—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

v plném rozsahu vyhověl přihlášce ochranné známky Evropské unie č. 16 729 154 podané žalobkyní nebo podpůrně vrátil věc odvolacímu senátu;

—

uložil další účastnici řízení před odvolacím senátem, pokud jedná jako vedlejší účastnice řízení, náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, pokud to nebude uloženo další účastnici řízení před odvolacím senátem.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

v plném rozsahu vyhověl přihlášce ochranné známky Evropské unie č. 16 761 769 podané žalobkyní nebo podpůrně vrátil věc odvolacímu senátu;

—

uložil další účastnici řízení před odvolacím senátem, pokud jedná jako vedlejší účastnice řízení, náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, pokud to nebude uloženo další účastnici řízení před odvolacím senátem.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil rozhodnutí ECB ze dne 26. listopadu 2019, jímž byl odepřen přístup k jejímu spisu;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že ECB nezohlednila prvořadé základní právo žalobkyně na přístup k jejímu spisu.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se rozhodnutí ECB opírá o nepřiměřeně úzký výklad čl. 32 odst. 1 nařízení (EU) č. 468/2014 (1).

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že rozhodnutí ECB je v rozporu s právem žalobkyně na řádně odůvodněné rozhodnutí.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení práva žalobkyně být vyslechnuta.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení zásady právní jistoty.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že ECB porušila zásadu nemo auditur.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z porušení práva na účinnou právní ochranu podle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie.

—

prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou,

—

zrušil napadený akt (1), a

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení podstatného procesního požadavku, jelikož žalovaná nesplnila všechny povinné požadavky stanovené prováděcím nařízením Komise č. 844/2012 (2) (články 12 a 13) a přijala napadený akt na základě neúplného posouzení rizik. To znamená, že napadený akt není podložen úplným, zákonem vyžadovaným vědeckým důkazem.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady transparentnosti vůči první žalobkyni, protože tato první žalobkyně nezískala v průběhu procesu obnovy žádné údaje o tom, že existují jiné obavy, než které byly vzneseny v průběhu veřejné konzultace nebo které vznesla EFSA v čl. 13 odst. 3 žádosti o další informace.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení podstatného procesního požadavku, jelikož základem napadeného aktu jsou dvě prohlášení EFSA, na rozdíl od standardní zprávy EFSA o vzájemném hodnocení, a z toho, že první žalobkyně nebyla schopna poskytnout vědecké připomínky, které by mohly rozptýlit obavy žalované.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z vycházející z porušení zásady předběžné opatrnosti: napadený akt je podložen zásadou předběžné opatrnosti, která byla v případě látky chlorpyrifos-methyl použita protiprávně, protože první žalobkyně předložila relevantní soubor údajů, který po posouzení vykázal negativní výsledky, čímž vyčerpala požadavky zásady předběžné opatrnosti. Kromě toho lze zásadu předběžné opatrnosti použít pouze tehdy, je-li provedeno a uzavřeno posouzení rizik. V projednávaném případě však posouzení rizik nebylo dokončeno a samotný princip předběžné opatrnosti byl základem pro závěr posouzení rizika.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, jelikož žalovaná při přijetí napadeného aktu zohlednila irelevantní okolnost. Napadený akt byl přijat v rámci regulativního postupu projednávání a vyžaduje hlasování kvalifikovanou většinou v rámci SCoPAFF. Vzhledem k blížícímu se odchodu Spojeného království z EU („Brexit“) se zástupce Spojeného království nezúčastnil schůze SCoPAFF konané dne 6. prosince 2019 a místo toho udělil plnou moc Finsku. Zástupce Spojeného království se nezúčastnil, protože vláda Spojeného království na konci srpna 2019 oznámila novou politiku týkající se účasti země na schůzích vědeckých výborů EU. Skutečnost, že Finsko – a v širším rozsahu žalovaná –zohlednily politiku odůvodněnou Brexitem, znamená, že při přijetí napadeného aktu byla zohledněna irelevantní okolnost.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z porušení zásady řádné správy: žalovaná a EFSA mají za to, že chlorpyrifos-methyl může způsobovat zdravotní problémy, a za tímto účelem uspořádaly setkání odborníků, po kterém bylo od zpravodajského členského státu požadováno, aby pokračoval ve vyhledávání literatury k potvrzení těchto obav. Toto studium literatury vedlo k rozhodnutí, které bylo přijato na základě nepotvrzených studií, a aniž první žalobkyni byla poskytnuta příležitost vyjádřit své názory.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že závěr o genotoxicitě je právně nejistý: žalovaná dospěla k závěru, že chlorpyrifos-methyl vykazuje potenciál pro genotoxicitu na základě protiprávního nesprávného použití analogického přístupu a přístupu průkaznosti důkazů.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že závěr týkající se vývojové neurotoxicity je právně neudržitelný: žalovaná zjistila obavy související s vývojovou neurotoxicitou látky chlorpyrifos-methyl na základě analogického přenosu z látek chlorpyrifos-ethyl a organofosfátů na chlorpyrifos-methyl, aniž uvedla, jak a proč bylo toto analogické převzetí údajů vědecky a právně vhodné.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z porušení pravidel klasifikace látky jako toxické pro reprodukci kategorie 1B: žalovaná porušila pravidla stanovená v nařízení (ES) 1272/2008 (3), když uvedla, že je vhodná klasifikace látky chlorpyrifos-methyl jako toxické pro reprodukci kategorie 1B. Toto stanovisko bylo totiž založeno na protiprávním a neodůvodněném použití analogického přístupu.

