Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

(2020/C 255/01)

Poslední publikace

Úř. věst. C 247, 27.7.2020

Dřívější publikace

Úř. věst. C 240, 20.7.2020

Úř. věst. C 230, 13.7.2020

Úř. věst. C 222, 6.7.2020

Úř. věst. C 215, 29.6.2020

Úř. věst. C 209, 22.6.2020

Úř. věst. C 201, 15.6.2020

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 28. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Wojewódzkiego Sądu Administracyjnego w Kielcach – Polsko) – Syndyk Masy Upadłości ECO-WIND Construction S.A. w upadłości dříve ECO-WIND Construction S.A v. Samorządowe Kolegium Odwoławcze w Kielcach

(Věc C-727/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice (EU) 2015/1535 - Technické normy a předpisy - Větrné generátory - Směrnice 2006/123/ES - Pojem ‚služba‘ - Životní prostředí - Směrnice 2009/28/ES - Podpora využívání energie vyráběné z obnovitelných zdrojů - Celkové závazné národní cíle - Vnitrostátní pravidlo pro postupy schvalování, které se vztahuje na zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie - Proporcionalita - Právní úprava členského státu, která stanoví omezení ohledně umístění větrných elektráren“)

(2020/C 255/02)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Wojewódzki Sąd Administracyjny w Kielcach

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Syndyk Masy Upadłości ECO-WIND Construction S.A. w upadłości dříve ECO-WIND Construction S.A.

Žalovaný: Samorządowe Kolegium Odwoławcze w Kielcach

Výrok

1)

Článek 1 odst. 1 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že požadavek, podle kterého je umístění větrné elektrárny podmíněno dodržením minimální vzdálenosti mezi touto větrnou elektrárnou a obytnými budovami, nepředstavuje technický předpis, který musí být sdělen podle článku 5 této směrnice, pokud tento požadavek nevede k čistě okrajovému použití větrných generátorů, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

2)

Článek 15 odst. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu musí být vykládán v tom smyslu, že se na právní úpravu, která podmiňuje umístěním větrné elektrárny dodržením minimální vzdálenosti mezi touto větrnou elektrárnou a obytnými budovami, nevztahují pravidla, která podřizují přístup k činnosti poskytování služeb nebo její výkon územnímu omezení, zejména ve formě omezení stanovených v závislosti na minimální vzdálenosti mezi poskytovateli, které musí členské státy oznámit Evropské komisi v souladu s čl. 15 odst. 7 této směrnice.

3)

Článek 3 odst. 1 první pododstavec a čl. 13 odst. 1 první pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513 ze dne 9. září 2015 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právní úpravě, která podmiňuje umístění větrné elektrárny dodržením minimální vzdálenosti mezi touto větrnou elektrárnou a obytnými budovami, pokud je tato právní úprava nezbytná a přiměřená vzhledem k celkovému závaznému národnímu cíli dotyčného členského státu, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

---

(1)  Úř. věst. C 134, 16.4.2018.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 28. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesverwaltungsgericht – Německo) – IL a další v. Land Nordrhein-Westfalen

(Věc C-535/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Životní prostředí - Aarhuská úmluva - Směrnice 2011/92/EU - Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí - Účast veřejnosti na rozhodování - Vady související s řízením o povolení záměru - Přístup k právní ochraně - Omezení upravená ve vnitrostátním právu - Směrnice 2000/60/ES - Činnost Evropské unie v oblasti vodní politiky - Zhoršení stavu útvaru podzemních vod - Způsoby vyhodnocení - Právo jednotlivců na přijetí opatření za účelem zabránění znečištění - Aktivní legitimace k podání žaloby u vnitrostátních soudů“)

(2020/C 255/03)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobci: IL, JK, KJ, LI, NG, MH, OF, PE, dědicové QD, jimiž jsou RC a SB, TA, UZ, VY, WX

Žalovaná: Land Nordrhein-Westfalen

Výrok

1)

Článek 11 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje členským státům stanovit, že pokud procesní vada, kterou je stiženo rozhodnutí o povolení záměru, nemá dopad na změnu jeho obsahu, je návrh na zrušení tohoto rozhodnutí přípustný pouze tehdy, pokud dotčená nesrovnalost zbavila žalobce práva účasti na rozhodování ve věcech životního prostředí zaručeného článkem 6 této směrnice.

2)

Článek 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby příslušný orgán mohl provést kontrolu dodržení povinností, které tento článek stanoví, mezi něž patří povinnost zamezit zhoršení stavu útvarů jak povrchových, tak podzemních vod dotčených záměrem až poté, co byl povolen. Článek 6 směrnice 2011/92 musí být vykládán v tom smyslu, že informace, které musí být zpřístupněny veřejnosti v průběhu řízení o povolení záměru, musí obsahovat údaje nezbytné pro posouzení jeho vlivů na vodu z hlediska kritérií a povinností stanovených zejména v čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/60.

3)

Článek 4 odst. 1 písm. b) bod i) směrnice 2000/60 musí být vykládán v tom smyslu, že za zhoršení chemického stavu útvaru podzemních vod z důvodu záměru je třeba považovat jednak překročení alespoň jedné z norem jakosti nebo prahových hodnot ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/118/ES ze dne 12. prosince 2006 o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu a jednak předvídatelné zvýšení koncentrace znečišťující látky, když již byla překročena prahová hodnota stanovená pro tuto znečišťující látku. Hodnoty naměřené na každém monitorovacím místě musí být zohledněny individuálně.

4)

Článek 1 první pododstavec písm. b) a druhý pododstavec první odrážka, jakož i čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 2000/60, ve spojení s články 19 SEU a 288 SFEU, musí být vykládány v tom smyslu, že osoby z řad veřejnosti dotčené záměrem musí mít možnost napadnout u příslušných vnitrostátních soudů porušení povinností zamezit zhoršení vodních útvarů a zajistit zlepšení jejich stavu, pokud se jich toto porušení bezprostředně dotýká.

---

(1)  Úř. věst. C 427, 26.11.2018.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 28. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Stuttgart – Německo) – Interseroh Dienstleistungs GmbH v. SAA Sonderabfallagentur Baden-Württemberg GmbH

(Věc C-654/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Životní prostředí - Přeprava odpadů - Nařízení (ES) č. 1013/2006 - Postup předchozího písemného oznámení a souhlasu - Obecné požadavky na informace - Příloha III A - Směs papíru, lepenky a výrobků z papíru - Položka B3020 přílohy IX Basilejské úmluvy - Znečišťující látky - Znečištění směsi jinými materiály - Využití způsobem šetrným k životnímu prostředí“)

(2020/C 255/04)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Stuttgart

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Interseroh Dienstleistungs GmbH

Žalovaná: SAA Sonderabfallagentur Baden-Württemberg GmbH

Výrok

1.

Článek 3 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů, ve znění nařízení Komise (EU) č. 2015/2002 ze dne 10. listopadu 2015, musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na směs odpadu z papíru, lepenky a výrobků z papíru, v níž každý druh odpadu spadá do jedné z prvních tří odrážek položky B3020 přílohy IX Úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, podepsané v Basileji dne 22. března 1989, schválené jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 93/98/EHS ze dne 1. února 1993, převzaté do přílohy V části 1 seznamu B tohoto nařízení, a která obsahuje až 10 % znečišťujících látek.

2.

Článek 3 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1013/2006, ve znění nařízení č. 2015/2002, musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na takovou směs odpadů, pokud tato směs zaprvé neobsahuje materiály, které spadají pod čtvrtou odrážku položky B3020 přílohy IX uvedené úmluvy, převzaté do přílohy V části 1 seznamu B tohoto nařízení, a zadruhé jsou splněny podmínky uvedené v bodě 1 přílohy IIIA uvedeného nařízení, což musí ověřit předkládající soud.

---

(1)  Úř. věst. C 35, 28.1.2019.

Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 28. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Curtea de Apel Bucureşti – Rumunsko) – World Comm Trading Gfz SRL v. Agenţia Naţională de Administrare Fiscală (ANAF), Direcţia Generală Regională a Finanţelor Publice Ploieşti

(Věc C-684/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daně - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Článek 90 - Články 184 až 186 - Zásada neutrality DPH - Oprava počátečního odpočtu daně - Slevy poskytnuté za dodání zboží uvnitř Společenství a v tuzemsku“)

(2020/C 255/05)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Bucureşti

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: World Comm Trading Gfz SRL

Žalovaní: Agenţia Naţională de Administrare Fiscală (ANAF), Direcţia Generală Regională a Finanţelor Publice Ploieşti

Výrok

1)

Článek 185 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní daňové orgány musí uložit osobě povinné k dani, aby provedla opravu počátečního odpočtu daně z přidané hodnoty, pokud poté, co tato osoba získala slevy za tuzemská dodání zboží, mají tyto orgány za to, že počáteční odpočet daně byl vyšší, než na jaký měla tato osoba povinná k dani nárok.

