Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie

(2019/C 182/01)

Poslední publikace

Úř. věst. C 172, 20.5.2019

Dřívější publikace

Úř. věst. C 164, 13.5.2019

Úř. věst. C 155, 6.5.2019

Úř. věst. C 148, 29.4.2019

Úř. věst. C 139, 15.4.2019

Úř. věst. C 131, 8.4.2019

Úř. věst. C 122, 1.4.2019

Tyto texty jsou k dispozici na adrese:

EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Oberösterreich (Rakousko) dne 22. srpna 2018 — DP, Finanzamt Linz

(Věc C-545/18)

(2019/C 182/02)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesverwaltungsgericht Oberösterreich

Účastníci původního řízení

Stěžovatel: DP, Finanzamt Linz

Orgány, proti nimž směřuje stížnost: Bezirkshauptmannschaft Braunau am Inn, Bezirkshauptmannschaft Linz-Land

Vedlejší účastníci řízení: Finanzamt Braunau-Ried-Schärding, EO

Soudní dvůr Evropské unie (osmý senát) v usnesení ze dne 4. dubna 2019 konstatoval, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Oberösterreich rozhodnutím ze dne 16. srpna 2018 je zjevně nepřípustná.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesarbeitsgericht (Německo) dne 14. listopadu 2018 — WN v. Land Niedersachsen

(Věc C-710/18)

(2019/C 182/03)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesarbeitsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobce: WN

Žalovaná: Land Niedersachsen

Předběžná otázka

Musí být čl. 45 odst. 2 SFEU a čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (1) vykládány v tom smyslu, že brání takové právní úpravě, jako je právní úprava uvedená v § 16 odst. 2 Tarifvertrag für öffentlichen Dienst der Länder (kolektivní smlouva pro veřejnou službu spolkových zemí, dále jen „TV-L“), podle níž je relevantní odborná praxe získaná u dosavadního zaměstnavatele při zařazení do tříd kolektivního systému odměňování po opětovném zaměstnání upřednostněna tím, že je tato odborná praxe podle § 16 odst. 2 druhé věty TV-L uznána bez omezení, zatímco relevantní odborná praxe získaná u jiných zaměstnavatelů je podle § 16 odst. 2 třetí věty TV-L zohledněna pouze maximálně třemi lety, pokud toto upřednostnění vyžaduje unijní právo prostřednictvím ustanovení 4 bodu 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která je uvedena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS?

---

(1)  Úř. věst. 2011, L 141, s. 1.

Kasační opravný prostředek podaný dne 17. prosince 2018 Pracsis SPRL, Conceptexpo Project proti usnesení Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 3. října 2018 ve věci T-33/18, Pracsis a Conceptexpo Project v. Komise a EACEA

(Věc C-794/18 P)

(2019/C 182/04)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Pracsis SPRL, Conceptexpo Project (zástupce: J.-N. Louis, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise, Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA)

Soudní dvůr (sedmý senát) usnesením ze dne 11. dubna 2019 kasační opravný prostředek zčásti odmítl jako zjevně nepřípustný a zčásti zamítl jako zjevně neopodstatněný.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Arbeitsgericht Hamburg (Německo) dne 20. prosince 2018 — IX v. WABE e. V.

(Věc C-804/18)

(2019/C 182/05)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Arbeitsgericht Hamburg

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: IX

Žalovaný: WABE e. V.

Předběžné otázky

1)

Představuje jednostranný pokyn zaměstnavatele, který zakazuje nosit jakýkoliv viditelný symbol politického, světonázorového nebo náboženského přesvědčení, vzhledem k zaměstnancům, kteří z důvodu náboženských pravidel o zahalování dodržují určitá pravidla oblékání, přímou diskriminaci z důvodu náboženského vyznání ve smyslu čl. 2 odst. 1 a 2 písm. a) směrnice Rady 2000/78/ES (1) ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání?

2)

Představuje jednostranný pokyn zaměstnavatele, který zakazuje nosit jakýkoliv viditelný symbol politického, světonázorového nebo náboženského přesvědčení, vzhledem k zaměstnankyni, která z důvodu své muslimské víry nosí šátek na hlavě, nepřímou diskriminaci z důvodu náboženského vyznání a/nebo pohlaví ve smyslu čl. 2 odst. 1 a 2 písm. b) směrnice Rady 2000/78/ES? Konkrétně: a) Může být podle směrnice 2000/78/ES diskriminace na základě náboženského vyznání a/nebo pohlaví odůvodněna subjektivním přáním zaměstnavatele uplatňovat politiku politické, světonázorové a náboženské neutrality, jestliže tak chce vyhovět subjektivním přáním svých zákazníků a zákaznic? b) Brání směrnice 2000/78/EG a/nebo základní právo svobody podnikání podle článku 16 Listiny základních práv Evropské unie vzhledem k čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/78/ES vnitrostátní právní úpravě, podle níž nemůže být v zájmu ochrany základního práva svobody náboženského vyznání zákaz náboženského oblečení odůvodněn pouhou abstraktní způsobilostí ohrozit neutralitu zaměstnavatele, nýbrž pouze dostatečně konkrétním nebezpečím, zejména konkrétně hrozící hospodářskou újmou zaměstnavatele nebo dotčené třetí osoby?

---

(1)  Úř. věst. 2000, L 303, s. 16.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio (Itálie) dne 17. ledna 2019 — Telecom Italia SpA v. Ministero dello Sviluppo Economico, Ministero dell’Economia e delle Finanze

(Věc C-34/19)

(2019/C 182/06)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Telecom Italia SpA

Žalovaní: Ministero dello Sviluppo Economico, Ministero dell’Economia e delle Finanze

Předběžné otázky

1)	Může být čl. 22 odst. 3 směrnice 97/13/ES (1) vykládán v tom smyslu, že umožňuje i pro rok 1998 zachování povinnosti zaplatit poplatek nebo protiplnění odpovídající — úměrné totožné části obratu — poplatku splatnému na základě režimu zavedeného před touto směrnicí?

2)

Brání směrnice 97/13/ES ve světle rozsudků vydaných Soudním dvorem EU dne 18. září 2003 ve spojených věcech C-292/01 a C-293/01 a dne 21. února 2008 ve věci C-296/06 pravomocnému rozsudku vnitrostátního soudu, který je výsledkem nesprávného výkladu nebo překroucení samotné směrnice, s tím důsledkem, že tento rozsudek může být neuplatněn jiným vnitrostátním soudem, který má rozhodnout spor ohledně stejného hmotněprávního vztahu, který je však odlišný z důvodu doplňkové povahy platby požadované v souvislosti s platbou, která byla předmětem sporu, ohledně něhož byl vydán pravomocný rozsudek?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/13/ES ze dne 10. dubna 1997 o společném rámci pro obecná oprávnění a individuální licence v oblasti telekomunikačních služeb (Úř. věst. 1997, L 117, s. 15).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 21. ledna 2019 — CV v. Iccrea Banca SpA Istituto Centrale del Credito Cooperativo

(Věc C-37/19)

(2019/C 182/07)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: CV

Odpůrkyně: Iccrea Banca SpA Istituto Centrale del Credito Cooperativo

Předběžná otázka

Musí být čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/88 (1) a čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, a to i pokud jsou posuzovány samostatně, vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě nebo praxi, podle nichž po ukončení pracovního poměru nárok na zaplacení finanční náhrady za nevyčerpanou dovolenou (a za právní institut, jako jsou tzv. „Zrušené svátky“, které mají srovnatelnou povahu a funkci jako dovolená za kalendářní rok) nevzniká v případě, kdy pracovník nemohl tento nárok, omezený na dobu mezi jednáním zaměstnavatele a následným opětovným přijetím do zaměstnání, uplatnit před ukončením pracovního poměru z důvodu protiprávní události (výpověď, o které bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem vnitrostátního soudu, který vedl k retroaktivnímu obnovení pracovního poměru), kterou lze přičíst zaměstnavateli?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. 2003, L 299, s. 9).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 5. února 2019 — Rieco SpA v. Comune di Lanciano, Ecolan SpA

(Věc C-89/19)

(2019/C 182/08)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Rieco SpA

Odpůrci: Comune di Lanciano, Ecolan SpA

Předběžné otázky

1)

Brání unijní právo (a zejména zásada nezávislé správy ze strany orgánů veřejné správy a zásada zásadní rovnocennosti mezi různými způsoby zadávání a správy služeb obecného zájmu orgánů veřejné správy) takové vnitrostátní právní úpravě (jako je čl. 192 odst. 2 zákoníku veřejných zakázek, legislativní nařízení č. 50 z roku 2016), která řadí in house zadávání do podřízeného a výjimečného postavení ve vztahu k zadávání prostřednictvím zadávacího řízení: i) tím, že připouští tato zadávání pouze v případě prokázaného selhání relevantního trhu, a ii) tím, že v každém případě ukládá správnímu orgánu, který má v úmyslu provést zadávání v režimu meziorgánové delegace, aby poskytl konkrétní odůvodnění ohledně přínosů pro společenství, které jsou s touto formou zadávání spojeny?

