ISSN 1977-0863

Úřední věstník

Evropské unie

C 390

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Ročník 62
18. listopadu 2019


Obsah

Strana

 

 

EVROPSKÝ PARLAMENT ZASEDÁNÍ 2018‒2019 Dílčí zasedání od 16 do 19. dubna 2018Zápis z tohoto zasedání byl zveřejněn v  Úř. věst. C 450, 13.12.2018 . Přijaté texty ze dne 18. dubna 2018 , které se týkají udělení absolutoria za plnění rozpočtu 2016, byly uveřejněny v  Úř. věst. L 248, 3.10.2018 . PŘIJATÉ TEXTY

1


 

I   Usnesení, doporučení a stanoviska

 

USNESENÍ

 

Evropský parlament

2019/C 390/01

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o Evropské strategii na podporu bílkovinných plodin – podpora produkce bílkovinných plodin a luštěnin v evropském odvětví zemědělství (2017/2116(INI))

2

 

USNESENÍ

2019/C 390/02

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí (2017/2030(INI))

10

2019/C 390/03

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o rovnosti žen a mužů v odvětví médií v EU (2017/2210(INI))

19

2019/C 390/04

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o emancipaci žen a dívek prostřednictvím digitálního sektoru (2017/3016(RSP))

28

2019/C 390/05

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o provádění nástroje pro rozvojovou spolupráci, nástroje humanitární pomoci a Evropského rozvojového fondu (2017/2258(INI))

33

2019/C 390/06

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o zlepšení udržitelnosti dluhu rozvojových zemí (2016/2241(INI))

46

2019/C 390/07

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii: 7. zpráva Evropské komise (2017/2279(INI))

53

2019/C 390/08

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o politice Komise v oblasti integrity, zejména pak pokud jde o jmenování generálního tajemníka Evropské komise (2018/2624(RSP))

63

2019/C 390/09

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o pokroku v iniciativě globálních paktů OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a o uprchlících (2018/2642(RSP))

69

2019/C 390/10

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o provádění nástrojů EU pro financování vnější činnosti: přezkum v polovině období v roce 2017 a budoucí uspořádání po roce 2020 (2017/2280(INI))

76

2019/C 390/11

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o výročních zprávách za rok 2015 a 2016 o subsidiaritě a proporcionalitě (2017/2010(INI))

94

2019/C 390/12

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o Bělorusku (2018/2661(RSP))

100

2019/C 390/13

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o Filipínách (2018/2662(RSP))

104

2019/C 390/14

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 2018 o situaci v Pásmu Gazy (2018/2663(RSP))

108

2019/C 390/15

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o ochraně investigativních novinářů v Evropě: případ slovenského novináře Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové (2018/2628(RSP))

111

2019/C 390/16

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o nutnosti zřídit nástroj pro evropské hodnoty na podporu organizací občanské společnosti, které prosazují základní hodnoty v rámci Evropské unie na místní a vnitrostátní úrovni (2018/2619(RSP))

117

2019/C 390/17

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o porušování lidských práv a zásad právního státu v případě dvou řeckých vojáků zatčených a zadržovaných v Turecku (2018/2670(RSP))

120

2019/C 390/18

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o provádění ustanovení Smlouvy, která se týkají vnitrostátních parlamentů 2016/2149(INI))

121

2019/C 390/19

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o výroční zprávě o politice v oblasti hospodářské soutěže (2017/2191(INI))

128

2019/C 390/20

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o váhavosti vůči očkování a poklesu proočkovanosti v Evropě (2017/2951(RSP))

141

2019/C 390/21

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o uplatňování směrnice 2011/99/EU o evropském ochranném příkazu (2016/2329(INI))

146

2019/C 390/22

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o provádění boloňského procesu – aktuální stav a navazující opatření (2018/2571(RSP))

155


 

III   Přípravné akty

 

EVROPSKÝ PARLAMENT

2019/C 390/23

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropskou unií a Libanonskou republikou, kterou se stanoví podmínky pro účast Libanonské republiky na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA) (11967/2017 – C8-0344/2017 – 2017/0199(NLE))

158

2019/C 390/24

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Protokolu, kterým se stanoví rybolovná práva a finanční příspěvek podle Dohody o partnerství v odvětví rybolovu mezi Evropskou unií a Mauricijskou republikou (12476/2017 – C8-0445/2017 – 2017/0223(NLE))

159

2019/C 390/25

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Norským královstvím o dodatečných obchodních preferencích pro zemědělské produkty (13357/2017 – C8-0434/2017 – 2017/0259(NLE))

160

2019/C 390/26

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací vztahujících se ke změně klimatu (COM(2016)0479 – C8-0330/2016 – 2016/0230(COD))

161

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. dubna 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/… o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 a rozhodnutí č. 529/2013/EU

162

2019/C 390/27

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 pro potřeby odolné energetické unie a za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací vztahujících se ke změně klimatu (COM(2016)0482 – C8-0331/2016 – 2016/0231(COD))

163

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. dubna 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/… o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013

164

2019/C 390/28

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 ze dne 22. října 2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací (COM(2017)0481 – C8-0307/2017 – 2017/0219(COD))

165

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. dubna 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/..., kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací

165

2019/C 390/29

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov (COM(2016)0765 – C8-0499/2016 – 2016/0381(COD))

166

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. dubna 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti

167

2019/C 390/30

Rozhodnutí Evropského parlamentu nevyslovit námitku vůči nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie a kterým se ruší nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 (C(2018)01231 – 2018/2618(DEA))

168

2019/C 390/31

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se stanoví doba konání deváté volby členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách (07162/2018 – C8-0128/2018 – 2018/0805(CNS))

170

2019/C 390/32

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Rámcové dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Austrálií na straně druhé jménem Unie (15467/2016 – C8-0327/2017 – 2016/0367(NLE))

171

2019/C 390/33

Nelegislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Rámcové dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Austrálií na straně druhé jménem Unie (15467/2016 – C8-0327/2017 – 2016/0367(NLE) – 2017/2227(INI))

172

2019/C 390/34

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Úmluvy Rady Evropy o prevenci terorismu jménem Evropské unie (14494/2017 – C8-0450/2017 – 2017/0265(NLE))

178

2019/C 390/35

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dodatkového protokolu k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu jménem Evropské unie (14498/2017 – C8-0451/2017 – 2017/0266(NLE))

179

2019/C 390/36

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech (COM(2015)0596 – C8-0385/2015 – 2015/0276(COD))

180

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech

180

2019/C 390/37

P8_TA(2018)0113
Vozidla s ukončenou životností, odpadní baterie a akumulátory a odpadní elektrická a elektronická zařízení ***I
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností, směrnice 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (COM(2015)0593 – C8-0383/2015 – 2015/0272(COD))

181

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) .../..., kterou se mění směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností, 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních

182

2019/C 390/38

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech (COM(2015)0595 – C8-0382/2015 – 2015/0275(COD))

183

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech

184

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

185

2019/C 390/39

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů (COM(2015)0594 – C8-0384/2015 – 2015/0274(COD))

186

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/…, kterou se mění směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů

187

2019/C 390/40

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice Rady 87/217/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2013, směrnice Rady 86/278/EHS a směrnice Rady 94/63/ES, pokud jde o procesní pravidla v oblasti podávání environmentálních zpráv, a zrušuje směrnice Rady 91/692/EHS (COM(2016)0789 – C8-0526/2016 – 2016/0394(COD))

188

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2018 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/…, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2013 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/63/ES a 2009/31/ES a směrnice Rady 86/278/EHS a 87/217/EHS, pokud jde o procesní pravidla v oblasti podávání environmentálních zpráv, a zrušuje směrnice Rady 91/692/EHS

188

2019/C 390/41

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o povinnost dodržovat minimální základní sazbu (COM(2017)0783 – C8-0007/2018 – 2017/0349(CNS))

189

2019/C 390/42

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/101/ES (COM(2016)0450 – C8-0265/2016 – 2016/0208(COD))

190

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 19. dubna 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/…, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU

191

2019/C 390/43

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi (COM(2016)0031 – C8-0015/2016 – 2016/0014(COD))

192

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 19. dubna 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/… o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES

192

2019/C 390/44

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ekologické produkci a označování ekologických produktů, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. XXX/XXX [nařízení o úředních kontrolách] a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 834/2007 (COM(2014)0180 – C7-0109/2014 – 2014/0100(COD))

193

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 19. dubna 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/… o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 834/2007

194

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

195

2019/C 390/45

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o návrhu rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (COM(2017)0677 – C8-0424/2017 – 2017/0305(NLE))

196

2019/C 390/46

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o odhadu příjmů a výdajů Evropského parlamentu na rozpočtový rok 2019 (2018/2001(BUD))

215


CS

 


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/1


EVROPSKÝ PARLAMENT

ZASEDÁNÍ 2018‒2019

Dílčí zasedání od 16 do 19. dubna 2018

Zápis z tohoto zasedání byl zveřejněn v Úř. věst. C 450, 13.12.2018.

Přijaté texty ze dne 18. dubna 2018 , které se týkají udělení absolutoria za plnění rozpočtu 2016, byly uveřejněny v Úř. věst. L 248, 3.10.2018.

PŘIJATÉ TEXTY

 


I Usnesení, doporučení a stanoviska

USNESENÍ

Evropský parlament

18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/2


P8_TA(2018)0095

Evropská strategie na podporu bílkovinných plodin

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o Evropské strategii na podporu bílkovinných plodin – podpora produkce bílkovinných plodin a luštěnin v evropském odvětví zemědělství (2017/2116(INI))

(2019/C 390/01)

Evropský parlament,

s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o deficitu bílkovinných plodin v EU: jak vyřešit dlouhodobý problém? (1),

s ohledem na návrhKomise ze dne 14. září 2016 k nařízení Evropského parlamentu a Rady o finančních pravidlech pro souhrnný rozpočet Unie („souhrnné nařízení“) (COM(2016)0605) a související změny, která do něj má začlenit žádost, aby Komise do konce roku 2018 zveřejnila „plán pro bílkoviny“ (2),

s ohledem na „prohlášení o evropské sóje“, které dne 12. června 2017 předložily Německo a Maďarsko v Radě pro zemědělství a poté je podepsalo 14 členských států (3),

s ohledem na rozhodnutí Rady 93/355/EHS ze dne 8. června 1993 týkající se uzavření memoranda o porozumění mezi Evropským hospodářským společenstvím a Spojenými státy americkými o olejninách v rámci GATT (4),

s ohledem na dokument přijatý Valným shromážděním OSN dne 25. září 2015 pod názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, a zejména na cíle udržitelného rozvoje číslo 2, 12 a 15, které jsou v něm zahrnuty,

s ohledem na rozhodnutí, které přijalo Valné shromáždění OSN na svém 68. zasedání, vyhlásit rok 2016 oficiálně „Mezinárodním rokem luštěnin“pod záštitou Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) (5),

s ohledem na studii vypracovanou tematickou sekcí B Evropského parlamentu na žádost Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova s názvem „Environmentální úloha bílkovinných plodin v nové společné zemědělské politice“ (6),

s ohledem na slyšení konané v Evropském parlamentu o zlepšení zásobování Evropy bílkovinami,

s ohledem na Podunajské prohlášení o sóji ze dne 19. ledna 2013,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a na stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0121/2018),

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie s ohledem na potřeby svého chovu hospodářských zvířat, který je závislý na dovozu krmiv ze třetích zemí, trpí významným nedostatkem rostlinných bílkovin, a že se tato situace bohužel výrazně nezlepšila navzdory mnoha oznámeným záměrům a iniciativám na toto téma během posledních více než 15 let a navzdory využívání druhotných produktů z výroby biopaliv v krmivech; vzhledem k tomu, že současná situace EU, která se vyznačuje dovozem rostlinných bílkovin (zejména sóji) z Jižní Ameriky, je neudržitelná a dokazuje, že bychom měli přijímat důraznější opatření, zejména s cílem posílit udržitelnost těchto dovozů;

B.

vzhledem k tomu, že je životně důležité snížit masivní závislost Unie na dovozech bílkovinných plodin, které se jako krmivo zvířat nejvíce využívají; vzhledem k tomu, že kromě dopadu na životní prostředí v regionech produkujících sóju přináší současná situace významná rizika zvláště pro odvětví hospodářských zvířat v EU, neboť se výrazně zvýšilo kolísání cen na mezinárodních trzích;

C.

vzhledem k tomu, že Parlament při mnoha příležitostech hovořil o bílkovinách a o potřebě evropského plánu pro bílkoviny, avšak vzhledem k tomu, že jeho iniciativy nevedly ke skutečným účinkům, které by mohly změnit závislost Evropy na jiných oblastech, pokud jde o dodávky rostlinných bílkovin;

D.

vzhledem k tomu, že po vypuknutí krize BSE byl oprávněně uvalen evropský zákaz na používání masa zvířat v krmivech (7), že to však mělo za následek výrazné zvýšení dovozů sóji z Latinské Ameriky;

E.

vzhledem tomu, že Evropská unie tak využívá pouze 3 % orné půdy k pěstování bílkovinných plodin a že více než 75 % svých zásob rostlinných bílkovin dováží především z Brazílie, Argentiny a USA;

F.

vzhledem k tomu, že odvětví chovu hospodářských zvířat v Unii jsou mimořádně citlivá na kolísání cen a na narušování hospodářské soutěže a že závisejí na dovozech cenově dostupných a vysoce kvalitních rostlinných bílkovin, což představuje skutečnou výzvu pro evropské zemědělské podniky;

G.

vzhledem k tomu, že evropské bílkovinné plodiny vytvářejí olejnaté vedlejší produkty, což může přispět k oběhovému hospodářství a být cenné pro lidskou spotřebu, obnovitelné zdroje energie nebo pro výrobu ekologických chemických látek; vzhledem k tomu, že vedlejší produkce bílkovin a vedlejších produktů v Evropě umožňuje snižovat jak dovozy bílkovin z geneticky modifikovaných organismů, tak dovozy biopaliv, která jsou jednou z příčin odlesňování,

H.

vzhledem k tomu, že problém rostlinných bílkovin používaných v krmivech byl často analyzován z jediného hlediska, a to z hlediska látek bohatých na bílkoviny, což souvisí s naším nedostatkem rostlinných bílkovin a s vyhledáváním surovin určených k doplnění výživy hospodářských zvířat;

I.

vzhledem k tomu, že je nezbytné přistoupit ke globálnější analýze otázky rostlinných bílkovin v Evropě, abychom si zajistili dlouhodobou strategii a aby bylo zajištěno co nejvíce nástrojů s cílem účinněji jednat při omezování naší závislosti na dovážených rostlinných bílkovinách; vzhledem k tomu, že tato strategie je nástrojem při přechodu na udržitelnější zemědělsko-potravinářské a zemědělské systémy;

J.

vzhledem k tomu, že bílkoviny jako zdroj energie jsou nezbytnou složkou našich potravin a že je lze poskytovat v rostlinné nebo živočišné podobě;

K.

vzhledem k tomu, že rostlinné bílkoviny jsou ústředním tématem výzev v oblasti zabezpečení potravin a soběstačnosti (pokud jde o potraviny a krmiva), ochrany životního prostředí, globálního oteplování a obnovitelných zdrojů energie; vzhledem k tomu, že jsou nepostradatelné pro život a jsou přítomny ve všech spotřebovávaných potravinách i krmivech;

L.

vzhledem k tomu, že celková evropská produkce surovin bohatých na bílkoviny se v letech 1994 až 2014 zvýšila z 24,2 na 36,3 milionů tun (+50 %), ale za stejné období se celková spotřeba zvýšila z 39,7 milionů tun na 57,1 milionů tun (+44 %); vzhledem k tomu, že se tudíž zvyšuje celkový deficit bílkovin v Unii (20,8 tun v roce 2014); vzhledem k tomu, že světový trh s rostlinnými bílkovinami spojený s trhem se sójou a sójovou moukou významně vzrostl za posledních 50 let a vzhledem k tomu, že spotřeba těchto surovin stoupla ve všech členských státech, kde se spotřeba sóji zvýšila z 2,42 milionů tun v roce 1960 na dnešních přibližně 36 milionů tun; vzhledem k tomu, že odvětví chovu hospodářských zvířat EU je výrazně závislé na dovozech sójových bobů a šrotu ze třetích zemí, zvláště z Jižní Ameriky; vzhledem k tomu, že poptávka po sóji v rámci EU využívá plochu o velikosti přibližně 15 milionů hektarů, z nichž je 13 milionů hektarů v Jižní Americe;

M.

vzhledem k tomu, že pěstování bílkovinných plodin vytváří významnou přidanou hodnotu pro životní prostředí, které není ohroženo souvisejícím používáním přípravků na ochranu rostlin;

N.

vzhledem k tomu, že se Čína za poslední roky stala největším světovým dovozcem sóji a vytvořila vlastní, skutečnou a netransparentní strategii bezpečnosti svého zásobování, které se nachází mimo tradiční tržní mechanismy a je založeno na produkčních smlouvách s největším světovým dodavatelem sóji Brazílií a na výrazných investicích v této zemi, na úkor životního prostředí, a to do výroby, zpracování (drcení) a do přístavní dopravní infrastruktury; vzhledem k tomu, že by tato internacionalizační strategie v části čínského zemědělsko-potravinářského průmyslu mohla mít dopad na současné tržní dodávky sóji a olejnin v EU, která je také významným odběratelem Brazílie, a že by mohla ohrozit stabilitu trhů Unie;

O.

vzhledem k tomu, že většina dovážené sóji, zvláště z amerického kontinentu, pochází z geneticky modifikovaných plodin, a vzhledem k tomu, že evropští spotřebitelé této technologii nedůvěřují; vzhledem k tomu, že vzrůstá zájem o místní produkty, které nejsou geneticky modifikované, a narůstá také znepokojení, pokud jde o uhlíkovou stopu dovozů; vzhledem k tomu, že v EU mnozí producenti a zpracovatelé sójových bobů, producenti krmiv a zástupci potravinářského průmyslu (producenti masa, mléka a vajec a další uživatelé sójových bobů), obchodní řetězce a další příslušné instituce podporují udržitelné a úředně ověřené systémy produkce sójových bobů bez geneticky modifikovaných organismů;

P.

vzhledem k tomu, že k uspokojení potravinových potřeb EU prošlo evropské zemědělství transformací v rámci společné zemědělské politiky (SZP); vzhledem k tomu, že se zintenzivnilo a že se zemědělská produkce a trhy surovin otevřely, což zvýšilo závislost EU na dovozech rostlinných bílkovin z amerického kontinentu; vzhledem k tomu, že globalizace vedla ke sblížení stravovacích zvyklostí a zemědělské specializace, což vyvolalo rozsáhlé přesuny vstupů na dlouhé vzdálenosti v produkci bílkovin, ať již syntetických dusíkatých hnojiv nebo surovin s vysokým obsahem bílkovin pro krmivo zvířat, což mělo dopad na životní prostředí a klima;

Q.

vzhledem k tomu, že produkce bílkovinných plodin, zejména sóji, dovážených k výrobě krmiv je jedním z hlavních hybatelů změny ve využívání půdy a je významnou hybnou silou globálního odlesňování v mnoha regionech mimo Evropu; vzhledem k tomu, že by zvýšené pěstování bílkovinných plodin v Evropě mohlo zajistit významné doplnění opatření na podporu dodavatelských řetězců zemědělských komodit bez odlesňování; vzhledem k tomu, že řešení globální výzvy, již představuje odlesňování a znehodnocování lesů, začalo být ještě důležitější v souvislosti s Agendou pro udržitelný rozvoj 2030 a s Pařížskou dohodou o klimatu;

R.

vzhledem k tomu, že dusík potřebný k výživě rostlin a k produkci rostlinných bílkovin s výjimkou luštěnin dnes zajišťují především syntetická dusíkatá hnojiva, jejichž výroba je cenově i energeticky náročná a která vedou ke znečištění vody i ovzduší a mají významný ekologický dopad vzhledem ke spotřebě velkých objemů fosilních paliv během výrobního procesu; vzhledem k tomu, že to nepřispívá k cíli oběhového hospodářství a účelnějšího využívání našich zdrojů a toků odpadu; vzhledem k tomu, že za těchto okolností je nezbytné otázku bílkovin znovu zvážit, od produkce až po spotřebu, a to z hlediska výrobní i environmentální výkonnosti, na základě uspokojivějšího řízení koloběhu dusíku, včetně využívání a vývoje organických dusíkatých hnojiv, například recyklovaných živin z toků organického odpadu, jako je živočišný statkový hnůj;

S.

vzhledem k tomu, že s cílem snížit závislost EU na dovozech rostlinných bílkovin je nezbytné se zaměřit nejen na plodiny bohaté na bílkoviny, které uspokojují potřeby přežvýkavců i nepřežvýkavců, ale také na všechny další plodiny (včetně ploch krmných luštěnin a travnatých ploch), které se navzdory nižšímu obsahu bílkovin extenzivně pěstují na celém území Unie; vzhledem k tomu, že luční systémy pastvy pro přežvýkavce přinášejí mnoho výhod, včetně snížení vstupních nákladů zemědělských podniků;

T.

vzhledem k tomu, že se produkce rostlinných bílkovin nezvýší, pokud se nezvýší výnosnost těchto rostlin, a vzhledem k tomu, že je dnes nezbytné provádět strategický, účinný a ambiciózní plán zásobování rostlinnými bílkovinami s cílem podporovat udržitelný rozvoj evropského zemědělství; vzhledem k tomu, že tento plán vyžaduje mobilizaci vícerých politik Unie, především SZP;

U.

vzhledem k tomu, že Unie používala v průběhu posledních desetiletí tři hlavní páky na podporu cíle nezávislosti Evropy v oblasti bílkovin, tedy vázanou dobrovolnou podporu bílkovinných plodin a olejnin, politiku EU v oblasti biopaliv a podmíněnost 30 % přímé podpory zavedené poslední reformou SZP v souvislosti se zaváděním ekologických opatření, zejména povinnost věnovat 5 % orné půdy na plochy využívané v ekologickém zájmu a rozhodnutí umožnit na této půdě pěstování rostlin, které jsou schopny vázat dusík, a meziplodin;

V.

vzhledem k tomu, že se významně zvýšil zájem zemědělců o plodiny vázající dusík a bohaté na bílkoviny, protože pomáhají zemědělcům zajistit požadavky v rámci ekologické politiky, a vzhledem k tomu, že tento zájem povzbudí šlechtitele k tomu, aby ve svých činnostech souvisejících s těmito plodinami pokračovali, nebo aby je zvýšili;

W.

vzhledem k tomu, že v období 2000-2013 se samotnými opatřeními, která stanovila SZP, nepodařilo zvrátit tendenci směřující k ústupu nebo stagnaci produkce bílkovin v Evropě, ale od roku 2013 vedla kombinace této podpory a ekologického opatření umožňujícího pěstování bílkovinných plodin na plochách využívaných v ekologickém zájmu k výraznému zvýšení produkce bílkovinných plodin v EU;

X.

vzhledem k tomu, že politická dohoda o SZP, jíž bylo v roce 2013 dosaženo mezi Parlamentem, Radou a Komisí předpokládá možnost pěstovat plodiny, které vážou dusík, na plochách využívaných v ekologickém zájmu;

Y.

vzhledem k tomu, že podle výzkumu producenti krmiv často přidávají do potravy více bílkovin, než se považuje za nezbytné, a vzhledem k tomu, že zvýšené efektivnosti lze dosáhnout pomocí přesnějšího stanovování obsahu bílkovin potřebných pro cílové druhy;

Z.

vzhledem k tomu, že při nízkém podílu pěstování bílkovinných plodin v EU je řada výzkumných programů v oblasti rostlinných bílkovin na ústupu, stejně jako vzdělávání, inovace a získávání praktických zkušeností v EU; vzhledem k tomu, že by se měla zvýšit efektivnost inovací a posílit politika výzkumu bílkovin, avšak vzhledem k tomu, že to bude úspěšné pouze s podporou v podobě střednědobých až dlouhodobých politických závazků; vzhledem k tomu, že by politika v oblasti výzkumu bílkovin měla také zahrnovat místně přizpůsobené doma pěstované luštěniny;

AA.

vzhledem k tomu, že pro vývoj nových odrůd bílkovinných plodin budou důležité podpůrné šlechtitelské činnosti, které mohou přispět k vyšší produkci bílkovin v EU; vzhledem k tomu, že efektivní šlechtitelské činnosti vyžadují dostatečně financovanou dlouhodobou politiku výzkumu a vhodné právní prostředí podporující inovaci;

AB.

vzhledem k tomu, že Komise již financovala a nadále financuje množství vhodných projektů včetně těch z okruhu „SFS-44-2016 – Společný šlechtitelský program za účelem snížení závislosti EU a Číny na dovozu bílkovin“; vzhledem k tomu, že vhodné informování o výsledcích těchto projektů, jejich šíření a využívání by mělo být zajištěno tak, aby budoucí politická rozhodnutí v této oblasti vycházela z faktů;

AC.

vzhledem k tomu, že se náklady na sóju od roku 2007 reálně zhruba zdvojnásobily;

1.

domnívá se, že je načase provádět významný strategický evropský plán produkce a zásobování rostlinnými bílkovinami, který bude vycházet z udržitelného rozvoje všech plodin pěstovaných na území EU; dále se domnívá, že tato změna znamená podstatnou úpravu našich systémů produkce, která musí reagovat na potřeby živobytí zemědělců a na požadavky oběhového hospodářství a udržitelné zemědělské produkce, a vycházet ze zásad, jako je agroekologie a další postupy šetrné k životnímu prostředí, včetně krmných strategií pro přežvýkavce s nízkými vstupy založených jak na stálých pastvinách, tak na dočasných travnatých porostech na orné půdě;

2.

vyzývá Komisi, aby přijala urgentní opatření zaměřená na zabránění jakémukoli snížení v současné úrovni produkce bílkovinných plodin, s přihlédnutím k přínosům pro životní prostředí, které vyplývají z konvenčního pěstování plodin, které vážou dusík, na plochách využívaných v ekologickém zájmu

3.

poukazuje na to, že bílkovinné plodiny mohou být prospěšné pro životní prostředí vzhledem ke své schopnosti vázat dusík z atmosféry; doplňuje, že tyto přínosy zahrnují snižující se využívání hnojiv založených na fosilních palivech, zlepšování kvality a plodnosti půdy a střídání plodin, snižování míry chorob z trvalého pěstování monokultur a ochranu a posilování biologické rozmanitosti; zdůrazňuje dále, že biologické zachycování dusíku těmito plodinami může pomoci snižovat náklady na vstupy a možné negativní účinky na životní prostředí související s přílišným používáním hnojiv;

4.

vyzývá k zavedení evropské platformy podporované Střediskem EU pro sledování trhu s plodinami, jež umožní: nalézt plochy pro bílkoviny v Evropě podle kategorie plodiny a jejího umístění, vypracovat technické reference přístupné všem zemědělcům, určit kapacity evropské produkce bílkovin s cílem usnadnit její uvádění na trh a vytvořit přehled výzkumu ve veřejném i soukromém sektoru, který se v oblasti bílkovin provádí;

5.

doporučuje zaměřit se na všechny zdroje rostlinných bílkovin, a tedy na plodiny, které spadají jak mezi potraviny, tak mezi krmiva, a na právní podporu rozvoje nových bílkovin rostlinného původu a jejich uvádění na trh; je dále přesvědčen, že by se měl provádět hlubší výzkum alternativních zdrojů bílkovin;

6.

uznává, že produkce sóji v Jižní Americe je hlavním faktorem ve změně využívání půdy a zapříčiňuje četné ekologické problémy, jako je kontaminace podzemních vod pesticidy, eroze půdy, nedostatek vody a odlesňování, což má za následek devastující ztrátu biologické rozmanitosti; uznává, že produkce sóji má negativní sociální a zdravotní důsledky v zemích, které ji produkují, které ještě zhoršují slabá vlastnická práva k půdě, zabírání půdy, nucené vyhánění a jiné formy porušování lidských práv;

7.

připomíná, že krize BSE v 90. letech a zákaz používat zpracované živočišné bílkoviny v krmivu pro zvířata, jak je stanoveno v nařízení (ES) č. 999/2001, zvýšila poptávku po rostlinných proteinech v Evropě; konstatuje, že v evropském odvětví chovu ryb se používají alternativní evropské zdroje bílkovinného krmiva, například rybí moučka;

Vícenásobné cíle plánu

8.

domnívá se, že tento plán musí maximalizovat udržitelnou produkci biomasy na příslušných zemědělských plochách vytvořením trvalých vegetačních porostů, jejichž část může být vyhrazena pro zásobování bílkovinami;

9.

domnívá se, že je nezbytné se více zabývat potenciálem, který nabízejí luštěniny, ať už jde o plodiny pěstované na zrno nebo krmné luštěniny, neboť tato čeleď má víceré agronomické, hospodářské a environmentální výhody, přičemž hlavními přednostmi těchto rostlin je, že prostřednictvím symbiotického systému zachycují dusík z ovzduší, což snižuje potřebu syntetických dusíkatých hnojiv, a že vyžadují používání velmi malého množství pesticidů; zdůrazňuje, že luštěniny za sebou díky své schopnosti vázat dusík zanechávají dobrou půdní strukturu pro další plodinu, což může zvýšit výnosy o 10 až 20 %; poukazuje na to, že střídání plodin prospívá kvalitě půdy, snižuje úroveň chorob a podporuje biologickou rozmanitost;

10.

zdůrazňuje dále, že v systémech střídání plodin včetně luštěnin jsou přerušeny reprodukční cykly škůdců a patogenů, čímž se snižuje úroveň napadání rostlin chorobami a nutnost používat pesticidy; konstatuje, že další výhodou je, že se biologická rozmanitost zvyšuje rozrušením každoročních monokultur

11.

doporučuje podporovat, zvláště v rámci SZP, pěstování sóji v EU tím, že začne být zisková a konkurenceschopná vzhledem k tomu, že se svými novými odrůdami v současnosti otevírá nové možnosti pro některé regiony, kde se tato plodina může adaptovat, ale poukazuje na to, že by se tím nemělo překrýt pěstování dalších bílkovinných plodin na zrno (vlčí bob, bob obecný, hrách, cizrna, arašídy, bob zahradní atd.); je přesvědčen o tom, že tato široká škála by umožnila maximalizovat produkci bílkovin ve všech regionech Evropy, v závislosti na místních klimatických podmínkách;

12.

požaduje, aby byla větší pozornost věnována hospodaření s travními porosty a jetelovými plodinami, které díky tomu, že zaujímají velké plochy, významně přispívají k pokrytí požadavků na bílkoviny v krmivech (pouze přežvýkavců); konstatuje, že pícninám jako jetel se může na travních porostech dobře dařit;

13.

doporučuje, aby plodiny s rostlinnými bílkovinami, jako je sója, vojtěška, bob obecný, hrách a plodiny jako jetel, vičenec a mnoho dalších luštěnin, bylo opětovně zavedeno do systémů velkoplošného pěstování a produkce krmiv;

14.

vnímá potřebu rozvíjet místní a regionální produkci bílkovin a zpracující řetězce tím, že se zde usadí skupiny zemědělců a budou se vytvářet užší vztahy mezi zemědělci hospodařícími na orné půdě a zemědělci chovajícími hospodářská zvířata (dodavatelské a výměnné smlouvy, vytváření decentralizovaných malých až středních biorafinérií „zelených bílkovin“) s cílem vyměňovat si znalosti o vhodných odrůdách luštěnin, střídání plodin a půdě; považuje za tímto účelem za užitečné podpořit pomocí SZP subjekty, které přijímají riziko, když vstupují do krátkých dodavatelských řetězců bílkovinných potravin a krmiv; zdůrazňuje význam přímých smluv mezi pěstiteli a producenty krmiv;

15.

vybízí k podpoře produkce vysoce kvalitních odrůd rostlinných bílkovin bez GMO s jasnou sledovatelností a označováním (pokud jde jak o místo jejich produkce, tak o používané metody) v reakci na zvyšující se zájem evropských spotřebitelů o produkty bez GMO;

16.

považuje za nezbytné podpořit větší soběstačnost zemědělských podniků, pokud jde o krmiva jak na úrovni podniků, tak na úrovni regionů, a to jak pro přežvýkavce, tak pro monogastrická zvířata, včetně výroby krmiva v zemědělském podniku;

17.

domnívá se, že je žádoucí minimalizovat ztráty úrody a organické zbytky a zvýšit nutriční hodnotu pomocí zlepšení podmínek sklizně a systémů uchovávání a zpracovávání úrody (sušení, balení atd.);

18.

domnívá se, že k rozmachu produkce rostlinných bílkovin je nezbytné zvýšit výnosnost těchto plodin a rozvíjet praktiky, jako je střídání plodin (během nejméně tří let) a podsévání luštěnin, a zvýšit sdružování odrůd a plodin v odvětví produkce na zrno (jetel/řepka olejka, tritikale/hrách atd.) a krmných luštěnin (trávy, bobovité, luštěnino-obilná směska atd.) s cílem přejít na udržitelnější zemědělsko-potravinářský systém podporující přechod od monokulturního pěstování plodin náročného na vstupu uvnitř i mimo EU k diverzifikovaným zemědělsko-ekologickým systémům;

19.

požaduje, aby byl zahájen výzkum týkající se: vhodnost používání při střídání plodin a pěstování smíšených kultur; výběr nových odrůd a druhů, které zajistí zemědělcům flexibilitu s cílem přizpůsobit se změně klimatu; odolnost vůči stresu; mísení plodin; zlepšení výnosů; obsah bílkovin a stravitelnost krmiv (naklíčená semena, řepkové semeno atd.); zvyšování odolnosti rostlin vůči chorobám; germinační biologie plevelu jako funkce kontroly plevelu; konverze krmiva; a biostimulanty; zdůrazňuje potřebu zemědělců mít konzistentní soubor nástrojů včetně řídicích postupů, technik a přípravků na ochranu rostlin za účelem boje proti škůdcům a dalším faktorům, které mohou negativně ovlivnit výnos plodin a růst;

20.

vyzývá ke značným investicím do výzkumu včetně výzkumu odrůd s cílem zvýšit agronomickou výkonnost těchto plodin tak, aby bílkovinné plodiny začaly být ekonomicky atraktivní vzhledem k tomu, že mohou trpět srovnáváním s maržemi získávanými z jiných plodin, poskytovat více odrůd s cílem zajistit výnosy, řešit problémy zemědělství, které omezují pěstování bílkovinných plodin, a zajistit, aby byl objem dostatečný, neboť to je zásadní pro strukturování produkce a distribučních řetězců; zdůrazňuje, že je také nezbytné rozvíjet bílkovinné plodiny více adaptované na evropské klima, zvyšovat jejich bílkovinnou hodnotu a zajišťovat bezpečnost investic s cílem podporovat výzkum;

21.

doporučuje více využívat přesné zemědělství, zejména prostřednictvím digitalizace, s cílem co nejvíce přizpůsobit vstupy pro rostliny a denní dávky krmiv, a omezit tak plýtvání a určité druhy znečištění, a doporučuje také více využívat mechanické systémy kontroly plevelů;

22.

má v úmyslu prosazovat: nabývání nových znalostí, předávání poznatků; počáteční a další odborné vzdělávání a podporu všech forem aplikovaných inovací a aplikovaného výzkumu v oblasti potravin i krmiv;

23.

vyzývá k podpoře veškerých forem inovací a aplikovaného výzkumu pomocí propojování zkušeností a znalostí a zaměřením zvláště na místní subjekty nabízející inovační řešení;

24.

vyzývá ke kritériím udržitelnosti u dovozu krmiv s cílem zajistit udržitelnou produkci bílkovinných plodin ve třetích zemích, která nevede k negativním dopadům na životní prostředí nebo na společnost;

25.

zdůrazňuje, jak důležitou úlohu může sehrát vzdělávání v oblasti výživy při formování poptávky po potravinách; zdůrazňuje, že je nutné přijmout na úrovni EU nebo na úrovni členských států pokyny pro stravování zaměřené na podporu zdravé stravy a řešení environmentálních otázek souvisejících s produkcí potravin;

26.

považuje za zásadní zvyšovat technickou podporu pro zemědělce a poradenské služby s cílem prosazovat udržitelnou produkci krmných bílkovin a bílkovin na zrno;

Nástroje plánu

27.

domnívá se, že tento plán vyžaduje mobilizaci a koordinaci vícerých politik Unie: SZP; politika výzkumu; politika v oblasti životního prostředí a klimatu; energetická politika; politika sousedství a obchodní politika;

28.

domnívá se, že je důležité, aby SZP podporovala pěstování bílkovinných plodin pomocí různých opatření, jako je dobrovolná podpora vázaná na produkci – která by neměla být omezena na plodiny a regiony potýkající se s obtížemi, a tak by umožnila učinit více – a ekologických plateb, ale také pomocí druhého pilíře, zejména díky agroenvironmentálním opatřením v oblasti ekologického zemědělství i jiných typů zemědělství, kvality investic, zemědělského poradenského systému (FAS), odborné přípravy a samozřejmě také inovací prostřednictvím evropského inovačního partnerství; zdůrazňuje, že zavedení vázané platby vedlo k rozvoji produkce bílkovinných plodin v některých členských státech;

29.

domnívá se, že by měla být vyvozena užitečná ponaučení z nedávného zákazu používání pesticidů na plochách využívaných v ekologickém zájmu, a to i přesto, že tyto plochy v roce 2016 pokrývaly 15 % evropské orné půdy (8 milionů hektarů) a že se téměř 40 % těchto ploch využívá pro plodiny, které vážou dusík, nebo pro meziplodiny; domnívá se, že jako součást procesu využívání všech využitelných zemědělských ploch, které jsou k tomuto účelu stanoveny v autonomním plánu pro rostlinné bílkoviny, by se měly využívat plochy využívané v ekologickém zájmu k produkci bílkovin jak v rámci konvenčního zemědělství – s integrovanou ochranou rostlin před škůdci, s přihlédnutím ke skutečnosti, že zemědělci pěstující tyto plodiny na plochách využívaných v ekologickém zájmu v rámci konvenčního zemědělství nemají vždy jistotu, že dokáží reagovat na invaze škůdců –, tak ekologického zemědělství vzhledem k tomu, že aby se nahradily dovozy sóji do EU, bude muset být pro sóju vyhrazen ekvivalent přibližně 17 milionů hektarů; domnívá se, že plochy využívané v ekologickém zájmu jsou mimoto významné pro podporu biologické rozmanitosti, která je ohrožena, a pro naše zabezpečení potravin vzhledem k tomu, že zvláště zvyšováním opylování může biologická rozmanitost zvýšit výnosy sousedních plodin, což mohou být bílkovinné plodiny, a to přibližně o 20 %;

30.

doporučuje přizpůsobení ekologickým úpravám a zároveň zachování stálých travních porostů s cílem efektivněji zohledňovat, ve zvláštních regionech, specifické vlastnosti vojtěšky, a to buď pěstované samostatně, nebo v travních směsích, na dočasných travních porostech, které jsou starší než pět let, přičemž tato časová hranice znamená, že budou dotčené travní porosty klasifikovány jako stálé, jak je stanoveno v právních předpisech, což po pětiletém období omezí orbu, a to i přesto, že by opětovné osázení umožnilo vyprodukovat široký objem krmných bílkovin s větší bílkovinnou soběstačností pro dotčené podniky;

31.

je potěšen, že v rámci souhrnné revize společné zemědělské politiky Evropský parlament provedl revalorizaci převodního koeficientu plodin, které váží dusík, z 0,7 na 1 náhradou za zákaz používání pesticidů na plochách využívaných v ekologickém zájmu;

32.

domnívá se, že by evropská strategie pro bílkoviny měla zohlednit přepracování směrnice o obnovitelných zdrojích energie, dvojí využívání bílkovin a úlohu jejich vedlejších produktů, opadů a reziduí v oběhovém hospodářství a povzbudit střídání a diverzifikaci plodin a využívání ladem ležící půdy v souladu s ekologickými opatřeními v rámci SZP;

33.

považuje za důležité, aby budoucí SZP zohlednila dodatečné návrhy na podporu pěstování rostlinných bílkovin, jako jsou návrhy na střídání plodin na orné půdě minimálně jednou za tři roky s cílem mít luštěninovou složku; zdůrazňuje v tomto ohledu, že členské státy, v nichž existují četné choroby související s deštivým počasím, mohou potřebovat delší období střídání plodin; považuje také za zvláště vhodné vytvořit pružnější ekosystémové platby, než jsou ekologické platby, s cílem uznat přínosy luštěnin a olejnin pro biologickou rozmanitost a také pro výživu opylovačů, zajistit mechanismy přijímání rizik pro inovátory a vytvořit v rámci politiky rozvoje venkova dílčí prioritu týkající se bílkovin;

34.

zdůrazňuje, že je třeba zavést nové nástroje s cílem napomoci zvýšení dodávek rostlinných bílkovin, zvláště sóji, a zajistit spravedlivé provádění ve všech členských státech;

35.

je přesvědčen, že současný výzkum v oblasti strategie pro bílkovinné plodiny je roztříštěný a postrádá jasné zaměření; požaduje, aby se zvýšilo úsilí v oblasti výzkumu a vývoje, zejména veřejného výzkumu, směrem k málo rozvinutým bílkovinným plodinám vhodným jako potravina pro výživu lidí i jako krmivo pro zvířata, o které se příliš nebo vůbec nezajímají soukromí investoři, a alternativním bílkovinám, jako jsou hmyzí bílkoviny a mořské řasy; vyzývá k hlubší spolupráci veřejných a soukromých výzkumných institucí; zdůrazňuje potřebu regulačního rámce, který podporuje programy výzkumu a inovací s cílem dosáhnout zvýšené a konkurenceschopné produkce bílkovin;

36.

doporučuje zvýšené investice do průmyslových a zemědělských výzkumných projektů, které se zaměřují na podporu kvality a rozmanitosti funkčních bílkovin určených k lidské spotřebě;

37.

domnívá se, že je nezbytné prostřednictvím užší spolupráce s našimi sousedy zabezpečit naši soběstačnost v zásobování sójou a zajistit udržitelné získávání bílkovin, které se neprodukují v EU, z různých zdrojů, a to zejména ze zemí sousedících s EU, které se rozhodly pro Evropu a jež produkují sóju, která by se mohla do EU přepravovat po Dunaji; vyzývá k tomu, aby tyto dovozy odpovídaly stejným sociálním a environmentálním standardům, jaké se uplatňují na produkci v rámci EU, a připouští, že pěstování sóji bez GMO je vítané s cílem uspokojit poptávku spotřebitelů;

38.

uznává, že současné zemědělské postupy jsou nemyslitelné bez sóji, že tato vysoce důležitá luštěnina v nedávné minulosti mezi plodinami pěstovanými v Evropě téměř vymizela, a že se pěstování sóji ze 17 milionů tun v roce 1960 zvýšilo na 319 milionů tun v roce 2015;

39.

vyzývá k úpravám druhého pilíře SZP s cílem zajistit lepší uznávání a ohodnocení příspěvku plodin, které v kritické době ročního období slouží jako výživa pro opylovače (brzy kvetoucí rostliny na jaře) a jejich úlohy v boji proti úbytku opylovačů;

40.

podporuje vytvoření transparentních systémů označování produktů na základě ověřených výrobních norem, např. norem organizace Donau Soja a organizace Europe Soya;

41.

domnívá se, že ačkoli je dohoda z Blair House z roku 1992 stále v platnosti, je de facto překonaná a neměla by bránit udržitelnému rozvoji bílkovinných plodin v Evropě;

o

o o

42.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 58.

(2)  viz zpráva o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se mění nařízení (ES) č. 2012/2002, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013, (EU) č. 1307/2013, (EU) č. 1308/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014, (EU) č. 283/2014 a (EU) č. 652/2014 a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 541/2014/EU (A8-0211/2017).

(3)  Generální sekretariát Rady 10055/17, Brusel, 7. června 2017.

(4)  Úř. věst. L 147, 18.6.1993, s. 25.

(5)  Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Mezinárodní rok luštěnin: Výživná semena pro udržitelnou budoucnost.

(6)  IP/B/AGRI/IC/2012-067 (PE 495.856).

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. května 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (Úř. věst. L 147, 31.5.2001, s. 1).


USNESENÍ

18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/10


P8_TA(2018)0100

Provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí (2017/2030(INI))

(2019/C 390/02)

Evropský parlament,

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“ (1) (dále jen „sedmý akční program pro životní prostředí“),

s ohledem na články 191 a 192 Smlouvy o fungování Evropské unie, jež se týkají zachování, ochrany a zlepšování kvality lidského zdraví a životního prostředí,

s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21 a 21. konferenci smluvních stran UNFCCC (COP 21), která se konala v Paříži ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015,

s ohledem na cíle udržitelného rozvoje OSN a jejich vzájemně propojenou a integrovanou povahu,

s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí z prosince 2016 nazvanou „Ukazatele kvality životního prostředí z roku 2016 – Na podporu sledování 7. akčního programu pro životní prostředí“,

s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí z listopadu 2017 nazvanou „Ukazatele kvality životního prostředí z roku 2017 – Na podporu sledování 7. akčního programu pro životní prostředí“,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. února 2017 nazvané „Přezkum provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí: společné výzvy a jak sjednotit úsilí za účelem dosažení lepších výsledků“(COM(2017)0063) a připojených 28 zpráv o jednotlivých zemích,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. května 2016 nazvané „Dosahování přínosů politik EU v oblasti životního prostředí s pomocí pravidelného přezkumu jejich provádění“(COM(2016)0316),

s ohledem na své usnesení ze dne 16. listopadu 2017 o přezkumu provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (EIR) (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 2. února 2016 o přezkumu strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti v polovině období (4),

s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2017 o akčním plánu pro přírodu, lidi a hospodářství (5),

s ohledem na své doporučení Radě a Komisi ze dne 4. dubna 2017 v návaznosti na vyšetřování měření emisí v automobilovém průmyslu (6),

s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí nazvanou „SOER 2015 – evropské životní prostředí – stav a výhled 2015“,

s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí ze dne 19. května 2015 nazvanou „Stav přírody v EU“,

s ohledem na studii věnovanou hodnocení evropského provádění nazvanou „Přezkum provádění 7. akčního programu pro životní prostředí (2014–2020) v polovině období“z listopadu 2017, kterou vypracovala výzkumná služba Evropského parlamentu, včetně studie v příloze,

s ohledem na své usnesení ze dne 20. dubna 2012 o přezkumu šestého akčního programu pro životní prostředí a stanovení priorit pro sedmý akční program pro životní prostředí – Lepší životní prostředí pro lepší život (7),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2016 nazvané „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti – evropské úsilí v oblasti udržitelnosti“(COM(2016)0739),

s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje“(COM(2011)0571),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. listopadu 2017 nazvané „Budoucnost potravinářství a zemědělství“(COM(2017)0713),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

s ohledem na návrh Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0059/2018),

A.

vzhledem k tomu, že sedmý akční program pro životní prostředí stanoví právně závazné cíle v oblasti životního prostředí a změny klimatu, jež mají být splněny do roku 2020; vzhledem k tomu, že rovněž stanoví dlouhodobou vizi do roku 2050;

B.

vzhledem k tomu, že sedmý akční program pro životní prostředí neobsahuje ustanovení o přezkumu v polovině období; vzhledem k tomu, že zpráva Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin o provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí je příležitostí k posouzení pokroku, kterého bylo v rámci tohoto programu dosaženo, a k předložení podložených doporučení pro další provádění stávajícího akčního programu pro životní prostředí a jakékoli budoucí akční programy v této oblasti; vzhledem k tomu, že tato zpráva by měla mít širší záběr než pouhé konstatování dobře známých problémů a měla by se zaměřit na návrhy řešení k dosažení cílů stanovených v sedmém akčním programu pro životní prostředí;

C.

vzhledem k tomu, že Komise pracuje na hodnotící zprávě, která se zaměří na strukturu a strategickou úlohu sedmého akčního programu pro životní prostředí; vzhledem k tomu, že cílem uvedené zprávy je především prověřit, zda schválený rámec napomáhá dosažení všech devíti prioritních cílů inteligentním způsobem;

D.

vzhledem k tomu, že EU má sice přísné právní předpisy v oblasti životního prostředí, dlouhodobým problémem je však jejich nedostatečné a neúčinné provádění; vzhledem k tomu, že tyto nedostatky v provádění ohrožují udržitelný rozvoj, mají nepříznivé přeshraniční dopady na životní prostředí a lidské zdraví a vyplývají z nich značné socioekonomické náklady; vzhledem k tomu, že kromě toho nedostatky v provádění oslabují důvěryhodnost EU;

E.

vzhledem k tomu, že pokrok při plnění cílů pro rok 2020 byl dosud různý: je nepravděpodobné, že bude splněn cíl 1 (ochrana přírodního kapitálu), ale nejspíše budou splněny některé dílčí cíle v rámci cíle 2 (nízkouhlíkové hospodářství a účinné využívání zdrojů); není jisté, zda se podaří splnit cíl 3 (zmírňování tlaků na životní prostředí a rizik pro lidské zdraví);

F.

vzhledem k tomu, že přetrvávající neschopnost uplatňovat právní předpisy a integrovat specializované znalosti do tvorby politiky v oblastech, jako jsou kvalita ovzduší, hluk ve venkovním prostředí a expozice chemickým látkám, přináší závažná zdravotní rizika a snižuje kvalitu a délku života občanů EU;

G.

vzhledem k tomu, že nejnovější údaje zveřejněné Evropskou agenturou pro životní prostředí potvrzují obecné, výše popsané trendy pro každý tematický cíl, ale ukazují rovněž na zpomalení pokroku v některých oblastech; vzhledem k tomu, že v některých případech, jako jsou emise skleníkových plynů a energetická účinnost, zůstává výhled na dosažení dílčích cílů i s těmito novými trendy beze změny;

H.

vzhledem k tomu, že splnění cíle pro emise amoniaku je v současnosti nejisté a splnění cíle ohledně záborů půdy nepravděpodobné;

I.

vzhledem k tomu, že kvůli nedostatku ukazatelů a omezením stávajících ukazatelů panuje velká nejistota ohledně provádění; vzhledem k tomu, že mezery ve znalostech i nadále brzdí pokrok na třech úrovních: porozumění rizikům, vypracování vhodné politiky pro řízení a zmírňování rizik a monitorování účinnosti politik;

J.

vzhledem k tomu, že znalosti jsou často k dispozici, ale nejsou využívány při tvorbě politik nebo předávány subjektům odpovědným za provádění předpisů; vzhledem k tomu, že viníkem této situace je často chybějící politická vůle a protichůdné zájmy, které jsou vnímány jako nekonzistentní s akčním programem pro životní prostředí nebo cíli environmentální politiky obecně; vzhledem k tomu, že pokračující hospodářský růst rovněž závisí na čistém životním prostředí;

K.

vzhledem k tomu, že v zájmu dosažení cílů programu je třeba zlepšit součinnost akčního programu pro životní prostředí s unijními politickými nástroji na vysoké úrovni;

L.

vzhledem k tomu, že na některých úrovních chybí dostatečné financování pro řádné provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí; vzhledem k tomu, že financování na úrovni EU někdy nevedlo k očekávaným výsledkům a že tato situace byla v mnoha případech výsledkem spíše špatné správy financí než nedostatku peněz;

M.

vzhledem k tomu, že oblast působnosti sedmého akčního programu pro životní prostředí je relevantní pro stávající potřeby v oblasti environmentální politiky, ačkoli mnoho zúčastněných stran doporučuje přidání nových dílčích cílů, aby se zvýšil jeho význam pro budoucnost;

N.

vzhledem k tomu, že zúčastněné strany se rovněž vyslovují pro méně komplexní a úžeji zaměřený akční program pro životní prostředí;

O.

vzhledem k tomu, že je obecně podporován vznik osmého akčního programu pro životní prostředí;

Hlavní závěry

1.

domnívá se, že sedmý akční program pro životní prostředí má přidanou hodnotu a pozitivní dopad na environmentální politiky na úrovni EU i členských států, což je přínosné pro občany, přírodu i ekonomické subjekty;

2.

opětovně připomíná, že sedmý akční program pro životní prostředí má jasnou a dlouhodobou vizi do roku 2050 s cílem vytvořit stabilní prostředí pro udržitelné investice a růst v rámci ekologických limitů planety;

3.

vítá pozitivní trendy, jež se v minulosti projevily v souvislosti s četnými dílčími cíli sedmého akčního programu pro životní prostředí, a povzbudivý výhled některých cílů pro rok 2020;

4.

zdůrazňuje nicméně, že stále existuje velký potenciál pro zlepšení, a vyzývá Komisi a příslušné orgány v členských státech, aby na nejvyšší úrovni posílily politickou vůli k provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí;

5.

vyjadřuje politování nad skutečností, že prioritní cíl týkající se ochrany, zachování a posílení přírodního kapitálu Unie pravděpodobně nebude splněn; dále se znepokojením konstatuje, že cíle strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 a Úmluvy o biologické rozmanitosti nebudou splněny bez okamžitého vynaložení dalšího a podstatně většího úsilí;

6.

konstatuje, že došlo k určitému pokroku v některých oblastech prioritního cíle č. 2, zejména pokud jde o cíle týkající se klimatu a energetiky; konstatuje však, že je třeba učinit více pro zlepšení účinnosti zdrojů; opakovaně poukazuje na to, že směrnice o ekodesignu (8) a nařízení o ekoznačce (9) mohou zlepšit environmentální výkonnost a účinnost využívání zdrojů u výrobků po celou dobu jejich životního cyklu, neboť řeší mimo jiné trvanlivost výrobků, jejich opravitelnost, možnost opětovného použití, možnost recyklace, recyklovaný obsah a životnost výrobků;

7.

s politováním konstatuje, že dílčího cíle týkajícího se dosažení dobrého kvalitativního stavu povrchových vod do roku 2020 nebude dosaženo z důvodu tlaku vyvíjeného znečištěním, zásahů do morfologie vodních toků a nadměrných odběrů vody pro účely výroby elektrické energie ve vodních elektrárnách;

8.

zdůrazňuje, že cíle sedmého akčního programu pro životní prostředí představují minimální cíle a že je třeba vyvinout další nemalé úsilí, aby byly dosaženy cíle Pařížské dohody a cíle udržitelného rozvoje;

9.

připomíná, že EU a její členské státy jsou signatáři Pařížské dohody, a tudíž se zavázaly k plnění jejích cílů a souhlasily s vnitrostátně stanoveným příspěvkem, že do roku 2030 zajistí 40% snížení emisí skleníkových plynů v celé EU; zdůrazňuje, že cíl pro rok 2030 a dlouhodobý cíl nulových emisí je nutné plně začlenit do všech politik EU a programů financování; vyzývá Komisi, aby přezkoumala cíle týkající se klimatu a energetiky, a to v souvislosti s facilitativním dialogem v roce 2018 a s globálním hodnocením, které probíhá každých pět let, a aby vypracovala strategii nulových emisí pro EU do poloviny století a vytvořila tak nákladově efektivní cestu k dosažení cíle nulových emisí, jenž byl přijat v Pařížské dohodě;

10.

konstatuje, že panuje značná nejistota ohledně pokroku při plnění cílů v oblasti lidského zdraví a dobrých životních podmínek; zdůrazňuje, že mezery ve znalostech a omezené ukazatele brání rozvoji politiky a monitorování;

11.

vítá stávající iniciativy, které přispívají k zaplnění mezer ve znalostech, včetně modelu „hnací síla – tlak – stav – expozice – účinky – akce“(DPSEEA) pro pochopení hnacích mechanismů, které narušují ekosystémové služby, modelu „víra ve zdraví“(HBM) pro odhad expozice lidské populace znečišťujícím látkám a jejího případného vlivu na zdraví a „informační platformy pro monitorování chemických látek“(IPCheM);

12.

je znepokojen skutečností, že specializované znalosti a vědecké důkazy často nejsou náležitě brány v potaz při tvorbě politik nebo předávány subjektům odpovědným za provádění předpisů; upozorňuje na příklady bioenergie, palmového oleje, přípravků na ochranu rostlin, endokrinních disruptorů, produkce a spotřeby potravin, GMO, městského plánování a navrhování měst, znečištění ovzduší, hlukové zátěže a plýtvání potravinami ve městech jako na oblasti, ve kterých jsou v rámci veřejných a politických debat vědecké důkazy o rizicích pro lidské zdraví a životní prostředí přehlíženy; je přesvědčen, že pokud nejsou k dispozici dostatečné vědecké údaje, měla by se zodpovědná politická rozhodnutí řídit širokou vědeckou shodou a uplatňováním zásady předběžné opatrnosti; v této souvislosti připomíná význam vědeckého poradenství evropských agentur; zdůrazňuje, že další obecné zásady právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí zahrnují zásadu „znečišťovatel platí“, preventivní opatření a řešení škod na životním prostředí u zdroje;

13.

odsuzuje, že Komise nedodržela lhůtu pro vypracování návrhu harmonizovaných a na nebezpečí založených kritérií pro identifikaci endokrinních disruptorů a pro přezkum nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 (10) (kosmetické přípravky) s ohledem na endokrinní disruptory; vyzývá Komisi, aby přezkum nařízení o kosmetických výrobcích s ohledem na endokrinní disruptory provedla neprodleně a bez dalšího otálení; vyjadřuje politování nad skutečností, že nedostatečný pokrok v souvislosti s endokrinními disruptory představuje riziko pro zdraví občanů a brání dosažení prioritního cíle č. 3 sedmého akčního programu pro životní prostředí;

14.

vyjadřuje politování nad nedostatečným pokrokem při vypracovávání strategie Unie pro netoxické životní prostředí, při podpoře oběhu netoxických materiálů a snížení expozice škodlivým látkám expozice chemickým látkám ve výrobcích; zdůrazňuje skutečnost, že je třeba vyvinout další úsilí s cílem zajistit, aby veškeré příslušné látky vzbuzující mimořádné obavy, včetně látek s endokrinně disruptivními vlastnostmi, byly do roku 2020 zapsány na seznam látek (pro případné zahrnutí do přílohy XIV) nařízení REACH, jak je stanoveno v sedmém akčním programu pro životní prostředí; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že ve všech příslušných právních předpisech EU budou co nejdříve účinně řešeny kombinované účinky chemických látek, přičemž bude kladen zvláštní důraz na rizika, která představuje expozice nebezpečným látkám pro děti; vítá strategii Komise pro plasty a žádá její rychlé provádění; v této souvislosti opakuje, že podpora oběhu netoxických látek má zásadní význam pro řádný rozvoj fungujícího trhu s druhotnými surovinami;

15.

zdůrazňuje, že nedostatečné začlenění environmentálních aspektů do ostatních oblastí politiky je jednou z hlavních příčin nedostatků v provádění právních předpisů a politiky v oblasti životního prostředí; domnívá se, že pro dosažení cílů sedmého akčního programu pro životní prostředí je i nadále zásadní synergie mezi dalšími nástroji EU na vysoké úrovni (jako jsou společná zemědělská politika (SZP), společná rybářské politika (SRP), strukturální fondy a politika soudržnosti) a lepší soudržnost mezi politickými prioritami na vysoké úrovni; vyzývá Komisi a Radu ve všech jejich složeních, aby zlepšily koordinaci politik a integraci cílů sedmého akčního programu pro životní prostředí; dále zdůrazňuje, že je třeba veškeré nedořešené aspekty sedmého akčního programu pro životní prostředí začlenit do nástrojů na vysoké úrovni, včetně evropského semestru;

16.

zdůrazňuje, že možnost vytvoření nových finančních mechanismů na ochranu biologické rozmanitosti za účelem splnění cílů vytyčených na období do roku 2020 je omezená vzhledem k časovému rámci stávajícího víceletého finančního rámce (VFR); v této souvislosti vyzývá k co největšímu využití prostředků v rámci stávajícího VFR, včetně programu LIFE, SZP a strukturálních fondů, a požaduje začlenění nových finančních mechanismů pro zachování biologické rozmanitosti do příštího VFR;

17.

vítá zlepšení ve společné rybářské politice a politice soudržnosti, jež posílila soudržnost se sedmým akčním programem pro životní prostředí; lituje však skutečnosti, že navzdory zlepšením, k nimž došlo v regulačním rámci, trpí SRP i nadále špatným prováděním; připomíná význam zdravých rybích populací;

18.

uznává, že společná zemědělská politika (SZP) postupně začleňuje environmentální aspekty, nicméně stále představuje problém pro splnění cílů akčního programu pro životní prostředí, zejména pokud jde o produkci s intenzivním využíváním zdrojů a biologickou rozmanitost; připomíná, že SZP se musí vypořádat s náročným úkolem, kterým je předcházet zhoršování životního prostředí způsobeného nevhodnými zemědělskými postupy (např. neudržitelnými biopalivy), neudržitelnou intenzifikací zemědělství a opouštěním půdy a zároveň zajistit vyšší kvalitu a větší množství potravin a zemědělských surovin pro stále rostoucí světovou populaci; zdůrazňuje, že další iniciativy a podpora udržitelných postupů hospodaření šetrných k životnímu prostředí, včetně střídání plodin a využívání rostlin, které vážou dusík, mají zásadní význam a musí zemědělství a zemědělce považovat za součást řešení;

19.

zdůrazňuje, že zásadní prioritou SZP by měla být dlouhodobá ochrana a posílení zabezpečení potravin prostřednictvím prevence zhoršování životního prostředí a přechodu k udržitelnému systému produkce potravin za přiměřenou cenu pro spotřebitele; zdůrazňuje, že těchto cílů lze dosáhnout pouze udržitelným hospodařením s přírodními zdroji a zásahem na politické úrovni, který zaručí ochranu ekosystémů;

20.

v souvislosti se změnou klimatu a nárůstem světové populace připomíná, že rostoucí poptávka po stravě bohaté na živočišné bílkoviny vystavuje značnému environmentálnímu tlaku zemědělskou půdu a stále křehčí ekosystémy; zdůrazňuje rovněž, že strava s nadměrným množstvím živočišných tuků je stále více spojována se zátěží představovanou nepřenosnými nemocemi;

21.

připomíná závazek Komise z roku 2016 začlenit cíle udržitelného rozvoje do politik a iniciativ EU; uznává, že tomuto závazku chybí jasná strategie a konkrétní návrhy pro institucionální struktury a správní rámec, které by zajistily začlenění cílů udržitelného rozvoje do politik EU, legislativních návrhů, provádění a prosazování; považuje za důležité, aby se EU, která je v této oblasti průkopníkem, plně zavázala k dosažení cílů Agendy pro udržitelný rozvoj do roku 2030; dále zdůrazňuje, že sedmý akční program pro životní prostředí je klíčovým nástrojem pro plnění cílů udržitelného rozvoje;

22.

poukazuje na vysokou kvalitu pitné vody v EU; očekává přezkum směrnice 98/83/ES (11) (směrnice o pitné vodě), který přinese nezbytnou aktualizaci tohoto právního rámce; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily integraci cílů EU v oblasti vody do ostatních odvětvových politik, zejména v rámci SZP;

23.

vítá zlepšení, jichž bylo dosaženo díky některým projektům financovaným EU, lituje však promarněných příležitostí k dosažení lepších výsledků, na které upozornil Evropský účetní dvůr; zdůrazňuje, že víceletý finanční rámec po roce 2020 musí být zaměřen na udržitelný rozvoj a širší začlenění politiky v oblasti životního prostředí do všech mechanismů financování a rozpočtových položek; zdůrazňuje, že má-li být dosaženo dlouhodobé vize sedmého akčního programu pro životní prostředí, je třeba zvýšit zelené investice a inovace a zrychlit udržitelný růst využitím nových veřejných i soukromých finančních nástrojů a odlišných přístupů k současné investiční politice, jako např. postupné ukončování dotací, které škodí životnímu prostředí; domnívá se, že na všechny strukturální a investiční fondy EU se musí vztahovat jasně stanovená kritéria udržitelnosti a cíle založené na výkonnosti; vyzývá k účinnějšímu a cílenějšímu využívání současného VFR a finančních prostředků v rámci politiky soudržnosti a politiky regionálního rozvoje a k urychlenému řešení výše uvedených problémů, na které poukázal Evropský účetní dvůr (EÚD); vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily zachování a případně navýšení prostředků vyčleněných z rozpočtu EU na činnosti v oblasti životního prostředí a změny klimatu;

24.

s politováním konstatuje, že přetrvávají nedostatky v oblasti čištění městských odpadních vod v různých evropských regionech; zdůrazňuje význam, který má čištění a opětovné používání odpadních vod pro omezení nedostatku vody v kritických obdobích, snížení přímého odběru vody, výrobu bioplynu a pro zajištění lepšího hospodaření s vodou, zejména pokud jde o zavlažování pro zemědělské účely; těší se na legislativní návrh týkající se opětovného používání odpadních vod, který Komise předloží na začátku roku 2018;

25.

konstatuje, že největší environmentální hrozby pro zdraví jsou nejvíce patrné v městských oblastech, ale rovněž v okrajových částech a v příměstských aglomeracích, a že se předpokládá, že do roku 2020 bude 80 % populace žít v městských a příměstských oblastech; zdůrazňuje skutečnost, že emise látek znečišťujících ovzduší společně s nevyváženým územním plánováním a infrastrukturou mají nedozírné ekonomické, sociální a environmentální dopady, jakož i dopady na lidské zdraví; poznamenává, že znečištění ovzduší bylo příčinou více než 400 000 předčasných úmrtí v EU (12) a že vnější náklady související se zdravím dosahují výše 330 až 940 miliard EUR;

26.

zdůrazňuje, že v EU je přinejmenším 10 000 předčasných úmrtí zapříčiněno onemocněními vyvolanými hlukem a že v roce 2012 byla přibližně čtvrtina obyvatel EU vystavena nadlimitním hladinám hluku; vyzývá členské státy, aby považovaly monitorování hladin hluku za prioritu v souladu se směrnici 2002/49/ES (13) a aby zajistily dodržování platných limitních hodnot pro vnější i vnitřní prostředí;

27.

bere na vědomí pokrok při snižování emisí některých látek znečišťujících ovzduší, zejména v městských oblastech, ale vyjadřuje politování nad přetrvávajícími problémy s kvalitou ovzduší, k nimž významně přispívají emise ze silniční dopravy a zemědělství; bere na vědomí „balíček opatření v oblasti mobility“, jejž Komise předložila v listopadu 2017, a Evropskou strategii pro nízkoemisní mobilitu předloženou v roce 2016, které by mohly otevřít cestu k nízkoemisní mobilitě v rámci EU;

28.

vítá dosažený pokrok v souvislosti s balíčkem právních předpisů týkajících se oběhového hospodářství; naléhavě žádá všechny zúčastněné subjekty, aby usilovaly o dosažení dohody s ambiciózními cíli;

Doporučení

29.

vyzývá členské státy, aby zhodnotily svůj pokrok při plnění cílů sedmého akčního programu pro životní prostředí a v případě potřeby přehodnotily svá opatření; naléhavě žádá členské státy, aby své výsledky zpřístupnily veřejnosti;

30.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že do nových legislativních návrhů budou plně začleněny cíle a opatření sedmého akčního programu pro životní prostředí;

31.

vyzývá Komisi, aby zajistila aktivní zapojení organizací občanské společnosti do hodnocení provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí;

32.

požaduje, aby příslušné orgány a agentury EU upřednostnily výzkum a doplnily chybějící znalosti v těchto oblastech: environmentální prahové hodnoty (zlomové body), paradigma oběhového hospodářství, kombinované účinky chemických látek, nanomateriály, metody zjišťování nebezpečnosti, vlivy mikroplastů, interakce mezi systémovými riziky a jinými zdravotními determinanty, využívání půdy a krajiny a invazivní nepůvodní druhy;

33.

vítá přezkum provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (EIR) jako pozitivní mechanismus ke zlepšení uplatňování právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí, který by mohl přispět k monitorování provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí, jak již Parlament zdůraznil ve svém usnesení ze dne 16. listopadu 2017 o přezkumu provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (EIR); domnívá se, že na tomto přezkumu by se měly plně podílet všechny příslušné zúčastněné strany, včetně občanské společnosti, a měl by v plném rozsahu zahrnovat tematické prioritní cíle akčního programu pro životní prostředí;

34.

vyzývá Unii a členské státy, aby urychleně a s konečnou platností upustily od dotací škodlivých pro životní prostředí;

35.

žádá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily a koordinovaly úsilí zaměřené na podporu rozvoje a validace alternativních metod k pokusům na zvířatech, a přispěly tak k dosažení prioritního cíle č. 5 sedmého akčního programu pro životní prostředí;

36.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily více pro zlepšení znalostní a vědecké základny politik v oblasti životního prostředí EU, zvýšily dostupnost údajů pro občany a podpořily zapojení veřejnosti do vědeckého výzkumu;

37.

vyzývá orgány EU a případně i vnitrostátní a regionální vlády, aby při tvorbě a monitorování politik plně využívaly dostupných odborných znalostí o rizicích pro životní prostředí a lidské zdraví;

38.

žádá, aby byl systém povolování pesticidů v EU zdokonalen na základě recenzovaných vědeckých studií a plné transparentnosti v souvislosti s mírou expozice osob a životního prostředí a riziky pro zdraví; žádá, aby byly zlepšeny normy pro monitorování pesticidů a cílů pro omezení jejich používání; bere na vědomí sdělení Komise ze dne 12. prosince 2017 o evropské občanské iniciativě „Zakažte glyfosát a chraňte lidi a životní prostředí před toxickými pesticidy“(C(2017)8414);

39.

vyzývá k poskytnutí dostatečných materiálních a lidských zdrojů, které by agenturám EU umožnily vykonávat své povinnosti a poskytovat nejlepší vědecké údaje, analýzy a důkazy;

40.

vyzývá Komisi, aby zajistila stanovení dlouhodobých kroků za účelem dosažení cíle netoxického životního prostředí do roku 2020;

41.

vyzývá příslušné agentury EU a Komisi, aby zvýšily počet a kvalitu ukazatelů používaných k monitorování pokroku; vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly při produkci a shromažďování nových údajů pro vytvoření nových ukazatelů a zlepšení těch stávajících;

42.

žádá, aby otázka provádění byla opakujícím se bodem priorit a programů trojice předsednictví, aby se o ní na zasedáních Rady ve složení pro životní prostředí jednalo alespoň jednou ročně, například prostřednictvím specializované rady pro provádění, a aby tato jednání doplnilo další fórum, do kterého by byl zapojen i Parlament a Výbor regionů; požaduje, aby se na společných zasedáních Rady jednalo o provádění meziodvětvových a horizontálních aspektů, společných výzvách a rovněž nových problémech s možnými přeshraničními dopady;

43.

žádá, aby bylo bezodkladně urychleno úplné provedení strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti;

44.

požaduje, aby projekty v oblasti infrastruktury, zejména ty, které souvisejí s TEN-T, plně zohledňovaly dopady na životní prostředí na regionální úrovni a na úrovni projektu; poznamenává, že důležitá je rovněž soudržnost mezi jednotlivými environmentálními politikami; zdůrazňuje, že v projektech infrastruktury pro výrobu hydroelektrické a mořské energie je důležité brát v potaz životní prostředí a biologickou rozmanitost;

45.

vyzývá členské státy, aby vyvinuly větší úsilí o zachování integrity zásob sladké vody, a to s ohledem na nejistotu, s níž je spojeno dosažení dílčího cíle v tomto smyslu zařazeného do sedmého akčního programu pro životní prostředí; vyzývá členské státy, aby v první řadě napravily špatný stav povrchových vod, protože cíle v této oblasti pravděpodobně nebudou do roku 2020 splněny; vyzývá příslušné orgány v členských státech, aby čelily tlakům, jimž jsou vystaveny vodní útvary, a aby odstraňovaly zdroje znečištění vody již u zdroje, vymezily oblasti, v nichž je zakázán odběr vody pro účely výroby energie, a zajistily zachování ekologických říčních toků; vyzývá Komisi, aby neodkládala hodnocení souladu druhého kola plánů řízení rozvodí přijatých členskými státy na základě rámcové směrnice o vodě;

46.

naléhavě vyzývá k další reformě SZP s cílem sladit udržitelnou produkci potravin s cíli politiky v oblasti životního prostředí, a zajistit tak nyní i v budoucnu zabezpečení potravin; zdůrazňuje potřebu inteligentní zemědělské politiky s jasným závazkem poskytovat veřejné statky a ekosystémové služby související s půdou, vodou, biologickou rozmanitostí, kvalitou ovzduší, klimatem a krajinou; požaduje integrovanou politiku s cílenějším, ambicióznějším, a přitom flexibilním přístupem, v rámci níž bude poskytování podpory na zemědělství spojeno se zabezpečením potravin a s vytvářením environmentálních výstupů; vyzývá členské státy, aby uznaly agrolesnictví za oblast v ekologickém zájmu v souladu s článkem 46 nařízení (EU) č. 1307/2013 (14); vyzývá Komisi, aby zajistila, že na zemědělské postupy příznivé pro životní prostředí bude moci být poskytována odpovídající podpora i po jakékoli budoucí revizi SZP;

47.

vyzývá členské státy a Komisi, aby urychlily řešení výzev týkajících se životního prostředí, a to především tam, kde existují technická řešení, nejsou však plně využívána, jako je například omezení amoniaku v zemědělství;

48.

vyzývá Komisi, aby významně zvýšila objem a zlepšila využívání a správu finančních prostředků EU určených na cíle akčního programu pro životní prostředí; vyzývá k lepšímu monitorování a větší transparentnosti a odpovědnosti; vyzývá k začlenění problematiky klimatu a dalších otázek týkajících se životního prostředí do rozpočtu EU;

49.

vyzývá Komisi, aby bezodkladně vypracovala komplexní zastřešující rámcovou strategii pro dosažení cílů udržitelného rozvoje v EU, která se bude zabývat všemi oblastmi politiky a bude zahrnovat přezkumný mechanismus s cílem hodnotit pokrok dosažený při jejich provádění; žádá Komisi, aby kontrolu plnění cílů udržitelného rozvoje začlenila do všech nových politik a právních předpisů a aby zajistila plnou soudržnost politik při provádění cílů udržitelného rozvoje;

50.

vyzývá Komisi, aby zaručila prosazování stávajícího práva EU a aby zajistila, že se členské státy budou plně řídit cíli sedmého akčního programu pro životní prostředí, k čemuž využije veškeré dostupné nástroje, například řízení o nesplnění povinnosti;

51.

vítá zvláštní zprávy a audity výkonnosti EÚD a vyzývá EÚD, aby dále analyzoval ostatní oblasti relevantní pro akční program pro životní prostředí, které dosud nebyly zahrnuty do pracovního programu;

52.

vyzývá Komisi a příslušné orgány v členských státech, aby poskytovaly náležité poradenství za účelem zvýšení dostupnosti finančních prostředků EU, včetně prostředků na místní projekty, zejména pokud jde o zelenou infrastrukturu, biologickou rozmanitost a směrnice o ptácích a přírodních stanovištích;

53.

vyzývá členské státy, aby zajistily plné provedení právních předpisů v oblasti kvality ovzduší; vyzývá regionální orgány, aby poskytly podpůrný rámec, zejména v souvislosti s územním plánováním a tvorbou politik na místní úrovni, s cílem zlepšit dopady na zdraví ve všech oblastech, a zejména v těch nejhůře postižených;

54.

vyzývá příslušné vnitrostátní a regionální orgány, aby přijaly plány obsahující důvěryhodná opatření k odstranění problému s překračováním denních a ročních limitů pro jemné a velmi jemné prachové částice v aglomeracích, v nichž je špatná kvalita ovzduší, jež jsou stanoveny v právních předpisech EU; zdůrazňuje skutečnost, že je to zásadní pro realizaci prioritních cílů č. 2, 3 a 8 sedmého akčního programu pro životní prostředí;

55.

navrhuje následující kroky ke zlepšení kvality ovzduší v městských oblastech: vytvoření nízkoemisních zón, podporu zařízení a služeb pro sdílení automobilů a spolujízdu, postupné ukončení preferenčního daňového zacházení pro vysoce znečišťující vozidla, zavedení „rozpočtů na mobilitu“pro zaměstnance jako alternativu ke služebním vozidlům, uplatňování opatření v oblasti parkování, která omezují objem dopravy v oblastech postihovaných dopravními zácpami, zlepšení infrastruktury za účelem podpory jízdy na kole, zvýšení počtu multimodálních spojení a zlepšení bezpečnosti při jízdě na kole, vytvoření pěších zón;

56.

vyzývá k posílení městského plánování a rozvoje na příslušných správních úrovních s cílem co nejrychleji přizpůsobit infrastrukturu elektrickým a čistým vozidlům, např. prostřednictvím instalací dobíjecích zařízení, a zajistit příznivé dopady na životní prostředí a zdraví, jako jsou omezení efektu tepelných ostrovů a zvýšení fyzické aktivity, např. rozšířením zelené infrastruktury nebo opětovným využitím nevyužívaných nebo znehodnocených průmyslových oblastí; uznává, že tato opatření by přispěla ke zlepšení kvality ovzduší, k boji proti onemocněním a předčasným úmrtím způsobeným znečištěním a napomohla by pokroku na cestě k mobilitě s nulovými emisemi;

57.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily spravedlivou intermodální soutěž a posun směrem k udržitelným způsobům dopravy;

58.

vyzývá Komisi, aby nejpozději do roku 2019 předložila jednotný akční program EU pro životní prostředí na období po roce 2020, jak požaduje čl. 192 odst. 3 SFEU; podtrhuje význam transparentnosti a demokratické odpovědnosti při monitorování politiky EU; proto poukazuje na to, že další akční program pro životní prostředí by měl zahrnovat měřitelné milníky v polovině období založené na výsledcích;

59.

vyzývá příští Komisi, aby za prioritu dalšího volebního období považovala udržitelný rozvoj, ochranu životního prostředí a klimatu obecně a cíle sedmého, a zejména nadcházejícího osmého akčního programu pro životní prostředí;

o

o o

60.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému účetnímu dvoru, Evropské agentuře pro životní prostředí a vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0450.

(3)  Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 65.

(4)  Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 2.

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0441.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0100.

(7)  Úř. věst. C 258 E, 7.9.2013, s. 115.

(8)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10).

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 66/2010 ze dne 25. listopadu 2009 o ekoznačce EU (Úř. věst. L 27, 30.1.2010, s. 1).

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích (Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 59).

(11)  Směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 32).

(12)  Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) č. 13/2017 ze dne 11. října 2017 o kvalitě ovzduší v roce 2017.

(13)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (Úř. věst. L 189, 18.7.2002, s. 12).

(14)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 608).


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/19


P8_TA(2018)0101

Rovnost žen a mužů v odvětví médií v EU

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o rovnosti žen a mužů v odvětví médií v EU (2017/2210(INI))

(2019/C 390/03)

Evropský parlament,

s ohledem na články 11 a 23 Listiny základních práv Evropské unie,

s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (1),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (2),

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. dubna 2017 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU (COM(2017)0253), který předložila Komise,

s ohledem na třetí střednědobý akční program Společenství na podporu rovných příležitostí pro ženy a muže na období 1991 až 1995, který navrhla Komise (COM(90)0449),

s ohledem na usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících dne 5. října 1995 v Radě o obraze žen a mužů v reklamách a sdělovacích prostředcích (3),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. června 2000 nazvané „Směrem k rámcové strategii Společenství v oblasti rovnosti žen a mužů (2001–2005)“ (COM(2000)0335),

s ohledem na závěry Rady ze dne 9. června 2008 o odstranění genderových stereotypů ve společnosti,

s ohledem na závěry Rady ze dne 24. června 2013 o podpoře úlohy žen jakožto osob podílejících se na rozhodování ve sdělovacích prostředcích,

s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý Radou v březnu 2011,

s ohledem na plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006–2010 ze dne 1. března 2006 (COM(2006)0092),

s ohledem na strategii pro rovnost žen a mužů 2010–2015 ze dne 21. září 2010 (COM(2010)0491),

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 3. prosince 2015 o Strategickém závazku ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019 (SWD(2015)0278),

s ohledem na své usnesení ze dne 25. července 1997 o diskriminaci žen v reklamě (4),

s ohledem na své usnesení ze dne 3. září 2008 o vlivu marketingu a reklamy na rovnost žen a mužů (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2013 o odstranění genderových stereotypů v EU (6),

s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2016 o rovnosti žen a mužů a zlepšování postavení žen v digitálním věku (7),

s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o vytvoření podmínek na trhu práce příznivých pro rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem (8),

s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2016 o provádění směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání („směrnice o rovnosti v zaměstnání“) (9),

s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2017 o potřebě vypracovat strategii Evropské unie pro odstranění rozdílu ve výši důchodů žen a mužů a předcházení tomuto rozdílu (10),

s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2017 o pracovních podmínkách a nejistém zaměstnání (11),

s ohledem na své usnesení ze dne 3. října 2017 o posílení hospodářského postavení žen v soukromém a veřejném sektoru v EU (12),

s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2017 o potírání sexuálního obtěžování a zneužívání v EU (13),

s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 10. července 2013 o rovnosti žen a mužů a médiích,

s ohledem na doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1555 ze dne 24. dubna 2002 o obraze žen v médiích,

s ohledem na doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1799 ze dne 26. června 2007 o obraze žen v reklamě,

s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 27. září 2017 adresované členským státům a týkající se rovnosti žen a mužů v audiovizuálním odvětví,

s ohledem na studii Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) z roku 2013 nazvanou „Přezkum provádění Pekingské akční platformy v členských státech EU: ženy a média – podpora rovnosti žen a mužů v procesu rozhodování v mediálních organizacích“,

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu a její přílohy přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách v září 1995,

s ohledem na zprávu Rady Evropy z roku 2013 s názvem „Média a zobrazování žen“,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0031/2018),

A.

vzhledem k tomu, že článek 8 SFEU zakotvuje rovnost žen a mužů jako klíčovou zásadu Evropské unie, když stanovuje, že při všech svých činnostech usiluje Unie o odstranění nerovností a podporuje rovné zacházení pro muže a ženy; vzhledem k tomu, že politiky EU na podporu rovnosti žen a mužů pomohly zlepšit život mnoha evropských občanů;

B.

vzhledem k tomu, že média jednají jako čtvrtá moc, mohou ovlivňovat a v konečném důsledku utvářet veřejné mínění; vzhledem k tomu, že média jsou jedním z úhelných kamenů demokratické společnosti a jako taková mají povinnost zajišťovat svobodu informací, rozmanitost názorů a mediální pluralitu, prosazovat respekt vůči lidské důstojnosti a bojovat proti všem formám diskriminace a nerovnosti, a to mimo jiné prezentováním různých sociálních vzorů; vzhledem k tomu, že je třeba, aby organizace působící v médiích byly vnímavé;

C.

vzhledem k tomu, že čtvrtá světová konference o ženách konaná v roce 1995 v Pekingu uznala, že vztah mezi ženami a médii je důležitý k dosažení rovnosti mezi ženami a muži, a začlenila do Pekingské akční platformy dva strategické cíle:

a)

zvýšit účast a přístup žen, pokud jde o vyjadřování se ve sdělovacích prostředcích a jejich prostřednictvím a prostřednictvím nových komunikačních technologií a rozhodování o nich;

b)

prosazovat vyvážené a nestereotypní zobrazování žen ve sdělovacích prostředcích;

D.

vzhledem k tomu, že způsob, jakým jsou ženy a muži prezentováni v médiích může být odrazem nerovného zastoupení žen a mužů v různých kontextech, včetně kontextu politického, ekonomického, sociálního, akademického, náboženského, kulturního a sportovního, kdy se muži objevují především v aktivních sociálních úlohách a ženám jsou vymezeny pasivnější role; vzhledem k tomu, že mezi všemi stereotypy, které mají dopad na obraz žen a mužů, je nejvíce vidět příklad sexualizace ženského těla, který je nejzřetelnější v bulvárním tisku a v reklamě; vzhledem k tomu, že prezentování násilí v médiích jako erotického prvku a žen jako předmětu má negativní dopad na boj proti vymýcení násilí páchaného na ženách; vzhledem k tomu, že genderové stereotypy jsou často kombinovány s dalšími stereotypy, s nimiž souvisí diskriminace na jakémkoli základě;

E.

vzhledem k tomu, že média mají značný vliv na kulturní genderové normy a na to, jak společenské zobrazování spjaté s ženami a muži vzniká, jak se vyvíjí a jak ovlivňuje publikum stereotypními vyobrazeními těla a představami o maskulinitě a feminitě, například prezentace žen v reklamách a způsob, jakým jsou produkty cíleny na možné spotřebitele, obvykle zachovává tradiční genderové normy; vzhledem k tomu, že v případech, kdy média neustále nabízejí stereotypní zobrazení žen a mužů, včetně jednotlivců z LGBTI komunity, začnou lidé velmi často považovat takové vyobrazení za legitimní a poté je obtížné nebo nemožné je zpochybnit;

F.

vzhledem k tomu, že v moderních společnostech hraje reklamní průmysl významnou úlohu v mediálním prostředí, neboť při komunikaci používá obrazy a myšlenky, jež v nás vyvolávají emoce, a mohou tedy utvářet naše hodnoty, postoje a vnímání světa; vzhledem k tomu, že vyobrazováním jednoho pohlaví zkresleným způsobem se může reklama uchýlit k sexismu a k reprodukování diskriminačních praktik; vzhledem k tomu, že reklamu lze považovat za diskriminační nebo sexistickou, pokud je jedno pohlaví zobrazováno ponižujícím a urážlivým způsobem nebo jako méně schopné, inteligentní či méněcenné;

G.

vzhledem k tomu, že technologie proměňují tradiční obchodní modely médií; vzhledem k tomu, že audiovizuální odvětví je vysoce důležitým odvětvím s hospodářskou hodnotou, které v EU přímo zaměstnává více než milion osob; vzhledem k tomu, že za účelem vypořádání se s novými systémy on-line komunikace a s multimediálními systémy je třeba nezbytným způsobem upravit opatření na vnitrostátní úrovni týkající se dohledu a systémů samoregulace, aniž by byly dotčeny výsledky jednání o směrnici o audiovizuálních mediálních službách;

H.

vzhledem k tomu, že hledisko žen i hledisko mužů je třeba brát v potaz rovnocenným způsobem, chceme-li získat ucelenou a diverzifikovanou představu o všech stránkách situace ve společnosti; vzhledem k tomu, že je důležité nepřijít o potenciál a dovednosti žen v oblasti sdělování informací, fakt a názorů ohledně problémů, s nimiž se ženy potýkají v médiích, a současně je důležité vzít na vědomí, že ženy nelze považovat za jednu homogenní skupinu;

I.

vzhledem k tomu, že nepřetržité negativní a ponižující zobrazování žen v mediální komunikaci – elektronické, tištěné, vizuální a zvukové – je třeba změnit; vzhledem k tomu, že nerovnost mezi ženami a muži vzniká a reprodukuje se prostřednictvím jazyka a vyobrazení, která šíří média; vzhledem k tomu, že děti se setkávají s genderovými nerovnostmi ve velmi útlém věku prostřednictvím vzorových příkladů podporovaných televizními seriály a programy, diskusemi, hrami, video hrami a reklamou; vzhledem k tomu, že genderové role se utvářejí převážně během dětství a dospívání a mají svůj vliv v průběhu celého života; vzhledem k tomu, že vzdělávání a odborná příprava odborníků v oblasti médií jsou vlivnými nástroji v boji proti genderovým stereotypům a jejich odstraňování, při zvyšování povědomí a prosazování rovnosti;

J.

vzhledem k tomu, že v roce 2015 tvořily ženy ve 28 zemích EU 68 % absolventů studia žurnalistiky a informačních věd (14), zatímco z údajů o zaměstnanosti v EU 28 v letech 2008–2015 vyplývá, že průměrný podíl žen zaměstnaných v odvětví médií se neustále pohybuje pouze kolem 40 %;

K.

vzhledem k tomu, že navíc v EU 28 byl podíl žen na rozhodování v médiích v roce 2015 stále nižší než zóna genderové rovnováhy (40 % až 60 %), neboť činil pouze 32 %, a podíl žen mezi předsedy dozorčích orgánů odpovídal pouhým 22 % (15);

L.

vzhledem k tomu, že rozdíly v platech a důchodech mezi muži a ženami představují v EU přetrvávající problém a že tyto rozdíly jsou zřetelné v různých odvětvích ekonomiky včetně médií, kde rozdíl v platech mužů a žen představuje 17 %;

M.

vzhledem k tomu, že v důsledku celé řady faktorů, mimo jiné postupů organizační kultury, která je často neslučitelná s rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem a jež se vyznačuje soutěživým prostředím naplněným stresem, nepružnými uzávěrkami a dlouhou pracovní dobou, naráží ženy v médiích i nadále na skleněný strop a je možné, že nemají stejné příležitosti pro povýšení a kariérní postup jako muži; vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatečného zastoupení ve vysokých řídících funkcích mají ženy menší rozhodovací pravomoc při určování obsahu zpravodajství;

N.

vzhledem k tomu, že mediální organizace v členských státech mohou zavádět vlastní politiky rovného zacházení, což v EU vede k široké škále různých postupů: od velmi ucelených politických rámců pokrývajících mediální obsah a zaručujících vyvážené zastoupení mužů a žen v rozhodovacích orgánech až po případy, kdy žádná podobná politika neexistuje;

O.

vzhledem k tomu, že podle výzkumu jsou pouze 4 % zpravodajství proti stereotypnímu zobrazování; vzhledem k tomu, že ženy tvoří jen 24 % osob, o kterých slyšíme nebo čteme ve zprávách (16); vzhledem k tomu, že ženy informují pouze o 37 % událostí, což platí jak pro zpravodajské zdroje on-line, tak i off-line, a za posledních 10 let se neobjevily žádné náznaky zlepšení této situace (17); vzhledem k tomu, že ženy jsou obvykle vyzývány, aby vyjádřily postoje veřejnosti (41 %) nebo se podělily o osobní zkušenosti (38 %), ale málokdy jsou citovány coby odbornice (pouze v 17 % případů); průzkum rovněž ukázal, že mezi odborníky nebo komentátory se ženy objevují v méně než jednom z pěti případů (18 %) (18);

P.

vzhledem k tomu, že navzdory velké rozmanitosti médií v členských státech jsou ženy nepřiměřeně nedostatečně zastoupeny ve zpravodajských a informačních médiích a ještě méně pak v médiích zabývajících se sportem, politikou, ekonomikou a financemi; vzhledem k tomu, že historické ženské postavy téměř nejsou přítomny v souvisejícím mediálním obsahu, jako jsou životopisné dokumentární pořady;

Q.

vzhledem k tomu, že účast žen na rovnocenné úrovni s muži při informování o obsahu a v úloze informačního zdroje je zásadní nejen z důvodu zastoupení, ale proto, aby byly zajištěny rovné příležitosti a byly zcela uznány odborné znalosti a vědomosti žen; vzhledem k tomu, že v rámci evropského mediálního prostředí existují překážky, které brání odpovědnému přístupu k rovnosti žen a mužů, totiž finanční omezení a pracovní podmínky, včetně nejistoty zaměstnání a míry profesní zkušenosti, a dále rostoucí tempo informování a obchodní aspekty;

R.

vzhledem k tomu, že v médiích pracuje řada žen na špičkové profesionální úrovni, například slavné režisérky, novinářky a reportérky, které ačkoliv mají stejně dobré výsledky jako muži, jsou více vystaveny násilí na základě pohlaví a diskriminaci na pracovišti a nemusí se nutně dočkat stejného uznání jako jejich mužské protějšky;

S.

vzhledem k tomu, že ženy vyjadřující se v sociálních médiích jsou vystaveny rostoucímu obtěžování; vzhledem k tomu, že obtěžování může ženy umlčet a oslabuje jejich společenskou účast; vzhledem k tomu, že globálně shromážděné údaje ukazují, že polovina žen pracujících v médiích se setkala se sexuálním zneužíváním, jedna čtvrtina z nich zažila fyzické násilí a tři čtvrtiny zastrašování, hrozby nebo zneužívání (19); vzhledem k tomu, že roste znepokojení ohledně kybernetického násilí páchaného na ženách a dívkách a odhaduje se, že každá desátá žena v EU se po svém 15. roce setkala s určitou formou kybernetického násilí1; vzhledem k tomu, že pokud jde o kybernetické násilí páchané na ženách a dívkách na úrovni EU, v této oblasti chybí údaje a průzkumy; vzhledem k tomu, že psychické a sexuální obtěžování představuje porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že média a vnitrostátní a mezinárodní regulační orgány by měly stanovit pravidla pro řešení těchto otázek, včetně postihů, jež by ukládaly mezinárodní organizace;

T.

vzhledem k tomu, že obzvláště investigativní novinářky jsou často vystaveny násilí a stávají se terčem smrtelných útoků, jak dokazují případy Veroniky Guerinové nebo Daphne Caruanové Galiziové;

U.

vzhledem k tomu, že podle studie Evropské ženské audiovizuální sítě (European Women’s Audiovisual Network(20) byl pouze jeden z pěti filmů natočených v sedmi zkoumaných evropských zemích režírován ženou, a velká většina finančních zdrojů je přidělována filmům, které nerežírují ženy, ačkoli ženy tvoří přibližně polovinu absolventů filmových škol;

V.

vzhledem k tomu, že mediální společnosti by měly přijmout systémy samoregulace a kodexy chování, které stanoví procesní pravidla a kritéria pro kariéry a mediální pokrytí s cílem zaručit a prosazovat rovnost žen a mužů; vzhledem k tomu, že samoregulace a kodexy chování tohoto typu by měly být vypracovány ve spolupráci s odborovými svazy daného odvětví a měly by sledovat jasnou politiku rovnosti žen a mužů;

Výskyt žen v médiích

1.

zdůrazňuje, že ačkoliv ženy s vysokoškolským vzděláním představují v tomto oboru značnou část pracovní síly, v řídících pozicích a v nejvyšším vedení nejsou zastoupeny dostatečně; domnívá se, že veřejné i soukromé mediální služby jsou odpovědné za zajištění rovnosti žen a mužů a zabránění jakékoli diskriminaci; vyzývá členské státy, aby vytvořily politické pobídky za účelem snížení překážek, které ženám brání v přístupu na řídicí pozice a do vedení v mediálních organizacích;

2.

