Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Udržitelné hospodářství v souladu s našimi potřebami

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2020/C 106/01)

Zpravodaj:

Peter SCHMIDT (DE-II)

Rozhodnutí plenárního shromáždění	24. 1. 2019
Právní základ	čl. 32 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato v sekci	27. 11. 2019
Přijato na plenárním zasedání	23. 1. 2020
Plenární zasedání č.	549
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	100/8/9

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV zdůrazňuje, že se Evropská unie (EU) plně zavázala k provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a 17 cílů udržitelného rozvoje, které v ní byly vytyčeny. Aby byla zaručena jejich náležitá realizace, musí EU neprodleně vytvořit základy pro udržitelnou a inkluzivní ekonomiku blahobytu, které bude sloužit všem.

1.2.

Vize sociálního pokroku, která je založena pouze na úsilí o zvyšování hrubého domácího produktu (HDP), nezahrnuje důležité prvky individuálního a společenského blahobytu a v dostatečné míře nezohledňuje environmentální a sociální aspekty.

1.3.

EHSV vyzývá EU, aby navrhla novou vizi prosperity pro lidstvo a naši planetu, jež bude vycházet ze zásad environmentální udržitelnosti, práva na důstojný život a ochrany sociálních hodnot. Jedním z faktorů umožňujících uskutečnění této vize je hospodářství.

1.4.

V rámci ekonomiky blahobytu je třeba zajistit ochranu ekosystémů, zachování biologické rozmanitosti a spravedlivý přechod na klimaticky neutrální styl života v celé EU a podpořit udržitelné podnikání. Důležitou roli při prosazování těchto záměrů budou hrát vzdělávací systémy v EU, jejichž úkolem bude zprostředkovat společnosti způsob uvažování budoucích politických činitelů a čelných představitelů.

1.5.

EHSV je si vědom toho, že v zájmu dosažení tohoto cíle bude nezbytné podpořit zásadní změny, které již začaly probíhat v souvislosti se způsobem podnikání, organizací práce, úlohou investic a strukturou peněžního systému.

1.6.

EHSV zdůrazňuje, že prvním krokem na cestě k ekonomice blahobytu je zaujetí přístupu předběžné opatrnosti, v jehož rámci makroekonomická stabilita nezávisí na růstu HDP. Navrhuje, aby byly vypracovány nové ukazatele hospodářské výkonnosti a sociálního pokroku, které by zohledňovaly více aspektů než HDP.

1.7.

EHSV navrhuje, aby byl v EU po vzoru opatření přijatých v jiných částech světa zaveden „rámec životní úrovně“ a „rozpočet zajišťující prosperitu“.

1.8.

EHSV požaduje, aby se skoncovalo s nesmyslnými dotacemi a aby byly veškeré výdaje veřejného sektoru v celé EU a jejích členských státech sladěny se záměrem dosáhnout klimatické neutrality.

1.9.

EHSV vyzývá k uzavření zelené a sociální dohody pro Evropu, aby byly zajištěny rozsáhlé investice potřebné pro spravedlivý přechod na klimaticky neutrální ekonomiku a pro vytváření kvalitních pracovních míst ve všech komunitách.

1.10.

EHSV vyzývá Komisi a členské státy, aby provedly „zelenou fiskální reformu“ s cílem pomoci sladit zdanění, dotace a predistribuční opatření se záměrem zajistit spravedlivý přechod na ekonomiku blahobytu, zejména prostřednictvím prosazování stávajících právních předpisů.

1.11.

EHSV navrhuje provést hodnocení toho, do jaké míry členské státy EU závisejí na růstu, a vypracovat strategii pro položení většího důrazu na udržitelnou a inkluzivní prosperitu hospodářství EU. Mimoto doporučuje přezkoumat fiskální a měnová pravidla EU tak, aby umožňovala uskutečnit přechod ke klimaticky neutrálnímu hospodářství.

1.12.

EHSV požaduje, aby byly veškeré stávající politické a rozpočtové či finanční rámce a nástroje EU (například víceletý finanční rámec, evropský semestr a program zlepšování právní úpravy) neprodleně uzpůsobeny tak, aby bylo pomocí nich možné docílit spravedlivého přechodu na ekonomiku blahobytu.

1.13.

EHSV navrhuje upravit Pakt o stabilitě a růstu a roční analýzu růstu tak, aby bylo zaručeno plné sladění ekonomiky blahobytu s cíli udržitelného rozvoje a s evropským pilířem sociálních práv.

1.14.

Nedávné prohlášení nově jmenované předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen o Zelené dohodě pro Evropu, přednesené v Bruselu, její proslov na COP25 v Madridu v prosinci a zveřejnění sdělení Komise COM(2019) 640 final ze dne 11. prosince 2019 dávají naději, pokud je o návrhy EHSV uvedené v tomto stanovisku, přičemž uvedené sdělení EHSV důkladně prozkoumá v některém ze svých příštích stanovisek.

2.   Úvod

2.1.

EU se plně zavázala k provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a 17 cílů udržitelného rozvoje, které OSN přijala v září 2015 (1). Stěžejním aspektem Agendy 2030 je uznání toho, že naše současná i budoucí prosperita musí brát v potaz meze kladené biosférou, která nám poskytuje obživu. Stávající vzorce výroby a spotřeby jsou neslučitelné s mezemi naší planety.

2.2.

Hospodářství se musí opírat o jasné zásady, jež budou odrážet jak naše úsilí o vybudování lepšího světa, tak naše vědecké poznatky o planetě, která nám poskytuje podmínky k životu. Na zničené planetě nebude existovat život, práce ani podnikatelská činnost (2). Nebude možné zajistit bezpečnost, pokud budou při transformaci opomenuty celé komunity nebo pokud budou mít běžní občané pocit odcizení.