2)

Článek 185 směrnice o 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že povinnost opravit počáteční odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) platí i pro osobu povinnou k dani usazenou v členském státě, i když dodavatel této osoby povinné k dani ukončil svou činnost v tomto členském státě a z tohoto důvodu již uvedený dodavatel nemůže požadovat vrácení části DPH, kterou odvedl.

---

(1)  Úř. věst. C 44, 4.2.2019.

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 28. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberlandesgericht Düsseldorf – Německo) – Informatikgesellschaft für Software-Entwicklung (ISE) mbH v. Stadt Köln

(Věc C-796/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Veřejné zakázky - Směrnice 2014/24/EU - Článek 2 odst. 1 bod 5 - Článek 12 odst. 4 - Článek 18 odst. 1 - Pojem ‚úplatná smlouva‘ - Smlouva mezi dvěma veřejnými zadavateli sledující společný cíl veřejného zájmu - Poskytnutí softwaru určeného pro koordinaci zásahů hasičů - Absence peněžitého protiplnění - Souvislost se smlouvou o spolupráci, která stanoví vzájemné bezplatné poskytování dalších modulů tohoto softwaru - Zásada rovného zacházení - Zákaz zvýhodňování soukromého podniku ve srovnání s jeho konkurenty“)

(2020/C 255/06)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Informatikgesellschaft für Software-Entwicklung (ISE) mbH

Žalovaný: Stadt Köln

za přítomnosti: Land Berlin

Výrok

1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES musí být vykládána v tom smyslu, že smlouva, která stanoví, že veřejný zadavatel poskytne software bezplatně jinému veřejnému zadavateli, a je spojena se smlouvou o spolupráci, podle které je každá strana této smlouvy povinna bezplatně poskytnout druhé straně budoucí verze tohoto softwaru, který by mohla vyvinout, je „veřejnou zakázkou/smlouvou o veřejné zakázce“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 5 této směrnice, pokud jak ze znění těchto smluv, tak z platné vnitrostátní právní úpravy vyplývá, že uvedený software bude v zásadě podléhat úpravám.

2)

Článek 12 odst. 4 písm. a) směrnice 2014/24 musí být vykládán v tom smyslu, že spolupráce mezi veřejnými zadavateli může být vyjmuta z působnosti pravidel pro zadávání veřejných zakázek stanovených touto směrnicí, pokud se uvedená spolupráce týká vedlejších činností k veřejným službám, které musí být poskytovány, a to i jednotlivě, každým ze spolupracujících, přispívají-li tyto vedlejší činnosti ke skutečnému plnění uvedených veřejných služeb.

3)

Článek 12 odst. 4 směrnice 2014/24 ve spojení s druhým pododstavcem bodu 33 odůvodnění a čl. 18 odst. 1 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že následkem spolupráce mezi veřejnými zadavateli nesmí být v souladu se zásadou rovného zacházení zvýhodnění soukromého podniku oproti jeho konkurentům.

---

(1)  Úř. věst. C 93, 11.3.2019.

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 28. května 2020 – Evropská komise v. Bulharská republika

(Věc C-33/19) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Bezpečnost železnic - Směrnice 2004/49/ES - Článek 21 odst. 1 a 2 - Nepřijetí opatření nezbytných k zajištění organizační nezávislosti inspekčního orgánu, jakož i jeho samostatného přístupu k dostatečným prostředkům“)

(2020/C 255/07)

Jednací jazyk: bulharština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupkyně: C. Vrignon, C. Georgieva-Kecsmar a J. Hottiaux, zmocněnkyně)

Žalovaná: Bulharská republika (zástupkyně: L. Zaharieva a E. Petranova, zmocněnkyně)

Výrok

1)

Bulharská republika tím, že nepřijala opatření nezbytná k zajištění organizační nezávislosti inspekčního orgánu na provozovateli železniční infrastruktury, který je kontrolován ministerstvem dopravy, informačních technologií a komunikací, jakož i nezávislosti tohoto orgánu na tomto provozovateli, pokud jde o přístup k prostředkům nezbytným pro výkon jeho úkolů, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 21 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49 ES ze dne 29. dubna 2004 o bezpečnosti železnic Společenství a o změně směrnice Rady 95/18/ES o vydávání licencí železničním podnikům a směrnice 2001/14/ES o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (směrnice o bezpečnosti železnic).

2)	Bulharské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 122, 1. 4. 2019.

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 28. května 2020 – Asociación de fabricantes de morcilla de Burgos v. Evropská komise

(Věc C-309/19 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Článek 73 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu - Usnesení Tribunálu, v němž je konstatována zjevná nepřípustnost žaloby kvůli chybějícímu vlastnoručnímu podpisu - Žaloba v listinné podobě obsahující vytištěný ověřený elektronický podpis“)

(2020/C 255/08)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Asociación de fabricantes de morcilla de Burgos (zástupci: J. Azcárate Olano a E. Almarza Nantes, abogados)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: F. Castillo de la Torre a I. Naglis, zmocněnci)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Asociación de fabricantes de morcilla de Burgos se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 263, 5.8.2019.

Kasační opravný prostředek podaný dne 25. srpna 2019 CJ proti usnesení Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 27. června 2019 ve věci T-1/19, CJ v. Soudní dvůr Evropské unie

(Věc C-634/19 P)

(2020/C 255/09)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: CJ (zástupce: V. Kolias, dikigoros)

Další účastník řízení: Soudní dvůr Evropské unie

Usnesením ze dne 16. června 2020 Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl, že se kasační opravný prostředek zamítá jako zjevně neopodstatněný a že CJ ponese vlastní náklady řízení.

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Varhoven kasatsionen sad (Bulharsko) a Sofiyski rayonen sad (Bulharsko) dne 6. listopadu 2019 resp. dne 3. prosince 2019 – „Marvik-Pastrogor“ EOOD a „RODES – 08“ EOOD

(Věci C-818/19 a C-878/19)

(2020/C 255/10)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soudy

Varhoven kasatsionen sad, Sofiyski rayonen sad

Účastníci původního řízení

Žalobkyně:„Marvik-Pastrogor“ EOOD, „RODES – 08“ EOOD

Žalovaná: Darzhavata, predstavlyavana ot Ministara na finansite, Narodno sabranie na Republika Bulgaria

Usnesením ze dne 30. dubna 2020 Soudní dvůr (desátý senát) konstatoval, že je zjevně nepříslušný pro zodpovězení předběžných otázek.

Kasační opravný prostředek podaný dne 20. ledna 2020 Rezon OOD proti rozsudku Tribunálu vydanému dne 20. listopadu 2019 ve věci T-101/19, Rezon v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) (imot.bg)

(Věc C-26/20 P)

(2020/C 255/11)

Jednací jazyk: bulharština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Rezon OOD (zástupkyně: M. Yordanova-Harizanova, advokátka)

Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Soudní dvůr (senát rozhodující o přijatelnosti kasačních opravných prostředků) usnesením ze dne 21. dubna 2020 prohlásil tento kasační opravný prostředek za zjevně nepřijatelný.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Berlin (Německo) dne 16. dubna 2020 – ET jako insolvenční správce společnosti Air Berlin PLC & Co. Luftverkehrs KG (AB KG) v. Spolková republika Německo

(Věc C-165/20)

(2020/C 255/12)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Berlin

Účastníci původního řízení

Žalobce: ET jako insolvenční správce společnosti Air Berlin PLC & Co. Luftverkehrs KG (AB KG)

Žalovaná: Spolková republika Německo

Předběžné otázky

1.

Mají být směrnice 2003/87/ES (1) a směrnice 2008/101/ES (2) s přihlédnutím k bodu 20 odůvodnění směrnice 2008/101/ES vykládány v tom smyslu, že brání zrušení bezplatného přidělení povolenek pro leteckou dopravu provozovateli letadel pro období od roku 2018 do roku 2020, pokud došlo k přidělení povolenek pro období od roku 2013 do roku 2020 a tento provozovatel letadel ukončil svou činnost v oblasti letectví v roce 2017 z důvodu úpadku? Má být čl. 3f odst. 1 směrnice 2003/87/ES vykládán v tom smyslu, že zrušení rozhodnutí o přidělení povolenek po ukončení činnosti v oblasti letectví z důvodu úpadku závisí na tom, zda budou v těchto činnostech pokračovat jiní provozovatelé letecké dopravy? Má být čl. 3f odst. 1 směrnice 2003/87/ES vykládán v tom smyslu, že jde o pokračování v činnostech v oblasti letectví tehdy, když byla práva přistávat na takzvaných koordinovaných letištích (sloty) zčásti (v případě krátkých a středně dlouhých letů letecké společnosti v úpadku) prodána třem dalším provozovatelům letecké dopravy?