2)

Brání unijní právo (a zejména čl. 12 odst. 3 směrnice 2014/24/EU (1) týkající se in house zadávání v režimu společné obdobné kontroly více veřejnými zadavateli) takové vnitrostátní právní úpravě (jako je čl. 4 odst. 1 konsolidovaného zákon o společnostech s veřejnou kapitálovou účastí — legislativní nařízení č. 175 z roku 2016), která zabraňuje orgánu veřejné správy nabýt podíl (v každém případě nezpůsobilý k zajištění kontroly nebo práva veta) v subjektu, který je kontrolován více orgány veřejné správy, pokud má tento orgán veřejné správy v úmyslu v každém případě v budoucnu nabýt postavení společné kontroly a tedy možnost přistoupit k přímým zadáváním ve prospěch subjektu, který je kontrolován více orgány veřejné správy?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 5. února 2019 — Rieco SpA v. Comune di Ortona, Ecolan SpA

(Věc C-90/19)

(2019/C 182/09)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Rieco SpA

Odpůrci: Comune di Ortona, Ecolan SpA

Předběžné otázky

1)

Brání unijní právo (a zejména zásada nezávislé správy ze strany orgánů veřejné správy a zásada zásadní rovnocennosti mezi různými způsoby zadávání a správy služeb obecného zájmu orgánů veřejné správy) takové vnitrostátní právní úpravě (jako je čl. 192 odst. 2 zákoníku veřejných zakázek, legislativní nařízení č. 50 z roku 2016), která řadí in house zadávání do podřízeného a výjimečného postavení ve vztahu k zadávání prostřednictvím zadávacího řízení: i) tím, že připouští tato zadávání pouze v případě prokázaného selhání relevantního trhu, a ii) tím, že v každém případě ukládá správnímu orgánu, který má v úmyslu provést zadávání v režimu meziorgánové delegace, aby poskytl konkrétní odůvodnění ohledně přínosů pro společenství, které jsou s touto formou zadávání spojeny?

2)

Brání unijní právo (a zejména čl. 12 odst. 3 směrnice 2014/24/EU (1) týkající se in house zadávání v režimu společné obdobné kontroly více veřejnými zadavateli) takové vnitrostátní právní úpravě (jako je čl. 4 odst. 1 konsolidovaného zákon o společnostech s veřejnou kapitálovou účastí — legislativní nařízení č. 175 z roku 2016), která zabraňuje orgánu veřejné správy nabýt podíl (v každém případě nezpůsobilý k zajištění kontroly nebo práva veta) v subjektu, který je kontrolován více orgány veřejné správy, pokud má tento orgán veřejné správy v úmyslu v každém případě v budoucnu nabýt postavení společné kontroly a tedy možnost přistoupit k přímým zadáváním ve prospěch subjektu, který je kontrolován více orgány veřejné správy?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 5. února 2019 — Rieco SpA v. Comune di San Vito Chietino, Ecolan SpA

(Věc C-91/19)

(2019/C 182/10)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Rieco SpA

Odpůrci: Comune di San Vito Chietino, Ecolan SpA

Předběžné otázky

1)

Brání unijní právo (a zejména zásada nezávislé správy ze strany orgánů veřejné správy a zásada zásadní rovnocennosti mezi různými způsoby zadávání a správy služeb obecného zájmu orgánů veřejné správy) takové vnitrostátní právní úpravě (jako je čl. 192 odst. 2 zákoníku veřejných zakázek, legislativní nařízení č. 50 z roku 2016), která řadí in house zadávání do podřízeného a výjimečného postavení ve vztahu k zadávání prostřednictvím zadávacího řízení: i) tím, že připouští tato zadávání pouze v případě prokázaného selhání relevantního trhu, a ii) tím, že v každém případě ukládá správnímu orgánu, který má v úmyslu provést zadávání v režimu meziorgánové delegace, aby poskytl konkrétní odůvodnění ohledně přínosů pro společenství, které jsou s touto formou zadávání spojeny?

2)

Brání unijní právo (a zejména čl. 12 odst. 3 směrnice 2014/24/EU (1) týkající se in house zadávání v režimu společné obdobné kontroly více veřejnými zadavateli) takové vnitrostátní právní úpravě (jako je čl. 4 odst. 1 konsolidovaného zákon o společnostech s veřejnou kapitálovou účastí — legislativní nařízení č. 175 z roku 2016), která zabraňuje orgánu veřejné správy nabýt podíl (v každém případě nezpůsobilý k zajištění kontroly nebo práva veta) v subjektu, který je kontrolován více orgány veřejné správy, pokud má tento orgán veřejné správy v úmyslu v každém případě v budoucnu nabýt postavení společné kontroly a tedy možnost přistoupit k přímým zadáváním ve prospěch subjektu, který je kontrolován více orgány veřejné správy?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 5. února 2019 — Burgo Group SpA v. Gestore dei Servizi Energetici SpA — GSE

(Věc C-92/19)

(2019/C 182/11)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Burgo Group SpA

Odpůrce: Gestore dei Servizi Energetici SpA — GSE

Předběžné otázky

1)

Brání směrnice 2004/8/ES (1) (zejména její článek 12) výkladu článků 3 a 6 legislativního nařízení č. 20/2007 v tom smyslu, že umožňují přiznání zvýhodnění uvedených v legislativním nařízení č. 79/1999 (zejména v článku 11 a v rozhodnutí Úřadu pro elektřinu a plyn č. 42/02 ze dne 19. března 2002, které provádí předchozí ustanovení) také zařízením na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, která není vysoce účinná, a to i po 31. prosinci 2010?

2)	Brání článek 107 SFEU výkladu článků 3 a 6 legislativního nařízení č. 20/2007 ve smyslu bodu 1) v rozsahu, v němž toto ustanovení, tak jak je vyloženo, může zakládat „státní podporu“, a tudíž může být v rozporu se zásadou volné hospodářské soutěže?

3)

Obdobně s tím, co bylo uvedeno v bodech 1) a 2) a s ohledem na to, co výslovně uvedla navrhovatelka, je v souladu s unijními zásadami rovnosti a zákazu diskriminace taková vnitrostátní právní úprava, která umožňuje trvání přiznání režimů podpory kombinované výrobě tepla a elektřiny, která není vysoce účinná, až do 31. prosince 2015? Takový by mohl být výklad italského vnitrostátního práva v důsledku čl. 25 odst. 11 písm. c) bodu 1 legislativního nařízení č. 28 ze dne 3. března 2011, kterým se ruší pravidla uvedená v článku 11 legislativního nařízení č. 79/1999, a to od 1. ledna 2016 nebo nyní spíše do 19. července 2014 (podle čl. 10 odst. 15 legislativního nařízení č. 102 ze dne 4. července 2014).

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ES ze dne 11. února 2004 o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií a o změně směrnice 92/42/EHS (Úř. věst. 2004, L 52, s. 50).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 6. února 2019 — San Domenico Vetraria SpA v. Agenzia delle Entrate

(Věc C-94/19)

(2019/C 182/12)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: San Domenico Vetraria SpA

Odpůrkyně: Agenzia delle Entrate

Předběžná otázka

Musí být články 2 a 6 šesté směrnice Rady 77/388/EHS (1) ze dne 17. května 1977 a zásada daňové neutrality vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, na jejímž základě se pro účely daně z přidané hodnoty nepovažují za relevantní poskytnutí nebo vyslání zaměstnanců mateřské společnosti, ve vztahu k nimž je dceřinou společností zaplacena pouze náhrada souvisejících nákladů?

---

(1)  Šestá směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. 1977, L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 6. února 2019 — Agenzia delle Dogane v. Silcompa SpA

(Věc C-95/19)

(2019/C 182/13)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Agenzia delle Dogane

Odpůrkyně: Silcompa SpA

Předběžná otázka

Může být ustanovení čl. 12 odst. 3 směrnice Rady 76/308/EHS (1) o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých příspěvků, cel, daní a jiných opatření, ve znění směrnice Rady 2001/44/ES (2), ve spojení s článkem 20 směrnice Rady 92/12/EHS (3) o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani vykládáno v tom smyslu, že v soudním řízení proti úkonům týkajícím se vymáhání pohledávky může být předmětem posouzení, a případně do jaké míry, podmínka místa (skutečného propuštění zboží pro domácí spotřebu), ve kterém skutečně došlo k nesrovnalosti nebo porušení předpisů, pokud, stejně jako je tomu v projednávané věci, byl tentýž nárok, který je založen na stejných a jedinečných vývozní operacích, nezávisle uplatněn vůči osobě povinné k dani ze strany dožadujícího a dožádaného státu a u dožádaného státu současně probíhá jak řízení o vnitrostátním nároku, tak řízení ohledně činnosti spočívající ve vymáhání pohledávky pro jiný stát, přičemž toto ověření tvoří překážku pro žádost o pomoc, a tedy i pro všechny úkony provedené k výkonu této žádosti?

