1)

Musí být článek 16 nařízení (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999 (1), použitelný ratione temporis, který uvádí, že „[a]niž je dotčen článek 23, může Komise v případech zneužití podpory zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 4 odst. 4. Články 6, 7, 9 a 10, čl. 11 odst. 1, články 12, 13, 14 a 15 se použijí přiměřeně“, vykládán v tom smyslu, že předběžné rozhodnutí o navrácení musí být přijato Evropskou komisí i v případech zneužití podpory (aniž by tím byla dotčena pravomoc Komise předložit záležitost přímo Soudnímu dvoru Evropské unie podle článku 23 nařízení (ES) č. 659/1999)?;

v případě záporné odpovědi na předchozí otázku, musí být článek 16 nařízení (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999 prohlášen za neplatný z důvodu porušení čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dříve čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES)?

2)

Musí být čl. 9 odst. 1 a 2 nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004 (kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999) (2), ve znění nařízení Komise (ES) č. 271/2008 ze dne 30. ledna 2008 (3), vykládán v tom smyslu, že se úroková sazba v něm stanovená pro vrácení neslučitelné a protiprávní státní podpory uplatní i v případě navrácení státních podpor schválených podmínečným rozhodnutím, které jsou zneužívající z důvodu splnění stanovené podmínky?

1)

Brání čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2002/20/ES (1) takové vnitrostátní právní úpravě, která ukládá k tíži oprávněných subjektů ve smyslu této směrnice správní náklady celkově vynaložené vnitrostátním regulačním orgánem na organizaci a výkon všech funkcí, včetně funkcí regulace, dohledu, řešení sporů a sankčních funkcí, které jsou vnitrostátnímu regulačnímu orgánu svěřeny unijním rámcem v oblasti elektronických komunikací (který je uveden ve směrnicích 2002/19/ES (2), 2002/20/ES, 2002/21/ES (3) a 2002/22/ES (4)); anebo jsou činnosti uvedené v čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2002/20/ES vyčerpány v rámci činnosti „regulace ex ante“ vykonávané vnitrostátním regulačním orgánem?

2)

Je třeba čl. 12 odst. 2 směrnice 2002/20/ES vykládat v tom smyslu, že roční přehled správních nákladů vnitrostátního regulačního orgánu a vybraných poplatků: a) může být zveřejněn po uzavření ročního rozpočtového roku, v souladu s vnitrostátními právními předpisy o veřejném účetnictví, ve kterém byly správní poplatky vybrány; b) umožňuje vnitrostátnímu regulačnímu orgánu provést „odpovídající úpravy“ také ve vztahu k rozpočtovým rokům, které spolu bezprostředně nesouvisí?

—

zrušil rozsudek napadený kasačním opravným prostředkem;

—

v důsledku toho vyhověl návrhovým žádáním vzneseným v prvním stupni instance a tudíž zrušil rozhodnutí Parlamentu přijaté dne 19. března 2015, kterým byla veřejná zakázka týkající se „projektu rozšíření a modernizace budovy Konrad Adenauer v Lucemburku“ položka 73 (energetická centrála), reference INLO-D-UPIL-T-14-A04, zadána Association Momentanée ENERGIE-KAD (sdružení „ad hoc“ složené ze společností MERSCH ET SCHMITZ PRODUCTION SARL a ENERGOLUX SA) a současně nebyla přijata nabídka navrhovatelek;

—

uložil P Parlamentu náhradu nákladů řízení.

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 4. dubna 2019 ve věci T-61/18 v rozsahu, v němž zamítá žalobu na náhradu morální újmy žalobce;

—

uložil Komisi, aby žalobci nahradila utrpěnou morální újmu zaplacením paušálně stanovené částky ve výši 100 000 eur;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

2.

Je státní zástupce u Arrondissemensparket Amsterdam (okresní státní zastupitelství v Amsterodamu, Nizozemsko) jednající při výkonu článku 14 nizozemského Wet van 29 april 2004 tot implementatie van het kaderbesluit van de Raad van de Europese Unie betreffende het Europees aanhoudingsbevel en de procedures van overlevering tussen de lidstaten van de Europese Unie (zákon ze dne 29. dubna 2004, kterým se prování Rámcového rozhodnutí Evropské unie o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy Evropské unie) vykonávajícím justičním orgánem ve smyslu čl. 6 odst. 2 rámcového rozhodnutí, který předal vyžádanou osobu a který může udělit souhlas ve smyslu čl. 27 odst. 3 písm. g) a odst. 4 rámcového rozhodnutí?

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 23. května 2019 ve věci T-722/17 v rozsahu, v němž potvrzuje pokutu uloženou navrhovatelkám v napadeném rozhodnutí (1) a ukládá navrhovatelkám náhradu nákladů řízení;

—

zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž navrhovatelkám ukládá pokutu ve výši 26 739 000 eur;

—

snížil výši pokuty uložené navrhovatelkám na 5 877 732 eur na základě všech tří důvodů kasačního opravného prostředku; nebo alespoň na 17 679 141 eur na základě pouze prvního důvodu, na 13 305 478 eur na základě pouze druhého důvodu, na 19 099 565 eur na základě pouze třetího důvodu, na 8 228 824 eur na základě prvního a druhého důvodu, na 12 627 958 eur na základě prvního a třetího důvodu nebo na 9 503 913 eur na základě druhého a třetího důvodu; a

—

uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení tohoto řízení, včetně nákladů řízení před Tribunálem.

1)

Napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením, protože zaprvé jeho odůvodnění je nesoudržné a nejasné, pokud jde o právní kritérium použitelné pro přiznání částečné ochrany, a zadruhé protože při uplatnění právního kritéria byly zjevně zkresleny důkazy a porušena pravidla týkající se důkazního břemene.

2)

Napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením, protože nesprávně vykládá a uplatňuje pravidla týkající se částečné ochrany podle bodu 26 třetího odstavce oznámení o spolupráci z roku 2006.

3)

Napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením, pokud jde o použití oddílu III oznámení o spolupráci z roku 2006, v rozsahu, v němž Tribunál rozhodl, že podnik, který má jako druhý poskytnout důkaz o významné přidané hodnotě, nemůže nahradit první podnik, který takový důkaz poskytl, ale nesplňuje podmínky pro přiznání snížení pokuty.

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 22. května 2019 ve věci T-604/15;

—

zrušil napadené rozhodnutí (1) a potvrdil postavení navrhovatelky jako MSP (mikropodniky, malé a střední podniky), a

—

uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení, včetně nákladů řízení před Tribunálem.