2.

V případě kladné odpovědi na první otázku: Jsou ustanovení čl. 10 odst. 5, článku 29, čl. 55 odst. 1 písm. a) a čl. 55 odst. 3, jakož i článku 56 nařízení č. 389/2013 (3) platná a slučitelná se směrnicí 2003/87/ES a směrnicí 2008/101/ES v rozsahu, v němž brání vydání přidělených, avšak dosud nevydaných bezplatných povolenek pro leteckou dopravu v případě, že provozovatel letecké dopravy ukončí činnost v oblasti letectví z důvodu úpadku?

3.	V případě záporné odpovědi na první otázku: Mají být směrnice 2003/87/ES a 2008/101/ES vykládány v tom smyslu, že unijní právní předpisy nutně vyžadují, aby rozhodnutí o přidělení bezplatných povolenek pro leteckou dopravu bylo zrušeno?

4.

V případě kladné odpovědi na první otázku a v případě záporné odpovědi na třetí otázku: Mají být čl. 3c odst. 3a), čl. 28a odst. 1 a 2 a čl. 28b odst. 2 směrnice 2003/87/ES ve znění pozměněném směrnicí (EU) 2018/410 (4) vykládány v tom smyslu, že třetí obchodovací období pro provozovatele letadel nekončí na konci roku 2020, nýbrž až v roce 2023?

5.

V případě záporné odpovědi na čtvrtou otázku: Mohou být nároky na vícenásobné přidělení bezplatných povolenek na emise pro provozovatele letadel pro třetí obchodovací období splněny na konci třetího obchodovacího období s povolenkami na emise čtvrtého obchodovacího období, pokud existence takového nároku na přidělení povolenek se soudním rozhodnutím určí až po uplynutí třetího obchodovacího období, nebo ještě nevyčerpané nároky na přidělení povolenek zanikají na konci třetího obchodovacího období?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. 2003, L 275, s. 32).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES ze dne 19. listopadu 2008, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem začlenění činností v oblasti letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. 2009, L 8, s. 3).

(3)  Nařízení Komise (EU) č. 389/2013 ze dne 2. května 2013 o vytvoření registru Unie podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES a č. 406/2009 a o zrušení nařízení Komise (EU) č. 920/2010 a č. 1193/2011 (Úř. věst. 2013, L 122, s. 1).

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/410 ze dne 14. března 2018, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem posílení nákladově efektivních způsobů snižování emisí a investic do nízkouhlíkových technologií a rozhodnutí (EU) 2015/1814 (Úř. věst. 2018, L 76, s. 3).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vilniaus apygardos administracinis teismas (Litva) dne 28. dubna 2020 – OT v. Vyriausioji tarnybinės etikos komisija

(Věc C-184/20)

(2020/C 255/13)

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Vilniaus apygardos administracinis teismas

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: OT

Odpůrkyně: Vyriausioji tarnybinės etikos komisija

Předběžné otázky

1.

Je třeba podmínku stanovenou v čl. 6 odst. 1 písm. e) nařízení (1), že zpracování je nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce, s ohledem na požadavky stanovené v čl. 6 odst. 3 nařízení, včetně požadavku, že právo členského státu musí splňovat cíl veřejného zájmu a musí být přiměřené sledovanému legitimnímu cíli, a rovněž s ohledem na články 7 a 8 Listiny (2), vykládat tak, že vnitrostátní právo nemůže vyžadovat zpřístupnění prohlášení o soukromých zájmech a jejich zveřejnění na stránkách správce, Vyriausioji tarnybinės etikos komisija (hlavní komise pro etiku ve veřejné správě), a tedy zpřístupnění těchto údajů všem jednotlivcům, kteří mají přístup k internetu?

2.

Je třeba zákaz zpracování zvláštních kategorií osobních údajů stanovený v čl. 9 odst. 1 nařízení s ohledem na podmínky stanovené v čl. 9 odst. 2 nařízení, včetně podmínky stanovené v písm. g) uvedeného ustanovení, že zpracování musí být nezbytné z důvodu významného veřejného zájmu na základě práva Unie nebo členského státu, které musí být přiměřené sledovanému cíli, musí dodržovat podstatu práva na ochranu údajů a musí poskytovat vhodné a konkrétní záruky pro ochranu základních práv a zájmů subjektu údajů, vykládat rovněž s ohledem na články 7 a 8 Listiny tak, že vnitrostátní právo nemůže vyžadovat zpřístupnění údajů vztahujících se k prohlášením o soukromých zájmech, které mohou zpřístupňovat osobní údaje, včetně údajů, na základě nichž je možné zjistit politické názory osoby, členství v odborech, sexuální orientaci a jiné osobní informace, a jejich zveřejnění na stránkách správce, Vyriausioji tarnybinės etikos komisija (hlavní komise pro etiku ve veřejné správě), která tyto údaje zpřístupňuje všem jednotlivcům, kteří mají přístup k internetu?

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(2)  Listina základních práv Evropské unie (Úř. věst. C 326, 2012, s. 391).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Ravensburg (Německo) dne 28. dubna 2020 – JL v. BMW Bank GmbH, DT v. Volkswagen Bank GmbH

(Věc C-187/20)

(2020/C 255/14)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Ravensburg

Účastníci původního řízení

Žalobci: JL, DT

Žalované: BMW Bank GmbH, Volkswagen Bank GmbH

Předběžné otázky

1.	Je třeba čl. 10 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/48/ES (1) vykládat v tom smyslu, že u tohoto druhu úvěru je případně třeba uvést, že se jedná o smlouvu o vázaném úvěru a/nebo že se jedná o úvěrovou smlouvu na dobu určitou?

2.

Je třeba čl. 10 odst. 2 písm. d) směrnice 2008/48/ES vykládat tak, že u podmínek pro použití úvěru u smluv o vázaném úvěru k financování předmětu koupě v případě vyplacení částky úvěru prodávajícímu musí být uvedeno, že dlužník je ve výši vyplacené částky osvobozen od své povinnosti na zaplacení kupní ceny a prodávající mu musí, pokud byla kupní cena uhrazena v plné výši, předat zakoupený předmět?

3.

Je třeba čl. 10 odst. 2 písm. l) směrnice 2008/48/ES vykládat tak, že a) musí být úroková sazba použitelná v případě opožděných plateb platná při uzavření úvěrové smlouvy sdělena jako absolutní číslo, přinejmenším ale musí být jako absolutní číslo uvedena platná referenční úroková sazba [v tomto případě základní úroková sazba podle § 247 BGB (Bürgerliches Gesetzbuch, občanský zákoník)], ze které se navýšením (v tomto případě o pět procentních bodů podle § 288 odst. 1 druhé věty BGB) vypočte platná úroková sazba použitelná v případě opožděných plateb? b) musí být konkrétně objasněn mechanismus úpravy úrokové sazby použitelné v případě opožděných plateb, přinejmenším však musí být odkázáno na vnitrostátní normy, z nichž lze úpravu úrokové sazby použitelné v případě opožděných plateb dovodit (§ 247, § 288 odst. 1 druhá věta BGB)?

4.

a) Musí být čl. 10 odst. 2 písm. r) směrnice 2008/48/ES vykládán v tom smyslu, že v úvěrové smlouvě musí být za účelem stanovení odškodnění za předčasné splacení hrazeného při předčasném splacení úvěru uvedena konkrétní, pro spotřebitele pochopitelná metodika výpočtu, aby spotřebitel mohl alespoň přibližně vypočítat výši odškodnění hrazeného při předčasném ukončení platnosti smlouvy? b) [v případě kladné odpovědi na předcházející otázku uvedenou pod bodem a)]: Brání čl. 10 odst. 2 písm. r) a čl. 14 odst. 1 druhá věta směrnice 2008/48/ES vnitrostátní právní úpravě, podle níž při neúplných informacích ve smyslu čl. 10 odst. 2 písm. r) směrnice 2008/48/ES lhůta pro odstoupení od smlouvy přesto začíná okamžikem uzavření smlouvy a zaniká pouze nárok věřitele na odškodnění za předčasné splacení úvěru?

5.