2.3.

Finanční krize z roku 2008 zanechala ve společnosti hluboké stopy a výrazně změnila naše hospodářství. Makroekonomická politika, jež tuto krizi vyvolala, se přednostně zaměřovala na finanční deregulaci s cílem podpořit hospodářský růst. Toto úzké zaměření na zvyšování HDP však vedlo k finanční nestabilitě a rostoucím nerovnostem.

2.4.

Migrace, hospodářské rozdíly a další problémy navíc v některých členských státech vedly k tomu, že občané přestali věřit v projekt evropské integrace a posílil nacionalismus a populismus, kvůli čemuž teď může dojít k vyvrácení demokratických hodnot a narušení sociální a politické stability.

2.5.

Cílem tohoto stanoviska je definovat základní principy udržitelné a inkluzivní ekonomiky blahobytu pro Evropu (3). Nejprve jsou v něm analyzovány problémy stávajícího systému a následně jsou formulovány jasné zásady, jimiž by se mělo hospodářství sloužící lidstvu a naší planetě řídit. Obsahuje rovněž konkrétní doporučení pro novou Evropskou komisi a nový Evropský parlament ohledně toho, v jakých oblastech je přednostně nutné přijmout opatření, aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout.

3.   Problémy – analýza stávající situace

3.1.

V současné době čelí svět nebývalým problémům. Kritický stav globálního klimatu, katastrofální úbytek biologické rozmanitosti a znečišťování ovzduší, vody a půdy podkopává základy budoucí prosperity v Evropě a na celém světě. Související důsledky nyní bezprostředně ohrožují lidské zdraví a udržitelnost našich potravinových řetězců a zemědělských systémů (4), a to navzdory určitému pozitivnímu vývoji a opatřením přijatým na úrovni EU.

3.2.

Dnešní prosperita nemá příliš velký smysl, jestliže ohrožuje budoucí existenci. Je zavádějící měřit úspěšnost na základě HDP, pokud má tento růst za následek nevratné a katastrofální změny ve stavu klimatu, půdy, lesů, řek a oceánů.

3.3.

Rostoucí hospodářská produkce vedla k tomu, že se stále zvyšuje spotřeba materiálů a zdrojů energie na celém světě a činnost člověka závažným způsobem ovlivňuje místní a globální ekosystémy (5). V souladu se zprávou Světového ekonomického fóra o globálních rizicích z roku 2019 patří environmentální rizika k největším hrozbám, před nimiž globální hospodářství a společnost stojí (6).

3.4.

Slabý růst produktivity práce a přetrvávající nerovnosti nadále vyvolávají značnou nejistotu, co se týče budoucnosti hospodářství EU. Tento vývoj byl finanční krizí způsoben jen zčásti. Míra růstu produktivity v zemích OECD klesla z více než 4 % zaznamenaných na začátku 70. let 20. století na méně než 1 % v současnosti, v důsledku čehož nastala ve vyspělých ekonomikách tzv. sekulární stagnace průměrné míry růstu (7).

3.5.

Opatření, jež byla přijata na úrovni EU za účelem zmírnění tohoto poklesu, přinesla ještě větší nerovnosti z hlediska příjmů a bohatství a neudržitelnou míru zadlužení. 5 % nejbohatších Evropanů nyní vlastní téměř 40 % celkového soukromého majetku. Od roku 2010 se o 15 % zvýšila chudoba pracujících, přičemž do kategorie tzv. chudých pracujících spadá skoro 10 % evropských pracovníků. Téměř čtvrtina dětí a mladých lidí je ohrožena chudobou nebo v chudobě žije a miliony mladých lidí nemohou nalézt důstojnou práci, aby mohly začít vést samostatný život (8).

3.6.

Nová technologická řešení v oblasti automatizace a umělé inteligence mohou zvrátit zpomalení růstu produktivity práce. I nadále je však obtížné identifikovat potenciální přínosy na makroregionální úrovni. Zvýšení mezní produktivity přineslo prospěch akcionářům velkých podniků, a nikoli pracujícím, což je v rozporu se společenskou smlouvou, prohlubuje nerovnosti a oslabuje důvěru občanů ve správní orgány. Je naprosto nezbytné zvrátit tento trend prostřednictvím daňových a mzdových politik, a zajistit tak spravedlivější rozdělování hospodářských přínosů.

3.7.

Nové, udržitelné technologie mohou dát novou dynamiku komunitám, které v důsledku dlouholetého nedostatečného investování zůstaly pozadu, a mohou zvýšit sociální blahobyt. Pokud se ovšem budeme zaměřovat výhradně na růst produktivity práce, aniž bychom věnovali náležitou pozornost jeho environmentálním a sociálním důsledkům, mohlo by to vést k zániku menších podniků, růstu nezaměstnanosti a prohloubení nerovností (9).

3.8.

EU jde již v ekonomice blahobytu příkladem, jak vyplývá ze závěrů Rady o ekonomice blahobytu přijatých v říjnu 2019 (10). EHSV uznává, že ekonomika blahobytu musí být schopna splnit cíle udržitelného rozvoje a zajistit prosperitu i za předpokladu, že růst bude malý nebo nulový, jako bývá v období hospodářské recese nebo dlouhodobé stagnace.

4.   Vize a zásady

4.1.

Přejít k ekonomice blahobytu znamená sloučit vizi prosperity s možností dosažení sociálního pokroku v mezích naší planety. To vyžaduje, abychom jasněji definovali, co od pokroku očekáváme, a formulovali základní principy hospodářství, které bude založeno na udržitelnosti. Ty by měly vycházet ze smysluplné a uskutečnitelné vize prosperity pro lidstvo a naši planetu.

4.2.

