		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 240

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 63 20. července 2020

Obsah		Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2020/C 240/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie	1

	V Oznámení
	SOUDNÍ ŘÍZENÍ
	Soudní dvůr
2020/C 240/02	Věc C-650/17: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundespatentgericht – Německo) – Royalty Pharma Collection Trust v. Deutsches Patent- und Markenamt (Řízení o předběžné otázce – Duševní a průmyslové vlastnictví – Nařízení (ES) č. 469/2009 – Dodatkové ochranné osvědčení pro léčivé přípravky – Podmínky pro získání – Článek 3 písm. a) – Pojem výrobek chráněný platným základním patentem – Kritéria pro posouzení)	2
2020/C 240/03	Věc C-446/18: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Nejvyššího správního soudu – Česká republika) – AGROBET CZ, s.r.o., v. Finanční úřad pro Středočeský kraj (Řízení o předběžné otázce – Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Odpočet DPH zaplacené na vstupu – Nadměrný odpočet DPH – Zadržení nadměrného odpočtu v návaznosti na zahájení daňové kontroly – Žádost o vyplacení části nadměrného odpočtu vztahující se k plněním, která nejsou rozsahem této kontroly dotčena – Odmítavý postoj daňových orgánů)	3
2020/C 240/04	Věc C-547/18: Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 7. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Wojewódzkiego Sądu Administracyjnego we Wrocławiu- Polsko) – Dong Yang Electronics Sp. z o.o. v. Dyrektor Izby Administracji Skarbowej we Wrocławiu (Řízení o předběžné otázce – Daně – Daň z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Článek 44 – Prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011 – Článek 11 odst. 1 – Poskytování služeb – Místo rozhodné pro vznik daňové povinnosti – Pojem stálá provozovna – Osoba povinná k DPH – Dceřiná společnost společnosti usazené v třetím státě, která se nachází v členském státě)	3
2020/C 240/05	Věc C-560/18 P: Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 30. dubna 2020 – Izba Gospodarcza Producentów i Operatorów Urządzeń Rozrywkowych v. Evropská komise, Švédské království, Polská republika (Kasační opravný prostředek – Přístup k dokumentům orgánů – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Článek 4 odst. 2 třetí odrážka – Výjimky z práva na přístup – Výjimka týkající se ochrany cílů vyšetřování – Dokumenty týkající se probíhajícího řízení o nesplnění povinnosti – Podrobná stanoviska vydaná v rámci postupu oznamování na základě směrnice 98/34/ES – Žádost o přístup – Odepření – Zpřístupnění požadovaných dokumentů v průběhu řízení před Tribunálem Evropské unie – Zpřístupnění – Nepřípustnost – Právní zájem – Přetrvávání)	4
2020/C 240/06	Věc C-565/18: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Commissione Tributaria Regionale per la Lombardia – Itálie) – Société Générale S.A. v. Agenzia delle Entrate – Direzione Regionale Lombardia Ufficio Contenzioso (Řízení o předběžné otázce – Článek 63 SFEU – Volný pohyb kapitálu – Daň z finančních transakcí – Transakce týkající se derivátových finančních nástrojů, jejichž podkladovým aktivem je cenný papír vydaný společností, která je rezidentem členského státu zdanění – Daň splatná bez ohledu na místo uzavření transakce – Administrativní a ohlašovací povinnosti)	5
2020/C 240/07	Věc C-584/18: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Eparchiako Dikastirio Larnakas- Kypr) – D. Z. v. Blue Air – Airline Management Solutions SRL a další (Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Rozhodnutí č. 565/2014/EU – Zjednodušený režim kontrol osob na vnějších hranicích – Státní příslušník třetí země s povolením k přechodnému pobytu vydaným členským státem – Článek 3 – Uznávání některých dokladů Bulharskem, Chorvatskem, Kyprem a Rumunskem za rovnocenné jejich národním vízům – Možnost dovolat se rozhodnutí vůči státu – Přímý účinek – Uznání soukromoprávní entity za odnož státu – Podmínky – Nařízení (ES) č. 562/2006 – Schengenský hraniční kodex – Článek 13 – Odepření vstupu na území členského státu – Povinnost uvést odůvodnění – Nařízení (ES) č. 261/2004 – Náhrady a pomoc cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu – Článek 2 písm. j) – Odepření nástupu na palubu z důvodu údajně nedostatečných cestovních dokladů – Článek 15 – Povinnosti leteckých dopravců vůči cestujícím – Nepřípustnost odlišných ustanovení v přepravní smlouvě nebo v jiných dokumentech)	5
2020/C 240/08	Věc C-607/18 P: Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 14. května 2020 – NKT Verwaltungs GmbH, dříve nkt cables GmbH, NKT A/S, dříve NKT Holding A/S v. Evropská Komise (Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s podzemními a podmořskými elektrickými kabely – Rozdělení trhu v rámci projektů – Pokuty – Právo na obhajobu – Nařízení (ES) č. 1/2003 – Článek 27 odst. 1 – Nesoulad mezi oznámením námitek a sporným rozhodnutím – Přístup ke spisu – Jediné a trvající protiprávní jednání – Důkazní břemeno – Zkreslení argumentů a důkazů)	7
2020/C 240/09	Věc C-615/18: Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Amtsgericht Kehl- Německo) – trestní řízení proti UY (Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Právo na informace v trestním řízení – Směrnice 2012/13/EU – Článek 6 – Právo na informace o obvinění – Trestní stíhání za řízení vozidla bez řidičského oprávnění – Zákaz řízení vyplývající z předchozího trestního příkazu, o kterém dotyčná osoba nevěděla – Doručení tohoto příkazu dotyčné osobě pouze prostřednictvím povinného zmocněnce – Nabytí právní moci – Možná nedbalost na straně dotčené osoby)	8
2020/C 240/10	Věc C-627/18: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Administrativo e Fiscal de Coimbra – Portugalsko) – Nelson Antunes da Cunha, Lda v. Instituto de Financiamento da Agricultura e Pescas IP (IFAP) (Řízení o předběžné otázce – Státní podpory – Článek 108 SFEU – Režim podpor neslučitelný s vnitřním trhem – Rozhodnutí Evropské komise nařizující navrácení protiprávních podpor – Nařízení (EU) 2015/1589 – Článek 17 odst. 1 – Desetiletá promlčecí lhůta – Použití pravomocí Komise ve věci navrácení podpory – Článek 16 odst. 2 a 3 – Vnitrostátní právní úprava stanovící kratší promlčecí lhůtu – Zásada efektivity)	8
2020/C 240/11	Věc C-638/18: Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 30. dubna 2020 – Evropská komise v. Rumunsko (Nesplnění povinnosti státem – Životní prostředí – Směrnice 2008/50/ES – Kvalita vnějšího ovzduší – Článek 13 odst. 1 a příloha XI – Systematické a trvající překračování mezních hodnot pro mikročástice (PM10) v zóně RO32101 (Bukurešť, Rumunsko) – Článek 23 odst. 1 – Příloha XV – Co možná nejkratší období překračování hodnot – Vhodná opatření)	9
2020/C 240/12	Věc C-641/18: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 7. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Genova – Itálie) – LG a další v. Rina SpA, Ente Registro Italiano Navale (Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanských věcech – Nařízení (ES) č. 44/2001 – Článek 1 odst. 1 – Pojmy věci občanské a obchodní a věci správní – Oblast působnosti – Činnost klasifikačních společností a společností vydávajících lodní osvědčení – Acta iure imperii a acta iure gestionis – Výsady veřejné moci – Jurisdikční imunita)	10
2020/C 240/13	Věc C-661/18: Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 30. dubna 2020 [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD) – Portugalsko] – CTT – Correios de Portugal v. Autoridade Tributária e Aduaneira (Řízení o předběžné otázce – Daň z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Odpočet daně zaplacené na vstupu – Článek 173 – Osoba se smíšenou povinností k dani – Metody odpočtu daně – Poměrný odpočet daně – Odpočet daně na základě použití – Články 184 až 186 – Oprava odpočtů daně – Změna okolností zohledněných při výpočtu výše odpočtu – Plnění na výstupu nesprávně považované za osvobozené od DPH – Vnitrostátní opatření zakazující změnu metody odpočtu pro roky, které již uplynuly – Prekluzivní lhůta – Zásady daňové neutrality, právní jistoty, efektivity a proporcionality)	10
2020/C 240/14	Věc C-667/18: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Grondwettelijk Hof – Belgie) – Orde van Vlaamse Balies, Ordre des barreaux francophones et germanophone v. Ministerraad (Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2009/138/ES – Pojištění právní ochrany – Článek 201 – Právo pojistníka na svobodný výběr právního zástupce – Soudní řízení – Pojem – Mediační řízení)	11
2020/C 240/15	Věc C-749/18: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour administrative – Lucembursko) – B a další v. Administration des contributions directes (Řízení o předběžné otázce – Články 49 a 54 SFEU – Svoboda usazování – Daňové právní předpisy – Daň z příjmů právnických osob – Mateřské společnosti a dceřiné společnosti – Vertikální a horizontální daňová integrace)	12
2020/C 240/16	Věc C-772/18: Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Korkein oikeus – Finsko) – A v. B (Řízení o předběžné otázce – Ochranné známky – Směrnice 2008/95/ES – Článek 5 odst. 1 – Článek 5 odst. 3 písm. b) a c) – Porušení práv z ochranné známky – Pojem užívání v obchodním styku – Výrobek propuštěný do volného oběhu – Dovoz – Uskladnění – Skladování výrobků za účelem uvádění na trh – Vývoz)	13
2020/C 240/17	Věc C-797/18 P: Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 30. dubna 2020 – Řecká republika v. Evropská komise (Kasační opravný prostředek – Evropský zemědělský záruční fond (EZZF) a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) – Výdaje vyloučené z financování Evropské unie – Výdaje vynaložené Řeckou republikou – Nařízení (ES) č. 1782/2003 – Nařízení (ES) č. 796/2004 – Nařízení (ES) č. 1120/2009 – Nařízení (EU) č. 1306/2013 – Režim podpor na plochu – Pojem stálá pastvina – Paušální finanční opravy – Nařízení (ES) č. 1698/2005 – Posouzení způsobilosti výdajů – Řídící orgán – Nařízení (ES) č. 1290/2005 – Výdaje, na něž se vztahuje lhůta 24 měsíců – Nařízení (ES) č. 817/2004 – Pravidla pro účinné, přiměřené a odrazující sankce – Metoda výpočtu opravy)	13
2020/C 240/18	Věc C-810/18: Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Krajského súdu v Trnavě – Slovensko) – DHL Logistics (Slovakia) spol. s r. o. v. Finančné riaditeľstvo SR (Řízení o předběžné otázce – Nařízení (EHS) č. 2658/87 – Celní unie a společný celní sazebník – Sazební zařazení zboží – Kombinovaná nomenklatura – Podpoložka 8525 80 91 – Digitální fotoaparáty – Videokamery se záznamem obrazu i zvuku (kamkordéry) – Digitální videokamera schopná zachycovat a zaznamenávat statické snímky a videosekvence v kvalitě rozlišení nižší než 800 × 600 pixelů)	14
2020/C 240/19	Věc C-5/19: Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Varchoven administrativen sad – Bulharsko) – Оvergas Mreži AD, Sdruženie s nestopanska cel Balgarska gazova asociacia v. Komisia za energijno i vodno regulirane (KEVR) (Řízení o předběžné otázce – Společná pravidla pro vnitřní trh se zemním plynem – Směrnice 2009/73/ES – Článek 3 odst. 1 až 3 a čl. 41 odst. 16 – Povinnosti veřejné služby – Povinnosti skladování zemního plynu za účelem zajištění bezpečnosti dodávek a pravidelnosti dodávek – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví přenesení finanční zátěže související s povinnostmi veřejné služby uloženými plynárenským podnikům na jejich zákazníky – Podmínky – Přijetí aktu, kterým se ukládá povinnost veřejné služby, vnitrostátním regulačním orgánem – Řízení – Články 36 a 38 Listiny základních práv Evropské unie)	15
2020/C 240/20	Věc C-15/19: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione – Itálie) – A.m.a. – Azienda Municipale Ambiente SpA v. Consorzio Laziale Rifiuti – Co.La.Ri. (Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Odpady – Směrnice 1999/31/ES – Stávající skládky – Období následné péče o skládku po jejím uzavření – Prodloužení – Náklady spojené s ukládáním odpadů na skládku – Zásada znečišťovatel platí – Časová působnost směrnice)	16
2020/C 240/21	Věc C-17/19: Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation- Francie) – trestní řízení proti Bouygues travaux publics, Elco construct Bucarest, Welbond armatures (Řízení o předběžné otázce – Migrující pracovníci – Sociální zabezpečení – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Použitelné právní předpisy – Článek 14 bod 1 písm. a) a bod 2 písm. b) – Nařízení (ES) č. 883/2004 – Článek 12 odst. 1 – Článek 13 odst. 1 písm. a) – Vyslaní zaměstnanci – Zaměstnanci vykonávající činnosti ve dvou nebo více členských státech – Nařízení (EHS) č. 574/72 – Článek 11 odst. 1 písm. a) – Článek 12a bod 2 písm. a) a bod 4 písm. a) – Nařízení (ES) č. 987/2009 – Článek 19 odst. 2 – Potvrzení E 101 a A 1 – Závazný účinek – Rozsah – Sociální zabezpečení – Pracovní právo)	17
2020/C 240/22	Věc C-96/19: Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 7. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesverwaltungsgericht Niederösterreich – Rakousko) – VO v. Bezirkshauptmannschaft Tulln (Řízení o předběžné otázce – Silniční doprava – Pracovní dny a dny odpočinku – Digitální tachografy – Nařízení (ES) č. 165/2014 – Nezaznamenání pracovních dnů na kartu řidiče a neexistence záznamových listů – Vnitrostátní právní úprava, která za těchto okolností stanoví povinnost řidiče předložit potvrzení jeho zaměstnavatele – Platnost formuláře obsaženého v příloze rozhodnutí 2009/959/EU)	17
2020/C 240/23	Věc C-148/19 P: Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. května 2020 – BTB Holding Investments SA, Duferco Participations Holding SA v. Evropská komise, Foreign Strategic Investments Holding (FSIH) (Kasační opravný prostředek – Státní podpory – Regionální podpory ve prospěch ocelářského průmyslu – Rozhodnutí prohlašující podpory za neslučitelné se společným trhem – Pojem státní podpora – Zvýhodnění – Kritérium soukromého hospodářského subjektu – Zjevná vada – Důkazní břemeno – Meze soudního přezkumu)	18
2020/C 240/24	Spojené věci C-168/19 a 169/19: Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Corte dei Conti – Sezione Giurisdizionale Per la Regione Puglia – Itálie) – HB (C-168/19), IC (C-169/19) v. Istituto nazionale della previdenza sociale (Řízení o předběžné otázce – Volný pohyb osob – Článek 21 SFEU – Zásada zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti – Článek 18 SFEU – Smlouva o zamezení dvojímu zdanění – Zaměstnanci ve veřejném sektoru – Poživatel důchodu, který má bydliště v jiném členském státě, než který mu vyplácí starobní důchod, a nemá státní příslušnost členského státu bydliště – Daň z příjmů – Údajná ztráta daňových výhod – Údajná překážka volnému pohybu a údajná diskriminace)	19
2020/C 240/25	Věc C-184/19: Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Curtea de Apel Bucureşti – Rumunsko) – Hecta Viticol SRL v. Agenţia Naţională de Administrare Fiscală (ANAF) – Direcţia Generală de Soluţionare a Contestaţiilor, Biroul Vamal de Interior Buzău, Direcţia Generală Regională a Finanţelor Publice Galaţi (Řízení o předběžné otázce – Směrnice 92/83/EHS a směrnice 92/84/EHS – Sazba spotřební daně z vína a z jiných nešumivých kvašených nápojů než víno a pivo – Odlišné sazby spotřební daně – Zásada právní jistoty a zásada ochrany legitimního očekávání)	19
2020/C 240/26	Věc C-189/19: Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesverwaltungsgericht – Německo) – Spenner GmbH & Co. KG v. Spolková republika Německo (Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v rámci Evropské unie – Směrnice 2003/87/ES – Článek 10a – Přechodný režim přidělování bezplatných povolenek – Rozhodnutí 2011/278/EU – Článek 9 – Určení historické úrovně činnosti – Rozsáhlá změna kapacity zařízení, k níž došlo před základním obdobím – Určení relevantního základního období)	20
2020/C 240/27	Věc C-191/19: Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Frankfurt am Main – Německo) – OI v. Air Nostrum Líneas Aéreas del Mediterráneo SA (Řízení o předběžné otázce – Letecká doprava – Nařízení (ES) č. 261/2004 – Náhrada škody pro cestující v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu – Odepření nástupu na palubu – Zrušení – Let s přestupem – Změna rezervace na jeden z letů v rámci letecké přepravy učiněná proti vůli cestujícího – Přílet cestujícího bez zpoždění do cílového místa určení)	21
2020/C 240/28	Věc C-208/19: Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesgericht für Zivilrechtssachen Graz – Rakousko) – NK v. MS, AS (Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitelů – Práva spotřebitele – Směrnice 2011/83/EU – Působnost – Článek 3 odst. 3 písm. f) – Pojem smlouva týkající se výstavby nových budov – Článek 16 písm. c) – Pojem zboží vyrobené podle požadavků spotřebitele nebo zboží přizpůsobené osobním potřebám – Smlouva mezi architektem a spotřebitelem týkající se vyhotovení projektu novostavby individuálního domu)	21
2020/C 240/29	Věc C-211/19: Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Miskolci Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság – Maďarsko) – UO v. Készenléti Rendőrség (Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – Směrnice 2003/88/ES – Oblast působnosti – Odchylka – Článek 1 odst. 3 – Směrnice 89/391/EHS – Článek 2 odst. 2 – Činnosti zásahových policejních sil)	22
2020/C 240/30	Věc C-258/19: Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Kúria – Maďarsko) – EUROVIA Ipari, Kereskedelmi, Szállítmányozási és Idegenforgalmi Kft. v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága (Řízení o předběžné otázce – Společný systém daně z přidané hodnoty – Směrnice 77/388/EHS – Článek 10 odst. 2 první a třetí pododstavec, čl. 17 odst. 1 a čl. 18 odst. 2 první pododstavec – Směrnice 2006/112/ES – Článek 63, čl. 64 odst. 1, čl. 66 první pododstavec písm. a) až c), článek 167 a čl. 179 první pododstavec – Poskytování služeb uskutečněné před přistoupením Maďarska k Evropské unii – Přesné určení ceny této služby po přistoupení – Faktura za uvedené plnění, která byla vystavena a uhrazena po přistoupení – Odepření nároku na odpočet na základě této faktury z důvodu prekluze – Pravomoc Soudního dvora)	23
2020/C 240/31	Věc C-263/19: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Fővárosi Törvényszék – Maďarsko) – T-Systems Magyarország Zrt., BKK Budapesti Közlekedési Központ Zrt. v. Közbeszerzési Hatóság Közbeszerzési Döntőbizottság (Řízení o předběžné otázce – Veřejné zakázky – Zadávání veřejných zakázek – Směrnice 2014/24/EU – Článek 1 odst. 2 a článek 72 – Směrnice 2014/25/UE – Článek 1 odst. 2 a článek 89 – Přezkumná řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce – Směrnice 89/665/EHS – Článek 2e odst. 2 – Zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací – Směrnice 92/13/EHS – Článek 2e odst. 2 – Změna smlouvy uzavřené po provedení zadávacího řízení – Absence nového zadávacího řízení – Pokuty uložené veřejnému zadavateli a úspěšnému uchazeči o zakázku – Zásada proporcionality)	23
2020/C 240/32	Věc C-266/19: Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof – Německo) – EIS GmbH v. TO (Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitelů – Směrnice 2011/83/EU – Článek 6 odst. 1 písm. c) a h) a odstavec 4 – Část A přílohy I – Právo odstoupit od smlouvy – Informace, které musí poskytnout obchodník ohledně podmínek, lhůty a postupů pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy – Povinnost obchodníka uvést své telefonní číslo, pokud existuje – Dosah)	24
2020/C 240/33	Spojené věci C-267/19 a 323/19: Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 7. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Trgovački sud u Zagrebu – Chorvatsko) – PARKING d.o.o. v. SAWAL d.o.o. (C-267/19), Interplastics s. r. o. v. Letifico d.o.o. (C-323/19) (Řízení o předběžné otázce – Nařízení (EU) č. 1215/2012 – Soudní spolupráce v občanských věcech – Notáři, kteří jednají v rámci exekučních řízení na základě veřejné listiny – Nesporné řízení – Zásada zákazu diskriminace – Článek 18 SFEU – Právo na spravedlivý proces – Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie)	25
2020/C 240/34	Věc C-276/19: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. května 2020 – Evropská komise v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska (Nesplnění povinnosti státem – Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Výjimky – Zjednodušující opatření a opatření k zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem – Článek 395 odst. 2 – Povinnost členských států předložit Evropské komisi zvláštní opatření určená ke zjednodušení postupu výběru DPH – Podstatná změna původně předloženého opatření)	26
2020/C 240/35	Spojené věci C-924/19 PPU a C-925/19 PPU: Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság – Maďarsko) – FMS, FNZ (C-924/19 PPU), SA a SA junior (C-925/19 PPU) v. Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság, Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság (Řízení o předběžné otázce – Azylová a přistěhovalecká politika – Směrnice 2013/32/EU – Žádost o mezinárodní ochranu – Článek 33 odst. 2 – Důvody nepřípustnosti – Článek 40 – Následné žádosti – Článek 43 – Řízení na hranicích – Směrnice 2013/33/EU – Článek 2 písm. h) a články 8 a 9 – Zajištění – Zákonnost – Směrnice 2008/115/EU – Článek 13 – Účinné prostředky nápravy – Článek 15 – Zajištění – Zákonnost – Právo na účinný prostředek nápravy – Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie – Zásada přednosti unijního práva)	26
	Tribunál
2020/C 240/36	Věc T-310/20: Žaloba podaná dne 28. května 2020 – Comercializadora Eloro v. EUIPO – Zumex Group (JUMEX)	29
2020/C 240/37	Věc T-311/20: Žaloba podaná dne 26. května 2020 – France Agro v. EUIPO – Chafay (Choumicha Saveurs)	29
2020/C 240/38	Věc T-317/20: Žaloba podaná dne 27. května 2020 – EnergieVerbund Dresden v. Komise	30
2020/C 240/39	Věc T-318/20: Žaloba podaná dne 27. května 2020 – eins energie in sachsen v. Komise	31
2020/C 240/40	Věc T-319/20: Žaloba podaná dne 27. května 2020 – GGEW v. Komise	31
2020/C 240/41	Věc T-323/20: Žaloba podaná dne 27. května 2020 – Hell Energy Magyarország v. EUIPO (HELL)	32
2020/C 240/42	Věc T-327/20: Žaloba podaná dne 28. května 2020 – Group Nivelles v. Easy Sanitary Solutions (Sprchový odtok)	32
2020/C 240/43	Věc T-328/20: Žaloba podaná dne 29. května 2020 – Electrodomesticos Taurus v. EUIPO – Shenzhen Aukey E-Business (AICOOK)	33
2020/C 240/44	Věc T-336/20: Žaloba podaná dne 30. května 2020 – Hypo Vorarlberg Bank v. SRB	34
2020/C 240/45	Věc T-339/20: Žaloba podaná dne 2. června 2020 – Portigon v. SRB	34
2020/C 240/46	Věc T-590/18: Usnesení Tribunálu ze dne 30. dubna 2020 – Antonakopoulos v. Parlament	36
2020/C 240/47	Věc T-591/18: Usnesení Tribunálu ze dne 30. dubna 2020 – ZD v. Parlament	36
2020/C 240/48	Věc T-603/18: Usnesení Tribunálu ze dne 30. dubna 2020 – ZE v. Parlament	36

