Bez námitek k navrhovanému spojení

(Věc M.9797 — AUNDE Group/Toyota Boshoku/TB Kawashima Automotive Textile (India) JV)

(Text s významem pro EHP)

(2020/C 182/01)

Dne 25. května 2020 se Komise rozhodla nevznášet proti výše uvedenému oznámenému spojení námitky a prohlásit jej za slučitelné s vnitřním trhem. Základem tohoto rozhodnutí je ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1). Úplné znění rozhodnutí je k dispozici pouze v angličtině a bude zveřejněno poté, co z něj budou odstraněny případné skutečnosti, jež mají povahu obchodního tajemství. Znění tohoto rozhodnutí bude k dispozici:

—

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

—	v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/homepage.html?locale=cs) pod číslem 32020M9797. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.

---

(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1.

OZNÁMENÍ KOMISE

o uplatňování požadavků na označování elektronických displejů, praček pro domácnost a praček se sušičkou pro domácnost, chladicích spotřebičů a myček nádobí pro domácnost energetickými štítky, jakož i požadavků na ekodesign týkajících se poskytování informací o vnějších napájecích zdrojích

(Text s významem pro EHP)

(2020/C 182/02)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2013 (1), (EU) 2019/2014 (2), (EU) 2019/2016 (3) a (EU) 2019/2017 (4) (dále jen „nařízení o označování energetickými štítky“) přijatá v roce 2019 ukládají nové povinnosti týkající se označování elektronických displejů, praček pro domácnost, praček se sušičkou pro domácnost, chladicích spotřebičů a myček nádobí pro domácnost. Uvedená nařízení se použijí ode dne 1. března 2021, ale od 1. listopadu 2020 musí dodavatelé na výrobcích, které uvádějí na trh, umístit štítek se změněnou stupnicí a musí rovněž uvést parametry nového informačního listu výrobku do databáze výrobků.

Nařízení Komise (EU) 2019/1782 (5) o požadavcích na ekodesign vnějších napájecích zdrojů se používá ode dne 1. dubna 2020 a stanoví nové požadavky na informace, které mají být poskytovány koncovým uživatelům, orgánům dozoru nad trhem a dalším zúčastněným stranám. Jedná se mimo jiné o přepracování označení, která jsou připojena k zařízení uváděnému na trh.

V mnoha členských státech jsou továrny a laboratoře v důsledku pandemie COVID-19 uzavřeny nebo mají nižší počet pracovníků a omezené kapacity. To může výrobcům ztížit, ne-li dokonce znemožnit, aby testovali své výrobky, a získali tak informace, které jsou nezbytné pro technickou dokumentaci nebo informační list výrobku, případně štítek. Nedostatek poptávky v důsledku uzavírání obchodů znamená, že výrobky se stávajícími štítky, nebo označeními v případě vnějších napájecích zdrojů, se hromadí ve skladech výrobců. Tyto aspekty mohou znemožnit výrobcům vyrábět a poskytovat štítky se změněnou stupnicí nebo nová označení se všemi výrobky uvedenými na trh od 1. listopadu 2020 nebo 1. dubna 2020 v případě vnějších napájecích zdrojů, jak vyžadují právní předpisy. Očekává se, že tato situace bude mít krátkodobý charakter a do 1. března 2021 by měla být z velké části vyřešena, pokud jde o energetické štítky (jakmile vstoupí v platnost zbývající závazky příslušných nařízení), nebo do 1. října 2020, pokud jde o vnější napájecí zdroje.

Řada členských států informovala Komisi, že si jsou vědomy obtíží, s nimiž se výrobní odvětví potýká, a že jsou zneklidněny problémy, kterým bude odvětví čelit, aby dostálo svým závazkům. Na Komisi se s obtížemi, s nimiž se potýkají, obrátila rovněž různá průmyslová sdružení.

