Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

(2020/C 19/01)

Poslední publikace

Úř. věst. C 10, 13.1.2020

Dřívější publikace

Úř. věst. C 432, 23.12.2019

Úř. věst. C 423, 16.12.2019

Úř. věst. C 413, 9.12.2019

Úř. věst. C 406, 2.12.2019

Úř. věst. C 399, 25.11.2019

Úř. věst. C 383, 11.11.2019

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

Usnesení Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 3. července 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de Primera Instancia no 1 de Fuenlabrada - Španělsko) – Bankia SA v. Henry-Rodolfo Rengifo Jiménez, Sheyla-Jeanneth Felix Caiza

(Věc C-92/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitele - Směrnice 93/13/EHS - Články 6 a 7 - Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách - Ujednání o předčasné splatnosti ve smlouvě o hypotečním úvěru - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Otázka totožná s otázkou, o které již Soudní dvůr rozhodl, nebo na kterou lze odpověď jasně vyvodit z judikatury - Prohlášení, že ujednání je částečně zneužívající - Pravomoci vnitrostátního soudu v případě existence ujednání kvalifikovaného jako „zneužívající“ - Nahrazení zneužívajícího ujednání ustanovením vnitrostátního práva - Článek 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora - Zjevně nepřípustná otázka“)

(2020/C 19/02)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de Primera Instancia no 1 de Fuenlabrada

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Bankia SA

Žalovaní: Henry-Rodolfo Rengifo Jiménez, Sheyla-Jeanneth Felix Caiza

Výrok

Články 6 a 7 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby ujednání o předčasné splatnosti ve smlouvě o hypotečním úvěru, jež je považováno za zneužívající, bylo zčásti zachováno, a to tak, že vnitrostátní soud odstraní prvky, které ho činí zneužívajícím. Tyto články naproti tomu nebrání tomu, aby vnitrostátní soud zhojil neplatnost takového zneužívajícího ujednání, jehož formulace vychází ze zákonného ustanovení použitelného v případě dohody smluvních stran, tak, že ho nahradí novým zněním tohoto zákonného ustanovení přijatého po uzavření smlouvy, pokud dotčená smlouva nemůže v případě odstranění tohoto zneužívajícího ujednání nadále existovat a zrušení této smlouvy v plném rozsahu spotřebitele vystavuje zvláště nepříznivým důsledkům.

---

(1)  Úř. věst. C 156, 2.5.2016.

Usnesení Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 3. července 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de Primera Instancia no 2 de Santander - Španělsko) – Banco Bilbao Vizcaya Argentaria SA v. Fernando Quintano Ujeta, María Isabel Sánchez García

(Věc C-167/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitelů - Směrnice 93/13/EHS - Články 6 a 7 - Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách - Ujednání o předčasné splatnosti ve smlouvě o hypotečním úvěru - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Otázka totožná s otázkou, o které již Soudní dvůr rozhodl, nebo otázka, na kterou lze odpověď jasně dovodit z judikatury - Prohlášení, že ujednání je částečně zneužívající - Pravomoci vnitrostátního soudu v případě existence ujednání kvalifikovaného jako „zneužívající“ - Nahrazení zneužívajícího ujednání ustanovením vnitrostátního práva - Článek 53, odst. 2, jednacího řádu Soudního dvora - Zjevně nepřípustná otázka“)

(2020/C 19/03)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de Primera Instancia no 2 de Santander

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Banco Bilbao Vizcaya Argentaria SA

Žalovaní: Fernando Quintano Ujeta, María Isabel Sánchez García

Výrok

Články 6 a 7 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby po konstatování zneužívající povahy ustanovení o předčasné splatnosti, obsaženého ve smlouvě o hypotečním úvěru, ze strany vnitrostátního soudu, byly prostřednictvím zrušení zčásti zachovány prvky způsobující zneužívající povahu. Naproti tomu, uvedené články nebrání tomu, aby vnitrostátní soud napravil neplatnost takového zneužívajícího ujednání, jehož znění bylo inspirováno legislativním ustanovením použitelným v případě dohody smluvních stran, a nahradil jej novým zněním tohoto legislativního ustanovení zavedeného po uzavření smlouvy, pokud nemůže smlouva bez uvedeného zneužívajícího ujednání existovat a konstatování neplatnosti smlouvy jako celku by vystavilo spotřebitele obzvláště škodlivým účinkům.

---

(1)  Úř. věst. C 200, 6.6.2016.

Usnesení Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 3. července 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de Primera Instancia no 6 de Alicante - Španělsko) – Bankia SA v. Alfredo Sánchez Martínez, Sandra Sánchez Triviño

(Věc C-486/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitelů - Směrnice 93/13/EHS - Články 6 a 7 - Nepřiměřené podmínky ve spotřebitelských smlouvách - Ujednání o předčasné splatnosti ve smlouvě o hypotečním úvěru - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Otázka totožná s otázkou, o které již Soudní dvůr rozhodl, nebo na kterou lze odpověď jasně vyvodit z judikatury - Pravomoci vnitrostátního soudu v případě existence ujednání kvalifikovaného jako „zneužívající“ - Nahrazení zneužívajícího ujednání ustanovením vnitrostátního práva - Zásada efektivity - Zásada procesní autonomie“)

(2020/C 19/04)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de Primera Instancia no 6 de Alicante

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Bankia SA

Žalovaní: Alfredo Sánchez Martínez, Sandra Sánchez Triviño

Výrok

Článek 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách a zásada efektivity musí být za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl vnitrostátní soud prvního stupně vázán rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se nařizuje zahájení exekučního řízení s přihlédnutím k závažnosti nesplnění povinností spotřebitele vyplývajících ze smlouvy o hypotečním úvěru, i když tato smlouva obsahuje ujednání prohlášené za zneužívající v předchozím rozsudku, který je konečný, avšak ve vnitrostátním právu nezakládá překážku věci pravomocně rozsouzené.

---

(1)  Úř. věst. C 441, 28.11.2016.

Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 5. září 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil supérieur de la Sécurité sociale - Lucembursko) – EU v. Caisse pour l'avenir des enfants

(Věc C-801/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Volný pohyb pracovníků - Rovné zacházení - Článek 45 SFEU - Nařízení (ES) č. 883/2004 - Článek 4 - Úmluva o sociálním zabezpečení uzavřená mezi členským státem zaměstnání a třetí zemí - Rodinné dávky - Použití na příhraniční pracovníky, kteří nejsou státními příslušníky ani osobami s bydlištěm ve smluvním státě úmluvy“)

(2020/C 19/05)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil supérieur de la Sécurité sociale

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: EU

Odpůrkyně: Caisse pour l'avenir des enfants

Výrok

Článek 45 SFEU ve spojení s článkem 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby příslušné orgány prvního členského státu odmítly vyplatit státnímu příslušníku druhého členského státu, který pracuje v prvním členském státě, aniž zde pobývá, rodinné dávky pro jeho dítě pobývající ve třetí zemi se svou matkou, pokud uvedené orgány za stejných podmínek pro poskytnutí uvedených dávek na základě dvoustranné mezinárodní smlouvy uzavřené mezi prvním členským státem a touto třetí zemí přiznávají právo na rodinné dávky vlastním státním příslušníkům a osobám s bydlištěm v tomto státě, ledaže tyto orgány mohou předložit objektivní odůvodnění jejich odmítnutí.

---

(1)  Úř. věst. C 82, 4.3.2019.

Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 11. července 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Polymeles Protodikeio Athinon - Řecko) – RM, SN v. Agrotiki Trapeza Ellados

(Věc C-262/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 53 odst. 2 a článek 94 jednacího řádu Soudního dvora - Státní podpory - Zřizování hypotéčních zástavních práv za účelem zajištění bankovních úvěrů poskytnutých zemědělcům - Vnitrostátní právní úprava omezující výši částky, pro kterou jsou zřizována hypotéční zástavní práva - Nedostatečné uvedení důvodů, na základě kterých má předkládající soud pochybnosti o výkladu unijního práva - Zjevná nepřípustnost“)

(2020/C 19/06)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Polymeles Protodikeio Athinon

Účastníci původního řízení

Žalobci: RM, SN

Žalovaný: Agrotiki Trapeza Ellados

Výrok

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozhodnutím Polymeles Protodikeio Athinon (soud prvního stupně v Aténách, Řecko) ze dne 8. února 2019 je zjevně nepřípustná.

---

(1)  Úř. věst. C 187, 3.6.2019.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Wojewódzki Sąd Administracyjny we Wrocławiu (Polsko) dne 27. července 2018 – Mennica Wrocławska sp. z o.o. v. Dyrektor Izby Administracji Skarbowej we Wrocławiu

(Věc C-491/18)

(2020/C 19/07)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Wojewódzki Sąd Administracyjny we Wrocławiu

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Mennica Wrocławska sp. z o.o.

Žalovaný: Dyrektor Izby Administracji Skarbowej we Wrocławiu

Předběžná otázka

Brání ustanovení směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1), zejména její článek 168, čl. 178 písm. a) a čl. 226 bod 6, a zásady systému DPH, zejména zásada daňové neutrality a zásada proporcionality, takové vnitrostátní praxi, která odpírá nárok na odpočet DPH v případě faktur, na nichž je uveden nesprávný druh zboží, přestože v průběhu daňového řízení (před vydáním rozhodnutí) předložila osoba povinná k dani veškerá nezbytná vysvětlení a podkladové dokumenty, které potvrzují existenci i podrobné vlastnosti zboží, jež bylo předmětem plnění, a které byly následně daňovými orgány uznány v průběhu daňového řízení, přičemž nebyl zjištěn daňový únik?

Kasační opravný prostředek podaný dne 30. července 2019 Belén Bernaldo de Quirós proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 5. června 2019 ve věci T-273/18, Bernaldo de Quirós v. Komise

(Věc C-583/19 P)

(2020/C 19/08)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovateka): Belén Bernaldo de Quirós (zástupkyně: M. Casado García-Hirschfeld, advokátka)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek ze dne 5. června 2019, Bernaldo de Quirós v. Komise (T-273/18),

—	vyhovět návrhovým žádáním podaným v prvním stupni,

—	uložit Komisi náhradu veškerých nákladů řízení v obou stupních.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší jediný důvod vycházející ze zkreslení skutkového stavu, zjevně nesprávného posouzení a nesprávného právního odůvodnění.

Navrhovatelka ve svém druhém žalobním důvodu před Tribunálem uvedla porušení zásady dodržování práva na obhajobu v rámci článku 3 přílohu IX služebního řádu úředníků. Tribunál rozhodl o tomto důvodu v bodech 81 až 94 napadeného rozsudku.

Navrhovatelka se domnívá, že konstatování, ke kterému dospěl Tribunál, jsou z věcného hlediska nesprávná. Domnívá se, že napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením a obsahuje zjevně nesprávné posouzení, protože zaprvé interní předpisy nemohou odůvodnit nedodržení ustanovení služebního řádu a zadruhé dotčená obecná prováděcí ustanovení (OPU) nestanoví delegaci pravomocí OOJ. Konečně výklad ustanovení článku 3 přílohy IX služebního řádu úředníků a článku 4 odst. 4 OPU vede k nesprávnému právnímu odůvodnění.

Kasační opravný prostředek podaný dne 14. srpna 2019 CC proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 13. června 2019 ve věci T-248/17 RENV, CC v. Parlament

(Věc C-612/19 P)

(2020/C 19/09)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: CC (zástupce: G. Maximini, Rechtsanwalt)

Další účastník řízení: Evropský parlament

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek vydaný Tribunálem dne 13. června 2019 ve věci T-248/17 RENV, s výjimkou bodu 3 výroku, týkajícího se nákladů řízení,

—	uložil Parlamentu zaplatit náhradu veškeré majetkové a nemajetkové újmy, kterou žalobce utrpěl, stanovené způsobem uvedeným v jeho návrhu na zahájení řízení ve věci F-9/12,

—	uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatel navrhuje částečné zrušení rozsudku ze dne 13. června 2019 ve věci CC v. Parlament, T-248/17 RENV (s výjimkou bodu 3 výroku), kterým Tribunál uložil Parlamentu zaplatit navrhovateli částku 6 000 eur a náhradu veškerých nákladů řízení, přičemž žaloba byla ve zbývající části zamítnuta.

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatel uplatňuje pět důvodů:

—	Porušení článku 106 jednacího řádu Tribunálu – Porušení zásady právní jistoty – Porušení článku 47 Listiny základních práv Evropské unie,

—	Nesprávná právní posouzení, jelikož Tribunál neprovedl navrhované provedení důkazů a organizační procesní opatření,

—	Zkreslení oznámení o výběrovém řízení – Nerespektování zrušujícího rozsudku – Protiprávní nahrazení posouzení svým vlastním – Porušení čl. 1d odst. 2 služebního řádu úředníků,

—	Nesprávné právní posouzení, jelikož Tribunál vyloučil některá pracovní místa z hodnocení ztráty příležitosti,

—	Svévolné hodnocení, nesprávné právní posouzení, nedostatečné odůvodnění, absence nestrannosti.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de Apel Alba Iulia (Rumunsko) dne 30. srpna 2019 – LN v. Administrația Județeană a Finanțelor Publice Sibiu, Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice Brașov

(Věc C-655/19)

(2020/C 19/10)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Alba Iulia

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: LN

Odpůrci: Administrația Județeană a Finanțelor Publice Sibiu, Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice Brașov

Předběžné otázky

1)

Brání článek 2 směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty (1) tomu, aby plnění, prostřednictvím kterého plátce daně, který jako věřitel získá nemovitost, která je předmětem nuceného výkonu rozhodnutí, a později ji prodá za účelem dosažení splacení zapůjčené částky, bylo považováno za ekonomickou činnost ve formě využití hmotného nebo nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu z něj?

2)	Může být osoba, která provedla takovou právní transakci, považována za osobu povinnou k dani ve smyslu článku 9 směrnice 2006/112?

---

(1)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 25. září 2019 – Vereniging van Effectenbezitters v. BP plc

(Věc C-709/19)

(2020/C 19/11)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Žalobce: Vereniging van Effectenbezitters

Žalovaná: BP plc

Předběžné otázky

1)

a. Musí být čl. 7 bod 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1, dále jen „nařízení Brusel Ia“) vykládán v tom smyslu, že přímý vznik čistě majetkové újmy na investičním účtu vedeném v Nizozemsku nebo na investičním účtu vedeném u banky nebo investiční společnosti usazené v Nizozemsku, která je důsledkem investičních rozhodnutí, která byla učiněna pod vlivem obecně celosvětově zveřejňovaných, ale nesprávných, neúplných a zavádějících informací nadnárodní společnosti kótované na burze, poskytuje dostatečnou vazbu na místo, kde došlo ke škodné události (Erfolgsort), zakládající mezinárodní příslušnost nizozemských soudů? b. Pokud tomu tak není, je třeba dalších okolností, které odůvodňují příslušnost nizozemských soudů, a o jaké okolnosti se v takovém případě jedná? Postačují tyto další okolnosti […], které jsou uvedeny v bodě 4.2.2 předkládajícího rozhodnutí, k tomu, aby založily příslušnost nizozemských soudů?

