Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Evropské rámcové směrnici o minimálním příjmu

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2019/C 190/01)

Zpravodaj: Georges DASSIS

Rozhodnutí plenárního shromáždění	15. 3. 2018
Právní základ	čl. 29 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná specializovaná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato ve specializované sekci	18. 12. 2018
Přijato na plenárním zasedání	20. 2. 2019
Plenární zasedání č.	541
Výsledek hlasovánísss (pro/proti/zdrželi se hlasování)	158/81/12

1.   Závěry a doporučení

1.1

Od vytvoření prvního Evropského společenství ESUO v roce 1952 se naprostá většina evropských občanů po dvě generace připojuje k projektu evropské integrace. Důležitým faktorem připojení občanů k tomuto projektu je hospodářská a sociální soudržnost.

1.2

Od vypuknutí hospodářské krize, která následovala po finanční krizi v roce 2008, a ačkoli v posledních letech zažíváme hospodářský růst, míra chudoby se nadále zvyšovala u dlouhodobě nezaměstnaných a chudých pracovníků a tato míra zůstává ve většině členských států Unie na znepokojivé úrovni.

1.3

Texty a závazky Unie, například strategie Evropa 2020, jejímž cílem bylo snížit počet osob ohrožených chudobou o 20 milionů, však dosud nepřinesly očekávané výsledky. Uplatňování zásady subsidiarity, jejímž jediným nástrojem je otevřená metoda koordinace, se tedy ukazuje jako nedostatečné pro dosažení stanovených cílů.

1.4

Zavedení závazného evropského rámce pro důstojný minimální příjem v Evropě, který by umožnil rozšířit, podpořit a učinit důstojnými (přiměřenými) systémy minimálního příjmu v členských státech, by tedy bylo prvním, avšak důležitým evropským řešením tohoto závažného a přetrvávajícího problému chudoby v Evropě. Řadil by se zcela určitě do rámce „Evropy se sociálním ratingem AAA“, již ohlásil předseda Juncker, a zaslalo by jasný signál občanům o tom, že naše Unie je tu pro ně.

1.5

Mohl by mít podobu směrnice, která by stanovila referenční rámec pro zavedení přiměřeného minimálního příjmu přizpůsobeného životní úrovni a způsobu života v jednotlivých zemích a zohledňujícího prvky sociálního přerozdělování, daňového systému a životní úrovně na základě referenčního rozpočtu, jehož metodika by byla definována na evropské úrovni.

1.6

Volba právních nástrojů, které by vytvořily tento evropský rámec pro zavedení důstojného minimálního příjmu v Evropě je opodstatněna nutností zajistit přístup všem potřebným k této podpoře a také to, aby tato podpora odpovídala jejich skutečným potřebám. Důstojný minimální příjem je rovněž nástroj, který slouží k začlenění či opětovnému začlenění vyloučených osob do zaměstnání a k boji proti jevu pracovníků, kteří jsou chudí, ačkoli jsou zaměstnaní.

1.7

Zavedení důstojného minimálního příjmu garantovaného EU je otázkou vysoce politickou. Opatření EU v této oblasti ospravedlňuje SEU, SFEU, Charta Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989, Listina základních práv EU z roku 2000 a evropský pilíř sociálních práv, avšak diskutovalo se o existenci právního základu pro právní předpisy EU o minimálním příjmu. Podle těch, kteří prosazují využívání právních předpisů EU, lze tento právní základ najít v čl. 153 odst. 1 písm. c) (1) a h) (2) SFEU. EHSV doporučuje pragmatický přístup, který spočívá v závazném evropském rámci, jenž by podporoval a nasměroval rozvoj systémů důstojného minimálního příjmu v členských státech i jejich financování.

1.8

EHSV ve svém prvním stanovisku k tomuto tématu vyzval Komisi, aby prozkoumala možnosti financování evropského minimálního příjmu a aby se při tom zaměřila zejména na případné zřízení odpovídajícího evropského fondu (3). Jelikož se Komise k této výzvě nevyjádřila, považuje Výbor za nutné ji zopakovat.

2.   Obecné připomínky

2.1   Úvod

2.1.1

Diskuze o přijetí minimálního příjmu na úrovni Unie probíhá v kontextu sociální krize, která přetrvává navzdory hospodářskému oživené a způsobuje masivní vyloučení. Podle posledních údajů Eurostatu je 112,9 milionů osob, což představuje 22,5 % populace v Evropské unii (EU), ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením. To znamená, že tyto osoby jsou vystaveny nejméně jedné z těchto tří podmínek: čelí riziku chudoby po sociálních transferech (příjmová chudoba), jsou v situaci tíživé materiální deprivace či žijí v domácnosti s velmi nízkou intenzitou práce. V EU se v období 2009 až 2012 během tří po sobě jdoucích let zvyšoval podíl osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením, až dosáhl téměř 25 %. Od té doby se tento podíl neustále snižoval, až v loňském roce klesl na 22,5 %, což je o 1,2 procentního bodu pod referenční úrovní z roku 2008 a o 1 procentní bod pod úrovní z roku 2016 (4).

2.1.2

Co se týče tématu tohoto stanoviska k minimálnímu důstojnému příjmu pro osoby čelící chudobě a vážné chudobě, dlouhodobá nezaměstnanost se bohužel zvýšila z 2,9 % v roce 2009 (referenční rok, kdy byla přijata strategie Evropa 2020) na 3,4 % v roce 2017 a počet chudých pracovníků v eurozóně se zvýšil z 7,6 % v roce 2006 na 9,5 % v roce 2016 (z 8,3 % v roce 2010, kdy byly údaje poprvé k dispozici, na 9,6 % v EU28).

2.1.3

Zvlášť zasažení jsou mladí lidé. V roce 2016 bylo v EU více než 6,3 milionu mladých lidí (ve věku 15 až 24 let), kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET). Přestože v roce 2013 došlo k poklesu míry nezaměstnanosti mladých lidí o více než 23 % a v roce 2016 se ustálila na 19 %, je v EU pořád velmi vysoká (v několika zemích dosahuje více než 40 %). Dlouhodobá nezaměstnanost je mezi mladými lidmi stále rekordní. Míra nezaměstnanosti mladých představuje více než dvojnásobek celkové nezaměstnanosti (přibližně 19 % oproti 9 % v roce 2016) a mezi jednotlivými zeměmi jsou obrovské rozdíly: členský stát s nejnižší mírou nezaměstnanosti mladých Německo (7 %) dělí od členských států s nejvyšší mírou nezaměstnanosti Řecka (47 %) a Španělska (44 %) více než 30 procentních bodů.

2.1.4

Tato situace masivního vyloučení a chudoby se navíc dotýká zejména dětí. Podle Eurostatu žije 26 milionů evropských dětí v chudobě a vyloučení. Představují 27 % obyvatel EU mladších 18 let (5). Tyto děti žijí v chudých rodinách, často s jedním rodičem, nebo v rodinách chudých pracujících a v situacích uzavření a chudoby, z nichž je pro ně nesmírně obtížné se dostat. Jak zdůrazňuje Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 20. prosince 2010 (6), „ženy jakožto skupina obyvatel jsou zranitelné vůči chudobě, a to z důvodu nezaměstnanosti, špatného rozdělení rodinných povinností, nejistého a špatně placeného zaměstnání, platové diskriminace a nižších důchodů“.

2.1.5

V této situaci lze pouze poukázat na význam existujících opatření na zmírnění sociálních dopadů v řadě zemí EU, která pomohla zabránit ještě větším dramatům během krize, ale tato opatření mají své limity a nemohou vydržet v situaci trvalé sociální krize. Hospodářské oživení vytvářející pracovní místa je tedy nepostradatelné a minimální příjem se stává nástrojem sloužícím k začlenění či opětovnému začlenění vyloučených osob do zaměstnání. Ostatně země, v nichž je systém důstojného minimálního příjmu zaveden, jsou odolnější vůči negativním dopadům krize a lépe zmírňují nerovnosti, jež narušují sociální soudržnost. Existují povzbudivá znamení, že dochází k hospodářskému oživení, to však stále není stabilní a dochází k němu při rostoucích nerovnostech. Diskuze o zavedení důstojného minimálního příjmu v Evropě je tedy v tomto období velmi patřičná.

2.1.6

Texty a závazky Unie, například strategie Evropa 2020, přijatá v červnu 2010, jejímž cílem bylo snížit počet osob ohrožených chudobou o 20 milionů (sic), však v tuto chvíli nepřináší očekávané výsledky. Vzhledem k tomu, že uplatňování zásady subsidiarity, jejímž jediným nástrojem je otevřená metoda koordinace, nepřineslo očekávané výsledky, musí být tato metoda doplněna nástrojem Společenství. Systémy důstojného minimálního příjmu jsou prospěšné nejen potřebným osobám, ale také celé společnosti. Zajišťují udržení aktivity osob v rámci společnosti, které potřebují, pomáhají jim znovu navázat kontakt se světem práce a umožňují jim důstojně žít. Důstojné minimální příjmy jsou nezbytné pro dosažení rovnější společnosti, vytvářejí skutečný základ pro sociální ochranu a zajišťují sociální soudržnost prospěšnou pro celou společnost.

2.1.7

Systémy minimálního příjmu představují pouze menší procentní podíl sociálních výdajů, ale mají značnou návratnost investic, zatímco neinvestování má velmi negativní důsledky pro jednotlivce a přináší dlouhodobé vysoké náklady. Jsou účinným stimulem, protože vynaložené prostředky se okamžitě vracejí do ekonomiky, často do odvětví nejvíce zasažených krizí. Díky interakci mezi minimálním příjmem a minimální mzdou rovněž přispívají k zajištění důstojné mzdy a zamezují nárůstu počtu chudých pracujících.

2.1.8

Je důležité nezaměňovat pojem důstojný minimální příjem, jímž se zabývá toto stanovisko, a univerzální příjem, který se vyplácí všem členům určitého společenství (obec, region nebo stát) bez ohledu na majetek či zaměstnání. Navíc i přesto, že ve většině zemí již systém minimálního příjmu (7) zaveden je, je třeba ještě přezkoumat jeho přiměřenost vůči potřebám, neboť ve většině případů právě toto představuje problém. Na této oblasti se nyní pracuje v Německu a ve Francii (8).

2.1.9

V oblasti minimálního příjmu již bylo odvedeno mnoho práce a k tomuto tématu již byla vyjádřena celá řada postojů. V tomto stanovisku EHSV vyzdvihuje pojem „důstojnost“(minimum umožňující důstojný život nad hranicí chudoby) a vychází z pojmu „důstojné práce“MOP (9).

2.1.10

Navíc je třeba vzít v úvahu práci vykonanou Výborem pro zaměstnanost a sociální věci Evropského parlamentu, Výborem pro zaměstnanost a Výborem pro sociální ochranu Rady Evropské unie a významné přínosy sítí, jako je European Minimum Income Network (EMIN) (10), a veškeré úsilí sítě European Anti-Poverty Network (EAPN) (11), k níž je přidružen i EKOS. A nesmíme zapomenout ani na úsilí MOP a Rady Evropy.

2.1.11

Většina členských států zavedla systémy minimálního příjmu. Definice, podmínky přístupu a míra uplatnění jsou výrazně odlišné a bylo by třeba je zobecnit a zharmonizovat v rámci společných kritérií, která by umožnila zohlednit specifika jednotlivých zemí. Komise doposud minimální příjem podporovala a byla toho názoru, že přísluší členským státům, aby tuto problematiku upravovaly. Vzhledem k tomu, že nebylo dosaženo velkých výsledků, je nutné do roku 2020 posílit vnitrostátní politiky a koordinaci, ale také vytvořit účinnější evropské prostředky pro dosažení stanoveného cíle.

2.1.12

Na závěr tohoto úvodu několik zásadních připomínek: — důstojný minimální příjem může mít smysl pouze v kontextu celkového aktivního začleňování a integrace spolu s přístupem na trhy práce podporující začleňování, které nabízí kvalitní pracovní místa a další vzdělávání, a přístupem ke kvalitním veřejným službám, zejména v oblasti vzdělávání a zdraví, — právo na práci musí zůstat základním právem jakožto ústřední prvek emancipace a ekonomické nezávislosti, — důstojný minimální příjem je ze své podstaty dočasným, ale nezbytným prvkem, jehož cílem je integrace / opětovná integrace osob na trh práce prostřednictvím aktivních opaření – jedná se o klíčové opatření pro sociální důvěryhodnost Evropské unie; — přiměřenost, rozsah a dostupnost minimálního příjmu jsou i nadále klíčovou výzvou pro členské státy při rozvoji jejich systémů. Tyto systémy by měly být podporovány a v případě potřeby doplněny na evropské úrovni.

3.   Politická vůle a technická řešení

3.1   Právní základy existují a je třeba je použít

3.1.1

Jsou vyslovovány odlišné názory na existenci nebo neexistenci právních základů umožňujících kodifikaci minimálního příjmu. Je však zřejmé, že otevřená metoda koordinace (OMK) nepřinesla dostačující výsledky pro zajištění přiměřeného minimálního příjmu ve všech zemích EU a zdůraznila rozdíly mezi nimi, což představuje klíčový problém pro důvěryhodnost Evropské unie.

3.1.2

Otázka minimálního příjmu je v první řadě vysoce politická. Jedná se o volbu, jež podléhá Unii, a Komise se nemůže schovávat za zásadu subsidiarity, v této oblasti špatně uplatňovanou, a rozhodnout, že nemůže nic dělat. Neexistence iniciativy Komise by byla nepřípustná a pro občany by se projekt Unie stal nesrozumitelným v oblasti, která se dotýká důstojnosti a lidských práv. Výbor proto vyzývá Komisi, aby zahájila okamžitá opatření za účelem posílení koordinovaného přístupu členských států na vnitrostátní a evropské úrovni s cílem rozvíjet minimální příjem a připravit závazný evropský nástroj vycházející ze společné metodiky, který by stanovil referenční rozpočtové prostředky zajišťující důstojný minimální příjem.

3.1.3

S odkazem na Evropskou sociální chartu Rady Evropy z roku 1961, na Chartu Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989 a na Listinu základních práv z roku 2000 (článek 34) se minimální příjem jasně jeví coby součást cílů Evropské unie a Komise, která se musí ujmout iniciativy a dokončit a harmonizovat činnost členských států. Navíc podle bodu 14 návrhu sociálního pilíře Komise jasně zmiňuje „…právo na přiměřené dávky zaručující minimální příjem, který mu umožní důstojný život ve všech etapách života a účinný přístup k podpůrnému zboží a službám(…)“.

3.1.4

Právní odkazy na smlouvy jsou obzvláště důležité, například na článek 3 SEU, který mezi cíle Unie řadí plnou zaměstnanost a sociální pokrok, ale také boj proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a podporu hospodářské, sociální a územní soudržnosti stejně jako solidarity mezi členskými státy, článek 9 SFEU, který upřesňuje, že „při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví“, a konkrétněji článek 151 SFEU, jímž začíná hlava X o sociální politice a mezi cíle Unie a členských států řadí „zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby bylo možno tyto podmínky vyrovnat a přitom udržet jejich zvýšenou úroveň, přiměřenou sociální ochranu, sociální dialog, rozvoj lidských zdrojů za účelem trvale vysoké zaměstnanosti a boj proti vyloučením“, tedy cíle, které jsou Unií proveditelné, pokud (čl. 153 odst. 1 SFEU) Unie „podporuje a doplňuje činnosti členských států v těchto oblastech: (…) c) sociální zabezpečení a sociální ochrana pracovníků; (…) h) zapojení osob vyloučených z trhu pracovních příležitostí; (…) j) boj proti sociálnímu vyloučení; (a) k) modernizace systémů sociálního zabezpečení (…)“.

3.1.5

Je tedy třeba rovněž definovat oprávněné osoby v souvislosti s pojmem „pracovník“. Výbor chce tento koncept podrobněji přezkoumat, a to tím spíše, že právo EU neupravuje společné pojetí „pracovníka“. Je proto třeba zjistit, jaké pojetí „pracovníka“je obsaženo v čl. 153 odst. 1 písm. c) SFEU. Prozatím můžeme bez obav potvrdit, že to, co je rozhodující v článku 153 SFEU, není pojem „pracovníka“ve smyslu práva na volný pohyb, ale spíše pojem „pracovníka“ve smyslu práva na sociální zabezpečení, které se vztahuje na všechny osoby, které mají přístup k systémům pokrývajícím veškerá rizika uvedená v nařízení (ES) č. 883/2004.

3.1.6

Jak Výbor prohlásil, „EHSV s ohledem na to, že chudoba a sociální vyloučení napomáhají v mnoha členských státech Evropské unie populistickým tendencím, vítá závěry Rady Evropské unie ze dne 16. června 2016 nazvané „Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: integrovaný přístup (12) a vyslovuje se pro to, aby bylo do budoucího finančního výhledu zahrnuto zřízení integrovaného evropského fondu pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení dle dosavadních zkušeností s prováděním Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD) a Evropského sociálního fondu (ESF)“ (13).

3.1.7

Je třeba, aby politickou vůlí bylo objektivní hodnocení provádění strategie Evropa 2020, jejích úspěchů a neúspěchů a viditelnost evropských opatření podporujících a doplňujících opatření členských států. Tato doplňková podpora by mohla mít podobu evropského fondu určeného na financování minimálního příjmu zavedeného právním rámcem.

3.1.8

Komise se nemusí schovávat za zásadu subsidiarity. Pokud členské státy vznesou námitku z důvodu subsidiarity, činí tak obvykle s cílem vyhnout se úpravě svých vnitrostátních právních předpisů v návaznosti na opatření Unie. Komise proto jako strážce obecného zájmu nemůže abstraktně odkazovat na zásadu subsidiarity, protože v takovém případě by se jednalo o autocenzuru, která by byla tím závažnější, že jde o záležitost týkající se základních práv. Jelikož chybí návrh legislativního aktu ze strany Komise, nemůže být článek 6 protokolu (č. 2) o používání zásad subsidiarity a proporcionality plně uplatněn. Kromě Rady totiž „ve lhůtě osmi týdnů ode dne postoupení návrhu legislativního aktu v úředních jazycích Unie může každý vnitrostátní parlament nebo kterákoli komora vnitrostátního parlamentu zaslat předsedům Evropského parlamentu, Rady a Komise odůvodněné stanovisko uvádějící, proč soudí, že dotyčný návrh není v souladu se zásadou subsidiarity“. Toto demokratické vyjádření, které se může lišit od vyjádření Rady, je zmařeno pokaždé, kdy diskuze mezi Komisí a Radou brání potenciálnímu přijetí legislativního aktu.

3.1.9

A konečně, odkaz na evropský pilíř sociálních práv, s jehož stanovenými zásadami Evropský hospodářský a sociální výbor bez výhrad souhlasí, nemůže být argumentem proti přijetí závazného evropského nástroje v této záležitosti, tím spíše, že se uznává, že ve Smlouvě existuje právní základ. Evropský pilíř sociálních práv je prohlášením všech evropských orgánů a jeho cílem je „sloužit jako vodítko na cestě k (…) výsledkům v (…) sociální oblasti“ (14). Pilíř tedy musí sloužit jako opěrný bod pro návrhy opatření a právních předpisů, jak to již Komise začala činit. Ostatně formulaci 14. bodu pilíře – „Každý, kdo nemá dostatečné prostředky, má právo na přiměřené dávky zaručující minimální příjem, který mu umožní důstojný život ve všech etapách života a účinný přístup k podpůrnému zboží a službám“– nelze v žádném případě vykládat restriktivně. Takový výklad by totiž byl v rozporu s 6. bodem odůvodnění pilíře, který připomíná, že SFEU „obsahuje ustanovení o pravomocích Unie týkajících se mimo jiné (…) sociální politiky (články 151 až 161)“. Pokud jde navíc o legislativní pravomoci EU, pracovní dokument Komise, který doprovází sdělení o evropském pilíři sociálních práv, odkazuje na článek Smlouvy týkající se integrace osob vyloučených z trhu práce.

3.1.10

Evropský hospodářský a sociální výbor, který bez výhrady souhlasí se zásadami formulovanými v sociálním pilíři, má za to, že přijetí závazného evropského nástroje za účelem vytvoření důstojného minimálního příjmu na evropské úrovni zároveň zpřesní slavnostní prohlášení, jež všechna, počínaje Chartou základních sociálních práv, hovoří o nezbytném boji proti sociálnímu vyloučení, a vyšle vzkaz, že budování Evropy 21. století není možné bez zájmu o životy evropských občanů.

3.2   Nezbytná technická řešení

3.2.1

Z technického hlediska by bylo nutné vymezit podmínky pro přístup k zaručenému minimálnímu příjmu (zaručený minimální příjem). Zaručený minimální příjem by měl být stanoven za zohlednění zejména těchto faktorů: — souvislost zaručeného minimálního příjmu a podmínek aktivace, — vliv složení domácnosti, vzhledem k významu dětí v kontextu chudoby, — jiné zdroje, např. dědictví, — součásti zaručeného minimálního příjmu v hotovosti a v naturáliích, např. prostřednictvím přístupu ke zdravotní péči, bydlení, mobilitě, podpoře rodin a službám.

3.2.2

Minimální příjem musí být stanoven v rámci celkového přístupu k různým lidským potřebám, který se neomezuje jen na úroveň přežití nebo jednoduše na míru chudoby vypočtenou na základě středního příjmu, jež ve skutečnosti v některých zemích neodpovídá základním potřebám. Je proto třeba začlenit všechny potřeby v oblasti životní úrovně, bydlení, vzdělávaní, zdraví a kultury s cílem nabídnout osobám vyloučeným z trhu práce a uzavřeným v chudobě ty nejlepší podmínky pro integraci / opětovnou integraci. Probíhá diskuse o podmínkách přístupu, který bude potřeba upřesnit.

3.2.3

Tento přístup se opírá o práce ekonomů, jako je Amartya Sen, o tom, čemu on sám říká „capabilities“(schopnosti), které jsou tvořeny třemi aspekty: Zdraví / střední délka života – nedávné studie ukázaly, že osoby z chudého prostředí šetří na zdravotní péči a zejména na péči o zuby. Mají špatný životní styl, hůře se stravují, a trpí proto častěji obtížemi spojenými s obezitou. Mezi bohatými a chudými existují značné rozdíly ve střední délce života. Je třeba vzít v úvahu rovněž obtížnost práce. Znalosti / úroveň vzdělání – statistiky jasně ukazují souvislost mezi mírou nezaměstnanosti a různými úrovněmi vzdělání. Podle údajů Eurostatu pro rok 2015 11 % Evropanů ve věku 18 až 24 let ukončilo předčasně školní docházku. Životní úroveň – je třeba zohlednit všechny aspekty kvality života kupní síly a nejen aspekty potravinového přežití. Schopnost mobility a přístup ke kultuře patří mezi důležité aspekty integrace/začlenění ve vztahu k ostatním a k sociálním kontaktům, jedná se tedy o prostředky, jak neizolovat chudé lidi, což představuje začarovaný kruh desocializace.

3.2.4

Je třeba pragmaticky a pružně vytvářet nástroje pro výpočet přiměřeného minimálního příjmu. Je třeba zavést společnou metodiku pro stanovení výpočtu referenčního rozpočtu a přizpůsobení tohoto rozpočtu jednotlivým zemím. Velkou práci již odvedly zejména středisko Centre for social policy při univerzitě v Antverpách a EAPN a EMIN. Tyto referenční rozpočty musí zároveň umožňovat zajištění srovnání mezi členskými státy a flexibilitu provádění podmínek v jednotlivých zemích. Musí zahrnovat nejen takzvaný „potravinový koš“, ale také zdravotní a osobní péči, vzdělávání, bydlení, oblečení, mobilitu, bezpečnost, volný čas, společenské vztahy, bezpečnost související s dětmi a deset oblastí stanovených pro společnou metodiku v návrhu referenčních rozpočtů. Jednou ze zásluh těchto referenčních rozpočtů, kterou podporují vědci i nevládní organizace, jako je EAPN a EMIN, je jejich využití při testování platnosti ukazatelů chudoby dosud používaných pro stanovování hranice chudoby.

3.2.5

Bylo by rovněž důležité vyhodnotit, nakolik by zavedení minimálního příjmu mohlo vést k racionalizaci sociální podpory v některých zemích. Takovým přístupem je například ten, který je východiskem návrhu na „všeobecný příjem z pracovní činnosti“definovaný v plánu boje proti chudobě představeném prezidentem Francouzské republiky, jehož cílem je „zaručit minimální úroveň důstojnosti pro všechny, kteří z ní mohou mít prospěch, tím, že se sloučí co největší množství sociálních dávek“. Stejně tak v Německu by probíhající diskuse o zavedení minimálního solidárního příjmu umožnila zjednodušit systém sociálních dávek, a bojovat tím proti chudobě, zejména osob dlouhodobě nezaměstnaných. Vláda již stanovila, že do roku 2021 na tuto oblast bude vyčleněno finanční krytí ve výši 4 miliard eur.

