Usnesení Evropského výboru regionů – Výroční regionální a místní barometr 2020 – Místní a regionální orgány čelí pandemii COVID-19 a podílejí se na procesu oživení

(2020/C 440/01)

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

—	s ohledem na svou zprávu s názvem Výroční regionální a místní barometr 2020, která byla vypracována s využitím inkluzivního a faktickými údaji a poznatky podloženého přístupu a se zapojením řady různých partnerů a institucí,

—

vzhledem k těmto důvodům: (1) Účelem uvedené zprávy je zamyslet se nad regionálním a místním rozměrem stavu Unie, poskytnout politickým představitelům na evropské, celostátní, regionální a místní úrovni faktické informace o nejpalčivějších problémech, s nimiž se budeme potýkat v nadcházejícím roce, a formulovat několik důležitých doporučení ohledně toho, jaká politická opatření by měla Evropa v této souvislosti učinit. Tato doporučení by měla zajistit, aby bylo možné zahájit na všech úrovních otevřenou a inkluzivní diskusi s cílem objasnit zamýšlené kroky a posílit legitimitu přijímaných rozhodnutí.

—	(2) Místní a regionální orgány hrají stěžejní úlohu při řešení této krize a mají na starosti zásadní aspekty týkající se opatření proti šíření nákazy, zdravotní péče, sociálních služeb a hospodářského rozvoje, poněvadž tyto úkoly jsou v členských státech rozděleny mezi jednotlivé úrovně správy.

—	(3) Dopad krize způsobené onemocněním COVID-19 je velmi různorodý a má výrazný územní rozměr, což do značné míry ovlivňuje způsob, jakým je krize řešena, a související politická opatření.

—	(4) Orgány na nižší než celostátní úrovni hrají při řešení krize způsobené onemocněním COVID-19 podstatnou roli, jelikož v tomto ohledu přijímají svá vlastní rozhodnutí a opatření a provádějí ta, jež byla odsouhlasena na jiných úrovních správy,

1.

vyzdvihuje význam víceúrovňové správy a nutnost koordinace řešení mimořádných situací týkajících se zdravotní péče a přeshraniční spolupráce v oblasti zdravotnictví, aby bylo možné soudržným a účinným způsobem reagovat na budoucí krize;

2.

zdůrazňuje, že podle průzkumu veřejného mínění, který nechal VR provést v září 2020 a jehož účelem bylo shromáždit názory občanů EU na koronavirovou krizi a úlohu místních a regionálních orgánů, se tyto orgány i nadále v EU těší největší důvěře (52 % dotázaných) a byly také označeny za nejpovolanější úroveň správy (48 % respondentů), jež může nyní i v budoucnu přijímat vhodná opatření pro překonání hospodářských a sociálních důsledků této krize. Jasná většina evropských občanů (58 %) rovněž soudí, že zvýšení vlivu místních a regionálních orgánů by zlepšilo schopnost EU řešit problémy, přičemž tento názor převládá ve všech členských státech;

3.

upozorňuje na to, že v důsledku této krize se místním a regionálním orgánům zvýšily výdaje a snížily příjmy, a žádá, aby jim ústřední vlády a EU poskytly dostatečné prostředky na posílení systémů zdravotní péče v bezprostředním a dlouhodobém horizontu. Příslušné vnitrostátní orgány by se měly snažit odstranit regionální rozdíly v těchto systémech a nedostatky z hlediska připravenosti na mimořádné situace. Toto úsilí je třeba doplnit prostřednictvím programu „EU pro zdraví“, záložních kapacit RescEU a opatření flexibility;

4.

zdůrazňuje, že výroční regionální a místní barometr 2020 dokládá, že by u jednotlivých regionů měla být uplatňována specifická kritéria pro přidělování finančních prostředků, která by vycházela z komplexního souboru ukazatelů udávajících odlišnou míru zasaženosti a ohroženosti, mj. co se týče poklesu HDP od vypuknutí krize, podílu ohrožených odvětví, závislosti na cestovním ruchu a na přeshraničním a mezinárodním obchodu a dopravě a podílu osob samostatně výdělečně činných a malých a středních podniků v ekonomice daného regionu;

5.

upozorňuje na to, že facilita na podporu oživení a odolnosti, která je stěžejním prvkem plánu EU na podporu oživení, musí přihlížet k situaci na jednotlivých územích. To znamená, že orgány na nižší než celostátní úrovni musí být úzce zapojeny do přípravy vnitrostátních plánů a musí vypracovat své vlastní regionální a místní plány na podporu oživení, jež budou v souladu s plánem EU a plány členských států. V rámci evropského semestru, jehož prostřednictvím má být facilita řízena, musí být uplatňován kodex chování pro zapojení místních a regionálních orgánů a musí být respektovány zásady partnerství a aktivní subsidiarity;

6.

připomíná, že malé a střední podniky a nejhůře zasažená odvětví (například doprava, cestovní ruch a kultura) musí mít k dispozici nejrůznější formy udržitelné finanční podpory, jako jsou veřejné granty, rizikový kapitál a dlouhodobé úvěry s výhodnými podmínkami splácení;

7.

opětovně zdůrazňuje, že je nutné se co nejdříve dohodnout na novém nástroji na podporu oživení (a na víceletém finančním rámci), aby bylo možné urychleně mobilizovat zdroje s cílem vypořádat se s nepříznivými důsledky této krize, podpořit ekonomiku a zajistit vznik nových pracovních míst na místní úrovni;

8.

upozorňuje na to, že v souvislosti s katastrofálním dopadem pandemie COVID-19 v celé Evropě se výrazně prohloubily sociální nerovnosti a nerovnosti mezi jednotlivými generacemi a mezi ženami a muži a během pouhých šesti měsíců byl zmařen pokrok, k jehož dosažení bylo zapotřebí celého desetiletí. Proces oživení v Evropě se tudíž musí opírat o cílená, ambiciózní a náležitě financovaná opatření, v jejichž rámci budou ve vyváženém poměru zohledňovány hospodářské a sociální priority a priority v oblasti zdraví, aby tak bylo možné zmírnit dlouhodobé důsledky této pandemie;

9.

zdůrazňuje, že obyvatelé měst a regionů, jež jsou nejvíce postiženy změnou klimatu, zhoršeným životním prostředím a oslabenými přírodními ekosystémy, čelí vyššímu riziku, že budou vystaveni šíření patogenů. Trvá proto na tom, aby Evropská komise a členské státy využily současnou krizi jako příležitost spojit oživení v období po pandemii s rychlejším přechodem ke klimaticky neutrální Evropské unii do roku 2050;

10.

vyzývá orgány EU a členské státy, aby zajistily, že budou do nového, reformovaného evropského semestru řídícího se územním přístupem lépe začleněny cíle udržitelného rozvoje a díky tomu bude možné účinněji provázat plán na podporu oživení se Zelenou dohodou a s evropským pilířem sociálních práv;

11.

upozorňuje na to, že v důsledku krize ještě více vzrostl význam přístupu k moderním informačním technologiím a infrastruktuře. Vyzývá k odstranění rozdílů v dostupnosti digitálních technologií a k zajištění vysoké míry konektivity ve všech regionech a městech EU (včetně venkovských, okrajových, nejvzdálenějších a zeměpisně znevýhodněných oblastí) a také toho, aby se lidé všech věkových skupin a z různých socioekonomických poměrů mohli přizpůsobit této krizi a probíhajícím změnám ve světě práce;

12.

vyjadřuje politování nad tím, že s novými opatřeními, jež mají zvýšit flexibilitu a urychlit využívání finančních prostředků poskytovaných v rámci politiky soudržnosti, je spojeno riziko větší centralizace na úrovni členských států. Z tohoto důvodu žádá, aby byly při přerozdělování prostředků a změnách programů politiky soudržnosti vždy dodržovány zásady subsidiarity, partnerství a víceúrovňové správy a aby byly místní a regionální orgány plně zapojeny do rozhodování o (novém) plánování investic v rámci programu REACT-EU. Zdůrazňuje, že flexibilita, zejména pozastavení uplatňování požadavků na tematické zaměření, by měla mít dočasný charakter a že by měla v rámci programů politiky soudržnosti znovu začít platit běžná pravidla, jakmile nastanou odpovídající podmínky;

13.

poukazuje na to, že regiony s nejvyšším počtem starších osob (tj. nad 65 let) jsou šířením onemocnění COVID-19 zasaženy zvlášť těžce a že osoby z této věkové skupiny jsou nejvíce ohroženy nakažením virem. Zdůrazňuje proto trvalou potřebu vyměňovat si osvědčené postupy, pokud jde o účinnou ochranu seniorů, mimo jiné prostřednictvím usnadnění jejich přístupu k telemedicíně;

14.

s ohledem na velké množství podpůrných nástrojů a změn ve stávajících a budoucích pravidlech pro využívání evropských strukturálních a investičních fondů vyzývá Komisi, aby dostatečně ozřejmila interakci mezi nejrůznějšími novými mechanismy, jako jsou program REACT-EU, Fond pro spravedlivou transformaci a facilita na podporu oživení a odolnosti na jedné straně a existující vnitrostátní a unijní programy na straně druhé, a to s cílem předejít nadměrné složitosti a případné nízké míře čerpání prostředků. V této souvislosti upozorňuje na to, že nestačí pouze dohodnout se na rozsáhlých finančních přídělech a že je rovněž nezbytné poskytnout místním a regionálním orgánům dostatek času na předložení programů a projektů, například v rámci programu REACT-EU;

15.

se znepokojením poukazuje na to, tato krize vystavila značnému tlaku jednotný trh. Byl totiž narušen volný pohyb osob, zboží a služeb, což se závažným způsobem dotklo malých a středních podniků a ovlivnilo životy všech občanů EU, obzvláště těch, kteří žijí v příhraničních regionech. Vítá flexibilitu umožněnou v rámci pravidel státní podpory a upozorňuje na to, že je nutné zavést opatření, která zajistí řádné fungování jednotného trhu v případě budoucích krizí;

16.

zdůrazňuje, že tato krize vážně ohrožuje finanční situaci místních a regionálních orgánů, což může oslabit jejich schopnost poskytovat důležité veřejné služby. Připomíná, že je nutné zavést pro místní a regionální orgány na vnitrostátní i evropské úrovni nová, inteligentnější rozpočtová pravidla a také tzv. zlaté pravidlo pro udržitelné investice, aby bylo zaručeno, že bude uznáván zásadní význam veřejných služeb a místních investic pro vybudování konkurenceschopnější, odolnější a udržitelnější ekonomiky a společnosti;

17.

poukazuje na to, že v souvislosti s pandemií COVID-19 musely vlády – v EU i v jiných částech světa – zavést přísná opatření, jež se dotkla svobod občanů, a že bylo nutné nalézt v rámci úsilí zamezit šíření pandemie nesnadnou rovnováhu v zájmu zachování demokracie, právního státu a důvěry v instituce. Toto náročné období by mohlo poskytnout příležitost k tomu, abychom posílili místní demokracii a během konference o budoucnosti Evropy se všichni společně zamysleli nad základními evropskými hodnotami;

18.

pověřuje svého předsedu, aby předal výroční regionální a místní barometr 2020 a toto usnesení předsedovi Evropského parlamentu, předsedkyni Evropské komise, předsedovi Evropské rady a vedoucím představitelům 27 členských států. Vybízí regionální a místní volené politiky v celé Evropě, aby o této zprávě informovali občany a místní sdělovací prostředky.

Stanovisko Evropského výboru regionů – Rovnocenné životní podmínky – společný úkol pro všechny úrovně správy v Evropě

(2020/C 440/02)

Zpravodaj: Bernd LANGE (DE/ELS), zemský rada okresu Görlitz

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

1.

je znepokojen rostoucími hospodářskými, sociálními a územními nerovnostmi v rámci členských států EU i mezi nimi navzájem. Z aktuálního vývoje situace v Evropě je patrné, že se prohlubují rozdíly mezi lokalitami a lidmi, co se týče hospodářského rozvoje, zaměstnanosti a životních podmínek. Tyto rozdíly se vyskytují na všech úrovních, od nižší než místní až po evropskou, a dosáhly kritické míry. Probíhající diskuse o opomíjených či „zapomenutých“ lokalitách jasně dokládá, že je nezbytné uplatňovat přístup, který bude ve větší míře orientován místně, aby bylo možné řešit problémy daných lokalit v oblasti rozvoje;

2.

upozorňuje, že kvůli pandemii COVID-19 v členských státech se ve většině oblastí ještě více prohloubily stávající problémy způsobené krizí. Hospodářské a společenské dopady a z nich vyplývající předpoklady pro oživení jsou v jednotlivých regionech velmi odlišné;

3.

potvrzuje, že z tohoto důvodu musí mít cíl územní, hospodářské a sociální soudržnosti podle článku 174 SFEU pro Evropskou unii i nadále vysokou prioritu. K tomuto horizontálnímu cíli musejí kromě evropské regionální politiky a společné zemědělské politiky přispívat také politiky Unie ve všech ostatních oblastech (např. dopravní politika, politika v oblasti životního prostředí, sociální politika a energetická politika). Platí to zejména o opatřeních EU týkajících se Zelené dohody pro Evropu a další digitalizace;

4.

připomíná specifickou situaci nejvzdálenějších regionů uznanou v článku 349 SFEU a zdůrazňuje, že se EU zavázala k rozvoji těchto regionů prostřednictvím konkrétních opatření, a to v zájmu těchto regionů, jakož i celé EU;

5.

zdůrazňuje, že v roce 2017 žila v EU třetina populace ve velkých městech s více než 100 000 obyvateli, třetina ve městech o 10 000 až 100 000 obyvatelích a třetina v malých městech a obcích na venkově s méně než 10 000 obyvateli (1). Předsedkyně Evropské komise ve svých politických směrech (2) poukázala na skutečnost, že v místních územně správních celcích na venkově žije více než 50 % Evropanů;

6.

zdůrazňuje, že evropská strukturální politika byla v minulosti zaměřena především na soudržnost regionálních územních samosprávných celků (NUTS-1, resp. NUTS-2), která však ne vždy v dostatečném rozsahu zkoumala a zohledňovala dopady opatření na nižší, místní úrovně;

7.

konstatuje, že v různých členských státech a regionech bylo možné v posledních letech pozorovat výraznější čisté migrační toky z venkovských do městských oblastí (3), a má za to, že politiky EU by měly přispívat k výzvám a příležitostem, které to přináší;

8.

je znepokojen tím, že pokračující odchod obyvatelstva do metropolitních zón přináší mnoha příslušným městským centrům značné výzvy, jako je například nedostatek bytů, rostoucí nájemné, přetížená veřejná infrastruktura a sociální problémy. V důsledku odchodu obyvatelstva se malá a středně velká města a obce na venkově, jakož i tamější podniky, potýkají závažnými problémy. Udržování veřejné infrastruktury a financování veřejných služeb je obtížné z důvodu menšího počtu uživatelů, kteří navíc stále více stárnou a potřebují více služeb, a podniky často čelí nedostatku kvalifikované pracovní síly;

9.

v této souvislosti poukazuje na průběžné stanovisko Evropského výboru regionů Demografická změna – návrhy na měření a řešení jejích negativních dopadů v regionech EU (4) a na stanovisko Evropského výboru regionů Výzvy metropolitních regionů a jejich postavení v budoucí politice soudržnosti na období po roce 2020 (5);

10.

připomíná, že Územní agenda Evropské unie 2020 jako první z celkem šesti priorit počítá s podporou polycentrického a vyváženého územního rozvoje (6) a že tomuto cíli je vysoká priorita přiznána i v návrhu Územní agendy 2030;

11.

konstatuje, že v současnosti neexistuje na úrovni Evropské unie žádný horizontální přístup, jehož cílem by bylo omezovat podněty k vylidňování venkova a nekontrolované urbanizaci, resp. deurbanizaci, a tím zlepšovat životní podmínky ve všech oblastech;

12.

potvrzuje význam cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje č. 11 „udržitelná města a obce“, jenž musí platit pro všechny typy území;

13.

domnívá se, že zásadním předpokladem pro kvalitní životní podmínky a udržitelný rozvoj všech oblastí Evropské unie je plošně dostupná veřejná bodová infrastruktura, jakož i plošně dostupná veřejná síťová infrastruktura a plošně dostupné veřejné služby. V této souvislosti znovu poukazuje na to, že strukturální předpoklady se v rámci jednotlivých členských států i mezi nimi, a dokonce i v rámci regionů, výrazně liší;

14.

domnívá se, že opatření realizovaná Evropskou unií by měla uvádět do rovnováhy podporu pro hustě zalidněné městské oblasti a venkovské oblasti, k nimž, se často přistupovalo primárně z hlediska zemědělských aspektů. V tomto smyslu vyjadřuje politování nad poměrně nízkou mírou intervencí z fondů ESF a EFRR ve venkovských oblastech (7) (8);

15.

je znepokojen tím, že koronavirová krize ještě více komplikuje zřizování a udržování veřejné infrastruktury a poskytování veřejných služeb právě v menších, odlehlejších a izolovanějších a finančně zranitelnějších obcích a regionech, které by mohly být obzvláště zasaženy propadem daňových příjmů. To by mohlo dále stimulovat protichůdný vývoj posledních let. Zdůrazňuje, že snižování veřejných investic do infrastruktury a služeb má obvykle větší dopad na obzvlášť zranitelné skupiny obyvatelstva;

Vnitrostátní strategie pro vyvážený územní rozvoj

16.

domnívá se, že by se politiky Evropské unie a politiky členských států měly vždy doplňovat. V žádném případě si nesmí odporovat ani nesmí sledovat protichůdné cíle. Zdůrazňuje proto, že členské státy by se měly při provádění směrnic EU do vnitrostátního práva vyvarovat tzv. „gold-platingu“, tj. regulace nad rámec požadavků právních předpisů EU;

17.

vyzývá proto členské státy, aby v úzké spolupráci s místními a regionálními orgány dále rozvíjely vnitrostátní politiky přispívající k soudržnosti a propojovaly je s úsilím vyvíjeným na evropské úrovni ve smyslu zásady partnerství a víceúrovňové správy;

18.

poukazuje v této souvislosti na skutečnost, že v různých členských státech již na celostátní úrovni existují přístupy, jejichž cílem je vyvážená strukturální politika přínosná pro všechny oblasti. Zatímco některé státy navrhují obecné zásady pro rozvoj všech oblastí (9), jsou v jiných oblastech koncipovány konkrétní plány pro určité typy oblastí (10) (11);

19.

zdůrazňuje, že v případě uvedených vnitrostátních strategií nejde primárně ani tak o hospodářskou soudržnost ve smyslu hospodářského výkonu, jako spíš o vytvoření určitého standardu veřejné správy, infrastruktury a služeb, jež se stanou základem pro další socioekonomický rozvoj;

20.

konstatuje, že podle všech vnitrostátních strategií je zpravidla zásadním předpokladem pro území příjemná k životu decentralizovaná správa. Pro to, aby se správa přiblížila občanům a byla zaručena demokratická účast, mají obecní a regionální struktury zásadní význam;

21.

uznává, že všechny uvedené vnitrostátní politiky kladou v porovnání s evropskou politikou větší důraz na menší obce (samosprávné obce, sdružení obcí, malá a středně velká města atd.) na venkově, aby je posílily, a zvýšily tak jejich přitažlivost. Všechny strategie považují venkovské oblasti především za místo k životu a hospodářský prostor a stanoví opatření strukturální politiky pro jejich rozvoj;

22.

vítá zejména odvětvové přístupy, které členské státy ve svých vnitrostátních strategiích uplatňují. I přes rozmanitost jednotlivých území je zřejmé, že problémy jsou v různých členských státech obdobné;

23.

zdůrazňuje, že všechny vnitrostátní přístupy jako zásadní aspekt uvádějí digitalizaci. Díky všeobecnému pokrytí digitální infrastrukturou a digitálními veřejnými službami lze vytvářet a zachovat pracovní místa i mimo městská centra, což by zase mohlo omezit odchod pracovních sil do velkých měst. Zdůrazňuje, že během pandemie COVID-19 se ukázalo, že vyšší míra práce na dálku by mohla pracovníkům poskytnout větší flexibilitu při výběru místa bydliště. V tomto ohledu zdůrazňuje své očekávání, že díky neustálé digitalizaci mnoha oblastí lidské činnosti by mohla výhoda bydliště v blízkosti pracoviště začít hrát v mnoha oblastech z dlouhodobého hlediska méně významnou úlohu. Zdůrazňuje, že tento trend by neměl ohrozit politiky v oblasti mobility, zejména ty zaměřené na environmentální dopady dojíždění a pracovních cest;

24.

konstatuje, že je nezbytné, aby území, která se nacházejí nejdále od městských aglomerací a mají nižší hustotu obyvatelstva, měla k dispozici naprosto stejnou úroveň digitálního připojení, aby se tak usnadnilo zavádění veřejných služeb online a práce z domova coby nástrojů pro přilákání lidí a talentů do těchto oblastí;

25.

vítá, že všechny strategie věnují pozornost také aspektům služeb obecného zájmu, zejména pokud jde o zajištění zdravotnických, pečovatelských a sociálních služeb, škol a jiných vzdělávacích zařízení, jakož i o nabídky týkající se ochrany starších osob a integrace. Při poskytování veřejných služeb občanům, bez ohledu na místo jejich bydliště, musí být řídícím principem pravidlo rovnosti;

26.

žádá proto budoucí německé, portugalské a slovinské předsednictví Rady, aby v zájmu přispění k provádění budoucí Územní agendy 2030 iniciovaly diskusi a výměnu zkušeností o tom, jak by bylo možné co nejlépe kombinovat strukturální politiku EU a vnitrostátní politiky regionálního rozvoje s cílem snížit územní rozdíly a zlepšit životní podmínky v celé Evropě;

Obecná doporučení pro evropskou politiku

27.

vyzývá Evropskou komisi, aby zaujala stejný přístup jako vlády jednotlivých členských států a zakotvila na evropské úrovni cíl „rovnocenné životní podmínky“ jakožto konkrétní provedení článku 174 a článku 349 SFEU;

28.

zdůrazňuje prostor členských států pro uvážení v oblasti služeb obecného zájmu. Opatření přijatá na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni je třeba ve smyslu zásady subsidiarity toliko doplnit o evropský rámec;

29.

požaduje dlouhodobou evropskou strategii územního rozvoje, která by zohledňovala vzájemné působení mezi aglomeracemi a městskými a venkovskými oblastmi;

30.

vyzývá Evropskou komisi, aby brala v úvahu nejen hospodářský rozvoj členských států, ale aby také zohledňovala a oceňovala jejich úsilí v oblasti služeb obecného zájmu, a to zejména v řídce resp. velmi řídce osídlených oblastech nebo nejvzdálenějších regionech, v nichž je obyvatelstvo značně rozptýleno;

31.

domnívá se, že pro udržitelný socioekonomický rozvoj Evropské unie je naprosto nezbytné vytvoření vhodných strukturálních podmínek ve všech členských státech a územních samosprávných celcích. V tomto ohledu mohou zásadní přínos zajistit strukturální fondy, nesmí však zůstat jediným prostředkem podpory vyváženého rozvoje. Všechny oblasti politiky, mimo jiné i „vize pro venkovské oblasti“, kterou oznámila Evropská komise, by měly přispívat k tomuto horizontálnímu cíli;

32.

zdůrazňuje, že takový cíl by vyžadoval podrobné posouzení územních dopadů evropských opatření. Platí to jak o prelegislativní fázi, tak i o fázi postlegislativní;

33.

doporučuje, aby „ověřování ve městech“ navržené v rámci městské agendy pro opatření evropské politiky bylo rozšířeno o „ověřování podle území“, tj. integrovanou kontrolu proveditelnosti v hustě osídlených (např. v městských) a řídce osídlených (např. ve venkovských) oblastech s přihlédnutím k jejich zvláštnostem, a doplněno posuzováním územního dopadu. Tímto způsobem lze zajistit, aby regulační požadavky byly správně zacílené a aby již nebyla podporována nekontrolovaná urbanizace, resp. deurbanizace;

34.

domnívá se, že malým a středně velkým městům je třeba jakožto pevným bodům v řídce osídlených oblastech věnovat větší pozornost. Obce poskytují základní služby obecného zájmu a zajišťují veřejnosti nepostradatelnou infrastrukturu, což zásadním způsobem zvyšuje přitažlivost venkovských oblastí;

35.

potvrzuje, že i větší města stále čelí velkým výzvám, a proto potřebují finanční a organizační podporu ze strany Evropské unie. Jednotlivé typy oblastí nesmí v tomto ohledu stát proti sobě. Městská agenda a z ní vyplývající partnerství jsou uznávána jako dobrý příklad možné spolupráce mezi evropskou a místní úrovní;

36.

vybízí Evropskou komisi, aby zintenzivnila systematické shromažďování srovnatelných statistických údajů pro účely hodnocení rozvoje venkovských oblastí na nižší úrovni než NUTS II, aniž by se tím zvýšila administrativní zátěž pro úroveň obcí;

37.

doporučuje předsedům meziskupin v Evropském parlamentu, aby komplexně zapojili zástupce Evropského výboru regionů do činnosti meziskupin pro rozvoj měst a venkova, a podpořili tak výměnu informací ke konkrétním výzvám;

38.

zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit v budoucích pracovních a odborných skupinách Evropské unie vyváženou účast zástupců správních orgánů různé úrovně a velikosti z městských i venkovských oblastí. Přístupy koncipované pro větší města a přístupy vypracované těmito městy nelze z důvodu odlišné organizační a finanční situace na menší územní celky zpravidla přenést;

39.

požaduje, aby všechna generální ředitelství Evropské komise a výbory Evropského parlamentu komplexně zohledňovaly vzájemnou interakci mezi městskými a venkovskými oblastmi a vytvářely soudržné evropské politiky, jež lze vyváženým způsobem uplatňovat ve všech typech oblastí;

40.

požaduje, aby všechna generální ředitelství Evropské komise a výbory Evropského parlamentu výslovněji uznaly výhody institucionální i funkční spolupráce v oblastech, jako je plánování, mobilita, životní prostředí, poskytování služeb obecného zájmu a veřejné investice. Tato spolupráce umožní realizovat výhody z rozsahu a posílit vazby a územní, hospodářskou a sociální soudržnost mezi městskými, příměstskými a venkovskými oblastmi, které jsou součástí téže funkční oblasti nebo téhož regionu;

41.

vyzývá ke komplexnímu přístupu na úrovni EU s cílem řešit výzvy v oblasti přeshraniční spolupráce měst, regionů a obcí a posílit potenciál této spolupráce z hlediska snižování rozdílů mezi různými typy sídel;

Doporučení pro evropskou regionální politiku

42.

domnívá se, že prvořadým cílem evropské regionální politiky by v rámci úsilí o konvergenci a rozvoj regionů EU mělo být vytvoření strukturálních základů pro vyvážený růst ve všech oblastech. Udržitelný a dlouhodobý socioekonomický rozvoj může nastat pouze v těch oblastech, v nichž občané i podniky naleznou potřebné podmínky. Zdůrazňuje v této souvislosti potřebu silnějších pobídek pro podniky ve venkovských oblastech;

43.

vyjadřuje přesvědčení, že cíl „rovnocenné životní podmínky“ je třeba zohlednit i v tematickém zaměření evropských strukturálních a investičních fondů (ESI) a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EFRR). Fondy by měly ve všech regionech umožňovat podporu nezbytné místní a regionální infrastruktury a veřejných služeb. Vynětí Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova ze společných ustanovení týkajících se strukturálních fondů je v tomto smyslu kontraproduktivní. Tímto oddělením se soudržné financování městských a venkovských oblastí z více fondů zbytečně zkomplikovalo;

44.

bere v této souvislosti na vědomí zvláštní příděl pro městské oblasti v rámci EFRR, současně však upozorňuje, že je tudíž nutné poskytnout obdobný příděl srovnatelného rozsahu také venkovským oblastem. Z dlouhodobého hlediska považuje za rozumnější stanovit vlastní příděl pro plošné zajištění služeb, které přispívají k vyváženému územnímu rozvoji a podpoře odolnosti všech územních celků (širokopásmová infrastruktura, nemocnice, resp. zdravotní péče, dopravní infrastruktura atd.). Tímto způsobem se podpoří vytvoření základu, aby se občané i podniky usídlovali i mimo městská centra, což zase povede k tvorbě pracovních míst a omezení odchodu lidí do měst;

45.

domnívá se, že s ohledem na nízkou ziskovost veřejných služeb v řídce osídlených oblastech by měly být při podpoře ze strukturálních fondů přednostně využívány granty;

46.

domnívá se, že podpora ze strukturálních fondů musí být ve vyšší míře využívána k zavádění a údržbě technologické infrastruktury – jak telekomunikací, tak i digitálních služeb –, která je nezbytná pro zaručení vyváženého územního rozvoje. Za tímto účelem je nutné podporovat partnerství veřejného a soukromého sektoru, přičemž veřejný sektor musí hrát při realizaci investic zaměřených na tento cíl vedoucí úlohu;

47.

vybízí Evropskou komisi, aby se tímto tématem zabývala v připravované 8. zprávě o soudržnosti, jež se očekává v září 2021;

48.

požaduje silnější vazby mezi novou Územní agendou 2030 EU a novou politikou soudržnosti 2021–2027 s cílem zajistit politice soudržnosti strategický územní orientační rámec pro dosažení zelené a spravedlivé Evropy, kde nebude žádné území opomenuto;

Doporučení pro jiné oblasti politiky

49.

zdůrazňuje, že i evropské požadavky na dopravní politiku je třeba uvést v lepší soulad s jejími dopady na vyváženější usídlování lidí. Týká se to plánování místní veřejné osobní dopravy, železniční dopravy, ale také nabídky služeb pro sdílení jízd, které dosud nalezneme především v městských oblastech, protože na venkově vede nízká hustota obyvatelstva k nízkým příjmům. Z dlouhodobého hlediska lze plošné poskytování příslušných dopravních služeb případně zajistit prostřednictvím závazku veřejné služby;

50.

konstatuje, že evropské požadavky v odvětví dopravy (zejména ohledně emisí a ochrany klimatu) představují pro provozovatele místní veřejné osobní dopravy ve venkovských oblastech často výrazně větší výzvu než pro provozovatele v oblastech městských. Rovněž přechod na nízkouhlíkové technologie není vzhledem k technologickým podmínkám a dostupnosti na trhu v současné době všude možný, a to především v řídce osídlených a hornatých oblastech. To platí zejména pro autobusy, a to z důvodu jsou vyšších nákladů, omezeného dojezdu a zčásti i delší doby nabíjení. Evropské finanční prostředky bývají současně poskytovány především na mobilitu ve městech, kde bývají zpravidla naměřeny vyšší úrovně znečišťujících látek. Aby bylo možné všude zajistit a udržovat fungující místní veřejnou osobní dopravu, měly by požadavky stanovovat buď různá opatření pro různé typy oblastí, nebo by pro oblasti, v nichž je financování obzvláště složité (např. venkovské oblasti, odlehlé regiony, nejvzdálenější, ostrovní a horské regiony), měly být vyčleněny dodatečné prostředky;

51.

zdůrazňuje, že mobilní práce hrála významnou roli již před pandemií COVID-19. Rovněž digitální služby veřejné správy lze nabízet a přijímat pouze tam, kde mají jak poskytovatelé, tak i uživatelé příslušných služeb k dispozici také vysokokapacitní širokopásmové připojení;

52.

domnívá se, že při rozšiřování širokopásmového přístupu a mobilních služeb, resp. sítě 5G a 6G, je třeba vždy sledovat cíl celoplošného pokrytí a zároveň dodržovat evropské emisní normy. Rozšiřování by měl v prvé řadě zajišťovat soukromý sektor. V oblastech, v nichž lze celoplošné zavádění optických vláken z ekonomických důvodů realizovat pouze s finanční podporou z veřejných zdrojů, by komunální a regionální orgány měly mít možnost tak činit právně bezpečným a účelově cíleným způsobem.