Prosperita není jen otázkou produkce či příjmů. Přesněji řečeno spočívá v tom, že občané musejí mít možnost se rozvíjet a plně uplatnit svůj potenciál (11). Ekonomika blahobytu musí všem občanům poskytnout prostředky k tomu, aby se mohli jakožto lidské bytosti rozvíjet, a současně musí respektovat ekologické meze naší planety, jejíž zdroje nejsou nevyčerpatelné.

4.3.

Základem pro splnění tohoto úkolu jsou cíle udržitelného rozvoje a zejména tři pilíře udržitelného rozvoje – environmentální, ekonomický a sociální.

4.4.

Environmentální pilíř se týká ekologických mezí a vyčerpatelnosti zdrojů – jde o prostor, v jehož mezích může člověk bez rizika vyvíjet svou činnost. Stockholmský ústav pro výzkum odolnosti (Stockholm Resilience Centre) identifikoval devět mezí naší planety, které lidstvo nesmí překročit, chce-li se i po další generace rozvíjet a prosperovat (12).

4.5.

Ekonomický pilíř se týká podniků, zaměstnanosti a důstojných mezd, ale i investičních politik, které umožňují důstojný život a živobytí. V tomto ohledu má rozhodující úlohu podnikání. Podniky musí být schopny poskytnout všem občanům nejdůležitější prostředky k tomu, aby mohli uspokojit své základní potřeby z hlediska obživy, potravy, čisté vody, cenově dostupné energie, zdravotní péče a vzdělávání.

4.6.

Tento požadavek neobnáší pouze vytvoření minimálních materiálních podmínek. Je rovněž nezbytné se pozorně zaměřit na sociální spravedlnost. Ekonomika blahobytu musí náležitě zohlednit zájmy všech složek společnosti a věnovat zvláštní pozornost těm, kteří mohou v souvislosti s touto transformací ještě více ztratit. Oprávněné obavy, které vyjádřili pracovníci v celé EU, dokládají, že je nezbytné zajistit spravedlivou transformaci, jejíž náklady a přínosy budou spravedlivě rozděleny mezi jednotlivé sociální skupiny, průmyslová odvětví a regiony a také mezi současnou a budoucí generaci (13).

4.7.

Sociální pilíř se týká kvality naší společnosti a práva jednotlivců na spravedlivé a rovnoprávné zapojení do této společnosti. Je zjevné, že žádné hospodářství nemůže efektivně fungovat bez účasti občanů, ačkoli je to při posuzování finančních aspektů často podceňováno a někdy zcela opomíjeno.

4.8.

Tím, že se na občany začalo v prvé řadě pohlížet jako na individuální spotřebitele, bylo na jednotlivce přesunuto břemeno odpovědnosti za vlastní rozhodnutí, aniž by mu byly poskytnuty dostupné či cenově přijatelné alternativy (14). V důsledku komercializace společenského života a podněcování k přílišnému individualismu došlo v Evropě k narušení sociální struktury a zvýšení politické nestability.

4.9.

EHSV se domnívá, že by se EU a členské státy měly snažit tuto nerovnováhu odstranit prostřednictvím svých politik. Posílení sociální solidarity přispěje rovněž k oživení demokracie. Své obavy ohledně katastrofálního stavu klimatu, sociální nespravedlnosti a finančních pochybení teď občané dávají najevo novým a důraznějším způsobem – viz například školní stávky za klima a další sociální hnutí.

4.10.

Stručně řečeno musí ekonomika blahobytu zohlednit zásadní význam sociálních hodnot a podpořit odolnost jednotlivých komunit.

5.   Základní principy ekonomiky blahobytu

5.1.

V tomto stanovisku se zdůrazňují čtyři konkrétní aspekty hospodářského systému, v nichž bude nezbytné provést dalekosáhlé změny, aby bylo možné vybudovat ekonomiku blahobytu. Jde o překoncipování úlohy podniků, změnu charakteru a kvality práce, restrukturalizaci investic a transformaci peněžního systému. Těmito čtyřmi základními kameny se podrobněji zabývají následující odstavce.

5.2.   Překoncipování úlohy podniků

5.2.1.

Podniky hrají při budování ekonomiky blahobytu zásadní roli. Nové obchodní modely již nyní začínají měnit lineární procesy spotřeby a výroby, na nichž byly podniky tradičně založeny.

5.2.2.

Například v rámci oběhového hospodářství je kladen důraz na opětovné využívání a přeměnu výrobků, změnu výrobních postupů a recyklaci surovin (15). Cílem ekonomiky spolupráce a sdílení je prosadit ve větší míře společné využívání věcí, posílit jejich upotřebení a omezit potřebu nových výrobků (16). Ekonomika platforem zavádí nové obchodní modely a formy zaměstnání (17).

5.2.3.

Tyto nové formy hospodářské činnosti skýtají nové příležitosti z hlediska zaměstnání, vlastnictví a inovací. Mohou změnit vztahy mezi výrobci, distributory a spotřebiteli – i v tradičních odvětvích – tak, aby vznikly odolnější místní ekonomiky se spravedlivějším rozdělením vlastnictví a přínosů (18).

5.2.4.

Tento způsob fungování podniků spočívá v tom, že se lidé snaží pracovat jeden pro druhého a pro společnost. Stejně jako je hospodářský růst v ideálním případě prostředkem k dosažení prosperity, a nikoli cílem sám o sobě, je i spotřeba hmotných surovin přínosná pouze tehdy, pokud umožňuje zajistit služby potřebné k našemu přežití a dalšímu rozvoji.

5.2.5.

I o našich nejzákladnějších materiálních potřebách je třeba uvažovat spíše v rovině poskytnuté služby než z hlediska spotřebovaného množství zdrojů. Například u distribučních společností již začala být koncepce zásobování energií jakožto základní princip jejich fungování vytlačována koncepcí poskytování energetických služeb (19). Podobné přístupy jsou uplatňovány i v oblasti dopravy, bydlení, komunikace, zajišťování potravy a dokonce výroby.