2)

Musí být odpověď na první otázku jiná, pokud se jedná o žalobu podle článku 3:305a [Burgerlijk Wetboek (nizozemský občanský zákoník, dále jen „BW“)], podanou sdružením, jehož cílem je hájit na základě vlastní legitimace kolektivní zájmy investorů, kteří utrpěli újmu ve smyslu první otázky, což mj. vede k tomu, že nejsou zjišťována ani bydliště těchto investorů, ani zvláštní okolnosti individuálních nákupů, resp. individuálních rozhodnutí neprodat již vlastněné akcie?

3)

Pokud jsou nizozemské soudy podle čl. 7 bodu 2 nařízení Brusel Ia příslušné k rozhodnutí o žalobě podané podle článku 3:350a BW, je pak dotyčný soud podle čl. 7 bodu 2 tohoto nařízení jak z mezinárodního, tak i vnitrostátního hlediska místně příslušný k rozhodnutí o všech následných individuálních žalobách na náhradu škody, podaných investory, kteří utrpěli újmu ve smyslu první otázky?

4)

Pokud je dotyčný nizozemský soud ve smyslu třetí otázky k rozhodnutí o všech individuálních žalobách na náhradu škody, podaných investory, kteří utrpěli újmu ve smyslu první otázky, sice místně příslušný z mezinárodního, ale nikoli z vnitrostátního hlediska, musí se pak vnitrostátní místní příslušnost určit podle bydliště poškozeného investora, sídla banky, u které je veden osobní bankovní účet tohoto investora, nebo podle sídla banky, u které je veden investiční účet, nebo se musí vycházet z jiného určujícího kritéria?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State (Nizozemsko) dne 30. září 2019 – FS v. Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

(Věc C-719/19)

(2020/C 19/12)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Raad van State

Účastníci původního řízení

Žalobce: FS

Žalovaný: Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

Předběžné otázky

1)

Musí být čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. 2004, L 158 (1), …) vykládán v tom smyslu, že povinnosti vyplývající z rozhodnutí o vyhoštění občana Unie z území hostitelského členského státu, vydaného podle tohoto ustanovení, jsou splněny a toto rozhodnutí již nevyvolává žádné právní účinky, jakmile tento občan Unie ve lhůtě pro dobrovolné opuštění území, stanovené v tomto rozhodnutí, prokazatelně opustí území tohoto hostitelského členského státu?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku: Náleží tomuto občanu Unie při okamžitém návratu do hostitelského členského státu právo pobytu po dobu až tří měsíců stanovené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2004/38/ES, nebo hostitelský členský stát může vydat nové rozhodnutí o vyhoštění, aby zabránil tomu, aby dotčený občan Unie krátkodobě vstupoval na území hostitelského členského státu?

3)	V případě záporné odpovědi na první otázku: Musí pak tento občan Unie po určitou dobu pobývat mimo území daného hostitelského členského státu a jak dlouho tato doba trvá?

---

(1)  s. 77.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Düsseldorf (Německo) dne 30. září 2019 – GR v. Stadt Duisburg

(Věc C-720/19)

(2020/C 19/13)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: GR

Žalované: Stadt Duisburg

Předběžné otázky

1.

Ztratí rodinný příslušník tureckého pracovníka, který od tohoto pracovníka může odvozovat práva podle čl. 7 odst. 1 [rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80, dále jen „rozhodnutí č. 1/80“], tato práva, pokud přijme státní občanství hostitelského členského státu a tím pozbude dosavadní státní občanství?

2.	V případě kladné odpovědi na první otázku: Může se rodinný příslušník tureckého pracovníka ve výše popsané situaci nadále dovolávat práv plynoucích z článku 7 rozhodnutí č. 1/80 tehdy, pokud státní občanství hostitelského členského státu zase pozbyl, protože opět přijal dřívější státní občanství?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Amsterdam (Nizozemsko) dne 7. října 2019 – A v. B,C

(Věc C-738/19)

(2020/C 19/14)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Amsterdam

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: A

Žalované: B.C

Předběžná otázka

Jak musí být vykládána směrnice 93/13 (1) a zejména v ní obsažená zásada kumulativního účinku při posouzení otázky, zda je náhrada, kterou musí poskytnout spotřebitel, který neplní svůj závazek, nepřiměřeně vysoká ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy k této směrnici, jedná-li se o ujednání o smluvní pokutě, jež se vážou na porušení smlouvy různého druhu, která se ze své podstaty nemusí uskutečnit současně a v projednávané věci se také společně neuskutečnila? Je přitom relevantní, že v souvislosti s porušeními smlouvy, na která se váže smluvní pokuta, je požadována také náhrada škody v podobě vydání protiprávně dosažených zisků?

---

(1)  Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vrhovno sodišče Republike Slovenije (Slovinsko) dne 10. října 2019 – B. K. v. Slovinská republika

(Věc C-742/19)

(2020/C 19/15)

Jednací jazyk: slovinština

Předkládající soud

Vrhovno sodišče Republike Slovenije

Účastníci původního řízení

Žalobce: B. K.

Žalovaná: Slovinská republika

Předběžné otázky

1)	Vztahuje se článek 2 směrnice 2003/88/ES (1) rovněž na pracovníky působící v oblasti obrany nebo na vojenské pracovníky, kteří plní službu pracovní pohotovosti v době míru?

2)

Brání ustanovení čl. 2 směrnice 2003/88/ES vnitrostátní právní úpravě, podle níž se připravenost pracovníků působících v oblasti obrany na pracovišti nebo na určitém místě (nikoli však v místě vlastního bydliště) nebo přítomnost vojenských pracovníků působících v oblasti obrany v průběhu služby pracovní pohotovosti, během níž tito vojenští pracovníci nevykonávají žádnou práci, avšak musí být fyzicky přítomni v kasárnách, nezapočítává do pracovní doby?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. L 299, 18.11.2003, s. 9).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Contencioso-Administrativo no 17 de Barcelona (Španělsko) dne 14. října 2019 – UD v. Subdelegación del Gobierno en Barcelona

(Věc C-746/19)

(2020/C 19/16)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de lo Contencioso-Administrativo no 17 de Barcelona

Účastníci původního řízení

Žalobce: UD

Žalovaný: Subdelegación del Gobierno en Barcelona

Předběžné otázky

1.	Provedl španělský stát správně směrnici 2008/115 (1) do vnitrostátní právní úpravy (zákon č. 4/2000 ve znění zákona č. 2/2009), když ponechal jako hlavní odpověď na situaci neoprávněného pobytu pokutu a pouze v závažnějších případech vyhoštění?

2.	Může se španělský stát na základě zásady konformního výkladu domáhat přímého použití směrnice 2008/115, a to i v rozporu s ustanoveními vlastní vnitrostátní právní úpravy a při zhoršení postavení cizince?

3.

Mohou být ustanovení čl. 55 odst. 1 a čl. 57 odst. 1 zákona č. 4/2000 předmětem konformního výkladu, tedy zatímco je nadále platnou součástí španělského vnitrostátního právního řádu takové ustanovení, podle něhož je hlavní sankcí za neoprávněný pobyt pokuta, či by to naopak vedlo k výkladu contra legem tohoto vnitrostátního právního řádu?

4.	Je vnitrostátní soud povinen nadále uplatňovat sankci pokuty jako hlavní sankci a sankci vyhoštění v závažnějších případech, či je nevyhnutelně povinen ve všech případech uplatňovat sankci vyhoštění, s výjimkou případů výslovně vyloučených směrnicí 2008/115?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. 2008, L 348, s. 98).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa - CAAD) (Portugalsko) dne 15. října 2019 – Ramada Storax SAv. Autoridade Tributária e Aduaneira

(Věc C-756/19)

(2020/C 19/17)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa - CAAD)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Ramada Storax SA

Žalovaný: Autoridade Tributária e Aduaneira

Předběžná otázka

Lze články 90 a 273 směrnice Rady 2006/112/ES (1) ze dne 28. listopadu 2006 (směrnice o DPH) vykládat v tom smyslu, že zásada neutrality DPH a zásada proporcionality, jakož i základní hospodářské svobody umožňují portugalskému zákonodárci, aby na základě čl. 78 odst. 7 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty (zákon o DPH), schváleného Decreto-ley n.o 394-B/84, de 26 de diciembre (nařízení s mocí zákona č. 394-B/84 ze dne 26. prosince 1984), omezil opravy daně z přidané hodnoty (DPH) týkající se pohledávek považovaných za nedobytné v rámci insolvenčního řízení na případy v něm uvedené [tedy, pokud byla po nabytí právní moci rozsudku o uznání a o pořadí uspokojení pohledávek zjištěna omezená povaha platební neschopnosti ve smyslu Código da Insolvência e da Recuperação de Empresas (zákon o platební neschopnosti a restrukturalizaci) (CIRE), schváleného zákonným Decreto-ley n.o 53/2004, de 18 de marzo (nařízení s mocí zákona č. 53/2004 ze dne 18. března 2004), případně po schválení plánu podle dohody uvedené v článku 156 uvedeného zákona], a to tak, že se pro tento účel neuznávají rozhodnutí soudů ostatních členských států, která prohlašují pohledávky přihlášené v rámci insolvenčního řízení za nedobytné?

---

(1)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Polymeles Protodikeio Athinon (Řecko) dne 16. října 2019 – OH v. ID

(Věc C-758/19)

(2020/C 19/18)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Polymeles Protodikeio Athinon

Účastníci původního řízení

Žalobce: OH

Žalovaný: ID

Předběžné otázky

1)	Jsou pojmy „vynětí z pravomoci soudů“ a „imunita“, uvedené v článku 11 protokolu (1), jak jsou formulovány a s ohledem na účel, který sledují, totožné?

2)	Zahrnuje „vynětí z pravomoci soudů“/„imunita“, uvedené v článku 11, kromě trestního stíhání také občanskoprávní žaloby, které jsou podány ze strany poškozených třetích osob proti členům Komise?

3)	Může být komisař zbaven „vynětí z pravomoci soudů“/„imunity“ také v rámci občanskoprávní žaloby, která proti němu byla podána, jako je žaloba podaná v projednávané věci? V případě kladné odpovědi, kdo musí zahájit řízení o [takovémto] zbavení?

4)	Jsou soudy Evropské unie příslušné k rozhodnutí o žalobě na určení mimosmluvní odpovědnosti komisaře, jako je žaloba podaná v projednávané věci?

---

(1)  Článek 11 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie ze dne 8. dubna 1965, který je připojen ke Smlouvě [o fungování Evropské unie] jako Protokol č. 7.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná First-tier Tribunal (Tax Chamber) (Spojené království) dne 16. října 2019 – JCM Europe (UK) Ltd v. Commissioners for Her Majesty's Revenue and Customs

(Věc C-760/19)

(2020/C 19/19)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

First-tier Tribunal (Tax Chamber)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: JCM Europe (UK) Ltd

Žalovaná: Commissioners for Her Majesty's Revenue and Customs

Předběžné otázky

1)	Je prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1760 (1) ze dne 28. září 2016 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury (dále jen „KN“) neplatné v rozsahu, v němž ověřovač bankovek a schránky na bankovky uvedené v nařízení 2016/1760 zařazuje do kódu KN 84729070, nikoli do kódu KN 90314990?

2)

Je prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1760 neplatné zejména proto, že: a) nepřípustně omezuje dosah čísla 9031; b) nepřípustně rozšiřuje dosah čísla 8472; c) zohledňuje nepřípustné faktory; d) nebere při zařazování dotčeného výrobku, tak jak je popsán v uvedeném nařízení, náležitě v úvahu vysvětlivky, čísla KN ani obecná pravidla pro výklad.

---

(1)  Úř. věst. 2016, L 269, s. 6.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Judicial da Comarca dos Açores (Portugalsko) dne 18. října 2019 – RF v. SATA International - Serviços de Transportes Aéreos SA

(Věc C-766/19)

(2020/C 19/20)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Judicial da Comarca dos Açores

Účastníci původního řízení

Žalobce: QE, RD

Žalovaná: SATA International - Serviços de Transportes Aéreos SA

Za účasti: Ana – Aeroportos de Portugal SA

Předběžné otázky

1)

Je třeba mít za to, že skutečnost, jako je skutečnost, která nastala dne 10. května 2017 na letišti v Lisabonu, kdy došlo ke všeobecnému výpadku dodávek pohonných hmot, který znemožnil zásobení letadel v důsledku poruchy v rámci přečerpávací soustavy, která zabránila přečerpání pohonných hmot do zásobovacího systému, za který odpovídají subjekty řídící letištní infrastrukturu, a porucha ovlivnila nepřetržité fungování a operace na uvedeném letišti a způsobila zpoždění a zrušení 473 letů, z nichž 12 bylo přesměrováno, 98 zrušeno a 363 utrpělo zpoždění, což se dotklo více než 41 000 cestujících, představuje „mimořádnou okolnost“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 (1), která zbavuje leteckého dopravce povinnosti vyplatit kompenzace?

2)

Je třeba mít za to, že letecká společnost, která se v případě nemožnosti zásobit se pohonnými hmotami na letišti v Lisabonu za výše popsaných okolností rozhodne načerpat pohonné hmoty na jiném blízkém letišti (Porto), a která v důsledku zpoždění způsobeného pozdním odletem z letiště v Lisabonu a operacemi čerpání pohonných hmot na jiném letišti, které vedou k tomu, že posádka uvedeného letadla již nemá k dispozici dost času obsloužit let, což podle zákona umožňuje uskutečnit zpožděný let, uzavře s jinou leteckou společností smlouvu o nájmu letadla bez posádky (ACMI) za účelem uskutečnění daného letu, přijala veškerá přiměřená opatření k omezení zpoždění letu?

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. L 46, 17.2.2004, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Německo) dne 18. října 2019 – Spolková republika Německo v. SE

(Věc C-768/19)

(2020/C 19/21)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka v řízení o opravném prostředku „Revision“: Spolková republika Německo

Odpůrce v řízení o opravném prostředku „Revision“: SE

Další účastník řízení: Der Vertreter des Bundesinteresses beim Bundesverwaltungsgericht

Předběžné otázky

1.

Musí se v případě žadatele o azyl, který před tím, než dosáhlo zletilosti jeho dítě, které je členem rodiny, která existovala v zemi původu, a kterému byl na základě žádosti o ochranu, podané před dosažením zletilosti, po dosažení zletilosti přiznán status doplňkové ochrany (dále jen „osoba požívající ochrany“), vstoupil na území hostitelského členského státu osoby požívající ochrany a rovněž tam podal žádost o mezinárodní ochranu (dále jen „žadatel o azyl“), v případě vnitrostátní právní úpravy, která pro účely přiznání nároku na přiznání doplňkové ochrany odvozeného od osoby požívající ochrany odkazuje na čl. 2 písm. j) směrnice 2011/95/EU, při určení, zda je osoba požívající ochrany „nezletilá“ ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95/EU (1), vycházet z doby vydání rozhodnutí o žádosti o azyl podané žadatelem o azyl, anebo z nějakého dřívějšího okamžiku, například doby, kdy a) byl osobě požívající ochrany přiznán status doplňkové ochrany, b) žadatel o azyl podal svou žádost o azyl, c) žadatel o azyl vstoupil na území hostitelského členského státu nebo d) osoba požívající ochrany podala svou žádost o azyl?