---

(1)  https://www.bmas.de/SharedDocs/Downloads/DE/PDF-Publikationen/Forschungsberichte/fb491-eu-rechtsrahmen-soziale-grundsicherungssysteme.pdf;jsessionid=99C4D0B602A57E640467F949B3C34894?__blob=publicationFile&v=2.

(2)  https://eminnetwork.files.wordpress.com/2017/11/2017-nov-emin-la-route-de-lue-vers-le-revenu-minimum-fr-pdf-novembre-17.pdf; https://www.eapn.eu/wp-content/uploads/Working-Paper-on-a-Framework-Directive-EN-FINAL.pdf.

(3)  Úř. věst. C 170, 5.6.2014, s. 23. Připomínáme, že skupina Zaměstnavatelé v EHSV vypracovala prohlášení ke stanovisku a hlasovala proti němu.

(4)  Eurostat.

(5)  Usnesení EP z roku 2015 na základě statistik Eurostatu.

(6)  Návrh usnesení Evropského parlamentu o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2010.

(7)  Viz databáze vzájemného informačního systému sociálního zabezpečení (MISSOC): https://www.missoc.org-database/comparative-tables/results/.

(8)  Zavedení minimálního příjmu figuruje v programu vládní koalice v Německu a toto téma je i součástí plánu boje proti chudobě, který v září 2018 představil francouzský prezident.

(9)  http://www.ilo.org/global/topics/decent-work/lang–fr/index.htm.

(10)  https://eminnetwork.files.wordpress.com/2017/11/2017-nov-emin-la-route-de-lue-vers-le-revenu-minimum-fr-pdf-novembre-17.pdf.

(11)  https://www.eapn.eu/wp-content/uploads/Working-Paper-on-a-Framework-Directive-EN-FINAL.pdf.

(12)  http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-10434-2016-INIT/cs/pdf.

(13)  Úř. věst. C 173, 31.5.12.2017, s. 15.

(14)  12. bod odůvodnění EPSP.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Podpora zdravého a udržitelného stravování v EU

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2019/C 190/02)

Zpravodaj: Peter SCHMIDT

Rozhodnutí plenárního shromáždění	12.7. 2018
Právní základ	čl. 29 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná specializovaná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato ve specializované sekci	31.1.2019
Přijato na plenárním zasedání	20.2.2019
Plenární zasedání č.	541
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	183/7/5

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV ve svém stanovisku o „komplexní politice EU v oblasti potravin“přijatém v prosinci 2017 obhajoval integrovanější přístup k potravinám v EU. Klíčovým pilířem této politiky v oblasti potravin je zdravé a udržitelné stravování, poněvadž musíme naléhavě změnit naše stravování tak, aby se zlepšilo (a nikoli poškodilo) zdraví ekosystémů i veřejnosti a posílila se životaschopnost venkovských oblastí.

1.2.

Nastal čas urychleně změnit přístup, důkazy pro to jsou přesvědčivé a je jich čím dál více. EHSV zdůrazňuje, že v rámci politik nyní existuje politický impuls – jde např. o Desetiletí opatření OSN na podporu výživy, naplňování cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje, Pařížskou dohodu o změně klimatu a nové návrhy o budoucnosti společné zemědělské politiky. Je také k dispozici čím dál více vědeckých důkazů, které svědčí o tom, že je naléhavě nutné transformovat evropský i globální potravinový systém, např. ve zprávách Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), Komise EAT-Lancet, Výboru pro celosvětové zajišťování potravin a InterAcademies Partnership (1). V neposlední řadě je zde silný požadavek občanské společnosti (např. ze strany koalice vytvořené v rámci procesu mezinárodního panelu odborníků na udržitelné potravinové systémy (IPES Food)), podniky uznávají svou odpovědnost při podpoře změn (např. v oblasti plýtvání potravinami, oběhového hospodářství, snižování obezity, ochrany biologické rozmanitosti, rozvoje kultury atd.) a jsou podnikány kroky na regionální a obecní úrovni, např. v rámci milánského paktu měst v oblasti potravinové politiky (Milan Urban Food Policy Pact), francouzských územních potravinových projektů (Projets Alimentaires Territoriaux) a světových měst v rámci skupiny C40 (2).

1.3.

EHSV uznává a podporuje stávající iniciativy Komise na podporu zdravého a udržitelného stravování, např. začlenění ustanovení s cílem „zlepšovat reakci zemědělství EU na společenskou poptávku po potravinách a zdraví, včetně bezpečných, výživných a udržitelných potravin, potravinového odpadu, jakož i dobrých životních podmínek zvířat“do posledního návrhu reformy SZP (3). Chybí nicméně koordinovaný přístup k těmto iniciativám.

1.4.

Složitá povaha problematiky potraviny–zdraví–životní prostředí–společnost vyžaduje ucelenější přístup ke stravování, nejen přístup k chování spotřebitelů. V zájmu soudržnosti a společného záměru vyzývá EHSV k tomu, aby byly vypracovány nové pokyny pro udržitelné stravování, které by zohlednily kulturní a zeměpisné rozdíly v rámci členských států i mezi nimi. Pouhé omezení zdrojů k produkci potravin a změna přísad nepovedou k lepšímu ani zdravějšímu stravování.

1.5.

Nové pokyny pro udržitelné stravování by pomohly vytvořit jasnější vedení pro zemědělské podniky, zpracovatele, maloobchodníky a stravovací služby. Pro zemědělsko-potravinářský systém by bylo přínosné vytvoření nového „rámce“pro produkci, zpracování, distribuci a prodej zdravějších a udržitelnějších potravin za spravedlivější cenu.

1.6.

EHSV vyzývá k vytvoření odborné skupiny, která by do dvou let vypracovala celoevropské pokyny pro udržitelné stravování. Měla by zahrnovat příslušné profesní a vědecké subjekty z oblasti výživy, veřejného zdraví, potravin, věd o životním prostředí a společenských věd. EHSV je připraven podílet se na práci této odborné skupiny a předat jí podněty ze strany organizací občanské společnosti, zejména prostřednictvím dočasné studijní skupiny Udržitelné potravinové řetězce.

1.7.

EHSV opakovaně upozorňuje, že je důležité investovat do osvěty ohledně udržitelného stravování od raného věku, aby se mladí lidé naučili oceňovat „hodnotu potravin“. Zvláštní pozornost je třeba věnovat zranitelným skupinám, zejména lidem s nízkými příjmy.

1.8.

EHSV zdůrazňuje, že společný evropský přístup k označování potravin zohledňující pokyny pro udržitelné stravování by zvýšil transparentnost a odradil by od používání zbytečně laciných surovin, které jsou nezdravé a neudržitelné (např. tuky s obsahem transmastných kyselin, palmový olej a nadměrný obsah cukru). Označování potravin rozšířené o environmentální a sociální aspekty by pro spotřebitele bylo přínosné. Rozhodování spotřebitelů by se tak nasměrovalo směrem ke zdravějším a udržitelnějším alternativám.

1.9.

Pokyny pro udržitelné stravování by nejen pomohly obchodnímu odvětví, ale také by stanovily společná, jasná kritéria, která by byla využívána při zadávání veřejných zakázek. Evropa potřebuje, aby potraviny byly jádrem zelených veřejných zakázek. V této souvislosti EHSV požaduje, aby byla naléhavě přijata revize kritérií zelených veřejných zakázek EU pro potravinářské a stravovací služby.

1.10.

Právo v oblasti hospodářské soutěže by pro vypracování těchto pokynů nemělo představovat překážku. Pravidla je třeba přizpůsobit místnímu hospodářství, než aby bránila udržitelnosti. EHSV vítá, že v zájmu zajištění lepšího rozdělování přidané hodnoty mezi zúčastněné strany v rámci celého potravinového řetězce bude prostřednictvím reformy nařízení o společné organizaci trhů z roku 2013 ve všech odvětvích umožněno, aby mezioborové organizace oznamovaly své dohody o zvýšení norem udržitelnosti produktů Evropské komisi za účelem ověření na základě pravidel hospodářské soutěže. Produkty, které jsou vyráběny udržitelnějším způsobem z hlediska norem týkajících se životního prostředí, zdraví zvířat a kvality, mohou subjektům zapojeným do potravinového řetězce dopomoci k lepším cenám. Jednání s Komisí ve fázi předcházející oznámení mohou mezioborovým organizacím pomoci, aby upravily případná budoucí oznámení.

1.11.

Výbor zdůrazňuje, že by veškeré nástroje veřejné správy měly být považovány za nástroje politiky, které odrazují od produkce a spotřeby nezdravých potravin a podporují zdravé stravovací návyky. Externalizované náklady na neudržitelné stravování jsou skrytou zátěží pro společnost, hospodářství i životní prostředí a musí být sníženy nebo internalizovány. EHSV požaduje přijetí odpovídajících politických strategií za účelem provádění pokynů pro udržitelné stravování, zejména se zaměřením na související přínos pro zemědělce a podniky.

1.12.

Evropa prosazuje právo spotřebitelů na přesné informace. Chceme-li, aby se volba zdravých a udržitelných potravin stala normou a nejsnadnější volbou, potřebuje Evropa otevřený soubor kritérií založených na důkazech, např. v podobě dohodnutých pokynů pro udržitelné stravování.

2.   Úvod

2.1.

EHSV ve svém stanovisku z vlastní iniciativy „Příspěvek občanské společnosti k vypracování komplexní politiky EU v oblasti potravin“(NAT/711), které bylo přijato v prosinci 2017, vyzval k vytvoření komplexní politiky EU v oblasti potravin, jejímž cílem by bylo zajistit zdravé stravování vycházející z udržitelných potravinových systémů a která by propojovala zemědělství s výživou a ekosystémovými službami a zajišťovala by dodavatelské řetězce, které by zabezpečovaly veřejné zdraví pro všechny vrstvy evropské společnosti (4). Má-li se dosáhnout těchto cílů, je třeba koordinovat politická opatření na straně nabídky i poptávky. To znamená, že koordinovaná musí být i cenová a celková dostupnost potravin prostřednictvím udržitelné produkce potravin a musí se současně zlepšit přístupnost pro spotřebitele a posílit jejich postavení tak, aby si mohli zvolit zdravé a chutné stravování. Toto stanovisko z vlastní iniciativy se zaměřuje na řešení zdravého a udržitelného stravování jako jednoho z hlavních pilířů komplexní politiky EU v oblasti potravin.

2.2.

Politický impuls k jednání o zdravém a udržitelném stravování je velký: — Podle poslední zprávy nazvané Nedostatečný stav v oblasti zajišťování potravin ve světě (5) předložené v říjnu 2018 ve Výboru pro celosvětové zajišťování potravin roste počet hladovějících lidí ve světě již třetí rok po sobě. Absolutní počet osob trpících podvýživou vzrostl v roce 2017 na téměř 821 milionů z 804 milionů v roce 2016. Zhoršuje se také obezita dospělých lidí. Více než 1 z 8 dospělých, čili více než 672 milionů osob, ve světě trpí obezitou. Světová pandemie obezity je však spojena s obrovskými hospodářskými náklady – téměř 3 % světového HDP, což odpovídá nákladům na kouření i důsledkům ozbrojených konfliktů. I v Evropě trpí polovina obyvatelstva nadváhou a 20 % obezitou. — OSN vyhlásila desetiletí opatření na podporu výživy, čímž uznala, že je třeba reorganizovat potravinové systémy, aby se dosáhlo zdravější stravy a lepší výživy. Skupina odborníků na vysoké úrovni Výboru pro celosvětové zajišťování potravin pak tento naléhavý požadavek zdůraznila ve své zprávě ze září 2017 (6). FAO a Světová zdravotnická organizace v současné době pracují na nové definici zdravého a udržitelného stravování a plánují na březen 2019 mezinárodní konzultaci s cílem analyzovat vícerozměrnou povahu udržitelného stravování. — Výživa hraje stěžejní úlohu při dosahování udržitelného rozvoje a celé Agendy 2030, zejména pokud jde o zajištění přístupu všech lidí k bezpečné, výživné a dostačující stravě po celý rok a o ukončení všech forem podvýživy do roku 2030 (cíl č. 2), jakož i o zajištění zdravého života a zvyšování jeho kvality pro všechny v jakémkoli věku (cíl č. 3). Naplňování cílů udržitelného rozvoje proto nabízí příležitost změnit modely spotřeby a produkce potravin udržitelnějším a zdravějším způsobem. — Aby bylo dosaženo cílů Pařížské dohody, je rovněž zapotřebí zásadní transformace potravinového systému, přičemž zvláštní zpráva IPCC přijatá v říjnu 2018 vědecky potvrdila, že je nezbytné naléhavě přijmout opatření v oblasti klimatu (7). — Reforma společné zemědělské politiky (SZP) na úrovni EU představuje příležitost k podpoře udržitelnější produkce a zdravějšího stravování, pokud se tím zajistí snazší dostupnost výživných potravin, jako je ovoce, zelenina a mléčné výrobky, pro občany EU. — Výbor regionů nedávno rovněž přijal stanovisko „Pobídky na místní a regionální úrovni s cílem prosazovat zdravé a udržitelné stravování“ (8). — Mezinárodní panel odborníků pro udržitelné potravinové systémy (IPES Food) brzy předloží svou zprávu o „společné politice v oblasti potravin“v EU, která bude zahrnovat rovněž konkrétní doporučení ohledně zdravého a udržitelného stravování.

2.3.

Ze správních orgánů měst (a územních společenství) se stávají klíčoví aktéři podpory udržitelnějších potravinových systémů. Města prostřednictvím integrovaného přístupu napříč všemi odbory zapojují různé zúčastněné strany do přípravy potravinových politik, které se zaměřují na řešení naléhavých problémů souvisejících s potravinami (např. problémů se zabezpečením potravin a obezity), ale pomáhají zároveň řešit širší otázky, včetně problémů v oblasti životního prostředí, sociální nerovnosti a chudoby. Důležitým milníkem je v tomto kontextu milánský pakt měst v oblasti potravinové politiky, jejž podepsalo více než 180 měst z celého světa a který zahrnuje 450 miliónů osob (9).

2.4.

Kromě politického impulsu roste i nutnost řešení této otázky z vědeckého a společenského hlediska, jak je dále vysvětleno v kapitole 3.

3.   Dopady nezdravého a neudržitelného stravování

3.1.

Výběr stravy má velký vliv, a to příznivý i škodlivý. Evropané potřebují podporu, pokud jde o snížení škodlivých účinků stravování a posílení pozitivních aspektů. Zastaralá myšlenka zaměřená jednoduše na dostatečný přísun potravy již nepředstavuje vhodnou strategii. Je třeba zohlednit, jak se potraviny vyrábí a spotřebovávají a jaké jsou jejich dlouhodobé i okamžité dopady. Způsob stravování evropských spotřebitelů má nezamýšlené důsledky v oblasti znečištění (např. jednorázové plastové obaly), klimatu, zdraví, biologické rozmanitosti a dalších oblastech. Tyto dopady ohrožují budoucnost a žádají si změny ve způsobu stravování a konzumace. Potravinové řetězce, od farem po restaurace, musejí dostávat odlišné politické signály. Věda se snaží nově vymezit, jak má vypadat správné stravování ve 21. století: udržitelné stravování z udržitelných potravinových systémů. Touto výzvou je nyní třeba se zabývat na politické úrovni.

3.2.   Dopad stravování na veřejné zdraví

Špatné stravování je v Evropě hlavní příčinou předčasných úmrtí a nemocí, jimž lze předcházet. Oblast zdraví je odpovědností jednotlivých členských států a Evropská komise usnadňuje především výměnu údajů a informací. EU má však potenciál, aby pomohla spotřebitelům pochopit, jak je z hlediska zdraví důležitá konzumace udržitelné stravy. 550 000 lidí v produktivním věku zemře v EU každý rok předčasně na nepřenosné nemoci. Nepřenosné nemoci celosvětově předčily přenosné nemoci coby příčina předčasné smrti. Nyní je na ně v jednotlivých členských státech vynakládána převážná část zdravotnických výdajů, přičemž podle OECD ročně stojí hospodářství EU 115 miliard EUR, neboli 0,8 % HDP (10). Významnou hrozbou pro budoucí veřejné zdraví je šíření antimikrobiální rezistence) (11). Ačkoli Komise a evropský region WHO zaujaly správné a pevné stanovisko vůči antimikrobiální rezistenci, je zapotřebí většího úsilí, aby se snížilo používání antimikrobiálních látek v evropském zemědělství a zabránilo dovozu masa z třetích zemí, které používají profylaktická antibiotika.

3.3.   Společenský dopad stravování

Stravování je klíčovým ukazatelem sociálních nerovností i jejich hybnou silou. Lidé s nízkým příjmem v Evropě se hůře stravují a trpí horšími a dříve se projevujícími zdravotními problémy, které souvisejí se stravováním. Oblasti s nízkým příjmem mají menší kupní sílu než bohatší oblasti. Lidé s nízkým příjmem mají omezenější jídelníček a konzumují méně ovoce a zeleniny. V jejich stravování jsou více zastoupeny tučné, slané, sladké a „ultrazpracované“potravinové produkty jednoduše z toho důvodu, že jsou levnější.

3.4.   Kulturní a psychologický dopad stravování

Evropa je proslulá svými rozmanitými a bohatými kulinářskými tradicemi. Ačkoli EU vykonala hodně, aby ochránila potraviny zvláštního a místního zájmu prostřednictvím systémů chráněného označení původu (CHOP), chráněného zeměpisného označení (CHZO) a zaručené tradiční speciality (ZTS) (12), jsou tyto potraviny začleňovány pomalu, jelikož výrobci navyšují produkci, aby snížili náklady a našli nové trhy. Evropa musí obnovit snahu o přeměnu a diverzifikaci našich gastronomických kultur – ne je izolovat od ostatních, ale vytvořit rozmanitost, která napomůže odolnosti. Různorodější strava rozšiřuje škálu živin a chutí.

3.5.   Dopad stravování na životní prostředí

Produkce a spotřeba potravin mají významný dopad na životní prostředí z hlediska využívání zdrojů na celosvětové úrovni, v EU je však tento dopad mnohem nižší. Systém zemědělství a produkce potravin má značný vliv na životní prostředí (např. na emise skleníkových plynů, biologickou rozmanitost, vodu a půdu). Evropa může snížit dopad systémů zbytečného zpracování potravin tím, že bude podporovat spíše stravu založenou na jednoduchých živinách než stravu s vysokým obsahem energie. Přesto mohou být potravinové systémy zdrojem obnovy a posílené odolnosti, pokud bude potrava pěstována, zpracovávána a konzumována jinak (13) (14). To téměř jistě znamená, že dobytek musí být krmen menším množstvím obilovin a spotřebitelé musí konzumovat méně masa, což je přínosné z hlediska klimatu i zdraví (15). Musíme podporovat udržitelnější systémy zemědělského hospodaření a věnovat například pozornost příznivým dopadům travních porostů z hlediska životního prostředí (větší biologická rozmanitost, ukládání uhlíku). Podnítilo by to rovněž spotřebitele ke zdravému, vyváženému a udržitelnému způsobu stravování.

3.6.   Hospodářský dopad stravování

Úspěch Evropy spočívá v tom, že je každý rok nasyceno 550 milionů Evropanů, nyní však musíme zajistit, aby byl tento systém udržitelnější. Mnoho ekonomů kritizuje dotace na společnou zemědělskou politiku, které představují velkou část rozpočtu EU. Protiargument zní tak, že dotace udržují evropské zemědělce při životě. Jejich náklady vzrostly, ale procentní podíl hrubé přidané hodnoty, který získávají, je nízký. Většina hrubé přidané hodnoty v oblasti potravin se vytváří mimo půdu, nikoli z půdy. Potravinářství patří k největším hospodářským odvětvím EU. Například oblast výroby potravin v EU zaměstnává 4,2 milionu pracovníků a má obrat 1 089 miliard liber (16). Spotřebitelé mají prospěch z dlouhodobého poklesu nákladů na potraviny v rámci domácích výdajů. V tomto poklesu nákladů však nemusí být nutně zahrnuty veškeré náklady. Studie potravinového systému Spojeného království z roku 2017 ukázala, že i když spotřebitelé utratí 120 miliard liber ročně přímo za potraviny, vznikají tím dodatečné náklady na další „rozpočtové položky“reálné ekonomiky ve stejné výši, včetně 30 miliard liber na znehodnocení půdy a 40 miliard liber na zdravotnictví (17). Tato a podobné studie naznačují potřebu „zaúčtování skutečných nákladů“, což je přístup, který prosazuje program OSN pro životní prostředí (18).

4.   Politiky a nástroje pro podporu zdravého a udržitelného stravování

4.1.

Podpora lepší výživy a zdravějšího stravování je v Evropě naléhavou otázkou a je třeba dále prozkoumat možnosti podpory výživy pomocí lepších potravinových systémů. (19) Přechod na potravinové systémy, které by poskytovaly výživné potraviny pro zdravou stravu, by vyžadovalo změnu strategie jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. Na straně nabídky jsou klíčovými faktory při stanovení přístupnosti a cenové dostupnosti potravin, které podporují zdravější stravovací návyky, výroba potravin a způsob jejich zpracování (např. prostřednictvím úpravy složení), distribuce a zpřístupňování spotřebitelům. Na straně poptávky by veřejné politiky měly dát spotřebitelům možnost zvolit si zdravější stravování, a to například pomocí vzdělávání ve školách a osvětových kampaní, pokynů v oblasti stravování, označování, zadávání veřejných zakázek atd. Strategie a politiky zaměřené na zvýšení nabídky a poptávky po výživných potravinách musí být vzájemně propojené a závislé. Proto by měl být přijat komplexní, víceodvětvový a víceúrovňový přístup, který bude zahrnovat všechny příslušné instituce, občanskou společnost a zúčastněné strany v celém potravinovém systému.

4.2.

Součástí problému je i to, že potravinářský průmysl dosud přijímal mnohá rozhodnutí na základě krátkodobých hospodářských důvodů, které v některých případech zapříčinily špatné nasměrování produkce a zpracování k pěstování a používání nezdravých přísad (např. palmový olej, tuky s obsahem transmastných kyselin, nadměrný obsah cukru a soli). Z koncepce udržitelnosti vyplývá, že je třeba hledět nejen na hospodářské, ale i na společenské a environmentální dopady. Takový přístup musí mít dlouhodobou perspektivu a připravit podmínky pro kratší a místní potravinové řetězce. Je proto důležité prosazovat nový „rámec“pro potravinářský průmysl, zahrnující i malé a střední podniky, který bude vyrábět, zpracovávat, distribuovat a prodávat zdravější a udržitelnější potraviny. Opatření EU by například měla výrobcům usnadnit propagaci změny složení, i když probíhá postupně, což v současných právních předpisech možné není. Pokud jde o SZP, měla by zemědělce pobízet, aby vyráběli tyto přísady s lepším dopadem na zdraví na místní úrovni. EHSV rovněž vyzývá k rychlému zavedení celounijního legislativního omezení průmyslově vyráběných transmastných kyselin v potravinářství.

4.3.

Některé politiky a iniciativy EU, které jsou zaměřené na podporu zdravého stravování, již existují, například iniciativy Komise, jako je Platforma EU pro stravu, fyzickou aktivitu a zdraví, regulační opatření týkající se informací o potravinách pro spotřebitele a výživových a zdravotních tvrzení, bílá kniha z roku 2017 o obezitě, akční plán EU pro boj proti dětské obezitě 2001–2020, některá ustanovení v novém návrhu SZP (např. „zlepšovat reakci zemědělství EU na společenskou poptávku po potravinách a zdraví, včetně bezpečných, výživných a udržitelných potravin, potravinového odpadu, jakož i dobrých životních podmínek zvířat“), projekt EU „Ovoce do škol“, projekt „Zelenina a mléko“atd. Chybí však koordinovaný přístup. Nové pokyny EU pro udržitelné stravování by zajistily tuto soudržnost a rámec založený na více kritériích, aby členské státy mohly vypracovat své vnitrostátní pokyny, jak je uvedeno níže.

5.   Pokyny pro udržitelné stravování

5.1.

Větší počet důkazů o dopadu stravování na zdraví, životní prostředí a hospodářství má za následek rostoucí zájem o vypracování takzvaných „pokynů pro udržitelné stravování“. Téměř všechny národní státy mají úřední pokyny pro výživu či stravování. Obvykle se jedná o doporučení konzumovat méně soli, jíst řadu „porcí“ovoce a zeleniny nebo konzumovat určité množství ryb a o další zásady. Vzhledem k přesvědčivým důkazům o dopadu potravin na životní prostředí, se zdá být logické, aby byla obecnější kritéria zahrnuta mezi výživové rady, a proto sílí výzvy k vytvoření „pokynů pro udržitelné stravování“ (20).

5.2.

Členské státy EU již začaly vytvářet různé formy pokynů pro udržitelné stravování (21). Některé z těchto pokynů byly vytvořeny odbornými subjekty zaměřenými na zdraví a výživu (22) (23), jiné vznikly v rámci spolupráce mezi ministerstvy a agenturami (24) a s dalšími přišla občanská společnost a průmyslové odvětví (25). Tato rozmanitost je užitečná při experimentování, ale nyní je potřeba zajistit jasný, soudržný, společný rámec, aby měli spotřebitelé prospěch z jednotného trhu. Při provádění pokynů pro udržitelné stravování a souvisejících opatření je třeba zajistit, že budou i účinně kontrolovány.