Soulad s harmonizačními právními předpisy Unie, jako jsou nařízení o ekodesignu a označování energetickými štítky, je monitorován a vymáhán prostřednictvím dozoru nad trhem prováděným orgány dozoru nad trhem členských států, v souladu s čl. 7 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 (6) o rámci pro označování energetickými štítky a články 11 a 14 až 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 (7) o dozoru nad trhem a o souladu výrobků s předpisy.

S ohledem na problémy, které pravděpodobně vzniknou při plnění povinností týkajících se označování energetickými štítky povinností týkající se ekodesignu, pokud jde o poskytování informací týkajících se vnějších napájecích zdrojů, uvádí Komise řadu úvah, které by měly být v souvislosti s prosazováním těchto povinností zohledněny.

Nejprve je třeba poznamenat, že povinnost orgánů členských států pro dozor nad trhem sledovat dodržování předpisů probíhá a není spojena s žádným konkrétním dnem po datu, k němuž se povinnosti začnou používat dne 1. dubna 2020 (pro ustanovení o ekodesignu) a dne 1. listopadu 2020 (u povinností týkajících se označování energetickými štítky).

Zadruhé, pokud jde o zajištění účinného dozoru nad trhem, Komise připomíná požadavek stanovený v čl. 14 odst. 2 nařízení (EU) 2019/1020, aby orgány dozoru nad trhem vykonávaly své pravomoci efektivně a účinně a v souladu se zásadou proporcionality.

Zatřetí, všechny stávající štítky v obchodech budou muset být v souladu s čl. 11 odst. 13 nařízení (EU) 2017/1369 od 1. do 15. března 2021 v každém případě vyměněny za štítky se změněnou stupnicí.

Komise připomíná, že ani Komise, ani žádný jednotlivý členský stát nemá pravomoc zrušit žádné závazné lhůty nebo jiné povinnosti stanovené v právních předpisech Unie, ledaže by tyto lhůty nebo povinnosti byly změněny prostřednictvím příslušných postupů.

Při prosazování práva Unie jsou však členské státy povinny řádně zvážit zásadu proporcionality. Pokud členské státy uplatňují právo EU a vymáhají povinnosti stanovené příslušnými nařízeními, jsou v této souvislosti vyzvány, aby zohlednily všechny následující podmínky:

—	výjimečné a nepředvídané okolnosti způsobené krizí COVID-19, které výrobci prokázali a které jim brání v plnění povinností vyplývajících z nařízení o označování energetickými štítky;

—	relativně omezený charakter tohoto problému, a to vzhledem k relativně krátké době, během níž by výrobci mohli nadále uvádět na trh výrobky pouze se stávajícím označením;

—	potřeba, aby výrobci i nadále mohli uvádět své výrobky na trh, a to zejména ty, které jsou uskladněny v jejich skladech.

Pokud vnitrostátní orgány dozoru nad trhem – v souladu s těmito podmínkami – nebudou vymáhat povinnost dodávat výrobek se změněnou stupnicí v době jeho uvedení na trh a do databáze výrobků nezavedou ke dni 1. listopadu 2020 parametry informačního listu výrobku, upustí Komise od zahájení řízení o nesplnění povinnosti, pokud toto nedostatečné vymáhání nepřekročí rámec vyžadovaného, bude časově omezeno na období od 1. listopadu 2020 do 1. března 2021 a dodavatelé dodají prodejcům chybějící štítky před 1. březnem 2021.

Podobný přístup by se měl uplatnit při prosazování požadavků na ekodesign, pokud jde o poskytování informací o vnějších napájecích zdrojích podle nařízení (EU) 2019/1782 do 1. října 2020.

---

(1)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2013 ze dne 11. března 2019, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369, pokud jde o označování elektronických displejů energetickými štítky, a zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1062/2010 (Úř. věst. L 315, 5.12.2019, s. 1).

(2)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2014 ze dne 11. března 2019, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369, pokud jde o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích praček pro domácnost a praček se sušičkou pro domácnost, a zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1061/2010 a směrnice Komise 96/60/ES (Úř. věst. L 315, 5.12.2019, s. 29).