IV Informace

INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

Soudní dvůr Evropské unie

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/1

Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

(2020/C 240/01)

Poslední publikace

Úř. věst. C 230, 13.7.2020

Dřívější publikace

Úř. věst. C 222, 6.7.2020

Úř. věst. C 215, 29.6.2020

Úř. věst. C 209, 22.6.2020

Úř. věst. C 201, 15.6.2020

Úř. věst. C 191, 8.6.2020

Úř. věst. C 175, 25.5.2020

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

V Oznámení

SOUDNÍ ŘÍZENÍ

Soudní dvůr

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/2

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundespatentgericht – Německo) – Royalty Pharma Collection Trust v. Deutsches Patent- und Markenamt

(Věc C-650/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Duševní a průmyslové vlastnictví - Nařízení (ES) č. 469/2009 - Dodatkové ochranné osvědčení pro léčivé přípravky - Podmínky pro získání - Článek 3 písm. a) - Pojem ‚výrobek chráněný platným základním patentem‘ - Kritéria pro posouzení“)

(2020/C 240/02)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundespatentgericht

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Royalty Pharma Collection Trust

Odpůrce: Deutsches Patent- und Markenamt

Výrok

Článek 3 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 469/2009 ze dne 6. května 2009 o dodatkových ochranných osvědčeních pro léčivé přípravky musí být vykládán v tom smyslu, že výrobek je chráněn platným základním patentem ve smyslu tohoto ustanovení, vyhovuje-li všeobecné funkční definici použité v některém z nároků základního patentu a nezbytně spadá pod vynález, na který se tento patent vztahuje, avšak nelze jej v individualizované podobě jako konkrétní realizovanou formu vyvodit z metody, která je chráněna uvedeným patentem, jestliže jej může odborník specificky identifikovat ve světle veškerých informací zveřejněných tímto patentem na základě svých obecných znalostí v dané oblasti ke dni podání přihlášky nebo ke dni vzniku práva přednosti základního patentu a stavu techniky k tomuto dni.