vyjadřuje politování nad tím, že v průměru je zastoupení žen ve veřejnoprávních médiích v EU nízké, a to jak na strategických a provozních pozicích na vysoké úrovni, tak i v řídících a dozorčích orgánech (v roce 2017: 35,8 % žen na pozicích s výkonnými pravomocemi, 37,7 % na pozicích bez výkonných pravomocí a 33,3 % v řídících a dozorčích orgánech) (21);

3.

připomíná, že s ohledem na monitorování kritických oblastí Pekingské akční platformy týkajících se žen v médiích vypracoval institut EIGE tyto ukazatele:

poměr zastoupení žen a mužů na pozicích s rozhodovacími pravomocemi v mediálních organizacích a v radách mediálních organizací v EU,

poměr zastoupení žen a mužů v radách mediálních organizací v EU,

politiky na podporu rovnosti žen a mužů v mediálních organizacích,

4.

připomíná, že směrnice o audiovizuálních mediálních službách sice uvádí, že jejích cílů nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale může jich být lépe dosaženo na úrovni Unie, avšak neobsahuje žádnou zmínku o rovném zastoupení v mediálních organizacích;

5.

konstatuje, že i když nejsou ženy v současné době ve veřejnoprávních médiích zastoupeny dostatečně, jejich přijetí nebo povýšení na vedoucí pozice v těchto médiích je pravděpodobnější, než by tomu bylo v soukromých mediálních organizacích (22);

6.

vyzývá členské státy a mediální organizace k podpoře a rozvíjení stimulačních opatření, včetně kvót, aby se zajistilo rovné zastoupení žen a mužů na pozicích s rozhodovacími pravomocemi a větší důraz na účinné monitorování takových opatření v těchto organizacích; vyzývá Komisi, aby zesílila své úsilí o prolomení patové situace v souvislosti se směrnicí o zastoupení žen v radách společností, která je od roku 2013 zablokována v Radě;

7.

bere na vědomí dlouhou tradici zaměstnávání externích i stálých zaměstnanců v odvětví médií a pokračující digitalizaci tohoto odvětví, která vedla k poklesu tradičního oběhu a příjmů z reklamy, což má vliv na typ pracovních smluv nabízených v tomto odvětví; upozorňuje dále na to, že ženy jsou nadměrně zastoupeny v mnoha atypických formách práce v rámci celého trhu práce; konstatuje, že narůstající tlak na udržení ekonomické životaschopnosti v odvětví médií pravděpodobně povede k tomu, že se tyto formy pracovních smluv budou vyskytovat stále častěji;

8.

domnívá se, že stereotypy mohou vést k negativnímu sociálnímu prostředí pro ženy a mohou přispívat k diskriminaci na základě pohlaví na pracovišti; připomíná důležitost pozitivního sociálního prostředí, které pracovníkům pomáhá zvládat vysokou intenzitu práce;

9.

připomíná, že mediální organizace mohou volně určovat funkce svých zaměstnanců, a to jak mužů, tak žen, ale naléhavě je vyzývá, aby tak činily s maximální úctou k lidské důstojnosti a profesním kvalitám; v této souvislosti si všímá znepokojivých případů reportérek, které jsou považovány za vhodnější pro televizní žurnalistiku, neboť jsou vnímány jako atraktivnější pro diváky, a jež jsou ve starším věku nahrazeny reportérkami mladšími;

10.

odsuzuje rovněž obecně rozšířený výskyt sexuálního obtěžování a dalších typů zneužívání zejména v on-line hazardních hrách a sociálních médiích a vyzývá mediální společnosti, aby vytvořila bezpečné prostředí, které bude reagovat na každý případ obtěžování; vyzývá proto k přijetí různých opatření, včetně informačních kampaní, vnitřních pravidel stanovujících disciplinární opatření pro pachatele a psychologické či právnické podpory pro oběti těchto činů, která budou předcházet šikaně a sexuálnímu obtěžování na pracovišti i v on-line prostředí a bojovat proti nim;

11.

důrazně odsuzuje útoky na novinářky, které odvážně informují o významných politických a trestních otázkách, a požaduje, aby bylo vyvinuto maximální úsilí s cílem zajistit ochranu a bezpečnost všech novinářů;

12.

naléhavě žádá veřejnoprávní a soukromé mediální organizace, aby přijaly vnitřní politiky, jako je politika v oblasti rovných příležitostí a rozmanitosti, jejíž součástí budou opatření zabraňující obtěžování, systémy mateřské nebo rodičovské dovolené, pružné uspořádání pracovní doby, které podporuje zajištění rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, umožňuje ženám i mužům rovnocenně využívat rodičovské dovolené a vybízí muže k čerpání otcovské dovolené, čím se zajistí spravedlivé rozdělení péče o děti, ale i programy odborného vedení a vzdělávání v oblasti managementu a systémy práce z domova a pružného uspořádání pracovní doby, kterých budou moci využívat ženy i muži, a to na dobrovolném základě a aniž by to mělo dopad na jejich kariérní postup;

13.

vyzývá média, aby respektovala právo žen a mužů čerpat mateřskou, otcovskou nebo rodičovskou dovolenou; poukazuje na to, že těhotné ženy by neměly být diskriminovány na základě svého stavu a žádné ženě by nemělo být odepřeno přijetí do zaměstnání z toho důvodu, že by se mohla rozhodnout otěhotnět; vybízí mediální organizace a regulační orgány, aby se věnovaly problematice rozdílů v odměnách žen a mužů, stanovily povinnosti týkající se transparentnosti odměňování a prostřednictvím závazných opatření prosadily zásadu stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci;

14.

doporučuje mediálním organizacím, aby si vytvořily databázi odbornic na různé oblasti, zejména takové oblasti, v nichž nejsou ženy dostatečně zastoupeny, a mohly tak v případě potřeby z těchto databází čerpat; dále vybízí ke shromažďování údajů k veškerému možnému mediálnímu obsahu, které budou tříděny podle pohlaví;

15.

vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby ženy měly větší prostor k vlastnímu projevu prostřednictvím médií a nových komunikačních technologií a mohly se ve větší míře podílet na rozhodovacích procesech, které s tím souvisejí;

16.

domnívá se, že všeobecné zlepšení pracovních podmínek žen by mohlo být přínosem pro všechny pracovníky médií; domnívá se však, že toto zlepšení není dostačující a že nerovnost přetrvává; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby členské státy a Komise prosazovaly a zajišťovaly zásadu stejné odměny v souladu s článkem 157 SFEU, mimo jiné bojem proti rozdílům v odměňování a v důchodech žen a mužů, omezením nejisté práce (23), zajištěním místně i cenově dostupné kvalitní péče o děti a lepší politiky sladění pracovního a soukromého života a zajištěním práv na kolektivní vyjednávání;

17.

připomíná, že média musí co nejdříve začít uplatňovat zásadu stejné odměny za stejnou práci, včetně povinností týkajících se transparentnosti odměn, a současně zajistit, aby ženy mohly využívat stejných příležitostí v oblasti postupu a odborné přípravy a veškerých dalších dodatečných výhod za stejných podmínek, jako mají muži;

18.

bere na vědomí pozitivní úlohu, kterou na pracovištích hrají výbory žen a pracovníci odpovědní za rovnost žen a mužů; požaduje, aby byla v médiích podporována rovnost žen a mužů coby průřezová politika v oblasti lidských zdrojů; domnívá se, že k dosažení rovnosti žen a mužů v médiích na všech úrovních, zejména na úrovních rozhodovacích, je nutná organizační kultura zaměřená na zaměstnance a vyšší management vnímavý k otázkám rovnosti žen a mužů; doporučuje vnitrostátním regulačním orgánům a mediálním organizacím, aby se řídily doporučením Komise 2014/124/EU o posílení zásady rovného odměňování mužů a žen prostřednictvím transparentnosti (24), navrhly pokyny pro spravedlivé výběrové postupy, vypracovaly komplexní politiky v oblasti rovnosti žen a mužů, které se budou vztahovat na mediální obsah, zajistily kariérní postup žen v rozhodovacích orgánech a ustavily vnitřní postupy řešící obtěžování na pracovišti; vyzývá Komisi, aby i nadále monitorovala řádné uplatňování a vymáhání směrnice 2006/54/ES, v níž u případů diskriminace na základě pohlaví došlo k obrácení důkazního břemene;

Mediální obsah a ženy

19.

zdůrazňuje úlohu médií coby hybatelů změn ve společnosti a jejich vliv na utváření veřejného mínění a vyzývá členské státy, aby podporovaly obsah týkající se rovnosti žen a mužů ve veřejnoprávních médiích; zdůrazňuje, že veškerá opatření regulující sexismus a stereotypní zachycování žen a mužů v mediálním obsahu patří dosud mezi pravomoci členských států; připomíná, že směrnice o audiovizuálních mediálních službách zakazuje v médiích diskriminaci založenou na pohlaví; dále zdůrazňuje, že i když mají být regulační opatření zaváděna po náležitém zvážení zásady svobody projevu, redakční svoboda by za žádných okolností neměla sloužit k podněcování nebo legitimizaci ponižujícího zobrazování žen a osob LGBTI; naléhavě žádá členské státy, aby při zachování uvedených svobod regulovaly přístup k videohrám se škodlivým on-line obsahem a k pornografii na internetu;

20.

zdůrazňuje, že ekonomické důvody neomlouvají zachovávání genderových stereotypů v mediálním obsahu;

21.

zdůrazňuje, že násilný a sexistický mediální obsah negativně ovlivňuje ženy a jejich účast na dění ve společnosti; vyjadřuje znepokojení ohledně některých komerčních audiovisuálních sdělení, která způsobují psychickou nebo fyzickou újmu dětem a mladým lidem; naléhavě žádá příslušné zúčastněné strany a orgány, aby se zabývaly otázkou reklamy, jež nepřímo podněcuje k poruchám přijímání potravy, jako je anorexie, a aby přijaly další opatření, která před tímto typem obsahu ochrání obzvláště zranitelné osoby, včetně dívek a mladých žen;

22.

naléhavě požaduje, aby byl mediální obsah, včetně reklamy, související s plánováním rodiny, sexuálními a reprodukčními právy, zdravím matek a dětí a vzděláváním zaměřen na muže i ženy;

23.

zdůrazňuje, že je důležité posilovat mediální gramotnost a nabízet všem příslušným zúčastněným stranám iniciativy zaměřené na mediální vzdělávání zohledňující rovnost žen a mužů, a povzbudit tak mladé lidi k rozvíjení kritického myšlení a přispět k tomu, aby uměli rozpoznat sexistické zobrazování a diskriminaci, násilí na základě pohlaví, kybernetickou šikanu, nenávistný verbální projev a násilí motivované pohlavím osoby, pohlavní identitou, vyjádřením pohlavní příslušnosti, sexuální orientací nebo pohlavními znaky; zdůrazňuje, že v zájmu bezpečnějšího používání internetu a digitální a mediální gramotnosti je třeba přijmout preventivní opatření včetně šifrování a rodičovské kontroly; upozorňuje na to, že stereotypy objevující se v reklamě a dalších mediálních produktech mohou mít dopad na socializaci dětí, a tedy i názory dětí na sebe sama, rodinné příslušníky a okolní svět; poukazuje na to, že reklama může být účinným nástrojem pro zpochybnění stereotypů, jako jsou genderové stereotypy a stereotypní představy o osobách LGBTI; vyzývá proto ke kladení většího důrazu na aktivity spojené s odbornou přípravou a vzděláváním jako způsob, jak bojovat proti diskriminaci a prosazovat rovnost žen a mužů a LGBTI osob;

24.

doporučuje, aby byl v mediálních organizacích kladen ještě větší důraz na tzv. měkká opatření, jako jsou plány pro rovnost žen a mužů nebo pokyny pro tuto oblast, a dále doporučuje, aby tyto protokoly stanovily normy týkající se pozitivního zobrazování žen v reklamě, zpravodajství, informování, výrobě nebo vysílání a aby pokryly veškeré oblasti s citlivým obsahem, jako je zobrazování moci a autority, odborných znalostí, rozhodování, sexuality, násilí, rozmanitosti rolí a využívání jazyka, který není sexistický; vybízí rovněž veřejná a soukromá média, aby začleňovala hledisko rovnosti žen a mužů do veškerého svého obsahu a aby přijala plány pro zajištění rovnosti žen a mužů, které budou odrážet sociální rozmanitost;

25.

doporučuje, aby předpisy vydávané orgány příslušnými pro média a komunikaci stanovovaly kritéria, která by zabraňovala stereotypnímu zobrazování žen a dívek a umožňovala případné odstranění nebo znepřístupnění urážlivého obsahu; dále doporučuje, aby se na sledování uplatňování těchto předpisů podílely specializované organizace, jako jsou vnitrostátní orgány pro rovné zacházení s ženami a muži a nevládní organizace zaměřené na ženy;

26.

poukazuje na to, že členské státy musí všemi vhodnými prostředky zajistit, aby se v médiích, včetně on-line médií a sociálních médií, a reklamě nevyskytovalo žádné podněcování k násilí či nenávisti namířených proti jakýmkoli osobám nebo skupině osob; zdůrazňuje, že je třeba shromáždit údaje rozdělené podle pohlaví a provést výzkum ve spolupráci s EIGE s cílem řešit otázky kybernetického násilí, on-line sexuálního obtěžování, hrozeb, sexistických poznámek a nenávistných výroků namířených proti ženám a dívkám, včetně těch, které náleží mezi osoby LGBTI; zdůrazňuje, že zvláštní pozornost je třeba věnovat školením zaměřeným na to, jak média informují o případech genderového násilí, včetně násilí páchaného na osobách LGBTI; navrhuje, aby pro odborníky v oblasti médií, včetně osob na vedoucích pozicích, bylo k dispozici další vzdělávání týkající se zobrazování žen a mužů v mediálním obsahu; doporučuje, aby se hledisko rovnosti žen a mužů stalo součástí pregraduálních a postgraduálních výukových modulů v oboru žurnalistiky a komunikace;

27.

vyzývá členské státy a Komisi, aby prosazovaly samoregulaci a společnou regulaci v médiích pomocí kodexů chování;

Příklady osvědčených postupů

28.

s nadšením bere na vědomí různé příklady osvědčených postupů, které se objevily ve všech členských státech, včetně: mediálních kampaní, specifických právních předpisů, cen za reklamy vyhýbající se stereotypům a sexismu a anticen za stereotypní a sexistické reklamy, databází se jmény odbornic, kurzů školících odborníky v daném odvětví, plánů mediálních organizací na zajištění rovnosti, kodexů chování a politik v oblasti rovných příležitostí a rozmanitosti a minimálních prahových hodnot stanovených pro zastoupení obou pohlaví v řídicích orgánech mediálních regulačních orgánů;

29.

vybízí členské státy, aby podporovaly takové kampaně, jako je například belgický nástroj Expertalia, česká anketa Sexistické prasátečko nebo švédská iniciativa #TackaNej („Ne, děkuji“); vyzývá členské státy, aby pravidelně vedly informační a osvětové kampaně zaměřené na mediální obsah diskriminující na základě pohlaví a aby pravidelně podávaly zprávy o tendencích v oblasti rovnosti žen a mužů v médiích; vyzývá Komisi, aby vyčlenila zvláštní finanční prostředky na dílčí programy zaměřené na kariérní postup žen v odvětví médií a aby podpořila mediální sdružení a sítě při spouštění veřejných a odvětvových informačních kampaní; dále vyzývá Komisi, aby zřídila cenu EU pro studenty v oblasti médií za práci spojenou s rovností žen a mužů;

30.

vyzývá organizace občanské společnosti, aby vypracovaly komunikační strategie nejen pro tradiční média, ale také pro on-line média, s cílem rozšířit oblast působnosti pro ovlivňování a sledování mediálního programu;

Další doporučení

31.

vyzývá členské státy, aby společně s orgány pro rovné zacházení plně uplatňovaly stávající právní předpisy, které se týkají rovnosti žen a mužů, a vybízely regulační orgány k tomu, aby věnovaly pozornost zastoupení a kariérnímu postupu žen a předcházení stereotypnímu mediálnímu obsahu; vybízí členské státy, aby pravidelně prováděly hodnocení výše uvedených oblastí a vypracovaly, pokud se tak již nestalo, právní předpisy zaměřené na předcházení stereotypnímu mediálnímu obsahu; zdůrazňuje, že členské státy by měly v rámci svých pravomocí spojených s plněním úlohy veřejné služby usilovat o lepší využívání stávajících zdrojů v médiích, které by současně odráželo vyváženější a demokratičtější společnost z hlediska pohlaví;

32.

vyzývá Komisi, aby provedla další průzkumy, pokud jde o podíl žen ve vyšších pozicích v médiích; oceňuje institut EIGE za jeho práci v této oblasti a vyzývá jej, aby i nadále rozvíjel a sledoval příslušný soubor ukazatelů, mimo jiné zastoupení žen v rozhodovacím procesu, jejich pracovní podmínky a rovnost žen a mužů v rámci mediálního obsahu, přičemž by měl svou pozornost zaměřit také na nové technologie sociálních médií a vypracovat novou metodiku pro předcházení násilí a obtěžování na základě pohlaví v sociálních médiích;

33.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly ženské organizace, které se angažují v prosazování rovnosti žen a mužů v médiích, včetně organizací podporujících ženy a dívky, jež se staly oběťmi násilí na základě pohlaví, vícenásobné diskriminace nebo sexuálního obtěžování;

34.

vyzývá členské státy, aby zavedly akční programy, které zajistí zapojení žen do navrhování a provádění účinných a účelných politik a programů zohledňujících rovnost žen a mužů v rámci mediálních organizací;

35.

vyzývá členské státy, aby vypracovaly programy s cílem zlepšit dovednosti žen v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky, které jsou důležité pro profese v odvětví médií s techničtějším zaměřením, jako jsou zvukoví a audiovizuální technici; zdůrazňuje význam odborného vzdělávání a přípravy pro rozšíření škály možností pro výběr profesní dráhy a pro seznámení žen a mužů s netradičními možnostmi výběru povolání s cílem překonat horizontální a vertikální vyloučení;

o

o o

36.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.

(2)  Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1.

(3)  Úř. věst. C 296, 10.11.1995, s. 15.

(4)  Úř. věst. C 304, 6.10.1997, s. 60.

(5)  Úř. věst. C 295 E, 4.12.2009, s. 43.

(6)  Úř. věst. C 36, 29.1.2016, s. 18.

(7)  Úř. věst. C 66, 21.2.2018, s. 44.

(8)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0338.

(9)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0360.

(10)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0260.

(11)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0290.

(12)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0364.

(13)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0417.

(14)  Společný sběr údajů provedený organizacemi UNESCO, OECD a Eurostat (UOE), k dispozici na: http://eige.europa.eu/gender-statistics/dgs/indicator/ta_educ_part_grad__educ_uoe_grad02

(15)  EIGE (Evropský institut pro rovnost žen a mužů), index rovnosti žen a mužů v roce 2017

(16)  https://www.womenlobby.org/IMG/pdf/factsheet_women_and_media.pdf

(17)  Lenka Vochocová, FEMM, veřejné slyšení „Rovnost žen a mužů v odvětví médií v EU“, 26. června 2017, záznam k dispozici na: http://www.europarl.europa.eu/ep-live/cs/committees/video?event=20170626-1500-COMMITTEE-FEMM

(18)  Projekt Global Media Monitoring, regionální zpráva pro Evropu (2015), k dispozici na: http://cdn.agilitycms.com/who-makes-the-news/Imported/reports_2015/regional/Europe.pdf

(19)  Kampaň Mezinárodní federace novinářů věnovaná násilí na základě pohlaví na pracovišti https://www.ifj-stop-gender-based-violence.org/

(20)  „Where are the women directors in European films? Gender equality report on female directors (2006-2013) with best practice and policy recommendations“, (Kde jsou režisérky v evropských filmech? Zpráva o rovnosti žen a mužů týkající se režisérek (2006–2013) s osvědčenými postupy a politickými doporučeními) http://www.ewawomen.com/en/research-.html

(21)  Rovnost žen a mužů u moci a v procesu rozhodování. Přezkum provádění Pekingské akční platformy členskými státy EU, 2017 (zdroj: Evropský institut pro rovnost žen a mužů, databáze genderové statistiky – Ženy a muži v procesu rozhodování).

(22)  Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE): Přezkum provádění Pekingské akční platformy členskými státy EU: ženy a média – podpora rovnosti žen a mužů v procesu rozhodování v mediálních organizacích (2013).

(23)  Viz usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2017 o pracovních podmínkách a nejistém zaměstnání.

(24)  Úř. věst. L 69, 8.3.2014, s. 112.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/28


P8_TA(2018)0102

Emancipace žen a dívek prostřednictvím digitálního sektoru

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o emancipaci žen a dívek prostřednictvím digitálního sektoru (2017/3016(RSP))

(2019/C 390/04)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

s ohledem na článek 23 Listiny základních práv Evropské unie,

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijatou na 4. světové konferenci o ženách v roce 1995, zejména pokud jde o oblast zájmu „ženy a média“,

s ohledem na závěrečný dokument ze zasedání Valného shromáždění OSN na vysoké úrovni ze dne 16. prosince 2015 o celkové kontrole provádění výsledků Světového summitu o informační společnosti,

s ohledem na Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů na období 2016–2019, který přijala Evropská komise,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvané „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ (COM(2015)0192) a na přezkum provádění této strategie v polovině období s názvem „Propojený jednotný digitální trh pro všechny“ (COM(2017)0228),

s ohledem na druhý pilíř strategie Komise pro jednotný digitální trh, který je zaměřen na vytváření vhodných podmínek, rovných příležitostí a příznivého prostředí pro rozvoj digitálních sítí a inovativních služeb, a na její třetí pilíř podporující inkluzivní digitální společnost, jejíž občané mají ty správné dovednosti, které jim umožní využít příležitostí skýtaných internetem a zvýšit své šance na získání pracovního místa,

s ohledem na rámec Vzdělávání a odborná příprava 2020,

s ohledem na studii Komise „IT pro práci: digitální technologie na pracovišti“ a na sdělení Komise ze dne 10. června 2016 nazvané „Nová agenda dovedností pro Evropu: společně pracovat na posílení lidského kapitálu, zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti“ (COM(2016)0381),

s ohledem na podrobnou analýzu nazvanou „Posílení postavení žen na internetu“, kterou zveřejnilo generální ředitelství pro vnitřní politiky v říjnu 2015 (1),

s ohledem na zprávu Komise ze dne 1. října 2013 nazvanou „Ženy činné v odvětví IKT“,

s ohledem na studii Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) ze dne 26. ledna 2017 s názvem „Gender a digitální agenda“,

s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 obsahující doporučení Komisi k uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2013 o odstranění genderových stereotypů v EU (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o digitální agendě pro růst, mobilitu a zaměstnanost: čas přeřadit na vyšší rychlost (4), a zejména na Velkou koalici pro digitální dovednosti a zaměstnanost,

s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2015 o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2016 o rovnosti žen a mužů a zlepšování postavení žen v digitálním věku (6),

s ohledem na otázku Komisi o emancipaci žen a dívek prostřednictvím digitálního sektoru (O-000004/2018 – B8-0010/2018),

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že digitalizace způsobila zásadní převrat a naprosto změnila způsob, jakým lidé získávají a poskytují informace, komunikují, stýkají se s ostatními, studují a pracují, přičemž vytváří nové příležitosti k účasti ve veřejných a politických debatách, ke vzdělávání a k uplatnění na trhu práce, přináší nové možnosti rozhodování o vlastním životě a má obrovský hospodářský potenciál pro Evropskou unii i další země; vzhledem k tomu, že digitalizace má dopad nejen na trhy, ale i na společnost jako celek;

B.

vzhledem k tomu, že informační společnost, poháněná informačními a komunikačními technologiemi (IKT), přináší ohromné příležitosti pro vytváření a rozdělování bohatství a znalostí;

C.

vzhledem k tomu, že po celém světě je u žen coby demografické skupiny méně pravděpodobné, že budou on-line, než u mužů; vzhledem k tomu, že 68 % mužů a 62 % žen používá počítač a internet pravidelně; vzhledem k tomu, že 54 % mužů (oproti 48 % žen) používá internet na mobilních zařízeních; vzhledem k tomu, že 33 % mužů si na tato zařízení instaluje software samo, zatímco u žen je to pouze 18 %; vzhledem k tomu, že 41 % mužů (oproti 35 % žen) využívá on-line rádio a televizi; vzhledem k tomu, že 47 % mužů (oproti 35 % žen) používá internetové bankovnictví; vzhledem k tomu, že 22 % mužů prodává zboží přes internet, zatímco u žen je to pouze 17 %; vzhledem k tomu, že 20 % mužů (oproti 13 % žen) nakupuje zboží on-line;

D.

vzhledem k tomu, že digitální modely komunikace přispívají k vytváření podmínek, které podporují rozšiřování nenávistných projevů a hrozeb vůči ženám, přičemž 18 % žen v Evropě bylo po dosažení puberty vystaveno nějaké formě kybernetického obtěžování; vzhledem k tomu, že počet těchto výhrůžek namířených proti ženám se zvýšil a zahrnuje i vyhrožování smrtí; vzhledem k tomu, že společenské povědomí o digitálních formách násilí je stále nedostatečné; vzhledem k tomu, že různé formy on-line násilí dosud nebyly zohledněny právním rámcem;

E.

vzhledem k tomu, že 2 % všech žen na trhu práce má zaměstnání technického, odborného či vědeckého rázu, ve srovnání s 5 % mužů; vzhledem k tomu, že mezi vývojáři je v Evropě pouze 9 % žen, že pouze 19 % vedoucích pracovníků v odvětví IKT a komunikací jsou ženy (zatímco v jiných odvětvích služeb je to 45 %) a že mezi podnikateli v těchto odvětvích jsou ženy zastoupeny pouze z 19 % (zatímco v jiných odvětvích služeb je to 54 %);

F.

vzhledem k tomu, že existuje významný genderový rozdíl v přístupu k profesním a vzdělávacím možnostem, co se týče informačních a komunikačních technologií a počítačových dovedností;

G.

vzhledem k tomu, že sexismus a genderové stereotypy představují závažnou překážku pro rovnost mužů a žen a dále rozšiřují rozdíl mezi pohlavími v digitálním sektoru, neboť ženám znesnadňují naplno rozvíjet své schopnosti coby uživatelé, inovátoři a tvůrci;

H.

vzhledem k tomu, že pracovní místa nejen v rámci odvětví IKT ve stále větší míře vyžadují určitý stupeň elektronických dovedností a digitální gramotnosti, přičemž tato tendence se patrně v budoucnosti ještě rozšíří a většina povolání a volných pracovních míst bude vyžadovat širší spektrum digitálních dovedností;

I.

vzhledem k tomu, že zdokonalení digitálních dovedností a počítačové gramotnosti představuje jedinečnou příležitost pro zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem tím, že se zvýší přístup ke vzdělávání a odborné přípravě a bude usnadněno začlenění na trh práce nejen pro ženy a dívky, ale rovněž pro osoby se zvláštními potřebami, jako jsou osoby se zdravotním postižením, a pro obyvatele venkovských oblastí a oblastí vzdálených od městských center; vzhledem k tomu, že digitalizace pracovišť může způsobit problémy, které bude zapotřebí řešit; vzhledem k tomu, že zvýšení počtu žen v odvětví IKT, které patří mezi odvětví s nejvyššími platy, by mohlo přispět k posílení jejich finančního postavení a jejich nezávislosti a vést ke zmírnění celkového rozdílu v odměňování žen a mužů a ke zvýšení finanční nezávislosti žen; vzhledem k tomu, že pouze asi 16 % z celkového počtu osmi milionů lidí, kteří pracují v odvětví IKT v Evropě, jsou ženy;

J.

vzhledem k tomu, že digitalizace nabízí ženám nové příležitosti v oblasti podnikání včetně provozování malých digitálních podniků, které nevyžadují velký vstupní kapitál, jakož i podniků provozovaných v rámci sociální ekonomiky, které podporují sociální začleňování; vzhledem k tomu, že je nutné podporovat digitální podnikání žen, neboť se jedná o jedno z nejrychleji rostoucích a nejvíce prosperujících hospodářských odvětví, které nabízí četné příležitosti pro inovaci a růst, a ženy představují pouze 19 % podnikajících osob v této oblasti;

K.

vzhledem k tomu, že vstup většího počtu žen do odvětví IKT by oživil trh, na kterém se očekává nedostatek pracovní síly a kde by rovné zapojení žen vedlo ke zvýšení HDP EU o přibližně 9 miliard EUR ročně; vzhledem k tomu, že ženy jsou i nadále velmi nedostatečně zastoupeny v rámci studijních programů v oblasti IKT, kde představují jen asi 20 % absolventů, přičemž pouze 3 % všech absolventek získají titul v oboru IKT; vzhledem k tomu, že při hledání uplatnění v odvětví IKT a setrvání v něm narážejí ženy na řadu obtíží; vzhledem k tomu, že pracovní prostředí, v němž dominují muži a kde ženy představují jen 30 % pracovní síly, přispívá k tendenci mnohých žen opustit odvětví IKT během několika let od ukončení vysokoškolských studií; vzhledem k tomu, že účast žen na digitálním trhu práce se s věkem snižuje; vzhledem k tomu, že ženy pod třicet let s titulem v oboru IKT činí 20 % odvětví IKT oproti 15,4 % žen ve věku 31 až 45 let a 9 % žen nad 45 let;

L.

vzhledem k tomu, že podle odhadů studie s názvem „Ženy činné v odvětví IKT“ bude v odvětví IKT v Evropě do roku 2020 celkem 900 000 neobsazených pracovních míst; vzhledem k tomu, že odvětví IKT rychle roste a každoročně vytváří přibližně 120 000 nových pracovních míst;

M.

vzhledem k tomu, že odvětví IKT se vyznačuje velmi výraznou mírou vertikální i horizontální segregace a nepoměrem mezi odbornou kvalifikací žen a jejich postavením v odvětví; vzhledem k tomu, že mezi podnikateli v odvětví IKT je méně než 20 % žen; vzhledem k tomu, že většina žen (54 %) v odvětví IKT zaujímá hůře placená pracovní místa s nižší kvalifikací a jen slabá menšina (8 %) zaujímá pracovní místa vysoce kvalifikovaných softwarových inženýrů; vzhledem k tomu, že v rámci tohoto odvětví mají ženy nízké zastoupení také v rozhodovacích funkcích, kdy pouze 19,2 % pracovníků odvětví IKT má jako své nadřízené ženy, zatímco v jiných odvětvích je to 45,2 %;

N.

vzhledem k tomu, že ženám ve věku 55 a více let hrozí obzvláště vysoké riziko nezaměstnanosti a neuplatnění na trhu práce, přičemž průměrná míra zaměstnanosti žen ve věku 55 až 64 let dosahovala v EU v roce 2016 pouze 49 %, zatímco u mužů je to 62 %; vzhledem k tomu, že nízká úroveň digitální gramotnosti a elektronických dovedností toto riziko dále zvyšuje; vzhledem k tomu, že zlepšování digitálních dovedností žen ve věku 55 a více let a investování do těchto dovedností by podpořilo jejich vyhlídky na získání zaměstnání a poskytlo jim určitou ochranu před vyloučením z trhu práce;

O.

vzhledem k tomu, že podle údajů Eurostatu z roku 2014 pokračuje ve vyšším vzdělávání více žen (42,3 %) než mužů (33,6 %), avšak ženy jsou více zastoupeny v humanitních vědách než ve vědeckých oborech; vzhledem k tomu, že pouze 9,6 % studentek v porovnání s 30,6 % studentů se účastní terciárního vzdělávání v oblasti informačních a komunikačních technologií; vzhledem k tomu, že ženy zůstávají nadále velmi slabě zastoupeny v iniciativách, jako je Evropský týden programování, IKT pro lepší vzdělávání, Startup Europe Leaders Club a Velká koalice pro digitální pracovní místa, jejichž cílem je podpora elektronického vzdělávání a elektronických dovedností;

P.

vzhledem k tomu, že nízký podíl žen a dívek ve vzdělávání a posléze i zaměstnání v oblasti IKT je výsledkem složité souhry genderových stereotypů, které se začínají vytvářet už v raném věku a v prvních letech školní docházky a nepřestávají působit ani během profesní dráhy;

1.

vyzývá Komisi, aby využívala a více se zaměřila na digitální agendu a na strategii pro jednotný digitální trh s cílem řešit závažný rozdíl mezi muži a ženami v rámci odvětví IKT a podporovat plné zapojení žen do tohoto odvětví, zejména v souvislosti s technickými a telekomunikačními profesemi, a aby posílila vzdělávání a odbornou přípravu žen a dívek v oblasti IKT a dalších oborech STEM (přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematika);

2.

vítá opatření na podporu integrace a účasti žen v informační společnosti, jež jsou zahrnuta ve Strategickém závazku ohledně rovnosti žen a mužů na období 2016–2019; vyzývá Komisi, aby uskutečnila opatření zaměřená na snížení rozdílů v odměňování a ve výši důchodů žen a mužů, a bojovala tak s chudobou žen, a aby kladla důraz na prosazování zaměstnanosti žen v odvětví IKT, na boj proti genderovým stereotypům a podporu rovnosti žen a mužů na všech úrovních a ve všech typech vzdělávání, a to i v souvislosti s výběrem studijních oborů a profesemi podle rozdílu mezi pohlavími, a to v souladu s prioritami stanovenými v rámci Vzdělávání a odborná příprava 2020;

3.

vybízí Komisi a členské státy, aby v duchu otevřené spolupráce v rámci strategického rámce Vzdělávání a odborná příprava 2020 pracovaly na hledání řešení a sdílení osvědčených postupů v oblasti včasného digitálního vzdělávání, včetně elektronických dovedností a programování, které jsou z hlediska dívek inkluzivní, jakož i v pozdějších fázích vzdělávání na programy zaměřené na zvýšení podílu žen, které se rozhodnou získat titul v oblasti STEM, jelikož to umožní ženám získat úplný přístup k elektronickým službám na stejné úrovni s muži a mít prospěch z předpokládaných pracovních příležitostí pro inženýry a IT specialisty;

4.

vyzývá EU a členské státy, aby vypracovaly, podporovaly a prováděly opatření, která prosazuje OSN a její orgány, zejména v rámci Pekingské deklarace a akční platformy a Světového summitu o informační společnosti (WSIS), a to mj. v souvislosti se školními osnovami, s cílem usilovat o posílení postavení žen v digitálním věku na evropské i celosvětové úrovni;

5.

vyzývá Komisi a členské státy, aby v zájmu odstraňování nerovnosti mezi ženami a muži v odvětví IKT zdůrazňovaly ekonomické opodstatnění rozmanitosti a vytvářely početnější a silnější pobídky pro podniky i ženy, například prostřednictvím ženských vzorů, poradenských programů a příležitostí ke kariérnímu postupu, s cílem zvýšit viditelnost žen; vybízí členské státy, aby aktivně podporovaly mimo jiné vytváření on-line obsahu, který bude prosazovat rovnost žen a mužů, podporu přístupu k informačním a komunikačním technologiím coby k nástrojům pro boj s genderovou diskriminací v oblastech, jako je genderové násilí, a jejich využívání a dosažení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem;

6.

vítá akční plán EU na období 2017–2019 s názvem Boj proti rozdílům v odměňování žen a mužů (COM(2017)0678); zdůrazňuje, že je třeba posílit dodržování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci zakotvené v SEU, a vyzývá Komisi, aby prováděla iniciativy zahrnuté v opatření II akčního plánu zaměřené na větší zapojení žen do profesí v oborech STEM, jež by podle institutu EIGE mohly do roku 2050 vést k odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů díky vyšší produktivitě pracovních míst v oborech STEM;

7.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zpřístupnily finanční prostředky a zlepšily přístup ke stávajícím fondům za účelem podpory podnikajících žen, zejména v rámci digitální transformace průmyslu, aby zajistily, aby každý podnik, bez ohledu na velikost, na odvětví, v němž je činný, a na své umístění v Evropě, mohl mít prospěch z digitálních inovací; v této souvislosti zdůrazňuje, že centra pro digitální inovace, která jsou klíčem pro digitální transformaci, by se měla zaměřit zejména na podnikající ženy a začínající podniky, které vlastní ženy; vyzývá Komisi, aby plně a komplexně řešila rozdíly mezi muži a ženami v rámci procesu digitalizace;

8.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly celoživotní učení, jakož i odbornou přípravu a systémy, které účastníkům pomohou lépe se přizpůsobit potenciální změně profese nebo se na ni připravit v souladu s rostoucí poptávkou po elektronických dovednostech v mnoha různých odvětvích, přičemž zvláštní pozornost by se měla věnovat ženám ve věku 55 let a více, zejména těm, které zastávají pečovatelské úkoly, a ženám, které přerušily výkon svojí profese nebo znovu se vracejí na pracoviště, s cílem zajistit, aby zvládly držet krok ve stále rychlejším posunu směrem k digitalizaci a aby nebyly vyloučeny z trhu práce;

9.

zdůrazňuje, že pro kampaně, fóra a zviditelnění ženských vzorů je účinné používat internet, a pomoci tak urychlit pokrok v dosažení rovnosti pohlaví; vybízí Komisi a členské státy, aby prosazovaly ženské sítě on-line, neboť zahrnují přístup zdola nahoru k posílení postavení žen;

10.

vyzývá Komisi, aby podporovala budování sítí mezi organizacemi občanské společnosti a profesními mediálními organizacemi s cílem posílit postavení žen, aby tak mohly začít aktivně jednat, a rozpoznat a uznat jejich zvláštní potřeby v odvětví sdělovacích prostředků;

11.

zdůrazňuje klíčovou úlohu občanské společnosti v oblasti správy internetu; vyzývá Komisi a členské státy, aby konstruktivně spolupracovaly s digitálními organizacemi občanské společnosti a podporovaly je;

12.

vybízí všechny orgány a subjekty občanské společnosti, aby podporovaly zavedení a provádění elektronických služeb, elektronických dovedností a digitálních forem práce, které mohou posílit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem v našich společnostech, a zároveň zajistit, aby na ženy nebylo uvaleno dvojnásobné břemeno; vyzývá Komisi a členské státy, aby určily příležitosti a výzvy, které s sebou přináší digitalizace, mj. s ohledem na pracovní podmínky, jako jsou nestálé formy zaměstnání a problémy v oblasti duševního zdraví spojené s prací;

13.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit uplatňování genderového hlediska ve vzdělávání podporou digitální gramotnosti a účasti žen a dívek ve vzdělávání a odborné přípravě v oblasti IKT, a to zahrnutím programování, nových médií a technologií do učebních osnov na všech úrovních, ale i v rámci mimoškolního vzdělávání, informálního učení a neformálního vzdělávání, jakož i ve všech typech vzdělávání a odborné přípravy, a to i pokud jde o vyučující, aby se snížily a odstranily rozdíly v digitálních dovednostech a aby dívky a mladé ženy byly motivovány k nastoupení profesní dráhy v oblasti přírodních věd a IKT; poukazuje na význam soustavného dialogu se sociálními partnery s cílem překonat rozdíly mezi muži a ženami v této oblasti;

14.

vybízí členské státy, aby zavedly vzdělávání v oblasti IKT přiměřené věku už v počátečním stádiu školní docházky, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována dívkám, u nichž by měl být rozvíjen zájem a nadání v oblasti digitálních technologií, a naléhavě proto vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly vzdělávání dívek v oborech STEM už v útlém věku, neboť dívky se přestávají věnovat oborům STEM v dřívější fázi vzdělávání v důsledku genderových stereotypů, které se s těmito předměty pojí, chybějících vzorů a rozdělování aktivit a hraček, což vede k tomu, že mezi studenty těchto oborů na univerzitách jsou ženy nedostatečně zastoupeny a stejně je tomu pak i na pracovištích;

15.

vybízí členské státy a Komisi, aby zejména prostřednictvím informačních a osvětových kampaní podporovaly účast žen v těch oblastech podnikání, které jsou stereotypně považovány za „mužské“, jako je například digitalizace; zdůrazňuje, že je třeba rovněž organizovat osvětu, školení a informační kampaně, které budou šířit hledisko rovnosti žen a mužů mezi všemi, kdo působí v oblasti politiky digitalizace; zdůrazňuje, že je třeba podporovat, aby ženy získávaly elektronické dovednosti v odvětvích, která zatím informační a komunikační technologie intenzivně nevyužívají, ale budou vyžadovat digitální dovednosti a schopnosti v blízké budoucnosti;

16.

vyzývá Komisi a členské státy, a právě tak i podniky, aby podporovaly rovnost žen a mužů v oblasti IKT a shromažďovaly za tímto účelem údaje o používání IKT, které budou rozlišené podle pohlaví, stanovily cíle, ukazatele a referenční hodnoty umožňující sledování pokroku dosaženého ve zpřístupňování IKT ženám a propagovaly příklady osvědčených postupů z různých společností, které v oblasti IKT působí; vyzývá institut EIGE, aby shromáždil údaje o tom, jak lze digitální služby lépe využít ve prospěch žen a rovnosti žen a mužů;

17.

zdůrazňuje, že je důležité určit problémy, které představuje využívání informačních a komunikačních technologií a internetu k páchání trestné činnosti, vyhrožování nebo obtěžování či páchání násilí vůči ženám; naléhavě vyzývá tvůrce politik, aby se těmito otázkami důkladně zabývali a aby se postarali o zavedení rámce, který umožní zajistit, že orgány odpovědné za prosazování zákona budou moci digitální trestnou činnost účinným způsobem stíhat; vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily ochranu dívek před reklamami v digitálním prostředí, které by je mohly podnítit k jednání škodlivému pro jejich zdraví;

18.

vyzývá orgány a členské státy EU, aby organizovaly osvětové kampaně, ve kterých budou ženy seznamovat s přínosy IKT, jakož i s riziky, jež s sebou tyto technologie nesou, a poskytovat jim nezbytné vzdělání a poučení o tom, jak se mohou na internetu chránit;

19.

vyzývá orgány, instituce a jiné subjekty EU i členské státy a jejich donucovací orgány, aby spolupracovaly a podnikly konkrétní kroky v oblasti koordinace svých opatření s cílem bojovat proti využívání IKT k páchání trestných činů spojených s obchodováním s lidmi a ke kybernetickému obtěžování a pronásledování, protože tato trestná činnost má často přeshraniční rozměr a koordinace na úrovni EU je pro stíhání těchto zločinů nezbytná; vyzývá členské státy, aby přezkoumaly své trestní právo a zajistily, že budou definovány a uznány nové formy digitálního násilí;

20.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  Podrobná analýza – „Posílení postavení žen na internetu“, Evropský parlament, generální ředitelství pro vnitřní politiky, tematická sekce C – Občanská práva a ústavní záležitosti, Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví, říjen 2015.

(2)  Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 75.

(3)  Úř. věst. C 36, 29.1.2016, s. 18.

(4)  Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 120.

(5)  Úř. věst. C 349, 17.10.2017, s. 56.

(6)  Úř. věst. C 66, 21.2.2018, s. 44.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/33


P8_TA(2018)0103

Provádění nástroje pro rozvojovou spolupráci, nástroje humanitární pomoci a Evropského rozvojového fondu

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o provádění nástroje pro rozvojovou spolupráci, nástroje humanitární pomoci a Evropského rozvojového fondu (2017/2258(INI))

(2019/C 390/05)

Evropský parlament,

s ohledem na čl. 3 odst. 5 a článek 21 Smlouvy o Evropské unii,

s ohledem na články 208 až 211 a 214 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na Globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci přijaté v roce 2011 na fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci v Pusanu a obnovené v roce 2016 na zasedání na vysoké úrovni v Nairobi,

s ohledem na třetí světovou konferenci OSN o snižování rizika katastrof, která se konala v japonském Sendaji ve dnech 14. až 18. března 2015,

s ohledem na rezoluci OSN nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“přijatou na summitu OSN o udržitelném rozvoji, který se konal dne 25. září 2015 v New Yorku, a na 17 cílů udržitelného rozvoje, které jsou její součástí,

s ohledem na Světový humanitární summit konaný ve dnech 23. a 24. května 2016 v Istanbulu a na tzv. „velkou dohodu“(Grand Bargain), kterou uzavřeli někteří z největších dárců a poskytovatelů pomoci,

s ohledem na dohodu o partnerství AKT-EU (1) podepsanou dne 23. června 2000 v Cotonou ve znění revidovaném dne 25. června 2005 a 22. června 2010,

s ohledem na rozhodnutí Rady 2013/755/EU ze dne 25. listopadu 2013 o přidružení zámořských zemí a území k Evropské unii (2),

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 o humanitární pomoci (3),

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (4),

s ohledem na vnitřní dohodu mezi zástupci vlád členských států Evropské unie zasedajícími v Radě o financování pomoci Evropské unie v rámci víceletého finančního rámce na období 2014–2020 podle dohody o partnerství AKT-EU a o přidělení finanční pomoci zámořským zemím a územím, na které se vztahuje čtvrtá část Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „vnitřní dohoda“),

s ohledem na nařízení Rady (EU) 2015/322 ze dne 2. března 2015 o provádění 11. Evropského rozvojového fondu (5),

s ohledem na nařízení Rady (EU) 2015/323 ze dne 2. března 2015 o finančním nařízení pro 11. Evropský rozvojový fond (6),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020 (7),

s ohledem na Evropský konsensus o humanitární pomoci z roku 2007 (8),

s ohledem na nový Evropský konsensus o rozvoji ze dne 7. června 2017 (9),

s ohledem na závěry Rady ze dne 19. června 2017 o spolupráci EU s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů,

s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2016 o zvýšení účinnosti rozvojové spolupráce (10),

s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o „zprávě o občanství EU pro rok 2017: důsledky pro rozvoj a humanitární pomoc“ (11),

s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o EU zprávě o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za rok 2015 (12),

s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2013 o místních orgánech a občanské společnosti: zapojení Evropy do podpory udržitelného rozvoje (13),

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 18/2014 týkající se systémů EuropeAid pro hodnocení a monitorování zaměřené na výsledky,

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 15. prosince 2017 nazvanou Zpráva o přezkumu v polovině období týkající se nástrojů pro financování vnější činnosti (COM(2017)0720) a související pracovní dokumenty útvarů Komise Hodnocení nástroje pro rozvojovou spolupráci (SWD(2017)0600) a Hodnocení 11. Evropského rozvojového fondu (SWD(2017)0601),

s ohledem na externí hodnocení 11. Evropského rozvojového fondu (závěrečná zpráva z června 2017), které zadala Komise týmu externích dodavatelů,

s ohledem na externí hodnocení nástroje pro rozvojovou spolupráci (závěrečná zpráva z června 2017), které zadala Komise týmu externích dodavatelů,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. února 2018 nazvané „Nový, moderní víceletý finanční rámec pro Evropskou unii, která efektivně naplňuje své priority po roce 2020“(COM(2018)0098)

s ohledem na Zprávu o soudržnosti – Poznatky z externích hodnocení nástrojů financování vnější činnosti (závěrečná zpráva z června 2017), kterou zadala Komise týmu externích dodavatelů,

s ohledem na článek 52 svého jednacího řádu a čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0118/2018),

A.

vzhledem k tomu, že od přijetí nástrojů financování vnější činnosti se mezinárodní politický rámec a rámec politiky EU podstatně změnily, neboť byly přijaty významné nástroje, jako je Agenda pro udržitelný rozvoj 2030, Pařížská dohoda o změně klimatu, akční program z Addis Abeby, sendajský rámec pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030 a Agenda pro humanitu; vzhledem k tomu, že EU hrála vedoucí úlohu při jednáních o těchto nástrojích;

B.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva, Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 a cíle udržitelného rozvoje spolu s Evropským konsensem o humanitární pomoci, novým Evropským konsensem o rozvoji a zásadami účinnosti rozvoje stanovenými v Pusanu určují strategii EU v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci; vzhledem k tomu, že Rada kromě toho přijala globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie, která se mimo jiné zabývá také rozvojovou spoluprací;

C.

vzhledem k tomu, že podle článku 214 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a Evropského konsensu o humanitární pomoci musí být humanitární pomoc poskytována v souladu s humanitárními zásadami lidskosti, neutrality, nezávislosti a nestrannosti a musí se řídit přístupem orientovaným na potřeby; vzhledem k tomu, že humanitární pomoc nesmí být nástrojem pro řešení krizí;

D.

vzhledem k tomu, že by rozvojová politika měla doplňovat zahraniční politiku EU a řízení migrace Unie a současně zajistit, aby finanční prostředky pro oblast rozvoje byly používány pouze pro cíle a účely spojené s rozvojem a nebyly využívány k úhradě výdajů souvisejících se plněním jiných cílů, jako je kontrola hranic nebo politika zaměřená proti přistěhovalectví;

E.

vzhledem k tomu, že hlavním cílem nástroje pro rozvojovou spolupráci je omezit a v dlouhodobém horizontu odstranit chudobu v rozvojových zemích, které nejsou příjemci finančních prostředků z Evropského rozvojového fondu (ERF), evropského nástroje sousedství nebo nástroje předvstupní pomoci, s cílem poskytovat tematickou podporu organizacím občanské společnosti a místním orgánům v partnerských zemích v oblasti globálních veřejných statků souvisejících s rozvojem a v souvislosti s výzvami v této oblasti a podporovat strategické partnerství mezi Afrikou a EU; vzhledem k tomu, že nástroj pro rozvojovou spolupráci představuje hlavní zeměpisný nástroj v oblasti rozvojové spolupráce v rámci rozpočtu EU, jemuž bylo na období 2014–2020 přiděleno 19,6 miliardy EUR;

F.

vzhledem k tomu, že hlavním cílem ERF je omezit a v dlouhodobém horizontu vymýtit chudobu v afrických, karibských a tichomořských státech (AKT) a dosáhnout udržitelného rozvoje zámořských zemí a území; vzhledem k tomu, že ERF je největším nástrojem EU pro rozvojovou spolupráci, přičemž na období 2014–2020 bylo pro 11. ERF přiděleno 30,5 miliardy EUR;

G.

vzhledem k tomu, že hlavním cílem nástroje humanitární pomoci je poskytovat pomoc, podporu a ochranu osobám postiženým přírodními katastrofami nebo katastrofami způsobenými člověkem a podobnými mimořádnými událostmi se zaměřením na nejzranitelnější oběti bez ohledu na národnost, náboženství, pohlaví, věk, etnický původ nebo politickou příslušnost a na základě skutečných potřeb a mezinárodních humanitárních zásad a Evropského konsensu o humanitární pomoci;

H.

vzhledem k tomu, že nástroj humanitární pomoci překračuje rámec základního úkolu záchranných operací a zahrnuje také pomoc lidem postiženým dlouhodobějšími krizemi, krátkodobé práce při obnově a rekonstrukci, připravenost na katastrofy a řešení důsledků pohybů obyvatelstva;

I.

vzhledem k tomu, že účinná spolupráce v oblasti rozvoje vyžaduje inovativní přístup, který dárcům umožňuje reagovat rychle na místní situaci, spolupracovat s místními organizacemi a podporovat místní podniky a podnikatele, zejména v nejchudších a nejméně stabilních zemích; vzhledem k tomu, že systém auditu EU musí poskytnout dárcům možnost pružně převzít přiměřenou míru rizika spojeného s těmito projekty, čímž se zvýší schopnost EU rychle reagovat a poskytnout účinnou pomoc;

J.

vzhledem k tomu, že EU je hlavním světovým dárcem rozvojové a humanitární pomoci; vzhledem k tomu, že EU skrze tuto pomoc podporuje úsilí týkající se snižování chudoby a prosazování globálních zájmů a zájmů EU a základních hodnot;

K.

vzhledem k tomu, že summit Africké unie a EU v Abidžanu, který se konal ve dnech 29. a 30. listopadu 2017, potvrdil záměr vybudovat skutečné, modernizované, globalizované a ambiciózní partnerství, které vytvoří politické a hospodářské podmínky pro skutečnou rovnost;

L.

vzhledem k exponenciálnímu růstu počtu dohod o rozvojové spolupráci uzavřených se třetími zeměmi, včetně Číny, Ruska, Turecka, Brazílie a Indie;

M.

vzhledem k tomu, že obnovení a rozšíření takzvaného světového roubíkového pravidla a omezení finančních prostředků pro organizace, které poskytují ženám a dívkám služby plánovaného rodičovství a služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a souvisejících práv, vyvolává vážné obavy;

N.

vzhledem k tomu, že vlády třetích zemí mají skutečná očekávání, pokud jde o rychlá opatření, efektivitu a řešení naléhavé potřeby udržovat v oblasti rozvojové spolupráce spolehlivá partnerství; vzhledem k potřebě rozvíjet tržní hospodářství v partnerských zemích s ohledem na nové skutečnosti a nové hospodářské subjekty na mezinárodní scéně;

O.

vzhledem k tomu, že s ohledem na ukončené členství Spojeného království v období po roce 2020 přinese brexit snížení rozpočtu EU o 12 až 15 %;

P.

vzhledem k tomu, že hodnocení ERF a nástroje pro rozvojovou spolupráci potvrzují, že je skutečně možné uceleným způsobem používat různé zeměpisné a tematické nástroje;

Q.

vzhledem k tomu, že v hodnocení 11. ERZ se uvádí, že „existuje skutečná hrozba, že ERF bude nucen reagovat na programy, které ho vzdalují od jeho primárního cíle zmírnění chudoby a které je obtížné sladit se základními hodnotami ERF a ohrožují to, co dobře funguje“, že „navzdory konzultacím se při programových rozhodnutích zřídka zohlednily názory vlád a organizací občanské společnosti (s několika významnými výjimkami, jako je například oblast Tichomoří)“a že „program 11. ERF tak využíval přístup shora dolů k uplatnění zásady soustředění, ale na úkor hlavní zásady partnerství dle dohody z Cotonou“;

R.

vzhledem k tomu, že podle hodnocení 11. ERF bylo do dubna 2017 vyplaceno téměř 500 milionů EUR z rezervy ERF na podporu činností útvaru Evropské komise pro humanitární pomoc a civilní ochranu (ECHO), téměř 500 milionů EUR bylo přiděleno na pomoc při mimořádných událostech jednotlivým zemím a 1,5 miliardy EUR bylo vyplaceno do nouzového svěřenského fondu EU pro Afriku; vzhledem k tomu, že ERF přispívá také do nového Evropského fondu pro udržitelný rozvoj;

S.

vzhledem k tomu, že hodnocení nástroje pro rozvojovou spolupráci uvádí, že tento nástroj „zůstává celkově relevantní a vhodný pro daný účel, a což platilo jak v době jeho přijetí, tak v polovině jeho provádění; Je obecně v souladu s novými politickými dokumenty (např. Evropský konsensus o rozvoji a Agenda pro udržitelný rozvoj 2030), ačkoli provádění určitých priorit by bylo ve stávajícím formátu obtížné.“;

T.

vzhledem k tomu, že v době přijímání nástrojů financování vnější činnosti na období 2014–2020 se Parlament uvedl, že by přivítal zvláštní nástroj věnovaný rozvojové spolupráci, a požadoval oddělení finančních prostředků určených na rozvoj v případě, že by byl ERF začleněn do rozpočtu;

U.

vzhledem k tomu, že v případě nouzového svěřenského fondu EU pro Afriku se v hodnocení ERF uvádí, že „ve srovnání se standardními projekty ERF vyvolává zkrácená přípravná a schvalovací lhůta, nepřímá účast EU na provádění projektů a skutečnost, že tyto projekty patří mezi priority EU spíše, než by šlo o jako reakce na dlouhodobé cíle partnerských zemí, obavy ohledně pravděpodobné účinnosti a udržitelnosti projektů EU [v rámci nouzového svěřenského fondu EU pro Afriku] a schopnosti EU podrobně sledovat jejich provádění“;

V.

vzhledem k tomu, že tok financí z Unie do zemí, které využívají finanční nástroje rozvoje, je menší než částky zasílané soukromě diasporou týchž zemí od osob s bydlištěm v Evropě;

W.

vzhledem k tomu, že i přes to, že africký mírový projekt dostával roky od ERF miliardy eur, a navzdory vážným obavám Komise ohledně jejího finančního řízení, nebyl tento projekt součástí hodnocení ERF; vzhledem k tomu, že africký mírový projekt nebyl hodnocen od roku 2011;

X.

vzhledem k tomu, že podle hodnocení jednotlivých nástrojů pro financování vnější činnosti a hodnocení těchto nástrojů, které Komise provedla v polovině období, je celkovou účinnost nástroje pro rozvojovou spolupráci a ERF při plnění jejich cílů obtížné měřit z důvodu problémů při definování vhodných systémů hodnocení a monitorování a při posuzování úlohy vnějších faktorů a kvůli rozmanitosti dotčených zemí a témat; vzhledem k tomu, že podle hodnotitelů dochází k mobilizaci dodatečných zdrojů na základě kombinování pouze v 50 % případů;

Y.

vzhledem k tomu, že Parlament čelí velmi krátkým lhůtám stanoveným pro kontrolu návrhů prováděcích opatření; vzhledem k tomu, že tyto lhůty řádně nezohledňují povahu parlamentní činnosti; vzhledem k tomu, že situaci dále v některých případech zhoršuje to, že jsou návrhy prováděcích opatření Evropskému parlamentu zaslány po uplynutí lhůty nebo před obdobím parlamentních prázdnin, což dále snižuje schopnost Parlamentu řádně vykonávat své kontrolní pravomoci;

Z.

vzhledem k tomu, že EU uznala význam partnerství s organizacemi občanské společnosti ve vnějších vztazích; vzhledem k tomu, že to zahrnuje zapojení organizací občanské společnosti do plánování a provádění nástrojů financování vnější pomoci;

Fakta a zjištění přezkumu provádění nástroje pro rozvojovou spolupráci, Evropského rozvojového fondu a nástroje humanitární pomoci v polovině období

Obecná hlediska

1.

vítá, že hodnocení nástroje pro rozvojovou spolupráci, Evropského rozvojového fondu a nástroje humanitární pomoci ukazují, že cíle těchto nástrojů byly z velké míry odpovídající z hlediska politických priorit v době jejich navrhování a že jsou obecně vhodné pro daný účel a v souladu s hodnotami a záměry cílů udržitelného rozvoje; poukazuje na to, že roční schodek financování k dosažení cílů udržitelného rozvoje činí 200 miliard USD;

2.

konstatuje, že některé země, ve kterých fungují zeměpisné programy ERF a nástroje pro rozvojovou spolupráci dosáhly v posledních deseti letech pokroku, pokud jde o snižování chudoby a lidský a hospodářský rozvoj, zatímco v jiných je situace stále kritická;

3.

s uspokojením konstatuje, že priority nástroje pro rozvojovou spolupráci a Evropského rozvojového fondu jsou v souladu s hodnotami a záměry cílů udržitelného rozvoje, a to díky zásadní úloze, kterou EU hrála při jejich přijetí, a že tato skutečnost do značné míry usnadnila a zjednodušila přezkum těchto nástrojů v polovině období;

4.

konstatuje, že nástroj pro rozvojovou spolupráci a ERF umožnily EU během prvních let provádění reagovat na nové krize a potřeby díky obecné povaze svých cílů; poznamenává však, že znásobení krizí a vznik nových politických priorit vystavily nástroj pro rozvojovou spolupráci, ERF a nástroj humanitární pomoci finančnímu tlaku, vedly k jejich využití na hranici jejich možností a k rozhodnutí o vytvoření nových mechanismů ad hoc, jako jsou svěřenské fondy, které provázejí závažné obavy ohledně transparentnosti, demokratické odpovědnosti a odklonu od rozvojových cílů; připomíná nedávno přijatý Evropský fond pro udržitelný rozvoj, který byl vytvořen s cílem zvýšit pákový efekt;

5.

je spokojen se zvýšenou vnitřní soudržností v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci a ERF, což je do velké míry dáno kvalitními posouzeními, harmonizovanými postupy rozhodování a koncentrací z hlediska odvětví;

6.

konstatuje, že v některých případech je rozpočtová podpora i nadále předmětem kritiky, pokud jde o přínos a účinnost, třebaže tato podpora odpovídá modernímu pojetí spolupráce, které je plně v souladu se skutečným rozvojovým partnerstvím, umožňuje, aby partnerská země převzala odpovědnosti, a vyznačuje se flexibilitou a účinností; požaduje proto, aby byla přijata opatření k posílení politického a institucionálního partnerství, které podporuje poskytování rozpočtové podpory a zároveň prosazuje účinnou správu ekonomických záležitosti a dodržování demokratických hodnot; upozorňuje na skutečnost, že politika rozvojové spolupráce musí být prováděna způsobem, který zohlední potřeby daných zemí a jejich obyvatel, a že je nutné zároveň zajistit jejich účast na rozhodovacím procesu a rovněž to, aby převzaly odpovědnost za transparentní a účinné provádění této politiky;

7.

konstatuje, že se mnoho zemí v posledních několika letech stalo zeměmi s vyššími středními příjmy, v důsledku čehož postoupily od dvoustranné spolupráce v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci, nebo jim byly sníženy granty na dvoustrannou spolupráci v rámci ERF, neboť rozvojová pomoc doprovázená úspěšnými vnitrostátními politikami může přinášet pozitivní výsledky; připomíná, že chudoba a rozvoj jsou vícerozměrné a že je třeba přestat považovat HDP za jediný ukazatel rozvoje; dále konstatuje, že vzhledem k tomu, že většina nejchudších lidí světa žije v zemích se středními příjmy, v nichž přetrvávají nerovnosti, by náhlé zrušení podpory pro tyto země mohlo ohrozit plnění cílů udržitelného rozvoje; trvá proto na tom, že je třeba nadále tyto země v této citlivé fázi podporovat na jejich cestě k většímu rozvoji;

8.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby se rozvojová pomoc využívala v souladu s jejím původním účelem, a to s patřičným ohledem na zásady účinnosti pomoci a rozvoje; znovu zdůrazňuje, že by rozvojová spolupráce EU měla být sladěna s plány a potřebami partnerských zemí;

9.

zdůrazňuje, že by za žádných okolností neměly krátkodobé domácí zájmy EU (v oblasti bezpečnosti nebo migrace) ovlivňovat její program v oblasti rozvoje a že je třeba vždy dodržovat zásady účinnosti pomoci a rozvoje a uplatňovat je na všechny formy rozvojové spolupráce;

10.

bere na vědomí závěry Komise, že racionalizací nástrojů by se mohla zlepšit jejich soudržnost; zdůrazňuje, že takové zjištění není uvedeno v žádném jiném hodnocení;

11.

je znepokojen zjištěními hodnotitelů, která se týkají absence systémů monitorování a hodnocení, což znesnadňuje měření výsledků; na druhé straně zdůrazňuje řadu pozitivních zjištění týkajících se rozvojových politik EU v auditech Evropského účetního dvora (EÚD); upozorňuje na připomínky, které učinil EÚD ve své zvláštní zprávě č. 18/2014 týkající se systémů EuropeAid pro hodnocení a monitorování zaměřené na výsledky; vyzývá Komisi, aby tuto příležitost využila k dalšímu zlepšení svého systému rámce pro výsledky na základě doporučení EÚD;

12.

je překvapen rozporem mezi výsledky hodnocení a závěry z hodnocení v polovině období, které vypracovala Komise; vyjadřuje politování nad tím, že se Komise ve svých závěrech vůbec nezabývá vážnými problémy nedostatečného partnerství a rizikem odklonu nástrojů od problému zmírňování chudoby, přestože to je klíčovým prvkem hodnocení;

13.

je znepokojen tím, že dostupné údaje chybí nebo jsou nedostatečné; konstatuje, že absence systému monitorování a hodnocení nad rámec rozvojových cílů tisíciletí a cílů udržitelného rozvoje znemožňuje přesně měřit změny, např. pokud jde o flexibilitu nástroje nebo jeho soudržnost s jinými nástroji;

14.

konstatuje rovněž, že absence kapitoly financování výslovně vyhrazené na podporu politické diskuse, zejména pokud jde o podporu politických stran, nenapomáhá dosažení cílů udržitelného rozvoje;

15.

vyzývá ke zlepšení v oblasti podávání zpráv pomocí automatického vytváření statistik a ukazatelů;

16.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise nevyužila přezkumu v polovině období k přizpůsobení svých politik požadavkům obsaženým v novém Evropském konsensu o rozvoji, které se týkaly podpory drobného a udržitelného agroekologického hospodaření; konstatuje, že navrhovaná opatření naopak zahrnují ještě větší podporu velkoobjemovému zemědělství a velkým zemědělským podnikům;

Nástroj pro rozvojovou spolupráci

17.

zdůrazňuje, že význam nástroje pro rozvojovou spolupráci spočívá především v jeho flexibilitě při reakci na nepředvídané události, pokud jde o výběr programovacích a prováděcích metod, a při přerozdělování v rámci jednotlivých nástrojů a mezi nimi a využívání rezervních fondů; zdůrazňuje, že flexibilita víceletého programování rovněž umožnila přizpůsobovat dobu trvání programového období situaci v terénu, urychlené přerozdělovat prostředky v případě zásadních změn a používat zvláštní opatření;

18.

vítá skutečnost, že hodnocení zdůraznila strategický význam tematického programu nástroje pro rozvojovou spolupráci, zejména jeho schopnost prosazovat globální opatření týkající se veřejných statků;

19.

poukazuje na zjednodušení, harmonizaci a obecnější způsoby provádění, jež byly zavedeny v nařízení (EU) č. 236/2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti, díky čemuž se zvýšila účinnost nástroje pro rozvojovou spolupráci; zdůrazňuje, že nařízení (EU) č. 233/2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci, neuvádí žádné podrobnosti o systému monitorování a hodnocení měření výkonnosti nástroje; je hluboce znepokojen skutečností, že prováděcí postupy, z nichž některé vzešly z finančního nařízení, jsou stále vnímány jako zdlouhavé a zatěžující, což poškozuje dobrou pověst EU a zvyšuje přitažlivost některých zemí, jejichž přístup je vnímán jako méně zatížený formalitami a podmínkami; v tomto ohledu připomíná, že některé z těchto postupů vyplývají z finančního nařízení, a nikoliv z nástrojů financování vnější činnosti, zatímco jiné požadavky jsou založeny na uplatňování základních zásad rozvojové spolupráce, jako je partnerství a přijetí odpovědnosti;

20.

konstatuje, že pracovní dokumenty útvarů Komise ukazují, že výše vyplacených částek je ve srovnání s přidělenými částkami poměrně nízká; zdůrazňuje, že s ohledem na „konkurenci“v oblasti rozvojové pomoci se jedná o velký problém; požaduje proto lepší komunikaci zaměřenou na možnosti financování, která zajistí informovanost partnerů EU; požaduje proškolení místních zúčastněných stran, včetně státních úředníků, v přípravě evropské dokumentace, aby mohli co nejlépe splnit daná kritéria a tím se zvýšila šance, že budou jejich projekty vybrány; konstatuje, že toto školení by se také mohlo zaměřit na jejich schopnost lépe reagovat na výzvy k předkládání projektů jiných mezinárodních organizací;

21.

je znepokojen tím, že přezkum nástroje pro rozvojovou spolupráci v polovině období poukázal na riziko nedostatečného dodržování požadavku přidělovat alespoň 20 % pomoci v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci na základní sociální služby, jako je zdravotnictví, sekundární vzdělávání a další sociální služby, třebaže jde o primární potřeby nezbytné pro rozvoj dotčených zemí; je rovněž znepokojen nedostatečnou podporou poskytovanou vnitrostátním zdravotnickým systémům, jakož i absencí údajů o výsledcích dosažených v oblasti financování vzdělávání; znovu připomíná závazek přijatý v novém Evropském konsensu o rozvoji, tj. vyčlenit přinejmenším 20 % oficiální rozvojové pomoci EU na sociální začleňování a lidský rozvoj;

22.

je spokojen s cíli a výsledky tematického programu věnovaného organizacím občanské společnosti a místním orgánům a požaduje, aby byl zachován v budoucích nástrojích; je však hluboce znepokojen zmenšujícím se prostorem poskytovaným organizacím občanské společnosti a místním orgánům ve fázi programování a provádění programů a požaduje, aby byla úloha těchto aktérů posílena, a to i jako poskytovatelů služeb, a aby byly rovněž formy spolupráce více uzpůsobovány konkrétní situaci a aby byl uplatňován strategičtější přístup; zdůrazňuje, že plného rozvoje těchto zemí lze dosáhnout pouze ve spolupráci s legitimními místními orgány;

23.

vybízí Komisi, aby uplatňovala politiky vedoucí k zapojení členů africké diaspory jako klíčových aktérů rozvoje;

ERF

24.

konstatuje, že ERF má důležitou úlohu při odstraňování chudoby a plnění cílů udržitelného rozvoje; poznamenává však, že známky pokroku jsou slabší na regionální úrovni a že ERF důsledně nevytvářel spolehlivou součinnost a soudržnost mezi svými programy spolupráce na vnitrostátní a regionální úrovni a v rámci AKT;

25.

vyjadřuje politování nad tím, že přezkum v polovině období nezahrnoval africký mírový projekt, který již léta nebyl řádně vyhodnocen; domnívá se, že v době, kdy je kladen stále větší politický důraz na vztah mezi bezpečností a rozvojem, má zásadní význam tvorba politik podložená fakty;

26.

vítá, že ERF se ukázal být díky omezenému plánovacímu cyklu, zefektivněným postupům a zlepšené správě rozpočtu vhodným pro svůj účel v rychle se měnícím prostředí; konstatuje nicméně, že již neodpovídá vývoji situace a že postupy jsou stále poněkud rigidní a zatěžující;

27.

konstatuje, že velmi odlišné potřeby a povaha skupin zemí AKT a zámořských zemí a území, kterých se týká ERF, vyvolávají pochybnosti ohledně vhodnosti univerzálního přístupu, který je typický pro výběr postupů a způsobů, a v konečném důsledku ohledně územního rozsahu ERF; připomíná potřebu nového a skutečného partnerství mezi rovnocennými stranami, přičemž hlavní pozornost musí být věnována lidským právům;

28.

konstatuje, že ERF byl vystaven tlaku v souvislosti s řešením rostoucího počtu politických nároků, jako je bezpečnost a migrace, které je obtížné sladit se základními hodnotami tohoto fondu a zásadami politiky EU v oblasti rozvoje a spolupráce, konkrétně s vymýcením chudoby;

Nástroj humanitární pomoci

29.

vyjadřuje své uspokojení nad tím, že nástroj humanitární pomoci dosáhl svého cíle, jímž je poskytovat pomoc při mimořádných událostech na základě plného dodržování mezinárodního práva veřejného, a že se současně podařilo zajistit, aby humanitární pomoc nebyla účelově využívána a aby byly dodržovány zásady lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti;

30.

konstatuje, že počet humanitárních krizí a katastrof, kterými se zabývá nástroj humanitární pomoci, se během posledních pár let výrazně zvýšil, což vedlo k plnému využití rezervy na pomoc při mimořádných událostech a nutnosti využít další finanční prostředky, a že tato situace se z krátkodobého až střednědobého hlediska pravděpodobně nezlepší vzhledem k rostoucímu počtu krizových situací v mnoha částech světa; poznamenává, že to poukazuje na to, že je zapotřebí rezervu na pomoc při mimořádných událostech značně zvýšit a využívat všechny dostupné zdroje rychleji a pružněji;

31.

domnívá se, že lidé a společenství by měly zůstat hlavním cílem a hlavními zúčastněnými stranami nástroje humanitární pomoci a že by měl být za všech okolností využíván pružný a koordinovaný přístup zohledňující specifické okolnosti, který vezme v úvahu názory místních vlád a orgánů a rovněž místních společenství, náboženských organizací zaměřených na rozvoj a subjektů občanské společnosti; zdůrazňuje, že mnohé z těchto organizací, včetně evropských organizací diaspory, vyvíjejí záslužnou činnost v několika důležitých oblastech a pro humanitární pomoc mohou poskytovat přidanou hodnotu;

32.

připomíná, že Světová zdravotnická organizace uvádí neodborně prováděné potraty jako jednu z pěti nejčastějších příčin úmrtí matek; připomíná mezinárodně deklarovaný právní základ práva na sexuální a reprodukční zdraví a práva obětí sexuálního násilí a osob zasažených ozbrojenými konflikty;

Doporučení pro zbývající prováděcí období

33.

zdůrazňuje, že nástroj pro rozvojovou spolupráci, fond ERF a nástroj humanitární pomoci je třeba provést s ohledem na nový rámec mezinárodní politiky a politiky EU, včetně Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, Pařížské dohody o změně klimatu, akčního programu z Addis Abeby a Agendy pro humanitu;

34.

připomíná, že po celém světě musí být dosaženo cílů udržitelného rozvoje pomocí společného úsilí a partnerství všech mezinárodních činitelů, a to včetně rozvinutých a rozvojových zemí i mezinárodních organizací; zdůrazňuje, že na úrovni EU je proto nutné navrhovat a provádět vnitřní a vnější politiky společným, soudržným a koordinovaným způsobem v souladu se zásadami soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; domnívá se, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje musí být hlavním faktorem při vymezování a provádění nástrojů financování vnější činnosti a při přijímání dalších politik a nástrojů EU, neboť vnitřní a vnější politiky EU jsou vzájemně propojeny; domnívá se však, že celková soudržnost nástrojů by měla být dále posílena, zejména zlepšením soudržnosti a koordinace mezi geografickými a tematickými programy a lepší koordinací a doplňkovostí s ostatními politikami EU;

35.

je znepokojen tím, že země s vyššími středními příjmy, které přestaly využívat podporu v rámci ERF a nástroje pro rozvojovou spolupráci, mohou čelit mezeře ve financování, která je staví do zranitelné situace; vyzývá Komisi, aby se zamyslela nad důsledky, zvážila opatření k předcházení negativním dopadům a usnadnila přístup zemí s vyššími středními příjmy k nástrojům financování vnější činnosti přizpůsobeným jejich potřebám, zejména s cílem podnítit úsilí o posílení řádné správy věcí veřejných bojem proti korupci, daňovým podvodům a beztrestnosti, zajistit dodržování zásad právního státu a konání svobodných a spravedlivých voleb, zajistit rovný přístup ke spravedlnosti a řešit institucionální nedostatky; uznává práci, kterou v této oblasti odvádí program EUROsociAL; zdůrazňuje však, že je třeba upřednostnit přidělování grantů nejméně rozvinutým zemím, které jsou náchylné k nestabilitě, čelí významným strukturálním překážkám v oblasti udržitelného rozvoje, a závisí tudíž velmi na mezinárodních veřejných financích;

36.

zastává názor, že nástroje financování vnější činnosti by měly nadále přímo podporovat organizace občanské společnosti na úrovni EU a na místní úrovni, místní komunity, místní a regionální samosprávy a místní orgány v partnerských zemích a jejich partnerství s evropskými místními a regionálními územními samosprávami a že je třeba systematicky usnadňovat jejich aktivní zapojení do dialogů mnoha zúčastněných stran o politikách EU a o všech procesech plánování v rámci všech nástrojů; dále se domnívá, že EU by měla podporovat úlohu organizací občanské společnosti coby subjektů dohledu v EU i mimo ni, jakož i decentralizační reformy v partnerských zemích; v této souvislosti vítá záměr Komise prohloubit a upevnit probíhající činnost zaměřenou na budování partnerství a dialogu s občanskou společností pracující v oblasti rozvoje a posílit účast na dialogu a zapojení sítí organizací občanské společnosti do tvorby politik a procesů EU; připomíná, že EU by měla podporovat upevňování demokracie tím, že určí mechanismy na podporu činností organizací ve třetích zemích s cílem přispět ke stabilizaci a zlepšení institucionálních norem pro řízení veřejných statků;

37.

potvrzuje, že je odhodlán sledovat plnění závazku EU ohledně poskytování trvalé podpory pro lidský rozvoj s cílem zlepšit životy lidí v souladu s cíli udržitelného rozvoje; připomíná, že v případě nástroje pro rozvojovou spolupráci z toho vyplynula potřeba přidělit alespoň 20 % pomoci základním sociálním službám se zaměřením na zdravotnictví a vzdělávání a na středoškolské vzdělávání; je proto znepokojen skutečností, že v době přetrvávajících pochybností o dosažení 20 % cíle v oblasti lidského rozvoje Komise odčerpává prostředky z lidského rozvoje do investic;

38.

žádá, aby byly důsledně uplatňovány předběžné podmínky, které umožní účinně využít rozpočtové podpory a systematičtěji sledovat tento způsob podpory v partnerských zemích s cílem zlepšit odpovědnost, transparentnost, účinnost pomoci a sladit rozpočtovou podporu s jejími cíli;

39.

varuje před zneužíváním svěřenských fondů, které ohrožuje jedinečnost politiky rozvojové spolupráce EU; trvá na tom, že by měly být využívány pouze tehdy, je-li zaručena jejich přidaná hodnota ve srovnání s jinými formami poskytování pomoci, zejména v mimořádných situacích, a že jejich využívání by mělo být vždy v plném souladu se zásadami účinnosti a hlavním cílem rozvojové politiky; vymýcení chudoby je znepokojen skutečností, že příspěvky členských států a dalších dárců do těchto fondů nesplnily očekávání, což mělo negativní dopad na jejich účinnost; zdůrazňuje nutnost parlamentní kontroly těchto fondů; je vážně znepokojen zjištěními hodnocení ERF, které se týkají účinnosti svěřenského fondu EU pro Afriku;

40.

připomíná, že Komise by měla při využívání svěřenských fondů zajistit transparentnost, mimo jiné i tím, že bude Evropskému parlamentu pravidelně poskytovat aktuální informace a zajistí jeho řádné zapojení do příslušných řídících struktur v souladu s platnými právními předpisy EU; dále připomíná, že svěřenské fondy musí uplatňovat kompletní soubor zásad účinnosti rozvoje a měly by být soudržné s dlouhodobými rozvojovými prioritami, zásadami a hodnotami, vnitrostátními a unijními strategiemi pro jednotlivé země a dalšími příslušnými nástroji a programy a že monitorovací zpráva posuzující tento soulad by měla být zveřejňována dvakrát ročně; připomíná proto, že cílem nouzového svěřenského fondu EU pro Afriku je řešit základní příčiny migrace podporováním odolnosti, hospodářských příležitostí, rovných příležitostí, bezpečnosti a rozvoje;

41.

připomíná, že rozpočet určený na vnější činnost EU je neustále mobilizován a posilován, čímž se vyčerpávají veškeré dostupné rezervy za účelem řešení rostoucího počtu krizových situací; zastává názor, že za situace opakovaných krizí a nejistoty musí být nástroje financování vnější činnosti dostatečně flexibilní, aby se mohly rychle přizpůsobit měnícím se prioritám a nepředvídaným událostem a aby se v praxi daly rychle využívat; doporučuje za tímto účelem inteligentní využívání rezervních nebo nevyužitých prostředků nástrojů financování vnější činnosti, větší flexibilitu při víceletém programování, vhodnou kombinaci způsobů financování a větší zjednodušení na úrovni provádění; zdůrazňuje však, že větší flexibility by nemělo být dosaženo na úkor účinnosti a předvídatelnosti pomoci, ani na úkor dlouhodobých zeměpisných a tematických priorit nebo závazků k podpoře reforem v partnerských zemích;

42.

vyzývá Komisi, aby nástroj humanitární pomoci prováděla v souladu s humanitárními zásadami, se závazky přijatými v tzv. zásadní dohodě (the Grand Bargain) na Světovém humanitárním summitu a se závěry zvláštní zprávy Evropského účetního dvora č. 15/2016 (14); vyzývá Komisi, aby zvýšila zejména transparentnost strategického programování a postupu výběru financování, věnovala náležitou pozornost nákladové efektivnosti přijatých opatření, aniž by byly dotčeny cíle humanitární pomoci a ochota pomoci těm nejzranitelnějším, při zachování schopnosti podpořit humanitární imperativ tím, že se dostane k těm nejzranitelnějším a bude zasahovat tam, kde je pomoc nejvíc naléhavá, zlepšila sledování během provádění, vyčlenila více finančních prostředků pro vnitrostátní a místní subjekty poskytující pomoc, omezila byrokracii pomocí harmonizovaných požadavků na podávání zpráv a aby na víceletém základě přispívala z hlediska strategie, programování a financování, aby byla zajištěna větší předvídatelnost, flexibilita, rychlost a kontinuita humanitární reakce;

43.

trvá na tom, aby byla obyvatelstvu v krizových oblastech nadále poskytována humanitární pomoc a aby měli poskytovatelé humanitární pomoci při své práci volný přístup k obětem v oblastech konfliktů a v nestabilních zemích;

44.

vyzývá Komisi k zajištění toho, aby v rámci nástroje humanitární pomoci spolu a komplementárně s nástrojem pro rozvojovou spolupráci a evropským rozvojovým fondem a s ohledem na propojení humanitární pomocí a rozvojem zvyšovala odolnost vůči budoucím otřesům tím, že bude podporovat strategie a struktury včasného varování a prevence a zajišťovat přínos pro dlouhodobější rozvoj v souladu s potřebou propojení pomoci, obnovy a rozvoje a dále věnovat pozornost zapomenutým krizím;

45.

konstatuje, že je třeba zlepšit vzájemnou doplňkovost mezi rozvojovými nástroji a nástrojem humanitární pomoci, zejména pokud jde o vztah mezi humanitární pomocí a rozvojem, nový strategický přístup ke zvyšování odolnosti a závazek EU snižovat rizika katastrof a zvyšovat připravenost na katastrofy, aniž by přitom byly ohroženy jejich cíle a mandáty;

46.

připomíná, že rozvoj doplňuje humanitární pomoc s cílem předcházet otřesům a krizím;

47.

požaduje, aby byl specifický charakter humanitární pomoci uznán v rámci rozpočtu EU, což s sebou nese potřebu zajistit rezervu na pomoc při mimořádných událostech coby flexibilní nástroj pro reakci na nové krize s dostatečnými finančními prostředky;

48.

zastává názor, že by delegace EU měly být více zapojeny do rozhodnutí o plánování rozvojové spolupráce v rámci různých nástrojů financování vnější činnosti, které spravují; domnívá se, že by to také umožnilo zlepšit doplňkovost a součinnost a dále zvýšit míru souladu s potřebami a odpovědnost partnerských zemí;

49.

trvá na tom, aby ústředí Komise a Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a delegace EU disponovaly odpovídajícím počtem zaměstnanců, pokud jde o počet zaměstnanců i jejich odborné znalosti v oblasti rozvojové a humanitární pomoci.

50.

vyjadřuje nespokojenost s velmi krátkou lhůtou, která Parlamentu byla poskytnuta pro posouzení návrhu prováděcích opatření v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci; naléhavě žádá Komisi, aby do prosince 2018 upravila jednací řád Výboru nástroje pro rozvojovou spolupráci a Výboru pro humanitární pomoc tak, aby Parlament a Rada získaly více času pro řádný výkon svých kontrolních pravomocí;

51.

naléhavě žádá Komisi a ESVČ, aby zvýšily a zlepšily koordinaci dárců prostřednictvím společného programování i provádění s jinými členskými státy a dárci v souladu s národními rozvojovými programy partnerských zemí a pod vedením a koordinací delegací EU;

52.

žádá, aby byla posílena politická kontrola Evropského parlamentu nad programovými dokumenty 11. ERF jako prostředku ke zvýšení transparentnosti a odpovědnosti;

Doporučení týkající se struktury nástroje pro rozvojovou spolupráci a ERF v období po roce 2020 a budoucího provádění nástroje humanitární pomoci

53.

připomíná nezávislost rozvojových a humanitárních politik EU, které vycházejí ze zvláštních právních základů uznaných ve Smlouvách a jež stanoví zvláštní hodnoty a cíle, které by neměly být podřízeny geopolitické strategii EU a měly by být vždy v souladu se zásadami účinnosti rozvoje a v případě humanitární pomoci se zásadami lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti;

54.

zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné zachovat samostatné nástroje rozvoje a humanitární pomoci, které respektují hlavní zásady rozvoje s ohledem na závěry hodnocení týkající se absence partnerství a ohrožení hlavního cíle zmírnění chudoby v novém rámci změny politických priorit;

55.

připomíná, že ERF, nástroj pro rozvojovou spolupráci a nástroj humanitární pomoci se vyznačují kladným plněním rozpočtu, mají klíčový význam pro prokázání mezinárodní solidarity a zároveň přispívají k důvěryhodnosti EU ve světě; domnívá se, že bez ohledu na možné strukturální změny či sloučení těchto nástrojů, včetně případného zahrnutí ERF do rozpočtu, by celkové prostředky pro příští VFR měly být navýšeny, avšak současně by neměla být oslabena kritéria oficiální rozvojové pomoci; dále konstatuje, že budoucí uspořádání financování vnější činnosti by mělo zahrnovat transparentnější začleňování svěřenských fondů a nástrojů, které se řídí klíčovými zásadami demokratické odpovědnosti a účinnosti rozvoje, a také možné pokračování plánu vnějších investic, pokud se při jeho hodnocení prokáže jeho rozvojová doplňkovost a jeho dopad na lidská práva, jakož i sociální a environmentální dopad;

56.

vyzývá Radu, Komisi a Evropskou investiční banku, aby s Evropským parlamentem uzavřely interinstitucionální dohodu o transparentnosti, odpovědnosti a parlamentní kontrole na základě všeobecných zásad stanovených v novém Evropském konsensu o rozvoji vzhledem ke změně způsobů poskytování pomoci od přímých grantů ke svěřenským fondům a kombinovanému financování, a to i prostřednictvím Evropského fondu pro udržitelný rozvoj;

57.

poukazuje na pozitivní obraz, který má EU coby spolupracující globální hráč u mezinárodního společenství, ale který může být stižen těžkopádnými a zdlouhavými správními postupy; domnívá se, že to přispívá k „měkké síle“EU v mezinárodních vztazích, což vyžaduje silnou a nezávislou rozvojovou politiku po roce 2020 s rozdílnými rozvojovými nástroji;

58.

zdůrazňuje, že omezení a z dlouhodobého hlediska vymýcení chudoby by mělo spolu s naplňováním cílů udržitelného rozvoje, Pařížskou dohodou a ochranou celosvětových veřejných statků vytvářet hlavní cíle rozvojové politiky EU a jejích nástrojů, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována nejvíce ohroženým;

59.

zdůrazňuje, že struktura nástroje pro rozvojovou pomoc a ERF po roce 2020 a provádění nástroje humanitární pomoci musí být v souladu s mezinárodními závazky EU, včetně Agendy 2030 a jejích cílů udržitelného rozvoje a Pařížské dohody o klimatu, jakož i s politickým rámcem EU, jako je Evropský konsensus o rozvoji, nová globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky EU a Evropský konsensus o humanitární pomoci;

60.

domnívá se, že struktura nových nástrojů financování vnější činnosti by měla brát v úvahu prokázané dobré fungování stávajících nástrojů financování vnější činnosti, způsobilost pro oficiální rozvojovou pomoc a potřebu plnit cíle udržitelného rozvoje;

61.

domnívá se, že Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 a globální rozměr mnoha cílů udržitelného rozvoje vyžadují nový politický přístup, podle kterého se musí všichni političtí činitelé z rozvíjejících se i z vyspělých zemí snažit přispět k dosažení cílů udržitelného rozvoje prostřednictvím důsledných a koordinovaných vnitřních a vnějších politik, a domnívá se, že pro tento účel budou nápomocné nové nástroje pro financování vnější činnosti po roce 2020 a nový Evropský konsensus o rozvoji;

62.

je přesvědčen o tom, že je důležité podporovat přístup k rozvoji založený na lidských právech a zásadách, a prosazovat tak demokratické zásady, základní hodnoty a lidská práva na celém světě; vyzývá Komisi a ESVČ, aby za účelem prosazování těchto zásad, hodnot a práv adekvátně provázaly pomoc v rámci nástrojů financování vnější činnosti a politický dialog, a to jak na dvoustranné úrovni, tak v rámci regionálních a celosvětových organizací;

63.

považuje za důležité, aby horizontální a meziodvětvová ochrana životního prostředí a příležitosti, které nabízejí politiky v oblasti životního prostředí, byly začleněny do všech rozvojových politik; vyjadřuje politování nad tím, že nebylo dosaženo dostatečného pokroku v prosazování demokracie, lidských práv a rovnosti žen a mužů; dále naléhavě vyzývá k tomu, aby se závazky plynoucí z Pařížské dohody v plné míře odrážely v budoucích nástrojích a programech, což by mělo být doprovázeno náležitým monitorováním; domnívá se proto, že boj proti změně klimatu by měl v rámci rozvojové spolupráce hrát stále významnější úlohu;

64.

domnívá se, že je nezbytné zúročovat zkušenosti, aby bylo možné zjistit nedostatky v oblasti koordinace vnějších nástrojů financování EU s nástroji financování jiných mezinárodních institucí a zlepšit tuto koordinaci, a vytvořit tak synergie a zajistit co největší dopad nástrojů financování v rozvojových zemích;

65.

domnívá se, že je nezbytné zvýšit současnou úroveň oficiální rozvojové pomoci EU v budoucí struktuře nástrojů financování vnější činnosti v období po roce 2020 a vytvořit jasný časový harmonogram, aby EU mohla dodržet svůj společný závazek poskytovat 0,7 % hrubého národního důchodu (HND) na oficiální rozvojovou pomoc a přidělovat 0,2 % HND v rámci této pomoci nejméně rozvinutým zemím; v této souvislosti vítá nedávné sdělení Komise o novém víceletém finančním rámci; připomíná členským státům, že je třeba, aby dodržely svůj závazek a poskytovaly 0,7 % hrubého národního důchodu (HND) na rozvojovou pomoc; připomíná, že je třeba provést doporučení Výboru pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ohledně toho, jak dosáhnout průměrného darovacího prvku celkové oficiální rozvojové pomoci ve výši 86 %;

66.

zastává názor, že aniž by byla dotčena větší flexibilita nebo rezervy, struktura nástrojů financování vnější činnosti v období po roce 2020 by měla nadále zajišťovat opatření pro směs zeměpisných i tematických víceletých programů, a umožňovat tak rozvojová opatření různého rozsahu; považuje podporu regionální spolupráci a integraci partnerských zemí za důležitý faktor, který je nezbytný k tomu, aby byla vymýcena chudoba a podporován dlouhodobý udržitelný rozvoj;

67.

zdůrazňuje, že vnější rozvojová činnost EU musí být založena na náležitě vyvážené kombinaci flexibility a předvídatelnosti rozvojové pomoci, a to na základě dostatečného financování; současně uznává, že předvídatelnosti rozvojové pomoci lze mimo jiné dosáhnout díky dobře fungujícím zavedeným systémům včasného varování, především v nejzranitelnějších a nejméně odolných zemích;

68.

domnívá se, že k převodu finančních prostředků mezi cíli a z důvodu měnících se priorit v rámci určitého nástroje by mělo docházet pouze na základě skutečných potřeb partnerských zemí, aniž by byly ohroženy zásady a cíle daného nástroje a s náležitým zapojením orgánu dohledu; vyzývá zejména k tomu, aby se jasně rozlišovalo mezi způsobilým financováním z oficiální rozvojové pomoci a financováním z jiných zdrojů; rozhodně odmítá jakékoliv převody finančních prostředků vyčleněných na činnosti, které jsou v souladu s podmínkami Výboru pro rozvojovou pomoc, do programů, jež nelze považovat za oficiální rozvojovou pomoc; zdůrazňuje, že je nutné, aby v rámci nařízení o nástrojích financování vnější činnosti byly zaručeny cíle oficiální rozvojové pomoci;

69.

zastává názor, že struktura nástrojů financování vnější činnosti v období po roce 2020 by měla zahrnovat několik referenčních hodnot a přesně vymezené účelové vázání, jakož i začleňování závazků, aby byly zajištěny dostatečné finanční prostředky pro hlavní priority;

70.

domnívá se, že nepředvídatelné potřeby by měly být pokryty ze značných rezerv pro nepředvídatelné události v jednotlivých nástrojích financování vnější činnosti a že finanční prostředky, jež nebyly vyhrazeny pro konkrétní účel, nebo uvolněné finanční prostředky týkající se daného roku by měly být převedeny do rezerv pro nepředvídatelné události pro následující rok;

71.

připomíná, že je třeba udržet silný a nezávislý nástroj pro humanitární pomoc, jak je požadováno v Evropském konsensu o humanitární pomoci; domnívá se, že konkrétně pro humanitární pomoc by měla existovat samostatná rezerva a že příslušný rozpočet by měl být zvýšen tak, aby zohledňoval skutečnost, že v důsledku rostoucích potřeb na celém světě byla v současném víceletém finančním rámci rezerva pro humanitární pomoc neustále aktivována; připomíná, že Parlament opakovaně uznal snahy Komise reagovat na rostoucí výzvy, přičemž pravidelně zdůrazňoval, že je třeba zvýšit finanční prostředky na humanitární pomoc, a trval na tom, aby se odstranil prohlubující se rozdíl mezi závazky a platbami a aby se zvýšila účinnost a reakceschopnost humanitární a rozvojové pomoci, která je k dispozici v rámci rozpočtu EU;

72.

zdůrazňuje, že žádných přínosů z hlediska finanční flexibility a zjednodušení by nemělo být dosahováno na úkor nižší kapacity sledování a kontroly ze strany spoluzákonodárce, což by ohrozilo zásady odpovědnosti a transparentnosti; zdůrazňuje potřebu transparentnosti kritérií přidělování finančních prostředků ve všech fázích programování; zastává názor, že nové uspořádání nástrojů pro financování vnější činnosti by mělo být flexibilní a moderní a mělo by partnerským zemím umožňovat optimalizaci zdrojů a dosahování výsledků v oblasti rozvoje;

73.

zdůrazňuje, že finanční flexibilita v nových nástrojích financování vnější činnosti by se měla rozšířit i na vnitrostátní flexibilitu, aby bylo možné na základě volné úvahy udělit menší granty místním organizacím občanské společnosti, podnikům a podnikatelům; domnívá se, že Komise by měla přehodnotit své současné požadavky v oblasti auditů rozvojové pomoci, a umožnit tak větší rizikový profil u menších vnitrostátních grantů;

74.

zdůrazňuje, že rozvojová politika a humanitární cíle by neměly ustupovat cílům dárcovských zemí a EU v oblasti bezpečnosti ani hraničním kontrolám nebo řízení migračních toků; domnívá se v této souvislosti, že oficiální rozvojová pomoc by měla být využívána především ke zmírňování chudoby a že opatření a programy, které jsou sladěny pouze se zájmy národní bezpečnosti dárcovských zemí, by tedy neměly být financovány z finančních prostředků na rozvoj; zároveň považuje za nezbytné podporovat odolnost partnerských zemí, aby se vytvořily příznivé podmínky pro udržitelný rozvoj;

75.

domnívá se, že v budoucím víceletém finančním rámci musí být odděleny výdaje na plnění interních cílů EU v oblasti migrace, azylu a vnitřní bezpečnosti na jedné straně a výdaje zaměřené na podporu provádění nového Evropského konsensu o rozvoji na straně druhé; domnívá se, že spojení těchto dvou odlišných okruhů by znamenalo riziko dalšího účelového využívání pomoci EU, včetně jejího podmínění spoluprací v oblasti migrace;

76.

v této souvislosti navrhuje, aby byla prostřednictvím rozvojové pomoci dále posílena odolnost společností a států a aby bylo více finančních a politických prostředků věnováno na předcházení konfliktům a připravenost na katastrofy a aby se přijala včasná opatření k tomu, aby bylo možné těmto konfliktům a přírodním katastrofám čelit;

77.

vyzývá Komisi, aby přidělování finančních prostředků partnerským zemím a způsoby spolupráce neopírala jen o HDP, ale i o širokou škálu kritérií zohledňujících rozvoj lidstva podporující začlenění, dále lidská práva a míry nerovnosti;

78.

znovu opakuje svůj požadavek začlenit ERF do rozpočtu, neboť se jedná o hlavní nástroj pro zajištění soudržnosti mezi rozvojovou politikou a dalšími politikami EU a pro posílení rozpočtové kontroly Parlamentu; připomíná, že začlenění ERF do rozpočtu by přineslo výhody, jako je např. silnější demokratická legitimita a kontrola nástroje, lepší absorpční kapacita a větší viditelnost a transparentnost vedoucí k lepšímu přehledu o výdajích EU v této oblasti, jakož i vyšší efektivitu a účinnost rozvojové pomoci EU; připomíná, že parlamentní diskuse o rozvojové politice pomáhají občanům při provádění opatření EU v oblasti výdajů na rozvojovou pomoc;

79.

zdůrazňuje, že začlenění ERF do rozpočtu by mělo být doprovázeno zárukami, které zabrání tomu, aby finanční prostředky z předchozích ERF do jiných rozpočtových linií, přičemž je nutné také zohlednit veškeré dárce ze třetích zemí; dále zdůrazňuje, že africký mírový projekt by měl zůstat mimo rozpočet EU a zachován jako samostatný nástroj;

80.

zdůrazňuje, že začlenění ERF do rozpočtu by mělo doprovázet úměrné zvýšení dohodnutého stropu rozpočtu EU, aby nedošlo k omezení finančního závazku EU vůči zemím AKT ani k celkovému snížení rozvojové pomoci EU ve víceletém finančním rámci po roce 2020;

81.

domnívá se, že otevřený charakter nástroje humanitární pomoci vedl k pozitivním výsledkům; doporučuje tedy zachovat samostatné nástroje a rozpočty pro humanitární a rozvojovou činnost, ale současně také pevné a strategické vazby mezi těmito dvěma oblastmi;

82.

zdůrazňuje, že je důležité posílit demokratickou legitimitu v rámci struktury po roce 2020 a že je třeba přehodnotit rozhodovací postup; zdůrazňuje, že v nové struktuře po roce 2020 by spoluzákonodárci měli být oprávněni plně uplatňovat svou kontrolní pravomoc jak na právní, tak na politické úrovni, a to během fází návrhu, přijetí a provádění nástrojů a jejich prováděcích programů; zdůrazňuje, že k tomuto účelu je nutné poskytnout dostatek času;

83.

zastává názor, že při navrhování a provádění programů rozvoje by měl být plně využíván potenciál spolupráce s členskými státy, zejména prostřednictvím společného plánování, a tyto programy by měly být založeny na vnitrostátních programech rozvoje a měly by být s nimi synchronizovány;

84.

vyzývá, aby bylo provedeno posouzení a přezkum struktury nástrojů financování vnější činnosti po roce 2020 v polovině období s cílem dále zlepšit jejich řízení a posoudit způsoby, jak dosáhnout větší soudržnosti a zjednodušení, jakož i zajistit jejich trvalou relevantnost a sladění se zásadami rozvoje; vyzývá k plnému zapojení zúčastněných stran do této činnosti;

o

o o

85.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3.