5.2.6.

V tomto ohledu hraje zásadní roli zemědělské a potravinářské odvětví EU. Zemědělství podporované komunitou, krátké dodavatelské řetězce, alternativní potravinové sítě, místní zemědělské systémy, přímý prodej a spotřebitelská družstva mohou pomoci zajistit veřejné statky, dodávky potravin, sociální ochranu a udržitelnou produkci (20).

5.2.7.

Má-li se podpořit schopnost udržitelného podnikání v EU, je nutné se pozorně zaměřit na podmínky, za nichž se s ostatními částmi světa obchoduje se zbožím a službami.

5.2.8.

Vize podniků jakožto poskytovatelů služeb umožňuje nejen uspokojit naše materiální potřeby, ale také podpořit podniky, které největší měrou přispívají ke společné prosperitě. Taková odvětví, jako je zdravotnictví, sociální péče, vzdělávání, renovace, kultura, řemeslná výroba a kreativní odvětví, ze své podstaty vyžadují menší množství materiálů a energie než odvětví založená na těžbě surovin či výrobě a bezprostředně přispívají ke zkvalitňování života. Tato transformace představuje náročný úkol, je však pro společnost nevyhnutelná.

5.3.   Změna charakteru práce

5.3.1.

Práce neslouží pouze k zajištění obživy. Dobrá práce přináší úctu, motivaci, pocit naplnění a možnost zapojení do společnosti a v ideálním případě dodává našemu životu smysl a význam.

5.3.2.

Realita je však někdy velmi odlišná. Mnoho lidí se nedokáže vymanit z nekvalitních pracovních míst s nejistými mzdami. Míra nezaměstnanosti mladých lidí v celé Evropě činí více než 14 % a v některých částech jižní Evropy nadále překračuje 40 % (21). Toto obrovské mrhání lidským potenciálem oslabuje tvořivost pracovní síly a může ohrozit prosperitu. Dlouhodobé důsledky jsou přímo katastrofální.

5.3.3.

Činnosti založené na službách zpravidla zahrnují vysoký podíl lidské práce, poněvadž ekonomickou hodnotu pro společnost vytváří právě čas, jejž člověk vloží například do poskytování péče nebo do zhotovení řemeslného výrobku. Významným přínosem přechodu k poskytování služeb by tedy bylo to, že by dal vzniknout hospodářství s vyšším podílem lidské práce, což by vyvážilo nejisté zaměstnanecké poměry v těchto odvětvích, podpořilo vyšší míru zaměstnanosti a zaručilo navrácení pracovních míst do reálné ekonomiky (22).

5.3.4.

Aby bylo možné využívat těchto dvou přínosů (vyšší míra zaměstnanosti a menší dopad na životní prostředí), může být nezbytné snížit růst produktivity práce, a to zejména v odvětvích (například v odvětví péče), v nichž snaha o zvyšování produktivity může narušit kvalitu služeb a může snížit spokojenost pracovníků.

5.3.5.

V hospodářství s nižším růstem produktivity práce je zpravidla vyvíjen tlak na snižování mezd, pokud tomu nebrání opatření zavedená na ochranu pracovníků. Z tohoto důvodu mají zásadní význam opatření na podporu práce v odvětvích s vysokým podílem lidské práce, v nichž jsou poskytovány vysoce kvalitní služby.

5.3.6.

Kvalitní základní vzdělávání, na vysokých standardech založená a účinná odborná příprava, celoživotní učení, zvyšování dovedností a získávání dovedností nových a digitalizace budou rovněž nezbytnými nástroji k tomu, aby se lidé mohli chopit budoucích pracovních příležitostí a byla podpořena ekonomika blahobytu.

5.3.7.

Bylo by možné důkladně zvážit například tato zvláštní opatření – větší zastoupení pracovníků v řídicích a dozorčích orgánech podniků, zakotvení práva na práci nebo záruky zaměstnání, univerzální základní příjem, univerzální základní služby a maximální příjem. EHSV by se jimi mohl podrobněji zabývat.

5.3.8.

EHSV opakuje svůj požadavek na zavedení závazného evropského rámce pro důstojný minimální příjem v Evropě, který by umožnil obecně rozšířit systémy minimálního příjmu v členských státech (23).

5.4.   Restrukturalizace investic

5.4.1.

Nebude možné překoncipovat svět podnikání a práce, pokud se nezmění investice. Ty jsou totiž základem trvalé prosperity. Jestliže je značná část soukromých investic vynakládána za účelem dosažení zisku a spekulace s cenami aktiv, pak to výrazně narušuje produktivní vztah mezi současností a budoucností, čímž dochází k destabilizaci hospodářství a oslabení prosperity.

5.4.2.

K vybudování ekonomiky blahobytu, která bude sloužit všem, budou nezbytné udržitelné investice do komunit, veřejných prostor, zdravotní péče, vzdělávání, sociálních služeb, obytných budov a infrastruktury s nulovou uhlíkovou bilancí a do ochrany a obnovy biologické rozmanitosti. Tyto investice jsou také v souladu s cíli udržitelného rozvoje.

5.4.3.

Chceme-li v průběhu tří desetiletí nebo v ještě kratší době dosáhnout klimaticky neutrálního hospodářství, musíme zcela změnit náš energetický systém, naši dopravní infrastrukturu a naše výrobní postupy. Podle odhadů si to v nadcházejících dvanácti letech vyžádá investice ve výši zhruba 300 miliard EUR ročně (24).

5.4.4.