2.

V případě, a) že je rozhodná doba podání žádosti: Musí se v tomto ohledu vycházet z písemně, ústně nebo jinak vyjádřené žádosti o ochranu, o které byl vyrozuměn vnitrostátní orgán příslušný pro vyřizování žádostí o azyl (dále jen „žádost o azyl“), nebo z formálně podané žádosti o mezinárodní ochranu? b) že je rozhodná doba vstupu žadatele o azyl na území nebo doba, kdy podal žádost o azyl: Je rovněž relevantní, zda v této době dosud nebylo rozhodnuto o žádosti o ochranu podané osobou požívající ochrany, která byla později uznána za osobu požívající doplňkové ochrany?

3.

a) Jaké požadavky musí být stanoveny v situaci popsané v první předběžné otázce, aby se v případě žadatele o azyl jednalo o „rodinného příslušníka“ [čl. 2 písm. j) směrnice 2011/95/EU], který se zdržuje „v souvislosti se žádostí o mezinárodní ochranu ve stejném členském státě“, ve kterém se zdržuje osoba požívající mezinárodní ochrany, a který je součástí rodiny, která existovala „již v zemi původu“? Vyžaduje se zejména, aby byl v hostitelském členském státě obnoven rodinný život mezi osobou požívající ochrany a žadatelem o azyl ve smyslu článku 7 Listiny základních práv Evropské unie, nebo v tomto ohledu postačuje pouhá současná přítomnost osoby požívající ochrany a žadatele o azyl v hostitelském členském státě? Je rodič rodinným příslušníkem i tehdy, pokud vstup na území podle okolností daného případu neměl za cíl skutečné převzetí odpovědnosti ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95/EU za osobu požívající mezinárodní ochrany, která je dosud nezletilá a svobodná? b) Pokud otázka 3. a) musí být zodpovězena v tom smyslu, že v hostitelském členském státě muselo dojít k obnovení rodinného života mezi osobou požívající ochrany a žadatelem o azyl ve smyslu článku 7 Listiny základních práv Evropské unie, je relevantní, v jaké době k tomuto obnovení došlo? Musí se v tomto ohledu vycházet z toho, zda byl rodinný život obnoven v určité lhůtě po vstupu žadatele o azyl na území, v době podání žádosti o azyl ze strany žadatele o azyl, nebo v době, kdy osoba požívající ochrany dosud byla nezletilá?

4.

Pozbývá žadatel o azyl na základě dosažení zletilosti osobou požívající ochrany a s tím spojeného zániku odpovědnosti za osobu, která je nezletilá a svobodná, postavení rodinného příslušníka ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95/EU? Pokud tomu tak není: Trvá toto postavení rodinného příslušníka (a s ním spojená práva) bez jakéhokoli časového omezení i po tomto dni, nebo zaniká po uplynutí určité lhůty (pokud ano, jaké?) či pokud nastanou určité okolnosti (pokud ano, jaké?)?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Symvoulio tis Epikrateias (Epitropi Anastolon) (Řecko) dne 21. října 2019 – NAMA symvouloi michanikoi kai meletites A.E. – LDK symvouloi michanikoi A.E. NAMA symvouloi michanikoi kai meletites A.E. LDK symvouloi michanikoi A.E. v. Archi Exetasis Prodikastikon Prosfygon (AEPP), Attiko metro A.E.

(Věc C-771/19)

(2020/C 19/22)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Symvoulio tis Epikrateias (Epitropi Anastolon)

Účastnice původního řízení

Navrhovatelky: NAMA symvouloi michanikoi kai meletites A.E. – LDK symvouloi michanikoi A.E. NAMA symvouloi michanikoi kai meletites A.E. LDK symvouloi michanikoi A.E.

Odpůrkyně: Archi Exetasis Prodikastikon Prosfygon (AEPP), Attiko metro A.E.

Předběžné otázky

1)

a) Musí být čl. 1 odst. 3, čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) a čl. 2a odst. 2 směrnice Rady 92/13/EHS (1) ze dne 25. února 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací (Úř. věst. 1992, L 76), posuzované ve světle závěrů uvedených v rozsudcích Fastweb (C-100/12), PFE (C-689/13), Archus a Gama (C-131/16) a Lombardi (C-333/18), vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní judikatorní praxi, která stanoví, že pokud je prostřednictvím rozhodnutí zadavatele, nikoli ve finální fázi zadávání zakázky, ale v předcházející fázi zadávacího řízení (jako je fáze posuzování technických nabídek), uchazeč vyloučen a je naopak připuštěn jiný dotčený subjekt (soutěžitel), tak si vyloučený uchazeč v případě, že příslušný soud zamítne jeho žádost o odkladný účinek [rozhodnutí AEPP] v části týkající se jeho vyloučení ze zadávacího řízení, zachovává oprávněný zájem domáhat se v rámci této žádosti o odkladný účinek proti jinému uchazeči pouze na základě tvrzení, že tento uchazeč byl připuštěn v rozporu se zásadou rovného zacházení s nabídkami? b) V případě kladné odpovědi na otázku ad a), musí být výše uvedená ustanovení vykládána v tom smyslu, že vyloučený uchazeč je s ohledem na výše uvedené oprávněn se prostřednictvím žádosti o odkladný účinek dovolávat jakékoli vady účasti soutěžitele v zadávacím řízení, tedy namítat také jiné zřetelné nesrovnalosti v nabídce soutěžitele, které se liší od nesrovnalostí, pro které byla vyřazena jeho vlastní nabídka, aby bylo v první řadě přerušeno pokračování v zadávacím řízení a v zadání zakázky soutěžiteli, a to prostřednictvím aktu, který měl být přijat v následující fázi řízení, a následně, v případě vyhovění hlavnímu soudnímu opravnému prostředku (návrhu na zrušení), aby byl tento soutěžitel vyloučen, bylo zrušeno zadání zakázky a případně bylo právě z tohoto důvodu vyhlášeno nové zadávací řízení, kterého se účastní vyloučený navrhovatel?

2)

Je pro účely odpovědi na předchozí otázku relevantní skutečnost, že přístup k předběžné (ale také konečné) soudní ochraně podléhá předchozímu zamítnutí opravného prostředku u nezávislého vnitrostátního orgánu, který přezkoumává správní opravné prostředky, a to i ve světle závěrů uvedených v rozsudku Bietergemeinschaft Technische Gebäudebetreuung und Caverion Österreich (C 355/15)?

3)

Je pro účely odpovědi na první otázku relevantní skutečnost, že v případě vyhovění námitkám vzneseným vyloučeným uchazečem proti účasti soutěžitele v zadávacím řízení a) by mohlo být nemožné zorganizovat nové zadávací řízení, anebo b) důvod, pro který byl navrhovatel vyloučen, neumožňuje jeho účast v případném novém zadávacím řízení?

---

(1)  Směrnice Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 (Úř. věst. 1992, L 76, s. 14).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vrhovno sodišče Republike Slovenije (Slovinsko) dne 22. října 2019 – A. B. a B. B. v. Personal Exchange International Limited

(Věc C-774/19)

(2020/C 19/23)

Jednací jazyk: slovinština

Předkládající soud

Vrhovno sodišče Republike Slovenije

Účastníci původního řízení

Žalobci: A. B. a B. B.

Žalovaná: Personal Exchange International Limited

Předběžná otázka

Musí být čl. 15 odst. 1 nařízení č. 44/2001 (1) vykládán v tom smyslu, že jako smlouva uzavřená spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, může být kvalifikována také smlouva o hraní online pokeru, uzavřená jednotlivcem na dálku přes internet se zahraničním provozovatelem online her, která podléhá všeobecným obchodním podmínkám tohoto provozovatele, pokud se uvedená osoba několik let živila takto získaným příjmem nebo výhrami ve hře poker, ačkoli nemá formální registraci pro tento druh činnosti a v žádném případě tuto činnost nenabízí na trhu třetím osobám jako placenou službu?

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal de grande instance de Paris (Francie) dne 22. října 2019 – VB, WA v. BNP Paribas Personal Finance SA

(Věc C-776/19)

(2020/C 19/24)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de grande instance de Paris

Účastníci původního řízení

Žalobci: VB, WA

Žalovaná: BNP Paribas Personal Finance SA

Předběžné otázky

1)

Brání směrnice č. 93/13 (1), vykládaná ve světle zásady efektivity, v takové věci, jako je věc v původním řízení, uplatnění předpisů o promlčení v následujících případech: a) prohlášení určitého ujednání za zneužívající, b) případné náhrady, c) je-li spotřebitel žalující stranou a d) je-li spotřebitel žalovanou stranou, a to i v případě, že proti němu byla podána vzájemná žaloba?

2)

V případě zcela či částečně záporné odpovědi na první otázku, brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady efektivity, v takové věci, jako je věc v původním řízení, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které začíná promlčecí lhůta běžet dnem přijetí nabídky úvěru a nikoli dnem, kdy vznikly vážné finanční problémy?

3)

Spadají taková ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, podle kterých je mimo jiné měnou účtu švýcarský frank je a měnou plateb euro, čímž se kurzové riziko přenáší na úvěrovaného, do hlavního předmětu smlouvy ve smyslu čl. 4 [odst.] 2 směrnice 93/13 v případě, že nebyla zpochybněna výše poplatků za směnu a existují ujednání, podle kterých může úvěrovaný v přesných termínech využít možnost převodu na eura podle předem stanoveného vzorce?

4)

Brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady efektivity práva Společenství, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které je takové ujednání či souhrn ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, „jasné a srozumitelné“ ve smyslu směrnice, z důvodů, že: — v předběžná nabídce úvěru jsou popsány devizové operace prováděné během trvání úvěru a je v ní uvedeno, že jako směnný kurz eura a švýcarského franku bude použit kurz platný dva pracovní dny před datem události rozhodné pro danou operaci, zveřejněný na internetových stránkách Evropské centrální banky; — v nabídce je uvedeno, že úvěrovaný souhlasí s devizovými operacemi spočívajícími v přepočtu švýcarských franků na eura a eur na švýcarské franky, které jsou nezbytné pro fungování a splácení úvěru, a že úvěrující provede přepočet měsíčních splátek z eur na švýcarské franky po uhrazení dodatečných poplatků souvisejících s úvěrem; — v nabídce je uvedeno, že pokud bude v důsledku devizové operace částka splátky ve švýcarských francích nižší, než jaká má být uhrazena, bude splácení jistiny pomalejší a případná část jistiny nesplacená v rámci takové splátky bude připsána k dlužnému zůstatku účtu ve švýcarských francích, a že se upřesňuje, že splácení jistiny půjčky bude proměnlivé v závislosti na výkyvech směnného kurzu platného pro měsíční splátky, ať již směrem nahoru či dolů, že tyto změny mohou vést k prodloužení či zkrácení doby splácení půjčky a případně změnit i celkové náklady na splácení, — v článcích „interní účet vedený v eurech“ a „interní účet vedený ve švýcarských francích“ jsou popsány operace prováděné při každé úhradě splátek na vrub či ve prospěch každého účtu a smlouva transparentně popisuje konkrétní fungování mechanismu převodu z cizí měny; ačkoliv v nabídce není zejména výslovně uveden výraz „kurzové riziko“, které nese úvěrovaný v důsledku skutečnosti, že nepobírá příjmy v měně účtu, ani výslovná zmínka o „riziku úrokové sazby“?

5)

V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku, brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady účinnosti práva Společenství, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které je takové ujednání či souhrn ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, „jasné a srozumitelné“ ve smyslu směrnice, pokud je ve smlouvě o úvěru s původní dobou 25 let vedle aspektů zmíněných ve čtvrté předběžné otázce pouze doplněn vzorový příklad poklesu kurzu měny plateb o 5,37 % oproti měně účtu, aniž by v ní byly jinak zmíněny výrazy jako např. „riziko“ či „obtíže“?

6)	Nese důkazní břemeno spočívající v prokázání „jasné a srozumitelné“ povahy určitého ujednání ve smyslu směrnice č. 93/13, včetně informací o okolnostech uzavření smlouvy, poskytovatel úvěru, nebo spotřebitel?

7)

Nese-li důkazní břemeno spočívající v prokázání jasné a srozumitelné povahy určitého ujednání poskytovatel, brání směrnice č. 93/13 uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které musí v případě dokumentů o postupech při prodeji úvěrovaní prokázat zaprvé, že jim byly informace obsažené v těchto dokumentech poskytnuty, a za druhé, a že jim je poskytla banka, nebo naopak musí podle zmíněné směrnice takové důkazy zakládat vyvratitelnou domněnku, že informace obsažené v uvedených dokumentech byly úvěrujícím poskytnuty, včetně ústního sdělení, kterou by musel poskytovatel úvěru, který nutně nese odpovědnost za informace poskytované jím pověřenými zprostředkovateli, vyvrátit?

8)

Lze konstatovat existenci podstatné nerovnováhy v takové smlouvě, jako je smlouva dotčená ve věci v původním řízení, ve které obě smluvní strany nesou kurzové riziko, pokud na jedné straně má poskytovatel úvěru lepší prostředky k tomu, aby předvídal kurzové riziko, než spotřebitel a na druhé straně je riziko poskytovatele omezeno, zatímco riziko spotřebitele omezeno není?

---

(1)  Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tTribunal de grande instance de Paris (Francie) dne 22. října 2019 – XZ,YY v. BNP Paribas Personal Finance SA

(Věc C-777/19)

(2020/C 19/25)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de grande instance de Paris

Účastníci původního řízení

Žalobci: XZ,YY

Žalovaná: BNP Paribas Personal Finance SA

Předběžné otázky

1)

Brání směrnice č. 93/13 (1), vykládaná ve světle zásady efektivity, v takové věci, jako je věc v původním řízení, uplatnění předpisů o promlčení v následujících případech: a) prohlášení určitého ujednání za zneužívající, b) případné náhrady, c) je-li spotřebitel žalující stranou a d) je-li spotřebitel žalovanou stranou, a to i v případě, že proti němu byla podána vzájemná žaloba?

2)

V případě zcela či částečně záporné odpovědi na první otázku, brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady efektivity, v takové věci, jako je věc v původním řízení, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které začíná promlčecí lhůta běžet dnem přijetí nabídky úvěru a nikoli dnem, kdy vznikly vážné finanční problémy?