(3)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2016 ze dne 11. března 2019, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369, pokud jde o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích chladicích spotřebičů, a zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1060/2010 (Úř. věst. L 315, 5.12.2019, s. 102).

(4)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2017 ze dne 11. března 2019, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369, pokud jde o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích myček nádobí pro domácnost, a zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1059/2010 (Úř. věst. L 315, 5.12.2019, s. 134).

(5)  Nařízení Komise (EU) 2019/1782 ze dne 1. října 2019, kterým se stanoví požadavky na ekodesign vnějších napájecích zdrojů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 278/2009 (Úř. věst. L 272, 25.10.2019, s. 95).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 ze dne 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 1).

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 1).

Směnné kurzy vůči euru (1)

29. května 2020

(2020/C 182/03)

1 euro =

	měna	směnný kurz
USD	americký dolar	1,1136
JPY	japonský jen	119,29
DKK	dánská koruna	7,4542
GBP	britská libra	0,90088
SEK	švédská koruna	10,4870
CHF	švýcarský frank	1,0720
ISK	islandská koruna	150,80
NOK	norská koruna	10,7880
BGN	bulharský lev	1,9558
CZK	česká koruna	26,921
HUF	maďarský forint	348,73
PLN	polský zlotý	4,4495
RON	rumunský lei	4,8493
TRY	turecká lira	7,6101
AUD	australský dolar	1,6681
CAD	kanadský dolar	1,5280
HKD	hongkongský dolar	8,6347
NZD	novozélandský dolar	1,7863
SGD	singapurský dolar	1,5712
KRW	jihokorejský won	1 376,21
ZAR	jihoafrický rand	19,4239
CNY	čínský juan	7,9456
HRK	chorvatská kuna	7,5870
IDR	indonéská rupie	16 269,70
MYR	malajsijský ringgit	4,8414
PHP	filipínské peso	56,231
RUB	ruský rubl	78,4416
THB	thajský baht	35,424
BRL	brazilský real	5,9654
MXN	mexické peso	24,5700
INR	indická rupie	84,1025

---

(1)  Zdroj: referenční směnné kurzy jsou publikovány ECB.

Směnné kurzy vůči euru (1)

1. června 2020

(2020/C 182/04)

1 euro =

	měna	směnný kurz
USD	americký dolar	1,1116
JPY	japonský jen	119,75
DKK	dánská koruna	7,4549
GBP	britská libra	0,89673
SEK	švédská koruna	10,4635
CHF	švýcarský frank	1,0686
ISK	islandská koruna	151,00
NOK	norská koruna	10,7890
BGN	bulharský lev	1,9558
CZK	česká koruna	26,859
HUF	maďarský forint	345,45
PLN	polský zlotý	4,4278
RON	rumunský lei	4,8437
TRY	turecká lira	7,5743
AUD	australský dolar	1,6488
CAD	kanadský dolar	1,5228
HKD	hongkongský dolar	8,6165
NZD	novozélandský dolar	1,7824
SGD	singapurský dolar	1,5669
KRW	jihokorejský won	1 364,44
ZAR	jihoafrický rand	19,3993
CNY	čínský juan	7,9327
HRK	chorvatská kuna	7,5895
IDR	indonéská rupie	16 240,48
MYR	malajsijský ringgit	4,8004
PHP	filipínské peso	55,947
RUB	ruský rubl	77,4378
THB	thajský baht	35,204
BRL	brazilský real	5,9276
MXN	mexické peso	24,4520
INR	indická rupie	83,9380

---

(1)  Zdroj: referenční směnné kurzy jsou publikovány ECB.

Stanovisko Poradního výboru pro restriktivní praktiky a dominantní postavení vydané na jeho zasedání dne 10. února 2020 týkající se návrhu rozhodnutí ve věci AT.40528 – Meliá (Holiday Pricing)

Zpravodaj: Francie

(2020/C 182/05)

Závěrečná zpráva úředníka pro slyšení (1)

Věc AT.40528 – Meliá (Holiday Pricing)

(2020/C 182/06)

---

(1)  Podle článků 16 a 17 rozhodnutí předsedy Evropské komise 2011/695/EU ze dne 13. října 2011 o mandátu úředníka pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže (Úř. věst. L 275, 20.10.2011, s. 29) („rozhodnutí 2011/695/EU“).