Přibližně polovinu z této částky bude třeba investovat do zvyšování energetické účinnosti budov, což přinese úsporu nákladů a příležitosti pro výnosné soukromé investice. EHSV je si vědom toho, že přední podniky a investoři již tyto příležitosti vytvářejí. Je naprosto nezbytné, aby politika EU tuto vedoucí úlohu podporovala a odměňovala.

5.4.5.

Je mimořádně důležité, aby byly vytvořeny odpovídající rámcové podmínky, díky nimž budou soukromé i veřejné úspory plynout do udržitelných dlouhodobých investic, jež jsou pro udržitelné hospodářství nezbytné (25). Zásadní význam budou mít obezřetnostní předpisy, aby jednání sledující krátkodobé cíle nemohlo narušit stabilitu a aby bylo odměňováno nové portfolio investic do udržitelného blahobytu.

5.4.6.

Aby bylo možné realizovat toto nové portfolio investic, je nezbytné odpovídajícím způsobem upravit finanční systém (26). Je nesmírně důležité zajistit, aby byli běžní občané ve větší míře schopni investovat své úspory odpovědným způsobem tak, aby to přinášelo prospěch jejich komunitě i širšímu prostředí. Je však rovněž nutné provést hlubší a ráznější změny.

5.4.7.

Je jasné, že se všechny finanční instituce v celé EU, jež jsou oporou hospodářství, včetně Evropské centrální banky, národních centrálních bank, Evropské banky pro obnovu a rozvoj, Evropské investiční banky a komerčních bank působících na vnitrostátní a mezinárodní úrovni, musejí při svých investičních a úvěrových aktivitách řídit cíli udržitelného rozvoje (27).

5.5.   Transformace peněžního systému

5.5.1.

EHSV se domnívá, že je načase učinit peněžní systém odolnějším vůči negativnímu vlivu krátkodobých spekulací a zajistit, aby byl tento systém využíván ve prospěch lidstva, planety a udržitelného podnikání.

5.5.2.

Ve vyspělých kapitalistických ekonomikách peníze vznikají třemi různými způsoby – prostřednictvím státních výdajů, operací centrálních bank a tvorby úvěrů (dluhu) v komerčních finančních institucích (28). Více než 95 % peněžních zásob v moderních ekonomikách vytvářejí komerční finanční instituce ve formě úvěrů.

5.5.3.

EU určuje regulační základ pro všechny finanční instituce ve všech členských státech a stanoví fiskální a měnová pravidla, jimiž se řídí země eurozóny. Konečnou odpovědnost za stabilitu a odolnost peněžních zásob v celé eurozóně nese Evropská centrální banka, která někdy za tímto účelem přijímá rázná opatření (29).

5.5.4.

V období od roku 2015 do konce roku 2018 investovala ECB v rámci svého programu nákupu aktiv 2,6 biliony EUR do hospodářství s cílem podpořit finanční instituce, zvýšit objem úvěrů a mít pod kontrolou inflaci. Šest měsíců po skončení tohoto programu, tj. v červnu 2019, avizoval prezident ECB Mario Draghi opětovné zahájení programu, přičemž poukázal na přetrvávající oslabení globálních trhů (30).

5.5.5.

V článku 123 Lisabonské smlouvy se Evropské centrální bance výslovně zakazuje, aby financovala veřejné instituce a vlády států. „Měnové financování“ (pojem označující nákup státního dluhu centrální bankou) však kdysi ve vyspělých ekonomikách bývalo běžnou praxí a dodnes se pravidelně používá v Japonsku (31).

5.5.6.

Existují přesvědčivé důkazy o tom, že větší kontrola peněžních zásob ze strany státu může snížit veřejné i soukromé zadlužení a posílit finanční odolnost (32). EHSV se domnívá, že je načase přezkoumat peněžní systém v Evropě a uvést ho do souladu s prioritou, již představuje přechod k udržitelné a inkluzivní ekonomice blahobytu.

5.6.

Je tedy zcela opodstatněné říci, že překoncipování úlohy podniků, změna charakteru práce, restrukturalizace investic a transformace peněžního systému tvoří základ rozhodné reakce na problémy, jimž Evropa nyní čelí.

5.7.

Inovace mají zásadní význam pro dosažení sociálního pokroku, pro vybudování hospodářství sloužícího všem však nestačí pouze realizovat technologické inovace ve snaze zvýšit produktivitu práce. Je nutné navázat nový, intenzivní dialog o tom, v jaké společnosti chceme žít, a zavést sociální inovace, které jsou k uskutečnění této vize potřebné (33). V závěrečné části stanoviska předkládáme za tímto účelem několik návrhů.

6.   Od vize k realizaci – politická opatření pro transformaci hospodářství

6.1.

Národy na celém světě se zavázaly k provádění Agendy 2030, která je radikální, spravedlivá a realizovatelná. EU Agendu 2030 přijala a snaží se dosáhnout pokroku v oblasti cílů udržitelného rozvoje. Účelem návrhů uvedených v tomto stanovisku je zajistit, aby byl tento cíl splněn. Zapojení se do tohoto procesu skýtá EU jedinečnou příležitost, aby překoncipovala svou vizi sociálního pokroku, oživila své hospodářství a posílila své vedoucí postavení ve světě.

6.2.

Prvním krokem na cestě k udržitelné a inkluzivní ekonomice blahobytu je formulování společné vize. Určující roli v ní hrají zásady, jež vycházejí z hodnot, které od samého začátku určovaly projekt evropské integrace. V tomto směru bude nutné systematicky reformovat základy, o něž se hospodářský systém opírá, tj. podnikání, práci, investice a peníze.

6.3.

EHSV nyní vyzývá novou Evropskou komisi a nový Evropský parlament, aby v úzké spolupráci s EHSV vypracovaly rozsáhlý program integrovaných politických opatření, díky nimž bude možné vytvořit podmínky pro tuto transformaci.