---

(1)  Die Unterschiede bestimmen die Vielfalt in Europa – Ein Atlas ausgewählter Aspekte der räumlichen Strukturen und Entwicklungen (Rozdíly určují rozmanitost Evropy – Atlas vybraných aspektů územních struktur a rozvoje), Spolkový institut pro výstavbu, městské a územní plánování.

(2)  https://ec.europa.eu/commission/sites/beta-political/files/political-guidelines-next-commission_cs.pdf.

(3)  https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Archive:Statistics_on_rural_areas_in_the_EU#Further_Eurostat_information

(4)  COR-2019-04647-00-00-PAC.

(5)  COR-2019-01896-00-00-AC (Úř. věst. C 79, 10.3.2020, s. 8).

(6)  https://ec.europa.eu/regional_policy/en/information/publications/communications/2011/territorial-agenda-of-the-european-union-2020.

(7)  Evolution of the Budget Dedicated for Rural Development Policy (Vývoj rozpočtu určeného na politiku rozvoje venkova), studie pro komisi NAT, Progress Consulting, 2016 (aktualizováno v roce 2020).

(8)  EU Cohesion Policy in non-urban areas (Politika soudržnosti EU v mimoměstských oblastech), studie pro výbor REGI EP, EPRC, 2020.

(9)  Závěrečná zpráva komise „Rovnocenné životní podmínky“ (Kommission „Gleichwertige Lebensverhältnisse“), Německo.

(10)  Ruralités: une ambition à partager – 200 propositions pour un agenda rural (Venkovské oblasti: společná ambice – 200 návrhů programu pro venkov), Francie.

(11)  Masterplan für den ländlichen Raum (Hlavní plán pro venkov), Rakousko.

Stanovisko Evropského výboru regionů – Provádění a perspektivy přeshraniční zdravotní péče

(2020/C 440/03)

Zpravodaj: Karsten Uno PETERSEN (DK/SES), člen regionálního zastupitelstva regionu Jižní Dánsko Odkaz: předběžné stanovisko

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Úvodní poznámky

1.

poukazuje na to, že přeshraniční mobilita pacientů je důležitou politickou otázkou. Pro 34 % občanů EU je zdraví hlavním politickým tématem v jejich regionu, což představuje 8 % zvýšení od roku 2015 a 10 % zvýšení od roku 2012;

2.

zdůrazňuje, že při poskytování přeshraniční zdravotní péče má zásadní význam regionální a místní rozměr. Mnoho lidí, kteří žijí blízko hranic, hledají z různých důvodů léčbu v sousední zemi. Příhraniční regiony tvoří 40 % území EU a žije v nich více než jedna třetina Evropanů. Místní a regionální orgány zajišťují spojení mezi všemi zainteresovanými stranami (subjekty na celostátní, regionální a místní úrovni, nemocnicemi, praktickými lékaři, lékárnami, občany atd.);

3.

zastává názor, že přeshraniční mobilita pacientů s sebou nese určité problémy, jakými je např. přístup k informacím o péči v zahraničí, kontinuita péče, přeshraniční výměna informací mezi zdravotnickými pracovníky, rozdíly v poskytované péči a v druhu péče nebo léčby u dané lékařské indikace, schopnost systému zdravotní péče upřednostnit a poskytovat péči za stejných podmínek a logistické a administrativní problémy, jež se týkají některých občanů, kteří chtějí využít možnosti zdravotní péče v jiném členském státě EU, jež směrnice o přeshraniční zdravotní péči nabízí;

4.

vyjadřuje své uspokojení nad rozpočtem na nový program „EU pro zdraví“, který umožní posílit zdravotní bezpečnost a zvýšit připravenost na budoucí mimořádné situace v oblasti zdraví. Tento program bude silným samostatným programem s vyšším rozpočtem v rámci příštího víceletého finančního rámce (VFR), aby bylo možné náležitě řešit problémy zjištěné v programu Komise na stávající funkční období, zejména pokud jde o boj proti rakovině, o prevenci, včasné odhalování a léčbu chronických a vzácných onemocnění, rezistenci vůči antimikrobiálním látkám, přístup k cenově dostupným lékům a vážné hrozby pro zdraví (např. epidemie koronaviru), a provádět ambiciózní politiku v oblasti zdraví se zaměřením na přeshraniční spolupráci;

5.

je však i nadále znepokojen ohledně kontroly souladu a značným počtem problémů, které Komise doposud zjistila. Je si vědom toho, že se směrnice dotýká velkého počtu právních předpisů upravujících organizaci a řízení zdravotní péče, mechanismy náhrad, informační kanály, práva a nároky pacientů a profesní odpovědnost;

6.

v této souvislosti vítá, že první místopředseda Evropské komise Frans Timmermans požádal ve svém dopise předsedovi Výboru regionů Výbor o vypracování předběžného stanoviska o provádění směrnice o přeshraniční zdravotní péči, které by mohlo přispět k lepšímu provádění směrnice a k posílení práv pacientů;

7.

podotýká, že při tom bude zohledněno, že organizace, správa, financování a poskytování zdravotní péče spadají i nadále do působnosti členských států EU, a že provádění směrnice je nutno posuzovat z hlediska úkolů, které musí příslušné zdravotnické orgány plnit ve prospěch občanů;

8.

děkuje všem regionálním centrům (RegHubs (1)) a zainteresovaným stranám, na něž se tato centra obrátila, za jejich řádnou účast na průzkumu a za podnětné odpovědi, jež byly zohledněny v tomto stanovisku;

COVID-19

9.

je přesvědčen, že krize COVID-19 jasně ukázala, že Evropa musí v oblasti zdraví více spolupracovat;

10.

připojuje se k výzvě předsedy VR vytvořit unijní mechanismus pro mimořádné situace v oblasti zdraví, který bude úzce provázán se stávajícími strukturami EU pro řešení krizí (tj. Fond solidarity Evropské unie a Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí), aby byla EU lépe připravena na jakékoli budoucí pandemie. Tento mechanismus by fungoval jako „podpora, díky níž by regionální a místní představitelé mohli poskytovat zdravotnické služby a materiál nemocnicím a školám, najmout zdravotnický personál, koupit zdravotnické vybavení a pomoci jednotkám intenzivní péče“;

11.

upozorňuje také na článek 10 směrnice, který pojednává o vzájemné pomoci a spolupráci a který členským státům umožňuje, aby „si vzájemně pomáhaly“ a usnadnily „spolupráci při poskytování přeshraniční zdravotní péče na regionální a místní úrovni“. Je přesvědčen, že by členské státy měly tuto možnost kreativněji prozkoumat, mj. s cílem řešit pandemie;

12.

poukazuje na to, že v souladu s článkem 222 SFEU jednají Unie a její členské státy společně v duchu solidarity;

13.

považuje za povzbuzující, že členské státy projevily v nouzi solidaritu a převzaly z přetížených sousedních zemí pacienty, aby zmírnily tlak, pod nímž se ocitly kapacity intenzivní péče jejich sousedů. Je pevně přesvědčen, že tato možnost by v budoucnosti na základě žádostí o pomoc, předkládaných v souladu se směrnicí, mohla získat oficiální podobu;

14.

doporučuje zřídit mezi příhraničními regiony „zdravotnické koridory“ (2), díky nimž budou moci pacienti i zdravotníci za situace omezení volného pohybu osob nadále přecházet hranice, aby byl zaručen přístup ke zdravotní péči a její poskytování;

15.

upozorňuje na digitální přeshraniční řešení, která umožňují mj. zobrazování a analýzu vzorků na dálku (např. vyhodnocování rentgenových snímků plic v zahraničí), jako příklad nákladově efektivního a praktického způsobu spolupráce v případě, že dojde k prudkému nárůstu počtu nemocných;

Větší mobilita pacientů není samoúčelná

16.

souhlasí s Evropským parlamentem v tom, že možnosti dané směrnicí využívá pouze nepatrný zlomek občanů EU a že největší přeshraniční mobilita pacientů je v sousedících regionech při společné hranici;

17.

v této souvislosti odkazuje na zprávu Komise, v níž se dospělo k závěru, že přeshraniční toky pacientů vykazují stabilní trend. Občané EU volí přeshraniční zdravotní péči především kvůli zeměpisné a kulturní blízkosti;

18.

bere na vědomí závěr Komise, že mobilita pacientů a její finanční rozměr v EU jsou celkově i nadále nízké a že směrnice o přeshraniční zdravotní péči nemá zásadní rozpočtový dopad na udržitelnost zdravotních systémů;

19.

zdůrazňuje, že přeshraniční zdravotní péče může být pro určité skupiny pacientů vhodná kvůli možnosti léčby vzácných onemocnění nebo geografické blízkosti poskytované zdravotní péče, zejména v příhraničních regionech;

20.

vítá, že směrnice má podle všeho pozitivní dopad na přeshraniční mobilitu pacientů, která od roku 2015 vykazuje mírně vzrůstající tendenci. V posledních letech také neustále roste počet žádostí o předchozí povolení – v roce 2017 jich byl v členských státech ve srovnání s rokem 2015 zaznamenán více než dvojnásobek;

21.

poukazuje na to, že nařízení a směrnice nejsou jedinými způsoby, na jejichž základě lze poskytovat zdravotní péči v jiných členských státech. Řada zemí totiž paralelně zavedla dvoustranné i vícestranné postupy řešení zvláštních potřeb v oblasti zdravotní péče v příhraničních regionech (BE, DK, SE, DE, CZ, EE, LU, HU, NL, PT, RO, FI a LT). Tyto dohody byly často uzavřeny ještě před vstupem směrnice v platnost a vytvářejí významné toky pacientů, které nejsou podchyceny v evropských statistikách;

22.

prohlašuje, že účelem směrnice o mobilitě pacientů není dosáhnout toho, aby pokud možno co nejvíce pacientů využívalo zdravotní péči v zahraničí. Možnosti, které směrnice nabízí, mají doplňovat paletu zdravotních služeb a produktů dostupnou na regionální či celostátní úrovni a pomoci ujasnit práva evropských pacientů, kteří chtějí podstupovat péči a léčbu v jiném státě EU/EHS. Počet uživatelů proto nelze vykládat ani jako úspěch, ani jako selhání právních předpisů;

23.

v této souvislosti zdůrazňuje, že větší přeshraniční mobilita pacientů je podmíněna situací, v níž se pacienti nacházejí, a že větší mobilita pacientů není samoúčelná;

Snadný přístup k informacím o zdravotní péči za podmínek stanovených ve směrnici

24.

spolu s Evropským parlamentem upozorňuje na to, že pro úspěšné provádění směrnice je zásadní, aby pacienti, zdravotničtí pracovníci a jiné zúčastněné strany byli náležitě informováni o možnostech, které jim směrnice v souvislosti s přeshraniční péčí poskytuje;

25.

zdůrazňuje proto, že je nutné, aby měli občané snadný přístup k informacím o podmínkách, které směrnice stanoví pro zdravotní péči poskytovanou v jiných členských státech, a mohli tak o péči v zahraničí činit informovaná rozhodnutí;

26.

upozorňuje na skutečnost, že vzhledem k tomu, že mezi jednotlivými členskými státy existují značné rozdíly v tom, jak je zdravotnictví organizováno, a v některých členských státech jsou dokonce rozdíly i mezi regiony a obcemi, by příslušné zdravotnické orgány měly zajistit, aby měli občané odpovídající přístup k příslušným informacím;

27.

upozorňuje na skutečnost, že vnitrostátní kontaktní místa mohou mít regionální pobočky nebo být uvedena na internetových stránkách regionálních systémů zdravotní péče či na internetových stránkách regionálních zdravotních pojišťoven. Tato řešení sice nemusí nutně zvýšit celkovou viditelnost vnitrostátních kontaktních míst jakožto druhu zařízení, ale mohla by se osvědčit při informování občanů;

28.

doporučuje Komisi, aby předložila příklady osvědčených postupů s cílem šířit informace získané z různých členských států a od různých regionálních a místních orgánů, aby si zdravotnické orgány jednotlivých členských států mohly brát navzájem poučení z fungování systémů zdravotní péče, které se podobají jejich vlastním;

29.

zdůrazňuje, že navzdory lepším informačním opatřením členských států budou i nadále panovat velké rozdíly v mobilitě pacientů, které jsou dány organizací každého systému zdravotní péče a tím, jaké služby poskytuje. To jasně vyplývá ze zprávy Komise. Důvodem, proč pacienti cestují za zdravotní péčí do zahraničí, je kratší doba čekání na kvalitní léčbu, kulturní blízkost a v neposlední řadě i možnost ušetřit peníze za léčbu, kterou musí do značné míry hradit z vlastních prostředků, jako je tomu v případě stomatologické péče;

Dodatečné administrativní náklady na léčbu v zahraničí

30.

konstatuje, že převážná část vnitrostátních rozpočtů na zdravotnictví se vynakládá na domácím trhu a že Komise vyčíslila výdaje na přeshraniční zdravotní péči v rámci celé EU, které vznikají v důsledku směrnice, pouze na 0,004 % ročního rozpočtu na zdravotnictví celé EU;

31.

podotýká, že možnost léčby v jiném členském státě EU, kterou směrnice nabízí, využívá jen velmi malý počet pacientů. Podle nejnovější zprávy Evropského účetního dvora činí počet žádostí o úhradu nákladů přibližně 214 000 ročně, což odpovídá přibližně 0,04 % občanů EU. Převážná většina těchto žádostí (více než 210 000) se týká úhrady nákladů za léčbu, která nevyžaduje předchozí povolení;

32.

upozorňuje na to, že úhrada nákladů za ambulantní léčbu, která nevyžaduje předchozí povolení (např. stomatologická péče), je po finanční stránce relativně zanedbatelná oproti dodatečným nákladům na výměnu informací a administrativním nákladům, které ponesou zdravotnické orgány v důsledku provádění směrnice;

33.

zdůrazňuje, že příslušné zdravotnické orgány členských států musí ve snaze o úplné provedení směrnice a o to, aby svým občanům usnadnily možnost využít zdravotní péče v jiném členském státě EU, brát v úvahu také skutečnost, že převážná většina občanů EU dává přednost zdravotní péči poskytované v relativní blízkosti svého bydliště nebo své rodiny. To, aby občané mohli podstupovat léčbu v relativní blízkosti svého bydliště nebo své rodiny, proto musí být vždy hlavním cílem organizace, kvality a kapacit zdravotní péče poskytované v členských státech;

34.

upozorňuje na to, že výdaje členských států na zdravotní péči v jiných členských státech EU nesouvisí pouze s úhradou nákladů. S léčbou jsou spojeny také administrativní náklady a náklady na výměnu informací, tedy peníze, které by jinak mohly být použity na zlepšení péče poskytované v rámci vlastních systémů jednotlivých členských států. Při provádění směrnice by proto příslušné zdravotnické orgány měly dbát na to, aby onen nepatrný zlomek pacientů, který se chce léčit v jiném členském státě EU, nebyl nepřiměřenou finanční zátěží pro systémy zdravotní péče jednotlivých členských států;

Účelné uplatňování předchozích povolení

35.

poukazuje na to, že skutečnost, že členské státy vyžadují před hospitalizací nebo poskytnutím vysoce specializované zdravotní péče v jiné zemi předchozí povolení, je označována za překážku přeshraniční mobility pacientů;

36.

v této souvislosti podotýká, že ze zprávy Komise vyplývá, že pacienti, kteří žádají o přeshraniční zdravotní péči, zatěžují vnitrostátní rozpočty na zdravotnictví jen zanedbatelně. To platí pro všechny členské státy bez ohledu na to, zda předchozí povolení zavedly či nikoliv;

37.

konstatuje, že většina regionálních center (63 %) považuje v zájmu zaručení přístupu ke kvalitní zdravotní péči za nutné předchozí povolení, které má zároveň rozhodují význam pro zabránění plýtvání zdroji (48 %) a pro kontrolu nákladů na regionální úrovni (44 %);

38.

upozorňuje na skutečnost, že uplatňování ustanovení směrnice týkajících se předchozího povolení dává pacientům i určitou finanční jistotu, neboť jim jejich členský stát, v němž jsou pojištěni, dává již před započetím léčby v jiné zemi záruku, že jejich léčbu v souladu se směrnicí uhradí;

39.

vyzývá členské státy, aby začaly vydávat předchozí povolení co nejdříve, a nedocházelo tak ke zbytečnému prodlení v zahájení léčby. Zároveň by se měla provádět realistická posouzení odhadovaných nákladů na plánovaný zákrok;

40.

zdůrazňuje, že regionální centra považují podstatně méně využívaný mechanismus předchozího oznámení (čl. 9 odst. 5 směrnice) za účelný nástroj k informování pacientů a podporování veřejných orgánů v plnění jejich povinností, a vyzývá členské státy, aby tento dobrovolný systém využívaly více;

41.

poukazuje na mechanismus finančního vyrovnání, který mohou členské státy zavést v souvislosti s předchozím povolením. V zájmu omezení zátěže pro pacienty a umožnění využívání zdravotní péče v zahraničí i méně zámožným skupinám obyvatelstva lze zavést přímé zúčtování mezi příslušnými institucemi, a nahradit tak zálohy předem a náhrady poskytované pacientům (čl. 9 odst. 5);

42.

v tomto ohledu doporučuje, aby bylo při dalším provádění směrnice zajištěno, že lze předchozí povolení využívat i nadále, pokud se příslušné orgány členských států domnívají, že je to nezbytné;

Další spolupráce na provádění směrnice

43.

vyzývá GŘ SANTE, aby ve spolupráci s dalšími příslušnými generálními ředitelstvími v tomto hodnocení provádění směrnice o mobilitě pacientů pokračovalo a nadále shromažďovalo, analyzovalo a zveřejňovalo příklady přeshraničních činností v oblasti zdravotní péče a problémů, na něž narážejí zúčastněné veřejné orgány;

44.

požaduje přiměřené a dlouhodobé financování z prostředků EU v příštím programovém období, zejména – ne však výhradně – prostřednictvím iniciativy Interreg, včetně provádění přeshraničních studií nebo projektů zaměřených na odstranění konkrétních překážek a na hladkou spolupráci;

45.

upozorňuje na to, že memorandum o porozumění mezi Výborem regionů a WHO sice na směrnici konkrétně neodkazuje, ale zavazuje Výbor regionů, aby pracoval na přístupu ke zdravotní péči, podpoře zdraví a sdílení znalostí, což jsou všechno zásadní prvky této směrnice;

46.

nabízí Komisi pravidelný dialog s Výborem regionů – konkrétně s komisí NAT a s meziregionální skupinou Zdraví – o výzvách a řešeních, jak zlepšit provádění směrnice o přeshraniční zdravotní péči;

47.

vyjadřuje svou neutuchající podporu této velmi potřebné evropské spolupráci a je připraven i nadále poskytovat poradenství a informace o příkladech osvědčených postupů z regionů;

48.

znovu opakuje, že onemocnění neznají hranice a že by se evropská solidarita v případech mimořádných situací v oblasti zdraví neměla nikdy zastavit na správních nebo právních hranicích;

49.

očekává, že třetí zpráva o provádění, kterou připravuje Evropská komise, bude v plné míře odrážet doporučení Evropského výboru regionů předložená v tomto stanovisku.

---

(1)  V listopadu 2019 zahájil Evropský výbor regionů prostřednictvím své sítě regionálních center konzultaci s cílem získat informace o provádění směrnice na územní úrovni. Průzkumu se zúčastnilo 27 regionálních center z 18 evropských zemí.

(2)  Francie takový „zdravotnický koridor“ zřídila na hranici se Španělskem, aby zajistila kontinuitu zdravotní péče v nemocnici v regionu Cerdanya. Lucembursko zkoumalo možnost udělit francouzským zdravotníkům zvláštní výjimku, díky níž by měli zvláštní status s „povolením k pobytu“ a mohli i nadále jezdit do velkovévodství za prací.

Stanovisko Evropského výboru regionů Mechanismus EU pro případy zdravotní nouze

(2020/C 440/04)

Zpravodajka: Birgitta SACRÉDEUS (SE/ELS), členka zemské rady kraje Dalarna

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

Obecné připomínky

1.

konstatuje, že pandemie COVID-19, která v roce 2020 zasáhla Evropu a zbytek světa, nevedla pouze k velkému počtu nemocných a úmrtí, ale má také velké ekonomické a sociální důsledky, které zatím nikdo nedokáže plně vyhodnotit. Rychlé šíření viru vyvolalo silný tlak na zdravotní a sociální péči a na struktury veřejného zdraví a extrémně vysokou pracovní zátěž pro zdravotnické pracovníky a pečovatele. Zároveň je potřeba se připravit na další vlny;

2.

poznamenává, že pandemie COVID-19 nezasáhla všechny části Evropy stejně silně. Značné rozdíly lze pozorovat nejen mezi jednotlivými státy, ale také mezi regiony, obcemi, městskými částmi a věkovými skupinami. Vesměs byli nejsilněji zasaženi lidé s křehkým zdravím a lidé, u nichž již probíhala jiná onemocnění, či ti, kteří žijí ve špatných socioekonomických podmínkách;

3.

poznamenává, že členské státy s úmyslem bojovat proti onemocnění COVID-19 a ochránit a zaručit zdraví svých obyvatel přijaly opatření, která omezila volný pohyb osob, a to v rozsahu, který by za normální situace byl nemyslitelný;

4.

domnívá se, že pandemie COVID-19 jasně poukazuje na význam kvalifikovaného a vzdělaného personálu a řádně financovaných, dobře vybavených a odolných systémů zdravotní péče, které jsou schopny rychle se přizpůsobit nové situaci v oblasti veřejného zdraví a péče a v případě potřeby dále posílit primární a ambulantní péči a zvýšit kapacity na normálních odděleních nemocnic a na jednotkách intenzivní péče;

5.

konstatuje, že v mnoha státech musela být dočasně odložena péče o pacienty s jinou diagnózou a jinými zdravotními potřebami, čímž došlo ke zpoždění v poskytování péče, s nímž se budeme ještě dlouho vypořádávat. Mnoho lidí, u nichž byl průběh onemocnění COVID-19 vážný, nyní potřebuje rehabilitaci. Mnohé také naznačuje, že se v důsledku pandemie COVID-19 zvýšila potřeba péče a léčby v důsledku špatného duševního zdraví obyvatel celkově a zdravotnických pracovníků konkrétně. Na zdravotní péči, včetně činnosti v oblasti veřejného zdraví a primární a ambulantní péče, tedy bude ještě dlouhou dobu potřeba uvolňovat více zdrojů;

6.

poznamenává, že orgány EU aktivně podporovaly členské státy v boji proti COVID-19, ale že spolupráce mezi členskými státy na počátku vázla mj. v důsledku uzavření státních hranic pro zdravotnické potřeby, a to právě v okamžiku, kdy byla potřeba evropské spolupráce, evropského vedení a evropské angažovanosti větší než obvykle;

7.

připomíná, že podle článku 222 SFEU jednají Unie a její členské státy společně v duchu solidarity;

8.

zdůrazňuje, že i když má EU důležitou úlohu ve zlepšování veřejného zdraví, prevenci nemocí a odstraňování zdravotních rizik, o způsobu organizace, financování a podobě oblasti veřejného zdraví, systémů zdravotní péče a sociálních systémů v zásadě rozhodují členské státy samy;

9.

je přesvědčen, že evropské systémy veřejné a solidárně financované zdravotní péče jsou velkým přínosem v boji proti onemocnění COVID-19;

Celková ponaučení

10.

domnívá se, že z boje proti COVID-19 si lze vzít mnoho důležitých ponaučení, která je možné využít v dalším řešení této celosvětové krize i v jiných krizových situacích;

11.

poukazuje na to, že se mnoho členských států rozhodlo, že hlavní odpovědnost za péči a oblast veřejného zdraví přenese na místní a regionální orgány. I v zemích, kde existují celostátní systémy zdravotní péče, má místní úroveň často odpovědnost za sociální služby a sociální péči. Místní a regionální orgány proto hrají velmi důležitou úlohu v boji proti COVID-19;

12.

zdůrazňuje, že je důležité, aby orgány a úřady EU a rovněž členské státy zajistily, že bude zachován vnitřní trh a bude fungovat i v krizových situacích a že nic nebude ztěžovat nákup a dopravu léčivých přípravků, zdravotnických prostředků, osobních ochranných prostředků a jiného zboží a služeb a ani znemožňovat zdravotnickým pracovníkům, pečovatelům a dalším klíčovým skupinám dojíždění za prací přes státní hranice;

13.

zdůrazňuje význam sběru kvalitních dat, vysoce kvalitního výzkumu a spolehlivých informačních zdrojů pro zajištění toho, že úřady budou přijímat řádně odůvodněná rozhodnutí a podniky, organizace a lidé budou jednat zodpovědně a tak, aby předcházeli nemocem;

14.

zdůrazňuje, že pro odlehčení tlaku na systémy zdravotní péče v nejhůře zasažených částech EU je důležitá vzájemná pomoc a spolupráce, pokud jde o přeshraniční zdravotní péči, včetně přeshraniční přepravy pacientů, kteří potřebují hospitalizaci, do nemocnic, které mají volnou kapacitu, přesunu nemocničního personálu a jiných forem přeshraniční spolupráce;

15.

zdůrazňuje proto, že se členské státy musí dohodnout na společném statistickém protokolu, aby bylo možné porovnávat údaje o dopadu krize způsobené onemocněním COVID-19 a budoucích pandemií. Tento protokol, který by měly společně vyvinout ECDC a Eurostat, by mohl vycházet z údajů, jež jsou shromažďovány na úrovni NUTS 2, s cílem usnadnit přijetí politických opatření zahrnujících využití evropských strukturálních a investičních fondů;

16.

poukazuje na digitální řešení týkající se např. osvěty v otázkách zdravotní péče, konzultací lékařů a trasování, která byla vyvinuta nebo pokročila v souvislosti s propuknutím onemocnění COVID-19, s nimiž ale také vyvstaly opodstatněné otázky týkající se ochrany soukromí a bezpečnosti údajů v souvislosti s mapováním nakažených, mj. v přeshraničních situacích. Pandemie rovněž upozornila na potřebu přeshraniční digitální výměny údajů o pacientech, když se pacienti léčí v jiném členském státu;

17.

zdůrazňuje jednak význam celosvětové spolupráce, mj. v rámci Světové zdravotnické organizace (WHO), pro boj proti pandemii COVID-19 a jiným vážným zdravotním hrozbám, ale rovněž význam spolupráce s podniky, dobrovolnickými organizacemi, rodinami, sousedy a přáteli při řešení krize na místní a regionální úrovni;

18.

poukazuje na to, že je potřeba nalézt lepší způsob, jak chránit starší občany a občany s křehkým zdravím před onemocněním COVID-19 a jinými přenosnými nemocemi, a to jak ty, kteří žijí v ústavních zařízeních, tak ty, kteří bydlí doma. V této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité, aby se prostřednictvím sociální a zdravotní politiky posílily systémy místní primární péče, především pak prevence;

Mechanismus EU pro případy zdravotní nouze

19.

vítá opatření, která již Komise přijala za účelem snížení zátěže celostátních, regionálních a místních orgánů při jejich úsilí o řešení krize spojené s onemocněním COVID-19, bere na vědomí komplexní plán na podporu oživení Evropy, předložený 27. května 2020, a hodnotí kladně dohodu použít všechny dostupné prostředky z letošního rozpočtu EU na pomoc se zajištěním potřeb evropských systémů zdravotní péče;

20.

konstatuje, že rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2013/EU (1) o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách položilo důležitý základ pro připravenost a reakci Unie na krize, ale že je v souvislosti se současnou zdravotní krizí potřeba dále posílit schopnost EU reagovat na nouzové situace a katastrofy;

21.

navrhuje proto, aby se při respektování zásady subsidiarity a hlavní odpovědnosti členských států za zdravotní péči, činnost v oblasti veřejného zdraví a řešení katastrof zavedl „mechanismus EU pro případy zdravotní nouze“, jehož účelem by bylo: — koordinovat opatření EU a její podporu pro celostátní, regionální a místní struktury zdravotní péče a pro řešení katastrof, aby se zdravotním hrozbám a z nich vyplývajícím krizovým situacím čelilo efektivně; — zajistit účinnou spolupráci a koordinaci, pokud jde o připravenost a reakci, s příslušnými mezinárodními organizacemi, jako je WHO; — koordinovat distribuci důležitého zdravotnického materiálu v Evropě; — posílit úlohu evropských agentur zabývajících se zdravím; — zlepšit nabídku důležitého zdravotnického materiálu prostřednictvím jeho společného nákupu a dohlížet nad dodavatelským řetězcem u důležitých produktů; — ve spolupráci s Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) podporovat členské státy v přezkumu a aktualizaci jejich pandemických plánů, se zaměřením i na zapojení místních a regionálních orgánů. Podobně jako u finančních institucí po finanční krizi by se i u systémů zdravotní péče jednotlivých členských států měl provést zátěžový test, jehož prostřednictvím by se posoudila jejich připravenost na různé typy zdravotních hrozeb;

22.

domnívá se, že by budoucí mechanismus EU pro případy zdravotní nouze měl rovněž vycházet z nástroje mimořádné podpory, který upravuje nařízení Rady (EU) 2016/369 (2);

23.

je přesvědčen o tom, že pokud má být EU připravena a schopna rychle, efektivně a koordinovaně reagovat na všechny budoucí krizové situace vyvolané biologickými či jinými faktory, musí se dále posílit mechanismus civilní ochrany EU, a zejména jeho nástroj rescEU a evropský zdravotnický sbor. Mechanismus civilní ochrany EU by měl být zhodnocen na základě zkušeností s pandemií COVID-19, aby bylo možné mu vytvořit co nejúčelnější organizaci a strukturu;

24.

navrhuje posílit kapacitu Střediska EU pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) a těsněji ho provázat s Výborem pro zdravotní bezpečnost a Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), aby v budoucnu mohlo ještě lépe plnit svou koordinační funkci a aby mohlo poskytovat přesně uzpůsobenou podporu subjektům odpovědným za operační řízení na místě;

25.

konstatuje, že z krize spojené s onemocněním COVID-19 vyplynulo, že ECDC je velmi potřebné, a vyzývá členské státy a Komisi, aby spolupracovaly na posílení a rozšíření jeho úlohy v boji proti vážným nemocem. Vítá proto, že ministři zdravotnictví členských států EU nyní o takovém posílení diskutují;

26.

kladně hodnotí mnohá z opatření, která Komise navrhla 15. července 2020 ve sdělení Krátkodobá zdravotní připravenost EU na rozšíření onemocnění COVID-19;

27.

v zájmu ochrany svobody pohybu a veřejného zdraví vítá návrh Komise na doporučení Rady o koordinovaném přístupu k omezování svobody pohybu v reakci na pandemii COVID-19, předložený dne 4. září 2020;

Nákup a vytváření zásob zdravotnických potřeb

28.

