22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/3

Kasační opravný prostředek podaný dne 30. ledna 2020 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 20. listopadu 2019 ve věci T-502/16, Stefano Missir Mamachi di Lusignano a další v. Komise

(Věc C-54/20 P)

(2020/C 209/05)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: B. Schima, T.S. Bohr, G. Gattinara, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Stefano Missir Mamachi di Lusignano, jako dědic Livia Missir Mamachi di Lusignana, Anne Jeanne Cécile Magdalena Maria Sintobin, jako dědička Livia Missir Mamachi di Lusignana, Maria Letizia Missir Mamachi di Lusignano, jako dědička Livia Missir Mamachi di Lusignana, Carlo Amedeo Missir Mamachi di Lusignano, Giustina Missir Mamachi di Lusignano, Tommaso Missir Mamachi di Lusignano, Filiberto Missir Mamachi di Lusignano

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál uložil Komisi náhradu nemajetkové újmy způsobené Marii Letizii Missir a Stefanu Missirovi úmrtím Alessandra Missira;

—	věc sám projednal a zamítl žalobu v prvním stupni jako nepřípustnou;

—	uložil Stefanu Missirovi a Marii Letizii Missir náhradu nákladů tohoto řízení a řízení v prvním stupni.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku předkládá Komise dva důvody.

První důvod kasačního opravného prostředku se dělí na dvě části. První část vychází z nesprávného právního posouzení při výkladu pojmu osoby, na kterou se „vztahuje“ služební řád; tato první část směřuje proti bodům 48 až 64 napadeného rozsudku. V rámci druhé části navrhovatelka podpůrně uplatňuje nesprávné právní posouzení v závěru, podle kterého bratr a sestra zesnulého úředníka mají nárok na náhradu nemajetkové újmy na základě služebního řádu; tato část směřuje proti bodům 134 a 135 napadeného rozsudku.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění v rozsahu, v němž Komisi byla uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu způsobenou bratru a sestře zesnulého úředníka úmrtím posledně uvedeného; tento druhý důvod kasačního opravného prostředku směřuje proti bodům 154 až 168 a 171 až 172 a 181 napadeného rozsudku.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/4

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof Baden-Württemberg (Německo) dne 4. února 2020 – AR v. Stadt Pforzheim

(Věc C-56/20)

(2020/C 209/06)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerichtshof Baden-Württemberg

Účastníci původního řízení

Žalobce: AR

Žalovaný: Stadt Pforzheim

Předběžná otázka

Brání unijní právo, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES ze dne 20. prosince 2006 o řidičských průkazech (1), ustanovením vnitrostátního práva, podle kterých musí být zahraniční řidičský průkaz Společenství vydaný osobě, která nemá obvyklé bydliště v tuzemsku, neprodleně předložen vnitrostátnímu orgánu, který vydal rozhodnutí o odepření uznání ve smyslu čl. 11 odst. 4 druhého pododstavce směrnice 2006/126, aby v řidičském průkazu provedl záznam o nedostatku oprávnění k řízení motorových vozidel v tuzemsku; záznam o zákazu řízení se má v řidičském průkazu Společenství vyznačit v poli 13 zpravidla červeným, diagonálně přeškrtnutým „D“ (např. formou nálepky)?

(1) Úř. věst. 2006, L 403, s. 18.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/5

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Procura della Repubblica di Trento (Itálie) dne 24. ledna 2020 – trestní řízení proti XK

(Věc C-66/20)

(2020/C 209/08)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Procura della Repubblica di Trento

Účastník původního řízení

Další účastník řízení

Finanzamt Münster

Předběžná otázka

Musí být čl. 2 odst. 1 písm. c) bod ii) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (1) v části, v níž stanoví, že za vydávající orgán může být považován také „jakýkoli jiný příslušný orgán, který vydávající stát určí a který v konkrétním případě jedná jako vyšetřující orgán v trestním řízení a má v souladu s vnitrostátním právem pravomoc nařídit shromažďování důkazů“, přičemž v takovém případě „musí evropský vyšetřovací příkaz před jeho předáním vykonávajícímu orgánu a po posouzení jeho souladu s podmínkami pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu podle této směrnice, zejména s podmínkami stanovenými v čl. 6 odst. 1, potvrdit soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce ve vydávajícím státě“, vykládán v tom smyslu, že umožňuje členskému státu zbavit správní orgán povinnosti nechat si potvrdit evropský vyšetřovací příkaz, neboť jej kvalifikuje jako „justiční orgán podle článku 2 směrnice“?

(1) Úř. věst. 2014, L 130, s. 1.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/5

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Německo) dne 24. února 2020 – LW v. Spolková republika Německo

(Věc C-91/20)

(2020/C 209/09)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: LW

Žalovaná: Spolková republika Německo

Předběžné otázky

Musí být článek 3 směrnice 2011/95/EU (1) vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle níž je nezletilému svobodnému dítěti osoby, které bylo přiznáno postavení uprchlíka, třeba přiznat postavení uprchlíka odvozené od této osoby (ochranu za účelem sloučení rodiny uprchlíka, tzv. Familienflüchtlingsschutz) i v případě, že toto dítě je – díky druhému rodiči – v každém případě rovněž státním příslušníkem jiné země, která není totožná se zemí původu uvedeného uprchlíka a jejíž ochrany může využít?

Musí být čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95/EU vykládán v tom smyslu, že omezení, podle něhož je třeba nárok rodinných příslušníků na výhody uvedené v článcích 24 až 35 této směrnice přiznat, pouze pokud je to slučitelné s osobním právním postavením rodinného příslušníka, brání tomu, aby za okolností popsaných v první otázce bylo nezletilému dítěti přiznáno postavení uprchlíka odvozené od uznaného uprchlíka?

Je pro zodpovězení první a druhé otázky relevantní okolnost, zda je po dítěti a jeho rodičích možné a přiměřené požadovat, aby se usadili v zemi, jejíž státní příslušnost mají dítě a jeho matka, jejíž ochrany mohou využít a která není totožná se zemí původu uprchlíka (otce), nebo postačuje, že celistvost rodiny lze na spolkovém území zachovat na základě ustanovení právních předpisů o pobytu cizinců?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. 2011, L 337, s. 9).

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/6

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 24. února 2020 – Ordine Nazionale Biologi, MX, NY, OZ v. Presidenza del Consiglio dei Ministri

(Věc C-96/20)

(2020/C 209/10)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Navrhovatelé: Ordine Nazionale Biologi, MX, NY, OZ

Odpůrce: Presidenza del Consiglio dei Ministri

Předběžné otázky

Musí být čl. 9 odst. 2 směrnice 2002/98/ES, kterou se stanoví standardy jakosti a bezpečnosti pro odběr, vyšetření, zpracování, skladování a distribuci lidské krve a krevních složek (1) vykládán v tom smyslu, že tím, že mezi dalšími minimálními kvalifikačními podmínkami pro přístup k funkci odpovědné osoby transfuzního zařízení uvádí držení akademického titulu „v oboru lékařských nebo biologických věd“, přímo přiznává absolventům těchto oborů právo vykonávat funkci odpovědné osoby transfuzního zařízení?“;

2)	Umožňuje nebo brání v důsledku toho unijní právo tomu, aby vnitrostátní právo vylučovalo, aby výše uvedená funkce odpovědné osoby transfuzního zařízení mohla být vykonávána absolventy biologických věd?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví standardy jakosti a bezpečnosti pro odběr, vyšetření, zpracování, skladování a distribuci lidské krve a krevních složek a kterou se mění směrnice 2001/83/ES (Úř. věst. L 33, s. 30).

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/7

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 26. února 2020 – StWL Städtische Werke Lauf a.d. Pegnitz GmbH v. eprimo GmbH

(Věc C-102/20)

(2020/C 209/12)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: StWL Städtische Werke Lauf a.d. Pegnitz GmbH

Žalovaná: eprimo GmbH

Další účastnice řízení: Interactive Media CCSP GMBH

Předběžné otázky

Jsou znaky pojmu „posílání“ ve smyslu čl. 2 druhé věty písm. h) směrnice 2002/58/ES (1) naplněny v případě, že zprávu nezasílá uživatel služby elektronických komunikací jinému uživateli prostřednictvím podniku poskytujícího příslušné služby na elektronickou „adresu“ druhého uživatele, nýbrž ji na základě otevření internetové stránky e-mailového účtu, která je chráněna heslem, na určitých místech e-mailové složky příchozích zpráv náhodně vybraného uživatele, která jsou určena k tomuto účelu, automatizovaně zobrazí reklamní servery (reklama zobrazovaná ve složce příchozích zpráv)?

Je vyzvednutí ve smyslu čl. 2 druhé věty písm. h) směrnice 2002/58/ES podmíněno tím, že příjemce poté, co se dozví o existenci zprávy, prostřednictvím záměrně zadaného požadavku na vyzvednutí iniciuje naprogramovaný přenos dat zprávy, nebo postačuje, pokud je zobrazení sdělení ve složce příchozích zpráv e-mailového účtu iniciováno tím, že uživatel otevře internetovou stránku svého e-mailového účtu, která je chráněna heslem?

3.	Jedná se o elektronickou poštu ve smyslu čl. 13 odst. 1 směrnice 2002/58/ES i v případě, že je příslušné sdělení posíláno nikoli určitému příjemci, který byl konkrétně určen již před jeho přenosem, nýbrž se zobrazí ve složce příchozích zpráv náhodně vybraného uživatele?

4.	Jedná se o použití elektronické pošty pro účely přímého marketingu ve smyslu čl. 13 odst. 1 směrnice 2002/58/ES pouze v případě, že se dospěje k závěru o zátěži pro uživatele, která překračuje rámec obtěžování?

Jedná se o individualizovanou reklamu, která splňuje podmínky „nabídky“ ve smyslu bodu 26 první věty přílohy I směrnice 2005/29/ES (2), pouze v případě, že je zákazník kontaktován za pomoci prostředku, který tradičně slouží k individuální komunikaci mezi odesílatelem a příjemcem, nebo postačuje, pokud – jako v případě reklamy dotčené v projednávaném případě – je individualizace dosaženo tím, že se reklama zobrazí ve složce příchozích zpráv soukromého e-mailového účtu, a tedy na místě, kde zákazník očekává sdělení, která jsou určena konkrétně jemu?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22).

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/8

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof (Rakousko) dne 3. března 2020 – JY v. Wiener Landesregierung

(Věc C-118/20)

(2020/C 209/13)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerichtshof

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka v řízení o opravném prostředku „Revision“: JY

Žalovaný orgán: Wiener Landesregierung

Předběžné otázky

Spadá situace fyzické osoby, která se, jako navrhovatelka v řízení o opravném prostředku „Revision“ v původním řízení, vzdala své státní příslušnosti k jedinému členskému státu Evropské unie a tedy občanství Unie, aby získala státní příslušnost jiného členského státu v souladu s příslibem udělení státního občanství tohoto členského státu, o nějž požádala, a jejíž možnost znovu získat občanství Unie následně zanikla odvoláním tohoto příslibu, svou povahou a svými důsledky do oblasti působnosti unijního práva a proto musí být při odvolání příslibu udělení státního občanství dodržováno unijní právo?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

Musí příslušné vnitrostátní orgány včetně případně vnitrostátních soudů v rámci rozhodnutí o odvolání příslibu udělení státního občanství členského státu konstatovat, zda je odvolání příslibu, jímž se ruší možnost opětovného získání občanství EU, s ohledem na jeho důsledky pro situaci dotčené osoby z pohledu unijního práva slučitelné se zásadou proporcionality?