Článek 3 písm. a) nařízení č. 469/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že výrobek není chráněn platným základním patentem ve smyslu tohoto ustanovení, pokud sice spadá pod funkční definici uvedenou ve znění nároků tohoto patentu, avšak vyvinut byl na základě samostatné vynálezecké činnosti po dni podání přihlášky základního patentu.

(1) Úř. věst. C 52, 12.2.2018.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/3

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Nejvyššího správního soudu – Česká republika) – AGROBET CZ, s.r.o., v. Finanční úřad pro Středočeský kraj

(Věc C-446/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Odpočet DPH zaplacené na vstupu - Nadměrný odpočet DPH - Zadržení nadměrného odpočtu v návaznosti na zahájení daňové kontroly - Žádost o vyplacení části nadměrného odpočtu vztahující se k plněním, která nejsou rozsahem této kontroly dotčena - Odmítavý postoj daňových orgánů“)

(2020/C 240/03)

Jednací jazyk: čeština

Předkládající soud

Nejvyšší správní soud

Účastníci původního řízení

Stěžovatelka: AGROBET CZ, s.r.o.

Další účastník řízení: Finanční úřad pro Středočeský kraj

Výrok

Články 179, 183 a 273 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, posuzované ve světle zásady daňové neutrality, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která neumožňuje, aby daňový orgán před skončením daňové kontroly týkající se přiznání k dani z přidané hodnoty (DPH), ve kterém je za určité zdaňovací období vykázán nadměrný odpočet, připustil vrácení části tohoto nadměrného odpočtu vztahující se k plněním, která k okamžiku zahájení této kontroly nejsou jejím rozsahem dotčena, pakliže není možné jasně, přesně a jednoznačně určit, že bez ohledu na výsledek této kontroly bude nadále existovat nadměrný odpočet DPH, jehož částka přitom může být případně nižší než částka vztahující se k plněním, jež nejsou rozsahem této kontroly dotčena, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 328, 17.9.2018.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/3

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 7. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Wojewódzkiego Sądu Administracyjnego we Wrocławiu- Polsko) – Dong Yang Electronics Sp. z o.o. v. Dyrektor Izby Administracji Skarbowej we Wrocławiu

(Věc C-547/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daně - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Článek 44 - Prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011 - Článek 11 odst. 1 - Poskytování služeb - Místo rozhodné pro vznik daňové povinnosti - Pojem ‚stálá provozovna‘ - Osoba povinná k DPH - Dceřiná společnost společnosti usazené v třetím státě, která se nachází v členském státě“)

(2020/C 240/04)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Wojewódzki Sąd Administracyjny we Wrocławiu

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Dong Yang Electronics Sp. z o.o.

Žalovaný: Dyrektor Izby Administracji Skarbowej we Wrocławiu

Výrok

Článek 44 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, jakož i čl. 11 odst. 1 a čl. 22 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112, musí být vykládány v tom smyslu, že poskytovatel služeb nemůže skutečnost, že na území členského státu existuje stálá provozovna společnosti usazené v třetím státě, dovodit pouze z toho, že tato společnost má na uvedeném území dceřinou společnost, a že tento poskytovatel není povinen pro účely takového posouzení zjišťovat smluvní vztahy mezi oběma subjekty.

(1) Úř. věst. C 44, 4.2.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/4

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 30. dubna 2020 – Izba Gospodarcza Producentów i Operatorów Urządzeń Rozrywkowych v. Evropská komise, Švédské království, Polská republika

(Věc C-560/18 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Přístup k dokumentům orgánů - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Článek 4 odst. 2 třetí odrážka - Výjimky z práva na přístup - Výjimka týkající se ochrany cílů vyšetřování - Dokumenty týkající se probíhajícího řízení o nesplnění povinnosti - Podrobná stanoviska vydaná v rámci postupu oznamování na základě směrnice 98/34/ES - Žádost o přístup - Odepření - Zpřístupnění požadovaných dokumentů v průběhu řízení před Tribunálem Evropské unie - Zpřístupnění - Nepřípustnost - Právní zájem - Přetrvávání“)

(2020/C 240/05)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Izba Gospodarcza Producentów i Operatorów Urządzeń Rozrywkowych (zástupce: P. Hoffman, adwokat)

Další účastníci řízení: Evropská komise (zástupci: M. Konstantinidis a A. Spina, zmocněnci), Švédské království (zástupkyně: C. Meyer-Seitz, A. Falk, H. Shev, J. Lundberg a H. Eklinder, zmocněnkyně), Polská republika (zástupkyně: D. Lutostańska a M. Kamejsza-Kozłowska, zmocněnkyně)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Izba Gospodarcza Producentów i Operatorów Urządzeń Rozrywkowych ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)	Švédské království a Polská republika ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 112, 25.3.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/5

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Commissione Tributaria Regionale per la Lombardia – Itálie) – Société Générale S.A. v. Agenzia delle Entrate – Direzione Regionale Lombardia Ufficio Contenzioso

(Věc C-565/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 63 SFEU - Volný pohyb kapitálu - Daň z finančních transakcí - Transakce týkající se derivátových finančních nástrojů, jejichž podkladovým aktivem je cenný papír vydaný společností, která je rezidentem členského státu zdanění - Daň splatná bez ohledu na místo uzavření transakce - Administrativní a ohlašovací povinnosti“)

(2020/C 240/06)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Commissione Tributaria Regionale per la Lombardia

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Société Générale S.A.

Žalovaná: Agenzia delle Entrate – Direzione Regionale Lombardia Ufficio Contenzioso

Výrok

Článek 63 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která stanoví, že finanční transakce týkající se derivátových finančních nástrojů podléhají dani, která zatěžuje smluvní strany transakce, bez ohledu na místo, kde byla transakce uzavřena, nebo stát, ve kterém jsou tyto strany a případný zprostředkovatel zúčastněný na této transakci rezidenty, jestliže je podkladovým aktivem těchto nástrojů cenný papír vydaný společností se sídlem v tomto členském státě. Rozsah administrativních a ohlašovacích povinností souvisejících s touto daní, které mají entity-nerezidenti, nicméně nesmí překračovat meze toho, co je nezbytné pro výběr uvedené daně.

(1) Úř. věst. C 436, 3.12.2018.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/5

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Eparchiako Dikastirio Larnakas- Kypr) – D. Z. v. Blue Air – Airline Management Solutions SRL a další

(Věc C-584/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví - Rozhodnutí č. 565/2014/EU - Zjednodušený režim kontrol osob na vnějších hranicích - Státní příslušník třetí země s povolením k přechodnému pobytu vydaným členským státem - Článek 3 - Uznávání některých dokladů Bulharskem, Chorvatskem, Kyprem a Rumunskem za rovnocenné jejich národním vízům - Možnost dovolat se rozhodnutí vůči státu - Přímý účinek - Uznání soukromoprávní entity za odnož státu - Podmínky - Nařízení (ES) č. 562/2006 - Schengenský hraniční kodex - Článek 13 - Odepření vstupu na území členského státu - Povinnost uvést odůvodnění - Nařízení (ES) č. 261/2004 - Náhrady a pomoc cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu - Článek 2 písm. j) - Odepření nástupu na palubu z důvodu údajně nedostatečných cestovních dokladů - Článek 15 - Povinnosti leteckých dopravců vůči cestujícím - Nepřípustnost odlišných ustanovení v přepravní smlouvě nebo v jiných dokumentech“)

(2020/C 240/07)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Eparchiako Dikastirio Larnakas

Účastníci původního řízení

Žalobce: D. Z.

Žalovaná: Blue Air – Airline Management Solutions SRL a další

Výrok

Článek 3 odst. 1 rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 565/2014/EU ze dne 15. května 2014, kterým se zavádí zjednodušený režim kontrol osob na vnějších hranicích vycházející z jednostranného uznávání některých dokladů Bulharskem, Chorvatskem, Kyprem a Rumunskem za rovnocenné jejich národním vízům za účelem průjezdu přes jejich území nebo zamýšlených pobytů na jejich území, jejichž doba trvání během jakéhokoli období 180 dnů nepřekročí 90 dnů, a kterým se zrušují rozhodnutí č. 895/2006/ES a č. 582/2008/ES, musí být vykládán v tom smyslu, že má přímý účinek a zakládá státním příslušníkům třetích zemí práva, kterých se tito státní příslušníci mohou dovolávat vůči cílovému členskému státu, zejména právo, aby pro účely jejich vstupu na území tohoto členského státu po nich nebylo vyžadováno vízum, jestliže mají vstupní vízum nebo povolení k pobytu, jež jsou uvedena na seznamu dokladů požívajících uznání, k jehož uplatňování se uvedený členský stát na základě tohoto rozhodnutí zavázal.

Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že na leteckého dopravce, který sám nebo prostřednictvím svých zástupců a zmocněnců na letišti výchozího členského státu odepře cestujícímu nástup na palubu s poukazem na to, že orgány cílového členského státu odepřely tomuto cestujícímu vstup, nelze nahlížet tak, že jedná jako odnož uvedeného státu, takže se poškozený cestující nemůže vůči tomuto leteckému dopravci u soudu výchozího členského státu dovolávat rozhodnutí č. 565/2014 za účelem získání náhrady škody z důvodu porušení jeho práva vstupu na území cílového členského státu bez víza vydaného tímto státem.

Unijní právo, a zejména článek 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 610/2013 ze dne 26. června 2013, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby letecký dopravce odepřel státnímu příslušníkovi třetí země nástup na palubu s poukazem na to, že orgány cílového členského státu odepřely tomuto cestujícímu vstup na území tohoto členského státu, aniž toto odepření vstupu bylo učiněno písemným a zdůvodněným rozhodnutím, jež by bylo uvedenému státnímu příslušníkovi předem oznámeno.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, a zejména jeho čl. 2 písm. j), musí být vykládáno v tom smyslu, že pokud letecký dopravce odepře cestujícímu nástup na palubu z důvodu, že tento cestující údajně předložil nedostatečné cestovní doklady, nezbavuje takové odepření samo o sobě tohoto cestujícího ochrany stanovené uvedeným nařízením. V případě zpochybnění ze strany tohoto cestujícího je totiž věcí příslušného soudu, aby s přihlédnutím k okolnostem daného případu posoudil, zda byly důvody pro uvedené odepření z hlediska tohoto ustanovení přiměřené, či nikoli.

Nařízení č. 261/2004, a zejména jeho článek 15, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání ustanovení použitelnému na cestující a obsaženému v předem zveřejněných všeobecných podmínkách upravujících provoz nebo poskytování služeb leteckým dopravcem, které omezuje nebo vylučuje jeho odpovědnost, je-li cestujícímu nástup na palubu odepřen z důvodu jeho údajně nedostatečných cestovních dokladů, čímž je uvedený cestující připraven o případný nárok na náhradu škody.

(1) Úř. věst. C 445, 10.12.2018.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/7

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 14. května 2020 – NKT Verwaltungs GmbH, dříve nkt cables GmbH, NKT A/S, dříve NKT Holding A/S v. Evropská Komise

(Věc C-607/18 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Evropský trh s podzemními a podmořskými elektrickými kabely - Rozdělení trhu v rámci projektů - Pokuty - Právo na obhajobu - Nařízení (ES) č. 1/2003 - Článek 27 odst. 1 - Nesoulad mezi oznámením námitek a sporným rozhodnutím - Přístup ke spisu - Jediné a trvající protiprávní jednání - Důkazní břemeno - Zkreslení argumentů a důkazů“)

(2020/C 240/08)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: NKT Verwaltungs GmbH, dříve nkt cables GmbH, NKT A/S, dříve NKT Holding A/S (zástupci: M. Kofmann a B. Creve, advokater)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: H. van Vliet, S. Baches Opi a T. Franchoo, zmocněnci)

Výrok

Bod 1 výroku rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 12. července 2018, NKT Verwaltungs a NKT v. Komise (T-447/14, nezveřejněný, EU:T:2018:443) se zrušuje v rozsahu, ve kterém v něm Tribunál zamítl žalobu společností NKT Verwaltungs GmbH a NKT A/S, kterou se tyto společnosti domáhaly zrušení rozhodnutí Komise C(2014) 2139 final ze dne 2. dubna 2014 týkající se řízení podle článku 101 [SFEU] a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.39610 – Elektrické kabely) v rozsahu, v jakém toto rozhodnutí klade uvedeným společnostem za vinu porušení článku 101 SFEU a článku 53 dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992, v rozsahu, v jakém se toto protiprávní jednání týká zaprvé chování souvisejícího s prodejem v zemích, které nejsou členy Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru (EHP), zadruhé kolektivního odmítnutí poskytovat příslušenství a technickou pomoc konkurentům, kteří se nepodílí na dotčené kartelové dohodě, a zatřetí, pokud jde o období od 3. července 2002 do 21. listopadu 2002, zadávání projektů týkajících se podzemních elektrických kabelů v EHP.

Bod 1 výroku rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 12. července 2018, NKT Verwaltungs a NKT v. Komise (T-447/14, nezveřejněný, EU:T:2018:443) se zrušuje v rozsahu, ve kterém v něm Tribunál zamítl žádost společností NKT Verwaltungs GmbH a NKT A/S o snížení výše pokuty, která jim byla uložena, a zrušuje se i bod 2 výroku tohoto rozsudku.