5.3.

Je třeba zřídit odbornou skupinu, která vypracuje celoevropské pokyny pro udržitelné stravování. Měla by zahrnovat příslušné profesní a vědecké subjekty z oblasti výživy, veřejného zdraví, potravin, věd o životním prostředí a společenských věd. Odborná skupina by pokyny formulovala do dvou let, a spotřebitelé by tak získali srozumitelná doporučení k udržitelnému stravování, která by vycházela z výzkumu a údajů poskytnutých Společným výzkumným střediskem, Food 2030, Stálým výborem pro zemědělský výzkum a dalšími subjekty. Tyto pokyny by členské státy mohly používat na vnitrostátní úrovni například ve zdravotnictví a orgánech veřejné politiky a na úrovni EU, a přispěly by tak k vytvoření přehledných, integrovaných rámců pro potravinový řetězec. Pokyny by přispěly k naplňování obecných cílů EU, např. k podpoře cílů udržitelného rozvoje, Pařížské dohody a dalších závazků a programů v oblasti udržitelnosti, např. FOOD 2030 (26). Odborná skupina by měla zahrnovat takové klíčové subjekty, jako je Federace evropských společností pro výživu (FENS), IPES Food, Evropské sdružení pro veřejné zdraví (EUPHA) a Evropská ekologická federace, vstupy by měly poskytnout i odborné vědecké zdroje, např. SCAR, a podporu GŘ pro zemědělství, GŘ pro životní prostředí, GŘ pro zdraví a bezpečnost potravin, Evropský úřad pro bezpečnost potravin, Evropská agentura pro životní prostředí a Stálý výbor pro zemědělský výzkum (SCAR). EHSV je připraven podílet se na práci této odborné skupiny a předat jí podněty ze strany organizací občanské společnosti, zejména prostřednictvím dočasné studijní skupiny Udržitelné potravinové řetězce.

6.   Systémy označování potravin z hlediska udržitelnosti

6.1.

Pokyny pro udržitelné stravování by se rovněž měly stát východiskem pro rozšířené označování potravin, které bude čitelné a které by zvýšilo transparentnost a odradilo by od používání zbytečně laciných surovin, které jsou nezdravé a neudržitelné (např. tuky s obsahem transmastných kyselin, palmový olej a nadměrný obsah cukru). Označování potravin rozšířené o loga systémů jakosti EU (CHZO, CHOP, ZTS), které by zohledňovalo environmentální, společenské, zdravotní a výživové aspekty, by bylo pro spotřebitele přínosné.

6.2.

Politiky se zaměřují na výživová a jiná zdravotní tvrzení, avšak EHSV konstatuje narůstající znepokojení nad nedostatečným informováním a vzděláváním spotřebitelů, pokud jde o dopad potravin na životní prostředí a sociální oblast. Rozhodování spotřebitelů by usnadnilo zavedení systému jasného označování původu, výrobních prostředků a výživové hodnoty potravin. Pro výrobce i spotřebitele je také velmi důležitá sledovatelnost, aby byla zajištěna bezpečnost potravin (27). EHSV proto znovu vyzývá k zavedení nového inteligentního systému pro označování udržitelných potravin, jenž by byl harmonizován na úrovni EU (28). Základem by měly být také nové procesy sledování a certifikace, přičemž systém bude v rámci svých činností dále rozvíjet dočasná studijní skupina EHSV pro udržitelné potravinové systémy. Je třeba prosazovat větší důraz na technologie, jako jsou mobilní aplikace, a na prezentování informací pro spotřebitele v maloobchodním odvětví, aby byly k dispozici veškeré požadované údaje a aby byla zajištěna plná sledovatelnost výrobků.

7.   Zadávání veřejných zakázek

7.1.

Prostřednictvím zadávání veřejných zakázek budou moci místní orgány postupně uplatňovat pokyny pro udržitelné stravování v celé řadě veřejných institucí, zejména ve školách a nemocnicích. Výroba, prodej a spotřeba zdravých, místních a sezónních potravin zajišťující udržitelnost by přispěly k naplňování cíle č. 12.7 Agendy 2030, a sice udržitelného zadávání veřejných zakázek. V zadávacích řízeních by měli být upřednostňováni místní výrobci za účelem podpory zdravého stravování a rozvoje místní ekonomiky.

7.2.

V současnosti již existuje několik iniciativ na podporu zadávání zakázek v oblasti udržitelných potravin, což svědčí o rostoucím zájmu občanské společnosti a místních orgánů a jejich angažovanosti v této problematice. Například Orgány místní správy za udržitelnost (ICLEI) v současnosti podporují iniciativu, jejímž cílem je prosadit povinné, progresivní zadávání zakázek v oblasti udržitelných potravin ve všech evropských školách a školkách, přičemž prvotním cílem je 20 % ekologických potravin do roku 2022.

7.3.

EHSV bere na vědomí současnou činnost Společného výzkumného střediska Komise zaměřenou na revizi kritérií zelených veřejných zakázek EU na potravinové a stravovací služby. Výbor požaduje, aby byla do zelených veřejných zakázek zahrnuta explicitní a ambicióznější kritéria pro udržitelnost potravin a aby byly odstraněny regulační překážky, zejména pokud jde o pravidla hospodářské soutěže.

8.   Pravidla hospodářské soutěže

8.1.

Právní předpisy týkající se hospodářské soutěže jsou někdy označovány za překážku produkce a distribuce udržitelných a zdravých potravin. Konzultace s GŘ Komise pro hospodářskou soutěž by měly vést k vyjasnění a přizpůsobení stávajících pravidel tak, aby evropské potravinové řetězce dosáhly lepších podmínek a urychlil se jejich přechod k udržitelnosti.

8.2.

Článek 101 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) (29) zakazuje dohody mezi dvěma nebo více nezávislými tržními subjekty, které omezují hospodářskou soutěž. Vztahuje se to zejména na dohody o určení cen. Podle čl. 101 odst. 3 SFEU jsou dohody vyňaty ze zákazu podle čl. 101 odst. 1, pokud přinášejí objektivní hospodářské výhody, které převáží nepříznivé účinky omezení hospodářské soutěže, např. přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících (30).

8.3.

Uznané mezioborové organizace mohou při splnění určitých podmínek využít odchylku od čl. 101 odst. 1 SFEU. Mají možnost oznámit své dohody Komisi podle článku 210 nařízení (EU) č. 1308/2013 (nařízení o společné organizaci trhů), a pokud Komise do dvou měsíců po obdržení úplného oznámení neshledá, že jsou neslučitelné s pravidly Unie, pak se čl. 101 odst. 1 SFEU nepoužije. Dohody nesmí zahrnovat stanovování cen nebo kvót nebo vést k rozdělení trhu nebo jinak narušovat hospodářskou soutěž. Díky využití možností, které nařízení o společné organizaci trhů nabízí, by mezioborové organizace mohly uzavírat dohody zvyšující normy udržitelnosti.

9.   Informování a zvyšování povědomí

9.1.

EHSV opakuje svůj návrh, aby byla zahájena celoevropská informační kampaň zvyšující povědomí o „hodnotě potravin“. Taková kampaň bude nezbytná pro zajištění dlouhodobé změny v chování spotřebitelů (31).

9.2.

Rovněž je nutné více investovat do vzdělávání ohledně potravin ve školách a do odborného vzdělávání.

9.3.

EHSV opět žádá, aby byly vedeny celounijní vizuální reklamní kampaně propagující zdravější potraviny a stravování (32), přičemž jako inspirace by mohly posloužit pozitivní sociální reklamní kampaně na některých televizních kanálech určených pro děti, které například vybízí k vyváženějšímu stravování. Je třeba zavést účinnější kontroly reklam na potraviny s vysokým obsahem nasycených tuků, transmastných kyselin, volných cukrů nebo solí, které se zaměřují především na děti, a to nejen během hlavního dětského televizního vysílacího času, ale také prostřednictvím sociálních médií a dalších komerčních cest, které utvářejí dětské potravinové preference (33) (34).

---

(1)  http://www.interacademies.org/48945/Global-food-systems-are-failing-humanity-and-speeding-up-climate-change.

(2)  https://www.c40.org/.

(3)  COM(2017) 713 final.

(4)  Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 18.

(5)  Zpráva Nedostatečný stav v oblasti zajišťování potravin ve světě v roce 2018: http://www.fao.org/state-of-food-security-nutrition/en/.

(6)  Skupina odborníků na vysoké úrovni (HLPE), 2017. Nutrition and food systems (Výživa a potravinové systémy).

(7)  http://www.ipcc.ch/news_and_events/pr_181008_P48_spm.shtml.

(8)  Přehled o stanovisku VR Pobídky na místní a regionální úrovni s cílem prosazovat zdravé a udržitelné stravování.

(9)  http://www.milanurbanfoodpolicypact.org/.

(10)  Evropská komise (2018). Nepřenosné nemoci, https://ec.europa.eu/health/non_communicable_diseases/overview_cs.

(11)  Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (2017), Přehled nejnovějších údajů o rezistenci vůči antibiotikům v Evropské unii. https://ecdc.europa.eu/sites/portal/files/documents/EAAD%20EARS-Net%20summary.pdf.

(12)  Evropská komise (2015), Zeměpisná označení a tradiční speciality, http://ec.europa.eu/agriculture/quality/schemes/index_en.htm.

(13)  Berners-Lee M. a kol. (2018) Current global food production is sufficient to meet human nutritional needs in 2050 provided there is radical societal adaptation (Současná celosvětová produkce potravin bude dostatečná pro uspokojení nutričních potřeb člověka v roce 2050, pokud se společnost radikálně přizpůsobí), Elementa, 6, 1, 52: http://doi.org/10.1525/elementa.310.

(14)  Ritchie H, D Reay & P Higgins (2017). Beyond Calories: A Holistic Assessment of the Global Food System (Více než jen kalorie: celostní hodnocení globálního potravinového systému), Frontiers in Sustainable Food Systems, 2, 57, doi: 10.3389/fsufs.2018.00057.

(15)  Viz zprávy, jako např. WRI (2018) Creating a Sustainable Future (Budování udržitelné budoucnosti). https://www.wri.org/publication/creating-sustainable-food-future; a Komise EAT-Lancet – Healthy Diets from Sustainable Food Systems (Zdravé stravování v rámci udržitelných potravinových systémů) (2019). Food in the Anthropocene (Potraviny v antropocénu) https://eatforum.org/initiatives/eat-lancet/.

(16)  FDE (2018). Výroční zpráva za rok 2018. https://www.fooddrinkeurope.eu/uploads/publications_documents/FoodDrinkEurope_Annual_Report_INTERACTIVE.pdf.

(17)  Sustainable Food Trust (2017). The Hidden Cost of Food (Skryté náklady způsobené potravinami). Bristol.

http://sustainablefoodtrust.org/wp-content/uploads/2013/04/HCOF-Report-online-version.pdf.

(18)  Program OSN pro životní prostředí (UNEP) (2017). TEEB for Agriculture and Food Interim Report (Předběžná zpráva o ekonomii ekosystémů a biologické rozmanitosti pro zemědělství a potravinářství). Nairobi: Program OSN pro životní prostředí. http://teebweb.org/agrifood/home/teeb-for-agriculture-food-interim-report/.

(19)  Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 18.

(20)  Gonzalez-Fischer C, T Garnett (2016). Plates, pyramids, planet: Developments in national healthy and sustainable dietary guidelines: a state of play assessment (Talíře, pyramidy, planeta – Rozvoj vnitrostátních pokynů pro zdravé a udržitelné stravování: posouzení aktuálního stavu). Řím a Oxford: FAO a Food Climate Research Network (síť zabývající se udržitelností potravinových systémů).

(21)  Viz přehled Lang T, P Mason (2017). Rozvoj politiky udržitelného stravování: důsledky přístupů založených na více kritériích a dalších přístupů, 2008–2017, Proceedings of the Nutrition Society, doi: 10.1017/S0029665117004074.

(22)  Nizozemská Rada pro zdravotnictví (2011), Guidelines for a Healthy Diet: the Ecological Perspective (Doporučení pro zdravou výživu: ekologická perspektiva). Smlouva č.: publikace č. 2011/08E, Haag: Nizozemská Rada pro zdravotnictví.

(23)  Voedingscentrum (2016). Zásady nizozemského výživového střediska Wheel of Five (příloha 13 týkající se problematiky udržitelnosti). Den Haag: Voedingscentrum.

(24)  Úřad pro bezpečnost potravin, agentura pro životní prostředí (2008) Environmentally Effective Food Choices: Proposal notified to the EU (Ekologicky účinný výběr potravin: návrh oznámený EU). Stockholm: Úřad pro bezpečnost potravin.

(25)  Německá Rada pro udržitelný rozvoj (RNE) (2014) The Sustainable Shopping Basket – A Guide to Better Shopping (Udržitelný nákupní košík – příručka pro lepší nakupování). Berlín: Rat für Nachhaltige Entwicklung/Německá Rada pro udržitelný rozvoj, https://www.nachhaltigkeitsrat.de/en/projects/the-sustainable-shopping-basket.

(26)  http://ec.europa.eu/research/bioeconomy/index.cfm?pg=policy&lib=food2030.

(27)  Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 64.

(28)  Úř. věst. C 129, 11.4.2018, s. 18.

(29)  Úř. věst. C 326, 26.10.2012, s. 1.

(30)  COM(2018) 706 final http://ec.europa.eu/competition/sectors/agriculture/report_on_competition_rules_application.pdf.

(31)  Evropská komise (2015), Zeměpisná označení a tradiční speciality, http://ec.europa.eu/agriculture/quality/schemes/index_en.htm.

(32)  Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 64.

(33)  Regionální úřad WHO pro Evropu (2018), Policies to limit marketing of unhealthy foods to children (Opatření omezující dětem určené reklamy na nezdravé potraviny), Kodaň, WHO Europe: http://www.euro.who.int/en/health-topics/disease-prevention/nutrition/news/news/2018/10/policies-to-limit-marketing-of-unhealthy-foods-to-children-fall-short-of-protecting-their-health-and-rights.

(34)  Food Active & Children’s Food Campaign (2018), Junk Food Marketing to Children: a study of parents‘ perceptions (Dětem určené reklamy na nezdravé potraviny: studie postoje rodičů), Londýn, http://www.foodactive.org.uk/wp-content/uploads/2018/06/Junk-Food-Marketing-to-Children-a-study-of-parents-perceptions.pdf.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Digitální revoluce z hlediska potřeb a práv občanů

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2019/C 190/03)

Zpravodaj: Ulrich SAMM

Rozhodnutí plenárního shromáždění	12.7.2018
Právní základ	čl. 29 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná specializovaná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato ve specializované sekci	11.2.2019
Přijato na plenárním zasedání	20.2.2019
Plenární zasedání č.	541
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	129/2/1

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Současná digitální revoluce má potenciál zásadně proměnit společnost, hospodářství a pracoviště, a dlouhodobě se příznivě odrazit na hospodářském růstu i kvalitě života a zasáhnout do všech odvětví hospodářství a proměnit způsob, jak žijeme, pracujeme a komunikujeme. EHSV jednoznačně vyjádřil svůj názor, že tato transformace, již provádějí lidé, by měla být přínosná pro všechny. EHSV proto vítá každou politickou činnost a činnost občanské společnosti, která pomáhá evropským občanům. Toto stanovisko se zaměřuje především na potřeby a obavy občanů, ať už coby zaměstnanců, zaměstnavatelů nebo spotřebitelů obecně, a vymezuje oblasti, v nichž je klíčové zapojení občanské společnosti. Jen proaktivní formování digitálního přechodu umožní jeho úspěch.

1.2.

Pokrok digitalizace, a to zejména při zavádění nových digitálních produktů a služeb, může být velmi rychlý (jako v případě mobilních/chytrých telefonů). V určitých oblastech však může být i pomalý, jestliže veřejnost a celá společnost technologie nepřijme zcela samovolně, jak je tomu v případě, kdy je dotčena lidská autonomie, odpovědnost, bezpečnost, důstojnost a soukromí.

1.3.

Digitalizace poskytuje řadu nových možností, které lidem nebývalým způsobem umožňují činit rozhodnutí pro lepší život. Na druhé straně, čím více digitalizace ovládá naše životy, tím více můžeme být také manipulováni. To může omezovat naši autonomii v oblastech, jako je řízení vozidel, výběr jídla, péče o naše zdraví, vytápění domácnosti, kouření, pití, správa našich financí a v mnoha dalších. EHSV požaduje, aby byla vypracována, přizpůsobena a uplatňována transparentní pravidla pro tyto rychle se vyvíjející technologie. Kvalitní přesvědčivá technologie by se měla prosazovat pomocí vzdělávání, nikoli manipulace, a měla by splňovat zásadu svobodného rozhodování lidí, aby zaručovala autonomii člověka.

1.4.

EHSV má jednoznačný postoj k otázce, do jaké míry je eticky přijatelné přenést rozhodování (s morálními důsledky) na systémy založené na UI: automatizované systémy, bez ohledu na to, jak složité jsou, musí fungovat podle zásady „člověk ve velení“(human in command). Pouze lidé vydávají konečná rozhodnutí a přijímají za ně odpovědnost.

1.5.

Vyšší automatizace domácností přináší i řadu míst vstupu pro hackery. Je třeba informovat spotřebitele o těchto rizicích a poskytnout podporu pro bezpečnostní opatření, zejména v případech, kdy se hackeři snaží převzít kontrolu nad chytrými zařízeními. EHSV vyzývá EU, aby přezkoumala stávající bezpečnostní předpisy a vypracovala a přizpůsobila přísná bezpečnostní pravidla s ohledem na nově se vyvíjející technologie v zájmu ochrany občanů v jejich domovech.

1.6.

EHSV vítá přístup zvyšování bezpečnosti silničního provozu zaváděním nových digitálních technologií do automobilů, vyjadřuje však také obavy z pomalého tempa těchto zlepšení. Pro urychlení přechodu k automatizovanějšímu řízení vyzývá EHSV k zavedení pobídek EU, jež by řešily značné náklady (nutnost kupovat nové vozy) a nedostatečné přijímání asistenčních systémů (složitost, nedostatečná odborná příprava). EHSV zastává názor, že je třeba vytvořit evropskou strategii pro přizpůsobení a změnu našeho systému silničního provozu, aby mohla mít 100 % bezpečná autonomní vozidla úspěch.

1.7.

EHSV žádá úpravu a přepracování obecného nařízení o ochraně osobních údajů s ohledem na rychle se měnící digitální technologie. Zejména nové technologie rozpoznávání obličeje jsou hrozbou pro naše soukromí. Protože se tato technologie stává levnější a snadněji přístupnou všem, mohla by nakonec vést k situaci, kdy už nebude možné anonymně jít po ulici nebo nakupovat. Ohrožení soukromí a autonomie je ještě větší, pokud se tyto technologie používají pro porovnávání profilu nebo bodové hodnocení. EHSV důrazně žádá, aby lidé měli právo udržet si soukromí i na veřejných místech. EHSV naléhavě žádá Komisi, aby pravidelně revidovala obecné nařízení o ochraně osobních údajů a související předpisy v závislosti na tom, jak rychle se tyto technologie mění.

1.8.

Jednotlivý spotřebitel, který nemá profesionální digitální dovednosti, potřebuje pro užívání složitých digitálních systémů silnou podporu, ať už se jedná o domácí spotřebiče nebo o digitální platformy. Uživatelské příručky mohou být velmi dlouhé a povolení k použití určitých údajů je často udělováno nevědomě. EHSV je přesvědčen, že transparentnost není dostačující: na podporu spotřebitelů jsou proto nutné standardizované postupy na úrovni EU.

1.9.

Digitální platformy mohou snadno sledovat své uživatele pomocí jednoduchých nástrojů. To znamená, že obecné nařízení o ochraně osobních údajů je pro ochranu soukromí nedostatečné, jsou-li údaje úmyslně zneužívány bez vědomí lidí. EHSV je přesvědčen, že soukromí lze zaručit jen prostřednictvím dodatečného vyhrazení přístupu k údajům pouze omezenému počtu certifikovaných osob. Bezpečnostní opatření musí být vypracována na základě nejvyšších a nejspolehlivějších norem, včetně pravidelného ověřování nezávislými orgány EU.

1.10.

EHSV vyslovuje znepokojení nad tím, že systémy ostrahy založené na biometrických údajích mohou vést k chybné klasifikaci a stigmatizaci tím, že je člověk automaticky zařazen do určité kategorie, jako např. terorista, zločinec nebo nespolehlivý jedinec. Systémy, které automaticky identifikují a klasifikují lidi jako podezřelé, by nikdy neměly fungovat bez úzké interakce s člověkem a bez důkladného ověřování.

1.11.

Předpokládá se využívání robotů ve zdravotnictví. Roboti jsou však zařízení, která nedokážou napodobit schopnost empatie a opětovat vztahy v rámci péče o člověka. Pokud používání robotů nesplňuje určité rámcové podmínky, mohou ohrozit lidskou důstojnost. Roboti v pečovatelských službách by proto měli být používáni pouze pro pečovatelské úkony, které nevyžadují žádnou emocionální, intimní nebo osobní účast.

1.12.

EHSV doporučuje, aby kdykoli budou plánovány nové automatické systémy pro odvětví průmyslu, obchodu a služeb, byla interakce mezi člověkem a strojem optimalizována a vyhodnocena za použití objektivních vědeckých metod. Kognitivní ergonomie umožňuje pomocí vědeckých metod objektivně posoudit duševní nároky spojené s prací s novými systémy technické pomoci. Spojuje v sobě různá výzkumná odvětví, jako je psychologie a ergonomie, za účelem vyhodnocení uživatelských rozhraní. EHSV je přesvědčen, že digitalizace bude v dlouhodobém horizontu úspěšná pouze tehdy, bude-li svou podstatou zaměřena na člověka.

1.13.

EHSV vyzývá k posouzení rozdílů v regionálním rozvoji a míry možných sociálních nerovností a jejích možných dopadů na integritu EU, jež vznikají v důsledku nerovnoměrného přístupu k novým digitálním technologiím a nedostatku v oblasti dovedností.

2.   Úvod

2.1.

EHSV v předchozích stanoviscích (1) uvítal skutečnost, že Evropská komise zavedla program Digitální Evropa, v němž je vyzdvižen záměr učinit z Evropy předního aktéra v oblasti digitalizace a posílit její hospodářskou sílu v celosvětové hospodářské soutěži, umožnit vznik jednotného digitálního trhu a provádět digitální transformaci tak, aby ji evropští občané vnímali pozitivně.

2.2.

Současná digitální revoluce změnila společnost a do budoucna tak bude činit v ještě větší míře. Změny se projevují v hospodářství i na pracovišti a dlouhodobě se příznivě odrážejí na hospodářském růstu i kvalitě života a zasahují do všech odvětví hospodářství a proměňují způsob, jak žijeme, pracujeme a komunikujeme. EHSV jednoznačně vyjádřil svůj názor (2), že tato transformace, již provádějí lidé, by měla být přínosná pro všechny. EHSV proto vítá každou politickou činnost a činnost občanské společnosti, která pomáhá evropským občanům. Toto stanovisko se zaměřuje především na potřeby a obavy občanů, ať už coby zaměstnanců, zaměstnavatelů nebo spotřebitelů obecně. Vymezuje oblasti, v nichž je pro proaktivní formování digitálního přechodu a jeho úspěch klíčové zapojení občanské společnosti.

2.3.

Pokrok digitalizace, a to zejména při zavádění nových digitálních produktů a služeb, může být velmi rychlý (jako v případě mobilních/chytrých telefonů). V určitých oblastech však může být i pomalý, jestliže veřejnost a celá společnost technologie nepřijme zcela samovolně, jak je tomu v případě, kdy je dotčena lidská autonomie, odpovědnost, bezpečnost, důstojnost a soukromí. Rozbor uvedený v tomto stanovisku do jisté míry vychází z publikace Royakkerse a spol, Ethics Inf Technol (2018).

2.4.

Vývoj nových digitálních aplikací nepodporují pouze internetoví giganti jako Google, Apple, Facebook, Amazon a Microsoft, jak se mnozí lidé domnívají, ale také mnoho nadšenců v průmyslu, ve výzkumných pracovištích a na vysokých školách. Toto nadšení sdílí i velká část společnosti, je zde však i početná menšina, která má pochybnosti či obavy – ať už kvůli ohrožení svého soukromí, autonomie, bezpečnosti apod., nebo snad kvůli nedostatku znalostí a pouhému strachu z budoucnosti. Motorem digitálního přechodu nejsou pouze technologie. Na další technologický rozvoj by měly mít rozhodující vliv potřeby a přání lidí a společností, jakož i jejich práva. Zapojení lidí do plánovacích a rozhodovacích procesů v zájmu úspěšného digitálního přechodu je jednoznačným úkolem pro všechny, zejména pak pro občanskou společnost. To také znamená, že by měl být zaručen přístup k bezpečnému a cenově dostupnému internetovému připojení, abychom se vyhnuli diskriminaci a vyloučení.

