26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/3

Usnesení Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 14. května 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio — Itálie) — Acea Energia SpA (C-406/17), Green Network SpA (C-407/17), Enel Energia SpA (C-408/17) v. Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato, Autorità per l'Energia Elettrica il Gas e il Sistema Idrico, Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni C 406/17, C-407/17 a C 408/17), Hera Comm Srl (C-417/17) v. Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato, Autorità per l’Energia Elettrica, il Gas e il Sistema Idrico

(Spojené věci C-406/17 až C — 408/17 a C-417/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Směrnice 2005/29/ES - Nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům na vnitřním trhu - Směrnice 2009/72/ES - Vnitřní trh s elektřinou - Směrnice 2009/73/ES - Vnitřní trh se zemním plynem - Směrnice 2011/83/EU - Agresivní obchodní praktiky - Uzavírání smluv o dodávce elektřiny nebo zemního plynu, které spotřebitelé nenavrhli - Uzavírání smluv o dodávce na dálku nebo mimo zařízení v rozporu s právy spotřebitelů - Orgán příslušný k uložení sankcí za takové praktiky“)

(2019/C 288/03)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Acea Energia SpA (C-406/17), Green Network SpA (C-407/17), Enel Energia SpA (C-408/17), Hera Comm Srl (C-417/17)

za přítomnosti: Adiconsum — Associazione Difesa Consumatori e Ambiente, Movimento Consumatori, Federconsumatori, Gianluca Salvati, Associazione Codici — Centro per i Diritti del Cittadino, Coordinamento delle associazioni per la difesa dell’ambiente e la tutela dei diritti di utenti e consumatori (Codacons), Tutela Noi Consumatori, Movimento Difesa del Cittadino (C-406/17 až C-408/17)

Žalovaní: Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato, Autorità per l'Energia Elettrica il Gas e il Sistema Idrico, Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni (C-406/17 až C-408/17), Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato, Autorità per l’Energia Elettrica, il Gas e il Sistema Idrico (C-417/17)

za přítomnosti: Federconsumatori (C-417/17)

Výrok

Článek 3 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004, jakož i čl. 3 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle níž musí být takové jednání, jako je jednání, o které se jedná ve věci v původním řízení, které spočívá v uzavírání smluv na dálku nebo mimo zařízení v rozporu s právy spotřebitelů, posuzovány z hlediska příslušných ustanovení směrnice 2005/29 a 2011/83 s tím důsledkem, že odvětvový regulační orgán ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES, není příslušný k uložení sankcí za takové jednání.

(1) Úř. věst. C 338, 9.10.2017.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/4

Usnesení Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 16. května 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Vilniaus apygardos teismas — Litva) — TE, UD, YB, ZC v. Luminor Bank AB

(Věc C-8/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 53 odst. 2 a článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Volný pohyb služeb - Trhy finančních nástrojů - Soukromá osoba, která od banky nabyla derivátový finanční nástroj - Kvalifikace uvedené soukromé osoby ve smyslu unijního práva“)

(2019/C 288/04)

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Vilniaus apygardos teismas

Účastníci původního řízení

Žalobci: TE, UD, YB, ZC

Žalovaná: Luminor Bank AB

Výrok

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, jakož i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU musí být vykládány v tom smyslu, že se neuplatní na takové nákupy dluhopisů za použití vypůjčených finančních prostředků, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, pokud k těmto nákupům došlo před 1. listopadem 2007.

První a druhá otázka jsou v rozsahu, v němž se týkají směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/34/ES ze dne 28. května 2001 o přijetí cenných papírů ke kotování na burze cenných papírů a o informacích, které k nim mají být zveřejněny, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES ze dne 4. listopadu 2003 o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování, a o změně směrnice 2001/34/ES, jakož i nařízení Komise (ES) č. 809/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se provádí směrnice 2003/71, pokud jde o údaje obsažené v prospektech, úpravu prospektů, uvádění údajů ve formě odkazu, zveřejňování prospektů a šíření inzerátů, jsou zjevně nepřípustné.

(1) Úř. věst. C 152, 30.4.2018.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/5

Usnesení Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 12. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo — Španělsko — María Teresa Aragón Carrasco a další v. Administración del Estado

(Věc C-367/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 53 odst. 2 a článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Sociální politika - Směrnice 1999/70/ES - Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS - Ustanovení 4 - Zásada zákazu diskriminace - Srovnatelnost situací - Odůvodnění - Ustanovení 5 - Odstupné při rozvázání pracovního poměru na dobu neurčitou z objektivního důvodu - Neposkytnutí odstupného v případě odvolání pomocných zaměstnanců z funkce“)

(2019/C 288/05)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastníci původního řízení

Žalobci: María Teresa Aragón Carrasco, María Eugenia Cotano Montero, María Gloria Ferratges Castellanos, Raquel García Ferratges, Elena Muñoz Mora, Ángela Navas Chillón, Mercedes Noriega Bosch, Susana Rizo Santaella, Desamparados Sánchez Ramos, Lucía Santana Ruiz a Luis Salas Fernández (jako právní nástupce Lucíe Sánchez de la Peña)

Žalovaná: Administración del Estado

Výrok

Ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která nestanoví vyplacení odstupného takovým pracovníkům zaměstnaným jako pomocní zaměstnanci plnící úkoly založené na důvěře nebo spočívající v odborném poradenství, jako jsou pracovníci dotčení ve věci v původním řízení, v případě jejich odvolání z funkce ve volném režimu, zatímco smluvním zaměstnancům v pracovním poměru na dobu neurčitou je odstupné při ukončení pracovní smlouvy z objektivního důvodu vypláceno.

2)	Druhá a třetí otázka Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) je zjevně nepřípustná.

(1) Úř. věst. C 294, 20.8.2018.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/6

Usnesení Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 4. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale per il Piemonte- Itálie) — Consorzio Nazionale Servizi Società Cooperativa (CNS) v. Gruppo Torinese Trasporti Gtt SpA

(Věc C-425/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb - Směrnice 2004/18/ES - Článek 45 odst. 2 první pododstavec písm. d) - Důvody pro vyloučení - Vážné profesní pochybení - Porušení pravidel hospodářské soutěže“)

(2019/C 288/06)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Piemonte

Účastníci původního řízení

Žalobce: Consorzio Nazionale Servizi Società Cooperativa (CNS)

Žalovaná: Gruppo Torinese Trasporti Gtt SpA

za účasti: Consorzio Stabile Gestione Integrata Servizi Aziendali GISA, La Lucente SpA, Dussmann Service Srl, So.Co.Fat. SC

Výrok

Článek 45 odst. 2 první pododstavec písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, která je vykládána tak, že z rozsahu pojmu „vážné profesní pochybení“, jehož se dopustil hospodářský subjekt, vylučuje jednání, které spočívá v porušení pravidel hospodářské soutěže, které je zjištěno a sankcionováno vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž v rozhodnutí, jež je potvrzeno soudem, a veřejným zadavatelům zabraňuje autonomně posoudit takové porušení za účelem případného vyloučení tohoto hospodářského subjektu ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku.

(1) Úř. věst. C 399, 5.11.2018.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/7

Usnesení Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 21. května 2019 — Marion Le Pen v. Evropský parlament, Rada Evropské unie

(Věc C-525/18 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Evropský parlament - Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu - Příspěvek na parlamentní asistenci - Vrácení neoprávněně vyplacených částek“)

(2019/C 288/07)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Marion Le Pen (zástupce: R. Bosselut, advokát)

Další účastníci řízení: Evropský parlament (zástupci: S. Seyr a C. Burgos, zmocněnci), Rada Evropské unie (zástupci: A. F. Jensen, M. Bauer a R. Meyer, zmocněnci)

Výrok

1.	Kasační opravný prostředek se zčásti odmítá jako zjevně nepřípustný a zčásti zamítá jako zjevně neopodstatněný.

2.	Marion Le Pen se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 381, 22.10.2018.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/7

Usnesení Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 4. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság — Maďarsko — Pólus Vegas Kft. v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága

(Věc C-665/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 53 odst. 2 a článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Volný pohyb služeb - Omezení - Hazardní hry - Vnitrostátní daně z provozování výherních hracích přístrojů v hernách - Vnitrostátní právní předpis, který pětinásobně zvyšuje daň a zavádí další daň“)

(2019/C 288/08)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Fővárosi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Pólus Vegas Kft.

Žalovaný: Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága

Výrok

Článek 56 SFEU ve spojení s rozsudkem ze dne 11. června 2015, Berlington Hungary a další (C-98/14, EU:C:2015:386), musí být vykládán v tom smyslu, že v případě provozování výherních hracích přístrojů v jednom členském státě nelze předpokládat přeshraniční situaci jen proto, že by občané Evropské unie z jiných členských států mohli využívat takto nabízených herních příležitostí.

(1) Úř. věst. C 122, 1.4.2019.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/8

Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 15. května 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio — Itálie) — AQ a další (C-789/18) a ZQ (C-790/18) v. Corte dei Conti, Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell'Economia e delle Finanze, Inps-Gestione (C-789/18)

(Spojené věci C-789/18 a 790/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Veřejná služba - Souběh příjmů pocházejících z výkonu činnosti v zaměstnaneckém poměru nebo samostatně výdělečné činnosti pro jednu nebo několik státních entit - Vnitrostátní právní úprava, která stanoví horní hranici pro takový souběh - Zcela vnitrostátní situace - Článek 53 odst. 2 a článek 94 jednacího řádu Soudního dvora - Zjevná nepřípustnost“)

(2019/C 288/09)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobci: AQ a další. (C-789/18) a ZQ (C-790/18)

Žalovaní: Corte dei Conti, Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell'Economia e delle Finanze, Inps-Gestione C-789/18),

za přítomnosti: BR a další (C-789/18)

Výrok

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud v Laziu, Itálie) ze dne 7. listopadu 2018 jsou zjevně nepřípustné.

(1) Úř. věst. C 112, 25.3.2019.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/9

Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 15. května 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Amtsgericht Kamenz — Německo) — MC v. ND

(Věc C-827/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 53 odst. 2 a článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Justiční spolupráce v občanských věcech - Příslušnost a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - Luganská úmluva II - Článek 22 bod 1 - Spory v oblasti věcných práv k nemovitostem a nájmu nemovitostí - Vrácení příjmů z nájmu majetku před převodem vlastnického práva“)

(2019/C 288/10)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Amtsgericht Kamenz

Účastníci původního řízení

Žalobce: MC

Žalovaná: ND

Výrok

Článek 22 bod 1 první pododstavec Úmluvy o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podepsané dne 30. října 2007, jejíž uzavření bylo schváleno jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2009/430/ES ze dne 27. listopadu 2008, musí být vykládán v tom smyslu, že žalobu v „řízení[ch], jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí“ ve smyslu tohoto ustanovení nepředstavuje žaloba podaná nabyvatelem nemovitosti znějící na zaplacení částky přijaté prodávajícím jako nájemné zaplacené třetí osobou, pokud tento nabyvatel, i když začal uvedenou nemovitost využívat v okamžiku zaplacení této částky, ještě nebyl z právního hlediska jejím vlastníkem na základě použitelných vnitrostátních právních předpisů.

(1) Úř. věst. C 103, 18.3.2019.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/9

Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 8. května 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunalul București — Rumunsko) — SC Mitliv Exim SRL v. Agenția Națională de Administrare Fiscală, Direcția Generală de Administrare a Marilor Contribuabili

(Věc C-9/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 53 odst. 2 a článek 94 jednacího řádu Soudního dvora - Nedostatečné upřesnění skutkového a právního rámce sporu v původním řízení, jakož i skutečností odůvodňujících potřebu odpovědi na předběžnou otázku - Zjevná nepřípustnost“)

(2019/C 288/11)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Tribunalul București

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: SC Mitliv Exim SRL

Žalovaní: Agenția Națională de Administrare Fiscală, Direcția Generală de Administrare a Marilor Contribuabili

Výrok

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozhodnutím Tribunalul București (soud prvního stupně v Bukurešti, Rumunsko) ze dne 8. června 2018 je zjevně nepřípustná.

(1) Úř. věst. C 131, 8.4.2019.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/10

Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 30. dubna 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Commissione tributaria provinciale di Modena — Itálie) — Azienda USL di Modena v. Comune di Sassuolo

(Věc C-26/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 53 odst. 2, jednacího řádu Soudního dvora - Státní podpory - Národní zdravotní služba - Osvobození od daně z nemovitosti - Nemovitost pronajatá obchodní společnosti se smíšenou veřejnou a soukromou kapitálovou účastí, která vykonává činnost v podmínkách hospodářské soutěže s jinými zdravotnickými zařízeními výlučně se soukromou kapitálovou účastí“)

(2019/C 288/12)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Commissione tributaria provinciale di Modena

Účastníci původního řízení

Žalobce: Azienda USL di Modena

Žalovaná: Comune di Sassuolo

Výrok

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozhodnutím Commissione tributaria provinciale di Modena (oblastní daňový soud v Modeně, Itálie) ze dne 25. října 2018 je zjevně nepřípustná.

(1) Úř. věst. C 164, 13.5.2019.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/11

Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 23. května 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Monomeles Protodikeio Serron- Řecko) — WP v. Trapeza Peiraios AE

(Věc C-105/19) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora - Ochrana spotřebitelů - Nepřiměřené podmínky ve spotřebitelských smlouvách - Směrnice Rady 93/13/EHS - Pravomoci a povinnosti vnitrostátního soudu - Řízení o platebním rozkazu - Vyhovění odporu proti tomuto rozkazu - Nedostatečné upřesnění skutkového a právního rámce sporu v původním řízení, jakož i skutečností odůvodňujících potřebu odpovědi na předběžnou otázku - Zjevná nepřípustnost“)

(2019/C 288/13)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Monomeles Protodikeio Serron

Účastníci původního řízení

Žalobce: WP

Žalovaná: Trapeza Peiraios AE

Výrok

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozhodnutím Monomeles Protodikeio Serron (soud prvního stupně v Serres — samosoudce, Řecko) ze dne 11. ledna 2019 je zjevně nepřípustná.

