551. plenární zasedání EHSV (plenární zasedání na dálku), 5. 5. 2020–7. 5. 2020

14.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 232/1

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Demografické výzvy v EU s ohledem na hospodářské a rozvojové nerovnosti

(průzkumné stanovisko na žádost chorvatského předsednictví)

(2020/C 232/01)

Zpravodaj:	Stéphane BUFFETAUT
Spoluzpravodaj:	Adam ROGALEWSKI

Žádost chorvatského předsednictví Rady	dopis ze dne 10/09/2019
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	3.3.2020
Přijato na plenárním zasedání	7.5.2020
Plenární zasedání č.	551 (plenární zasedání na dálku)
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	249/0/12

1. Závěry a doporučení

1.1

Toto stanovisko bylo vypracováno ještě před vypuknutím pandemie COVID-19. EHSV si nicméně uvědomuje, že krize způsobená tímto onemocněním zásadním způsobem ovlivní budoucí politiky EU zaměřené na řešení demografických výzev a rostoucích nerovností mezi členskými státy. Vyzývá tudíž EU, aby připravila náležitá opatření a vyčlenila na ně velké množství prostředků s cílem ochránit občany před nepříznivými důsledky pandemie a především pak navazující hospodářské krize, a zmírnit tak negativní sociální dopady. Tato opatření je třeba navrhnout co nejdříve a v konzultaci se sociálními partnery a organizovanou občanskou společností.

1.2

Současná demografická situace v EU vyžaduje holistický přístup, který obsáhne sociální a hospodářské politiky, aktivní politiky na trhu práce a politiky soudržnosti, politiky na podporu rodin a zejména možnost sladit soukromý a rodinný život se životem pracovním, zvláštní opatření zaměřená na starší pracovníky, politiky v oblasti aktivního a zdravého stárnutí, udržitelné a integrační imigrační politiky a opatření a politiky k zamezení odlivu mozků.

1.3

Je nepravděpodobné, že by nastala další populační exploze, a proto je naprosto nezbytné zlepšit účast na trhu práce, aby bylo možné čelit důsledkům demografické situace v Evropě. V příliš mnoha členských státech panuje až moc vysoká míra nezaměstnanosti, podzaměstnanosti a ekonomické neaktivity, zejména co se týče mladých lidí, jejichž míra nezaměstnanosti činí v každém členském státě zhruba dvojnásobek průměrné míry nezaměstnanosti. EU musí z boje proti nezaměstnanosti učinit prioritu.

1.4

Dynamický demografický rozvoj závisí také na důvěře v budoucnost, a proto EU potřebuje silnou ekonomiku a sociální politiku. V opačném případě nebudou mít ženy a muži a zejména mladí lidé v Evropě v budoucnost důvěru, a z toho plynoucí sociální a hospodářská nejistota je odradí od toho, aby měli děti. Pro zlepšování demografické situace v EU je tedy velmi důležitým faktorem provádění evropského pilíře sociálních práv. EHSV proto oceňuje záměr Komise vypracovat akční plán pro jeho provádění, který bude vycházet z rozsáhlé konzultace.

1.5

Mít děti nesmí být překážkou v profesní dráze ani příčinou zchudnutí nebo ztráty kupní síly, především u početných rodin. Je důležité zachovávat nebo provádět stabilní a proaktivní rodinné politiky a na člověka zaměřené politiky na trhu práce, včetně opatření na podporu rovnováhy mezi soukromým a rodinným životem a pracovním životem (rodičovská dovolená, péče o děti a další pečovatelské povinnosti, práce z domova, pružná organizace práce) a finanční pomoci a podpory vzdělávání. Zvláštní pozornost je třeba věnovat rodičům samoživitelům a početným rodinám, jimž ve větší míře hrozí chudoba. Stabilní a různorodé rodinné politiky přizpůsobené kulturnímu prostředí se ukázaly jako velmi užitečné, pokud jde o zvýšení porodnosti.

1.6

Mnozí mladí lidé se zcela běžně ocitají v situaci, kdy nemají jistotu zaměstnání, nemají stabilní vyhlídky na trhu práce a je pro ně obtížné pronajmout si nebo koupit si řádné bydlení, což platí zejména v metropolitních oblastech a velkých městech. Je pro ně tedy těžké naplánovat si budoucnost a osamostatnit se a založit rodinu. Unijní i vnitrostátní politika by této skutečnosti měla věnovat větší pozornost.

1.7

Jednou ze základních svobod EU je vnitřní mobilita, která posiluje konkurenceschopnost Evropy a přináší jejím občanům příležitosti. Co se týče mobility v rámci EU a odlivu mozků a pracovní síly v souvislosti s vnitřní migrací, je nejlepším řešením vzestupná sociální a hospodářská konvergence členských států, která ale vyžaduje čas. Evropský fond pro regionální rozvoj, Fond soudržnosti a Evropský sociální fond musí být speciálně zaměřeny na pomoc členským státům EU s nižší hospodářskou výkonností, aby dokázaly vypracovat projekty, které přispějí ke zlepšení jejich sociálního a hospodářského rozvoje. Jen tak budou moci být i nadále atraktivní pro vlastní obyvatelstvo nebo se pro něj atraktivními stát. Za účelem vzájemného obohacení by mohla být navržena opatření, která budou lidi motivovat k návratu do země původu.

1.8

Významným faktorem atraktivity je hospodářská a sociální situace. EHSV se domnívá, že je třeba položit přednostní důraz na investice do účinných veřejných služeb a také na investice zaměřené na rodiny, protože vytvářejí základy pro budoucnost. Zvýšení objemu veřejných investic v členských státech by se dalo podpořit uplatňováním tzv. zlatého pravidla u investic se sociálními cíli, které by do rozpočtových pravidel vneslo větší flexibilitu.

1.9

Samotná imigrace možná demografické problémy v Evropě nevyřeší, ale může pomoci jim čelit. V krátkodobém horizontu může imigrace příznivě ovlivnit růst počtu obyvatel a pracovníků, musí ovšem být doprovázena spravedlivými a udržitelnými integračními politikami, které nově příchozím pomohou usadit se a vyhnout se problémům z hlediska začlenění.

2. Současná situace

2.1

Velikost populace je ovlivňována porodností, úmrtností a migrací. Ačkoli se situace v jednotlivých zemích liší, jsme svědky všeobecné konvergence v EU, kdy dochází ke snižování porodnosti a úmrtnosti. Navzdory určitým rozdílům mezi jednotlivými zeměmi je porodnost v členských státech často výrazně a trvale pod hranicí generační obměny. I když vezmeme v potaz globální trend snižující se úmrtnosti a porodnosti (demografický přechod), je situace v Evropě v tomto ohledu abnormální.

2.2

V letech 1950 až 1989 činil roční nárůst počtu obyvatel žijících v Evropě vždy přes dva miliony. Od roku 1990 tento růst stagnuje pod hranicí 1,5 milionu ročně. V ostatních částech světa byl průměrný demografický růst ve stejné době jednoznačně vyšší než v Evropě. Například v roce 1950 Evropa představovala 21,7 % světové populace, zatímco v roce 2017 tento podíl činil méně než 10 %. Její demografická váha nikdy nebyla nižší (1).

2.3

Pokud jde o míru porodnosti, v letech 1952 až 1961 se v Evropě každý rok narodilo více než 12 milionů dětí. Toto číslo kleslo v roce 2000 na 7,3 milionu. Došlo k mírnému zvýšení díky migraci, která do Evropy přivedla poměrně mladé obyvatele a zvýšila míru porodnosti v několika málo zemích EU. Počet narození se v současné době pohybuje mezi sedmi a osmi miliony ročně.

2.4

To je zapotřebí porovnat s úmrtností. Úmrtnost stoupá i klesá – stoupá kvůli mnoha generacím dožívajícím se pokročilého věku a klesá díky lepším hygienickým podmínkám a zdravotní péči a zdravějšímu životnímu stylu, což prodlužuje střední délku života v Evropě (78 let u mužů, 83 let u žen v EU-28). Od roku 1992 činí celkový počet úmrtí v Evropě kolem 8 až 8,5 milionu ročně.

2.5

Od roku 1994 dochází v Evropě každý rok k úbytku obyvatelstva – záporná přirozená rovnováha vyplývající z toho, že počet úmrtí převyšuje počet narození. Tímto úbytkem obyvatelstva jsou postiženy Německo, Bulharsko, Chorvatsko, Španělsko, Estonsko, Finsko, Řecko, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Portugalsko, Rumunsko a Slovinsko.

2.6

Navzdory migraci, v jejímž rámci přicházejí lidé mladší než původní obyvatelstvo, dochází v Evropě 21. století ke stárnutí obyvatelstva. Podíl lidí ve věku 65 let a vyšším v rámci celkové populace vzrostl ze 12,5 % v roce 1989 na 18,8 % v roce 2019. EHSV již upozornil na to, že míra ekonomické aktivity obyvatel v produktivním věku je důležitější než index závislosti starších osob, tj. poměr mezi počtem osob v produktivním věku a počtem osob starších 65 let. Bude tudíž nezbytné využít pracovní potenciál nezaměstnaných a podzaměstnaných osob. Pro překonání demografické výzvy související s dlouhověkostí je naprosto nezbytné zlepšit začleňování přistěhovalců na trhu práce a zajistit nezaměstnaným a osobám s nejistým zaměstnáním přístup k odborné přípravě.

2.7

Některé členské státy se potýkají s vysokou mírou vnitroevropské mobility směřující do členských států s vyšší životní úrovní, což dále prohlubuje potíže spojené se stárnutím obyvatelstva, neboť odcházejí především mladší věkové skupiny. V těchto státech dochází k odlivu pracovní síly na všech úrovních kvalifikace a zejména k odlivu mozků, což je pro dotčené země znepokojivé, jelikož investovaly do systémů vzdělávání a odborné přípravy, které poté přinášejí užitek jiným zemím, jež mohou nabídnout lepší pracovní a sociální podmínky. V roce 2018 mělo 36 % mobilních pracovníků v EU vysokou úroveň vzdělání, 40 % pak mělo úroveň střední a 23 % nižší. Přesto pouze 20 % z nich vykonávalo práci vyžadující vysokou kvalifikaci, zatímco 60 % bylo zaměstnáno na místech pro pracovníky se střední kvalifikací a 20 % na místech pro pracovníky s nízkou kvalifikací (2).

2.8

Kromě toho přesun pracovníků do hospodářsky silnějších členských států urychluje stárnutí obyvatelstva a pokles počtu obyvatel ve východních členských státech. Pokud bude tento přesun pokračovat stejným tempem, bude mít východní Evropa vyšší počet obyvatel ve věku nad 65 let než země západní Evropy (3).

2.9

Přesun pracovníků ze zemí východní Evropy do bohatších členských států je způsoben především rozdílem ve mzdách, úrovni sociální ochrany a sociálních normách, jež jsou i nadále mnohem nižší než ve starých členských státech. Ačkoli se mzdové rozdíly mezi východní a západní Evropou v období před krizí zmenšovaly, v důsledku krize se vzestupná konvergence mezd ve východní Evropě zastavila (4). V některých východních členských státech má vysoká míra emigrace za následek nedostatek pracovních sil.

2.10

Současně se v souvislosti s hospodářskou krizí a jejími důsledky zvýšila migrace z jižní do západní Evropy (5). V tomto případě vedly špatné vyhlídky na trhu práce včetně vysoké nezaměstnanosti k tomu, že se z jižní do západní Evropy začali ve větší míře přesouvat všichni pracovníci bez ohledu na kvalifikaci.

2.11

K migraci přispívají i jiné než čistě ekonomické faktory – jsou to například právní, kulturní a sociální podmínky. Někteří lidé třeba odcházejí do zemí s rozvinutějším sociálním systémem, v nichž se občanům dostává lepší sociální ochrany a zdravotní péče. Někdy může být příčinou také diskriminace osob na základě náboženského vyznání, etnického původu nebo sexuální orientace – tyto osoby pak míří do členských států, jejichž společnost a právní systém jsou vstřícnější a poskytují větší ochranu. Obecně vzato je těžké určit rozsah těchto přesunů a jejich vliv na demografický vývoj.

3. Obecné připomínky

3.1

EHSV požaduje, aby byl při řešení demografických problémů uplatňován holistický přístup. Tento přístup zahrnuje nejen samotnou míru porodnosti, ale také otázku rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, zaměstnanost, rovnost mezi muži a ženami, stabilní rodinné politiky, regionální politiky a politiky soudržnosti a kvalitu veřejných infrastruktur a služeb.

3.2

Diskutovat o demografii znamená bavit se o dětech, matkách a otcích, a nikoli jen o číslech a statistikách. Jsou to lidé se svými životními plány, ať už jde o jakýkoli druh rodiny. Evropská společnost musí poskytovat podporu a ochranu těm nejzranitelnějším, jimiž jsou v této oblasti děti, jejichž práva a zájmy musí mít přednost.

3.3

EHSV vydal k demografickým otázkám několik stanovisek. V některých poukázal na to, že země se silnými rodinnými politikami, jejichž ustanovení jsou navíc různorodá a zohledňují kultury dotčených členských států, jsou v lepší demografické situaci než ty, které v této oblasti nemají žádné politiky nebo jejichž politiky jsou slabé (6). V jiných Výbor zdůraznil význam silných politik na trhu práce založených na vysoké účasti na trhu práce a vysoce kvalitních pracovních místech coby účinném způsobu řešení demografických výzev (7).

3.4

EHSV je přesvědčen, že již jsou zavedeny politiky, které by mohly být použity k řešení demografických výzev, a to zejména s ohledem na hospodářské a rozvojové nerovnosti. Evropský pilíř sociálních práv je významným nástrojem pro dosažení vzestupné sociální a hospodářské konvergence v EU, která rovněž přispěje k řešení demografických výzev.

3.5

EHSV je přesvědčen, že pro zajištění pozitivních demografických trendů v EU má zásadní význam takové prostředí, které lidem poskytuje hospodářskou a sociální stabilitu a důstojné životní a pracovní standardy a v němž hrají důležitou roli sociální partneři. To mj. vyžaduje, aby se rozsáhleji investovalo do sociální infrastruktury, rodinných politik, vysoce kvalitních veřejných služeb a aktivních politik na trhu práce.

3.6

Z posouzení politik, které jsou z demografického hlediska účinné, vyplývá, že kombinují různá opatření, která jsou v průběhu času stabilní. A to je důležité, protože rodinný a rodičovský projekt má již ze své podstaty dlouhodobý charakter. V souvislosti s rodinnými politikami je třeba věnovat zvláštní pozornost rodinám ohroženým chudobou, k nimž patří neúplné rodiny s jedním rodičem a početné rodiny. Je důležité mít na paměti, že druhou příčinou chudoby (po nezaměstnanosti) je rozpad rodin a že riziko chudoby se zvyšuje s počtem nezaopatřených dětí v dané domácnosti. EHSV vyzval k tomu, aby byl v EU zaveden důstojný minimální příjem (8).

3.7

ESHV zdůrazňuje klíčovou úlohu veřejných služeb v oblasti sociálních politik a podpory rodin. Vysoce kvalitní, přístupná a cenově dostupná péče a pomoc (pro děti, osoby se zdravotním postižením a starší osoby) má určující význam pro to, aby bylo možné řešit demografické výzvy a podpořit růst počtu obyvatel. Nedostatečné investice do veřejných služeb měly za následek, že v této oblasti chybějí pracovníci a také odpovídající infrastruktura. Mimořádnou pozornost je třeba věnovat službám péče o děti a vzdělávání, jakož i politikám zaměřeným na starší generace. Jednou z oblastí, kde jsou nedostatečné investice nejzjevnější, je dlouhodobá a zdravotní péče určená starším osobám (9).

3.8

EHSV požaduje, aby se rozsáhleji investovalo do veřejných služeb a sociální politiky za účelem řešení demografických výzev. EHSV znovu zdůrazňuje, že by se zvýšení objemu veřejných investic v členských státech dalo podpořit uplatňováním tzv. zlatého pravidla u investic se sociálními cíli, které by do rozpočtových pravidel vneslo větší flexibilitu. Stávající a budoucí fondy EU, zejména pak investiční plán pro Evropu, by se měly více zaměřit na sociální investice, podporu rodin a podporu rovnosti a navýšit s nimi související výdaje, jelikož to pomůže vyřešit demografické výzvy.

3.9

EHSV vyzdvihuje množství a význam neplacené práce, kterou vykonávají zejména ženy, jež v rámci rodinné solidarity z převážné části nesou náklady na péči a pomoc, podporují rodiny a kompenzují chybějící veřejnou infrastrukturu. Tyto činnosti jsou jen zřídka uznávány za skutečnou práci, ačkoli neplacená péče dle odhadů představuje 10 % hrubého domácího produktu na světě a domácí práce 39 % (10). Je důležité a spravedlivé uznávat a podporovat práci neplacených pečovatelů, obvykle rodinných příslušníků, kteří se rozhodli nepracovat, aby mohli poskytovat péči a pomoc nemocným či postiženým členům rodiny nebo jiným závislým osobám. Lze tak učinit například zajištěním dostatečných investic do pečovatelské infrastruktury. Je třeba pobízet členské státy k tomu, aby uznaly ekonomickou, společenskou a morální hodnotu této práce tím, že těmto pečovatelům poskytnou patřičný status a finanční podporu a zaručí jim nároky na sociální zabezpečení.