3)

Spadají taková ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, podle kterých je mimo jiné měnou účtu švýcarský frank je a měnou plateb euro, čímž se kurzové riziko přenáší na úvěrovaného, do hlavního předmětu smlouvy ve smyslu čl. 4 [odst.] 2 směrnice 93/13 v případě, že nebyla zpochybněna výše poplatků za směnu a existují ujednání, podle kterých může úvěrovaný v přesných termínech využít možnost převodu na eura podle předem stanoveného vzorce?

4)

Brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady efektivity práva Společenství, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které je takové ujednání či souhrn ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, „jasné a srozumitelné“ ve smyslu směrnice, z důvodů, že: — v předběžné nabídce úvěru jsou popsány devizové operace prováděné během trvání úvěru a je v ní uvedeno, že jako směnný kurz eura a švýcarského franku bude použit kurz platný dva pracovní dny před datem události rozhodné pro danou operaci, zveřejněný na internetových stránkách Evropské centrální banky; — v nabídce je uvedeno, že úvěrovaný souhlasí s devizovými operacemi spočívajícími v přepočtu švýcarských franků na eura a eur na švýcarské franky, které jsou nezbytné pro fungování a splácení úvěru, a že úvěrující provede přepočet měsíčních splátek z eur na švýcarské franky po uhrazení dodatečných poplatků souvisejících s úvěrem; — v nabídce je uvedeno, že pokud bude v důsledku devizové operace částka splátky ve švýcarských francích nižší, než jaká má být uhrazena, bude splácení jistiny pomalejší a případná část jistiny nesplacená v rámci takové splátky bude připsána k dlužnému zůstatku účtu ve švýcarských francích, a že se upřesňuje, že splácení jistiny půjčky bude proměnlivé v závislosti na výkyvech směnného kurzu platného pro měsíční splátky, ať již směrem nahoru či dolů, že tyto změny mohou vést k prodloužení či zkrácení doby splácení půjčky a případně změnit i celkové náklady na splácení, — v článcích „interní účet vedený v eurech“ a „interní účet vedený ve švýcarských francích“ jsou popsány operace prováděné při každé úhradě splátek na vrub či ve prospěch každého účtu a smlouva transparentně popisuje konkrétní fungování mechanismu převodu z cizí měny; ačkoliv v nabídce není zejména výslovně uveden výraz „kurzové riziko“, které nese úvěrovaný v důsledku skutečnosti, že nepobírá příjmy v měně účtu, ani výslovná zmínka o „riziku úrokové sazby“?

5)

V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku, brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady účinnosti práva Společenství, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které je takové ujednání či souhrn ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, „jasné a srozumitelné“ ve smyslu směrnice, pokud je ve smlouvě o úvěru s původní dobou 25 let vedle aspektů zmíněných ve čtvrté předběžné otázce pouze doplněn vzorový příklad poklesu kurzu měny plateb o 5,37 % oproti měně účtu, aniž by v ní byly jinak zmíněny výrazy jako např. „riziko“ či „obtíže“?

6)	Nese důkazní břemeno spočívající v prokázání „jasné a srozumitelné“ povahy určitého ujednání ve smyslu směrnice č. 93/13, včetně informací o okolnostech uzavření smlouvy, poskytovatel úvěru, nebo spotřebitel?

7)

Nese-li důkazní břemeno spočívající v prokázání jasné a srozumitelné povahy určitého ujednání poskytovatel, brání směrnice č. 93/13 uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které musí v případě dokumentů o postupech při prodeji úvěrovaní prokázat zaprvé, že jim byly informace obsažené v těchto dokumentech poskytnuty, a za druhé, a že jim je poskytla banka, nebo naopak musí podle zmíněné směrnice takové důkazy zakládat vyvratitelnou domněnku, že informace obsažené v uvedených dokumentech byly úvěrujícím poskytnuty, včetně ústního sdělení, kterou by musel poskytovatel úvěru, který nutně nese odpovědnost za informace poskytované jím pověřenými zprostředkovateli, vyvrátit?

8)

Lze konstatovat existenci podstatné nerovnováhy v takové smlouvě, jako je smlouva dotčená ve věci v původním řízení, ve které obě smluvní strany nesou kurzové riziko, pokud na jedné straně má poskytovatel úvěru lepší prostředky k tomu, aby předvídal kurzové riziko, než spotřebitel a na druhé straně je riziko poskytovatele omezeno, zatímco riziko spotřebitele omezeno není?

---

(1)  Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal de grande instance de Paris (Francie) dne 22. října 2019 – ZX v. BNP Paribas Personal Finance SA

(Věc C-778/19)

(2020/C 19/26)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de grande instance de Paris

Účastníci původního řízení

Žalobce: ZX

Žalovaná: BNP Paribas Personal Finance SA

Předběžné otázky

1)

Brání směrnice č. 93/13 (1), vykládaná ve světle zásady efektivity, v takové věci, jako je věc v původním řízení, uplatnění předpisů o promlčení v následujících případech: a) prohlášení určitého ujednání za zneužívající, b) případné náhrady, c) je-li spotřebitel žalující stranou a d) je-li spotřebitel žalovanou stranou, a to i v případě, že proti němu byla podána vzájemná žaloba?

2)

V případě zcela či částečně záporné odpovědi na první otázku, brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady efektivity, v takové věci, jako je věc v původním řízení, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které začíná promlčecí lhůta běžet dnem přijetí nabídky úvěru a nikoli dnem, kdy vznikly vážné finanční problémy?

3)

Spadají taková ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, podle kterých je mimo jiné měnou účtu švýcarský frank je a měnou plateb euro, čímž se kurzové riziko přenáší na úvěrovaného, do hlavního předmětu smlouvy ve smyslu čl. 4 [odst.] 2 směrnice 93/13 v případě, že nebyla zpochybněna výše poplatků za směnu a existují ujednání, podle kterých může úvěrovaný v přesných termínech využít možnost převodu na eura podle předem stanoveného vzorce?

4)

Brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady efektivity práva Společenství, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které je takové ujednání či souhrn ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, „jasné a srozumitelné“ ve smyslu směrnice, z důvodů, že: — v předběžné nabídce úvěru jsou popsány devizové operace prováděné během trvání úvěru a je v ní uvedeno, že jako směnný kurz eura a švýcarského franku bude použit kurz platný dva pracovní dny před datem události rozhodné pro danou operaci, zveřejněný na internetových stránkách Evropské centrální banky; — v nabídce je uvedeno, že úvěrovaný souhlasí s devizovými operacemi spočívajícími v přepočtu švýcarských franků na eura a eur na švýcarské franky, které jsou nezbytné pro fungování a splácení úvěru, a že úvěrující provede přepočet měsíčních splátek z eur na švýcarské franky po uhrazení dodatečných poplatků souvisejících s úvěrem; — v nabídce je uvedeno, že pokud bude v důsledku devizové operace částka splátky ve švýcarských francích nižší, než jaká má být uhrazena, bude splácení jistiny pomalejší a případná část jistiny nesplacená v rámci takové splátky bude připsána k dlužnému zůstatku účtu ve švýcarských francích, a že se upřesňuje, že splácení jistiny půjčky bude proměnlivé v závislosti na výkyvech směnného kurzu platného pro měsíční splátky, ať již směrem nahoru či dolů, že tyto změny mohou vést k prodloužení či zkrácení doby splácení půjčky a případně změnit i celkové náklady na splácení, — v článcích „interní účet vedený v eurech“ a „interní účet vedený ve švýcarských francích“ jsou popsány operace prováděné při každé úhradě splátek na vrub či ve prospěch každého účtu a smlouva transparentně popisuje konkrétní fungování mechanismu převodu z cizí měny; ačkoliv v nabídce není zejména výslovně uveden výraz „kurzové riziko“, které nese úvěrovaný v důsledku skutečnosti, že nepobírá příjmy v měně účtu, ani výslovná zmínka o „riziku úrokové sazby“?

5)

V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku, brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady účinnosti práva Společenství, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které je takové ujednání či souhrn ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, „jasné a srozumitelné“ ve smyslu směrnice, pokud je ve smlouvě o úvěru s původní dobou 25 let vedle aspektů zmíněných ve čtvrté předběžné otázce pouze doplněn vzorový příklad poklesu kurzu měny plateb o 5,37 % oproti měně účtu, aniž by v ní byly jinak zmíněny výrazy jako např. „riziko“ či „obtíže“?

6)	Nese důkazní břemeno spočívající v prokázání „jasné a srozumitelné“ povahy určitého ujednání ve smyslu směrnice č. 93/13, včetně informací o okolnostech uzavření smlouvy, poskytovatel úvěru, nebo spotřebitel?

7)

Nese-li důkazní břemeno spočívající v prokázání jasné a srozumitelné povahy určitého ujednání poskytovatel, brání směrnice č. 93/13 uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které musí v případě dokumentů o postupech při prodeji úvěrovaní prokázat zaprvé, že jim byly informace obsažené v těchto dokumentech poskytnuty, a za druhé, a že jim je poskytla banka, nebo naopak musí podle zmíněné směrnice takové důkazy zakládat vyvratitelnou domněnku, že informace obsažené v uvedených dokumentech byly úvěrujícím poskytnuty, včetně ústního sdělení, kterou by musel poskytovatel úvěru, který nutně nese odpovědnost za informace poskytované jím pověřenými zprostředkovateli, vyvrátit?

8)

Lze konstatovat existenci podstatné nerovnováhy v takové smlouvě, jako je smlouva dotčená ve věci v původním řízení, ve které obě smluvní strany nesou kurzové riziko, pokud na jedné straně má poskytovatel úvěru lepší prostředky k tomu, aby předvídal kurzové riziko, než spotřebitel a na druhé straně je riziko poskytovatele omezeno, zatímco riziko spotřebitele omezeno není?

---

(1)  Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal de grande instance de Paris (Francie) dne 22. října 2019 – AV v. BNP Paribas Personal Finance SA, Procureur de la République

(Věc C-779/19)

(2020/C 19/27)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de grande instance de Paris

Účastníci původního řízení

Žalobce: AV

Žalovaní: BNP Paribas Personal Finance SA, Procureur de la République

Předběžné otázky

1)

Brání směrnice č. 93/13 (1), vykládaná ve světle zásady efektivity, v takové věci, jako je věc v původním řízení, uplatnění předpisů o promlčení v následujících případech: a) prohlášení určitého ujednání za zneužívající, b) případné náhrady, c) je-li spotřebitel žalující stranou a d) je-li spotřebitel žalovanou stranou, a to i v případě, že proti němu byla podána vzájemná žaloba?

2)

V případě zcela či částečně záporné odpovědi na první otázku, brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady efektivity, v takové věci, jako je věc v původním řízení, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které začíná promlčecí lhůta běžet dnem přijetí nabídky úvěru a nikoli dnem, kdy vznikly vážné finanční problémy?

3)

Spadají taková ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, podle kterých je mimo jiné měnou účtu švýcarský frank je a měnou plateb euro, čímž se kurzové riziko přenáší na úvěrovaného, do hlavního předmětu smlouvy ve smyslu čl. 4 [odst.] 2 směrnice 93/13 v případě, že nebyla zpochybněna výše poplatků za směnu a existují ujednání, podle kterých může úvěrovaný v přesných termínech využít možnost převodu na eura podle předem stanoveného vzorce?

4)

Brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady efektivity práva Společenství, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které je takové ujednání či souhrn ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, „jasné a srozumitelné“ ve smyslu směrnice, z důvodů, že: — v předběžné nabídce úvěru jsou popsány devizové operace prováděné během trvání úvěru a je v ní uvedeno, že jako směnný kurz eura a švýcarského franku bude použit kurz platný dva pracovní dny před datem události rozhodné pro danou operaci, zveřejněný na internetových stránkách Evropské centrální banky; — v nabídce je uvedeno, že úvěrovaný souhlasí s devizovými operacemi spočívajícími v přepočtu švýcarských franků na eura a eur na švýcarské franky, které jsou nezbytné pro fungování a splácení úvěru, a že úvěrující provede přepočet měsíčních splátek z eur na švýcarské franky po uhrazení dodatečných poplatků souvisejících s úvěrem; — v nabídce je uvedeno, že pokud bude v důsledku devizové operace částka splátky ve švýcarských francích nižší, než jaká má být uhrazena, bude splácení jistiny pomalejší a případná část jistiny nesplacená v rámci takové splátky bude připsána k dlužnému zůstatku účtu ve švýcarských francích, a že se upřesňuje, že splácení jistiny půjčky bude proměnlivé v závislosti na výkyvech směnného kurzu platného pro měsíční splátky, ať již směrem nahoru či dolů, že tyto změny mohou vést k prodloužení či zkrácení doby splácení půjčky a případně změnit i celkové náklady na splácení, — v článcích „interní účet vedený v eurech“ a „interní účet vedený ve švýcarských francích“ jsou popsány operace prováděné při každé úhradě splátek na vrub či ve prospěch každého účtu a smlouva transparentně popisuje konkrétní fungování mechanismu převodu z cizí měny; ačkoliv v nabídce není zejména výslovně uveden výraz „kurzové riziko“, které nese úvěrovaný v důsledku skutečnosti, že nepobírá příjmy v měně účtu, ani výslovná zmínka o „riziku úrokové sazby“?

5)

V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku, brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady účinnosti práva Společenství, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které je takové ujednání či souhrn ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, „jasné a srozumitelné“ ve smyslu směrnice, pokud je ve smlouvě o úvěru s původní dobou 25 let vedle aspektů zmíněných ve čtvrté předběžné otázce pouze doplněn vzorový příklad poklesu kurzu měny plateb o 5,37 % oproti měně účtu, aniž by v ní byly jinak zmíněny výrazy jako např. „riziko“ či „obtíže“?

6)	Nese důkazní břemeno spočívající v prokázání „jasné a srozumitelné“ povahy určitého ujednání ve smyslu směrnice č. 93/13, včetně informací o okolnostech uzavření smlouvy, poskytovatel úvěru, nebo spotřebitel?

7)

Nese-li důkazní břemeno spočívající v prokázání jasné a srozumitelné povahy určitého ujednání poskytovatel, brání směrnice č. 93/13 uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které musí v případě dokumentů o postupech při prodeji úvěrovaní prokázat zaprvé, že jim byly informace obsažené v těchto dokumentech poskytnuty, a za druhé, a že jim je poskytla banka, nebo naopak musí podle zmíněné směrnice takové důkazy zakládat vyvratitelnou domněnku, že informace obsažené v uvedených dokumentech byly úvěrujícím poskytnuty, včetně ústního sdělení, kterou by musel poskytovatel úvěru, který nutně nese odpovědnost za informace poskytované jím pověřenými zprostředkovateli, vyvrátit?

8)

Lze konstatovat existenci podstatné nerovnováhy v takové smlouvě, jako je smlouva dotčená ve věci v původním řízení, ve které obě smluvní strany nesou kurzové riziko, pokud na jedné straně má poskytovatel úvěru lepší prostředky k tomu, aby předvídal kurzové riziko, než spotřebitel a na druhé straně je riziko poskytovatele omezeno, zatímco riziko spotřebitele omezeno není?

