Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

(2019/C 263/01)

Poslední publikace

Úř. věst. C 255, 29.7.2019

Dřívější publikace

Úř. věst. C 246, 22.7.2019

Úř. věst. C 238, 15.7.2019

Úř. věst. C 230, 8.7.2019

Úř. věst. C 220, 1.7.2019

Úř. věst. C 213, 24.6.2019

Úř. věst. C 206, 17.6.2019

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

Způsob určování soudce, který nahradí soudce, na jehož straně nastala překážka

(2019/C 263/02)

1.	Dne 10. července 2019 Tribunál rozhodl, že od 27. září 2019 v případě překážky na straně soudce podle čl. 17 odst. 2 druhé věty a podle čl. 24 odst. 2 druhé věty jednacího řádu Tribunálu nahradí soudce, na jehož straně nastala překážka, předseda Tribunálu.

2.	V případě překážky na straně předsedy Tribunálu určí předseda Tribunálu místopředsedu Tribunálu, aby jej nahradil v souladu s čl. 11 odst. 1 jednacího řádu.

3.	V případě překážky na straně místopředsedy Tribunálu určí předseda Tribunálu soudce, který jej nahradí, podle pořadí stanoveného v článku 8 jednacího řádu, s výjimkou předsedů senátů.

4.

V případě překážky na straně soudce určeného podle odstavce 3 a je-li věc, v níž vyvstala překážka, věcí z oblasti veřejné služby ve smyslu rozhodnutí Tribunálu ze dne 3. července 2019 o kritériích přidělování věcí senátům (Úř. věst. 2019, C 246, s. 2) nebo věcí týkající se práv duševního vlastnictví uvedenou v hlavě IV jednacího řádu, určí předseda Tribunálu podle pořadí stanoveného v článku 8 jednacího řádu soudce přiděleného k senátu pověřenému týmž druhem věcí jako senát, k němuž přísluší soudce, na jehož straně nastala překážka, aby posledně uvedeného soudce nahradil.

5.	Předseda Tribunálu se může odchýlit od pořadí stanoveného v článku 8 jednacího řádu, které je uvedeno v odstavcích 3 a 4 tohoto rozhodnutí, za účelem zajištění vyváženého rozdělení pracovního zatížení.

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 5. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Budai Központi Kerületi Bíróság- Maďarsko) — GT v. HS

(Věc C-38/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitelů - Nepřiměřené podmínky [zneužívající ujednání] ve spotřebitelských smlouvách - Směrnice 93/13/EHS - Článek 3 odst. 1 - Článek 4 odst. 2 - Článek 6 odst. 1 - Smlouva o úvěru v cizí měně - Sdělení směnného kurzu, jenž se použije na částku poskytnutou v národní měně, spotřebiteli po uzavření smlouvy“)

(2019/C 263/03)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Budai Központi Kerületi Bíróság

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: GT

Žalovaný: HS

Výrok

Článek 3 odst. 1, čl. 4 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících ujednáních] ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, jak je vykládána nejvyšším soudem tohoto členského státu, podle které není neplatná smlouva o úvěru vyjádřeném v cizí měně, která sice uvádí částku úvěru vyjádřenou v národní měně odpovídající žádosti spotřebitele o financování, ale neuvádí směnný kurz použitelný na tuto částku pro účely určení konečné výše úvěru v cizí měně, přičemž v jednom ze svých ujednání uvádí, že tento kurz stanoví věřitel po uzavření smlouvy v samostatném dokumentu,

—

pokud toto ujednání bylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 v tom smyslu, že mechanismus pro výpočet celkové půjčené částky, jakož i použitelný směnný kurz byly stanoveny transparentním způsobem, takže průměrný spotřebitel, tj. běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel, může vyhodnotit na základě přesných a srozumitelných kritérií ekonomické důsledky, které pro něj vyplývají ze smlouvy, včetně zejména celkových nákladů na jeho úvěr, nebo pokud se jeví, že uvedené ujednání nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem,

—	pokud uvedené ujednání není zneužívající ve smyslu čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice, nebo pokud ano, dotyčná smlouva může bez něj nadále existovat podle čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13.

---

(1)  Úř. věst. C 178, 6.6.2017.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 12. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sąd Najwyższy- Polsko) — Prezes Urzędu Ochrony Konkurencji i Konsumentów v. Orange Polska S.A

(Věc C-628/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitele - Směrnice 2005/29/ES - Nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům - Pojem „agresivní obchodní praktika“ - Povinnost spotřebitele učinit konečné rozhodnutí o obchodní transakci v přítomnosti kurýra, který mu doručuje všeobecné obchodní podmínky smlouvy“)

(2019/C 263/04)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Najwyższy

Účastníci původního řízení

Žalobce: Prezes Urzędu Ochrony Konkurencji i Konsumentów

Žalovaná: Orange Polska S.A

Výrok

Článek 2 písm. j) a články 8 a 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 musí být vykládány v tom smyslu, že použití takového způsobu uzavírání nebo změny smluv o poskytování telekomunikačních služeb, o který se jedná ve věci v původním řízení, v němž má spotřebitel učinit konečné rozhodnutí o obchodní transakci v přítomnosti kurýra, jenž mu předává vzorovou smlouvu, aniž by se mohl v přítomnosti tohoto kurýra nerušeně seznámit s obsahem této vzorové smlouvy,

—	nepředstavuje za všech okolností agresivní obchodní praktiku;

—	nepředstavuje agresivní obchodní praktiku formou nepatřičného ovlivňování pouze proto, že spotřebitel předem a individuálně, zejména e-mailem nebo na adresu svého bydliště, neobdržel všechny smluvní vzory, pokud tento spotřebitel měl před příchodem kurýra možnost se s jejich obsahem seznámit, a

—

představuje agresivní obchodní praktiku formou nepatřičného ovlivňování, zejména pokud se obchodník nebo jeho kurýr chová nekalým způsobem, který vede k vyvíjení nátlaku na spotřebitele, jenž výrazně narušuje jeho svobodnou volbu, jako v případě jednání, které tohoto spotřebitele obtěžuje nebo narušuje jeho úvahy související s rozhodnutím o obchodní transakci, jenž má učinit.

---

(1)  Úř. věst. C 104, 19. 3. 2018.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 23. května 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Oldenburg- Německo) — ReFood GmbH & Co. KG v. Landwirtschaftskammer Niedersachsen

(Věc C-634/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Životní prostředí - Přeprava odpadů v rámci Evropské unie - Nařízení (ES) č. 1013/2006 - Článek 1 odst. 3 písm. d) - Působnost - Nařízení (ES) č. 1069/2009 - Přeprava vedlejších produktů živočišného původu“)

(2019/C 263/05)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Oldenburg

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: ReFood GmbH & Co. KG

Žalovaná: Landwirtschaftskammer Niedersachsen

Výrok

Článek 1 odst. 3 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů musí být vykládán v tom smyslu, že přeprava vedlejších produktů živočišného původu, na něž se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu), je vyňata z působnosti nařízení č. 1013/2006, s výjimkou případů, kdy nařízení č. 1069/2009 výslovně stanoví použití nařízení č. 1013/2006.

---

(1)  Úř. věst. C 52, 12.2.2018.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 13. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Brindisi- Itálie) — trestní řízení proti Gianluca Moro

(Věc C-646/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Justiční spolupráce v trestních věcech - Směrnice 2012/13/EU - Právo na informace v trestním řízení - Článek 6 odst. 4 - Právo na informace o obvinění - Informování o každé změně poskytnutých informací, jestliže je to nezbytné pro zajištění spravedlivého procesu - Změna právní kvalifikace skutkového stavu, který je předmětem obžaloby - Nemožnost obviněného navrhnout v rámci ústní části řízení uzavření dohody o vině a trestu stanovené vnitrostátním právem - Rozdíl v případě změny skutkového stavu, na kterém se zakládá obžaloba“)

(2019/C 263/06)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale di Brindisi

Účastník původního trestního řízení

Gianluca Moro

Výrok

Článek 6 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení a článek 48 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které může obviněný během ústní části řízení navrhnout uzavření dohody o vině a trestu v případě, kdy se změní skutkový stav, na kterém je založena obžaloba, a nikoliv v případě, kdy se změní právní kvalifikace skutkového stavu, který je předmětem obžaloby.

---

(1)  Úř. věst. C 52, 12.2.2018.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 23. května 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sąd Okręgowy w Gorzowie Wielkopolskim- Polsko) — řízení zahájené na základě návrhu WB

(Věc C-658/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Soudní spolupráce v občanských věcech - Nařízení (EU) č. 650/2012 - Článek 3 odst. 1 písm. g) a i) - Pojem „rozhodnutí“ v dědických věcech - Pojem „veřejná listina“ v dědických věcech - Právní kvalifikace vnitrostátního dědického osvědčení - Článek 3 odst. 2 - Pojem „soud“ - Neoznámení Evropské komisi ze strany členského státu notářů jakožto nesoudních orgánů vykonávajících soudní funkce stejně jako soudy“)

(2019/C 263/07)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Okręgowy w Gorzowie Wielkopolskim

Účastníci původního řízení

WB

za účasti: Przemysławy Bac, jednající jako notářka,

Výrok

1)

Článek 3 odst. 2 druhý pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení je třeba vykládat v tom smyslu, že neinformování ze strany členského státu o výkonu soudních funkcí notáři, které je upraveno v tomto ustanovení, není určující, pokud jde o kvalifikaci těchto notářů jakožto „soudů“. Článek 3 odst. 2 první pododstavec nařízení č. 650/2012 je třeba vykládat v tomto smyslu, že notář, který vyhotoví na základě souhlasné žádosti všech účastníků notářského řízení takový dokument, jako je dokument dotčený ve věci v původním řízení, není „soudem“ ve smyslu tohoto ustanovení, a čl. 3 odst. 1 písm. g) tohoto nařízení je tudíž třeba vykládat v tom smyslu, že takový dokument není „rozhodnutím“ ve smyslu tohoto ustanovení.

2)

Článek 3 odst. 1 písm. i) nařízení č. 650/2012 je třeba vykládat v tom smyslu, že takové dědické osvědčení, jako je osvědčení dotčené ve věci v původním řízení, které vyhotoví notář na základě souhlasné žádosti všech účastníků notářského řízení, je „veřejnou listinou“ ve smyslu tohoto ustanovení, k jejímuž vydání může být připojen formulář podle čl. 59 odst. 1 druhého pododstavce tohoto nařízení, který odpovídá formuláři uvedenému v příloze 2 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1329/2014 ze dne 9. prosince 2014, kterým se stanoví formuláře uvedené v nařízení č. 650/2012.

---

(1)  Úř. věst. C 134, 16.4.2018.

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Areios Pagos — Řecko) — Ellinika Nafpigeia AE v. Panagiotis Anagnostopoulos a další

(Věc C-664/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Směrnice 2001/23/ES - Oblast působnosti - Převod části podniku - Zachování práv zaměstnanců - Pojem „převod“ - Pojem „hospodářská jednotka“ - Převod části hospodářské činnosti mateřské společnosti na nově založenou dceřinou společnost - Identita - Samostatnost - Výkon hospodářské činnosti - Kritérium trvalosti výkonu hospodářské činnosti - Obstarávání výrobních faktorů od třetího subjektu - Úmysl provést likvidaci převedené jednotky“)

(2019/C 263/08)

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Areios Pagos

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Ellinika Nafpigeia AE

Odpůrci: Panagiotis Anagnostopoulos a další

za účasti: Syllogos Ergazomenon Nafpigeion Skaramagka, I TRIAINA, Panellinia Omospondia Ergatoÿpallilon Metallou (POEM), Geniki Synomospondia Ergaton Ellados (GSEE)

Výrok

Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů a zejména její čl. 1 odst. 1 písm. a) a b) musí být vykládána v tom smyslu, že se vztahuje na převod výrobní jednotky, kdy převodce, nabyvatel nebo obě tyto osoby společně postupují tak, aby nabyvatel vykonával hospodářskou činnost, kterou vykonával převodce, ale jejich cílem zároveň je, aby následně došlo k zániku samotného nabyvatele v rámci likvidace, a kdy předmětná jednotka není naprosto samostatná, jelikož není schopná dosáhnout svého hospodářského cíle, neobstarává-li si výrobní faktory od třetího subjektu, a to za podmínky — jejíž naplnění musí ověřit předkládající soud — že je zaprvé dodržena obecná zásada unijního práva, podle níž převodce a nabyvatel nesmí usilovat o to, aby podvodně a zneužívajícím způsobem získali výhody, které by jim mohly plynout ze směrnice 2001/23, a zadruhé má dotčená výrobní jednotka dostatečné záruky, které jí zajišťují přístup k výrobním faktorům třetího subjektu tak, aby nebyla závislá na jeho jednostranně přijatých ekonomických rozhodnutích.

---

(1)  Úř. věst. C 32, 29.1.2018.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 12. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Svea hovrätt- Švédsko) — Patent-och registreringsverket v. Mats Hansson

(Věc C-705/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochranné známky - Směrnice 2008/95/ES - Článek 4 odst. 1 písm. b) - Nebezpečí záměny - Celkový dojem - Starší ochranná známka zapsaná s prohlášením o vzdání se práva (disclaimer) - Účinky takového vzdání se práva na rozsah ochrany starší ochranné známky“)

(2019/C 263/09)

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Svea hovrätt

Účastníci původního řízení

Žalobce: Patent-och registreringsverket

Žalovaný: Mats Hansson

Výrok

Článek 4 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jež upravuje prohlášení o vzdání se práva (disclaimer), jenž má za následek, že jeden z prvků kombinované ochranné známky, na který se tento disclaimer vztahuje, je vyloučen z globální analýzy relevantních faktorů pro účely zjištění existence nebezpečí záměny ve smyslu tohoto ustanovení nebo je takovému prvku přiznán v této analýze od samého počátku a trvale omezený význam.

---

(1)  Úř. věst. C 83, 5.3.2018.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 23. května 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgerichtshof — Rakousko) — Mohammed Bilali v. Bundesamt für Fremdenwesen und Asyl

(Věc C-720/17) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Azylová politika - Doplňková ochrana - Směrnice 2011/95/EU - Článek 19 - Odnětí statusu doplňkové ochrany - Pochybení správního orgánu týkající se skutkových okolností“)

(2019/C 263/10)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Mohammed Bilali

Žalovaný: Bundesamt für Fremdenwesen und Asyl

Výrok

Článek 19 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany, ve spojení s jejím článkem 16 musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát musí odejmout status doplňkové ochrany, pokud tento status přiznal, aniž byly splněny podmínky pro jeho přiznání, na základě skutečností, které se následně ukázaly být nesprávné, a třebaže dotčené osobě nelze vytknout, že uvedený členský stát při této příležitosti uvedla v omyl.

---

(1)  Úř. věst. C 104, 19.3.2018.

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Amtsgericht Darmstadt — Německo) — TopFit e.V., Daniele Biffi v. Deutscher Leichtathletikverband e.V.

(Věc C-22/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Občanství Unie - Články 18, 21 a 165 SFEU - Předpisy sportovního svazu - Účast amatérského sportovce se státní příslušností jednoho členského státu na národním mistrovství jiného členského státu - Rozdílné zacházení na základě státní příslušnosti - Omezení volného pohybu“)

(2019/C 263/11)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Amtsgericht Darmstadt

Účastníci původního řízení

Žalobci: TopFit e.V., Daniele Biffi

Žalovaný: Deutscher Leichtathletikverband e.V.

Výrok

Články 18, 21 a 165 SFEU musí být vkládány v tom smyslu, že brání takovým předpisům národního atletického svazu, jako jsou předpisy dotčené ve věci v původním řízení — podle nichž občan Evropské unie, který je státním příslušníkem jednoho členského státu a po mnoho let má bydliště v jiném členském státě, kde má tento svaz sídlo a kde je amatérským běžcem v kategorii senior, a podle nichž se nemůže účastnit národního mistrovství v této disciplíně stejným způsobem jako státní příslušníci nebo se jej může účastnit pouze „bez hodnocení“ či „mimo soutěž“ a nemůže se účastnit finále a získat titul národního mistra — ledaže jsou tyto předpisy odůvodněny objektivními hledisky, která jsou přiměřená legitimně sledovanému cíli, což musí ověřit předkládající soud.