(2)  Úř. věst. L 344, 19.12.2013, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 163, 2.7.1996, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.

(5)  Úř. věst. L 58, 3.3.2015, s. 1.

(6)  Úř. věst. L 58, 3.3.2015, s. 17.

(7)  Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 44.

(8)  Úř. věst. C 25, 30.1.2008, s. 1.

(9)  Úř. věst. C 210, 30.6.2017, s. 1.

(10)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0437.

(11)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0337.

(12)  Úř. věst. C 86, 6.3.2018, s. 2.

(13)  Úř. věst. C 208, 10.6.2016, s. 25.

(14)  Evropský účetní dvůr, zvláštní zpráva č. 15/2016 s názvem „Řídila Komise účinně humanitární pomoc poskytovanou obyvatelstvu zasaženému konflikty v oblasti afrických Velkých jezer?“ze dne 4. července 2016.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/46


P8_TA(2018)0104

Zlepšení udržitelnosti dluhu rozvojových zemí

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o zlepšení udržitelnosti dluhu rozvojových zemí (2016/2241(INI))

(2019/C 390/06)

Evropský parlament,

s ohledem na část akčního programu z Addis Abeby týkající se dluhu a jeho udržitelnosti (1),

s ohledem na zprávy generálního tajemníka OSN ze dne 22. července 2014, 2. srpna 2016 a 31. července 2017 o udržitelnosti vnějšího dluhu a rozvoji,

s ohledem na zásady Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) týkající se odpovědného poskytování a přijímání úvěrů,

s ohledem na plán UNCTAD týkající se udržitelné restrukturalizace státního dluhu (duben 2015),

s ohledem na operační pokyny skupiny G20 týkající se udržitelného financování,

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 68/304 ze dne 9. září 2014 s názvem „Vytvoření mnohostranného právního rámce pro procesy restrukturalizace státního dluhu“,

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 69/319 ze dne 10. září 2015 o základních zásadách pro procesy restrukturalizace státního dluhu,

s ohledem na hlavní zásady Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva týkající se vnějšího dluhu a lidských práv,

s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2015 o financování rozvoje (2), zejména jeho body 10, 26, 40, 46 a 47,

s ohledem na studie reflexní skupiny „Global Financial Integrity“, které posuzují rozsah a složení nezákonných finančních toků,

s ohledem na belgický zákon ze dne 12. července 2015 o boji proti činnostem supích fondů (Moniteur belge ze dne 11. září 2015),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A8-0129/2018),

A.

vzhledem k tomu, že vyřešení problémů týkajících se státního dluhu rozvojových zemí představuje důležitý prvek mezinárodní spolupráce a může přispět ke splnění cílů udržitelného rozvoje v rozvojových zemích;

B.

vzhledem k tomu, že dosažení cílů udržitelného rozvoje v rozvojových zemích vyžaduje značné investice a že rozdíl ve stávajících finančních tocích v této oblasti je odhadován na přibližně 2,5 bilionu dolarů ročně (3);

C.

vzhledem k tomu, že jedním z možných zdrojů financování rozvoje jsou úvěry; vzhledem k tomu, že úvěry musí být odpovědné a předvídatelné; dále vzhledem k tomu, že náklady na ně je třeba plně kompenzovat návratností dotyčných investic, přičemž je třeba pečlivě vyhodnotit a řešit rizika vyplývající ze zadlužení;

D.

vzhledem k tomu, že dluhová krize, která rozvojové země postihla v 80. a 90. letech, a rozsáhlá kampaň zaměřená na zmírnění dluhového břemene vedly k tomu, že MMF a Světová banka zahájily Iniciativu pro silně zadlužené chudé země (HIPC) a Iniciativu mnohostranného odpuštění dluhů (MDRI), které měly těmto zemím umožnit učinit pokrok při plnění rozvojových cílů tisíciletí;

E.

vzhledem k tomu, že iniciativy HIPC a MDRI nejsou k ukončení dluhové krize dostatečné;

F.

vzhledem k tomu, že tyto iniciativy společně s prudkým nárůstem cen surovin posílily finanční situaci v mnohých rozvojových zemích a že k udržitelnosti dluhu rovněž přispěly úrokové sazby, které se od finanční krize z roku 2008 ocitly na mimořádně nízké úrovni; nicméně vzhledem k tomu, že ceny surovin od roku 2008 poklesly; vzhledem k tomu, že ve zchudlých zemích začala nová dluhová krize, kdy Mosambik, Čad, Kongo a Gambie nejsou schopny splácet;

G.

vzhledem k tomu, že dluhová krize, kterou spustily klesající ceny surovin a kolísavé kapitálové toky, představuje pokračující hrozbu pro udržitelnost dluhu, zejména v případě rozvojových zemí, které jsou nadále závislé na vývozu surovin;

H.

vzhledem k tomu, že počet rozvojových zemí, které MMF a Světová banka klasifikovaly jako země, které čelí neudržitelnému úvěrovému břemenu nebo které vykazují zvýšené či průměrné riziko, vzrostl a že do jedné z těchto kategorií nyní patří většina zemí s nízkými příjmy;

I.

vzhledem k tomu, že podle MMF se úroveň mediánu dluhu v subsaharské Africe prudce zvýšila, a to z 34 % HDP v roce 2013 na 48 % HDP v roce 2017;

J.

vzhledem k tomu, že míra zadlužení několika zemí, včetně Etiopie, Ghany a Zambie, dosahuje 50 % HDP či více, a vzhledem k tomu, že to představuje významné dluhové břemeno, pokud uvážíme nízký základ daně ve většině afrických zemí;

K.

vzhledem k tomu, že financování dluhu se coby procento vládních výdajů od roku 2013 značně zvýšilo, a vzhledem k tomu, že to podstatně omezuje příležitosti pro veřejné investice;

L.

vzhledem k tomu, že za posledních několik desetiletí prošla celosvětová struktura veřejného dluhu rozsáhlými změnami tím, že se do popředí dostali soukromí investoři a Čína;

M.

vzhledem k tomu, že složení dluhu rozvojových zemí prošlo změnami, jelikož čím dál důležitější úlohu hrají soukromí věřitelé a obchodní podmínky a dotyčné země jsou navíc častěji vystavovány kolísavosti finančních trhů, což má důsledky pro udržitelnost tohoto dluhu; vzhledem k tomu, že úvěry v národní měně zabraňují rizikům spojeným se směnným kurzem, ale že nedostatek domácího kapitálu může vést k tomu, že tato možnost bude nepříznivá nebo neuskutečnitelná;

N.

vzhledem k tomu, že udržitelnost dluhu ohrožují nejen zhoršující se obchodní podmínky, přírodní katastrofy a katastrofy způsobené člověkem, nepříznivý vývoj a kolísavost mezinárodních finančních trhů, ale i nezodpovědné poskytování a přijímání úvěrů, špatné řízení veřejných financí, zneužívání finančních prostředků a korupce; vzhledem k tomu, že ke zlepšení udržitelnosti dluhu může značným způsobem přispět účinnější využívání domácích zdrojů;

O.

vzhledem k tomu, že je třeba pomáhat v partnerských zemích zvyšovat kapacity daňových správ a předávat znalosti;

P.

vzhledem k tomu, že ačkoli zásady UNCTAD týkající se odpovědného poskytování a přijímání úvěrů a operační pokyny skupiny G20 k udržitelnému financování jsou nepopiratelně užitečné pro stanovení regulačního rámce, prioritou musí být ukončit nezodpovědné praktiky tím, že budou zavedeny transparentní zásady, závazná a vymahatelná odrazující opatření a v odůvodněných případech i sankce;

Q.

vzhledem k tomu, že udržitelnost státního dluhu závisí nejen na stavu tohoto dluhu, ale rovněž na dalších faktorech, jako jsou explicitní a implicitní finanční záruky (podmíněné závazky), které tyto země vydaly; vzhledem k tomu, že v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru jsou často poskytovány vázané záruky, což může obnášet vysoké riziko budoucí rekapitalizace bank;

R.

vzhledem k tomu, že analýza udržitelnosti dluhu se nesmí soustředit pouze na hospodářská hlediska, jako jsou vyhlídky zadluženého státu na hospodářský růst a jeho schopnost splácet své dluhy, ale musí zohlednit také dopad dluhového břemene na schopnost země dodržovat všechna lidská práva;

S.

vzhledem k tomu, že rostoucí využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) v rozvojových zemích v rámci evropského plánu vnějších investic a dohody s Afrikou, kterou iniciovala G20, by mohlo zvýšit zadlužení státu; vzhledem k tomu, že investoři zapojení do partnerství veřejného a soukromého sektoru jsou chráněni dvoustrannými investičními dohodami, zejména jejich mechanismy pro urovnávání sporů mezi investorem a státem, které jim umožňují vést soudní spory s hostitelskými státy;

T.

vzhledem k tomu, že režimy některých zemí sjednaly opovrženíhodné dluhy, aby usnadnily zkorumpované transakce či jiné nezákonné operace, a že tyto dluhy, jejichž povaha je věřitelům známá, představují pro obyvatelstvo značné břemeno, zejména pro nejzranitelnější z nich;

U.

vzhledem k tomu, že transparentnost úvěrů poskytovaných vládám rozvojových zemí je zásadní pro zajištění toho, aby bylo poskytování úvěrů odpovědné; vzhledem k tomu, že nedostatek transparentnosti byl hlavním faktorem, který přispěl k nezodpovědným úvěrům poskytnutým Mosambiku, jež byly sjednány bez seriózních kontrol schopnosti země tyto úvěry splatit a následně utajeny před finančními trhy a obyvateli Mosambiku;

V.

vzhledem k tomu, že opovrženíhodný dluh je definován jako dluh, který sjednal určitý režim za účelem financování opatření, která jsou v rozporu se zájmem občanů dotyčného státu, o čemž věřitelé věděli, a že se jedná o osobní dluh moci, která jej sjednala s věřiteli, kteří si byli záměrů dlužníka plně vědomi; vzhledem k tomu, že v souvislosti s touto koncepcí nebylo nicméně kvůli jednoznačnému nesouhlasu některých věřitelů dosaženo konsensu;

W.

vzhledem k tomu, že využívání domácích zdrojů narušují především daňové úniky a škodlivá daňová soutěž a přesouvání zisku nadnárodních společností; vzhledem k tomu, že vítaným řešením je iniciativa OCDE týkající se eroze základu daně a přesouvání zisku, která ovšem sama o sobě tento jev neřeší; vzhledem k tomu, že je třeba zřídit mezivládní orgán pro daňovou spolupráci pod záštitou OSN, aby se rozvojové země mohly rovnocenně podílet na globální reformě stávajících mezinárodních daňových pravidel, k čemuž ostatně vyzval Parlament ve svém usnesení ze dne 6. července 2016 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem (4);

X.

vzhledem k tomu, že nezákonné finanční toky z rozvojových a rozvíjejících se zemí, jejichž objem je odhadován na 1 bilion dolarů ročně, soustavně z těchto zemí odvádějí prostředky, zejména ty, které jsou nezbytné k plnění cílů udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že tyto toky vedou ke sjednávání zahraničních úvěrů a narušují schopnost splácet dluhy;

Y.

vzhledem k tomu, že splnění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a akčního programu z Addis Abeby znamená zvážení nových možností financování cílů udržitelného rozvoje, jako je vytvoření daně z finančních transakcí a daně z transakcí v cizí měně; vzhledem k tomu, že podle odhadů Banky pro mezinárodní platby (BIS) by daň z transakcí v cizí měně ve výši 0,1 % snadno pokryla financování cílů udržitelného rozvoje ve všech zemích s nízkými příjmy a v zemích s nižšími středními příjmy (5);

Z.

vzhledem k tomu, že je nezbytné zabývat se nezákonnými finančními toky s cílem odstranit je s konečnou platností do roku 2030 pomocí potírání zejména daňových podvodů a posílení mezinárodní spolupráce prostřednictvím opatření, která usnadní zpřístupňování daňových údajů příslušným orgánům a daňovou transparentnost v zemi původu i v cílové zemi;

AA.

vzhledem k tomu, že stávající ujednání pro řešení případů nesplácení úvěrových služeb pro státy se zásadně liší od insolvenčních řízení pro společnosti usazené v národních jurisdikcích v tom smyslu, že neexistuje ustanovení pro nestranné arbitrážní řízení před soudem; vzhledem k tomu, že krátkodobé úvěry, na něž se vztahují určité podmínky a jež jsou vypláceny v tranších, poskytuje MMF, jehož posláním je zajišťovat stabilitu mezinárodního finančního systému; vzhledem k tomu, že Pařížský klub věřitelských států přijímá rozhodnutí o odpuštění dluhu, pouze pokud jde o oficiální bilaterální poskytování úvěrů jeho členy; vzhledem k tomu, že Londýnský klub soukromých věřitelů přijímá rozhodnutí pouze o úvěrech obchodních bank poskytnutých jeho členy; vzhledem k tomu, že neexistuje stálé fórum pro koordinované rozhodování o restrukturalizaci dluhu ze strany všech věřitelů zadlužené země;

AB.

vzhledem k tomu, že MMF zůstává hlavním fórem pro projednání otázek týkajících se restrukturalizace státního dluhu se značným vlivem na EU a její členské státy;

AC.

vzhledem k tomu, že supím fondům zaměřujícím se na dlužníky v obtížné situaci a poškozujícím proces restrukturalizace jejich dluhů by neměla být poskytována právní ani soudní podpora na jejich nekalé činnosti, a vzhledem k tomu, že je třeba v tomto ohledu přijmout další opatření;

AD.

vzhledem k tomu, že třebaže odpuštění dluhu přineslo zemím s nízkými příjmy nové příležitosti, je třeba poznamenat, že jde o jednorázové opatření za účelem obnovení udržitelnosti dluhu, které neřeší základní příčiny neudržitelné kumulace dluhu, a vzhledem k tomu, že je třeba se zabývat především problémy, jako je korupce, slabé instituce a zranitelnost vůči vnějším otřesům;

1.

zdůrazňuje, že odpovědné a předvídatelné úvěry jsou pro rozvojové země nezbytným nástrojem, který jim umožňuje zajistit si důstojnou budoucnost; naopak poukazuje na to, že udržitelný dluh je předpokladem pro dosažení Agendy pro udržitelný rozvoj 2030; nicméně konstatuje, že dluhové financování by mělo být jen doplňkem a druhou nejlepší možností následující za nástroji, které nevedou ke vzniku zadlužení, jako jsou příjmy z daní a cel a oficiální rozvojová pomoc, neboť dluhové financování je neoddělitelně a podstatně spjato s krizovými riziky, která vyžadují zavedení náležitých institucí pro předcházení dluhové krizi a její řešení;

2.

zdůrazňuje, že přístup k mezinárodním finančním trhům umožňuje rozvojovým zemím získat finanční prostředky za účelem dosažení rozvojových cílů;

3.

s obavami konstatuje, že poskytování úvěrů zchudlým zemím se od roku 2008 dramaticky zvýšilo; obává se cyklu nové dluhové krize; zdůrazňuje, že je nezbytná větší transparentnost, lepší regulace věřitelů a daňová spravedlnost a je třeba umožnit zemím, aby byly méně závislé na vývozu surovin;

4.

připomíná, že úvěry představují důležitý nástroj na podporu investic, který je hlavní pro dosažení udržitelného rozvoje, včetně cílů udržitelného rozvoje;

5.

domnívá se, že úvěr je neoddělitelně spjat s jinými formami financování rozvoje, především s komerčními výnosy, daňovými příjmy, převody finančních prostředků migrantů do rozvojových zemí, jakož i s oficiální rozvojovou pomocí; připomíná zejména, že nejdůležitějším zdrojem příjmů pro financování udržitelného rozvoje je mobilizace domácích zdrojů pomocí zdanění; za tím účelem naléhavě vyzývá EU, aby zesílila svou pomoc při budování kapacit v rozvojových zemích s cílem omezit nezákonné finanční toky, podpořila účinný, progresivní a transparentní daňový systém v souladu se zásadami řádné správy věcí veřejných a zvýšila svou pomoc určenou na boj proti korupci a získání zpět odcizeného majetku;

6.

je znepokojen tím, že v celé řadě rozvojových zemí značně vzrostl jak soukromý, tak i veřejný dluh, což má negativní dopad na jejich schopnost financovat investiční náklady v oblasti zdravotních služeb, vzdělávání, hospodářství, infrastruktury a boje proti změně klimatu;

7.

připomíná, že programy strukturálních změn, prováděné v nadměrně zadlužených státech v 90. letech 20. století, vážně ohrozily rozvoj základních sociálních služeb a snížily schopnost těchto zemí plnit základní povinnosti, které jim coby suverénním národům přísluší, aby zachovaly bezpečnost;

8.

zdůrazňuje, že opatření týkající se odpuštění dluhu nesmí bránit poskytování základních služeb a nesmí mít negativní dopad na plnění všech lidských práv, zejména hospodářských, sociálních a kulturních, a na rozvoj ve státě, který tato opatření využívá;

9.

domnívá se, že přestože hlavní zodpovědnost za nadměrný nárůst (vnějšího) zadlužení určitého státu nesou vládní politické orgány, dlužníci a věřitelé musí nést společnou odpovědnost za předcházení neudržitelným dluhovým situacím a jejich řešení; v obecnější rovině zdůrazňuje společnou odpovědnost dlužníků a věřitelů za předcházení úvěrové krizi a za její řešení pomocí odpovědnějšího poskytování a přijímání úvěrů;

10.

poukazuje na to, že kombinování zdrojů financování by mohlo vést k dluhové bublině, zejména v zemích subsaharské Afriky a Karibiku, a že by tyto země mohly mít následně omezené příjmy na splácení dluhu; v souladu s tím vyzývá dárce, aby poskytovali většinu své pomoci nejméně rozvinutým zemím v podobě grantů; připomíná, že veškerá rozhodnutí prosazovat využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru pomocí kombinování zdrojů financování v rozvojových zemích by měla být založena na podrobném posouzení těchto mechanismů, zejména pokud jde o rozvoj a finanční doplňkovost, transparentnost a odpovědnost, a na ponaučeních z minulých zkušeností; žádá, aby přezkum Evropského fondu pro udržitelný rozvoj (EFSD) zahrnoval jasná kritéria týkající se udržitelnosti dluhu;

11.

zdůrazňuje, že je důležité vymezit ochranné mechanismy s cílem zabránit tomu, aby podmíněné veřejné závazky oslabovaly udržitelnost dluhu rozvojových zemí; naléhavě vyzývá zejména mezinárodní rozvojové banky, aby provedly předběžné posouzení dopadu projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru z hlediska daňových rizik (s přihlédnutím k plným daňovým rizikům během celého cyklu těchto projektů), aby nebyla oslabena udržitelnost dluhu rozvojových zemí; domnívá se, že MMF a Světová banka by měly zahrnout všechny náklady na projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru do své analýzy udržitelnosti dluhu;

12.

domnívá se, že současně platná pravidla a nástroje jsou buď nedostatečné, nebo málo závazné;

13.

žádá EU a její členské státy, aby aktivně bojovaly proti daňovým rájům, vyhýbání se daňovým povinnostem a nezákonným finančním tokům, které pouze zvyšují zadlužení rozvojových zemí, a aby spolupracovaly s rozvojovými zeměmi s cílem potlačit agresivní praktiky vyhýbání se daňovým povinnostem a hledat prostředky, které rozvojovým zemím pomohou odolat tlaku na to, aby se zapojily do daňové soutěže, která by poškodila využívání domácích zdrojů ve prospěch rozvoje;

14.

zastává názor, že pokud orgány zjistí, že došlo ke zneužití veřejných finančních prostředků, věřitelé by měli aktivovat výstražná opatření a v případě jejich neúčinnosti zavést sankce s cílem pozastavit úvěry nebo dokonce požadovat, aby byly splaceny před termínem dohodnuté splatnosti;

15.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly rozvojové země, pokud jde o prosazování toho, aby byly veřejně přístupné údaje o jejich státním dluhu a aby bylo podpořeno sociální vzdělávání v této oblasti, neboť v rozvojových zemích má občanská společnost jen zřídka k dispozici podrobné informace o stavu veřejných financí;

16.

žádá, aby byly vytvořeny právní předpisy, jež zabrání poskytování úvěrů zjevně zkorumpovaným vládám a jež budou postihovat ty věřitele, kteří takové půjčky vědomě poskytli;

17.

vyzývá Komisi, aby v koordinaci se všemi hlavními mezinárodními subjekty a dotčenými zeměmi vypracovala bílou knihu obsahující skutečnou strategii, jak ochránit rozvojové země před nadměrným zadlužením, a to uplatněním mnohostranného přístupu, upřesněním práv, povinností a odpovědností všech zúčastněných stran a zvážením toho, jaká institucionální uspořádání by nejlépe dokázala zajistit spravedlivý a udržitelný přístup k problému zadlužení; vyzývá k vypracování kodexu chování v oblasti poskytování úvěrů pro institucionální, politické a soukromé aktéry;

18.

zdůrazňuje, že většina cílů udržitelného rozvoje souvisí s lidskými právy, a jsou proto samotným cílem, pokud jde o boj proti chudobě, zatímco uhrazení dluhu je pouhým prostředkem k dosažení tohoto cíle;

19.

schvaluje hlavní zásady Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva týkající se zahraničního dluhu a lidských práv, podle nichž by právo na splnění cílů udržitelného rozvoje mělo mít přednost před povinností uhradit dluh; vyzývá členské státy Evropské unie, aby v rámci posouzení udržitelnosti dluhu, která provádí Mezinárodní měnový fond a Světová banka, podporovaly systematické využívání posouzení dopadů na oblast lidských práv;

20.

vyzývá EU a její členské státy, aby tyto zásady dodržovaly v rámci svého bilaterálního poskytování úvěrů a při vystupování v rámci mezinárodních finančních institucí;

21.

konstatuje, že věřitelé se při poskytování úvěrů obvykle řídí posouzením udržitelnosti dluhu vypracovaným MMF – Světovou bankou; zdůrazňuje, že je třeba řešit jeho nástrahy, zejména pokud jde o sledování vnějšího soukromého dluhu a nedostatečné začlenění lidských práv;

22.

vyzývá strany zapojené do rozvoje, aby posoudily dopad dluhové služby na schopnost financování velmi zadlužených zemí, pokud jde o cíle udržitelného rozvoje, na něž se vztahuje povinnost dosáhnout do roku 2030 výsledku a které musí mít přednost před právy věřitelů, již vědomě poskytují úvěry zkorumpovaným vládám;

23.

podporuje doporučení UNCTAD zřídit Fond pro stabilizaci cen afrických komodit s cílem snížit potřebu požádat v případě poklesu cen komodit o půjčku;

24.

žádá členské státy a další příslušné věřitelské státy, aby poskytovaly více financování na investice v oblasti cílů udržitelného rozvoje a dodržely svůj dlouhodobý slib věnovat 0,7 % HND na oficiální rozvojovou pomoc; žádá tyto státy, aby namísto úvěrů poskytovaly toto financování v podobě grantů, pokud z hodnotících zpráv vyplyne, že zhoršující se stav veřejných financí dlouhodobě ohrožuje plnění cílů udržitelného rozvoje; kromě toho naléhavě věřitelské státy žádá, aby za účelem plnění cílů udržitelného rozvoje ustavily inovativní a diverzifikované nové zdroje financování, jako je daň z transakcí v cizí měně a daň z finančních transakcí, které mohou přispět k udržitelnosti dluhu každé země, zejména v době finanční krize;

25.

je znepokojen přezkumem kritérií pro vykazování oficiální rozvojové pomoci, který provedl Výbor pro rozvojovou pomoc OECD, zejména pokud jde o nástroje soukromého sektoru, neboť rozšířená kritéria pro vykazování vytvářejí pobídky pro využívání určitých způsobů pomoci, především úvěrů a záruk; konstatuje, že zatímco pokračují tyto debaty, dárcům je v současnosti již umožněno vykazovat určité úvěry a záruky jako oficiální rozvojovou pomoc, aniž by existoval dohodnutý soubor pravidel; zdůrazňuje, že je třeba začlenit záruky ohledně transparentnosti a zadluženosti;

26.

zdůrazňuje, že je třeba podporovat transparentnost za účelem posílení odpovědnosti dotčených subjektů; poukazuje na to, že je důležité sdílet údaje i procesy týkající se restrukturalizace státního dluhu;

27.

schvaluje zásady Konference OSN o obchodu a rozvoji pro odpovědnou politiku v oblasti úvěrů, které zdůrazňují především spoluodpovědnost věřitelů a dlužníků (zásady UNCTAD pro podporu odpovědného poskytování a přijímání úvěrů), stejně jako potřebu parlamentní kontroly finančních operací, a žádá Unii, aby podpořila jejich provedení; domnívá se, že zásady UNCTAD pro podporu odpovědného poskytování a přijímání úvěrů by se měly stát právně závaznými a vymahatelnými nástroji;

28.

má za to, že transparentnost a odpovědnost jsou zásadní pro podporu odpovědného poskytování a přijímání úvěrů; za tím účelem vyzývá členské státy, aby vycházely ze závazků přijatých v akčním programu z Addis Abeby a z operačních pokynů skupiny G20 k udržitelnému financování s cílem zvýšit odpovědnost věřitelů za úvěry, které poskytují, na základě stávajících zásad transparentnosti a odpovědnosti, jež převažují v těžebním průmyslu (iniciativa v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu IETA); a aby prosazovaly, aby údaje o státním dluhu, včetně podmíněných závazků, byly veřejně přístupné tím, že budou shromažďovány v centralizovaném veřejném rejstříku; vyzývá členské státy, aby systematicky zveřejňovaly informace o svých úvěrových aktivitách v rozvojových zemích;

29.

zdůrazňuje, že je třeba se dohodnout na mezinárodních závazných pravidlech, která se budou zabývat opovrženíhodnými a nezákonnými dluhy; domnívá se proto, že restrukturalizace dluhů by se měla opírat o nezávislý audit dluhů coby způsob, jak odlišit nezákonné a opovrženíhodné dluhy od ostatních dluhů; zdůrazňuje, že nezákonné a opovrženíhodné dluhy by měly být zrušeny;

30.

vyjadřuje zklamání nad tím, že členské státy odmítly v roce 2015 na základě společného postoje Rady ze dne 7. září 2015 (6) schválit rezoluci Valného shromáždění OSN 69/319 o základních zásadách týkajících se procesů restrukturalizace státního dluhu, přestože ji dne 10. září 2015 přijala většina členů Valného shromáždění OSN;

31.

zdůrazňuje význam soudržnosti opatření přijatých na úrovni MMF a v souvislosti s OSN a význam co nejlepší koordinace postojů mezi členskými státy;

32.

zdůrazňuje, že dluhovou krizi je třeba vyřešit spravedlivým, rychlým a udržitelným způsobem pomocí vytvoření mezinárodního mechanismu restrukturalizace dluhu, který bude vycházet z plánu UNCTAD týkajícího se restrukturalizace státního dluhu a myšlenky tzv. Stiglitzovy komise zřídit mezinárodní soud pro restrukturalizaci dluhu;

33.

žádá členské státy, aby aktivovaly mandát přijatý v rezoluci Valného shromáždění OSN 69/319 ze dne 10. září 2015 s cílem:

a)

zavést mechanismy včasného varování založené na podávání zpráv o obecnějším zhoršování udržitelnosti dluhu, které by pomohly určit rizika a zranitelnost silně zadlužených zemí v rané fázi;

b)

umožnit v koordinaci s MMF zavedení mnohostranného právního rámce pro řádnou a předvídatelnou restrukturalizaci státních dluhů, který by zabránil tomu, aby se staly neúnosnými, a který by přispěl ke zlepšení předvídatelnosti pro investory; vyzývá ke spravedlivému zastoupení rozvojových zemí v rámci rozhodovacích orgánů mezinárodních finančních institucí;

c)

zajistit, aby EU podporovala rozvojové země v boji proti korupci, kriminální činnosti, vyhýbání se daňovým povinnostem a praní peněz;

34.

vyzývá Komisi a členské státy EU, aby pracovaly v mezinárodních fórech a spolu se soukromým sektorem vypracovaly rámec s pravidly, který zajistí úplnou transparentnost podmínek a odpovědnost, pokud jde o úvěry poskytované rozvojovým zemím, jako je pakt o transparentním poskytování úvěrů, o němž debatují některé finanční instituce;

35.

vyjadřuje politování nad tlakem, který je vyvíjen na státy, jako je Tunisko, s cílem vybídnout je k tomu, aby neprováděly veřejné audity původu svých dluhů a podmínek poskytování úvěrů; vyzývá EU, aby spolupracovala s ostatními dárci a mezinárodními institucemi, jako je MMF, s cílem ochránit a podpořit právo států provádět veřejné audity dluhů;

36.

důrazně žádá o přijetí pravidla, které by se uplatnilo v případě hrozící platební neschopnosti a podle něhož by mohly soudy věřitele zbavit práva vymáhat dluh, pokud si stát vzal dotyčný úvěr v rozporu s právními předpisy schválenými vnitrostátním parlamentem;

37.

žádá členské státy, aby na podnět Komise přijaly nařízení, které by se inspirovalo belgickým zákonem o boji proti dluhové spekulaci supích fondů;

38.

žádá institucionální a soukromé věřitele, aby souhlasili s tím, že po závažné přírodní katastrofě či humanitární krizi, včetně jednorázového masivního příchodu přistěhovalců, bude vyhlášeno dluhové moratorium, které zadluženému státu umožní vynaložit veškeré prostředky na návrat situace do normálu;

39.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  Viz str. 27-29.

(2)  Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 2.

(3)  Zpráva o světových investicích, 2014. Investice do cílů udržitelného rozvoje: Akční plán, UNCTAD 2014, s. 140–145.

(4)  Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 79.

(5)  Revisiting Debt Sustainability in Africa. (Revize udržitelnosti dluhu v Africe. Podkladový dokument pro zprávu UNCTAD o hospodářském vývoji v Africe za rok 2016: Dluhová dynamika a finanční prostředky na rozvoj v Africe.)

(6)  Dokument 11705/15.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/53


P8_TA(2018)0105

Posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii: 7. zpráva Evropské komise (2017/2279(INI))

(2019/C 390/07)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 4, 162, 174 až 178 a 349 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (1),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (2),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1081/2006 (3),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 (4),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce (5),

s ohledem na zprávu Komise ze dne 9. října 2017 s názvem „Můj region, má Evropa, naše budoucnost: sedmá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti“(COM(2017)0583),

s ohledem na Amsterodamský pakt, kterým se zavádí městská agenda pro EU a který byl schválen dne 30. května 2016 v Amsterodamu na neformálním setkání ministrů EU odpovědných za městské záležitosti,

s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. prosince 2015 (6),

s ohledem na evropský pilíř sociálních práv vyhlášený dne 17. listopadu 2017 v Göteborgu Evropským parlamentem, Evropskou radou a Evropskou komisí,

s ohledem na závěry Rady ze dne 25. dubna 2017 s názvem „Zvýšení účinnosti, relevantnosti a viditelnosti politiky soudržnosti z hlediska občanů“ (7),

s ohledem na závěry Rady ze dne 15. listopadu 2017 s názvem „Synergie a zjednodušení pro politiku soudržnosti po roce 2020“ (8),

s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 1. března 2017 o budoucnosti Evropy – úvahy a scénáře pro EU-27 v roce 2025 (COM(2017)2025),

s ohledem na diskusní dokument Evropské komise o sociálním rozměru Evropy ze dne 26. dubna 2017 (COM(2017)0206),

s ohledem na diskusní dokument Evropské komise ze dne 10. května 2017 o využití potenciálu globalizace (COM(2017)0240),

s ohledem na diskusní dokument Evropské komise ze dne 31. května 2017 o prohloubení hospodářské a měnové unie (COM(2017)0291),

s ohledem na diskusní dokument Komise ze dne 28. června 2017 o budoucnosti financí EU (COM(2017)0358),

s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 10. dubna 2017 s názvem „Konkurenceschopnost v regionech s nízkými příjmy a malým růstem: zpráva o zaostávajících regionech“(SWD(2017)0132),

s ohledem na pracovní dokument Komise s názvem „Why Regional Development matters for Europe’s Economic Future“(Proč je regionální rozvoj důležitý pro budoucnost evropského hospodářství) (9),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. února 2018 nazvané „Nový, moderní víceletý finanční rámec pro Evropskou unii, která efektivně naplňuje své priority po roce 2020“(COM(2018)0098),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. října 2017 s názvem „Silnější a obnovené strategické partnerství s nejvzdálenějšími regiony EU“(COM(2017)0623),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 11. května 2017 s názvem „Budoucnost politiky soudržnosti po roce 2020 – směrem k silné a účinné evropské politice soudržnosti po roce 2020“ (10),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. května 2016 týkající se sdělení Komise s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“ (11),

s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 s názvem „Investice pro zaměstnanost a růst: posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii“ (12),

s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o městském rozměru politik EU (13),

ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2016 o „Nových nástrojích pro územní rozvoj v rámci politiky soudržnosti pro období 2014–2020: integrované územní investice a komunitně vedený místní rozvoj“ (14),

s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2017 o „Správné skladbě financování pro evropské regiony: nalezení rovnováhy mezi finančními nástroji a granty v politice soudržnosti EU“ (15),

s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o politice soudržnosti a strategii výzkumu a inovací v oblasti inteligentní specializace (RIS3) (16),

s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 s názvem „Evropská územní spolupráce – osvědčené postupy a inovativní opatření“ (17),

s ohledem své usnesení ze dne 16. února 2017 s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních“ (18),

s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2017 o stavebních kamenech politiky soudržnosti EU po roce 2020 (19),

s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2017 o větším zapojování partnerů a zviditelňování výsledků evropských strukturálních a investičních fondů (20),

s ohledem na usnesení ze dne 6. července 2017 o „Podpoře soudržnosti a rozvoje v nejvzdálenějších regionech EU: provádění článku 349 Smlouvy o fungování EU“ (21),

s ohledem na své usnesení ze dne 24. října 2017 o diskusním dokumentu o budoucnosti financí EU (22),

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2018 o zaostávajících regionech v EU (23),

s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2018 nazvané „Příští VFR: příprava postoje Parlamentu k VFR na období po roce 2020“ (24),

s ohledem na závěry a doporučení skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení procesů pro příjemce ESI fondů,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a také Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0138/2018),

A.

vzhledem k tomu, že cílem politiky soudržnosti je prosazovat harmonický a vyrovnaný rozvoj celé Unie a regionů, z nichž se skládá, a to posilováním hospodářské, sociální a územní soudržnosti v duchu solidarity s cílem podpořit udržitelný růst, zaměstnanost, sociální začleňování a snížit rozdíly mezi regiony i uvnitř jednotlivých regionů, jakož i zaostávání znevýhodněných regionů, a to v souladu se Smlouvami;

B.

vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti ukazuje, že regionální rozdíly se opět snižují, ale že situace se velmi liší podle toho, zda se posuzuje podle HDP na osobu, zaměstnanosti nebo jiných ukazatelů, a některé nerovnosti mezi regiony či uvnitř regionů a členských států přetrvávají, přemisťují se či narůstají, a to i uvnitř eurozóny;

C.

vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti uvádí znepokojivé informace v souvislosti s mírou nezaměstnanosti, a to i s mírou nezaměstnanosti mladých lidí, která v mnoha regionech dosud nedosáhla své úrovně z doby před krizí, s konkurenceschopností, chudobou a se sociálním začleňováním;

D.

vzhledem k tomu, že téměř 120 milionů Evropanů (24 %) je chudých, je ohroženo chudobou, trpí vážnou materiální deprivací či žije v domácnostech s nízkou intenzitou práce; vzhledem k tomu, že počet chudých pracujících narůstá a počet nezaměstnaných mladých lidí je neustále vysoký;

E.

vzhledem k tomu, že míra všeobecné nezaměstnanosti a nezaměstnanosti mladých lidí v Unii od roku 2013 postupně klesá, přestože je stále vyšší než v roce 2008, (tj. 7,3 % v roce 2008 a 16,1 % v prosinci 2017) (25), s výraznými rozdíly v členských státech i mezi nimi, zejména pak v některých členských státech, které byly nejvíce zasaženy finanční krizí; vzhledem k tomu, že regionální rozdíly se již zmenšují; vzhledem k tomu, že rozdíl v mírách nezaměstnanosti mezi členskými státy je i nadále velmi vysoký a podle nejnovějších údajů se pohybuje mezi 2,4 % v České republice a 3,6 % v Německu až po 16,3 % ve Španělsku a 20,9 % v Řecku (26); vzhledem k tomu, že skrytá nezaměstnanost (nezaměstnaní, kteří jsou ochotni pracovat, ale zaměstnání aktivně nehledají) dosahovala v roce 2016 výše 18 %;

F.

vzhledem k tomu, že sedmá zpráva o soudržnosti poukazuje na velkou rozmanitost regionů a území, a to i v rámci současných kategorií regionů, v souvislosti s jejich specifickými podmínkami (nejvzdálenější regiony, řídké osídlení, nízké příjmy nebo slabý růst atd.), a že je tedy nutný teritoriální přístup uzpůsobený „na míru“;

G.

vzhledem k tomu, že jeden z hlavních přínosů 7. zprávy o soudržnosti se týká určení některých regionů, které jsou tzv. lapeny ve „středně příjmové pasti“, jež jsou ohroženy vyloučením, stagnací či zaostáváním;

H.

vzhledem k tomu že 7. zpráva o soudržnosti poukazuje na existenci mimořádně chudých oblastí, riziko území roztříštěnosti a prohlubování nerovností mezi nižšími než regionálními územními celky, a to i v relativně prosperujících regionech;

I.

vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti zdůrazňuje, že dopad globalizace, migrace, chudoby a nedostatečných inovací, změny klimatu, transformace energetiky a znečištění se neomezuje jen na méně rozvinuté regiony;

J.

vzhledem k tomu, že ačkoli politika soudržnosti hraje zásadní roli při oživení hospodářství EU prostřednictvím podpory inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, veřejné investice jsou v EU stále ještě pod úrovní před krizí, přičemž v některých členských státech, které byly krizí postiženy nejvíce, přetrvávají velké nedostatky, neboť veřejné investice poklesly z 3,4 % HDP v roce 2008 na 2,7 % v roce 2016;

K.

vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti jasně předkládá výsledky politiky soudržnosti, pokud jde o růst, zaměstnanost, dopravu, energetiku, životní prostředí, vzdělávání a odbornou přípravu, jak se ukazuje v programovém období 2014–2020, kdy byla poskytnuta podpora 1,1 milionu malých a středních podniků, což vedlo přímo k vytvoření dalších 420 000 pracovních míst, pomohlo 7,4 milionům nezaměstnaných najít práci a pomohlo i více než 8,9 milionům lidí získat novou kvalifikaci, což činí z této politiky faktor tmelící Evropu;

Přidaná hodnota politiky soudržnosti

1.

považuje za nezbytné, aby v novém programovém období politika soudržnosti i nadále adekvátně pokrývala všechny evropské regiony a zůstala hlavním veřejnoprávním investičním nástrojem Unie, který je založen na dlouhodobé strategii a perspektivě a má k dispozici rozpočet odpovídající stávajícím a novým výzvám, a zajistila tak plnění základních cílů této politiky; zdůrazňuje, že zaměření politiky soudržnosti pouze na nejméně rozvinuté regiony by brzdilo pokrok v oblasti politických priorit Evropské unie jako celku;

2.

zdůrazňuje, že politika soudržnosti přináší přidanou evropskou hodnotu tím, že přispívá k evropským veřejným statkům a prioritám (jako je růst, sociální začlenění, inovace a ochrana životního prostředí) a také k veřejným a soukromým investicím, a že se jedná o základní nástroj pro dosažení cíle Smlouvy, kterým je boj proti nerovnosti s cílem dosáhnout zvýšení životní úrovně a snižovat zaostalost nejvíce znevýhodněných regionů;

3.

připomíná svůj silný závazek ke sdílenému řízení a zásadě partnerství, který by měl zůstat zachován a posílen i na období po roce 2020, jakož i k víceúrovňové správě a subsidiaritě, které přispívají k přidané hodnotě, kterou politika soudržnosti přináší; zdůrazňuje, že přidaná hodnota této politiky se v první řadě vyznačuje schopností zohlednit vnitrostátní potřeby rozvoje a zároveň potřeby a zvláštnosti jednotlivých území a regionů a přibližovat Evropskou unii jejím občanům;

4.

zdůrazňuje, že evropská přidaná hodnota se zřetelně odráží v rámci Evropské územní spolupráce ve všech dimenzích (přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce, jak vnitřních, tak vnějších), které přispějí k celkovému cíli hospodářské, sociální a územní soudržnosti, jakož i k solidaritě; opakuje výzvu ke zvýšení své úlohy v rozpočtu pro politiku soudržnosti, a to při současném zlepšování koordinace mezi různými programy s cílem zamezit překrývání; připomíná význam provádění makroregionálních strategií při dosahování cílů politiky soudržnosti;

5.

konstatuje, že provádění politiky soudržnosti v regionu může vytvářet vnější faktory a přinášet výhody v podobě přímého i nepřímého efektu přelévání kdekoli v EU, mj. díky zvýšenému obchodu a posilování jednotného trhu; upozorňuje však, že tyto výhody jsou v jednotlivých členských státech velmi rozdílné, především v závislosti na geografické blízkosti a struktuře hospodářství členských států;

6.

zdůrazňuje potřebu rozvíjet metodiku „nákladů politiky nesoudržnosti“s cílem zajistit dodatečné vyčíslitelné důkazy týkající se evropské přidané hodnoty politiky soudržnosti v návaznosti na příkladnou práci vykonanou Evropským parlamentem v oblasti „nákladů vyplývajících z neexistence společného evropského postupu“;

Územní rozměr

7.

konstatuje, že městské oblasti kombinují na jedné straně značné možnosti růstu, investic a inovací a na druhé straně různé environmentální, hospodářské a sociální výzvy, mimo jiné z důvodu koncentrace obyvatelstva a existence chudých oblastí, a to i v relativně prosperujících městech; zdůrazňuje proto, že riziko chudoby nebo sociálního vyloučení zůstává stále hlavní výzvou;

8.

zdůrazňuje, že posílení územního rozměru politiky soudržnosti závisí také na větší pozornosti věnované problematikám předměstských a venkovských oblastí, s odkazem na expertízu místních orgánů, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat středně velkým městům každého členského státu;

9.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat venkovské oblasti v celé jejich rozmanitosti tím, že se zhodnotí jejich potenciál, podpoří investice do projektů, které napomohou místnímu hospodářství, jakož i lepší dopravní propojení, dostupnost a vysokorychlostní širokopásmové připojení, a těmto oblastem se poskytne pomoc při řešení výzev, kterým čelí, tj. vylidňování venkova a městských center, sociální začleňování, nedostatek pracovních příležitostí, pobídek pro podnikání i cenově dostupného bydlení, úbytek obyvatelstva, oblasti, v nichž není dostupná zdravotní péče atd.; tomto ohledu zdůrazňuje význam druhého pilíře SZP při propagaci udržitelného rozvoje venkova;

10.

vyzývá k lepšímu zohlednění některých územních zvláštností, jako je tomu v případě regionů uvedených v čl. 174 odst. 3 SFEU, jako jsou ostrovní, horské, venkovské, příhraniční, nejsevernější, pobřežní nebo okrajové oblasti či regiony při určování investičních priorit; zdůrazňuje, že je důležité pro tyto oblasti vytvořit strategie, programy a činnosti připravené na míru, a navíc prověřit možnosti případného spuštění nových konkrétních agend navazujících na příklad nastavený městskou agendou EU a Amsterodamským paktem;

11.

připomíná, že zvláštní hospodářská a strukturální sociální situace nejvzdálenějších regionů si vyžaduje zvláštní opatření, a to i pokud jde o podmínky jejich přístupu k evropským strukturálním a investičním fondům (ESI), v souladu s článkem 349 SFEU; zdůrazňuje, že je třeba zachovat všechny výjimky, které mají kompenzovat strukturálně dané nevýhody, a také zlepšovat zvláštní opatření pro tyto regiony tím, že budou přizpůsobena, kdykoli to bude zapotřebí; žádá Komisi a členské státy, aby vycházely z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 15. prosince 2015, a zajistily tak skutečné uplatňování článku 349 SFEU, pokud jde o podmínky přístupu ke strukturálním fondům; doporučuje zejména navýšit zvláštní příspěvek pro nejvzdálenější regiony v ose týkající se sociálních věcí, zachovat stávající výši spolufinancování Unie v těchto regionech a vhodným způsobem pozměnit tematické zaměření; zdůrazňuje potenciál nejvzdálenějších regionů, jako např. oblastí obzvláště vhodných pro provádění experimentálních projektů;

12.

má za to, že zavedení integrovaných strategií udržitelného městského rozvoje představuje pozitivní zkušenost, která by si proto zasluhovala rozšíření a provedení i na jiných územních celcích na nižší úrovni než regiony, například zavedením integrovaného územního cíle v souvislosti s tematickými cíli, aniž by tím bylo narušeno tematické zaměření; zdůrazňuje význam komunitně vedeného místního rozvoje a zvýšení schopnosti politiky soudržnosti zapojit místní subjekty; zdůrazňuje, že je třeba prověřit možnost zahájení přípravy národních a regionálních operačních programů založených na integrovaných územních strategiích a strategiích inteligentní specializace;

Středně příjmové regiony“: podpořit odolnost a zabránit vyloučení zranitelných území

13.

zdůrazňuje, že regiony se středními příjmy nezaznamenaly stejný růst ani jako regiony s nízkými příjmy (které musí ještě dohonit zbytek EU), ani jako regiony s velmi vysokými příjmy, a to proto, že se potýkají s problémem tzv. „středně příjmové pasti“v důsledku příliš vysokých nákladů ve srovnání s první skupinou a příliš křehkých systémů inovací ve srovnání s druhou skupinou; poukazuje také na to, že tyto regiony se vyznačují oslabeným výrobním odvětvím a zranitelností vůči otřesům způsobeným socioekonomickými změnami v důsledku globalizace;

14.

je přesvědčen, že hlavní výzvou budoucí politiky soudržnosti bude nabídnout podporu uzpůsobenou těmto regionům, mimo jiné s cílem vytvořit klima příznivé pro investice, a že politika soudržnosti musí zároveň snižovat nerovnosti, ale také předcházet vyloučení zranitelných území zohledněním různých trendů, dynamik a okolností;

15.

vyzývá Komisi, aby řešila problémy, jimž čelí regiony se středním příjmem, které se vyznačují nízkou mírou růstu ve srovnání s průměrem EU, tak, aby napomohla harmonickému rozvoji celé Unie; připomíná, že budoucí politika soudržnosti by měla středně příjmové regiony náležitě pokrývat, podporovat a zahrnovat je do dalšího programového období s cílem podpořit je a nabízet jim řešení jejich problémů, včetně vytvoření a provádění strategií, programů a dalších činností na míru; v této souvislosti připomíná význam doplňkových ukazatelů k HDP, aby bylo možno nabídnout přesnější obraz socioekonomických podmínek těchto konkrétních regionů; domnívá se, že by měla být věnována větší pozornost včasné identifikaci zranitelných míst, aby politika soudržnosti mohla podpořit odolnost regionů a zabránit vzniku nových rozdílů ve všech typech regionů;

16.

vítá, že Evropská komise spustila pilotní projekt, jehož cílem je přinést řešení na míru přizpůsobené specifickým problémům regionů procházejících průmyslovou transformací; vyzývá Komisi, aby z pilotního projektu vyvodila poučení, a očekává, že se co nejdříve dočká předpokládaných výsledků; má za to, že strategie inteligentní specializace mají potenciál nabízet skrze celostní přístup těmto regionům lepší podporu v jejich rozvojových strategiích a z obecnějšího hlediska prosazovat diferencované provádění na úrovni regionů, ale rovněž by mohly těžit z další spolupráce a výměny znalostí a zkušeností mezi regiony; vítá opatření, jako je iniciativa Vanguard pro využívání strategie inteligentní specializace v zájmu nastartování růstu a průmyslové obnovy v prioritních oblastech v EU;

17.

zdůrazňuje, že sociální a daňová konvergence přispívá k soudržnosti a zároveň zlepšuje fungování jednotného trhu; domnívá se, že odlišné postupy v této oblasti mohou být v rozporu s cílem v oblasti soudržnosti a mohly by ještě více ohrozit území, která zaostávají nebo jsou nejvíce ohrožena globalizací, a upozorňuje na to, že je trvale zapotřebí, aby méně rozvinuté regiony dohnaly zbytek Unie; má za to, že politika soudržnosti by mohla formou pozitivních pobídek pomoci prosazovat sociální a daňovou konvergenci (vedle konvergence hospodářské a územní); v tomto ohledu zdůrazňuje možnost opřít se například o evropský pilíř sociálních práv; vyzývá Evropskou komisi, aby tento rozměr důkladněji zohlednila v rámci evropského semestru v zájmu lepšího začlenění sociálního rozměru politiky soudržnosti do hospodářské politiky a aby také vhodně zapojila místní a regionální orgány s cílem zvýšit účinnost a přijetí tohoto postupu;

Oblasti činnosti

18.

podporuje silné tematické zaměření na omezený počet priorit souvisejících s významnými evropskými politickými cíli – a současně umožnění větší flexibility řídicích orgánů při vytváření územních strategií na základě potřeb a potenciálu – v návaznosti na inkluzivní místní a regionální konzultace v rámci přípravy dohod o partnerství; zdůrazňuje, že zaměstnanost (včetně nezaměstnanosti mladých), sociální začleňování, boj proti chudobě, podpora inovací, digitalizace, podpora malých a středních podniků a startupů, změna klimatu, oběhové hospodářství a infrastruktura by měly být prioritními oblastmi budoucí politiky soudržnosti;

19.

vítá přijetí evropského pilíře sociálních práv, který představuje pokrok v budování sociální Evropy; připomíná svůj závazek vůči ESF jako silné nedílné součásti fondů ESI a vůči záruce pro mladé lidi, iniciativě pro zaměstnanost mladých lidí a evropskému sboru solidarity s ohledem na jejich význam při řešení problémů v oblasti zaměstnanosti, hospodářského růstu, sociálního začleňování, učení a odborného vzdělávání;

20.

zdůrazňuje, že budoucí politika soudržnosti by měla klást větší důraz na ochranu a podporu obyvatel a území negativně zasažených globalizací (offshoring, ztráta pracovních míst) a také podobnými trendy uvnitř EU; žádá, aby byla v relevantních případech prozkoumána možnost koordinace strukturálních fondů a Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci tak, aby se vztahovaly mj. na přemístění společností uvnitř EU;

21.

konstatuje, že zranitelnost vůči změně klimatu se v jednotlivých regionech výrazně liší; má za to, že ESI fondy je třeba využívat co nejúčinněji, aby bylo možné plnit závazky EU v rámci Pařížské dohody o klimatu (COP21), např. pokud jde o energie z obnovitelných zdrojů, energetickou účinnost nebo výměnu osvědčených postupů, zejména v odvětví bydlení, a aby byly zohledněny cíle udržitelného rozvoje OSN; trvá na tom, aby nástroje solidarity pro případ přírodní katastrofy bylo možné využít za daných okolností co nejrychleji a vždy koordinovaně;

22.

doporučuje využívat udržitelným způsobem ESI fondy pro řešení demografických výzev (stárnutí, pokles populace, demografický tlak, neschopnost přilákat nebo udržet dostatečný lidský kapitál), které různou měrou dopadají na evropské regiony; zdůrazňuje zejména potřebu poskytovat odpovídající podporu oblastem, jako jsou některé nejvzdálenější regiony;

23.

zdůrazňuje, že je třeba podle článku 349 SFEU vytvořit konkrétní mechanismus financování po roce 2020, aby bylo možné integrovat migranty v nejvzdálenějších regionech, které se v důsledku svých specifických rysů musí vyrovnávat s větším migračním tlakem, a přispět tak k jejich udržitelnému rozvoji;

24.

je toho názoru, že fondy EU musí dodržovat Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a měly by nadále podporovat deinstitucionalizaci;

25.

zdůrazňuje, že další investice do kultury, vzdělávání, dědictví, mládeže, sportu a udržitelného cestovního ruchu mají potenciál pro vytváření pracovních míst, zejména kvalitních pracovních míst pro mladé lidi, a růstu a zlepšovat sociální soudržnost a současně bojovat proti chudobě a diskriminaci, což je mimořádně důležité, např. pokud jde o nejvzdálenější, venkovské a odlehlé regiony; podporuje rozvoj kulturních a tvůrčích odvětví, která jsou úzce spjata s inovací a tvořivostí;

Programový rámec po roce 2020

26.

zdůrazňuje, že 7. zpráva o soudržnosti vyzdvihuje nutnost zohlednit i jiné ukazatele, které by doplňovaly HDP na obyvatele, jenž by měl nicméně zůstat hlavním ukazatelem, a to pro účely přidělování finančních prostředků a proto, aby bylo možné podat přesnější obraz socioekonomických podmínek, v souladu se zjištěnými výzvami a potřebami, a to i na nižší než regionální úrovni; poukazuje na nutnost vycházet z vysoce kvalitních, spolehlivých, aktuálních, strukturovaných a dostupných údajů; žádá proto Komisi a Eurostat, aby poskytly co nejpodrobnější a geograficky rozčleněné statistické údaje významné pro politiku soudržnosti, aby v procesu plánování dostatečně odrážela potřeby jednotlivých regionů; podporuje používání sociálních, environmentálních a demografických kritérií, především míry nezaměstnanosti a míry nezaměstnanosti mladých lidí;

27.

obhajuje posilování integrovaného přístupu a rozhodně zdůrazňuje, že ESF musí kvůli svému zásadnímu rozměru soudržnosti nadále tvořit nedílnou součást evropské regionální politiky;

28.

zdůrazňuje, že granty by měly být i nadále hlavním nástrojem financování politiky soudržnosti, ale uznává, že finanční nástroje mohou představovat účinný pákový efekt a že by měly být prosazovány v případě, že vytvářejí přidanou hodnotu, nebo na základě vhodného předběžného posouzení; zdůrazňuje však, že jejich používání se nesmí stát cílem samo o sobě, že jejich účinnost závisí na řadě faktorů (povaha projektu, území či rizika) a že všem regionům bez ohledu na úroveň jejich rozvoje musí být umožněno svobodně si určit nejvhodnější způsob financování; postavil by se proti jakémukoli závaznému cíli pro využívání finančních nástrojů;

29.

vyzývá ke zjednodušení podmínek využívání finančních nástrojů a k usnadnění koordinace těchto nástrojů s granty v zájmu doplňkovosti a účinnosti a s ohledem na územní celky; zdůrazňuje důležitost správní kapacity a kvality veřejné správy i významnou doplňkovou úlohu vnitrostátních rozvojových bank a institucí pro provádění finančních nástrojů uzpůsobených místním potřebám; považuje za nesmírně důležité co nejvíce harmonizovat pravidla pro finanční nástroje, a to bez ohledu na způsob jejich řízení; navrhuje, aby byly vedle stávajících finančních nástrojů politiky soudržnosti prosazovány také participativní nástroje;

30.

domnívá se, že vazba mezi politikou soudržnosti a zárukou příznivého investičního prostředí, účinností a řádným využíváním fondů může rovněž napomoci k dosažení cílů politiky soudržnosti, a zároveň zdůrazňuje, že politika soudržnosti nemá být pouhým nástrojem, který slouží prioritám a není nijak navázán na její cíle; zdůrazňuje, že je třeba uplatňovat dohodnutý postoj k Paktu o stabilitě a růstu týkající se flexibility pro cyklické podmínky, strukturálních reforem a vládních investic; domnívá se, že opatření spojující účelnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí, jak je uvedeno v nařízení (EU) č. 1303/2013, by měla být pečlivě analyzována, a to i se zapojením všech zúčastněných stran; je toho názoru, že by Komise měla zvážit úpravy propojení politiky soudržnosti s evropským semestrem s cílem posílit jeho územní a sociální rozměr a že by měla zohlednit další faktory, které přispívají k dosažení cílů soudržnosti, jako je například reálná konvergence; vyzývá Komisi, aby se v této souvislosti a v rámci evropského semestru zabývala spolufinancováním na regionální a vnitrostátní úrovni v rámci ESI fondů a jeho dopadem na vnitrostátní schodky;

31.

vyzývá k posílení strategií inteligentní specializace, které představují neotřelý způsob, jak investovat do potenciálu dlouhodobého růstu v kontextu rychlých technologických změn a globalizace; uznává užitečnost předběžných podmínek, ale zdůrazňuje, že v některých případech situaci komplikovaly a vedly ke zpoždění v přípravě a zahájení plánování; bere na vědomí připomínky Účetního dvora týkající se předběžných podmínek obsažené v jeho zvláštní zprávě 15/2017; vyzývá Komisi, aby zvážila, zda případně nesnížit počet předběžných podmínek, aby posílila v této oblasti dodržování zásad proporcionality a subsidiarity a aby přitom co nejvíce využívala stávající strategické dokumenty, které by mohly splnit budoucí předběžné podmínky; podtrhuje, že předběžné podmínky by se měly úzce vztahovat k účinnosti investic a současně zajistit rovné zacházení pro všechny členské státy;

32.

konstatuje, že kvalita a stabilita veřejné správy, pro kterou jsou nezbytnými předpoklady dobré vzdělání, odborná příprava a poradenská pomoc dostupná v místě, je i nadále rozhodujícím faktorem regionálního růstu a účinnosti ESI fondů; zdůrazňuje, že kvalitu správy je třeba zlepšit a zajistit dostupnost dostatečné technické pomoci, neboť tyto prvky mají významný dopad na řádné provádění politiky soudržnosti a mohou v nich být v rámci členských států značné rozdíly, což je patrné např. na zaostávajících regionech; vyzývá Komisi, aby zejména vyhodnotila budoucí program JASPERS s ohledem na doporučení Evropského účetního dvora;

33.

podporuje posun politiky soudržnosti směrem k většímu zaměření na výsledky a obsah a současně přechod od účetní logiky k přístupu, který se soustředí na výkonnost a ponechává řídicím orgánům větší míru flexibility v tom, jak mají dosáhnout splnění cílů, při dodržování zásad partnerství, transparentnosti a odpovědnosti apod.;

34.

považuje za nezbytně nutné pokračovat v boji proti podvodům a naléhavě vyzývá k uplatňování nulové tolerance korupce;

Jednodušší politika soudržnosti

35.

žádá Komisi, aby ve svých budoucích legislativních návrzích zohlednila doporučení skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení;

36.

trvá na nutnosti vytvořit rámec, který zaručí právní stabilitu prostřednictvím jednoduchých, jasných a předvídatelných předpisů, a to zejména v oblasti řízení a kontrol, s cílem zajistit náležitou rovnováhu mezi cíli výkonnosti a zjednodušení; vyzývá, aby se v příštím programovém období snížil objem právních předpisů a pokynů (s obezřetností, tak aby se v úzké spolupráci se zúčastněnými stranami zajistila nezbytná kontinuita předpisů a postupů, s nimiž jsou zainteresované subjekty a řídicí orgány již obeznámeny); žádá, aby byly relevantní dokumenty přeloženy do všech jazyků EU a aby se v co největší míře zabránilo zpětné účinnosti a výkladu předpisů; požaduje, aby byl zřízen jednotný právní rámec a pokyny pro přeshraniční projekty;

37.

zároveň zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se zabránilo nadměrné regulaci a aby se z operačních programů staly skutečné strategické dokumenty, stručnější a flexibilnější, tím, že se zavede zjednodušený postup, aby mohly být během programového období cíleně upravovány (např. v případě přírodních katastrof) a adekvátně tak reagovaly na měnící se globální skutečnosti a regionální poptávku;

38.

vyzývá k zavedení skutečně jednotného souboru pravidel pro ESI fondy, včetně další harmonizace společných pravidel pro nástroje, které přispívají ke stejnému tematickému cíli; považuje za nezbytné zefektivnit postupy zadávání zakázek v souvislosti s fondy a zrychlit řízení o státní podpoře v případech, kdy je vyžadován soulad; podporuje jednotné a soudržnější zacházení s přímo řízenými evropskými fondy a s fondy politiky soudržnosti, pokud se jedná o státní podporu, a obecněji podporuje i harmonizovaná pravidla pro evropské nástroje, které jsou určeny stejným příjemcům; zdůrazňuje význam lepší doplňkovosti politiky soudržnosti a budoucího výzkumného programu EU, aby se zajistilo pokrytí celého cyklu od základního výzkumu až po komerční využití; domnívá se, že tematické zaměření by mělo být zachováno, aby byla umožněna součinnost mezi různými zdroji financování na projektové úrovni;

39.

bere na vědomí zřízení pracovní skupiny pro subsidiaritu a proporcionalitu a očekává od této pracovní skupiny praktické návrhy pro posílení dodržování obou těchto zásad v rámci politiky soudržnosti; vyjadřuje podporu zajištění uplatňování těchto zásad za účelem vytvoření skutečné vícestupňové správy, což vyžaduje vhodné zplnomocnění místních a regionálních orgánů i dalších zúčastněných stran;

40.

s politováním konstatuje, že Komise nepředložila lépe integrované hodnocení průřezových politik a není ani hlášena součinnost mezi různými evropskými politikami; požaduje ambiciózní strategie, financování a opatření, které zvýší součinnost s jinými fondy EU a přilákají doplňkovou finanční podporu; zdůrazňuje, že je třeba dále optimalizovat součinnost mezi ESI fondy a jinými nástroji, včetně Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), ale i dalšími centrálně řízenými programy, jako je Horizont 2020, který svou podporou výzkumu a inovací doplňuje politiku soudržnosti;

41.

žádá, aby se požadavky v oblasti plánování, provádění a kontroly ESI fondů v budoucnu opíraly o zásady diferenciace a proporcionality a spočívaly na transparentních a spravedlivých kritériích v souladu s finančními prostředky vyhrazenými na programy, rizikovým profilem, kvalitou správy a mírou financování ze strany příjemců;

42.

považuje za zásadní, aby se vztah mezi Komisí a řídicími orgány ubíral směrem k „dohodě o důvěře“; v této souvislosti připomíná význam odpovídajícího a fungujícího rámce víceúrovňové správy; vybízí Komisi, aby navázala na dosavadní práci v oblasti řádné správy veřejných financí a zavedla princip nového označování, které by bylo uděleno těm řídicím orgánům, které prokázaly svoji schopnost dodržovat příslušné předpisy; vyzývá v souvislosti s kontrolami k většímu využívání vnitrostátních a regionálních předpisů, pokud je ověřena a potvrzena jejich účinnost;

43.

vybízí k posílení zásady jednotného auditu, ke zrychlení provádění elektronické soudržnosti a také ke všeobecnému využívání zjednodušených a standardizovaných nákladů, neboť se to mimo jiné ukázalo být jednodušší z hlediska provádění a nevedlo to k žádným chybám; zdůrazňuje potenciál digitalizace, pokud jde o činnosti v oblasti monitorování a podávání zpráv; je toho názoru, že výměnu odborných znalostí by mělo usnadnit zřízení portálu pro sdílení znalostí a výměnu osvědčených postupů;

44.

vyzývá Komisi, aby předkládala návrhy, jak zlepšit reakci politiky soudržnosti na nepředvídané události, a v této souvislosti opakovaně vyzývá k vytvoření takové rezervy, která by umožnila regionům dodatečnou flexibilitu, aniž by ohrozila dlouhodobé cíle operačních programů;

Výzvy a možnosti do budoucna

45.

je mimořádně znepokojen scénáři, které nedávno představila Komise, ohledně možnosti provést v příštím VFR škrty v rozpočtu politiky soudržnosti, které by z působnosti této politiky vyloučily mnoho regionů; doufá v ambiciózní rozpočet, který bude odpovídat výzvám, jimž regiony čelí, a vyzývá k tomu, aby se z politiky soudržnosti nestala proměnná přizpůsobovaná podle potřeb; připomíná, že pokrytí všech regionů EU představuje pro Evropský parlament bod, o němž nepřipadá v úvahu diskutovat; zdůrazňuje, že teorie „skupin hospodářského rozvoje“potvrzuje význam diferencované podpory všem evropským regionům, a to včetně regionů s velmi vysokými příjmy, které si musí udržet konkurenceschopnost ve vztahu ke světové konkurenci;

46.

má za to, že politika soudržnosti by mohla přispět k řešení nových výzev, jako je bezpečnost či integrace uprchlíků pod mezinárodní ochranou; zdůrazňuje však, že od politiky soudržnosti nelze očekávat, že vyřeší všechny krize, a nesouhlasí s využíváním fondů politiky soudržnosti k pokrývání krátkodobých potřeb financování mimo oblast její působnosti, přičemž připomíná, že se tato politika zaměřuje na střednědobý a dlouhodobý sociální a hospodářský rozvoj EU;

47.

bere na vědomí pozitivní výsledky fondu EFSI, který musí nicméně investovat ještě transparentněji a účelněji; zdůrazňuje, že politika soudržnosti a fond EFSI jsou založeny na odlišných koncepcích a cílech, které se mohou v určitých případech navzájem doplňovat, avšak nelze je zaměňovat, bez ohledu na úroveň rozvoje regionů, zejména z toho důvodu, že fond EFSI je na rozdíl od strukturálních fondů převážně úvěrový; připomíná, že je důležité správně rozlišovat mezi EFSI a politikou soudržnosti a také jasně vymezit možnosti jejich kombinování;

48.

znovu opakuje svůj závazek vůči dlouhodobému plánování programů; má za to, že jedinou udržitelnou alternativou stávajících 7 let je víceletý finanční rámec v délce trvání 5+5 let, u nějž bude proveden přezkum v polovině období; vyzývá Komisi, aby vypracovala jasný návrh, v němž budou stanoveny metody praktického provádění finančního rámce na období 5+5 let;

49.

žádá, aby bylo vynaloženo veškeré úsilí na to, aby se předešlo prodlevám v plánování nového období, s cílem zamezit pozdním platbám a nesplněným závazkům, které brání pozitivním výsledkům politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že je důležité včas předložit veškeré dokumenty týkající se budoucího právního rámce ve všech úředních jazycích, aby byli všichni příjemci poctivě a včasně informováni;

50.

vyzývá ke zlepšení komunikace s evropskými občany, čímž by se zvýšila informovanost veřejnosti o konkrétních výsledcích politiky soudržnosti; vybízí Komisi, aby posílila úlohu řídicích orgánů a předkladatelů projektů, kteří používají inovativní metody komunikace na místní úrovni, s cílem informovat občany o výsledcích využívání fondů na daných územích; zdůrazňuje, že je zapotřebí zlepšit informovanost a komunikaci nejen ve směru dodavatelského řetězce (výsledky ESI fondů), ale i opačně (možnosti financování), a to především ve vztahu k drobným předkladatelům projektů; vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly mechanismy a široké institucionalizované platformy pro spolupráci, a zajistily tak lepší viditelnost a informovanost;

51.

konstatuje, že některé evropské regiony jsou zvlášť vystaveny dopadům brexitu; zdůrazňuje, že budoucí politika soudržnosti bude muset co nejvíce omezit negativní důsledky brexitu pro jiné evropské regiony, a žádá, aby byla důkladně zvážena možnost pokračování partnerství v rámci územní spolupráce;

o

o o

52.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.

(2)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.

(3)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470.

(4)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 281.

(5)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259.

(6)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 2015, Parlament a Komise/Rada, C-132/14 až C-136/14, ECLI:EU:C:2015:813.

(7)  Doc. 8463/17

(8)  Doc. 14263/17

(9)  Iammarino, S., Rodríguez-Pose, A., Storper, M. (2017), ‘Why regional development matters for Europe’s economic future’, pracovní dokument 07/2017, Generální ředitelství pro regionální a městskou politiku, Evropská komise.

(10)  Úř. věst. C 306, 15.9.2017, s. 8.

(11)  Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 94.

(12)  Úř. věst. C 316, 22.9.2017, s. 132.

(13)  Úř. věst. C 316, 22.9.2017, s. 124.

(14)  Úř. věst. C 76, 28.2.2018, s. 2.

(15)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0222.

(16)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0320.

(17)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0321.

(18)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0053.

(19)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0254.

(20)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0245.

(21)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0316.

(22)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0401.

(23)  Přijaté texty, P8_TA(2018)0067.

(24)  Přijaté texty, P8_TA(2018)0075.

(25)  http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/8631691/3-31012018-BP-EN.pdf/bdc1dbf2-6511-4dc5-ac90-dbadee96f5fb

(26)  http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/8701418/3-01032018-AP-EN/37be1dc2-3905-4b39-9ef6-adcea3cc347a


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/63


P8_TA(2018)0117

Integrita Komise, zejména jmenování generálního tajemníka Evropské komise

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o politice Komise v oblasti integrity, zejména pak pokud jde o jmenování generálního tajemníka Evropské komise (2018/2624(RSP))

(2019/C 390/08)

Evropský parlament,

s ohledem na prohlášení Komise ze dne 12. března 2018 o politice Komise v oblasti integrity, zejména pak pokud jde o jmenování generálního tajemníka Evropské komise,

s ohledem na odpovědi, které poskytla Komise dne 25. března 2018 na otázky k písemnému zodpovězení, které položili členové Výboru pro rozpočtovou kontrolu, a na otázky během slyšení uspořádaného tímto výborem dne 27. března 2018,

s ohledem na čl. 14 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii,

s ohledem na služební řád úředníků Evropské unie a zejména na články 4, 7 a 29 tohoto řádu,

s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie,

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rozpočtovou kontrolu,

s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že je zásadní, aby Evropská komise jako strážkyně Smluv jednala v souladu se zněním a duchem pravidel;

B.

vzhledem k tomu, že důvěru v evropský projekt a v Evropskou unii lze udržet pouze tehdy, pokud orgány Evropské unie budou jednat jako vzor chování v oblasti právního státu, transparentnosti a dobré správy a pokud bude zjevné, že mají dostatečný interní systém brzd a protivah, aby mohly přiměřeně reagovat v případě, že jsou tyto základní zásady ohroženy;

C.

vzhledem k tomu, že všechny orgány EU podle Smluv rozhodují samostatně ve věcech, které se týkají jejich organizační a personální politiky, a to i při jmenování vysoce postavených úředníků na základě jejich kvalifikace, zkušeností a důvěry v souladu se služebním řádem a příslušným jednacím řádem těchto orgánů;

D.

vzhledem k tomu, že pozice zveřejněné externě jsou nakonec často obsazovány výběrem interních uchazečů, kteří nesplňují požadavky na to, aby se přihlásili podle vnitřních pravidel, čímž dochází k obcházení řádného kariérního postupu;

E.

vzhledem k tomu, že jmenování pozic na vysoké úrovni, jako je generální tajemník, by mělo probíhat nezávisle na jiných jmenováních, čímž se předejde podezření z netransparentního souboru dohod a kompromisů uzavřených na základě výsadních informací;

F.

vzhledem k tomu, že evropská veřejná ochránkyně práv v současnosti provádí šetření dotčeného postupu jmenování, a Parlament je přesvědčen, že veřejná ochránkyně práv bude informovat Komisi a Parlament o svém názoru a o veškerých případných případech nesprávného úředního postupu, v nichž je třeba provést následné kroky;

G.

vzhledem k tomu, že Komise uznala nedostatky, pokud jde o její komunikaci v souvislosti s tímto jmenováním, a uznala potřebu posílit své úsilí v této oblasti;

H.

vzhledem k tomu, že výbory zaměstnanců jako zvolení zástupci úředníků orgánů EU požádaly o uplatňování transparentních postupů pro jmenování do všech řídících funkcí;

1.

lituje, že postup jmenování nového generálního tajemníka Evropské komise dne 21. února 2018 byl proveden způsobem, který vzbudil obecné pobouření a nesouhlas veřejného mínění, poslanců Evropského parlamentu a v rámci evropské veřejné správy; konstatuje, že výsledkem tohoto postupu je riziko ztráty dobré pověsti, a to nejen pro Evropskou komisi, ale též pro všechny orgány Evropské unie; vyzývá Komisi, aby uznala, že tento postup spolu s tím, jak o něm informovala sdělovací prostředky, Parlament a širokou veřejnost, negativně ovlivnil její pověst;

Skutkové okolnosti

2.

bere na vědomí, že:

dne 31. ledna 2018 byla zveřejněna pozice náměstka generálního tajemníka se standardní lhůtou pro podávání přihlášek v délce deseti pracovních dnů (tj. do 13. února 2018);

přihlásili se dva uchazeči, jeden muž a jedna žena, oba z kabinetu předsedy Komise; nový generální tajemník byl jedním z uchazečů o tuto pozici; druhá uchazečka podala přihlášku o volné pracovní místo dne 8. února 2018, dne 12. února 2018 prošla celodenním hodnocením v hodnoticím středisku a svou přihlášku vzala zpět před pohovorem s Poradním výborem pro jmenování, který byl naplánován na 20. února 2018, a následně byla jmenována novou vedoucí kabinetu předsedy Komise;

nový generální tajemník prošel postupem stanoveným článkem 29 služebního řádu, jehož součástí je:

a)

celodenní hodnocení v hodnoticím středisku (dne 15. února 2018);

b)

pohovor (dne 16. února 2018), hodnocení a stanovisko (dne 20. února 2018) vydané Poradním výborem pro jmenování;

c)

pohovor s komisařem odpovědným za rozpočet a lidské zdroje a předsedou Evropské komise (dne 20. února 2018);

z těchto pohovorů nebyly pořízeny žádné zápisy ani nebyla zaznamenána jejich délka;

sbor komisařů dne 21. února 2018 jednomyslně jmenoval vedoucího kabinetu předsedy Komise náměstkem generálního tajemníka;

následně na téže schůzi tehdejší generální tajemník oznámil odchod do důchodu poté, co téhož dne ráno zaslal předsedovi dopis, v němž oznámil záměr odejít do důchodu ke dni 31. března 2018;

předseda Evropské komise a jeho vedoucí kabinetu věděli již od roku 2015, že někdejší generální tajemník má v úmyslu odejít do důchodu krátce po březnu 2018, a tento záměr byl potvrzen na začátku roku 2018; předseda se však o tuto informaci nepodělil, aby neohrozil autoritu tehdejšího generálního tajemníka, ale oznámil ji svému vedoucímu kabinetu;

když opakovaně selhalo úsilí předsedy Evropské komise o to, aby přesvědčil generálního tajemníka, aby úřad zastával i nadále, měl následně přinejmenším uvědomit komisaře odpovědného za rozpočet a lidské zdroje o tom, že brzy bude toto pracovní místo volné, aby mohly být běžným a osvědčeným způsobem včas podniknuty kroky k zaplnění tohoto volného místa;

sbor komisařů na návrh předsedy a se souhlasem komisaře pro rozpočet a lidské zdroje, a aniž by jmenování nového generálního tajemníka bylo zařazeno na pořad jednání dané schůze, rozhodl přeložit nově jmenovaného náměstka generálního tajemníka s jeho pozicí v souladu s článkem 7 služebního řádu na pozici generálního tajemníka Evropské komise (přeřazení bez uveřejnění pozice);

Kariérní postup nového generálního tajemníka

3.

bere na vědomí, že:

nový generální tajemník se stal úředníkem Evropské komise jako úředník zařazený do platové třídy AD6 v listopadu 2004 poté, co uspěl ve výběrovém řízení AD COM/A/10/01; v roce 2007 byl povýšen do třídy AD7, do třídy AD8 v roce 2009, do třídy AD9 v roce 2011 a do třídy AD10 v roce 2013;

s platností ode dne 10. února 2010, zatímco byl stále zařazen do třídy AD8 ve své základní profesi, byl přeřazen jako vedoucí kabinetu místopředsedkyně Redingové, kde zastával funkci vedoucího kabinetu s platovou třídou AD14 (tedy na úrovni ředitele) v souladu s pravidly o složení kabinetů, která tehdy platila (SEC(2010)0104);

nový generální tajemník si od 1. dubna 2014 do 31. května 2014 vzal dovolenou z osobních důvodů s cílem působit jako manažer kampaně čelného kandidáta Evropské lidové strany (EPP) na předsedu Evropské komise;

po návratu do zaměstnání dne 1. června 2014 byl přeřazen jako úředník v platové třídě AD14 jako hlavní poradce na generální ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti;

poté, co nový generální tajemník uspěl ve výběrovém řízení, byl jmenován hlavním poradcem v Evropské bance pro obnovu a rozvoj s účinností od dne 1. července 2014; v návaznosti na toto jmenování se stal ve své základní profesi úředníkem zařazeným do třídy AD14;

od 1. července 2014 do 31. října 2014 byl nový generální tajemník přeřazen s platovou třídou AD14 jako vedoucí přechodového týmu nově zvoleného předsedy Evropské komise;

dne 1. listopadu 2014 byl přeřazen jako vedoucí kabinetu předsedy s platovou třídou AD15 v souladu s pravidly o složení kabinetů platnými od roku 2004 (viz rozhodnutí SEC(2004)0185, SEC(2010)0104 a C(2014)9002);

dne 1. ledna 2017 byl povýšen ve své základní profesi (mimo přeřazení) do platové třídy AD15 jako úředník v rámci 10. kola povyšování vyšších úředníků, a to rozhodnutím přijatým sborem komisařů (PV(2017)2221); od schůze konané dne 21. února 2018 byl ve své základní profesi zařazen jako úředník Komise v platové třídě AD15 jakožto hlavní poradce na generálním ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti;

4.

upozorňuje na mimořádně rychlý kariérní postup nového generálního tajemníka, který v průběhu období jen o málo delším než 13 let postoupil z třídy AD6 do třídy AD15, přičemž 8 let strávil v různých kabinetech (po působení v prvním kabinetu byl povýšen z třídy AD10 do třídy AD14, po působení ve druhém kabinetu byl povýšen z třídy AD14 do třídy AD15);

Kariérní postup někdejších generálních tajemníků

5.

zdůrazňuje, že podle Komise se tři předešlí generální tajemníci stali ředitelem, generálním ředitelem a vedoucím kabinetu předtím, než byli přeloženi do funkce generálního tajemníka, zatímco nový generální tajemník předtím nezastával v útvarech Komise žádnou vedoucí úlohu; poukazuje zejména na to, že dne 21. února 2018 nezastával funkci náměstka generálního tajemníka a že byl ve službě v základní třídě AD15 méně než 14 měsíců;

Postup jmenování

6.

konstatuje, že podle Komise byl nový generální tajemník přeložen v zájmu služby podle článku 7 služebního řádu a že pozice nebyla zveřejněna proto, že dané pracovní místo nebylo považováno za volné; proto konstatuje, že se nemohl přihlásit žádný úředník, jelikož postup byl proveden formou přeřazení s pozicí, nikoliv přeložením v pravém slova smyslu, kterému by předcházelo řádné zveřejnění volného pracovního místa;

7.

konstatuje, že Komise použila stejný postup přeložení podle článku 7 služebního řádu v případě tří předchozích generálních tajemníků (přeložení s pozicí namísto přeložení v pravém slova smyslu); zdůrazňuje však, že žádný z předchozích generálních tajemníků nebyl jmenován nejprve náměstkem generálního tajemníka a poté generálním tajemníkem na téže schůzi sboru komisařů; zdůrazňuje rovněž, že všichni tři předchozí generální tajemníci byli navrženi sboru komisařů na téže schůzi sboru komisařů, na které byl jejich předchůdce přeložen na jinou pozici nebo na které oznámil svůj odchod do důchodu;

8.

zdůrazňuje, že jmenování formou přeložení inicioval předseda Evropské komise po dohodě s komisařem odpovědným za rozpočet a lidské zdroje a po konzultaci s prvním místopředsedou (který byl konzultován ohledně jména uchazeče, ale rozhodně nikoliv ohledně postupu);

9.

uznává, že není obvyklým postupem v Komisi přeložit ředitele v platové třídě AD15 na pozice generálních ředitelů, ale bere na vědomí, že se Komise domnívá, že z právního hlediska se sbor komisařů mohl rozhodnout přeložit hlavního poradce na pozici generálního tajemníka;

10.

táže se, proč Komise použila různé postupy ke jmenování náměstka generálního tajemníka a ke jmenování generálního tajemníka v případě téhož uchazeč a během téže schůze sboru komisařů;

Nálezy

11.

zdůrazňuje, že z odpovědí Komise vyplývá, že předseda a jeho vedoucí kabinetu si byli od roku 2015 vědomi záměru někdejšího generálního tajemníka odejít do důchodu krátce po 1. březnu 2018, což tajemník potvrdil na začátku roku 2018; zdůrazňuje, že tato informace by byla umožnila řádný postup jmenování jeho nástupce, a to jedním ze dvou veřejných postupů stanovených služebním řádem: 1) jmenování sborem komisařů po zveřejnění pozice a v návaznosti na výběrové řízení podle článku 29 služebního řádu; nebo 2) přeložením v zájmu služby podle článku 7 služebního řádu, a to rovněž po zveřejnění pozice s cílem umožnit všem úředníkům, kteří o to budou mít zájem, o takovéto přeložení požádat;

12.

bere na vědomí názor Komise, že zveřejnění pozice se nemá považovat za pravidlo podle služebního řádu, zejména s ohledem na pozici generálního tajemníka, která vyžaduje nejen zvláštní zkušenosti, ale též zvláštní úroveň důvěry ze strany předsedy a sboru komisařů;

13.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že byl zvolen postup přeložení podle článku 7 služebního řádu ve formě přeřazení nově jmenovaného náměstka generálního tajemníka s pracovním místem na pozici generálního tajemníka, nebylo nutné zveřejnit pracovní místo někdejšího generálního tajemníka, který odchází do důchodu; konstatuje, že ačkoliv týž postup byl použit pro jmenování předešlých generálních tajemníků, tyto osoby předtím zastávaly pozici generálních ředitelů a měly velkou řídící a rozpočtovou odpovědnost; zdůrazňuje však, že tato tradice nezveřejňování dosáhla svých mezí, jelikož neodpovídá moderním standardům transparentnosti, jimiž by se měla řídit Komise, Evropský parlament a jiné orgány EU;

14.

bere na vědomí rozšířený postup Komise obsazovat pozice formou interního přeložení v podobě přeřazení s pozicí, a to i v případě pozic vyšších úředníků; i když uznává široký prostor pro vlastní uvážení, kterým orgány v tomto směru disponují, je znepokojen, že tento postup může ohrozit zásadu rovných příležitostí a výběr nejlépe kvalifikovaných uchazečů; vyzývá všechny orgány Unie, aby obsazovaly pozice formou těchto přeložení, pouze pokud náležitě uvědomí pracovníky v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie, a aby dávaly přednost otevřeným a transparentním postupům, jejichž cílem je vybrat nejlépe kvalifikované uchazeče;

15.

zdůrazňuje, že pouze předseda, komisař odpovědný za rozpočet a lidské zdroje, první místopředseda a někdejší a nový generální tajemník věděli před schůzí sboru komisařů ze dne 21. února 2018, že bude předložen návrh na okamžité jmenování nového generálního tajemníka;

16.

konstatuje, že tento postup patrně všechny ostatní členy sboru komisařů překvapil a že se tak předešlo konání diskuse s komisaři, jelikož jmenování nového generálního tajemníka nebylo na pořadu jednání schůze sboru komisařů ze dne 21. února 2018;

17.

je vážně znepokojen tím, že by takový postup jmenování nového generálního tajemníka mohl zpochybnit předchozí postup jmenování náměstka generálního tajemníka, jelikož je možné, že postup nesloužil v první řadě účelu obsadit toto prázdné pracovní místo, ale umožnit přeložení této pozice na pozici generálního tajemníka podle článku 7 služebního řádu, aniž by bylo nutné tuto pozici zveřejnit; domnívá se, že ačkoliv takovýto postup může být v souladu s čistě formálními požadavky, je přesto v rozporu s duchem služebního řádu a bránit soutěži o pozice ze strany všech ostatních způsobilých pracovníků;

Závěry

18.

je zklamán tím, že ani jeden komisař patrně nezpochybnil toto překvapivé jmenování, nepožádal o odložení rozhodnutí o jmenování ani nepožádal o diskusi o zásadě úlohy budoucího generálního tajemníka v Komise a o výkladu této úlohy a současně nepodotkl, že tento bod nebyl na pořadu jednání;

19.

připomíná, že generální ředitelé evropských orgánů nesou jako pověření úředníci odpovědnost za stovky pracovníků a za plnění nemalého rozpočtu a rovněž že mají povinnost na konci každého finančního roku podepsat prohlášení o věrohodnosti ve výroční zprávě o činnosti; zpochybňuje proto tvrzení Komise, že pozice vedoucího kabinetu předsedy by mohla být považována za rovnocennou pozici generálního ředitele, pokud jde o řídící a rozpočtovou odpovědnost, aniž by uchazeč předem zastával takovou pozici, jak tomu bylo v případě předchozích generálních tajemníků Komise; poukazuje na to, že interní sdělení předsedy Komise ohledem složení soukromých kanceláří členů Komise a útvaru mluvčího Komise ze dne 1. listopadu 2014 není nadřazeno služebnímu řádu ani jej nemění;

20.

konstatuje, že jmenování generálního tajemníka ve dvou krocích by mohlo být považováno za jednání ne nepodobné převratu, které se pohybuje na hraně, a možná dokonce za hranou právních předpisů;

21.

zdůrazňuje, že Parlament nebyl s to shledat jakoukoliv „závažnou a naléhavou situaci“, jak vysvětlily právní služby Parlamentu, která by odůvodňovala použití postupu přeřazení podle článku 7 služebního řádu, aniž by byla pozice zveřejněna;

Požadované opatření

22.

je si vědom toho, že zrušení kladného správního aktu obecně není možné kvůli právním překážkám, ale přesto žádá Komisi, aby postup jmenování nového generálního tajemníka znovu posoudila s cílem dát možnost jiným možným uchazečům v rámci evropské veřejné správy podat přihlášku, a tím umožnila širší výběr z případných uchazečů z téže funkční skupiny a platové třídy; vyzývá Komisi, aby v budoucnu vedla otevřená a transparentní výběrová řízení;

23.

poukazuje na to, že aby bylo možné zachovat vynikající a nezávislou, loajální a motivovanou veřejnou službu, je třeba uplatňovat služební řád co do ducha i litery; zdůrazňuje, že k tomu je třeba zejména plně dodržovat články 4, 7 a 29 služebního řádu, tak aby „jakmile orgán oprávněný ke jmenování rozhodne o obsazení každého volného pracovního místa, uvědomí o tom úředníky uvedeného orgánu“, a tento závazek v oblasti transparentnosti je třeba dodržovat i v případě přeložení podle článku 7 služebního řádu s výjimkou naprosto mimořádných a řádně odůvodněných případů, jak uznal Soudní dvůr;

24.

připomíná, že pouze náležité zveřejnění volných pracovních míst může zajistit široký výběr nejkvalifikovanějších uchazečů zohledňující rovnováhu žen a mužů, čímž budou zajištěna poučená a optimální rozhodnutí o jmenování; zdůrazňuje, že se všechny evropské orgány a instituce musí vyvarovat postupů zveřejňování, jejichž jediným účelem je splnit formální požadavek na zveřejnění;

25.

doporučuje, aby byly posíleny rozhodovací postupy a řízení sboru komisařů s cílem předejít jakémukoliv nahodilému bezmyšlenkovitému schvalování jmenování nebo jiných důležitých rozhodnutí, a že je proto nezbytné, aby všechny tyto body byly součástí návrhu pořadu jednání;

26.

vyzývá v této souvislosti všechny orgány a instituce Evropské unie, aby rovněž zastavily postup „dosazování“lidí na pozice, čímž vzniká riziko, že budou postupy znehodnoceny, a tudíž bude ohrožena důvěryhodnost EU; zdůrazňuje, že politický vliv nesmí ohrozit uplatňování služebního řádu; zastává názor, že veškerá volná pracovní místa by měla být v zájmu transparentnosti, integrity a rovných příležitostí zveřejněna; zdůrazňuje, že pokud se orgány přesto rozhodnou, že se od této zásady odchýlí, měly by tak činit pouze v rámci úzkého prostoru pro vlastní uvážení, který stanovila judikatura Soudního dvora Evropské unie;

27.

navrhuje, aby úředníci z orgánů zastupujících pracovníky zasedali ve výběrových komisích vyššího vedení Parlamentu;

28.

žádá Komisi a všechny ostatní dotčené orgány EU, aby zrušily veškerá rozhodnutí, jimiž považují funkci vedoucího kabinetu předsedy za rovnocennou funkci generálního ředitele a funkci vedoucího kabinetu komisaře za rovnocennou funkci ředitele; rovněž žádá Komisi, aby zajistila, že příští přezkum služebního řádu v rámci řádného legislativního postupu zajistí cenné profesní příležitosti jak pro úředníky, kteří mají tradiční kariérní postup, tak pro členy kabinetů:

s ohledem na článek 7 tím, že objasní postup přeložení v případě přeřazení s úředníkovou pozicí, který byl zatím rozpracován pouze v judikatuře,

začleněním příslušných vnitřních pravidel pro členy soukromých kanceláří/kabinetů a

stanovením zcela transparentních postupů pro jmenování generálních tajemníků;

29.

vyzývá Komisi, aby před koncem roku 2018 přezkoumala svůj správní postup pro jmenování vyšších úředníků s cílem plně zajistit, že je vybrán nejvhodnější uchazeč, při zachování co nejvyšší úrovně transparentnosti a rovných příležitostí, čímž se rovněž vytkne příklad pro ostatní evropské orgány;

30.

uznává, že článek 17 jednacího řádu Komise přiznává generálnímu tajemníkovi, který by měl mít rozsáhlé manažerské zkušenosti a důvěru předsedy, zvláštní řídící povinnosti; považuje za nutné aktualizovat a objasnit tato pravidla s cílem zaručit neutralitu úlohy generálního tajemníka ve (stranickém) politickém prostředí; očekává, že bude o takovéto aktualizaci informován do září 2018;

o

o o

31.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení všem evropským orgánům.