3.   Rychlost digitálního přechodu

3.1.

Digitální revoluce představuje přechod od mechanické a analogové elektronické technologie k digitální elektronice, jenž probíhal v období mezi druhou polovinou padesátých let a koncem sedmdesátých let dvacátého století, kdy došlo k zavedení a rozšíření počítačů a osobních počítačů vybavených digitálními procesory. Během osmdesátých let se digitální technologie rozšířily do mnoha oblastí. Používání tabletů a chytrých telefonů svým rozsahem brzy překoná používání osobních počítačů.

3.2.

Od roku 1991 poskytla dostupnost celosvětové sítě (webu) veřejnosti novou infrastrukturu, která umožnila propojení digitálních zařízení a vznik nových funkcí, které výrazně předčí vlastnosti samostatného digitálního zařízení. Kombinace těchto technologií od základu změnila způsob vedení naší komunikace, výkonu práce či podnikání. Digitální platformy daly vzniknout zcela novým způsobům hospodářské činnosti – Airbnb, Uber nebo Amazon, abychom uvedli několik příkladů za všechny, se během několika let staly významnými hospodářskými subjekty.

3.3.

Zdá se, jakoby pro další rozvoj digitalizace neplatila žádná omezení. Rozmach používání chytrých snímačů umožňuje načítat a zpracovávat data (lokalizační údaje, údaje o pohybu, životním prostředí, biologické údaje, chemické údaje) týkající se jakéhokoli objektu (internet věcí). Počet snímačů je prakticky neomezený, takže je teoreticky možné vytvořit digitální mapu celého našeho fyzického prostředí. V budoucnosti umožní rychlý širokopásmový přístup (5G) reagovat na data ze snímače v reálném čase.

3.4.

Obrovské množství dat z činnosti snímačů a platforem (data velkého objemu) budou zpracovávat počítačové programy na základě určitých algoritmů. Programátoři budou buď moci tyto algoritmy úzce vymezit, nebo je dynamicky generovat pomocí určitého souboru vstupních údajů (strojové učení neboli umělá inteligence, UI). Právě od UI se v budoucnu očekává množství významných průlomových technologických objevů (3). Otázka, do jaké míry dovolíme strojům činit rozhodnutí (s morálními důsledky), má zásadní význam a vyžaduje společenskou a politickou kontrolu. Jsou zde již silné tlaky, aby byla v automatických počítačových systémech v určitých oblastech (např. fintech) zavedena omezení z důvodu výrazné ztráty kontroly a nedostatečné transparentnosti.

3.5.

Tempo rozvoje digitalizace ve společnosti je velmi rychlé. Veřejné organizace a podniky přijímají řadu nových přístupů, jak je patrné z pilotních projektů nebo výrobků, které se už objevily na trhu. Pronikání těchto nových výrobků na trh může být velmi závislé na odvětví. V určitých oblastech však může být naopak pomalé, není-li technologie bezvýhradně přijata; což je tematika, které se věnujeme v následujících odstavcích.

3.6.

Typickým příkladem internetu věcí, kterému se dostalo omezeného přijetí, je automatizace domácností neboli systémy chytrých domácností, které ovládají osvětlení, vytápění, zábavní zařízení nebo jednotky, domácí spotřebiče a mnoho dalšího. Systémy kontroly přístupu a poplašné systémy s bezpečnostními kamerami mohou nahrávat záznamy. Pro systémy automatizace domácností chybí technické normy, takže je obtížné vyvíjet aplikace, které by fungovaly konzistentně pro různé objekty. Mohou rovněž vyžadovat pokročilé dovednosti a průběžnou aktualizaci. Další obtíž spočívá v tom, že většina domácností je sdíleným prostředím obývaným lidmi, kteří mají různé zájmy, dovednosti a schopnosti (jako např. děti, starší lidé a hosté). Mnohem jednodušší je žít v chytré domácnosti, která řídí život jedné osoby.

3.7.

Chytré snímače pro automobily umožňují propojenou a automatizovanou mobilitu tím, že nabízejí řadu nových funkcí pro větší pohodlí a bezpečnost a s pomocí úplné automatizace i co nejvyšší míru bezpečnosti silniční dopravy (4). Technologie automatizovaného řízení je značně vyspělá, ale její širší zavádění do praxe probíhá z mnoha důvodů jen pomalu. Je tomu tak za prvé proto, že vysoká míra asistovaného řízení je možná pouze v nových vozech, které mají vestavěné snímače a centrální výpočetní jednotky. Překážku pronikání na trh v tomto ohledu představují náklady pro jednotlivce i společnost. Zadruhé, rostoucí počet asistenčních systémů může způsobit, že řízení auta bude mnohem složitější, což vyústí v omezené přijímání. Zatřetí, požadavek 100 % bezpečnosti autonomních vozidel představuje velkou překážku, dokud budou tato vozidla sdílet stejné silnice s běžnými automobily a ostatními účastníky silničního provozu. Plně automatizovaná vozidla představují výzvu, protože vyžadují zásadní proměnu koncepce systému silničního provozu.

3.8.

Google a Facebook už UI intenzivně a úspěšně využívají k optimalizaci zobrazovaných informací a reklamy. Existuje však mnohem více oblastí, v nichž UI může být a bude využívána, neboť představuje značnou pomoc při kognitivní práci, např. v povoláních založených na znalostech. Některé z těchto oblastí se však mohou vyvíjet pomaleji, než se očekávalo, kvůli některým zásadním problémům, jak bylo uvedeno nedávno: „omezení pro UI nespočívají v technologiích (výkonu počítačů), ale v nedostatku základního porozumění přesným mechanismům lidského učení a myšlení“. Kreativní myšlení a využívání životních zkušeností dosud zůstává lidskou výsadou.

3.9.

Existuje několik velmi úspěšných průkopníků, kteří transformovali veřejné služby ve flexibilní elektronická řešení. Například v Estonsku je množství služeb, jako je elektronická veřejná správa, elektronická daňová správa, elektronické zdravotnictví nebo elektronické hlasování, dobře přijímáno a široce využíváno. Mnozí se domnívají, že by tento vzorový model pro technologie měly převzít všechny státy EU, pokud možno se stejnými standardy, tak aby byla zajištěna interoperabilita. Pouze díky celounijní strategii a dobře financovaným projektům můžeme překonat překážky, které představuje stávající velká rozmanitost regionů, institucí a kultur, jakož i požadavek subsidiarity namísto ústřední vlády.

4.   Výhrady a doporučení

4.1.   V roce 2017 zveřejnila Evropská komise průzkum Eurobarometr (5), ze kterého vyplývá, že 76 % lidí, kteří využívají internet denně, uvádí, že dopad těchto technologií na kvalitu jejich života je příznivý, avšak 38 % uživatelů internet nepoužívá vůbec. To může být dáno nedostatkem digitálních dovedností. Značný počet lidí však tyto dovednosti může mít, ale má k používání internetu vážné výhrady a váhá, než se k obecnému trendu přidá. Toto hledisko je třeba respektovat a brát vážně. Obavy panují zejména ohledně otázek autonomie, odpovědnosti, bezpečnosti, lidské důstojnosti, soukromí a pracovních podmínek, jak je vysvětleno níže.

4.2.   Autonomie

4.2.1.

Pokud někdo tvrdí, že ví, co je pro jiné lidi dobré, lépe než oni sami, nazýváme to paternalismem. U technologického paternalismu je paternalismus „přenesen“na technologie. Paternalismus dokáže působit přesvědčivě. Kvalitní přesvědčivá technologie by se měla prosazovat pomocí vzdělávání, nikoli manipulace, a měla by splňovat požadavek svobodného rozhodování lidí, aby zaručovala autonomii člověka. Digitalizace poskytuje řadu nových možností, které lidem nebývalým způsobem umožňují činit rozhodnutí pro lepší život. Na druhé straně, čím více digitalizace ovládá naše životy, tím více můžeme být manipulováni. To omezuje naši autonomii v oblastech, jako je řízení vozidla, výběr jídla, péče o naše zdraví, vytápění domácnosti, kouření, pití, správa našich financí a, jak je vidět na nedávných událostech, dokonce i volby, jejichž zmanipulování může ohrozit demokracii. EHSV požaduje, aby byla vypracována, přizpůsobena a uplatňována transparentní pravidla a tam, kde je to vhodné, přísná právní opatření pro tyto rychle se vyvíjející technologie.

4.2.2.

Nejvýraznější příklad extrémního využívání digitálních technologií k ovlivňování lidí představuje Čína. Čínská vláda stanoví bodové hodnocení každého ze svých občanů, na základě kterého určuje jeho způsobilost k získání víza nebo zaměstnání. To je v ostrém kontrastu s evropskými hodnotami a právy (ochrana údajů, soukromí, sociální ochrana, udržitelnost).

4.2.3.

Mezi lidmi byl zaznamenán trend rostoucí touhy po analogovějším životě, alespoň na určitou dobu. Existují pobytové tábory, kam si dospělí jezdí odpočinout na víkend od internetu, nebo kde lidé tráví čas off-line, aby se mohli věnovat dětem, rodině a přátelům – to znamená bez telefonu v ruce. Existuje stabilní poptávka po věcech, které jsou nyní považovány za analogové, ačkoli je dostupná digitální alternativa: knihy, hudba vytvořená bez počítačů, vinylové desky, papír, pera a řada dalších. Je známo, že řada vysoce postavených vedoucích pracovníků jednou za čas odstraní e-mailovou komunikaci. To znamená, že smažou všechny e-maily v doručené poště nebo zcela uzavřou svůj účet, aby se zbavili záplavy elektronické komunikace. EHSV je přesvědčen, že digitální přechod potřebuje také takovou protiváhu, má-li být úspěšný a přijatelný pro všechny, a varuje před přílišnými tlaky na nahrazování analogových technologií.

4.3.   Odpovědnost

Obratem „man-out-of-the-loop“(člověk mimo smyčku) označujeme úplnou automatizaci, kde systém činí rozhodnutí bez zásahu člověka. Příklady zahrnují znalostní systémy, které vytvářejí lékařské diagnózy na základě velkého množství informací, nebo vojenští roboti, kteří činí rozhodnutí, na nichž závisí život nebo smrt, pomocí informací z různých zdrojů. Klíčovou a často kladenou otázkou je: do jaké míry je eticky přijatelné přenést rozhodování (s morálními důsledky) na systémy založené na UI? EHSV již k této věci zaujal jednoznačný postoj (6): pojmy „odpovědnost“a „morálka“jsou vyhrazeny lidem, protože některé duševní nebo osobnostní rysy nelze přisuzovat robotům. Automatizované systémy, bez ohledu na to, jak složité jsou, musí fungovat podle zásady „člověk ve velení“(human in command). Pouze lidé vydávají konečná rozhodnutí a přijímají za ně odpovědnost.

4.4.   Zabezpečení a spotřebitelé

4.4.1.

Nejnovější přístroje, které činí naše domácnosti chytřejšími, je činí také zranitelnějšími. S počtem zařízení, která jsou připojena k internetu – chytré televizory, webové kamery, herní konzole, chytré hodinky –, narůstá důležitost dobrého plánu ochrany domácí sítě. Chytré hodinky a další zařízení určená k nošení jsou rozšířením chytrého telefonu a poskytují okamžitý přístup k výkonným aplikacím, e-mailům, textovým zprávám a webu. Kromě získávání informací, které jsou cenné pro hackery, mohou také převzít kontrolu nad chytrými zařízeními. Výzkumní pracovníci v oblasti zabezpečení prokázali, jak snadné je prolomení ochrany dětské panenky Cayla, nebo že je dokonce možné prolomit také ochranu inzulinové pumpy či tajně sledovat majitele chytrých hodinek. S těmito riziky musí být spotřebitelé obeznámeni. EHSV vyzývá EU, aby přezkoumala stávající bezpečnostní předpisy a vypracovala a přizpůsobila přísná bezpečnostní pravidla s ohledem na nově se vyvíjející technologie v zájmu ochrany občanů v jejich domovech.

4.4.2.

Používání biometrických údajů (rozpoznávání obličeje, otisky prstů, snímání oční duhovky) je skvělé, pokud systém dobře funguje. Avšak pro osoby, které systém nesprávně označí za podezřelé, bývá často velmi obtížné omyl napravit. Používání biometrických údajů může vést k chybné klasifikaci a stigmatizaci tím, že je člověk automaticky zařazen do určité kategorie, jako např. terorista, zločinec nebo nespolehlivý jedinec. To může vést ke zrušení presumpce neviny. Rovněž se zdá, že biometrické údaje nelze použít u každého. Například otisky prstů 2 % lidí nelze „přečíst“kvůli jejich vysokému věku nebo povolání či v důsledku chemoterapie. Digitální systémy, které naše společnost používá, musí být navrženy tak, aby nevylučovaly nebo nediskriminovaly ty, kdo nesplňují některá standardní kritéria. Systémy, které automaticky klasifikují lidi jako podezřelé, by nikdy neměly fungovat bez úzké interakce s člověkem a bez důkladného ověřování.

4.4.3.

Podvodné zneužití totožnosti je závažným problémem. Podvodné zneužití totožnosti je úmyslné získání, přivlastnění, držení nebo vytváření falešných identifikátorů ve spojení se spácháním nebo s úmyslem spáchat protiprávní jednání. Naše společnost potřebuje dostatečnou právní podporu k ochraně obětí těchto podvodných zneužití totožnosti.

4.5.   Lidská důstojnost

4.5.1.

Využití robotů ve zdravotnictví vyvolává obavy. Roboti jsou zařízení, která nedokážou napodobit schopnost empatie a opětovat vztahy v rámci péče o člověka. Roboti v pečovatelských službách by proto měli být používáni pouze pro pečovatelské úkony, které nevyžadují žádnou emocionální, intimní nebo osobní účast. Pokud používání robotů nesplňuje určité rámcové podmínky, může ohrozit lidskou důstojnost.

4.6.   Soukromí

4.6.1.

Technologie rozpoznávání obličeje porovnává profil určité osoby s databází a zjišťuje, zda se prověřovaná osoba v této databázi nenachází. Využívá se při policejním vyšetřování nebo u bezpečnostních kamer na veřejných místech a její použití je upraveno zákonem. Uchovávání takto vysoce citlivých informací vyžaduje bezpečnost a ochranu. Technologie rozpoznávání obličeje se však stane levnější a snadněji přístupná všem, takže ji bude moci využívat každý obchod, podnik nebo soukromý subjekt. Probíhají pokusy o využití těchto technik dokonce pro rozpoznání emocí. Vznikají obavy, že technologie rozpoznávání obličeje by nakonec mohla vést k situaci, kdy už nebude možné anonymně jít po ulici nebo nakupovat. EHSV žádá, aby měli lidé právo udržet si soukromí i na veřejných místech. Obecně je třeba zakázat rozpoznávání pomocí kamer bez vědomí dotčených osob.

4.6.2.

I když scénář „velkého bratra“, kdy vláda sleduje každého, je už obecně známý, stává stále pravděpodobnějším scénář tzv. „malého bratra“, kdy se navzájem sledují jednotlivci nebo malé firmy. Například chytré brýle mohou být použity k zaznamenávání a přehrávání údajů o partnerovi či návštěvníkovi. Probíhá další vývoj pokročilých a cenově dostupných technologií, který přinese další elektronické špionážní přístroje. EHSV zdůrazňuje, že ochrana soukromí osob vyžaduje jasná a přesná pravidla přesahující rámec stávajícího obecného nařízení o ochraně osobních údajů.

4.6.3.

S nárůstem automatizace domácností se domovy, považované za soukromé, stávají „průsvitnějšími“. Rozdíl mezi domovem a vnějším světem se stírá, protože stěny už nechrání dům před zvědavýma očima. Zábavní zařízení, poplašné systémy vybavené bezpečnostními kamerami a centrálními řídicími systémy (stolní počítač, chytrý telefon, chytré systémy hlasových asistentů) poskytují řadu míst vstupu pro hackery. EHSV vyzývá k přijetí koordinovaných opatření na úrovni EU, jež umožní informovat spotřebitele o těchto rizicích a poskytnout podporu pro ochranná opatření.

4.6.4.

Jedno z rizik digitálních systémů spočívá v jejich složitosti. Zejména jednotlivý spotřebitel, který nemá profesionální digitální dovednosti, potřebuje silnou podporu. Například uživatelské příručky pro digitální zařízení bývají velmi dlouhé. Obyčejně upozorňují uživatele na problémy v oblasti ochrany soukromí, ti však povolení k použití určitých údajů často udělují nevědomě, protože lidé nejsou schopni porozumět celé příručce nebo trpí takzvanou únavou z udílení souhlasu způsobenou velkou frekvencí udělování oprávnění k používání svých údajů zařízením zachycujícím údaje. To vyvolává otázku po odpovědnosti v tomto procesu. EHSV žádá zjednodušení a navrhuje, aby byly zavedeny standardizované postupy na úrovni EU nebo standardizované soubory týkající se ochrany soukromí, jež budou všem snadno srozumitelné.

4.6.5.

Otázka soukromí se týká rovněž digitálních platforem. Platformy mohou snadno sledovat své uživatele pomocí jednoduchých nástrojů. Například zaměstnanci společnosti Uber používali její nástroj nazývaný God View pro sledování politiků, osobností a dalších osob, což bylo ukončeno až rozhodnutím soudu. Tato technologie však stále zachytává sledovací a propojovací údaje. EHSV je přesvědčen, že soukromí lze zaručit pouze prostřednictvím dodatečných opatření: vyhrazením přístupu k citlivým údajům pouze omezenému počtu certifikovaných osob. Taková bezpečnostní opatření musí být vypracována na základě nejvyšších a nejspolehlivějších norem, včetně pravidelného ověřování nezávislými orgány EU.

4.7.   Práce budoucnosti

4.7.1.

Práce zůstane i v digitálním věku ústředním zdrojem příjmů. Zaměstnatelnost z pohledu zaměstnavatele a schopnost pracovat z pohledu zaměstnance představují za digitální transformace dvě strany téže mince. Adaptabilita zaměstnanců na nové úkoly odpovídá možnosti přizpůsobit práci prostřednictvím digitálních technologií individuálním požadavkům na práci. Protože se stále více stírá rozdíl mezi prací za účelem vydělávání peněz a prací pro soukromé účely, jsou zejména sociální partneři vyzýváni, aby našli a stanovili nová kritéria, jak spravedlivě měřit individuální výkon. Předvídání digitálních změn vyžaduje zapojení zaměstnanců prostřednictvím informací, konzultací a účasti. Sociální zabezpečení, veřejné služby obecného zájmu a zajištění ekologických zdrojů obživy zůstávají i nadále předpoklady budoucí pracovní společnosti v digitální transformaci.

4.7.2.

Na budoucnost práce budou mít významný vliv automatizace a roboti. Například používání samořízených dopravních systémů je už samozřejmostí při přepravě materiálů ve skladech. Roboti mohou rovněž nahradit monotónní, těžkou nebo nebezpečnou práci a nová generace tzv. „kolaborativních robotů“se může stát fyzickým partnerem pracovníků a může být obzvláštním přínosem pro osoby s tělesným postižením. Dnešní roboti převážně nahrazují manuální práci, avšak roboti využívající UI budou vykonávat také práci duševní. To se bude týkat značného počtu povolání, jelikož roboti přebírají určité úkoly, nebo dokonce zcela nahrazují lidské pracovníky, jak jsme byli svědky v posledních desetiletích. Podle odhadu má zaměstnanost ve všech průmyslových odvětvích zůstat stabilní do roku 2022. Na příkladu velkých společností je dokonce patrné, že posun v rozdělení práce mezi člověkem a strojem vytvořil téměř dvakrát tolik nových pracovních míst a funkcí, než kolik jich tímto způsobem ubylo. EHSV se těmito otázkami zabýval v mnoha stanoviscích (7).

4.7.3.

Nerovný přístup k novým digitálním technologiím a nedostatek v oblasti dovedností mohou být zdrojem postupně rostoucích rozdílů v regionálním rozvoji s dopadem na hospodářský, kulturní a v důsledku toho i sociální rozvoj těchto regionů. EHSV vyzývá k posouzení míry možných sociálních nerovností a jejích možných dopadů na integritu EU.

4.7.4.

Pracovníci, kteří spolupracují nebo interagují s automatizovanými systémy nebo pracují s velkým množstvím informací, mohou čelit určitým problémům. Musí řešit náročné úkoly vyžadující značné množství informací. Virtuální realita je například využita pro účely odborné přípravy a plánování, zatímco rozšířená realita podporuje projekty údržby. EHSV doporučuje, aby kdykoli budou plánovány nové automatické systémy pro odvětví průmyslu a obchodu, byla interakce mezi člověkem a strojem optimalizována a vyhodnocena za použití objektivních vědeckých metod.

4.7.5.

Zaměstnavatelé naproti tomu stojí před úkolem, jak vybrat vhodná digitální řešení ze široké škály nových technologií. Je třeba vytvořit vhodné systémy technické pomoci pro činnosti a pracovní procesy společností. Před zavedením nových technologií se rovněž doporučuje stanovit úroveň technologických dovedností zaměstnanců a v případě potřeby poskytnout školení. Jedním z klíčových faktorů je také účast zaměstnanců na zavádění nových technologií.

4.7.6.

Ve věku digitalizace je na vzestupu oblast výzkumu zvaná kognitivní ergonomie. Kognitivní ergonomie umožňuje pomocí vědeckých metod objektivně posoudit duševní nároky spojené s prací s novými systémy technické pomoci. Spojuje v sobě různá výzkumná odvětví, jako je psychologie a ergonomie, za účelem vyhodnocení uživatelských rozhraní. Cílem je optimální koncepce pracoviště a dosažení stavu, který vyhovuje zaměstnancům i zaměstnavatelům. V takové situaci zaměstnanci dosahují optimální úrovně spokojenosti s prací, pohody a zdraví a poskytují společnosti optimální dlouhodobou výkonnost a produktivitu. EHSV doporučuje, aby se tyto metody hodnocení staly standardem, z něhož budou mít prospěch zaměstnanci i společnosti. Digitální transformace by měla být monitorována prostřednictvím komplexního a z evropských zdrojů financovaného výzkumu zaměřeného na práci v zájmu „digitalizace ve prospěch důstojné práce“. EHSV je přesvědčen, že digitalizace bude v dlouhodobém horizontu úspěšná pouze v prostředí koncipovaném po vzoru účinného a vůči zaměstnancům vstřícného systému Průmysl 4.0.

---

(1)  Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 292.

(2)  Úř. věst. C 434, 15.12.2017, s. 30; Úř. věst. C 434, 15.12.2017, s. 36; Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 8; Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 15.

(3)  Úř. věst. C 288, 31.8.2017, s. 1.

(4)  Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 274.

(5)  Zvláštní průzkum Eurobarometr 460 – průzkum provedený společností TNS opinion & social, březen 2017.

(6)  Úř. věst. C 288, 31.8.2017, s. 1.

(7)  Úř. věst. C 434, 15.12.2017, s. 30; Úř. věst. C 434, 15.12.2017, s. 36; Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 8; Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 15.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance Roční analýza růstu na rok 2019: Pro silnější Evropu tváří v tvář celosvětové nejistotě

[COM(2018) 770 final]

(2019/C 190/04)

Zpravodajka: Anne DEMELENNE

Konzultace	Evropská komise, 18.2.2019
Právní základ	článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce:	Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost
Přijato ve specializované sekci	1.2.2019
Přijato na plenárním zasedání	2.2.2019
Plenární zasedání č.	541
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	124/1/0

1.   Závěry a doporučení

1.1

Roční analýzu růstu hodnotí v minulosti dosažený hospodářský a sociální pokrok v souvislosti s hospodářským růstem, investicemi a vývojem na trhu práce vcelku kladně. I přes vítané zlepšení, k němuž od roku 2014 došlo, předložené údaje ukazují, že tato výkonnost nebyla tak působivá jako výkonnost jiných vyspělých ekonomik.

1.2

Roční analýza růstu zmiňuje nebezpečí vyplývající z vnějších událostí, avšak nepřichází s návrhy vhodných protiopatření. Vnější hrozby by měly upozornit na potřebu připravit stimulační politiky k zachování úrovní růstu a zaměstnanosti. To má dopad na rozpočty EU a členských států.

1.3

Zvýšená produktivita je zásadní pro zachování konkurenčního postavení EU a pro lepší životní podmínky. Je třeba přivítat reformy vedoucí k lepší produktivitě. Nicméně je nezbytné důkladně posoudit dřívější politiky s ohledem na smíšené dosavadní výsledky, a to včetně pomalé hospodářské obnovy, přetrvávajících obav týkajících se produktivity ve vztahu ke konkurentům a nárůstu nejistých pracovních podmínek.

1.4

Jak se zdůrazňuje v roční analýze růstu, závisí vyšší produktivita na zlepšení vzdělávání a odborné přípravy. K tomu by mělo docházet prostřednictvím podpory ze strany sociálních partnerů, občanské společnosti a veřejných a soukromých investic, včetně investic z prostředků strukturálních fondů EU.