---

(1)  Úř. věst. C 123, 9.4.2018.

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 6. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour du travail de Liège — Belgie) — V v. Institut national d'assurances sociales pour travailleurs indépendants (Inasti), Securex Integrity ASBL

(Věc C-33/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Koordinace systémů sociálního zabezpečení - Migrující pracovníci - Nařízení (ES) č. 883/2004 - Přechodná ustanovení - Článek 87 odst. 8 - Nařízení (EHS) č. 1408/71 - Článek 14c písm. b) - Pracovník zaměstnaný na území jednoho členského státu a samostatně výdělečně činný na území jiného členského státu - Odchylky od zásady použití právních předpisů jediného členského státu - Dvojí účast na pojištění - Podání žádosti, aby se na osobu vztahovaly právní předpisy podle nařízení č. 883/2004“)

(2019/C 263/12)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour du travail de Liège

Účastníci původního řízení

Odvolatel: V

Odpůrci: Institut national d'assurances sociales pour travailleurs indépendants, Securex Integrity ASBL

Výrok

Článek 87 odst. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/2009 ze dne 16. září 2009, musí být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby se na osobu, která byla ke dni použitelnosti nařízení č. 883/2004 zaměstnána v jednom členském státě a vykonávala samostatnou výdělečnou činnost v jiném členském státě, a podléhala tedy současně právním předpisům v oblasti sociálního zabezpečení těchto dvou členských států, vztahovaly právní předpisy použitelné podle nařízení č. 883/2004, ve znění nařízení č. 988/2009, nemusela o to tato osoba výslovně požádat v souladu s tímto ustanovením.

---

(1)  Úř. věst. C 112, 26.3.2018.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 12. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État- Belgie) — Compagnie d'entreprises CFE SA v. Région de Bruxelles-Capitale

(Věc C-43/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Životní prostředí - Směrnice 2001/42/ES - Posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí - Vyhláška - Vyhlášení zvláštní oblasti ochrany podle směrnice 92/43/EHS - Stanovení cílů ochrany, jakož i určitých preventivních opatření - Pojem „plány a programy“ - Povinnost provést posouzení vlivů na životní prostředí“)

(2019/C 263/13)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Compagnie d'entreprises CFE SA

Žalovaná: Région de Bruxelles-Capitale

Výrok

Článek 3 odst. 2 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí musí být s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, vykládán v tom smyslu, že taková vyhláška, jako je vyhláška dotčená v původním řízení, kterou členský stát vyhlašuje zvláštní oblast ochrany a stanoví cíle ochrany a určitá preventivní opatření, nepatří mezi „plány a programy“, u nichž je povinné posouzení vlivů na životní prostředí.

---

(1)  Úř. věst. C 112, 26.3.2018.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 6. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Justice de Paix du canton de Visé- Belgie) — Michel Schyns v. Belfius Banque SA

(Věc C-58/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitelů - Směrnice 2008/48/ES - Předsmluvní povinnosti - Článek 5 odst. 6 - Povinnost věřitele usilovat o co nejvhodnější úvěr - Článek 8 odst. 1 - Povinnost věřitele neuzavřít smlouvu o zápůjčce v případě pochybností o úvěruschopnosti spotřebitele - Povinnost věřitele posoudit vhodnost úvěru“)

(2019/C 263/14)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Justice de Paix du canton de Visé

Účastníci původního řízení

Žalobce: Michel Schyns

Žalovaná: Belfius Banque SA

Výrok

1)

Článek 5 odst. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která vyžaduje, aby věřitelé nebo zprostředkovatelé úvěru v rámci úvěrových smluv, které obvykle nabízejí, usilovali o co nejvhodnější druh a výši úvěru vzhledem k finanční situaci spotřebitele v době uzavření smlouvy a k účelu úvěru.

2)

Článek 5 odst. 6 a čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která vyžaduje, aby věřitel upustil od uzavření úvěrové smlouvy, pokud nemůže mít po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele důvodně za to, že tento bude schopen plnit závazky vyplývající ze zamýšlené smlouvy.

---

(1)  Úř. věst. C 166, 14.5.2018.

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 5. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour d'appel de Bruxelles — Belgie) — Skype Communications Sàrl v. Institut belge des services postaux et des télécommunications (IBPT)

(Věc C-142/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sítě a služby elektronických komunikací - Směrnice 2002/21/ES - Článek 2 písm. c) - Pojem „služba elektronických komunikací“ - Přenos signálů - Služba volání přes internetový protokol (VoIP) na čísla pevných linek nebo mobilních telefonů - Služba SkypeOut“)

(2019/C 263/15)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour d'appel de Bruxelles

Účastníci původního řízení

Žalobkyně:: Skype Communications Sàrl

Žalovaný: Institut belge des services postaux et des télécommunications (IBPT)

Výrok

Článek 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009, musí být vykládán v tom smyslu, že poskytuje-li výrobce softwaru funkci nabízející službu „Voice over Internet Protocol (VoIP)“ [volání přes internetový protokol (VoIP)], která uživateli umožňuje volat z koncového zařízení na číslo pevné linky nebo mobilního telefonu v rámci vnitrostátního číslovacího plánu prostřednictvím veřejné komutované telefonní sítě (PSTN) některého členského státu, jedná se o „službu elektronických komunikací“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud výrobce pobírá za poskytování této služby úplatu a pokud poskytování této služby předpokládá uzavření smluv mezi tímto výrobcem a poskytovateli telekomunikačních služeb řádně oprávněnými k přenosu a ukončování volání do PSTN.

---

(1)  Úř. věst. C 161, 7.5.2018.

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 12. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Supremo — Španělsko) — Oro Efectivo SL v. Diputación Foral de Bizkaia

(Věc C-185/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Článek 401 - Zásada daňové neutrality - Nabytí předmětů s vysokým obsahem zlata či jiných drahých kovů podnikem od jednotlivců za účelem dalšího prodeje - Daň z převodu majetku“)

(2019/C 263/16)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Oro Efectivo SL

Žalovaný: Diputación Foral de Bizkaia

Výrok

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, jakož i zásada neutrality musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která podrobuje nepřímé dani, jež zatěžuje převody majetku a liší se od DPH, nabytí předmětů s vysokým obsahem zlata či jiných drahých kovů uskutečněné podnikem od jednotlivců, je-li toto zboží určeno k hospodářské činnosti uvedeného podniku, jenž jej za účelem jeho zpracování a následně opětovného uvedení do obchodního oběhu dále prodává podnikům specializovaným na výrobu ingotů či různých předmětů z drahých kovů.

---

(1)  Úř. věst. C 182, 28.5.2018.

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 13. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberverwaltungsgericht für das Land Nordrhein-Westfalen — Německo) — Google LLC v. Bundesrepublik Deutschland

(Věc C-193/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sítě a služby elektronických komunikací - Směrnice 2002/21/ES - Článek 2 písm. c) - Pojem „služba elektronických komunikací“ - Přenos signálů - Internetová e-mailová služba - Služba Gmail“)

(2019/C 263/17)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberverwaltungsgericht für das Land Nordrhein-Westfalen

Účastnice původního řízení

Odvolatelka: Google LLC

Odpůrkyně: Bundesrepublik Deutschland

Výrok

Článek 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009, musí být vykládán v tom smyslu, že taková internetová e-mailová služba, která nezajišťuje přístup k Internetu, jako je služba Gmail poskytovaná společností Google LLC, nespočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, a není tedy „službou elektronických komunikací“ ve smyslu tohoto ustanovení.

---

(1)  Úř. věst. C 211, 18.6.2018.

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 6. června 2019 — Deichmann SE v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), Munich, SL

(Věc C-223/18 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Ochranná známka Evropské unie - Nařízení (ES) č. 207/2009 - Řízení o zrušení - Obrazová ochranná známka znázorňující kříž na boční straně sportovní boty - Zamítnutí návrhu na zrušení“)

(2019/C 263/18)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Deichmann SE (zástupkyně: C. Onken, Rechtsanwältin)

Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) (zástupce: D. Gája, zmocněnec), Munich, SL (zástupci: J. Güell Serra a M. del Mar Guix Vilanova, abogados)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Společnosti Deichmann SE se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 249, 16.7.2018.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 6. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Grondwettelijk Hof- Belgie) — P. M., N. G.d.M., P. V.d.S.v. Ministerraad

(Věc C-264/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Postupy při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby - Směrnice 2014/24/EU - Článek 10 písm. c) a písm. d) body i), ii) a v) - Platnost - Působnost - Vyloučení rozhodčích a smírčích služeb a některých právních služeb - Zásady rovného zacházení a subsidiarity - Články 49 a 56 SFEU“)

(2019/C 263/19)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Grondwettelijk Hof

Účastníci původního řízení

Žalobci: P. M., N. G.d.M., P. V.d.S.

Žalovaná: Ministerraad

Výrok

Zkoumání otázky neodhalilo žádnou skutečnost, která by mohla ovlivnit platnost ustanovení čl. 10 písm. c) a písm. d) bodů i), ii) a v) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES s ohledem na zásady rovného zacházení a subsidiarity, jakož i články 49 a 56 SFEU.

---

(1)  Úř. věst. C 276, 6.8.2018.

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 13. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Judicial da Comarca de Faro — Portugalsko) — Cátia Correia Moreira v. Município de Portimão

(Věc C-317/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2001/23/ES - Převody podniků - Zachování práv zaměstnanců - Pojem „zaměstnanec“ - Podstatná změna pracovních podmínek v neprospěch zaměstnance“)

(2019/C 263/20)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Judicial da Comarca de Faro

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Cátia Correia Moreira

Žalovaný: Município de Portimão

Výrok

1)

Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů, a zejména její čl. 2 odst. 1 písm. d), musí být vykládána v tom smyslu, že osobu, která uzavřela s převodcem dohodu o pověření funkcí ve smyslu vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení, lze považovat za „zaměstnance“, a že tedy tato osoba může požívat ochrany, kterou poskytuje tato směrnice, pokud tato právní úprava této osobě poskytuje ochranu jako zaměstnanci a pokud má tato osoba ke dni převodu uzavřenou pracovní smlouvu, což musí ověřit předkládající soud.

2)

Směrnice 2001/23 ve spojení s čl. 4 odst. 2 SEU musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že v případě převodu ve smyslu této směrnice, kdy nabyvatelem je město, musí dotčení zaměstnanci jednak absolvovat otevřené výběrové řízení a jednak vstoupit s nabyvatelem do nového právního vztahu.

---

(1)  Úř. věst. C 268, 30.7.2018.

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 12. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État- Belgie) — Terre wallonne ASBL v. Région wallonne

(Věc C-321/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Životní prostředí - Směrnice 2001/42/ES - Posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí - Vyhláška - Stanovení cílů ochrany pro síť Natura 2000 podle směrnice 92/43/EHS - Pojem „plány a programy“ - Povinnost provést posouzení vlivů na životní prostředí“)

(2019/C 263/21)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobce: Terre wallonne ASBL

Žalovaný: Région wallonne

Výrok

Článek 3 odst. 2 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/CE ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí musí být vykládán v tom smyslu, že taková vyhláška, jako je vyhláška dotčená v původním řízení, kterou orgán členského státu stanoví na regionální úrovni cíle ochrany pro svou síť Natura 2000, které mají orientační povahu, zatímco na úrovni lokalit mají cíle ochrany normativní povahu, nepatří mezi „plány a programy“ ve smyslu této směrnice, u nichž je povinné provést posouzení vlivů na životní prostředí.

---

(1)  Úř. věst. C 259, 23.7.2018.

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 6. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Szekszárdi Járásbíróság — Maďarsko) — Ágnes Weil v. Géza Gulácsi

(Věc C-361/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Soudní spolupráce v občanských věcech - Nařízení (EU) č. 1215/2012 - Článek 66 - Působnost ratione temporis - Nařízení (ES) č. 44/2001 - Působnost ratione materiae - Občanské a obchodní věci - Článek 1 odst. 1 a 2 písm. a) - Vyloučené věci - Majetková práva plynoucí z manželských vztahů - Článek 54 - Žádost o vydání osvědčení dokládajícího vykonatelnost rozhodnutí vydaného soudem původu - Soudní rozhodnutí týkající se pohledávky vzniklé v důsledku zrušení majetkových vztahů založených faktickým partnerstvím“)

(2019/C 263/22)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Szekszárdi Járásbíróság

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Ágnes Weil

Žalovaný: Géza Gulácsi

Výrok

1)

Článek 54 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že soud členského státu, u něhož byla podána žádost o vydání osvědčení dokládajícího vykonatelnost rozhodnutí vydaného soudem původu, musí v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy se soud, který vydal rozhodnutí, jež má být vykonáno, nevyjádřil k použitelnosti tohoto nařízení, ověřit, zda spor spadá do působnosti uvedeného nařízení.

2)

Článek 1 odst. 1 a 2 písm. a) nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že taková žaloba, jako je žaloba dotčená ve věci v původním řízení, jejímž předmětem je návrh na zrušení majetkových vztahů založených faktickým partnerstvím, spadá pod pojem „občanské a obchodní věci“ ve smyslu odstavce 1, a spadá tedy do věcné působnosti tohoto nařízení.

---

(1)  Úř. věst. C 311, 3.9.2018.

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Gerechtshof ’s-Hertogenbosch- Nizozemsko) — IO v. Inspecteur van de rijksbelastingdienst

(Věc C-420/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Směrnice 2006/112/ES - Články 9 a 10 - Osoba povinná k dani - Ekonomická činnost vykonávaná „samostatně“ - Pojem - Činnost člena dozorčí rady nadace“)

(2019/C 263/23)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Gerechtshof 's-Hertogenbosch

Účastníci původního řízení

Žalobce: IO

Žalovaný: Inspecteur van de rijksbelastingdienst

Výrok

Články 9 a 10 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že takový člen dozorčí rady nadace, jako je žalobce v původním řízení, který přestože není ve vztahu hierarchické podřízenosti vůči řídicímu orgánu této nadace ani není vázán takovým vztahem k dozorčí radě uvedené nadace při výkonu činnosti člena této rady, nejedná svým jménem, na svůj účet ani svou odpovědnost, ale jedná na účet a odpovědnost téže rady, a nenese navíc ekonomické riziko vyplývající ze své činnosti, nevykonává ekonomickou činnost samostatně, neboť pobírá pevnou výši odměny, která nezávisí na jeho účasti na zasedáních ani jím skutečně odpracovaných hodinách.

---

(1)  Úř. věst. C 319, 10.9.2018.

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 6. června 2019 — Inge Barnett v. Evropský hospodářský a sociální výbor

(Věc C-503/18 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Úředník - Starobní důchod - Předčasný odchod do důchodu bez snížení nároků na důchod - Služební řád úředníků Evropské unie - Článek 9 odst. 2 přílohy VIII - Obecná prováděcí ustanovení - Zájem služby - Rozhodnutí, které bylo přijato v rámci plnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie - Článek 266 SFEU - Překážka věci pravomocně rozsouzené“)

(2019/C 263/24)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Inge Barnett (zástupci: S. Orlandi, T. Martin, avocats)

Další účastník řízení: Evropský hospodářský a sociální výbor (zástupci: M. Pascua Mateo, A. Carvajal a L. Camarena Januzec, zmocněnci, ve spolupráci s M. Troncoso Ferrerem, abogado, F.-M. Hislairem, avocat)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Inge Barnett ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropským hospodářským a sociálním výborem (EHSV).

---

(1)  Úř. věst. C 381, 22.10.2018.