18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/69


P8_TA(2018)0118

Pokrok ve věci globálního paktu OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a globálního paktu OSN o uprchlících

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o pokroku v iniciativě globálních paktů OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a o uprchlících (2018/2642(RSP))

(2019/C 390/09)

Evropský parlament,

s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

s ohledem na Úmluvu o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a na Protokol týkající se právního postavení uprchlíků z roku 1967,

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další smlouvy a nástroje OSN týkající se lidských práv,

s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

s ohledem na agendu důstojné práce Mezinárodní organizace práce (MOP) a zejména Úmluvu MOP č. 189 (2011) o důstojné práci pro pracovníky v cizí domácnosti,

s ohledem na rezoluci A/RES/71/1 přijatou Valným shromážděním OSN dne 19. září 2016„Newyorská deklarace pro uprchlíky a migranty“ (1),

s ohledem na přílohu I Newyorské deklarace nazvanou „Komplexní rámec pro reakci na uprchlickou krizi“,

s ohledem na přílohu I Newyorské deklarace „Směrem ke globálnímu paktu o bezpečné, řízené a legální migraci“,

s ohledem na obecné zásady EU ze dne 6. března 2017 v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte a na sdělení Komise ze dne 12. dubna 2017 o ochraně migrujících dětí (COM(2017)0211),

s ohledem na rezoluci A/RES/71/280 Valného shromáždění OSN ze dne 6. dubna 2017 o podmínkách při mezivládních jednáních o globálním paktu o bezpečné, řízené a legální migraci (2),

s ohledem na zprávu Rady OSN pro lidská práva ze dne 28. dubna 2017 nazvanou „Zpráva zvláštního zpravodaje pro lidská práva migrantů o agendě pro období do roku 2035 pro usnadnění mobility osob“ (3),

s ohledem na dokument Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ze dne 17. května 2017 nazvaný „Směrem ke globálnímu paktu o uprchlících: plán postupu“ (4),

s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese ze dne 11. ledna 2018 nazvanou „Making migration work for all“(Jak zařídit, aby byla migrace přínosná pro všechny) (5),

s ohledem na Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) „hrubý návrh“globálního paktu o uprchlících ke dni 31. ledna 2018 (6),

s ohledem na hrubý návrh a rozšířený hrubý návrh globálního paktu o bezpečné, řízené a legální migraci ze dne 5. února 2018 (7), resp. 5. března 2018 (8),

s ohledem na Abidžanskou deklaraci z 5. vrcholné schůzky EU a Africké unie z listopadu 2017,

s ohledem na rezoluci A/RES/70/1 Valného shromáždění OSN s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“a jejích 17 cílů udržitelného rozvoje přijaté dne 25. září 2015 na vrcholné schůzce OSN v New Yorku (9),

s ohledem na Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin přijatou Valným shromážděním OSN rezolucí A/RES/45/158 ze dne 18. prosince 1990 (10),

s ohledem na společnou souhrnnou připomínku Výboru pro ochranu práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin a Výboru pro práva dítěte týkající se lidských práv dětí v kontextu mezinárodní migrace,

s ohledem na své usnesení ze dne 13. dubna 2016 o EU v měnícím se globálním prostředí – více propojený, zpochybňovaný a složitý svět (11),

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o lidských právech a migraci ve třetích zemích (12),

s ohledem na své usnesení ze dne 1. června 2017 o odolnosti jakožto strategické prioritě vnější činnosti EU (13),

s ohledem na své usnesení ze dne 5. dubna 2017 o pohybech uprchlíků a migrantů: úkoly vnější činnosti EU (14) a usnesení ze dne 12. dubna 2016 k situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci (15),

s ohledem na zprávu přijatou dne 12. října 2017 svým Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje rámec Unie pro -znovuusídlování a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014 (A8-0316/2017), a nutnost toho, aby EU dosáhla alespoň 20 % předpokládaných celosvětových potřeb v oblasti znovuusídlování,

s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že podle čl. 13 bodu 2 Všeobecné deklarace lidských práv má každý „právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země“; vzhledem k tomu, že v roce 1999 Výbor OSN pro lidská práva ve své souhrnné připomínce č. 273 (bod 8) upřesnil, že toto právo „nesmí být závislé na žádném konkrétním účelu nebo trvání času, ve vztahu k nimž se jednotlivec rozhodne zůstat mimo území státu“;

B.

vzhledem k tomu, že na vrcholné schůzce OSN pro uprchlíky a migranty, která se uskutečnila na Valném shromáždění v New Yorku dne 19. září 2016, členské státy OSN jednomyslně přijaly „Newyorskou deklaraci pro uprchlíky a migranty“, na jejímž základě byly zahájeny dva samostatné, oddělené a nezávislé – třebaže ve své podstatě související – procesy, a to s výhledem na přijetí globálního paktu o uprchlících v roce 2018 a globálního paktu o bezpečné, řízené a legální migraci, který bude podepsán v prosinci 2018 na konferenci v Maroku;

C.

vzhledem k tomu, že příloha I Newyorské deklarace stanoví Komplexní rámec pro reakci na uprchlickou krizi, vycházející ze zásady mezinárodního sdílení odpovědnosti a z odhodlání části členských států OSN řešit primární příčiny násilného vysídlení obyvatelstva; vzhledem k tomu, že Komplexní rámec pro reakci na uprchlickou krizi představuje konkrétní kroky, které mají zmírnit tlak na přijímající země, posílit soběstačnost uprchlíků, rozšířit přístup k řešením za účasti třetích zemí a podpořit v zemích původu podmínky pro bezpečný a důstojný návrat;

D.

vzhledem k tomu, že vysoký komisař OSN pro uprchlíky byl požádán o provedení konzultací ohledně akčního programu pro doplnění Komplexního rámce pro reakci na uprchlickou krizi a předložení návrhu globálního paktu o uprchlících v rámci své výroční zprávy předkládané Valnému shromáždění v roce 2018;

E.

vzhledem k tomu, že EU a její členské státy se podílely na přípravném procesu a jednáních, které vedly k předložení hrubých návrhů; vzhledem k tomu, že se začátkem zásadnější fáze procesu a následkem rozhodnutí Spojených států jednání opustit je ještě důležitější, aby se EU a její členské státy ujaly vedoucí úlohy s cílem zajistit důrazný text zaměřený na lidi a založený na lidských právech;

F.

vzhledem k tomu, že migrace je komplexním jevem lidstva; vzhledem k tomu, že zatímco uprchlíci jsou konkrétně definovaní a chránění mezinárodním právem jako osoby, které pobývají mimo území země svého původu z důvodu, že mají obavy z pronásledování, konfliktu, násilí, nebo z jiných důvodů, a které následkem toho potřebují mezinárodní ochranu, uprchlíci a stejně tak migranti jsou nositeli lidských práv a často čelí zvýšené zranitelnosti, násilí a zneužívání v průběhu celého migračního procesu; vzhledem k tomu, že globální pakt o uprchlících a globální pakt o bezpečné, řízené a legální migraci jsou vzájemně se doplňující procesy, jejichž provádění si vyžádá společná opatření;

G.

vzhledem k tomu, že lidská mobilita a migrace jsou stále intenzivnější realitou, přičemž na celém světě je zhruba 258 milionů mezinárodních migrantů; vzhledem k tomu, že počet migrantů vyjádřený podílem na světové populaci vzrostl z 2,8 % v roce 2000 na 3,4 % v roce 2017; vzhledem k tomu, že 48 % migrantů tvoří ženy; vzhledem k tomu, že většina migrantů cestuje bezpečně a spořádaně; vzhledem k tomu, že 85 % migrace se uskutečňuje mezi státy stejné rozvojové úrovně; vzhledem k tomu, že v roce 2017 byla Evropa zdrojem druhého největšího počtu mezinárodních migrantů (61 milionů) (16);

H.

vzhledem k tomu, že podle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky žilo ke konci roku 2015 v nuceném vysídlení 65 milionů lidí, z čehož 12 milionů tvořili Syřané; vzhledem k tomu, že podle Světové banky bylo mezi lety 2012 a 2015 vysídleno zhruba 9 milionů osob, což představuje závažnou výzvu pro světový systém humanitární pomoci; vzhledem k tomu, že 84 % světových uprchlíků a 99 % vnitřně vysídlených osob přijímají rozvojové země nebo regiony, přičemž nejvíce jich přijímá africký kontinent, zatímco evropské země s výjimkou Turecka přijímají pouhých 10 % všech uprchlíků; vzhledem k tomu, že podle předpokládaných celosvětových potřeb v oblasti znovuusídlování pro rok 2018 zpracované vysokým komisařem OSN pro uprchlíky se odhaduje, že přesídlit potřebuje 1,2 milionu lidí; vzhledem k tomu, že od roku 2000 zemřelo na celém světě při hledání bezpečí a důstojné existence v zahraničí více než 46 000 přistěhovalců a uprchlíků, včetně 14 500 mrtvých (podle nejoptimističtějších odhadů) ve Středomoří od roku 2014 (17);

I.

vzhledem k tomu, že Evropa byla v historii jednak regionem, kam migranti směřovali, ale stejně tak regionem, z něhož migranti odcházeli; vzhledem k tomu, že Evropané rovněž migrovali do zahraničí z důvodů ekonomických obtíží, konfliktu nebo politického pronásledování; vzhledem k tomu, že současná hospodářská a finanční krize vedla k tomu, že velký počet Evropanů emigroval, a to i do rozvíjejících se ekonomik globálního jihu;

J.

vzhledem k tomu, že mnohé migrující děti zažívají násilí, zneužívání a vykořisťování; vzhledem k tomu, že o více než sto zemích je známo, že zadržují děti z důvodů spojených s migrací (18) vzhledem k tomu, že u dětských uprchlíků je pětkrát vyšší pravděpodobnost, že nenavštěvují školu, než u jiných dětí a že na střední školu je přijata méně než čtvrtina dospívajících z řad uprchlíků;

K.

vzhledem k tomu, že migrující pracovníci jsou často vystaveni diskriminaci, vykořisťování a porušování práv; vzhledem k tomu, že 23 % z 24,9 milionu lidí vykonávajících nucenou práci na celém světě jsou mezinárodní migranti;

L.

vzhledem k tomu, že ze zkušeností vyplývá, že migranti mají pozitivní vliv na země, ve kterých žijí, obdobný jejich působení v domovském státě; vzhledem k tomu, že migranti přispívají zemím, ve kterých žijí, tím, že platí daně a zhruba 85 % svých výdělků vkládají do ekonomiky těchto zemí; vzhledem k tomu, že v roce 2017 bylo po celém světě v podobě převodů finančních prostředků převedeno přibližně 596 miliard USD, přičemž 450 miliard USD směřovalo do rozvojových zemí – až trojnásobek oficiální rozvojové pomoci;

1.

jednoznačně podporuje cíle Newyorské deklarace pro uprchlíky a migranty a odpovídající proces pro vytváření režimu globálního řízení, pro posílení koordinace v oblasti mezinárodní migrace, mobility lidí, velkých pohybů uprchlíků a rozvleklých situací uprchlíků a pro zavedení trvalých řešení a přístupů, aby byla jednoznačně vymezena důležitost ochrany práv uprchlíků a migrantů;

2.

vyzývá členské státy EU, aby se sjednotily ve jménu jednotného postoje EU a aby aktivně bránily a podporovaly jednání o důležité otázce globálních paktů OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a o uprchlících;

3.

je přesvědčen, že ve vysoce vzájemně provázaném světě mohou být výzvy související s mobilitou lidí lépe účinně řešeny mezinárodním společenstvím jako celkem; vítá proto zahájení mezivládních jednání o globálním paktu o bezpečné, řízené a legální migraci a zahájení formálních konzultací o globálním paktu o uprchlících na základě hrubých návrhů, které by měly být dokončeny do července 2018;

4.

vyzývá Evropskou unii, konkrétně její vysokou představitelku pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komisi, aby využily své diplomatické váhy a mobilizovaly delegace EU, a to nejen v New Yorku a Ženevě, ale také v jiných klíčových zemích, jmenovitě zemích rozvojových, jejichž účinná účast v procesu coby zemí původu a tranzitu, ale také zemí cílových je nesmírně důležitá, a je třeba, aby ji EU usnadnila, v zájmu úspěchu celého procesu;

5.

zdůrazňuje, že hlavní mezinárodní smlouvy o lidských právech uznávají práva všech lidských bytostí, včetně migrantů a uprchlíků, bez ohledu na jejich právní postavení, a zavazují členské státy k jejich dodržování, včetně základní zásady nenavracení; požaduje, aby byla zvláštní pozornost věnována lidem ve zranitelných situacích a těm, kdo potřebují zvláštní lékařskou nebo psychologickou podporu, mimo jiné v důsledku fyzického násilí motivovaného předsudky, násilí sexuálního nebo násilí na základě pohlaví nebo mučení; zasazuje se o začleňování konkrétních opatření do globálních paktů v tomto ohledu; připomíná dále, že zranitelnosti vznikají v důsledku okolností v zemích původu, tranzitu a přijetí nebo cílových zemích, jakožto důsledek nejen identity dané osoby, ale také politických rozhodnutí, nerovnosti a strukturální a sociální dynamiky;

6.

připomíná, že cíle udržitelného rozvoje, obsažené v agendě do roku 2030, uznávají, že politiky plánované a dobře řízené migrační politiky mohou pomoci při dosahování udržitelného rozvoje a inkluzivního růstu a také ve snížení nerovnosti v jednotlivých státech a mezi nimi; naléhavě žádá, aby byla náležitá pozornost věnována příslušným hlediskům migrace souvisejícím s rozvojovými cíli tisíciletí a globálními pakty; vyzývá EU a členské státy, aby plnily svůj závazek týkající se dosahování rozvojových cílů tisíciletí vztahujících se k dětem a aby prováděly pokyny EU ze dne 6. března 2017 týkající se prosazování a ochrany práv dětí;

7.

vyzývá členské státy OSN, aby se samostatně zavázaly k podpoře rovnosti pohlaví a posílení postavení žen a dívek, přičemž tento samostatný závazek by se měl stát ústředním prvkem globálního paktu, v souladu s rozvojovým cílem tisíciletí č. 5; dále připomíná, že migrace může působit jako urychlovač posílení postavení žen a rovnosti, vzhledem k tomu, že 48 % migrantů tvoří ženy a dvě třetiny z nich pracují;

8.

vyzývá členské státy OSN, aby se samostatně zavázaly k zajišťování ochrany migrujících dětí; zdůrazňuje, že všechny děti, bez ohledu na svůj migrační nebo uprchlický status, jsou především dětmi, a mají tak právo na všechna práva zakotvená v Úmluvě OSN o právech dítěte, a že jejich nejlepší zájmy musí být prvořadým hlediskem ve všech rozhodnutích a opatřeních, jež se jich týkají; domnívá se, že globální pakty jsou příležitostí k posílení referenčních kritérií v oblasti ochrany dětí postižených migrací a násilným vysídlením; vítá, že byly do hrubého návrhu začleněny jasné závazky ke specifickým, naléhavým otázkám, jako je výzva, aby přestaly být děti zadržovány, a to zlepšováním opatření týkajících se hledaných migrujících osob, silnou podporou slučování rodin a dalších regulovaných tras, předcházením případům dětí bez státní příslušnosti a začleňováním dětí z řad uprchlíků a uchazečů o azyl do vnitrostátních systémů ochrany dětí, vzdělávání a zdravotnictví; vyzývá EU a její členské státy, aby se rozhodně zasazovaly o tyto návrhy, v zájmu zajištění konečného znění pro přijetí v prosinci;

9.

upozorňuje, že by měl zůstat zachován důraz na řešení rozmanitých hybatelů nelegální migrace a násilného vysídlování (konflikt, pronásledování, etnické čistky, všeobecné násilí nebo jiné faktory, jako např. extrémní chudoba, změna klimatu nebo přírodní katastrofy);

10.

s politováním konstatuje pokračující a široce rozšířený fenomén osob bez státní příslušnosti, což představuje naléhavou výzvu v oblasti lidských práv; vybízí EU a její členské státy k zajištění toho, aby byl tento problém odpovídajícím způsobem řešen při stávajících jednáních o globálních paktech;

11.

zdůrazňuje, že konzultace a jednání musí být transparentní a inkluzivní a musí zahrnovat všechny zúčastněné strany, místní a regionální orgány a instituce a občanskou společnost, včetně organizací migrantů, a to do maximální možné míry, i přesto, že mají tato jednání mezivládní povahu; zdůrazňuje, že je nutné v konečné fázi procesu vedoucího k přijetí paktů využívat úlohu parlamentů a poukazuje zejména na potřebu posílit parlamentní rozměr postoje, který má zaujmout Evropská unie;

12.

domnívá se, že by měl být vytvořen koordinační mechanismus pro zajištění doplňkovosti mezi těmito dvěma pakty a soudržnosti v průřezových tématech;

13.

zdůrazňuje význam shromažďování a sledování rozčleněných údajů o migraci a uprchlictví, které by měly být doprovázeny ukazateli stanovenými speciálně pro migranty – které jsou klíčové pro tvorbu politik – na základě realistických údajů, a nikoli mýtů nebo falešných představ, při současném zajištění standardů základních práv, včetně práva na ochranu soukromí, a standardů ochrany údajů a předcházení tomu, aby subjekty údajů byly vystaveny závažnému porušování lidských práv;

14.

zdůrazňuje, že je třeba, aby byl posílen rozměr vhodných následných opatření týkajících se provádění obou globálních paktů v blízké budoucnosti, zejména kvůli jejich nezávazné povaze, k zamezení přístupu à la carte ze strany různých zúčastněných států; vyzývá v té souvislosti k bedlivému sledování prostřednictvím případného stanovení referenčních kritérií a ukazatelů; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby byly architektuře OSN a jejím příslušným agenturám poskytnuty zdroje nutné pro jakýkoli úkol, o němž státy rozhodnou, že se jim v rámci plnění aktů svěří;

15.

uznává, že řízení migrace vyžaduje značné investice, odpovídající zdroje a flexibilní a transparentní nástroje a že v nadcházejících letech budou zapotřebí dobře koncipované, pružné a jednoduché nástroje k řešení problémů migrace; požaduje, aby nástroje financování EU hrály větší úlohu v provádění globálních paktů; vybízí, aby příští víceletý finanční rámec (VFR) zahrnoval finanční soudržnost a aby přezkoumal dlouhodobou rozpočtovou podporu pro migrační a azylové politiky a opatření odvozená od globálních paktů; domnívá se, že rozpočty na rozvoj musí být i nadále zaměřeny na udržitelné vymýcení chudoby;

Globální pakt o uprchlících

16.

vítá návrh paktu o uprchlících a jeho přístup zohledňující lidská práva a zaměřený na lidi; blahopřeje vysokému komisaři OSN pro uprchlíky k jeho práci a k jeho odhodlání co nejúplněji uplatňovat svůj mandát; vyzývá všechny země, aby se zavázaly k rovnoměrnějšímu sdílení odpovědnosti za přijímání a podporu uprchlíků na globální úrovni, a naléhavé žádá EU a její členské státy, aby přijaly svůj vlastní díl odpovědnosti a dostály mu; vybízí k přijetí globálního mechanismu sdílení odpovědnosti, který by podporoval přístup založený na lidských právech, pokud jde o navrhovaný pakt;

17.

zdůrazňuje, že je nutné zajistit masivní a trvalou pomoc pro rozvoj zemí, které přijímají velký počet uprchlíků, a zajistit, aby byla uprchlíkům nabízena trvalá řešení, zejména v podobě dosažení soběstačnosti a začlenění do společenství, v nichž žijí; připomíná, že pakt nabízí jedinečnou příležitost posílit vazbu mezi humanitární pomocí a rozvojovými politikami a zlepšit účinnost a udržitelnost při ochraně uprchlíků a hledání řešení pro uprchlíky, budování komplexní reakce a propojování všech zúčastněných subjektů;

18.

zdůrazňuje, že je nutné zahrnout uprchlíky coby aktivní zúčastněné strany do utváření paktu a dalších mezinárodních reakcí na situace uprchlíků;

19.

žádá, aby nebyla kriminalizována humanitární pomoc; požaduje větší kapacitu pro vyhledávání a záchranu osob v nouzi, aby všechny státy věnovaly této problematice větší kapacitu a aby byla uznána pomoc soukromých subjektů a nevládních organizací, které provádějí záchranné práce na moři i na pevnině;

20.

vyzývá k masivnímu rozvoji a prosazování řešení pro znovuusídlování v rámci projednávaného paktu jakožto klíčového prvku pro rovnocenné sdílení odpovědnosti prostřednictvím konkrétních a koordinovaných závazků, které určí nebo rozšíří rozsah, velikost a kvalitu programů znovuusídlování, za účelem naplnění ročních celosvětových potřeb v oblasti znovuusídlování, které uvádí vysoký komisař OSN pro uprchlíky; vyzývá konkrétně členské státy EU, aby hrály svou úlohu a zintenzivnily své nasazení v této věci;

21.

naléhavě žádá, aby bylo bezvýhradně respektováno právo na sloučení rodin, a trvá na vytvoření bezpečných a legálních možností přístupu pro uprchlíky, jako jsou kromě závazného programu pro přesídlování např. humanitární koridory, humanitární mezinárodní víza, režimy regionálního znovuusídlení a další doplňkové právní nástroje (jako např. systémy soukromého sponzorství, studijní víza, systémy stipendií pro uprchlíky a pružné způsoby udělování víz), tak aby uprchlíci mohli dosáhnout destinací za řádných a důstojných hostitelských podmínek;

22.

vyzývá všechny země, aby podepsaly, ratifikovaly a dodržovaly Úmluvu o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokol týkající se právního postavení uprchlíků z roku 1967 (Ženevská úmluva);

23.

zdůrazňuje, že je třeba využít této příležitosti k plnému rozvoji a obnovení a horizontálnímu genderovému pohledu na kolektivní mezinárodní reakci na uprchlickou krizi, která řeší specifické potřeby ochrany žen, včetně boje proti násilí páchanému na ženách, a která posiluje schopnosti a dovednosti žen v rekonstrukci a budování odolnosti všech společností, čímž se překoná obraz žen jen jako pouhých obětí; vyzývá v této souvislosti k plnému zapojení žen, a to již od dětství, včetně přístupu ke vzdělání pro dívky, a to i v krizových a konfliktních oblastech, naslouchání jejich hlasu a zohledňování jejich potřeb a reality prostřednictvím jejich zapojení do utváření politik a řešení uprchlické krize s cílem dosáhnout jejich větší udržitelnosti, lepší reakce a účinnosti;

Globální pakt o bezpečné, řízené a legální migraci

24.

trvá na tom, že globální pakt o bezpečné, řízené a legální migraci by měl být zaměřený na lidi a vycházet z lidských práv a měl by poskytovat dlouhodobá, udržitelná a komplexní opatření ve prospěch všech dotčených stran, budovat zásadu partnerství a posílené spolupráce mezi zeměmi původu, tranzitu a cílovými zeměmi;

25.

domnívá se, že pakt je jedinečnou příležitostí k upevnění vazby mezi rozvojem a migrací v rámci agendy světové politiky; je silně přesvědčen, že rozvojové cíle tisíciletí poskytují ucelený a komplexní rámec, na němž je možné založit propojení migrace a rozvoje;

26.

připomíná, že zpráva generálního tajemníka OSN nazvaná „Making migration work for all“(Jak zařídit, aby byla migrace přínosná pro všechny) zdůrazňuje, že existují jasné důkazy, že navzdory reálným problémům je migrace přínosná jak pro migranty, tak pro hostitelská společenství, a to v hospodářském a sociálním smyslu, a může stimulovat hospodářský růst a inovace; rozhodně podporuje trvání pozitivně laděné argumentace ohledně migrace a vybízí, aby EU a mezinárodní informační kampaně upozorňovaly na tyto důkazy a bojovaly proti rasistickým a xenofobním tendencím v našich společnostech;

27.

vyzývá členské státy OSN, aby minimalizovaly poplatky na převody finančních prostředků a aby se tímto problémem zabývaly při současných jednáních o paktu;

28.

zdůrazňuje, že migrace byla uznána jako proaktivní strategie přizpůsobení, program k zajištění živobytí účinný v boji proti chudobě a také jako faktor, který přispěje k inkluzivnímu a k udržitelnému rozvoji;

29.

je silně přesvědčen, že je nyní čas propojit všechny prvky architektury OSN, včetně Mezinárodní organizace pro migraci, na podporu mezinárodního úsilí o řízení migrace a konsolidování spolupráce; s hlubokým politováním tedy přijímá rozhodnutí vlády Spojených států ukončit účast v jednáních o globálním paktu o bezpečné, řízené a legální migraci; vyzývá EU, aby na sebe vzala vedoucí úlohu v tomto procesu a aby odsoudila jiné země, které opouštějí jednání nebo se jim podařilo oslabit obsah konečného paktu; vyzývá EU, aby dostála své odpovědnosti coby globálního aktéra a aby pracovala na zajištění úspěšného dokončení jednání; trvá na tom, že je nutné, aby členské státy EU prokázaly jednotu a hovořily jedním hlasem v podpoře režimu pro řízení migrace založeného na mezinárodních lidských právech;

30.

domnívá se, že otevření více právních nástrojů pro migraci, včetně nástrojů založených na realistických analýzách potřeb trhu práce, by odrazovalo od nelegální migrace a znamenalo by méně případů úmrtí, méně případů zneužívání migrantů převaděči a méně případů využívání nelegálních migrantů bezohlednými zaměstnavateli;

31.

vyzývá všechny země, aby přijaly vhodná opatření k předcházení porušování lidských práv a zneužívání migrantů na jejich vlastních územích, mimo jiné i zaměstnavateli; vyzývá za tím účelem státy členské státy OSN, aby podepsaly, ratifikovaly a dodržovaly Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin přijatou Valným shromážděním OSN rezolucí č. 45/158 ze dne 18. prosince 1990; zdůrazňuje, že by se pakt měl řídit a měl by být v souladu s mezinárodními normami práce, zejména základními zásadami a právy při práci a příslušnými úmluvami Mezinárodní organizace práce a OSN o ochraně migrujících pracovníků a členů jejich rodin;

32.

zdůrazňuje důležitost zajištění odpovídající podpory pro dobrovolný návrat a pro znovuzačlenění osob navracejících se do své domovské země; zdůrazňuje, že děti by měly být navraceny, pouze pokud je to v jejich nejlepším zájmu, a to bezpečným, asistovaným a dobrovolným způsobem, za použití zpráv vypracovaných konkrétně s ohledem na děti v dané zemi původu a při současném nabídnutí dlouhodobé podpory při jejich znovuzačlenění.

33.

vyzývá členské státy OSN, aby zvážily přijetí podrobných akčních plánů na vnitrostátní nebo nižší než vnitrostátní úrovni, které by podporovaly přístup obecně celé vlády k provádění doporučení paktu, s cílem řešit různé rozměry migrace, včetně rozvoje, lidských práv, bezpečnosti, sociálních aspektů, věku a pohlaví, a které by zohledňovaly dopady politik na zdraví, vzdělávání, ochranu dětí, bydlení, sociální začlenění, spravedlnost, zaměstnanost a sociální ochranu;

34.

podporuje požadavek Newyorské deklarace na systematické navazující kroky a na provádění přezkumů závazků členských států v oblasti migrace; prohlašuje, že je připraven se do tohoto procesu na úrovni EU zapojit, a podporuje zapojení migrantů a dalších zúčastněných subjektů;

35.

Vyzývá Radu, Komisi a místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby Parlament vždy plně informovaly ve všech fázích procesu, který povede k přijetí globálních paktů;

o

o o

36.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, Mezinárodní organizaci pro migraci a Organizaci spojených národů.

(1)  http://www.un.org/en/development/desa/population/migration/generalassembly/docs/A_RES_71_1_E.pdf

(2)  https://www.un.org/en/development/desa/population/migration/generalassembly/docs/A_RES_71_280.pdf

(3)  A/HRC/35/25 https://daccess-ods.un.org/TMP/8451200.72364807.html

(4)  http://www.unhcr.org/58e625aa7.pdf

(5)  https://refugeesmigrants.un.org/SGReport

(6)  http://www.unhcr.org/Zero-Draft.pdf

(7)  https://refugeesmigrants.un.org/sites/default/files/180205_gcm_zero_draft_final.pdf

(8)  https://refugeesmigrants.un.org/sites/default/files/2018mar05_zerodraft.pdf

(9)  Rezoluce OSN 70/1 http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/70/1&Lang=E

(10)  http://www.un.org/documents/ga/res/45/a45r158.htm

(11)  Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 109.

(12)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0404.

(13)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0242.

(14)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0124.

(15)  Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 9.

(16)  Organizace spojených národů, odbor pro ekonomické a sociální záležitosti, úsek pro obyvatelstvo (2017). Trendy v mezinárodní migraci: revize 2017 (databáze Organizace spojených národů, POP/DB/MIG/Stock/Rev.2017).

(17)  https://missingmigrants.iom.int/latest-global-figures

(18)  Zpráva UNICEF: Vykořenění: rostoucí krize pro děti z řad uprchlíků a migrantů, září 2016, s. 39, https://www.unicef.org/videoaudio/PDFs/Uprooted.pdf


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/76


P8_TA(2018)0119

Provádění nástrojů EU pro financování vnější činnosti: přezkum v polovině období v roce 2017 a budoucí uspořádání po roce 2020

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o provádění nástrojů EU pro financování vnější činnosti: přezkum v polovině období v roce 2017 a budoucí uspořádání po roce 2020 (2017/2280(INI))

(2019/C 390/10)

Evropský parlament,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství, (1)

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II) (2),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru (3),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2306 ze dne 12. prosince 2017, kterým se mění nařízení (EU) č. 230/2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru (4),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi (5),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 235/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro demokracii a lidská práva ve světě (6),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020 (7) (nařízení o nástroji pro rozvojovou spolupráci),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti (8),

s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (9),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1601 ze dne 26. září 2017 o zřízení Evropského fondu pro udržitelný rozvoj (EFSD), záruky EFSD a záručního fondu EFSD (10),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (11) (dále jen „finanční nařízení“),

s ohledem na stanovisko Výboru pro zahraniční věci ze dne 18. dubna 2017 pro Rozpočtový výbor a Výbor pro rozpočtovou kontrolu k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se mění nařízení (ES) č. 2012/2002, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013, (EU) č. 1307/2013, (EU) č. 1308/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014, (EU) č. 283/2014 a (EU) č. 652/2014 a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 541/2014/EU (COM(2016)0605 – C8-0372/2016 – 2016/0282(COD)) (12),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (13) (dále jen „nařízení o komitologii“),

s ohledem na rozhodnutí Komise C(2014)9615 ze dne 10. prosince 2014 o zřízení regionálního svěřenského fondu Evropské unie v reakci na krizi v Sýrii („fond Madad“) a na rozhodnutí Komise C(2015)9691 ze dne 21. prosince 2015, kterým se mění rozhodnutí C(2014)9615,

s ohledem na rozhodnutí Komise C(2015)7293 ze dne 20. října 2015 o zřízení Nouzového svěřenského fondu Evropské unie pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace a vysídlených osob v Africe a na rozhodnutí Komise C(2017)0772 ze dne 8. února 2017, kterým se mění rozhodnutí Komise C(2015)7293,

s ohledem na rozhodnutí Komise C(2015)9500 ze dne 24. listopadu 2015 o koordinaci činností Unie a členských států prostřednictvím koordinačního mechanismu – mechanismus pro Turecko (14) zaměřený na uprchlíky a na rozhodnutí Komise C(2016)0855 ze dne 10. února 2016 (15) a C(2017)2293 ze dne 18. dubna 2017 (16) o nástroji pro uprchlíky v Turecku, kterým se mění rozhodnutí Komise C(2015)9500,

s ohledem na různé zprávy Evropského účetního dvora o financování vnější činnosti EU, zejména zvláštní zprávu č. 18/2014 týkající se systémů EuropeAid pro hodnocení a monitorování zaměřené na výsledky,

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 15. prosince 2017 nazvanou „Zpráva o přezkumu v polovině období týkající se nástrojů pro financování vnější činnosti“ (COM(2017)0720) a na doprovodné pracovní dokumenty k hodnocení společného prováděcího nařízení (SWD(2017)0606), evropského nástroje sousedství (SWD(2017)0602), nástroje předvstupní pomoci (SWD(2017)0463), nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru (SWD(2017)0607), nástroje partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi (SWD(2017)0608) a evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (SWD(2017)0604),

s ohledem na externí hodnocení nástrojů pro financování vnější činnosti (17),

s ohledem na probíhající postupy Evropského parlamentu týkající se budoucího víceletého finančního rámce (VFR) po roce 2020;

s ohledem na posouzení provádění výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS) v Evropě nazvané „Nástroje EU pro financování vnější činnosti a budoucí uspořádání po roce 2020“,

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 24. listopadu 2015 nazvanou „Výroční zpráva z roku 2015 o politikách rozvoje a vnější pomoci Evropské unie a o jejich provádění v roce 2014“ (COM(2015)0578),

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 19. prosince 2016 nazvanou „Výroční zpráva z roku 2016 o provádění nástrojů Evropské unie pro financování vnější činnosti v roce 2015“ (COM(2016)0810),

s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 7. června 2017 určené Evropskému parlamentu a Radě s názvem „Strategický přístup k odolnosti ve vnější činnosti EU“ (JOIN(2017)0021),

s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2017 o výroční zprávě o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky (18),

s ohledem na své usnesení ze dne 14. února 2017 o přezkumu Evropského konsensu o rozvoji (19),

s ohledem na své usnesení ze dne 13. dubna 2016 nazvané „EU v měnícím se globálním prostředí – více propojený, zpochybňovaný a složitý svět“ (20),

s ohledem na své usnesení ze dne 3. dubna 2014 o komplexním přístupu EU a jeho dopadech na soudržnost vnější činnosti EU (21),

s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství (22),

s ohledem na své doporučení ze dne 15. listopadu 2017 Radě, Komisi a ESVČ k Východnímu partnerství před summitem konaným v listopadu 2017 (23),

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2017 o zprávě Komise o Turecku za rok 2016 (24),

s ohledem na svá usnesení ze dne 15. února 2017 o zprávě Komise o Albánii za rok 2016 (25) a o zprávě Komise o Bosně a Hercegovině za rok 2016 (26),

s ohledem na své usnesení ze dne 16. března 2017 o zprávě Komise o Černé Hoře za rok 2016 (27),

s ohledem na svá usnesení ze dne ze dne 14. června 2017 o zprávě Komise o Kosovu za rok 2016 (28), o zprávě Komise o Bývalé jugoslávské republice Makedonii za rok 2016 (29) a o zprávě Komise o Srbsku za rok 2016 (30),

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 6. února 2018 s názvem „Přesvědčivá perspektiva rozšíření pro západní Balkán a větší angažovanost Unie v tomto regionu“ (COM(2018)0065),

s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2013 o místních orgánech a občanské společnosti: zapojení Evropy do podpory udržitelného rozvoje (31),

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2017 týkající se postoje Rady k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2018 (32),

s ohledem na globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie představenou v červnu 2016 (33),

s ohledem na závěry Rady ze dne 19. června 2017 o spolupráci EU s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů,

s ohledem na strategii EU „Obchod pro všechny“,

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 9. listopadu 2017 o provádění dohod o volném obchodu EU (SWD(2017)0364),

s ohledem na pravomoci Výboru pro zahraničí věci jako výboru příslušného pro veškeré právní úpravy, programování a kontroly činností prováděných v rámci evropského nástroje sousedství (ENI), nástroje předvstupní pomoci (NPP II), evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR), nástroje partnerství (PI) a nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru (IcSP) a politik, z nichž tyto nástroje vycházejí (příloha V, část I jednacího řádu),

s ohledem na prohlášení Evropské komise připojené k nařízením ustavujícím nástroje pro financování vnější činnosti, ve kterém se zavazuje, že se bude zapojovat do strategických dialogů s Parlamentem týkajících se sestavování programu Komise,

s ohledem na jednací řád výborů nástrojů ENI, NPP II, EIDHR, IcSP, PI a nástroje pro rozvojovou spolupráci,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu a čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska a postoj ve formě pozměňovacích návrhů Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod a Rozpočtového výboru (A8-0112/2018),

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie zůstává největším poskytovatelem vnější pomoci na světě;

B.

vzhledem k tomu, že nástroje pro financování vnější činnosti jsou hlavním mechanismem podpory činnosti EU v globálním měřítku, a vzhledem k tomu, že vnější činnost EU má pro evropské občany stále větší význam;

C.

vzhledem k tomu, že z důvodu omezených zdrojů jsou nástroje pro financování vnější činnosti často využívány až na maximum;

D.

vzhledem k tomu, že Komise ve své zprávě o přezkumu v polovině období uvádí, že současná architektura nástrojů pro financování vnější činnosti obecně odpovídá svému účelu;

E.

vzhledem k tomu, že spojení nástrojů nemůže být samo o sobě cílem;

F.

vzhledem k tomu, že EU čelí řadě výzev nejen v blízkém sousedství, ale také v celosvětovém měřítku;

G.

vzhledem k tomu, že vnější činnost EU musí upřednostnit řešení kritických globálních výzev, jako je mír a udržitelný rozvoj, a uznat, že podpora lidských práv pro všechny, zásady právního státu a demokracie se zvláštním zaměřením na rovnost žen a mužů a sociální spravedlnost, jakož i ochrana obhájců lidských práv, jsou pro dosažení těchto cílů nezbytné;

H.

vzhledem k tomu, že vnější finanční pomoc EU je klíčovým nástrojem pro podporu hospodářských reforem i demokratické, politické a institucionální konsolidace v partnerských zemích;

I.

vzhledem k tomu, že neexistuje spravedlivá a důkladná parlamentní kontrola všech nástrojů;

J.

vzhledem k tomu, že je naléhavě nutné zvýšit viditelnost pomoci EU a zaměřit se jak na občany partnerských zemí, tak na občany Evropské unie, s cílem lépe informovat o přínosech podpory EU; vzhledem k tomu, že investice ve prospěch konkrétních a hmatatelných projektů, jejichž viditelnost může být snadněji přístupná široké veřejnosti, a zároveň vypracování komplexní, efektivní a systematické komunikační strategie v rámci každého nástroje, mohou mít v tomto ohledu významnou hodnotu;

K.

vzhledem k tomu, že strategická komunikace je často konfrontována s vnějšími výzvami, včetně desinformačních kampaní proti EU a jejím členským státům, což vyžaduje další úsilí; vzhledem k tomu, že zásadní význam má proto podpora objektivních, nezávislých a nestranných informací a zároveň řešení právních aspektů mediálního prostředí, v němž nástroje a činnosti EU působí;

L.

vzhledem k tomu, že mezinárodní obchod je klíčovým nástrojem EU pro pomoc zemím při jejich sociálním a hospodářském rozvoji, jakož i k ochraně a podpoře lidských práv, základních hodnot a právního státu;

M.

vzhledem k tomu, že podle Smluv by obchodní politika měla přispívat k plnění vnějších cílů Unie, včetně udržitelného rozvoje;

N.

vzhledem k tomu, že prostředky vyčleněné v programech na období 2014–2020 na pomoc v rámci ENI (15,4 miliardy EUR), NPP II (11,7 miliardy EUR), IcSP (2,5 miliardy EUR), EIDHR (1,3 miliardy EUR) a PI (1 miliarda EUR) činí dohromady 32 miliard EUR;

O.

vzhledem k tomu, že nástroj IPA II byl použit při řízení migrace;

P.

vzhledem k tomu, že evropský nástroj pro demokracii a lidská práva a zejména nástroj přispívající ke stabilitě a míru podléhají právnímu základu článků 209 a 212 SFEU, které odkazují na článek 208 SFEU, který stanoví, že „hlavním cílem politiky Unie pro rozvojovou spolupráci je snížení a výhledově i vymýcení chudoby“;

Q.

vzhledem k tomu, že za identifikaci, formulaci, provádění, monitorování a hodnocení pomoci EU v rámci těchto nástrojů je odpovědná Komise; vzhledem k tomu, že ESVČ je odpovědná za zajištění kontinuity a soudržnosti vnějších politik EU, mimo jiné prostřednictvím příslušných nástrojů; vzhledem k tomu, že Parlament je odpovědný za demokratický dohled a kontrolu a v rámci postupů spolurozhodování je spolutvůrcem právních předpisů;

R.

vzhledem k tomu, že duální charakter úřadu místopředsedy Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku znamená, že osoba, která jej zastává, musí hrát klíčovou úlohu při politické koordinaci pomoci Unie poskytované v rámci těchto nástrojů;

S.

vzhledem k tomu, že různé projekty a granty v rámci stávajících nástrojů nemohou být vyhodnoceny v plném rozsahu, neboť se stále nachází v rané fázi provádění; vzhledem k tomu, že některé cíle jsou kvalitativní povahy a souvisejí s právními předpisy, postupy a postoji, které nelze snadno kvantitativně měřit;

T.

vzhledem k tomu, že Komise ve svém přezkumu v polovině období uvádí, že je obtížné měřit celkovou účinnost nástrojů při plnění jejich cílů, částečně kvůli obtížím při definování vhodných systémů monitorování a hodnocení na úrovni nástrojů (s. 10); připomíná, že Účetní dvůr ve své zvláštní zprávě č. 18/2014 poukázal na závažné nedostatky v systému EuropeAid pro hodnocení;

U.

vzhledem k tomu, že společné prováděcí nařízení obsahuje klíčová ustanovení o rozvojové spolupráci a zásadách účinnosti pomoci, k nimž patří např. uvolnění podmínek při poskytování pomoci a využívání vlastních institucí, systémů a postupů partnerských zemí;

V.

vzhledem k tomu, že současné správní postupy často vedou k nadměrnému byrokratickému zatížení potenciálních příjemců, což ztěžuje menším organizacím občanské společnosti a organizacím sociálních partnerů zapojit se do navrhování a provádění projektů, neboť často postrádají know-how a administrativní kapacitu k předkládání způsobilých a úspěšných návrhů;

W.

vzhledem k tomu, že nařízení, jimiž se zřizují nástroje pro financování vnější činnosti, stanoví svěření prováděcích pravomocí Komisi v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011, a vzhledem k tomu, že tato nařízení rovněž stanoví, že Komisi jsou v tomto ohledu nápomocny výbory nástrojů ENI, NPP II, EIDHR, IcSP, PI a nástroje pro rozvojovou spolupráci;

X.

vzhledem k tomu, že ve stejné době, kdy jsou návrhy prováděcích aktů zaslány členům výborů nástrojů ENI, IPA II, EIDHR, IcSP, PI a nástroje pro rozvojovou spolupráci, musí být zaslány i Radě a Parlamentu, a vzhledem k tomu, že jednací řády těchto výborů stanoví, že návrhy prováděcích aktů musí být zaslány členům výborů nástrojů ENI, IPA II, EIDHR, IcSP, PI a nástroje pro rozvojovou spolupráci nejméně 20 kalendářních dnů před schůzí příslušného výboru; vzhledem k tomu, že návrhy prováděcích aktů by tudíž měly být zaslány Parlamentu nejméně 20 kalendářních dnů před těmito schůzemi, a vzhledem k tomu, že písemné postupy pro přijetí návrhů prováděcích aktů představují v řádně odůvodněných případech výjimku z tohoto pravidla;

Y.

vzhledem k tomu, že vypracování prováděcích aktů zahrnuje přípravnou fázi uvnitř Komise (včetně konzultací mezi příslušnými útvary), která je dosti dlouhá – obvykle trvá několik měsíců;

Přezkum v polovině období

1.

konstatuje, že Komise dospěla při provádění přezkumu v polovině období k závěru, že stávající nástroje jsou celkově vhodné ke svému účelu;

2.

vyjadřuje politování nad tím, že množství a nedostatečná pružnost a soudržnost finančních zdrojů EU v rámci okruhu 4 stávajícího VFR svědčí o omezených ambicích EU jednat jako skutečný globální hráč; konstatuje však, že řada partnerských zemí a témat, kterým se věnovaly nástroje pro financování vnější činnosti EU, zaznamenává pozitivní pokrok, a je tedy důkazem významu těchto nástrojů;

3.

je však znepokojen některými zjištěními, včetně chybějících politických pokynů a zastřešující vize, nedůsledného provádění hodnot a partnerských zásad EU, pomalého nebo neexistujícího pokroku, co se týče cílů souvisejících se sociální a právní reformou v širším sousedství, chybějícího důkladného monitorování a hodnocení a omezené flexibility;

4.

vyjadřuje politování nad tím, že neexistuje jasná jednotná vize obsažená v dokumentu, který by objasňoval synergie mezi nástroji a jak je sloučit tak, aby sloužily jako celosvětová a zastřešující strategie zahraniční politiky EU;

5.

je znepokojen skutečností, že EU a její nástroje čelí významným výzvám, k nimž patří politické kompromisy mezi prosazováním hodnot a práv a krátkodobými bezpečnostními zájmy, vznik nových aktérů v oblasti globálního řízení a mezinárodních finančních institucí, jakož i četné násilné konflikty ve světě, včetně nestálé situace v bezprostředním sousedství EU, a to jak na východě, tak na jihu, a stále agresivnější a asertivnější politika Ruska;

6.

konstatuje, že svěřenské fondy EU byly vytvořeny k řešení základních příčin migrace; vyjadřuje politování nad skutečností, že příspěvky z rozpočtu EU do svěřenských fondů EU a nástroje pro uprchlíky v Turecku měly negativní vliv na celkovou soudržnost, dlouhodobou vizi a dopad činnosti Unie; opětovně zdůrazňuje, že nové priority musí být financovány z nových prostředků; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že Parlament nebyl v žádném stadiu rozhodovacího procesu souvisejícího s prohlášením ohledně Turecka oficiálně konzultován, ani požádán o souhlas;

7.

opakuje, že je zapotřebí, aby nástroje byly komplementární a přizpůsobeny místnímu kontextu a aby byly schopny reagovat na nové a nepředvídané výzvy rychle a účinně, aniž by ztratily ze zřetele své původní cíle;

8.

vyjadřuje politování nad tím, že nástroje neobsahují výslovný odkaz na možnost pozastavit pomoc v případech, kdy přijímající země (zejména je-li využíváno nepřímé řízení s přijímající zemí, IMBC) nedodržuje základní zásady jako je demokracie, právní stát a dodržování lidských práv;

9.

konstatuje, že rozvojová pomoc EU (oficiální rozvojová pomoc, ODA) nedosáhla cíle OSN na úrovni 7 %; požaduje, aby byly navýšeny zdroje určené na rozvojovou pomoc, s cílem splnit závazky v rámci Agendy 2030;

Nástroj předvstupní pomoci (NPP II)

10.

podporuje úsilí, jehož cílem je učinit z NPP II nástroj, který bude strategičtější z dlouhodobého hlediska a přinese konkrétní výsledky, a to prostřednictvím plánování zaměřeného na jednotlivé příjemce a odvětvového přístupu; je přesvědčen, že takový přístup by mohl pomoci snížit obrovský objem nevyčerpaných prostředků z nástrojů NPP I a II v Turecku v důsledku neúčinnosti IMBC a slabých absorpčních kapacit;

11.

je hluboce znepokojen regresí Turecka v oblasti právního státu a demokracie, a to navzdory 4,5 miliardám EUR plánovaným v rámci NPP II pro stávající období víceletého finančního rámce; uznává, že současná perspektiva přistoupení Turecka k EU přispívá k rozsáhlé nejistotě ohledně hodnoty nástroje NPP II v zemi; konstatuje, že finanční prostředky NPP II jsou využívány k financování závazků v rámci prohlášení ohledně Turecka;

12.

bere na vědomí různé etapy pokroku několika zemí západního Balkánu v rámci dlouhodobé pomoci z NPP II; konstatuje, že v některých případech pomoc NPP II vedla k omezeným výsledkům při řízení reforem, zejména v oblasti právního státu, veřejné správy a boje proti korupci;

13.

bere na vědomí zbývající nedostatky v kvalitě ukazatelů v programech jednotlivých zemí a v akčních dokumentech;

14.

zdůrazňuje, že je třeba, aby bylo možné pozastavit či přesměrovat finanční prostředky z NPP II v případech, kdy důkladná analýza Komise zjistí, že partnerské země systematicky neplní své závazky, nebo se ukáže, že výrazně ustupují od předchozích politických postojů; vyjadřuje politování nad tím, že tato opatření byla v minulosti brzděna systémovou a politickou neschopností jednat;

15.

bere na vědomí existenci rámce výkonnosti; vyjadřuje však politování nad tím, že odměny za výkonnost se ještě jen mají posoudit a udělit; v této souvislosti požaduje větší úsilí o další zlepšení rámce, a to s přihlédnutím k případům negativních výsledků a následnému snížení finančních prostředků;

16.

znovu připomíná význam NPP II jako hlavního nástroje financování EU pro předvstupní financování klíčových sociálních, hospodářských, politických a institucionálních reforem v prioritních oblastech v zájmu sladění zemí acquis EU; konstatuje, že takové reformy mohou z dlouhodobého hlediska přispět k regionální bezpečnosti; vítá zvýšené strategické zaměření NPP II, ale zdůrazňuje, že financování v rámci NPP II musí být ambiciózní a zaměřené na budoucnost a musí odpovídat skutečným potřebám, závazkům a snahám spojeným s přístupovým procesem a členstvím v EU; připomíná v této souvislosti, že financování by mělo být využíváno v souladu s konkrétními cíli daného nástroje;

17.

uznává, že nástroj pro občanskou společnost v rámci NPP II poskytuje zásadní podporu místním organizacím občanské společnosti; zdůrazňuje, že závazky neodpovídají skutečným potřebám na místě; požaduje v této souvislosti větší doplňkovost NPP II s opatřeními jiných nástrojů, zejména EIDHR a nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru; konstatuje, že to vyžaduje větší koordinaci během fáze plánování a programování;

18.

domnívá se, že odvětvový přístup je platný, ale lituje nedostatku jasné odpovědnosti za projekty v důsledku roztříštěných pravomocí; konstatuje, že nepřímé řízení zlepšilo celkovou odpovědnost za programy, ale vedlo také ke snížení účinnosti v důsledku delších zpoždění při provádění;

19.

vítá iniciativy na vytvoření systémů pro lepší sledování a měření výkonnosti, a to i prostřednictvím odvětvových monitorovacích výborů, vnitřních pokynů a vytvoření nového systému správy informací;

Evropský nástroj sousedství (ENI)

20.

vítá podporu strukturálních reforem poskytovanou v podobě plánované pomoci a zdůrazňuje zvláštní povahu nástroje ENI, která umožňuje, aby EU vytvořila politiky na míru přizpůsobené specifickým potřebám partnerských zemí;

21.

sdílí hodnocení Komise, že existence zvláštního finančního nástroje pro sousedství je konkrétním důkazem politického významu, který EU připisuje vztahům se sousedy a prohlubování politické spolupráce a hospodářské integrace s uvedeným regionem a v jeho rámci;

22.

bere na vědomí, že současné výzvy a potřeby ve státech sousedících s EU, jakož i nesoulad mezi cíli, zájmy a finančními zdroji, značně zatěžují rozpočet i lidské zdroje ENI, a zdůrazňuje potřebu větší flexibility;

23.

je znepokojen skutečností, že financování ENI je méně účinné v případě partnerů, kteří vykazují malé odhodlání v souvislosti s reformami, a zůstává problematické, ale nezbytné v politicky citlivých a konfliktních situacích, zejména pokud jde o prosazování sdílených hodnot demokracie a lidských práv; vyjadřuje politování nad tím, že zásada „více za více“ a přístup založený na pobídkách nejsou uplatňovány účinně, a že zemím, jež se zjevně odchylují od svých závazků v oblasti lidských práv a demokratických reforem, se poslední dobou dostává zvýšené finanční pomoci;

24.

znovu opakuje, že regiony sousedství čelí od roku 2014 nebývalým výzvám kvůli rostoucímu počtu dlouhotrvajících a nově se objevujících problémů, jako je nelegální anexe Krymského poloostrova Ruskem a konflikt na východní Ukrajině, syrská krize, situace v Libyi, radikalizace a terorismus, nezaměstnanost mládeže a migrace;

25.

je znepokojen skutečností, že tento vývoj, jakož i nesoulad mezi cíli, zájmy EU i partnerských zemí a dostupnými finančními zdroji vyčerpaly finanční kapacitu tohoto nástroje až na maximum, a zdůrazňuje potřebu větší flexibility;

26.

zdůrazňuje, že hodnoty a zásady EU, jako demokracie, právní stát, lidská práva a efektivní, odpovědné a transparentní veřejné instituce, jsou v zájmu sousedních zemí stejně jako v našem zájmu, pokud jde o stabilitu, bezpečnost a prosperitu; vítá podporu strukturálních reforem poskytovanou v rámci plánované pomoci; domnívá se, že uplatňování zásady diferenciace umožnilo EU přizpůsobit její podporu potřebám a ambicím partnerských zemí;

27.

bere na vědomí příspěvky v rámci ENI pro fond Madad a nouzový svěřenský fond EU pro Afriku;

28.

zdůrazňuje potřebu větší koordinace mezi regionálními a dvoustrannými programy a investičními nástroji s cílem lépe podporovat a podněcovat rozvoj soukromého sektoru; konstatuje, že problémy související s nedostatkem společného plánování s členskými státy se mírně snížily;

29.

vítá sledování pomoci ENI prostřednictvím monitorování zaměřeného na výsledky; vyjadřuje politování nad tím, že na úrovni nástrojů neexistují žádné konzistentní systémy monitorování a hodnocení;

30.

zdůrazňuje, že technická podpora a hospodářská pomoc v oblasti obchodu poskytovaná v rámci evropské politiky sousedství blízkým partnerům Unie na její jižní a východní hranici významně přispívají k demokratickému vývoji v těchto regionech; konstatuje, že finanční prostředky v rámci ENI lze použít pro usnadnění obchodu a jako takové mohou být doplňkem stávajících finančních prostředků EU vyčleněných na dohodu o usnadnění obchodu, aby byla lépe zaručena střednědobá a dlouhodobá politická stabilita;

Nástroj přispívající ke stabilitě a míru (IcSP)

31.

bere na vědomí, že hlavní přidanou hodnotou nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru je jeho rychlost a flexibilita, když je nutné zapojit se do řešení konfliktu, a jeho široká škála civilních aktérů, se kterými může EU spolupracovat; připomíná, že jde o jediný nástroj EU pro předcházení civilním konfliktům, včetně mediace, dialogu a usmíření;

32.

bere na vědomí komplikace při shromažďování údajů a měření výsledků akcí v rámci IcSP, které se mohou ukázat jako náročné z důvodu potíží při posuzování politických výsledků, přidělování výsledků k jednotlivým akcím tohoto nástroje při přípravě následných opatření v rámci jiných nástrojů, jakož i problémů při přístupu do konfliktem postižených oblastí;

33.

konstatuje, že v posledním období se nutnost předcházet konfliktům a řešit bezpečnostní výzvy radikálně zvýšila; je přesvědčen, že v mnoha zemích, které čelí poválečné krizi, existuje potřeba iniciativ v oblasti usmiřování, mediace a dialogu; zdůrazňuje, že v souvislosti s krizemi a konflikty je potřeba rychle reagovat; zdůrazňuje potřebu výrazně zvýšit prostředky, které jsou k dispozici pro takové iniciativy; konstatuje, že cílem změny IcSP v listopadu 2017 je posílit bezpečnostní schopnosti třetích zemí s cílem dále podporovat stabilitu, bezpečnost a udržitelný rozvoj; konstatuje, že IcSP může být využíván jako krajní opatření či předchůdce dlouhodobých opatření financovaných z jiných nástrojů;

34.

konstatuje, že nástroj IcSP se nachází v rané fázi boje proti globálním kybernetickým hrozbám; naléhavě vyzývá k tomu, aby byl na kybernetickou bezpečnost kladen větší důraz, mimo jiné prostřednictvím soudržné strategie, která by se vztahovala na veškerou vnější činnost EU; žádá, aby byly na kybernetickou bezpečnost zároveň navýšeny zdroje v rámci IcSP, který je vhodným nástrojem pro řešení těchto hrozeb;

35.

konstatuje, že se zvýšila spolupráce s činnostmi společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a operacemi a misemi společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), jakož i poskytování humanitární pomoci EU;

Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR)

36.

vyzdvihuje přidanou hodnotu celosvětového uceleného přístupu, který EIDHR zaujímá navzdory svému relativně nízkému rozpočtu, a význam organizací občanské společnosti při dosahování jeho cíle, jakož i jeho jedinečný rys spočívající v tom, že se jedná o jediný nástroj, který EU umožňuje podporovat činnost občanské společnosti bez ohledu na to, zda orgány dotyčného státu s těmito činnostmi souhlasí či nikoli;

37.

konstatuje, že EIDHR je během tohoto období využíván pružněji a s větší doplňkovostí než v období předchozím, a reaguje tak rychleji na vznikající krize v oblasti lidských práv a demokracie; vítá jeho doplňkovost s financováním z jiných zdrojů, například z Evropské nadace pro demokracii, což zvyšuje účinnost financování z EIDHR v naléhavých případech; vítá větší zaměření na obránce lidských práv, mimo jiné prostřednictvím fondu pro mimořádné události dostupného na úrovni delegací EU, a vytvoření a úspěšné fungování mechanismu EU na ochranu obránců lidských práv ProtectDefenders.eu; zdůrazňuje, že postup předkládání návrhů je dlouhý, nevhodný a příliš konkurenční;

38.

kromě toho bere na vědomí přínos mechanismu EU ProtectDefenders.eu, který uplatňuje občanská společnost a jenž poskytl významnou podporu velkému množství obránců lidských práv; naléhavě vyzývá k tomu, aby byly takovéto mechanismy i nadále podporovány;

39.

je znepokojen problémy při prosazování lidských práv a demokratických hodnot prostřednictvím zeměpisných programů a snížením podpory, kterou EU poskytuje organizacím občanské společnosti, což vede ke zvýšenému tlaku na EIDHR v době, kdy se na celém světě zmenšuje prostor pro občanskou společnost;

40.

je přesvědčen, že EU musí prokázat vedoucí roli a ambice tím, že bude uplatňovat zastřešující politiku, prostřednictvím které začlení svou podporu demokracii do všech svých vnějších vztahů; domnívá se proto, že prostředky vyčleněné na podporu demokracie je třeba odpovídajícím způsobem zvýšit, zejména s ohledem na stávající útoky na demokracii, ke kterým dochází na celém světě; trvá na tom, že je třeba zajistit, aby se výdaje na cíl 1 pro program podpor v rámci jednotlivých zemí (CBSS) účinně a efektivně dostaly k těm obráncům lidským práv, kteří čelí největšímu riziku; naléhavě vyzývá delegace EU, aby v tomto ohledu poskytovaly veškerou nezbytnou podporu;

41.

uznává, že činnosti EIDHR je obtížné hodnotit, neboť nejsou k dispozici strategické a operační ukazatele; konstatuje, že hodnocení je problematické i proto, že velká část podpory je organizacím občanské společnosti a obráncům lidských práv z pochopitelných důvodů poskytována důvěrně, aby byla ochráněna totožnost a bezpečnost příjemců;

42.

připomíná přínos volebních pozorovatelských misí EU, což je oblast, v níž EU zaujímá vedoucí postavení; vítá skutečnost, že se zvýšil počet pozorovacích misí a misí navazujících na doporučení pozorovacích misí;

Nástroj partnerství (PI)

43.

podtrhuje, že cílem PI je prosazovat tematické unijní a společné zájmy s třetími zeměmi a vytvářet aliance a podporovat spolupráci se stávajícími a nově příchozími strategickými partnery; konstatuje, že PI je v praxi využíván jako krajní řešení v případech, kdy je považován za jediný nástroj, který může zprostředkovat plnění politického programu EU a řešit globální výzvy;

44.

konstatuje, že nástroj partnerství je ve srovnání s předchozími nástroji schopen větší spolupráce se třetími zeměmi, včetně strategických partnerů, zemí, které byly dříve příjemci dvoustranné rozvojové pomoci, a různých mezinárodních fór, domnívá se však, že je nezbytné, aby útvary odpovědné za tvorbu politik poskytovaly více zdrojů a vstupů, což zajistí jejich plné zapojení do navrhování, plánování a provádění činností, zvýší aktivní úlohu delegací EU na formulaci těchto činností a zlepší sdílení informací s členskými státy;

45.

zasazuje se za zlepšení viditelnosti, znalostí a porozumění ohledně cílů PI, zejména v rámci orgánů a institucí EU;

46.

s politováním konstatuje, že hodnocení bylo narušeno tím, že kvůli pozdnímu přijetí rámce ukazatelů výsledků a nedokončené povaze většiny projektů nebyl vytvořen centrální depozitář dokumentace činností;

Společné prováděcí nařízení

47.

připomíná, že nástroje EU pro financování vnější činnosti představují pro EU komplexní soubor nástrojů pro podporu a posílení její činnosti na mezinárodní scéně a že jejich komplexní struktura je koordinována společným prováděcím nařízením; znovu zdůrazňuje, že toto nařízení musí splňovat kritéria rozpočtové kontroly a demokratického dohledu; vyjadřuje politování nad skutečností, že velká složitost a restriktivní charakter společného prováděcího nařízení brání efektivnímu využívání zdrojů Unie a znemožňují včasné reakce na nové výzvy a potřeby partnerů; vyjadřuje politování nad tím, že jeho shodnost pravidel nevedla ke společnému plánování pomoci mezi jednotlivými nástroji;

48.

konstatuje, že společné prováděcí nařízení bylo vytvořeno za účelem harmonizace, zjednodušení provádění, větší pružnosti, soudržnosti, souladu a účinnosti využívání zdrojů Unie, jakož i nekomplikovaného a doplňkového přístupu k provádění všech nástrojů;

49.

domnívá se, že dostatek času je pro Parlament klíčovým předpokladem toho, aby mohl patřičně a řádně vykonávat své kontrolní pravomoci, pokud jde o návrhy prováděcích aktů; domnívá se, že vzhledem k tomu, kolik času je věnováno přípravě návrhů prováděcích aktů před tím, než dorazí do výborů nástrojů ENI, NPP II, EIDHR, IcSP, PI a nástroje pro rozvojovou spolupráci, nelze nedodržení dvacetidenní lhůty pro předložení dokumentů Parlamentu a Radě v konečné fázi přijímání prováděcích aktů ospravedlnit; lituje proto, že lhůta 20 kalendářních dnů není vždy dodržena, a domnívá se, že se tím narušuje jeho právo kontroly; žádá, aby byly veškeré návrhy prováděcích opatření předkládány s nejméně dvacetidenním předstihem, a žádá Komisi, aby pozměnila jednací řád výborů nástrojů ENI, NPP II, EIDHR, IcSP, PI a nástroje pro rozvojovou spolupráci tak, aby se prodloužila dvacetidenní lhůta pro předložení návrhů, čímž se usnadní výkon kontrolních pravomocí Parlamentu;

50.

vyjadřuje politování nad tím, že politika financování vnější činnosti EU je i nadále omezená v tom smyslu, že některé třetí strany se aktivně snaží oslabit zahraniční politiku EU prostřednictví dezinformací;

Doporučení na rok 2017 a období 2018–2020

51.

požaduje, aby hodnoty EU, všeobecně platné hodnoty a lidská práva byly i nadále ve středu veškeré vnější činnosti EU;

52.

naléhavě vyzývá k větší součinnosti a soudržnosti všech nástrojů spadajících do okruhu IV, jakož i k lepší koordinaci s dvoustrannými programy pomoci členských států a případně i dalších dárců; vyzývá v této souvislosti Komisi a ESVČ, aby posílily vzájemnou spolupráci a koordinaci, a to i s organizacemi občanské společnosti a místními aktéry, a aby plnily své povinnosti vyplývající z článku 21 SEU;

53.

vyzývá k zavedení spolehlivých, konsistentních a transparentních mechanismů monitorování a hodnocení; opakuje, že tyto mechanismy by umožnily sledování hmatatelného pokroku, pokud jde o zásadní cíle související s reformami v sousedních zemích, což je obzvláště důležité tam, kde tyto reformy uvízly na mrtvém bodě či byly jinak zpožděny;

54.

vyzývá k zavedení posílených postupů a systémů parlamentní kontroly a dohledu, které budou shodné pro všechny nástroje; doporučuje zlepšit transparentnost prostřednictvím vytvořením jednotné společné transparentní veřejné databáze projektů a činností;

55.

zdůrazňuje, že organizacím občanské společnosti je třeba poskytnout dodatečné finanční zdroje a podporu v oblasti odborné přípravy; trvá na tom, že je nutné okamžitě přijmout opatření na další zmírnění byrokratické zátěže a procesních překážek, jimž čelí organizace občanské společnosti, zejména ty, které působí na místní úrovni; vyzývá k zavedení zvláštních rozpočtových položek pro budování kapacity organizací občanské společnosti s cílem zvýšit jejich schopnost získávat finanční prostředky; vyjadřuje politování nad tím, že otázka nedostatečného zapojení organizací občanské společnosti do programování a provádění vnějších nástrojů nebyla uvedena ve zprávě Komise o přezkumu v polovině období; vyzývá Komisi, aby uplatňovala strategičtější zapojení organizací občanské společnosti do všech vnějších nástrojů a programů, jak požadovala Rada i Parlament;

56.

zasazuje se za přímější a aktivnější prosazování politik EU, její finanční pomoci a viditelnosti;

57.

znovu zdůrazňuje své stanovisko, že by měla být zavedena možnost přenést zbývající nepřidělené finanční prostředky v rámci nástrojů ENI a NPP II do dalšího roku s tím, že by příslušná částka byla omezena na 10 % původní výše prostředků v rámci každého z těchto nástrojů, aby bylo možné rozšířit schopnost reagovat na naléhavé nepředvídané potřeby, a cíle stanovené v příslušných nařízeních o ENI a NPP II zůstanou zachovány;

Nástroj předvstupní pomoci (NPP II)

58.

podporuje zásady uvedené v článku 21 SEU a doporučuje, aby byl kladen větší důraz na posilování demokratických institucí, boj proti korupci a reformy veřejné správy, čímž dojde k posílení právního státu a řádné správy a k důslednějšímu uplatňování lidských práv a práv menšin; vyzývá k větší podpoře reforem v odvětvích souvisejících s procesem přistoupení, jakož i ke stimulaci regionální spolupráce s dílem doplnit politiku EU v oblasti rozšíření;

59.

doporučuje, aby byl v případech, kdy státní orgány nejsou ochotny plnit deklarované cíle EU nebo spolupracovat na dosahování cílů nástroje, umožněn převod finančních prostředků občanské společnosti; vyzývá Komisi, aby snížila nebo pozastavila financování zemím, které zásadním způsobem porušují základní hodnoty EU včetně základních kodaňských kritérií; vyzývá ke snížení administrativní zátěže pro příjemce z řad organizací občanské společnosti, které žádají o financování z EU;

60.

požaduje, aby byl v případech, kdy se uvažuje o pozastavení finančních prostředků nebo o významných změnách v maximálních orientačních přídělech, zapojen Parlament;

61.

trvá na tom, aby příjemci převzali jasnou odpovědnost za činnosti související s plánováním, monitorováním či prováděním auditů; vyzývá Komisi, aby vnitrostátním auditním orgánům poskytovala cílenou pomoc, pokud jde o metodologii, plánování, nábor, odbornou přípravu a dohled;

62.

doporučuje věnovat větší podporu těm národním orgánům odpovědným za koordinaci dárců, které sice mají omezenou kapacitu, ale prokazují politickou vůli splnit dotyčné cíle; vyjadřuje politováním nad tím, že absorpční kapacita těchto finančních prostředků je málo transparentní;

63.

naléhavě vyzývá k tomu, aby finance byly směrovány do odvětví s prokazatelnými výsledky, čímž se zabrání dalším chronickým zpožděním, k nimž došlo v rámci nepřímého řízení s přijímající zemí, zejména v Turecku;

64.

vyzývá ke zvýšení viditelnosti nástroje NPP II v regionu s ohledem na zásadní význam politiky rozšiřování EU, například prostřednictvím provádění vhodných cílených komunikačních a informačních kampaní v celostátních, regionálních a místních sdělovacích prostředcích či prostřednictvím jakýchkoli jiných prostředků, které budou uznány za vhodné, s tím, že minimální požadavky a kritéria monitorování v souvislosti s těmito kampaněmi definuje Komise v úzké spolupráci s příjemci; podporuje cílené úsilí o boj proti propagandě a o strategickou komunikaci, zejména v případech, kdy jsou obraz a zájmy EU aktivně napadány a oslabovány;

65.

doporučuje využívat finanční prostředky z NPP II za účelem vytvoření komunikačních kanálů pro podniky, zejména pro malé a střední podniky, jak v členských státech, tak v kandidátských zemích, s cílem vytvořit silné obchodní vazby mezi příslušnými oblastmi, což bude velmi užitečné za účelem přípravy přijímajících zemí ke vstupu na jednotný trh;

66.

připomíná význam odměny za finanční výkonnost pro země, které dosahují pokroku, jak je stanoveno v nařízení o NPP II;

67.

domnívá se, že pružnost a využívání finančních prostředků na řešení konkrétních krizových situací musí být v souladu s klíčovými prioritami dotyčného nástroje a se základy strategie rozšíření a procesu přistoupení, na něž musí NPP II i nadále klást hlavní důraz;

68.

vyzývá k lepší koordinaci a dalším součinnostem během fází plánování a programování NPP II s činnostmi dalších nástrojů, zejména EIDHR a IcSP, s cílem zajistit soudržnost a zvýšit doplňkovost jak vnitřně v rámci svého vlastního souboru cílů a programů, tak i vůči dalším nástrojům financování vnější činnosti;

Evropský nástroj sousedství (ENI)

69.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby existoval celkový strategický dokument pro provádění ENI, na jehož základě by byla pomoc uvedena do souladu s širším politickým rámcem, a pro lepší koordinaci s jinými nástroji; zdůrazňuje, že priority plánování programů v rámci ENI by měly zahrnovat i sociálně–ekonomický rozvoj, mladé a udržitelné hospodaření se zdroji energie;

70.

vyjadřuje politování nad tím, že víceleté plány byly pro většinu příjemců stanoveny již v průběhu roku 2017, tedy před dokončením přezkumu pomoci v těchto zemích v polovině období; připomíná, že Parlament vydal svá doporučení k programům během strategického dialogu s Komisí v dubnu 2017;

71.

zdůrazňuje politickou viditelnost a pákový efekt EU, které ENI jako samostatný finanční nástroj v zemích sousedství zaručuje, a to na východě i na jihu;

72.

vyzývá k zachování stávající finanční rovnováhy při přidělování prostředků mezi jižní a východní sousedství Unie;

73.

podtrhuje souvislosti mezi stabilizací, předcházením konfliktům a řešením konfliktů, dodržováním lidských práv a zásad právního státu a sociálně-ekonomickým rozvojem; zdůrazňuje význam projektů, jež podporují mladé lidi, pokud jde o jejich vzdělání a zaměstnatelnost;

74.

znovu vyzdvihuje důležitost schopnosti reagovat rychleji na vzniklé problémy;

75.

zdůrazňuje, že investice do stabilizace a rozvoje sousedních zemí napomáhá k řešení takových problémů, jako je migrace, terorismus, místní konflikty a hospodářská nestabilita, což bude z dlouhodobého hlediska prospěšné pro celou EU;

76.

zdůrazňuje, že specifika náročných úkolů v sousedství vyžadují integrovaný a komplexní přístup založený na různých situacích a potřebách příjemců včetně součinnosti s dalšími nástroji pro financování vnější činnosti a rovněž přístup uplatňovaný napříč politikami Unie; zdůrazňuje jedním z prvořadých úkolů je rychlé a účinné provádění dohod o přidružení a o prohloubených a komplexních zónách volného obchodu (DCFTA) a všech souvisejících reforem, které je třeba podpořit odpovídajícími finančními zdroji EU;

77.

zdůrazňuje, že kromě značného pokroku ve společných analýzách, v koordinaci a budování konsensu ohledně priorit dárců je důležité podrobnější společné plánování s členskými státy; naléhavě vyzývá ke zlepšení koordinace dárců, zejména pokud jde o koordinaci dárcovství s prostředky z jiných nástrojů EU, s dalšími dárci a mezinárodními finančními institucemi za účelem podpory hospodářské transformace a stability v partnerských zemích;

78.

je znepokojen skutečností, že schopnost reakce tohoto nástroje a jeho finanční kapacita jsou nyní na hranici jeho možností; vyjadřuje politování nad tím, že ve fázi plánování nebylo dostatečně přihlédnuto k interním odborným poznatkům v podobě analýzy politických a geopolitických rizik;

79.

usuzuje, že vzhledem k současným výzvám ve státech sousedících s EU může dojít k tomu, že bude nutné navýšit orientační finanční příděly prostřednictvím legislativní změny;

80.

znovu zdůrazňuje, že pokud jsou prostředky naplánované v rámci ENI přesunuty na jiný způsob financování, například do svěřenských fondů, je třeba dodržovat cíle těchto prostředků, a že je nutné, aby probíhala kontrola a dohled ze strany Parlamentu, které nesmí být nikdy opomíjeny;

81.

vyzývá k většímu zapojení občanské společnosti do definování potřeb;

82.

vyzývá k plnému využití podmíněnosti a mechanismů založených na pobídkách, které budou v případě potřeby podporovat politické a hospodářské reformy a budou spojeny s cíli v oblasti reforem a strategickými cíli; vyjadřuje politování nad skutečností, že ENI nedokázal poskytnout dostatečné pobídky zemím, jež nebyly ochotny zapojit se do politických reforem; vyzývá k účinnému monitorování ENI na úrovni nástroje;

83.

je znepokojen ničením a zabavováním pomoci financované EU ve třetích zemích; vyzývá k dalšímu úsilí o zlepšení strategické komunikace a viditelnosti EU v sousedních zemích;

Nástroj přispívající ke stabilitě a míru (IcSP)

84.

vyzývá k vyvinutí většího úsilí o maximální uplatnění vlivu IcSP prostřednictvím pravidelných strategických dialogů s partnery a mezinárodními organizacemi; v této souvislosti žádá o zajištění spolufinancování jinými důležitými dárci, kteří mají zájem na výsledcích příslušných opatření;

85.

vyzývá ke zlepšení strategického rámce a k součinnosti mezi IcSP a návaznými opatřeními prováděnými na základě jiných nástrojů a jinými subjekty;

86.

vyzývá k větší spolupráci mezi dalšími mezinárodními organizacemi, vládami a orgány EU v rámci boje proti nově vznikajícím hrozbám, např. v oblasti hybridních konfliktů a kybernetické bezpečnosti, kde by mohly být využity odborné znalosti Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací (ENISA);

87.

doporučuje strategičtější využití mediační kapacity nástroje IcSP nejen při sporech lokálního dopadu, ale také na podporu mírového procesu a dialogu ve stávajících nebo vznikajících konfliktech celosvětového významu, a vyzývá ke zlepšení systémů včasného varování a nástrojů k analyzování konfliktů, které umožňují lepší prevenci a budování míru;

88.

zdůrazňuje, že tento nástroj umožní Unii financovat opatření v oblasti výcviku a dodávat ozbrojeným skupinám třetích zemí nesmrtící vybavení (například informační systémy, nemocnice atd.) s cílem reagovat v krátkodobém i střednědobém horizontu na naléhavé potřeby v rámci plnění cílů udržitelného rozvoje;

Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR)

89.

opakuje, že je zásadně důležité podporovat a prosazovat demokracii a lidská práva ve třetích zemích a rovněž chránit obránce lidských práv bez ohledu na zásahy orgánů třetích zemí;

90.

konstatuje, že EIDHR je v tomto ohledu účinným a významným nástrojem, jenž funguje v kontextu zmenšujícího se prostoru pro občanskou společnost; opakovaně poukazuje na trvalou potřebu cíleně směřovat finanční prostředky na problematiku lidských práv a demokracie, a to bez snižování jejich objemu; dále vyzývá ke zvážení možnosti navýšit finanční prostředky pro naléhavou pomoc obráncům lidských práv a rovněž vyzývá k účinnému prosazování dostupnosti těchto prostředků;

91.

opakuje, že EIDHR by neměl být pouze nástrojem určeným na vyplňování mezer po jiných nástrojích nebo nástrojem používaným k takovému vyplňování mezer, ale že by se cílené prosazování demokracie a lidských práv mělo stát jasným a strategickým cílem samo o sobě;

92.

vyzývá Komisi, aby řešila problém zmenšujícího se prostoru pro občanskou společnost a nárůstu porušování lidských práv a represí, například tím, že zvýší finanční prostředky, jež jsou k dispozici pro globální a reaktivní programy, například pro mechanismus EU ProtectDefenders.eu; vyzývá EU, aby nadále finančně podporovala obránce lidských práv, zejména ty, kteří jsou ohroženi, a občanskou společnost, jakož i marginalizované skupiny, jako jsou ženy, původní obyvatelstvo, Romové, osoby se zdravotním postižením, děti a senioři;

93.

doporučuje, aby za účelem boje proti celosvětovým protiliberálním tendencím probíhalo větší strategické plánování doprovázené politickými pokyny ze strany orgánů EU a soudržností s ostatními nástroji, zejména v zemích zakoušejících úpadek lidských práv a demokratických standardů;

94.

zdůrazňuje, že je důležité zaměřit se na mezinárodně důležitá témata, která by v krátkodobém, střednědobém nebo dlouhodobém horizontu mohla podpořit globalizaci lidských práv a zásady právního státu, mezinárodního práva a spravedlnosti; vyzývá ke zvýšení podpory poskytované pomocí EIDHR v řadě nově vznikajících tematických oblastí, zejména v boji proti korupci, v dodržování lidských práv ze strany podniků, práv souvisejících s životním prostředím a práv migrantů;

95.

vítá podporu poskytovanou mezinárodním a regionálním mechanismům pro lidská práva a zaručení odpovědnosti, jako je Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva a Mezinárodní trestní soud;

96.

doporučuje pokračovat v úsilí o zrušení trestu smrti na celém světě;

97.

připomíná, že se Evropská komise zavázala k další podpoře občanské společnosti a k prosazování příznivějšího prostředí pro organizace občanské společnosti v partnerských zemích; trvá na tom, že je nutné naléhavě pracovat na dalším zmírnění byrokratických překážek, jímž čelí místní organizace občanské společnosti; vybízí delegace EU, aby aktivně vyhledávaly obránce lidských práv a organizace občanské společnosti, které se zabývající citlivými otázkami, jež vyžadují financování, aby zveřejňovaly výzvy k předkládání návrhů v místních jazycích, a umožnily tak žadatelům předkládat návrhy projektů v těchto jazycích, čímž budou současně posilovat místní odpovědnost za projekty i jejich zakotvení v místě;

98.

vyzývá k většímu důrazu na udržitelnost opatření financovaných z EIDHR, zejména v rámci volebních pozorovatelských misí, v případech, kdy se otvírá značný prostor k posílení předávání znalostí místním subjektům a ke zlepšení dohledu nad kroky učiněnými v návaznosti na doporučení; vyzývá k tomu, aby plánování volebních pozorovatelských misí bylo lépe koordinováno se sledováním voleb Parlamentem;

99.

vyzývá Komisi, aby poskytla finanční prostředky konkrétně na projekty zaměřené na zvyšující se zneužívání technologií dohledu a na útoky represivních vládních orgánů a nestátních aktérů prováděné prostřednictvím internetu;

100.

vyzývá ke zřízení systémů monitorování a hodnocení, které budou využívat vstupní údaje poskytované obránci lidských práv;

101.

vyzývá ke krokům, které by byly učiněny v koordinaci s IcSP v zájmu předcházení zločinům proti lidskosti, válečných zločinů a genocidy;

Nástroj partnerství (PI)

102.

vítá důraz kladený na strategické zájmy Unie;

103.

doporučuje strategičtější a konsolidovanější využívání toho mála finančních prostředků, které jsou v rámci PI k dispozici, které zajistí inkluzivní příspěvky a stanovení opatření, jež mají být provedena všemi útvary Komise a ESVČ v úzké spolupráci s členskými státy, a podtrhuje význam dobře fungujícího nástroje PI pro aktivní obranu hodnot a zájmů EU v souvislosti s ochabujícím transatlantickým konsenzem a s rostoucím počtem zemí se středními příjmy, jejichž strategický význam rychle sílí, a to i v Asii a Latinské Americe;

104.

doporučuje, aby v příštím víceletém orientačním programu byly přehodnoceny příspěvky podle zeměpisné polohy a byly přizpůsobeny výzvám; v této souvislosti navrhuje větší pokrytí spolupráce s třetími nestrategickými zeměmi, jako jsou například země se středními příjmy, které v současnosti nejsou dostatečně pokryty;

105.

doporučuje větší soulad s cíli společného prováděcího nařízení a s průřezovými tématy;

106.

doporučuje dokončit systém monitorování a hodnocení stanovený tímto nařízením, včetně příslušných kvalitativních ukazatelů;

107.

domnívá se, že nástroj PI by mohl být důležitým nástrojem na podporu provádění dohod o volném obchodu, zejména podporou činnosti domácích poradních skupin; zdůrazňuje, že je zapotřebí posuzovat využívání a rozdělování finančních prostředků, jakož i účinnost nástroje partnerství a programů Business Avenue a Brána EU, které by měly doplňovat pravomoci členských států v oblasti podpory zahraničního obchodu;

108.

konstatuje, že jedním z cílů nástroje partnerství je veřejná diplomacie s cílem budovat důvěru a porozumění pokud jde o politiky EU v zemích, které nejsou členy EU; zdůrazňuje, že zapojení občanské společnosti má zásadní význam, a vítá přidělení 3 milionů EUR na podporu účasti organizací občanské společnosti v domácích poradních skupinách;

Společné prováděcí nařízení

109.

doporučuje lepší využívání harmonizovaných pravidel prostřednictvím případných společných výzev k předkládání návrhů a lepší spolupráce napříč útvary Komise a ESVČ;

110.

vyzývá k tomu, aby mezi ustanovení společného prováděcího nařízení byla začleněna otázky genderové rovnosti;

111.

vyzývá k dalšímu zintenzivnění úsilí o zvýšení viditelnosti financování vnější politiky EU prostřednictvím ucelené a soudržné komunikační strategie, jejíž součástí budou opatření bojující proti dezinformacím; vyzývá k tomu, aby ve vztahu k realizačním partnerům byly zavedeny mechanismy podmíněnosti pro případy, kdy chybí soulad s opatřeními ke zvýšení viditelnosti EU;

112.

připomíná klíčový význam zásad rozvoje a účinnosti pomoci v rámci vnější činnosti, jak je zdůrazněno ve společném prováděcím nařízení, a vyzývá Komisi, aby tyto zásady zachovala ve všech opatřeních, která přijme na základě zprávy o přezkumu v polovině období;

113.

poznamenává, že by malé a střední podniky EU měly být zohledněny, pokud jde o přístup k externímu financování nástrojů prostřednictvím méně složité a příznivější právní úpravy, která může podporovat aktivnější využívání finančních prostředků a zároveň pomáhat malým a středním podnikům získat mezinárodní zkušenosti; žádá Komisi, aby posoudila stávající nástroje zaměřené na podporu internacionalizace malých a středních podniků, pokud jde o jejich soudržnost s ostatními nástroji Unie na podporu malých a středních podniků, jako je COSME, jakož i co se týče subsidiarity, zamezení zdvojování úsilí a doplňkovosti s ostatními programy členských států; vyzývá Komisi, aby předložila včasné návrhy na přezkum těchto programů v polovině období s cílem zlepšit jejich účinnost a účelnost; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit informovanost a povědomí mezi malými a středními podniky o stávajících nástrojích, zejména na vnitrostátní úrovni;

Struktura v období po roce 2020

114.

požaduje, aby financování nástrojů vnějších vztahů odráželo ambiciózní vnější činnost, aby byl rozpočet EU coby globálního aktéra navýšen a aby současně i nadále vycházel z hodnot a základních a lidských práv a zásad; opakuje, že vnější činnost EU slouží rovněž společným zájmům občanů EU;

115.

zdůrazňuje, že v případě, že Spojené království odejde z Evropské unie, by měl být stávající podíl rozpočtu určený na vnější činnost navýšen nebo alespoň zachován na současné úrovni a stejně by se mělo postupovat i u stávajících nástrojů, politik a priorit;

116.

opakuje, že je nutná reforma stávajícího uspořádání nástrojů s cílem zajistit více odpovědnosti, transparentnosti a veřejného dohledu, jež by rovněž zvýšila účinnost, soudržnost a schopnost reakce, jakož i účelnost a flexibilitu; je přesvědčen, že reforma by rovněž zvýšila nákladovou efektivnost, omezila překrývání a střety zájmů mezi různými aktéry a útvary Komise a přispěla k řešení současných otázek týkajících se strategie, plánování programů a provádění;

117.

připomíná zásadní úlohu Parlamentu coby spolutvůrce právních předpisů, pokud jde o nařízení, jímž se bude řídit další víceletý finanční rámec; znovu poukazuje na to, že je ochoten na optimalizaci struktury nástrojů pro financování vnější činnosti pracovat s Komisí, ESVČ a Radou; zdůrazňuje však, že cílem jakékoli restrukturalizace těchto nástrojů by mělo být zvýšení transparentnosti, odpovědnosti, účinnosti, provázanosti a flexibility; poukazuje na to, že těchto cílů nelze dosáhnout bez struktury řízení, která by umožňovala politickou kontrolu, byla vedena danou strategií, byla inkluzivní a zajišťovala odpovědnost; zdůrazňuje, že Parlament nebude akceptovat žádnou reformu těchto nástrojů, pokud nebude existovat solidní struktura jejich řízení; naléhavě vyzývá Komisi a ESVČ, aby předložily plán reformy těchto nástrojů, který by takovou strukturu řízení zahrnoval; podtrhuje rozpory mezi zjištěními přezkumu v polovině období a návrhy Komise na reformu stávající struktury; zdůrazňuje navíc, že je nutné zajistit solidní demokratickou a transparentní kontrolu ze strany parlamentů členských států a Evropského parlamentu;

118.

vyzývá k lepší integraci svěřenských fondů a nástrojů EU do rozpočtu s cílem zvýšit transparentnost a demokratickou kontrolu nástrojů pro financování vnější činnosti; připomíná, že v rámci poslední revize finančního nařízení byla uzavřena dohoda o tom, že před vytvořením nového svěřenského fondu pro tematické činnosti proběhnou konzultace s Parlamentem a Radou; kromě toho vyzývá Komisi, aby poskytla Parlamentu podrobné informace o všech významných samostatných převodech nebo zrušení závazků v rámci okruhu 4;

119.

zdůrazňuje, že delegace EU společně se členskými státy, by rovněž mohly pomoci malým a středním podnikům využívat tyto finanční nástroje s cílem vytvořit střednědobé vztahy mezi podniky EU a ekonomikami přijímajících zemí;

120.

zdůrazňuje, že nemůže existovat žádný nástroj, aniž by zahrnoval jasné a konkrétní příděly prostředků a částky vyčleněné na různé cíle, záměry a priority vnější činnosti EU, včetně demokracie, lidských práv, právního státu, podpory občanské společnosti, řešení konfliktů, nestabilních států, rozvojové politiky a hospodářského a sociálního vývoje, a na podporu zemí v různých fázích přistoupení k EU a zemí v sousedství EU;

121.

oceňuje odhodlání EU v oblastech, jako jsou lidská práva, podpora občanské společnosti, jakož i různé cíle, směry a konkrétní politickou a strategickou hodnotu stávajících nástrojů; zdůrazňuje, že reforma by neměla podrývat politické cíle žádného nástroje; chápe specificitu nástrojů ENI, NPP II a EIDHR, pokud jde o cíle a provádění, a je tudíž přesvědčen, že by i nadále měly být nezávislé ze strategických a politických důvodů;

122.

připomíná, že nástroj EIDHR byl od roku 2006 konkrétním vyjádřením závazku EU k podpoře a prosazování demokracie a lidských práv ve třetích zemích a umožňuje EU zasahovat bez souhlasu vlád, a to na podporu registrovaných i neregistrovaných nevládních organizací a v oblastech, které členské státy EU ne vždy pokrývají;

123.

poukazuje na to, že by měly být stanoveny společné cíle, mj. nutnost rozšířit přístup založený na právech a začlenit do nich hledisko lidských práv, tak aby byl článek 21 SEU, v němž se požaduje, aby EU usilovala o upevnění demokracie, lidských práv a právního státu, což by mělo být nezbytným cílem v rámci vnějších vztahů, uveden v život;

124.

vyzývá ESVČ a Komisi, aby zajistily, aby byly partnerským zemím poskytnuty jasné informace o veškerých reformách;

125.

vyzývá k vytvoření spolehlivých a jednotných postupů hodnocení a monitorování, v jejichž rámci by bylo možné provádět kvalitativní a kvantitativní hodnotící analýzu a sledovat pokrok, jehož bylo dosaženo při plnění stanovených cílů prostřednictvím financování EU za použití různých nástrojů;

126.

zdůrazňuje potřebu předvídatelnosti dlouhodobého financování i zavedení předem stanovených částek, které mohou být využity flexibilně; opakuje, že k zajištění flexibility musí existovat možnost převádět prostředky mezi jednotlivými příděly; připomíná, že finanční prostředky určené na cíle vnější činnosti nemohou být přesměrovány ve prospěch jiných cílů, včetně řízení migrace a vnitřní bezpečnosti; zdůrazňuje, že by měla být zavedena možnost přenést nepřidělené finanční prostředky v rámci celkového rozpočtu nástroje pro vnější činnost na flexibilní nebo naléhavá opatření s tím, že by příslušná částka byla omezena na 10 % původní výše prostředků nástroje a politické cíle nástroje by zůstaly zachovány;

127.

zdůrazňuje, že přidělování pomoci jednotlivým zemím by nemělo záviset na dohodách o migraci s EU a že by nemělo docházet k přesunu finančních prostředků z chudých zemí a regionů do zemí původu migrantů nebo tranzitních zemí do Evropy pouze na základě toho, že se nacházejí na migrační trase;

128.

připomíná obtíže, se kterými se v současné době potýkají příjemci, když usilují o zajištění financování v rámci jednotlivých nástrojů; vyzývá ke zjednodušení postupů, snížení administrativní zátěže a pokud možno k přijetí jednotných postupů pro různé útvary Komise a ESVČ zapojené do dané činnosti, ke zřízení jednotného kontaktního místa pro organizace žádající o financování EU a pokud možno k používání digitálních řešení s cílem zeštíhlit a omezit byrokratickou zátěž, avšak nikoli na úkor dohledu nad rozpočtem, sledovatelnosti a kontroly;

129.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby všechny útvary Komise a ESVČ spolupracovaly na tom, aby vnější financování EU vycházelo z politik spíše než z nástrojů s cílem zabránit nesrovnalostem, nekonzistentnosti, zbytečným nákladům, překrývání a plýtvání know-how a dosáhnout záměrů a cílů, které vnější činnost EU sdílí jako celek;

130.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby existovaly strategičtější politická vodítka, zastřešující strategie a doprovodné dokumenty, jež by byly společně vypracovány a vzájemně sdíleny všemi příslušnými útvary Komise a ESVČ, které by řídila a sledovala řídící struktura, kterou je nutné ještě vytvořit, a v nichž by byly stanoveny záměry a cíle vnější činnosti EU v nadcházejícím období a způsob, jakým bude tento nástroj využit k jejich dosažení; vyzývá k tomu, aby se při stanovování cílů a záměrů využily interní i externí odborné zkušenosti; doporučuje, aby součástí plánování všech programů bylo provedení analýzy náchylnosti ke vzniku konfliktů, politicko-ekonomické analýzy a posouzení rizik, jakož i opatření na zmírňování rizik, která by bylo možné flexibilně uplatňovat v případech, kdy tato rizika vznikají;

131.

vyzývá k tomu, aby se zkoumalo, jak by bylo možné zvýšit koordinaci a soulad s politikou členských států EU v oblasti financování vnější činnosti, například tím, že by se podpořilo společné plánování programů;

132.

požaduje posílení příležitostí financování nevládních organizací tím, že se ujasní a poskytne více příležitostí k spolufinancování prostřednictvím zajištění víceletých partnerství a udržitelnosti činností;

133.

vyzývá ke zlepšení požadavků na urychlení rozhodovacího procesu s cílem zvýšit schopnost EU reagovat na rychle se měnící události;

134.

poukazuje na význam většího zviditelnění a větší informovanosti o vnější činnosti EU, mj. na základě využití pracovní skupiny EU pro strategickou komunikaci, a o jejím vlivu ve světě; žádá, aby to bylo považováno za politický cíl; zdůrazňuje proto, že je naléhavě nutné v rámci delegací EU zajistit strategickou komunikaci zaměřenou na konkrétní země, příp. regiony a podstatně zlepšit koordinaci a výměnu informací mezi delegacemi EU a členskými státy;

135.

zdůrazňuje, že delegace EU hrají klíčovou úlohu při sestavování programů na místní úrovni, výsledném vyplácení prostředků a určování příjemců, zejména v případě obránců lidských práv a organizací občanské společnosti aktivních v citlivých oblastech; znovu poukazuje na to, že vzhledem ke své práci a statusu ve třetích zemích nemohou za rozhodování týkající se financování odpovídat pouze delegace EU;

136.

zdůrazňuje, že do plánování nástrojů musí být úzce zapojena občanská společnost příslušných zemí a musí se ve větší míře zakládat na decentralizované spolupráci, pokud jde o jeho koncepci, postupné zavádění a uplatňování, aby bylo možné vytvořit pevná a trvalá partnerství, plnit specifické potřeby obyvatel a přihlédnout k reálnému sociálnímu postavení příslušných osob;

137.

připomíná, že v některých případech je možné politických cílů a záměrů EU, jako jsou lidská práva, právní stát a rozvoj, snáze dosáhnout na základě přidělování menších grantů základním organizacím na místní úrovni, než poskytnutím jednoho velkého přídělu jedinému příjemci;

138.

poukazuje na význam zásady „více za více“ a zásady podmíněnosti; je toho názoru, že by měly být zřízeny pevnější mechanismy podmíněnosti, v jejichž rámci by bylo možné pozastavit přímou rozpočtovou podporu státních orgánů, vládních subjektů či nestátních aktérů nebo ji případně přesměrovat na občanskou společnost v případech, kdy tyto instituce neplní či nedodržují potřebu dosáhnout cílů vyplaceného financování nebo porušují zásady právního státu a lidská práva;

139.

požaduje transparentnost, odpovědnost, kontrolu, doplňkovost v oblasti rozvoje, dodržování zásad účinnosti pomoci a rozvoje a silné záruky v oblasti životního prostředí, lidských práv a sociální ochrany při využívání rozvojové pomoci na podporu investic soukromého sektoru;

140.

vyzývá Komisi, aby s ohledem na probíhající přepracování znění nařízení o dvojím užití zvážila možnost vyčlenit finanční prostředky prostřednictvím vnějších finančních nástrojů spolupráce a technické pomoci se třetími zeměmi, zejména s rozvojovými zeměmi, s cílem podpořit členství v rámci Wassenaarského ujednání, Australské skupiny, Režimu kontroly raketových technologií a Skupiny jaderných dodavatelů, a aby se zabránilo porušování lidských práv;

141.

zdůrazňuje, že jakákoli budoucí struktura vyžaduje řádný systém brzd a protivah, transparentnost, právo na kontrolu uplatňování daných nástrojů, včetně rozsáhlých strategických příspěvků Parlamentu k politice a kontroly jejich uplatňování ze strany Parlamentu, stejně jako využívání aktů v přenesené pravomoci k revizi tematických priorit, pokud se nacházejí v přílohách legislativních aktů, a přijetí podstatných doplňkových prvků, jako jsou strategické a víceleté programové dokumenty;

142.

je přesvědčen, že generace nástrojů pro financování vnější činnosti po roce 2020 musí dodržovat rozpočtové zásady pravdivosti a jednotnosti;

143.

zastává názor, že střednědobé procesy přezkumu a rozpočtové kontroly by měly být dostatečně rigorózní a transparentní, aby byla zajištěna maximální absorpce prostředků a bylo možné provádět vhodné úpravy v zájmu zvýšení absorpční kapacity, bude-li to třeba.

o

o o

144.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Radě.