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/9

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 3. března 2020 – Koleje Mazowieckie v. Skarb Państwa – Minister Infrastruktury i Budownictwa, nyní Minister Infrastruktury i Prezes Urzędu Transportu Kolejowego, PKP Polskie Linie Kolejowe S.A.

(Věc C-120/20)

(2020/C 209/14)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Najwyższy

Účastníci původního řízení

Žalobkyně (navrhovatelka v řízení o kasačním opravném prostředku): Koleje Mazowieckie

Žalovaní (odpůrci v řízení o kasačním opravném prostředku): Skarb Państwa – Minister Infrastruktury i Budownictwa, nyní Minister Infrastruktury i Prezes Urzędu Transportu Kolejowego, PKP Polskie Linie Kolejowe S.A.

Předběžné otázky

Je třeba ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001 (1), zejména čl. 4 odst. 5 a čl. 30 odst. 1, 3, 5 a 6 této směrnice, vykládat v tom smyslu, že brání železničnímu podniku, s výjimkou soudního přezkumu rozhodnutí dozorového orgánu, dovolat se náhrady škody u členského státu z důvodu nesprávného provedení směrnice za situace, ve které složkou náhrady škody je přeplacený poplatek za použití železniční infrastruktury?

Brání závěr, že nárok na náhradu škody na základě práva Společenství z důvodu nesprávného uplatnění unijního práva, zejména z důvodu nesprávného provedení nebo neprovedení směrnice, náleží výhradně tehdy, kdy porušená norma přiznává jednotlivci práva, kdy porušení práva má kvalifikovanou podobu (zejména zřejmého a závažného překročení diskreční pravomoci členského státu při provádění směrnice) a kdy příčinná souvislost mezi porušením a škodou je souvislostí přímou, takové právní úpravě členského státu, která v takových případech přiznává nárok na náhradu škody za splnění méně přísných předpokladů?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001 o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (Úř. věst. 2001, L 75, s. 29; Zvl. vyd. 07/05, s. 404).

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Rejonowym w Gliwicach (Polsko) dne 5. března 2020 – D. Spółka Akcyjna v. W. Zrt

(Věc C-127/20)

(2020/C 209/16)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Rejonowy w Gliwicach

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: D. Spółka Akcyjna

Žalovaná: W. Zrt

Předběžná otázka

a v případě záporné odpovědi:

Musí být čl. 5 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10), vykládán v tom smyslu, že letecký dopravce, jehož letadlo se srazilo s ptákem, je povinen v rámci přiměřených opatření, která je povinen učinit, vymezit plán služby nebo obsazení posádky takovým způsobem, aby byla připravena k výkonu letecké služby okamžitě po provedení požadované bezpečnostní kontroly, nezávisle na omezeních doby letové služby a služby a požadavcích na dobu odpočinku, které jsou předepsány v příloze č. III nařízení Komise (EU) č. 965/2012 ze dne 5. října 2012, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu (2)?

(1) Úř. věst. 2004, L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10.

(2) Úř. věst. 2012, L 296, s. 1.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/11

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 10. března 2020 – BM, DM, EN v. Getin Noble Bank S.A

(Věc C-132/20)

(2020/C 209/17)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Najwyższy

Účastníci původního řízení

Žalobci (navrhovatelé v řízení o kasačním opravném prostředku): BM, DM, EN

Žalovaná (odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku): Getin Noble Bank S.A

Předběžné otázky

Musí být článek 2, čl. 4 odst. 3, čl. 6 odst. 1 a 3 a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (dále jen „SEU“), ve spojení s čl. 47 druhým a třetím pododstavcem Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), čl. 267 třetím pododstavcem SFEU, článkem 38 Listiny a čl. 7 odst. 1 a 2 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, (1) vykládány v tom smyslu, že je nezávislým a nestranným soudem s odpovídající kvalifikací ve smyslu unijního práva orgán, ve kterém zasedá osoba poprvé nebo následně jmenovaná do funkce soudce (soudu vyššího stupně) politickým orgánem výkonné moci státu s totalitním, nedemokratickým, komunistickým režimem vlády („Státní rada Polské lidové republiky“) na návrh ministra spravedlnosti tohoto státu, zejména s ohledem na 1) netransparentnost kritérií pro jmenování, 2) možnost kdykoliv soudce odvolat, 3) neúčast soudcovské samosprávy na jmenovacím řízení ani 4) příslušných orgánů veřejné moci vzešlých z demokratických voleb, což by mohlo narušit důvěru, kterou v demokratické společnosti musí soudnictví vzbuzovat?

Má pro rozhodnutí o první otázce význam okolnost, že následná jmenování do funkce soudce (u soudů vyšších stupňů) mohla nastat z důvodu uznání příslušné doby (stáže) práce a na základě hodnocení výkonu funkce soudce, do které tato osoba byla jmenována přinejmenším poprvé politickými orgány, uvedenými v první otázce, a na základě procesu v tomto bodě popsaném, což by mohlo narušit důvěru, kterou v demokratické společnosti musí soudnictví vzbuzovat?

Má pro rozhodnutí o první otázce význam okolnost, že následná jmenování do funkce soudce (u soudů vyššího stupně, s výjimkou Sądu Najwyższego [Nejvyšší soud]) nebyla závislá na složení soudcovské přísahy zahrnující dodržování hodnot demokratické společnosti a osoba jmenovaná poprvé skládala slib, že bude dohlížet nad politickým režimem komunistického státu a tzv. „socialistickou zákonností“, což by mohlo narušit důvěru, kterou v demokratické společnosti musí soudnictví vzbuzovat?

Musí být článek 2, čl. 4 odst. 3, čl. 6 odst. 1 a 3 a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, ve spojení s čl. 47 prvním a druhým pododstavcem Listiny, s čl. 267 třetím pododstavcem SFEU, článkem 38 Listiny a čl. 7 odst. 1 a 2 směrnice 93/13, vykládány v tom smyslu, že nezávislým a nestranným soudem s odpovídající kvalifikací ve smyslu unijního práva je orgán, ve kterém zasedá osoba jmenovaná poprvé nebo následně do funkce soudce (soudu vyššího stupně) za zjevného porušení ústavních předpisů členského státu Evropské unie vzhledem ke složení orgánu vybírajícího tuto osobu jakožto kandidáta následně jmenovaného do funkce soudce (Krajowej Rady Sądownictwa [Národní rada soudnictví, dále jen „KRS“]), které je v rozporu s ústavou členského státu, což bylo konstatováno ústavním soudem členského státu Evropské unie a což by v důsledku mohlo narušit důvěru, kterou v demokratické společnosti musí soudnictví vzbuzovat?

Musí být článek 2, čl. 4 odst. 3, čl. 6 odst. 1 a 3 a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, ve spojení s čl. 47 prvním a druhým pododstavcem Listiny, s čl. 267 třetím pododstavcem SFEU, článkem 38 Listiny a čl. 7 odst. 1 a 2 směrnice 93/13, vykládány v tom smyslu, že nezávislým a nestranným soudem s odpovídající kvalifikací ve smyslu unijního práva je orgán, ve kterém zasedá osoba poprvé nebo následně jmenovaná do funkce soudce (soudu vyššího stupně), vybrána jako kandidát určený pro jmenování do této funkce v řízení před orgánem posuzujícím kandidáty (KRS), nesplňovalo–li toto řízení kritéria veřejnosti a transparentnosti pravidel pro výběr kandidátů, což by mohlo narušit důvěru, kterou v demokratické společnosti musí soudnictví vzbuzovat?

Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec, článek 2, čl. 4 odst. 3 a čl. 6 odst. 3 SEU, ve spojení s čl. 47 prvním a druhým pododstavcem Listiny, čl. 267 třetím pododstavcem SFEU, článkem 38 Listiny a čl. 7 odst. 1 a 2 směrnice 93/13, vykládány v tom smyslu, že soud posledního stupně členského státu Evropské unie (Sąd Najwyższy [Nejvyšší soud]), je za účelem zajištění účinné soudní ochrany jakožto prostředku, jehož účelem je předcházení dalšímu používání zneužívajících ujednání ve smlouvách uzavíraných prodejci a dodavateli se spotřebiteli, povinen v každé fázi řízení posoudit, zda:

a)	splňuje kritéria nezávislého a nestranného soudu s odpovídající kvalifikací ve smyslu unijního práva soud, uvedený v první a čtvrté otázce, bez ohledu na vliv posouzení kritérií uvedených v těchto otázkách na obsah rozhodnutí ohledně zneužívající povahy smluvního ujednání, a nadto,

b)	řízení před soudem uvedené v první a druhé otázce je platné;

Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec, článek 2, čl. 4 odst. 3 a čl. 6 odst. 3 SEU, ve spojení s čl. 47 prvním a druhým pododstavcem Listiny, čl. 267 třetím pododstavcem SFEU, článkem 38 Listiny a čl. 7 odst. 1 a 2 směrnice 93/13, vykládány v tom smyslu, že ústavní předpisy členského státu Evropské unie týkající se organizace soudů nebo jmenování soudců, které znemožňují přezkum účinnosti jmenování soudce, mohou bránit konstatování, že soud nebo soudce v něm zasedající nejsou podle unijního práva z důvodu skutečností uvedených v první až páté otázce nezávislí?

(1) Úř. věst. 1993, L 095, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288, oprava Úř. věst. 2016, L 303, s. 26.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/12

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 11. března 2020 – European Pallet Association eV v. PHZ BV

(Věc C-133/20)

(2020/C 209/18)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastnice původního řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): European Pallet Association eV

Odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku: PHZ BV

Předběžné otázky

Je k tomu, aby bylo možné se účinně dovolávat čl. 13 odst. 2 nařízení č. 207/2009 (1), nezbytné, aby další odbyt dotčených výrobků označených ochrannou známkou narušoval nebo byl způsobilý narušit jednu nebo více funkcí ochranné známky [funkce označení původu, záruky kvality, jakož i funkce sdělovací, investiční a reklamní]?

b)	V případě kladné odpovědi na první otázku písm. a), jedná se o požadavek kladený samostatně vedle požadavku existence „oprávněných důvodů“?

c)	Je pro to, aby bylo možné se účinně dovolávat čl. 13 odst. 2 nařízení č. 207/2009, vždy dostačující, že je narušena jedna či více funkcí ochranné známky uvedených v první otázce písm. a)?

a)	Lze obecně říci, že čl. 13 odst. 2 nařízení č. 207/2009 umožňuje majiteli ochranné známky bránit dalšímu odbytu výrobků pod jeho ochrannou známkou, pokud byly tyto výrobky opraveny jinými osobami než majitelem ochranné známky nebo osobami jím pověřenými?

V případě záporné odpovědi na druhou otázku písm. a), závisí existence „oprávněných důvodů“ ve smyslu čl. 13 odst. 2 nařízení č. 207/2009 u výrobků uvedených na trh majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem, po opravě třetí osobou, na povaze výrobků nebo na povaze provedené opravy […] nebo na jiných zvláštních okolnostech, jako jsou okolnosti uvedené […] v projednávané věci?

Je vyloučeno, aby majitel ochranné známky bránil dalšímu odbytu ve smyslu čl. 13 odst. 2 nařízení č. 207/2009 v případě výrobků opravených třetími osobami, pokud je ochranná známka užívána způsobem, který nemůže vyvolat dojem, že mezi majitelem ochranné známky (nebo držitelem licence) a stranou, která výrobky dále uvádí na trh, existuje hospodářské propojení, například pokud je po odstranění ochranné známky nebo po dodatečném označení výrobků po opravě zřejmé, že oprava nebyla provedena majitelem ochranné známky nebo držitelem licence nebo s jejich souhlasem?

b)	Má v tomto ohledu význam odpověď na otázku, zda může být ochranná známka snadno odstraněna, aniž bude dotčena technická způsobilost nebo praktická použitelnost výrobků?