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 13. června 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État- Francie) — Copebi SCA v. Etablissement national des produits de l'agriculture et de la mer (FranceAgriMer)

(Věc C-505/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Státní podpory - Rozhodnutí 2009/402/ES - Roční hospodářské plány v odvětví ovoce a zeleniny provedené Francouzskou republikou - Určení neslučitelnosti podpory - Příkaz k navrácení podpory - Působnost rozhodnutí - Zemědělsko-hospodářské výbory“)

(2019/C 263/25)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Copebi SCA

Žalovaný: Etablissement national des produits de l'agriculture et de la mer (FranceAgriMer)

za účasti: Ministre de l’Agriculture et de l’Alimentation,

Výrok

Rozhodnutí Komise 2009/402/ES ze dne 28. ledna 2009 týkající se „ročních hospodářských plánů“ v odvětví ovoce a zeleniny provedených Francií musí být vykládáno v tom smyslu, že se vztahuje na podpory, které Office national interprofessionnel des fruits, des légumes et de l’horticulture (Národní mezioborový úřad pro ovoce, zeleninu a zahradnictví) (Oniflhor) vyplatil Comité économique agricole du bigarreau d’industrie (Hospodářský výbor pro průmyslové zpracování třešní chrupek) (CEBI) a které byly producentům třešní chrupek pro průmyslové zpracování přiděleny prostřednictvím seskupení producentů, která jsou členy tohoto výboru, přestože tento výbor není v tomto rozhodnutí uveden mezi osmi zemědělsko-hospodářskými výbory a tyto podpory — na rozdíl od mechanismu financování popsaného v uvedeném rozhodnutí — byly financovány výlučně z dotací ze strany Oniflhor, a nikoli rovněž z dobrovolných příspěvků producentů.

---

(1)  Úř. věst. C 364, 8.10.2018.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 27. května 2019 [žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Supreme Court, High Court (Irsko) — Irsko] — Výkon evropských zatýkacích rozkazů vydaných na OG (C-508/18), PI (C-82/19 PPU)

(Spojené věci C-508/18 a 82/19 PPU) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Naléhavé řízení o předběžné otázce - Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech - Evropský zatýkací rozkaz - Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV - Článek 6 odst. 1 - Pojem „vystavující justiční orgán“ - Evropský zatýkací rozkaz vydaný státním zastupitelstvím členského státu - Postavení - Podřízenost vůči orgánu výkonné moci - Pravomoc ministra spravedlnosti udělovat individuální pokyny - Neexistence záruky nezávislosti“)

(2019/C 263/26)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soudy

Supreme Court, High Court (Irsko)

Účastníci původních řízení

OG (C-508/18), PI (C-82/19 PPU)

Výrok

1)	Věci C 508/18 a C 82/19 PPU se pro účely tohoto rozsudku spojují.

2)

Pojem „vystavující justiční orgán“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne 26. února 2009, musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na státní zastupitelství členského státu, jež jsou vystavena riziku, že při přijímání rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu budou přímo či nepřímo podléhat individuálním příkazům nebo pokynům ze strany výkonné moci, jako např. ministra spravedlnosti.

---

(1)  Úř. věst. C 364, 8.10.2018.

Úř. věst. C 122, 1.4.2019.

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 27. května 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Supreme Court- Irsko) — Výkon evropského zatýkacího rozkazu vydaného na PF

(Věc C-509/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech - Evropský zatýkací rozkaz - Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV - Článek 6 odst. 1 - Pojem „vystavující justiční orgán“ - Evropský zatýkací rozkaz vydaný nejvyšším státním zástupcem členského státu - Postavení - Záruka nezávislosti“)

(2019/C 263/27)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Supreme Court

Účastník původního řízení

PF

Výrok

Pojem „vystavující justiční orgán“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne 26. února 2009, musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na nejvyššího státního zástupce členského státu, který je sice strukturálně nezávislý na soudní moci, avšak je příslušný k vedení trestního stíhání, a jeho postavení v tomto členském státě mu při vydávání evropského zatýkacího rozkazu poskytuje záruku nezávislosti na výkonné moci.

---

(1)  Úř. věst. C 364, 8.10.2018.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul București (Rumunsko) dne 3. ledna 2019 — Wilo Salmson France SAS v. Agenția Națională de Administrare Fiscală — Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice București, Agenția Națională de Administrare Fiscală — Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice București — Administrația Fiscală pentru Contribuabili Nerezidenți

(Věc C-10/19)

(2019/C 263/28)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Tribunalul București

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Wilo Salmson France SAS

Žalované: Agenția Națională de Administrare Fiscală — Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice București, Agenția Națională de Administrare Fiscală — Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice București — Administrația Fiscală pentru Contribuabili Nerezidenți

Usnesením ze dne 5. června 2019 prohlásil Soudní dvůr (desátý senát) žádost o rozhodnutí o předběžné otázce za zjevně nepřípustnou.

Kasační opravný prostředek podaný dne 19. února 2019 Dovgan GmbH proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 13. prosince 2018 ve věci T-830/16, Monolith Frost GmbH v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

(Věc C-142/19 P)

(2019/C 263/29)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Dovgan GmbH (zástupce: C. Rohnke, Rechtsanwalt)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), Monolith Frost GmbH

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	rozsudek prvního senátu Tribunálu Evropské unie ze dne 13. prosince 2018 (T-830/16) zrušil;

—	následně: žalobu zamítl.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka uvádí jako důvody kasačního opravného prostředku porušení unijního práva a zkreslování důkazů.

1.

Zkreslování důkazů Na rozdíl od tvrzení Tribunálu v bodu 55 Amtsgericht Köln (obvodní soud v Kolíně nad Rýnem, Německo) nekonstatoval, že značná část německého obyvatelstva hovoří rusky. Na rozdíl od tvrzení Tribunálu v bodu 64 napadeného rozsudku odvolací senát zpochybnil rozhodnutí zrušovacího oddělení EUIPO, podle něhož byl výraz „пломбир“ [plombir] v bývalém SSSR používán k označení druhu smetanové zmrzliny.

2.

Porušení čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu Tribunál porušil čl. 85 odst. 3 svého jednacího řádu, neboť neprávem nezohlednil rozhodnutí Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) ze dne 6. července 2017, které předložila vedlejší účastnice řízení. Předložení důkazu teprve na jednání bylo odůvodněno datem rozhodnutí. Kromě toho se jednalo o protidůkaz podle čl. 92 odst. 7 jednacího řádu Tribunálu.

3.	Porušení čl. 85 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu Tribunál v bodu 69 se nesprávně odvolával na přílohy K 16 a K 17 žalobkyně. Jejich předložení žalobkyní bylo opožděné, a proto se k nim nemělo podle čl. 85 odst. 1 jednacího řádu přihlížet.

4.

Porušení povinnosti uvést odůvodnění Napadený rozsudek podle navrhovatelky neobsahuje dostatečné odůvodnění pro předpoklad Tribunálu, že v pobaltských státech značná část obyvatelstva zná význam ruského slova „пломбир“. Chybí zejména konstatování, že se potud jedná o slovo základní slovní zásoby, kterému rozumí také osoby, pro které není ruština mateřským jazykem. Rozsudek (zejména v bodech 64 a 65) postrádá také dostatečné odůvodnění pro tvrzení, proč se v případě „пломбир“ v bývalém SSSR nemělo jednat o smyšlený název nebo značku výrobku. Nakonec rozsudek (bod 66) neodůvodnil, proč by se na základě pouhé zmínky o označení podle standardu GOST mělo dovodit, že se jedná o ruský „běžný výraz“ a proč má být obchodním kruhům uvnitř Evropské unie tento standard znám.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Trgovačkim sudem u Zagrebu (Chorvatsko) dne 28. března 2019 — PARKING d.o.o. v. SAWAL d.o.o.

(Věc C-267/19)

(2019/C 263/30)

Jednací jazyk: chorvatština

Předkládající soud

Trgovački sud u Zagrebu

Účastnice původního řízení

Oprávněná: PARKING d.o.o.

Povinná: SAWAL d.o.o.

Předběžné otázky

1)

Je ustanovení vnitrostátního práva, a sice článek 1 Ovršného zakona (exekuční řád) (zveřejněný v Narodných novinách č. 112/12, 25/13, 93/14, 55/16 a 73/17), který notářům dává pravomoc provádět nucené vymáhání pohledávek na základě veřejné listiny vydáváním usnesení o nařízení exekuce coby exekučních titulů bez výslovného souhlasu povinné právnické osoby usazené v Chorvatské republice, s ohledem na rozsudky vyhlášené Soudním dvorem ve věcech C-484/15 a C-551/15 v souladu s čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s článkem 18 […] Smlouvy o fungování Evropské unie?

2)

Lze výklad podaný v rozsudcích Soudního dvora Evropské unie [ze dne 9. března 2017, Zulfikarpašić (]C-484/15[, EU:C:2017:199),] a [Pula Parking (]C-551/15[, EU:C:2017:193),] uplatnit ve výše popsané věci Povrv-1614/2018 projednávané předkládajícím soudem a konkrétně musí být nařízení č. 1215/2012 vykládáno v tom smyslu, že notáři v Chorvatsku, kteří v mezích pravomocí, které jim svěřuje vnitrostátní právo, jednají v exekučním řízení na základě „veřejné listiny“, v němž jsou povinnými právnické osoby usazené v jiných členských státech Evropské unie, nespadají pod pojem „soud“ ve smyslu uvedeného nařízení?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Visoki trgovački sud Republike Hrvatske (Chorvatsko) dne 11. dubna 2019 — Obala i lučice d.o.o. v. NLB Leasing d.o.o.

(Věc C-307/19)

(2019/C 263/31)

Jednací jazyk: chorvatština

Předkládající soud

Visoki trgovački sud Republike Hrvatske

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Obala i lučice d.o.o.

Odpůrce: NLB Leasing d.o.o.

Předběžné otázky

1)

Mohou notáři doručovat dokumenty na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 (1) ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech, pokud svá rozhodnutí oznamují ve věcech, na které se nevztahuje nařízení č. 1215/2012, s ohledem na to, že notáři v Chorvatsku nejsou zahrnuti pod pojem „soudní orgán“ pro účely nařízení č. 1215/2012 (2), když jednají v rámci pravomocí, které jim přiznává vnitrostátní právo v exekučních řízeních na základě „veřejné listiny“? Jinými slovy, mohou notáři, vzhledem k tomu, že nejsou zahrnuti pod pojem „soudní orgán“, na který odkazuje nařízení č. 1215/2012, když jednají v rámci pravomocí, které jim přiznává vnitrostátní právo v exekučních řízeních na základě „veřejné listiny“, uplatňovat předpisy týkající se doručování dokumentů stanovené nařízení (ES) č.1393/2007?

2)

Lze považovat za parkování na ulici a na veřejné komunikaci, pokud je platební povinnost stanovena v Zakon o sigurnosti prometa na cestama (zákon o bezpečnosti silničního provozu) a v předpisech týkajících se uskutečňování komunálních činností, jako vlastních činností orgánů veřejné moci, což je součást občanských věcí ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (v konsolidovaném znění), které upravuje otázku soudní příslušnosti, jakož i uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, konkrétně s ohledem na to, že potvrdí-li se přítomnost vozidla bez parkovacího lístku, nebo vozidla s neplatným parkovacím lístkem, podléhá toto vozidlo bezprostředně povinnosti zaplatit denní parkovací lístek, jako kdyby bylo zaparkováno celý den, nezávisle na přesné době trvání použití parkovacího místa, takže zaplacení denního parkovacího lístku má povahu sankce, přičemž je třeba uvést, že v některých členských státech je takové parkování považováno za dopravní přestupek?

3)

Mohou v soudních sporech týkajících se parkování na ulici a na veřejné komunikaci, pokud je povinnost platby stanovena zákonem o bezpečnosti silničního provozu a v předpisech týkajících se uskutečňování komunálních činností jako činností vlastních orgánům veřejné moci, soudci doručovat dokumenty žalovaným v jiných členských státech na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech? Pro případ, že bude na základě výše uvedených otázek určeno, že tento druh parkování je občanskou věcí, se pokládají následující doplňující otázky:

4)

V projednávané věci se uplatňuje domněnka uzavření smlouvy prostřednictvím zaparkování na ulici na místě, které je označeno vodorovným a/nebo svislým značením; jinými slovy se má za to, že zaparkováním je uzavřena smlouva a při nezaplacení ceny podle hodinové sazby vzniká dluh ve výši ceny denního parkovacího lístku. V důsledku toho vyvstává otázka, zda je tato domněnka uzavření smlouvy zaparkováním a souhlas se zaplacením ceny denního parkovacího lístku, pokud není zakoupen parkovací lístek podle hodinové sazby zaparkování či uplyne platnost zakoupeného lístku, v rozporu se základními ustanoveními v oblasti poskytování služeb stanovenými v článku 56 Smlouvy o fungování Evropské unie a ostatními ustanoveními unijního práva.

5)

K zaparkování v projednávané věci došlo ve městě Zadar, a proto existuje vazba mezi touto smlouvou a chorvatskými soudy; je však takové zaparkování „službou“ v souladu s čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) č.1215/2012, s ohledem na to, že pojem služba implikuje, že poskytující strana vykonává určitou činnost, jinými slovy, že uskutečňuje tuto určitou činnost výměnou za odměnu, a v důsledku toho vyvstává otázka, zda je činnost ze strany odvolatele dostačující k tomu, aby mohla být považována za službu? Kdyby nebyly příslušné chorvatské soudy na základě čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) č.1215/2012, byl by k rozhodnutí příslušný soud podle místa bydliště odpůrce.

6)

Lze zaparkování na ulici a na veřejné komunikaci, pokud povinnost platby vzniká prostřednictvím zákona o bezpečnosti silničního provozu a předpisů týkajících se plnění komunálních činností jako činností vlastních orgánům veřejné moci a výběr platby se uskutečňuje pouze v určité denní době, považovat za smlouvu o nájmu nemovitosti na základě čl. 24 odst. 1 nařízení (EU) č.1215/2012?

7)

Kdyby se v projednávané věci neuplatnila výše uvedená domněnka, že zaparkováním se uzavírá smlouva (čtvrtá předběžná otázka), lze takové zaparkování, na jehož základě se příslušnost ve věcech platební povinnosti odvozuje ze zákona o bezpečnosti silničního provozu, který stanoví povinnost zaplatit denní parkovací lístek, pokud není předem zaplacen parkovací lístek podle počtu hodin použití parkovacího místa, nebo pokud uplyne platnost zaplaceného lístku, považovat za trestní či kvazitrestní věc ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) č.1215/2012?

8)

V projednávané věci k zaparkování došlo před přistoupením Chorvatské republiky k Evropské unii, konkrétně dne 30. června 2012 ve 13.02 hodin. Proto vyvstává otázka, zda se s ohledem na časovou působnost v projednávané věci uplatní nařízení týkající se použitelného zákona, tedy nařízení č. 593/2008 (3) či nařízení č. 864/2007 (4). V případě, že Soudní dvůr Evropské unie je příslušný odpovědět ve vztahu k použití hmotného práva, vyvstává následující otázka:

9)

Jsou v rozporu se základními ustanoveními v oblasti poskytování služeb stanovenými v článku 56 Smlouva o fungování Evropské unie a ostatními ustanoveními unijního práva, nezávisle na tom, zda je majitelem vozidla fyzická či právnická osoba, domněnka uzavření smlouvy tímto zaparkováním a domněnka souhlasu se zaplacením ceny denního parkovacího lístku, pokud není zakoupen parkovací lístek podle hodinové sazby, nebo pokud uplyne platnost zakoupeného lístku? Jinými slovy, pokud jde o určení hmotného práva, lze v projednávané věci uplatnit ustanovení článku 4 nařízení č. 593/2008 (s vědomím toho, že v projednávané věci neexistuje žádný důkaz, že strany sporu dospěly k dohodě ohledně použitelného práva)? — Pokud platí domněnka uzavření smlouvy, jde v projednávané věci o smlouvu o poskytování služeb, jinými slovy, lze tuto smlouvu o parkování považovat za službu ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 593/2008? — Podpůrně, lze toto zaparkování považovat za smlouvu o pronájmu v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení č. 593/2008? — Podpůrně, pokud se na takové zaparkování vztahuje ustanovení 4 odst. 2 nařízení č. 593/2008, vyvstává otázka, co je v projednávané věci charakteristickým plněním, s ohledem na to, že odvolatel v zásadě pouze označuje povrch vozovky jako místo k zaparkování a vybírá platbu za parkování, zatímco odpůrce zaparkuje a zaplatí parkování. Pokud je totiž charakteristické plnění ze strany odvolatele, uplatnilo by se chorvatské právo, avšak kdyby bylo charakteristické plnění ze strany odpůrce, uplatnilo by se právo slovinské. Avšak vzhledem k tomu, že povinnost platby za parkování je v tomto případě upravena chorvatským právem, k němuž má tedy smlouva užší vazby, lze přesto v projednávané věci navíc uplatnit ustanovení čl. 4 odst. [3] nařízení č. 593/2008? — Pokud bude určeno, že jde o mimosmluvní povinnost, na kterou odkazuje nařízení č. 864/2007, lze tuto mimosmluvní povinnost považovat za škodu, takže použitelné právo by se určilo podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 864/2007? — Podpůrně, lze tento druh parkování považovat za bezdůvodné obohacení, takže použitelné právo by se určilo podle čl. 10 odst. 1 nařízení č. 864/2007? — Podpůrně, lze tento druh parkování považovat za řízení obchodní činnosti, takže použitelné právo by se určilo podle čl. 11 odst. 1 nařízení č. 864/2007? — Podpůrně, lze tento druh parkování považovat za odpovědnost odpůrce z důvodu culpa in contrahendo, takže použitelné právo by se určilo podle 12 odst. 1 nařízení č. 864/2007?

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/20071 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (Úř. věst. 2007, L 324, s. 79)

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) ( Úř. věst. 2008, L 177, s. 6)

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) ( Úř. věst. 2007, L 199, s. 40)

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Înalta Curte de Casație și Justiție (Rumunsko) dne 15. dubna 2019 — Consiliul Concurenței v. Whiteland Import Export SRL

(Věc C-308/19)

(2019/C 263/32)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Înalta Curte de Casație și Justiție

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: Consiliul Concurenței

Odpůrkyně: Whiteland Import Export SRL

Předběžná otázka

Musí být čl. 4 odst. 3 SEU a článek 101 SFEU vykládány v tom smyslu, že ukládají soudům členských států povinnost vykládat vnitrostátní ustanovení upravující promlčení práva orgánu pro hospodářskou soutěž ukládat správní sankce v souladu s právní úpravou stanovenou v čl. 25 odst. 3 nařízení (ES) č. 1/2003 (1), a brání výkladu ustanovení vnitrostátního práva v tom smyslu, že úkonem, který přerušuje promlčení, se rozumí pouze formální úkon zahájení šetření týkajícího se protisoutěžního jednání, aniž by následné úkony učiněné za účelem tohoto šetření spadaly do stejného rámce úkonů, které přerušují promlčení?

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003 L 1, s. 1).

Kasační opravný prostředek podaný dne 15. dubna 2019 Asociación de fabricantes de morcilla de Burgos proti usnesení Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 14. února 2019 ve věci T-709/18, Asociación de fabricantes de morcilla de Burgos v. Komise

(Věc C-309/19 P)

(2019/C 263/33)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Asociación de fabricantes de morcilla de Burgos (zástupci: J. J. Azcárate Olano a E. Almarza Nantes, abogados)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel) navrhuje, aby Soudní dvůr, zrušil v celém rozsahu napadené usnesení a v důsledku toho připustil žalobu podanou navrhovatelem na základě článku 263 SFEU proti prováděcímu nařízení Komise (EU) 2018/1214 ze dne 29. srpna 2018 o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení [„Morcilla de Burgos“ (CHOP)] (1); a následně, aby ve věci samé vydal rozsudek, kterým konstatuje neplatnost a neúčinnost uvedeného prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/1214 ze dne 29. srpna 2018, a uložil protistraně náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Důvod tohoto kasačního opravného prostředku se zakládá na nesrovnalostech řízení před Tribunálem Evropské unie, kterými byly porušeny zájmy navrhovatele, a vychází z porušení čl. 73 odst. 1 a dalších jednacího řádu Tribunálu a judikatury, která se jej týká, v souladu s těmito právními důvody:

—

Napadené usnesení nesprávně konstatuje, že žaloba obsahovala „pouze naskenované podpisy“ právních zástupců žalobce, ačkoli ve skutečnosti obsahovala potvrzené elektronické podpisy s certifikátem ACA (Autoridad de certificación de la Abogacía, Advokátní úřad pro ověřování pravosti), které mají stejnou právní platnost jako vlastnoruční podpisy.

—	Uvedené potvrzené elektronické podpisy jsou uznávány a chráněny nařízením eIDAS, tj. nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 (2).

—

Potvrzené elektronické podpisy s certifikáty ACA naprosto naplňují ducha i základ čl. 73 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu: „pokud jde o právní jistotu, zaručení pravosti uvedené procesní písemnosti a vyloučení rizika, že ve skutečnosti jde o dílo k němu neoprávněné osoby“, jak uvádí napadené usnesení.

—

Článek 73 odst. jednacího řádu Tribunálu byl zrušen rozhodnutím Tribunálu ze dne 11. července 2018, přičemž daná změna vstoupila v platnost dne 1. prosince 2018 (dva dny po podání žaloby), přičemž jednou ze základních a obecných zásad sankčního práva západních právních řádů je použití výhodnějšího právního předpisu.

—	Judikatura dovolávaná v napadeném usnesení pro účely odůvodnění nepřípustnosti podané žaloby odkazuje hlavně na skenované podpisy. Avšak konkrétní případ dotčený v daném usnesení (žaloba podepsaná potvrzeným elektronickým podpisem s certifikátem ACA) nebyl unijními soudy dosud řešen.

—	Právní předpisy je třeba vykládat s ohledem na současnou společenskou realitu, zejména s ohledem na jejich ducha a konečný účel.

---

(1)  Úř. věst. 2018, L 224, s. 3

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Trgovačkim sudem u Zagrebu (Chorvatsko) dne 18. dubna 2019 — Interplastics s.r.o. v. Letifico d.o.o.

(Věc C-323/19)

(2019/C 263/34)

Jednací jazyk: chorvatština

Předkládající soud

Trgovački sud u Zagrebu

Účastnice původního řízení

Oprávněná: Interplastics s.r.o.

Povinná: Letifico d.o.o.

Předběžné otázky

1)

Je ustanovení vnitrostátního práva, a sice článek 1 Ovršného zakona (exekuční řád) (zveřejněný v Narodných novinách č. 112/12, 25/13, 93/14, 55/16 a 73/17), který notářům dává pravomoc provádět nucené vymáhání pohledávek na základě veřejné listiny vydáváním usnesení o nařízení exekuce coby exekučních titulů bez výslovného souhlasu povinné právnické osoby usazené v Chorvatské republice, s ohledem na rozsudky vyhlášené Soudním dvorem ve věcech C-484/15 a C-551/15 v souladu s čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s článkem 18 […] Smlouvy o fungování Evropské unie?

2)

Lze výklad podaný v rozsudcích Soudního dvora Evropské unie [ze dne 9. března 2017, Zulfikarpašić (]C-484/15[, EU:C:2017:199),] a [Pula Parking (]C-551/15[, EU:C:2017:193),] uplatnit ve výše popsané věci [Povrv-752/19] projednávané předkládajícím soudem a konkrétně musí být nařízení č. 1215/2012 vykládáno v tom smyslu, že notáři v Chorvatsku, kteří v mezích pravomocí, které jim svěřuje vnitrostátní právo, jednají v exekučním řízení na základě „veřejné listiny“, v němž jsou oprávněnými právnické osoby usazené v jiných členských státech Evropské unie, nespadají pod pojem „soud“ ve smyslu uvedeného nařízení?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vrhovno sodišče Republike Slovenije (Slovinsko) dne 2. května 2019 — D.J. v. Radiotelevizija Slovenija

(Věc C-344/19)

(2019/C 263/35)

Jednací jazyk: slovinština

Předkládající soud

Vrhovno sodišče Republike Slovenije

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: D.J.

Odpůrkyně: Radiotelevizija Slovenija

Předběžné otázky

1)

Musí být článek 2 směrnice 2003/88 (1) vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti uvedené v tomto řízení, se za pracovní dobu považuje nepřetržitá dosažitelnost, během které pracovník, který vykonává svou práci v rozhlasové a televizní vysílací stanici, musí být v době, kdy má volno (pokud není nutná jeho fyzická přítomnost na pracovišti), na zavolání dostupný a v případě potřeby musí do jedné hodiny dorazit na pracoviště?

2)

Má na definici povahy nepřetržité dosažitelnosti za takových okolností, jako jsou okolnosti tohoto řízení, vliv skutečnost, že pracovník je ubytován v místě výkonu své práce (rozhlasová a televizní vysílací stanice), neboť zeměpisné charakteristiky daného místa znemožňují (nebo činí obtížnější) každodenní návrat domů („dolů do údolí“)?

3)

Je odpověď na obě předchozí otázky odlišná v případě, že se jedná o místo, kde jsou možnosti pro volnočasové aktivity omezeny z důvodu zeměpisných charakteristik daného místa, nebo kde se pracovník setkává s většími omezeními v nakládání se svým volným časem a v péči o své zájmy (oproti situaci, kdyby žil doma)?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. 2003 L 299, s. 9).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 2. května 2019 — Bundeszentralamt für Steuern v. Y-GmbH

(Věc C-346/19)

(2019/C 263/36)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Bundeszentralamt für Steuern

Odpůrkyně: Y-GmbH

Předběžné otázky

1.

Je třeba vykládat čl. 8 odst. 2 písm. d) směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty (1) stanovené směrnicí 2006/112/ES (2) osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě, který stanoví, že v žádosti o vrácení daně je třeba uvádět pro každý členský stát vrácení daně a pro každou fakturu mimo jiné číslo faktury, v tom smyslu, že stačí i uvedení referenčního čísla faktury, které je vedle čísla faktury uvedeno na faktuře jako dodatečné kritérium pro přiřazení?

2.	V případě záporné odpovědi na výše uvedenou otázku: považuje se žádost o vrácení daně, ve které bylo uvedeno místo čísla faktury referenční číslo faktury za formálně úplnou a za podanou včas ve smyslu čl. 15 odst. 1 druhé věty směrnice 2008/9/ES?

3.

Je třeba při zodpovězení otázky 2 zohlednit skutečnost, že osoba povinná k dani neusazená v členském státě vrácení daně mohla mít z pohledu informovaného žadatele na základě podoby elektronického portálu ve státě usazení a formuláře členského státu vrácení daně za to, že pro řádné, v každém případě formálně úplné a včasné podání žádosti stačí uvedení jiného kódu než čísla faktury, aby bylo možno přiřadit fakturu, která je předmětem žádosti?

---

(1)  Úř. věst. 2008, L 44, s. 23.

(2)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Državna revizijska komisija za revizijo postopkov oddaje javnih naročil (Slovinsko) dne 8. května 2019 — Ministrstvo za notranje zadeve v. Tax-Fin-Lex d.o.o.

(Věc C-367/19)

(2019/C 263/37)

Jednací jazyk: slovinština

Předkládající soud

Državna revizijska komisija za revizijo postopkov oddaje javnih naročil

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka přezkumu: Ministrstvo za notranje zadeve

Úspěšný uchazeč: Tax-Fin-Lex d.o.o.

Předběžné otázky

1.	Existuje „úplatný smluvní vztah“, jakožto prvek veřejné zakázky ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 5 směrnice 2014/24 (1), v případě, že veřejný zadavatel není povinen poskytnout žádné protiplnění, ale hospodářský subjekt prostřednictvím plnění zakázky získá přístup na nový trh a reference?

2.	Je možné nebo nezbytné vykládat čl. 2 odst. 1 bod 5 směrnice 2014/24 takovým způsobem, že představuje základ pro odmítnutí nabídkové ceny zakázky ve výši 0 eur?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Riigikohus (Estonsko) dne 29. května 2019 — Maksu- ja Tolliamet v. Heavyinstall OÜ

(Věc C-420/19)

(2019/C 263/38)

Jednací jazyk: estonština

Předkládající soud

Riigikohus

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Maksu- ja Tolliamet

Dotčená osoba: Heavyinstall OÜ

Předběžná otázka

Musí být článek 16 směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření (1) vykládán v tom smyslu, že soud členského státu, který obdržel žádost o předběžná opatření, je při rozhodování o této žádosti na základě vnitrostátního práva (což dožádanému soudu umožňuje čl. 16 odst. 1) ohledně nutnosti a možnosti provedení daných předběžných opatření vázán názorem soudu, ve kterém je usazen žadatel, pokud byl tomuto soudu předložen dokument, který tento názor obsahuje (čl. 16 [odst. 1] druhý pododstavec poslední věta, podle něhož tento dokument v dožádaném členském státě nepodléhá ani uznání, ani doplnění nebo nahrazení)?

---

(1)  Úř. věst. 2010, L 84, s 1.

Kasační opravný prostředek podaný dne 13. června 2019 Deutsche Lufthansa AG proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého rozšířeného senátu) vydanému dne 12. dubna 2019 ve věci T-492/15, Deutsche Lufthansa AG v. Evropská komise

(Věc C-453/19 P)

(2019/C 263/39)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Deutsche Lufthansa AG (zástupce: A. Martin-Ehlers, Rechtsanwalt)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Land Rheinland-Pfalz a Ryanair DAC

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	určil, že žaloba byla přípustná a opodstatněná v rozsahu, v němž navrhovatelka napadla opatření č. 12 (vklad do kapitálové rezervy FFHG (1)) s odůvodněním, že tímto opatřením byly financovány provozní podpory ve prospěch FFHG;

—	zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 12. dubna 2019 ve věci T-492/15;

—	vyhověl návrhovému žádání vznesenému v prvním stupni a zrušil rozhodnutí Komise ze dne 1. října 2014 SA.21121 (2) (s výjimkou opatření č. 12, pokud bylo použito k financování provozních podpor pro FFHG);

—	podpůrně vrátil věc k rozhodnutí Tribunálu a

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka uplatňuje tímto kasačním opravným prostředkem zejména následující důvody kasačního opravného prostředku:

Individuální podpory, ke kterým již bylo zahájeno vyšetřovací řízení:

—	Navrhovatelka již byla osobně dotčena rozsudkem COFAZ (3), čímž se jí dostalo aktivní legitimace. Důvodem je skutečnost, že Komise nezohlednila důležité prvky skutkového stavu a dodatečná zvýhodnění, přestože jí tato opatření navrhovatelka sdělila. Tím Komise porušila její procesní práva.

—

Pokud by měla být použita tzv. Mory-judikatura (4), musela by být podpůrně použita první alternativa. Z důvodu porušení procesních práv navrhovatelky nemůže být na Komisi nahlíženo tak, že provedla řádné vyšetřovací řízení. I v tomto případě je navrhovatelka osobně dotčena, čímž se jí dostalo aktivní legitimace.

—

Podpůrně je na třeba na žalobu nahlížet jako přípustnou, pokud by měla být použita druhá alternativa tzv. Mory-judikatury, podle níž musí žalobkyně prokázat, že bylo podporami podstatně zasaženo do jejího postavení na trhu. V tomto případě dochází k přenesení důkazního břemene, přinejmenším ale k jeho zmírnění ve prospěch navrhovatelky, jelikož Komise svévolně nezohlednila relevantní skutkové okolnosti, které jí byly známy. Pouze podpůrně je třeba poznamenat, že navrhovatelka takové podstatné zasažení skutečně prokázala. Odlišné právní posouzení Tribunálem by šlo nad rámec judikatury Soudního dvora a vedlo k právně nesprávnému posouzení relevantního trhu. Tribunál v této souvislosti zkreslil a zkrátil skutkové okolnosti přednesené jak navrhovatelkou, tak Komisí, změnil obsah napadeného usnesení a porušil pravidla o důkazním břemeni.

Režimy podpor:

—	I v případě režimů podpor bylo dle navrhovatelky třeba na základě rozsudku „Montessori“ (5) prohlásit žalobu za přípustnou.

Individuální podpory bez vyšetřovacího řízení:

—	V případě individuálních podpor bez vyšetřovacího řízení bylo třeba žalobu každopádně považovat za přípustnou, a sice protože Komise k tomuto nezahájila hloubkové vyšetřovací řízení.

---

(1)  Letiště Frankfurt-Hahn GmbH

(2)  Rozhodnutí (EU) 2016/789 o státní podpoře SA.21121 (C-29/08) (ex NN 54/07), kterou poskytlo Německo v souvislosti s financováním letiště Frankfurt-Hahn a finančními vztahy mezi letištěm a společností Ryanair (Úř. věst. 2016, L 134, s. 46)

(3)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. července 1990, Société CdF Chimie azote et fertilisants SA a Société chimique de la Grande Paroisse (SCGP) SA v. Komise (C-169/84, ECLI:EU:C:1990:301).

