov, Německo) (zástupkyně: M. John, advokátka)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: C. Ehrbar, F. Erlbacher a C. Vollrath, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2018) 6539 final ze dne 2. října 2018, kterým se odpírá přístup k určitým dokumentům týkajícím se zasedání Smíšeného řídícího výboru pro sanitární a fytosanitární opatření zřízeného Komplexní hospodářskou a obchodní dohodou mezi Kanadou na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé (CETA) podepsané v Bruselu dne 30. října 2016, které se konalo dne 26. a 27. března 2018 v Ottawě (Kanada).

Výrok

1)	O žalobě již není důvodné rozhodnout.

2)	Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 44, 4. 2. 2019.

Usnesení Tribunálu ze dne 18. ledna 2021 – Datenlotsen Informationssysteme v. Komise

(Věc T-34/20) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Státní podpory - Softwarová řešení pro vysokoškolský sektor - Daňové zvýhodnění a veřejné financování - Formální vyšetřovací řízení - Rozhodnutí kvalifikující provedená opatření jako státní podporu - Nedostatek osobního dotčení - Neexistence nařizovacího aktu - Nepřípustnost“)

(2021/C 79/40)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Datenlotsen Informationssysteme GmbH (Hamburk, Německo) (zástupce: T. Lübbig, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupkyně: K. Blanck a K. Herrmann, zmocněnkyně)

Předmět

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2020/391 ze dne 20. září 2019 o opatření SA.34402 – 2015/C (ex 2015/NN), které provedlo Německo ve prospěch společnosti Hochschul-Informations-System GmbH (Úř. věst. 2020, L 74, s. 22).

Výrok

1)	Žaloba se odmítá.

2)	Návrh Spolkové republiky Německo na vstup vedlejší účastnice do řízení na podporu Evropské komise se stal bezpředmětný.

3)	Společnosti Datenlotsen Informationssysteme GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 77, 9.3.2020.

Žaloba podaná dne 11. prosince 2020 – OP v. Komise

(Věc T-736/20)

(2021/C 79/41)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: OP (zástupce: S. Pappas, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil i) rozhodnutí výběrové Komise ze dne 5. února 2020 nezařadit žalobce na seznam úspěšných uchazečů v otevřeném výběrovém řízení EPSO/AST/147/19 a ii) rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 3. září 2020, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce proti rozhodnutí výběrové Komise ze dne 5. února 2020, v rozsahu, v němž obsahuje dodatečné odůvodnění;

—	uložil žalované, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobcem.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce čtyři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející z porušení zásad rovného zacházení, transparentnosti a objektivity a článku 1d odst. 5 služebního řádu.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z porušení práva na řádnou správu.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z nedostatečného a nepřiměřeného odůvodnění.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení článku 27 služebního řádu.

Žaloba podaná dne 16. prosince 2020 – Advansa Manufacturing a další v. Komise

(Věc T-741/20)

(2021/C 79/42)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Advansa Manufacturing GmbH (Frankfurt nad Mohanem, Německo) a 14 dalších žalobců (zástupci: D. Haverbeke, L. Ruessmann a P. Sellar, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	zrušil přílohu I sdělení Komise – Pokyny k některým opatřením státní podpory v souvislosti se systémem obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů po roce 2021 (1), v rozsahu, v němž nesprávně vylučuje odvětví výroby chemických vláken;