(1) Úř. věst. C 148, 29.4.2019.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/12

Kasační opravný prostředek podaný dne 15. února 2019 Edison SpA proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 7. prosince 2018 ve věci T-471/17, Edison v. EUIPO (EDISON)

(Věc C-121/19 P)

(2019/C 288/15)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Edison SpA (zástupci: D. Martucci, F. Boscariol de Roberto, advokáti)

Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

zrušil napadený rozsudek, rozhodl definitivně o sporu a vyhověl kasačnímu opravnému prostředku, přičemž prohlásil, že „elektrická energie“ spadá do třídy 4 osmé vydání Niceského třídění a v důsledku toho určil, že ochranná známka č. 3 315 991, jejímž majitelem je Edison S.p.A., označuje zejména „elektrickou energii“;

—	podpůrně zrušil napadený rozsudek a vrátil věc Tribunálu;

—	v každém případě uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Tribunál se dopustil pochybení tím, že tvrdil, že uvedení výrobku „elektrická energie“ v netaxativním seznamu, který vyhotovil EUIPO pro účely předkládání prohlášení ve smyslu čl. 28 odst. 8 nařízení o ochranné známce Evropské unie (body 41, 46 a 54) prokazuje, že elektrická energie v rámci jejího každodenního a běžného používání není zahrnutá do třídy 4 osmé vydání Niceského třídění. Zaprvé nesprávné právní posouzení vyplývá ze skutečnosti, že návrh navrhovatelky na omezení seznamu označených výrobků byl předložen dne 15. června 2015, zatímco dokument, na který odkazuje EUIPO, byl vyhotoven v oznámení č. 1/2016 ze dne 8. února 2016. Zadruhé nesprávné právní posouzení spočívá též v domněnce, že vyloučení určitého pojmu ze seznamu představuje důkaz, jelikož se jedná jen o soubor nezávazných výkladů.

Tribunál měl nesprávně za to, že za „osvětlovací látky“ lze považovat jen hmotné zboží, které spontánně vytváří světlo. Nesprávné právní posouzení spočívá ve skutečnosti, že jelikož právě příslušné orgány a hospodářské subjekty klasifikují výrobky v závislosti na jejich schopnosti osvětlovat, třídění elektřiny jako komodity, která vytváří světlo a zisk a rovněž hmotná povaha této komodity jsou z výlučně fyzikálního hlediska irelevantní.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení z důvodu, že s ohledem na to, že se uznává, že pojem „fuel (palivo)“ zahrnuje motorová paliva, je zjevné, že pojem „fuel (palivo)“ se má chápat v širším smyslu tak, že zahrnuje také výrobky, jako je elektrické energie, které na základě své povahy nevedou k fungování motorů prostřednictvím spalování.

4.	Tribunál se dopustil nesprávného výkladu tím, že usoudil, že elektřina nespadá pod pojem „motor fuel (motorové palivo)“, přičemž úplně opomenul její funkční vlastnosti.

5.	Tribunál se dopustil zjevně nesprávného právního posouzení tím, že usoudil, že důkaz předložený navrhovatelkou byl nedostatečný pro účely prokázání, že elektrická energie patří do třídy 4.

6.	Tribunál navíc založil své posouzení na Dokumentu 1, který předložil EUIPO, přičemž usoudil, že tento dokument byl ze srpna 2003, přestože byl jasně datován z června 2003.

Tribunál se omezil na potvrzení právní situace a rozhodnutí stižených nedostatkem odůvodnění, přestože přijal důkazy předložené navrhovatelkou a EUIPO. Uznat, že existují dostupná elektrická vozidla a následně tvrdit, že hospodářské subjekty (stejní výrobci uvedených vozidel) nepovažují elektřinu za palivo, či dokonce alternativní palivo, protiřečí jakékoliv logice a znamená, že rozhodnutí EUIPO a Tribunálu nejsou odůvodněná.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de Apel Constanța (Rumunsko) dne 10. dubna 2019 — Agenția de Plăți și Intervenție pentru Agricultură — Centrul Județean Tulcea v. SC Piscicola Tulcea SA

(Věc C-294/19)

(2019/C 288/16)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Constanța

Účastnice původního řízení

Odvolatelka: Agenția de Plăți și Intervenție pentru Agricultură — Centrul Județean Tulcea

Odpůrkyně: SC Piscicola Tulcea SA

Předběžná otázka

Musí být ustanovení článku 2 a čl. 34 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003 (1) a ustanovení článku 2 nařízení Komise (ES) č. 1120/2009 ze dne 29. října 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu jednotné platby podle hlavy III nařízení Rady (ES) č. 73/2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (2) vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, která za podmínek sporu v původním řízení vylučuje ze zaplacení nároků [na podporu] zemědělce, a to z toho důvodu, že zařízení pro akvakulturu používaná jako orná půda nepředstavují „zemědělskou plochu“ ve smyslu článku 2 nařízení č. 1120/2009, jelikož nejsou považována za půdu, na kterou lze poskytnout podporu v souladu s čl. 34 odst. 2 nařízení (ES) č. 73/2009?

(1) Úř. vest. 2009, L 30, s.16.

(2) Úř. vest. 2009, L 316, s. 1.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 11. dubna 2019 — Istituto Nazionale della Previdenza Sociale v. WS

(Věc C-302/19)

(2019/C 288/17)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Istituto Nazionale della Previdenza Sociale

Odpůrce: WS

Předběžná otázka

Musí být čl. 12 odst. 1 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/ES ze dne 13. prosince 2011 (1), jakož i zásada rovného zacházení s držiteli jednotného povolení k pobytu a práci a tuzemskými státními příslušníky vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, podle které jsou v protikladu s tím, co je stanoveno pro státní příslušníky členského státu, pro účely výpočtu příspěvku pro domácnost v rámci započítání osob patřících do domácnosti vyloučeni rodinní příslušníci pracovníka, který je dlouhodobě pobývajícím rezidentem a příslušníkem třetího státu, pokud tito rodinní příslušníci pobývají ve třetí zemi původu?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě (Úř. věst. L 343, 23.12.2011, s. 1).

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 11. dubna 2019 — Istituto Nazionale della Previdenza Sociale v. VR

(Věc C-303/19)

(2019/C 288/18)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Istituto Nazionale della Previdenza Sociale

Odpůrce: VR

Předběžná otázka

Musí být čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 (1), jakož i zásada rovného zacházení s dlouhodobě pobývajícími rezidenty a tuzemskými státními příslušníky vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, podle které jsou v protikladu s tím, co je stanoveno pro státní příslušníky členského státu, pro účely výpočtu příspěvku pro domácnost v rámci započítání osob patřících do domácnosti vyloučeni rodinní příslušníci pracovníka, který je dlouhodobě pobývajícím rezidentem a příslušníkem třetího státu, pokud tito rodinní příslušníci pobývají ve třetí zemi původu?

(1) Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44).

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de Apel Constanța (Rumunsko) dne 12. dubna 2019 — Ira Invest SRL v. Agenția de Plăți și Intervenție pentru Agricultură — Centrul Județean Tulcea

(Věc C-304/19)

(2019/C 288/19)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Constanța

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka — žalobkyně v prvním stupni: Ira Invest SRL

Odpůrkyně — žalovaná v prvním stupni: Agenția de Plăți și Intervenție pentru Agricultură — Centrul Județean Tulcea

Předběžná otázka

Musí být čl. 4 odst. 1 písm. b), c), e) a f), článek 10, čl. 21 odst. 1 a čl. 32 odst. 1 až 5 nařízení (EU) č. 1307/2013 (1) vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, která za okolností, jako jsou okolnosti ve sporu v původním řízení, vylučuje ze zaplacení nároků [na podporu] zemědělce, a to z toho důvodu, že zařízení pro akvakulturu používaná jako orná půda nepředstavují „zemědělskou plochu“ ve smyslu článku 4 nařízení?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 608).

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio (Itálie) dne 23. dubna 2019 — EB v. Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell’Istruzione, dell’Università e della Ricerca — MIUR, Università degli Studi Roma Tre

(Věc C-326/19)

(2019/C 288/20)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobce: EB

Žalovaní: Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell’Istruzione, dell’Università e della Ricerca — MIUR, Università degli Studi Roma Tre

Předběžné otázky

Brání ustanovení 5 rámcové dohody uvedené ve směrnici Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKO, které je nadepsáno „Opatření k předcházení zneužití“, rovněž s ohledem na zásadu rovnocennosti, a to ačkoli členské státy nemají obecnou povinnost stanovit přeměnu pracovních smluv na dobu určitou na pracovní smlouvy na dobu neurčitou, tomu, aby taková vnitrostátní právní úprava, jako je vnitrostátní právní úprava uvedená v čl. 29 odst. 2 písm. d) a odst. 4 legislativního nařízení č. 81 ze dne 15. června 2015 a v čl. 36 odst. 2 a odst. 5 legislativního nařízení č. 165 ze dne 30. března 2001, byla vnitrostátními soudy dotčeného členského státu uplatňována tak, že nárok na další trvání pracovního poměru je přiznán osobám, které zaměstnává veřejná správa na základě pružné pracovní smlouvy, na niž se vztahují pracovněprávní předpisy, ale zaměstnancům, které veřejná správa zaměstnává na dobu určitou podle správního práva, tento nárok v obecné rovině přiznán není, přičemž v právním řádu neexistuje (z důvodu výše uvedených vnitrostátních ustanovení) jiné účinné opatření, kterým lze takové případy zneužití vůči pracovníkům sankcionovat?

Brání ustanovení 5 rámcové dohody uvedené ve směrnici Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKO, které je nadepsáno „Opatření k předcházení zneužití“, rovněž s ohledem na zásadu rovnocennosti, a to ačkoli členské státy nemají obecnou povinnost stanovit přeměnu pracovních smluv na dobu určitou na pracovní smlouvy na dobu neurčitou, takové vnitrostátní právní úpravě, jako je vnitrostátní právní úprava uvedená v čl. 24 odst. 1 a 3 zákona č. 240 ze dne 30. prosince 2010, který stanoví sjednání a prodloužení smluv na dobu určitou mezi vědeckými pracovníky a univerzitami v celkové době pěti let (tři roky s případným prodloužením o dva roky), přičemž podmiňuje sjednání tím, že se uskuteční „v rámci zdrojů, které jsou k dispozici pro plánování, s cílem provádět výzkum, výuku, doplňující výuku a službu studentům“, a rovněž podřizuje prodloužení „pozitivnímu hodnocení provedených výukových a vědeckých činností“, aniž by byla stanovena objektivní a transparentní kritéria za účelem ověření toho, zda sjednání a prodloužení těchto smluv opravdu odpovídá skutečné potřebě, zda jsou vhodné k dosažení sledovaného cíle a zda jsou pro tento účel nezbytné, a tudíž obnáší skutečné riziko spočívající ve zneužívajícím využívání těchto typů smluv, čímž není slučitelná s účelem a užitečným účinkem rámcové dohody?

(1) Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 175, 10.7.1999, s. 43).

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di Milano (Itálie) dne 23. dubna 2019 — Condominio di Milano v. Eurothermo SpA

(Věc C-329/19)

(2019/C 288/21)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Milano

Účastníci původního řízení

Žalobce: Condominio di Milano

Žalovaná: Eurothermo SpA

Předběžná otázka

Brání pojem „spotřebitel“ ve smyslu směrnice 93/13/EHS (1) kvalifikaci právního subjektu (jako je společenství vlastníků jednotek v italském právním řádu), který nelze podřadit pod pojem „fyzická osoba“ ani „právnická osoba“, pokud tento právní subjekt uzavírá smlouvu pro účely nesouvisející s profesní činností a nachází se v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, a to jak z hlediska vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, jako spotřebitele?

(1) Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29).

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Stuttgart (Německo) dne 24. dubna 2019 — Eurowings GmbH v. GD, HE, IF

(Věc C-334/19)

(2019/C 288/22)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Stuttgart

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Eurowings GmbH

Odpůrci: GD, HE, IF

Předběžná otázka

Je třeba vykládat ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (1), zejména jeho čl. 5 odst. 3 v tom smyslu, že spontánní nepřítomnost podstatné části leteckého personálu z důvodu ohlášení pracovní neschopnosti z důvodu nemoci („divoká stávka“) u leteckého dopravce, který „provozujícímu leteckému dopravci“ ve smyslu čl. 2 písm. b) nařízení pronajme letadlo včetně posádky v rámci smlouvy o pronájmu letadla s posádkou („wet lease“), avšak nenese za lety provozní odpovědnost, má za následek to, že „provozující letecký dopravce“ se rovněž nemůže odvolávat na „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení v souladu s rozsudkem Soudního dvora ze dne 17. dubna 2018, Krüsemann a další, C-195/17 a další (2)?

(1) Úř. věst. 2004, L 46, s. 1.

(2) EU:C:2018:258

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/18

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de Apel Pitești (Rumunsko) dne 6. května 2019 — Asociația „Forumul Judecătorilor din România“, Asociația „Mișcarea pentru Apărarea Statutului Procurorilor“, OL v. Parchetul de pe lângă Înalta Curte de Casație și Justiție — Procurorul General al României

(Věc C-355/19)

(2019/C 288/23)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Pitești

Účastníci původního řízení

Navrhovatelé: Asociația „Forumul Judecătorilor din România“, Asociația „Mișcarea pentru Apărarea Statutului Procurorilor“, OL

Odpůrce: Parchetul de pe lângă Înalta Curte de Casație și Justiție — Procurorul General al României

Předběžné otázky

1)	Musí být mechanismus pro spolupráci a ověřování (MSO) zřízený rozhodnutím Evropské komise 2006/928/ES ze dne 13. prosince 2006 (1) považován za akt přijatý orgánem Evropské unie ve smyslu článku 267 SFEU, který může podléhat výkladu Soudního dvora?