---

(1)  Směrnice Rady 76/308/EHS ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z operací, které jsou součástí systému financování Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, zemědělských dávek a cel (Úř. věst. 1976, L 73, s. 18).

(2)  Směrnice Rady 2001/44/ES ze dne 15. června 2001, kterou se mění směrnice 76/308/EHS o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z operací, které jsou součástí systému financování Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, zemědělských dávek a cel, daně z přidané hodnoty a některých spotřebních daní (Úř. věst. 2001, L 175, s. 17).

(3)  Směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani (Úř. věst. 1992, L 76, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 179).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Düsseldorf (Německo) dne 8. února 2019 — Pfeifer & Langen GmbH & Co. KG v. Hauptzollamt Köln

(Věc C-97/19)

(2019/C 182/14)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Finanzgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Pfeifer & Langen GmbH & Co. KG

Žalovaný: Hauptzollamt Köln

Předběžná otázka

Musí být čl. 78 odst. 3 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 (1) ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, vykládán v tom smyslu, že podle něj musí být v takovém případě, jako je spor v původním řízení, přezkoumáno a opraveno celní prohlášení tak, že se údaje o deklarantovi nahradí označením osoby, které byla vydána dovozní licence pro dovážené zboží, a uvede se, že je tato osoba zastoupena osobou, která byla v celním prohlášení uvedena jako deklarant a která celnímu úřadu předložila plnou moc udělenou držitelkou dovozní licence?

---

(1)  Úř. věst. 1992, L 302, s. 1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 11. února 2019 — Raggio di Sole Società Cooperativa Onlus v. Comune di Cisternino, Consorzio per L’Inclusione Sociale dell’Ats Fasano — Ostuni — Cisternino

(Věc C-109/19)

(2019/C 182/15)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Raggio di Sole Società Cooperativa Onlus

Odpůrci: Comune di Cisternino, Consorzio per L’Inclusione Sociale dell’Ats Fasano — Ostuni — Cisternino

Předběžná otázka

Brání unijní právo (a zejména zásady legitimního očekávání, právní jistoty, volného pohybu, svobody usazování a volného pohybu služeb) takové vnitrostátní právní úpravě (jako je vnitrostátní právní úprava vyplývající z ustanovení čl. 83 odst. 9, čl. 95 odst. 10 a čl. 97 odst. 5 italského „Zákoníku veřejných zakázek“), podle níž neuvedení nákladů na pracovní sílu a bezpečnost pracovníků ze strany uchazeče v rámci zadávacího řízení vede v každém případě k vyloučení ze zadávacího řízení, aniž by tento uchazeč mohl následně využít tzv. „doplnění či poskytnutí vysvětlení“, a to i tehdy, pokud existence této oznamovací povinnosti vyplývá z dostatečně jasných a srozumitelných ustanovení a nezávisle na skutečnosti, že oznámení o zahájení zadávacího řízení výslovně nestanoví uvedenou zákonnou povinnost včasného uvedení?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 11. února 2019 — Raggio di Sole Società Cooperativa Onlus v. Comune di Ostuni, Consorzio per L’Inclusione Sociale dell’Ats Fasano — Ostuni — Cisternino

(Věc C-110/19)

(2019/C 182/16)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Raggio di Sole Società Cooperativa Onlus

Odpůrci: Comune di Ostuni, Consorzio per L’Inclusione Sociale dell’Ats Fasano — Ostuni — Cisternino

Předběžné otázky

Brání unijní právo (a zejména zásady legitimního očekávání, právní jistoty, volného pohybu, svobody usazování a volného pohybu služeb) takové vnitrostátní právní úpravě (jako je vnitrostátní právní úprava vyplývající z ustanovení čl. 83 odst. 9, čl. 95 odst. 10 a čl. 97 odst. 5 italského „Zákoníku veřejných zakázek“), podle níž neuvedení nákladů na pracovní sílu a bezpečnost pracovníků ze strany uchazeče v rámci zadávacího řízení vede v každém případě k vyloučení ze zadávacího řízení, aniž by tento uchazeč mohl následně využít tzv. „doplnění či poskytnutí vysvětlení“, a to i tehdy, pokud existence této oznamovací povinnosti vyplývá z dostatečně jasných a srozumitelných ustanovení a nezávisle na skutečnosti, že oznámení o zahájení zadávacího řízení výslovně nestanoví uvedenou zákonnou povinnost včasného uvedení?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 11. února 2019 — Industria Italiana Autobus SpA v. Comune di Palermo

(Věc C-111/19)

(2019/C 182/17)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Industria Italiana Autobus SpA

Odpůrce: Comune di Palermo

Předběžné otázky

Brání unijní právo (a zejména zásady legitimního očekávání, právní jistoty, volného pohybu, svobody usazování a volného pohybu služeb) takové vnitrostátní právní úpravě (jako je vnitrostátní právní úprava vyplývající z ustanovení čl. 83 odst. 9, čl. 95 odst. 10 a čl. 97 odst. 5 italského „Zákoníku veřejných zakázek“), podle níž neuvedení nákladů na pracovní sílu a bezpečnost pracovníků ze strany uchazeče v rámci zadávacího řízení vede v každém případě k vyloučení ze zadávacího řízení, aniž by tento uchazeč mohl následně využít tzv. „doplnění či poskytnutí vysvětlení“, a to i tehdy, pokud existence této oznamovací povinnosti vyplývá z dostatečně jasných a srozumitelných ustanovení a nezávisle na skutečnosti, že oznámení o zahájení zadávacího řízení výslovně nestanoví uvedenou zákonnou povinnost včasného uvedení?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 18. února 2019 — Azienda Sanitaria Provinciale di Catania v. Assessorato della Salute della Regione Siciliana

(Věc C-128/19)

(2019/C 182/18)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Azienda Sanitaria Provinciale di Catania

Odpůrce: Assessorato della Salute della Regione Siciliana

Předběžné otázky

1)

Představuje ustanovení čl. 25 odst. 16 regionálního zákona Sicílie č. 19 ze dne 22. prosince 2005 v části, kde stanoví, že „k dosažení cílů uvedených v článku 1 regionálního zákona č. 12 ze dne 5. června 1989, ve smyslu a v souladu s článkem 134 regionálního zákona č. 32 ze dne 23. prosince 2000, jsou povoleny výdaje ve výši 20 000 000 eur na úhradu částek, které má AUSL della Sicilia (místní veřejnoprávní zdravotnický subjekt na Sicílii) zaplatit vlastníkům zvířat poražených z důvodu infekčních a nakažlivých onemocnění v období let 2000 až 2006, jakož i na náhradu za stejné období veterinářům vykonávajícím činnost jako svobodné povolání využitým pro asanační činnost. Pro účely tohoto odstavce jsou v rozpočtovém roce 2005 povoleny výdaje ve výši 10 000 000 eur (UPB [rozpočtová kapitola] 10.3.1.3.2, kapitola 417702). Pro následující rozpočtové roky se stanoví podle čl. 3 odst. 2 písm. i) regionálního zákona č. 10 ze dne 27. dubna 1999 č. 10 ve znění pozdějších změn a doplňků“, státní podporu ve smyslu článků 87 a 88 Smlouvy o ES — a nyní článků 107 a 108 SFEU — jakož i „pokynů Společenství ke státní podpoře v odvětví zemědělství“ uvedených ve sdělení Evropské komise 2000/C 28/02, které bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství ze dne 1. února 2000, která tím, že zvýhodňuje určité podniky nebo určité výroby, narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž?