—

zrušil rozhodnutí ze dne 5. dubna 2019 zamítající žádost o pomoc ze dne 10. dubna 2018,

—

případně zrušil rozhodnutí ze dne 4. listopadu 2019 zamítající jeho stížnost ze dne 5. července 2019,

—

uložil peněžní náhradu škody oceněnou ex æquo et bono na částku 75 000 eur,

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění a práva být vyslechnut.

2.

Druhý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení článku 24 služebního řádu úředníků.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení povinnosti péče.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/2109 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 9 přílohy II rozhodnutí 2010/788/SZBP;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/2101 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 9 přílohy Ia nařízení (ES) č. 1183/2005/ES;

—

určil, že ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2010/788/SZBP a čl. 2b odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1183/2005/ES, jsou protiprávní;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu, včetně porušení povinnosti uvést odůvodnění, které umožňuje odůvodnit předmětná opatření a zaručit účinnou soudní ochranu, jakož i porušení práva být vyslechnut.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o zapojení žalobce do činů, které představují závažná porušení lidských práv v Demokratické republice Kongo.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení práva na soukromý život, zásady presumpce neviny a zásady proporcionality.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nepoužitelnosti ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) rozhodnutí Rady 2010/788/SZBP ze dne 20. prosince 2010 o omezujících opatřeních vůči Demokratické republice Kongo a o zrušení společného postoje 2008/369/SZBP (Úř. věst. 2010, L 336, s. 30) a čl. 2b odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1183/2005 ze dne 18. července 2005, kterým se ukládají některá zvláštní omezující opatření namířená proti osobám, které porušují zbrojní embargo vůči Konžské demokratické republice (Úř. věst. 2005, L 193, s. 1). V tomto ohledu žalobce tvrdí, že takové právní kritérium, jako je kritérium definované v těchto článcích, na základě něhož bylo zařazeno jeho jméno na dotčené seznamy, porušuje zásadu předvídatelnosti unijních aktů a zásadu proporcionality, jelikož Radě přiznává svévolnou posuzovací pravomoc.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/2109 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 8 přílohy II rozhodnutí 2010/788/SZBP;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/2101 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 8 přílohy Ia nařízení (ES) č. 1183/2005/ES;

—

určil, že ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2010/788/SZBP a čl. 2b odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1183/2005/ES, jsou protiprávní;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

povolil zápis přihlášky ochranné známky „Max Wear“ pro produkty, pro než je zápis požadován

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/2109 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 3 přílohy II rozhodnutí 2010/788/SZBP;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/2101 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 3 přílohy Ia nařízení (ES) č. 1183/2005/ES;