Je třeba čl. 10 odst. 2 písm. s) směrnice 2008/48/ES vykládat tak, a) že v úvěrové smlouvě musí být uvedena rovněž práva stran úvěrové smlouvy na ukončení platnosti smlouvy upravená ve vnitrostátním právu, zejména též právo dlužníka na výpověď smlouvy ze závažného důvodu podle § 314 BGB u úvěrových smluv na dobu určitou, a že musí být výslovně uveden odstavec, ve kterém je toto právo na ukončení platnosti smlouvy upraveno? b) [v případě záporné odpovědi na předcházející otázku uvedenou pod bodem a)]: že nebrání vnitrostátnímu ustanovení, podle nějž je uvedení vnitrostátního zvláštního práva na výpověď informací, která má být uvedena v úvěrové smlouvě ve smyslu čl. 10 odst. 2 písm. s) směrnice 2008/48/ES? c) že v úvěrové smlouvě je třeba u veškerých práv stran úvěrové smlouvy na ukončení platnosti smlouvy upozornit na lhůtu a formu, které jsou v případě uplatnění práva na ukončení platnosti smlouvy stanoveny pro oznámení o ukončení platnosti smlouvy?

6.

Je třeba čl. 10 odst. 2 písm. t) směrnice 2008/48/ES vykládat tak, že v úvěrové smlouvě musejí být sděleny nezbytné formální předpoklady pro stížnost a/nebo prostředek nápravy při mimosoudním řízení o stížnosti a/nebo prostředku nápravy? Je nedostačující, pokud je v tomto smyslu odkázáno na jednací řád pro mimosoudní řízení o stížnosti a/nebo prostředku nápravy dostupný na internetu?

7.

Je u smlouvy o spotřebitelském úvěru vyloučeno, aby se věřitel v případě výkonu práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy podle čl. 14 odst. 1 první věty směrnice 2008/48/ES dovolával námitky zániku práva, a) pokud některá z povinných informací, které stanoví čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48/ES, nebyla řádně obsažena v úvěrové smlouvě ani nebyla řádně poskytnuta dodatečně a lhůta pro odstoupení od smlouvy podle čl. 14 odst. 1 směrnice 2008/48/ES proto nezačala běžet? b) [v případě záporné odpovědi na předcházející otázku uvedenou pod bodem a)] pokud se zánik práva v rozhodující míře zakládá na době, která uplynula od uzavření smlouvy, a/nebo na úplném naplnění smlouvy oběma smluvními stranami a/nebo na nakládání věřitele s vrácenou částkou úvěru nebo na vrácení úvěrových záruk a/nebo (u kupní smlouvy spojené s úvěrovou smlouvou) na užívání nebo prodeji financovaného předmětu spotřebitelem, spotřebitel však v relevantním období a v okamžiku naplnění relevantních okolností o existenci svého práva na odstoupení od smlouvy nevěděl a za tuto neznalost není odpovědný, a věřitel také nemohl vycházet z toho, že spotřebitel příslušnou znalostí disponuje?

8.

Je u smlouvy o spotřebitelském úvěru vyloučeno, aby se věřitel v případě výkonu práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy podle čl. 14 odst. 1 první věty směrnice 2008/48/ES dovolával námitky zneužití práva, a) pokud některá z povinných informací, které stanoví čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48/ES, nebyla řádně obsažena v úvěrové smlouvě ani nebyla řádně poskytnuta dodatečně a lhůta pro odstoupení od smlouvy podle čl. 14 odst. 1 směrnice 2008/48/ES tedy nezačala běžet? b) [v případě záporné odpovědi na předcházející otázku uvedenou pod bodem a)] pokud se zneužívající výkon práva v rozhodující míře zakládá na době, která uplynula od uzavření smlouvy, a/nebo na úplném naplnění smlouvy oběma smluvními stranami a/nebo na nakládání věřitele s vrácenou částkou úvěru nebo na vrácení úvěrových záruk a/nebo (u kupní smlouvy spojené s úvěrovou smlouvou) na užívání nebo prodeji financovaného předmětu spotřebitelem, spotřebitel však v relevantním období a v okamžiku naplnění relevantních okolností o existenci svého práva na odstoupení od smlouvy nevěděl a za tuto neznalost není odpovědný, a věřitel také nemohl vycházet z toho, že spotřebitel příslušnou znalostí disponuje?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sofiyski rayonen sad (Bulharsko) dne 14. května 2020 – „Toplofikatsia Sofia“ EAD, „Chez Elektro Balgaria“ AD, a „Agentsia za kontrol na prosrocheni zadalzhenia“ EOOD

(Věc C-208/20)

(2020/C 255/15)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Sofiyski rayonen sad

Účastnice původního řízení

Žalobkyně:„Toplofikatsia Sofia“ EAD, „Chez Elektro Balgaria“ AD, a „Agentsia za kontrol na prosrocheni zadalzhenia“ EOOD

Předběžné otázky

1

Je třeba vykládat čl. 20 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie ve spojení s čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv, zásady zákazu diskriminace a rovnocennosti procesních opatření ve vnitrostátním soudním řízení, jakož i čl. 1 [odst. 1] písm. a) nařízení (ES) č. 1206/2001 (1) o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech tak, že stanoví-li vnitrostátní právo soudu, kterému byla věc předložena, že si tento soud musí vyžádat úřední informaci o adrese žalovaného v jeho vlastním státě a je-li zjištěno, že se tento žalovaný nachází v jiném členském státě Evropské unie, je tento vnitrostátní soud, kterému byla věc předložena, povinen vyžádat si informaci o adrese žalovaného u příslušných orgánů jeho státu pobytu?

2

Je třeba vykládat čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) č. 1215/2012 (2) ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ve spojení se zásadou, že vnitrostátní soud musí zaručit procesní práva k účinné ochraně práv, která vyplývají z unijního práva, tak, že je vnitrostátní soud povinen při zjišťování obvyklého pobytu dlužníka, což je podle vnitrostátního práva stanoveno jako podmínka k provedení jednostranného formálního řízení bez dokazování, jakým je i řízení o platebním rozkazu, vyložit každé důvodné podezření, že dlužník má svůj obvyklý pobyt v jiném členském státě Evropské unie, jako nedostatek právního základu pro vydání platebního rozkazu, resp. – jako právní základ pro to, že platební rozkaz nenabyl právní moci?

3

Je třeba vykládat čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ve spojení se zásadou, že vnitrostátní soud musí zaručit procesní práva k účinné ochraně práv, která vyplývají z unijního práva, tak, že ukládá povinnost vnitrostátnímu soudu, který po vydání platebního rozkazu proti určitému dlužníku zjistil, že tento dlužník pravděpodobně nemá žádný obvyklý pobyt ve státě, v němž má soud sídlo, a za podmínky, že toto představuje podle vnitrostátního práva překážku pro vydání platebního rozkazu proti takovému dlužníku, vydaný platební rozkaz zrušit, přestože v tomto směru neexistuje žádné výslovné zákonné ustanovení?

4	V případě záporné odpovědi na třetí otázku, je třeba ustanovení, která jsou v ní uvedena, vykládat tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají povinnost zrušit vydaný platební rozkaz, pokud provedl ověřování a s jistotou zjistil, že dlužník nemá obvyklý pobyt ve státě soudu, kterému byla věc předložena?

---

(1)  Úř. věst. 2001, L 174, s. 1.

(2)  Úř. věst. 2012, L 351, s. 1.

Žaloba podaná dne 1. června 2020 – Evropská komise v. Italská republika

(Věc C-227/20)

(2020/C 255/16)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Tricot, G. Gattinara, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

1)

určil, že Italská republika tím, že nepřijala pravidla týkající se sankcí za porušení článků 4 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 511/2014 ze dne 16. dubna 2014 o opatřeních pro dodržování pravidel, která vyplývají z Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, ze strany uživatelů v Unii (1), nepřijala veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby taková pravidla byla uplatněna a aby stanovené sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a tím, že Komisi neoznámila uvedená pravidla týkající se sankcí do dne 11. června 2015, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 11 nařízení č. 511/2014;

2)	uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise uvádí, že opatření obsahující sankce za porušení článků 4 a 7 nařízení č. 511/2014 Italská republika ještě nepřijala, a to i přes skutečnost, že jednak uvedená opatření měla být stanovena v právních řádech členských států již od 11. června 2014, a jednak v návaznosti na ně měly členské státy rovněž přijmout „veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování“, jak uvádí poslední věta čl. 11 odst. 1 nařízení č. 511/2014.

Kromě toho porušení článku 11 takového nařízení se týká rovněž toho, že Italská republika neoznámila opatření týkající se sankcí. V tomto smyslu příslušela podle posledního odstavce článku 11 nařízení č. 511/2014 Italské republice povinnost oznámit Komisi pravidla „uvedená v odstavci 1“ tohoto ustanovení, a sice „pravidla týkající se sankcí za porušení článků 4 a 7“ do dne 11. června 2015.