Spadá obsah, povaha a doba trvání mechanismu pro spolupráci a ověřování (MSO), který byl zřízen rozhodnutím Evropské komise 2006/928/ES ze dne 13. prosince 2006, do oblasti působnosti smlouvy o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii, kterou Rumunsko podepsalo dne 25. dubna 2005 v Lucemburku? Jsou požadavky stanovené ve zprávách vypracovaných v rámci tohoto mechanismu pro Rumunsko závazné?

Musí být článek 2 Smlouvy o Evropské unii vykládán v tom smyslu, že členské státy mají povinnost dodržovat kritéria právního státu, jež jsou uložena i ve zprávách vypracovaných v rámci mechanismu pro spolupráci a ověřování (MSO), zřízeného rozhodnutím Evropské komise 2006/928/ES ze dne 13. prosince 2006, v případě naléhavého zřízení útvaru státního zastupitelství pověřeného vyšetřováním výlučně protiprávních činů, jichž se dopustili soudci nebo státní zástupci, který vyvolává konkrétní obavy, pokud jde o boj proti korupci, a lze jej použít jako další nástroj pro nátlak a zastrašování soudců či státních zástupců?

Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii vykládán v tom smyslu, že členské státy mají povinnost přijmout opatření nezbytná k zajištění účinné soudní ochrany v oblastech upravených unijním právem tím, že odstraní jakékoli riziko politického vlivu na trestní řízení proti soudcům nebo státním zástupcům, v případě naléhavého zřízení útvaru státního zastupitelství pověřeného vyšetřováním výlučně protiprávních činů, jichž se dopustili soudci nebo státní zástupci, který vyvolává konkrétní obavy, pokud jde o boj proti korupci, a lze jej použít jako další nástroj pro nátlak a zastrašování soudců či státních zástupců?

(1) Rozhodnutí Komise ze dne 13. prosince 2006, kterým se zřizuje mechanismus pro spolupráci a ověřování pokroku Rumunska při dosahování specifických referenčních cílů v oblasti reformy soudnictví a boje proti korupci (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 56).

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Înalta Curte de Casație și Justiție (Rumunsko) dne 6. května 2019 — Parchetul de pe lângă Înalta Curte de Casație și Justiție — Direcția Națională Anticorupție, PM, RO, SP, TQ v. QN, UR, VS, WT, Autoritatea Națională pentru Turism, Agenția Națională de Administrare Fiscală, SC Euro Box Promotion SRL

(Věc C-357/19)

(2019/C 288/24)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Înalta Curte de Casație și Justiție

Účastníci původního řízení

Navrhovatelé: Parchetul de pe lângă Înalta Curte de Casație și Justiție — Direcția Națională Anticorupție, PM, RO, SP, TQ

Odpůrci: QN, UR, VS, WT, Autoritatea Națională pentru Turism, Agenția Națională de Administrare Fiscală, SC Euro Box Promotion SRL

Předběžné otázky

Musí být čl. 19 odst. 1 SEU, čl. 325 odst. 1 SFEU, čl. 1 odst. 1 písm. a) a b) a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracované na základě článku K.3 SEU, jakož i zásada právní jistoty vykládány v tom smyslu, že brání přijetí rozhodnutí ze strany orgánu stojícího mimo soudní moc, Curtea Constituțională a României (Ústavní soud, Rumunsko), kterým je rozhodnuto o legitimitě složení soudních senátů, čímž vytváří předpoklad pro přijetí mimořádných opravných prostředků proti pravomocným rozsudkům vydaným během určitého časového období?

Musí být čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie vykládán v tom smyslu, že brání zjištění ze strany orgánu stojícího mimo soudní moc, které je ve vnitrostátním právu závazné a týká se neexistence nezávislosti a nestrannosti soudního senátu, jehož členem je soudce s řídícími funkcemi, který nebyl jmenován náhodným způsobem, ale na základě transparentního pravidla, které bylo účastníkům řízení známo a nerozporovali jej, jež je použitelné na všechny věci, které tento senát projednává?

3)	Musí být přednost unijního práva vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu umožňuje upustit od uplatnění rozhodnutí Ústavního soudu, které bylo vydáno ve věci týkající se ústavního sporu, jež je podle vnitrostátního práva závazné?

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Galați (Rumunsko) dne 7. května 2019 — XU a další v. SC Credit Europe Ipotecar IFN SA a Credit Europe Bank

(Věc C-364/19)

(2019/C 288/25)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Tribunalul Galați

Účastníci původního řízení

Navrhovatelé: XU, YV, ZW, AU, BZ, CA, DB, EC

Odpůrkyně: SC Credit Europe Ipotecar IFN SA a Credit Europe Bank NV

Předběžné otázky

Musí být čl. 1 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13/EHS (1), jak byly vyloženy ve věci C-186/16, Andriciuc a další, vykládány v tom smyslu, že ve vztahu k ujednání o kurzovém riziku, které odráží vnitrostátní ustanovení, je vnitrostátní soud povinen přednostně přezkoumat relevanci zákazu uvedeného v čl. 1 odst. 2 směrnice nebo dodržování informační povinnosti prodávajícího nebo poskytovatele upravené v čl. 4 odst. 2 směrnice, a to bez předchozího posouzení ustanovení uvedených v čl. 1 odst. 2 uvedené směrnice?

Musí být čl. 1 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13/EHS vykládány v tom smyslu, že v případě nedodržení povinnosti informovat spotřebitele, která předchází uzavření smlouvy o úvěru, se prodávající nebo poskytovatel může dovolávat ustanovení uvedených v čl. 1 odst. 2 směrnice tak, aby smluvní ujednání o kurzovém riziku, které odráží ustanovení vnitrostátního práva, bylo vyloučeno z přezkumu zneužívající povahy?

(1) Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29)

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Schwerin (Německo) dne 8. května 2019 — FD v. Staatliches Amt für Landwirtschaft und Umwelt Mittleres Mecklenburg

(Věc C-365/19)

(2019/C 288/26)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Schwerin

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: FD

Žalovaný: Staatliches Amt für Landwirtschaft und Umwelt Mittleres Mecklenburg

Předběžná otázka

Zakládá čl. 30 odst. 6 nařízení (EU) č. 1307/2013 (1) — popřípadě ve spojení s čl. 28 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 639/2014 (2) — mladému zemědělci právní nárok na přiznání platebních nároků za rok podání žádosti 2016 i tehdy, pokud mu již předtím byly na základě článku 24 nařízení (EU) č. 1307/2013 z vnitrostátního stropu pro rok 2015 bezplatně přiznány platební nároky odpovídající plochám, jimiž tehdy disponoval?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 608).

(2) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (ze dne 11. března 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky, a kterým se mění příloha X uvedeného nařízení (Úř. věst. 2014, L 181, s. 1).

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Düsseldorf (Německo) dne 15. května 2019 — Bundesverband der Verbraucherzentralen und Verbraucherverbände — Verbraucherzentrale Bundesverband e.V. v. Deutsche Apotheker- und Ärztebank eG

(Věc C-380/19)

(2019/C 288/28)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobce: Bundesverband der Verbraucherzentralen und Verbraucherverbände — Verbraucherzentrale Bundesverband e.V.

Žalovaná: Deutsche Apotheker- und Ärztebank eG

Předběžné otázky

Vzniká povinnost informovat [spotřebitele] podle čl. 13 odst. 2 směrnice (1) spočívající v uvádění informací podle čl. 13 odst. 1 ve všeobecných obchodních podmínkách již tehdy, pokud obchodník na své internetové stránce, na které nejsou uzavírány smlouvy, má všeobecné obchodní podmínky připravené ke stažení?

2.	V případě kladné odpovědi na otázku 1: Splní obchodník svou povinnost uvádět informace ve všeobecných obchodních podmínkách v takovém případě i tehdy, pokud informace sice neposkytuje v souboru připraveném ke stažení, avšak na jiném místě internetové stránky podniku?

3.	Splní obchodník svou povinnost uvádět informace ve všeobecných obchodních podmínkách, pokud spotřebiteli předá kromě dokumentu se všeobecnými obchodními podmínkami rovněž jím poskytovaný seznam cen a služeb v samostatném dokumentu, který obsahuje informace podle čl. 13 odst. 1 směrnice?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 63).

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de Apel Cluj (Rumunsko) dne 15. května 2019 — SC Banca E S.A. v. G.D.

(Věc C-381/19)

(2019/C 288/29)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Cluj

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: SC Banca E S.A.

Odpůrkyně: G.D.

Předběžná otázka

Musí být v rámci přednosti unijního práva zásady právní jistoty a efektivity vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby byla ve sporu v oblasti ochrany práv spotřebitelů poté, co spotřebitel podal žalobu k soudu, procesní ustanovení změněna na základě závazného rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud, Rumunsko), provedeného [do vnitrostátního práva] prostřednictvím zákona, kterým se mění Codul de procedură civilă (občanský soudní řád), jenž zavádí nový opravný prostředek, který může uplatnit prodávající nebo poskytovatel, přičemž vede k prodloužení délky řízení a ke zvýšení nákladů na ukončení řízení?

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/23

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul București (Rumunsko) dne 22. května 2019 — AX v. Statul Român — Ministerul Finanțelor Publice

(Věc C-397/19)

(2019/C 288/30)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Tribunalul București

Účastníci původního řízení

Žalobce: AX

Žalovaný: Statul Român — Ministerul Finanțelor Publice

Předběžné otázky

1)	Musí být mechanismus pro spolupráci a ověřování (MSO), zřízený rozhodnutím Komise 2006/928/ES ze dne 13. prosince 2006 (1), považován za akt přijatý orgánem Evropské unie ve smyslu článku 267 SFEU, který může podléhat výkladu Soudního dvora?

Tvoří mechanismus pro spolupráci a ověřování (MSO), zřízený rozhodnutím Komise 2006/928/ES ze dne 13. prosince 2006, nedílnou součást smlouvy o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii, kterou Rumunsko podepsalo dne 25. dubna 2005 v Lucemburku, a musí být vykládán a uplatňován s ohledem na ustanovení této smlouvy? Jsou požadavky stanovené ve zprávách vypracovaných v rámci uvedeného mechanismu závazné pro rumunský stát, a pokud ano, je vnitrostátní soud, který je pověřen uplatňováním právních předpisů unijního práva v rámci svých pravomocí, povinen zajistit uplatňování těchto pravidel, a případně odmítnout z vlastního podnětu uplatnit ustanovení vnitrostátního práva, která jsou v rozporu s požadavky stanovenými ve zprávách vypracovaných podle tohoto mechanismu?

Musí být článek 2, vykládaný ve spojení s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, vykládán v tom smyslu, že povinnost Rumunska dodržovat požadavky uložené ve zprávách vypracovaných v rámci mechanismu pro spolupráci a ověřování (MSO), zřízeného rozhodnutím Komise 2006/928/ES ze dne 13. prosince 2006, spadá pod povinnost členského státu dodržovat zásady právního státu?

Brání článek 2, vykládaný ve spojení s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, a zejména povinnost dodržovat hodnoty právního státu, takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava obsažená v čl. 96 odst. 3 písm. a) zákona č. 303/2004 o postavení soudců a státních zástupců, která lapidárně a abstraktně definuje justiční omyl jako provádění procesních úkonů ve zjevném rozporu s pravidly hmotného a procesního práva, aniž by byla upřesněna povaha porušených právních ustanovení, rozsah působnosti ratione materiae a ratione temporis těchto ustanovení v řízení, podmínky, lhůta a postupy pro stanovení porušení právních předpisů, orgán příslušný ke stanovení porušení těchto právních ustanovení, a vytváří tak možnost nepřímého tlaku na soudce a státní zástupce?

Brání článek 2, vykládaný ve spojení s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, a zejména povinnost dodržovat hodnoty právního státu, takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava obsažená v čl. 96 odst. 3 písm. b) zákona č. 303/2004 o postavení soudců a státních zástupců, která definuje justiční omyl jako vydání konečného rozsudku, který je zjevně v rozporu se zákonem nebo odporuje skutkovému stavu vyplývajícímu z důkazů získaných v řízení, aniž by byl uveden postup pro stanovení výše uvedeného rozporu a konkrétně definován význam tohoto rozporu soudního rozhodnutí ve vztahu k použitelným právním předpisům a skutkovému stavu, a vytváří tak možnost zamezit výkladu práva a důkazů ze strany soudce nebo státního zástupce?

Brání článek 2, vykládaný ve spojení s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, a zejména povinnost dodržovat hodnoty právního státu, takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava obsažená v čl. 96 odst. 3 zákona č. 303/2004 o postavení soudců a státních zástupců, podle které je majetková občanskoprávní odpovědnost soudce nebo státního zástupce vůči státu uznávána pouze na základě posouzení tohoto státu, a případně poradní zprávy inspektorátu, zda se soudce nebo státní zástupce dopustil věcného pochybení úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, aniž by soudce nebo státní zástupce mohl plně uplatnit své právo na obhajobu, a vytváří tak možnost svévolně zahájit a ukončit postup pro uznání hmotné odpovědnosti soudce nebo státního zástupce vůči státu?

Brání článek 2 Smlouvy o Evropské unii, a zejména povinnost dodržovat hodnoty právního státu, takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava obsažená v čl. 539 odst. 2 poslední větě, ve spojení s čl. 541 odst. 2 a 3 trestního řádu, která poskytuje obžalovanému, který byl zproštěn obžaloby, sine die a implicitně mimořádný opravný prostředek sui generis proti konečnému soudnímu rozhodnutí o zákonnosti vyšetřovací vazby, a sice opravný prostředek, který se projednává pouze u občanskoprávního soudu, v případě, že nezákonnost vyšetřovací vazby nebyla stanovena rozsudkem trestního soudu, a to v rozporu se zásadami předvídatelnosti a dostupnosti právních předpisů, specializace soudu a právní jistoty?