je potěšen tím, že dohoda o společném zadávání veřejných zakázek zahrnuje od dubna 2020 téměř 540 milionů osob, mj. všechny obyvatele zemí EU a EHP, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a téměř všech kandidátských a potenciálních kandidátských zemí;

29.

hodnotí proto kladně návrh spolkové kancléřky Angely Merkelové a prezidenta Emmanuela Macrona z 18. května 2020 zřídit – jako součást strategie řešení zdravotních krizí – v rámci ECDC specializovaný orgán, který bude mít za úkol koncipovat společně s vnitrostátními zdravotnickými orgány plány prevence a opatření za účelem boje proti budoucím epidemiím;

30.

oceňuje dobrovolný charakter dohody, ale domnívá se, že by se dobrovolné připojení mělo nahradit možností neúčasti, jelikož by to usnadnilo zrychlený postup a zároveň zaručilo svobodu volby pro zúčastněné strany;

31.

vítá návrh Komise jednak v rámci plánu na podporu oživení Evropy vytvořit nový, samostatný program pro zdraví EU4Health s celkovým rozpočtem ve výši 9,4 miliardy EUR, jehož cílem bude posílit ochranu zdraví a připravit Unii na budoucí zdravotní krize, jednak navýšit prostředky mechanismu civilní ochrany Unie rescEU o 2 miliardy EUR. Lituje však, že Evropská rada poté tento záměr snížila na 1,7 miliardy EUR, což silně omezuje možnosti vypořádat se s negativními důsledky pandemie. Plánuje ale, že se k novému programu pro zdraví konkrétně vyjádří v samostatném stanovisku;

32.

staví se kladně k evropskému zadávání veřejných zakázek na důležité zdravotnické potřeby (respirátory, ventilátory, osobní ochranné prostředky, opakovaně použitelné roušky, léčivé přípravky, ošetřovatelské vybavení, laboratorní potřeby a dezinfekční prostředky) a k jejich distribuci do nemocnic a jiným poskytovatelům péče. Zdůrazňuje však, že nemocnice, zdravotní střediska a pečovatelské domy provozují v mnoha členských státech regionální a místní orgány, které je tedy do tohoto procesu potřeba zapojit, a konstatuje, že společný nákup, který byl uskutečněn na jaře, trval příliš dlouho, než aby mohl kompletně splnit svůj účel;

33.

vítá rychlé vytvoření nouzových zásob zdravotnického materiálu v rámci rescEU a jeho rychlé dodání do nejhůře zasažených členských států;

34.

vyzývá členské státy a Komisi, aby vytvořily stálé strategické nouzové zásoby EU sestávající z antibiotik, očkovacích látek, chemických protijedů, antitoxinů a dalších důležitých zdravotnických potřeb s prokázanou účinností, aby se zaručila rezerva pro nouzové situace a bylo možné koordinovat rychlou distribuci a rychlé dodávky nezbytných zdrojů v celé Evropě;

35.

vítá rozhodnutí Komise ze dne 3. dubna 2020 o dočasném osvobození zdravotnického vybavení a osobních ochranných prostředků od dovozního cla a DPH. Komise by měla zvážit, zda by neměla upravit působnost svého rozhodnutí a zahrnout do něj i soukromé podniky, které musí osobní ochranné prostředky povinně používat, a měla by provést rozhodnutí tak, aby nebyli ekonomicky znevýhodněni místní výrobci v EU;

36.

poukazuje na to, že nedostatek důležitých produktů a léčivých přípravků, např. antibiotik a anestetik, který dříve pociťovaly mnohé regiony, se během současné pandemie ještě prohloubil. Požaduje, aby byla přijata opatření k rychlému zajištění důležitých základních látek, zvýšení výroby testovacích sad a dalších zdravotnických prostředků, kterých zavládl nedostatek, a zahájení vývoje a výroby důležitých léčivých přípravků na evropské půdě stimulací výzkumu a inovací a vytvořením pobídek pro výrobce;

37.

souhlasí s tím, že Unie musí mít možnost vyvíjet, nakupovat, přepravovat a distribuovat pomůcky pro testování a ochranné prostředky, jež se dovážejí ze zemí mimo EU nebo vyrábějí v EU. Co se týče produkce léčivých přípravků a jiných zdravotnických potřeb, musí EU a její členské státy snížit svou závislost na třetích zemích a usilovat o to, aby byly léčivé přípravky cenově dostupnější;

38.

je přesvědčen, že musí být vždy možné zajistit na trhu rychlé a snadné zásobení ochrannými prostředky, jako jsou roušky, ochranné obleky atd. Za tímto účelem je na evropské úrovni naléhavě nutné vytvořit podmínky pro vybudování kapacit pro produkci ochranných materiálů v členských státech. Evropské předpisy pro zadávání veřejných zakázek a antimonopolní pravidla by měly být přezkoumány z hlediska pandemie;

39.

zdůrazňuje, že potřeba zhodnotit, v jaké situaci je vhodné použít jaký typ osobních ochranných prostředků (tj. nejen co se týče opatření souvisejících s COVID-19);

40.

považuje za pozitivní, že se Evropský výbor pro normalizaci (CEN) a Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC) shodly na vytvoření evropských norem pro určité zdravotnické prostředky a osobní ochranné prostředky, aby bylo možné zvýšit a změnit výrobní kapacitu evropských podniků tak, aby zvládaly nedostatek zásob;

41.

upozorňuje, že je třeba, aby osobní ochranné prostředky, zejména pokud jsou určeny veřejnosti, byly v co nejvyšší míře recyklovatelné;

Očkovací látka, diagnostika a léčba

42.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné rychle vyvinout očkovací látku proti COVID-19, a vyzývá normotvůrce EU, aby vzali v úvahu jeho výzvu k posílení spolupráce v EU, pokud jde o vývoj, výrobu a distribuci očkovací látky, která doplní veřejný a soukromý lékařský výzkum za účelem boje proti COVID-19;

43.

vítá v této souvislosti návrh Komise na navýšení rozpočtu rámcového programu pro výzkum a inovace Horizont Evropa na 94,4 miliardy EUR a lituje, že Evropská rada poté navrhla rozpočet snížit na 80,9 miliardy EUR;

44.

vítá dohody, které Komise uzavřela s několika farmaceutickými společnostmi o dodávkách léčivých přípravků a dávek očkovacích látek, pokud a jakmile některá společnost vyvine bezpečnou a účinnou očkovací látku;

45.

s obavami zaznamenává, že světové úsilí v oblasti vývoje očkovací látky proti COVID-19, diagnostiky tohoto onemocnění a jeho léčby se může snadno změnit na těžký konkurenční boj, v jehož důsledku se chudší země stanou vůči tomuto onemocnění bezbrannými. Vyjadřuje silnou podporu mnohostranné spolupráci při vývoji bezpečné a účinné očkovací látky, diagnostiky a léčby a spravedlivému financování a solidárnímu rozdělení budoucí očkovací látky a léčivých přípravků;

46.

podporuje vyhotovení jednotného očkovacího průkazu EU a virtuálního evropského registru obsahujícího informace o zásobách a potřebách očkovacích látek, díky němuž by se usnadnila dobrovolná výměna informací o dostupných očkovacích látkách a nedostatku základních očkovacích látek;

47.

žádá, aby bylo přijato více opatření s cílem zamezit šíření dezinformací o onemocnění COVID-19, jeho léčbě a očkovací látce proti němu po internetu a jinými kanály. V tomto boji proti dezinformacím hrají důležitou úlohu nejen Světová zdravotnická organizace (WHO), EU a její členské státy, ale rovněž místní a regionální orgány;

48.

podporuje kroky, které Komise podnikla s cílem shromáždit více prostředků na vývoj očkovací látky proti onemocnění COVID-19, a očekává, že na podporu inovací a výzkumu v této oblasti bude uvolněno značné množství prostředků z programu Horizont Evropa.

---

(1)  Úř. věst. L 293, 5.11.2013, s. 1.

(2)  Nařízení Rady (EU) 2016/369 ze dne 15. března 2016 o poskytování mimořádné podpory v rámci Unie (Úř. věst. L 70, 16.3.2016, s. 1).

Stanovisko Evropského výboru regionů – Biologicky rozmanitá města a regiony po roce 2020 v rámci 15. zasedání konference smluvních stran Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti a strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030

(2020/C 440/05)

Zpravodaj: Roby BIWER (LU/SES), člen zastupitelstva obce Bettembourg, Lucembursko Odkaz: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030: navrácení přírody do našeho života COM(2020) 380 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

1.

vyzývá mezinárodní společenství, aby se zasadilo o to, že se 15. zasedání konference smluvních stran Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti v roce 2021 v Kchun-mingu stane klíčovým okamžikem pro biologickou rozmanitost a varovným signálem k trvalému obrácení křivky úbytku biologické rozmanitosti a ekosystémů;

2.

upozorňuje, že stav biologické rozmanitosti se od roku 2018 zhoršil a většina mezinárodních společenských a environmentálních cílů, především aičijské cíle v oblasti biologické rozmanitosti, nebyla splněna. Celosvětové úsilí o zastavení poklesu biologické rozmanitosti selhalo, což dokládá globální hodnotící zpráva IPBES z roku 2019, jež vedla k tomu, že Světové ekonomické fórum v roce 2020 označilo ztrátu biologické rozmanitosti a kolaps ekosystémů za jednu z pěti hlavních hrozeb, jimž svět čelí;

3.

zdůrazňuje, že hlavními faktory vyvolávajícími úbytek biologické rozmanitosti jsou změny ve využívání půdy, přímé využívání přírodních zdrojů a změna klimatu, a že je třeba je řešit konkrétními a včasnými opatřeními;

4.

zdůrazňuje, že celková ekologická stopa 27 členských států EU více než dvakrát překračuje kapacitu ekosystémů produkovat užitečný biologický materiál a fungovat v dané oblasti jako pohlcovač uhlíku;

5.

klade důraz na to, že stále větší množství důkazů ukazuje na přímé propojení mezi klimatem, biologickou rozmanitostí a krizemi v oblasti zdraví lidí a zvýšeným zoonotickým rizikem pandemií v důsledku postupujícího celosvětového ničení přírodních ekosystémů;

6.

upozorňuje, že současný stav krize v oblasti biologické rozmanitosti vyžaduje přijetí souboru ambiciózních a snadno sdělitelných cílů a bezodkladné politiky a urgentních opatření vycházejících z vědeckých poznatků a zaměřených na faktory vyvolávající úbytek biologické rozmanitosti a degradaci ekosystémů, jež budou přiměřené cíli obrácení křivky úbytku biologické rozmanitosti;

7.

požaduje soudržnost politik, aby bylo možné sladit úsilí, cíle a výsledky různých politik EU, včetně nové společné zemědělské politiky (SZP), Zelené dohody pro Evropu a obchodních vztahů a mezinárodních závazků EU, konkrétně Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030, Pařížské dohody OSN o změně klimatu, Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti a sendajského rámce pro snižování rizika katastrof, a sloučit je do komplexní strategie EU pro udržitelnost, která bude obsahovat jasné cíle a prováděcí opatření;

8.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné jednat, což potvrdil 5. Globální výhled pro biologickou rozmanitost Úmluvy o biologické rozmanitosti a jeho doporučení podporovat místní městskou správu a mezioborové plánování, podporovat řešení založená na přírodě a přijmout integrované přístupy k využívání půdy a změnám ve využívání půdy na místní úrovni a na úrovni krajiny jako klíčové součásti cest k obrácení křivky úbytku biologické rozmanitosti;

9.

zdůrazňuje, že formální uznání klíčové úlohy samospráv na nižší než celostátní úrovni, měst a jiných místních orgánů v oblasti biologické rozmanitosti (1) při obracení křivky úbytku biologické rozmanitosti a uplatňování mezirezortního přístupu v každém kroku a na každém stupni procesu správy biologické rozmanitosti stále chybí, navzdory narůstajícímu přijetí, jak ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, tak v celosvětovém rámci pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020. Tohoto uznání by bylo možné dosáhnout zejména prostřednictvím zahrnutí místních strategií a akčních plánů v oblasti biologické rozmanitosti a strategií a akčních plánů v oblasti biologické rozmanitosti na nižší než celostátní úrovni do vnitrostátních strategií a akčních plánů v oblasti biologické rozmanitosti;

10.

podporuje stanovení dlouhodobého cíle klimatické neutrality EU k nasměrování evropského projektu na nezvratnou klimatickou neutralitu do roku 2050 na základě VFR na období 2021–2027, jenž plní cíl vyčlenit na výdaje související s oblastí klimatu přinejmenším 30 % prostředků. Zdůrazňuje, že evropský právní rámec pro klima by měl zajistit sbližování opatření zavedených za účelem dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů s unijními a celosvětovými cíli v oblasti biologické rozmanitosti (2);

Úloha měst a regionů při obracení křivky úbytku biologické rozmanitosti

11.

souhlasí se závěry zprávy IPBES z roku 2019, že místní a regionální orgány mohou prostřednictvím odpovědné výroby a spotřeby a také integrovaného územního plánování a provádění těchto plánů a řešení založených na přírodě a na ochraně a udržitelném využívání přírodních zdrojů a primárních surovin, jež budou citlivá a přizpůsobená sociálním, hospodářským a ekologickým souvislostem, výrazně přispět k příslušným úmluvám OSN, včetně Agendy OSN 2030 a Pařížské dohody;

12.

poukazuje na to, že místní a regionální orgány tvoří nedílnou součást vnitrostátních orgánů ratifikujících Úmluvu OSN o biologické rozmanitosti, rozsáhle dobrovolně přispívají a vytvářejí důležitá partnerství, která mobilizují nejvýznamnější skupiny (původní národy a místní komunity, mládež a ženy) a relevantní sektory (podnikatelský, kulturní a organizací občanské společnosti);

13.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány jsou jakožto hnací síly inovací a provádění integrovaných prostorových a územních plánů a strategií nedostatečně využívány, a to i finančně, k dosažení unijních a celosvětových cílů v oblasti biologické rozmanitosti, a že schopnosti místních a regionálních orgánů lze plně využít uznáním a aktivováním jejich klíčových rolí a poskytnutím prostředků pro tyto role;

14.

zdůrazňuje, že inovativní řešení založená na přírodě, což jsou řešení inspirovaná a podporovaná přírodou, která jsou nákladově efektivní, přinášejí současně environmentální, sociální a hospodářský prospěch a pomáhají budovat odolnost, patří k nejúčinnějším nástrojům, pokud jde o obnovu ekosystémů a mobilizaci schopnosti člověka prospívat spolu s přírodou, jak uvádí zpráva projektu Naturvation z roku 2020 (3);

15.

vyzývá k výměně osvědčených postupů s cílem podpořit zavádění a šíření inovativních řešení založených na přírodě a sestavení pokynů pro všechny relevantní zainteresované strany;

16.

upozorňuje na provázanost cílů udržitelného rozvoje a navrhuje začlenění cílů v oblasti biologické rozmanitosti a klimatu do dalšího rozvoje politiky, např. prostřednictvím průběžného zohledňování biologické rozmanitosti v okolí infrastruktur pro energii z obnovitelných zdrojů, za účelem dosažení cílů v oblasti biologické rozmanitosti i klimatu;

17.

připomíná, že vybízel místní a regionální orgány, aby zavedly místní strategie a akční plány v oblasti biologické rozmanitosti, případně strategie a akční plány v oblasti biologické rozmanitosti na nižší než celostátní úrovni, a angažovaly se v mezinárodní, evropské a vnitrostátní normalizaci s cílem začlenit řízení biologické rozmanitosti a ekosystémů i řešení inspirovaná přírodou, a zvýšit tak jejich využitelnost a dopad;

Města a regiony jakožto hnací síly provádění ambicí EU v oblasti biologické rozmanitosti

18.

vítá strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 jako rozhraní pro vertikální spolupráci při řešení hlavních příčin úbytku biologické rozmanitosti a jejích vazeb na společenské problémy, jako jsou zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se jí a ochrana před budoucími pandemiemi;

19.

vyzývá k intenzivní spolupráci mezi místními a regionálními orgány při vytváření ekologických koridorů v rámci transevropských přírodních sítí, neboť jsou klíčem k místní podpoře;

20.

zdůrazňuje význam koordinace opatření v oblasti ochrany přírody a stanovení cílů na místní úrovni. EU by měla městům a regionům poskytnout finanční prostředky a informační podporu za účelem podpory biologické rozmanitosti, včetně projektů na ochranu přírody, řešení inspirovaných přírodou, rozvoje zdrojů dat o přírodě, prostorového plánování, jež chrání biologickou rozmanitost, a posílení odborných znalostí a zdrojů ve městech a regionech;

21.

vítá, že Rada ve svých závěrech o přípravě celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost po roce 2020 vyjádřila odhodlání častěji uplatňovat a využívat řešení založená na přírodě na podporu zachování biologické rozmanitosti, obnovy ekosystémů a udržitelného využívání půdy;

22.

vítá a podporuje ambiciózní závazky a cíle EU obsažené v Zelené dohodě pro Evropu a ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti. Vyzdvihuje klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů při jejich plnění, zejména prostřednictvím přípravy plánů pro městskou zeleň do konce roku 2021, a zdůrazňuje jejich inovační a integrační potenciál při podpoře biologické rozmanitosti, odolného oživení a sociální soudržnosti v regionech a městech;

23.

zdůrazňuje, že k dosažení cíle zasadit v EU až 3 miliardy dalších stromů při plném respektování ekologických zásad je zapotřebí integrované celounijní strategie, aby se zajistilo, že budou vzaty v úvahu klíčové funkce. Připomíná své stanovisko (4) k rozhodující úloze lesů ve venkovských i městských oblastech, pokud jde o ochranu biologické rozmanitosti, zmírňování změny klimatu, ochranu před hydrogeologickými škodami, ukládání uhlíku, lidské zdraví a další související přínosy, a vyzývá ke zvýšenému úsilí při ochraně a obnově lesů za plného respektování ekologických zásad, vysokého stáří, jedinečných ekologických vlastností a nejvyšší míry biologické rozmanitosti;

24.

vítá platformu EU pro městskou zeleň jako nástroj pro rozvoj kapacit měst a doporučuje jeho začlenění do klíčových iniciativ a platforem, jako jsou nová Dohoda EU pro zelená města, NetworkNature, CitiesWithNature a RegionsWithNature. Podporuje zejména CitiesWithNature a RegionsWithNature jakožto oficiální platformy Akčního programu Šarm aš-Šajch – Kchun-ming pro přírodu a lidi s cílem zapojit samosprávy na nižší než celostátní úrovni, města a jiné místní orgány v oblasti biologické rozmanitosti a přimět je, aby představily své úsilí a uznaly hodnotu přírody ve městech a regionech;

25.

zdůrazňuje klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů při řízení lokalit sítě Natura 2000 a požaduje, aby byla poskytnuta dostatečná logistická, vědecká a finanční podpora k plnému pokrytí a prosazování do roku 2025;

26.

vyzývá EU, aby místním a regionálním orgánům poskytla dostatečné zdroje, rozvoj kapacit a pokyny, pokud jde o provádění činností v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně, opatření zaměřených na ochranu, správu lokalit a plány pro městskou zeleň za účelem uskutečňování ambiciózních opatření v oblasti biologické rozmanitosti;

27.

vítá cíl zavedení nového evropského správního rámce v oblasti biologické rozmanitosti navržený ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti, jenž místním a regionálním orgánům a všem úrovním veřejné správy umožní splnit na základě místních podmínek povinnosti v oblasti sledování a hodnocení a měřit pokrok opatření v oblasti biologické rozmanitosti, a požaduje, aby byl na evropské úrovni vytvořen jasný a standardizovaný soubor ukazatelů a měřitelných cílů. Je připraven spolupracovat a podílet se na přípravě a provádění nového správního rámce v zájmu zajištění co nejúčinnější struktury pro využití plného potenciálu místních a regionálních orgánů při obrácení křivky úbytku biologické rozmanitosti;

28.

vyzývá EU, aby na základě stávajících informací o účinném provádění přijala konkrétní opatření, včetně rozvoje kapacit, která dále začlení a sladí priority v oblasti biologické rozmanitosti napříč jurisdikcemi a oblastmi politiky – konkrétně jde o zemědělství, prostorové plánování a rozvoj měst, obchod, životní prostředí, výzkum a inovace, zmírňování změny klimatu a přizpůsobování jí a Zelenou dohodu pro Evropu – a vhodným způsobem integrují všechny úrovně správy s cílem zajistit, aby se na úrovni EU projevily příslušné dopady;

29.

zdůrazňuje doporučení své zprávy o financování opatření v oblasti biologické rozmanitosti (5), aby se posílily ambice při začleňování problematiky životního prostředí do financování EU a v přiměřeném rozsahu se navýšilo a zefektivnilo financování určené pro oblast biologické rozmanitosti zaměřené na místní a regionální orgány, včetně programu LIFE;

30.

požaduje soudržnou přeshraniční politiku v oblasti životního prostředí a následnou přeshraniční spolupráci, jelikož živočišné a rostlinné druhy přesahují hranice;

31.

vyzývá EU, aby obrácení křivky úbytku biologické rozmanitosti upřednostnila jako hlavní zásadu ve všech významných finančních plánech, včetně víceletého finančního rámce na období 2021–2027 a plánů na podporu oživení po krizi COVID-19, mobilizovala dostatečné zdroje, které budou přímo či nepřímo stimulovat opatření v oblasti biologické rozmanitosti na všech úrovních veřejné správy, jež budou konkrétně přizpůsobena regionálnímu kontextu a zjednoduší postupy s cílem zvýšit míru využití finančních prostředků. Za tímto účelem navrhuje, aby bylo zváženo zavedení systému semaforu pro veřejné výdaje nebo investiční činnosti, který by odrážel možný dopad na biologickou rozmanitost a faktory vyvolávající její úbytek;

32.

žádá, aby režimy státní podpory v EU plně zahrnovaly cíl odstranit dotace, které škodí biologické rozmanitosti, a zajistilo se, aby veřejné a soukromé ekonomické a regulační pobídky byly do roku 2030 pro biologickou rozmanitost pozitivní. Rovněž zdůrazňuje význam začlenění biologické rozmanitosti do politiky soudržnosti;

33.

poukazuje na vysoký počet pracovních míst ohrožených úbytkem biologické rozmanitosti a zhoršováním ekosystémů a na příležitosti pro zaměstnanost plynoucí z uplatňování bioekonomických modelů a modelů udržitelné výroby a vyzývá Komisi, aby z ochrany pracovních míst, která se bezprostředně týkají zastavení úbytku biologické rozmanitosti a degradace ekosystémů, učinila v budoucích environmentálních strategiích prioritu;

34.

požaduje posílení investic do výzkumu souvislostí mezi přírodou a hospodářstvím s cílem zajistit dodatečné vstupy pro tvorbu politik založenou na důkazech a pro účinnější investice;

35.

vybízí k usnadnění procesu začleňování biologické rozmanitosti do plánů SZP a podporuje zavedení společných závazných a účinných minimálních hodnot určených pro ekorežimy ve všech vnitrostátních strategických plánech;

36.

poukazuje na častý nesoulad v terminologii použité v různých směrnicích a nařízeních a na to, že postupy (např. program LIFE) jsou pro menší místní a regionální orgány často příliš složité a jsou většinou zaměřeny na projekty velkého rozsahu a nejsou vhodné pro projekty na ochranu přírody v příměstských a venkovských oblastech;

37.

poukazuje na důležitou úlohu zoologických zahrad a akvárií, zdůrazňuje však, že ochrana a zachování biologické rozmanitosti by se měly zaměřit na úsilí in situ a předcházení nezákonnému obchodování s volně žijícími a planě rostoucími druhy, přičemž by se měla posílit ochrana původních druhů a znalosti o těchto druzích. Nabízí svoji podporu místním a regionálním orgánům při zlepšení provádění směrnice EU o zoologických zahradách v souladu s cíli Úmluvy o biologické rozmanitosti;

38.

připomíná, že ačkoli je rámec EU pro ochranu mořského prostředí jedním z nejkomplexnějších a nejambicióznějších na světě, je nezbytné posílit opatření, aby bylo možné řádně řešit hlavní tlaky, jako jsou nadměrný rybolov a neudržitelný plastový odpad, přebytečné živiny, rybolovné postupy, hluk pod mořskou hladinou a veškeré druhy znečištění. Udržitelné rybolovné postupy a zdraví mořských ekosystémů jsou zásadní pro hospodářství, obyvatele a společenství pobřežních oblastí;

39.

vyzývá EU, aby posílila důležitou úlohu orgánů na nižší než celostátní úrovni při ochraně a obnově biologické rozmanitosti, a to zejména uvolněním potenciálu biokulturní rozmanitosti. Vzhledem k tomu, že koncepce biokulturní rozmanitosti zahrnuje biologickou rozmanitost, kulturní rozmanitost a místní, regionální a evropskou identitu, je pravděpodobné, že zachování biologické rozmanitosti přinese přidanou hodnotu z pohledu místních komunit;

40.

vyzývá EU, aby se zasadila o posílený celosvětový rámec pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020, jenž bude odrážet stejnou důležitost mezinárodní, regionální a místní úrovně prostřednictvím zvláštního rozhodnutí o plném zapojení místních a regionálních orgánů vycházejícím z akčního plánu rozhodnutí X/22 a jeho pozoruhodného úspěchu na všech úrovních správy během posledního desetiletí;

Určení úlohy měst a regionů v celosvětovém rámci pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020

41.

podporuje cíl Desetiletí OSN pro obnovu ekosystémů v zájmu urychlení a masivního rozšíření celosvětové obnovy poškozených a zničených ekosystémů, aby bylo možné bojovat proti klimatické krizi a posílit potravinové zabezpečení, zásobování vodou a biologickou rozmanitost, například prostřednictvím Bonnské výzvy, jež usiluje o obnovu 350 milionů hektarů poškozených ekosystémů do roku 2030;

42.

znovu opakuje, že je třeba formálně uznat klíčovou úlohu samospráv na nižší než celostátní úrovni, měst a jiných místních orgánů v oblasti biologické rozmanitosti při dosahování cílů globální obnovy a biologické rozmanitosti zavedených četnými rozhodnutími předchozích konferencí smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti, a vyzývá smluvní strany OSN, aby zapojily své samosprávy na nižší než celostátní úrovni, města a jiné místní orgány a posílily jejich způsobilost začlenit biologickou rozmanitost do městských, prostorových a územních plánů za účelem dosažení cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti a celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020 na základě poslání rozhodnutí X/22;

43.

vítá formální uznání souvislosti mezi biologickou rozmanitostí a lidským zdravím v celosvětovém rámci pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020 a zdůrazňuje skutečnost, že samosprávy na nižší než celostátní úrovni, města a jiné místní orgány jsou klíčem k provádění a správě řešení založených na přírodě, včetně přístupných a inkluzivních zelených ploch v městských, příměstských a venkovských oblastech, které účinně zlepšují zdravotní stav;

44.

doporučuje, aby se v celosvětovém rámci pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020 výslovně odkazovalo na úlohu samospráv na nižší než celostátní úrovni, měst a jiných místních orgánů, a to zejména prostřednictvím vypracování cílů a milníků (úpravou oddílu I. Úvod/B), budování partnerství, podněcování změn (úpravou oddílu I. Úvod/C) a začleňování problematiky biologické rozmanitosti mimo jiné do všech odvětvových politik na příslušných úrovních veřejné správy (novou formulací oddílu D, cíle pro rok 2030, bod 13) (6);

45.

připomíná, že všechny zúčastněné strany a širší veřejnost musejí jednat společně, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat příspěvkům původních národů a místních komunit, žen, mládeže a osob, které jsou přímo závislé na biologické rozmanitosti a spravují ji;

46.

žádá, aby byl upřednostněn dlouhodobý přístup k horizontálnímu i vertikálnímu začleňování biologické rozmanitosti do oblastí politiky a odvětví na nižší než celostátní a místní úrovni, a konstatuje, že samosprávy na nižší než celostátní úrovni, města a jiné místní orgány mají jakožto místní styčný bod veřejné správy s občanskou společností a soukromým sektorem nejlepší postavení k tomu, aby se zabývaly obnovou a ochranou ekosystému v konkrétních místních a regionálních souvislostech a za tím účelem sdružovaly zdroje a využívaly úspory z rozsahu;

47.

podporuje cíl č. 15 celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020, který se výslovně zabývá potřebou zajistit dodatečné zdroje v zájmu podpory dlouhodobého přístupu k začleňování biologické rozmanitosti prostřednictvím cíleného rozvoje kapacit na všech úrovních veřejné správy, a to i pomocí inovativních aktivačních metod, jako je vzájemné učení, s cílem zastavit úbytek biologické rozmanitosti, obnovit ekosystémy, zamezit šíření invazivních nepůvodních druhů a nezákonnému zabíjení volně žijících druhů a obchodování s volně žijícími a planě rostoucími druhy a zapojit do řízení biologické rozmanitosti a poskytování technické pomoci a odpovídajících finančních a lidských zdrojů klíčové zainteresované strany a odborníky, zejména původní národy a místní komunity;

48.

vyzývá smluvní strany Úmluvy o biologické rozmanitosti, aby výrazně navýšily veřejné financování, jež je oporou pro mobilizaci zdrojů shromažďovaných samosprávami na nižší než celostátní úrovni, městy a jinými místními orgány a jim rozdělovaných za účelem investování do opatření v oblasti biologické rozmanitosti na jejich úrovni, aby byly vytvořeny příznivé podmínky pro investice soukromého sektoru, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat kritickým místům pro biologickou rozmanitost;

49.

doporučuje, aby byly ve spolupráci s kvalifikovanými odborníky, umělci, spisovateli, vzdělávacími institucemi a sdělovacími prostředky vypracovány iniciativy v oblasti komunikace, vzdělávání a zvyšování veřejného povědomí přizpůsobené místní a nižší než celostátní úrovni, které upozorní na kulturní, turistickou, rekreační, zdravotní, hospodářskou a vnitřní hodnotu biologické rozmanitosti v celém rozsahu komunikace ve veřejné, soukromé a podnikatelské sféře. Zdůrazňuje dále jedinečné postavení, vhled a legitimitu samospráv na nižší než celostátní úrovni, měst a jiných místních orgánů jakožto úrovně veřejné správy, jež je pro provádění těchto iniciativ nejblíže občanům;

50.

požaduje, aby byly zavedeny jednotné definice ukazatelů, mimo jiné pokud jde o městskou zeleň, jež budou vycházet z revidovaného singapurského indexu biologické rozmanitosti měst a stanou se nástrojem měření přínosu místních opatření v oblasti biologické rozmanitosti podporujícího jasnou úlohu samospráv na nižší než celostátní úrovni, měst a jiných místních orgánů v mechanismu monitorování, podávání zpráv a ověřování celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020;

51.

naléhavě žádá, aby bylo výrazně rozšířeno monitorování s využitím nových technologií, všech vhodných zdrojů dat a prediktivního modelování v integrovaných systémech monitorování biologické rozmanitosti, a tak se získaly podklady pro posouzení účinnosti mezinárodních dohod a přesně a transparentně se sledoval dopad opatření v oblasti biologické rozmanitosti na všech úrovních;

52.

požaduje, aby Globální výhled pro biologickou rozmanitost výslovně zmínil význam samospráv na nižší než celostátní úrovni, měst a jiných místních orgánů při vypracování a provádění vnitrostátních politik;

53.

vyzývá k tomu, aby se každoročně pořádaly kongresy samospráv na nižší než celostátní úrovni, měst a jiných místních orgánů, na nichž by se propojovaly, vzájemně se vyměňovaly a společně předkládaly jejich příspěvky k celosvětovému rámci pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020 a vytvářely se k nim styčné body, jako jsou Celosvětová platforma pro udržitelná města (Global Platform for Sustainable Cities), Udržitelná města Světového fondu životního prostředí (Global Environment Facility’s Sustainable Cities), BIODEV 2030, program IADB Rozvíjející se a udržitelná města (Emerging and Sustainable Cities Programme), Velká zelená zeď měst (Great Green Wall of Cities) FAO a platforma Úmluvy o biologické rozmanitosti pro závazky na úrovni území;

54.

podporuje rozhodnutí 15. zasedání konference smluvních stran o plném zapojení samospráv na nižší než celostátní úrovni, měst a jiných místních orgánů do celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020, včetně obnoveného rozhodnutí X/22 vytyčujícího akční plán pro samosprávy na nižší než celostátní úrovni, města a jiné místní orgány pro biologickou rozmanitost a urychlujícího mezirezortní přístup k vertikální spolupráci mezi všemi úrovněmi veřejné správy s cílem zajistit soudržnost politiky a využít jejich plný potenciál ke splnění vize 2050 a mise 2030;

55.

podporuje doporučení pomocného orgánu pro provádění úmluvy k zapojení orgánů na nižší než celostátní úrovni a místních orgánů do posílení provádění celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost a žádá, aby pomocný orgán pro provádění úmluvy v roce 2024 provedl přezkum v polovině období, pokud jde o úlohu samospráv na nižší než celostátní úrovni, měst a jiných místních orgánů při provádění celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020 a dlouhodobého přístupu k začleňování biologické rozmanitosti;

56.

poukazuje na důležitou spolupráci s klíčovými mezinárodními partnery (7) v edinburském procesu pro samosprávy na nižší než celostátní úrovni, města a jiné místní orgány při rozvoji celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020 a v nadcházejícím sedmém celosvětovém summitu orgánů na nižší než celostátní úrovni a místních orgánů při globálním zahrnutí samospráv na nižší než celostátní úrovni, měst a jiných místních orgánů jako části účinného celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020;

57.

zavazuje se, že se aktivně zapojí do provádění celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020 a strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 a do přípravy sladěného ambiciózního akčního plánu EU v oblasti biologické rozmanitosti.