---

(1)  Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal de grande instance de Paris (Francie) dne 22. října 2019 – BW, CX v. BNP Paribas Personal Finance SA, Procureur de la République

(Věc C-780/19)

(2020/C 19/28)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de grande instance de Paris

Účastníci původního řízení

Žalobci: BW, CX

Žalovaní: BNP Paribas Personal Finance SA, Procureur de la République

Předběžné otázky

1)

Brání směrnice č. 93/13 (1), vykládaná ve světle zásady efektivity, v takové věci, jako je věc v původním řízení, uplatnění předpisů o promlčení v následujících případech: a) prohlášení určitého ujednání za zneužívající, b) případné náhrady, c) je-li spotřebitel žalující stranou a d) je-li spotřebitel žalovanou stranou, a to i v případě, že proti němu byla podána vzájemná žaloba?

2)

V případě zcela či částečně záporné odpovědi na první otázku, brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady efektivity, v takové věci, jako je věc v původním řízení, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které začíná promlčecí lhůta běžet dnem přijetí nabídky úvěru a nikoli dnem, kdy vznikly vážné finanční problémy?

3)

Spadají taková ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, podle kterých je mimo jiné měnou účtu švýcarský frank je a měnou plateb euro, čímž se kurzové riziko přenáší na úvěrovaného, do hlavního předmětu smlouvy ve smyslu čl. 4 [odst.] 2 směrnice 93/13 v případě, že nebyla zpochybněna výše poplatků za směnu a existují ujednání, podle kterých může úvěrovaný v přesných termínech využít možnost převodu na eura podle předem stanoveného vzorce?

4)

Brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady efektivity práva Společenství, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které je takové ujednání či souhrn ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, „jasné a srozumitelné“ ve smyslu směrnice, z důvodů, že: — v předběžné nabídce úvěru jsou popsány devizové operace prováděné během trvání úvěru a je v ní uvedeno, že jako směnný kurz eura a švýcarského franku bude použit kurz platný dva pracovní dny před datem události rozhodné pro danou operaci, zveřejněný na internetových stránkách Evropské centrální banky; — v nabídce je uvedeno, že úvěrovaný souhlasí s devizovými operacemi spočívajícími v přepočtu švýcarských franků na eura a eur na švýcarské franky, které jsou nezbytné pro fungování a splácení úvěru, a že úvěrující provede přepočet měsíčních splátek z eur na švýcarské franky po uhrazení dodatečných poplatků souvisejících s úvěrem; — v nabídce je uvedeno, že pokud bude v důsledku devizové operace částka splátky ve švýcarských francích nižší, než jaká má být uhrazena, bude splácení jistiny pomalejší a případná část jistiny nesplacená v rámci takové splátky bude připsána k dlužnému zůstatku účtu ve švýcarských francích, a že se upřesňuje, že splácení jistiny půjčky bude proměnlivé v závislosti na výkyvech směnného kurzu platného pro měsíční splátky, ať již směrem nahoru či dolů, že tyto změny mohou vést k prodloužení či zkrácení doby splácení půjčky a případně změnit i celkové náklady na splácení, — v článcích „interní účet vedený v eurech“ a „interní účet vedený ve švýcarských francích“ jsou popsány operace prováděné při každé úhradě splátek na vrub či ve prospěch každého účtu a smlouva transparentně popisuje konkrétní fungování mechanismu převodu z cizí měny; ačkoliv v nabídce není zejména výslovně uveden výraz „kurzové riziko“, které nese úvěrovaný v důsledku skutečnosti, že nepobírá příjmy v měně účtu, ani výslovná zmínka o „riziku úrokové sazby“?

5)

V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku, brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady účinnosti práva Společenství, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které je takové ujednání či souhrn ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, „jasné a srozumitelné“ ve smyslu směrnice, pokud je ve smlouvě o úvěru s původní dobou 25 let vedle aspektů zmíněných ve čtvrté předběžné otázce pouze doplněn vzorový příklad poklesu kurzu měny plateb o 5,37 % oproti měně účtu, aniž by v ní byly jinak zmíněny výrazy jako např. „riziko“ či „obtíže“?

6)	Nese důkazní břemeno spočívající v prokázání „jasné a srozumitelné“ povahy určitého ujednání ve smyslu směrnice č. 93/13, včetně informací o okolnostech uzavření smlouvy, poskytovatel úvěru, nebo spotřebitel?

7)

Nese-li důkazní břemeno spočívající v prokázání jasné a srozumitelné povahy určitého ujednání poskytovatel, brání směrnice č. 93/13 uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které musí v případě dokumentů o postupech při prodeji úvěrovaní prokázat zaprvé, že jim byly informace obsažené v těchto dokumentech poskytnuty, a za druhé, a že jim je poskytla banka, nebo naopak musí podle zmíněné směrnice takové důkazy zakládat vyvratitelnou domněnku, že informace obsažené v uvedených dokumentech byly úvěrujícím poskytnuty, včetně ústního sdělení, kterou by musel poskytovatel úvěru, který nutně nese odpovědnost za informace poskytované jím pověřenými zprostředkovateli, vyvrátit?

8)

Lze konstatovat existenci podstatné nerovnováhy v takové smlouvě, jako je smlouva dotčená ve věci v původním řízení, ve které obě smluvní strany nesou kurzové riziko, pokud na jedné straně má poskytovatel úvěru lepší prostředky k tomu, aby předvídal kurzové riziko, než spotřebitel a na druhé straně je riziko poskytovatele omezeno, zatímco riziko spotřebitele omezeno není?

---

(1)  Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal de grande instance de Paris (Francie) dne 22. října 2019 – DY, EX v. BNP Paribas Personal Finance SA

(Věc C-781/19)

(2020/C 19/29)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de grande instance de Paris

Účastníci původního řízení

Žalobci: DY, EX

Žalovaná: BNP Paribas Personal Finance SA

Předběžné otázky

1)

Brání směrnice č. 93/13 (1), vykládaná ve světle zásady efektivity, v takové věci, jako je věc v původním řízení, uplatnění předpisů o promlčení v následujících případech: a) prohlášení určitého ujednání za zneužívající, b) případné náhrady, c) je-li spotřebitel žalující stranou a d) je-li spotřebitel žalovanou stranou, a to i v případě, že proti němu byla podána vzájemná žaloba?

2)

V případě zcela či částečně záporné odpovědi na první otázku, brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady efektivity, v takové věci, jako je věc v původním řízení, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které začíná promlčecí lhůta běžet dnem přijetí nabídky úvěru a nikoli dnem, kdy vznikly vážné finanční problémy?

3)

Spadají taková ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, podle kterých je mimo jiné měnou účtu švýcarský frank je a měnou plateb euro, čímž se kurzové riziko přenáší na úvěrovaného, do hlavního předmětu smlouvy ve smyslu čl. 4 [odst.] 2 směrnice 93/13 v případě, že nebyla zpochybněna výše poplatků za směnu a existují ujednání, podle kterých může úvěrovaný v přesných termínech využít možnost převodu na eura podle předem stanoveného vzorce?

4)

Brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady efektivity práva Společenství, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které je takové ujednání či souhrn ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, „jasné a srozumitelné“ ve smyslu směrnice, z důvodů, že: — v předběžné nabídce úvěru jsou popsány devizové operace prováděné během trvání úvěru a je v ní uvedeno, že jako směnný kurz eura a švýcarského franku bude použit kurz platný dva pracovní dny před datem události rozhodné pro danou operaci, zveřejněný na internetových stránkách Evropské centrální banky; — v nabídce je uvedeno, že úvěrovaný souhlasí s devizovými operacemi spočívajícími v přepočtu švýcarských franků na eura a eur na švýcarské franky, které jsou nezbytné pro fungování a splácení úvěru, a že úvěrující provede přepočet měsíčních splátek z eur na švýcarské franky po uhrazení dodatečných poplatků souvisejících s úvěrem; — v nabídce je uvedeno, že pokud bude v důsledku devizové operace částka splátky ve švýcarských francích nižší, než jaká má být uhrazena, bude splácení jistiny pomalejší a případná část jistiny nesplacená v rámci takové splátky bude připsána k dlužnému zůstatku účtu ve švýcarských francích, a že se upřesňuje, že splácení jistiny půjčky bude proměnlivé v závislosti na výkyvech směnného kurzu platného pro měsíční splátky, ať již směrem nahoru či dolů, že tyto změny mohou vést k prodloužení či zkrácení doby splácení půjčky a případně změnit i celkové náklady na splácení, — v článcích „interní účet vedený v eurech“ a „interní účet vedený ve švýcarských francích“ jsou popsány operace prováděné při každé úhradě splátek na vrub či ve prospěch každého účtu a smlouva transparentně popisuje konkrétní fungování mechanismu převodu z cizí měny; ačkoliv v nabídce není zejména výslovně uveden výraz „kurzové riziko“, které nese úvěrovaný v důsledku skutečnosti, že nepobírá příjmy v měně účtu, ani výslovná zmínka o „riziku úrokové sazby“?

5)

V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku, brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady účinnosti práva Společenství, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které je takové ujednání či souhrn ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, „jasné a srozumitelné“ ve smyslu směrnice, pokud je ve smlouvě o úvěru s původní dobou 25 let vedle aspektů zmíněných ve čtvrté předběžné otázce pouze doplněn vzorový příklad poklesu kurzu měny plateb o 5,37 % oproti měně účtu, aniž by v ní byly jinak zmíněny výrazy jako např. „riziko“ či „obtíže“?

6)	Nese důkazní břemeno spočívající v prokázání „jasné a srozumitelné“ povahy určitého ujednání ve smyslu směrnice č. 93/13, včetně informací o okolnostech uzavření smlouvy, poskytovatel úvěru, nebo spotřebitel?

7)

Nese-li důkazní břemeno spočívající v prokázání jasné a srozumitelné povahy určitého ujednání poskytovatel, brání směrnice č. 93/13 uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které musí v případě dokumentů o postupech při prodeji úvěrovaní prokázat zaprvé, že jim byly informace obsažené v těchto dokumentech poskytnuty, a za druhé, a že jim je poskytla banka, nebo naopak musí podle zmíněné směrnice takové důkazy zakládat vyvratitelnou domněnku, že informace obsažené v uvedených dokumentech byly úvěrujícím poskytnuty, včetně ústního sdělení, kterou by musel poskytovatel úvěru, který nutně nese odpovědnost za informace poskytované jím pověřenými zprostředkovateli, vyvrátit?

8)

Lze konstatovat existenci podstatné nerovnováhy v takové smlouvě, jako je smlouva dotčená ve věci v původním řízení, ve které obě smluvní strany nesou kurzové riziko, pokud na jedné straně má poskytovatel úvěru lepší prostředky k tomu, aby předvídal kurzové riziko, než spotřebitel a na druhé straně je riziko poskytovatele omezeno, zatímco riziko spotřebitele omezeno není?

---

(1)  Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal de grande instance de Paris (Francie) dne 22. října 2019 – FA v. BNP Paribas Personal Finance SA, Procureur de la République

(Věc C-782/19)

(2020/C 19/30)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de grande instance de Paris

Účastníci původního řízení

Žalobce: FA

Žalovaní: BNP Paribas Personal Finance SA, Procureur de la République

Předběžné otázky

1)

Brání směrnice č. 93/13 (1), vykládaná ve světle zásady efektivity, v takové věci, jako je věc v původním řízení, uplatnění předpisů o promlčení v následujících případech: a) prohlášení určitého ujednání za zneužívající, b) případné náhrady, c) je-li spotřebitel žalující stranou a d) je-li spotřebitel žalovanou stranou, a to i v případě, že proti němu byla podána vzájemná žaloba?

2)

V případě zcela či částečně záporné odpovědi na první otázku, brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady efektivity, v takové věci, jako je věc v původním řízení, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které začíná promlčecí lhůta běžet dnem přijetí nabídky úvěru a nikoli dnem, kdy vznikly vážné finanční problémy?

3)

Spadají taková ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, podle kterých je mimo jiné měnou účtu švýcarský frank je a měnou plateb euro, čímž se kurzové riziko přenáší na úvěrovaného, do hlavního předmětu smlouvy ve smyslu čl. 4 [odst.] 2 směrnice 93/13 v případě, že nebyla zpochybněna výše poplatků za směnu a existují ujednání, podle kterých může úvěrovaný v přesných termínech využít možnost převodu na eura podle předem stanoveného vzorce?

4)

Brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady efektivity práva Společenství, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které je takové ujednání či souhrn ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, „jasné a srozumitelné“ ve smyslu směrnice, z důvodů, že: — v předběžné nabídce úvěru jsou popsány devizové operace prováděné během trvání úvěru a je v ní uvedeno, že jako směnný kurz eura a švýcarského franku bude použit kurz platný dva pracovní dny před datem události rozhodné pro danou operaci, zveřejněný na internetových stránkách Evropské centrální banky; — v nabídce je uvedeno, že úvěrovaný souhlasí s devizovými operacemi spočívajícími v přepočtu švýcarských franků na eura a eur na švýcarské franky, které jsou nezbytné pro fungování a splácení úvěru, a že úvěrující provede přepočet měsíčních splátek z eur na švýcarské franky po uhrazení dodatečných poplatků souvisejících s úvěrem; — v nabídce je uvedeno, že pokud bude v důsledku devizové operace částka splátky ve švýcarských francích nižší, než jaká má být uhrazena, bude splácení jistiny pomalejší a případná část jistiny nesplacená v rámci takové splátky bude připsána k dlužnému zůstatku účtu ve švýcarských francích, a že se upřesňuje, že splácení jistiny půjčky bude proměnlivé v závislosti na výkyvech směnného kurzu platného pro měsíční splátky, ať již směrem nahoru či dolů, že tyto změny mohou vést k prodloužení či zkrácení doby splácení půjčky a případně změnit i celkové náklady na splácení, — v článcích „interní účet vedený v eurech“ a „interní účet vedený ve švýcarských francích“ jsou popsány operace prováděné při každé úhradě splátek na vrub či ve prospěch každého účtu a smlouva transparentně popisuje konkrétní fungování mechanismu převodu z cizí měny; ačkoliv v nabídce není zejména výslovně uveden výraz „kurzové riziko“, které nese úvěrovaný v důsledku skutečnosti, že nepobírá příjmy v měně účtu, ani výslovná zmínka o „riziku úrokové sazby“?

5)

V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku, brání směrnice č. 93/13, vykládaná ve světle zásady účinnosti práva Společenství, uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které je takové ujednání či souhrn ujednání, jako jsou ujednání dotčená ve věci v původním řízení, „jasné a srozumitelné“ ve smyslu směrnice, pokud je ve smlouvě o úvěru s původní dobou 25 let vedle aspektů zmíněných ve čtvrté předběžné otázce pouze doplněn vzorový příklad poklesu kurzu měny plateb o 5,37 % oproti měně účtu, aniž by v ní byly jinak zmíněny výrazy jako např. „riziko“ či „obtíže“?