4)	Je pro odpověď na výše uvedené otázky relevantní, zda se jedná o kolektivní ochrannou známku ve smyslu nařízení č. 207/2009, a pokud ano, v jakém směru?

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (kodifikované znění) (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supremo Tribunal Administrativo (Portugalsko) dne 12. března 2020 – JS v. Câmara Municipal de Gondomar

(Věc C-135/20)

(2020/C 209/19)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Supremo Tribunal Administrativo

Účastníci původního řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): JS

Žalovaný: Câmara Municipal de Gondomar

Předběžné otázky

Musí být unijní právo, konkrétně [ustanovení] 5 rámcové dohody, která je přílohou směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě [o pracovních poměrech na dobu určitou] uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (1), vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, která za všech okolností zakazuje přeměnu pracovních smluv na dobu určitou uzavřených veřejnoprávními entitami na pracovní smlouvy na dobu neurčitou?

2)	Musí být směrnice 1999/70/ES vykládána v tom smyslu, že ukládá přeměnu smluv jako jedinou formu předcházení zneužitím vyplývajícím z použití po sobě jdoucích pracovních smluv uzavřených na dobu určitou?

(1) Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. 1999, L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368)

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Judicial da Comarca dos Açores (Portugalsko) dne 12. března 2020 – MV v. SATA Internacional – Serviços de Transportes Aéreos SA

(Věc C-137/20)

(2020/C 209/20)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Judicial da Comarca dos Açores

Účastníci původního řízení enteriner

Žalobce: MV

Žalovaná: SATA Internacional – Serviços de Transportes Aéreos SA

Předběžná otázka

Je třeba událost, ke které došlo dne 6. června 2016, kdy byl zrušen let kvůli meteorologickým podmínkám na cílovém letišti, konkrétně proto, že v době odletu nebyly splněny minimální limity horizontální dohlednosti na dráze uvedeného letiště, ani minimální limity vertikální dohlednosti, takže nebyly zaručeny podmínky bezpečnosti požadované na cílovém letišti u dotčeného letadla k provedení přistání, přičemž v následujících hodinách mělo podle předpovědi dojít dokonce ke zhoršení meteorologických podmínek, kvalifikovat jako „mimořádnou okolnost“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 (1), která zprošťuje leteckého dopravce povinnosti platit náhradu?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1).

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Giustizia amministrativa per la Regione siciliana (Itálie) dne 26. března 2020 – Analisi G. Caracciolo srl v. Regione Siciliana – Assessorato regionale della salute – Dipartimento regionale per la pianificazione a další

(Věc C-142/20)

(2020/C 209/21)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Giustizia amministrativa per la Regione siciliana

Účastníci původního řízení

Odvolatelka: Analisi G. Caracciolo srl

Odpůrci: Regione Siciliana – Assessorato regionale della salute – Dipartimento regionale per la pianificazione, Regione Sicilia – Assessorato della salute – Dipartimento per le attività sanitarie e osservatorio, Accredia – Ente Italiano di Accreditamento, Azienda sanitaria provinciale di Palermo

Předběžné otázky

Brání nařízení (ES) č. 765/2008 (1) vnitrostátní právní úpravě (jako je článek 40 zákona č. 88 z roku 2009), pokud je vykládána ve smyslu, že připouští, aby akreditační činnost mohla být prováděna orgány, které nemají sídlo v některém z členských států Evropské unie – a tedy bez zahrnutí jednotného akreditačního orgánu – pokud tyto orgány přesto zaručují dodržování norem UNI CEI EN ISO/IEC 17025 a UNI CEI EN ISO/IEC 17011 a prokáží – také prostřednictvím dohod o vzájemném uznávání – že mají kvalifikaci, která je v zásadě podobná kvalifikaci jednotných orgánů uvedených v nařízení (ES) č. 765/2008?

Porušuje nařízení č. 765/2008 – ve vztahu k článku 56 SFEU, článkům 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i článku 102 SFEU – v části, v níž zavádí režim zásadního monopolu akreditační činnosti na vnitrostátní úrovni prostřednictvím systému „jednotného orgánu“, zásady primárního práva Evropské unie, a zejména zásady volného pohybu služeb a zákazu diskriminace, zákazu nerovného zacházení, jakož i pravidla hospodářské soutěže, která zakazují monopolní situace?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30).

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Rejonowym dla Warszawy-Woli w Warszawie (Polsko) dne 24. března 2020 – A v. O

(Věc C-143/20)

(2020/C 209/22)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Rejonowy dla Warszawy-Woli w Warszawie

Účastníci původního řízení

Žalobce: A

Žalovaný: O

Předběžné otázky

Musí být čl. 185 odst. 3 písm. i) směrnice 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (1), čl. 36 odst. 1 ve spojení s přílohou III [částí] A bodem 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES ze dne 5. listopadu 2002 o životním pojištění (2) […] (dále jen „směrnice 2002/83/ES“) vykládán v tom smyslu, že v případě smluv o životním pojištění, které jsou spojeny s investičním fondem (pojistným kapitálovým fondem), jehož podkladovými aktivy jsou derivátové nástroje (nebo strukturované finanční nástroje zahrnující derivátové nástroje), je pojistitel nebo pojistník (který nabízí takové pojištění, distribuuje pojistný produkt, „prodává“ pojištění) povinen poskytnout pojištěnému spotřebiteli informace o povaze, specifikaci typu a vlastnostech (angl. indication of the nature, něm. Angabe der Art, fr. indications sur la nature) podkladového nástroje (derivátového nástroje nebo strukturovaného finančního nástroje zahrnujícího derivátový nástroj), nebo v tom smyslu, že je dostatečné uvedení druhu podkladových (základních) aktiv bez poskytnutí informací o vlastnostech takového instrumentu?

V případě odpovědi na první otázku, že pojistitel nebo pojistník (který nabízí takové pojištění, distribuuje pojistný produkt, „prodává“ pojištění spojené s investičním fondem – pojistným kapitálovým fondem) je povinen poskytnout spotřebiteli informace o povaze, specifikaci typu a vlastnostech podkladového nástroje (derivátového nástroje nebo strukturovaného finančního nástroje zahrnujícího derivátový nástroj), musí být článek čl. 36 odst. 1 směrnice 2009/138/ES ve spojení s přílohou III [částí] A bodem 12 směrnice 2002/83/ES vykládán v tom smyslu, že informace o povaze, specifikaci typu a vlastnostech podkladového nástroje (derivátového nástroje nebo strukturovaného finančního nástroje zahrnujícího derivátový nástroj) poskytnutá pojištěnému – spotřebiteli musí obsahovat stejné informace, jaké vyžadují ustanovení čl. 19 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS (3) […] (dále jen „směrnice 2004/39/ES“), čl. 24 odst. 4 směrnice 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnice 2002/92/ES a směrnice 2011/61/EU (4), dále jen „směrnice 2014/65/EU“), a sice srozumitelné informace o derivátových nástrojích a navrhovaných investičních strategiích, jejichž součástí by měly být vhodné pokyny a upozornění týkající se rizik spojených s investicemi do těchto nástrojů nebo určitých investičních strategií, a to zejména informací o metodice oceňování podkladového nástroje uplatňované pojistitelem nebo agentem pro výpočty v průběhu trvání pojistné ochrany, informací o riziku spojeném s derivátovým nástrojem a jeho emitentem včetně informací týkajících se změny hodnoty derivátového nástroje v čase, jednotlivých činitelů ovlivňujících tyto změny a míry jejich vlivu na hodnotu?

Musí být čl. 185 odst. 4 směrnice 2009/138/ES vykládán v tom smyslu, že v případě smluv o životním pojištění a pojištění dožití s investičním fondem (pojistným kapitálovým fondem), kde je podkladovým aktivem derivátový nástroj (nebo strukturovaný finanční nástroj zahrnující derivátový nástroj) je pojistitel nebo pojistník (který nabízí takové pojištění, distribuuje pojistný produkt, „prodává“ pojištění) povinen poskytnout spotřebiteli – pojištěnému stejné informace, jaké vyžaduje čl. 19 odst. 3 směrnice 2004/39/ES a čl. 24 odst. 4 směrnice 2014/65/EU, tj. srozumitelné informace o derivátových nástrojích a navrhovaných investičních strategiích, jejichž součástí by měly být vhodné pokyny a upozornění týkající se rizik spojených s investicemi do těchto nástrojů nebo určitých investičních strategií, včetně zejména informací o metodice oceňování podkladového nástroje uplatňované pojistitelem nebo agentem pro výpočty v průběhu trvání pojistné ochrany, informace o riziku spojeném s derivátovým nástrojem a jeho emitentem včetně informací týkajících se změny hodnoty derivátového nástroje v čase, jednotlivých činitelů ovlivňujících tyto změna a míry jejich vlivu na hodnotu?

V případě kladné odpovědi na druhou nebo třetí otázku (nebo obě tyto otázky), představuje neposkytnutí požadovaných informací (uvedených ve druhé a třetí otázce) spotřebiteli – pojištěnému ze strany pojistitele nebo pojistníka, který nabízí životní pojištění spojené s investičním fondem (pojistným kapitálovým fondem), při nabízení pojištění spotřebiteli nekalou obchodní praktiku ve smyslu článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (5) (směrnice o nekalých obchodních praktikách) […], nebo představuje neposkytnutí požadovaných informací klamavou obchodní praktiku ve smyslu článku 7 této směrnice?

V případě záporné odpovědi na druhou i třetí otázku, představuje skutečnost, že spotřebitel nebyl informován pojistitelem nebo pojistníkem, který nabízí takové pojištění, distribuuje pojistný produkt, „prodává“ pojištění spojené s investičním fondem (pojistným kapitálovým fondem), o tom, že jsou prostředky investičního fondu (pojistného kapitálového fondu) investovány do derivátových nástrojů (nebo do strukturovaných finančních nástrojů zahrnujících derivátové nástroje), nekalou obchodní praktiku ve smyslu článku 5 směrnice o nekalých obchodních praktikách, nebo představuje neposkytnutí požadovaných informací klamavou obchodní praktiku ve smyslu článku 7 této směrnice?

V případě záporné odpovědi na druhou i třetí otázku, představuje neposkytnutí podrobného vysvětlení spotřebiteli ze strany pojistitele nebo pojistníka nabízejícího životní pojištění spojené s investičním fondem (pojistným kapitálovým fondem) ohledně přesných vlastností finančního nástroje, do kterého jsou investovány prostředky investičního fondu (pojistného kapitálového fondu), zahrnující informace o pravidlech fungování takového instrumentu, když se jedná o derivátový nástroj (nebo strukturovaný finanční nástroj zahrnující derivátový nástroj), nekalou obchodní praktiku ve smyslu článku 5 směrnice o nekalých obchodních praktikách, nebo představuje neposkytnutí požadovaných informací klamavou obchodní praktiku ve smyslu článku 7 této směrnice?

(1) Úř. věst. 2009, L 335, s. 1

(2) Úř. věst. 2002, L 345, s. 1; Zvl. vyd. 06/06, s. 3

(3) Úř. věst. 2004, L 145, s. 1; Zvl. vyd. 06/07, s. 263

(4) Úř. věst. 2014, L 173, s. 349

(5) Úř. věst. 2005, L 149 s. 22

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 27. března 2020 – Bundeswettbewerbsbehörde v. Nordzucker AG a další

(Věc C-151/20)

(2020/C 209/23)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Bundeswettbewerbsbehörde

Odpůrkyně: Nordzucker AG, Südzucker AG, Agrana Zucker GmbH

Předběžné otázky

Musí být třetí kritérium pro uplatnění zásady ne bis in idem stanovené judikaturou Soudního dvora týkající se práva hospodářské soutěže, totiž že musí být dotčen stejný chráněný právní zájem, použito i tehdy, pokud mají orgány pro hospodářskou soutěž dvou členských států pravomoc uplatnit na stejný skutkový stav a vůči stejným osobám kromě vnitrostátních právních norem také stejné evropské právní normy (v projednávané věci článek 101 SFEU)?