---

(1)  Všechny úrovně veřejné správy na nižší než celostátní úrovni jsou v celosvětovém kontextu obsaženy ve slovním spojení „samosprávy na nižší než celostátní úrovni, města a jiné místní orgány v oblasti biologické rozmanitosti“ a v kontextu EU ve slovním spojení „místní a regionální orgány“.

(2)  COM(2020) 80 final a CDR 1361/2020 (Úř. věst. C 324, 1.10.2020, s. 58).

(3)  Xie, L.; Bulkeley, H. (2020) City for Biodiversity: The Roles of Nature-Based Solutions in European Cities, NATURVATION.

(4)  CDR 4601/2019 (Úř. věst. C 324, 1.10.2020, s. 48).

(5)  VR (2020) Financing biodiversity action: opportunities and challenges for EU subnational governments (Financování opatření v oblasti biologické rozmanitosti: příležitosti a výzvy pro samosprávy na nižší než celostátní úrovni).

(6)  Podle dokumentu Zero Draft of the Post-2020 Global Biodiversity Framework (https://www.cbd.int/article/2020-01-10-19-02-38).

(7)  Jde například o Group of Leading Subnational Governments (GoLS), ICLEI, Regions4, vládu Skotska a vládu Quebecu.

Stanovisko Evropského výboru regionů Zpráva o překážkách jednotného trhu a akční plán pro prosazování jednotného trhu

(2020/C 440/06)

Zpravodaj: Tadeusz TRUSKOLASKI (PL/EA), starosta města Białystok Odkazy: sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Identifikace a řešení překážek pro jednotný trh COM(2020) 93 final sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Dlouhodobý akční plán pro lepší provádění a prosazování pravidel jednotného trhu COM(2020) 94 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

Souvislosti

1.

domnívá se, že evropský jednotný trh je jedním z největších úspěchů Evropské unie (EU) a modelem integrace, jenž ve světě nemá obdoby a který zaručuje volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu v celé EU a v přidružených zemích a regionech;

2.

zdůrazňuje, že politika utváření evropského jednotného trhu hraje zásadní roli při realizaci strategie pro dosažení udržitelného růstu a posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti Evropské unie. Budování evropského jednotného trhu podněcuje obchod a zvyšuje atraktivitu Evropy pro zahraniční investice;

3.

důrazně poukazuje na to, že evropský jednotný trh je stěžejním prvkem hospodářské a politické integrace EU, poněvadž zahrnuje 450 milionů spotřebitelů a 22,5 milionu malých a středních podniků, což představuje zhruba 99 % všech podniků v EU;

4.

zdůrazňuje, že na evropském jednotném trhu vzniká ročně hrubý domácí produkt (HDP) ve výši 14 bilionů EUR, který evropským občanům zaručuje fungování evropského hospodářství a rozvoj;

5.

poukazuje na význam obchodu se zbožím na evropském jednotném trhu, protože se jednou čtvrtinou podílí na celkovém HDP EU a tvoří téměř jednu šestinu celosvětového obchodu se zbožím;

6.

ztotožňuje se s názorem Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO) Evropského parlamentu, že dokončení evropského jednotného trhu, tzn. odstranění překážek, může členským státům ročně přinést přidanou hodnotu ve výši minimálně 183 miliard EUR, což odpovídá 1,2 % HDP EU;

7.

oceňuje snahu Evropské komise identifikovat překážky evropského jednotného trhu. Upozorňuje na to, že ve sdělení ze dne 10. března 2020 byly popsány hlavní problémy týkající se podnikatelů, které je třeba neprodleně vyřešit. Vyjadřuje však politování nad tím, že se Komise v obou sděleních zaměřuje především na překážky, s nimiž se potýkají podniky, a že se nezabývá problémy jiných sociálních partnerů a věnuje pouze okrajovou pozornost spotřebitelským aspektům;

8.

poukazuje na to, že podle letošního srovnávacího přehledu výsledků v oblasti jednotného trhu, který byl zveřejněn dne 3. července 2020, se sice zlepšilo provádění právních předpisů EU ve vnitrostátním právu, zejména co se týče předpisů na ochranu spotřebitele (deficit provádění se snížil o 15 %), neklesá však počet řízení o nesplnění povinnosti, jejichž podnětem je i nadále „neúplné“ nebo „nesprávné“ provedení. VR je rovněž znepokojen tím, že se většina případů nesplnění povinnosti na trhu týká životního prostředí (28 %, za ním následují doprava (17 %) a zdanění (10 %));

9.

je si vědom toho, že stávající právní předpisy a nástroje na jednotném trhu jsou ve své současné podobě lépe uzpůsobeny obchodu se zbožím než službám. Zdůrazňuje, že je třeba vypracovat pružné nástroje, které bude možné rychle přizpůsobit měnícím se a nově vznikajícím výrobkům a službám;

10.

domnívá se, že v nové strategii pro evropský jednotný trh musí být položen přednostní důraz na skutečné odstranění překážek a rozsáhlejší přístup k informacím;

Překážky na jednotném trhu a jejich příčiny a důsledky

11.

poukazuje na to, že přímou příčinou toho, proč je proces odstraňování překážek na evropském jednotném trhu tak zdlouhavý, jsou právní rozdíly mezi jednotlivými členskými státy;

12.

souhlasí s Evropskou komisí, že regulační rozdíly způsobují zvlášť velkou regulační zátěž podnikům, zejména těm z kategorie malých a středních podniků, včetně začínajících a rozvíjejících se podniků a subjektů zavádějících inovace a prosazujících nové podnikatelské modely. Vyzývá tudíž Evropskou komisi a členské státy, aby se intenzivněji snažily eliminovat zbytečné právní předpisy;

13.

zdůrazňuje, že především malé a střední podniky mají omezenou administrativní kapacitu a kapacitu v oblasti lidských zdrojů, a nejsou tudíž schopny zvládat složité byrokratické postupy. Značnou překážkou přeshraniční spolupráce na jednotném trhu je tzv. osvědčení A1, u něhož musí být v případě vysílání pracovníků, a to i na pravidelné krátké pracovní cesty do sousední země, splněny časově náročné formality. Ty by v důsledku mohly vést ke značnému úbytku přeshraničních činností, což by výrazně narušilo fungování jednotného trhu. Výbor proto Komisi vyzývá, aby byla aktivní a společně s normotvůrci EU se zasadila o zjednodušení stávajícího postupu, pokud jde o osvědčení A1 v příhraničních regionech;

14.

upozorňuje na to, že je třeba účinněji prosazovat ustanovení Smluv, která zakazují množstevní omezení dovozu a vývozu (články 34 až 36 SFEU), a řídit postupy při poskytování informací v oblasti technických předpisů (směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 (1)) a technických překážek obchodu;

15.

očekává, že Evropská komise vytvoří nový nástroj, který bude sloužit k monitorování špatného fungování trhu. Pomocí tohoto nástroje by například mohly být sledovány jednotlivé výrobky a měl by umožnit posouzení překážek v celém výrobním, distribučním a prodejním řetězci a také z hlediska spotřeby a fáze po skončení jejich životnosti;

Budoucí evropské hospodářství

16.

souhlasí s prioritami strategie pro evropský průmysl, které byly prozatím vytyčeny, jako je uvedení do souladu s cíli Zelené dohody pro Evropu a digitalizace a zároveň provádění cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje, což zvláště v době po pandemii COVID-19 zaručí udržitelné oživení hospodářství;

17.

je toho názoru, že k podstatným výzvám i nadále patří otázka dat velkého objemu, sítí 5G a rozvoje inovací (především v oblasti IT, vytváření digitální reality a autonomie strojních zařízení) a že je potřeba věnovat neustálou pozornost budování a ochraně svrchovanosti v oblasti průmyslových dat;

18.

vybízí k rozšíření pravomocí a zeměpisné působnosti Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO). Účinná instituce pro ochranu práv duševního vlastnictví, která bude mít k dispozici dostatečné množství rozpočtových prostředků a lidských zdrojů, aby mohla působit po celém světě, umožní zaručit rozvoj evropských podniků;

19.

je toho názoru, při rozvíjení průmyslu musí hrát vedoucí úlohu politika v oblasti ochrany životního prostředí. Upozorňuje tudíž na to, že pro splnění tohoto cíle je nezbytné zaměřit činnost, mj. vědeckou, na vytvoření základů pro ekologickou společnost a ekologické podnikání;

20.

podotýká, že je třeba komplexním způsobem podpořit modernizaci a dekarbonizaci energeticky náročných průmyslových odvětví. Nesmí to však probíhat formou přemísťování výroby do jiných zemí nebo využívání služeb subdodavatelů ze třetích zemí, které se neřídí evropskými právními předpisy;

21.

zdůrazňuje, že je třeba poskytovat podporu (finanční i informatickou) udržitelným a inteligentním odvětvím v oblasti energetické účinnosti, mobility a modelů snižování emisí znečišťujících látek;

22.

uvědomuje si, že je třeba diverzifikovat výrobu a omezit náklady, upozorňuje však na to, že je nezbytné snížit závislost evropských podniků na dodávkách součástek z jiných částí světa. Nynější pandemie COVID-19 ukazuje, že je třeba urychlit posilování místního hospodářství v určitých průmyslových odvětvích. Zejména v odvětví zdravotnických prostředků by bylo důležité zajistit rozsáhlejší výrobu v Evropě a tím i nezávislost například na asijských trzích;

Služby na jednotném trhu

23.

vyzdvihuje význam obchodu se službami na evropském jednotném trhu, jelikož tvoří přibližně 70 % veškeré hospodářské činnosti v EU a podobnou měrou se podílejí na zaměstnanosti;

24.

domnívá se, že by Evropská komise měla vyčlenit více zdrojů na zvýšení podílu obchodu se službami, aby bylo možné účinněji provádět směrnici o službách;

25.

vyzývá k tomu, aby byly při další přípravě této strategie využity kapacity a poznatky místních a regionálních orgánů, které jsou v každodenním kontaktu s představiteli podniků patřících mezi mikropodniky a malé podniky;

26.

žádá Evropskou komisi, aby podnikala ráznější kroky vůči monopolům, především na trhu s digitálními službami, na němž mají dominantní postavení subjekty ze třetích zemí;

27.

je potěšen tím, že byl oznámen záměr zveřejnit nový akt o digitálních službách, který má mj. nahradit 20 let starou směrnici o elektronickém obchodu (2). Upozorňuje však na to, že se tento plánovaný právní předpis nesmí zabývat pouze shodou výrobků prodávaných na on-line platformách, ale také rizikem obcházení předpisů v oblasti zaměstnanosti, sociálních věcí, ochrany spotřebitele, daní a cel, a tudíž i rizikem nekalé hospodářské soutěže ve vztahu k podnikům provozujícím činnost off-line. Zvlášť znepokojivým aspektem jsou nejisté pracovní podmínky pracovníků digitálních platforem;

28.

upozorňuje na to, že je třeba se soustředit na inovace, investice a dovednosti, tak aby nový balíček týkající se dovedností odrážel skutečné potřeby trhu práce a aby prohlubování dovedností a změna kvalifikace probíhaly v souladu s jeho pokyny, a to rovněž v rámci projektů financovaných z rozpočtu EU;

Zhodnocení dosavadní činnosti Evropské komise

29.

vítá zřízení pracovní skupiny pro prosazování pravidel jednotného trhu (SMET), vyjadřuje však politování nad tím, že se na její činnosti prozatím mohou podílet pouze zástupci členských států;

30.

je si vědom vysoké hodnoty zkušeností, které byly získány v rámci fungování platformy REFIT;

31.

oceňuje snahu Komise zajistit, aby se systém řešení problémů na vnitřním trhu (SOLVIT) stal standardním alternativním nástrojem pro řešení sporů;

32.

domnívá se, že je nutné přijmout smělá rozhodnutí ve vztahu k členským státům, které porušují platné předpisy, tak aby bylo možné neprodleně zahajovat, vést a prosazovat řízení;

33.

požaduje, aby byla lépe uplatňována zásada vzájemného uznávání, pokud jde o volný pohyb zboží, poněvadž její potenciál není v praxi plně využíván, a aby byla v co největší míře aplikována v oblasti služeb. V této souvislosti vyzývá k důslednému provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/515 (3);

34.

očekává, že Evropská komise zaujme jasný a rozhodný postoj vůči nekalým obchodním praktikám, mj. co se týče podporování průmyslových odvětví orientovaných na vývoz ze strany třetích zemí;

35.

doufá, že bude co nejdříve zveřejněna bílá kniha týkající se antimonopolních pravidel a že budou provedeny další konzultace, které by měly umožnit zjistit rozsah problému;

36.

požaduje, aby byla urychlena činnost týkající se koordinace právního rámce EU v oblasti jednotného trhu, tak aby nic nebránilo pohybu důležitého zboží (například potravin a zdravotnického materiálu);

37.

očekává, že budou kontroly na hranicích prováděny v souladu se zásadou nezbytnosti a přiměřenosti;

38.

vyzývá k tomu, aby se ve větší míře informovalo o možnostech využívání moderních nástrojů IKT. Moderní průmysl a rozvoj přeshraničního obchodu vyžadují odpovídající řešení, která umožní zkrátit zeměpisnou vzdálenost, především v přeshraničních regionech;

39.

očekává, že bude vypracována strategie pro jednotný trh s ambiciózním, ale realistickým plánem návrhů zaměřených na odstranění zbývajících překážek, a nikoli pouze analýza, v níž budou uvedeny překážky a směry;

40.

pozastavuje se nad tím, nakolik je smysluplná a přínosná zásada „jeden přijmout – jeden zrušit“, v souladu s níž je při každém přijetí nějakého nového právního předpisu EU nutné zrušit jeden z předpisů stávajících. Namísto tohoto kvantitativního přístupu, který by mohl mít negativní dopad na rozsáhlé sektory společnosti, včetně zaměstnanosti, ochrany spotřebitele a životního prostředí, a mohl by být v rozporu s čl. 3 odst. 3 SEU, by se přijímání nových právních předpisů mělo vždy řídit kritériem kvality s přihlédnutím k technologickému vývoji a potřebám společnosti;

41.

upozorňuje na to, že je třeba vytvořit integrovaný systém farmaceutické bezpečnosti, který by umožnil nasměrovat v kritických situacích zdroje tam, kde jsou naléhavě zapotřebí;

Činnost veřejné správy a místních a regionálních orgánů

42.

poukazuje na to, že místní a regionální orgány plně podporují snahu Evropské komise odstranit překážky na evropském jednotném trhu;

43.

upozorňuje na to, že je třeba zvyšovat povědomí o možnostech, které se v oblasti evropského jednotného trhu objevují, a to především u místních a regionálních orgánů, které jsou v bezprostředním kontaktu s evropskými podnikateli a spotřebiteli;

44.

podporuje záměr zřídit ústřední informační místo, které bude úředníky v členských státech informovat o platných předpisech na jednotném trhu a jehož účelem bude zajistit co nejrozsáhlejší předávání informací mezi evropskou a místní úrovní;

45.

podporuje kroky, které jsou podnikány s cílem zlepšit poznatky a vědomosti. Patří sem jednotná digitální brána, která zajistí přístup ke komplexním informacím o předpisech a administrativních postupech na jednotném trhu a nasměruje uživatele k nejvhodnějším podpůrným službám a kontaktním místům;

46.

doufá, že budou lépe využívány existující IT nástroje evropského jednotného trhu, jako je například systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI), a souhlasí s tím, že je nutné vytvořit jednotnou internetovou platformu pro prosazování práva;

47.

vybízí Komisi, aby zvážila možnost využití potenciálu místních a regionálních orgánů při předběžném posouzení prosazování navrhovaných právních předpisů, protože jsou to v mnoha případech právě ony, kdo má na starosti provádění předpisů po jejich přijetí. Místní a regionální orgány mají rovněž předpoklady k tomu, aby testovaly příslušná řešení, a jsou rovněž bezprostředně informovány o možnosti dodržování předpisů;

48.

doporučuje, aby byla urychlena činnost týkající se harmonizace technických norem a volného pohybu služeb na evropském jednotném trhu a aby byl tento proces dokončen do konce roku 2023;

Výzvy v oblasti světového obchodu

49.

pohlíží kriticky na nerovnováhu, která panuje na světovém trhu z hlediska míry a rozsahu pomoci (právní a finanční), již jednotlivé země poskytují soukromým a veřejným hospodářským subjektům dodávajícím služby a distribuujícím výrobky do Evropské unie;

50.

upozorňuje na to, že je nutné důrazněji ve světě prosazovat evropské hodnoty, včetně těch týkajících se obchodu se zbožím a službami. EU a její orgány se musí zasazovat o otevřený systém světového obchodu založený na mezinárodních pravidlech;

51.

vybízí k tomu, aby byly využívány možnosti, které skýtá digitalizace a téměř okamžitý přístup k informacím, s cílem bojovat proti cenovému dumpingu;

52.

upozorňuje na význam systému světového obchodu založeného na pravidlech, se silnou WTO, a vyslovuje se proti protekcionismu a izolacionismu. EU musí usilovat o oživení a posílení WTO, mj. modernizací způsobu jejího fungování v klíčových oblastech a odstraněním nedostatků v jejím souboru pravidel tak, aby mohla odpovídajícím způsobem reagovat na současné výzvy obchodní politiky;

53.

navrhuje, aby byla vypracována a zavedena politika týkající se evropské reorganizace dodavatelských řetězců, tak aby se evropských podniků v budoucnu nedotkl pokles světového obchodu a nedostupnost určitých součástek a nebyl omezen přístup občanů EU k některým výrobkům;

54.

upozorňuje na to, že je třeba rozvíjet obchodní vztahy mezi EU a ostatními částmi světa v souladu s evropskými strategickými zájmy (včetně podobně ambiciózních environmentálních norem pro všechny země) s cílem posílit celosvětovou konkurenceschopnost EU a její úlohu na mezinárodní scéně;

Závěrečné připomínky – závěry a doporučení

55.

zdůrazňuje, že by jednotlivé členské státy měly navzájem spolupracovat a postupovat jednotně, zejména v otázkách mezinárodních záležitostí, které mají vliv na bezpečné a stabilní fungování všech členských států EU (například co se týče zajištění nezávislosti Evropy na surovinách z některé ze třetích zemí);

56.

domnívá se, že je v dlouhodobém horizontu třeba odstranit nerovnováhu, která až doposud panovala v pravidlech fungování mezi členskými státy EU (například v oblasti plateb do rozpočtu EU, používání evropské měny atd.);

57.

vyzdvihuje význam integrace soukromých a veřejných institucí, které pracují pro podnikatele a spotřebitele, zejména na nadnárodní úrovni, neboť si mnohem rychleji všímají problémů plynoucích z rozdílnosti právních předpisů nebo odchylek od pravidel přijatých na úrovni EU;

58.

zdůrazňuje, že pro EU je prioritou digitalizace evropského podnikání a veřejné správy, včetně technologických řešení týkajících se jednotného trhu. Je nutné nalézt nová řešení nebo provést vylepšení mj. v takových oblastech, jako je kybernetická bezpečnost, ochrana osobních údajů a shromažďování a zpracovávání informací v cloudech;

59.

doporučuje: a) úzce harmonizovat předpisy a koordinovat regulační orgány v odvětvích se značným vlivem na fungování hospodářství, jako jsou například telekomunikace a energetika; b) posoudit náklady a přínosy plynoucí z úplného sladění předpisů v krátkodobém horizontu (několika let) ve srovnání s jinými odvětvími a posoudit právní a technologické kapacity pro zavádění řešení v ekonomikách, které jsou na různém stupni socioekonomického rozvoje; c) aby se Komise více angažovala při odstraňování necelních překážek v EU, včetně omezení ve formě uplatňování neopodstatněných vnitrostátních technických předpisů a regulačních a neregulačních požadavků ohledně výrobků, poskytovatelů služeb a podmínek poskytování služeb; d) zintenzivnit spolupráci s místními představiteli podniků, aby zavádění nových předpisů bylo iniciováno zdola; e) zahrnout do budoucích dokumentů orgánů na regionální a místní úrovni ustanovení o jednoznačné odpovědnosti a rozsahu jejich činností z hlediska vytváření a optimalizace evropského jednotného trhu; f) prosazovat kulturu spotřeby výrobků vyrobených v EU, které jsou synonymem kvality a modernosti;

60.

vybízí k tomu, aby byly vypracovány společné pokyny pro vytváření veřejných portálů (alespoň do úrovně regionů, tj. NUTS 2), tak aby podnikatelé z různých členských států mohli snadno nalézt potřebné informace;

61.

upozorňuje na to, že je třeba posílit evropskou integraci, přičemž je nutné se opírat o hodnoty demokracie, zásady právního státu a dodržování přísných norem v oblasti životního prostředí, ochrany klimatu a zdraví, aby tak byla soudržnost členských států EU skutečně vzájemně provázána s hospodářskými účinky. Nedostatky jednotného trhu se projevují na místní a regionální úrovni;

62.

vyzdvihuje význam autonomie průmyslu na evropském jednotném trhu a také to, že je třeba vypracovat strategii, jak zaručit dodávky kritických surovin;

63.

vyzývá k tomu, aby byla směle zaváděna nová řešení, především ta, která se týkají klimatické neutrality evropského hospodářství nebo přímého posílení jednotnosti jednotného trhu.

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, 17.9.2015, s. 1).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/515 ze dne 19. března 2019 o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a o zrušení nařízení (ES) č. 764/2008 (Úř. věst. L 91, 29.3.2019, s. 1).

Stanovisko Evropského výboru regionů Demografická změna – návrhy na měření a řešení jejích negativních dopadů v regionech EU

(2020/C 440/07)

Zpravodaj: János Ádám KARÁCSONY (HU/ELS), radní obce Tahitótfalu

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Obecné připomínky

1.

domnívá se, že demografická změna je jednou z největších výzev, kterým čelí evropské regiony, města a venkovské komunity, a poukazuje na to, že některými faktory, které k ní významným způsobem přispívají, jsou stárnutí populace, nízká míra plodnosti a porodnosti a zhoršující se nerovnoměrné rozložení obyvatelstva;

2.

připomíná pokyny uvedené ve strategickém programu na období 2019–2024, který schválila Evropská rada, týkající se evropského modelu pro budoucnost, podle nějž je rovněž zapotřebí řešit demografické výzvy;

3.

vítá iniciativu Evropské komise vyzvat místopředsedkyni Komise Dubravku Šuicu, aby provedla analýzu vlivu demografické změny na různé skupiny ve společnosti a na oblasti a regiony v Evropě, které jsou touto změnou neúměrně postiženy, a aby navrhla způsob, jak řešit tyto výzvy, mezi něž patří například odliv mozků, lepší sladění pracovního a rodinného života, připravovaná záruka pro děti, Zelená kniha o stárnutí obyvatelstva a dlouhodobá vize pro venkovské oblasti. Zároveň připomíná, že je třeba do všech těchto opatření začlenit genderové hledisko;

4.

má v úmyslu posílit úlohu dospělých nebo starších lidí nejen jako příjemců péče, ale jako zdroje pro komunitu tím, že bude podporovat jejich zapojení do společenského, občanského, hospodářského a kulturního života a poskytne jim pomoc na cestě k dosažení nezávislosti a blahobytu v jejich běžném životě;

5.

velmi vítá přístup Evropské komise, která ve své zprávě o dopadu demografických změn spojuje digitální transformaci, zelenou ekonomiku a demografickou výzvu do jedné globální vize, jež má zásadní význam pro poskytování spravedlivých a udržitelných řešení pro všechny generace, aniž by byl kdokoli opomenut, jak se požaduje v cílech udržitelného rozvoje do roku 2030;

6.

vítá iniciativu chorvatského předsednictví Rady, podle nějž je zapotřebí považovat demografickou změnu za klíčovou prioritu, a vítá žádost o vypracování stanoviska, kterou VR v této věci obdržel;

7.

vítá iniciativu Evropského parlamentu předložit v reakci na sdělení Komise zprávu o demografických výzvách;

8.

připomíná spolupráci Výboru regionů s Paktem o demografické změně, jenž vychází ze zjištění tematické sítě pro inovace pro prostředí příznivé pro stárnutí sdružující místní, regionální a celostátní orgány, jež v reakci na demografické výzvy usilují za přispění Světové zdravotnické organizace (WHO) o podporu aktivního a zdravého stárnutí;

9.

připomíná, že na mezinárodní úrovni je důležitá součinnost s OSN při revizi Madridského mezinárodního akčního plánu pro problematiku stárnutí z roku 2002 a při debatách s pracovní skupinou pro otázky stárnutí s cílem posílit ochranu lidských práv starších osob. Na celosvětové úrovni je vhodné spolupracovat s WHO na desetiletí zdravého stárnutí;

Hlavní demografické trendy a výzvy

10.

upozorňuje na výrazně odlišné trendy růstu populace v členských státech a regionech EU, které je v rámci EU-27 naléhavě zapotřebí řešit pomocí různých opatření;

11.

zdůrazňuje, že na regionální úrovni byly v posledních letech zaznamenány velmi negativní demografické trendy ve velké části Evropy. Ve většině těchto oblastí lze pozorovat „ostrovy“ demografického růstu, které se nacházejí v okolí hlavních a metropolitních měst (1);

12.

poukazuje na zjištění, že regiony, v nichž ubývá obyvatel, jsou většinou venkovské, již nyní řídce osídlené a odlehlé. Tendenci k vylidňování mají také upadající průmyslové oblasti a různá okrajová města (2);

13.

zdůrazňuje, že pokles počtu osob v produktivním věku a nárůst počtu starších lidí zvyšuje dopad na míru závislosti starších osob. Ta podle odhadů vzroste v rámci EU z 29,3 % v roce 2016 na 52,3 % do roku 2080 (což představuje nárůst o 23,0 procentních bodů) (3);

14.

konstatuje, že na rozdíl od celosvětové populace, která roste, se tempo růstu počtu obyvatel v EU výrazně zpomalilo. V roce 2015 došlo v EU-28 vůbec poprvé k přirozenému poklesu počtu obyvatel, přičemž počet úmrtí přesáhl počet narozených dětí;

15.

zdůrazňuje, že míra závislosti neustále roste, přičemž podle údajů Eurostatu o počtu obyvatel připadali v roce 1960 na jednu starší osobu (ve věku 65 let a více) v průměru tři mladí lidé (ve věku 0–14 let). O 100 let později, tedy v roce 2060, budou pravděpodobně na jednoho mladého člověka připadat dvě starší osoby;

16.

zdůrazňuje, že v důsledku posunu plodnosti do vyššího věku žen byla plánovaná těhotenství odložena do pozdějšího věku, což vedlo k tomu, že plánovaný (4) počet dětí – obvykle 2–3 děti (5) – nebyl dosažen, a vznikl tedy nesoulad mezi skutečným a žádoucím počtem dětí (propad plodnosti). Dokud bude v členských státech EU tento propad existovat, bude hlavním úkolem jej snížit a teprve poté může přijít na řadu migrace. Je třeba vynaložit veškeré úsilí na podporu a stimulaci porodnosti;

17.

zdůrazňuje, že pokles počtu mladých lidí v regionech, v nichž dochází k vystěhovalectví, a také v souvislosti s klesající mírou porodnosti nesmírně ztěžuje situaci v menších obcích, a to z hlediska zajištění základních veřejných služeb a podpory hospodářské a výrobní činnosti v těchto oblastech, což jsou zásadní faktory pro udržení obyvatelstva na daném území, přilákání obyvatel na určité území a omezení vylidňování venkova, které postihuje členské státy EU;

18.

poukazuje na nedávné studie (6) VR, které zdůrazňují zejména územní rozměr demografické výzvy;

19.

v souladu se svým stanoviskem k odlivu mozků zdůrazňuje, že volný pohyb občanů a pracovníků tvoří základ vnitřního trhu a je jednou z hlavních svobod uznaných ve smlouvách Evropské unie;

Potřeba jednotné politické reakce na všech úrovních správy

20.

upozorňuje na své stanovisko Reakce EU na demografickou výzvu (z roku 2016), v němž se uvádí, že mnoho evropských politik může přispět k řešení demografických výzev, avšak neposkytuje konkrétní opatření na podporu oblastí čelících těmto výzvám. Týká se to politiky v oblasti dopravy, informační společnosti, zaměstnanosti, sociální politiky, kultury, politiky v oblasti životního prostředí, klimatu a také podnikání. Opětovně vyzývá k vypracování souhrnné evropské strategie pro demografickou změnu a zdůrazňuje, že řešení těchto problémů bude vyžadovat komplexní přístup v celé řadě dalších oblastí politiky, který by pomohl zvrátit (proaktivně) nebo zmírnit (reaktivně) dopad demografické změny, a to pomocí opatření, jako jsou např.:

Proaktivní možnosti politiky:

