30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/2

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio (Itálie) dne 27. května 2019 — WWF Italia o.n.l.u.s. a další v. Presidenza del Consiglio dei Ministri, Azienda Nazionale Autonoma Strade SpA (ANAS)

(Věc C-411/19)

(2019/C 328/02)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobci: WWF Italia o.n.l.u.s., Lega Italiana Protezione Uccelli o.n.l.u.s., Gruppo di Intervento Giuridico o.n.l.u.s., Italia Nostra o.n.l.u.s., Forum Ambientalista, FC a další

Žalovaní: Presidenza del Consiglio dei Ministri, Azienda Nazionale Autonoma Strade SpA (ANAS)

Předběžné otázky

Brání článek 6 směrnice 92/43/EHS (1) spolu se směrnicí [2009/147/ES] (2), v rozsahu použitelném na projednávanou situaci, takovým primárním vnitrostátním právním předpisům a souvisejícím sekundárním prováděcím předpisům, […] které v případě odůvodněného nesouhlasu ministra životního prostředí a ochrany území a moře umožňují orgánu „poslední instance“ příslušnému k přijetí rozhodnutí o slučitelnosti předběžného projektu stavby s životním prostředím přistoupit ke schválení, a tudíž souhlasu s pokračováním postupu, s odkazem na existenci převažujícího veřejného zájmu, a to i v případě prohlášení státního orgánu odpovědného za ochranu životního prostředí ohledně neexistence možnosti vypracovat případné požadavky a zmírňující opatření pro schvalovanou variantu projektu, ve vztahu k níž bylo již vyjádřeno negativní stanovisko EIA?

Brání výše uvedené směrnice takovému řešení, jako je přijaté řešení, jež za účelem schválení předběžného projektu stavby podléhající postupu EIA upřednostňuje výše uvedený „převažující veřejný zájem“ před environmentálním zájmem, pokud je založen výlučně na větší hospodárnosti stavby, jeho slučitelnosti také s krajinnou, historickou, kulturní a socioekonomickou ochranou a potřebě dokončit transevropskou silniční síť, v tomto případě TEN-[T], která je definována jako „Comprehensive“ podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 ze dne 11. prosince 2013 (3), a to i při existenci stávajícího alternativního řešení, které již bylo z hlediska životního prostředí schváleno?

Je s výše uvedenými unijními právními předpisy slučitelné takové řešení, jako je přijaté řešení, jež stanovilo jako proveditelné odložit dodatečné analýzy a studie týkající se environmentálního významu silniční trasy, která nebyla schválena ve fázi EIA — včetně posouzení důsledků pro životní prostředí — až na fázi konečného projektu, namísto odkázání navrhovatele na dodatečné analýzy a studie ke zmírnění hospodářských a krajinných vlivů na alternativní trasu, která již naopak byla z environmentálního hlediska schválena?

Brání výše uvedené směrnice, při existenci těchto předpokladů a v případě kladné odpovědi na první, druhou a třetí otázku ohledně slučitelnosti [s unijním právem], takovému řešení, jako je přijaté řešení, jež nepovažuje za závazné negativní stanovisko ohledně neslučitelnosti s životním prostředím vydané příslušným orgánem v průběhu schvalovacího postupu předběžného projektu stavby, přičemž odkládá provedení podrobnějšího posouzení vlivů na krajinné a environmentální složky území na fázi konečného projektu, a to s konkrétním odkazem na posouzení důsledků pro životní prostředí a na následné stanovení odpovídajících kompenzačních a zmírňujících opatření těchto důsledků?

Brání výše uvedené směrnice takovému řešení, jako je přijaté řešení, v rámci něhož je po navrhovateli zásahu ve fázi přípravy konečného projektu stavby požadováno přijetí požadavků, připomínek a doporučení krajinné a environmentální povahy, které byly vzneseny během meziresortní konference uskutečněné s odkazem na předběžný projekt, i když s odkazem na tento projekt orgán odpovědný za ochranu životního prostředí zjistil, že neexistuje možnost vypracovat případné požadavky a zmírňující opatření pro schvalovanou variantu projektu?

Brání výše uvedené směrnice takovému řešení, jako je přijaté řešení, v rámci něhož bylo po navrhovateli rovněž vyžadováno, aby vypracoval studii důsledků stavby pro životní prostředí, včetně takzvaného „přiměřeného hodnocení“, plně vypracovanou podle požadavků platných právních předpisů, na jejímž základě bude uskutečněno předmětné posouzení důsledků?

Brání výše uvedené směrnice takovému řešení, jako je přijaté řešení, v rámci něhož byl určen třetí subjekt (region Lazio), odlišný od obvykle odpovědného subjektu (Komise EIA-SEA zřízená u ministerstva životního prostředí a ochrany území a moře), za účelem ověření studie důsledků pro životní prostředí připojené ke konečnému projektu stavby a také za účelem určení případných dodatečných zmírňujících a kompenzačních opatření nezbytných k ochraně environmentálních a krajinných složek dotčeného území, přičemž Komisi EIA-SEA zřízené u ministerstva životního prostředí a ochrany území a moře byla, ve smyslu a s účinky stanovenými v čl. 185 odst. 4 a 5 legislativního nařízení č. 163/06, ponechána pouze pravomoc dodatečně vyjádřit své stanovisko ohledně souladu konečného projektu dotčené silniční stavby s požadavky krajinné a environmentální povahy, a to po získání výše uvedeného ověření?

(1) Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. 2010, L 20, s. 7).

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 ze dne 11. prosince 2013 o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě a o zrušení rozhodnutí č. 661/2010/EU (Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 1).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/5

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio (Itálie) dne 29. května 2019 — Irideos SpA v. Poste Italiane SpA

(Věc C-419/19)

(2019/C 328/06)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: Irideos SpA

Odpůrkyně: Poste Italiane SpA

Předběžné otázky

1)	Musí být společnost Poste Italiane na základě uvedených charakteristik kvalifikována jako „veřejnoprávní subjekt“ podle čl. 3 odst. 1 písm. d) legislativního nařízení č. 50 z roku 2016 a podle příslušných směrnic (2014/23/EU (1), 2014/24/EU (2) a 2014/25/EU (3))?

Je uvedená společnost povinna provádět otevřené zadávací řízení pouze při přidělování zakázek, které přímo souvisí s vlastními činnostmi vykonávanými ve zvláštních odvětvích podle směrnice 2014/25/EU, podle níž musí být považována za veřejnoprávní subjekt podle pravidel upravených v části II zákona o veřejných zakázkách, zatímco ve vztahu ke smluvní činnosti nesouvisející s uvedenými odvětvími mají plnou smluvní volnost a jsou vázáni výhradně soukromoprávními pravidly, s přihlédnutím k zásadám stanoveným v bodě 21 odůvodnění a článku 16 směrnice 2014/23/EU [Cass. (Kasační soud), spojené senáty, č. 4899 z roku 2018, a plénum Cons. Stato (Státní rada), č. 16 z roku 2011]?

Pokud jde naproti tomu o smlouvy, které mají být považovány za smlouvy, které nesouvisí s vlastními činnostmi vykonávanými ve zvláštních odvětvích, podléhá uvedená společnost — v případě, že splňuje požadavky na kvalifikaci jako veřejnoprávní subjekt — obecné směrnici 2014/24/EU (a tedy smluvním pravidlům pro veřejné zakázky), a to i v případě, že prošla od doby svého zřízení vývojem a nyní provádí zejména podnikatelské činnosti za podmínek hospodářské soutěže, což, jak plyne z výše uvedeného rozsudku ze dne 10. dubna 2008, C-393/06, Ing. Aigner, brání jinému výkladu směrnice 2014/24/EU v případě smluv uzavíraných veřejnými zadavateli, přičemž bod 21 odůvodnění a článek 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU představují pouze nepřímé kritérium, jak vyloučit povahu veřejnoprávního subjektu pro podniky, které působí za běžných tržních podmínek, ačkoli je na základě společného výkladu týchž ustanovení jasné, že se předně zohledňuje fáze zřízení entity, který má plnit „potřeby obecného zájmu“ (které v projednávané věci přetrvávají a ještě nezanikly)?

Je třeba pojem „funkční souvislost, pokud jde o službu zvláštního veřejného zájmu, v případě kancelářských prostor, v nichž se vykonávají činnosti týkající se zvláštního odvětví společně s různými jinými činnostmi, chápat v širším smyslu [jak vyplývá z dosavadní judikatury vnitrostátních soudů v souladu s výše uvedeným rozsudkem pléna Consiglio di Stato (Státní rada) č. 16/2011], což je v této posledně uvedené souvislosti v rozporu se zásadami vyplývajícími z bodu 16 odůvodnění, jakož i z článků 6 a 13 směrnice 2014/25/EU, které s cílem určit použitelnou vnitrostátní právní úpravu odkazují na pojem „určení“ jedné z činností, na které se vztahuje zákon o veřejných zakázkách? Je tedy třeba upřesnit, zda mohou být „určenými“ činnostmi dotčeného zvláštního odvětví — i s rozvolněnými omezujícími podmínkami, které jsou vlastní zvláštním nebo vyloučeným odvětvím — všechny provozní činnosti tohoto odvětví v souladu s úmyslem veřejného zadavatele (včetně zakázek na běžnou a mimořádnou údržbu, úklid, dodávky nábytku, jakož i služby vrátnice, skladovací služby nebo jiné formy využití těchto služeb, pokud jsou zamýšleny jako služba pro zákazníky), přičemž skutečně soukromoprávní povahy zůstávají jedině „nesouvisející“ činnosti, které může veřejnoprávní nebo soukromoprávní subjekt volně vykonávat ve zcela jiných oblastech, výlučně podle pravidel občanského zákoníku a v souladu s judikaturou vnitrostátních soudů (příkladem tohoto posledně uvedeného druhu jsou bankovní služby společnosti Poste Italiane, ale není tomu tak například v souvislosti s poskytováním a užíváním nástrojů elektronické komunikace, pokud slouží k zajištění celého rozsahu činností této skupiny společností, i když jsou nezbytné především pro bankovní činnost)? Nezdá se kromě toho zbytečné zdůraznit „nerovnováhu“ vyvolanou v současnosti převažujícím restriktivním výkladem, jenž zavádí zcela odlišná pravidla pro řízení srovnatelných či příbuzných odvětví pro zakázky na stavební práce a služby: na straně jedné podrobné záruky uložené zákonem o veřejných zakázkách pro účely identifikace druhé smluvní strany a na straně druhé úplná smluvní volnost podnikatele, jenž může volně uzavírat smlouvy pouze v souladu s vlastními hospodářskými zájmy bez jakýchkoli záruk transparentnosti, jež jsou vyžadovány pro zvláštní a vyloučená odvětví?

Konečně může být způsob vyhlášení otevřeného zadávacího řízení — které bylo zveřejněno jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni Unie — podle zákona o veřejných zakázkách relevantní pro účely určení oblasti činnosti, které se zakázka týká, anebo v souvislosti s určením, zda patří do zvláštního odvětví ve smyslu širokého pojetí pojmu „funkční souvislost“ uvedeného v otázce č. 4 výše, anebo — podpůrně —, může být námitka nepříslušnosti správního soudu vznesená tímtéž subjektem, jenž vyhlásil toto zadávací řízení, nebo subjektem, jenž byl úspěšným uchazečem takového řízení, považována za zneužití práva ve smyslu článku 54 Listiny základních práv, jako jednání, které ačkoli samo o sobě nemůže mít vliv na určení příslušnosti [viz rovněž v tomto bodě výše citovaný rozsudek pléna Cons. Stato (Státní rada) č. 16 z roku 2011] — je přinejmenším relevantní pro účely náhrady škody a nákladů řízení, neboť zasahuje do legitimního očekávání účastníků samotného zadávacího řízení, kteří neuspěli a jsou žalobci v soudním řízení?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 1).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/6

Kasační opravný prostředek podaný dne 5. června 2019 společností Inpost Paczkomaty sp. z o.o. proti rozsudku Tribunálu vydanému dne 19. března 2019 ve spojených věcech T-282/16 a T-283/16, Inpost Paczkomaty a Inpost v. Komise

(Věc C-431/19 P)

(2019/C 328/07)

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Inpost Paczkomaty sp. z o.o. (zástupce: D. Doktór, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise, Polská republika

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu;

—	zrušil sporné rozhodnutí;

—	uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení i nákladů řízení před Tribunálem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení čl. 106 odst. 2 Smlouvy z důvodu nesprávného konstatování, že byly splněny požadavky uvedené v bodě 19 (oddíl 2.6) rámce [Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011)], z porušení základních zásad Smlouvy týkajících se zadávání veřejných zakázek (zásady zákazu diskriminace, rovného zacházení a transparentnosti) a z nesprávného výkladu čl. 7 odst. 2 směrnice 97/67/ES (poštovní směrnice). Metody financování veřejných služeb používané členskými státy musejí být v souladu jednak se zásadami zákazu diskriminace, transparentnosti a rovného zacházení (včetně výběru poskytovatele univerzální poštovní služby ve výběrovém řízení) vyplývajícími z ustanovení SFEU o svobodách na vnitřním trhu a jednak s čl. 106 odst. 2 SFEU, k čemuž v projednávané věci nedošlo.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení čl. 106 odst. 2 Smlouvy z důvodu nesprávného konstatování, že byly splněny požadavky uvedené v bodě 14 (oddíl 2.2) a v bodě 60 (oddíl 2.10) rámce [Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011)]. Přestože povinnost přenesená na Polskou poštu (Poczta Polska) k plnění veřejných služeb odpovídá požadavkům stanoveným v poštovní směrnici, nelze se obejít bez provedení veřejné konzultace či bez využití jiných stanovených prostředků za účelem zohlednění zájmů uživatelů i poskytovatelů, aby se tak prokázalo náležité vyhodnocení potřeb v oblasti poskytování univerzální služby.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení čl. 106 odst. 2 Smlouvy z důvodu nesprávného konstatování, že byly splněny požadavky uvedené v bodě 52 (oddíl 2.9) rámce [Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011)] a z porušení čl. 7 odst. 1, 3 a 5 směrnice 97/67/ES. Tribunál neprávem uznal, že vyrovnávací fond splňuje požadavek zákazu diskriminace ve vztahu k maximální výši jednotné sazby 2 % příjmů poskytovatele univerzální nebo rovnocenné služby; toto procento povinného vkladu poskytovatelů platí jednotně pro všechny operátory na trhu, což je diskriminační, neboť situace poskytovatelů univerzální služby a situace poskytovatelů rovnocenných služby není stejná. Tribunál navíc neprávem uznal, že vyrovnávací fond splňuje rovněž požadavek proporcionality.

Během konzultací ohledně okolností změny zákona se podmínky vyrovnávacího fondu podstatně lišily od podmínek, které byly nakonec v poštovním zákoně stanoveny, takže nelze tvrdit, že zřízení fondu bylo předmětem konzultací.