3.10

Zvláštní pozornost je třeba věnovat venkovskému obyvatelstvu, které stárne ještě rychleji než celková populace. Charakteristickým trendem v životě na venkově po celé Evropě je klesající počet obyvatel, jelikož se mladí lidé stěhují do velkých měst za vzděláním a za prací. Mezi hlavní opatření k zamezení vylidňování venkovských oblastí a menších a středně velkých provinčních měst patří zajištění odpovídající životní úrovně, včetně důstojných vyhlídek na trhu práce, a také investování do infrastruktury, veřejných služeb a vzdělávání.

3.11

EHSV zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou zastávají organizace občanské společnosti a sociální partneři při projednávání a koncipování politik zaměřených na demografické výzvy.

4. Význam kvalitních pracovních míst a proaktivních politik na trhu práce a politik podporujících rovnováhu mezi pracovním životem a soukromým a rodinným životem

4.1

EHSV se domnívá, že významným a účinným opatřením k řešení demografických výzev jsou proaktivní politiky na trhu práce, které přispívají k tvorbě stabilní zaměstnanosti a dobrých životních podmínek pracovníků. Většina příjmů evropského obyvatelstva totiž pochází z práce a bez nových pracovních míst, dynamických vyhlídek a jistoty na trhu práce a kvalitního zaměstnání je těžké založit rodinu a poskytnout jí důstojné životní podmínky. Prostřednictvím kolektivního vyjednávání mohou sociální partneři významně přispět ke zlepšení mezd a pracovních a sociálních podmínek.

4.2

EHSV bere na vědomí zprávu Demografické scénáře pro EU (11), podle které nejvhodnějším a nejúčinnějším prostředkem pro nápravu nepříznivých důsledků stárnutí obyvatelstva není zaměření se na vyšší míru porodnosti ani na rozsáhlejší migraci, ale spíše zvýšení účasti na trhu práce. Ze střednědobého a dlouhodobého hlediska je nezbytné vyváženější demografické rozložení, aby se zajistila rovnováha našich sociálních výdajů a dynamika našeho hospodářství.

4.3

Pro zajištění důstojných životních podmínek rodinám a důstojného života dětem a rodičům mají zásadní význam opatření, která mají zamezit chudobě pracujících. EHSV poukazuje na záměr předsedkyně Komise zajistit, aby měl každý pracovník v Unii spravedlivou minimální mzdu (12). S ohledem na to vypracuje průzkumné stanovisko s názvem Důstojné minimální mzdy v celé Evropě.

4.4

Jedním ze způsobů, jak podpořit demografický růst, jsou kvalitní pracovní místa, která ovlivňují hospodářskou stabilitu, přístup k odborné přípravě za účelem zlepšení dovedností a schopností pracovníků a možnosti sladění jistých a pružných pracovních podmínek. Zvláštní pozornost je třeba věnovat možnostem práce na částečný úvazek nebo pružného uspořádání práce, aby se zlepšila rovnováha mezi pracovním životem a soukromým a rodinným životem. Jedním z opatření, která umožňují zajistit lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a chrání rodinný a soukromý život v době pokročilé digitalizace, je právo odpojit se, které EHSV považuje za osvědčený postup (13).

4.5

EHSV ve svých předchozích stanoviscích (14) vyzval k uplatňování proaktivních politik v oblasti rovnosti žen a mužů, aby bylo možné odstranit rozdíly v odměňování žen a mužů a prosadit opatření, která usnadní zajištění rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Podle studií je prospěšné pro rodiny, jakož i pro evropské hospodářství a konkurenceschopnost, aby se muži zapojili do úkolů spojených s péčí. Posílení účasti žen na trhu práce by umožnilo rozvíjet jejich potenciál v době, kdy pracovní síly v EU ubývá a obyvatelstvo stárne.

4.6

Je třeba věnovat zvláštní pozornost mladým pracovníkům, kteří jsou rodiči nebo se jimi mohou stát. Průměrná míra nezaměstnanosti mladých lidí v EU zůstává vyšší než u celkové populace v produktivním věku a v některých zemích se může pohybovat v rozmezí 5 až 40 % (15). Mladých lidí se rovněž obzvláště týkají nejisté pracovní podmínky (16). Vzhledem k absenci nových pracovních míst, dynamických vyhlídek a jistoty na trhu práce a potížím, pokud jde o to pronajmout si nebo koupit si vlastní bydlení, je pro ně navíc těžké naplánovat si budoucnost a osamostatnit se, usadit se a založit rodinu. Je třeba zlepšit přístup ke kvalitnímu zaměstnání pro mladé lidi – získají tak jistotu, kterou potřebují k založení rodiny.

4.7

Na druhém konci generačního řetězce jsou zapotřebí politiky na podporu starších pracovníků na trhu práce, aby mohli pracovat až do zákonem stanovené věkové hranice odchodu do důchodu platné v jejich zemi (17). Toho lze dosáhnout zlepšením pracovních příležitostí a pracovních podmínek, aby byla vytvořena pracovní místa, která budou lépe vyhovovat potřebám starších lidí. Je třeba věnovat zvláštní pozornost věkové diskriminaci na trhu práce.

4.8

Zvláštní pozornost je třeba věnovat také ochraně zdraví a bezpečnosti při práci, jelikož stárnutí vede ke zvýšenému riziku vzniku zdravotních problémů. Proto je zcela zásadní organizovat práci a navrhovat pracoviště tak, aby bylo možné předcházet onemocněním a aby byl větší počet zaměstnanců schopen pracovat až do řádného věku pro odchod do důchodu (18).

5. Význam rodinných politik pro dosažení dynamické demografie

5.1

Členské státy, které provádějí aktivní rodinné politiky, mají vyšší míru porodnosti než státy, které rodinné politiky nemají nebo jejichž rodinné politiky jsou slabé. Cílem je zajistit, aby ti, kdo mají děti a zajišťují tak budoucnost Evropy, nebyli sankcionováni, pokud jde o životní úroveň nebo profesní vyhlídky. Má-li toho být dosaženo, je nutné zkombinovat daňová opatření, předpisy v sociální oblasti, přímou finanční pomoc a účinné a cenově dostupné veřejné služby, včetně systémů péče o děti. Provádění těchto politik přináší výsledky (19). Nicméně aby tomu tak bylo i nadále, musí být udržitelné a musí představovat stabilní právní základ.

5.2

Tyto rodinné politiky jsou nicméně součástí širšího rámce, který zajišťuje jejich účinnost: pracovní místa, hospodářská a sociální dynamika, kultura příznivá pro rodiny, přizpůsobená politika v oblasti bydlení, efektivní vzdělávací systém a politiky v oblasti životního prostředí. Rodinný a pracovní život patří k otázkám, které jsou pro evropské muže a ženy nejdůležitější, a musí tedy být ve středu zájmu evropské společnosti.

5.3

Demografie je oblastí, na niž je třeba pohlížet z dlouhodobého hlediska a jež vyžaduje koordinovaný postup na evropské úrovni. EU by měla vypracovat společné pokyny, jež budou založeny na zásadách mezigenerační solidarity a rovnosti žen a mužů a budou zohledňovat odlišnosti v kultuře a v sociální politice jednotlivých zemí. Současná situace v Evropské unii vyžaduje, aby byla rovněž přijata opatření zaměřená na zvýšení míry porodnosti. Říká se, že „řídit znamená předvídat“, a proto je důležité jednat již dnes.

6. Migrace včetně mobility v rámci EU

6.1

Pokud jde o úlohu imigrace při řešení demografických výzev, připomíná EHSV svůj názor, že „imigrace má kladný vliv na růst populace a pracovní síly. Pokud přirozený přírůstek obyvatelstva dosáhne záporných hodnot, může imigrace přispět k udržení celkové populace a pracovní síly na konstantní úrovni. Imigrace sice nemůže bezezbytku vyřešit stárnutí obyvatelstva v Evropě. Může však pomoci nahradit nedostatek pracovních sil a dovedností, který nesouvisí s demografickým vývojem (20).“

6.2

Je třeba také dbát na to, aby nedocházelo k posilování systematické migrace vysoce kvalifikovaných a schopných pracovníků, která by dále prohloubila nedostatek kvalifikovaných pracovníků v rozvojových zemích, což by poškodilo jejich hospodářský a sociální rozvoj. Rovněž je důležité provádět aktivní politiky v oblasti přijímání a integrace imigrantů, aby se zamezilo obtížím při jejich usídlování v nové zemi a nové kultuře.

6.3

Volný pohyb občanů EU je jednou ze základních svobod Unie. Vysoká míra migrace v rámci EU však může způsobit zvláštní problémy členským státům původu (například rychlejší stárnutí obyvatelstva či úbytek pracovní síly a dovedností) i přijímajícím členským státům.

6.4

Otázkou je, zda je mobilita v rámci EU nevratná, nebo zda je pouze dočasná a bude zpravidla docházet k návratům do země původu. Velká část osob, které odejdou ze své země, se totiž po dvou letech vrací. Jde o jakousi cirkulační mobilitu. Tyto přesuny jsou pro dotčené země oboustranně obohacující. Aby k tomu docházelo ve větší míře, bude muset probíhat vzestupná hospodářská a sociální konvergence mezi východem a západem a mezi jihem a západem. Zmenšení stávajících rozdílů je nejlepším způsobem, jak tento únik pracovní síly zpomalit.

V Bruselu dne 7. května 2020.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Gérard-François Dumont, Vue de ses frontières, une Europe vieillissante mais attractive pour les migrants (Při pohledu od hranic Evropa stárne, ale je atraktivní pro migranty), Diploweb, La revue géopolitique, 3.11.2019.

(2) https://www.etui.org/Publications2/Working-Papers/Why-central-and-eastern-Europe-needs-a-pay-rise.

(3) Demografické scénáře pro EU, 2019, https://ec.europa.eu/jrc/en/publication/eur-scientific-and-technical-research-reports/demographic-scenarios-eu.

(4) https://www.etui.org/Publications2/Working-Papers/Why-central-and-eastern-Europe-needs-a-pay-rise.

(5) Výroční zpráva za rok 2018 o mobilitě pracovních sil uvnitř EU, závěrečná zpráva za rok 2018.

(6) Úř. věst. C 218, 23.7.2011, s. 7 a Úř. věst. C 161, 13.7.2007, s. 66.

(7) Úř. věst. C 318, 29.10.2011, s. 1 a Úř. věst. C 14, 15.1.2020, s. 60.

(8) Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 1.

(9) Úř. věst. C 71, 24.2.2016, s. 46.

(10) https://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=E/CN.6/2017/3

(11) Demografické scénáře pro EU, 2019.

(12) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 142.

(13) Úř. věst. C 14, 15.1.2020, s. 52.

(14) Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 44 a Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 26.

(15) Projev Ursuly von der Leyen.

(16) Úř. věst. C 14, 15.1.2020, s. 60.

(17) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 142.

(18) https://osha.europa.eu/sites/default/files/publications/documents/Work-related_MSDs_prevalence_costs_and_demographics_in_the_EU_report.pdf

(19) Úř. věst. C 14, 15.1.2020, s. 60.

(20) Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 1.

14.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 232/8

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Udržitelné financování celoživotního učení a rozvoje dovedností v souvislosti s nedostatkem kvalifikované pracovní síly

(průzkumné stanovisko na žádost chorvatského předsednictví)

(2020/C 232/02)

Zpravodajka:	Tatjana BABRAUSKIENĖ
Spoluzpravodaj:	Pavel TRANTINA

Žádost chorvatského předsednictví Rady	dopis ze dne 10.9./2019
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Rozhodnutí předsednictva	24.9.2019
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	3.3.2020
Přijato na plenárním zasedání	7.5.2020
Plenární zasedání č.	551 – plenární zasedání na dálku
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	254/1/6

1. Závěry a doporučení

1.1

EHSV vítá bod pověřovacího dopisu pro komisaře Nicolase Schmita (1), který je zaměřen na provádění a aktualizaci agendy dovedností, zjištění a odstranění nedostatků na poli dovedností a podporu změny kvalifikace jako součásti spravedlivé transformace a rovněž na prozkoumání myšlenky navržení individuálních vzdělávacích účtů jako jednoho z možných způsobů, jak umožnit dospělým (zaměstnaným i nezaměstnaným) shromažďovat nároky na odbornou přípravu a využívat je na odbornou přípravu zaručené kvality.

1.2

EHSV podporuje závěry Rady o klíčové úloze politik celoživotního učení z hlediska schopnosti společnosti vyrovnat se s technologickou a ekologickou transformací ve prospěch inkluzivního a udržitelného růstu (2), přijaté dne 8. listopadu 2019, které vyzývají Komisi k tomu, aby „aktualizovala stávající politiky celoživotního učení, pokud jde o jejich účinnost, rozsah a cílové skupiny, s cílem lépe reagovat na vzdělávací potřeby vyplývající ze změn ve společnosti a ve světě práce, mimo jiné dalším rozpracováním koncepce Evropského prostoru vzdělávání“ (3).

1.3

EHSV oceňuje, že jednou z priorit chorvatského předsednictví Rady EU (4) jsou investice do výzkumu a inovací, větší dostupnost kvalitního a celoživotního vzdělávání a rozvoj nových dovedností přizpůsobených pracovním místům budoucnosti.

1.4

EHSV vítá skutečnost, že Evropská komise ve svém sdělení Silná sociální Evropa pro spravedlivou transformaci (5), v němž se uvádí, že dovednosti jsou pro budoucnost klíčové, vyzývá členské státy EU, aby poskytovaly inkluzivní, vysoce kvalitní vzdělávání a odbornou přípravu od raného věku a podporovaly občany v jejich trvalém rozvoji po celou dobu profesní dráhy.

1.5

EHSV vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby přikročily k účinnému provádění první a čtvrté zásady evropského pilíře sociálních práv, kterými je zajistit, aby kvalitní a inkluzivní celoživotní učení byly právem pro všechny dospělé v Evropě, a to jak na pracovišti, tak mimo něj, a aby podpořily provádění těchto zásad pomocí udržitelného veřejného financování dohodnutého se sociálními partnery a občanskou společností.

1.6.

EHSV by uvítal, kdyby se zvláštní pozornost věnovala přístupu nejzranitelnějších společenských skupin k příležitostem v oblasti celoživotního učení. Pracovníkům by měla být poskytnuta účinná podpora bez ohledu na úroveň jejich dovedností a kvalifikací, na velikost podniku či organizace a na zeměpisnou oblast, přičemž je třeba zajistit udržitelné financování od veřejných orgánů, podniků a odborových svazů, např. prostřednictvím individuálních vzdělávacích účtů či jiných režimů a nástrojů v závislosti na vnitrostátních praktikách.

1.7

EHSV navrhuje, aby byla Evropská komise v příslušných politických rámcích a v nadcházejícím strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy do roku 2030 (ET 2030) ambicióznější, co se týče stanovování ukazatelů a referenčních hodnot pro celoživotní učení a zejména pro účast dospělých (včetně zaměstnanců) na vzdělávání a odborné přípravě. Komise by měla zajistit, aby finanční nástroje EU, např. Erasmus+, Evropský sociální fond (ESF), InvestEU, investiční plán pro udržitelnou Evropu (SEIP) či Fond pro spravedlivou transformaci (FST), a další příslušné fondy EU podpořily ve vzájemné součinnosti skutečné dosažení těchto referenčních hodnot.

1.8

EHSV dále vyzývá orgány EU, aby se dohodly na jednotném inkluzivním rámci klíčových kompetencí, který bude přesahovat školní vzdělávání, a bude tak řešit potřebu vzdělávání dospělých a získávání životních dovedností a položí důraz zejména na schopnost učit se a dovednosti pro demokratické občanství, které jsou zásadní pro podporu dospělých v aktivním zapojení do společnosti. EHSV rovněž požaduje zvýšení investic do neformálních a informálních vzdělávacích prostředí, která jsou z hlediska získání uvedených kompetencí obzvlášť relevantní.

1.9

EHSV je přesvědčen, že je v kontextu evropského semestru nezbytné vytvořit soudržnost mezi výzvou Evropské komise k udržitelnému investování do vzdělávání a odborné přípravy a výzvou k optimalizaci, která je v některých případech na jeho úkor. Veřejné investice do celoživotního učení, zejména u dospělých, se musí zvýšit ve všech členských státech.

1.10

EHSV opakuje svou výzvu k většímu zaměření na sociální investice mimo jiné do vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního učení. EHSV navrhuje, aby se prozkoumalo, zda by se také na sociální investice podporované ze strukturálních fondů EU nemohlo uplatnit zlaté pravidlo financování, které znamená vyjmout podle fiskálních pravidel evropské měnové unie veřejné investice orientované na budoucnost z výpočtu čistých schodků veřejných financí.

1.11

EHSV žádá budoucí předsednictví EU a Evropskou komisi, aby v návaznosti na podnět k diskusi o tom, jak zajistit udržitelné veřejné financování vzdělávání a odborné přípravy, zejména vzdělávání dospělých, který vzešel ze společného zasedání Rady ve složení ministrů financí a školství EU, pokračovaly v posilování spolupráce mezi subjekty přijímajícími rozhodnutí na nejvyšší úrovni. Je rovněž potřeba navázat spolupráci s ministry práce a sociálních věcí. Tato spolupráce by měla probíhat i na vnitrostátní úrovni.

1.12

EHSV žádá členské státy, aby zajistily účinnou podporu zaměstnaným a nezaměstnaným lidem, kteří čelí obtížím při získávání přístupu ke kvalitnímu a inkluzivnímu vzdělávání a kvalitní a inkluzivní odborné přípravě dospělých, zejména tím, že zajistí cílené financování pro ty nejpotřebnější, jako jsou nezaměstnaní, pracovníci s nestandardními pracovními smlouvami, osoby s nízkou kvalifikací, osoby se zdravotním postižením, starší osoby a lidé ze socioekonomicky znevýhodněných skupin, a aby přitom měly na paměti genderový rozměr.

1.13

EHSV navrhuje, aby byla za tímto účelem v souladu s hlavním směrem politik zaměstnanosti 6: Zlepšení nabídky práce a dovedností (6), který od členských států žádá, aby se snažily zajistit převod nároků na odbornou přípravu v době přechodu mezi zaměstnáními, zvážena opatření, jako je stanovení ukazatelů týkajících se veřejných a soukromých investic do odborného vzdělávání a přípravy a možnost zaměstnanců čerpat placené volno na odbornou přípravu. Všem by to mělo umožnit předvídat potřeby trhu práce a lépe se jim přizpůsobit.

1.14

EHSV se domnívá, že by členské státy měly podporovat veřejný sektor i neziskové vzdělávací instituce a organizace občanské společnosti v zachování finančních prostředků na poskytování kvalitního inkluzivního celoživotního vzdělávání, které by mělo být dostupnější. Vysoká kvalita poskytovaného vzdělávání a odborné přípravy by měla být zaručena prostřednictvím mechanismů zajišťování kvality podporovaných např. evropským referenčním rámcem pro zajišťování kvality a jinými nástroji.

1.15

EHSV se domnívá, že k zajištění účinných investic do prohlubování dovedností a změny kvalifikace pracovníků v podnicích jsou zapotřebí další údaje o investicích podniků a finanční podpoře ze strany vlád. Měly by být řádně analyzovány vlastní příspěvky pracovníků, odborů a dalších zainteresovaných stran a výsledky těchto analýz by se měly promítnout do politických diskusí se zaměřením na investice do různých dovedností.

1.16

EHSV je přesvědčen, že demokratická správa rozvoje a provádění politik v oblasti celoživotního učení, včetně efektivního sociálního dialogu a konzultací s organizovanou občanskou společností, zvyšuje účinnost investic, pokud jde o plnění cílů politik.

1.17

EHSV vybízí členské státy, aby co nejlépe využívaly příležitostí, které nabízejí dostupné fondy EU, jež je třeba podpořit také pomocí vnitrostátních zdrojů. Příští VFR by měl v každém případě řešit omezení rozpočtových možností u celoživotního učení na úrovni členských států i EU. Samotné programy by měly být inkluzivnější, jednodušší a lépe zvladatelné pro menší příjemce a menší projekty.

1.18

EHSV poukazuje na to, že je důležité pravidelně přezkoumávat účelnost finančních i nefinančních podpůrných opatření při oslovování specifických skupin dospělých a účinné využívání zdrojů. Je třeba mít zavedena spolehlivá opatření v oblasti monitorování a hodnocení. Výsledky hodnocení by se měly promítnout do informované tvorby politik týkajících se celoživotního učení.

1.19

EHSV je přesvědčen, že jsou zapotřebí mechanismy financování, pomocí nichž budou mobilizovány vnitrostátní zdroje a které budou zahrnovat odpovídající sdílení nákladů mezi orgány veřejné správy, soukromými subjekty, jednotlivci a dalšími zúčastněnými stranami (např. sociálními partnery, poskytovateli odborné přípravy a nevládními organizacemi).

1.20

EHSV žádá, aby bylo do politik v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního učení začleněno diferencovanější porozumění potřebám vzdělávacích prostředí pod zastřešující zásadou podpory individuálního a jedinečného potenciálu učících se osob. To znamená uznat, mimo jiné prostřednictvím trvalých investic, hodnotu vzdělávacích prostředí mimo formální vzdělávání coby dynamických center rozvoje kompetencí – z čehož by formální vzdělávání mohlo rovněž těžit zkušenosti, pokud jde o zaujetí inkluzivnějších a inovativnějších přístupů k uspokojování potřeb učících se osob.

1.21

K zajištění úspěšnosti celoživotního učení vyzývá EHSV všechny subjekty přijímající rozhodnutí v EU a v členských státech, aby se zabývaly následujícími výzvami, kterým prostředí celoživotního učení čelí, a v souladu se svou sférou odpovědnosti finančně podpořily jejich řešení:

1.21.1

sestavit a zavést dlouhodobé strategie podpory spolupráce mezi poskytovateli formálního, neformálního a informálního vzdělávání z pohledu učící se osoby;

1.21.2

zaručit, že učící se osoby mohou hrát aktivní úlohu ve formování svého vzdělávacího procesu, který bude vycházet především z jejich potřeb;

1.21.3

1.21.4

považovat uznávání neformálního a informálního učení (jak je stanoveno v doporučení Rady o uznávání (7)) za naléhavou prioritu;

1.21.5

zlepšit poskytování příležitostí k celoživotnímu učení na místní úrovni využíváním stávající komunitní a vzdělávací infrastruktury.

2. Obecné souvislosti

2.1

Celoživotní učení, jak jej vymezila Rada (8), obnáší učení od období předškolního vzdělávání a péče až po období po odchodu do důchodu, zahrnuje celé spektrum formálního, neformálního a informálního učení a jeho cílem je zlepšovat znalosti, dovednosti a kompetence z osobního, občanského, společenského i profesního hlediska. Celoživotní učení považuje každého jednotlivce za subjekt učení a umožňuje všem lidem získat znalosti potřebné k tomu, aby se mohli uplatnit jako aktivní občané ve znalostní společnosti a na trhu práce, a usnadňuje tak volný pohyb evropských občanů. Toto stanovisko se zaměřuje na udržitelné financování celoživotního učení a rozvoje dovedností v souvislosti s nedostatkem kvalifikované pracovní síly.

2.2

Učení probíhá všude a nepřetržitě, aktivně i pasivně, ve formálním, informálním i neformálním prostředí. Proto je potřeba začlenit do politik v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního učení diferencovanější porozumění potřebám vzdělávacích prostředí pod zastřešující zásadou podpory individuálního a jedinečného potenciálu učících se osob. Prostřednictvím udržitelného veřejného financování je třeba podporovat celoživotní vzdělávání ve všech oblastech života, přičemž zvláštní pozornost by měla být rovněž věnována starším generacím, a to za pomoci zdrojů určených na zajištění prostředků přizpůsobených jejich způsobu učení. EHSV proto znovu poukazuje (9) na to, že na evropské i vnitrostátní úrovni je nutné investovat finance mimo jiné do vzdělávání a odborné přípravy, jež budou inkluzivní a vysoce kvalitní, měly by být přístupné a cenově dostupné pro všechny a zaměřené na současné i budoucí potřeby trhu práce. Návratnost vzdělávání dospělých lze považovat za stejně vysokou jako v případě počátečního vzdělávání a odborné přípravy či dokonce vysokoškolského vzdělávání (10).

2.3

Dopad globálních trendů, jako jsou hospodářské, technologické, environmentální, společenské a průmyslové změny související s digitální revolucí, je obrovský – od hospodářství přes inovace, vědu a vzdělávání až po zdravotnictví, udržitelnost a správu – a rychle proměňuje sféru práce a kvalifikační profily řady profesí. Tempo těchto změn vyžaduje nepřetržité získávání kvalifikací, změnu kvalifikace a prohlubování dovedností u všech občanů během celého jejich života, přičemž je zapotřebí zaměřit se zejména na poskytování účinné podpory pracovníkům i nezaměstnaným a zároveň zajistit udržitelné financování od veřejných orgánů a podniků prostřednictvím individuálních vzdělávacích účtů a dalších nástrojů.

2.4

Rušivá povaha těchto změn však zároveň předpovídání budoucích potřeb dovedností stále více komplikuje. Vyvíjí se rovněž nabídka dovedností, ale přizpůsobení se novým potřebám v oblasti dovedností nějaký čas trvá. Ačkoli zaměstnavatelé zdůrazňují význam přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM), digitálních dovedností a odborného vzdělávání a přípravy, dochází nyní také k posunu směrem k sociálním (průřezovým) dovednostem (soft skills) (11), které lidem umožňují přizpůsobit se pracovnímu prostředí a různým životním situacím (12). Tyto dovednosti si lidé obvykle osvojují v organizacích, které nabízejí neformální vzdělávání (organizace mládeže atd.), a těmto poskytovatelům je nutné poskytovat trvalou finanční podporu.

2.5

Kromě toho je důležité investovat nyní do strategického rozvoje nových vzdělávacích programů. Představují totiž klíčové politické nástroje, které reagují na potřeby a nedostatky v oblasti dovedností, a než investice do nich přinesou nějaké výsledky, může to nějakou dobu trvat, zejména u programů na vyšších úrovních a delšího trvání. Aby bylo možné informovat systém vzdělávání a odborné přípravy v dostatečném předstihu, je zásadní systematické předvídání potřeb v oblasti dovedností, které umožní strategické reakce a zabrání nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi (13).

2.6

Situace, která ve světě vznikla v souvislosti s nedávnou pandemií COVID-19, ukázala, že vzdělávání se v případě potřeby dokáže velice rychle přizpůsobit novým okolnostem. Učící se osoby začínají uplatňovat různé nové přístupy (k nimž patří například samostatné nebo projektové učení), jsou zvídavější a zlepšují své dovednosti v oblasti informačních technologií, aby se mohly vzdělávat na dálku. K tomuto účelu slouží celá řada bezplatných digitálních platforem. V procesu přizpůsobování se této změně pomáhají učícím se osobám i vyučujícím základní průřezové dovednosti. Po návratu k „normálnímu“ životu by se měla společnost z této zkušenosti poučit a nadále tyto přístupy a dovednosti rozvíjet a v dostatečné míře do nich investovat, aby byly k dispozici a přinášely užitek všem osobám bez ohledu na jejich sociální situaci.

3. Politické souvislosti

3.1

Ve sdělení Komise Silná sociální Evropa pro spravedlivou transformaci (14) se zdůrazňuje, že dovednosti jsou pro budoucnost klíčové. Dovednosti umožňují lidem těžit z výhod plynoucích z rychle se měnící podoby pracoviště. Polovina nynějších pracujících si bude muset během příštích pěti let osvojit nové dovednosti a digitální a ekologická transformace si vyžádá nové soubory dovedností. Odborné vzdělávání a příprava i učňovská příprava mohou podpořit zaměstnatelnost mladých lidí i dospělých a reagovat na měnící se potřeby podniků.

3.2

Evropský hospodářský a sociální výbor připomíná, že právo na vzdělání je zakotveno v ústavě UNESCO (1945), konkrétně v oddíle „vzdělání pro všechny“, a že celoživotnímu učení se dostává čím dál vyšší pozornosti v souvislosti s cíli udržitelného rozvoje, stanovenými OSN, neboť je důležitou součástí cíle č. 4 týkajícího se vzdělání. Cíl č. 4 je zamýšlen nejen jako způsob zlepšení souborů dovedností a oživení hospodářství, ale také k prosazování cílů kulturní rozmanitosti a míru. Cíle udržitelného rozvoje, které vymezují úlohu celoživotního učení, však nezahrnují žádné referenční hodnoty týkající se financování (15).

3.3

EHSV zdůrazňuje, že je potřeba provést první a čtvrtou zásadu evropského pilíře sociálních práv a zajistit, aby kvalitní a inkluzivní vzdělávání, odborná příprava a celoživotní učení byly právem pro všechny v Evropě, a podpořit plnění těchto zásad pomocí udržitelného veřejného financování dohodnutého se sociálními partnery a organizovanou občanskou společností. Toto právo se musí stát skutečností, aby se zaručilo, že všichni dospělí budou mít rovný přístup ke kvalitnímu a inkluzivnímu vzdělávání a kvalitní a inkluzivní odborné přípravě jak na pracovišti, tak i mimo něj. Pracovníkům by měla být poskytnuta účinná podpora bez ohledu na úroveň jejich dovedností, velikost společnosti a zeměpisnou oblast, v níž pracují.

3.4

EHSV zdůrazňuje, že práva a zásady v rámci evropského pilíře sociálních práv, včetně práva na kvalitní a inkluzivní vzdělání, odbornou přípravu a celoživotní učení na vnitrostátní úrovni, musí být realizovány pomocí vhodných veřejných investic (16). Rozpočtové zdroje však v některých případech stále podléhají přísným rozpočtovým omezením vnitřního trhu a fiskálním pravidlům stanoveným Paktem o stabilitě a růstu a pro vlády je i nadále obtížné nalézt potřebné veřejné zdroje ke znovunastolení sociální rovnováhy. Rozpor mezi závaznými rozpočtovými pravidly a souborem práv a zásad zůstává bez zdrojů k jejich prosazování nevyřešen.

3.5

Zpráva Celosvětové komise MOP pro budoucnost práce Práce pro lepší budoucnost (17) poukazuje na to, že vytvoření skutečných příležitostí k celoživotnímu učení pro všechny je společnou odpovědností a vyžaduje aktivní zapojení vlád, zaměstnavatelů, pracovníků i vzdělávacích institucí a jejich podporu. Vlády musí ve spolupráci se sociálními partnery rozšířit a přenastavit politiky rozvoje dovedností, služby zaměstnanosti a systémy odborné přípravy s cílem poskytnout pracovníkům čas a finanční podporu, kterou k učení potřebují. Ve zprávě se navrhuje vytvořit systém nároků na vzdělávání prostřednictvím přenastaveného systému „pojištění zaměstnanosti“ nebo „sociálního fondu“ a zavést „individuální vzdělávací účty“, které by pracovníkům umožňovaly čerpat placené volno na odbornou přípravu.

3.6

EHSV vítá důležitou iniciativu finského předsednictví Rady, které uspořádalo vůbec první společné zasedání Rady ministrů financí a ministrů školství EU za účelem diskuse o významu veřejného financování vzdělání a odborné přípravy. Výbor vyzývá budoucí předsednictví EU a Evropskou komisi k tomu, aby za účelem zlepšení spolupráce mezi osobami s rozhodovací pravomocí na nejvyšší úrovni v této iniciativě pokračovaly. Je rovněž potřeba navázat spolupráci s ministry práce a sociálních věcí. EHSV by si proto přál, aby byl tento druh spolupráce zaveden i na vnitrostátní úrovni.

3.7

EHSV podporuje bod pověřovacího dopisu pro komisaře Nicolase Schmita (18) zaměřený na provádění a aktualizaci agendy dovedností, zjištění a odstranění nedostatků na poli dovedností a podporu změny kvalifikace jako součásti spravedlivé transformace. Jedním z možných způsobů, jak by šlo lidem v produktivním věku umožnit shromažďovat nároky na odbornou přípravu a využívat je na odbornou přípravu zaručené kvality, je prozkoumání myšlenky navrhnout individuální vzdělávací účty. EHSV vyzývá členské státy, aby zajistily trojstrannou spolupráci a sdílenou odpovědnost při přidělování dostupných veřejných zdrojů zaměstnancům a pracovníkům.

3.8

EHSV s potěšením konstatuje, že závěry Rady o klíčové úloze politik celoživotního učení z hlediska schopnosti společnosti vyrovnat se s technologickou a ekologickou transformací ve prospěch inkluzivního a udržitelného růstu (19), přijaté dne 8. listopadu 2019, vyzývají Komisi k tomu, aby „aktualizovala stávající politiky celoživotního učení, pokud jde o jejich účinnost, rozsah a cílové skupiny, s cílem lépe reagovat na vzdělávací potřeby vyplývající ze změn ve společnosti a ve světě práce, mimo jiné dalším rozpracováním koncepce Evropského prostoru vzdělávání (20), zohledněním celoživotního učení v budoucím strategickém rámci pro spolupráci v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a využíváním příležitostí, které nabízí Erasmus+, Evropský sociální fond a další příslušné nástroje Unie“.

4. Aktuální stav

4.1

Ačkoliv chybí údaje o celkových investicích do celoživotního učení, je prokázáno (21), že veřejné výdaje na vzdělávání dospělých tvoří jen asi 0,1 až 0,2 % HDP. Celkové výdaje na vzdělávání dospělých včetně ostatních finančních zdrojů, jako je například financování ze strany zaměstnavatelů, kurzovné atd., se pohybují mezi 1,1 a méně než 0,6 % HDP. Z posledních odhadů Cedefop pak vyplývá, že v EU-28 žije 128 milionů dospělých (tj. 46 % dospělé populace v této oblasti), kteří by mohli prohloubit své dovednosti nebo změnit svoji kvalifikaci. (22) Pouze 11,1 % dospělých se účastní vzdělávání dospělých, přestože si Evropská unie stanovila za cíl dosáhnout do roku 2020 15 % účasti, což se jí nepodařilo.

4.2

Závěry ze zasedání Evropské rady v Lisabonu (23) stanovily jasné úkoly pro všechny zúčastněné, spočívající ve zvyšování ročních investic do lidských zdrojů na hlavu, přičemž hlavní směry politik zaměstnanosti (13, 14 a 16) (24) vyzývají členské státy ke stanovení příslušných cílů. EHSV vítá, že zprávy Evropské komise o jednotlivých zemích (2019) (25) v rámci procesu evropského semestru požadují navýšení investic do vzdělávání a odborné přípravy v 16 zemích (26) a do dovedností ve 24 zemích (27), aby se vyvážilo desetiletí rozpočtových škrtů a nedostatku finančních prostředků ve vzdělávacích systémech, které mají dobře zdokumentovaný škodlivý vliv na kvalitu vzdělávání, pedagogické pracovníky i infrastrukturu (28).