—

vytvoření takových podmínek, které by usnadnily, aby lidé, kteří chtějí založit rodinu, mohli mít více dětí a mohli je mít v mladším věku, neboť jedním z faktorů, které ovlivňují populaci, je míra porodnosti. Zároveň je třeba mít na paměti, že podle zprávy o demografickém výhledu pro Evropskou unii (2017) (7) jsou možnosti politik zaměřených na ovlivnění budoucího demografického vývoje omezeny a jistou dobu trvá, než se projeví jejich účinek. Je tedy zapotřebí klást důraz na přizpůsobení se a usnadnění přechodu ke stárnoucí EU a zároveň podporovat mladé lidi na cestě k dospělosti a rodiny s cílem zvýšit míru plodnosti v postižených regionech;

—	zvýšení atraktivity regionů tak, aby mladým lidem nabízely možnost studia, inovace a stálého a kvalitního zaměstnání, a to prostřednictvím cílených investic, například do infrastruktury, kultury a propojení;

—	vytvoření zvláštních systémů pobídek, které by přilákaly mladé lidi, aby se v těchto regionech usadili;

—	zajištění toho, aby bylo pro mladé lidi únosné zakládat velké rodiny;

—

rozvíjení koncepce „ekonomiky blahobytu“ v EU, neboť zlepšení životních podmínek lidí, a tudíž i rodin (z hlediska vzdělávání, zdraví, péče o děti, rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, bydlení, mobility a dopravy, propojení a kultury) přispívá k vzestupnému hospodářskému cyklu, a umožňuje tak podpořit dlouhodobé investice do zajištění dobrých životních podmínek. To může zvýšit atraktivitu regionů a měst coby míst vhodných pro život a založení rodiny, a to na základě výše uvedených faktorů, a nejen z hlediska hospodářského růstu;

—	prosazování a provádění komplexní a integrované politiky zaměřené na zkoumání a podporu rodin při svobodném výkonu jejich sociálních funkcí;

—	připomenutí, že v inkluzivní společnosti je zvláště nezbytné nalézt způsob, jak účinně řešit potřeby stárnoucích osob se zdravotním postižením;

Reaktivní možnosti:

—	zlepšení účasti na trhu práce, zejména v případě žen, a to pomocí navýšení investic do zajištění lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, sociální infrastruktury a infrastruktury příznivé pro rodiny a větší rovnosti žen a mužů;

—	snížení nákladů na zdravotní péči a péči o stárnoucí obyvatelstvo prostřednictvím podpory aktivního a zdravého stárnutí, investic do nových forem nezávislého života (nové koncepce bydlení) a podpory sociální ekonomiky;

—	zlepšení plánování veřejných investic pomocí kontroly veřejných investic z hlediska demografie a vypracování metodik a technických nástrojů, s jejichž pomocí bude snazší analyzovat demografický dopad různých politik;

—	snížení míry předčasného ukončování školní docházky, zvyšování dovednostní základny pomocí investic do vzdělávání a podpory odborné přípravy, která bude odpovídat poptávce a potenciálu jednotlivých regionů a bude přizpůsobena potřebám z hlediska změny kvalifikace a flexibility pracovních sil;

—	věnování zvláštní pozornosti poskytování veřejných služeb, jako je zdravotní péče, vzdělávání a kultura ve městech malé a střední velikosti v regionech, a využívání digitálních řešení pro oslovení obyvatel na celém území;

—	vytvoření fungujícího právního rámce na evropské úrovni, který bude založený na obecné shodě, usnadní integraci občanů třetích zemí na evropském trhu práce a do společnosti a který bude součástí komplexní strategie zaměřené na řešení demografické změny;

—	poskytování obytných prostor vhodných pro smíšené sociální bydlení, jež umožní soužití, součinnost a vzájemnost mezi generacemi prostřednictvím různých forem inkluzivní vzájemné pomoci;

—	podpora opatření zaměřených na zlepšení kvality života a na boj proti osamělosti a izolaci starších osob, zejména, avšak nikoli výhradně, během pandemie;

—	podpora vytváření prostředí umožňujícího rozvoj mezigeneračních sociálních vztahů, které přispějí k blahobytu celé společnosti;

Demografie a probíhající diskuse o víceletém finančním rámci

21.

v budoucnosti bude zapotřebí vyčlenit více prostředků z evropských fondů na řešení problematiky odlivu mozků;

22.

zdůrazňuje zejména, že vzhledem k probíhajícímu jednání o nařízeních o strukturálních fondech je zapotřebí posílit jejich souvislost s demografickou změnou, jak navrhuje Evropský parlament, a umožnit, aby oblasti a regiony, které byly tímto jevem neúměrně zasaženy, mohly tyto fondy využívat pružněji, a to tak, aby mohly na stejný projekt prostředky využít prostředky z různých fondů, aby jim mohly být poskytnuty zálohy a aby mohly tyto fondy kombinovat i s dalšími finančními nástroji;

23.

připomíná, že ve svém stanovisku Evropský fond pro regionální rozvoj a Fond soudržnosti (z roku 2018) uvádí, že cílem Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Fondu soudržnosti je mimo jiné podporovat městské a venkovské oblasti, které jsou znevýhodněny zeměpisnými nebo demografickými podmínkami. Dále toto stanovisko obsahuje také ustanovení o poskytování dodatečné evropské finanční podpory pro projekty, jejichž účelem je v dotčených regionech podporovat hospodářský rozvoj, který by byl environmentálně udržitelný a sociálně inkluzivní;

24.

v této souvislosti připomíná návrh Výboru regionů a Evropského parlamentu, aby byla tato zvláštní podpora poskytnuta oblastem úrovně NUTS 3 nebo systémům místních správních jednotek s hustotou zalidnění nižší než 12,5 obyvatel na km2 u řídce osídlených oblastí, s hustotou zalidnění nižší než 8 obyvatel na km2 u velmi řídce osídlených oblastí nebo s průměrným poklesem počtu obyvatel o více než 1 % od roku 2007 do roku 2017, na něž by se měly vztahovat zvláštní regionální a vnitrostátní plány, které by měly zvýšit atraktivitu těchto oblastí či jednotek, zvýšit obchodní investice a zlepšit dostupnost digitálních a veřejných služeb, včetně vyčlenění zvláštních finančních prostředků v rámci dohody o spolupráci týkající se strukturálních fondů;

25.

připomíná postoj VR a EP týkající se prosazování vnitrostátních plánů na podporu regionálních a místních oblastí, které čelí neustálému úbytku obyvatelstva a potřebují podporu, včetně finanční podpory z evropských strukturálních a investičních fondů, aby se zvýšila atraktivita, vzrostly obchodní investice a zlepšila se dostupnost digitálních a veřejných služeb. Tyto vnitrostátní a regionální plány musí být zohledněny v nové strategii EU týkající se demografické změny;

Demografické aspekty v klíčových politikách EU

26.

zdůrazňuje demografický rozměr urbanizace, neboť Evropská unie se rovněž potýká s rostoucí urbanizací, a upozorňuje na potřebu rázně řešit demografické výzvy v rámci provádění městské agendy Evropské unie a v souvislosti s obnovením Lipské charty;

27.

podporuje postoj Evropského parlamentu, v němž se odrážejí návrhy Výboru regionů na pomoc řídce osídleným regionům a podle kterého je zapotřebí, aby nejméně 5 % prostředků z EFRR dostupných na vnitrostátní úrovni v rámci cíle Investice pro zaměstnanost a růst bylo přiděleno na integrovaný územní rozvoj v mimoměstských oblastech s přírodními, geografickými nebo demografickými znevýhodněními či nedostatky nebo s obtížným přístupem k základním službám. Nejméně 17,5 % z této částky se přidělí venkovským oblastem a „komunitám, přičemž se zohlední ustanovení Paktu inteligentních vesnic, jejichž cílem je rozvoj projektů, jako jsou inteligentní vesnice“ (8), a to zvyšováním atraktivity těchto oblastí a podporou jejich opětovného osídlování;

28.

zdůrazňuje úlohu systému záruk pro mladé lidi a iniciativy Tvoje první práce přes EURES, která mladým lidem pomáhá při hledání zaměstnání. Přímý význam záruk pro mladé lidi z hlediska demokracie a nepřímo i demografie je zřejmý také z předchozích výsledků v období 2014–2020: tento systém pomohl zlepšit život milionům mladých Evropanů;

29.

se zájmem očekává návrhy Evropské komise týkající se připravované záruky pro děti. Ta má být určena na pomoc dětem ohroženým chudobou a sociálním vyloučením a má podporovat investice, jež dětem zaručí jejich základní právo vyrůstat a rozvíjet se v prostředí, které je příznivé jak pro ně samotné, tak i pro rodinu. Důraz by přitom měl být kladen na opatření, jež by zlepšila celkový příjem rodin a poskytla podporu rodičům. Zároveň by tyto investice měly zajistit, aby měly děti přístup k bezplatné a vysoce kvalitní zdravotní péči, vzdělávání, péči o děti, důstojnému bydlení a odpovídající výživě. Domnívá se, že rodinné politiky by neměly být považovány za náklady pro veřejný rozpočet, nýbrž za strategickou investici pro společnost;

30.

domnívá se, že společná zemědělská politika (SZP na období 2014–2020), která se zabývá rozvojem venkova, pomáhá řešit demografické výzvy. V období 2021–2027 by tedy SZP měla i nadále představovat významnou politiku EU. Dynamické venkovské oblasti, mladí zemědělci a rodinné zemědělské podniky, které uplatňují osvědčené postupy, by měly hrát klíčovou úlohu v boji proti změně klimatu, při ochraně životního prostředí a zachování krajiny a biologické rozmanitosti a v předcházení vylidňování venkovských oblastí;

31.

ačkoli má Evropská komise velmi omezenou oblast působnosti, měla by mít možnost zasahovat do právních předpisů týkajících se trhu s půdou, aby podnítila využití možností podpory nových opatření přispívajících k mobilitě půdy v rámci regionálního rozvoje (pozemkové banky, iniciativy propojující nabídku zemědělské půdy s poptávkou po ní a další iniciativy na místní úrovni na podporu přístupu k půdě pro nové zemědělce), rozšířila rámec podpory na nové modely zemědělského podnikání (zejména inovativní druhy partnerství mezi zemědělci) a místní organizace, které jsou schopny podporovat mladé zemědělce a nové účastníky na trhu s půdou, a podpořila aktivnější vnitrostátní politiky prostřednictvím doporučení EU týkajících se přístupu k půdě a osvědčených postupů (se zohledněním zavedených osvědčených postupů);

32.

domnívá se, že členské státy musí důrazně podporovat politiky, které mají za cíl zvýšit podíl žen a podnítit jejich zapojení v oblasti informačních a komunikačních technologií (IKT), v oborech přírodních věd, technologií, umění, inženýrství a matematiky (STEAM) a také v rámci hospodářství venkova, což je nezbytný předpoklad pro vyrovnání populační pyramidy na územích, která jsou postižena či ohrožena vylidňováním;

33.

žádá Evropskou komisi a členské státy, aby zajistily nezbytnou koordinaci mezi politikou soudržnosti EU a společnou zemědělskou politikou, aby se tak i ve venkovských oblastech mohly prostřednictvím integrovaného přístupu (např. v podobě integrovaných územních investic, komunitně vedeného místního rozvoje nebo iniciativy LEADER) realizovat projekty v oblasti „inteligentních vesnic“;

34.

připomíná myšlenku, kterou vyjádřil ve svém stanovisku Aktivní a zdravé stárnutí (z roku 2019), a sice, že „výzvy spojené s demografickou změnou budou vyžadovat výzkum a aktivní evropskou podnikatelskou sféru, aby bylo možné obnovovat, navrhovat a vytvářet nová inovativní řešení pro stárnoucí populaci, ať už se jedná o zboží denní spotřeby, infrastrukturu, techniku či software“. Zejména však budou vyžadovat rozvoj telemedicíny s cílem zajistit vysoce specializovanou péči obzvláště ve venkovských a řídce osídlených oblastech. „Představuje to podle něj pro EU příležitost, jak se etablovat jako lídr na trhu stříbrné ekonomiky, vytvářet pracovní příležitosti na místní úrovni a prosperitu a vyvážet nové inovace za své hranice“. Prostředí vstřícné k rodinám a mezigenerační solidarita výše uvedené tvrzení jen dále potvrzují. Místní a regionální orgány hrají v tomto ohledu klíčovou úlohu, neboť vytvářejí podmínky, jež podporují a zajišťují zdravé stárnutí. K dosažení tohoto cíle jsou zapotřebí konkrétní výzvy na toto téma a také lepší koordinace různých dostupných finančních zdrojů;

35.

zdůrazňuje klíčovou úlohu, kterou mohou při zlepšování životních podmínek v oblastech nejvíce postižených demografickými výzvami hrát informační a komunikační technologie a inteligentní prostředí. Výbor proto vyzývá EU, aby se zabývala otázkou digitální propasti, která postihuje řadu oblastí využívajících inteligentní řešení, a za tímto účelem využívala evropské nástroje a programy, jako jsou strukturální a investiční fondy a program Next Generation EU, a zajistila tak všem obyvatelům kvalitní digitální připojení;

36.

v souvislosti s digitální propastí poukazuje na inteligentní řešení v oblasti péče o seniory a poptávkové dopravy, jakož i na potřebu vypracovat plány na pokrytí krajských a místních komunikací mobilními telefonními službami. Zároveň považuje za mimořádně důležité zahrnout poskytování mobilních telefonních služeb mezi univerzální služby v oblasti telekomunikací, a to především v obydlených částech řídce osídlených venkovských oblastí a na jejich komunikacích a cestách, což usnadní život zejména starším osobám a rodičům s malými dětmi. To vše výrazně pomáhá zabránit vylidňování;

37.

poskytovat kurzy odborné přípravy a podpůrné kurzy zaměřené na využívání digitálních technologií s cílem překonat digitální propast mezi staršími lidmi a také kurzy řízení změn určené pro vedoucí sociálních služeb, jež provozují obce, aby napomohly s digitální transformací služeb osobní asistence;

38.

souhlasí s tím, že různá opatření navržená ve sdělení Komise na období 2014–2020, které bylo přijato v září 2017 (Podpora růstu a soudržnosti v příhraničních regionech EU) mohou pomoci zjednodušit, zkrátit i zlevnit přeshraniční procesy a zároveň podpořit sdružování služeb podél vnitřních hranic. Komise zdůrazňuje, že „investice do oblasti zlepšování životních podmínek budou významné: společná environmentální opatření a společné akce ke zmírňování dopadů změny klimatu zajistí větší ochranu příhraničního obyvatelstva“ (9);

39.

opakuje myšlenku, kterou vyjádřil ve svém stanovisku Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob (z roku 2017), podle níž „v důsledku současných demografických trendů je nezbytné přeorganizovat úlohu žen a mužů a podpořit flexibilnější a rovnější pracovní smlouvy“. Z tohoto důvodu musí právní rámec EU, který upravuje politiky na podporu sladění pracovního a rodinného života a zajištění rovnosti žen a mužů, nutně brát v potaz hledisko hospodářství, demografie, zaměstnanosti a také regionální hledisko. V této souvislosti Výbor vítá strategii Evropské komise pro rovnost žen a mužů;

40.

připomíná svá stanoviska Mobilita v zeměpisně a demograficky znevýhodněných regionech (z roku 2014) a Reakce EU na demografickou výzvu (z roku 2016). Ta se zabývají otázkami, jako je například zajištění mobility v rámci dopravních politik, a stanoví další konkrétní opatření. K těm patří mimo jiné zavedení inovativních přístupů, jako je „poptávková doprava“ s cílem zlepšit propojení v rámci všech regionů i mezi nimi. Výbor rovněž zdůrazňuje, že je zapotřebí nových přístupů k financování dopravy ve znevýhodněných regionech;

41.

poukazuje na to, že vysoká míra nezaměstnanosti neodpovídá požadavkům trhu práce. Proto je nezbytné pořádat pro nezaměstnané, kteří nejsou schopni se přizpůsobit požadavkům trhu práce nebo se do něj znovu začlenit, odbornou přípravu nebo nástavbové kurzy. Do tohoto procesu by se měly zapojit veřejné orgány, regionální a místní instituce a vzájemně spolupracující instituty služeb zaměstnanosti;

42.

domnívá se, že je v rámci jednotlivých politik nezbytné pozitivně komunikovat o venkovském prostředí, aby se zabránilo vylidňování, jež postihuje venkovské oblasti. Dále je třeba odkazovat na modely, které by umožnily šířit příznivou představu o venkovském prostředí a zviditelnit pozitivní aspekty a hodnoty, jimiž se vyznačuje;

43.

je důležité zdůraznit, že otcové se více zapojují do péče o děti a do rodinného života a děti mají vyšší kognitivní schopnosti, jsou emocionálně vyspělejší a zdravější. Ti, kdo se více věnují svým dětem, obvykle uvádějí, že jsou v životě spokojenější a těší se lepšímu tělesnému a duševnímu zdraví. V roce 2015 poskytovaly tři čtvrtiny zemí OECD alespoň několik dní placené dovolené určené výhradně otcům nebo placenou otcovskou dovolenou. Rodičovská dovolená může rovněž přispět ke snížení diskriminace žen na pracovišti;

44.

připomíná cíle udržitelného rozvoje, a zejména cíl týkající se rozvoje měst (cíl č. 11), který vyzývá k tomu, aby byla vytvořena „inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná města a obce“. Podporuje ty projekty zaměřené na místní orgány, města a regiony, které aktivně přispívají k plnění cíle udržitelného rozvoje č. 11;

45.

bere v úvahu Zelenou dohodu pro Evropu, která představuje pádnou odpověď na environmentální, demografické, hospodářské a sociální výzvy. Pro transformaci EU ve spravedlivou, prosperující a inkluzivní společnost má zásadní význam udržitelná strategie růstu a je třeba změnit politiky týkající se čisté energie v rámci celé ekonomiky, v oblastech průmyslu a spotřeby, dopravy, potravin a zemědělství, stavebnictví a také v oblasti zdanění, některých aspektů sociálního zabezpečení a celkově problematiky podpory rodiny;

46.

zdůrazňuje, že děti by neměly být překážkou pro profesní ambice a neměly by být příčinou chudoby nebo ztráty kupní síly, zejména v případě velkých rodin a neúplných rodin s jedním rodičem. Plánování rodiny je dlouhodobé, a proto je důležité, aby existovala stabilní a proaktivní politika, která by zahrnovala sladění pracovního a soukromého života a zapojení otců do života rodiny. Matkám po mateřské dovolené by měl být usnadněn rychlý a pružný návrat na trh práce;

47.

domnívá se, že je nezbytné si uvědomit, že část pracovních míst, která budou v budoucnu požadována, dosud neexistuje, a je proto nutné poskytnout občanům (všech věkových kategorií a ve všech odvětvích) odbornou přípravu zaměřenou na ty dovednosti, které jim usnadní získat zaměstnání. Při plánování politik v oblasti odborné přípravy by měla být věnována zvláštní pozornost osobám, které žijí v oblastech s menší hustotou zalidnění nebo s velkým rozptylem obyvatelstva, aby jim byl k této přípravě usnadněn přístup;

48.

poukazuje na význam neplacené práce, kterou vykonávají především ženy tím, že podporují rodinu a suplují nedostatek veřejné sociální infrastruktury. Neplacená práce většinou znamená neplacenou péči a domácí práce, přičemž neplacená péče představuje podle odhadů 10 % a domácí práce 39 % hrubého domácího produktu (HDP) ve světě;

Demografie a demokracie

49.

domnívá se, že nové problémy, jakými jsou například transformace společnosti nebo rozložení obyvatelstva, vedou k politickým reakcím, jež mohou mít za následek polarizaci v demokratickém systému;

50.

zvláštní pozornost by se měla věnovat mladým lidem, kteří jsou rodiči nebo se jimi mohou stát. Průměrná míra nezaměstnanosti mladých lidí v členských státech EU je stále vyšší, než je tomu obecně v případě ekonomicky aktivního obyvatelstva. A jsou to mladí lidé, kteří také častěji pracují za nejistých pracovních podmínek. Z výzkumů vyplývá, že je zapotřebí zaměřit se především na přístup mladých lidí k předvídatelnému příjmu a bydlení, protože tak získají jistotu, kterou potřebují k tomu, aby mohli založit rodinu;

51.

domnívá se, že transevropské dopravní sítě, které budou v programovém období 2021–2027 v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 (10) i nadále financovány z Fondu soudržnosti, by měly nejen zlepšit úzká místa, ale také by se měly přednostně zaměřit na investice do sítí udržitelné dopravy a na podporu veřejných služeb ve venkovských oblastech, zejména v řídce osídlených oblastech, v oblastech s velkým rozptylem obyvatelstva a v oblastech se stárnoucím obyvatelstvem, a to za účelem lepšího propojení venkova s městy, podpory rozvoje venkova a zmenšení digitální propasti;

52.

varuje proto před rozšiřováním „prostředí nespokojenosti“, k němuž dochází v řadě regionů a zemí EU, kde se lidé cítí být opomíjeni, což často úzce souvisí s úbytkem obyvatelstva. Na venkově a v řídce osídlených oblastech je proto zapotřebí zaručit přístup k základním veřejným službám;

53.

domnívá se, že v zájmu posílení našeho demokratického systému je zapotřebí reagovat na tento vývoj a usnadnit mezigenerační dialog a aktivně zapojit volené politiky na místní a regionální úrovni, kteří jsou občanům nejblíže;

54.

domnívá se proto, že na budoucí konferenci o budoucnosti Evropy je zapotřebí projednat vazbu mezi demokracií a demografií, a navrhuje, že bude s ohledem na tuto konferenci jasně formulovat svou pozici na toto téma a zaměří se přitom zejména na zastoupení mladých lidí. Tato konference by se měla zabývat otázkou tzv. „prostředí nespokojenosti“, které souvisí s mírou úspěšnosti politik EU a jejich přímým i nepřímým dopadem na jednotlivé regiony EU a jejich demografickou situaci. Dále v této souvislosti navrhuje, aby se tato konference zaměřila také na to, jak definovat pojem „regiony, které jsou závažně a trvale znevýhodněny […] demografickými podmínkami“, který je uveden v článku 174 SFEU. Tyto širší úvahy jsou důležité i z hlediska plnění cílů udržitelného rozvoje;

Výzva k aktivní subsidiaritě a lepší právní úpravě

55.

zdůrazňuje, že za mnohé nezbytné politické reakce nesou odpovědnost místní a regionální orgány v EU, a proto zdůrazňuje, že při hledání vhodných řešení je zapotřebí klást velký důraz na partnerství a víceúrovňovou správu;

56.

zároveň zdůrazňuje, že je pro VR důležité, aby se výrazně angažoval v průběhu celé konference o budoucnosti Evropy, a připomněl tak, že v EU působí více než jeden milion volených místních a regionálních zástupců;

57.

požaduje využít koncepci „aktivní subsidiarity“, kterou vypracovala pracovní skupina pro subsidiaritu, s cílem nalézt schůdná řešení, která by umožnila čelit demografické změně, a zároveň při přímém dialogu s městy a regiony respektovat rozdělení pravomocí;

58.

má dobré předpoklady k tomu, aby mohl tento proces podpořit tím, že poskytne platformu pro konzultace a dialog s Evropskou komisí s cílem nalézt vhodná řešení;

59.

zdůrazňuje, že při dalším utváření politik EU, které ovlivňují demografickou změnu, je důležité využívat nástroj na posuzování územního dopadu, a odkazuje na své posouzení územního dopadu, které provedl nedávno ve spolupráci s programem ESPON (11);

60.

navrhuje úzce spolupracovat s Evropskou komisí na přípravě budoucích politických dokumentů, jako je Zelená kniha o stárnutí obyvatelstva nebo dlouhodobá strategie pro venkovské oblasti, a provádět společné konzultace, které budou sloužit jako podklad pro tyto zprávy;

Sledování pokroku při řešení demografické výzvy

61.

domnívá se, že je zapotřebí pravidelně sledovat vývoj demografické výzvy, přičemž je nutné dát do souvislosti evropský semestr a demografickou změnu a úzce tuto otázku navázat na provádění cílů udržitelného rozvoje;

62.

zdůrazňuje, že je zapotřebí sestavovat pravidelné statistiky EU, které by obsahovaly údaje o vývoji nejen na celostátní úrovni, ale i na úrovni regionální, s cílem poskytnout tvůrcům politik jasnou představu o regionálních rozdílech. Dále navrhuje, že je zapotřebí, aby byla předkládána výroční zpráva o aktuálním stavu demografické výzvy v evropských městech a regionech, na jejíž přípravě by se Výbor mohl podílet;

63.

navrhuje, aby před vydáním roční strategie pro udržitelný růst byl veden pravidelný politický dialog mezi Evropskou komisí a městy a regiony EU o aktuálním stavu demografické výzvy. Navrhuje, aby tento proces probíhal v úzké spolupráci mezi Komisí a VR;

Další postup

64.

navrhuje chorvatskému předsednictví Rady, aby předložilo závěry Rady vyplývající z hodnocení, které provedla Komise, a navrhuje, aby demografická výzva byla předmětem široké diskuse v různých složeních Rady;

65.

vyzývá nadcházející německé, portugalské a slovinské předsednictví, aby pokračovaly v tomto úsilí a zaměřily se zejména na souvislost mezi demografickou změnou a všeobecným zlepšováním životních podmínek;

66.

poukazuje na to, že je důležité zapojit občany, a vybízí hlavní místní zúčastněné strany, aby posílily horizontální politiky na regionální úrovni, a zvýšily tak povědomí o demografické změně v rámci místní komunity s cílem podpořit uznání opatření, jež jsou více zaměřena na občany. Zároveň navrhuje věnovat se důkladně otázce demografických výzev i při dialogu s občany;

67.

domnívá se, že podpora spolupráce veřejného a soukromého sektoru musí být strukturována tak, aby všechny subjekty na daném území ohroženém vylidňováním či na vylidněném území jednaly společně a koordinovaně a sdružovaly a podporovaly projekty vycházející z jejich zkušeností, vytvářely inovace a stimulovaly hospodářství;

68.

domnívá se, že pro posílení úzkého vztahu občanů k jejich vesnicím a městům je nesmírně důležité vyzdvihovat bohaté přírodní, historické, umělecké a kulturní dědictví našich regionů, a podporovat tak, zachovávat, udržovat a chránit místní, původní a malá společenství a jazykové a kulturní subregiony s cílem zvýšit schopnost venkovských oblastí udržet si místní obyvatele a oživit tyto oblasti;

69.

nabízí Evropské komisi, ostatním orgánům EU a dalším regionálním či mezinárodním institucím, jako je Unie pro Středomoří nebo Organizace spojených národů, možnost úzce spolupracovat na vytváření komplexní strategie pro řešení demografické výzvy;

70.

připomíná, že 15. května se od roku 1994 v OSN každoročně slaví Mezinárodní den rodiny. Navrhuje proto, aby byla druhá neděle v květnu vyhlášena Evropským dnem rodiny.

---

(1)  Studie VR „The impact of demographic change on European regions“ (Dopad demografické změny na evropské regiony), Brusel, 2016.

(2)  https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/IDAN/2019/637955/EPRS_IDA(2019)637955_EN.pdf.

(3)  Zdroj: People in the EU – population projections (Lidé v EU – demografické prognózy, Eurostat, 2017).

https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Population_projections_in_the_EU#Age_dependency_ratios

(4)  OECD, „Family Database, Fertility Indicators: SF2.2 Ideal and actual number of children“ (Databáze týkající se rodin, Ukazatele plodnosti: SF2.2 Ideální a skutečný počet dětí), http://www.oecd.org/els/family/SF_2_2-Ideal-actual-number-children.pdf.

(5)  Celková míra porodnosti, která představuje 2,1 živě narozeného dítěte na ženu, je v rozvinutých zemích považována za plodnost na úrovni obnovy populace. Jinými slovy se jedná o průměrný počet živě narozených dětí na ženu nutný k zachování počtu obyvatel. (zdroj: Eurostat, „Statistics Explained“ https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Fertility_statistics#Total_fertility_rate_and_age_of_women_at_birth_of_first_child).

(6)  Studie VR „The impact of demographic change on European regions“ (Dopad demografické změny na evropské regiony) a evropský regionální srovnávací přehled sociálních ukazatelů.

(7)  „Demographic outlook for the European Union“ (Demografický výhled pro Evropskou unii), Výzkumná služba Evropského parlamentu (EPRS) a Evropský univerzitní institut (EUI), 2017, http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/IDAN/2017/614646/EPRS_IDA(2017)614646_EN.pdf.

(8)  A8-0094/2019, Cozzolino.

(9)  https://ec.europa.eu/regional_policy/cs/information/publications/communications/2017/boosting-growth-and-cohesion-in-eu-border-regions.

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se vytváří Nástroj pro propojení Evropy, mění zařízení (EU) č. 913/2010 a zrušují nařízení (ES) č. 680/2007 a (ES) č. 67/2010 (Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 129).

(11)  https://cor.europa.eu/cs/our-work/Pages/Territorial-Impact-Assessment.aspx.