(2)  Nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 18), naposledy pozměněné nařízením Komise (EU) 2015/1348 ze dne 3. srpna 2015 (Úř. věst. L 208, 5.8.2015, s. 3).

(3)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1/2003“).

Souhrnná zpráva o rozhodnutí Komise

ze dne 21. února 2020

týkající se řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 53 Dohody o EHP

Věc AT. 40528 – Meliá (Holiday Pricing)

(oznámeno pod číslem C(2020) 893)

(Pouze anglické znění je závazné)

(2020/C 182/07)

Komise přijala dne 21. února 2020 rozhodnutí týkající se řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 53 Dohody o EHP. V souladu s ustanoveními článku 30 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (1) Komise tímto zveřejňuje jména stran a hlavní obsah rozhodnutí včetně všech uložených sankcí, přičemž přihlíží k oprávněnému zájmu podniků na ochraně jejich obchodního tajemství.

1.   ÚVOD

1)

Rozhodnutí je určeno společnosti Meliá Hotels International, S.A (dále jen „Meliá“) a týká se porušení článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“) a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“).

2)

Společnost Meliá se v období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2015 podílela na jediném a trvajícím protiprávním jednání v souvislosti s vertikálními smlouvami, jež společnost Meliá uzavřela s cestovními kancelářemi a které omezovaly aktivní i pasivní prodej hotelového ubytování.

2.   POSTUP

3)

Rozhodnutím ze dne 2. února 2017 zahájila Komise řízení podle čl. 2 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 proti společnosti Meliá.

4)

Dne 5. srpna 2019 společnost Meliá předložila formální návrh na spolupráci s cílem dosáhnout přijetí rozhodnutí podle článků 7 a 23 nařízení Rady (ES) č. 1/2003.

5)

Dne 4. listopadu 2019 Komise přijala prohlášení o námitkách určené společnosti Meliá. Na toto prohlášení o námitkách odpověděla společnost Meliá dne 20. listopadu 2019.

6)

Poradní výbor pro restriktivní praktiky a dominantní postavení vydal dne 10. února 2020 kladné stanovisko.

3.   SKUTKOVÝ STAV

7)

Obchodní vztahy společnosti Meliá s cestovními kancelářemi v souvislosti s distribucí hotelového ubytování v jejích rekreačních střediscích vycházejí z písemných smluv. Některé z těchto smluv jsou založeny na standardních podmínkách společnosti Meliá.

8)

V jednom z ustanovení standardních podmínek společnosti Meliá (dále jen „ustanovení“) se uvádí: „TRH PRO UPLATNĚNÍ: smlouva platná pouze a výlučně pro trhy, které jsou upřesněny v poznámce č. 16. Hotel bude mít možnost požádat agenturu/cestovní kancelář, aby ověřila trh původu u každé rezervace, k níž existují důvodné pochybnosti; v každém případě, pokud by se při příjezdu klientů do hotelu ověřilo, že země, v níž mají bydliště, je odlišná od země, pro niž byla uzavřena smlouva, měl by hotel oprávnění rezervaci zamítnout“.

9)

V jednotlivých smlouvách s cestovními kancelářemi byla poznámka č. 16 buď nevyplněna, nebo v ní byla uvedena jedna či více zemí, pro něž byla smlouva platná.

10)

Z informací předložených společností Meliá vyplývá, že nejméně jedna země EHP byla v poznámce č. 16 uvedena ve 2 212 smlouvách společnosti Meliá s cestovními kancelářemi, které byly v platnosti v roce 2014 a obsahovaly dané ustanovení. V roce 2015 to bylo 2 004 smluv. Smlouvy obsahující dané ustanovení a uvádějící v poznámce č. 16 nejméně jednu zemi EHP, jež byly v platnosti v letech 2014 a 2015, jsou společně označovány jako „příslušné smlouvy“.