1.5

Vítaná míra zvýšené pozornosti je věnována sociálnímu pilíři. Je třeba vyjasnit, jak jej uplatnit v praxi, jaké zdroje lze poskytnout prostřednictvím Evropského sociálního fondu a dalších evropských nástrojů a jak toto financování bude probíhat na úrovni EU a členských států.

1.6

Jsou zmíněny oblasti, v nichž byly navrženy nové politiky, včetně spravedlivého zdanění, bankovní unie a fungování eurozóny. Pokrok je velmi pozvolný a návrhy často poněkud umírněné. Bylo by přínosné plné zapojení sociálních partnerů a občanské společnosti.

1.7

V analýze je stručně zmíněna důležitost řešení změny klimatu, avšak vzhledem k rizikům, která z ní plynou pro hospodářství a jež byla popsána ve zprávě o globálních rizicích (1) vypracované pro Světové ekonomické fórum, byla této otázce věnována zcela okrajová pozornost. Analýza se nezamýšlí ani nad vnějšími náklady hospodářství založeného na uhlíku. Dosud přijatá opatření na ochranu klimatu jsou stále nedostatečná. Významným krokem by bylo přejmenovat roční analýzu růstu na roční analýzu udržitelného růstu. Tím by byl uznán nejen význam změny klimatu, ale i význam udržitelnosti omezených zdrojů, ochrany životního prostředí a tudíž i ochrany zájmů hospodářství a budoucích generací.

1.8

Mnoho oblastí provádění politiky závisí na financování ze soukromého a rovněž z veřejného sektoru. To by měly usnadnit reformy určené k vytvoření příznivého prostředí pro investice soukromého sektoru a odpovídající rozpočet EU a závazek ke „zlatému pravidlu“, které umožňuje financování sociálně a hospodářsky produktivních investic, které neohrožují udržitelnost budoucího rozpočtu, a to z rozpočtů členských států.

2.   Obecné priority Evropské komise v roční analýze růstu na rok 2019

2.1

Roční analýza růstu na rok 2019 je stanovena v širším rámci 22 po sobě jdoucích čtvrtletí ekonomického růstu, a umožňuje tak provádět reformy potřebné ke zvládnutí rostoucí celosvětové nejistoty a možných vnitřních rizik, jinými slovy se jedná o: — navýšené investice soukromého a veřejného sektoru za účelem zvýšení růstu souhrnné produktivity výrobních faktorů; — zajištění vysoce kvalitních investic do výzkumu a vývoje, inovací, vzdělávání, dovedností a infrastruktury; — zlepšení produktivity, sociálního začleňování a institucionální kapacity; — dobře fungující a integrované kapitálové trhy; — zaručení makroekonomické stability a zdravých veřejných financí.

3.   Obecné připomínky k doporučením Evropské komise

3.1

EHSV vítá nepřetržitý závazek k podpoře reforem, jejichž cílem je zvýšit vysoce kvalitní investice a růst produktivity, inkluzivnost a kvalitu institucí, a k pokračujícímu zajišťování makrofinanční stability a zdravých veřejných financí. Vítá, že je uznána nutnost investic do vzdělávání a odborné přípravy a že se více zohledňuje potřeba posílit sociální rozměr EU, reagovat na nerovnosti uvnitř jednotlivých regionů a mezi nimi a v souvislosti s přístupem ke vzdělávání a zajistit koordinaci mezi politickými nástroji. Ještě je však třeba specifikovat, jak mají být tyto cíle dosaženy. Posouzení hospodářské výkonnosti neodpovídá údajům doplněným ve všech oblastech, v některých bodech vykazuje i nadále spokojenost, zveličuje kladné rysy a v některých případech uvádí nepodložená tvrzení ohledně pozitivních dopadů dřívějších politik.

3.2

Jsou uváděny hrozby a nejistoty, včetně změn v globální ekonomice, obchodní politice Spojených států a nejistých budoucích vztahů se Spojeným královstvím. Riziko hospodářského poklesu v blízké nebo středně vzdálené budoucnosti ukazuje na to, že je třeba vypracovat stimulační opatření k udržení úrovně růstu a zaměstnanosti doporučená Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) (2). Za tímto účelem by se mělo uvažovat o tom, že bude v rámci rozpočtu EU vytvořena funkce makroekonomické stabilizace, jež umožní zvýšit odolnost ekonomiky této oblasti. Může sloužit jako ochrana před otřesy a umožnit, aby eurozóna zastávala pozitivní orientaci fiskální politiky, kterou vyžaduje EHSV, (3) i kdyby jednotlivé členské státy nevyužívaly dostupný fiskální prostor v souladu s evropskými cíli.

3.3

Rovněž jsou uvedena rizika, která s sebou nese vnitřní politický vývoj vyplývající z relativně neuspokojivé hospodářské a sociální výkonnosti v období po roce 2008. Také se zdůrazňuje význam těchto reforem i politických opatření, jelikož mohou vést k vyšší produktivitě a hospodářskému růstu a k posílení soudržnosti a sociálního rozměru politik.

3.4   Růst

3.4.1

EU prožívá od roku 2014 pět let hospodářského růstu, kdy lze v řadě zemí s nižším příjmem zaznamenat úrovně nad průměrem EU. To do určité míry snížilo rozdíly mezi nejvyššími a nejnižšími příjmy v EU jako celku, ačkoli některé jiné země za průměrem zaostávají a vytvářejí tak nové rozdíly.

3.4.2

Od roku 2017 dochází poprvé od doby před krizí ve všech členských státech EU k určitému růstu. Růst v EU jako celku je však dosud pomalejší než v době před krizí a v porovnání s růstem jiných vyspělých ekonomik v posledních letech není nijak působivý. Jsou i zásadnější oblasti, ve kterých má EU v důsledku výjimečně dlouhého hospodářského poklesu po roce 2008 co dohánět.

3.5   Sociální aspekty

3.5.1

Úroveň zaměstnání i míra zaměstnanosti vykazují podstatné zlepšení oproti období krize po roce 2008. Ačkoli – jak ukazují údaje v příloze k roční analýze růstu – trend ve vytváření nových pracovních míst směřuje k vyšším úrovním kvalifikace, doprovází ho snížení kvality většiny nově vytvořených pracovních míst.

3.5.2

Čím dál víc zaměstnanců je přijímáno na základě smluv na dobu určitou a na částečný pracovní úvazek, přestože většina z nich by dala přednost standardní smlouvě na plný úvazek (4). Podíl pracovníků na částečný úvazek se od roku 2008 do roku 2017 zvýšil z 16,8 % na 18,7 % celkového počtu zaměstnaných osob, přičemž vyšší úroveň a větší nárůst lze zaznamenat u mladých lidí. I když většina lidí v současné době pracuje, celkový počet odpracovaných hodin za rok 2017 byl stále lehce pod úrovní z roku 2008 (5).

3.5.3

Jak uvádí roční analýza růstu, počet pracujících lidí, kterým hrozí chudoba, je vysoký a v několika členských státech stoupá (8,6 % pracující populace v roce 2008, 9,6 % v roce 2017) (6). Vyšší celková úroveň zaměstnanosti – ačkoli zaměstnanost je třeba považovat za vhodnější než nezaměstnanost – ještě není důkazem růstu podporujícího začlenění.

3.5.4

Některé skupiny, např. osoby, které dostávají invalidní důchod, často nejsou při výpočtu míry nezaměstnanosti brány v úvahu (7). To by se v doporučeních mělo zohlednit, zejména s ohledem na flexibilitu a jistotu umožňovanou těmto skupinám v zájmu jejich snazšího přístupu na otevřený trh práce bez ztráty následného nároku na dávky.

3.5.5

Pozornost je třeba věnovat také zajištění toho, aby ti, kdo mají nejistou a atypickou práci, např. osoby samostatně výdělečně činné či pracovníci na částečný úvazek, nebo ti, kdo jsou zaměstnáni prostřednictvím platforem, měli přístup k přiměřené sociální ochraně. Je nutné se zabývat také osobami, jejichž výdaje jsou vzhledem k jejich zdravotním problémům nebo zdravotnímu postižení tak vysoké, že nevyjdou s penězi, a které někdy poté, co začnou pracovat, ztratí odpovídající finanční podporu na související výdaje.

3.5.6

Komise navrhuje uzpůsobit sociální ochranu na základě nových forem práce. Je sice pravda, že bude třeba nalézt nové zdroje financování, nicméně krok kupředu spočívá spíše v návratu ke kvalitním pracovním místům, která budou odpovídat potřebám trhu práce, a k udržitelným pracovním smlouvám, jež lidem dají právo na přiměřenou sociální ochranu. Rovněž bude nezbytné bojovat proti diskriminaci určitých skupin na trhu práce, a to starších osob, osob zahraničního původu, zdravotně postižených osob, mladých lidí a žen, z nichž mnozí jsou vysoce kvalifikovaní.

3.5.7

Odkazy na zajištění širšího přístupu k vysoce kvalitním službám a na zlepšení přístupu rodičů (zvláště žen) na trh práce je třeba uvítat z důvodu jejich pozitivního účinku v boji proti sociálnímu vyloučení a také při zlepšování nabídky pracovních sil. Politiky na podporu sociálního začleňování přistěhovalců by taktéž měly být prosazovány v rámci migrační politiky, která odráží evropské hodnoty solidarity a tolerance a respektuje lidská práva.

3.6   Mzdy a produktivita

3.6.1

Mzdy rostou velmi mírně a rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou i v případě stejné práce nadále podstatné. Růst mezd v EU jako celku zůstává pod úrovní růstu produktivity.

3.6.2

To znamená, že mzdy tvoří nižší podíl národního důchodu. Členské státy se navzájem liší v tom, do jaké míry je mezi ně rovnoměrně rozdělen přínos vyšší produktivity, a to podle prostoru pro úspěšné kolektivní vyjednávání a politiky na podporu růstu mezd. Přestože by vyšší produktivita obyčejně měla být považována za nezbytný, byť ne jediný předpoklad pro vyšší mzdy, systematická vazba mezi produktivitou (která je závislá rovněž na investicích) a mzdami by neměla zastínit nárůst životních nákladů, pokud jde o stanovování mezd. V opačném případě může vyvolat velké sociální napětí.

3.6.3

Nízké mzdy rovněž brání vyšší produktivitě v zemích s nižšími mzdami, což vede vysoce kvalifikované osoby k tomu, že hledají zaměstnání jinde. Mobilita pracovních sil by měla být vítána, pokud odráží první volbu pracovníků. Umožňuje rovněž získávat dovednosti a zkušenosti, které lze přenést do zemí původu. Nicméně odchod nejvíce kvalifikovaných pracovníků také odrazoval od investic do činností vyžadujících vysokou úroveň dovedností, takže země s nižšími mzdami nebyly s to provádět nejnáročnější hospodářské činnosti.

3.6.4

V řadě členských států (převážně ve východní a střední Evropě) zvýšení úrovně mezd následovalo poté, co byly zvýšeny minimální mzdy a platy ve veřejném sektoru. Vyšší spotřeba přispívá k vyššímu HDP. Stejně tak opatření k zajištění minimální mzdy a minimálního příjmu – jakožto součást procesu sociální konvergence v EU – mohou představovat významný prvek sociální ochrany a dosažení důstojné životní úrovně ve všech zemích a rovněž mohou napomáhat růstu.

3.7   Produktivita a dovednosti

3.7.1

Pomalý růst produktivity oproti hlavním světovým konkurentům následoval po dlouhotrvajícím ekonomickém poklesu po roce 2008, jak ukazuje graf 3 (8). Toto zpoždění je zvláště patrné v eurozóně. Odstranění tohoto rozdílu bude vyžadovat rozvoj prostředí příznivého pro zvýšené soukromé investice a pro provádění výzkumu a inovací. Rovněž bude zapotřebí plně využít potenciál obyvatel EU, minimalizovat vyloučení z trhu práce a sociální vyloučení a investovat do opatření na podporu začleňování dlouhodobě nezaměstnaných do trhu práce.

3.7.2

Naprosto nezbytnou podmínkou pro zvýšení produktivity je i nadále zlepšení znalostí, dovedností, kvalifikací, přístupů a kreativity. Rovněž to přispívá k demokracii a udržitelnému rozvoji. Roční analýza růstu správně zdůrazňuje, že je důležité investovat do rozvoje dovedností, vzdělávání a celoživotního učení. 40 % zaměstnavatelů poukazuje na obtíže při náboru zaměstnanců s odpovídajícími kvalifikačními předpoklady. Pro mnoho potenciálních zaměstnanců rovněž může být těžké uplatnit kvalifikaci ve své domovské zemi.

3.7.3

Zcela zásadní je tvorba strategií, které mají předvídat budoucí požadavky na dovednosti, a řádných systémů uznávání dovedností, jakož i zajištění toho, aby vzdělávání a odborná příprava odpovídaly potřebám zaměstnavatelů. Podpora zaměstnavatelů při poskytování dostupným zaměstnancům potřebných dovedností a kvalifikací by měla být zajišťována rovněž prostřednictvím investic do podpůrných služeb zaměřených na prevenci předčasného ukončování školní docházky, zejména mezi diskriminovanými skupinami, jako jsou zdravotně postižené osoby nebo lidé přistěhovaleckého původu, a na podporu pokračujícího vysokoškolského vzdělávání (9). Důležitou odpovědností zaměstnavatelů je umožňovat a usnadňovat zdokonalování dovedností a kvalifikací, což se mezi jednotlivými členskými státy nesmírně liší, a vytváření a provádění úspěšných strategií by bylo nemyslitelné bez plné účasti sociálních partnerů, občanské společnosti, vzdělávacích zařízení a školicích firem. V roční analýze růstu se také tvrdí, že k zajištění rovného přístupu ke kvalitnímu vzdělávání „jsou zapotřebí odpovídající investice“, k nimž by měly patřit i veřejné investice podporované EU na základě doporučení pro jednotlivé země a odpovídající podpory z prostředků strukturálních fondů a investičního plánu EU.

3.8   Klimatické problémy

3.8.1

Roční analýza růstu je velmi neurčitá a neobsahuje příliš mnoho informací, pokud jde o nebezpečí, která představuje změna klimatu, a o pokrok EU při dosahování cílů Pařížské dohody. Ve srovnání se zprávou o globálních rizicích (10), která byla předložena účastníkům Světového ekonomického fóra v lednu 2019, je zde relevantnosti změny klimatu z hlediska růstu a hospodářství věnována zcela podružná pozornost. Ze zprávy o globálních rizicích přitom vyplývá, že tři (!) největší rizika pro světové hospodářství souvisejí se změnou klimatu a příliš váhavým prováděním politických opatření k dekarbonizaci hospodářství. Boj proti změně klimatu tak již není jen otázkou ochrany životního prostředí, nýbrž nezbytným předpokladem pro fungování hospodářství. Pravidelné zprávy agentury Bloomberg NEF ukazují, že investice do čisté energie od roku 2011 klesají (11). EU si nemůže činit nárok na vedoucí světovou pozici v této oblasti nebo v oblasti inovací vedoucích ke snížení emisí skleníkových plynů.

3.8.2

Zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu zdůrazňuje, že je naléhavě nutné učinit opatření proti změně klimatu, která by mohla být během tří let nevratná. Na všech úrovních správy by rovněž měly být zpřístupněny rozpočty (veřejné i soukromé investice) za účelem modernizace a dekarbonizace průmyslu, dopravy a energetiky.

3.8.3

Je to zapotřebí i z hlediska fiskální politiky, kvůli mimořádně vysokým vnějším nákladům současné ekonomiky. Roční analýza růstu se však touto otázkou prakticky vůbec nezabývá, ačkoli Komise téměř ve stejnou dobu zveřejnila příslušné údaje, podle nichž jen samotné katastrofy zapříčiněné meteorologickými jevy přinesly v roce 2017 náklady ve výši 283 miliard EUR (12). EHSV již několikrát poukázal na to, že Mezinárodní měnový fond odhaduje přímé a nepřímé subvence do výroby energie z uhlíkových zdrojů v EU na 330 miliard USD ročně. Je tudíž chybou, že roční analýza růstu nevěnuje pozornost otázce internalizace vnějších nákladů a diskusi o používání i dalších ukazatelů než jen HDP.

3.9   Investice

3.9.1

Investice jsou pro růst produktivity klíčové. Tato záležitost je pro Evropskou unii naléhavá, neboť EU zaostává za svými hlavními konkurenty v zásadních oblastech nejmodernějších technologií a v rozvoji nízkouhlíkových technologií. Neustále se zlepšující ekonomika je rozhodujícím základem pro financování dávek v oblasti sociálního zabezpečení a zdravotní péče na úrovni, jakou si evropští občané přejí. Podpora blahobytu, soudržnosti a sociální spravedlnosti je skutečně zcela slučitelná s hospodářským růstem a zvyšováním produktivity (13).

3.9.2

EHSV trvá na tom, že Komise a členské státy by měly vynaložit více úsilí na odstranění překážek pro investice a na vytvoření příznivého investičního prostředí. Dokončení energetické unie, strategie pro jednotný digitální trh a akčního plánu pro oběhové hospodářství by mohlo skýtat příležitosti pro investice. Kromě toho je třeba zvážit nové příležitosti pro ekologické investice bojující proti změně klimatu.

3.9.3

Vyhlídky na stimulaci hospodářského růstu mohou nabídnout i mezinárodní obchodní dohody. Tato otázka je zvláště naléhavá s ohledem na hrozby, jež představuje možný odchod Spojeného království z EU a obchodní konflikty zahrnující Spojené státy. EU by měla podporovat systém mezinárodních hospodářských vztahů založených na pravidlech, který bude doplňovat jednání o dohodách o volném obchodu. Cílem těchto dohod by měly být minimální celní sazby, přičemž je třeba náležitě zohlednit také lidská práva, normy MOP a právo státu na regulaci ve veřejném zájmu.

3.9.4

Roční analýza růstu si nevšímá úrovní investic a tvrdí, že nedostatek zjištěný po roce 2008 již byl téměř odstraněn. Investice (ve významu tvorby hrubého fixního kapitálu) byly stanoveny, aby v roce 2018 dosáhly 20,6 % HDP, zatímco v roce 2007 činily 22,5 % a v roce 201419,4 % (14). Nedostatek investic se tedy podle tohoto způsobu měření poněkud snížil, ale nebyl odstraněn.

3.9.5

Investice jsou i nadále na nízké úrovni v porovnání s investicemi ve Spojených státech a Jižní Koreji, jež patří mezi přirozené konkurenty EU v oblasti inovací. Úrovně jsou zvláště nízké v řadě zemí s nižším příjmem a v zemích, ve kterých po roce 2008 došlo k největšímu ekonomickému poklesu.

3.9.6

Roční analýza růstu upřednostňuje řadu oblastí sociálních investic, včetně zdravotnictví, systémů dlouhodobé péče a sociálního bydlení. EHSV poukázal na mnohé pozitivní účinky řádně naplánovaných, účinných a účelných a do budoucna orientovaných sociálních investic, které by neměly být chápány jako pouhé náklady, nýbrž jako investice do evropského potenciálu růstu a zaměstnanosti (15). Uskutečnění těchto cílů vyžaduje prostor pro veřejné výdaje.

3.9.7

Investiční plán pro Evropu je vítaným prostředkem k podpoře investic do politických priorit EU. Poskytnuté prostředky jsou však omezené a jejich celková výše stačí pouze k udržení celkových investic z úvěrů EIB, nikoli k jejich zvýšení (16). Ty byly navíc v roce 2017 o 7 % pod průměrnou úrovní pro období 2013–2016 (17).

3.9.8

Je potřebný přístup, který zajistí přiměřeně financovaný investiční program, včetně prostředků z rozpočtu EU s podporou rozpočtů členských států. EU tak bude moci lépe uskutečňovat své cíle, které si vytyčila v oblasti rozvoje malých a středních podniků, investic do nových technologií v zájmu zamýšlené ekologické transformace a investic do zlepšení úrovně vzdělávání a dovedností a do lepších sociálních podmínek. EHSV již dříve uvedl, že flexibilita, kterou v současnosti umožňuje Pakt o stabilitě a růstu, není dostatečná a že je třeba zahájit diskuse na úrovni EU o plnohodnotném pravidle, které vyčleňuje veřejné investice přidávající hodnotu z rozsahu působnosti Paktu o stabilitě a růstu a kterému se obecně říká „zlaté pravidlo“ (18). To umožní zajistit udržitelnost dluhu.

3.10   Zadlužení

3.10.1

EHSV sdílí v souladu se svým dřívějším stanoviskem (19) obavy vyjádřené v roční analýze růstu, že vysoká míra veřejného i soukromého zadlužení je neutuchajícím zdrojem zranitelnosti, zejména v eurozóně. Hrubý veřejný dluh poklesl ze své nejvyšší úrovně 88,1 % HDP v roce 2014 na 81,4 % HDP v roce 2018, což je stále podstatně vyšší hodnota než v roce 2008 a značně převyšuje cíl 60 % HDP. Mezinárodní srovnání však ukazují, že úrovně veřejného dluhu ve výši nad 60 % HDP nejsou nutně spojeny s pomalejším hospodářským růstem. Snížení veřejného dluhu se zdá být nejsnazší tam, kde dochází k rychlému hospodářskému růstu. Nejlepší ochranou proti nebezpečím spojeným s vysokými úrovněmi dluhu je tedy úplné obnovení hospodářského růstu díky proticyklickým makroekonomickým opatřením. Navíc může prorůstová fiskální konsolidace v příhodných dobách pomoci předcházet negativním reakcím trhu v nepříznivých dobách.

3.10.2

Soukromé zadlužení v posledních letech kleslo, ve většině členských států EU však nadále převyšuje úroveň, kterou mělo před zavedením eura. Oddlužování domácností a podniků probíhá rychleji a je méně náročné za velkého hospodářského růstu. Musí se pozorně monitorovat destabilizace ekonomik eurozóny z důvodu procyklického trhu s nemovitostmi a s pomocí regulačních opatření je třeba jí předcházet, aby se zabránilo hospodářským krizím.

3.10.3

Ke snižování dluhu mohou přispět vysoce kvalitní instituce, které jsou typické pro nejvýkonnější ekonomiky. Jsou zárukou efektivity trhů výrobků, služeb, finančních služeb a práce, přispívají k dosažení odpovídající kvality veřejné správy a podporují přiměřené politiky v oblasti důchodů, hospodářské soutěže a zdanění.

3.11   Bankovní unie

3.11.1

Kdyby byly realizovány stávající návrhy týkající se bankovní unie, byly by v porovnání se zkušenostmi z předchozích finančních krizí nedostatečné. Je třeba přijmout opatření, která zajistí náležitý dohled nad expandujícími kapitálovými trhy, aby na evropské kapitálové trhy nepronikly žádné škodlivé sekuritizované produkty, jež by mohly přispět k vzniku další finanční krize. Kontrolní orgány v Evropské unii musí zajistit, aby unie kapitálových trhů nezpůsobila při napjaté situaci na finančním trhu rychlejší odliv kapitálu z jednotlivých členských států. V zájmu zajištění příznivých finančních podmínek pro reálnou ekonomiku by měla být zmírněna negativní zpětná vazba mezi bankami a úrokovými sazbami cenných papírů vydávaných státem. Dvěma nedílnými součástmi takového procesu jsou evropský systém pojištění vkladů a ustanovení odpovídajícího mechanismu jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí Evropským mechanismem stability. Před zavedením evropského systému pojištění vkladů by v rozvahách zúčastněných bank měly být do co nejvyšší možné míry zúčtovány úvěry se selháním.

3.12   Reformy eurozóny

3.12.1

Je třeba usilovat o prohloubení hospodářské a měnové unie s větší představivostí a vervou. Návrhy na reformu hospodářské a měnové unie a její správy v současné době nestačí na ochranu před riziky asymetrických otřesů. Předchozí jednostranné vyrovnávání běžného účtu zaměřené pouze na dlužníky poškozuje celkový HDP eurozóny, neboť přispívá k jeho pomalé obnově po roce 2008. Aby země se schodkem běžného účtu získaly větší prostor k rozšíření svých ekonomik (co se týče jejich fiskální a vnější bilance), země vykazující přebytek na běžném účtu by měly být motivovány nejen k tomu, aby více investovaly, ale také aby navýšily mzdy a sociální dávky na podporu soukromé spotřeby.

3.12.2

EHSV vybízí evropské hlavní představitele, aby urychlili reformu týkající se hospodářské a měnové unie, bankovní unie a unie kapitálových trhů. Jestliže však eurozóna postrádá společný rozpočet, který může vytvořit pozitivní orientaci fiskální politiky pro eurozónu jako celek, měnový stimul bude nadále nezbytný při každém budoucím hospodářském poklesu. S blížícím se koncem programů nákupu aktiv Evropské centrální banky na konci roku 2018 EHSV doporučuje, aby Evropská centrální banka zvážila program nákupu aktiv, který lze rychle aktivovat při hospodářském poklesu, kdyby se neuskutečnil fiskální stimul. Tento program by měl být zaměřen na reálnou ekonomiku a na investice nepoškozující klima.