1)

Napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením, jelikož je v něm konstatováno, že (i) oddíly 1.2.6 a 1.2.7 přílohy rozhodnutí Komise 2012/838/EU (2) ze dne 18. prosince 2012, kterým se přijímají pravidla zajišťující konzistentní ověřování existence a právního statusu, jakož i provozní a finanční způsobilosti účastníků nepřímých akcí podporovaných prostřednictvím grantu v rámci sedmého rámcového programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace a sedmého rámcového programu Evropského společenství pro atomovou energii v oblasti jaderného výzkumu a odborné přípravy, a (ii) článek 22 nařízení Rady č. 58/2003 (3) ze dne 19. prosince 2002, kterým se stanoví statut výkonných agentur pověřených některými úkoly správy programů Společenství, se týkají samostatných opravných prostředků.

2)

Napadený rozsudek nesprávně používá a porušuje doporučení o MSP (4) a je v rozporu se základními právními zásadami právní jistoty a ochrany legitimního očekávání (a je tudíž stižen nesprávným právním posouzením), jelikož je v něm konstatováno, že je právně přípustné odepřít navrhovatelce postavení MSP založené na „účelu a duchu“ doporučení o MSP, přestože navrhovatelka formálně splňuje kritéria stanovená v doporučení o MSP (což není zpochybněno v napadeném rozsudku).

3)

Napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením a je z hmotněprávního hlediska neplatný v rozsahu, v němž je v něm konstatováno, že navrhovatelka „nebyla vystavena takovým znevýhodněním, jakým jsou obvykle vystaveny MSP“ (a že navrhovatelka tudíž není MSP podle „účelu a ducha“ doporučení o MSP).

—

rozhodl a prohlásil, že rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2015, kterým se odmítá doplňkový příspěvek pro stážisty se zdravotním postižením podle čl. 24 odst. 9 vnitřních předpisů pro stáže a studijní pobyty na generálním sekretariátu Evropského parlamentu, je protiprávní;

—

v důsledku toho prohlásil, že žalobce má právo na přiznání doplňkového příspěvku stanoveného v čl. 29 odst. 9 předpisů pro stáže v Evropském parlamentu, jelikož je osobou se zdravotním postižením v rozsahu 70 %;

—

uložil Evropskému parlamentu povinnost zaplatit žalobci doplňkový příspěvek stanovený v použitelných předpisech, včetně úroků a valorizace ode dne podání administrativní žádosti do dne skutečného zaplacení, a uložil mu náhradu nákladů řízení.

1.

přiznání doplňkového příspěvku osobám se zdravotním postižením stanoveného v čl. 24 odst. 9 vnitřních předpisů pro stáže a studijní pobyty na generálním sekretariátu Evropského parlamentu nepodléhá volné úvaze Parlamentu;

2.

procentní rozsah zdravotního postižení je potvrzen nebo stanoven posudkovým lékařem Evropského parlamentu v závislosti na tom, zda vychází z vnitrostátního lékařského potvrzení nebo z podrobné zprávy lékaře stážisty, s odkazem na „evropské měřítko hodnocení stupně újmy na fyzické a psychické integritě pro lékařské účely“;

3.

volná úvaha Evropského parlamentu, přestože v projednávaném případě existuje, byla neodůvodněně překročena. V této souvislosti se poznamenává, že dotčené předpisy rozlišují mezi případem, ve kterém se zdravotní postižení zakládá na vnitrostátním lékařském potvrzení, jak je tomu v projednávaném případě, v němž je zdravotní postižení potvrzeno lékařem Evropského parlamentu, a odlišným případem, ve kterém se zdravotní postižení zakládá na zprávě lékaře stážisty. V tomto posledně uvedeném případě, a pouze v tomto případě, je procentní rozsah zdravotního postižení stanoven lékařem Evropského parlamentu.

—

zrušil rozhodnutí Komise C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při výběru referenčního rámce pro hodnocení daňového režimu. Komise měla považovat za referenční rámec britský režim daně z příjmů právnických osob, a nejen pouze režim ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zvolila nesprávný přístup při analýze režimu CFC. Komise měla v bodech 124 až 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně za to, že ustanovení kapitoly 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] představují odchylku od všeobecného zdanění podle kapitoly 5 tohoto zákona.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodech 127 až 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že kritérium selektivity bylo naplněno tím, že bylo rozdílně zacházeno s podniky ve skutkově a právně srovnatelné situaci.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že 75 % osvobození podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že uložení daňového zatížení CFC, které splňují podmínky pro osvobození obsažené v kapitole 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010], jako kategorii by bylo v rozporu se svobodou usazování, kterou má žalobkyně podle článku 49 SFEU.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že v souvislosti se 75 % osvobozením a otázkou pevně stanoveného poměru došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise není v souladu s obecnými zásadami zákazu diskriminace a rovnosti, které platí v rámci unijního práva.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když obdobně použila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), která se neuplatní ratione temporis, nebo z nich nepřiměřeně vycházela.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatňování čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodě 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že existuje kategorie příjemců (zahrnující i žalobkyni) a že žalobkyně získala podporu, která má být podle čl. 2 odst. 1 napadeného rozhodnutí navrácena.

—

zrušil rozhodnutí Komise C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při výběru referenčního rámce pro hodnocení daňového režimu. Komise měla považovat za referenční rámec britský režim daně z příjmů právnických osob, a nejen pouze režim ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zvolila nesprávný přístup při analýze režimu CFC. Komise měla v bodech 124 až 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně za to, že ustanovení kapitoly 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] představují odchylku od všeobecného zdanění podle kapitoly 5 tohoto zákona.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodech 127 až 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že kritérium selektivity bylo naplněno tím, že bylo rozdílně zacházeno s podniky ve skutkově a právně srovnatelné situaci.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že „úplné“ osvobození podle článku 371IB britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že 75 % osvobození podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že v souvislosti se 75 % osvobozením a otázkou pevně stanoveného poměru došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise není v souladu s obecnými zásadami zákazu diskriminace a rovnosti, které platí v rámci unijního práva.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když obdobně použila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), která se neuplatní ratione temporis, nebo z nich nepřiměřeně vycházela.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatňování čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodě 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že existuje kategorie příjemců (zahrnující i žalobkyni) a že žalobkyně získala podporu, která má být podle čl. 2 odst. 1 napadeného rozhodnutí navrácena.