(4)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. září 2015, Mory SA a další v. Evropská komise (C-33/14 P, ECLI:EU:C:2015:609).

(5)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori Srl a další (C-622/16 P až C-624/16 P, ECLI:EU:C:2018:873).

Kasační opravný prostředek podaný dne 14. června 2019 ClientEarth proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 4. dubna 2019 ve věci T-108/17, ClientEarth v. Komise

(Věc C-458/19 P)

(2019/C 263/40)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: ClientEarth (zástupce: A. Jones, barrister)

Další účastnice řízení: Evropská komise, Evropská agentura pro chemické látky

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu ve věci T-108/17;

—	vrátil věc Tribunálu k opětovnému projednání nebo podpůrně

—	zrušil rozsudek Tribunálu ve věci T-108/17 a

—	rozhodl, že návrh na zrušení je přípustný a opodstatněný, a proto zrušil napadené rozhodnutí a v každém případě

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených vedlejšími účastnicemi v řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku: nesprávné právní posouzení, k němuž došlo tím, že bylo konstatováno, že se žaloba podaná u Tribunálu „může vztahovat pouze na zákonnost rozhodnutí o žádosti o vnitřní přezkum, a nikoli na dostatečnou nebo nedostatečnou povahu tohoto rozhodnutí“ a že „žalobní důvody a argumenty vznesené před Tribunálem v žalobě, která zní na zrušení rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vnitřní přezkum, mohou […] být považovány za přípustné pouze, pokud tyto žalobní důvody a argumenty již byly žalobkyní uvedeny v žádosti o vnitřní přezkum“, a že byly jako nepřípustné odmítnuty některé části návrhu žalobkyně na zrušení na tomto základě.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku: nesprávné právní posouzení, k němuž došlo tím, že byly na nevládní organizace postupující na základě článků 10 a 12 Aarhuského nařízení (1) kladeny příliš vysoké požadavky, pokud jde o dokazování.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku: nesprávné právní posouzení, k němuž došlo tím, že bylo konstatováno, že snížení vyrobeného nebo použitého množství panenského DEHP (2) prostřednictvím použití recyklované podoby DEHP může představovat funkci v souladu s nařízením REACH (3) a základ pro relevantní analýzu alternativ.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku: nesprávné právní posouzení, k němuž došlo tím, že posuzování souladu ve smyslu čl. 60 odst. 7 nařízení REACH bylo vyloženo jako ryze formální, aniž by bylo požadováno ověření toho, zda informace poskytnuté v žádosti skutečně splňují požadavky článku 62 a přílohy I.

Pátý důvod kasačního opravného prostředku: nesprávné právní posouzení při výkladu čl. 60 odst. 4 v tom smyslu, že umožňuje dospět k závěru o rovnováze mezi riziky a přínosy bez informace, že riziko splňuje požadavky přílohy I.

Šestý důvod kasačního opravného prostředku: nesprávné právní posouzení, k němuž došlo tím, že bylo konstatováno, že „ve světle čl. 60 odst. 2 a čl. 62 odst. 4 písm. d) nařízení č. 1907/2006 [je] třeba učinit závěr, že pouze informace, které se vztahují k podstatným vlastnostem látky, jež byly zahrnuty do přílohy XIV nařízení č. 1907/2006, jsou relevantní pro posouzení rizik uvedených v čl. 60 odst. 4 první větě“.

Sedmý důvod kasačního opravného prostředku: nesprávné právní posouzení, kterého se Tribunál dopustil při výkladu zásady předběžné opatrnosti.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13).

(2)  Látka vzbuzující mimořádné obavy.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. 2006, L 396, s. 1).

Kasační opravný prostředek podaný dne 18. června 2019 Qualcomm, Inc., Qualcomm Europe, Inc. proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 9. dubna 2019 ve věci T-371/17, Qualcomm a Qualcomm Europe v. Komise

(Věc C-466/19 P)

(2019/C 263/41)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Qualcomm, Inc., Qualcomm Europe, Inc. (zástupci: M. Pinto de Lemos Fermiano Rato, advogado, M. Davilla, dikigoros)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelky“) navrhují, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek napadený kasačním opravným prostředkem;

—	zrušil rozhodnutí Komise C(2017) 2258 final ze dne 31. března 2017 v řízení podle čl. 18 odst. 3 a čl. 24 odst. 1 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (1) ve věci AT.39711 — Qualcomm (predátorské ceny) (dále jen „rozhodnutí“);

—	podpůrně vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl v souladu s rozsudkem Soudního dvora, a

—	uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení, které navrhovatelky vynaložily v řízení před Soudním dvorem a Tribunálem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál se nevypořádal s argumenty navrhovatelek.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku: závěr, že rozhodnutí je přiměřeně odůvodněno, je založen na zjevně nesprávném posouzení skutkového stavu, zjevně nesprávném právním posouzení a na nedostatečném odůvodnění.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku: závěr, že informace požadované v rozhodnutí, jsou nezbytné, je založen na zjevně nesprávném posouzení skutkového stavu a zjevně nesprávném právním posouzení, na zkreslení důkazů, na nedostatečném odůvodnění a na nezohlednění všech relevantních důkazů.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku: závěr, že informace požadované v rozhodnutí, jsou přiměřené, je založen na zjevně nesprávném posouzení skutkového stavu, na zkreslení důkazů a na nedostatečném odůvodnění.

Pátý důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál nesprávně uplatnil pravidla týkající se důkazního břemeno ve vztahu k údajnému porušení článku 102 SFEU.

Šestý důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál dospěl k závěrům, které porušují právo nevypovídat ve svůj neprospěch.

---

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

Rozsudek Tribunálu ze dne 11. června 2019 — Frank v. Komise

(Věc T-478/16) (1)

(„Výzkum a technický rozvoj - Rámcový program pro výzkum a inovace (2014-2020) - Výzvy k předkládání návrhů a souvisejících činností v rámci pracovního programu ERV na rok 2016 - Rozhodnutí ERCEA o zamítnutí žádosti jako nezpůsobilé - Správní stížnost ke Komisi - Implicitní zamítavé rozhodnutí - Částečná nepřípustnost - Výslovné zamítavé rozhodnutí - Právo na účinnou soudní ochranu“)

(2019/C 263/42)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Regine Frank (Bonn, Německo) (zástupce: S. Conrad, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: R. Lyal, L. Mantl a B. Conte, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 17. června 2016 a rozhodnutí Komise ze dne 16. září 2016, kterými byla nejprve implicitně a poté výslovně zamítnuta správní stížnost podaná žalobkyní na základě čl. 22 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 58/2003 ze dne 19. prosince 2002, kterým se stanoví statut výkonných agentur pověřených některými úkoly správy programů Společenství (Úř. věst. 2003, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 235).

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 475, 19.12.2016.

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. června 2019 — RV v. Komise

(Věc T-167/17) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Článek 42c služebního řádu - Převedení na volno ze služebních důvodů - Automatický odchod do důchodu - Akt, který nelze napadnout žalobou - Částečná nepřípustnost - Rozsah působnosti právní normy - Uplatnění i bez návrhu - Doslovný, kontextuální a teleologický výklad“)

(2019/C 263/43)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: RV (zástupci: původně J.-N. Louis a N. de Montigny, poté J.-N. Louis, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: G. Berscheid a D. Martin, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Evropský parlament (zástupci: původně J. Steele a D. Nessaf, poté J. Steele a M. Rantala a nakonec J. Steele a C. González Argüelles, zmocněnci) a Rada Evropské unie (zástupci: M. Bauer a R. Meyer, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba založená na článku 270 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 21. prosince 2016 o převedení žalobce na volno ze služebních důvodů na základě článku 42c služebního řádu úředníků Evropské unie a současně o jeho automatickém odchodu do důchodu na základě pátého pododstavce tohoto ustanovení.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí Evropské komise ze dne 21. prosince 2016, na jehož základě byl RV převeden na volno ze služebních důvodů a současně automaticky poslán do důchodu, se zrušuje.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené RV, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.

4)	Evropský parlament a Rada ponesou vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 144, 8.5.2017.

Rozsudek Tribunálu ze dne 13. června 2019 — CC v. Parlament

(Věc T-248/17 RENV) (1)

(„Odpovědnost - Veřejná služba - Přijímání - Otevřené výběrové řízení EUR/A/151/98 - Pochybení, kterých se dopustil Evropský parlament při vedení seznamu úspěšných uchazečů - Majetková újma“)

(2019/C 263/44)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: CC (zástupci: G. Maximini a C. Hölzer, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament (zástupkyně: M. Ecker a E. Despotopoulou, zmocněnkyně)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU a znějící na náhradu škody, která žalobkyni údajně vznikla v důsledku různých pochybení, kterých se dopustil Parlament při vedení seznamu úspěšných uchazečů otevřeného výběrového řízení EUR/A/151/98.

Výrok rozsudku

1)	Evropskému parlamentu se ukládá, aby CC zaplatil částku ve výši 6 000 eur.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Parlamentu se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 133, 5.5.2012 (věc původně zapsána do rejstříku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie pod číslem F-9/12 a předána Tribunálu Evropské unie dne 1.9.2016).

Rozsudek Tribunálu ze dne 11. června 2019 — TO v. EEA

(Věc T-462/17) (1)

(„Veřejná služba - Smluvní zaměstnanci - Smlouva na dobu určitou - Propuštění v době volna z důvodu nemoci - Článek 16 PŘOZ - Článek 48 písm. b) PŘOZ - Článek 26 služebního řádu - Zpracování osobních údajů - Článek 84 PŘOZ - Psychické obtěžování“)

(2019/C 263/45)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: TO (zástupce: N. Lhoëst, advokát)

Žalovaná: Evropská agentura pro životní prostředí (zástupci: O. Cornu, zmocněnec, ve spolupráci s B. Wägenbaurem, advokátem)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Evropský parlament (zástupci: původně D. Nessaf a J. Van Pottelberge, poté J. Van Pottelberge a J. Steele, zmocněnci) a Rada Evropské unie (zástupci: M. Bauer a R. Meyer, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU a znějící jednak na zrušení zaprvé rozhodnutí ze dne 22. září 2016, kterým výkonný ředitel agentury EEA ukončil pracovní poměr žalobkyně coby smluvní zaměstnankyně, a zadruhé rozhodnutí ze dne 20. dubna 2017, kterým uvedený ředitel zamítl stížnost žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 22. září 2016, a jednak na náhradu újmy, která žalobkyni údajně vznikla.

Výrok rozsudku

1)	Rozhodnutí ze dne 22. září 2016, kterým výkonný ředitel Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) ukončil pracovní poměr TO coby smluvní zaměstnankyně, se zrušuje.

2)	EEA se ukládá, aby TO vyplatila částku odpovídající měsíční odměně ve výpovědní době a jedné třetině jejího základního měsíčního platu za každý ukončený měsíc zkušební doby, po odečtení odstupného, které již obdržela.

3)	EEA se ukládá, aby TO vyplatila částku ve výši 6 000 eur.

4)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

5)	EEA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené TO.

6)	Evropský parlament a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 347, 16.10.2017.

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. června 2019 — EOS Deutscher Inkasso-Dienst v. EUIPO — IOS Finance EFC (IOS FINANCE)

(Věc T-583/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie IOS FINANCE - Starší národní obrazová ochranná známka EOS - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2019/C 263/46)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: EOS Deutscher Inkasso-Dienst GmbH (Hamburk, Německo) (zástupce: B. Sorg, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupkyně: A. Söder, zmocněnkyně)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: IOS Finance EFC, SA (Barcelona, Španělsko) (zástupce: J.L. Rivas Zurdo, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 6. června 2017 (věc R 2262/2016-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi EOS Deutscher Inkasso-Dienst a IOS Finance EFC.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti EOS Deutscher Inkasso-Dienst GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 338, 9.10.2017.

Rozsudek Tribunálu ze dne 13. června 2019 — Visi/one v. EUIPO — EasyFix (Visačka pro vložení informací o vozidlech)

(Věc T-74/18) (1)

(„(Průmyslový) vzor Společenství - Řízení o prohlášení neplatnosti - Zapsaný (průmyslový) vzor Společenství znázorňující visačku pro vložení informací o vozidlech - Starší (průmyslový) vzor - Důkaz o zpřístupnění veřejnosti - Článek 7 nařízení (ES) č. 6/2002 - Důvod neplatnosti - Nedostatek individuální povahy - Informovaný uživatel - Míra volnosti původce vzoru - Neexistence odlišného celkového dojmu - Článek 6 a čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002“)

(2019/C 263/47)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Visi/one GmbH (Remscheid, Německo) (zástupci: H. Bourree a M. Bartz, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: S. Hanne a D. Walicka, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: EasyFix GmbH (Vídeň, Rakousko)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 4. prosince 2017 (věc R 1424/2016-3), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi EasyFix a Visi/one.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Visi/one GmbH a Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ponesou vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 112, 26.3.2018.

Rozsudek Tribunálu ze dne 13. června 2019 — MPM-QUALITY v. EUIPO — ELTON hodinářská (MANUFACTURE PRIM 1949)

(Věc T-75/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o zrušení - Obrazová ochranná známka Evropské unie MANUFACTURE PRIM 1949 - Řádné užívání ochranné známky - Povinnost uvést odůvodnění“)

(2019/C 263/48)

Jednací jazyk: čeština

Účastníci řízení

Žalobkyně: MPM-QUALITY v.o.s. (Frýdek-Místek, Česká republika) (zástupce: M. Kyjovský, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: D. Gája, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Elton hodinářská, a.s. (Nové Město nad Metují, Česká republika) (zástupce: T. Matoušek, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. prosince 2017 (věc R 556/2017-4) týkajícímu se řízení o zrušení mezi společnostmi MPM-QUALITY a ELTON hodinářská.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnost MPM-QUALITY v.o.s. ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

3)	Společnost ELTON hodinářská, a.s., ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 122, 26.3.2018.

Rozsudek Tribunálu ze dne 11. června 2019 — De Esteban Alonso v. Komise

(Věc T-138/18) (1)

(„Veřejná služba - Bývalí úředníci - Vyšetřování OLAF - Věc „Eurostat“ - Předání informací, které se týkají skutečností, jež by mohly vést k trestnímu stíhání, vnitrostátním soudním orgánům - Neexistence předchozího vyrozumění úředníků, kteří mohou být dotčeni - Újma, jež údajně vznikla z důvodu jednání OLAF a Komise v průběhu řízení - Morální újma, újma na zdraví a majetková újma - Příčinná souvislost“)

(2019/C 263/49)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Fernando De Esteban Alonso (Saint-Martin-de-Seignanx, Francie) (zástupce: C. Huglo, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: R. Striani a J. Baquero Cruz, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 270 TFUE, který zní na náhradu morální újmy, újmy na zdraví a majetkové újmy, které žalobci údajně vznikly.

Výrok rozsudku

1)	Evropská komise uhradí Fernandu De Estebanu Alonsovi částku 62 000 eur z titulu morální újmy, která mu vznikla.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené De Estebanem Alonsem.

---

(1)  Úř. věst. C 190, 4.6.2018.

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. června 2019 — Biedermann Technologies v. EUIPO (Compliant Constructs)

(Věc T-291/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie Compliant Constructs - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Popisný charakter - Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2019/C 263/50)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Biedermann Technologies GmbH & Co. KG (Donaueschingen, Německo) (zástupce: A. Jacob, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: W. Schramek a M. Fischer, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. března 2018 (věc R 1626/2017-4) týkajícímu se přihlášky k zápisu slovního označení Compliant Constructs jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Biedermann Technologies GmbH & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 231, 2.7.2018.