4.3

EHSV poukazuje na to, že panuje zjevná nesoudržnost mezi výzvami Evropské komise k udržitelným investicím do oblastí podporujících růst, jako jsou všechna odvětví vzdělávání, a výzvou k optimalizačním opatřením, která je poškozují. Sdělení Komise o hlavních zjištěních zpráv o jednotlivých zemích (29) v rámci evropského semestru v roce 2019 vykresluje příznivý ekonomický scénář, kdy se stav veřejných financí zlepšuje ve všech členských státech. Toto sdělení však zároveň varuje před celosvětovou nejistotou a vyzývá členské státy, aby i nadále zvyšovaly svou produktivitu, posilovaly odolnost svých ekonomik a postaraly se o to, že z hospodářského růstu budou mít prospěch všichni občané.

5. Obecné připomínky

5.1

Členské státy musejí nabídnout příležitosti k odborné přípravě všem – nezaměstnaným i zaměstnancům, mužům i ženám. Za tímto účelem je třeba v hlavním směru politik zaměstnanosti 6: Zlepšení nabídky práce a dovedností (30) zvážit a požadovat opatření, jako je stanovení ukazatelů týkajících se veřejných a soukromých investic do odborného vzdělávání a přípravy a zavedení režimů umožňujících zaměstnancům čerpat placené volno na odbornou přípravu. EHSV již v této souvislosti poukázal na potřebu chránit během odborné přípravy důstojné životní podmínky. Opatření EU by měla být zvážena a prozkoumána s ohledem na to, aby se využily osvědčené nástroje používané v některých členských státech EU, jako jsou granty, půjčky, kolektivní smlouvy týkající se placené dovolené na odbornou přípravu nebo jiná ustanovení standardní praxe v ostatních členských státech (31).

5.2

Sociální partneři a organizace občanské společnosti mají také vedoucí úlohu při spravování systému vzdělávání a odborné přípravy, včetně předvídání a zajišťování dovedností, a sdílená odpovědnost sociálních partnerů na podnikové úrovni je zásadní jak z hlediska investování do progresivního vzdělávání a progresivní odborné přípravy zaměstnanců podniku, tak z hlediska hrazení nezbytných nákladů na rekvalifikaci u všech propuštěných pracovníků. Nejvíce ohroženou skupinu propuštěných pracovníků tvoří starší osoby.

5.3

Diskuse o návrhu EU týkajícím se individuálních vzdělávacích účtů jsou zatím ve velmi rané fázi, pokud má být takový návrh ale zaveden, je potřeba dále rozpracovat řadu aspektů, například zda je odborná příprava pracovníků definována zákonem a/nebo kolektivní smlouvou, která musí být dodržována, aby se zajistilo, že zaměstnavatelé a pracovníci budou moci ovlivňovat obsah, místo a čas/dobu trvání odborné přípravy. Jedná se tedy o pravomoc jednotlivých států a doporučení členským státům ohledně toho, jak by měly být individuální vzdělávací účty financovány a kdo by měl obdržet finanční podporu (podniky, vzdělávací instituce, veřejné služby zaměstnanosti nebo pracovníci) musí být definován prostřednictvím sociálního dialogu respektujícího kolektivní smlouvy a vnitrostátní právní předpisy. Je důležité, aby se v těchto úvahách věnovala pozornost rozmanitosti vnitrostátních systémů a přístupů a aby zde důležitou úlohu hráli sociální partneři.

5.4

EHSV opakuje svou výzvu k většímu zaměření na sociální investice mimo jiné do vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního učení. EHSV již žádal o zvážení zlatého pravidla financování, které znamená vyjmout podle fiskálních pravidel HMU veřejné investice orientované na budoucnost z výpočtu čistých schodků veřejných financí (32). EHSV doporučuje vést diskusi o tom, zda by se zlaté pravidlo financování mohlo uplatňovat i na sociální investice podporované z prostředků strukturálních fondů EU (33).

5.5

Kombinace flexibilního, přizpůsobeného učení a personalizované podpory počínaje celoživotním kariérním poradenstvím rovněž pomáhá zaměstnat neaktivní a dlouhodobě nezaměstnané osoby, což vede k sociálním a ekonomických přínosům i k dlouhodobým úsporám v systému sociálního zabezpečení. Optimální kombinace složek či vlastností tohoto přístupu může vést k vytvoření podmínek pro konsolidaci, rozvoj a realizaci doporučení Rady o cestách prohlubování dovedností (34) udržitelným způsobem, a to navzdory skutečnosti, že se cílové skupiny, potřebné dovednosti i vlády v průběhu času mění. Poskytování odborné přípravy musí být navrženo tak, aby usnadňovalo a podporovalo mobilitu v rámci odvětví a mezi nimi. Zajištění těchto přechodů bude přínosem pro zaměstnatelnost pracovníků i schopnost zaměstnavatelů přilákat nové zájemce.

5.6

EHSV se domnívá, že by členské státy měly podporovat veřejný sektor i neziskové vzdělávací instituce a organizace občanské společnosti v zachování finančních prostředků na poskytování kvalitních příležitostí k celoživotnímu učení, které by měly být dostupnější. Vysoká kvalita poskytování odborné přípravy by měla být zajištěna prostřednictvím zaručení kvality.

5.7

Zvýšení investic do vzdělávání dospělých a školení zaměstnanců je do velké míry spojeno s příslušnými výzkumnými vstupy do navrhování, reformy a provádění politik a systémů celoživotního učení. K zajištění účinných investic do prohlubování dovedností a změny kvalifikace pracovníků v podnicích jsou zapotřebí další údaje o investicích podniků a finanční podpoře ze strany vlád. Vlastní příspěvky pracovníků, odborů a dalších zainteresovaných stran by měly být řádně analyzovány a výsledky těchto analýz by se měly promítnout do politických diskusí se zaměřením na investice do odborné přípravy pro různé dovednosti (profesní, spojené s daným podnikem, klíčové kompetence, základní dovednosti apod.), pracovníky s různou úrovní dovedností, muže i ženy, odbornou přípravu v rámci podniků i mimo ně, poskytování jinými poskytovateli atd.

5.8

Vzdělávání dospělých postrádá kvůli svojí široké škále a vysokému počtu různých poskytovatelů koordinaci jak na úrovni členských států, tak na evropské úrovni. Účinnost investic, a tím i pravděpodobnost, že budou osloveny velice různorodé potenciální cílové skupiny a že budou řešeny potřeby zranitelných osob, by mohl integrovaný přístup, který v sobě spojuje více politických oblastí a zúčastněných stran a zaměřuje se zejména na demokratickou správu rozvoje a provádění politik v oblasti celoživotního učení, včetně účinného sociálního dialogu se sociálními partnery a konzultací občanské společnosti.

5.9

5.9.1

sestavit a zavést dlouhodobé strategie podpory spolupráce mezi poskytovateli formálního, neformálního a informálního vzdělávání za účelem podpory potřeb učících se osob v oblasti vzdělávání a odborné přípravy. Aby tyto strategie byly udržitelné, měla by k jejich tvorbě přispět reprezentativní sdružení na regionální, celostátní a evropské úrovni, kterým by se v nich mělo dostat podpory;

5.9.2

zaručit, že učící se osoby mohou hrát aktivní úlohu ve formování svého vzdělávacího procesu, který bude vycházet především z jejich potřeb, a umožnit jim, aby se staly spíše aktivními tvůrci, než pasivními příjemci poznatků a inovací;

5.9.3

podporovat učící se osoby všech věkových skupin a jakéhokoliv původu v přístupu k různým formám učení, v jejich kombinování a v přechodu mezi nimi podle jejich osobních potřeb a vloh, a sice prostřednictvím flexibilnějších systémů vzdělávání a odborné přípravy a poskytování kvalitního celoživotního poradenství;

5.9.4

považovat uznávání neformálního a informálního učení (jak je stanoveno v doporučení Rady o uznávání (35)) za naléhavou prioritu, jelikož má potenciál zviditelnit všechny dovednosti, kompetence a znalosti, které mohou podpořit užitečné zapojení do společnosti a trhu práce, především u osob ze zranitelných skupin (36);

5.9.5

zlepšit poskytování příležitostí k celoživotnímu učení na místní úrovni využitím stávající komunitní a vzdělávací infrastruktury k vytvoření víceúčelových prostorů pro učení otevřených všem. Tato komunitní centra celoživotního vzdělávání již v různých formách existují v několika členských státech, měla by se však stát ústřední koncepcí pro tvorbu politik.

6. Konkrétní připomínky k evropským a vnitrostátním zdrojům financování a politikám potřebným k zajištění udržitelného financování (37)

6.1 Unijní zdroje financování

6.1.1

Evropská komise ve svém víceletém finančním rámci na období 2021–2027 oznámila několik způsobů, jak zlepšit investiční plán pro Evropu tím, že se do rámce InvestEU začlenění zřízení sekce věnované sociálním investicím a dovednostem. To prokazuje úmysl vyčlenit prostředky na sociální investice a vytvořit vhodné nástroje, které to umožní.

6.1.2

Komise a členské státy by měly využívat příležitostí, které nabízejí fondy EU (jako je ESF, Erasmus+, EFSI a další relevantní nástroje EU) a vytěžit co nejvíce z dostupných finančních zdrojů EU. Příští VFR by měl v každém případě řešit omezení rozpočtových možností u celoživotního učení na úrovni členských států i EU (38). Ačkoli mohou fondy EU hrát v rozvíjení dovedností a celoživotním učení významnou roli, může přílišné spoléhání se na tyto fondy vzbuzovat obavy ohledně udržitelné povahy financování, neboť financování EU je přidělováno na projekty a je ze své povahy dočasné.

6.1.3

Aby bylo možné zajistit udržitelné vnitrostátní investice do celoživotního učení a vzdělávání dospělých, má evropský semestr zásadní úlohu při poukazování na to, na co by se financování mělo zaměřit. Mají-li být vnitrostátní/regionální politiky v oblasti celoživotního učení účinně prováděny, je nutné zabezpečit odpovídající úroveň jejich financování. Větší udržitelnost a trvalá povaha financování mají klíčový význam pro zajištění udržitelnosti poskytování vzdělávání a odborné přípravy dospělým a schopnosti poskytovatelů celoživotního vzdělávání inovovat a rozvíjet se na tomto poli.

6.2 Politiky na podporu řádného rozdělování finančních prostředků

6.2.1

Důležité je vybudování kultury hodnocení. Přispět k němu může několik faktorů. Patří mezi ně politický závazek k tvorbě politik založené na faktech (a odpovědnosti), právní požadavky na hodnocení, požadavky na hodnocení evropského financování a odborná příprava a vzdělávání hodnotitelů s cílem zajistit hodnocení v průběhu celého politického cyklu.

6.2.2

Je důležité pravidelně přezkoumávat účelnost finančních i nefinančních podpůrných opatření při oslovování cílových skupin dospělých a účinné využívání zdrojů. Je třeba mít zavedena spolehlivá opatření v oblasti monitorování a hodnocení. Výsledky hodnocení by se měly promítnout do informované tvorby politik týkajících se celoživotního učení. Hodnocení založená na spolehlivých důkazech mohou naznačit potřebu změny (či ukončení) stávajících opatření a/nebo zavedení nových. Mohou také určit efektivní postupy, které by bylo možné prostřednictvím dalšího nebo trvalejšího financování rozšířit. Do monitorování a hodnocení tohoto systému by měli být zapojeni sociální partneři.

6.2.3

Jsou zapotřebí mechanismy financování, pomocí nichž budou mobilizovány vnitrostátní zdroje a které budou zahrnovat odpovídající sdílení nákladů mezi orgány veřejné správy, zaměstnavateli, jednotlivci a dalšími zúčastněnými stranami (např. sociálními partnery, poskytovateli odborné přípravy a nevládními organizacemi). Jak se uvádí v databázi financování vzdělávání dospělých (Cedefop) (39), existují různé mechanismy financování zaměřené na jednotlivce a podniky/zaměstnavatele a mající za cíl zvýšení účasti na vzdělávání a odborné přípravě a růst soukromých investic na ně určených. Tyto možnosti musí být vhodně koordinovány orgány veřejné správy. V případě financování odvětvové odborné přípravy by pak koordinační úlohu měli mít hlavně sociální partneři. Mezi finanční nástroje pro jednotlivce patří například individuální vzdělávací účty/poukazy, (nízkonákladové) půjčky a placené studijní volno. Finanční podpora pro podniky může mít podobu fondů na odbornou přípravu (založených na podnikových poplatcích), daňových pobídek nebo grantů (financovaných prostřednictvím všeobecného zdanění). Tyto druhy sdílení nákladů představují rovněž způsob, jak zajistit společnou odpovědnost za rozvoj/provádění politik v oblasti celoživotního učení a investice do dovedností.

6.2.4

Důležitou roli při řízení systémů odborné přípravy, vytváření příležitostí k odborné přípravě a zlepšování relevantnosti a poskytování odborné přípravy pro zaměstnance hrají sociální dialog a kolektivní smlouvy, zejména na odvětvové úrovni. Sem patří spolupráce sociálních partnerů na podpoře přechodu a profesních drah napříč odvětvími. V několika členských státech již byly zřízeny fondy pro odbornou přípravu, které mohou hrát významnou roli (40).

6.2.5

Nástroje financování mohou být účinnější, pokud budou spojeny s vhodnými nefinančními podpůrnými opatřeními. Tyto nástroje by měly být navrhovány pečlivě, aby byly účinně zaměřeny na konkrétní/prioritní zranitelné skupiny (jako jsou osoby s nízkou kvalifikací, nezaměstnaní ve vyšším věku či zaměstnanci malých a středních podniků). Při navrhování finančních nástrojů je také důležité zohlednit jejich doplňkovost a součinnost s dalšími existujícími nástroji.

6.2.5.1

Mezi nefinanční opatření pro jednotlivce patří rovněž opatření obvykle poskytovaná v podobě kariérního poradenství nebo celoživotních poradenských služeb a možnosti validace. Tyto služby mohou učícím se osobám rovněž poskytovat informace o finanční podpoře pro vzdělávání dospělých, která je jim k dispozici, a o tom, jak k ní získat přístup.

6.2.5.2

V případě podniků může být nefinanční podpora poskytována v podobě informací a poradenství týkajících se možností financování, administrativní podpory při podávání žádostí o financování, určení potřeb v oblasti odborné přípravy a vypracování plánů odborné přípravy za pomoci poradenských služeb, podpory partnerství a sítí mezi podniky (mezi malými a středními podniky nebo za jejich účasti) za účelem sdružení zdrojů a řešení nedostatečných kapacit v oblasti odborné přípravy.

6.2.6

Je nutné minimalizovat jakoukoli administrativní zátěž pro žadatele, příjemce financování a subjekty, které fondy spravují, a současně by se měly vhodně navrhnout/zacílit a účinně monitorovat nástroje financování, aby se zamezilo efektu mrtvé váhy a/nebo substitučnímu účinku.

V Bruselu dne 7. května 2020.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) https://ec.europa.eu/commission/sites/beta-political/files/mission-letter-nicolas-schmit_en.pdf.

(2) Úř. věst. C 389, 18.11.2019, s. 12.

(3) Evropský prostor vzdělávání.

(4) https://eu2020.hr/.

(5) COM(2020) 14 final.

(6) Úř. věst. C 332, 8.10.2015, s. 68.

(7) Doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení (Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 1) a Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 49.

(8) Závěry Rady o klíčové úloze politik celoživotního učení z hlediska schopnosti společnosti vyrovnat se s technologickou a ekologickou transformací ve prospěch inkluzivního a udržitelného růstu.

(9) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 165.

(10) Zpráva European Agenda for Adult Learning.

(11) Světové ekonomické fórum například zveřejnilo zprávu (2015), která byla zaměřena na naléhavý problém nedostatku dovedností ve 21. století a na způsoby, jak ho řešit pomocí technologií. Zdůrazňuje se v ní, že kromě tradičně zmiňovaných základních druhů gramotnosti jsou zapotřebí schopnosti (jako je kritické myšlení a spolupráce) a charakterové rysy (jako je zvídavost, iniciativa a vedení).

(12) Stanoviska: Úř. věst. C 14, 15.1.2020, s. 46 a Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 8.

(13) Světové ekonomické fórum – zpráva New Vision for Education: Unlocking the Potential of Technology.

(14) COM(2020) 14 final.

(15) Evropské sdružení pro vzdělávání dospělých (EAEA) – podkladový dokument Adult education and sustainability.

(16) Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1.

(17) Celosvětová komise MOP pro budoucnost práce – zpráva Work for a brighter future.

(18) https://ec.europa.eu/commission/sites/beta-political/files/mission-letter-nicolas-schmit_en.pdf.

(19) Úř. věst. C 389, 18.11.2019, s. 12.

(20) Evropský prostor vzdělávání.

(21) Evropská komise – zpráva Developing the adult learning sector.

(22) Cedefop.

(23) Zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23. až 24. března 2000 – závěry předsednictví.

(24) Hlavní směry politik zaměstnanosti.

(25) Zprávy o jednotlivých zemích.