—	podle článku 264 SFEU prohlásil, že příloha I napadeného aktu bude vyvolávat účinky do té doby, než žalovaná přijme opatření vyplývající z rozhodnutí Tribunálu podle článku 266 SFEU;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci sedm žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že příloha I napadeného aktu je stižena vadou spočívající v nedostatku pravomoci. — Podle čl. 5 odst. 1 a čl. 5 odst. 2 SEU jedná EU pouze v mezích pravomocí svěřených jí členskými státy. Pravomoci, které nejsou Smlouvami EU svěřeny, náležejí členským státům. — Podle čl. 10a odst. 6 směrnice 2003/87/ES, ve znění pozdějších předpisů (2), nemá pravomoc k přijetí napadeného aktu žalovaná, nýbrž členské státy.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že příloha I napadeného aktu je stižena vadou spočívající v porušení podstatné formální náležitosti. — Z odůvodnění napadeného aktu, které je vyžadováno v článku 296 SFEU, jasně a jednoznačně nevyplývají úvahy, na jejichž základě žalovaná vypočítala hodnotu intenzity nepřímých emisí pro odvětví žalobců, jež představuje klíčový faktor pro zařazení do přílohy I napadeného aktu, nebo pro vyloučení z této přílohy. — V důsledku tohoto nedostatku odůvodnění žalobci nemohou uplatňovat svá práva a Tribunál nemůže vykonat přezkum.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že příloha I napadeného aktu odporuje zásadě subsidiarity. — Podle čl. 5 odst. 3 SFEU platí, že Evropská unie jedná v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, a může jich tudíž být, z důvodu jejího rozsahu či účinků, lépe dosaženo na úrovni EU. — Ačkoliv vnitrostátní opatření založená na čl. 10a odst. 6 směrnice 2003/87/ES podléhají přezkumu státních podpor, žalovaná porušila zásadu subsidiarity tím, že vyhotovila ex ante seznam, kterým se omezuje výčet odvětví a pododvětví, která mohou být způsobilá pro vyrovnání nepřímých nákladů na emise, jelikož a) členské státy mohou nejlépe vyhodnotit skutečné riziko úniku uhlíku pro každé průmyslové odvětví v důsledku značných skutečně vynaložených nepřímých nákladů a b) žalovaná přijala přílohu I, aniž dostatečně vysvětlila, proč bylo nezbytné takto postupovat.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že příloha I napadeného aktu odporuje zásadě transparentnosti. — Postup vedoucí k přijetí napadeného aktu nebyl v základních ohledech transparentní, především: a) žalovaná v napadeném aktu, ani v přiloženém posouzení vlivu neuvedla, jaké údaje použila k výpočtu hodnoty intenzity nepřímých emisí pro sektor žalobců; b) žalovaná na podporu svého posouzení týkajícího se toho, která pododvětví mají největší potenciál k elektrifikaci, neuvedla žádné vysvětlení. — V rámci přijímání napadeného aktu žalovaná odmítla dotčeným stranám sdělit, jak bude vypočtena jejich hodnota intenzity nepřímých emisí a jak bude uplatněno kritérium elektrifikace, takže jim bránila v tom, aby s ní v průběhu konzultačních období mohly zahájit věcnou rozpravu. — Žalovaná tudíž nedodržela své povinnosti plynoucí z článku 15 SFEU a článku 11 SEU, podle nichž musí zajistit transparentnost postupu vedoucího k přijetí přílohy I napadeného aktu.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že příloha I napadeného aktu je stižena vadami spočívajícími ve zjevně nesprávném posouzení. — V kontextu své posuzovací pravomoci při provádění komplexního hodnocení hospodářského a sociálního charakteru musí být žalovaná schopna prokázat, že zhodnotila všechny relevantní faktory a okolnosti situace, na které se měl napadený akt vztahovat. Žalovaná se v několika ohledech dopustila zjevně nesprávného posouzení, když ze seznamu způsobilých odvětví obsaženého v příloze I napadeného aktu vyloučila odvětví žalobců, a to zejména tím, že a) nezdůvodnila stanovení dalších dvou prahových hodnot způsobilosti; b) nezohlednila relevantní a úplné údaje o spotřebě elektřiny v odvětví žalobců, v důsledku čehož došlo k podhodnocení intenzity nepřímých emisí tohoto odvětví a k jeho vyloučení z přílohy I; c) nepřihlédla k důkazům předloženým žalobci, aniž tento postup zdůvodnila; d) pokud jde o kvalitativní posouzení, nesprávně posoudila zastupitelnost paliva/elektřiny v daném odvětví a nevysvětlila, proč na základě tohoto kritéria nejsou do přílohy I zahrnuta pododvětví daného odvětví.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že příloha I napadeného aktu je stižena vadou spočívající v nesprávném uplatnění vhodného kritéria pro posouzení. — Článek 10a odst. 6 směrnice 2003/87/ES vyžaduje, aby byla odvětví posuzována podle kritéria souvisejícího s vyhodnocením „skutečného rizika“ úniku uhlíku. — Žalovaná uplatnila odlišné kritérium, a sice kritérium „značného rizika“. Použila tudíž nesprávné kritérium.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že napadený akt odporuje zásadě proporcionality. — Žalovaná porušila zásadu proporcionality, jelikož: a) nesnažila se dosáhnout legitimního cíle spočívajícího v podněcování k nákladově efektivní dekarbonizaci hospodářství tím, že se odvětvím s vysokou energetickou náročností umožní investovat do energetické účinnosti, namísto přemisťování jejich produkce do třetích zemí; b) uvalila na vyloučená odvětví nepřiměřenou zátěž, ačkoliv by cílů napadeného aktu přinejmenším stejným způsobem dosáhla i méně zatěžující řešení (jako například stanovení maximální výše podpory nebo mechanismů podmíněnosti), a c) uvedla stěžejní podrobnosti svého posouzení způsobilých odvětví až čtyři dny před zveřejněním napadeného aktu dne 25. září 2020, tj. pouze něco více než tři měsíce před koncem platnosti aktuálně použitelných Pokynů k některým opatřením státní podpory v souvislosti se systémem obchodování s povolenkami na emise. Žalovaná tak porušila čl. 5 odst. 4 SEU.