---

(1)  Úř. věst. 2014, L 150, s. 59.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākā tiesa (Senāts) (Lotyšsko) dne 3. června 2020 – AAS „BTA Baltic Insurance Company“ v. Valsts ieņēmumu dienests

(Věc C-230/20)

(2020/C 255/17)

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augstākā tiesa (Senāts)

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: AAS „BTA Baltic Insurance Company“

Odpůrce: Valsts ieņēmumu dienests

Předběžné otázky

1)

Má být ručitel, na kterého odkazuje článek 195 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 (1) ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství – ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2700/2000 (2) ze dne 16. listopadu 2000 – považován za dlužníka ve smyslu čl. 221 odst. 3 [téhož nařízení] a uplatní se tedy na uvedeného ručitele lhůta stanovená v uvedeném čl. 221 odst. 3?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku, může být ručitel v souladu s čl. 232 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení považován za osobu, proti které směřuje výkon rozhodnutí nebo exekuce pohledávky, nebo za osobu dotčenou exekucí, na kterou se tudíž vztahují právní předpisy členského státu v oblasti exekucí, včetně pravidel týkajících se lhůt?

3)

V případě, že podle platných unijních předpisů není ručitel považován za dlužníka ve smyslu čl. 221 odst. 3 nařízení, ani za osobu, proti které směřuje výkon rozhodnutí, nebo za osobu dotčenou exekucí, lze na ručitele uplatnit požadavek vyplývající ze zásady právní jistoty, podle něhož musí být dodržena přiměřená promlčecí lhůta?

---

(1)  Úř. věst. 1992, L 302, s. 1.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2700/2000 ze dne 16. listopadu 2000, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 311, 12.12.2000, s. 17).

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. června 2020 – B.D. v. EUIPO – Philicon-97 (PHILIBON)

(Věc T-717/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Slovní ochranná známka Evropské unie PHILIBON - Starší národní obrazová ochranná známka PHILICON - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Všeobecně známá ochranná známka ve smyslu článku 6a Pařížské úmluvy - Článek 8 odst. 2 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 2 písm. c) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2020/C 255/18)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: B.D. – Boyer Developpement (Moissac, Francie) (zástupce: E. Junca, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: L. Lapinskaite, A. Folliard-Monguiral, H. O’Neill a V. Ruzek, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Philicon-97 AD (Plovdiv, Bulharsko) (zástupci: V. Pavlov a M. Lazarov, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 10. října 2018 (věc R 375/2018-4) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Philicon 97 a B. D. – Boyer Developpement.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti B. D. – Boyer Developpement. se ukládá náhrada nákladů řízení

---

(1)  Úř. věst. C 54, 11.2.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. června 2020 – Boyer v. EUIPO – Philicon-97 (PHILIBON DEPUIS 1957 www.philibon.com)

(Věc T-718/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Obrazová ochranná známka Evropské unie PHILIBON DEPUIS 1957 www.philibon.com - Starší národní obrazová ochranná známka PHILICON - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Všeobecně známá ochranná známka ve smyslu článku 6a Pařížské úmluvy - Článek 8 odst. 2 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 2 písm. c) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2020/C 255/19)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Boyer (Moissac, Francie) (zástupce: E. Junca, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: L. Lapinskaite, A. Folliard-Monguiral, H. O’Neill a V. Ruzek, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Philicon-97 AD (Plovdiv, Bulharsko) (zástupci: V. Pavlov a M. Lazarov, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 10. října 2018 (věc R 374/2018-4) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Philicon 97 a Boyer.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Boyer se ukládá náhrada nákladů řízení

---

(1)  Úř. věst. C 54, 11.2.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. června 2020 – Louis Vuitton Malletier v. EUIPO – Wisniewski (Znázornění šachovnicového vzoru)

(Věc T-105/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Obrazová ochranná známka představující šachovnicový vzor - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Obecně známé skutečnosti - Rozlišovací způsobilost získaná užíváním - Celkové posouzení důkazů o rozlišovací způsobilosti získané užíváním - Článek 7 odst. 1 písm. b) a odst. 3 nařízení (EU) 2017/1001 - Článek 59 odst. 1 a 2 nařízení 2017/1001“)

(2020/C 255/20)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Louis Vuitton Malletier (Paříž, Francie) (zástupci: P. Roncaglia, G. Lazzeretti, F. Rossi, N. Parrotta a P.-Y. Gautier, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: V. Ruzek a H. O’Neill, zmocněnci)

Další účastník řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastník před Tribunálem: Norbert Wisniewski (Varšava, Polsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 22. listopadu 2018 (věc R 274/2017-2) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi Norbertem Wisniewskim a společností Louis Vuitton Malletier.

Výrok

1)	Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 22. listopadu 2018 (věc R 274/2017-2) se zrušuje.

2)	EUIPO se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 139, 15.4.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 10. června 2020 – Leinfelder Uhren München v. EUIPO – Schafft (Leinfelder)

(Věc T-577/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o zrušení - Slovní ochranná známka Evropské unie Leinfelder - Neexistence skutečného užívání ochranné známky - Článek 58 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2017/1001 - Zneužití práva“)

(2020/C 255/21)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Leinfelder Uhren München GmbH & Co. KG (Mnichov, Německo) (zástupce: S. Lüft, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: M. Fischer, zmocněnec)

Další účastník řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastník před Tribunálem: Thomas Schafft (Mnichov) (zástupce: V. Sandulache, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 14. května 2019 (spojené věci R 1930/2018-2 a R 1937/2018-2) týkajícímu se řízení o zrušení mezi T. Schafftem a společností Leinfelder Uhren München.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Leinfelder Uhren München GmbH & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 328, 30.9.2019.

Usnesení Tribunálu ze dne 11. června 2020 – Lípidos Santiga v. Komise

(Věc T-561/19) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Energie - Směrnice (EU) 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů - Omezení používání biopaliv vyrobených z potravinářských nebo krmných plodin - Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/807 - Definice surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy - Palmový olej - Aktivní legitimace - Neexistence bezprostředního dotčení - Nepřípustnost“)

(2020/C 255/22)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Lípidos Santiga, SA (Santa Perpètua de Mogoda, Španělsko) (zástupce: P. Muñiz Fernández, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: J.-F. Brakeland a Y. Marinova, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článku 263 SFEU a znějící na částečné zrušení nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/807 ze dne 13. března 2019, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001, pokud jde o stanovení surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, u nichž je zjištěno značné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku, a o certifikaci biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy (Úř. věst. 2019, L 133, s. 1).

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Společnosti Lípidos Santiga, SA se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 328, 30.9.2019.

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 11. června 2020 – Elevolution – Engenharia v. Komise

(Věc T-652/19 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Veřejné zakázky na stavební práce - Návrh na odklad vykonatelnosti - Neexistence naléhavosti“)

(2020/C 255/23)

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Elevolution – Engenharia, S.A. (Amadora, Portugalsko) (zástupci: M. Marques Mendes, R. Campos, A. Dias Henriques, M. Troncoso Ferrer a C. García Fernández, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: F. Dintilhac a I. Melo Sampaio, zmocněnci)

Předmět

Návrh podaný na základě článků 278 a 279 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 12. července 2019, kterým se žalobkyně na dobu tří let vylučuje z účasti na zadávacích řízeních a z přidělování grantů financovaných z Evropského rozvojového fondu (ERF) v rámci nařízení Rady (EU) 2015/323 ze dne 2. března 2015 o finančním nařízení pro 11. Evropský rozvojový fond (Úř. věst. 2015, L 58, s. 17) a kterým se nařizuje uveřejnění informace o uloženém vyloučení na internetových stránkách Komise.

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 8. června 2020 – Ascenza Agro v. Komise

(Věc T-77/20 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Přípravky na ochranu rostlin - Nařízení (ES) č. 1107/2009 - Prováděcí nařízení (EU) 2020/17 - Neobnovení schválení účinné látky chlorpyriphos-methyl - Návrh na odklad vykonatelnosti - Neexistence naléhavosti - Vážná a nenapravitelná újma - Neexistence“)

(2020/C 255/24)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ascenza Agro, SA (Setúbal, Portugalsko) (zástupci: K. Van Maldegem, P. Sellar, advokáti a G. McElwee, solicitor)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A Dawes, F. Castilla Contreras a I. Naglis, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článcích 278 a 279 SFEU znějící na odklad vykonatelnosti prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/17 ze dne 10. ledna 2020, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh neobnovuje schválení účinné látky chlorpyrifos-methyl a kterým se mění příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (Úř. věst. 2020, L 7, s. 11).