2)

Může být i v případě, že ustanovení obsažené v čl. 25 odst. 16 regionálního zákona Sicílie č. 19 ze dne 22. prosince 2005 v části, kde stanoví, že „k dosažení cílů uvedených v článku 1 regionálního zákona č. 12 ze dne 5. června 1989, ve smyslu a v souladu s článkem 134 regionálního zákona č. 32 ze dne 23. prosince 2000, jsou povoleny výdaje ve výši 20 000 000 eur na úhradu částek, které má AUSL della Sicilia (místní veřejnoprávní zdravotnický subjekt na Sicílii) zaplatit vlastníkům zvířat poražených z důvodu infekčních a nakažlivých onemocnění v období let 2000 až 2006, jakož i na náhradu za stejné období veterinářům vykonávajícím činnost jako svobodné povolání využitým pro asanační činnost. Pro účely tohoto odstavce jsou v rozpočtovém roce 2005 povoleny výdaje ve výši 10 000 000 eur (UPB [rozpočtová kapitola] 10.3.1.3.2, kapitola 417702). Pro následující rozpočtové roky se stanoví podle čl. 3 odst. 2 písm. i) regionálního zákona č. 10 ze dne 27. dubna 1999 č. 10 ve znění pozdějších změn a doplňků“, v zásadě může představovat státní podporu, která tím, že zvýhodňuje určité podniky nebo určité výroby, narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž, shledána jeho slučitelnost s články 87 a 88 Smlouvy o ES — a nyní s články 107 a 108 SFEU — při zohlednění důvodů, které vedly Evropskou komisi v rámci rozhodnutí C(2002)4786 ze dne 6. prosince 2002 k závěru, za podmínek stanovených v „pokynech Společenství ke státní podpoře v odvětví zemědělství“ uvedených ve sdělení Evropské komise 2000/C 28/02, které bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství ze dne 1. února 2000, že obdobná ustanovení obsažená v článku 11 regionálního zákona Sicílie 40/1997 a článku 7 regionálního zákona 22/1999 jsou slučitelná s články 87 a 88 ES?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 19. února 2019 — Presidenza del Consiglio dei Ministri v. BV

(Věc C-129/19)

(2019/C 182/19)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Corte suprema di cassazione

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Presidenza del Consiglio dei Ministri

Odpůrkyně: BV

Předběžné otázky

Předkládající soud se obrací na Soudní dvůr Evropské unie s těmito otázkami [položenými s ohledem na okolnosti případu v původním řízení, týkajícího se žaloby na náhradu škody podané italskou státní příslušnicí s trvalým bydlištěm v Itálii proti státu-zákonodárci za neuskutečněné nebo nesprávné nebo neúplné provedení povinností stanovených směrnicí Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004„o odškodňování obětí trestných činů“ (1) a zejména povinnosti stanovené v čl. 12 odst. 2, aby členské státy do 1. července 2005 (jak je stanoveno v následujícím čl. 18 odst. 1) zavedly obecný systém ochrany spočívající v odškodňování, který je vhodný k zajištění přiměřené a spravedlivé náhrady ve prospěch obětí všech násilných a úmyslných trestných činů (včetně trestného činu znásilnění, jehož byla žalobkyně obětí) v situacích, v nichž je obětem znemožněno dosáhnout náhrady škody, která jim byla způsobena, v plné výši od přímo odpovědných osob]:

1)

vyžaduje unijní právo — s ohledem na situaci opožděného (nebo neúplného) provedení směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004„o odškodňování obětí trestných činů“, non self executing, do vnitrostátního práva, a to pokud jde o zřízení, které tato směrnice ukládá, systému odškodňování obětí násilných trestných činů, který ve vztahu k přeshraničním osobám, kterým je směrnice výhradně určena, zakládá odpovědnost členského státu za škodu na základě zásad stanovených judikaturou SDEU (mimo jiné rozsudky „Francovich“ a „Brasserie du Pecheur a Factortame III“) — založení obdobné odpovědnosti členského státu ve vztahu k osobám, které nejsou přeshraniční (tedy osoby s trvalým bydlištěm), které by nebyly přímými příjemci výhod plynoucích z provádění směrnice, ale za účelem vyhnutí se porušení zásady rovnosti nebo zásady zákazu diskriminace v rámci unijního práva by měly a mohly — byla-li by směrnice včas a zcela provedena — mít prospěch z rozšíření užitečného účinku samotné směrnice (tedy z výše uvedeného systému odškodňování). Podmíněně v případě kladné odpovědi na předchozí předběžnou otázku:

2)

lze odškodnění stanovené ve prospěch obětí úmyslných násilných trestných činů (a zejména trestného činu znásilnění podle článku 609-a trestního zákoníku) vyhláškou ministra vnitra ze dne 31. srpna 2017 [která byla vydána ve smyslu čl. 11 odst. 3 zákona č. 122 ze dne 7. července 2016 (kterým se upravují závazky vyplývající z členství Itálie v Evropské unii — Evropský zákon 2015-2016) ve znění následných změn (přijatých článkem 6 zákona č. 167 ze dne 20. listopadu 2017 a čl. 1 odst. 593-596 zákona č. 145 ze dne 30. prosince 2018)] ve formě pevně stanovené částky ve výši 4 800 eur považovat za „spravedlivé a přiměřené odškodnění obětí“ v rámci provádění ustanovení čl. 12 odst. 2 směrnice 2004/80.

---

(1)  Směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodňování obětí trestných činů (Úř. věst. 2004, L 261, s. 15; Zvl. vyd. 19/07 s. 65).

Kasační opravný prostředek podaný dne 15. února 2019 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 13. prosince 2018 ve věci T-743/16 RENV, CX v. Komise

(Věc C-131/19 P)

(2019/C 182/20)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: G. Berscheid, T. S. Bohr, C. Ehrbar, zmocněnci)

Další účastník řízení: CX

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 13. prosince 2018 ve věci T-743/16 RENV, CX v. Komise, v části týkající se zrušení disciplinárního rozhodnutí o zbavení funkce;

—	vrátil věc Tribunál k rozhodnutí o ostatních žalobních důvodech;

—	rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku: porušení článků 4 a 22 přílohy IX služebního řádu úředníků spočívající v tom, že byl nesprávně vyložen rozsah práva na osobní dostavení se k jednání.

Argumenty na podporu prvního důvodu kasačního opravného prostředku se člení do několika částí.

V rámci první části Komise tvrdí, že v rozsudku došlo k porušení právních kritérií, která se uplatní při posuzování neschopnosti úředníka dostavit se k jednání, a dále k porušení povinnosti uvést odůvodnění a pravidel důkazního břemene.

V rámci druhé části Komise uvádí, že byl v rozsudku nesprávně aplikován pojem „soubor shodujících se indicií“ k prokázání neschopnosti úředníka dostavit se ke slyšení a že Tribunál provedl neúplné posouzení relevantních důkazních návrhů.

V rámci třetí části Komise tvrdí, že v rozsudku došlo ke zkreslení důkazních návrhů.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku: porušení článků 4 a 22 přílohy IX služebního řádu úředníků spočívající v tom, že byl nesprávně vyložen rozsah práva být vyslechnut písemně nebo prostřednictvím zástupce.

Argumenty na podporu prvního důvodu kasačního opravného prostředku se člení do dvou částí.

První část se týká porušení právních kritérií pro posouzení neschopnosti úředníka předložit své vyjádření písemně nebo prostřednictvím zástupce, porušení povinnosti uvést odůvodnění, porušení pravidel důkazního břemene, pokud jde o neschopnost úředníka hájit se během slyšení, a nesprávné aplikace pojmu „soubor shodujících se indicií“.

Druhá část se týká rozporu v odůvodnění, pokud jde o neschopnost úředníka zajistit si obhajobu.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku: porušení povinnosti uvést odůvodnění k důsledkům porušení práva být vyslechnut.

Tribunál neodůvodnil, proč má procesní vada spočívající v tom, že dotyčný nebyl vyslechnut, za následek zrušení napadeného rozhodnutí.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 20. února 2019 — Atresmedia Corporación de Medios de Comunicación S.A. v. Asociación de Gestión de Derechos Intelectuales (AGEDI) a Artistas e Intérpretes o Ejecutantes, Sociedad de Gestión de España (AIE)

(Věc C-147/19)

(2019/C 182/21)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastníci původního řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Atresmedia Corporación de Medios de Comunicación S.A.

Odpůrci v řízení o kasačním opravném prostředku: Asociación de Gestión de Derechos Intelectuales (AGEDI) a Artistas e Intérpretes o Ejecutantes, Sociedad de Gestión de España (AIE)

Předběžné otázky

1)	Zahrnuje pojem „rozmnoženina zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům“, obsažený v čl. 8 odst. 2 směrnic 92/100 (1) a 2006/115 (2), rozmnoženinu zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům v audiovizuálním záznamu, který zachycuje audiovizuální dílo?

2)

Je v případě kladné odpovědi na předchozí otázku subjekt televizního vysílání, jenž užívá audiovizuální záznam, který zachycuje kinematografické nebo audiovizuální dílo, v němž je rozmnožen zvukový záznam vydaný k obchodním účelům, k jakémukoli sdělování veřejnosti, povinen zaplatit jedinou spravedlivou odměnu stanovenou v čl. 8 odst. 2 uvedených směrnic?

---

(1)  Směrnice Rady 92/100/EHS ze dne 19. listopadu 1992 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (Úř. věst. 1992, L 346, s. 61; Zvl. vyd. 17/01, s. 120).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (Úř. věst. 2006, L 376, s. 28).