Rozsudek Tribunálu ze dne 12. června 2019 — Advance Magazine Publishers v. EUIPO — Enovation Brands (VOGUE)

(Věc T-346/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie VOGUE - Starší slovní ochranná známka Evropské unie VOGA - Pozastavení správního řízení - Pravidlo 20 odst. 7 písm. c) nařízení (ES) č. 2868/95 [nyní čl. 71 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2018/625] - Pravidlo 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95“)

(2019/C 263/51)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Advance Magazine Publishers, Inc (New York, New York, Spojené státy) (zástupci: T. Alkin, barrister, a N. Hine, solicitor)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: D. Gája a H. O’Neill, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Enovation Brands, Inc. (Aventura, Florida, Spojené státy) (zástupkyně: R. Almaraz Palmero, advokátka)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 27. března 2018 (věc R 259/2017-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Enovation Brands a Advance Magazine Publishers.

Výrok

1)	Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 27. března 2018 (věc R 259/2017-4) se zrušuje.

2)	EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Advance Magazine Publishers, Inc.

3)	Enovation Brands, Inc. ponese vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 268, 30.7.2018.

Rozsudek Tribunálu ze dne 13. června 2019 — Luz Saúde v. EUIPO — Clínica La Luz (HOSPITAL DA LUZ)

(Věc T-357/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie HOSPITAL DA LUZ - Starší národní obrazová ochranná známka clínica LALUZ - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2019/C 263/52)

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Luz Saúde, SA (Lisabon, Portugalsko) (zástupci: G. Gentil Anastácio, P. Guerra e Andrade, M. Barros Silva a G. Moreira Rato, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: J. Crespo Carrillo a I. Ribeiro da Cunha a H. O’Neill, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Clínica La Luz, SL (Madrid, Španělsko) (zástupce: I. Temiño Ceniceros, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 4. dubna 2018 (věc R 2084/2017-4) týkajícímu se námitkového řízení/řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Clínica La Luz a Luz Saúde

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Luz Saúde, SA se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 268, 30.7.2018.

Rozsudek Tribunálu ze dne 13. června 2019 — Innocenti v. EUIPO — Gemelli (Innocenti)

(Věc T-392/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie Innocenti - Starší národní obrazová ochranná známka INNOCENTI - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2019/C 263/53)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Innocenti SA (Lugano, Švýcarsko) (zástupce: N. Ferretti, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: L. Rampini, zmocněnec)

Další účastník řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastník před Tribunálem: Filippo Gemelli (Turín, Itálie) (zástupci: původně C. Renna, poté F. Canu, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. dubna 2018 (věc R 2336/2010-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi F. Gemellim a společností Innocenti.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnost Innocenti SA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené v tomto řízení Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a Filippem Gemellim.

---

(1)  Úř. věst. C 285, 13.8.2018.

Rozsudek Tribunálu ze dne 13. června 2019 — Pielczyk v. EUIPO — Thalgo TCH (DERMÆPIL SUGAR EPIL SYSTEM)

(Věc T-398/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o prohlášení neplatnosti - Obrazová ochranná známka Evropské unie DERMÆPIL sugar epil system - Starší národní obrazová ochranná známka dermépil - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Řádné užívání ochranné známky - Článek 57 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 64 odst. 2 a 3 nařízení (EU) 2017/1001] - Nebezpečí záměny - Článek 53 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 60 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001], ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001] - Srovnání výrobků“)

(2019/C 263/54)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Radoslaw Pielczyk (Klijndijk, Nizozemsko) (zástupce: K. Kielar, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: H. O’Neill a K. Kompari, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Thalgo TCH ((Roquebrune-sur-Argens, Francie) (zástupkyně: C. Bercial Arias, advokátka)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 13. dubna 2018 (spojené věci R 979/2017-4 a R 1070/2017-4) týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společností Thalgo TCH a R. Pielczykem

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Radoslawu Pielczykovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 285, 13.8.2018.

Rozsudek Tribunálu ze dne 6. června 2019 — Ortlieb Sportartikel v. EUIPO (Vyobrazení osmistranného mnohoúhelníku)

(Věc T-449/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie znázorňující osmistranný mnohoúhelník - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“)

(2019/C 263/55)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Ortlieb Sportartikel GmbH (Heilsbronn, Německo) (zástupci: A. Wulff a K. Schmidt-Hern, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: M. Fischer, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 27. dubna 2018 (věc R 1634/2017-1) týkajícímu se přihlášky obrazového označení znázorňujícího osmistranný mnohoúhelník jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Ortlieb Sportartikel GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 311, 3.9.2018.

Žaloba podaná dne 24. června 2019 — VK v. Rada

(Věc T-151/18)

(2019/C 263/56)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: VK (zástupce: K. Lara, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/141 ze dne 29. ledna 2018, kterým se mění rozhodnutí 2011/72/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Tunisku (Úř. věst. 2018, L 25, s. 38), a rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/135 ze dne 28. ledna 2019, kterým se mění rozhodnutí 2011/72/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Tunisku (Úř. věst. 2019, L 25, s. 23), v rozsahu, v němž se tato rozhodnutí týkají žalobce,

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení článků 31, 46 a 55 Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci. Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že podle těchto ustanovení musí být opatření, kterým se zmrazují finanční prostředky nebo kterým dochází ke konfiskaci, založeno buď na rozhodnutí dožadujícího smluvního státu, nebo na vylíčení relevantních skutkových okolností týmž dožadujícím státem s popisem požadovaných opatření. Podle žalobce však byla omezující opatření nařízena a jejich platnost byla prodloužena, aniž bylo podáno byť i stručné vylíčení vytýkaných skutků. Tunisko navíc ponechání napadených omezujících opatření v platnosti nepožaduje.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení Rady, jelikož měla za to, že není povinna zohlednit skutečnosti a argumenty předložené žalobcem, ani provést dodatečné ověření u tuniských orgánů, zatímco tyto skutečnosti a argumenty mohly vyvolat legitimní otázky o spolehlivosti poskytnutých informací.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci Rady, jež spočívá v tom, že se stala komplicem tuniských orgánů, jejichž jediným cílem je ospravedlnit nespravedlivé a nezákonné odnětí žalobcova majetku, který neměl možnost se hájit a dané opatření napadnout.

Žaloba podaná dne 23. května 2019 — AMVAC Netherlands v. Komise

(Věc T-317/19)

(2019/C 263/57)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: AMVAC Netherlands BV (Amsterdam, Nizozemsko) (zástupci: C. Mereu, M. Grunchard a S. Englebert, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/344 ze dne 28. února 2019 (1);

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vycházející ze skutečnosti že napadené nařízení bylo přijato v návaznosti na zjevně nesprávné posouzení.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že napadené nařízení je výsledkem postupu, v němž nebyla dodržena práva žalobkyně na obhajobu.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že napadené nařízení bylo přijato v rozporu se zásadou právní jistoty.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že napadené nařízení bylo přijato v rozporu se zásadou proporcionality.

5.	Pátý žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že napadené nařízení bylo přijato v rozporu se zásadou předběžné opatrnosti.

---

(1)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/344 ze dne 28. února 2019, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh neobnovuje schválení účinné látky ethoprofos a kterým se mění příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (Úř. věst. 2019, L 62, s. 7)

Žaloba podaná dne 6. června 2019 — UE v. Komise

(Věc T-338/19)

(2019/C 263/58)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: UE (zástupci: S. Rodrigues a A. Champetier, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Komise ze dne 1. srpna 2018 o zamítnutí žalobcovy žádosti o uznání nemoci z povolání;

—	v případě potřeby zrušil rozhodnutí Komise ze dne 5. března 2019 o zamítnutí žalobcovy stížnosti ze dne 5. listopadu 2018;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného výkladu přiměřenosti lhůty, v níž byla žádost o uznání nemoci z povolání podána.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení práva účinně se v řízení bránit a povinnosti uvést odůvodnění.

Žaloba podaná dne 10. června 2019 — Santini v. Parlament

(Věc T-345/19)

(2019/C 263/59)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Giacomo Santini (Trento, Itálie) (zástupce: M. Paniz, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil sdělení generálního ředitelství financí Evropského parlamentu, které provedlo rozhodnutí Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 ze dne 12. července 2018 a rozhodnutí Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a každopádně,

—	zrušil nové vyměření a nový výpočet doživotního příspěvku vypláceného Evropským parlamentem;

—

v důsledku toho rozhodl, že žalobce má právo na zachování doživotního příspěvku vypláceného Evropským parlamentem ve výši podle právní úpravy platné před rozhodnutím Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 a rozhodnutím Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a že Evropský parlament má povinnost vyplatit žalobci veškeré neoprávněně sražené částky, navýšené o měnovou inflaci a zákonné úroky ode dne srážky až do zaplacení, jakož i

—	uložil Evropskému parlamentu povinnost vyhovět rozsudku a neprodleně obnovit doživotní příspěvek v původní výši, jakož i nahradit veškerou újmu, pokud a v rozsahu, v němž žalobci náleží;

—	v každém případě: nařídil úplnou náhradu nákladů, odměn advokátů včetně DPH, příspěvků na sociální zabezpečení pro advokáty a paušální náhrady.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce osm žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení výhrady pravomoci předsednictva Evropského parlamentu. Žalobce se dovolává protiprávnosti nového výpočtu evropského doživotního příspěvku v rozsahu, v němž k němu došlo jednostranně a retroaktivní a trvalým způsobem na základě (neexistujícího) automatického použití rozhodnutí č. 14/2018 Poslanecké sněmovny (Itálie), aniž by existovalo v tomto bodě předchozí rozhodnutí Předsednictva Evropského parlamentu, který má nicméně v dané oblasti vyhrazenou plnou pravomoc (viz článek 25 jednacího řádu Evropského parlamentu)

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení interních pravidel Evropského parlamentu. Žalobce uplatňuje protiprávnost nového výpočtu doživotního příspěvku, který je v rozporu s článkem 1 přílohy III pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu účinných před rokem 2009. Jelikož poslanec Evropského parlamentu ukončil svůj mandát, jeho postavení bylo v rámci sociálního zabezpečení s konečnou platností upraveno podmínkami platnými v té době pro italské poslance. Případné změny těchto podmínek, ke kterým došlo o deset let později, nemohou mít retroaktivní účinek na jeho situaci, která již byla upravena a vyřešena Evropským parlamentem v souladu s podmínkami účinnými v době nabytí jeho nároků, jelikož Poslanecká sněmovna již neměla žádnou pravomoc v dané věci po tomto datu.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení článku 28 statutu poslanců. Žalobce se dovolává protiprávnosti nového výpočtu doživotního příspěvku, který je v rozporu s článkem 28 statutu poslanců Evropského parlamentu a s články 75 a 76 rozhodnutí, kterým se uplatňují prováděcí pravidla k tomuto statutu, které stanoví, že nároky, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto nového statutu, zůstanou zachované a platné za podmínek stanovených v té době. Podle žalobce se nelze odchýlit od těchto ochranných ustanovení a už vůbec ne jednoduchým rozhodnutím Předsednictva Poslanecké sněmovny (Itálie) s retroaktivně účinnou a trvalou povahou, aniž by byla porušena tato ustanovení a legitimní očekávání dotčených osob, že jejich doživotní příspěvek a jeho výše zůstanou nezměněné, zejména, pokud má tato změna zpětnou účinnost a vyplývá z použití jiného systému výpočtu zavedeného svévolně se zpětnou účinností.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze sankční povahy opatření o snížení a z porušení zásad legality, zákazu zpětné účinnosti a zákazu diskriminace. Žalobce se dovolává protiprávnosti nového výpočtu doživotního příspěvku, jelikož má povahu sankce a je diskriminační vůči jedné kategorii osob (bývalí italští poslanci) a představuje čistě symbolické opatření politické povahy, jehož objektivním cílem není šetření, a výpočet doživotního příspěvku použitím různých metod s permanentními účinky vede k neodůvodněnému rozdílnému zacházení v porovnání s bývalými poslanci Evropského parlamentu zvolenými po roce 2009, jakož i v porovnání s jinými občany obecně, na které se nevztahuje žádné takové omezující opatření.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení článku 1 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle žalobce je doživotní příspěvek hospodářským plněním, které se stalo částí individuálního majetku poslanců, kterým je vyplácen a kteří splňují podmínky k tomu aby jim byl v budoucnu vyplácen. Jeho náhlé snížení, zejména pokud vyplývá z nového výpočtu příspěvku se zpětným účinkem na základě odlišných účetních kritérií stanovených jednostranně a svévolně Poslaneckou sněmovnou (Itálie) je ve skutečnosti rovnocenné dani z individuálního majetku poslanců, která jako taková musí být odůvodněna zvláštním veřejným zájmem, který nebyl v této věci uplatněný a v každém případě neexistuje, jelikož toto nové určení doživotních příspěvků nevede k žádnému konkrétnímu šetření.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z porušení zásad legitimního očekávání, právní jistoty a ochrany nabytých práv. Žalobce uplatňuje protiprávnost z důvodu zjevného porušení zásad jistoty právních norem a právních vztahů, jakož i legitimního očekávání a ochrany nabytých nároků. Podle jeho názoru nový výpočet doživotního příspěvku má zpětný účinek, jelikož stanoví odlišnou metodologii určení příspěvku, tedy výpočet, který vede ke značnému definitivnímu a permanentnímu snížení (v této věci 50 %), přičemž příjemce nabyl nárok před přijetím uvedeného rozhodnutí. Dochází tak ke značnému narušení přirozeného a legitimního očekávání příjemců týkající se stabilního používání doživotního příspěvku z časového hlediska, bez poskytnutí jakéhokoliv odůvodnění takového značného a permanentního vlivu na situace, které již nastaly a uplynuly během delšího období.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení zásad rozumného uvážení, rovného zacházení, zákazu diskriminace a solidarity. Žalobce se dovolává protiprávnosti opatření v rozsahu, v němž bylo přijato bez uvedení jeho důvodů a cílů a jde nad meze výjimečnosti a konformity, což vede ke zjevnému rozporu se zásadou rovnosti a rozumného uvážení.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z jiných důvodů porušení zásad rozumného uvážení, proporcionality, rovného zacházení, zákazu diskriminace a solidarity. Žalobce tvrdí, že předmětné opatření je protiprávní, jelikož je v rozporu se zásadami rozumného uvážení, proporcionality, solidarity, rovného zacházení, a to vzhledem k tomu, že: 1) retroaktivně ukládá povinnost přispívání osobám, kterým byl příspěvek přiznaný před rozhodnutím Poslanecké sněmovny č. 14/2018 (Itálie), pokud ne dokonce před nabytím platnosti systému přispívání v důsledku tzv. reformy Dini (1996); 2) nevyjadřuje se k poplatkům přímo odpočítaným sněmovnou jako náhradní daň; 3) zavádí retroaktivní uplatnění systému přispívání, které však v žádném případě nemá povahu příspěvku ani z hlediska jeho způsobů, ani z hlediska jeho účelů; 4) nelogicky a nesprávně uplatňuje koeficienty spravování a kritéria pravděpodobnostních výpočtů, přičemž odkazuje na již známou minulost a nikoliv na budoucnost; 5) uvádí jasnou vůli zacházet s doživotními příspěvky jako s důchodovými nároky zaměstnanců veřejného sektoru, i když ve skutečnosti se jedná o dávky jiné povahy.

Žaloba podaná dne 10. června 2019 — Ceravolo v. Parlament

(Věc T-346/19)

(2019/C 263/60)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Domenico Ceravolo (Noventa Padovana, Itálie) (zástupce: M. Paniz, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

po shledání protiprávnosti — z důvodu porušení zásady legitimního očekávání, zásady ochrany nabytých práv, přiměřenosti, proporcionality, legality, článků 6 a 14 EÚLP a článku 1 dodatkového protokolu 1 EÚLP, jakož i článků 27 a 28 Statutu poslanců Evropského parlamentu, článků 75 a 76 jeho prováděcích předpisů — zrušil sdělení generálního ředitelství financí Evropského parlamentu, které provedlo rozhodnutí Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 ze dne 12. července 2018 a rozhodnutí Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a každopádně zrušil nové vyměření a nový výpočet doživotního příspěvku vypláceného Evropským parlamentem;

—

v důsledku toho rozhodl, že žalobce má právo na zachování doživotního příspěvku vypláceného Evropským parlamentem ve výši podle právní úpravy platné před rozhodnutím Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 a rozhodnutím Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a že Evropský parlament má povinnost vyplatit žalobci veškeré neoprávněně sražené částky, navýšené o měnovou inflaci a zákonné úroky ode dne srážky až do zaplacení, jakož i uložil Evropskému parlamentu povinnost vyhovět rozsudku a neprodleně obnovit doživotní příspěvek v původní výši, jakož i nahradit veškerou újmu, pokud a v rozsahu, v němž žalobci náleží;

—	v každém případě: nařídil úplnou náhradu nákladů, odměn advokátů včetně DPH, příspěvků na sociální zabezpečení pro advokáty a paušální náhrady.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou totožné s žalobními důvody a hlavními argumenty dovolávanými ve věci T-345/19, Santini v. Parlament.