4.   PRÁVNÍ POSOUZENÍ

11)

Příslušné smlouvy představují dohody ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP.

12)

V příslušných smlouvách uváděla společnost Meliá a smluvní cestovní kanceláře území, na něž se se jednotlivé smlouvy vztahují, a tím rozdílně přistupovaly k evropským klientům na základě jejich země bydliště.

13)

Obsahem a cílem daného ustanovení standardních podmínek společnosti Meliá bylo společně s poznámkou č. 16 příslušných smluv omezit možnost cestovních kanceláří prodávat hotelové ubytování společnosti Meliá klientům s bydlištěm mimo zemi či země uvedené v poznámce č. 16 a/nebo reagovat na nevyžádané žádosti od těchto klientů.

14)

Uvedené dohody tak omezily možnost cestovních kanceláří volně prodávat hotelové ubytování ve všech zemích EHP, a tudíž mohly vést k rozdělení vnitřního trhu podle státních hranic. Toto jednání ze své podstaty představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ve smyslu čl. 101 odst. 1 Smlouvy.

15)

V rozhodnutí se dále shledává, že na jednání společnosti se nevztahuje výjimka podle nařízení (EU) č. 330/2010 ani nesplňuje podmínky čl. 101 odst. 3 Smlouvy.

5.   DOBA TRVÁNÍ

16)

Příslušné smlouvy byly v platnosti v letech 2014 a 2015. Protiprávní jednání trvalo od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2015.

6.   OPRAVNÉ PROSTŘEDKY A POKUTY

17)

Společnost Meliá potvrdila, že k ukončení protiprávního jednání byla přijata nezbytná opatření. Je však nezbytné, aby Komise na společnosti Meliá formálně požadovala, aby tato společnost účinně ukončila protiprávní jednání, pokud tak již neučinila, a aby se zdržela jakýchkoli dohod nebo jednání ve vzájemné shodě, které by mohly mít stejný nebo podobný účel nebo účinek. Rozhodnutí též shledává, že k protiprávnímu jednání došlo záměrně, nebo přinejmenším z nedbalosti, a je třeba udělit pokutu.

Základní výše pokuty

18)

Při stanovení pokut Komise v zásadě zohledňuje hodnotu tržeb během celého hospodářského roku, kdy se daný podnik podílel na protiprávním jednání. V tomto případě Komise bere v potaz příjmy společnosti Meliá za hotelové ubytovací služby, které vznikly v průběhu roku 2015 a byly prodány v souladu se standardními podmínkami společnosti Meliá, přičemž ve smlouvě mezi společností Meliá a cestovní kanceláří byla uvedena v poznámce č. 16 alespoň jedna země EHP.

Přitěžující nebo polehčující okolnosti

19)

V tomto případě neexistují žádné přitěžující ani polehčující okolnosti.

Zvláštní navýšení pokuty s cílem zvýšit odrazující účinek

20)

V tomto případě není třeba žádné takové navýšení použít.

Uplatnění hranice 10 % obratu

21)

Vypočtená pokuta nepřekračuje 10 % celkového obratu společnosti Meliá.

Snížení pokuty s ohledem na spolupráci

22)

Aby byla zohledněna spolupráce společnosti Meliá s Komisí nad rámec její zákonné povinnosti, v souladu s bodem 37 pokynů pro výpočet pokut se základní výše pokuty snižuje o 30 %.

Výsledná výše pokuty

23)

Společnosti Meliá by měla být uložena pokuta podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2003 v konečné výši 6 678 000 EUR.

---

(1)  Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1.