(1)  Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 27.

(2)  Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 11.

(3)  Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 335, 15.12.2017, s. 6.

(5)  Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 77.

(6)  Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 85.

(7)  Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 44.

(8)  Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 95.

(9)  Úř. věst. L 201, 3.8.2010, s. 30.

(10)  Úř. věst. L 249, 27.9.2017, s. 1.

(11)  Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.

(12)  Viz zpráva A8-0211/2017.

(13)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(14)  Úř. věst. C 407, 8.12.2015, s. 8.

(15)  Úř. věst. C 60, 16.2.2016, s. 3.

(16)  Úř. věst. C 122, 19.4.2017, s. 4.

(17)  Zveřejněné na internetových stránkách Komise: https://ec.europa.eu/europeaid/public-consultation-external-financing-instruments-european-union_en

(18)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0493.

(19)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0026.

(20)  Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 109.

(21)  Úř. věst. C 408, 30.11.2017, s. 21.

(22)  Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 110.

(23)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0440.

(24)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0306.

(25)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0036.

(26)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0037.

(27)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0094.

(28)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0262.

(29)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0263.

(30)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0261.

(31)  Úř. věst. C 208, 10.6.2016, s. 25.

(32)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0408.

(33)  https://eeas.europa.eu/archives/docs/top_stories/pdf/eugs_review_web.pdf


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/94


P8_TA(2018)0120

Výroční zprávy o subsidiaritě a proporcionalitě za rok 2015 a 2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o výročních zprávách za rok 2015 a 2016 o subsidiaritě a proporcionalitě (2017/2010(INI))

(2019/C 390/11)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 5 Smlouvy o Evropské unii,

s ohledem na protokol č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,

s ohledem na protokol č. 2 o uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality,

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 16. prosince 2003 o zdokonalení tvorby právních předpisů a na její nejnovější znění, interinstitucionální dohodu ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (1),

s ohledem na praktická ujednání dohodnutá dne 22. července 2011 mezi příslušnými útvary Evropského parlamentu a Radou v souvislosti s uplatněním čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) v případě dohod dosažených v prvním čtení,

s ohledem na své usnesení ze dne 17. května 2017 o výroční zprávě za rok 2014 o subsidiaritě a proporcionalitě (2) a na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o výročních zprávách o subsidiaritě a proporcionalitě za rok 2012 a 2013 (3);

s ohledem na výroční zprávu Komise o subsidiaritě a proporcionalitě za rok 2015 (COM(2016)0469) a na výroční zprávu Komise o subsidiaritě a proporcionalitě za rok 2016 (COM(2017)0600),

s ohledem na výroční zprávu Komise za rok 2015 o vztazích Evropské komise s vnitrostátními parlamenty (COM(2016)0471) a na výroční zprávu Komise za rok 2016 o vztazích Evropské komise s vnitrostátními parlamenty (COM(2017)0601),

s ohledem na všechna předchozí sdělení Komise o potřebě zdokonalit tvorbu právních předpisů s cílem dosáhnout lepších výsledků ve prospěch občanů EU,

s ohledem na rozhodnutí předsedy Evropské komise ze dne 14. listopadu 2017 o zřízení pracovní skupiny pro subsidiaritu, proporcionalitu a scénář „Dělat méně, zato efektivněji“(C(2017)7810),

s ohledem na pololetní zprávy Konference výborů pro evropské záležitosti (COSAC) o vývoji postupů a praxe Evropské unie v oblasti parlamentní kontroly ze dne 19. června 2014, 14. listopadu 2014, 6. května 2015, 4. listopadu 2015, 18. května 2016, 18. října 2016 a 3. května 2017,

s ohledem na dohodu o spolupráci podepsanou dne 5. února 2014 mezi Evropským parlamentem a Výborem regionů,

s ohledem na výroční zprávu Výboru regionů o subsidiaritě za rok 2015,

s ohledem na články 52 a 132 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0141/2018),

A.

vzhledem k tomu, že roky 2015 a 2016 byly první dva roky, které se plně kryly s funkčním obdobím Komise vedené panem Junckerem, která se ujala funkce v listopadu 2014; vzhledem k tomu, že předseda Juncker přislíbil, že se subsidiarita stane ústředním prvkem evropského demokratického procesu a že zajistí plné dodržování zásad subsidiarity a proporcionality v celém legislativním procesu;

B.

vzhledem k tomu, že nová interinstitucionální dohoda ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů zahrnuje závazek těchto tří orgánů dodržovat a uplatňovat zásady subsidiarity a proporcionality;

C.

vzhledem k tomu, že v roce 2015 Komise obdržela osm odůvodněných stanovisek ke třem jejím návrhům; vzhledem k tomu, že Komise v uvedený rok celkově obdržela 350 podání;

D.

vzhledem k tomu, že v roce 2016 Komise obdržela 65 odůvodněných stanovisek vztahujících se k 26 návrhům Komise; vzhledem k tomu, že se jedná o zvýšení o 713 % oproti osmi odůvodněným stanoviskům obdrženým v roce 2015 a o třetí nejvyšší počet, jaký kdy byl v jednom kalendářním roce předložen od zavedení mechanismu kontroly subsidiarity Lisabonskou smlouvou v roce 2009 (v roce 2012 jich bylo předloženo 84 a v roce 2013 70); vzhledem k tomu, že celkový počet podání obdržených Komisí ten rok výrazně vzrostl na celkových 620;

E.

vzhledem k tomu, že dne 19. května 2015 přijala Komise soubor opatření pro zlepšování tvorby právních předpisů s novými příslušnými integrovanými pokyny, včetně aktualizovaných pokynů k posuzování subsidiarity a proporcionality v rámci posouzení dopadů nových iniciativ;

F.

vzhledem k tomu, že Komise v roce 2015 spustila webové stránky nazvané „Váš názor na snižování administrativní zátěže“ (4) a rovněž platformu Program pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT) a umožnila tak zúčastněným stranám dodatečnou možnost oznámit Komisi veškeré nedostatky týkající se stávajících regulačních opatření, včetně záležitostí týkajících se subsidiarity a proporcionality;

G.

vzhledem k tomu, že v roce 2015 vyhotovila výzkumná služba Evropského parlamentu třináct prvotních vyhodnocení, jedno posouzení dopadů věcných pozměňovacích návrhů Parlamentu a šest posouzení dopadů ex post; vzhledem k tomu, že výzkumná služba také vypracovala čtyři zprávy o nákladech vyplývajících z neexistence společného evropského postupu a dvě posouzení evropské přidané hodnoty; vzhledem k tomu, že v roce 2016 vyhotovila výzkumná služba Evropského parlamentu 36 prvotních vyhodnocení, jedno posouzení dopadů věcných pozměňovacích návrhů Parlamentu a čtrnáct posouzení dopadů ex post; vzhledem k tomu, že výzkumná služba také vypracovala sedm zpráv o nákladech vyplývajících z neexistence společného evropského postupu a pět posouzení evropské přidané hodnoty;

H.

vzhledem k tomu, že přenesené pravomoci jsou v právních předpisech Unie svěřovány v případech, kdy je nutná flexibilita a efektivita a kdy je nelze zajistit řádným legislativním postupem; vzhledem k tomu, že přijímání pravidel zásadních pro dotčenou oblast je vyhrazeno normotvůrcům;

I.

vzhledem k tomu, že subsidiarita a proporcionalita představují klíčové faktory v rámci posouzení dopadů a zpětných hodnocení, která posuzují, zda jsou opatření na úrovni EU nezbytná, zda jsou jejich cíle účinněji dosažitelné jinými prostředky a zda skutečně přinášejí očekávané výsledky, pokud jde o účinnost, účelnost, soudržnost, relevanci a přidanou hodnotu EU;

J.

vzhledem k tomu, že v roce 2014 tři vnitrostátní parlamentní komory (dánský Folketing, nizozemská Tweede Kamer a Sněmovna lordů Spojeného království) předložily zprávy s podrobnými návrhy týkajícími se možností posílení úlohy vnitrostátních parlamentů v rozhodovacím procesu;

1.

připomíná význam výročních zpráv o subsidiaritě a proporcionalitě, jež vypracovává Komise; konstatuje, že výroční zprávy Komise za rok 2015 a 2016 jsou podrobnější a důkladnější než zprávy, které se týkají předchozích let;

2.

zdůrazňuje, že je důležité, aby Evropská unie jednala pouze v případech, kdy to může být prospěšné s cílem snížit tzv. demokratický deficit;

3.

zdůrazňuje, že subsidiarita a proporcionalita jsou základními zásadami, které by měly orgány EU zohlednit při výkonu pravomocí EU s cílem zajistit, aby unijní opatření měla přidanou hodnotu; připomíná, že tyto zásady jsou zaměřeny na zlepšování fungování Unie zajištěním toho, aby byla opatření na úrovni Unie nezbytná, že cíle těchto opatření nemohou v dostatečné míře splnit jednotlivé členské státy, že jejich povaha a podstata nepřekračují to, co je nezbytné pro plnění cílů Smluv, a že jsou vždy přijímána na nejvhodnějším stupni veřejné správy; upozorňuje na skutečnost, že tyto zásady mohou být zneužity k tomu, aby sloužily cílům namířeným proti EU, a zdůrazňuje, že by orgány EU měly být ostražité a měly by tomuto riziku předcházet a mařit jej;

4.

připomíná, že subsidiarita je kromě neurčitého právního pojetí základní zásadou federací, která by v důsledku měla být interpretována politicky;

5.

je toho mínění, že zásada subsidiarity nemůže být používána k restriktivním interpretacím pravomocí svěřených Unii na základě Smluv;

6.

domnívá se, že veškeré úvahy o subsidiaritě a její kontrole by se měly odehrávat na pozadí stále hlasitějšího volání občanů po tom, aby Unie řešila velké globální výzvy, jako jsou mimo jiné mezikontinentální finanční toky, bezpečnost, migrace a změna klimatu;

7.

vítá skutečnost, že subsidiarita je zmíněna i v Římském prohlášení ze dne 25. března 2017; domnívá se, že subsidiarita by měla zaujímat význačné místo v úvahách o budoucnosti EU;

8.

bere na vědomí iniciativu, kterou oznámil předseda Komise Jean-Claude Juncker během svého projevu o stavu Unie v roce 2017 a která spočívá ve vytvoření pracovní skupiny pro subsidiaritu, proporcionalitu a scénář „Dělat méně, zato efektivněji“, jíž bude předsedat místopředseda Komise Frans Timmermans; připomíná, že Parlament dospěl k závěru, že účast v této pracovní skupině zřízené Komisí by znamenala, že by nebyla zohledněna institucionální úloha a postavení Parlamentu jakožto jediného přímo voleného orgánu Evropské unie, který zastupuje občany na úrovni Unie a vykonává pravomoc politické kontroly nad Komisí, a že se tudíž rozhodl pozvání k účasti v této pracovní skupině nepřijmout;

9.

bere na vědomí metodiku Komise ve výročních zprávách za rok 2015 a 2016, která za pomoci statistik počítá odůvodněná stanoviska předložená vnitrostátními parlamenty k balíčku návrhů jako jediné odůvodněné stanovisko, a nikoli jako odůvodněná stanoviska předložená ke každému návrhu zvlášť;

10.

oceňuje, že počet odůvodněných stanovisek (65), která v roce 2016 předložily vnitrostátní parlamenty, je třetí nejvyšší, jaký kdy byl v jednom kalendářním roce předložen od zavedení mechanismu kontroly subsidiarity Lisabonskou smlouvou; bere na vědomí prudký nárůst (+713 %) oproti roku 2015, kdy bylo předloženo osm odůvodněných stanovisek; dále bere na vědomí výrazný nárůst (z 350 na 620) počtu stanovisek, která Komise obdržela v rámci politického dialogu; zdůrazňuje, že se tyto tendence objevily v kontextu snížení legislativní činnosti, což svědčí také o tom, že účast vnitrostátních parlamentů se v porovnání s předchozími roky změnila; vítá zvláštní zájem vnitrostátních parlamentů o rozhodovací proces EU;

11.

vítá skutečnost, že odůvodněné stanovisko vydalo více vnitrostátních parlamentních komor (26 ze 41 v roce 2016 v porovnání s osmi v roce 2015); bere na vědomí výrazný rozdíl mezi parlamentními komorami aktivními v rámci politického dialogu a odůvodněnými stanovisky; zdůrazňuje, že vnitrostátní parlamenty mají i nadále větší zájem ovlivňovat obsah právních předpisů EU než odhalovat případy, kdy by mohla být zpochybněna subsidiarita; konstatuje, že pravomoc vnitrostátních parlamentů sledovat dodržování zásad subsidiarity a proporcionality je rovněž spojena s právem požádat evropského normotvůrce, aby v případě potřeby přijal opatření na evropské úrovni;

12.

vyjadřuje uznání práci, již odvedl Výbor pro posuzování dopadů (výbor IAB) a od července 2015 jeho následník Výbor pro kontrolu regulace (výbor RSB); konstatuje, že výbory IAB a RSB uvedly, že u 23 % posouzení dopadů, která v roce 2015 přezkoumaly, je nutné zlepšení ohledně subsidiarity, proporcionality, nebo obou těchto zásad; konstatuje, že v roce 2016 představoval podíl posouzení dopadů, která výbor RSB shledal neuspokojivými, 15 %; vítá, že se tato míra ve srovnání s předchozími roky snížila; zdůrazňuje, že Komise revidovala všechna dotčená posouzení dopadů a zohlednila přitom analýzy výboru RSB;

13.

bere na vědomí, že provádění programu pro zdokonalení tvorby právních předpisů vedlo k tomu, že Komise vypracovala účinnější vnitřní nástroje a postupy zaměřené na předcházení porušování zásady subsidiarity; zdůrazňuje, že posouzení dopadů jsou klíčovým nástrojem, který zajišťuje dodržování zásad subsidiarity a proporcionality a podporuje odpovědnost; vyzdvihuje zejména úlohu výboru RSB a vítá skutečnost, že subsidiarita a proporcionalita jsou nyní součástí kontroly kvality, kterou tento výbor provádí; zdůrazňuje nicméně, že by se dále mohla zlepšit nezávislost výboru RSB;

14.

vítá skutečnost, že Komise v květnu 2015 přijala nový balíček předpisů pro zdokonalení tvorby právních předpisů s cílem zajistit, aby právní předpisy EU účinněji sloužily veřejnému zájmu a zaručily komplexnější uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality, což následně přispěje k vyšší míře transparentnosti v rozhodování EU; domnívá se, že nový rámec pro zdokonalení tvorby právních předpisů by měl Evropské unii sloužit jako nástroj pro jednání v plném souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality; bez ohledu na výše uvedené zdůrazňuje, že zatímco by měl tento rámec stanovit testy posuzující soulad s těmito zásadami, aby Evropská unie jednala pouze tam, kde přidává hodnotu, neměl by být příčinou zbytečných prodlev při přijímání důležitých právních předpisů;

15.

vítá, že Komise dne 24. října 2017 zveřejnila sdělení nazvané „Dokončení programu zlepšování právní úpravy: Lepší řešení v zájmu dosažení lepších výsledků“, v němž vysvětluje své úsilí o zvýšení transparentnosti, legitimity a odpovědnosti za práci na zdokonalení tvorby právních předpisů, zejména pokud jde o konzultační proces a možnosti zúčastněných stran vyjádřit jejich názory na návrhy Komise;

16.

vítá, že Komise v roce 2015 zavedla nové mechanismy pro konzultace a zpětnou vazbu k novým politickým iniciativám;

17.

zdůrazňuje, že je důležité dostatečně vysvětlit potřebu legislativních iniciativ a jejich dopad na všechny důležité oblasti (hospodářské, environmentální, sociální) s cílem dodržovat zásady subsidiarity a proporcionality;

18.

podporuje závazek Komise k provedení hodnocení na prvním místě, než začne zvažovat možné legislativní změny; v této souvislosti se domnívá, že by Evropská unie a orgány členských států měly úzce spolupracovat za účelem účinnějšího monitorování, měření a hodnocení skutečného dopadu právních předpisů EU na občany, hospodářství, sociální strukturu a životní prostředí;

19.

vítá, že Evropský parlament, Rada a Komise podepsaly v roce 2016 novou interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů; připomíná, že Komise se zavázala k tomu, že ve svých důvodových zprávách objasní odůvodněnost svých návrhů s ohledem na zásady subsidiarity a proporcionality; vítá skutečnost, že v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů se Komise zavázala, že vnitrostátním parlamentům dá k dispozici posouzení dopadů svých legislativních a nelegislativních návrhů; připomíná, že tato dohoda rovněž zdůraznila nutnost větší transparentnosti legislativního postupu a že informace poskytované vnitrostátním parlamentům jim musí umožnit plně uplatňovat pravomoci, které jim přiznávají Smlouvy;

20.

vybízí vnitrostátní parlamenty, aby jasně zpočátku uvedly, že jejich podání je odůvodněným stanoviskem předloženým na základě protokolu č. 2 ke Smlouvám, a dále uvedly legislativní návrh či návrhy, jichž se toto stanovisko týká, jasně vyjádřily důvody, proč se domnívají, že je návrh v rozporu se zásadou subsidiarity, začlenily stručný přehled argumentů a dodržovaly lhůtu v délce osmi týdnů od data předání příslušného návrhu legislativního aktu; konstatuje, že tyto kroky usnadní včasné a odpovídající zpracování odůvodněných stanovisek ze strany všech dotčených orgánů;

21.

je toho názoru, že od přijetí Lisabonské smlouvy se zapojení vnitrostátních parlamentů do legislativních procesů EU výrazně rozvinulo navázáním kontaktů s ostatními vnitrostátními parlamenty; vybízí vnitrostátní parlamenty, aby nadále udržovaly a ještě více posilovaly meziparlamentní vztahy, a to i na bilaterálním základě, coby prostředek prohlubování spolupráce mezi členskými státy, a aby tak činily s evropskou demokratickou vizí v oblastech, v nichž může Unie vytvářet přidanou hodnotu, a v duchu solidarity, v souladu se zásadami právního státu a základními právy; zdůrazňuje, že tyto kontakty mohou usnadnit výměnu osvědčených postupů, pokud jde o uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality;

22.

vítá skutečnost, že Parlament stále častěji a pravidelněji působí jako účastník a prostředník při jednáních vnitrostátních parlamentů týkajících se mechanismů subsidiarity a proporcionality; domnívá se, že posílení dialogu na politické úrovni s vnitrostátními parlamenty by mohlo být prostředkem k racionalizaci kontroly shody se zásadami subsidiarity a proporcionality díky lepšímu posuzování obsahu legislativních návrhů;

23.

upozorňuje na to, že v roce 2016 předložilo 14 komor tvořících součást 11 vnitrostátních parlamentů odůvodněná stanoviska k návrhu směrnice, jíž se mění směrnice 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (COM(2016)0128), čímž byl dosažen minimální počet třetiny hlasů požadovaný podle čl. 7 odst. 2 protokolu č. 2 ke Smlouvám k zahájení postupu „žluté karty“; připomíná, že argumenty vznesené vnitrostátními parlamenty byly v Parlamentu předmětem široké diskuse vedené s Komisí; bere na vědomí, že Komise navázala s vnitrostátními parlamenty spolupráci v rámci konference COSAC; bere na vědomí, že Komise vydala sdělení, v němž uvádí řadu důvodů pro zachování návrhu (5); domnívá, že navzdory obavám, které vyjádřily některé vnitrostátní parlamenty, se Komise, s ohledem na argumenty obsažené v uvedeném sdělení, plně vypořádala se svou povinností sdělit důvody pro své rozhodnutí;

24.

konstatuje v souvislosti s výše uvedeným návrhem Komise, že v rámci politického dialogu zaslalo stanoviska sedm vnitrostátních komor, v nichž tento návrh převážně považovaly za slučitelný se zásadou subsidiarity; upozorňuje na to, že expertní skupina Výboru regionů pro subsidiaritu dospěla k názoru, že cíle návrhu by mohlo být lépe dosaženo na úrovni EU;

25.

připomíná, že v minulosti byl dvakrát zahájen postup udělení „žluté karty“(jednou v roce 2012 a jednou v roce 2013), což spolu s novým postupem pro udělení „žluté karty“prokazuje, že tento systém funguje a že vnitrostátní parlamenty se mohou snadno a včas zapojit do rozpravy o subsidiaritě, pokud si to přejí; domnívá se, že větší povědomí o úloze vnitrostátních parlamentů a lepší spolupráce mezi nimi by mohla posílit monitorování subsidiarity ex ante;

26.

připomíná, že podle článku 7 protokolu (č. 2) ke Smlouvám by evropské orgány měly náležitě přihlížet k odůvodněným stanoviskům, která vydaly vnitrostátní parlamenty nebo komory těchto parlamentů; konstatuje, že některé vnitrostátní parlamenty v minulosti vyjádřily zklamání nad odpověďmi, které Komise poskytla vnitrostátním parlamentům v případech, kdy byla vystavena „žlutá karta“; připomíná však, že Komise zavedla postupy na zajištění toho, aby vnitrostátním parlamentům poskytla včas podstatné a politické odpovědi na jejich obavy; vyzývá Komisi, aby systematicky předávala své odpovědi na odůvodněná stanoviska Evropskému parlamentu;

27.

bere na vědomí změny, které navrhují některé vnitrostátní parlamenty pro mechanismus kontroly subsidiarity; vítá závěry konference COSAC, že žádné zdokonalení mechanismu kontroly subsidiarity by nemělo vést ke změně Smlouvy; konstatuje, že prodloužení osmitýdenní lhůty, v níž by mohly vnitrostátní parlamenty vydat odůvodněné stanovisko, by vyžadovalo změnu Smluv nebo jejich protokolů; připomíná kontext dopisu ze dne 1. prosince 2009 o praktických opatřeních pro uplatňování mechanismu kontroly subsidiarity, který předseda a místopředseda Komise zaslali předsedům vnitrostátních parlamentů a v němž Komise uvedla, že aby bylo možné zohlednit letní přestávku vnitrostátních parlamentů, nebude měsíc srpen brán při stanovování lhůty uvedené v protokolu č. 2 v potaz; připomíná návrh některých vnitrostátních parlamentů, podle něhož by Komise měla rovněž zvážit možnost, aby se při výpočtu osmitýdenní lhůty nebralo v potaz ani prosincové volno vnitrostátních parlamentů;

28.

zdůrazňuje, že k přijetí právních aktů je zapotřebí souhlasu převážné většiny v Radě složené z ministrů vlád všech členských států EU, kteří by měli mít odpovědnost vůči svým vnitrostátním parlamentům;

29.

konstatuje, že již existuje řada nástrojů, které vnitrostátním parlamentům a občanům umožňují podílet se na každém kroku legislativního postupu a jež zajišťují monitorování dodržování zásad subsidiarity a proporcionality; vybízí proto k tomu, aby se v plné míře využívaly stávající nástroje a aby se přitom pokud možno zabránilo vytváření složitější administrativní struktury a zdlouhavých postupů za situace, kdy EU usiluje o to, aby byla pro své občany srozumitelná, přičemž cílem vždy musí být dodržování a ochrana jejich práv a zájmů; vyzývá členské státy, aby organizovaly informační kampaně a příslušné semináře s cílem přesně informovat občany o možnostech jejich zapojení do každé etapy legislativního procesu;

30.

zdůrazňuje, že právní předpisy by měly být komplexní a jasné, aby umožnily dotčeným stranám pochopit svá práva a povinnosti, včetně požadavků na odpovídající podávání zpráv, monitorování a hodnocení, bránit nepřiměřeným nákladům a být prakticky proveditelné;

31.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat přístup k posouzením dopadů a pracovním plánům, které vypracovává Komise, účastnit se veřejných konzultací nebo konzultací se zúčastněnými stranami pořádaných Komisí nebo Evropským parlamentem a předkládat návrhy prostřednictvím platformy REFIT „Snižme zátěž: návrhy“; v této souvislosti bere na vědomí hladké fungování webových stránek a Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT), který vstoupil v platnost v roce 2016;

32.

připomíná, že je třeba posílit stávající formy spolupráce a nalézt možnosti ke zlepšení platformy IPEX s cílem zvýšit informovanost vnitrostátních parlamentů o jejich úloze při kontrolách subsidiarity a proporcionality, pomoci jim efektivněji zpracovávat informace, které obdrží v rámci systému včasného varování, a zlepšit jejich spolupráci a koordinaci; vybízí vnitrostátní parlamenty, aby vydávaly stanoviska k návrhům Komise, z nichž všechny jsou kdykoli dostupné prostřednictvím interní databáze CONNECT; připomíná, že všechny tyto informace jsou dostupné na platformě REGPEX;

33.

vybízí vnitrostátní a regionální parlamenty k tomu, aby dále rozvíjely vztahy s Výborem regionů, jenž má skupinu 12 odborníků, kteří projednávají legislativní návrhy s ohledem na zásadu subsidiarity a proporcionality;

34.

vítá zájem některých vnitrostátních parlamentů hrát pozitivnější a aktivnější úlohu v evropských záležitostech uplatňováním postupu „zelené karty“; připomíná, že vnitrostátní parlamenty mají na způsoby uplatňování tohoto postupu různé názory; domnívá se, že k posílení politického dialogu s vnitrostátními parlamenty může přispět neformální mechanismus založený na meziparlamentní spolupráci;

35.

konstatuje vzhledem k výše uvedenému, že v roce 2015 20 parlamentních komor společně podepsalo nebo podpořilo první iniciativu „zelené karty“o plýtvání potravinami a že v červenci 2016 devět parlamentních komor společně podepsalo druhou „zelenou kartu“, v níž vyzvalo Komisi, aby předložila legislativní návrh, který by zavedl zásady sociální odpovědnosti podniků na evropské úrovni; připomíná, že některé z návrhů, které se objevily v souvislosti s první „zelenou kartou“, se následně odrazily v revidovaném balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství, který Komise přijala v prosinci 2015; připomíná proto, že vnitrostátní parlamenty hrají v institucionálním rámci konstruktivní úlohu, a že tudíž v tuto chvíli není třeba vytvářet nové institucionální a administrativní struktury, které by mohly celý proces zbytečně komplikovat;

36.

připomíná, že v roce 2016 několik regionálních parlamentů přímo informovalo Komisi o svých stanoviscích k některým jejím návrhům; konstatuje, že Komise tyto názory v případě potřeby zohlednila; připomíná, že podle článku 6 protokolu (č. 2) je věcí vnitrostátního parlamentu nebo komory vnitrostátního parlamentu případně konzultovat regionální parlamenty, které mají normotvornou pravomoc;

37.

bere na vědomí judikaturu Soudního dvora Evropské unie o subsidiaritě a proporcionalitě vydanou v letech 2015 a 2016; zdůrazňuje, že Soudní dvůr stanovil, že to, zda unijní normotvůrce splnil povinnost uvést odůvodnění týkající se subsidiarity, by mělo být posuzováno nejen s ohledem na znění aktu, jenž je předmětem sporu, ale rovněž s ohledem na jeho kontext a na okolnosti daného případu, a že informace poskytované vnitrostátním parlamentům, občanům a soudům by měly být dostatečné a srozumitelné; dále zdůrazňuje, že pokud jde o zásadu proporcionality, Soudní dvůr potvrdil, že unijní normotvůrce musí mít širokou posuzovací pravomoc v oblastech, ve kterých jeho činnost předpokládá volby jak politické, tak ekonomické či sociální povahy a v nichž má provést komplexní posouzení;

38.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0210.

(3)  Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 33.

(4)  http://ec.europa.eu/smart-regulation/refit/simplification/consultation/contributions_cs.htm

(5)  Sdělení Komise ze dne 20. července 2016 o návrhu směrnice, kterou se mění směrnice o vysílání pracovníků, s ohledem na zásadu subsidiarity, v souladu s protokolem č. 2 (COM(2016)0505).


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/100


P8_TA(2018)0174

Bělorusko

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o Bělorusku (2018/2661(RSP))

(2019/C 390/12)

Evropský parlament,

s ohledem na svá předchozí usnesení a doporučení týkající se Běloruska,

s ohledem na parlamentní volby konané v Bělorusku dne 11. září 2016, prezidentské volby konané dne 11. října 2015 a volby do místních zastupitelstev konané dne 18. února 2018,

s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 20. února 2018 k volbám do místních zastupitelstev v Bělorusku,

s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky ze dne 25. března 2018 k událostem předcházejícím oslavám Dne svobody v Bělorusku a během jejich konání,

s ohledem na závěry Rady týkající se Běloruska, zejména na závěry ze dne 15. února 2016, ve kterých se ruší sankce proti 170 jednotlivcům a třem běloruským společnostem a stanoví se rámec pro politický dialog a podmínky pro to, aby se vztahy EU a Běloruska dále vyvíjely na základě pozitivnějších témat, zejména pokud jde o demokratické reformy,

s ohledem na závěry summitu Východního partnerství ze dne 24. listopadu 2017 a vyslovení souhlasu s programem „20 cílů pro rok 2020“, který má přinést výsledky pro občany,

s ohledem na návštěvu komisaře Hahna v Bělorusku v lednu 2018 a na probíhající jednání o prioritách partnerství EU–Bělorusko,

s ohledem na rozhodnutí Rady pro zahraniční věci prodloužit až do února 2019 platnost zbývajících omezujících opatření vůči Bělorusku, mezi něž patří zbrojní embargo, zákaz vývozu vybavení, které by mohlo být použito k vnitřní represi, a zmrazení majetku a zákaz vstupu na území EU čtyřem osobám zařazeným na seznam v souvislosti s neobjasněným zmizením dvou opozičních politiků, jednoho podnikatele a jednoho novináře v letech 1999 a 2000,

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na všechny úmluvy o lidských právech, jichž je Bělorusko smluvní stranou,

s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku ze dne 28. března 2018,

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že po prezidentských volbách v roce 2015 a po parlamentních volbách v roce 2016 se v Bělorusku konaly dne 18. února 2018 volby do místních zastupitelstev; vzhledem k tomu, že dlouhodobá doporučení Úřadu OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) a Benátské komise v oblasti volebních zákonů a procesů zůstávají v Bělorusku bez odezvy; vzhledem k tomu, že podle pozorovatelů z řad zahraničních diplomatů i Bělorusů volby do místních zastupitelstev, které se konaly v únoru 2018, tyto nedostatky jen znovu potvrdily;

B.

vzhledem k tomu, že v únoru 2016 EU jako gesto dobré vůle zrušila většinu svých omezujících opatření vůči běloruským představitelům a právním subjektům s cílem podnítit Bělorusko k tomu, aby zlepšilo situaci v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu;

C.

vzhledem k tomu, že EU opakovaně prohlásila, že dodržování základních svobod, zásad právního státu a lidských práv je jednoznačným předpokladem pro zlepšení a další rozvíjení vztahů mezi Evropskou unií a Běloruskem; vzhledem k tomu, že situace v zemi však i nadále zůstává znepokojující, protože v tomto ohledu lze zaznamenat pouze velmi omezené kroky, spíše náznaky, ve snaze o zlepšení;

D.

vzhledem k tomu, že dlouho očekávané ústavní a legislativní reformy, které by umožnily, aby země dospěla ke skutečné demokracii, se zatím nedostavují;

E.

vzhledem k tomu, že se neuskutečnil žádný pokus o volební reformu, a jak se ukázalo během voleb do místních zastupitelstev v únoru 2018, přetrvává značný počet závažných nedostatků a procesních nesrovnalostí, včetně restriktivního právního rámce pro výkon politických práv ve všech fázích volebních kampaní a problémů se sledováním průběhu hlasování, se samotným hlasováním a se sčítáním hlasů; vzhledem k tomu, že od roku 1994 se v Bělorusku neuskutečnily žádné svobodné a spravedlivé volby;

F.

vzhledem k tomu, že ke sledování průběhu voleb do místních zastupitelstev nebyli přizváni mezinárodní pozorovatelé, přičemž běloruští pozorovatelé sami shromáždili hmatatelné důkazy o obrovském celostátním úsilí navýšit celkovou volební účast a o tzv. kruhovém hlasování, které bylo použito poprvé po několika letech;

G.

vzhledem k tomu, že pokračují aktivity s cílem zastrašit, včetně mnoha případů zadržení nezávislých a opozičních aktivistů, politiků a novinářů; vzhledem k tomu, že prominentním představitelům opozice a prodemokratickým aktivistům a obhájcům lidských práv bylo znovu znemožněno se voleb účastnit nebo byli zatčeni ještě před konáním či v průběhu nepovolené demonstrace v Minsku dne 25. března 2018 u příležitosti 100. výročí vyhlášení nezávislosti Běloruska, následně byla ovšem většina z nich propuštěna, aniž by byli z čehokoli obviněni;

H.

vzhledem k tomu, že ve vazbě stále zůstávají dva političtí vězni, Michail Žamčužny a Zmicer Palijenka;

I.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament léta podporoval běloruskou občanskou společnost, kromě jiných iniciativ i udělením Sacharovovy ceny Běloruské asociaci novinářů v roce 2004 a Aljaksandaru Milinkevičovi v roce 2006;

J.

vzhledem k tomu, že události na Den svobody v roce 2018 jsou znovu dokladem toho, že běloruská vláda nemá nikterak v úmyslu se vzdát svých starých metod masových represí vůči občanům, kteří se pokoušejí uplatnit svá práva vyplývající z ústavy a z mezinárodních smluv;

K.

vzhledem k tomu, že dne 24. ledna 2018 ministerstvo informací svévolně zablokovalo na celém území Běloruska přístup k nejsledovanějším webovým stránkám nezávislého zpravodajství Charter97.org; vzhledem k tomu, že byla zahájena trestní řízení s nezávislými bloggery; vzhledem k tomu, že pokud by byly přijaty předložené návrhy změn zákona o sdělovacích prostředcích, staly by se novou a závažnou hrozbou pro svobodu projevu v zemi;

L.

vzhledem k tomu, že dne 25. října 2016 přijalo Bělorusko svůj Národní akční plán v oblasti lidských práv, který byl schválen usnesením běloruské rady ministrů a vymezuje principiální směry činnosti ve snaze naplnit závazky země v oblasti lidských práv;

M.

vzhledem k tomu, že Bělorusko je jedinou zemí v Evropě, která má stále výkon trestu smrti; vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku konstatoval, že rozsudky smrti v Bělorusku lze považovat za značně sporné, protože v zemi nefunguje nezávislé soudnictví a neprobíhají spravedlivé soudní procesy;

N.

vzhledem k tomu, že EU a Bělorusko právě jednají o konkrétním potřebám uzpůsobených prioritách partnerství, mezi jejichž hlavní oblasti zájmu patří hospodářský rozvoj a modernizace, posilování institucí a řádné správy věcí veřejných, propojitelnost a mezilidské kontakty; vzhledem k tomu, že běloruská vláda opakovaně uvedla, že usiluje o normalizaci vztahů s EU, o zrušení zbývajících sankcí a o uvolnění vízového režimu; vzhledem k tomu, že pokrok v tomto ohledu však nutně závisí na tom, zda Bělorusko projeví politickou vůli a odhodlání vyznávat demokratické hodnoty, právní řád a základní svobody;

1.

podporuje kriticky důležité aktivní styky EU s Běloruskem, pokud budou podmíněny tím, že Bělorusko učiní konkrétní kroky ve snaze o demokratizaci a že běloruské orgány budou v plném rozsahu dodržovat základní svobody a lidská práva;

2.

se zklamáním konstatuje, že i přes dřívější výzvy nebyla uskutečněna doporučení, která vydaly úřad OBSE ODIHR a Benátská komise po prezidentských volbách v roce 2015 a po parlamentních volbách v roce 2016 a která měla být uskutečněna před volbami do místních zastupitelstev v roce 2018; vyzývá běloruské orgány, aby neprodleně začaly opětovně pracovat na komplexních volebních reformách jako součásti širšího demokratizačního procesu a ve spolupráci s mezinárodními partnery;

3.

vyjadřuje politování nad pronásledováním novinářů a nezávislých sdělovacích prostředků v Bělorusku po volbách do místních zastupitelstev, mezi jehož příklady jsou mimo jiné nezákonné odvedení novináře stanice Belsat TV Andruse Kozela z volební místnosti a brutální zacházení s ním a zablokování zpravodajského portálu Charter97;

4.

naléhavě žádá běloruské orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně zrušily blokádu hlavního nezávislého zpravodajského internetového portálu Charter97.org, upustily od novelizace zákona o sdělovacích prostředích, který by, pokud by byl přijat, ohrozil svobodu projevu, a aby ukončily pronásledování nezávislých blogerů za to, že tuto svobodu uplatňují;

5.

konstatuje, že počet zástupců demokratické opozice ve volebních místnostech na úrovni okrsků byl ve srovnání s počtem podaných žádostí neúměrně nízký;

6.

vyjadřuje zklamání nad opakovaným zamítnutím registrace demokratických opozičních stran; vyzývá ke zrušení omezení politických stran v Bělorusku a k jejich snadnější registraci; zdůrazňuje, že všem politickým stranám musí být umožněno vykonávat neomezenou politickou činnost, zejména v období volební kampaně; vyzývá ke zrušení článku 193/1 trestního zákoníku Běloruska, který staví účast na činnosti neregistrovaných organizací mimo zákon;

7.

s politováním konstatuje, že běloruské orgány reagovaly na snahu opozičních aktivistů zorganizovat 25. března 2018 na Den svobody nepovolenou demonstraci nepřiměřeně, což vedlo k zatčení desítek osob, včetně opozičních vůdců a bývalých kandidátů na prezidenta Mikalaje Statkeviče a Uladzimira Ňakljajeva; znovu opakuje, že svoboda shromažďování a sdružování je základním lidským právem; zdůrazňuje, že jakékoli závažné ustupování, pokud jde o demokracii a dodržování základních práv, včetně zadržení dalších politických vězňů, by mělo v každém případě vést ve vztazích s Běloruskem k jednoznačné reakci EU;

8.

důrazně požaduje propuštění Michaila Žamčužného a Zmicera Palijenky, dvou aktivistů občanské společnosti, kteří jsou v současnosti zadržováni z politických důvodů, a rehabilitaci všech bývalých politických vězňů, kterým mají být navrácena jejich občanská a politická práva;

9.

opakovaně vyzývá běloruské orgány, aby v souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv a s mezinárodními a regionálními nástroji v oblasti lidských práv, které Bělorusko ratifikovalo, za všech okolností zajistily dodržování demokratických zásad, lidských práv a základních svobod;

10.

poukazuje na to, že dodržování základních svobod je jedním z hlavních prvků zdravé demokracie; naléhavě žádá běloruské orgány, aby se s cílem zaručit občanské svobody a práva, zejména právo na sdružování, pokojné shromažďování a právo na svobodu projevu, a také s cílem zajistit rámec pro fungování svobodných a nezávislých sdělovacích prostředků zapojily do konstruktivního otevřeného dialogu s demokratickou opozicí a organizacemi občanské společnosti;

11.

znovu naléhavě žádá Bělorusko, aby se připojilo k celosvětovému moratoriu na používání trestu smrti, což by bylo prvním krokem na cestě k jeho trvalému zrušení; připomíná, že trest smrti je formou nelidského a ponižujícího zacházení, která nemá žádný prokazatelný odrazující účinek, a že v jeho důsledku jsou justiční omyly nezvratné; s politováním konstatuje, že běloruské soudy v roce 2018 znovu v několika případech vynesly trest smrti;

12.

vyzývá ESVČ a Komisi, aby i nadále poskytovaly organizacím občanské společnosti v Bělorusku i jinde v zahraničí svou podporu; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné podporovat všechny nezávislé informační zdroje určené pro běloruskou společnost, včetně vysílání sdělovacích prostředků v běloruském jazyce a ze zahraničí;

13.

bere na vědomí odvětvový dialog na odborné úrovni, který probíhá mezi EU a Běloruskem, a prohloubení spolupráce v oblastech, jako je reforma hospodářství, účinné využívání zdrojů, ekologická ekonomika a ochrana životního prostředí; vyzývá ESVČ a Komisi, aby učinily bezpečnost běloruské jaderné elektrárny ve městě Astravěc svou prioritou a zajistily, aby byl pokrok ve vztazích mezi EU a Běloruskem podmíněn větší otevřeností, širší spoluprací a dodržováním veškerých mezinárodních norem jaderné bezpečnosti a ochrany životního prostředí ze strany Běloruska;

14.

s politováním konstatuje, že současný dialog týkající se oblasti lidských práv nenese žádné konkrétní výsledky, a naléhavě vyzývá zvláštního zástupce EU pro lidská práva, aby nalezl způsoby a prostředky, jak v Bělorusku podporovat úplnou a účinnou ochranu lidských práv; vyzývá k propuštění všech politických vězňů;

15.

bere na vědomí probíhající jednání o prioritách partnerství mezi EU a Běloruskem a netrpělivě očekává jejich brzké uzavření, které povede k rozšíření oboustranné spolupráce ku prospěchu občanů na obou stranách a za předpokladu, že Bělorusko přijme jasné hmatatelné kroky směrem k demokratizaci a otevřenosti a zajistí mj. coby svou prioritu rozsáhlou volební reformu, umožní mu dosáhnout na širší finanční pomoc a spolupráci; vítá v této souvislosti plán Komise na navýšení finanční pomoci na období 2018–2020; trvá na jasnějších reformních závazcích běloruské vlády a doporučuje, aby byl v zájmu užších vztahů mezi EU a Běloruskem vytvořen plán ve formě referenčních kritérií a časového harmonogramu pro plnění těchto závazků;

16.

naléhavě vyzývá k další podpoře EU poskytované organizacím občanské společnosti a obráncům lidských práv a žádá Komisi, aby úzce spolupracovala s Fórem občanské společnosti v rámci Východního partnerství a řídila se jeho doporučeními; naléhavě vyzývá běloruskou vládu, aby zajistila účast občanů v rozhodovacích politických procesech na místní a celostátní úrovni a nechala se přitom inspirovat pokyny, které přijala Rada Evropy dne 27. listopadu 2017; konstatuje, že mezi Běloruskem a touto organizací dochází se stále větší interakci;

17.

vyzývá v této souvislosti ESVČ a Komisi, aby zjistily, jakým způsobem by bylo možné informovat běloruské organizace občanské společnosti o probíhajícím dialogu a jednáních mezi EU a Běloruskem a jak by s nimi mohly tuto problematiku konzultovat;

18.

s potěšením konstatuje, že došlo k zahájení partnerství mezi EU a Běloruskem v oblasti mobility, a netrpělivě očekává, že mezi EU a Běloruskem dojde k dojednání dohody o zjednodušení vízového styku a dohody o zpětném přebírání osob, což by bezpochyby přispělo k prohloubení kontaktů mezi lidmi i podniky;

19.

vítá rozhodnutí minských orgánů, které od února 2018 umožnily zahraničním občanům z 80 zemí krátkodobě pobývat v Bělorusku bez víza;

20.

vítá pokrok, kterého bylo dosaženo při prosazování mládežnické výměny mezi EU a Běloruskem a kontaktů mezi lidmi, mj. prostřednictvím unijního systému mobility MOST, programu Erasmus+, iniciativy Horizont 2020 a Nástroje pro poskytování odborné pomoci a výměnu informací (TAIEX) a na základě přistoupení Běloruska k Boloňskému procesu; vyzývá k uplatňování Boloňského procesu v souladu s plánem, který byl dohodnut mezi Evropským prostorem vysokoškolského vzdělávání (EHEA) a Běloruskem, což je opatření, které bude ku prospěchu mladým Bělorusům a které dále zlepší výměnné pobyty s EU a styky mezi lidmi;

21.

žádá o prodloužení mandátu zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku; vyzývá běloruskou vládu, aby se zvláštním zpravodajem plně spolupracovala; vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly a prosazovaly prodloužení mandátu zvláštního zpravodaje OSN, a vybízí zvláštního zástupce EU pro lidská práva, aby v zájmu zlepšení situace v této zemi se zvláštním zpravodajem OSN spolupracoval;

22.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, Radě, Úřadu OBSE pro demokratické instituce a lidská práva, vládám a parlamentům členských států a běloruským orgánům.

18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/104


P8_TA(2018)0175

Filipíny

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o Filipínách (2018/2662(RSP))

(2019/C 390/13)

Evropský parlament,

s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci na Filipínách, zejména na usnesení ze dne 15. září 2016 (1) a 16. března 2017 (2),

s ohledem na prohlášení mluvčí ESVČ ze dne 16. března 2018 o Filipínách a Mezinárodním trestním soudu,

s ohledem na prohlášení delegace EU a mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

s ohledem na Rámcovou dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Filipínskou republikou na straně druhé,

s ohledem na společný pracovní dokument útvarů Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 19. ledna 2018 o hodnocení Filipín za období 2016–2017 pro účely zvláštního pobídkového režimu pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných (GSP+) (SWD(2018)0032),

s ohledem na prohlášení vysokého komisaře OSN pro lidská práva Zaída Raáda Zaída Husajna k obviněním vzneseným filipínskou vládou, podle nichž a zvláštní zpravodajka OSN pro práva původních obyvatel a další obránci lidských práv účastní teroristických aktivit,

s ohledem na výsledek jubilejního summitu ASEAN-EU, který se konal u příležitosti 40. výročí zahájení dialogu ASEAN-EU, a na akční plán ASEAN-EU 2018–2022;

s ohledem na prohlášení předsedy podvýboru Evropského parlamentu pro lidská práva (DROI) ze dne 23. února 2018, že „nelze akceptovat další zadržování senátorky De Limaové, aniž by jí bylo sděleno obvinění“,

s ohledem na diplomatické vztahy mezi Filipínami a EU (dříve Evropským hospodářským společenstvím (EHS)), které byly navázány dne 12. května 1964, kdy byl jmenován velvyslanec Filipín při EHS,

s ohledem na statut Filipín jako zakládajícího člena Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN),

s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

s ohledem na Mezinárodní úmluvu na ochranu všech osob před nuceným zmizením,

s ohledem na obecné zásady EU týkající se lidských práv,

s ohledem na Římský statut,

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR),

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že mezi Filipínami a EU existují dlouhotrvající diplomatické, hospodářské, kulturní a politické vztahy, vzhledem k tomu, že ratifikací dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Filipíny potvrdily svůj společný závazek, že budou dodržovat zásady řádné správy, demokracie, právního státu a lidských práv a budou napomáhat sociálnímu a hospodářskému rozvoji a usilovat o mír a bezpečnost v regionu;

B.

vzhledem k tomu, že od 1. července 2016 bylo v dosud probíhající protidrogové kampani na Filipínách, kterou prezident Duterte vyhlásil na mezinárodní scéně jako „válku proti drogám“, údajně zabito přibližně 12 tisíc osob, mezi nimi i ženy a děti; vzhledem k tomu, že prezident Duterte přislíbil, že bude pokračovat ve svém tažení proti drogám až do konce svého funkčního období v roce 2022; vzhledem k tomu, že EU je vážně znepokojena vysokým počtem osob, které byly zabity v souvislosti s tažením proti nelegálním drogám na Filipínách;

C.

vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodajka OSN pro práva původních obyvatel Victoria Tauli-Corpuzová, která je filipínskou občankou, byla obviněna z terorismu a spolu s dalšími 600 osobami, mezi nimiž jsou i představitelé původních obyvatel a lidskoprávní aktivisté, zařazena v březnu 2018 na seznam teroristických organizací filipínské vlády; vzhledem k tomu, že experti OSN požívají právní imunity; vzhledem k tomu, že obvinění následovalo poté, co Victoria Tauli-Corpuzová odsoudila zásah armády proti původním obyvatelům náležejícím ke skupině Lumad na ostrově Mindanao; vzhledem k tomu, Victoria Tauli-Corpuzová poukázala na zastrašování, týrání a zatýkání původních obyvatel, kteří nenásilným způsobem bránili svůj majetek;

D.

vzhledem k tomu, že senátorka Leila De Limaová, lidskoprávní aktivistka, která je nejznámějším kritikem protidrogové kampaně filipínského prezidenta Duterta, byla dne 19. září 2016 odvolána z funkce předsedkyně senátního výboru pro spravedlnost a lidská práva a dne 23. února 2017 byla zatčena; vzhledem k tomu, že senátorka De Limaová vedla vyšetřování případů poprav bez řádného soudu ve městě Davao v době, kdy jeho starostou byl dnešní prezident Duterte; vzhledem k tomu, že jsou vážné obavy, že trestné činy, z nichž byla senátorka De Limaová obviněna, jsou téměř kompletně vykonstruované a jsou politicky motivované;

E.

vzhledem k tomu, že útoky filipínské státní moci proti původním obyvatelům jsou důvodem k vážným obavám; vzhledem k tomu, že OSN na konci prosince upozornila na masivní porušování lidských práv, jehož obětí jsou Lumadové na filipínském ostrově Mindanao; vzhledem k tomu, že experti OSN odhadují, že od října 2017 bylo ze svých domovů vyhnáno nejméně 2500 Lumadů; vzhledem k obavám, že některé z těchto útoků jsou motivovány nepodloženými podezřeními, že Lumadové se podílejí na činnosti teroristických skupin, nebo jejich odporem proti těžebním aktivitám na jejich tradičních územích;

F.

vzhledem k tomu, že Filipíny podepsaly Římský statut dne 28. prosince 2000 a ratifikovaly jej 30. srpna 2011; vzhledem k tomu, že žalobce Mezinárodního trestního soudu zahájil předběžné šetření situace na Filipínách, v jehož rámci budou posouzeny trestné činy údajně spáchané v zemi nejméně od 1. července 2016 v kontextu „války proti drogám“, kterou vede filipínská vláda;

G.

vzhledem k tomu, že dne 19. března 2018 OSN oficiálně oznámila Mezinárodnímu trestnímu soudu, že Filipíny dne 17. března 2018 písemně oznámily svůj úmysl odstoupit od Římského statutu;

H.

vzhledem k tomu, že filipínská Sněmovna reprezentantů přijala dne 7. března 2017 zákon obnovující trest smrti; vzhledem k tomu, že zákon musí být ještě schválen Senátem, než jej bude moci prezident podepsat; vzhledem k tomu, že prezident Duterte se o obnovení trestu smrti aktivně zasazuje; vzhledem k tomu, že obnovení trestu smrti by bylo jednoznačným porušením druhého opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (ICCPR), jehož jsou Filipíny smluvní stranou od roku 2007;

I.

vzhledem k tomu, že na žebříčku korupce, který každoročně zveřejňuje organizace Transparency International, se Filipíny nacházejí na 111. místě z celkových 180;

J.

vzhledem k tomu, že se postupně zmenšuje prostor pro občanskou společnost; vzhledem k tomu, že obhájci lidských práv na Filipínách údajně čelí stále nepřátelštějšímu prostředí; vzhledem k tomu, že prezident Duterte několikrát vybídl policii k zásahům proti lidskoprávním organizacím a aktivistům;

K.

vzhledem k tomu, že osoby, které veřejně vystupují proti mimosoudním popravám, riskují, že jim bude zakázán vstup na filipínské území;

L.

vzhledem k tomu, že prezident Duterte pronesl několik hanlivých a opovržlivých výroků o ženách, opakovaně ospravedlňoval znásilňování a vyzýval ke střílení žen;

M.

vzhledem k tomu, že obránci lidských práv, novináři a aktivisté běžně čelí výhrůžkám, obtěžování, zastrašování a násilí, pokud se zabývají informacemi o mimosoudních popravách a jiných případech porušování lidských práv na Filipínách; vzhledem k tomu, že terčem soustavného pronásledování je také komunita LGBTI;

N.

vzhledem k tomu, že Filipíny se účastní všeobecného systému celních preferencí Evropské unie (GSP+);

O.

vzhledem k tomu, že dohoda o partnerství a spolupráci mezi EU a Filipínami mimo jiné požaduje, aby probíhal smysluplný dialogu o lidských právech v rámci pracovní skupiny pro lidská práva;

1.

vyzývá filipínskou vládu, okamžitě ukončila mimosoudní popravy pod záminkou „války proti drogám“; důrazně odsuzuje velké množství mimosoudních poprav, které spáchaly ozbrojené síly a skupiny samozvaných strážců zákona v souvislosti s tažením proti drogám; vyjadřuje soustrast rodinám obětí; vyjadřuje vážné znepokojení nad věrohodnými zprávami o tom, že filipínské policejní složky falšují důkazy, aby odůvodnily mimosoudní popravy, a že se zaměřují převážně na městskou chudinu;

2.

bere na vědomí nejnovější vládní iniciativy k zajištění jednotnějšího a ucelenějšího přístupu k potírání drog založeného na zásadách vymáhání práva, spravedlnosti, obhajoby a rehabilitace a integrace; vítá rezoluci filipínského Senátu č. 516 podanou dne 25. září 2017, která vyzývá příslušné orgány, aby „učinily nezbytná opatření k zastavení vlny zabíjení, zejména našich dětí“; vyzývá vládu, aby učinila boj proti sítím obchodníků s drogami a drogovým velkobaronům svou prioritou a nesoustřeďovala se na vyhledávání drobných uživatelů drog; zdůrazňuje, že příslušné orgány Filipín musí pokračovat v boji proti nelegálním drogám se zaměřením na oblast veřejného zdraví a plně dodržovat řádný postup v souladu s vnitrostátními a mezinárodními právními předpisy; vyzývá vládu, aby přijala konkrétní nenásilná opatření;

3.

vyzývá příslušné orgány, aby plně spolupracovaly se zvláštními postupy OSN; vyzývá filipínské orgány, aby okamžitě zahájily nestranné a smysluplné vyšetřování těchto mimosoudních poprav, stíhaly jejich pachatele a postavily je před soud; vyzývá EU a všechny její členské státy, aby podporovaly vyšetřování vražd na Filipínách pod záštitou OSN, a žádá, aby byly odpovědné osoby postaveny před soud;

4.

znovu vyzývá filipínské orgány, aby propustily senátorku Leilu De Limaovou a poskytly jí odpovídající bezpečnostní a hygienické podmínky po dobu vazby; dále znovu vyzývá příslušné orgány, aby zaručily spravedlivé soudní řízení a upustily ode všech politicky motivovaných obvinění proti její osobě; vyzývá EU, aby nadále pozorně sledovala případ stíhání senátorky De Limaové;

5.

vyzývá filipínské orgány, aby vymazaly obránce lidských práv ze seznamu teroristických organizací, upustily ode všech obvinění a umožnily jim pokojně vykonávat jejich činnost; připomíná filipínským orgánům, že paní Victoria Tauli-Corpuzová požívá imunity podle Úmluvy o výsadách a imunitě z roku 1946;

6.

vítá iniciativu Mezinárodního trestního soudu za účelem prošetření údajných zločinů proti lidskosti v souvislosti s popravami během „války proti drogám“; vyzývá filipínskou vládu, aby plně spolupracovala s úřadem žalobce Mezinárodního trestního soudu v rámci předběžného prošetření situace na Filipínách; vyjadřuje hluboké politování nad rozhodnutím filipínské vlády odstoupit od Římského statutu; vyzývá vládu, aby své rozhodnutí změnila;

7.

znovu vyjadřuje své hluboké znepokojení nad rozhodnutím Sněmovny reprezentantů opět zavést trest smrti; znovu vyzývá filipínské orgány, aby okamžitě zastavily probíhající postupy vedoucí k obnovení trestu smrti; připomíná, že EU považuje trest smrti za krutý a nelidský trest, který nepůsobí jako prostředek odrazující od trestné činnosti; vyzývá filipínskou vládu, aby upustila od záměru snížit minimální věkovou hranici trestní odpovědnosti;

8.

je znepokojen rostoucí úrovní korupce v současné filipínské státní správě; vyzývá filipínské orgány, aby intenzivněji usilovaly o účinné potírání korupce; zdůrazňuje, že je důležité v této souvislosti dodržovat základní zásady demokracie a právního státu;

9.

odsuzuje veškeré hrozby, obtěžování, zastrašování a násilí vůči osobám, které se snaží odhalovat údajné mimosoudní popravy a jiné případy porušování lidských práv na Filipínách, např. obráncům lidských práv, novinářům a aktivistům; naléhavě vyzývá filipínskou vládu, aby zajistila, aby obránci lidských práv, novináři a aktivisté mohli vykonávat svou činnost v příznivém prostředí a bez obav z odvetných opatření;

10.

naléhavě Filipíny vyzývá, aby ukončily zákaz vstupu do země pro osoby, které jsou vnímány jako kritici politik prezidenta Duterta;

11.

naléhavě Filipíny vyzývá, aby dodržovaly své závazky vyplývající z mezinárodních právních předpisů na ochranu lidských práv původního obyvatelstva, a to i v rámci ozbrojeného konfliktu;

12.

odsuzuje veškeré formy násilí vůči ženám a připomíná, že takové násilí je závažným porušením lidských práv a důstojnosti žen a dívek; důrazně odsuzuje prohlášení prezidenta Duterta o ženách v řadách bojovníků, která jsou ponižující a vůči ženám nenávistná; připomíná prezidentovi, že vybízení ozbrojených složek státu k páchání sexuálního násilí během ozbrojeného konfliktu je porušením mezinárodního humanitárního práva; vyzývá prezidenta, aby se k ženám choval s úctou a upustil od podněcování k násilí vůči ženám;

13.

vybízí EU a její členské státy, aby zvážily možnost žádat o odvolání Filipínské republiky z Rady OSN pro lidská práva před uplynutím jejího mandátu jako člena na konci roku 2018;

14.

připomíná filipínským orgánům jejich závazky v rámci mezinárodních právních předpisů, systému GSP+ a dohody o partnerství a spolupráci, zejména pokud jde o lidská práva, a důsledky jejich nedodržení; zdůrazňuje, že ačkoli bylo dosaženo pokroku v provádění úmluv GSP+, přetrvávají silné obavy ohledně porušování lidských práv v souvislosti s válkou proti drogám; připomíná v tomto ohledu své předchozí usnesení o Filipínách ze dne 16. března 2017 a vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost, aby využily všech dostupných nástrojů, včetně dohody o partnerství a spolupráci, a přesvědčily Filipíny o nutnosti ukončit mimosoudní popravy v souvislosti s tažením proti drogám a aby v případě, že nedojde k podstatnému zlepšení, zahájily procesní kroky, které by mohly vést k dočasnému odnětí preferencí GSP+; naléhavě vyzývá EU, aby využila všechny dostupné nástroje a pomáhala vládě Filipín dodržovat její mezinárodní závazky v oblasti lidských práv;

15.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení prezidentovi, vládě a parlamentu Filipín, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, parlamentům a vládám členských států, vysokému komisaři OSN pro lidská práva a vládám členských zemí sdružení ASEAN.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0349.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0088.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/108


P8_TA(2018)0176

Situace v Pásmu Gazy

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 2018 o situaci v Pásmu Gazy (2018/2663(RSP))

(2019/C 390/14)

Evropský parlament,

s ohledem na svá předchozí usnesení o izraelsko-palestinském konfliktu a o mírovém procesu na Blízkém východě,

s ohledem na nedávné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicy Mogheriniové ze dne 31. března 2018 a na prohlášení, která ve dnech 5. a 7. dubna a 19. února 2018 učinil její tiskový mluvčí,

s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese ze dne 5. dubna 2018 a na prohlášení jeho mluvčího ze dne 30. března 2018,

s ohledem na prohlášení žalobkyně Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensoudové ze dne 8. dubna 2018,

s ohledem na příslušné rezoluce Valného shromáždění OSN a Rady bezpečnosti OSN,

s ohledem na čtvrtou Ženevskou úmluvu o ochraně civilních osob za války z roku 1949,

s ohledem na základní zásady OSN pro použití síly a střelných zbraní příslušníky donucovacích orgánů z roku 1990,

s ohledem na zprávu OSN z července 2017 nazvanou „Gaza, o deset let později“

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 30. března 2018 byly v Pásmu Gazy zahájeny šestitýdenní masové demonstrace, tzv. velký pochod za návrat, který organizují skupiny občanské společnosti; vzhledem k tomu, že Hamás i další palestinské frakce vyzývají obyvatele k účasti na tomto pochodu; vzhledem k tomu, že izraelské orgány informovaly o tom, že na jejich obranné síly bylo útočeno kameny a zápalnými bombami a že se někteří účastníci protestů pokoušeli poškodit a překročit oplocení a vstoupit na izraelské území;

B.

vzhledem k tomu, že dne 30. března, 6. dubna a 13. dubna 2018 izraelské ozbrojené síly (IDF) zahájily palbu na protestující a použily ostré střelivo; vzhledem k tomu, že bylo zabito téměř 30 Palestinců a více než 2 000 osob bylo zraněno, včetně mnoha dětí a žen;

C.

vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN António Guterres a místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Federica Mogheriniová a řada dalších mezinárodních aktérů vyzvala k nezávislému transparentnímu vyšetření těchto násilností, zvláště v souvislosti s použitím ostrého střeliva;

D.

vzhledem k tomu, že základní zásady OSN pro použití síly a střelných zbraní příslušníky donucovacích orgánů povolují záměrné použití smrtících střelných zbraní pouze v případech uvedených v odstavci 9 těchto zásad;

E.

vzhledem k tomu, že Hamás figuruje na seznamu teroristických organizací vedeném EU a vyzývá ke zničení Izraele; vzhledem k tomu, že nadále pokračuje odpalování raket z Pásma Gazy na izraelské území; vzhledem k tomu, že v posledních týdnech sílí teroristické útoky proti Izraeli a v Pásmu Gazy a jeho okolí roste počet ozbrojených incidentů;

F.

vzhledem k tomu, že podle údajů OSN 1,3 milionu osob v Gaze potřebuje humanitární pomoc, 47 % domácností trpí vážným nebo mírným nedostatkem potravin, 97 % vody z vodovodní sítě není vhodné pro lidskou spotřebu, 80 % potřeb v oblasti energie není pokryto a více než 40 % obyvatel v této oblasti je nezaměstnaných;

G.

vzhledem k tomu, že Hamás v Pásmu Gazy i nadále kontroluje obyvatele a vyvíjí na ně nátlak a Gaza je v mezinárodním měřítku vnímána jako centrum teroristických organizací; vzhledem k tomu, že orgány pod vedením Hamásu silně omezují základní svobody, včetně svobody sdružování a projevu; vzhledem k tomu, že bez ohledu na blokádu rozdělení palestinské společnosti dále omezuje schopnost místních orgánů zajišťovat v Gaze poskytování základních služeb; vzhledem k tomu, že nedávný pokus o atentát na palestinského předsedu vlády Rámích Hamdalláha během jeho návštěvy v této oblasti dále prohloubil patovou situaci, která blokuje proces palestinského usmíření;

H.

vzhledem k tomu, že podle dostupných informací byli Avera Mengistu, který do Izraele emigroval z Etiopie, a Hišám As-Sajjid, palestinský beduín z Izraele, nezákonně zatčeni a jsou drženi v izolaci v Pásmu Gazy, přičemž oba muži trpí psychosociálním postižením; vzhledem k tomu, že Hamás v Gaze i nadále zadržuje ostatky izraelských vojáků Hadara Goldina a Orona Shaula;

1.

vyzývá k co největší zdrženlivosti a zdůrazňuje, že prioritou je zabránit jakékoli další eskalaci násilí a ztrátám na životech;

2.

vyjadřuje politování nad ztrátou životů; důrazně odsuzuje zabití a zranění nevinných palestinských demonstrantů v Pásmu Gazy, k nimž došlo v posledních třech týdnech, a naléhavě vyzývá izraelské ozbrojené síly, aby vůči neozbrojeným protestujícím nepoužívaly smrtící prostředky; vyjadřuje soustrast rodinám obětí; znovu opakuje, že je nutné umožnit rychlé dodávky lékařského vybavení pro potřebné a umožnit, aby byli pacienti z Gazy přijímáni z humanitárních důvodů v nemocnicích mimo území pásma;

3.

uznává problémy, jimž Izrael čelí v oblasti bezpečnosti, a to, že musí chránit své území a hranice za využití přiměřených prostředků; odsuzuje teroristické útoky na Izrael, které z Pásma Gazy provádí Hamás a další militantní skupiny, včetně odpalování raket, infiltrace na území Izraele a budování tunelů; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že se Hamás podle všeho snaží o vyostření napětí; jednoznačně odsuzuje nepolevující taktiku Hamásu, který zneužívá civilisty k tomu, aby kryli teroristické aktivity;

4.

zdůrazňuje právo Palestinců na pokojné protesty, které jsou legitimním projevem jejich základních práv na svobodu projevu, shromažďování a sdružování; vyzývá osoby, které stojí v čele protestů v Pásmu Gazy, aby se zdržely rozdmýchávání násilí a aby zajistily, že veškeré protesty, demonstrace a shromáždění budou nenásilné a nebudou zneužity k jinému účelu; vyzývá Izrael, aby respektoval toto základní právo na pokojné protesty;

5.

podporuje výzvy k tomu, aby byly tyto násilné události nezávisle a transparentně vyšetřeny; bere na vědomí mechanismus pro vyšetřování a hodnocení, který zřídily izraelské ozbrojené síly a který je určen k přezkumu jeho akcí a konkrétních incidentů, k nimž došlo na hranici Izraele a Gazy od 30. března 2018; připomíná význam odpovědnosti a to, že záměrné použití smrtících prostředků vůči demonstrantům, kteří nemohou bezprostředně ohrozit něčí život nebo někoho zranit, porušuje mezinárodní právo v oblasti lidských práv a s ohledem na okupaci je závažným porušením čtvrté Ženevské úmluvy;

6.

s hlubokým znepokojením bere na vědomí, že OSN v několika svých zprávách varovalo před tím, že do roku 2020 může být Pásmo Gazy neobyvatelné; hluboce odsuzuje především skutečnost, že zdravotnictví je na pokraji kolapsu a nemocnice čelí závažnému nedostatku léků, vybavení a elektřiny; žádá okamžité přijetí zásadních mezinárodních opatření k obnově a renovaci Gazy, aby se zmírnila humanitární krize; vysoce oceňuje práci Agentury OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA), která poskytuje potravinovou pomoc, přístup ke vzdělání a zdravotní péči a další základní služby pro populaci palestinských uprchlíků v této oblasti, která čítá 1,3 milionu osob;

7.

vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému ukončení blokády a uzavření Pásma Gazy, které vedly ke zhoršení bezprecedentní humanitární krize v této oblasti;

8.

znovu žádá, aby se do Pásma Gazy vrátila Palestinská správa a mohla se tak ujmout výkonu svých vládních funkcí, což musí být prioritou; vyzývá palestinské frakce, aby obnovily úsilí o usmíření, které má zásadní význam také pro zlepšení situace osob žijících v Gaze; zdůrazňuje, že usmíření v Palestině, včetně prezidentských a parlamentních voleb, které se měly konat již dávno, má význam pro dosažení řešení v podobě dvou států a je nutné, aby EU toto usmíření i nadále podporovala inovativními opatřeními; vyzývá k odzbrojení všech militantních skupin v Pásmu Gazy;

9.

požaduje, aby byli Avera Mengistu a Hišám As-Sajjid propuštěni a mohli se vrátit do Izraele; požaduje, aby byly vráceny ostatky Hadara Goldina a Orona Shaula, a vyjadřuje upřímnou soustrast jejich rodinám; žádá, aby byly vráceny ostatky zabitých Palestinců;

10.

znovu vyzývá všechny zúčastněné strany konfliktu, aby plně dodržovaly práva zadržovaných osob a vězňů;

11.

připomíná, že na situaci v Pásmu Gazy je nutné nahlížet v širších souvislostech mírového procesu na Blízkém východě; znovu opakuje, že hlavním cílem EU je dosáhnout řešení izraelsko-palestinského konfliktu v podobě existence dvou států na základě hranic z roku 1967, s Jeruzalémem jakožto hlavním městem obou států, s bezpečným Státem Izrael a nezávislým, demokratickým, souvislým a životaschopným Palestinským státem, které budou žít vedle sebe v míru a bezpečí, na základě práva na sebeurčení a plného dodržování mezinárodního práva;

12.

zdůrazňuje, že nenásilné prostředky a dodržování lidských práv a humanitárního práva státními i nestátními subjekty jsou jedinou cestou, jak dosáhnout udržitelného řešení a spravedlivého a trvalého míru mezi Izraelci a Palestinci; dále se domnívá, že pokračující násilí, teroristické činy a podněcování k násilí se zásadně neslučují se snahou o dosažení mírového řešení založeného na dvou státech; podotýká, že k tomu, aby bylo možné znovu nastolit důvěru a zabránit eskalaci násilí, které by dále omezovalo šanci na dosažení míru, je nutné vytrvat v odhodlání účinně bojovat proti násilí, terorismu, verbálním projevům nenávisti a podněcování k nenávisti;

13.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro mírový proces na Blízkém východě, parlamentům a vládám členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Knesetu, prezidentovi a vládě Izraele, Palestinské legislativní radě a prezidentovi palestinské samosprávy.

18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/111


P8_TA(2018)0183

Ochrana investigativních novinářů v Evropě: případ slovenského novináře Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o ochraně investigativních novinářů v Evropě: případ slovenského novináře Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové (2018/2628(RSP))

(2019/C 390/15)

Evropský parlament,

s ohledem na články 2, 4, 5, 6, 9 a 10 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

s ohledem na článek 20 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

s ohledem na články 6, 7, 8, 10, 11, 12 a 47 Listiny základních práv Evropské unie,

s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP) a příslušnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva,

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR),

s ohledem na obecnou poznámku č. 34 Výboru OSN pro lidská práva k článku 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (svoboda přesvědčení a projevu),

s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2141 (2017) ze dne 24. ledna 2017 o útocích na novináře a svobodu sdělovacích prostředků v Evropě,

s ohledem na prohlášení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 30. dubna 2014 o ochraně novinářů a bezpečnosti novinářů a dalších aktérů z řad médií,

s ohledem na závazky OBSE v oblasti svobody sdělovacích prostředků, svobody projevu a volného toku informací,

s ohledem na své usnesení ze dne 24. října 2017 k legitimním opatřením na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací společností a veřejných orgánů (1),

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2017 o právním státě na Maltě (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o boji proti korupci a dalších krocích v návaznosti na usnesení CRIM (4),

s ohledem na otevřený dopis ze dne 6. března 2018, který 17 organizací pro svobodu sdělovacích prostředků adresovalo předsedovi Evropské komise Jean-Claude Junckerovi,

s ohledem na prohlášení Rady a Komise ze dne 14. března 2018 o ochraně investigativních žurnalistů v Evropě: případ slovenského novináře Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové,

s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie a její členské státy mají povinnost dodržovat právní stát, demokracii, lidská práva a základní svobody a řídit se hodnotami a zásadami zakotvenými ve Smlouvách EU a v mezinárodních nástrojích v oblasti lidských práv a musí této povinnosti dostát;

B.

vzhledem k tomu, že čl. 6 odst. 3 SEU potvrzuje, že základní práva, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, tvoří obecné zásady práva Unie;

C.

vzhledem k tomu, že EU funguje na základě předpokladu vzájemné důvěry, že členské státy dodržují zásady demokracie, právního státu a základních práv zakotvených v Evropské úmluvě o lidských právech, v Listině základních práv Evropské unie a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech;

D.

vzhledem k tomu, že svobodná a nezávislá a nerušená média představují jeden ze základních prvků demokratické společnosti; vzhledem k tomu, že je povinností členských států zajistit ochranu svobody tisku a novinářů na svém území;

E.

vzhledem k tomu, že svoboda projevu a přesvědčení je nezbytnou podmínkou pro uplatňování zásad transparentnosti a odpovědnosti;

F.

vzhledem k tomu, že Evropská unie a její členské státy se zavázaly dodržovat svobodu a pluralitu médií a také právo na informace a svobodu projevu zakotvenou v článku 11 Listiny základních práv, článku 10 EÚLP a článku 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; vzhledem k tomu, že funkce médií coby strážce veřejných zájmů je klíčová pro dodržování těchto práv a pro ochranu dalších základních práv;

G.

vzhledem k tomu, že EU má možnost jednat s cílem chránit společné hodnoty, na nichž byla založena; vzhledem k tomu, že právní stát a základní práva by měly být uplatňovány stejnou měrou ve všech členských státech;

H.

vzhledem k tomu, že slovenský investigativní novinář Ján Kuciak a jeho partnerka Martina Kušnírová byli dne 25. února 2018 nalezeni zavražděni ve svém domě ve Veľké Mače;

I.

vzhledem k tomu, že právo na nezávislý a transparentní přístup ke spravedlnosti je klíčovým prvkem právního státu; vzhledem k tomu, že pachatelé těchto vražd, ale i pachatelé dřívějších případů, musí být teprve postaveni před soud a musí být odsouzena kultura beztrestnosti;

J.

vzhledem k tomu, že se jedná o pátý případ vraždy novináře v členském státě EU za posledních 10 let (5) a druhou vraždu investigativního novináře pracujícího na případu Panama Papers v EU po vraždě Daphne Caruana Galiziové na Maltě v říjnu 2017; vzhledem k tomu, že útoky na investigativní novináře představují zločin proti právnímu státu a demokracii;

K.

vzhledem k tomu, že Ján Kuciak se zaměřoval na vyšetřování rozsáhlých skandálů daňových úniků, daňových podvodů a praní špinavých peněz a ve svém posledním článku, který vyšel posmrtně, se zabýval možným zneužíváním zemědělských dotací EU italskou mafiánskou skupinou ‘Ndrangheta, které mohlo zasahovat až do řad vládních úředníků blízkých vysoce postavený politikům;

L.

vzhledem k tomu, že vražda vedla k největším mírovým protestům a pouličním demonstracím od Sametové revoluce v roce 1989, při nichž lidé volali po spravedlnosti, odpovědnosti, právním státu, dodržování svobody médií a opatřeních pro boj s korupcí; vzhledem k tomu, že demonstranti a slovenská veřejnost projevili závažnou nedůvěru ve státní instituce a úředníky, včetně policie; vzhledem k tomu, že je třeba znovu nastolit důvěru ve státní instituce;

M.

vzhledem k tomu, že podle Rady Evropy urážení a zločiny proti novinářům silně paralyzují svobodu projevu a umocňují fenomén autocenzury;

N.

vzhledem k tomu, že platforma Organised Crime and Corruption Reporting Project uvedla, že osobní informace o Jánu Kuciakovi mohly uniknout v návaznosti na několik žádostí v souvislosti se svobodou informací, které předložil u slovenských orgánů; vzhledem k tomu, že podal na veřejném státním zastupitelství žalobu poté, co mu jistý slovenský podnikatel vyhrožoval, a následně uvedl, že 44 dnů po podání nebyl případ přidělen žádnému policistovi a byl uzavřen bez vyslechnutí jakýchkoliv svědků;

O.

vzhledem k tomu, že ochrana novinářů a jejich zdrojů, včetně oznamovatelů, se v jednotlivých členských státech liší a ve většině nezahrnuje poskytování účinné ochrany proti odvetě, stíhání pro pomluvu, vyhrožování, zastrašujícím soudní procesům a dalším negativním důsledkům; vzhledem k tomu, že nedostatečná ochrana poskytovaná novinářům v některých členských státech a také narůstající nenávist, kterou jim vyjadřují některé veřejné osoby, zásadním způsobem podrývají základní svobody novinářů;

P.

vzhledem k tomu, že zpráva Observatoře pro pluralitu sdělovacích prostředků za rok 2016 o Slovensku identifikovala vysokou úroveň nebezpečí týkající se politické nezávislosti, a to zejména kvůli tomu, že místní média jsou financována a často nepřímo vlastněna obcemi a vystavována potenciálnímu politickému tlaku; vzhledem k tomu, že zpráva také zmiňuje současné záruky pro ochranu novinářských zdrojů, například soudní přezkum a právní definice;

Q.

vzhledem k tomu, že podle mezinárodního indexu svobody tisku za rok 2017, který vydává organizace Reportéři bez hranic, se pomluva na Slovensku trestá až osmi lety odnětí svobody a jedná se tedy o nejpřísnější trest za tento přečin v EU; vzhledem k tomu, že Slovensko zaujímá v tomto indexu 17. příčku;

R.

vzhledem k tomu, že generální tajemník organizace Reportéři bez hranic na návštěvě v Bratislavě dne 2. března 2018 odsoudil „otřesné prostředí pro novináře“, které v některých členských státech udržuje či dokonce vytváří řada evropských politiků včetně vedoucích představitelů vlád;

S.

vzhledem k tomu, že od roku 2007 bylo na Slovensku hlášeno několik útoků na novináře a dva novináři se stále pohřešují;

T.

vzhledem k tomu, že podle Světového ekonomického fóra (2017) se Slovensko řadí na 117. příčku ze 137 zkoumaných zemí, pokud jde o korupci; vzhledem k tomu, že počet trestních stíhání za přečiny související s korupcí významně poklesl; vzhledem k tomu, že zpráva Evropského semestru o Slovensku uvádí, že v posílení boje s korupcí nebylo dosaženo žádného pokroku;

U.

vzhledem k tomu, že Parlament na Slovensku provedl ve dnech 7. až 9. března 2018 vyšetřovací misi, které se zúčastnili členové Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro rozpočtovou kontrolu;

V.

vzhledem k tomu, že ve zprávě z mise, kterou vypracovala delegace Parlamentu, vyjádřili zástupci nevládních organizací závažné obavy především z možného střetu zájmů, například mezi úřadem nejvyššího státního zástupce a orgány, které by měly kontrolovat jeho činnost, a mezi ministerstvem vnitra a policejním prezidentem; vzhledem k tomu navíc, že výběr vysoce postavených státních zástupců byl popsán jako velmi zpolitizovaný a bylo kritizováno, že chybí nezávislý orgán kompetentní k přezkumu stížností proti policii; vzhledem k tomu, že byla zpochybněna přiměřenost ochrany svobody sdělovacích prostředků a transparentnosti vlastnictví médií;

W.

vzhledem k tomu, že slovenský nejvyšší kontrolní úřad zkoumal řízení veškerých fondů EU a zprostředkujících orgánů a jako problematickou shledal pouze Slovenskou zemědělskou a platební agenturu (PPA); vzhledem k tomu, že nejvyšší kontrolní úřad předal svá zjištění slovenskému nejvyššímu státnímu zástupci a Národní kriminální agentuře;

1.

silně odsuzuje vraždu slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové;

2.

je zděšen skutečností, že se jedná o druhý smrtící útok na novináře v EU za uplynulých šest měsíců po vraždě novinářky Daphne Caruana Galiziové na Maltě 16. října 2017;

3.

vyzývá slovenské orgány, aby vynaložily všechny nezbytné zdroje a zjistily úplné, důkladné a nezávislé vyšetření vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, které postaví pachatele před soud; vítá záměr slovenských orgánů při vyšetřování plně spolupracovat s mezinárodními donucovacími orgány a italským ředitelstvím pro vyšetřování mafie (DIA); silně doporučuje sestavit společný vyšetřovací tým, na jehož vedení se bude podílet Europol, kterému bude umožněn přístup ke spisu;

4.

vyzývá slovenského nejvyššího státního zástupce, aby znovu otevřel trestní oznámení podané Jánem Kuciakem poté, co mu bylo vyhrožováno, a prošetřil zprávy o tom, že unikly osobní informace poté, co u slovenských orgánů podal několik žádostí v souvislosti se svobodou informací;

5.

apeluje na slovenské orgány, aby zajistily ochranu investigativních novinářů před všemi formami zastrašování, obvinění z pomluvy, vyhrožování nebo fyzických útoků a aby přijaly účinná opatření na ochranu těch, kdo uplatňují své právo na svobodu vyjadřování, před útoky, které je mají umlčet;

6.

uznává klíčovou úlohu, kterou investigativní novináři mohou hrát coby strážci demokracie a právního státu; odsuzuje urážlivé poznámky politiků EU na adresu novinářů; konstatuje, že nejvyšší míra ochrany investigativních novinářů a oznamovatelů je klíčovým zájmem společnosti jako celku; vybízí Komisi i členské státy, aby předložily legislativní i nelegislativní návrhy na ochranu novinářů v EU, kteří jsou pravidelně vystavováni trestnímu stíhání s cílem cenzurovat jejich práci nebo je zastrašit, a to včetně celoevropských soudních řízení proti účasti veřejnosti (SLAPP);

7.

vyzývá Komisi, aby zajistila, prosazovala a uplatňovala hodnoty zakotvené ve Smlouvě o Evropské unii a Listině základních zpráv a také v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, aby v této souvislosti monitorovala a řešila výzvy pro svobodu a pluralitu médií v EU a dodržovala přitom zásadu subsidiarity; vyzývá Komisi, aby Parlament podrobně informovala o přijatých opatřeních;

8.

poukazuje na to, že oznamovatelé se ukázali jako klíčový zdroj pro investigativní žurnalistiku a pro nezávislý tisk a že záruka důvěrnosti zdrojů je klíčová pro svobodu tisku; zdůrazňuje tedy, že oznamovatelé přispívají k demokracii, transparentnosti politiky a hospodářství a k informování veřejnosti; vyzývá slovenské orgány a všechny členské státy, aby zajistily ochranu osobní bezpečnosti a živobytí investigativních novinářů a oznamovatelů; žádá Komisi, aby předložila návrh účinné komplexní a horizontální směrnice EU o ochraně oznamovatelů a plně schválila doporučení Rady Evropy a usnesení Parlamentu ze dne 14. února 2017 (6) a 24. října 2017.

9.

vyzývá Komisi, aby přerozdělením stávajících zdrojů na podporu nezávislé investigativní žurnalistiky vytvořila stálý systém finanční podpory včetně zvláštního rozpočtu;

10.

vyzývá svoji konference předsedů, aby předložila návrh o tom, jak by mohl Parlament ocenit práci Daphne Caruan Galiziové a Jána Kuciaka, a zvážila přejmenování stáže pro novináře v Parlamentu po Jánu Kuciakovi;

11.

konstatuje, že zpráva o pluralitě médií za rok 2016 vydaná Střediskem pro pluralitu a svobodu sdělovacích prostředků identifikovala střední až vysoké riziko koncentrace horizontálního vlastnictví médií na Slovensku; má za to, že pluralita médií je v řadě členských států ohrožena kontrolou, kterou nad sdělovacími prostředky mají politické subjekty nebo jednotlivci či některé komerční organizace; zdůrazňuje, že obecně vzato by vlády neměly zneužívat svého postavení ovlivňováním médií; doporučuje začlenit do roční zprávy Observatoře pro pluralitu sdělovacích prostředků podrobnější informace o vlastnictví médií;

12.

vítá iniciativu Investigativní žurnalistika pro EU (IJ4EU), jejímž cílem je podporovat a posilovat přeshraniční spolupráci investigativních novinářů v EU;

13.

je znepokojen tvrzeními o korupci, zneužívání fondů EU, zneužívání moci a střetech zájmů na Slovensku, které by mohly způsobit zhoršení demokracie; vyzývá slovenské a dozorčí a soudní orgány a Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) k vyšetření všech údajných nesrovnalostí a podvodů týkajících se podvodů s DPH a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a dalších strukturálních fondů;

14.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad možnou účastí organizovaného zločinu na této vraždě a nad rizikem jeho proniknutí do politiky, všech úrovní státní správy, hospodářství a financí; zdůrazňuje, že tento jev nelze podceňovat; připomíná, že mezinárodní zločinecké sítě jsou velmi aktivní a organizovaný zločin je stále rozsáhlejší a propracovanější; vyzývá Slovensko a všechny členské státy, aby zlepšily spolupráci a koordinaci s cílem podpořit rozvoj společných standardních postupů založených na osvědčených postupech právních systémů, jež jsou z hlediska boje proti organizovanému zločinu nejrozvinutější;

15.

konstatuje, že slovenský nejvyšší kontrolní úřad vydal tři kritické zprávy o agentuře PPA; vyzývá slovenské orgány, aby zajistily důkladné vyšetření zjištění nejvyššího kontrolního úřadu; vyzývá Evropský účetní dvůr, aby vedl vyšetřování plateb v zemědělství na Slovensku a zveřejnil o něm zvláštní zprávu;

16.

vybízí Zvláštní výbor pro finanční trestné činy, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky, aby posoudil údajné podvody s DPH, praní špinavých peněz a zneužívání evropských fondů, a také dostatečnost vnitrostátních pravidel pro zabavování majetku v návaznosti na trestnou činnost v této souvislosti se zvláštním přihlédnutím k práci Jána Kuciaka a dalších investigativních novinářů;

17.

vyzývá Radu, aby ve spolupráci se zúčastněnými členskými státy co nejdříve zřídila Úřad evropského veřejného žalobce v zájmu koordinované činnosti proti podvodům v EU a dalším trestným činům ovlivňujícím finanční zájmy Unie;

18.

vyjadřuje znepokojení ze zjištění zprávy vypracované Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výborem pro rozpočtovou kontrolu po vyšetřovací misi na Slovensku, která uvádí, že výběr vrchních státních zástupců je považován za vysoce zpolitizovaný a že se objevila řada tvrzení o korupci vysoce postavených úředníků, která nebyla řádně vyšetřena; vyzývá slovenské orgány, aby posílily nestrannost vymáhání práva a zabývaly se klíčovými závěry a doporučeními uvedenými ve zprávě z vyšetřovací mise Parlamentu; vyzývá slovenskou vládu a parlament, aby přijaly veškerá nezbytná opatření k obnovení důvěry veřejnosti ve státní instituce, včetně policie;

19.

opakuje své politování nad tím, že se Komise rozhodla nezveřejnit protikorupční zprávu EU o boji proti korupci za rok 2017, a vyzývá Komisi, aby ve všech členských státech bezodkladně obnovila své roční protikorupční monitorování; vybízí Komisi, aby vypracovala systém přísných ukazatelů a snadno použitelných jednotných kritérií pro měření míry korupce v členských a hodnocení jejich protikorupčních politik v souladu s usnesením Parlamentu ze dne 8. března 2016 k výroční zprávě za rok 2014 o ochraně finančních zájmů Evropské unie (7);

20.

zdůrazňuje, že je zcela zásadní zaručit úplné dodržování společných evropských hodnot uvedených v článku 2 SEU a zaručit základní práva zakotvená v Listině základních práv;

21.

důrazně požaduje zavedení pravidelného postupu monitorování a dialogu, jehož se budou účastnit všechny členské státy, Rada, Komise a Parlament, s cílem chránit základní hodnoty EU – demokracii, základní práva a právní stát –, jak je uvedeno v usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva (Pakt EU o demokracii, právním státu a základních právech);

22.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, vládám a parlamentům členských států a prezidentovi Slovenské republiky.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0402.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0409.

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0438.

(4)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0403.

(5)  Viz: https://rsf.org/en/journalists-killed

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0022.

(7)  Úř. věst. C 50, 9.2.2018, s. 2.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/117


P8_TA(2018)0184

Nástroj evropských hodnot na podporu organizací občanské společnosti podporujících demokracii, právní stát a základní hodnoty v Evropské unii

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o nutnosti zřídit nástroj pro evropské hodnoty na podporu organizací občanské společnosti, které prosazují základní hodnoty v rámci Evropské unie na místní a vnitrostátní úrovni (2018/2619(RSP))

(2019/C 390/16)

Evropský parlament,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU) a Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

s ohledem na Listinu základních práv,

s ohledem na závěry Rady o uplatňování Listiny základních práv,

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva (1),

s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP), judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, úmluvy, doporučení, rezoluce a zprávy Parlamentního shromáždění, Výboru ministrů, komisaře pro lidská práva a Benátské komise Rady Evropy,

s ohledem na zprávu Komise ze dne 24. ledna 2017 s názvem „Posílení práv občanů v Unii demokratické změny – zpráva o občanství EU pro rok 2017“(COM(2017)0030),

s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva nazvanou „Úkoly pro organizace občanské společnosti, které pracují v oblasti lidských práv v EU“, která byla vydána v lednu 2018,

s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2018„Příští VFR: příprava postoje Parlamentu k VFR po roce 2020“ (2),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru s názvem „Financování organizací občanské společnosti ze strany EU“přijatou dne 19. října 2017 (3),

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že společné evropské základní hodnoty zakotvené v článku 2 SEU, konkrétně úcta k lidské důstojnosti, svoboda, demokracie, rovnost, právní stát a dodržování lidských práv, včetně práv osob náležejících k menšinám, a zásady pluralismu, nepřípustnosti diskriminace, tolerance, spravedlnosti, solidarity a rovnosti mezi ženami a muži, nelze považovat za samozřejmost a je třeba je neustále rozvíjet a chránit, neboť jejich zhoršení v jakémkoli členském státě může mít neblahé důsledky pro EU jako celek;

B.

vzhledem k tomu, že aktivní a vysoce rozvinutá občanská společnost ve všech členských státech EU představuje nejlepší ochranu před úpadkem těchto hodnot;

C.

vzhledem k tomu, že mnoho organizací občanské společnosti nadále prosazuje tyto hodnoty, přestože čelí rostoucím obtížím při zajišťování potřebných finančních prostředků na nezávislé a účinné rozvíjení a provádění svých činností;

D.

vzhledem k tomu, že EU přímo financuje organizace občanské společnosti, které působí ve třetích zemích, aby tyto hodnoty posílila, avšak možnosti financování organizací občanské společnosti, které se snaží dosáhnout tohoto cíle v rámci EU, jsou velmi omezené, zejména pokud jde o organizace občanské společnosti působící na místní a vnitrostátní úrovni;

1.

připomíná, že organizace občanské společnosti jsou zcela zásadní pro podporu a prosazování hodnot zakotvených v článku 2 SEU, kterými jsou úcta k lidské důstojnosti, svoboda, demokracie, rovnost, právní stát a dodržování lidských práv, včetně práv osob náležejících k menšinám, a hrají klíčovou úlohu při prosazování aktivního občanství v EU, jakož i při podpoře informované veřejné diskuse coby součásti pluralitní demokracie;

2.

zdůrazňuje, že EU potřebuje vyvinout nové a účinné způsoby ochrany a podpory těchto hodnot v rámci Unie;

3.

je v tomto ohledu přesvědčen, že EU by měla poskytovat cílenou finanční podporu organizacím občanské společnosti, které jsou aktivní na místní a vnitrostátní úrovni při prosazování a ochraně těchto hodnot;

4.

žádá EU, aby vytvořila specializovaný nástroj financování – který by mohl být nazván nástroj pro evropské hodnoty – určený k prosazování a ochraně hodnot zakotvených v článku 2 SEU, zejména demokracie, právního státu a základních práv, a to v rámci rozpočtu EU podle příštího víceletého finančního rámce (VFR) na období po roce 2020 a s úrovní financování odpovídající nejméně úrovni evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, který slouží podobným účelům za hranicemi EU; doporučuje, aby strukturální prioritou tohoto nástroje bylo vytvoření zdravého a udržitelného sektoru organizací občanské společnosti na vnitrostátní a místní úrovni se schopností plnit svou úlohu při ochraně těchto hodnot;

5.

domnívá se, že tento nástroj by organizacím občanské společnosti, které jsou zapojeny do prosazování a ochrany těchto hodnot v rámci EU, měl poskytovat granty na provozní náklady (základní financování a stejně tak granty na projekty a iniciativy);

6.

zdůrazňuje, že by tento nástroj měl být spravován Komisí a měl by zajišťovat rychlé a pružné postupy pro udělování grantů; konkrétně doporučuje, aby postup pro podávání žádosti o grant byl uživatelsky přívětivý a pro místní a vnitrostátní organizace občanské společnosti snadno přístupný;

7.

domnívá se, že tento nástroj by měl být konkrétně zaměřen na projekty a iniciativy, které prosazují evropské hodnoty na místní a vnitrostátní úrovni, jako například projekty zaměřené na účast občanů a prosazování této účasti a další kontrolní činnosti, a že nadnárodní projekty a iniciativy by měly hrát jen podpůrnou roli; je přesvědčen, že zvláštní důraz by měl být kladen na schopnost organizací občanské společnosti zapojit širokou veřejnost, aby se zlepšilo její porozumění pluralitní a participativní demokracii, právnímu státu a základním právům;

8.

zdůrazňuje, že tento nástroj by měl doplňovat již existující evropské a vnitrostátní nástroje a činnosti, které prosazují a chrání tyto hodnoty, a proto by neměl jít na úkor jiných evropských či vnitrostátních fondů a činností v této oblasti;

9.

zdůrazňuje, že finanční odpovědnost, jak je stanovena ve finančním nařízení, musí být zajištěna při správě nového nástroje, zejména pokud jde o dodržování právních povinností, naprostou transparentnost ohledně využívání zdrojů, řádné finanční řízení a obezřetné využívání zdrojů;

10.

doporučuje Komisi, aby vypracovala výroční zprávu o výkonnosti tohoto nástroje a zveřejnila seznam organizací a činností, které financovala;

11.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Radě Evropy.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0409.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2018)0075.