Kasační opravný prostředek podaný dne 19. února 2019 společnostmi BTB Holding Investments SA a Duferco Participations Holding SA proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 11. prosince 2018 ve věci T-100/17, BTB Holding Investments SA a Duferco Participations Holding SA v. Komise

(Věc C-148/19 P)

(2019/C 182/22)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky): BTB Holding Investments SA, Duferco Participations Holding SA (zástupci: J.-F. Bellis, R. Luff, M. Favart, Q. Declève, avocats)

Další účastnice řízení: Evropská komise, Foreign Strategic Investments Holding (FSIH)

Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 11. prosince 2018, BTB Holding Investments a Duferco Participations Holding v. Komise (T-100/17);

—	vrátit věc Tribunálu;

—	uložit odpůrkyním náhradu nákladů tohoto řízení, jakož i nákladů řízení před Tribunálem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Ve svém kasačním opravném prostředku podaném proti rozsudku T-100/17 navrhovatelky tvrdí, že Tribunál porušil v napadeném rozsudku právo na spravedlivý proces, když dospěl k závěru, že „k prokázání toho, že Komise se dopustila zjevně nesprávného [komplexního hospodářského] posouzení skutečností, které mohly odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, musí být důkazy předložené žalobkyní dostatečné k tomu, aby zbavily věrohodnosti posouzení učiněná v dotčeném rozhodnutí“. Navrhovatelky tvrdí konkrétně, že Tribunál porušil zásady tykající se důkazního břemene a zásadu „rovnosti zbraní“.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Köln (Německo) dne 22. února 2019 — FZ v. DER Touristik GmbH

(Věc C-153/19)

(2019/C 182/23)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Amtsgericht Köln

Účastníci původního řízení

Žalobce: FZ

Žalovaná: DER Touristik GmbH

Předběžná otázka

Představují nároky směřující ke slevě z ceny zájezdu, které má cestující vůči cestovní kanceláři na základě cestovní smlouvy kvůli vadě letu způsobené jeho zpožděním, nároky na další náhrady podle článku 12 nařízení (ES) č. 261/2004 (1) a lze nároky na náhradu přiznané kvůli zpoždění letu na základě náležitého použití článku 7 tohoto nařízení odečíst od takovýchto nároků podle článku 12 tohoto nařízení?

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landessozialgericht Nordrhein-Westfalen (Německo) dne 25. února 2019 — Jobcenter Krefeld — Widerspruchsstelle v. JD

(Věc C-181/19)

(2019/C 182/24)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landessozialgericht Nordrhein-Westfalen

Účastníci původního řízení

Žalobce: Jobcenter Krefeld — Widerspruchsstelle

Žalovaný: JD

Předběžné otázky

1.

Je vyloučení občanů Unie, kteří mají právo pobytu podle článku 10 nařízení (EU) č. 492/2011 (1), z pobírání dávek sociální pomoci ve smyslu čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38/ES (2) slučitelné se zásadou rovného zacházení podle článku 18 SFEU ve spojení s články 10 a 7 nařízení č. 492/2011? a) Představuje dávka sociální pomoci ve smyslu čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38 sociální výhodu ve smyslu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011? b) Platí omezující úprava čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38 pro zásadu rovného zacházení podle článku 18 SFEU ve spojení s články 10 a 7 nařízení č. 492/2011?

2.

Je vyloučení občanů Unie z pobírání zvláštních nepříspěvkových peněžitých dávek ve smyslu čl. 3 odst. 3, čl. 70 odst. 2 nařízení č. 883/2004 (3) slučitelné se zásadou rovného zacházení podle článku 18 SFEU ve spojení s článkem 4 nařízení č. 883/2004, jestliže tito občané mají právo pobytu podle článku 10 nařízení č. 492/2011 a jsou zahrnuti do systému sociálního zabezpečení nebo systému rodinných dávek ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení č. 883/2004?

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (Úř. věst. 2011, L 141, s. 1).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věs. 2004, L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05, s. 45).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2004, L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Německo) dne 26. února 2019 — der Spenner GmbH & Co. KG v. Spolková republika Německo

(Věc C-189/19)

(2019/C 182/25)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: der Spenner GmbH & Co. KG

Žalovaná: Spolková republika Německo (Umweltbundesamt, Deutsche Emissionshandelsstelle)

Předběžné otázky

1)

Vyžaduje čl. 9 odst. 9 rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011 (1), kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, aby k rozsáhlému rozšíření kapacity stávajícího zařízení došlo v základním období, které bylo členským státem určeno podle čl. 9 odst. 1 rozhodnutí 2011/278?

2)

Musí být čl. 9 odst. 9 první pododstavec ve spojení s čl. 9 odst. 1 rozhodnutí 2011/278 v případě rozsáhlých rozšíření kapacity vykládán tak, že při určení historické úrovně za základní období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010 je třeba odhlédnout od historické úrovně činnosti navýšené kapacity, (i) když se rozsáhlé rozšíření kapacity uskutečnilo v základním období od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2008?

3)

a) V případě kladné odpovědi na první otázku: Musí být čl. 9 odst. 1 rozhodnutí 2011/278/EU vykládán v tom smyslu, že příslušný orgán členského státu musí sám určit základní období od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2008, nebo od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010, nebo členský stát může provozovateli přiznat právo na výběr základního období? b) V případě, že členský stát může provozovateli přiznat právo volby: Musí členský stát vycházet ze základního období, které v daném případě vede k vyšší historické úrovni činnosti, i když podle práva členského státu provozovatel může svobodně volit mezi základními obdobími a rozhodne se pro volbu základního období s nižší historickou úrovní činnosti?

4)

Musí být rozhodnutí Komise (EU) 2017/126 ze dne 24. ledna 2017, kterým se mění rozhodnutí 2013/448/EU, pokud jde o stanovení opravného koeficientu jednotného pro všechna odvětví v souladu s článkem 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (2), vykládáno v tom smyslu, že opravný koeficient jednotný pro všechna odvětví se na povolenky přidělené před 1. březnem 2017 musí pro roky 2013 až 2020 použít ve výši stanovené původním zněním článku 4 a přílohy II rozhodnutí 2013/448/EU a u povolenek na emise dodatečně přidělených na základě soudního rozhodnutí po 28. únoru 2017 na všechny povolenky dodatečně přidělené pro roky 2013 až 2020, nebo pouze na povolenky dodatečně přidělené pro roky 2018 až 2020?

---

(1)  Úř. věst. 2011, L 130, s. 1.

(2)  Úř. věst. 2017, L 19, s. 93.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (Maďarsko) dne 6. března 2019 — TN v. Bevándorlási és Menekültügyi Hivatal

(Věc C-210/19)

(2019/C 182/26)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Fővárosi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság

Účastníci původního řízení

Žalobce: TN

Žalovaný: Bevándorlási és Menekültügyi Hivatal

Předběžné otázky

1)

Musí být článek 47 Listiny základních práv a článek 31 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/3[2]/EU (1) (tzv. „procedurální směrnice“) ve spojení s články 6 a 13 evropské Úmluvy o [ochraně] lidských práv[ a základních svobod] vykládány v tom smyslu, že je možné, aby členský stát zaručil právo na účinnou právní ochranu i tehdy, když jeho soudy nemohou změnit rozhodnutí vydané v azylovém řízení, ale mohou jej jen zrušit a vrátit věc k novému řízení?

2)

Musí být článek 47 Listiny základních práv a článek 31 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/3[2]/EU (tzv. „procedurální směrnice“) rovněž ve spojení s články 6 a 13 evropské Úmluvy o [ochraně] lidských práv[ a základních svobod] vykládány v tom smyslu, že je [s nimi] v souladu právní úprava členského státu, která pro soudní řízení v azylových věcech stanoví kogentní jednotnou celkovou lhůtu šedesáti dnů bez ohledu na veškeré individuální okolnosti a bez zřetele ke zvláštnostem dané věci a k možným obtížím při dokazování?

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. 2013, L 180, s. 60).

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie) dne 12. března 2019 — XR v. Conseil de l’ordre des avocats au barreau de Paris, Bâtonnier de l’ordre des avocats au barreau de Paris, Procureur général près la cour d'appel de Paris

(Věc C-218/19)

(2019/C 182/27)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: XR

Žalovaní: Conseil de l’ordre des avocats au barreau de Paris, Bâtonnier de l’ordre des avocats au barreau de Paris, Procureur général près la cour d'appel de Paris

Předběžné otázky

1)

Brání zásada, podle níž Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství, nyní po změnách Smlouva o fungování Evropské unie, vytvořila vlastní právní řád, začleněný do právních systémů členských států, jenž zavazuje jejich soudy, vnitrostátním právním předpisům, které podmiňují osvobození od podmínek odborného vzdělání a osvědčení zásadně stanovených pro přístup k povolání advokáta požadavkem dostatečné znalosti vnitrostátního práva francouzského původu na straně žadatele o osvobození, čímž vylučují zohlednění podobné znalosti pouze práva Evropské unie?