—

zrušil rozhodnutí Komise C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při výběru referenčního rámce pro hodnocení daňového režimu. Komise měla považovat za referenční rámec britský režim daně z příjmů právnických osob, a nejen pouze režim ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zvolila nesprávný přístup při analýze režimu CFC. Komise měla v bodech 124 až 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně za to, že ustanovení kapitoly 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] představují odchylku od všeobecného zdanění podle kapitoly 5 tohoto zákona.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodech 127 až 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že kritérium selektivity bylo naplněno tím, že bylo rozdílně zacházeno s podniky ve skutkově a právně srovnatelné situaci.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že 75 % osvobození podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že výjimka „odpovídajícího úroku“ podle článku 371IE Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněna povahou a celkovou strukturou daňového systému.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že uložení daňového zatížení CFC, které splňují podmínky pro osvobození obsažené v kapitole 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010], jako kategorii by bylo v rozporu se svobodou usazování, kterou mají žalobkyně podle článku 49 SFEU.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že v souvislosti se 75 % osvobozením a otázkou pevně stanoveného poměru došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise není v souladu s obecnými zásadami zákazu diskriminace a rovnosti, které platí v rámci unijního práva.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když obdobně použila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), která se neuplatní ratione temporis, nebo z nich nepřiměřeně vycházela.

10.

Desátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatňování čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodě 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že existuje kategorie příjemců (zahrnující i žalobkyně) a že žalobkyně získaly podporu, která má být podle čl. 2 odst. 1 napadeného rozhodnutí navrácena.

—

zrušil rozhodnutí Komise C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při výběru referenčního rámce pro hodnocení daňového režimu. Komise měla považovat za referenční rámec britský režim daně z příjmů právnických osob, a nejen pouze režim ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zvolila nesprávný přístup při analýze režimu CFC. Komise měla v bodech 124 až 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně za to, že ustanovení kapitoly 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] představují odchylku od všeobecného zdanění podle kapitoly 5 tohoto zákona.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodech 127 až 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že kritérium selektivity bylo naplněno tím, že bylo rozdílně zacházeno s podniky ve skutkově a právně srovnatelné situaci.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že „úplné“ osvobození podle článku 371IB Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že 75 % osvobození podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že výjimka „odpovídajícího úroku“ podle článku 371IE Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněna povahou a celkovou strukturou daňového systému.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že v souvislosti se 75 % osvobozením a otázkou pevně stanoveného poměru došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise není v souladu s obecnými zásadami zákazu diskriminace a rovnosti, které platí v rámci unijního práva.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když obdobně použila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), která se neuplatní ratione temporis, nebo z nich nepřiměřeně vycházela.

10.

Desátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatňování čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodě 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že existuje kategorie příjemců (zahrnující i žalobkyni) a že žalobkyně získala podporu, která má být podle čl. 2 odst. 1 napadeného rozhodnutí navrácena.

—

zrušil rozhodnutí Komise C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při výběru referenčního rámce pro hodnocení daňového režimu. Komise měla považovat za referenční rámec britský režim daně z příjmů právnických osob, a nejen pouze režim ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zvolila nesprávný přístup při analýze režimu CFC. Komise měla v bodech 124 až 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně za to, že ustanovení kapitoly 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] představují odchylku od všeobecného zdanění podle kapitoly 5 tohoto zákona.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodech 127 až 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že kritérium selektivity bylo naplněno tím, že bylo rozdílně zacházeno s podniky ve skutkově a právně srovnatelné situaci.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že 75 % osvobození podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že uložení daňového zatížení CFC, které splňují podmínky pro osvobození obsažené v kapitole 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010], jako kategorii by bylo v rozporu se svobodou usazování, kterou mají žalobkyně podle článku 49 SFEU.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že v souvislosti se 75 % osvobozením a otázkou pevně stanoveného poměru došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise není v souladu s obecnými zásadami zákazu diskriminace a rovnosti, které platí v rámci unijního práva.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když obdobně použila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), která se neuplatní ratione temporis, nebo z nich nepřiměřeně vycházela.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatňování čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodě 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že existuje kategorie příjemců (zahrnující i žalobkyně) a že žalobkyně získaly podporu, která má být podle čl. 2 odst. 1 napadeného rozhodnutí navrácena.

—

zrušil rozhodnutí Komise C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při výběru referenčního rámce pro hodnocení daňového režimu. Komise měla považovat za referenční rámec britský režim daně z příjmů právnických osob, a nejen pouze režim ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zvolila nesprávný přístup při analýze režimu CFC. Komise měla v bodech 124 až 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně za to, že ustanovení kapitoly 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] představují odchylku od všeobecného zdanění podle kapitoly 5 tohoto zákona.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodech 127 až 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že kritérium selektivity bylo naplněno tím, že bylo rozdílně zacházeno s podniky ve skutkově a právně srovnatelné situaci.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že 75 % osvobození podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že uložení daňového zatížení CFC, které splňují podmínky pro osvobození obsažené v kapitole 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010], jako kategorii by bylo v rozporu se svobodou usazování, kterou mají žalobkyně podle článku 49 SFEU.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že v souvislosti se 75 % osvobozením a otázkou pevně stanoveného poměru došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise není v souladu s obecnými zásadami zákazu diskriminace a rovnosti, které platí v rámci unijního práva.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise rovněž dopustila nesprávného právního posouzení, když obdobně použila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), která se neuplatní ratione temporis, nebo z nich nepřiměřeně vycházela.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatňování čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodě 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že existuje kategorie příjemců (zahrnující i žalobkyně) a že žalobkyně získaly podporu, která má být podle čl. 2 odst. 1 napadeného rozhodnutí navrácena.

—

zrušil rozhodnutí Komise C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při výběru referenčního rámce pro hodnocení daňového režimu. Komise měla považovat za referenční rámec britský režim daně z příjmů právnických osob, a nejen pouze režim ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zvolila nesprávný přístup při analýze režimu CFC. Komise měla v bodech 124 až 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně za to, že ustanovení kapitoly 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] představují odchylku od všeobecného zdanění podle kapitoly 5 tohoto zákona.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodech 127 až 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že kritérium selektivity bylo naplněno tím, že bylo rozdílně zacházeno s podniky ve skutkově a právně srovnatelné situaci.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že „úplné“ osvobození podle článku 371IB Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že 75 % osvobození podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že výjimka „odpovídajícího úroku“ podle článku 371IE Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněna povahou a celkovou strukturou daňového systému.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že uložení daňového zatížení CFC, které splňují podmínky pro osvobození obsažené v kapitole 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010], jako kategorii by bylo v rozporu se svobodou usazování, kterou mají žalobkyně podle článku 49 SFEU.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že v souvislosti se 75 % osvobozením a otázkou pevně stanoveného poměru došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise není v souladu s obecnými zásadami zákazu diskriminace a rovnosti, které platí v rámci unijního práva.