6)	Nese důkazní břemeno spočívající v prokázání „jasné a srozumitelné“ povahy určitého ujednání ve smyslu směrnice č. 93/13, včetně informací o okolnostech uzavření smlouvy, poskytovatel úvěru, nebo spotřebitel?

7)

Nese-li důkazní břemeno spočívající v prokázání jasné a srozumitelné povahy určitého ujednání poskytovatel, brání směrnice č. 93/13 uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které musí v případě dokumentů o postupech při prodeji úvěrovaní prokázat zaprvé, že jim byly informace obsažené v těchto dokumentech poskytnuty, a za druhé, a že jim je poskytla banka, nebo naopak musí podle zmíněné směrnice takové důkazy zakládat vyvratitelnou domněnku, že informace obsažené v uvedených dokumentech byly úvěrujícím poskytnuty, včetně ústního sdělení, kterou by musel poskytovatel úvěru, který nutně nese odpovědnost za informace poskytované jím pověřenými zprostředkovateli, vyvrátit?

8)

Lze konstatovat existenci podstatné nerovnováhy v takové smlouvě, jako je smlouva dotčená ve věci v původním řízení, ve které obě smluvní strany nesou kurzové riziko, pokud na jedné straně má poskytovatel úvěru lepší prostředky k tomu, aby předvídal kurzové riziko, než spotřebitel a na druhé straně je riziko poskytovatele omezeno, zatímco riziko spotřebitele omezeno není?

---

(1)  Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Audiencia Provincial de Barcelona (Španělsko) dne 22. října 2019 – Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne v. GB

(Věc C-783/19)

(2020/C 19/31)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Audiencia Provincial de Barcelona

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne

Odpůrce: GB

Předběžné otázky

1)	Umožňuje rozsah ochrany označení původu toto označení chránit nejen ve vztahu k podobným výrobkům, nýbrž také ve vztahu ke službám, které mohou být spojeny s přímou nebo nepřímou distribucí těchto výrobků?

2)

Vyžaduje riziko porušení z důvodu použití názvu vyvolávajícího připomenutí, na něž odkazují zmíněné články unijních nařízení (1) (2) uskutečnit zejména analýzu použitého názvu pro účely určení dopadu, který má na průměrného spotřebitele, nebo je pro účely analýzy tohoto rizika porušení z důvodu použití názvu vyvolávajícího připomenutí napřed třeba určit, že se jedná o tytéž výrobky, podobné výrobky nebo složené výrobky, které mezi svými složkami mají výrobek chráněný označením původu?

3)

Je riziko porušení z důvodu použití názvu vyvolávajícího připomenutí třeba určit objektivními parametry, když existuje úplná nebo velmi vysoká shoda v názvech, nebo je třeba jej pro účely závěru, že riziko připomenutí je nevýznamné nebo irelevantní, odstupňovat s ohledem na připomínající a připomínané výrobky a služby?

4)	Je ochrana, kterou stanoví uvedená právní úprava v případech rizika připomenutí nebo zneužití, zvláštní ochranou vlastní specifikům těchto výrobků, nebo musí být ochrana nutně spojena s normami o nekalé hospodářské soutěži?

---

(1)  Článek 13 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2006, L 93, s. 12).

(2)  Článek 103 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 671).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Riigikohus (Estonsko) dne 29. října 2019 – XX v. Tartu vangla

(Věc C-795/19)

(2020/C 19/32)

Jednací jazyk: estonština

Předkládající soud

Riigikohus

Účastníci původního řízení

Žalobce: XX

Žalovaný: Tartu vangla

Předběžná otázka

Musí být čl. 2 odst. 2 ve spojení s čl. 4 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (1) vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, které stanoví, že deficit sluchu pod stanovenou normou je absolutní překážkou pro výkon činnosti ve vězeňské službě, a které nepovolují, aby při posuzování splnění nároků na sluch byly použity kompenzační pomůcky?

---

(1)  Úř. věst. 2000, L 303, s. 16.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Okresným súdem Košice I (Slovensko) dne 30. října 2019 – NI, OJ, PK v. Sociálna poisťovňa

(Věc C-799/19)

(2020/C 19/33)

Jednací jazyk: slovenština

Předkládající soud

Okresný súd Košice I

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: NI, OJ, PK

Žalovaná: Sociálna poisťovňa

Předběžné otázky

1.

Je třeba článek 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES (1) ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele vykládat v tom smyslu, že pojem „nesplacené pohledávky zaměstnanců, které vyplývají z pracovních smluv“ zahrnuje rovněž nemajetkovou újmu, která vznikla v důsledku úmrtí zaměstnance způsobeného pracovním úrazem?

2.

Je třeba článek 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele vykládat v tom smyslu, že se za zaměstnavatele v platební neschopnosti považuje i zaměstnavatel, vůči kterému byl sice podán návrh na výkon rozhodnutí v souvislosti se soudem přiznaným nárokem na náhradu nemajetkové újmy způsobené úmrtím zaměstnance v důsledku pracovního úrazu, avšak pohledávka byla v exekučním řízení prohlášena za nedobytnou pro nemajetnost zaměstnavatele?

---

(1)  Úř. věst. 2008, L 283, s. 36.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Högsta förvaltningsdomstolen (Švédsko) dne 4. listopadu 2019 – Danske Bank A/S v. Skatteverket

(Věc C-812/19)

(2020/C 19/34)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Högsta förvaltningsdomstolen

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Danske Bank A/S, Danmark, Sverige Filial

Další účastnice řízení: Skatteverket

Předběžná otázka

Je švédská pobočka banky usazené v jiném členském státě v situaci, kdy hlavní provozovna poskytuje uvedené pobočce služby a účtuje jí s nimi související náklady a kdy hlavní provozovna je členem seskupení pro účely DPH v jiném členském státě, zatímco švédská pobočka není členem žádného švédského seskupení pro účely DPH, samostatnou osobou povinnou k dani (1)?

---

(1)  Článek 2 odst. 1, čl. 9 odst. 1 a článek 11 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour d’appel d'Aix-en-Provence (Francie) dne 5. listopadu 2019 – MN

(Věc C-813/19)

(2020/C 19/35)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour d’appel d'Aix-en-Provence

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: MN

Odpůrci: RJA, RJO, FD, BG, PG, KL, LK, MJ, NI, OH

Předběžné otázky

1)	Splňují takové podmínky pro vydání evropského zatýkacího rozkazu francouzským státním zastupitelstvím, jako jsou podmínky stanovené v článcích 695-16 a násl. trestního řádu, v plném rozsahu požadavky na účinnou soudní ochranu ve smyslu práva Evropské unie?

2)	Splňuje francouzské státní zastupitelství podmínky nezbytné k tomu, aby mohlo být považováno za „vystavující justiční orgán“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 (1)?

---

(1)  Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1).

Žaloba podaná dne 8. listopadu 2019 – Evropská komise v. Maďarsko

(Věc C-821/19)

(2020/C 19/36)

Jednací jazyk: maďarština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: M. Condou-Durande, J. Tomkin a A. Tokár, zmocněnci)

Žalovaný: Maďarsko

Návrhová žádání žalobkyně

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

a)

rozhodl, že: — Maďarsko tím, že zavedlo nový důvod nepřípustnosti žádostí o azyl vedle důvodů nepřípustnosti výslovně stanovených ve směrnici 2013/32/EU, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 33 odst. 2 uvedené směrnice; — Maďarsko tím, že přijalo opatření k označení organizační činnosti vyvíjené za účelem umožnit zahájení azylového řízení osobám, jež nesplňují požadavky stanovené vnitrostátním právem v oblasti azylu, za skutkovou podstatu trestného činu a která stanoví povinnost přijmout omezující opatření vůči osobám obviněným z takového trestného činu nebo odsouzeným za něj, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 8 odst. 2, čl. 12 odst. 1 písm. c) a čl. 22 odst. 1 směrnice 2013/32/EU, jakož i z čl. 10 odst. 4 směrnice 2013/33/EU;

b)	uložil Maďarsku náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Maďarsko od doby, kdy se v roce 2015 náhle zvýšil počet žádostí o azyl, několikrát změnilo svůj azylový systém. V roce 2018 doznala maďarská právní úprava v oblasti azylového práva podstatných změn. Dne 20. června 2018 schválil maďarský Parlament az egyes törvényeknek a jogellenes bevándorlás elleni intézkedésekkel kapcsolatos módosításáról szóló 2018. évi VI. törvény (zákon č. VI z roku 2018, o změně některých zákonů v souvislosti s opatřeními proti ilegálnímu přistěhovalectví) a sedmou změnu maďarské Ústavy. Tento soubor legislativních opatření je znám i jako zákon „Stop Soros“. V důsledku těchto změn se ještě více zúžil okruh osob, kterým může svědčit právo na azyl, neboť na základě změny azylového zákona se za nepřípustnou považuje žádost tehdy, když žadatel přicestoval na území Maďarska přes zemi, ve které nebyl ani pronásledován, ani mu přímo nehrozilo, že bude pronásledován. Ve stejném duchu byl změněn Büntető Törvénykönyv (trestní zákoník). V něm byla za skutkovou podstatu trestného činu označena organizační činnost, jejímž účelem je umožnit zahájení azylových řízení osobám, jež v zemi svého původu, v zemi svého obvyklého bydliště nebo v jiné zemi, přes kterou přicestovaly [do Maďarska], nejsou z důvodů rasových, národnostních, příslušnosti k určitým společenským vrstvám, náboženských nebo zastávání určitých politických názorů pronásledovány nebo nemají odůvodnění strach z přímého pronásledování.

Komise měla za to, že právní úprava přijatá v roce 2018 je v rozporu s unijním právem, a tak proti Maďarsku zahájila řízení pro nesplnění povinnosti. Vzhledem k tomu, že argumenty vznesené Maďarskem v průběhu postupu před zahájením soudního řízení nerozptýlily pochybnosti Komise, rozhodla se Komise předložit věc Soudnímu dvoru.

Kasační opravný prostředek podaný dne 20. listopadu 2019 Achemos Grupė UAB a Achema AB proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 12. září 2019 ve věci T-417/16, Achemos Grupė a Achema AB v. Komise

(věc C-847/19 P)

(2020/C 19/37)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky): Achemos Grupė UAB, Achema AB (zástupci: R. Martens, avocat, a V. Ostrovskis, advokatas)

Další účastnice řízení: Evropská komise, Litevská republika, Klaipėdos Nafta AB

Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek (navrhovatelek)

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky) navrhují, aby Soudní dvůr:

—	zrušil body 1 a 2 výroku napadeného rozsudku;

—	vrátil věc Tribunálu,

—	podpůrně aby sám rozhodl o žalobě a zrušil žalobou napadené rozhodnutí (1) v celém rozsahu;

—	uložil Evropské komisi náhradu všech nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1.

První důvod kasačního opravného prostředku, vycházející z porušení článku 263 SFEU ve spojení s čl. 256 odst. 1 SFEU a povinností uvést odůvodnění, spočívajícího v nesprávném právní posouzení, kterého se Tribunál dopustil tím, že neposoudil informace, z nichž Komise vycházela při přijímání rozhodnutí, ačkoli náležitý přezkum legality rozhodnutí Komise Tribunálem vyžaduje ověření věcné správnosti informací, z nichž Komise vychází, jejich věrohodnost a soudržnost.

2.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku, vycházející z porušení čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (právo na řádnou správu) a článku 12 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) ve spojení s článkem 5 téhož nařízení, spočívajícího v nesprávném právní posouzení, kterého se Tribunál dopustil tím, že navrhovatelkám vytkl, že Komisi v průběhu jejího předběžného šetření neposkytly informace, ačkoli z povinnosti provést řádné a nestranné šetření a z práva na řádnou správu vyplývá, že povinnost zajistit si co nejúplnější a co nejspolehlivější informace má Komise.

3.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku, vycházející z porušení čl. 296 odst. 2 SFEU, čl. 41 odst. 1 a odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie a povinnosti uvést odůvodnění, spočívajícího v tom, že Tribunál jasně a jednoznačně neuvedl důvody, proč mohl být projekt LNG vyňat z působnosti článku 14 směrnice 2004/18/ES (3) a zadán přímo společnosti Klaipėdos Nafta, ačkoli z povinnosti Tribunálu uvést odůvodnění vyplývá, že své argumenty měl uvést takovým způsobem, aby se navrhovatelky mohly seznámit s důvody přijatého rozhodnutí.

---

(1)  Rozhodnutí Komise C(2013) 7884 final ze dne 20. listopadu 2013, kterým byla státní podpora SA.36740 (2013/NN), kterou Litva poskytla společnosti Klaipedos Nafta, prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem (Úř. věst. 2016, C 161, s. 1).

(2)  Nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9).

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, 2004, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132)

Žaloba podaná dne 21. listopadu 2019 – Evropská komise v. Řecká republika

(Věc C-849/19)

(2020/C 19/38)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: A. Bouchagiar, C. Hermes)

Žalovaná: Řecká republika

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Řecká republika porušila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 směrnice 92/43/EHS (1), jakož i Smlouvu o fungování evropské unie tím, že ve stanovených lhůtách nepřijala všechna opatření nezbytná pro stanovení vhodných cílů ochrany a vhodných ochranných opatření ve vztahu ke 239 lokalitám významným pro Společenství (SCI), které se nacházejí na řeckém území a jsou obsaženy v rozhodnutí Komise 2006/613/ES ze dne 19. července 2006 (2);

—	uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Evropská komise tvrdí, že Řecká republika nestanovila vhodné povinnosti ochrany ve stanovených lhůtách ve vztahu ke 239 lokalitám významným pro Společenství, které se nacházejí na řeckém území.

Mimoto Evropská komise tvrdí, že Řecká republika nestanovila vhodná ochranná opatření ve stanovených lhůtách ve vztahu ke 239 lokalitám významným pro Společenství, které se nacházejí na řeckém území.

Z těchto důvodů porušila Řecká republika čl. 4 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 směrnice 92/43/EHS, jakož i Smlouvu o fungování evropské unie.

---

(1)  Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7).

(2)  Rozhodnutí Komise 2006/613/ES ze dne 19. července 2006, kterým se přijímá seznam lokalit významných pro Společenství ve středomořské biogeografické oblasti podle směrnice Rady 92/43/EHS (Úř. věst. L 259, 21.9.2006, s. 1).