(26) Pro BG, HR, CZ, EE, FI, DE, GR, IE, IT, LV, LU, PL, RO, SK, ES a UK.

(27) Pro AT, BE, BG, HR, CY, CZ, EE, FI, FR, DE, GR, HU, IT, LV, LU, MT, NL, PL, RO, SK, SI, ES, SE a UK.

(28) Pro BG, EE, GR, IT, PT, RO a SE.

(29) COM(2019) 500 final.

(30) Úř. věst. C 332, 8.10.2015, s. 68.

(31) Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 57, Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 8 a Úř. věst. C 14, 15.1.2020, s. 60.

(32) Úř. věst. C 177, 18.5.2016, s. 35, Úř. věst. C 268, 14.8.2015, s. 27.

(33) Úř. věst C 226, 16.7.2014, s. 21.

(34) Doporučení Rady ze dne 19. prosince 2016 o cestách prohlubování dovedností: nové příležitosti pro dospělé (Úř. věst. C 484, 24.12.2016, s. 1).

(35) Doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení (Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 1).

(36) Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 49.

(37) Viz rovněž Cedefop analytical framework for developing upskilling pathways for adults.

(38) EHSV ve svém stanovisku (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 194) požádal o ztrojnásobení rozpočtu na program Erasmus+.

(39) Databáze Cedefop.

(40) Zpráva evropských sociálních partnerů Promoting social partnership in employee training.

551. plenární zasedání EHSV (plenární zasedání na dálku), 5. 5. 2020–7. 5. 2020

14.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 232/18

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států

[COM(2020) 70 final]

(2020/C 232/03)

Hlavní zpravodajka:

Ellen NYGREN

Konzultace	Rada Evropské unie, 6. 3. 2020
Právní základ	čl. 148 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato na plenárním zasedání	7. 5. 2020
Plenární zasedání č.	551 – plenární zasedání na dálku
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	251/03/07

1. Závěry a doporučení

1.1.

EHSV vítá navrhovanou revizi hlavních směrů politik zaměstnanosti. Tyto hlavní směry mají sloužit jako vodítko pro politiky zaměstnanosti členských států EU a tato jejich úloha je důležitá rovněž v dobách krize. Politiky zaměstnanosti jsou klíčovým nástrojem hospodářského a sociálního rozvoje celé Evropské unie a jejích členských států. Prováděním evropského pilíře sociálních práv usilujeme o udržitelnou vzestupnou konvergenci a v této souvislosti je revize hlavních směrů politik zaměstnanosti vhodná. EU a její členské státy musejí více usilovat o odstranění nerovností. Vzestupná konvergence je průřezová zásada, kterou je nutné zohlednit a dodržovat ve všech politikách EU.

1.2.

Návrh revidovaných hlavních směrů politik zaměstnanosti byl zveřejněn před počátkem rychlého šíření onemocnění COVID-19, které se od té doby rozvinulo v pandemii a její dopady si evidentně žádají naléhavá opatření, mj. v oblasti politik na trhu práce. Za účelem omezení šíření onemocnění byla ve všech členských státech EU i mimo ni zavedena bezprecedentní opatření. EHSV se domnívá, že je zapotřebí jejich větší koordinace.

1.3.

EHSV je přesvědčen, že členským státům EU, jejím obyvatelům, podnikům a pracovníkům umožní co nejlépe čelit důsledkům pandemie COVID-19 a znovu vybudovat evropské hospodářství, které bude udržitelnější a odolnější, pouze komplexní plán evropské hospodářské obnovy. I když nelze s jistotou říci, jak dlouho bude trvat mimořádná situace způsobená krizí související s onemocněním COVID-19, je jasné, že její důsledky pro trhy práce budou trvat delší dobu. Hlavní směry politik zaměstnanosti pro rok 2020 by proto měly být rovněž upraveny tak, aby tuto novou situaci zohledňovaly.

1.4.

Hospodářský otřes, k němuž došlo vlivem šíření onemocnění COVID-19, již vyústil v krizi zaměstnanosti a sociální krizi, které mohou mít vážný dlouhodobý dopad na evropské trhy práce. Za této situace by se letos mělo zvážit přijetí dodatečného, mimořádného/nouzového hlavního směru politik zaměstnanosti, kterým by se řídily nezbytné úpravy politik zaměstnanosti v členských státech EU, aby bylo možné zvládnout tuto bezprecedentní situaci. Takový hlavní směr zaměstnanosti pro mimořádnou situaci spojenou s onemocněním COVID-19 by mohl zahrnovat odkazy na účinná dočasná opatření, která jsou zapotřebí ke zmírnění dopadů krize. Jedná se například o krátkodobé pracovní poměry, podporu příjmu, delší vyplácení nemocenských dávek a podporu práce na dálku (při dodržování odpovědnosti zaměstnavatele za zdraví a bezpečnost zaměstnanců).

1.5.

V rámci hlavního směru 5 se členské státy nadále vyzývají, aby povzbuzovaly „inovativní formy práce“. Nové formy práce a inovace sice nabízejí příležitosti k růstu, EHSV však již dříve poukázal na řadu výzev, které jsou s takovými typy práce spojeny. Hlavní směry politik zaměstnanosti by měly usilovat o to, aby se trendy spojené s těmito novými formami práce promítly do spravedlivých pracovních příležitostí. Je třeba uvítat požadavek, aby byly stanoveny odpovídající a spravedlivé mzdy, a to buď zlepšením mechanismů zákonných minimálních mezd, pokud existují, nebo prostřednictvím kolektivního vyjednávání. Zapojení sociálních partnerů má klíčový význam a je velmi pozitivní, že se v hlavním směru 5 členské státy vyzývají, aby podporovaly „sociální dialog a kolektivní vyjednávání za účelem stanovení mezd“. V této souvislosti by měl tento hlavní směr na závěr obsahovat návrhy opatření k posílení účinnosti kolektivních smluv prostřednictvím rozšíření jejich působnosti.

1.6.

Co se týče hlavního směru 6 (Zlepšení nabídky práce a přístupu k zaměstnání, dovednostem a kompetencím), oceňuje EHSV, že se zabývá komplexní vizí kompetencí, které jsou v souladu s udržitelným výrobním systémem. EHSV vítá, že se členské státy v hlavních směrech vyzývají, aby přizpůsobily své systémy vzdělávání a odborné přípravy a investovaly do nich, aby mohly poskytovat vysoce kvalitní a inkluzivní vzdělávání včetně odborného vzdělávání a přípravy. EHSV v tomto ohledu požaduje účinnější evropské a vnitrostátní strategie pro zajištění udržitelného financování změn kvalifikace a prohlubování dovedností u všech dospělých prostřednictvím celoživotního učení, přičemž je třeba se zaměřit zejména na poskytování účinné podpory pracovníkům i nezaměstnaným.

1.7.

Pokud jde o hlavní směr 7 (Zlepšení fungování trhů práce a zvýšení účinnosti sociálního dialogu), řádné fungování sociálního dialogu je zásadní pro každou politiku zaměstnanosti, včetně provádění hlavních směrů politik zaměstnanosti EU. Proto se musí více usilovat o usnadnění a podporu sociálního dialogu na vnitrostátní i na evropské úrovni. Kromě toho Komise učinila pokrok při zapojování občanské společnosti do procesu evropského semestru, což je vítáno, a toto zapojení by se mělo dále rozvíjet. V tomto hlavním směru chybí jeden prvek, jímž je potřeba zlepšit bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Zdravé a bezpečné pracoviště má v souvislosti s šířením onemocnění COVID-19 zásadní význam v boji proti riziku nakažení a šíření viru a dalších nemocí. Odpovědnost za zdraví a bezpečnost pracovníků musí právě za této výjimečné situace více než kdy jindy převzít zaměstnavatelé a musí zaměstnancům a jejich zástupcům poskytovat příslušné informace, provádět posouzení rizik a přijímat preventivní opatření. Orgány veřejné správy, podniky, zaměstnanci i sociální partneři se všichni musí snažit ochránit pracovníky, jejich rodiny a společnost obecně.

1.8.

Většina malých podniků a mikropodniků má omezené finanční a manažerské zdroje, a proto je nezbytné poskytnout jim praktickou, finanční a individualizovanou podporu v oblasti programů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP), aby mohly přizpůsobit pracoviště a rychle zavést nové postupy a metody s cílem chránit pracovníky. Inspektoři práce, Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA), síť Enterprise Europe Network a příslušné orgány na celostátní úrovni mohou nabízet praktickou podporu, například nákladově efektivní a bezplatné uživatelsky přívětivé nástroje, informace, poradenství a pomoc.

1.9.

Co se týče hlavního směru 8 (Prosazování rovných příležitostí pro všechny, podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě), je nutné potírat všechny formy diskriminačních praktik. Všem lidem musí být poskytnuta sociální ochrana a zdravotní péče. Mělo by se podporovat zapojení žen do pracovní síly a aktivní stárnutí pro všechny, a sice prostřednictvím vhodných opatření, jako je přístup ke kvalitním veřejným službám a důstojným pracovním podmínkám pro všechny. Hlavní směry politik zaměstnanosti by rovněž měly zohledňovat cíle sociální ochrany, jako je plný a efektivní rozsah sociální ochrany, její přiměřenost a transparentnost.

2. Souvislosti

2.1.

Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) stanoví, že členské státy považují své hospodářské politiky a podporu zaměstnanosti za záležitost společného zájmu a koordinují své činnosti v rámci Rady (1). Článek 148 SFEU stanoví, že Rada přijímá hlavní směry politik zaměstnanosti. Hlavní směry vymezují rozsah a směr koordinace politik členských států a slouží jako základ pro doporučení pro jednotlivé země v rámci procesu evropského semestru.

2.2.

Hlavní směry politik zaměstnanosti a hlavní směry hospodářských politik byly poprvé přijaty společně v roce 2010 jako „integrovaný balíček“ v souvislosti se strategií Evropa 2020. V roce 2018 byly hlavní směry politik zaměstnanosti sladěny se zásadami evropského pilíře sociálních práv. EHSV toto sladění uvítal hned na začátku (2), vyjádřil však při oné příležitosti (a i v řadě svých dalších stanovisek (3)) požadavek, aby se pro skutečné naplnění a provedení pilíře v praxi učinilo více.

2.3.

Vzhledem k tomu, že byl evropský semestr aktualizován, aby do něj byly začleněny cíle udržitelného rozvoje OSN, byla roční analýza růstu změněna na roční strategii pro udržitelný růst a nyní se navrhuje revize hlavních směrů politik zaměstnanosti.

2.4.

Návrh rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států přijala Komise 26. února 2020, tedy před zahájením koordinace nouzových opatření přijatých v souvislosti s šířením onemocnění COVID-19. Veřejné orgány musí v bezprostředním horizontu usilovat o to, aby byla zajištěna náležitá rovnováha mezi ochranou veřejného zdraví díky tomu, že se omezí další šíření viru, a zachováním důležité hospodářské činnosti.

2.5.

MOP upozornila na to, že dopady onemocnění COVID-19 na zaměstnanost jsou hluboké, dalekosáhlé a bezprecedentní (4), což by mohlo vést k zániku milionů pracovních míst a k nárůstu podzaměstnanosti a počtu chudých pracujících. Důsledky by tedy mohly být mnohem horší než v případě finanční krize z let 2008 a 2009. Omezení jejich rozsahu bude záviset na tom, jak rychle a rázně budou přijata a uskutečněna politická rozhodnutí.

2.6.

EHSV je přesvědčen, že členským státům EU, jejím obyvatelům, podnikům a pracovníkům umožní co nejlépe čelit důsledkům pandemie COVID-19 a znovu vybudovat evropské hospodářství, které bude udržitelnější a odolnější, pouze komplexní plán evropské hospodářské obnovy (5). Členské státy by se měly urychleně dohodnout na novém víceletém finančním rámci (VFR), a snížit tak nejistotu ohledně financování investic EU v období od roku 2021.

2.7.

Byly dramaticky zasaženy podniky a pracovníci z celé řady hospodářských odvětví. Mnoha podnikům, zejména mikropodnikům, malým a středním podnikům a sociálním podnikům, hrozí platební neschopnost a miliony pracovníků jsou vystaveny riziku, že přijdou o příjmy a o zaměstnání (6). V průměru zhruba 90 % malých a středních podniků uvádí, že se jich tato krize ekonomicky dotkla a že podle nich vzroste míra nezaměstnanosti o 3 až 5 procentních bodů (7). Je nutné přijmout cílená opatření na podporu podniků a pracovních míst v klíčových odvětvích, která byla zvlášť silně zasažena.

2.8.

V Evropě i na celém světě jsou po právu oceňováni zdravotničtí pracovníci jako hrdinové stojící v přední linii, kteří dělají maximum pro záchranu životů a v příliš mnoha případech za to platí vlastním životem. V některých zemích to byli vedle učitelů, státních zaměstnanců, stálých domácích pečovatelů a pečujících osob i oni, kdo byl v období po krizi z roku 2008 nedoceněn a pocítil tíži úsporných opatření. V budoucnu bude zásadně důležité, aby toto znovuuznání konkrétně vyústilo v lepší podmínky a nezbytné investice do veřejných služeb a zejména do systému sociálního zabezpečení.

2.9.

Krize související s onemocněním COVID-19 rovněž zřetelně ukazuje stávající strukturální problémy na evropských trzích práce. Přetrvávají nerovnosti mezi pracovníky, kteří požívají výhod stabilnějších a jistějších forem zaměstnání, a těmi, kdo vykonávají nejisté zaměstnání. Je nutné zajistit flexibilitu zaměstnavatelům i pracovníkům, aby byli schopni reagovat na rychlé změny probíhající ve světě práce. Za tímto účelem je nezbytné podpořit jistotu a spravedlivé pracovní podmínky u všech forem zaměstnání.

2.10.

Mnoho pracovníků, kteří jsou obvykle považováni za pracovníky s „nízkou“ kvalifikací a jsou úměrně tomu málo placeni, jsou ve skutečnosti klíčovými pracovníky, kteří pomáhají udržet společnost v chodu a často přitom vystavují riziku sebe i své blízké.

2.11.

Tito pracovníci, kteří se již nacházejí v nejobtížnější situaci z hlediska přístupu na trh práce a účasti na něm, jsou ve větší míře ohroženi vyloučením. Patří mezi ně ženy, mladí lidé, osoby se zdravotním postižením a další skupiny potýkající se s diskriminací na pracovišti, jako jsou migranti a Romové. Někteří pracovníci (týká se to zejména žen) mohou být nuceni vzdát se svého zaměstnání, aby mohli pečovat o děti a další rodinné příslušníky.

2.12.

Evropské podniky usilují především o to, aby si udržely své postavení na trhu a zachovaly miliony pracovních míst. Podniky a sociální partneři přicházejí s pragmatickými řešeními – uzpůsobují například své podnikatelské plány, zavádějí režimy zkrácené pracovní doby a práce z domova či jiné flexibilní alternativy a vytvářejí podmínky pro distanční odbornou přípravu v podniku.

2.13.

S ohledem na tento vývoj musí být koordinace politik zaměstnanosti v Evropské unii uzpůsobena tak, aby reagovala na tuto novou a bezprecedentní situaci. Návrh nařízení Rady o zřízení evropského nástroje pro dočasnou podporu na zmírnění rizik nezaměstnanosti v mimořádné situaci (SURE) v důsledku rozšíření onemocnění COVID-19 (8), který předložila Komise, je vítanou iniciativou k poskytnutí okamžité podpory pracovníkům a podnikům. Pokud bude rychle zaveden, pomůže ztlumit negativní dopady na zaměstnanost a navodit podmínky pro okamžité oživení. I když nelze s jistotou říci, jak dlouho bude trvat mimořádná situace způsobená krizí vzniklou v souvislosti s onemocněním COVID-19, je jasné, že její důsledky budou trvat delší dobu. Hlavní směry politik zaměstnanosti pro rok 2020 by proto měly být rovněž upraveny tak, aby tuto novou situaci zohledňovaly.

2.14.

S ohledem na různé vnitrostátní podmínky by hlavní směry politik zaměstnanosti měly být stabilní v dlouhodobějším horizontu a měly by být platné pro všechny členské státy. Vzhledem k současnému šíření onemocnění COVID-19 a k tomu, že se již objevují známky jím způsobené hospodářské a sociální krize s vážnými dlouhodobými dopady na evropské trhy práce, je však třeba zvážit, zda by letos neměl být přijat dodatečný, mimořádný/nouzový hlavní směr politik zaměstnanosti, kterým by se řídily nezbytné úpravy politik zaměstnanosti v členských státech EU, aby bylo možné zvládnout tuto bezprecedentní situaci. Měla by se dále zlepšit stávající otevřená metoda koordinace, aby podporovala členské státy při srovnávacím měření pokroku v reformách a při zlepšování výkonnosti jejich politik zaměstnanosti a vnitrostátních systémů sociální ochrany.

2.15.

Hlavní směr zaměstnanosti pro mimořádnou situaci spojenou s onemocněním COVID-19 by mohl zahrnovat odkazy na účinná dočasná opatření, která jsou zapotřebí ke zmírnění dopadů krize. Jedná se například o krátkodobé pracovní poměry, podporu příjmu, delší vyplácení nemocenských dávek, odložení platby příspěvků zaměstnavatelů na sociální zabezpečení, předběžnou daň z příjmu a daň z přidané hodnoty a podporu práce na dálku (při dodržování odpovědnosti zaměstnavatele za zdraví a bezpečnost zaměstnanců).