---

(1)  Úř. věst. 2020, C 317, s. 5.

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. 2003, L 275, s. 32; Zvl. vyd. 15/07, s. 631), ve znění pozdějších předpisů.

Žaloba podaná dne 14. ledna 2021 – PJ v. EIT

(Věc T-12/21)

(2021/C 79/43)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: PJ (zástupkyně: N. de Montigny, advokátka)

Žalovaný: Evropský inovační a technologický institut

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí ze dne 17. prosince 2020, kterým výkonný ředitel odmítl přiznat žalobkyni nárok na uplatnění výjimek ze zákazu pracovat mimo zemi zaměstnání a zamítl její žádost o práci na dálku z místa jejího původu podanou dne 15. prosince 2020;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení jednak článku 5.1.b Pokynů pro Komisi použitelných na EIT, a jednak nabytých práv žalobkyně. Žalobkyně dále poukazuje na porušení povinnosti řádné péče ze strany administrativy. Žalobkyně rovněž poukazuje na svévolný výklad pojmu „omezení cestování“, nedostatek předvídatelnosti a právní jistoty, porušení vnitrostátních výkladů týchž hygienických opatření zavedených v každém členském státě. Žalobkyně konečně poukazuje na porušení práva na soukromý a rodinný život, nezohlednění její situace mimo jakýkoli skutečný a odůvodněný zájem služby a nepřiměřený zásah do jejích zájmů.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z námitky nepřípustnosti platných pravidel, pokud by se mělo za to, že tato pravidla žalobkyni nedovolují pracovat na dálku z místa jejího původu v její situaci, z důvodu porušení zásad rovného zacházení, práva na soukromý a rodinný život, dobrých pracovních podmínek, zásady právní jistoty a předvídatelnosti. Žalobkyně se rovněž dovolává vyšší moci a porušení článku 52 Listiny základních práv Evropské unie tím, že omezení jejích práv je protiprávní a nepřiměřené.

Žaloba podaná dne 16. ledna 2021 – Be Smart v. Komise

(Věc T-18/21)

(2021/C 79/44)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Be Smart Srl (Řím, Itálie) (zástupci: F. Satta, G. Roberti, A. Romano a I. Perego, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

určil, že Komise tím, že nepřijala žádné rozhodnutí ve smyslu článku 4 nařízení (EU) č. 2015/1589, zejména rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU ve vztahu ke stížnosti podané žalobkyní dne 15. října 2014 (SA.39639), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 107 a 108 SFEU, článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i z čl. 12 odst. 1 a čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 2015/1589;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba je založena na článku 265 SFEU a zní na určení, že Komise protiprávně nezaujala postoj ke stížnosti podané společností Be Smart S.r.l. dne 15. října 2014, zapsané pod číslem SA.39639, jejímž předmětem jsou dvě protiprávní opatření státní podpory přijatá ve prospěch Consorzio Interuniversitario Cineca.

Na podporu žaloby žalobkyně uvádí, že Komise nesplnila svou povinnost konat, která vyplývá z ustanovení v oblasti protiprávních státních podpor, jelikož zůstala nečinnou po obdržení výzvy k jednání a nepřijala žádný postoj ke stížnosti podané dne 15. října 2014. Komise mimoto porušila základní zásadu řádné správy zakotvenou článkem 41 Listiny základních práv Evropské unie.