Dle podmínek financování univerzální služby se nepožaduje ověřit, zda čisté náklady tvoří nepřiměřenou zátěž pro poskytovatele univerzální služby. Automatické svázání financování služby se vznikem účetní ztráty z univerzální služby nelze chápat jako splnění požadavků poštovní směrnice.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 poštovní směrnice z důvodu akceptace toho, že náklady na univerzální službu jsou financovány četnými výlučnými a zvláštními právy udělenými Polské poště. Podle čl. 7 odst. 1 poštovní směrnice již členské státy neudělují na zřízení a poskytování poštovních služeb žádná výlučná nebo zvláštní práva, ani tato práva neponechávají v platnosti. Na rozdíl od názoru Tribunálu však zvláštní a výlučná práva udělená Polské poště zjevně nejsou obsažena ve výčtu výjimek uvedených v poštovní směrnici.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/7

Kasační opravný prostředek podaný dne 5. června 2019 společností Inpost S.A. proti rozsudku Tribunálu vydanému dne 19. března 2019 ve spojených věcech T-282/16 a T-283/16, Inpost Paczkomaty a Inpost v. Komise

(Věc C-431/19 P)

(2019/C 328/08)

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Inpost S.A. (zástupce: W. Knopkiewicz, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise, Polská republika

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu;

—	zrušil sporné rozhodnutí;

—	uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení i nákladů řízení před Tribunálem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Metody financování veřejných služeb používané členskými státy musejí být v souladu jednak se zásadami zákazu diskriminace, transparentnosti a rovného zacházení (včetně výběru poskytovatele univerzální poštovní služby ve výběrovém řízení) vyplývajícími z ustanovení SFEU o svobodách na vnitřním trhu a jednak s čl. 106 odst. 2 SFEU, k čemuž v projednávané věci nedošlo.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/8

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 5. června 2019 — Poste Italiane SpA v. Riscossione Sicilia SpA agente riscossione per la provincia di Palermo e delle altre provincie siciliane

(Věc C-434/19)

(2019/C 328/09)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka a odpůrkyně v rámci vzájemného kasačního opravného prostředku: Poste Italiane SpA

Odpůrkyně a navrhovatelka v rámci vzájemného kasačního opravného prostředku: Riscossione Sicilia SpA agente riscossione per la provincia di Palermo e delle altre provincie siciliane

Předběžné otázky

Brání článek 14 SFEU (původně článek 7D Smlouvy, následně článek 16 SEU) a čl. 106 odst. 2 SFEU (původně článek 90 Smlouvy, následně čl. 86 odst. 2 SEU) a rovněž zařazení do rámce služeb obecného hospodářského zájmu (SOHZ) takové právní úpravě, jako je čl. 10 odst. 3 legislativního nařízení č. 504/1992 ve spojení s čl. 2 odst. 18 až 20 zákona č. 662/1996, na základě kterých se zřizuje a udržuje — i po privatizaci služeb „bancoposta“ (vykonávání bankových transakcí poštou) poskytovaných společností Poste Italiane s.p.a. — vyhrazení činnosti (režim zákonného monopolu) ve prospěch společnosti Poste Italiane s.p.a., jejímž předmětem je správa běžného poštovního účtu určeného na výběr místních daní ICI, a to s přihlédnutím k vývoji vnitrostátních právních předpisů v oblasti výběru daní, které přinejmenším od roku 1997 umožňují poplatníkům a také místním daňovým úřadům využívat způsoby platby a výběr daní (včetně místních daní) prostřednictvím bankovního systému?

V případě, že — v rámci odpovědi na první předběžnou otázku — Soudní dvůr uzná, že zřízení právního monopolu je v souladu s charakteristikami služeb obecného hospodářského zájmu, brání čl. 106 odst. 2 SFEU (původně článek 90 Smlouvy, následně čl. 86 odst. 2 SEU) a čl. 107 odst. 1 SFEU (původně článek 92 Smlouvy, následně článek 87 SEU) ve smyslu výkladu těchto ustanovení, který poskytl Soudní dvůr v souvislosti s kritérii týkajícími se odlišení zákonného opatření — vyrovnání závazků veřejné služby — od protiprávní státní podpory (rozsudek Soudního dvora ze dne 24. července 2003, C-280/00, Altmark Trans GmbH a Regierungsprăsidium Magdeburg v. Nahverkehrsgesellschaft Altmark GmbH) takové právní normě, jako je čl. 10 odst. 3 legislativního nařízení č. 504/1992 ve spojení s čl. 2 odst. 18 až 20 zákona č. 662/1996 a čl. 3 odst. 1 nařízení prezidenta republiky č. 144/2001, která společnosti Poste Italiane s.p.a. přiznává pravomoc jednostranně stanovit výši „poplatku“ zatěžujícího koncesionáře (agenta) vybírajícího místní daně z nemovitosti (ICI) a splatného za každou transakci související s vedením účtu provedenou na dotčeném běžném poštovním účtu, jehož majitelem je koncesionář (agent), s ohledem na skutečnost, že společnost Poste Italiane s.p.a. stanovila usnesením správní rady č. 57/1996 výši uvedeného poplatku na 100 lir, pokud šlo o období od 1. dubna 1997 do 31. května 2001, a o, 23 eura pro období od 1. června 2001?

Brání čl. 102 odst. 1 SFEU (původně článek 86 Smlouvy, následně čl. 82 odst. 1 SEU), jak jej vykládá Soudní dvůr (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 13. prosince 1991, C-18/88, GB Inno BM; ze dne 25. června 1998, C- 203/96, Chemische Afvaistoffen Dussseldorp BV; ze dne 17. května, C-340/99, TNT TRACO s.p.a.) souboru právních předpisů, jaký tvoří čl. 2 odst. 18 až 20 zákona č. 662/1996, čl. 3 odst. 1 nařízení prezidenta republiky č. 144/2001 a čl. 10 odst. 3 legislativního nařízení č. 504/1992, který stanoví, že koncesionář (agent) se musí nutně podřídit platbě „poplatku“ v takové výši, jakou jednostranně určí, nebo změní společnost Poste Italiane s.p.a., přičemž odstoupení koncesionáře od smlouvy o běžném poštovním účtu automaticky vede k porušení povinnosti stanovené v čl. 10 odst. 3 legislativního nařízení č. 504/1992 a následnému nesplnění povinnosti vybírat ICI, kterou má vůči místním daňovým úřadům?

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/9

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 5. června 2019 — Agenzia delle entrate — Riscossione v. Poste Italiane SpA

(Věc C-435/19)

(2019/C 328/10)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka a odpůrkyně v rámci vzájemného kasačního opravného prostředku: Agenzia delle entrate — Riscossione

Odpůrkyně a navrhovatelka v rámci vzájemného kasačního opravného prostředku: Poste Italiane SpA

Předběžné otázky

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Düsseldorf (Německo) dne 11. června 2019 — Bundesverband der Verbraucherzentralen und Verbraucherverbände — Verbraucherzentrale Bundesverband e.V v. Frontline Digital GmbH

(Věc C-438/19)

(2019/C 328/11)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobce: Bundesverband der Verbraucherzentralen und Verbraucherverbände — Verbraucherzentrale Bundesverband e.V.

Žalovaná: Frontline Digital GmbH

Předběžné otázky

1.	Je spotřebiteli u smluv uzavřených na dálku dodáván digitální obsah ve smyslu čl. 16, písm. m) směrnice (1), jestliže s obchodníkem uzavře smlouvu o účasti na internetové „seznamovací platformě“?

Pokud je třeba na první otázku odpovědět kladně:

Vede začátek dodávání digitálního obsahu obchodníkem spotřebiteli ke ztrátě práva spotřebitele odstoupit od smlouvy podle čl. 16 odst. 1 písm. m) směrnice také v případě, že v rozporu s čl. 8 odst. 7 směrnice obchodník předem nezaslal spotřebiteli potvrzení o uzavřené smlouvě s údaji zde uvedenými?

Pokud právo spotřebitele odstoupit od smlouvy v tomto případě trvá:

Musí o tom být spotřebitel předem informován podle čl. 6 odst. 1 písm. k) směrnice?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64)..

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/12

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Castilla-La Mancha (Španělsko) dne 12. června 2019 — WT v. Subdelegación del Gobierno en Guadalajara

(Věc C-448/19)

(2019/C 328/13)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Superior de Justicia de Castilla-La Mancha

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: WT

Odpůrce: Subdelegación del Gobierno en Guadalajara

Předběžná otázka

Je s článkem 12 směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003, o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (1), a s — mimo jiné — rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 7. prosince 2017 (věc C-636/16) a ze dne 8. prosince 2011 (věc C-371/08) slučitelný výklad obsažený v rozsudcích Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) č. 191/2019 ze dne 19. února 2019, kasační opravný prostředek 5607/2017 (ECLI:ES:TS:2019:580), a č. 257/2019 ze dne 27. února 2019, kasační opravný prostředek 5809/2017 (ECLI:ES:TS:2019:663), podle něhož lze výkladem směrnice 2001/40/ES (2) dospět k závěru, že jakýkoli státní příslušník třetí země, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu, který se dopustil trestného činu, za nějž lze uložit trest odnětí svobody v délce nejméně jednoho roku, může a musí být „automaticky“ vyhoštěn, to znamená bez nutnosti jakkoli posuzovat jeho osobní, rodinné, sociální a pracovní poměry?

(1) Úř. věst.2004, L 16, s. 44

(2) Směrnice Rady 2001/40/ES ze dne 28. května 2001 o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. 2001, L 149, s. 34).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 6 de Ceuta (Španělsko) dne 12. června 2019 — YV v. Banco Bilbao Vizcaya Argentaria S.A.

(Věc C-452/19)

(2019/C 328/14)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 6 de Ceuta

Účastníci původního řízení

Žalobce: YV

Žalovaná: Banco Bilbao Vizcaya Argentaria S.A.

Předběžné otázky

Je za účelem zajištění ochrany spotřebitelů (1) a dodržování judikatury Společenství, která jí zakotvuje, rozhodnutí Tribunal Supremo v rozsudcích 44 a 49 ze dne 23. ledna 2019, že ve smlouvách o hypotéčním úvěru uzavřených se spotřebiteli je jednoznačně zneužívající ujednání, které nebylo individuálně sjednáno a které stanoví, že veškeré náklady související se založením hypotéčního úvěru musí nést dlužník, přičemž jednotlivé náklady, na které se vztahuje uvedené zneužívající ujednání, jež bylo prohlášeno za neplatné, jsou rozděleny mezi bankovní subjekt, který toto ujednání používá, a spotřebitele, jenž je dlužníkem, s cílem omezit vrácení neoprávněně zaplacených částek na základě vnitrostátních právních předpisů, v souladu s unijním právem, směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, a zvláště s čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1?

Je za účelem zajištění ochrany spotřebitelů a dodržování judikatury Společenství, která jí zakotvuje, výklad Tribunal Supremo ujednání, které bylo prohlášeno za neplatné z důvodu jeho zneužívajícího charakteru, v tom smyslu, že doplní toto ujednání v případě, že zrušení tohoto ujednání a účinky z něj vyplývající nemají vliv na další existenci úvěrové smlouvy zajištěné hypotékou, v souladu s unijním právem, směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, a zvláště s čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1?

Rovněž lze mít s ohledem na článek 394 LEC (občanský soudní řád), který stanoví zásadu, že náklady řízení nese neúspěšný účastník řízení, za to, že pokud je zneužívající ujednání týkající se nákladů prohlášeno za neplatné, avšak účinky této neplatnosti se omezí na výše uvedené rozdělení nákladů, znamená to porušení zásad efektivity a nezávaznosti vyplývajících z práva Evropské unie v případě, že se žalobě vyhoví částečně, a lze mít za to, že to vede k opačnému odrazujícímu účinku, v důsledku čehož nejsou chráněny oprávněné zájmy spotřebitelů?

(1) Úř. věst. 1993, L 95, s. 29

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 6 de Ceuta (Španělsko) dne 12. června 2019 — BX v. Banco Bilbao Vizcaya Argentaria S.A.

(Věc C-455/19)

(2019/C 328/15)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 6 de Ceuta

Účastníci původního řízení

Žalobce: BX

Žalovaná: Banco Bilbao Vizcaya Argentaria S.A.

Předběžné otázky

Je za účelem zajištění ochrany spotřebitelů a dodržování judikatury Společenství, která jí zakotvuje, rozhodnutí Tribunal Supremo v rozsudcích 44 a 49 ze dne 23. ledna 2019, že ve smlouvách o hypotéčním úvěru uzavřených se spotřebiteli je jednoznačně zneužívající ujednání, které nebylo individuálně sjednáno a které stanoví, že veškeré náklady související se založením hypotéčního úvěru musí nést dlužník, přičemž jednotlivé náklady, na které se vztahuje uvedené zneužívající ujednání, jež bylo prohlášeno za neplatné, jsou rozděleny mezi bankovní subjekt, který toto ujednání používá, a spotřebitele, jenž je dlužníkem, s cílem omezit vrácení neoprávněně zaplacených částek na základě vnitrostátních právních předpisů, v souladu s unijním právem, směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (1), a zvláště s čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1?

(1) Úř. věst. 1993, L 95, s. 29

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 19. června 2019 — All in One Star Ltd

(Věc C-469/19)

(2019/C 328/16)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka a účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: All in One Star Ltd

Předběžné otázky

1)	Brání článek 30 směrnice (EU) 2017/1132 (1) vnitrostátní právní úpravě, podle níž je pro zápis pobočky společnosti s ručením omezeným se sídlem v jiném členském státě do obchodního rejstříku nezbytné uvedení výše základního kapitálu nebo srovnatelného údaje o základním kapitálu?

Brání článek 30 směrnice (EU) 2017/1132 vnitrostátní právní úpravě, podle níž musí jednatel společnosti v rámci návrhu na zápis pobočky společnosti s ručením omezeným se sídlem v jiném členském státě do obchodního rejstříku předložit prohlášení, že na jeho straně není dána žádná překážka, která podle vnitrostátního práva brání jeho jmenování do funkce, ve formě soudního nebo správního zákazu výkonu povolání nebo provozování živnosti, které se zcela nebo zčásti shodují s předmětem podnikání společnosti, nebo ve formě pravomocného odsouzení pro určité trestné činy a že ho v tomto ohledu o jeho neomezené informační povinnosti vůči soudu poučil notář, zástupce srovnatelného povolání zahrnujícího poskytování právních rad nebo konzulární úředník?

V případě záporné odpovědi na otázku 2a:

Brání články 49 a 54 SFEU vnitrostátní právní úpravě, podle níž musí jednatel společnosti v rámci návrhu na zápis pobočky společnosti s ručením omezeným se sídlem v jiném členském státě do obchodního rejstříku předložit takové prohlášení?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. června 2017 o některých aspektech práva obchodních společností (Úř. věst. L 169, 30.6.2017, s. 46).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Wien (Rakousko) dne 21. června 2019 — IE v. Magistrat der Stadt Wien

(Věc C-477/19)

(2019/C 328/17)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Wien

Účastníci původního řízení

Žalobce: IE

Odpůrce: Magistrat der Stadt Wien

Předběžné otázky

Musí být pojem „místo odpočinku“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o stanovištích (1) vykládán v tom smyslu, že zahrnuje rovněž mezitím opuštěná bývalá místa odpočinku?

V případě kladné odpovědi na tuto otázku:

Musí být jako „místo odpočinku“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o stanovištích kvalifikováno každé mezitím opuštěné bývalé místo odpočinku?

V případě záporné odpovědi na tuto otázku:

Podle jakých kritérií je třeba zjišťovat, zda musí být mezitím opuštěné bývalé místo odpočinku kvalifikováno jako „místo odpočinku“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o stanovištích?

2)	Podle jakých kritérií je třeba zjišťovat, zda určité jednání nebo opomenutí představuje zásah do „místa odpočinku“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o stanovištích?

Podle jakých kritérií je třeba zjišťovat, zda určité jednání nebo opomenutí představuje natolik závažný zásah do „místa odpočinku“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o stanovištích, že musí být považováno za „poškozování“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o stanovištích tohoto „místa odpočinku“?

4)	Podle jakých kritérií je třeba zjišťovat, zda určité jednání nebo opomenutí představuje natolik závažný zásah do „místa odpočinku“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o stanovištích, že musí být považováno za „ničení“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o tohoto „místa odpočinku“?

Musí být pojem „místo rozmnožování“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o stanovištích vykládán v tom smyslu, že se jím zaprvé rozumí pouze místo, které lze přesně vymezit a kde pravidelně dochází k aktům páření v užším smyslu nebo k prostorově vázaným aktům bezprostředně souvisejícím s rozmnožováním (jako je například tření), jakož i zadruhé že pod „místo rozmnožování“ navíc spadají všechny lokality, které lze přesně vymezit a které jsou bezpodmínečně nezbytné pro vývoj mláděte, jako například hnízdiště nebo části rostlin nezbytné pro stadium larvy nebo housenky?

V případě záporné odpovědi na tuto otázku:

Co je třeba rozumět pojmem „místo rozmnožování“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o stanovištích a jak lze „místo rozmnožování“ prostorově odlišit od jiných míst?

6)	Podle jakých kritérií je třeba zjišťovat, zda určité jednání nebo opomenutí představuje zásah do „místa rozmnožování“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o stanovištích?

Podle jakých kritérií je třeba zjišťovat, zda určité jednání nebo opomenutí představuje natolik závažný zásah do „místa rozmnožování“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o stanovištích, že musí být považováno za „poškozování“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o stanovištích tohoto „místa rozmnožování“?