3)	Kasační opravný prostředek se ve zbývající části zamítá.

Rozhodnutí C(2014) 2139 final se zrušuje v rozsahu, v němž klade společnostem NKT Verwaltungs GmbH, dříve nkt cables GmbH, a NKT A/S, dříve NKT Holding A/S, za vinu porušení článku 101 SFEU a článku 53 dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992, v rozsahu, v jakém se toto protiprávní jednání týká zaprvé chování souvisejícího s prodejem v zemích, které nejsou členy Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru (EHP), zadruhé kolektivního odmítnutí poskytovat příslušenství a technickou pomoc konkurentům, kteří se nepodílí na dotčené kartelové dohodě, a zatřetí, pokud jde o období od 3. července 2002 do 21. listopadu 2002, zadávání projektů týkajících se podzemních elektrických kabelů v EHP.

5)	Výše pokuty uložené společnostem NKT Verwaltungs GmbH, dříve nkt cables GmbH a NKT A/S, dříve NKT Holding A/S, je v čl. 2 písm. e) rozhodnutí C(2014) 2139 final stanovena na 3 687 000 eur.

6)	Společnosti NKT Verwaltungs GmbH, NKT A/S a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku.

(1) Úř. věst. C 427, 26.11.2018.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/8

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Amtsgericht Kehl- Německo) – trestní řízení proti UY

(Věc C-615/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Justiční spolupráce v trestních věcech - Právo na informace v trestním řízení - Směrnice 2012/13/EU - Článek 6 - Právo na informace o obvinění - Trestní stíhání za řízení vozidla bez řidičského oprávnění - Zákaz řízení vyplývající z předchozího trestního příkazu, o kterém dotyčná osoba nevěděla - Doručení tohoto příkazu dotyčné osobě pouze prostřednictvím povinného zmocněnce - Nabytí právní moci - Možná nedbalost na straně dotčené osoby“)

(2020/C 240/09)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Amtsgericht Kehl

Účastník původního trestního řízení

Za přítomnosti: Staatsanwaltschaft Offenburg

Výrok

Článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení musí být vykládán v tom smyslu:

—

že nebrání právní úpravě členského státu, podle které lhůta dvou týdnů pro podání odporu proti příkazu, kterým byl určité osobě uložen zákaz řízení, počíná běžet od jeho doručení zmocněnci této osoby, a to za předpokladu, že jakmile se o něm uvedená osoba dozví, má ve skutečnosti lhůtu dvou týdnů na podání odporu proti tomuto příkazu, případně po nebo v rámci řízení o obnovení původního stavu, aniž musí prokazovat, že podnikla nezbytné kroky k tomu, aby se co nejdříve informovala u svého zmocněnce o existenci uvedeného příkazu, a že jeho účinky budou během této lhůty pozastaveny a

—

že brání právní úpravě členského státu, podle které se osobě s bydlištěm v jiném členském státě uloží trestní sankce, pokud neplní příkaz, kterým jí byl uložen zákaz řízení, ode dne kdy tento příkaz nabyl právní moci, i když tato osoba nevěděla o existenci takového příkazu k datu, kdy porušila zákaz řízení, který z tohoto příkazu vyplýval.

(1) Úř. věst. C 445, 10.12.2018.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/8

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Administrativo e Fiscal de Coimbra – Portugalsko) – Nelson Antunes da Cunha, Lda v. Instituto de Financiamento da Agricultura e Pescas IP (IFAP)

(Věc C-627/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Státní podpory - Článek 108 SFEU - Režim podpor neslučitelný s vnitřním trhem - Rozhodnutí Evropské komise nařizující navrácení protiprávních podpor - Nařízení (EU) 2015/1589 - Článek 17 odst. 1 - Desetiletá promlčecí lhůta - Použití pravomocí Komise ve věci navrácení podpory - Článek 16 odst. 2 a 3 - Vnitrostátní právní úprava stanovící kratší promlčecí lhůtu - Zásada efektivity“)

(2020/C 240/10)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Administrativo e Fiscal de Coimbra

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Nelson Antunes da Cunha, Lda

Žalovaný: Instituto de Financiamento da Agricultura e Pescas IP (IFAP)

Výrok

Článek 17 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie, musí být vykládán v tom smyslu, že se promlčecí lhůta trvající deset let, kterou toto ustanovení stanoví pro výkon pravomocí Evropské komise v oblasti navracení podpor, uplatní pouze na vztahy Komise s členským státem, kterému je určeno rozhodnutí tohoto orgánu o navrácení.

Článek 16 odst. 2 nařízení 2015/1589, podle kterého podpora, která má být navrácena, zahrnuje úroky, a zásada efektivity uvedená v odstavci 3 téhož článku, musí být vykládány v tom smyslu, že brání uplatnění vnitrostátní promlčecí lhůty na navrácení podpory, pokud tato lhůta uplynula před samotným vydáním rozhodnutí Komise prohlašujícím tuto podporu za protiprávní a nařizujícím její navrácení, nebo pokud tato promlčecí lhůta uplynula převážně z důvodu, že vnitrostátní orgány vykonaly toto rozhodnutí opožděně.

(1) Úř. věst. C 455, 17.12.2018.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/9

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 30. dubna 2020 – Evropská komise v. Rumunsko

(Věc C-638/18) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Životní prostředí - Směrnice 2008/50/ES - Kvalita vnějšího ovzduší - Článek 13 odst. 1 a příloha XI - Systematické a trvající překračování mezních hodnot pro mikročástice (PM10) v zóně RO32101 (Bukurešť, Rumunsko) - Článek 23 odst. 1 - Příloha XV - ‚Co možná nejkratší‘ období překračování hodnot - Vhodná opatření“)

(2020/C 240/11)

Jednací jazyk: rumunština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: L. Nicolae a E. Manhaeve, zmocněnci)

Žalovaný: Rumunsko (zástupci: původně A. Wellman, O.-C. Ichim, M. Chicu a C.-R. Canţăr, poté E. Gane, A. Wellman, O. C. Ichim a M. Chicu, zmocněnci)

Výrok

Rumunsko z důvodu systematického a trvajícího nedodržování od roku 2007 nejméně do roku 2016 denních mezních hodnot koncentrací PM10 a systematického a trvajícího nedodržování od roku 2007 do roku 2014 včetně, s výjimkou roku 2013, ročních mezních hodnot koncentrací PM10 v zónách RO32101 (Bukurešť, Rumunsko), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 13 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu ve spojení s přílohou XI této směrnice, a pokud jde o tuto zónu nesplnilo od 11. června 2010 povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 23 odst. 1 této směrnice ve spojení s její přílohou XV, zvláště povinnost stanovenou v čl. 23 odst. 1 druhém pododstavci uvedené směrnice, aby bylo období překračování hodnot co možná nejkratší.

2)	Rumunsku se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 445, 10.12.2018.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/10

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 7. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Genova – Itálie) – LG a další v. Rina SpA, Ente Registro Italiano Navale

(Věc C-641/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Soudní spolupráce v občanských věcech - Nařízení (ES) č. 44/2001 - Článek 1 odst. 1 - Pojmy ‚věci občanské a obchodní‘ a ‚věci správní‘ - Oblast působnosti - Činnost klasifikačních společností a společností vydávajících lodní osvědčení - Acta iure imperii a acta iure gestionis - Výsady veřejné moci - Jurisdikční imunita“)

(2020/C 240/12)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Genova

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: LG a další

Žalovaní: Rina SpA, Ente Registro Italiano Navale

Výrok

Článek 1 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že žaloba na náhradu újmy podaná proti právnickým osobám soukromého práva, které vykonávají činnost spočívající v klasifikaci a vydávání lodních osvědčení na účet a na základě pověření třetího státu, spadá pod pojem „věci občanské a obchodní“ ve smyslu tohoto ustanovení, a tudíž spadá do působnosti tohoto nařízení, jelikož tato činnost není vykonávána na základě výsad veřejné moci ve smyslu unijního práva, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. Zásada mezinárodního obyčejového práva týkající se jurisdikční imunity nebrání tomu, aby vnitrostátní soud, kterému byla věc předložena, vykonal ve sporu týkajícím se takové žaloby soudní pravomoc upravenou uvedeným nařízením, pokud uvedený soud konstatuje, že takové subjekty nevyužily výsad veřejné moci ve smyslu mezinárodního práva.

(1) Úř. věst. C 25, 21.1.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/10

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 30. dubna 2020 [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD) – Portugalsko] – CTT – Correios de Portugal v. Autoridade Tributária e Aduaneira

(Věc C-661/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Odpočet daně zaplacené na vstupu - Článek 173 - Osoba se smíšenou povinností k dani - Metody odpočtu daně - Poměrný odpočet daně - Odpočet daně na základě použití - Články 184 až 186 - Oprava odpočtů daně - Změna okolností zohledněných při výpočtu výše odpočtu - Plnění na výstupu nesprávně považované za osvobozené od DPH - Vnitrostátní opatření zakazující změnu metody odpočtu pro roky, které již uplynuly - Prekluzivní lhůta - Zásady daňové neutrality, právní jistoty, efektivity a proporcionality“)

(2020/C 240/13)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD)

Účastníce původního řízení

Žalobkyně: CTT – Correios de Portugal

Žalovaná: Autoridade Tributária e Aduaneira

Výrok

Článek 173 odst. 2 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být ve světle zásad daňové neutrality, právní jistoty a proporcionality vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát, který na základě tohoto ustanovení povoluje osobám povinným k dani provést odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) na základě použití buď veškerého zboží a služeb použitých k uskutečnění jak plnění, u nichž je daň odpočitatelná, tak i plnění, u nichž daň odpočitatelná není, nebo jejich části, zakazoval těmto osobám povinným k dani změnit metodu odpočtu DPH po stanovení konečného podílu.

Články 184 až 186 směrnice 2006/112 musí být ve světle zásad daňové neutrality, efektivity a proporcionality vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, na základě které je osobě povinné k dani, která provedla odpočty daně z přidané hodnoty (DPH) zaplacené z pořízení zboží nebo služeb použitých k uskutečnění jak plnění, u nichž je daň odpočitatelná, tak i plnění, u nichž daň odpočitatelná není, podle metody založené na obratu, odepřena možnost, aby po stanovení konečného podílu podle čl. 175 odst. 3 této směrnice opravila tyto odpočty uplatněním metody na základě použití v situaci, kdy:

—

dotyčný členský stát povolí na základě čl. 173 odst. 2 písm. c) uvedené směrnice osobám povinným k dani provést odpočty DPH na základě použití buď veškerého zboží a služeb použitých k uskutečnění jak plnění, u nichž je daň odpočitatelná, tak i plnění, u nichž daň odpočitatelná není, nebo jejich části,

—	osoba povinná k dani v okamžiku volby metody odpočtu v dobré víře nevěděla, že plnění, které považovala za osvobozené od daně, ve skutečnosti osvobozené od daně nebylo,

—	obecná prekluzivní lhůta stanovená vnitrostátním právem pro účely provedení opravy odpočtů dosud neuplynula a

—	změna metody odpočtu umožňuje přesněji určit část DPH, která se vztahuje k plněním zakládajícím nárok na odpočet.

(1) Úř. věst. C 25, 21.1.2019..

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/11

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Grondwettelijk Hof – Belgie) – Orde van Vlaamse Balies, Ordre des barreaux francophones et germanophone v. Ministerraad

(Věc C-667/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2009/138/ES - Pojištění právní ochrany - Článek 201 - Právo pojistníka na svobodný výběr právního zástupce - Soudní řízení - Pojem - Mediační řízení“)

(2020/C 240/14)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Grondwettelijk Hof

Účastníci původního řízení

Žalobci: Orde van Vlaamse Balies, Ordre des barreaux francophones et germanophone

Žalovaná: Ministerraad

Výrok

Článek 201 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „soudní řízení“ uvedený v tomto ustanovení zahrnuje soudní nebo mimosoudní mediační řízení, do něhož je nebo může být zapojen soud, ať již při zahájení tohoto řízení, nebo po jeho ukončení.

(1) Úř. věst. C 25, 21.1.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/12

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour administrative – Lucembursko) – B a další v. Administration des contributions directes

(Věc C-749/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Články 49 a 54 SFEU - Svoboda usazování - Daňové právní předpisy - Daň z příjmů právnických osob - Mateřské společnosti a dceřiné společnosti - Vertikální a horizontální daňová integrace“)

(2020/C 240/15)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour administrative

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: B a další

Žalovaná: Administration des contributions directes

Výrok

Články 49 a 54 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která připouští vertikální daňovou integraci mezi rezidentní mateřskou společností nebo stálou provozovnou nerezidentní mateřské společnosti, která se nachází v tomto členském státě, a jejich rezidentními dceřinými společnostmi, ale zároveň nepřipouští horizontální daňovou integraci mezi rezidentními dceřinými společnostmi nerezidentní mateřské společnosti.