Žaloba podaná dne 25. listopadu 2019 – Evropská komise v. Maďarsko

(Věc C-856/19)

(2020/C 19/39)

Jednací jazyk: maďarština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: C. Perrin a A. Sipos, zmocněnci)

Žalovaná: Maďarská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Maďarsko porušilo povinnosti vyplývající pro něj z čl. 10 odst. 2 a 3 směrnice Rady 2011/64/EU ze dne 21. června 2011 o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků (1), jelikož po uplynutí přechodného období dne 31. prosince 2017 uplatňovalo celkovou spotřební daň v nižší sazbě než 60 % vážené průměrné maloobchodní prodejní ceny cigaret, které byly propuštěny ke spotřebě, a vybíralo z 1 000 kusů cigaret spotřební daň nižší než 115 eur, a

—	uložit Maďarsku náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Článek 10 odst. 2 směrnice Rady 2011/64/EU ze dne 21. června 2011 o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků stanoví, že od 1. ledna 2014 činí celková spotřební daň z cigaret nejméně 60 % vážené průměrné maloobchodní prodejní ceny cigaret propuštěných ke spotřebě, ledaže je spotřební daň z 1 000 kusů cigaret alespoň 115 eur. Vzhledem k tomu, že Maďarsko vybírá spotřební daň nižší než 115 eur z 1 000 kusů cigaret, je vyžadováno, aby uplatňovalo sazbu spotřební daně rovnající se nebo vyšší než 60 % vážené průměrné ceny.

Za účelem dosažení této sazby spotřební daně bylo Maďarsku a sedmi dalším členským státům poskytnuto přechodné období, které uplynulo dne 31. prosince 2017. Podle čl. 10 odst. 2 a 3 směrnice 2011/64/EU měly tyto členské státy dosáhnout stanovené sazby spotřební daně na konci tohoto období.

Komise má za to, že Maďarsko nedosáhlo sazby spotřební daně stanovené v čl. 10 odst. 2 a 3 směrnice 2011/64/EU na konci přechodného období a od 31. prosince 2017 vybírá spotřební daň v nižší sazbě, než je sazba stanovená směrnicí.

---

(1)  Směrnice Rady 2011/64/EU ze dne 21. června 2011 o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků (Úř. věst. L 176).

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 10. července 2019 – Evropská komise v. Španělské království, vedlejší účastník řízení: Francouzská republika

(Věc C-569/17) (1)

(2020/C 19/40)

Jednací jazyk: španělština

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 392, 20. 11. 2017.

Usnesení předsedy šestého senátu Soudního dvora ze dne 14. srpna 2019 – Nestlé Unternehmungen Deutschland GmbH v. Lotte Co. Ltd, Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

(Věc C-580/18 P) (1)

(2020/C 19/41)

Jednací jazyk: němčina

Předseda šestého senátu nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 25, 21. 1. 2019.

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 29. srpna 2019 [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa - CAAD) – Portugalsko] – Totalmédia - Marketing Directo e Publicidade SA v. Autoridade Tributária e Aduaneira

(Věc C-751/18) (1)

(2020/C 19/42)

Jednací jazyk: portugalština

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 82, 4.3.2019.

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 16. července 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale ordinario di Roma - Itálie) – Società Italiana degli Autori ed Editori (S.I.A.E.) v. Soundreef Ltd

(Věc C-781/18) (1)

(2020/C 19/43)

Jednací jazyk: italština

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 112, 25.3.2019.

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 11. července 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Amtsgericht Düsseldorf - Německo) – flightright GmbH v. Eurowings GmbH

(Věc C-180/19) (1)

(2020/C 19/44)

Jednací jazyk: němčina

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 246, 22.7.2019.

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 19. července 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Juzgado de Primera Instancia e Instrucción de Ceuta - Španělsko) – HC, ID v. Banco Bilbao Vizcaya Argentaria SA

(Věc C-247/19) (1)

(2020/C 19/45)

Jednací jazyk: španělština

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 246, 22. 7. 2019.

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 29. srpna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Korkein hallinto-oikeus - Finsko) – řízení zahájené Nobina Finland Oy

(Věc C-327/19) (1)

(2020/C 19/46)

Jednací jazyk: finština

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 220, 1. 7. 2019.

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 26. srpna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Amtsgericht Düsseldorf - Německo) – EUflight.de GmbH v. Eurowings GmbH

(Věc C-345/19) (1)

(2020/C 19/47)

Jednací jazyk: němčina

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 255, 29.7.2019.

Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 22. července 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Amtsgericht Hamburg - Německo) – GE v. Société Air France

(Věc C-370/19) (1)

(2020/C 19/48)

Jednací jazyk: němčina

Předseda Soudního dvora nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 280, 19.8.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 26. listopadu 2019 – Belgie v. Komise

(Věc T-287/16 RENV) (1)

(„EZZF a EZFRV - Výdaje vyloučené z financování - Výdaje vynaložené Belgií - Neoprávněně vyplacené vývozní náhrady - Nezajištění zpětného vrácení částek v důsledku nedbalosti přičitatelné subjektu členského státu - Nevyčerpání všech možných právních prostředků - Proporcionalita“)

(2020/C 19/49)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Belgické království (zástupci: J.-C. Halleux, M. Jacobs a C. Pochet, zmocněnci, ve spolupráci É. Grégoirem a J. Mariani, advokáty)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Bouquet a B. Hofstötter, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2016/417 ze dne 17. března 2016, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. 2016, L 75, s. 16), a to v rozsahu, v němž se z tohoto financování vylučuje v případě Belgického království částka 9 601 619 eur.

Výrok rozsudku

1)

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/417 ze dne 17. března 2016, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), se zrušuje v rozsahu, v němž se z tohoto financování vylučuje v případě Belgického království částka 9 601 619 eur.

2)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení před Tribunálem a Soudním dvorem.

---

(1)  Úř. věst. C 270, 25.7.2016.

Rozsudek Tribunálu ze dne 20. listopadu 2019 – Missir Mamachi di Lusignano a další v. Komise

(Věc T-502/16) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Vražda úředníka a jeho manželky - Povinnost zajistit bezpečnost osob ve službách Unie - Odpovědnost orgánu za nemajetkovou újmu oprávněných pozůstalých po zesnulém úředníkovi - Matka a sourozenci úředníka - Žaloba na náhradu škody - Přípustnost - Aktivní legitimace na základě článku 270 SFEU - Osoba, na kterou se vztahuje služební řád - Přiměřená lhůta“)

(2020/C 19/50)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobci: Stefano Missir Mamachi di Lusignano (Šanghaj, Čína) a 6 dalších žalobců, jejichž jména jsou uvedena v příloze rozsudku (zástupci: F. Di Gianni, G. Coppo a A. Scalini, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně B. Eggers, G. Gattinara a D. Martin, poté G. Gattinara a R. Striani, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU, který zní v podstatě na to, aby byla Komisi uložena povinnost zaplatit oprávněným pozůstalým po Alessandru Missir Mamachim di Lusignano, oprávněným pozůstalým po Liviu Missir Mamachim di Lusignano, Anne Jeanne Cécile Magdaleně Marii Sintobin, Stefanu Missir Mamachimu di Lusignano a Marii Letizii Missir Mamachi di Lusignano různé částky jako náhradu nemajetkové újmy plynoucí z vraždy Alessandra Missir Mamachiho di Lusignano a jeho manželky, k níž došlo dne 18. září 2006 v Rabatu (Maroko), kde se Alessandro Missir Mamachi di Lusignano nacházel ze služebních důvodů

Výrok rozsudku

1)

O návrzích na to, aby bylo Evropské komisi uloženo zaplatit, v rámci náhrady nemajetkové újmy, částku 463 050 eur každému z oprávněných pozůstalých Alessandra Missira Mamachiho di Lusignano, částku 574 000 eur týmž oprávněným pozůstalým a částku 308 700 eur oprávněným pozůstalým Livia Missira Mamachiho di Lusignano, již není namístě rozhodovat.

2)	Komisi se ukládá povinnost zaplatit společně a nerozdílně částku 50 000 eur Anne Jeanne Cécile Magdaleně Marii Sintobin jako náhradu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena.

3)	Komisi se ukládá povinnost zaplatit společně a nerozdílně částku 10 000 eur Marii Letizii Missir Mamachi di Lusignano jako náhradu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena.

4)	Komisi se ukládá povinnost zaplatit společně a nerozdílně částku 10 000 eur Stefanu Missir Mamachimu di Lusignano jako náhradu nemajetkové újmy, která mu byla způsobena.

5)	Náhrada újmy uvedená v bodech 2 a 4 výroku tohoto rozsudku bude navýšena o úroky z prodlení počítané od vyhlášení tohoto rozsudku až do úplného zaplacení a o sazbě stanovené Evropskou centrální bankou (ECB) pro její hlavní refinanční operace, zvýšené o dva procentní body.

6)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

7)	Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 26, 26.1.2013 (věc původně zapsaná do rejstříku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie pod číslem F-132/13 a předaná Tribunálu Evropské unie dne 1. 9. 2016).

Rozsudek Tribunálu ze dne 27. listopadu 2019 – Izuzquiza a Semsrott v. Frontex

(Věc T-31/18) (1)

(„Přístup k dokumentům - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Dokumenty týkající se námořní operace vedené v roce 2017 ve Středozemním moři agenturou Frontex - Nasazená plavidla - Odepření přístupu - Článek 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 - Výjimka týkající se ochrany veřejného zájmu v oblasti veřejné bezpečnosti“)

(2020/C 19/51)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Luisa Izuzquiza (Madrid, Španělsko) a Arne Semsrott (Berlín, Německo) (zástupci: S. Hilbrans a R. Callsen, advokáti a J. Pobjoy, barrister)

Žalovaná: Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž, (zástupci: H. Caniard a T. Knäbe, zmocněnci, ve spolupráci s B. Wägenbaurem a J. Currallem, advokáty)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí agentury Frontex CGO/LAU/18911c/2017 ze dne 10. listopadu 2017, kterým se odpírá přístup k dokumentům obsahujícím údaje o jménu, vlajce a druhu každého plavidla nasazeného agenturou Frontex ve Středozemním moři v rámci společné operace Triton v období od 1. června do 30. srpna 2017.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Luise Izuzquiza a Arneovi Semsrottovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 112, 26.3.2018.

Rozsudek Tribunálu ze dne 21. listopadu 2019 – K.A. Schmersal Holding v. EUIPO – Tecnium (tec.nicum)

(Věc T-527/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie tec.nicum - Starší národní obrazová ochranná známka TECNIUM - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Podobnost služeb - Podobnost označení - Článek 8, odst. 1, písm. b), nařízení (EU) 2017/1001 - Skutečné užívání starší ochranné známky - Článek 18 odst. 1 druhý pododstavec písm. a) a čl. 47 odst. 2 a 3 nařízení 2017/1001 - Podoba, která se liší prvky neměnícími rozlišovací způsobilost - Důkazy předložené poprvé před Tribunálem“)

(2020/C 19/52)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: K.A. Schmersal Holding GmbH & Co. KG (Wuppertal, Německo) (zástupce: A. Haudan, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: J. Ivanauskas a H. O’Neill, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem: Tecnium, SL (Manrise, Španělsko) (zástupkyně: E. Sugrañes Coca, advokátka)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 21. června 2018 (věc R 2427/2017-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Tecnium a K. A. Schmersal Holding.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti K. A. Schmersal Holding GmbH & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 381, 22. 10. 2018.

Rozsudek Tribunálu ze dne 28. listopadu 2019 – Wywiał-Prząda v. Komise

(Věc T-592/18) (1)

(„Veřejná služba - Smluvní zaměstnanci - Odměna - Rozhodnutí o zamítnutí příspěvku za práci v zahraničí - Článek 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu - Práce konaná pro jiný stát - Diplomatický status - Pětileté referenční období“)

(2020/C 19/53)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Katarzyna Wywiał-Prząda (Wezembeek-Oppem, Belgie) (zástupci: S. Orlandi a T. Martin, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Bohr a D. Milanowska, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 23. listopadu 2017, kterým bylo žalobkyni odepřeno přiznání příspěvku za práci v zahraničí.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Katarzyně Wywiał-Prząda se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 427, 26.11.2018.

Rozsudek Tribunálu ze dne 28. listopadu 2019 – August Wolff v. EUIPO – Faes Farma (DermoFaes Atopimed)

(Věc T-642/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie DermoFaes Atopimed - Starší slovní ochranná známka Evropské unie Dermowas - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2020/C 19/54)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Dr. August Wolff GmbH & Co. KG Arzneimittel (Bielefeld, Německo) (zástupce: A. Thünken, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: J. Ivanauskas a H. O’Neill, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Faes Farma, SA (Lamiaco-Leioa, Španělsko) (zástupci: A. Vela Ballesteros a S. Fernandez Malvar, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 11. července 2018 (věc R 1365/2017-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Dr. August Wolff a Faes Farma.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá

2)	Dr. August Wolff GmbH & Co. KG Arzneimittel ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a Faes Farma, SA, včetně nezbytných nákladů, které posledně uvedená vynaložila v řízení před odvolacím senátem EUIPO.

---

(1)  Úř. věst. C 4, 7.1.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 28. listopadu 2019 – August Wolff v. EUIPO – Faes Farma (DermoFaes)

(Věc T-643/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie DermoFaes - Starší slovní ochranná známka Evropské unie Dermowas - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2020/C 19/55)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Dr. August Wolff GmbH & Co. KG Arzneimittel (Bielefeld, Německo) (zástupce: A. Thünken, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: J. Ivanauskas a H. O’Neill, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Faes Farma, SA (Lamiaco-Leioa, Španělsko) (zástupci: A. Vela Ballesteros a S. Fernandez Malvar, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 14. června 2018 (věc R 1842/2017-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Dr. August Wolff a Faes Farma.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá

2)	Dr. August Wolff GmbH & Co. KG Arzneimittel ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a Faes Farma, SA, včetně nezbytných nákladů, které posledně uvedená vynaložila v řízení před odvolacím senátem EUIPO.

---

(1)  Úř. věst. C 16, 14.1.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 20. listopadu 2019 – Werner v. EUIPO – Merck (fLORAMED)

(Věc T-695/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie fLORAMED - Starší slovní ochranná známka Evropské unie MEDIFLOR - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2020/C 19/56)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Stefan Werner (Baldham, Německo) (zástupce: T Büttner, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: S. Hanne, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Merck KGaA (Darmstadt, Německo) (zástupci: U. Pfleghar, M. Best, M. Giannakoulis a S. Schäffner, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 17. září 2018 (věc R 197/2018-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Merck a panem S. Wernerem.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Stefanu Wernerovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 25, 21.1.2019.

Rozsudek Tribunálu ze dne 26. listopadu 2019 – Wyld v. EUIPO – Kaufland Warenhandel (wyld)

(Věc T-711/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie wyld - Starší mezinárodní slovní ochranná známka WILD CRISP - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) 2017/1001 - Částečné zamítnutí přihlášky“)

(2020/C 19/57)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Wyld GmbH (Mnichov, Německo) (zástupce: M. Douglas, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: M. Fischer, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Kaufland Warenhandel GmbH & Co. KG (Neckarsulm, Německo)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 24. září 2018 (věc R 2621/2017-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Kaufland Warenhandel a Wyld.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Wyld GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 35, 28. 1. 2019.