2.16.

S ohledem na krizi vzniklou v souvislosti s onemocněním COVID-19 považuje EHSV toto stanovisko za příležitost k předložení připomínek a doporučení zaměřených na řešení bezprecedentních narušení trhu práce ve stále větším počtu zemí, následovaných částečným pozastavením společenského a hospodářského života v rámci boje proti virové nákaze. Tato situace bude vyžadovat, aby členské státy EU uzpůsobily své politiky zaměstnanosti.

3. Obecné připomínky

3.1.

EHSV odkazuje na svá předchozí stanoviska k hlavním směrům politik zaměstnanosti a opakuje některé názory, které jsou v nich uvedené a jsou stále platné:

—	Je třeba více investovat do vytváření kvalitních pracovních míst a usilovněji řešit problematiku nejistého zaměstnání, neboť to také snižuje produktivitu (9).

—	EU a její členské státy musejí více usilovat o odstranění nerovností. Konvergence směrem na vyšší úroveň je průřezová zásada, kterou je nutné zohlednit a dodržovat ve všech politikách EU (10).

—	EHSV opakuje svůj požadavek na řádný balíček týkající se sociálních investic jako součást evropského plánu růstu a investic ve výši 2 % HDP (11).

—	Ustanovení týkající se rovnosti žen a mužů se musí objevit v každém hlavním směru politik a při řešení rozdílů v odměňování žen a mužů je nutné klást velký důraz na problém nízké mzdy (12).

—	Strategie sociálního začleňování osob se zdravotním postižením, migrantů a Romů byla potvrzena v různých stanoviscích.

—	Dobře fungující sociální dialog má zásadní význam pro dosažení vzestupné sociální konvergence a přístupu ke kvalitnímu zaměstnání, dovednostem a kompetencím a pro zlepšení koncepce nebo provádění reforem, které z těchto cílů vyplývají (13).

—

Spravedlivější společnost lze vytvořit pouze generováním růstu a tvorbou pracovních míst, jež budou udržitelnější a budou lépe podporovat začlenění, a současným zvyšováním produktivity a konkurenceschopnosti, a to s cílem zajistit pro občany důstojné pracovní podmínky, odpovídající mzdy a důchody a umožnit jim výkon jejich práv (14).

—	Výbor v jednom ze svých stanovisek k pilíři sociálních práv také upozornil na nutnost zlepšit srovnávací přehled a na potřebu ekonomického i sociálního evropského semestru (15). Vztah mezi sledováním makroekonomických otázek a politikami zaměstnanosti a sociálními politikami je velmi důležitý.

—

EHSV se stále domnívá, že navzdory pokroku pilíře a spojení hlavních směrů politik zaměstnanosti a hlavních směrů hospodářských politik přetrvává mezi těmito dvěma balíčky hlavních směrů malá konvergence. EHSV vítá aktualizaci hlavních směrů na základě začlenění cílů udržitelného rozvoje do evropského semestru.

3.2.

EHSV znovu potvrzuje, že při vypracování politik v oblasti právní úpravy trhu práce a sociálních práv musí být harmonicky propojena konkurenceschopnost, produktivita a sociální udržitelnost (včetně práv pracovníků), mezi nimiž existuje přímá vazba. Všechny politiky zaváděné evropskými, vnitrostátními a místními orgány by měly zohledňovat vhodnou rovnováhu mezi hospodářskou, sociální a environmentální udržitelností (16).

3.3.

Politiky zaměstnanosti jsou klíčovým nástrojem hospodářského a sociálního rozvoje celé EU a jejích členských států. Hlavní směry politik zaměstnanosti hrají důležitou úlohu, jelikož se díky nim propojují Komise, vlády jednotlivých států, zaměstnavatelé a odbory, aby modernizovali politiky zaměstnanosti a systémy sociální ochrany podle měnící se hospodářské a sociální situace v Evropě.

3.4.

Evropský pilíř sociálních práv může být prostředkem k podpoře vzestupné konvergence a lepších životních a pracovních podmínek v celé EU. Budoucnost trhu práce by se měla stát v debatách o pilíři klíčovou prioritou, neboť je třeba řešit hlavní problémy, které v této oblasti existují, přičemž je nutná soudržná evropská strategie zaměstnanosti se zaměřením na tato témata:

—	investice a inovace,

—	zaměstnanost a vytváření kvalitních pracovních míst,

—	spravedlivé pracovní podmínky pro všechny,

—	spravedlivý a bezproblémový přechod podporovaný aktivní politikou trhu práce,

—	rovné příležitosti pro všechny,

—	zapojení všech zúčastněných stran, zvláště pak sociálních partnerů,

—	investice do systémů vzdělávání a odborné přípravy s cílem poskytovat vysoce kvalitní a inkluzivní vzdělávání, včetně odborného vzdělávání a přípravy, celoživotního učení, prohlubování dovedností a změny kvalifikace, zejména v zájmu zohlednění požadavků na digitální a zelené dovednosti.

3.5.

Účinné provádění pilíře v členských státech bude možné pouze tehdy, pokud budou mít dostatečné finanční zdroje na investice do sociálních politik, tedy na provedení práv a zásad do konkrétních politických iniciativ. Za tímto účelem jsou zapotřebí výrazné zásahy mechanismů, jako je Evropský sociální fond, Evropský fond pro strategické investice a další (17).

3.6.

Jedním z hlavních problémů je pro většinu zemí zejména nezaměstnanost. Důsledky krize spojené s onemocněním COVID-19 vyžadují větší úsilí v oblasti aktivních politik na trhu práce než za normálních okolností. Je třeba učinit více jak na úrovni EU, tak na úrovni jednotlivých států.

3.7.

Hlavní směry politik zaměstnanosti, sladěné se zásadami evropského pilíře sociálních práv, mohou být pro členské státy důležitým nástrojem přípravy a provádění politik a opatření ke zmírnění ekonomických a sociálních dopadů krize spojené s onemocněním COVID-19 v krátkodobém horizontu a k překonání této krize bez ohrožení pracovních práv či ztráty konkurenceschopnosti. To se může koordinovat v rámci evropského semestru. Jednou z priorit by v hlavních směrech politik zaměstnanosti měla být podpora sociálního dialogu. Intenzivní sociální dialog by měl být zaručen na všech úrovních, aby bylo možné řešit důsledky této krize ekonomicky i sociálně udržitelným způsobem.

3.8.

V tomto směru je pro zaměstnavatele i zaměstnance lepším řešením zachování pracovních míst a náležitě odměňovaná krátkodobá práce než propouštění. Propagace těchto nástrojů trhu práce v celé EU a jejich finanční podpora by měly významný přínos ke stabilizaci hospodářského a společenského života za těchto mimořádných okolností.

3.9.

EHSV v této souvislosti uvítal zavedení nástroje SURE (18), který ohlásila Komise a který byl vyvinut za účelem finanční podpory režimů zkrácené pracovní doby, mechanismů náhrady příjmů a dalších opatření zaměřených na předcházení nezaměstnanosti v důsledku šíření onemocnění COVID-19.

3.10.

Pokud jde o pokyny k používání tohoto nástroje, určené členským státům, vyzývá EHSV Komisi, aby zajistila přinejmenším to, že a) všechny členské státy zavedou režimy zkrácené pracovní doby nebo podobná opatření, b) tato opatření se budou vztahovat na všechny pracovníky, všechna odvětví a všechny podniky, c) platby budou prováděny pokud možno podnikům, které se budou více snažit nepropouštět, a d) do navrhování, vývoje a zavádění režimů na vnitrostátní, odvětvové a podnikové úrovni budou plně zapojeni sociální partneři a že budou vyčleněny odpovídající finanční prostředky EU na pomoc členským státům při provádění nezbytných opatření.

3.11.

Evropští sociální partneři ve svém nedávném společném prohlášení k onemocnění COVID-19 (19) naléhají na to, že je potřeba vyvinout veškeré úsilí na pomoc pracovníkům, podnikům, ekonomickým činnostem a veřejným službám přežít krizi, aby mohli pokračovat ve svých činnostech, až krize skončí, na udržení pracovníků na jejich pracovních místech během krize, na jejich ochranu před nezaměstnaností a ztrátou příjmů a na zmírnění finančních ztrát.

3.12.

Sociální partneři naléhavě žádají vlády, aby schválily především opatření zaměřená na:

—

předcházení narušením jednotného trhu, včetně zákazů a omezení vývozu, především vývozu zdravotnického vybavení a léčivých přípravků, a ukončení uzavírání hranic pro pohyb zboží. Ochrana všech druhů nákladní dopravy je v EU prioritou. EU má také zásadní úlohu při koordinaci opatření přijímaných v členských státech a souvisejícím informování,

—	podporu výdajů a investic členských států, zvláště na posílení personálu, vybavení a prostředků pro zdravotnictví, systémy sociální ochrany a další služby obecného zájmu jednotlivých států,

—	uvolnění nevyužitých prostředků ze strukturálních a jiných fondů EU na pomoc členským státům při zajišťování finanční podpory a podpory příjmů nezaměstnaných nebo dočasně propuštěných pracovníků,

—	zajištění přístupu k úvěrům a finanční podpory pro podniky, zejména všechny typy malých a středních podniků, které jsou zasaženy omezením pohybu a mimořádnými opatřeními, a to pomocí koordinované intervence využívající prostředky rozpočtu EU, ECB, EIB a národních podpůrných bank,

—	aktivaci fondu solidarity pro případy přírodních katastrof a jiných dostupných finančních prostředků na úrovni EU, jíž se upraví stávající nedostatečný rozpočet,

—	rovněž by se mělo ocenit úsilí Evropské komise o zavedení plné flexibility u pravidel státní podpory.

3.13.

Členské státy by do přípravy a provádění vnitrostátních opatření měly zapojit sociální partnery jednotlivých států.

3.14.

Komise a členské státy musí zajistit, že se finanční podpora dostane k podnikům, zejména všem typům malých a středních podniků, a ke všem pracovníkům, včetně osob s nejistým zaměstnáním, které jsou nejzranitelnější.

3.15.

Plán Komise uplatnit při používání jejích fiskálních pravidel a pravidel státní podpory flexibilitu je zásadní pro podporu veřejných služeb, které jsou, stejně jako podniky a pracovníci zasažení krizí, na hranici svých možností.

3.16.

Prostředky EU investované do ochrany pracovníků a podniků před nejvážnějšími dopady krize by měly být doplňkem výdajů členských států.

3.17.

Evropa musí při řešení této mimořádné situace prokázat odpovědnost, solidaritu a efektivitu a ochránit zasažené občany, pracovníky a podniky.

4. Konkrétní připomínky

4.1.

Hlavní směry politik zaměstnanosti, které mají sloužit jako vodítko, plní rovněž důležitou úlohu v období krize související s onemocněním COVID-19, kdy se největší pozornost věnuje krátkodobým opatřením. Ani za naléhavé situace nelze opomíjet dlouhodobou perspektivu, abychom mohli usilovat o udržitelnou vzestupnou konvergenci.

4.2. Hlavní směr 5: Podpora poptávky po pracovní síle

4.2.1.

Z dlouhodobého hlediska tento hlavní směr nestanoví účinná opatření na podporu poptávky po pracovní síle. Všechna navrhovaná opatření se zaměřují na překážky, jimž čelí podniky při vstupu na trh, a na přesunutí daní tak, aby se snížilo daňové zatížení práce. Tento návrh je krátkodobý a nezohledňuje politické dopady snížení finanční kapacity jednotlivých států.

4.2.2.

V rámci hlavního směru 5 se členské státy nadále vyzývají, aby povzbuzovaly „inovativní formy práce“. I když nové formy práce a inovace poskytují příležitosti k růstu, EHSV již dříve upozorňoval na řadu problémů, které v souvislosti s tímto druhem práce vyvstávají. Hlavní směry politik zaměstnanosti by měly usilovat o to, aby byly trendy spojené s těmito novými formami práce přeměněny ve spravedlivé pracovní příležitosti založené na rovnováze mezi hladkými přechody na trzích práce a vhodnými ustanoveními týkajícími se bezpečnosti pracovníků (20).

4.2.3.

Je třeba uvítat požadavek, aby byly stanoveny odpovídající mzdy, a to buď posílením mechanismů určení zákonných minimálních mezd, pokud existují, nebo prostřednictvím kolektivního vyjednávání. Zapojení sociálních partnerů má klíčový význam a je velmi pozitivní, že se v hlavních směrech členské státy vyzývají, aby podporovaly „sociální dialog a kolektivní vyjednávání za účelem stanovení mezd“. EHSV v současnosti připravuje stanovisko k důstojným minimálním mzdám (21).

4.2.4.

Odklon pokynů od zdanění práce k jiným zdrojům i nové specifikace jsou vítány. Je však třeba objasnit, jaké jsou další možné zdroje. EHSV přijal stanoviska zaměřená na problémy, jako jsou agresivní daňové plánování, podvody a daňové úniky. (22)

4.2.5.

Tento hlavní směr by měl na závěr obsahovat návrhy, jak posílit účinnost kolektivních smluv prostřednictvím rozšíření jejich působnosti. Současně je nanejvýš důležitým předpokladem, aby byla plně respektována zásada subsidiarity a nezávislá úloha sociálních partnerů. (23)

4.3. Hlavní směr 6: Zlepšení nabídky práce a přístupu k zaměstnání, dovednostem a kompetencím

4.3.1.

Je pozitivní, že se tento hlavní směr zabývá komplexní vizí kompetencí, které jsou v souladu s udržitelným výrobním systémem. EHSV vítá, že se členské státy v hlavních směrech vyzývají, aby přizpůsobily své systémy vzdělávání a odborné přípravy a investovaly do nich, aby mohly poskytovat vysoce kvalitní a inkluzivní vzdělávání včetně odborného vzdělávání a přípravy.

4.3.2.

EHSV vybízí členské státy, aby co nejlépe využívaly příležitostí, které nabízejí fondy EU, jež je třeba podpořit také pomocí vnitrostátních zdrojů. EHSV požaduje účinnější evropské a vnitrostátní strategie pro zajištění udržitelného financování změn kvalifikace a prohlubování dovedností u všech dospělých, přičemž je třeba se zaměřit zejména na poskytování účinné podpory pracovníkům i nezaměstnaným prostřednictvím veřejných služeb zaměstnanosti, podniků, individuálních vzdělávacích účtů a dalších možností používaných na vnitrostátní úrovni. Vzhledem k dopadu šíření onemocnění COVID-19 by mohla být nutná okamžitá opatření, aby se nabídka práce uzpůsobila stávajícím potřebám a požadavkům. Podniky působící v oblasti služeb by například mohly dočasně propůjčit své zaměstnance do zdravotnictví.

4.3.3.

EHSV navrhuje, aby byla Evropská komise ambicióznější, co se týče stanovování ukazatelů a prahových hodnot pro účast dospělých na vzdělávání a přístup zaměstnanců ke školení, a aby se v hlavním směru 6 zvážila a požadovala opatření, jako je stanovení ukazatelů týkajících se veřejných a soukromých investic do odborného vzdělávání a právo zaměstnanců na placenou dovolenou za účelem odborné přípravy (24).

4.3.4.

Pro účely přizpůsobení trhů práce během krize způsobené šířením onemocnění COVID-19 a také pro to, aby se zajistilo, že Evropa bude po krizi silnější a konkurenceschopnější, bude mít klíčový význam změna kvalifikace a prohlubování dovedností. Členské státy by měly s přispěním Evropského sociálního fondu vytvořit nebo posílit mechanismy a systémy podpory při profesních přechodech. Účelem těchto mechanismů je umožnit znovu získat zaměstnání, předcházet propouštění, která vedou k dlouhodobé nezaměstnanosti, ale také otevírat cesty k novým pracovním místům a umožňovat nové postupy vytváření pracovních míst.

4.3.5.

Lepší pochopení měnící se povahy práce a pracovněprávních vztahů v digitální éře by mělo vést k vytvoření efektivnější politiky zaměstnanosti EU. Pandemie COVID-19 způsobila, že lidé více než dříve pracují z domova. Práce na dálku není vhodná pro všechny situace ani všechny druhy pracovních míst, ale pokud probíhá tak, jak má, může být důležitou součástí řešení, které by umožnilo pružnou pracovní dobu, jež pracovníkům pomůže nastolit lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, a být navíc v zájmu podniků. Je zásadně důležité, aby byla zavedena náležitá zdravotní a bezpečnostní opatření jak na pracovišti, tak i v rámci podmínek práce na dálku, včetně dodržování délky pracovní doby. Je také nezbytné, aby se dále zkoumala opatření k řešení nových a vznikajících rizik, včetně stresu a dalších psychosociálních rizik, a aby se na tato opatření vydávalo více investic.

4.3.6.

Plná digitální gramotnost všech učitelů a žáků, jakož i všech občanů, včetně těch, kteří žijí v marginalizovaných oblastech, vyžaduje odpovídající veřejné financování a kvalifikované technické pracovníky. Je nutné zaručit přístup k internetu, zajistit cestu k digitální gramotnosti těm, kteří jsou vystaveni rizikům, a dát těmto osobám možnost požívat svých práv a využívat sociálních služeb.

4.3.7.