(3)  Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 9.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/120


P8_TA(2018)0185

Porušování lidských práv a právního státu v případě dvou řeckých vojáků zatčených a zadržovaných v Turecku

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o porušování lidských práv a zásad právního státu v případě dvou řeckých vojáků zatčených a zadržovaných v Turecku (2018/2670(RSP))

(2019/C 390/17)

Evropský parlament,

s ohledem na zatčení dvou řeckých vojáků dne 1. března 2018, kteří uvedli, že při nepříznivém počasí ztratili orientaci, a jejich pokračující zadržování tureckými orgány,

s ohledem na skutečnost, že tuto konkrétní část hranice v lesní oblasti Kastanies podél řeky Evros/Meriç často využívají migranti, uprchlíci a převaděči pro přechod přes hranici a že poručík a seržant byli na pravidelné obhlídce hranice,

s ohledem na výzvy představitelů EU a NATO k propuštění vojáků, jakož i výzvu Evropské rady dne 22. března 2018 a během setkání vedoucích představitelů EU a Turecka dne 26. března 2018,

s ohledem na úsilí řecké vlády zajistit propuštění a návrat vojáků;

s ohledem na čl. 5 odst. 2 Evropské úmluvy o lidských právech, v němž je stanoveno, že: „Každý, kdo je zatčen, musí být seznámen neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, s důvody svého zatčení a s každým obviněním proti němu.“;

s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 4. března 2018 turecký soud v Edirne rozhodl, že oba vojáci, kteří jsou v současné době drženi ve vězení s maximální ostrahou a jsou obviněni z nelegálního vstupu do Turecka, zůstanou i nadále ve vazbě;

B.

vzhledem k tomu, že oba řečtí vojáci jsou drženi v tureckém vězení již přes měsíc, aniž by bylo proti nim vzneseno obvinění, takže nevědí, z jakého trestného činu jsou obviněni;

C.

vzhledem k tomu, že předchozí případy podobného náhodného překročení hranice řeckými nebo tureckými vojáky byly v minulosti vyřešeny na místě na úrovni místních vojenských orgánů obou stran;

1.

vyzývá turecké orgány, aby urychleně ukončily soudní proces a oba řecké vojáky propustily a umožnily jim návrat do Řecka;

2.

vyzývá Radu, Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost a všechny členské státy EU, aby projevily solidaritu s Řeckem a při jakýchkoli kontaktech nebo komunikaci s tureckými představiteli a orgány požadovaly okamžité propuštění obou řeckých vojáků v duchu mezinárodního práva a dobrých sousedských vztahů;

3.

vyzývá turecké orgány, aby svědomitě sledovaly soudní řízení a plně respektovaly u všech dotčených osob lidská práva zakotvená v mezinárodním právu, včetně Ženevské úmluvy;

4.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal prezidentům, vládám a parlamentům Turecka a Řecka, Evropské službě pro vnější činnost, Komisi, příslušným orgánům členských států a NATO.

18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/121


P8_TA(2018)0186

Provádění ustanovení Smlouvy týkajících se vnitrostátních parlamentů

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o provádění ustanovení Smlouvy, která se týkají vnitrostátních parlamentů 2016/2149(INI))

(2019/C 390/18)

Evropský parlament,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), zejména na její článek 5 o svěření pravomocí a o subsidiaritě, čl. 10 odst. 1 o zastupitelské demokracii, čl. 10 odst. 2 o zastoupení občanů EU, čl. 10 odst. 3 o právu občanů EU podílet se na demokratickém životě Unie, článek 11 o participativní demokracii, článek 12 o úloze vnitrostátních parlamentů, čl. 48 odst. 3 o řádném postupu pro přijímání změn a čl. 48 odst. 7 (překlenovací ustanovení),

s ohledem na protokol č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii a na protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality;

s ohledem na článek 15 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a na články 41 a 42 Listiny základních práv Evropské unie,

s ohledem na svá usnesení ze dne 12. června 1997 o vztazích mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty (1), ze dne 7. února 2002 o vztazích mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty v rámci evropské integrace (2), ze dne 7. května 2009 o vývoji vztahů mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty v rámci Lisabonské smlouvy (3) a ze dne 16. dubna 2014 o vztazích mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty (4),

s ohledem na svá usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy (5), o rozpočtové kapacitě pro členské státy, jejichž měnou je euro (6), a o možném vývoji a změnách současného institucionálního uspořádání Evropské unie (7),

s ohledem na výroční zprávy Komise o vztazích mezi Evropskou komisí a vnitrostátními parlamenty, zejména na zprávu za rok 2014 ze dne 2. července 2015 (COM(2015)0316) a za rok 2015 ze dne 15. července 2016 (COM(2016)0471), a na výroční zprávy Komise o subsidiaritě a proporcionalitě, zejména zprávy za rok 2015 ze dne 15. července 2016 (COM(2016)0469) a za rok 2016 ze dne 30. června 2017 (COM(2017)0600),

s ohledem na výroční zprávy ředitelství Evropského parlamentu pro vztahy s vnitrostátními parlamenty, zejména zprávy v polovině období z roku 2016 o vztazích mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty,

s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2017 o kontrole uplatňování práva EU (2015) (8),

s ohledem na bílou knihu Komise o budoucnosti Evropy ze dne 1. března 2017 a na projev předsedy Komise Jean-Clauda Junckera o stavu Unie ze dne 13. září 2017, v němž byl představen plán,

s ohledem na prohlášení „Větší evropská integrace: cesta vpřed“ předsedů italské Poslanecké sněmovny (Camera dei deputati), francouzského Národního shromáždění (Assemblée nationale), německého Spolkového sněmu (Bundestag) a lucemburské Poslanecké sněmovny (Chambre des Députés), které bylo podepsáno dne 14. září 2015 a které nyní podporuje 15 parlamentních komor v EU,

s ohledem na závěry ze zasedání Konference předsedů parlamentů EU a jejích schůzí od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, zejména na závěry ze zasedání v Lucemburku v roce 2016 a v Bratislavě v roce 2017,

s ohledem na příspěvky a závěry ze zasedání Konference parlamentních výborů pro evropské záležitosti parlamentů Evropské unie (COSAC) od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, zejména pak ze zasedání ve Vallettě a v Tallinnu v roce 2017, a na její pololetní výroční zprávy,

s ohledem na článek 13 Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (TSCG), která zakotvila pořádání meziparlamentních konferencí za účelem projednání rozpočtových politik a dalších záležitostí upravených touto smlouvou;

s ohledem na usnesení Senátu České republiky ze dne 30. listopadu 2016 (26. usnesení z 11. volebního období), na usnesení italského Senátu (Senato della Repubblica) ze dne 19. října 2016 (Doc. XVIII č. 164) a na příspěvky jeho výboru pro politiky Evropské unie ze dne 2. května 2017 (prot. 573), na příspěvky výboru pro záležitosti EU francouzského Národního shromáždění (Assemblée nationale) ze dne 31. května 2017 (ref. 2017/058) a stálého výboru pro evropské záležitosti dolní komory nizozemského parlamentu (Tweede Kamer der Staten-Generaal) ze dne 22. prosince 2017 (A(2018)1067);

s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0127/2018),

A.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty aktivně přispívají k řádnému ústavnímu fungování Evropské unie (článek 12 SEU), a hrají tedy důležitou úlohu pro demokratickou legitimitu a její realizaci v plném rozsahu;

B.

vzhledem k tomu, že odpovědnost vlád jednotlivých členských států vůči parlamentům v rámci evropských záležitostí, která se odvíjí od různých vnitrostátních postupů, je úhelným kamenem úlohy vnitrostátních parlamentů ve stávající Smlouvě o EU;

C.

vzhledem k tomu, že ve snaze posílit odpovědnost by měly vnitrostátní parlamenty dohlížet na své vlády, stejně jako Evropský parlament dohlíží na evropskou exekutivu; vzhledem k tomu, že vliv vnitrostátních parlamentů na vlády členských států se však stát od státu výrazně liší;

D.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty si často stěžují na své omezené zapojení do záležitostí Unie a chtějí se více podílet na rozvíjení evropského integračního procesu;

E.

vzhledem k tomu, že kvůli nedostatečné transparentnosti legislativních a rozhodovacích procesů EU hrozí, že dojde k oslabení výsad vnitrostátních parlamentů, které vyplývají ze Smluv a příslušných protokolů, a zejména jejich úlohy dohledu nad jednotlivými vládami;

F.

vzhledem k tomu, že pluralismus vnitrostátních parlamentů je pro Unii mimořádně prospěšný, neboť sladění různých politických postojů napříč členskými státy může posílit a rozšířit debatu na evropské úrovni probíhající napříč odvětvími;

G.

vzhledem k tomu, že nedostatečné zastoupení parlamentní opozice v evropských záležitostech by mělo být vyváženo při plném respektování většiny v každém vnitrostátním parlamentu a v souladu se zásadou poměrného zastoupení;

H.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty jsou zapojeny do každé revize evropských smluv a před nedávnem byly pozvány k účasti na sérii demokratických fór EU;

I.

vzhledem k tomu, že evropskou veřejnou sféru lze podporovat sérií fór o budoucnosti Evropy, jež by pořádaly vnitrostátní parlamenty a Evropský parlament jako přirození zástupci evropského lidu; vzhledem k tomu, že tato fóra by mohla být podpořena společným Evropským týdnem, kdy by členové vnitrostátních parlamentních komor diskutovali o evropských záležitostech společně s komisaři a poslanci Evropského parlamentu;

J.

vzhledem k tomu, že – jak v poslední době dokládají volební trendy – hospodářská, finanční a sociální krize vedla k nárůstu nedůvěry a rozčarování občanů EU ohledně současného modelu demokratického zastoupení, a to jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni;

K.

vzhledem k tomu, že uplatňování práva vnitrostátních parlamentů kontrolovat soulad se zásadou subsidiarity na základě tzv. mechanismu včasného varování částečně zlepšilo vztahy mezi orgány EU a vnitrostátními parlamenty;

L.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty jsou někdy kritické vůči mechanismu včasného varování a prohlašují, že jeho ustanovení se nesnadno uplatňují v praxi a nemají široké uplatnění;

M.

vzhledem k tomu, že zavádění mechanismu včasného varování pokročilo, jak ukazují nejnovější údaje o celkovém počtu stanovisek, která předložily vnitrostátní parlamenty v rámci politického dialogu; vzhledem k tomu, že omezené využívání postupu žluté karty a neúčinnost postupu oranžové karty ukazují, že stále existuje prostor pro zlepšení a že je v této věci možná lepší koordinace mezi vnitrostátními parlamenty;

N.

vzhledem k tomu, že osmitýdenní lhůta stanovená v článku 4 protokolu č. 1 se projevila jako nedostatečná pro včasné monitorování souladu se zásadou subsidiarity;

O.

vzhledem k tomu, že systém včasného varování lze doplnit systémem, který v současnosti umožňuje vnitrostátním parlamentům předkládat Komisi ke zvážení konstruktivní návrhy při řádném zohlednění její pravomoci iniciativy;

P.

vzhledem k tomu, že některé vnitrostátní parlamenty vyjádřily zájem o nástroj ke zlepšení politického dialogu, který by jim poskytl příležitost předkládat konstruktivní návrhy Komisi ke zvážení, při řádném zohlednění pravomoci iniciativy Komise;

Q.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty mohou kdykoli vydávat stanoviska v rámci politického dialogu, pověřit své vlády, aby požádaly o zformulování legislativních návrhů prostřednictvím Rady, nebo v souladu s článkem 225 SFEU jednoduše vyzvat Parlament, aby předložil návrhy Komisi;

R.

vzhledem k tomu, že v této fázi evropského integračního procesu je uplatnění postupu červené karty nemyslitelné;

S.

vzhledem k tomu, že komplexní práva týkající se poskytování informací stanovená Lisabonskou smlouvou by mohla být rozšířena v případě, že by vnitrostátní parlamenty měly k dispozici více prostředků a času na zpracování dokumentů, které jim evropské orgány poskytují;

T.

vzhledem k tomu, že IPEX, platforma pro nepřetržitou výměnu informací mezi vnitrostátními parlamenty, jakož i mezi vnitrostátními parlamenty a evropskými orgány, by se měla dále rozvíjet v souladu s digitální strategií, v níž Evropský parlament hraje důležitou podpůrnou úlohu;

U.

vzhledem k tomu, že interinstitucionální spolupráce se zlepšila poté, co vstoupily v platnost Lisabonská smlouva a byla zahájena tzv. Barrosova iniciativa – politický dialog zahájený Komisí v září 2006, který vnitrostátním parlamentům umožňuje vznášet připomínky, poskytovat pozitivní zpětnou vazbu nebo se kriticky vyjadřovat k návrhům Komise;

V.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty si příležitostně stěžují na své vztahy s Evropskou unií a tvrdí, že jsou příliš složité;

W.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty mají příslušné pravomoci v oblasti svobody, bezpečnosti a práva podle článků 70, 85 a 88 SFEU, a měly by tak hrát významnou úlohu v budoucnosti bezpečnostní a obranné politiky EU;

X.

vzhledem k tomu, že by mělo být dosaženo vyšší úrovně kontroly ze strany vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu nad fiskálními a ekonomickými politikami, přijatými rozhodnutími a správními záležitostmi na úrovni EU;

Y.

vzhledem k tomu, že rozhodnutí Soudního dvora ze dne 16. května 2017 o „smíšeném“ charakteru obchodní dohody mezi EU a Singapurem mění budoucí způsob zapojení vnitrostátních parlamentů do obchodních dohod;

Z.

vzhledem k tomu, že lepší interakce a výměna informací mezi poslanci Evropského a vnitrostátních parlamentů a rovněž mezi zaměstnanci vnitrostátních parlamentů by zlepšila kontrolu evropské debaty na vnitrostátní úrovni a podpořila tak skutečně evropskou parlamentní a politickou kulturu;

Kontrola činnosti vlád v evropských záležitostech

1.

domnívá se, že provádění práv a povinností vnitrostátních parlamentů vyplývajících z Lisabonské smlouvy posílilo jejich úlohu v evropském ústavním rámci, čímž zajistilo větší pluralismus a demokratickou legitimitu a lepší fungování Unie;

2.

uznává, že vnitrostátní vlády jsou podle čl. 10 odst. 2 SEU a v souladu s příslušnými ústavními pořádky svých států demokraticky odpovědny vnitrostátním parlamentům; domnívá se, že tato odpovědnost je úhelným kamenem role vnitrostátních parlamentních komor v Evropské unii; vybízí vnitrostátní parlamenty, aby plně vykonávaly své evropské funkce za účelem přímého ovlivňování a kontroly obsahu evropských politik, zejména prostřednictvím monitorování příslušných vnitrostátních vlád ve funkci členů Evropské rady a Rady;

3.

vyzývá členské státy, aby zajistily, že vnitrostátní parlamenty budou míst dostatek času, kapacit a nezbytný přístup k informacím, aby mohly plnit svou ústavní úlohu kontroly, a potažmo zajišťování legitimity, činnosti vnitrostátních vlád, když tyto vlády jednají na evropské úrovni v rámci Rady nebo Evropské rady; uznává, že tato evropská funkce by měla být naplňována v plném souladu s příslušnými ústavními tradicemi členských států; domnívá se, že v zájmu zachování a posílení této úlohy by měly být prohloubeny a podporovány stávající výměny osvědčených postupů a interakce mezi vnitrostátními parlamenty;

4.

domnívá se, že transparentnost pracovních a rozhodovacích postupů orgánů EU je nezbytným předpokladem pro to, aby mohly vnitrostátní parlamenty účinně plnit svou institucionální úlohu plynoucí ze Smluv; dále vyzývá vnitrostátní parlamenty, aby plně využívaly svých příslušných pravomocí ke kontrole činnosti vlád na evropské úrovni, mimo jiné provedením úprav své interní organizace, harmonogramů a jednacích řádů, aby tak mohly činit; dále navrhuje výměnu osvědčených postupů mezi vnitrostátními parlamentními komorami, pravidelné debaty mezi příslušnými ministry a tematickými výbory ve vnitrostátních parlamentech před zasedáními Rady a Evropské rady a v návaznosti na tato zasedání a pravidelná setkání členů vnitrostátních parlamentů, komisařů a poslanců EP;

5.

zastává názor, že je nutno dbát na to, aby členské státy neuplatňovaly u právních předpisů EU praxi tzv. „gold-platingu“, a že v této věci připadá klíčová úloha vnitrostátním parlamentům; zároveň však připomíná, že tím není dotčeno právo členských států uplatňovat ustanovení o zákazu snížení úrovně právní ochrany a stanovovat na vnitrostátní úrovni např. vyšší sociální a environmentální normy;

6.

ačkoli podporuje posílený a politický dialog s vnitrostátními parlamenty a uznává, že je nezbytné upevňovat parlamentní účast, připomíná, že rozhodnutí musí být přijímána v souladu s ústavními pravomocemi a podle jasného vymezení příslušných rozhodovacích pravomocí vnitrostátních a evropských orgánů;

7.

konstatuje, že Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty by měly být lépe zapojeny do evropského semestru, a doporučuje, aby byly v průběhu celého procesu lépe koordinovány rozpočtové kalendáře na vnitrostátní a evropské úrovni v zájmu účinnějšího využívání tohoto nástroje; mimoto připomíná, že harmonizace evropského semestru s agendami vnitrostátních parlamentů by mohla dále přispět ke koordinaci hospodářských politik, přičemž zdůrazňuje, že by při tom neměly být opomíjeny pravomoci samosprávy a konkrétní jednací řád každé parlamentní komory;

8.

navrhuje, aby byla zavedena vnitrostátní lhůta pro dialog o rozpočtu, během níž by vnitrostátní parlamenty mohly projednat evropský semestr a přispět k jeho utváření pověřením svých vlád v rámci jejich vztahů s Komisí a Radou;

9.

zdůrazňuje, že Konference výborů pro evropské záležitosti (COSAC) na svém minulém plenárním zasedání v Tallinnu uznala, že většina vnitrostátních parlamentů se aktivně účastní plenárních zasedání, aby zde jednaly o záležitostech EU, ať už pravidelně, nebo příležitostně, a že více plenárních rozprav o záležitostech EU zvyšuje povědomí o Unii a poskytuje občanům příležitost dozvědět se více o agendě EU a o postojích, které politické strany k těmto tématům zaujímají;

Vytváření evropské veřejné sféry

10.

konstatuje, že synchronizace různých politických postojů napříč členskými státy by mohla podpořit a rozšířit debatu na úrovni EU a umožnit její širší záběr; proto doporučuje, aby delegace vnitrostátních parlamentů, které působí u orgánů EU, odrážely politickou rozmanitost; v tomto ohledu zdůrazňuje význam zásady poměrného zastoupení členů různých politických stran;

11.

konstatuje, že závazná vůle parlamentních většin by mohla být vyjádřena v podobě stanovisek vydaných vnitrostátními parlamenty v rámci nebo mimo rámec mechanismu včasného varování; podporuje však myšlenku, aby politické menšiny v rámci vnitrostátních parlamentů měly příležitost vyjádřit nesouhlasný postoj, který by pak mohl být uveden v příloze těchto stanovisek; domnívá se, že tato stanoviska by měla být vydávána v plném souladu se zásadou proporcionality a v souladu s jednacím řádem každé parlamentní komory;

12.

bere na vědomí nedávnou výzvu k sérii demokratických setkání v celé Evropě; domnívá se v této souvislosti, že zavedení každoročního Evropského týdne by umožnilo poslancům EP a komisařům, zejména místopředsedům pověřeným problematikou klastrů, vystoupit před všemi vnitrostátními parlamentními shromážděními za účelem projednání a objasnění evropské agendy spolu s členy vnitrostátních parlamentů a zástupci občanské společnosti; navrhuje přezkum svého jednacího řádu s cílem podpořit tuto iniciativu a vyzývá vnitrostátní parlamenty, aby učinily totéž; dále se domnívá, že schůzky vnitrostátních a evropských politických skupin v rámci meziparlamentní spolupráce EU by mohly vytvořit přidanou hodnotu v podobě skutečné evropské politické diskuse;

Podpora reformy mechanismu včasného varování

13.

zdůrazňuje skutečnost, že od doby, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, je mechanismus včasného varování využíván jen zřídka, a je přesvědčen, že by mohl být reformován ve stávajícím ústavním rámci;

14.

konstatuje, že příklady jako zahájení postupu žluté karty v souvislosti s návrhem Komise na přezkum směrnice o vysílání pracovníků v roce 2016 svědčí o tom, že mechanismus včasného varování je funkční; zdůrazňuje, že omezené využívání postupu žluté karty by mohlo naznačovat, že v EU je celkově dodržována zásada subsidiarity; proto se domnívá, že procesní nedostatky systému včasného varování by neměly být považovány za důkaz nedodržování této zásady; mimoto připomíná, že vnitrostátní parlamenty se mohou zapojit také předtím, než Komise předloží legislativní návrh, v rámci zelených a bílých knih nebo každoročního představování pracovního programu Komise, a zabývat se tak otázkou dodržování zásady subsidiarity včas;

15.

připomíná, že Komise má povinnost u každé nové legislativní iniciativy prověřit, zda je EU oprávněna konat a zda jsou daná opatření opodstatněná; dále zdůrazňuje, že z dosavadních zkušeností vyplývá, že vytyčení hranice mezi politickým rozměrem zásady subsidiarity a právním rozměrem zásady proporcionality je v tomto případě obtížné a nesnadné; proto vyzývá Komisi, aby se ve svých odpovědích na odůvodněná stanoviska vydaná v rámci systému včasného varování nebo mimo tento rámec zabývala vedle výkladu zásady subsidiarity rovněž proporcionalitou a případně obavami ohledně navržených politických řešení;

16.

uznává požadavek vnitrostátních parlamentů, aby byla prodloužena osmitýdenní lhůta, během níž mohou vydávat odůvodněná stanoviska podle článku 3 protokolu č. 1; zdůrazňuje však, že současný rámec Smluv prodloužení této lhůty neupravuje; domnívá se proto, že Komise by měla zavést technickou lhůtu pro oznámení v rámci mechanismu včasného varování s cílem poskytnout více času mezi dnem, kdy vnitrostátní parlamentní komory technicky obdrží návrhy právních předpisů, a dnem, kdy začíná běžet osmitýdenní lhůta; v této souvislosti připomíná, že další praktická opatření pro fungování mechanismu kontroly dodržování subsidiarity zavedla Komise v roce 2009;

17.

bere na vědomí požadavek některých vnitrostátních parlamentů, aby byla prodloužena osmitýdenní lhůta, během níž mohou vydat odůvodněné stanovisko podle článku 6 protokolu č. 2;

18.

v souladu s politickým dialogem, který zahájila Komise v roce 2016, podporuje plné využívání systému, kdy vnitrostátní parlamenty mohou podávat konstruktivní návrhy Komisi s cílem pozitivně ovlivnit evropskou debatu a pravomoc iniciativy Komise; v tomto ohledu navrhuje, aby Komise měla práva buď tyto návrhy přijmout, nebo vypracovat formální odpověď s uvedením důvodů, proč tak neučinila; upozorňuje na to, že takový postup nemůže představovat pravomoc iniciativy nebo pravomoc stažení nebo změny právních předpisů, neboť by to znamenalo rozvrácení postupu Unie a rozdělení pravomocí mezi vnitrostátní a evropskou úroveň, a tedy porušení Smluv; mezitím doporučuje, aby při případném budoucím přepracování Smluv byla pravomoc legislativní iniciativy přiznána Evropskému parlamentu jako přímému zástupci občanů EU;

Uplatňování práva na informace

19.

opětovně potvrzuje, že článek 12 SEU a protokol č. 1 poskytují vnitrostátním parlamentům právo získávat informace přímo od orgánů EU;

20.

zdůrazňuje, že vnitrostátní parlamenty by mohly lépe zpracovávat informace, které by jim byly zasílány z titulu mechanismu včasného varování nebo v rámci jejich práva na informace, pokud by platforma IPEX získala význam Agory nebo fóra pro neformální stálý dialog mezi vnitrostátními parlamenty a mezi vnitrostátními parlamenty a evropskými orgány; proto je rozhodnut podporovat využívání platformy pro posílení politického dialogu; doporučuje vnitrostátním parlamentům, aby začaly platformu IPEX včas využívat s cílem zajistit brzké zahájení mechanismu vnitrostátní kontroly; doporučuje využívat platformu IPEX jako kanál pro systematické sdílení informací a včasné upozorňování na záležitosti spojené se subsidiaritou; vidí potenciál pro rozvoj platformy IPEX jako hlavního prostředku komunikace a předávání příslušných dokumentů mezi evropskými orgány a vnitrostátními parlamenty a v této souvislosti se zavazuje nabídnout pomoc správám vnitrostátních parlamentů s používáním této platformy; mimoto vyzývá k navázání intenzivnějších kontaktů mezi úředníky orgánů a politických skupin v rámci správ Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů;

Na cestě k lepší interinstitucionální spolupráci

21.

bere na vědomí stávající spolupráci mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty v rámci Konference výborů pro evropské záležitosti (COSAC), Meziparlamentní konference pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a v rámci článku 13 Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii; zdůrazňuje, že taková spolupráce by se měla rozvíjet na základě zásad konsensu, sdílení informací a konzultací, aby mohly vnitrostátní parlamenty vykonávat dohled nad svými vládami a správními orgány;

22.

znovu opakuje, že stávající rámec vztahů mezi Unií a vnitrostátními parlamenty by mohl být zjednodušen a harmonizován, aby byl účinnější a účelnější; v této souvislosti vyzývá k přezkumu spolupráce mezi Unií a jejími vnitrostátními parlamenty prostřednictvím stávajících platforem a fór s cílem posílit tyto vztahy a přizpůsobit je současným potřebám; trvá však na jednoznačném vymezení rozhodovacích pravomocí mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem, přičemž vnitrostátní parlamenty by měly plnit svou evropskou funkci na základě ústav jednotlivých států, zejména pak kontrolou vnitrostátních vlád, jejichž členové jsou členy Evropské rady a Rady a které mají na této úrovni nejlepší možnost sledovat evropský legislativní proces; z důvodu transparentnosti, odpovědnosti a schopnosti jednat tudíž odmítá vytvoření smíšených parlamentních rozhodovacích orgánů;

23.

zdůrazňuje, že posílení politického a technického dialogu mezi parlamentními výbory na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU by bylo velmi přínosným krokem k úplné meziparlamentní spolupráci; zvažuje možnost přidělení dodatečných prostředků k naplnění tohoto cíle a využívání videokonferencí, kdykoli to bude možné;

24.

uznává význam meziparlamentního setkání výboru (ICM) stanovených v článcích 9 a 10 protokolu č. 1; je přesvědčen, že pokud by poslanci Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů přikládali větší význam meziparlamentním setkáním výborů a pokud by tato setkání byla připravována v užší spolupráci, bylo by možné dosáhnout lepší interinstitucionální spolupráce;

25.

doporučuje, aby se vnitrostátní parlamenty plně zapojily do trvalého rozvoje společné bezpečnostní a obranné politiky; je přesvědčen, že toto zapojení by mělo probíhat v úzké spolupráci s Evropským parlamentem a při plném respektování ustanovení ústav jednotlivých států v oblasti bezpečnostní a obranné politiky, mj. prostřednictvím meziparlamentních setkání mezi zástupci z vnitrostátních parlamentů a poslanci Evropského parlamentu, a prostřednictvím politického dialogu mezi plnohodnotným Výborem pro bezpečnost a obranu v Evropském parlamentu a odpovídajícími výbory ve vnitrostátních parlamentech; všímá si možností, které to skýtá pro konstruktivní kontrolu v této oblasti ze strany neutrálních členských států EU;

26.

domnívá se, že posílený politický a legislativní dialog mezi vnitrostátními parlamenty a s vnitrostátními parlamenty by podpořil soulad s cíli stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů;

o

o o

27.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. C 200, 30.6.1997, s. 153.

(2)  Úř. věst. C 284 E, 21.11.2002, s. 322.

(3)  Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 94.

(4)  Úř. věst. C 443, 22.12.2017, s. 40.

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0049.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0050.

(7)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0048.

(8)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0421.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/128


P8_TA(2018)0187

Výroční zpráva o politice v oblasti hospodářské soutěže

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o výroční zprávě o politice v oblasti hospodářské soutěže (2017/2191(INI))

(2019/C 390/19)

Evropský parlament,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na články 39, 42, 101 až 109 a 174 této smlouvy,

s ohledem na zprávu Komise ze dne 31. května 2017 o politice hospodářské soutěže v roce 2016 (COM(2017)0285) a na pracovní dokument útvarů Komise, který byl zveřejněn jako podpůrný materiál tentýž den (SWD(2017)0175,

s ohledem na nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (1),

s ohledem na bílou knihu o zefektivnění kontroly spojování podniků v EU ze dne 9. července 2014 (COM(2014)0449),

s ohledem na nařízení Komise (EU) 2017/1084 ze dne 14. června 2017, kterým se mění nařízení (EU) č. 651/2014, pokud jde o podporu na přístavní a letištní infrastrukturu, prahové hodnoty oznamovací povinnosti pro podporu na kulturu a zachování kulturního dědictví a pro podporu na sportovní a multifunkční rekreační infrastrukturu a režimy regionální provozní podpory pro nejvzdálenější regiony, a mění se nařízení (EU) č. 702/2014, pokud jde o výpočet způsobilých nákladů (2),

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech tak, aby mohly účinněji prosazovat pravidla, a o zajištění řádného fungování vnitřního trhu (COM(2017)0142),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. července 2016 o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2014 o dohodách EU o spolupráci v oblasti prosazování politiky hospodářské soutěže – další postup (4),

s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2016 o zvláštní situaci ostrovů (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2016 o zelené knize o retailových finančních službách (6),

s ohledem na své usnesení ze dne 14. února 2017 o výroční zprávě o politice hospodářské soutěže EU (7) a na své usnesení z předchozích let na toto téma,

s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 2017 o akčním plánu v oblasti retailových finančních služeb (8),

s ohledem na příslušná pravidla Komise a na její pokyny, rozhodnutí, usnesení, sdělení a dokumenty týkající se hospodářské soutěže,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke zprávě o politice hospodářské soutěže v roce 2016,

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (9),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0049/2018),

1.

vítá zprávu Komise ze dne 31. května 2017 o politice hospodářské soutěže v roce 2016, podle níž jsou spravedlivé konkurenční prostředí, investice a inovace zásadními prvky pro budoucnost Evropy;

2.

rozhodně podporuje, aby byla Komise a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž nezávislé při zastávání úlohy, jíž je účinné utváření a prosazování unijních pravidel v oblasti hospodářské soutěže ve prospěch všech občanů EU a podniků působících v EU;

3.

vítá a dále podporuje skutečnost, že Komise se kromě strukturovaného dialogu s komisařkou pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerovou snaží i o udržování pravidelného kontaktu se členy příslušného výboru Parlamentu a jeho pracovní skupiny pro hospodářskou soutěž; je přesvědčen, že výroční zpráva Komise o politice hospodářské soutěže je klíčovým opatřením, pokud jde o demokratickou kontrolu, a vítá reakci Komise na všechny konkrétní požadavky přijaté Parlamentem;

4.

vyzývá Komisi, aby zajistila pravidelné informování Parlamentu a výměnu s ním ohledně vypracovávání a uplatňování právních předpisů EU, mezinárodních dohod a dalších předpisů „měkkého“práva upravujících hospodářskou soutěž, jak stanovuje interinstitucionální dohoda mezi Komisí a Parlamentem; konstatuje, že toto například při konzultacích ohledně dohody mezi EU a Kanadou o výměně informací v řízeních týkajících se hospodářské soutěže neprobíhá uspokojivě; vyzývá Radu, aby dohodu mezi EU a Kanadou co nejdříve ratifikovala; zamýšlí podporovat pravidelnou výměnu názorů v rámci příslušného výboru s Evropskou sítí pro hospodářskou soutěž (ECN) a vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž;

5.

vyzývá Komisi, aby monitorovala provádění právních předpisů týkajících se dotvoření jednotného trhu, například v odvětví energetiky (včetně vlastní spotřeby) a dopravy, digitálního trhu a v oblasti retailových finančních služeb s cílem zlepšit prosazování pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže a dosáhnout jejich jednotného uplatňování v členských státech;

6.

konstatuje, že státní podpora může být nepostradatelným nástrojem k zajištění nezbytné infrastruktury a k zásobení energetického i dopravního odvětví, zejména v Evropě, kde probíhá přechod na čistší a klimaticky únosnější dodávky energie a dopravní systémy;

7.

konstatuje, že státní podpora může být nezbytná pro poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, počítaje v to energetiku, dopravu a telekomunikace; zdůrazňuje, že zásahy státu jsou často nejlepším politickým nástrojem k poskytování služeb, které jsou zcela zásadní z hlediska podpory izolovaných, vzdálených nebo okrajových oblastí a ostrovů Unie;

8.

považuje za důležité zaručit hospodářskou soutěž, což vyžaduje zajištění možnosti přeshraničních akvizic na vnitroevropském trhu s finančními službami, včetně pojištění;

9.

zdůrazňuje, že propojení okrajových regionů a ostrovů je nutné z hlediska udržování a rozvíjení přijatelné úrovně hospodářských a sociálních iniciativ prostřednictvím udržování důležitých obchodních vztahů;

10.

zdůrazňuje, že přístup k hotovosti prostřednictvím bankomatů je základní veřejnou službou, která musí být zajištěna bez jakýchkoli diskriminačních, protisoutěžních či nekalých praktik, a která tedy nesmí být nadměrně nákladná;

11.

vítá snahu GŘ pro hospodářskou soutěž pokračovat ve vytváření stálých a vyrovnaných pracovních sil v průběhu roku 2016; dále vítá skutečnost, že se zlepšilo řízení lidských zdrojů GŘ pro hospodářskou soutěž a že fluktuace zaměstnanců klesla na nejnižší úroveň od zahájení měření (ze 13,9 % v roce 2015 na 10,8 % v roce 2016 (10)); žádá Komisi, aby GŘ pro hospodářskou soutěž přidělila odpovídající finanční a lidské zdroje a aby zajistila stálý přísun finančních prostředků na modernizaci elektronických a informačních nástrojů ředitelství, tak aby zvládlo narůstající objem své práce a vyrovnalo se s technologickým pokrokem; opětovně žádá důsledné oddělení útvarů, které vypracovávají pokyny, a těch, které jsou odpovědné za jejich uplatňování;

12.

vítá pokrok, kterého GŘ pro hospodářskou soutěž dosáhlo v oblasti rovných příležitostí, včetně 36% zastoupení žen ve středním managementu;

13.

opět zdůrazňuje, že korupce při zadávání veřejných zakázek závažně narušuje konkurenceschopnost evropského trhu; opakuje, že zadávání veřejných zakázek je jednou z činností státní správy, které jsou nejnáchylnější ke korupci; zdůrazňuje, že v určitých členských státech je zadávání veřejných zakázek financovaných z prostředků EU z hlediska korupce riskantnější než zadávání veřejných zakázek financovaných z vnitrostátních zdrojů; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí předcházet zneužívání finančních prostředků EU a podněcovala odpovědnost při zadávání veřejných zakázek; rovněž vítá zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce;

14.

bere na vědomí, že pravidla EU nestanovují pro antimonopolní šetření cílové časové rámce, z čehož vyplývá, že rozhodnutí jsou v některých případech přijímána příliš pozdě, a to poté, co byli soutěžitelé donuceni stáhnout se z trhu;

15.

vyzývá Komisi k přijetí indikativních pokynů pro omezení doby antimonopolního šetření a řízení při zneužití dominantního postavení na trhu, aby se předcházelo vzniku nejistoty nebo nadměrné zátěže pro podniky a utvářely se soutěžní podmínky, které budou prospěšné pro spotřebitele; varuje, že pružnější časové rámce by měly být umožněny pouze ve složitých případech, kdy je potřeba šetření prodloužit s ohledem na jiné podniky;

16.

zdůrazňuje, že i když rychlost šetření musí být vyvážena nutností řádného zachování práv obhajoby i kvality šetření, orientační časové rámce mohou pomoci antimonopolním orgánům účinněji využívat jejich zdroje; konstatuje, že pro zrychlení důležitých antimonopolních šetření by Komise a zúčastněné subjekty mohly ve větší míře využívat zjednodušená antimonopolní řízení a zlepšit přístup k příslušným dokumentům;

17.

bere na vědomí, že většina rozhodnutí týkajících se antimonopolních otázek je přijímána na vnitrostátní úrovni; vyzývá Komisi, aby proto s ohledem na zásady subsidiarity a proporcionality sledovala globální ucelenost a nezávislost politiky hospodářské soutěže a její prosazování na vnitřním trhu, a to s podporou Evropské sítě pro hospodářskou soutěž (ECN); zdůrazňuje, že nezávislost vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž je velmi důležitá, a proto vítá návrh Komise týkající se Evropské sítě pro hospodářskou soutěž (ECN+), jehož cílem je zvýšit kapacitu vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž a zajistit tak účinnější vymáhání právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže;

18.

je přesvědčen, že by Komise měla ověřit, zda vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž disponují dostatečnými finančními, lidskými a technickými zdroji, aby byly schopny vykonávat svou činnost zcela nezávisle, a zda je volba nebo jmenování jejich ředitelů a vyššího vedení transparentní a nejsou politicky ovlivněny; zdůrazňuje, že nezávislost vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, a to i po rozpočtové stránce, je nezbytná pro zajištění účinného vymáhání právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže; vyzývá členské státy k zajištění toho, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž zveřejňovaly výroční zprávy, které obsahují statistiky a odůvodněné syntézy jejich činností, a žádá, aby Komise Parlamentu předkládala každoročně zprávu o těchto klíčových záležitostech; je přesvědčen o tom, že ve vnitrostátních orgánech pro hospodářskou soutěž musí být zavedeny postupy k zajištění toho, aby jejich zaměstnanci a ředitelé poté, co opustí svou pracovní pozici, nevykonávali po přiměřeně dlouhou dobu zaměstnání, které by mohlo vést ke střetu zájmů v souvislosti s konkrétním případem, jímž se zabývali v rámci vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž; zdůrazňuje význam Evropské sítě pro hospodářskou soutěž, která představuje platformu pro pravidelnou výměnu informací mezi Komisí a vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž s cílem zajistit účinné a důsledné uplatňování pravidel hospodářské soutěže; žádá Komisi, aby zohledňovala stanoviska vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž;

19.

zastává názor, že by mohlo být užitečné vypracovat studii o povědomí a porozumění podniků, zejména malých a středních podniků, pokud jde o pravidla EU v oblasti hospodářské soutěže a státní podpory, neboť by posloužila k důslednějšímu prosazování pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže a zároveň jako užitečné vodítko;

20.

zastává názor, že předběžná opatření mohou zejména v digitálním hospodářství představovat důležitý prostředek k zajištění toho, aby protiprávní jednání v době probíhajícího šetření vážně a nenapravitelně nepoškodilo hospodářskou soutěž; vyzývá Komisi, aby prověřila dostupné možnosti, jak buď urychlit řízení před orgány pro hospodářskou soutěž týkající se uplatnění článků 101 a 102 SFEU, nebo jak zjednodušit přijímání předběžných opatření; v této souvislosti Komisi vyzývá, aby vypracovala studii na toto téma a předložila Parlamentu a Radě její výsledky a případně legislativní návrh;

21.

vyzývá Komisi, aby v rámci případné reformy nařízení o kontrole spojování podniků důkladně prověřila, zda stávající praxe hodnocení dostatečně zohledňuje podmínky na digitálních trzích; domnívá se, že je možná třeba kritéria posuzování spojení v digitálním hospodářství upravit; kromě toho zdůrazňuje, že nezávislost vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž by měla být zajištěna nejen při uplatňování článků 101 a 102 SFEU, ale také při prosazování evropských předpisů pro kontrolu spojování podniků; zdůrazňuje proto, že v této oblasti je třeba mít na úrovni EU rovnocenná pravidla;

22.

vítá trvalou snahu Komise objasnit různé aspekty definice státní podpory, o čemž svědčí její Sdělení o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 SFEU, které představuje důležitý stavební prvek iniciativy k modernizaci státní podpory; konkrétně upozorňuje na snahu Komise vyjasnit pojmy „podnik“a „hospodářská činnost“; podotýká však, že zejména v oblasti sociálních věcí je stále obtížné stanovit hranici mezi hospodářskými a nehospodářskými činnostmi; dále zdůrazňuje, že zajistit řádný výklad Smlouvy je úlohou Evropského soudního dvora;

23.

připomíná, že spravedlivá daňová soutěž je důležitá pro integritu vnitřního trhu a že všechny tržní subjekty, včetně digitálních společností, by měly odvádět svůj spravedlivý díl daní tam, kde vytvářejí zisk, a měly by soutěžit za rovných podmínek; vítá hloubková šetření Komise v tomto směru a zdůrazňuje, že boj proti daňovým podvodům a agresivnímu daňovému plánování je nezbytným předpokladem pro zajištění rovných podmínek na jednotném trhu a pro konsolidaci zdravých veřejných rozpočtů; zdůrazňuje, že pravidla státní podpory se uplatňují i na osvobození od daně a že je nezbytné odstranit rušivé postupy odporující pravidlům hospodářské soutěže, jako jsou selektivní daňové výhody; vyzývá členské státy, aby Komisi zajistily přístup ke všem příslušným informacím, které si vyměňují vnitrostátní daňové orgány, aby mohla posoudit soulad mezi daňovými rozhodnutími a režimy členských států a pravidly EU v oblasti hospodářské soutěže;

24.

vyjadřuje své znepokojení nad tím, že orgány pro hospodářskou soutěž nezasahují proti zpětnému rušení režimů podpory pro obnovitelnou energii; zdůrazňuje, že tato nečinnost způsobila další narušení hospodářské soutěže, jelikož mezinárodní investoři mohli získat náhradu škody, zatímco místní investoři nikoliv; vyzývá Komisi, aby vyšetřila narušující účinky stávajících plateb za kapacitu a plateb v souvislosti s jaderným moratoriem na trzích s elektřinou;

25.

požaduje revizi pokynů týkajících se státní podpory v oblasti zdanění, tak aby upravovaly případy nekalé hospodářské soutěže překračující rámec daňových rozhodnutí a režimů převodních cen;

26.

zdůrazňuje potřebu jednoduchých a transparentních daňových politik a předpisů;

27.

velmi vítá rozhodnutí Komise zaměřené proti nezákonným daňovým výhodám uděleným společnosti Amazon i její předchozí zásadní rozhodnutí ve věci nezákonných selektivních daňových zvýhodnění a zdůrazňuje, že je nezbytné, aby nezákonná podpora byla včas vrácena; konstatuje, že Lucembursko oznámilo, že se hodlá stejně jako Irsko v případě společnosti Apple proti rozhodnutí týkajícímu se společnosti Amazon odvolat; vyzývá Komisi, aby i nadále sledovala situaci ve všech členských státech a aby ve všech srovnatelných případech přijala rozhodnutí proti jakékoli nezákonné státní podpoře s cílem zaručit rovné zacházení a obnovit rovné podmínky;

28.

zdůrazňuje, že je nutné zdanit digitální společnosti na základě jejich skutečné činnosti v členských státech zjištěním dosaženého obratu prostřednictvím digitálních platforem, a zabránit tak nevýhodnému konkurenčnímu postavení společností, které provozují obchodní činnost za trvalé fyzické přítomnosti;

29.

domnívá se, že spravedlivá hospodářská soutěž v rámci vnitřního trhu může být poškozena daňovým plánováním, neboť noví účastníci na trhu a malé a střední podniky obchodující pouze v jedné zemi jsou znevýhodněni v porovnání s nadnárodními korporacemi, které mohou přesouvat zisky nebo uplatňovat jiné formy agresivního daňového plánování prostřednictvím celé škály rozhodnutí a nástrojů dostupných pouze jim; se znepokojením konstatuje, že z toho vyplývající nižší daňová povinnost nadnárodním korporacím přináší vyšší zisk po zdanění a vytváří nerovné podmínky pro jejich konkurenty na jednotném trhu, kteří se nemohou k agresivnímu daňovému plánování uchýlit a udržují spojení mezi místem vytvoření zisku a místem zdanění;

30.

žádá Komisi, aby zahájila jednání se všemi státy a územími, jež mají dobrý přístup ke společnému trhu a chybí jim účinné kontroly státní podpory, které by zabránily nekalé daňové soutěži;

31.

bere na vědomí možnost využít veřejné prostředky na záchranu bank, které jsou v daném regionu důležité; vyzývá Komisi, aby vysvětlila, za jakých podmínek to je možné, zejména v souvislosti se státní pomocí EU a pravidly rekapitalizace z vnitřních zdrojů; je přesvědčen, že stávající právní rámec je nejasný, a vyzývá Komisi, aby ho zlepšila;

32.

připomíná, že podle směrnice o systémech pojištění vkladů by využívání systémů pojištění vkladů k zabránění selhání úvěrové instituce mělo být prováděno v jasně vymezeném rámci a v každém případě by mělo být v souladu s pravidly státní podpory;

33.

vyzývá Komisi, aby každý rok znovu zhodnotila, zda mají být požadavky na uplatňování čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU ve finančním sektoru i nadále plněny;

34.

je přesvědčen, že po finanční krizi se koncentrace v bankovním sektoru zvýšila a v některých případech k ní vybízely evropské a vnitrostátní orgány dohledu; vyzývá Komisi, aby tento fenomén sledovala a aby na evropské úrovni vypracovala studii zaměřenou na jednotlivé země s cílem prozkoumat jeho dopady na hospodářskou soutěž;

35.

vítá závazky, které komisařka Vestagerová učinila ve strukturovaném dialogu s Hospodářským a měnovým výborem dne 21. listopadu 2017, pokud jde o zvážení možných narušení hospodářské soutěže vyplývajících z programu nákupu cenných papírů podnikového sektoru Evropské centrální banky a o podání zprávy obsahující odpověď kvalitativního rázu; v tomto ohledu zdůrazňuje, že pojem selektivity v oblasti státní podpory je zásadním kritériem, které je potřeba důkladně prošetřit; dále v tomto ohledu poukazuje na čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, který obsahuje takzvanou zásadu loajality;

36.

vyzývá Komisi, aby pečlivě kontrolovala, zda v odvětví retailového bankovnictví a finančních služeb nedochází k porušování antimonopolních pravidel a ke kartelové činnosti, a aby úzce spolupracovala s vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž při prosazování antimonopolních pravidel EU;

37.

domnívá se, že je prioritou zajistit, aby pravidla státní podpory byla při řešení budoucích bankovních krizí striktně a nestranně dodržována, a daňoví poplatníci tak byli ochráněni před náklady, které si vyžádají záchrany bank;

38.

podporuje zjištění, ke kterému Komise dospěla na základě svého šetření elektronického obchodování, a sice že přeshraniční elektronické obchodování může přispívat k hlubší integraci jednotného trhu, přinášet podnikům konkurenční výhody a zvyšovat nabídku pro spotřebitele, avšak že opatření zeměpisného blokování tomu výrazně brání; opakuje, že tato skutečnost může být za určitých okolností shledána neslučitelnou s článkem 101; vítá závazek Komise zaměřit se na prosazování unijních pravidel hospodářské soutěže, která buď byla zavedena, nebo se více rozšířila v důsledku vzniku a rostoucího významu digitální ekonomiky; rovněž vítá cíl Komise rozšířit dialog s vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž s cílem zajistit jednotné uplatňování unijních pravidel hospodářské soutěže s ohledem na praktiky elektronického obchodu;

39.

vyzývá hlavního vyjednavače EU o brexitu, aby ve spolupráci s komisařkou Vestagerovou co nejdříve zahájil čestnou a transparentní diskusi o budoucnosti vztahů mezi EU a Spojeným královstvím z hlediska hospodářské soutěže;

40.

je přesvědčen, že žádné z probíhajících šetření (11) možného porušení unijního práva hospodářské soutěže Spojeným královstvím nebo společnostmi sídlícími ve Spojeném království by nemělo být ohroženo agendou brexitu a že každé konečné rozhodnutí přijaté Komisí po 29. březnu 2019 by mělo být i nadále závazné;

41.

bere na vědomí prohlášení Komise o námitkách a její předběžný závěr, že společnost Google zneužila svého dominantního postavení na trhu jakožto internetového vyhledávače poskytováním protiprávních výhod jinému ze svých produktů, tj. službě srovnávání nákupu; vyzývá Komisi k zajištění toho, aby tato společnost účinně a neprodleně provedla nápravné opatření a zabránila tak dalšímu zneužití dominantního postavení; zdůrazňuje, že je nutné, aby Komise provedla hloubkovou analýzu a sledovala, jak návrh týkající se společnosti Google bude fungovat v praxi, s cílem nastolit rovné podmínky potřebné pro rozmach hospodářské soutěže a inovací; konstatuje, že bez plnohodnotného strukturálního oddělení obecných a specializovaných vyhledávacích služeb nemusí přístup založený na aukcích zajistit rovné zacházení; vyzývá Komisi a výkonného ředitele společnosti Google k účasti na společném veřejném slyšení Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů; zastává názor, že všechny společnosti, včetně společností působících v digitálním sektoru, by měly úzce spolupracovat s Parlamentem a účastnit se mj. veřejných slyšení;

42.

vyzývá Komisi k přijetí ambicióznějších opatření za účelem odstranění nelegitimních překážek hospodářské soutěže na internetu, aby tak zajistila bezbariérové obchodování na internetu pro evropské spotřebitele nakupující od prodejců, kteří sídlí v jiném členském státě, a zároveň aby nevytvářela nové překážky způsobené stávajícími odlišnostmi ve spotřebitelském právu;

43.

vyzývá Komisi, aby důkladně provedla a co nejdříve uzavřela všechna další probíhající antimonopolní šetření, jako jsou šetření týkající se operačního systému Android a služby AdSense, i šetření v oblasti vyhledávání cest a místního vyhledávání, v nichž společnost Google údajně zneužívá svého dominantního postavení na úkor stávajících a potenciálních konkurentů, kterým bylo zabráněno ve vstupu do této oblasti a v dalším rozvoji; zdůrazňuje, že je třeba, aby byla Komise dobře připravena a vybavena na první případ zahrnující velké množství dat, přičemž by se mohlo jednat o přibližně 5,2 terabytů; v této souvislosti zdůrazňuje, že využívání osobních údajů velkými technologickými společnostmi je bezprecedentní a spotřebitelé si často neuvědomují a nejsou informováni o tom, v jakém rozsahu se jejich údaje používají např. k profilování nebo pro cílenou reklamu; je přesvědčen, že digitální společnosti představují zvláštní výzvu pro orgány pro hospodářskou soutěž a fiskální orgány, zejména pokud jde o algoritmy, umělou inteligenci nebo hodnotu dat; vybízí Komisi, aby vytvořila politiku a donucovací nástroje, které by řešily nově vznikající digitální ekonomiky, a aby zajistila plný stav interních inženýrů s kvalifikací v oblasti pokročilých technologií a specialistů na špičkové technologie, kteří budou k dispozici pro sledování a řešení situací poškozujících hospodářskou soutěž spojených s digitální a platformovou ekonomikou;

44.

zdůrazňuje, že probíhající šetření ve farmaceutickém odvětví jsou důležitá, vezmeme-li v úvahu přibývající důkazy narušení trhu v této oblasti, a to včetně množstevních omezení, cenových manipulací a překážek dostupnosti generických léčiv;

45.

vítá informativní přehled Komise ze dne 6. října 2017, v němž potvrzuje, že provedla neohlášené kontroly týkající se přístupu k informacím o bankovních účtech konkurenčními službami; vyzývá Komisi, aby byla v této otázce stále ostražitá, zvláště když vstupují v platnost regulační technické normy pro silné ověření klienta a bezpečnou komunikaci;

46.

vítá šetření Komise týkající se kartelu v oblasti nákladních vozidel a její závěry;

47.

žádá Komisi, aby v případě evropských a mimoevropských leteckých společností objasnila pravidla státní podpory s cílem vytvořit rovné podmínky mezi jejich činnostmi zaměřenými na evropské a mimoevropské trhy; je přesvědčen, že podpora na restrukturalizaci by mohla být v určitých případech rušivá; je přesvědčen, že by se tatáž pravidla hospodářské soutěže měla uplatňovat na všechny letecké dopravce při letech z a do EU a na národní i nízkonákladové dopravce, přičemž by měla být zohledněna situace dopravců, jejichž činnost nemá na trh významnější dopad; konstatuje, že Komise schválila převzetí LGW (dceřiné společnosti Air Berlin) společností Lufthansa pod podmínkou, že budou dodrženy určité závazky, aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže; vyzývá Komisi, aby sledovala situaci ve střednědobém horizontu a potírala veškeré praktiky, které narušující hospodářskou soutěž v leteckém průmyslu a oslabují právní předpisy na ochranu spotřebitele;

48.

žádá Komisi, aby prošetřila nadvládu nízkonákladových leteckých společností nad různými leteckými trasami v Evropě a struktury cen těchto tras; konstatuje, že tohoto postavení je často dosahováno prostřednictvím agresivního, či dokonce bezohledného tržního chování, které omezuje hospodářskou soutěž a ve výsledku zatěžuje spotřebitele vyššími sazbami a poplatky;

49.

žádá, aby Komise pečlivě posoudila všechny smlouvy o fúzi mezi leteckými společnostmi v souladu s unijním řízením o kontrole spojování podniků, včetně jejich dopadu na hospodářskou soutěž na trhu a možného poškození, které by mohly spotřebitelům způsobit, zejména prostřednictvím vyšších cen a omezení přímého přístupu do destinací;

50.

naléhavě žádá Komisi, aby dokončila realizaci jednotného evropského železničního prostoru, zajistila úplnou transparentnost toků peněz mezi provozovateli infrastruktur a železničními podniky a ověřila, že každý členský stát má silný a nezávislý vnitrostátní antimonopolní regulační orgán;

51.

je znepokojen protisoutěžními účinky společného vlastnictví významnými institucionálními investory; je přesvědčen, že skutečnost, že tito investoři vlastní významnou část akcií přímých konkurentů ve stejném odvětví, například leteckých společností, vytváří prakticky oligopol a nepříznivé účinky na spotřebitele a ekonomiku jako celek, protože omezuje hospodářskou soutěž; vyzývá Komisi, aby přijala veškerá nutná opatření, která potřebuje k tomu, aby se vypořádala s možnými protisoutěžními účinky společného vlastnictví; dále vyzývá Komisi, aby prošetřila společné vlastnictví a vypracovala zprávu o účincích společného vlastnictví na evropské trhy, a to zejména na ceny a inovace, která bude předložena Parlamentu;

52.

vítá revizi nařízení (ES) č. 868/2004 s cílem zaručit spravedlivou hospodářskou soutěž, zajistit reciprocitu a odstraňovat nespravedlivé postupy, včetně údajné státní podpory leteckým společnostem z určitých třetích zemí, a řešit regulační otázky, jako jsou pracovní podmínky, a problémy životního prostředí; souhlasí s Komisí, že nejlepším krokem by bylo přijetí nového komplexního právního nástroje, který by pomohl vyřešit narušení trhu v mezinárodní dopravě, podpora zapojení Mezinárodní organizace pro civilní letectví do hospodářské soutěže regionálních leteckých společností a spravedlivá hospodářská soutěž založená na dohodách o leteckých službách; je přesvědčen, že transparentnost v ustanovení o spravedlivé hospodářské soutěži představuje pro zajištění rovných podmínek klíčový prvek; domnívá se, že toto nařízení nebo jiné příslušné legislativní nástroje by měly zabránit protisoutěžnímu chování při distribuci cestovních dokladů, jako je ukládání přirážek některými leteckými společnostmi nebo omezený přístup k informacím pro ty, kteří používají jiné rezervační prostředky než jejich vlastní;

53.

znovu připomíná, že letectví zcela zásadně přispívá k propojení EU, a to jak mezi samotnými členskými státy, tak se třetími zeměmi, sehrává klíčovou úlohu v oblasti integrace a konkurenceschopnosti EU a rozhodujícím způsobem přispívá k hospodářskému růstu a zaměstnanosti; konstatuje, že celková konektivita EU do značné míry závisí na leteckých službách, které uskutečňují letečtí dopravci EU;

54.

vítá, že Komise zjednodušila pravidla pro veřejné investice do přístavů a letišť, kultury a nejodlehlejších oblastí; zdůrazňuje, že s ohledem na potřebu konektivity nejodlehlejších a okrajových oblastí a v souladu se stávajícími pokyny Komise by všechna letiště financovaná z unijního rozpočtu nebo Evropskou investiční bankou měla vycházet z pozitivních výsledků analýzy nákladů a přínosů a mít střednědobou až dlouhodobou provozní a hospodářskou životaschopnost, aby se v Evropě zabránilo financování fiktivních letišť;

55.

zdůrazňuje, že je důležité zabezpečit transparentnost a neutralitu letových informací, zajistit rovné podmínky na trhu a nakonec i ochránit schopnost evropských spotřebitelů činit kvalifikovaná rozhodnutí; vyzývá proto Komisi, aby při přezkumu kodexu chování pro používání počítačových rezervačních systémů a nařízení o leteckých službách dodržovala tyto zásady;

56.

vyzývá Komisi, aby zajistila spravedlivou hospodářskou soutěž v odvětví dopravy za účelem dokončení jednotného trhu, přičemž by měla zohlednit veřejný zájem a otázky životního prostředí a zabezpečit konektivitu ostrovních a okrajových oblastí; vyzývá Komisi, aby sledovala případy, kdy jsou veřejné sítě přístavů a letišť spravovány prostřednictvím monopolu;

57.

zdůrazňuje, že pro účinné prosazování zásad práva hospodářské soutěže v době globalizace je nezbytná mezinárodní spolupráce; vítá v této souvislosti trvalé zapojení Komise a vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž do mnohostranných fór, jako je Mezinárodní síť pro hospodářskou soutěž, Výbor pro hospodářskou soutěž Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světová banka a Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD); žádá Komisi, aby do mezinárodních dohod o obchodu a investicích začlenila oddíl věnovaný hospodářské soutěži; vybízí Komisi, aby nadále podporovala sbližování nástrojů a postupů politiky hospodářské soutěže, a to i prostřednictvím dvoustranné spolupráce se třetími zeměmi po vzoru dohody druhé generace o spolupráci mezi EU a Švýcarskem z roku 2013; vítá zahájení dialogu mezi Komisí a Čínou o kontrole státní podpory a pozorně sleduje, jak Čína přijímá přezkumný systém pro spravedlivou hospodářskou soutěž, který má zajistit, aby státní opatření nepříznivě neovlivňovala vstup na trh a odchod z něj a také volný pohyb zboží; opakovaně vyzývá komisařku Vestagerovou, aby skutečně zajistila, aby Komise podávala pravidelné a aktuální informace příslušnému výboru Parlamentu o své vnější činnosti v oblasti politiky hospodářské soutěže;

58.

zdůrazňuje, že fungující hospodářská soutěž na evropském vnitřním trhu přinese prospěch především spotřebitelům; je přesvědčen, že přísné a nestranné prosazování politiky hospodářské soutěže může významně přispět ke klíčovým politickým prioritám, jako je prohloubený a spravedlivější vnitřní trh, propojený jednotný digitální trh a integrovaná energetická unie šetrná vůči klimatu; opakovaně zdůrazňuje, že tradiční tržní modely politiky hospodářské soutěže nemusejí být vždy vhodné pro digitální trh, například obchodní modely založené na platformách či mnohostranné trhy;

59.

zdůrazňuje, že jednotný soubor pravidel pro výpočet základu daně z příjmů právnických osob by mohl odstranit nekalou daňovou soutěž, například v podobě uzavírání daňových dohod mezi určitými nadnárodními společnostmi a členskými státy; bere na vědomí pokračující jednání o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob;

60.

poukazuje na význam příznivého regulačního rámce pro letiště, který by přilákal a mobilizoval veřejné investice; domnívá se, že hodnocení směrnice o letištních poplatcích vypracované Komisí ve spojení s účinnými konzultacemi mezi letišti a leteckými společnostmi by mělo pomoci objasnit, zda jsou stávající ustanovení účinným nástrojem na podporu hospodářské soutěže a k prosazování zájmů evropských spotřebitelů, nebo jestli je třeba je přepracovat;

61.

vítá skutečnost, že španělská vláda je připravena uvolnit dohodu o letecké dopravě mezi Španělskem a Ruskem, což umožní přímé lety mezi Barcelonou a Tokiem;

62.

vybízí Komisi, aby prozkoumala dvoustranné dohody o letecké dopravě uzavřené mezi členskými státy a třetími zeměmi s cílem zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž;

63.

vyzývá Komisi, aby zohlednila a řešila možné dopady brexitu na hospodářskou soutěž v odvětví letecké dopravy, zejména pokud jde o jeho dopady na členství Spojeného království ve společném evropském leteckém prostoru a z toho plynoucí omezení přístupu do všech destinací v EU a naopak;

64.

domnívá se, že mají-li být zajištěny rovné podmínky pro společnosti na vnitřním trhu, je třeba usilovat o rázné potírání sociálního dumpingu;

65.

vyzývá Komisi, aby se dále zabývala dlouhodobými dopady přerušení jednání o budoucích právních předpisech v rámci strategie EU v oblasti letectví;

66.

vítá počáteční posouzení dopadu a veřejnou konzultaci o potravinovém řetězci, které zahájila Komise; zdůrazňuje, že Parlament již vyzval Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž, aby reagovaly na obavy, které vyvolává jak u počátečních článků potravinového řetězce, tak i u distributorů a spotřebitelů kombinovaný efekt rychlé koncentrace distribučního odvětví na vnitrostátní úrovni a rozvoje aliancí velkých distributorů na evropské a mezinárodní úrovni; domnívá se, že tento strukturální vývoj vede k obavám ohledně možných strategických spojenectví, omezení hospodářské soutěže a menšího prostoru pro investice do inovací v potravinovém řetězci, řádného fungování organizací producentů, zejména malých zemědělců, a výběru odrůd přizpůsobených agroekologickým podmínkám; žádá Komisi, aby zavedla závazný regulační rámec na úrovni Unie za účelem boje proti nekalým obchodním praktikám v potravinovém řetězci, které poškozují zemědělce;

67.

vítá hloubková šetření Komise zaměřená na fúzi společností Monsanto a Bayer; je krajně pobouřen skutečností, že pokud bude fúze společností Monsanto a Bayer schválena, tři společnosti (ChemChina/Syngenta, DuPont/Dow a Bayer/Monsanto) budou vlastnit a prodávat až 60 % světových osiv chráněných patentem a 64 % světových pesticidů a herbicidů; poukazuje na to, že takovýto stupeň koncentrace nepochybně povede k růstu cen, zvýší technologickou a ekonomickou závislost zemědělců na několika globálních integrovaných společných platformách, povede k omezené rozmanitosti osiv a k odvedení inovační činnosti od přijetí výrobního modelu, který by bral ohled na životní prostředí a biologickou rozmanitost, a konečně k menší míře inovací v důsledku omezené hospodářské soutěže; žádá proto Komisi, aby při posuzování úrovně koncentrace a účinků fúze na hospodářskou soutěž na jednotlivých dotčených trzích důkladně zvážila skutečnost, že se v tomto odvětví odehrává současně několik fúzí,

68.

Vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že Komise schválila fúzi společností Bayer-Monsanto, neboť navzdory navrhovanému odprodeji aktiv společnosti Bayer fúze zhoršuje již dalekosáhlou koncentraci odvětví zemědělské výroby a účinně brání přechodu od chemicky závislé zemědělské výroby na skutečně udržitelné zemědělství; požaduje revizi zákona o hospodářské soutěži, aby bylo v budoucnu možné fúzím tohoto typu účinně čelit; důrazně proto vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by fúze v zemědělském odvětví mohly vést k „významnému narušení účinné hospodářské soutěže“, a to nikoliv pomocí testu s omezeným rozsahem, jenž se zaměří pouze na účinky fúze na ceny, objem výroby a inovace, ale prostřednictvím zhodnocení plného rozsahu sociálních nákladů spojených s těmito fúzemi, s přihlédnutím k jejich širšímu dopadu na ochranu životního prostředí a k mezinárodním závazkům v oblasti biologické rozmanitosti, jak vyžaduje článek 11 SFEU;

69.

domnívá se, že obchodní subvence a preference, jako jsou systémy GSP a GSP+, které jsou poskytovány třetím zemím v zájmu podpory lidských a pracovních práv, ale ukázaly se užitečné i při podpoře konkurenceschopnosti EU na mezinárodní scéně, musí být patřičně kontrolovány a uplatňovány s ohledem na dopad na průmyslová odvětví EU; z tohoto důvodu vyzývá Komisi, aby v případě zneužití třetími zeměmi grant či preferenci pozastavila;

70.

připomíná, že Komise zkoumá daňový režim, který Lucembursko poskytuje společnosti McDonald's od června 2014, a že přijala rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení v prosinci 2015, nicméně že konečné rozhodnutí dosud přijato nebylo; žádá Komisi, aby vynaložila maximální úsilí, aby mohlo být co nejdříve přijato konečné rozhodnutí v tomto případu;

71.

vyzývá Komisi, aby pravidelně hodnotila účinnost ochrany práv duševního vlastnictví ze strany členských států, neboť jde o základní prvek zdravých politik hospodářské soutěže; zdůrazňuje, že ochrana ochranných známek je nezbytná pro identifikaci a rozeznávání produktů na trhu a že bez ochranných známek a možnosti spotřebitelů rozeznávat produkty je pro výrobce velmi obtížné, ne-li nemožné, vstupovat na nové trhy; navíc se domnívá, že bude-li se konkurence soustředit na cenu, znesnadní to výrobcům s malým tržním podílem posílení jejich postavení na trhu; zdůrazňuje proto, že odstranění ochranných známek nebo omezení jejich používání by vytvořilo významnou překážku pro vstup na trh a ohrozilo by základní aspekt svobodné a spravedlivé hospodářské soutěže v EU;

72.

důrazně podporuje prohlášení Komise ve výroční zprávě o hospodářské politice za rok 2016 v tom smyslu, že „subjekty prosazující hospodářskou soutěž se musí přizpůsobit působení společností na globálních trzích“; domnívá se, že podmínkou rozvoje celosvětového spravedlivého obchodu jsou celosvětová pravidla pro hospodářskou soutěž, transparentnost a nejvyšší míra koordinace mezi orgány pro hospodářskou soutěž, a to i s ohledem na výměnu informací během řízení ve věcech hospodářské soutěže; zdůrazňuje, že boj proti nekalým obchodním praktikám, a to i prostřednictvím politiky hospodářské soutěže, je nezbytný pro zajištění celosvětově rovných podmínek, které přinášejí užitek pracovníkům, spotřebitelům i podnikům a patří mezi priority obchodní strategie EU; zdůrazňuje, že v diskusním dokumentu o využití potenciálu globalizace se poukazuje na to, že EU musí přijmout opatření k obnovení spravedlivých podmínek hospodářské soutěže, a žádá Komisi, aby v tomto ohledu navrhla konkrétní strategie;

73.

vyzývá k modernizaci nástrojů na ochranu obchodu tak, aby byly důraznější, rychlejší a účinnější; vítá novou metodu výpočtu antidumpingových cel na základě posouzení narušení trhu ve třetích zemích, která musí být alespoň stejně účinná jako dříve zavedená antidumpingová opatření, a to v plném souladu s našimi závazky v rámci WTO; připomíná, že je důležité kontrolovat její účinné uplatňování; dále zdůrazňuje především význam antisubvenčního nástroje při potírání nekalé globální konkurence a pro vytvoření rovných podmínek s pravidly EU pro státní podporu;

74.

trvá na tom, že reciprocita musí být jedním z pilířů obchodní politiky EU, a sice proto, aby byly zajištěny rovné podmínky pro podniky z EU, zejména v oblasti veřejných zakázek; zdůrazňuje, že snahy zaměřené na zajištění lepšího přístupu na zahraniční trhy veřejných zakázek nesmí narušovat vytváření pravidel EU týkajících se sociálních a environmentálních kritérií; zdůrazňuje, že je důležité, aby EU přijala mezinárodní nástroj pro zadávací řízení, který by stanovil potřebnou reciprocitu v případech, kdy obchodní partneři omezují přístup na své trhy veřejných zakázek; připomíná výhody přímých zahraničních investic a domnívá se, že návrh Komise týkající se kontroly zahraničních investic by měl umožnit větší reciprocitu v přístupu na trhy;

75.

vyzývá Komisi, aby v rámci jednání a obchodních vztahů věnovala zvláštní pozornost malým a středním podnikům s cílem zajistit jim lepší přístup na trhy a zvýšit jejich konkurenceschopnost; v tomto ohledu uznává úsilí Komise v boji proti nekalé hospodářské soutěži v případě velkých podniků, ale zdůrazňuje, že prosazování spravedlivé hospodářské soutěže je zásadně důležité i v případě malých a středních podniků;

76.

zdůrazňuje, že obchodní politika a obchodní dohody EU mohou sehrát roli v boji proti korupci;

77.

připomíná význam evropské harmonizované a účinné celní kontroly v boji proti nekalé hospodářské soutěži;

78.

vyzývá Komisi, aby detailněji vysvětlila, jak lze v rámci stávající politiky v oblasti hospodářské soutěže řešit nekalé obchodní praktiky;

79.

vítá proto návrh Komise týkající se Evropské sítě pro hospodářskou soutěž (ECN), který upozorňuje i na význam odrazujících pokut pro hospodářskou soutěž; dále zdůrazňuje, že pokud dožádaný orgán odmítne vymáhat rozhodnutí o uložení sankcí, musí toto odmítnutí vždy řádně odůvodnit, a že je nutné zřídit systém, jehož prostřednictvím by se v takovýchto případech řešily případné spory mezi orgány;

80.

bere na vědomí šetření v odvětví elektronického obchodování a výslednou konečnou zprávu, která potvrdila, že v odvětví elektronického obchodu mají některé obchodní postupy negativní dopad na spravedlivou hospodářskou soutěž a omezují zákazníky ve výběru; je přesvědčen, že s ohledem na strategii jednotného digitálního trhu by toto šetření mělo být součástí širšího úsilí Komise o plné uplatňování politiky hospodářské soutěže v případě internetových prodejců;

81.

podporuje záměr Komise zaměřit se na vymáhání pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže v souvislosti s velmi rozšířenými obchodními postupy, které se objevily nebo vznikly v důsledku růstu elektronického obchodování, a zdůrazňuje, že Komise musí zvýšit své úsilí o zajištění soudržného uplatňování pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže ve všech členských státech, a to také v oblasti obchodních postupů souvisejících s elektronickým obchodem; zdůrazňuje, že s ohledem na asymetrický vztah mezi velkými internetovými prodejci a jejich dodavateli by Komise a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly aktivně vymáhat pravidla hospodářské soutěže, neboť dodavatelé, především MSP, nemusí mít vždy nákladově efektivní přístup k opravným prostředkům;

82.

vyzývá k tomu, aby se posílila svobodná volba spotřebitelů v rámci jednotného digitálního trhu; domnívá se, že právo na přenositelnost údajů zakotvené v obecném nařízení o ochraně osobních údajů (nařízení (EU) 2016/679) je správným krokem k posílení práv spotřebitelů i hospodářské soutěže;

83.

má za to, že účinná politika v oblasti hospodářské soutěže může doplnit regulační iniciativy v oblasti jednotného digitálního trhu, a domnívá se, že pokud je hlavním motivem pro regulační opatření reakce na kroky některých účastníků trhu, bylo by možné řešit veškeré škody prostřednictvím opatření v oblasti hospodářské soutěže zaměřených na boj proti praktikám poškozujícím hospodářskou soutěž, aniž by se kladly překážky těm, kteří skutečně chtějí konkurovat ostatním;

84.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že výrobci využívají v rostoucí míře smluvní omezení internetového prodeje, jak potvrdilo šetření v oblasti elektronického obchodování, a vyzývá Komisi, aby provedla další přezkum takovýchto ustanovení s cílem zajistit, aby neodůvodněně neomezovala hospodářskou soutěž; současně žádá Komisi, aby s ohledem na tyto změny provedla přezkum pokynů k vertikálním omezením a blokovým výjimkám a nařízení Komise (EU) č. 330/2010;

85.

poukazuje na stanovisko generálního advokáta Wahla ze dne 26. července 2017 týkající se věci C-230/16 Coty Germany GmbH v Parfümerie Akzente GmbH, a sice že by omezení dohod o distribuci týkající se prodeje na on-line tržištích neměla být považována za tvrdá omezení ve smyslu nařízení Komise (EU) č. 330/2010;

86.

zdůrazňuje, že má-li se dosáhnout cílů politiky EU v oblasti hospodářské soutěže, je nezbytné zajistit přístup ke spravedlnosti, a to mimo jiné prostřednictvím možnosti hromadné žaloby; zdůrazňuje, že neexistence takovýchto možností oslabuje hospodářskou soutěž, fungování vnitřního trhu a práva spotřebitelů;

87.

připomíná, že má-li být boj proti postupům narušujícím hospodářskou soutěž účinný, musí členské státy přijmout hospodářskou politiku, která je v souladu se zásadami otevřeného tržního hospodářství založeného na spravedlivé hospodářské soutěži, neboť čistě protekcionistická opatření mohou fungování vnitřního trhu poškozovat; zdůrazňuje, že je nutné odstranit všechny formy nekalé soutěže, včetně neregistrované práce a obcházení pravidel týkajících se vysílání pracovníků, aniž by tím byl dotčen volný pohyb pracovních sil jako jedna ze základních svobod vnitřního trhu;

88.

domnívá se, že velký význam mají konzultace vedené Komisí ohledně možného zlepšení zkvalitnění kontroly EU v oblasti fúzí; je přesvědčen, že je nutné zajistit, aby zejména v digitální sféře fúze neomezovaly hospodářskou soutěž na vnitřním trhu; vyzývá proto znovu Komisi, aby posoudila pečlivě to, zda stávající postupy hodnocení dostatečně zohledňují situaci na digitálních trzích a internacionalizaci trhů; dále vyzývá Komisi, aby při hodnocení tržní síly zohledňovala význam přístupu k údajům a informacím, to, zda slučování údajů a informací o zákaznících během fúzí narušuje hospodářskou soutěž a do jaké míry přístup podniků k exkluzivním analytickým metodám a licencím vylučuje konkurenty; znovu žádá Komisi, aby vysvětlila, jak definuje minimální počet účastníků trhu nezbytný pro spravedlivou hospodářskou soutěž v EU a jak chrání možnosti nových firem, zejména začínajících podniků, vstupovat na vysoce koncentrované trhy;

89.

žádá členské státy, aby zajistily řádné vymáhání pravidel EU týkajících se veřejných zakázek s cílem řešit případy narušení hospodářské soutěže, a to i případně prostřednictvím kritérií sociální a environmentální ochrany a ochrany spotřebitelů, a aby v procesech veřejných orgánů podporovaly osvědčené postupy; domnívá se, že rozvoj elektronizace postupů v oblasti zadávání veřejných zakázek usnadní přístup MSP k veřejným zakázkám, povede ke zvýšení transparentnosti a zajistí účinnější kontrolu porušování pravidel hospodářské soutěže; dále vyzývá Komisi, aby podporovala příležitosti MSP k přístupu na trh prostřednictvím menších zakázek, pokud je to slučitelné s klíčovými cíli zadávacího řízení, a aby bedlivě sledovala vymáhání předpisů týkajících se centralizace nákupů na trzích veřejných zakázek;

90.

vítá skutečnost, že v rámci strategie jednotného digitálního trhu byla přijata pravidla pro přenositelnost předplacených služeb, která zlepší hospodářskou soutěž na vnitřním trhu a zaručí spotřebitelům větší práva;

91.

domnívá se, že by kritéria pro zapojení do selektivní distribuce nebo franšízové sítě měla být transparentní, aby se zajistilo, že tato kritéria nenarušují politiku v oblasti hospodářské soutěže a volné fungování vnitřního trhu; zdůrazňuje, že takováto kritéria musí být objektivní, kvalitativní, nediskriminační a nesmí jít nad rámec toho, co je bezpodmínečně nezbytné; vyzývá Komisi, aby přijala opatření, která tuto transparentnost zajistí;

92.

všímá si zvýšeného rizika koluze mezi konkurenty, mimo jiné v důsledku softwaru pro sledování cen; domnívá se, že k omezujícímu spojenému jednání může docházet i v případě, že je kontakt mezi konkurenty menší, než povolují stávající normy, a může k němu pravděpodobně docházet dokonce i automaticky, neboť interakce mezi algoritmy probíhá nezávisle na tom, kterým směrem se jeden nebo více účastníků trhu pohybuje; žádá Komisi, aby byla vůči takovýmto novým hrozbám pro volnou hospodářskou soutěž ostražitá;

93.

vítá úsilí Komise navázat vztahy s mezinárodními partnery a vícestrannými fóry v oblasti politiky hospodářské soutěže; je přesvědčen, že se význam mezinárodní spolupráce zvyšuje s ohledem na to, že podniky, na něž se opatření vztahují, provozují činnost v rámci několika jurisdikcí;

94.

je přesvědčen, že rozšíření sítě dohod o volném obchodu uzavřených Evropskou unií přispěje k vymáhání právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže v celosvětovém měřítku; vybízí Komisi, aby v této souvislosti hledala možnosti uzavření dalších obchodních dohod a aby do takovýchto budoucích dohod začleňovala přísná antimonopolní pravidla a pravidla týkající se státní podpory;

95.

domnívá se, že politika hospodářské soutěže musí zohledňovat zvláštní charakter zemědělství; připomíná, že článek 42 Smlouvy o fungování Evropské unie přiznává zemědělství zvláštní status, pokud jde o právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, který byl v rámci poslední reformy společné zemědělské politiky (SZP) potvrzen tím, že byla umožněna řada odchylek a výjimek z ustanovení článku 101 SFEU; konstatuje, že v situaci, kdy neustále hrozí hospodářská a klimatická rizika, SZP usiluje o zajištění odpovídající životní úrovně zemědělců; připomíná, že politika v oblasti hospodářské soutěže hájí především zájmy spotřebitelů, ale nezohledňuje dostatečně specifické zájmy a problémy zemědělských producentů; zdůrazňuje, že politika hospodářské soutěže musí stejně hájit zájmy zemědělských producentů i spotřebitelů, a to tak, že zajistí, aby podmínky pro hospodářskou soutěž a pro přístup na vnitřní trh byly spravedlivé s cílem posílit investice a inovace, zaměstnanost, životaschopnost zemědělských podniků a vyvážený rozvoj zemědělských oblastí v EU, a přitom podporovat transparentnost pro účastníky trhu;

96.

trvá na tom, že by pojem „spravedlivá cena“neměl být chápán jako nejnižší možná cena pro spotřebitele, ale že tato cena musí být přiměřená a umožňovat spravedlivé odměňování všech účastníků potravinového řetězce;

97.

domnívá se, že společný postup organizací producentů a jejich sdružení – včetně plánování výroby a jednání o prodeji a smluvních podmínkách – je nezbytný k dosažení cílů SZP vymezených v článku 39 SFEU, a proto by měl být vyňat z působnosti článku 101 SFEU, pokud tento společný postup probíhá skutečně tak, aby přispěl ke zlepšení konkurenceschopnosti zemědělců; konstatuje, že odchylek podle nařízení (EU) č. 1308/2013 (nařízení o jednotné společné organizaci trhů) se nevyužívá v plném rozsahu a že nejasnost těchto odchylek, obtíže s jejich prováděním a jejich nejednotné uplatňování vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž neposkytují zemědělcům a jejich organizacím dostatečnou právní jistotu; vítá skutečnost, že nařízení (EU) 2017/2393 (12) zjednoduší pravidla pro kolektivní organizaci zemědělců a objasní úlohu a pravomoci organizací producentů vykonávajících hospodářskou činnost v souvislosti s právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže, aby se posílila jejich vyjednávací pozice a zároveň zaručily zásady stanovené v článku 39 SFEU;

98.

vítá skutečnost, že s přihlédnutím k povzbudivým přezkumům provádění (13) a ke způsobu, jakým tzv. balíček předpisů týkajících se mléka z roku 2012 přispívá ke zlepšování postavení producentů mléka v rámci potravinového řetězce, má být platnost tohoto balíčku v rámci nařízení (EU) 2017/2393 včas prodloužena; vyzývá však Komisi, aby provedla posouzení dopadu s cílem určit, zda by měla být rozšířena oblast působnosti ustanovení týkajících se smluvních jednání v odvětví mléka a mléčných výrobků tak, aby zahrnovala jiná zemědělská odvětví, neboť zemědělci a organizace producentů by díky tomu mohli svobodněji plánovat produkci, měli by právo na kolektivní vyjednávání a na jednání o prodeji a smluvních podmínkách, které jasně stanovují ceny a množství;

99.

žádá, aby zemědělským mezioborovým organizacím byly poskytovány automatické výslovné výjimky z článku 101 SFEU, které by podléhaly zásadám nezbytnosti a proporcionality a díky kterým by zemědělské mezioborové organizace mohly plnit úkoly podle nařízení o jednotné společné organizaci trhů s cílem prosazovat cíle článku 39 SFEU;

100.

navrhuje, aby byla ustanovení nařízení o jednotné společné organizaci trhů, na základě kterých je možné přijmout opatření pro regulaci dodávek u sýrů (článek 150) a u šunky (článek 172) s chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením nebo u vín (článek 167), rozšířena tak, aby se vztahovala na produkty označené značkou kvality a aby nabídka lépe odrážela poptávku;

101.

vítá skutečnost, že nařízení (EU) 2017/2393 zavádí postup, na základě kterého může uskupení zemědělců požádat Komisi o nezávazné stanovisko s cílem posoudit, zda je daná kolektivní akce v souladu s obecnou výjimkou z pravidel hospodářské soutěže podle článku 209 nařízení o jednotné společné organizaci trhů; vyzývá nicméně Komisi, aby s ohledem na doporučení pracovní skupiny pro zemědělské trhy vyjasnila rozsah obecné odchylky pro zemědělství s cílem upřesnit výjimku takovým způsobem, aby neuplatnění článku 101 SFEU – kde je tak stanoveno – bylo vymahatelné a proveditelné;

102.

poukazuje na to, že v obdobích závažné nerovnováhy na trhu, kdy je zemědělství ohroženo, a všichni občané jsou zasaženi potenciálním narušením dodávek základních potravin, musí tržně orientovaná SZP poskytnout zemědělcům podporu a zajistit dodatečné, časově omezené a plně odůvodněné výjimky z pravidel hospodářské soutěže; vítá skutečnost, že v důsledku změn provedených na základě nařízení (EU) 2017/2393 bude snazší využívat ustanovení článku 222 nařízení o jednotné společné organizaci trhů, který umožňuje takové dočasné odchylky od právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže;

103.

vyzývá k dalšímu rozvoji evropského nástroje pro monitorování cen potravin s cílem zlepšit odhalování krizí v zemědělsko-potravinářském odvětví prostřednictvím kvalitnějších a rozčleněnějších údajů; zdůrazňuje v tomto ohledu, že do definování a shromažďování údajů je nutné zapojit organizace zemědělců;

104.

poukazuje na to, že Komise uznala, že zemědělci představují nejméně koncentrovanou úroveň v potravinovém řetězci, zatímco jejich dodavatelé a odběratelé jsou často mnohem větší a vyznačují se vyšší mírou koncentrace, což vede k nevyrovnanému vztahu a k negativním a nekalým praktikám ze strany některých velkých distribučních řetězců, zpracovatelů a maloobchodních provozovatelů, které nelze vyřešit pouze pomocí politiky hospodářské soutěže, a proto je třeba zajistit soudržnost s ostatními politikami; vyzývá proto Komisi, aby jasněji definovala „dominantní postavení“a zneužití takového postavení s přihlédnutím k míře koncentrace a vyjednávací síle vstupního, zpracovatelského a maloobchodního odvětví; dále konstatuje, že nařízení (EU) 2017/2393 zavádí určitá ustanovení o právu na písemné smlouvy a vyjednávání o smluvních podmínkách pro lepší sdílení hodnot v rámci dodavatelského řetězce, což by mělo pomoci uklidnit vztahy mezi zúčastněnými stranami, bojovat proti nekalým obchodním praktikám, zlepšit reaktivitu zemědělců na tržní signály, zlepšovat oznamování cen a cenový přenos a rychleji přizpůsobit nabídku poptávce; dále vyzývá Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž k zajištění toho, aby komodity byly řádně klasifikovány a oceněny, aby byly sledovány případy zneužívání a nekalých obchodních praktik s dopadem na zemědělce a aby byly potírány pomocí závazných opatření a potrestány; domnívá se, že je třeba přezkoumat stávající vnitrostátní systémy s cílem určit nejlepší postup, který by se měl uplatnit;

105.

uznává, že pro boj proti nekalým obchodním praktikám v potravinovém řetězci dosud nebyly využity právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, a to ani na evropské, ani na vnitrostátní úrovni; konstatuje, že v této souvislosti byla zavedena konkrétní vnitrostátní pravidla, avšak zdá se, že pro řešení hluboce zakořeněného problému, který představují nekalé obchodní praktiky a nevyvážené pravomoci v potravinovém řetězci, nejsou plně účinná; vyzývá Komisi, aby bez odkladu zveřejnila a schválila oznámený legislativní návrh EU zaměřený na nekalé obchodní praktiky, stanovila harmonizovaný právní rámec, který lépe ochrání producenty a zemědělce před nekalými praktikami, a zajistila další konsolidaci vnitřního trhu;

106.

poukazuje na to, že Parlament již vyzval Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž, aby účinně reagovaly na obavy vyvolané kombinovaným dopadem, jaký má rychlá koncentrace distribučního odvětví na vnitrostátní úrovni a spojenectví, která vznikají mezi velkými distributory na evropské a mezinárodní úrovni, na subjekty předcházející v potravinovém řetězci a na distributory a spotřebitele; má za to, že tento strukturální vývoj vede k obavám ze strategické spolupráce, zúžení hospodářské soutěže a omezení prostoru pro investice a inovace v potravinovém řetězci;

107.

vyzývá členské státy a orgány EU, aby upřednostnily posílení jednotného trhu v období po brexitu zajištěním plného souladu s právními předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže a příslušnými výjimkami, jakož i s dalšími normami s cílem zajistit právní jistotu a rovné podmínky v členských státech;

108.

bere na vědomí, že individuální strop pro podporu de minimis v zemědělském odvětví se v roce 2013 zdvojnásobil (ze 7 500 EUR na 15 000 EUR), aby bylo možné čelit rostoucímu počtu krizí souvisejících s klimatem, zdravím a hospodářskou situací; poukazuje na to, že vnitrostátní strop de minimis byl současně upraven pouze nepatrně (z 0,75 % na 1 % hodnoty vnitrostátní zemědělské výroby), v důsledku čehož mají členské státy menší prostor pro podporu zemědělských podniků, které se potýkají s obtížemi; vyzývá proto ke zvýšení vnitrostátního stropu de minimis na 1,25 % vnitrostátní zemědělské výroby, aby se zmírnila obtížná hospodářská situace zemědělců; konstatuje, že soudržná pravidla o podpoře de minimis by měla sloužit ke zlepšení postavení zemědělců, aniž by bylo třeba opětovné nacionalizace zemědělské politiky;

109.

zdůrazňuje význam finančních prostředků určených na zpřístupnění vysokorychlostních širokopásmových sítí, mají-li zejména venkovské a odlehlé oblasti držet krok s technickým pokrokem a má-li dojít k posílení hospodářské soutěže;

110.

zdůrazňuje, že otevření trhu EU velmi konkurenceschopným obchodním partnerům a velkým vývozcům zemědělských produktů, na které se vztahují rozmanité normy, může ohrozit nejzranitelnější zemědělská odvětví v EU; vyzývá Komisi, aby plně zohlednila dopad případných narušení trhu, která mohou být důsledkem obchodních dohod se třetími zeměmi, na zemědělské producenty v Evropě, jejichž finanční situace je křehká a kteří hrají v naší společnosti zásadní úlohu;

111.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním a případně regionálním orgánům pro hospodářskou soutěž.

(1)  Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 156, 20.6.2017, s. 1.

(3)  Úř. věst. C 262, 19.7.2016, s. 1.

(4)  Úř. věst. C 93, 24.3.2017, s. 71.

(5)  Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 71.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0434.

(7)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0027.

(8)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0428.

(9)  Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.

(10)  https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/file_import/aar-comp-2016_en_0.pdf

(11)  Například hloubkové šetření Komise v souvislosti s možným režimem státní podpory týkajícím se daňového osvobození příjmů z financování v rámci skupiny u ovládaných zahraničních společností ve Spojeném království (SA.44896).

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2393 ze dne 13. prosince 2017, kterým se mění nařízení (EU) č. 1305/2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), (EU) č. 1306/2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky, (EU) č. 1307/2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky, (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty, a (EU) č. 652/2014, kterým se stanoví pravidla pro řízení výdajů v oblasti potravinového řetězce, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat a zdraví rostlin a rozmnožovacího materiálu rostlin (Úř. věst. L 350, 29.12.2017, s. 15).

(13)  Zprávy s názvem „Vývoj situace na trhu s mlékem a mléčnými výrobky a provedení ustanovení balíčku předpisů týkajících se mléka“(COM(2016)0724 a COM(2014)0354).