2)

Brání články 45 a 49 Smlouvy o fungování Evropské unie vnitrostátním právním předpisům, které vyhrazují osvobození od podmínek odborného vzdělání a osvědčení zásadně stanovených pro přístup k povolání advokáta pro určité zaměstnance veřejné služby téhož členského státu, kteří v této službě ve Francii vykonávali právní činnosti ve správě nebo veřejné službě nebo mezinárodní organizaci, a vylučují z tohoto osvobození zaměstnance nebo bývalé zaměstnance evropské veřejné služby, kteří vykonávali v této službě právní činnosti v jedné nebo více oblastech spadajících do práva Evropské unie v rámci Evropské komise?

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākā tiesa (Senāts) (Lotyšsko) dne 20. března 2019 — A v. Veselības ministrija

(Věc C-243/19)

(2019/C 182/28)

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augstākā tiesa (Senāts)

Účastníci/Účastnice původního řízení

Odvolatel: A

Odpůrce: Veselības ministrija (Ministerstvo zdravotnictví, Lotyšsko)

Předběžné otázky

1)

Má být čl. 20 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (1) ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve spojení s čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, vykládán v tom smyslu, že členský stát může odepřít povolení uvedené v čl. 20 odst. 1 uvedeného nařízení, pokud je ve státě, kde má osoba bydliště, dostupná nemocniční péče, jejíž lékařská účinnost je nepochybná nesporná, avšak uplatňovaný způsob péče není v souladu s náboženským přesvědčením uvedené osoby?

2)

Mají být článek 56 Smlouvy o fungování Evropské unie a čl. 8 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU (2) ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči, ve spojení s čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, vykládány v tom smyslu, že členský stát může odepřít povolení uvedené v čl. 8 odst. 1 uvedené směrnice, pokud je ve státě, v němž je dotčená osoba pojištěna, dostupná nemocniční péče, jejíž lékařská účinnost je nepochybná nesporná, avšak uplatňovaný způsob péče není v souladu s náboženským přesvědčením uvedené osoby?

---

(1)  Úř. věst. 2004, L 166, s. 1.

(2)  Úř. věst. 2011, L 88, s. 45.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Handelsgericht Wien (Rakousko) dne 21. března 2019 — GB v. Decker KFZ-Handels u. -Reparatur GmbH a Volkswagen AG

(Věc C-244/19)

(2019/C 182/29)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Handelsgericht Wien

Účastníci původního řízení

Žalobce: GB

Žalované: Decker KFZ-Handels u. -Reparatur GmbH, Volkswagen AG

Předběžné otázky

1)

Je třeba vykládat čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (1) v tom smyslu, že ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení č. 715/2007 je nepřípustné vybavení vozidla, kdy ventil recirkulace výfukových plynů, tedy konstrukční část, která by mohla mít vliv na emise, je navržena tak, že míra recirkulace výfukových plynů, tedy podíl výfukových plynů, který je recirkulován, je upraven tak, že ventil recirkulace výfukových plynů zajišťuje chod s nízkým obsahem škodlivých látek jen mezi 15 a 33 stupni Celsia a jen v nadmořské výšce do 1 000 metrů nad mořem a mimo toto teplotní okno postupně v průběhu 10 stupňů Celsia a v nadmořské výšce nad 1 000 metrů nad mořem postupně v průběhu 250 výškových metrů se lineárně snižuje na hodnotu nula a tím dochází ke zvýšení emisí NOx nad hodnoty stanovené nařízením č. 715/2007?

2)	Je pro posouzení první otázky významné, zda vybavení vozidla uvedené v první otázce je nezbytné, aby byl motor chráněn před poškozením?

3)	Je pro posouzení druhé otázky dále významné, zda část motoru, kterou je třeba chránit před poškozením, je ventil recirkulace výfukových plynů?

4)

Je pro posouzení první otázky významné, zda vybavení vozidla uvedené v první otázce již bylo vmontováno do vozidla při jeho výrobě nebo zda v první otázce popsaná úprava ventilu recirkulace výfukových plynů má být do vozidla umístěna jako oprava ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (2)?

5)

Je třeba vykládat čl. 6 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží v tom smyslu, že v případě uzavření kupní smlouvy na vozidlo, na základě které existuje povinnost dodat vozidlo odpovídající zákonným (unijním) ustanovením a ve vozidlu je vestavěna přepínací logika, tedy úprava, dle které v případě uvedení vozidla do provozu se vozidlo nachází v módu 1 a v případě, že software rozezná testovanou situaci, tedy provoz vozidla v rámci nového evropského jízdního cyklu, setrvá vozidlo v módu 1 (nový evropský jízdní cyklus), avšak v případě, že software rozezná, že se vozidlo pohybuje mimo toleranci nového evropského jízdního cyklu (odchylky oproti rychlostnímu profilu v rozmezí +/- 2km/h, resp. +/- 1 s), přepne vozidlo do módu 0 (jízdní provoz), při kterém je ventil recirkulace výfukových plynů upraven tak, že mezní hodnoty stanovené nařízením č. 715/2007 nemohou být dodrženy, přičemž tato úprava nastává během tak krátkého času, že se vozidlo v konečném důsledku pohybuje téměř výlučně v módu 0, se nejedná o nevýznamný rozpor se smlouvou.

---

(1)  Úř. věst. 2007, L 171, s. 1.

(2)  Úř. věst. 1999, L 171. s. 12.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Belgie) dne 25. března 2019 — B. O. L. v. État belge

(Věc C-250/19)

(2019/C 182/30)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: B. O. L.

Žalovaný: État belge

Předběžné otázky

1)

Aby byla zajištěna účinnost práva Evropské unie a nebylo znemožněno požívat práva na sloučení rodiny, které, jak tvrdí žalobkyně, jí přiznává článek 4 směrnice Rady 2003/86/ES (1) ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny, je třeba toto ustanovení vykládat v tom smyslu, že právo na sloučení rodiny přísluší dítěti osoby usilující o sloučení rodiny, pokud dosáhlo zletilosti v průběhu soudního řízení zahájeného proti rozhodnutí, jímž mu toto právo bylo odepřeno a které bylo přijato v době, kdy toto dítě bylo ještě nezletilé?

2)

Je třeba vykládat článek 47 Listiny základních práv Evropské unie a článek 18 směrnice 2003/86/ES v tom smyslu, že brání tomu, aby opravný prostředek směřující ke zrušení rozhodnutí, jímž bylo nezletilému dítěti odepřeno právo na sloučení rodiny, byl prohlášen za nepřípustný z důvodu, že dítě dosáhlo zletilosti v průběhu soudního řízení, pokud by tím bylo zbaveno možnosti, aby o jeho opravném prostředku proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnuto, a bylo porušeno jeho právo na účinný opravný prostředek?

---

(1)  Úř. věst. 2003, L 251, s. 12.

Kasační opravný prostředek podaný dne 25. března 2019 Comprojecto-Projetos e Construções, L.da, a dalšími proti usnesení Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 14. února 2019 ve věci T-768/17, Comprojecto-Projetos e Construções, L.da a další v. Evropská centrální banka (ECB)

(Věc C-251/19 P)

(2019/C 182/31)

Jednací jazyk: portugalština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelé): Comprojecto-Projetos e Construções, L.da, Paulo Eduardo Matos Gomes de Azevedo, Julião Maria Gomes de Azevedo, Isabel Maria Matos Gomes de Azevedo (zástupce: M. Ribeiro, advogado)

Další účastnice řízení: Evropská centrální banka

Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek (navrhovatelů)

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelé) navrhují, aby Soudní dvůr:

—	určil, že kasační opravný prostředek je přípustný, a věc vrátil Tribunálu k rozhodnutí o věci samé;

—	v souladu s článkem 61 statutu zrušil rozhodnutí a vrátil věc Tribunálu a rozhodl o nákladech řízení tak, že jejich výše má být určena náležitě podle článku 138 jednacího řádu Soudního dvora.

Kasační opravný prostředek podaný dne 31. března 2019 Ethniko Kentro Erevnas kai Technologikis Anaptyxis (EKETA) proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 22. ledna 2019 ve věci T-166/17, EKETA v. Evropská komise

(Věc C-273/19 P)

(2019/C 182/32)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Ethniko Kentro Erevnas kai Technologikis Anaptyxis (EKETA) (zástupci: Vasileios Christianos, Dimitrios Karagounis, dikigori)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 22. ledna 2019 ve věci T-166/17 (1), pokud jde o body 2 a 3 jeho výroku a souvisejícího odůvodnění;

2.	vrátil věc Tribunálu, aby znovu rozhodl;

3.	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

V tomto kasačním opravném prostředku navrhovatelka nezpochybňuje bod 1 výroku, ani související body 142, 143, 145, 171, 173, 187 až 189 a 191 až 193 odůvodnění napadeného rozsudku.