10.

Desátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když obdobně použila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), která se neuplatní ratione temporis, nebo z nich nepřiměřeně vycházela.

11.

Jedenáctý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatňování čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodě 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že existuje kategorie příjemců (zahrnující i žalobkyně) a že žalobkyně získaly podporu, která má být podle čl. 2 odst. 1 napadeného rozhodnutí navrácena.

—

zrušil rozhodnutí Komise C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při výběru referenčního rámce pro hodnocení daňového režimu. Komise měla považovat za referenční rámec britský režim daně z příjmů právnických osob, a nejen pouze režim ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zvolila nesprávný přístup při analýze režimu CFC. Komise měla v bodech 124 až 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně za to, že ustanovení kapitoly 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] představují odchylku od všeobecného zdanění podle kapitoly 5 tohoto zákona.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodech 127 až 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že kritérium selektivity bylo naplněno tím, že bylo rozdílně zacházeno s podniky ve skutkově a právně srovnatelné situaci.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že 75 % osvobození podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že uložení daňového zatížení CFC, které splňují podmínky pro osvobození obsažené v kapitole 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010], jako kategorii by bylo v rozporu se svobodou usazování, kterou mají žalobkyně podle článku 49 SFEU.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že v souvislosti se 75 % osvobozením a otázkou pevně stanoveného poměru došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise není v souladu s obecnými zásadami zákazu diskriminace a rovnosti, které platí v rámci unijního práva.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když obdobně použila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), která se neuplatní ratione temporis, nebo z nich nepřiměřeně vycházela.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatňování čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodě 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že existuje kategorie příjemců (zahrnující i žalobkyně) a že žalobkyně získaly podporu, která má být podle čl. 2 odst. 1 napadeného rozhodnutí navrácena.

—

zrušil rozhodnutí Komise C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při výběru referenčního rámce pro hodnocení daňového režimu. Komise měla považovat za referenční rámec britský režim daně z příjmů právnických osob, a nejen pouze režim ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zvolila nesprávný přístup při analýze režimu CFC. Komise měla v bodech 124 až 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně za to, že ustanovení kapitoly 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] představují odchylku od všeobecného zdanění podle kapitoly 5 tohoto zákona.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodech 127 až 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že kritérium selektivity bylo naplněno tím, že bylo rozdílně zacházeno s podniky ve skutkově a právně srovnatelné situaci.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že 75 % osvobození podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že uložení daňového zatížení CFC, které splňují podmínky pro osvobození obsažené v kapitole 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010], jako kategorii by bylo v rozporu se svobodou usazování, kterou mají žalobkyně podle článku 49 SFEU.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že v souvislosti se 75 % osvobozením a otázkou pevně stanoveného poměru došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise není v souladu s obecnými zásadami zákazu diskriminace a rovnosti, které platí v rámci unijního práva.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když obdobně použila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), která se neuplatní ratione temporis, nebo z nich nepřiměřeně vycházela.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatňování čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodě 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že existuje kategorie příjemců (zahrnující i žalobkyně) a že žalobkyně získaly podporu, která má být podle čl. 2 odst. 1 napadeného rozhodnutí navrácena.

—

zrušil rozhodnutí Komise C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při výběru referenčního rámce pro hodnocení daňového režimu. Komise měla považovat za referenční rámec britský režim daně z příjmů právnických osob, a nejen pouze režim ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zvolila nesprávný přístup při analýze režimu CFC. Komise měla v bodech 124 až 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně za to, že ustanovení kapitoly 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] představují odchylku od všeobecného zdanění podle kapitoly 5 tohoto zákona.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodech 127 až 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že kritérium selektivity bylo naplněno tím, že bylo rozdílně zacházeno s podniky ve skutkově a právně srovnatelné situaci.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že „úplné“ osvobození podle článku 371IB Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že 75 % osvobození podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že uložení daňového zatížení CFC, které splňují podmínky pro osvobození obsažené v kapitole 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010], jako kategorii by bylo v rozporu se svobodou usazování, kterou mají žalobkyně podle článku 49 SFEU.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že v souvislosti se 75 % osvobozením a otázkou pevně stanoveného poměru došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise není v souladu s obecnými zásadami zákazu diskriminace a rovnosti, které platí v rámci unijního práva.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když obdobně použila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), která se neuplatní ratione temporis, nebo z nich nepřiměřeně vycházela.

10.

Desátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatňování čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodě 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že existuje kategorie příjemců (zahrnující i žalobkyně) a že žalobkyně získaly podporu, která má být podle čl. 2 odst. 1 napadeného rozhodnutí navrácena.

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2019) 2526 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, poskytnuté Spojeným královstvím společnosti CFC Group Financing Exemption (osvobození týkající se financování skupin v rámci pravidel týkajících se kontrolovaných zahraničních společností),

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z nesprávných právních posouzení, zjevně nesprávných posouzení a z nedostatečného odůvodnění ohledně určení referenčního rámce ve sporném rozhodnutí.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z nesprávných právních posouzení, zjevně nesprávných posouzení a z nedostatečného odůvodnění ohledně chybné kvalifikace osvobození týkajícího se financování skupin jako odchylky od obvyklého fungování referenčního rámce ve sporném rozhodnutí.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z nesprávných právních posouzení a zjevně nesprávných posouzení týkajících se konstatování ve sporném rozhodnutí, že osvobození týkající se financování skupin diskriminuje některé hospodářské subjekty.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z nesprávných právních posouzení a zjevně nesprávných posouzení týkajících se závěru sporného rozhodnutí, podle něhož osvobození týkající se financování skupin není odůvodněno povahou nebo systematikou daňového systému.