—

určil, že ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2010/788/SZBP a čl. 2b odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1183/2005/ES, jsou protiprávní;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/2109 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 1 přílohy II rozhodnutí 2010/788/SZBP;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/2101 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 1 přílohy Ia nařízení (ES) č. 1183/2005/ES;

—

určil, že ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2010/788/SZBP a čl. 2b odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1183/2005/ES, jsou protiprávní;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/2109 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 12 přílohy II rozhodnutí 2010/788/SZBP;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/2101 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 12 přílohy Ia nařízení (ES) č. 1183/2005/ES;

—

určil, že ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2010/788/SZBP a čl. 2b odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1183/2005/ES, jsou protiprávní;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/2109 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 11 přílohy II rozhodnutí 2010/788/SZBP;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/2101 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 11 přílohy Ia nařízení (ES) č. 1183/2005/ES;

—

určil, že ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2010/788/SZBP a čl. 2b odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1183/2005/ES, jsou protiprávní;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/2109 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 10 přílohy II rozhodnutí 2010/788/SZBP;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/2101 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 10 přílohy Ia nařízení (ES) č. 1183/2005/ES;

—

určil, že ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2010/788/SZBP a čl. 2b odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1183/2005/ES, jsou protiprávní;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/2109 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 2 přílohy II rozhodnutí 2010/788/SZBP;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/2101 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 2 přílohy Ia nařízení (ES) č. 1183/2005/ES;

—

určil, že ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2010/788/SZBP a čl. 2b odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1183/2005/ES, jsou protiprávní;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/2109 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 7 přílohy II rozhodnutí 2010/788/SZBP;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/2101 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 7 přílohy Ia nařízení (ES) č. 1183/2005/ES;

—

určil, že ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2010/788/SZBP a čl. 2b odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1183/2005/ES, jsou protiprávní;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/2109 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 6 přílohy II rozhodnutí 2010/788/SZBP;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/2101 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 6 přílohy Ia nařízení (ES) č. 1183/2005/ES;

—

určil, že ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2010/788/SZBP a čl. 2b odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1183/2005/ES, jsou protiprávní;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/2109 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 5 přílohy II rozhodnutí 2010/788/SZBP;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/2101 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 5 přílohy Ia nařízení (ES) č. 1183/2005/ES;

—

určil, že ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2010/788/SZBP a čl. 2b odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1183/2005/ES, jsou protiprávní;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/2109 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 4 přílohy II rozhodnutí 2010/788/SZBP;

—

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/2101 ze dne 9. prosince 2019 v části, v níž je žalobce ponechán v bodu 4 přílohy Ia nařízení (ES) č. 1183/2005/ES;

—

určil, že ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2010/788/SZBP a čl. 2b odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1183/2005/ES, jsou protiprávní;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/2092 ze dne 28. listopadu 2019, o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz bionafty pocházející z Indonésie (1) v rozsahu, v němž se týká žalobkyň;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení, které vznikly žalobkyním ve vztahu k těmto řízením.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Evropská komise jednala v rozporu s čl. 3 odst. 1 písm. a), čl. 3 odst. 1 písm. a) bod i), čl. 3 odst. 2 a čl. 7 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie („základní nařízení“) a dopustila se zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že platby pocházející z Fondu pro pěstování palmy olejové představovaly vyrovnávací podporu, a když neupravila výhody, které údajně žalobkyně obdržely za slevy, jakož i náklady na přepravu a úvěry, které vznikly při získání těchto údajných podpor.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že žalovaná porušila čl. 3 odst. 1 písm. a) bod iv), čl. 3 odst. 1 písm. b), čl. 3 odst. 2, čl. 6 písm. d) a čl. 28 odst. 5 základního nařízení a dopustila se zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru o existenci vládní podpory na získání surového palmového oleje za méně než přiměřenou odměnu.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se žalovaná dopustila zjevně nesprávného posouzení a jednala v rozporu s čl. 8 odst. 8 základního nařízení, když dospěla k závěru, že výrobnímu odvětví Unie hrozila hmotná újma.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že žalovaná porušila čl. 8 odst. 5 a čl. 8 odst. 6 základního nařízení a dopustila se zjevně nesprávných posouzení, když dospěla k závěru, že dovoz z Indonésie ohrožoval výrobní odvětví Unie a nevzala v úvahu dovoz z Argentiny.