EHSV již zdůraznil, že během absolvování odborné přípravy je nutné zajistit důstojný příjem. Měla by být rovněž prozkoumána možnost zavedení nástrojů, které jsou využívány v některých členských státech EU, s cílem zajistit, aby se osvědčené postupy v oblasti minimálních norem ohledně nároku na studijní volno staly v ostatních členských státech běžnou praxí.

4.3.8.

Co se týče pomoci poskytované nezaměstnaným osobám a s ohledem na stále větší počet pracovníků, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, by se hlavní směry politik zaměstnanosti měly zabývat tím, že je třeba přijmout včasná opatření k zabránění efektu zjizvení, který nastává v případě vyloučení z trhu práce. Je třeba, aby byly rozsah a výše dávek v nezaměstnanosti dostatečné. Některé vnitrostátní systémy nejsou z hlediska způsobilosti dostatečně pružné a náhrady jsou příliš nízké. EHSV v této souvislosti nedávno vyzval k tomu, aby byla přijata opatření na úrovni EU, která by umožnila stanovit minimální normy pro vnitrostátní systémy podpory v nezaměstnanosti (25).

4.3.9.

Dlouhodobá vize EU v oblasti zaměstnanosti by se měla zaměřit především na kvalitní pracovní místa a zároveň umožnit pracovní příležitosti související se všemi formami práce.

4.4. Hlavní směr 7: Zlepšení fungování trhů práce a zvýšení účinnosti sociálního dialogu

4.4.1.

Za pozitivní signál lze považovat výzvu k tomu, aby byly nastoleny transparentní a předvídatelné podmínky, které by zabránily segmentaci a nejistému zaměstnání a podpořily přechod na pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Totéž platí pro posílení a rozšíření schopnosti sociálních partnerů kolektivně vyjednávat. Hlavní směry politik zaměstnanosti by rovněž měly usilovat o to, aby se rozšířilo kolektivní vyjednávání, a zajistit, aby měli všichni pracovníci právo se organizovat a být svobodně zastupováni odborovými organizacemi.

4.4.2.

Ustanovení v tomto hlavním směru, která se týkají se přístupu k nestrannému řešení sporů, by měla být použitelná obecně, a ne jen na neoprávněná propuštění. Mělo by však být respektováno právo stran obrátit se na soudy v případě, kdy alternativní řešení sporu nebylo úspěšné (26).

4.4.3.

Další pozitivní prvky návrhu Komise spočívají ve srovnání se současnými hlavními směry politik zaměstnanosti v tom, že se klade důraz na spravedlivé podmínky pro mobilní pracovníky a odkazuje se na boj proti diskriminaci a ukončení chudoby pracujících. Pro členské státy bude důležité, aby byli při provádění opatření, jako je například uzavření hranic, zohledněni mobilní pracovníci včetně přeshraničních pracovníků, aby se zmírnil dopad šíření onemocnění COVID-19.

4.4.4.

V tomto hlavním směru chybí jeden prvek, jímž je potřeba zlepšit bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Zdravé a bezpečné pracoviště má v souvislosti s šířením onemocnění COVID-19 zásadní význam v boji proti riziku nakažení a šíření viru a dalších nemocí. Odpovědnost za zdraví a bezpečnost pracovníků musí převzít zaměstnavatelé a musí zaměstnancům a jejich zástupcům poskytovat příslušné informace, provádět posouzení rizik a přijímat preventivní opatření. Orgány veřejné správy, podniky, zaměstnanci i sociální partneři se všichni musí snažit ochránit pracovníky, jejich rodiny a společnost obecně. Aby se zlepšilo fungování trhů práce, měly by členské státy investovat do bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zajistit přiměřené prostředky a ustanovení pro inspektoráty práce nebo zástupce odborů, kteří mají na starost zdraví a bezpečnost, a také podporu pro zaměstnavatele.

4.4.5.

4.4.6.

EHSV navrhuje, aby se více podporovalo budování kapacit sociálních partnerů v rámci sociálního dialogu a zabezpečily se investice do struktur za účelem podpory sociálního dialogu a prosazování postupů, které tento dialog podporují. V některých zemích je sociální dialog méně rozvinutý, a v některých zemích v této oblasti kvůli krizi dokonce dochází ke zhoršení. Vítáme úsilí Evropské komise o posílení spolupráce se sociálními partnery v souvislosti s evropským semestrem. Vzhledem ke stěžejní roli, jakou hraje sociální dialog při provádění pilíře sociálních práv, hlavních směrů politik zaměstnanosti a doporučení pro jednotlivé země, opakuje EHSV svou výzvu, aby tento dialog fungoval ve všech členských státech, a naléhavě vybízí všechny politické aktéry na vnitrostátní a evropské úrovni, aby posilovali struktury kolektivního vyjednávání na všech úrovních. Kromě toho Komise učinila pokrok při zapojování občanské společnosti do podávání zpráv o jednotlivých zemích, což je vítáno, a toto zapojení by se mělo dále rozvíjet.

4.5. Hlavní směr 8: Prosazování rovných příležitostí pro všechny, podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě

4.5.1.

Rozsah sociální ochrany je pojímán s ohledem na demografickou výzvu a na to, že je třeba, aby pracovníci zůstávali déle v zaměstnání. Hlavní směry politik zaměstnanosti by rovněž měly zohledňovat cíle, jako je plné a efektivní pokrytí, přiměřenost a transparentnost.

4.5.2.

Rovnosti žen a mužů lze dosáhnout pouze tím, že se zvýší účast žen na všech úrovních trhu práce, a to co se týče míry zaměstnanosti i delší průměrné pracovní doby žen. Jsou zapotřebí další opatření, aby byly odstraněny překážky bránící zaměstnanosti žen, jako je nedostatek cenově dostupné a přístupné péče, a byly vyrovnány rozdíly v odměňování žen a mužů. Za tímto účelem je třeba na evropské a vnitrostátní úrovni řešit různé strukturální překážky a je nutné více investovat do kvalitních veřejných služeb a opatření k zajištění transparentnosti v odměňování. Podnikání může být pro ženy možností, jak se stát ekonomicky nezávislými, získat kvalitní pracovní místa, dosáhnout úspěšné kariéry a pozvednout se z chudoby a sociálního vyloučení. Může přispět k lépe vyváženému zastoupení žen a mužů v procesu rozhodování.

4.5.3.

Co se týče osob se zdravotním postižením, je obzvláště důležité, aby byly potírány diskriminačních praktiky, a tak jim byl usnadněn přístup na trh práce. Náležitou podporu musí v této souvislosti poskytovat služby zaměstnanosti a veřejné kampaně, které se musí zaměřit na boj proti předsudkům a prosazování zákazu diskriminace osob se zdravotním postižením. Pokud jde o přístup osob se zdravotním postižením ke službám, je třeba prosazovat nezávislý způsob života a přístupnost.

4.5.4.

Aby byl zajištěn přístup ke zdravotní péči pro všechny, je třeba věnovat pozornost tomu, že je nutné poskytovat udržitelné, efektivní, cenově dostupné a přístupné služby kvalitní zdravotní péče a odpovídající finanční prostředky na to, aby byli pracovníci v oblasti zdravotní péče přiměřeně vyškoleni.

4.5.5.

Jsou zapotřebí konkrétní návrhy pro aktivní stárnutí, aby se zabránilo prosazování nevhodných politik pro starší pracovníky. Jak se evropští sociální partneři shodli v autonomní rámcové dohodě evropských sociálních partnerů o aktivním stárnutí a mezigeneračním přístupu (27), aktivní stárnutí spočívá v tom, že se pracovníkům všech věkových kategorií dostává optimálních příležitostí pro práci v kvalitních, produktivních a zdravých podmínkách až do zákonného věku pro odchod do důchodu, a to na základě společného závazku a společné motivace zaměstnavatelů a pracovníků.

4.5.6.

EHSV v této souvislosti rovněž v řadě stanovisek zdůraznil, že je třeba podporovat mezigenerační solidaritu, kterou by doplňovala účinná politika růstu a zaměstnanosti. Potřebujeme skutečnou politiku „aktivního stárnutí“, abychom mohli vytvořit dobré pracovní podmínky a politiky týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví a pracovní doby a zvýšit účast na celoživotním učení. Dále musíme stimulovat vyšší míru zaměstnanosti starších osob, které jsou často nuceny časně opustit zaměstnání kvůli zdravotním problémům, intenzitě práce, předčasnému propuštění a nedostatku příležitostí k odbornému vzdělávání nebo k návratu na trh práce (28).

V Bruselu dne 7. května 2020.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Čl. 146 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(2) Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 57.

(3) Úř. věst. C 14, 15.1.2020, s. 1.

(4) Viz COVID-19 and the world of work (Pandemie COVID-19 a svět práce), ILO Monitor, 2. vydání.

(5) Viz prohlášení EHSV Reakce EU na šíření onemocnění COVID-19 a potřeba bezpříkladné solidarity mezi členskými státy.

(6) A view on the COVID impact on and support measures for SMEs (Přehled důsledků pandemie COVID-19 pro malé a střední podniky a dostupných podpůrných opatření), SMEunited; videokonference členů Evropské rady dne 23. dubna – dopis Pierra Gattaze a Markuse J. Beyrera adresovaný předsedovi Evropské rady Charlesovi Michelovi, BusinessEurope.

(7) A view on the COVID impact on and support measures for SMEs (Přehled důsledků pandemie COVID-19 pro malé a střední podniky a dostupných podpůrných opatření), SMEunited.

(8) COM(2020) 139 final.

(9) Úř. věst. C 282, 20.8.2019, s. 32, odstavec 3.1.4.

(10) Úř. věst. C 282, 20.8.2019, s. 32, odstavec 1.7.

(11) Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 57, odstavce 1.3 a 4.3.

(12) Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 57, odstavec 1.13.

(13) Úř. věst. C 282, 20.8.2019, s. 32, odstavec 3.3.1.

(14) Úř. věst. C 282, 20.8.2019, s. 32, odstavec 3.4.1.

(15) Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 145.

(16) Úř. věst. C 282, 20.8.2019, s. 32, odstavec 1.3.

(17) Úř. věst. C 282, 20.8.2019, s. 32, odstavec 3.5.5.

(18) Evropský nástroj pro dočasnou podporu na zmírnění rizik nezaměstnanosti v mimořádné situaci (SURE) v důsledku šíření onemocnění COVID-19.

(19) Společné prohlášení sociálních partnerů k onemocnění COVID-19.

(20) Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 57, odstavec 5.1.

(21) Stanovisko Důstojné minimální mzdy v celé Evropě (SOC/632) (připravuje se).

(22) Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 57, Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 1.

(23) Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 57, odstavec 5.5.

(24) Stanovisko EHSV Udržitelné financování celoživotního učení a rozvoje dovedností v souvislosti s nedostatkem kvalifikované pracovní síly (průzkumné stanovisko na žádost chorvatského předsednictví) (SOC/629) (viz strana 8 v tomto čísle Úředního věstníku).

(25) Úř. věst. C 97, 24.3.2020, s. 32.

(26) Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 57, odstavec 5.9.

(27) European social partners' autonomous framework agreement on active ageing and an inter-generational approach.

(28) Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 57, odstavec 5.9, a stanovisko Měnící se svět práce a dlouhověkost a stárnutí obyvatelstva – nezbytné předpoklady pro to, aby stárnoucí pracovníci zůstali aktivní v novém světě práce (Úř. věst. C 14, 15.1.2020, s. 60).

14.7.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 232/29

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví přechodná ustanovení o podpoře z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) v roce 2021, a kterým se mění nařízení (EU) č. 228/2013, (EU) č. 229/2013 a (EU) č. 1308/2013, pokud jde o zdroje a jejich rozdělení v roce 2021, a kterým se mění nařízení (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013 a (EU) č. 1307/2013, pokud jde o jejich zdroje a použití v roce 2021

[COM(2019) 581 – 2019/0254 (COD)]

(2020/C 232/04)

Samostatný zpravodaj:

Arnold PUECH D’ALISSAC

Konzultace	Rada, 22.11.2019 Evropský parlament, 25.11 2019
Právní základ	čl. 43 odst. 2 a článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato v sekci	6.3.2020
Přijato na plenárním zasedání	7.5.2020
Plenární zasedání	551 – plenární zasedání na dálku
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	254/0/7

1. Závěry a doporučení

1.1

EHSV je potěšen tím, že Komise navrhla, aby byl rok 2021 pro SZP (první a druhý pilíř) přechodným rokem. Rok bez přímých podpor z prvního pilíře by způsobil deficit všem zemědělcům a rok bez podpor z druhého pilíře by zastavil plnění závazků k dosahování ambiciózních cílů v oblasti životního prostředí a klimatu a vedl by k odkladu investic do modernizace.

1.2

Podle návrhu Komise by mělo přechodné období, které začne 1. ledna 2021, trvat jeden rok. EHSV důrazně doporučuje. aby byl zaveden flexibilní mechanismus, který by umožnil prodloužení tohoto období o další rok a byl by automaticky aktivován, pokud by nebyl do 30. října 2020 odsouhlasen a schválen budoucí dlouhodobý rozpočet EU (VFR) a společná zemědělská politika.

1.3

EHSV vítá zachování podmínek pro získání podpory v letech 2020 až 2021, protože zemědělci v EU již zvládají podmíněnost a ekologizaci.

1.4

EHSV varuje před stanovením lhůty pro oznámení změn do 1. srpna 2020. V důsledku příliš opožděné dohody o víceletém finančním rámci (VFR) na období 2021–2027 by totiž případně nebylo možné včas přijmout nezbytná rozhodnutí na vnitrostátní úrovni.

1.5

Komise dává najevo prozíravý přístup tím, že upravuje počet a hodnotu nároků v režimu základní platby.

1.6

Sbližování nároků v režimu základní platby je i nadále na uvážení členských států, a to v plném souladu se zásadou subsidiarity.

1.7

Spolu s možností prodloužení programů rozvoje venkova o jeden rok musí být možné využít veškeré finanční prostředky z druhého pilíře, které nebyly vyčerpány v období 2014–2020, i po roce 2020.

1.7.1

Výbor zejména zdůrazňuje, že je třeba začít neprodleně využívat druhý pilíř, aby bylo zaručeno obnovení činnosti po skončení krize způsobené pandemií COVID-19. Konkrétně by se jednalo o podporování mladých zemědělců při zahajování činnosti, prosazování krátkých dodavatelských řetězců, které jsou během krize velmi ceněny, přijímání společných opatření v oblasti výroby a uvádění na trh a podporu agroturistiky. V této souvislosti je nutné věnovat zvláštní pozornost nejvzdálenějším, ostrovním, horským a odlehlým regionům, které jsou do značné míry závislé na cestovním ruchu.

1.8

EHSV vítá skutečnost, že víceletá opatření ve druhém pilíři (opatření pro ekologické zemědělství a agroenvironmentálně-klimatická opatření) se prodlužují o jeden rok, požaduje však, aby byla doba trvání závazku prodloužena na pět let jako v období 2014–2020. Návrh omezit tuto dobu na tři roky dozajista způsobí byrokratickou zátěž a nebude nijak přínosný pro životní prostředí.

2. Souvislosti

2.1

Rozpočtový plán pro stávající SZP končí k 31. prosinci 2020. Nařízení o stávající SZP sice nejsou formálně časově omezena, bez přidělení příslušných rozpočtových prostředků však nebudou použitelná. Mimoto jsou legislativní návrhy definující SZP pro příští programové období (2021–2027) stále předmětem jednání a pravděpodobně nebudou přijaty včas, aby bylo možné provádět tuto novou SZP od 1. ledna 2021. Strategické plány SZP, které jsou v současné době připravovány v jednotlivých členských státech, se totiž začnou provádět nejdříve 1. ledna 2022. Pro rok 2021 je tedy v důsledku této situace zapotřebí přechodné nařízení.

2.2

2.3

Evropská komise v současné době takový text připravuje, s výjimkou následujících bodů:

—	rozhodnutí o sbližování nároků v režimu základních plateb v roce 2020, které má vstoupit v platnost dne 1. ledna 2020,

—	změny programu speciálně zaměřeného na odlehlost a ostrovní charakter (POSEI), které vstoupí v platnost dne 1. ledna 2021.

2.4

Toto nařízení prodlužuje a marginálním způsobem mění stávající právní předpisy, a to zejména s cílem zabezpečit rozpočtové prostředky v souvislosti s takto prodlouženými opatřeními. Mění následující nařízení: (EU) č.

—	(EU) č. 1303/2013 (1): společná ustanovení o evropských fondech (články 1, 2 a 3),

—	(EU) č. 1305/2013 (2): podpora rozvoje venkova (EZFRV) (články 6 a 8),

—	(EU) č. 1306/2013 (3): financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky (články 6, 7 a 9),

—	(EU) č. 1307/2013 (4): pravidla pro přímé platby (EZZF) (článek 10),

—	(EU) č. 1308/2013 (5): společná organizace trhů (články 6, 7 a 11),

—	(EU) č. 228/2013 (6) (a (EU) č. 229/2013) (7): zvláštní opatření ve prospěch nejvzdálenějších regionů (POSEI) (a zvláštní opatření ve prospěch menších ostrovů v Egejském moři) (články 12 a 13).