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/24

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kammergericht Berlin (Německo) dne 23. května 2019 — BY

(Věc C-398/19)

(2019/C 288/31)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Kammergericht Berlin

Účastníci původního řízení

Stíhaný: BY

Za účasti: Generalstaatsanwaltschaft Berlin

Předběžné otázky

Platí zásady plynoucí z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. září 2016 ve věci Petruhhin (C-182/15) (1) ohledně uplatňování článků 18 a 21 SFEU v případě žádosti třetí země o vydání občana Unie také v případě, že stíhaný přeložil středisko svých životních zájmů do dožádaného členského státu v době, kdy ještě nebyl občanem Unie?

2.	Je na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. září 2016 ve věci Petruhhin (C-182/15) domovský členský stát, který byl uvědomen o žádosti o vydání, povinen požádat žádající třetí stát o poskytnutí spisu, aby přezkoumal převzetí stíhání?

3.	Je členský stát, který byl třetím státem požádán o vydání občana Unie, na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. září 2016 ve věci Petruhhin (C-182/15) povinen odmítnout vydání a sám převzít trestní stíhání, je-li to podle jeho vnitrostátního práva možné?

(1) EU:C:2016:630

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/25

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hof van Cassatie (Belgie) dne 24. května 2019 — Vos Aannemingen BVBA v. Belgische Staat

(Věc C-405/19)

(2019/C 288/32)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van Cassatie

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka v řízení o kasačním opravném prostředku: Vos Aannemingen BVBA

Odpůrce v řízení o kasačním opravném prostředku: Belgische Staat

Předběžné otázky

Musí být článek 17 směrnice 77/388/EHS (1) vykládán v tom smyslu, že okolnost, že výdaje přinášejí prospěch rovněž třetí osobě — jak tomu je v případě, kdy developer při prodeji bytů nese náklady na propagaci a na správu, jakož i poplatky za zprostředkování, které přinášejí prospěch rovněž vlastníkům pozemků — nebrání tomu, aby odpočet DPH, která zatěžuje tyto náklady, mohl být za předpokladu, že se zjistí, že mezi těmito výdaji a hospodářskou činností osoby povinné k dani existuje přímá a bezprostřední souvislost a prospěch třetí osoby je ve vztahu k potřebě podniku osoby povinné k dani akcesorický, proveden v plné výši?

2)	Platí tato zásada, i pokud se nejedná o režijní náklady, nýbrž o náklady, které lze přiřadit ke zcela konkrétním plněním na výstupu, která podléhají nebo nepodléhají DPH, jako v tomto případě k prodeji bytů na jedné a pozemků na druhé straně?

3)	Má na otázku týkající se odpočitatelnosti DPH připadající na tyto výdaje vliv okolnost, že osoba povinná k dani má možnost/právo dané výdaje zčásti naúčtovat třetí osobě, které přinášejí prospěch, ale neučiní tak?

(1) Šestá směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. 1977, L 145, s. 1).

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/26

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State (Belgie) dne 24. května 2019 — Katoen Natie Bulk Terminals NV, General Services Antwerp NV v. Belgische Staat

(Věc C-407/19)

(2019/C 288/33)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Raad van State

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Katoen Natie Bulk Terminals NV, General Services Antwerp NV

Žalovaný: Belgische Staat

Předběžné otázky

Musí být články 49, 56, 45, 34, 35, 101 nebo 102 SFEU, popřípadě ve spojení s čl. 106 odst. 1 SFEU, vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě obsažené v článku 1 královského nařízení ze dne 5. července 2004„o uznávání přístavních pracovníků v přístavních oblastech, které spadají do působnosti zákona ze dne 8. června 1972 o přístavní práci“, ve spojení s článkem 2 tohoto nařízení, a sice právní úpravě, podle níž správní komise — rovnoměrně složená z členů jmenovaných jednak organizacemi zaměstnavatelů zastoupených v dotyčném smíšeném podvýboru a jednak organizacemi zaměstnanců, které jsou v něm zastoupeny — přístavní pracovníky ve smyslu čl. 1 § 1 odst. 1 výše uvedeného nařízení při jejich uznání buď přijme, nebo nepřijme na seznam disponibilních přístavních pracovníků, přičemž se přihlíží k potřebě pracovních sil, pokud se zároveň vezme v úvahu, že tato správní komise nemá stanovenu lhůtu pro přijetí rozhodnutí a že proti jejím rozhodnutím o uznání je možno podat pouze žalobu k soudu?

Musí být články 49, 56, 45, 34, 35, 101 nebo 102 SFEU, popřípadě ve spojení s čl. 106 odst. 1 SFEU, vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě zavedené článkem 4 § 1 body 2, 3, 6 a 8 královského nařízení ze dne 5. července 2004, ve znění čl. 4 bodů 2, 3, 4, resp. 6 napadeného královského nařízení ze dne 10. července 2016, a sice právní úpravě, podle níž je podmínkou uznání za přístavního pracovníka, že daný pracovník a) je prohlášen způsobilým externí službou pro prevenci rizik a ochranu zdraví při práci, ke které náleží organizace zaměstnavatelů, která byla podle článku 3bis zákona ze dne 8. června 1972„o přístavní práci“ jmenována pověřencem, b) složil psychotechnické zkoušky před orgánem, jejž uznaná organizace zaměstnavatelů podle téhož článku 3bis zákona ze dne 8. června 1972 za tímto účelem jmenovala pověřencem, c) po dobu tří týdnů navštěvoval přípravné kurzy v oblasti bezpečnosti práce a za účelem získání odborné způsobilosti a složil závěrečnou zkoušku, jakož i d) již disponuje pracovní smlouvou v případě, že se jedná o přístavního pracovníka, který není přijat na seznam disponibilních pracovníků, přičemž zahraniční přístavní pracovníci musí být ve spojení s čl. 4 § 3 královského nařízení ze dne 5. července 2004 schopni prokázat, že srovnatelné podmínky splňují v jiném členském státě, aby těmto podmínkám pro účely napadené právní úpravy již nepodléhali?

Musí být články 49, 56, 45, 34, 35, 101 nebo 102 SFEU, popřípadě ve spojení s čl. 106 odst. 1 SFEU, vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě zavedené článkem 2 § 3 královského nařízení ze dne 5. července 2004, ve znění článku 2 napadeného královského nařízení ze dne 10. července 2016, a sice právní úpravě, podle níž je doba uznání přístavních pracovníků, kteří nejsou přijati na seznam disponibilních pracovníků, a proto jsou v souladu se zákonem ze dne 3. července 1978„o pracovních smlouvách“ přijímáni zaměstnavateli přímo na základě pracovní smlouvy, omezena na dobu trvání pracovního poměru založeného touto smlouvou, takže vždy musí být zahájeno nové uznávací řízení?

Musí být články 49, 56, 45, 34, 35, 101 nebo 102 SFEU, popřípadě ve spojení s čl. 106 odst. 1 SFEU, vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě zavedené článkem 13/1 královského nařízení ze dne 5. července 2004, ve znění článku 17 královského nařízení ze dne 10. července 2016, a sice přechodnému opatření, podle něhož musí být pracovní smlouva uvedená ve třetí předběžné otázce uzavřena nejprve na dobu neurčitou, od 1. července 2017 minimálně na dva roky, od 1. července 2018 minimálně na jeden rok, od 1. července 2019 minimálně na šest měsíců a od 1. července 2020 na dobu, kterou lze stanovit volně?

Musí být články 49, 56, 45, 34, 35, 101 nebo 102 SFEU, popřípadě ve spojení s čl. 106 odst. 1 SFEU, vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě uvedené v článku 15/1 královského nařízení ze dne 5. července 2004, ve znění článku 18 královského nařízení ze dne 10. července 2016, a sice (přechodnému) opatření, podle něhož jsou přístavní dělníci, kteří byli uznáni za platnosti staré právní úpravy, automaticky uznáni za přístavní pracovníky ze seznamu disponibilních pracovníků, čímž je omezena možnost zaměstnavatelů zaměstnávat tyto přístavní pracovníky přímo (na základě smlouvy na dobu neurčitou) a zaměstnavatelům je bráněno v tom, aby si udrželi dobré pracovní síly tak, že s nimi uzavřou smlouvu na dobu neurčitou a poskytnou jim jistotu zaměstnání podle pravidel obecného pracovního práva?

Musí být články 49, 56, 45, 34, 35, 101 nebo 102 SFEU, popřípadě ve spojení s čl. 106 odst. 1 SFEU, vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě zavedené čl. 4 § 2 královského nařízení ze dne 5. července 2004, ve znění čl. 4 bodu 7 královského nařízení ze dne 10. července 2016, a sice právní úpravě, podle níž podmínky a okolnosti, za nichž mohou být přístavní pracovníci zaměstnáni v jiné přístavní oblasti než v oblasti, v níž byli uznáni, stanoví kolektivní smlouva, čímž je omezena mobilita pracovníků mezi přístavními oblastmi, a to aniž sám zákonodárce upřesňuje, jaké podmínky a okolnosti to mohou být?

Musí být články 49, 56, 45, 34, 35, 101 nebo 102 SFEU, popřípadě ve spojení s čl. 106 odst. 1 SFEU, vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě zavedené čl. 1 § 3 královského nařízení ze dne 5. července 2004, ve znění čl. 1 bodu 2 královského nařízení ze dne 10. července 2016, a sice právní úpravě, podle níž pracovníci (v oblasti logistiky), kteří ve smyslu článku 1 královské vyhlášky ze dne 12. ledna 1973„o zřízení smíšeného výboru pro provozování přístavů, jakož i o stanovení jeho označení a působnosti“ vykonávají práci v místech, kde zboží za účelem přípravy jeho další distribuce nebo odeslání doznává změn, které nepřímo vedou k prokazatelné přidané hodnotě, musí mít bezpečnostní osvědčení, přičemž toto bezpečnostní osvědčení s přihlédnutím ke skutečnosti, že o ně žádá zaměstnavatel, který s daným pracovníkem uzavřel pracovní smlouvu o vykonávání příslušných činností, že k jeho vydání dochází proti předložení pracovní smlouvy a průkazu totožnosti a že podmínky postupu, který je třeba dodržet, jsou stanoveny v kolektivní smlouvě, aniž zákonodárce v tomto bodě zjednává jistotu, platí jako uznání ve smyslu zákona ze dne 8. června 1972„o přístavní práci“?

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/28

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Německo) dne 31. května 2019 — Johannes Dietrich v. Hessischer Rundfunk

(Věc C-422/19)

(2019/C 288/34)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobce: Johannes Dietrich

Žalovaný: Hessischer Rundfunk

Předběžné otázky

Brání výlučná pravomoc, kterou má Unie podle čl. 2 odst. 1 ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. c) SFEU v oblasti měnové politiky pro ty členské státy, jejichž měnou je euro, právnímu aktu jednoho z těchto členských států, který stanoví povinnost veřejných orgánů členského státu přijímat eurobankovky při plnění platebních povinností uložených orgánem veřejné moci?

Zakazuje status zákonného platidla, který mají bankovky znějící na euro a který je zakotven v čl. 128 odst. 1 třetí větě SFEU, čl. 16 odst. 1 třetí větě Protokolu (č. 4) o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, jakož i v čl. 10 druhé větě nařízení Rady (ES) č. 974/98 ze dne 3. května 1998 o zavedení eura (1), veřejným orgánům členského státu odmítnout splnění platební povinnosti uložené orgánem veřejné moci takovými bankovkami, nebo unijní právo ponechává prostor pro takovou právní úpravu, která platbu eurobankovkami v případě určitých platebních povinností uložených orgánem veřejné moci vylučuje?

3.	V případě kladné odpovědi na první otázku a záporné odpovědi na druhou otázku: Lze použít právní akt členského státu, jehož měnou je euro, který byl vydán v oblasti výlučné pravomoci Unie v oblasti měnové politiky, pokud a dokud Unie nevyužila svou pravomoc?

(1) Úř. věst. 1998, L 139, s. 1.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/28

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Německo) dne 31. května 2019 — Norbert Häring v. Hessischer Rundfunk

(Věc C-423/19)

(2019/C 288/35)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobce: Norbert Häring

Žalovaný: Hessischer Rundfunk

Předběžné otázky

3)	V případě kladné odpovědi na první otázku a záporné odpovědi na druhou otázku: Lze použít právní akt členského státu, jehož měnou je euro, který byl vydán v oblasti výlučné pravomoci Unie v oblasti měnové politiky, pokud a dokud Unie nevyužila svou pravomoc?

(1) Úř. věst. 1998, L 139, s. 1.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/29

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de Apel București (Rumunsko) dne 29. května 2019 — Cabinet de avocat UR v. Finanțelor Publice prin Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice București a další

(Věc C-424/19)

(2019/C 288/36)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel București

Účastníci původního řízení

Žalobce: Cabinet de avocat UR

Žalovaní: Administrația Sector 3 a Finanțelor Publice prin Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice București, Administrația Sector 3 a Finanțelor Publice, MJ, NK

Předběžné otázky

1)	Zahrnuje v rámci působnosti čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES (o společném systému daně z přidané hodnoty) (1) pojem „osoba povinná k dani“ také osobu, která vykonává povolání advokáta?

Umožňuje zásada přednosti unijního práva odchýlení se, v následném řízení, od překážky věci pravomocně rozhodnuté, která se váže k pravomocnému soudnímu rozhodnutí, jež při uplatnění a výkladu vnitrostátní právní úpravy v oblasti daně z přidané hodnoty v zásadě stanovilo, že advokát nedodává zboží, nevykonává hospodářskou činnost a neuzavírá smlouvy o poskytování služeb, nýbrž smlouvy o právní pomoci?