V případě kladné odpovědi na tuto otázku:

2.	Jedná se v takovémto případě paralelního použití evropského a vnitrostátního práva hospodářské soutěže o stejný chráněný právní zájem?

Je krom toho pro uplatnění zásady „ne bis in idem“ relevantní, zda časově první rozhodnutí o uložení peněžité sankce vydané orgánem pro hospodářskou soutěž jednoho členského státu přihlédlo ve skutkovém ohledu k účinkům porušení hospodářské soutěže na druhý členský stát, jehož orgán pro hospodářskou soutěž rozhodl v jím vedeném řízení podle práva hospodářské soutěže až poté?

Jedná se i v případě řízení, v němž může být z důvodu zapojení účastníka řízení do vnitrostátního programu shovívavosti konstatováno pouze jeho jednání porušující právo hospodářské soutěže, o řízení ovládané zásadou „ne bis in idem“, nebo lze takovéto pouhé konstatování protiprávního jednání učinit nezávisle na výsledku předchozího řízení týkajícího se uložení peněžité sankce (v jiném členském státě)?

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nejvyšším správním soudem (Česká republika) dne 31. března 2020 – Kemwater ProChemie s. r. o. v. Odvolací finanční ředitelství

(Věc C-154/20)

(2020/C 209/24)

Jednací jazyk: čeština

Předkládající soud

Nejvyšší správní soud

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Kemwater ProChemie s. r. o.

Žalovaný: Odvolací finanční ředitelství

Předběžné otázky

1)	Je v souladu se směrnicí 2006/112/ES (1), pokud je uplatnění práva na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu podmíněno splněním povinnosti osoby povinné k dani prokázat, že jí přijaté zdanitelné plnění bylo poskytnuto jinou konkrétní osobou povinnou k dani?

2)	Pokud je odpověď na první otázku kladná a osoba povinná k dani uvedenou důkazní povinnost nesplní, lze odepřít právo na odpočet daně na vstupu, aniž by bylo prokázáno, že tato osoba povinná k dani věděla anebo mohla vědět, že pořízením zboží nebo služeb se účastní daňového podvodu?

(1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, Úř. věst. 2006, L 347, s. 1.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/18

Žaloba podaná dne 14. dubna 2020 – Evropská komise v. Rada Evropské unie

(Věc C-161/20)

(2020/C 209/25)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: J.-F. Brakeland, E. Georgieva, S. L. Kalėda, W. Mölls, zmocněnci)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Rady (1) obsažené v aktu Výboru stálých zástupců (COREPER) ze dne 5. února 2020, kterým bylo schváleno oznámení, předložené předsednictvím Rady jménem členských států a Komise Mezinárodní námořní organizaci (IMO) ohledně zavedení pokynů týkajících se životního cyklu pro odhadnutí emisí skleníkových plynů (well-to-tank), které jsou spojeny s produkcí udržitelných alternativních paliv,

—	zachoval účinky tohoto rozhodnutí, a

—	uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba na neplatnost podaná Komisí se týká rozhodnutí Rady obsaženého v aktu Výboru stálých zástupců (COREPER) ze dne 5. února 2020, kterým bylo schváleno oznámení, předložené předsednictvím Rady jménem členských států a Komise Mezinárodní námořní organizaci (IMO) ohledně zavedení pokynů týkajících se životního cyklu pro odhadnutí emisí skleníkových plynů (well-to-tank), které jsou spojeny s produkcí udržitelných alternativních paliv.

Komise vychází na podporu své žaloby ze dvou žalobních důvodů.

Komise má zaprvé za to, že rozhodnutí Rady porušuje výlučné pravomoci Unie podle čl. 3 odst. 2 SFEU. Unie má totiž výlučnou pravomoc v oblasti ohlášení emisí skleníkových plynů ve smyslu čl. 3 odst. 2 SFEU, protože tato oblast je v široké míře pokryta pravidly použitelnými na interní situace Unie ve smyslu ustálené judikatury Soudního dvora.

Komise má zadruhé za to, že rozhodnutí Rady porušuje institucionální pravomoci Komise podle čl. 17 odst. 1 SEU, protože pouze Komise je oprávněna jednat jménem Unie a zajistit vnější zastupování Unie.

(1) Dokument Rady ze dne 24. února 2020, ST 6287/20.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/19

Žaloba podaná dne 23. dubna 2020 – Evropská komise v. Portugalská republika

(Věc C-169/20)

(2020/C 209/26)

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: M. França a C. Perrin, zmocněnci)

Žalovaná: Portugalská republika

Návrhová žádání žalobkyně

Evropská komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

konstatoval, že Portugalská republika tím, že v rámci výpočtu registrační daně nezapočítala umoření environmentální složky do výpočtu hodnoty použitelné na ojetá vozidla dovezená na území uvedeného státu a pořízená v jiných členských státech, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 110 Smlouvy o fungování Evropské unie;

—	uložil Portugalské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dotčené portugalské právní předpisy zakládají diskriminaci zdanění dovezeného vozidla v porovnání se zdaněním podobného tuzemského vozidla. Platný způsob a vzorec výpočtu vedou k tomu, že zdanění dovezeného vozidla je téměř vždy vyšší.

Tato situace je tím více znepokojující, že je v rozporu s ustálenou judikaturou Soudního dvora: portugalské právní předpisy týkající se výpočtu daně použitelné na ojetá vozidla pořízená v jiných členských státech již byly předmětem dřívějších řízení o nesplnění povinnosti a několika rozsudků Soudního dvora.

Portugalské právní předpisy nezaručují, že ojetá vozidla dovezená z jiných členských států nebudou zdaněna částkou vyšší, než je daň v případě podobných tuzemských ojetých vozidel. Lze to vysvětlit tím, že v důsledku změny právních předpisů v roce 2016 již není započítáváno umoření environmentální složky použité pro výpočet hodnoty ojetého vozidla.

Z toho vyplývá, že tabulka umoření stanovená vnitrostátními právními předpisy nevede k přiměřenému přiblížení skutečné ceně dovezeného ojetého vozidla. V důsledku toho překračuje částka placená za registraci dovezeného ojetého vozidla částku vztahující se na podobné ojeté vozidlo již zaregistrované v Portugalsku, což představuje nesplnění článku 110 SFEU a judikatury Soudního dvora.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/20

Žaloba podaná dne 24. dubna 2020 – Evropská komise v. Rada Evropské unie

(Věc C-180/20)

(2020/C 209/27)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: M. Kellerbauer, T. Ramopoulos, zmocněnci)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobkyně

—

zrušit rozhodnutí Rady (EU) 2020/245 (1) ze dne 17. února 2020 o postoji, který má být jménem Evropské unie zaujat v Radě partnerství zřízené Dohodou o komplexním a posíleném partnerství mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na jedné straně a Arménskou republikou na straně druhé, pokud jde o přijetí jednacího řádu Rady partnerství a jednacích řádů Výboru pro partnerství, podvýborů a dalších orgánů zřizovaných Radou partnerství a o sestavení seznamu podvýborů, za účelem provádění uvedené dohody s výjimkou její hlavy II („rozhodnutí Rady 2020/245“) a Rozhodnutí Rady (EU) 2020/246 (2) ze dne 17. února 2020 o postoji, který má být jménem Evropské unie zaujat v Radě partnerství zřízené Dohodou o komplexním a posíleném partnerství mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na jedné straně a Arménskou republikou na straně druhé, pokud jde o přijetí jednacího řádu Rady partnerství a jednacích řádů Výboru pro partnerství, podvýborů a dalších orgánů zřizovaných Radou partnerství a o sestavení seznamu podvýborů, za účelem provádění hlavy II uvedené dohody („rozhodnutí Rady 2020/246“)

—	uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise tvrdí, že i) vyloučit hlavu II Dohody o komplexním a posíleném partnerství z působnosti rozhodnutí Rady 2020/245, ii) přijmout samostatné rozhodnutí Rady 2020/246, pokud jde výlučně o hlavu II Dohody o komplexním a posíleném partnerství, která má za hmotněprávní základ článek 37 SEU a (iii) doplnit druhý pododstavec čl. 218 odst. 8 SFEU, který stanoví, že Rada jednomyslně rozhoduje tehdy, týká-li se dohoda oblasti, kde je pro přijetí aktu Unie požadována jednomyslnost, porušuje Smlouvu, jak jí vykládá judikatura Soudního dvora.

Tento žalobní důvod vychází z následujících tvrzení:

Zaprvé, podle ustálené judikatury Soudního dvora hmotněprávní základ pro rozhodnutí Rady založené na čl. 218 odst. 9 SFEU, o postoji, který má být zaujat jménem Evropské unie v rámci orgánu zřízeného dohodou, musí být určen v souladu s těžištěm dohody jako celku. Dohoda o komplexním a posíleném partnerství se týká zejména obchodu a spolupráce na rozvoji, jakož i obchodu v oblasti dopravních služeb, zatímco vazby mezi touto dohodou a SZBP nejsou dost významné k tomu, aby odůvodňovaly hmotněprávní základ podle SZBP, pokud jde o dohodu jako celek. Rada tedy nesprávně zahrnula článek 37 SEU do právního základu rozhodnutí 2020/246 a toto rozhodnutí bylo tedy nesprávně přijaté podle pravidla hlasování vyžadujícího jednomyslnost.

Zadruhé unijní orgány nemohou uměle rozdělit jeden akt na více částí, přičemž vytvoří části s rozdílnými těžišti, protože jinak by byly oprávněné obejít požadavek stanovený v článku 13 SEU, podle kterého každý orgán jedná v mezích působnosti svěřené mu Smlouvami a v souladu s postupy, podmínkami a cíli v nich stanovenými. Když Rada určí postoj, který se má přijmout jménem Unie v rámci orgánu zřízeného dohodou podle čl. 218 odst. 9 SFEU, pokud jde o pravidla upravující fungování tohoto orgánu v oblasti všech ustanovení dohody, rozdělení rozhodnutí Rady na dvě rozhodnutí nelze odůvodnit. Jelikož Dohoda o komplexním a posíleném partnerství nerozlišuje mezi procesními pravidly, které se použijí, když dotčené orgány jednají podle hlavy II nebo jiných hlav Dohody o komplexním a posíleném partnerství, Rada pochybila, když přijala dvě samostatná rozhodnutí, ze kterých se jedno týká jen hlavy II Dohody o komplexním a posíleném partnerství.

(1) Úř. věst. 2020, L 52, s. 3.

(2) Úř. věst. 2020, L 52, s. 5.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/22

Rozsudek Tribunálu ze dne 26. března 2020 – Armani v. EUIPO – Asunción (GIORGIO ARMANI le Sac 11)

(Věc T-653/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie GIORGIO ARMANI le sac 11 - Starší slovní a obrazové národní ochranné známky LESAC a lesac - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Podobnost označení - Článek 8 odst. 1 písm. b nařízení (EU) 2017/1001 - Skutečné užívání starší ochranné známky - Článek 47 odst. 2 a 3, nařízení 2017/1001“)

(2020/C 209/28)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Giorgio Armani SpA (Milán, Itálie) (zástupci: S. Martínez Almeida a Alejos-Pita, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: H. O’Neill, zmocněnec)

Další účastník řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastník před Tribunálem: Felipe Domingo Asunción (Madrid, Španělsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 13. srpna 2018 (věc R 2462/2017-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi panem Asunción a společností Giorgio Armani.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Giorgio Armani SpA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 25, 21.1.2019..