6.4.

Níže uvádíme návrhy, jež mají posloužit jakožto podklad pro zahájení tohoto procesu a které bude třeba rozvést v dalších stanoviscích EHSV.

6.5.   Financování transformace

6.5.1.

Je třeba sladit veškeré výdaje veřejného sektoru ve všech členských státech se záměrem dosáhnout cílů udržitelného rozvoje a přejít k uhlíkově neutrálnímu hospodářství. Je třeba zajistit, aby byly veškeré mechanismy financování – včetně víceletého finančního rámce, Evropského sociálního fondu a Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci – plně zaměřeny na přechod k uhlíkově neutrálnímu hospodářství.

6.5.2.

Je třeba uzavřít evropskou zelenou a sociální dohodu, aby byly zajištěny rozsáhlé investice s jednoznačnými a všeobecnými přínosy pro veřejnost – například v podobě modernizace veřejných budov, nové koncepce veřejné dopravy a vybudování systémů založených na čisté energii. Takovýto program zajistí pracovní místa ve všech komunitách.

6.5.3.

Je nutné okamžitě skoncovat s nesmyslnými dotacemi, které přímo či nepřímo podporují například těžbu a využívání fosilních paliv či používání palmového oleje. Zrušení těchto dotací by na globální úrovni umožnilo zvýšit veřejné příjmy o 3,6 % celosvětového HDP, snížit emise o více než 20 %, o více než polovinu snížit počet osob předčasně umírajících v důsledku znečištěného ovzduší a zvýšit globální ekonomický blahobyt o 1,8 bilionu USD (tj. 2,2 % celosvětového HDP) (34).

6.5.4.

Je třeba vypracovat plán pro zelenou fiskální reformu v EU, v jejímž rámci budou prostřednictvím zdanění a pobídek podpořeny žádoucí výsledky, penalizovány výsledky nežádoucí, odměněni ti, kdo se snaží žít udržitelnějším způsobem, a podníceny udržitelné investice. To se nepodaří uskutečnit bez větší flexibility v procesu rozhodování EU, aby bylo možné zavádět nezbytné fiskální nástroje a tržní mechanismy. V době, kdy je naléhavější než kdy dřív činit kroky namířené proti změně klimatu, by postupný přechod na hlasování kvalifikovanou většinou pomohl účinněji dosahovat cílů v oblasti životního prostředí (35).

6.5.5.

Je třeba využít redistribučních systémů zdanění a dotací a predistribučních opatření s cílem snížit nerovnosti v příjmech a bohatství a uskutečnit spravedlivou transformaci díky tomu, že pracovníci, jimž v důsledku přechodu ke klimaticky neutrálnímu hospodářství hrozí ztráta zaměstnání, získají dostatečnou finanční podporu a možnosti rekvalifikace.

6.6.   Zajištění správy a soudržnosti politik

6.6.1.

Ve stávající průmyslové strategii, obchodní politice, politice v oblasti hospodářské soutěže, inovací a zaměstnanosti a finančních předpisech je třeba identifikovat a odstranit překážky, jež brání přechodu ke klimatické neutralitě. Je třeba zajistit, aby byly všechny oblasti politiky zaměřeny na cíl dosažení klimaticky neutrálního hospodářství.

6.6.2.

Je třeba přezkoumat fiskální a měnová pravidla EU tak, aby byla v souladu s cílem uskutečnit přechod k udržitelnému hospodářství a byla pro tento účel vhodná.

6.6.3.

Je třeba přezkoumat stávající struktury EU a shromáždit poznatky a vypracovat strategie s cílem zajistit, aby hospodářství EU již nezáviselo na růstu.

6.6.4.

Je třeba prozkoumat, zda by bylo možné zřídit v rámci Evropské komise nové ředitelství, do jehož působnosti by spadaly dobré životní podmínky budoucích generací, s cílem posílit tvorbu politik a rozhodování na základě znalostí. V mezičase by mělo být vypracováno meziodvětvové posouzení tohoto záměru.

6.7.   Vylepšení stávajících nástrojů

6.7.1.

Je třeba přijmout opatření s cílem zamezit nadměrně konzumnímu chování, mj. omezením škodlivé reklamy (zejména co se týče reklamy určené dětem (36)), regulací škodlivých produktů, podporou etického a udržitelného chování spotřebitelů, podněcováním ke sdílení prostor a k realizaci komunitních projektů a ochranou společných zdrojů a veřejných statků.

6.7.2.

Je třeba posílit sociální solidaritu plným provedením evropského pilíře sociálních práv a podpořit důležitý posun paradigmatu v Agendě 2030 směrem k participativnějšímu modelu mnohostranné správy ve prospěch udržitelného rozvoje a vybízet k tomu, aby byl v rámci tohoto důležitého přechodu k udržitelnější budoucnosti pro naši planetu uplatňován přístup zahrnující celou společnost (37).

6.7.3.

Je třeba vypracovat nové ukazatele hospodářské výkonnosti a sociálního pokroku, které by nahradily nevhodný ukazatel HDP, jenž nepodává komplexní obraz o blahobytu občanů.

6.7.4.

Roční analýza růstu by měla být upravena tak, aby bylo zaručeno sladění s cíli udržitelného rozvoje, jež by odráželo pluralitnější přístup k chápání udržitelné prosperity.

6.7.5.

Je třeba zavést v EU „rozpočet zajišťující prosperitu“ – jako vzor by mohl posloužit novozélandský rámec životní úrovně („Living Standards Framework“).

6.7.6.

Je třeba upravit unijní Pakt o stabilitě a růstu tak, aby zohledňoval udržitelnost a prosperitu a odrážel náležité sladění mechanismů správy v EU s jejími sociálními a environmentálními cíli a přitom respektoval zásadu fiskální odpovědnosti.