—

zrušil nařízení Komise (EU) 2019/2021 ze dne 1. října 2019, kterým se stanoví požadavky na ekodesign elektronických displejů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, mění nařízení Komise (ES) č. 1275/2008 a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 642/2009 v rozsahu, v němž zakazuje halogenové zpomalovače hoření,

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise tím, že přijala napadené nařízení, porušila čl. 1 odst. 4 a čl. 15 odst. 2 písm. c) bod i) ekodesign směrnice (1), jednala ultra vires a překročila meze své pravomoci, jakož i zabránila užitečnému účinku jiných opatření unijního práva.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila žalobcova práva na obhajobu tím, že v napadeném nařízení zakázala používat halogenové zpomalovače hoření v elektronických displejích.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a nezohlednila všechny informace, porušila čl. 15 odst. 1 ekodesign směrnice a nesplnila povinnost odpovídajícího posouzení dopadu, když zakázala halogenové zpomalovače hoření v napadeném nařízení.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené nařízení porušuje zásadu právní jistoty tím, že se žalobce nachází v postavení značné právní nejistoty.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené nařízení porušuje zásadu proporcionality v tom, že zákaz halogenových zpomalovačů hoření překračuje meze toho, co je přiměřené, není nezbytný k dosažení sledových cílů a není nejméně omezující opatření, které Komise mohla použít.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené nařízení porušuje zásadu rovného zacházení tím, že je zákaz halogenových zpomalovačů hoření diskriminační oproti jiným druhům výrobků a jiným látkám.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že přijetím napadeného nařízení Komise porušila čl. 15 odst. 1 ekodesign směrnice a čl. 5a odst. 1 až 4 a články 7 a 8 rozhodnutí 1999/468/ES (2) a jednala ultra vires.

—

vynesl rozsudek, kterým změní napadené rozhodnutí a zamítne návrh na zrušení pro neužívání podaný proti zapsané (obrazové) ochranné známce Evropské unie č. 5 641 303 URSUS Kapital ve vztahu ke službám „finanční obchody“ spadajícím do třídy 36, a rozhodl, že ochranná známka č. 5 641 303 byla řádně užívána pro „finanční obchody“;

—

podpůrně, vynesl rozsudek, kterým změní napadené rozhodnutí a zamítne návrh na zrušení pro neužívání podaný proti zapsané (obrazové) ochranné známce Evropské unie č. 5 641 303 URSUS Kapital ve vztahu ke službám „finanční obchody“ spadajícím do třídy 36, rozhodl, že ochranná známka č. 5 641 303 byla řádně užívána přinejmenším pro „finanční obchody, a sice investiční služby, investiční fondy, investiční analýzy, řízení a správa investic, investiční poradenství a služby investování do nemovitostí“;

—

podpůrně, zrušil napadené rozhodnutí;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů tohoto řízení;

—

zrušil rozhodnutí předsedy Evropského parlamentu, tak jak plyne z jeho dopisu ze dne 10. prosince 2019, neoznámit Parlamentu žádost o ochranu imunity žalobců předloženou dne 10. října 2019 jejich jménem Dianou Riba i Giner v souladu s čl. 7 odst. 1 a 2 a čl. 9 odst. 1 jednacího řádu Evropského parlamentu a postoupit ji příslušné komisi, a

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

—

zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/2072 ze dne 28. listopadu 2019 v následující části: příloha IV – části: A (osiva pícnin), B (osiva obilovin), C (réva), F (osiva zeleniny), I (sadba zeleniny) a J (ovocné rostliny);

—

rozhodl o neplatnosti nařízení (EU) 2016/2031 v rozsahu, v němž se týká článku 36, přílohy I oddílu 4 bodu 3 a čl. 37 odst. 2.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 36 písm. e) a f) nařízení (EU) 2016/2031, zásady proporcionality, jakož i z nedostatku odůvodnění

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení Mezinárodní smlouvy FAO o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství (ITPGRFA)

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/848 ze dne 30. května 2018 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 834/2007 (Úř. věst. 2018, L 150, s. 1)

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z neslučitelnosti se zemědělskou politikou Evropské unie

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil protistraně či protistranám náhradu nákladu řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil napadené rozhodnutí,

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001.