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/22

Rozsudek Tribunálu ze dne 26. března 2020 – Armani v. EUIPO – Asunción (le Sac 11)

(Věc T-654/18) (1)

(2020/C 209/29)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Giorgio Armani SpA (Milán, Itálie) (zástupci: S. Martínez Almeida a Alejos-Pita, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: H. O’Neill, zmocněnec)

Další účastník řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastník před Tribunálem: Felipe Domingo Asunción (Madrid, Španělsko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 13. srpna 2018 (věc R 2464/2017-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi panem Asunción a společností Giorgio Armani.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Giorgio Armani SpA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 25, 21.1.2019..

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/23

Rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2020 – Tilly-Sabco v. Rada a Komise

(Věc T-707/18) (1)

(„Zemědělství - Vývozní náhrady - Drůbeží maso - Nařízení (EU) 2018/1277 přijaté v návaznosti na zrušení prováděcího nařízení (EU) č. 689/2013 rozsudkem Soudního dvora - Pravomoc autora aktu - Zneužití řízení - Povinnost uvést odůvodnění - Mimosmluvní odpovědnost - Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům - Újma“)

(2020/C 209/30)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Tilly-Sabco (Guerlesquin, Francie) (zástupci: R. Milchior a S. Charbonnel, advokáti)

Žalované: Rada Evropské unie (zástupci: D. Komilaki a M. Alver, zmocněnci), Evropská komise (zástupci: A. Lewis a B. Hofstötter, zmocněnci)

Předmět

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení nařízení Rady (EU) 2018/1277 ze dne 18. září 2018, kterým se stanoví vývozní náhrady pro drůbeží maso (Úř. věst. 2018, L 239, s. 1), a dále návrh podaný na základě článku 268 SFEU a znějící na přiznání náhrady újmy, která žalobkyni údajně vznikla v důsledku skutečnosti, že uvedené vývozní náhrady za období od 19. července do 31. prosince 2013 byly stanoveny v nulové výši.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Tilly-Sabco se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 54, 11.2.2019.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/24

Rozsudek Tribunálu ze dne 26. března 2020 – Tecnodidattica v. EUIPO – (Podstavec glóbu a lampy)

(Věc T-752/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška trojrozměrné ochranné známky Evropské unie - Tvar podstavce glóbu a lampy - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Označení tvořené výlučně tvarem výrobku, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku - Článek 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení (EU) 2017/1001] - Absence ozdobných nebo fantazijních prvků, které hrají důležitou nebo zásadní roli“)

(2020/C 209/31)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Tecnodidattica SpA (San Colombano Certenoli, Itálie) (zástupci: S. Corona a F. Corona, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: L. Rampini, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. října 2018 (věc R 76/2017-2) týkajícímu se přihlášky trojrozměrného označení tvořeného tvarem podstavce glóbu a lampy jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Tecnodidattica SpA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 72, 25.2.2019.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/24

Rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2020 – Bergslagernas Järnvaru v. EUIPO – Scheppach Fabrikation von Holzbearbeitungsmaschinen (nástroj na štípání dřeva)

(Věc T-73/19) (1)

(„(Průmyslový) vzor Společenství - Řízení o prohlášení neplatnosti - Zapsaný (průmyslový) vzor Společenství znázorňující nástroj na štípání dřeva - Starší národní (průmyslový) vzor - Důvod neplatnosti - Nedostatek individuální povahy - Neexistence odlišného celkového dojmu - Článek 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 6/2002 - Porušení práva na obhajobu - Článek 62 nařízení č. 6/2002“)

(2020/C 209/32)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bergslagernas Järnvaruaktiebolag (Saltsjö-Boo, Švédsko) (zástupci: S. Kirschstein-Freund a B. Breitinger, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: S. Hanne, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Scheppach Fabrikation von Holzbearbeitungsmaschinen GmbH (Ichenhausen, Německo)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 23. listopadu 2018 (věc R 1455/2018-3) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Scheppach Fabrikation von Holzbearbeitungsmaschinen a Bergslagernas Järnvaru.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Bergslagernas Järnvaruaktiebolag se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 122, 1. 4. 2019.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/25

Rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2020 – Abarca v. EUIPO – Abanca Corporación Bancaria (ABARCA SEGUROS)

(Věc T-106/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie ABARCA SEGUROS - Starší slovní ochranná známka Evropské unie ABANCA - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2020/C 209/33)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Abarca – Companhia de Seguros SA (Lisabon, Portugalsko) (zástupci: J. Pimenta a Á. Pinho, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: G. Schneider, J. Crespo Carrillo a H. O’Neill, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Abanca Corporación Bancaria, SA (Betanzos, Španělsko) (zástupce: M. Aznar Alonso, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 22. listopadu 2018 (věc R 1370/2018-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Abanca Corporación Bancaria a Abarca – Companhia de Seguros

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnost Abarca – Companhia de Seguros SA ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a společností Abanca Corporación Bancaria, SA.

(1) Úř. věst. C 131, 8.4.2019.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/26

Rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2020 – Kerry Luxembourg v. EUIPO – – Döhler (TasteSense)

(Věc T-109/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie TasteSense - Starší slovní ochranná známka Evropské unie MultiSense - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2020/C 209/34)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Kerry Luxembourg Sàrl (Lucemburk, Lucembursko) (zástupci: A. von Mühlendahl a H. Hartwig, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: J. Ivanauskas a H. O’Neill, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Döhler GmbH (Darmstadt, Německo)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 27. listopadu 2018 (věc R 1178/2018-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Döhler a Kerry Luxembourg.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Kerry Luxembourg Sàrl se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 139, 15.4.2019.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/26

Rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2020 – CV a další v. Komise

(Věc T-496/19) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Odměňování - Opravný koeficient - Příspěvky na reprezentaci - Náklady na ubytování - Povinnost uvést odůvodnění - Povinnost jednat s náležitou péčí - Rovnocennost kupní síly - Rovné zacházení“)

(2020/C 209/35)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: CV, CW a CY (zástupce: J.-N. Louis, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: B. Mongin a M. Brauhoff, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 270 SFEU znějící na zrušení implicitního rozhodnutí Komise, kterým orgán oprávněný ke jmenování tohoto orgánu odmítl uznat žádost žalobců, která směřovala v podstatě k dosažení zvýšení, případně i zpětně, opravného koeficientu použitelného v místě výkonu zaměstnání, v projednávané věci v Paříži.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	CV, CW a CY se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 305, 9.9.2019.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/27

Rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2020 – CZ a další v. ESVČ

(Věc T-497/19) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Odměňování - Opravný koeficient - Paušální příspěvek na reprezentaci - Náklady na ubytování - Povinnost uvést odůvodnění - Povinnost jednat s náležitou péčí - Rovnocennost kupní síly - Rovné zacházení“)

(2020/C 209/36)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: CZ, DB, DC a DD (zástupce: J. N. Louis, advokát)

Žalovaná: Evropská služba pro vnější činnost (zástupci: S. Marquardt a R. Spac, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 270 SFEU znějící na zrušení implicitního rozhodnutí ESVČ, kterým orgány ESVČ oprávněné ke jmenování a k uzavírání pracovních smluv zamítly žádosti žalobců znějící v podstatě na zvýšení, případně se zpětnou platností, opravného koeficientu použitelného pro místo jejich přidělení, tedy Paříž

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	CZ, DB, DC a DD se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 305, 9.9.2019.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/27

Usnesení Tribunálu ze dne 27. dubna 2020 – Axactor v. EUIPO – Axa (AXACTOR)

(Věc T-594/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Zpětvzetí námitek - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2020/C 209/37)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Axactor SE (Oslo, Norsko) (zástupci: D. Stone, A. Dykes, A. Leonelli, solicitors)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: A. Folliard-Monguiral, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Axa SA (Paříž, Francie) (zástupce: P. Martini-Berthon, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 28. června 2019 (věc R 479/2018-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Axa SA a Axactor SE.

Výrok

1)	O žalobě již není důvodné rozhodnout.

2)	Společnosti Axactor SE a Axa SA ponesou vlastní náklady řízení a každá z nich nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

(1) Úř. věst. C 363, 28.10.2019.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/28

Usnesení Tribunálu ze dne 30. dubna 2020 – ArcelorMittal Bremen v. Komise

(Věc T-623/19) (1)

(„Žaloba pro nečinnost - Směrnice 2003/87/ES - Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů - Rozhodnutí 2011/278/EU - Přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise - Změna národní alokační tabulky týkající se Německa pro období od roku 2013 až 2020 - Rozsáhlé rozšíření kapacity - Zánik předmětu sporu - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2020/C 209/38)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: ArcelorMittal Bremen GmbH (Brémy, Německo) (zástupci: S. Altenschmidt a L. Buschmann, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: J.-F. Brakeland a A. Becker, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článku 265 SFEU znějící na určení, že Komise protiprávně nevydala rozhodnutí týkající se celkového ročního množství povolenek na emise, které mají být přiděleny bezplatně pro rozsáhlé rozšíření kapacity, pokud jde o dílčí zařízení žalobkyně s referenční úrovní produktu pro tekutý kov, a podpůrně návrh založený na článku 263 SFEU a znějící na zrušení údajného rozhodnutí, přijatého Komisí dne 19. července 2019, jež se týká výzvy žalobkyně dopisem ze dne 1. července 2019.

Výrok

1)	O žalobě již není důvodné rozhodnout.

2)	Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 363, 28.10.2019.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/29

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 4. května 2020 – Csordas a další v. Komise

(Věc T-146/20 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Veřejná služba - Volby do místní sekce výboru zaměstnanců Komise v Lucemburku - Regulérnost - Kontrolní povinnost orgánu - Návrh na nařízení předběžného opatření - Nedostatek fumus boni juris“)

(2020/C 209/39)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Annamaria Csordas (Lucemburk, Lucembursko), Adrian Sorin Cristescu (Lucembursko), Jean Putz (Esch-sur-Alzette, Lucembursko), Miguel Vicente Nunez (Lucembursko) (zástupce: M.-A. Lucas, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: D. Milanowska, T. Lilamand a T. Bohr, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článku 270 SFEU a čl. 91 odst. 4 služebního řádu úředníků Evropské unie a znějící primárně jednak na to, aby byla odložena vykonatelnost zaprvé sdělení volební komise ze dne 26. listopadu 2019, kterým byly vyhlášeny výsledky voleb do místní sekce výboru zaměstnanců Komise v Lucemburku, zadruhé rozhodnutí Komise ze dne 28. listopadu 2019 týkající se výpočtu reprezentativnosti reprezentativních odborových nebo zaměstnaneckých organizací, zatřetí mandátu místní sekce výboru zaměstnanců Komise v Lucemburku vzešlé z voleb konaných v listopadu 2019, začtvrté jmenování delegátů do ústředního výboru zaměstnanců Komise ze strany místní sekce výboru zaměstnanců Komise v Lucemburku, zapáté všech rozhodnutí týkajících se přidělení dodatečných prostředků zástupcům zaměstnanců Komise, a jednak na to, aby byla Komisi uložena povinnost ponechat odstupující výbor zaměstnanců ve funkci až do data vynesení rozsudku ve věci v původním řízení při omezení tohoto mandátu na probíhající případy, a podpůrně na to, aby byla jednak Komisi uložena povinnost omezit na probíhající případy mandát místní sekce výboru zaměstnanců Komise v Lucemburku vzešlé z voleb konaných v listopadu 2019 a jednak této místní sekci uložena povinnost jmenovat do ústředního výboru zaměstnanců Komise zástupce navržené Union syndicale Luxembourg (Odborový svaz Lucemburk).