3.13   Spravedlivé zdanění

3.13.1

S ohledem na diskuse v rámci Evropské komise o tom, že by zdanění mohlo být záležitostí, o které se bude hlasovat kvalifikovanou většinou, EHSV i nadále podporuje důraz na spravedlivé daňové politiky, tzn. takové, které zohledňují možnosti každého jednotlivce v oblasti placení daní. EHSV v souladu s předchozími stanovisky podporuje vytvoření obecně přijímaného společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob jakožto prostředku posílení jednotného trhu zjednodušením daňových záležitostí větších společností a způsobu zakročení proti agresivnímu daňovému plánování (20). Rovněž vítá digitální daňové iniciativy, které jsou podle něj velmi důležité pro tvorbu nových obecně přijímaných zásad pro přisuzování zisku společností jednotlivým zemím EU v souladu s vytvářením hodnot a pro jeho přiměřené zdanění (21). V souladu se svými dřívějšími stanovisky (22) také vítá význam, který má roční analýza růstu pro boj proti daňovým podvodům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování.

3.14   Strukturální reformy

3.14.1

Roční analýza růstu znovu zdůrazňuje význam strukturálních reforem, které jsou podle ní užitečné pro tvorbu pracovních míst a snižují úrovně zadlužení. Je však i nadále nejasné, co znamená „strukturální reforma“, a je tedy obtížné interpretovat tvrzení, že minulé reformy měly prokazatelně kladný dopad. EHSV ve svých předchozích stanoviscích podporuje strukturální reformy zaměřené na sociální a hospodářský rozvoj: více kvalitnějších pracovních míst, lepší přístup na trh práce, zlepšení vzdělávání, odborné přípravy a získávání kvalifikace, udržitelný růst, kvalitu správy a institucí a environmentální udržitelnost (23). Uvádí, že tyto reformy by měly být specifické pro jednotlivé země, měly by být v souladu s národními programy reforem, aby zvyšovaly blahobyt, a měly by mít demokratickou podporu, nemělo by se tedy jednat o univerzální přístup platný pro všechny členské státy (24).

3.14.2

Mírný vývoj růstu a vývoj na trhu práce v poslední době vyvolává otázky ohledně přínosů některých minulých politik zavedených pod označením „strukturální reforma“. Počty zaměstnaných osob se zvýšily v souladu s rostoucí poptávkou, ale zároveň často dochází ke zhoršení kvality pracovních míst a ke zvýšení segmentace trhu práce.

3.14.3

Výsledky dřívějších „strukturálních reforem“jsou i nadále zdrojem sporů. Některá posouzení byla kladná, kdy zaměstnavatelé prý vyjádřili určitou míru spokojenosti s reformami na trzích práce (25). Podstatná část publikací však vyvolává vážné pochybnosti ohledně minulých doporučení Evropské komise týkajících se politiky trhu práce (26). V nejnovější strategii zaměstnanosti OECD se tudíž na základě „nových poznatků“tvrdí, že země s politikami a institucemi, jež podporují kvalitu i kvantitu pracovních míst a větší míru začlenění, si vedou lépe než země, které kladou důraz převážně na zlepšování (či zachování) flexibility trhu (27).

3.14.4

EHSV opakuje své tvrzení, že úspěch nebo neúspěch daného reformního opatření se často odehrává v průběhu období trvajícího déle než pět let (28). Je třeba provést posouzení účinků předchozích politik zavedených pod označením „strukturální reforma“, které bude vycházet z důkazů a proběhne za plné účasti sociálních partnerů a občanské společnosti a bude základem pro tvorbu budoucích politických doporučení (29).

3.15   Evropský pilíř sociálních práv

3.15.1

EHSV vítá uznání významu sociálního pilíře a opakuje, že je naléhavě nutné tento pilíř uskutečnit s ohledem na špatnou hospodářskou a sociální výkonnost v mnoha zemích trvající od roku 2008.

3.15.2

Tento sociální pilíř by měl být plně začleněn do evropského semestru. Neměl by být uveden pouze v příloze. Přiložený srovnávací přehled vypovídá o rozsahu budoucích úkolů, pokud má EU dosáhnout „hodnocení AAA v sociální oblasti“. Přijatelné úrovně příjmů, životního standardu, sociálního zabezpečení, sociálních dávek, dosaženého vzdělání a přístupu k digitálním technologiím jednoznačně nedosahují všechny členské státy (30).

3.15.3

Pilíř sociálních práv by měl sloužit jako prostředek pro stanovení doporučení pro členské státy. 20 zásad pilíře by mělo být používáno jako ukazatele pro posuzování úspěchu jednotlivých zemí při začleňování jejich závazku k sociálnímu pilíři do hospodářských politik.

3.15.4

To také poukazuje na potřebu dostatečných finančních prostředků, mimo jiné příspěvků na úrovni EU. Investiční plán EU, bude-li přiměřeně financován, a politika soudržnosti EU mohou přispívat ve spolupráci s doporučeními pro jednotlivé země. To vyžaduje umožnění přiměřené flexibility v rámci Paktu o stabilitě a růstu. Jak bylo uvedeno v dřívějším stanovisku, znamená to, že bude rovněž i nadále odpovídajícím způsobem financována politika soudržnosti z rozpočtu EU (31).

3.15.5

Měl by být také pozorně posouzen návrh na zřízení Evropského orgánu pro pracovní příležitosti, který v roce 2017 předložil předseda Juncker ve svém projevu o stavu Unie. Tento orgán by mohl pomoci zajistit účinné prosazování pracovního práva a práva sociálního zabezpečení a potírat nekalou hospodářskou soutěž.

3.15.6

Přiložený srovnávací přehled, který se používá jako návod k politickým doporučením, by měl být rovněž využíván jako příklad pro podobné analýzy výkonnosti jednotlivých zemí v souvislosti s politikami zaměřenými na životní prostředí a změnu klimatu, aby mohly být posuzovány na podobné úrovni závažnosti.

3.15.7

Vzhledem k významu podpory udržitelného růstu – tj. udržitelného z hlediska hospodářského, environmentálního a sociálního – by název „roční analýza růstu“měl být změněn na „roční analýza udržitelného růstu“.

3.16   Úloha sociálních partnerů v evropském semestru

3.16.1

Vlády jednotlivých členských států, sociální partneři a organizace občanské společnosti musí dospět k dohodě ohledně nezbytných vnitrostátních reforem, které budou nejvhodnější k tomu, aby jejich ekonomiky byly s to zachovat nebo zlepšit úroveň svých občanů. Proto by se měly vzít v úvahu příspěvky místních subjektů odpovědných za evropský semestr, vnitrostátních fiskálních rad, vnitrostátních rad pro produktivitu a národních hospodářských a sociálních rad. Svoji úlohu by v tomto směru mohli plnit i členové EHSV.

---

(1)  Světové ekonomické fórum, zpráva o globálních rizicích z roku 2019.

(2)  Hospodářský výhled OECD, listopad 2018: „úvodník“hlavního ekonoma a „“obecné posouzení makroekonomické situace s. 43–46.

(3)  Dodatkové stanovisko EHSV Hospodářská politika eurozóny 2018 (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 312).

(4)  COM(2018) 761 final, s. 14.

(5)  COM(2018) 761 final, s. 14.

(6)  COM(2018) 761 final, s. 41.

(7)  Ze Společné zprávy Komise a Rady o zaměstnanosti pro rok 2018 vyplývá, že v EU je zaměstnáno pouze 47,4 % osob se zdravotním postižením v produktivním věku.

(8)  COM(2018) 770 final, s. 6.

(9)  Společná zpráva Evropské komise o zaměstnanosti za rok 2018 uvádí, že u osob se zdravotním postižením je o 10,3 procentního bodu pravděpodobnější, že předčasně ukončí školní docházku, než u osob bez zdravotního postižení (podle údajů z roku 2015), a je u nich o 13,6 procentního bodu méně pravděpodobné, že dokončí terciární vzdělání, než u osob bez zdravotního postižení (podle údajů z roku 2015).

(10)  Světové ekonomické fórum, The Global Risks Report 2019.

(11)  BloombergNEF - Clean Energy Investment Trends, 3Q 2018.

(12)  COM(2018) 773 final.

(13)  Stanovisko EHSV Doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny (Úř. věst. 173, 31.5.2017, s. 33).

(14)  Databáze AMECO.

(15)  Stanovisko EHSV Financování evropského pilíře sociálních práv (Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1).

(16)  Stanovisko EÚD „EFSI: příliš brzký návrh na prodloužení a rozšíření“, s. 19.

(17)  Statistická zpráva EIB za rok 2017.

(18)  Stanovisko EHSV Hospodářská politika eurozóny 2017, odst. 3.4 (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 216).

(19)  Stanovisko EHSV Doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny (Úř. věst. C 197, 8.6.2018, s. 33).

(20)  Stanovisko EHSV Společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob (Úř. věst C 434, 15.12.2017, s. 58)

(21)  Stanovisko EHSV Návrh směrnice Rady, kterou se stanoví pravidla týkající se zdanění právnických osob v případě významné digitální přítomnosti (Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 73).

(22)  Stanovisko EHSV Příznivý daňový systém pro spravedlivou hospodářskou soutěž a hospodářský růst (Úř. věst C 434, 15.12.2017, s. 18).

(23)  Například zlepšení podnikatelského prostředí, financování podniků a výdajů na výzkum a vývoj; zvýšení produktivity podniků, odvětví a hospodářství; podpora tvorby kvalitních pracovních míst s vyššími mzdami a současné snižování dočasných a nestabilních pracovních míst s nízkými mzdami; posílení kolektivního vyjednávání a nezávislosti sociálních partnerů v jeho rámci a sociálního dialogu na místní, regionální, vnitrostátní a evropské úrovni; reforma veřejné správy za účelem zvýšení její účinnosti pro hospodářský a sociální rozvoj a transparentnosti pro veřejnost; podpora kvality systémů vzdělávání a odborné přípravy pro pracovníky za účelem nastolení rovných příležitostí a dosažení výsledků pro všechny sociální skupiny.

(24)  Stanovisko EHSV Financování evropského pilíře sociálních práv (Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1, odst. 2.5.).

(25)  ECB, Structural policies in the euro area (Strukturální politiky v eurozóně).

(26)  A. Piasna a M. Myant (eds), Myths of Employment Deregulation: How it neither creates jobs nor reduces labour market segmentation (Mýty o deregulaci zaměstnanosti: Ani nevytváří pracovní místa, ani nesnižuje segmentaci pracovního trhu), Brusel, ETUI, 2017.

(27)  Good Jobs for All in a Changing World of Work, The OECD Jobs Strategy (Dobrá pracovní místa pro všechny v měnícím se světě práce: Strategie zaměstnanosti OECD), s. 8.

(28)  Stanovisko EHSV Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu na podporu reforem (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 121).

(29)  Stanovisko EHSV Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu na podporu reforem (Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 121).

(30)  Stanovisko EHSV Financování evropského pilíře sociálních práv (Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 1).

(31)  Stanovisko EHSV k víceletému finančnímu rámci po roce 2020 (Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 106).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady s cílem umožnit pokračování programů územní spolupráce PEACE IV (Irsko-Spojené království) a Spojené království-Irsko (Irsko-Severní Irsko-Skotsko) v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Evropské unie

[COM(2018) 892 final – 2018/0432 (COD)]

(2019/C 190/05)

Hlavní zpravodajka: Jane MORRICE

Konzultace	Evropský parlament, 14. 1. 2019 Rada Evropské unie, 15. 1. 2019
Právní základ	Článek 178 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce	Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost
Přijato na plenárním zasedání	20. 2. 2019
Plenární zasedání č.	541
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	102/1/0

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Pokračující podpora Severního Irska ze strany EU, zejména programů PEACE a Interreg, po vystoupení Spojeného království z EU je nejen nezbytná, ale také klíčová, což vyplývá z náročné povahy diskuse o hranicích mezi Spojeným královstvím a Irskem během jednání o brexitu.

1.2.

EHSV bezvýhradně vítá návrh na pokračování programu EU PEACE v Severním Irsku a pohraničních hrabstvích Irska po vystoupení Spojeného království z EU. EHSV oceňuje, že EU prioritně podporovala mírový proces, a uznává, že program PEACE významně přispěl k zachování míru v této oblasti. Je to v souladu se zjištěními Evropského parlamentu ze září 2018 (1), které program PEACE popisují jako vzor pro zbytek světa.

1.3.

S ohledem na destabilizující politickou, hospodářskou a sociální nejistotu vyvolanou brexitem je pro subjekty občanské společnosti kromě toho nezbytné, aby EU dostála svému závazku a udělala vše, co je v jejích silách pro zajištění nejen toho, že Severní Irsko bude i nadále ušetřeno konfliktů, ale že také bude pokračovat v procesu usmíření za využití pro EU typického postupu budování míru a řešení konfliktů „zdola nahoru“.

1.4.

Evropský program pro mír a usmíření (PEACE) je nejhodnotnějším a nejúspěšnějším nástrojem na budování míru, který kdy Evropská unie ve stavu konfliktu použila. Program PEACE, který byl vytvořen v reakci na příměří v Severním Irsku v roce 1995, investoval během 24 let od svého vzniku více než 2 miliardy EUR do mezikomunitních, přeshraničních a jiných projektů v oblasti usmíření.

1.5.

Program PEACE, který všechny strany Velkopáteční/Belfastské dohody ohlašovaly jako významný přínos mírovému procesu, je jedinečný v tom, že jde nad rámec jakéhokoli jiného zásahu EU na jejím území. Sdružuje britské a irské zainteresované strany pod záštitou EU a jeho jediným účelem je ochrana mírového procesu a podpora budování míru v tomto regionu i mimo něj.

1.6.

Naléhavost situace vyvolané procesem brexitu a výsledným vystoupením Spojeného království vyžaduje, aby EU zareagovala a ochránila mírový proces, jenž bude odpovídat novým potřebám regionu v období po brexitu. EU při upevňování podpory pro pokračování přeshraničních programů PEACE a Interreg činí důležité kroky správným směrem. Ačkoli se jedná o závazek, který je ze zřejmých důvodů základem významné části podpory EU zaměřené na tento region, lze a mělo by se učinit více.

1.7.

Bezprostřednější potřeby jak v průběhu, tak po ukončení jednání o brexitu vyplynou, pokud bude narůstat napětí mezi komunitami a bude se dále rozdělovat loajalita vůči Británii či Irsku v ulicích i na hranicích. Znamením „dobré vůle“ ze strany EU by mohl být mimo jiné závazek navýšit finanční prostředky pro program EU PEACE v příštím období a umístit evropské středisko pro mír a usmíření do Belfastu, jak v předchozích zprávách navrhovaly EHSV, EP a EK (2). Byl by to konkrétní důkaz dlouhodobého závazku EU k mírovému procesu.

2.   Souvislosti

2.1.

První program PEACE uznal závažnost a citlivost situace v Severním Irsku a usiloval o vytvoření všezahrnujícího nástroje, který se pokusí odstranit překážky mezi nepřátelskými a rozdělenými komunitami. Tento program, který byl vytvořen na základě konzultací se zúčastněnými stranami z politického, administrativního a dobrovolnického sektoru, je založen na přístupu zdola nahoru a aktivně zapojuje nejzranitelnější skupiny společnosti, včetně dětí, žen, obětí a hlavních postav konfliktu.

2.2.

V rámci programu PEACE I byly prostřednictvím řady opatření založeny organizace na nejnižší úrovni, aby spolupracovaly „s druhou stranou“, přičemž kontrola a rozdělování převážné většiny finančních prostředků EU byly přeneseny na místní skupiny a rady. Program PEACE podporoval projekty zaměřené na budování míru, řešení konfliktů, sdílené porozumění, trauma a problémy z minulosti. Program se pyšní četnými úspěchy a jeho přínos k položení základů mírové dohody z roku 1998 nelze zlehčovat. V současnosti je provozován Úřadem pro zvláštní programy EU (SEUPB), což je přeshraniční organizace Spojeného království a Irska zřízená na základě dohody, díky níž funguje veškeré mírové a přeshraniční financování EU.

2.3.

Pokračování programu PEACE je nezbytné k tomu, aby pomohl zajistit, že v tomto regionu znovu nevypukne konflikt, až bude stát před problémem rozdělené loajality, jenž se může po brexitu zhoršit, jak ostatně ukázalo napětí zjevně přítomné během jednání. Pokračování programu PEACE je nyní mnohem důležitější než kdykoli jindy od roku 1998. Závazek vyjádřený během jednání o brexitu, že se bude dodržovat Velkopáteční/Belfastská dohoda a že se zajistí, aby nevznikla „tvrdá hranice“, je vítaný a při podpoře jakéhokoli přechodu může zásadní úlohu sehrát právě program PEACE. Otázka irské hranice zůstává i po skončení současných jednání nejobtížnějším aspektem brexitu, a proto jsou přeshraniční programy PEACE a Interreg a pokračující dialog mezi Spojeným královstvím a Irskem nezbytné i stěžejní.

3.   Obecná doporučení

3.1.

Při obnově iniciativy od roku 2020, známé jako PEACE Plus, by se mělo zvážit její zlepšení, které lze rozdělit do pěti hlavních oblastí.

3.1.1.

Větší důraz na podporu sdílené společnosti prostřednictvím skutečného mezikomunitního úsilí. Mezi prioritní oblasti by měla patřit zvýšená podpora integrovaného vzdělávání a propagace přeshraniční výměny v oblasti médií, kultury a sportu. Prioritou by měla být rovněž práce na komunitně vedeném zlepšování fyzického a sociálního prostředí, jak dokládají četné „mírové“ zdi rozdělující segregované společnosti.

3.1.2.

Podpora projektů „jedné identity“ by měla být využita pouze k budování důvěry v segregovaných komunitách, poslouží-li to jako skutečný odrazový můstek pro interakci s „druhou stranou“. Problém, který některé finanční prostředky z programu PEACE mají, je podle jednoho dobře informovaného komentátora „příliš mnoho cukru a málo biče“.

3.1.3.

Komunikační činnosti týkající se programu PEACE nesplňují základní požadavky pro zajištění toho, aby si občané byli plně vědomi úlohy EU. SEUPB vyvíjí úsilí, je však třeba, aby Evropská komise, státní úřady, osoby ovlivňující veřejné mínění a další subjekty více přispěli k uznání, vysvětlení a ocenění úlohy EU a byla využívána „značka“ bílé holubice symbolizující projekty programu PEACE financované Evropskou unií.

3.1.4.

Jasné monitorovací a hodnotící procesy s cílem zajistit výsledky jsou měřeny nejen v závislosti na schopnosti odborníků zaškrtávat políčka, ale i podle své transformativní povahy. Některé malé komunitní skupiny, jež podporu potřebují nejvíce, popsaly financování z prostředků EU jako „nestojící za námahu“ a velkou zátěž pro cenné lidské zdroje, kterými si nemohou dovolit plýtvat.

3.1.5.

Podle usnesení Evropského parlamentu z roku 2018 (3) by měl být program PEACE unijním vzorem propagovaným pro dosažení trvalého míru v dalších částech Evropy i celosvětově. To je v souladu se stanoviskem EHSV, které navrhuje celosvětovou iniciativu pod vedením EU zaměřenou na budování míru, jež by se inspirovala programem PEACE a vytvořila evropskou mírovou cestu ze Severního Irska až do Nikósie. Pod názvem Stezka bílé holubice by vedla ve stopách irského poutníka Kolumbána, podél Stezky západní fronty, přes Balkán, aby spojila rozdělené ostrovy na opačných koncích Evropy (4).

3.2.

Zatímco hlavní směr zlepšování některých aspektů programu PEACE může být určen z „Bruselu“, je nový program PEACE Plus po roce 2020 příležitostí k opětovnému zapojení občanské společnosti v zájmu posílení cílů a hodnot EU v Severním Irsku. Nemělo by to vést ke zvýšení byrokracie, ale mělo by to přispět k budování důvěry a pochopení úlohy EU při podpoře míru a usmíření.

3.3.

Postup konzultací, podobný procesu, který byl zaveden bývalým předsedou Evropské komise Jacquesem Delorsem pro program PEACE I v roce 1994, by měl sloužit nejen k tomu, aby se zvýšila odpovědnost komunit za budování míru, ale také aby se umožnilo sdílené učení. Tento postup, jenž by vznikl napodobením pracovní skupiny ustavené předsedou Delorsem před skončením jeho funkčního období, by mohl vést předseda Juncker ve spolupráci se třemi poslanci EP ze Severního Irska a generálním tajemníkem Evropské komise a za spolupráce se stávající pracovní skupinou Komise, SEUPB a vedoucími kanceláří Evropské komise v Belfastu, Dublinu a Londýně.

4.   Konkrétní klíčová doporučení pro financování programu PEACE v období po roce 2020

—	Větší váhu by měly mít projekty, které se zaměřují na společné zapojení „jedné identity“ a více komunit. Přednost by měly dostat kooperativní programy.

—	Životnost programu PEACE by měla být prodloužena. Transformace konfliktu bude určitou dobu trvat a vyžádá si závazek dlouhodobější, než jsou současné finanční cykly.

—	Mělo by se zvážit doporučení, aby budoucí projekty financované z programu PEACE nesly symbol bílé holubice a vlajku EU se slovy „financováno z programu EU PEACE“.

—	Orgány monitorující program PEACE by měly i nadále začleňovat zástupce občanské společnosti, nikoli však pouze nejvýhodnější či nejdéle zavedené subjekty. Je třeba více usilovat o pomoc subjektům uvnitř komunit, aby mohly růst.

—	Je třeba zvážit vytváření místních výborů pod záštitou programu PEACE, jež by byly v kontaktu s radami, shromážděním a dalšími rozhodovacími orgány.

—	Propagovat myšlenku Stezky bílé holubice, vytvářet síť budovatelů míru napříč Evropou, využívat „vyprávění příběhů“ ze skutečného života ke zvýšení povědomí o konfliktu a aktivně zapojovat občany prostřednictvím mírové cesty.

—

Opětovně potvrdit původní závazek, pokud jde o Evropské mírové centrum v Severním Irsku s napojením na středisko v Nikósii, přičemž tato centra budou šířit reálné praktické budování míru v Evropě i ve světě. Zajistí se tím, že znalosti těžce nabyté v rámci severoirského mírového procesu i odjinud budou i nadále ku prospěchu těch, kdo žijí ve společnostech, v nichž probíhá nebo skončil konflikt.

---

(1)  Předseda Evropské rady Donald Tusk řekl, že nebudeme hazardovat s mírem ani nebudeme určovat datum, dokdy má být ukončeno usmíření. Dodal, že pokud bude předložena věrohodná záruka míru v Severním Irsku, pak Spojené království z EU odejde jako důvěryhodný přítel.

(2)  Viz stanovisko EHSV SC/029 Mírový proces v Severním Irsku, přijaté 22. října 2008 (Úř. věst. C 100, 30.4.2009, s. 100).

(3)  Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018 o dopadu politiky soudržnosti EU na Severní Irsko.

(4)  Viz stanovisko EHSV Stezka bílé holubice – návrh globální strategie budování míru pod vedením EU (dosud nebylo zveřejněno v Úředním věstníku).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o určitých aspektech bezpečnosti letectví s ohledem na vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Unie

[COM(2018) 894 final – 2018/0434 (COD)]

(2019/C 190/06)

Rapporteur-general: Thomas McDONOGH

Konzultace	Evropský parlament, 14.1.2019 Rada, 14.1.2019
Právní základ	čl. 100 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Rozhodnutí předsednictva	22.1.2019
Přijato na plenárním zasedání	20.2.2019
Plenární zasedání č.	541
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	79/0/0

1.   Závěry a doporučení

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) opakovaně zdůrazňoval, že mezinárodní letecká doprava může podpořit udržitelný hospodářský růst jen pod podmínkou, že bude zachována maximální úroveň bezpečnosti. Předpokladem pro zajištění bezpečnosti jsou jednotné normy, které budou uplatňovat všechny zainteresované strany a které budou monitorovat příslušné agentury. Vystoupení spojeného království z Evropské unie (brexit) by tyto normy v oblasti bezpečnosti letectví a jejich jednotné uplatňování v Evropě mohlo ohrozit, protože od března 2019 se již příslušné právní předpisy EU nebudou vztahovat na zainteresované strany v oblasti letectví ze Spojeného království.

1.2

Návrh stanoviska EHSV Zajištění základního propojení v letecké dopravě po vystoupení Spojeného království z Unie (TEN/689) by spolu s tímto stanoviskem měly být chápány jako posouzení konkrétních aspektů téže regulační iniciativy Evropské komise. Oba návrhy stanovisek vycházejí z toho, že po brexitu se již na letecké společnosti registrované ve Spojeném království nebude vztahovat právní základ pro činnost v oblasti letectví na jednotném leteckém trhu, tj. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 (1), ani další nařízení EU upravující různé aspekty týkající se letectví, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1139 (2), či akty přijaté v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 (3).