(1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/30

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sofijski rajonen sad (Bulharsko) dne 4. června 2019 — Pojišťovací akciová společnost „Bulstrad Vienna Insurance Group“ AD v. Pojišťovací společnost „Olympic“

(Věc C-427/19)

(2019/C 288/37)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Sofijski rajonen sad

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Pojišťovací akciová společnost „Bulstrad Vienna Insurance Group“ AD

Žalovaná: Pojišťovací společnost „Olympic“

Předběžné otázky

Je třeba při výkladu článku 630 kodeks za zastrachovaneto (zákoník pojištění) s ohledem na článek 274 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES (1) ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) mít za to, že rozhodnutí orgánu členského státu odejmout pojistiteli povolení a ustanovit mu předběžného likvidátora, aniž bylo zahájeno soudní likvidační řízení, představuje „rozhodnutí o zahájení likvidačního řízení“?

Musí být v případě, že právo členského státu, ve kterém má sídlo pojistitel, kterému byla odňata licence a kterému byl ustanoven předběžný likvidátor, stanoví, že v případě ustanovení předběžného likvidátora musí být přerušena všechna soudní řízení vedená proti této společnosti, tyto právní předpisy podle článku 274 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) před soudy jiných členských států použity i tehdy, pokud to není výslovně stanoveno v jejich vnitrostátním právu?

(1) Úř. věst. 2009, L 335, s. 1

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/31

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Koblenz (Německo) dne 5. června 2019 — Remondis GmbH v. Abfallzweckverband Rhein-Mosel-Eifel

(Věc C-429/19)

(2019/C 288/38)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht Koblenz

Účastníci původního řízení

Stěžovatelka: Remondis GmbH

Odpůrce: Abfallzweckverband Rhein-Mosel-Eifel

Další účastník řízení: Landkreis Neuwied

Předběžná otázka

Musí být čl. 12 odst. 4 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (1) vykládán v tom smyslu, že o spolupráci se jedná již tehdy, pokud veřejný zadavatel, který je na svém území odpovědný za odstraňování odpadu, úkol odstraňovat odpad, k jehož splnění je nutno provést několik dílčích pracovních operací a který byl podle vnitrostátního práva uložen výlučně jemu, neplní v plném rozsahu sám, nýbrž pověří jiného veřejného zadavatele, který je na něm nezávislý a který je na svém území rovněž odpovědný za odstraňování odpadu, aby za úplatu vykonával jednu z nutných dílčích pracovních operací?

(1) Úř. věst. 2014, L 94, s. 65.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/31

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Cluj (Rumunsko) dne 3. června 2019 — SC C.F. SRL v. A.J.F.P.M., D.G.R.F.P.C

(Věc C-430/19)

(2019/C 288/39)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Tribunalul Cluj

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: SC C.F. SRL

Žalovaní: A.J.F.M., D.G.R.F.P.C

Předběžné otázky

Může a musí být správní daňový akt vydaný vůči soukromé osobě ve světle zásady respektování práv na obhajobu, jak je nyní vymezena judikaturou Soudního dvora (věci Solvay, Sopropé Organizações de Calçado Lda a Ispas), sankcionován neplatností v případě, kdy soukromá osoba neměla možnost přístupu k informacím, na jejichž základě byl proti ní správní daňový akt vydán, a to navzdory skutečnosti, že je v tomto aktu odkazováno na některé údaje ze správního spisu?

Brání zásady neutrality, proporcionality a rovnocennosti uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty a daně z příjmů právnických osob v případě společnosti, která z daňového hlediska jednala bezchybně, které je odepřeno uplatnění nároku na odpočet daně z příjmů právnických osob z důvodu daňového jednání dodavatelů, které je považováno za neadekvátní na základě prvků jako je nedostatek lidských zdrojů [nebo] nedostatek dopravních prostředků, k čemuž se přidává skutečnost, že daňový orgán nepředloží důkaz o jakékoli činnosti, ze které vyplývá daňová nebo trestní odpovědnost příslušných dodavatelů?

Je s unijním právem slučitelná vnitrostátní praxe, která podřizuje uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty a daně z příjmů právnických osob držení jiných podpůrných dokladů, než je daňová faktura, jako je například odhad nákladů a zpráva o postupu prací, tedy doplňkové podpůrné doklady, které nejsou jasně a přesně stanoveny vnitrostátními daňovými předpisy?

4)	Lze mít s ohledem na rozsudek ve věci WebMindLicenses za to, že daňový podvod nastává v případě, kdy osoba povinná k dani pořídí zboží a služby od jiné osoby povinné k dani, která využívá jiný daňový režim, než předmětná osoba povinná k dani?

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/32

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vänersborgs tingsrätt, mark- och miljödomstolen (Švédsko) dne 18. června 2019 — Föreningen Skydda Skogen

(Věc C-473/19)

(2019/C 288/40)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Vänersborgs tingsrätt, mark- och miljödomstolen

Účastníci původního řízení

Žalobce: Föreningen Skydda Skogen

Žalovaní: Länsstyrelsen i Västra Götalands län, B.A.B.

Předběžné otázky

Musí být článek 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (1) vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní praxi, podle níž se daný zákaz vztahuje pouze na ty druhy, které jsou uvedeny v příloze 1 směrnice 2009/147 nebo jsou na určité úrovni ohroženy nebo trpí dlouhodobým poklesem populace?

Musí být pojmy „úmyslné usmrcování/vyrušování/ničení“ obsažené v čl. 5 písm. a) až d) směrnice 2009/147 a v čl. 12 písm. a) až c) směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (2) vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní praxi, podle níž by se v případě, že by byl účel daných opatření zjevně jiný než usmrcování nebo vyrušování druhů (například lesnická opatření nebo rozvoj území), dotčené zákazy uplatily pouze za podmínky, že by zde existovalo riziko nepříznivých účinků na stav druhů z hlediska ochrany vyvolané dotčenými opatřeními?

Bude-li odpověď na jakoukoli část druhé otázky znít tak, že dotčený zákaz se uplatní, pokud bude posouzeno způsobení škody na jiné než individuální úrovni, je proto nutno toto posouzení provést v některém z níže uvedených měřítek nebo na některé z těchto úrovní:

a)	určitá zeměpisně omezená část populace, například v rámci hranic dané oblasti, členského státu nebo Evropské unie;

b)	dotčená místní populace (biologicky izolovaná od ostatních populací daného druhu);

c)	dotčená metapopulace, nebo

d)	celá populace daného druhu v rámci relevantní biogeografické regionální části areálu rozšíření daného druhu?

Musí být výraz „poškozování nebo ničení“, pokud jde o místo rozmnožování zvířat dle čl. 12 písm. d) směrnice 92/43, vykládán v tom smyslu, že vylučuje vnitrostátní praxi, která vede k tomu, že navzdory preventivním opatřením dochází ke ztrátě trvalé ekologické funkčnosti (CEF) stanoviště dotčeného druhu, ať již v důsledku působení škody, ničení nebo poškozování, přímo či nepřímo, jednotlivě nebo kumulativně, takže tento zákaz se uplatní pouze tehdy, je-li pravděpodobné zhoršení stavu dotčeného druhu z hlediska ochrany na jedné z úrovní uvedených v otázce 3?

Bude-li odpověď na čtvrtou otázku záporná, tedy že se zákaz uplatní pouze v případě posouzení škody na jiné úrovni než na úrovni stanoviště v daném konkrétním území, je tedy potřeba toto posouzení provést v některém z níže uvedených měřítek nebo na některé z těchto úrovní:

a)	určitá zeměpisně omezená část populace, například v rámci hranic dané oblasti, členského státu nebo Evropské unie;

b)	dotčená místní populace (biologicky izolovaná od ostatních populací daného druhu);

c)	dotčená metapopulace;

celá populace daného druhu v rámci relevantní biogeografické regionální části areálu rozšíření daného druhu?

Součástí otázek 2 a 4 položených mark- och miljödomstolen (soud pro záležitosti nemovitostí a životního prostředí, Švédsko) je otázka, zda přísná ochrana zakotvená ve směrnicích přestává platit pro druhy, u nichž bylo cíle směrnice (příznivého stavu z hlediska ochrany) již dosaženo.

(1) Úř. věst. 2010, L 20, s. 7

(2) Úř. věst. 1992, L 206, s. 7

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/34

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vänersborgs tingsrätt, mark- och miljödomstolen (Švédsko) dne 18. června 2019 — Naturskyddsföreningen i Härryda v. Ornitologiska Förening

(Věc C-474/19)

(2019/C 288/41)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Vänersborgs tingsrätt, mark- och miljödomstolen

Účastníci původního řízení

Žalobci: Naturskyddsföreningen i Härryda, Göteborgs Ornitologiska Förening

Žalovaní: Länsstyrelsen i Västra Götalands län, U.T.B.

Předběžné otázky

a)	určitá zeměpisně omezená část populace, například v rámci hranic dané oblasti, členského státu nebo Evropské unie;

b)	dotčená místní populace (biologicky izolovaná od ostatních populací daného druhu);

c)	dotčená metapopulace;

d)	celá populace daného druhu v rámci relevantní biogeografické regionální části areálu rozšíření daného druhu?

Bude-li odpověď na čtvrtou otázku záporná, tedy že se zákaz uplatní pouze v případě posouzení škody na jiné úrovni než na úrovní stanoviště v daném konkrétním území, je tedy potřeba toto posouzení provést v některém z níže uvedených měřítek nebo na některé z těchto úrovní:

a)	určitá zeměpisně omezená část populace, například v rámci hranic dané oblasti, členského státu nebo Evropské unie;

b)	dotčená místní populace (biologicky izolovaná od ostatních populací daného druhu);

c)	dotčená metapopulace;

celá populace daného druhu v rámci relevantní biogeografické regionální části areálu rozšíření daného druhu?

(1) Úř. věst. 2010, L 20, s. 7

(2) Úř. věst 1992, L 206, s. 7

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/35

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kammarrätten i Göteborg (Švédsko) dne 19. června 2019 — Allmänna ombudet hos Tullverket v. Combinova AB

(Věc C-476/19)

(2019/C 288/42)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Kammarrätten i Göteborg

Účastníci původního řízení

Odvolatel: Allmänna ombudet hos Tullverket

Odpůrkyně: Combinova AB

Předběžná otázka

Povinnosti zaplatit celní dluh při dovozu nebo vývozu, který vznikl podle článku 79, zaniká v souladu s čl. 124 odst. 1 písm. k) (1), je-li celním orgánům náležitě prokázáno, že zboží nebylo použito nebo spotřebováno a opustilo celní území Unie. Znamená výraz „použito“, že zboží bylo zpracováno či zušlechtěno v souladu s účelem, pro který bylo povolení společnosti pro dané zboží uděleno, nebo se týká použití, které jde nad rámec tohoto zpracování či zušlechtění? Je důležité, zda k použití došlo před nebo po vzniku celního dluhu?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. Října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. Věst. L 269, 10.10.2013, s. 1)

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/36

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour du travail de Liège (Belgie) dne 24. června 2019 — Ville de Verviers v. J

(Věc C-483/19)

(2019/C 288/43)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour du travail de Liège

Účastníci původního řízení

Žalobce: Ville de Verviers

Žalovaný: J

Předběžné otázky

Zbavuje okolnost, že se sociální partneři rozhodli prostřednictvím stanoviska Conseil national du travail č. 1342 využít možnosti vyloučení z působnosti dané rámcové dohody, uvedené v jejím ustanovení 2 písm. a) a b), belgického zákonodárce povinnosti přijmout ve vztahu k pracovním smlouvám uzavřeným v rámci zvláštního nebo veřejnými orgány podporovaného veřejného programu odborného vzdělávání, začleňování a rekvalifikace přesná, objektivní a konkrétní ustanovení, jejichž účelem by bylo pracovníkům přijatým na tato dotovaná pracovní místa zaručit dodržování cílů uvedené rámcové dohody?

Brání v případě záporné odpovědi na první otázku, tzn. v případě přetrvávajících povinností, k nimž se Belgický stát zavázal na základě směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o pracovních poměrech na dobu určitou (1), ustanovení 5 bod 1 písm. a) uvedené rámcové dohody vnitrostátnímu ustanovení, které tak jako článek 10 zákona ze dne 3. července 1978 o pracovních smlouvách umožňuje opakované použití pracovních smluv na dobu určitou, aniž by byly dodržovány striktní podmínky maximální doby a obnovování stanovené článkem 10bis téhož zákona, pokud veřejný zaměstnavatel prokáže „legitimní důvody“, které nejsou daným zákonem nijak blíže upřesněny, ale které odůvodňují toto časově neomezené opakované použití pracovních smluv na dobu určitou?

Stále v případě záporné odpovědi na první otázku, vyplývá z ustanovení 5 bodu 1 písm. a) uvedené rámcové dohody, že vnitrostátní soud, jemuž byl předložen spor mezi veřejným zaměstnavatelem a pracovníkem, kterého zaměstnal na základě po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou uzavřených v rámci různých programů odborného vzdělávání, začleňování a rekvalifikace, je povinen posuzovat platnost jejich obnovování ve světle „objektivních důvodů“ definovaných judikaturou Soudního dvora Evropské unie?

Mohou být v takovém případě „legitimní důvody“ uplatňované tímto veřejným zaměstnavatelem považovány ze „objektivní důvody“ odůvodňující po sobě jdoucí povahu těchto smluv na dobu určitou, aniž by byly dodrženy podmínky stanovené uvedeným článkem 10bis, za účelem předcházení a potírání zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou v situacích, kdy jsou využívány nikoliv k pokrytí dočasných potřeb, ale k pokrytí stálých a dlouhodobých potřeb sociální soudržnosti v rámci pracovně znevýhodněné části obyvatelstva, a dále za účelem zohlednění zvláštních cílů sledovaných těmito smlouvami na pracovní začlenění uzavřenými v rámci této sociální politiky zvyšování zaměstnatelnosti vyvíjené Belgický státem a Valonskem, která je z velké části závislá na veřejných dotacích?

(1) Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. 1999, L 175, s. 43).