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/141


P8_TA(2018)0188

Neochota k očkování a pokles proočkovanosti v Evropě

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o váhavosti vůči očkování a poklesu proočkovanosti v Evropě (2017/2951(RSP))

(2019/C 390/20)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

s ohledem na závěry Rady na téma „Imunizace dětí – úspěchy a úkoly v oblasti imunizace dětí v Evropě a další postup“ (1), které přijali ministři zdravotnictví členských států EU dne 6. června 2011,

s ohledem na závěry Rady ze dne 1. prosince 2014 týkající se očkování coby účinného nástroje v oblasti veřejného zdraví (2),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. června 2017 s názvem „Evropský akční plán „Jedno zdraví“proti antimikrobiální rezistenci“(COM(2017)0339),

s ohledem na Globální akční plán Světové zdravotnické organizace (WHO) pro očkovací látky, který přijalo 194 členských států na Světovém zdravotnickém shromáždění v květnu 2012,

s ohledem na usnesení WHO 68.6, které přijalo 194 členských států na Světovém zdravotnickém shromáždění dne 26. května 2015,

s ohledem na Evropský akční plán WHO pro očkovací látky na období 2015–2020 přijatý dne 18. září 2014,

s ohledem na technickou zprávu Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) ze dne 27. dubna 2017 s názvem „Informační systémy v oblasti imunizace v EU a Evropském hospodářském prostoru (EHP)“,

s ohledem na technickou zprávu ECDC ze dne 14. června 2017 s názvem „Nemoci, jimž lze předcházet očkováním, a imunizace: hlavní pravomoci“,

s ohledem na politické prohlášení z Valného shromáždění OSN na vysoké úrovni o antimikrobiální rezistenci, které se konalo dne 21. září 2016 v New Yorku,

s ohledem na zprávu Světové banky s názvem „Infekce rezistentní vůči lékům: hrozba pro naši ekonomickou budoucnost“vydanou v březnu 2017,

s ohledem na doporučení Rady 2009/1019/EU ze dne 22. prosince 2009 o očkování proti sezónní chřipce (3),

s ohledem na rostoucí počet mezikontinentálních cestujících,

s ohledem na otázky Radě a Komisi o váhavosti vůči očkování a poklesu proočkovanosti v Evropě (O-000008/2018 – B8-0011/2018 a O-000009/2018 – B8-0012/2018),

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že v prosinci 2010 se přední představitelé celosvětového zdravotnictví zavázali, že budou zajišťovat objevování, vývoj a celosvětové poskytování život zachraňujících vakcín, a to zejména v nejchudších zemích, a následujících 10 let (2011 až 2020) prohlásili za „Desetiletí očkování“;

B.

vzhledem k tomu, že cena úplného balíčku očkovacích látek pro jedno dítě se od roku 2001 do roku 2014 i při nejnižších světových cenách zvýšila 68krát; vzhledem k tomu, že toto zvýšení cen je neoprávněné a neslučitelné s cílem udržitelného rozvoje zajistit zdravý život a zvyšovat jeho kvalitu pro všechny v jakémkoli věku;

C.

vzhledem k tomu, že země EU a Evropského hospodářského prostoru (EHP) se významně liší, pokud jde o doporučená očkování a organizaci zdravotnických služeb;

D.

vzhledem k tomu, že všechny členské státy EU přijaly Evropský akční plán WHO pro očkovací látky na období 2015–2020;

E.

vzhledem k tomu, že podpora vysoké proočkovanosti chrání občany před nakažením nemocemi, kterým lze předcházet očkováním a které jsou v zemích s nízkou proočkovaností a nízkou mírou imunizace pandemické;

F.

vzhledem k tomu, že podle globálního průzkumu, který provedl Projekt důvěry v očkování, má evropský region nejvyšší počet negativních odpovědí, pokud jde o vnímání významu očkování a jeho bezpečnosti a účinnosti, což vede k nejvyššímu stupni váhavosti vůči očkování u obyvatelstva (4);

G.

vzhledem k tomu, že pokles míry využívání očkování v Evropě vedl k rozsáhlým spalničkovým nákazám a s tím souvisejícím úmrtím v několika evropských zemích;

H.

vzhledem k tomu, že na základě přístupu „jedno zdraví“různé členské státy považují očkování zemědělských a domácích zvířat, které zavedly, za důležité opatření jak k prevenci před vypuknutím přeshraničních nemocí zvířat, tak k omezení rizika další nákazy, včetně infekcí způsobených druhem Coxiella burnetii a dalších bakteriálních a virových onemocnění, které rovněž představují riziko pro veřejné zdraví;

I.

vzhledem k tomu, že v období od roku 2008 do roku 2015 bylo v Evropě zaznamenáno 215 000 případů nemocí, aniž v to počítáme chřipku, jimž lze předcházet očkováním (5);

1.

uznává, že očkování může mít potenciální úlohu při boji proti antimikrobiální rezistenci, která by měla být nadále zkoumána;

2.

uznává, že očkování může mít potenciální úlohu při snižování potřeby antibiotik, čímž pomáhá při omezování šíření antimikrobiální rezistence, která by měla být nadále zkoumána; zdůrazňuje však, že naléhavé snížení nadměrného používání a zneužívání antibiotik a neúmyslného ošetřování antibiotiky musí zůstat hlavní prioritou;

3.

konstatuje, že očkování každoročně zabrání přibližně 2,5 milionu úmrtí na světě a snižuje náklady na léčbu konkrétní nemoci, včetně antimikrobiální léčby;

4.

vítá skutečnost, že zavedení rozsáhlých ochranných očkování v Evropě významně přispělo k vymýcení nebo oslabení mnoha infekčních onemocnění; nicméně se obává znepokojivého jevu, kterým je váhavost vůči očkování, jakož i nedostatku vnitrostátních doporučení, která by zohlednila stárnoucí obyvatelstvo, a žádá o větší transparentnost při výrobě očkovacích látek a o opatření, která by evropským občanům dodala jistotu;

5.

zdůrazňuje, že očkovací látky se přísně testují v několika fázích hodnocení, a poté je předběžně vybere WHO a schválí Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) a jsou pravidelně přezkoumávány; poukazuje na to, že výzkumní pracovníci jsou povinni oznámit jakýkoli střet zájmů;

6.

navrhuje, aby byli z hodnotících panelů vyloučeni vědci ve střetu zájmů; žádá o důvěrnost jednání o zrušení hodnotícího panelu EMA; navrhuje, aby vědecké a klinické údaje, které sloužily jako podklad pro závěry panelu, byly při předběžném zaručení anonymity zveřejněny;

7.

připomíná, že Evropský akční plán „Jedno zdraví“proti antimikrobiální rezistenci (AMR) uvádí, že imunizace prostřednictvím očkování je nákladově efektivním zdravotním zásahem v oblasti boje proti antimikrobiální rezistenci (6);

8.

vítá aktivní zapojení Komise do problému očkování a začlenění iniciativy v oblasti očkování do pracovního programu Komise na rok 2018; vítá zveřejnění plánu pro doporučení Rady o posílení spolupráce v oblasti prevence nemocí, jimž lze předcházet očkováním;

9.

vyjadřuje svou podporu skutečnosti, že Komise ve svém akčním plánu proti antimikrobiální rezistenci oznamuje, že poskytne pobídky ke zvýšení zavádění diagnostik, antimikrobiálních alternativ a očkování (7);

10.

vítá nadcházející zahájení společné akce spolufinancované programem EU v oblasti zdraví, který je zaměřen na zvýšení míry proočkovanosti;

11.

vyzývá členské státy a Komisi, aby posílily právní základ pro imunizaci; poukazuje na to, že podle cíle 1 Evropského akčního plánu WHO pro očkovací látky na období 2015–2020 je zavedení a provádění vhodného legislativního rámce zásadní pro definici vnitrostátních priorit a pro přijetí konkrétních opatření vedoucích k udržitelnému závazku k imunizaci;

12.

důrazně podporuje dohodu o společném zadávacím řízení, které dává členským státům a Komisi rámec ke společnému zadávání zakázek na očkovací látky, čímž spojuje kupní sílu členských států, a tím zajišťuje dostupnost pandemických a dalších vakcín v dostatečných množstvích, přístup k očkovacím látkám a rovné zacházení se všemi zúčastněnými členskými státy;

13.

vítá skutečnost, že 24 členských států podepsalo dohodu o společném zadávacím řízení, což znamená, že dohoda se týká 447,8 milionu občanů z celkového počtu 508,2 milionu občanů Evropské unie; vyzývá členské státy, které dohodu dosud nepodepsaly, aby tak učinily a zajistily, že se bude vztahovat na všechny občany EU;

14.

připomíná, že je důležitá transparentnost při budování a zachování důvěry veřejnosti v léčivé přípravky;

15.

připomíná význam nařízení o klinických hodnoceních (8) pro stimulaci a usnadnění výzkumu nových očkovacích látek a zajištění transparentnosti výsledků klinických hodnocení; vyzývá Komisi a agenturu EMA, aby neprodleně prováděly nařízení o klinických hodnoceních, zejména zřízením Evropského portálu a databáze, při jehož provádění docházelo přes dva roky k výrazným zpožděním; dále vyzývá všechny zúčastněné strany, aby zajistily, že současný proces přemístění agentury EMA mimo Londýn nezpůsobí žádné další narušení nebo zpoždění práce agentury;

16.

vyzývá členské státy, aby zajistily, že zdravotnický personál bude sám dostatečně očkován; vyzývá Komisi, aby řešila proočkovanost zdravotnického personálu ve svém návrhu doporučení Rady o prohloubené spolupráci zaměřené proti nemocem, jimž lze předcházet očkováním;

17.

domnívá se, že iniciativa Komise týkající se návrhu na doporučení Rady ohledně prohloubené spolupráce zaměřené proti nemocem, jimž lze předcházet očkováním, která má být předložena ve druhém čtvrtletí roku 2018 a zaměřena na podporu členských států při provádění očkovacích programů, snižování váhavosti vůči očkování, posilování nabídky vakcín a při celkovém zvyšování míry proočkovanosti, je dobrým krokem; vyzývá Komisi a Radu, aby při vypracování doporučení zohlednily postoj Parlamentu;

18.

se znepokojením konstatuje, že epidemiologické údaje o současné situaci očkování v členských státech ukazují významné nedostatky v zavádění očkování a že míra proočkovanosti potřebná pro zajištění přiměřené ochrany je nedostatečná; s obavami konstatuje, že rostoucí a rozšířená váhavost vůči očkování dosáhla znepokojivých rozměrů kvůli rozsahu souvisejících zdravotních důsledků způsobených v členských státech; vzhledem k užitečnosti očkování coby nástroje prevence žádá členské státy, aby zajistily, že proočkovanost bude rozšířena i mimo rané dětství a že se bude na všechny skupiny obyvatelstva vztahovat přístup spočívající v celoživotním očkování;

19.

zdůrazňuje, že oslabení důvěry veřejnosti v očkování na celém světě je důvodem k obavám a velkou výzvou pro odborníky v oblasti veřejného zdraví; konstatuje, že Evropa v důsledku váhavosti vůči očkování v současnosti čelí v řadě zemí ohniskům výskytu spalniček, kterým by bylo možné předejít; vyzývá Komisi, aby nadále zvyšovala podporu pro vnitrostátní vakcinační úsilí zaměřené na zvýšení pokrytí;

20.

zdůrazňuje, že k obnovení důvěry v očkování by přispěla větší transparentnost v procesu hodnocení vakcín a jejich přídavných látek a financování nezávislých výzkumných projektů týkajících se jejich případných vedlejších účinků;

21.

vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily infrastrukturu pro shromažďování údajů s cílem sledovat vzorce infekčních onemocnění a skutečný dopad vakcín za účelem podpory provádění imunizačních programů;

22.

vyjadřuje znepokojení nad značnými rozdíly mezi očkovacími látkami, které jsou doporučovány, poskytovány či ustanoveny v různých členských státech; je rovněž znepokojen tím, že tyto rozdíly v míře proočkovanosti zvyšují nerovnost v oblasti zdraví mezi členskými státy a maří úsilí omezovat a odstraňovat nemoci, jimž se dá předcházet;

23.

odsuzuje rozšíření nespolehlivých, zavádějících a nevědeckých informací o očkování, které jsou ještě prohlubovány mediálními spory, senzacechtivostí médií a špatnou žurnalistikou; vyzývá členské státy a Komisi, aby přijaly účinná opatření proti rozšíření těchto dezinformací, aby dále rozvíjely osvětové a informační kampaně zaměřené na obnovení důvěry v očkovací látky a aby zlepšily vzdělávání a dialog, zejména zaměřené na rodiče, včetně vytváření evropské platformy zaměřené na zvýšení míry proočkovanosti a na zabránění tomu, aby se zavádějící informace ukázaly jako účinné;

24.

zdůrazňuje, že je nutné poskytnout občanům inkluzivní, faktické a vědecky podložené informace; vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadnily dialog se zainteresovanými stranami z občanské společnosti, s místními hnutími, akademickou obcí, sdělovacími prostředky a vnitrostátními zdravotnickými orgány s cílem bojovat proti nespolehlivým, zavádějícím a nevědeckým informacím o očkování;

25.

vyjadřuje znepokojení nad omezeným rozpočtem vyčleněným v některých členských státech speciálně na očkovací látky, jakož i nad vysokými cenami a velkými rozdíly v cenách některých vakcín zachraňujících život, které hrozí dalším zhoršením stávajících nerovností v oblasti zdraví; vybízí Komisi a členské státy, aby co nejdříve provedly opatření požadovaná v usnesení ze dne 2. března 2017 o možnostech EU pro zlepšení přístupu k léčivům (9), a zároveň zdůrazňuje, že očkovací látky jsou z dlouhodobého hlediska jedním z nejúčinnějších opatření zdravotnických systémů v oblasti veřejného zdraví;

26.

s obavami konstatuje, že vysoké ceny vakcín neúměrně postihují země s nízkými a středními příjmy, včetně zemí, které přicházejí o dárcovskou podporu, již předtím dostávaly od Světové aliance pro vakcíny a imunizaci; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření, která usnadní přístup k vakcínám v dotčených zemích;

27.

vítá povzbudivý pokrok, k němuž došlo v boji proti nádorovým a jiným onemocněním způsobeným lidským papillomavirem (HPV) díky programům očkování proti viru HPV; vyzývá členské státy, aby dále vyvíjely tyto programy a zkoumaly způsoby, jak zvýšit míru proočkovanosti a předcházet jiným druhům rakoviny, například zahrnutím chlapců do programů očkování;

28.

je přesvědčen, že poskytování služeb v oblasti očkovacího screeningu a očkování pro migranty a uprchlíky přicházející do zemí EU je nezbytné; vyzývá Komisi a členské státy, aby zmapovaly, jaké konkrétní činnosti týkající se očkování migrantů a uprchlíků vstupujících do zemí EU jsou prováděny, a aby energicky pracovaly na řešení odhalených nedostatků;

29.

je znepokojen nedostatkem vakcín a vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly řešení, která povedou ke zvýšení dodávek a dostupnosti vakcín, včetně opatření pro zvýšení zásob očkovacích látek;

30.

vyzývá členské státy a Komisi, aby propagovaly kampaně na zvyšování informovanosti mezi zdravotnickými pracovníky poskytujícími očkování, které zdůrazní jejich morální a etickou povinnost chránit veřejné zdraví poskytováním dostatečných informací o očkováních pacientům (nebo jejich zákonným zástupcům), aby mohli učinit informované rozhodnutí;

31.

zdůrazňuje, že zdravotničtí pracovníci jsou základním kamenem veřejného přijetí očkování a jejich doporučení jsou stále uváděna jako hlavní důvod očkování (10);

32.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly zcela komplexní akční plán EU, ve kterém by upozornily na společenský problém váhavosti vůči očkování, posílily závazky členských států vůči imunizaci jako prioritnímu opatření v oblasti veřejného zdraví, včetně prioritních a specifických regionálních opatření, a aby zohlednily proměnlivé okolnosti a konkrétní problémy, jimž čelí jednotlivé členské státy;

33.

vyzývá Komisi, aby usnadnila harmonizovanější a lépe sladěný harmonogram pro očkovací látky napříč EU, aby sdílela osvědčené postupy, aby společně s členskými státy zjišťovala možnosti pro vytvoření platformy EU pro kontrolu bezpečnosti a účinnosti vakcín, aby zajistila rovnoměrné pokrytí v Evropě, aby snížila nerovnosti v oblasti zdraví a aby přispěla ke zvýšení důvěry v programy očkování a očkovací látky; vyzývá Komisi, aby zahájila iniciativy zaměřené na očkování, jako například „Evropský den očkování proti chřipce“, které by umožnily každý rok provést kampaň týkající se očkování, a to s cílem dosáhnout 75% pokrytí, které stanovují doporučení Rady pro sezónní chřipku;

34.

vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci politiky „jedno zdraví“přijaly konkrétní opatření s cílem zvýšit prostřednictvím finančních a politických pobídek míru proočkovanosti jak u lidí, tak případně i u zvířat, a tím nákladově efektivněji bojovaly proti infekčním nemocem a rezistenci vůči antibiotikům, mimo jiné v rámci budoucí společné zemědělské politiky po roce 2020;

35.

vyzývá členské státy, aby včas poskytly údaje o očkování a o nemocech, jimž lze předcházet očkováním, Komisi, středisku ECDC a organizaci WHO;

36.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Světové zdravotnické organizaci a vládám členských států.

(1)  Úř. věst. C 202, 8.7.2011, s. 4.

(2)  Úř. věst. C 438, 6.12.2014, s. 3.

(3)  Úř. věst. L 348, 29.12.2009, s. 71.

(4)  Larson, Heidi J. et al. (2016), „The State of Vaccine Confidence 2016: Global Insights Through a 67-Country Survey’ („Stav důvěry v očkovací látky v roce 2016: globální náhled prostřednictvím průzkumu v 67 zemích“), EBioMedicine; svazek 12, 2016, strany 295–301.

(5)  Rada pro zahraniční vztahy, „Mapy ohnisek nemocí, jimž lze předcházet očkováním“, 2015.

(6)  Viz akční plán, s. 10.

(7)  Viz akční plán, s. 12.

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 536/2014 ze dne 16. dubna 2014 o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků a o zrušení směrnice 2001/20/ES, (Úř. věst. L 158, 27.5.2014, s. 1).

(9)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0061.

(10)  Leask J., Kinnersley P., Jackson C., Cheater F., Bedford H., Rowles G., „Communicating with parents about vaccination: a framework for health professionals’ („Komunikace s rodiči o očkovacích látkách: rámec pro zdravotnické pracovníky“), BMC Pediatrics, 2012, svazek 12, strany 12–154.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/146


P8_TA(2018)0189

Uplatňování směrnice o evropském ochranném příkazu

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o uplatňování směrnice 2011/99/EU o evropském ochranném příkazu (2016/2329(INI))

(2019/C 390/21)

Evropský parlament,

s ohledem na články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 8, 10, 18, 19, 21, 79 a 82 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

s ohledem na články 3, 6, 20, 21, 23, 24, 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie,

s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP),

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv přijatou v roce 1948 Valným shromážděním OSN,

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979,

s ohledem na deklaraci OSN o odstranění násilí páchaného na ženách přijatou dne 20. prosince 1993,

s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte přijatou v New Yorku dne 20. listopadu 1989,

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking + 5 (2000), Peking + 10 (2005), Peking + 15 (2010) a Peking + 20 (2015),

s ohledem na obecnou připomínku Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením ze dne 26. srpna 2016 týkající se článku 6 („Ženy a dívky se zdravotním postižením“) Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením,

s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí („Istanbulská úmluva“) s na rozhodnutí Rady (EU) 2017/865 (1) a (EU) 2017/866 ze dne 11. května 2017 (2) o podpisu Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí jménem Evropské unie,

s ohledem na podpis Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva) všemi členskými státy,

s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření, jménem Evropské unie, Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (3),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádějí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV (4),

s ohledem na směrnici Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodňování obětí trestných činů (5);

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV (6), a na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV (7),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. června 2012 nazvané „Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016“(COM(2012)0286),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o evropském ochranném příkazu (8),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 606/2013 ze dne 12. června 2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech (9),

s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty (10),

s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2009/829/SVV ze dne 23. října 2009 o uplatnění zásady vzájemného uznávání na rozhodnutí o opatřeních dohledu jakožto alternativy zajišťovací vazby mezi členskými státy Evropské unie (11),

s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (12),

s ohledem na usnesení Rady ze dne 10. června 2011 o plánu posílení práv a ochrany obětí, zejména v trestním řízení (13),

s ohledem na dokument Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je (14),

s ohledem na program Práva, rovnost a občanství (2014–2020),

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 3. prosince 2015 nazvaný „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“(SWD(2015)0278),

s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) nazvanou „Násilí na ženách: celounijní průzkum“,

s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách (15),

s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2009 (16),

s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách (17),

s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015 (18),

s ohledem na hodnocení provádění směrnice 2011/99/EU (PE 603.272), které vypracovalo oddělení pro následné posuzování výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

s ohledem na společná jednání Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví podle článku 55 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0065/2018),

A.

vzhledem k tomu, že jakýkoli druh násilí páchaného na člověku je přímým porušením jeho lidské důstojnosti, která je samotným základem všech základních lidských práv, a musí být proto respektována a chráněna; vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách je hrubou formou diskriminace a porušování lidských a základních práv;

B.

vzhledem k tomu, že obětem násilí a zneužívání hrozí, že se následně stanou obětí druhotného a opakovaného zneužívání, odvety a zastrašování; vzhledem k tomu, že poskytování nezbytné ochrany obětem (a to i přeshraničně) proto do značné míry závisí na povědomí samotných obětí, společnosti obecně a profesionálů, kteří se dostávají do kontaktu s oběťmi, včetně relevantních aktérů, jako jsou např. specializovaná ubytovací zařízení;

C.

vzhledem k tomu, že není-li lidským bytostem poskytována odpovídající ochrana před genderově podmíněným násilím, má to negativní dopady na společnost jako celek;

D.

vzhledem k tomu, že nejdůležitějším bezpečnostním aspektem každé společnosti je ochrana osobní integrity a svobody každého jednotlivce; vzhledem k tomu, že Evropský program pro bezpečnost by mezi priority měl zařadit zajištění osobní bezpečnosti a ochranu všech osob před genderově podmíněným násilím;

E.

vzhledem k tomu, že násilí a fyzické, psychologické a sexuální zneužívání postihují nepoměrně častěji ženy (19); vzhledem k tomu, že každá třetí žena v EU zažila po dovršení věku 15 let fyzické a/nebo sexuální násilí; vzhledem k tomu, že rozsah a závažnost násilí páchaného na ženách jsou v některých členských státech často přehlíženy a zlehčovány a že stále existuje znepokojivá obecně rozšířená tendence obviňovat oběti; vzhledem k tomu, že pouze přibližně jedna třetina žen, které jsou fyzicky nebo sexuálně zneužity svým partnerem, se obrátí na úřady;

F.

vzhledem k tomu, že zajištění rovnosti žen a mužů ve všech politických oblastech je hlavní zásadou Evropské unie a zásadním prvkem boje proti genderově podmíněnému násilí;

G.

vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva – která byla podepsána, nikoli však ratifikována, EU a všemi členskými státy (20) – stanoví, že veškerá její ustanovení, a zvláště opatření na ochranu práv obětí, musejí být zajištěna bez jakékoli diskriminace, a že výslovně vyzývá své signatáře, aby z pronásledování (stalkingu) učinili trestný čin; vzhledem k tomu, že ratifikace a plnohodnotné provádění Istanbulské úmluvy pomůže překonat výzvy, které přinesl EPO, tím, že bude zajištěn soudržný evropský právní rámec k předcházení násilí páchanému na ženách a boji proti němu;

H.

vzhledem k tomu, že aby došlo ke snížení odhadovaného počtu neoznámených případů násilí, musejí členské státy zavést a posílit nástroje na včasné varování a ochranu žen, aby se ženy cítily bezpečně a byly schopny genderově podmíněné násilí oznamovat; vzhledem k tomu, že značně vysoký počet neregistrovaných případů genderově podmíněného násilí by mohl spojen s nedostatkem veřejných zdrojů; vzhledem k tomu, že příslušné orgány musejí disponovat strukturami, jako jsou např. specializovaná ubytovací zařízení poskytující lékařskou a forenzní podporu, psychologické poradenství a právní pomoc, která představují bezpečné zázemí pro ženy, které se staly obětí genderově podmíněného násilí;

I.

vzhledem k tomu, že v důsledku svobody pohybu v EU se lidé často přemisťují z jedné země do druhé; vzhledem k tomu, že EPO se zakládá na potřebě zajistit práva a svobody právo obětí a potenciálních obětí, zejména pokud jde o výkon práva na svobodu pohybu a o to, aby jim byla při výkonu tohoto práva zajištěna trvalá ochrana;

J.

vzhledem k tomu, že předcházení násilí pomocí investic do kampaní na posilování obecného povědomí a informačních kampaní s dostatečným mediálním pokrytím, vzdělávání a školení odborníků je zásadním prvkem v boji proti genderově podmíněnému násilí; vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva ukládá stranám povinnost předcházet genderově podmíněnému násilí a stereotypům tím, že se budou zabývat úlohou sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že nedostatečné povědomí o možnosti požádat o EPO mezi oběťmi využívajícími vnitrostátních ochranných opatření má negativní dopady na jeho provádění; vzhledem k tomu, že kampaně a programy na posilování povědomí o tomto problému zaměřené na boj proti zlehčování domácího a genderově podmíněného násilí by pomohly posílit odhodlání obětí oznamovat případy zneužívání a žádat o vnitrostátní i unijní ochranné příkazy (EPO) a zvýšily by také důvěru obětí v příslušné orgány;

K.

vzhledem k tomu, že v roce 2010, kdy bylo EPO navrženo Evropskou radou, bylo 118 000 žen žijících v EU předmětem ochranných opatření spojených s genderově podmíněným násilím; vzhledem k tomu, že v roce 2011 se odhadovalo, že v EU by v průměru 1 180 osob potřebovalo setrvalá přeshraniční ochranná opatření;

L.

vzhledem k tomu, že nevládní organizace často hrají v mnoha členských státech nepostradatelnou úlohu při podpoře obětí;

M.

vzhledem k tomu, že EPO jsou nástrojem vzájemného uznávání a spolupráce, který může řádně fungovat a chránit oběti teprve tehdy, jakmile je plnohodnotně proveden ve všech členských státech;

N.

vzhledem k tomu, že – zejména v případech, kdy dojde k násilí – některé členské státy přijímají ochranná opatření na základě trestního řízení, přičemž jiné státy vydávají ochranné příkazy na základě řízení občanskoprávního;

O.

vzhledem k tomu, že provádění EPO čelí mnoha obtížím, protože v členských státech EU existuje široká škála ochranných opatření a justiční systémy členských států jsou rozmanité, což by mohlo vést k tomu, že bude ohroženo řádné uplatňování EPO ve prospěch obětí, a snižovat počet vydaných EPO;

P.

vzhledem k tomu, že většina členských států nemá žádný registrační systém, který by evidoval údaje o ochranných příkazech, a že neexistuje ani žádný evropský centrální registrační systém, který by veškeré relevantní unijní údaje shromažďoval; vzhledem k tomu, že kvůli nedostatku údajů je obtížné posoudit provádění EPO a řešit nedostatky v právních předpisech nebo provádění;

Q.

vzhledem k tomu, že EPO se uplatňuje na oběti všech typů trestných činů, včetně obětí terorismu, obchodování s lidmi, genderově podmíněného násilí a organizované trestné činnosti; vzhledem k tomu, že k lidem ve zranitelných situacích, kteří se stali obětí trestného činu a žádají o EPO, je třeba přistupovat obzvlášť ohleduplně;

R.

vzhledem k tomu, že existuje silná vazba mezi fungováním EPO a minimálními pravidly pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu na základě směrnice 2012/29/EU;

1.

vyzývá členské státy, aby jednoznačně odsoudily všechny formy genderově podmíněného násilí a násilí páchaného na ženách, zavázaly se k jejich vymýcení a zajistily, že na tyto druhy násilí bude uplatňována nulová tolerance;

2.

žádá členské státy a Komisi, aby zavedly hledisko genderu do všech svých politik, zejména těch, které by mohly být spojeny se zvyšováním informovanosti o násilí vůči ženám a jeho zjišťováním a s ochranou a zajištěním integrity obětí;

Obecné hodnocení uplatňování směrnice a doporučení ohledně toho, jak zlepšit toto uplatňování a fungování EPO

3.

uznává, že všechny členské státy, na které se vztahuje směrnice o EPO, Komisi oznámily její provedení ve vnitrostátním právu;

4.

je si vědom pozitivního dopadu, který mohlo mít vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva na přeshraniční ochranu obětí; domnívá se, že EPO má potenciál stát se účinným nástrojem na ochranu obětí v moderním světě, který se vyznačuje vysokou mobilitou a absencí vnitřních hranic; se znepokojením však konstatuje, že od provedení směrnice o EPO bylo v členských státech zjištěno pouhých sedm EPO, navzdory tomu, že v posledních několika letech byly v členských státech podány tisíce žádostí o vydání vnitrostátního ochranného příkazu a tisíce těchto příkazů také byly vydány (21);

5.

s politováním konstatuje, že Komise nepředložila v termínu do 11. ledna 2016 Parlamentu a Radě zprávu o uplatňování směrnice o EPO; vyzývá Komisi, aby splnila svou povinnost předložit zprávu, jak ji stanoví směrnice, a aby do své zprávy zahrnula zmapování vnitrostátních ochranných opatření, přehled činností odborné přípravy, analýzu dodržování práva obětí na bezplatnou právní pomoc ze strany členských států, včetně údajů o tom, zda oběti nesou jakékoli náklady v souvislosti s ochranným opatřením, a zmapování informačních kampaní probíhajících v členských státech;

6.

připomíná, že vykonávající stát má povinnost přiznat EPO tutéž prioritu, kterou mu přiznává vydávající stát, navzdory komplikacím a právním obtížím, které to zahrnuje;

7.

je znepokojen, že při výkonu EPO panuje značný nedostatek koordinace a komunikace mezi členskými státy; vyzývá členské státy, aby zdokonalily a společně posílily spolupráci a komunikaci s ohledem na EPO, neboť by to umožnilo začít uplatňovat mnohem účinnější postupy a simultánní přeshraniční opatření v členských státech;

8.

trvá na tom, že je nezbytné zlepšit shromažďování statistických údajů s cílem posoudit rozměr problému a výsledky opatření přijatých k omezení genderově podmíněného násilí; vyzývá členské státy, aby standardizovaly a digitalizovaly formuláře pro EPO, zavedly vnitrostátní systém registrující EPO s cílem shromažďovat údaje a také zdokonalit výměnu informací s Komisí a členskými státy; vyzývá členské státy, aby shromažďovaly a pravidelně předávaly Komisi údaje rozčleněné podle pohlaví a údaje týkající se počtu žádostí o vydání EPO, počtu vydaných EPO a provedených EPO a informace o typech trestných činů;

9.

vyzývá Komisi, aby zavedla evropský registrační systém, který by shromažďoval údaje o EPO od všech členských států;

10.

vybízí k navržení a uplatňování jednotného formuláře pro žádost o ochranný příkaz a jeho uznání, který by byl platný jak z trestního, tak z občanskoprávního hlediska, a mohl by být používán ve všech členských státech; žádá, aby byl rovněž zaveden digitální systém správy, který by usnadnil koordinaci, standardizoval shromážděné údaje a urychlil jak správu příkazů, tak vypracovávání operačních statistik na úrovni EU;

11.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zveřejnily úplný seznam orgánů příslušných k vydávání a uznávání EPO a ústředních orgánů, které EPO předávají a kterým jsou předávány zahraniční EPO, v členských státech a aby tento seznam učinily snadno přístupným s cílem umožnit chráněným osobám a organizacím na podporu obětí požádat o vydání EPO nebo řešit s tím spojené problémy; vyzývá členské státy, aby posílily své celostátní a místní instituce a příslušné orgány s cílem zvýšit přístupnost a použitelnost EPO způsobem, který podpoří jejich vydávání;

12.

vyzývá Komisi, aby podporovala výměnu osvědčených postupů a spolupráci mezi členskými státy a mezi těmito státy a občanskou společností ve všech podobách s cílem zaručit řádné fungování EPO;

13.

zdůrazňuje, že oběti trestné činnosti, které zvažují nebo by mohly zvažovat, že si vyžádají vnitrostátní ochranný příkaz, by měly být automaticky a řádně informovány a příslušný orgán by jim měl ústně i písemně připomenout možnost vyžádat si v průběhu trestního řízení EPO; zdůrazňuje, že osoba, na níž se vztahuje ochranné opatření a která žádá o vydání EPO, by neměla nést finanční náklady;

14.

vyzývá členské státy, aby v souvislosti s poskytováním pomocných a podpůrných opatření při žádosti o EPO prováděly individuální hodnocení s genderově citlivým přístupem;

15.

s politováním konstatuje problematický přístup ke spravedlnosti a k právní pomoci pro oběti všech druhů trestné činnosti v některých členských státech, který vede k tomu, že oběti není poskytován dostatek informací ohledně možnosti požádat o EPO; domnívá se, že členské státy by měly zajistit poskytování bezplatné právní pomoci, správní podpory a náležitých informací osobám chráněným v rámci EPO, neboť to je zásadní pro používání tohoto nástroje a jeho účinnost, a to jak ve fázi vydání, tak ve fázi prosazování; vyzývá členské státy, aby navýšily prostředky určené na monitorování a předcházení násilí vůči ženám ve venkovských oblastech;

16.

vyzývá členské státy, aby informovaly chráněné osoby o doplňkových zdrojích sociální pomoci, které jsou k dispozici v přijímajícím státě, jako jsou rodinné dávky, ubytování atd., neboť tato opatření jsou mimo oblast působnosti EPO;

17.

zdůrazňuje, že v rámci ochrany a doplňkové sociální pomoci je nezbytné věnovat zvláštní pozornost dětským obětem a dětem obětí trestné činnosti, zejména pokud existuje riziko, že by mohli být obětí sexuálního útoku;

18.

s politováním konstatuje, že členské státy před vydáním, při vydávání a po vydání EPO nezaručují překladatelské a tlumočnické služby do jazyka, jemuž oběť rozumí;

19.

zdůrazňuje, že oběti by v průběhu postupů spojených s EPO měly mít vždy právo být vyslyšeny; zdůrazňuje, že je třeba, aby tyto překladatelské a tlumočnické služby byly bezplatně k dispozici během celého postupu EPO; zdůrazňuje tudíž, že všechny relevantní dokumenty by měly být přeloženy do jazyka, jemuž oběť rozumí;

20.

s politováním konstatuje, že členské státy uplatňují nedostatečný počet opatření ve prospěch obětí ve zranitelných situacích nebo obětí se zvláštními potřebami; domnívá se, že škrty ve veřejných výdajích mají v mnoha případech negativní dopad na zdroje dostupné pro uplatňování uvedených zvláštních opatření; vyzývá tudíž členské státy, aby ve spolupráci s Komisí a příslušnými organizacemi pracujícími v oblasti ochrany obětí přijaly zvláštní obecné pokyny a opatření na usnadnění získávání EPO pro oběti ve zranitelných situacích nebo oběti se zvláštními potřebami;

21.

zdůrazňuje, že kvůli narůstajícímu a nebezpečnému trendu obchodování s lidmi může být evropský ochranný příkaz velmi užitečným nástrojem pro oběti obchodování s lidmi; vyzývá proto Komisi, aby začlenila EPO do strategie EU pro boj proti obchodování s lidmi;

22.

domnívá se, že za účelem plného využití potenciálu ochranného příkazu a zajištění přijetí obdobných ochranných opatření ve vydávajícím a vykonávajícím členském státě musí být tento nástroj co nejrychlejší, nejúčinnější a nejvíce automatický a co nejméně byrokratický; vyzývá Komisi a členské státy, aby pro příslušné orgány v členských státech stanovily jednoznačný a krátký časový rámec v délce dvou týdnů pro vydání EPO a pro jeho oznámení s cílem zabránit prohlubování nejistoty chráněných osob a zesilování tlaku, jemuž čelí, a aby pro účely dosažení téhož cíle vydaly příslušným orgánům pokyn, aby obětem v průběhu postupu rozhodování ve věci jejich žádosti o EPO poskytovaly dostatek informací, včetně toho, že jim budou oznamovat jakékoli incidenty, k nimž v průběhu tohoto postupu dojde; v této souvislosti naléhavě vyzývá členské státy, aby orgánům pracujícím s EPO přidělily dostatečné zdroje s cílem usnadnit účinný systém zohledňující situaci oběti;

23.

vyzývá členské státy, aby řádně zohledňovaly zájmy chráněné osoby a aby zajišťovaly bezpečné zázemí osobám oznamujícím násilné skutky tím, že budou plně dodržovat povinnost nesdělovat osobě, která je původcem nebezpečí, informace o místě, kde se chráněná osoba nachází, a další podrobnosti o této osobě, není-li to naprosto nezbytné pro účely splnění cílů ochranného příkazu; zdůrazňuje, že kdykoli situace vyžaduje, aby byl pachatel informován o jakýchkoli podrobnostech ohledně EPO, musí být oběť o tomto rozhodnutí informována;

24.

vyzývá členské státy, aby zvážily zavedení specifických postupů usnadňujících vydávání EPO s cílem chránit členy rodiny, kteří žijí po boku oběti, na niž se EPO již vztahuje;

25.

poukazuje na vzrůstající účinnost nových technologií, jako jsou např. systémy monitorování na základě GPS a aplikace pro „chytré telefony“, které spustí poplach, hrozí-li bezprostřední nebezpečí, jakožto prostředku pro zdokonalení účinnosti a přizpůsobivosti EPO jak ve vydávajícím, tak ve vykonávajícím státě; je znepokojen tím, že tyto nové technologie využívá pouze omezený počet členských států;

26.

zdůrazňuje, nakolik je důležité monitorovat EPO ve vykonávajícím členském státě v souvislosti s hrozbou, jíž oběť čelí, s cílem zjistit, zda byla přijatá ochranná opatření řádně provedena a zda je třeba je revidovat;

27.

vyzývá Komisi, aby monitorovala provádění této směrnice a bezodkladně zahájila řízení o porušení Smlouvy proti všem členským státům, které ji porušují;

28.

v souladu s představou, kterou opakovaně nastínila sdružení obětí genderově podmíněného násilí, vyzývá k otestování postupů, jež změní tradiční přístup, který ke koncepci ochrany zaujímá většina členských států; zdůrazňuje, že metody, které se uplatňují za účelem zabránění rizikům, by měly kromě obvyklých opatření ve prospěch obětí zahrnovat také prevenci, dohled, kontrolu a sledování osob působících újmu a že mezi preventivní opatření, jež je třeba uplatňovat, by měla být prioritně zahrnuta povinná převýchova pachatelů;

29.

vyzývá Komisi a členské státy, aby důkladně přezkoumaly možné způsoby, jak zdokonalit právní předpisy spojené s EPO a jeho účinné provádění ve všech členských státech a také praktickou podporu s cílem zaručit obětem násilí, které jsou chráněny na vnitrostátní úrovni, jejich právo na mezinárodní ochranu a na pomoc a podporu, na které mají nárok;

30.

vyzývá agentury EU, jako je např. FRA a Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE), aby uplatňování směrnice pravidelně monitorovaly;

31.

vyzývá Komisi, aby vyhlásila výzvu k podávání návrhů týkající se monitorování ze strany občanské společnosti a podávání zpráv o situaci s cílem zdokonalit fungování nástroje EPO v členských státech a aby za tímto účelem zpřístupnila finanční prostředky EU nevládním organizacím;

32.

vyzývá Komisi, aby vyhlásila výzvy k podávání návrhů v oblasti podpory výzkumu zaměřeného na využívání vnitrostátních a evropských ochranných příkazů a aby koordinovala kampaně na posilování povědomí v členských státech s cílem informovat oběti trestných činů o možnosti požádat o EPO a o přeshraničních ochranných opatřeních;

33.

vyzývá členské státy, aby posílily svou spolupráci s nevládními organizacemi a aby poskytovaly všem úředníkům, kteří pracují s oběťmi ve vztahu k EPO a jsou klíčoví pro řádné uplatňování této směrnice, povinná, praktická a průřezová školení založená na étosu lidských práv a orientovaná na služby; zdůrazňuje, že ve všech členských státech by měla být zavedena specifická a pravidelná školení a také kurzy týkající se EPO a určené policistům, personálu příslušných vnitrostátních orgánů, právníkům, sociálním pracovníkům a sdružením a nevládním organizacím zabývajícím se oběťmi násilí; požaduje, aby byla zaměstnancům pracujícím s případy genderově podmíněného násilí poskytnuta náležitá odborná příprava zohledňující zvláštní potřeby žen, které jsou oběťmi násilí, a aby jim byly přiděleny dostatečné zdroje umožňující upřednostňovat genderově podmíněné násilí;

34.

vzhledem k tomu, že misogynie a sexismus jsou v našich společnostech hluboce zakořeněné, a vzhledem k tomu, že děti a dospívající jsou stále častěji vystavováni násilí on-line, vyzývá členské státy, aby do osnov základních a středních škol zařadily výuku o rovnosti žen a mužů a nenásilí, a to tak, aby žáci o těchto otázkách diskutovali a byly využity všechny učební příležitosti, které se k tomuto účelu nabízejí;

35.

zdůrazňuje, že nové prostředky komunikace, např. prostřednictvím digitálních platforem, jsou využívány jakožto nová forma genderově podmíněného násilí zahrnujícího také hrozby a obtěžování; vyzývá tedy členské státy, aby tyto aspekty zohlednily při vydávání a/nebo provádění EPO;

Obecná doporučení týkající se genderově podmíněného násilí

36.

vyzývá Komisi, aby do Evropského programu pro bezpečnost začlenila ochranu všech občanů, zejména těch z nich, kteří se nacházejí v nejzranitelnější situaci, s tím, že se obzvláště zaměří na oběti trestných činů, jako je obchodování s lidmi nebo genderově podmíněné násilí, a to včetně obětí terorismu, které rovněž potřebují zvláštní pozornost, podporu a společenské uznání;

37.

vyzývá Komisi, aby uspořádala kampaně vybízející ženy, aby genderově podmíněné násilí ve všech podobách oznamovaly, aby mohly být chráněny a zvýšila se přesnost údajů o genderově podmíněném násilí;

38.

zdůrazňuje, že v souladu s hodnotící zprávou vypracovanou službou Parlamentu EPRS je prvotní příčinou odlišné míry využívání vnitrostátních a evropských ochranných příkazů skutečnost, že oběti a mnozí profesionálové nevědí o možnostech, které tato směrnice nabízí; vyzývá tudíž členské státy, aby přijaly plnou odpovědnost za své občany a aby se zapojením nevládních organizací zahájily dlouhodobé, průřezové a informační osvětové kampaně ohledně dostupných ochranných nástrojů a jejich využívání, přičemž se zaměří na: a) celou společnost, b) potenciální oběti, zejména ženy, u nichž je v platnosti vnitrostátní ochranný příkaz, a c) profesionály, jako jsou policisté, úředníci v soudnictví a poskytovatelé právní pomoci a sociálních a tísňových služeb, kteří jsou prvními osobami, které se s oběťmi setkají; vyzývá proto Komisi, aby na zahájení těchto informačních programů vyčlenila finanční prostředky;

39.

bere na vědomí existenci portálu e-justice, který provozuje Komise za přispění členských států; vítá iniciativu Komise rozšířit stávající sekci „Oběti trestných činů“portálu e-justice a zahrnout do ní veškeré náležité informace týkající se práv obětí, včetně specifických obecných pokynů pro jednotlivé země týkajících se oznamování případů násilí; zdůrazňuje, že je třeba koncipovat sekci pro oběti jako snadno použitelný praktický nástroj a informační zdroj, který by měl být k dispozici ve všech úředních jazycích EU; vybízí členské státy, aby zavedly uživatelsky vstřícné webové stránky věnované právům obětí, které by zahrnovaly také EPO a digitální platformu pro oznamování s cílem usnadnit zjišťování případů genderově podmíněného násilí a které by byly snadno přístupné např. prostřednictvím vnitrostátních portálů s právními informacemi;

40.

naléhavě vybízí členské státy, aby posílily svou spolupráci s nevládními organizacemi činnými v oblasti podpory obětí násilí s cílem vypracovat strategie zahrnující jak proaktivní, tak i reaktivní opatření týkající se genderově podmíněného násilí, fungování nástroje EPO a nezbytných změn legislativy a podpůrných opatření;

41.

vyzývá Komisi, aby předložila právní akt, kterým by podpořila členské státy při prevenci a odstraňování všech forem násilí na ženách a dívkách a genderově podmíněného násilí;

42.

vyzývá Radu, aby aktivovala překlenovací ustanovení, tj. aby jednomyslně přijala rozhodnutí o tom, že násilí páchané na ženách a dívkách (a jiné druhy genderově podmíněného násilí) představuje oblast trestné činnosti podle čl. 83 odst. 1 SFEU;

43.

naléhavě žádá, aby byl podpořen proces, který napomůže postupnému sbližování právních předpisů uplatňovaných na násilné chování vedoucí k vydání ochranného příkazu; zdůrazňuje závažnost útoků, které se zaměřují zejména na ženy a které by měly být trestným činem ve všech členských státech, a také skutečnost, že ochranná opatření v případech genderově podmíněného násilí by měly rovněž přijímat soudy;

Směrem k soudržnému právnímu rámci EU na ochranu obětí

44.

vítá skutečnost, že dne 13. června 2017 bylo podepsáno přistoupení EU k Istanbulské úmluvě, která zaujímá ucelený, komplexní a koordinovaný přístup, přičemž do centra pozornosti klade práva oběti, a která by měla být plně propojena s EPO; vyzývá EU, aby zajistila široké přistoupení k této úmluvě s cílem předcházet násilí vůči ženám, bojovat proti beztrestnosti a chránit oběti; zdůrazňuje význam tohoto nástroje pro překonání jedné z překážek bránících uplatňování EPO, a to skutečnost, že pronásledování (tzv. stalking) není trestným činem ve všech členských státech; v souladu se svým usnesením ze dne 12. září 2017 o přistoupení k Istanbulské úmluvě žádá Komisi, aby určila koordinátora EU pro oblast násilí vůči ženám, který by odpovídal za koordinaci, provádění, monitorování a hodnocení politik, nástrojů a opatření EU s cílem předcházet všem formám násilí vůči ženám a dívkám a bojovat proti nim a jednal jako zástupce EU ve Výboru smluvních stran této úmluvy;

45.

vyzývá všechny členské státy, které tak doposud neučinily, aby ratifikovaly a v plné míře vymáhaly Istanbulskou úmluvu a vyčlenily přiměřené finanční a lidské zdroje na předcházení násilí vůči ženám a genderově podmíněnému násilí a na boj proti němu, a to i prostřednictvím emancipace žen a dívek, ochrany obětí a umožnění toho, aby jim bylo přiznáváno odškodnění;

46.

vyzývá členské státy, aby zajistily, aby se všem profesionálům pracujícím s oběťmi veškerých násilných činů ve smyslu Istanbulské úmluvy dostalo náležitého proškolení, postupů a pokynů, a zabránilo se tak diskriminaci či opakované viktimizaci v průběhu soudního řízení, lékařských postupů a policejního šetření;

47.

vítá povinnost stanovenou Istanbulskou úmluvou zřídit celostátní nepřetržitě fungující bezplatné telefonní linky pomoci, které by volajícím poskytovaly poradenství v souvislosti se všemi druhy násilí spadajícími do oblasti působnosti této úmluvy; vyzývá členské státy, aby tento nástroj v náležitých případech využily a aby obětem poskytovaly informace týkající se EPO;

48.

zdůrazňuje, že s nedostatky justiční a praktické povahy, které se projevily při uplatňování této směrnice, je možné bojovat prostřednictvím řádné součinnosti a koordinace jednotlivých unijních nástrojů na ochranu obětí, jako jsou např. rámcové rozhodnutí 2009/829/SVV o opatřeních dohledu jakožto alternativě zajišťovací vazby a rámcové rozhodnutí o probačních opatřeních, nařízení (EU) č. 606/2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech a směrnice 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, jež ustavila právo na informace a na bezplatné tlumočnické služby a překlad informací a která zaujímá komplexní přístup k obětem se zvláštními potřebami, včetně obětí genderově podmíněného násilí;

49.

vyzývá členské státy, aby oběti informovaly o dalších ochranných opatřeních v případě, kdy se vykonávající stát ocitne mimo oblasti působnosti této směrnice;

50.

vyzývá Komisi, aby přijala opatření s cílem přezkoumat stávající nástroje právní ochrany obětí trestných činů a zavést v této věci soudržný právní rámec EU;

51.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala, jak je tato směrnice uplatňována v souvislosti s příbuzným nástrojem v občanských věcech, konkrétně nařízením (EU) č. 606/2013, a aby předložila obecné pokyny upravující, jak by mohly být tyto dva právní nástroje EU usilující o ochranu obětí díky uznávání ochranných opatření přijatých v rámci vnitrostátních občanskoprávních či trestněprávních řízení členskými státy účinněji uplatňovány;

o

o o

52.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Agentuře Evropské unie pro základní práva a Evropskému institutu pro rovnost žen a mužů.

(1)  Úř. věst. L 131, 20.5.2017, s. 11.

(2)  Úř. věst. L 131, 20.5.2017, s. 13.

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0329.

(4)  Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.

(5)  Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 15.

(6)  Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 338, 21.12.2011, s. 2.

(9)  Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 4.

(10)  Úř. věst. L 337, 16.12.2008, s. 102.

(11)  Úř. věst. L 294, 11.11.2009, s. 20.

(12)  Úř. věst. L 350, 30.12.2008, s. 60.

(13)  Úř. věst. C 187, 28.6.2011, s. 1.

(14)  Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1.

(15)  Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 53.

(16)  Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 35.

(17)  Úř. věst. C 285, 29.8.2017, s. 2.

(18)  Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 2.

(19)  Zpráva Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) nazvaná „Násilí na ženách: celounijní průzkum“ukazuje, že každá třetí žena (33 %) byla po dovršení věku 15 let obětí fyzického a/nebo sexuálního násilí; každá pátá žena (18 %) zažila pronásledování (stalking) a každá druhá žena (55 %) byla vystavena jednomu či více typům sexuálního obtěžování. Vzhledem k této skutečnosti nelze násilí páchané na ženách považovat za okrajový problém, který se týká jen životů některých žen.

(20)  https://www.coe.int/en/web/conventions/full-list/-/conventions/treaty/210/signatures?desktop=true

(21)  Studie EPRS o hodnocení provádění směrnice 2011/99/EU o evropském ochranném příkazu uvádí, že „se odhaduje, že v roce 2010 bylo více než 100 000 žen žijících v EU předmětem ochranných opatření spojených s genderově podmíněným násilím“.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/155


P8_TA(2018)0190

Provádění boloňského procesu – aktuální stav a navazující opatření

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o provádění boloňského procesu – aktuální stav a navazující opatření (2018/2571(RSP))

(2019/C 390/22)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 14 Listiny základních práv Evropské unie,

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2012 o příspěvku evropských orgánů ke konsolidaci a pokroku v rámci boloňského procesu (1),

s ohledem na závěry Rady z 25. a 26. listopadu 2013 o globálním rozměru evropského vysokoškolského vzdělávání (2),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Podpora růstu a zaměstnanosti – plán modernizace evropských systémů vysokoškolského vzdělávání“(COM(2011)0567),

s ohledem na závěry Rady z 28. a 29. listopadu 2011 o modernizaci vysokoškolského vzdělávání (3),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. listopadu 2012 nazvané „Přehodnocení vzdělávání: investice do dovedností pro dosažení lepších socioekonomických výsledků“(COM(2012)0669),

s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady 2006/143/ES ze dne 15. února 2006 o další evropské spolupráci při zabezpečování kvality v oblasti vysokoškolského vzdělávání (4),

s ohledem na společnou deklaraci, kterou dne 19. června 1999 v Boloni podepsali ministři školství z 29 evropských zemí (Boloňská deklarace),

s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2015 o krocích v návaznosti na provádění boloňského procesu (5),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. listopadu 2017 nazvané „Posílení evropské identity prostřednictvím vzdělávání a kultury“(COM(2017)0673),

s ohledem na otázku Komisi o provádění boloňského procesu – aktuální stav a navazující opatření (O-000020/2018 – B8-0014/2018),

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro kulturu a vzdělávání,

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že boloňský proces je mezivládní iniciativa, s jejíž pomocí se země snaží dosáhnout společných cílů otevřeného a skupinového dialogu prostřednictvím mezinárodně dohodnutých závazků, a tím přispívají k vytvoření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání (EHEA); vzhledem k tomu, že kvalitní vyšší vzdělávání je jedním z hlavních faktorů rozvoje široké, rozvinuté společnosti založené na znalostech, která v konečném důsledku přispívá k budování pokojné, tolerantní komunity tím, že zajišťuje rovné příležitosti a kvalitní vzdělávání přístupné pro všechny;

B.

vzhledem k tomu, že boloňský proces prosazuje mobilitu posílením internacionalizace vysokoškolského vzdělávání a zlepšením slučitelnosti a srovnatelnosti standardů různých systémů vysokoškolského vzdělávání, a zároveň dodržuje zásady akademické svobody a institucionální autonomie a soustředí se na posílení kvality vysokoškolského vzdělávání a zajištění rovných příležitostí pro občany;

C.

vzhledem k tomu, že EHEA byl zahájen za účelem zřízení třístupňového systému (bakalářský, magisterský a doktorandský) a dosažení srovnatelnějších a celosvětově přitažlivějších evropských systémů vysokoškolského vzdělávání;

D.

vzhledem k tomu, že vzdělávání je jeden z hlavních pilířů naší společnosti a že vysokoškolské vzdělávání má důležitou úlohu při podpoře osobního rozvoje a rozvoje dovedností, zvýšení zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti, posílení občanské angažovanosti, aktivního občanství a mezikulturního porozumění, prosazování společných hodnot a řešení problémů rychle se měnícího světa;

E.

vzhledem k tomu, že Komise zahájila obnovený program EU v oblasti vysokoškolského vzdělávání za účelem podpory vysokoškolských institucí a vnitrostátních orgánů odpovědných za vysokoškolské vzdělávání; vzhledem k tomu, že do tohoto procesu by se mohly postupně zapojovat další země v EHEA prostřednictvím konzultací a výměny osvědčených postupů;

F.

vzhledem k tomu, že hledání otevřeného a inkluzivního EHEA založeného na kvalitě a vzájemné důvěře je základem boloňského procesu;

G.

vzhledem k tomu, že boloňský proces a EHEA zahrnují 48 zemí včetně mnoha významných sousedů a partnerů EU; vzhledem k tomu, že boloňský proces posiluje účinnost partnerství se zeměmi mimo EU v oblasti vysokoškolského vzdělávání a nabízí pobídky k reformám v oblasti vzdělávání a dalších oblastech v daných zemích;

H.

vzhledem k tomu, že s přihlédnutím k nerovnoměrnému pokroku při provádění boloňského procesu v rámci EHEA a k mnohým problémům při provádění dohodnutých strukturálních reforem jsou zvýšená a usnadněná mobilita studentů a společné diplomy dosud dvěma hlavními úspěchy boloňského procesu;

I.

vzhledem k tomu, že v roce 2015 bylo Bělorusko přijato do EHEA pod podmínkou, že splní požadavky stanovené v běloruském plánu pro reformu vysokoškolského vzdělávání; vzhledem k tomu, že běloruské orgány nesplnily své závazky do konce roku 2017 a měly by provádění svých reforem oživit;

1.

vyzývá zúčastněné země, aby zvýšily politické zapojení a posílily vzájemnou spolupráci při provádění společně dohodnutých cílů v celém EHEA a aby v případě nutnosti vytvářely vhodné legislativní rámce za účelem konsolidace svého vývoje, posílení svojí důvěryhodnosti a dosažení referenční hodnoty pro celosvětovou špičkovou akademickou úroveň, a zároveň aby posílily možnosti mobility s cílem zajistit zapojení co největšího možného počtu studentů;

2.

vyzývá zúčastněné země, aby zajistily transparentní, přístupné a spravedlivé mechanismy přidělování grantů a příspěvků na mobilitu; požaduje, aby EU a členské státy navýšily své rozpočty na vzdělávání, aby zaručily, že veřejné vysoké školství bude bezplatné a přístupné všem, a podpořily tak celoživotní učení;

3.

vyzývá Komisi a zúčastněné země, aby usnadnily uznání období akademického studia a kreditů získaných v zahraničí, jakož i uznání kvalifikací pro akademické a profesní účely a předchozí učení, a aby vytvořily systémy zajišťování kvality; trvá na tom, že Unie, členské státy a univerzity by měly vytvořit mechanismy pro poskytování finanční a administrativní podpory studentům, akademickým pracovníkům a ostatním zaměstnancům se znevýhodněným zázemím prostřednictvím přiměřených finančních prostředků, a to i tak aby podpořily účast v programech mobility, a pro další zpřístupnění vysokoškolské vzdělávání rozšířením možností celoživotního učení na akademické úrovni, aby stimulovaly doplňkové formy učení, jako je například neformální a informální vzdělávání, a aby vytvořily otevřenější způsoby učení tím, že odstraní stávající překážky mezi různými stupni vzdělávání;

4.

vyzývá příslušné zúčastněné strany a orgány, aby poskytly řešení problému krátkých cyklů, kdy je přijímací zkouška na univerzitu vyžadována pro přístup a přijetí do bakalářského stupně studia;

5.

žádá země EHEA, aby podporovaly inkluzivnější mobilitu studentů, učitelů, výzkumných pracovníků a administrativních pracovníků, která přispívá k osobnímu i profesnímu rozvoji a k lepší kvalitě učení, výuky, výzkumu a správy; zastává se o zahrnutí mobility do vzdělávacích programů a zlepšení učení cizích jazyků; žádá členské státy, aby poskytovaly odpovídající veřejné finanční prostředky a aby je účinněji využívaly, a zaručily tak studentům a výzkumným pracovníkům nezbytné prostředky pro studium v zahraničí a zajistily, aby sociální a ekonomické prostředí, z něhož pocházejí, nepředstavovalo překážku;

6.

zdůrazňuje, že šíření znalostí, výzkumu a vědy v rámci zemí EHEA je klíčovou součástí strategie EU po roce 2020 a výrazně přispívá k posílení evropského občanství;

7.

vybízí Komisi, aby posoudila provádění cílů stanovených na ministerské konferenci v Jerevanu v roce 2015, pokud jde o kvalitu výuky a studia a o podporu zaměstnatelnosti absolventů v průběhu jejich pracovního života;

8.

zdůrazňuje, že je důležité zlepšovat sociální rozměr vysokoškolského vzdělávání; vyzývá země EHEA, aby účinně prováděly strategii sociálního rozměru EHEA a aby poskytovaly konkrétní příležitosti pro přístup k vysokoškolskému vzdělávání a jeho úspěšné dokončování pro studenty se zdravotním postižením a studenty se znevýhodněným zázemím;

9.

vyzývá země EHEA, aby zajistily, že konzultace a kritická posouzení jejich vysokoškolských institucí se provádějí na mezinárodní úrovni, a aby usilovaly o lépe koordinovaný přístup k provádění společně dohodnutých reforem za účelem dosažení cílů boloňského procesu, jakož i o faktické uznání neformálního vzdělávání a informálního učení s cílem zlepšit zaměstnatelnost studentů a občanskou angažovanost;

10.

zdůrazňuje, že je zapotřebí rozšířit přístup nedostatečně zastoupených skupin, zejména stanovením kvantitativních cílů přístupu ke vzdělávání a jeho dokončení; zdůrazňuje, že je důležité zaručit a podporovat přístup uprchlíků a žadatelů o azyl ke všem institucím v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání (EHEA), a připomíná, že „atraktivita“vyššího vzdělávání v Evropě spočívá rovněž v jeho schopnosti přijímat studenty bez jakékoli diskriminace;

11.

vyzývá Komisi, aby sledovala pokrok cílů stanovených v rámci boloňského procesu v oblasti sociálního rozměru, jakož i cílů širšího začlenění;

12.

žádá, aby na ministerské konferenci, která se bude letos konat v Paříži, byla předložena zpráva o provádění cíle stanoveného na poslední ministerské konferenci (v Jerevanu v květnu 2015), aby bylo dokončeno vytváření EHEA;

13.

požaduje, aby příští ministerská konference EHEA v roce 2018 v Paříži poskytla kritické posouzení boloňského procesu s cílem a) určit zbývající překážky a možná řešení a zajistit řádné provádění závazků, b) země, které zaostávají v provádění klíčových závazků boloňského procesu, podpořit prostřednictvím lepšího budování kapacit a vytvořit zvláštní mechanismy a postupy pro řešení případů neplnění povinností a c) prozkoumat nové cíle EHEA na období po roce 2020 a zlepšit dialog mezi vládami, vysokoškolskými institucemi a výzkumnými instituty, a přispět tak k vytvoření integrovanějšího, vysoce kvalitního, inkluzivního, atraktivního a konkurenceschopného EHEA;

14.

vyzývá země EHEA, aby ponechaly Bělorusko na programu EHEA; vyzývá Komisi, aby poskytla prostředky pro činnosti vyžadované k provádění běloruského plánu pro reformu vysokoškolského vzdělávání;

15.

vyzývá sekretariát boloňské kontrolní skupiny, aby prošetřil zprávy o tom, že stejné předpisy byly prováděny různě v různých zemí EHEA a že různá prostředí a úrovně prostředků vedly k významným rozdílům mezi institucemi EHEA;

16.

zdůrazňuje, že je důležité posilovat a vytvářet příležitosti pro společenskou debatu o sektoru vysokoškolského vzdělávání a o výzvách, kterým čelí zúčastněné strany; poukazuje na význam podpory zapojení studentů, výzkumných pracovníků, učitelů a ostatních zaměstnanců do řízení vysokoškolského vzdělávání;

17.

zdůrazňuje, že je nutné navýšit veřejné financování vzdělávání a držet se hlavního cíle EU, který činí 3 % HDP Unie v oblasti výzkumu a vývoje do roku 2020;

18.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. C 251 E, 31.8.2013, s. 24.

(2)  Úř. věst. C 28, 31.1.2014, s. 2.

(3)  Úř. věst. C 372, 20.12.2011, s. 36.

(4)  Úř. věst. L 64, 4.3.2006, s. 60.

(5)  Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 2.


III Přípravné akty

EVROPSKÝ PARLAMENT

18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/158


P8_TA(2018)0092

Dohoda o vědeckotechnické spolupráci mezi EU a Libanonem: účast Libanonu na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA) ***

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropskou unií a Libanonskou republikou, kterou se stanoví podmínky pro účast Libanonské republiky na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA) (11967/2017 – C8-0344/2017 – 2017/0199(NLE))

(Souhlas)

(2019/C 390/23)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (11967/2017),

s ohledem na návrh Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropskou unií a Libanonskou republikou, kterou se stanoví podmínky pro účast Libanonské republiky na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA) (11928/2017),

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1324 ze dne 4. července 2017 o účasti Unie na Partnerství pro výzkum a inovace v oblasti Středomoří (PRIMA), realizovaném společně několika členskými státy (1),

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 186 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0344/2017),

s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0352/2017),

1.

uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Libanonské republiky.

(1)  Úř. věst. L 185, 18.7.2017, s. 1.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/159


P8_TA(2018)0093

Dohoda o partnerství v odvětví rybolovu mezi EU a Mauriciem: rybolovná práva a finanční příspěvek ***

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Protokolu, kterým se stanoví rybolovná práva a finanční příspěvek podle Dohody o partnerství v odvětví rybolovu mezi Evropskou unií a Mauricijskou republikou (12476/2017 – C8-0445/2017 – 2017/0223(NLE))

(Souhlas)

(2019/C 390/24)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12476/2017),

s ohledem na protokol, kterým se stanoví rybolovná práva a finanční příspěvek podle Dohody o partnerství v odvětví rybolovu mezi Evropskou unií a Mauricijskou republikou (12479/2017),

s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 43, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) a čl. 218 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0445/2017),

s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení Výboru pro rybolov a na stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0053/2018),

1.

uděluje souhlas s uzavřením protokolu;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Mauricijské republice.

18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/160


P8_TA(2018)0094

Dohoda mezi EU a Norskem o dodatečných obchodních preferencích pro zemědělské produkty ***

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Norským královstvím o dodatečných obchodních preferencích pro zemědělské produkty (13357/2017 – C8-0434/2017 – 2017/0259(NLE))

(Souhlas)

(2019/C 390/25)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (13357/2017),

s ohledem na návrh Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Norským královstvím o dodatečných obchodních preferencích pro zemědělské produkty (13471/2017),

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0434/2017),

s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0126/2018),

1.

uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Norskému království.

18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/161


P8_TA(2018)0096

Zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací vztahujících se ke změně klimatu (COM(2016)0479 – C8-0330/2016 – 2016/0230(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2019/C 390/26)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0479),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0330/2016),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. prosince 2016 (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 23. března 2017 (2),

s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. prosince 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0262/2017),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení (3);

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 75, 10.3.2017, s. 103.

(2)  Úř. věst. C 272, 17.8.2017, s. 36.

(3)  Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 13. září 2017 (Přijaté texty, P8_TA(2017)0339).


P8_TC1-COD(2016)0230

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. dubna 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/… o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 a rozhodnutí č. 529/2013/EU

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/841.)


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/163


P8_TA(2018)0097

Závazná roční snížení emisí skleníkových plynů za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 pro potřeby odolné energetické unie a za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací vztahujících se ke změně klimatu (COM(2016)0482 – C8-0331/2016 – 2016/0231(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2019/C 390/27)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0482),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0331/2016),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. prosince 2016 (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 23. března 2017 (2),

s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 17. ledna 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0208/2017),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení (3);

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, pokud návrh nahradí, podstatně jej změní nebo bude mít v úmyslu jej podstatně změnit;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 75, 10.3.2017, s. 103.

(2)  Úř. věst. C 272, 17.8.2017, s. 36.

(3)  Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 14. června 2017 (Přijaté texty, P8_TA(2017)0256).


P8_TC1-COD(2016)0231

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. dubna 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/… o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/842.)


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/165


P8_TA(2018)0098

Status a financování evropských politických stran a evropských politických nadací ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 ze dne 22. října 2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací (COM(2017)0481 – C8-0307/2017 – 2017/0219(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2019/C 390/28)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0481),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 224 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0307/2017),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2017 o financování politických stran a politických nadací na evropské úrovni (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 7. března 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie

s ohledem na články 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a na postoj Výboru pro rozpočtovou kontrolu ve formě pozměňovacích návrhů (A8-0373/2017),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo bude mít v úmyslu jej podstatně změnit;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0274.


P8_TC1-COD(2017)0219

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. dubna 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/..., kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU, Euratom) 2018/673.)


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/166


P8_TA(2018)0099

Energetická náročnost budov ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov (COM(2016)0765 – C8-0499/2016 – 2016/0381(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2019/C 390/29)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0765),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0499/2016),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená nizozemskou První komoroua nizozemskou Druhou komorou v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionalityuvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. dubna 2017 (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 13. července 2017 (2),

s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 31. ledna 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0314/2017),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 48.

(2)  Úř. věst. C 342, 12.10.2017, s. 119.


P8_TC1-COD(2016)0381

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. dubna 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice (EU) 2018/844.)


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/168


P8_TA(2018)0106

Nevyslovení námitky vůči aktu v přenesené pravomoci: ochranná známka Evropské unie

Rozhodnutí Evropského parlamentu nevyslovit námitku vůči nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie a kterým se ruší nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 (C(2018)01231 – 2018/2618(DEA))

(2019/C 390/30)

Evropský parlament,

s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (C(2018)01231) (pozměněném nařízené v přenesené pravomoci),

s ohledem na dopis Komise ze dne 23. března 2018, kterým Komise žádá Parlament, aby uvedl, že nevysloví námitku proti nařízení v přenesené pravomoci,

s ohledem na dopis Výboru pro právní záležitosti předsedovi Konference předsedů výborů ze dne 27. března 2018,

s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (1), které bylo změněno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2424 ze dne 16. prosince 2015, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství a nařízení Komise (ES) č. 2868/95, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství, a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 2869/95 o poplatcích placených Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (2) a posléze kodifikované jako nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (3),

s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/1431 ze dne 18. května 2017, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie (4), které obsahuje aktualizované odkazy na nařízení (EU) 2017/1001,

s ohledem na doporučení k rozhodnutí Výboru pro právní záležitosti,

s ohledem na čl. 105 odst. 6 jednacího řádu,

s ohledem na to, že ve lhůtě stanovené v čl. 105 odst. 6 třetí a čtvrté odrážce jednacího řádu, která uplynula dne 17. dubna 2018, nebyla vyslovena žádná námitka,

A.

vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 207/2009 bylo kodifikováno jako nařízení (EU) 2017/1001;

B.

vzhledem k tomu, že odkazy obsažené v nařízení v přenesené pravomoci by měly odrážet přečíslování článků, které vyplynulo z kodifikace základního aktu;

C.

vzhledem k tomu, že nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 ze dne 18. května 2017, kterým se doplňuje nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie a zrušují nařízení Komise (ES) č. 2868/95 a (ES) č. 216/96 (5), by mělo tudíž být zrušeno a ustanovení tohoto nařízení v přenesené pravomoci by měla být uvedena, s aktualizovanými odkazy na nařízení (EU) 2017/1001, v pozměněném nařízené v přenesené pravomoci;

D.

vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu pozměněné nařízení v přenesené pravomoci neobsahuje žádné změny podstaty nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430;

E.

vzhledem k tomu, že urychlené zveřejnění pozměněného nařízení v přenesené pravomoci v Úředním věstníku by umožnilo brzké datum použití a zajistilo kontinuitu fungování přechodné úpravy stanovené v závěrečných ustanoveních pozměněného nařízení v přenesené pravomoci;

1.

prohlašuje, že nevysloví námitku vůči nařízení v přenesené pravomoci;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 341, 24.12.2015, s. 21.

(3)  Úř. věst. L 154, 16.6.2017, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 205, 8.8.2017, s. 39.

(5)  Úř. věst. L 205, 8.8.2017, s. 1.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/170


P8_TA(2018)0107

Doba konání deváté volby členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách *

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se stanoví doba konání deváté volby členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách (07162/2018 – C8-0128/2018 – 2018/0805(CNS))

(Konzultace)

(2019/C 390/31)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Rady (07162/2018),

s ohledem na čl. 11 odst. 2 druhý pododstavec Aktu o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách (1), podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0128/2018),

s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2015 o reformě volebního práva Evropské unie (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2018 o složení Evropského parlamentu (3),

s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0145/2018),

1.

schvaluje návrh Rady;

2.

připomíná svůj návrh připojený k usnesení o reformě volebního práva Evropské unie, aby měl Evropský parlament po konzultaci s Radou pravomoc stanovit termín konání voleb;

3.

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.

vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

5.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a pro informaci Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)  Příloha k rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, Euratom ze dne 20. září 1976 (Úř. věst. L 278, 8.10.1976, s. 1.) ve znění rozhodnutí Rady 93/81/Euratom, ESUO, EHS, (Úř. věst. L 33, 9.2.1993, s. 15) a rozhodnutí Rady 2002/772/ES, Euratom (Úř. věst. L 283, 21.10.2002, s. 1).

(2)  Úř. věst. C 366, 27.10.2017, s. 7.

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2018)0029.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/171


P8_TA(2018)0108

Rámcová dohoda mezi EU a Austrálií ***

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Rámcové dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Austrálií na straně druhé jménem Unie (15467/2016 – C8-0327/2017 – 2016/0367(NLE))

(Souhlas)

(2019/C 390/32)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (15467/2016),

s ohledem na návrh Rámcové dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Austrálií na straně druhé (09776/2016),

s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 37 Smlouvy o Evropské unii a článkem 207, čl. 212 odst. 1, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) a čl. 218 odst. 8 druhým pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0327/2017),

s ohledem na své nelegislativní usnesení ze dne 18. dubna 2018 (1) o návrhu rozhodnutí,

s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení Výboru pro zahraniční věci (A8-0110/2018),

1.

uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Austrálie.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2018)0109.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/172


P8_TA(2018)0109

Rámcová dohoda mezi EU a Austrálií (usnesení)

Nelegislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Rámcové dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Austrálií na straně druhé jménem Unie (15467/2016 – C8-0327/2017 – 2016/0367(NLE) – 2017/2227(INI))

(2019/C 390/33)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (15467/2016),

s ohledem na návrh Rámcové dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Austrálií na straně druhé (09776/2016),

s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 207 a čl. 212 odst. 1 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) a čl. 218 odst. 8 druhým pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0327/2017),

s ohledem na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel, kterou Valné shromáždění přijalo dne 13. září 2007,

s ohledem na Rámec pro partnerství mezi Evropskou unií a Austrálií podepsaný v říjnu 2008, který má být nahrazen Rámcovou dohodou,

s ohledem na Společnou deklaraci o vztazích mezi Evropskou unií a Austrálií přijatou v Lucemburku dne 26. června 1997,

s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2016 o zahájení jednání o dohodě o volném obchodu s Austrálií a Novým Zélandem (1) a na své usnesení ze dne 26. října 2017 obsahující doporučení Parlamentu určené Radě týkající se mandátu k vyjednávání v souvislosti s obchodními jednáními s Austrálií (2),

s ohledem na společné prohlášení předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, předsedy Evropské rady Donalda Tuska a předsedy vlády Austrálie Malcolma Turnbulla ze dne 15. listopadu 2015,

s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a australského ministra zahraničních věcí ze dne 22. dubna 2015 s názvem „Směrem k užšímu partnerství mezi EU a Austrálií“,

s ohledem na Dohodu mezi Evropskou unií a Austrálií o rámci pro účast Austrálie na operacích Evropské unie pro řešení krizí podepsanou v roce 2015 (3),

s ohledem na správní dohodu mezi Austrálií a Evropskou unií uzavřenou v prosinci 2014, která stanovuje program diplomatické výměny,

s ohledem na Dohodu o vzájemném uznávání posuzování shody, certifikátů a označování mezi Evropským společenstvím a Austrálií podepsanou v roce 1998 (4) a dohodu mezi EU a Austrálií z roku 2012 (5), kterou se tato dohoda mění,

s ohledem na Dohodu mezi Evropskou unií a Austrálií o zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR), která byla podepsána dne 29. září 2011 (6);

s ohledem na Dohodu mezi Austrálií a Evropskou unií o bezpečnosti utajovaných informací, která byla podepsána dne 13. ledna 2010 (7),

s ohledem na Dohodu o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropským společenstvím a Austrálií, která byla podepsána v roce 1994 (8),

s ohledem na 38. meziparlamentní setkání mezi EU a Austrálií, které se konalo ve Štrasburku od 4. do 5. října 2017,

s ohledem na první fórum vedoucích osobností EU a Austrálie, které se konalo v Sydney v červnu 2017 a na kterém se sešli přední představitelé politické a podnikatelské sféry, akademici, média a občanská společnost,

s ohledem na bílou knihu o zahraniční politice, kterou vydala australská vláda v listopadu 2017 a která popisuje priority a výzvy Austrálie na vnější scéně a zdůrazňuje zásadní význam tzv. indicko-tichomořského regionu pro Austrálii,

s ohledem na skutečnost, že bílá kniha o zahraniční politice zdůrazňuje klíčové úlohy, které plní US a Čína v indicko-tichomořském regionu a v australské mezinárodní politice, a zároveň zmiňuje důležitost australských vztahů s Evropskou unií a jejími členskými státy,

s ohledem na přezkum politiky v oblasti změny klimatu z roku 2017, který australská vláda vydala v prosinci 2017,

s ohledem na dokument australské vlády a názvem „Vnitrostátní rámec vědy o změně klimatu v Austrálii“zveřejněný v roce 2009,

s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 18. dubna 2018 o návrhu rozhodnutí (9),

s ohledem na čl. 99 odst. 2 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0119/2018),

A.

vzhledem k tomu, že EU a Austrálie uzavřely dne 7. srpna 2017 rámcovou dohodu; vzhledem k tomu, že úzký a pevný vztah mezi Austrálií a EU a jejími členskými státy má dlouhé historické kořeny a je založen na společných hodnotách a zásadách, jako je dodržování zásad demokracie, lidských práv, rovnosti žen a mužů, právního státu, včetně mezinárodního práva, míru a bezpečnosti; vzhledem k tomu, že vztahy mezi národy jsou hluboké a dlouhodobé;

B.

vzhledem k tomu, že EU a Austrálie v roce 2017 oslavily 55 let spolupráce a diplomatických vztahů; vzhledem k tomu, že tento vztah v několika posledních letech nabyl nové dynamiky; vzhledem k tomu, že všechny členské státy mají diplomatické vztahy s Austrálií a 25 z nich má v Canbeře velvyslanectví;

C.

vzhledem k tomu, že bílá kniha australské vlády o zahraniční politice uvádí, že „silná Evropská unie má i nadále zásadní význam pro australské zájmy a bude stále důležitějším partnerem v ochraně a prosazování mezinárodního pořádku založeného na pravidlech“; vzhledem k tomu, že bílá kniha zdůrazňuje potřebu úzce spolupracovat s EU a jejími členskými státy „mimo jiné na problémech týkajících se terorismu, šíření zbraní hromadného ničení, udržitelného rozvoje a lidských práv“;

D.

vzhledem k tomu, že EU a Austrálie se angažují ve spolupráci a dialogu se zeměmi jihovýchodní Asie, a to i prostřednictvím Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), regionálního fóra ASEAN, setkání Asie-Evropa (ASEM) a východoasijského summitu; vzhledem k tomu, že Austrálie je zakládajícím členem Fóra tichomořských ostrovů a je se sdružením ASEAN ve strategickém partnerství; vzhledem k tomu, že Austrálie hostila mimořádný ASEAN-australský summit od 17. do 18. března 2018;

E.

vzhledem k tomu, že by EU v pozici globálního aktéra měla nadále posilovat svou přítomnost v rozsáhlé a dynamické oblasti Asie a Tichomoří, přičemž je Austrálie přirozeným partnerem EU a zároveň je i sama důležitým aktérem; vzhledem k tomu, že stabilní a mírový a na pravidlech založený asijsko-tichomořský region, který je v souladu s našimi zásadami a normami, je užitečný pro vlastní bezpečnost EU a její zájmy;

F.

vzhledem k tomu, že EU a Austrálie jsou úzce sladěny v otázkách mezinárodní politiky, týkajících se například Ukrajiny, Ruska, Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) a Blízkého východu;

G.

vzhledem k tomu, že Austrálie má úzké politické, bezpečnostní a obranné vazby s USA, které jsou slučitelné s jejími rozvíjejícími se vztahy s Čínou, se kterou si udržuje komplexní strategické partnerství;

H.

vzhledem k tomu, že v roce 2016 byla EU druhým největším obchodním partnerem Austrálie – jejím druhým nejvýznamnějším zdrojem dovozu (19,3 %) a třetí nejvýznamnější destinací pro vývoz (10,3 %) – a vzhledem k tomu, že obě strany spojuje široká škála hospodářských zájmů; vzhledem k tomu, že v roce 2015 přímé zahraniční investice EU v Austrálii dosáhly výše 117,7 miliard EUR a australské přímé investice v EU činily 21,7 miliard EUR;

I.

vzhledem k tomu, že Austrálie je pevně odhodlána prosazovat volný obchod a uzavřela oboustranné dohody o volném obchodu s významnými zeměmi v oblasti východní Asie – Čínou, Japonskem, Jižní Koreou, Singapurem, Malajsií a Thajskem – (a také regionální dohodu se sdružením ASEAN) a s Novým Zélandem, Chile, Spojenými státy a Peru, jakož i dohodu PACER Plus s tichomořskými ostrovy;

J.

vzhledem k tomu, že dne 23. ledna 2018 Austrálie a dalších 10 zemí na pobřeží Tichého oceánu dosáhly dohody o transpacifickém obchodě, tzv. komplexní a progresívní dohody o transpacifickém partnerství (CPTPP), kterou podepsaly v Chile dne 8. března 2018; vzhledem k tomu, že se Austrálie v současné době účastní vyjednávání velkého počtu obchodních smluv, včetně jednání o regionálním komplexním hospodářském partnerství (RCEP), jež bylo zahájeno na summitu ASEAN v roce 2012;

K.

vzhledem k tomu, že Austrálie, jež je zemí odhodlanou prosazovat mezinárodní globální správu, byla v pěti případech nestálým členem Rady bezpečnosti OSN a byla od jejího počátku aktivním členem skupiny G20, jejímuž summitu v Brisbane v roce 2014 předsedala za velmi dobré spolupráce s EU; vzhledem k tomu, že Austrálie byla nedávno zvolena do Rady OSN pro lidská práva;

L.

vzhledem k tomu, že Austrálie vyslala své vojenské jednotky, aby se připojily k celosvětové koalici proti Dá'iš v Iráku a Sýrii; vzhledem k tomu, že Austrálie poskytla mezinárodním bezpečnostním podpůrným silám (ISAF) v Afghánistánu nejvíc jednotek ze všech nečlenských zemí NATO;

M.

vzhledem k tomu, že Austrálie přispěla k mnohým mírovým misím OSN napříč třemi kontinenty, ale také na Papui-Nové Guineji a na Šalamounových ostrovech;

N.

vzhledem k tomu, že Austrálie v roce 2014 poprvé přispěla v misi k řešení krize pod vedením EU, EUCAP Nestor, v oblasti Afrického rohu; vzhledem k tomu, že australské námořnictvo provádí operace v rámci boje proti pirátství a terorismu s pomocí mnohonárodních námořních sil v oblasti Afrického rohu a v západní části Indického oceánu;

O.

vzhledem k tomu, že občané Austrálie ve své zemi i za hranicemi utrpěli újmy v důsledku řady teroristických útoků spáchaných radikálními islamisty; vzhledem k tomu, že EU i Austrálie spolupracují na protiteroristických opatřeních, včetně opatření pro boj proti násilnému extremismu, úsilí o ukončení financování teroristických organizací a na koordinaci konkrétních projektů určených na budování kapacit;

P.

vzhledem k tomu, že Středisko pro spolupráci donucovacích orgánů v Jakartě (JCLEC), které je australsko-indonéskou iniciativou, má za cíl posílit odbornost donucovacích orgánů z jihovýchodní Asie v boji proti terorismu a nadnárodní organizované trestné činnosti a rovněž obdrželo finanční prostředky z EU;

Q.

vzhledem k tomu, že v říjnu 2017 zahájila australská vláda svou mezinárodní kybernetickou strategii s cílem řešit otázky, jako je digitální obchod, kyberkriminalita, mezinárodní bezpečnost a elektronická veřejná správa (e-government);

R.

vzhledem k tomu, že Austrálii podporuje Filipíny v prosazování bezpečnosti a boje proti džihádismu;

S.

vzhledem k tomu, že EU a Austrálie spolu diskutují o migraci v rámci každoročního dialogu vysoce postavených představitelů EU a Austrálie o otázkách migrace, azylu a rozmanitosti; vzhledem k tomu, že Austrálie spolupředsedá procesu z Bali, který se zabývá bojem proti převaděčství osob, obchodování s lidmi a související nadnárodní trestné činnosti;

T.

vzhledem k tomu, že Austrálie má velmi vysokou úroveň příjmů na obyvatele a otevřenou, demokratickou a multikulturní společnost; vzhledem k tomu, že jedna čtvrtina jejích obyvatel se narodila v zahraničí a od roku 1945 se v Austrálii usadilo přibližně sedm milionů trvalých migrantů, včetně mnoha osob z členských států EU; vzhledem k tomu, že Austrálie se nachází ve výjimečné zeměpisné poloze, jelikož zaujímá rozsáhlou oblast mezi Indickým oceánem a jižním Tichomořím;

U.

vzhledem k tomu, že Austrálie a EU unie v rámcové dohodě znovu potvrzují svůj závazek spolupracovat v oblasti změny klimatu; vzhledem k tomu, že přezkum politiky v oblasti změny klimatu z roku 2017 znovu zdůraznil závazek Austrálie bojovat proti této hrozbě;

V.

vzhledem k tomu, že Austrálie čelí významným environmentálním a ekonomickým dopadům způsobených změnou klimatu v celé řadě odvětví, včetně zabezpečení dodávek vody, zemědělství, pobřežních komunit a infrastruktury;

W.

vzhledem k tomu, že Austrálie, člen Výboru OECD pro rozvojovou pomoc, je obzvláště odhodlána podporovat řádnou správu a hospodářský růst v Papui-Nové Guineji, Indonésii, Východním Timoru a dalších tichomořských ostrovech a asijských zemích, ve kterých jsou EU a její členské státy také klíčovými dárci;

X.

vzhledem k tomu, že australská vláda investuje do programů, jako je australský program pro změnu klimatu a výzkumný program o dopadech změny klimatu na řízení využívání přírodních zdrojů a přizpůsobení se změně klimatu s cílem pomoci osobám s rozhodovací pravomocí chápat a řídit pravděpodobné dopady změny klimatu;

Y.

vzhledem k tomu, že Austrálie zavedla vnitrostátní rámec a koordinační skupinu na vysoké úrovni, aby vypracovala plán pro provádění nauky o změně klimatu, přičemž zajišťuje koordinovaný přístup k řešení tohoto problému v komunitách po celé zemi;

Z.

vzhledem k tomu, že dne 10. listopadu 2016 Austrálie ratifikovala Pařížskou dohodu a změny Kjótského protokolu dohodnuté v Dohá, a tím posílila své odhodlání jednat v oblasti změny klimatu, a vytvořila řadu politik, jejichž cílem bude snížit domácí emise, jakož i podporovat opatření na celosvětové úrovni;

AA.

vzhledem k tomu, že plán australské vlády v oblasti změny klimatu, který zahrnuje snížení emisí o pět procent pod úroveň z roku 2000 do roku 2020 a o 26 až 28 procent pod úroveň z roku 2005 do roku 2030 a zdvojnásobení její kapacity energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020;

AB.

vzhledem k tomu, že australská vláda hraje vedoucí úlohu při podpoře vnitrostátní meteorologické služby v Tichomoří a regionálních organizací s cílem zajistit klimatické a meteorologické systémy včasného varování;

1.

vítá uzavření rámcové dohody, která poskytne právně závazný nástroj pro vylepšení a posílení oboustranných vztahů EU a Austrálie a ke zvýšení spolupráce v oblastech, jako jsou zahraniční politika a bezpečnostní problematika, lidská práva a právní stát, celosvětový rozvoj a humanitární pomoc, hospodářské a obchodní záležitosti, soudnictví, výzkum a inovace, vzdělávání a kultura, zemědělství, námořní záležitosti a rybolov, ale také k překonávání překážek v otázkách změny klimatu, migrace, veřejného zdraví, boje proti terorismu a šíření zbraní hromadného ničení;

2.

zdůrazňuje, že EU a Austrálie jsou silnými a podobně smýšlejícími partnery s pevnými oboustrannými vztahy, kteří sdílejí hodnoty a zásady demokracie, dodržování lidských práv a právní stát, udržují stále silnější politické a hospodářské vztahy a těší se úzkému a aktivnímu kulturnímu, akademickému a mezilidskému propojení;

3.

zdůrazňuje, že pro EU a Austrálii, jako partnery se stejnou vizí o světě, má oboustranná a mnohostranná spolupráce v oblasti regionálních a globálních otázek mimořádnou hodnotu; zdůrazňuje, že jak pro EU, tak i pro Austrálii je výhodné, aby vystupovaly společně v OSN a WTO, jakož i v orgánech, jako je např. G20, s cílem chránit a posilovat spolupráci a světový pořádek založený na pravidlech ve složitém a měnícím se světě, jenž čelí velké nejistotě;

4.

vítá zřízení společného výboru na základě rámcové dohody, který má za cíl podpořit účinné provádění dohody a zachovat celkovou soudržnost vztahů EU a Austrálie;

5.

podporuje nadcházející zahájení jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Austrálií, která musí být vedena v duchu reciprocity, transparentnosti, vykazatelnosti a vzájemného prospěchu, přičemž je nutné brát v úvahu citlivost některých produktů, jako jsou zemědělské produkty, jelikož je Austrálie hlavním vývozcem zemědělských produktů; vyzývá oba partnery k vysoké míře ambicí, co se týče oblasti služeb; zdůrazňuje, že v jednáních by EU měla zohledňovat potřeby a požadavky malých a středních podniků, aniž by došlo ke snížení ochrany spotřebitelů ani k oslabení environmentálních, sociálních a pracovních norem; poukazuje na včasné zahájení těchto jednání, vzhledem k tomu, že Austrálie již dosáhla několika dohod o volném obchodu s významnými zeměmi ve východní Asii a v Tichomoří a chystá se je uzavřít s dalšími významnými státy;

6.

zdůrazňuje, že Austrálie plní aktivní úlohu v programech spolupráce v oblasti vyššího vzdělávání prostřednictvím dvoustranného vzdělávacího programu EU–Austrálie, a kladně hodnotí, že od roku 2015 se mohou australské university účastnit programů mobility Erasmus+; konstatuje, že tato spolupráce by měla být posílena i s cílem dále podporovat vzájemné přínosy pro studenty a výzkumné pracovníky, aby měli možnost být v pozici, v níž mohou získávat multikulturní a inovační schopnosti;

7.

připomíná, že EU a Austrálie jsou rovněž důležitými partnery při spolupráci v oblasti výzkumu a inovací s cílem přispívat k udržitelnému hospodářskému rozvoji a jako prostředek dalšího budování společnosti založené na znalostech;

8.

oceňuje Austrálii za její podporu a za to, že slaďuje svůj sankční režim v reakci na ruskou nelegální anexi Krymu a vojenské intervence na východní Ukrajině s EU;

9.

vítá skutečnost, že Austrálie podporuje cílené mezinárodní sankce vůči osobám a subjektům odpovědným za vojenskou agresi, terorismus a porušování lidských práv, a to i v reakci na ruskou agresi na Ukrajině a na okupovaném Krymu;

10.

vyjadřuje uznání australskému úřadu pro vyhodnocování zpravodajských informací za jeho podporu při poskytování mezinárodní, politické, strategické a ekonomické analýzy a jeho spolupráci s mezinárodními partnery s cílem zajistit řešení otázek společného zájmu;

11.

uznává zásadní úlohu Austrálie ve zpravodajské alianci „Five Eyes“(Patero očí) a její podporu směřující jak na bezpečnost členských států EU transatlantických partnerů, oceňuje operativní dohodu Austrálie s Europolem, a zdůrazňuje potenciál k dalšímu rozšíření sdílení informací a operativní spolupráci s australskou vládou;

12.

uznává úlohu, kterou Austrálie sehrála, když byla v roce 2014 spolunavrhovatelkou rezolucí Rady bezpečnosti OSN o odsouzení sestřelení letadla linky MH17 a odstranění syrských chemických zbraní; oceňuje její zásadní přínos v Radě bezpečnosti, když usilovala o zlepšení humanitární situace v Sýrii, o zvládnutí bezpečnostní situace v Afghánistánu a o řešení situace v oblasti lidských práv v KLDR;

13.

vítá pevné odhodlání obou partnerů spolupracovat v boji proti terorismu tak, jak je uvedeno v Rámcové dohodě; zdůrazňuje, že je důležitá stále užší oboustranná spolupráce při výměně informací o zahraničních bojovnících, a pokud jde o jejich návrat; vybízí oba partnery, aby nadále zajišťovali účinné provádění čtyř pilířů strategie OSN pro boj proti terorismu; oceňuje úlohu, kterou Austrálie sehrála v celosvětové koalici proti Islámskému státu, a její významné zapojení do boje proti mezinárodnímu terorismu v jihovýchodní Asii;

14.

zdůrazňuje mezinárodní iniciativy Austrálie v oblasti kyberprostoru a oceňuje skutečnost, že podle rámcové dohody budou obě strany spolupracovat v otázkách kybernetické bezpečnosti včetně boje proti počítačové trestné činnosti;

15.

vyzývá k opatřením k posílení spolupráce v oblasti boje proti terorismu prostřednictvím společných cvičení skupin pro reakci na hrozby členských států a agentur EU, jako je Europol a jeho Evropské centrum pro boj proti terorismu (ECTC), s klíčovými jednotkami australské národní bezpečnostní struktury, jako jsou australské bezpečnostní zpravodajské služby (ASIO), australské ozbrojené síly (ADF) a Australská federální policie;

16.

vítá závazek EU a Austrálie, jenž je uvedený v Rámcové dohodě, k zintenzivnění dialogu a spolupráce v oblasti migrace a azylu; zdůrazňuje, že vysoká úroveň globální mobility vyžaduje celistvý a mnohostranný přístup, který je založen na mezinárodní spolupráci a na sdílených odpovědnostech; vítá skutečnost, že oba partneři proaktivně přispívají k probíhajícím jednáním o globálním paktu OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a o globálním paktu o uprchlících;

17.

zdůrazňuje důležitost regionálních rámců pro spolupráci, jako je např. proces z Bali, se zeměmi původu, tranzitu a cílovými zeměmi za účelem záchrany životů, zničení převaděčských sítí a řízení migračních a uprchlických toků; vítá pevný závazek Austrálie spolupracovat s UNHCR v oblasti přesídlení uprchlíků a zvýšit její financovaní humanitární pomoci na celém světě; vybízí Austrálii, aby i nadále přispívala k nalezení pozitivního řešení situace žadatelů o azyl a migrantů zadržených v Papui-Nové Guineji a Nauru;

18.

vítá závazky obou partnerů v oblasti ochrany a prosazování lidských práv, demokratických zásad a právního státu, mimo jiné i na mnohostranných fórech a s partnery ze třetích zemí, jak je stanoveno v dohodě o financování; vítá zvolení Austrálie do Rady OSN pro lidská práva na období 2018–2020; podtrhuje skutečnost, že Austrálie v roce 2008 zahájila strategii nazvanou „Stírání rozdílů“pro účely řešení znevýhodňování původních obyvatel k řešení problémů, jako jsou rozdíly v délce života a další nerovnosti; zdůrazňuje, že tato strategie má podporu obou politických stran a že předseda vlády předkládá parlamentu každoroční zprávu o pokroku; zdůrazňuje skutečnost, že australská vláda spolupracuje se státy, teritorii, domorodým obyvatelstvem a obyvateli úžiny Torres Strait s cílem obnovit strategii „Stírání rozdílů“;

19.

opětovně zdůrazňuje, že boj proti změně klimatu vyžaduje podporu celého mezinárodního společenství; vítá ratifikaci Pařížské dohody Austrálií a závazek uvedený v Rámcové dohodě ke zlepšení spolupráce a úsilí zahraniční politiky za účelem boje proti změně klimatu; bere na vědomí, že Austrálie si vzala za cíl do roku 2030 snížit emise o 26 až 28 % pod úroveň roku 2005, což bylo opětovně potvrzeno v přezkumu politiky v oblasti změny klimatu z roku 2017; zdůrazňuje skutečnost, že tento přezkum zachovává závazky na pomoc ostatním zemím prostřednictvím oboustranných a vícestranných iniciativ; podporuje pokračující úsilí Austrálie o poskytování finanční podpory pro oblast Tichomoří a zranitelným rozvojovým zemím s cílem pomoci jim, aby rozvíjely své ekonomiky udržitelným způsobem, a přispívat jim k lepší adaptaci na změnu klimatu; zdůrazňuje australské spolupředsednictví Zeleného klimatického fondu;

20.

připomíná, že Austrálie, EU a její členské státy jsou důležitými aktéry v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci v tichomořském regionu; zdůrazňuje s, že obě strany soustřeďují svou spolupráci na oblasti, jako jsou hospodářský růst, řádná správa a environmentální odolnost;

21.

znovu připomíná své znepokojení nad napětím v Jihočínském moři; vybízí oba partnery, aby pokračovali v prosazování stability a svobody plavby na této významné mezinárodní vodní cestě; oceňuje postoj Austrálie ve snaze o mírové řešení sporů na základě mezinárodního práva;

o

o o

22.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Austrálie.

(1)  Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 136.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0419.

(3)  Úř. věst. L 149, 16.6.2015, s. 3.

(4)  Úř. věst. L 229, 17.8.1998, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 359, 29.12.2012, s. 2.

(6)  Úř. věst. L 186, 14.7.2012, s. 4.

(7)  Úř. věst. L 26, 30.1.2010, s. 31.

(8)  Úř. věst. L 188, 22.7.1994, s. 18.

(9)  Přijaté texty, P8_TA(2018)0108.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/178


P8_TA(2018)0110

Úmluva Rady Evropy o prevenci terorismu ***

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Úmluvy Rady Evropy o prevenci terorismu jménem Evropské unie (14494/2017 – C8-0450/2017 – 2017/0265(NLE))

(Souhlas)

(2019/C 390/34)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (14494/2017),

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 83 odst. 1 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0450/2017),

s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci terorismu (14445/2017),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 ze dne 15. března 2017 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV (1),

s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2006/960/SVV ze dne 18. prosince 2006 o zjednodušení výměny operativních a jiných informací mezi donucovacími orgány členských států Evropské unie (2),

s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti (3),

s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (4),

s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0131/2018),

1.

uděluje svůj souhlas s návrhem rozhodnutí Rady;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Radě Evropy.

(1)  Úř. věst. L 88, 31.3.2017, s. 6.

(2)  Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 89.

(3)  Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/179


P8_TA(2018)0111

Úmluva Rady Evropy o prevenci terorismu (dodatkový protokol) ***

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dodatkového protokolu k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu jménem Evropské unie (14498/2017 – C8-0451/2017 – 2017/0266(NLE))

(Souhlas)

(2019/C 390/35)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (14498/2017),

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 83 odst. 1 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0451/2017),

s ohledem na Dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu (14447/2017),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 ze dne 15. března 2017 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV (1),

s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2006/960/SVV ze dne 18. prosince 2006 o zjednodušení výměny operativních a jiných informací mezi donucovacími orgány členských států Evropské unie (2),

s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti (3),

s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (4),

s ohledem na čl. 99 odst. 1 a. 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0132/2018),

1.

uděluje souhlas s uzavřením dodatkového protokolu;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Radě Evropy.

(1)  Úř. věst. L 88, 31.3.2017, s. 6.

(2)  Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 89.

(3)  Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/180


P8_TA(2018)0112

Obaly a obalové odpady ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech (COM(2015)0596 – C8-0385/2015 – 2015/0276(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2019/C 390/36)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0596),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0385/2015),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené francouzským Senátem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 27. dubna 2016 (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 15. června 2016 (2),

s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 23. února 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0029/2017),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení (3);

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 98.

(2)  Úř. věst. C 17, 18.1.2017, s. 46.

(3)  Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 14. března 2017 (Přijaté texty, P8_TA(2017)0072).


P8_TC1-COD(2015)0276

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice (EU) 2018/852.)


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/181


P8_TA(2018)0113

Vozidla s ukončenou životností, odpadní baterie a akumulátory a odpadní elektrická a elektronická zařízení ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností, směrnice 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (COM(2015)0593 – C8-0383/2015 – 2015/0272(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2019/C 390/37)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0593),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0383/2015),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené francouzským Senátem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 27. dubna 2016 (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 15. června 2016 (2),

s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 23. února 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0013/2017),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení (3);

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 98.

(2)  Úř. věst. C 17, 18.1.2017, s. 46.

(3)  Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 14. března 2017 (Přijaté texty, P8_TA(2017)0069).