Podle jakých kritérií je třeba zjišťovat, zda určité jednání nebo opomenutí představuje natolik závažný zásah do „místa rozmnožování“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o stanovištích, že musí být považováno za „ničení“ ve smyslu čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice o stanovištích tohoto „místa rozmnožování“?

(1) Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 6 de Ceuta (Španělsko) dne 24. června 2019 — JF a KG v. Bankia S.A.

(Věc C-482/19)

(2019/C 328/18)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 6 de Ceuta

Účastníci původního řízení

Žalobci: JF a KG

Žalovaná: Bankia S.A.

Předběžné otázky

(1) Úř. věst. 1993, L 95, s. 29

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Steiermark (Rakousko) dne 26. června 2019 — OK

(Věc C-492/19)

(2019/C 328/19)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesverwaltungsgericht Steiermark

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: OK

Odpůrce: Bezirkshauptmannschaft Hartberg-Fürstenfeld

Další účastník řízení: Finanzpolizei

Předběžné otázky

Musí být článek 56 SFEU a směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (1) a směrnice 2014/67/EU (2) vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní normě, která za nesplnění formálních povinností při přeshraničním výkonu práce, jako je nesplnění povinnosti uchovávat mzdové doklady nebo nesplnění ohlašovací povinnosti Zentrale Koordinationsstelle (hlášení ZKO), stanoví velmi vysoké pokuty a zejména velmi vysoké minimální sankce, které se ukládají kumulativně za každého dotčeného pracovníka?

Pokud již odpověď na první otázku nebude kladná:

Musí být článek 56 SFEU, jakož i směrnice 96/71 a směrnice 2014/67 vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby se za nesplnění formálních povinností při přeshraničním výkonu práce ukládaly kumulativní pokuty bez pevné horní hranice?

3.	Musí být článek 56 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která v případě předčasného ukončení nebo přerušení dočasné činnosti v hostitelské zemi vyžaduje povinné ohlášení změny ZKO?

4.	Musí být článek 56 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která pro ohlášení změny nestanoví žádnou přiměřenou lhůtu?

5.	Musí být články 56 SFEU a článek 9 směrnice 2014/67 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že dodatečným dodáním vhodných a relevantních dokumentů v přiměřené lhůtě nebylo vyhověno požadavku poskytnutí dokumentů?

Musí být články 56 SFEU a článek 9 směrnice 2014/67 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že se od zahraničního poskytovatele služeb požaduje předložení dokumentů, které překračují rozsah dokumentů uvedených v článku 9 směrnice 2014/67 a nejsou relevantní ani vhodné a ve vnitrostátním právu blíže určené, jako například výkazy mezd, mzdové účty, výplatní pásky, potvrzení o srážené dani, doklady o přihlášení a odhlášení, doklady o zdravotním pojištění, hlášení a doklady o započtení mzdových příplatků, doklady o mzdovém zařazení, osvědčení?

(1) Úř. věst. 1997, L 18, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 431.

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (Úř. věst. 2014, L 159, s. 11).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Steiermark (Rakousko) dne 26. června 2019 — PL

(Věc C-493/19)

(2019/C 328/20)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesverwaltungsgericht Steiermark

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: PL

Odpůrce: Bezirkshauptmannschaft Hartberg-Fürstenfeld

Další účastník řízení: Finanzpolizei

Předběžné otázky

Pokud již odpověď na první otázku nebude kladná:

3)	Musí být článek 56 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která v případě předčasného ukončení nebo přerušení dočasné činnosti v hostitelské zemi vyžaduje povinné ohlášení změny ZKO?

4)	Musí být článek 56 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která pro ohlášení změny nestanoví žádnou přiměřenou lhůtu?

5)	Musí být články 56 SFEU a článek 9 směrnice 2014/67 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že dodatečným dodáním vhodných a relevantních dokumentů v přiměřené lhůtě nebylo vyhověno požadavku poskytnutí dokumentů?

(1) Úř. věst. 1997, L 18, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 431.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Steiermark (Rakousko) dne 26. června 2019 — QM

(Věc C-494/19)

(2019/C 328/21)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesverwaltungsgericht Steiermark

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: QM

Odpůrce: Bezirkshauptmannschaft Hartberg-Fürstenfeld

Další účastník řízení: Finanzpolizei

Předběžné otázky

Pokud již odpověď na první otázku nebude kladná:

3)	Musí být článek 56 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která v případě předčasného ukončení nebo přerušení dočasné činnosti v hostitelské zemi vyžaduje povinné ohlášení změny ZKO?

4)	Musí být článek 56 SFEU vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která pro ohlášení změny nestanoví žádnou přiměřenou lhůtu?

5)	Musí být články 56 SFEU a článek 9 směrnice 2014/67 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že dodatečným dodáním vhodných a relevantních dokumentů v přiměřené lhůtě nebylo vyhověno požadavku poskytnutí dokumentů?

Musí být články 56 SFEU a článek 9 směrnice 2014/67 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že se od zahraničního poskytovatele služeb požaduje předložení dokumentů, které překračují rozsah dokumentů uvedených v článku 9 směrnice 2014/67/EU a nejsou relevantní ani vhodné a ve vnitrostátním právu blíže určené, jako například výkazy mezd, mzdové účty, výplatní pásky, potvrzení o srážené dani, doklady o přihlášení a odhlášení, doklady o zdravotním pojištění, hlášení a doklady o započtení mzdových příplatků, doklady o mzdovém zařazení, osvědčení?

(1) Úř. věst. 1997, L 18, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 431.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/21

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 1. července 2019 — trestní řízení proti Oriolovi Junquerasi Viesovi

(Věc C-502/19)

(2019/C 328/22)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastníci trestního řízení

Oriol Junqueras Vies

Účastníci řízení na straně obžaloby:

Ministerio Fiscal

Abogacía del Estado

Občanská obžaloba vznesená politickou stranou VOX

Předběžné otázky

Uplatní se článek 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie (1) před zahájením „zasedání“ na osobu obžalovanou ze zločinů, která byla na základě soudního rozhodnutí vzata do vazby pro skutky, jež se odehrály před začátkem volebního procesu, ve kterém byla prohlášena za zvolenou do Evropského parlamentu, ale soudním rozhodnutím jí bylo upřeno mimořádné povolení opustit věznici, které by jí umožnilo splnit požadavky stanovené vnitrostátními právními předpisy v oblasti voleb, na které odkazuje článek 8 aktu o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách?

Je-li odpověď kladná, byl by v případě, kdy by orgán určený vnitrostátními právními předpisy v oblasti voleb oznámil Evropskému parlamentu, že dotyčná osoba z důvodu, že nesplnila požadavky stanovené právními předpisy v oblasti voleb (neboť jejich splnění znemožňuje omezení její svobody volně se pohybovat jejím vzetím do vazby v rámci řízení pro zločiny), nenabude postavení poslance, dokud nesplní řečené požadavky, zachován extenzivní výklad pojmu „zasedání“, přestože očekávání zvolené osoby, že zasedne v Parlamentu, bude na přechodnou dobu přerušeno?

Potvrdí-li odpověď extenzivní výklad, byl by v případě, kdy zvolená osoba byla v rámci řízení pro zločiny vzata do vazby dostatečně dlouho před začátkem volebního procesu, justiční orgán, který vazbu nařídil, s ohledem na výraz „během cesty na místo zasedání Evropského parlamentu a při návratu z něj“ použitý v článku 9 protokolu č. 7 povinen absolutně, takřka automaticky, propustit tuto osobu z vazby, aby jí umožnil absolvovat formality a cestování do Evropského parlamentu, nebo by měl postupovat relativně a vyvažovat v daném konkrétním případě práva a zájmy vyplývající ze zájmu spravedlnosti a řádného procesu na straně jedné s právy a zájmy souvisejícími s institutem imunity na straně druhé, a to jak v souvislosti s respektováním činnosti a nezávislosti Parlamentu, tak s právem zvolené osoby vykonávat veřejné funkce?

(1) Úř. věst. 2012, C 326, s. 266

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Berlin (Německo) dne 9. července 2019 — NMI Technologietransfer GmbH v. EuroNorm GmbH

(Věc C-516/19)

(2019/C 328/24)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Berlin

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: NMI Technologietransfer GmbH

Žalovaná: EuroNorm GmbH

Předběžné otázky

Je možné společnost s ručením omezeným, která vykonává ekonomickou činnost, podle čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014 (1) nepovažovat za malý a střední podnik (dále jen „MSP“) již proto, že 90 % jejího základního kapitálu patří nadaci založené podle občanského práva, v jejímž kuratoriu, které není oprávněno řídit její činnost, jsou mezi sedmnácti členy dva zástupci ministerstev, jeden primátor města, jeden rektor univerzity, tři profesoři této univerzity, jeden rektor další vysoké školy a jeden výkonný ředitel obchodní a průmyslové komory?

2.	Jsou státní univerzity a vysoké školy, jakož i německé obchodní a průmyslové komory veřejnými subjekty ve smyslu čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014?

3.	Jsou osoby, které v kuratoriu nadace působí bezplatně, veřejnými subjekty ve smyslu čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014 pouze proto, že své hlavní zaměstnání vykonávají ve veřejném subjektu?

4.	Vyžaduje ovládání veřejnými subjekty ve smyslu čl. 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014, aby orgány daných veřejných subjektů mohly členům kuratoria, kteří tuto funkci vykonávají bezplatně, na základě určitého právního vztahu udílet pokyny, aby hlasovali určitým způsobem?

5.	Vyžaduje nepřímé ovládání hlasovacích práv ze strany veřejných subjektů, aby bylo prokázáno, že veřejné subjekty na členy kuratoria působí tak, aby tito členové vykonávali hlasovací práva způsobem stanoveným danými veřejnými subjekty?

6.	Jedná se o nepřímé ovládání hlasovacích práv ze strany veřejných subjektů již tehdy, pokud existuje možnost, že členové kuratoria, kteří tuto funkci vykonávají bezplatně, při svém působení v kuratoriu zohledňují zájmy veřejných organizací, ze kterých pocházejí?

7.	Předpokládá výraz „ovládáno společně“ ve smyslu článku 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014, že lze konstatovat společné utváření vůle veřejných subjektů ohledně hlasovacích práv?

8.	Je z hlediska výrazu „ovládáno“ ve smyslu článku 3 odst. 4 přílohy I nařízení č. 651/2014 relevantní skutečné uplatňování statutu ze strany nadace, nebo možný výklad znění statutu?

(1) Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. 2014, L 187, s. 1).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 10. července 2019 — F-AG v. Finanzamt Y

(Věc C-528/19)

(2019/C 328/27)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: F-AG

Žalovaný: Finanzamt Y

Předběžné otázky

Náleží za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, ve které osoba povinná k dani provádí z pověření města stavební práce na obecní komunikaci, této osobě povinné k dani, která za účelem vybudování komunikace převedené na obec odebírala plnění od jiných osob povinných k dani, podle čl. 17 odst. 2 písm. a) šesté směrnice o dani z obratu (1) za tato plnění nárok na odpočet DPH na vstupu?

V případě kladné odpovědi na první otázku: Jedná se za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci původním řízení, ve které osoba povinná k dani provádí z pověření města stavební práce na obecní komunikaci, o dodání zboží za úplatu, při kterém je protiplněním za dodání komunikace povolení provozu kamenolomu?

V případě záporné odpovědi na druhou otázku: Považuje se za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, ve které osoba povinná k dani provádí z pověření města stavební práce na obecní komunikaci, bezúplatné převedení komunikace, určené pro veřejné účely, na obec, podle čl. 5 odst. 6 směrnice 77/388, za bezúplatné dodání zboží, ačkoli tento převod slouží podnikatelským účelům, aby se zabránilo nezdaněné konečné spotřebě obce?

(1) Šestá směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. 1977, L 145, s. 1).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 11. července 2019 — NM jakožto insolvenční správkyně v insolvenčním řízení ohledně majetku společnosti NIKI Luftfahrt GmbH v. ON

(Věc C-530/19)

(2019/C 328/28)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníce původního řízení

Navrhovatelka v řízení o opravném prostředku „Rekurs“: NM jakožto insolvenční správkyně v insolvenčním řízení ohledně majetku společnosti NIKI Luftfahrt GmbH

Odpůrkyně v řízení o opravném prostředku „Rekurs“: ON

Předběžné otázky

Odpovídá letecký dopravce, který podle čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 261/2004 (1) musí poskytnout pomoc podle čl. 9 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, na základě tohoto nařízení za škody vzniklé v důsledku zranění cestujícího, které utrpěl kvůli nedbalosti zaměstnanců hotelu, poskytnutého leteckým dopravcem?

V případě záporné odpovědi na první otázku:

Omezuje se povinnost leteckého dopravce podle čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 261/2004 na zprostředkování hotelu cestujícímu a úhradu nákladů za ubytování, nebo je letecký dopravce povinen poskytnout ubytování jako takové?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/26

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākā tiesa (Senāts) (Lotyšsko) dne 12. července 2019 — A v. Latvijas Republikas Veselības ministrija

(Věc C-535/19)

(2019/C 328/29)

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augstākā tiesa (Senāts)

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: A

Odpůrce: Latvijas Republikas Veselības ministrija

Předběžné otázky

1)	Má se mít za to, že veřejná zdravotní péče je zahrnuta v „dávkách v nemoci“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 883/2004 (1)?

V případě kladné odpovědi na první otázku, mohou členské státy na základě článku 4 nařízení č. 883/2004 a článku 24 směrnice č. 2004/38 (2), za účelem vyhnutí se nepřiměřeným žádostem o poskytnutí sociálních dávek určených k zajištění zdravotní péče, občanům Unie, kteří v danou chvíli nemají postavení pracovníka, odepřít dávky, které se přiznávají jejich státním příslušníkům a rodinným příslušníkům občana Unie, který má postavení pracovníka, nacházejícím se ve stejné situaci?

V případě záporné odpovědi na první otázku, mohou členské státy na základě článků 18 a 21 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 24 směrnice č. 2004/38, za účelem vyhnutí se nepřiměřeným žádostem o poskytnutí sociálních dávek určených k zajištění zdravotní péče, občanům Unie, kteří v danou chvíli nemají postavení pracovníka, odepřít dávky, které se přiznávají jejich státním příslušníkům a rodinným příslušníkům občana Unie, který má postavení pracovníka, nacházejícím se ve stejné situaci?

4)	Je v souladu s čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení (ES) č. 883/2004 situace, v níž je občanu Evropské unie, který využívá práva volného pohybu, odepíráno právo na zdravotní péči hrazenou státem ve všech členských státech, kterých se dotýká projednávaný případ?

5)	Je v souladu s článkem 18, čl. 20 odst. 1 a článkem 21 Smlouvy o fungování Evropské unie situace, v níž je občanu Evropské unie, který využívá práva volného pohybu, odepíráno právo na veřejnou zdravotní péči hrazenou státem ve všech členských státech, kterých se dotýká projednávaný případ?

Musí být zákonnost pobytu ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice č. 2004/38 chápána v tom smyslu, že dává osobě právo na přístup do systému sociálního zabezpečení, a také v tom smyslu, že může představovat důvod pro vyloučení ze sociálního zabezpečení? Má být konkrétně v projednávané věci skutečnost, že žadatel má plné zdravotní pojištění, což představuje podle směrnice č. 2004/38 jeden z výchozích požadavků pro zákonný pobyt, posuzována tak, že může odůvodnit odmítnutí začlenit jej do systému zdravotní péče hrazené státem?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. (Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/28

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Hamburg (Německo) dne 16. července 2019 — Jebsen & Jessen (GmbH & Co.) KG v. Hauptzollamt Hamburg

(Věc C-543/19)

(2019/C 328/31)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Hamburg

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Jebsen & Jessen (GmbH & Co.) KG

Žalovaný: Hauptzollamt Hamburg

Předběžné otázky

Brání za okolností sporu v původním řízení osvobození od antidumpingového cla uloženého článkem 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/82 (1) podle čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení skutečnost, že závazková faktura podle čl. 2 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení neuvádí prováděcí rozhodnutí (EU) 2015/87 (2) uvedené v bodě 9 přílohy tohoto nařízení, nýbrž rozhodnutí 2008/899/ES (3)?

V případě kladné odpovědi na první otázku: Lze závazkovou fakturu, která splňuje podmínky stanovené v příloze prováděcího nařízení (EU) 2015/82, za účelem získání osvobození od antidumpingového cla uloženého článkem 1 tohoto nařízení podle čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení předložit v rámci řízení o vrácení antidumpingových cel?

(1) Prováděcí nařízení Komise ze dne 21. ledna 2015, kterým se na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 a částečných prozatímních přezkumů podle čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 1225/2009 ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz kyseliny citronové pocházející z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2015, L 15, s. 8).

(2) Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 21. ledna 2015, kterým se přijímají závazky nabídnuté v souvislosti s antidumpingovým řízením týkajícím se dovozu kyseliny citronové pocházející z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2015, L 15, s. 75).

(3) Rozhodnutí Komise ze dne 2. prosince 2008, kterým se přijímají závazky nabídnuté v souvislosti s antidumpingovým řízením týkajícím se dovozu kyseliny citronové pocházející z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2008, L 323, s. 62).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/29

Kasační opravný prostředek podaný dne 2. července 2019 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (devátého senátu) vydanému dne 16. května 2019 ve spojených věcech T-836/16 a T-624/17, Polská republika v. Evropská komise

(Věc C-562/19 P)

(2019/C 328/33)

Jednací jazyk: polština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: K. Herrmann, P.-J. Loewenthal, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Polská republika, Maďarsko

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil v plném rozsahu rozsudek Tribunálu (devátého rozšířeného senátu) ze dne 16. května 2019 ve spojených věcech T-836/16 a T-624/17, Polská republika v. Komise, EU:T:2019:338, a

—

zamítl žaloby Polské republiky proti Komisi ve věci T-836/16 směřující ke zrušení rozhodnutí Komise C(2016) 5596 final ze dne 19. září 2016 o státní podpoře SA.44351 (2016/C) (ex 2016/NN), kterým se zahajuje formální vyšetřovací řízení a nařizuje se pozastavení polské daně z maloobchodního prodeje, a ve věci T-624/17 směřující ke zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2018/160 ze dne 30. června 2017 o státní podpoře SA.44351 (2016/C) (ex 2016/NN), kterou poskytlo Polsko v souvislosti s daní z maloobchodního prodeje, a uložil Polské republice náhradu nákladů řízení v prvním stupni i v tomto řízení;

—

podpůrně, v případě, že obě žaloby nebudou zamítnuty v plném rozsahu, vrátil věc Tribunálu k novému rozhodnutí o žalobních důvodech, které nebyly přezkoumány v prvním stupni, a vyhradil rozhodnutí o nákladech řízení v prvním stupni a v tomto řízení o kasačním opravném prostředku do přijetí konečného rozhodnutí ve věci.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku uvádí Komise dva důvody.

V rámci prvního důvodu Komise poukazuje na to, že Tribunál porušil čl. 107 odst. 1 SFEU, když konstatoval, že polská daň z maloobchodního prodeje není selektivní. Nesprávné právní posouzení Tribunálu vychází z následujících důvodů:

—

zaprvé, v bodech 63 až 68 napadeného rozsudku Tribunál nesprávně konstatoval, že Komise se dopustila pochybení, když z definice referenčního rámce vyloučila progresivní sazby polské daně z maloobchodního prodeje. Na rozdíl od tvrzení Tribunálu je postup přijatý Komisí v rozhodnutí, kterým bylo ukončeno řízení, v souladu s judikaturou Soudního dvora. Tribunál se tedy dopustil nesprávného právního posouzení při vymezení referenčního rámce;

—

zadruhé, v bodech 69 až 78 napadeného rozsudku Tribunál nesprávně konstatoval, že Komise neurčila správně cíl daně z maloobchodního prodeje, s ohledem na který je třeba posoudit srovnatelnou povahu podniků. Soudní dvůr opakovaně konstatoval, že pouze daňový cíl prostředku, definovaný jako předmět nebo skutečnost zdaněná dotčenou daní, je relevantní pro účely srovnatelnosti podniků. Jiné neoddělitelně spjaté cíle, jako je platební schopnost, mají význam pouze pro posouzení objektivního odůvodnění nerovného zacházení se srovnatelnými podniky. Skutečnost, že Tribunál uznal cíl přerozdělování, který má údajně polská daň z maloobchodního prodeje, ve fázi posouzení srovnatelnosti podniků, tedy představuje nesprávné právní posouzení;

—

zatřetí, v bodech 79 až 93 napadeného rozsudku Tribunál nesprávně konstatoval, že Komise se dopustila pochybení, když uvedla, že progresivní sazby daně z maloobchodního prodeje nejsou odůvodněny cílem přerozdělování. Tvrzení Tribunálu, že polská daň z maloobchodního prodeje není diskriminační a slouží cíli přerozdělování, vychází z nesprávného předpokladu, že podniky s vysokými příjmy (obratem) jsou ziskovější, než podniky s nižšími příjmy (obratem). Tribunál se tím dopustil nesprávného právního posouzení, když uznal, že cíl přerozdělování, který není neoddělitelně spjat s daní z maloobchodního prodeje, může odůvodnit nerovné zacházení s podniky. Kromě toho Tribunál, vycházeje z tohoto nesprávného předpokladu, přenesl důkazní břemeno, pokud jde o odůvodnění progresivních daňových sazeb údajným cílem přerozdělování, z členského státu na Komisi, která by musela prokázat, že takové odůvodnění neexistuje.

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise uvádí, že Tribunál porušil v bodech 104 až 109 napadeného rozsudku čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 13 odst. 1 nařízení Rady 2015/1589. Tribunál konstatoval, že Komise se dopustila zjevného pochybení, když rozhodla o zahájení formálního vyšetřovacího řízení a nařídila pozastavení polské daně z maloobchodního prodeje. Tribunál při tomto tvrzení vycházel z posouzení rozhodnutí, kterým bylo ukončeno formální vyšetřovací řízení. Tím, že použil na rozhodnutí o zahájení řízení stejný standard soudního přezkumu jako na posouzení platnosti konečného rozhodnutí, se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení. V případě prvně uvedeného rozhodnutí Tribunál totiž použil vyšší standard přezkumu, namísto toho, aby posoudil, zda Komise nemohla mít zjevně pochybnosti o neexistenci selektivnosti sporné daně.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/30

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court (Irsko) dne 26. července 2019 — Irish Ferries Ltd v. National Transport Authority

(Věc C-570/19)

(2019/C 328/34)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

High Court (Ireland)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Irish Ferries Ltd

Žalovaný: National Transport Authority

Předběžné otázky

Použitelnost nařízení (1)

Použije se nařízení (zejména článek 18 nebo 19) za situace, kdy cestující učinili rezervace předem a uzavřeli přepravní smlouvy a kdy je osobní přeprava zrušena na základě oznámení učiněného alespoň sedm týdnů před plánovaným odplutím z důvodu zpoždění dodávky nového plavidla provozovateli trajektu? Jsou v tomto ohledu pro použitelnost nařízení relevantní alespoň některé z následujících skutečností:

a)	dodávka se v konečném důsledku zpozdila o 200 dní;

b)	provozovatel trajektu musel zrušit celou sezónu plaveb;

c)	nebylo možné získat žádné vhodné alternativní plavidlo;

d)	v případě více než 20 000 cestujících provozovatel trajektu změnil jejich rezervace a rezervoval pro ně jiné plavby nebo jim vrátil zaplacené jízdné;

e)	dotčené plavby probíhaly na nové trase, kterou otevíral provozovatel trajektu, aniž by byla k dispozici jakákoli podobná alternativní přeprava na dané trase?

Výklad článku 18 nařízení

Na tuto otázku je potřeba odpovědět pouze v případě, že je možné použít článek 18.

2)	V případě, že je cestující přesměrován v souladu s článkem 18, vzniká nová přepravní smlouva s tím, že právo na odškodnění podle článku 19 má být určeno v souladu s touto novou smlouvou, nikoli původní přepravní smlouvou?

Pokud je článek 18 použitelný, představuje v případě zrušení plavby a neexistence alternativní přepravy provozované na této trase (tj. neexistence přímé přepravy mezi uvedenými dvěma přístavy) poskytnutí alternativní plavby na kterékoli jiné dostupné trase nebo trasách, které si cestující zvolí, včetně trasy prostřednictvím „pozemního mostu“ (např. cestování z Irska do Spojeného království trajektem a poté silničním vozidlem do přístavu ve Spojeném království s napojením na Francii, přičemž náklady na pohonné hmoty jsou cestujícímu proplaceny provozovatelem trajektu, a dále cestování z tohoto přístavu do Francie, kdy si dotčený cestující volí každou z těchto plaveb), „přesměrování do cílového místa“ pro účely článku 18? Pokud ne, jaká kritéria mají být použita pro určení toho, zda je přesměrování prováděno „za srovnatelných podmínek“?

V případě, že na zrušené trase není k dispozici žádná alternativní plavba, takže dotyčnému cestujícímu nelze zařídit přímou plavbu z původního přístavu nalodění do jeho cílového místa, jak je uvedeno v přepravní smlouvě, je dopravce povinen hradit dodatečné náklady vzniklé přesměrovanému cestujícímu při cestě do nového přístavu nalodění a z něj nebo do nového cílového přístavu a z něj?

Výklad článku 19 nařízení

a)	Lze použít článek 19, pokud byla cesta ve skutečnosti zrušena již nejméně sedm týdnů před plánovaným vyplutím? Pokud se článek 19 použije, použije se toto ustanovení v případě, že byl použit článek 18 a cestující byl přesměrován bez příplatku nebo obdržel odškodnění nebo si zvolil pozdější plavbu?

b)	Pokud se článek 19 použije, co se rozumí „cílovým místem určení“ pro účely článku 19.

Pokud je možné použít článek 19:

a)	Jak je za těchto okolností potřeba měřit dobu zpoždění?

b)	Jak má být vypočtena cena ve smyslu článku 19 při určování výše dlužného odškodnění a zejména pak — zahrnuje tato cena mimořádné náklady (např. náklady na kabiny, kotce a prémiové společenské prostory)?

Výklad čl. 20 odst. 4 nařízení

6)	Pokud se nařízení použije, dosahují okolnosti a aspekty uvedené v otázce 1 intenzity mimořádných okolností, „jimž nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření“ ve smyslu čl. 20 odst. 4 nařízení?

Výklad článku 24 nařízení

7)	Má článek 24 za následek uložení kogentní povinnosti každému cestujícímu, který chce využít odškodnění dle článku 19 nařízení, aby podal stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy daná přeprava byla nebo měla být uskutečněna?

Výklad článku 25 nařízení

8)	Je pravomoc příslušného vnitrostátního orgánu odpovědného za prosazování nařízení omezena na plavby, které zahrnují přístavy uvedené v článku 25 nařízení, nebo se může vztahovat i na zpáteční plavbu z přístavu jiného členského státu do státu příslušného vnitrostátního orgánu?

Platnosti rozhodnutí a oznámení

Jaké zásady a pravidla unijního práva by měl předkládající soud použít při posuzování platnosti rozhodnutí nebo oznámení vnitrostátního orgánu odpovědného za prosazování dodržování nařízení odkazem na články 16, 17, 20 nebo 47 Listiny (2) nebo na zásady proporcionality, právní jistoty a rovného zacházení?

b)	Je kritérium nepřiměřenosti, které by měl vnitrostátní soud použít, kritériem zjevného pochybení?

Platnost nařízení 1177/2010

10)

Tato otázka bude položena pouze v závislosti na odpovědích na předchozí otázky. Je nařízení 1177/2010 podle unijního práva platné, a to zejména s přihlédnutím k:

a)	článkům 16, 17 a 20 Listiny?

b)	skutečnosti, že letečtí dopravci nemají povinnost platit náhradu škody, pokud o zrušení informují cestující v letecké dopravě nejméně dva týdny před plánovaným časem odletu [čl. 5 odst. 1 písm. c) bod i) nařízení č. 261/2004 (3)]?

c)	zásadám proporcionality, právní jistoty a rovného zacházení?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 1).

(2) Listina základních práv Evropské unie (Úř. vest. 2012, C 326, s. 391).

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/32

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court of the United Kingdom (Spojené království) dne 30. července 2019 — X v. Kuoni Travel Ltd

(Věc C-578/19)

(2019/C 328/35)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Supreme Court of the United Kingdom (Spojené království)

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: X

Odpůrkyně: Kuoni Travel Ltd

Předběžné otázky

Pokud došlo k nesplnění nebo nesprávnému plnění povinností vyplývajících ze smlouvy mezi organizátorem nebo prodejcem na jedné straně a spotřebitelem na straně druhé o poskytnutí souborných služeb pro pobyt, na kterou se vztahuje směrnice Rady 90/314/EHS (1) ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy, a toto nesplnění nebo nesprávné plnění je důsledkem jednání zaměstnance hotelové společnosti, která je poskytovatelem služeb, jichž se tato smlouva týká:

a)	existuje zde prostor pro použití obrany uvedené v druhé části třetího pododstavce čl. 5 odst. 2 této směrnice; a pokud ano,

b)	na základě jakých kritérií má vnitrostátní soud posuzovat, zda se tato obrana může použít?

Pokud organizátor nebo prodejce uzavře smlouvu se spotřebitelem o poskytnutí souborných služeb pro pobyt, na kterou se vztahuje směrnice 90/314, a pokud služby, jichž se tato smlouva týká, poskytuje hotelová společnost, je potřeba za „poskytovatele služeb“ pro účely obrany dle čl. 5 odst. 2 třetího pododstavce této směrnice považovat samotného zaměstnance této hotelové společnosti?

(1) Úř. věst. 1990, L 158, s. 59; Zvl. vyd. 13/10, s. 132.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/33

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court of the United Kingdom (Spojené království) dne 30. července 2019 — R (na návrh Association of Independent Meat Suppliers a dalšího subjektu) v. The Food Standards Agency

(Věc C-579/19)

(2019/C 328/36)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Supreme Court of the United Kingdom (Spojené království)

Účastníci původního řízení

Žalobci v prvním stupni a navrhovatelé: R (na návrh Association of Independent Meat Suppliers a dalšího subjektu)

Žalovaná: The Food Standards Agency

Předběžné otázky

Brání nařízení (ES) č. 854 (1) a 882 (2) takovému postupu, kdy v souladu s článkem 9 Food Safety Act 1990 (zákon o bezpečnosti potravin z roku 1990) rozhoduje Justice of the Peace (smírčí soudce) ve věci samé a na základě důkazů podaných znalci navrženými oběma stranami, zda jatečně upravené tělo nesplňuje požadavky na bezpečnost potravin?

Požaduje nařízení (ES) č. 882 existenci práva podat odvolání proti rozhodnutí Official Veterinarian (úřední veterinární lékař) podle čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 854 o tom, že maso jatečně upraveného těla je nevhodné k lidské spotřebě, a pokud ano, jaký přístup by měl být použit při přezkumu merita rozhodnutí přijatého tímto úředním veterinárním lékařem v rámci řízení o odvolání v takovém případě?

(1) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě (Úř. věst. 2004, L 139, s. 206).

(2) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (Úř. věst. 2004, L 165, s. 1).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/34

Kasační opravný prostředek podaný dne 16. srpna 2019 Johnem Dallim proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 6. června 2019 ve věci T-399/17, Dalli v. Komise

(Věc C-615/19 P)

(2019/C 328/37)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: John Dalli (zástupci: L. Levi, advokátka, S. Rodrigues, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatel“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

zrušil napadený rozsudek a prohlásil návrhová žádání navrhovatele ve věci T-399/17 za přípustná a opodstatněná, a v důsledku toho uložil

—	náhradu újmy, zejména nemajetkové újmy, jejíž výše se předběžně odhaduje na 1 000 000 eur;

—	žalované náhradu všech nákladů řízení.

—	uložil Evropské komisi náhradu všech nákladů jak řízení o kasačním opravném prostředku, tak řízení v prvním stupni.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku navrhovatele vychází z několika nesprávných právních posouzení, a to z porušení povinnosti uvést odůvodnění a zkreslení údajů obsažených ve spise tím, že byl odmítnut první žalobní důvod týkající se protiprávnosti rozhodnutí o zahájení vyšetřování.

Zadruhé navrhovatel namítá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že odmítl druhý žalobní důvod vycházející z vad v charakterizaci vyšetřování a protiprávního rozšíření vyšetřování.

Zatřetí navrhovatel namítá zkreslení důkazů a porušení práva na obhajobu v rozsudku Tribunálu, v němž byl odmítnut třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásad shromažďování důkazů a zkreslení a falzifikace důkazů.

Začtvrté navrhovatel namítá zkreslení skutečností a důkazů a nesprávné právní posouzení spočívající v tom, že Tribunál odmítl čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu, článku 4 rozhodnutí Komise 1999/396 (1) a článku 18 pokynů úřadu OLAF.

Zapáté navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že porušil povinnost uvést odůvodnění a zkreslil důkazy, když odmítl pátý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 11 odst. 7 nařízení (ES) č. 1073/1999 (2) a čl. 13 odst. 5 jednacího řádu dozorčího výboru.

Zašesté navrhovatel namítá několik nesprávných právních posouzení a zkreslení důkazů v rozsudku Tribunálu, v němž byl odmítnut šestý žalobní důvod vycházející z porušení zásady presumpce neviny, porušení článku 8 nařízení č. 1073/1999 a článku 339 SFEU a porušení práva na ochranu osobních údajů.

Sedmým a posledním důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatel namítá zkreslení návrhu a důkazů a nesprávné právní posouzení spočívající v tom, že Tribunál dospěl k závěru, že navrhovatel neprokázal existenci nemajetkové újmy.

(1) Rozhodnutí Komise 1999/396/ES, ESUO, Euratom ze dne 2. června 1999 o podmínkách a postupech vnitřního vyšetřování pro boj proti podvodům, úplatkářství a jiné nedovolené činnosti poškozující zájmy Společenství (Úř. věst. 1999, L 149, s. 57; Zvl. vyd. 01/03, s. 118).

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (Úř. věst. 1999, L 136, s. 1; Zvl. vyd. 01/03, s. 91).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/36

Rozsudek Tribunálu ze dne 2. července 2019 — Mahmoudian v. Rada

(Věc T-406/15) (1)

(„Mimosmluvní odpovědnost - Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření přijatá vůči Íránské islámské republice - Zmrazení finančních prostředků - Omezení vstupu na území členských států - Náhrada škody údajně vzniklé v důsledku zařazení jména žalobce na seznam osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření, a ponechání jeho jména na tomto seznamu - Majetková újma - Nemajetková újma“)

(2019/C 328/38)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Fereydoun Mahmoudian (Teherán, Írán) (zástupci: A. Bahrami a N. Korogiannakis, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: R. Liudvinaviciute-Cordeiro a M. Bishop, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: původně A. Aresu a D. Gauci, poté A. Aresu a R. Tricot, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě 268 SFEU a znějící na náhradu škody, která žalobci údajně vznikla v důsledku přijetí rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. 2010, L 195, s. 39), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 668/2010 ze dne 26. července 2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2010, L 195, s. 25), rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. 2010, L 281, s. 81), a nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. 2010, L 281, s. 1), jimiž bylo jméno žalobce zařazeno na seznamy osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření, a ponecháno na uvedených seznamech.

Výrok rozsudku

1)	Radě Evropské unie se ukládá povinnost zaplatit Fereydounu Mahmoudianovi náhradu nemajetkové újmy ve výši 71 000 eur.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Fereydoun Mahmoudian, Rada a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 337, 12.10.2015.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/37

Rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2019 — CCPL a další v. Komise

(Věc T-522/15) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Trh s potravinovými obaly pro maloobchodní prodej - Rozhodnutí konstatující porušení článku 101 SFEU - Přičitatelnost protiprávního jednání - Pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 - Hodnota tržeb - Maximální výše pokuty - Přiměřenost - Rovné zacházení - Schopnost zaplatit pokutu“)

(2019/C 328/39)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: CCPL — Consorzio Cooperative di Produzione e Lavoro SC (Reggio Emilia, Itálie), Coopbox group SpA (Reggio Emilia), Poliemme Srl (Reggio Emilia), Coopbox Hispania, SL (Lorca, Španělsko), Coopbox Eastern s. r. o. (Nové Mesto nad Váhom, Slovensko) (zástupci: S. Bariatti a E. Cucchiara, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně F. Jimeno Fernández, A. Biolan a P. Rossi, poté F. Jimeno Fernández, P. Rossi a L. Malferrari, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící primárně na částečné zrušení rozhodnutí Komise C(2015) 4336 final ze dne 24. června 2015 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.39563 — Potravinové obaly pro maloobchodní prodej) a podpůrně na snížení pokut uložených žalobkyním.

Výrok rozsudku

1)	Článek 2 odst. 1 písm. f) a g), odst. 2 písm. d) a e) a odst. 4 písm. c) a d) rozhodnutí Komise C(2015) 4336 final ze dne 24. června 2015 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.39563 — Potravinové obaly pro maloobchodní prodej) se zrušuje.

2)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení, včetně nákladů řízení o předběžných opatřeních.

(1) Úř. věst. C 354, 26.10.2015.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/38

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. července 2019 — Toshiba Samsung Storage Technology a Toshiba Samsung Storage Technology Korea v. Komise

(Věc T-8/16) (1)

(„Hospodářská soutěž - Kartelové dohody - Trh optických diskových jednotek - Rozhodnutí konstatující porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP - Koluzní dohody týkající se zadávacích řízení v oblasti optických diskových jednotek pro notebooky a desktopy - Porušení podstatných formálních náležitostí a práva na obhajobu - Pravomoc Komise - Povinnost uvést odůvodnění - Zeměpisný rozsah protiprávního jednání - Jediné a trvající protiprávní jednání - Zásada řádné správy - Pokyny pro výpočet pokut z roku 2006“)

(2019/C 328/40)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Toshiba Samsung Storage Technology Corp. (Tokio, Japonsko) a Toshiba Samsung Storage Technology Korea Corp. (Suwon-si, Jižní Korea) (zástupci: původně M. Bay, J. Ruiz Calzado, A. Aresu a A. Scordamaglia Tousis, poté M. Bay, J. Ruiz Calzado a A. Aresu, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: původně N. Khan, A. Biolan a M. Farley, poté A. Biolan, M. Farley a A. Cleenewerck de Crayencour, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článku 263 SFEU a znějící na úplné nebo částečné zrušení rozhodnutí Komise C(2015) 7135 final ze dne 21. října 2015 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.39639 — Optické diskové jednotky) a podpůrně snížení výše pokuty uložené žalobkyním.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Toshiba Samsung Storage Technology Corp. a Toshiba Samsung Storage Technology Korea Corp. ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

(1) Úř. věst. C 98, 14.3.2016.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/38

Rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2019 — Janukovyč v. Rada

(spojené věci T-244/16 a T-285/17) (1)

(„Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Ukrajině - Zmrazení finančních prostředků - Seznam osob, subjektů a orgánů, jimž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje - Ponechání jména žalobce na seznamu - Povinnost Rady ověřit, zda bylo rozhodnutí orgánu třetího státu přijato při dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu“)

(2019/C 328/41)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Viktor Fedorovyč Janukovyč (Kyjev, Ukrajina) (zástupci: T. Beazley, QC, E. Dean a J. Marjason-Stamp, barristers)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: P. Mahnič a J. P. Hix, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení jednak rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/318 ze dne 4. března 2016, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2016, L 60, s. 76), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2016/311 ze dne 4. března 2016, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2016, L 60, s. 1), a jednak rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/381 ze dne 3. března 2017, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2017, L 58, s. 34), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2017/374 ze dne 3. března 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2017, L 58, s. 1), v rozsahu, v němž bylo jméno žalobce ponecháno na seznamu osob, subjektů a orgánů, na které se tato omezující opatření vztahují.

Výrok rozsudku

Rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/318 ze dne 4. března 2016, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, a prováděcí nařízení Rady (EU) 2016/311 ze dne 4. března 2016, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, jakož i rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/381 ze dne 3. března 2017, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, a prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/374 ze dne 3. března 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, se zrušují v rozsahu, v němž bylo na seznamu osob, subjektů a orgánů, na které se vztahují tato omezující opatření, ponecháno jméno Viktora Fedorovyče Janukovyče.

2)	Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Viktorem Fedorovyčem Janukovyčem.

(1) Úř. věst. C 243, 4.7.2016.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/39

Rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2019 — IPPT PAN v. Komise a REA

(Věc T-805/16) (1)

(„Rozhodčí doložka - Šestý a sedmý rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace - Rozhodnutí o inkasu započtením pohledávek Unie z titulu plnění smluv - Účinná soudní ochrana - Právo obracet se na veřejného ochránce práv - Finanční nařízení - Jistá pohledávka - Legitimní očekávání - Zásada zákazu diskriminace - Zásada řádné správy - Zneužití pravomoci - Smluvní odpovědnost - Auditní zpráva - Způsobilé náklady“)

(2019/C 328/42)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Instytut Podstawowych Problemów Techniki Polskiej Akademii Nauk (IPPT PAN) (Varšava, Polsko) (zástupce: M. Le Berre, advokát)

Žalované: Evropská komise (zástupci: původně M. Siekierzyńska a P. Rosa Plaza, poté M. Siekierzyńska a F. van den Berghe, zmocněnci), Výkonná agentura pro výzkum (zástupci: S. Payan-Lagrou a V. Canetti, zmocněnkyně, ve spolupráci s D. Waelbroeckem a A. Duronovou, advokáty)

Vedlejší účastnice podporující žalobce: Polská republika (zástupce: B. Majczyna, zmocněnec)

Předmět věci

Zaprvé návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 6. září 2016 o inkasu vlastních údajných pohledávek za žalobcem z titulu dvou smluv uzavřených v rámci šestého rámcového programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace, a to započtením s částkami, které agentura REA dluží žalobci z titulu smlouvy o dotaci uzavřené v rámci sedmého rámcového programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace, a zadruhé návrh na základě článku 272 SFEU znějící na určení neexistence údajných pohledávek Komise z titulu dvou smluv uzavřených v rámci shora uvedeného šestého rámcového programu a na uložení povinnosti Komisi a agentuře REA zaplatit žalobci částku 69 623,94 eura z titulu smlouvy o dotaci uzavřené v rámci shora uvedeného sedmého rámcového programu spolu s úrokem z prodlení.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Instytut Podstawowych Problemów Techniki Polskiej Akademii Nauk (IPPT PAN) ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Výkonnou agenturou pro výzkum (REA).

3)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí jednu třetinu nákladů řízení vynaložených institutem IPPT PAN.

4)	Polská republika ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 22, 23.1.2017.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/40

Rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2019 — Air France v. Komise

(Věc T-894/16) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Státní podpory - Opatření provedená Francií ve prospěch letiště Marseille-Provence a leteckých společností, jež letiště používají - Rozhodnutí prohlašující podporu za slučitelnou s vnitřním trhem - Investiční dotace - Rozdíly v letištních poplatcích uplatňovaných na vnitrostátní lety a na mezinárodní lety - Snížené letištní poplatky s cílem podpořit lety z nového letištního terminálu Marseille-Provence 2 - Neexistence osobního dotčení - Neexistence podstatného zásahu do soutěžního postavení - Nepřípustnost“)

(2019/C 328/43)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Société Air France (Tremblay-en-France, Francie) (zástupce: R. Sermier, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: S. Noë, C. Giolito a C. Georgieva-Kecsmar, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Aéroport Marseille Provence SA (Marignane, Francie) (zástupce: A. Lepièce, advokát), Ryanair DAC, dříve Ryanair Ltd (Dublin, Irsko) a Airport Marketing Services Ltd (Dublin) (zástupci: E. Vahida a I.-G. Metaxas-Maranghidis, advokáti)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2016/1698 ze dne 20. února 2014 o opatřeních SA.22932 (11/C) (ex NN 37/07) provedených Francií ve prospěch letiště Marseille-Provence a leteckých společností, jež letiště používají (Úř. věst. 2016, L 260, s. 1).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Société Air France ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)	Společnosti Ryanair DAC a Airport Marketing Services Ltd, jakož i Aéroport Marseille-Provence SA ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 46, 13.2.2017.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/41

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. července 2019 — Transdev a další v. Komise

(Věc T-291/17) (1)

(„Státní podpory - Režim podpory zavedený Francií v letech 1994 až 2008 - Subvence na investice poskytnuté regionem Île-de-France - Rozhodnutí prohlašující režim podpory za slučitelný s vnitřním trhem - Pojmy „existující podpora“ a „nová podpora“ - Článek 107 SFEU - Článek 108 SFEU - Článek 1 písm. b) body i) a v) nařízení (EU) 2015/1589 - Promlčecí lhůta - Článek 17 nařízení 2015/1589 - Povinnost uvést odůvodnění“)

(2019/C 328/44)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Transdev (Issy-les-Moulineaux, Francie), Transdev Île de France (Issy-les-Moulineaux), Transports rapides automobiles (TRA) (Villepinte, Francie) (zástupce: F. Salat-Baroux, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: L. Armati, C. Georgieva-Kecsmar a T. Maxian Rusche, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na částečné zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2017/1470 ze dne 2. února 2017 týkající se režimů podpor SA.26763 2014/C (ex 2012/NN) zavedených Francií ve prospěch provozovatelů autobusové dopravy v regionu Île-de-France (Úř. věst. 2017, L 209, s. 24).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Transdev, Transdev Île de France a Transports rapides automobiles (TRA) ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

(1) Úř. věst. C 231, 17.7.2017.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/42

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. července 2019 — Région Île-de-France v. Komise

(Věc T-292/17) (1)

(„Státní podpory - Režim podpory zavedený Francií v letech 1994 až 2008 - Subvence na investice poskytnuté regionem Île-de-France - Rozhodnutí prohlašující režim podpory za slučitelný s vnitřním trhem - Výhoda - Selektivní charakter - Článek 107 odst. 1 SFEU - Povinnost uvést odůvodnění - Pojmy „existující podpora“ a „nová podpora“ - Článek 108 SFEU - Článek 1 písm. b) body i) a v) nařízení (EU) 2015/1589“)

(2019/C 328/45)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Région Île-de-France (Francie) (zástupce: J.-P. Hordies, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: L. Armati, C. Georgieva-Kecsmar a T. Maxian Rusche, zmocněnci)

Předmět věci

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Région Île-de-France ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

(1) Úř. věst. C 231, 17.7.2017.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/43

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. července 2019 — Optile v. Komise

(Věc T-309/17) (1)

(2019/C 328/46)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Organisation professionnelle des transports d’Île de France (Optile) (Paříž, Francie) (zástupci: F. Thiriez a M. Dangibeaud, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: L. Armati, C. Georgieva-Kecsmar a T. Maxian Rusche, zmocněnci)

Předmět věci

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Organisation professionnelle des transports d’Île de France (Optile) ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

(1) Úř. věst. C 249, 31.7.2017.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/43

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. července 2019 — Ceobus a další v. Komise

(Věc T-330/17) (1)

(2019/C 328/47)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ceobus (Génicourt, Francie) a další žalobkyně, jejichž jména jsou uvedena v příloze rozsudku (zástupci: původně D. de Combles de Nayves, poté F. Segalen, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: L. Armati, C. Georgieva-Kecsmar a T. Maxian Rusche, zmocněnci)

Předmět věci

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnost Ceobus a další žalobkyně, jejichž jména jsou uvedena v příloze, ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

(1) Úř. věst. C 231, 17.7.2017.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/44

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. července 2019 — Steifer v. EHSV

(Věc T-331/17) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Důchody - Nárok na důchod nabytý před nástupem do služebního poměru Unie - Převod do unijního systému - Bonifikace za odpracovaná léta - Vrácení částky odpovídající nároku na důchod, který nebyl zohledněn v unijním systému pro výpočet služebních let započitatelných pro důchod - Neexistence významných nových skutkových okolností - Neexistence omluvitelného omylu - Odpovědnost - Nepřípustnost“)

(2019/C 328/48)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Guy Steifer (Brusel, Belgie) (zástupci: M.-A. Lucas a M. Bertha, advokáti)

Žalovaný: Evropský hospodářský a sociální výbor (zástupci: M. Pascua Mateo, K. Gambino a L. Camarena Januzec, zmocněnci, ve spolupráci s M. Troncoso Ferrerem a F. M. Hislairem, advokáty)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU, kterým se žalobce domáhá, aby bylo zaprvé zrušeno sdělení ředitele pro lidské a finanční zdroje v rámci EHSV ze dne 21. října 2002, kterým byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 2. října 2002 o vrácení nezapočtené části jeho nároků na důchod převedených do systému Evropské unie spolu s úroky z prodlení, a rozhodnutí uvedeného ředitele 360/03 A ze dne 15. prosince 2003, kterým se stanoví jeho nároky na důchod, zadruhé, aby bylo EHSV uloženo vrátit žalobci dlužné částky, které Office national des pensions (Národní důchodový úřad) pravidelně ode dne 1. ledna 2004 odváděl EHSV, a to z důvodu převodu jeho nároků na důchod, a každý měsíc žalobci vyplácet uvedené dlužné částky, které budou pravidelně vypláceny v budoucnu, a zatřetí, aby bylo rozhodnuto o náhradě škody, která žalobci údajně vznikla v důsledku jednoho z důvodů uvedeného sdělení, kterým ho tento ředitel nesprávně informoval, že nemá nárok na belgický důchod.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Guy Steiferovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 231, 17.7.2017.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/45

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. července 2019 — STIF-IDF v. Komise

(Věc T-738/17) (1)

(„Státní podpory - Režim podpory protiprávně zavedený Francií v letech 1994 až 2008 - Subvence na investice poskytnuté STIF-IDE - Rozhodnutí prohlašující režim podpory za slučitelný s vnitřním trhem - Zvýhodnění - Náhrada nákladů připadajících na plnění povinností veřejné služby - Článek 107 odst. 1 SFEU - Povinnost uvést odůvodnění“)

(2019/C 328/49)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Syndicat Transport Île de France (STIF-IDF) (Paříž, Francie) (zástupci: B. Le Bret a C. Rydzynski, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: L. Armati, C. Georgieva-Kecsmar a T. Maxian Rusche, zmocněnci)

Předmět věci

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Syndicat Transport Île-de-France (STIF-IDF) ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

(1) Úř. věst. C 22, 22.1.2018.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/46

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. července 2019 — Německo v. Komise

(Věc T-53/18) (1)

(„Sbližování právních předpisů - Nařízení (EU) č. 305/2011 - Nařízení (EU) č. 1025/2012 - Stavební výrobky - Harmonizované normy EN 13341:2005 + A1:2011 a EN 12285-2:2005 - Povinnost uvést odůvodnění“)

(2019/C 328/50)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Spolková republika Německo (zástupci: původně T. Henze a J. Möller, poté J. Möller, zmocněnci, ve spolupráci s M. Winkelmüllerem, F. van Schewickem a M. Kottmannem, advokáty)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: C. Hermes a A. Sipos, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení zaprvé rozhodnutí Komise (EU) 2017/1995 ze dne 6. listopadu 2017 o zachování odkazu na harmonizovanou normu EN 13341:2005 + A1:2011 o termoplastických stabilních nádržích pro nadzemní skladování topných olejů pro domácnosti, petroleje a motorové nafty v Úředním věstníku Evropské unie podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. 2017, L 288, s. 36) a zadruhé rozhodnutí Komise (EU) 2017/1996 ze dne 6. listopadu 2017 o zachování odkazu na harmonizovanou normu EN 12285-2:2005 o dílensky vyráběných ocelových nádržích v Úředním věstníku Evropské unie podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. 2017, L 288, s. 39)

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Spolková republika Německo ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

(1) Úř. věst. C 112, 26.3.2018.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/46

Rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2019 — Gollnisch v. Parlament

(Věc T-95/18) (1)

(„Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu - Příspěvek na parlamentní asistenci - Vrácení neoprávněně vyplacených částek - Stížnost - Žaloba na neplatnost - Přípustnost - Právo na obhajobu - Povinnost uvést odůvodnění - Nesprávné skutkové zjištění“)

(2019/C 328/51)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Bruno Gollnisch (Villiers-le-Mahieu, Francie) (zástupce: B. Bonnefoy-Claudet, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupkyně: S. Seyr a M. Ecker, zmocněnkyně)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Rada Evropské unie (zástupci: M. Bauer, R. Meyer a A. Jensen, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí generálního tajemníka Parlamentu ze dne 1. července 2016 o zpětném vymáhání částky 275 984,23 eura od žalobce, která byla neoprávněně vyplacena z titulu parlamentní asistence, dále na zrušení souvisejícího oznámení o dluhu ze dne 5. července 2016 a rovněž rozhodnutí předsednictva Parlamentu ze dne 23. října 2017, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí kvestorů ze dne 14. března 2017 o zamítnutí stížnosti proti rozhodnutí ze dne 1. července 2016.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Bruno Gollnisch ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropským parlamentem.

3)	Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 142, 23.4.2018.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/47

Rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2019 — Klymenko v. Rada

(Věc T-274/18) (1)

(2019/C 328/52)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Oleksandr Viktorovyč Klymenko (Moskva, Rusko) (zástupkyně: M. Phelippeau, advokátka)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: A. Vitro a P. Mahnič, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/333 ze dne 5. března 2018, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2018, L 63, s. 48), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2018/326 ze dne 5. března 2018, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2018, L 63, s. 5), v rozsahu, v němž bylo jméno žalobce ponecháno na seznamu osob, subjektů a orgánů, na které se tato omezující opatření vztahují.

Výrok rozsudku

Rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/333 ze dne 5. března 2018, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, a prováděcí nařízení Rady (EU) 2018/326 ze dne 5. března 2018, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, se zrušují v rozsahu, v němž bylo na seznamu osob, subjektů a orgánů, na které se vztahují tato omezující opatření, ponecháno jméno Oleksandra Viktorovyče Klymenka.

2)	Radě Evropské unie se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 249, 16.7.2018.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/48

Rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2019 — Pšonka v. Rada

(Věc T-285/18) (1)

(2019/C 328/53)

Jednací jazyk: čeština

Účastníci řízení

Žalobce: Viktor Pavlovyč Pšonka (Kyjev, Ukrajina) (zástupce: M. Mleziva, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: V. Piessevaux a R. Pekař, zmocněnci)

Předmět věci

Výrok rozsudku

2)	Radě Evropské unie se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 249, 16.7.2018.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/49

Rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2019 — Pšonka v. Rada

(Věc T-289/18) (1)

(2019/C 328/54)

Jednací jazyk: čeština

Účastníci řízení

Žalobce: Artem Viktorovyč Pšonka (Kramatorsk, Ukrajina) (zástupce: M. Mleziva, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: V. Piessevaux a R. Pekař, zmocněnci)

Předmět věci

Výrok rozsudku

2)	Radě Evropské unie se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 249, 16.7.2018.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/50

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. července 2019 — Hugo's Hotel v. EUIPO — H'ugo's (HUGO’S BURGER Bar)

(Věc T-397/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie HUGO’S BURGER Bar - Starší slovní ochranná známka Evropské unie H’ugo’s - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2019/C 328/56)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Hugo's Hotel Ltd (St. Julians, Malta) (zástupce: R. Sladden, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: E. Śliwińska a J. Ivanauskas, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: H'ugo's GmbH (Mnichov, Německo)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. května 2018 (věc R 1879/2017-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi H’ugo’s a Hugo’s Hotel.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Hugo’s Hotel Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 301, 27.8.2018.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/52

Usnesení Tribunálu ze dne 8. července 2019 — Lidl Stiftung v. EUIPO — Amedei (For you)

(Věc T-480/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie For you - Rozhodnutí o zamítnutí přihlášky z absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu - Zánik právního zájmu na pokračování v řízení - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2019/C 328/58)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Lidl Stiftung & Co. KG (Neckarsulm, Německo) (zástupci: A. Berger a M. Wolter, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: L. Rampini, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Amedei Srl (Pontedera, Itálie)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 28. dubna 2016 (věc R 851/2015-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Amedei a Lidl Stiftung.

Výrok

1)	O žalobě již není třeba rozhodovat.

2)	Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 402, 31.10.2016.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/52

Usnesení Tribunálu ze dne 9. července 2019 — Scaloni a Figini v. Komise

(Věc T-158/18) (1)

(„Žaloba na náhradu škody - Řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků - Směrnice 2014/59/EU a nařízení (EU) č. 806/2014 - Státní podpory - Nedodržení formálních náležitostí - Článek 76 písm. d) jednacího řádu - Zjevná nepřípustnost“)

(2019/C 328/59)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobci: Mario Scaloni (Ancona, Itálie) a Ennio Figini (Chiaravalle, Itálie) (zástupce: P. Putti, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: D. Recchia, A. Steiblytė a K.-P. Wojcik, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Evropský parlament (zástupci: L. Visaggio a M. Sammut, zmocněnci), Rada Evropské unie (zástupci: E. Rebasti a J. Bauerschmidt, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 268 SFEU znějící na náhradu majetkové újmy, kterou žalobci údajně utrpěli v důsledku toho, že Komise odmítla povolit Italské republice, aby zavedla státní podporu ve prospěch Banca Marche.

Výrok

1)	Žaloba se odmítá.

2)	Mario Scaloni a Ennio Figini ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)	Evropský parlament a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 152, 30.4.2018.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/53

Usnesení Tribunálu ze dne 5. července 2019 — ArcelorMittal Bremen v. Komise

(Věc T-544/18) (1)

(„Životní prostředí - Směrnice 2003/87/ES - Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů - Nařízení (EU) č. 389/2013 - Přechodná ustanovení upravující harmonizované přidělování bezplatných povolenek - Oznámení změny národní alokační tabulky týkající se Německa v období od roku 2013 do roku 2020 - Žádost o změnu národní alokační tabulky vedené v nezávislé evidenci transakcí Evropské unie - Žaloba pro nečinnost - Pokyny dané ústřednímu správci Komisí v průběhu řízení - Zánik předmětu sporu - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2019/C 328/60)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: ArcelorMittal Bremen GmbH (Brémy, Německo) (zástupci: S. Altenschmidt a D. Jacob, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: J.-F. Brakeland a A. Becker, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podle článku 265 SFEU znějící na určení, že Komise protiprávně nedala pokyny ústřednímu správci, aby zanesl změnu, kterou Spolková republika Německo oznámila dne 8. února 2018, do národní alokační tabulky vedené v nezávislé evidenci transakcí Evropské unie (EUTL), pokud jde o zařízení žalobkyně a podpůrně návrh na základě článku 263 SFEU na zrušení údajného rozhodnutí přijatého Komisí dne 31. srpna 2018 týkajícího se výzvy žalobkyně ze dne 14. května 2018.

Výrok

1)	Není již důvodné rozhodnout ve věci samé.

2)	Návrh na „pokárání“ zástupců Evropské komise za to, že Tribunálu údajně předložili nesprávné skutečnosti a nesplnili svou procesní povinnost předložit odůvodnění v souladu se skutečností, se zamítá.

3)	Není již důvodné rozhodnout o návrhu na vstup Spolkové republiky Německo do řízení v postavení vedlejší účastnice.

4)	Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností ArcelorMittal Bremen GmbH.

5)	Spolková republika Německo ponese vlastní náklady řízení související s návrhem na vstup vedlejšího účastníka do řízení.

(1) Úř. věst. C 399, 5.11.2018.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/54

Usnesení Tribunálu ze dne 9. července 2019 — VodafoneZiggo Group v. Komise

(Věc T-660/18) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Elektronické komunikace - Článek 7 směrnice 2002/21/ES - Velkoobchodní poskytování pevného internetového připojení - Společná významná tržní síla - Zvláštní regulační povinnosti uložené operátorům - Návrh opatření zpřístupněný vnitrostátním regulačním orgánem - Připomínky Komise - Nezahájení druhé fáze postupu - Akt nenapadnutelný žalobou - Článek 130 jednacího řádu - Nepřípustnost“)

(2019/C 328/61)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: VodafoneZiggo Group BV (Utrecht, Nizozemsko) (zástupci: W. Knibbeler a A. Pliego Selie, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: G. Braun a L. Nicolae, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí, jež bylo údajně obsaženo v dopise ze dne 30. srpna 2018, který Komise zaslala Autoriteit Consument en Markt (Úřad pro spotřebitele a trhy, Nizozemsko), tj. nizozemskému regulačnímu orgánu, a který obsahoval připomínky Komise vznesené na základě čl. 7 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (Úř. věst. 2002, L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349), k návrhu opatření zpřístupněnému Komisi uvedeným orgánem (věci NL/2018/2099 a NL/2018/2100).

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Není již důvodné rozhodnout o návrzích na vstup vedlejšího účastníka do řízení podaných Nizozemským královstvím, jakož i společnostmi T-Mobile Netherlands Holding BV, T-Mobile Netherlands BV, T-Mobile Thuis BV a Tele2 Nederland BV.

3)	Společnost VodafoneZiggo Group BV ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí, s výjimkou nákladů souvisejících s návrhy na vstup vedlejších účastníků do řízení.

4)	Společnost VodafoneZiggo Group, Komise, Nizozemské království, jakož i společnosti T-Mobile Netherlands Holding, T-Mobile Netherlands, T-Mobile Thuis a Tele2 Nederland ponesou vlastní náklady řízení související s návrhy na vstup vedlejšího účastníka do řízení.

(1) Úř. věst. C 4, 7.1.2019.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/55

Usnesení Tribunálu ze dne 4. července 2019 — romwell v. EUIPO (twistpac)

(Věc T-662/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie twistpac - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Popisný charakter - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (EU) 2017/1001 - Povinnost postupovat s řádnou péčí - Článek 95 odst. 1 nařízení 2017/1001 - Žaloba po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná“)

(2019/C 328/62)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: romwell GmbH & Co. KG (Breitscheidt, Německo) (zástupci: C. Spintig, S. Pietzcker a M. Prasse, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupkyně: A. Söder, zmocněnkyně)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 22. srpna 2018 (věc R 336/2018-2) týkajícímu se přihlášky slovního označení twistpac jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti romwell GmbH & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 4, 7.1.2019.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/55

Usnesení Tribunálu ze dne 11. července 2019 — Vattenfall Europe Nuclear Energy v. Komise

(Věc T-674/18) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Státní podpory - Šestnáctý zákon o změně zákona o jaderné energetice (Atomgesetz) - Splnění povinností uložených v rozsudku Bundesverfassungsgericht (Spolkový ústavní soud Německa) - Společnosti provozující jaderné elektrárny - Ukončení provozu - Finanční kompenzace za nevyrobená množství elektřiny - Dopis Komise - Absence nezbytnosti formálního oznámení podle čl. 108 odst. 3 SFEU - Akt, který nelze napadnout žalobou - Nepřípustnost“)

(2019/C 328/63)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Vattenfall Europe Nuclear Energy GmbH (Hamburk, Německo) (zástupci: U. Karpenstein a R. Sangi, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: B. Stromsky a K. Herrmann, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná na základě článku 263 SFEU, znějící na zrušení rozhodnutí údajně obsaženého v dopise Komise ze dne 4. července 2018, podepsaného zastupujícím generálním ředitelem Generálního ředitelství pro Komise pro hospodářskou soutěž a zaslaného Spolkové republice Německo.

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Není již důvodné rozhodnout o návrhu na vstup Spolkové republiky Německo do řízení v postavení vedlejší účastnice.

3)	Společnost Vattenfall Europe Nuclear Energy GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Spolková republika Německo, Vattenfall Europe Nuclear Energy a Komise ponesou každá vlastní náklady řízení související s návrhem na vstup vedlejšího účastníka do řízení.

(1) Úř. věst. C 25, 21.1.2019..

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/56

Usnesení Tribunálu ze dne 10. července 2019 — Pilatus Bankv. ECB

(Věc T-687/18) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Hospodářská a měnová politika - Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi - Opatření k pozastavení přijatá vnitrostátním dozorovým orgánem - Jmenování kontaktní osoby - Omezená komunikace s ECB - Vady řízení - Mezitímní nebo přípravné akty - Právo na obhajobu - Nepřípustnost“)

(2019/C 328/64)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Pilatus Bank plc (Ta’Xbiex, Malta) (zástupci: O. Behrends, M. Kirchner a L. Feddern, advokáti)

Žalovaná: Evropská centrální banka (zástupci: E. Yoo, M. Puidokas a A. Karpf, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení e-mailu ECB ze dne 10. září 2018 v rozsahu, v němž ECB v tomto e-mailu vyzvala žalobkyni, aby zaslala svá sdělení prostřednictvím příslušné osoby určené podle maltského práva nebo s jejím souhlasem.

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Pilatus Bank plc se ukládá náhrada nákladů řízení, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.

(1) Úř. věst. C 25, 21.1.2019.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/57

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 15. července 2019 — 3V Sigma v. ECHA

(Věc T-176/19 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - REACH - Látka uvasorb HEB - Postup hodnocení - Rozhodnutí odvolacího senátu agentury ECHA - Návrh na předběžné opatření - Neexistence naléhavosti“)

(2019/C 328/65)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: 3V Sigma SpA (Milán, Itálie) (zástupci: původně C. Bryant, S. Hainsworth, solicitors, ve spolupráci s C. Krampitzovou, advokátkou, poté C. Bryant, S. Hainsworth a D. Anderson, solicitors)

Žalovaná: Evropská agentura pro chemické látky (zástupci: původně M. Heikkilä a W. Broere, poté W. Broere, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článků 278 a 279 SFEU znějící na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího senátu agentury ECHA A-004-2017 ze dne 15. ledna 2019 o hodnocení chemické látky uvasorb HEB a v důsledku toho na odložení běhu lhůty k oznámení výsledků tesů o dobu odkladu vykonatelnosti nebo na nařízení jakéhokoli jiného či doplňkového opatření, které předseda Tribunál uzná za nutné či vhodné.

Výrok

1)	Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/59

Žaloba podaná dne 8. července 2019 — Landesbank Baden-Württemberg v. SRB

(Věc T-480/19)

(2019/C 328/69)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Landesbank Baden-Württemberg (Stuttgart, Německo) (zástupci: H. Berger a K. Rübsamen, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí ze dne 16. dubna 2019 o stanovení příspěvků ex-ante do Jednotného fondu pro řešení krizí na rok 2019 (SRB/ES/SRF/2019/10) včetně jeho přílohy v rozsahu, v němž se napadené rozhodnutí a jeho příloha týkají příspěvku žalobkyně,

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby předkládá žalobkyně šest žalobních důvodů.

První žalobní důvod vychází z porušení čl. 296 druhého pododstavce SFEU a čl. 41 odst. 1 a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), a to z důvodu nedostatečného odůvodnění rozhodnutí.

—

Žalobkyně tvrdí, že SRB porušil povinnost uvést odůvodnění, jelikož napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněno a jeho příloha je tvořena toliko jednotlivými číselnými údaji, které ani v nejmenším neumožňují zjistit, jak a na základě jakých úvah SRB příspěvek žalobkyně spočítal. Napadené rozhodnutí nezohledňuje zvýšené požadavky na odůvodnění. Porušení povinnosti uvést odůvodnění je zásadní rovněž v tom, že ovlivňuje obsah napadeného rozhodnutí.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení práva být vyslechnut podle čl. 41 odst. 1 a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny z důvodu, že žalobkyně nebyla vyslechnuta.

—

SRB mimoto porušil základní procesní právo žalobkyně být vyslechnuta, jelikož přijal akt obnášející nepříznivé právní účinky pro žalobkyni, aniž by ji předtím vyslechl. Porušení tohoto práva je zásadní, jelikož vyjádření předložené žalobkyní před přijetím napadeného rozhodnutí mohlo vést k přijetí věcně odlišného rozhodnutí o stanovení příspěvku.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení základního práva na účinnou soudní ochranu, zakotveného v čl. 47 prvním pododstavci Listiny, a to z důvodu nemožnosti rozhodnutí zkontrolovat.

—

Žalobkyně tvrdí, že SRB porušil její základní právo na účinnou soudní ochranu, jelikož soudní přezkum napadeného rozhodnutí je v praxi nemožný. SRB mimo jiné opomenul v co možná největší míře zaručit dodržení zásady kontradiktornosti, která by žalobkyni umožňovala zpochybnit důvody, na němž je napadené rozhodnutí založeno, a užitečně tak uplatnit důvody na svou obranu.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení čl. 103 odst. 7 písm. h) směrnice 2014/59/EU (1), čl. 103 odst. 7 písm. h) směrnice 2014/59/EU (2), čl. 6 odst. 5 první věty nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 (3), článků 16 a 20 Listiny a zásady proporcionality, k němuž došlo v důsledku použití multiplikátoru na ukazatel SPI (institucionální systém ochrany).

—

Žalobkyně tvrdí, že SRB ve vztahu k ní v plném rozsahu neuplatnil ukazatel SPI, čímž porušil čl. 103 odst. 7 písm. h) směrnice 2014/59, čl. 113 odst. 7 nařízení č. 575/2013, čl. 6 odst. 5 první větu nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, články 16 a 20 Listiny a zásadu proporcionality. Ochrana poskytovaná SPI se v plném rozsahu a jednotně vztahuje na všechny členské instituce. Rozlišování mezi institucemi prostřednictvím ukazatele SPI je v rozporu s duchem nařízení a je svévolné. Zařazení žalobkyně do skupiny institucí s nejvyšším rizikovým profilem je rovněž zjevně neodůvodněné a svévolné.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení článku 16 Listiny a zásady proporcionality z důvodu použití multiplikátoru pro úpravu příspěvku podle rizikového profilu.

—

Žalobkyně krom toho tvrdí, že SRB nerespektoval její svobodu podnikání a zásadu proporcionality tím, že stanovil multiplikátory pro úpravu příspěvku podle rizikového profilu, které neodpovídají relativně dobrému rizikovému profilu žalobkyně v porovnání s průměrem ostatních přispívajících úvěrových institucí. Riziko, že by se žalobkyně mohla dostat do krizové situace a bude tak muset využít prostředky Jednotného fondu pro řešení krizí, je velmi nízké. Tuto pravděpodobnost má zohledňovat právě multiplikátor pro úpravu příspěvku podle rizikového profilu, který má odpovídajícím způsobem odrážet individuální riziko.

Šestý žalobní důvod vychází z protiprávnosti článků 4 až 7 a 9 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 a jeho přílohy I.

—

A konečně, napadené rozhodnutí musí být zrušeno rovněž z důvodu, že články 4 až 7 a 9 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, jakož i jeho příloha I porušují zásadu zajištění účinné soudní ochrany a zásadu právní jistoty. Žalobkyně může podle článku 277 SFEU nepřímo namítat, že právní základ napadeného rozhodnutí porušuje unijní právo vyšší právní síly. Článek 277 SFEU je vyjádřením obecné zásady, podle níž se protiprávnost zmocňujícího právního základu promítá do individuálního rozhodnutí přijatého na jeho základě.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012. (Úř. věst. 2014, L 173, s. 190).

(2) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012. (Úř. věst. 2013, L 176, s. 1).

(3) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/61

Žaloba podaná dne 17. července 2019 — Puma v. EUIPO — Gemma Group (Znázornění zvířete ve skoku)

(Věc T-510/19)

(2019/C 328/70)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Puma SE (Herzogenaurach, Německo) (zástupce: P. González Bueno Catalán de Ocón, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Gemma Group Srl (Cerasolo Ausa, Itálie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatel sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie představující znázornění zvířete ve skoku — Přihláška č. 11 573 474

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 30. dubna 2019 ve věci R 2057/2018-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO a společnosti GEMMA GROUP S.r.l. náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/62

Žaloba podaná dne 19. července 2019 — Homoki v. Komise

(Věc T-517/19)

(2019/C 328/71)

Jednací jazyk: maďarština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Andrea Homoki (zástupce: T. Hüttl, abogado)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

na základě článku 264 konsolidovaného znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie (1) zrušil usnesení č. OCM(2019)7991 — 04/04/2019 (olaf.c.4[2019]8720) přijaté dne 4. dubna 2019 Evropským úřadem pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) ve věci OF/2015/0034/B4, jakož i usnesení č. OCM(2019)11506 — 22/05/2019 (olaf.c.4[2019]12610) přijatého dne 22. května 2019 v téže věci, a aby na základě čl. 264 druhého pododstavce SFEU uvedl účastníky řízení dotčené v napadených usneseních, jejichž předmětem je ochrana totožnosti informátorů a důvěrnost interního sdělení OLAF a pracovních dokumentů řízení;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení v souladu s článkem 134 jednacího řádu Tribunálu.

Důvody a hlavní argumenty

V prvním napadeném usnesení OLAF žalobkyni odepřel přístup ke zprávě OLAF o investici společnosti Elios Innovatív Zrt. do veřejného pouličního osvětlení (spis OLAF číslo OF/2015/0034/B4), zatímco ve druhém usnesení byla odmítnuta žádost o potvrzení, kterou žalobkyně předložila.

Na podporu žaloby na neplatnost napadených usnesení žalobkyně vznáší osm žalobních důvodů.

První důvod vychází z ochrany základních práv

—

Znalost požadovaného dokumentu spadá pod svobodu vyjadřování a právo na informace, které žalobkyni přísluší na základě článku 11 Listiny základních práv. Podle žalobkyně odmítnutím přístupu k požadovanému dokumentu žalovaná nesplnila kritérium základních práv stanovené Listinou základních práv, ani nezohlednila základní práva, ale nepřiměřeně omezila právo žalobkyně na svobodu vyjadřování a právo na informace.

Druhý důvod vychází z vyvrácení obecné domněnky zákazu přístupu

—

Žalobkyně má za to, že obecná domněnka zákazu přístupu k dokumentům OLAF je v rozporu s právem. Podle žalobkyně základní právo na přístup k dokumentům nemůže být zbaveno obsahu tak, že orgán, který uplatňuje právo, jako obecné pravidlo vyloučí ze zveřejnění všechny dokumenty vypracované jedním některou institucí (v projednávané věci OLAF),aniž by provedl analýzu požadovaných údajů.

Třetí důvod vychází ze zpochybnění povinnosti důvěrnosti

—

Žalobkyně vytýká OLAF, že odmítl plný přístup k dokumentu na základě povinnosti důvěrnosti. Omezení je nepřiměřené, neboť na základě uvedené povinnosti umožňuje vyloučit celý vyšetřovací spis OLAF ze zveřejnění, a tím zcela zbavuje obsahu právo občanů Unie na přístup k dokumentům orgánů Evropské unie.

Čtvrtý důvod vychází z práva na přístup k dokumentům

—

Žalobkyně tvrdí, že s obecným pravidlem zveřejnění není slučitelné, aby orgán, který uplatňuje právo, povolil přístup pouze k určitým dokumentům, pokud žadatel odůvodní převažující důvod veřejného zájmu oproti domněnce zákazu přístupu. Podle žalobkyně orgán, který zpracovává údaje, musí řádně odůvodnit výjimku, která umožňuje omezení zveřejnění.

Pátý důvod vychází z nedostatku odůvodnění ve vztahu k vnějšímu tlaku a ochraně rozhodovacího procesu

—	Žalobkyně tvrdí, ohledně výkonu práva na přístup, že žalovaná neprovedla žádné individuální posouzení a neodůvodnila přesně, které z požadovaných údajů byly nezbytné k přijetí daného rozhodnutí.

Šestý důvod vychází z nedostatku odůvodnění ve vztahu k ochraně obchodních zájmů

—	Žalobkyně tvrdí, že žalovaná neodůvodnila, jak povolení přístupu může ohrozit obchodní zájmy fyzických či právnických osob. Hypotetické neodůvodněné nebezpečí nemůže zbavit obsahu základní právo seznámit se s údaji veřejného zájmu, jehož nositelem je žadatel o přístup, a zveřejnit je.

Sedmý důvod vychází z odůvodnění předání osobních údajů z důvodu prokázaných veřejných zájmů

—

Žalobkyně tvrdí, že argument žalované týkající se ochrany osobních údajů je v rozporu s právem, neboť při poskytování veřejné služby a využívání veřejných finančních prostředků se ochrana osobních údajů uplatňuje s omezeními. Navíc žalobkyně vytýká, že žalovaná ji neinformovala, že měla odůvodnit možnost seznámit se s osobními údaji z důvodu veřejného zájmu.

Osmý důvod vychází z převažujícího veřejného zájmu zveřejnit požadované dokumenty

—

Žalobkyně tvrdí, že existuje veřejný zájem zveřejnit požadovaný dokument. Tvrdí, že existuje převažující veřejný zájem, kvůli němuž není třeba čekat, až maďarské úřady provedou věcný přezkum ve vztahu k závažným zneužitím zjištěným OLAF. Podle žalobkyně může být v tomto ohledu účinným nástrojem pouze zveřejnění.

(1) Úř. věst. 2010, C 83, s. 1.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/64

Žaloba podaná dne 25. července 2019 — Intering a další v. Komise

(Věc T-525/19)

(2019/C 328/72)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Intering SH.P.K. (Obiliq, Kosovo), Steinmüller Engineering GmbH (Gummersbach, Německo), Deling d.o.o. za proizvodnju, promet i usluge (Šići bb, Tuzla, Bosna a Hercegovina), ZM- Vikom d.o.o. za proizvodnju, konstruckcije i montažu (Šibenik, Chorvatsko) (zástupce: R. Spielhofen advokát), jež vytvořily konsorcium

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí žalované, zastoupené Evropskou komisí, jménem a na účet Kosova, z června 2019 (oznámeného žalobci prostřednictvím nedatovaného dokumentu dne 7. června 2019) — referenční číslo: Ares(2019)3677456-07/06/2019 — o vyloučení žalobce z dalšího postupu zadávacího řízení a nezahrnutí do užšího seznamu uchazečů („Short List“) v rámci řízení o zadání veřejné zakázky s programovým označením „Podpora EU pro čistější vzduch pro Kosovo“ za účelem snížení emisí prachu a NOx v tepelné elektrárně Kosovo B, jednotky BÍ a B2, odkaz na vyhlášení: EuropeAid/140043/DH/WKS/XK,

Podáním ze dne 2. srpna 2019 byla návrhová žádání upravena následovně:

—

zrušit rozhodnutí žalované, zastoupené Evropskou komisí, jménem a na účet Kosova, ze dne 29. července 2019 (oznámeného žalobci dopisem ze dne 30. července 2019) — referenční číslo: Ares(2019)4979920-30/07/2019 a Ares D(2019) NA/vk — o vyloučení žalobce z dalšího postupu zadávacího řízení a nezahrnutí do užšího seznamu uchazečů („Short List“) v rámci řízení o zadání zakázky v rámci programu s označením „Podpora EU pro čistější vzduch pro Kosovo“ za účelem snížení emisí prachu a NOx v tepelné elektrárně Kosovo B, jednotky BÍ a B2, odkaz na vyhlášení: EuropeAid/140043/DH/WKS/XK.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně osm žalobních důvodů.

První žalobní důvod vycházející z porušení zásad transparentnosti a proporcionality, jakož i rovného zacházení s uchazeči, neboť žalovaná neobjasnila své pochybnosti týkající se dokumentů předložených žalobkyněmi, ačkoliv tyto pochybnosti zjevně měla, a vyloučila žalobkyně z dalšího postupu zadávacího řízení, aniž by jim poskytla možnost uvedené pochybnosti vyjasnit.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásad transparentnosti a proporcionality, neboť žalovaná neodůvodnila své rozhodnutí o vyloučení žalobkyň z dalšího postupu zadávacího řízení a současně žalobkyním neposkytla přístup k detailní zprávě o hodnocení a informacím o výhodách a charakteristikách uchazečů, kteří byli vybráni na užší seznam uchazečů.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení obecné zásady, podle níž nesmí být dokumentace k zadávacímu řízení během zadávacího řízení jakkoliv změněna, neboť podle sdělení žalované byla nabídka žalobkyň zhodnocena na základě dílčích kritérií a výkladů, pro něž nebyla v dokumentaci k zadávacímu řízení stanovena žádná ustanovení.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 5 odst. 1 („Finanční pomoc podle tohoto nařízení musí být v souladu s politikami Unie“) a čl. 5 odst. 2 („Komise ve spolupráci s členskými státy přispívá k plnění závazků Unie směřujících k větší transparentnosti a odpovědnosti při poskytování pomoci, mimo jiné zveřejňováním informací o objemu a přidělování pomoci, přičemž zajistí, aby údaje byly mezinárodně srovnatelné a snadno dostupné a aby bylo možné je sdílet a zveřejňovat“) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II) (1), z důvodu porušení obecných zásad práva o zadávání veřejných zakázek.

Pátá žalobní důvod vycházející z porušení čl. 1 odst. 3 („Komise zajistí, aby jednotlivé činnosti byly prováděny v souladu s cíli použitelného nástroje a v souladu s účinnou ochranou finančních zájmů Unie“) a čl. 1 odst. 6 („Unie usiluje o podporu, rozvoj a upevnění zásad demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod, na nichž je založena, ve vhodných případech na základě dialogu a spolupráce s partnerskými zeměmi a regiony“) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti (2), z důvodu porušení obecných zásad práva o zadávání veřejných zakázek.

Šestý žalobní důvod vycházející z porušení ustanovení průvodce „Veřejné zakázky a granty v rámci vnějších akcí Evropské unie — Praktický průvodce“ (PRAG) (v platnosti od 2. srpna 2018), pokud jde o rozsah tohoto řízení a ustanovení oznámení o zahájení zadávacího řízení (jak bylo definováno výše), které byla stanovena veřejným zadavatelem, zejména bod 17 oznámení.

Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (3), neboť žalovaná své rozhodnutí o vyloučení žalobkyň z dalšího postupu zadávacího řízení neodůvodnila a současně žalobkyním neposkytla přístup k detailní zprávě o hodnocení a informacím o výhodách a charakteristikách uchazečů připuštěných do užšího výběru, které tvoří základ napadeného rozhodnutí.

Osmý žalobní důvod vycházející z porušení ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euroatom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euroatom) č. 1605/2002 (4) („nařízení o souhrnném rozpočtu“), co se týče nedostatečného objasnění důvodů pro odmítnutí žádosti žalobkyň o účast na řízení uvedeném v dokumentaci k zadávacímu řízení („Contract Notice“).

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II) (Úř. věst. 2014, L 77, s. 11).

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti (Úř. věst. 2014, L 77, s. 95).

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43).

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euroatom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euroatom) č. 1605/2002 (Úř. věst. 2012, L 298, s. 1). Již neplatné, zrušené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1-222).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/65

Žaloba podaná dne 30. července 2019 — DK v. GSA

(Věc T-537/19)

(2019/C 328/73)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: DK (zástupci: T. Bontinck a A. Guillerme, advokáti)

Žalovaná: Agentura pro evropský GNSS

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Agentury pro evropský GNSS ze dne 20. května 2019, kterým byl odmítnut úplný přístup k dokumentu „summary of 26 June 2017 by Mr [X]“;

—	uložil Agentuře pro evropský GNSS náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení při použití čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43). V tomto ohledu má žalobce za to, že rozhodnutí Agentury pro evropský GNSS (GSA) ze dne 20. května 2019, jímž mu byl odmítnut úplný přístup k dokumentu „summary of 26 June 2017 by Mr [X]“, je protiprávní, jelikož odmítnutí je založeno na výjimce ochrany veřejné bezpečnosti uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001, jelikož dotčený dokument:

—	nemůže být spojován s aspekty veřejné bezpečnosti vzhledem k tomu, že se týká věci související se zaměstnanci agentury a

—	nemůže být klasifikován jako [RESTREINT/RESTRICTED EU].

Druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení při použití čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001. V tomto ohledu má žalobce za to, že napadené rozhodnutí je protiprávní, pokud jde o to, že zamítnutí je založeno na výjimce ochrany osobních údajů fyzických osob citovaných v dokumentu podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, zatímco uplatnění této výjimky je v projednávané věci neopodstatněné a nepřiměřené.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/66

Žaloba podaná dne 30. července 2019 — Casino, Guichard-Perrachon v. Komise

(Věc T-538/19)

(2019/C 328/74)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Casino, Guichard-Perrachon (Saint-Étienne, Francie) (zástupci: I. Simic, G. Aubron, O. de Juvigny a T. Reymond, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	rozhodl, že článek 20 nařízení č. 1/2003 se na základě článku 277 SFEU v projednávané věci nepoužije, a aby z toho důvodu zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2019) 3761 ze dne 13. května 2019;

—	na základě článku 263 SFEU zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2019) 3761 ze dne 13. května 2019;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že napadené rozhodnutí je protiprávní v rozsahu, v němž bylo vydáno výlučně na základě dokumentů zajištěných během předběžné kontroly provedené na základě rozhodnutí, které je samo protiprávní.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že napadené rozhodnutí je protiprávní v rozsahu, v němž je založeno na článku 20 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1), který je samotný protiprávní a v projednávané věci je tedy na základě článku 277 SFEU nepoužitelný. Uvedený článek 20 totiž podle žalobkyně porušuje základní právo na účinné prostředky nápravy v rozsahu, v němž podnikům, kterým je určeno rozhodnutí Komise o kontrole, neumožňuje proti průběhu kontroly tyto opravné prostředky účinně využít.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení základního práva na nedotknutelnost obydlí, jelikož napadené rozhodnutí má neomezenou platnost a oblast působnosti, která je nepřesná a nepřiměřená.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/67

Žaloba podaná dne 30. července 2019 — Les Mousquetaires a ITM Entreprises v. Komise

(Věc T-539/19)

(2019/C 328/75)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Les Mousquetaires (Paříž, Francie), ITM Entreprises (Paříž) (zástupci: N. Jalabert-Doury, K. Mebarek a B. Chemama, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—	nařídil spojení této věci a věci T-255/17;

—

vyhověl námitce protiprávnosti ve vztahu k čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003 v rozsahu, v němž se nenabízí účinný opravný prostředek pokud jde o prováděcí podmínky rozhodnutí o kontrolách v souladu s čl. 6 odst. 1, články 8 a 13 [Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod] a s články 7 a 47 [Listiny základních práv Evropské unie];

—	zrušil rozhodnutí AT.40466 — Tute 1 ze dne 13. května 2019, kterým se nařizuje Les Mousquetaires S.A.S. a jejím dceřiným společnostem, aby se na základě čl. 20 odst. 4 nařízení (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 podrobili kontrole;

—	zrušil odmítnutí ochrany zaručené unijním právem, které byly žalobkyně vystaveny;

—	zrušil rozhodnutí přijaté Komisí, které bylo žalobkyním doručeno dne 18. června 2019, kterým byly bez řádného odůvodnění zbaveny práva na účinný opravný prostředek s ohledem na informace posuzované v rámci probíhající kontroly;

—	uložil Evropské komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně osm žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vycházející z porušení základních práv, práva na nedotknutelnost obydlí a práva na účinnou soudní ochranu z důvodu absence účinného opravného prostředku pokud jde o prováděcí podmínky rozhodnutí o kontrolách.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 20 odst. 4 nařízení Rady č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1) a základních práv z důvodu, že rozhodnutí o kontrole bylo nedostatečně odůvodněno a z tohoto důvodu zbavilo žalobkyně základních záruk uložených v tomto rámci.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003 a základních práv s odůvodněním, že Komise neměla k dispozici žádné indicie odůvodňující napadené rozhodnutí.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci, z porušení čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003 a základních práv s odůvodněním, že rozhodnutí o kontrole nebylo výsledkem nestranného přezkumu a naopak se jevilo, že se jednalo o akt přijatý z jiných než uvedených důvodů.

5.	Pátý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 20 odst. 3 a 4 a článku 21 nařízení č. 1/2003 a základních práv s odůvodněním, že žalobkyně byly zbaveny dalších základních záruk, které je nutno dodržovat pod sankcí neplatnosti.

6.	Šestý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení zásady proporcionality způsobem, jímž Komise rozhodla o vhodnosti, trvání a rozsahu kontroly a o pokračující kontrole.

7.	Sedmý žalobní důvod vycházející porušení základních práv, k němuž došlo na základě rozhodnutí o odmítnutí zajistit vhodnou ochranu určitým dokumentům, pro něž žalobkyně žádaly o ochranu podle unijního práva.

8.	Osmý žalobní důvod vycházející z porušení základních práv z důvodu, že byly bez řádného důvodu zbaveny práva předložit unijnímu soudu návrh na odklad přezkumu údajů, které by byly zapečetěny až do doby, než bude rozhodnuto o této žalobě.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/68

Žaloba podaná dne 7. srpna 2019 — Malacalza Investimenti v. ECB

(Věc T-552/19)

(2019/C 328/76)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Malacalza Investimenti Srl (Janov, Itálie) (zástupci: P. Ghiglione, E. De Giorgi a L. Amicarelli, advokáti)

Žalovaná: Evropská centrální banka

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	v rámci provádění důkazů nařídil v souladu s čl. 91 prvním pododstavcem písm. c) jednacího řádu Tribunálu předložení rozhodnutí vydaného ECB dne 2. ledna 2019 vůči Banca Carige S.p.A, jakož i dalších dokumentů, kterých se týká potvrzující žádost;

—	zrušil napadený akt označený v úvodní části žaloby;

—	uložil ECB náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba směřuje proti rozhodnutí ECB ze dne 12. června 2019 č. LS/LdG/19/185, jež ECB zaslala e-mailem téhož dne podle článku 8 rozhodnutí ECB/2004/3, jehož předmětem je úplné zamítnutí potvrzující žádosti předložené společností Malacalza Investimenti S.r.l o přístup k rozhodnuti ze dne 2. ledna 2019, kterým ECB jmenovala zvláštní správce Banca Carige S.p.A, jakož i k několika dokumentům souvisejícím s tímto rozhodnutím.

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z protiprávnosti rozhodnutí o odepření přístupu k rozhodnutí ECB z dne 2. ledna 2019, zejména:

—	nesprávného použití čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí ECB/2004/3; neexistence obecné domněnky zákazu přístupu k rozhodnutím ECB, pokud jde o akty se závaznými účinky, a nikoli o ryze procesní opatření;

—	nesplnění podmínek k použití čl. 4 odst. 1 písm. c) rozhodnutí ECB/2004/3; informace týkající se Banca Carige S.p.A již byly zveřejněny, rovněž v rámci dodržení informačních povinností uložených předpisy platnými v dané oblasti;

—	porušení zásad proporcionality a nestrannosti vyplývající z neposkytnutí nedůvěrného znění rozhodnutí ECB ze dne 2. ledna 2019;

—	porušení čl. 296 druhého pododstavce SFEU, z důvodu nedostatku odůvodnění rozhodnutí o odepření přístupu;

—	porušení práv žalobkyně na obhajobu a na soudní přezkum.

Druhý žalobní důvod vycházející z protiprávnosti odepření přístupu k jiným dokumentům, jichž se týká potvrzující žádost, než je rozhodnutí ECB ze dne 2. ledna 2019, zejména:

—	porušení a nesprávné použití čl. 4 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 4 odst. 2 první odrážkou rozhodnutí ECB/2004/3, z důvodu nesplnění podmínek pro použití, nedostatku odůvodnění a porušení práv na obhajobu;

—

nesprávného použití článku 27 nařízení (EU) č. 1024/2013 (1), článků 53 a násl. směrnice 2013/36/EU (2), jakož i článku 32 nařízení ECB č. 468/2014 (3), a tudíž i nemožnosti uplatnit vůči Malacalza S.r.l námitku důvěrnosti informací případně obsažených v jiných dokumentech, než je rozhodnutí ECB ze dne 2. ledna 2019.

(1) Nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi

(Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).

(3) Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví rámec spolupráce Evropské centrální banky s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu (Úř. věst. L 141, 14.5.2014, s. 1).

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/70

Žaloba podaná dne 9. srpna 2019 — Foundation for the Protection of the Traditional Cheese of Cyprus named Halloumi v. EUIPO — Fontana Food (GRILLOUMI)

(Věc T-555/19)

(2019/C 328/77)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Foundation for the Protection of the Traditional Cheese of Cyprus named Halloumi (Nikósie, Kypr) (zástupci: S. Malynicz QC, S. Baran, Barrister, a V. Marsland, Solicitor)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Fontana Food AB (Tyresö, Švédsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie GRILLOUMI — Přihláška č. 15 963 291

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. května 2019 ve věci R 1355/2018-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení žalobkyně.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení čl. 8 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/71

Žaloba podaná dne 9. srpna 2019 — Kyperská republika v. EUIPO — Fontana Food (GRILLOUMI)

(Věc T-556/19)

(2019/C 328/78)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Kyperská republika (zastoupená: S. Malyniczem QC, S. Baranem, Barrister a V. Marslandem, Solicitor)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Fontana Food AB (Tyresö, Švédsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie GRILLOUMI — Přihláška č. 15 963 291

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. května 2019, ve věci R 1284/2018-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení čl. 8 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/72

Žaloba podaná dne 9. srpna 2019 — Seven v. EUIPO (7Seven)

(Věc T-557/19)

(2019/C 328/79)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Seven SpA (Leinì, Itálie) (zástupce: L. Trevisan, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie 7Seven — Ochranná známka Evropské unie č. 8 252 223

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 4. června 2019 ve věci R 2076/2018-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	vyhověl žádosti podané Seven SpA o navrácení do původního stavu a přihlášce k zápisu č. 14 602 687 týkající se ochranné známky EU č. 8 252 223

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení článku 53 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení článku 104 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/72

Žaloba podaná dne 12. srpna 2019 — Julius Sämann v. EUIPO — Maharishi Vedic University (Vyobrazení stromu)

(Věc T-559/19)

(2019/C 328/80)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Julius Sämann Ltd (Thayngen, Švýcarsko) (zástupce: D. Parrish, Solicitor)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Maharishi Vedic University Ltd (Mgarr, Malta)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie v bílé, hnědé a žluté barvě a v odstínech modré (Vyobrazení stromu) — Přihláška č. 15 666 639

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 16. května 2019, ve věci R 1743/2018-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	vyhověl její žalobě;

—	zrušil napadené rozhodnutí;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů vynaložených žalobkyní v tomto řízení a v řízení před Úřadem.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení čl. 8 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/73

Žaloba podaná dne 13. srpna 2019 — Lípidos Santiga v. Komise

(Věc T-561/19)

(2019/C 328/81)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Lípidos Santiga, SA (Santa Perpètua de Mogoda, Španělsko) (zástupce: P. Muñiz Fernández, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil článek 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/807 ze dne 13. března 2019, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001, pokud jde o stanovení surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, u nichž je zjištěno značné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku, a o certifikaci biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, a jeho přílohy;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vychází z toho, že globální přístup žalované, v jehož důsledku je palmový olej kvalifikován jako surovina s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, je nepřiměřený.

2.	Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se žalovaná dopustila zjevně nesprávného posouzení, když rozhodla, že palmový olej je bez ohledu na svůj původ surovinou s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy.

3.	Třetí žalobní důvod vychází z toho, že kritéria pro klasifikaci palmového oleje jako suroviny s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, jsou diskriminační.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že Komise před přijetím napadeného nařízení neprovedla nezbytné posouzení dopadu.

5.	Pátý žalobní důvod vychází z toho, že Komise neuvedla důvody, na nichž je založen návrh vzorce použitého pro rozhodnutí, že palmový olej je surovinou s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy.

30.9.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 328/76

Žaloba podaná dne 19. srpna 2019 — Leinfelder Uhren München v. EUIPO — Schafft (Leinfelder)

(Věc T-577/19)

(2019/C 328/85)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Leinfelder Uhren München GmbH & Co. KG (Mnichov, Německo) (zástupce: S. Lüft, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Thomas Schafft (Mnichov, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie Leinfelder — ochranná známka Evropské unie č. 13 975 461

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 14. května 2019, ve spojených věcech R 1930/2018-2 a R 1937/2018-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž byla napadená ochranná známka Evropské unie prohlášena za zrušenou také pro výrobky třídy 14 (náramkové hodinky) a třídy 18 (pásky k náramkovým hodinkám);

—	zamítnout odvolání navrhovatele zrušení R 1930/2018-2;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení;

—	pro případ, že se další účastník řízení bude účastnit na řízení jako vedlejší účastník, mu uložil nést vlastní náklady řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 328

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 62 30. září2019

Obsah		Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2019/C 328/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie	1