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 8. června 2020 – Industrias Afrasa v. Komise

(Věc T-77/20 RII)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Přípravky na ochranu rostlin - Nařízení (ES) č. 1107/2009 - Prováděcí nařízení (EU) 2020/17 - Neobnovení schválení účinné látky chlorpyriphos-methyl - Návrh na odklad vykonatelnosti - Neexistence naléhavosti - Vážná a nenapravitelná újma - Neexistence“)

(2020/C 255/25)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Industrias Afrasa, SA (Paterna, Španělsko) (zástupci: K. Van Maldegem, P. Sellar, advokáti a G. McElwee, solicitor)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A Dawes, F. Castilla Contreras a I. Naglis, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článcích 278 a 279 SFEU znějící na odklad vykonatelnosti prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/17 ze dne 10. ledna 2020, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh neobnovuje schválení účinné látky chlorpyrifos-methyl a kterým se mění příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (Úř. věst. 2020, L 7, s. 11).

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Žaloba podaná dne 13. května 2020 – Billions Europe a další v. Komise

(Věc T-283/20)

(2020/C 255/26)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Billions Europe Ltd (Stockton-on-Tees, Spojené království) a sedm dalších žalobců (zástupci: J. Montfort, T. Delille a P. Chopova-Leprêtre, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/217 (1) (dále jen „napadené nařízení“) v rozsahu, v němž se týká oxidu titaničitého, tj. bod 5 odůvodnění napadeného nařízení, přílohy I a II napadeného nařízení, změny části 1 přílohy VI nařízení (ES) č. 1272/2008 (2) v příloze III napadeného nařízení a záznam oxidu titaničitého v části 3 přílohy VI nařízení č. 1272/2008 provedené přílohou III napadeného nařízení;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci šest žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vychází toho, že napadené nařízení bylo přijato v rozporu s několika kogentními ustanoveními nařízení (ES) č. 1272/2008 upravujících klasifikaci látek nebezpečných pro lidské zdraví „karcinogenita“, včetně zejména článku 36 a oddílu 3.6. přílohy I nařízení (ES) č. 1272/2008. — Výbor pro posuzování rizik (dále jen „VPR“) se dopustil několika závažných věcných chyb při posuzování dostupných informací a dostatečně neprokázal, že dostupné údaje jsou „spolehlivé a přijatelné“ a ukazují na to, že TiO2 má vnitřní vlastnost způsobit rakovinu. Kdyby se VPR takových chyb nedopustil, vydal by nutně stanovisko ve prospěch „neklasifikace“ TiO2. TiO2 proto nemohl být správně klasifikován.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že napadené nařízení porušuje zásadu právní jistoty. Hospodářské subjekty, včetně žalobců, se nemohou dozvědět o rozsahu svých povinností a podniknout odpovídající právní kroky. Tato nejistota se týká oblasti působnosti harmonizované klasifikace, zamýšleného použití poznámek, dopadu napadeného nařízení na právní a regulační status produktů vyrobených s TiO2 nebo jej obsahujícími a klasifikaci nebezpečnosti odpadů z takových produktů.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že při přijetí napadeného nařízení byla porušena zásada proporcionality, jelikož není nutné (karcinogenní účinky totiž byly pozorovány pouze ve studiích na zvířatech, které byly provedeny za takových podmínek extrémního přetížení plic, že je ve skutečném životě nelze dosáhnout ani za nejhorších podmínek) a jelikož nepříznivé následky způsobené harmonizovanou klasifikací TiO2 jsou nepřiměřené ve vztahu k cíli, který sleduje.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že Komise při přijímání napadeného rozhodnutí nesprávně použila svůj prostor pro uvážení a porušila svou povinnost jednat s náležitou péčí. Komise se pro odůvodnění napadeného nařízení opírá pouze o stanovisko VPR k TiO2, aniž by dostatečným způsobem vyhodnotila důkazní hodnotu takového stanoviska VPR, čímž v tomto ohledu porušila své povinnosti. — Komise zvolila širokou interpretaci požadavků na klasifikaci, označování a balení upravujících nebezpečí pro lidské zdraví „karcinogenita“ a toho, co může představovat „vnitřní vlastnosti“ látky. Komise se spoléhala pouze na VPR, aniž by vyhodnotila rozsah a dopad takového širokého výkladu nebo nastavila přiměřené limity, které by umožnily řádné provedení. Komise tím založila napadené nařízení na věcně nesprávných skutečnostech a nezohlednila všechny relevantní faktory a okolnosti situace.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že Komise přijetím napadeného nařízení porušila čl. 37 odst. 4 nařízení (ES) č. 1272/2008, povinnost řádné správy a právo žalobců být vyslechnuti. Žalobcům nebyla zejména dána možnost se smysluplně vyjádřit ke stanovisku VPR, které se výrazně odlišovalo od původního návrhu klasifikace jak s ohledem na použité vědecké odůvodnění, tak konečné stanovisko ke klasifikaci TiO2. Kdyby naproti tomu byla žalobcům dána dostatečná a formální možnost vyjádřit se ke stanovisku VPR při přijímání, dospěl by rozhodovací proces pravděpodobně k jinému výsledku.

6.	Šestý žalobní důvod vychází z toho, že Komise přijetím napadeného rozhodnutí bez předchozího provedení a dokumentace posouzení vlivů porušila její závazky vyplývající z interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (3) a zásadu řádné správy.

---

(1)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/217 ze dne 4. října 2019, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí a kterým se uvedené nařízení opravuje (Úř. věst. 2020, L 44, s. 1).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. 2008, L 353, s. 1).

(3)  Interinstitucionální dohoda mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (Úř. věst. 2016, L 123, s. 1).

Žaloba podaná dne 12. května 2020 – Foz v. Rada

(Věc T-296/20)

(2020/C 255/27)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Amer Foz (Dubaj, Spojené arabské emiráty) (zástupce: L. Cloquet, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil prováděcí rozhodnutí Rady (SZBP) 2020/212 ze dne 17. února 2020, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (1), v rozsahu, v němž se týká žalobce,

—	zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2020/211 ze dne 17. února 2020, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (2), v rozsahu, v němž se týká žalobce, a

—	rozhodl, že Rada ponese vlastní náklady řízení v plném rozsahu a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce šest žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu. — Žalobce tvrdí, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, když měla za to, že podporuje Asadův režim a má z něj prospěch.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z porušení obecné zásady proporcionality. — Žalobce tvrdí, že ekonomické důsledky sankcí, které vůči němu byly přijaty, jsou zničující a nepřiměřené ve srovnání s cíli napadených aktů.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z nepřiměřeného porušení práva na vlastnictví a na výkon povolání.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci.

5.	Pátý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

6.	Šestý žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces.

---

(1)  Úř. věst. 2020 L 43I, s. 6.

(2)  Úř. věst. 2020 L 43I, s. 1.

Žaloba podaná dne 22. května 2020 – Fashioneast a AM.VI. v. EUIPO – Moschillo (RICH JOHN RICHMOND)

(Věc T-297/20)

(2020/C 255/28)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Fashioneast Sàrl (Lucemburk, Lucembursko), AM.VI. Srl (Neapol, Itálie) (zástupci: A. Camusso a M. Baghetti, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Moschillo Srl (Avellino, Itálie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelky sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie RICH JOHN RICHMOND – Ochranná známka Evropské unie č. 3 815 149

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 16. března 2020 ve věci R 1381/2019-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	prohlásil, že žalobkyně neponesou žádné náklady odvolacího řízení a řízení o zrušení a výdaje s těmito řízeními související;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 58 odst. 1 písm. a) ve spojení s článkem 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 25. května 2020 – Unger Marketing International v. EUIPO Orben Wasseraufbereitung (čističky vody)

(Věc T-325/20)

(2020/C 255/29)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Unger Marketing International LLC (Bridgeport, Connecticut, Spojené státy) (zástupci: T. Huber a K. von Seydlitz-Brandl, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Orben Wasseraufbereitung GmbH & Co. KG (Wiesbaden, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporného (průmyslového) vzoru: Žalobkyně

Sporný (průmyslový) vzor: (Průmyslový) vzor Evropské unie č. 2 555 425-0002

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 26. února 2020, ve věci R 740/2018-3

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	rozhodl, že EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Unger.

—	uložil další účastnici řízení před odvolacím senátem náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených žalobkyní, v případě, že by se další účastnice řízení před odvolacím senátem stala v projednávané věci vedlejší účastnicí řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 6/2002;

—	Porušení čl. 65 odst. 1 písm. f) nařízení Rady (ES) č. 6/2002.

Žaloba podaná dne 29. května 2020 – König Ludwig International v. EUIPO (Royal Bavarian Beer)

(Věc T-332/20)

(2020/C 255/30)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: König Ludwig International GmbH & Co. KG (Geltendorf, Německo) (zástupci: O. Spuhler a J. Stock, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie ochranné známky Royal Bavarian Beer – Přihláška č. 1 384 147

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 1. dubna 2020, ve věci R 1714/2019-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001, ve spojení s čl. 94 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001, a práva být vyslechnut.