P8_TC1-COD(2015)0272

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) .../..., kterou se mění směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností, 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice (EU) 2018/849.)


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/183


P8_TA(2018)0114

Odpady ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech (COM(2015)0595 – C8-0382/2015 – 2015/0275(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2019/C 390/38)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise Parlamentu a Radě (COM(2015)0595),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0382/2015),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená francouzským Senátem a rakouskou Spolkovou radou v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 27. dubna 2016 (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 15. června 2016 (2),

s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 23. února 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0034/2017),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení (3);

2.

bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit.

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 98.

(2)  Úř. věst. C 17, 18.1.2017, s. 46.

(3)  Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 14. března 2017 (Přijaté texty, P8_TA(2017)0070).


P8_TC1-COD(2015)0275

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/..., kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice (EU) 2018/851.)


PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

PROHLAŠENÍ KOMISE

PROHLÁŠENÍ KOMISE O POLITICKÉM RÁMCI PRO OBĚHOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ

Komise se zavázala zajistit plné provádění akčního plánu EU pro oběhové hospodářství (1). Za účelem sledování pokroku směrem k oběhovému hospodářství přijala Komise monitorovací rámec (2) vycházející z existující srovnávací tabulky účinnosti zdrojů a srovnávací tabulky pro suroviny. Komise také upozorňuje na svou probíhající činnost týkající se indikátoru ekologické stopy u výrobků a organizací.

Opatření prováděná v rámci akčního plánu EU pro oběhové hospodářství také přispívají k plnění cílů Unie týkajících se udržitelné spotřeby a výroby v souvislosti s cílem udržitelného rozvoje č. 12. To je například případ strategie pro plasty (3) nebo nedávno pozměněného návrhu týkajícího se právní záruky pro spotřební zboží (4).

Pokud jde o konzistentnost regulačních rámců Unie, přijala Komise v nedávné době také sdělení stanovující možnosti, jak řešit otázky na pomezí právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů (5). V roce 2018 Komise prozkoumá rovněž možnosti a opatření s cílem zajistit soudržnější politický rámec pro různé oblasti činnosti související s politikou EU týkající se výrobků, pokud jde o jejich příspěvek k oběhovému hospodářství V rámci těchto iniciativ a následných kroků se budou také zvažovat interakce mezi právními předpisy a průmyslovou spoluprací v oblasti využívání vedlejších produktů a přípravy na opětovné využívání a recyklaci odpadu.

Pokud jde o ekodesign, Komise v souladu s pracovním plánem pro ekodesign na léta 2016–2019 (6) potvrzuje svůj pevný závazek zajistit, aby ekodesign významněji přispíval k oběhovému hospodářství, například systematičtějším řešením otázek materiálové účinnosti, jako je trvanlivost a recyklovatelnost.

PROHLÁŠENÍ KOMISE O INICIATIVÁCH TÝKAJÍCÍCH SE EKONOMIKY SDÍLENÍ

V souladu s akčním plánem pro oběhové hospodářství (7) zahájila Komise četné iniciativy týkající se oběhového hospodářství. Jak bylo oznámeno v jejím sdělení o evropském programu pro ekonomiku sdílení (8) v červnu 2016, bude Komise nadále monitorovat ekonomický a regulační rozvoj ekonomiky sdílení s cílem podpořit rozvoj nových a inovačních podnikatelských modelů a zároveň zajistit odpovídající ochranu spotřebitele a sociální ochranu.

PROHLÁŠENÍ KOMISE O MIKROPLASTECH

V souvislosti s nedávno přijatou evropskou strategií pro plasty v oběhovém hospodářství (9) předložila Komise integrovaný přístup s cílem řešit obavy z mikroplastů včetně složek obsahujících mikročástice. Zaměřuje se na preventivní opatření a jejím cílem je omezit uvolňování mikroplastů pocházejících ze všech hlavních zdrojů – ať již z výrobků, do nich jsou úmyslně přidávány (jako jsou výrobky pro osobní péči a barvy), nebo z výroby nebo používání dalších výrobků (například oxo-plasty, pneumatiky, plastové pelety a textilie).

PROHLÁŠENÍ KOMISE O VYKAZOVÁNÍ ÚDAJŮ O ODPADECH V ROCE 2020

Za účelem monitorování pokroku při plnění nových cílů v oblasti komunálního odpadu a obalových odpadů a za účelem příslušných ustanovení o přezkumu, zvláště s cílem stanovit záměry pro předcházení plýtvání potravinami a pro recyklaci odpadních olejů, zdůrazňuje Komise význam obecné shody, jíž bylo dosaženo mezi spolunormotvůrci o tom, že členské státy zajistí, aby vykazování údajů v rámci směrnic 2008/98/ES o odpadech, 94/62/ES o obalech a obalových odpadech a 1999/31/ES o skládkách odpadů v pozměněném znění pokrylo rok 2020.


(1)  COM(2015)0614

(2)  COM(2018)0029

(3)  COM(2018)0028

(4)  COM(2017)0637

(5)  COM(2018)0032

(6)  COM(2016)0773

(7)  COM(2015)0614

(8)  COM(2016)0356

(9)  COM(2018)0028


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/186


P8_TA(2018)0115

Skládky odpadů ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů (COM(2015)0594 – C8-0384/2015 – 2015/0274(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2019/C 390/39)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0594),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0384/2015),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené francouzským Senátem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 27. dubna 2016 (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 15. června 2016 (2),

s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 23. února 2018 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0031/2017),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení (3);

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 264, 20.7.2016, s. 98.

(2)  Úř. věst. C 17, 18.1.2017, s. 46.

(3)  Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 14. března 2017 (Přijaté texty, P8_TA(2017)0071).


P8_TC1-COD(2015)0274

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/…, kterou se mění směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice (EU) 2018/850.)


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/188


P8_TA(2018)0116

Procesní pravidla v oblasti podávání environmentálních zpráv ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice Rady 87/217/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2013, směrnice Rady 86/278/EHS a směrnice Rady 94/63/ES, pokud jde o procesní pravidla v oblasti podávání environmentálních zpráv, a zrušuje směrnice Rady 91/692/EHS (COM(2016)0789 – C8-0526/2016 – 2016/0394(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2019/C 390/40)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0789),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0526/2016),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. února 2017 (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 13. prosince 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0253/2017),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 173, 31.5.2017, s. 82.


P8_TC1-COD(2016)0394

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 18. dubna 2018 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/…, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2013 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/63/ES a 2009/31/ES a směrnice Rady 86/278/EHS a 87/217/EHS, pokud jde o procesní pravidla v oblasti podávání environmentálních zpráv, a zrušuje směrnice Rady 91/692/EHS

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, rozhodnutí (EU) 2018/853.)


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/189


P8_TA(2018)0177

Společný systém daně z přidané hodnoty, pokud jde o povinnost dodržovat minimální základní sazbu *

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o povinnost dodržovat minimální základní sazbu (COM(2017)0783 – C8-0007/2018 – 2017/0349(CNS))

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

(2019/C 390/41)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2017)0783),

s ohledem na článek 113 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0007/2018),

s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0124/2018),

1.

schvaluje návrh Komise;

2.

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.

vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/190


P8_TA(2018)0178

Předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/101/ES (COM(2016)0450 – C8-0265/2016 – 2016/0208(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2019/C 390/42)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0450),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a články 50 a 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0265/2016),

s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 12. října 2016 (1),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 19. října 2016 (2),

s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. prosince 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na společná jednání Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci podle článku 55 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro právní záležitosti (A8-0056/2017),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 459, 9.12.2016, s. 3.

(2)  Úř. věst. C 34, 2.2.2017, s. 121.


P8_TC1-COD(2016)0208

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 19. dubna 2018 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/…, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice (EU) 2018/843.)


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/192


P8_TA(2018)0179

Schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a dozor nad trhem s nimi ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi (COM(2016)0031 – C8-0015/2016 – 2016/0014(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2019/C 390/43)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0031),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0015/2016),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. května 2016 (1),

s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. prosince 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0048/2017),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení (2);

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 86.

(2)  Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 4. dubna 2017 (Přijaté texty, P8_TA(2017)0097).


P8_TC1-COD(2016)0014

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 19. dubna 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/… o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/858.)


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/193


P8_TA(2018)0180

Ekologická produkce a označování ekologických produktů ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ekologické produkci a označování ekologických produktů, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. XXX/XXX [nařízení o úředních kontrolách] a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 834/2007 (COM(2014)0180 – C7-0109/2014 – 2014/0100(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2019/C 390/44)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2014)0180),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a články 42 a 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0109/2014),

s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

s ohledem na čl. 294 odst. 3 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená lucemburskou Poslaneckou sněmovnou a rakouskou Spolkovou radou v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 15. října 2014 (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 4. prosince 2014 (2),

s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 69f odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. listopadu 2017 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na články 59 a 39 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0311/2015),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, a vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 12, 15.1.2015, s. 75.

(2)  Úř. věst. C 19, 21.1.2015, s. 84.


P8_TC1-COD(2014)0100

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 19. dubna 2018 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/… o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 834/2007

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2018/848.)


PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Komise k časově omezeným testům ekologických odrůd

Komise uznává, že je třeba stanovit podmínky, za nichž se vypěstují ekologické odrůdy vhodné pro ekologickou produkci.

Za účelem stanovení kritérií pro popis charakteristických znaků „ekologických odrůd vhodných pro ekologickou produkci“, jakož i za účelem vymezení podmínek, za nichž lze ekologické odrůdy vhodné pro ekologickou produkci pěstovat se zřetelem na jejich uvádění na trh, uspořádá Komise nejpozději do šesti měsíců po prvním dni použití tohoto nařízení časově omezený test.

Tímto časově omezeným testem se stanoví kritéria pro popis odlišnosti, uniformity, stálosti a případně hodnoty ve vztahu k pěstování a použití ekologických odrůd vhodných pro ekologickou produkci; test se bude zabývat i dalšími podmínkami pro uvádění na trh, jako je označování a balení. Uvedené podmínky a kritéria budou přihlížet ke konkrétním potřebám ekologického zemědělství, jako je větší genetická rozmanitost, odolnost vůči chorobám a přizpůsobení se půdním a klimatickým podmínkám. O tomto časově omezeném testu budou každoročně vypracovány zprávy, jež budou sledovat dosažený pokrok.

V rámci tohoto testu, který bude prováděn po období sedmi let na dostatečném množství odrůd, mohou být členské státy osvobozeny od určitých povinností stanovených ve směrnici 66/401/EHS, směrnici 66/402/EHS, směrnici 68/193/EHS, směrnici 2002/53/ES, směrnici 2002/54/ES, směrnici 2002/55/ES, směrnici 2002/56/ES, směrnice 2002/57/ES, směrnici 2008/72/ES a směrnici 2008/90/ES.

Výsledky tohoto testu Komise vyhodnotí s cílem navrhnout změnu požadavků horizontálních právních předpisů o uvádění osiva a dalšího rozmnožovacího materiálu, pokud jde o charakteristické znaky „ekologických odrůd vhodných pro ekologickou produkci“.

Prohlášení Komise k článku 55

Komise zdůrazňuje, že je v rozporu se zněním i duchem nařízení (EU) č. 182/2011 (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13) uplatňovat systematicky čl. 5 odst. 4 druhý pododstavec písm. b). Použití tohoto ustanovení musí být reakcí na konkrétní potřebu odchýlit se od zásady, podle níž může Komise přijmout navrhovaný prováděcí akt, pokud nebylo vydáno žádné stanovisko. Protože se jedná o výjimku z obecného pravidla stanoveného čl. 5 odst. 4, použití druhého pododstavce písm. b) uvedeného odstavce nelze považovat za „rozhodovací pravomoc normotvůrce“, ale je nutné ho vykládat restriktivně, a musí tedy být odůvodněno.


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/196


P8_TA(2018)0181

Hlavní směry politik zaměstnanosti členských států *

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o návrhu rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (COM(2017)0677 – C8-0424/2017 – 2017/0305(NLE))

(Konzultace)

(2019/C 390/45)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2017)0677),

s ohledem na článek 148 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0424/2017),

s ohledem na svoje usnesení ze dne 15. září 2016 k návrhu rozhodnutí Rady o hlavních směrech politiky zaměstnanosti členských států (1),

s ohledem na svoje usnesení ze dne 8. července 2015 o návrhu rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (2),

s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0140/2018),

1.

schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.

vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

3.

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.

vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Pozměňovací návrh 1

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 1

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

(1)

Členské státy a Unie mají pracovat na rozvoji koordinované strategie zaměstnanosti a zejména na podpoře kvalifikace , vzdělání přizpůsobivosti pracovníků schopnosti trhů práce reagovat na hospodářské změny , aby dosáhly cílů plné zaměstnanosti a společenského pokroku stanovených v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. Členské státy mají považovat podporu zaměstnanosti za záležitost společného zájmu a koordinovat své odpovídající činnosti v rámci Rady s přihlédnutím k vnitrostátním zvyklostem, které se týkají odpovědnosti sociálních partnerů.

 

(1)

Členské státy a Unie mají vypracovat a zavést účinnou a koordinovanou strategii zaměstnanosti a zejména strategii pro podporu inkluzivních trhů práce, které reagují na hospodářskou, sociální , technologickou environmentální realitu a změny, s kvalifikovanými, vzdělanými přizpůsobivými pracovníky, ale také pro zajištění dobrých podmínek pro všechny pracovníky , aby dosáhly cílů sociálně-tržního hospodářství , plné zaměstnanosti a společenského pokroku stanovených v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. Členské státy mají považovat podporu zaměstnanosti za záležitost společného zájmu a koordinovat své odpovídající činnosti v rámci Rady s přihlédnutím k vnitrostátním zvyklostem, které se týkají odpovědnosti sociálních partnerů.

Pozměňovací návrh 2

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 2

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

(2)

Unie má bojovat proti sociálnímu vyloučení a  diskriminaci a podporovat sociální spravedlnost a ochranu, jakož i rovnost žen a mužů. Při vymezování a provádění svých politik a činností má Unie přihlížet k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti chudobě a sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání.

 

(2)

Unie má bojovat proti veškerým formám chudoby, sociálního vyloučení a  diskriminace ve všech oblastech života a podporovat sociální spravedlnost a ochranu, jakož i rovnost žen a mužů. Tento obecný cíl by měl být naplňován i prostřednictvím právních aktů Unie a politik týkajících se jiných oblastí. Při vymezování a provádění svých politik a činností má Unie přihlížet k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti chudobě a sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání. Unie má podporovat aktivní účast všech občanů na hospodářském, společenském a kulturním životě.

Pozměňovací návrh 3

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 3

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

(3)

Unie v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) vytvořila a provádí nástroje pro koordinaci politik zaměřené na fiskální, makroekonomické a strukturální politiky. Jako součást těchto nástrojů tvoří tyto hlavní směry politik zaměstnanosti členských států spolu s hlavními směry hospodářských politik členských států a Unie stanovenými v doporučení Rady (EU) 2015/1184 integrované hlavní směry pro provádění strategie Evropa 2020. Jejich cílem je řídit provádění politik v členských státech a v Unii a zároveň odrážet vzájemnou provázanost mezi členskými státy. Výsledný soubor koordinovaných evropských a vnitrostátních politik a reforem má poskytnout vhodnou celkovou kombinaci hospodářských a sociálních politik, která by měla přinést pozitivní vedlejší dopady.

 

(3)

Unie v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) vytvořila a provádí nástroje pro koordinaci politik zaměřené na fiskální, makroekonomické a strukturální politiky, které významně ovlivňují sociální situaci a zaměstnanost v Unii s potenciálními dopady, jako je nejistota, chudoba a nerovnost . Jako součást těchto nástrojů tvoří tyto hlavní směry politik zaměstnanosti členských států spolu s hlavními směry hospodářských politik členských států a Unie stanovenými v doporučení Rady (EU) 2015/1184 integrované hlavní směry pro provádění strategie Evropa 2020. Jejich cílem je řídit provádění politik v členských státech a v Unii a zároveň odrážet vzájemnou provázanost mezi členskými státy. Výsledný soubor koordinovaných evropských a vnitrostátních politik a reforem má poskytnout vhodnou celkovou kombinaci hospodářských a sociálních politik, která by měla přinést pozitivní vedlejší dopady na všechny členské státy .

Pozměňovací návrh 4

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 3 a (nový)

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

 

 

(3a)

Má-li být zaručena demokratičtější rozhodovací proces v rámci integrovaných hlavních směrů, které mají dopad na občany a trhy práce v celé Unii, je třeba, aby Rada přihlížela k postoji Evropského parlamentu.

Pozměňovací návrh 5

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 4

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

(4)

Hlavní směry politik zaměstnanosti jsou v souladu s Paktem o stabilitě a růstu, stávajícími právními předpisy Evropské unie a různými iniciativami EU, včetně doporučení Rady o zavedení záruk pro mladé lidi (3), doporučení Rady o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce (4), doporučení Rady o cestách prohlubování dovedností (5) a návrhu doporučení Rady o Evropském rámci pro kvalitní a efektivní učňovskou přípravu (6).

 

(4)

Hlavní směry politik zaměstnanosti jsou v souladu s Paktem o stabilitě a růstu, stávajícími právními předpisy Evropské unie a různými iniciativami EU, včetně evropského pilíře sociálních práv , doporučení Rady o zavedení záruk pro mladé lidi (7), doporučení Rady o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce (8), doporučení Rady o cestách prohlubování dovedností (9) a návrhu doporučení Rady o Evropském rámci pro kvalitní a efektivní učňovskou přípravu (10).

 

Pozměňovací návrh 6

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 5

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

(5)

Evropský semestr kombinuje různé nástroje v souhrnném rámci pro integrovaný mnohostranný dohled nad hospodářskými politikami, rozpočtovými politikami, politikami zaměstnanosti a sociálními politikami a jeho účelem je dosáhnout cílů strategie Evropa 2020, zejména cílů v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a snižování chudoby, jak jsou stanoveny v rozhodnutí Rady 2010/707/EU (11). Evropský semestr se od roku 2015 soustavně posiluje a racionalizuje, zejména aby se posílilo jeho zaměření na zaměstnanost a sociální věci a aby se usnadnil intenzivnější dialog s členskými státy, sociálními partnery a zástupci občanské společnosti.

 

(5)

Evropský semestr kombinuje různé nástroje v souhrnném rámci pro integrovaný mnohostranný dohled nad hospodářskými politikami, rozpočtovými politikami, politikami zaměstnanosti a sociálními politikami a jeho účelem je dosáhnout cílů strategie Evropa 2020, zejména cílů v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a snižování chudoby, jak jsou stanoveny v rozhodnutí Rady 2010/707/EU (12). Evropský semestr se od roku 2015 soustavně posiluje a racionalizuje, zejména aby se posílilo jeho zaměření na zaměstnanost a sociální věci a aby se usnadnil intenzivnější dialog s členskými státy, sociálními partnery a zástupci občanské společnosti, přičemž klade zároveň silný důraz na strukturální reformy a konkurenceschopnost .

 

Pozměňovací návrh 7

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 6

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

(6)

Zotavení Evropské unie z hospodářské krize podporuje pozitivní trendy na trhu práce, avšak významné výzvy a nerovnosti v ekonomické a sociální výkonnosti mezi členskými státy a uvnitř členských států přetrvávají. Krize zdůraznila vzájemnou provázanost ekonomik a trhů práce členských států. V dnešní době je zásadním úkolem zajistit pokrok Unie při dosahování inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a  vytváření pracovních příležitostí . To vyžaduje koordinovaná, ambiciózní a účinná politická opatření jak na úrovni Unie, tak na vnitrostátní úrovni, jež budou v souladu se Smlouvou o fungování EU a s ustanoveními Unie, která se týkají správy ekonomických záležitostí. Tato politická opatření by měla být kombinací opatření na straně nabídky a poptávky a měla by zahrnovat podporu investic, obnovený závazek provádět v náležité posloupnosti strukturální reformy, které zlepší produktivitu, růst, sociální soudržnost a ekonomickou odolnost vůči otřesům, a naplňování fiskální odpovědnosti, s  přihlédnutím k jejich dopadu na zaměstnanost a sociální situaci.

 

(6)

Zotavení Evropské unie z hospodářské krize podporuje pozitivní trendy na trhu práce, avšak významné výzvy a nerovnosti v ekonomické a sociální výkonnosti mezi členskými státy a uvnitř členských států přetrvávají, neboť hospodářský růst automaticky nevede k vyšší zaměstnanosti . Krize zdůraznila vzájemnou provázanost ekonomik a trhů práce členských států. V dnešní době je zásadním úkolem zajistit pokrok Unie při dosahování inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, který bude doprovázen vytvářením udržitelných kvalitních pracovních míst . To vyžaduje koordinovaná, ambiciózní a účinná politická opatření jak na úrovni Unie, tak na vnitrostátní úrovni, jež budou v souladu se Smlouvou o fungování EU a s ustanoveními Unie, která se týkají správy ekonomických záležitostí. Tato politická opatření by měla být kombinací opatření na straně nabídky a poptávky a měla by zahrnovat podporu investic, mimo jiné směřujících do oběhového hospodářství a zelené ekonomiky s ohledem na investování do sociální oblasti , obnovený závazek provádět v náležité posloupnosti sociálně a hospodářsky vyvážené strukturální reformy, které zlepší produktivitu, růst, sociální soudržnost a ekonomickou odolnost vůči otřesům, a naplňování fiskální odpovědnosti, přičemž by tyto strukturální reformy měly mít pozitivní dopad na zaměstnanost a sociální situaci.

Pozměňovací návrh 8

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 7

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

(7)

Reformy trhu práce, včetně vnitrostátních mechanismů stanovování mezd, by se měly řídit vnitrostátní praxí v oblasti sociálního dialogu a poskytnout potřebný politický prostor pro široké posouzení socioekonomických otázek, včetně zlepšení konkurenceschopnosti, vytváření pracovních míst, politiky celoživotního učení a odborné přípravy, jakož i reálných příjmů.

 

(7)

Reformy trhu práce, včetně vnitrostátních mechanismů stanovování mezd, by se měly řídit vnitrostátní praxí v oblasti sociálního dialogu a poskytnout potřebný politický prostor pro široké posouzení socioekonomických otázek, včetně zlepšení životní úrovně, posílení rovnosti a  konkurenceschopnosti, zvýšení produktivity , vytváření udržitelných a kvalitních pracovních míst, politiky celoživotního učení a odborné přípravy, jakož i reálných příjmů.

Pozměňovací návrh 9

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 8

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

(8)

Členské státy a Unie by měly také řešit sociální dopady hospodářské a finanční krize a usilovat o vytvoření inkluzivní společnosti, jejíž členové jsou schopni předjímat a zvládat změny a mohou se aktivně podílet na životě společnosti a na fungování ekonomiky, jak bylo rovněž uvedeno v doporučení Komise o aktivním začleňování lidí vyloučených z trhu práce (13). Je třeba řešit nerovnost, zajistit přístup a  příležitosti pro všechny a  snížit chudobu a sociální vyloučení (především u dětí), a to zejména zajištěním účinného fungování trhů práce a systémů sociální ochrany a odstraněním překážek omezujících účast na vzdělávání a odborné přípravě a na trhu práce. Na pracovních místech v EU se objevují nové hospodářské a obchodní modely a také se mění pracovněprávní vztahy. Členské státy by měly zajistit, aby se novými pracovněprávními vztahy sociální model Evropy udržel a posílil.

 

(8)

Členské státy a Unie by měly také řešit sociální dopady hospodářské a finanční krize a usilovat o vytvoření inkluzivní a  sociálně spravedlivé společnosti, jejíž členové jsou schopni předjímat a zvládat změny a mohou se aktivně podílet na životě společnosti a na fungování ekonomiky, jak bylo rovněž uvedeno v doporučení Komise o aktivním začleňování lidí vyloučených z trhu práce (14). Je třeba řešit nerovnost a diskriminaci , zajistit rovné příležitosti pro všechny a  vymýtit chudobu a sociální vyloučení (především u dětí), a to zejména zajištěním účinného fungování trhů práce a  vhodných a efektivních systémů sociální ochrany a odstraněním překážek omezujících účast na vzdělávání a odborné přípravě a na trhu práce. Na pracovních místech v EU se objevují nové hospodářské a obchodní modely a také se mění pracovněprávní vztahy. Členské státy by měly zajistit, aby se novými pracovněprávními vztahy sociální model Evropy udržel a posílil, a to tím, že zabezpečí, aby se na osoby v nově vznikajících formách práce vztahovaly pracovněprávní předpisy a aby jimi tyto osoby byly chráněny. Členské státy by měly podporovat potenciál osob se zdravotním postižením přispívat k hospodářskému růstu a společenskému rozvoji.

 

Pozměňovací návrh 10

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 8 a (nový)

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

 

 

(8a)

Komise a členské státy by měly s podporou specializovaných nevládních organizací a organizací osob žijících v chudobě vytvořit prostor pro úvahy a dialog s cílem zajistit, aby se osoby žijící v chudobě mohly podílet na hodnocení politik, které na ně mají vliv.

Pozměňovací návrh 11

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 11

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

(11)

Integrované hlavní směry by měly být základem pro doporučení pro jednotlové země, která může Rada podat členským státům. Členské státy by měly plně využívat Evropského sociálního fondu a dalších fondů Unie v zájmu posílení zaměstnanosti, sociálního začlenění, celoživotního učení a vzdělávání a zlepšení veřejné správy. I když jsou integrované hlavní směry určeny členským státům a Unii, měly by se provádět ve spolupráci se všemi státními, regionálními a místními orgány, do níž by se měly intenzivně zapojovat parlamenty, jakož i sociální partneři a zástupci občanské společnosti.

 

(11)

Integrované hlavní směry a  evropský pilíř sociálních práv by měly být základem pro vhodně zaměřená doporučení pro jednotlivé země, která podává Rada členským státům. Členské státy by měly plně využívat Evropského sociálního fondu a dalších fondů Unie v zájmu posílení zaměstnanosti, sociálního začlenění, celoživotního učení a vzdělávání a zlepšení veřejné správy. I když jsou integrované hlavní směry určeny členským státům a Unii, měly by se provádět ve spolupráci se všemi státními, regionálními a místními orgány, do níž by se měly intenzivně zapojovat parlamenty, jakož i sociální partneři a zástupci občanské společnosti.

Pozměňovací návrh 12

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 12

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

(12)

Výbor pro zaměstnanost a Výbor pro sociální ochranu by měly v souladu se svými příslušnými mandáty vyplývajícími ze Smlouvy sledovat provádění příslušných politik s ohledem na hlavní směry politik zaměstnanosti. Uvedené výbory a další přípravné orgány Rady zapojené do koordinace hospodářských a sociálních politik by měly úzce spolupracovat,

 

(12)

Výbor pro zaměstnanost a Výbor pro sociální ochranu by měly v souladu se svými příslušnými mandáty vyplývajícími ze Smlouvy sledovat provádění příslušných politik s ohledem na hlavní směry politik zaměstnanosti. Uvedené výbory a další přípravné orgány Rady zapojené do koordinace hospodářských a sociálních politik by měly v  zájmu zajištění demokratické odpovědnosti úzce spolupracovat s Evropským parlamentem , zejména s jeho Výborem pro zaměstnanost a sociální věci.

Pozměňovací návrh 13

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 5 – odst. 1

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Členské státy by měly usnadňovat vytváření kvalitních pracovních míst, mimo jiné omezením překážek , s  nimiž se setkávají podniky při najímání pracovníků, podporováním podnikání a  samostatně výdělečné činnosti a  zejména podporou vytváření a růstu mikropodniků a malých podniků. Členské státy by měly aktivně podporovat sociální ekonomiku a sociální inovace.

 

Členské státy by měly usnadňovat vytváření udržitelných, přístupných a  kvalitních pracovních míst napříč všemi úrovněmi odbornosti a všemi segmenty trhu práce a regiony a investovat do tohoto úsilí , mimo jiné i  plným rozvojem potenciálu odvětví zaměřených na budoucnost, jako jsou např. zelená ekonomika a oběhové hospodářství, odvětví pečovatelských služeb a digitální odvětví. Členské státy by měly umožnit lidem vyvážit pracovní a osobní život , zajistit, aby pracovní místa byla přizpůsobena osobám se zdravotním postižením a starším pracovníkům, pomoci podnikům při najímání pracovníků a prosazovat odpovědné podnikání a  samostatnou výdělečnou činnost , zejména podporou vytváření a růstu mikropodniků a malých podniků. Členské státy by měly aktivně podporovat sociální ekonomiku a sociální inovace.

Pozměňovací návrh 14

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 5 – odst. 2

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Členské státy by měly podporovat inovativní formy práce, které odpovědným způsobem vytvářejí pracovní příležitosti pro všechny.

 

Členské státy by měly podporovat inovativní formy práce, které odpovědným způsobem vytvářejí kvalitní pracovní příležitosti pro všechny, zohledňovat současně rozvoj nových informačních a komunikačních technologií a přitom zajišťovat plný soulad s právem Unie, vnitrostátními právními předpisy a praxí v oblasti zaměstnanosti, jakož i se systémy vztahů mezi sociálními partnery. Členské státy a Komise by měly podporovat osvědčené postupy v této oblasti.

Pozměňovací návrh 15

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 5 – odst. 2 a (nový)

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

 

 

Členské státy by měly omezit byrokracii, aby se snížila zbytečná zátěž pro malé a střední podniky, které významně přispívají k vytváření pracovních míst.

Pozměňovací návrh 16

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 5 – odst. 3

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Daňové zatížení by se mělo přesunout z práce na jiné zdroje daní, které mají méně závažné dopady na zaměstnanost a růst, při zohlednění přerozdělovacího účinku daňového systému, a přitom ochraňovat příjmy pro přiměřenou sociální ochranu a výdaje na podporu růstu.

 

Členské státy by měly postupně vyvíjet úsilí o snížení daňového zatížení práce, přičemž by toto zatížení měly přesunout na jiné zdroje daní, které mají méně závažné dopady na zaměstnanost a růst, při zohlednění přerozdělovacího účinku daňového systému, a přitom ochraňovat příjmy pro přiměřenou sociální ochranu a výdaje na podporu růstu, včetně investování do veřejných služeb obecného zájmu .

Pozměňovací návrh 17

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 5 – odst. 4

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Členské státy by v souladu s vnitrostátní praxí a při respektování autonomie sociálních partnerů měly podporovat transparentní a předvídatelné mechanismy stanovování mezd, které mzdám umožní reagovat na vývoj produktivity a zároveň zajistí spravedlivé mzdy umožňující důstojnou životní úroveň. Tyto mechanismy by měly zohledňovat rozdíly v úrovni dovedností a odlišnosti hospodářského výkonu jednotlivých regionů, odvětví a podniků. Členské státy by spolu se sociálními partnery a při dodržení vnitrostátních postupů měly zajistit přiměřené minimální mzdy s přihlédnutím k jejich dopadu na konkurenceschopnost, vytváření pracovních míst a chudobu pracujících.

 

Členské státy by v souladu s vnitrostátní praxí a při respektování autonomie sociálních partnerů měly podporovat transparentní a předvídatelné mechanismy stanovování mezd, které mzdám umožní reagovat na vývoj produktivity a zároveň udržitelným a odpovědným způsobem zajistí spravedlivé mzdy umožňující důstojnou životní úroveň. Tyto mechanismy by měly zohledňovat rozdíly v úrovni dovedností a odlišnosti hospodářského výkonu jednotlivých regionů, odvětví a podniků. Členské státy by spolu se sociálními partnery a při dodržení vnitrostátních postupů měly zajistit přiměřené minimální mzdy s přihlédnutím k jejich dopadu na konkurenceschopnost, vytváření pracovních míst a chudobu pracujících.

Pozměňovací návrh 18

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 6 – název

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Hlavní směr 6: Zlepšení nabídky práce: přístup k zaměstnání, dovednostem a kompetencím

 

Hlavní směr 6: Zlepšení nabídky práce a přístupu k zaměstnání, dovednostem a kompetencím

Pozměňovací návrh 19

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 6 – odst. 1

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

V souvislosti s technologickými, environmentálními a demografickými změnami by členské státy při řešení současných budoucích potřeb trhu práce měly ve spolupráci se sociálními partnery podporovat produktivitu a zaměstnatelnost prostřednictvím vhodné nabídky příslušných znalostí, dovedností a kompetencí v průběhu celého profesního života člověka. Členské státy by měly uskutečňovat potřebné investice do počátečního i dalšího vzdělávání a odborné přípravy. Měly by spolupracovat se sociálními partnery, poskytovateli vzdělávání a odborné přípravy a dalšími zúčastněnými stranami při řešení strukturálních nedostatků v systémech vzdělávání a odborné přípravy, aby poskytovaly kvalitní a inkluzivní vzdělávání, odbornou přípravu a celoživotní učení. Měly by zajistit převod nároků na odbornou přípravu v  době přechodu mezi zaměstnáními . Tak by všichni mohli lépe předvídat potřeby trhu práce a přizpůsobovat se jim a úspěšně zvládat přechody, čímž by se posílila celková odolnost hospodářství vůči šokům.

 

V souvislosti s technologickými, environmentálními a demografickými změnami by členské státy v  reakci na současné předpokládané budoucí příležitosti na trhu práce měly ve spolupráci se sociálními partnery a  občanskou společností podporovat udržitelnost , produktivitu a zaměstnatelnost prostřednictvím vhodné nabídky příslušných znalostí, dovedností a kompetencí v průběhu celého profesního života člověka, kromě jiného i pomocí cílené podpory odborné přípravy v přírodních vědách, technických oborech a matematice . Členské státy by měly uskutečňovat potřebné investice do počátečního i dalšího vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního učení, a zaměřit se přitom nejen na formální vzdělávání, ale i na neformální a informální učení, a zajistit také rovné příležitosti a přístup pro všechny . Měly by spolupracovat se sociálními partnery, poskytovateli vzdělávání a odborné přípravy, organizacemi občanské společnosti a dalšími zúčastněnými stranami s  cílem řešit strukturální nedostatky v systémech vzdělávání a odborné přípravy, stejně jako tyto systémy zkvalitnit , aby poskytovaly kvalitní a inkluzivní vzdělávání, odbornou přípravu a celoživotní učení, přičemž je nutné zohlednit zvláštní potřeby osob se zdravotním postižením, etnických a národnostních menšin, přistěhovalců a uprchlíků . Měly by zajistit převod nároků na odbornou přípravu během změn v profesním životě prostřednictvím bodového systému a akumulace souvisejících práv . Tak by všichni mohli lépe předvídat potřeby trhu práce a přizpůsobovat se jim, předcházet nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi a úspěšně zvládat přechody, čímž by se posílila celková odolnost hospodářství vůči šokům.

Pozměňovací návrh 20

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 6 – odst. 2

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Členské státy by měly podporovat rovné příležitosti ve vzdělávání a celkově zvyšovat úrovně vzdělání, zejména nejméně kvalifikovaných osob. Měly by zajistit kvalitní výsledky učení, zlepšovat základní dovednosti, snížit počet mladých lidí předčasně odcházejících ze vzdělávání, zvýšit relevanci terciární úrovně vzdělání pro potřeby trhu práce, zlepšit monitorování a předvídání dovedností a zvýšit účast dospělých v dalším vzdělávání a odborné přípravě. Členské státy by měly ve svých systémech odborného vzdělávání a přípravy posílit učení se prací, mimo jiné prostřednictvím kvalitní a účinné učňovské přípravy, zajistit větší zviditelnění a srovnatelnost dovedností a rozšířit příležitosti pro uznávání a ověřování dovedností a kompetencí získaných mimo rámec formálního vzdělávání a odborné přípravy. Měly by zlepšit a zvýšit nabídku a využívání pružného dalšího odborného vzdělávání. Členské státy by rovněž měly podporovat osoby s nízkou úrovní dovedností, aby uchovaly nebo rozvíjely jejich dlouhodobou zaměstnatelnost tím, že zlepší přístup ke kvalitním vzdělávacím příležitostem a jejich využívání, a to zavedením cest prohlubování dovedností, včetně posuzování dovedností, vhodné nabídky vzdělávání a odborné přípravy a validace a uznávání získaných dovedností.

 

Členské státy by měly podporovat rovné příležitosti ve vzdělávání, včetně předškolního vzdělávání , a celkově zvyšovat úrovně vzdělání, zejména nejméně kvalifikovaných osob a studentů ze znevýhodněného prostředí . Měly by zajistit kvalitní výsledky učení, rozvíjet a  zlepšovat základní dovednosti, posílit rozvoj podnikatelských schopností , snížit počet mladých lidí předčasně odcházejících ze vzdělávání, zvýšit relevanci terciární úrovně vzdělání pro potřeby trhu práce, zlepšit monitorování a předvídání dovedností a zvýšit účast dospělých v dalším vzdělávání a odborné přípravě, mimo jiné i prostřednictvím politik umožňujících vzdělávací a studijní volno, stejně jako odborné vzdělávání při zaměstnání a celoživotní učení . Členské státy by měly ve svých systémech odborného vzdělávání a přípravy posílit učení se prací, mimo jiné prostřednictvím kvalitní a účinné učňovské přípravy, zajistit větší zviditelnění a srovnatelnost dovedností a rozšířit příležitosti pro uznávání a ověřování dovedností a kompetencí získaných mimo rámec formálního vzdělávání a odborné přípravy. Měly by zlepšit a zvýšit nabídku a využívání pružného dalšího odborného vzdělávání. Členské státy by rovněž měly zaměřit podporu na osoby s nízkou úrovní dovedností, aby uchovaly nebo rozvíjely jejich dlouhodobou zaměstnatelnost tím, že zlepší přístup ke kvalitním vzdělávacím příležitostem a jejich využívání, a to zavedením cest prohlubování dovedností, včetně posuzování dovedností, nabídky vzdělávání a odborné přípravy odpovídající příležitostem na trhu práce, jakož i  validace a uznávání získaných dovedností.

Pozměňovací návrh 21

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 6 – odst. 2 a (nový)

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

 

 

Za účelem podpory dlouhodobě dobrých pracovních podmínek a produktivní pracovní síly by měly členské státy zajistit, aby jejich systémy vzdělávání a odborné přípravy byly vedle řešení potřeb trhu práce zaměřeny na podporu osobního růstu, sociální soudržnosti, mezikulturního porozumění a aktivního občanství.

Pozměňovací návrh 22

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 6 – odst. 3

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Měla by se řešit vysoká nezaměstnanost a neaktivita, mimo jiné včasnou a individuálně uzpůsobenou pomocí, která bude založena na podpoře při hledání zaměstnání, odborné přípravě a  rekvalifikaci. Měly by se uplatňovat komplexní strategie, které zahrnují hloubkové individuální posouzení nejpozději po 18 měsících nezaměstnanosti, s  cílem výrazně snížit strukturální nezaměstnanost a předcházet jí. Měla by se nadále řešit nezaměstnanost mladých lidí a vysoký počet mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a to strukturálním zlepšením přechodu ze vzdělávání do zaměstnání, mimo jiné prostřednictvím plného provedení záruk pro mladé lidi (15).

 

Měla by se řešit nezaměstnanost, dlouhodobá nezaměstnanost a  dlouhodobá neaktivita, mimo jiné včasnou, integrovanou a individuálně uzpůsobenou pomocí, která bude založena na podpoře při hledání zaměstnání, odborné přípravě, rekvalifikaci a vhodných návazných opatřeních. tohoto důvodu je nutný koordinovaný přístup k sociálním službám a službám zaměstnanosti, což znamená úzkou spolupráci mezi službami zaměstnanosti, sociálními službami, sociálními partnery a místními orgány. Měly by se uplatňovat komplexní strategie, které zahrnují co nejvčasnější hloubkové individuální posouzení s cílem výrazně snížit dlouhodobou a  strukturální nezaměstnanost a předcházet jí. Měla by se nadále řešit nezaměstnanost mladých lidí a vysoký počet mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a to strukturálním zlepšením přechodu ze vzdělávání do zaměstnání, mimo jiné prostřednictvím plného provedení záruk pro mladé lidi (16).

 

Pozměňovací návrh 23

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 6 – odst. 4

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Daňové reformy s cílem přesunout daňovou zátěž z práce do jiných oblastí by měly být zaměřeny na odstranění překážek a  demotivujících prvků ve vztahu k účasti na trhu práce, zejména pro osoby, které jsou nejvíce vzdáleny trhu práce. Členské státy by měly podporovat uzpůsobené pracovní prostředí pro osoby se zdravotním postižením, včetně opatření cílené finanční podpory a služeb, které jim umožní účast na trhu práce a ve společnosti.

 

Daňové reformy s cílem postupně přesunout daňovou zátěž z práce do jiných oblastí by měly být zaměřeny na odstranění neodůvodněných překážek a  přebytečné byrokracie a měly by také poskytovat pobídky ve vztahu k účasti na trhu práce, zejména pro osoby, které jsou nejvíce vzdáleny trhu práce, a zároveň zajistit, aby daňové přesuny neohrožovaly udržitelnost sociálního státu . Členské státy by měly podporovat uzpůsobené pracovní prostředí pro osoby se zdravotním postižením a starší pracovníky , včetně opatření cílené finanční podpory a služeb, které jim umožní účast na trhu práce a ve společnosti jako celku. Členské státy a Komise by měly napomáhat rozvoji podporovaného zaměstnání na otevřeném a inkluzivním trhu práce.

Pozměňovací návrh 24

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 6 – odst. 5

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Pro zajištění rovnosti žen a mužů a zvýšenou účast žen na trhu práce by měly být odstraněny překážky bránící v účasti a kariérním postupu, a to také zajištěním stejné odměny za stejnou práci. Mělo by se podporovat sladění pracovního a rodinného života , zejména prostřednictvím přístupu k dlouhodobé péči finančně dostupnému kvalitnímu předškolnímu vzdělávání a péči . Členské státy by měly zajistit, aby rodiče a další osoby s pečovatelskými povinnostmi měly přístup k vhodné rodinné dovolené a pružným pracovním podmínkám, aby se dosáhlo vyvážení pracovního a soukromého života a podpořilo vyvážené využívání těchto nároků mezi ženami a muži.

 

Pro zajištění rovnosti žen a mužů a zvýšenou účast žen na trhu práce by měly být odstraněny překážky bránící v účasti a kariérním postupu, a to také zajištěním stejné odměny za stejnou práci ve všech odvětvích a povoláních . Členské státy by měly vypracovat a uplatnit politiky mzdové transparentnosti a auditů odměňování za účelem překonání rozdílů v odměňování žen a mužů. Členské státy mají prosazovat směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES  (17) tím, že stanoví účinné, přiměřené a odrazující finanční sankce pro zaměstnavatele, kteří vyplácejí odlišnou odměnu za stejnou práci v závislosti na tom, zda je vykonávána mužem, nebo ženou. Sladění pracovního, soukromého rodinného života by mělo být zaručeno pro všechny osoby . Členské státy by měly zajistit, aby rodiče a další osoby s pečovatelskými povinnostmi měly přístup k vhodné rodinné a  pečovatelské dovolené, cenově dostupné a kvalitní dlouhodobé péči, předškolnímu vzdělávání a péči a pružným pracovním podmínkám zaměřeným na pracovníka, jako je práce na dálku (teleworking) a tzv. inteligentní práce (smart working) , aby se dosáhlo vyvážení pracovního a soukromého života a podpořilo vyvážené využívání těchto nároků mezi ženami a muži. Členské státy by měly zajistit podporu pro pečující osoby, které jsou nuceny omezit či ukončit svou profesní činnost, aby se mohly řádně starat o druhou osobu.

 

 

Pozměňovací návrh 25

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 7 – odst. 2

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Politiky by měly zlepšit a podpořit soulad mezi poptávkou a nabídkou na trhu práce a přechody mezi zaměstnáními. Členské státy by měly účinně aktivovat osoby, které se mohou účastnit trhu práce. Členské státy by měly posílit účinnost aktivních politik na trhu práce zlepšením jejich zaměření, dosahu, pokrytí a  jejich propojení s podporou příjmu , a  to na základě práv povinností nezaměstnaných osob týkajících se aktivního hledání práce . Členské státy by měly usilovat o účinnější veřejné služby zaměstnanosti tím, že zajistí včasnou a individuálně uzpůsobenou pomoc uchazečům o zaměstnání, podpoří poptávku na trhu práce a využijí systémy měření výkonnosti.

 

Politiky by měly zlepšit a podpořit soulad mezi poptávkou a nabídkou na trhu práce a přechody mezi zaměstnáními, aby pracovníci mohli postupovat ve své profesionální dráze . Členské státy by měly účinně aktivovat osoby, které se mohou účastnit trhu práce, pomocí individuální podpory a integrovaných služeb v rámci širšího přístupu aktivního začleňování . Členské státy by měly posílit účinnost aktivních politik na trhu práce zlepšením jejich financování , zaměření, dosahu, pokrytí a  zajištěním odpovídající podpory příjmu pro nezaměstnané během hledání práce , přičemž je nutné zohlednit práva povinnosti těchto osob. To zahrnuje spolupráci se sociálními partnery a dalšími příslušnými zúčastněnými stranami, včetně organizací občanské společnosti, za účelem zvýšení účinnosti a posílení odpovědnosti těchto politik . Členské státy by měly usilovat o účinnější, propojenější a kvalitnější veřejné služby zaměstnanosti tím, že zajistí včasnou a individuálně uzpůsobenou pomoc uchazečům o zaměstnání, jimž tak umožní hledat pracovní místa v celé Unii , podpoří poptávku na trhu práce a využijí systémy měření výkonnosti.

Pozměňovací návrh 26

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 7 – odst. 3

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Členské státy by měly poskytnout nezaměstnaným přiměřenou podporu v nezaměstnanosti po přiměřenou dobu v souladu s jejich příspěvky a vnitrostátními pravidly způsobilosti . Tato podpora by neměla být demotivační pro rychlý návrat do zaměstnání.

 

Členské státy by měly v  souladu se svými příspěvky a vnitrostátními pravidly způsobilosti poskytovat nezaměstnaným přiměřenou podporu v nezaměstnanosti po dobu, které je důvodně zapotřebí k nalezení kvalitního pracovního místa . Tato podpora by měla být doprovázena aktivními politikami a opatřeními na trhu práce, která budou podnětem k rychlému návratu do kvalitního zaměstnání.

Pozměňovací návrh 27

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 7 – odst. 4

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Měla by být podporována mobilita studujících a pracovníků s cílem zvýšit dovednosti podporující zaměstnatelnost a  využití plného potenciálu evropského trhu práce. Měly by být odstraněny překážky mobility ve vzdělávání a odborné přípravě, v zaměstnaneckých a osobních penzijních pojištěních a při uznávání kvalifikací. Členské státy by měly přijmout opatření k zajištění toho, aby správní postupy neznemožňovaly nebo neztěžovaly pracovníkům z jiných členských států přístup k zaměstnání. Členské státy by rovněž měly předcházet zneužívání stávajících pravidel a řešit případný odliv mozků z určitých regionů.

 

Měla by být zajištěna mobilita studujících a pracovníků jakožto základní svoboda s  cílem zvýšit dovednosti a využití plného potenciálu evropského trhu práce. Rovněž by měla být podporována vnitřní mobilita. Měly by být odstraněny překážky mobility ve vzdělávání a odborné přípravě, v zaměstnaneckých a osobních penzijních pojištěních, v přístupu k sociální ochraně a při uznávání kvalifikací a dovedností, stejně jako nepřiměřené jazykové požadavky. Mobilní pracovníci by měli být podporováni mimo jiné tím, že se zlepší jejich přístup k zaměstnaneckým právům a povědomí o nich . Členské státy by měly přijmout opatření k zajištění toho, aby správní postupy neznemožňovaly nebo neztěžovaly pracovníkům z jiných členských států přístup k zaměstnání. Členské státy by rovněž měly předcházet zneužívání stávajících pravidel a řešit případný odliv mozků z určitých regionů. Měly by tak učinit zvýšením a podporou investic do odvětví, která mají skutečný potenciál vytvářet kvalitní pracovní příležitosti, jako jsou např. zelená ekonomika a oběhové hospodářství, odvětví pečovatelských služeb a digitální odvětví.

Pozměňovací návrh 28

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 7 – odst. 5

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

V souladu s vnitrostátními postupy a s cílem dosáhnout účinnějšího sociálního dialogu a lepších sociálně-ekonomických výsledků by členské státy měly zajistit včasné a smysluplné zapojení sociálních partnerů do navrhování a provádění hospodářských a sociálních reforem a politik a  reforem a politik v oblasti zaměstnanosti , mimo jiné poskytováním podpory pro zvýšení kapacity sociálních partnerů. Sociální partneři by měli být podporováni ve sjednávání a uzavírání kolektivních smluv v záležitostech, které se jich týkají, přičemž je třeba uznávat jejich samostatnost a právo na kolektivní akce.

 

V souladu s vnitrostátními postupy, partnerskými zásadami a s cílem dosáhnout účinnějšího sociálního dialogu a lepších sociálně-ekonomických výsledků by členské státy měly zajistit včasné, skutečné a smysluplné zapojení sociálních partnerů a  organizací občanské společnosti do navrhování, provádění a  hodnocení hospodářských a sociálních reforem a politik během všech fází tohoto procesu , mimo jiné poskytováním podpory pro zvýšení kapacity sociálních partnerů a organizací občanské společnosti. Toto zapojení by mělo sahat nad rámec pouhé konzultace zúčastněných stran . Sociální partneři by měli být podporováni ve sjednávání a uzavírání kolektivních smluv v záležitostech, které se jich týkají, přičemž je třeba uznávat jejich samostatnost a právo na kolektivní akce. Pracovníkům zaměstnaným na základě atypických pracovních smluv a samostatně výdělečně činným pracovníkům by mělo být rovněž umožněno, aby vykonávali své právo sdružovat se a právo kolektivně vyjednávat. Členské státy by měly přijmout opatření k posílení úlohy sociálních partnerů.

Pozměňovací návrh 29

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 8 – nadpis

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Hlavní směr 8: Prosazování rovných příležitostí pro všechny, podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě

 

Hlavní směr 8: Prosazování rovnosti , rovných příležitostí a rovného zacházení pro všechny, podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě

Pozměňovací návrh 30

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 8 – odst. 1

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Členské státy by měly podporovat inkluzivní trhy práce , které jsou otevřené všem, zavedením účinných opatření na podporu rovných příležitostí pro nedostatečně zastoupené skupiny na trhu práce . Členské státy by měly zajistit rovné zacházení, pokud jde o  zaměstnání, sociální ochranu , vzdělávání a  přístup ke zboží a službám bez ohledu na pohlaví, rasu nebo etnický původ, náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci .

 

Členské státy by ve spolupráci s místními a regionálními orgány měly zavést účinná opatření pro potírání všech forem diskriminace a prosazovat rovné příležitosti , které všem lidem umožní podílet se na dění ve společnosti. To by mělo zahrnovat opatření podporující inkluzivní trhy práce otevřené všem, mimo jiné i pomocí opatření potírajících diskriminaci v přístupu na trh práce, a to za účelem podpory těch, kteří jsou diskriminováni , nedostatečně zastoupeni, nebo se nacházejí v situaci, v níž jsou zranitelní . Členské státy by měly zajistit rovné zacházení a potírat všechny druhy diskriminace v  zaměstnání, při poskytování sociální ochrany , ve vzdělávání a  přístupu ke zboží a službám bez ohledu na pohlaví, rasu nebo etnický původ, náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk, sexuální orientaci nebo sociálně-ekonomický původ. tohoto důvodu jsou nutná konkrétní opatření na podporu osob ve zranitelném postavení, přičemž tato opatření musí být podpořena odpovídajícím financováním, aby se zamezilo jakémukoliv případnému soupeření o zdroje mezi dotčenými příjemci.

Pozměňovací návrh 31

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 8 – odst. 2

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Členské státy by měly modernizovat systémy sociální ochrany, aby poskytovaly účinnou, účelnou a odpovídající sociální ochranu ve všech fázích života jednotlivce a přitom podporovaly sociální začlenění a vzestupnou sociální mobilitu, vybízely k účasti na trhu práce a řešily nerovnosti, mimo jiné vytvořením systémů daní a dávek. Modernizace systémů sociální ochrany by měla vést k  lepší dostupnosti, udržitelnosti, přiměřenosti a kvalitě.

 

Členské státy by měly zkvalitnit systémy sociální ochrany, aby poskytovaly účinnou, účelnou a odpovídající sociální ochranu ve všech fázích života jednotlivce, mimo jiné i osob samostatně výdělečně činných , a přitom podporovaly sociální začlenění a vzestupnou sociální mobilitu, vybízely k účasti na trhu práce a řešily nerovnosti, mimo jiné vytvořením systémů daní a dávek. Zkvalitnění systémů sociální ochrany a  inovace v jejich rámci by měla vést k  lepšímu přístupu a  dostupnosti i vyšší udržitelnosti, přiměřenosti a kvalitě.

Pozměňovací návrh 32

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 8 – odst. 3

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Členské státy by měly vytvářet a zavádět preventivní a integrované strategie kombinací tří prvků aktivního začleňování: přiměřené podpory příjmu, inkluzivních trhů práce a přístupu ke kvalitním službám. Systémy sociální ochrany by měly zajistit právo na přiměřené dávky zaručující minimální příjem každému, kdo nemá dostatečné prostředky, a podporovat sociální začlenění tím, že budou podněcovat osoby k aktivní účasti na trhu práce a ve společnosti.

 

Členské státy by měly vytvářet a zavádět preventivní a integrované strategie kombinací tří prvků aktivního začleňování: přiměřené podpory příjmu, inkluzivních trhů práce a přístupu ke kvalitním službám přizpůsobeným individuálním potřebám . Systémy sociální ochrany by měly zajistit přiměřené dávky zaručující minimální příjem každému, kdo nemá dostatečné prostředky, a podporovat sociální začlenění tím, že budou podněcovat osoby k aktivní účasti na trhu práce a ve společnosti.

Pozměňovací návrh 33

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 8 – odst. 3 a (nový)

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

 

 

Obdobně by členské státy měly s podporou Komise podporovat aktivní účast nevládních organizací zabývajících se bojem proti chudobě a organizací osob žijících v chudobě na vytváření politik boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

Pozměňovací návrh 34

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 8 – odst. 4

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Pro zajištění rovných příležitostí, a to i pro děti a  mladé lidi, mají zásadní význam cenově dostupné , přístupné kvalitní služby , jako je péče o děti, mimoškolní péče, vzdělávání, odborná příprava, bydlení, zdravotní služby a dlouhodobá péče. Zvláštní pozornost by měla být věnována boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, včetně snižování chudoby pracujících. Členské státy by měly zajistit, aby měl každý přístup k základním službám, včetně vody, hygienického zařízení, energií, dopravy, finančních služeb a digitálních komunikací. Členské státy by měly všem, kteří to potřebují, a  zranitelným osobám zajistit přístup k přiměřené pomoci v oblasti sociálního bydlení, jakož i právo na vhodnou pomoc a ochranu před nuceným vystěhováním. Specificky by měla být řešena problematika bezdomovectví. Přihlížet by se mělo ke specifickým potřebám osob se zdravotním postižením.

 

Pro zajištění rovných příležitostí, a to i pro děti, mladé lidi, ale i etnické menšiny a migranty, má zásadní význam přístup k finančně únosným , přístupným a kvalitním službám rovněž dostupnost těchto služeb , jako je péče o děti, mimoškolní péče, vzdělávání, odborná příprava, bydlení, zdravotní služby, rehabilitace a dlouhodobá péče. Děti žijící v chudobě by měly mít přístup k bezplatné zdravotní péči, vzdělávání a péči o děti, stejně jako k důstojnému bydlení a řádné výživě. Zvláštní pozornost by měla být věnována boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, včetně snižování chudoby pracujících, jakož i potírání diskriminace . Členské státy by měly zajistit, aby měl každý přístup k základním službám, včetně vzdělávání, zdravotní péče, bydlení , vody, hygienického zařízení, energií, dopravy, finančních služeb a digitálních komunikací, a aby tyto služby byly cenově dostupné . Členské státy by měly všem, kteří to potřebují nebo se nacházejí ve zranitelném postavení , zajistit přístup k přiměřené pomoci v oblasti sociálního bydlení, jakož i právo na vhodnou pomoc a ochranu před nuceným vystěhováním. Specificky by měla být řešena problematika bezdomovectví. Přihlížet by se mělo ke specifickým potřebám, stejně jako k potenciálu osob se zdravotním postižením. Za tímto účelem by měly členské státy mimo jiné revidovat své systémy posuzování zdravotního postižení, aby se zabránilo vytváření překážek v přístupu na trh práce.

Pozměňovací návrh 35

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 8 – odst. 4 a (nový)

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

 

 

Členské státy by měly zajistit, aby zaměstnavatelům zaměstnávajícím osoby se zdravotním postižením byla poskytována odpovídající podpora a poradenství. Poskytování osobní asistence pro osoby se zdravotním postižením v rámci vzdělávání a ze strany služeb zaměstnanosti by mělo prosazováno a podporováno.

Pozměňovací návrh 36

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 8 – odst. 5

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

Členské státy by měly zajistit právo na včasný přístup k  cenově dostupné a kvalitní zdravotní a dlouhodobé péči a zároveň zajistit dlouhodobou udržitelnost.

 

Členské státy by měly zajistit právo na včasný přístup k  finančně únosné , dostupné a kvalitní zdravotní a dlouhodobé péči a zároveň zajistit dlouhodobou udržitelnost.

Pozměňovací návrh 37

Návrh rozhodnutí

Příloha – hlavní směr 8 – odst. 6

Znění navržené Komisí

 

Pozměňovací návrh

V kontextu prodlužující se délky života a demografických změn by členské státy měly zajistit udržitelnost a přiměřenost důchodových systémů pro ženy i muže tím, že pracovníkům a samostatně výdělečně činným osobám obou pohlaví zajistí rovné příležitosti nabývat důchodová práva, mimo jiné prostřednictvím doplňkových programů , které jim umožní důstojný život . Důchodové reformy by měly být podporovány opatřeními , která prodlouží pracovní život a zvýší skutečný věk odchodu do důchodu, například opatřeními ke snížení míry předčasného odcházení z trhu práce ke zvýšení zákonem stanoveného věku odchodu do důchodu, aby se zohlednilo prodlužování střední délky života . Členské státy by měly zahájit konstruktivní dialog s  příslušnými zúčastněnými stranami a umožnit postupné zavádění reforem.

 

Členské státy by měly naléhavě zajistit udržitelnost a přiměřenost důchodových systémů pro ženy i muže tím, že všem pracovníkům a samostatně výdělečně činným osobám zajistí rovné příležitosti nabývat odpovídající zákonná důchodová práva, aby jim byl umožněn důstojný život, a rovněž budou usilovat o zajištění dostatečného příjmu pro starší osoby, jenž bude alespoň nad úrovní chudoby. Měly by zajistit nediskriminační přístup k doplňkovým důchodovým systémům, které mohou sloužit jako připojištění k pevnému zákonnému důchodu. V závislosti na institucionálním uspořádání členských států a na vnitrostátní právní úpravě by měl starobní důchod založený na prvním pilíři, případně v kombinaci se starobním důchodem z druhého pilíře, zajistit odpovídající náhradní příjem založený na předchozí mzdě pracovníka. Členské státy by měly zajistit odpovídající důchodové pojištění osobám , které trávily čas mimo trh práce za účelem poskytování péče na neformálním základě. Důchodové reformy, včetně případného prodloužení věku pro odchod do důchodu, by měly být sestaveny v rámci strategií aktivního a zdravého stárnutí podporovány opatřeními, již prodlouží pracovní život těm, kteří si přejí pracovat déle. Pracovníkům, jejichž odchod do důchodu nastane zanedlouho, by měla být dána možnost snížit si ze své vůle pracovní dobu. Členské státy by měly zahájit konstruktivní dialog se sociálními partnery a občanskou společností a umožnit postupné zavádění všech reforem.


(1)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0355.

(2)  Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 201.

(3)  Úř. věst. C 120, 26.4.2013, s. 1–6.

(4)  Úř. věst. C 67, 20.2.2016, s. 1–5.

(5)  Úř. věst. C 484, 24.12.2016, s. 1–6.

(6)  COM(2017)0563 final – 2017/0244 (NLE).

(7)  Úř. věst. C 120, 26.4.2013, s. 1.

(8)  Úř. věst. C 67, 20.2.2016, s. 1.

(9)  Úř. věst. C 484, 24.12.2016, s. 1.

(10)  COM(2017)0563 final – 2017/0244 (NLE).

(11)  Úř. věst. L 308, 24.11.2010, s. 46–5.

(12)  Úř. věst. L 308, 24.11.2010, s. 46–5.

(13)  COM(2008)0639 final.

(14)  COM(2008)0639 final.

(15)  Úř. věst. C 120, 26.4.2013, s. 1.

(16)  Úř. věst. C 120, 26.4.2013, s. 1.

(17)   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23).


18.11.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 390/215


P8_TA(2018)0182

Odhad příjmů a výdajů na rozpočtový rok 2019 – oddíl I – Evropský parlament

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. dubna 2018 o odhadu příjmů a výdajů Evropského parlamentu na rozpočtový rok 2019 (2018/2001(BUD))

(2019/C 390/46)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (1), a zejména na článek 36 tohoto nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (2),

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a o řádném finančním řízení (3) (IID ze dne 2. prosince 2013),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1023/2013 ze dne 22. října 2013, kterým se mění služební řád úředníků Evropské unie a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie (4),

s ohledem na své usnesení ze dne 5. dubna 2017 o odhadu příjmů a výdajů Evropského parlamentu na rozpočtový rok 2018 (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2017 týkající se postoje Rady k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2018 (6),

s ohledem na své usnesení ze dne 30. listopadu 2017 o společném návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2018 schváleném dohodovacím výborem v rámci rozpočtového procesu (7),

s ohledem na zprávu, kterou generální tajemník předložil předsednictvu k vypracování předběžného odhadu výdajů Evropského parlamentu na rozpočtový rok 2019,

s ohledem na předběžný odhad příjmů a výdajů, který podle čl. 25 odst. 7 a čl. 96 odst. 1 jednacího řádu Evropského parlamentu vypracovalo předsednictvo dne 16. dubna 2018,

s ohledem na odhad příjmů a výdajů, který podle čl. 96 odst. 2 jednacího řádu Evropského parlamentu vypracoval Rozpočtový výbor,

s ohledem na článek 96 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0146/2018),

A.

vzhledem k tomu, že tento proces je čtvrtým úplným rozpočtovým procesem, který se uskutečňuje v novém volebním období, a šestým procesem víceletého finančního rámce na období 2014–2020;

B.

vzhledem k tomu, že rozpočet na rok 2019 v podobě, jak je navržena ve zprávě generálního tajemníka, se připravuje s ohledem na meziroční zvýšení, jak v důsledku inflace, tak skutečné zvýšení, stropu v okruhu V, což poskytuje větší prostor pro růst a investice i pro další realizaci politik usilujících o dosažení úspor a zvýšení účinnosti a zaměřených na rozpočet podle výkonnosti;

C.

vzhledem k tomu, že prioritní cíle, které navrhl generální tajemník na rok 2019, zahrnují: volební kampaň před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019, bezpečnostní projekty, víceleté stavební projekty, rozvoj IT, zlepšování služeb pro poslance a podporu ekologického přístupu k dopravě;

D.

vzhledem k tomu, že generální tajemník pro předběžný odhad příjmů a výdajů Parlamentu na rok 2019 navrhl rozpočet ve výši 2 016 644 000 EUR, což představuje celkové zvýšení o 3,38 % oproti rozpočtu na rok 2018 (včetně 37,3 milionu EUR na změnu volebního období a 34,3 milionu EUR na jiné mimořádné výdaje) a podíl 18,79 % v okruhu V víceletého finančního rámce na období 2014–2020;

E.

vzhledem k tomu, že téměř dvě třetiny rozpočtu činí výdaje, které musí být pravidelně valorizovány a které se týkají v převážné většině odměn, důchodů, léčebných výdajů a příspěvků současných a penzionovaných poslanců (23 %) a zaměstnanců (34 %) a také budov (13 %), jež se upravují podle služebního řádu, statutu poslanců, oborově specifické valorizace nebo míry inflace;

F.

vzhledem k tomu, že Parlament již ve svém usnesení ze dne 29. dubna 2015 o odhadu příjmů a výdajů Parlamentu na rozpočtový rok 2016 (8) zdůraznil, že rozpočet na rok 2016 by měl být sestaven na realistickém základě a měl by být v souladu se zásadami rozpočtové kázně a řádného finančního řízení;

G.

vzhledem k tomu, že důvěryhodnost Parlamentu coby jedné ze složek rozpočtového orgánu z části závisí na jeho schopnosti řídit své vlastní výdaje a rozvíjet demokracii na úrovni Unie;

H.

vzhledem k tomu, že v roce 1990 byl podle předpisů předsednictva pro doplňkový (dobrovolný) systém důchodového pojištění zřízen dobrovolný penzijní fond (9);

Obecný rámec

1.

zdůrazňuje, že v roce 2019 je třeba podíl rozpočtu Parlamentu udržet v okruhu V pod 20 %; poznamenává, že výše návrhu odhadu příjmů a výdajů na rok 2019 odpovídá 18,53 %, a je tedy nižší než v roce 2018 (18,85 %) a je nejnižším podílem v rámci okruhu V za více než 15 let;

2.

zdůrazňuje, že největší díl rozpočtu Parlamentu je pevně stanoven právními a smluvními povinnostmi a podléhá roční valorizaci;

3.

poznamenává, že kvůli volbám do Evropského parlamentu v roce 2019 budou výdaje v některých oblastech výrazně vyšší, zejména v souvislosti s poslanci, kteří nebudou znovu zvoleni, a jejich asistenty, zatímco v jiných oblastech, i když v menším rozsahu, budou v důsledku omezení objemu parlamentní činnosti ve volebním roce dosaženy úspory;

4.

podporuje dohodu, které na dohodovacích schůzkách dne 26. března 2018 a 10. dubna 2018 dosáhlo předsednictvo a Rozpočtový výbor, ohledně navýšení rozpočtu na rok 2018 o 2,48 %, což odpovídá celkové výši odhadu příjmů a výdajů na rok 2019 v částce 1 999 144 000 EUR, snížení výdajů v předběžném návrhu příjmů a výdajů schváleném předsednictvem dne 12. března 2018 o 17,5 milionu EUR a související snížení navrhovaných prostředků v následujících rozpočtových položkách: 1004 „Příspěvek na obvyklé cestovní výdaje“, 105 „Jazykové kurzy a kurzy výpočetní techniky pro poslance“1404 „Stáže, granty a výměny úředníků“1612 „Další odborné vzdělávání“1631 „Mobilita“2000 „Nájem“2007 „Výstavba budov a zařízení prostor“2022 „Údržba, obsluha a úklid budov“2024 „Spotřeba energií“2100 „Výpočetní technika a telekomunikace“2101 „Výpočetní technika a telekomunikace – pravidelné činnosti – infrastruktura“2105 „Výpočetní technika a telekomunikace – investice do projektů“212 „Nábytek“214 „Technická zařízení a instalace“230 „Kancelářské potřeby“238 „Ostatní správní výdaje“300 „Výdaje na služební cesty zaměstnanců mezi třemi pracovními místy“302 „Výdaje na recepce a reprezentaci“3040 „Různé výdaje na interní schůze“3042 „Schůze, kongresy, konference a delegace“3049 „Náklady na služby cestovní kanceláře“3243 „Návštěvnická centra Evropského parlamentu“3248 „Výdaje na audiovizuální informační materiály“325 „Výdaje související na informační kanceláře“101 „Pohotovostní rezerva“; poskytuje na bod 1400 „Ostatní zaměstnanci – generální sekretariát a politické skupiny“částku 50 000 EUR, bod 320 „Získávání odborného poradenství“částku 50 000 EUR a na bod 3211 „Výdaje na vědecké mediální středisko“částku 800 000 EUR; vítá, že předsednictvo dne 16. dubna 2018 tyto změny schválilo;

5.

zdůrazňuje, že hlavní funkcí Parlamentu je společně s Radou vytvářet právní předpisy a rozhodovat o rozpočtu Unie, zastupovat občany a dohlížet na činnost jiných orgánů;

6.

zdůrazňuje roli Parlamentu při utváření evropského politického uvědomění a podpoře hodnot Unie;

7.

konstatuje, že předběžný odhad příjmů a výdajů a doprovodné dokumenty obdržel pozdě, až poté, co byly dne 12. března 2018 schváleny předsednictvem; žádá, aby v příštích letech zprávu týkající se předběžného odhadu příjmu a výdajů, kterou generální tajemník předává předsednictvu, obdržel včas, a to včetně všech příloh k této zprávě;

Transparentnost a přístupnost

8.

vítá reakci na žádost Rozpočtového výboru vyjádřenou v různých usneseních o rozpočtu týkajících se dodatečných informací o střednědobém a dlouhodobém plánování, investicích, právních povinnostech, operačních výdajích a metodách vycházejících namísto z koeficientů z aktuálních potřeb; poznamenává, že paušální částky jsou užitečným a uznávaným nástrojem zvyšujícím flexibilitu a transparentnost;

9.

poznamenává, že stejně jako v rozpočtech na předcházející roky se navrhuje vyčlenit prostředky na „mimořádné“investice a výdaje, tj. investice a výdaje, které jsou svou povahou pro Parlament neobvyklé nebo atypické a vyskytují se zřídka; poznamenává, že na rok 2019 tyto investice a výdaje činí 71,6 milionu EUR, včetně 37,3 milionu EUR na změnu volebního období a 34,3 milionu EUR na jiné mimořádné výdaje; připomíná, že uvedené rozlišení mezi řádnými a mimořádnými výdaji, zavedené v rozpočtu na rok 2016 a zahrnované poté do následujících rozpočtů, bylo vytvořeno výhradně s cílem reagovat na provádění naléhavých opatření týkajících se bezpečnosti budov a kybernetické bezpečnosti po teroristických útocích; domnívá se, že nadměrné užívání tohoto rozlišení, jako je přidávání dalších výdajů mezi mimořádné výdaje, vede k zavádějícím údajům o vývoji rozpočtového rozpětí, a je tudíž v rozporu se zásadou transparentnosti parlamentních výdajů;

10.

očekává, že rozpočet Parlamentu na rok 2019 bude realistický a přesný, pokud jde o sladění potřeb a jejich nákladů, aby se co nejvíce podařilo vyhnout nadhodnocení rozpočtu;

Brexit

11.

konstatuje, že dne 8. prosince 2017 dosáhli vyjednavači Unie a Spojeného království principiální dohody o finančním vypořádání v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie, která obsahuje ustanovení, že se Spojené království bude podílet na ročním rozpočtu Unie na roky 2019 a 2020, jako by stále bylo členským státem Unie, a bude přispívat na financování závazků Unie vzniklých do dne 31. prosince 2020; poznamenává, že dobrovolné důchodové pojištění pro poslance je zahrnuto jako závazek v rozvaze EU a že příspěvek na nesplacené závazky potřebný k pokrytí penzijních závazků, které vznikly dříve, ale přesahují rok 2020, bude součástí jednání;

12.

poznamenává, že Výbor pro ústavní záležitosti potvrdil hlasováním na plenárním zasedání v únoru 2018 zprávu z vlastního podnětu o složení Parlamentu, a zejména snížení počtu poslanců na 705 po vystoupení Spojeného království z Unie; konstatuje, že po neformálním setkání 27 hlav států a předsedů vlád 23. února 2018 předseda Tusk vyjádřil tomuto návrhu širokou podporu; poznamenává, že bude-li Spojené království na začátku volebního období 2019–2024 stále členským státem EU, bude počet poslanců činit 751 do té doby, než vystoupení Spojeného království z Unie nabude právního účinku; poukazuje však na to, že tento postup vyžaduje jednomyslné rozhodnutí Evropské rady po předchozím souhlasu Parlamentu; zdůrazňuje, že odhad příjmů a výdajů Parlamentu nyní odráží současný stav, kdy jej od 30. března 2019 do konce 8. volebního období bude tvořit 678 poslanců z 27 členských států a od počátku 9. volebního období do konce rozpočtového roku 2019 pak 705 poslanců z 27 členských států; s uspokojením na vědomí úpravy, které navrhl generální tajemník a které předsednictvo dne 12. března 2018 schválilo;

Evropské volby 2019

13.

vítá komunikační kampaň jako cenné úsilí o vysvětlení účelu Unie a Parlamentu občanům; zdůrazňuje, že cílem této kampaně by mělo být mj. vysvětlení úlohy Unie, pravomocí Parlamentu, jeho funkcí, například volby předsedy Komise, a dopadu jeho práce na život občanů;

14.

připomíná, že celkový rozpočet na kampaň, jak byl schváleno v rozpočtovém procesu na rok 2018, činí 33,3 milionu EUR na dva roky, z čehož 25 milionů EUR připadá na rok 2018 (kvůli času potřebnému na provedení zadávacích řízení a uzavření smluv) a 8,33 milionu na rok 2019; poznamenává, že předsednictvo v listopadu 2017 schválilo strategii kampaně založenou na analýze zkušeností získaných při posledních volbách;

15.

zdůrazňuje, že komunikační procesy při evropských volbách jsou charakterizovány třemi úrovněmi: nejviditelnější úroveň zahrnuje vnitrostátní a evropské politické strany a jejich kandidáty, druhá úroveň je postup nominace hlavních kandidátů (tzv. Spitzenkandidaten) zavedený v roce 2014 a třetí úroveň je institucionální kampaň, která připomíná, co parlament je, co dělá, jak ovlivňuje životy občanů a proč je účast ve volbách důležitá;

16.

poukazuje na to, že Parlament nemá dostatek zdrojů nezbytných k tomu, aby oslovil 400 milionů způsobilých voličů, a musí proto za tímto účelem maximálně využívat své vlastní sítě multiplikátorů; je přesvědčen, že by důležitou úlohu měla hrát i komunikace prostřednictvím internetových stránek sociálních médií; poukazuje na to, že na evropské úrovni bude v roce 2018 uspořádána řada konferencí občanů a zainteresovaných subjektů a že na úrovni jednotlivých států bude rozhodující úloha kontaktních úřadů; bude do přístupu založeného na vytváření sítí kontaktů i nadále zahrnovat Evropský výbor regionů a jeho místní a regionální zástupce; domnívá se, že těsně před volbami budou hrát klíčovou úlohu evropské politické strany i vnitrostátní strany, zejména v rámci postupu nominování hlavních kandidátů; proto navrhuje, aby jim bylo umožněno tento úkol realizovat díky tomu, že budou v roce 2019 prostředky pro tento konkrétní účel navýšeny;

Bezpečnost a kybernetická bezpečnost

17.

konstatuje, že rozpočet na rok 2019 bude zahrnovat další splátky podstatných investic zahájených v roce 2016 s cílem výrazně zlepšit bezpečnost Parlamentu; zdůrazňuje, že tyto projekty zahrnují různé oblasti, převážně v souvislosti s budovami, tj. modernizace zabezpečení vstupu, vybavení a pracovníků jako v případě projektu iPACS, ale také zlepšení v oblasti kybernetické bezpečnosti a bezpečnosti komunikace;

18.

vítá memorandum o porozumění mezi belgickou vládou a Evropským parlamentem, Radou, Komisí, Evropskou službou pro vnější činnost a dalšími bruselskými institucemi, které vstoupilo v platnost v roce 2017 a které se týká bezpečnostních prověrek všech pracovníků externích dodavatelů, kteří chtějí získat přístup do budov orgánů a institucí Unie; připomíná svou výzvu generálnímu tajemníkovi v souvislosti s odhady příjmů a výdajů Parlamentu pro rozpočtový rok 2018, aby zvážil, zda je vhodné rozšířit uplatňování tohoto memoranda o porozumění i na úředníky, parlamentní asistenty a stážisty, aby bylo možné provádět nezbytné bezpečnostní prověrky před jejich přijetím; žádá proto generálního tajemníka, aby Rozpočtovému výboru poskytl informace týkající se pokroku v této záležitosti;

19.

je toho názoru, že nástroje IT mají velký význam při výkonu pracovních povinností poslanců a zaměstnanců, jsou však ohroženy kybernetickými útoky; vítá proto mírné navýšení prostředků, jež umožní, aby Parlament lépe chránil svůj majetek a informace prostřednictvím dalšího provádění akčního plánu pro kybernetickou bezpečnost;

Politika v oblasti nemovitostí

20.

znovu požaduje, aby byl rozhodovací proces v rámci politiky v oblasti nemovitostí transparentní a aby vycházel z včas poskytovaných informací, s patřičným přihlédnutím k článku 203 finančního nařízení;

21.

bere na vědomí proces zlepšování pracovního prostředí poslanců a zaměstnanců, o němž předsednictvo rozhodlo v prosinci 2017, který bude pokračovat v roce 2019, aby měli poslanci k dispozici flexibilní pracoviště, které uspokojí jejich potřeby vznikající v souvislosti se změnami rozvržení jejich práce, a tak budou mít po volbách v roce 2019 tři kanceláře v Bruselu a dvě ve Štrasburku; zdůrazňuje nicméně, že ve Štrasburku by bylo užitečnější poskytnout flexibilní prostory pro schůze; bere na vědomí náklady na údržbu budov Parlamentu v roce 2019, včetně požadavků v oblasti bezpečnosti a životního prostředí; pozastavuje se nad velmi vysokými náklady na některé navrhované změny, zejména: odstranění knihovny a souvisejících kanceláří, renovaci poslanecké restaurace (v budově ASP) a renovaci restaurace v budově Churchill; vyzývá generálního tajemníka, aby před čtením rozpočtu v Parlamentu, jež se má uskutečnit na podzim 2018, poskytl Rozpočtovému výboru o těchto rozhodnutích veškeré informace, neboť některé z projektů budou odloženy;

22.

pozastavuje se nad plánovanou částkou 1,58 milionu EUR na studie týkající se renovace budovy Spaak s vědomím, že na tento účel již byla do rozpočtu na rok 2018 zapsána částka 14 milionů EUR; vyzývá generálního tajemníka, aby před čtením rozpočtu v Parlamentu, jež se má uskutečnit na podzim 2018, poskytl Rozpočtovému výboru o tomto rozhodnutí veškeré informace;

23.

žádá další informace o stavu nábytku v budově ASP v Bruselu, které zdůvodnily jeho výměnu, jakož i o postupu použitém při výběru nového nábytku, zejména o poměru mezi jeho cenou a potřebou výměny;

24.

bere na vědomí aktualizovaný mandát informačních kanceláří, které mají být nyní v souladu s rozhodnutím předsednictva z listopadu 2017 nazývány „kontaktními kancelářemi“; konstatuje, že hlavní funkcí kontaktních kanceláří je poskytovat informace a komunikovat jménem Parlamentu na místní úrovni, a to politicky neutrálním způsobem, aby byly prostřednictvím činnosti vnějších zúčastněných stran na místní, regionální a celostátní úrovni poskytovány informace o Unii a jejích politikách; včetně členů Evropského výboru regionů:

25.

konstatuje, že první části východního křídla nové budovy KAD budou předány a využívány od konce roku 2018, zatímco využívání zbývajících kanceláří a konferenčních místností ve východním křídle bude zahájeno postupně v průběhu roku 2019; připomíná, že ihned poté budou zahájeny stavební práce na západní straně;

26.

připomíná analýzu EÚD z roku 2014, která odhadla náklady na geografickou rozptýlenost činnosti Parlamentu na 114 milionů EUR ročně; dále podotýká, že v jeho usnesení ze dne 20. listopadu 2013 o umístění sídel orgánů Evropské unie (10) se uvádí, že 78 % veškerých pracovních cest statutárních pracovníků Parlamentu je přímým důsledkem geografické rozptýlenosti činnosti Parlamentu; zdůrazňuje, že zpráva také odhaduje, že dopad geografické rozptýlenosti Parlamentu na životní prostředí lze vyčíslit na 11 000 až 19 000 tun emisí CO2; zdůrazňuje potenciální úspory, které by mělo sjednocení sídla Parlamentu na jeho rozpočet, a žádá proto vypracování plánu na zavedení jednoho sídla;

27.

připomíná závazek Parlamentu k dodržování směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (11), jež stanoví, že „vzhledem k velké viditelnosti svých budov a vedoucímu postavení, které by měly zaujímat, pokud jde o jejich energetickou náročnost, se budou, aniž jsou dotčena použitelná rozpočtová pravidla a pravidla pro zadávání zakázek, na budovy, které mají ve vlastnictví a v užívání, vztahovat stejné požadavky, jako jsou požadavky vztahující se na budovy ústředních vládních institucí členských států podle článku 5 a 6“uvedené směrnice; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné toto prohlášení dodržovat, v neposlední řadě z důvodu důvěryhodnosti Parlamentu při aktuálně probíhajících revizích směrnic o energetické náročnosti budov a energetické účinnosti;

Otázky týkající se poslanců EP a akreditovaných parlamentních asistentů

28.

oceňuje práci generálního sekretariátu Parlamentu, sekretariátů politických skupin a kanceláří poslanců, jejichž cílem je podporovat poslance při výkonu jejich mandátu; vybízí k dalšímu rozvoji těchto služeb, které poslancům umožňují důkladněji kontrolovat práci Komise a Rady a lépe zastupovat občany;

29.

vítá zejména stále se zvyšující kvalitu poradenství a výzkumu, které poslancům a výborům poskytují výzkumná služba Evropského parlamentu (EPRS) a tematické sekce; bere na vědomí střednědobé hodnocení spolupráce těchto dvou služeb, které v říjnu 2017 poskytlo generální ředitelství; žádá generálního tajemníka, aby poskytl další informace o tom, jak tyto dvě služby koordinují svou činnost, aby nedocházelo ke zdvojování činnosti a byly naplněny potřeby klientů; vítá nové i stávající zvláštní projekty týkající se uplatňování IT, které budou zcela nebo zčásti realizovány v roce 2019: projekt e-Parlament, projekt systému pro správu elektronických záznamů, program otevřené digitální knihovny, nový projekt zaměřený na výzkum a rozvoj strojového učení s překladovými pamětmi a nástroj pro registraci účastníků konferencí a akcí;

30.

připomíná výše uvedená usnesení ze dne 5. dubna 2017 o odhadu příjmů a výdajů Parlamentu na rozpočtový rok 2018 a usnesení ze dne 25. října 2017 o postoji Rady k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2018; znovu vyzývá k transparentnosti příspěvku na všeobecné výdaje poslanců; vyzývá předsednictvo Parlamentu, aby se zaměřilo na zlepšení pokynů ohledně odpovědnosti za výdaje schválené k úhradě z tohoto příspěvku, aniž by správě Parlamentu vznikaly dodatečné náklady nebo administrativní zátěž; bere na vědomí, že komplexní systém kontroly příspěvku na parlamentní mandát poslanců by vyžadoval 40 až 75 nových pracovních míst (12) ve správě Parlamentu v oblasti finančního řízení, což je v rozporu s plánem snižování počtu zaměstnanců;

31.

připomíná princip nezávislosti poslaneckého mandátu; zdůrazňuje, že zvolení poslanci odpovídají za použití výdajů pro parlamentní činnosti a že výkazy svých výdajů financovaných z příspěvku na všeobecné výdaje mohou zveřejňovat na své osobní internetové stránce; zdůrazňuje, že paušální částky jsou v členských státech velmi rozšířené a uznávané jako užitečný nástroj; zdůrazňuje, že paušální částky jsou v současné době používány tak, že není nutné zvyšovat počet zaměstnanců ani nestoupají náklady pro správu Parlamentu a že dodatečné mandatorní výdaje a administrativní zátěž nevznikají ani poslancům a jejich kancelářím; znovu opakuje, že zvýšená efektivita a transparentnost příspěvku na všeobecné výdaje neznamenají narušení soukromí;

32.

naléhavě vyzývá pracovní skupinu předsednictva Parlamentu pro příspěvek na všeobecné výdaje k dokončení práce, aby mohla být doporučení vycházející z postoje Parlamentu vyjádřeného v říjnu 2017 posouzena ještě před volbami do devátého volebního období;

33.

opět vyzývá předsednictvo, aby zajistilo dodržování sociálních a důchodových práv poslanců a akreditovaných asistentů a dostupnost odpovídajících finančních prostředků; v tomto ohledu opakuje svou výzvu k nalezení proveditelného řešení pro ty akreditované parlamentní asistenty, kteří, ačkoli budou mít na konci stávajícího volebního období odpracována dvě volební období bez přerušení, nebudou po dosažení důchodového věku oprávněni k přístupu k evropskému důchodovému systému, neboť jim bude chybět určitá doba k dosažení potřebných deseti let stanovených ve služebním řádu, a to kvůli dřívějšímu termínu konání voleb v roce 2014 a zpožděním při schvalování nových smluv pro akreditované parlamentní asistenty, jež byla způsobena velkým objemem práce po volbách v letech 2009; opakuje, že čl. 27 odst. 2 statutu poslanců Evropského parlamentu stanoví, že „nabytá práva nebo budoucí nároky zůstávají zachovány v plném rozsahu“; bere však na vědomí přetrvávající problémy týkající se dobrovolného důchodového fondu a žádá předsednictvo a generálního tajemníka, aby přezkoumali všechny možnosti s cílem minimalizovat zátěž pro rozpočet Parlamentu;

34.

domnívá se, že prostředky v rozpočtové položce 422 „Výdaje na parlamentní asistenci“jsou adekvátní;

35.

bere na vědomí revizi výše náhrad a příspěvků pro akreditované parlamentní asistenty v souvislosti s jejich služebními cestami mezi třemi pracovními místy Parlamentu; připomíná svou žádost adresovanou předsednictvu, aby přijalo opatření s cílem dosáhnout od příštího volebního období plné harmonizace pravidel pro úředníky, ostatní zaměstnance a akreditované parlamentní asistenty;

36.

s ohledem na nadcházející volební období opětovně vyzývá Konferenci předsedů, aby revidovala prováděcí ustanovení, kterými se řídí činnost delegací a osob vyslaných na pracovní cesty mimo Evropskou unii; zdůrazňuje, že by v rámci této revize měla být zvážena možnost, aby akreditovaní parlamentní asistenti mohli za určitých podmínek doprovázet poslance při oficiálních parlamentních delegacích a pracovních cestách;

37.

vyzývá předsednictvo, aby pozměnilo rozhodnutí předsednictva ze dne 19. dubna 2010 o pravidlech týkajících se stážistů poslanců s cílem zajistit stážistům důstojnou odměnu; zdůrazňuje, že odměna stážistů působících v kancelářích poslanců nebo v politických skupinách musí být přinejmenším na takové úrovni, která zajistí pokrytí jejich životních nákladů v Bruselu nebo v jiném městě, kde se stáž odehrává;

38.

domnívá se, že by měly být poskytnuty přiměřené finanční prostředky na provádění plánu na úpravu opatření k prevenci a včasné podpoře v případě konfliktů a obtěžování mezi poslanci a akreditovanými parlamentními asistenty a jinými pracovníky;

Otázky týkající se zaměstnanců

39.

snižuje počet míst v plánu pracovních míst generálního sekretariátu na rok 2019 o 59 míst (cíl snížit počet zaměstnanců o 1 %) v souladu s dohodou s Radou ze dne 14. listopadu 2015 o souhrnném rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2016, podle níž mají každoroční opatření k omezení počtu zaměstnanců Parlamentu pokračovat do roku 2019;

40.

domnívá se, že v období, kdy je pravděpodobné, že finanční i personální zdroje orgánů Unie budou stále omezenější, je důležité, aby orgány dokázaly přijímat a udržet si ty nejschopnější pracovníky, kteří budou moci zvládat složité budoucí úkoly, a to v souladu se zásadami sestavování rozpočtu podle výkonnosti;

41.

domnívá se, že Parlament bude až do volební přestávky čelit mimořádné situaci, jež bude výsledkem souběhu velkého objemu práce, jenž je obvyklý na konci volebního období, s komplexním balíčkem legislativních návrhů pro VFR, brexitem a rostoucím počtem třístranných jednání; je toho názoru, že mají-li Parlament a jeho výbory vykonávat svou hlavní činnost, je klíčové i nadále zajišťovat odpovídající úroveň logistických a lidských zdrojů;

42.

pověřuje generálního tajemníka, aby stavěl na stávajících dohodách o spolupráci mezi Parlamentem, Evropským výborem regionů a Evropským hospodářským a sociálním výborem; EPRS představuje v tomto ohledu velmi pozitivní příklad; žádá, aby byly zjištěny oblasti, např. IT služby a bezpečnost, v nichž je možné zlepšit součinnost podpůrných služeb s využitím zkušeností Parlamentu i dalších dvou orgánů a s plným ohledem na obtíže v oblasti správy a rozdíly v rozsahu služeb, s cílem vypracovat spravedlivé dohody o spolupráci; dále žádá generálního tajemníka, aby nechal vypracovat studii o možné součinnosti, které by mohlo být dosaženo v oblasti podpůrných funkcí a služeb ve spolupráci s ostatními orgány;

43.

žádá o vyhodnocení úspor a přínosů pro každou ze stran, kterých bylo dosaženo díky interinstitucionální dohodě o administrativní spolupráci mezi Evropským parlamentem, Evropským výborem regionů a Evropským hospodářským a sociálním výborem, a to jak v oblastech podléhajících společným službám, tak v oblastech podléhajících spolupráci, a o vyhodnocení potenciálních úspor a přínosů případných budoucích dohod s dalšími institucemi a agenturami;

44.

vítá usnesení Parlamentu o potírání sexuálního obtěžování a zneužívání v EU (13); domnívá se, že toto usnesení je důležitým krokem k účinnějšímu boji proti sexuálnímu obtěžování a všem druhům nevhodného chování v Unii a v rámci jejích orgánů, včetně Parlamentu; požaduje, aby byly na provedení požadavků obsažených v tomto usnesení vyčleněny odpovídající zdroje;

Ostatní záležitosti

45.

poukazuje na to, že tzv. sběrný převod na konci roku je běžně používán jako příspěvek k plnění stávajících stavebních projektů; na základě údajů za roky 2014, 2015, 2016 a 2017 zdůrazňuje, že ke sběrnému převodu na konci roku dochází systematicky v týchž kapitolách a hlavách a s několika výjimkami i v týchž rozpočtových položkách; klade si proto otázku, zda se jedná o plánované nadhodnocování těchto kapitol a položek s cílem získat finanční prostředky na financování rozpočtové politiky;

46.

pochybuje o tom, zda bylo nutné instalovat do kanceláří všech parlamentních asistentů v Bruselu a ve Štrasburku sluchátka a webkamery, ačkoli většina z nich o ně vůbec nežádala; ptá se tudíž, jaké byly náklady na realizaci uvedeného rozhodnutí a jaké k němu vedly důvody; vyzývá generálního tajemníka, aby Rozpočtovému výboru poskytl veškeré informace týkající se uvedeného rozhodnutí;

47.

konstatuje, že omezení týkající se vstupu do stravovacích zařízení Parlamentu byla zrušena dne 1. ledna 2017; souhlasí s praxí, kdy každý, kdo pracuje v budovách Parlamentu nebo se nachází v jeho prostorách z důvodu interinstitucionální schůze, může obědvat v parlamentních jídelnách a restauracích; poznamenává však, že přístup do samoobslužných restaurací v budově ASP v Bruselu a LOW ve Štrasburku je nyní značně komplikovaný, neboť se v nich každodenně nacházejí skupiny návštěvníků; vyzývá proto, aby byly urychleně obnoveny kontroly u vchodu do těchto dvou samoobslužných restaurací, které se nebudou zaměřovat na poslance ani na zaměstnance ostatních orgánů a institucí, ale budou systematicky přesměrovávat tyto skupiny návštěvníků do restauračních prostor, jež jsou pro ně vyhrazeny;

48.

bere na vědomí pokračující dialog mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty; zdůrazňuje, že je zapotřebí překročit stávající rámec Evropského parlamentního týdne s cílem umožnit trvalou součinnost vztahů mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty; vyzývá k posílení tohoto dialogu, aby byl lépe chápán přínos Parlamentu a Unie v členských státech;

49.

požaduje modernizaci evropského vědeckého mediálního centra (European Science Media Hub) schváleného v rozpočtu na rok 2018, pro spolupráci s televizními stanicemi, sociálními médii a dalšími partnery za účelem vzdělávání mladých novinářů, a to zejména v souvislosti s novým vědeckým a technologickým rozvojem a recenzovanými zprávami založenými na faktech;

50.

vítá úsilí Parlamentu na podporu udržitelné mobility;

51.

vyzývá Parlament, aby zaujal ekologicky udržitelný přístup a aby v jeho rámci prováděl většinu svých činností co nejšetrněji k životnímu prostředí;

52.

bere na vědomí vytvoření pracovní skupiny pro mobilitu, která by měla pracovat inkluzivním způsobem a měla by mít jasný mandát; zdůrazňuje, že Parlament musí ve svých pracovních místech dodržovat veškeré příslušné regionální právní předpisy, včetně předpisů v této oblasti; zasazuje se o propagaci využívání zavedeného přímého vlakového spojení mezi areálem Parlamentu v Bruselu a letištěm; vyzývá příslušné útvary, aby s ohledem na tyto okolnosti přehodnotily skladbu a velikost svého vozového parku; vyzývá předsednictvo, aby bezodkladně vytvořilo pobídkový program na podporu využívání jízdních kol k dojíždění do práce; konstatuje, že takovýto program byl již zaveden v jiných institucích, zejména v Evropském hospodářském a sociálním výboru;

53.

vyzývá generálního tajemníka a předsednictvo, aby v zájmu zvýšení efektivity, omezení administrativy a byrokracie ve vnitřní činnosti Parlamentu vštěpovali všem jeho správním útvarům kulturu sestavování rozpočtu podle výkonnosti a přístup úsporného řízení; zdůrazňuje, že přístup úsporného řízení spočívá v neustálém zlepšování pracovních postupů na základě zjednodušování a zkušeností administrativních zaměstnanců;

o

o o

54.

přijímá odhad příjmů a výdajů na rozpočtový rok 2019;

55.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a odhad příjmů a výdajů Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.

(3)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 15.

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0114.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0408.

(7)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0458.

(8)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0172.

(9)  Texty přijaté předsednictvem, PE 113.116/BUR./rev. XXVI/01-04-2009

(10)  Přijaté texty, P7_TA(2013)0498.

(11)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1).

(12)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0150.

(13)  Přijaté texty: P8_TA(2017)0417