Články 49 a 54 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která ukládá mateřské společnosti se sídlem v jiném členském státě povinnost zrušit existující vertikální daňovou integraci mezi některou z jejích dceřiných společností a některými jejími rezidentními vnukovskými společnostmi, aby této dceřiné společnosti umožnila provést horizontální daňovou integraci s dalšími rezidentními dceřinými společnostmi uvedené mateřské společnosti, i když se jedná o stejnou rezidentní integrující dceřinou společnost a zrušení vertikální daňové integrace před koncem minimální doby trvání integrace stanovené ve vnitrostátní právní úpravě vede k individuálnímu opravnému zdanění dotčených společností.

Zásady rovnocennosti a efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu týkající se režimu daňové integrace, která stanoví, že každá žádost o uplatnění takového režimu musí být povinně podána příslušnému orgánu před koncem prvního zdaňovacího období, pro které se o uplatnění tohoto režimu žádá.

(1) Úř. věst. C 93, 11.3.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/13

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Korkein oikeus – Finsko) – A v. B

(Věc C-772/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochranné známky - Směrnice 2008/95/ES - Článek 5 odst. 1 - Článek 5 odst. 3 písm. b) a c) - Porušení práv z ochranné známky - Pojem ‚užívání v obchodním styku‘ - Výrobek propuštěný do volného oběhu - Dovoz - Uskladnění - Skladování výrobků za účelem uvádění na trh - Vývoz“)

(2020/C 240/16)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein oikeus

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: A

Odpůrce: B

Výrok

Článek 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, vykládaný ve spojení s čl. 5 odst. 3 písm. b) a c) této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že je třeba mít za to, že osoba, která nevykonává obchodní činnost v rámci podnikatelské činnosti a která převezme, propustí do volného oběhu v členském státě a uschová výrobky, které zjevně nejsou určeny k soukromému užívání, které byly zaslány na její adresu ze třetí země a na nichž byla bez souhlasu majitele umístěna ochranná známka, užívá ochrannou známku v obchodním styku ve smyslu prvního z těchto ustanovení.

(1) Úř. věst. C 72, 25.2.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/13

Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 30. dubna 2020 – Řecká republika v. Evropská komise

(Věc C-797/18 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Evropský zemědělský záruční fond (EZZF) a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) - Výdaje vyloučené z financování Evropské unie - Výdaje vynaložené Řeckou republikou - Nařízení (ES) č. 1782/2003 - Nařízení (ES) č. 796/2004 - Nařízení (ES) č. 1120/2009 - Nařízení (EU) č. 1306/2013 - Režim podpor na plochu - Pojem ‚stálá pastvina‘ - Paušální finanční opravy - Nařízení (ES) č. 1698/2005 - Posouzení způsobilosti výdajů - Řídící orgán - Nařízení (ES) č. 1290/2005 - Výdaje, na něž se vztahuje lhůta 24 měsíců - Nařízení (ES) č. 817/2004 - Pravidla pro účinné, přiměřené a odrazující sankce - Metoda výpočtu opravy“)

(2020/C 240/17)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Řecká republika (zástupci: G. Kanellopoulos, E. Leftheriotou a A. Vasilopoulou, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: M. Konstantinidis, D. Triantafyllou a J. Aquilina, zmocněnci)

Výrok

Bod 1 výroku rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 4. října 2018, Řecko v. Komise (T-272/16, nezveřejněný, EU:T:2018:651), se zrušuje v rozsahu, v němž Tribunál zamítl žalobu Řecké republiky týkající se paušálních oprav ve výši 25 % a 10 % uplatněných na podpory na plochu pro pastviny v rámci roků žádosti 2012 a 2013, jakož i jednorázové opravy ve výši 37 163 161,78 eura v rámci roku žádosti 2013, které byly uloženy prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2016/417 ze dne 17. března 2016, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) z důvodu nedostatků ve vymezení a kontrole způsobilých stálých pastvin.

2)	Bod 2 výroku rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 4. října 2018, Řecko v. Komise (T-272/16, nezveřejněný, EU:T:2018:651), se zrušuje v rozsahu, v němž v něm bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

3)	Kasační opravný prostředek se ve zbývající části zamítá.

Prováděcí rozhodnutí 2016/417 se zrušuje v rozsahu, v němž uložilo Řecké republice paušální opravy ve výši 25 % a 10 % uplatněné na podpory na plochu pro pastviny v rámci roků žádosti 2012 a 2013, jakož i jednorázovou opravu ve výši 37 163 161,78 eura uplatněnou v rámci roku žádosti 2013 z důvodu nedostatků ve vymezení a kontrole způsobilých stálých pastvin.

5)	Řecká republika a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku.

(1) Úř. věst. C 72, 25.2.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/14

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Krajského súdu v Trnavě – Slovensko) – DHL Logistics (Slovakia) spol. s r. o. v. Finančné riaditeľstvo SR

(Věc C-810/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Nařízení (EHS) č. 2658/87 - Celní unie a společný celní sazebník - Sazební zařazení zboží - Kombinovaná nomenklatura - Podpoložka 8525 80 91 - Digitální fotoaparáty - Videokamery se záznamem obrazu i zvuku (kamkordéry) - Digitální videokamera schopná zachycovat a zaznamenávat statické snímky a videosekvence v kvalitě rozlišení nižší než 800 × 600 pixelů“)

(2020/C 240/18)

Jednací jazyk: slovenština

Předkládající soud

Krajský súd v Trnave

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: DHL Logistics (Slovakia) spol. s r. o.

Žalovaný: Finančné riaditeľstvo SR

Výrok

Kombinovaná nomenklatura obsažená v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění vyplývajícím postupně z nařízení Komise (ES) č. 1031/2008 ze dne 19. září 2008, nařízení Komise (ES) č. 948/2009 ze dne 30. září 2009, nařízení Komise (EU) č. 861/2010 ze dne 5. října 2010, nařízení Komise (EU) č. 1006/2011 ze dne 27. září 2011 a prováděcího nařízení Komise (EU) č. 927/2012 ze dne 9. října 2012 musí být vykládána v tom smyslu, že digitální videokamery, které mají dvojí funkci, a sice zachycovat a zaznamenávat jak statické snímky, tak videosekvence, patří do podpoložky 8525 80 91 této nomenklatury jakožto „videokamery se záznamem obrazu i zvuku (kamkordéry)“, třebaže v případě videosekvencí tyto kamery umožňují zachytit a zaznamenat takové sekvence pouze v kvalitě rozlišení nižší než 800 x 600 pixelů, pokud je hlavní funkcí těchto digitálních videokamer zachycovat a zaznamenávat takové sekvence, což musí ověřit předkládající soud.

(1) Úř. věst. C 82, 4.3.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/15

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Varchoven administrativen sad – Bulharsko) – „Оvergas Mreži“ AD, Sdruženie s nestopanska cel „Balgarska gazova asociacia“ v. Komisia za energijno i vodno regulirane (KEVR)

(Věc C-5/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Společná pravidla pro vnitřní trh se zemním plynem - Směrnice 2009/73/ES - Článek 3 odst. 1 až 3 a čl. 41 odst. 16 - Povinnosti veřejné služby - Povinnosti skladování zemního plynu za účelem zajištění bezpečnosti dodávek a pravidelnosti dodávek - Vnitrostátní právní úprava, která stanoví přenesení finanční zátěže související s povinnostmi veřejné služby uloženými plynárenským podnikům na jejich zákazníky - Podmínky - Přijetí aktu, kterým se ukládá povinnost veřejné služby, vnitrostátním regulačním orgánem - Řízení - Články 36 a 38 Listiny základních práv Evropské unie“)

(2020/C 240/19)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Varchoven administrativen sad

Účastníci původního řízení

Žalobci:„Оvergas Mreži“ AD, Sdruženie s nestopanska cel „Balgarska gazova asociacia“

Žalovaná: Komisia za energijno i vodno regulirane (KEVR)

za přítomnosti: Prokuratura na Republika Bulgaria

Výrok

Článek 3 odst. 1 až 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES, vykládaný ve světle článků 36 a 38 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která stanoví, že náklady vyplývající z povinností skladování zemního plynu, které jsou uloženy plynárenským podnikům za účelem zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a pravidelnosti jeho dodávek v tomto členském státě, nesou v plném rozsahu zákazníci těchto podniků, kterými mohou být jednotlivci, za předpokladu, že tato právní úprava sleduje obecný hospodářský zájem, dodržuje zásadu proporcionality a že povinnosti veřejné služby, které stanoví, jsou jasně vymezené, transparentní, nediskriminační, ověřitelné a zaručují plynárenským podnikům Evropské unie rovnost přístupu ke spotřebitelům v jednotlivých členských státech.

Směrnice 2009/73 musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která osvobozuje regulační orgán tohoto členského státu ve smyslu této směrnice od povinnosti dodržovat určitá ustanovení vnitrostátního práva, která upravují postup přijímání normativních aktů, v případě, že přijímá akt ukládající povinnost veřejné služby ve smyslu čl. 3 odst. 2 uvedené směrnice, a to za předpokladu, že použitelné vnitrostátní právní předpisy jinak zaručují, že tento akt je v souladu s materiálními požadavky tohoto ustanovení, je plně odůvodněný, dostupný veřejnosti a popřípadě zároveň zachovává důvěrnost informací, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu, a může být předmětem soudního přezkumu.

(1) Úř. věst. C 93, 11.3.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/16

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione – Itálie) – A.m.a. – Azienda Municipale Ambiente SpA v. Consorzio Laziale Rifiuti – Co.La.Ri.

(Věc C-15/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Životní prostředí - Odpady - Směrnice 1999/31/ES - Stávající skládky - Období následné péče o skládku po jejím uzavření - Prodloužení - Náklady spojené s ukládáním odpadů na skládku - Zásada ‚znečišťovatel platí‘ - Časová působnost směrnice“)

(2020/C 240/20)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: A.m.a. – Azienda Municipale Ambiente SpA

Žalovaný: Consorzio Laziale Rifiuti – Co.La.Ri.

Výrok

Články 10 a 14 směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání výkladu vnitrostátního ustanovení, podle kterého se na skládku, která byla v provozu k datu provedení této směrnice, musí vztahovat povinnosti plynoucí z uvedené směrnice, zejména pokud jde o prodloužení doby následné péče po uzavření této skládky, aniž je nutné rozlišovat podle data uložení odpadu či stanovit opatření směřující k omezení finančního dopadu tohoto prodloužení ve vztahu k držiteli odpadu.

(1) Úř. věst. C 164, 13.5.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/17

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation- Francie) – trestní řízení proti Bouygues travaux publics, Elco construct Bucarest, Welbond armatures

(Věc C-17/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Migrující pracovníci - Sociální zabezpečení - Nařízení (EHS) č. 1408/71 - Použitelné právní předpisy - Článek 14 bod 1 písm. a) a bod 2 písm. b) - Nařízení (ES) č. 883/2004 - Článek 12 odst. 1 - Článek 13 odst. 1 písm. a) - Vyslaní zaměstnanci - Zaměstnanci vykonávající činnosti ve dvou nebo více členských státech - Nařízení (EHS) č. 574/72 - Článek 11 odst. 1 písm. a) - Článek 12a bod 2 písm. a) a bod 4 písm. a) - Nařízení (ES) č. 987/2009 - Článek 19 odst. 2 - Potvrzení E 101 a A 1 - Závazný účinek - Rozsah - Sociální zabezpečení - Pracovní právo“)

(2020/C 240/21)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastnice původního trestního řízení

Bouygues travaux publics, Elco construct Bucarest, Welbond armatures

Výrok

Článek 11 odst. 1 písm. a), čl. 12a bod 2 písm. a) a bod 4 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 574/72 ze dne 21. března 1972, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 647/2005 ze dne 13. dubna 2005, jakož i čl. 19 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 musí být vykládány v tom smyslu, že potvrzení E 101 vydané příslušnou institucí členského státu na základě čl. 14 bodu 1 písm. a) nebo čl. 14 bodu 2 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1606/98 ze dne 29. června 1998 pro zaměstnance vykonávající své činnosti na území jiného členského státu, a potvrzení A 1 vydané takovým zaměstnancům touto institucí na základě čl. 12 odst. 1 nebo čl. 13 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012, jsou pro soudy tohoto posledně uvedeného státu závazná výlučně v oblasti sociálního zabezpečení.

(1) Úř. věst. C 103, 18.3.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/17

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 7. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesverwaltungsgericht Niederösterreich – Rakousko) – VO v. Bezirkshauptmannschaft Tulln

(Věc C-96/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Silniční doprava - Pracovní dny a dny odpočinku - Digitální tachografy - Nařízení (ES) č. 165/2014 - Nezaznamenání pracovních dnů na kartu řidiče a neexistence záznamových listů - Vnitrostátní právní úprava, která za těchto okolností stanoví povinnost řidiče předložit potvrzení jeho zaměstnavatele - Platnost formuláře obsaženého v příloze rozhodnutí 2009/959/EU“)

(2020/C 240/22)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesverwaltungsgericht Niederösterreich

Účastníci původního řízení

Žalobce: VO

Žalovaný: Bezirkshauptmannschaft Tulln

Výrok

Článek 34 odst. 3 druhý pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 ze dne 4. února 2014 o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, musí být vykládán v tom smyslu, že zákaz, který stanoví, se nevztahuje na vnitrostátní právní úpravu ukládající řidiči vozidla vybaveného digitálním tachografem, aby v případě chybějících automaticky nebo ručně provedených záznamů v tachografu předložil jako podpůrný důkaz o své činnosti potvrzení o činnosti vystavené zaměstnavatelem v souladu s formulářem obsaženým v příloze rozhodnutí Komise 2009/959/EU ze dne 14. prosince 2009, kterým se mění rozhodnutí 2007/230/ES o formuláři o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě.