Shrnutí stanoviska evropského inspektora ochrany údajů k mandátu k vyjednávání s cílem uzavřít mezinárodní dohodu o výměně osobních údajů mezi Europolem a donucovacími orgány Nového Zélandu

(Úplné znění tohoto stanoviska je k dispozici v angličtině, francouzštině a němčině na internetových stránkách evropského inspektora ochrany údajů na adrese www.edps.europa.eu)

(2020/C 182/08)

Dne 30. října 2019 přijala Evropská komise doporučení pro rozhodnutí Rady o zmocnění k zahájení jednání o dohodě mezi Evropskou unií a Novým Zélandem o výměně osobních údajů mezi Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a novozélandskými orgány příslušnými pro boj proti závažné trestné činnosti a terorismu. Cílem zamýšlené dohody je poskytnout právní základ pro předávání osobních údajů mezi Europolem a příslušnými orgány Nového Zélandu, a podpořit a posílit tak jejich úsilí a vzájemnou spolupráci při předcházení závažné přeshraniční trestné činnosti a terorismu a boji proti nim, a současně zajistit vhodné záruky ve vztahu k ochraně soukromí, osobních údajů a dalších základních práv a svobod fyzických osob.

Předávání osobních údajů shromážděných v souvislosti s vyšetřováním trestného činu a dále zpracovávaných Europolem za účelem vytvoření zpravodajství o trestné činnosti může mít významný dopad na životy dotčených osob. Z tohoto důvodu musí mezinárodní dohoda zajistit, aby se omezení práv na soukromí a ochranu osobních údajů v souvislosti s bojem proti závažné trestné činnosti a terorismu uplatňovala pouze v nezbytně nutném rozsahu.

Evropský inspektor ochrany údajů konstatuje, že Nový Zéland má zavedené vnitrostátní právní předpisy v oblasti ochrany osobních údajů a nezávislý orgán pro ochranu osobních údajů, který je příslušný k dohledu nad donucovacími orgány. Dále oceňuje skutečnost, že Komise do navrhovaného mandátu k vyjednávání s Novým Zélandem začlenila řadu konkrétních doporučení, která již vyjádřil ve svém stanovisku 2/2018 k osmi mandátům k vyjednávání s cílem uzavřít mezinárodní dohody umožňující výměnu údajů mezi Europolem a třetími zeměmi.

Cílem doporučení obsažených v tomto stanovisku je proto vyjasnit a v případě potřeby více rozvinout záruky a kontroly týkající se ochrany osobních údajů, a to s ohledem na specifické okolnosti Nového Zélandu. Za tímto účelem evropský inspektor ochrany údajů doporučuje, aby:

—	rozhodnutí Rady o zmocnění k zahájení jednání podle článku 218 SFEU obsahovalo odkaz nejen na procesní právní základ, ale také na příslušný hmotněprávní základ, včetně článku 16 SFEU,

—	v souladu se zásadou účelového omezení zamýšlená dohoda výslovně stanovila seznam trestných činů, v jejichž souvislosti by bylo možné provádět výměnu osobních údajů,

—	s ohledem na praktické uplatňování zásady omezení uložení budoucí dohoda konkrétně stanovila pravidelný přezkum potřeby uchovávat předávané osobní údaje,

—	vzhledem k významu práva na informace pro výkon ostatních práv na ochranu osobních údajů dohoda obsahovala jasná a podrobná pravidla týkající se informací, které by měly být subjektům údajů poskytnuty.

A konečně, evropský inspektor ochrany údajů očekává, že v souladu s článkem 42 nařízení (EU) 2018/1725 bude konzultován v pozdějších fázích finalizace návrhu dohody. Během jednání je i nadále k dispozici pro účely dalšího poradenství.

1.   Úvod a základní informace

1.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (1) (dále jen „nařízení o Europolu“) stanoví specifická pravidla pro předávání údajů Europolem mimo EU. Ustanovení čl. 25 odst. 1 uvedeného nařízení vyjmenovává řadu právních důvodů, na jejichž základě by Europol mohl v souladu s právními předpisy předávat údaje orgánům třetích zemí. Jednou z možností by bylo rozhodnutí Komise o odpovídající ochraně podle článku 36 směrnice (EU) 2016/680, ve kterém Komise dospěje k závěru, že třetí země, do které Europol předává údaje, zajišťuje odpovídající úroveň ochrany. Jelikož takové rozhodnutí o odpovídající ochraně v současné době neexistuje, další alternativou Europolu k pravidelnému předávání údajů do třetí země by bylo uzavření závazné mezinárodní dohody mezi EU a přijímající třetí zemí, která by poskytla dostatečné záruky, pokud jde o ochranu soukromí a dalších základních práv a svobod fyzických osob.