---

(1)  https://www.un.org/sustainabledevelopment/development-agenda/.

(2)  Stanovisko EHSV Naslouchat občanům Evropy v zájmu udržitelné budoucnosti (Sibiu a ještě dále) (Úř. věst. C 228, 5.7.2019, s. 37).

(3)  Viz též následující dokumenty týkající se téže problematiky: OECD, Beyond GDP, a závěry Rady o ekonomice blahobytu ze dne 17. října 2019.

(4)  https://www.ipcc.ch/sr15/

https://ipbes.net/sites/default/files/ipbes_7_10_add.1_en_1.pdf

https://europa.eu/rapid/press-release_IP-18-3927_cs.htm.

(5)  https://doi.org/10.1146/annurev-environ-102016-060726.

(6)  https://www.weforum.org/reports/the-global-risks-report-2019.

(7)  https://www.cusp.ac.uk/themes/aetw/wp12/.

(8)  Zpráva nezávislé komise pro udržitelnou rovnost, Eurostat, 2019.

(9)  https://www.economics.ox.ac.uk/materials/papers/15126/819-susskind-a-model-of-technological-unemployment-july-2017.pdf.

(10)  https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-13432-2019-INIT/cs/pdf, odstavec 1.

(11)  Jackson, T., Prosperity without Growth, 2017. Raworth, K., Doughnut Economics.

(12)  https://www.stockholmresilience.org/research/planetary-boundaries.html.

(13)  Stanovisko EHSV Čistá planeta pro všechny – Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky (Úř. věst. C 282, 20.8.2019, s. 51), odstavec 3.4.1. Stanovisko EHSV Klimatická spravedlnost (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 22), odstavec 4.1.5

(14)  Stanovisko EHSV Klimatická spravedlnost (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 22).

(15)  http://ec.europa.eu/environment/circular-economy/index_en.htm.

(16)  https://www.investopedia.com/terms/c/collaborative-economy.asp.

(17)  https://issues.org/the-rise-of-the-platform-economy/.

(18)  Stanovisko EHSV Balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství (Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 98), odstavce 3.1., 3.6 a 4.1.7.

(19)  Viz například stanovisko EHSV Doprava, energetika a služby obecného zájmu jako hnací síla udržitelného růstu v EU prostřednictvím digitální revoluce (Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 79).

(20)  https://www.thersa.org/discover/publications-and-articles/reports/future-land.

(21)  https://www.statista.com/statistics/266228/youth-unemployment-rate-in-eu-countries/.

(22)  https://www.cusp.ac.uk/themes/s2/wp12/.

(23)  Stanovisko EHSV Evropská rámcová směrnice o minimálním příjmu (Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 1). Skupina Zaměstnavatelé toto stanovisko nepodpořila.

(24)  https://www.e3 g.org/docs/E3G_Report_Just_Transition_and_EU_Budget.pdf.

(25)  Stanovisko EHSV Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti (Úř. věst. C 345, 13.10.2017, s. 91).

(26)  https://ec.europa.eu/info/business-economy-euro/banking-and-finance/sustainable-finance_cs.

(27)  Stanovisko EHSV Evropský pakt o financování opatření v oblasti klimatu (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 8), odstavec 5.5.2.

(28)  https://www.ecb.europa.eu/explainers/tell-me-more/html/what_is_money.cs.html.

(29)  https://www.ecb.europa.eu/pub/economic-bulletin/articles/2019/html/ecb.ebart201902_01~3049319b8d.en.html.

(30)  https://www.ecb.europa.eu/press/key/date/2019/html/ecb.sp190618~ec4cd2443b.en.html.

(31)  https://www.brookings.edu/wp-content/uploads/2018/10/WP48-DellAriccia-et-al.pdf.

(32)  http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2012/wp12202.pdf.

(33)  https://diem25.org/wp-content/uploads/2017/03/European-New-Deal-Complete-Policy-Paper.pdf.

(34)  Stanovisko EHSV Nové udržitelné hospodářské modely (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 57), stanovisko EHSV Pařížský protokol – plán boje proti celosvětové změně klimatu po roce 2020 (Úř. věst. C 383, 17.11.2015, s. 74), stanovisko EHSV Klimatická spravedlnost, (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 22), odstavec 1.9.

(35)  Stanovisko EHSV Zdanění – hlasování kvalifikovanou většinou (Úř. věst. C 353, 18.10.2019, s. 90).

(36)  Stanovisko EHSV Rámec pro reklamu určenou dětem a mládeži (Úř. věst. C 351, 15.11.2012, s. 6).

(37)  Stanovisko EHSV Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030 (Úř. věst. C 14, 15.1.2020, s. 95).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2016/1139, pokud jde o zavedení stropů kapacity pro tresku obecnou ve východní části Baltského moře, sběr dat a kontrolní opatření v Baltském moři, a nařízení (EU) č. 508/2014, pokud jde o trvalé ukončení rybolovu týkající se plavidel lovících tresku obecnou ve východní části Baltského moře

[COM(2019) 564 – 2019/0246 (COD)]

(2020/C 106/02)

Hlavní zpravodaj:

Gerardo LARGHI

Konzultace	Evropský parlament, 13. 11. 2019 Rada, 18. 11. 2019
Právní základ	čl. 43 odst. 2 a článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato na plenárním zasedání	23. 1. 2020
Plenární zasedání č.	549
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	112/0/1

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) souhlasí s návrhem Komise na přijetí urgentních opatření v odvětví rybolovu tresky obecné v Baltském moři, ale domnívá se, že samotný návrh nemůže stačit k naplnění potřeb této oblasti a v ní žijících populací.

1.2.