Usnesení Tribunálu ze dne 14. listopadu 2019 – Growth Energy a Renewable Fuels Association v. Rada

(Věc T-276/13) (1)

(„Dumping - Dovoz bioethanolu pocházejícího ze Spojených států amerických - Konečné antidumpingové clo - Zrušení napadeného aktu - Zánik právního zájmu na pokračování v řízení - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2020/C 19/58)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Growth Energy (Washington, DC, Spojené státy) a Renewable Fuels Association (Washington) (zástupkyně: P. Vander Schueren a M. Peristeraki, advokátky)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupkyně: S. Boelaert, zmocněnkyně, ve spolupráci s N. Tuominen, advokátkou)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a M. França, zmocněnci), ePURE, de Europese Producenten Unie van Hernieuwbare Ethanol (zástupci: O. Prost a A. Massot, advokáti)

Předmět věci

Žaloba na základě článku 263 SFEU směřující k částečnému zrušení prováděcího nařízení Rady (EU) č. 157/2013 ze dne 18. února 2013 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz bioethanolu pocházejícího ze Spojených států amerických (Úř. věst. L 49, s. 10) v rozsahu, v němž se týká žalobkyň a jejich členů.

Výrok

1)	O žalobě již není důvodné rozhodnout.

2)	Společnosti Growth Energy, Renewable Fuels Association, Rada Evropské unie, Evropská komise a ePURE, de Europese Producenten Unie van Hernieuwbare Ethanol ponesou vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 226, 3.8.2013.

Usnesení Tribunálu ze dne 21. listopadu 2019 – ZI v. Komise

(Věc T-618/18) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Pojištění v rámci společného systému nemocenského pojištění - Účast manžela/manželky úředníka - Neexistence právního zájmu na podání žaloby - Nepřípustnost“)

(2020/C 19/59)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: ZI (zástupce: J. N. Louis, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Bohr a L. Vernier, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Evropský parlament (zástupci: J. Van Pottelberge a J. Steele, zmocněnci), Rada Evropské unie (zástupci: R. Meyer a M. Alver, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 270 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Úřadu Komise pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO) ze dne 4. prosince 2017, kterým se zamítá účast manžela žalobkyně v rámci společného systému nemocenského pojištění Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá

2)	ZI se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 455, 17.12.2018.

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 26. září 2019 – Taminco v. Komise

(Věc T-740/18 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Přípravky na ochranu rostlin - Nařízení (ES) č. 1107/2009 - Účinná látka Thirame - Požadavky na povolení k uvedení na trh - Návrh na odklad provádění - Nedostatek naléhavosti“)

(2020/C 19/60)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Taminco BVBA (Gand, Belgie) (zástupci: C. Mereu a S. Englebert, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: G. Koleva, A. Lewis a I. Naglis, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná na základě článků 278 a 279 SFEU a směřující k odkladu provádění prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/1500 ze dne 9. října 2018, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh neobnovuje schválení účinné látky thiram, kterým se zakazuje použití a prodej osiva ošetřeného přípravky na ochranu rostlin obsahujícími thiram a kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (Úř. věst. 2018, L 254, s. 1)

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Usnesení Tribunálu ze dne 14. listopadu 2019 – Flovax v. EUIPO - Dagniaux a Gervais Danone (GLACIER DAGNIAUX DEPUIS 1923)

(Věc T-147/19) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Návrh na prohlášení neplatnosti - Obrazová ochranná známka Evropské unie GLACIER DAGNIAUX DEPUIS 1923 - Zrušení napadeného rozhodnutí - Bezpředmětnost sporu - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2020/C 19/61)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Flovax Sàrl (Doncols, Lucembursko) (zástupce: C.-S. Marchiani, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: S. Pétrequin a J. Crespo Carrillo, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Dagniaux (Roubaix, Francie),

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice v řízení před Tribunálem: Compagnie Gervais Danone (Paříž, Francie) (zástupkyně: S. Havard Duclos, advokátka)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 18. května 2018 (spojené věci R 2210/2016-1 a R 2211/2016-1) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společností Compagnie Gervais Danone na jedné straně a společnostmi Flovax a Dagniaux na straně druhé.

Výrok

1)	Není již důvodné rozhodnout ve věci samé.

2)	Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 148, 29.4.2019.

Usnesení Tribunálu ze dne 18. listopadu 2019 – Dickmanns v. EUIPO

(Věc T-181/19) (1)

(„Veřejná služba - Dočasní zaměstnanci - Smlouva na dobu určitou s rozvazovací doložkou - Doložka, podle níž se smlouva ukončuje v případě, že jméno zaměstnance není zapsáno na seznam úspěšných uchazečů výběrového řízení - Čistě potvrzující akt - Lhůta pro podání stížnosti - Nepřípustnost“)

(2020/C 19/62)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Sigrid Dickmanns (Gran Alacant, Španělsko) (zástupce: H. Tettenborn advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: A. Lukosiütè, zmocněnkyně, ve spolupráci s B. Wägenbaurem, advokátem)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU, který zní jednak na zrušení rozhodnutí EUIPO ze dne 4. června 2018, kterým byly zamítnuty žádosti žalobkyně na zrušení rozvazovací doložky obsažené v článku 5 její smlouvy, na změnu její smlouvy na smlouvu na dobu neurčitou, na případné zrušení rozhodnutí ze dne 14. prosince 2017 a na druhé prodloužení její smlouvy po 30. září 2018, nebo alespoň na její zařazení do řízení o druhém prodlužování smluv dočasných zaměstnanců v souladu s pokyny pro prodlužování smluv dočasných zaměstnanců ze dne 28. ledna 2016, a jednak na náhradu škody, kterou žalobkyně údajně utrpěla.

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené paní Sigrid Dickmanns.

---

(1)  Úř. věst. C 206, 17.6.2019.

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 26. září 2019 – Sipcam Oxon v. Komise

(Věc T-518/19 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Přípravky na ochranu rostlin - Nařízení (ES) č. 1107/2009 - Látka chlorthalonil - Požadavky na povolení k uvedení na trh - Návrh na odklad vykonatelnosti - Neexistence naléhavosti“)

(2020/C 19/63)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Sipcam Oxon SpA (Milan, Itálie) (zástupci: C. Mereu a P. Sellar, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: I. Naglis a A. Dawes, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článcích 278 a 279 SFEU znějící na odklad vykonatelnosti prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/677 ze dne 29. dubna 2019, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh neobnovuje schválení účinné látky chlorthalonil a kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (Úř. věst. 2019, L 114, s. 15).

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 26. září 2019 – Medac Gesellschaft für klinische Spezialpräparate v. Komise

(Věc T-549/19 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Léčivý přípravek pro vzácná onemocnění - Návrh na odklad vykonatelnosti - Neexistence naléhavosti“)

(2020/C 19/64)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Medac Gesellschaft für klinische Spezialpräparate mbH (Wedel, Německo) (zástupce: P. von Czettritz, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: J. F. Brakeland, L. Haasbeek a C. Hermes, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný podle článků 278 a 279 SFEU a znějící na odklad vykonatelnosti článku 5 prováděcího rozhodnutí Komise C (2019) 4858 (final) ze dne 20. června 2019 o registraci humánního léčivého přípravku „Trecondi – Treosulfan“ podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004.

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 26. září 2019 – Micreos Food Safety v. Komise

(Věc T-568/19 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Bakteriofág - Listérie - Listex™ P100 - Nepřípustnost“)

(2020/C 19/65)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Micreos Food Safety BV (Wageningen, Nizozemsko) (zástupce: S. Pappas, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: B. Eggers, W. Farrell a I. Galindo Martín, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článků 278 a 279 SFEU a znějící na odklad vykonatelnosti údajného rozhodnutí Evropské komise ze dne 17. června 2019, kterým tento orgán údajně zakázal uvedení Listex™ P100 na trh za účelem používání jako činidla v potravinách živočišného původu, které jsou určeny k přímé spotřebě.

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Žaloba podaná dne 23. října 2019 – Northgate a Northgate Europe v. Komise

(Věc T-719/19)

(2020/C 19/66)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Northgate plc (Darlington, Spojené království) a Northgate Europe Ltd (Darlington) (zástupci: J. Lesar, Solicitor, a K. Beal, QC)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností, v rozsahu, v němž se týká žalobkyní;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně osm žalobních důvodů.

1.

První důvod vychází z toho, že Komise údajně nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU a/nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při výběru referenčního rámce pro analýzu daňového režimu. Komise měla s referenčním rámcem zacházet jako s režimem korporační daně Spojeného království, nikoli pouze jako se samotným režimem Controlled Foreign Companies (ovládané zahraniční společnosti, dále jen „CFC“).

2.

Druhý důvod vychází z toho, že Komise údajně nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU a/nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zaujala nesprávný postoj k analýze režimu CFC. Komise v bodech 124 až 126 napadeného rozhodnutí nesprávně považovala ustanovení Kapitoly 9 části 9A Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 (daňový řád, mezinárodní a jiná ustanovení) za odchylku od obecné úpravy zdanění podle Kapitoly 5 uvedeného zákona.

3.	Třetí důvod vychází z toho, že Komise údajně nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodech 127 až 151 napadeného rozhodnutí konstatovala, že kritérium selektivity bylo splněno, neboť s podniky nacházejícími se ve skutkově i právně srovnatelné situaci bylo zacházeno rozdílně.

4.	Čtvrtý důvod vychází z toho, že 75 % osvobození podle oddílu 371ID of the Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.	Pátý důvod vychází z toho, že uložení daňového břemene na CFC splňující kritéria pro osvobození podle uvedené Kapitoly 9, jako kategorie, porušilo právo žalobkyň na svobodu usazování a to v rozporu s článkem 49 SFEU.

6.	Šestý důvod vychází z toho, že došlo ke zjevně nesprávnému posouzení ohledně 75 % osvobození a pevně stanoveného poměru.

7.	Sedmý důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise porušuje obecnou unijní právní zásadu zákazu diskriminace a zásadu rovného zacházení.

8.	Osmý důvod vychází z toho, že se se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když obdobně uplatnila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), která nebyla ratione temporis použitelná.

---

(1)  Směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu.

Žaloba podaná dne 25. října 2019 – LSEGH (Luxembourg) a London Stock Exchange Group Holdings (Italy) v. Komise

(Věc T-726/19)

(2020/C 19/67)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: LSEGH (Luxembourg) Ltd (Londýn, Spojené království) a London Stock Exchange Group Holdings (Italy) Ltd (Londýn) (zástupci: O. Brouwer, A. Pliego Selie a A. von Bonin, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí žalované C(2019) 2526 Final ze dne 2. dubna 2019 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností a

—	uložil Komisi náhradu nákladů podle článku 134 jednacího řádu Tribunálu, včetně nákladů vedlejších účastníků.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně čtyři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a neposkytla přiměřené odůvodnění při identifikaci referenčního systému v napadeném rozhodnutí.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila zjevně nesprávného právního posouzení a neposkytla přiměřené odůvodnění tím, že v napadeném rozhodnutí nesprávně charakterizovala daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny jako odchylku od běžného fungování referenčního systému.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila zjevně nesprávného právního posouzení tím, že v napadeném rozhodnutí konstatovala, že daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny představuje diskriminaci mezi hospodářskými subjekty.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise v napadeném rozhodnutí dopustila zjevně nesprávného právního posouzení tím, že dospěla k závěru, že daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny není odůvodněno povahou nebo celkovou strukturou referenčního systému.

Žaloba podaná dne 29. října 2019 – PL v. Komise

(Věc T-728/19)

(2020/C 19/68)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: PL (zástupce: J.-N. Louis, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 13. srpna a 26. září 2019, kterými byl částečně odepřen přístup k dokumentům uvedeným v žádostech a potvrzujících žádostech žalobce ze dne 4. prosince 2018, zapsaných dne 28. února 2019, na základě výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 bodě b) nařízení (ES) č. 1049/2001, která se týká ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce čtyři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vychází z porušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43).

2.	Druhý žalobní důvod vychází z porušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 2001, L. 8, s. 1).

3.	Třetí žalobní důvod vychází z porušení článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

Žaloba podaná dne 29. října 2019 – Arris Global v. Komise

(Věc T-731/19)

(2020/C 19/69)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Arris Global Ltd (Londýn, Spojené království) (zástupci: J. Lesar, Solicitor a K. Beal, QC)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností, v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně devět žalobních důvodů.

1.

První důvod vychází z toho, že Komise údajně nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU a/nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při výběru referenčního rámce pro analýzu daňového režimu. Komise měla s referenčním rámcem zacházet jako s režimem korporační daně Spojeného království, nikoli pouze jako se samotným režimem Controlled Foreign Companies (ovládané zahraniční společnosti, dále jen „CFC“).

2.

Druhý důvod vychází z toho, že Komise údajně nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU a/nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zaujala nesprávný postoj k analýze režimu CFC. Komise v bodech 124 až 126 napadeného rozhodnutí nesprávně považovala ustanovení Kapitoly 9 části 9A Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 (daňový řád, mezinárodní a jiná ustanovení) za odchylku od obecné úpravy zdanění podle Kapitoly 5 uvedeného zákona.

3.	Třetí důvod vychází z toho, že Komise údajně nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodech 127 až 151 napadeného rozhodnutí konstatovala, že kritérium selektivity bylo splněno, neboť s podniky nacházejícími se ve skutkově i právně srovnatelné situaci bylo zacházeno rozdílně.

4.	Čtvrtý důvod vychází z toho, že 75 % osvobození podle oddílu 371ID of the Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.	Pátý důvod vychází z toho, že uložení daňového břemene na CFC splňující kritéria pro osvobození podle uvedené Kapitoly 9, jako kategorie, porušilo právo žalobkyň na svobodu usazování a to v rozporu s článkem 49 SFEU.

6.	Šestý důvod vychází z toho, že došlo ke zjevně nesprávnému posouzení ohledně 75 % osvobození a pevně stanoveného poměru.

7.	Sedmý důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise porušuje obecnou unijní právní zásadu zákazu diskriminace a zásadu rovného zacházení.

8.	Osmý důvod vychází z toho, že se se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když obdobně uplatnila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), která nebyla ratione temporis použitelná.

9.	Devátý důvod vychází z toho, že Komise údajně nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodě 176 napadeného rozhodnutí, že existuje kategorie příjemců (včetně žalobkyň), a že žalobkyně získaly podporu, která měla být podle čl. 2 odst. 1 napadeného rozhodnutí vrácena.

---

(1)  Směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu.

Usnesení Tribunálu ze dne 18. listopadu 2019 – Lantmännen a Lantmännen Agroetanol v. Komise

(Věc T-79/19) (1)

(2020/C 19/70)

Jednací jazyk: angličtina

Předseda osmého senátu rozhodl o vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 131, 8.4.2019.

Usnesení Tribunálu ze dne 12. listopadu 2019 – DK v. GSA

(Věc T-537/19) (1)

(2020/C 19/71)

Jednací jazyk: francouzština

Předseda sedmého senátu nařídil vyškrtnutí věci.

---

(1)  Úř. věst. C 328, 30.9.2019.