2.

V současné době neexistuje žádný právní základ pro pravidelnou a strukturovanou výměnu osobních údajů mezi Europolem a donucovacími orgány Nového Zélandu. V dubnu 2019 podepsaly Europol a policie Nového Zélandu pracovní ujednání. Toto ujednání poskytuje rámec pro strukturovanou spolupráci na strategické úrovni, včetně zabezpečené linky, která umožňuje přímou bezpečnou komunikaci, a Nový Zéland vyslal do Europolu styčného důstojníka. Neposkytuje však právní základ pro výměnu osobních údajů.

3.

Komise považuje za nezbytné přidat Nový Zéland mezi prioritní země, aby mohla v krátkodobém horizontu zahájit jednání s ohledem na politickou strategii nastíněnou v Evropském programu pro bezpečnost (2), v závěrech Rady o vnější činnosti EU v oblasti boje proti terorismu (3), v globální strategii (4) a operačních potřebách donucovacích orgánů v celé EU. Zdůrazňuje, že možný přínos užší spolupráce byl rovněž prokázán v návaznosti na útok ve městě Christchurch v březnu 2019. Dne 23. srpna 2019 Nový Zéland formálně požádal o iniciativu.

4.

Dne 30. října 2019 přijala Evropská komise doporučení pro rozhodnutí Rady o zmocnění k zahájení jednání o dohodě mezi Evropskou unií a Novým Zélandem o výměně osobních údajů mezi Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a novozélandskými orgány příslušnými pro boj proti závažné trestné činnosti a terorismu (5) (dále jen „doporučení“). Příloha doporučení (dále jen „příloha“) stanoví pro Komisi směrnice Rady pro jednání, tj. cíle, jichž by se Komise měla v průběhu jednání snažit dosáhnout jménem EU.

5.

Cílem zamýšlené dohody je poskytnout právní základ pro předávání osobních údajů mezi Europolem a příslušnými orgány Nového Zélandu, a podpořit a posílit tak úsilí příslušných orgánů této země a členských států, jakož i jejich vzájemnou spolupráci při předcházení závažné přeshraniční trestné činnosti a terorismu a boji proti nim, a současně zajistit vhodné záruky ve vztahu k ochraně soukromí, osobních údajů a základních práv a svobod fyzických osob (6).

6.

Podle čl. 42 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 musí Komise po přijetí návrhu doporučení Radě konzultovat evropského inspektory ochrany údajů v souladu s článkem 218 SFEU, pokud má dopad na ochranu práv a svobod fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů.

7.

35. bod odůvodnění nařízení o Europolu dále stanoví, že „[p]řed zahájením jednání o mezinárodních dohodách [mezi EU a třetí zemí umožňujících výměnu údajů mezi Europolem a orgány této třetí země] a během takových jednání by Komise, pokud je to vhodné a v souladu s nařízením (EU) 2018/1725, měla mít možnost konzultovat evropského inspektora ochrany údajů“.

8.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá, že byl Evropskou komisí konzultován ohledně doporučení, a očekává, že odkaz na toto stanovisko bude součástí preambule rozhodnutí Rady. Tímto stanoviskem nejsou dotčeny žádné další připomínky, které případně vznese evropský inspektor ochrany údaje později na základě dalších dostupných informací.

4.   Závěry

27.

Předávání osobních údajů shromážděných v souvislosti s vyšetřováním trestného činu a dále zpracovávaných Europolem za účelem vytvoření zpravodajství o trestné činnosti může mít významný dopad na životy dotčených osob, jelikož budou případně použity při stíhání v přijímající zemi podle jejích právních předpisů. Mezinárodní dohoda musí tudíž zajistit, aby se omezení práv na soukromí a ochranu osobních údajů v souvislosti s bojem proti závažné trestné činnosti a terorismu uplatňovala pouze v nezbytně nutném rozsahu.