Žaloba podaná dne 10. června 2019 — Falqui v. Parlament

(Věc T-347/19)

(2019/C 263/61)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Enrico Falqui (Florencie, Itálie) (zástupci: F. Sorrentino a A. Sandulli, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce se domáhá zrušení napadeného sdělení a uložení Evropskému parlamentu povinnosti, aby mu zaplatil neoprávněně sražené částky před ukončením řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba je podána proti sdělení generálního ředitelství financí Evropského parlamentu č. D (2019) 14406 ze dne 11. dubna 2019 týkajícímu se nového vyměření důchodu, který pobírá žalobce jako bývalý poslanec Evropského parlamentu.

Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody:

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 19. května a 9. července 2008 o prováděcích opatřeních ke statutu poslanců Evropského parlamentu — V této souvislosti se uvádí, že vzhledem k tomu, že podle čl. 75 odst. 2 rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 19. května a 9. července 2008 o prováděcích opatřeních ke statutu poslanců Evropského parlamentu, nároky na důchod získané před dnem nabytí účinnosti statutu „zůstávají nabyté“, předtím účinný odkaz na vnitrostátní pravidla stanovené v takzvané právní úpravě FID [Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu] je potřebný považovat za křížový referenční systém (s právní úpravou účinnou v dané době), jelikož nároky na důchod nabyté bývalými poslanci Evropského parlamentu před nabytí účinnosti statutu nemohou být změněny následnými předpisy.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Evropský parlament nevyloučil použití neplatné vnitrostátní právní úpravy — V této souvislosti se uvádí, že právní úprava zavedená rozhodnutím předsednictva Poslanecké sněmovny (Itálie) č. 14/2018 je ve vztahu k samotnému italskému právnímu řádu neplatná. — Sněmovna se totiž rozhodla přepočítat doživotní dávky, kteří bývalí poslanci pobírali, a to tak, že uplatnila příspěvkové schéma i na část příspěvku získaného v obdobích před rokem 2012, který je pro všechny veřejné a soukromé zaměstnance vyplácený v rámci pro rata systému, nebo dokonce pro období před rokem 1996 a pro všechny veřejné a soukromé zaměstnance v rámci režimu s definovanými dávkami. S cílem zpětně uplatňovat příspěvkové schéma i na období, během kterých schéma v Itálii neexistovalo, přijala zaujatý a nepřiměřený systém výpočtu bez pojistně matematického základu. — Předmětná reforma je rovněž nezákonná, jelikož otázka doživotních příspěvků poslanců musí být upravena, aspoň pokud jde o její základní aspekty, zákonem, a nikoliv vnitřním předpisem (článek 69 ústavy). — Krom toho narušuje legitimní očekávání bývalých poslanců, pokud jde o stabilitu jejich důchodů, což je v rozporu se zásadou ochrany legitimního očekávání, která je obecnou zásadou v italském právním řádu.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z protiprávního použití Evropským parlamentem vnitrostátní právní úpravy, která je v rozporu se základními zásadami unijního právního řádu a především zásadou ochrany legitimního očekávání. Porušení zásady přednosti unijního práva. — V této souvislosti se tvrdí, že reforma doživotních příspěvků bývalých italských poslanců znova určila výši takových příspěvků ex post úplně nepředvídatelným způsobem, náhle a bez ochranných doložek, takže vážně porušuje zásadu legitimního očekávání, která je jednou ze základních zásad evropského právního řádu. — Z tohoto důvodu nemůže být tato reforma provedena Evropským parlamentem: na základě obecných zásad, kterými se řídí vztahy mezi právními řády, podléhá totiž převzetí norem z jednoho právního řádu do druhého, v návaznosti na odkaz (ať již se jedná o dynamický odkaz nebo případně systém křížových odkazů) specifickému proti-omezení: odkaz se může provést, pokud je norma právního řádu původu v rozporu se základními zásadami právního řádu určení. Krom toho, s ohledem na přednost evropského práva, která je základní zásadou Unie, pokud je vnitrostátní právní úprava v rozporu s evropským ustanovením, nesmí se použít, aby se zajistila jednotná ochrana občanů evropským právem v celé Evropské unii.

Žaloba podaná dne 10. června 2019 — Poggiolini v. Parlament

(Věc T-348/19)

(2019/C 263/62)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Danilo Poggiolini (Řím, Itálie) (zástupci: F. Sorrentino a A. Sandulli, advokáti)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce se domáhá zrušení napadeného sdělení a uložení Evropskému parlamentu povinnosti, aby mu zaplatil neoprávněně sražené částky před ukončením řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba je podána proti sdělení generálního ředitelství financí Evropského parlamentu č. D (2019) 14435 ze dne 11. dubna 2019 týkajícímu se nového vyměření důchodu, který pobírá žalobce jako bývalý poslanec Evropského parlamentu.

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou podobné s žalobními důvody a hlavními argumenty dovolávanými ve věci T-347/19, Falqui v. Evropský parlament.

Žaloba podaná dne 6. června 2019 — Kypr v. EUIPO — Filotas Bellas & Yios (Halloumi Vermion grill cheese M BELAS PREMIUM GREEK DAIRY SINCE 1927)

(Věc T-351/19)

(2019/C 263/63)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Kyperská republika (zástupci S. Malynicz, QC, S. Baran, Barrister a V. Marsland, Solicitor)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Filotas Bellas & Yios AE (Alexandria Imathias, Řecko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie Halloumi χαλλούμι Vermion grill cheese M BELAS PREMIUM GREEK DAIRY SINCE 1927 — Přihláška č. 12 172 276

Řízení před EUIPO: Řízení o zrušení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. dubna 2019 ve věci R 2297/2017-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	rozhodl, že EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Porušení čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 14. června 2019 — Itálie v. Komise

(Věc T-357/19)

(2019/C 263/64)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Italská republika (zástupci: P. Gentili, avvocato dello Stato, a G. Palmieri, zmocněnec)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál: zrušil prováděcí rozhodnutí Komise C(2019) 2652 final, oznámené dne 4. dubna 2019, kterým se schválil „Národní projekt velkého rozsahu Banda Ultra Larga (širokopásmové sítě) — nepokryté oblasti“ (GP BUL) v hodnotě uznatelných nákladů ve výši 941 022 670 euro v rozsahu, v němž toto rozhodnutí vylučuje z příspěvku EFRR náklady nesené příjemci na základě DPH, a rozhodl, že tyto náklady mohou být naopak zahrnuty do příspěvku a konečně, aby Evropské komisi uložil náhradu nákladů řízení

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013 (1) z důvodu, že žádný ze třech důvodů vyloučení nákladů ve formě DPH neodpovídá případu, ve kterém je DPH možné vybrat na základě vnitrostátních právních předpisů o DPH.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení právní úpravy týkající se osob povinných k DPH (články 9 a 13 směrnice 2006/112/ES (2)) a zdanitelných subjektů v oblasti DPH (články 206 a 250 uvedené směrnice), jakož i z porušení národních ústav a základních systémů členských států (čl. 4 odst. 2 SFEU) a čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013. Žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že je nezákonné se domnívat, že DPH, kterou zaplatilo na vstupu MiSE (Ministerstvo pro hospodářský rozvoj) jako příjemce příspěvku EFRR je vymahatelná z důvodu, že jiné ministerstvo (Ministerstvo financí) pobíralo tyto částky jako daňové příjmy.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení článků 9, 11, 13 a 28 směrnice 2006/112/ES. Podle žalobkyně skutečnost, že Infratel je vnitřní společností („in-house“ společností) MiSE (Ministerstvo pro hospodářský rozvoj) nevylučuje to, aby zboží a služby, které tato společnost dodává a poskytuje ministerstvu, byly fakturované spolu s DPH.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 61 odst. 8 a čl. 69 odst. 3 písm. c) nařízení č. 1303/2013. Žalobkyně tvrdí, že dotčený projekt byl spolufinancován EFRR ve formě státní podpory. Nemá se proto považovat za projekt, který vytváří příjmy.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320).

(2)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).

Žaloba podaná dne 14. června 2019 — Daimler v. Komise

(Věc T-359/19)

(2019/C 263/65)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Daimler AG (Stuttgart, Německo) (zástupci: N. Wimmer, C. Arhold a G. Ollinger, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil sporné rozhodnutí Komise C(2019) 2359 ze dne 3. dubna 2019 přijaté na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 (1) a zejména jeho čl. 8 odst. 5 druhého pododstavce (dále jen „napadené rozhodnutí“), v rozsahu, v němž jsou v čl. 1 odst. 1 tohoto rozhodnutí ve spojení s přílohou I tabulkami 1 a 2 ve sloupci D uvedeny průměrné specifické emise CO2 a ve sloupci I snížení emisí CO2 získaných z ekologických inovací, a

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně následující žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vychází porušení čl. 12 odst. 1 druhého pododstavce prováděcího nařízení č. 725/2011 (2) ve spojení s čl. 1 odst. 3 prováděcího rozhodnutí (EU) 2015/158 (3) V rámci prvního žalobního důvodu je žalované vytýkáno, že porušila čl. 12 odst. 1 druhý pododstavec prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011 ve spojení s čl. 1 odst. 3 prováděcího rozhodnutí (EU) 2015/158, když se v rámci ad hoc ověření snížení emisí CO2 odchýlila od schválené ověřovací zkoušky z důvodu, že použila nesprávný Willansův koeficient.

2.

Druhý žalobní důvod: Porušení čl. 12 odst. 1 druhého pododstavce prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011 ve spojení s čl. 1 odst. 3 prováděcího rozhodnutí (EU) 2015/158 ve spojení s čl. 6 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011. V rámci druhého žalobního důvodu je uvedeno, že žalovaná porušila čl. 12 odst. 1 druhý pododstavec prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011 ve spojení s čl. 1 odst. 3 prováděcího rozhodnutí (EU) 2015/158 a čl. 6 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011, jelikož v rámci ověřovací zkoušky, kterou použila při ad hoc ověření, nezohlednila nezbytnou specifickou stabilizaci.

3.

Třetí žalobní důvod: Porušení čl. 12 odst. 2 prováděcího nařízení (EU) č.725/2011 V rámci třetího žalobního důvodu je uvedeno, že žalovaná porušila čl. 12 odst. 2 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011 tím, že nařídila nezohledňovat ekologickou inovaci za předchozí rok 2017, ačkoli uvedené ustanovení výslovně připouští rozhodnout pouze o nezohlednění pro následující rok.

4.

Čtvrtý žalobní důvod: Porušení práva být vyslechnut V rámci čtvrtého žalobního důvodu je vytýkáno, že bylo porušeno právo žalobkyně na slyšení podle požadavků vyplývajících z obecné právní zásady na dodržení práva na obhajobu, jakož i požadavků plynoucích z čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv.

5.

Pátý žalobní důvod: Porušení práva uvést odůvodnění V rámci pátého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí není odůvodněné v souladu s požadavky čl. 296 odst. 2 SFEU a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí odvolává pouze abstraktně na odchylky v ověřovací zkoušce, avšak nevyjadřuje se k relevantní otázce, zda a v jakém rozsahu vyžaduje ověřovací zkouška specifickou stabilizaci a zda žalovaná takovou ověřovací zkoušku v prováděcím rozhodnutí (EU) 2015/158 schválila.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO 2 z lehkých užitkových vozidel (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1).

(2)  Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 725/2011 ze dne 25. července 2011, kterým se stanoví postup schvalování a certifikace inovativních technologií ke snižování emisí CO 2 z osobních automobilů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 (Úř. věst. L 194, 26.7.2011, s. 19).

(3)  Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2015/158 ze dne 30. ledna 2015 o schválení dvou vysoce účinných alternátorů Robert Bosch GmbH jako inovativních technologií ke snižování emisí CO 2 z osobních automobilů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 (Úř. věst. L 26, 31.1.2015, s. 31).

Žaloba podaná dne 14. června 2019 — Jalkh v. Parlament

(Věc T-360/19)

(2019/C 263/66)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Jean-François Jalkh (Gretz-Armainvilliers, Francie) (zástupkyně: F. Wagner, advokátka)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), pokud jde o spolupráci s Úřadem evropského veřejného žalobce a účinnost vyšetřování úřadu OLAF (COM(2018)0338 — C8-0214/2018 — 2018J0170(COD);

—	uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce čtyři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení článků 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie, neboť napadené usnesení umožňuje Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) přístup k osobním informacím, což je v rozporu s právem na respektování soukromého života a právem na ochranu osobních údajů.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článků 8 a 9 protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie, neboť napadené usnesení umožňuje úřadu OLAF obcházet parlamentní imunitu poslanců.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení článku 5 jednacího řádu Evropského parlamentu a článku 4 statutu poslanců Evropského parlamentu. Žalobce tvrdí, že napadené usnesení umožňuje úřadu OLAF obcházet parlamentní imunitu poslanců a umožňuje mu také přístup k dokumentům, které nejsou dokumenty Evropského parlamentu.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť napadené usnesení nerespektuje právo poslanců na obhajobu.

Žaloba podaná dne 16. června 2019 — CF v. Parlament

(Věc T-361/19)

(2019/C 263/67)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: CF (zástupce: A. Daoût, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadená rozhodnutí;

—	nařídil náhradu finanční a morální újmy způsobené napadenými rozhodnutími, tj. přiznal žalobci předběžnou částku 50 000 eur;

—	uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby znějící na zrušení dvou rozhodnutí předsedy Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2019, ve kterých byl žalobce prohlášen vinným z psychického obtěžování jeho bývalé akreditované parlamentní asistentky a byla mu udělena důtka, předkládá žalobce čtyři žalobní důvody.

1.	První žalobní důvod vychází z porušení zákonné definice obtěžování, která je obsažena v článku 12a služebního řádu úředníků Evropské unie, neboť předseda Parlamentu nezohlednil základní prvky pojmu „psychické obtěžování“, které jsou stanoveny v zákoně a v judikatuře.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z nedostatečného odůvodnění napadeného aktu. Žalobce tvrdí, že předseda Parlamentu při odůvodnění svého prvního rozhodnutí vycházel z neúplné zprávy poradního výboru a že jeho druhé rozhodnutí nesplňuje kritéria stanovená v článku 166 jednacího řádu Evropského parlamentu.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení práva na řádnou správu a práva na obhajobu. Žalobce je toho názoru, že administrativa nesplnila svoji povinnost náležité péče a porušila zásadu přiměřené lhůty, pravidla důvěrnosti šetření, právo na obhajobu, presumpci neviny a právo na přístup k disciplinárnímu spisu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady právní jistoty a zákazu retroaktivity donucovacích pravidel v rozsahu, v němž předseda Parlamentu a poradní výbor uplatnili donucovací právní úpravu na skutečnosti předcházející jejímu přijetí. Žalobce se mimoto domáhá náhrady morální a finanční újmy. Tvrdí, že způsob, jakým bylo vedeno šetření, poškodil jeho dobrou pověst a připravil jej o možnost kandidovat v evropských volbách.