—

zrušil rozhodnutí Komise C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při výběru referenčního rámce pro hodnocení daňového režimu. Komise měla považovat za referenční rámec britský režim daně z příjmů právnických osob, a nejen pouze režim ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zvolila nesprávný přístup při analýze režimu CFC. Komise měla v bodech 124 až 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně za to, že ustanovení kapitoly 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] představují odchylku od všeobecného zdanění podle kapitoly 5 tohoto zákona.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodech 127 až 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že kritérium selektivity bylo naplněno tím, že bylo rozdílně zacházeno s podniky ve skutkově a právně srovnatelné situaci.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že 75 % osvobození podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že uložení daňového zatížení CFC, které splňují podmínky pro osvobození obsažené v kapitole 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010], jako kategorii by bylo v rozporu se svobodou usazování, kterou mají žalobkyně podle článku 49 SFEU.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že v souvislosti se 75 % osvobozením a otázkou pevně stanoveného poměru došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise není v souladu s obecnými zásadami zákazu diskriminace a rovnosti, které platí v rámci unijního práva.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když obdobně použila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), která se neuplatní ratione temporis, nebo z nich nepřiměřeně vycházela.

—

konstatoval neexistenci protiprávních státních podpor a i) zrušil článek 1 rozhodnutí Evropské komise C(2019) 2526 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896 poskytnuté Spojeným královstvím společnosti CFC Group Financing Exemption (osvobození týkající se financování skupin v rámci pravidel týkajících se kontrolovaných zahraničních společností) v rozsahu, v němž konstatuje existenci protiprávní státní podpory, a ii) zrušil povinnost Spojeného království dožadovat se u žalobkyň vrácení údajné protiprávní státní podpory získané v této souvislosti (články 2 a 3 napadeného rozhodnutí),

—

podpůrně, zrušil články 2 a 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž ukládají Spojenému království dožadovat se u žalobkyň vrácení údajné protiprávní státní podpory,

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí je stiženo zjevně nesprávnými posouzeními relevantních skutkových nebo právních okolností.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně konstatovala, že pravidla týkající se kontrolovaných zahraničních společností představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a tedy že tato pravidla poskytují určitým hospodářským subjektům selektivní výhodu.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že i za předpokladu, že sporná opatření týkající se kontrolovaných zahraničních společností představují podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, dochází napadené rozhodnutí k chybnému závěru, že nic nemůže odůvodnit slučitelnost sporných opatření s unijními pravidly státních podpor. Napadené rozhodnutí je navíc iracionální a nekonzistentní, jelikož Komise správně uznala, že kapitola 9 části 9A Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o (mezinárodních a jiných) daňových ustanoveních z roku 2010] je odůvodněná, pokud jediným důvodem uplatnění daně z kontrolovaných zahraničních společností je kritérium „kapitálu spojeného se Spojeným královstvím“, z důvodu, že toto kritérium může být v praxi nadmíru obtížně použitelné, a současně bez jakéhokoliv vhodného odůvodnění tvrdí, že uvedená kapitola nemůže být nikdy odůvodněná v případech, kdy kritérium významných rozhodovacích funkcí vyvolá uplatnění daně z kontrolovaných zahraničních společností. Ve skutečnosti je kritérium významných rozhodovacích funkcí v praxi nadmíru obtížně použitelné, takže Komise měla konstatovat, že kapitola 9 je odůvodněná rovněž s ohledem na toto kritérium. Komise tedy měla dojít k závěru, že se nejedná o státní podporu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že provedení napadeného rozhodnutí prostřednictvím vrácení údajné státní podpory žalobkyněmi, bude-li toto rozhodnutí potvrzeno, poruší základní zásady unijního práva, mj. svobodu usazování a volný pohyb služeb, jelikož v případě žalobkyň jsou dotčené kontrolované zahraniční společnosti usazené v jiných členských státech.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že inkasní příkaz založený na napadeném rozhodnutí není opodstatněný a je v rozporu se základními zásadami unijního práva.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z nedostatku odůvodnění některých základních prvků napadeného rozhodnutí, například závěru, podle něhož daň z kontrolovaných zahraničních společností stanovená v části 9A kapitole 5 zákona o (mezinárodních a jiných) daňových ustanoveních z roku 2010 by mohla být bez problémů nebo bez nadměrné zátěže použita na základě kritéria významných rozhodovacích funkcí.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí porušuje rovněž zásadu řádné správy, která Komisi ukládá transparentnost a předvídatelnost v rámci správních řízení a vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Ze strany Komise je nepřiměřené, aby své rozhodnutí o zahájení šetření v projednávaném případě přijala po více než čtyřech letech a konečné rozhodnutí vydala až více než šest let po nabytí účinnosti sporného opatření.

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2019) 2526 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896 poskytnuté Spojeným královstvím v podobě osvobození pro koncernové financování v případě ovládaných zahraničních společností v rozsahu, v němž se týká žalobkyň;

—

nebude-li napadené rozhodnutí zrušeno v plném rozsahu, že při určování výše osvobození, které mohla žalobkyně využít v době, kdy uplatňovala nárok na osvobození pro koncernové financování (GFE), nebo které by mohla vyžít, pokud by neuplatnila nárok na GFE, ačkoli lhůta pro uplatnění těchto ztrát, úlev a osvobození již podle práva Spojeného království uplynula;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že žalovaná neprokázala, že je GFE výhodou. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná neprokázala existenci výhody v každém případě, kdy byl uplatněn nárok na GFE. Žalobkyně dále tvrdí, že se rozhodly uplatnit nárok na GFE, aniž vzaly v úvahu, zda by zdanění mohlo být nižší, pokud by provedly analýzu významných personálních funkcí („test SPF“) podle článku 371EB kapitoly 5 části 9A Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o daních z roku 2010 (mezinárodní a jiná ustanovení)].

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že nedošlo k zásahu státu či ze státních zdrojů. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná neprokázala, že uplatnění nároku na GFE vedlo s jistotou ke snížení daně z příjmu právnických osob ve Spojeném království.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že GFE nezvýhodňuje určité podniky a produkci určitého zboží. Žalobkyně tvrdí, že se žalovaná dopustila nesprávného posouzení, když i) definovala referenční systém příliš úzce jako úpravu v části 9A výše uvedeného zákona namísto širšího systému zdanění právnických osob ve Spojeném království; ii) nepochopila, že kapitola 9 části 9A není výjimkou z kapitoly 5 tohoto zákona; a iii) nerozpoznala, že i v případě, že by uvedená kapitola 9 byla výjimkou ve vztahu ke kapitole 5, je odůvodněna z hlediska své povahy a obecné systematiky části 9A tohoto zákona.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že GFE nemá dopad na obchod mezi členskými státy. Žalobkyně tvrdí, že se žalovaná dopustila nesprávného posouzení, když konstatovala, že GFE může mít vliv na rozhodnutí nadnárodních skupin, kam v rámci Unie umístit financování skupiny a ústředí.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že GFE nenarušuje, a to ani potenciálně, hospodářskou soutěž. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná neprokázala, že uplatnění nároku na GFE s jistotou vedlo ke snížení daně z příjmu právnických osob ve Spojeném království.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že vymáhání údajné státní podpory zpět by bylo v rozporu s obecnými zásadami unijního práva. Žalobkyně tvrdí, že je test SPF právně neurčitý, že Spojené království má prostor pro uvážení, pokud jde o reakci na tuto neurčitost, a že žalovaná porušila povinnost provést úplnou analýzu všech relevantních skutečností. Uložením povinnost vymoci zpět podporu žalovaná jednala v rozporu s čl. 16 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (1), které zakazuje vymáhání podpory zpět v případě, že by to bylo v rozporu s obecnými zásadami unijního práva.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že selektivní výhoda by byla odstraněna a vrácení podpory by nebylo nutné, pokud by Spojené království retroaktivně rozšířilo GFE na případy poskytování úvěrů mateřským společnostem a třetím osobám. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná nezohlednila, že by takový krok odstranil selektivní zvýhodnění (za předpokladu, že skutečně existuje) a v takovém případě by se nejednalo o protiprávní podporu, kterou je třeba podle unijního práva vymoci zpět.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že při určování částky podpory, která má být vrácena, se mají v každém případě zohlednit ztráty, úlevy a osvobození, které mohla žalobkyně využít v době, kdy uplatňovala nárok na GFE, nebo které by mohla vyžít, pokud by neuplatnila nárok na GFE, ačkoli lhůta pro uplatnění těchto ztrát, úlev a osvobození již podle práva Spojeného království uplynula. Žalobkyně tvrdí, že toto je správný výklad bodu 203 odůvodnění napadeného rozhodnutí a napadené rozhodnutí je nesprávné, jelikož toto neučinilo, a nezohlednění takových ztrát, úlev či osvobození vede k tomu, že je částka podpory vyčíslena v příliš vysoké výši, což narušuje vnitřní trh.

—

částečně nebo v plném rozsahu zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2019) 2526 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, poskytnuté Spojeným královstvím v souvislosti s osvobozením financování skupin kontrolovaných zahraničních společností,

—

v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění a dopustila se nesprávného právního posouzení tím, že konstatovala, že pravidla týkající se kontrolovaných zahraničních společností jsou relevantním referenčním rámcem.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného posouzení skutkových a právních okolností a nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění tím, že konstatovala, že osvobození financování skupin je odchylkou.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění tím, že konstatovala, že osvobození financování skupin v rozsahu, v němž se týká významných britských rozhodovacích funkcí, není odůvodněné a je tudíž selektivní.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného posouzení skutkových a právních okolností a nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění tím, že konstatovala, že osvobození financování skupin je výhodou ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila se nesprávného právního posouzení tím, že konstatovala, že některé osoby mající nárok na osvobození financování skupin získaly výhodu oproti situaci, kdy by toto osvobození nezískaly.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění a dopustila se zjevně nesprávného posouzení tím, že konstatovala, že „daň z kontrolovaných zahraničních společností“, která je vybírána od skutečně usazených unijních společností, je v souladu s unijní zásadou svobody usazování.

—

v plném rozsahu zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2019) 2526 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896 poskytnuté Spojeným královstvím v podobě osvobození pro koncernové financování v případě ovládaných zahraničních společností (CFC);

—

podpůrně zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká či může týkat skutečně založených CFC vykonávajících reálnou hospodářskou činnost v jiném členském státě;

—

podpůrně zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž neuvádí pro adresáta dostatečné informace pro výpočet přesné částky podpory, která má být vrácena, bez přílišných obtíží;

—

podpůrně zrušil rozhodnutí v takovém rozsahu, jaký uzná za vhodný; a

—

v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi v souvislosti s těmito řízeními.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a neuvedla dostatečné důvody pro závěr, že osvobození pro koncernové financování (GFE) představuje výhodu, jelikož v důsledku rozhodnutí ve věci Cadbury Schweppes (1) by v případě CFC, které jsou skutečně usazeny v jiném členském státě, neměly jejich mateřské společnosti mít povinnost platit daně CFC (i v případě snížené daňové zátěže v důsledku částečného GFE).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního a skutkového posouzení, když neuvedla dostatečné důvody pro závěr, že GFE není odůvodněné důvody spočívajícími v zajištění souladu se svobodou usazování.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního a skutkového posouzení, když konstatovala, že GFE není odůvodněná výjimka daná potřebou zabránit složitému a nepřiměřeně zatěžujícímu rozložení zisků na významné personální funkce na základě postoje OECD k rozložení zisků mezi stálé provozovny.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když neposkytla dostatečné informace o kritériích pro vrácení podpory.

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2019) 2526 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896 poskytnuté Spojeným královstvím v podobě osvobození pro koncernové financování v případě ovládaných zahraničních společností v plném rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—

nebude-li napadené rozhodnutí zrušeno v plném rozsahu, a) zrušil jej v rozsahu, v němž se vztahuje na osvobození agregovaného podle kapitoly 9 části 9A Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o daních z roku 2010 (mezinárodní a jiná ustanovení)] a b) rozhodl, že při určování částky podpory, která má být vrácena, se mají v každém případě zohlednit ztráty, úlevy a osvobození, které mohla žalobkyně využít v době, kdy uplatňovala nárok na osvobození pro koncernové financování (GFE), nebo které by mohla vyžít, pokud by neuplatnila nárok na GFE, ačkoli lhůta pro uplatnění těchto ztrát, úlev a osvobození již podle práva Spojeného království uplynula;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že žalovaná neprokázala, že je GFE výhodou v každém případě, kdy si jej nárokovala. Žalobkyně dále tvrdí, že se rozhodla uplatnit nárok na GFE, přičemž původně zvažovala 75 % osvobození a nevzala v úvahu, zda by zdanění mohlo být nižší, pokud by provedla analýzu významných personálních funkcí (SPF) podle článku 371EB kapitoly 5 části 9A Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o daních z roku 2010 (mezinárodní a jiná ustanovení)].