28.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá cíl mandátu k vyjednávání, kterým je zajistit dodržování základních práv a zásad uznaných v Listině, zejména práva na soukromý a rodinný život uznaného v článku 7 Listiny, práva na ochranu osobních údajů uvedeného v článku 8 Listiny a práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces uvedeného v článku 47 Listiny. Dále oceňuje skutečnost, že Komise do navrhovaného mandátu k vyjednávání s Novým Zélandem začlenila řadu konkrétních doporučení, která evropský inspektor ochrany údajů již vyjádřil ve svém stanovisku 2/2018 k osmi mandátům k vyjednávání s cílem uzavřít mezinárodní dohody umožňující výměnu údajů mezi Europolem a třetími zeměmi.

29.

Doporučení evropského inspektora ochrany údajů obsažená v tomto stanovisku mají za cíl vyjasnit a v případě potřeby dále rozvíjet záruky a kontroly v budoucí dohodě týkající se ochrany osobních údajů za specifických okolností Nového Zélandu. Nejsou jimi dotčeny žádná další doporučení, která případně vznese evropský inspektor ochrany údajů během jednání na základě dalších dostupných informací.

30.

Evropský inspektor ochrany údajů rovněž opakuje svůj postoj ze svých předchozích stanovisek (7) ohledně toho, že rozhodnutí Rady o zmocnění k zahájení jednání podle článku 218 SFEU by mělo obsahovat odkaz nejen na procesní právní základ, ale také na příslušný hmotněprávní právní základ, včetně článku 16 SFEU. Kromě toho v souladu se zásadou účelového omezení by budoucí dohoda měla výslovně stanovit seznam trestných činů, v jejichž souvislosti bylo možné vyměňovat osobní údaje. S ohledem na praktické uplatňování zásady omezení uložení by budoucí dohoda měla také konkrétně stanovit pravidelný přezkum potřeby dalšího uchovávání předávaných osobních údajů. A konečně, vzhledem ke zvláštnímu významu práva na informace pro výkon ostatních práv na ochranu osobních údajů evropský inspektor ochrany údajů zdůrazňuje potřebu jasných a podrobných pravidel týkajících se informací, které by měly být subjektům údajů poskytnuty.

31.

Evropský inspektor ochrany údajů je Komisi, Radě i Evropskému parlamentu k dispozici i nadále a je připraven jim poskytnout poradenství v dalších fázích tohoto procesu. Připomínkami obsaženými v tomto stanovisku nejsou dotčeny další připomínky, které evropský inspektor ochrany údajů případně vznese v případě, že se vyskytnou další otázky, a kterými se bude zabývat, jakmile budou k dispozici další informace. Evropský inspektor ochrany údajů tedy očekává, že bude za tímto účelem později konzultován ve věci ustanovení návrhu dohody před jeho dokončením.

---

(1)  Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 53.

(2)  COM(2015) 185 final.

(3)  Dokument Rady 10384/17, 19. června 2017.

(4)  Sdílená vize, společný postup: Silnější Evropa – globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie http://europa.eu/globalstrategy/en

(5)  COM(2019) 551 final.

(6)  Viz směrnice 1 přílohy.

(7)  Viz stanovisko evropského inspektora ochrany údajů 6/2019 k mandátu k vyjednávání dohody mezi EU a Japonskem o předávání a používání údajů jmenné evidence cestujících, stanovisko evropského inspektora ochrany údajů 2/2019 k mandátu k vyjednávání o dohodě mezi EU a USA o přeshraničním přístupu k elektronickým důkazům a stanovisko evropského inspektora ochrany údajů 3/2019 k účasti na jednáních o druhém dodatkovém protokolu k Budapešťské úmluvě o kyberkriminalitě, k dispozici na adrese https://edps.europa.eu/data-protection/our-work/our-work-by-type/opinions_en.