Navrhovatelka tvrdí, že body 2 a 3 výroku a související odůvodnění napadeného rozsudku musí být zrušeny z následujících důvodů:

—

První důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál nerozhodl v souladu s právem a neposoudil všechny argumenty a důkazy uváděné společností EKETA. Mimoto zkreslil skutkové okolnosti, které vyplývají z těchto důkazů, dopustil se nesprávného právního posouzení, pokud jde o rozložení důkazního břemene a porušil svou povinnost odůvodnit své rozhodnutí (body 5 a násl. kasačního opravného prostředku).

—	Druhý důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, neboť nesprávně vyložil existenci rizika střetu zájmů (body 78 a násl. kasačního opravného prostředku).

—	Třetí důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, neboť v tomto kontextu nesprávně vyložil povinnost Komise provést audit založený na mezinárodních auditorských standardech (body 94 a násl. kasačního opravného prostředku).

—	Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu zásady proporcionality, kterou porušil (body 103 a násl. kasačního opravného prostředku).

---

(1)  ECLI:EU:T:2019:26.

Kasační opravný prostředek podaný dne 31. března 2019 Ethniko Kentro Erevnas kai Technologikis Anaptyxis (EKETA) proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 22. ledna 2019 ve věci T-198/17, EKETA v. Evropská komise

(Věc C-274/19 P)

(2019/C 182/33)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Ethniko Kentro Erevnas kai Technologikis Anaptyxis (EKETA) (zástupci: Vasileios Christianos, Dimitrios Karagounis, dikigori)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 22. ledna 2019 ve věci T-198/17 (1);

2.	vrátil věc Tribunálu, aby znovu rozhodl;

3.	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka tvrdí, že napadený rozsudek musí být zrušen z následujících důvodů:

—

První důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál nerozhodl v souladu s právem a neposoudil všechny argumenty a důkazy uváděné společností EKETA. Mimoto zkreslil skutkové okolnosti, které vyplývají z těchto důkazů, dopustil se nesprávného právního posouzení, pokud jde o rozložení důkazního břemene a porušil svou povinnost odůvodnit své rozhodnutí.

—	Druhý důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, neboť nesprávně vyložil existenci rizika střetu zájmů.

—	Třetí důvod kasačního opravného prostředku: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu a uplatnění zásady proporcionality, kterou porušil.

---

(1)  ECLI:EU:T:2019:27.

Kasační opravný prostředek podaný dne 2. dubna 2019 Výkonnou agenturou Evropské rady pro výzkum (ERCEA) proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 17. ledna 2019 ve věci T-348/16 OP, Aritoteleio Panepistimio Thessalonikis v. ERCEA

(Věc C-280/19 P)

(2019/C 182/34)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum (ERCEA) (zástupci: Francesca Sgritta a Miguel Pesquera Alonso, zmocněnci, a Evangelos Kourakis, dikigoros)

Další účastník řízení: Aristoteleio Panepistimio Thessalonikis (APT)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

prohlásil tento kasační opravný prostředek za přípustný a opodstatněný, a v důsledku toho zrušil rozsudek v části, v níž stanoví: 1) že částka ve výši EUR 184 157,00 za náklady na zaměstnance spadá do uznatelných nákladů a 2) že jsou uznatelné nepřímé náklady související s uvedenými náklady na zaměstnance ve výši EUR 36 831,40;

—	přezkoumal věc samou ve věci T-348/16 OP (1) a zamítl žalobu APT podanou ve věci T-348/16 v souvislosti s požadovanou částkou ve výši EUR 184 157,00 + EUR 36 831,40;

—	uložil APS, aby nesl vlastní náklady řízení a nahradil náklady řízení vynaložené ERCEA související s tímto řízením, jakož i s řízením před Tribunálem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu tohoto kasačního opravného prostředku předkládá ERCEA v souvislosti s návrhem na zrušení rozsudku 4 základní důvody:

1.

První důvod týkající se následujících pochybení Tribunálu: i. porušil pravidla unijního práva stran veřejného zájmu, zejména pravidla týkající se sedmého rámcového programu pro výzkum, právní předpisy upravující tento program (například nařízení [ES] č. 1906/2006) a finanční nařízení (dále jen „právní předpisy“); ii. porušil výkladová pravidla tím, že přijal nesprávný a nepřípustný výklad grantové dohody č. 211166 (dále jen „GD“), který je ostatně neslučitelný s právními předpisy, a z tohoto důvodu v rozporu se zákonem; iii. podpůrně zkreslil přesný význam relevantních ustanovení GD, a v důsledku toho zkreslil předložené důkazy; iv. nemohl uvést odůvodnění: 1) protože není třeba dohledu v případě práce z domova nebo 2) protože všechny druhy práce z domova již pojmově splňují požadavky na dohled, aniž je třeba dodatečných opatření (za předpokladu, že by dohled musel být vykonáván i v případě práce z domova).

2.

Druhý důvod směřující ke zrušení se týká skutečnosti, že Tribunál — přestože správně stanovil zákonné požadavky pro přípustnost návrhu — rozhodl, že dotčený návrh je oprávněný, zatímco pouze jedna z podmínek (tj. podmínka skutečně odpracovaných hodin) byla splněna, jelikož (podle jeho konstatování) ERCEA ji nezpochybňovala. Tribunál tudíž neodůvodněně porušil: i. i Právní předpisy; ii. právní pravidla týkající se dohod; iii. opět požadavek řádného odůvodnění rozsudků, připustíme-li, že neopomněl posoudit ostatní podmínky (a že tak učinil vědomě); iv. v každém případě — a vzhledem k tomu, že neopomněl posoudit ostatní podmínky a ve skutečnosti je implicitně posoudil — pravidla důkazního břemene.

3.

Třetí důvod směřující ke zrušení se týká skutečnosti, že Tribunál rozhodl, že smlouva o dílo mezi APT a výzkumnými pracovníky připouští práci z domova, čímž se tak dopustil následujících pochybení: i. porušil pravidla pro výklad dohod tím, že přijal výklad, který je zjevně nesprávný a nepřípustný pro smlouvy o dílo; ii. zkreslil příslušné důkazy; iii. vydal rozsudek s nedostatečným a rozporným odůvodněním, pokud jde o důležité body věci.

4.

Čtvrtý důvod směřující ke zrušení se týká následujících pochybení Tribunálu: i. neposoudil běžnou praxi APT ohledně práce z domova a využil předmětu posouzení (tj. dotčené smlouvy o dílo) jako referenčního základu pro rozhodnutí. V důsledku toho uvedené odůvodnění není dostatečné a je zjevně neopodstatněné; ii. podpůrně porušil pravidla důkazního břemene a řádného odůvodnění rozsudků, neboť vůbec neposoudil, jaká je běžná praxe APT ohledně práce z domova jeho zaměstnanců a v tomto ohledu neuvedl žádné podrobnosti.

---

(1)  EU:T:2019:14.

Rozsudek Tribunálu ze dne 4. dubna 2019 — Rodriguez Prieto v. Komise

(Věc T-61/18) (1)

(„Veřejná služba - Úředníci - Případ „Eurostat“ - Vnitrostátní trestní řízení - Zastavení trestního stíhání - Žádost o pomoc - Oznamovatel - Presumpce neviny - Žaloba na náhradu škody a na neplatnost“)

(2019/C 182/35)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Amador Rodriguez Prieto (Steinsel, Lucembursko) (zástupci: S. Orlandi, T. Martin a R. Garcia-Valdecasas y Fernandez, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: B. Mongin a R. Striani, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba na základě článku 270 SFEU znějící na náhradu majetkových a nemajetkových újem, které žalobci údajně vznikly, a podpůrně na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 28. března 2017, kterým se zamítá žalobcova žádost o pomoc

Výrok rozsudku

1)	Žádosti o náhradu škody se zamítají.

2)	Rozhodnutí Evropské komise ze dne 28. března 2017, kterým se zamítá žádost Amadora Rodriguez Prieta o pomoc, se zrušuje.

3)	Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé A. Rodriguez Prietovi.

---

(1)  Úř. věst. C 134, 16.4.2018.

Rozsudek Tribunálu ze dne 4. dubna 2019 — ABB v. EUIPO (FLEXLOADER)

(Věc T-373/18) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie FLEXLOADER - Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu - Neexistence popisného charakteru - Rozlišovací způsobilost - Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (EU) 2017/1001 - Novotvar - Nedostatečně přímý a konkrétní vztah s určitými výrobky, na které se vztahuje přihláška ochranné známky“)

(2019/C 182/36)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: ABB AB (Västerås, Švédsko) (zástupci: M. Hartmann a S. Fröhlich, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: D. Hanf a W. Schramek, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. března 2018 (věc R 93/2018-1) týkajícímu se přihlášky slovního označení FLEXLOADER jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)

Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 29. března 2018 (věc R 93/2018-1) se zrušuje v rozsahu, v němž odmítá zapsání slovního označení FLEXLOADER pro: — „mechanické nástroje pro aplikaci zvlhčovacích činidel, pojiv, maziv, lubrikantů nebo barviv“ spadajících do třídy 7 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957; a — „přístroje pro elektronický sběr a zpracování prostorových dat, mikroprocesory, elektrické vstupní a výstupní jednotky, kompaktní disky, diskety, magnetické pásky a polovodiče pro ukládání technických dat“ spadající do třídy 9 ve smyslu Niceské dohody.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Společnost ABB AB a EUIPO ponesou každý vlastní náklady řízení.