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/37

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie) dne 26. června 2019 — Syndicat interprofessionnel de défense du fromage Morbier v. Société Fromagère du Livradois SAS

(Věc C-490/19)

(2019/C 288/44)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Žalobce: Syndicat interprofessionnel de défense du fromage Morbier

Žalovaná: Société Fromagère du Livradois SAS

Předběžná otázka

Musí být čl. 13 odst. 1 nařízení Rady č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 (1) a čl. 13 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 (2) vykládány v tom smyslu, že zakazují pouze to, aby třetí osoba použila zapsaný název, nebo musí být vykládány v tom smyslu, že zakazují obchodní úpravu výrobku chráněného označením původu, zejména napodobení jeho charakteristického tvaru nebo vzhledu, která by mohla uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečný původ produktu, ačkoliv není použit zapsaný název?

(1) Nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2006, L 93, s. 12).

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2012, L 343, s. 1).

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/41

Rozsudek Tribunálu ze dne 19. června 2019 — NeXovation v. Komise

(Věc T-353/15) (1)

(„Státní podpory - Jednotlivé podpory pro komplex Nürburgring na výstavbu rekreačního areálu, hotelů a restaurací, jakož i na pořádání automobilových závodů - Rozhodnutí, kterými se prohlašují podpory za neslučitelné s vnitřním trhem - Rozhodnutí, kterým se prohlašuje, že se vrácení podpor prohlášených za neslučitelné netýká nového vlastníka komplexu Nürburgring - Žaloba na neplatnost - Nedostatek podstatného dotčení soutěžního postavení - Nepřípustnost - Rozhodnutí, kterým se ve fázi předběžného posouzení konstatuje neexistence státní podpory - Žaloba na neplatnost - Zúčastněná strana - Právní zájem na podání žaloby - Přípustnost - Porušení procesních práv - Neexistence obtíží, které vyžadují zahájení formálního vyšetřovacího řízení - Stížnost - Prodej aktiv příjemců státních podpor, které byly prohlášeny za neslučitelné - Otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné nabídkové řízení - Pečlivý a nestranný přezkum - Povinnost uvést odůvodnění“)

(2019/C 288/53)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: NeXovation, Inc. (Hendersonville, Spojené státy) (zástupci: původně A. von Bergwelt, F. Henkel a M. Nordmann, poté A. von Bergwelt a M. Nordmann, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: L. Flynn, T. Maxian Rusche a B. Stromsky, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU znějící na částečné zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2016/151 ze dne 1. října 2014 o státní podpoře Německa SA.31550 (2012/C) (ex 2012/NN) ve prospěch závodní dráhy Nürburgring (Úř. věst. 2016, L 34, s. 1),

Výrok rozsudku

1)	Návrh na nevydání rozhodnutí ve věci samé se spojuje s věcí samou.

2)	Návrh na nevydání rozhodnutí ve věci samé se zamítá.

3)	Žaloba se zamítá.

4)	NeXovation, Inc. ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

(1) Úř. věst. C 311, 21.9.2015.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/42

Rozsudek Tribunálu ze dne 19. června 2019 — Ja zum Nürburgring v. Komise

(Věc T-373/15) (1)

(„Státní podpory - Jednotlivé podpory pro komplex Nürburgring na výstavbu rekreačního areálu, hotelů a restaurací, jakož i na pořádání automobilových závodů - Rozhodnutí, kterými se prohlašují podpory za neslučitelné s vnitřním trhem - Rozhodnutí, kterým se prohlašuje, že se vrácení podpor prohlášených za neslučitelné netýká nového vlastníka komplexu Nürburgring - Žaloba na neplatnost - Nedostatek podstatného dotčení soutěžního postavení - Spolek - Postavení vyjednavače - Nepřípustnost - Rozhodnutí, kterým se ve fázi předběžného posouzení konstatuje neexistence státní podpory - Žaloba na neplatnost - Zúčastněná strana - Právní zájem na podání žaloby - Přípustnost - Porušení procesních práv zúčastněných stran - Neexistence obtíží, které vyžadují zahájení formálního vyšetřovacího řízení - Stížnost - Prodej aktiv příjemců státních podpor, které byly prohlášeny za neslučitelné - Otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné nabídkové řízení - Povinnost uvést odůvodnění - Zásada řádné správy“)

(2019/C 288/54)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ja zum Nürburgring eV (Nürburg, Německo) (zástupci: původně D. Frey, M. Rudolph a S. Eggerath, poté D. Frey s M. Rudolph advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: L. Flynn, T. Maxian Rusche a B. Stromsky, zmocněnci)

Předmět věci

Výrok rozsudku

1)	Návrh na nevydání rozhodnutí ve věci samé se zamítá.

2)	Žaloba se zamítá.

3)	Ja zum Nürburgring eV ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

(1) Úř. věst. C 337, 12.10.2015.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/43

Rozsudek Tribunálu ze dne 2. července 2019 — Fulmen v. Rada

(Věc T-405/15) (1)

(„Mimosmluvní odpovědnost - Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření přijatá vůči Íránské islámské republice - Zmrazení finančních prostředků - Náhrada újmy údajně vzniklé v návaznosti na zapsání a ponechání jména žalobce na seznamech osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření - Majetková újma - Nemajetková újma“)

(2019/C 288/55)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Fulmen (Teherán, Írán) (zástupci: A. Bahrami a N. Korogiannakis, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: R. Liudvinaviciute-Cordeiro a M. Bishop, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: původně A. Aresu a D. Gauci, poté A. Aresu a R. Tricot, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 268 SFEU znějící na náhradu újmy, kterou žalobkyně údajně utrpěla v zásadě v návaznosti na přijetí rozhodnutí Rady 2010/413/CFSP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. 2010, L 195, s. 39), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 668/2010 ze dne 26. července 2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2010, L 195, s. 25), rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. 2010, L 281, str. 81), a nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010, o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. 2010, L 281, s. 1), kterými bylo jméno žalobce zapsáno a ponecháno na seznamu osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření.

Výrok rozsudku

1)	Radě Evropské unie se ukládá, aby uhradila společnosti Fulmen 50 000 eur jako nemajetkovou újmu, která jmenované společnosti byla způsobena.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Fulmen, Rada a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 337, 12.10.2015.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/44

Rozsudek Tribunálu ze dne 26. června 2019 — NRW. Bank v. SRB

(Věc T-466/16) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Hospodářská a měnová unie - Bankovní unie - Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků - Jednotný fond pro řešení krizí - Stanovení příspěvku předem na rok 2016 - Lhůta k podání žaloby - Opožděnost - Článek 76 jednacího řádu Tribunálu - Nepřípustnost“)

(2019/C 288/56)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: NRW. Bank (Düsseldorf, Německo) (zástupci: původně A. Behrens, J. Kraayvanger a J. Seitz, poté J. Seitz a D. Flore, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (zástupci: B. Meyring, S. Schelo, T. Klupsch a S. Ianc, advokáti)

Vedlejší účastnice podporující žalovaného: Rada Evropské unie (zástupci: K. Michoel a J. Bauerschmidt, zmocněnci), Evropská komise (zástupci: A. Steiblytė a K.-Ph. Wojcik, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení zaprvé rozhodnutí SRB přijatého na jeho výkonném zasedání dne 15. dubna 2016 a týkajícího se příspěvků předem na rok 2016 do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRB/ES/SRF/2016/06) a zadruhé rozhodnutí SRB přijatého na jeho výkonném zasedání dne 20. května 2016 o úpravě příspěvků předem na rok 2016 do Jednotného fondu pro řešení krizí, kterým se doplňuje rozhodnutí SRB přijaté na jeho výkonném zasedání dne 15. dubna 2016 a týkající se příspěvků předem na rok 2016 do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRB/ES/SRF/2016/13), v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	NRW. Bank ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Jednotným výborem pro řešení krizí (SRB).

3)	Rada Evropské unie a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 371, 10.10.2016.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/45

Rozsudek Tribunálu ze dne 27. června 2019 — Maďarsko v. Komise

(Věc T-20/17) (1)

(„Státní podpory - Maďarská daň z obratu ze šíření reklamy - Progresivní sazba daně - Snížení vyměřovacího základu ve výši 50 % ztrát nahlášených společnostmi, které v roce 2013 nevykázaly zisk - Rozhodnutí kvalifikující opatření podpory jako neslučitelná s vnitřním trhem a nařizující jejich vrácení - Pojem „státní podpora“ - Podmínka selektivity“)

(2019/C 288/57)

Jednací jazyk: maďarština

Účastníci řízení

Žalobce: Maďarsko (zástupci: M.-Z. Fehér, G. Koós a E.-Zs. Tóth, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: V. Bottka a P. J. Loewenthal, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalobce: Polská republika (zástupci: B. Majczyna, M. Rzotkiewicz, A. Kramarczyk — Szaładzińska, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2017/329 ze dne 4. listopadu 2016 o opatření SA.39235 (2015/C) (ex 2015/NN) provedeném Maďarskem ve věci zdanění obratu z reklamy (Úř. věst. 2017, L 49, s. 36),

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí Komise (EU) 2017/329 ze dne 4. listopadu 2016 o opatření SA.39235 (2015/C) (ex 2015/NN) provedeném Maďarskem ve věci zdanění obratu z reklamy se zrušuje.

2)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Maďarskem, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.

3)	Polská republika ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 78, 13.3.2017.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/46

Rozsudek Tribunálu ze dne 19. června 2019 — adidas v. EUIPO — Shoe Branding Europe (Vyobrazení tří rovnoběžných pruhů)

(Věc T-307/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Obrazová ochranná známka Evropské unie znázorňující tři paralelní pruhy - Absolutní důvod neplatnosti - Nedostatek rozlišovací způsobilosti získané užíváním - Článek 7 odst. 3 a čl. 52 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 3 a čl. 59 odst. 2 nařízení (EU) 2017/1001] - Podoba užívání, která nemůže být zohledněna - Podoba, která se od podoby, ve které byla ochranná známka zapsána, liší nezanedbatelnými obměnami - Převrácení barevného schématu“)

(2019/C 288/58)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: adidas AG (Herzogenaurach, Německo) (zástupci: I. Fowler a I. Junkar, solicitors)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: M. Rajh a H. O'Neill, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Shoe Branding Europe BVBA (Oudenaarde, Belgie) (zástupce: J. Løje, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. března 2017 (věc R 1515/2016-2) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Shoe Branding Europe a adidas.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnost adidas AG ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a společností Shoe Branding Europe BVBA.

3)	Marques ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 231, 17.7.2017.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/47

Rozsudek Tribunálu ze dne 19. června 2019 — Marriott Worldwide v. EUIPO — AC Milan (AC MILAN)

(Věc T-28/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Obrazová ochranná známka AC MILAN - Starší slovní ochranné známky Evropské unie AC a AC HOTELS BY MARRIOTT a starší obrazová ochranná známka Evropské unie AC HOTELS MARRIOTT - Relativní důvod pro zamítnutí - Neexistence nebezpečí záměny - Neexistence podobnosti označení - Nedostatek rozlišovací způsobilosti ochranné známky AC - Čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001.“)

(2019/C 288/59)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Marriott Worldwide Corp. (Bethesda, Maryland, Spojené státy) (zástupkyně: A. Reid, solicitor)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: původně E. Markakis a D. Walicka, poté E. Markakis a H. O’Neill, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Associazione Calcio Milan SpA (AC Milan) (Milán, Itálie) (zástupci: A. Perani a G. Ghisletti, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 16. listopadu 2017 (věc R 356/2017-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Marriott Worldwide a AC Milan.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Marriott Worldwide Corp. se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 94, 12.3.2018.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/47

Rozsudek Tribunálu ze dne 19. června 2019 — Brita v. EUIPO (Tvar kohoutku)

(Věc T-213/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška trojrozměrné ochranné známky Evropské unie - Tvar kohoutku - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2019/C 288/60)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Brita GmbH (Taunusstein, Německo) (zástupkyně: P. Koch Moreno, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: J. Crespo Carrillo, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 22. ledna 2018 (věc R 1864/2017-4) týkajícímu se přihlášky k zápisu trojrozměrného označení tvořeného tvarem kohoutku jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Brita GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 166, 14.5.2018.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/48

Rozsudek Tribunálu ze dne 27. června 2019 — Bodegas Altún v. EUIPO — Codorníu (ANA DE ALTUN)

(Věc T-334/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie ANA DE ALTUN - Starší národní obrazová ochranná známka ANNA - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Dobré jméno - Článek 8 odst. 5 nařízení (EU) 2017/1001“)

(2019/C 288/61)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bodegas Altún, SL (Baños de Ebro, Španělsko) (zástupce: J. Oria Sousa-Montes, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: S. Palmero Cabezas a H. O’Neill, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Codorníu, SA (Esplugues de Llobregat, Španělsko) (zástupci: původně M. Ceballos Rodríguez a J. Güell Serra, advokáti, poté M. Ceballos Rodríguez a E. Stoyanov Edissonov, advokáti)

Předmět

Žaloba proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 14. března 2018 (věc R 173/2018-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Codorníu a Bodegas Altún.

Výrok

1)	Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 14. března 2018 (věc R 173/2018-1) se zrušuje.

2)	EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených společností Bodegas Altún, SL.

3)	Codorníu, SA, ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených společností Bodegas Altún.