Výrok

1)	Návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/29

Žaloba podaná dne 18. března 2020 – JP v. Komise

(Věc T-179/20)

(2020/C 209/40)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: JP (zástupci: S. Rodrigues a A. Champetier, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí ze dne 17. července 2019, nezařadit jej na seznam úspěšných uchazečů ve výběrovém řízení EPSO/AD/363/18 – státní administrátor (AD7), a rozhodnutí ze dne 10. prosince 2019 zamítající jeho žádost o přezkum,

—	uložil žalované náhradu utrpěné škody, a

—	uložil žalované náhradu všech nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející z porušení zásady, že členové výběrové komise musí mít dovednosti potřebné k objektivnímu posouzení výkonové a profesní kvalifikace žadatele během pohovoru ve vztahu k dotčené oblasti, z porušení zásady rovného zacházení a porušení zásady legitimního očekávání.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady dostatečné stability ve složení výběrové komise.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/30

Žaloba podaná dne 20. dubna 2020 – Square v. EUIPO ($ Cash App)

(Věc T-210/20)

(2020/C 209/41)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Square, Inc. (San Francisco, Kalifornie, Spojené státy) (zástupci: M. Hawkins, Solicitor, K. Lüder a T. Dolde, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie ve vztahu k obrazové ochranné známce $ Cash App – Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 1 410 819

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. února 2020, ve věci R 811/2019-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených v řízení před námitkovým oddělením a odvolacím senátem.

Dovolávané žalobní důvody

—	porušení čl. 72 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení čl. 94 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení zásad rovného zacházení a řádné správy.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/31

Žaloba podaná dne 20. dubna 2020 – Square v. EUIPO ($ Cash App)

(Věc T-211/20)

(2020/C 209/42)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Square, Inc. (San Francisco, Kalifornie, Spojené státy) (zástupci: M. Hawkins, Solicitor, K. Lüder a T. Dolde, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie ve vztahu k obrazové ochranné známce $ Cash App – Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 1 410 839

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. února 2020, ve věci R 810/2019-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených v řízení před námitkovým oddělením a odvolacím senátem.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 72 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení čl. 94 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/32

Žaloba podaná dne 15. dubna 2020 – JK v. Komise

(Věc T-219/20)

(2020/C 209/43)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: JK (zástupkyně: N. de Montigny, advokátka)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí ředitele generálního ředitelství SEAE pro rozpočet, administrativu, lidské zdroje a bezpečnost ze dne 5. června 2019, kterým byla zamítnuta stížnost podaná na základě článku 24 služebního řádu dne 5. února 2019;

—	zrušil implicitní zamítavé rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování Komise týkající se jeho stížnosti na základě článku 24 služebního řádu ze dne 5. února 2019;

—	zrušil, v rozsahu, v němž obsahuje implicitní zamítnutí, rozhodnutí o zamítnutí stížnosti podané žalobcem dne 4. září 2019 a oznámené 6. ledna 2020 ředitelem generálního ředitelství SEAE pro rozpočet, administrativu, lidské zdroje a bezpečnost;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

První důvod vychází z porušení článku 12a služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), z nesprávného právního posouzení pojmu obtěžování a konkrétněji jeho posouzení s ohledem na provádění povinnosti pomoci orgánu na základě článku 24 služebního řádu, a z nesprávného právního posouzení ze strany orgánu oprávněného ke jmenování v rámci zamítnutí stížnosti před jakýmkoli zahájením administrativního vyšetřování, pokud jde o význam důkazů předložených na podporu stížnosti.

2.	Druhý důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení skutečností předložených na podporu žádosti o pomoc s ohledem na skutečnosti, že žalobce prostřednictvím stížnosti předložil skutečnosti dostačující k prokázání, že skutečně došlo k útokům, jejichž byl předmětem.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/32

Žaloba podaná dne 23. dubna 2020 – Orion v. Komise

(Věc T-223/20)

(2020/C 209/44)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Orion Oyj (Espoo, Finsko) (zástupkyně: C. Schoonderbeek, advokátka, J. Mulryne a E. Amos, Solicitors)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí žalované ze dne 13. února 2020 udělit povolení uvádět na trh jako generikum „Dexmedetomidine Accord“;

—	uložil žalované, aby žalobkyni nahradila náklady řízení a jiné výdaje související s touto věcí.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že napadené rozhodnutí tím, že akceptovalo léčivý přípravek „Precedex“, kterému bylo uděleno vnitrostátní povolení k uvedení na trh v České republice před jejím vstupem do EU, jako referenční léčivý přípravek, představuje porušení čl. 10 odst. 1 směrnice 2001/83/ES (1) ve spojení s čl. 10 odst. 2 písm. a) této směrnice, protože toto vnitrostátní povolení k uvedení na trh nebylo uděleno (nebo aktualizováno) v souladu s platnými unijními předpisy.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že napadené rozhodnutí tím, že dospělo k názoru, že zákonná ochrana údajů pro výrobek žalobkyně „Dexdor“ uplynula a tím, že akceptovalo, že může být (a příslušné výzkumné údaje) použit jako referenční léčivý přípravek v souvislosti s žádostí o udělení povolení k uvedení na trh generického výrobku, představuje porušení čl. 14 odst. 11 nařízení 726/2004 (2) ve spojení s čl. 10 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2001/83, protože na léčivé přípravky „Precedex“ a „Dexdor“ se vztahuje stejná souhrnná registrace.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že napadené rozhodnutí neobsahuje odpovídající odůvodnění, jehož uvedení vyžaduje článek 296 SFEU.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. 2001, L 311, s. 67).

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky (Úř. věst. 2004, L 136, s. 1).

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/33

Žaloba podaná dne 27. dubna 2020 – PNB Banka v. ECB

(Věc T-230/20)

(2020/C 209/45)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: PNB Banka AS (Riga, Lotyšsko) (zástupce: O. Behrends, advokát)

Žalovaná: Evropská centrální banka

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí ECB ze dne 17. února 2020 týkající se odebrání povolení společnosti AS PNB Banka působit jako banka;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně třináct žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí obsahuje nedostatečné a zavádějící informace o řízení.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že ECB neoprávněně použila dvoufázové řízení pro vydání napadeného rozhodnutí (zahrnující návrh vnitrostátního příslušného orgánu) podle čl. 14 odst. 5 druhého pododstavce nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 (1) a článku 83 nařízení (EU) č. 468/2014 (2) navzdory reklasifikačnímu rozhodnutí ECB ze dne 1. března 2019, jímž nad žalobkyní převzala přímý dohled.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z procesních vad v řízení před vnitrostátním příslušným orgánem – FKTK (komise pro finanční a kapitálový trh).

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že z procesního hlediska nebylo možné, aby návrh rozhodnutí o odebrání povolení, datovaný 12. září 2019, přijala ECB dne 17. února 2020 vzhledem k procesnímu ustanovení čl. 83 odst. 1 nařízení (EU) č. 468/2014.

5.	Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí je po procesní i věcné stránce protiprávní vzhledem k faktickému odnětí povolení ze strany ECB prostřednictvím předchozí analýzy „selhání nebo pravděpodobného selhání“ (FOLTF) ze dne 15. srpna 2019.

6.	Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí je protiprávní, protože je založeno na protiprávním zásahu do práva žalobkyně na zastoupení, v důsledku čehož je zbavena veškerých svých procesních práv.

7.	Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí je protiprávní, neboť se opírá o nedostatečné odůvodnění.

8.	Osmý žalobní důvod vycházející z porušení práva žalobkyně být vyslechnuta.

9.	Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že ECB nebyla oprávněna opírat se o lotyšské insolvenční rozhodnutí ze dne 12. září 2019, protože toto rozhodnutí bylo protiprávní a vycházelo výlučně z nesprávné analýzy FOLTF, kterou provedla ECB.

10.	Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se ECB nesprávně opírala o další důvody pro vydání napadeného rozhodnutí – jmenovitě o tvrzené porušení omezení velkých expozic a regulačních kapitálových požadavků – které neměly opodstatnění odůvodněné a o něž se FKTK v návrhu rozhodnutí neopírala.

11.	Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí je po věcné stránce protiprávní, protože se žalobkyně nachází od 12. září 2019 pod výlučnou kontrolou FKTK, a tudíž nepřímo i ECB.

12.	Dvanáctý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí je nepřiměřené.

13.	Třináctý žalobní důvod vycházející z toho, že se napadené rozhodnutí opírá o všechny vady analýzy FOLTF.

(1) Nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. 2013, L 287, s. 63).

(2) Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví rámec spolupráce Evropské centrální banky s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu (nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu) (Úř. věst. 2014, L 141, s. 1).

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/35

Žaloba podaná dne 23. dubna 2020 – Price v. Rada

(Věc T-231/20)

(2020/C 209/46)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: David Price (Le Dorat, Francie) (zástupce: J. Fouchet, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

Přerušil toto řízení a položil Soudnímu dvoru Evropské unie ve zrychleném řízení následující předběžné otázky:

1.	Zrušuje vystoupení Spojeného království z Evropské unie evropské občanství britských státních příslušníků, kteří před koncem přechodného období uplatnili své právo na volný pohyb a svobodu usazování na území jiného členského státu?

V případě kladné odpovědi: je třeba ze spojení článků 2, 3, 10, 12 a 127 dohody o vystoupení, bodu 6 její preambule a článků 18, 20 a 21 Smlouvy o fungování Evropské unie mít za to, že těmto britským státním příslušníkům umožnily zachovat si bez omezení práva z evropského občanství, která požívali před vystoupením své země z Evropské unie?

3.	V případě záporné odpovědi na druhou otázku: neporušuje dohoda o vystoupení články 18, 20 a 21 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud neobsahuje ustanovení, které by jim umožnilo zachovat tato práva bez omezení?

Každopádně neporušuje čl. 127 odst. 1 písm. b) dohody o vystoupení články 18, 20 a 21 Smlouvy o fungování Evropské unie, ale také články 39 a 40 Listiny základních práv Evropské unie, jelikož zbavuje občany Unie, kteří uplatnili své právo na volný pohyb a svobodu usazování ve Spojeném království, práva volit a být volen v obecních volbách v této zemi, a, pokud Tribunál a Soudní dvůr sdílejí stejný výklad jako francouzská Conseil d’État, nevztahuje se toto porušení na státní příslušníky Spojeného království, kteří uplatnili své právo na volný pohyb a svobodu usazování?

—

částečně zrušil rozhodnutí Rady (EU) 2020/135 ze dne 30. ledna 2020 o uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii, společně Dohodu o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii, v rozsahu, v němž dohoda o vystoupení neumožňuje plně chránit právo na zdraví těchto státních příslušníků, a v rozsahu, v němž tyto akty rozlišují automaticky a obecně, bez sebemenší kontroly proporcionality, občany Unie a státní příslušníky Spojeného království United od 1. února 2020, a zrušil tak mimo jiné bod 6 preambule a články 9, 10 a 127 dohody o vystoupení;

—	uložil Evropské unii náhradu veškerých nákladů řízení, včetně odměny advokáta ve výši 5 000 eur.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce osm žalobních důvodů.