Stanovisko Evropského výboru regionů Silná sociální Evropa pro spravedlivou transformaci

(2020/C 440/08)

Zpravodajka: Anne KARJALAINEN (FI/SES), členka zastupitelstva obce Kerava Odkaz: sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Silná sociální Evropa pro spravedlivou transformaci COM(2020) 14 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Úvod

1.

vítá návrh na vytvoření plánu týkajícího se provádění evropského pilíře sociálních práv tak, aby bylo dosaženo cílů udržitelného rozvoje OSN a provedení Zelené dohody pro Evropu způsobem, který je sociálně spravedlivý;

2.

vítá rozhodnutí Evropské komise zahájit otevřené konzultace k provádění pilíře sociálních práv, vzhledem k velkým rozdílům v sociální politice napříč Evropou. Situace měst a regionů se rovněž citelně změnila v důsledku pandemie COVID-19;

3.

vyzdvihuje význam silné evropské sociální agendy, v níž by se konkurenceschopnost a sociální spravedlnost vzájemně doplňovaly. Existuje úzká spojitost mezi sociální agendou, Zelenou dohodu a digitální agendou, a to vzhledem k tomu, že zelená a digitální transformace musí být založeny na sociální spravedlnosti, rovnosti a environmentální udržitelnosti. VR považuje za důležité, aby byl Fond pro spravedlivou transformaci (FST) v souladu se sociálním pilířem EU, jehož účelem je snížit regionální rozdíly a řešit strukturální změny v regionech Evropské unie. Zvláštní pozornost by měla být věnována venkovským oblastem, oblastem ovlivněným průmyslovou transformací, regionům, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, a nejvzdálenějším regionům, jejichž znevýhodněná situace se zhoršila v důsledku pandemie COVID-19;

4.

opakuje svou výzvu k tomu, aby byla v rámci evropského semestru zajištěna lepší koordinace hospodářských a sociálních politik mezi evropskou a vnitrostátní úrovní správy, a žádá, aby se zajistilo zapojení místních a regionálních orgánů do této koordinace prostřednictvím sdíleného řízení založeného na zásadě subsidiarity. Podle této zásady by úkoly souvisejícími se strategickým plánováním a s prováděním měly být pověřovány nejen členské státy, ale také místní a regionální orgány, které mají nejlepší předpoklady pro to, aby účinně reagovaly na místní potřeby a výzvy;

5.

zdůrazňuje důležitost jasného, koordinovaného a ambiciózního plánu provádění evropského pilíře sociálních práv. Zásady subsidiarity a proporcionality budou určovat úroveň, na jaké EU a členské státy navrhované nástroje politik a legislativní opatření během provádění zavedou;

6.

vyzývá Evropskou komisi, aby zohlednila příslušná doporučení, která byla formulována ze strany partnerství měst v rámci městské agendy EU, například co se týče bydlení, chudoby ve městech a pracovních míst a dovedností v místní ekonomice, a aby tento participativní způsob práce využívala i při uskutečňování sociální Evropy;

7.

zdůrazňuje, že pandemie COVID-19 nesmí být používána jako záminka k odložení nebo stažení návrhů na zlepšení sociální spravedlnosti uvedených ve sdělení Evropské komise. Krize musí naopak urychlit a zintenzivnit naše úsilí o dosažení strukturální změny směrem ke spravedlivější a zelenější EU. Musíme vybudovat udržitelnější hospodářské a sociální systémy pro budoucnost;

8.

konstatuje, že snahy o oživení v blízké budoucnosti musí mít silný sociální rozměr, aby byly zachovány silné sítě sociálního zabezpečení, ochráněna pracovní místa pracovníků a nedocházelo k protiprávnímu propouštění. Lidé pracující v dočasných nebo nestandardních zaměstnáních, ženy, přistěhovalci, mladí lidé a osoby se zdravotním postižením jsou ve světě práce nejvíce zranitelnými skupinami. Lidé, kteří se v důsledku pandemie COVID-19 stali nadbytečnými, se možná nebudou moci vrátit na svá bývalá pracovní místa. Programy EU musí podpořit prohlubování dovedností těch, kterým hrozí nezaměstnanost, nezaměstnaných a neaktivních osob, zejména osob, které čelí větším obtížím při začleňování na trhu práce (osoby ohrožené chudobou a sociálním vyloučením, rodiny samoživitelek a samoživitelů, pro které je obtížné sladit pracovní a soukromý život atd.). Při tom všem je třeba respektovat rovnost příležitostí a zákaz diskriminace na základě pohlaví, genderu, narození, etnické příslušnosti, politického a náboženského přesvědčení, věku, zdravotního postižení, sexuální orientace nebo identity, nemoci, jazyka nebo jakékoli jiné osobní nebo společenské vlastnosti či okolnosti;

9.

zdůrazňuje, že v situaci, jako je současný stav, se digitální transformace zrychlila, a proto se mnohá z pracovních míst musela přizpůsobit digitalizaci a práci na dálku. Doporučuje využít impulzu z posledních měsíců při regulaci práce na dálku a uznání jejího přínosu k dekarbonizaci díky tomu, že tento způsob práce nevyžadující přítomnost na pracovišti s sebou nese snížení přesunů;

10.

konstatuje, že ve střednědobém a dlouhodobém horizontu je třeba, aby opatření na oživení řešila sociální rozměr ekologické a digitální transformace. V uhlíkově neutrální ekonomice budoucnosti potřebujeme spravedlivý pracovní trh, který bude založen na důstojných pracovních místech, silné sociální ochraně a pracovních příležitostech tam, kde lidé žijí;

11.

poukazuje na to, že veřejné služby poskytované místními a regionálními orgány hrály během pandemie klíčovou úlohu. Bez systému veřejných služeb by dopad na lidi byl mnohem dramatičtější. Spravedlivá transformace znamená uznání klíčové úlohy místní a regionální úrovně v poskytování vysoce kvalitních veřejných služeb. Je nezbytné, aby poskytování těchto služeb místními a regionálními orgány nebylo omezováno pravidly pro zadávání veřejných zakázek nebo státní podporu;

12.

konstatuje, že EU se nachází ve zlomovém bodě, kdy je možné – a nutné – přemýšlet jinak. Je mnohem důležitější než kdy předtím investovat do dobrých životních podmínek lidí a počítat s přínosy ekonomiky blahobytu, která zdůrazňuje rovnováhu mezi třemi aspekty udržitelného rozvoje – sociálním, hospodářským a environmentálním. Tyto aspekty se navzájem podporují a představují základy sociální, spravedlivé a udržitelné společnosti šetrné ke klimatu. Místní a regionální subjekty mají dobrou výchozí pozici k tomu, aby tuto ekonomiku blahobytu realizovali v rámci své činnosti, zároveň je však nutné vedení na úrovni EU;

13.

domnívá se, že zadávání veřejných zakázek je další oblastí, kde by se mělo přispívat ke spravedlivé transformaci a kde by se měla hledat inovativní řešení, neboť zadávací řízení mohou pomoci bránit environmentálnímu a sociálnímu dumpingu tím, že do kritérií pro zadání zakázky budou zahrnuty kvalitativní, environmentální a/nebo sociální aspekty. Avšak vzhledem k tomu, že zahrnutí těchto aspektů je i nadále nepovinné, je třeba učinit více pro to, aby byly hospodářské subjekty zapojené do zadávání veřejných zakázek povzbuzovány k poskytování lepších celkových pracovních podmínek a pracovních míst, jež by integrovala osoby s komplexními potřebami integrace do trhu práce nebo ty, kterým hrozí sociální vyloučení a chudoba, a také aby byla podporována jejich zaměstnatelnost;

14.

zdůrazňuje, že je nutné, aby podniky, a to i ty, které jsou zapojeny do zadávání veřejných zakázek, výslovně dbaly na lidská práva, a to ve své vlastní činnosti i v rámci subdodavatelského řetězce. Za tímto účelem navrhuje, aby byla na úrovni EU přijata ustanovení o odpovědnosti podniků založená na zásadě OSN týkající se náležité péče ve vztahu k dodržování lidských práv;

Rovné příležitosti a pracovní místa pro všechny

15.

souhlasí s cílem Komise zvýšit v EU zaměstnanost a vytvořit v ní více kvalitních pracovních míst. K odstranění nesouladu mezi dovednostmi a pracovními místy je nutný víceoborový a proaktivní přístup. Poptávka po kvalifikovaných pracovnících na trhu práce v budoucnu poroste, zejména v případě pracovních míst zahrnujících uplatňování a vývoj umělé inteligence, jakož i zmírňování změny klimatu, přizpůsobení se této změně a její využívání. Nová průmyslová strategie EU musí podporovat vytváření kvalitních pracovních míst a konkurenceschopnost průmyslu. Strategie musí současně posilovat odolnost Evropy, například zvyšováním produkce klíčových zdravotnických přístrojů a ochranných pomůcek v EU. Strategie Evropa 2020 se chýlí ke svému konci, a proto je nutná nová dlouhodobá strategie EU pro růst a zaměstnanost, která bude v souladu s cíli udržitelného rozvoje a propojí různé cíle v oblasti inkluzivního růstu, zaměstnanosti, snížení chudoby a konkurenceschopnosti průmyslu;

16.

konstatuje, že na určitá odvětví zaměstnanosti nepřiměřeně dopadla rizika spojená s pandemií COVID-19 – jde především o odvětví zdravotní péče a zdravotnických služeb. Zdůrazňuje, že je důležité náležitě identifikovat pracovní rizika související s koronavirovou pandemií ve všech odvětvích činnosti, a poukazuje na to, že všichni pracovníci, kteří jsou vystaveni takovým rizikům, si nejen zaslouží velké společenské uznání, ale potřebují hlavně bezpečné pracovní podmínky;

17.

zdůrazňuje, že virulence epidemie odhalila nedostatky systémů zdravotní péče v řadě zemí Evropské unie, a proto je nezbytné posílit evropské zdravotnictví a upřednostnit a podpořit při tom vědecké studie ve všech odvětvích, zejména pokud jde o pomoc, péči a výzkum;

18.

poukazuje na to, že demografická změna v Evropě přinese v mnoha členských státech a regionech nedostatek pracovní síly. Je proto důležité zajistit přeshraniční mobilitu pracovníků a práva pracovníků. Problém nedostatku kvalifikovaných pracovníků, zejména v případě malých místních a regionálních venkovských komunit, by měl být odstraněn pomocí vzdělávání a nových technologií a posílením práce na dálku. Zároveň je nutné, aby EU přijímala dlouhodobá opatření i pro venkovské oblasti;

19.

shledává, že změny na trhu práce znamenají, že roste počet lidí, kterým hrozí ztráta zaměstnání v důsledku toho, že jejich kvalifikace zaostává, nebo robotizace. Moderní dovednosti a přístup k celoživotnímu vzdělávání jsou důležitější než kdy předtím. Je nutné přijmout ucelený pohled na průběžné doplňování znalostí, kterému se budou během kariéry moci věnovat lidé v různých životních situacích a různých zaměstnaneckých vztazích a s různými vzdělávacími potřebami. Vzhledem k významu další odborné přípravy a rekvalifikace osob v produktivním věku z hlediska zaměstnatelnosti a celkové konkurenceschopnosti pracovních sil a s ohledem na finanční dopady takové odborné přípravy by Výbor regionů uvítal příslušnou dohodu evropských sociálních partnerů. Tato dohoda by se mohla zabývat tím, jak lidem v pracovním poměru usnadnit přístup k odborné přípravě v rámci uplatňování práva na kvalitní odborné vzdělávání a celoživotní učení, aby dokázali úspěšně zvládat přechody na trhu práce, jak se uvádí v evropském pilíři;

20.

podporuje záruky pro mladé lidi, které jsou nově definovány tak, aby účinněji bojovaly s nezaměstnaností mladých lidí tím, že jsou trvalé a věkový limit byl prodloužen do 30 let. Záruka by se měla vztahovat na zranitelné skupiny (jako jsou osoby, které nejsou zaměstnány ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), mladí migranti bez doprovodu a mladí lidé vychovávaní v těžkých podmínkách) a zaměřovat by se měla zejména na opatření při přechodu ze školy do práce. Financování záruky by mělo být z programu ESF+ navýšeno a členské státy, ve kterých nezaměstnanost mladých překračuje průměr EU, by měly vyčlenit alespoň 15 % zdrojů ESF+ v rámci sdíleného řízení na podporu mladých lidí. Mladí lidé by se měli naučit zejména dovednosti související se zelenou a digitální transformací. Zavádění záruk pro mladé lidi na úrovni členských států by mělo být sledováno v rámci evropského semestru, aby se zajistilo, že záruky budou dostupné všem mladým lidem ve všech členských státech;

21.

je přesvědčen, že vysoce kvalitní, inkluzivní a vzájemně uznávané vzdělávání i výchova k občanství posilují evropskou identitu a usnadňují volný pohyb, práci a pobyt v EU, což je základním kamenem evropského občanství. Zvýšení úrovně vzdělanosti a kvalifikace může zmírnit nerovnosti. Jsou tudíž zapotřebí opatření ke zlepšení rovnosti ve vzdělávání, aby směr vzdělávání nebyl definován rodinným zázemím, etnickým původem, zdravotním postižením nebo pohlavím;

22.

poukazuje na to, že je naléhavě nutné zajistit právo na vzdělání a odbornou přípravu pro všechny posílením odolnosti vzdělávacích systémů a systémů odborné přípravy vůči krizím, a to i prostřednictvím digitalizace vzdělávání a odpovídající odborné přípravy učitelů. Vybavení a připojení pro distanční vzdělávání a e-learning by měly být považovány za součást spravedlivé transformace a přístup k nim by měl být zaručen za rovných podmínek s cílem odstranit stávající digitální propast a její komplexnost a významné dopady na sociální práva, neboť absence přístupu k novým technologiím a informační společnosti prohlubuje znevýhodnění a současně vede ke vzniku nových forem sociálního vyloučení;

23.

konstatuje, že má-li vzdělávání zaručit zaměstnání v budoucnu, musí být dostatečné kvality a trvat dostatečně dlouho. Z toho plyne požadavek na navýšení zdrojů a důslednou systematickou práci v oblasti vzdělávání v předškolních zařízeních a v mateřských, základních a středních školách tak, aby se zajistilo, že každý může získat odpovídající základní dovednosti a pokračovat vyšším sekundárním vzděláváním. Lidé bez vyššího sekundárního vzdělání jsou velmi obtížně zaměstnatelní a hrozí jim vysoké riziko marginalizace. Osoby vyžadující zvláštní podporu a lidé se zdravotním postižením by měli mít stejné příležitosti k získání základních dovedností a alespoň vyššího sekundárního vzdělání. Za účelem směřování k inkluzivní společnosti by osoby s postižením, které má vliv na učení, měly mít možnost získat sociální dovednosti, aby se mohly úspěšně zapojit do společnosti a dosáhnout vyšší kvality života;

24.

vítá aktualizaci agendy dovedností pro Evropu a rozvoj odborného vzdělávání a přípravy s cílem naplnit požadavky nových profesí, zejména těch, které jsou relevantní z hlediska zelené a digitální transformace a umělé inteligence. Zaměstnavatelé kromě dovedností potřebných pro konkrétní zaměstnání stále častěji potřebují průřezové nebo sociální dovednosti. Pro každého studenta musí být vypracován individuální vzdělávací plán a musí mu být poskytnut přístup ke kvalitnímu umístění do zaměstnání a podpora pro kariérové plánování a pro řízení výkonnosti. Vyzývá k tomu, aby se v agendě dovedností řešily obavy týkající se případného úbytku pracovních míst, k němuž dojde v důsledku zvýšené robotizace na trhu práce, a příležitosti k odborné přípravě a zaměstnání pro zranitelné skupiny a skupiny obtížně začlenitelné na trhu práce, přičemž by se dodržovaly zásady rovnosti příležitostí a zákazu diskriminace;

25.

doporučuje, aby znalosti, dovednosti a kompetence získané v zaměstnání a rovněž ty, které byly získány neformálním vzděláváním a dobrovolnickou činností, včetně znalostí a dovedností nabytých v zahraničí, byly na úrovni EU identifikovány a uznány. Dovednosti získané na pracovišti nebo kdekoli jinde mohou být například uvedeny v portfoliu Europass nebo vyjádřeny digitálním odznakem (Open Badge);

26.

je pro urychlení vytváření evropského prostoru vzdělávání s cílem zaručit vysoce kvalitní vzdělávání pro všechny a přístup na trh práce kdekoli napříč jednotným evropským trhem. EU by měla posílit spolupráci mezi vzdělávacími systémy a odlišnými osnovami a dále posílit spolupráci v rámci boloňského procesu. Vzhledem k tomu, že je to zásadní pro úspěšné provádění Zelené dohody, bude v období po pandemii rovněž nutné posílení ekologického aspektu programu Erasmus+;

27.

domnívá se, že akční plán digitálního vzdělávání by se měl zaměřovat na posílení kritického myšlení a mediální gramotnosti dospělých i dětí a mladých lidí tak, aby nepodléhali záplavě falešných zpráv a rozuměli významu algoritmů a automatizovaného rozhodování v každodenním životě. Pro vzdělávání na dálku by měla být stanovena jednotná kritéria kvality. Vzdělávací platformy zřízené místními orgány pro jejich vlastní potřeby by měly být standardně realizovány v rámci softwarové licence, která umožňuje, aby subjekt pověřený jejím provozem vytvářel a distribuoval produkt v souladu se svými vlastními potřebami. To podpoří evropské ekosystémy digitálního vzdělávání v tom, aby se řádně rozvíjely, a poplatky hrazené v rámci projektu budou směřovat výhradně k regionálním a místním subjektům, nikoli provozovatelům mimo EU;

28.

považuje za důležité zlepšit konkurenceschopnost Evropy podporou rozmanitosti obchodních modelů, a proto podporuje navrhovaný akční plán Komise pro sociální ekonomiku, jehož účelem by mělo být budovat důvěru po krizi se zapojením veřejnosti, navýšením investic a inovací v sociální oblasti a vytvářením pracovních míst pro osoby, které jsou obtížněji zaměstnatelné. Evropská komise, členské státy a místní a regionální orgány by měly aspekt sociální ekonomiky začlenit do klíčových politik, programů a praxe tak, aby byly sociální podniky způsobilé k čerpání ze všech významných programů financování Unie a měly lepší přístup k veřejným výzvám k předkládání nabídek. Pocit místní odpovědnosti způsobí, že sociální podniky budou mít menší tendenci své podnikání přemísťovat, protože budou mít také další místní environmentální nebo občanské cíle;

29.

považuje za nezbytné, aby se podpora rovnosti žen a mužů promítla do všech politik EU tak, aby se dosáhlo spravedlivé transformace, přičemž pozornost by se věnovala zejména začleňování žen ve zranitelné situaci (oběti genderově podmíněného násilí, rodiny samoživitelek atd.). Muži a ženy rovněž byli koronavirovou krizí postiženi jiným způsobem, což je nutné v opatřeních navazujících na krizi zohlednit;

Spravedlivé pracovní podmínky

30.

souhlasí s Komisí, že spravedlivé pracovní podmínky vyžadují stabilní sociální dialog, ve kterém budou pracovníci a zaměstnanci moci společně hledat řešení, která by nejlépe vyhovovala jejich potřebám. Začleňování pracovníků je důležité pro zachování pracovních podmínek, a sociální partneři proto musí být zapojeni do všech velkých iniciativ EU, zejména Zelené dohody pro Evropu. Je nutný dialog na pracovišti o tom, jak snižovat uhlíkovou stopu prostřednictvím změn v každodenních pracovních a provozních postupech;

31.

bedlivě sleduje pokrok iniciativy Komise ve věci evropské minimální mzdy, která podporuje spravedlivou mzdu a zvedá minimální mzdu v zemích EU s nízkými mzdami. Současně zdůrazňuje, že evropské iniciativy týkající se minimální mzdy nesmí uplatňovat univerzální přístup a že musí být zaručeno stanovení mezd kolektivními smlouvami v těch zemích, kde takový systém existuje, a musí být respektována autonomie sociálních partnerů. Kvalitně fungující kolektivní vyjednávání a komplexní kolektivní dohody jsou hlavním způsobem, jak dosáhnout spravedlivých mezd a stanovit další pracovní podmínky, neboť pracovníci a zaměstnanci znají své odvětví a region nejlépe;

32.

se zájmem očekává připravovaný návrh Komise týkající se opatření v oblasti transparentnosti mezd, který bude důležitým prostředkem k odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů. Rovné odměňování by mělo být prosazováno rozvíjením právních předpisů a kolektivních dohod a rovněž prostřednictvím konkrétních opatření na pracovišti. V průměru vydělávají ženy v EU o 16 % méně než muži, což se odráží v ještě větším rozdílu v důchodech žen, a je proto důležitá strategie Evropské komise pro rovnost mezi muži a ženami;

33.

zasazuje se o aktualizaci strategie v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti při práci a některých směrnic ve vztahu k otázkám, jako je psychologický stres a ergonomická rizika. Dobré podmínky v práci a smysluplná práce pro zaměstnance tvoří také konkurenční výhodu veřejného sektoru z hlediska zabezpečení zaměstnanců a podpory dobré pověsti zaměstnavatelů, přičemž se jedná o faktory, které umožňují delší pracovní život. Zvláštní pozornost je třeba věnovat prevenci smrtelných pracovních úrazů, nemocí z povolání, včetně rakoviny z povolání, muskuloskeletálních poruch a stresu, který vzniká v práci, a všem formám obtěžování na základě pohlaví, rasy, světonázoru, postižení či sexuální orientace, a zároveň je třeba vyčlenit odpovídající zdroje na sledování. Další otázky, kterým je třeba se věnovat, jsou prevence zdravotních rizik, které představují přeshraniční pandemie, jakož i nové technologie a pracovní vzorce. VR požaduje opatření na podporu bezpečnosti na pracovišti, a to i ve vztahu k přeshraniční práci a novým typům práce, a rovnosti žen a mužů. Je třeba brát v úvahu dopad změny klimatu na pracovní podmínky a na opatření, která mají pracovníky chránit;

34.

konstatuje, že nové pracovní vzorce, například trvalé připojení, práce na dálku, mobilní práce a přijímání pracovníků a řízení podle algoritmů mohou zvýšit produktivitu a flexibilitu pracovní síly, jsou však nutná společná řešení a dohoda mezi pracovníky a zaměstnavateli v oblasti bezpečnosti na pracovišti, aby se zlepšily podmínky v práci a předcházelo se novým typům faktorů vyvolávajících stres. Vzhledem ke stále větší digitalizaci způsobů výkonu práce je nutné aktualizovat evropská pravidla upravující pracovní podmínky a pracovní dobu a také ustanovení, jejichž prostřednictvím bude zavedeno právo na odpojení. Požaduje rovněž přijetí pozitivních opatření ve prospěch skupin obzvláště zranitelných z hlediska digitální propasti (přistěhovalců, osob žijících v chudobě a sociálně vyloučených osob, etnických menšin i osob postižených digitální propastí vzniklou na základě genderových, generačních a geografických faktorů). Kromě vývoje produktů, v nichž hraje významnou úlohu vývoj technologií, je nutné se zaměřit na metody, služby a produkty zaměřené na lidi vytvářené s přispěním koncových uživatelů systémů na pracovišti. Je nutné sjednat zásady etického využívání umělé inteligence na pracovišti a rekvalifikaci na pracovištích, kde se činnost proměnila využitím umělé inteligence nebo ji umělá inteligence převzala. Za tímto účelem Výbor vítá společný závazek hlavních evropských meziodvětvových sociálních partnerů – BusinessEurope, UEAPME, CEEP a EKOS – optimalizovat přínosy digitalizace ve světě práce a řešit s ní související výzvy prostřednictvím autonomní rámcové dohody o digitalizaci (1);

35.

opětovně upozorňuje na to, že je nezbytné vytvořit komplexní rámec, který zajistí sociální ochranu a sociální práva pro všechny pracovníky (od ochrany zdraví a bezpečnosti až po přístup k celoživotnímu učení), aby tak byly vytvořeny rovné pracovní podmínky pro ekonomiku platforem a „tradiční“ off-line ekonomiku (2). VR vyzývá k přijetí opatření na podporu sociálního dialogu, včetně přeshraničních aspektů práce prostřednictvím platforem;

36.

domnívá se, že odpovědnost za skloubení pracovního a rodinného života by měli nést sociální partneři. Opatření pro rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, například rodičovská dovolená a programy péče pro rodiny samoživitelek a samoživitelů, mohou pomoci zvýšit zaměstnanost žen i porodnost, zlepšit bezpečnost, zdraví a životní podmínky a v souladu s rovnými příležitostmi umožnit ženám přístup na trh práce;

Sociální ochrana a začleňování

37.

zdůrazňuje význam nového nástroje SURE, který poskytuje dočasnou podporu členským státům pro snížení rizika nezaměstnanosti v mimořádných situacích. Zkušenosti s nástrojem SURE (získané na různých úrovních, od celostátní až po místní) je třeba využít při přípravě návrhu Evropské komise týkajícího se evropského systému zajištění dávek v nezaměstnanosti, který má pomoci zmírnit dopad nezaměstnanosti na veřejné finance členských států. Klíčovou úlohu při provádění této iniciativy by měly sehrát místní a regionální orgány;

38.

velmi vítá důraz kladený na podporu dobrých životních podmínek dětí a podporu dětí od narození až po dospělost. Záruka pro děti by měla dětem zajistit přístup k základním službám, zdravotní péči, předškolnímu vzdělávání a školnímu vzdělávání až po dospělost a zajistit jim důstojné bydlení a výživu. Je obzvláště důležité, aby záruka pro děti chránila práva těch nejzranitelnějších dětí. Obzvláště chvályhodné jsou v této souvislosti návrhy, aby bylo nejméně 5 % celkových výdajů ESF+ využito na pomoc dětem, aby se vymanily z chudoby. Zajištění práv dítěte a investice do dětí nejsou jen morální povinností, ale zároveň tou nejzásadnější investicí do udržitelné budoucnosti;

39.

je přesvědčen, že Evropská unie je schopna pozitivně ovlivnit pracovní a environmentální podmínky ve třetích zemích, a to především prostřednictvím uzavírání ambiciózních obchodních dohod o těchto aspektech. V této souvislosti podporuje myšlenku, aby byl nový vrchní úředník pro dodržování obchodních dohod pověřen prosazováním pracovních a environmentálních norem v obchodních dohodách. Tento úředník by měl tedy pravidelně konzultovat odborové organizace a zaměstnavatele ohledně porušování pracovních práv;

40.

souhlasí s názorem Komise ohledně toho, že je třeba i nadále aktivně bojovat proti chudobě. Klíčovými aspekty jsou v této souvislosti podpora hledání práce, kvalitní a dostupná zdravotní péče, přístup ke vzdělávání a odborné přípravě, bydlení a obstarávání základních potřeb. K dlouhodobé chudobě a vyloučení může vést také zadlužení. Je proto nutné zpřísnit pravidla pro marketing a nepoctivé podmínky spojené s krátkodobými vysoce rizikovými spotřebitelskými úvěry. V členských státech by měly být zavedeny osvědčené postupy, například sociální půjčky. Zvláštním tématem je předcházení chudobě pracujících, kterou lze řešit prostřednictvím vhodných mezd a dalších pracovních norem a rovněž kontrolou nárůstu životních nákladů, především nákladů na bydlení, ve městech a centrech růstu. Vnitrostátní systémy příjmů a související podpůrné služby pro neaktivní osoby poskytují finanční zdroje pro zajištění důstojných životních podmínek. Důležité je, že Komise dále upozorňuje na nové výzvy spojené s rozdělením příjmů, které představuje uhlíkově neutrální ekonomika. VR souhlasí s hledáním příčin chudoby a politik, které by je měly řešit, a podporuje účinná opatření a strategie pro významné zmírnění chudoby;

41.

uznává, že stárnutí problematizuje udržitelnost systémů, poukazuje však na to, že zároveň přináší možnosti nových ekonomických aktivit. Starší lidé mohou výrazně přispívat k ekonomickému růstu jako nezávislí a aktivní spotřebitelé služeb a příslušníci společnosti. V kontextu prodloužení pracovního života lidí je důležité využívat znalosti starších pracovníků a zároveň rozvíjet jejich pracovní dovednosti. Je třeba podporovat zdravé stárnutí pomocí opatření v oblasti podpory zdraví, prevence nemocí a boje proti osamělosti a současně je nutné zlepšit dobré pracovní podmínky, celkové zdraví a odolnost na pracovišti tak, aby se zajistilo, že delší délka života zároveň povede k delšímu pracovnímu životu. Zajištění přístupu k dostupné a kvalitní dlouhodobé péči je zásadní pro zachování důstojného života ve vyšším věku. Je nutné posílit funkční kapacitu starších lidí a zpřístupnit jim preventivní služby a též opatření pro aktivní stárnutí, aby se oddálil okamžik, kdy budou potřebovat dlouhodobou péči, a zkrátila se doba této péče. Je třeba předcházet chudobě důchodců, přičemž nejlepším způsobem, jak to udělat, je zajistit odpovídající důchody, zaručit všem starším osobám právo mít k dispozici takové prostředky, které jim umožní vést důstojný život, a zároveň řešit výrazný rozdíl ve výši důchodů žen a mužů. V této otázce budou vítány zpráva Komise o dopadu demografické změny a zelená kniha o stárnutí;

42.

zdůrazňuje význam přístupu k dostupné zdravotní péči. Investice do preventivních opatření a včasná zdravotní péče mohou snížit výdaje na zdravotní péči. Nákladově efektivní procesy zaměřené na pacienty/klienty umožní rozvoj digitálních služeb a rovněž nové a integrované modely poskytování zdravotních a sociálních služeb. Jednou oblastí, kde se sociální a zdravotní služby setkávají, je duševní zdraví, přičemž co nejvčasnější poskytnutí služeb může obecně předcházet zhoršení problémů a nárůstu nákladů. Je vítán návrh Komise na evropský plán boje proti rakovině. Současně je třeba poznamenat, že významnou přeshraniční zdravotní hrozbou je odolnost vůči antimikrobiálním léčivým přípravkům a že EU musí proto nadále pracovat na snižování odolnosti vůči antibiotikům v členských státech;

43.

zdůrazňuje, že je třeba podporovat a chránit biologickou rozmanitost a životní prostředí, poněvadž zvlášť výrazně ovlivňují místní rozvoj v oblastech, jejichž hospodářství je ve větší míře závislé na zemědělských činnostech a na hodnotě a zdrojích pocházejících z prostředí biokultury a biologické rozmanitosti. Je to velmi důležité ze sociálního hlediska, neboť to má bezprostřední dopad na životní úroveň, zaměstnanost, migraci a úroveň vzdělání, odbornou přípravu a příležitosti pro mladé lidi v těchto oblastech;

44.

poukazuje na to, že podpora dobrých podmínek jde ruku v ruce s posilováním místní a regionální identity měst, posilováním jednotlivců i komunit a podporou aktivního začleňování. Má-li být transformace skutečně spravedlivá, měli by mít lidé rovné příležitosti k účasti na rozhodnutích, která se jich týkají, a k možnosti je ovlivnit.

---

(1)  https://www.businesseurope.eu/sites/buseur/files/media/reports_and_studies/2020-06-22_agreement_on_digitalisation_-_with_signatures.pdf.

(2)  Stanovisko VR Práce prostřednictvím platforem – výzvy v oblasti regulace na místní a regionální úrovni (COR-2019-02655).