(1) Úř. věst. C 249, 16.7.2018.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/49

Rozsudek Tribunálu ze dne 28. června 2019 — Gibson Brands v. EUIPO — Wilfer (Tvar kytary)

(Věc T-340/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Trojrozměrná ochranná známka Evropské unie - Tvar kytary - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Rozlišovací způsobilost - Článek 52 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009 (nyní čl. 59 odst. 2 písm. a), nařízení (EU) 2017/1001) - Rozlišovací způsobilost získaná užíváním - Článek 52 odst. 2 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 59 odst. 2 nařízení 2017/1001)“)

(2019/C 288/62)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Gibson Brands, Inc. (Nashville, Tennessee, Spojené státy) (zástupci: původně K. Hughes, Solicitor, A. Renck a C. Stöber, advokáti, poté A. Renck a C. Stöber, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: P. Sipos a H. O’Neill, zmocněnci)

Další účastník řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastník před Tribunálem: Hans-Peter Wilfer (Markeneukirchen, Německo) (zástupci: O. Nilgen a A. Kockläuner, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 8. března 2018 (věc R 415/2017-2) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi H. P. Wilferem a společností Gibson Brands.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Gibson Brands se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 249, 16.7.2018.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/50

Rozsudek Tribunálu ze dne 13. června 2019 — Pet King Brands v. EUIPO — Virbac (SUIMOX)

(Věc T-366/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie SUIMOX - Starší slovní ochranná známka Evropské unie ZYMOX - Povinnost uvést odůvodnění - Oznámení rozhodnutí odvolacího senátu - Dobrá víra a péče uživatele - Článek 94 odst. 1 nařízení (EU) 2017/1001 - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001“)

(2019/C 288/63)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Pet King Brands, Inc. (Bartlett, Illinois, Spojené státy) (zástupci: T. Schmidpeter a S. Bauer, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: L. Rampini a H. O'Neill, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Virbac SA (Carros, Francie) (zástupce: D. I. Tayer, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 21. března 2018 (věc R 1835/2017-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Pet King Brands a Virbac.

Výrok

Rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)ze dne 21. března 2018 (věc R 1835/2017-5) se zrušuje v rozsahu, v němž se týká „veterinárních produktů s výjimkou kapek do uší určených pro zvířata“, „veterinární přípravky a přípravky pro péči o zdraví zvířat, včetně antibiotik pro zvířata, s výjimkou kapek do uší určených pro zvířata“ a „přípravky pro ničení škůdců, s výjimkou kapek do uší určených pro zvířata.“

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 276, 6.8.2018.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/51

Rozsudek Tribunálu ze dne 28. června 2019 — Intercept Pharma a Intercept Pharmaceuticals v. EMA

(Věc T-377/18) (1)

(„Přístup k dokumentům - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Dokumenty držené EMA, které obsahují informace předložené žalobkyněmi v rámci žádosti o registraci léčivého přípravku Ocaliva - Rozhodnutí o udělení přístupu k dokumentu třetí osobě - Výjimka týkající se ochrany soudního řízení“)

(2019/C 288/64)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Intercept Pharma Ltd (Bristol, Spojené království) a Intercept Pharmaceuticals, Inc. (New York, New York, Spojené státy) (zástupci: L. Tsang, J. Mulryne, E. Amos a H. Kerr-Peterson, solicitors, a F. Campbell, barrister)

Žalovaná: Evropská agentura pro léčivé přípravky (zástupci: původně S. Marino, S. Drosos, A. Rusanov a T. Jabłoński, poté S. Marino, S. Drosos, T. Jabłoński, R. Pita a G. Gavriilidou, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí EMA ze dne 15. května 2018 ASK-40399, kterým se na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331) zpřístupňuje třetí osobě dokument obsahující informace předložené v rámci žádosti o registraci léčivého přípravku Ocaliva.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnostem Pharma Ltd a Intercept Pharmaceuticals, Inc. se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 311, 3.9.2018.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/51

Rozsudek Tribunálu ze dne 19. června 2019 — Multifit v. EUIPO (Premiere)

(Věc T-479/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie Premiere - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) a odst. 2 nařízení (EU) 2017/1001“)

(2019/C 288/65)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Multifit Tiernahrungs GmbH (Krefeld, Německo) (zástupci: N. Weber a L. Thiel, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: A. Sesma Merino, D. Walicka a A. Söder zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba znějící na zrušení rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 28. května 2018 (věc R 2365/2017-2) týkajícímu se přihlášky slovního označení Premiere jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Multifit Tiernahrungs GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 341, 24.9.2018.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/52

Rozsudek Tribunálu ze dne 18. června 2019 — W. Kordes' Söhne Rosenschulen v. EUIPO — (Kordes' Rose Monique)

(Věc T-569/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie Kordes’ Rose Monique - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Ochranná známka sestávající z označení rostlinné odrůdy - Základní prvky - Článek 7 odst. 1 písm. m) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. m) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2019/C 288/66)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: W. Kordes' Söhne Rosenschulen GmbH & Co KG (Klein Offenseth-Sparrieshoop, Německo) (zástupce: G. Würtenberger, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupkyně: A. Söder, zmocněnkyně)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 25. dubna 2017 (věc R 1929/2017-1) týkajícímu se týkajícímu se přihlášky slovního označení Kordes’ Rose Monique jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 25. dubna 2017 (věc R 1929/2017-1) se zrušuje.

2)	EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností W. Kordes Söhne Rosenschulen GmbH & Co. KG v řízení před Tribunálem.

(1) Úř. věst. C 436, 3.12.2018.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/53

Žaloba podaná dne 20. června 2019 — Parlament v. Axa Assurances Luxembourg a další

(Věc T-384/19)

(2019/C 288/67)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Evropský parlament (zástupci: E. Paladini a B. Schäfer, zmocněnkyně, C. Point a P. Hédouin, advokáti)

Žalované: Axa Assurances Luxembourg SA (Lucemburk, Lucembursko), Bâloise Assurances Luxembourg SA (Bertrange, Lucembursko), La Luxembourgeoise SA (Leudelange, Lucembursko), Delta Lloyd Schadenverzekering NV (Amsterdam, Nizozemsko)

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	rozhodl, že škoda způsobená vodou na staveništi „Konrad Adenauer“ Est během silných dešťů ve dnech 27. a 30. května 2016 spadá do působnosti pojistné smlouvy „Stavební pojištění“ uzavřené s žalovanými;

—

v důsledku toho uložil žalovaným povinnost nahradit Evropskému parlamentu požadované výdaje ve výši 779 902,87 eur, a to konkrétně:

—	společnosti AXA Assurances Luxembourg SA uložil povinnost uhradit 50 % výše uvedené částky, a to 389 951,44 eur;

—	společnosti Bâloise Assurances Luxembourg SA uložil povinnost uhradit 20 % výše uvedené částky, a to 155 980,57 eur;

—	společnosti La Luxembourgeoise SA uložil povinnost uhradit 20 % výše uvedené částky, a to 155 980,57 eur;

—	společnosti Delta Lloyd Schadeverzekering NV uložil povinnost uhradit 10 % výše uvedené částky, a to 77 990,29 eur;

—	a zákonné úroky z prodlení z platby od 22. prosince 2017, jejichž sazba je součtem úrokové sazby pro hlavní refinanční operace použité Evropskou centrální bankou během jejích posledních hlavních refinančních operací a osmi procentních bodů;

—	podpůrně v případě, že nevyhoví návrhům týkajícím se prvního a druhého žalobního důvodu, uložil žalovaným povinnost nahradit společně a nerozdílně újmu způsobenou nesplněním povinností vyplývajících z článku I.13.2 pojistné smlouvy „Stavební pojištění“, a sice 779 902,87 eur;

—

uložil žalovaným povinnost uhradit Evropskému parlamentu náklady na znalecký posudek ve výši 16 636,00 eur, a to konkrétně:

—	společnosti AXA Assurances Luxembourg SA uložil povinnost uhradit 50 % výše uvedené částky, a to 3 327,20 eur;

—	společnosti Bâloise Assurances Luxembourg SA uložil povinnost uhradit 20 % výše uvedené částky, a to 3 327,20 eur;

—	společnosti La Luxembourgeoise SA uložil povinnost uhradit 20 % výše uvedené částky, a to 3 327,20 eur;

—	společnosti Delta Lloyd Schadeverzekering NV uložil povinnost uhradit 10 % výše uvedené částky, a to 1 663,60 eur;

—	a zákonné úroky z prodlení z platby od 22. prosince 2017, jejichž sazba je součtem úrokové sazby prohlavní refinanční operace použité Evropskou centrální bankou běhemjejích posledních hlavních refinančních operací a osmi procentníchbodů;

—	uložil žalovaným náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby uplatňuje žalobce jediný žalobní důvod vycházející z jeho nároku na pojistné plnění ze škodné události, ke které došlo v květnu 2016. Na podporu tohoto žalobního důvodu žalobce uvádí, že výluky z pojistného krytí, kterých se dovolávají žalované, se neuplatní. V tomto ohledu uplatňuje žalobkyně níže uvedené argumenty:

—	Ustanovení o výluce z pojistného krytí týkající se záplav je žalovanými vykládáno nesprávně. Z kontextu a z ustanovení smlouvy podle žalobkyně vyplývá, že pojem „záplava“ označuje přírodní katastrofu a nikoliv proniknutí vody do prostoru, který je běžně suchý.

—	Ustanovení o výluce z pojistného krytí týkající se všech přírodních katastrof se nepoužije. Přírodní katastrofy jsou taxativně uvedeny ve smlouvě a na takové silné deště, k jakým došlo v květnu 2016, se podle žalobkyně tento pojem nevztahuje.

—	Ustanovení o výluce z pojistného krytí týkající se nedostatečnosti kanalizace je žalovanými vykládáno nesprávně. Ustanovení smlouvy odkazují na nedostatečnost kanalizace ve smyslu nedostatečné kapacity veřejné sítě na odvod vod.

—	Ustanovení o výluce z pojistného krytí týkající se běžně předvídatelných a neodvratitelných škod anebo škod způsobených nedodržením lege artis je neplatné anebo se v každém případě neuplatní v tomto konkrétním případě.

—	Ustanovení o výluce uplatněné žalovanými nesplňuje podmínku stanovenou lucemburským právem, podle které případy hrubé nedbalosti vyloučené z pojistného krytí musí být výslovně a taxativně upraveny v smlouvě.

—	Skutkové okolnosti, které dle žalovaných podporují použitelnost takového ustanovení, nejsou dostatečné k tomu, aby prokázaly neodvratitelnost škody anebo nedodržení lege artis pojištěnými subjekty.

Na podporu svého subsidiárního návrhu uplatňuje žalobce jediný žalobní důvodu vycházející z porušení procesních povinností vyplývajících ze smlouvy z důvodu přerušení ante tempore znaleckých úkonů.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/55

Žaloba podaná dne 24. června 2019 — CQ v. Evropský účetní dvůr

(Věc T-386/19)

(2019/C 288/68)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: CQ (zástupkyně: L. Levi, advokátka)

Žalovaný: Evropský účetní dvůr

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil projednávanou žalobu za přípustnou a opodstatněnou, včetně námitky protiprávnosti, kterou obsahuje;

—

v důsledku toho:

—

zrušil rozhodnutí generálního tajemníka Evropského účetního dvora ze dne 11. dubna 2019, doručené dne 15. dubna 2019, kterým bylo rozhodnuto o částce 153 407,58 eur jako o neoprávněné platbě, a rozhodl o navrácení této částky 153 407,58 eur (včetně úroků ve výši 3,5 % vypočítaných od 31. května 2019);

—	případně zrušil dvě rozhodnutí ze dne 4. a 7. června 2019 účetního Účetního dvora;

—	a tudíž uložil žalovanému vrácení částky 153 495,84 eur [153 407,58 eur (jistina) navýšené o částku 88,26 eur, jakožto úroků z prodlení uložených žalobci] navýšené o úroky z prodlení ve výši 3,5 % do úplného zaplacení;

—	uložil žalovanému nahradit vzniklou nemajetkovou újmu;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce šest žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vycházející z nesrovnalostí v šetření Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a jeho závěrečné zprávě.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející zaprvé z toho, že žalovaný nevykonal svou posuzovací pravomoc, zejména jakožto schvalující osoba, zadruhé z porušení jeho povinnosti prokázat obvinění vznesené proti žalobci a zatřetí z porušení jeho povinnosti uvést odůvodnění.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti rozhodnout v přiměřené lhůtě.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení zásad právní jistoty a právního očekávání, jakož i z tvrzení, že došlo ke zjevně nesprávnému právnímu posouzení.

5.	Pátý žalobní důvod vycházející z porušení zásady, že trestní právo má přednost před správním právem.

Šestý žalobní důvod vycházející z porušení článku 75 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 nebo článku 94 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1).

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/56

Žaloba podaná dne 26. června 2019 — DF a DG v. EIB

(Věc T-387/19)

(2019/C 288/69)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: DF a DG (zástupkyně: L. Levi, a A. Blot, advokátky)

Žalovaná: Evropská investiční banka

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	rozhodl, že projednávaná žaloba je přípustná a opodstatněná;

a v důsledku toho:

—	zrušil rozhodnutí, kterým se žalobcům DF a DG zamítá příspěvek na zařízení při jejich návratu z externích kanceláří (rozhodnutí přijatá dne 6. března 2018 a dne 28. února 2019);

—	v případě potřeby zrušil rozhodnutí ze dne 19. března 2019 (v případě DF) a ze dne 27. března 2019 (v případě DG), ve kterých měla EIB za to, že není třeba zahájit dohodovací řízení, vzhledem k tomu, že jsou jejich námitky zjevně neodůvodněné;

—	v případě potřeby zrušil rozhodnutí ze dne 14. června 2019, kterými se potvrzuje zamítnutí příspěvku na zařízení;

—	uložil žalované uhradit příspěvek na zařízení každému z žalobců navýšený o úroky z prodlení vypočítané podle sazby Evropské centrální banky zvýšené o dva body, a to až do úplného zaplacení;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci čtyři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející z nedodržení článků 5 a 17 přílohy VII služebního řádu zaměstnanců Evropské investiční banky (EIB), kterého se EIB dopustila jejich výkladem v rozsahu, v němž tento nový výklad pravidla upraveného v těchto ustanoveních není v souladu s cílem, který má sledovat.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z porušení nabytých práv, porušení legitimního očekávání, neexistence přechodného období, jakož i porušení zásady řádné správy a povinnosti postupovat s řádnou péčí.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení článku 41 služebního řádu zaměstnanců EIB.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/57

Žaloba podaná dne 25. června 2019 — Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo v. Komise

(Věc T-399/19)

(2019/C 288/70)

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S.A. (Varšava, Polsko) (zástupci: E. Buczkowska a M. Trepka, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 17. dubna 2019 v řízení podle článku 102 Smlouvy o fungování Evropské unie ve věci AT.40497 — Ceny polského plynu, kterým se ukončuje řízení AT.40497 v souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES (1) a zamítá stížnost podaná žalobkyní dne 9. března 2017 (dále jen „stížnost PGNiG“).