První žalobní důvod vycházející z neexistence kontroly proporcionality zrušení evropského občanství pro některé kategorie britských státních příslušníků. Žalobce tvrdí, že jako evropskému občanovi, který využil svého práva na volný pohyb v Unii a nebyl na britském území více než patnáct let, mu nebylo umožněno hlasovat v referendu dne 23. června 2016 o členství Spojeného království v Evropské unii.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásad demokracie, rovného zacházení, volného pohybu, svobody projevu a řádné správy.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení právního řádu Unie a zásady rovného zacházení, jež je inherentní evropskému občanství. Žalobce zejména tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právním řádem Unie, který zakotvuje zásadu rovného zacházení se všemi občany, a právním řádem Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání. Žalobce v tomto ohledu zejména tvrdí, že napadené rozhodnutí potvrzuje ztrátu jeho práva na trvalý pobyt získaného po pěti letech nepřetržitého pobytu v členském státě, aniž by byly předvídány konkrétní důsledky této ztráty, a zejména aniž by byla provedena kontrola proporcionality.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení práva na respektování soukromého a rodinného života zaručeného Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí ovlivňuje jeho právo na soukromý a rodinný život v rozsahu, v němž odnímá jeho evropské občanství, a tedy i právo svobodně pobývat na území členského státu, jehož není občanem, ale na jehož území si vybudoval svůj rodinný život.

Šestý žalobní důvod vycházející z porušení aktivního a pasivního volebního práva britských státních příslušníků ve volbách do komunálních a evropských voleb. Podle žalobce článek 127 dohody o vystoupení porušuje článek 18 SFEU a články 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie. Napadené rozhodnutí by proto mělo být zrušeno v rozsahu, v němž ratifikuje dohodu obsahující ustanovení, které vytváří diskriminaci britských občanů.

Sedmý žalobní důvod vycházející z automatického a obecného rozlišování mezi občany Unie a státními příslušníky Spojeného království, které je učiněno dohodou o vystoupení, aniž by byla kontrolována proporcionalita s ohledem na soukromý a rodinný život Britů od 1. února 2020. Na podporu tohoto žalobního důvodu žalobce tvrdí, že zrušení evropského občanství nemůže být automatické a obecné, že bylo třeba provést posouzení důsledků v konkrétním případě a že v případě, že při neexistenci takového posouzení musí být napadené rozhodnutí zrušeno.

Osmý žalobní důvod vycházející z porušení článku 35 Listiny základních práv, tedy práva na zdraví. Žalobce se domnívá, že v důsledku toho, že dohoda o vystoupení nestanoví žádné opatření na ochranu jeho práva na zdraví, tato podpůrná pravomoc mizí pro Spojené království a její státní příslušníky, což je vystavuje nebezpečí zvláště v období pandemie a zdravotní krize.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/36

Žaloba podaná dne 1. května 2020 – Ryanair v. Komise

(Věc T-238/20)

(2020/C 209/47)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ryanair DAC (Swords, Irsko) (zástupci: E. Vahida, F. Laprévote, S. Rating a I. Metaxas-Maranghidis, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Evropské komise (EU) ze dne 11. dubna 2020 o státní podpoře SA.56812 (1) a

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení,

—	projednal žalobu ve zrychleném řízení podle článku 23a statutu Soudního dvora.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z toho, že rozhodnutí Komise je v rozporu s konkrétními ustanoveními SFEU a s obecnými zásadami unijního práva o zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti a o volném pohybu služeb, které byly základem pro liberalizaci letecké dopravy v Unii od konce 80. let minulého století. Liberalizace trhu letecké dopravy v Unii umožnila růst skutečně panevropských nízkonákladových leteckých společností. Rozhodnutí Komise pomíjí roli takovýchto panevropských leteckých společností v propojenosti členských států Unie, neboť umožňuje Švédsku vyhradit podporu pouze těm unijním leteckým společnostem, kterým Švédsko vydalo evropské provozní licence. Článek 107 odst. 3 písm. b) SFEU upravuje výjimku ze zákazu státních podpor stanoveného v čl. 107 odst. 1 SFEU, neupravuje však výjimku z ostatních pravidel a zásad SFEU.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise ve svém rozhodnutí porušila povinnost poměřovat příznivé účinky podpory s nepříznivými účinky pro tržní podmínky a pro zachování nenarušené hospodářské soutěže (tj. „poměřovací analýza“).

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení navzdory existenci vážných obtíží a porušila procesní práva žalobkyně.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise v uvedeném rozhodnutí porušila povinnost uvést odůvodnění.

(1) Rozhodnutí Evropské komise (EU) ze dne 11. dubna 2020 o státní podpoře SA.56812, Švédsko – systém ručení za úvěry pro letecké společnosti podle dočasného rámce státních podpor na pomoc hospodářství za současné epidemie nemoci COVID-19 (dosud nezveřejněné v Úř. věst.).

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/37

Žaloba podaná dne 30. dubna 2020 – Stada Arzneimittel v. EUIPO – Pfizer (RUXXIMLA)

(Věc T-239/20)

(2020/C 209/48)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Stada Arzneimittel AG (Bad Vilbel, Německo) (zástupci: J.-C. Plate a R. Kaase, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Pfizer Inc. (New York, New York, Spojené státy)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie RUXXIMLA – Přihláška č. 17 865 742

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 13. února 2020, ve věci R 1879/2019-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení před odvolacím senátem.

Dovolávaný žalobní důvod

—	porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/38

Žaloba podaná dne 5. května 2020 – Stada Arzneimittel v. EUIPO – Pfizer (RUXYMLA)

(Věc T-248/20)

(2020/C 209/49)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Stada Arzneimittel AG (Bad Vilbel, Německo) (zástupci: J.-C. Plate a R. Kaase, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Pfizer Inc. (New York, New York, Spojené státy)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie RUXYMLA – Přihláška č. 17 865 739

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 13. února 2020, ve věci R 1878/2019-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení před odvolacím senátem.

Dovolávaný žalobní důvod

—	porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/39

Žaloba podaná dne 7. května 2020 – González Calvet v. SRB

(Věc T-257/20)

(2020/C 209/50)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobci: Ramón González Calvet a Joan González Calvet (Barcelona, Španělsko) (zástupce: P. Molina Bosch, advokát)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí SRB/EES/2020/52 ze dne 17. března 2020;

—	provedl ocenění všech aktiv celé skupiny Banco Popular, a nikoli jen ocenění aktiv mateřské společnosti odděleně od ocenění aktiv jejích dceřiných společností, jak učinila Deloitte, neboť se společností Banco Santander se sloučila celá skupina, a nikoli jen mateřská společnost;

—	provedl ocenění splácených úvěrů na 100 % jejich účetní hodnoty;

—	provedl ocenění úvěrů se selháním na 100 % jejich účetní hodnoty, jelikož jejich krytí mezi zajištěním a rezervami se blížilo 100 %;

—	provedl ocenění nemovitých aktiv skupiny Banco Popular na 10 896 milionů eur, protože již byly odečteny příslušné rezervy;

—	provedl ocenění celkových aktiv skupiny Banco Popular na 153 785 milionů eur na základě argumentů uvedených v žalobě, což po odečtení 124 420 milionů eur dlužných podle společnosti Deloitte věřitelům poskytne v případě likvidace akcionářům čistou hodnotu ve výši 29 365 milionů eur;

—	určil výši odškodnění na 7,00 eura za akcii jako výsledek rozdělení částky 29 365 milionů eur mezi 4 196 milionů akcií, které byly v oběhu v okamžiku řešení krize;

—

přiznal Ramonovi González Calvetovi odškodnění ve výši 317 072 eura (tři sta sedmnáct tisíc sedmdesát dvě eura) za vyvlastnění jeho 45 296 akcií a Juanovi González Calvetovi ve výši 11 977 eur (jedenáct tisíc devět set sedmdesát sedm eur) za vyvlastnění jeho 1 711 akcií, jakož i náhradu nákladů soudního řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dne 6. června 2017 Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB) přijal program řešení krize Banco Popular, kterou prodal za cenu 1 eura společnosti Banco Santander. Dne 17. března 2020 Jednotný výbor pro řešení krizí poté, co majitelům dluhopisů a akcií společnosti Banco Popular dotčeným jeho rozhodnutím poskytl slyšení, určil ve svém rozhodnutí SRB/EES/2020/52, že uvedeným dotčeným nepřísluší žádné odškodnění, přičemž vycházel z posudku týkajícího se ocenění č. 3 vypracovaného společností Deloitte.

Žalobci v žalobě uvádějí, že Deloitte je auditorská společnost, která v důsledku takových kauz, jako je Gowex, Bankia, Gescartera a Abengoa, ztratila prestiž a v současnosti reálně neprovádí audit žádné velké španělské banky.

Na podporu žaloby předkládají žalobci následující tvrzení.

Žalobci tvrdí, že ocenění společnosti Deloitte straní zájmům SRB a poškozuje akcionáře mimo jiné proto, že

—	podceňuje odložené daňové pohledávky, které v plné výši inkasovala Banco Santander;

—	nebere v potaz skutečnost, že krytí úvěrů se selháním mezi zajištěním a rezervami dosahovalo 100 %;

—	podceňuje portfolio splácených úvěrů;

—	nezapočítává všechna aktiva skupiny Banco Popular a odděluje aktiva právního subjektu Banco Popular od aktiv jeho dceřiných společností a společností, ve kterých má podíl;

—	nebere v potaz skutečnost, že čistá účetní hodnota nemovitých aktiv po odečtení rezerv činila 10 896 milionů eur.

Dne 23. května 2017 zadal SRB společnosti Deloitte ocenění Banco Popular a zároveň jeho předsedkyně Elka König v rozhovoru pro Bloomberg TV připustila, že Banco Popular monitorují. Z toho vyplývá, že ke dni 23. května 2017 byl SRB již rozhodnut o řešení krize Banco Popular, což dne 31. května uniklo do agentury Reuters a vedlo k vlně vybírání vkladů, načež likvidita Banco Popular zkolabovala.

Podle Banco de España (španělská národní banka) měla Evropská centrální banka za to, že Banco Popular byla k 13. březnu 2017 solventní bankou. Banco Popular nikdy nebyla v likvidaci, jak tvrdí Deloitte, ale jasné, že SRB si za cíl vytyčil řešit krizi Banco Popular s cílem zachránit Banco Santander, která je systémově významnou evropskou i světovou bankou, jejíž ztráty (které žalobci vypočítali na 22 573 miliony eur v průběhu roku 2017) byly jejím akcionářům zatajeny prostřednictvím vyvlastnění a nabytí sloučením Banco Popular.

22.6.2020

Úřední věstník Evropské unie

C 209/40

Žaloba podaná dne 8. května 2020 – Global Chartered Controller Institute v. EUIPO – CFA Institute (CCA CHARTERED CONTROLLER ANALYST CERTIFICATE)

(Věc T-266/20)

(2020/C 209/51)

Jazyk, ve kterém byla žaloba podána: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Global Chartered Controller Institute SL (Alicante, Španělsko) (zástupci: M. Pomares Caballero a T. Barber Giner, abogados)

Žalovaný: Úřad pro duševní vlastnictví Evropské unie (EUIPO)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: CFA Institute (Charlottesville, Virginia, USA)

Údaje relevantní v řízení před EUIPO

Přihlašovatel sporné ochranné známky: Žalobkyně před Tribunálem

Sporná ochranná známka: Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie CCA CHARTERED CONTROLLER ANALYST CERTIFICATE – Přihláška č. 15 508 161

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Usnesení pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 25. února 2020 ve věci R 235/2019-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	Změnil napadené usnesení a rozhodl, že v projednávané věci nejsou splněny požadavky pro uplatnění relativního důvodu pro zamítnutí přihlášky podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení o ochranné známce Evropské unie;

—	podpůrně, aby zrušil napadené usnesení; a

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení (včetně nákladů vynaložených v řízení před odvolacím senátem), a nařídil vedlejšímu účastníkovi řízení náhradu nákladů řízení před námitkovým oddělením.