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že nedošlo k zásahu státu či ze státních zdrojů. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná neprokázala, že uplatnění nároku na GFE vedlo ke snížení daně z příjmu právnických osob ve Spojeném království.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že GFE nezvýhodňuje určité podniky a produkci určitého zboží. Žalobkyně tvrdí, že se žalovaná dopustila nesprávného posouzení, když i) definovala referenční systém příliš úzce jako úpravu v části 9A namísto širšího systému zdanění právnických osob ve Spojeném království; ii) nepochopila, že kapitola 9 část 9A Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o daních z roku 2010 (mezinárodní a jiná ustanovení)] není výjimkou z kapitoly 5 tohoto zákona; a iii) nerozpoznala, že i v případě, že by uvedená kapitola 9 byla výjimkou ve vztahu ke kapitole 5, je odůvodněna z hlediska své povahy a obecné systematiky části 9A tohoto zákona.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že GFE nemá dopad na obchod mezi členskými státy. Žalobkyně tvrdí, že se žalovaná dopustila nesprávného posouzení, když konstatovala, že GFE může mít vliv na rozhodnutí nadnárodních skupin, kam v rámci Unie umístit financování skupiny a ústředí zejména s ohledem na neexistenci rovnocenných podmínek a úpravy ovládaných zahraničních společností (CFC) v 15 dalších členských státech před rokem 2016.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že GFE nenarušuje, a to ani potenciálně, hospodářskou soutěž. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná neprokázala, že uplatnění nároku na GFE s jistotou vedlo ke snížení daně z příjmu právnických osob ve Spojeném království a že GFE nenarušuje soutěž vzhledem k tvrzením uvedeným ve čtvrtém bodě výše.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že vymáhání údajné státní podpory zpět by bylo v rozporu s obecnými zásadami unijního práva. Žalobkyně tvrdí, že je test SPF právně neurčitý, že Spojené království má prostor pro uvážení, pokud jde o reakci na tuto neurčitost, a že žalovaná porušila povinnost provést úplnou analýzu všech relevantních skutečností. Uložením povinnost vymoci zpět podporu žalovaná jednala v rozporu s čl. 16 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (1), které zakazuje vymáhání podpory zpět v případě, že by to bylo v rozporu s obecnými zásadami unijního práva.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že selektivní výhoda by byla odstraněna a vrácení podpory by nebylo nutné, pokud by Spojené království retroaktivně rozšířilo GFE na případy poskytování úvěrů mateřským společnostem a třetím osobám. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná nezohlednila, že by takový krok odstranil selektivní zvýhodnění (za předpokladu, že skutečně existuje) a v takovém případě by se nejednalo o protiprávní podporu, kterou je třeba podle unijního práva vymoci zpět.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že při určování částky podpory, která má být vrácena, se mají v každém případě zohlednit ztráty, úlevy a osvobození, které mohla žalobkyně využít v době, kdy uplatňovala nárok na GFE, nebo které by mohla vyžít, pokud by neuplatnila nárok na GFE, ačkoli lhůta pro uplatnění těchto ztrát, úlev a osvobození již podle práva Spojeného království uplynula. Žalobkyně tvrdí, že toto je správný výklad bodu 203 odůvodnění napadeného rozhodnutí a napadené rozhodnutí je nesprávné, jelikož toto neučinilo, a nezohlednění takových ztrát, úlev či osvobození vede k tomu, že je částka podpory vyčíslena v příliš vysoké výši, což narušuje vnitřní trh.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že žalovaná nedoložila odůvodnění ve vztahu k osvobození agregovaného úroku (MIE) a neanalyzovala všechny relevantní skutečnosti. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná nerozlišila tři způsoby osvobození podle uvedené kapitoly 9, které jsou na sobě nezávislé, a nepochopila, že MIE není náhrada testu SPF a existence MIE (které je neoddělitelně spjato s úpravou omezující dopočitatelnost úrokových nákladů) v uvedené kapitole 9 dokládá, že se žalovaná dopustila nesprávného posouzení, když definovala referenční systém příliš úzce jako úpravu v části 9A zákona namísto širšího systému zdanění právnických osob ve Spojeném království.

—

konstatoval neplatnost napadeného rozhodnutí;

—

podpůrně

—

v každém případě uložil Jednotnému výboru pro řešení krizí náhradu nákladů řízení.

1.

První důvod vychází z porušení článku 12 odst. 2 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 (1)

2.

Druhý — podpůrný — důvod vychází z námitky protiprávnosti na základě článku 277 SFEU směřující k tomu, aby Tribunál konstatoval nepoužitelnost článků 12 a 14 nařízení v přenesené pravomoci z důvodu porušení čl. 103 odst. 2 a 7 směrnice 2014/59/EU (2)

—

zrušil rozhodnutí Výkonné rady ECB, ref. č. L/LDG/19/182 ze dne 29. května 2019 o odepření přístupu k rozhodnutí ECB, kterým byla uvalena mimořádná správa na Banca Carige S.p.A., se sídlem v Janově, Itálii, a k příslušnému spisu, a nařídil žalované, aby předložila soudu uvedené rozhodnutí a veškeré předcházející, přípravné, související a následné akty;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení článku 4 rozhodnutí ECB 2004/3 a nesprávného uplatnění výjimky týkající se důvěrnosti informací, jež je jako taková chráněna unijním právem.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nedostatku odůvodnění důvěrné povahy požadovaného dokumentu.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 rozhodnutí ECB 2004/3 a z nedostatku odůvodnění.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení základního práva na účinnou soudní ochranu (článek 47 Listiny základních práv Evropské unie) a článku 7 odst. 3 a článku 8 odst. 2 rozhodnutí ECB 2004/3.

—

rozhodl, že napadené rozhodnutí je neplatné poté, co určí, že je protiprávní;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení;

—

na základě organizačních procesních opatření nařídil předložení napadeného aktu a aktu o prodloužení jeho platnosti, který po něm následoval, v jejich úplných zněních.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality, článků 28 a 29 směrnice 2014/59/EU (2) a článků 69q a násl. TUB:

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění, pokud jde o požadavky proporcionality a stupňování, které ukládá globální systém opatření včasného zásahu.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 29 poslední věty směrnice 2014/59/EU a zásady řádné správy uplatnitelné na veřejnou správu:

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení článku 70 TUB týkajícího se zneužití pravomoci, jakož i z nedostatečného odůvodnění.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení pravidel týkajících se práva akcionáře obsažených ve směrnici (EU) 1132/2017 (3) a v italském občanském zákoníku, včetně základních zásad zakotvených v Listině základních práv Evropské unie a v italské ústavě týkajících se ochrany vlastnictví, úspor a soukromé ekonomické iniciativy, jakož i sebeurčení občana při své osobní volbě.