—

prohlásil tuto žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—

zrušil napadená rozhodnutí;

—

uložil žalované náhradu veškerých nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení zásady řádné správy a povinnosti uvést odůvodnění. Žalobce v tomto ohledu zejména tvrdí, že s ním nebylo zacházeno spravedlivě ze strany Komise, která nesplnila svou povinnost náležité péče. Podle žalobce se měla Komise seznámit s výsledky trestního řízení, které bylo zastaveno, a měla je postoupit disciplinární komisi, aby je mohla zohlednit ve svém rozhodnutí.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z vady přípravných aktů pro napadené rozhodnutí a zjevně nesprávných posouzení, kterých se dopustila Komise. Žalobce má zejména za to, že vada obou přípravných aktů pro napadené rozhodnutí má za následek vadu tohoto rozhodnutí.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení článku 10 přílohy X služebního řádu úředníků Evropské unie z důvodu, že veškeré okolnosti uvedené ve spisu žalobce nebyly přezkoumány a kritéria použitá pro určení sankce byla nesprávně posouzena nebo nepřiměřeně zvážena.

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/1960 ze dne 26. listopadu 2019, o neschválení stříbrného zeolitu jako stávající účinné látky pro použití v biocidních přípravcích typu 2 a 7 (1);

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení právního pravidla týkajícího se použití smluv a porušení článků 4 a 19 nařízení (EU) č. 528/2012 (2).

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci – porušení článku 290 SFEU a článků 4 a 19 nařízení (EU) č. 528/2012.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení právního pravidla, které se týká použitelnosti smluv a zásady zákazu diskriminace

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení právního pravidla, které se týká použitelnosti smluv a zásady právní jistoty.

—

primárně zrušil napadené rozhodnutí;

—

v každém případě uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 107 prvního pododstavce SFEU, neboť osvobození od daně nepředstavuje zvýhodnění.

Na podporu prvního žalobního důvodu žalobce uvádí, že opatření osvobození od daně, která jsou předmětem napadených rozhodnutí, nepředstavují finanční zvýhodnění, kdežto odnětí tohoto osvobození finančně zatěžuje přístavní orgán, který je pak nucen financovat investice obecného zájmu ze svých zdrojů.

2.

Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 107 prvního pododstavce SFEU ve spojení s článkem 296 SFEU a článkem 41 Listiny základních práv Evropské unie, neboť Komise při posuzování existence zvýhodnění neprovedla úplnou analýzu dostupných údajů.

Na podporu druhého žalobního důvodu žalobce uvádí, že Evropská komise při hodnocení, zda opatření osvobození od daně, která jsou předmětem napadených rozhodnutí, představují zvýhodnění, neprovedla úplnou analýzu údajů předložených žalobcem v průběhu řízení.

3.

Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 107 prvního pododstavce SFEU, neboť osvobození od daně nenarušuje ani neohrožuje hospodářskou soutěž ani neovlivňuje obchod mezi členskými státy.

Na podporu třetího žalobního důvodu žalobce uvádí, že opatření osvobození od daně, která jsou předmětem napadených rozhodnutí, nezlepšují soutěžní postavení přístavních orgánů, a proto není možné, aby soutěž ovlivnila obchod mezi členskými státy. Nejde tudíž o státní podporu ve smyslu článku 107 SFEU.

4.

Čtvrtý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 107 prvního pododstavce SFEU, neboť osvobození od daně není selektivní.

Na podporu čtvrtého žalobního důvodu žalobce uvádí, že opatření osvobození od daně, která jsou předmětem napadených rozhodnutí, nejsou selektivní, protože nepředstavují výjimku z referenčního režimu, takže nejde o státní podporu ve smyslu článku 107 SFEU.