2)	Posouzení druhé otázky neodhalilo žádnou skutečnost, která by mohla ovlivnit platnost formuláře Komise, jenž je obsažen v příloze rozhodnutí 2009/959.

(1) Úř. věst. C 172, 20.5.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/18

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. května 2020 – BTB Holding Investments SA, Duferco Participations Holding SA v. Evropská komise, Foreign Strategic Investments Holding (FSIH)

(Věc C-148/19 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Státní podpory - Regionální podpory ve prospěch ocelářského průmyslu - Rozhodnutí prohlašující podpory za neslučitelné se společným trhem - Pojem ‚státní podpora‘ - Zvýhodnění - Kritérium soukromého hospodářského subjektu - Zjevná vada - Důkazní břemeno - Meze soudního přezkumu“)

(2020/C 240/23)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastníce řízení podávající kasační opravný prostředek: BTB Holding Investments SA, Duferco Participations Holding SA (zástupci: J.-F. Bellis, R. Luff, M. Favart a Q. Declève, advokáti)

Další účastníci řízení: Evropská komise (zástupci: V. Bottka a G. Luengo, zmocněnci), Foreign Strategic Investments Holding (FSIH)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Společnostem BTB Holding Investments SA a Duferco Participations Holding SA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 182, 27.5.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/19

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Corte dei Conti – Sezione Giurisdizionale Per la Regione Puglia – Itálie) – HB (C-168/19), IC (C-169/19) v. Istituto nazionale della previdenza sociale

(Spojené věci C-168/19 a 169/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Volný pohyb osob - Článek 21 SFEU - Zásada zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti - Článek 18 SFEU - Smlouva o zamezení dvojímu zdanění - Zaměstnanci ve veřejném sektoru - Poživatel důchodu, který má bydliště v jiném členském státě, než který mu vyplácí starobní důchod, a nemá státní příslušnost členského státu bydliště - Daň z příjmů - Údajná ztráta daňových výhod - Údajná překážka volnému pohybu a údajná diskriminace“)

(2020/C 240/24)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte dei Conti – Sezione Giurisdizionale Per la Regione Puglia

Účastníci původního řízení

Žalobci: HB (C-168/19), IC (C-169/19)

Žalovaný: Istituto nazionale della previdenza sociale

Výrok

Články 18 a 21 SFEU nebrání daňovému režimu vyplývajícímu ze smlouvy o zamezení dvojímu zdanění uzavřené mezi dvěma členskými státy, která stanoví, že daňová pravomoc těchto států v oblasti zdanění starobních důchodů je rozdělena podle toho, zda poživatelé těchto důchodů vykonávali zaměstnání v rámci soukromého, či veřejného sektoru, a v posledně uvedeném případě podle toho, zda mají, či nemají státní příslušnost členského státu bydliště.

(1) Úř. věst. C 206, 17.6.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/19

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Curtea de Apel Bucureşti – Rumunsko) – Hecta Viticol SRL v. Agenţia Naţională de Administrare Fiscală (ANAF) – Direcţia Generală de Soluţionare a Contestaţiilor, Biroul Vamal de Interior Buzău, Direcţia Generală Regională a Finanţelor Publice Galaţi

(Věc C-184/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 92/83/EHS a směrnice 92/84/EHS - Sazba spotřební daně z vína a z jiných nešumivých kvašených nápojů než víno a pivo - Odlišné sazby spotřební daně - Zásada právní jistoty a zásada ochrany legitimního očekávání“)

(2020/C 240/25)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Bucureşti

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Hecta Viticol SRL

Žalovaný: Agenţia Naţională de Administrare Fiscală (ANAF) – Direcţia Generală de Soluţionare a Contestaţiilor, Biroul Vamal de Interior Buzău, Direcţia Generală Regională a Finanţelor Publice Galaţi

Výrok

Články 7, 11 a 15 směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů a článek 5 směrnice Rady 92/84/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování sazeb spotřební daně z alkoholu a alkoholických nápojů musí být vykládány v tom smyslu, že neukládají stanovení totožných sazeb spotřební daně z alkoholických nápojů spadajících do kategorie „víno“ ve smyslu směrnice 92/83 a z alkoholických nápojů spadajících do kategorie „jiné kvašené nápoje než víno a pivo“ ve smyslu této směrnice.

Zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, kterou se mění sazba spotřební daně z jiných kvašených nápojů než víno a pivo bez stanovení přechodného režimu, pokud taková změna nabude účinnosti osm dnů po zveřejnění aktu, kterým byla tato úprava přijata, a neobnáší, že osoby povinné k dani musejí přijmout rozsáhlá ekonomická opatření k přizpůsobení se, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 187, 3.6.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/20

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesverwaltungsgericht – Německo) – Spenner GmbH & Co. KG v. Spolková republika Německo

(Věc C-189/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Životní prostředí - Systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v rámci Evropské unie - Směrnice 2003/87/ES - Článek 10a - Přechodný režim přidělování bezplatných povolenek - Rozhodnutí 2011/278/EU - Článek 9 - Určení historické úrovně činnosti - Rozsáhlá změna kapacity zařízení, k níž došlo před základním obdobím - Určení relevantního základního období“)

(2020/C 240/26)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Spenner GmbH & Co. KG

Žalovaná: Spolková republika Německo

Výrok

Článek 9 odst. 9 rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na rozsáhlá rozšíření kapacity stávajícího zařízení, k nimž došlo před základním obdobím, které bylo určeno podle čl. 9 odst. 1 uvedeného rozhodnutí.

2)	Článek 9 odst. 1 rozhodnutí 2011/278 musí být vykládán v tom smyslu, že příslušnému vnitrostátnímu orgánu neukládá, aby sám určil základní období relevantní pro posouzení historických úrovní činnosti zařízení.

(1) Úř. věst. C 182, 27.5.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/21

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Frankfurt am Main – Německo) – OI v. Air Nostrum Líneas Aéreas del Mediterráneo SA

(Věc C-191/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Letecká doprava - Nařízení (ES) č. 261/2004 - Náhrada škody pro cestující v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu - Odepření nástupu na palubu - Zrušení - Let s přestupem - Změna rezervace na jeden z letů v rámci letecké přepravy učiněná proti vůli cestujícího - Přílet cestujícího bez zpoždění do cílového místa určení“)

(2020/C 240/27)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Frankfurt am Main

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: OI

Odpůrkyně: Air Nostrum Líneas Aéreas del Mediterráneo SA

Výrok

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, a zejména jeho článek 7, musí být vykládáno v tom smyslu, že cestujícímu, který má jedinou rezervaci na let s přestupem a jemuž byla rezervace proti jeho vůli změněna s tím důsledkem, že zaprvé nenastoupil na první let v rámci jeho rezervované přepravy, přestože se tento let uskutečnil, a zadruhé mu bylo přiděleno místo na pozdější let, který mu umožnil nastoupit na druhý let v rámci jeho rezervované přepravy, a dosáhnout tak cílového místa určení v původně plánovaný čas příletu, nenáleží náhrada škody.

(1) Úř. věst. C 206, 17.6.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/21

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesgericht für Zivilrechtssachen Graz – Rakousko) – NK v. MS, AS

(Věc C-208/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitelů - Práva spotřebitele - Směrnice 2011/83/EU - Působnost - Článek 3 odst. 3 písm. f) – Pojem ‚smlouva týkající se výstavby nových budov‘ - Článek 16 písm. c) – Pojem ‚zboží vyrobené podle požadavků spotřebitele nebo zboží přizpůsobené osobním potřebám‘ - Smlouva mezi architektem a spotřebitelem týkající se vyhotovení projektu novostavby individuálního domu“)

(2020/C 240/28)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesgericht für Zivilrechtssachen Graz

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: NK

Žalovaní: MS, AS

Výrok

Článek 3 odst. 3 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, musí být vykládán v tom smyslu, že smlouva uzavřená mezi architektem a spotřebitelem, na základě které se prvně uvedený zavazuje vypracovat pro spotřebitele pouze projekt individuálního domu, který má být postaven, a v této souvislosti vyhotovit plány, nepředstavuje smlouvu o výstavbě nové budovy ve smyslu tohoto ustanovení.

Článek 2 body 3 a 4, jakož i čl. 16 písm. c) směrnice 2011/83 musí být vykládány v tom smyslu, že smlouva uzavřená mezi architektem a spotřebitelem, na základě které se prvně uvedený zavazuje vypracovat pro spotřebitele podle jeho požadavků a přání projekt individuálního domu, který má být postaven, a v tomto kontextu vyhotovit plány, nepředstavuje smlouvu o dodání zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele nebo zboží přizpůsobeného osobním potřebám ve smyslu posledně uvedeného ustanovení.

(1) Úř. věst. C 172, 20.5.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/22

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Miskolci Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság – Maďarsko) – UO v. Készenléti Rendőrség

(Věc C-211/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků - Směrnice 2003/88/ES - Oblast působnosti - Odchylka - Článek 1 odst. 3 - Směrnice 89/391/EHS - Článek 2 odst. 2 - Činnosti zásahových policejních sil“)

(2020/C 240/29)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Miskolci Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság

Účastníci původního řízení

Žalobce: UO

Žalovaná: Készenléti Rendőrség

Výrok

Článek 1 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby musí být vykládán v tom smyslu, že čl. 2 body 1 a 2 této směrnice se vztahuje na příslušníky pořádkových sil, kteří plní úkoly ostrahy vnějších hranic členského státu v případě přílivu státních příslušníků třetích zemí k uvedeným hranicím, s výjimkou případu, kdy je s ohledem na všechny relevantní okolnosti zjevné, že úkoly jsou plněny za mimořádných událostí, jejichž závažnost a rozsah vyžadují přijetí opatření nezbytných k ochraně života, zdraví a bezpečnosti společenství a jejichž řádné provedení by bylo ohroženo, kdyby musela být dodržena všechna pravidla stanovená uvedenou směrnicí, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 187, 3.6.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/23

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Kúria – Maďarsko) – EUROVIA Ipari, Kereskedelmi, Szállítmányozási és Idegenforgalmi Kft. v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága

(Věc C-258/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Společný systém daně z přidané hodnoty - Směrnice 77/388/EHS - Článek 10 odst. 2 první a třetí pododstavec, čl. 17 odst. 1 a čl. 18 odst. 2 první pododstavec - Směrnice 2006/112/ES - Článek 63, čl. 64 odst. 1, čl. 66 první pododstavec písm. a) až c), článek 167 a čl. 179 první pododstavec - Poskytování služeb uskutečněné před přistoupením Maďarska k Evropské unii - Přesné určení ceny této služby po přistoupení - Faktura za uvedené plnění, která byla vystavena a uhrazena po přistoupení - Odepření nároku na odpočet na základě této faktury z důvodu prekluze - Pravomoc Soudního dvora“)

(2020/C 240/30)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Kúria

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: EUROVIA Ipari, Kereskedelmi, Szállítmányozási és Idegenforgalmi Kft.

Žalovaný: Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága

Výrok

Soudní dvůr Evropské unie nemá pravomoc odpovědět na otázky položené Kúria (Nejvyšší soud, Maďarsko).

(1) Úř. věst. C 187, 3.6.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/23

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Fővárosi Törvényszék – Maďarsko) – T-Systems Magyarország Zrt., BKK Budapesti Közlekedési Központ Zrt. v. Közbeszerzési Hatóság Közbeszerzési Döntőbizottság

(Věc C-263/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Veřejné zakázky - Zadávání veřejných zakázek - Směrnice 2014/24/EU - Článek 1 odst. 2 a článek 72 - Směrnice 2014/25/UE - Článek 1 odst. 2 a článek 89 - Přezkumná řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce - Směrnice 89/665/EHS - Článek 2e odst. 2 - Zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací - Směrnice 92/13/EHS - Článek 2e odst. 2 - Změna smlouvy uzavřené po provedení zadávacího řízení - Absence nového zadávacího řízení - Pokuty uložené veřejnému zadavateli a úspěšnému uchazeči o zakázku - Zásada proporcionality“)

(2020/C 240/31)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Fővárosi Törvényszék

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: T-Systems Magyarország Zrt., BKK Budapesti Közlekedési Központ Zrt.