Žaloba podaná dne 19. ledna 2021 – About You v. EUIPO – Safe-1 Immobilieninvest (Y/O/U)

(Věc T-23/21)

(2021/C 79/45)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: About You GmbH (Hamburk, Německo) (zástupce: W. Mosing, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Safe-1 Immobilieninvest GmbH (Mauer, Rakousko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie Y/O/U – Ochranná známka Evropské unie č. 10 226 884

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 10. listopadu 2020, ve věci R 527/2020-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	nařídil jednání;

—	zrušil sporné rozhodnutí s tím, že EUIPO zruší ochrannou známku Evropské unie v celém rozsahu;

—	uložil EUIPO a další účastnici řízení v řízení před EUIPO, rozhodne-li se předložit v tomto řízení písemné vyjádření, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené žalobkyní v řízení před Tribunálem a v odvolacím řízení před EUIPO.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení procesních pravidel pro z hlediska právní jistoty a zásady legitimního očekávání;

—	porušení článku 58 ve spojení s článkem 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 a článku 95 Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ve spojení s články 10, 19 a 27 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625.

Žaloba podaná dne 20. ledna 2021 – Beveland v. EUIPO – Super B (BUCANERO)

(Věc T-29/21)

(2021/C 79/46)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Beveland, SA (Sant Joan les Fonts, Španělsko) (zástupce: J. Carbonell Callicó, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Super B, SL (Talavera de la Reina, Španělsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka BUCANERO – Ochranná známka Evropské unie č. 390 641

Řízení před EUIPO: Řízení o prohlášení neplatnosti

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. listopadu 2020 ve věci R 1046/2020-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí a výslovně zrušil ochrannou známku Evropské unie č. 390 641 BUCANERO (slovní) pro všechny výrobky zapsané ve třídách 32 a 33, a

—	uložil EUIPO a majitelce napadené ochranné známky, SUPER B, S.L., náhradu všech nákladů řízení před Tribunálem, jakož i nákladů souvisejících s řízením ve věci zrušení před EUIPO.

Dovolávaný žalobní důvod

Porušení článků 18 a 58 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 22. ledna 2021 – Ryanair v. Komise

(Věc T-34/21)

(2021/C 79/47)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ryanair DAC (Swords, Irsko) (zástupci: E. Vahida, F. C. Laprévote, V. Blanc, S. Rating a I. Metaxas-Maranghidis, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Evropské komise (EU) ze dne 25. června 2020 o státní podpoře SA.57153 (2020/N) – Německo – COVID-19 – Podpora společnosti Lufthansa; a

—	uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že Evropská komise provedla nesprávný výklad sdělení Dočasného rámce pro opatření státní podpory na podporu hospodářství při stávajícím šíření koronavirové nákazy COVID-19 (1) (dále jen „dočasný rámec“) a překročila své pravomoci, když rozhodla, že Deutsche Lufthansa AG má nárok na podporu, když neposoudila, zda neexistují jiná vhodnější a méně zatěžující opatření, přičemž rozhodla, že výše rekapitalizace je přiměřená a nepoužila vhodné podmínky týkající se ukončení státní účasti, nařídila nedostatečně postoupení letištních časů a neuložila účinný zákaz agresivní expanze ze strany společnosti

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že Evropská komise nesprávně použila čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, když konstatovala, že podpora napraví vážné narušení německého hospodářství, a když nesplnila svou povinnost zvážit kladné účinky podpory a její záporné účinky na podmínky obchodu a zachování volné hospodářské soutěže („zvážení zájmů“) a vyžadovala opožděné předložení plánu restrukturalizace.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že Komise porušila obecné zásady zákazu diskriminace, volného pohybu služeb a svobody usazování.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení i navzdory závažným problémům a porušila základní procesní práva žalobkyně.

5.	Pátý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že Komise nesplnila svou povinnost odůvodnit své akty.

---

(1)  Sdělení Dočasný rámec pro opatření státní podpory na podporu hospodářství při stávajícím šíření koronavirové nákazy COVID-19, Úř. věst C 91I/1 20.3. 2020 ve znění pozdějších předpisů.

Usnesení Tribunálu ze dne 13. ledna 2021 – Chiquita Brands v. EUIPO – Fyffes International (HOYA)

(Věc T-189/20) (1)

(2021/C 79/48)

Jednací jazyk: angličtina

Předseda třetího senátu rozhodl o vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 191, 8.6.2020.

Usnesení Tribunálu ze dne 15. ledna 2021 – Aldi Stores v. EUIPO – Dualit (Tvar topinkovače)

(Věc T-199/20) (1)

(2021/C 79/49)

Jednací jazyk: angličtina

Předseda pátého senátu rozhodl o vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 201, 15.6.2020.

Usnesení Tribunálu ze dne 20. ledna 2021 – JD v. EIB

(Věc T-608/20) (1)

(2021/C 79/50)

Jednací jazyk: angličtina

Předseda čtvrtého senátu nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 433, 14.12.2020.