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení čl. 1 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 1. června 2020 – Fidia farmaceutici v. EUIPO – Giuliani (IALO TSP)

(Věc T-333/20)

(2020/C 255/31)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Fidia farmaceutici SpA (Abano Terme, Itálie) (zástupci: R. Kunz Hallstein a H. Kunz-Hallstein, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Giuliani SpA (Milán, Itálie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie IALO TSP – Přihláška č. 17 676 271

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 17. března 2020, ve věci R 2107/2019-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení; podpůrně navrhuje, aby v případě, že do řízení vstoupí jako vedlejší účastnice další účastnice řízení před odvolacím senátem, Tribunál rozhodl, že náklady řízení ponesou EUIPO a vedlejší účastnice řízení společně a nerozdílně.

Dovolávané žalobní důvody

—	porušení čl. 165 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 a čl. 32 písm. f) a čl. 39 odst. 5 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625;

—	porušení čl. 166 odst. 4 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 a čl. 32 písm. f) a čl. 39 odst. 5 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625;

—	porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení čl. 94 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001, k němuž došlo tím, že v napadeném rozhodnutí odvolacího senátu není uvedeno odůvodnění;

—	porušení zásad rovného zacházení a řádné správy.

Žaloba podaná dne 27. května 2020 – Hochmann Marketing v. EUIPO (bittorrent)

(Věc T-337/20)

(2020/C 255/32)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Hochmann Marketing GmbH (Neu-Isenburg, Německo) (zástupce: J. Jennings, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie bittorrent – Slovní ochranná známka Evropské unie č. 3 216 439

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 30. března 2020, ve věci R 187/2020-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil,

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	závažné nesprávné právní posouzení, jelikož převod na rakouskou ochrannou známku není zjevně vyloučen,

—	porušení článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i svévolná domněnka, kterou žalobkyně v žádném okamžiku nepodložila konkrétními argumenty, že je nutné uznat používání v Rakousku,

—	porušení čl. 103 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001,

—	závažná procesní vada a nesprávné právní posouzení, jelikož odvolací senát nedbal konstatování a úmysl Úřadu, že k převodu na německou ochrannou známku došlo právem,

—	porušení článku 47 Listiny základních práv Evropské unie opakovaným ignorováním důkazů o užívání předložených v řízení C-118/18 P,

—	procesní vada a porušení článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, jelikož nechybí hospodářský zájem žalobkyně na výsledku řízení,

—	závažná procesní vada a nesprávné právní posouzení z důvodu zohlednění tvrzení obsažených ve vyjádření vedlejší účastnice řízení ze dne 23. září 2019 z důvodu údajného podání přihlášky národní ochranné známky Evropské unie nikoli v dobré víře,

—	závažné nesprávné právní posouzení z důvodu vyloučení převodu podle článku 139 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 na základě rozsudku ve věci C-149/11,

—	závažná procesní chyba a nesprávné právní posouzení, jelikož připomínky úřady byly vyžádány až po prohlášení neplatnosti rakouské ochranné známky a úřad se dosud nevyjádřil k argumentům žalobkyně v její žádosti o převod,

—	nesprávné právní posouzení, pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení.

Žaloba podaná dne 29. května 2020 – EAB v. EUIPO (RADIOSHUTTLE)

(Věc T-341/20)

(2020/C 255/33)

Jednací jazyk: švédština

Účastníci řízení

Žalobkyně: EAB AB (Smålandsstenar, Švédsko) (zástupci: J. Norderyd a C. Sundén, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie RADIOSHUTTLE – Přihláška č. 179 709 13

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 23. března 2020, ve věci R 1428/2019-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 5. června 2020 – Krasnyj Octyabr v. EUIPO – Spółdzielnia „Pokój“ (Pokój TRADYCJA JAKOŚĆ KRÓWKA SŁODKIE CHWILE Z DZIECIŃSTWA TRADYCYJNA RECEPTURA)

(Věc T-355/20)

(2020/C 255/34)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: PAO Moscow Confectionery Factory „Krasnyj Octyabr“ (Moskva, Ruská federace) (zástupci: M. Geitz a J. Stock, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Spółdzielnia „Pokój“ (Bielsko-Biała, Polsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie Pokój TRADYCJA JAKOŚĆ KRÓWKA SŁODKIE CHWILE Z DZIECIŃSTWA TRADYCYJNA RECEPTURA – Ochranná známka Evropské unie č. 15 371 305

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. dubna 2020 ve věci R 1974/2019-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 60 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 8. června 2020 – Jiruš v. EUIPO – Nile Clothing (Racing Syndicate)

(Věc T-356/20)

(2020/C 255/35)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Václav Jiruš (Vitín, Česká republika) (zástupkyně: J. Zedníková, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Nile Clothing AG (Sutz, Švýcarsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporné ochranné známky: žalobce

Sporná ochranná známka: obrazová ochranná známka Evropské unie Racing Syndicate – ochranná známka Evropské unie č. 11 801 065

Řízení před EUIPO: řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 31. března 2020 ve věci R 1488/2019-5

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc zpět k novému posouzení,

—	uložil další účastnici řízení před odvolacím senátem náhradu nákladů řízení vynaložených žalobcem.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 72 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001,

—	porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 8. června 2020 – Team Beverage v. EUIPO – Zurich Deutscher Herold Lebensversicherung (Team Beverage)

(Věc T-359/20)

(2020/C 255/36)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Team Beverage AG (Brémy, Německo) (zástupci: O. Spieker, A. Schönfleisch, N. Willich a N. Achilles)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Zurich Deutscher Herold Lebensversicherung AG (Bonn, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie Team Beverage – Přihláška č. 17 665 704

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 8. dubna 2020 ve věci R 2727/2019-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení článků 18 a 47 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ve spojení s článkem 10 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625;

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 10. června 2020 – El Corte Inglés v. EUIPO – Europull (GREEN COAST)

(Věc T-361/20)

(2020/C 255/37)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: El Corte Inglés, SA (Madrid, Španělsko) (zástupce: J. L. Rivas Zurdo, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Europull Srl (Carpi, Itálie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka GREEN COAST – Ochranná známka Evropské unie č. 14 936 694

Řízení před EUIPO: Řízení o prohlášení neplatnosti

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 30. března 2020 ve věci R 1555/2019-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se v důsledku zamítnutí odvolání přihlašovatelky potvrzuje rozhodnutí zrušovacího oddělení o vyhovění návrhu na prohlášení neplatnosti č. 13 595 C a potvrzuje prohlášení neplatnosti (obrazové) ochranné známky Evropské unie č. 14 936 694 GREEN COAST pro třídu 25;

—	uložil účastníkovi nebo účastníkům řízení, kteří vyjádří nesouhlas s touto žalobou, náhradu nákladu řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—

napadené rozhodnutí je v rozporu s právní úpravou prokazování staršího práva (italská ochranná známka přihlašovaná pod č. MO1997C000283 a zapsaná pod č. 0001247661), zejména v odstavci 22, ve kterém je uvedené právo považováno za prokázané, jakož i v odstavcích 15 až 21 obsahujících základní úvahy vedoucí k uvedenému závěru;

—	porušení čl. 12 odst. 2 písm. a) a čl. 2 odst. 2 písm. b) bodu i), na nějž prvně ze zmíněných ustanovení odkazuje, jakož i čl. 7 odst. 2 písm. a) bodu ii) (per analogiam) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625;

—	porušení čl. 18 odst. 1 písm. a) a čl. 8 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 11. června 2020 – Acciona v. EUIPO – Agencia Negociadora PB (REACCIONA)

(Věc T-362/20)

(2020/C 255/38)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Acciona, SA (Alcobendas, Španělsko) (zástupce: J. C. Erdozain López, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Agencia Negociadora PB, SL (Las Rozas, Španělsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka REACCIONA – Ochranná známka Evropské unie č. 8 605 578

Řízení před EUIPO: Řízení o prohlášení neplatnosti

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. dubna 2020 ve věci R 652/2019-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO a vedlejší účastnici, pokud se zúčastní řízení a zpochybní tuto žalobu, náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 9. června 2020 – Krasnyj Octyabr v. EUIPO – Spółdzielnia „Pokój“ (KRÓWKA MLECZNA Milk FUDGE)

(Věc T-363/20)

(2020/C 255/39)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: PAO Moscow Confectionery Factory „Krasnyj Octyabr“ (Moskva, Ruská federace) (zástupci: M. Geitz a J. Stock, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Spółdzielnia „Pokój“ (Bielsko-Biała, Polsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie KRÓWKA MLECZNA Milk FUDGE – Ochranná známka Evropské unie č. 15 371 255

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. dubna 2020 ve věci R 1532/2019-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 60 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení čl. 94 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení práva být vyslechnut.