1.3

V zájmu snížení právní nejistoty a nestability plánování po 29. březnu 2019 byla mezi EU a Spojeným královstvím vyjednána dohoda o vystoupení, aby vláda Spojeného království mohla přijetím svých vlastních zákonů a regulačních opatření vytvořit budoucí regulační rámec pro letectví Spojeného království. Parlament Spojeného království však dohodu o vystoupení zatím neratifikoval. V rámci alternativního akčního plánu z léta 2018 proto Komise vypracovala mj. nařízení Evropského parlamentu a Rady o určitých aspektech bezpečnosti letectví s ohledem na vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Unie (dále jen „nařízení“).

1.4

Vzhledem k tomu, že není k dispozici žádný jiný právní základ, není jasné, zda budou osvědčení vydaná Spojeným královstvím podle právních předpisů EU nadále platná, jak mohou letecké společnosti registrované ve Spojeném království získávat požadované osvědčení od 30. března 2019, ani jak mají opravárenské a údržbářské podniky ve Spojeném království nadále dodávat náhradní díly a poskytovat služby s licencemi, které vyžadují právní předpisy EU. Nebude-li dohoda o vystoupení přijata, je nezbytně nutné přijmout alternativní nařízení, které by tyto otázky vyřešilo a poskytlo právní základ pro hladký přechod k uplatňování právních předpisů Spojeného království.

1.5

Zainteresované strany sice mohou v mnoha případech vyřešit problémy spojené s pokračující platností osvědčení tím, že se obrátí na úřad pro civilní letectví v EU-27 nebo zažádají o osvědčení pro třetí zemi, které vydá Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA), ale existují i případy, kdy takové komplikace nelze zmírnit. Tyto situace lze vyřešit pouze určením právního základu.

1.6

Alternativní opatření musí být přijata bezodkladně, nicméně nařízení EU by mělo upravovat pouze řešení těch otázek bezpečnosti týkajících se letectví, které nelze vyřešit jinak. Nařízení tedy musí být dočasné a platit do doby, než Spojené království zřídí své vlastní orgány a přijme své vlastní právní předpisy s cílem převzít funkce agentury pro bezpečnost letectví.

1.7

EHSV oceňuje tuto regulační iniciativu, jejímž prostřednictvím Komise uznává specifické problémy, jež by mohly vyvstat v oblasti bezpečnosti letectví v případě scénáře bez dohody o vystoupení. Díky nařízení bude mít toto odvětví nezbytnou záruku, že proces vydávání osvědčení nebude během období, kdy bude Spojené království měnit svůj status členského státu na status třetí země, narušen. Jistotu, že bezpečný letový provoz bude zajištěn i po 29. březnu 2019, bude mít i cestující veřejnost.

1.8

EHSV souhlasí se zdůvodněním Komise, že účelem nařízení není prodloužit status quo, nýbrž stanovit alternativní opatření, která jsou pokládána za nutná ke zmírnění potenciálních negativních důsledků pro leteckou dopravu mezi EU a Spojeným královstvím. Navrhované nařízení je použitelné pouze dočasně, aby odvětví letectví mohlo i nadále splňovat nejvyšší bezpečnostní normy.

1.9

EHSV vyzývá Spojené království, aby co nejdříve uzavřelo dvoustranné dohody o bezpečnosti letectví s EU i s dalšími třetími zeměmi, a byla tak zajištěna potřebná shoda ohledně vzájemného uznávání osvědčení vydaných Spojeným královstvím a těmito dalšími stranami.

2.   Právní souvislosti

2.1   Mezinárodní dohody

2.1.1

EU uzavřela jménem členských států řadu mezinárodních dohod týkajících se letecké dopravy, které musí Spojené království po svém vystoupení z EU uzavřít ještě jednou. Nejvýznamnější dohoda, která upravuje otázky údržby a běžných a generálních oprav, výroby letadel, zařízení pro opravy a bezpečnostních norem, je dvoustranná dohoda o bezpečnosti letectví mezi EU a USA.

2.1.2

Podle této dohody bezpečnostní agentury obou smluvních stran, tj. Federální letecký úřad (FAA) a Agentura Evropské unie pro bezpečnost letectví (EASA), vzájemně uznávají své postupy osvědčování a schvalování, takže je třeba pouze jedno schválení. V případě Spojeného království by se již FAA nemohl spoléhat na kontroly, které provádí úřad pro civilní letectví Spojeného království v autorizovaných opravnách FAA ve Spojeném království. Kontroly by musel provádět FAA a britský úřad pro civilní letectví by je musel schválit.

2.1.3

Vzhledem k tomu, že dvoustranná dohoda o bezpečnosti letectví často odkazuje na členské státy EU, mohlo by si Spojené království udržet status quo pouze za předpokladu, že by USA souhlasily s tím, že budou během přechodného období i nadále považovat Spojené království za členský stát EU, a uzavřely by se Spojeným královstvím zvláštní dvoustrannou dohodu o bezpečnosti letectví. Přestože se o právních aspektech této dohody stále jedná, vyžadovala by taková dohoda souhlas EU, aby mohla vstoupit v platnost během přechodného období - rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie týkající se dohody o volném obchodu mezi EU a Singapurem: rozlišování mezi dohodami o přepravě cestujících a zboží a dohodami o službách, např. údržbě a opravách. Dohody o službách spadají do působnosti společné obchodní politiky, a tudíž do výlučné pravomoci EU. Proto by nahrazení dvoustranné dohody o bezpečnosti letectví mezi EU a USA dvoustrannou dohodou o bezpečnosti letectví mezi Spojeným královstvím a USA vyžadovalo souhlas EU. K tomu by pravděpodobně došlo, neboť účelem dohody o vystoupení je usnadnit řádný přechod.

2.1.4

Spojené království oznámilo, že v současné době jedná o uzavření dvoustranné dohody o bezpečnosti letectví s USA, Brazílií a Kanadou. Při neexistenci dohody o bezpečnosti letectví mezi EU a Spojeným královstvím, zejména dohody o statusu Spojeného království v EASA, bude obtížné tato jednání dovést do úspěšného konce.

2.2   Agentura Evropské unie pro bezpečnost letectví (EASA)

2.2.1

Po brexitu by Spojené království mohlo zažádat o určitou formu přidruženého členství v EASA, aby si udrželo výhody vzájemného uznávání s EU a s USA a aby bylo jasno ohledně bezpečnostních norem uplatňovaných ve Spojeném království. Žádost Spojeného království o přidružené členství v EASA by vzhledem k tomu, že je smluvní stranou Chicagské úmluvy, byla opodstatněná. Musel by se však použít příslušný právní předpis EU v oblasti letectví.

2.3   Bezpečnost letectví v případě „tvrdého brexitu“

2.3.1

V zájmu zmírnění dopadů potenciálního úplného přerušení leteckého provozu mezi EU a Spojeným královstvím v případě scénáře bez ratifikované dohody o vystoupení přijala Komise dva návrhy nařízení. Jedno navrhované nařízení dočasně zaručuje poskytování určitých leteckých služeb mezi Spojeným královstvím a EU a prodlužuje platnost některých stávajících licencí. Obsahem tohoto nařízení o základním propojení v letecké dopravě se zabývá stanovisko EHSV TEN/689.

2.3.2

Druhé navrhované nařízení, tj. nařízení o určitých aspektech bezpečnosti letectví s ohledem na vystoupení Spojeného království, pojednává o prodloužení platnosti osvědčení pro některé letecké výrobky, letadlové části, zařízení a společnosti. Pro zainteresované subjekty sice v této souvislosti platí určitá řešení spočívající v tom, že se obrátí na úřad pro civilní letectví EU nebo okamžitě předloží agentuře EASA žádost o vydání osvědčení udělovaného subjektům ze třetích zemí, tato opatření však nemohou zmírnit všechna potenciální narušení.

2.3.3

Naléhavá nutnost prodloužit období platnosti úzce souvisí s tím, že aby mohlo Spojené království znovu udělovat licence, musí převzít odpovědnost za záležitosti, za něž dříve odpovídala EASA. EASA může naopak vydávat určitá osvědčení pouze na základě licence vydané třetí zemí (4). Prodloužení platnosti proto slouží k překlenutí doby, kterou EASA a hospodářské subjekty potřebují k vydání určitých osvědčení vzhledem k novému statusu Spojeného království jakožto třetí země.

3.   Obsah navrhovaného nařízení

3.1

Navrhované nařízení upravuje řadu osvědčení platných před datem vystoupení, obecně však rozlišuje mezi osvědčeními vydanými agenturou EASA fyzickým nebo právnickým osobám, které mají své hlavní místo podnikání ve Spojeném království, a osvědčeními vydanými fyzickými nebo právnickými osobami, jimž vydaly osvědčení příslušné orgány Spojeného království (5).

3.2

Osvědčení vydaná agenturou EASA fyzickým nebo právnickým osobám, které mají své hlavní místo podnikání ve Spojeném království, jsou většinou typová osvědčení a typová osvědčení pro zvláštní účely, schválení změn těchto osvědčení, doplňková typová osvědčení, schválení v souvislosti s opravami, oprávnění Evropského technického normalizačního příkazu (ETSO) a oprávnění organizace k projektování (6). Tato osvědčení zůstávají v platnosti po dobu 9 měsíců a Komise může jejich platnost prodloužit prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci (7).

3.3

Osvědčení vydaná fyzickými nebo právnickými osobami, jimž vydaly osvědčení příslušné orgány Spojeného království, se většinou týkají osvědčení o uvolnění oprávněnou osobou pro výrobky, letadlové části a zařízení, osvědčení o uvolnění do provozu po dokončení údržby a osvědčení kontroly letové způsobilosti (8). Tato osvědčení zůstávají v platnosti, aby se výrobky, letadlové části a zařízení mohly dále používat v letadlech nebo jako letadla (9). Navrhované nařízení kromě toho zaručuje, že orgány členských států EU nebo EASA zohlední zkoušky, které byly složeny ve výcvikových organizacích, jež byly předem zkontrolovány ze strany příslušného orgánu Spojeného království (10).

3.4

Vzhledem k tomu, že by neplatnost osvědčení měla vliv nejen na uvádění leteckých výrobků na trh, ale i na jejich samotné používání, je pokračující platnost licencí nutností, přičemž jedinou schůdnou alternativou by bylo přemístit např. výrobu leteckých výrobků do některé z jurisdikcí v EU, aby se zaplnila časová prodleva do okamžiku vydání osvědčení udělovaného subjektům z třetích zemí.

3.5

Důležitost tohoto opatření ještě umocňuje skutečnost, že některé součásti letadel vyrábí často jen omezený počet výrobců. Faktorem, který by mohl způsobit narušení, však může být i to, že nebudou vydávána např. žádná nová typová osvědčení, což by mohlo do značné míry narušit fungování těch společností, které nejsou schopny přesunout vydávání osvědčení do některé z jurisdikcí v EU, a rovněž poškodit jejich zákazníky, kteří by mohli záviset na určitých výrobcích a jejich certifikaci.

4.   Konkrétní připomínky

4.1   Obavy zainteresovaných stran

4.1.1

Zainteresované strany z odvětví letecké dopravy uznávají, že je naléhavě nutné zajistit, aby toto odvětví mohlo i nadále bezpečně fungovat. Navrhované nařízení poskytuje dostatečnou alternativu: časově omezenou a správně zaměřenou platformu pro přechodné období.

4.1.2

Podle některých zainteresovaných stran, které byly během přípravy tohoto stanoviska konzultovány, by se měly články 5, 6, 7 a 8 nařízení vztahovat nejen na držitele osvědčení, ale také na právnické nebo fyzické osoby, které osvědčení vydávají. To by všem stranám zapojeným do procesu vydávání osvědčení poskytlo právní jistotu, že status quo bude zachován i v období po 29. březnu 2019.

4.1.3

EHSV souhlasí se zdůvodněním Komise, že účelem nařízení není prodloužit status quo, nýbrž stanovit alternativní opatření, která jsou pokládána za nutná ke zmírnění potenciálních negativních důsledků pro toto odvětví. Zainteresované strany věděly o diskusích týkajících se brexitu, samy se však nemohou vždy uchýlit k přijetí alternativních opatření ke zmírnění důsledků brexitu pro bezpečnost v letecké dopravě. Proto potřebují záruku právní jistoty. Tak tomu není v případě orgánů vydávajících osvědčení, protože jim nařízení EU právní jistotu pokračujícího udělování osvědčení výslovně neposkytne. Tuto jistotu jim zajistí nové právní předpisy Spojeného království.

4.1.4

EHSV oceňuje tuto regulační iniciativu, jejímž prostřednictvím Komise uznává specifické problémy, jež by mohly vyvstat v oblasti bezpečnosti letectví v případě scénáře bez dohody o vystoupení. Díky nařízení bude mít toto odvětví nezbytnou záruku, že proces vydávání osvědčení nebude během období, kdy bude Spojené království měnit svůj status členského státu na status třetí země, narušen. Jistotu, že bezpečný letový provoz bude zajištěn i po 29. březnu 2019, bude mít i cestující veřejnost.

4.1.5

EHSV tento přístup důrazně podporuje a vybízí smluvní strany, aby co nejrychleji a po vzájemné dohodě uzavřely dvoustrannou dohodu o bezpečnosti letectví, která stanoví podmínky vzájemné budoucí spolupráce bezpečnostních agentur obou smluvních stran s cílem zajistit harmonizované provádění bezpečnostních opatření v celé Evropě.

4.1.6

EHSV rovněž naléhá na Spojené království, aby uzavřelo dvoustrannou dohodu o bezpečnosti letectví s předními hospodářskými velmocemi, zejména s USA, s cílem zachovat kontinuitu a soudržnost bezpečnostních opatření, která byla doposud na severoatlantickém trhu přijata.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (Úř. věst. L 293, 31.10.2008, s. 3).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1139 ze dne 4. července 2018 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Agentury Evropské unie pro bezpečnost letectví, kterým se mění nařízení (ES) č. 2111/2005, (ES) č. 1008/2008, (EU) č. 996/2010, (EU) č. 376/2014 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/30/EU a 2014/53/EU a kterým se zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 552/2004 a (ES) č. 216/2008 a nařízení Rady (EHS) č. 3922/91 (Úř. věst. L 212, 22.8.2018, s. 1).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670 EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES (Úř. věst. L 79, 19.3.2008, s. 1).

(4)  Nařízení 2018/1139, článek 68.

(5)  COM(2018) 894 final, čl. 1 odst. 2.

(6)  COM(2018) 894 final, příloha I, část 1.

(7)  COM(2018) 894 final, článek 3.

(8)  COM(2018) 894 final, příloha I, část 2.

(9)  COM(2018) 894 final, článek 4.

(10)  COM(2018) 894 final, článek 5.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech zajišťujících základní propojení v letecké dopravě s ohledem na vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Unie

[COM(2018) 893 final - 2018/0433 (COD)]

(2019/C 190/07)

Hlavní zpravodaj: Jacek KRAWCZYK

Konzultace	Evropský parlament, 14.1.2019 Rada, 14.1.2019
Právní základ	čl. 100 odst. 2 a článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Rozhodnutí předsednictva	22.1.2019
Přijato na plenárním zasedání	20.2.2019
Plenární zasedání č.	541
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	77/1/0

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) neustále zdůrazňuje význam a rozsah jednotného evropského leteckého prostoru jako katalyzátoru hospodářského růstu, prosperity a udržení evropské konkurenceschopnosti v mezinárodním měřítku. Jakmile vstoupí v platnost rozhodnutí Spojeného království o ukončení členství v Evropské unii (brexit), přestanou být všechna odvětví hospodářství Spojeného království nedílnou součástí jednotného evropského trhu. Jeho odvětví letectví už nebude profitovat z jednotného evropského leteckého prostoru, ani k němu nebude přispívat.

1.2.

Posouzení dopadu brexitu na důležitou leteckou dopravu mezi EU a Spojeným královstvím bude záviset na schopnosti orgánů Spojeného království a EU rychle přijmout vhodná regulační opatření k zajištění vysoké úrovně konkurenceschopnosti mezi odvětvími letectví EU-27 a Spojeného království.

1.3.

V případě (stále pravděpodobnějšího) scénáře „vystoupení bez dohody“by pro letecké služby mezi Spojeným královstvím a EU přestaly platit právní předpisy EU, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 (1). To vytváří právní nejistotu a ohrožuje stabilitu plánování a pokračující propojení služeb mezi Spojeným královstvím a EU.

1.4.

Předložený návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech zajišťujících základní propojení v letecké dopravě s ohledem na vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Unie (dále jen „nařízení“) je dočasným řešením a alternativním plánem, jehož cílem je omezit dopad náhlého brexitu. Navrhovaná opatření jsou jediným reálným způsobem, jak zmírnit možné závažné negativní důsledky, jež lze v odvětví letectví očekávat, pokud nebude dohoda o vystoupení ratifikována do 29. března 2019.

1.5.

Nařízení poskytne Komisi a vládě Spojeného království více času k dojednání komplexní dohody o leteckých službách, která by se poté stala regulačním rámcem pro leteckou dopravu mezi EU a Spojeným královstvím. Zároveň upraví základní propojení v letecké dopravě mezi EU a Spojeným královstvím, které má být mezitím zachováno.

1.6.

Jednání o dohodě o leteckých službách mezi EU a Spojeným královstvím budou muset být provedena bez prodlení, aby byl znovu stanoven právní základ pro silnou hospodářskou soutěž v letecké dopravě mezi dopravci obou stran. EHSV je připraven poskytnout nezbytné příspěvky subjektů z řad organizované občanské společnosti z EU-27. V zájmu evropského hospodářství, jeho občanů a pracovníků vybízí EHSV EU a Spojené království, aby co nejdříve přijaly komplexní dohodu o leteckých službách jako jediný právní základ pro otevřený a konkurenceschopný trh letecké dopravy.

1.7.

Poté, co Spojené království podalo podle článku 50 žádost o ukončení svého členství v EU, vytvořila Komise ucelenou strategii pro jednání a důsledně a transparentně ji prováděla s úplným a jednotným souhlasem všech orgánů EU (2). EHSV chválí Evropskou komisi, Evropský parlament a členské státy za jejich jednotu. Usilování o jednotný přístup je v zájmu občanů EU. Stejně tomu je i v případě odvětví civilního letectví.

1.8.

EHSV podporuje podstatu navrhovaného nařízení jako alternativního opatření k zajištění základního propojení v letecké dopravě vzhledem k tomu, že toto nařízení nelze považovat za prodloužení nařízení č. 1008/2008 či dokonce za jednostrannou dohodu o vystoupení. Práva obsažená v navrhovaném nařízení jsou správně omezena v čase i z hlediska účelu. Omezení obchodních příležitostí na služby třetí a čtvrté svobody mezi EU a Spojeným královstvím je logické a důsledné. Další obchodní příležitosti pro letecké společnosti EU a Spojeného království musí být předmětem jednání o budoucí dohodě o leteckých službách mezi EU a Spojeným královstvím.

1.9.

Navrhované nařízení obsahuje několik kritérií a postupů, aby bylo zajištěno základní propojení a spravedlivá hospodářská soutěž. Patří mezi ně například omezení spojů na úrovni letní a zimní letové sezóny IATA (3), koncepce „rovnocennosti“práv (4) a právo Komise omezit, změnit nebo zrušit práva (5). EHSV doporučuje, že by v zájmu lepšího zohlednění stávajících podmínek na trhu mělo referenční období skončit dne 29. března 2019 (celá letní i zimní letová sezóna IATA 2018/2019).

1.10.

S ohledem na hospodářské a sociální důsledky tohoto nejpesimističtějšího scénáře je klíčové, aby Komise vypracovala transparentní a důkladný mechanismus monitorování. Tento mechanismus by měl také počítat s úzkou spoluprací mezi Komisí a sociálními partnery a organizacemi občanské společnosti před začátkem přechodného období a během něj a při jednáních o nové dohodě o leteckých službách. Toto monitorování se musí týkat i ochrany cestujících, pracovníků a environmentálních norem.

1.11.

EHSV se domnívá, že pracovníci v odvětví letectví ze Spojeného království by si měli zachovat svá práva vyplývající z právních předpisů EU, která se týkají mimo jiné pracovní doby posádky, agenturního zaměstnávání, omezení doby letové služby, směrnice o převodu podniků a dalších, aby byly zachovány rovné podmínky vůči dopravcům z Unie.

2.   Obecné připomínky

2.1.   Právní základ pro poskytování leteckých služeb uvnitř EU

Jak se uvádí v důvodové zprávě (6), svrchované státy zajišťují leteckou dopravu prostřednictvím dvoustranných dohod o leteckých službách. Po liberalizaci letecké dopravy uvnitř EU se však svoboda leteckých dopravců členských států poskytovat letecké služby uvnitř EU začala zakládat výhradně na nařízení č. 1008/2008. Toto nařízení rovněž stanoví pravidla pro udělování licencí těmto dopravcům. V případě neexistence dohody o vystoupení by se letecké služby mezi Spojeným královstvím a členskými státy přestaly řídit uvedeným nařízením, a tudíž by od 30. března 2019 neexistoval žádný právní základ pro to, aby příslušní dopravci mohli poskytovat letecké služby mezi Spojeným královstvím a členskými státy. Dopravci ze Spojeného království by navíc přišli o provozní licenci Unie.

Ačkoli státy mohou letové řády předložené určenými leteckými společnostmi pro určité letové období schválit na základě zdvořilosti a vzájemnosti, není takové schválení ad hoc žádnou zárukou stability plánování a v případě letů mezi Spojeným královstvím a členskými státy EU by způsobilo stěží zvládnutelnou administrativní zátěž, čímž by zároveň vyvstala poněkud kontroverzní právní otázka, zda by si EU podržela výhradní právo sjednat podmínky dohody o leteckých službách mezi EU a Spojeným královstvím, bez jejíhož uzavření by členské státy nemohly legálně schvalovat lety. Je tedy nezbytné, aby byl pro letecké služby mezi EU a Spojeným královstvím poskytované po 29. březnu 2019 vytvořen právní základ.

2.2.   Důsledky dohody o vystoupení pro leteckou dopravu

EU a Spojené království vyjednaly dohodu o vystoupení zahrnující opatření, která mají být přijata, aby byla Spojenému království usnadněna změna statusu z členského státu na třetí, nečlenskou zemi. Tato dohoda by se dotkla všech hospodářských odvětví. Během přechodného období by Spojené království podléhalo jak stávajícím právním předpisům EU, tak právním předpisům, které začnou platit během přechodného období. Spojené království by se však nemohlo aktivně účastnit rozhodovacího procesu EU, ani se podílet na rozhodnutích přijímaných agenturami EU, např. Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví (EASA), a to do té doby, dokud by Spojené království a EU-27 neuzavřely novou dohodu o leteckých službách.

2.2.1.   Mezinárodní dohody uzavřené Unií

EU uzavřela jménem členských států více než 750 mezinárodních dohod, které by Spojené království po svém vystoupení z EU muselo uzavřít ještě jednou. Patří k nim několik dohod týkajících se letecké dopravy, zejména komplexní dohoda o leteckých službách mezi EU a USA, která se na Spojené království přestane vztahovat. Veškeré dohody o leteckých službách, které EU uzavřela na základě výlučné pravomoci, se na Spojené království přestanou vztahovat v okamžiku, kdy přestane být členským státem EU. Veškeré dohody, které byly uzavřeny na základě sdílené pravomoci a které přinášejí výhody „členským státům EU“, se na Spojené království již také nebudou vztahovat. EU se v dohodě o vystoupení zavazuje oznámit všem mezinárodním partnerům, s nimiž uzavřela dohodu o leteckých službách, že by během přechodného období měly Spojené království i nadále považovat za členský stát EU. Je však na každé třetí straně, aby se rozhodla, zda tak bude činit. Dohoda o vystoupení nezakládá pro třetí strany žádný právní závazek k tomu, aby Spojenému království po 29. březnu 2019 poskytovaly výhody.

2.2.2.   O otázkách údržby a běžných a generálních oprav, výroby letadel, zařízení pro opravy a bezpečnostních norem pojednává stanovisko EHSV TEN/688 – Bezpečnost letectví po vystoupení Spojeného království z Unie.

3.   Navrhované nařízení

3.1.   Souvislosti

V zájmu zmírnění potenciálních závažných přerušení leteckého provozu mezi EU a Spojeným královstvím v případě scénáře bez ratifikované dohody o vystoupení přijala Komise dva návrhy nařízení:

—	návrh nařízení o společných pravidel zajišťujících základní propojení v letecké dopravě s ohledem na vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Unie (COM(2018) 893 final – 2018/0433 (COD)), který je předmětem tohoto stanoviska, a

—	návrh nařízení o určitých aspektech bezpečnosti letectví s ohledem na vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Unie (COM(2018) 894 final – 2018/0434 (COD)) (7).

Přijatá opatření se týkají naléhavých záležitostí v konkrétních oblastech práva Unie pro případ, že nedojde k uzavření dohody o vystoupení. Omezený počet navržených opatření je třeba považovat za mimořádné úsilí chránit životně důležité zájmy Evropské unie a jejích občanů v případě tohoto scénáře.