Žalovaná: Közbeszerzési Hatóság Közbeszerzési Döntőbizottság

Za účasti: Közbeszerzési Hatóság Elnöke

Výrok

Článek 2e odst. 2 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007, čl. 2e odst. 2 směrnice Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací, ve znění směrnice 2007/66, body 19 až 21 odůvodnění směrnice 2007/66, jakož i body 12, 113, 115 a 117 odůvodnění, čl. 1 odst. 2 a článek 89 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v rámci přezkumného řízení zahájeného z moci úřední orgánem dohledu umožňuje přičíst porušení práva a uložit pokutu nejen veřejnému zadavateli, ale též úspěšnému uchazeči o veřejnou zakázku, jestliže při změně této smlouvy během jejího plnění byla protiprávně vyloučena pravidla pro zadávání veřejných zakázek. Nicméně stanoví-li vnitrostátní právní úprava takovou možnost, musí být přezkumné řízení v souladu s unijním právem, včetně jeho obecných zásad, jestliže dotčená zakázka sama spadá do věcné působnosti směrnic o veřejných zakázkách, ať už od počátku, nebo v důsledku její protiprávní změny.

2)	Výše pokuty za protiprávní změnu smlouvy na veřejnou zakázku uzavřené mezi veřejným zadavatelem a úspěšným uchazečem musí být stanovena s přihlédnutím k chování každé z těchto stran.

(1) Úř. věst. C 206, 17.6.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/24

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof – Německo) – EIS GmbH v. TO

(Věc C-266/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitelů - Směrnice 2011/83/EU - Článek 6 odst. 1 písm. c) a h) a odstavec 4 - Část A přílohy I - Právo odstoupit od smlouvy - Informace, které musí poskytnout obchodník ohledně podmínek, lhůty a postupů pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy - Povinnost obchodníka uvést své telefonní číslo, ‚pokud existuje‘ - Dosah“)

(2020/C 240/32)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: EIS GmbH

Žalovaný: TO

Výrok

Článek 6 odst. 1 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES musí být vykládán v tom smyslu, že v situaci, kdy se telefonní číslo obchodníka objevuje na jeho internetové stránce takovým způsobem, že v očích průměrného spotřebitele, tj. běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele, naznačuje, že tento obchodník používá toto telefonní číslo pro účely svých kontaktů se spotřebiteli, musí být uvedené telefonní číslo považováno za „dostupné“ ve smyslu tohoto ustanovení. V takovém případě musí být čl. 6 odst. 1 písm. c) a h), jakož i odstavec 4 této směrnice, ve spojení s částí A přílohy I této směrnice, vykládán v tom smyslu, že obchodník, který spotřebiteli před tím, než je tento vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo mimo obchodní prostory, poskytne informace o postupech uplatnění práva odstoupit od smlouvy, přičemž za tímto účelem využije vzorové poučení uvedené v části A přílohy I, je povinen uvést v tomto poučení téže telefonní číslo, aby tomuto spotřebiteli umožnil sdělit mu své případné rozhodnutí o uplatnění daného práva prostřednictvím tohoto telefonního čísla.

(1) Úř. věst. C 230, 8.7.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/25

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 7. května 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Trgovački sud u Zagrebu – Chorvatsko) – PARKING d.o.o. v. SAWAL d.o.o. (C-267/19), Interplastics s. r. o. v. Letifico d.o.o. (C-323/19)

(Spojené věci C-267/19 a 323/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Nařízení (EU) č. 1215/2012 - Soudní spolupráce v občanských věcech - Notáři, kteří jednají v rámci exekučních řízení na základě veřejné listiny - Nesporné řízení - Zásada zákazu diskriminace - Článek 18 SFEU - Právo na spravedlivý proces - Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie“)

(2020/C 240/33)

Jednací jazyk: chorvatština

Předkládající soud

Trgovački sud u Zagrebu

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: PARKING d.o.o. (C-267/19), Interplastics s. r. o. (C-323/19)

Žalované: SAWAL d.o.o. (C-267/19), Letifico d.o.o. (C-323/19)

Výrok

Článek 18 SFEU a článek 47 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, která opravňuje notáře, kteří v mezích pravomocí, které jsou jim svěřeny, jednají v exekučních řízeních na základě veřejné listiny, k vydávání usnesení o nařízení exekuce, která – jak vyplývá z rozsudku ze dne 9. března 2017, Pula Parking (C- 551/15, EU:C:2017:193) – nemohou být uznána a vykonána v jiném členském státě.

(1) Úř. věst. C 263, 5.8.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/26

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. května 2020 – Evropská komise v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska

(Věc C-276/19) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Výjimky - Zjednodušující opatření a opatření k zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem - Článek 395 odst. 2 - Povinnost členských států předložit Evropské komisi zvláštní opatření určená ke zjednodušení postupu výběru DPH - Podstatná změna původně předloženého opatření“)

(2020/C 240/34)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: X. Lewis a J. Jokubauskaitė, zmocněnci)

Žalovaný: Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: F. Shibli, zmocněnec, ve spolupráci s O. Thomasem, QC, a R. Hillem, barrister)

Výrok

Zavedením nových zjednodušujících opatření, jimiž se rozšiřuje uplatnění nulové sazby a výjimky ze standardního požadavku na vedení záznamů o dani z přidané hodnoty, stanovených nařízením Value Added Tax (Terminal Markets) Order 1973 [nařízení o dani z přidané hodnoty (termínované komoditní trhy) z roku 1973], ve znění Value Added Tax (Terminal Markets) (Amendment) Order 1975 [(pozměňující) nařízení o dani z přidané hodnoty (termínované komoditní trhy) z roku 1975], bez předložení žádosti Evropské komisi za účelem získání povolení Rady Evropské unie, Spojené království Velké Británie a Severního Irska nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z čl. 395 odst. 2 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systém daně z přidané hodnoty.

2)	Spojenému království Velké Británie a Severního Irska se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 206, 17.6.2019.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/26

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 14. května 2020 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság – Maďarsko) – FMS, FNZ (C-924/19 PPU), SA a SA junior (C-925/19 PPU) v. Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság, Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság

(Spojené věci C-924/19 PPU a C-925/19 PPU) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Azylová a přistěhovalecká politika - Směrnice 2013/32/EU - Žádost o mezinárodní ochranu - Článek 33 odst. 2 - Důvody nepřípustnosti - Článek 40 - Následné žádosti - Článek 43 - Řízení na hranicích - Směrnice 2013/33/EU - Článek 2 písm. h) a články 8 a 9 - Zajištění - Zákonnost - Směrnice 2008/115/EU - Článek 13 - Účinné prostředky nápravy - Článek 15 - Zajištění - Zákonnost - Právo na účinný prostředek nápravy - Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie - Zásada přednosti unijního práva“)

(2020/C 240/35)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság

Účastníci původního řízení

Žalobci: FMS, FNZ (C-924/19 PPU), SA a SA junior (C-925/19 PPU)

Žalovaní: Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság, Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság

Výrok

Článek 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle které může dotyčný státní příslušník třetí země napadnout změnu země určení uvedené v předchozím rozhodnutí o navrácení, provedenou správním orgánem, pouze prostřednictvím opravného prostředku podaného ke správnímu orgánu, aniž je zaručen následný soudní přezkum rozhodnutí tohoto orgánu. V takovém případě musí být zásada přednosti unijního práva, jakož i právo na účinnou soudní ochranu zakotvené v článku 47 Listiny základních práv, vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu, kterému byl předložen opravný prostředek směřující ke zpochybnění legality – z hlediska unijního práva – rozhodnutí o navrácení spočívajícího v takové změně země určení, ukládají, aby se prohlásil za příslušný k rozhodnutí o tomto opravném prostředku.

Článek 33 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje odmítnout žádost o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou z důvodu, že žadatel přicestoval na území dotyčného členského státu přes stát, ve kterém není vystaven pronásledování či riziku vážné újmy ve smyslu vnitrostátního ustanovení provádějícího článek 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany, nebo ve kterém je zaručena odpovídající úroveň ochrany.

Směrnice 2013/32 ve spojení s článkem 18 Listiny základních práv Evropské unie a zásadou loajální spolupráce vyplývající z čl. 4 odst. 3 SEU musí být vykládána v tom smyslu, že byla-li žádost o azyl odmítnuta a toto rozhodnutí bylo potvrzeno konečným soudním rozhodnutím před tím, než byl konstatován rozpor uvedeného rozhodnutí o odmítnutí žádosti o azyl s unijním právem, nemá rozhodující orgán ve smyslu čl. 2 písm. f) směrnice 2013/32 povinnost tuto žádost znovu posoudit z moci úřední. Článek 33 odst. 2 písm. d) směrnice 2013/32 musí být vykládán v tom smyslu, že existence rozsudku Soudního dvora konstatujícího, že vnitrostátní právní úprava umožňující odmítnout žádost o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou z důvodu, že žadatel přicestoval na území dotyčného členského státu přes stát, ve kterém není vystaven pronásledování či riziku vážné újmy nebo ve kterém je zaručena odpovídající úroveň ochrany, je neslučitelná s unijním právem, představuje novou skutečnost týkající se posouzení žádosti o mezinárodní ochranu ve smyslu tohoto ustanovení. Uvedené ustanovení kromě toho není použitelné na následnou žádost ve smyslu čl. 2 písm. q) této směrnice, pokud rozhodující orgán konstatuje, že konečné odmítnutí předchozí žádosti je v rozporu s unijním právem. Uvedený orgán musí takový závěr nutně učinit, pokud tento rozpor vyplývá z rozsudku Soudního dvora nebo byl incidenčně konstatován vnitrostátním soudem.

Směrnice 2008/115 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu, musí být vykládány v tom smyslu, že povinnost státního příslušníka třetí země neustále se zdržovat v tranzitním prostoru, jehož prostor je omezený a uzavřený, v jehož rámci je pohyb tohoto státního příslušníka omezen a sledován a který tento státní příslušník nemůže z vlastní vůle legálně opustit v žádném směru, představuje zbavení osobní svobody, jež je příznačné pro „zajištění“ ve smyslu uvedených směrnic.

5)	Článek 43 směrnice 2013/32 musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje zajištění žadatele o mezinárodní ochranu v tranzitním prostoru po dobu delší než čtyři týdny.

Články 8 a 9 směrnice 2013/33 musí být vykládány v tom smyslu, že brání zaprvé tomu, aby byl žadatel o mezinárodní ochranu zajištěn pouze z důvodu, že nemůže uspokojovat své potřeby, zadruhé tomu, aby k tomuto zajištění došlo bez předchozího vydání odůvodněného rozhodnutí nařizujícího zajištění a aniž byla posouzena nezbytnost a přiměřenost takového opatření, a zatřetí tomu, aby neexistoval žádný soudní přezkum legality správního rozhodnutí nařizujícího zajištění tohoto žadatele. Naproti tomu článek 9 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že členským státům neukládá, aby stanovily maximální dobu trvání zajištění, pokud jejich vnitrostátní právo zaručuje, že zajištění trvá pouze, pokud přetrvává důvod odůvodňující jeho uplatnění a správní řízení, jež se tohoto důvodu týkají, jsou vedena s náležitou péčí.

Článek 15 směrnice 2008/115 musí být vykládán v tom smyslu, že brání zaprvé tomu, aby byl státní příslušník třetí země zajištěn pouze z důvodu, že vůči němu bylo vydáno rozhodnutí o navrácení a nemůže uspokojovat své potřeby, zadruhé tomu, aby k tomuto zajištění došlo bez předchozího vydání odůvodněného rozhodnutí nařizujícího zajištění a aniž byla posouzena přiměřenost a nezbytnost takového opatření, zatřetí tomu, aby neexistoval žádný soudní přezkum legality správního rozhodnutí nařizujícího zajištění, a začtvrté tomu, aby uvedené zajištění mohlo překročit 18 měsíců a trvat i přesto, že již nejsou činěny úkony směřující k vyhoštění nebo tyto úkony již nejsou činěny s náležitou pečlivostí.

Zásada přednosti unijního práva, jakož i právo na účinnou soudní ochranu zakotvené v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu v případě neexistence vnitrostátního ustanovení upravujícího soudní přezkum legality správního rozhodnutí nařizujícího zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu či státních příslušníků třetích zemí, jejichž žádosti o azyl nebylo vyhověno, ukládají, aby se prohlásil za příslušný k rozhodnutí o zákonnosti takového zajištění, a opravňují tento soud k tomu, aby dotyčné osoby neprodleně propustil, má-li za to, že je toto zajištění v rozporu s unijním právem.

Článek 26 směrnice 2013/33 musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje, aby žadatel o mezinárodní ochranu, jehož zajištění, o němž bylo rozhodnuto, že je nezákonné, bylo ukončeno, mohl u soudu příslušného podle vnitrostátního práva uplatnit své právo na peněžní dávky, které mu umožní se ubytovat, či na přímé poskytnutí ubytování, přičemž tento soud má na základě unijního práva možnost nařídit předběžná opatření do doby, než vydá své konečné rozhodnutí.

Zásada přednosti unijního práva a právo na účinnou soudní ochranu zakotvené v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu v případě, že neexistují vnitrostátní ustanovení upravující soudní dohled nad právem na ubytování ve smyslu článku 17 směrnice 2013/33, ukládají, aby se prohlásil za příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku směřujícím k zaručení takového práva.