Stanovisko Evropského výboru regionů Místní a regionální orgány ve stálém dialogu s občany

(2020/C 440/09)

Zpravodaj: Declan McDONNELL (IE/EA), člen zastupitelstva města Galway Odkaz: sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropa v květnu 2019: příprava na jednotnější, silnější a demokratičtější Unii ve stále nejistějším světě – Příspěvek Evropské komise k neformálnímu zasedání 27 vedoucích představitelů EU dne 9. května 2019 v rumunském Sibiu COM(2019) 218 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

Preambule

1.

opakuje, že je důležité pochopit postoje a očekávání občanů a místních a regionálních zástupců ohledně EU a informovat o nich, zakotvit politiky EU na místní úrovni s cílem zlepšit život lidí a budovat naši unii zdola nahoru, jak je uvedeno ve stanovisku Úvahy o Evropě – hlas regionálních a místních orgánů a obnovení důvěry v Evropskou unii (1). Je přesvědčen, že směřování k demokratickému oživení EU musí vycházet ze zapojení místní úrovně nad rámec stávajících opatření;

2.

domnívá se, že komunikační kanály a nástroje účasti jdoucí zdola nahoru doplňují a posilují zastupitelskou demokracii a také podporují aktivní subsidiaritu tím, že občanům dávají větší slovo i po volbách a mezi volbami. Je přesvědčen, že transparentní, vážně míněné a relevantní zapojení občanů vyžaduje spoluutváření a tedy konkrétní účast na rozhodovacích procesech, a pouze formální komunikaci zde považuje za nedostatečnou. Skutečná účast zvyšuje legitimitu a účinnost zastupitelské demokracie tím, že 1) zlepšuje komunikaci s cílem předcházet konfliktům, 2) umožňuje dosažení konsenzu a především 3) zvyšuje sílu přijatých rozhodnutí a vysvětluje důvody pro tato rozhodnutí;

3.

sdílí názory vyjádřené v příspěvku Evropské komise k neformálnímu zasedání 27 vedoucích představitelů EU v Sibiu (2), zejména pokud jde o celou úvahu o výzvách v oblasti komunikace, včetně fragmentace a dezinformací. Je si vědom toho, že komunikace je nutným předpokladem k tomu, aby se občané mohli rozhodovat na základě informací a plně se podílet na evropské demokracii;

4.

zdůrazňuje, že evropské orgány se musí zavázat k užší spolupráci s občany, aby byla tvorba evropských politik srozumitelnější, zlepšila se účinnost a účelnost této tvorby politik a zabránilo se zjednodušením, která nabízí populismus a která nevyhnutelně oslabují řádné fungování demokracie;

5.

vyjadřuje své odhodlání poskytnout příležitost pro obousměrnou komunikaci mezi evropskými orgány a občany, která se zaměří na každodenní problémy lidí a posílí zapojení občanů do tvorby evropských politik. Pandemie COVID-19 potvrdila, že potřebujeme komunikační kanál, který bude funkční navzdory krizím a obzvláště během nich;

6.

uznává, že pandemie COVID-19 podpořila využívání digitálních médií a online konferenčních systémů, a vidí příležitosti, jež digitalizace skýtá, pokud jde o účast občanů v době krize. V uplynulých měsících se účast občanů přesunula na digitální fóra a konference, což přispělo k rychlejšímu, rozsáhlejšímu a inkluzivnějšímu zapojení občanů do rozhodovacích procesů;

7.

vítá nadcházející konferenci o budoucnosti Evropy a podporuje výzvu Evropského parlamentu, nastíněnou v jeho usnesení ze dne 18. června 2020, zahrnout do mandátu konference o budoucnosti Evropy závazek ke smysluplným návazným krokům a smysluplnému přímému zapojení občanů a vítá i jeho postoj, že „mezi priority konference [musí] patřit přímé zapojení občanů, organizací občanské společnosti, sociálních partnerů a zvolených zástupců“;

8.

zdůrazňuje, že by konference o budoucnosti Evropy neměla být pouze jednorázovým procesem na předem stanovenou dobu, ale příležitostí přehodnotit a reformovat způsob fungování EU a její vnímání občany. Přeje si proto navrhnout mechanismus pro stálý dialog s občany, který by mohl být vyzkoušen během konference, ale jehož cílem by bylo zavést dlouhodobý strukturální mechanismus zapojení občanů do tvorby politik EU pod vedením místních a regionálních orgánů, které jsou úrovní správy nejbližší občanům, a s jasným mechanismem zpětné vazby;

9.

opakuje svoji výzvu Komisi vyjádřenou v usnesení Návrhy týkající se pracovního programu Evropské komise na rok 2021 (3), a sice „spolupracovat s VR na přípravě pilotního modelu stálého a strukturovaného dialogu s občany prostřednictvím místních a regionálních orgánů, a zavést tak obousměrnou komunikaci mezi občany a orgány a institucemi EU, která by v pozdější fázi mohla přispět k dlouhodobému zlepšení rozhodovacích postupů v EU“;

10.

trvá na tom, že při všech veřejných konzultacích spojených s dialogy s občany musí být zajištěna maximální pluralita. Zdůrazňuje, že to znamená, že všechny programy, seznamy řečníků, panelové diskuse, literatura a dokumenty atd. musí být vyvážené a musí být zajištěno, že v nich bude zastoupena široká škála odlišných hledisek, která bude odrážet rozmanitost názorů v Evropě, s cílem podnítit hlubokou debatu. Upozorňuje, že výběr účastníků všech těchto jednání musí probíhat zcela nezávisle a bez jakýchkoli politických zásahů.

Místní a regionální orgány jako propojující prvky mezi občany a orgány EU

11.

sdílí obavu, že evropské orgány se mohou jevit fyzicky a – v ještě vyšší míře – kulturně vzdálené každodennímu životu evropských občanů. Vyzývá zastupitelské orgány, jako jsou regionální a místní samosprávy, zejména ty, které se v současné době nepodílejí na mechanismech zapojení občanů, aby plnily aktivní úlohu při zavádění účinných a smysluplných komunikačních kanálů s občany za účelem vypracovávání a provádění politik EU založených na poptávce. Musí se to však provést tak, aby se respektoval čas občanů a přineslo to výsledky;

12.

vybízí místní a regionální orgány z celé EU, aby plnily ústřední roli ve vzdělávání občanů o EU s cílem podpořit je v tom, aby se podíleli na participativní demokracii. Je známo, že občané se mohou zapojit pouze tehdy, použijí-li se inovativní metody a jsou-li plně informováni o dopadech politického vývoje nebo rozhodnutích o financování pro jejich oblast. Podporuje používání digitálních technologií a sociálních médií a také práci s dobrovolnickými organizacemi. Poukazuje na úspěšné postupy podněcování občanů k účasti – například s náhodně zvolenými občany ať již prostřednictvím telefonického rozhovoru, výběru z evidence obyvatel nebo návštěvy v místě bydliště – s cílem oslovit podstatně širší segment obyvatelstva;

Síť CitizEN – síť zapojení občanů do EU (Citizen ENgagement in the EU) – ekosystém účasti občanů

13.

navrhuje vytvořit celounijní síť CitizEN založenou na dobrovolné účasti, která by fungovala jako ústřední zdroj strategií, metodik a nástrojů a komunikovala přímo i nepřímo prostřednictvím stávajících iniciativ s občany napříč EU o evropských otázkách a jejich dopadu na lidi;

14.

uznává nicméně, že ve většině členských států a regionů funguje mnoho poradních a participačních mechanismů, a navrhuje proto, aby je síť CitizEN zohlednila a navázala na již fungující osvědčené postupy. Síť by tak usnadnila meziregionální dialog a jednotnost mezi orgány, aby se zajistil soudržný přístup a současně se respektovala rozmanitost přístupů v různých politických a sociálních souvislostech;

15.

vybízí síť CitizEN, aby zapojila členské organizace na regionální úrovni (zejména NUTS 2, ale také NUTS 1 nebo NUTS 3 v závislosti na vnitrostátní organizaci) a městské úrovni, které již provozují zapojení občanů, a také dobrovolnické organizace aktivní na místní a regionální úrovni, které zahrnují širokou škálu zájmů;

16.

očekává, že síť bude mít tři cíle: 1) posílit interakci mezi evropskými orgány a občany prostřednictvím přímých metod zapojení na místní a regionální úrovni, 2) poskytnout příklady pro metody účasti, které lze použít formálně i neformálně, a 3) fungovat jako úložiště pro informace a sdílení osvědčených postupů iniciativ pro zapojení na vnitrostátní, regionální a místní úrovni z celé Evropské unie;

17.

je ochoten vypracovat soubor společných zásad pro tuto síť, které nebudou závazné, ale budou fungovat jako pokyny pro správnou praxi, budování společného přístupu (za současného uznání rozdílných metod) a pro zavedení souboru minimálních standardů pro zapojené organizace;

18.

navrhuje, aby byla síť uspořádána do tematických pracovních skupin, které budou tvořeny členskými organizacemi zabývajícími se určitými zastřešujícími tématy (např. participativní rozpočtování, digitální občanství, inkluzivita v zapojení občanů) a také tematickými otázkami, jakými jsou např. změna klimatu, sociální soudržnost, životní prostředí, sport, kultura, mládež, vzdělávání, městské a venkovské organizace a umění;

19.

navrhuje, aby síť stanovila, koordinovala a zavedla společnou školicí strategii týkající se zapojení občanů. Místní a regionální orgány a rovněž veřejné a soukromé subjekty by byly podněcovány k zapojení do školicích iniciativ s cílem umožnit úředníkům a místním vedoucím představitelům plně zapojit občany a přispět k vytěžení obrovského potenciálu spojeného s jejich zapojením. Bude také důležité zapojit školy a vzdělávací zařízení, aby se zajistilo, že se aktivní evropské občanství stane součástí osnov po celé EU;

20.

je ochoten vést ve spolupráci se všemi ostatními evropskými orgány návrh, provádění a řízení sítě, pracovat na podpoře společných pracovních postupů a zavádění souboru nástrojů pro účast (poradní proces, občanské iniciativy, participativní rozpočtování, postupy crowdsourcingu na vládní úrovni, tzv. miniveřejnosti (mini-publics) atd.), včetně sdílené digitální platformy, kterou lze využít k řízení příkladů osvědčených postupů shromážděných z různých členských států;

21.

požaduje zpřístupnění zdrojů za účelem provozu sítě po omezenou dobu, přičemž síť bude usilovat o získání stálého financování nebo technické pomoci z programů financování EU;

22.

očekává, že síť bude prosazovat a zlepší viditelnost postupů zapojení občanů v zúčastněných regionech, což by na oplátku mělo zajistit vyšší míru aktivního zapojení;

23.

navrhuje, že by síť mohla pomáhat organizacím zajišťovat budování důvěry občanů, aby získávaly zpětnou vazbu o dopadu své práce při utváření politiky EU. Navrhuje proto, aby VR sehrál úlohu prostředníka mezi sítí, jejími členy a orgány EU a posloužil jako dvousměrný kanál;

24.

navrhuje, aby byla síť spuštěna během konference o budoucnosti Evropy s cílem stát se stabilní a stálou infrastrukturou, která je schopná vést práci navazující na konferenci o budoucnosti Evropy a zajistit, že občané budou řádně informováni a zapojeni do monitorovacích, hodnoticích a posuzovacích fází konference.

Ekosystém pro účast občanů

25.

domnívá se, že všechny členské organizace v síti a také místní a regionální orgány by měly usilovat o interakci s občany neformálními a informálními cestami s použitím nekonvenčních prostorů (např. sportovních klubů) a postupů pro zapojení, vytvářet nástroje účasti, které by umožnily „jít za občany“ místo, aby byli občané vyzýváni, „aby přišli“, nabízet příležitosti k přizpůsobení informální účasti formálnímu rozhodování a vytvářet strategie, prostřednictvím nichž by se instituce mohly zapojit do informálního prostředí, aniž by je to ohrožovalo či měnilo jejich podstatu. Tyto nástroje a strategie mohou přispět k novému souboru nástrojů účasti, který sahá od aktivního naslouchání sociálním médiím až po metody sociálních inovací a živé laboratoře pro experimentování na poli demokracie. To je obzvláště důležité pro občany, kteří jsou v demokratických institucích nedostatečně zastoupení (etnické menšiny, osoby se zdravotním postižením, mladí a starší lidé);

26.

očekává proto, že se tento ekosystém metod účasti bude soustavně snažit doplňovat institucionální, oficiální kanály komunikace a zastoupení evropských demokratických orgánů. Nešlo by o to nahradit zastupitelskou demokracii, ale spíše by takto mohla být obohacena o nástroje a prostředky poradní demokracie a někdy i demokracie přímé;

27.

zdůrazňuje, že občané se díky digitálním technologiím a veřejně přístupným údajům posouvají směrem k novým formátům politického zapojení – k technopolitice. To umožňuje účast v neformálních prostorách a mimo obvyklé formalizované prostředí. Politické instituce by tyto nové způsoby zapojení měly akceptovat, a podpořit tak ekosystém zapojení;

28.

domnívá se, že pro řízení těchto typů metod účasti, umožnění účastníkům z celé EU bez ohledu na sociální původ zapojit se do diskuzí a pro zajištění snadná a dostupné sledovatelnosti a zodpovědnosti návrhů je klíčové používání on-line platforem. Digitální technologie by měly být doplňkem metod osobní účasti a měly by být využívány na podporu zapojení těch obyvatel, kteří se necítí být zastoupeni organizacemi občanské společnosti, nebo těch, kteří se prostřednictvím tradičních participativních nástrojů běžně nezapojují;

29.

má za to, že by se tento ekosystém pro účast měl těšit jasné podpoře orgánů veřejné správy na všech úrovních a měl by být dostatečně flexibilní, aby prosazoval nové a inovativní způsoby zapojení občanů. Rovněž by měl umožnit využívat nástroje digitální technologie, které by zajistily mnohojazyčný dialog s občany;

30.

očekává, že při zapojování do celoevropského ekosystému projeví regiony, které jsou z hlediska účasti občanů vyspělejší, přeshraniční solidaritu s méně vyspělými regiony a přispějí svými poznatky a iniciativou. Zároveň očekává, že unijní ekosystém bude brát v potaz autonomii členských států, regionů a měst a zároveň bude dostatečně flexibilní, aby se přizpůsobil kulturním, sociálním a politickým potřebám a prioritám.

Dialog s občany během konference o budoucnosti Evropy

31.

požaduje, aby strategie pro informace, komunikaci a zapojení mezi evropskými orgány a občany byly během konference o budoucnosti Evropy řešeny s příslušnými místními a regionálními zastupitelskými orgány a také s organizacemi občanské společnosti;

32.

vybízí regionální a místní organizace, aby během konference o budoucnosti Evropy zrealizovaly participativní procesy na své příslušné úrovni a použily při tom různé otevřené poradní postupy. Návrhy a výsledky poradních postupů pak mohou být shrnuty a připojeny k příspěvku VR ke konferenci o budoucnosti Evropy a mohou pomoci při budování úložiště poznatků a zkušeností s komunikací s občany v rámci nové sítě.

33.

prosazuje nadnárodní účast občanů v konferenci o budoucnosti Evropy, neboť diskuse o budoucnosti musí mít přeshraniční a celoevropský rozměr. K tomu je zapotřebí fórum tvořené občany z celé Evropy, kteří se zapojí nadnárodně, aby tak mohli řešit společné problémy.

Směrem k novému přístupu k tvorbě politik a rozhodnutí

34.

je přesvědčen, že díky většímu zapojení občanů a využívání jejich potenciálu v aktivní tvorbě politik je otevřená správa jednou z odpovědí na krizi demokratických institucí;

35.

domnívá se, že transparentnost a veřejně přístupná data jsou podmínkou pro důvěru. Správní orgány by měly posílit spojitost mezi politikami účasti a strategiemi v oblasti transparentnosti a veřejně přístupných dat, přičemž by se měly snažit, aby všechny zdroje a veřejné statky spojené s tvorbou politik a rozhodováním, jako jsou údaje, informace, metodiky, vzdělávací zdroje a technologické platformy, měly otevřený charakter;

36.

očekává, že budou stanovena kritéria pro otevřenou správu na úrovni EU, která budou vhodná pro všechny další úrovně správy;

37.

místní a regionální orgány jsou jedinými orgány, které nejlépe znají potřeby a problémy občanů na místní úrovni, a jsou zodpovědné za provádění politik EU na místní a regionální úrovni. Je tudíž zapotřebí, aby právní předpisy EU obsahovaly požadavky, podle nichž by členské státy neměly místní a regionální orgány pouze konzultovat a zapojovat do rozhodovacího procesu v souvislosti s právními předpisy EU a vnitrostátními právními předpisy, ale měly by na ně na základě zásady subsidiarity delegovat správu fondů a finančních nástrojů. Díky tomu může být zajištěno, že rozhodnutí přijatá blíže občanům jim umožní lépe porozumět EU. To by nakonec umožnilo nový, otevřenější a více participativní přístup k tvorbě politik a rozhodování, který povedou místní a regionální orgány ve stálém dialogu s občany, zkrátka novou společnou evropskou politickou a demokratickou kulturu.

---

(1)  CoR 2018/C 461/02 (Úř. věst. C 461, 21.12.2018, s. 5).

(2)  COM(2019) 218 final.

(3)  RESOL-VII/007 (Úř. věst. C 324, 1.10.2020, s. 16).

Stanovisko Evropského výboru regionů Úloha politiky soudržnosti EU, pokud jde o inteligentní a inovativní hospodářské změny v regionech v kontextu koronavirové krize

(2020/C 440/10)

Zpravodaj: Michiel RIJSBERMAN (NL/RE), člen výkonné rady provincie Flevoland

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

Úvod

1.

oceňuje výzvu německého předsednictví, aby VR vyjádřil své stanovisko k úloze politiky soudržnosti EU, pokud jde o inteligentní a inovativní hospodářské změny v regionech v kontextu koronavirové krize;

2.

bere na vědomí, že německé předsednictví považuje za prioritu silnější a inovativnější Evropu, a jeho prohlášení, že strukturální fondy EU jsou důležitým prvkem pro zmírňování ekonomických a sociálních dopadů pandemie onemocnění COVID-19 a pro stimulaci hospodářského oživení v regionech;

Zásadní úloha regionů v boji s hospodářskou krizí po pandemii

3.

konstatuje, že po vypuknutí koronavirové nákazy přijaly všechny evropské regiony obecná preventivní a ekonomická opatření. Tato opatření byla primárně určena pro oblasti zdraví, sociálních služeb, veřejné dopravy, vzdělávacích systémů a provozního kapitálu malých a středních podniků. S posunem k dlouhodobějším politikám však vzrůstá význam rozsáhlých inovací a jejich uplatňování. Inovativní koncepty jsou zapotřebí pro transformaci na udržitelnější, digitálnější a odolnější Evropu a jedná se o oblasti, v nichž může sehrát úlohu politika soudržnosti;

4.

zdůrazňuje, že regiony disponují významnými pravomocemi v oblasti hospodářské politiky a podpory podniků, včetně oblasti podpory inovací a aplikovaného výzkumu. Regiony se mohou podílet na hospodářských změnách díky své úloze při podpoře výzkumu a vývoje, klíčových technologií, využívání sítí a klastrů, podpoře změny obchodního modelu, nebo dokonce zlepšování nových technologií. Města a regiony mohou rovněž jako „první zákazníci“ urychlovat udržitelnou transformaci a vyměňovat si zkušenosti mezi sebou navzájem;

5.

doporučuje využívat při opatřeních, která mají zmírnit dopady pandemie COVID-19 na hospodářství a zaměstnanost, co nejrozsáhleji zavedené struktury a organizace. Regiony hrají stěžejní roli, co se týče předávání informací ohledně rozdílů na regionální a nižší úrovni a toho, jaký mají tyto rozdíly vliv z hlediska potřeb. Tyto informace mohou mít určující význam pro to, v jaké míře budou v ekonomice jednotlivých regionů prováděna vnitrostátní podpůrná opatření a iniciativy EU;

6.

opakuje, že místní a regionální orgány mohou nejlépe posoudit investiční potřeby na územní úrovni a měly by být plně zapojeny do rozhodování o (novém) plánování investic v rámci iniciativy REACT-EU, provádění facility na podporu oživení a odolnosti a provádění evropských strategií pro malé a střední podniky a průmysl;

7.

požaduje, aby byla posílena stěžejní role regionů v tomto procesu. V souvislosti s důsledky krize je mj. třeba posílit schopnost regionů koordinovat, zavádět a uskutečňovat mimořádná opatření krátkodobého a střednědobého charakteru, která umožní docílit udržitelného oživení v členských státech v souladu s potřebami a podmínkami jednotlivých regionů. Díky provádění analýz, monitorování a vyhodnocování jsou regiony s to činit promyšlená rozhodnutí o rozvojových projektech, které mohou přispět k udržitelnému oživení. K hlavním úkolům regionů by mělo patřit shromažďování důležitých regionálních poznatků a jejich předávání celostátní úrovni;

8.

předpokládá, že spolupráce v rámci regionálních partnerství pod platformou pro inteligentní specializaci bude hrát při hospodářském oživení významnou úlohu. Mezinárodní spolupráce v oblasti výzkumu a inovací bude klíčovým prvkem oživení i ekologické a digitální transformace, která neopomíjí žádné místo ani žádného člověka;

9.

je znepokojen ztrátou kapacity pro inteligentní a inovativní hospodářskou změnu na regionální úrovni v období po pandemii COVID-19, a to nejen v důsledku ztráty zdrojů po krizi COVID-19, ale také v důsledku desetiletého období úsporných opatření. Aby se toto zvrátilo, bude zapotřebí přesunout více zdrojů na místní a regionální úroveň. Současně bude třeba posílit efektivitu na regionální úrovni, což bude od regionů vyžadovat inovace na všech úrovních a otevřenost vůči učení a sdílení znalostí;

10.

vítá evropskou finanční podporu (z iniciativy REACT-EU) pro města a regiony na pomoc odvětvím, která byla nejvíce zasažena krizí COVID-19, aby se v krátkodobém a střednědobém horizontu posunula k udržitelným obchodním modelům;

11.

uznává, že pokles v některých odvětvích a měnící se pracovní chování si mohou vyžádat přezkum a přizpůsobení územních plánů měst, aby odrážely sníženou potřebu kancelářských prostor a obchodních ploch v centrech měst, společně s reorganizací veřejné dopravy (druhy, intervaly a financování). Ve městech to bude znamenat větší důraz na pěší chůzi a cyklistiku; Vítá v tomto ohledu rostoucí ambici mnoha měst značně snížit automobilovou dopravu úpravou pravidel silničního provozu a konstrukce silnic ve prospěch chodců a cyklistů;

12.

zdůrazňuje, že je nezbytné přiznat větší význam Evropskému sociálnímu fondu coby hlavnímu nástroji sociálních investic. Středem pozornosti každé investiční politiky a základním prvkem hospodářského oživení jsou lidé;

Politika soudržnosti jako klíčový nástroj pro inteligentní a inovativní ekonomické změny v regionech

13.

zdůrazňuje, že politika soudržnosti je největší mechanismus financování EU pro investice do všech regionů s větším důrazem na inovace coby hnací sílu růstu. Její provádění podporuje účinnější nakládání s veřejnými prostředky díky lepší administrativní a institucionální kapacitě;

14.

oceňuje, že evropské orgány okamžitě reagovaly na naléhavou situaci a předložily nebývalý objem zdrojů pro boj s pandemií onemocnění COVID-19, které kombinovaly opatření financovaná z politiky soudržnosti v rámci klasického víceletého finančního rámce (VFR) pro dlouhodobou perspektivu a zvláštní úsilí o oživení v rámci nástroje Evropské unie Next Generation EU pro řešení krátkodobých dopadů krize;

15.

důrazně doporučuje, aby dočasná povaha některých navrhovaných posílení politiky soudržnosti, zejména ohledně chybějícího tematického zaměření, nepodrývala cíle politiky soudržnosti a její systém sdíleného řízení na základě dohodnutých zásad. V době krize potřebujeme flexibilitu, ale příliš mnoho flexibility může v dlouhodobém horizontu existenci politiky soudržnosti ohrozit;

16.

oceňuje, že se zabránilo obecným škrtům v oblasti politiky soudržnosti, neboť se jedná o hlavní finanční nástroj Evropy pro oživení po hospodářské krizi. Považuje však za nepřijatelné, že dlouhodobý rozpočet EU je seškrtán na rekordně nízkou úroveň a že celková navrhovaná částka na závazky činí 1 074,3 miliardy EUR;

17.

zdůrazňuje, že strukturální fondy získají ještě větší význam pro budoucí investice do sociálně spravedlivé, ekologičtější, konkurenceschopnější, digitálnější a inkluzivnější Unie vzhledem ke škrtům v ostatních programech EU, jako jsou Horizont, InvestEU, LIFE a Erasmus+;

18.

s potěšením poukazuje na to, že iniciativa REACT-EU spojuje dva cíle v novém tematickém cíli – na jedné straně oživení po krizi a na druhé straně přípravu na ekologické, digitální a odolné hospodářství. V tomto smyslu má REACT-EU přidanou hodnotu, neboť může fungovat jako přechodné opatření mezi programovými obdobími. Může rovněž urychlit tolik potřebné veřejné investice v zájmu ekologické a digitální transformace;

19.

doporučuje proto minimální tematické zaměření cílů REACT-EU v zájmu ekologického, digitálního a odolného hospodářství, aby bylo zajištěno, že se všechny finanční prostředky nepoužijí pouze na nápravu krize a že výdaje budou stále v souladu s celkovým cílem EU dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. Tak se snáze urychlí posun od krizové reakce k investicím v novém programovém období. Je důležité zajistit, aby byly investice v této evropské strategii dobře odůvodněné, a zabránilo se tak „nalévání peněz do ekonomiky“ bez jasného záměru;

20.

zdůrazňuje úlohu ESI fondů pro hospodářskou transformaci regionů, které chtějí snížit emise a provést digitalizaci, respektive tzv. čtvrtou průmyslovou revoluci. Evropský fond pro regionální rozvoj je katalyzátorem podpory inteligentní a inovativní hospodářské změny, díky svému tematickému zaměření na politické cíle „inteligentnější a ekologičtější Evropy“ a druhům investic, které podporuje;

21.

konstatuje, že politika soudržnosti hraje klíčovou úlohu při řešení rostoucí digitální propasti. Zrychlené využívání digitálních prostředků, k němuž došlo při karanténních opatřeních, tu pravděpodobně zůstane a bude dále přispívat k sociálním inovacím. Bude zapotřebí klást větší důraz na rozvoj digitálních dovedností, které by měly být nedílnou součástí strategie odolnosti, a na přizpůsobení vzdělávacích systémů a vybavení škol digitálními technologiemi;

22.

připomíná, že hlavním cílem politiky soudržnosti je posílit hospodářskou, sociální a územní soudržnost mezi regiony v rámci Evropské unie, přičemž je třeba, aby se zvláštní pozornost věnovala územím, jež ji vyžadují na základě toho, že jsou závažně znevýhodněna přírodními, strukturálními a demografickými podmínkami. Pro tato území je obtížnější zajistit svým obyvatelům přístup ke službám, které byly během pandemie nepostradatelné, jako jsou zdravotní služby nebo digitální infrastruktura, a budou klíčové pro dosažení evropských priorit v oblasti klimatu, digitalizace a růstu;

23.

uznává, že politika soudržnosti bude hrát stále důležitější úlohu při podpoře probíhajícího procesu hospodářských reforem v členských státech tím, že posílí vazbu na evropský semestr. Zdůrazňuje v tomto ohledu, že je naléhavě nutná rozsáhlá reforma evropského semestru a správy ekonomických záležitostí v EU tak, aby se z nich stal transparentní, inkluzivní a demokratický proces. Pokud nedojde k reformě evropského semestru, hrozí, že politika soudržnosti bude stále centralizovanější a povede k uplatnění přístupu shora dolů v plánech obnovy a k návratu k politikám, jež nezohledňují hospodářskou, sociální a územní soudržnost mezi členskými státy a v jejich rámci a které brání veřejným investicím, jež jsou naléhavě nutné pro udržitelnou obnovu EU. Komise by proto měla zajistit, že členské státy budou zapojovat regiony po celou dobu procesu vnitrostátního semestru, a měla by rovněž zajistit, že financování doporučení pro jednotlivé země z prostředků politiky soudržnosti bude mít jasný místní rozměr;

24.

vyzývá všechny evropské vedoucí představitele, aby včas spustili programy politiky soudržnosti na období 2021–2027, a zabránili tak mezeře ve financování mezi dvěma programovými obdobími;

Klíčová úloha malých a středních podniků a průmyslu pro inovativní hospodářské oživení Evropy

25.

souhlasí s předsednictvím, že pro zvládnutí digitální a environmentální transformace jsou zásadní konkurenceschopné evropské průmyslové odvětví a energické malé a střední podniky. Evropská průmyslová strategie a strategie pro malé a střední podniky by proto měly vycházet z místního přístupu a prosazovat spolupráci v oblasti inovativních klíčových technologií napříč evropskými regiony s cílem posílit konkurenční výhodu Evropy;

26.

za tímto účelem podporuje vypracování doporučení pro vhodné rámcové podmínky a rozsáhlé provádění inovací zaměřených na budoucí vývoj a také opatření související s financováním, výrazné snížení byrokratické zátěže, právní předpisy vstřícné k malým a středním podnikům a inovativní přeshraniční přístupy k posilování podnikatelství, digitální transformace a inovací;

27.

poukazuje na to, že přístup k financování a likviditě podporuje malé a střední podniky prostřednictvím grantů a režimů EU a že jsou zapotřebí vnitrostátní opatření, která by umožnila podnikům překlenout nedostatek likvidity způsobený krizí. Nouzová opatření by měla být doplněna o nástroje, které umožňují financování investic a inovací, a to zejména v oblasti digitálních technologií;

28.

je toho názoru, že je třeba rozšířit poradenství (zejména pro samostatně výdělečné a nezaměstnané osoby) a zrychlit reakční dobu na měnící se požadavky malých a středních podniků. Veřejné orgány by měly zaujmout přístup zdola nahoru založený na potřebách. Prioritou by měly být programy na zvyšování dovedností v oblasti digitálních technologií a digitální gramotnosti;

Fond pro spravedlivou transformaci

29.

odmítá povinné použití EFRR jako prostředku spolufinancování Fondu pro spravedlivou transformaci (FST), protože to může ohrozit cíle politiky soudržnosti, včetně tematického zaměření výdajů na inovace (v rámci cíle politiky 1). Vzhledem k tomu, že FST je geograficky zaměřen, spolufinancování z EFRR by mělo být volitelné;

30.

opakuje, že o jakémkoliv přesunu regionálních fondů, včetně spolufinancování z FST, členským státem by mělo být rozhodnuto se souhlasem dotčených místních a regionálních partnerů v souladu se zásadami partnerství a víceúrovňové správy;

Krátkodobé strategie musí mít silnější regionální rozměr, být skutečně jednodušší a vykazovat dostupné synergie s dlouhodobými politikami

31.

vítá rychlé kroky Komise k zavedení zásadních investic v rámci balíčků investiční iniciativy pro reakci na koronavirus (CRII). Nižší administrativní zátěž a flexibilita, které tyto balíčky nabízejí, přispějí k čerpání regionálních fondů na období 2014–2020 tam, kde je to zapotřebí;

32.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že nedávná opatření ke zvýšení flexibility a ještě většímu zjednodušení politiky soudržnosti na úrovni EU nepovedou k centralizaci a k tzv. gold-platingu a další administrativní zátěži na vnitrostátní úrovni, jež by mohla vyvolat snaha členských států zabránit riziku a regulovat ho;

33.

požaduje lepší objasnění interakce mezi nejrůznějšími novými mechanismy, jako jsou REACT-EU, Fond pro spravedlivou transformaci a facilita na podporu oživení a odolnosti, aby se předešlo nadměrné složitosti a tomu, že členské státy budou přidávat přísnější vnitrostátní omezení;

34.

žádá Komisi, aby zajistila, že nedojde k odlivu moci z regionů. Navrhovaná facilita na podporu oživení a odolnosti by měla být směřována prostřednictvím přístupu zdola nahoru, doplněním regionálních kritérií pro přidělování do iniciativy REACT-EU a facility na podporu oživení a odolnosti a silnějším zapojením místních a regionálních orgánů do správy nástrojů, zejména při přípravě vnitrostátních investičních plánů na podporu obnovy. Při provádění facility na podporu oživení a odolnosti prostřednictvím centralizovaných programů hrozí riziko chybějící legitimity a účinnosti, protože jsou přijímány bez jakýchkoli požadavků na partnerství, a mohlo by se tedy stát, že nezohlední skutečné potřeby obnovy z územního hlediska;

Urychlení oživení a bezproblémová transformace

35.

vítá, že Rada vyzvala Komisi, aby před říjnovým zasedáním Evropské rady předložila návrhy, jak urychlit a usnadnit postupy v členských státech v zájmu rychlého zavedení podpory pro oživení. Je důležité vytvořit dobré podmínky pro rychlé provádění investičních projektů, zejména v oblasti infrastruktury;

36.

souhlasí s opatřeními, která umožní rychlé proplácení a zjednodušený přístup k dodatečným zdrojům, a to zejména s mezním datem pro způsobilost a navrhovaným časovým rámcem dvou let, 2021 a 2022, pro vynaložení 70 % grantů. Zdůrazňuje však, že je důležité zachovat možnost, aby členské státy využily dodatečné zdroje také v letech 2023 a 2024, po termínu stanoveném Evropskou komisí na rok 2022;

37.

naléhavě vyzývá členské státy, aby se řídily návrhem Komise využít stávajících řídících struktur v zájmu urychlení provádění a zajištění zapojení místních a regionálních orgánů podle zásady partnerství;

38.

naléhavě vybízí Radu, aby co nejdříve přijala rozhodnutí o konečném přídělu iniciativy REACT-EU v zájmu podpory rychlého provádění klíčových investic pro města a regiony. I kdyby bylo rozhodnutí přijato dne 19. října, bude to pro regiony již příliš pozdě na to, aby připravily programy;

Obecná doporučení pro politiku soudržnosti v programovém období 2021–20207

39.

doporučuje, aby místní a regionální orgány jasně definovaly střednědobé a dlouhodobé strategie rozvoje založené na předpovězených trendech a výzvách i na specifických rysech svých území;

40.

zdůrazňuje, že strategie regionálního rozvoje a strategie pro inteligentní specializaci jsou důležitým nástrojem, který v souladu s konkrétním místním přístupem k hospodářskému, sociálnímu a územnímu rozvoji zajistí synergie a vzájemné doplňování mezi jednotlivými odvětvovými nástroji a zapojí zúčastněné strany;

41.

připomíná význam spolupráce všech úrovní správy (EU, vnitrostátní, regionální a místní) a také význam toho, aby nižším než celostátním úrovním byl poskytován dostatek příležitostí a finančních prostředků, aby mohly přijmout odpovědnost za svůj rozvojový potenciál;

42.