Žaloba podaná dne 12. června 2019 — Spojené království v. Komise

(Věc T-363/19)

(2019/C 263/68)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: S. Brandon, zmocněnec, P. Baker QC a T. Johnston, Barrister)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2019) 2526 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896 poskytnuté Spojeným královstvím v podobě osvobození pro koncernové financování v případě ovládaných zahraničních společností;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce čtyři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení: určení nesprávného referenčního systému. — Žalobce tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, když rozhodla, že pravidla o ovládaných zahraničních společnostech představují odpovídající rámec pro posouzení srovnatelnosti (bod 107 odůvodnění napadeného rozhodnutí). — Spojené království spravuje do značné míry teritoriální systém korporační daně: obecně je zdanitelný pouze zisk vzešlý ze Spojeného království. Relevantním východiskem tedy je, že se neodvádí žádná daň ze zisků zámořských dceřiných společností. Právní úprava týkající se ovládaných zahraničních společnosti se od tohoto principu odchyluje a stanoví řadu výjimečných okolností, kdy může být daň vybrána od ovládané zahraniční společnosti. Odpovídajícím referenčním systémem je tedy rámec korporační daně jako celek. Žalobce tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, když zvolila uměle úzký referenční rámec.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že osvobození podle kapitoly 9 Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o daních z roku 2010 (mezinárodní a jiná ustanovení)] nepředstavují odchylnou úpravu. — Účelem pravidel týkajících se ovládaných zahraničních společností je zdanit ovládnou zahraniční společnost pouze v případě ujednání vykazujících vysoké riziko zneužití/umělého vyvádění zisků. Spojené království si zvolilo legislativní techniku, kdy i) nejprve podalo širokou a globální definici ovládaných zahraničních společností a poté ii) vyloučilo převážnou většinu zisků vzešlých od ovládaných zahraničních společností, aby se tak vymezila jen úzká kategorie zisků vykazujících riziko zneužití/umělého vyvádění zisků. Kapitoly 5 a 9 Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 ve vzájemném spojení definují ujednání vykazující vysoké riziko zneužití/umělého vyvádění zisků. — Žalobce dále tvrdí, že když Komise rozhodla, že osvobození podle uvedené kapitoly 9 představuje odchylnou úpravu, dopustila se tím zjevného pochybení, neboť se zaměřila na použitou legislativní techniku, a nikoli na cíle, na jejichž základě bylo opatření přijato. — Dle názoru žalobce též Komise nesprávně rozhodla, že neexistuje žádný relevantní rozdíl mezi Qualifying Loan Relationships (přípustnými vztahy v rámci půjček, QLR) a ostatními vztahy. Vláda Spojeného království se nachází v nejlepším postavení, aby mohla určit, jaké druhy ujednání představují vysoké riziko zneužití/umělého vyvádění zisků. Žalobce uvádí, že se Komise dopustila: a. nesprávného právního posouzení, když vládě Spojeného království neposkytla náležitý prostor pro uvážení k posouzení této otázky, a b. zjevně nesprávného posouzení předmětných ujednání.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení v případě selektivity. — Komise nesprávně shledala, že Spojené království mělo vycházet pouze z kritéria „významných personálních funkcí“ v protikladu k uvedeným kapitolám 5 a 9 v jejich vzájemném spojení. Rovněž nesprávně odmítla tvrzení, že metodu založenou pouze na významných personálních funkcích je stejně tak složité spravovat jako metodu založenou na investičním kapitálu ze Spojeného království. — Žalobce dále tvrdí, že se Komise dopustila rovněž pochybení, když odmítla názor Spojeného království, že osvobození podle uvedené kapitoly 9 je vhodnou, přiměřenou a z administrativního hlediska proveditelnou reakcí na rozsudek velkého senátu ve věci Cadbury Schweppes plc a Cadbury Schweppes Overseas Ltd. v. Commissioners of Inland Revenue (věc C-196/04, EU:C:2006:544).

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že není dán žádný dopad na obchod uvnitř Unie. — Žalobce konečně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, když rozhodla, že osvobození podle uvedené kapitoly 9 zaručuje „zisk“ každé společnosti, v důsledku čehož má dopad na obchod uvnitř Unie. Toto osvobození podle žalobce naopak představuje mechanismus, kdy jsou daně ovládané zahraniční společnosti vybírány od společností, které jsou rezidenty Spojeného království, a to v malém počtu případů. V rozhodné době (2013) neexistovala celounijní povinnost vybírat daň ze zisků ovládané zahraniční společnosti a Komise neprokázala, že by osvobození podle uvedené kapitoly 9 poskytovalo ve srovnání s povinnostmi uloženými v jiných členských státech zvýhodnění s dopadem na obchod uvnitř Unie.

Žaloba podaná dne 17. června 2019 — Moretti v. Parlament

(Věc T-364/19)

(2019/C 263/69)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Luigi Moretti (Nembro, Itálie) (zástupce: M. Paniz, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil sdělení generálního ředitelství financí Evropského parlamentu, které provedlo rozhodnutí Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 ze dne 12. července 2018 a rozhodnutí Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a každopádně

—	zrušil nové vyměření a nový výpočet doživotního příspěvku vypláceného Evropským parlamentem;

—

v důsledku toho rozhodl, že žalobce má právo na zachování dotčeného doživotního příspěvku ve výši podle právní úpravy platné před rozhodnutím Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 a rozhodnutím Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a že Evropský parlament má povinnost vyplatit žalobci veškeré neoprávněně sražené částky, navýšené o měnovou inflaci a zákonné úroky ode dne srážky až do zaplacení, jakož i

—	uložil Evropskému parlamentu povinnost vyhovět rozsudku a neprodleně obnovit doživotní příspěvek v původní výši, jakož i nahradit veškerou újmu, pokud a v rozsahu, v němž žalobci náleží;

—	v každém případě: nařídil úplnou náhradu nákladů, odměn advokátů včetně DPH, příspěvků na sociální zabezpečení pro advokáty a paušální náhrady.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou podobné s žalobními důvody a hlavními argumenty dovolávanými ve věci T-345/19, Santini v. Parlament.

Žaloba podaná dne 17. června 2019 — Capraro v. Parlament

(Věc T-365/19)

(2019/C 263/70)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Patrizia Capraro (Řím, Itálie) (zástupce: M. Paniz, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil sdělení generálního ředitelství financí Evropského parlamentu, které provedlo rozhodnutí Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 ze dne 12. července 2018 a rozhodnutí Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a každopádně

—	zrušil nové vyměření a nový výpočet doživotního příspěvku vypláceného Evropským parlamentem;

—

v důsledku toho rozhodl, že žalobkyně má právo na zachování dotčeného doživotního příspěvku ve výši podle právní úpravy platné před rozhodnutím Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 a rozhodnutím Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a že Evropský parlament má povinnost vyplatit žalobkyni veškeré neoprávněně sražené částky, navýšené o měnovou inflaci a zákonné úroky ode dne srážky až do zaplacení, jakož i

—	uložil Evropskému parlamentu povinnost vyhovět rozsudku a neprodleně obnovit doživotní příspěvek v původní výši, jakož i nahradit veškerou újmu, pokud a v rozsahu, v němž žalobkyni náleží;

—	v každém případě: nařídil úplnou náhradu nákladů, odměn advokátů včetně DPH, příspěvků na sociální zabezpečení pro advokáty a paušální náhrady.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou podobné s žalobními důvody a hlavními argumenty dovolávanými ve věci T-345/19, Santini v. Parlament.

Žaloba podaná dne 18. června 2019 — Sboarina v. Parlament

(Věc T-366/19)

(2019/C 263/71)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Gabriele Sboarina (Verona, Itálie) (zástupce: M. Paniz, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil sdělení generálního ředitelství financí Evropského parlamentu, které provedlo rozhodnutí Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 ze dne 12. července 2018 a rozhodnutí Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a každopádně

—	zrušil nové vyměření a nový výpočet doživotního příspěvku vypláceného Evropským parlamentem;

—

v důsledku toho rozhodl, že žalobce má právo na zachování dotčeného doživotního příspěvku ve výši podle právní úpravy platné před rozhodnutím Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 a rozhodnutím Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a že Evropský parlament má povinnost vyplatit žalobci veškeré neoprávněně sražené částky, navýšené o měnovou inflaci a zákonné úroky ode dne srážky až do zaplacení, jakož i

—	uložil Evropskému parlamentu povinnost vyhovět rozsudku a neprodleně obnovit doživotní příspěvek v původní výši, jakož i nahradit veškerou újmu, pokud a v rozsahu, v němž žalobci náleží;

—	v každém případě: nařídil úplnou náhradu nákladů, odměn advokátů včetně DPH, příspěvků na sociální zabezpečení pro advokáty a paušální náhrady.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou podobné s žalobními důvody a hlavními argumenty dovolávanými ve věci T-345/19, Santini v. Parlament.

Žaloba podaná dne 19. června 2019 — Španělsko v. Komise

(Věc T-370/19)

(2019/C 263/72)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobce: Španělské království (zástupce: M. García-Valdecasas Dorrego, zmocněnkyně)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 18. března 2019,

—	uložil žalovanému orgánu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba směřuje proti rozhodnutí Komise ze dne 18. března 2019 Komise ze dne 18. března 2019 o účasti národního regulačního orgánu Kosova ve Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (1).

Na podporu své žaloby žalobce uplatňuje tři důvody.

1.

První důvod vychází z porušení článku 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/1971 o zřízení Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) a Agentury na podporu BEREC (Úřad BEREC), o změně nařízení (EU) 2015/2120 a o zrušení nařízení (ES) č. 1211/2009 (2) v rozsahu, v němž tento článek stanoví, že regulační orgány třetích zemí se mohou účastnit pouze činností Rady regulačních orgánů, pracovních skupin a správní rady.

2.	Druhý důvod vychází z porušení článku 35 nařízení (EU) 2018/1971 v rozsahu, v němž neexistuje dohoda pro účely účasti regulačního orgánu Kosova v BEREC.

3.

Třetí důvod vychází z porušení článku 35 nařízení (EU) 2018/1971 v rozsahu, v němž se Evropská komise odchýlila od postupu stanoveného pro účast regulačních orgánů třetích zemí v BEREC. To navíc vedlo k přijetí právní aktu bez právního základu a vzniku povinností vůči třetím osobám, aniž by k tomu byly svěřeny specifické pravomoci.

---

(1)  Úř. věst. 2019, C 115, s. 26.

(2)  Úř. věst. 2018, L 321, s. 1.

Žaloba podaná dne 18. června 2019 — Itinerant Show Room v. EUIPO — Forest (FAKE DUCK)

(Věc T-371/19)

(2019/C 263/73)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Itinerant Show Room Srl (San Giorgio in Bosco, Itálie) (zástupci: A. Visentin, M. Cartella a B. Cartella, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Forest Srl (Milán, Itálie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatel sporné ochranné známky: Žalobkyně u Tribunálu

Sporná ochranná známka: Zápis obrazové ochranné známka Evropské unie obsahující slovní prvek „FAKE DUCK“ — Přihláška č. 15 912 496

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. dubna 2019 ve věci R 1117/2018-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	vyhověl žalobě z důvodů v ní uvedených jako opodstatněné;

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO, aby připustil ochrannou známku Unie č. 015912496 také pro třídy 18 a 25;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001;

—	Neposouzení konkrétního způsobu nabytí zboží.

Žaloba podaná dne 20. června 2019 — Cellai v. Parlament

(Věc T-371/19)

(2019/C 263/74)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Marco Cellai (Florencie, Itálie) (zástupce: M. Paniz, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil sdělení generálního ředitelství financí Evropského parlamentu, které provedlo rozhodnutí Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 ze dne 12. července 2018 a rozhodnutí Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a každopádně,

—	zrušil nové vyměření a nový výpočet doživotního příspěvku vypláceného Evropským parlamentem;

—

v důsledku toho rozhodl, že žalobce má právo na zachování doživotního příspěvku vypláceného Evropským parlamentem ve výši podle právní úpravy platné před rozhodnutím Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 a rozhodnutím Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a že Evropský parlament má povinnost vyplatit žalobci veškeré neoprávněně sražené částky, navýšené o měnovou inflaci a zákonné úroky ode dne srážky až do zaplacení, jakož i

—	uložil Evropskému parlamentu povinnost vyhovět rozsudku a neprodleně obnovit doživotní příspěvek v původní výši, jakož i nahradit veškerou újmu, pokud a v rozsahu, v němž žalobci náleží;

—	v každém případě: nařídil úplnou náhradu nákladů, odměn advokátů včetně DPH, příspěvků na sociální zabezpečení pro advokáty a paušální náhrady.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou totožné s žalobními důvody a hlavními argumenty dovolávanými ve věci T-345/19, Santini v. Parlament.

Žaloba podaná dne 20. června 2019 — Gatti v. Parlament

(Věc T-373/19)

(2019/C 263/75)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Natalino Gatti (Nonantola, Itálie) (zástupce: M. Paniz, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil sdělení generálního ředitelství financí Evropského parlamentu, které provedlo rozhodnutí Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 ze dne 12. července 2018 a rozhodnutí Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a každopádně,

—	zrušil nové vyměření a nový výpočet doživotního příspěvku vypláceného Evropským parlamentem;

—

v důsledku toho rozhodl, že žalobce má právo na zachování doživotního příspěvku vypláceného Evropským parlamentem ve výši podle právní úpravy platné před rozhodnutím Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 a rozhodnutím Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a že Evropský parlament má povinnost vyplatit žalobci veškeré neoprávněně sražené částky, navýšené o měnovou inflaci a zákonné úroky ode dne srážky až do zaplacení, jakož i

—	uložil Evropskému parlamentu povinnost vyhovět rozsudku a neprodleně obnovit doživotní příspěvek v původní výši, jakož i nahradit veškerou újmu, pokud a v rozsahu, v němž žalobci náleží;

—	v každém případě: nařídil úplnou náhradu nákladů, odměn advokátů včetně DPH, příspěvků na sociální zabezpečení pro advokáty a paušální náhrady.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou totožné s žalobními důvody a hlavními argumenty dovolávanými ve věci T-345/19, Santini v. Parlament.

Žaloba podaná dne 20. června 2019 — Wuhrer v. Parlament

(Věc T-374/19)

(2019/C 263/76)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Lina Wuhrer (Brescia, Itálie) (zástupce: M. Paniz, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil sdělení generálního ředitelství financí Evropského parlamentu, které provedlo rozhodnutí Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 ze dne 12. července 2018 a rozhodnutí Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a každopádně,

—	zrušil nové vyměření a nový výpočet doživotního příspěvku vypláceného Evropským parlamentem;

—

v důsledku toho rozhodl, že žalobkyně má právo na zachování doživotního příspěvku vypláceného Evropským parlamentem ve výši podle právní úpravy platné před rozhodnutím Předsednictva Poslanecké sněmovny č. 14/2018 a rozhodnutím Rady předsednictva Senátu republiky č. 6/2018, a že Evropský parlament má povinnost vyplatit žalobkyni veškeré neoprávněně sražené částky, navýšené o měnovou inflaci a zákonné úroky ode dne srážky až do zaplacení, jakož i

—	uložil Evropskému parlamentu povinnost vyhovět rozsudku a neprodleně obnovit doživotní příspěvek v původní výši, jakož i nahradit veškerou újmu, pokud a v rozsahu, v němž žalobkyni náleží;

—	v každém případě: nařídil úplnou náhradu nákladů, odměn advokátů včetně DPH, příspěvků na sociální zabezpečení pro advokáty a paušální náhrady.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou podobné s žalobními důvody a hlavním argumenty uvedenými ve věci T-345/19, Santini v. Parlament.

Žaloba podaná dne 24. června 2019 — El Corte Inglés v. EUIPO — Big Bang (LTC latiendaencasa.es BIG BANG DAY)

(Věc T-376/19)

(2019/C 263/77)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: El Corte Inglés, SA (Madrid, Španělsko) (zástupce: J. L. Rivas Zurdo, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastník řízení před odvolacím senátem Big Bang, trgovina in storitve, d.o.o. (Lublaň, Slovinsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie LTC latiendaencasa.es BIG BANG DAY — Přihláška č. 15 879 323

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. dubna 2019 ve věci R 1684/2018-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

vyhověl této žalobě na neplatnost a konstatoval důvody pro zrušení napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí námitkového oddělení (námitka B 2 840 414), kterým byla odmítnuta ochranná známka Evropské unie č. 15 879 323 pouze pro produkty a služby tříd, proti kterým byla podána námitka (7, 9, 11, 16, 35 a 42) s výjimkou následujících produktů třídy 7, které byly povoleny: „spojovací zařízení a převodovky (ne pro pozemní vozidla); zemědělské nářadí velké (s výjimkou ručního); inkubátory na vejce; automatické distributory“; a

—	uložil účastníkovi nebo účastníkům řízení, kteří vyjádří nesouhlas s touto žalobou, náhradu nákladu řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.