(1) Úř. věst. C 161, 11.5.2020.

Tribunál

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/29

Žaloba podaná dne 28. května 2020 – Comercializadora Eloro v. EUIPO – Zumex Group (JUMEX)

(Věc T-310/20)

(2020/C 240/36)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Comercializadora Eloro, SA (Ecatepec, Mexiko) (zástupci: J. L. Gracia Albero, P. Merino Baylos a E. Cebollero González, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Zumex Group, SA (Moncada, Španělsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie JUMEX – Přihláška k zápisu č. 12 329 181

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. března 2020 ve věci R 534/2019-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí a

—	určil, že náklady řízení o této žalobě ponese žalovaný a náklady řízení vzniklé v řízení před námitkovým oddělením a před odvolacím senátem EUIPO ponese osoba, která podala námitky.

Dovolávaný žalobní důvod

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/29

Žaloba podaná dne 26. května 2020 – France Agro v. EUIPO – Chafay (Choumicha Saveurs)

(Věc T-311/20)

(2020/C 240/37)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: France Agro (Avignon, Francie) (zástupce: C. de Haas, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Choumicha Chafay (Casablanca, Maroko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie Choumicha Saveurs červené, oranžové, žluté, vínové, zlaté a bílé barvy – Ochranná známka Evropské unie č. 13 866 553

Řízení před EUIPO: Řízení o prohlášení neplatnosti

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. března 2020, ve věci R 1621/2019-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní v rámci tohoto řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/30

Žaloba podaná dne 27. května 2020 – EnergieVerbund Dresden v. Komise

(Věc T-317/20)

(2020/C 240/38)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: EnergieVerbund Dresden GmbH (Drážďany, Německo) (zástupci: I. Zenke a T. Heymann, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí žalované ze dne 26. února 2019 prohlašující spojení podniků „RWE/E.ON Assets“ za slučitelné se společným trhem, případ M.8871 (Úř. věst. 2020, C 111, s. 1);

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba se opírá o tři žalobní důvody, které jsou v zásadě totožné s žalobními důvody uplatněnými ve věci T-312/20, EVH v. Komise, nebo jsou jim podobné.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/31

Žaloba podaná dne 27. května 2020 – eins energie in sachsen v. Komise

(Věc T-318/20)

(2020/C 240/39)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: eins energie in sachsen GmbH & Co. KG (Saská Kamenice, Německo) (zástupci: I. Zenke a T. Heymann, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí žalované ze dne 26. února 2019 prohlašující spojení podniků „RWE/E.ON Assets“ za slučitelné se společným trhem, případ M.8871 (Úř. věst. 2020, C 111, s. 1);

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba se opírá o tři žalobní důvody, které jsou v zásadě totožné s žalobními důvody uplatněnými ve věci T-312/20, EVH v. Komise, nebo jsou jim podobné.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/31

Žaloba podaná dne 27. května 2020 – GGEW v. Komise

(Věc T-319/20)

(2020/C 240/40)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: GGEW, Gruppen-Gas- und Elektrizitätswerk Bergstraße AG (Bensheim, Německo) (zástupci: I. Zenke a T. Heymann, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí žalované ze dne 26. února 2019 prohlašující spojení podniků „RWE/E.ON Assets“ za slučitelné se společným trhem, případ M.8871 (Úř. věst. 2020, C 111, s. 1);

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba se opírá o tři žalobní důvody, které jsou v zásadě totožné s žalobními důvody uplatněnými ve věci T-312/20, EVH v. Komise, nebo jsou jim podobné.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/32

Žaloba podaná dne 27. května 2020 – Hell Energy Magyarország v. EUIPO (HELL)

(Věc T-323/20)

(2020/C 240/41)

Jednací jazyk: maďarština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Hell Energy Magyarország Kft. (Budapešť, Maďarsko) (zástupci: Á. László a B. Mező, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie „HELL“ – Přihláška k zápisu č. 18 002 048

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 25. března 2020 ve věci R 1712/2019-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí a uložil EUIPO povinnost pokračovat v zápisném řízení ve vztahu k zamítnutým výrobkům.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/32

Žaloba podaná dne 28. května 2020 – Group Nivelles v. Easy Sanitary Solutions (Sprchový odtok)

(Věc T-327/20)

(2020/C 240/42)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Group Nivelles (Gingelom, Belgie) (zástupce: J.A.M. Jonkhout, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice v řízení před odvolacím senátem: Easy Sanitary Solutions BV (Oldenzaal, Nizozemsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporného (průmyslového) vzoru: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporný (průmyslový) vzor: (Průmyslový) vzor Společenství (Sprchový odtok) –(Průmyslový) vzor Společenství č. 107 834 0025

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 17. března 2020, ve věci R 2664/2017-3

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	prohlásil (průmyslový) vzor Společenství Easy Sanitary Solutions BV s opravou odůvodnění za neplatný;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení článku 64 nařízení Rady (ES) č. 6/2002;

—	Porušení čl. 63 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 6/2002;

—	Porušení článku 6 nařízení Rady (ES) č. 6/2002;

—	Porušení článku 5 nařízení Rady (ES) č. 6/2002.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/33

Žaloba podaná dne 29. května 2020 – Electrodomesticos Taurus v. EUIPO – Shenzhen Aukey E-Business (AICOOK)

(Věc T-328/20)

(2020/C 240/43)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Electrodomesticos Taurus, SL (Oliana, Španělsko) (zástupce: E. Manresa Medina, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Shenzhen Aukey E-Business Co. Ltd (Šen-čen, Čína)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie AICOOK – Přihláška k zápisu č. 17 174 236

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 23. března 2020 ve věci R 2212/2019-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí;

—	prohlásil užívání namítané ochranné známky v rámci třídy 7 pro „Kuchyňské stroje“ za prokázané;

—	zamítl zápis ochranné známky č. 17 174 236 z důvodu její podobnosti s namítanou ochrannou známkou;

—	a PODPŮRNĚ pro případ, že nebude vyhověno výše uvedenému, vynesl rozsudkem, kterým prohlásí užívání namítané ochranné známky v rámci třídy 7 pro „Kuchyňské stroje“ za prokázané a

—	uložil námitkovému oddělení EUIPO, aby vydal rozhodnutí o námitkách B 3006619 (OZEU č. 17 174 236 AICOOK) s tím, že užívání namítané ochranné známky v rámci třídy 7 pro „Kuchyňské stroje“ je prokázané.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 47 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/34

Žaloba podaná dne 30. května 2020 – Hypo Vorarlberg Bank v. SRB

(Věc T-336/20)

(2020/C 240/44)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Hypo Vorarlberg Bank AG (Bregenz, Rakousko) (zástupci: G. Eisenberger a A. Brenneis, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil usnesení Jednotného výboru pro řešení krizí ze dne 19. března 2020 o výpočtu předem vybíraných příspěvků Banco Cooperativo Español, S.A., Hypo Vorarlberg Bank AG (původně Vorarlberger Landes- und Hypothekenbank AG) a Portigon AG do Jednotného výboru pro řešení krizí za rok 2016 (SRB/ES/2020/16) [„Decision of the Single Resolution Board of 19 March 2020 on the calculation of the 2016 ex-ante contributions due by Banco Cooperativo Español S.A., Hypo Vorarlberg Bank AG (formerly: Vorarl-berger Landes- und Hypothekenbank AG), and Portigon AG to the Single Resolution Fund (SRB/ES/2020/16)“] včetně příloh, a to v každém případě v rozsahu, v něm se toto rozhodnutí včetně příloh týká příspěvku žalobkyně, jakož i

—	uložil Jednotnému výboru pro řešení krizí náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba se opírá o žalobní důvody a argumenty, které jsou v zásadě totožné se žalobními důvody a argumenty vznesenými ve věci T-479/19, Hypo Vorarlberg Bank/SRB (1), nebo jsou jim podobné.

(1) Úř. věst. 2019, C 305, s. 58.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/34

Žaloba podaná dne 2. června 2020 – Portigon v. SRB

(Věc T-339/20)

(2020/C 240/45)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Portigon AG (Düsseldorf, Německo) (zástupci: D. Bliesener, V. Jungkind a F. Geber, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 19. března 2018 o předem hrazených příspěvcích do Jednotného fondu pro řešení krizí za rok 2016 (SRB/ES/2020/16) v rozsahu, v němž se rozhodnutí týká žalobkyně;

—	přerušil řízení podle čl. 69 písm. c) a d) jednacího řádu Tribunálu do vydání pravomocného rozhodnutí ve věcech T-420/17, T-413/18 a T-481/19 nebo do jejich ukončení jiným způsobem;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně následující žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z porušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 (1), prováděcího nařízení Rady (EU) 2015/81 (2) a SFEU tím, že se po žalobkyni požadoval příspěvky do fondu.

—

Žalovaný uložil nesprávně žalobkyni povinnost platit příspěvek, jelikož nařízení č. 806/2014 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (3) nestanoví institucím, jejichž krizová situace se řeší, žádnou povinnost platit příspěvek. Článek 114 SFEU zakazuje výběr příspěvku od institucí jako je žalobkyně.

—

Zákonodárce nemohl založit povinnost platit příspěvek na článku 114 SFEU, jelikož chybí souvislost s vnitřním trhem. Pravidla o příspěvcích harmonizovaná na úrovni Unie neusnadňují ani výkon základních svobod ani neodstraňují významná narušení hospodářské soutěže s ohledem na instituce, které se z trhu stáhly.

—	Žalovaný uložil žalobkyni nesprávně povinnost platit příspěvek, jelikož instituce není vystavena riziku, postup řešení krize podle nařízení (EU) č. 806/2014 je vyloučen a instituce není významná z hlediska stability finančního systému.

—	Žalobkyně neuskutečňuje od roku 2012 nové obchody a její krizová situace se řeší na základě rozhodnutí Komise o státní pomoci. Většinu jejích zbývajících závazků má ve fiduciární správě pro jiný právní subjekt.

—	Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 (4) je v rozporu s článkem 114 SFEU, jakož i čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU jako základní pravidlo výpočtu příspěvku (článek 290 SFEU).

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jelikož postup výpočtu příspěvku neumožňuje úplné odůvodnění výpočtu příspěvku.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení článku 16 a 20 Listiny, jelikož na základě zvláštní situace žalobkyně porušuje napadené usnesení obecnou zásadu rovnosti. Napadené usnesení omezuje nepřiměřeně svobodu podnikání žalobkyně.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení zásady právní jistoty, jelikož zpětný účinek pro cíl sledovaný nařízením č. 806/2014 není nezbytný a není v projednávaném případě přípustný pouze pro zjednodušení administrativních postupů.

5.	Pátý žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí, jelikož žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, žalobkyně nebyla před přijetím rozhodnutí SRB vyslechnuta a své rozhodnutí dostatečně neodůvodnila.

6.	Šestý žalobní důvod (podpůrně) vycházející z porušení čl. 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014 ve spojení s čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, jelikož žalovaný při výpočtu výše příspěvku měl vyjmout bezrizikové závazky z relevantních závazků.

7.	Sedmý žalobní důvod (podpůrně) vycházející z porušení čl. 70 odst. 6 nařízení č. 806/2014 ve spojení s čl. 5 odst. 3 a 4 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, jelikož žalovaný vypočítal příspěvky žalobkyně neoprávněně na základě hrubé hodnoty derivátových smluv.

8.	Osmý žalobní důvod (podpůrně) vycházející z porušení čl. 70 odst. 6 nařízení č. 806/2014 ve spojení s čl. 6 odst. 8 písm. a) nařízení v přenesené působnosti č. 2015/63, jelikož žalovaný považoval žalobkyni nesprávně za instituci nacházející se v režimu řešení krize.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014 , kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 225, 30.7.2014, s. 1).

(2) Prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/81 ze dne 19. prosince 2014 , kterým se stanoví jednotné podmínky uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014, pokud jde o příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (Úř. věst. L 15, 22.1.2015, s. 1)..

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014 , kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).

(4) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014 , kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. L 11, 17.1.2015, s. 44).

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/36

Usnesení Tribunálu ze dne 30. dubna 2020 – Antonakopoulos v. Parlament

(Věc T-590/18) (1)

(2020/C 240/46)

Jednací jazyk: francouzština

Předseda čtvrtého senátu rozhodl o vyškrtnutí věci.

(1) Úř. věst. C 427, 26.11.2018.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/36

Usnesení Tribunálu ze dne 30. dubna 2020 – ZD v. Parlament

(Věc T-591/18) (1)

(2020/C 240/47)

Jednací jazyk: francouzština

Předseda čtvrtého senátu rozhodl o vyškrtnutí věci.

(1) Úř. věst. C 427, 26.11.2018.

20.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 240/36

Usnesení Tribunálu ze dne 30. dubna 2020 – ZE v. Parlament

(Věc T-603/18) (1)

(2020/C 240/48)

Jednací jazyk: řečtina

Předseda čtvrtého senátu nařídil vyškrtnutí věci.

(1) Úř. věst. C 436, 3.12.2018.