2.5

Takto naplánovaný rozpočet na rok 2021 bude v souladu s tím, co bude stanoveno v návrhu víceletého finančního rámce (VFR) na období 2021–2027, na němž Rada dosud nedosáhla shody, a proto o něm nehlasoval Evropský parlament (není možná žádná změna). Komise navrhuje následující:

—	rozpočty na rok 2021 pro EZZF (39,884 miliard EUR) a EZFRV (12,258 miliard EUR): v souladu s tím, co se navrhuje v nařízeních o budoucí SZP a ve VFR,

—	soubor pravidel a požadavků platných v roce 2021: zemědělcům bude po dobu dalšího jednoho roku poskytována podpora za podmínek a požadavků platných v období 2014–2020,

—	převod finančních prostředků: členské státy mohou i po roce 2020 převádět finanční prostředky mezi EZZF a EZFRV, přičemž obecně byl stanoven strop ve výši 15 %,

—	přidělení a hodnota nároků v režimu základních plateb: možnost opravit chyby, kterých se členské státy dopustily při přidělování platebních nároků, pokud jde o jejich počet i hodnotu,

—	sbližování hodnoty nároků v režimu základních plateb: možnost, aby členské státy pokračovaly v procesu sbližování nároků v režimu základních plateb po roce 2019: 2020 a/nebo 2021,

—	rezerva pro případ krizí: zachována během přechodného období, roční částka shodná s částkami programového období 2014–2020, tj. 400 milionů EUR (v cenách roku 2011),

—	provádění EZFRV: možnost výjimečně prodloužit programy rozvoje venkova o jeden rok,

—	víceletá opatření druhého pilíře (opatření pro ekologické zemědělství a agroenvironmentálně-klimatická opatření): možnost prodloužení víceletých opatření programového období 2014–2020 o jeden rok. Pro nové závazky by měly členské státy navrhnout zkrácenou dobu (nejvýše tři roky),

—	společná organizace trhů a POSEI: je zapotřebí upravit přidělované částky, aby nebyla překročena celková částka vyčleněná na EZZF v budoucím VFR.

3. Vyžadovaná oznámení

3.1

Nejpozději deset dnů po vstupu přechodného nařízení v platnost:

—

Oznámení, zda budou či nebudou prodlouženy programy rozvoje venkova do 31. prosince 2021.

—	Seznam regionálních programů, které mají být prodlouženy.

—	Přidělení odpovídajících rozpočtových prostředků v rámci ročního rozdělení na rok 2021 (a tedy části rozpočtu na rok 2021, která nebude převedena do období 2022–2027).

—	Je nutné prokázat riziko, že daný členský stát vyčerpá finanční prostředky a nebude schopen přijmout nové právní závazky v souladu s nařízením o provádění EZFRV v období 2014–2020.

3.2

Nejpozději jeden měsíc po vstupu přechodného nařízení v platnost:

—	Oznámení, zda v roce 2020 bude či nebude pokračovat proces vnitřního přibližování hodnoty nároků v režimu základních plateb průměrné hodnotě.

3.3

Nejpozději do 1. srpna 2020:

—

Oznámení, zda budou či nebudou sníženy přímé platby přesahující 150 000 EUR ročně pro kalendářní rok 2021, a také oznámení veškerých odhadovaných prostředků, jež budou z tohoto snížení v roce 2021 získány.

—	Rozhodnutí, zda převést či nepřevést finanční prostředky, v kladném případě převáděné procento z EZZF pro rok 2021 (až 15 %) s cílem poskytnout dodatečné prostředky na EZFRV na rok 2022.

—	Rozhodnutí, zda převést či nepřevést finanční prostředky, v kladném případě převáděné procento z EZFRV na rok 2022 (až 15 %) s cílem poskytnout dodatečné prostředky na EZZF v roce 2021.

—	Pro rok 2021: oznámení, zda bude či nebude poskytnuta redistributivní platba.

—

Pro rok 2021: procento stropu EZZF na rok 2021 pro následující podpory:

—	redistributivní platba,

—	platba pro mladé zemědělce (upozornění: předepsané maximum činí 2 %),

—	dobrovolná vázaná podpora (upozornění: předepsané maximum činí 15 %),

—	platba oblastem s přírodními omezeními v rámci prvního pilíře,

—	poznámka: strop pro režim základní platby se vypočítá odečtením stropů stanovených pro ostatní podpory z ročního stropu EZZF (stejně jako v období 2015–2020).

—

Oznámení, zda v roce 2021 bude či nebude uplatněn režim základní platby na regionální úrovni (regiony se určí podle objektivních a nediskriminačních kritérií, jako jsou jejich agronomické a socioekonomické rysy, jejich regionální zemědělský potenciál nebo jejich institucionální či administrativní struktura).

—	Oznámení, zda v roce 2021 bude či nebude pokračovat proces vnitřního přibližování hodnoty nároků v režimu základních plateb průměrné hodnotě.

3.4

Do 31. prosince 2020:

—	Oznámení o úpravě pracovních programů v odvětví olivového oleje a stolních oliv.

3.5

Rozdělení stropu EZZF mezi různé podpory prvního pilíře:

Členské státy budou muset na rok 2021 oznámit přidělení rozpočtových prostředků na každou podporu z prvního pilíře s výjimkou ekologizace, jejíž výše je i nadále stanovena na 30 % prvního pilíře. Členské státy mají zejména možnost každoročně přezkoumat část EZZF přidělenou na redistributivní platbu a dobrovolnou vázanou podporu.

3.6

Snížení přímých plateb:

—	Souvislosti: článek 11 stávajícího nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví pouze oznamovací povinnost členských států na roky 2015 až 2020, pokud jde o jejich rozhodnutí snížit přímé platby přesahující 150 000 EUR, které mají být zemědělci poskytnuty na daný kalendářní rok.

—

Návrh v přechodném nařízení: aby byla zajištěna kontinuita stávajícího systému, musí členské státy rovněž oznámit svá rozhodnutí o snížení přímých plateb přesahujících 150 000 EUR a odhadovaný výsledek tohoto snížení pro kalendářní rok 2021. Nařízení přináší členským státům větší flexibilitu, protože jim umožňuje upravit hodnotu nároků v režimu základních plateb nebo rezervy, případně s různou mírou přizpůsobení. V případě, že oznámení členských států týkající se stropů EZZF přidělených na různé podpory v rámci prvního pilíře ovlivní platný strop pro režim základní platby, musí členské státy v závislosti na úpravě stropu režimu základní platby:

—	lineárně snížit nebo zvýšit hodnotu všech nároků v režimu základních plateb a/nebo

—	snížit nebo zvýšit vnitrostátní nebo regionální rezervu.

3.7

Počet a hodnota nároků v režimu základních plateb:

—

Souvislosti: je možné, že se některé členské státy dopustily chyb při stanovování počtu nebo hodnoty nároků v režimu základních plateb při jejich přidělování v roce 2015. Mnoho z těchto chyb, a to i v případě, že k nim došlo pouze u jednoho zemědělce, ovlivňují hodnotu nároků v režimu základních plateb pro všechny zemědělce a pro všechny roky. Některé členské státy se dopustily chyb i po roce 2015, a to při přidělování nároků v režimu základních plateb z rezervy (např. při výpočtu průměrné hodnoty). Tyto nesrovnalosti jsou obvykle až do okamžiku, kdy dotyčný členský stát přijme nápravná opatření, předmětem finanční opravy.

—

Návrh v přechodném nařízení: s ohledem na dobu, která uplynula od prvního přídělu nároků v režimu základních plateb v roce 2015, na úsilí vynaložené členskými státy na případnou opravu platebních nároků a rovněž v zájmu právní jistoty by se počet a hodnota platebních nároků měly od 1. ledna 2021 považovat za řádné a zákonné. Toto pravidlo se nepoužije pro nároky v režimu základních plateb, jež byly zemědělcům přiděleny na základě věcně nepřesných žádostí, s výjimkou odůvodněných případů, kdy zemědělec nemohl chybu odhalit.

3.8

Sbližování nároků v režimu základních plateb:

V zájmu pokračování v procesu sbližování podle tohoto „modelu tunelu“ směrem ke spravedlivějšímu rozdělování přímých plateb mohou členské státy po roce 2019 i nadále provádět přibližování hodnot nároků v režimu základních plateb celostátnímu nebo regionálnímu průměru namísto zavedení jednotné paušální sazby nebo udržení hodnoty nároků na úrovni z roku 2019. Přechodné nařízení vyžaduje, aby členské státy každý rok oznamovaly své rozhodnutí o sbližování na následující rok. Toto bude platit pro roky 2020 a 2021. Pokud bude vnitřní sbližování pokračovat i v roce 2020, uplatní se u nároků v režimu základních plateb, které měli zemědělci ke dni 31. prosince 2019 a jejichž hodnota je nižší než průměrná celostátní nebo regionální hodnota, zvýšení hodnoty pro rok 2020. Aby bylo možné toto navýšení finančně pokrýt, sníží se nároky v režimu základních plateb, které měli zemědělci k 31. prosinci 2019 a jejichž hodnota je vyšší než celostátní nebo regionální průměr. Stejný mechanismus se rovněž může použít pro rok 2021.

3.9

Režim jednotné platby na plochu (RJPP):

—

Souvislosti: některé členské státy provádějí základní platby bez přidělení nároku, tedy bez historických referenčních údajů, prostřednictvím RJPP. Tento režim byl možný pouze do 31. prosince 2020. Nařízení o příští SZP však umožňuje členským státům provádět základní platby také podle plochy, a nikoliv na základě historických referenčních údajů.

—	Návrh v přechodném nařízení: nařízení povoluje používat režim RJPP podle stávajících podmínek i po datu 31. prosince 2020.

3.10

Dohoda o partnerství: dohoda o partnerství členských států, která stanoví společný základ pro podporu ze čtyř evropských fondů, včetně EZFRV, na období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020, musí i nadále zůstat strategickým rámcovým dokumentem pro rok 2021.

3.11

Prodloužení regionálních programů rozvoje venkova z období 2014–2020 do roku 2021:

—	Členské státy mohou rozhodnout o prodloužení jednoho nebo více svých regionálních programů rozvoje venkova a Evropské komisi to oznámí do deseti dnů od vstupu přechodného nařízení v platnost, včetně odpovídajících rozpočtových prostředků v rámci ročního rozdělení na rok 2021.

—	Toto oznámení je nezávislé na platném postupu revize programů rozvoje venkova.

—	V tomto oznámení musí být prokázáno riziko, že daný členský stát vyčerpá finanční prostředky a nebude schopen přijmout nové právní závazky v souladu s nařízením o provádění EZFRV na období 2014–2020.

—	Toto prodloužení bude financováno z rozpočtu EZFRV na rok 2021.

—	V prodloužených programech rozvoje venkova by měla být zachována přinejmenším stejná úroveň ambicí v oblasti životního prostředí a klimatu.

—	Členské státy také mohou své regionální programy rozvoje venkova neprodloužit, pokud zbývají finanční prostředky z předchozích let. V takovém případě mají možnost převést finanční prostředky z EZFRV pro rok 2021 na finanční příděly plánované na roky 2022 až 2025.

3.12

Důsledky prodloužení programů rozvoje venkova: toto prodloužení má za následek jednoroční posunutí všech lhůt (výroční zpráva o provádění a výroční přezkumná jednání do roku 2024, zpráva o hodnocení ex post, která má být dokončena do 31. prosince 2025) a období způsobilosti výdajů (vzniklé a uhrazené do 31. prosince 2024).

3.13

Podmínky pro prodloužení a uzavření víceletých závazků:

—	Případ 1: agroenvironmentálně-klimatická opatření, přechod na ekologické zemědělství a jeho zachování, dobré životní podmínky zvířat. Pro nové závazky přijaté od roku 2021 musí členské státy stanovit délku závazků ve svém programu/svých programech rozvoje venkova mezi jedním a třemi roky.

—

Případ 2: agroenvironmentálně-klimatická opatření, zachování ekologického zemědělství.

Pokud členský stát umožní roční prodloužení závazků po skončení počátečního období, nesmí toto prodloužení překročit jeden rok od roku 2021 (upozornění: v souvislosti s podporou ekologického zemědělství se tato možnost prodloužení týká pouze zachování ekologického zemědělství, nikoliv přechodu na něj).

—	Případ 3: agroenvironmentálně-klimatická opatření, zachování ekologického zemědělství a dobré životní podmínky zvířat. Nové závazky, které přímo navazují na závazek přijatý během počátečního období, jenž vypršel v roce 2021, lze přijmout pouze na období jednoho roku.

3.14

Způsobilost výdajů na vnitrostátní strategický plán a na přechod mezi programovými obdobími: aby se usnadnil přechod mezi předchozím a budoucím programovým obdobím, musí být následující výdaje způsobilé pro příspěvek z EZFRV v období 2022–2027 a musí být stanoveny ve vnitrostátních strategických plánech (výše a sazba příspěvku z EZFRV).

—	Výdaje související se závazky přijatými v rámci předchozího programového období [v rámci nařízení Rady (EU) č. 1698/2005 (8) nebo nařízení (EU) č. 1305/2013] a po datu 1. ledna 2024 nebo 1. ledna 2025 (v případě, kdy byly během roku 2019 nebo 2020 přijaty pětileté závazky).

3.15

Programy podpory v odvětví ovoce a zeleniny:

Organizace producentů s operačním programem, který překročí datum 31. prosince 2021, musí do 15. září 2021 předložit členskému státu žádost, aby jejich operační program byl upraven tak, že bude splňovat podmínky budoucího nařízení o strategických plánech, nebo aby byl nahrazen novým operačním programem schváleným v souladu s tímto nařízením. Pokud organizace producentů nepředloží upravený nebo nový operační program, skončí program ke dni 31. prosince 2021. Pracovní programy vypracované na období od 1. dubna 2018 do 31. března 2021 musí být prodlouženy do 31. prosince 2021. Organizace producentů, sdružení organizací producentů a mezioborové organizace musí odpovídajícím způsobem upravit své pracovní programy a oznámit je Komisi do 31. prosince 2020.

3.16

Programy podpory v odvětví olivového oleje a stolních oliv:

Pracovní programy vypracované na období od 1. dubna 2018 do 31. března 2021 musí být prodlouženy do 31. prosince 2021. Organizace producentů, sdružení organizací producentů a mezioborové organizace musí odpovídajícím způsobem upravit své pracovní programy a oznámit je Komisi do 31. prosince 2020.

3.17

Vnitrostátní programy v odvětví včelařství:

Vnitrostátní programy musí být ukončeny ke dni 31. července 2022. Články nařízení (EU) č. 1308/2013 o včelařských programech se použijí i po 31. prosinci 2021, pokud jde o výdaje a platby týkající se operací prováděných před 1. srpnem 2022.

3.18

Programy podpory v odvětví vína:

—	Souvislosti: finanční prostředky Unie jsou členským státům poskytovány prostřednictvím vnitrostátních programů podpory po dobu pěti let na financování konkrétních opatření na podporu odvětví vína.

—

Návrh v přechodném nařízení: vnitrostátní programy podpory musí být ukončeny do 15. října 2023. Články nařízení (EU) č. 1308/2013 týkající se opatření podpory v rámci vnitrostátních programů podpory se použijí i po 31. prosinci 2021, pokud jde o výdaje a platby související s operacemi prováděnými před 16. říjnem 2023.

V Bruselu dne 7. května 2020.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.

(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 487.

(3) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 549.

(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 608.

(5) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671.

(6) Úř. věst. L 78, 20.3.2013, s. 23.

(7) Úř. věst. L 78, 20.3.2013, s. 41.

(8) Nařízení Rady (ES) č 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. L 277, 21.10.2005, s. 1).

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 232

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 63 14. července 2020

Obsah		Strana
	I Usnesení, doporučení a stanoviska
	STANOVISKA
	Evropský hospodářský a sociální výbor
	551. plenární zasedání EHSV (plenární zasedání na dálku), 5. 5. 2020–7. 5. 2020
2020/C 232/01	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Demografické výzvy v EU s ohledem na hospodářské a rozvojové nerovnosti (průzkumné stanovisko na žádost chorvatského předsednictví)	1
2020/C 232/02	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Udržitelné financování celoživotního učení a rozvoje dovedností v souvislosti s nedostatkem kvalifikované pracovní síly (průzkumné stanovisko na žádost chorvatského předsednictví)	8

	III Přípravné akty
	Evropský hospodářský a sociální výbor
	551. plenární zasedání EHSV (plenární zasedání na dálku), 5. 5. 2020–7. 5. 2020
2020/C 232/03	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států [COM(2020) 70 final]	18
2020/C 232/04	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví přechodná ustanovení o podpoře z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) v roce 2021, a kterým se mění nařízení (EU) č. 228/2013, (EU) č. 229/2013 a (EU) č. 1308/2013, pokud jde o zdroje a jejich rozdělení v roce 2021, a kterým se mění nařízení (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013 a (EU) č. 1307/2013, pokud jde o jejich zdroje a použití v roce 2021 [COM(2019) 581 – 2019/0254 (COD)]	29
2020/C 232/05	Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí víceletý plán řízení populace tuňáka obecného ve východním Atlantiku a Středozemním moři, mění nařízení (ES) č. 1936/2001, (EU) 2017/2107 a (EU) 2019/833 a zrušuje nařízení (EU) 2016/1627 [COM(2019) 619 – 2019/0272 (COD)]	36

Konzultace	Rada, 6. 12. 2019 Evropský parlament, 16/12/2019
Právní základ	čl. 43 odst. 2 a článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato v sekci	6. 3. 2020
Přijato na plenárním zasedání	7. 5. 2020
Plenární zasedání č.	551 – zasedání na dálku
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	251/0/10