---

(1)  Úř. věst. C 268, 30. 7. 2018.

Žaloba podaná dne 22. února 2019 — Hemp Foods Australia v. EUIPO — Cabrejos (Sativa)

(Věc T-128/19)

(2019/C 182/37)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Hemp Foods Australia Pty Ltd (Sydney, Austrálie) (zástupci: M. Holah a P. Brownlow, Solicitors)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: César Raúl Dávila Cabrejos (Lima, Peru)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatel sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie ochranné známky Sativa — Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 1 259 974

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 16. listopadu 2018, ve věci R 1041/2018-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001.

Žaloba podaná dne 22. března 2019 — Cognac Ferrand v. EUIPO (Tvar opletení na láhvi)

(Věc T-172/19)

(2019/C 182/38)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Cognac Ferrand (Paříž, Francie) (zástupce: D. Régnier, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Přihláška trojrozměrné ochranné známky Evropské unie (Tvar opletení na láhvi) — Přihláška č. 17 387 564

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. ledna 2019, ve věci R 1640/2018-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadené rozhodnutí.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001.

Žaloba podaná dne 20. března 2019 — Kalai v. Rada

(Věc T-178/19)

(2019/C 182/39)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Nader Kalai (Halifax, Kanada) (zástupce: G. Karouni, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil tyto akty v rozsahu, v němž se týkají žalobce: — prováděcí rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/87 ze dne 21. ledna 2019, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii; — prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/85 ze dne 21. ledna 2019, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii;

—	uložil Radě uhradit žalobci částku 2 000 000,00 eur jako náhradu veškeré újmy;

—	rozhodl, že Rada ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobcem, jejichž výši si vyhrazuje odůvodnit v průběhu řízení podle článku 134 jednacího řádu Tribunálu, podle kterého se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá pět žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu a spravedlivého procesu. Žalobce v tomto ohledu na základě článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a článků 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i judikatury Soudního dvora tvrdí, že měl být slyšen předtím, než vůči němu Rada přijala omezující opatření a že jeho právo na obhajobu tudíž nebylo dodrženo.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, která vyplývá z čl. 296 druhého pododstavce SFEU. Žalobce Radě vytýká, že se spokojila s vágními a obecnými úvahami, aniž specificky a konkrétně uvedla důvody, proč měla při výkonu své diskreční pravomoci při posouzení za to, že se dotčená omezující opatření mají vztahovat na žalobce. Žádná konkrétní a objektivní informace, která byla žalobci vytýkána a která mohla odůvodnit dotčená opatření, tak nebyla uvedena.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení v rozsahu, v němž Rada ve svém odůvodnění na podporu omezujících opatření shledala informace, které zjevně postrádají faktický základ. Skutečnosti, o které se opírá, jsou tedy bez jakéhokoli vážného základu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality v rámci zásahu do základních práv. Žalobce má totiž za to, že sporné opatření musí být prohlášeno za neplatné v rozsahu, v němž je nepřiměřené s ohledem na vytyčený cíl a představuje nadměrný zásah do práva na svobodu podnikání a práva na vlastnictví, která jsou zakotvena v článku 16 a 17 Listiny. Tato nepřiměřenost vyplývá dle žalobce ze skutečnosti, že se opatření bez dalších kritérií vztahuje na jakoukoli vlivnou hospodářskou činnost.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení práva na vlastnictví. Žalobce na základě článků 17 a 52 Listiny tvrdí, že opatření směřující ke zmrazení finančních prostředků sebou bezpochyby nese omezení výkonu práva na vlastnictví a že v projednávané věci zmrazení finančních prostředků pocházejících z činností žalobce je nevyhnutelně nepřiměřeným zásahem s ohledem na cíl sledovaný Radou.

Žaloba podaná dne 29. března 2019 — Jalkh v. Parlament

(Věc T-183/19)

(2019/C 182/40)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Jean-François Jalkh (Gretz-Armainvilliers, Francie) (zástupce: F. Wagner, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 31. ledna 2019, kterým se mění jednací řád;

—	uložil Evropskému parlamentu náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá pět žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vycházející z porušení Listiny základních práv Evropské unie z toho důvodu, že sporná změna vede k diskriminaci na základě jazyka, která nerespektuje jazykovou rozmanitost a vede k tomu, že francouzský poslanec Evropského parlamentu nemůže používat svůj mateřský jazyk.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť nový jednací řád Parlamentu zakládá diskriminaci na úkor žalobce, který je rodilým mluvčím francouzského jazyka.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z porušení Smlouvy o Evropské unii. V tomto ohledu žalobce tvrdí, že nový jednací řád založením diskriminace na úkor francouzského jazyka narušuje kulturní a jazykovou rozmanitost v rámci tohoto orgánu.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení článku 18 Smlouvy o fungování Evropské unii, který zaručuje respektování mnohojazyčnosti, a tudíž používání francouzského jazyka.

5.	Pátý žalobní důvod vychází z porušení nařízení Rady č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 1958, 17, s. 385).

Žaloba podaná dne 4. dubna 2019 — Knaus Tabbert v. EUIPO — Carado (CaraTour)

(Věc T-202/19)

(2019/C 182/41)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Knaus Tabbert GmbH (Jandelsbrunn, Německo) (zástupkyně: advokátka N. Maenz)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Carado GmbH (Leutkirch im Allgäu, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatel sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie „CaraTour“ — Přihláška č. 15 366 313

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 14. ledna 2019, ve věci R 506/2018-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	v plném rozsahu zamítl námitku Carado GmbH ze dne 27. července 2016 k ochranné známce Evropské unie č. 4 935 334 a k německé ochranné známce č. 30 611 776 (námitkové řízení č. B 2 742 784);

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 4. dubna 2019 — Knaus Tabbert v. EUIPO — Carado (CaraTwo)

(Věc T-203/19)

(2019/C 182/42)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Knaus Tabbert GmbH (Jandelsbrunn, Německo) (zástupkyně: N. Maenz, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Carado GmbH (Leutkirch im Allgäu, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie CaraTwo — Přihláška č. 15 170 145

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 14. ledna 2019, ve věci R 851/2018-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	rozhodnutí o námitce zrušil;

—	námitku společnosti Carado GmbH ze dne 27. července 2016 opírající se o ochrannou známku Evropské unie č. 4 935 334 a o německou ochrannou známku č. 30 611 776 (věc B 2 742 768) v plném rozsahu zamítl;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.

Žaloba podaná dne 5. dubna 2019 — Armani v EUIPO — Invicta Watch Company of America (GLYCINE)

(Věc T-209/19)

(2019/C 182/43)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Giorgio Armani SpA (Miláno, Itálie) (zástupci: J. Rether and M. Kinkeldey, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Invicta Watch Company of America, Inc. (Hollywood, Florida, Spojené státy)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatel/Majitel sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie v černé a bílé barvě — Přihláška č. 15 910 301

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 4. února 2019, ve věci R 578/2018-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 Evropského parlamentu a Rady.

Žaloba podaná dne 8. dubna 2019 — Apple v. EUIPO (Přenosky)

(Věc T-212/19)

(2019/C 182/44)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Apple Inc. (Cupertino, Kalifornie, Spojené státy) (zástupci: H. Hartwig a A. von Mühlendahl, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporný (průmyslový) vzor: Přihláška č. 3012707 -0004

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. ledna 2019, ve věci R 2533/2017-3

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení včetně nákladů vynaložených žalobkyní před odvolacím senátem.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 11 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 2245/2002 ve spojení s článkem 5 nařízení Rady (ES) č. 6/2002;

—	porušení čl. 12 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 2245/2002 ve spojení s článkem 5 nařízení Rady (ES) č. 6/2002.

Žaloba podaná dne 8. dubna 2019 — Fleximed v. EUIPO — docPrice (Fleximed)

(Věc T-214/19)

(2019/C 182/45)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Fleximed AG (Triesen, Lichtenštejnsko) (zástupce: M. Gail, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: docPrice GmbH (Koblenz, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie Fleximed — ochranná známka Evropské unie č. 12 025 771

Řízení před EUIPO: Řízení o prohlášení neplatnosti

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 6. února 2019, ve věci R 1121/2018-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 60 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001.