Dovolávané žalobní důvody

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) a článku 92 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 209

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 63 22. června 2020

Obsah		Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2020/C 209/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie	1

	V Oznámení
	SOUDNÍ ŘÍZENÍ
	Soudní dvůr
2020/C 209/02	Věc C-838/19: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal de commerce de Bordeaux (Francie) dne 18. listopadu 2019 – Boé Aquitaine SELARL v. Mercialys SA	2
2020/C 209/03	Věc C-860/19 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 24. listopadu 2019 Nathanielem Magnanem proti usnesení Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 25. září 2019 ve věci T-99/19, Magnan v. Komise	2
2020/C 209/04	Věc C-939/19: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Düsseldorf (Německo) dne 24. prosince 2019 – Flightright GmbH v. Eurowings GmbH	3
2020/C 209/05	Věc C-54/20 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 30. ledna 2020 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 20. listopadu 2019 ve věci T-502/16, Stefano Missir Mamachi di Lusignano a další v. Komise	3
2020/C 209/06	Věc C-56/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof Baden-Württemberg (Německo) dne 4. února 2020 – AR v. Stadt Pforzheim	4
2020/C 209/07	Věc C-65/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 7. února 2020 – VI v. KRONE – Verlag Gesellschaft mbH & Co KG	4
2020/C 209/08	Věc C-66/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Procura della Repubblica di Trento (Itálie) dne 24. ledna 2020 – trestní řízení proti XK	5
2020/C 209/09	Věc C-91/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Německo) dne 24. února 2020 – LW v. Spolková republika Německo	5
2020/C 209/10	Věc C-96/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 24. února 2020 – Ordine Nazionale Biologi, MX, NY, OZ v. Presidenza del Consiglio dei Ministri	6
2020/C 209/11	Věc C-100/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 26. února 2020 – XY v. Hauptzollamt B	7
2020/C 209/12	Věc C-102/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 26. února 2020 – StWL Städtische Werke Lauf a.d. Pegnitz GmbH v. eprimo GmbH	7
2020/C 209/13	Věc C-118/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof (Rakousko) dne 3. března 2020 – JY v. Wiener Landesregierung	8
2020/C 209/14	Věc C-120/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 3. března 2020 – Koleje Mazowieckie v. Skarb Państwa – Minister Infrastruktury i Budownictwa, nyní Minister Infrastruktury i Prezes Urzędu Transportu Kolejowego, PKP Polskie Linie Kolejowe S.A.	9
2020/C 209/15	Věc C-121/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Den Haag, zittingsplaats Amsterdam (Nizozemsko) dne 4. března 2020 – VG v. Minister van Buitenlandse Zaken	9
2020/C 209/16	Věc C-127/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Rejonowym w Gliwicach (Polsko) dne 5. března 2020 – D. Spółka Akcyjna v. W. Zrt	10
2020/C 209/17	Věc C-132/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 10. března 2020 – BM, DM, EN v. Getin Noble Bank S.A	11
2020/C 209/18	Věc C-133/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 11. března 2020 – European Pallet Association eV v. PHZ BV	12
2020/C 209/19	Věc C-135/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supremo Tribunal Administrativo (Portugalsko) dne 12. března 2020 – JS v. Câmara Municipal de Gondomar	13
2020/C 209/20	Věc C-137/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Judicial da Comarca dos Açores (Portugalsko) dne 12. března 2020 – MV v. SATA Internacional – Serviços de Transportes Aéreos SA	14
2020/C 209/21	Věc C-142/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Giustizia amministrativa per la Regione siciliana (Itálie) dne 26. března 2020 – Analisi G. Caracciolo srl v. Regione Siciliana – Assessorato regionale della salute – Dipartimento regionale per la pianificazione a další	14
2020/C 209/22	Věc C-143/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Rejonowym dla Warszawy-Woli w Warszawie (Polsko) dne 24. března 2020 – A v. O	15
2020/C 209/23	Věc C-151/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 27. března 2020 – Bundeswettbewerbsbehörde v. Nordzucker AG a další	17
2020/C 209/24	Věc C-154/20: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nejvyšším správním soudem (Česká republika) dne 31. března 2020 – Kemwater ProChemie s. r. o. v. Odvolací finanční ředitelství	18
2020/C 209/25	Věc C-161/20: Žaloba podaná dne 14. dubna 2020 – Evropská komise v. Rada Evropské unie	18
2020/C 209/26	Věc C-169/20: Žaloba podaná dne 23. dubna 2020 – Evropská komise v. Portugalská republika	19
2020/C 209/27	Věc C-180/20: Žaloba podaná dne 24. dubna 2020 – Evropská komise v. Rada Evropské unie	20
	Tribunál
2020/C 209/28	Věc T-653/18: Rozsudek Tribunálu ze dne 26. března 2020 – Armani v. EUIPO – Asunción (GIORGIO ARMANI le Sac 11) (Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie GIORGIO ARMANI le sac 11 – Starší slovní a obrazové národní ochranné známky LESAC a lesac – Relativní důvod pro zamítnutí – Nebezpečí záměny – Podobnost označení – Článek 8 odst. 1 písm. b nařízení (EU) 2017/1001 – Skutečné užívání starší ochranné známky – Článek 47 odst. 2 a 3, nařízení 2017/1001)	22
2020/C 209/29	Věc T-654/18: Rozsudek Tribunálu ze dne 26. března 2020 – Armani v. EUIPO – Asunción (le Sac 11) (Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie GIORGIO ARMANI le sac 11 – Starší slovní a obrazové národní ochranné známky LESAC a lesac – Relativní důvod pro zamítnutí – Nebezpečí záměny – Podobnost označení – Článek 8 odst. 1 písm. b nařízení (EU) 2017/1001 – Skutečné užívání starší ochranné známky – Článek 47 odst. 2 a 3, nařízení 2017/1001)	22
2020/C 209/30	Věc T-707/18: Rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2020 – Tilly-Sabco v. Rada a Komise (Zemědělství – Vývozní náhrady – Drůbeží maso – Nařízení (EU) 2018/1277 přijaté v návaznosti na zrušení prováděcího nařízení (EU) č. 689/2013 rozsudkem Soudního dvora – Pravomoc autora aktu – Zneužití řízení – Povinnost uvést odůvodnění – Mimosmluvní odpovědnost – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Újma)	23
2020/C 209/31	Věc T-752/18: Rozsudek Tribunálu ze dne 26. března 2020 – Tecnodidattica v. EUIPO – (Podstavec glóbu a lampy) (Ochranná známka Evropské unie – Přihláška trojrozměrné ochranné známky Evropské unie – Tvar podstavce glóbu a lampy – Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu – Označení tvořené výlučně tvarem výrobku, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku – Článek 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. e) bod ii) nařízení (EU) 2017/1001] – Absence ozdobných nebo fantazijních prvků, které hrají důležitou nebo zásadní roli)	24
2020/C 209/32	Věc T-73/19: Rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2020 – Bergslagernas Järnvaru v. EUIPO – Scheppach Fabrikation von Holzbearbeitungsmaschinen (nástroj na štípání dřeva) ((Průmyslový) vzor Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Zapsaný (průmyslový) vzor Společenství znázorňující nástroj na štípání dřeva – Starší národní (průmyslový) vzor – Důvod neplatnosti – Nedostatek individuální povahy – Neexistence odlišného celkového dojmu – Článek 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 6/2002 – Porušení práva na obhajobu – Článek 62 nařízení č. 6/2002)	24
2020/C 209/33	Věc T-106/19: Rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2020 – Abarca v. EUIPO – Abanca Corporación Bancaria (ABARCA SEGUROS) (Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie ABARCA SEGUROS – Starší slovní ochranná známka Evropské unie ABANCA – Relativní důvod pro zamítnutí – Nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001)	25
2020/C 209/34	Věc T-109/19: Rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2020 – Kerry Luxembourg v. EUIPO – – Döhler (TasteSense) (Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie TasteSense – Starší slovní ochranná známka Evropské unie MultiSense – Relativní důvod pro zamítnutí – Nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001)	26
2020/C 209/35	Věc T-496/19: Rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2020 – CV a další v. Komise (Veřejná služba – Úředníci – Odměňování – Opravný koeficient – Příspěvky na reprezentaci – Náklady na ubytování – Povinnost uvést odůvodnění – Povinnost jednat s náležitou péčí – Rovnocennost kupní síly – Rovné zacházení)	26
2020/C 209/36	Věc T-497/19: Rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2020 – CZ a další v. ESVČ (Veřejná služba – Úředníci – Odměňování – Opravný koeficient – Paušální příspěvek na reprezentaci – Náklady na ubytování – Povinnost uvést odůvodnění – Povinnost jednat s náležitou péčí – Rovnocennost kupní síly – Rovné zacházení)	27
2020/C 209/37	Věc T-594/19: Usnesení Tribunálu ze dne 27. dubna 2020 – Axactor v. EUIPO – Axa (AXACTOR) (Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Zpětvzetí námitek – Nevydání rozhodnutí ve věci samé)	27
2020/C 209/38	Věc T-623/19: Usnesení Tribunálu ze dne 30. dubna 2020 – ArcelorMittal Bremen v. Komise (Žaloba pro nečinnost – Směrnice 2003/87/ES – Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů – Rozhodnutí 2011/278/EU – Přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise – Změna národní alokační tabulky týkající se Německa pro období od roku 2013 až 2020 – Rozsáhlé rozšíření kapacity – Zánik předmětu sporu – Nevydání rozhodnutí ve věci samé)	28
2020/C 209/39	Věc T-146/20 R: Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 4. května 2020 – Csordas a další v. Komise (Řízení o předběžných opatřeních – Veřejná služba – Volby do místní sekce výboru zaměstnanců Komise v Lucemburku – Regulérnost – Kontrolní povinnost orgánu – Návrh na nařízení předběžného opatření – Nedostatek fumus boni juris)	29
2020/C 209/40	Věc T-179/20: Žaloba podaná dne 18. března 2020 – JP v. Komise	29
2020/C 209/41	Věc T-210/20: Žaloba podaná dne 20. dubna 2020 – Square v. EUIPO ($ Cash App)	30
2020/C 209/42	Věc T-211/20: Žaloba podaná dne 20. dubna 2020 – Square v. EUIPO ($ Cash App)	31
2020/C 209/43	Věc T-219/20: Žaloba podaná dne 15. dubna 2020 – JK v. Komise	32
2020/C 209/44	Věc T-223/20: Žaloba podaná dne 23. dubna 2020 – Orion v. Komise	32
2020/C 209/45	Věc T-230/20: Žaloba podaná dne 27. dubna 2020 – PNB Banka v. ECB	33
2020/C 209/46	Věc T-231/20: Žaloba podaná dne 23. dubna 2020 – Price v. Rada	35
2020/C 209/47	Věc T-238/20: Žaloba podaná dne 1. května 2020 – Ryanair v. Komise	36
2020/C 209/48	Věc T-239/20: Žaloba podaná dne 30. dubna 2020 – Stada Arzneimittel v. EUIPO – Pfizer (RUXXIMLA)	37
2020/C 209/49	Věc T-248/20: Žaloba podaná dne 5. května 2020 – Stada Arzneimittel v. EUIPO – Pfizer (RUXYMLA)	38
2020/C 209/50	Věc T-257/20: Žaloba podaná dne 7. května 2020 – González Calvet v. SRB	39
2020/C 209/51	Věc T-266/20: Žaloba podaná dne 8. května 2020 – Global Chartered Controller Institute v. EUIPO – CFA Institute (CCA CHARTERED CONTROLLER ANALYST CERTIFICATE)	40