—

na základě článků 256 a 263 SFEU zrušil rozhodnutí ECB-SSM-2019-FRCAG-39 přijaté ECB dne 3. května 2019 v rozsahu, v němž nepovoluje žalobkyni vyloučit z výpočtu pákového poměru 34 % svých expozic vůči Caisse des dépôts et consignations (CDC);

—

uložil ECB náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení článku 266 SFEU a překážky věci rozsouzené Tribunálem. Žalobkyně tvrdí, že Evropská centrální banka porušila článek 266 a překážku věci rozsouzené, když své rozhodnutí založila na důvodech, které již Tribunál přezkoumal a odmítl v rozsudku ze dne 13. července 2018 Crédit agricole v. ECB (T-758/16, EU:T:2018:472), a nadále poukazovala na teoretické riziko platební neschopnosti francouzského státu a riziko katastrofického prodeje aktiv, aniž prokázala pravděpodobnost těchto tvrzení.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 429 odst. 14 a čl. 400 odst. 1 bod a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/20 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s.1), a z překročení pravomoci ze strany ECB. Žalobkyně tvrdí, že tím, že ECB založila své rozhodnutí na riziku koncentrace v Caisse des dépôts et consignations (CDC) za účelem úplného vyloučení expozic Crédit Lyonnais (LCL) vůči CDC z pákového poměru, ukládá LCL obezřetnostní požadavek na koncentraci svrchovaných expozic, který jí čl. 400 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013 neumožňuje uložit, a využívá pravomoci dané jí čl. 429 odst. 14 téhož nařízení k jiným účelům, než s kterými tento článek počítá.

3.

Třetí žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se ECB dopustila tím, že nezohlednila specifické vlastnosti regulovaného spoření, čímž porušila svou povinnost zkoumat s péčí a nestranně všechny relevantní okolnosti případu a vyvodit z nich nezbytné závěry. Žalobkyně tvrdí, že ECB se tím také dopustila zjevně nesprávného posouzení obezřetnostního rizika regulovaného spoření.

—

zrušil rozhodnutí PMO.4 ze dne 21. září 2018, kterým se považuje převedení smlouvy žalobkyně z EFSA a AESA za novou pracovní smlouvu a podle kterého se na ni neuplatní přechodná ustanovení stanovená v článcích 21 a 22 přílohy XIII služebního řádu;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení článků 21 a 22 přílohy XIII služebního řádu úředníků Evropské unie, neboť Komise vyložila nesprávné pojem vstup do služby.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení článků 10 a 12 obecných prováděcích opatření, neboť tyto opatření byla přijata za účelem podpory mobility mezi agenturami, což v tomto případě potvrzuje možnost kariérního postupu v rámci agentur.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásady právní jistoty a zákazu retroaktivity. Žalobkyně tvrdí, že základem pro rozhodnutí pracovat pro AESA v roce 2017 bylo potvrzení od oddělení lidských zdrojů AESA, že v rámci této smlouvy bude zaručeno i to, že pro ni budou platit podmínky týkající se důchodových nároků nabytých v rámci EFSA.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady kontinuity kariérního postupu a zaměstnání dočasných zaměstnanců. Žalobkyně tvrdí, že Komise neměla vyloučit aplikaci článků 10 a 12 obecných prováděcích opatření, neboť právě tento orgán zakotvil zásadu společné a kontinuální analýzy zaměstnání dočasného zaměstnance v rámci agentur.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení zásady rovného zacházení. Žalobkyně tvrdí, že není dán důvod k tomu, aby v otázce důchodových nároků v rámci Unie bylo zacházeno rozdílně s úředníkem ve srovnání s dočasným zaměstnancem.

—

zrušil napadené rozhodnutí,

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 95 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001,

—

porušení čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ve spojení s pravidlem 40 odst. 5 a pravidlem 22 odst. 3 a 4 nařízení Komise (ES) č. 2868/95

—

zrušil napadené usnesení v plném rozsahu a

—

uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil náklady vynaložené v tomto řízení, jakož i náklady vynaložené v řízení před odvolacím senátem; v případě, že další účastnice řízení stane vedlejší účastnicí, aby bylo žalovanému a této další účastnici společně a nerozdílně uloženo zaplatit žalobkyni náklady vynaložené v tomto řízení, jakož i náklady vynaložené žalobkyní v řízení před odvolacím senátem.

—

zrušil směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/692 ze dne 17. dubna 2019, kterou se mění směrnice 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, v rozsahu, v němž čl. 1 odst. 9 této směrnice zavedl čl. 49a odst. 3 první větu směrnice 2009/73, která stanoví, že „[r]ozhodnutí podle odstavců 1 a 2 musí být přijata do 24. května 2020“;

—

uložil Evropskému parlamentu nebo Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že lhůta pro případná rozhodnutí o udělení výjimek podle nově vloženého článku 49a směrnice 2009/73 je příliš krátká, čímž porušuje obecnou právní zásadu proporcionality stanovenou v čl. 5 odst. 4 SEU.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že pozměňující směrnice musí být částečně zrušena z důvodu porušení článku 296 SFEU, jelikož v napadeném ustanovení nedostatečně odůvodňuje zavedení příliš krátké lhůty.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že napadené ustanovení porušuje zásadu legitimního očekávání, jelikož nespravedlivě omezuje možnost získání výjimky podle nově zavedeného článku 49a směrnice 2009/73. Možnost získání těchto výjimek je ze zákona požadována za účelem ochrany legitimních očekávání provozovatelů podmořských ropovodů ve třetích zemích, které byly dokončeny a byly v provozu v okamžiku vstupu pozměňující směrnice v platnost.

—

zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž zamítá odvolání týkající se těchto výrobků a služeb:

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—

Široké používání v Evropské unii.

—

rozhodl, že je tato žaloba přípustná;

—

zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu;

—

změnil napadené rozhodnutí na základě odůvodnění této žaloby a rozhodl o zapsání ochranné známky Evropské unie č. 11 943 588 sflooring;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní včetně nákladů v řízení před EUIPO;

—

uložil další účastnici řízení náhradu nákladů vynaložených žalobkyní v řízení před EUIPO.

—

Nedostatečné důkazy o skutečném užívání dřívější ochranné známky T-FLOORING.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 207/2009.

—

určil, že je žaloba přípustná a opodstatněná;

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu všech nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

—

Porušení podstatných formálních náležitostí, jelikož návrh na prohlášení neplatnosti u zrušovacího oddělení byl stižen nesrovnalostmi.

—

Porušení článku 60 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001, ve spojení s čl. 8 odst. 4 téhož nařízení.