—

Žalobkyně navrhuje zrušení rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká důvodů stížnosti PGNiG týkajících se:

(i)	omezení dodávek plynu zákazníkům v několika členských státech Evropské unie, včetně žalobkyně, v zimní sezóně 2014/2015 a

(ii)	podmínění uzavření smlouvy o doplňkových dodávkách plynu se žalobkyní závazky nesouvisejícími s dohodou týkajícími se mimo jiné zvýšené kontroly nad jamalským plynovodem.

—	Z procesní opatrnosti, pro případ, že by Tribunál shledal, že částečné zrušení rozhodnutí není možné, se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí v plném rozsahu;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise přijala rozhodnutí v důsledku zneužití pravomoci spočívající v:

(i)

přijetí rozhodnutí Komisí, kterým se fakticky prohlašuje, že se článek 102 SFEU nevztahuje na protisoutěžní praktiky společností PJSC Gazprom a Gazprom Export LLC z důvodu existence státního nátlaku vyplývajícího z vnitrostátních právních předpisů Ruské federace na nesprávném právním základě, tj. na základě čl. 7 odst. 2 nařízení 773/2004 ve spojení s článkem 102 SFEU namísto článku 10 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 [ES] (2) ve spojení s článkem 102 SFEU, tj. zejména bez zohlednění názorů členských států Evropské unie,

(ii)	zahájení řízení AT.40497 a jeho vedení s cílem omezit právo žalobkyně být vyslechnuta v řízení podle článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ve věci AT.39816 — Dodávky plynu na trhy vyššího stupně ve střední a východní Evropě.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise přijala rozhodnutí, které zjevně porušuje článek 102 SFEU tím, že nesprávně vykládá a prohlašuje, že se podnik může úspěšně dovolávat podmínky „státního nátlaku“ vyplývající z vnitrostátních předpisů třetí země, která není členským státem EU nebo EHP, jako podmínky, která osvobozuje tento podnik od jeho odpovědnosti za protisoutěžní praktiky.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise přijala rozhodnutí zjevně porušující právo žalobkyně být informována a vyslechnuta obsažené v čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 nařízení 773/2004, článku 296 SFEU a článku 47 Listiny základních práv tím, že neposkytla žalobkyni informace o tom, že Komise jako základ pro zamítnutí stížnosti PGNiG týkající se záležitostí souvisejících s jamalským plynovodem vzala v úvahu také vnitrostátní právní předpisy Ruské federace a nezaslala žalobkyni všechny příslušné dokumenty týkající se této záležitosti, což představuje porušení základních procesních práv.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise přijala rozhodnutí, které zjevně porušuje čl. 7 odst. 1 nařízení 773/2004 a článek 296 SFEU, spočívající v nedostatečném prozkoumání všech skutkových a právních okolností předložených ve stížnosti PGNiG a neposkytnutí odůvodnění, které by Tribunálu umožnilo účinně přezkoumat výkon posuzovací pravomoci Komise, což porušuje základní procesní právo.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise přijala rozhodnutí, které zjevně porušuje čl. 7 odst. 2 nařízení 773/2004 ve spojení s článkem 102 SFEU tím, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení, spočívajícího v tom, že:

(i)	prohlásila, že rozhodnutí předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 19. května 2015 (č. DRG-4720-2(28)/2014/2015/6154/KF) je důkazem, že obvinění, pokud jde o uzavření provozovatelské smlouvy ve prospěch jamalského plynovodu, lze považovat za nepotvrzené,

(ii)	nesprávně posoudila povahu omezení dodávek plynu společností Gazprom v zimní sezóně 2014/2015.

(1) Úř. věst. 2004, L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81.

(2) Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/58

Žaloba podaná dne 27. června 2019 — Brillux v. EUIPO — Synthesa Chemie (Freude an Farbe)

(Věc T-401/19)

(2019/C 288/71)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Brillux GmbH & Co. KG (Münster, Německo) (zástupkyně: R. Schiffer, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Synthesa Chemie GesmbH (Perg, Rakousko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie obrazové ochranné známky Freude an Farbe ve žluté, oranžové, růžové, fialové, modré, tyrkysové, tmavě zelené, světle zeleně a antracitové barvě — Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 1 316 673

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. března 2019, ve věci R 1498/2018-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/59

Žaloba podaná dne 27. června 2019 — Brillux v. EUIPO — Synthesa Chemie (Freude an Farbe)

(Věc T-402/19)

(2019/C 288/72)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Brillux GmbH & Co. KG (Münster, Německo) (zástupkyně: R. Schiffer, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Synthesa Chemie GesmbH (Perg, Rakousko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie obrazové ochranné známky „Freude an Farbe“ — Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 1 316 404

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. března 2019, ve věci R 1434/2018-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/60

Žaloba podaná dne 28. června 2019 — Cocilovo v. Parlament

(Věc T-406/19)

(2019/C 288/73)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Luigi Cocilovo (Řím, Itálie) (zástupce: M. Merola, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil za neexistující nebo v plném rozsahu zrušil opatření, na základě něhož byl žalobce informován prostřednictvím napadeného sdělení, že Evropský parlament nově vyměřil nároky na důchod za ukončenou činnost a nařídil vrácení částky vyplacené na základě předchozího vyměření důchodu;

—

nařídil Evropskému parlamentu, aby vrátil všechny neoprávněně sražené částky, které budou navýšeny o zákonné úroky ode dne srážky do dne zaplacení, a aby Evropskému parlamentu uložil vyhovět rozsudku a aby přijal veškeré iniciativy, akty či opatření, které jsou nezbytné k zajištění okamžitého a úplného obnovení vyplácení důchodu v původní výši;

—	uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou podobné s žalobními důvody a hlavními argumenty dovolávanými ve věci T-389/19, Coppo Gavazzi v. Parlament.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/61

Žaloba podaná dne 28. června 2019 — Speroni v. Parlament

(Věc T-407/19)

(2019/C 288/74)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Francesco Enrico Speroni (Brusto Arsizio, Itálie) (zástupce: M. Merola, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil za neexistující nebo v plném rozsahu zrušil opatření, na základě něhož byl žalobce informován prostřednictvím napadeného sdělení, že Evropský parlament nově vyměřil nároky na důchod za ukončenou činnost a nařídil vrácení částky vyplacené na základě předchozího vyměření důchodu;

—

—	uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou podobné s žalobními důvody a hlavními argumenty dovolávanými ve věci T-389/19, Coppo Gavazzi v. Parlament.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/62

Žaloba podaná dne 28. června 2019 — Mezzaroma v. Parlament

(Věc T-408/19)

(2019/C 288/75)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Roberto Mezzaroma (Řím, Itálie) (zástupci: M. Merola a L. Florio, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil za neexistující nebo v plném rozsahu zrušil opatření, na základě něhož byl žalobce informován prostřednictvím napadeného sdělení, že Evropský parlament nově vyměřil nároky na důchod za ukončenou činnost a nařídil vrácení částky vyplacené na základě předchozího vyměření důchodu;

—

—	uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou podobné s žalobními důvody a hlavními argumenty dovolávanými ve věci T-389/19, Coppo Gavazzi v. Parlament.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/62

Žaloba podaná dne 28. června 2019 — Di Meo v. Parlament

(Věc T-409/19)

(2019/C 288/76)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Maria Di Meo (Cellole, Itálie) (zástupce: M. Merola, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil za neexistující nebo v plném rozsahu zrušil opatření, na základě něhož byla žalobkyně informována prostřednictvím napadeného sdělení, že Evropský parlament nově vyměřil nároky na důchod za ukončenou činnost a nařídil vrácení částky vyplacené na základě předchozího vyměření důchodu;

—

—	uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou podobné s žalobními důvody a hlavními argumenty dovolávanými ve věci T-389/19, Coppo Gavazzi v. Parlament.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/63

Žaloba podaná dne 28. června 2019 — Di Lello Finuoli v. Parlament

(Věc T-410/19)

(2019/C 288/77)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Giuseppe Di Lello Finuoli (Palermo, Itálie) (zástupce: M. Merola, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil za neexistující nebo v plném rozsahu zrušil opatření, na základě něhož byl žalobce informován prostřednictvím napadeného sdělení, že Evropský parlament nově vyměřil nároky na důchod za ukončenou činnost a nařídil vrácení částky vyplacené na základě předchozího vyměření důchodu;

—

—	uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou podobné s žalobními důvody a hlavními argumenty dovolávanými ve věci T-389/19, Coppo Gavazzi v. Parlament.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/64

Žaloba podaná dne 7. července 2019 — CupoNation v. EUIPO (Cyber Monday)

(Věc T-494/19)

(2019/C 288/78)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: CupoNation GmbH (Mnichov, Německo) (zástupce: L. Ullmann, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie Cyber Monday v korálově červené a černé barvě — Přihláška č. 17 020 851

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 11. dubna 2019, ve věci R 1798/2018-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/64

Žaloba podaná dne 8. července 2019 — Rumunsko v. Komise

(Věc T-495/19)

(2019/C 288/79)

Jednací jazyk: rumunština

Účastníci řízení

Žalobce: Rumunsko (zástupci: C. Canțăr, E. Gane, R. Hațieganu, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Komise (EU) ze dne 30. dubna 2019 o navrhované občanské iniciativě s názvem „Politika soudržnosti k zajištění rovnosti mezi regiony a k zachování regionálních kultur“

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 2 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 211/2011 ze dne 16. února 2011 o občanské iniciativě, ve vztahu k pravomocím Unie, které jí přiznávají Smlouvy.

—

Rumunsko zastává názor, že ve Smlouvách se nenachází právní základ, který by opravňoval Komisi předložit návrh právního aktu Unie ve smyslu uvedeném organizátory navrhované inciativy s názvem „Politika soudržnosti k zajištění rovnosti mezi regiony a k zachování regionálních kultur“. Uvedená navrhovaná iniciativa zjevně nespadá do rozsahu pravomocí Komise spočívajících v předložení návrhu unijního právního aktu za účelem provádění Smluv a nesplňuje podmínky stanovené v čl. 4 odst. 2 písm. b) nařízení č. 211/2011.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v čl. 296 druhém pododstavci SFEU

—	Rumunsko se domnívá, že povinnost odůvodnění stanovená v čl. 296 druhém pododstavce SFEU se nemůže omezovat na to, že organizátoři budou informovaní jen o skutečnostech stanovených v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 211/2011, a to o důvodech zamítnutí registrace a všech dostupných opravných prostředků.

—	Rumunsko v této souvislosti usuzuje, že odůvodnění rozhodnutí 2019/721 je zjevně nedostatečné. Zjevně nedostatečné odůvodnění může svou povahou bránit dotčeným osobám dozvědět se o důvodech registrace navrhované iniciativy a v důsledku toho jednat a Tribunál přezkoumat zákonnost tohoto rozhodnutí.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/65

Žaloba podaná dne 10. července 2019 — Coravin v. EUIPO — Cora (CORAVIN)

(Věc T-500/19)

(2019/C 288/80)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Coravin, Inc. (Wilmington, Delaware, Spojené státy) (zástupce: F. Valentin, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Cora (Marne-la-Vallée, Francie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie CORAVIN — Ochranná známka Evropské unie č. 11 363 496

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 12. dubna 2019, ve věci R 2385/2016-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	napadené rozhodnutí změnil tak, že v plném rozsahu zamítne žalobu na prohlášení neplatnosti podanou společností Cora dne 25. listopadu 2014; a

—	v důsledku toho zachoval v platnosti ochrannou známku CORAVIN č. 11 363 496 v plném rozsahu vyjmenovaných výrobků uvedených ve třídě 21, a sice „Nalévací zátky pro vína; Zařízení pro přístup k vínu; Systémy uchovávání vína; Nádobí a nádoby pro domácnost nebo kuchyň; Vše určené pro použití s vínem“;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/66

Žaloba podaná dne 5. července 2019 — Global Brand Holdings v. EUIPO (XOXO)

(Věc T-503/19)

(2019/C 288/81)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Global Brand Holdings LLC (New York, New York, Spojené státy) (zástupkyně: D. de Marion de Glatigny, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie XOXO — Přihláška č. 17 086 951

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 11. dubna 2019, ve věci R 1413/2018-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení včetně nákladů vynaložených v řízení před odvolacím senátem.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení zásad rovného zacházení a řádné správy;

—	porušení čl. 7 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

26.8.2019

Úřední věstník Evropské unie

C 288/67

Žaloba podaná dne 15. července 2019 — Workspace Group v. EUIPO — Technopolis (UMA WORKSPACE)

(Věc T-506/19)

(2019/C 288/82)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Workspace Group plc (Londýn, Spojené království) (zástupce: N. Hine, Solicitor)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Technopolis Oyj (Oulu, Finsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Další účastnice řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie UMA WORKSPACE — Přihláška č. 16 443 111

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 13. května 2019, ve věci R 1910/2018-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	potvrdil rozhodnutí o námitkách;

—	odmítl spornou přihlášku;

—	uložil EUIPO a další účastnici řízení náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení článku 8 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625;

—	porušení článku 27 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625;

—	porušení čl. 95 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení čl. 94 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 288

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 62 26. srpna 2019

Obsah		Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2019/C 288/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie	1