EHSV zdůrazňuje, že rozhodnutí zakázat lov tresky obecné povede v některých členských státech k zániku velké části námořních rybolovných činností, což nejenom připraví rybáře o práci, ale bude to mít také nepříznivý dopad na drobné zpracovatele produktů rybolovu, přímý prodej a odvětví cestovního ruchu. Aby měli spotřebitelé i nadále k dispozici čerstvé ryby, je třeba podpořit udržitelnou akvakulturu v rybích farmách na moři, které by zaměstnávaly místní rybáře.

1.3.

EHSV se domnívá, že snížení kvót pro počet ulovených ryb samo o sobě nevyřeší krizový stav Baltského moře. Je zapotřebí vypracovat komplexní plán, který tomuto odvětví, podnikatelům, pracovníkům a spotřebitelům nabídne perspektivy do budoucna.

1.4.

EHSV bere na vědomí rozhodnutí Komise poskytnout členským státům nástroje nezbytné k vrakování rybářských loďstev, která v současnosti loví tresku obecnou, a přenést na členské státy stanovení tonáže a počtu plavidel, která mají být demontována.

1.5.

EHSV poukazuje na negativní důsledky ničení těchto loďstev a je toho názoru, že by se takový plán měl přijímat pouze na dobrovolném základě.

1.6.

EHSV připomíná, že Účetní dvůr zdůraznil skutečnost, že prostředky na tento účel byly často špatně použity a ne vždy přinesly očekávané výsledky. Výbor žádá Komisi a členské státy, aby připravily opatření, díky nimž by se tomu v tomto případě předešlo.

1.7.

EHSV se domnívá, že kdyby Komise a členské státy zasáhly včas, bylo by možné tento problém řešit postupně.

1.8.

EHSV vyzývá členské státy, které mají pravomoc stanovit pravidla pro přidělování finančních náhrad za vrakování rybářských plavidel, aby měli řádně na paměti odborné pracovníky tohoto odvětví, kteří by přišli o zdroj příjmů.

1.9.

EHSV vyzývá členské státy, aby s využitím prostředků z ESF prováděly programy rekvalifikace pracovníků, kteří v současnosti pracují v tomto odvětví.

1.10.

Vzhledem k tomu, že z vědeckého výzkumu vyplývá, že stávající úmrtnost tresky obecné souvisí více s environmentálními faktory než s rybolovem, žádá EHSV Komisi, aby považovala za prioritní každý zásah, který přispěje ke zlepšení ekosystému Baltského moře.

1.11.

EHSV důrazně vybízí Evropskou komisi, aby prozkoumala, zda by nebylo možné vyčlenit zvláštní prostředky na opatření přijímaná v souladu se zásadami modré bioekonomiky napříč regiony. Jak již dokládá řada existujících projektů, mohou některé nové ekonomické činnosti výrazně přispět k tomu, aby se v oblasti Baltského moře dosáhlo pozitivních environmentálních výsledků. Je třeba podporovat chov slávek a pěstování mořských řas, jelikož velmi účinně zachycují živiny. Takovéto činnosti rovněž pomáhají obnovit biologickou rozmanitost v pobřežních vodách a vrátit do nich rybí populace. EHSV se domnívá, že k zúročení tohoto potenciálu by bylo možné využít stávajících plavidel a rybářů, jelikož disponují uzpůsobitelným vybavením a dovednostmi. Je naprosto nezbytné, aby EU i samotné členské státy zavedly zvláštní finanční program určený regionům.

1.12.

EHSV zdůrazňuje, že když návrh zakáže konverzi na rekreační a turistický rybolov, přijdou příslušné subjekty o konkrétní pracovní a podnikatelskou příležitost.

1.13.

EHSV považuje za důležité, aby Komise předešla tomu, že zákaz lovu tresky obecné členskými státy bude ve prospěch subjektů z jiných zemí, které nejsou členy EU.

2.   Obecné připomínky

2.1.

Degradace ekosystému Baltského moře je známa již léta. Populace tresky obecné ve východní části Baltského moře je v současnosti jediná, u níž je úmrtnost zapříčiněná environmentálními faktory třikrát vyšší než úmrtnost způsobená rybolovem. Nepředpokládá se ostatně, že by do roku 2024 došlo k výrazným změnám, i kdyby se tato populace vůbec nelovila.

2.2.

EHSV se domnívá, že se musí komplexně posoudit situace v odvětví rybolovu v Baltském moři a problém mořského prostředí, které se v důsledku řady faktorů (kromě znečištění pocházejícího z ústících řek, se upozorňuje na plavby výletních lodí, které ne vždy splňují normy pro recyklaci vody) dostalo do krize.

2.3.

EHSV je si vědom toho, že velká část znečišťujících látek i nadále pochází z průmyslových odvětví a z čistíren odpadních vod. Vyzývá Evropskou komisi, aby po členských státech požadovala aktivnější provádění směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí a náležité stíhání velkých znečišťovatelů. EHSV vybízí členské státy, aby příjmy z pokut vybraných od znečišťovatelů využívaly k financování environmentálních programů.

2.4.

EHSV je toho názoru, že by se měly urychleně shromáždit všechny zúčastněné strany z tohoto odvětví a že by se měl ve spolupráci s nimi vypracovat společný akční plán. Jedním z řešení by mohla být partnerství veřejného a soukromého sektoru.

2.5.

Je rovněž třeba prozkoumat, zda by nebylo možné uzavřít dohodu ohledně zaměstnávání zahraničních rybářů a prosazování zásad modré bioekonomiky na sousedním území Ruské federace. Spolupráce se nesmí omezit na hledání kompromisních řešení v oblasti rybolovu, ale musí se rovněž zaměřit na přípravu a provádění opatření, pomocí nichž se od základu a trvale vyřeší ekologické problémy, jež ohrožují rovnováhu ekosystému Baltského moře.