žádá Komisi, aby zajistila, že při návratu do „normálu“ bude dodržován klíčový právní rámec a zásady politiky soudržnosti s prvky, jako jsou tematické zaměření, předběžné podmínky, víceúrovňová správa, partnerství, solidarita, právní stát a místní rozměr. Tyto zásady se ukázaly jako vhodné pro rychlé a flexibilní řešení problémů tak, aby žádné město ani region nezůstaly opomenuty;

43.

pevně podporuje Evropský parlament, který důrazně prosazuje mechanismus EU na ochranu demokracie, právního státu a základních práv. Vyzývá k tomu, aby tento mechanismus v každém členském státě, regionu a obci prosazoval všechny základní hodnoty EU, včetně respektování lidské důstojnosti a lidských práv, svobody a rovnosti, a aby zaručoval, že se veškeré sankce budou vztahovat na příslušnou úroveň správy;

44.

doporučuje rozšířit strategie pro inteligentní specializaci nad rámec výzkumu a vývoje s širším zaměřením na hospodářské, sociální a environmentální cíle a větší pozorností věnovanou budoucí odolnosti. Cíl politiky č. 1 (inteligentnější Evropa) poskytuje základ pro investice do inovací, které jdou nad rámec hospodářské transformace a slouží širším ekonomickým, sociálním a environmentálním cílům (např. Zelená dohoda);

45.

považuje proto snižování minimálních výdajů na inovativní a inteligentní průmyslovou transformaci v rámci cíle politiky č. 1 EFRR za politováníhodné. Chybějící tematické zaměření cíle politiky č. 1 pro nejrozvinutější regiony je v této souvislosti znepokojující, protože inovace v těchto regionech mohou být hnací silou evropského hospodářství;

46.

podporuje, aby se pokračovalo ve zhodnocování v operačních programech EFRR na období 2021–2027 v rámci cíle politiky č. 1. Je i nadále nutné investovat do fází mezi aplikovaným výzkumem a uvedením inovací na trh, a to financováním v podobě kapitálu i v podobě grantů. Soustředit bychom se měli na tvorbu nových hodnotových řetězců;

47.

vyjadřuje politování nad rozhodnutím Rady zrušit jak technický přezkum přídělu prostředků v rámci politiky soudržnosti v polovině období v roce 2024, tak možné přidání dalších 10 miliard EUR do finančního krytí politiky soudržnosti, aniž by kterýkoliv členský stát přišel o část svého přídělu. Je to politováníhodné proto, že tento přezkum má zhodnotit dopad krize. Ve značné části regionů pravděpodobně dojde k prudkému poklesu HDP na obyvatele, a mohly by tak mít podle přezkumu v polovině období nárok na vyšší příspěvky;

48.

žádá EU, aby nečinila žádná další opatření, jak navrhuje Rada, k zajištění shromažďování a srovnatelnosti informací o konečných příjemcích finančních prostředků EU pro účely kontroly a auditu. Koneční příjemci by neměli být zatěžováni dalšími audity;

Přidaná hodnota územní spolupráce, regionálních ekosystémů, inteligentní specializace a inovativních meziregionálních investic pro podporu hospodářského oživení

49.

připomíná význam evropské územní spolupráce spočívající v pomoci při nápravě škodlivých důsledků krize a urychlení hospodářského oživení a vyzývá k tomu, aby byly vyčleněny finanční prostředky na projekty přeshraniční spolupráce;

50.

vyjadřuje proto politování nad tím, že finanční prostředky přidělené pro cíl Evropské územní spolupráce (EÚS) byly sníženy oproti návrhu Komise z května roku 2018, natož oproti úrovním z období 2014–2020. Rozpočet navrhovaný pro EÚS je proto zjevně nepřiměřený vzhledem k rostoucím a vícečetným výzvám, jimž přeshraniční oblasti čelí v souvislosti s krizí způsobenou onemocněním COVID-19. Obdobně je politováníhodné, že dohoda Rady počítá se snížením rozpočtu pro meziregionální inovační investice (známé také jako „složka 5“) o polovinu;

51.

vyzývá Komisi k další podpoře regionálních ekosystémů a klastrů v rámci meziregionálních inovačních investic. Kombinace technologických, průmyslových a sociálních infrastruktur z různých regionů v závislosti na jejich silných stránkách a schopnostech napomáhá vytvářet kritické množství a úspory z rozsahu, a má proto potenciál zvýšit účinnost výzkumných a inovačních systémů;

52.

žádá Komisi, aby zvážila začlenění regionálních strategií pro inteligentní specializaci, které přispívají k ekologické, digitální a odolné Evropě, coby podmínky umožňující účinné (vnitrostátní) investiční plány na podporu oživení;

53.

navrhuje zahájit trvalý politický dialog mezi všemi úrovněmi správy na téma synergií různých opatření týkajících se COVID-19 s nástroji politiky soudržnosti jako součást programu tří předsednictví – německého, portugalského a slovinského.

Stanovisko Evropského výboru regionů Strategie pro malé a střední podniky

(2020/C 440/11)

Zpravodaj: Eddy VAN HIJUM (NL/ELS), člen výkonné rady provincie Overijssel Odkazy: Výroční zpráva o evropských malých a středních podnicích. Výzkum, vývoj a inovace v malých a středních podnicích Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie pro udržitelnou a digitální Evropu zaměřená na malé a střední podniky COM(2020) 103 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

1.

uznává význam malých a středních podniků v hospodářství EU, protože tvoří 99,8 % všech společností v nefinančním podnikatelském sektoru, dvě třetiny celkové zaměstnanosti a 56,4 % celkové přidané hodnoty vytvořené nefinančním podnikatelským sektorem (1);

2.

chápe, že přechod k udržitelnému a digitálnímu hospodářství by se nemohl uskutečnit bez odhodlání podnikatelů a rodinných příslušníků provozujících rodinné podniky, kteří vlastní a řídí 25 milionů malých a středních podniků v Evropě. Zdůrazňuje, že je třeba malým a středním podnikům pomoci, aby se chopily nových příležitostí a dokázaly rozhodně zareagovat na měnící se podnikatelské prostředí, a vytvářet tak udržitelný růst a zaměstnanost a posilovat dlouhodobou konkurenceschopnost Evropy během tohoto přechodu;

3.

podporuje EU v prosazování rovných podmínek pro malé a střední podniky snížením regulačního zatížení, zlepšením přístupu na jednotný trh a zvýšením dostupnosti finančních služeb;

4.

zdůrazňuje, že přirozeným prostředím pro malé a střední podniky jsou obec a region, které fungují jako ekosystém, v němž se tyto podniky zapojují do sítí, které je propojují s jejich podpůrnou infrastrukturou, včetně trhů práce, vzdělávacích a výzkumných ústavů, kupujících a dodavatelů, finančních a obchodních služeb, obchodních a průmyslových komor či místních a regionálních orgánů;

5.

s radostí proto vítá sdělení Komise ze dne 10. března 2020 nazvané Strategie pro udržitelnou a digitální Evropu zaměřená na malé a střední podniky a sdílí v něm uvedené cíle spočívající ve snížení administrativní a regulační zátěže malých a středních podniků, zlepšení jejich přístupu k financování, jakož i závazek Komise, že bude malé a střední podniky povzbuzovat, aby se zapojily do přechodu k udržitelnosti a digitalizaci;

6.

uvědomuje si, že od předložení strategie pro malé a střední podniky se svět výrazně změnil. Očekává se, že hospodářské důsledky pandemie COVID-19 budou mít značný dopad na všechny regiony i malé a střední podniky v Evropě. Tato krize by však měla být vnímána také jako historická příležitost, jak sladit hospodářské oživení se zásadami Zelené dohody pro Evropu, udržitelnosti a digitalizace, které musejí být nedílnou součástí strategie pro malé a střední podniky. Musí být předložen plán oživení pro malé a střední podniky vypracovaný pod vedením místních a regionálních orgánů, který by reagoval na rozmanité potřeby malých a středních podniků a na různé hospodářské a institucionální podmínky v Evropě. Opatření EU zaměřená na oživení budou nejúčinnější, pokud budou synchronizována s regionálními a celostátními iniciativami a budou v souladu s místními ekosystémy. Proto je zásadní koordinace a výměna osvědčených postupů;

Zohlednění všech malých a středních podniků

7.

je proto přesvědčen, že strategie pro malé a střední podniky, ačkoli obsahuje řadu příslušných priorit a opatření, postrádá vizi, jak plně zohlednit rozmanité potřeby malých a středních podniků. Tato vize by měla klást silný důraz na zajištění rovných podmínek pro malé a střední podniky na dokončeném a prohloubeném jednotném trhu a měla by podporovat integraci a doplňkovost mezi opatřeními na všech úrovních veřejné správy, včetně silného regionálního rozměru s cílem zajistit místní přístup přizpůsobený na míru potřebám místních malých a středních podniků;

8.

sdílí názor Komise na rozmanitost malých a středních podniků, je však přesvědčen, že tato rozmanitost se do navrhovaných opatření nepromítá v dostatečné míře. Strategie Komise se zaměřuje především na nově zakládané podniky, rozvíjející se podniky a technicky vyspělé malé a střední podniky. Třebaže mají tyto skupiny zásadní význam pro růst a inovace, neznamená to, že tradiční a rodinné podniky jsou jen pasivními následovateli;

9.

vyjadřuje politování nad tím, že když Komise hovoří o zavedených a místně vázaných malých a středních podnicích, označuje „tradiční podniky“ za „dospělé“ členy komunity malých a středních podniků. Tyto zavedené podniky budou v současné krizi stabilizačním prvkem místních ekonomik a komunit a budou vytvářet dlouhodobě udržitelný růst;

10.

je si vědom silných vazeb mezi malými a středními podniky a jejich hostitelskými regiony, zejména pokud jde o zmíněné „dospělé“ podniky, které jsou místně vázané a usilují o dlouhodobé přežití. Jedná se často, nikoli však výhradně, o podniky v rodinném vlastnictví, které jsou více nakloněny přebírání sociální odpovědnosti, protože jejich sociální kapitál je vázán na jejich místní reputaci. Jejich vlastníci, vedoucí pracovníci a zaměstnanci se mohou stát ambasadory přechodu k udržitelnosti a podílet se na strukturální spolupráci s regionálními a místními orgány;

11.

naléhavě žádá Komisi, aby vypracovala politiky zaměřené na potřeby rodinných podniků v Evropě, včetně nástupnictví a transgeneračního podnikání. Přestože rodinné podniky plní v našem hospodářství důležitou úlohu, tvůrci politik jim věnují jen malou pozornost. Tato oblast zůstává navzdory nedávným prohlášením předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen i dřívějším iniciativám nadále přehlížena;

12.

zdůrazňuje, že rodinné podniky jsou nejběžnějším druhem firem a tvoří přibližně 70 % všech podniků v Evropě (2). Vlastnická struktura do značné míry určuje, jak a kým je určitý malý či střední podnik řízen, jakož i obchodní a investiční strategii firmy. Toto vlastnické hledisko však mnohdy ve stávajících politikách v oblasti malých a středních podniků chybí;

13.

vyzývá Komisi, aby i nadále a v ještě vyšší míře podporovala statistické průzkumy v rámci Programu pro konkurenceschopnost podniků a malé a střední podniky (COSME). Umožnila by tak výzkumným pracovníkům a statistickým agenturám plně postihnout rozmanité vlastnické struktury evropských malých a středních podniků a analyzovat důležité mezinárodní a meziregionální rozdíly. V tomto ohledu považuje za nezbytné zajistit, aby shromažďování údajů zohledňovalo genderovou problematiku;

14.

zdůrazňuje, že rodinné podniky se nepřiměřeně koncentrují v regionech, jejichž hrubý domácí produkt se blíží evropskému průměru, a že tyto regiony čelí hrozbě „pasti středního příjmu“ (3). Podle sedmé zprávy o soudržnosti byl růst v těchto regionech se středními příjmy pomalejší ve srovnání s regiony s nejlepšími výsledky a regiony, které byly ve výchozí pozici znevýhodněné;

15.

zdůrazňuje, že politiky v oblasti malých a středních podniků by měly klást větší důraz na zapojení zavedených malých a středních podniků a řešení jejich potřeb, včetně přizpůsobení se novým technologiím, převodů podniků, internacionalizace, přístupu k financování a profesionalizace řízení a podávání zpráv. Stávající jednotná kontaktní místa, která představují pevně zavedenou součást regionálních ekosystémů, by měla sloužit jako přístupové body pro poskytování místně přístupných služeb pro malé a střední podniky, včetně poradenství ohledně široké škály programů, opatření a nástrojů financování vzniklých na unijní, vnitrostátní či regionální úrovni;

16.

investuje do silných regionálních ekosystémů, které mají být – mj. díky meziregionálním investicím do inovací – pevně propojeny na evropské úrovni prostřednictvím mezinárodní výměny znalostí mezi malými a středními podniky a mezi regionálními samosprávami. Vítá strategie a iniciativy inteligentní specializace, jako je platforma S3, iniciativa Vanguard a různé projekty spolupráce mezi evropskými podnikatelsky zaměřenými regiony (EER), které prokázaly svou hodnotu a zaslouží si pokračující podporu, včetně vytvoření zvláštního rámce pro financování jejich rozvoje;

Budování kapacit pro digitalizaci a udržitelnost

17.

bere na vědomí plán Komise na posílení Evropského znalostního střediska pro účinné využívání zdrojů a plán jmenovat specializované poradce pro udržitelnost v rámci sítě Enterprise Europe Network (EEN);

18.

je znepokojen tím, že tyto evropské iniciativy nejsou zakotveny v regionální infrastruktuře pro malé a střední podniky. Pozitivní výjimku v tomto ohledu představuje podpora Komise husté síti až 240 center pro digitální inovace;

19.

zdůrazňuje, že malé a střední podniky působící v odvětví IKT mohou fungovat jako hybná síla digitálního rozvoje v regionálním prostředí tím, že budou napomáhat rostoucí skupině digitálně závislých malých a středních podniků. Příkladem takové iniciativy je platforma digitalHUB v Cáchách (4). Vyzývá k podpoře vytváření více aliancí malých a středních podniků pro umělou inteligenci ve strategických hodnotových řetězcích;

20.

naléhavě vyzývá malé a střední podniky, aby v zájmu snížení nákladů a vybudování konkurenceschopného a udržitelného hospodářství fungovaly s vyšší energetickou účinností, snížily svou spotřebu energie, zvýšily výrobu a využívání energie z obnovitelných zdrojů a uplatňovaly oběhové výrobní procesy. Malé a střední podniky a mikropodniky by však neměly nést nepřiměřený podíl nákladů spojených s přechodem k udržitelnosti a ani by neměly být vystaveny nekalé soutěži ze strany třetích zemí s nižší úrovní ochrany životního prostředí. V tomto ohledu se domnívá, že by měl být stanoven mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, aby se zajistilo, že ze strany třetích zemí nebude docházet k nekalé soutěži;

21.

zdůrazňuje, že agenda v oblasti lidského kapitálu pro malé a střední podniky, včetně programů pro zelené a digitální dovednosti, by se neměla vztahovat pouze na pracovníky, ale také na podnikatele, vlastníky a vedoucí pracovníky. Vyzývá Komisi, aby tyto otázky náležitě zohlednila ve své revidované agendě dovedností pro Evropu. Tito podnikatelé, vlastníci a vedoucí pracovníci nejen rozhodují o strategických prioritách, ale také utvářejí podobu vzdělávacího prostředí ve svých podnicích;

22.

navrhuje, aby školení probíhala způsobem vzájemného učení, přičemž zprostředkovatelskou úlohu by měla plnit regionální infrastruktura trojité šroubovice. Je velmi důležité, aby podnikatelé, vlastníci, vedoucí pracovníci a zaměstnanci malých a středních podniků měli přístup k programům celoživotního učení na univerzitách, odborných školách, dalších institucích odborné přípravy a v terénních laboratořích. Ucelená agenda v oblasti lidského kapitálu pro malé a střední podniky, jež bude zahrnovat i genderové aspekty, může posílit jak vysoce inovativní regiony, tak regiony, které čelí odlivu mozků;

Snížení regulační a administrativní zátěže a zlepšení přístupu na trh

23.

vyzývá Komisi, aby během posuzování dopadů navrhovaných nařízení zlepšila ověřování dopadu na malé a střední podniky v souladu se zásadou „zelenou malým a středním podnikům“. Důkladné ověření dopadu na malé a střední podniky zahrnuje diferencovanou analýzu nákladů a přínosů u malých a středních podniků a velkých společností, jakož i mezi různými velikostmi a třídami malých a středních podniků, dostatek příležitostí pro konzultace se zúčastněnými stranami, vyčíslení dopadu a důkladný dohled ze strany Výboru pro kontrolu regulace;

24.

vítá iniciativu Komise zaměřenou na vytvoření standardu EU pro startupové národy, jejímž cílem je učinit z Evropy nejatraktivnější světadíl pro začínající a rychle se rozvíjející podniky. Zároveň zdůrazňuje, že je třeba do této iniciativy zapojit všechny úrovně správy;

25.

naléhavě žádá Komisi, aby k malým a středním podnikům zaujala vstřícnější postoj a zajistila, aby regulační opatření fungovala jako pobídka pro inovace a nebránila činnosti malých a středních podniků, jak tomu často je u přeshraničních činností. To povede k větší odolnosti a konkurenceschopnosti namísto dodatečné zátěže a nákladů na dodržování předpisů souvisejících s mezinárodním obchodem. S cílem povzbudit malé a střední podniky, aby začaly využívat výhod spravedlivých dohod o volném obchodu, avšak při vědomí rizika nekalé soutěže ze strany vývozu z třetích zemí s nižšími požadavky v oblasti ochrany životního prostředí, je třeba odstraňovat překážky inovativním a nákladově efektivním způsobem, například prostřednictvím internetových interaktivních nástrojů, jako je kalkulátor pravidel původu pro malé a střední podniky, nebo mechanismů pro zjišťování emisí z produktů (jako je uhlíkové vyrovnání na hranicích nebo definice „pasů“);

26.

je potěšen pokračujícími kontrolami účelnosti právních předpisů prostřednictvím platformy Fit pro budoucnost. Je však třeba, aby byla posílena úloha Výboru regionů a malých a středních podniků ve srovnání s jeho předchůdcem, platformou REFIT. Řada předpisů, které se dotýkají malých a středních podniků, je prováděna na nižší než celostátní úrovni správy, přičemž hustota regulačních předpisů, gold-plating či problémy s proporcionalitou a subsidiaritou se výrazněji projevují na spodním stupni pyramidy. V této souvislosti zdůrazňuje, že se Komise zaměří rovněž na odstraňování administrativních překážek, pokud jde o přeshraniční spolupráci. Tím by měla být zajištěna možnost snadné výměny pracovníků mezi příhraničními regiony, a to i na krátkou dobu;

27.

vyzývá Komisi, aby během posuzování dopadů a přezkumu právních předpisů EU aktivně konzultovala malé a střední podniky a zájmové skupiny, které zastupují širokou škálu obchodních modelů, včetně podniků sociální ekonomiky; Pozitivní regulační prostředí pro sociální podnikání zlepší míru přežití začínajících podniků se sociálním dopadem, podpoří sociální inovace a posílí sociální odpovědnost podniků, což nás přiblíží k realizaci Zelené dohody pro Evropu a cílů udržitelného rozvoje;

28.

je přesvědčen, že odstraňování překážek pro malé a střední podniky v souvislosti s certifikačním rámcem aktu EU o kybernetické bezpečnosti, včetně norem a technických specifikací, je nezbytnou podmínkou pro účast malých a středních podniků na jednotném digitálním trhu a pro inovativní, udržitelnou a inkluzivní digitální Evropu, která se opírá o sdílení dat a digitální důvěru;

29.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila provádění opatření ke zlepšení přístupnosti zadávání veřejných zakázek pro malé a střední podniky, jež byla navržena ve směrnicích o zadávání veřejných zakázek z roku 2014, včetně zásady „rozdělit nebo vysvětlit“, požadavků týkajících se sníženého obratu a zavádění elektronických řešení, jako jsou např. jednotné evropské osvědčení pro veřejné zakázky a e-Certis. Vyzývá Komisi, aby vypracovala plán realizace zásady „pouze jednou“ v procesu zadávání veřejných zakázek, čímž by se snížila administrativní zátěž a zvýšila transparentnost;

30.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány aktivně usilují o zlepšení přístupu malých a středních podniků k veřejným zakázkám a současně podporují inovace a řeší společenské výzvy jako první zákazníci. Město Valladolid, držitel evropské ceny za podporu podnikání za rok 2019, vytvořilo příručku pro zadávání veřejných zakázek vstřícných vůči malým a středním podnikům, která může sloužit jako příklad (5);

31.

přeje si investovat do přeshraniční spolupráce ve prospěch malých a středních podniků, včetně integrace trhů práce, přeshraničních vztahů mezi podniky a spolupráce mezi vládami, znalostními institucemi a středisky podpory malých a středních podniků na obou stranách hranice. Zvláštní úlohu by v přeshraniční spolupráci měly hrát místní a regionální orgány, neboť mohou nejlépe posoudit, jaká opatření jsou vhodná k posílení místního hospodářství a mohou rychle identifikovat překážky přeshraniční spolupráce. Tato strategie by jim měla poskytnout politickou podporu, aby zde mohly rychle a snadno jednat;

32.

usiluje rovněž o to, aby se investovalo do meziregionální spolupráce ve prospěch malých a středních podniků a do spolupráce mezi vládami, znalostními institucemi a středisky podpory malých a středních podniků v ostrovních a nejvzdálenějších regionech;

33.

očekává, že v nadcházejících letech se z důvodu stárnutí evropské populace stanou naléhavou výzvou převody podniků. Jmenovitě ve střední a východní Evropě řada zakladatelů založila své firmy po roce 1989 a nyní je připravena předat vedení druhé generaci;

34.

je si vědom rizik spojených s obchodním nástupnictvím, a proto vítá opatření navržená Komisí týkající se usnadnění převodu podniků prostřednictvím vytvoření rámce na podporu převodů podniků v EU;

Přístup k financování

35.

upozorňuje na skutečnost, že více než 60 % malých a středních podniků nedostává zaplaceno včas, což je jednou z hlavních příčin jejich úpadků. Vyzývá proto k řádnému provádění směrnice o opožděných platbách a vítá navrhovaný monitorovací a donucovací nástroj. Zdůrazňuje, že malé a střední podniky by neměly být zatěžovány břemenem opožděných plateb ze strany velkých společností a orgánů veřejné správy;

36.

chce zdůraznit, že agentury pro regionální rozvoj mohou přispívat do regionálního finančního systému, a to nejen svou účastí na vysoce rizikových projektech, ale také zajištěním kontinuity zavedených firem, včetně jejich příspěvku k lidskému kapitálu regionu. Skupina Evropské investiční banky by měla uznat kladný společenský vliv těchto zavedených firem a podpořit jejich kontinuitu prostřednictvím zvláštních nástrojů kapitálového financování;

37.

vítá začlenění fondů a zjednodušení postupů v rámci programu InvestEU. Naléhavě však žádá, aby se dostupnost financování pro malé a střední podniky neomezovala jen na zvláštní prostor pro malé a střední podniky, ale aby představovala jednu z hlavních priorit i v dalších třech prostorech;

38.

vyjadřuje obavy nad výší zadluženosti malých a středních podniků v Evropě, zejména malých a středních podniků působících na izolovaných a malých trzích, např. v ostrovních a nejvzdálenějších regionech. Na všech úrovních veřejné správy by měly být posíleny politiky zaměřené na zlepšení přístupu malých a středních podniků ke kapitálovému financování, čímž by se snížila neudržitelná míra dluhového financování; Obavy jsou ještě vyšší u mikropodniků, které nemají podmínky pro přístup k financování z finančního systému;

Správa a řízení

39.

zdůrazňuje, že za regionální strategie pro malé a střední podniky odpovídají v souladu se zásadou subsidiarity místní a regionální orgány;

40.

bere na vědomí silnější mandát sítě zmocněnců pro malé a střední podniky k řízení politik EU v oblasti malých a středních podniků. Vyzývá vnitrostátní zmocněnce, aby posílili svou spolupráci s regionálními orgány a dalšími místními subjekty. Navrhuje, aby byly každoročně pořádány výměny mezi zmocněncem EU pro MSP a členy VR s cílem posoudit provádění strategie pro malé a střední podniky na regionální a místní úrovni;

41.

zdůrazňuje, že celoevropská, přeshraniční a meziregionální spolupráce, výměna znalostí a učení jsou důležitými prvky koordinovaného evropského přístupu k provádění politiky EU, který by měl být rozvíjen, usnadňován a podporován prostřednictvím programů EU;

42.

vyzývá Komisi, aby zlepšila horizontální koordinaci strategie pro malé a střední podniky, a tím posílila dopad této strategie na přidělování evropských strukturálních a investičních fondů v období 2021–2027;

43.

žádá Komisi, aby zajistila, že finanční prostředky EU bude využívat větší počet malých a středních podniků, protože finanční krytí jednotlivých programů pro malé a střední podniky, jako je COSME (2,3 miliardy EUR v období 2014–2020), je ve srovnání s evropskými strukturálními a investičními fondy (460 miliard EUR) skromné. V programech přímého a sdíleného řízení, jako je Evropský fond pro regionální rozvoj, regiony s úspěchem zajišťují, aby byl rozpočet uzpůsoben účelu malých a středních podniků. Naléhavě žádá Komisi, aby v rámci svých zvláštních programů, jako je např. Horizont Evropa, vypracovala konkrétní programové položky a iniciativy pro malé a střední podniky a aby usnadnila přístup malých a středních podniků k takovýmto stávajícím programům;

44.

zdůrazňuje zásadní význam ESI fondů při financování přechodu k udržitelnosti a připomíná, že Výbor regionů žádal, aby bylo 30 % veškerého financování ze strukturálních fondů – namísto dosud plánovaných 25 % – určeno na priority Zelené dohody;

Cesta k oživení malých a středních podniků po pandemii COVID-19

45.

zdůrazňuje, že v důsledku opatření k omezení fyzického kontaktu v reakci na pandemii COVID-19 je přechod malých a středních podniků na digitalizaci za rovných podmínek ještě naléhavější a zásadnější jak pro jejich přežití, tak pro celkovou strategickou konkurenceschopnost Evropy;

46.

vyzdvihuje schopnost Evropské komise reagovat během pandemie vytvářením programů na podporu malých a středních podniků a zachování zaměstnanosti, jako je SURE. Malé a střední podniky v zemědělsko-potravinářském odvětví, v odvětví služeb nebo cestovního ruchu, které patří mezi podniky, jež byly během pandemie postiženy nejvíce, potřebují pružné mechanismy, jež jim umožní přežít, až krize skončí, neboť s jejich přežitím je úzce spjata úroveň zaměstnanosti v Evropě;

47.

je si vědom příležitostí k významnému pokroku v přechodu k udržitelnosti, které nabízí restrukturalizace, přičemž bere v úvahu i velikost podniků a odvětví zasažených krizí. Tento pokrok musí být podpořen investičními pobídkami k tomu, aby malé a střední podniky využily příležitostí ekologických technologií a modelů oběhového hospodářství;

48.

naléhavě žádá Komisi, aby sledovala, zda dopad mimořádných podpůrných opatření neoslabí její ambice v oblasti vytváření rovných podmínek pro malé a střední podniky. Dále vyzývá Komisi, aby přezkoumala dopad krize COVID-19 na již zvýšenou úroveň geopolitické nestability. Narušení obchodních toků a dodavatelských řetězců může vést k relokalizaci hospodářské činnosti, zejména v případě systémově důležitých infrastruktur, jako je oblast zdravotnických prostředků, a pro malé a střední podniky i regiony může představovat příležitosti i výzvy. Malé a střední podniky, které čelí problémům s likviditou, mohou mít sklon přijímat nabídky od strategických kupců, a vystavovat se tak riziku nechtěných zahraničních zásahů do ekonomiky;

49.

očekává, že pokud budou v této oblasti poškozovány zájmy malých a středních podniků a evropského hospodářství, bude Komise jednat obezřetně, jako například když dočasně změnila pravidla státní podpory. Místní a regionální orgány zůstanou ostražité a budou i nadále sdílet informace mezi sebou navzájem i s orgány vyšší úrovně správy, aby tak umožnily vzájemné učení týkající se přiměřené reakce na tuto bezprecedentní situaci;

50.

zdůrazňuje, že Komise musí být vnímavá k zájmům malých a středních podniků, které v současné době nemají silné vazby na finanční systém, protože jsou z velké části samofinancovány. Některé z těchto firem se potýkají s náhlými problémy s likviditou a poprvé za dobu své činnosti naléhavě potřebují vratné a/nebo nevratné úvěry. Týká se to především mikropodniků, ale může to postihnout i větší rodinné podniky;

51.

vyzývá Komisi, aby v zájmu nastartování hospodářského oživení regionálním orgánům umožnila přístup k evropskému financování v rámci balíčku pro oživení. Místní a regionální orgány mohou nejlépe posoudit potřeby malých a středních podniků, které se budou přizpůsobovat hospodářské situaci po skončení pandemie;

52.

zdůrazňuje, že cíl zvýšení finanční stability a odolnosti podniků by měl zůstat jednou z nejvyšších priorit tvůrců politik na všech úrovních. Varuje před nadměrnou závislostí navrhovaných opatření na podporu malých a středních podniků na dluhových nástrojích.

---

(1)  Viz Výroční zpráva o evropských malých a středních podnicích (2019).

(2)  Statistický průzkum podpořený programem COSME ukázal podíl rodinných podniků v nefinančním podnikání v Dánsku (60 %), ve Finsku (70 %), v Nizozemsku (71 %) a v Polsku (92 %).

(3)  Podle statistik z Nizozemska se regiony s vyšší koncentrací rodinných podniků blíží evropskému průměru HDP (Eurostat, 2017, CBS, 2017).

(4)  https://aachen.digital/.

(5)  https://blogs.ec.europa.eu/promotingenterprise/files/2020/02/2020_PublicPROCUREMENTfosSME-GUIDANCEforCAuthorities.pdf.