Žaloba podaná dne 11. června 2020 – Birkenstock Sales v. EUIPO (Tvar vzorku na podrážce obuvi)

(Věc T-365/20)

(2020/C 255/40)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Birkenstock Sales GmbH (Linz am Rhein, Německo) (zástupci: C. Menebröcker a K. Middelhoff, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Přihláška poziční ochranné známky Evropské unie (Tvar vzorku na podrážce obuvi) – Přihláška č. 14 576 284

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. března 2020 ve věci R 1706/2019-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 12. června 2020 – 1031023 B.C. v. EUIPO – Bodegas San Valero (znázornění kruhovitého prvku podobného tahu štětcem)

(Věc T-366/20)

(2020/C 255/41)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: 1031023 B.C. Ltd (Richmond, Britská Kolumbie, Kanada) (zástupkyně: M. González Gordon, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Bodegas San Valero, S. Coop. (Cariñena, Španělsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie (znázornění kruhovitého prvku podobného tahu štětcem) – Přihláška č. 17 890 405

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. března 2020 ve věci R 2142/2019-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil žalobu podanou proti napadenému rozhodnutí a k ní připojené dokumenty za přípustné a podané řádně a včas a po provedení příslušných procesních náležitostí vydal rozsudek, kterým vyhoví návrhovým žádáním žalobkyně a schválí zápis ochranné známky Evropské unie č. 17 890 405.

Dovolávaný žalobní důvod

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 12. června 2020 – Smiley Miley v. EUIPO – Cyrus Trademarks (MILEY CYRUS)

(Věc T-368/20)

(2020/C 255/42)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Smiley Miley, Inc. (Nashville, Tennessee, Spojené státy) (zástupce: J. Devaureix, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Cyrus Trademarks Ltd (Road Town, Britské Panenské ostrovy)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie MILEY CYRUS – Přihláška č. 12 807 111

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. dubna 2020, ve věci R 2520/2018-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	rozhodl o přípustnosti žaloby spolu se všemi přiloženými dokumenty a kopiemi;

—	připustil všechny důkazy přiložené k žalobě;

—	zrušil napadené rozhodnutí;

—	uložil EUIPO a případně vedlejší účastnici řízení náhradu nákladů tohoto řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 13. června 2020 – EFFAS v. EUIPO – CFA Institute

(CEFA Certified European Financial Analyst)

(Věc T-369/20)

(2020/C 255/43)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: European Federation of Financial Analysts’Societies (EFFAS) (Frankfurt nad Mohanem, Německo) (zástupci: S. Merico a G. Macías Bonilla, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: CFA Institute (Charlottesville, Virginie, Spojené státy)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie CEFA Certified European Financial Analyst – Přihláška č. 14 902 341

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 31. března 2020, ve věci R 1082/2019-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 11. června 2020 – KL v. EIB

(Věc T-370/20)

(2020/C 255/44)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: KL (zástupkyně: L. Levi a A. Champetier, advokátky)

Žalovaná: Evropská investiční banka

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou,

v důsledku toho,

—	zrušil rozhodnutí EIB ze dne 8. února a 8. března 2019 prohlašující žalobce za práceschpopného a konstatující jeho neopodstatněnou absenci od 18. února 2019,

—	v případě potřeby zrušil rozhodnutí prezidenta EIB ze dne 16. března 2020 potvrzující závěry smírčí komise a v důsledku toho i rozhodnutí ze dne 8. února a 8. března 2019,

a tudíž,

—	uložil žalované vyplatit zpětně invalidní důchod, a to v zásadě od 1. února 2019,

—	uložil žalované zaplatit úroky z prodlení s výplatou invalidního důchodu od 1. února 2019 a to až do úplného zaplacení, a to na základě sazby Evropské centrální banky navýšené o dva procentní body,

—	uložil EIB náhradu nemajetkové újmy žalobce,

—	uložil EIB náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vychází z porušení článků 46-1 a 48-1 pravidel systému důchodového pojištění zaměstnanců a čl. 11 odst. 1 a 3 administrativních pravidel, jakož i ze zjevně nesprávného posouzení.

2.	Druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti jednat s náležitou péčí.

Žaloba podaná dne 15. června 2020 – KM v. Komise

(Věc T-374/20)

(2020/C 255/45)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: KM (zástupce: M. Müller-Trawinski, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí žalované ze dne 7. října 2019, které bylo vydáno formou rozhodnutí „Autorité Investie du Pouvoir de Nomination (AIPN)“ č. R/627/19 ze dne 20. března 2020 a kterým žalovaná odmítla přiznat žalobkyni pozůstalostní důchod a aby uložil žalované, aby s ohledem na právní názor Tribunálu vydala nové rozhodnutí a pozůstalostní důchod žalobkyni přiznala;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že je diskriminační, pokud se pro účely nabytí nároku na důchod od heterosexuálních párů požaduje, aby uzavřeli manželství, ale pokud jde o všechny ostatní páry, postačuje jakákoli jiná forma trvalého registrovaného partnerství.

2.

Druhý žalobní důvod V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že článek 18 ve spojení s článkem 20 přílohy VIII služebního řádu úředníků Evropské unie je diskriminační a proto neplatný, protože, pokud jde o úředníky v aktivní službě, považuje se manželství trvající jeden rok za stabilní vztah, který v případě smrti úředníka zakládá jeho manželskému partnerovi nárok na pozůstalostní důchod, zatímco u manželských partnerů úředníků, kteří uzavřou manželství až po odchodu do důchodu, musí být pro získání nároku na pozůstalostní důchod prokázáno pět let trvání manželství.

Žaloba podaná dne 19. června 2020 – Ryanair v. Komise

(Věc T-378/20)

(2020/C 255/46)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ryanair DAC (Swords, Irsko) (zástupci: E. Vahida, F. Laprévote, S. Rating a I. Metaxas-Maranghidis, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Evropské komise (EU) ze dne 15. dubna 2020 o státní podpoře SA.56795; (1) a

—	uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Evropská komise porušila právní požadavek, aby podpora schválená podle čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU byla určena k náhradě škod způsobených mimořádnými událostmi, a nikoli pouze škody, kterou utrpěla jedna oběť těchto událostí.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že se Evropská komise při přezkumu přiměřenosti podpory určené k náhradě škody způsobené krizí COVID-19 dopustila zjevně nesprávného posouzení.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Evropská komise porušila zvláštní ustanovení SFEU a obecné zásady evropského práva týkající se zákazu diskriminace, volného poskytování služeb a svobody usazování, o které se opírá liberalizace letecké dopravy v EU od konce 80. let. Liberalizace trhu letecké dopravy v EU umožnila růst skutečně celoevropských nízkonákladových leteckých společností. Evropská komise podle žalobkyně nechala bez povšimnutí škody způsobené krizí COVID-19 těmto celoevropským leteckým společnostem a jejich roli v leteckém propojení Dánska tím, že Dánsku povolila vyhradit podporu pouze pro společnost SAS. Článek 107 odst. 2 písm. b) SFEU stanoví výjimku ze zákazu státní podpory podle čl. 107 odst. 1 SFEU, nestanoví však výjimku z ostatních pravidel a zásad SFEU.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Evropská komise navzdory závažným obtížím nezahájila formální vyšetřovací řízení a porušila procesní práva žalobkyně.

5.	Pátý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise v rozhodnutí porušila svoji povinnost uvést odůvodnění.

---

(1)  Rozhodnutí Evropské komise (EU) ze dne 15. dubna 2020 o státní podpoře SA.56795 – Dánsko – Náhrada škody způsobené onemocněním COVID-19 společnosti Scandinavian Airlines (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

Žaloba podaná dne 19. června 2020 – Ryanair v. Komise

(Věc T-379/20)

(2020/C 255/47)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ryanair DAC (Swords, Irsko) (zástupci: E. Vahida, F. Laprévote, S. Rating a I. Metaxas-Maranghidis, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Evropské komise (EU) ze dne 24. dubna 2020 o státní podpoře SA. 57061 (1); a

—	uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně rovněž navrhla, aby byla její žaloba projednána ve zrychleném řízení podle článku 23a statutu Soudního dvora Evropské unie.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů, které jsou obdobné jako žalobní důvody uplatněné ve věci T-378/20, Ryanair v. Komise.

---

(1)  Rozhodnutí Evropské komise (EU) ze dne 24. dubna 2020 o státní podpoře SA. 57061 – Švédsko – Náhrada škody způsobené onemocněním COVID-19 společnosti Scandinavian Airlines (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).