5.

Pátý žalobní důvod, uváděný podpůrně, vycházející z toho, že i kdyby osvobození od daně dotčená v této věci představovala státní podporu, byla by slučitelná s vnitřním trhem.

Na podporu pátého žalobního důvodu žalobce uvádí, že i kdyby opatření osvobození od daně, která jsou předmětem napadených rozhodnutí, byla považována za státní podporu, šlo by o podpory slučitelné s vnitřním trhem.

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil žalovanému a další účastnici řízení před odvolacím senátem, pokud vstoupí do řízení jako vedlejší účastnice, náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—

Porušení čl. 94 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil žalovanému a dalšímu účastníkovi řízení před odvolacím senátem, vstoupí-li do řízení jako vedlejší účastník, náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—

Porušení čl. 94 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

—

zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/2092 ze dne 28. listopadu 2019 o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz bionafty pocházející z Indonésie;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila čl. 8 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie („základní nařízení“) při určení cenového podbízení, jelikož nepřezkoumala relevantní důkazy a nestanovila cenové podbízení za produkt jako celek.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila čl. 8 odst. 5 základního nařízení, protože svou analýzu založila na nesprávném určení cenového podbízení.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila článek 3 základního nařízení tím, že platby z Oil Palm Plantation Fund („OPPF“) mají být kvalifikovány jako granty a nikoli platby za nákup bionafty a dále tím, že platby OPPF poskytují výrobcům bionafty výhodu, jelikož Komise (i) vycházela ze zjevně nesprávných skutečností a (ii) nezjistila, že výhoda byla převedena na výrobce směsí.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila článek 7 základního nařízení tím, že vypočítala částku výhody podle režimu OPPF.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila čl. 8 odst. 8 základního nařízení tím, že svá zjištění týkající se hrozby újmy nezaložila na pozitivních důkazech a objektivním přezkoumání relevantních faktorů.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila práva žalobkyně se účinně bránit tím, že vložila určité základní v souvislosti s analýzou cenového podbízení pouze do napadeného nařízení a zabránila tím žalobkyni, aby se k této problematice vyjádřila.

—

zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/2092 ze dne 28. listopadu 2019, o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz bionafty pocházející z Indonésie v rozsahu, v němž se týká žalobkyň;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila čl. 8 odst. 1 a čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie („základní nařízení“), když stanovila cenové podbízení, jelikož (1) neposoudila všechny relevantní důkazy a (2) nestanovila cenové podbízení pro produkt celkově.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise rovněž porušila čl. 8 odst. 5 základního nařízení, protože založila svou analýzu příčinných souvislostí na nesprávném konstatování cenového podbízení.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila článek 3 základního nařízení tím, že konstatovala, že Indonéská vláda svěřila nebo nařídila dodavatelům surového palmového oleje (SPO) poskytovat jejich zboží za nižší než přiměřenou odměnu, že poskytla příjem nebo cenovou podporu dodavatelům SPO a že jim tedy poskytla výhodu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila článek 3 základního nařízení tím, že zaprvé konstatovala, že platby pocházející z Fondu pro pěstování palmy olejové (dále jen „OPPF“) představovaly podporu a nikoliv platby za nákup bionafty a zadruhé, že platby z OPPF poskytují výrobcům bionafty výhodu, jelikož se opřela o zjevně nesprávný hypotetický scénář a neměla za to, že výhoda, pokud existovala, byla přenesena na subjekty, které se zabývají mícháním bionafty.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila článek 7 základního nařízení tím, že vypočetla výši výhody v rámci režimu OPPF.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila čl. 8 odst. 1 a 8 základního nařízení tím, že nezaložila svůj závěr ohledně hrozby újmy na pozitivních důkazech a na objektivním přezkumu všech relevantních skutečností.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila práva žalobkyň na obhajobu tím, že zahrnula určité zásadní úvahy týkající se analýzy cenového podbízení pouze do napadeného nařízení, čímž připravila žalobkyně o možnost předložit vyjádření k této otázce.