Komise zejména zdůrazňuje, že se nejedná ani o duplikaci výhod členství v EU, ani o podmínky předpokládaného přechodného období. Tato opatření přijme jednostranně EU (s možností je kdykoli zrušit) a budou časově omezená v závislosti na jednotlivých odvětvích. Kromě toho by mělo být respektováno stanovené rozdělení pravomocí a opatření jednotlivých zemí musí být v souladu s právními předpisy EU. V neposlední řadě je třeba podotknout, že by tato opatření neměla sloužit jako nápravné prostředky v případě nepřijetí opatření pro připravenost či včasných kroků.

3.2.   Navrhovaná opatření

3.2.1.

Účelem návrhu nařízení je zajistit na dobu 12 měsíců základní propojení v letecké dopravě mezi Spojeným královstvím a EU. Návrh umožňuje provozovatelům ze Spojeného království přelétat nad územím Unie bez přistání, vykonávat zastávky na území Unie pro neobchodní účely a poskytovat přímé spojení mezi územím Spojeného království a EU bez ohledu na to, zda se jedná o pravidelné nebo nepravidelné služby přepravy cestujících či nákladu (8). Navrhuje se zejména, aby byla letová kapacita omezena maximálně na počet spojů před brexitem, tedy v zimní a letní letové sezóně IATA roku 2018 (9).

3.2.2.

Práva udělená dopravcům ze Spojeného království dále závisí na dodržování zásady „rovnocennosti práv“, což v zásadě znamená, že Komise bude sledovat, zda byla dopravcům z Unie udělena práva de jure a de facto rovnocenná právům uděleným dopravcům ze Spojeného království podle navrhovaného nařízení. Pokud tomu tak nebude, nebo pokud se rozsah práv bude u jednotlivých provozovatelů lišit, je na uvážení Komise, zda kapacitu ještě více omezí, zda bude od členských států požadovat, aby odepřely, pozastavily nebo zrušily provozní oprávnění, nebo zda přijme jiná vhodná opatření (10). Stejná omezení může Komise uplatnit v případech, že shledá, že není zaručena spravedlivá hospodářská soutěž, například pokud Spojené království poskytne svým dopravcům subvence, nebo pokud budou dopravci z EU diskriminováni (11).

3.2.3.

Navrhované nařízení dále obsahuje požadavky na získání provozního oprávnění v každém členském státě (12), předkládání provozních plánů a letových řádů orgánům dotčených členských států (13), stanovení podmínek týkajících se odepření, zrušení, pozastavení či omezení oprávnění (14) a zajištění trvalého uznávání osvědčení o letové způsobilosti, osvědčení způsobilosti či licencí vydaných Spojeným královstvím (15).

4.   Konkrétní připomínky

4.1.   Zmrazení kapacity

4.1.1.

Evropské zainteresované strany nebyly zajedno v tom, zda je nutné nabízenou kapacitu omezit (16). Hlavním argumentem pro její neomezování je to, že se v nadcházejících letech očekává tržní růst ve výši 6 %.

4.1.2.

EHSV však souhlasí s Komisí, že účelem tohoto nařízení je neprodlužovat použitelnost nařízení č. 1008/2008 a zaručit plně funkční, de facto jednotný evropský trh letecké dopravy. Jelikož však nařízení upravuje počet spojů, a tudíž i nabízenou kapacitu, má vliv i na dynamiku trhu. V důsledku brexitu a při neexistenci žádného jiného schváleného opatření, jako je dohoda o vystoupení, je nicméně nutné okamžitě jednat. Na nařízení je tudíž třeba nahlížet v kontextu politické neschopnosti přijmout náležitou dohodu o vystoupení, která po určitou omezenou dobu rozšiřuje právní základ a zároveň zavazuje Spojené království k tomu, aby jakožto třetí země přijala opatření. Bez této dohody o vystoupení se všechna hospodářská odvětví, a zejména letectví, budou potýkat se závažnými problémy.

4.1.3.

Kapacita, která má být na základě tohoto nařízení nabízena, proto není odrazem fungujícího trhu, nýbrž naléhavého alternativního opatření. Bez nařízení by dopravcům ze Spojeného království hrozilo závažné riziko zrušení provozní licence udělené Unií. Díky nařízení lze v letecké dopravě zajistit základní propojení. Omezení kapacity navíc členským státům poskytne jistotu v tom, že žádný členský stát nebude moci schválit dodatečné spoje, a jasné bude i to, na jakém základě se budou přijímat případná nezbytná nápravná opatření. Omezení spojů je známkou toho, že nařízení je časově omezeno a představuje nutnou alternativu. V zájmu lepšího zohlednění stávajících podmínek na trhu by referenční období mělo skončit dne 29. března 2019 (celá letní i zimní letová sezóna IATA 2018/2019). Nařízení bude platné po dobu, během níž bude muset být uzavřena nová dohoda o leteckých službách, nejvýše však 12 měsíců.

4.1.4.

EHSV podporuje dočasné omezení spojů, které je známkou toho, že nařízení je přechodné a představuje vědomou alternativu. Nicméně v zájmu evropského hospodářství a jeho pracovníků vybízí EHSV EU a Spojené království, aby co nejdříve přijaly komplexní dohodu o leteckých službách jako jediný právní základ pro otevřený a konkurenceschopný trh letecké dopravy.

4.2.   Rozšíření o společné označování linek a dohody o pronájmu

4.2.1.

EHSV je toho názoru, že zahrnutí ustanovení o pokračování ve společném označování linek a v dohodách o pronájmu by překračovalo účel nařízení. Takovéto obchodní dohody nelze chápat tak, že spadají do kategorie zajišťování základního propojení mezi dvěma smluvními stranami. Právním základem těchto dohod o obchodní spolupráci je nařízení č. 1008/2008. Pokud mají tyto dohody pokračovat, musí být zahrnuty do budoucí komplexní dohody o leteckých službách mezi EU a Spojeným královstvím.

4.3.   Rozšíření o pátou svobodu (nákladní doprava)

4.3.1.

Nařízení zajišťuje základní aspekt propojení, kterým jsou letecké služby mezi dvěma zeměmi – tj. třetí a čtvrtá svoboda přepravních práv. Zahrnuje také technická práva, tj. první a druhou svobodu přepravních práv. Práva, která přesahují základní propojení mezi dvěma zeměmi, do oblasti působnosti tohoto nařízení spadat nemohou, neboť účelem nařízení není poskytnout nové obchodní příležitosti ani rozšířit právní základ všech stávajících činností. EHSV se domnívá, že by neodpovídalo záměru a smyslu navrhovaného nařízení rozšířit dočasně udělená komerční přepravní práva nad rámec třetí a čtvrté svobody práv.

4.4.   Důsledky pro požadavky na vlastnictví a kontrolu

4.4.1.

EHSV se domnívá, že požadavky kladené nařízením č. 1008/2008 na vlastnictví a kontrolu by se kvůli brexitu neměly měnit. Pro případ, že by nějaké letecké společnosti z EU hrozilo, že by po brexitu ztratila svou provozní licenci udělenou Unií, by navrhované nařízení mělo stanovit dostatečně dlouhé dodatečné období, které by letecké společnosti umožnilo změnit svou vlastnickou strukturu. Tuto změnu musí schválit Komise.

4.5.   Výjimka z uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 868/2004 (17) na dopravu provozovanou dopravci Spojeného království do EU

4.5.1.

EHSV je toho názoru, že nařízení (ES) č. 868/2004 je třeba bez výjimek zachovat, neboť v opačném případě by vznikl precedens pro budoucí uplatňování tohoto nástroje určeného k ochraně obchodu. Výjimka navíc není nutná, jelikož samo nařízení stanoví opatření, jež lze aktivovat, pokud by je Komise považovala za nezbytná k zamezení diskriminujících opatření vůči dopravcům z EU.

4.6.   Ustanovení o rovnocennosti

4.6.1.

Byly vzneseny obavy spojené s ustanovením o rovnocennosti, které Komisi umožňuje požádat členské státy, aby zrušily nebo omezily právo dopravců ze Spojeného království na poskytování služeb. Toto ustanovení totiž ponechává prostor pro různý výklad a v žádném případě nelze předpokládat, že ho všechny členské státy budou vykládat obdobně. Jeho hlavní výhodou je to, že zamezuje automatickému ukládání penalizujících opatření vůči leteckým společnostem, a snižuje tak míru závaznosti k zásahům na trhu. Vzhledem k dočasné povaze nařízení je vhodnější zaujmout pragmatický přístup než uplatňovat formalistický mechanismus „oko za oko“, zvlášť jak k tomu toto ustanovení vybízí.

4.6.2.

EHSV uznává výhody „de iure nebo de facto“rovnocenných práv, jak je popsáno v článku 4 navrhovaného nařízení, jakožto prostředku k zaručení spravedlivé hospodářské soutěže a rovných podmínek pro letecké společnosti poskytující služby mezi EU a Spojeným královstvím. Letecké společnosti ze Spojeného království by v případě neexistence dohody o vystoupení již nebyly vázány právními předpisy EU týkajícími se například ochrany spotřebitele, ani systémem pro obchodování s emisemi či pokyny pro státní podporu. Lepší porozumění tomu, kdy by určité služby mohly být ukončeny, aby byla nastolena „právní či faktická“rovnocennost práv, je však nejen v zájmu leteckých společností, ale také v zájmu občanů EU.

4.6.3.

EHSV proto doporučuje, aby Komise zajistila harmonizované uplatňování tohoto ustanovení a uvedla možná konkrétnější příklady situací, jež by mohly být podnětem k tomu, aby na ně EU ostře reagovala.

4.7.   EHSV se domnívá, že zaměstnanci v odvětví letectví ze Spojeného království by si měli zachovat svá práva vyplývající z právních předpisů EU, zejména ze směrnice o pracovní době, směrnice o agenturním zaměstnávání, předpisů týkajících se omezení doby letové služby, směrnice o evropské radě zaměstnanců, směrnice o převodu podniků a dalších, aby byly zachovány rovné podmínky vůči dopravcům z Unie.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (Úř. věst. L 293, 31.10.2008, s. 3).

(2)  COM(2018) 556 final/2; COM(2018) 880 final

(3)  COM(2018) 893 final, čl. 3 odst. 2.

(4)  COM(2018) 893 final, článek 4.

(5)  COM(2018) 893 final, články 4 a 5.

(6)  COM(2018) 895 final.

(7)  Stanovisko EHSV Bezpečnost letectví po vystoupení Spojeného království z Unie, TEN/688 (viz strana. 37 v Úř. věst.).

(8)  COM(2018) 893 final, čl. 3 odst. 1.

(9)  COM(2018) 893 final, čl. 3 odst. 2.

(10)  COM(2018) 893 final, článek 4.

(11)  COM(2018) 893 final, článek 5.

(12)  COM(2018) 893 final, článek 6.

(13)  COM(2018) 893 final, článek 7.

(14)  COM(2018) 893 final, článek 8.

(15)  COM(2018) 893 final, článek 9.

(16)  COM(2018) 893 final – 2018/0433 (COD).

(17)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 868/2004 ze dne 21. dubna 2004 o ochraně před poskytováním dotací a před nekalými cenovými praktikami způsobujícími újmu leteckým dopravcům Společenství při poskytování leteckých služeb ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 162, 30.4.2004, s. 1).

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech zajišťujících základní propojení v silniční nákladní dopravě s ohledem na vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Unie

[COM(2018) 895 final – 2018/0436 (COD)]

(2019/C 190/08)

Hlavní zpravodaj: Raymond HENCKS

Konzultace	Evropský parlament, 14.1.2019 Rada Evropské unie, 14.1.2019
Právní základ	čl. 91 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Rozhodnutí předsednictva	22.1.2019
Přijato na plenárním zasedání	20.2.2019
Plenární zasedání č.	541
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	76/1/0

1.   Závěry a doporučení

1.1.

EHSV podporuje opatření Komise, jejichž cílem je dočasně zajistit základní propojení v oblasti mezinárodní silniční nákladní dopravy prostřednictvím těžkých nákladních vozidel mezi Unií a Spojeným královstvím a v opačném směru, pokud Spojené království vystoupí z EU bez ratifikované dohody o vystoupení a přestane tudíž být vázáno právem Unie.

1.2.

EHSV je potěšen tím, že návrh nařízení přiznává britským podnikatelům v silniční nákladní dopravě až do 31. prosince 2019 právo provozovat dvoustrannou přepravu mezi výchozími a cílovými místy na území Spojeného království a na území Evropské unie za podmínek stanovených v nařízení, a zejména pod podmínkou, že se dopravci z Unie budou moci pohybovat na území Spojeného království za rovnocenných podmínek, včetně spravedlivých, rovných a nediskriminačních podmínek hospodářské soutěže.

1.3.

EHSV pevně doufá, že příslušný britský orgán ještě před vystoupením Spojeného království z EU bez uzavřené dohody přijme soubor rovnocenných dočasných opatření, která podnikatelům v silniční nákladní dopravě z Unie pohybujícím se na území Spojeného království zaručí stejná práva, jaká Komise dočasně navrhuje pro podnikatele v silniční nákladní dopravě s licencí ze Spojeného království, kteří tak budou oprávněni provozovat silniční nákladní přepravu mezi touto zemí a zbývajícími 27 členskými státy.

1.4.

EHSV vyzývá Spojené království a EU, aby – pro případ, že tato země z EU vystoupí bez dohody o vystoupení – před koncem výše uvedeného přechodného období vyjednaly a po vzájemné dohodě zavedly základní propojení v rámci systému ECMT a budoucí pravidla, jimiž se budou řídit vztahy mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií.

1.5.

Mezi sociálními a technickými pravidly, jež budou během přechodného období muset dodržovat podnikatelé v silniční nákladní dopravě pohybující se na území Unie, kteří se mohou prokázat licencí vydanou ve Spojeném království, chybí pravidla ohledně výchozí kvalifikace a pravidelného školení profesionálních řidičů nákladních vozidel. Vzhledem k tomu, že se jedná o velice důležitý faktor z hlediska bezpečnosti, EHSV žádá, aby byl do článku 4 návrhu nařízení doplněn odkaz na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a směrnice Rady 91/439/EHS a zrušení směrnice Rady 76/914/EHS (1).

2.   Úvod

2.1.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 (2) stanoví společná pravidla pro volný přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy v celé Unii, která je provozována motorovými vozidly s maximální přípustnou hmotností naloženého vozidla 3,5 tuny a směřuje do nebo z některého členského státu anebo prochází přes území jednoho nebo několika členských států.

2.2.

Účelem uvedeného nařízení je odstranit všechna omezení, včetně omezení týkajících se přístupu na trh, vůči poskytovatelům přepravních služeb, která se zakládají na státní příslušnosti nebo na skutečnosti, že daná osoba je usazena v jiném členském státě, než ve kterém mají být tyto služby poskytovány. Tato přeprava je v zásadě prováděna na základě unijní licence, jež byla vydána v jednom z členských států, a dále osvědčení řidiče, pokud je řidič státním příslušníkem třetí země.

2.3.

Na přepravu ze členských států do třetích zemí se nadále ve značné míře vztahují dvoustranné dohody mezi členskými státy a danými třetími zeměmi.

2.4.

V případě, že by Spojené království z Evropské unie vystoupilo bez dohody o vystoupení, by se na britské služby v oblasti silniční nákladní dopravy přestalo vztahovat právo Unie. Bez platné licence by britští podnikatelé v tomto odvětví již neměli přístup na trh silniční nákladní dopravy v Unii, což by (pravděpodobně) platilo i pro přístup podnikatelů z EU na trh ve Spojeném království.

2.5.

V současnosti je jediným právním základem, který by mohl absenci dohody o vystoupení kompenzovat, mnohostranný systém kvót stanovený Evropskou konferencí ministrů dopravy (ECMT), který se vztahuje na 43 zemí, včetně 26 členských států EU (kromě Kypru) a Spojeného království, a opravňuje k mezinárodní přepravě zboží ze země registrace vozidla do jiné země ECMT.

2.6.

Počet povolení přidělených jednotlivým zemím ECMT na rok 2019 (23 252 pro EU-27 a 984 pro Spojené království) je však příliš omezený na to, aby dokázal pokrýt stávající objem přepravy. Počet těchto povolení lze navýšit pouze s jednomyslným souhlasem všech zemí ECMT, v důsledku čehož tato možnost nepředstavuje vhodné řešení, jak zamezit přerušení přístupu na trh silniční nákladní dopravy z EU do Spojeného království a v opačném směru.

2.7.

Aby nedošlo k nepřiměřenému narušení propojení, které by mělo pro obě strany katastrofální důsledky, je naléhavě nutné udělit britským podnikatelům v silniční nákladní dopravě dočasné právo pohybovat se na území EU, ovšem pod podmínkou, že Spojené království bude uplatňovat stejná pravidla ve vztahu k dopravcům z EU.

3.   Návrhy Komise

3.1.

Návrh nařízení uděluje britským podnikatelům v silniční nákladní dopravě – pro případ, že tato země z EU vystoupí bez dohody o vystoupení – právo provozovat v EU dvoustrannou přepravu, a to ode dne následujícího po dni, kdy pro Spojené království přestanou platit Smlouvy, až do 31. prosince 2019.

3.2.

Toto právo provozovat dvoustrannou přepravu v EU bude nicméně přiznáno pouze tehdy, pokud Spojené království zaručí, že podnikatelé v silniční nákladní dopravě z Unie budou na jeho území požívat práva naprosto rovnocenná těm, jež byla udělena britským podnikatelům v silniční nákladní dopravě v Unii. Jestliže tato rovnocennost práv nebude dodržena, pak je Komise zmocněna k tomu, aby prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci:   omezila přípustnou kapacitu a/nebo počet jízd, nebo   pozastavila používání tohoto nařízení, nebo   přijala jiná vhodná opatření.

3.3.

Práva udělená britským podnikatelům v silniční nákladní dopravě musí být v souladu s příslušnými právními předpisy Unie, které se vztahují na silniční nákladní dopravu, zejména pokud jde o: — mobilní pracovníky a samostatně výdělečně činné řidiče, — předpisy v sociální oblasti týkající se silniční dopravy, — tachografy, — maximální přípustné rozměry a hmotnosti určitých silničních vozidel, — omezovače rychlosti u určitých kategorií vozidel, — povinné používání bezpečnostních pásů, — dodržování směrnice o vysílání pracovníků, — dodržování unijních předpisů týkajících se spravedlivé a nediskriminační hospodářské soutěže.

3.4.

Členské státy a Komise mají možnost ověřit, zda podnikatelé v silniční nákladní dopravě přepravující zboží do Unie mají licenci nebo osvědčení od Spojeného království v souladu s příslušnými normami, zda jsou dodržovány všechny příslušné vnitrostátní a unijní předpisy a zda nejsou překračována příslušná práva.

3.5.

Členské státy nesmí se Spojeným královstvím sjednat ani uzavřít žádné dvoustranné dohody v oblasti silniční nákladní dopravy, které by se týkaly záležitostí spadajících do oblasti působnosti návrhu nařízení.

4.   Obecné připomínky

4.1.

Silniční nákladní doprava je pro Spojené království i pro EU jedním z nejdůležitějších odvětví. Každoročně mezi Spojeným královstvím a EU projede více než 4,4 milionu nákladních vozidel s řidičem. V roce 2015 vyvezlo Spojené království do EU po silnicích celkem 21 350 000 tun zboží. EU pak ve stejném časovém úseku vyvezla do Spojeného království 26 816 000 tun zboží (3).

4.2.

Z toho plyne, že pokud by těmto aktivitám byly kladeny překážky, mělo by to závažné důsledky pro obchod, zaměstnanost a hospodářský růst na obou stranách a výrazně by to narušilo dodavatelské řetězce.

4.3.

EHSV oceňuje, že Komise navrhla alternativní opatření, aby zabránila tomu nejhoršímu tím, že britským podnikatelům v silniční nákladní dopravě dočasně přiznala právo provozovat dvoustrannou přepravu mezi výchozími a cílovými místy na území Spojeného království a na území Unie za podmínek stanovených v nařízení, včetně podmínky rovnocenného přístupu dopravců z Unie na území Spojeného království a spravedlivých podmínek hospodářské soutěže, a to do té doby, než bude před koncem přechodného období (31. prosince 2019) vyjednána a po vzájemné dohodě zavedena potřebná úprava pro zajištění základního propojení v systému ECMT a případná budoucí pravidla, jimiž se budou řídit vztahy mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií.

4.4.

EHSV pevně doufá, že příslušný britský orgán ještě před vystoupením Spojeného království z EU bez uzavřené dohody přijme soubor rovnocenných dočasných opatření, která podnikatelům v silniční nákladní dopravě z Unie pohybujícím se na území Spojeného království zaručí stejná práva, jaká Komise dočasně navrhuje pro podnikatele v silniční nákladní dopravě s licencí ze Spojeného království, kteří tak budou oprávněni provozovat silniční nákladní přepravu mezi touto zemí a zbývajícími 27 členskými státy.

4.5.

V případě, že by Spojené království před uplynutím stanovené lhůty toto vzájemné uplatňování práva provozovat přepravu odmítlo, by návrh nařízení pozbyl platnosti a zboží přepravované britskými těžkými nákladními vozidly by se buď muselo na hranici s EU překládat na těžká nákladní vozidla zaregistrovaná v Unii, nebo by pokud možno muselo být převáženo lehkými užitkovými vozidly s přípustnou hmotností nepřekračující 3,5 tuny, na něž se společná pravidla pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy nevztahují.

4.6.

EHSV již v minulosti ve svém stanovisku k tématu Přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy a povolání podnikatele v silniční dopravě (4) ze dne 18. ledna 2018 vypracovaném k návrhu nařízení o přezkumu nařízení č. 1072/2009 zdůraznil, že skutečnost, že toto nařízení nebylo rozšířeno na lehká užitková vozidla, může narušit hospodářskou soutěž. EHSV opětovně žádá, aby byla lehká užitková vozidla do výše uvedeného nařízení zahrnuta, a to popřípadě alespoň v mírnější formě.

5.   Konkrétní připomínky

5.1.

V článku 4 návrhu nařízení jsou vyjmenována sociální a technická pravidla, jež budou během přechodného období muset dodržovat podnikatelé v silniční nákladní dopravě pohybující se na území Unie, kteří se mohou prokázat licencí vydanou ve Spojeném království.

5.2.

EHSV poukazuje na to, že mezi těmito povinnostmi chybí povinnost ohledně výchozí kvalifikace a pravidelného školení profesionálních řidičů těžkých nákladních vozidel. Vzhledem k tomu, že se jedná o velice důležitý faktor z hlediska bezpečnosti, EHSV žádá, aby byl do zmíněného článku doplněn odkaz na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a směrnice Rady 91/439/EHS a zrušení směrnice Rady 76/914/EHS.

---

(1)  Úř. věst. L 226, 10.9.2003, s. 4.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy (Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 72).

(3)  Statistické údaje britského sdružení silniční nákladní dopravy (Road Haulage Association).

(4)  Úř. věst. C 197, 8.6.2018, s. 38.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla pro pokračování probíhajících činností spojených se vzdělávací mobilitou v rámci programu Erasmus+ v kontextu vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska („Spojené království“) z Evropské unie

[COM(2019) 65 final — 2019/0030 (COD)]

(2019/C 190/09)

Konzultace	Evropský parlament, 30.1.2019 Rada Evropské unie, 12.2.2019
Právní základ	čl. 165 odst. 4, čl. 166 odst. 4 a článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato na plenárním zasedání	20.2.2019
Plenární zasedání č.	541
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	152/0/1

Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý, a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se jednomyslně na 541. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. února 2019 (jednání dne 20. února 2019), zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 508/2014, pokud jde o některá pravidla týkající se Evropského námořního a rybářského fondu z důvodu vystoupení Spojeného království z Unie

[COM(2019) 48 final — 2019/0009 (COD)]

(2019/C 190/10)

Konzultace	Evropský parlament, 30.1.2019 Rada Evropské unie, 6.2.2019
Právní základ	čl. 43 odst. 2 a článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato na plenárním zasedání	20.2.2019
Plenární zasedání č.	541
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	159/0/2

Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý, a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 541. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. února 2019 (jednání dne 20. února 2019), 159 hlasy pro, nikdo nebyl proti a 2 členové se zdrželi hlasování, zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2017/2403, pokud jde o oprávnění k rybolovu pro rybářská plavidla Unie ve vodách Spojeného království a rybolovné operace plavidel Spojeného království ve vodách Unie

[COM(2019) 49 final – 2019/0010(COD)]

(2019/C 190/11)

Konzultace	Evropský parlament, 30.1.2019 Rada Evropské unie, 6.2.2019
Právní základ	čl. 43 odst. 2 a článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato na plenárním zasedání	20.2.2019
Plenární zasedání č.	541
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	171/0/2

Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý, a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 541. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. února 2019 (jednání dne 20. února 2019), 171 hlasy pro, nikdo nebyl proti a 2 členové se zdrželi hlasování, zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko.