ISSN 1977-0863

Úřední věstník

Evropské unie

C 252

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Ročník 61
18. července 2018


Obsah

Strana

 

 

EVROPSKÝ PARLAMENT
ZASEDÁNÍ 2016–2017
Dílčí zasedání 1. a 2. února 2017
Zápis z tohoto zasedání byl zveřejněn v Úř. věst. C 397, 23.11.2017 .
PŘIJATÉ TEXTY
Dílčí zasedání od 13. do 16. února 2017
Zápis z tohoto zasedání byl zveřejněn v Úř. věst. C 407, 30.11.2017 .
PŘIJATÉ TEXTY

1


 

I   Usnesení, doporučení a stanoviska

 

USNESENÍ

 

Evropský parlament

 

Čtvrtek, 2. února 2017

2018/C 252/01

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o integrovaném přístupu k politice v oblasti sportu: řádná správa, dostupnost a integrita (2016/2143(INI))

2

2018/C 252/02

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 obsahující doporučení Komisi o přeshraničních aspektech osvojení (2015/2086(INL))

14

2018/C 252/03

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o krizi právního státu v Demokratické republice Kongo a v Gabonu (2017/2510(RSP))

26

2018/C 252/04

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program Erasmus+: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č. 1298/2008/ES (2015/2327(INI))

31

 

Úterý, 14. února 2017

2018/C 252/05

Nelegislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a vládou Cookových ostrovů o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a prováděcího protokolu k této dohodě jménem Evropské unie (07592/2016 – C8-0431/2016 – 2016/0077(NLE) – 2016/2230(INI))

48

2018/C 252/06

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 ke kontrole rejstříku a složení expertních skupin Komise (2015/2319(INI))

52

2018/C 252/07

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o úloze oznamovatelů (whistleblowerů) při ochraně finančních zájmů EU (2016/2055(INI))

56

2018/C 252/08

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o přezkumu Evropského konsensu o rozvoji (2016/2094(INI))

62

2018/C 252/09

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o výroční zprávě o politice hospodářské soutěže EU (2016/2100(INI))

78

2018/C 252/10

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o podpoře rovnosti žen a mužů v oblasti duševního zdraví a klinického výzkumu (2016/2096(INI))

99

 

Středa, 15. února 2017

2018/C 252/11

Nelegislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Rámcové dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Mongolskem na straně druhé (08919/2016 – C8-0218/2016 – 2015/0114(NLE) – 2016/2231(INI))

113

2018/C 252/12

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o zprávě Komise o Albánii za rok 2016 (2016/2312(INI))

122

2018/C 252/13

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o zprávě Komise o Bosně a Hercegovině za rok 2016 (2016/2313(INI))

129

2018/C 252/14

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: Roční analýza růstu na rok 2017 (2016/2306(INI))

138

2018/C 252/15

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2017 (2016/2307(INI))

148

2018/C 252/16

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o výroční zprávě o správě jednotného trhu v rámci evropského semestru 2017 (2016/2248(INI))

164

2018/C 252/17

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o bankovní unii – výroční zpráva za rok 2016 (2016/2247(INI))

171

2018/C 252/18

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o biologických pesticidech představujících nízké riziko (2016/2903(RSP))

184

 

Čtvrtek, 16. února 2017

2018/C 252/19

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o situaci v oblasti lidských práv a demokracie v Nikaragui – případ Francisky Ramirezové (2017/2563(RSP))

189

2018/C 252/20

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o popravách v Kuvajtu a Bahrajnu (2017/2564(RSP))

192

2018/C 252/21

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o Guatemale, zejména o situaci obránců lidských práv (2017/2565(RSP))

196

2018/C 252/22

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 k možnému vývoji a změnám současného institucionálního uspořádání Evropské unie (2014/2248(INI))

201

2018/C 252/23

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy (2014/2249(INI))

215

2018/C 252/24

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o rozpočtové kapacitě pro členské státy, jejichž měnou je euro (2015/2344(INI))

235

2018/C 252/25

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 obsahující doporučení Komisi o občanskoprávních pravidlech pro robotiku (2015/2103(INL))

239

2018/C 252/26

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o Evropské iniciativě v oblasti cloud computingu (2016/2145(INI))

258

2018/C 252/27

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o investování do zaměstnanosti a růstu a maximalizování příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních (2016/2148(INI))

273

2018/C 252/28

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o strategii pro evropské letectví (2016/2062(INI))

284

2018/C 252/29

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o zpoždění při provádění operačních programů financovaných z ESI fondů – dopad na politiku soudržnosti a jak postupovat dále (2016/3008(RSP))

294

 

DOPORUČENĺ

 

Evropský parlament

 

Úterý, 14. února 2017

2018/C 252/30

Doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 14. února 2017 týkající se priorit EU pro 61. zasedání Komise OSN pro postavení žen (2017/2001(INI))

298


 

III   Přípravné akty

 

EVROPSKÝ PARLAMENT

 

Čtvrtek, 2. února 2017

2018/C 252/31

P8_TA(2017)0014
Dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Obchodní dohody mezi EU a Kolumbií a Peru***I
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 19/2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Obchodní dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé, a kterým se mění nařízení (EU) č. 20/2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Dohody zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé (COM(2015)0220 – C8-0131/2015 – 2015/0112(COD))
P8_TC1-COD(2015)0112
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 2. února 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/… o změně nařízení (EU) č. 19/2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Obchodní dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé, a o změně nařízení (EU) č. 20/2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Dohody zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé

303

2018/C 252/32

P8_TA(2017)0015
Udržitelné řízení vnějšího rybářského loďstva ***I
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o udržitelném řízení vnějšího rybářského loďstva a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1006/2008 (COM(2015)0636 – C8-0393/2015 – 2015/0289(COD))
P8_TC1-COD(2015)0289
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 2. února 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/… o udržitelném řízení vnějšího rybářského loďstva a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1006/2008

306

2018/C 252/33

P8_TA(2017)0016
Státní příslušníci třetích zemí, kteří musí mít vízum nebo kteří jsou od této povinnosti osvobozeni: ***I
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Gruzie) (COM(2016)0142 – C8-0113/2016 – 2016/0075(COD))
P8_TC1-COD(2016)0075
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 2. února 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/… kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Gruzie)

338

 

Úterý, 14. února 2017

2018/C 252/34

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a vládou Cookových ostrovů o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a prováděcího protokolu k této dohodě jménem Evropské unie (07592/2016 – C8-0431/2016 – 2016/0077(NLE))

339

2018/C 252/35

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí 2009/935/SVV, pokud jde o seznam třetích států a organizací, se kterými Europol uzavře dohody (15778/2016 – C8-0007/2017 – 2016/0823(CNS))

340

2018/C 252/36

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady o podrobení látky methyl-2-{[1-(cyklohexylmethyl)-1H-indol-3-karbonyl]amino}-3,3-dimethylbutanoát (MDMB-CHMICA) kontrolním opatřením (12356/2016 – C8-0405/2016 – 2016/0262(NLE))

342

2018/C 252/37

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (žádost Nizozemsko – EGF/2016/005 NL/Drenthe Overijssel Maloobchod) (COM(2016)0742 – C8-0018/2017 – 2017/2014(BUD))

343

 

Středa, 15. února 2017

2018/C 252/38

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Komplexní hospodářské a obchodní dohody (CETA) mezi Kanadou na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé (10975/2016 – C8-0438/2016 – 2016/0205(NLE))

348

2018/C 252/39

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o strategickém partnerství mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kanadou na straně druhé jménem Unie (14765/2016 – C8-0508/2016 – 2016/0373(NLE))

349

2018/C 252/40

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Rámcové dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Mongolskem na straně druhé (08919/2016 – C8-0218/2016 – 2015/0114(NLE))

350

2018/C 252/41

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Protokolu (2015), kterým se mění příloha dohody o obchodování s civilními letadly, jménem Evropské unie (11018/2016 – C8-0391/2016 – 2016/0202(NLE))

351

2018/C 252/42

Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 15. února 2017 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem posílení nákladově efektivních způsobů snižování emisí a investic do nízkouhlíkových technologií (COM(2015)0337 – C8-0190/2015 – 2015/0148(COD))

352

 

Čtvrtek, 16. února 2017

2018/C 252/43

P8_TA(2017)0046
Boj proti terorismu ***I
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí 2002/475/SVV o boji proti terorismu (COM(2015)0625 – C8-0386/2015 – 2015/0281(COD))
P8_TC1-COD(2015)0281
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. února 2017 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/… o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV

428

2018/C 252/44

P8_TA(2017)0047
Posílení kontrol na vnějších hranicích na základě příslušných databází ***I
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 562/2006, pokud jde o posílení kontrol na vnějších hranicích na základě příslušných databází (COM(2015)0670 – C8-0407/2015 – 2015/0307(COD))
P8_TC1-COD(2015)0307
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. února 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/…, kterým se mění nařízení (EU) 2016/399 s ohledem na posílení kontrol na vnějších hranicích za použití příslušných databází

431


Vysvětlivky k použitým symbolům

*

Postup konzultace

***

Postup souhlasu

***I

Řádný legislativní postup: první čtení

***II

Řádný legislativní postup: druhé čtení

***III

Řádný legislativní postup: třetí čtení

(Druh postupu závisí na právním základu navrženém v návrhu aktu)

Pozměňovací návrhy Parlamentu:

Nové části textu jsou označeny tučně kurzivou . Vypuštěné části textu jsou označeny buď symbolem ▌nebo přeškrtnuty. Nahrazení se vyznačují tak, že nový text se označí tučně kurzivou a nahrazený text se vymaže nebo přeškrtne.

CS

 


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/1


EVROPSKÝ PARLAMENT

ZASEDÁNÍ 2016–2017

Dílčí zasedání 1. a 2. února 2017

Zápis z tohoto zasedání byl zveřejněn v Úř. věst. C 397, 23.11.2017 .

PŘIJATÉ TEXTY

Dílčí zasedání od 13. do 16. února 2017

Zápis z tohoto zasedání byl zveřejněn v Úř. věst. C 407, 30.11.2017 .

PŘIJATÉ TEXTY

 


I Usnesení, doporučení a stanoviska

USNESENÍ

Evropský parlament

Čtvrtek, 2. února 2017

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/2


P8_TA(2017)0012

Integrovaný přístup k politice v oblasti sportu: řádná správa, dostupnost a integrita

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o integrovaném přístupu k politice v oblasti sportu: řádná správa, dostupnost a integrita (2016/2143(INI))

(2018/C 252/01)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který blíže vymezuje záměry politiky EU v oblasti sportu,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. ledna 2011 nazvané „Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu“ (COM(2011)0012),

s ohledem na zprávu skupiny odborníků EU pro řádnou správu nazvanou „Zásady pro řádnou správu v oblasti sportu v EU“ z října 2013,

s ohledem na zprávu skupiny na vysoké úrovni pro sport na místní úrovni nazvanou „Sport na místní úrovni – utváření Evropy“ z června 2016,

s ohledem na zprávu skupiny na vysoké úrovni pro sportovní diplomacii z června 2016,

s ohledem na program Erasmus+, jehož cílem je vypořádat se s přeshraničními hrozbami narušujícími integritu sportu, prosazovat a podporovat řádnou správu ve sportu, dvojí kariéru sportovců a dobrovolnickou činnost ve sportu a současně sociální začleňování a rovné příležitosti,

s ohledem na bílou knihu Komise o sportu (COM(2007)0391),

s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2015 o nedávných odhaleních případů korupce na vysoké úrovni ve FIFA (1),

s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2013 o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o manipulaci s výsledky zápasů a korupci ve sportu (4),

s ohledem na své usnesení ze dne 2. února 2012 o evropském rozměru v oblasti sportu (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 8. května 2008 o bílé knize o sportu (6),

s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2007 o budoucnosti profesionálního fotbalu v Evropě (7),

s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o sportovních agentech (8),

s ohledem na své usnesení ze dne 21. listopadu 2013 s názvem Katar: situace migrujících pracovníků (9),

s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o úloze mezikulturního dialogu, kulturní rozmanitosti a vzdělávání při prosazování základních hodnot Unie (10),

s ohledem na závěry Rady ze dne 31. května 2016 o posílení integrity, transparentnosti a řádné správy při významných sportovních akcích,

s ohledem na závěry Rady ze dne 26. května 2015 o maximálním využití potenciálu sportu na místní úrovni pro rozvoj průřezových dovedností, zejména u mladých lidí,

s ohledem na usnesení Rady ze dne 21. května 2014 o pracovním plánu Evropské unie v oblasti sportu na období let 2014–2017,

s ohledem na závěry Rady ze dne 26. listopadu 2013 o přínosu sportu k hospodářství EU, zejména pokud jde o řešení nezaměstnanosti mladých lidí a o jejich sociální začleňování,

s ohledem na doporučení Rady ze dne 25. listopadu 2013 o podpoře zdraví upevňující tělesné aktivity ve všech odvětvích,

s ohledem na závěry Rady ze dne 18. listopadu 2010 o úloze sportu jako faktoru přispívajícího k aktivnímu sociálnímu začleňování (11),

s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o integrovaném přístupu k bezpečnosti a ke službám na fotbalových zápasech a jiných sportovních akcích ze dne 3. července 2016,

s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi ze dne 18. září 2014,

s ohledem na judikaturu Soudního dvora a Tribunálu Evropské unie a na rozhodnutí Komise týkající se sportu, sázek a hazardních her,

s ohledem na globální agendu 2030 pro cíle udržitelného rozvoje,

s ohledem na článek 6 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0381/2016),

A.

vzhledem k tomu, že v roce 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která Evropské unii svěřila zvláštní pravomoc v oblasti sportu spočívající ve vytvoření a provádění koordinované politiky sportu na úrovni EU podporované ze zvláštní rozpočtové položky a v rozvíjení spolupráce s mezinárodními subjekty v oblasti sportu, přičemž je nutné přihlížet ke specifické povaze sportu a respektovat autonomii správních struktur v této oblasti;

B.

vzhledem k tomu, že sport hraje význačnou úlohu v životech milionů občanů EU; vzhledem k tomu, že amatérský a profesionální sport není pouze o atletických schopnostech, sportovních úspěších a soutěžích, ale představuje rovněž významný sociální, vzdělávací, ekonomický, kulturní a jednotící příspěvek k hospodářství a společnosti EU, jakož i ke strategickým cílům a společenským hodnotám Evropské unie;

C.

vzhledem k tomu, že sport je významným a rychle rostoucím odvětvím hospodářství EU a představuje cenný přínos pro růst, tvorbu pracovních míst i pro společnost, a to i na místní úrovni, a že jeho přidaná hodnota a pozitivní přínos pro zaměstnanost přesahují průměrnou míru růstu; vzhledem k tomu, že podle odhadů se zaměstnanost spojená se sportem rovná 3,51 % celkové zaměstnanosti v EU a podíl hrubé přidané hodnoty spojené se sportem byl odhadnut na 294 miliard EUR (2,98 % celkové hrubé přidané hodnoty EU);

D.

vzhledem k tomu, že sport není pouze rozmáhající se ekonomickou realitou, ale rovněž sociálním jevem, který významně přispívá k naplňování strategických cílů Evropské unie a společenských hodnot, jako je tolerance, solidarita, prosperita, mír, dodržování lidských práv a porozumění mezi národy a kulturami;

E.

vzhledem k tomu, že provozování sportu přispívá k lepší kvalitě života, působí jako prevence onemocnění a má zásadní význam pro posilování osobního rozvoje a zdravotního stavu;

F.

vzhledem k tomu, že pro profesionální sportovce je klíčové dodržování základních pracovních práv;

G.

vzhledem k tomu, že sport rovněž přispívá k integraci osob a přesahuje rasový původ, náboženské vyznání a etnický původ;

H.

vzhledem k tomu, že integrita sportu má mimořádný význam, má-li být podporována jeho důvěryhodnost a přitažlivost;

I.

vzhledem k tomu, že sport má specifickou povahu založenou na dobrovolných strukturách, která je předpokladem pro jeho vzdělávací a společenské funkce;

J.

vzhledem k tomu, že nedávné korupční skandály ve sportu a uvnitř sportovních organizací na evropské a mezinárodní úrovni poškodily jeho pověst a vzbudily ohlasy a otázky v tom smyslu, že je nutné provést skutečné a strukturální reformy orgánů a organizací řídících sport a současně zohlednit velkou rozmanitost sportovních struktur v jednotlivých evropských zemích, jakož i skutečnost, že sportovní organizace jsou ze své podstaty z velké míry samoregulační;

K.

vzhledem k tomu, že sport na profesionální i místní úrovni má klíčový význam pro celosvětové prosazování míru, dodržování lidských práv a solidaritu, má zdravotní a hospodářský přínos pro společnosti a hraje zásadní roli ve zdůrazňování základních vzdělávacích a kulturních hodnot a rovněž v podpoře sociálního začleňování;

L.

vzhledem k tomu, že řádná správa ve sportu by měla dodržovat náležitou regulaci sportovního odvětví založenou na zásadách efektivního, transparentního, etického a demokratického řízení a participativní správy, procesů a struktur se zapojením zúčastněných stran;

M.

vzhledem k tomu, že sportovní organizace jsou odpovědné za zajištění vysokých standardů správy a integrity a měly by tyto standardy dále zvyšovat a za všech okolností je dodržovat, aby se obnovila důvěra občanů a zvýšila důvěra veřejnosti v pozitivní hodnotu sportu;

N.

vzhledem k tomu, že vyvážené politiky, jejichž cílem je zlepšit finanční transparentnost, stabilitu a důvěryhodnost ve sportu, jsou klíčem ke zvýšení standardů v oblasti financí a správy;

O.

vzhledem k tomu, že evropský model organizovaného sportu je založen na zásadách teritoriality a státní příslušnosti, kdy pro každou disciplínu existuje jedna federace, na mechanismech solidarity mezi sportem na místní úrovni a vrcholovým sportem a na systému postupů a sestupů, otevřených soutěží a přerozdělování finančních prostředků;

P.

vzhledem k tomu, že uznání zásady jedné federace pro každou sportovní disciplínu je obzvláště důležité a vychází ze společenského významu sportu coby nejlepší způsob, jak ochránit zájmy sportu a jeho přínosy pro společnost;

Q.

vzhledem k tomu, že je legitimní a nezbytné, aby všechny zúčastněné strany požadovaly, že veškeré sportovní soutěže musí probíhat a být o nich rozhodováno v souladu s mezinárodně uznávanými pravidly daného sportu;

R.

vzhledem k tomu, že sportovní soudy hrají ústřední úlohu, pokud jde o zaručení univerzálnosti pravidel daného sportu, práva na spravedlivý proces ve sporech týkajících se sportu a řádné správy, neboť jsou nejvhodnějším prostředkem urovnávání sporů v této oblasti v souladu se základními procesními právy EU;

S.

vzhledem k tomu, že v odvětví sportu a v zapojených organizacích koluje stále více peněz, což vyvolává požadavky na lepší správu a transparentnost; vzhledem k tomu, že sport jako hospodářská činnost čelí řadě skandálů kvůli manipulacím s výsledky zápasů, které jsou spojeny s různou další trestnou a protiprávní činností, jako je praní peněz, korupce a úplatkářství;

T.

vzhledem k tomu, že stále rozšířenější doping zůstává hrozbou pro integritu a pověst sportu, jelikož porušuje jeho etické hodnoty a zásady, jako je fair play; vzhledem k tomu, že užívání dopingu vážně ohrožuje zdraví dotčených sportovců, neboť často dochází k jeho závažnému a nenávratnému poškození, a vzhledem k tomu, že boj s dopingem je otázkou veřejného zájmu a veřejného zdraví;

U.

vzhledem k tomu, že jakékoli případy násilí, výtržnictví a diskriminace namířené proti skupině osob nebo proti příslušníkovi takové skupiny, ať již v amatérském, nebo profesionálním sportu, poškozují jeho pověst a odrazují diváky od účasti na sportovních akcích;

V.

vzhledem k tomu, že podpora sportovních aktivit lidí s mentální retardací či tělesným postižením by měla být klíčovou prioritou na evropské, vnitrostátní i místní úrovni;

W.

vzhledem k tomu, že je nutné zlepšit zapojení žen do sportu a sportovních soutěží a jejich viditelnost v této oblasti;

X.

vzhledem k tomu, že sportovci, především nezletilí, čelí rostoucím ekonomickým tlakům a nakládá se s nimi jako s komoditami, a proto musí být chráněni před jakoukoli formou zneužívání, násilí nebo diskriminace, jež se může vyskytnout během jejich zapojení do sportovních aktivit;

Y.

vzhledem k tomu, že v týmových sportech v Evropě narůstá znepokojivý trend vlastnictví hráčů třetí stranou, v jehož důsledku je, často ve velmi mladém věku, částečně či úplně „vlastní“ soukromí investoři, a hráči si tudíž již nemohou sami určovat směřování své budoucí kariéry;

Z.

vzhledem k tomu, že nekalé postupy spojené s přestupy manažerů a hráčů vedly k případům praní peněz, podvodům a vykořisťování nezletilých;

AA.

vzhledem k tomu, že sport na místní úrovni nabízí příležitosti k boji proti diskriminaci a podpoře sociálního začlenění, sociální soudržnosti a integrace a významně přispívá k rozvoji průřezových dovedností;

AB.

vzhledem k tomu, že při sestavování týmů spoléhá stále vyšší počet klubů hlavně na trh pro přestupy hráčů, ačkoli by měly věnovat větší pozornost trénování na místní úrovni;

AC.

vzhledem k tomu, že sport je vnímán jako základní právo každého člověka a že by všichni měli mít stejné právo zapojit se do fyzické aktivity a sportu;

AD.

vzhledem k tomu, že fyzická aktivita celkově stagnuje, a to navzdory přesvědčivým důkazům, že zlepšuje osobní zdraví, včetně zdraví duševního, a spokojenost lidí, což členským státům přináší značné úspory v oblasti veřejných výdajů na zdravotnictví, a navzdory rostoucímu trendu rekreačních sportů, jako je běhání, které jsou rovněž provozovány mimo jakoukoli organizovanou strukturu;

AE.

vzhledem k tomu, že sportovní akce a aktivity, především velké mezinárodní soutěže, prezentují přínosy sportu a mají pozitivní sociální, ekonomický a environmentální dopad;

AF.

vzhledem k tomu, že národní týmy hrají zásadní úlohu, nejen co se týče pěstování národní identity a inspirace mladých sportovců k tomu, aby se vypracovali na nejvyšší úroveň sportovních výkonů, ale také v tom, že podporují solidaritu se sportem na místní úrovni;

AG.

vzhledem k tomu, že další vzdělávání a odborná příprava sportovců jsou klíčovými prvky jejich přípravy na další životní dráhu po ukončení jejich sportovní kariéry;

AH.

vzhledem k tomu, že investice do odborné přípravy a vzdělávání talentovaných mladých sportovců na místní úrovni mají spolu s propagací těchto oblastí klíčový význam pro dlouhodobý rozvoj sportu a pro jeho společenskou úlohu;

AI.

vzhledem k tomu, že páteří organizovaného sportu jsou dobrovolníci, neboť zajišťují rozvoj a dostupnost sportovních aktivit, zejména na místní úrovni; vzhledem k tomu, že mimo to nabízí mladým lidem další vynikající možnost odborné přípravy a neformálního vzdělávání, a to rovněž na mezinárodní úrovni a s využitím programů spolupráce a rozvoje v oblastech mimo EU, v nichž je nutné posilovat dialog a podporovat vnější politiku EU;

AJ.

vzhledem k tomu, že sport v nejširším slova smyslu představuje hodnotový systém komunity, a vzhledem k tomu, že tyto hodnoty tvoří základ společného jazyka, který přesahuje veškeré kulturní a jazykové bariéry; vzhledem k tomu, že může napomáhat při posilování dialogu a solidarity se třetími zeměmi, při prosazování ochrany základních lidských práv a svobod na celém světě a při podpoře vnější politiky EU, a měl by být v těchto oblastech považován za příležitost;

AK.

vzhledem k tomu, že porušování práv duševního vlastnictví sportovních organizací, a to i v podobě digitálního pirátství, zejména neoprávněných přímých přenosů sportovních akcí, vyvolává vážné obavy ohledně dlouhodobého financování sportu na všech úrovních;

AL.

vzhledem k tomu, že na všech sportovních akcích musí být zajištěna svoboda tisku;

AM.

vzhledem k tomu, že sport může přispívat k plnění cílů strategie Evropa 2020;

Integrita a řádná správa ve sportu

1.

opakuje, že k boji s korupcí ve sportu je nutné nadnárodní úsilí a spolupráce mezi všemi zúčastněnými stranami, včetně veřejných orgánů, donucovacích orgánů, odvětví sportu, sportovců a sportovních příznivců;

2.

vyzývá mezinárodní, evropské a vnitrostátní sportovní organizace, aby se zavázaly k postupům řádné správy a aby budovaly kulturu transparentnosti a udržitelného financování, a to zpřístupněním finančních záznamů a výčtu činností veřejnosti, včetně povinnosti zveřejňovat informace o finančním vyrovnání s vrcholnými vedoucími pracovníky a omezení délky funkčních období;

3.

zastává názor, že budování kultury transparentnosti musí doprovázet lepší rozdělení pravomocí v řídících orgánech v oblasti sportu, lepší oddělení komerčních a charitativních aktivit a lepší vnitřní samoregulační postupy s cílem konat, odhalovat, vyšetřovat a postihovat trestné činy v oblasti sportu a nezákonné aktivity uvnitř sportovních organizací;

4.

připomíná, že řádná správa, jež by měla být prioritou pro příští pracovní plán EU v oblasti sportu, musí být podmínkou pro autonomii sportovních organizací v souladu se zásadami transparentnosti, odpovědnosti, rovných příležitostí, sociálního začlenění a demokracie, včetně odpovídajícího začleňování zúčastněných stran;

5.

zdůrazňuje, že je nutná politika nulové tolerance vůči korupci a dalším druhům trestné činnosti ve sportu;

6.

podtrhuje, že uplatňování zásad řádné správy ve sportu, spolu se sledováním, dohledem a vhodnými právními nástroji, je klíčovým faktorem, jenž napomůže vymýtit korupci a další nekalé praktiky;

7.

vyzývá Komisi a členské státy, jakož i sportovní organizace a subjekty v nabídkovém řízení, aby zajistily, že nabídková řízení pro pořádání velkých akcí budou splňovat standardy řádné správy a dodržovat lidská a pracovní práva a zásadu demokracie s cílem zajistit pozitivní sociální, ekonomický a environmentální dopad na místní komunity a současně respektovat rozmanitost a tradice, a zaručit tak udržitelný odkaz a důvěryhodnost sportu;

8.

zastává názor, že země, které pořádají sportovní akce nebo se o jejich pořádání ucházejí, musí v souvislosti s nimi uplatňovat sociálně, environmentálně a ekonomicky odpovědné plánování, organizaci, realizaci, účast a návazná opatření; vyzývá sportovní organizace a země, v nichž se tyto akce konají, aby zabránily nežádoucím změnám v životním prostředí místních obyvatel, včetně jejich vysídlování;

9.

žádá Komisi, aby vytvořila platformu pro zveřejňování závazků a zabývala se možností vypracovat kodex chování v oblasti řádné správy a integrity v oblasti sportu; je toho názoru, že by sportovní organizace měly stanovit transparentní pravidla, etické normy a kodex chování pro své dozorčí orgány, výkonné výbory a členy, jakož i operační politiky a postupy, jež by zaručovaly nezávislost a dodržování zavedených pravidel; domnívá se dále, že zkoumání nových nástrojů spolupráce mezi vládami, sportovními organizacemi a EU může napomoci řešit některé z aktuálních problémů, jimž odvětví sportu čelí;

10.

naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily, že financování sportu z veřejných zdrojů bude podmíněno dodržováním zavedených a veřejně dostupných minimálních standardů správy, sledování a vykazování;

11.

domnívá se, že ke zlepšení řádné správy a integrity ve sportu je nutná změna myšlení všech příslušných zúčastněných stran; podporuje iniciativy sportovních organizací a dalších příslušných zúčastněných stran kladoucí si za cíl zlepšení standardů správy ve sportu a posílení dialogu a spolupráce s místními a vnitrostátními orgány;

12.

vyzývá sportovní organizace, aby do roku 2018 předložily a řádně provedly konkrétní návrhy na posílení standardů řádné správy pro sportovní organizace, řídící orgány v oblasti sportu a jejich členská sdružení a zveřejnily jejich výsledky; zdůrazňuje, že je v tomto ohledu nezbytné náležité sledování;

13.

vyzývá členské státy, aby z manipulace s výsledky zápasů učinily zvláštní trestný čin a zajistily, že pokud tomu tak dosud není, bude veškerá trestná činnost, jako jsou manipulace s výsledky zápasů a korupce ve sportu, předmětem soudních řízení a odpovídajících postihů, neboť manipulace s výsledky zápasů a se sportovními soutěžemi porušuje etiku a integritu sportu a v současné době již podléhá postihům ze strany sportovních orgánů;

14.

upozorňuje na skutečnost, že problémy spojené s vyšetřováním mezinárodních případů manipulace s výsledky zápasů vyžadují přeshraniční sdílení informací a spolupráci mezi sportovními subjekty, státními orgány a provozovateli sázkových her v rámci vnitrostátních platforem, aby bylo možné tuto manipulaci odhalovat, vyšetřovat a stíhat; vyzývá členské státy, aby zvážily, pokud tak již neučinily, zřízení specializovaných státních zastupitelství, jejichž konkrétním úkolem by bylo vyšetřování případů sportovních podvodů; připomíná, že čtvrtá směrnice o boji proti praní peněz ukládá poskytovatelům hazardních her povinnost provádět hloubkovou kontrolu u vysokých transakcí;

15.

naléhavě vyzývá Radu, aby nalezla řešení, které EU a jejím členským státům umožní podepsat a ratifikovat Úmluvu Rady Evropy o boji proti manipulaci se sportovními soutěžemi s cílem tuto úmluvu v plné míře provést a ratifikovat, a naléhavě vyzývá Komisi, aby tento proces podpořila a usnadnila a aby zajistila, že budou v souvislosti s ním přijata efektivní návazná opatření;

16.

připomíná Komisi její slib, že vydá doporučení o výměně osvědčených postupů v oblasti předcházení případům manipulace s výsledky zápasů, jež souvisejí se sázením, a naléhavě ji vyzývá, aby toto doporučení neprodleně zveřejnila;

17.

žádá Komisi, aby posílila interinstitucionální vztahy s Radou Evropy a následně vytvořila koordinované operační programy, které zajistí co nejúčinnější využívání zdrojů;

18.

podporuje a dále prosazuje preventivní, vzdělávací a osvětové kampaně a informační programy, které sportovcům, trenérům, úředníkům a příslušným zúčastněným stranám na všech úrovních poskytují rady o hrozbách manipulace s výsledky zápasů, dopingu a dalších otázkách týkajících se integrity, včetně rizik, s nimiž se mohou setkat, a způsobů, jak mohou hlásit pochybné postupy; vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly konkrétní opatření, jako jsou pilotní programy a projekty, jež budou zahrnuty do příštího pracovního plánu EU a budou si klást za cíl zajistit, aby se mladým lidem dostalo občanské výchovy v oblasti sportu v co nejranějším věku;

19.

vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala antidopingové projekty v rámci programu Erasmus+ a současně vyhodnocovala jeho dopad a zajišťovala, aby užitečným způsobem doplňoval stávající systémy financování boje proti dopingu;

20.

vyzývá Komisi, aby v rámci celého programu Erasmus+ podporovala řádnou správu v projektech řízení sportu;

21.

vyzývá členské státy, aby podporovaly dopingové kontroly, vnitrostátní programy testování a právní předpisy umožňující koordinaci a sdílení informací mezi státními orgány, sportovními organizacemi a antidopingovými agenturami; vyzývá členské státy, aby těmto agenturám umožnily zavést rozsáhlé programy sledování v oblasti dopingu a zpracovávat údaje a sdílet je v souladu se současnými i budoucími pravidly EU o ochraně údajů;

22.

bere na vědomí význam Světové antidopingové agentury (WADA) pro sledování a koordinaci antidopingových politik a pravidel na celém světě; vyzývá Komisi a členské státy, aby úzce spolupracovaly s WADA, UNESCO a Radou Evropy za účelem efektivnější prevence a boje proti dopingu, a to prostřednictvím posílení právních a politických závazků Světového antidopingového kodexu (WADAC); vyzývá EU, aby vybízela k výměně informací a osvědčených postupů o politikách v oblasti zdraví a prevence v boji proti dopingu na celém světě;

23.

vyzývá Komisi a Radu, aby podporovaly a usnadňovaly sjednávání dohod mezi zeměmi, které umožní řádně pověřeným týmům pro dopingovou kontrolu z jiných zemí provádět testování, přičemž budou dodržována základní práva sportovců v souladu s Mezinárodní úmluvou proti dopingu ve sportu;

24.

zastává názor, že doping je rostoucím problémem rovněž v oblasti rekreačního sportu, kde je nutné zajistit vzdělávací a informační kampaně a zkušené a profesionální instruktory a trenéry s cílem napomáhat propagaci zdravého chování ve vztahu k dopingu;

25.

vyzývá členské státy a Komisi, aby úzce spolupracovaly s WADA a Radou Evropy na vypracování politiky na ochranu oznamovatelů;

26.

vybízí sportovní organizace a vnitrostátní veřejné orgány, aby zavedly koordinované antidopingové systémy přeshraničního sledování a aby přijaly konkrétní opatření zaměřená proti výrobě a obchodování s nelegálními látkami zvyšujícími výkonnost ve sportovním světě;

27.

vítá novou Úmluvu Rady Evropy o integrovaném přístupu k bezpečnosti, ochraně a službám na fotbalových zápasech a dalších sportovních akcích a naléhavě vyzývá členské státy, aby ji neprodleně podepsaly a ratifikovaly; opakuje svůj návrh zavést vzájemné uznávání zákazu vstupu na stadion v Evropě a výměnu údajů v této oblasti;

28.

vyzývá Komisi, aby prozkoumala způsoby, jak pomocí stávajících sítí sdílet informace související s násilím ve sportu;

29.

konstatuje, že hrozba terorismu vyžaduje nové úsilí, má-li být zajištěna provozní bezpečnost a ochrana na sportovních akcích;

30.

zdůrazňuje, že sportovní orgány by měly nezávislým sdělovacím prostředkům zajistit nezbytný přístup na všechny sportovní akce a příležitosti k získávání zpráv, aby tak dostaly možnost plnit svou úlohu důležitých a kritických pozorovatelů těchto akcí a administrativy sportu;

31.

důrazně odsuzuje veškeré formy diskriminace a násilí ve sportu, a to jak na hřišti, tak mimo něj, a zdůrazňuje, že je zapotřebí takovémuto chování předcházet na všech úrovních, dosáhnout zlepšení v nahlašování a sledování těchto incidentů a prosazovat základní hodnoty, jako je respekt, přátelství, tolerance a fair play; zastává názor, že sportovní organizace, které dodržují vysoké standardy řádné správy, jsou lépe připraveny na propagaci společenské úlohy sportu a na boj proti rasismu, diskriminaci a násilí;

32.

připomíná, že je zapotřebí posílit boj proti obchodování s lidmi ve sportu, zejména proti obchodování s dětmi;

33.

vítá dobré samoregulační postupy, jako je iniciativa Finanční fair play, neboť podporují větší ekonomickou racionalitu a lepší standardy finančního řízení v profesionálním sportu a mají dlouhodobý, nikoli krátkodobý záběr, čímž přispívají ke zdravému a udržitelnému rozvoji sportu v Evropě; zdůrazňuje, že iniciativa Finanční fair play vybízí k lepším standardům finančního řízení, a měla by proto být striktně uplatňována;

34.

vítá transparentní a udržitelné investice do sportu a sportovních organizací, pokud podléhají přísným kontrolám a požadavkům na zveřejňování a nepoškozují integritu soutěží a sportovců;

35.

považuje vlastnický model, kdy si členové zachovávají kontrolu nad svým klubem (na základě pravidla 50+1), za osvědčený postup v EU a vyzývá členské státy, řídící orgány v oblasti sportu, národní federace a ligy, aby o tomto modelu zahájily konstruktivní dialog a prováděly jeho výměnu;

36.

zdůrazňuje, že sportovci, zejména nezletilí, musí být chráněni před nekalými praktikami, jako je např. vlastnictví hráčů třetí stranou, které vyvolávají mnoho otázek týkajících se integrity i širších etických aspektů; podporuje rozhodnutí řídících orgánů zakázat vlastnictví hráčů třetí stranou a vyzývá Komisi, aby zvážila zakotvení zákazu vlastnictví hráčů třetí stranou do právních předpisů EU a aby vybídla členské státy k přijetí dalších opatření, jež by se zabývala právy sportovců;

37.

domnívá se, že je třeba přehodnotit pravidla pro podporu místních hráčů s cílem rozšířit příležitosti pro talentované mladé hráče hrát v prvním týmu svého klubu, a tak zlepšit konkurenční rovnováhu v celé Evropě;

38.

vyzývá řídící orgány a vnitrostátní orgány na všech úrovních, aby přijaly opatření, která zaručí odškodnění tréninkovým klubům, s cílem podpořit nábor a trénink mladých hráčů v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 16. března 2010 ve věci Bernard;

39.

opakuje svou podporu evropskému modelu organizovaných sportů, v němž hrají ústřední úlohu federace, pokud vyvažuje početné rozdílné zájmy všech zúčastněných stran (jako jsou sportovci, hráči, kluby, ligy, sdružení a dobrovolníci) vhodným a demokratickým zastoupením a mechanismy transparentnosti v rozhodovacím procesu a zajišťuje otevřené soutěže založené na sportovních zásluhách; vyzývá k větší finanční solidaritě na všech úrovních;

40.

vítá každoroční sportovní fórum EU, které podporuje dialog se zúčastněnými stranami z mezinárodních a evropských sportovních federací, olympijského hnutí, evropských a národních organizací zastřešujících sport a dalších organizací spojených se sportem; poukazuje na skutečnost, že je třeba dále zlepšit strukturu dialogu se zúčastněnými stranami, funkce fóra a opatření navazující na diskuzi;

41.

vítá úsilí Komise a všech zúčastněných stran podporovat ve sportu sociální dialog, který představuje výbornou příležitost k zajištění rovnováhy mezi základními a pracovními právy sportovců a hospodářskou povahou sportu, jelikož všechny zúčastněné strany, včetně sociálních partnerů, zapojuje do diskuze a uzavírání dohod; bere na vědomí, že sportovní organizace jsou povinny zavázat se k rozvíjení kultury transparentnosti; trvá na tom, že by EU měla aktivně prosazovat minimální zaměstnanecké a pracovněprávní normy pro profesionální sportovce v celé Evropě;

42.

opakuje svou výzvu zřídit ve spolupráci s příslušnými veřejnými orgány rejstříky transparentnosti týkající se odměn sportovních manažerů, které budou podepřeny účinným monitorovacím systémem, jako je informační středisko pro platby a vhodné postihy, s cílem potírat nekalé manažerské praktiky; opakuje svoji výzvu, aby sportovním manažerům byly vydávány licence, aby byli zaregistrováni a aby byla zavedena minimální úroveň kvalifikací; vyzývá Komisi, aby přijala opatření navazující na závěry její „Studie o sportovních manažerech v Evropské unii“, zejména pokud jde o zjištění, že manažeři hrají ústřední roli ve finančních tocích, které jsou často netransparentní, a proto jsou náchylní k nezákonným činnostem;

43.

domnívá se, že integrovaný přístup k rovnosti žen a mužů ve sportu může pomoci předcházet stereotypům a vytvářet pozitivní sociální prostředí pro všechny; vítá iniciativy, které podporují rovnost žen a mužů a jejich rovné zastoupení v rozhodovacích pozicích ve sportu, umožňují sportovkyním sladění rodinného a profesionálního sportovního života a usilují o zmírnění rozdílů v odměňování založených na pohlaví, jakož i veškerých stereotypů a případů obtěžování v oblasti sportu; vyzývá sportovní organizace, aby věnovaly zvláštní pozornost genderovému rozměru a povzbuzovaly ženy k provozování sportu;

Sociální začleňování, sociální funkce a dostupnost sportu

44.

domnívá se, že investice do sportu nám pomohou budovat jednotné a inkluzivní společnosti, odstraňovat bariéry a umožňovat lidem navzájem se respektovat tím, že budou budovat mosty mezi kulturami a napříč etnickými a sociálními rozdíly, jakož i šířit pozitivní poselství sdílených hodnot, jako je vzájemný respekt, tolerance, soucit, vedení, rovnost příležitostí a právní stát;

45.

vítá nadnárodní sportovní akce pořádané v různých evropských zemích za předpokladu, že přispívají k podpoře klíčových společných hodnot EU, jako je pluralita, tolerance, spravedlnost, rovnost a solidarita; připomíná, že sportovní aktivity a akce podporují cestovní ruch v rámci evropských měst i území;

46.

podtrhuje hodnotu průřezových dovedností získaných prostřednictvím sportu v rámci neformálního a informálního učení a dále zdůrazňuje spojitost mezi sportem, zaměstnatelností, vzděláním a odbornou přípravou;

47.

zdůrazňuje úlohu sportu při začleňování a integraci znevýhodněných skupin; vítá iniciativy, jejichž cílem je dát uprchlíkům, migrantům a žadatelům o azyl možnost účastnit se jako sportovci sportovních soutěží;

48.

zdůrazňuje význam výchovy skrze sport a potenciál sportu napomáhat sociálně ohroženým mladým lidem nalézt opět správnou cestu; uznává význam sportu na místní úrovni pro prevenci a potírání radikalizace a povzbuzuje a podporuje iniciativy v tomto směru; vítá dva pilotní projekty schválené Evropským parlamentem: „Sport jako nástroj pro integraci a sociální začlenění uprchlíků“ a „Využití sportu ke sledování a koučování mladých lidí ohrožených radikalizací“;

49.

připomíná, že mladí evropští sportovci se často potýkají s problémem, jak sloučit své sportovní kariéry se vzděláváním a prací; uznává, že vyšší vzdělání a odborná příprava mají klíčový význam pro maximalizaci budoucího začlenění sportovců na trhu práce; podporuje zavádění efektivních systémů dvojí kariéry s minimálními nároky na kvalitu a odpovídajícím sledováním pokroku programů týkajících se dvojí kariéry v Evropě, jakož i poskytování poradenských služeb v oblasti kariéry prostřednictvím dohod s vysokými či vyššími odbornými školami; vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadnily přeshraniční mobilitu sportovců, harmonizovaly uznávání sportovních a vzdělávacích kvalifikací, včetně neformálního a informálního vzdělávání získaného prostřednictvím sportu, a aby posílily výměnu osvědčených postupů;

50.

zdůrazňuje nutnost zajistit udržitelnou finanční podporu výměnným programům zaměřeným na dvojí kariéru na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni prostřednictvím kapitoly Sport programu Erasmus+ a přispívat k dalšímu výzkumu v této oblasti; vyzývá členské státy, aby ve spolupráci se vzdělávacími institucemi prosazovaly přeshraniční výměny sportovců a zajistily přístup ke sportovním stipendiím;

51.

podporuje mobilitu trenérů a dalších poskytovatelů služeb (jako jsou fyzioterapeuti a poradci v oblasti dvojí kariéry) a výměnu osvědčených postupů se zaměřením na uznávání kvalifikací a technologických inovací;

52.

vyzývá sportovní organizace, aby spolu s členskými státy prosazovaly minimální standardy pro trenéry, jejichž součástí budou kontroly trestního rejstříku a školení v oblasti zabezpečení a ochrany nezletilých a zranitelných dospělých, jakož i prevence a potírání dopingu a manipulace s výsledky zápasů;

53.

zdůrazňuje, že podle WHO je nedostatek fyzické aktivity čtvrtým nejčastějším rizikovým faktorem celosvětové úmrtnosti, který má značné přímé a nepřímé sociální a ekonomické dopady a nese s sebou náklady pro členské státy; se znepokojením konstatuje, že v některých členských státech klesá míra fyzické aktivity, a to navzdory značným prostředkům vydávaným na její propagaci i významnému dopadu jejího nedostatku na obecné zdraví;

54.

vyzývá sportovní organizace a členské státy, aby spolupracovaly na podpoře zaměstnatelnosti a mobility trenérů, kteří chtějí pracovat v různých státech EU, a to přijetím závazku k zajištění kontrol kvality jejich trenérských schopností a standardů týkajících se kvalifikací a odborné přípravy;

55.

vybízí členské státy a Komisi, aby v příštím pracovním plánu EU v oblasti sportu stanovily fyzickou aktivitu jako politickou prioritu, zejména pro mladé lidi a zranitelné komunity ze sociálně znevýhodněných oblastí, kde je míra provozování fyzické aktivity nízká;

56.

vyzývá mezinárodní a národní federace a další poskytovatele vzdělávání, aby zajistili, že otázky týkající se integrity ve sportu budou zahrnuty do osnovy kvalifikací pro sportovní trenéry;

57.

zdůrazňuje, že tělesná výchova ve školách je pro děti nezbytným začátkem nabývání životních dovedností, postojů, hodnot, znalostí a porozumění i celoživotního provozování fyzické aktivity; připomíná, že zapojení do sportovních aktivit ze strany univerzitních studentů i starších osob hraje klíčovou úlohu při zachování zdravého životního stylu a podpoře sociální interakce;

58.

bere na vědomí skutečnost, že populace EU stárne, a že je tudíž nutné věnovat zvláštní pozornost pozitivnímu dopadu, který může mít fyzická aktivita na zdraví a duševní pohodu starších lidí;

59.

zdůrazňuje, že je nutné, aby byla sportovní a fyzická aktivita lépe podporována napříč politickými odvětvími; vybízí místní orgány a obce, aby prosazovaly rovný přístup k fyzické aktivitě; doporučuje členským státům a Komisi, aby povzbuzovaly občany k pravidelnějšímu provozování fyzické aktivity prostřednictvím vhodných zdravotních politik a programů zaměřených na jejich každodenní život;

60.

vyzývá členské státy, aby sport lépe propagovaly mezi sociálně vyloučenými skupinami a mezi lidmi žijícími v sociálně znevýhodněných oblastech, kde je účast na sportu často nízká, a aby posílily spolupráci s nevládními organizacemi a školami, jež jsou v této oblasti aktivní, zejména pokud jde o městské plánování a stavbu sportovních zařízení, a zohledňovaly tak zvláštní potřeby veřejnosti, zvláště pak zranitelných skupin; vyzývá členské státy, aby zajistily úplný a rovný přístup k veřejným sportovním zařízením ve všech oblastech a aby podporovaly vznik nových sportovních klubů, zejména ve venkovských a znevýhodněných městských oblastech;

61.

zdůrazňuje, že osoby se zdravotním postižením by měly mít rovný přístup ke všem sportovním zařízením, jakož i k dopravním prostředkům a dalším službám – včetně kompetentních zaměstnanců zajišťujících podporu – které tento přístup vyžaduje, a vyzývá k větší integraci všech složek týkajících se sportu v souladu se zásadou, že sportovní zařízení by měla být přístupná všem; naléhavě vyzývá členské státy, aby ve školách a na vysokých školách zaváděly sportovní programy začleňující osoby se zdravotním postižením, včetně zajištění vyškolených trenérů a uzpůsobených programů fyzické aktivity, a to již na školách na nižší úrovni, aby se žáci a studenti se zdravotním postižením mohli účastnit hodin sportu a mimoškolních sportovních aktivit;

62.

uznává zásadní význam mezinárodních paralympijských her pro zvyšování povědomí, boj proti diskriminaci a podporu dostupnosti sportu pro osoby se zdravotním postižením; vyzývá členské státy, aby zintenzívnily úsilí o začlenění osob se zdravotním postižením do sportovních aktivit a zlepšily viditelnost a vysílání paralympijských her a dalších soutěží se zapojením zdravotně postižených sportovců ve veřejných sdělovacích prostředcích;

63.

vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily, že děti provozují sport v bezpečném prostředí;

64.

vítá iniciativy, jejichž cílem je podpořit v rámci sportu začleňování a integritu, jakož i jeho dostupnost prostřednictvím využívání nových technologií a inovací;

65.

vítá úspěch Evropského týdne sportu, jehož cílem je podporovat sport, fyzickou aktivitu a zdravější životní styl pro všechny v celé Evropě bez ohledu na věk, původ nebo fyzickou kondici, a vyzývá všechny orgány a instituce EU a členské státy, aby se do této iniciativy zapojily a dále ji podporovaly a aby zároveň zajistily, že bude dostupná co největšímu počtu osob, zejména ve školách;

66.

domnívá se, že tradiční sporty jsou součástí evropského kulturního dědictví;

67.

vítá studii Komise o specifické povaze sportu; vyzývá Komisi a sportovní organizace, aby zvážily další kroky, jak specifickou povahu sportu rozvíjet;

68.

zdůrazňuje, že financování je důležitým politickým nástrojem EU používaným ke zlepšení klíčových oblastí činnosti EU ve sportu; vyzývá Komisi, aby na sport vyčlenila více prostředků v rámci programu Erasmus+ se zaměřením na sport na místní úrovni a vzdělávání a aby zvýšila jeho viditelnost a dostupnost s cílem zlepšit začleňování sportu do dalších programů financování, jako jsou evropské strukturální a investiční fondy nebo program Zdraví; vyzývá k lepší komunikaci mezi Komisí a členskými státy, aby tyto fondy mohly být využívány efektivněji a byla minimalizována administrativní zátěž sportovních organizací na místní úrovni;

69.

vybízí členské státy a Komisi, aby podporovaly opatření a programy prosazující mobilitu, účast, vzdělávání, rozvoj dovedností a odbornou přípravu dobrovolníků ve sportu, jakož i uznání jejich práce; doporučuje výměnu osvědčených postupů v oblasti dobrovolné činnosti prostřednictvím podání pomocné ruky, pokud jde o nárůst v pěstování sportu i šíření jeho kultury, a to i prostřednictvím položek z programu Erasmus+;

70.

žádá Komisi, aby vydala pokyny pro provádění pravidel pro státní podporu ve sportu s přihlédnutím k sociálním, kulturním a vzdělávacím cílům za účelem vytvoření větší právní jistoty; v této souvislosti se domnívá, že žádné sportovní organizace, zejména sportovní organizace na místní úrovni, by neměly být vystaveny diskriminaci, žádají-li o veřejné finanční prostředky na vnitrostátní a místní úrovni;

71.

považuje za klíčové, aby mechanismy finanční solidarity v rámci sportu nezbytným způsobem propojily profesionální a amatérský sport; vítá v této souvislosti odvody příspěvků vnitrostátních loterií na sport na místní úrovni a vybízí členské státy, aby uložily držitelům licencí pro provoz sázkových her povinnost odvádět spravedlivou část zisku na sport na místní úrovni a na projekty zaměřené na zlepšení masové dostupnosti sportu s cílem zajistit jejich udržitelnost, transparentnost a vysledovatelnost, přičemž tyto odvody doplní již existující finanční příspěvky pocházející z prodeje mediálních a vysílacích práv;

72.

trvá na tom, že prodej televizních vysílacích práv na centralizované, výlučné a územní bázi se spravedlivým rozdělením výnosů je nezbytný pro udržitelné financování sportu na všech úrovních a pro zajištění rovných podmínek;

73.

zdůrazňuje, že porušování práv duševního vlastnictví ve sportu ohrožuje jeho dlouhodobé financování;

74.

doporučuje, aby členské státy pro sport na místní úrovni zavedly osvobození od DPH, daňové úlevy a další formy finančních pobídek a aby k tomuto účelu aktivně využívaly své daňové systémy; uznává, že by se na tuto podporu neměla vztahovat pravidla státní podpory;

75.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vyčlenily více finančních prostředků na otevírání veřejných sportovních zařízení a hřišť, a posílily tak snadnou dostupnost sportu na místní úrovni;

76.

domnívá se, že nedílnou součástí sportovních akcí by měla být udržitelnost a ochrana životního prostředí a že by zúčastněné strany ve sportu měly přispívat ke globální agendě 2030 pro cíle udržitelného rozvoje;

77.

vyzývá národní olympijské výbory a sportovní federace členských států, aby přijaly vlajku a znak EU a u příležitosti mezinárodních sportovních akcí je používaly spolu s jednotlivými vlajkami a státními symboly;

78.

zdůrazňuje, že sport je silným faktorem při vytváření a posilování pocitu místní, národní, a dokonce evropské sounáležitosti;

79.

zdůrazňuje, že je důležité, aby existovala úplná transparentnost ohledně vlastnictví profesionálních sportovních klubů;

o

o o

80.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a evropským, mezinárodním a národním sportovním federacím a ligám.

(1)  Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 81.

(2)  Úř. věst. C 208, 10.6.2016, s. 89.

(3)  Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 42.

(4)  Úř. věst. C 36, 29.1.2016, s. 137.

(5)  Úř. věst. C 239 E, 20.8.2013, s. 46.

(6)  Úř. věst. C 271 E, 12.11.2009, s. 51.

(7)  Úř. věst. C 27 E, 31.1.2008, s. 232.

(8)  Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 99.

(9)  Úř. věst. C 436, 24.11.2016, s. 42.

(10)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0005.

(11)  Úř. věst. C 326, 3.12.2010, s. 5.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/14


P8_TA(2017)0013

Přeshraniční aspekty osvojení

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 obsahující doporučení Komisi o přeshraničních aspektech osvojení (2015/2086(INL))

(2018/C 252/02)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na čl. 67 odst. 4 a čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989, a zejména na články 7, 21 a 35 této úmluvy,

s ohledem na článek 2 Opčního protokolu k Úmluvě OSN o právech dítěte o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii ze dne 25. května 2000,

s ohledem na Vídeňskou úmluvu o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963,

s ohledem na Haagskou úmluvu ze dne 29. května 1993 o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení,

s ohledem na tematickou zprávu komisaře Rady Evropy pro lidská práva na téma „osvojování dětí: hledisko lidských práv“, která byla zveřejněna dne 28. dubna 2011,

s ohledem na články 46 a 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Petičního výboru (A8-0370/2016),

Společné minimální standardy pro osvojení

A.

vzhledem k tomu, že je klíčové, aby byla veškerá rozhodnutí v oblasti osvojení přijímána v souladu se zásadami nejvlastnějšího zájmu dítěte a zákazu diskriminace a s úctou k jeho základním právům;

B.

vzhledem k tomu, že účelem osvojení není poskytnout dospělým právo na dítě, ale poskytnout dítěti stabilní, milující a pečující prostředí, v němž bude vyrůstat a může se harmonicky rozvíjet;

C.

vzhledem k tomu, že řízení o osvojení se týká dětí, které v době podání žádosti o osvojení nedosáhly 18 let nebo věku plnoletosti ve své zemi původu;

D.

vzhledem k tomu, že musí být nastolena řádná rovnováha mezi právem osvojeného dítěte poznat svou skutečnou identitu a právem biologických rodičů na ochranu jejich vlastní identity;

E.

vzhledem k tomu, že příslušné orgány by neměly nikdy zaujímat stanovisko, podle nějž je ekonomická situace biologických rodičů sama o sobě základem a odůvodněním zbavení rodičovské odpovědnosti a poskytnutí dítěte k osvojení;

F.

vzhledem k tomu, že řízení o osvojení by nemělo být zahájeno před konečným rozhodnutím zbavujícím biologické rodiče rodičovské odpovědnosti, přičemž tito rodiče již měli příležitost vyčerpat veškeré právní opravné prostředky proti tomuto rozhodnutí; vzhledem k tomu, že ostatní členské státy mohou odepřít uznání rozhodnutí o osvojení, které bylo vydáno bez uplatnění těchto procesních záruk;

G.

vzhledem k tomu, že větší účinnost a transparentnost umožní zdokonalit vnitrostátní postupy osvojení a mohla by také usnadnit mezinárodní osvojení, což by mohlo zvýšit počet dětí, které jsou osvojeny; vzhledem k tomu, že dodržování článku 21 Úmluvy OSN o právech dítěte, již ratifikovaly všechny členské státy, by v tomto ohledu mělo být hlavním výchozím bodem pro veškeré postupy, opatření a strategie týkající se osvojení v přeshraničním kontextu, přičemž se dodržuje nejvlastnější zájem dítěte;

H.

vzhledem k tomu, že by mělo být učiněno více konkrétních kroků na předcházení tomu, aby byli budoucí rodiče, kteří si přejí osvojit, vykořisťováni bezskrupulózními organizacemi, jež hrají úlohu prostředníků, a že je proto i v této oblasti nezbytné posílit spolupráci v boji proti zločinu a korupci v EU;

I.

vzhledem k tomu, že kdykoli je to možné, je třeba podporovat umístění sourozenců do stejné osvojitelské rodiny, aby se zabránilo dalšímu traumatu z odloučení;

Mezinárodní osvojení podle Haagské úmluvy z roku 1993

J.

vzhledem k tomu, že Haagská úmluva ze dne 29. května 1993 o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (dále jen „Haagská úmluva“), již ratifikovaly všechny členské státy, nabízí systém správní spolupráce a uznávání mezinárodních osvojení, tj. osvojení, u nichž osvojitelé a dítě nebo děti nemají obvyklé místo pobytu ve stejné zemi;

K.

vzhledem k tomu, že Haagská úmluva stanoví, že uznání mezinárodních osvojení je ve všech signatářských státech automatické, aniž by bylo pro nabytí účinnosti tohoto uznání třeba uplatnit jakýkoli specifický postup;

L.

vzhledem k tomu, že podle Haagské úmluvy může být uznání odepřeno jedině v případě, že je osvojení zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dotčeného státu, s přihlédnutím k nejvlastnějšímu zájmu dítěte;

Justiční spolupráce v občanských věcech v oblasti osvojení

M.

vzhledem k tomu, že soudní vzdělávání v nejširším smyslu slova je klíčem pro vzájemnou důvěru ve všech oblastech práva, včetně právní úpravy osvojení; vzhledem k tomu, že stávající programy EU v oblasti soudního vzdělávání a podpora poskytovaná Evropské justiční síti by proto měly věnovat větší pozornost specializovaným soudům, jako jsou např. soudy zaměřující se na rodinné právo a soudy pro mladistvé;

N.

vzhledem k tomu, že by se měl zlepšit přístup občanů ke komplexním informacím o právních a procesních aspektech domácích osvojení v členských státech; vzhledem k tomu, že v této souvislosti by měl být portál e-justice rozšířen;

O.

vzhledem k tomu, že spolupráce v rámci Evropské sítě veřejných ochránců práv dětí byla zavedena v roce 1997 a že evropští ochránci práv dětí by měli být vybízeni k prohlubování spolupráce a koordinace v rámci tohoto fóra; vzhledem k tomu, že úsilí v tomto směru by mohlo zahrnovat jejich zapojení do stávajících projektů soudního vzdělávání, které financuje Evropská unie;

P.

vzhledem k tomu, že by měl být proveden hloubkový rozbor, neboť je třeba učinit více pro předcházení přeshraničnímu obchodování s dětmi pro účely osvojení a boj proti němu a pro zdokonalení náležitého a účinného provádění stávajících pravidel a pokynů v oblasti boje proti obchodování s dětmi; vzhledem k tomu, že je proto i v této oblasti nezbytné posílit spolupráci v boji proti zločinu a korupci v EU s cílem předcházet únosům a prodeji dětí a obchodování s nimi;

Přeshraniční uznávání vnitrostátních rozhodnutí o osvojení

Q.

vzhledem k tomu, že zásada vzájemné důvěry mezi členskými státy má v právu Unie zásadní význam, protože umožňuje vytvoření a zachování oblasti bez vnitřních hranic; vzhledem k tomu, že zásada vzájemného uznávání, která spočívá na vzájemné důvěře, ukládá členským státům povinnost přijmout opatření vyplývající z rozsudku nebo rozhodnutí vydaných v jiném členském státě;

R.

vzhledem k tomu, že v členských státech navzdory stávajícím mezinárodním předpisům doposud existují rozdílné pohledy na zásady, jimiž by se měl řídit proces osvojení, a rozdílný přístup k řízení o osvojení a právním účinkům procesu osvojení;

S.

vzhledem k tomu, že Evropská unie má pravomoc pro přijímání opatření s cílem posílit justiční spolupráci mezi členskými státy, která nemají dopady na vnitrostátní rodinné právo, a to včetně oblasti osvojení;

T.

vzhledem k tomu, že výjimky na základě veřejného pořádku slouží k ochraně identity členských států, která se odráží v hmotněprávních ustanoveních rodinného práva členských států;

U.

vzhledem k tomu, že v současnosti neexistují žádná evropská ustanovení pro uznávání (automatické či nikoli) vnitrostátních rozhodnutí o osvojení, tj. rozhodnutí týkajících se osvojení, která jsou prováděna uvnitř daného členského státu;

V.

vzhledem k tomu, že neexistence takovýchto ustanovení vytváří značné problémy pro evropské rodiny, které se přestěhují do jiného členského státu poté, co si osvojily dítě, neboť toto osvojení nemusí být uznáno, což znamená, že rodiče mohou čelit obtížím při zákonném výkonu své rodičovské odpovědnosti a finančním potížím v souvislosti s různými poplatky požadovanými v této oblasti;

W.

vzhledem k tomu, že neexistence takovýchto ustanovení tudíž ohrožuje právo dětí na stabilní a trvalou rodinu;

X.

vzhledem k tomu, že v současné době může dojít k tomu, že rodiče, kteří se stěhují do jiného členského státu, budou muset projít specifickými vnitrostátními postupy uznávání nebo si dokonce dítě opětovně osvojit, což vytváří značnou právní nejistotu;

Y.

vzhledem k tomu, že stávající situace může působit závažné problémy a bránit rodinám v plnohodnotném výkonu jejich práva na volný pohyb;

Z.

vzhledem k tomu, že může být třeba přezkoumat a posoudit celkovou situaci prostřednictvím konzultace mezi příslušnými orgány členských států;

AA.

vzhledem k tomu, že nařízení Brusel II neřeší otázku uznávání rozhodnutí o osvojení a zabývá se pouze rodičovskou odpovědností;

AB.

vzhledem k tomu, že by měla být přezkoumána možnost přijmout právní předpis, který by zavedl automatické uznávání vnitrostátního rozhodnutí o osvojení vydaného v jednom členském státě v jiném členském státě, za předpokladu, že bude zajištěno bezvýhradné respektování vnitrostátních ustanovení o veřejném pořádku a budou dodrženy zásady subsidiarity a proporcionality;

AC.

vzhledem k tomu, že takový právní předpis by doplňoval stávající nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (1) (Brusel IIa) o otázkách soudní příslušnosti a rodičovské zodpovědnosti a překlenul by stávající mezeru ve věci uznávání osvojení, jak je stanoveno v rámci mezinárodního práva (Haagská úmluva);

Společné minimální standardy pro osvojení

1.

vyzývá orgány členských států, aby v otázkách osvojení přijímaly veškerá rozhodnutí s přihlédnutím k nejvlastnějšímu zájmu dítěte, dodržovaly přitom jeho základní práva a vždy zohledňovaly konkrétní okolnosti daného případu;

2.

zdůrazňuje, že děti, které byly dány k osvojení, by neměly být v žádném případě vnímány jako majetek státu, ale jako samostatné osobnosti s mezinárodně uznávanými základními právy;

3.

zdůrazňuje, že každý případ osvojení je odlišný a musí být vyhodnocován na základě svých specifických okolností;

4.

domnívá se, že v případech osvojení s přeshraničními prvky by měly být zohledněny kulturní a jazykové zvyklosti dítěte a v rámci možností by měly být také respektovány;

5.

domnívá se, že v rámci řízení o osvojení by dítěti mělo být vždy umožněno být vyslechnuto, aniž by bylo vystaveno tlaku, a vyjádřit svůj názor ohledně tohoto postupu osvojení, s přihlédnutím k jeho věku a vyspělosti; domnívá se proto, že je zásadní vždy, když je to možné, a bez ohledu na věk dítěte usilovat o získání jeho souhlasu s osvojením; v tomto ohledu vyzývá k tomu, aby se věnovala zvláštní pozornost malým dětem a kojencům, kteří nemohou být vyslechnuti;

6.

domnívá se, že by nemělo být přijímáno žádné rozhodnutí o osvojení předtím, než byli vyslechnuti biologičtí rodiče, byly případně vyčerpány všechny právní opravné prostředky ve věci jejich rodičovské odpovědnosti a jejich zbavení této odpovědnosti bylo konečné; vyzývá proto orgány členských států, aby v době, než jsou vyčerpány všechny právní opravné prostředky, a v průběhu celého soudního řízení o osvojení byla uplatňována veškerá opatření nezbytná pro blaho dítěte a aby mu byla poskytována ochrana a péče, které jsou nezbytné pro jeho harmonický rozvoj;

7.

vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vypracovat komparativní studii, která by analyzovala stížnosti týkající se osvojování bez souhlasu s přeshraničními aspekty;

8.

zdůrazňuje, že předtím, než dítě dají k osvojení pro cizince, by příslušné orgány měly vždy nejprve zvážit možnost umístit dítě k jeho rodinným příslušníkům, a to i v případě, že tito rodinní příslušníci žijí v jiné zemi, jestliže má dítě s těmito rodinnými příslušníky vztahy a po provedení individuálního posouzení potřeb dítěte; domnívá se, že obvyklé bydliště rodinných příslušníků, kteří si přejí převzít rodičovskou odpovědnost za dítě, by nemělo být považováno za rozhodující faktor;

9.

vyzývá k rovnému zacházení s rodiči, kteří jsou rozdílné státní příslušnosti, během řízení týkajících se rodičovské odpovědnosti a osvojení; vyzývá členské státy, aby zajistily rovná procesní práva rodinných příslušníků zapojených do řízení o osvojení, kteří jsou státními příslušníky jiného členského státu, a to i prostřednictvím poskytování právní pomoci a včasného informování o slyšeních, práva na tlumočníka a poskytování všech dokumentů týkajících se případu v jejich mateřském jazyce;

10.

zdůrazňuje, že je-li dítě, u nějž je zvažováno osvojení, státním příslušníkem jiného členského státu, měly by být informovány konzulární úřady tohoto členského státu a rodina dítěte, která v tomto členském státě pobývá, a že by s nimi mělo být předem konzultováno jakékoli rozhodnutí;

11.

vyzývá rovněž členské státy, aby věnovaly zvláštní a zvýšenou pozornost nezletilým osobám bez doprovodu, které mají postavení uprchlíka nebo o něj žádají, a zajistily jim ochranu, pomoc a péči, které jsou tyto státy povinny poskytovat v rámci svých mezinárodních závazků, a aby v tomto přechodném období pokud možno umísťovaly dítě do náhradní rodinné péče;

12.

zdůrazňuje, že je důležité poskytovat sociálním pracovníkům odpovídající pracovní podmínky, aby mohli řádně posuzovat jednotlivé případy bez jakéhokoli finančního či právního tlaku a plně zohledňovat nejvlastnější zájem dítěte z krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého hlediska;

Mezinárodní osvojení podle Haagské úmluvy z roku 1993

13.

bere na vědomí úspěchy a význam uplatňování Haagské úmluvy a vybízí všechny země, aby ji podepsaly, ratifikovaly nebo k ní přistoupily;

14.

lituje, že při vydávání osvědčení o osvojení dochází často k problémům; vyzývá tudíž orgány členských států, aby zajistily, že budou vždy dodržovány postupy a záruky stanovené v Haagské úmluvě s cílem zajistit, aby bylo uznávání automatické; vyzývá členské státy, aby nevytvářely zbytečné byrokratické překážky při uznávání osvojení v rámci oblasti působnosti Haagské úmluvy, které by mohly postup prodlužovat a učinit jej nákladnějším;

15.

upozorňuje na skutečnost, že by bylo možné vyvinout ještě větší úsilí s cílem dodržovat a striktně vymáhat ustanovení Haagské úmluvy, neboť některé členské státy v souvislosti s uznáváním osvojení vyžadují dodatečné správní postupy nebo vybírají nepřiměřeně vysoké poplatky, např. pro účely vystavení nebo pozměnění dokladů osvědčujících osobní stav nebo pro získání občanství, a to navzdory skutečnosti, že je toto jednání v rozporu s ustanoveními Haagské úmluvy;

16.

vyzývá členské státy, aby dodržovaly postupy týkající se požadavků na poradenství a souhlas, jak je stanoví článek 4 Haagské úmluvy;

Justiční spolupráce v občanských věcech v oblasti osvojení

17.

vyzývá členské státy, aby posílily vzájemnou spolupráci v oblasti osvojení, a to v i právních a sociálních aspektech, a vyzývá k případnému prohloubení spolupráce mezi orgány příslušnými pro následná posouzení; v tomto ohledu rovněž vyzývá EU, aby uplatňovala soudržný přístup k právům dětí napříč všemi svými zásadními vnitřními a vnějšími politikami;

18.

vyzývá Komisi, aby zavedla účinnou evropskou síť soudců a orgánů specializovaných na osvojování s cílem usnadnit výměnu informací a osvědčených postupů, což je obzvláště užitečné v případech, kdy osvojení zahrnuje zahraniční prvek; domnívá se, že je velmi důležité usnadnit koordinaci a výměnu osvědčených postupů se současnou Evropskou sítí pro justiční vzdělávání, aby se v nejvyšší možné míře zajistila soudržnost s projekty, které již Evropská unie financuje; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby poskytovala financování na specializovanou odbornou přípravu soudců, kteří pracují v oblasti přeshraničního osvojování;

19.

je přesvědčen, že odborná příprava soudců činných v oblasti přeshraničního osvojování a příležitosti pro jejich setkávání by mohly napomoci konkrétně vymezit očekávaná a potřebná právní řešení v oblasti uznávání vnitrostátních osvojení; vyzývá tudíž Komisi, aby ve fázi vypracovávání návrhu nařízení vyčlenila na uvedenou odbornou přípravu a setkávání financování;

20.

vyzývá Komisi, aby na evropském portálu e-justice zveřejnila relevantní právní a procesní informace o právní úpravě a praxi osvojení ve všech členských státech;

21.

bere na vědomí činnost Evropské sítě veřejných ochránců práv dětí a domnívá se, že by tato spolupráce měla být dále prohlubována a posilována;

22.

zdůrazňuje, že je třeba více spolupracovat, zejména prostřednictvím evropských orgánů, jako je Europol, za účelem předcházení přeshraničním únosům, prodeji a obchodování s dětmi pro účely osvojení; konstatuje, že spolehlivé vnitrostátní systémy registrace narozených dětí by mohly předcházet obchodování s dětmi pro účely osvojení; v tomto ohledu vyzývá k prohloubení koordinace v citlivé oblasti osvojování dětí ze třetích zemí;

Přeshraniční uznávání vnitrostátních rozhodnutí o osvojení

23.

tvrdí, že je jednoznačně třeba, aby evropské právní předpisy zavedly automatické přeshraniční uznávání vnitrostátních rozhodnutí o osvojení;

24.

žádá Komisi, aby do 31. července 2017 na základě článků 67 a 81 Smlouvy o fungování Evropské unie předložila návrh týkající se aktu o přeshraničním uznávání rozhodnutí o osvojení podle podrobných doporučení uvedených v příloze k tomuto usnesení a v souladu se stávajícím mezinárodním právem v této oblasti;

25.

potvrzuje, že doporučení, která jsou uvedena v příloze k tomuto usnesení, dodržují základní práva a zásady subsidiarity a proporcionality;

26.

domnívá se, že požadovaný návrh nemá negativní finanční dopady, neboť konečný cíl automatického uznávání rozhodnutí o osvojení povede ke snížení nákladů;

o

o o

27.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a podrobná doporučení uvedená v příloze Komisi, Radě a parlamentům a vládám členských států.

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1).


PŘÍLOHA K USNESENÍ:

PODROBNÁ DOPORUČENÍ K NAŘÍZENÍ RADY O PŘESHRANIČNÍM UZNÁVÁNÍ ROZHODNUTÍ O OSVOJENÍ

A.   ZÁSADY A CÍLE POŽADOVANÉHO NÁVRHU

1.

Rostoucí počet občanů Unie využívá své právo na volný pohyb a rozhoduje se každý rok, že se přestěhuje do jiného členského státu Unie. Tato situace přináší určitý počet problémů, pokud jde o uznávání a právní řešení osobní a rodinné právní situace mobilních jednotlivců. Unie začala tyto problematické situace řešit například přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 (1) a zavedením posílené spolupráce v oblasti uznávání některých aspektů majetkových vztahů v manželství a ohledně majetkových dopadů registrovaných partnerství.

2.

Haagská úmluva ze dne 29. května 1993 o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (dále jen „Haagská úmluva“) nabyla platnosti ve všech členských státech. Týká se postupu pro přeshraniční osvojení a stanoví automatické uznávání takovýchto osvojení. Haagská úmluva však nepokrývá situaci rodiny, v níž k osvojení dítěte došlo výlučně vnitrostátním postupem a která se poté přestěhuje do jiného členského státu. Tato situace může vést ke značným právním problémům, pokud není právní vztah mezi rodičem (či rodiči) a osvojeným dítětem automaticky uznán. Pro tyto účely může být nezbytné realizovat dodatečné správní či soudní postupy a v krajních případech může být dokonce uznání odepřeno.

3.

Aby byla ochráněna základní práva a svobody dotčených občanů Unie, je tudíž nezbytné přijmout nařízení, které stanoví automatické přeshraniční uznávání rozhodnutí o osvojení. Vhodný právní základ pro takový návrh představuje čl. 67 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie, který se týká vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí, a čl. 81 odst. 3 Smlouvy, který se týká opatření v oblasti rodinného práva. Toto nařízení má být přijato Radou po konzultaci s Evropským parlamentem.

4.

Navrhované nařízení zavádí automatické uznávání rozhodnutí o osvojení učiněná v některém z členských států na základě jiného postupu, než je postup v rámci Haagské úmluvy. Protože mohou mít evropské rodiny vazby na třetí zemi nebo v ní mohly dříve pobývat, nařízení rovněž stanoví, že jakmile určitý členský stát uzná rozhodnutí o osvojení učiněné ve třetí zemi na základě svých příslušných vnitrostátních procesních pravidel, toto rozhodnutí o osvojení bude uznáváno ve všech ostatních členských státech.

5.

Abychom nicméně zabránili spekulativnímu výběru jurisdikce či uplatnění nevhodných vnitrostátních právních předpisů, toto automatické uznávání podléhá za prvé podmínce, že nesmí být zjevně v rozporu s veřejným pořádkem uznávajícího členského státu, přičemž je zdůrazněno, že takové odepření nikdy nesmí vést k faktické diskriminaci, která je zakázána v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie, a, za druhé, podmínce, že byl členský stát, který přijal rozhodnutí o osvojení, k tomuto rozhodnutí příslušný podle článku 4 návrhu požadovaného podle přílohy B (dále jen „návrh“). K tomuto rozhodnutí je příslušný výhradně členský stát obvyklého bydliště jednoho či obou rodičů nebo dítěte samotného. Pokud však bylo rozhodnutí o osvojení učiněno ve třetí zemi, pro prvotní uznání tohoto osvojení v rámci Unie může být rovněž příslušný členský stát, jehož státní příslušnost mají rodiče nebo dítě. Je tomu tak proto, aby se evropským rodinám pobývajícím v zámoří zaručil přístup ke spravedlnosti.

6.

Pro rozhodnutí o případných námitkách proti uznání ve specifických případech je třeba zavést zvláštní postupy. Tato ustanovení jsou podobná ustanovením v jiných unijních aktech v oblasti občanskoprávní justice.

7.

Mělo by být zavedeno evropské osvědčení o osvojení, aby se urychlilo vyřizování správních dotazů ohledně automatického uznávání. Vzor tohoto osvědčení by měl být přijat v podobě aktu Komise v přenesené pravomoci.

8.

Tento návrh se týká pouze individuálních vztahů rodič-dítě. Členským státům neukládá žádnou povinnost uznávat jakékoli zvláštní právní vztahy mezi rodiči osvojeného dítěte, protože vnitrostátní právní předpisy týkající se párů se navzájem výrazně liší.

9.

Návrh také obsahuje obvyklá konečná a přechodná ustanovení, která nalezneme v nástrojích občanskoprávního soudnictví. Automatické uznávání osvojení se uplatňuje výhradně na rozhodnutí o osvojení, která byla přijata po dni použitelnosti nařízení a – rovněž k tomuto dni – na dřívější rozhodnutí o osvojení, pokud je příslušné dítě doposud nezletilé.

10.

Tento návrh je v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality, neboť členské státy nemohou samy zavést právní rámec pro přeshraniční uznávání rozhodnutí o osvojení a návrh nepřekračuje rámec toho, co je naprosto nezbytné pro zajištění stability právní situace osvojených dětí. Návrh nemá žádné dopady na rodinné právo členských států.

B.   ZNĚNÍ POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Nařízení Rady o přeshraničním uznávání rozhodnutí o osvojení

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 67 odst. 4 a čl. 81 odst. 3 této smlouvy,

s ohledem na žádost, kterou Evropský parlament předložil Evropské komisi,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,

v souladu se zvláštním legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

1.

Evropská unie si stanovila za cíl zachovávat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Pro účely postupného zavedení tohoto prostoru je nezbytné, aby Unie přijala opatření týkající se justiční spolupráce v občanskoprávních věcech, které mají přeshraniční dopady, a to i v oblasti rodinného práva.

2.

Podle článků 67 a 81 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) mají tato opatření zahrnovat opatření zaměřená na zajištění vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí.

3.

Za účelem dosažení volného pohybu rodin, které osvojily dítě, je nezbytné a vhodné, aby se pravidla upravující příslušnost a uznávání rozhodnutí o osvojení řídila právním nástrojem Unie, který by byl závazný a přímo použitelný.

4.

Toto nařízení by mělo vytvořit jednoznačný a komplexní právní rámec pro přeshraniční uznávání rozhodnutí o osvojení, přinést rodinám odpovídající výsledky v oblasti právní jistoty, předvídatelnosti a flexibility a předejít vzniku situace, kdy by zákonné rozhodnutí o osvojení učiněné v jednom členském státě nebylo uznáno v jiném členském státě.

5.

Do oblasti působnosti tohoto nařízení by mělo spadat uznávání rozhodnutí o osvojení učiněných nebo uznaných v některém z členských států. Nemělo by do ní však spadat uznávání mezinárodních osvojení na základě Haagské úmluvy ze dne 29. května 1993 o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, neboť tato úmluva již stanoví automatické uznávání takovýchto osvojení. Toto nařízení by se tedy mělo uplatňovat pouze na uznávání vnitrostátních osvojení a na mezinárodní osvojení, která nejsou prováděna na základě uvedené úmluvy.

6.

Mezi osvojením a územím členského státu, který učinil rozhodnutí o osvojení nebo jej uznal, musí existovat určitá vazba. Uznání by tedy mělo podléhat souladu s obvyklými pravidly pro určování příslušnosti.

7.

Pravidla pro určování příslušnosti by měla být vysoce předvídatelná a měla by se zakládat na zásadě, že příslušnost obvykle vychází z obvyklého bydliště rodičů, nebo jednoho z rodičů, nebo dítěte. Příslušnost by měla být určována na základě tohoto důvodu, s výjimkou situací zahrnujících třetí země, kdy by mohl být spojujícím prvkem stát občanství.

8.

Protože se osvojení obvykle týká nezletilých, není vhodné poskytnout rodičům nebo dítěti žádnou flexibilitu při výběru orgánů, které o osvojení rozhodnou.

9.

Vzájemná důvěra při výkonu spravedlnosti v Unii odůvodňuje zásadu, že rozhodnutí vydaná v některém členském státě by měla být uznána ve všech členských státech, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. V důsledku toho by mělo být rozhodnutí o osvojení učiněné v jednom členském státě považováno za opatření vydané v dožádaném členském státě.

10.

Automatické uznání rozhodnutí o osvojení vydaného v určitém členském státě v dožádaném členském státě by nemělo ohrozit dodržování práv obhajoby. Všechny zúčastněné strany by tedy měly mít možnost požádat o odepření uznání rozhodnutí o osvojení, pokud se domnívají, že existuje jeden či více důvodů pro toto odepření.

11.

Uznávání vnitrostátních rozhodnutí o osvojení by mělo být automatické za předpokladu, že členský stát, v němž k osvojení došlo, byl k tomuto rozhodnutí příslušný a že toto uznání není zjevně v rozporu s veřejným pořádkem uznávajícího členského státu, který je vykládán v souladu s článkem 21 Listiny základních práv Evropské unie.

12.

Tímto nařízením by neměla být dotčena hmotněprávní ustanovení rodinného práva členských států, včetně právní úpravy osvojení. Uznání rozhodnutí o osvojení na základě tohoto nařízení by navíc nemělo znamenat uznání jakéhokoli právního vztahu mezi rodiči, kteří si dítě osvojili, vznikajícího v důsledku tohoto uznání rozhodnutí o osvojení, aniž by tím však bylo předurčeno případné rozhodnutí o uznání rozhodnutí o osvojení.

13.

Případné procesněprávní otázky, které toto nařízení neřeší, by měly být řešeny podle vnitrostátního práva.

14.

Pokud rozhodnutí o osvojení implikuje právní vztah, který není známý v právu dožádaného členského státu, tento právní vztah, včetně jakéhokoli z něj vyplývajícího práva či povinnosti, by se měl v největší možné míře upravit na takový vztah v rámci práva tohoto členského státu, se kterým jsou spojeny rovnocenné účinky a který sleduje obdobné cíle. Každý členský stát určí, kdo a jakým způsobem tuto úpravu provede.

15.

Aby bylo usnadněno automatické uznávání, jež stanoví toto nařízení, měl by být vypracován vzor pro předávání rozhodnutí o osvojení: evropské osvědčení o osvojení. Pro tyto účely by pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU týkající se zavedení a aktualizace tohoto vzorového osvědčení měla být svěřena Komisi. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předávány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

16.

Jelikož cíle tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouvy o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

17.

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, [oznámily tyto členské státy své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení] / [a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Spojené království a Irsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné].

18.

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se použije na uznávání rozhodnutí o osvojení.

2.   Tímto nařízením se nepoužije ani jím nejsou dotčeny:

(a)

právní předpisy členských států týkající se nároku na osvojení ani jiné otázky rodinného práva;

(b)

mezinárodní osvojení na základě Haagské úmluvy ze dne 29. května 1993 o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (dále jen „Haagská úmluva“).

3.   Žádné ustanovení tohoto nařízení neukládá členskému státu, aby:

(a)

uznával existenci jakéhokoli právního vztahu mezi rodiči osvojeného dítěte v důsledku uznání rozhodnutí o osvojení;

(b)

vydával rozhodnutí o osvojení za podmínek, za nichž to neumožňuje příslušné vnitrostátní právo.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se „rozhodnutím o osvojení“ rozumí rozsudek nebo rozhodnutí, kterým se vytváří nebo uznává stálý právní vztah typu rodič-dítě mezi dítětem, které doposud nedosáhlo plnoletosti, a novým rodičem nebo novými rodiči, kteří nejsou biologickými rodiči tohoto dítěte, a to ať už je název tohoto právního vztahu ve vnitrostátním právu jakýkoli.

Článek 3

Automatické uznávání rozhodnutí o osvojení

1.   Rozhodnutí o osvojení vydané v kterémkoli z členských států se uznává ve všech ostatních členských státech, aniž by byl vyžadován jakýkoli zvláštní postup, za předpokladu, že členský stát, který rozhodnutí vydal, je pro něj příslušný podle článku 4.

2.   Každá zúčastněná strana může v souladu s postupem podle článku 7 podat návrh na vydání rozhodnutí o neexistenci důvodů pro odepření uznání, které jsou uvedeny v článku 6.

3.   Závisí-li výsledek řízení u soudu některého členského státu na rozhodnutí o odepření uznání, přičemž odepření je uplatňováno jako předběžná otázka, je tento soud příslušný v dané věci.

Článek 4

Příslušnost pro rozhodnutí o osvojení

1.   Orgány členského státu mohou vydat rozhodnutí o osvojení jedině tehdy, pokud rodič nebo rodiče, kteří si dítě osvojují, nebo dítě samotné mají své obvyklé bydliště v tomto členském státě.

2.   Pokud bylo rozhodnutí o osvojení dítěte vydáno orgány třetí země, orgány některého z členských států mohou takové rozhodnutí také vydat nebo rozhodnout o uznání rozhodnutí třetí země v souladu s postupy stanovenými ve vnitrostátním právu, pokud rodič či rodiče, kteří si dítě osvojili, nebo dítě samotné nemají obvyklé bydliště v tomto členském státě, ale jsou jeho státními příslušníky.

Článek 5

Doklady nezbytné pro uznání

Strana, která se hodlá v některém členském státě dovolávat rozhodnutí o osvojení vydaného jiným členským státem, předloží:

a)

jedno vyhotovení rozhodnutí o osvojení, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti; a

b)

evropské osvědčení o osvojení vydané podle článku 11.

Článek 6

Odepření uznání

Na návrh kterékoli zúčastněné strany může být uznání rozhodnutí o osvojení vydaného v některém z členských států odepřeno, avšak pouze tehdy:

(a)

pokud je takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem (ordre public) dožádaného členského státu;

(b)

pokud vydávající členský stát nebyl příslušný podle článku 4.

Článek 7

Návrh na odepření uznání

1.   Na návrh některé ze zúčastněných stran ve smyslu definovaném vnitrostátním právem se uznání rozhodnutí o osvojení odepře, pokud se ukáže, že existuje některý z důvodů uvedených v článku 6.

2.   Návrh na odepření uznání se podává u soudu, který byl daným členským státem oznámen Komisi podle čl. 13 písm. a) jakožto soud, u kterého se má návrh podávat.

3.   Postup pro odepření uznání se v rozsahu, v němž se na něj nevztahuje toto nařízení, řídí právem dožádaného členského státu.

4.   Navrhovatel předloží soudu vyhotovení rozhodnutí a případně překlad nebo přepis rozhodnutí.

5.   Soud může upustit od požadavku na předložení dokumentů uvedených v odstavci 4, má-li je již k dispozici, nebo má-li za to, že je není rozumné požadovat po navrhovateli jejich předložení. V tomto druhém případě může soud požadovat předložení dokumentů po druhé straně.

6.   Strana, která podává návrh na odepření uznání rozhodnutí o osvojení vydaného v jiném členském státě, není povinna mít adresu pro doručování v dožádaném členském státě. Tato strana nemusí mít v dožádaném členském státě ani pověřeného zástupce, ledaže existuje povinnost mít takového zástupce bez ohledu na státní příslušnost nebo bydliště stran.

7.   Soud rozhodne o návrhu na odepření uznání neprodleně.

Článek 8

Opravné prostředky proti rozhodnutí o návrhu na odepření uznání

1.   Proti rozhodnutí o návrhu na odepření uznání může kterákoli strana podat opravný prostředek.

2.   Opravný prostředek se podává u soudu, který byl daným členským státem oznámen Komisi podle čl. 13 písm. b) jakožto soud, u kterého se má takový opravný prostředek podávat.

3.   Rozhodnutí o opravném prostředku může být napadeno dalším opravným prostředkem pouze tehdy, pokud byl soud, u něhož má být zahájeno řízení o dalším opravném prostředku, sdělen Komisi dotyčným členským státem podle čl. 13 písm. c).

Článek 9

Opravné prostředky v členském státě, v němž bylo vydáno rozhodnutí o osvojení

Soud, u něhož byl podán návrh na odepření uznání, nebo soud, který projednává opravný prostředek podaný podle čl. 8 odst. 2 nebo 3, může přerušit řízení, jestliže byl proti rozhodnutí o osvojení podán řádný opravný prostředek v členském státě původu nebo jestliže lhůta pro podání takového opravného prostředku ještě neuplynula. Pokud tato lhůta ještě neuplynula, může soud určit lhůtu, v níž se má opravný prostředek podat.

Článek 10

Vyloučení přezkumu ve věci samé

Rozhodnutí o osvojení nebo rozsudek přijaté v některém členském státě nesmějí být v žádném případě v dožádaném členském státě přezkoumávány ve věci samé.

Článek 11

Evropské osvědčení o osvojení

Orgány členské státu, který vydal rozhodnutí o osvojení, na žádost kterékoli ze zúčastněných stran vydají vícejazyčné evropské osvědčení o osvojení v souladu se vzorem stanoveným podle článku 15.

Článek 12

Úprava rozhodnutí o osvojení

1.   Pokud je v rozhodnutí nebo rozsudku obsaženo opatření či příkaz, jež nejsou známy v právu dožádaného členského státu, toto opatření nebo příkaz se v největší možné míře upraví na opatření nebo příkaz známé v právu tohoto členského státu, se kterými jsou spojeny rovnocenné účinky a které sledují obdobný účel a zájem. Tato úprava nevyvolá účinky, které by přesahovaly účinky stanovené v právu členského státu původu.

2.   Kterákoli strana může proti úpravě opatření nebo příkazu podat u soudu opravný prostředek.

Článek 13

Informace poskytované členskými státy

1.   Zúčastněné členské státy sdělí Komisi do 1. července 2018 své případné vnitrostátní předpisy týkající se:

a)

soudů, kterým se předkládá návrh na odepření uznání podle čl. 7 odst. 2;

b)

soudů, u kterých se podává opravný prostředek proti rozhodnutí o návrhu na odepření uznání podle čl. 8 odst. 2; a

c)

soudů, u kterých se podává jakýkoli další opravný prostředek podle čl. 8 odst. 3.

2.   Komise informace uvedené v odstavci 1 a veškeré další relevantní informace o postupech osvojení a uznávání osvojení v členských státech všemi vhodnými prostředky, a zejména prostřednictvím evropského portálu e-justice, zpřístupní veřejnosti.

Článek 14

Legalizace nebo obdobný formální požadavek

U dokumentů vydaných v členských státech se podle tohoto nařízení nevyžaduje legalizace ani jiný obdobný formální požadavek.

Článek 15

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci

Komise se svěřuje pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16, pokud jde o vypracování a změny vzoru vícejazyčného evropského osvědčení o osvojení podle článku 11.

Článek 16

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 15 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od 1. července 2018.

3.   Rada může přenesení pravomoci uvedené v článku 15 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 15 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jí byl tento akt oznámen, nebo pokud Rada před uplynutím této lhůty informuje Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

5.   Evropská parlament musí být Komisí informován o přijetí aktů v přenesené pravomoci, o námitkách vyslovených proti nim, jakož i o zrušení přenesených pravomocí Radou.

Článek 17

Přechodná ustanovení

Toto nařízení se použije pouze na rozhodnutí o osvojení vydaná dne 1. ledna 2019 nebo později.

Rozhodnutí o osvojení vydaná před 1. lednem 2019 jsou nicméně rovněž uznávána k tomuto dni, pokud dotčené dítě k tomuto dni nedosáhlo plnoletosti.

Článek 18

Vztah ke stávajícím mezinárodním úmluvám

1.   Toto nařízení se nepoužije na rozhodnutí o osvojení vydaná na základě Haagské úmluvy.

2.   Aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle článku 351 Smlouvy o fungování Evropské unie, toto nařízení nemá vliv na uplatňování mezinárodních úmluv, jejichž stranou je jeden nebo více členských států v době vstupu tohoto nařízení v platnost a které stanoví pravidla týkající se uznávání osvojení.

3.   Toto nařízení se však použije mezi členskými státy přednostně ve vztahu k úmluvám uzavřeným výlučně mezi dvěma a více členskými státy v rozsahu, ve kterém se týkají oblastí upravených tímto nařízením.

Článek 19

Přezkum

1.   Do 31. prosince 2024 a poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování tohoto nařízení. Ke zprávě se případně připojí návrhy na úpravu tohoto nařízení.

2.   Členské státy sdělí za tímto účelem Komisi příslušné údaje týkající se uplatňování tohoto nařízení jejich soudy.

Článek 20

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2019, s výjimkou článků 13, 15 a 16, které se použijí ode dne 1. července 2018.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V Bruselu dne…

Za Radu

předseda nebo předsedkyně


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 107).


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/26


P8_TA(2017)0017

Krize právního státu v Demokratické republice Kongo a v Gabonu

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o krizi právního státu v Demokratické republice Kongo a v Gabonu (2017/2510(RSP))

(2018/C 252/03)

Evropský parlament,

s ohledem na svá předchozí usnesení o Demokratické republice Kongo,

s ohledem na prohlášení Delegace EU v Demokratické republice Kongo o situaci v oblasti lidských práv v této zemi,

s ohledem na politické dohody dosažené v Demokratické republice Kongo ze dne 18. října 2016 a 31. prosince 2016,

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 18. prosince 2016 o tom, že se v Demokratické republice Kongo nepodařilo dosáhnout dohody,

s ohledem na prohlášení tiskové mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky ze dne 23. listopadu 2016 o současných politických snahách v Demokratické republice Kongo,

s ohledem na závěry Rady ze dne 23. května 2016 a 17. října 2016 týkající se Demokratické republiky Kongo,

s ohledem na místní prohlášení, která vydala EU dne 2. srpna 2016 a dne 24. srpna 2016 ohledně volebního procesu v Demokratické republice Kongo v návaznosti na zahájení národního dialogu v této zemi,

s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Demokratické republice Kongo, zejména na rezoluci č. 2293 (2016) o obnovení sankčního režimu vůči Demokratické republice Kongo a mandátu skupiny odborníků a na rezoluci č. 2277 (2016), kterou byl obnoven mandát Stabilizační mise OSN v této zemi (MONUSCO),

s ohledem na tiskové prohlášení Rady bezpečnosti OSN ze dne 15. července 2016 a 21. září 2016 o situaci v Demokratické republice Kongo,

s ohledem na výroční zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o situaci v oblasti lidských práv v Demokratické republice Kongo, která byla zveřejněna dne 27. července 2015,

s ohledem na zprávy generálního tajemníka OSN o Stabilizační misi Organizace spojených národů v Demokratické republice Kongo a o uplatňování Rámce OSN pro mír, bezpečnost a spolupráci pro Demokratickou republiku Kongo a tento region ze dne 9. března 2016,

s ohledem na společné tiskové zprávy, které dne 16. února 2016 a 5. června 2016 vydala Africká unie, Organizace spojených národů, Evropská unie a Mezinárodní organizace Frankofonie ohledně nutnosti zahájit v Demokratické republice Kongo politický dialog za účasti všech stran a o odhodlání těchto organizací podporovat úsilí konžských subjektů o upevnění demokracie v této zemi,

s ohledem na Rámcovou dohodu o míru, bezpečnosti a spolupráci pro Demokratickou republiku Kongo a tento region, která byla v únoru 2013 podepsána v Addis Abebě,

s ohledem na závěrečnou zprávu volební pozorovatelské mise Evropské unie,

s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie a komisaře pro mezinárodní spolupráci a rozvoj Nevena Mimici vydané dne 24. září 2016 v návaznosti na vyhlášení oficiálních výsledků prezidentské volby gabonským ústavním soudem,

ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie ze dne 11. září 2016 o Gabonu,

s ohledem na tiskovou zprávu Africké unie ze dne 1. září 2016, v níž odsuzuje násilí páchané během povolebního konfliktu v Gabonu a vyzývá k mírovému urovnání konfliktu,

s ohledem na výroční zprávu EU o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014, kterou přijala Rada Evropské unie dne 22. června 2015,

s ohledem na národní orientační program na období 2014–2020 v rámci 11. Evropského rozvojového fondu, který jako prioritu stanovuje upevnění demokracie a posílení veřejné správy a právního státu,

s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU ze dne 18. května 2011 o výzvách pro budoucnost demokracie a dodržování ústavního pořádku v zemích AKT a EU a ze dne 27. listopadu 2013 o dodržování právního státu a úloze nestranného a nezávislého soudnictví,

s ohledem na memorandum o porozumění týkající se mise EU pro sledování voleb podepsané mezi Gabonskou republikou a Evropskou unií,

s ohledem na konžskou a na gabonskou ústavu,

s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z června 1981,

s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a veřejnou správu,

s ohledem na Deklaraci Africké unie o zásadách, jimiž se řídí demokratické volby v Africe (2002),

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN,

s ohledem na dohodu z Cotonou,

s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že základními prvky každé fungující demokracie jsou právní stát, demokratická odpovědnost, dodržování lidských práv a svobodné a spravedlivé volby; vzhledem k tomu, že tyto prvky jsou v některých zemích subsaharské Afriky ohroženy, mimo jiné v Demokratické republice Kongo a v Gabonu, čímž se tyto země dostávají do dlouhého období politické nestability a násilí;

B.

vzhledem k tomu, že nedávno byl odstupující gabonský prezident Ali Bongo, který byl u moci od smrti svého otce Omara Bonga v roce 2009, prohlášen za vítěze prezidentských voleb, které proběhly v roce 2016; vzhledem k tomu, že mezinárodní pozorovatelé, zejména volební pozorovatelská mise EU, odhalili zjevné nesrovnalosti ve zpracování výsledků voleb;

C.

vzhledem k tomu, že jeho hlavní protivník Jean Ping tento výsledek okamžitě napadl a odmítl jej uznat; vzhledem k tomu, že k ústavnímu soudu bylo podáno odvolání, které vyzývá k přepočítání hlasů z důvodu údajných volebních nesrovnalostí, a že tento soud výsledek nakonec potvrdil; avšak vzhledem k tomu, že projednáváním odvolání nebyly rozptýleny veškeré pochybnosti o výsledku prezidentských voleb;

D.

vzhledem k tomu, že se konžský prezident Joseph Kabila, který je u moci od roku 2001, snaží odkládat volby, aby mohl zůstat u moci i po skončení svého mandátu daného ústavou; vzhledem k tomu, že tato situace vyvolala po celé zemi bezprecedentní politické napětí, nepokoje a násilí;

E.

vzhledem k tomu, že po vypršení mandátu prezidenta Kabily došlo k eskalaci násilí, což vedlo k úmrtí nejméně 40 lidí v potyčkách mezi protestujícími a bezpečnostními složkami; vzhledem k tomu, že podle OSN došlo ke zranění nebo k fyzickému týrání 107 osob a k zatčení nejméně 460 osob;

F.

vzhledem k tomu, že prezident Kabila podepsal dne 18. října 2016 s částí opozice dohodu o odložení prezidentských voleb do dubna 2018; vzhledem k tomu, že smluvní strany dohody ze dne 18. října 2016 uzavřely po měsících vyjednávání dne 31. prosince 2016 celkovou a úplnou politickou dohodu; vzhledem k tomu, že podle této dohody by mělo v zemi dojít k prvnímu pokojnému předání moci od roku 1960, měla by být ustanovena přechodná vláda národní jednoty a do konce roku 2017 by se měly konat volby a prezident Kabila by měl odstoupit;

G.

vzhledem k tomu, že v obou těchto zemích vypukly pouliční demonstrace, které byly násilně potlačeny, což vedlo k úmrtí řady lidí; vzhledem k tomu, že jejich orgány ostře zasáhly proti členům opozice a občanské společnosti, kteří vyjádřili nesouhlas se stávající vládou; vzhledem k tomu, že skupiny zabývající se lidskými právy přinášejí neustále informace o zhoršování situace z hlediska lidských práv a svobody projevu a shromažďování, mj. o používání nepřiměřeného násilí při zákrocích proti účastníkům pokojných demonstrací, o svévolném zatýkání a zadržování a o politicky motivovaných soudních řízeních;

H.

vzhledem k tomu, že došlo k významnému zhoršení svobody sdělovacích prostředků, která je omezována neustálými hrozbami a útoky proti novinářům; vzhledem k tomu, že orgány uzavřely sdělovací prostředky a rozhlasové stanice a že na Internet a sociální sítě se vztahují omezení;

I.

vzhledem k tomu, že jednou z charakteristik demokratických systémů je respektování ústavy, která je základem státu, jeho orgánů a právního státu; vzhledem k tomu, že pokud by byly volby v těchto zemích svobodné a spravedlivé a probíhaly by pokojně, přispělo by to značnou měrou k řešení problematiky pokroku v oblasti demokracie a demokratického předání moci, která stojí před středoafrickým regionem;

J.

vzhledem k tomu, že národní orientační program na období 2014–2020 v rámci 11. Evropského rozvojového fondu stanovuje jako prioritu upevnění demokracie a posílení veřejné správy a právního státu; vzhledem k tomu, že jasným společným zájmem EU a afrických partnerů je nepřetržitý rozvoj demokracie a zavádění řádně fungující ústavnosti;

1.

lituje ztrát na životech během demonstrací v několika posledních měsících v obou zemích a vyjadřuje nejhlubší soustrast rodinám obětí a lidu Demokratické republiky Kongo a Gabonu;

2.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad čím dál nestabilnější situací v obou zemích; naléhavě vyzývá příslušné orgány, a především prezidenty, aby dodržovali své mezinárodní povinnosti, zaručili lidská práva a základní svobody a aby v rámci výkonu své vládní funkce důsledně dodržovali zásady právního státu;

3.

důrazně odsuzuje veškeré násilí spáchané v Gabonu a demokratické republice, porušování lidských práv, svévolné zatýkání a nezákonné zadržování, politické zastrašování občanské společnosti a členů opozice a porušování svobody sdělovacích prostředků a svobody projevu v souvislosti s prezidentskými volbami; žádá, aby byla zrušena omezení týkající se sdělovacích prostředků a aby byli propuštěni všichni političtí vězni;

Gabon

4.

považuje oficiální výsledky prezidentské volby za netransparentní a vysoce pochybné, následkem čehož lze pochybovat o legitimitě prezidenta Bonga; vyjadřuje politování nad tím, že odvolací postup, který vedl k tomu, že vítězem voleb byl vyhlášen Ali Bongo, nebyl transparentní a že ústavní soud řádně nezohlednil nesrovnalosti, na něž bylo poukázáno v některých provinciích, zejména v provincii Haut-Ogooué, již má pod kontrolou Ali Bongo; vyjadřuje politování nad tím, že ústavní soud zamítl přepočítání hlasů a porovnání hlasovacích lístků před jejich zničením;

5.

je hluboce znepokojen politickou krizí v Gabonu a rozmachem násilí mezi protestujícími a bezpečnostními silami po vyhlášení prezidentských voleb v roce 2016;

6.

důrazně odsuzuje zastrašování a hrozby, jimž čelili členové volební pozorovatelské mise Evropské unie, a útoky ohrožující její neutralitu a transparentnost; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že přes podepsání memoranda o porozumění s gabonskou vládou byl volební pozorovatelské misi EU poskytnut pouze omezený přístup k centralizovanému sčítání hlasů v místních volebních komisích a v sídle národní volební komise (CENAP), takže volební pozorovatelská mise EU nemohla sledovat klíčové části procesu volby prezidenta;

7.

konstatuje, že byl zahájen plánovaný národního dialog, který inicioval Ali Bongo; vyjadřuje pochybnosti o důvěryhodnosti a relevanci tohoto postupu; poukazuje na to, že vedoucí představitel opozice Jean Ping se této iniciativy odmítá zúčastnit a zahájil a uzavřel vlastní národní dialog;

8.

naléhavě vyzývá gabonskou vládu, aby provedla důkladnou a rychlou reformu volebního rámce v zájmu jeho zlepšení, plné transparentnosti a důvěryhodnosti a aby při tom zohlednila doporučení volební pozorovatelské mise EU; zdůrazňuje, že gabonské orgány musí zaručit plnou a loajální spolupráci se všemi příslušnými zainteresovanými stranami na vnitrostátní a mezinárodní úrovni, aby se zajistilo, že příští parlamentní volby budou plně transparentní a spravedlivé a budou se konat ve svobodném, demokratickém, inkluzivním a bezpečném prostředí;

9.

vyzývá k nezávislému a objektivnímu prošetření násilí spáchaného ve spojitosti s volbami a případů údajného vážného porušení lidských práv a základních svobod a zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby byly všechny zodpovědné osoby postaveny před soud; vyzývá rovněž EU, aby ve spolupráci s OSN a Africkou unií nadále pozorně sledovala celkovou situaci v Gabonu a upozorňovala na všechny případy porušování lidských práv a základních svobod; bere na vědomí žádosti o předběžné vyšetřování povolebního násilí Mezinárodním trestním soudem;

10.

naléhavě vyzývá Radu, aby zahájila konzultace podle článku 96 dohody z Cotonou, jakmile již nebude dosahováno pokroku v rámci posíleného politického dialogu; vyzývá Radu, aby v případě, že se nepodaří dosáhnout dohody v rámci postupu konzultací, zvážila možnost zavedení cílených sankcí vůči osobám zodpovědným za povolební násilí a porušování lidských práv a za poškozování demokratického procesu v zemi;

Demokratická republika Kongo

11.

hluboce lituje toho, že se konžské vládě nepodařilo uspořádat prezidentskou volbu ve lhůtě stanovené ústavou; znovu žádá, aby byly podniknuty veškeré nezbytné kroky k vytvoření prostředí, které umožní, aby byly nejpozději do prosince 2017 uspořádány svobodné, spravedlivé a důvěryhodné volby v plném souladu s konžskou ústavou a Africkou chartou pro demokracii, volby a správu věcí veřejných;

12.

naléhavě vyzývá všechny politické subjekty, aby zahájily pokojný a konstruktivní dialog s cílem předejít prohlubování současné politické krize a zamezit dalšímu násilí a provokacím;

13.

vítá úsilí, jež vynakládá Národní biskupská konference (CENCO) k tomu, aby dosáhla širšího konsensu o politické transformaci; bere na vědomí dohodu uzavřenou na konci prosince 2016, v níž smluvní strany odmítly třetí funkční období prezidenta Kabily a vyzvaly ke konání voleb do konce roku 2017; všem stranám připomíná jejich závazek řídit se smluvními ujednáními, a proto je vyzývá, aby dohodu dodržovaly ve všech bodech a aby co nejdříve stanovily konkrétní harmonogram konání příštích voleb; připomíná jim, že pokud se dohodu nepodaří úspěšně naplnit, bude to mít závažné důsledky;

14.

naléhavě žádá konžskou vládu, aby se neprodleně zabývala nevyřešenými otázkami týkajícími se posloupnosti volebního kalendáře, rozpočtu a aktualizace seznamu voličů s cílem umožnit konání svobodných, spravedlivých a transparentních voleb; připomíná, že Nezávislá národní volební komise by měla být nestrannou a inkluzivní institucí s dostatečnými zdroji, které umožní komplexní a transparentní proces;

15.

vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby podporovaly provádění dohody a uskutečnění volebního procesu; vyzývá mezinárodní aktéry, aby Demokratické republice Kongo poskytli v souvislosti s volbami, které se mají konat do prosince 2017, rozsáhlou politickou, finanční, technickou a logistickou podporu dle potřeby; požaduje transparentnost veškeré finanční pomoci Evropské unie a jejích členských států v souvislosti s konžskými volbami;

16.

naléhavě žádá, aby byla plně, důkladně a transparentně vyšetřena obvinění z porušování lidských práv během protestů s cílem zjistit, kdo je za ně zodpovědný, a pohnat příslušné osoby k odpovědnosti;

17.

vítá zavedení cílených sankcí EU vůči těm, kteří nesou odpovědnost za násilné zásahy a narušování demokratického procesu v Demokratické republice Kongo, včetně zákazů cestování a zmrazení aktiv; vyzývá Radu, aby v případě dalšího násilí zvážila rozšíření těchto restriktivních opatření v souladu s dohodou z Cotonou;

o

o o

18.

vyzývá Radu OSN pro lidská práva, aby prošetřila závažná porušení lidských práv, k nimž nedávno došlo v obou zemích;

19.

vyzývá konžské a gabonské úřady, aby co nejdříve ratifikovaly Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných;

20.

vyzývá delegaci EU, aby využila všech vhodných nástrojů na podporu obránců lidských práv a prodemokratických hnutí a aby prohloubila politický dialog s orgány, jak je zakotveno v článku 8 dohody z Cotonou;

21.

vyzývá země EU a AKT, aby ve spolupráci s OSN a Africkou unií nadále pečlivě sledovaly celkovou situaci v obou zemích;

22.

zdůrazňuje, že situace v Gabonu a Demokratické republice Kongo představuje závažnou hrozbu pro stabilitu celého středoafrického regionu; znovu poukazuje na to, že podporuje Africkou unii v její klíčové úloze potlačování politické krize v tomto regionu a další destabilizace oblasti Velkých jezer;

23.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Africké unii, prezidentovi, ministerskému předsedovi a parlamentu Demokratické republiky Kongo a Gabonu, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, Radě OSN pro lidská práva a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/31


P8_TA(2017)0018

Provádění programu Erasmus+

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č. 1298/2008/ES (2015/2327(INI))

(2018/C 252/04)

Evropský parlament,

s ohledem na články 165 a 166 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na článek 14 uvedeného aktu,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č. 1298/2008/ES (1),

s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady 2006/962/ES ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení, (2)

s ohledem na usnesení Rady ze dne 27. listopadu 2009 o obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018) (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2010 o podpoře přístupu mladých lidí na trh práce, posílení statusu praktikantů, stáží a odborné přípravy (4),

s ohledem na závěry Rady ze dne 19. listopadu 2010 o vzdělávání pro udržitelný rozvoj,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. ledna 2011 nazvané „Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu“ (COM(2011)0012),

s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o iniciativě Mládež v pohybu – rámec pro zlepšení evropských systémů vzdělávání a odborné přípravy (5),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Podpora růstu a zaměstnanosti – plán modernizace evropských systémů vysokoškolského vzdělávání“ (COM(2011)0567),

s ohledem na usnesení Rady ze dne 28. listopadu 2011 o obnoveném evropském programu pro vzdělávání dospělých (6),

s ohledem na závěry Rady ze zasedání ve dnech 28. a 29. listopadu 2011 o referenční úrovni mobility ve vzdělávání (7),

s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení (8),

s ohledem na společnou zprávu Rady a Komise pro rok 2012 o provádění strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020): „Vzdělávání a odborná příprava v inteligentní a udržitelné Evropě podporující začlenění“ (9),

s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2013 o přehodnocení vzdělávání (10),

s ohledem na závěry Rady ze dne 20. května 2014 o účinném vzdělávání učitelů,

s ohledem na závěry Rady ze dne 20. května 2014 o zajišťování kvality na podporu vzdělávání a odborné přípravy,

s ohledem na prohlášení o prosazování občanství a společných hodnot svobody, tolerance a nediskriminace v procesu vzdělávání („Pařížské prohlášení“), které bylo přijato na neformálním zasedání ministrů školství Evropské unie dne 17. března 2015 v Paříži,

s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 o podpoře podnikání mladých prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy (11),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. září 2015 nazvané „Předloha společné zprávy Rady a Komise za rok 2015 o provádění obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018)“ (COM(2015)0429),

s ohledem na společnou zprávu Rady a Komise pro rok 2015 o provádění strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) – Nové priority evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (12),

s ohledem na závěry Rady o úloze předškolního a základního vzdělávání při podpoře kreativity, inovativnosti a digitálních kompetencí (13),

s ohledem na závěry Rady o snižování míry předčasných odchodů ze vzdělávání a o podpoře úspěchu ve škole (14),

s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o vyučování o EU ve škole (15),

s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o programu Erasmus+ a dalších nástrojích na podporu mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy – celoživotním pojetí učení (16),

s ohledem na závěry Rady ze dne 30. května 2016 o rozvoji mediální gramotnosti a kritického myšlení prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy,

s ohledem na závěry Rady ze dne 30. května 2016 o úloze odvětví mládeže v integrovaném a meziodvětvovém přístupu k předcházení násilné radikalizaci mladých lidí a boji proti ní,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. června 2016 nazvané „Nová agenda dovedností pro Evropu“ (COM(2016)0381),

s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2016 o pokračování strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) (17),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu a čl. 1 odst. 1 písm. e) a na přílohu 3 jednacího řádu a rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0389/2016),

A.

vzhledem k tomu, že program Erasmus+ patří mezi nejúspěšnější programy Unie, je hlavním nástrojem podpory činností v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu a jeho cílem je zlepšovat kariérní potenciál mladých lidí a poskytovat účastníkům sociální vazby; přičemž v období 2014–2020 nabízí možnost studovat, absolvovat odbornou přípravu a zapojit se do dobrovolnické činnosti v jiném státě více než čtyřem milionům Evropanů;

B.

vzhledem k tomu, že Komise prokázala flexibilitu a podnikla inovativní kroky, jejichž cílem je reagovat na nové výzvy, jako je návrh pro uprchlíky, a podpořit pomocí pobídek programu Erasmus+ občanské hodnoty, ve snaze dospět k mezikulturnímu dialogu, který by byl aktivnější a participativní;

C.

vzhledem k tomu, že tento program má velký vzdělávací, společenský, politický i hospodářský význam, což se odráží ve skutečnosti, že se jeho rozpočet na programové období zvýšil o 40 % a že míra plnění závazků rozpočtu programu dosáhla díky vysokému počtu podaných žádostí téměř 100 %;

D.

vzhledem k tomu, že ještě nejsou k dispozici všechny údaje potřebné pro kompletní kvantitativní a kvalitativní analýzu provádění; vzhledem k tomu, že z toho důvodu je příliš brzy na vypracování kvalitativního posouzení dopadu programu;

E.

vzhledem k tomu, že z výsledků studie dopadů programu Erasmus z roku 2014 (18) vyplývá, že ti, kdo studovali nebo absolvovali odbornou přípravu v zahraničí, mají dvakrát vyšší šanci najít si zaměstnání než ti, kdo takovou zkušenost nemají, že 85 % studentů programu Erasmus studuje nebo absolvuje odbornou přípravu v zahraničí proto, aby zvýšili možnost, že získají zaměstnání v zahraničí, a že míra nezaměstnanosti těch, kteří studovali nebo absolvovali odbornou přípravu v zahraničí, je po pěti letech od dokončení studia o 23 % nižší; vzhledem k tomu, že ze studie dopadů programu Erasmus dále vyplývá, že se 64 % zaměstnavatelů domnívá, že zahraniční zkušenost je důležitým prvkem pro přijetí do zaměstnání (ve srovnání s 37 % v roce 2006) a že absolventům se zkušenostmi ze zahraničí je svěřena větší profesní odpovědnost; vzhledem k tomu, že každý třetí stážista v rámci programu Erasmus obdrží od společnosti, v níž stáž absolvoval, nabídku práce, téměř každý desátý stážista v rámci tohoto programu, který absolvoval pracovní stáž, založil vlastní společnost a tři ze čtyř stážistů hodlají učinit totéž nebo si tuto možnost dokážou představit;

Hlavní závěry

1.

poukazuje na to, že program Erasmus+ je stěžejním programem EU v oblasti mobility, vzdělávání a odborné přípravy, na který byly vzhledem k jeho pozitivním výsledkům a k vysoké poptávce po něm přiděleny o 40 % vyšší rozpočtové prostředky než v období 2007–2013;

2.

konstatuje, že převážná většina národních agentur očekává, že cíle programu Erasmus+ v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a mládeže budou naplněny;

3.

domnívá se, že program Erasmus+ hraje významnou roli při podporování evropské identity a integrace, solidarity, inkluzivního a udržitelného růstu, kvalitních pracovních míst, konkurenceschopnosti, sociální soudržnosti a pracovní mobility mladých osob, jelikož pozitivně přispívá ke zlepšení evropských systémů vzdělávání a odborné přípravy, celoživotního učení, aktivního evropského občanství a zvýšení možností v oblasti zaměstnanosti tím, že Evropanům dává příležitost získat studiem, stáží či prací v zahraničí a dobrovolnickou činností široké průřezové a přenositelné osobní a profesní dovednosti a kompetence a jednotlivcům umožňuje žít nezávisleji, snadněji se přizpůsobit a dosáhnout osobního rozvoje;

4.

zdůrazňuje, že přestože je program jako celek viditelnější než jeho předchůdce, jednotlivým odvětvovým programům toto zviditelnění stále schází; v této souvislosti připomíná, že při provádění programu je třeba zohlednit specifické rysy a charakteristiky jednotlivých odvětví;

5.

zdůrazňuje, že by měly být obnoveny formáty specifické pro jednotlivé oblasti, jako např. semináře v rámci programu Grundtvig a národní iniciativy mládeže přístupné neformálním skupinám, a měla by se zlepšit dostupnost nadnárodních iniciativ mládeže; navrhuje, aby se vliv tohoto programu maximalizoval pomocí nových vhodných kroků, např. zavedením rozsáhlých výměn mládeže v rámci klíčové akce č. 1 na základě struktury rozsáhlé Evropské dobrovolné služby;

6.

zdůrazňuje, že nejvíce se rostoucí zájem evropských občanů o program Erasmus+ projevuje u kapitoly programu týkající se mládeže; konstatuje, že v současné době spadá 36 % všech podání žádostí v rámci programu Erasmus+ do kapitoly týkající se mládeže, přičemž mezi roky 2014 a 2016 došlo k nárůstu podání o 60 %;

7.

uznává význam strukturovaného dialogu EU s mládeží, což je participativní proces, jenž dává mladým lidem a mládežnickým organizacím příležitost zapojit se do tvorby politik EU v oblasti mládeže a ovlivňovat je, a vítá pomoc, kterou program tomuto procesu poskytuje podporováním vnitrostátních pracovních skupin Key Action 3 (KA3) a projektů strukturovaného dialogu v rámci klíčové akce č. 3; poznamenává, že Evropská dobrovolná služba představuje intenzivní formát učení se a získávání zkušeností určený mladým lidem a vyžaduje vysoce kvalitní rámec; zdůrazňuje, že přístup k programu Erasmus+ by měl být i nadále přednostně vyhrazen občanské společnosti;

8.

uznává, že ačkoli podle zpráv zainteresovaných stran, které působí na všech úrovních, bylo období prvních dvou a půl let provádění programu obtížné a náročné, došlo mezitím ke zlepšení, i když dopad zjednodušení zavedených v rámci univerzálního přístupu nebyl v mnoha případech příznivý; domnívá se, že snížením množství byrokratických překážek by se zvětšil rozsah programu a zlepšila jeho dostupnost; požaduje proto, aby bylo vyvinuto další úsilí o snížení byrokracie v celém projektovém cyklu a aby byly náklady stanoveny přiměřeně a úměrně k rozpočtu nebo druhu projektu; zároveň vybízí Komisi k posílení dialogu se sociálními partnery, místními orgány a občanskou společností ve snaze zajistit co nejširší přístup k programu; vyjadřuje politování nad tím, že vzhledem k vysoké míře administrativní zátěže může být financování v rámci programu Erasmus+ pro menší organizace nedostupné; je přesvědčen, že by měly být požadavky na byrokracii a vykazování zjednodušeny;

9.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise neposkytuje žádné informace o kvalitě úspěšných projektů; zdůrazňuje, že analýza kvality každého projektu a transparentní zveřejňování výsledků jsou zřejmým krokem, který by Komise měla učinit a který může přispět k vyšší míře úspěšnosti žádostí;

10.

zdůrazňuje, že zatím nebyl naplněn cíl spočívající v jednodušším, uživatelsky vstřícnějším a pružnějším provádění; v této souvislosti vyjadřuje politování nad přetrvávajícím nedostatkem srozumitelnosti příručky k programu, nerovnoměrnou mírou detailů v ní obsažených a také příliš složitými formuláři žádostí, které značně znevýhodňují menší, nezkušené a neprofesionální žadatele; zdůrazňuje, že je třeba usilovat o zdokonalování programu tak, aby byl vstřícnější k uživatelům, a přitom zohlednit význam rozlišování mezi jednotlivými odvětvími a skupinami příjemců; lituje toho, že dlouhé platební lhůty v programu Erasmus+ mají dopad na možnosti menších organizací žádat o financování;

11.

vyzývá Komisi, aby výrazně zjednodušila postup podávání žádostí a aby upravila příručku k programu tak, aby byla vstřícnější k uživatelům a lépe odpovídala jednotlivým odvětvím, čehož dosáhne sloučením veškerých podstatných informací pro jednotlivé programové oblasti do jedné kapitoly, aby zveřejnila formulář žádosti ve všech oficiálních jazycích ve stejnou dobu jako příručku k programu a v dostatečném předstihu před lhůtou pro podání žádosti a aby poskytla jasné informace o tom, jaké dokumenty jsou v jednotlivých fázích potřeba; vyzývá k vyjasnění a zjednodušení části elektronického formuláře týkající se financování; zdůrazňuje, že pro hodnocení žádostí je zapotřebí koordinovaného a jednotného posouzení za podpory nezávislých odborníků;

12.

zdůrazňuje význam jasných výsledků učení a konkrétních popisů práce u pracovních zkušeností v rámci programu Erasmus+ v zahraničí pro studenty, stážisty, učně účastnící se odborného vzdělávání a přípravy a pro dobrovolníky; zdůrazňuje, že nedílnou součástí činnosti je příprava uchazečů před odjezdem do zahraničí, a že je proto třeba, aby zahrnovala profesní poradenství, jazykové kurzy a kurzy sociální a kulturní integrace, a to včetně kurzů mezikulturní komunikace, které by podporovaly účast lidí na životě společnosti a zlepšily jejich pracovní a životní podmínky; s ohledem na význam mnohojazyčnosti pro zvyšování zaměstnatelnosti mladých lidí se domnívá, že by mělo být v rámci programu Erasmus+ věnováno více úsilí na propagaci a podporu mnohojazyčnosti; vítá skutečnost, že si účastníci projektů Erasmus+ zlepší své znalosti cizích jazyků, včetně jazyků sousedních zemí, což může zvýšit mobilitu a zaměstnatelnost na přeshraničním trhu práce; domnívá se, že jazykové kurzy pro nové účastníky mobility by mohly být organizovány ve spolupráci se vzdělávacími institucemi a hostitelskými společnostmi a přizpůsobeny studijnímu oboru účastníků či jejich stáži;

13.

připomíná, že ačkoli byl celkový rozpočet programu značně navýšen, bylo ve VFR v první polovině programového období poskytnuto pouze omezené navýšení, což bohužel vedlo k zamítnutí mnoha vysoce kvalitních projektů, a v důsledku toho nižší míře úspěšnosti a velké nespokojenosti žadatelů;

14.

vítá skutečnost, že objem finančních prostředků vyčleněných na program Erasmus+ na rok 2017 byl oproti roku 2016 navýšen o téměř 300 milionů EUR; dále zdůrazňuje, že je zapotřebí tyto prostředky použít částečně na zlepšení slabých stránek programu, a převážně pak na zvýšení počtu úspěšných kvalitních projektů;

15.

je si vědom toho, že investice z rozpočtu EU v rámci programu Erasmus+ výrazným způsobem přispívají ke zlepšování dovedností mladých Evropanů, jejich zaměstnatelnosti a nižšímu riziku jejich dlouhodobé nezaměstnanosti i aktivnímu občanství a sociálnímu začlenění mladých lidí;

16.

věří, že se díky navýšení celkového rozpočtu o 12,7 % v roce 2017 oproti roku 2016 a dalšímu ročnímu navýšení ve zbývajících letech programu zvýší míra úspěšnosti i spokojenost žadatelů; očekává, že Komise uskuteční svůj záměr přidělit na zbývající programové období dalších 200 milionů EUR, ačkoli na to, aby byla uspokojena poptávka v nedostatečně financovaných oblastech, která je v současnosti o poznání vyšší než množství dostupných finančních prostředků, je třeba vyvinout ještě větší rozpočtové úsilí; konstatuje, že 48 % národních agentur hlásí, že na činnosti financované z programu není dostatek rozpočtových prostředků;

17.

vybízí Komisi, aby provedla analýzu klíčových akcí a oblastí programu, jež se zdají být nedostatečně financovány, jako např. klíčová akce č. 2 (KA2) strategická partnerství, vzdělávání dospělých, mládež, školní vzdělávání, odborné vzdělávání a příprava a vysokoškolské vzdělávání, a také těch oblastí, jimž by navýšení rozpočtu mohlo přinést největší užitek; zdůrazňuje, že ve snaze určit tyto oblasti a odvětví a přijmout co nejdříve nápravná opatření je zapotřebí i nadále neustále program monitorovat; zdůrazňuje, že je třeba zabezpečit dostatečné financování programů mobility a věnovat zvláštní pozornost zvýšení mobility nedostatečně zastoupených skupin; zdůrazňuje, že vzhledem ke specifickým potřebám různých odvětví je zapotřebí, aby byly pro jednotlivá odvětví vyhrazeny zvláštní rozpočtové položky; upozorňuje na to, že rozpočtové prostředky musí být využity výhradně v rámci ustanovení programu;

18.

zdůrazňuje, že virtuální prostředky jsou jedním ze způsobů, jak podporovat šíření a zužitkování výsledků, ale že velký vliv na úspěšnost projektu a celého programu mají osobní kontakty a setkání při činnostech; v tomto ohledu se domnívá, že součástí kampaní na zvyšování povědomí v členských státech by měly být semináře a aktivity, při nichž se lze s potenciálními účastníky setkat osobně;

19.

zdůrazňuje také, že podstatným prvkem pro všechny účastníky programu Erasmus+ je také rozvoj jejich jazykových dovedností; vítá proto on-line jazykové nástroje nabízené Komisí, avšak zdůrazňuje, že je třeba zavést doprovodný (vnitrostátní, regionální, místní) rámec, aby byla mobilita úspěšná, a to zejména pro žáky škol, studenty odborného vzdělávání a přípravy a také zaměstnance, a pomohla jim začlenit se do různých prostředí;

20.

poukazuje na to, že v současnosti je pouze 1 % mladých lidí v systémech odborné přípravy spojené s prací, včetně učňů, během své přípravy zapojeno do systémů mobility; poukazuje na to, že je velmi důležité vytvořit podmínky pro větší mobilitu učňů v rámci EU tak, aby učňové měli stejné příležitosti jako vysokoškolští studenti a aby se tak podařilo splnit cíle v oblasti boje proti nezaměstnanosti, zejména nezaměstnanosti mladých lidí;

21.

zdůrazňuje, že informální a neformální vzdělávání, pracovníci s mládeží a zapojení do sportu a dobrovolnické činnosti v rámci programu Erasmus+ mají velký význam coby možnosti, jak podněcovat rozvoj občanských, sociálních a mezikulturních dovedností, podporovat sociální začleňování a aktivní občanství mladých lidí a přispět k rozvoji jejich lidského a společenského kapitálu;

22.

zdůrazňuje, že programy Erasmus a Leonardo byly původně zaměřeny především na mladé lidi s vyšší kvalifikací a lepšími možnostmi uplatnění na trhu práce a nezaměřovaly se na nejzranitelnější skupiny; poukazuje na to, že jedním z cílů EU je snížit předčasné ukončování školní docházky a chudobu; zdůrazňuje, že členské státy by se při provádění programu Erasmus+ měly jednoznačně zaměřit na osoby, které předčasně odcházejí ze vzdělávání, jelikož přestavují skupinu, jíž hrozí chudoba a nezaměstnanost; zdůrazňuje, že programy pro osoby předčasně odcházející ze vzdělávání by neměly mít podobu běžně uplatňovaných programů odborného vzdělávání a přípravy či výměnných programů, ale měly by se zaměřit na specifické potřeby těchto osob, na zajištění snadného přístupu a jednoduchého financování a na vytvoření prostředí příznivého pro informální a neformální učení;

23.

všímá si nových společenských výzev a toho, že náplň práce se neustále mění; připomíná, že program Erasmus+ rovněž připravuje mladé lidi na zaměstnání, a domnívá se, že zvláštní pozornost by měla být věnována posunu v zaměření, a to od schopností získaných na pracovišti k měkkým dovednostem, čímž by se podpořilo osvojení průřezových a přenositelných dovedností a kompetencí, jako je podnikavost, gramotnost v oblasti IKT, tvůrčí myšlení, řešení problémů, inovativně orientované myšlení, sebevědomí, přizpůsobivost, práce v týmu, řízení projektů, posuzování rizik a jejich přijímání, stejně jako sociální a občanské kompetence, které jsou na trhu práce velmi důležité; domnívá se, že by to mělo rovněž zahrnovat dobré pracovní podmínky, vyvážený soukromý a pracovní život a zapojování osob, které se nacházejí ve zranitelné situaci, na trhu práce a jejich začlenění do společnosti;

24.

konstatuje, že k zavedení nástroje pro záruky za studentské půjčky došlo teprve v únoru 2015 po podepsání pověřovací dohody s Evropským investičním fondem v prosinci 2014 a že se doposud do využívání tohoto inovativního nástroje zapojily pouze čtyři banky ve Francii, Španělsku a Irsku; vyjadřuje politováním nad tím, že tento finanční nástroj ani zdaleka nedosahuje očekávaných výsledků, jelikož je do něj zatím zapojeno pouze 130 studentů magisterského studia; požaduje kritické posouzení nástroje pro záruky za studentské půjčky, v rámci něhož by byl zhodnocen jeho účel a dostupnost v celé Evropě, a naléhavě vybízí Komisi, aby po konzultaci s Parlamentem navrhla strategii přerozdělení části rozpočtu, která pravděpodobně nebude do roku 2020 využita; zdůrazňuje, že by se měla sledovat celková míra zadlužení studentů ve snaze zaručit, že komplexní finanční nástroje, které program využívá, pomohou většímu počtu osob;

25.

vyjadřuje politování nad tím, že organizace, které na místní úrovni zastupují amatérské sportovce, a zejména sportovce se zdravotním postižením, jsou při realizaci sportovních projektů na místní úrovni jen velmi málo zastoupeny coby účastníci projektu; vítá skutečnost, že byla zavedena malá partnerství založená na spolupráci, na něž jsou kladeny nižší administrativní požadavky, a považuje to za významný krok k tomu, aby se do programu mohly zapojit i malé organizace sdružující sportovce na místní úrovni a aby z toho měly prospěch; zdůrazňuje, že meziodvětvová činnost, v tomto případě užší propojení sportu a vzdělávání, může pomoci tento nedostatek vyřešit; konstatuje, že by se tato praxe měla rozšířit i do dalších oblastí financovaných z projektu Erasmus+, a to zejména v případě dobrovolnických organizací;

26.

vítá mimořádné zapojení programu Erasmus+ do spolupráce a činností v oblasti sportovních projektů na místní úrovni; vybízí Komisi, aby zlepšila dostupnost programu pro místní subjekty, jako jsou sportovní kluby, a zvýšila jejich účast na něm; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda jsou stávající finanční prostředky, které byly v rámci programu Erasmus+ uvolněny na sport, využívány efektivně a ve prospěch sportu na místní úrovni, a pokud tomu tak není, aby našla způsob, jak tuto situaci zlepšit, a kladla přitom důraz na sport a vzdělávání na místní úrovni ve snaze zviditelnit tyto oblasti, podporovat fyzickou aktivitu a učinit sport dostupnějším pro všechny občany v EU; vyzývá Komisi, aby posílila meziodvětvový přístup ke sportovním projektům na místní úrovni napříč všemi příslušnými činnostmi programu Erasmus+ a aby koordinovala činnosti v této oblasti s cílem zajistit jejich účinnost a požadovaný dopad;

27.

zdůrazňuje přidanou hodnotu činností v oblasti odborného vzdělávání a přípravy v rámci programu Erasmus+, která spočívá v podpoře začlenění nebo opětovného začlenění znevýhodněných skupin do možnosti absolvovat vzdělávání / odbornou přípravu s cílem zlepšit jejich přechod na trh práce;

28.

vyzývá Komisi a členské státy, včetně agentur EU, jako je Cedefop, aby zlepšily kvalitu a dostupnost programů mobility v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a rovný přístup k těmto programům tak, aby z hlediska kvalifikace, uznávání a obsahu byly pro všechny účastníky přínosem, a aby zajistily zavedení norem kvality učňovského vzdělávání;

29.

uznává, že s ohledem na vysokou míru nezaměstnanosti mladých lidí v některých členských státech je hlavním cílem programu Erasmus+ připravit mladé lidi na zaměstnání; zároveň klade zvláštní důraz na nutnost toho, aby byl v rámci programu Erasmus+ zachován status aktivit mimo školu, odborné přípravy a studia;

30.

připomíná Komisi, že osoby se zdravotním postižením, jako jsou sluchově postižení, mají zvláštní potřeby, a je proto nezbytné poskytovat jim přiměřené financování a příslušnou podporu, např. tlumočníky do znakového jazyka, lepší přístup k informacím a dostatečný grant, aby se do programu Erasmus+ mohly zapojit; vyzývá Komisi, aby pokračovala v práci na přijetí dalších opatření, na základě kterých získají osoby se zdravotním postižením bezbariérový a nediskriminační přístup ke všem stipendijním programům v rámci programu Erasmus+; považuje za vhodné, aby byli v případě potřeby v rámci národních agentur jmenováni tzv. koučové, kteří mohou radit, jak finanční prostředky nejoptimálněji využít;

31.

zdůrazňuje, že je třeba podporovat, ať už finančně nebo prostřednictvím daňových pobídek, malé a střední podniky, které v rámci programu Erasmus+ nabízejí odbornou přípravu;

Doporučení

32.

považuje program Erasmus+ za jeden z hlavních pilířů, díky němuž se evropské obyvatelstvo seznámí s konceptem celoživotního vzdělávání; žádá proto Komisi, aby plně využila potenciál programu Erasmus+ v oblasti celoživotního vzdělávání k posílení a podpoře meziodvětvové spolupráce v rámci tohoto programu, která je o poznání vyšší než v případě předchozích programů, a aby tuto meziodvětvovou spolupráci posoudila v hodnocení programu v polovině období, které bude předloženo na konci roku 2017; uznává, že meziodvětvové projekty a aktivity mají potenciál zlepšit výsledky programu; vyzývá k tomu, aby se mobilita v oblasti vzdělávání stala součástí všech programů vysokoškolského nebo odborného vzdělávání, což by vedlo ke zlepšení kvality vysokoškolského vzdělávání a systému odborného vzdělávání a přípravy, pomohlo jednotlivcům zlepšovat jejich profesní dovednosti, schopnosti a kariérní rozvoj, prohloubilo ve všech cílových odvětvích povědomí o schopnostech získaných v rámci mobility a podpořilo znalosti o vzdělávání, odborné přípravě a práci s mládeží; požaduje, aby byly zvýšeny šance studentů, kteří se věnují odbornému vzdělávání a přípravě, absolvovat praxi nebo část studií v sousedních zemích, a to například financováním cestovních nákladů studentů, kteří dále bydlí ve své zemi;

33.

zdůrazňuje, že program Erasmus+ je v rámci celé EU důležitým nástrojem pro zlepšení kvality odborného vzdělávání a přípravy; zdůrazňuje skutečnost, že inkluzivní kvalitní odborné vzdělávání a příprava spolu s mobilitou v rámci těchto systémů mají na rychle se měnících evropských trzích práce zásadní hospodářskou a sociální funkci, jelikož představují způsob, jak mladým lidem a dospělým poskytnout odborné znalosti a životní dovednosti, které jsou užitečné při přechodu ze vzdělávání a odborné přípravy do práce; zdůrazňuje, že odborné vzdělávání a příprava a mobilita v rámci těchto systémů by měly podporovat rovné příležitosti, nediskriminaci a sociální začlenění všech občanů, včetně žen, jež jsou v odborném vzdělávání a přípravě nedostatečně zastoupeny, a osob nacházejících se ve zranitelné situaci, mimo jiné romských občanů, nezaměstnaných mladých lidí, osob se zdravotním postižením, obyvatel žijících v nejvzdálenějších regionech a migrantů; dále doporučuje, aby byla věnována pozornost příjemcům s nízkou kvalifikací, aby se tak zvýšila jejich účast a tím pádem i dosah programů;

34.

poukazuje na přetrvávající sociální selektivitu při přihlašování se do programů mobility v některých členských státech; vyjadřuje politování nad tím, že nerovnosti v rámci členských států i mezi nimi ztěžují přístup k programu, jelikož vytvářejí překážky pro žadatele, zejména pro studenty s nižším příjmem; poukazuje na to, že vysoké procento studentů v programech mobility podporují třetí strany (rodina, rodiče, partneři, místní subjekty, k nimž mají příjemci blízko); konstatuje, že mnoho pracujících studentů se programu mobility nezúčastní kvůli možné ztrátě příjmu; konstatuje, že důležitým nástrojem pro naplnění cílů klíčové akce č. 1 je odstranění překážek pro mobilitu, jako jsou např. finanční překážky, a lepší uznávání pracovních/studijních výsledků dosažených v zahraničí; vybízí Komisi a členské státy, aby ještě navýšily finanční pomoc pro ty, kdo se nemohou zúčastnit z finančních důvodů, a hledaly další možnosti, jak usnadnit jejich mobilitu, ve snaze zpřístupnit program Erasmus+ skutečně všem; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily rovnost žen a mužů a rovný přístup k programu;

35.

vyzývá Komisi, aby zaručila celoevropskou mobilitu i v dobách krize a aby zachovala možnosti, díky nimž mají země v rámci Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání přístup k programu Erasmus+;

36.

nadále vyjadřuje znepokojení nad tím, že mladí lidé a širší veřejnost vnímají program Erasmus+ především jako program pro studenty vysokých škol; doporučuje proto, aby bylo věnováno více pozornosti zvýšení evropské, národní a regionální viditelnosti různých oblastí, v rámci nichž si mohou lidé podat přihlášku, včetně školního vzdělávání, vysokoškolského vzdělávání, mezinárodního vysokoškolského vzdělávání, odborného vzdělávání a přípravy, vzdělávání dospělých, mládeže a sportu a dobrovolnictví, a aby byla stejně tak zdůrazňována možnost uskutečňovat průřezové projekty, a to zejména prostřednictvím informační kampaně a činnosti v oblasti vztahů s veřejností, pokud jde o obsah všech programů;

37.

domnívá se, že dlouholeté názvy (Comenius, Erasmus, Erasmus Mundus, Leonardo da Vinci, Grundtvig a Mládež v akci) a jejich loga jsou důležitým nástrojem propagace různorodosti programu; konstatuje také, že název „Erasmus+“ začíná být nejznámější, zejména mezi novými účastníky; zdůrazňuje, že program by si měl za svým novým názvem „Erasmus+“ stát a více využívat různé metody zvyšování povědomí; navrhuje, aby Komise více zdůraznila vztah programu Erasmus+ k jeho dřívějším názvům a k celé škále jeho dílčích programů; vyzývá k připojení názvu „Erasmus+“ ke jménům jednotlivých programů (stanou se z nich tedy „Erasmus+ Comenius“, „Erasmus+ Mundus“, „Erasmus+ Leonardo da Vinci“, „Erasmus+ Grundtvig“ a „Erasmus+ Mládež v akci“); vyzývá všechny zainteresované strany, aby tyto názvy v zájmu zachování a posílení identity odvětvových programů, jejich snazšího rozeznávání a překonání veškerých nejasností příjemců i nadále používaly, zejména v publikacích a brožurách; vyzývá Komisi, aby strukturovala příručku k programu Erasmus+ na základě dlouholetých názvů a aby tato označení v příručce také důsledně používala;

38.

vybízí Komisi, aby zvyšovala své úsilí o otevřený, konzultační a transparentní způsob práce a aby dále zlepšovala svou spolupráci se sociálními partnery a občanskou společností (případně včetně sdružení rodičů, studentů, učitelů, nepedagogického personálu a mládežnických organizací) na všech úrovních provádění; zdůrazňuje, že program Erasmus+ by se měl stát vzorem transparentnosti pro Evropskou unii i pro její občany, jelikož by měl směřovat k tomu, aby v jeho rámci bylo 100 % rozhodnutí a postupů plně transparentních, zejména pokud jde o jejich finanční stránku; připomíná, že plně transparentní rozhodnutí zaručují jasnější pochopení u těch projektů a jednotlivců, jejichž žádosti nebyly úspěšné;

39.

zdůrazňuje významnou úlohu výboru programu stanoveného nařízením (EU) č. 1288/2013, kterým se zavádí program Erasmus+, coby klíčového subjektu při provádění programu a zvyšování evropské přidané hodnoty prostřednictvím větší doplňkovosti a součinnosti mezi programem Erasmus+ a politikami na vnitrostátní úrovni; požaduje, aby měl výbor programu významnější úlohu a hrál větší roli v politických rozhodnutích; vyzývá Komisi, aby s výborem programu i nadále sdílela podrobné informace o rozdělení ústředních finančních prostředků;

40.

zdůrazňuje, že nástroje IT by neměly být považovány pouze za prostředek procesů řízení, podávání a vyřizování žádostí a administrativních procesů, mohou totiž představovat cennou možnost, jak být v kontaktu s příjemci a usnadnit vzájemný kontakt mezi nimi, a teoreticky tak poskytovat podporu mnoha dalším procesům, např. zpětné vazbě od příjemců či vzájemnému mentorování a zviditelňovat program;

41.

vyzývá Komisi, aby zajistila pravidelnou výměnu informací a dobrou spolupráci mezi vnitrostátními orgány, prováděcími orgány, organizacemi občanské společnosti na evropské úrovni a národními agenturami, pokud jde o decentralizované i centralizované akce programu; vyzývá národní agentury, aby na svých domovských stránkách poskytovaly veškeré potřebné informace pokud možno totožného obsahu a v totožném formátu;

42.

vyzývá Komisi a Generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu (GŘ EAC) a Výkonnou agenturu pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA), aby umožnily další podporu decentralizovaných akcí, jako je klíčová akce č. 2 (KA2), tím, že navrhnou odpovídající financování, jež bude úměrné jejich velikosti;

43.

vybízí k další podpoře spolupráce mezi národními agenturami a Výkonnou agenturou pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA) ve snaze prosazovat centralizované akce programu Erasmus+, poskytovat nezbytnou podporu, zvyšovat povědomí o programu, poskytovat dodatečné informace o programu potenciálním žadatelům a vzájemně si poskytovat zpětnou vazbu k zlepšování procesu jeho provádění; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s národními agenturami vypracovala evropské prováděcí pokyny pro národní agentury; žádá o usnadnění kontaktů mezi Komisí, národními agenturami, příjemci programu, zástupci organizací občanské společnosti a agenturou EACEA vytvořením komunikační platformy pro výměnu informací a osvědčených postupů, jejímž prostřednictvím by všechny zúčastněné strany mohly získávat kvalitní informace a sdílet své zkušenosti a návrhy, jak program dále vylepšit; zdůrazňuje, že je třeba zapojit zúčastněné strany a příjemce do jednání výboru programu; zdůrazňuje, že v souladu s nařízením (EU) č. 1288/2013 by to mohlo být snazší díky zřízení stálých podvýborů složených ze zástupců zúčastněných stran a příjemců, odvětvových národních agentur, poslanců Evropského parlamentu a zástupců členských států;

44.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala způsoby plateb národním agenturám, lhůty pro podávání žádostí a lhůty pro schválení a aby je odpovídajícím způsobem upravila; poukazuje na to, že by národním agenturám měla být umožněna větší flexibilita, pokud jde o granty na mobilitu a administrativní náklady, což by hrálo ve prospěch delších zahraničních pobytů; vybízí Komisi, aby poskytla národním agenturám větší flexibilitu při přesouvání finančních prostředků v rámci klíčových akcí s cílem překonat případný nedostatek prostředků na základě potřeb příjemců; navrhuje, aby vzhledem k obeznámenosti s potenciálním nedostatkem finančních prostředků v jejich zemích byly tímto úkolem pověřeny národní agentury; konstatuje, že zvýšená flexibilita s sebou nese nutnost odpovídající kontroly a transparentnosti;

45.

je znepokojen snižováním počtu společných projektů v rámci programu Leonardo a žádá, aby měly národní agentury v této souvislosti opět více prostoru k rozhodování o výši příspěvků na administrativní výdaje, aby mohly lépe zohledňovat národní specifika, jako např. duální systém;

46.

je znepokojen tím, že národní agentury mají potíže s výkladem a uplatňováním pravidel programu, a připomíná, že 82 % rozpočtu programu Erasmus+ je spravováno v rámci decentralizovaných akcí; vyzývá Komisi, aby zjednodušila definice a zlepšila pokyny týkající se decentralizovaných akcí a aby zajistila jednotné uplatňování pravidel a předpisů programu všemi národními agenturami, přičemž je třeba dodržovat společné standardy kvality, projektové hodnocení a administrativní postupy, a zaručit tak jednotné a soudržné provádění programu Erasmus+, dosáhnout nejlepších výsledků pro rozpočet EU a zabránit míře chyb;

47.

je přesvědčen, že by výkonnost národních agentur měla být pravidelně posuzována a zlepšována, aby byla zabezpečena úspěšnost činností financovaných EU; uvědomuje si, že klíčovými ukazateli by v tomto ohledu měly být míry účasti na činnostech programu a zkušenosti účastníků a partnerů;

48.

navrhuje, aby byla organizační struktura příslušných útvarů Komise uvedena do souladu se strukturou programu;

49.

vyzývá k dalšímu zlepšení příslušných nástrojů IT a žádá, aby byl kladen důraz spíše na zefektivnění, uživatelskou vstřícnost a zlepšení propojení jednotlivých nástrojů než na vyvíjení nástrojů nových; v této souvislosti připomíná, že nové nástroje IT patří u mladých občanů mezi oblíbené prostředky interakce s webem; zdůrazňuje, že informační technologie mohou hrát důležitou úlohu při zviditelňování programu;

50.

vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela virtuální platformy eTwinning, School Education Gateway, Open Education Europe, EPALE, Evropský portál pro mládež a VALOR, a zvýšila tak jejich atraktivnost a zjednodušila jejich užívání; žádá Komisi, aby zahrnula hodnocení těchto platforem do hodnocení programu Erasmus+ v polovině období, které bude předloženo na konci roku 2017;

51.

žádá Komisi, aby zlepšila fungování a uživatelskou vstřícnost nástrojů IT, jako je nástroj mobility, nebo jiných podpůrných platforem IT, jako je např. elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě (EPALE), a zajistila tak, že příjemci programu budou mít ze svých zkušeností maximální užitek a také že se podpoří přeshraniční spolupráce a sdílení osvědčených postupů;

52.

vyzývá Komisi, aby v rámci programu posílila rozměr školního vzdělávání, a umožnila tak větší mobilitu žáků, zjednodušila postup poskytování podpory a administrativní postupy pro školy i pro poskytovatele neformálního vzdělávání a využila tím obecné myšlenky programu Erasmus+, která spočívá v podpoře meziodvětvové spolupráce, a pobídla poskytovatele neformálního vzdělávání k navazování partnerství se školami; vybízí Komisi, aby v rámci programu posílila postupy v oblasti rozvoje práce s mládeží a neformálního vzdělávání, a to podporováním mládežnických organizací a dalších subjektů v oblasti práce s mládeží, stejně jako neustálou podporou partnerství mezi EU a Radou Evropy v oblasti mládeže;

53.

vítá skutečnost, že byly zavedeny dva typy strategických partnerství, což představuje první důležitý a pozitivní krok ke zvýšení šancí malých organizací zapojit se do tohoto programu, neboť tyto organizace mají často problém splnit požadavky, čímž jsou diskriminovány, a to zhoršuje pověst programu a ubírá mu na přesvědčivosti; vyzývá Komisi, aby vylepšila program tak, aby byl ještě zajímavější, a zajistila, aby bylo do činností programu zapojeno více malých organizací, přičemž finálním cílem je zvýšit podíl jejich zapojení do programu, aniž by se zapomnělo na požadavky kvality; vítá skutečnost, že byly vytvořeny evropské prováděcí pokyny a podrobnější internetové stránky s často kladenými dotazy, jejichž cílem je zefektivnit odpovědi na dotazy o kritériích výběru a zviditelnit vybrané projekty ve snaze vyjasnit postup výběru a více podpořit malé organizace; zdůrazňuje, že je třeba zapojit do činností programu různé zúčastněné organizace a udržet mezi nimi rovnováhu;

54.

doporučuje, aby byla výše subvencí v oblasti spolupráce škol snížena ve prospěch počtu podporovaných projektů s cílem poskytovat finanční podporu přímo školním výměnám, a umožnit tak více osobních setkání mezi lidmi pocházejícími z různých kultur a hovořícími různými jazyky; zdůrazňuje význam osobní zkušenosti s lidmi z odlišného kulturního prostředí pro podporu evropské identity a základní myšlenky evropské integrace a doporučuje usilovat o zapojení co největšího možného počtu účastníků, k čemuž by bezpochyby mělo docházet v případě všech cílů programu; vítá v této souvislosti zlepšení, ke kterým již došlo, ale očekává, že se národní agentury i Evropská komise budou zasazovat o stanovení pružnějších pravidel v rámci strategických partnerství;

55.

s ohledem na význam mnohojazyčnosti pro zvyšování zaměstnanosti mladých lidí (19) se domnívá, že by v rámci programu Erasmus+ mělo být věnováno více úsilí propagaci a podpoře mnohojazyčnosti;

56.

konstatuje, že v souvislosti s novými společenskými výzvami pro Evropu je zapotřebí posílit evropský přístup k řešení společných evropských výzev podporou rozsáhlých inovativních projektů v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a mládeže, které uskutečňují evropské sítě občanské společnosti; poukazuje na skutečnost, že toho lze dosáhnout přidělením části celkových finančních prostředků programu Erasmus+ vyčleněných na klíčovou akci č. 2 na „Spolupráci na inovacích a výměna osvědčených postupů“ centralizovaných akcí;

57.

konstatuje, že 75 % národních agentur ve svých zprávách hovořilo o vysoké administrativní zátěži, která snižuje investiční možnosti rozpočtu EU a hrozí, že bude mít přímý dopad na příjemce; žádá GŘ EAC a agenturu EACEA, aby zlepšily provádění programu, zvláště ve fázi procesu podávání a vyřizování žádostí;

58.

vítá skutečnost, že v zájmu snížení administrativní zátěže byl v rámci programu zaveden systém jednotkových nákladů; dále vítá úpravy Komise uskutečněné v roce 2016 a plánované na rok 2017; poznamenává, že kvůli regulačním požadavkům nemohou některé členské státy tento systém použít nebo jim výše nákladů připadá nepřiměřená ve srovnání se skutečnými náklady; domnívá se, že je třeba dále zvýšit sazby jednotkových nákladů, a poskytnout tak účastníkům projektů dostatečnou finanční podporu, a zdůrazňuje, že je třeba zaručit, aby účastníci a organizace z odlehlých oblastí a pohraničních regionů nebyli systémem jednotkových nákladů znevýhodněni; požaduje, aby bylo vysoké osobní nasazení, zejména mnoha dobrovolníků a učitelů a všech dalších žadatelů, odpovídajícím způsobem odměňováno; požaduje, aby byly (opět) financovány počáteční fáze projektu, jako je navazování kontaktů s případnými partnery pro spolupráci či pořádání přípravných schůzek, nebo aby byla například poskytnuta dostatečná celková výše příspěvku, která by pokryla i tyto náklady; zdůrazňuje, že transparentnost v této oblasti je důležitým prvkem požadavků transparentnosti a cílů programu Erasmus+ celkově;

59.

vítá zjednodušení zavedená používáním jednorázového a paušálního financování; vybízí Komisi, aby hledala způsoby, jak dále zlepšit složitý administrativní postup pro žadatele, pokud jde o různé oblasti programu; je znepokojen tím, že národní agentury hlásí vyšší zátěž v souvislosti s auditem;

60.

konstatuje, že je zapotřebí posílit operativní podporu pro evropské sítě v rámci klíčové akce č. 3 „Podpora reformy politiky“ s cílem maximalizovat podporu a šíření příležitostí nabízených programem Erasmus+;

61.

vyzývá Komisi, aby podnikla náležité kroky, díky nimž by bylo dobrovolnictví uznáno za zdroj vlastních příspěvků do rozpočtu projektu, jelikož to usnadní účast menších organizací, zejména v oblasti sportu, a nezapomínala přitom na skutečnost, že v rámci programu Erasmus+ může být doba strávená dobrovolnými činnostmi uznána jako spolufinancování ve formě věcného plnění a že nový návrh finančních pokynů vypracovaný Komisí tuto možnost obsahuje; zdůrazňuje, že příspěvek dobrovolníků musí vzhledem ke svému zvláštnímu významu pro program získat uznání a být zviditelněn, a to za předpokladu, že bude sledován, aby se zajistilo, že dobrovolnická činnost nebude nahrazovat, ale pouze doplňovat investice z veřejných zdrojů;

62.

uznává hospodářskou a sociální hodnotu dobrovolnictví a vyzývá Komisi, aby v rámci činností programu lépe podporovala organizace založené na dobrovolnické práci;

63.

vítá návrh Komise na zřízení evropského sboru solidarity; vybízí Komisi, aby do rozvoje této nové iniciativy zapojila dobrovolnické organizace, a zajistila tak její přidanou a doplňkovou hodnotu při posilování dobrovolnictví v Evropské unii; vybízí Komisi a členské státy, aby této nové iniciativě poskytly prostředky z rozpočtu, aniž by však došlo k podfinancování jiných stávajících a prioritních programů, a požaduje, aby byly posouzeny možnosti jejího začlenění do Evropské dobrovolné služby s cílem posílit dobrovolnictví v EU bez zdvojování iniciativ a programů;

64.

zdůrazňuje, že dobrovolná činnost je projevem solidarity, svobody a odpovědnosti a přispívá k posílení aktivního občanství a k osobnímu lidskému rozvoji; domnívá se, že dobrovolná činnost je také důležitým nástrojem sociálního začlenění, soudržnosti, odborné přípravy, vzdělávání a mezikulturního dialogu a významným způsobem přispívá k šíření evropských hodnot; je přesvědčen, že by měla být uznána úloha Evropské dobrovolné služby (EDS) při podpoře rozvoje dovedností a kompetencí, jež mohou usnadnit vstup účastníků EDS na trh práce; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily důstojné pracovní podmínky dobrovolníků a sledovaly, zda jsou smlouvy, na základě kterých dobrovolníci pracují, plně dodržovány; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby účastníci EDS nikdy nebyli považováni za náhradu pracovní síly nebo za podobným účelem využíváni;

65.

požaduje, aby bylo období rozhodování co možná nejkratší, aby bylo hodnocení žádostí prováděno jednotně a koordinovaně a aby bylo v případě zamítnutí žádosti podáno transparentní a srozumitelné odůvodnění, aby se tak předcházelo citelné ztrátě motivace k využívání programů EU;

66.

důrazně podporuje větší transparentnost při posuzování žádostí a kvalitní zpětnou vazbu pro všechny žadatele; žádá Komisi, aby zajistila účinný systém poskytování zpětné vazby pro příjemce programu, aby mohli informovat Komisi ohledně případných nesrovnalostí, s nimiž se mohli setkat při provádění programu Erasmus+; dále vyzývá Komisi, aby zlepšila a zvýšila tok informací mezi evropskými institucemi odpovědnými za provádění programu a vnitrostátními orgány; vybízí národní agentury a EACEA, aby za účelem lepšího provádění programu poskytovaly hodnotitelům školení a pořádaly pravidelné schůze s příjemci a návštěvy projektů;

67.

poukazuje na význam posilování místního rozměru Evropské dobrovolné služby; navrhuje, aby byla dobrovolníkům Evropské dobrovolné služby poskytnuta větší podpora nejen před odjezdem, ale také po jejich návratu do místních komunit, a to v podobě školení navazujících na specializaci a integraci, díky nimž budou moci sdílet své evropské zkušenosti podporou dobrovolnictví na místní úrovni;

68.

podporuje zvýšení účinnosti a efektivity prostřednictvím rozsáhlejších projektů; poznamenává však, že musí existovat rovnováha mezi malými a velkými skupinami žadatelů;

69.

vyzývá Komisi, aby v maximální možné míře harmonizovala uvedené sazby předběžného financování napříč programem, a poskytla tak všem příjemcům stejné výhody a zjednodušila provádění projektu, zejména v případě malých organizací; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby velké instituce nebyly upřednostňovány před malými a méně zavedenými institucemi, pokud jde o žadatele o program;

70.

všímá si regionální nerovnováhy v účasti na činnostech financovaných z programu Erasmus+ na úrovni EU i mezi regiony v rámci členských států; je znepokojen tím, že míry úspěšnosti těchto činností jsou poměrně nízké a v různých místech EU se značně liší; žádá cílené a včasné kroky s cílem rozšířit účast a zlepšit míry úspěšnosti bez ohledu na původ žadatelů, které budou vedeny snahou o vyčlenění části finančních prostředků na zvláštní opatření k propagaci této iniciativy a ke zvyšování informovanosti o ní, a to zejména v těch regionech, kde je přístup k financování i nadále poměrně nízký;

71.

konstatuje, že realizace programu Erasmus+ v regionech EU ukazuje, že existují různé požadavky na financování a různé priority intervencí, což vyžaduje, aby některé členské státy změnily zaměření působnosti programu a zajistily tak nákladovou efektivnost vynaložených prostředků;

72.

poukazuje na neopodstatněné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, pokud jde o granty a metody jejich přidělování; vybízí Komisi, aby prošetřila důsledky těchto rozdílů ve snaze minimalizovat socioekonomické rozdíly v Evropské unii; vybízí k dalšímu zvýšení sazeb grantů a jejich úpravě s ohledem na náklady na bydlení v cílové zemi mobility, čímž by se podpořila účast socioekonomicky znevýhodněných studentů, studentů a zaměstnanců se zvláštními potřebami a studentů a zaměstnanců z odlehlých oblastí;

73.

podotýká, že větší pozitivní efekt grantů na mobilitu z programu Erasmus+ a větší zájem o ně ve východní a jižní Evropě kontrastují s omezeným celkovým rozpočtem programu, což vede k vysoké míře zamítnutých žádostí; navrhuje, aby Komise zvýšila úsilí o podporu mobility ze západní do východní Evropy;

74.

vyjadřuje politování nad tím, že narůstající nerovnost v některých členských státech i mezi nimi a vysoká míra nezaměstnanosti mladých lidí v EU ztěžují přístup k programu, neboť brání mobilitě žadatelů z oblastí s nižšími příjmy, které byly výrazněji zasaženy ekonomickou krizí a škrty v rozpočtech; zdůrazňuje, že program Erasmus+ a odborné vzdělávání a přípravu je třeba uplatňovat i ve vzdálených a pohraničních regionech Evropské unie; domnívá se, že zajištění přístupu a rovných příležitostí obyvatelům těchto regionů představuje velmi pozitivní krok, který přispěje ke snížení míry nezaměstnanosti mladých lidí a k hospodářskému oživení;

75.

zdůrazňuje, že granty na podporu mobility jednotlivců v rámci programu Erasmus+ by měly být osvobozeny od daní a sociálních odvodů;

76.

vyzývá Komisi, aby uznala specifickou povahu projektů a mobilit, které se týkají osob se zvláštními potřebami a osob pocházejících ze znevýhodněného prostředí; vybízí k větší propagaci možností, jak se mohou osoby se zvláštními potřebami a osoby pocházející ze znevýhodněného prostředí, včetně uprchlíků, zapojit do programu, a žádá, aby byl jejich přístup k programu usnadněn;

77.

zdůrazňuje, že v uznávání studijních pobytů, kreditů, kompetencí a dovedností získaných prostřednictvím neformálního a informálního učení v zahraničí došlo sice k pokroku, problémy však nadále přetrvávají; zdůrazňuje, že uznávání mezinárodních kvalifikací je pro mobilitu zásadní a představuje základ pro další spolupráci v rámci Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání; zdůrazňuje, že je důležité plně využít všech nástrojů EU pro potvrzení znalostí, dovedností a kompetencí nezbytných pro uznávání kvalifikací;

78.

zdůrazňuje, že navzdory hospodářské, finanční a sociální krizi se počet absolvovaných studijních pobytů v zahraničí prostřednictvím programu Erasmus od roku 2008 neustále zvyšuje; upozorňuje na skutečnost, že ve stejné době se exponenciálně zvýšil počet zahraničních pracovních stáží; dospěl k závěru, že mladí lidé zřejmě považují pracovní stáže za skvělou příležitost ke zlepšení své zaměstnatelnosti; doporučuje, aby Komise a národní agentury, organizátoři a instituce vzali tento vývoj na vědomí;

79.

zdůrazňuje, že díky evropskému rámci kvalifikací (20) došlo k významnému pokroku ve zlepšení systémů uznávání a validace diplomů, kvalifikace, kreditů, osvědčení o dovednostech, akreditovaných kvalifikačních kurzů a vzdělávání a odborného vzdělávání a přípravy, ale všímá si toho, že problémy nadále přetrvávají; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby kompetence a kvalifikace získané během pobytů v rámci mezinárodní mobility v jakémkoli prostředí (formální učení, podnikové stáže či dobrovolnická a mládežnická činnost) byly řádně zdokumentovány, potvrzeny, uznány a aby je bylo možné v rámci systému domovského členského státu porovnat; vyzývá Komisi, aby s cílem podpořit volný pohyb reformovala evropský rámec kvalifikací a posílila ho tak, aby se ze současného doporučení stal silnější nástroj; vyzývá Komisi a členské státy, aby systematicky využívaly stávající evropské nástroje, jako je Europass, pas mládeže (Youthpass) a ECVET, a tyto nástroje dále rozvíjely; podporuje vývoj společných kvalifikací odborného vzdělávání a přípravy, které mohou zajistit mezinárodní uznávání kvalifikací; vyzývá členské státy, aby zajistily úplné a včasné provádění doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení;

80.

zdůrazňuje, že neformální vzdělávání a učení dospělých přispívá ke zlepšování základních dovedností a tzv. měkkých dovedností, jako jsou sociální a občanské kompetence, které jsou důležité jak pro trh práce, tak i pro pracovní podmínky a vyvážený soukromý a pracovní život; poukazuje na to, že neformální vzdělávání a učení dospělých má velký význam pro znevýhodněné skupiny ve společnosti, neboť jim pomáhá rozvíjet dovednosti a podporuje je při zapojování se do pracovního procesu, hledání udržitelného a kvalitního pracovního místa a při zlepšování jejich situace, pokud jde o zaměstnanost, a přispívá k demokratičtější Evropě;

81.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly programy odborného vzdělávání a přípravy; poukazuje na to, že systémy stáží a praxí jsou příležitostí pro další vzdělávání a nepředstavují náhradu plných pracovních úvazků, že je třeba učňům zaručit dobré pracovní podmínky a odpovídající mzdu a že kompetence svěřované příjemcům by v žádném případě neměly být nahrazovány kompetencemi, jež náležejí zaměstnancům;

82.

konstatuje, že v rámci stávajícího programu klade práce spojená s jeho prováděním na národní agentury větší nároky; vyzývá Komisi, aby národním agenturám poskytla dostatečné zdroje a potřebnou pomoc, což jim umožní provádět program účinněji a řešit nové výzvy spojené s navýšením rozpočtu;

83.

vyzývá Komisi, aby sledovala kritéria kvality, která národní agentury používají při hodnocení projektů a výměně osvědčených postupů v této oblasti; podporuje školení pro hodnotitele, která jim umožní pokračovat ve svém rozvoji, zejména v meziodvětvových projektech, a poskytovat kvalitní zpětnou vazbu všem žadatelům, a podpořit tak dosažení cílů v budoucích projektech a zlepšit výsledky budoucích žadatelů;

84.

domnívá se, že kvalitativní měření by mělo být stejně důležité jako kvantitativní měření; požaduje další rozšíření kvalitativního měření v rámci programu Erasmus+;

85.

vyzývá Komisi a členské státy k potvrzení a uznání formálního a neformálního učení a učňovské přípravy; vybízí členské státy, aby lépe informovaly mladé učně o možnostech, které se jim nabízí, aby více podporovaly vzdělávací střediska, která se chtějí zapojit do programu Erasmus+ a v případech přeshraniční mobility do sousedních zemí také poskytly učňům pomoc zavedením doplňkových opatření na podporu ubytování a dopravy;

86.

podporuje větší mobilitu ve vzdělávání a učňovských programech a stážích v rámci programů záruky pro mladé lidi a Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí s cílem pokusit se snížit vysokou míru nezaměstnanosti mladých lidí a zeměpisnou nerovnováhu v rámci Evropské unie;

87.

naléhavě vybízí Komisi, aby se zaměřila na současnou nerovnoměrnou účast institucí odborného vzdělávání a přípravy v programech mobility EU v zemích a regionech s cílem zmenšit tyto rozdíly, a to prostřednictvím lepší spolupráce a výměny informací mezi národními agenturami pro program Erasmus+, podporou týmové práce mezi institucemi odborného vzdělávání a přípravy v podobě propojení zkušených institucí s ostatními institucemi, předložením podpůrných politických opatření a specifických návrhů pro instituce odborného vzdělávání a přípravy, a také zlepšováním stávajících systémů podpory pro instituce odborného vzdělávání a přípravy;

88.

vybízí členské státy, aby za účelem podpory mobility učitelů, přednášejících a neakademických pracovníků uznaly jejich účast v programech mobility za důležitou součást jejich kariérního postupu, a pokud možno zavedly systém odměňování spojený s účastí v programech mobility, a to například v podobě finančních odměn nebo snížení pracovní zátěže;

89.

vyzývá národní agentury, aby zajistily plnou transparentnost při hodnocení projektů, a to zveřejněním seznamu vybraných projektů spolu s jejich pokračujícím pokrokem a určenou finanční podporou;

90.

vybízí k tomu, aby se v rámci klíčové akce č. 1 (KA1) navázalo na nejlépe fungující postupy z programu Comenius, jako je například podpora školních výměnných pobytů či možnost, aby si zaměstnanci školy mohli v rámci KA1 individuálně požádat o granty na mobilitu;

91.

konstatuje, že i přes vysokou kvalitu projektů v rámci klíčové akce č. 2 bylo mnoho z nich kvůli omezeným finančním prostředkům zamítnuto; vybízí Komisi, aby tyto projekty označila, a pomohla jim tak získat investice z jiných zdrojů; vybízí členské státy, aby ocenily projekty, které byly označeny, tím, že je upřednostní v přístupu k veřejným finančním prostředkům umožňujícím jejich realizaci, jsou-li takové prostředky dostupné;

92.

vyzývá Komisi, aby pokračovala v úsilí o řešení potíží s financováním evropských organizací usazených v Bruselu s cílem posílit jejich přínos pro rozvoj evropských politik v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu;

93.

poukazuje na potíže, kterým čelí národní agentury při provádění mezinárodní mobility za účelem získání kreditů; požaduje větší flexibilitu pro národní agentury, aby mohly přidělovat prostředky z některých zemí a regionů jiným zemím a regionům za účelem splnění priorit v oblasti spolupráce vysokoškolských institucí;

94.

poukazuje na klesající počet účastníků mobility z řad jednotlivců mimo program Erasmus+ v důsledku upřednostňování institucionalizovaného systému mobility ze strany evropských institucí vysokoškolského vzdělávání; vybízí Komisi a vnitrostátní orgány, aby obnovily příležitosti zapojit se do mobility pro uchazeče z řad jednotlivců;

95.

vybízí Komisi, aby oživila systém odborného vzdělávání a přípravy podporou dílčích programů Leonardo da Vinci mezi novými organizacemi a menšími institucemi, a aby kromě toho těmto organizacím poskytla podporu při podávání žádostí o příslušné finanční prostředky v podobě dalších pokynů, on-line školení a individualizované podpory při přípravě vysoce kvalitních žádostí o financování prostřednictvím kontaktu s národními agenturami pro program Erasmus+;

96.

vybízí k celosvětové propagaci Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání a také k celosvětové podpoře znalostí jednotlivců posilováním všech příslušných zúčastněných stran (členských států, vysokoškolských institucí, vysokoškolských sdružení) s cílem zatraktivnit sdílené magisterské studium Erasmus Mundus pro vysokoškolské instituce a potenciální žadatele;

97.

navrhuje, aby se národní agentury více zapojovaly do tvorby politik v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu, a to posílením vazeb mezi Komisí, členskými státy a národními agenturami;

Následující programové období

98.

vyzývá Komisi a členské státy, aby více usilovaly o zjednodušení postupů a snížení vysoké administrativní zátěže pro studenty, instituce i pro hostitelské společnosti zapojené do projektů programu Erasmus+, zejména pro ty, jež tuto příležitost dostatečně nevyužívají, aby se zlepšil a usnadnil rovný přístup a procesy registrace, validace a uznávání; zdůrazňuje se, že informace o tomto programu musí být poskytovány ve všech úředních jazycích EU s cílem podnítit větší zapojení; vyzývá Komisi a národní agentury, aby standardizovaly podmínky přístupu s cílem zpřístupnit jej co nejvyššímu počtu žadatelů;

99.

navrhuje, aby se prioritně upustilo od další harmonizace a větších změn ve struktuře programu a aby namísto toho došlo k zabezpečení a upevnění dosažených výsledků a v případě potřeby k pravidelnému zlepšování;

100.

doporučuje, aby byl v rámci programu Erasmus+ posílen význam a viditelnost neformálního vzdělávání, a to jak v případě zaměstnanosti mladých lidí, tak vzdělávání dospělých, jelikož neformální vzdělávání je v oblasti evropského občanství, podpory demokracie a výchovy k hodnotám důležité; přesto je program vzhledem ke svému názvu často spojován pouze s formálním vzděláváním;

101.

vyzývá Komisi, aby zapojila příslušné zúčastněné strany do práce na příštím finančním programovém období a do zavádění možných zlepšení s cílem zajistit další úspěch programu a jeho přidanou hodnotu;

102.

doporučuje, aby program Erasmus+ v rámci klíčové akce č. 1 více rozvíjel meziodvětvovou mobilitu jednotlivců, aby se do ní mohli studenti, učitelé, vychovatelé, trenéři, učni, pracovníci a mladí lidé plně zapojit;

103.

žádá, aby byla vypracována jasná definice meziodvětvových projektů, díky čemuž by se zabránilo nejasnostem vyplývajícím z nesprávného označování projektů;

104.

požaduje, aby v novém VFR nebyla pouze zaručena stávající výše rozpočtu pro příští generaci programů, ale domnívá se, že naprosto nezbytným předpokladem pro to, aby tento program i nadále sklízel úspěchy, je další zvýšení rozpočtu, kterým se zajistí, aby výše ročního financování pro příští generaci programu byla přinejmenším na stejné úrovni jako v posledním roce uplatňování stávajícího rámce; navrhuje, aby Komise prozkoumala, zda by bylo možné zvýšit předběžné financování;

105.

vítá strukturu programu a vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu příští generace programu měla na paměti specifické rysy oblastí, jako jsou vzdělávání a odborná příprava, mládež a sport, a zachovala je jako oddělené kapitoly s oddělenými rozpočty, a aby upravila formuláře žádostí, systémy vykazování a požadavky týkající se vytvořených produktů jednotlivým odvětvím;

106.

vybízí národní agentury, aby zajistily, aby disponibilní rozpočtové prostředky pro klíčová opatření a odvětví byly snadno dostupné po každém kole přihlášek, což žadatelům umožní strategicky plánovat své budoucí kroky, a také aby zveřejňovaly výsledky výběru projektů a rozpočtové položky, aby mohlo probíhat odpovídající vnější monitorování programu;

107.

žádá Komisi, aby pravidelně kontrolovala míru finanční podpory, např. jednorázových příspěvků na cestovní výdaje a denních příspěvků, aby zajistila, že odpovídají skutečným životním nákladům, a předešla zadlužení, které by bylo způsobeno odbornou přípravou, a pomohla tak zabránit diskriminaci a upuštění od účasti v případě osob s omezenými finančními prostředky nebo zvláštními potřebami;

108.

poukazuje na to, že na znevýhodněné skupiny se konkrétně zaměřuje odvětví mládeže; navrhuje, aby byla strategie pro začleňování a rozmanitost rozšířena na všechna odvětví programu s cílem podpořit sociální začleňování a zapojení osob se zvláštními potřebami nebo s omezenými příležitostmi do programu Erasmus+;

109.

vyzývá Komisi, aby předložila (a členské státy následně podpořily) rámec kvality pro učňovské vzdělávání a návrh na zvýšení mobility učňů, čímž by se učňům, praktikantům, stážistům a studentům odborného vzdělávání a přípravy zajistil soubor práv a přiměřená ochrana a zaručilo se, že tyto programy mobility nebudou nikdy nahrazovat standardní pracovní smlouvy; žádá o kvalitní a placené stáže a praxe a požaduje, aby členské státy podávaly zprávy o situacích, kdy dochází k porušování podmínek týkajících se úkolů nebo práv příjemců programu Erasmus+;

110.

vyzývá Komisi, aby s členskými státy pracovala na posílení spolupráce mezi vzdělávacími institucemi a hlavními zúčastněnými stranami (místní či regionální orgány, sociální partneři, soukromý sektor, zástupci mladých lidí, zařízení odborného vzdělávání a přípravy, výzkumné organizace, organizace občanské společnosti) s cílem zajistit, aby vzdělávání a systémy odborného vzdělávání a přípravy více odpovídaly skutečným potřebám trhu práce a aby se tato spolupráce odrážela v programu Erasmus+; domnívá se, že aktivní zapojení příjemců a všech zúčastněných stran do koncepce, organizace, monitorování, provádění a hodnocení programu zajistí jeho životaschopnost, úspěšnost a přidanou hodnotu;

111.

zasazuje se o to, aby bylo studentům v programech mobility umožněno kombinovat studium v zahraničí s pracovní stáží související se studiem, čímž se jim usnadní pobyt v zahraničí, sníží se sociální selektivita, zvýší se počet studentů v programech mobility, zlepší se jejich dovednosti a posílí se propojení vysokoškolského vzdělávání s pracovním prostředím; vyzývá Komisi, aby při přidělování grantů v rámci programu Erasmus+ věnovala zvláštní pozornost dlouhodobé mobilitě učňů;

112.

všímá si rozdílů, které existují mezi jednotlivými členskými státy v souvislosti s podmínkami pro přijetí do programu Erasmus+; trvá na tom, aby Komise zajistila, aby pravidla programu byla uplatňována stejným způsobem všemi národními agenturami, aby byly dodržovány stejné standardy kvality a postupy, a tím byla zajištěna vnitřní i vnější koherence programu Erasmus+ a jeho postavení jakožto skutečně evropského programu; v tomto ohledu žádá Komisi, aby pro národní agentury vypracovala evropské pokyny k provádění programu Erasmus+; vybízí národní agentury, které musí tvořit nedílnou součást procesu monitorování, aby se rovněž zasadily o vytvoření fóra pro konstruktivní dialog mezi orgány odpovědnými za politiky v oblasti vzdělávání a práce v každém členském státě, nebo aby k vytvoření takového fóra přispěly; důrazně podporuje lepší koordinaci mezi agenturami, aby se propojily projekty se stejnými tématy;

113.

vyzývá Komisi a členské státy, aby v případě odborného vzdělávání a přípravy zvýšily možnosti studovat v zahraničí, zařadily odborné vzdělávání a přípravu mezi nejlepší možnosti, jak si najít práci a začít slibnou kariéru, a zajistily k nim přístup všem občanům všech věkových skupin a aby poskytovaly přiměřené financování, protože prostředky vyčleněné na odborné vzdělávání a přípravu neodpovídají počtu případných žadatelů o účast na programech mobility, které jsou nabízeny (21); důrazně podporuje účinné prosazování a podporování programů mobility odborného vzdělávání a přípravy mezi ženami a domnívá se, že by v tomto ohledu měly být členskými státy stanoveny ambiciózní cíle a měl by být přísně sledován pokrok;

114.

zdůrazňuje, že dochází k novému vymezení pracovních míst a dovedností, zejména v důsledku probíhajícího přechodu k digitalizovanější ekonomice s novými potřebami podniků, a k odvětvím orientovaným na budoucnost; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že program Erasmus+ bude tuto skutečnost zohledňovat;

115.

vyzývá k větší propagaci programů mobility u vyšších ročníků vysokoškolského vzdělávání, aby se zajistila mobilita mezi evropskými výzkumnými středisky a dále rozvíjel cíl učinit z evropských univerzit univerzity mezinárodní;

116.

zdůrazňuje, že je třeba zvýšit informovanost o programu Erasmus+ jakožto prostředku ke zlepšení dovedností jednotlivců, který jim poskytne další rozměr, což by mělo zajistit správný přístup k tomuto nástroji za účelem zajištění jeho efektivity a vyloučení rizika, že se stane jen životní zkušeností;

117.

žádá Komisi, aby zpracovala a zpřístupnila aktualizované statistické údaje a provedla navazující studie týkající se provádění programu Erasmus+, zejména takové studie, které se budou zabývat mírou účasti mladých lidí podle regionů a pohlaví a dopadem, který to má na zaměstnatelnost, stejně jako druhem zaměstnání, mírou zaměstnanosti, vlivem na platy a způsoby, jak dosáhnout případných zlepšení; vyzývá Komisi, aby posoudila, proč některé země podávají více přihlášek v oblasti mobility odborného vzdělávání a přípravy, kde je rozdíl mezi ženami a muži největší a příčiny tohoto rozdílu nebo kde je více žadatelů se zdravotním postižením, a vypracovala plán, jak zvýšit účast ostatních zemí; žádá tedy národní agentury v členských státech, aby úzce spolupracovaly v oblasti výměny informací a statistických údajů; trvá na tom, že výsledky studií a statistické údaje musí být zahrnuty a zohledněny při příštím přezkumu programu Erasmus+ v polovině období;

118.

připomíná, že v okamžiku významné krize týkající se základních hodnot EU může program Erasmus+ představovat zásadní příležitost k podpoře integrace, porozumění a solidarity mezi mladými lidmi; vyzývá proto k podpoře integrace mladých lidí prostřednictvím seznámení se s různými kulturami a tradicemi a nezbytností jejich vzájemného respektování;

119.

navrhuje, aby Komise považovala vzdělávání a odbornou přípravu v oblasti podnikání i nadále za jeden z cílů chystaného programu Erasmus+ v příštím finančním období (po roce 2020), včetně mobility, a aby tento program zahrnoval:

i)

obezřetné posouzení dopadu stávajících opatření podporujících podnikání prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy a případně jejich přizpůsobení, přičemž by se měla věnovat zvláštní pozornost dopadům opatření na málo zastoupené a znevýhodněné skupiny;

ii)

prosazování lepších definic obsahu procesů učení a jejich nástrojů v oblasti formálního i neformálního vzdělávání, které budou zaměřeny na všechny studenty a budou sestávat z teoretických i praktických modulů, například studentských podnikatelských projektů;

iii)

podporu partnerství mezi vzdělávacími institucemi, podniky, neziskovými organizacemi a poskytovateli neformálního vzdělávání, díky nimž by byly navrženy vhodné kurzy a studentům poskytnuty požadované praktické zkušenosti a příklady;

iv)

rozvoj schopností souvisejících s podnikatelskými procesy, finanční gramotností, gramotností a dovednostmi v oblasti IKT, s tvůrčím myšlením, řešením problémů a inovativně orientovaným myšlením, se sebevědomím, přizpůsobivostí, prací v týmu, řízením projektů, posuzováním rizik a jejich přijímáním a rozvoj specifických podnikatelských schopností a znalostí;

v)

důraz na neformální a informální učení jakožto privilegovaný způsob, jak si osvojit podnikatelské kompetence;

120.

vyzývá členské státy, aby se více zapojily do programu Erasmus pro mladé podnikatele a tento program dále propagovaly mezi mladými lidmi, kteří si přejí realizovat podnikatelský projekt, aby mohli nabrat zkušenosti v jiných zemích a získat nové znalosti, které jim pomohou jejich podnikatelské projekty úspěšně uskutečnit;

121.

důrazně podporuje vzájemné učení vyplývající ze studia, odborné přípravy a pracovní zkušenosti v zahraničí, aby se zvýšil dopad programu Erasmus+ na místní komunity; zdůrazňuje, že sdílení osvědčených postupů je zásadně důležité pro zlepšování kvality projektů v rámci Erasmus+; vítá platformu Erasmus+ pro šíření výsledků projektu a požaduje důslednější přístup při sdílení osvědčených postupů a mezinárodních výměnách názorů mezi národními agenturami, partnery a příjemci programu; vyzývá Komisi, aby v rámci programu poskytovala žadatelům podporu při hledání mezinárodních partnerů tím, že vyvine uživatelsky vstřícné platformy shromažďující veřejné informace o různých příjemcích a jejich projektech;

122.

žádá Komisi, aby zlepšila příručku k programu tak, aby byla uživatelsky vstřícnější a srozumitelnější, a aby vypracovala zvláštní informační příručku ke každému z klíčových opatření; žádá Komisi, aby zjednodušila proces podávání přihlášek z hlediska administrativní zátěže;

123.

podporuje rozvoj institucí pro vzdělávání dospělých prostřednictvím probíhajícího profesionálního rozvoje a příležitostí k mobilitě pro učitele, vedoucí pracovníky škol, školitele a další pracovníky v oblasti vzdělávání; podporuje rozvoj dovedností a kompetencí, zejména v oblasti účinného používání IKT v rámci vzdělávání dospělých, s cílem dosáhnout lepších výsledků; zdůrazňuje význam výměny osvědčených postupů;

124.

vítá vytváření pilotních projektů, jako je „Evropský rámec pro mobilitu učňů: rozvíjení evropského občanství a dovedností prostřednictvím začlenění mladých lidí na pracovním trhu“, který se zaměřuje na provádění nákladově efektivních přeshraničních programů mobility učňů mezi institucemi odborného vzdělávání a přípravy, společnostmi nebo jinými relevantními organizacemi a také na formální uznávání a validování výsledků vzdělávání a podporu vzájemného uznávání diplomů, a „Mobilita mládeže v oblasti odborného vzdělávání – Zlepšení mobility mládeže“, který se zaměřuje na zlepšení mobility mladých lidí v odborném vzdělávání; vyzývá Komisi k účinnému provádění těchto dvou pilotních projektů a jejich dlouhodobému začlenění do programu Erasmus+;

125.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily zvýšenou, dlouhodobější strukturální podporu evropským organizacím občanské společnosti v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu v podobě provozních grantů, neboť jsou to organizace, které poskytují vzdělávací příležitosti a prostor pro účast evropských občanů a rezidentů za účelem rozvoje a provádění evropských politik;

126.

žádá Komisi, aby zvážila odpovídající řešení situace evropských nevládních organizací sídlících v Bruselu, které žádají o finanční prostředky od belgických národních agentur.

o

o o

127.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států.

(1)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 50.

(2)  Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 10.

(3)  Úř. věst. C 311, 19.12.2009, s. 1.

(4)  Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 29.

(5)  Úř. věst. C 377 E, 7.12.2012, s. 77.

(6)  Úř. věst. C 372, 20.12.2011, s. 1.

(7)  Úř. věst. C 372, 20.12.2011, s. 31.

(8)  Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 1.

(9)  Úř. věst. C 70, 8.3.2012, s. 9.

(10)  Úř. věst. C 208, 10.6.2016, s. 32.

(11)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0292.

(12)  Úř. věst. C 417, 15.12.2015, s. 25.

(13)  Úř. věst. C 172, 27.5.2015, s. 17.

(14)  Úř. věst. C 417, 15.12.2015, s. 36.

(15)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0106.

(16)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0107.

(17)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0291.

(18)  http://ec.europa.eu/dgs/education_culture/repository/education/library/study/2014/erasmus-impact_en.pdf

(19)  Zpráva JRC z oblasti vědy a politiky o jazycích a zaměstnatelnosti, 2015.

(20)  Úř. věst. C 111, 6.5.2008, s. 1.

(21)  Podle Komise byl v roce 2016 v důsledku nedostatku finančních prostředků podíl úspěšných způsobilých žadatelů o mobilitu v oblasti vzdělávání a odborné přípravy v rámci programu Erasmus+ 42 %. Situace se v průběhu let zhoršovala – v roce 2014 byl podíl úspěšnosti 54 % a v roce 2015 dosáhl 48 %. Přes to, že se dostupné finanční prostředky v průběhu let nepatrně zvýšily, poptávka rostla mnohem rychleji a omezené prostředky programu Erasmus+ neumožňovaly, aby finanční prostředky rostly stejně rychle jako poptávka.


Úterý, 14. února 2017

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/48


P8_TA(2017)0020

Dohoda mezi EU a Cookovými ostrovy o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu (usnesení)

Nelegislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a vládou Cookových ostrovů o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a prováděcího protokolu k této dohodě jménem Evropské unie (07592/2016 – C8-0431/2016 – 2016/0077(NLE) – 2016/2230(INI))

(2018/C 252/05)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (07592/2016),

s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 43, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) a čl. 218 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0431/2016),

s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 14. února 2017 (1) o návrhu rozhodnutí,

s ohledem na zprávu o hodnocení ex ante dohody mezi Evropskou unií a vládou Cookových ostrovů o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a prováděcího protokolu k této dohodě z června 2013,

s ohledem na strategické pokyny úřadů Cookových ostrovů o rozvoji místního odvětví rybolovu uvedené v dokumentu „Cook Islands Offshore Fisheries Policy“,

s ohledem na cíle udržitelného rozvoje OSN, zejména na cíle 1, 2, 9, 10 a 14,

s ohledem na závěry a doporučení 12. zasedání vědeckého výboru Komise pro rybolov v západním a středním Tichém oceánu (WCPFC) pro dlouhodobé zachování a udržitelné využívání vysoce stěhovavých rybích populací v západním a středním Tichém oceánu,

s ohledem na čl. 99 odst. 2 druhý pododstavec jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A8-0015/2017),

A.

vzhledem k tomu, že Evropská komise vedla jednání s vládou Cookových ostrovů za účelem uzavření nové dohody mezi Evropskou unií a Cookovými ostrovy o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu (dále dohoda) a prováděcího protokolu k této dohodě (dále protokol), přičemž tato dohoda má platit osm let a protokol čtyři roky;

B.

vzhledem k tomu, že se jedná o první dohodu o partnerství v oblasti rybolovu mezi EU a Cookovými ostrovy a že poté, co nebyla obnovena dohoda s Kiribati (a došlo k podepsání dohod s Mikronésií a Šalamounovými ostrovy, které však nejsou prováděny), tato dohoda zaručuje evropskou přítomnost ve vodách východního Tichomoří;

C.

vzhledem k tomu, že obecným cílem této dohody a protokolu je prohloubit spolupráci mezi EU a Cookovými ostrovy v odvětví rybolovu v zájmu obou stran, a to vytvořením rámce pro partnerství, který bude prosazovat politiku udržitelného rybolovu a udržitelné využívání rybolovných zdrojů ve výlučné ekonomické zóně Cookových ostrovů;

D.

vzhledem k tomu, že naše přítomnost v tomto regionu by mohla sloužit k podpoře politiky udržitelného rybolovu a odpovědného využívání zdrojů, a zaručit tak řádné řízení zdrojů tuňáka v Tichomoří;

E.

vzhledem k tomu, že dohoda vychází z nejlepších dostupných vědeckých doporučení, přičemž respektuje opatření na zachování a řízení zdrojů přijatá (WCPFC) v mezích dostupného přebytku;

F.

vzhledem k tomu, že existují problémy v souvislosti s inspekcí a kontrolou a že nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov představuje s ohledem na roztříštěný charakter území a zdrojů problém, který je obtížné překonat;

G.

vzhledem k tomu, že v oblasti západního a středního Tichého oceánu se nachází různá plavidla z členských států EU a že již vypršela platnost ostatních dohod o rybolovu, které byly v tomto regionu podepsány;

H.

vzhledem k tomu, že došlo k přijetí závazku neposkytovat jiným neevropským loďstvům příznivější podmínky než ty, které jsou stanoveny v dohodě, a vzhledem k tomu, že součástí dohody je doložka z Cotonou o lidských právech, demokratických zásadách a právním státě;

I.

vzhledem k tomu, že dohoda má podporovat účinnější a udržitelnější rozvoj odvětví rybolovu na tomto souostroví a také rozvoj s ním spojeného průmyslu a činností v souladu s cíli politiky rybolovu Cookových ostrovů, zejména pokud jde o podporu vědeckého výzkumu a tradičního rybolovu, zvyšování množství úlovků vykládaných v místních přístavech, zvyšování kapacity v oblasti sledování a kontroly rybolovných činností a dohledu nad nimi a boj proti NNN rybolovu, a v souladu s rámcem cílů (SDGs);

J.

vzhledem k tomu, že příspěvky na podporu rozvoje politiky rybolovu na Cookových ostrovech, jež se pohybují mezi 47,6 % a 50 % celkové převáděné částky, lze z hlediska procentního podílu pokládat za významný příspěvek;

K.

vzhledem k tomu, že od roku 2012 populace tuňáka velkookého klesají, vzhledem k tomu, že v důsledku toho zavedla komise WCPFC opatření v oblasti řízení, o nichž se bude v roce 2017 opět jednat, a vzhledem k tomu, že úlovky pomocí košelkového nevodu se v roce 2015 snížily oproti roku 2014 o 26 %; vzhledem k tomu, že vody Cookových ostrovů jsou navíc považovány za „útočiště pro žraloky“, ačkoli je třeba zdůraznit, že žraloci nepředstavují pro evropské loďstvo provádějící v těchto vodách rybolovné činnosti na základě nové dohody cílový druh;

L.

vzhledem k tomu, že k úlovkům plavidel EU používajících dlouhé lovné šňůry obvykle dochází v teplejších vodách na jih od Cookových ostrovů; vzhledem k požadavkům, které stanovuje nařízení Cookových ostrovů o ochraně žraloků; vzhledem k tomu, že v rámci hodnocení ex ante bylo zjištěno, že v budoucnu nebude plavidlům EU používajícím dlouhé lovné šňůry plynout z rybaření ve výlučné ekonomické zóně Cookových ostrovů žádný užitek;

M.

vzhledem k tomu, že Cookovy ostrovy jsou silně závislé na dovozu potravin;

1.

je toho názoru, že by dohoda mezi EU a Cookovými ostrovy o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu mohla prostřednictvím přiměřené odvětvové podpory EU účinně prosazovat udržitelný rybolov ve vodách Cookových ostrovů a sledovat dva stejně důležité cíle: 1) stanovit rybolovná práva pro plavidla EU v rybolovné oblasti Cookových ostrovů na základě nejlepších dostupných vědeckých doporučení a v souladu s opatřeními na zachování a řízení zdrojů přijatých komisí WCPFC v mezích dostupného přebytku, při jehož výpočtu by měl být zohledněn celkový rozvoj rybolovné kapacity země a 2) prosazovat spolupráci mezi EU a Cookovými ostrovy s ohledem na politiku udržitelného rybolovu a odpovědné využívání rybolovných zdrojů v rybolovné oblasti Cookových ostrovů a přispívat k udržitelnému rozvoji odvětví rybolovu na Cookových ostrovech prostřednictvím hospodářské, finanční, technické a vědecké spolupráce při respektování svrchovaných rozhodnutí této země ohledně tohoto rozvoje;

2.

bere na vědomí závěry hodnotící zprávy ex ante o dohodě mezi EU a Cookovými ostrovy o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a příslušném protokolu z června 2013, podle níž předchozí dohody o partnerství a protokoly v tomto regionu (s Kiribati a Šalamounovými ostrovy) dostatečně nepřispívaly k rozvoji místního rybolovu, zejména pokud jde o společné podnikatelské iniciativy (se společnými investicemi) a rozvoj místních kapacit na zpracování úlovků; je toho názoru, že dohoda by pokud možno měla přispět k rozvoji místního odvětví rybolovu tím, že zaručí dodávky ryb potřebné pro domácí spotřebu, aby tak byla souladu s proklamovanými cíli nové generace dohod EU o rybolovu a s rámcem cílů udržitelného rozvoje;

3.

vyjadřuje politování nad tím, že jiné země v regionu nedospěly k dohodě o partnerství s EU a zpřístupňují svá loviště ostatním zemím a regionům ve světě, které se občas uchylují k metodám rybolovu, jež neberou v úvahu dostupné zdroje, namísto toho, aby se rozhodly uzavřít dohodu s EU, která prosazuje udržitelný rybolov a poskytuje odvětvovou podporu;

4.

vítá zavedení povinnosti Cookových ostrovů veřejně oznamovat existenci veškerých dohod, které opravňují zahraniční loďstva k rybolovu v jejich vodách, ale vyjadřuje politování nad nedostatkem přesnosti, pokud jde o celkovou intenzitu rybolovu, jak bylo požadováno v rámci některých dalších dohod, jež EU uzavřela;

5.

zdůrazňuje, že tato dohoda a příslušný protokol musí při svém provádění a případných revizích nebo prodlouženích zohledňovat strategii orgánů Cookových ostrovů pro rozvoj místního rybolovného odvětví a být s ní v souladu, a konkrétně stanovit:

příspěvek na zvýšení schopnosti monitorování, kontroly a sledování rybolovných zdrojů Cookových ostrovů a rybolovných činností probíhajících v jejich vodách, a to se zvláštním důrazem na boj proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

zlepšení dostupných vědeckých poznatků o stavu místních mořských ekosystémů a o rybolovných zdrojích, které se ve vodách Cookových ostrovů vyvíjejí;

zvláštní podporu rozvoje místního tradičního rybolovu a komunit, jež na něm závisejí, aby se zvýšil jeho příspěvek místní ekonomice, aby se přispělo ke zlepšení bezpečnosti na palubě a příjmů rybářů a podpořil se rozvoj místní infrastruktury pro zpracování ryb a jejich uvádění na trh, ať již k zásobování vnitřního trhu, nebo na vývoz;

6.

domnívá se, že podpora pro rozvoj odvětví představuje důležitý aspekt přispívání k udržitelnosti partnerské země, jelikož posiluje operační nezávislost země, podporuje její rozvojovou strategii a zajišťuje její svrchovanost;

7.

domnívá se, že možnosti zaměstnávání místních námořníků na plavidlech EU v rámci dohod o partnerství nesplňují mezinárodní normy; znovu opakuje, že je nezbytné dodržovat zásady Mezinárodní organizace práce (MOP) a prosazovat ratifikaci její Úmluvy č. 188, přičemž musí být dodržovány obecné zásady svobody sdružování pracovníků a kolektivního vyjednávání, stejně jako zákaz diskriminace na pracovišti i v povolání; poukazuje však na to, že vzhledem k nedostatku kvalifikovaných námořníků pro plavidla lovící tuňáky nežádaly orgány Cookových ostrovů o jejich zaměstnávání v loďstvu EU;

8.

je toho názoru, že dohoda a příslušný protokol by měly umožnit prohloubení dvoustranné spolupráce zaměřené na boj proti nezákonnému rybolovu a poskytnout Cookovým ostrovům prostředky na financování programů dozoru, a je přesvědčen, že by měla být posílena opatření, která mají bránit nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu ve výlučné ekonomické zóně Cookových ostrovů, mimo jiné prostřednictvím lepšího sledování, kontroly a dozoru za využití systému satelitního sledování plavidel, lodních deníků, inspektorů a prováděním rozhodnutí přijatých regionálními rybářskými organizacemi;

9.

považuje za žádoucí zlepšit množství a přesnost údajů o všech úlovcích (cílových úlovcích i vedlejších úlovcích) a obecněji o stavu zachování rybolovných zdrojů tak, aby bylo možné za účasti sdružení rybářů přesněji měřit dopad dohody na mořský ekosystém a rybářské komunity; naléhavě vyzývá Komisi, aby prosazovala řádné a transparentní fungování orgánů odpovědných za dohled nad uplatňováním dohody a posílila vědecké posouzení prováděné komisí WCPFC;

10.

vyzývá proto Komisi, aby zvážila uplatnění zásady předběžné opatrnosti na pravidla společné rybářské politiky a provedla v dané oblasti analýzu používání plovoucích lovných zařízení s uzavíracím mechanismem a jejich dopadu na ekologii tuňáka a aby na základě svých zjištění předložila návrhy na jejich používání;

11.

vyzývá Komisi, aby Parlament včas informovala o nadcházejících schůzích smíšeného výboru a postoupila Parlamentu zápisy a závěry ze schůzí smíšeného výboru, jak je uvedeno v článku 6 dohody, víceletý odvětvový program podle článku 3 protokolu a výsledky příslušných ročních hodnocení, aby umožnila účast zástupců Evropského parlamentu na schůzích smíšeného výboru coby pozorovatelů a aby podporovala zapojení rybářských komunit z Cookových ostrovů;

12.

vyzývá Komisi a Radu, aby Parlament v rámci svých příslušných pravomocí ve všech etapách postupů týkajících se protokolu a případného prodloužení jeho platnosti okamžitě a plně informovaly v souladu s čl. 13 odst. 2 SEU a čl. 218 odst. 10 SFEU;

13.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Cookových ostrovů.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0019.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/52


P8_TA(2017)0021

Kontrola rejstříku a složení expertních skupin Komise

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 ke kontrole rejstříku a složení expertních skupin Komise (2015/2319(INI))

(2018/C 252/06)

Evropský parlament,

s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 30. května 2016, kterým se zavádí horizontální pravidla pro ustavování a činnost expertních skupin Komise (C(2016)3301),

s ohledem na sdělení Komise k dokumentu s názvem Rámec pro expertní skupiny Komise: horizontální pravidla a veřejný rejstřík (C(2016)3300),

s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí (1),

s ohledem na své rozhodnutí ze dne 28. dubna 2016 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2014, oddíl III – Komise a výkonné agentury (2),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanoviska Výboru pro právní záležitosti a Rozpočtového výboru (A8-0002/2017),

A.

vzhledem k tomu, že Parlament vyjádřil své výhrady týkající se fungování předešlého rámce pro expertní skupiny Komise z listopadu 2010 (3), který byl ustaven s cílem zavést významné operační inovace, které by zvýšily transparentnost interinstitucionální činnosti a její koordinaci;

B.

vzhledem k nedostatečné míře transparentnosti a nevyváženému složení několika expertních skupin a s ohledem na potřebu zajistit, aby bylo jejich složení vyvážené, pokud jde o odbornost a zastoupení názorů, schválil Rozpočtový výbor v letech 2011 a 2014 rozpočtové rezervy a zformuloval požadavky na jejich reformu, které ještě nebyly přijaty;

C.

vzhledem k tomu, že nedávná studie zadaná k vypracování Parlamentem poukázala na všeobecný nedostatek transparentnosti a nevyváženost ve složení několika expertních skupin (4);

D.

vzhledem k tomu, že vyvážené složení a transparentnost jsou základními předpoklady pro to, aby expertní skupiny odpovídajícím způsobem naplňovaly potřebu regulačních opatření a aby se zvýšila legitimita těchto expertních skupin a regulačních opatření v očích evropských občanů;

E.

vzhledem k tomu, že evropská veřejná ochránkyně práv v rámci svého strategického šetření (5) předložila doporučení týkající se složení expertních skupin Komise, a zejména přitom zdůraznila, že v rámci těchto skupin je nutné zajistit větší transparentnost;

F.

vzhledem k tomu, že se Komise v době před vydáním rozhodnutí setkala se zástupci Parlamentu a s evropskou veřejnou ochránkyní práv;

G.

vzhledem k tomu, že Komise předložila Parlamentu pracovní dokument útvarů Komise, v němž reaguje na doporučení obsažená v pracovním dokumentu zpravodaje Výboru pro rozpočtovou kontrolu;

H.

vzhledem k tomu, že i bez přihlédnutí k výše uvedené skutečnosti nepřináší bohužel ani pracovní dokument útvarů Komise, ani rozhodnutí Komise řešení ke všem výhradám, které Parlament vznesl;

1.

vítá rozhodnutí Komise ze dne 30. května 2016, kterým se zavádí horizontální pravidla pro ustavování a činnost expertních skupin Komise, avšak vyjadřuje politování nad tím, že Komise neuspořádala řádnou veřejnou konzultaci navzdory tomu, že řada nevládních organizací projevila zájem se jí účastnit; znovu poukazuje na to, že je důležité oživit nejrůznější formy zapojení zástupců občanské společnosti a sociálních partnerů do klíčových oblastí, jako je transparentnost a fungování evropských orgánů a institucí;

2.

poukazuje na to, že přijetím nových horizontálních pravidel bylo zdánlivě zohledněno mnoho připomínek dříve vznesených Parlamentem, a to zejména těch, jež se týkají potřeby veřejných výběrových řízení pro účely výběru členů expertních skupin a které se rovněž týkají přezkoumání rejstříku expertních skupin Komise a vytvoření účinného propojení mezi ním a rejstříkem transparentnosti Komise a Parlamentu a pravidel, která se vztahují k nutnosti předcházení střetu zájmů, zejména co se týká osobně jmenovaných odborníků;

3.

zdůrazňuje, že při vytváření expertních skupin má mimořádný význam transparentnost a koordinace interinstitucionální činnosti, neboť pomáhá dosáhnout vhodné rovnováhy z hlediska odborných zkušeností a názorů a pomáhá zlepšit jejich fungování; vítá proto, že k výběru jejich členů nyní dochází v rámci veřejného postupu; v této souvislosti poukazuje na to, že je nutné, aby byly praktické zkušenosti expertů a jejich kvalifikace zřejmé; je toho názoru, že celý proces výběru by měl zajišťovat vysokou míru transparentnosti a měl by být řízen jasnějšími a přesnějšími kritérii se zvláštním důrazem na praktické zkušenosti a akademickou kvalifikaci kandidátů i na možný střet zájmů v případě expertů;

4.

s potěšením konstatuje, že už bylo vytvořeno propojení mezi rejstříkem expertních skupin Komise a rejstříkem transparentnosti, což vede k vyšší transparentnosti;

5.

považuje za politováníhodné, že pokus o uskutečnění veřejné konzultace na téma vytvoření nových pravidel nebyl úspěšný; vyzývá Komisi, aby se vůči občanům EU chovala transparentně a odpovědně;

6.

připomíná, že nedostatečná transparentnost nepříznivě ovlivňuje důvěru občanů EU v její orgány a instituce; je přesvědčen, že účinná reforma systému expertních skupin Komise, která by se zakládala na jasných zásadách transparentnosti a vyrovnaném složení, zlepší dostupnost a spolehlivost údajů, což na druhé straně přispěje k nárůstu důvěry občanů v EU;

7.

zdůrazňuje, že by se nová pravidla měla vztahovat na všechny expertní skupiny Komise, jež se neskládají výlučně ze zástupců členských států nebo které se neřídí rozhodnutím Komise 98/500/ES ze dne 20. května 1998 o zřízení výborů pro kolektivní vyjednávání k podpoře dialogu mezi sociálními partnery na evropské úrovni, a to bez ohledu na jejich název, přičemž sem budou zahrnuty i zvláštní skupiny, skupiny na vysoké úrovni či další „mimořádné“ skupiny a také oficiální a neoficiální skupiny; opakuje, že nová pravidla musí zajistit vyvážené zastoupení pomocí účasti zástupců všech zúčastněných stran;

8.

zastává názor, že by Komise měla dosáhnout pokroku při zajišťování vyváženého složení expertních skupin; vyjadřuje však politování nad tím, že se s cílem dosáhnout maximální transparentnosti a vyváženosti zatím nijak nerozlišuje mezi zástupci ekonomických a jiných než ekonomických zájmů; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba, aby Komise v rámci veřejného výběrového řízení jasně definovala vyvážené složení expertních skupin a aby prohlásila, které zájmy by podle ní měly být při jejich vytváření zastupovány; považuje proto za důležité zapojit Parlament a Hospodářský a sociální výbor, aby byla vypracována vyváženější definice tohoto rozlišení;

9.

vyzývá Komisi, aby při ustavování nových expertních skupin nebo obměně složení stávajících skupin v rámci veřejného výběrového řízení jasně definovala vyvážené složení a prohlásila, které zájmy by podle ní měly být zastupovány a z jakého důvodu; dále by měla obhájit jakékoli potenciální odchylky od předem definovaného vyváženého složení v průběhu ustavování expertních skupin;

10.

v této souvislosti a s ohledem na body 34 až 45 výše uvedeného stanoviska veřejné ochránkyně práv zdůrazňuje, že ačkoli Komise doposud formálně nedefinovala své pojetí „vyváženosti“, nemělo by toto pojetí být chápáno jako výsledek aritmetického výpočtu, ale spíše jako výsledek úsilí s cílem zajistit, aby členové expertní skupiny jako celek měli nezbytné odborné znalosti a široký rozhled, aby mohli plnit mandát této skupiny; domnívá se, že pojetí vyváženosti by proto mělo být chápáno jako vázané na specifický mandát každé jednotlivé expertní skupiny; domnívá se, že kritéria pro posouzení toho, zda je expertní skupina vyvážená, by měla zahrnovat úkoly skupiny, požadovanou technickou odbornost, zúčastněné strany, kterých by se mohla rozhodnutí skupiny nejpravděpodobněji dotýkat, organizaci skupin zúčastněných stran a odpovídající poměr hospodářských i jiných zájmů;

11.

vyzývá Komisi, aby zjistila, zda je zapotřebí nového mechanismu pro podávání stížností pro případ, že zainteresované strany zpochybní definici vyrovnaného složení expertních skupin, nebo zda je stávající úprava dostatečná;

12.

připomíná, že v minulosti nebylo vždy pro Komisi možné nalézt odpovídající odborníky, kteří by zastupovali malé a střední podniky, spotřebitele, odbory či další organizace zastupující obecný veřejný zájem, a že tato skutečnost byla často zapříčiněna výdaji s tím spojenými, ať už se jednalo o nutnost vzít si dovolenou, či například v případě malých a středních podniků o náhradu za čas strávený v expertních skupinách (dále jen „alternativní náklady“);

13.

požaduje proto, aby Komise zjistila, jak by bylo možné usnadnit a podpořit účast nedostatečně zastoupených organizací nebo sociálních skupin v expertních skupinách, tak, že by mj. posoudila své předpisy upravující proplácení výdajů, včetně možností pokrýt veškeré „alternativní výdaje“ podobného druhu, a to za plného respektování zásady proporcionality;

14.

žádá Komisi, aby posoudila možnost vytvoření systému příspěvků, jenž by nedostatečně zastoupené skupiny podpořil při získávání odborných zkušeností, které jsou nutné k jejich účinnému zapojení do práce expertních skupin;

15.

vyzývá Komisi, aby umožnila evropským nevládním organizacím, aby byly zastoupeny v expertních skupinách představiteli vnitrostátních členských organizací, pokud tyto osoby dostanou od evropských organizací za tímto účelem jasný mandát;

16.

vyzývá Komisi, aby zajistila i v případě, že se jí i navzdory zvláštním opatřením nepodaří nalézt odpovídající odborníky zastupující všechny relevantní zájmy, že dotyčná expertní skupina přijme veškerá odpovídající opatření, například vyvážený volební postup, s cílem zabezpečit, že budou závěrečné zprávy těchto skupin fakticky odrážet veškeré relevantní zájmy, a to vyváženým způsobem;

17.

připomíná doporučení Evropského parlamentu i evropské veřejné ochránkyně práv Komisi, aby zpřístupnila programy jednání, podklady, zápisy ze zasedání a porady expertních skupin veřejnosti, a to za předpokladu, že jejich členové nerozhodnou kvalifikovanou většinou, že konkrétní schůze či její část musí probíhat neveřejně; dále vyjadřuje politování nad tím, že Komise udržuje systém, podle něhož zůstávají schůze neveřejné, pokud členové expertních skupin nerozhodnou prostou většinou, že by debata měla být veřejná;

18.

zdůrazňuje, že uživatelé musejí mít přístup k řadě dokumentů (pořadům jednání, referenčním dokumentům, různým zprávám), aby bylo možné zajistit účinné monitorování ze strany zainteresovaných subjektů; dále se domnívá, že internetové stránky rejstříku expertních skupin by měly být samy o sobě či prostřednictvím odkazů na jiné relevantní internetové stránky jedním z nástrojů nebo mechanismů používaných k získávání neustále aktualizovaných informací o vývoji politiky, což zajistí vysokou míru transparentnosti;

19.

vybízí Komisi, aby při konzultaci se zúčastněnými stranami, mimo jiné i s Parlamentem, vypracovala zvláštní pokyny, z nichž bude zřejmé, jak si vysvětluje ustanovení, podle něhož mají být zápisy z jednání expertních skupin smysluplné a úplné, a to zejména tehdy, nejsou-li tato jednání veřejná, a naléhá na Komisi, aby v této souvislosti a v souladu s doporučením evropské veřejné ochránkyně práv zajistila co nejvyšší možnou míru transparentnosti, včetně zveřejnění programu jednání, podkladů, záznamů hlasování a podrobného zápisu ze schůze, včetně nesouhlasných stanovisek;

20.

připomíná, že kromě odborníků jmenovaných jako soukromé osoby se mohou také členové skupin z akademických kruhů, výzkumných ústavů, advokátních kanceláří a konzultantských společností nacházet ve střetu zájmů, a žádá Komisi, aby vysvětlila, jak chce zabránit střetu zájmů v případě těchto zvláštních kategorií odborníků;

21.

vyzývá Komisi, aby se inspirovala existujícími pozitivními příklady a zajistila systematické uplatňování zdokonalených horizontálních pravidel prostřednictvím centrálního dohledu nad uplatňováním těchto pravidel a aby tuto záležitost nedelegovala na jednotlivá generální ředitelství;

22.

vyzývá Komisi, aby věnovala dostatečné zdroje zejména na činnosti související s rejstříkem na základě rozvoje inovativních a zvláště účinných metod tak, aby byl aktualizován, neobsahoval žádné věcné chyby nebo omyly a umožňoval exportování údajů ve strojově čitelném formátu;

23.

poznamenává, že Komise na konci roku 2016 uvedla, že nový rámec pro expertní skupiny Komise bude muset být prováděn všemi generálními ředitelstvími, a požaduje, aby Komise předložila Parlamentu zprávu o jeho provádění a hodnocení nejpozději do jednoho roku od vydání rozhodnutí, tj. do 1. června 2017; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby první ústní prezentace zprávy, jakožto součást strukturovaného dialogu s Parlamentem, proběhla do šesti měsíců;

24.

připomíná navíc, že Komise musí při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů a při vytváření strategických pokynů zajistit, aby byly všechny dokumenty, včetně návrhů právních předpisů, doručovány Parlamentu a Radě ve stejnou dobu jako expertům členských států, jak bylo dohodnuto v rámci Interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o dokonalejší tvorbě právních předpisů;

25.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 304, 20.11.2010, s. 47.

(2)  Úř. věst. L 246, 14.9.2016, s. 27.

(3)  C(2010)7649 ze dne 10. listopadu 2010.

(4)  Tematická sekce D – rozpočtové záležitosti: „Composition of the Commission’s expert groups and the status of the register of expert groups“ („Složení expertních skupin Komise a stav rejstříku expertních skupin“), 2015.

(5)  OI/6/2014/NF.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/56


P8_TA(2017)0022

Úloha oznamovatelů v souvislosti s ochranou finančních zájmů EU

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o úloze oznamovatelů („whistleblowerů“) při ochraně finančních zájmů EU (2016/2055(INI))

(2018/C 252/07)

Evropský parlament,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 325 této smlouvy,

s ohledem na články 22a, 22b a 22c služebního řádu úředníků pracujících pro Evropskou unii,

s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy (1),

s ohledem na rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv, jímž uzavřela své šetření z vlastní iniciativy č. OI/1/2014/PMC týkající se tzv. whistleblowingu,

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním (2),

s ohledem na článek 9 Občanskoprávní úmluvy Rady Evropy o korupci,

s ohledem na čl. 22 písm. a) Občanskoprávní úmluvy Rady Evropy o korupci,

s ohledem na doporučení Rady Evropy CM/Rec(2014)7 pro ochranu whistleblowerů,

s ohledem na články 8, 13 a 33 Úmluvy OSN proti korupci,

s ohledem na zásadu č. 4 doporučení OECD o posilování etického jednání ve veřejné službě,

s ohledem na šetření úřadu evropské veřejné ochránkyně práv ze dne 2. března 2015 a její výzvu orgánům a institucím EU, aby přijaly požadovaná pravidla pro oznamování,

s ohledem na publikaci OECD na téma „Závazek efektivní ochrany whistleblowerů“,

s ohledem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Guja v. Moldavsko, žádost č. 14277/04 ze dne 12. února 2008,

s ohledem na článek 6 Listiny základních práv Evropské unie,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0004/2017),

A.

vzhledem k tomu, že v rámci postupu udělování absolutoria Parlament potřebuje co nejvíce informací ohledně veškerých případných nesrovnalostí daného typu; vzhledem k tomu, že v případech týkajících se nesrovnalostí uvnitř institucí by Parlament měl být oprávněn k plnému přístupu k informacím, aby mohl postup udělování absolutoria provádět s vědomím všech skutečností;

B.

vzhledem k tomu, že Evropský účetní dvůr Parlamentu poskytuje vynikající základ pro jeho zkoumání, přičemž však nemůže sám pokrýt veškeré individuální náklady;

C.

vzhledem k tomu, že Komise a další orgány EU rovněž Parlamentu poskytují zprávy o svých výdajích, jsou však rovněž odkázány na oficiální informační mechanismy;

D.

vzhledem k tomu, že početné unijní fondy jsou spravovány společně Komisí a členskými státy, což způsobuje, že je pro Komisi obtížné informovat o nesrovnalostech týkajících se jednotlivých projektů;

E.

vzhledem k tomu, že jednotliví občané či nevládní organizace Parlamentu pravidelně poskytují informace o nesrovnalostech týkajících se konkrétních projektů zcela či částečně financovaných z rozpočtu Unie;

F.

vzhledem k tomu, že oznamovatelé tudíž hrají důležitou úlohu při zjišťování nesrovnalostí ve věci výdajů spojených s rozpočtem EU i informování o nich a při zjišťování a zveřejňování případů korupce; vzhledem k tomu, že proto potřebujeme kolem evropského veřejného zájmu vytvořit a prosazovat takovou kulturu bezpečnosti, která by znamenala, že se úředníci a další zaměstnanci EU i široká veřejnost cítí zainteresováni na řádném řízení, a z níž by bylo patrné, že orgány a instituce EU podporují, chrání a povzbuzují potenciální oznamovatele;

G.

vzhledem k tomu, že je zcela nezbytné, aby byl neodkladně vytvořen horizontální právní rámec, který bude stanovením práv a povinností chránit oznamovatele v celé EU i v rámci institucí EU (ochrana anonymity, právní, psychologická a v případě potřeby finanční pomoc, přístup k rozličným informačním kanálům, systémy rychlé reakce apod.);

H.

vzhledem k tomu, že většina členských států EU ratifikovala Úmluvu OSN proti korupci, která stanovuje povinnost zajistit oznamovatelům náležitou a účinnou ochranu;

I.

vzhledem k tomu, že oznamování je významným zdrojem informací v boji proti organizovanému zločinu a při vyšetřování korupce ve veřejném sektoru;

J.

vzhledem k tomu, že oznamovatelé hrají obzvláště důležitou úlohu, pokud jde o zjišťování případů korupce a podvodného jednání a informování o nich, neboť strany, které se přímo podílejí na této trestné činnosti, se aktivně snaží tuto činnost skrýt před všemi oficiálními informačními mechanismy;

K.

vzhledem k tomu, že činnost oznamovatelů, která se zakládá na zásadách transparentnosti a bezúhonnosti, je nezbytně nutná; vzhledem k tomu, že jejich ochrana by proto měla být v celé Evropské unii zaručena zákonem a podpořena, ovšem pouze v případě, že účelem příslušného oznámení je ochrana veřejného zájmu jednáním v dobré víře v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva;

L.

vzhledem k tomu, že orgány by neměly omezovat ani snižovat schopnost oznamovatelů a novinářů dokumentovat a zveřejňovat informace o ilegálních, nezákonných či škodlivých postupech, pokud dané informace zveřejňují v dobré víře a veřejný zájem je prioritou;

M.

vzhledem k tomu, že všechny orgány EU mají na základě článků 22a, 22b a 22c služebního řádu od 1. ledna 2014 povinnost zavést interní pravidla na ochranu oznamovatelů z řad úředníků orgánů EU a že pracovní skupina interinstitucionálního přípravného výboru pro otázky spojené se služebním řádem, která se zabývá ochranou oznamovatelů, dosud nedokončila svou práci; vzhledem k tomu, že součástí činnosti vykonávané touto pracovní skupinou by mělo být posouzení situace oznamovatelů, kteří byli v rámci institucí nuceni nést negativní následky, aby se na základě minulých zkušeností stanovily osvědčené postupy; vzhledem k tomu, že uvedená interní pravidla musí zohlednit strukturu řízení a specifický charakter jednotlivých kategorií podle služebního řádu;

N.

vzhledem k tomu, že ochrana oznamovatelů na úrovni členských států nebyla ve všech členských státech provedena ani harmonizována, což znamená, že i v případě, že se jedná o finanční zájmy Evropské unie, může být pro oznamovatele z osobního i profesního hlediska riskantní informovat Parlament o případných nesrovnalostech; vzhledem k tomu, že nesrovnalosti nejsou oznamovány právě proto, že se lidé obávají toho, co se jim může kvůli nedostatečné ochraně stát, a protože se domnívají, že jejich krok nic nezmění, takže v důsledku dochází k oslabování finančních zájmů EU;

O.

vzhledem k tomu, že je třeba zajistit náležité potrestání všech případů odvetných opatření proti oznamovatelům;

P.

vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 23. října 2013 Parlament vyzval Komisi, aby do konce roku 2013 předložila legislativní návrh zavádějící účinný a komplexní evropský program na ochranu oznamovatelů ve veřejném i soukromém sektoru s cílem chránit osoby, které zjistí, že dochází k neefektivnímu řízení nebo k nesrovnalostem a informují o případech vnitrostátní či přeshraniční korupce týkající se finančních zájmů EU; vzhledem k tomu, že Parlament rovněž vyzval členské státy, aby zavedly vhodnou a účinnou ochranu oznamovatelů;

Q.

vzhledem k tomu, že zákonodárce Evropské unie již stanovil ochranu oznamovatelů v odvětvových nástrojích včetně směrnice 2013/30/EU o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, nařízení (EU) č. 596/2014 o zneužívání trhu, směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a nařízení (EU) č. 376/2014 o hlášení událostí;

R.

vzhledem k tomu, že ochrana oznamovatelů v Unii se stala ještě naléhavější v návaznosti na směrnici o ochraně obchodního tajemství, jež omezuje práva oznamovatelů, a může tak mít nezamýšlený odrazující účinek na osoby, které si přejí oznámit nesrovnalosti spojené s financováním Unie ve prospěch konkrétních společností;

S.

vzhledem k tomu, že v této oblasti již vynaložily značné úsilí mezinárodní organizace, např. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Rada Evropy, které vypracovaly doporučení týkající se ochrany oznamovatelů;

T.

vzhledem k tomu, že podle OECD více než třetina organizací, které mají mechanismus oznamování, neměla psané zásady ochrany oznamovatelů před odvetnými opatřeními nebo o nich nevěděla;

U.

vzhledem k tomu, že nevládní organizace, např. Transparency International, Whistleblowing International Network atd., rovněž vypracovaly mezinárodní zásady pro právní úpravu této oblasti, které by mohly sloužit jako inspirace pro iniciativy EU v této věci;

V.

vzhledem k tomu, že evropský veřejný ochránce práv má jasnou pravomoc ve vztahu k prošetřování stížností občanů EU ohledně špatného řízení v institucích EU, samotný úřad však nehraje žádnou úlohu v ochraně oznamovatelů v členských státech;

W.

vzhledem k tomu, že služební řád úředníků Evropské unie a pracovní řád ostatních zaměstnanců Unie zavedl v nové verzi platné od 1. ledna 2014 několik ustanovení týkajících se oznamování;

X.

vzhledem k tomu, že ochrana oznamovatelů je nezbytně nutná k zabezpečení veřejného blaha a finančních zájmů Unie a k podpoře kultury veřejné odpovědnosti a bezúhonnosti jak ve veřejných, tak v soukromých institucích;

Y.

vzhledem k tomu, že v mnoha jurisdikcích a zejména v soukromém sektoru jsou zaměstnanci s ohledem na určité informace vázáni povinností mlčenlivosti, což znamená, že by oznamovatelé v případě podání oznámení mimo vlastní organizaci mohli čelit disciplinárním opatřením;

1.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise doposud nepředložila žádné legislativní návrhy zaměřené na zavedení minimální úrovně ochrany evropských oznamovatelů;

2.

naléhavě vyzývá Komisi, aby okamžitě předložila legislativní návrh zavádějící účinný a komplexní program na ochranu oznamovatelů, jehož součástí budou mechanismy pro společnosti, veřejné orgány a neziskové organizace, a zejména aby do konce tohoto roku předložila legislativní návrh chránící oznamovatele, který by byl součástí souboru nezbytných opatření v oblasti předcházení podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie a boje s takovými podvody, s cílem zavést účinnou a srovnatelnou míru ochrany v členských státech a ve všech orgánech, institucích a jiných subjektech Unie;

3.

zdůrazňuje, že oznamovatelé významně napomáhají orgánům a institucím členských států a EU předcházet porušování zásady bezúhonnosti a zneužívání moci a řešit tyto případy, které by mohly vést k ohrožení nebo porušení zásad veřejného zdraví a bezpečnosti, finanční integrity, ekonomiky, lidských práv, životního prostředí a právního státu na evropské a vnitrostátní úrovni, zvýšit nezaměstnanost, omezit či poškodit spravedlivou hospodářskou soutěž a oslabit důvěru občanů v demokratické instituce a procesy; zdůrazňuje, že oznamovatelé v tomto ohledu velkou měrou přispívají ke zvýšení demokratického charakteru veřejných institucí a důvěry v ně, protože díky nim jsou tyto instituce přímo zodpovědné vůči občanům a jsou transparentnější;

4.

upozorňuje, že práva oznamovatelů i dotčených veřejných orgánů či institucí by měla podléhat právní ochraně, kterou jim zaručuje Listina základních práv Evropské unie a vnitrostátní právní předpisy;

5.

připomíná, že členské státy jsou prvními příjemci finančních prostředků Evropské unie, a proto jsou povinny zákonnost svých výdajů pečlivě kontrolovat;

6.

konstatuje, že dostatečně vyspělé systémy ochrany oznamovatelů byly zavedeny pouze v několika členských státech; žádá ty členské státy, které dosud nepřijaly zásady na ochranu oznamovatelů ve vnitrostátních právních předpisech, aby tak učinily co nejdříve;

7.

vyzývá členské státy, aby prosazovaly účinná protikorupční pravidla a zároveň ve svých vnitrostátních právních předpisech řádně uplatňovaly evropské a mezinárodní normy a pokyny na ochranu oznamovatelů;

8.

s politováním konstatuje, že mnohé členské státy dosud nezavedly konkrétní pravidla na ochranu oznamovatelů, zejména s ohledem na zásadní roli jejich ochrany při předcházení korupci a boji proti ní, i s ohledem na skutečnost, že ochrana oznamovatelů je doporučena článkem 33 Úmluvy OSN proti korupci;

9.

zdůrazňuje, že „oznamování“ týkající se finančních zájmů Unie obnáší zveřejnění či oznámení protiprávního jednání, mj. korupce, podvodu, střetu zájmů, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků, praní peněz, pronikání organizovaného zločinu a jednání usilujícího o zatajení některého z uvedených přečinů;

10.

domnívá se, že je nutné podpořit rozvoj etické kultury, s jejíž pomocí bude možné zajistit, aby oznamovatelé nebyli vystaveni odvetným opatřením ani interním konfliktům;

11.

opakuje skutečnost, že oznamovatel je povinen informovat o nesrovnalostech, které poškozují finanční zájmy EU, jakož i to, že oznamovatelé by měli vždy spolupracovat prostřednictvím sdílení informací s příslušnými orgány EU;

12.

opakuje, že oznamovatelé mají často lepší přístup k citlivým údajům než lidé zvenčí, a proto jim spíše hrozí větší následky související s jejich profesní dráhou nebo rizika spojená s jejich osobní bezpečností, kterou zaručuje článek 6 Listiny základních práv EU;

13.

zdůrazňuje, že definice této činnosti zahrnuje také ochranu osob, které takovéto informace zveřejní, přičemž jsou důvodně přesvědčeny, že dané informace jsou v okamžiku jejich zveřejnění pravdivé, čímž by se ochrana vztahovala i na osoby, které na základě upřímného přesvědčení o opaku zveřejní mylné informace;

14.

zdůrazňuje úlohu investigativní žurnalistiky a vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu zajistila investigativním novinářům stejnou ochranu jako oznamovatelům;

15.

domnívá se, že je třeba vytvořit nezávislý poradní orgán EU shromažďující informace, který by byl referenčním bodem, měl by pobočky v členských státech, které by mohly z titulu své funkce přijímat hlášení o nesrovnalostech, a disponoval by dostatečnými rozpočtovými zdroji, odpovídajícími pravomocemi a vhodnými odborníky s cílem pomáhat interním i externím oznamovatelům využívat vhodné kanály pro zveřejnění příslušných informací o možných nesrovnalostech poškozujících finanční zájmy Unie, chránit je před odhalením jejich identity a nabízet jim podporu a poradenství; v první etapě by se jeho činnost primárně zaměřila na spolehlivé ověřování obdržených informací;

16.

vyzývá orgány EU, aby ve spolupráci se všemi příslušnými orgány členských států zavedly a činily veškerá nezbytná opatření na ochranu důvěrnosti informačních zdrojů, aby se zabránilo možným diskriminačním krokům či vyhrožování;

17.

vítá rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv z roku 2014 zahájit šetření z vlastního podnětu týkající se orgánů EU ve věci ochrany oznamovatelů, a vítá skutečnost, že přineslo mimořádně pozitivní výsledky; žádá orgány a další instituce EU, které tak dosud neučinily, aby se bezodkladně začaly řídit pokyny, které byly vypracovány po ukončení šetření;

18.

vyzývá orgány a instituce EU, aby zvyšovaly povědomí ohledně vážných obav v souvislosti s bezbranností oznamovatelů; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby předložila v tomto ohledu komplexní akční plán;

19.

požaduje, aby bylo v rámci Parlamentu zřízeno zvláštní oddělení věnované podávání zpráv, s účelovými zařízeními (např. horké linky, internetové stránky, kontaktní místa) určené ke shromažďování informací od oznamovatelů týkajících se finančních zájmů Unie, které jim bude rovněž poskytovat poradenství a pomoc ve věci ochrany proti případným odvetným opatřením, a to do doby, než bude zřízen nezávislý orgán EU uvedený v bodě 4;

20.

vyzývá k vytvoření webové stránky, kde by bylo možné podávat stížnosti; zdůrazňuje, že tyto internetové stránky by měly být přístupné veřejnosti a měla by být zajištěna anonymita jejích údajů;

21.

vyzývá Komisi, aby poskytla jasný právní rámec zaručující, že osoby, které poukáží na nezákonné nebo neetické jednání, budou ochráněny před odvetou nebo stíháním;

22.

vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy na úplnou ochranu osob, které veřejně odhalí nezákonné praktiky a nesrovnalosti, a poskytla komplexní plán, který by zabránil převádění aktiv do zemí mimo EU, které chrání anonymitu zkorumpovaných osob;

23.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby byly mechanismy oznamování přístupné, bezpečné a zabezpečené a aby tvrzení oznamovatelů byla profesionálně prošetřena;

24.

vyzývá Komisi a úřad evropského veřejného žalobce (poté, co bude vytvořen, a v rozsahu jeho pravomocí), aby vytvořily efektivní způsoby komunikace mezi zúčastněnými stranami a aby obdobně zavedly postupy pro přijímání a ochranu oznamovatelů, kteří poskytují informace o nesrovnalostech týkajících se finančních zájmů Unie, a aby zavedly jednotný pracovní protokol pro oznamovatele;

25.

vyzývá všechny orgány a instituce EU, aby učinily nezbytné kroky k zajištění uznání oznamovatelů a náležitý ohled a respekt vůči nim ve všech případech, které se jich týkají nebo týkaly a které byly takto uznány Soudním dvorem Evropské unie, a zdůrazňuje, že by to mělo platit retroaktivně; dále je vyzývá, aby o příslušných rozsudcích veřejně a věrohodně informovaly celý orgán či instituci;

26.

vyzývá Komisi a členské státy, aby Parlamentu poskytovaly veškeré informace získané od oznamovatelů a týkající se finančních zájmů Unie a aby do svých výročních zpráv o činnosti zařadily kapitolu věnovanou upozorněním, která obdržely, a následným opatřením; vyzývá Parlament, aby vyvinul úsilí s cílem ověřit přesnost informací, aby mohl přijmout vhodná opatření;

27.

vyzývá Komisi, aby vedla veřejné konzultace s cílem zjistit postoj zúčastněných stran k mechanismům oznamování a potenciální nedostatky postupů na vnitrostátní úrovni; výsledky veřejné konzultace poskytnou Komisi cenné informace pro přípravu budoucího návrhu v oblasti oznamování;

28.

vyzývá nezávislý orgán EU, a do doby jeho zřízení Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), aby každoročně vypracoval a zveřejnil zprávu o hodnocení ochrany oznamovatelů v Evropské unii;

29.

dále vybízí Účetní dvůr, aby do svých výročních zpráv zahrnoval oddíl specificky věnovaný úloze oznamovatelů, pokud se jedná o ochranu finančních zájmů Unie;

30.

vybízí agentury EU, aby písemnou formou stanovily politiku ochrany oznamovatelů před odvetnými opatřeními;

31.

vítá skutečnost, že Parlament, Komise, Rada Evropské unie, Soudní dvůr Evropské unie, Evropský účetní dvůr, Evropská služba pro vnější činnost, Evropský hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, evropský veřejný ochránce práv a evropský inspektor ochrany údajů zavedli vnitřní pravidla pro ochranu oznamovatelů v souladu s články 22a, 22b a 22c služebního řádu; naléhavě vyzývá všechny orgány a instituce, aby zajistily, že jejich přijatá vnitřní pravidla pro ochranu oznamovatelů budou silná a komplexní;

32.

vybízí členské státy, aby vypracovaly údaje, referenční hodnoty a ukazatele týkající se politik v oblasti oznamování ve veřejném i soukromém sektoru;

33.

připomíná, že prováděcí směrnice Komise (EU) 2015/2392 stanovuje postupy pro oznamování, požadavky na vedení záznamů a opatření na ochranu oznamovatelů; zdůrazňuje, jak důležité je zajistit, aby oznamovatelé mohli informovat o porušování pravidel důvěrným způsobem a aby byla řádně a plně zaručena jejich anonymita i v digitálním prostředí, avšak vyjadřuje politování nad tím, že uvedený předpis je jedním z mála odvětvových předpisů obsahujících ustanovení, která se oznamovatelů týkají;

34.

vybízí Komisi, aby přezkoumala osvědčené postupy stávajících programů na ochranu oznamovatelů, které již existují v jiných zemích světa; upozorňuje na skutečnost, že některé stávající programy poskytují oznamovatelům finanční odměny (např. procentní podíl ze stanovených sankcí); domnívá se, že ačkoli je takový systém potřeba pečlivě řídit, aby se zabránilo případnému zneužití, mohly by takové finanční odměny představovat důležitý příjem pro ty, kdo následkem učiněného oznámení ztratí zaměstnání;

35.

vyzývá členské státy, aby nekriminalizovaly kroky oznamovatelů, kteří podají informace o nelegálních činnostech nebo nekalých praktikách, jež jsou v rozporu s finančními zájmy EU;

36.

pověřuje svého předsedu, aby předal toho usnesení Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. C 208, 10.6.2016, s. 89.

(2)  Úř. věst. L 157, 15.6.2016, s. 1.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/62


P8_TA(2017)0026

Přezkum Evropského konsensu o rozvoji

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o přezkumu Evropského konsensu o rozvoji (2016/2094(INI))

(2018/C 252/08)

Evropský parlament,

s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji z prosince 2005 (1),

s ohledem na Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci (2) a společný postoj EU pro druhé zasedání na vysoké úrovni v rámci globálního partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci (Nairobi, 29. listopadu až 1. prosince 2016) (3),

s ohledem na výsledný dokument čtvrtého fóra na vysoké úrovni o účinnosti pomoci z prosince 2011, které zahájilo globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci,

s ohledem na Agendu 2030 nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, která byla přijata na summitu Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji dne 25. září 2015 v New Yorku (4),

s ohledem na akční program z Addis Abeby o financování rozvoje (5),

s ohledem na prohlášení z Dillí ze dne 10. dubna 2010 o posílení míru a upevňování právního státu, a na „Novou dohodu o angažovanosti v nestabilních zemích“ uzavřenou dne 30. listopadu 2011,

s ohledem na Pařížskou dohodu z 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu přijatou dne 12. prosince 2015 (6),

s ohledem na sdělení Komise „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ (COM(2011)0637),

s ohledem na Světový humanitární summit konaný ve dnech 23.-24. května 2016 v Istanbulu a na jeho závazky k činnosti (7),

s ohledem na novou městskou agendu přijatou na konferenci OSN o bydlení a udržitelném rozvoji měst (Habitat III), která se konala od 17. do 20. října 2016 v Quitu v Ekvádoru (8),

s ohledem na zprávu o pokroku za rok 2014, kterou připravily OECD a Rozvojový program OSN pod názvem „Posilování účinnosti rozvojové spolupráce“ (9),

s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie o rozvojové spolupráci, který uvádí, že „politika rozvojové spolupráce Unie a politika, kterou v této oblasti vedou členské státy, se navzájem doplňují a posilují“, a definuje snížení a vymýcení chudoby jako hlavní cíl rozvojové politiky EU,

s ohledem na závěry Rady z října 2012 o kořenech demokracie a udržitelném rozvoji: spolupráce Evropské unie s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů,

s ohledem na Kodex chování EU pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky (10),

s ohledem na závěry Rady EU ze dne 19. května 2014 o přístupu k rozvojové spolupráci založeném na právech, který zahrnuje všechna lidská práva (11),

s ohledem na Globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie zveřejněnou v červnu 2016 (12),

s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou EU podepsala a ratifikovala v roce 2011, a na závěrečné připomínky OSN k provádění Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením,

s ohledem na sdělení Komise „Obchod pro všechny: cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice“ (COM(2015)0497),

s ohledem na akční plán EU pro rovnost žen a mužů (2016–2020) a akční plán pro lidská práva a demokracii (2015–2019),

s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména usnesení ze dne 17. listopadu 2005 o návrhu společného prohlášení Rady, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie „Evropský konsensus“ (13), ze dne 5. července 2011 o zvyšování dopadu rozvojové politiky EU (14), ze dne 11. prosince 2013 o koordinaci dárců EU v oblasti rozvojové pomoci (15), ze dne 25. listopadu 2014 o EU a globálním rámci pro rozvoj po roce 2015 (16), ze dne 19. května 2015 o financování rozvoje (17), ze dne 8. července 2015 o vyhýbání se daňovým povinnostem a o daňových únicích, sociální ochraně a rozvoji v rozvojových zemích (18), ze dne 14. dubna 2016 o soukromém sektoru a rozvoji (19), ze dne 12. května 2016 o sledování a přezkumu Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 (20), ze dne 7. června 2016 o zprávě EU o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za rok 2015 (21) a ze dne 22. listopadu 2016 o zvýšení účinnosti rozvojové spolupráce (22),

s ohledem na společný pracovní dokument útvarů o rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen: proměna životů dívek a žen prostřednictvím vnějších vztahů EU v období let 2016–2020 (SWD(2015)0182) a na závěry Rady ze dne 26. října 2015, v nichž je schválen příslušný akční plán pro rovnost žen a mužů na období 2016–2020,

s ohledem na nový rámec pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen: proměna života dívek a žen prostřednictvím vnějších vztahů EU (2016–2020),

s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 o nové a inovativní budoucí strategii pro obchod a investice (23),

s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte a její čtyři základní zásady: zásadu nediskriminace (článek 2), zásadu nejlepšího zájmu dítěte (článek 3), zásadu práva na život, zachování života a rozvoje dítěte (článek 6) a zásadu účasti v řízení, které se jej týká (článek 12),

s ohledem na připravoanou zprávu Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro rozvoj o řešení pohybu uprchlíků a migrantů: úloha vnější činnosti EU (2015/2342(INI)), a na usnesení ze dne 22. listopadu 2016 o zvýšení účinnosti rozvojové spolupráce (24),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A8-0020/2017),

A.

vzhledem k tomu, že přezkum Evropského konsensu o rozvoji je příhodný a nezbytný s ohledem na změněný vnější rámec, který zahrnuje přijetí Agendy 2030 a cílů udržitelného rozvoje, Pařížskou dohodu z 21. zasedání konference smluvních stran o změně klimatu, sendajský rámec pro snižování rizika katastrof, akční program z Addis Abeby o financování rozvoje a globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci, nové nebo rostoucí globální výzvy, jako jsou změna klimatu, kontext migrace, rozrůzněnější rozvojové země s rozdílnými a specifickými rozvojovými potřebami, nově se objevující dárci a nové globální subjekty, zúžení prostoru pro organizace občanské společnosti a vnitřní změny v EU, k nimž patří změny vyplývající z Lisabonské smlouvy, Agendy pro změnu a globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie;

B.

vzhledem k tomu, že univerzální Agenda 2030 a navzájem související cíle udržitelného rozvoje stanoví za cíl dosáhnout udržitelného rozvoje v mezích naší planety, budovat partnerství, jejichž středem zájmu budou lidé, poskytovat jim životně důležité zdroje, jako jsou potraviny, voda a hygiena, zdravotnictví, energie, vzdělání a pracovní příležitosti, a prosazovat mír, spravedlnost a prosperitu pro všechny; vzhledem k tomu, že je třeba přijmout opatření v souladu se zásadami odpovědnosti jednotlivých zemí, inkluzivních rozvojových partnerství, se zaměřením na výsledky, transparentnost a odpovědnost; vzhledem k tomu, že přístup založený na právech je předpokladem pro udržitelný rozvoj v souladu s rezolucí OSN č. 41/128, v níž je definováno právo na rozvoj jakožto nezcizitelné lidské právo;

C.

vzhledem k tomu, že článek 208 SFEU uvádí, že „politika rozvojové spolupráce Unie a politika, kterou v této oblasti vedou členské státy, se navzájem doplňují a posilují“;

D.

vzhledem k tomu, že změna klimatu je jev, který je třeba naléhavě řešit, protože ve větší míře postihuje chudé a nejzranitelnější země;

E.

vzhledem k tomu, že tři čtvrtiny chudých obyvatel na světě žijí v zemích se středními příjmy; vzhledem k tomu, že země se středními příjmy nejsou homogenní skupinou, ale mají velmi různorodé potřeby a problémy, a rozvojová spolupráce EU proto musí být dostatečně diferencovaná;

F.

vzhledem k tomu, že přístup založený na soudržnosti politik ve prospěch rozvoje vyplývající ze Smlouvy vyžaduje, aby EU přihlížela k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země; vzhledem k tomu, že úzce spjaté oblasti politiky, jako je obchod, bezpečnost, migrace, humanitární pomoc a rozvoj, proto musí být formulovány a prováděny tak, aby se vzájemně posilovaly;

G.

vzhledem k tomu, že migrace se stala s více než 65 miliony násilně přesídlených lidí po celém světě ještě naléhavějším problémem; vzhledem k tomu, že drtivá většina uprchlíků žije v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že mezi hlavními důvody, proč lidé opouštějí své domovy, jsou zranitelnost státu, nestabilita a války, porušování lidských práv, velká chudoba i nedostatečné vyhlídky; vzhledem k tomu, že v posledních letech migrovaly nebo uprchly do EU miliony lidí;

H.

vzhledem k tomu, že některé nedávné návrhy Komise lze vnímat jako změnu orientace rozvojové politiky s ohledem na nové hledisko řízení migrace, jejímž cílem je splnit priority EU, které jsou často krátkodobé; vzhledem k tomu, že by neměla být žádná podmíněnost rozvojové pomoci spoluprací ze strany přijímajících zemí v oblasti migrace; vzhledem k tomu, že fondy, například nouzový svěřenský fond EU pro Afriku a plán vnějších investic EU, byly zřízeny s cílem reagovat na nedávnou migrační krizi v EU; vzhledem k tomu, že politika rozvojové spolupráce EU musí mít za svůj hlavní cíl snížení a výhledově i vymýcení chudoby a musí být založena na zásadách účinnosti z hlediska rozvoje;

I.

vzhledem k tomu, že zdravotnictví a školství jsou pro zajištění udržitelného rozvoje klíčové; vzhledem k tomu, že investice k zajištění všeobecného přístupu v těchto oblastech proto v Agendě 2030 a mezi cíli udržitelného rozvoje zastávají významné místo a měly by na ně být věnovány dostatečné zdroje, aby bylo dosaženo účinků v dalších odvětvích;

J.

vzhledem k tomu, že malé a střední podniky a mikropodniky jsou páteří ekonomiky po celém světě, jsou základní součástí hospodářství rozvojových zemí a spolu s dobře fungujícím veřejným sektorem jsou klíčovým faktorem při posilování hospodářského, sociálního a kulturního růstu; vzhledem k tomu, že malé a střední podniky zejména v rozvojových zemích často čelí omezenému přístupu ke kapitálu;

K.

vzhledem k tomu, že dnes více než polovina světové populace žije ve městech a předpokládá se, že tento poměr do roku 2050 dosáhne dvou třetin, přičemž k 90 % městského růstu dochází v Africe a Asii; vzhledem k tomu, že tento trend zvyšuje nutnost udržitelného rozvoje měst; vzhledem k tomu, že se v mnoha rozvojových zemích bezpečnost ve městech stává stále větším problémem;

L.

vzhledem k tomu, že oceány hrají důležitou úlohu v oblasti biologické rozmanitosti, zabezpečení potravin, energie, zaměstnanosti a růstu, avšak mořské zdroje jsou ohroženy v důsledku změny klimatu i jejich nadměrného využívání a neudržitelného čerpání;

M.

vzhledem k tomu, že odlesňování a znehodnocování lesů vyčerpává ekosystémy a významně přispívá ke změně klimatu;

N.

vzhledem k tomu, že rozvojová politika EU je důležitým doplňkem rozvojové politiky členských států a měla by se zaměřit na oblasti, kde má EU komparativní výhodu, a na způsoby, jakými může globální úloha EU coby organizace podpořit cíle její rozvojové politiky;

O.

vzhledem k tomu, že rozvojová politika je klíčovým aspektem vnější politiky EU; vzhledem k tomu, že Unie je největším dárcem rozvojové pomoci na světě a že společně se svými členskými státy poskytuje celosvětově více než polovinu oficiální rozvojové pomoci;

P.

vzhledem k tomu, že nerovnosti v bohatství a příjmech rostou na celém světě; vzhledem k tomu, že tento trend ohrožuje sociální soudržnost a zvyšuje diskriminaci, politickou nestabilitu a nepokoje; vzhledem k tomu, že využívání domácích zdrojů je proto klíčem k provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a v dlouhodobém horizontu představuje životaschopnou strategii pro překonání závislosti na zahraniční pomoci;

1.

zdůrazňuje význam Evropského konsensu o rozvoji při zajišťování společného a uceleného postoje na úrovni EU i členských států ohledně cílů, hodnot, zásad a hlavních aspektů rozvojové politiky včetně jejího provádění; domnívá se, že při jeho přezkumu musí být zachováno acquis konsensu a zejména jeho celostní přístup a jasný prvořadý cíl v podobě boje proti chudobě a výhledově i jejího vymýcení; domnívá se proto, že cílem musí být také boj s nerovnostmi, jak jej uznávají cíle udržitelného rozvoje; připomíná, že rozvojové politiky na úrovni členských států a EU by se měly vzájemně posilovat a doplňovat;

2.

varuje před rozšířením kritérií oficiální rozvojové pomoci s cílem pokrýt jiné výdaje než ty, které přímo souvisí s výše uvedenými cíli; zdůrazňuje, že cílem každé reformy oficiální rozvojové pomoci musí být zvýšení dopadu na rozvoj;

3.

uznává význam jasné evropské vnější strategie, která vyžaduje soudržnost politik, zejména v oblasti míru a bezpečnosti, migrace, obchodu, životního prostředí a změny klimatu, humanitární pomoci a rozvojové spolupráce; opakuje však, že rozvojové cíle představují cíle samy o sobě; připomíná povinnost zakotvenou v článku 208 SFEU přihlížet „k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“; důrazně upozorňuje, že Parlament může akceptovat pouze přesvědčivé pojetí rozvojové politiky zakotvené v povinnostech vyplývajících z SFEU a zaměřené zejména na boj proti chudobě; připomíná zásady vnější činnosti EU v souladu s čl. 21 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, tj. demokracii, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úctu k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva;

4.

v souladu s Lisabonskou smlouvou popisuje rozvojovou spolupráci následovně: boj za DŮSTOJNOST prostřednictvím vymýcení CHUDOBY;

Rozvojové cíle, hodnoty a zásady EU

5.

požaduje, aby se cíle udržitelného rozvoje, Agenda 2030 a hospodářský, sociální a environmentální rozměr udržitelného rozvoje dotýkaly všech vnitřních a vnějších politik EU a staly se jádrem konsensu s přihlédnutím k důležitým vzájemným vazbám mezi jejich cíli a plány; požaduje, aby boj proti chudobě a výhledově i její vymýcení zůstaly jednotícím a prvořadým cílem rozvojové politiky EU se zvláštním důrazem na nejvíce opomíjené skupiny a s cílem nikoho neopomenout; zdůrazňuje důležitost definování chudoby v souladu s definicí konsenzu a Agendy pro změnu v rámci Lisabonské smlouvy;

6.

zdůrazňuje univerzální a transformační povahu Agendy 2030; proto zdůrazňuje, že rozvinuté i rozvojové země mají společnou odpovědnost za dosažení cílů cílů udržitelného rozvoje a že se strategie cílů udržitelného rozvoje EU musí skládat z uceleného souboru vnitřních i vnějších politik a závazků a z plného souboru nástrojů rozvojové politiky;

7.

trvá na tom, že rozvojová politika musí důsledněji odrážet zaměření Unie na nestabilní státy, nezaměstnanost mladých lidí, ženy a dívky, které čelí násilí založenému na pohlaví a škodlivým praktikám, i ženy a dívky v konfliktních situacích, a připomíná závazek EU vyčlenit alespoň 20 % rozvojové pomoci na sociální začleněné a lidský rozvoj;

8.

zdůrazňuje, že vzdělávání je klíčem k rozvoji samoudržitelné společnosti; vyzývá EU, aby propojila kvalitní vzdělávání, technickou a odbornou přípravu a spolupráci s průmyslovými odvětvími jako nezbytný předpoklad pro zaměstnatelnost mladých lidí a přístup ke kvalifikovaným pracovním místům; je přesvědčen, že zejména řešení otázky přístupu ke vzdělání v nouzových a krizových situacích má zásadní význam jak pro rozvoj, tak pro ochranu dětí;

9.

zdůrazňuje, že systémové faktory, včetně nerovnosti žen a mužů, politických překážek a nerovnováhy sil, mají vliv na zdraví a že zajištění rovného přístupu ke kvalitním zdravotnickým službám poskytovaným zkušeným, kvalifikovaným a kompetentním zdravotnickým personálem má klíčový význam; zdůrazňuje, že nový konsensus by proto měl podporovat investice a posílení postavení předních zdravotnických pracovníků, kteří hrají klíčovou úlohu při zajišťování pokrytí zdravotnických služeb v odlehlých nebo chudých oblastech, v oblastech s nedostatečnou dostupností a v oblastech konfliktů; zdůrazňuje, že podpora výzkumu a rozvoje nových zdravotnických technologií s cílem řešit nové zdravotní hrozby, jako jsou epidemie a antimikrobiální rezistence, má zásadní význam pro dosažení cílů udržitelného rozvoje;

10.

požaduje nepřetržitý silný závazek EU vůči globální správě založené na pravidlech, zejména vůči globálnímu partnerství pro udržitelný rozvoj, a jejich podporu;

11.

zdůrazňuje, že cílem dotýkajícím se všech oblastí rozvojové politiky EU musí být boj proti nerovnostem mezi zeměmi a v rámci jednotlivých zemí, proti diskriminaci, a to především diskriminaci na základě pohlaví, proti nespravedlnosti a konfliktům a podpora míru, participativní demokracie, řádné správy, právního státu a lidských práv, inkluzivních společností a udržitelného růstu a řešení problémů souvisejících s přizpůsobováním se změně klimatu a jejím zmírňováním; vyzývá k uplatňování celé Agendy 2030 koordinovaně a v souladu s Pařížskou dohodou o změně klimatu, včetně nutnosti urychleně překlenout propast mezi tím, co je potřeba k omezení globálního oteplování, a intenzivnější činností v oblasti přizpůsobení a jejím financováním; připomíná závazek EU věnovat 20 % svých rozpočtových prostředků pro období 2014–2020 (přibližně 180 miliard EUR) na boj proti změně klimatu, a to i v rámci svých vnějších politik a politik rozvojové spolupráce;

12.

zdůrazňuje, že rozvojová spolupráce může vycházet ze začlenění, důvěry a inovací zakládajících se na dodržování vnitrostátních strategií a rámců jednotlivých zemí pro dosahování výsledků všemi partnery;

13.

uznává zvláštní úlohu, kterou má rozměr řádné správy udržitelného rozvoje; vyzývá EU, aby posílila rovnováhu mezi hospodářskou, sociální a environmentální oblastí tím, že bude podporovat komplexní vnitrostátní strategie udržitelného rozvoje a správné mechanismy a postupy řádné správy se zaměřením na zapojení občanské společnosti; zdůrazňuje význam správních reforem a reforem fiskální decentralizace jako prostředků na podporu řádné správy na místní úrovni v souladu se zásadou subsidiarity;

14.

požaduje, aby rozvojová spolupráce EU podporovala partnerské země v „globální lokalizaci“ cílů udržitelného rozvoje s cílem převést je po konzultaci s občanskou společností na vnitrostátní a místní úrovni do kontextově vhodných národních i územních cílů zakotvených ve vnitrostátních rozvojových strategiích, programech a rozpočtech; vyzývá EU a její členské státy, aby nabádaly své partnerské země k tomu, aby v souladu se zásadou „nikoho neopomenout“ zahrnuly do sledování cílů udržitelného rozvoje hlasy marginalizovaných skupin obyvatel a podporovaly konkrétní mechanismy, které to umožní;

15.

požaduje, aby rozvojová politika EU v souladu s akčním programem z Addis Abeby a při plném dodržování zásady diferenciace nadále upřednostňovala podporu nejméně rozvinutých zemí a zemí s nízkými příjmy a malých ostrovních rozvojových států a současně řešila rozmanité a specifické potřeby zemí se středními příjmy, ve kterých žije většina chudého obyvatelstva ve světě; vyzývá k tomu, aby se začlenil územní přístup k rozvoji s cílem posílit místní a regionální samosprávy a lépe řešit nerovnosti v jednotlivých zemích;

16.

zdůrazňuje význam zásady demokratické odpovědnosti, podle které mají rozvojové země hlavní odpovědnost za svůj vlastní rozvoj, ale jež také umožňuje vnitrostátním parlamentům a politickým stranám, regionálním a místním orgánům, občanské společnosti a dalším zúčastněným stranám, aby se plně ujaly své úlohy po boku vnitrostátních vlád a aktivně se zapojily do rozhodovacího procesu; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité zlepšit odpovědnost v obou směrech s cílem lépe reagovat na místní potřeby a rozvíjet demokratickou odpovědnost občanů;

17.

vyzývá EU, aby pokračovala a posilovala svou podporu místního a regionálního budování kapacit a decentralizovala postupy s cílem posílit místní a regionální samosprávy a učinit je transparentnějšími a odpovědnějšími, aby mohly lépe plnit potřeby a požadavky občanů;

18.

v souladu se zásadou partnerství vyzývá ke sdílení odpovědnosti za všechny společné akce podporující nejvyšší možnou míru transparentnosti; vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly posílenou úlohu vnitrostátních parlamentů, místních a regionálních samospráv a občanské společnosti v politickém a rozpočtovém dohledu a demokratické kontrole; vyzývá ke společnému boji proti korupci a beztrestnosti všemi prostředky a na všech úrovních politiky;

19.

požaduje, aby byl politický dialog mezi EU a partnerskými zeměmi/regiony ústředním prvkem veškeré rozvojové spolupráce EU a aby se tyto dialogy zaměřily na společné hodnoty a na to, jak je podporovat; požaduje větší zapojení parlamentů a občanské společnosti do politických dialogů;

20.

zdůrazňuje význam pluralitní a inkluzivní demokracie a vyzývá EU, aby ve všech svých opatřeních podporovala rovné podmínky pro politické strany a dynamickou občanskou společnost, mimo jiné pomocí budování kapacit a dialogu s partnerskými zeměmi, aby se vytvořil dostatečný prostor pro občanskou společnost, participativní dohled a mechanismy odpovědnosti na úrovni územních celků, na celostátní a regionální úrovni a aby se zajistilo zapojení organizací občanské společnosti do navrhování a provádění rozvojových politik, dohled nad nimi, jejich přezkum a odpovědnost za ně; vyzývá EU, aby s cílem dosáhnout inkluzivní správy uznala, že konzultace s občanskou společností je jedním z rozhodujících faktorů pro úspěch ve všech oblastech plánování;

21.

uznává úlohu občanské společnosti při zvyšování povědomí veřejnosti a při řešení cílů udržitelného rozvoje na vnitrostátní i celosvětové úrovni prostřednictvím vzdělávání pro globální občanství a zvyšování informovanosti;

22.

vyzývá k tomu, aby byly podpora rovnosti žen a mužů a posilování postavení žen a dívek a jejich práva v rámci rozvojové politiky EU průřezovým cílem v souladu s akčním plánem EU pro rovnost žen a mužů a Agendou 2030, jak připomínají závěry Rady ze dne 26. května 2015 o problematice rovnosti žen a mužů v oblasti rozvojové spolupráce; vyzývá k zavedení zvláštních opatření vyplývajících z politik za účelem zaměření se na problémy v této oblasti; požaduje větší úsilí EU na podporu důležité úlohy žen a mladých lidí coby hybné síly rozvoje a změny; zdůrazňuje v tomto směru, že rovnost žen a mužů zahrnuje dívky a chlapce a ženy a muže jakéhokoli věku a že programy by měly podpořit rovnou spoluúčast a prosazování práv a služeb, jako je tomu zejména u přístupu ke vzdělání a reprodukční a zdravotní péči, bez diskriminace na základě pohlaví nebo sexuální orientace;

23.

připomíná, že je třeba prosazovat a chránit veškerá lidská práva a zajistit jejich dodržování; zdůrazňuje, že prosazování práv žen a dívek a jejich sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a odstranění všech forem sexuálního násilí a násilí na základě pohlaví a diskriminace, včetně praktik způsobujících újmu dětem, jako jsou sňatky v raném věku a nucené sňatky a mrzačení ženských pohlavních orgánů, je nezbytné k naplňování lidských práv; zdůrazňuje, že je třeba zajistit všeobecný přístup k dostupným, komplexním a kvalitním informacím a vzdělávání o sexuálním a reprodukčním zdraví a o službách rodinného plánování; vyzývá k dalším opatřením s cílem urychlit úsilí o dosažení rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen prostřednictvím prohloubení partnerství různých zúčastněných stran, posílení kapacit pro sestavování a plánování rozpočtu z hlediska rovnosti žen a mužů a zajištění účasti ženských organizací;

24.

požaduje, aby se zvláštní rozvojové strategie EU lépe zaměřily na zranitelné a marginalizované skupiny, jako jsou ženy a děti, osoby LGTBI, starší osoby, osoby se zdravotním postižením, malí výrobci, družstva, jazykové a etnické menšiny a původní obyvatelstvo, a lépe je chránily a podporovaly, a poskytly jim tak stejné příležitosti a práva jako ostatním v souladu se zásadou „nenechat nikoho pozadu“;

25.

znovu opakuje závazek EU investovat do vývoje dětí a mladých lidí tím, že zlepší podávání zpráv o rozvojové spolupráci zaměřené na děti a o domácích zdrojích a posílí kapacity, aby se mladí lidé mohli uplatnit při přebírání odpovědnosti;

26.

vyzývá k podpoře nestabilních a konfliktem postižených zemí v přístupu ke zdrojům a partnerstvím potřebným pro dosažení rozvojových priorit i podpoře vzájemného učení mezi nimi a vyššího zapojení partnerů do rozvoje, budování míru, bezpečnosti a humanitární pomoci;

27.

poukazuje na trvalý význam cílů stanovených v kapitole současného Evropského konsensu věnované lidskému rozvoji; zdůrazňuje, že je třeba propojit tyto cíle s cíli udržitelného rozvoje a učinit horizontální posílení systému zdravotní péče (jiné, než je podpora vertikálních programů pro konkrétní nemoci) jádrem rozvojových programů v oblasti zdraví, což rovněž posílí odolnost v případě výskytu krizové zdravotní situace, jako byla epidemie eboly v Západní Africe v letech 2013–2014, a zajistit základní právo na univerzální zdravotní péči, jak je uvedeno v článku 25 Všeobecné deklarace lidských práv a v Ústavě Světové zdravotnické organizace (WHO); připomíná, že článek 168 SFEU uvádí, že při vymezení a provádění všech politik a činností Unie je třeba zajistit vysoký stupeň ochrany lidského zdraví; v tomto ohledu vyzývá k ucelenějším inovacím a rozvoji zdravotních politik, které všem zaručí přístup k lékům;

28.

navrhuje, aby s ohledem na demografický růst, zejména v Africe a v nejméně rozvinutých zemích, a vzhledem ke skutečnosti, že 19 z 21 zemí s nejvyšší plodností se nachází v Africe, že Nigérie je zemí s nejrychleji rostoucí populací na světě a že do roku 2050 se více než polovina růstu světové populace předpokládá v Africe, což je problém pro udržitelný rozvoj, rozvojová pomoc EU kladla větší důraz na programy, které řeší tuto otázku;

29.

vítá skutečnost, že zabezpečení potravin a výživy se ukázalo jako prioritní oblast pro nové globální rámce rozvoje a vítá začlenění samostatného cíle pro vymýcení hladu, dosažení bezpečnosti potravin a lepší výživy a podporu udržitelného zemědělství; uznává, že hlad a chudoba nejsou nehody, ale jsou výsledkem sociální a hospodářské nespravedlnosti a nerovnosti na všech úrovních; opakuje, že tento konsensus by měl zdůraznit trvalou podporu EU pro integrované, průřezové přístupy posilující kapacity pro diverzifikovanou místní produkci potravin a zahrnují konkrétní výživové i výživově citlivé zásahy, které se výslovně zaměřují na nerovnost žen a mužů;

30.

trvá na potřebě mechanismů odpovědnosti, pokud jde o sledování a provádění cílů udržitelného rozvoje a dosažení 0,7 % podílu oficiální rozvojové pomoci na HDP; vyzývá EU a její členské státy, aby předložily časový harmonogram, jak postupně dosáhnout těchto cílů a záměrů a každoročně předkládaly Evropskému parlamentu zprávu o výsledcích;

31.

zdůrazňuje potřebu víceodvětvového integrovaného přístupu s cílem účinně upevňovat odolnost, což znamená usilovat o lepší integraci humanitární pomoci, snižování rizika katastrof, sociální ochrany, přizpůsobení se změně klimatu, hospodaření s přírodními zdroji, zmírňování konfliktů a dalších opatření pro rozvoj; vyzývá EU a členské státy, aby podporovaly inkluzivní správu, která řeší důvody zranitelnosti spočívající v marginalizaci a nerovnostech; uznává, že zranitelné skupiny obyvatel musí mít moc řídit rizika a získat přístup k rozhodovacím procesům, které ovlivňují jejich budoucnost;

32.

zdůrazňuje přínos kultury pro udržitelný lidský, sociální a hospodářský rozvoj a trvá na zohlednění kulturního rozměru jakožto zásadního faktoru politiky Unie v oblasti solidarity, spolupráce a rozvojové pomoci; vyzývá k prosazování kulturní rozmanitosti, podpoře kulturních politik a zohlednění místních souvislostí, jelikož přispívají k prosazování udržitelného rozvoje;

33.

poukazuje na to, že do roku 2050 se očekává nárůst obyvatel ve městech o 2,5 miliardy s téměř 90 % nárůstu soustředěného v Asii a Africe; bere na vědomí problémy vyplývající z explozivního růstu velkoměst a výzvy, které z tohoto jevu vyplývají pro společenskou a environmentální udržitelnost; vyzývá k vyváženému regionálnímu rozvoji a připomíná, že posílení hospodářské aktivity ve venkovských oblastech a menších městech a obcích sníží tlak na migraci do velkých městských center, čímž se zmírní problémy nekontrolované urbanizace a migrace;

Diferenciace

34.

zdůrazňuje, že má-li být rozvojová strategie EU účinná, musí EU podporovat spravedlivé přerozdělení bohatství mezi rozvojové země prostřednictvím vnitrostátních rozpočtů, tj. v rámci jednotlivých zemí i mezi nimi; zdůrazňuje, že evropská rozvojová pomoc by měla především rozlišovat mezi situací a rozvojovými potřebami jednotlivých zemí a neměla by být založena výhradně na mikroekonomických ukazatelích nebo politických úvahách;

35.

zdůrazňuje, že rozvojová spolupráce EU by měly být zavedena s cílem řešit nejdůležitější potřeby a usilovat o co největší dopad jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém výhledu; zdůrazňuje potřebu individualizovaných rozvojových strategií, které budou navrženy a za něž bude odpovědnost nesena v místě, s cílem zohlednit konkrétní problémy, jimž čelí jednotlivé země nebo skupiny zemí, jako jsou například malé ostrovní rozvojové státy, nestabilní státy a enklávní rozvojové země;

36.

požaduje, aby byly vytvořeny zvláštní strategie pro spolupráci se zeměmi se středními příjmy s cílem konsolidovat jejich pokrok a bojovat proti nerovnosti, vyloučení, diskriminaci a chudobě, zejména prostřednictvím podpory spravedlivých a progresivních daňových systémů, a současně zdůrazňuje, že země se středními příjmy nejsou homogenní skupinou, a každá z nich má tedy zvláštní potřeby, které by měly být splněny pomocí individuálně přizpůsobených politik; zdůrazňuje, že je třeba zodpovědně a postupně ukončovat finanční pomoc určenou zemím se středními příjmy a zaměřit se na jiné formy spolupráce, jako je technická pomoc, předávání průmyslového know-how a průmyslových znalostí, partnerství mezi veřejnými subjekty, která mohou podporovat globální veřejné statky, jako jsou věda, technika a inovace, výměna osvědčených postupů a podpora regionální spolupráce, spolupráce jižních zemí a třístranné spolupráce; poukazuje na význam alternativních zdrojů financování, jako je využívání domácích příjmů, půjčky za tržních nebo zmírněných tržních podmínek, spolupráce v technických a daňových otázkách a v otázkách týkajících se obchodu a výzkumu a partnerství veřejného a soukromého sektoru;

Účinnost a financování rozvoje

Účinnost v oblasti rozvoje

37.

vyzývá EU a její členské státy, aby zaujaly vedoucí pozici mezi rozvojovými subjekty a opětovně se zavázaly k bezvýhradnému uplatňování zásad účinné rozvojové spolupráce a preferovaly přitom mechanismy, nástroje a prostředky, které konečným příjemcům umožní získat více prostředků, konkrétně odpovědnost země za priority v oblasti rozvoje, sladění s vnitrostátními rozvojovými strategiemi partnerských zemí, důraz na výsledky, transparentnost, vzájemnou odpovědnost a demokratické začlenění všech zúčastněných stran; zdůrazňuje, že je důležité posílit snahy EU o co nejúčinnější rozvojovou spolupráci, a přispět tak k plnění ambiciózních cílů a záměrů stanovených v Agendě 2030 a co nejlépe využívat veřejné a soukromé zdroje v oblasti rozvoje; žádá, aby v novém Evropském konsensu o rozvoji byly jasně zmíněny zásady účinnosti z hlediska rozvoje;

38.

opakuje, že je důležité zvýšit porozumění a aktivní zapojení evropské veřejnosti do významných diskusí o rozvoji a do snah o vymýcení celosvětové chudoby a prosazení udržitelného rozvoje; za tímto účelem zdůrazňuje, že neformální vzdělávání v oblasti rozvoje a zvyšování povědomí, čehož se dosahuje mimo jiné pokračováním a rozšiřováním programu poskytování informací a zvyšování povědomí o rozvojové problematice (programu DEAR), musí zůstat nedílnou součástí rozvojové politiky EU a členských států;

39.

je přesvědčen, že zjednodušení financování a byrokratických postupů může pomoci při zlepšování účinnosti; vyzývá EU k reformě, která by urychlila provádění (jak bylo uvedeno již v odstavci 122 Evropského konsensu o rozvoji z roku 2005) a jež by řešila potřebu revidovat výběrová řízení a zaměřit je více na uchazeče: na jeho identitu, odbornost, zkušenosti, výkonnost a spolehlivost v dané oblasti (nejen na formální náležitosti způsobilosti);

40.

opět zdůrazňuje význam budování kapacit s cílem zlepšit schopnost občanů, organizací, vlád a společností zcela plnit svoji úlohu při navrhování, provádění, monitorování a vyhodnocování strategií udržitelného rozvoje;

41.

vítá pokrok, kterého bylo dosaženo, ale požaduje, aby EU a její členské státy zintenzívnily a rozšířily společné plánování a snahy o společné provádění za účelem sdílení zdrojů, zlepšení dělby práce v rámci země, snížení transakčních nákladů, zabránění roztříštěnosti pomoci a jejímu překrývání, zlepšení viditelnosti EU na místní úrovni, prosazování odpovědnosti zemí za rozvojové strategie a sladění s prioritami partnerských zemí; zdůrazňuje, že je důležité, aby společné plánování prováděly evropské subjekty a aby dalším dárcovským subjektům bylo zpřístupněno pouze v případech, kdy to vyžaduje místní situace a aniž by to oslabilo evropský charakter procesu; vyzývá EU a její členské státy, aby více koordinovaly svá opatření s ostatními dárci a organizacemi, jako jsou noví dárci, organizace občanské společnosti, soukromí mecenáši, finanční instituce a společnosti ze soukromého sektoru; se znepokojením konstatuje, že od poloviny roku 2015 zveřejnilo pouze pět členských států EU prováděcí plány podle Pusanského partnerství; naléhavě vyzývá členské státy, aby zveřejnily své plány provádění a ročně podávaly zprávy o svých krocích, pokud jde o účinnost v oblasti rozvoje;

42.

připomíná, že požádal (25) o kodifikaci a posílení mechanismů a postupů pro zajištění lepší doplňkovosti a účinnější koordinace rozvojové pomoci mezi členskými státy a orgány EU prostřednictvím jasných a vymahatelných pravidel pro zabezpečení demokratické vnitrostátní odpovědnosti, harmonizace, sladění se strategiemi a systémy jednotlivých zemí, předvídatelnosti finančních prostředků, transparentnosti a vzájemné odpovědnosti;

43.

zdůrazňuje, že účinnost rozvoje by měla být jedním z hlavních hnacích motorů nové rozvojové politiky EU; připomíná, že to nezávisí pouze na dárcích pomoci, ale také na existenci účinných a vnímavých institucí, solidní politiky, právního státu, inkluzivní demokratické správy věcí veřejných a pojistných mechanismů bránících korupci v rozvojových zemích a mechanismů bránících na mezinárodní úrovni nezákonným finančním tokům;

44.

uznává úlohu místních a regionálních samospráv v oblasti rozvoje, zejména decentralizovanou spolupráci mezi evropskými a místními a regionálními samosprávami partnerských zemí jako účinného prostředku ke vzájemnému posilování kapacit a provádění cílů udržitelného rozvoje na místní úrovni;

Financování rozvoje

45.

opakuje, že oficiální rozvojová pomoc by měla i nadále být páteří rozvojové politiky EU; připomíná závazek EU dosáhnout do roku 2030 oficiální rozvojové pomoci ve výši 0,7 % HND; zdůrazňuje, že je důležité, aby ostatní země, rozvinuté a rozvíjející se, také zvýšily svou oficiální rozvojovou pomoc; vyzdvihuje důležitou úlohu oficiální rozvojové pomoci jako katalyzátoru změny a páky pro aktivaci dalších zdrojů; připomíná závazek EU aktivovat zdroje pro boj proti změně klimatu v rozvojových zemích, přispět k plnění cíle rozvinutých zemí, tj. aktivovat 100 miliard USD ročně a udržovat zdvojnásobování finančních prostředků vyčleněných na otázky biologické rozmanitosti v rozvojových zemích;

46.

požaduje objektivní a transparentní kritéria pro přidělování zdrojů z rozvojové pomoci na úrovni členských států a na úrovni EU; požaduje, aby tato kritéria byla založena na potřebách, posouzení dopadu a na politické, sociální a hospodářské výkonnosti, tak aby tyto finanční prostředky byly co nejúčinněji využity; zdůrazňuje však, že toto přidělování prostředků by nikdy nemělo být podmíněno výkonností v oblastech, jež nejsou přímo spojeny s rozvojovými cíli; zdůrazňuje, že by měly být podpořeny a odměněny dobré výsledky směřující k vzájemně dohodnutým cílům; zdůrazňuje význam rozčleněných údajů na územní úrovni s cílem lépe posoudit dopad ODA;

47.

uznává, že obecná rozpočtová podpora napomáhá vnitrostátní odpovědnosti, sladění s vnitrostátními rozvojovými strategiemi partnerských zemí, většímu důrazu na výsledky, transparentnost a vzájemnou odpovědnost, ale poukazuje na to, že by se o ní mělo uvažovat pouze tehdy a tam, kde existují správné podmínky a jsou zavedeny účinné kontrolní systémy; připomíná, že rozpočtová podpora je nejvhodnějším nástrojem k podpoře skutečného politického dialogu, který by umožnil posílení postavení i odpovědnosti;

48.

domnívá se, že řešení cílů udržitelného rozvoje bude vyžadovat finanční prostředky a opatření pro rozvoj, které přesáhnou oficiální rozvojovou pomoc a veřejné politiky; zdůrazňuje, že je nutné domácí i mezinárodní a soukromé i veřejné financování a že je zapotřebí, aby politiky spojovaly veřejná a soukromá opatření ve prospěch rozvoje a zaváděly prostředí podporující růst a jeho spravedlivé rozprostření prostřednictvím vnitrostátních rozpočtů;

49.

připomíná, že rozvojové země čelí velkým omezením, pokud jde o zvyšování daňových příjmů, a že obzvlášť velký dopad na ně mají daňové úniky podniků a nezákonné finanční toky; vyzývá EU a její členské státy, aby v této oblasti posílily soudržnost politik ve prospěch rozvoje, prozkoumaly, jaké vedlejší účinky mají na rozvojové země jejich vlastní daňové úpravy a zákony, a prosazovaly větší zastoupení rozvojových zemí na mezinárodních fórech zřizovaných s cílem reformovat celosvětové daňové politiky;

50.

vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly země s nízkými a středními příjmy při vytváření spravedlivých, pokrokových, transparentních a účinných daňových systémů a dalších způsobů využití domácích příjmů, a dosáhly tak větší předvídatelnosti a stability tohoto financování a snížily závislost na pomoci; požaduje takovouto podporu v oblastech, jako je daňová správa a řízení veřejných financí, spravedlivé systémy přerozdělování, boj proti korupci, proti stanovování nesprávných cen při převodech prostředků, daňovým únikům a dalším formám nezákonných finančních toků; zdůrazňuje význam fiskální decentralizace a potřebu vytvářet kapacity s cílem podporovat při navrhování místních daňových systémů a výběru daní správu na nižší než celostátní úrovni;

51.

vyzývá EU a její členské státy, aby zavedly povinné podávání zpráv jednotlivých zemí o nadnárodních společnostech spolu s povinným zveřejňováním souhrnných a srovnatelných údajů o činnostech společností s cílem zajistit transparentnost a odpovědnost; vyzývá EU a její členské státy, aby zvážily, jaké vedlejší účinky má na rozvojové země jejich vlastní daňová politika, jejich daňové úpravy a zákony, provedly nutné reformy s cílem zajistit, aby evropské společnosti, kterým v rozvojových zemích vzniká nějaký zisk, v těchto zemích platily svůj spravedlivý díl na daních;

52.

zdůrazňuje, že je nutné kombinovat zdroje financování a že jsou nutná partnerství veřejného a soukromého sektoru, aby bylo možné získat finanční prostředky i mimo oficiální rozvojovou pomoc a byly účinně dodržovány zásady účinnosti rozvoje, ale současně podtrhuje, že je třeba, aby tyto prostředky byly založeny na transparentních kritériích, aby byla jasně prokázána jejich adicionalita a jejich příznivý dopad na rozvoj, aby nebyl narušen všeobecný přístup ke kvalitním základním veřejným službám a aby všechny platby probíhaly transparentně; zdůrazňuje, že financované projekty musí povinně respektovat vnitrostátní rozvojové cíle, mezinárodně uznávané lidskoprávní, sociální a environmentální normy, potřeby a práva místního obyvatelstva a zásady účinnosti rozvoje; v tomto ohledu uznává, že tradiční využívání půdy, například drobnými zemědělci a pastevci, obvykle není zdokumentováno, ale musí být respektováno a chráněno; opakuje, že podniky zapojené do rozvojových partnerství by měly dodržovat zásady sociální odpovědnosti podniků a obecné zásady OSN a pokyny OECD po celou dobu své činnosti a měly by podporovat etické podnikatelské postupy; konstatuje, že rozvojové politiky a programy se vyplatí dvojnásobně, pokud se dosáhne účinnosti rozvoje; vyzývá všechny aktéry v oblasti rozvoje, aby s těmito zásadami plně sladili všechny své kroky;

53.

vyzývá EU, aby podporovala investice, které vytváří důstojná pracovní místa v souladu s normami Mezinárodní organizace práce a s Agendou 2030; v této souvislosti zdůrazňuje význam sociálního dialogu a nutnost transparentnosti a odpovědnosti soukromého sektoru v případě partnerství veřejného a soukromého sektoru a v případě, kdy se finanční prostředky určené na rozvoj využívají ke kombinování zdrojů financování;

54.

zdůrazňuje, že rozvojové fondy využité pro navrhovaný plán vnějších investic a pro stávající svěřenské fondy musí splňovat rozvojové cíle slučitelné s oficiální rozvojovou pomocí a nové cíle udržitelného rozvoje; požaduje, aby byly vytvořeny mechanismy, které Parlamentu umožní plnit jeho úlohu dohledu, pokud budou rozvojové fondy EU používány mimo běžné rozpočtové postupy EU, a to zejména tím, že Parlamentu bude zajištěn status pozorovatele, pokud jde o plán vnějších investic, svěřenský fond a další strategické rady, které rozhodují o prioritách a oblasti působnosti programů a projektů;

55.

uznává úlohu místních mikropodniků, malých a středních podniků, družstev, podnikatelských modelů podporujících začlenění a výzkumných ústavů coby hnací síly růstu, zaměstnanosti a inovací na místní úrovni, která přispěje ke splnění cílů udržitelného rozvoje; požaduje, aby byl podporován prostředí, které je příznivé pro investice, industrializaci, podnikání, vědu, technologie a inovace, a jež by tak stimulovalo a urychlilo domácí hospodářský a lidský rozvoj, programy odborné přípravy a pravidelné dialogy veřejných a soukromých subjektů; oceňuje úlohu EIB v plánu vnějších investic EU a zdůrazňuje, že její iniciativy by měly být zaměřeny především na mladé lidi a ženy a v souladu se zásadami účinnosti rozvoje by měly přispívat k investicím do společensky významných oblastí, jako je vodohospodářství, zdravotní péče a vzdělávání, jakož i do podpory podnikání a místního soukromého sektoru; žádá EIB, aby více prostředků směřovala na mikrofinancování projektů s důrazem na genderové hledisko; dále EIB vyzývá, aby společně s Africkou rozvojovou bankou financovala dlouhodobé investice v zájmu udržitelného rozvoje, a ostatní rozvojové banky vyzývá, aby navrhly mikroúvěrový nástroj, jímž by dotovaly půjčky pro rodinné zemědělské podniky;

56.

považuje za nezbytné, aby tento nový konsensus odkazoval na pevné odhodlání EU zavést právně závazný mezinárodní rámec, který by podniky přiměl k odpovědnosti za nekalé podnikatelské praktiky v zemích, ve kterých působí, protože ovlivňují všechny oblasti společnosti – od využívání dětské práce po absenci životního minima, od ropných skvrn po masové odlesňování, od pronásledování ochránců lidských práv po zabírání půdy;

57.

vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby podporovaly závazná opatření, která by zajistila, že by nadnárodní korporace platily daně v zemích, v nichž se získává nebo vytváří hodnota, a aby prosazovaly povinné podávání zpráv soukromého sektoru za jednotlivé země, čímž by se posílila schopnost zemí využívat domácí zdroje; vyzývá k zanalyzování vedlejších účinků případných praktik, při nichž dochází k přesouvání zisků;

58.

požaduje, aby se k udržitelnosti dluhu přistupovalo na základě lidských potřeb prostřednictvím souboru závazných norem, které by definovaly odpovědné poskytování a čerpání úvěrů, audity dluhů a spravedlivý mechanismus splácení dluhů, který by měl posoudit legitimitu a udržitelnost dluhové zátěže zemí;

Soudržnost politik ve prospěch rozvoje

59.

vyzývá k celounijní diskusi o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za účelem objasnění vazby mezi soudržností těchto politik a soudržností politik ve prospěch udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že je mimořádně důležité uplatňovat zásady soudržnosti politiky ve prospěch rozvoje ve všech politikách EU; zdůrazňuje, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje by měla být hlavním prvkem strategie EU při plnění cílů udržitelného rozvoje; opakuje, že je třeba, aby orgány EU a členské státy vyvinuly další úsilí, pokud jde o zohlednění cílů rozvojové spolupráce ve všech vnitřních a vnějších politikách, u kterých je pravděpodobné, že ovlivní rozvojové země, aby zavedly účinné mechanismy a využívaly stávající osvědčené postupy na úrovni členských států za účelem provádění a hodnocení soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, aby zajistily, že se soudržnost politik ve prospěch rozvoje uplatňuje s citlivým zohledněním genderové problematiky a aby do tohoto procesu zahrnuly všechny zainteresované strany, včetně organizací občanské společnosti a místních a regionálních orgánů;

60.

navrhuje, aby byl v zájmu zajištění soudržnosti politik ve prospěch rozvoje zřízen systém rozhodčích řízení, na který by podléhal pravomocem předsedy Evropské komise, a aby v případě rozporů mezi jednotlivými politikami Unie předseda Komise přijal plnou politickou odpovědnost za obecný politický postoj a měl za úkol rozhodnout o něm na základě závazků, které Unie v této oblasti přijala; je toho názoru, že jakmile budou zjištěny problémy, mohlo by se zvážit, zda nezměnit rozhodovací postupy v rámci Komise i postupy v rámci spolupráce mezi útvary;

61.

vyzývá k intenzivnějšímu dialogu mezi EU a rozvojovými zeměmi, pokud jde o prosazování a provádění soudržnosti politik ve prospěch rozvoje Evropskou unií; je přesvědčen, že zpětná vazba od partnerů EU týkající se pokroku v soudržnosti politik ve prospěch rozvoje může hrát klíčovou úlohu při přesném vyhodnocování jejího dopadu;

62.

opakuje svůj požadavek, aby byly vytvořeny správní procesy podporující soudržnost politik ve prospěch rozvoje na globální úrovni, a aby se EU ujala vedení při prosazování konceptu této soudržnosti na mezinárodní scéně;

Obchod a rozvoj

63.

poukazuje na to, že pro podporu regionální integrace a udržitelného růstu a pro boj proti chudobě je důležitý spravedlivý a náležitě regulovaný obchod; zdůrazňuje, že obchodní politika EU musí být součástí agendy pro udržitelný rozvoj a musí odrážet cíle rozvojové politiky EU;

64.

zdůrazňuje, že jednostranné obchodní preference ve prospěch rozvojových zemí, které nepatří mezi nejméně rozvinuté země, stále existují a jejich cílem je usnadnit rozvoj; domnívá se rovněž, že tento nový konsensus by měl odkazovat na závazek EU prosazovat v rozvojových zemích spravedlivé a etické obchodní systémy pro drobné výrobce;

65.

vítá skutečnost, že byl oceněn značný přínos spravedlivého obchodu k realizaci Agendy 2030 OSN; vyzývá EU, aby zavedla a dále rozvíjela svůj závazek podporovat zavádění spravedlivých obchodních systémů v EU a partnerských zemích v zájmu prosazování udržitelných vzorců spotřeby a výroby prostřednictvím svých obchodních politik;

66.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EU dále podporovala rozvojové země za účelem budování kapacit v oblasti obchodu a rozvoje infrastruktury a domácího soukromého sektoru, aby se těmto zemím umožnilo dosáhnout diverzifikované produkce s přidanou hodnotou a zvýšit objem obchodu;

67.

opakuje, že zdravé životní prostředí, včetně stabilního klimatu, je pro vymýcení chudoby nepostradatelné; podporuje úsilí EU o zvýšení transparentnosti a odpovědnosti v oblasti hospodaření s přírodními zdroji, jejich těžby a obchodu s nimi, o prosazování udržitelné spotřeby a výroby a o zamezení nezákonnému obchodu v odvětvích, jako jsou minerály, dřevo a planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichové; je pevně přesvědčen, že je zapotřebí dalšího globálního úsilí za účelem vytvoření regulatorních rámců pro dodavatelské řetězce a pro dosažení větší odpovědnosti soukromého sektoru, aby bylo zajištěno udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a obchod s nimi a aby země bohaté na zdroje a jejich obyvatelstvo ochraňující práva místních a domorodých komunit mohlo více profitovat z tohoto obchodu a z udržitelného řízení biologické rozmanitosti a ekosystémů; vítá pokrok, kterého bylo dosaženo od zavedení bangladéšského paktu udržitelnosti, a vyzývá Komisi, aby tyto rámce rozšířila i do dalších odvětví; v této souvislosti naléhavě vyzývá Komisi, aby zvýšila sociální odpovědnost podniků a aby iniciativy v oblasti náležité péče doplňující stávající nařízení EU o těžbě dřeva a týkající se navrhovaného nařízení EU o konfliktních minerálech posílila i pro potřeby jiných odvětví;

68.

považuje za politováníhodné, že dosud schází regulační rámec týkající se toho, jakým způsobem společnosti dodržují lidská práva a povinnosti s ohledem na sociální a environmentální normy, což určitým státům a společnostem umožňuje jejich beztrestné obcházení; vyzývá EU a její členské státy, aby se aktivně zapojovaly do činnosti Rady OSN pro lidská práva a programu OSN pro životní prostředí, pokud jde o mezinárodní úmluvu zakládající odpovědnost nadnárodních podniků za porušování lidských práv a norem týkajících se životního prostředí;

69.

znovu potvrzuje význam koordinovaných a urychlených opatření k řešení podvýživy s cílem splnit Agendu 2030 a dosáhnout cíle udržitelného rozvoje č. 2, tj. vymýcení hladu;

70.

připomíná zásadní úlohu, kterou hrají lesy při zmírňování změny klimatu, zachovávání biologické rozmanitosti a snižování chudoby, a vyzývá EU, aby přispěla k zastavení a zvrácení trendu odlesňování a znehodnocování lesů a aby v rozvojových zemích prosazovala udržitelné obhospodařování lesů;

Bezpečnost a rozvoj

71.

připomíná přímou spojitost mezi bezpečností a rozvojem, ale zdůrazňuje, že je nutné striktně se držet nedávné reformy oficiální rozvojové pomoci týkající se použití rozvojových nástrojů pro účely bezpečnostní politiky, tedy sledovat jasný cíl spočívající ve vymýcení chudoby a v podpoře udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že cíl vytvořit mírové a inkluzivní společnosti s přístupem všech občanů ke spravedlnosti by se měl promítnout do vnější činnosti EU, tedy činnosti, jež prostřednictvím podpory všech místních subjektů, které mohou přispět k dosažení tohoto cíle, buduje odolnost, podporuje bezpečnost osob, posiluje právní stát, obnovuje důvěru a řeší složité problémy nejistoty, nestability a demokratického přechodu;

72.

domnívá se, že je třeba podpořit součinnost mezi společnou bezpečnostní a obrannou politikou (SBOP) a rozvojovými nástroji, aby byla nalezena správná rovnováha mezi předcházením konfliktům, jejich řešením, obnovou po skončení konfliktů a rozvojem; zdůrazňuje, že programy a opatření vnější politiky přijaté za tímto účelem musí být komplexní, individuálně přizpůsobené situaci v dané zemi, a pokud jsou financovány pomocí prostředků určených na rozvojovou politiku, pak musí přispívat k hlavním rozvojovým cílům, které jsou definovány v oficiální rozvojové pomoci; poukazuje na to, že ústředními úkoly rozvojové spolupráce je i nadále podpora zemí v jejich úsilí o vytvoření stabilních a mírových států, které respektují řádnou správu, právní stát a lidská práva, a snaha zavést udržitelné fungující tržní hospodářství, jehož účelem je zajistit lidem prosperitu a naplnit všechny základní lidské potřeby; zdůrazňuje, že je nutné zvýšit finanční prostředky SBOP, které jsou v této souvislosti velice omezené, a umožnit tak širší využití této politiky, mimo jiné v zájmu rozvoje v souladu se soudržností politik ve prospěch rozvoje;

Migrace a rozvoj

73.

zdůrazňuje ústřední úlohu rozvojové spolupráce při řešení hlavních příčin nucené migrace a vysidlování obyvatel, jako je nestabilita státu, konflikty, nejistota a marginalizace, chudoba, nerovnoprávnost a diskriminace, porušování lidských práv, nedostačující přístup k základním službám, například ke zdravotnictví a vzdělávání, a změna klimatu; následující cíle považuje za základní předpoklady k vybudování stabilních a odolných států, které budou méně ohroženy situacemi, které by mohly nakonec vést k nucené migraci: podpora lidských práv a lidské důstojnosti, budování demokracie, řádná správa věcí veřejných a právní stát, sociální začleňování a soudržnost, hospodářské příležitosti s důstojnými pracovními místy a realizované prostřednictvím podniků zaměřených na občany a politický prostor pro občanskou společnost; požaduje, aby rozvojová spolupráce byla zaměřena na tyto cíle, a posilovala tak odolnost, a vyzývá k poskytování rozvojové pomoci spojené s migrací v nouzových situacích za účelem stabilizace dané situace, zajištění fungování státu a umožnění důstojné života vysídleným osobám;

74.

připomíná pozitivní přínos migrantů k udržitelnému rozvoji, který zdůraznila Agenda 2030 OSN, a to včetně remitencí, s nimiž spjaté náklady by mohly být sníženy; zdůrazňuje, že společná a smysluplná reakce na problémy a krizi spojené s migrací vyžaduje koordinovanější, systematičtější a strukturovanější přístup odpovídající zájmům zemí původu a cílových zemí; podtrhuje, že účinný způsob, jak pomoci velkému počtu uprchlíků a žadatelů o azyl, spočívá ve zlepšování podmínek a nabízení humanitární a rozvojové pomoci; současně odmítá jakékoli snahy o vytváření vazeb mezi pomocí a hraničními kontrolami, řízením migračních toků nebo dohodami o zpětném přebírání osob;

75.

zdůrazňuje, že země, které jsou pro migranty zeměmi původu a tranzitu, potřebují individuálně přizpůsobená řešení pro rozvoj, která budou odpovídat jejich vlastní politické a sociálně-ekonomické situaci; zdůrazňuje, že je třeba, aby tato spolupráce podporovala lidská práva a důstojnost všech občanů, řádnou správu věcí veřejných, mír a budování demokracie a aby byla založena na společných zájmech, sdílených hodnotách a dodržování mezinárodního práva;

76.

poukazuje na to, že je zapotřebí pečlivá parlamentní kontrola a monitorování dohod spojených s řízením migrace a způsobu, jakým jsou využívány rozvojové fondy spojené s migrací; zdůrazňuje, že je důležitá úzká spolupráce a vytvoření správných postupů výměny informací mezi orgány, zejména v oblasti migrace a bezpečnosti; připomíná své znepokojení nad rostoucím využíváním svěřenských fondů, které vyplývá například z omezené transparentnosti, nedostatečných konzultací a regionálního vlastnictví;

77.

poukazuje na to, že vzhledem k nedávným evropským politickým opatřením zaměřeným na boj s hlavními příčinami nucené migrace musí evropská rozvojová politika vyhovovat definici Výboru pro rozvojovou pomoc OECD a musí být založena na rozvojových potřebách a lidských právech; dále zdůrazňuje, že rozvojová pomoc nesmí být podmíněna spoluprací v otázkách migrace, jako je správa hranic nebo dohoda o zpětném přebírání osob;

Humanitární pomoc

78.

zdůrazňuje, že jsou nutné užší vazby mezi humanitární pomocí a rozvojovou spoluprací za účelem řešení nedostatku finančních prostředků, zabránění překrývaní a vytváření paralelních systémů a za účelem nastolení podmínek pro udržitelný rozvoj s přirozenou odolností a nástroji pro lepší předcházení krizím a připravenost na krize; vyzývá EU, aby do roku 2020 splnila svůj závazek věnovat co nejpřímějším způsobem alespoň 25 % své humanitární pomoci místním a vnitrostátním aktérům, jak bylo dohodnuto v tzv. zásadní dohodě (the Grand Bargain);

79.

připomíná základní zásady humanitární pomoci: humánnost, neutralitu, nezávislost a nestrannost; vítá neústupnost, s jakou Evropská komise odmítá slučování Evropského konsensu o rozvoji s Evropským konsensem o humanitární pomoci;

80.

zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit mezinárodní pomoc, koordinaci a zdroje určené na reakci na mimořádné události, obnovu a rekonstrukci v situacích po katastrofě;

81.

vítá závazek podporovat jak propagaci informačních a komunikačních technologií v rozvojových zemích, tak i usnadnit vznik prostředí, které by bylo příznivé pro digitální hospodářství, a to zlepšením bezplatného, otevřeného a bezpečného připojení; připomíná, že satelity mohou poskytovat nákladově účinná řešení pro připojení zařízení a lidí v odlehlých oblastech a vybízí EU a její členské státy, aby tuto skutečnost braly při své práci v tomto oboru v potaz;

Globální veřejné statky a výzvy

82.

je pevně přesvědčen, že globální přítomnost EU a jejích členských států zajišťuje EU a těmto státům příhodné postavení k tomu, aby nadále hrály vedoucí mezinárodní úlohu při řešení problematiky globálních veřejných statků a výzev, které se vyznačují stále větším tlakem a neúměrně postihují chudé; požaduje, aby do tohoto konsensu byly začleněny globální statky a environmentální výzvy, mezi nimi i lidský rozvoj, životní prostředí včetně změny klimatu a přístupu k vodě, nejistota a nestabilita státu, migrace, dostupné energetické služby, potravinové zabezpečení a vymýcení podvýživy a hladu;

83.

připomíná, že drobní zemědělci a rodinné zemědělské podniky, které jsou ve světě nejběžnějším zemědělským modelem, hrají zásadní roli při plnění cílů udržitelného rozvoje: významně přispívají k potravinovému zabezpečení, boji proti erozi půdy a proti ztrátě biologické rozmanitosti a ke zmírňování dopadů změny klimatu, přičemž vytvářejí pracovní místa; zdůrazňuje, že EU by měla prosazovat na jedné straně zakládání organizací zemědělců, včetně zemědělských družstev, a na druhé straně udržitelné zemědělství zaměřené na agroekologické postupy, lepší produktivitu rodinných zemědělských podniků, práva pracovníků v zemědělství a práva k užívání pozemků a neformální systém osiva coby způsob, jak zajistit potraviny, zásobování místních a regionálních trhů, spravedlivé příjmy a důstojný život zemědělců;

84.

připomíná, že „soukromý sektor“ není homogenní skupina aktérů; proto zdůrazňuje, že v přístupu k soukromému sektoru by rozvojová politika EU a členských států měla zahrnovat diferencované strategie, aby se zapojily různé typy aktérů soukromého sektoru, včetně aktérů soukromého sektoru vedeného výrobci, mikropodniků, malých a středních podniků, družstev, sociálních podniků a aktérů z oblasti solidární ekonomiky;

85.

opakuje, že zajištění přístupu všech občanů k cenově dostupné, spolehlivé, udržitelné a moderní energii do roku 2030 (cíl udržitelného rozvoje č. 7) má zásadní význam pro uspokojení základních lidských potřeb, včetně přístupu k pitné vodě, hygieně, zdravotní péči a vzdělávání, má zásadní význam pro podporu zakládání místních podniků a všech druhů hospodářské činnosti a je zároveň klíčovým faktorem v procesu rozvoje;

86.

zdůrazňuje, že zvýšení produktivity drobných vlastníků, vybudování udržitelného zemědělství a potravinových systémů odolných vůči změnám klimatu hraje klíčovou úlohu při plnění cíle udržitelného rozvoje č. 2, jakož i z hlediska konceptu udržitelné spotřeby a výroby definovaného v cíli udržitelného rozvoje č. 12, který přesahuje zásady oběhového hospodářství a řeší otázky životního prostředí a sociální dopady a dopady na lidská práva; zdůrazňuje, že EU by se měla tedy zaměřit na prosazování udržitelné produkce potravin a pružných zemědělských postupů, které zvyšují produktivitu a produkci; uznává konkrétní potřeby žen pracujících v zemědělství v souvislosti se zabezpečováním potravin;

87.

zdůrazňuje, že je nesmírně důležité pokračovat ve snahách o zlepšení přístupu k vodě, kanalizaci a hygieně, protože se jedná o průřezovou problematiku, která ovlivňuje plnění dalších cílů agendy pro období po roce 2015, mezi něž patří zdraví, vzdělávání a rovnost žen a mužů;

88.

vyzývá EU, aby podporovala globální iniciativy zaměřené na řešení problémů spojených s rychle se šířící urbanizací a na budování bezpečnějších, inkluzivnějších, odolnějších a udržitelnějších měst; v této souvislosti oceňuje, že nedávno byla na konferenci OSN o bydlení a udržitelném rozvoji měst (Habitat III) přijata nová městská agenda, která si klade za cíl zkoumat lepší způsoby plánování, projektování, financování, rozvoje, správy a řízení měst s cílem pomoci v boji proti chudobě a hladu, zlepšit zdraví a ochranu životního prostředí;

89.

vyzývá EU k dalším snahám o ochranu oceánů a mořských zdrojů; v této souvislosti vítá nedávné iniciativy Komise, jejichž záměrem je zlepšit mezinárodní správu týkající se oceánů s cílem podpořit lepší řízení a zmírňovat dopady změny klimatu na moře a ekosystémy;

90.

zdůrazňuje, že je důležité zabývat se souvislostmi lepší produktivity udržitelného zemědělství a rybolovu, které vedou k menšímu plýtvání potravinami nebo k omezení jejich ztrát, k transparentnímu hospodaření s přírodními zdroji a k adaptaci na změnu klimatu;

Rozvojová politika EU

91.

znovu připomíná komparativní výhody, které nabízí opatření EU pro rozvoj, mezi něž patří její globální přítomnost, flexibilita, kterou zajišťuje široká paleta jejích nástrojů a metod provádění, její úloha v oblasti politické soudržnosti a koordinace a angažovanost v tomto směru, její přístup založený na právech a demokracii, rozsah její činnosti, pokud jde o poskytování kritického množství prostředků formou grantů, a její trvalá podporu občanské společnosti;

92.

zdůrazňuje, že je nutné, aby EU proměnila komparativní výhody na důraz na určitý počet politických oblastí, mimo jiné včetně demokracie, řádné správy věcí veřejných, lidských práv, globálních veřejných statků a výzev, obchodu a regionální integrace a boje proti základním příčinám nejistoty a nucené migrace; zdůrazňuje, že takové zaměření bude muset být přizpůsobeno potřebám a prioritám jednotlivých rozvojových zemí a regionů v souladu se zásadami vlastnictví a partnerství;

93.

připomíná, že stále významnější úlohu z hlediska rozvoje a míru hraje sport, neboť podporuje toleranci a kulturu vzájemného respektu, a že sport přispívá též k posilování postavení žen a mladých lidí, jednotlivců i komunit, a má příznivý vliv z hlediska zdraví, vzdělávání a sociálního začlenění;

94.

zdůrazňuje, že pro sledování a přezkum způsobu, jakým EU a její členské státy uplatňují Agendu 2030 a konsensus, je důležitý kolektivní, komplexní, transparentní a včasný sytém zajištění odpovědnosti; podtrhuje, že za účelem zaručení odpovědnosti a parlamentního dohledu je i nadále nezbytné roční podávání zpráv o pokroku v plnění všech závazků v oblasti rozvojové politiky, včetně závazků týkajících se účinnosti, soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a oficiální rozvojové pomoci; vyslovuje politování nad nedávnými a očekávanými mezerami v podávání zpráv; vítá plán Komise vypracovat v polovině období hodnocení uplatňování konsensu;

o

o o

95.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost

(1)  Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.

(2)  http://www.oecd.org/dac/effectiveness/49650173.pdf

(3)  http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-14684-2016-INIT/cs/pdf

(4)  http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/70/1&Lang=E

(5)  http://www.un.org/esa/ffd/wp-content/uploads/2015/08/AAAA_Outcome.pdf

(6)  https://unfccc.int/resource/docs/2015/cop21/eng/l09r01.pdf

(7)  https://www.worldhumanitariansummit.org/

(8)  https://habitat3.org/the-new-urban-agenda/

(9)  http://effectivecooperation.org/wp-content/uploads/2016/05/4314021e.pdf

(10)  Závěry Rady, 15.5.2007.

(11)  Závěry Rady, 19.5.2014.

(12)  Dokument Rady 10715/16.

(13)  Úř. věst. C 280 E, 18.11.2006, s. 484.

(14)  Úř. věst C 33 E, 5.2.2013, s. 77.

(15)  Úř. věst. C 468, 15.12.2016, s. 73.

(16)  Přijaté texty, P8_TA(2014)0059.

(17)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0196.

(18)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0265.

(19)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0137.

(20)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0224.

(21)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0246.

(22)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0437.

(23)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0299.

(24)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0437.

(25)  Usnesení ze dne 11. prosince 2013.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/78


P8_TA(2017)0027

Výroční zpráva o politice hospodářské soutěže EU

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o výroční zprávě o politice hospodářské soutěže EU (2016/2100(INI))

(2018/C 252/09)

Evropský parlament,

s ohledem na zprávu Komise ze dne 15. června 2016 o politice hospodářské soutěže v roce 2015 (COM(2016)0393) a na pracovní dokument útvarů Komise zveřejněný téhož dne jako průvodní dokument (SWD(2016)0198),

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na články 39, 42 a 101 až 109 této smlouvy,

s ohledem na protokol č. 26 o službách obecného zájmu,

s ohledem na protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

s ohledem na univerzální rámec pro posuzování udržitelnosti potravinového a zemědělského systému (SAFA), který vytvořila Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO),

s ohledem na příslušné právní předpisy, pokyny, rozhodnutí, sdělení a dokumenty Komise týkající se hospodářské soutěže,

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2016 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem (1),

s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2016 o zprávě o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2016 o sociálním dumpingu v Evropské unii (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o výroční zprávě o politice hospodářské soutěže EU za rok 2014 (4) a na své usnesení ze dne 10. března 2015 o výroční zprávě o politice hospodářské soutěže EU za rok 2013 (5),

s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 6. května 2015 o zahájení zkoumání elektronického obchodu podle článku 17 nařízení Rady (ES) č. 1/2003, (C(2015)3026),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvané „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ (COM(2015)0192),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. února 2015 nazvané „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“ (COM(2015)0080),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751 ze dne 29. dubna 2015 o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce (6),

s ohledem na nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 SFEU prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (7) (obecné nařízení o blokových výjimkách (GBER))

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (8),

s ohledem na bílou knihu o zefektivnění kontroly spojování podniků v EU ze dne 9. července 2014 (COM(2014)0449),

s ohledem na odpovědi Komise na otázky poslanců Parlamentu k písemnému zodpovězení E-000344/2016, E-002666/2016 a E-002112/2016,

s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2015 o letectví (9), zejména na body 6, 7 a 11 tohoto usnesení týkající se revize nařízení (ES) č. 868/2004 za účelem zajištění spravedlivé hospodářské soutěže v zahraničních vztazích odvětví letecké dopravy EU a posílení jeho postavení v rámci hospodářské soutěže, účinnějšího předcházení nekalé hospodářské soutěži, zaručení reciprocity a zamezení nekalým praktikám včetně poskytování dotací a státní podpory leteckým společnostem z určitých třetích zemí, které narušují trh, přičemž zásadním prvkem pro zajištění těchto rovných podmínek je finanční transparentnost v ustanovení o spravedlivé hospodářské soutěži,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (10)(společná organizace trhů s společnými produkty),

s ohledem na nařízení Komise (EU) č. 1218/2010 ze dne 14. prosince 2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na některé kategorie specializačních dohod (11),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0001/2017),

A.

vzhledem k tomu, že silná a efektivní politika EU v oblasti hospodářské soutěže byla vždy jedním z pilířů vnitřního trhu, neboť podporuje ekonomickou efektivitu a vytváří příznivé podmínky pro růst, inovace a technologický pokrok a zároveň stlačuje ceny;

B.

vzhledem k tomu, že politika EU v oblasti hospodářské soutěže je základním předpokladem boje proti tříštění vnitřního trhu, a tudíž vytváří a udržuje rovné podmínky pro podniky v celé EU;

C.

vzhledem k tomu, že Evropská unie by pod vedením Komise měla prosazovat „kulturu hospodářské soutěže“ v EU a na celém světě;

D.

vzhledem k tomu, že politika hospodářské soutěže je sama o sobě prostředkem ochrany evropské demokracie, neboť brání přílišné koncentraci ekonomické a finanční moci v rukách několika jedinců, která by narušila schopnost politických orgánů Evropy jednat nezávisle na velkých průmyslových a bankovních skupinách;

E.

vzhledem k tomu, že řádné uplatňování pravidel hospodářské soutěže (včetně antimonopolních pravidel) v souladu se sociálně tržním hospodářstvím by mělo zabránit přílišné koncentraci ekonomické a finanční moci v rukách několika soukromých společností a rovněž podněcovat hospodářské subjekty tím, že jim poskytuje motivaci být dynamické a inovativní a na trzích se odlišovat;

F.

vzhledem k tomu, že spravedlivá hospodářská soutěž zajišťuje účinnost a otevřenost trhů, což vede k nižším cenám, vzniku nových subjektů, vyšší kvalitě výrobků a služeb a většímu výběru pro spotřebitele a zároveň podporuje výzkum a inovace, hospodářský růst a odolnější společnosti;

G.

vzhledem k tomu, že politika v oblasti hospodářské soutěže může a měla by významným dílem přispívat ke klíčovým politickým prioritám, jako je podpora inovací, kvalitních pracovních míst, boj proti změně klimatu, udržitelný růst a udržitelný rozvoj, investice, účinné využívání zdrojů, ochrana spotřebitelů a lidského zdraví, a současně posilovat jednotný trh, zejména pokud jde o jednotný digitální trh a energetickou unii;

H.

vzhledem k tomu, že úspěšná politika hospodářské soutěže nesmí směřovat výhradně ke snižování cen pro spotřebitele, ale musí mít na paměti i inovativnost a investiční aktivitu evropského průmyslu a zvláštní podmínky hospodářské soutěže pro malé a střední podniky;

I.

vzhledem k tomu, že politika EU v oblasti hospodářské soutěže je rovněž založena na hodnotách sociální spravedlnosti, politické nezávislosti, transparentnosti a řádného řízení;

J.

vzhledem k tomu, že politika EU v oblasti hospodářské soutěže je vzájemně provázaná s dalšími zásadními politikami EU včetně daňové, průmyslové a digitální politiky, jejichž koordinace má zajistit soulad se základními zásadami, které jsou zakotveny ve Smlouvách, zejména se zásadou transparentnosti a loajality;

K.

vzhledem k tomu, že daňové úniky, daňové podvody a daňové ráje stojí daňové poplatníky v EU miliardy eur ročně (některé odhady uvádějí až jeden bilion eur) v podobě ušlých výnosů a narušují hospodářskou soutěž na jednotném trhu mezi společnostmi, které platí svůj spravedlivý díl daní, a těmi, které tak nečiní;

L.

vzhledem k tomu, že celosvětová spolupráce v oblasti prosazování hospodářské soutěže pomáhá předcházet rozdílům, pokud jde o opravné prostředky a výstupy donucovacích opatření, a pomáhá podnikům snižovat náklady na dodržování předpisů;

M.

vzhledem k tomu, že judikatura Soudního dvora Evropské unie a rozhodovací praxe Komise poskytují rozdílný výklad pojmu „hospodářská činnost“ v závislosti na tom, zda jde o pravidla vnitřního trhu, nebo pravidla hospodářské soutěže; vzhledem k tomu, že tato matoucí praxe již nyní problematický pojem „hospodářská činnost“ dále komplikuje;

N.

vzhledem k tomu, že k posílení postavení zemědělců v potravinovém řetězci může přispět jasné, srozumitelné a realizovatelné regulační prostředí přizpůsobující politiku hospodářské soutěže specifičnosti zemědělského odvětví, a to řešením nerovností ve vyjednávací síle mezi jednotlivými subjekty tohoto řetězce, zvýšením efektivity trhu a zajištěním právní jistoty a rovných podmínek na jednotném trhu;

O.

vzhledem k tomu, že je obtížené předvídat výskyt ekonomických rizik a odhadovat, jakou formu a sílu budou mít, a vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby v případě závažných nerovností na trhu tržně orientovaná společná zemědělská politika (SZP) podpořila zemědělce a umožnila dodatečné časově omezené výjimky z pravidel hospodářské soutěže; vzhledem k tomu, že Komise během krize v odvětví mléka a mléčných výrobků přijala jako krajní opatření rozhodnutí aktivovat článek 222 nařízení o společné organizaci trhů za účelem vyjmutí uznávaných zemědělských uskupení, která produkci mléka plánují společně, z povinnosti uplatňovat právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže;

P.

vzhledem k tomu, že nekalé obchodní praktiky v potravinovém řetězci nelze vyřešit jen prostřednictvím politiky hospodářské soutěže;

Q.

vzhledem k tomu, že z článku 102 SFEU jasně vyplývá, že přímé nebo nepřímé zavádění nekalých obchodních praktik v ostatních odvětvích potravinářského dodavatelského řetězce představuje porušení této smlouvy;

R.

vzhledem k tomu, že s cílem zlepšit postavení zemědělců v potravinovém řetězci byla založena pracovní skupina pro zemědělské trhy, která by měla prozkoumat možnosti posílení jejich postavení, včetně zákonných možností navázání smluvních vztahů a pořádání společných akcí zemědělců; vzhledem k tomu, že závěry pracovní skupiny pro zemědělské trhy by měly být zohledněny v rámci případných budoucích debat a opatření, která mají být přijata;

1.

vítá výroční zprávu Komise o politice v oblasti hospodářské soutěže, která prokazuje, že řádná politika EU v oblasti hospodářské soutěže může vytvořením spravedlivého konkurenčního prostředí napomoci opětovnému dosažení dostatečné míry investic a inovací; vítá, že se zpráva zaměřila na přínos politiky hospodářské soutěže pro odstranění překážek a opatření státní podpory narušujících hospodářskou soutěž ve prospěch vnitřního trhu; dále připomíná, že budoucnost Evropy by měla být založena na inovacích, sociálně tržním hospodářství a účinném využívání zdrojů, které vytvářejí vysokou životní úroveň pro všechny občany EU;

Integrace jednotného trhu

2.

vítá skutečnost, že Komise si jako cíl vytýčila otevření nových možností pro občany a podniky, a připomíná, že volný pohyb zboží, kapitálu, služeb, zboží a osob představuje čtyři svobody jednotného trhu a že jejich provádění je klíčové pro přiblížení EU jejím občanům; zdůrazňuje, že bez účinné politiky EU v oblasti hospodářské soutěže nemůže vnitřní trh dosáhnout svého plného potenciálu; vítá, že Komise využívá nejrůznější nástroje, které má k dispozici, včetně kontroly spojování podniků, boje proti zneužívání dominantního postavení a postupům odporujícím pravidlům hospodářské soutěže, boje proti kartelům, kontroly státní podpory, koordinace se státními a případně i regionálními orgány pro hospodářskou soutěž a také odvětvových šetření;

3.

trvá na tom, že účinná politika hospodářské soutěže musí umožňovat zvláštní podmínky trhu pro malé a střední podniky, mikropodniky a začínající podniky a musí chránit práva pracovníků a zajišťovat spravedlivé zdanění;

4.

vyzývá členské státy a orgány EU, aby upřednostnily posílení jednotného trhu v období po brexitu zajištěním plného souladu s právními předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže a dalším posílením spolupráce mezi členskými státy v daňových záležitostech; dále upozorňuje na to, že brexit by mohl mít na politiku EU v oblasti hospodářské soutěže negativní dopad; upozorňuje zejména na riziko zdvojování řízení, jež by mohlo zvýšit administrativní náklady a způsobovat prodlení ve vyšetřování;

5.

připomíná, že spravedlivá hospodářská soutěž je nezbytným předpokladem integrity vnitřního trhu EU a že všechny tržní subjekty by proto měly přispívat k placení daní spravedlivým dílem a že daně musí být placeny v místě, kde jsou generovány zisky; zdůrazňuje, že po odhaleních spojených s aférou „Lux Leaks“ EU uznala, že v zájmu posílení spravedlivé hospodářské soutěže na jednotném trhu je zapotřebí jednoduché a transparentní daňové politiky a regulace a že je nezbytné učinit přítrž nekalé daňové soutěži (včetně nelegálních daňových zvýhodnění), které se dopouštějí členské státy a která vystavuje poctivé daňové poplatníky morálnímu hazardu a další daňové zátěži a brání rozvoji MSP, včetně případů, kdy nové subjekty a MSP působící pouze v jedné zemi byly znevýhodňovány ve srovnání s nadnárodními korporacemi, které mohou přesouvat zisky nebo uplatňovat jiné formy agresivního daňového plánování prostřednictvím nejrůznějších rozhodnutí a nástrojů, které jsou k dispozici pouze těmto společnostem; zdůrazňuje, že je nezbytné důkladně vyšetřit všechny případy, kdy existuje podezření, že cílem je daňová optimalizace nadnárodních společností; zároveň vítá hloubková šetření Komise zaměřená na postupy odporující pravidlům hospodářské soutěže, jako jsou selektivní daňové výhody, které mohou zahrnovat systémy zdaňování nadměrného zisku založeného na daňových rozhodnutích, a vítá rovněž nedávné výsledky šetření, které prokázaly, že selektivní daňové výhody představují podle právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže nezákonnou státní podporu; zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby měla Komise široký přístup k informacím, a mohla tak zahájit další šetření podezřelých případů; vyzývá Komisi, aby vypracovala návrh jasných pokynů týkajících se státní podpory v oblasti daní, aby byly pokryty případy nekalé soutěže, a aby rovněž plně využila svých pravomocí podle práva hospodářské soutěže a pomohla členským státům účinně řešit škodlivé daňové praktiky; trvá na tom, že je zapotřebí větší úsilí i v postupu proti agresivním daňovým praktikám; zdůrazňuje, že rozhodující jsou zejména informace o daňových rozhodnutích a režimech převodních cen, které si vyměňují daňové orgány členských států; vyjadřuje politování nad tím, že členské státy odmítají poskytnout GŘ pro hospodářskou soutěž přístup k uvedeným informacím; doporučuje, aby si daňové orgány členských států tyto vyměňovaly ve větší míře, a dále vyzývá členské státy, aby zveřejňovaly informace o svých daňových rozhodnutích, a navrhuje, aby tyto informace byly případně předkládány odděleně pro jednotlivé regiony; je přesvědčen, že rozhodnutí Komise, jež stanovila jasnou metodiku výpočtu hodnoty a nepatřičných konkurenčních výhod pro společnosti, jichž se týkají nesprávná rozhodnutí, poskytují dobrý právní základ pro další konvergenci;

6.

zdůrazňuje, že korupce v oblasti zadávání veřejných zakázek má z hlediska narušování trhu závažné důsledky pro evropskou konkurenceschopnost; znovu opakuje, že zadávání veřejných zakázek je jednou z činností státní správy, které jsou vůči korupci nejzranitelnější; upozorňuje, že v některých členských státech jsou veřejné zakázky financované z EU spojeny s vyšším rizikem korupce než veřejné zakázky financované členským státem; připomíná, že k omezení hospodářské soutěže na trhu jsou široce využívány na míru upravené výzvy k předkládání nabídek; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí s cílem předcházet zneužívání fondů EU a podněcovat odpovědnost v oblasti zadávání veřejných zakázek; naléhavě žádá, aby byl zřízen Úřad evropského veřejného žalobce s potřebnými právy, aby bylo možné lépe vyšetřovat údajné trestné činy týkající se zneužívání finančních prostředků EU;

7.

zdůrazňuje, že pouze řízením o státní podpoře nelze v členských státech trvale ukončit nekalou daňovou soutěž; doporučuje proto zřízení společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob („full CCCTB“), který by měl pomoci odstranit narušení hospodářské soutěže a poskytnout záruku toho, že žádný zisk neopustí EU bez zdanění, zveřejňování relevantních informací o daňových rozhodnutích, přezkum směrnice o DPH za účelem předcházení podvodům a stanovení povinnosti velkých mezinárodních společností veřejně vykazovat svůj obrat a zisk odděleně pro jednotlivé země, a vyzývá členské státy, aby zvýšily transparentnost ve svých daňových postupech a zavedly vzájemnou ohlašovací povinnost; znovu opakuje, že pro zajištění spravedlivé hospodářské soutěže je nutné provést balíček proti vyhýbání se daňovým povinnostem a zavést pravidla výměny informací mezi zeměmi EU a mechanismus rychlé reakce v rámci boje s podvody v oblasti DPH;

8.

zastává názor, že daňové plánování může narušit spravedlivou hospodářskou soutěž; vítá doporučení Komise upravit definici „stálé provozovny“ tak, aby se společnosti nemohly uměle obcházet daňové povinnosti v členských státech, v nichž vykonávají hospodářskou činnost; zdůrazňuje, že tato definice by měla řešit také specifickou situaci v digitálním odvětví a zajistit, aby společnost zapojená do plně nemateriálních činností byla považována za společnost se stálou provozovnou v členském státě, pokud si v ekonomice dané země udržuje výraznou digitální přítomnost;

9.

zdůrazňuje, že v zájmu řešení roztříštěnosti jednotného trhu je nutné vymáhat pravidla jednotného trhu i na úrovni členských států a zabývat se případy porušení předpisů;

10.

žádá, aby se jednotné kontaktní místo zdokonalilo na základě současných zkušeností se zjednodušenými správními místy pro digitální produkty; upozorňuje, že i se zjednodušenými jednotnými správními místy se mohou malé podniky a mikropodniky potýkat s významnou administrativní zátěží;

11.

zdůrazňuje, že jednotný trh je třeba nadále posilovat odstraněním zbývajících bariér a překážek;

12.

připomíná Komisi, že pro bezproblémové fungování jednotného trhu EU je naprosto nezbytné umožnit celostátním a regionálním orgánům, aby zasahovaly v situacích, jež vyplývají ze zeměpisného znevýhodnění a narušují schopnost úspěšného rozvoje trhu z hlediska hospodářského i sociálního;

13.

trvá na tom, že je nutné bojovat proti fiskálnímu a sociálnímu dumpingu, nepatřičnému daňovému plánování a daňovým únikům, aby byla zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž na celém jednotném trhu;

14.

naléhavě vyzývá Komisi, aby dokončila provádění jednotného evropského železničního prostoru, zajistila úplnou transparentnost toků peněz mezi provozovateli infrastruktury a železničními podniky a ověřila, zda každý členský stát má silné a nezávislé vnitrostátní regulační orgány;

15.

naléhavě žádá Radu, aby neprodleně přijala opatření za účelem přijetí návrhu Komise týkajícího se harmonizace společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob;

16.

zastává názor, že přijetí eura těmi členskými státy, které se k jednotné měně dosud nepřipojily, by posílilo volnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu;

Jednotný digitální trh

17.

vítá strategii Komise pro jednotný digitální trh a zdůrazňuje zásadní roli, kterou má pro dokončení vnitřního digitálního trhu politika hospodářské soutěže; podporuje rovněž snahy Komise zajistit, aby politika EU v oblasti hospodářské soutěže v plném rozsahu platila i pro digitální jednotný trh, neboť hospodářská soutěž nejen nabízí spotřebitelům větší výběr, ale také poskytuje rovné podmínky, a vyjadřuje politování nad tím, že chybějící evropský digitální rámec jen potvrzuje skutečnost, že se nedaří sladit zájmy velkých a malých poskytovatelů služeb; zdůrazňuje, že tradiční tržní modely politiky hospodářské soutěže často nejsou pro vnitřní digitální trh dostatečně relevantní; požaduje, aby byla věnována větší pozornost novým obchodním modelům, které používají digitální společnosti; připomíná, že jednotný digitální trh by mohl vytvořit stovky tisíc nových pracovních míst a mohl by ekonomice EU přinášet 415 miliard EUR ročně;

18.

zdůrazňuje, že má-li být zachována důvěryhodnost strategie jednotného digitálního trhu, měla by Komise všechna další zahájená kartelová šetření pečlivě dokončit, aniž by byla ohrožena kvalita; požaduje, aby se řízení urychlila, a bylo tak možné co nejdříve dospět k výsledkům; vítá proto dodatečné prohlášení o námitkách, které Komise zaslala ve věci služby nakupování na základě porovnávání nabídek a prohlášení o námitkách ve věci Android; vyzývá Komisi, aby nadále rozhodným způsobem zkoumala všechny problémy odhalené při svých šetřeních, včetně dalších oblastí zkreslování vyhledávání (hotely, lokální vyhledávání, lety) s cílem zaručit rovné podmínky pro všechny účastníky digitálního trhu; žádá prošetření dominantních platforem pro rezervace hotelů;

19.

vítá odvětvové šetření Komise v oblasti elektronického obchodu, jehož předběžné výsledky odhalily některé obchodní praktiky v tomto odvětví, které by mohly omezit hospodářskou soutěž v online prostředí; vítá závazek Komise k evropskému jednotnému digitálnímu trhu a její návrh týkající se zeměpisného blokování a jiných forem diskriminace na základě státní příslušnosti a místa pobytu zákazníků; vyzývá Komisi, aby podnikla ambiciózní kroky směřující k odstranění nelegálních překážek bránících hospodářské soutěži v online prostředí, aby zajistila neomezené online obchodování pro spotřebitele EU, kteří nakupují u prodejců, kteří jsou usazeni v jiném členském státě; zastává proto názor, že jsou zapotřebí cílená opatření za účelem zlepšení přístupu ke zboží a službám, zejména ukončení neodůvodněných praktik zeměpisného blokování a nekalé cenové diskriminace na základě zeměpisné polohy nebo státní příslušnosti, které často vedou k budování monopolů a k tomu, že se někteří zákazníci uchýlí k využívání nelegálního obsahu; dále vyzývá k označování internetových stránek na úrovni EU, které by zaručilo existenci a kvalitu nabízených služeb nebo výrobků, čímž by se zajistila ještě vyšší úroveň spravedlivé hospodářské soutěže a také posílila ochrana spotřebitelů;

20.

zastává názor, že posílení účasti malých a středních podniků by mělo hrát zásadní úlohu v prosazování jednotného digitálního trhu, a zdůrazňuje, že je nutné posoudit potenciální dopad každé iniciativy na schopnost malých a středních podniků těžit z jednotného digitálního trhu, zejména jde-li o iniciativy, jejichž cílem je prosazovat elektronický obchod a vyjasnit status stálé provozovny pro digitální odvětví;

21.

připomíná, že neutralita sítě má mimořádný význam pro zajištění toho, aby mezi službami na internetu neexistovala žádná diskriminace a byla plně zaručena hospodářská soutěž (přičemž „neutralita sítě“ zde znamená zásadu, podle níž se s veškerým provozem nakládá stejně, bez diskriminace, omezení či narušování, nezávisle na odesílateli, příjemci, druhu, obsahu, zařízení, službě nebo aplikaci);

22.

upozorňuje, že zvýšená přítomnost nových podniků, které se opírají o digitální prostředí, například aplikace pro internet a mobilní telefony, spolu se stávajícími subjekty trhu otevřela spotřebitelům nové cesty, jimiž mohou vyhledávat, porovnávat a vybírat zboží a služby na celém jednotném trhu, díky čemuž se stávají informovanými spotřebiteli, kteří se snaží přijímat informovaná rozhodnutí na základě svých osobních potřeb a cílů;

23.

zdůrazňuje, že ekonomika sdílení nabízí spotřebitelům četné inovativní produkty a služby; zdůrazňuje, že platformy ekonomiky sdílení přinesly myšlenku revize postavení stávajících tradičních, dominantních aktérů a vytvoření více konkurenčního prostředí pro spotřebitele i podniky; připomíná, že vedle otázek zdanění, správního rámce a bezpečnosti by se Komise měla zaměřit také na otázky související s hospodářskou soutěží a odstranit překážky bránící vstupu podniků na trh, aby vytvořila rovné podmínky; zdůrazňuje, že tento druh ekonomiky vznikl již před několika lety a že by z důvodu právní jednotnosti měly být veškeré nesrovnalosti vyřešeny na úrovni EU v souladu se zásadou subsidiarity; upozorňuje, že je nezbytné zaručit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů a osobních údajů v souvislosti s jednotným digitálním trhem; naléhavě žádá Komisi, aby vytvořila soubor nástrojů, který je nepostradatelný k tomu, aby četné formy a varianty ekonomiky sdílení získaly podporu na úrovni EU i v jednotlivých členských státech a aby tak dosáhly důvěryhodnosti a získaly důvěru, a je si vědom toho, že tento liberální a podporu přinášející regulační rámec nepovede k narušování soutěže; vyzývá Komisi, aby se uvedenými problémy znovu zabývala, aby přínosy těchto obchodních modelů pro společnost díky tomu začaly být na pozadí právních rámců reálně viditelné;

24.

vyzývá Komisi, aby provedla rozsáhlý přezkum účinnosti stávajících nástrojů v oblasti práva hospodářské soutěže v digitálním věku a v případě potřeby je dále rozvíjela;

25.

zdůrazňuje, že zvláště v dynamickém odvětví, jakým je digitální ekonomika, je naprosto zásadní, aby byla řízení týkající se hospodářské soutěže uzavírána rychle a zneužívání dominantního postavení na trhu tak nemohlo vést k otřesům trhu;

26.

vyzývá Komisi, aby přihlédla k narůstajícímu sbližování na digitálních trzích a porovnávala srovnatelné služby, například aplikace pro výměnu rychlých zpráv, s rovnocennými službami, které poskytuje odvětví telekomunikací obecně:

27.

vítá skutečnost, že Komise prošetřuje některé postupy, které se neslučují s pravidly hospodářské soutěže, u řady společností, jako jsou zejména velké internetové a telekomunikační společnosti a jiné mediální společnosti, filmová studia a distributoři televizního vysílání; vyzývá Komisi k urychlení všech postupů zamezujících jednání v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, které porušuje antimonopolní pravidla EU;

28.

vítá rozhodnutí Komise ohledně zpětného získání ve věci státní podpory přidělené firmě Apple, které znamená klíčový mezník v řešení problému nezákonné státní podpory formou daňového zvýhodnění; upozorňuje však, že EU potřebuje přísnější právní předpisy v oblasti daňových rozhodnutí, které by také zavedly účinný systém a postup pro vymáhání pohledávek ve prospěch vlastních rozpočtových prostředků EU; vyzývá Komisi, aby v zájmu spravedlivé hospodářské soutěže na jednotném trhu napravila všechna porušení předpisů;

29.

vyzývá Komisi, aby předložila strategii regulace, která bude zohledňovat sbližování technologií, zejména multiplikaci platforem; připomíná, že za tímto účelem musí odvětvové předpisy pro regulaci ex ante vyvážit ochranu pluralismu, svobodu projevu, ochranu osobních údajů, ochranu nezávislosti spotřebitele a svobodu volby a rovné prosazování konkurenčních nabídek v Evropě a konvergentních nabídek pro nejlepší evropské aktéry v mezinárodní hospodářské soutěži; žádá, aby byly odstraněny rozdíly v rovnováze sil a aby byla zmírněna závislost mezi hospodářskými subjekty s cílem dosáhnout spravedlivého sdílení hodnoty;

30.

vítá, že je věnována větší pozornost síťovým účinkům a shromažďování a analýze dat při určování tržní síly na digitálních trzích; zastává názor, že data hrají v digitální ekonomice zásadní úlohu, a měla by tudíž být v posouzeních podle pravidel hospodářské soutěže zohledňována;

31.

domnívá se, že hospodářská soutěž v odvětví vyhledávání a telekomunikací je zásadní nejen pro rozvoj inovací a investic do sítí a digitální ekonomiky, ale také pro zajištění cenové dostupnosti a výběru služeb pro spotřebitele; vyzývá proto Komisi, aby chránila hospodářskou soutěž v těchto odvětvích, a to i pokud jde o internetové služby a přidělování spektra; v této souvislosti vítá záměr Komise soustředit se při uplatňování pokynů v oblasti státní podpory pro širokopásmové sítě i na strategické cíle balíčku opatření v oblasti telekomunikací; vítá rozhodnutí Komise zastavit spojování poskytovatelů mobilních telefonních služeb O2 a Three ve Spojeném království ve prospěch evropských spotřebitelů; připomíná význam uplatňování evropského kodexu pro elektronické komunikace a posílení konektivity napříč EU;

32.

domnívá se, že zrušení poplatků za roaming v EU není dostatečné řešení a že volání v rámci EU se musí rovněž regulovat na stejné úrovni jako místní hovory; vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh, který upraví zpoplatňování hovorů v rámci EU;

33.

domnívá se, že kroky ke zrušení spotřebitelských poplatků za roaming v EU nejsou v dlouhodobém výhledu dostačující, má-li být jednotný trh prohlouben, a že je třeba vytvořit pobídky, aby se hovory v rámci EU dostaly na stejnou úroveň s místními hovory, a to prostřednictvím usnadňování investic do plně evropské nebo sdílené sítě; vyzývá Komisi, aby vedla důkladné konzultace s operátory sítí a příslušnými zúčastněnými stranami ohledně toho, jak co nejefektivněji snížit poplatky za hovory v rámci EU na úroveň místních hovorů a současně podněcovat investice a zajišťovat celosvětovou konkurenceschopnost a inovace;

34.

vyzývá Komisi, aby využila své politické a finanční nástroje a prosazovala výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy s cílem podpořit investice do různých tradičních odvětví a malých a středních podniků, které za digitální průmyslovou revolucí zaostávají;

35.

zdůrazňuje, že Evropská unie by měla povzbuzovat všechny podniky (například podniky s dominantním podílem na trhu i začínající podniky) k inovacím;

36.

vyzývá Komisi, aby stejnou rozhodnost prokázala i při provádění a uzavírání probíhajícího šetření vedeného proti společnosti McDonald’s;

Státní podpora

37.

vítá přepracování pravidel udělování státní podpory a navrhuje, aby byla Parlamentu zasílána zvláštní výroční zpráva; připomíná členským státům, že záměrem bylo zacílit opatření na podporu tak, aby posilovala dlouhodobý, udržitelný ekonomický růst, kvalitní pracovní místa a sociální soudržnost a současně zajišťovala rovné podmínky a volné fungování sociálně tržního hospodářství; připomíná, že členské státy nesou větší odpovědnost, poskytují-li podporu bez předchozího oznámení Komisi; zdůrazňuje, že Komise by měla v oblasti práva hospodářské soutěže poskytovat dostatečný právní základ s cílem podpořit v Evropě cestovní ruch jakožto důležitý hospodářský faktor a že je tudíž nezbytné, aby se na financování státních organizací cestovního ruchu vztahovala výjimka v rámci obecného nařízení o blokových výjimkách; vyzývá Komisi, aby přezkoumala každou transakci členského státu provedenou na poslední chvíli, bez ohledu na politický tlak, který může stát vyvíjet; dále připomíná Komisi, že je třeba bránit některým vládám v tom, aby jednaly se zlým úmyslem, čehož se dopouštějí při nesprávném vynakládání finančních prostředků EU;

38.

zdůrazňuje, že státní nebo regionální intervence je jedním z politických nástrojů k zajištění služeb, které mají klíčový význam pro zlepšení hospodářské a sociální situace v izolovaných, odlehlých a okrajových regionech a na ostrovech v Unii, avšak že je třeba vzít v potaz také zkušenosti získané v minulosti a že tyto intervence by neměly být v rozporu se zásadami jednotného trhu; zdůrazňuje, že zásadní význam má rovněž konektivita okrajových ostrovních regionů, a vítá zařazení sociální podpory pro dopravu rezidentů z odlehlých regionů do obecného nařízení o blokových výjimkách (GBER), v němž je k problematice konektivity přihlíženo; žádá Komisi, aby v průběhu probíhající revize obecného nařízení o blokových výjimkách plně zohlednila zvláštnosti evropských nejvzdálenějších regionů, jak je stanoveno v článku 349 SFEU, neboť pro místní malé a střední podniky v těchto regionech je konektivita naprosto nezbytná a je velmi málo pravděpodobné, že ovlivní hospodářskou soutěž na vnitřním trhu;

39.

vítá sdělení Komise ohledně pojmu státní podpory v rámci iniciativy pro modernizaci státní podpory; uznává výhody jednodušších pravidel, která poskytují jistotu orgánům veřejné moci i společnostem; vyzývá Komisi, aby současně důkladněji přezkoumala zakázanou státní podporu, jež má značný negativní dopad na jednotný trh;

40.

vyzývá Komisi, aby s ohledem na důležité změny v judikatuře a prosazování v praxi co nejdříve vypracovala pokyny k pojmu státní podpory, aby zajistila právní jistotu a předvídatelnost;

41.

vyzývá Komisi, aby vypracovala plán pro nižší, avšak lépe cílenou státní podporu, jehož cílem bude otevřít možnost snížení státní podpory prostřednictvím nižšího zdanění, a tedy stimulovat nové podniky a spravedlivou hospodářskou soutěž namísto podpory starých struktur a zavedených subjektů;

42.

zdůrazňuje, že pro využívání státní podpory za účelem podpory služeb obecného zájmu má rozhodující význam prospěch spotřebitelů a občanů, nikoli jednotlivých společností nebo veřejných subjektů;

43.

vyzývá Komisi, aby důsledně sledovala opětovné zestátňování veřejných služeb v členských státech EU a zamezila poskytování nezákonné státní podpory ve formě vyrovnávacích plateb za závazek veřejné služby;

44.

vyzývá Komisi, aby v rámci mezinárodních organizací pro hospodářskou soutěž, např. Mezinárodní sítě pro hospodářskou soutěž, prosazovala harmonizovanou definici státní podpory;

45.

zdůrazňuje, že je nutné důsledně monitorovat a pečlivě prošetřit všechny případy státní podpory a nesrovnalosti týkající se veřejných zakázek spojených s investicemi v oblasti energetiky a životního prostředí, jako byl např. případ kontroverzního projektu rozšíření maďarské jaderné elektrárny Paks, aby bylo zajištěno řádné fungování energetické unie a zamezilo se nedodržování pravidel státní podpory a nesprávnému používání finančních prostředků EU;

46.

zdůrazňuje, že – jak již po šesté po sobě uvedla Komise ve své výroční zprávě o hospodářské soutěži – dočasná státní podpora ve finančním sektoru byla pro stabilizaci celosvětového finančního systému považována za nezbytnou, avšak musí být urychleně snížena nebo co nejdříve zcela zrušena a přehodnocena; vyzývá Komisi a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA), aby zajistily, že všechny právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele, např. směrnice o trzích finančních nástrojů či směrnice o distribuci pojištění, budou na jednotném trhu uplatňovány jednotně, a žádá Komisi a orgán ESMA k zajištění toho, aby při provádění těchto právních předpisů nedocházelo k žádné regulatorní arbitráži; vyzývá Komisi, aby zvážila možnost navázání státní podpory pro banky na podmínky poskytování úvěrů malým a středním podnikům;

47.

připomíná své stanovisko k současnému šetření Komise týkajícímu se odložených daňových pohledávek a závazků ve prospěch bankovního sektoru v několika členských státech; je toho názoru, že odložené daňové pohledávky a závazky by měly být se zpětnou účinností povoleny dle ustanovení o státní podpoře, pokud jsou spojeny s konkrétními podmínkami týkajícími se finančních cílů pro reálnou ekonomiku;

48.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise nepodnikla žádné kroky proti případům zneužití, k nimž došlo v rámci restrukturalizace soukromých bank, včetně případů, které měly dopad na drobné vkladatele a drobné vlastníky finančních nástrojů, jako např. preferenčních akcií, které byly v mnoha případech uvedeny na trh, aniž by přitom byly plně dodrženy právní předpisy EU; vyzývá Komisi, aby řešila dalekosáhlé důsledky nesprávného prodeje finančních produktů nekrytých v rámci restrukturalizace bank dotčených hospodářskou krizí;

49.

opakuje svůj požadavek, aby Komise prověřila, zda bankovní odvětví od počátku krize obdrželo nepřímé dotace a státní podporu v podobě poskytování nekonvenční podpory likvidity;

50.

konstatuje, že Evropský účetní dvůr odhalil v kontrolovaném období 2010–2014 (12) chyby v oblasti státní podpory u přibližně pětiny kontrolovaných projektů spolufinancovaných z programů soudržnosti a považovaných za projekty mající význam s ohledem na státní podporu; konstatuje, že u třetiny těchto chyb bylo vyhodnoceno, že měly finanční dopad a že přispěly k míře chyb v politice soudržnosti; domnívá se proto, že existuje prostor pro zlepšení, pokud jde o řešení případů nedodržování pravidel státní podpory v politice soudržnosti; domnívá se, že je obzvláště nezbytné zlepšit znalost pravidel státní podpory v přijímajících zemích, aby se předešlo chybám učiněným v dobré víře a zlepšilo se zaznamenávání nesrovnalostí, aby bylo možné získat lepší přehled o této problematice;

51.

je toho názoru, že na místní a vnitrostátní úrovni je zapotřebí lépe porozumět klasifikaci nezákonné státní podpory; vítá poslední rozhodnutí Komise, jež upřesňují, která veřejná podpůrná opatření mohou členské státy provést, aniž by Komise musela státní podporu posuzovat; považuje tato rozhodnutí za užitečná vodítka pro místní a obecní projekty, která snižují administrativní zátěž a současně zvyšují právní jistotu;

52.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala výklad příslušných ustanovení právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže s ohledem na směrnici o systémech pojištění vkladů, aby bylo možné skutečně účinně používat nástroje ke včasné stabilizaci, jež zřídil evropský legislativní orgán;

53.

zdůrazňuje význam šetření zaměřených na státní podpory fiskální povahy, prováděných Komisí, neboť představují potřebnou podporu pro evropskou a mezinárodní daňovou agendu, zejména v boji proti agresivnímu daňovému plánování;

54.

vyzývá Komisi, aby vyčlenila více prostředků na šetření daňových rozhodnutí, jež v oblasti státní podpory vzbuzují obavy, a aby k těmto šetřením přistupovala systematicky; vítá skutečnost, že Komise považuje neprůhledná daňová rozhodnutí přijatá některými členskými státy o poskytnutí pomoci určitým nadnárodním podnikům za nezákonnou státní podporu, a to z toho důvodu, že narušují hospodářskou soutěž na vnitřním trhu; dále vítá větší povědomí o provázanosti mezi daňovými politikami a správními postupy v oblasti daní na straně jedné a politikou v oblasti hospodářské soutěže na straně druhé; vyzývá Komisi, aby zveřejnila shrnutí hlavních daňových rozhodnutí přijatých v předchozím roce, a to na základě informací uvedených v zabezpečeném centrálním rejstříku, mimo jiné alespoň popis záležitostí, jež daňové rozhodnutí řeší, a popis kritérií, jež se používají k určení předběžného posouzení převodních cen a členského státu (členských států), který bude (které budou) nejpravděpodobněji dotčen(y);

Antimonopolní, kartelová řízení a kontrola spojování podniků

55.

vítá snahu Komise o vypracování pokynů, které objasní její postupy a průběžné hodnocení právního rámce EU;

56.

zdůrazňuje, že je třeba v zájmu evropských občanů a podniků, zejména malých a středních podniků, rozbít kartely; vybízí Komisi, aby v tomto ohledu zjednodušila správní postupy, a zrychlila tak řízení;

57.

je toho názoru, že navrhovaná spojení agrochemických podniků a podniků produkujících osivo, které jsou největší na světě, by s sebou nesla riziko růstu cen osiva a menšího výběru odrůd adaptovaných na agroekologické podmínky; zdůrazňuje, že pokud k těmto spojením dojde, budou pouze tři podniky kontrolovat 61 % celosvětového trhu s osivem a 65 % celosvětového trhu s pesticidy;

58.

vyzývá Komisi, aby intenzivněji jednala na světové úrovni a zajistila, aby pravidla třetích zemí v oblasti hospodářské soutěže nebyla v rozporu s ustanoveními EU ke škodě evropských podniků;

59.

vyzývá Komisi, aby v otázkách kartelů postupovala i nadále rázně a účinně ve všech případech, kdy získá dostatečně jasné důkazy o porušování antimonopolních pravidel; upozorňuje, že politika v oblasti hospodářské soutěže umožňuje konkurentům spolupracovat na inovacích, aniž by taková spolupráce byla zneužita k protisoutěžním účelům; bere na vědomí pět rozhodnutí z minulého roku týkajících se pokut v celkové přibližné výši 365 milionů EUR, jak dokládá pracovní dokument útvarů Komise doprovázející její zprávu o politice v oblasti hospodářské soutěže v roce 2015;

60.

domnívá se, že platná ustanovení pro pokuty za porušení pravidel by bylo možné doplnit o přísnější postihy zodpovědných subjektů; vyzývá Komisi, aby zvážila možnost, že pokuty za kartelové dohody doplní osobními sankcemi zaměřenými na řídící pracovníky daných společností a také individuálními pokutami pro zaměstnance odpovědné za to, že svou společnost fakticky přiměli k porušení práva hospodářské soutěže; Komise by tak měla mít možnost přijmout v případě nutnosti opatření, jako je zákaz činnosti vedoucích pracovníků nebo osobní peněžité sankce;

61.

domnívá se, že uplatňování stále vyšších pokut jako jediného antimonopolního nástroje se nejeví jako nejvhodnější řešení; zdůrazňuje, že politika ukládání vysokých pokut by neměla sloužit jako alternativní způsob financování rozpočtu; upřednostňuje přístup založený na metodě „cukru a biče“, který používá pokuty jako účinný prostředek odrazování, a to zejména v případě opakovaných přestupků, jenž však zároveň motivuje k dodržování předpisů;

62.

konstatuje, že se v roce 2015 výrazně zvýšil počet upozornění na spojování podniků; žádá proto, aby byly příslušným útvarům poskytnuty nezbytné zdroje (prostřednictvím interního přerozdělení personálních zdrojů), které jim umožní pracovat v této situaci i nadále efektivním způsobem;

63.

vítá konzultace, které Komise nedávno zahájila k určitým procesním a právním aspektům kontroly spojování podniků na úrovni EU; v rámci plánované reformy nařízení o kontrole spojování podniků vyzývá Komisi, aby důkladně prozkoumala, zda současné postupy pro vyhodnocování v dostatečné míře zohledňují situaci na digitálních trzích a internacionalizaci trhů; je toho názoru, že kritéria pro hodnocení spojení podniků musí být přizpůsobena především v digitální ekonomice;

64.

sdílí obavy z nynějších jednání o spojení podniků Bayer AG a Monsanto Company Inc.; upozorňuje na skutečnost, že pokud by plánované spojení těchto podniků dostalo zelenou, vznikl by potencionální evropský i světový oligopol; zdůrazňuje, že toto spojení by mohlo vést k monopolnímu postavení na trzích s osivem a pesticidy, které jsou důležité pro odvětví zemědělství; žádá proto Komisi, aby vypracovala předběžné posouzení dopadu tohoto spojení, a žádá o jasné vyjádření ohledně časového plánu Komise;

65.

je toho názoru, že v rámci evropské kontroly spojování podniků musí být kritériem zohlednění kupní ceny, neboť spojování podniků na digitálních trzích poukázalo na to, že prahové hodnoty orientované na obrat nejsou dostačující;

66.

vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh na vytvoření rámce pro koordinaci vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž na úrovni EU v oblasti kontroly spojování podniků;

67.

znovu vyzývá Komisi, aby pečlivě kontrolovala, jak členské státy provádějí směrnici 2014/104/EU o náhradě škody v případě porušení právních předpisů o hospodářské soutěži; dále upozorňuje, že tato směrnice musí být řádně provedena do 27. prosince 2016; vyjadřuje politování nad tím, že provádění směrnice zatím pokračuje velmi pomalu a že řada členských států dosud nepředložila žádný návrh zákona; vyzývá Komisi jakožto strážkyni Smluv, aby členským státům jejich povinnost připomněla;

Odvětvové aspekty

68.

vítá sdělení Komise s názvem „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“ a souhlasí s jeho pěti propojenými dimenzemi; zdůrazňuje, že přijetí rozhodnutí o skladbě zdrojů energie přísluší členským státům;

69.

vítá různá antimonopolní šetření, zejména ta, jež jsou zaměřená na Gazprom a Bulgargaz, jejichž cílem je zajistit integraci trhu v rámci energetické unie; vyjadřuje však politování nad tím, že některé členské státy nakupují plyn u offshore společností, což je typickým příkladem vyhýbání se daňovým povinnostem a postupem, jenž je v rozporu s řádným fungováním energetické unie; zdůrazňuje také, že je důležité předcházet vzniku takových tržních struktur, které by mohly bránit efektivní hospodářské soutěži v odvětví energetiky;

70.

bere na vědomí úsilí Komise vynakládané za účelem podpory integrace trhu s obnovitelnými zdroji energie, která by měla zabránit narušování hospodářské soutěže; připomíná však právně závazné závazky přijaté členskými státy na konferenci o změně klimatu COP21, jež nelze splnit bez konkrétních (státních) opatření na podporu a financování výroby a spotřeby energie z obnovitelných zdrojů;

71.

zdůrazňuje, že evropská politika v oblasti hospodářské soutěže má velký potenciál, pokud jde o podporu přísných ekologických a sociálních norem; s politováním konstatuje, že maďarská vláda narušuje hospodářskou soutěž v odvětví obnovitelných zdrojů energie tím, že zavedla vysoké daně a brání zavádění technologií v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie; vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala využívání obnovitelných zdrojů energie v Evropě, aby bylo možné splnit environmentální cíle stanovené v desetileté prorůstové strategii Evropské unie Evropa 2020; žádá Komisi, aby i nadále podporovala začleňování environmentálních, sociálních a pracovních požadavků do zadávacích řízení;

72.

vyzývá Komisi, aby přepracovala nařízení Komise (EU) č. 267/2010 o vynětí určitých dohod v odvětví pojišťovnictví, neboť výměna informací požadovaných pro účely výpočtu rizika a společného krytí rizika zvyšují právní jistotu a konkurenceschopnost v tomto odvětví, což novým podnikům usnadňuje vstup na trh, rozšiřuje výběr spotřebitelů a zlepšuje ekonomické podmínky;

73.

poukazuje na to, že je třeba koncepčně a politicky uvážlivě rozlišovat mezi předpisy v oblasti hospodářské soutěže a sociální politikou daného členského státu; uznává, že je povinností každé vlády intervenovat s cílem zabránit energetické chudobě svých občanů;

74.

vyzývá Komisi a členské státy, aby snížily daně na energetické produkty a přijaly účinná opatření k boji proti energetické chudobě;

75.

upozorňuje, že energetická síť je síťovou infrastrukturou, která vyžaduje zvláštní zacházení, které umožní a posílí vlastní spotřebu;

76.

konstatuje, že stávající státní monopoly, např. na hazardní hry, mohou vést k nekalým praktikám odporujícím hospodářské soutěži; upozorňuje na riziko, že poskytováním licencí bez nabídkových řízení na udělení koncese nebo na základě netransparentních a sporných nabídkových řízení na udělení koncese mají vlády členských států možnost upřednostňovat určité podniky před jinými, a vytvářet tak velmi protisoutěžní prostředí; vyzývá Komisi, aby důsledně sledovala stávající státní monopoly a zákonnost nabídkových řízení na udělení koncese, a zamezila tak jakémukoli nepřiměřenému narušení hospodářské soutěže;

77.

vyzývá Komisi, aby navrhla změny nařízení (ES) č. 261/2004, s cílem zajistit rovnocennou ochranu pro cestující v letecké dopravě přilétajících ze třetích zemí, bez ohledu na to, zda se jedná o přepravce ze země EU nebo ze třetí země;

78.

připomíná, že článek 42 SFEU přiznává zemědělství zvláštní status, pokud jde o právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, který byl během poslední reformy SZP potvrzen tím, že umožňuje řadu odchylek a výjimek z ustanovení článku 101 SFEU; domnívá se, že stávající krize v zemědělství zhoršuje již tak špatné postavení zemědělců v potravinovém řetězci;

79.

domnívá se, že společný postup organizací producentů a jejich sdružení, jako je plánování výroby a jednání o prodeji a případně i o smluvních podmínkách, je pro zemědělské odvětví nezbytný k dosažení cílů SZP vymezených v článku 39 SFEU, a proto by se na něj v zásadě měla vztahovat domněnka o souladu podle článku 101 SFEU; konstatuje, že stávající odchylky nejsou využívány v plné míře, jsou nejednoznačné, existují problémy s jejich prováděním a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž je neuplatňují jednotným způsobem, takže zemědělci ani jejich organizace nemají dostatečnou právní jistotu, což jim brání v samostatné organizaci a ohrožuje to dobré fungování vnitřního trhu; vyzývá tedy Komisi, aby dostupné nástroje zlepšila tím, že zajistí, aby politika v oblasti hospodářské soutěže lépe zohledňovala specifika zemědělského odvětví a vhodným způsobem vyjasnila rozsah obecné odchylky pro zemědělství, zvláštních pravidel pro odvětví mléka a mléčných výrobků, olivového oleje, hovězího a telecího masa a plodin na orné půdě i individuálních výjimek podle čl. 101 odst. 3 SFEU;

80.

vyzývá Komisi, aby úrovni EU bojovala a přijala závazná regulační opatření proti nekalým obchodním praktikám v potravinovém řetězci, které mají negativní dopady jak na zemědělce, tak na spotřebitele; vyzývá Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž, aby reagovaly na obavy, které vzbudil kumulativní dopad jednak rychlé koncentrace v oblasti distribuce na vnitrostátní úrovni, jednak tendence spojování velkých distributorů na mezinárodní a evropské úrovni, a to jak na horní část potravinového řetězce, tak na maloobchodníky a spotřebitele; konstatuje, že tento strukturální vývoj by mohl vést k volatilitě cen a snižujícím se příjmům pro zemědělce a vzbuzuje obavy, pokud jde o možná strategická spojenectví, omezení hospodářské soutěže a menší prostor pro investice do inovací v rámci potravinového řetězce;

81.

zdůrazňuje, že politika v oblasti hospodářské soutěže hájí zájmy spotřebitelů, ale nebere v potaz zájmy zemědělských výrobců; zdůrazňuje, že politika v oblasti hospodářské soutěže musí stavět ochranu zájmů zemědělských výrobců na stejnou úroveň jako ochranu zájmů spotřebitelů, a zajistit tedy rovné podmínky hospodářské soutěže a rovný přístup na vnitřní trh v zájmu posílení investic, zaměstnanosti, inovací, životaschopnosti zemědělských podniků a vyváženého rozvoje venkovských oblastí v EU;

82.

trvá na tom, že by pojem „spravedlivá cena“ neměl být chápán jako nejnižší možná cena pro spotřebitele, ale že tato cena musí být přiměřená a umožňovat spravedlivé odměňování všech stran potravinového řetězce;

83.

vyzývá Komisi, aby poskytla Parlamentu a Radě přehled využívání stávajících odchylek zemědělci v různých členských státech na základě článku 225 nařízení o jednotné společné organizaci trhů a aby náležitě objasnila rozsah těchto odchylek, jakož i rozsah individuálních odchylek z pravidel hospodářské soutěže podle čl. 101 odst. 3 SFEU; vyzývá Komisi, aby objasnila zejména to, zda smlouvy o udržitelnosti, které byly uzavřeny v rámci potravinového řetězce s cílem uspokojit společenskou poptávku a jejichž opatření jdou nad rámec povinných požadavků, mohou být vyňaty z právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže, pokud přispívají ke zlepšování produkce a podporují inovace, a to ve prospěch spotřebitelů;

84.

vyzývá Komisi, aby zaujala širší přístup k definici „dominantního postavení“ a ke zneužívání tohoto postavení jedním nebo více zemědělskými podniky spojenými horizontální dohodou, přičemž by měla vzít v úvahu míru koncentrace a omezení, které vyplývají z vyjednávací síly vstupního, zpracovatelského a maloobchodního odvětví;

85.

zastává názor, že na jednotném zemědělském trhu je třeba dále rozvíjet koncepci „relevantního trhu“, na níž by mělo být nahlíženo zejména z perspektivy EU, než se přihlédne k nižším úrovním, aby se přílišným škatulkováním aktivit, jimiž se zemědělský podnik může zabývat, neohrozilo úsilí o soustřeďování zemědělské nabídky;

86.

je přesvědčen, že zemědělcům by mělo být ve všech odvětvích produkce zajištěno právo na kolektivní vyjednávání, včetně práva dohodnout minimální ceny;

87.

domnívá se, že zemědělci by měli naplno spolupracovat s organizacemi producentů, včetně družstev, sdružení a mezioborových subjektů, a využívat jejich potenciál; vyzývá Komisi, aby podporovala zvyšování pravomocí a účinnosti takovýchto kolektivních svépomocných nástrojů tím, že zprůhlední a zjednoduší pravidla, jež se na ně vztahují, aby se posílily jejich vyjednávací pravomoci a jejich konkurenceschopnost a současně se zajistilo dodržování zásad stanovených v článku 39 SFEU;

88.

vyzývá Komisi k zajištění toho, aby byla v obdobích, která se vyznačují závažnou nerovnováhou na trhu, rychle aktivována ustanovení článku 222 nařízení o jednotné společné organizaci trhů, a k tomu, aby dále vyhodnocovala účinnost tohoto opatření v případech, kdy je použito na trh s mlékem a mléčnými výrobky, a mohla tak navrhnout další dočasné úpravy právní předpisů v oblasti hospodářské soutěže a příslušných postupů, které by platily v době závažné nerovnováhy na trhu;

89.

v této souvislosti vítá skutečnost, že byly nedávno vydány pokyny pro uplatňování těchto zvláštních pravidel; domnívá se však, že právní dosah těchto pokynů je příliš omezen a kritéria, jež je nutno splnit, příliš přísná a lišící se pro jednotlivá odvětví, než aby mohly zemědělcům, kteří by chtěli těchto odchylek využít, poskytovat dostatečnou právní jistotu;

90.

je přesvědčen, že kategorizace relevantního trhu není pro současnou situaci na trhu s olivovým olejem zcela vhodná, a proto navrhuje, aby byl spotřebitelský trh s olivovým olejem považován za jednotný trh, s cílem zlepšit provádění pravidel článku 169 nařízení o společné organizaci trhů;

91.

je přesvědčen, že vzhledem k rozdílům ve výrobě olivového oleje zejména v důsledku klimatických podmínek, a za účelem zaručení cílů sledovaných členy organizací producentů a sdružení těchto organizací, je třeba vzít v potaz případy, kdy jsou organizace producentů nuceny k nákupu olivového oleje od nečlenů, a zároveň zajistit, aby tato opatření pouze doplňovala uvádění na trh produktů vyrobených vlastními členy;

92.

navrhuje rozšířit oblast působnosti pravidel obsažených v článku 170 týkajících se produkce hovězího a telecího masa také na odvětví výkrmu skotu, aby bylo zajištěno jejich účinnější uplatňování;

93.

v souvislosti se zrušením kvót v odvětví cukru vítá zachování smluvního rámce (13) mezi pěstiteli cukrové řepy, jejich organizacemi a cukrovarnickými podniky, který jim umožňuje zejména jednat o podmínkách pro sdílení hodnot na základě vývoje na trhu s cukrem nebo jinými surovinami; vyzývá členské státy k zajištění toho, aby se tato možnost nabízela všem subjektům v tomto odvětví, a mohly tak být naplněny cíle stanovené v nařízení o společné organizaci trhů, a dosáhlo se tak spravedlivé rovnováhy práv a povinností mezi cukrovarnickými podniky a pěstiteli cukrové řepy;

94.

vyzývá Komisi, aby posoudila vliv maloobchodníků na firmy vyrábějící produkty vlastní značky;

95.

připomíná stanovisko Parlamentu (14) ve prospěch přijetí rámcové právní úpravy na úrovni EU, jež by řešila problém nekalých obchodních praktik v rámci potravinového řetězce; zdůrazňuje, že tato rámcová právní úprava musí zajistit, aby měli zemědělci a spotřebitelé v EU možnost využívat spravedlivých podmínek při prodeji a nákupu.

96.

domnívá se, že pro posílení odvětví mléka a mléčných výrobků je zásadní plné a uspokojivé provádění balíčku předpisů týkajících se mléka (15), a žádá Evropskou komisi, aby navrhla prodloužení tohoto balíčku předpisů na období po polovině roku 2020 a aby přezkoumala možnost rozšíření těchto pravidel i na jiná zemědělská odvětví;

97.

bere na vědomí závěry studie Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž nazvané „Hospodářský dopad moderního maloobchodu na volby a inovace v potravinářském odvětví EU“, včetně negativní vazby, jež může existovat mezi inovacemi a pronikáním výrobků se soukromými značkami na trh s potravinami; vyzývá Komisi, aby Parlament informovala o rozsahu probíhajících jednání, aby mohl posoudit, zda tato negativní vazba omezuje inovace a rozmanitost výrobků dostupných spotřebitelům a jaké by to mohlo mít dlouhodobé důsledky pro dodavatelský řetězec a situaci zemědělců;

98.

opakuje, že je třeba, aby byl rámec hospodářské soutěže EU postupně rozvíjen tak, aby do sledování potravinářského dodavatelského řetězce v Evropě zahrnul ukazatele SAFA (rámce pro posuzování udržitelnosti potravinového a zemědělského systému), které vypracovala Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), včetně ukazatelů uvedených v hlavách Spravedlivé stanovení cen a transparentní smlouvy (S.2.1.1) a Práva dodavatelů (S.2.2.1);

99.

zdůrazňuje, že nadměrné zdanění jakéhokoli odvětví by mohlo hospodářskou soutěž snadno zničit a bylo by v rozporu se zájmy spotřebitelů;

100.

vyzývá k dalšímu rozvoji evropského nástroje pro monitorování cen potravin s cílem zlepšit odhalování krizí v zemědělsko-potravinářském odvětví prostřednictvím kvalitnějších a rozčleněnějších údajů; zdůrazňuje v tomto ohledu, že do definování a shromažďování údajů je nutné zapojit organizace zemědělců;

101.

vyzývá Komisi, aby plně zohlednila dopad případných narušení trhu, která mohou vyplývat z obchodních dohod se třetími zeměmi, na zemědělské producenty v Evropě, jejichž finanční situace je křehká a kteří hrají v naší společnosti zásadní úlohu; domnívá se, že Komise by měla věnovat zvláštní pozornost dohodám se zeměmi, které oblast zemědělství a zdraví regulují výrazně méně než EU;

102.

vyzývá Komisi, aby prošetřila povahu a podstatu narušení na maloobchodním trhu a aby se zaměřila také na potenciální dopad územního omezení dodávek na maloobchodníky, vzhledem k tomu, že takové narušení vede ke fragmentaci trhu a zvyšuje potenciál velkých supermarketů dominovat na trhu a narušovat hospodářskou soutěž v dodavatelských řetězcích; zdůrazňuje, že je důležité, aby všechny zúčastněné strany zveřejňovaly relevantní informace; naléhavě vyzývá Komisi, aby znovu zahájila šetření problematiky udržování maloobchodních cen;

103.

je přesvědčen, že Komise by měla dále posílit vazby mezi politikou v oblasti hospodářské soutěže a politikou v oblasti dopravy; připomíná, že zvláštní zpráva Evropského účetního dvora č. 21/2014 uvádí, že kromě zvláštních případů regionálních letišť nebo letišť v odlehlých oblastech by konektivita v Evropě měla být založena na hospodářské udržitelnosti; lituje skutečnosti, že investice do letišť nepřinesly vždy očekávané výsledky, vyzývá proto Komisi, aby identifikovala úspěšné i neúspěšné projekty na rozvoj letišť; vyzývá Komisi k revizi nařízení (ES) č. 868/2004, tak aby posilovalo konkurenční postavení leteckého odvětví EU, účinněji předcházelo nekalé hospodářské soutěži, zaručovalo reciprocitu a zamezovalo nekalým praktikám včetně poskytování dotací a státní podpory leteckým společnostem z určitých třetích zemí; vyzývá Komisi, aby prošetřila, zda některé postupy založené na stávajících dvoustranných dohodách o leteckých službách uzavřených mezi členskými státy a třetími zeměmi mají negativní dopad na spravedlivou hospodářskou soutěž mezi dopravci a letišti a zda poškozují zájmy evropských spotřebitelů; dále vyzývá Komisi, aby účinně řešila praktiky, které jsou v rozporu s pravidly hospodářské soutěže a mohou narušit možnost evropských spotřebitelů využívat různé online kanály včetně srovnávacích služeb s meta vyhledáváním a online cestovních kanceláří;

104.

vyzývá Komisi a členské státy, aby projevily větší politickou vůli k dalšímu prohloubení a posílení jednotného trhu v oblasti dopravy a k vytvoření rovných podmínek s cílem zajistit otevřenou a spravedlivou hospodářskou soutěž mezi veřejnými a soukromými provozovateli v odvětví dopravy, poštovních služeb a cestovního ruchu při současném dodržování ostatních politik, cílů a zásad EU, a to včetně sociálního rozměru, který je pro hladké fungování vnitřního trhu v oblasti dopravy důležitý;

105.

zdůrazňuje význam konektivity a dopravní infrastruktury pro zachování, hospodářský rozvoj a poskytování veřejných a soukromých služeb v regionálních a odlehlých oblastech;

106.

doufá proto, že bude dokončena globální síť TEN-T;

107.

zdůrazňuje, že nutnost zajistit účinnější ochranu práv pracovníků v odvětví dopravy před zneužíváním by neměla být záminkou pro omezení volné hospodářské soutěže mezi subjekty z různých členských států; vyzývá Komisi, aby při navrhování právních předpisů, které mají významný dopad na fungování jednotného dopravního trhu, dodržovala zásadu proporcionality a subsidiarity;

108.

upozorňuje na problémy, kterým čelí provozovatelé poštovních služeb v důsledku vytvoření jednotného digitálního trhu; zdůrazňuje, že úspěch tohoto ambiciózního projektu, zejména v oblasti internetového prodeje, do značné míry závisí na podobě trhu v oblasti doručování poštovních balíkových zásilek; zdůrazňuje potřebu zajistit spravedlivé a rovné přeshraniční podmínky hospodářské soutěže pro soukromé a veřejné poskytovatele komerčních služeb;

109.

zdůrazňuje, že jakákoli politika v oblasti hospodářské soutěže by měla dodržovat sociální práva všech pracovníků v dotčených odvětvích;

110.

zdůrazňuje skutečnost, že členské státy často nesprávně provádějí právní předpisy EU v oblasti dopravy a nedodržují zásady Smlouvy, zejména v případech, kdy je doprava řízena jako monopol ústředními vládními orgány; vyzývá Komisi a členské státy, aby náležitě prováděly a prosazovaly stávající právní předpisy EU, které jsou klíčové pro řádné fungování vnitřního trhu, s cílem poskytnout další výhody pro podniky, průmysl, spotřebitele, zlepšit sociální podmínky pracovníků a životní prostředí;

111.

zdůrazňuje, že je důležité odstranit fyzické, technické a regulační překážky mezi členskými státy s cílem zamezit roztříštěnosti jednotného trhu a usnadnit přeshraniční mobilitu a územní spolupráci, a podnítit tak hospodářskou soutěž;

112.

upozorňuje Komisi na nepřímé překážky pro hospodářskou soutěž vyplývající z rozdílných předpisů v oblasti zdanění a bezpečnosti i z rozdílů, pokud jde o dobu řízení a dobu odpočinku, schvalování typu a práva cestujících;

113.

vítá pokrok digitálních technologií v odvětví dopravy a cestovního ruchu, který podporuje hospodářskou soutěž, vede k tvorbě pracovních míst, usnadňuje přístup malých a středních podniků na větší trhy a přináší spotřebitelům hmatatelné výhody; poukazuje na to, že digitalizace a vítaný vývoj kolaborativní ekonomiky přinese významné změny do provozního prostředí těchto odvětví a že pro využití výhod procesu digitalizace je nutný vhodný a jasný právní rámec;

114.

zdůrazňuje, že subjekty působící na základě nových obchodních modelů pozitivním způsobem ovlivňují trh v oblasti dopravy a cestovního ruchu EU, zejména tím, že zlepšují dostupnost a kvalitu služeb;

115.

vítá záměr Komise sjednat s několika klíčovými zeměmi a regiony ve světě dohody o vnější letecké dopravě; je přesvědčen, že dohody nejen zlepší přístup na trh, ale také zajistí nové obchodní příležitosti pro celosvětově úspěšné evropské letecké odvětví, povedou k tvorbě kvalitních pracovních míst, zachovají přísné bezpečnostní normy, vezmou v úvahu práva pracovníků v tomto odvětví a přinesou výhody spotřebitelům; zdůrazňuje, že Parlament hraje v těchto jednáních důležitou roli;

116.

vyzývá Komisi, aby při sjednávání dohod o vnější letecké dopravě do nich zařadila doložku o spravedlivé hospodářské soutěži, aby byly zajištěny rovné podmínky;

117.

domnívá se, že v případě přístavních služeb je nutné vytvořit ještě otevřenější, konkurenčnější a transparentnější regulační rámec pro veřejné přístavy v Evropě i nové pracovní příležitosti;

118.

je přesvědčen, že větší hospodářská soutěž vyplývající z postupného otevírání trhu silniční nákladní dopravy EU může spotřebitelům přinést výhody, důrazně avšak odsuzuje skutečnost, že jistá opatření uplatňovaná některými členskými státy narušují integritu jednotného trhu v této oblasti; podporuje snahu Komise takovým ochranářským opatřením čelit;

119.

doufá, že toto otevření trhu silniční nákladní dopravy nepovede k dalšímu sociálnímu dumpingu, a vyjadřuje dále politování nad jevem tzv. společností typu poštovní schránka;

120.

lituje dále toho, že politika EU náležitě neřeší menší nákladní vozy, a to navzdory skutečnosti, že jsou stále více využívány k obcházení správného uplatňování právních předpisů o zaměstnávání, bezpečnosti a ochraně životního prostředí;

121.

vyzývá Komisi, aby pozorně sledovala oligopolní tendence cenového dumpingu zejména v letectví a v odvětvích dálkových / linkových autobusů, a trvá na správném uplatňování práva EU a spravedlivém intermodálním konkurenčním prostředí;

122.

vyzývá k urychlenému uzavření jednání o čtvrtém železničním balíčku a je přesvědčen, že tento soubor předpisů by měl železniční osobní dopravu dále otevřít hospodářské soutěži a zlepšit účinnost odvětví železniční dopravy a zároveň zajistit kvalitu a kontinuitu závazků veřejné služby;

123.

vítá přijetí technického pilíře čtvrtého železničního balíčku a je přesvědčen, že jeho přijetí posílí bezpečnost železnic a současně díky interoperabilitě odstraní technické překážky hospodářské soutěže;

124.

zdůrazňuje význam cestovního ruchu coby hnacího motoru hospodářského růstu a tvorby pracovních míst a vyzývá Komisi, aby zaujala proaktivní přístup s cílem podpořit konkurenceschopnost evropského odvětví cestovního ruchu a vytvořit příznivé prostředí pro jeho růst a vývoj;

125.

zdůrazňuje, že pro rozvoj odvětví elektronického obchodování v celé EU mají zásadní význam poštovní služby, a zejména přeshraniční dodávky balíků; vítá antimonopolní šetření Komise v odvětví elektronického obchodování a vyzývá ji, aby i nadále sledovala vývoj trhu s balíky a poštovními službami;

126.

zdůrazňuje, že je potřeba financovat projekty udržitelné, přístupné a bezpečné dopravy, které mohou přispět k lepšímu fungování celého evropského dopravního systému;

127.

vyzývá k využívání fondů EU, jako je Nástroj pro propojení Evropy (CEF), Fond soudržnosti, Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) a Horizont 2020, k rozvoji evropské dopravní infrastruktury a zvýšení kvantity a kvality služeb;

128.

vyzývá členské státy, aby věnovaly dostatečnou pozornost dokončení přeshraničních projektů v oblasti infrastruktury a aby své nejdůležitější dopravní plány koordinovaly se sousedními členskými státy;

129.

domnívá se, že je důležité plně využít inovativní finanční nástroje, jako je Evropský fond pro strategické investice, které jsou určeny k financování projektů v odvětví dopravy, s cílem podpořit růst a konkurenceschopnost; zdůrazňuje však, že prostředky vyčleněné pro záruční fond EFSI nemohou být na úkor Nástroje pro propojení Evropy nebo programu Horizont 2020, což jsou klíčové nástroje pro rozvoj společného trhu v odvětví dopravy;

130.

zdůrazňuje, že úplné otevření trhu železniční dopravy by mohlo provozovatelům a cestujícím ze všech členských států přinést řadu výhod; konstatuje však, že je v tomto procesu třeba vzít v úvahu rozdíly v úrovni rozvoje železniční infrastruktury v členských státech; zdůrazňuje, že je v příštím víceletém finančním rámci potřeba zachovat současnou úroveň investic do vyrovnávání rozdílů v železniční infrastruktuře;

131.

zdůrazňuje, že nutnost zajistit účinnější ochranu práv pracovníků v odvětví dopravy před zneužíváním by neměla být záminkou pro omezení volné hospodářské soutěže mezi subjekty z různých členských států; vyzývá Komisi, aby při navrhování právních předpisů, které mají významný dopad na fungování jednotného dopravního trhu, dodržovala zásady proporcionality a subsidiarity;

132.

vybízí Komisi, aby předložila analytické metody pro vymezení nových relevantních trhů, kde dochází k digitalizaci hospodářství a zejména ke sbližování technologií a komerčnímu využívání osobních údajů ve velkém rozsahu;

133.

vyzývá členské státy, aby za účelem zajištění skutečné hospodářské soutěže mezi podniky v oblasti silniční přepravy zboží v EU přestaly udělovat koncese na silnice v okolí městských oblastí, které vedou k vybírání mýtného;

134.

žádá Komisi, aby prošetřila údajné případy podvodů v oblasti DPH v odvětví produkce vepřového; lituje, že Komise dosud nezahájila v této věci šetření, přestože obdržela stížnosti od sdružení zemědělců;

135.

zastává názor, že za běžné a spořicí účty by uživatelé neměli platit poplatky, pokud s nimi nejsou spojeny žádné zvláštní služby;

136.

opakovaně v této souvislosti upozorňuje na své obavy (vyjádřené v jeho usnesení o sociálním bydlení v Evropské unii (16) ze dne 11. června 2013) z restriktivní definice sociálního bydlení, kterou vydala Komise v oblasti politiky konkurenceschopnosti; vyzývá Komisi, aby na základě výměny osvědčených postupů a zkušeností mezi členskými státy tuto definici upřesnila a přihlédla ke skutečnosti, že různé členské státy, regiony a místní komunity sociální bydlení formulují a řídí různými způsoby;

137.

vyjadřuje politování nad skutečností, že se Komisi nepodařilo rychle a rozhodně reagovat na pokusy některých členských států omezit volnou hospodářskou soutěž v odvětví dopravy; žádá, aby se s těmito praktikami skoncovalo a byla přijata veškerá vhodná opatření k zajištění rovného přístupu k jednotnému trhu za rovných podmínek pro subjekty působící v tomto odvětví ze všech členských států;

138.

domnívá se, že je důležité zajistit hospodářskou soutěž na evropském vnitřním trhu s finančními službami, včetně pojišťovnictví, což znamená zaručit možnost přeshraniční akceptace;

139.

opět vyzývá Komisi, aby zveřejnila výsledky stávajících šetření konkurenčních praktik v potravinářském průmyslu, energetice, dopravě a ve sdělovacích prostředcích;

140.

odmítá požadavek, aby uživatelé museli být pro účely poskytování služeb usazeni v členském státě, v němž má finanční instituce nebo pojišťovna své sídlo, neboť je neslučitelný s cílem vytvořit vnitřní trh s maloobchodními finančními službami;

141.

žádá, aby byly ihned prošetřeny obavy z narušení hospodářské soutěže v oblasti motorsportu Formule 1;

142.

vyzývá Komisi, aby při rozvoji a provádění politiky v oblasti hospodářské soutěže přihlédla ke skutečnosti, že mikropodniky a malé a střední podniky tvoří naprostou většinu podniků v EU; zdůrazňuje v této souvislosti, že pro menší podniky, které na jednotném trhu chtějí působit on-line a přeshraničně, je třeba přijmout uživatelsky vstřícné předpisy v oblasti hospodářské soutěže;

143.

připomíná také Komisi, že finanční ústavy i nadále ruší platební karty, jejichž držitel se přestěhuje do jiného členského státu, a vyzývá v tomto ohledu k přijetí opatření včetně informování vnitrostátních orgánů;

144.

zdůrazňuje, že je nutné potírat zneužívání ze strany farmaceutického průmyslu a zajistit přístup k léčivým přípravkům; konstatuje, že ve zdravotnictví členských států je nutné podporovat používání generických léčivých přípravků, jsou-li dostupné;

145.

zdůrazňuje, že přístup k hotovosti prostřednictvím bankomatů je základní veřejnou službou, která musí být zajištěna bez jakýchkoli diskriminačních, protisoutěžních či nekalých praktik, a která tedy nesmí být nadměrně nákladná;

146.

zdůrazňuje, že je třeba bojovat proti nespravedlivým kolektivním bojkotům, což jsou situace, kdy se skupina konkurentů domluví na vyloučení stávajícího nebo potenciálního konkurenta, protože ze své podstaty omezují hospodářskou soutěž;

147.

vyjadřuje znepokojení nad skandály typu tzv. „otáčivých dveří“ týkajících se orgánů EU a zejména nad případem bývalé komisařky pro hospodářskou soutěž Nellie Kroesové, která nejenže bude lobbovat za Uber, ale dotýkají se jí také tzv. Bahamas Leaks;

Úsilí o větší efektivitu vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž

148.

vítá decentralizovaný systém prosazování práva EU v oblasti hospodářské soutěže v Evropě, domnívá se však, že efektivita ochrany občanů a společností před postupy odporujícími pravidlům hospodářské soutěže by neměla záviset pouze na členském státu, v němž mají bydliště nebo sídlo; je toho názoru, že nařízení o kartelových řízeních (nařízení (ES) č. 1/2003) představuje zásadní přínos k vytváření rovných podmínek pro podniky na celém vnitřním trhu; zdůrazňuje však, že mezi vnitrostátními systémy a vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž dosud přetrvávají rozdíly, zejména pokud jde o jejich nezávislost, stanovování výše pokut a programy shovívavosti; je toho názoru, že k prosazování kartelového práva a zajištění právní jistoty pro spotřebitele a podniky jsou nezbytná účinná a jednotná procesní ustanovení; vyzývá orgány členských států pro hospodářskou soutěž, aby plně využívaly možností evropské spolupráce v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž (ECN);

149.

domnívá se, že je proto zásadní, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž v EU měly k dispozici prostředky a nástroje, které potřebují k účinnému prosazování práva EU v oblasti hospodářské soutěže, včetně nástrojů k odhalování, posuzování a postihování porušování tohoto práva a programů shovívavosti, které budou mít zásadní význam pro přiznávání kartelů mezi společnostmi v Evropě;

150.

znovu připomíná mimořádný význam nezávislosti vnitrostátních orgánů pro ochranu hospodářské soutěže, což znamená, že je nutné zajistit, aby měly zdroje potřebné k plnění svých úkolů;

151.

vítá v této souvislosti postup konzultací vedený Komisí, který snad vyústí v legislativní návrh, jenž posílí nástroje prosazování práva a sankční nástroje vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, tzv. ECN+; opakuje, že pokud v jedné záležitosti nebo v propojených záležitostech vymáhá právo více orgánů najednou, vzniká tak riziko překrývání a možných nejednotných kroků, což snižuje právní jistotu a vede ke zbytečným nákladům pro podniky; vyzývá proto Komisi, aby předložila návrh proaktivního opatření EU s cílem dosáhnout větší efektivity vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž při vymáhání práva a jejich jednotný postup směřující ke společnému cíli, aby mohl být využíván plný potenciál decentralizovaného systému prosazování práva EU v oblasti hospodářské soutěže; požaduje plné zapojení Parlamentu do postupu spolurozhodování;

152.

zdůrazňuje, že v globalizovaném světě je mezinárodní spolupráce orgánů pro hospodářskou soutěž bezpodmínečně nutná; podporuje proto aktivní účast Komise a vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž v Mezinárodní síti pro hospodářskou soutěž; vyzývá Komisi, aby přezkoumala možnost uzavřít s dalšími třetími státy dohody v oblasti hospodářské soutěže, které by umožňovaly výměnu údajů mezi vyšetřujícími orgány; zdůrazňuje, že dohody v oblasti hospodářské soutěže uzavřené se Švýcarskem a Kanadou mohou v této souvislosti sloužit jako vzor pro další dohody tohoto druhu; dále se domnívá, že mezinárodní obchodní dohody a dohody o investicích by měly mít významný oddíl věnovaný hospodářské soutěži;

153.

vybízí Komisi, aby, aniž by byla dotčena nezávislost vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, posoudila různé úrovně vnitrostátních sankcí, které členské státy ukládají za porušování právních předpisů, a aby přezkoumala možnost a vhodnost zmírnění těchto rozdílů;

154.

domnívá se, že je naprosto zásadní, aby Komise nadále prosazovala lepší spolupráci mezi vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž v EU;

155.

zdůrazňuje, že nezávislost GŘ pro hospodářskou soutěž má mimořádný význam pro úspěšné dosahování jeho cílů; opět požaduje, aby útvary, které vypracovávají pokyny, byly přísně odděleny od útvarů odpovědných za jejich uplatňování; vyzývá Komisi k přidělení dostatečných finančních a lidských zdrojů ve prospěch GŘ pro hospodářskou soutěž; žádá, aby Komise měla dostatek technicky kvalifikovaných inženýrů k prošetřování technologicky vyspělých podniků; naléhavě žádá Komisi, aby uvedla do souladu etická pravidla pro útvar hlavního ekonoma GŘ pro hospodářskou soutěž s postupy pro ostatní úředníky Komise;

Demokratické posílení politiky v oblasti hospodářské soutěže

156.

vítá úsilí paní Vestagerové, stávající komisařky odpovědné za hospodářskou soutěž, o vedení pravidelného strukturovaného dialogu s Parlamentem, zejména pak s Hospodářským a měnovým výborem a pracovní skupinou pro politiku hospodářské soutěže; žádá Komisi, aby ke konkrétním požadavkům učiněným ve výroční zprávě Parlamentu o hospodářské soutěži poskytla ucelenější zpětnou vazbu; domnívá se, že k provádění důkladnějšího procesu navazujícího na příslušné výroční zprávy o hospodářské soutěži by mohl být přínosný specifický strukturovaný dialog;

157.

vítá podněty Komise k veřejné konzultaci při provádění kontroly spojování podniků a vybízí ji, aby výsledky projednávala s Parlamentem;

158.

vyzývá k rozšíření dialogu mezi evropskými orgány a vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž, zejména o výměny názorů s parlamentními výbory Evropského parlamentu;

159.

znovu žádá Komisi, aby pokyny pro určování výše pokut začlenila do závazných právních předpisů;

Mezinárodní rozměr politiky v oblasti hospodářské soutěže

160.

vítá skutečnost, že je Komise odhodlána přistoupit k otevřené a konstruktivní výměně názorů týkajících se hospodářské soutěže z globálního pohledu; vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v souvislosti s ustanoveními o hospodářské soutěži v některých dohodách o volném obchodu, naléhavě však vyzývá Komisi, aby pokračovala ve své snaze o zařazování ustanovení o hospodářské soutěži a státní podpoře do jednání o všech dohodách o volném obchodu;

161.

zdůrazňuje, že spravedlivá hospodářská soutěž v oblasti obchodu, služeb a investic má pozitivní dopad na sociální a hospodářský rozvoj EU a jejích obchodních partnerů; vyzývá Komisi a Radu, aby rychle dokončily práci na modernizaci nástrojů na ochranu trhu, kterých je zapotřebí k zabezpečení spravedlivé soutěže na trhu EU, a je toho názoru, že obchodní dohody by se měly systematicky zabývat problémem nekalých obchodních praktik třetích zemí;

162.

vyzývá Komisi, aby společně s obchodními partnery usilovala o zajištění větší otevřenosti jejich trhů pro podniky EU, zejména v oblasti energetiky, dopravy, telekomunikací, veřejných zakázek a služeb, včetně služeb poskytovaných v souvislosti s výkonem regulovaných povolání;

163.

vyzývá Komisi, aby do všech obchodních dohod začleňovala ambiciózní ustanovení o hospodářské soutěži a aby prováděla účinné monitorování s cílem zjistit, zda smluvní strany tato ustanovení řádně provádějí, pokud jde o všechna pravidla, k nimž patří ustanovení o státní pomoci, a všechny hospodářské subjekty, tj. i státem vlastněné podniky;

164.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat rozvojové země v jejich úsilí o prosazování a provádění pravidel hospodářské soutěže v praxi;

165.

vyzývá Komisi, aby podporovala úsilí o vytvoření komplexní, uživatelsky vstřícné databáze obsahující souhrnná ustanovení o hospodářské soutěži získaná z dohod o volném obchodu, již by mohl spravovat sekretariát WTO;

166.

vítá pokrok, k němuž došlo na ministerské konferenci WTO v Nairobi ve věci snížení vývozních subvencí, jehož cílem je zaručit nepokřivenou hospodářskou soutěž na mezinárodních trzích se zemědělskými produkty; v této souvislosti zdůrazňuje citlivou povahu zemědělství a upozorňuje, že je třeba podniknout zřetelné a účinné kroky, mj. v rámci dohod WTO, které evropským výrobcům umožní, aby si zachovali konkurenceschopnost na světových trzích;

167.

opakuje, že rovný přístup k přírodním zdrojům, a to i ke zdrojům energie, má zásadní dopad na spravedlivou a rovnou hospodářskou soutěž na světovém trhu, a vyzývá Komisi, aby do obchodních dohod začleňovala ustanovení, která zlepší přístup k těmto zdrojům, včetně ustanovení o praktikách státem vlastněných podniků, které narušují hospodářskou soutěž, o zákazu diskriminace a o tranzitu;

168.

zdůrazňuje, že politika hospodářské soutěže je důležitou součástí vnitřního trhu, jak stanoví Smlouva; připomíná, že pro posílení udržitelného růstu, zaměstnanosti a inovací v EU je potřeba konkurenceschopný a plně fungující jednotný trh a že úsilí o zachování spravedlivé hospodářské soutěže v celé EU je vyvíjeno v zájmu spotřebitelů, startupů a malých a středních podniků; domnívá se, že prosazování evropských právních předpisů by nemělo být oslabeno využíváním projektu EU pilot namísto formálního řízení o nesplnění povinnosti a že je třeba usilovat o zachování hospodářské soutěže;

169.

vyzývá Komisi, aby nezaměřovala veškerou snahu o zajištění spravedlivé hospodářské soutěže jen na bedlivě sledované případy vedené proti velkým, známým podnikům; připomíná Komisi, že prosazování spravedlivé hospodářské soutěže je důležité i v případě malých a středních podniků;

170.

vyzývá k posílení svobodné volby pro spotřebitele; domnívá se, že právo na přenositelnost údajů obsažené v obecném nařízení o ochraně osobních údajů je správný přístup k posílení práv spotřebitelů i hospodářské soutěže; zdůrazňuje, že je nutné přezkoumat, jakým způsobem lze zajistit interoperabilitu mezi digitálními sítěmi prostřednictvím otevřených standardů a rozhraní;

171.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala a napravila situaci nezávislých maloobchodníků, kteří jsou podle právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže oprávněni spolupracovat prostřednictvím svých kamenných obchodů, ale jsou obviňováni z nekalé soutěže tehdy, pokud poskytují společné nabídky prostřednictvím elektronického obchodu;

172.

vyzývá Komisi k zajištění toho, aby pravidla EU pro zadávání veřejných zakázek, zejména pokud jde o zavedení elektronického zadávání zakázek a nová ustanovení podporující dělení zakázek na části, byla prováděna včas, což je nezbytné pro podporu inovací a hospodářské soutěže a pro podporu malých a středních podniků na trzích s veřejnými zakázkami;

173.

vyzývá Komisi, aby bránila vytváření monopolů nebo uzavřených hodnotových řetězců prostřednictvím normalizace; je přesvědčen, že by se měl zavést odvolací proces, který by přezkoumával normy, jež by mohly mít dopad na konkurenceschopnost;

174.

vyjadřuje znepokojení nad mírou koncentrace v některých odvětvích, například v chemickém průmyslu, v souvislosti s nedávnými fúzemi; žádá Komisi, aby objasnila, jak zajišťuje možnost přístupu na trh, zejména pro startupy; žádá Komisi, aby přezkoumala, zda by se tržní síla podniku plynoucí z informací a údajů a využívání těchto informací a údajů nebo počet uživatelů měly zohledňovat jako testovací kritéria pro kontrolu slučování podniků; vyzývá k posouzení toho, zda by slučování údajů a informací, zejména údajů a informací o zákaznících, mohlo mít za následek narušení hospodářské soutěže;

175.

považuje hospodářskou soutěž v odvětví telekomunikací za rozhodující faktor pro inovace a investice do sítí i pro výběr služeb pro spotřebitele; považuje rychlé rozšíření širokopásmových sítí za klíč k dokončení jednotného digitálního trhu; v této souvislosti vítá skutečnost, že Komise při uplatňování pokynů ke státní podpoře pro širokopásmové připojení zváží strategické cíle konektivity stanovené v telekomunikačním balíčku;

176.

odkazuje na nejnovější zprávu Evropského účetního dvora o nesouladu s pravidly státní podpory v rámci politiky soudržnosti, která konstatuje značný stupeň nesouladu a vyzývá k provedení řady doporučení; vyjadřuje znepokojení nad tímto zjištěním, jelikož tento nesoulad je na úkor dobře fungujícího vnitřního trhu, a žádá proto Komisi, aby zvážila doporučení, která vydal Účetní dvůr, a zvýšila své úsilí s cílem zamezit dalším chybám;

177.

podporuje jednání Komise v oblasti vymáhání protikartelových předpisů, jako byly nedávné zásahy v odvětví maloobchodního prodeje potravin a optických diskových mechanik, s cílem zaručit spravedlivé ceny pro spotřebitele;

178.

žádá Komisi, aby prověřila, zda existují nesrovnalosti v prodeji výrobků na jednotném trhu, které by mohly mít negativní dopad na místní výrobce, zejména malé a střední podniky;

179.

konstatuje, že ve svém usnesení o výroční zprávě o politice EU v oblasti hospodářské soutěže za rok 2014 Parlament vyzval Komisi, aby pozorně sledovala aliance mezi hlavními distributory v Evropě, a vítá ochotu Komise jednat o dopadu těchto aliancí na výrobce a spotřebitele v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž;

o

o o

180.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním a případně regionálním orgánům pro hospodářskou soutěž.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0310.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0292.

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0346.

(4)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0004.

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0051.

(6)  Úř. věst. L 123, 19.5.2015, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1.

(9)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0394.

(10)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671.

(11)  Úř. věst. L 335, 18.12.2010, s. 43.

(12)  Zvláštní zpráva Evropského účetního dvora č. 24/2016: „Je potřeba většího úsilí ke zvyšování povědomí o pravidlech státní podpory v politice soudržnosti a k zajištění jejich dodržování“ http://www.eca.europa.eu/Lists/ECADocuments/SR16_24/SR_STATE_AIDS_CS.pdf

(13)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1166 ze dne 17. května 2016, kterým se mění příloha X nařízení (EU) č. 1308/2013 Evropského parlamentu a Rady, pokud jde o podmínky nákupu cukrové řepy v odvětví cukru od 1. října 2017 (Úř. věst. L 193, 19.7.2016, s. 17).

(14)  Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. června 2016 o nekalých obchodních praktikách v potravinářském dodavatelském řetězci (P8_TA(2016)0250).

(15)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 261/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o smluvní vztahy v odvětví mléka a mléčných výrobků (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 38).

(16)  Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 40.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/99


P8_TA(2017)0028

Podpora rovnosti pohlaví v oblasti duševního zdraví a klinického výzkumu

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o podpoře rovnosti žen a mužů v oblasti duševního zdraví a klinického výzkumu (2016/2096(INI))

(2018/C 252/10)

Evropský parlament,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 19 a článek 168 této smlouvy, který mezi cíle všech politik EU zahrnuje zajištění vysokého stupně ochrany lidského zdraví,

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její články 21, 23 a 35,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 536/2014 ze dne 16. dubna 2014 o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků a o zrušení směrnice 2001/20/ES,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/20/ES ze dne 4. dubna 2001 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se uplatňování správné klinické praxe při provádění klinických hodnocení humánních léčivých přípravků (směrnice o klinických hodnoceních),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

s ohledem na zelenou knihu Komise s názvem „Zlepšení duševního zdraví obyvatelstva – na cestě ke strategii duševního zdraví pro Evropskou unii“ (COM(2005)0484),

s ohledem na Kompas EU pro opatření týkající se duševního zdraví a pohody,

s ohledem na Komplexní akční plán pro duševní zdraví Světové zdravotnické organizace (WHO) na období 2013–2020,

s ohledem na Globální strategii WHO pro zdraví žen, dětí a dospívajících na období 2016–2030,

s ohledem na Evropskou deklaraci o duševním zdraví z roku 2005 podepsanou WHO, Komisí a Radou Evropy,

s ohledem na Akční plán WHO pro duševní zdraví na období 2013–2020,

s ohledem na Evropský pakt za duševní zdraví a pohodu z roku 2008,

s ohledem na společnou akci Komise týkající se duševního zdraví a pohody na období 2013–2016,

s ohledem na obecnou připomínku č. 14 Výboru OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva o „právu na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví“, (dokument OSN E/C.12/2000/4), a jeho obecnou připomínku č. 20 o „nediskriminaci v oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv“, dokument OSN E/C.12/GC/2009),

s ohledem na doporučení CM/Rec(2010)5 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům, které se týká prostředků k boji proti diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0380/2016),

A.

vzhledem k tomu, že právo na nejvyšší dosažitelnou úroveň tělesného a duševního zdraví je základním lidským právem a zahrnuje v sobě povinnost nediskriminace; vzhledem k tomu, že právo na přístup ke zdravotní péči by měl mít každý; vzhledem k tomu, že otázka přístupu ke zdravotní péči v oblasti duševního zdraví má zásadní význam z hlediska zlepšování kvality života občanů Evropy, podpory sociálního začlenění a zajišťování hospodářského a kulturního rozvoje v Unii;

B.

vzhledem k tomu, že ve světovém kontextu poznamenaném probíhající hospodářskou krizí a prudkým nárůstem nezaměstnanosti zejména u mladých lidí a žen neustále narůstá počet případů psychických problémů, jako jsou deprese, bipolární porucha, schizofrenie, úzkost a demence;

C.

vzhledem k tomu, že WHO definuje duševní zdraví jako stav fyzické, duševní a sociální pohody, a nikoli pouze jako nepřítomnost nemoci nebo postižení; vzhledem k tomu, že podle WHO termín „duševní porucha“ označuje celou řadu duševních poruch a poruch chování, jako je deprese, bipolární afektivní porucha, schizofrenie, úzkostné stavy, demence a autismus; vzhledem k tomu, že WHO definuje duševní zdraví jako stav emoční a psychické pohody, v němž je jedinec schopen využívat svých kognitivních a emocionálních schopností, fungovat ve společnosti, plnit požadavky každodenního života, navazovat uspokojivé a zralé vztahy s ostatními, konstruktivně přispívat ke společenské změně a přizpůsobovat se vnějším podmínkám a vnitřním konfliktům;

D.

vzhledem k tomu, že na duševní zdraví je třeba pohlížet a je třeba se jím zabývat komplexně a zohlednit přitom sociální, hospodářské a environmentální faktory, což vyžaduje psychosociální celospolečenský přístup k udržování co nejvyšší úrovně duševní pohody všech občanů;

E.

vzhledem k tomu, že komplexní strategie pro duševní zdraví a pohodu musí zahrnovat celoživotní perspektivu a zohlednit různé faktory, které ovlivňují jednotlivce různých věkových kategorií; vzhledem k tomu, že je třeba vzít v úvahu specifickou zranitelnost dospívajících dívek a starších žen;

F.

vzhledem k tomu, že tělesné a duševní zdraví spolu úzce souvisí a obojí je klíčové pro všeobecnou pohodu; vzhledem k tomu, že špatné duševní zdraví může prokazatelně vést k chronickým tělesným potížím a že u osob s chronickými tělesnými potížemi je vyšší pravděpodobnost vzniku duševních obtíží; vzhledem k tomu, že i přes známou souvislost mezi těmito dvěma oblastmi je výzkum v oblasti tělesného zdraví mnohdy upřednostňován před výzkumem v oblasti duševního zdraví;

G.

vzhledem k tomu, že na duševní zdraví žen a dívek má negativní dopad řada faktorů, včetně rozšířených genderových stereotypů a diskriminace na základě pohlaví, sexuální objektivizace, násilí a obtěžování na základě pohlaví, pracovního prostředí, rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, sociálně-ekonomických podmínek, chybějícího nebo nekvalitního vzdělání v oblasti duševního zdraví a omezeného přístupu ke zdravotní péči v oblasti duševního zdraví;

H.

vzhledem k tomu, že téměř 9 z 10 osob psychickými problémy uvádí, že se jich dotkla stigmatizace a diskriminace, a více než 7 z 10 osob uvádí, že stigmatizace a diskriminace snižují kvalitu jejich života;

I.

vzhledem k tomu, že je třeba věnovat pozornost zeměpisným faktorům duševního zdraví a pohody a rozdílům v městském a venkovském prostředí, mj. demografickým aspektům a přístupu k péči a poskytování služeb;

J.

vzhledem k tomu, že hormonální změny v období kolem menopauzy a období po menopauze mohou mít vliv na emocionální zdraví ženy a vést k psychickým problémům, včetně depresí a úzkosti; vzhledem k tomu, že přecitlivělost vůči těmto příznakům může bránit včasnému odhalení a odpovídající léčbě;

K.

vzhledem k tomu, že určující faktory duševního zdraví a duševní pohody se liší mezi muži a ženami a v závislosti na věkové skupině; vzhledem k tomu, že tyto faktory, včetně rozdílů mezi muži a ženami, rozdílů v příjmech, vyššího vystavení žen chudobě a přepracování, socioekonomické diskriminace, násilí na základě pohlaví, podvýživy a hladovění, vystavují ženy dalším problémům v oblasti duševního zdraví; vzhledem k tomu, že podle WHO neexistuje v případě vážných duševních poruch žádný významný rozdíl mezi pohlavími, ale ženy trpí ve větší míře depresemi, úzkostí, stresem, somatizací a poruchami příjmu potravy, zatímco muži jsou častěji závislí na návykových látkách a trpí antisociální poruchou osobnosti; vzhledem k tomu, že deprese je nejčastější neuropsychiatrickou poruchou a častěji postihuje ženy než muže; vzhledem k tomu, že se rovněž jedná o nejčastější onemocnění žen ve věku od 15 do 44 let;

L.

vzhledem k tomu, že duševní obtíže a duševní pohoda jsou často z důvodu stigmatizace, předsudků, nedostatečného povědomí o dané problematice nebo chybějících zdrojů přehlíženy, ignorovány nebo potlačovány; vzhledem k tomu, že v důsledku toho mnoho osob s psychickými onemocněními nevyhledá péči a lékaři nedokážou pacientům určit diagnózu nebo ji někdy stanoví špatně; vzhledem k tomu, že diagnóza psychických onemocnění výrazně závisí na pohlaví, jelikož určitá onemocnění bývají diagnostikována spíše u žen než u mužů;

M.

vzhledem k tomu, že se specifickými potížemi v oblasti duševního zdraví v důsledku stresu menšin, který je definován jako vysoká míra úzkosti a stresu způsobená předsudky, stigmatizací a zkušeností s diskriminací a také medikalizací a patologizací, se potýkají zejména lesbické a bisexuální ženy, stejně jako transgenderové a intersexuální osoby; vzhledem k tomu, že LGBTI osoby mohou čelit specifickým výzvám v oblasti duševního zdraví a pohody, což je třeba zohlednit ve všech strategiích pro oblasti duševního zdraví;

N.

vzhledem k tomu, že mezi formy somatizace, které se nejčastěji vyskytují u žen a u nichž je vyšší pravděpodobnost, že budou diagnostikovány spíše ženám než mužům, patří fibromyalgie a chronická únava, jejichž hlavními příznaky jsou bolest a vyčerpání, přestože u žen se může vyskytovat mnoho dalších příznaků, které jsou běžné u jiných onemocnění;

O.

vzhledem k tomu, že transgenderové identity nejsou patologií, bohužel však bývají stále považovány za duševní poruchu, a že většina členských států požaduje tuto diagnózu za účelem právního uznání pohlaví nebo přístupu ke zdravotní péči s ohledem na transgenderovou identitu, přestože výzkumy prokázaly, že diagnóza „porucha pohlavní identity“ představuje pro transgenderové osoby značné utrpení;

P.

vzhledem k tomu, že depresivní poruchy představují u žen 41,9 % všech zdravotních postižení v důsledku neuropsychiatrických poruch v porovnání s 29,3 % u mužů;

Q.

vzhledem k tomu, že podle odhadů WHO deprese každoročně postihne 350 milionů lidí; vzhledem k tomu, že do roku 2020 bude toto onemocnění druhou nejčastější příčinou pracovní neschopnosti;

R.

vzhledem k tomu, že prepubertální děti s nevyhraněnou genderovou identitou bývají stále podrobovány zbytečným a škodlivým diagnostickým postupům, přestože by každé dítě mělo mít možnost bezpečně objevovat svoji genderovou identitu a vyjadřovat ji;

S.

vzhledem k tomu, že kvůli nejrůznějším faktorům, které se týkají převážně odlišných genderových rolí a genderových rozdílů a diskriminace, je deprese přibližně dvakrát častější u žen než u mužů a transgenderové osoby vykazují výrazně vyšší míru sebevražedných myšlenek a pokusů o sebevraždu; vzhledem k tomu, že studie ukazují, že vnucované tradiční genderové role negativně ovlivňují duševní zdraví a pohodu žen;

T.

vzhledem k tomu, že duševnímu zdraví a pohodě se ve vzdělávacích systémech nebo na pracovištích napříč členskými státy nevěnuje dostatečná pozornost, jelikož duševní zdraví je mnohdy výrazně stigmatizováno nebo tabuizováno; vzhledem k tomu, že vzdělávání týkající se duševního zdraví bojuje proti stigmatizaci tohoto tématu, že je však také třeba, aby se zabývalo i zranitelností v souvislosti s pohlavím, genderovými stereotypy a diskriminací, jíž čelí ženy a dívky;

U.

vzhledem k tomu, že muži a chlapci trpí pohlavně podmíněnými psychickými onemocněními; vzhledem k tomu, že v Evropě je pravděpodobnost spáchání sebevraždy u mužů téměř pětkrát vyšší než u žen a sebevražda představuje u mužů mladších 35 let nejčastější příčinu úmrtí; vzhledem k tomu, že u mužů existuje třikrát vyšší pravděpodobnost, že si vypěstují závislost na alkoholu, a také vyšší pravděpodobnost užívání ilegálních drog (a následného úmrtí v souvislosti s nimi); vzhledem k tomu, že u mužů je méně pravděpodobné, že vyhledají psychologickou terapii, než u žen; vzhledem k tomu, že muži a chlapci čelí genderovým stereotypům v souvislosti s mužností, které mohou podporovat potlačování emocí nebo uchylování se k hněvu, což ovlivňuje duševní zdraví mužů a také fenomén genderově podmíněného násilí;

V.

vzhledem k tomu, že v EU dochází každoročně přibližně k 58 000 sebevraždám, z nichž čtvrtinu spáchají ženy, a vzhledem k tomu, že sebevražda je i nadále významnou příčinou úmrtí;

W.

vzhledem k tomu, že k tomu, aby bylo dosaženo celkově vyšší úrovně duševní pohody, vyžaduje psychosociální celospolečenský přístup k duševnímu zdraví provázanou politiku v oblasti pohody a koordinovanou politiku v oblasti zdravotní péče, vzdělávání a zaměstnanosti a hospodářských a sociálních politik;

X.

vzhledem k tomu, že výskyt poruch příjmu potravy, například anorexie a bulimie, u dospívajících a postadolescentních dívek narůstá;

Y.

vzhledem k tomu, že dlouhodobé fyzické a psychické účinky, které mají poruchy příjmu potravy, jako je anorexie a bulimie, na zdraví i genderový rozměr jejich příčin jsou dobře zdokumentovány;

Z.

vzhledem k tomu, že v práci jsou ženy více vystaveny psychickému anebo sexuálnímu obtěžování, což u obětí vyvolává duševní a tělesné problémy;

AA.

vzhledem k tomu, ve veřejných zdravotních programech je v souvislosti s prevencí, léčbou a rehabilitací třeba zohlednit modely sociální péče, které řeší duševní onemocnění prostřednictvím sportu, umění nebo společenských aktivit;

AB.

vzhledem k tomu, že osobám se zdravotním postižením hrozí zhoršení duševního zdraví;

AC.

vzhledem k tomu, že sexuální a vztahová výchova má při překonávání genderových stereotypů, řešení násilí na základě pohlaví a zlepšení duševního zdraví a pohody dívek a chlapců, žen a mužů zásadní význam;

AD.

vzhledem k tomu, že duševní potíže a onemocnění představují jednu z hlavních příčin pracovní neschopnosti, což nepříznivě ovlivňuje zdravotnictví, vzdělávání, hospodářství, trh práce a systémy sociálního zabezpečení v EU, přináší rozsáhlé hospodářské náklady a má závažný negativní dopad na hospodářství EU, a je tak dalším impulzem pro celostní, komplexní a genderově citlivé řešení zdravotní péče v oblasti duševního zdraví; vzhledem k tomu, že podle studie provedené Evropskou asociací pro boj s depresí si každý desátý pracovník v EU někdy vzal volno kvůli depresi, což společnost stálo přibližně 92 miliard EUR, zejména kvůli ztrátě produktivity;

AE.

vzhledem k tomu, že duševní zdraví žen závisí kromě na biologických vlastnostech, do značné míry také na faktorech, jako jsou stupeň dosaženého vzdělání, míra, do jaké se vnitřně ztotožnily se společenskými a kulturními hodnotami, normami a stereotypy, způsob, jakým prožívají a vstřebávají své zážitky, postoje, které zaujímají vůči sobě i ostatním, úlohy, jež hrají, a překážky a tlaky, s nimiž se musejí potýkat;

AF.

vzhledem k tomu, že zohledňování ženské rozmanitosti a fyziologické odlišnosti od mužů a začleňování těchto aspektů do politiky v oblasti zdravotnictví zaměřené jak na prevenci, tak na samotnou léčbu žen, s konkrétními opatřeními zaměřenými na zranitelné a marginalizované skupiny, by posílilo účinnost této politiky;

AG.

vzhledem k tomu, že ženy bývaly z různých důvodů vyloučeny z toxikologického, biomedicínského a klinického výzkumu, a vzhledem k tomu, že značné rozdíly v zastoupení mužů a žen ve výzkumu omezují naše znalosti, pokud jde o rozdíly mezi zdravím žen a mužů; vzhledem k tomu, že v důsledku toho biomedicínský výzkum odrážel především mužskou perspektivu a mylně předpokládal, že ženy a muži jsou v oblastech, v nichž existují fyziologické odlišnosti, stejní; vzhledem k chybějícímu výzkumu týkajícímu se zvláštních potřeb intersexuálních žen;

AH.

vzhledem k tomu, že vyloučení a nedostatečné zastoupení žen jako objektů nebo faktorů souvisejících s genderem a pohlavím v biomedicínském výzkumu a klinických hodnoceních ohrožují životy a zdraví žen;

AI.

vzhledem k tomu, že nařízení (EU) č. 536/2014 o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků zavedlo požadavky na zohlednění pohlaví během klinických hodnocení, avšak uplatňování tohoto nařízení musí být teprve zhodnoceno; vzhledem k tomu, že nařízení neupravuje žádné jiné zohlednění týkající se žen než těhotenství a kojení;

AJ.

vzhledem k tomu, že Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMEA) nevyvinula žádné specifické strategie pro uplatňování pokynů pro studium a vyhodnocování genderových rozdílů v rámci klinických hodnocení léčivých přípravků i přesto, že uznala, že „některé z faktorů ovlivňující účinek léků u populace mohou být důležité, zváží-li se možné rozdíly mezi muži a ženami“ a že „genderově specifické vlivy mohou také mít významný dopad na účinky léků“ (1);

AK.

vzhledem k tomu, že dopady takových léků a léčivých přípravků, jako jsou antikoncepční prostředky, antidepresiva a uklidňující léky, na tělesné a duševní zdraví žen dosud nejsou dostatečně prozkoumány a vyžadují další výzkum, aby se odstranily škodlivé vedlejší účinky a zlepšila péče o pacienty;

AL.

vzhledem k tomu, že zdravotní aspekty týkající se pohlaví a genderu předpokládají, že ženy jsou během svého života vystaveny mnoha specifickým zdravotním rizikům;

AM.

vzhledem k chybějícím srovnatelným údajům o dostupnosti, přístupnosti a kvalitě zdravotní péče pro transgenderové osoby a k tomu, že produkty používané při substituční hormonální terapii nejsou řádně testovány a licencovány;

AN.

vzhledem k tomu, že mateřská úmrtnost je považována za podstatný ukazatel účinnosti, kvality a výkonnosti systému zdravotní péče;

AO.

vzhledem k tomu, že nedostatečný přístup k sexuálním a reprodukčním právům, včetně nedostatečného přístupu k bezpečnému a zákonnému přerušení těhotenství, ohrožuje život a zdraví žen a dívek a všech osob se schopností reprodukce, zvyšuje mateřskou mortalitu a morbiditu a vede k odpírání péče nezbytné k záchraně života a ke zvýšení počtu nelegálních potratů;

AP.

vzhledem k tomu, že ve všech zemích s dostupnými údaji existují značné rozdíly, pokud je o zdravotní stav různých sociálně-ekonomických skupin a žen a mužů, a to v tom smyslu, že osoby s nižší úrovní vzdělání, v nižší pracovní pozicí nebo s nižším příjmem systematicky vykazují vyšší míru nemocnosti a úmrtnosti; vzhledem k tomu, že tato nerovnost týkající se zdravotního stavu představuje v dnešní době jednu z hlavních výzev pro politiky v oblasti veřejného zdraví; vzhledem k tomu, že nepříznivé sociálně-ekonomické podmínky, chudoba a sociální vyloučení mají výrazný negativní dopad na duševní zdraví a pohodu;

AQ.

vzhledem k tomu, že sexuální výchova, která je komplexní, přiměřená věku, založená na vědecky prokázaných poznatcích a oproštěná od předsudků, kvalitní služby plánování rodiny a přístup k antikoncepci napomáhají předcházet neplánovanému a nechtěnému těhotenství, snižují nutnost podstupovat potraty a napomáhají prevenci nákazy virem HIV a jinými pohlavně přenosnými nemocemi; dále vzhledem k tomu, že naučit mladé lidi tomu, aby k vlastnímu sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví přistupovali zodpovědně, má dlouhodobé pozitivní účinky, které trvají po celý život a jsou přínosem pro společnost;

AR.

vzhledem k tomu, že každý čtvrtý porod v EU je v současnosti prováděn císařským řezem a že ze statistického hlediska dochází ke zvyšování následných zdravotních problémů matek a dětí;

AS.

vzhledem k tomu, že v poskytování péče v některých členských státech již nyní existují v důsledku zavírání porodnic a významného snižování počtu porodních asistentek a porodníků nebezpečné rozdíly;

AT.

vzhledem k tomu, že úsporná opatření a rozpočtové škrty, které provedly vnitrostátní vlády v oblasti veřejného zdraví a vzdělávání, ztížily přístup také ke službám zdravotní péče a péče o duševní zdraví, což má nepřiměřený dopad na ženy, zejména na matky živitelky, a na velké rodiny;

AU.

vzhledem k tomu, že migrantky, uprchlice a žadatelky o azyl mohou v důsledku nedostatečné léčby trpět mnohdy velmi závažnými zdravotními obtížemi nebo čelit specifickým problémům týkajícím se reprodukčního zdraví, jako jsou komplikace s těhotenstvím a porodem a případná další psychologická traumata, jako je předporodní a poporodní deprese, stejně jako nebezpečí traumatického vystavení (sexuálnímu) násilí a zneužití a jejich důsledky a působení specifických rizik pro jejich duševní zdraví a pohodu; vzhledem k tomu, že existuje několik specifických výzev spojených s poskytováním péče v oblasti duševního zdraví těmto kategoriím osob, jejichž rozsah se liší v závislosti na řadě faktorů, včetně místa původu osob a doby, kterou strávily v hostitelské zemi;

AV.

vzhledem k tomu, že ženy trpí určitými druhy nádorových onemocnění, jako je např. rakovina prsu, dělohy a děložního čípku, které převažují či se vyskytují pouze u nich;

AW.

vzhledem k tomu, že těla žen nemocných nádorovými onemocněními, které podstoupily operaci a invazivní léčbu, jako je ozařování a chemoterapie, jsou obecně náchylnější ke vzniku deprese;

AX.

vzhledem k tomu, že deset členských států EU si stanovilo za cíl plošné vyšetřování 100 % ženské populace z hlediska rakoviny prsu, a vzhledem k tomu, že osm zemí má takový cíl, pokud jde o plošné vyšetřování rakoviny děložního čípku;

AY.

vzhledem k tomu, že onemocnění, jako je osteoporóza, nemoci pohybového ústrojí a onemocnění centrálního nervového systému, jako je Alzheimerova nemoc anebo demence, jsou spojené s hormonálními změnami, které ženy zažívají v období menopauzy nebo dříve z důvodů hormonální léčby; vzhledem k tomu, že ačkoliv je známo, že tato onemocnění postihují častěji ženy než muže, výzkum genderového rozměru na toto téma je zatím nedostačující;

AZ.

vzhledem k tomu, že endometrióza je nevyléčitelné onemocnění postihující jednu z deseti žen a dívek (tzn. přibližně 180 milionů žen na celém světě a 15 milionů žen v EU); vzhledem k tomu, že toto onemocnění vede často k neplodnosti a běžně způsobuje velké bolesti a psychické problémy, a žena tak není schopna prožívat pracovní, soukromý a společenský život v řadě jeho aspektů;

BA.

vzhledem k tomu, že tělesné a duševní násilí založené na pohlaví a násilí páchané na ženách a jeho dopady na jejich zdraví vytváří základní překážku na cestě k dosažení genderové rovnosti a k tomu, aby ženy naplno požívaly svobody zaručené v rámci základních lidských práv;

BB.

vzhledem k tomu, že ženy a dívky, které jsou oběťmi mrzačení ženských pohlavních orgánů, jsou vystaveny závažným krátkodobým a dlouhodobým vlivům na fyzické, dušení, sexuální a reprodukční zdraví;

BC.

vzhledem k tomu, že také mrzačení pohlavních orgánů intersexuálních osob má vliv na jejich tělesné, duševní, sexuální a reprodukční zdraví;

BD.

vzhledem k tomu, že ve 13 členských státech jsou transgenderové osoby v rámci postupů uznání pohlaví stále vystavovány nucené sterilizaci;

BE.

vzhledem k tomu, že pro zajištění účinné tvorby politiky v dané oblasti, a to jak na ústřední, tak na regionální a místní úrovni, a pro sledování uplatňování právních předpisů má zásadní význam systematické a odpovídající shromažďování údajů o násilí na ženách;

BF.

vzhledem k tomu, že ženy, které se staly obětí násilí na základě pohlaví, trpí následky, mnohdy celoživotními, v oblasti tělesného i duševního zdraví; vzhledem k tomu, že podle Světové zprávy o násilí a zdraví (2) vydané WHO mohou mít důsledky násilí páchaného na základě pohlaví na ženy různou podobu: tělesné dopady (modřiny, zlomeniny, syndromy chronické bolesti, zdravotní postižení, fibromyalgie, zažívací obtíže atd.), psychické dopady a dopady na chování (závislost na alkoholu a drogách, deprese a úzkost, poruchy příjmu potravy a spánkové poruchy, pocity studu a viny, fobie a panické ataky, nízké sebevědomí, posttraumatická stresová porucha, psychosomatické poruchy, sebevražedné a sebepoškozující chování, nejistota v pozdějších vztazích atd.), dopady na sexuální a reprodukční zdraví: gynekologické poruchy, neplodnost, komplikace v těhotenství, samovolné potraty, sexuální dysfunkce, sexuálně přenosné nemoci, nechtěné těhotenství atd. a fatální dopady (vražda, sebevražda, úmrtí v důsledku sexuálně přenosné nemoci atd.);

Rovnost žen a mužů v oblasti duševního zdraví

1.

vyzývá Komisi a členské státy, aby na Kompas EU pro akce týkající se duševního zdraví a pohody navázaly ambiciózní novou strategií v oblasti duševního zdraví, která by prosazovala komplexní psychosociální celospolečenský přístup zahrnující silný genderový pilíř, jenž by zajistil provázanost politiky v oblasti duševního zdraví;

2.

konstatuje, že 27 % dospělé populace v EU, a to mužů i žen, zažilo nejméně jedno období duševního onemocnění;

3.

vyzývá členské státy, aby přijaly opatření a vyčlenily dostatečné zdroje s cílem zajistit všem ženám, bez ohledu na jejich právní postavení, zdravotní postižení, sexuální orientaci, genderovou identitu, pohlavní rysy, rasu či etnický původ, věk či náboženství, přístup ke zdravotnickým službám a zejména ke službám v oblasti duševního zdraví, včetně azylových domů pro ženy; vyzývá členské státy a Komisi, aby se zabývaly rozdíly v přístupu k poskytování péče v oblasti duševního zdraví;

4.

konstatuje, že je třeba více prozkoumat dopad násilí páchaného na základě pohlaví na duševní zdraví, a to včetně slovního a psychického násilí, obtěžování a zastrašování;

5.

vyzývá Komisi, členské státy a místní orgány, aby se prostřednictvím strategií pro duševní zdraví zabývaly výzvami v oblasti duševního zdraví, jimž mohou čelit LGBTI osoby; vybízí členské státy, aby se řídily doporučeními obsaženými v dokumentu Rady Evropy CM/Rec(2010)5 a při tvorbě opatření, programů a protokolů v oblasti zdraví zohledňovaly specifické potřeby lesbických, bisexuálních a transgenderových osob;

6.

vyzývá členské státy, aby podpořily zřízení centra psychologické podpory pro pacienty s nádorovými onemocněními s cílem poskytnout jim během léčby a rehabilitace psychickou podporu;

7.

upozorňuje na závažnou situaci žen se zdravotním postižením, jež se častěji potýkají s problémy, které nesouvisejí přímo pouze se zdravotním postižením, ale dále se prohlubují v důsledku sociálního vyloučení a nedobrovolné nečinnosti; vyzývá členské státy k systematickému zvyšování dostupnosti preventivní psychologické péče o ženy se zdravotním postižením a k zajištění psychologické podpory pro ženy, které se starají o své těžce zdravotně postižené děti; zdůrazňuje, že v oblasti duševního zdraví a pohody žen a dívek se zdravotním postižením je nutné vytvořit příslušnou strategii a vyměňovat si osvědčené postupy;

8.

vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly informační a preventivní kampaně a další iniciativy za účelem zvýšení povědomí veřejnosti o duševních poruchách a překonání stigmatizace; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby investovaly do formálního, informálního a neformálního vzdělávání v oblasti duševního zdraví a pohody všech věkových skupin, s důrazem na genderově citlivé duševní poruchy, jako jsou deprese, úzkost nebo užívání návykových látek; vyzývá členské státy, aby zajistily, že ve školách budou zavedeny odpovídající rámce pro zjištění a podporu osob trpících duševními potížemi, včetně genderových aspektů, a k zajištění přístupnosti ke službám v oblasti duševního zdraví; konstatuje, že 70 % dětí a mladých lidí, kteří zažívají duševní potíže, nebyla poskytnuta vhodná intervence v dostatečně raném věku;

9.

vyzývá Komisi, členské státy a Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE), aby zintenzivnily pravidelný sběr údajů o duševním zdraví na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni, a to zejména o výskytu depresí, a aby tyto údaje byly roztříděny alespoň podle pohlaví, věkových skupin a sociálně-ekonomického postavení, včetně ukazatelů sexuálního a reprodukčního zdraví;

10.

domnívá se, že do opatření na úrovni EU v oblasti duševního zdraví a pohody by se měli zapojit vůdčí představitele z prostředí politiky, zdravotnictví, vzdělávání a sociální oblasti spolu se sociálními partnery a organizacemi občanské společnosti; považuje za zásadní, aby duševní zdraví už v určitém sociálním prostředí nepředstavovalo tabu;

11.

trvá na tom, že pro zajištění provázanosti politiky v oblasti duševního zdraví má zásadní význam souvislost mezi sociálně-ekonomickými podmínkami, duševním zdravím a pohodou, jelikož chudoba a sociální vyloučení zhoršují duševní problémy; konstatuje, že feminizace chudoby a úsporná opatření, která mají neúměrný dopad na ženy, více ohrožují duševní pohodu žen;

12.

zdůrazňuje význam sociální péče o duševní zdraví a jeho léčby, například prostřednictvím sportu, hudby, umění a kulturní činnosti, jako důležitého prvku při poskytování zdravotních služeb, který snižuje ekonomické a lidské náklady, jež mohou duševní potíže způsobit jednotlivcům i společnosti jako celku; vyzývá Komisi a členské státy k větším investicím do sociálních programů péče o duševní zdraví, jako jsou např. předepsané komunitní terapie („social prescribing“);

13.

se znepokojením konstatuje, že podle WHO má pouze 13 členských států EU vnitrostátní strategii pro prevenci sebevraždy; vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly a uplatňovaly vnitrostátní strategii pro prevenci sebevraždy, a požaduje přijetí opatření za účelem zmírnění rizikových faktorů pro spáchání sebevraždy, jako je například závislost na alkoholu, drogách, sociální vyloučení, deprese a stres; požaduje také, aby byly vytvořeny systémy poskytování podpory po pokusu o sebevraždu;

14.

uznává dopad sdělovacích prostředků, zejména internetu a sociálních médií, na duševní zdraví a pohodu, a to zejména u mladých žen a dívek, a konstatuje, že v této oblasti je třeba provést důkladnější výzkum; konstatuje, že mediální kultura, která klade důraz na věk žen a jejich fyzický vzhled, má potenciálně nepříznivé účinky na duševní zdraví a pohodu žen a dívek, které se projevují např. úzkostí, depresí nebo obsedantním chováním; zdůrazňuje, že k řešení on-line šikany a obtěžování a sexuální objektifikace je třeba vypracovat účinné nástroje, včetně právních opatření; zdůrazňuje, že je zapotřebí vytvořit ambiciózní strategii pro elektronické duševní zdraví a pohodu a je třeba pracovat na podpoře zúčastněných stran na vývoji nově vznikajících elektronických terapií a spolupracovat s nimi; uznává, že je třeba, aby byly do mediální strategie týkající se duševního zdraví zapojeny všechny zúčastněné strany, včetně vydavatelství a reklamního průmyslu, jež musí přijmout etické normy, aby se nedocházelo k sexuální objektivizaci žen a podporování genderových stereotypů;

15.

poukazuje na to, že některé ženy mají natolik pokřivené vnímání svého vzhledu plynoucí z vlivu médii, stereotypní reklamy a sociálního tlaku, že u nich dochází k rozvoji poruch příjmu potravy a chování, například anorexie, bulimie, ortorexie, záchvatovité přejídání nebo bigorexie; podporuje genderově specifický přístup k poruchám příjmu potravy a k potřebě zohlednit jej v rámci diskuzí o zdraví a při poskytování informací široké veřejnosti; vyzývá členské státy, aby s cílem poskytovat psychickou podporu studentům, zejména dospívajícím dívkám, které jsou náchylnější ke vzniku poruch příjmu potravy, zřídily asistenční a podpůrné kontaktní místa ve školách;

16.

vítá skutečnost, že světoví lídři poprvé uznali podporu duševního zdraví a pohody a prevenci a léčby závislosti na návykových látkách za prioritu v oblasti zdraví v globální rozvojové agendě;

17.

vyjadřuje silné znepokojení nad poskytováním péče a zařízení v oblasti duševního zdraví ženám a dívkám – uprchlicím v Evropě, zejména pak těm, které žijí v provizorních podmínkách napříč členskými státy; zdůrazňuje, že zadržování uprchlíků a žadatelů o azyl bez řádného a účinného zpracování jejich žádostí o azyl je v rozporu s mezinárodním právem a má negativní dopad na jejich duševní zdraví a pohodu; vyzývá členské státy, aby chránily žadatelky o azyl, které jsou zadrženy, a zdůrazňuje, že těmto ženám musí být poskytnuta bezprostřední ochrana, včetně okamžitého ukončení jejich zadržování, jejich urychleného přemístění a prosazování podpory a poradenství; vyzývá členské státy, aby přestaly spojovat zdravotní politiku s kontrolou přistěhovalectví, a umožnily tak přístup k základním zdravotnickým službám a neukládaly zdravotníkům povinnost hlásit migranty bez dokladů; dále žádá členské státy, aby navíc uplatňovaly multiinstitucionální pokyny pro ochranu a podporu duševního zdraví a psychosociální pohody uprchlíků, žadatelů o azyl a migrantů v Evropě, jak je vypracovaly WHO/Evropa, UNHCR a IOM;

18.

poukazuje na to, že ženy mnohdy musejí absolvovat dva pracovní dny v jednom, tedy každodenní práci v místě zaměstnání a domácí práce, protože muži se do domácích prací a výchovy dcer a synů dostatečně nezapojují, což ženám způsobuje deprese, úzkost, stres a navíc to vyvolává pocity viny ze selhání v řádné péči o rodinu, jelikož se jedná o roli tradičně přisuzovanou ženám;

19.

odsuzuje široce rozšířený nový sexistický stereotyp, podle něhož musí moderní žena excelovat při studiích a v zaměstnání, zároveň však musí naplnit tradiční očekávání a být dobrou manželkou a vytvářet domov a také být skvělou matkou a zároveň dobře vypadat, přičemž mnoho žen v důsledku tohoto vzorce chování pociťuje stres a úzkost;

20.

vyzývá Komisi, členské státy a místní orgány k vytvoření zvláštních cílených opatření za účelem poskytování služeb v oblasti duševního zdraví skupinám zranitelných žen v marginalizovaných komunitách a ženám, které čelí diskriminací z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám, jako jsou uprchlice a migrantky, ženy čelící chudobě a sociálnímu vyloučení, intersexuální a transgenderové osoby, příslušnice etnických menšin, ženy se zdravotním postižením, starší ženy a ženy z venkovských oblastí;

21.

zdůrazňuje význam přístupu k duševnímu zdraví založeného na životním cyklu, v němž se k potřebám jednotlivých věkových skupin přistupuje jednotným a komplexním způsobem s důrazem na dospívající dívky a starší ženy, které v průměru uvádějí nižší míru životní spokojenosti než muži ze stejných věkových skupin;

22.

doporučuje, aby v případě těhotenství začala zdravotní péče v oblasti duševního zdraví co nejdříve v prvním trimestru, s cílem zjistit, zda existují určité konkrétní podmínky, které by vyžadovaly dohled, a sociální problémy, se kterými mohou ženy potřebovat pomoci prostřednictvím sociálních služeb nebo služeb v oblasti duševního zdraví, a informovat ženy o problémech souvisejících s těhotenstvím; žádá zajištění rozsáhlejšího poskytování komplexní a místní porodní péče ve všech členských státech EU, a to skrze rozšíření na porodní asistentky a porodníky, a poukazuje na zvláštní význam této otázky ve venkovských oblastech; zdůrazňuje, že psychologická zdravotní péče je stejně důležitá jako tělesná, a poukazuje na to, že 10 až 15 % žen v EU, které právě porodily, trpí poporodní depresí; zdůrazňuje význam dostupnosti psychologické a lékařské péče pro ženy po spontánním potratu a nutnost zajistit ohleduplný a individuální přístup; vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly, rozvíjely a zajišťovaly včasné odhalení a léčbu poporodní psychózy a deprese;

23.

zdůrazňuje, že v rámci sociální politiky a politiky zaměstnanosti, zejména opatření v oblasti rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, je nutné zaujmout komplexní přístup, v jehož rámci by se přihlíželo k duševnímu zdraví a pohodě žen, a vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly s odborovými svazy, zaměstnavateli, odborníky z oblasti zdraví a občanskou společností s cílem rozvíjet komplexní genderově citlivý přístup k duševní pohodě v práci; poukazuje na význam poskytování školení v oblasti duševního zdraví pro osoby na vedoucích pozicích v soukromém i veřejném sektoru;

24.

uznává významnou úlohu formálních a neformálních pečovatelů v oblasti duševního zdraví, jimiž bývají převážně ženy; požaduje, aby se úloze formálních a neformálních pečovatelů v oblasti duševního zdraví věnovala zvláštní pozornost, a to zejména úloze žen, a požaduje také opatření na ochranu duševního zdraví a pohody samotných pečovatelů;

25.

naléhavě vybízí Komisi a členské státy, aby zohlednily výzvy v oblasti duševního zdraví a pohody, jimž čelí muži a chlapci v důsledku genderových stereotypů, což u nich vede k větší pravděpodobnosti užívání návykových látek a sebevražd než u žen; zdůrazňuje, že politika týkající se duševního zdraví mužů musí vzít v úvahu také hledisko věku a délky života, socioekonomické podmínky, sociální vyloučení a zeměpisné faktory;

Rovnost žen a mužů v klinických hodnoceních

26.

zdůrazňuje, že klinická hodnocení farmaceutických přípravků prováděná jak u mužů, tak u žen jsou nezbytná, měla by být inkluzivní a nediskriminační a měla by být prováděna pod podmínkou zachování rovnosti, začleňování všech stran a zabránění marginalizaci a měla by přiměřeně odrážet populaci, která bude dané přípravky používat; doporučuje, aby klinická hodnocení zohlednila také zvláštní skupiny zranitelných osob, jako jsou pediatričtí a geriatričtí pacienti, osoby a národnostní menšiny; je toho názoru, že shromažďování údajů tříděných podle pohlaví by mělo probíhat i po uvedení příslušných produktů na trh, s cílem zaznamenat nejrůznější vedlejší účinky, a že je navíc zapotřebí výzkum a údaje o uplatňování příslušných právních předpisů EU členskými státy;

27.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že stále nedostatečné zastoupení žen v klinických hodnoceních a biomedicínském výzkumu ohrožuje zdraví a život žen, a zdůrazňuje, že metodika klinických hodnocení musí umožňovat stratifikovanou analýzu podle věku a pohlaví; zdůrazňuje proto, že je naléhavě nutné zahrnout rozdíly mezi ženami a muži do klinických postupů v oblasti duševního zdraví;

28.

zdůrazňuje význam zveřejňování výsledků klinických hodnocení, což zajistí transparentnost metodiky a její přístupnost;

29.

připomíná, že infekční onemocnění (např. HIV a malárie) a nepříznivé výsledky těhotenství (např. mrtvě narozené dítě) jsou nejčastější v zemích s nízkými a středními příjmy; vyzývá k tomu, aby byly těhotné ženy zahrnuty do klinických hodnocení, což umožní snížit nemocnost a úmrtnost matek a kojenců;

30.

požaduje, aby označení farmaceutických produkt obsahovalo jasné informace o tom, zda hodnocení proběhla i na ženách a zda se vedlejší účinky u mužů a žen mohou lišit; vyzývá členské státy, aby podpořily výzkum účinků dlouhodobého užívání produktů hormonální substituční terapie;

31.

žádá Komisi, aby podporovala projekty na unijní úrovni, které by se zabývaly tím, jak se zachází se ženami v rámci klinického výzkumu; domnívá se, že takových projektů by se měly účastnit zástupci zdravotnických orgánů na všech úrovních a zástupci farmaceutického průmyslu, a to vytvořením zvláštních strategií pro uplatňování pokynů týkajících se zkoumání a posuzování rozdílů mezi ženami a muži v rámci klinických hodnocení;

32.

vyzývá Komisi a členské státy, aby investovaly do kampaní za účelem zvýšení povědomí o dané problematice, které by podnítily zapojení žen do klinických hodnocení;

33.

naléhavě žádá Evropskou agenturu pro léčivé přípravky (EMA), aby vypracovala samostatné pokyny pro ženy jako speciální složku obyvatelstva zapojenou do klinických hodnocení;

34.

žádá členské státy, aby při uplatňování nařízení (EU) č. 536/2014 o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků využívaly takový metodický přístup ke klinickým hodnocením, který by zajistil odpovídající zastoupení mužů a žen, aby zároveň v příslušných případech věnovaly zvláštní pozornost transparentnosti, pokud jde o genderové složení účastníků, a aby při posuzování řádného uplatňování tohoto nařízení dohlížely zejména na míru zastoupení mužů a žen;

35.

naléhavě vyzývá členské státy, agenturu EMEA a příslušné zúčastněné subjekty, aby zajistily začlenění genderových hledisek do nejranějších fází výzkumu a vývoje léčivých přípravků ještě před fází klinických hodnocení; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit výměnu osvědčených postupů na toto téma mezi výzkumnými institucemi a poskytovateli zdravotní péče v celé Evropě;

36.

zdůrazňuje, že je nutné přijmout urychlené kroky k nápravě genderových rozdílů v klinických hodnoceních a oblastech zdraví, kde jsou tyto rozdíly obzvlášť škodlivé, jako jsou léčba Alzheimerovy choroby a nádorových onemocnění, léčba mozkové mrtvice, používání antidepresiv a léčba kardiovaskulárních onemocnění;

37.

zdůrazňuje, že je třeba, aby výzkumní pracovníci a všechny příslušné zúčastněné subjekty spolupracovali na odstranění škodlivých vedlejších účinků léčivých přípravků, které mají dopad konkrétně na ženy, jako je tomu v případě antidepresiv, antikoncepce a jiných léčivých přípravků, s cílem zlepšit zdraví žen a kvalitu zdravotní péče;

38.

se znepokojením konstatuje, že diskriminace na základě pohlaví a nerovnost, které se vyskytují v oblasti výzkumu zaměřeného na zdraví a sociální péči v rozvojových zemích, ovlivňují vývoj vhodné a cílené léčby; zdůrazňuje zejména, že pacienti v rozvojových zemích nejsou dostatečně zastoupeni ve farmaceutickém výzkumu; konstatuje, že při vývoji léčivých přípravků proti tuberkulóze jsou opomíjeny zvláštní kategorie obyvatelstva, včetně dětí a těhotných žen; zdůrazňuje, že je potřeba shromažďovat a skladovat vzorky pro farmakogenetickou studii při budoucích klinických hodnoceních na základě pohlaví; připomíná, že odlišná biologická a fyziologická stavba žen vyžaduje náležité informace o vlivu léčivých přípravků na jejich organizmus;

39.

se znepokojením konstatuje, že stále častější přesouvání testování léčiv do Afriky a dalších málo rozvinutých regionů může vyústit ve vážné porušování etiky a základních zásad EU, jako je například právo na ochranu zdraví a na zdravotní péči; zdůrazňuje, že situace, v níž nemají přístup k dostupné zdravotní péči, zdravotnímu pojištění ani k dostupným lékům, nedává zranitelným lidem, zejména ženám, jinou šanci, než účastnit se klinických hodnocení, aby se jim dostalo lékařské péče, přičemž si nemusejí být vědomi rizik, která se s tím pojí;

40.

konstatuje, že je dokázáno, že ženy užívají větší množství psychotropních léků než muži, avšak existuje jen velmi málo studií o rozdílech v účincích těchto léků na jednotlivá pohlaví, přičemž tyto léky jsou předepisovány ženám i mužům bez rozdílu a ve stejných dávkách; vyjadřuje znepokojení nad tím, že ženy mnohem více trpí negativními účinky psychotropních léků, protože jsou vyloučeny z klinických hodnocení, a není tedy brán žádný ohled na ženskou fyziologii; dále poukazuje na to, že ženy častěji než muži řeší své duševní problémy pomocí psychoterapie;

Obecné poznámky

41.

vyzývá Komisi a členské státy, aby:

a)

podporovaly zdravotní péči, a to tak, že zajistí snadný přístup ke službám zdravotní péče a poskytování přiměřených informací přizpůsobených specifickým potřebám mužů a žen a výměnu osvědčených postupů v oblasti duševního zdraví a klinického výzkumu;

b)

zvážily specifické zdravotní potřeby žen a zajistily začlenění hlediska rovnosti žen a mužů do své politiky v oblasti zdraví, programů a výzkumu, od jejich vývoje a návrhu až po hodnocení jejich dopadů a sestavování rozpočtu;

c)

zajistily strategie prevence zvlášť zaměřené na ženy, které jsou ohroženy diskriminací z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám, například romské ženy, ženy se zdravotním postižením, lesbické a bisexuální ženy, migrantky a uprchlice a ženy žijící v chudobě, stejně jako transgenderové a intersexuální osoby;

d)

uznaly všechny formy násilí na základě pohlaví a násilí proti ženám jako problém veřejného zdraví, jak je uvedeno v rezoluci WHA49.25 organizace WHO ze dne 25. května 1996, jenž má přímý dopad na duševní zdraví a pohodu žen;

e)

urychlily vývoj celounijního průzkumu o rozšíření násilí na základě pohlaví, který bude použit v rámci Evropského statistického systému, jak bylo stanoveno v pracovním programu Eurostatu pro rok 2016, a pravidelně sbíraly roztříděné údaje, zejména údaje o výskytu depresí, a aby tato data byla rozdělena alespoň podle pohlaví, věkových skupin a sociálně-ekonomického postavení;

f)

podporovaly občanskou společnost a ženské organizace, které podporují práva žen v oblasti zdraví, a napomáhaly zajistit, aby ženy měly v otázkách evropské a vnitrostátní zdravotní politiky svůj hlas a aby evropská a vnitrostátní zdravotní politika reagovala na jejich potřeby;

g)

podpořily programy, které řeší specifické potřeby žen v souvislosti s nemocemi, jako je osteoporóza, onemocnění pohybového ústrojí a onemocnění centrálního nervového systému, např. Alzheimerovy nemoci a demence, včetně těch, které informují ženy o preventivních metodách a nabízejí odborná školení lékařského personálu;

h)

věnovaly mimořádnou pozornost zvláštním potřebám žen, kterým byl diagnostikován chronický únavový syndrom nebo fibromyalgie, a poskytovaly jim odpovídající kvalitní zdravotnické služby;

i)

navýšily finanční prostředky na podporu výzkumu příčin a možné léčby endometriózy a rovněž aby vypracovaly návrh pokynů pro klinickou léčbu a zřízení referenčních center; podporovaly informační, preventivní a osvětové kampaně o endometrióze a zajistily finanční prostředky na odborná školení specializovaných zdravotnických pracovníků a na výzkumné iniciativy;

42.

vyzývá členské státy k přijetí opatření za účelem zlepšení průměrné úrovně zdraví obyvatelstva skrze odstranění nerovností v oblasti zdraví, které mají dopad na znevýhodněné sociálně-ekonomické skupiny; vyzývá v této souvislosti k aktivnímu zapojení mnoha odvětví politiky, a to nejen veřejného zdraví a systémů zdravotní péče, ale také vzdělávání, sociálního zabezpečení, rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a plánování měst, a to vždy s jasnou perspektivou rovnosti žen a mužů;

43.

vyzývá vlády rozvojových zemí, aby začlenily hledisko rovnosti žen a mužů do politiky duševního zdraví a aby rozvíjely opatření a programy, jež by byly zaměřeny jak na specifické potřeby žen při léčbě psychických onemocnění, tak na sociální původ duševního strádání; se znepokojením konstatuje, že zejména v nejméně rozvinutých zemích je vyloučení žen z biomedicínského výzkumu často způsobeno nedostatkem informací a osvětových kampaní, úlohou žen jakožto matek a pečovatelek a nedostatečnou svobodou rozhodování v jejich domácnostech; je pevně přesvědčen, že genderové rozdíly v oblasti duševního zdraví by se na základě lepšího vyvážení role žen a mužů a jejich povinností, jistoty příjmu, rovného přístupu ke vzdělání, integrace na trhu práce, účinnějších opatření na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, zejména pro matky samoživitelky, rozvoje sociálních záchranných sítí a snižování chudoby dále snížily;

44.

domnívá se, že sexuální a reprodukční práva zahrnují přístup k zákonnému a bezpečnému přerušení těhotenství, ke spolehlivé, bezpečné a cenově dostupné antikoncepci a ke komplexní sexuální výchově a výchově týkající se vztahů;

45.

považuje za politováníhodné, že sexuální a reprodukční práva jsou v několika členských zemích EU značně omezena anebo jsou uplatňována jen na základně určitých podmínek;

46.

je toho názoru, že narůstající počet zdravotnických pracovníků, kteří odmítají v členských státech provádět přerušení těhotenství, představuje další hrozbu pro zdraví a práva žen; naléhavě vyzývá členské státy, aby v nemocnicích zajistily alespoň minimální počet zdravotníků provádějících přerušení těhotenství;

47.

vyzývá členské státy, aby zamezily, zakázaly a soudně stíhaly nucenou sterilizaci žen, což je fenomén, který má dopad konkrétně na ženy se zdravotním postižením, transgenderové a intersexuální osoby a romské ženy;

48.

zdůrazňuje, že kontrolní vyšetření v raných stádiích nádorových onemocnění jsou společně s informačními programy považovány za jedno z nejefektivnějších opatření při prevenci těchto onemocnění, a vyzývá členské státy, aby zajistily přístup k těmto kontrolním vyšetřením všem ženám a dívkám;

49.

zdůrazňuje, že posilování postavení žen a rovnosti žen a mužů má pro urychlení udržitelného rozvoje, a tudíž ukončení veškerých forem diskriminace žen a dívek, včetně forem, které se vyskytují v oblasti duševního zdraví a klinického výzkumu, zásadní význam, přičemž se nejedná pouze o základní lidské právo, ale tato podpora má také multiplikační efekt ve všech ostatních oblastech rozvoje (OSN, cíl udržitelného rozvoje 5);

50.

domnívá se, že je povinností členských států zajistit poskytování místní porodnické péče jako veřejné služby a zajistit, aby byly porodní asistentky dostupné i ve venkovských a horských oblastech;

51.

vyzývá zdravotnické orgány členských států, aby uznaly endometriózu jako onemocnění, které způsobuje neschopnost, jelikož by to umožnilo ženám postiženým touto chorobou, aby byly ošetřeny zdarma, dokonce i v případě nákladné léčby anebo chirurgického zákroku, a umožnilo by jim to odejít z práce na speciální nemocenskou dovolenou v nejtěžších obdobích, aby se zabránilo stigmatizaci na pracovišti;

52.

naléhavě vyzývá členské státy, Komisi a příslušné agentury, aby v rámci všeobecných lidských práv zajistily neomezený přístup ke kvalitní péči o tělesné i duševní zdraví pro všechny uprchlíky, žadatele o azyl a migranty, zejména zranitelné ženy a dívky, a aby z dlouhodobého hlediska náležitě připravily svůj vnitrostátní systém zdravotní péče na přicházející uprchlíky a žadatele o azyl; zdůrazňuje, že je zapotřebí odborná příprava zohledňující hledisko žen a mužů v oblasti duševního zdraví pro zaměstnance imigračních a azylových orgánů, zaměstnance donucovacích orgánů a úředníky, kteří pracují s uprchlíky, žadateli o azyl a imigranty, zejména pro ty, kteří pracují se zranitelnými ženami a dívkami; považuje za důležité, aby tyto nezbytné kroky v oblasti zdravotní péče zahrnovaly opatření, jako je bezpečné ubytování a hygienická zařízení pro ženy a děti, právní poradenství a přístup k právům a zdravotní péči v sexuální a reprodukční oblasti, včetně antikoncepce, podpory pro oběti sexuálního násilí a bezpečného a zákonného přerušení těhotenství;

53.

vyzývá EU a členské státy k okamžitému ukončení stávajících úsporných opatření a škrtů ve veřejných výdajích, což má vliv na služby, které jsou pro dosažení vysoké úrovně ochrany zdravotní péče pro všechny ženy a muže, dívky a chlapce v EU bez ohledu na jejich zázemí nebo právní postavení zásadní;

54.

vyzývá členské státy, aby zajistily nezaměstnaným ženám, ženám ve venkovských oblastech a důchodkyním s nízkými příjmy, které si nemohou dovolit samy hradit lékařské prohlídky a léčbu, bezplatný přístup ke zdravotnickým službám;

55.

doporučuje, aby byla ženám po porodu zdravotně postiženého dítěte nebo dítěte se smrtelným onemocněním poskytována zvláštní podpora, včetně bezplatného přístupu k dlouhodobé domácí pediatrické péči, paliativní pediatrické péči a specializované a snadno dostupné psychologické podpoře;

56.

zdůrazňuje, že dosažení práva na zdraví pro všechny má větší váhu než ochrana práv duševního vlastnictví a je že závislé na investicích do evropského zdravotního výzkumu, včetně zdravotních technologií a léků na nemoci související s chudobou a opomíjené nemoci;

57.

vyjadřuje politování nad tím, že v členských státech dochází ke škrtům v rozpočtech veřejného zdravotnictví, a je zklamán tím, že ve všech členských státech je roční rozpočet na programy určené na předcházení násilí na základě pohlaví a násilí vůči ženám daleko menší než skutečné náklady spojené s takovým násilím, ať už jde o náklady ekonomického či sociálního charakteru nebo o morální cenu; podporuje členské státy ve zvyšování výdajů na podporu programů prevence násilí páchaného na ženách a poskytování účinné pomoci a ochrany obětem;

58.

vyzývá členské státy k přijetí opatření ve zdravotní oblasti za účelem včasné detekce a podpory obětí násilí na základě pohlaví a k uplatnění zdravotních protokolů v případech napadení, které by měly být předány příslušným soudům za účelem urychlení řízení; dále vyzývá členské státy, aby zaručily právo na přístup k informacím a integrované sociální pomoci, která má být poskytována prostřednictvím pohotovostních služeb poskytující profesionální multidisciplinární péči;

59.

vítá kroky Komise směřující k ratifikaci Istanbulské úmluvy EU a vyjadřuje politování nad tím, že mnoho členských států tak dosud neučinilo; naléhavě vyzývá Radu, aby zajistila co nejrychlejší přistoupení EU k Istanbulské úmluvě;

60.

zdůrazňuje, že prostituce je také zdravotním problémem, neboť má škodlivé dopady na zdraví osob, které se prostituují, jelikož u nich existuje větší pravděpodobnost, že utrpí sexuální, fyzické či duševní trauma, trpí závislostí na drogách nebo alkoholu či ztrátou sebeúcty a vykazují vyšší úmrtnost než průměrná populace; dodává a zdůrazňuje, že mnohé osoby platící za sexuální služby požadují nechráněný styk, což zvyšuje riziko škodlivých dopadů na zdraví jak osob, které se prostituují, tak zákazníků;

61.

vyzývá členské státy, aby zamezily, zakázaly a soudně stíhaly mrzačení ženských pohlavních orgánů a orgánů intersexuálních osob a zajistily obětem a osobám, jichž by se to mohlo týkat, podporu v oblasti duševního zdraví společně s tělesnou péčí;

62.

vybízí Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost nejzranitelnějším a nejvíce znevýhodněným skupinám obyvatel a zahájily pro tyto skupiny intervenční programy;

63.

domnívá se, že nedostatek srovnatelných, úplných, spolehlivých a pravidelně aktualizovaných údajů roztříděných podle pohlaví vede k diskriminaci, pokud jde o zdraví žen;

64.

připomíná, že zdravotní péče a politika v oblasti zdraví spadají do pravomoci členských států a úloha Evropské komise má vzhledem k politice členských států pouze doplňkový charakter;

o

o o

65.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  EMEA/CHMP/3916/2005 – ICH http://www.ema.europa.eu/docs/en_GB/document_library/Scientific_guideline/2010/01/WC500059887.pdf

(2)  Krug, Dahlberg, Mercy, Zwi a Lozano, 2002.


Středa, 15. února 2017

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/113


P8_TA(2017)0033

Rámcová dohoda o partnerství a spolupráci mezi EU a Mongolskem (usnesení)

Nelegislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Rámcové dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Mongolskem na straně druhé (08919/2016 – C8-0218/2016 – 2015/0114(NLE) – 2016/2231(INI))

(2018/C 252/11)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (08919/2016),

s ohledem na návrh Rámcové dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Mongolskem na straně druhé (07902/1/2011),

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s články 207 a 209 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0218/2016),

s ohledem na podpis rámcové dohody o partnerství a spolupráci (PCA) dne 30. dubna 2013 v Ulánbátaru za přítomnosti místopředsedkyně Evropské komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové,

s ohledem na Dohodu o obchodní a hospodářské spolupráci mezi Evropským hospodářským společenstvím a jeho členskými státy a Mongolskem, která vstoupila v platnost dne 1. března 1993,

s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 15. listopadu 2005 o návrhu rozhodnutí Rady o změně Dohody o založení Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), která bance umožní financovat projekty v Mongolsku (1),

s ohledem na své usnesení o stavu provádění strategie EU pro Střední Asii a její revizi ze dne 13. dubna 2016 (2),

s ohledem na svá usnesení ze dne 16. prosince 2015 (3) a ze dne 14. března 2013 (4) o vztazích mezi EU a Čínou, a zejména na bod odůvodnění Y posledně jmenovaného usnesení,

s ohledem na své usnesení ze dne 10. června 2015 o situaci v oblasti vztahů mezi EU a Ruskem (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2012 o postoji Parlamentu k 19. zasedání Rady OSN pro lidská práva (6), a zejména na bod 30 tohoto usnesení,

s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2013 o doporučeních hodnotící konference stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní ohledně vytvoření zóny bez zbraní hromadného ničení na Blízkém východě, a zejména na bod odůvodnění F tohoto usnesení (7),

s ohledem na své usnesení ze dne 27. října 2016 o jaderné bezpečnosti a nešíření jaderných zbraní (8),

s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 15. února 2017 o návrhu rozhodnutí (9),

s ohledem na zařazení Mongolska do zvláštního pobídkového režimu pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných v rámci všeobecného systému preferencí EU (GSP+),

s ohledem na dlouhodobé vztahy mezi delegacemi Evropského parlamentu a mongolského parlamentu (Velkého lidového churalu), a zejména na společné prohlášení 10. meziparlamentního setkání, které se konalo dne 17. února 2015 v Ulánbátaru,

s ohledem na to, že Mongolsko bylo hostitelským a předsedajícím státem 11. summitu Asie-Evropa (ASEM), který se konal ve dnech 15.–16. července 2016 v Ulánbátaru, a 9. setkání parlamentního partnerství Asie-Evropa (ASEP), které se uskutečnilo ve dnech 21.–22. dubna 2016 v Ulánbátaru, a s ohledem na příslušná prohlášení přijatá na obou těchto setkáních,

s ohledem na aktivní úlohu Mongolska v Parlamentním shromáždění OBSE, zahrnující uspořádání podzimního setkání tohoto parlamentního shromáždění v Ulánbátaru ve dnech 15.–18. září 2015,

s ohledem na zvolení Mongolska do Rady OSN pro lidská práva na období 2016–2018 a na prohlášení Mongolska, že se chce v roce 2022 stát členem Rady bezpečnosti OSN,

s ohledem na to, že Mongolsko v letech 2012–2013 předsedalo Společenství demokratických zemí a v roce 2015 koalici „Freedom Online“,

s ohledem na předběžná zjištění a závěry mezinárodní volební pozorovatelské mise v návaznosti na parlamentní volby v Mongolsku konané dne 29. června 2016, do níž byl zapojen Úřad pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE/ODIHR) a Evropský parlament,

s ohledem na vystoupení mongolského prezidenta Cachjagína Elbegdordže na plenárním zasedání Evropského parlamentu dne 9. června 2015,

s ohledem na vzájemné schůzky a návštěvy na vysoké úrovni, včetně cesty předsedy Evropské komise Josého Barrosa do Mongolska v listopadu 2013,

s ohledem na zahraniční politiku Mongolska vůči „třetím sousedům“, která zahrnuje vztahy s EU, USA, Japonskem, Korejskou republikou, Indií, Íránem, se zeměmi Střední Asie a s dalšími státy,

s ohledem na strategická partnerství Mongolska s Ruskem a s Čínou,

s ohledem na to, že Mongolsko má status pozorovatele v Šanghajské organizaci pro spolupráci (SCO),

s ohledem na pravidelná třístranná setkání Mongolska, Ruska a Číny a Mongolska, Japonska a USA na vysoké úrovni,

s ohledem na iniciativy usilující o propojení různých hospodářských projektů v tomto regionu, jako jsou například čínský projekt ekonomického pásu podél Hedvábné stezky, ruský projekt rozvoje transeuroasijského pásu a mongolský projekt „Prérijní cesta“,

s ohledem na individuální program partnerství a spolupráce mezi Mongolskem a NATO, který byl schválen v roce 2012,

s ohledem na prohlášení Mongolska o tom, že hodlá formalizovat svou trvalou neutralitu, vydané v září 2015,

s ohledem na to, že Mongolsko vyhlásilo, že je státem bez jaderných zbraní, a tento status v září 2012 uznala OSN,

s ohledem na Fond pro mezinárodní spolupráci Mongolska, jehož cílem je sdílení zkušeností s dalšími zeměmi procházejícími demokratickou transformací, jako jsou Myanmar, Kyrgyzstán a Afghánistán,

s ohledem na úsilí o budování důvěry zahrnující Ulánbátarský dialog o bezpečnosti v severovýchodní Asii, jehož se účastní Severní Korea, a Asijské fórum,

s ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN proti mučení týkající se druhé periodické zprávy Mongolska přijaté v srpnu 2016,

s ohledem na čl. 99 odst. 2 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0383/2016),

A.

vzhledem k tomu, že Mongolsko může sloužit jako demokratický vzor nejen pro další nové demokracie v tomto regionu, ale také pro režimy s většími autoritářskými sklony;

B.

vzhledem k tomu, že Evropská společenství 1. srpna 1989 navázala diplomatické vztahy s Mongolskem;

C.

vzhledem k tomu, že EU a Mongolsko udržují přátelské vztahy, které jsou založeny na politických, společenských, hospodářských, kulturních a historických vazbách;

D.

vzhledem k tomu, že EU a Mongolsko se sbližují v mnoha postojích týkajících se většiny hlavních otázek mezinárodního významu a Mongolsko hraje konstruktivní úlohu v mezinárodních vztazích, zejména ve vícestranných organizacích;

E.

vzhledem k tomu, že vztahy EU s Mongolskem se zaměřují zejména na projekty rozvojové spolupráce, jejichž cílem je umožnit zemi, aby směrovala probíhající rychlou transformaci k hospodářsky udržitelnému rozvoji společnosti podporujícímu sociální začlenění;

F.

vzhledem k tomu, že Mongolsko má zájem o další rozvoj vztahů s EU a rozšíření stávající spolupráce nad rámec rozvojové spolupráce; vzhledem k tomu, že dohoda o partnerství a spolupráci vyzdvihuje rostoucí význam vztahů mezi EU a Mongolskem založených na společných zásadách, jako je rovnost, vzájemný prospěch, demokracie, právní stát a lidská práva, a oběma stranám oficiálně otevírá možnost vytvořit nové sféry spolupráce v oblastech, jako je mimo jiné podnikání, obchod, rozvoj, zemědělství, životní prostředí, energie, modernizace státu, ale také vzdělávání, kultura a cestovní ruch;

G.

vzhledem k tomu, že za rozvoj vztahů EU s Mongolskem je stále zodpovědná delegace EU v Pekingu; vzhledem k tomu, že v současnosti mají svá vlastní velvyslanectví v Ulánbátaru Bulharsko, Česká republika, Francie, Německo, Maďarsko, Spojené království a Itálie;

Obecná ustanovení

1.

oceňuje přátelské a konstruktivní vztahy mezi EU a Mongolskem;

2.

uznává specifickou zeměpisnou polohu Mongolska mezi Čínou, Ruskem a zeměmi Střední a severovýchodní Asie, které mají velký potenciál z hlediska světové ekonomiky, význam Mongolska pro stabilitu celého regionu, regionálně poměrně výjimečný demokratický kredit Mongolska a konstruktivní úlohu této země při zprostředkovávání mírových řešení konfliktů a konfrontací ve svém regionu a při podpoře regionální ekonomické integrace;

3.

uznává, že demokratická transformace, která byla zahájena v 90. letech 20. století, konzistentně pokračuje; uznává hmatatelný pokrok, jehož bylo dosaženo v rámci společenských a hospodářských reforem; všímá si však problémů, s nimiž se tato země potýká v oblasti udržitelného rozvoje a hospodářství, financí, řádné správy, boje proti korupci, sociálního zabezpečení, ochrany životního prostředí a politické polarizace a které ještě prohlubuje stále náročnější mezinárodní prostředí;

Institucionální rámec a diplomatické zastoupení

4.

vítá prohlubování a rozšiřování vztahů mezi EU a Mongolskem, jež předpokládá rámcová dohoda o partnerství a spolupráci, mimo jiné v oblasti politického dialogu a lidských práv, obchodu a rozvojové pomoci, a rovněž spolupráci v oblasti zemědělství, rozvoje venkova, energetiky, změny klimatu, výzkumu a inovací, vzdělávání a kultury, které mají velký význam pro diverzifikaci hospodářství a odstranění stávajících ekonomických problémů a v dlouhodobém výhledu i pro přeměnu původně nomádské společnosti;

5.

vítá vytvoření společného výboru, který bude podle článku 56 uvedené dohody sledovat její provádění, a vybízí jej, aby pravidelně informoval Evropský parlament a parlament Mongolska;

6.

naléhavě vyzývá všechny tři členské státy, které tak dosud neučinily, aby urychleně dokončily vnitrostátní proces ratifikace, aby mohla být dohoda o partnerství a spolupráci již bez dalších prodlev uzavřena a mohla vstoupit v platnost;

7.

zdůrazňuje, že je nutné dále posílit parlamentní rozměr vztahů mezi EU a Mongolskem; vyjadřuje politování nad tím, že znění dohody neobsahuje články ustavující výbor pro parlamentní spolupráci, který by prováděl demokratický dohled nad uplatňováním této dohody a posílil politický dialog mezi oběma parlamenty; vybízí proto obě strany, aby co nejdříve uskutečnily v souladu s článkem 57 dohody (budoucí spolupráce) jednání o novém protokolu, který by tuto situaci napravil, jak již dříve naléhavě požadovaly mongolský parlament a Evropský parlament ve společném prohlášení přijatém na 10. meziparlamentním setkání;

8.

je znepokojen skutečností, že diplomatické vztahy s Mongolskem jsou stále realizovány prostřednictvím delegace EU v Číně; vyzývá proto Radu a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby přeměnily kontaktní kanceláře EU v Ulánbátaru na plnohodnotnou delegaci EU, neboť tento krok zásadním způsobem usnadní politický dialog a spolupráci v oblasti lidských práv a demokracie, zvýší kapacitu pro realizaci a kontrolu projektů pomoci EU a podpoří obchod se zbožím a službami, výměny osob a kulturní výměny;

Demokracie, právní stát, řádná správa a lidská práva

9.

vítá úsilí Mongolska konsolidovat demokratický pokrok a právní stát, včetně pluralitních voleb, nezávislejších médií a živé občanské společnosti; z tohoto hlediska vítá účast Mongolska ve Společenství demokracií;

10.

zdůrazňuje, že dodržování svobody sdělovacích prostředků a svobody projevu má zásadní význam pro další konsolidaci demokracie, právního státu a lidských práv v Mongolsku; vybízí mongolské orgány, aby řešily záležitosti týkající se informací o politicky motivovaném vměšování se do činnosti sdělovacích prostředků a aby nepostihovaly ani neomezovaly tradiční ani internetová média, která se kriticky vyjadřují k vládě; vybízí mongolský parlament, aby tato základní práva výslovně uzákonil a za přísné kontroly je naplňoval;

11.

je přesvědčen, že demokratická transformace Mongolska by mohla vyvolat pozitivní změny v celém regionu, v němž probíhají komplexní transformační procesy, a že Mongolsko by mohlo v tomto smyslu konstruktivně přispět ke stabilitě a obecné prosperitě celého regionu; vyzývá EU, aby to zohlednila při plánování regionální spolupráce, zejména se zeměmi z regionu Střední Asie a širšího regionu;

12.

vyzdvihuje skutečnost, že nedávné volby prokázaly obecné dodržování volebního řádu; vyzývá příslušné mongolské orgány, aby se zabývaly doporučeními OBSE/ODIHR vydanými v návaznosti na parlamentní volby konané dne 29. června 2016, včetně stabilizace volebního zákona, omezení týkajících se předvolební kampaně, nezávislosti médií a nestrannosti a úplnosti informací poskytovaných voličům;

13.

vyjadřuje zájem vyslat při příležitosti konání prezidentských voleb naplánovaných na polovinu roku 2017 pozorovatelskou misi Evropského parlamentu;

14.

vybízí Mongolsko, aby se zabývalo nevyřešenými problémy v oblasti dodržování nezávislosti soudnictví;

15.

vítá nedávno zahájené legislativní úsilí o posílení právního základu boje proti všudypřítomné korupci, která představuje skutečné a značné riziko oslabení sociální soudržnosti země, a úsilí o řešení otázky lidských práv a sociálních konfliktů; vyzývá Mongolsko, aby přijalo zásadní reformy a včas je provedlo; odvolává se v této souvislosti na vlastní zkušenost, že lidé usvědčení z korupce musí být důsledně voláni k zodpovědnosti; doporučuje zemi, aby posílila spolupráci s EU, OBSE a OSN v oblasti řešení korupce; je přesvědčen, že aktivní zapojení do plnění mezinárodních doporučení týkajících se sociální odpovědnosti podniků v hospodářském výrobním odvětví a ve veřejném a správním životě Mongolska by v tomto počínání mohlo hrát pozitivní a zásadní úlohu;

16.

uznává závazky země a právní rámec pro odstranění obchodování s lidmi a sexuálního vykořisťování, nicméně je i nadále znepokojen situací v této oblasti a naléhavě vyzývá Mongolsko, aby plně provádělo zákon o boji proti obchodování s lidmi z roku 2012 a související vnitrostátní plány;

17.

vyjadřuje potěšení nad tím, že EU a Mongolsko se v zásadě dohodly na zahájení pravidelného dialogu EU-Mongolsko o lidských právech v roce 2017 a že byly v tomto směru zahájeny přípravné práce;

18.

vítá skutečnost, že mongolský parlament, poté co ratifikoval druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, přijal v prosinci 2015 revidovaný trestní zákoník, který kromě jiných důležitých právních reforem, jako je zákaz mučení, ruší trest smrti u všech trestných činů; bere na vědomí, že nově zvolený parlament odložil provedení revidovaného trestního zákoníku, a vybízí mongolské orgány, aby tuto důležitou reformu bezodkladně provedly;

19.

bere na vědomí pokrok, jehož Mongolsko dosáhlo při zlepšování svého právního rámce v souladu s mezinárodními závazky v oblasti lidských práv, institucionální reformu včetně mongolské nezávislé vnitrostátní komise pro lidská práva, snahy zaměřené na budování kapacit a zvyšování informovanosti o lidských právech a pokračující závazek řešit zbývající problémy související s ochranou a prosazováním všeobecně platných norem v oblasti lidských práv, jako jsou ty, na které poukázalo druhé všeobecné periodické hodnocení OSN z roku 2015, včetně předcházení mučení a vyšetření všech ohlášených případů mučení, ochrany práv žen a dětí a práv vězňů;

20.

vyjadřuje znepokojení nad zprávami o případech zatčení bez soudního příkazu, mučení a beztrestnosti v mongolských věznicích; připojuje se k výzvě Rady OSN pro lidská práva týkající se účinných opatření, která by zajistila, že všem zadrženým osobám budou v praxi poskytnuty veškeré základní právní záruky v souladu s mezinárodními normami; vyzývá Mongolsko, aby podniklo další kroky v návaznosti na svůj závazek zřídit nezávislý mechanismus za účelem urychleného a skutečného vyšetření obvinění z mučení a špatného zacházení;

21.

vyzdvihuje projekt na podporu práv osob LGBTI v Mongolsku podporovaný EU; je však znepokojen přetrvávající diskriminací a obtěžováním osob LGBTI;

22.

doporučuje Mongolsku, aby v souladu s již ratifikovanou Úmluvou o právech dítěte právně zakázalo tělesné tresty nejen ve vzdělávacích zařízeních, ale absolutně, a aby pomocí specifických a cílených opatření řešilo neklesající míru násilí na dětech, hospodářské vykořisťování dětí a nehody vedoucí ke smrti nebo vážným zraněním dětí; vyzývá všechny příslušné orgány EU, aby byly v této věci nápomocny;

23.

doporučuje zlepšit situaci v oblasti zdraví a bezpečnosti, a to provedením Úmluvy MOP č. 176 a ostatních úmluv MOP týkajících se bezpečnosti a zdraví, které dosud nebyly ratifikovány;

24.

podporuje trvalé a upřímné úsilí Mongolska postupně vymýtit všechny formy dětské práce a zaručit práva dítěte;

25.

vítá právní rámec Mongolska pro zajištění rovných práv žen a mužů přijatý v roce 2011 a postupné odstraňování diskriminace žen;

Udržitelný rozvoj

26.

vítá výrazný pokrok, jehož Mongolsko dosáhlo od 90. let 20. století v oblasti hospodářského rozvoje a snižování chudoby v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí; podporuje Mongolsko v jeho úsilí o naplňování cílů udržitelného rozvoje OSN, v souladu se zásadami účinnosti a transparentnosti pomoci;

27.

uznává, že prohloubení regionální ekonomické integrace otevře Mongolsku příležitosti k budoucí prosperitě a hospodářskému úspěchu, a bere na vědomí, že Mongolsko zároveň hledá ekonomické spojence a partnery, kteří by mu umožnili plně využít potenciálu v oblasti spolupráce při současném respektování jeho politických a hospodářských zájmů, dlouhodobého závazku k vícesměrné diplomacii, tradiční identity a životního stylu či demokratických základů mongolské společnosti;

28.

je však znepokojen tím, že v některých oblastech se zakořeňuje chudoba a že vykazovaný hospodářský rozkvět v letech 2010–2012 dostatečně nepřispěl ke snížení chudoby v této zemi;

29.

podporuje Mongolsko v jeho úsilí o dosažení udržitelného hospodářského růstu; vyjadřuje znepokojení nad prudkým zpomalením růstu HDP, který v roce 2011 dosáhl rekordní úrovně (17,3 %), avšak v roce 2015 činil pouze 2,3 % a v roce 2016 se má podle odhadů pohybovat okolo 1,3 %; je znepokojen skutečností, že rozpočtový schodek, který vzrostl na 20 % HDP, může mít negativní dopad na odstraňování chudoby a na sociální začleňování a soudržnost systému sociální ochrany;

30.

vítá skutečnost, že rozvojová pomoc Mongolsku ze strany EU v období 2014–2020 byla oproti období 2007–2013 více než zdvojnásobena (65 milionů EUR oproti 30 milionům EUR), přičemž důraz je kladen na lepší ekonomickou správu a odbornou přípravu za účelem zlepšení pracovních příležitostí; vybízí Mongolsko k účasti na regionálních programech financovaných z prostředků EU; bere na vědomí poměrně úspěšnou realizaci projektů a programů EU, které mají za cíl přispět k rozvoji a modernizaci Mongolska;

31.

zdůrazňuje význam průběžné správní reformy zaměřené zejména na vybudování vysoce profesionální správy na celostátní i místní úrovni; vybízí orgány EU, aby Mongolsku pomohly vybudovat potřebné zdroje a odborné znalosti, které by tuto zemi lépe vybavily k tomu, aby mohla čelit problémům týkajícím se složitých procesů hospodářské a společenské transformace, a jež by zlepšily schopnost země využít finanční prostředky EU;

32.

vyzývá k rozšíření příležitostí pro výměny studentů a akademických pracovníků v rámci programů Erasmus+ a Marie Skłodowska-Curie a pro prohloubení kontaktů mezi lidmi, včetně umělců, z EU a Mongolska; vyzývá EU, aby do své oblasti spolupráce s Mongolskem zahrnula výzkum a inovace;

33.

vítá včasné uložení ratifikačního nástroje Pařížské dohody o změně klimatu ze strany Mongolska dne 21. září 2016; je znepokojen tím, že kombinace dopadů změny klimatu, rozsáhlého růstu chovu hospodářských zvířat, výrazného zvýšení migrace z venkova do hlavního města a masivního využívání a rychlého vyčerpávání přírodních zdrojů, jako je voda a půda, za účelem oficiální a neoficiální těžby mědi, uhlí a dalších surovin vede k drastickému znehodnocování stavu životního prostředí Mongolska, zvýšenému riziku sporů o vodu se sousedními zeměmi a rostoucímu výskytu klimatických jevů, jako je tzv. „dzud“, pro který jsou typická dlouhá období sucha a kruté zimy a jenž vede k velkým ztrátám hospodářských zvířat, planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a biologické rozmanitosti obecně; vyzývá mongolskou vládu, aby zvýšila úsilí o diverzifikaci mongolského hospodářství, a vybízí EU, aby byla v této věci nápomocna prostřednictvím vyhrazených činností a preventivních a dalších opatření, například v rámci úzké koordinace politik v oblasti životního prostředí na obou stranách; vyzývá mongolské orgány a parlament a členské státy EU, aby spolupracovaly a přispěly k významnému posílení mezinárodního klimatického režimu v rámci 22. zasedání konference OSN o změně klimatu konaného v Marrákeši;

34.

vítá ratifikaci a dodržování všech příslušných úmluv o ochraně životního prostředí a změně klimatu v rámci GSP+ ze strany Mongolska; naléhavě však Mongolsko žádá, aby dodrželo své povinnosti týkající se podávání zpráv podle úmluv OSN o ochraně životního prostředí a změně klimatu (CITES, Basilejská úmluva a Stockholmská úmluva) a prosazovalo svůj právní rámec pro životní prostředí;

35.

poukazuje na to, že v roce 2014 tvořil těžební průmysl v Mongolsku 17 % jeho HDP a 89 % celkového vývozu země; vítá v tomto ohledu aktivní účast Mongolska na iniciativě v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu (EITI), jejímž cílem je zajistit větší odpovědnost a transparentnost tohoto odvětví;

36.

zdůrazňuje, že měděný a zlatý důl Oyu Tolgoi je největším těžebním projektem, který bude podle předpokladů tvořit od roku 2020 třetinu HDP Mongolska, a že Tavan Tolgoi je největším nevyužitým uhelným dolem na světě; vítá veřejné debaty o dopadu těžby na životní prostředí, které byly uspořádány, a účast veřejnosti na řízení zdrojů na místní úrovni;

37.

vybízí Mongolsko, aby ve prospěch svých vlastních občanů rozvinulo těžbu svých přírodních zdrojů, zejména vzácných minerálů, neboť jejich hodnota v digitálním průmyslu roste; zdůrazňuje podpůrnou úlohu, kterou by EU mohla hrát při zajišťování technologické a finanční pomoci na tuto nezávislou těžbu minerálů;

38.

domnívá se, že investice do budoucích technologií a digitalizace by mohly pomoci překlenout rozdíly v rozvoji různých regionů v Mongolsku a diverzifikovat hospodářství; vybízí EU a její členské státy, aby prohloubily spolupráci v oblasti digitalizace a nových technologií;

39.

uvědomuje si závažné problémy v oblasti boje proti obchodu s drogami; doporučuje EU, aby byla nápomocna při posilování veřejných institucí a zdrojů za účelem řešení těchto otázek;

Obchodní a hospodářské vztahy

40.

konstatuje, že EU se stala třetím největším obchodním partnerem Mongolska a že v rámci současného všeobecného systému preferencí vstupuje mongolské zboží na trh EU již prakticky bezcelně;

41.

vítá zařazení Mongolska do systému GSP+;

42.

všímá si, že evropské investice v Mongolsku zatím zůstávají omezené z důvodu nejistého podnikatelského prostředí a nedostatku informací;

43.

vybízí EU a Mongolsko, aby zintenzivnily obchodní a investiční vztahy, včetně jejich propagace prostřednictvím informační činnosti a osvěty, v souladu s právními ustanoveními dohody o partnerství a spolupráci; zdůrazňuje, že toto zintenzivnění by mělo být v souladu s povinnostmi vyplývajícími z mezinárodních úmluv o pracovních normách, řádné správě, lidských právech a environmentálních normách a mělo by je plně respektovat;

44.

v této souvislosti naléhavě žádá další rozvoj aktivit Evropské investiční banky (EIB) a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) v Mongolsku;

45.

zdůrazňuje význam stabilního podnikatelského a právního prostředí pro zvýšení investic z EU;

46.

bere na vědomí pokles přímých zahraničních investic spojených s těžebním průmyslem, který je dominantním hospodářským odvětvím a zůstává klíčovým rozdělujícím faktorem;

47.

naléhavě žádá Mongolsko, aby za pomoci zahraničních investic a transparentnějšího právního prostředí diverzifikovalo své hospodářství, aby nebylo v takové míře ovlivňováno volatilitou trhů s nerostnými zdroji; v této souvislosti vítá nový právní předpis upravující přímé zahraniční investice;

48.

vybízí Mongolsko k další integraci do světové a regionální ekonomiky v rámci projektů, jako jsou „Prérijní cesta“, iniciativa podél Hedvábné stezky „Jeden pás, jedna cesta“ či projekt rozvoje transeuroasijského pásu, v souladu se strategickými zájmy a prioritami země; žádá EU, aby zvážila účast na infrastrukturních a investičních programech v tomto regionu, mimo jiné v těžebním odvětví;

Regionální a celosvětové výzvy a spolupráce

49.

uznává stěžejní úlohu, kterou může Mongolsko hrát mezi dynamickými ekonomikami Číny, Ruska, Jižní Koreje a Japonska a středoasijskými zeměmi a současně jako prostředník mezi Evropou a oblastí východní Asie;

50.

vyzdvihuje koncepci „třetích sousedů“ v rámci zahraniční politiky Mongolska, která zahrnuje vztahy s EU, vyvažující konstruktivní a intenzivní vztahy s vlivnými strategickými partnery a přímými sousedy Mongolska Ruskem a Čínou;

51.

bere na vědomí přátelské a současně ekonomicky konkurenční vztahy s ostatními zeměmi v regionu;

52.

konstatuje, že Mongolsko seriózně vyhodnocuje dopady případného členství v Euroasijské hospodářské unii (EAEU); vyjadřuje znepokojení nad tím, že tento krok by mohl narušovat další politické a obchodní vztahy s EU;

53.

gratuluje Mongolsku k jeho úspěšnému předsednictví setkání ASEM a ASEP, která se konala v roce 2016 v Ulánbátaru, k upevnění parlamentního rozměru a posílení partnerství mezi oběma regiony na základě všeobecně uznávaných zásad rovnosti, vzájemného respektu a podpory a ochrany lidských práv a základních svobod; vítá návrh Mongolska na zřízení střediska ASEM, které by zahrnovalo i virtuální/online zařízení;

54.

vítá skutečnost, že Mongolsko se prohlásilo za zónu bez jaderných zbraní, jak oficiálně uznala OSN; vítá především konstruktivní a aktivní úlohu, kterou Mongolsko hraje ve vícestranných fórech na podporu spolupráce směřující ke globálnímu jadernému odzbrojení, a rovněž skutečnost, že tato země podepsala Humanitární závazek (10);

55.

vítá vzájemný závazek k prosazování mezinárodního míru a bezpečnosti a v této souvislosti vítá aktivní roli Mongolska v mezinárodních mnohostranných mechanismech, jako je OSN a OBSE, a jeho příspěvek k iniciativám na podporu míru a stability v severovýchodní Asii a dalších oblastech, jako je Ulánbátarský dialog o bezpečnosti v severovýchodní Asii;

56.

bere na vědomí příspěvek Mongolska k úsilí OSN udržovat mír na celém světě a skutečnost, že Mongolsko pro tyto mise poskytuje výcviková zařízení, přičemž se současně snaží stále více posílit politické a diplomatické příležitosti a odpovědnost OSN týkající se předcházení a řešení konfliktů;

57.

vítá stejné naladění Mongolska a EU při vyjednávání a hlasování v rámci Organizace spojených národů a dalších vícestranných fór; zdůrazňuje v této souvislosti význam článku 8 dohody o partnerství a spolupráci týkajícího se mezinárodní spolupráce;

58.

uznává úlohu Mongolska coby nového člena Rady OSN pro lidská práva v období 2016–2018 při prosazování dodržování lidských práv a vyzývá k úzké spolupráci EU a Mongolska při přípravě a provádění činnosti této Rady;

59.

vítá skutečnost, že Mongolsko ratifikovalo Římský statut Mezinárodního trestního soudu, a vybízí je k ratifikaci kampalských změn, které včas stanovily definici a postup pro stanovení soudní příslušnosti tohoto soudu u zločinu agrese;

60.

vyzdvihuje úsilí Mongolska prosazovat demokracii, právní stát a lidská práva v zemích ležících v blízkosti jeho sousedství, které usilují o demokratickou změnu; vyzývá EU, aby rovněž zapojila Mongolsko a hledala ad hoc součinnost v regionálních programech ve Střední Asii zaměřených na tento rozvoj;

61.

chválí úlohu Mongolska, pokud jde o sdružování akademických pracovníků z KLDR, Jižní Koreje, Číny a Ruska, a jeho úlohu hostitele setkání rodin odloučených v důsledku rozdělení Korejského poloostrova;

62.

podporuje ambici Mongolska stát se v roce 2022 členem Rady bezpečnosti OSN, kterou tento stát vyjádřil;

o

o o

63.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni, vysoké představitelce, vládám a parlamentům členských států a vládě a Velkému lidovému churalu (parlamentu) Mongolska.

(1)  Úř. věst. C 280 E, 18.11.2006, s. 49.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0121.

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0458.

(4)  Úř. věst. C 36, 29.1.2016, s. 126.

(5)  Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 35.

(6)  Úř. věst. C 249 E, 30.8.2013, s. 41.

(7)  Úř. věst. C 440, 30.12.2015, s. 97.

(8)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0424.

(9)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0032.

(10)  http://www.icanw.org/pledge/


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/122


P8_TA(2017)0036

Zpráva o Albánii za rok 2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o zprávě Komise o Albánii za rok 2016 (2016/2312(INI))

(2018/C 252/12)

Evropský parlament,

s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Albánskou republikou na straně druhé,

s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 19.–20. června 2003 v Soluni, týkající se vyhlídek zemí západního Balkánu na přistoupení k EU,

s ohledem na rozhodnutí Evropské rady z 26.–27. června 2014 o udělení statusu kandidátské země pro členství v EU Albánii a na závěry Rady ze dne 15. prosince 2015,

s ohledem na závěry předsednictví ze dne 13. prosince 2016,

s ohledem na osmé zasedání Rady stabilizace a přidružení EU-Albánie, které se konalo dne 8. září 2016 v Bruselu,

s ohledem na závěrečné prohlášení předsedy summitu věnovaného západnímu Balkánu, který se konal dne 4. července 2016 v Paříži, a na doporučení organizací občanské společnosti pro pařížský summit 2016,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2016 nazvané „Sdělení o politice rozšíření EU pro rok 2016“ (COM(2016)0715), doprovázené pracovním dokumentem útvarů Komise nazvaným „Zpráva o Albánii za rok 2016“ (SWD(2016)0364),

s ohledem na společné závěry z šestého dialogu na vysoké úrovni o klíčových prioritách, které byly přijaty dne 30. března 2016 v Tiraně,

s ohledem na závěrečné zprávy OBSE/ODIHR týkající se parlamentních voleb konaných v roce 2013 a komunálních voleb konaných v roce 2015,

s ohledem na zprávu OBSE s názvem „Monitorování správních řízení v roce 2015“,

s ohledem na doporučení přijatá na 11. schůzi Parlamentního výboru pro stabilizaci a přidružení (SAPC) EU-Albánie, která se konala ve dnech 7.–8. listopadu 2016 v Bruselu,

s ohledem na svá předchozí usnesení o Albánii,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0023/2017),

A.

vzhledem k tomu, že Albánie dosáhla dalšího pokroku při plnění politických kritérií pro členství a stabilního pokroku u pěti klíčových priorit, které jsou zásadní pro zahájení jednání o přistoupení; vzhledem k tomu, že pro posílení důvěry občanů ve veřejné instituce a politické představitele je nezbytně nutné pokračovat v provádění mj. balíčku reforem soudnictví, reformy volebního systému a tzv. dekriminalizačního zákona;

B.

vzhledem k tomu, že stále přetrvávají problémy, které je třeba rychle a efektivně řešit v duchu dialogu, spolupráce a kompromisu mezi vládou a opozicí, aby Albánie pokročila na své cestě k přistoupení k EU;

C.

vzhledem k tomu, že pro dosažení dalšího pokroku v rámci procesu přistoupení k EU má zásadní význam konstruktivní a udržitelný politický dialog mezi politickými silami ohledně reforem týkajících se EU;

D.

vzhledem k tomu, že v Albánii existuje politický konsensus a proces přistoupení k EU se těší široké podpoře veřejnosti;

E.

vzhledem k tomu, že jednání o přistoupení jsou velkou pobídkou pro přijímání a provádění reforem souvisejících s přistoupením;

F.

vzhledem k tomu, že i nadále je klíčovým prvkem dalšího pokroku v procesu přistoupení Albánie k EU reforma soudnictví;

G.

vzhledem k tomu, že v Albánii proběhnou v roce 2017 prezidentské a parlamentní volby;

H.

vzhledem k tomu, že ochrana svobody náboženského vyznání, kulturního dědictví a práv menšin a správa majetku patří mezi základní hodnoty Evropské unie;

I.

vzhledem k tomu, že EU zdůraznila potřebu posílit správu ekonomických záležitostí, právní stát a kapacity státní správy ve všech zemích západního Balkánu;

J.

vzhledem k tomu, že albánské orgány zaujímají pozitivní přístup k regionální spolupráci s cílem podpořit rozvoj infrastruktury, bojovat proti terorismu a rozvíjet obchod a mobilitu mladých lidí;

1.

vítá soustavný pokrok Albánie při provádění reforem souvisejících s EU, zejména přijetí ústavních změn, které připravují půdu pro hloubkovou a komplexní reformu soudnictví; zdůrazňuje, že pro dosažení dalšího pokroku v procesu přistoupení k EU je zásadně důležité nejen soudržné přijetí, ale i úplné a včasné provedení reforem ve všech pěti klíčových prioritních oblastech a nepolevující politické nasazení; vybízí Albánii, aby ve věci těchto reforem vykázala reálné výsledky;

2.

vítá doporučení Komise, aby byla s Albánií zahájena jednání o přistoupení; plně podporuje přistoupení Albánie k EU a žádá, aby v zájmu udržení reformní dynamiky byla jednání o přistoupení zahájena okamžitě, jakmile bude dosaženo věrohodného a udržitelného pokroku při provádění komplexní reformy soudnictví a v boji proti organizované trestné činnosti a korupci; očekává, že Albánie upevní dosažený pokrok a udrží tempo pokroku při provádění všech klíčových priorit;

3.

opakuje, že pro úspěch reforem a pro celý proces přistoupení k EU jsou zásadně důležité konstruktivní dialog, udržitelná politická spolupráce, vzájemná důvěra a vůle ke kompromisu; vítá v této souvislosti, že byly přijaty nové právní předpisy týkající se vyloučení pachatelů trestných činů z veřejných funkcí; vyzývá všechny politické strany, aby se dále zasazovaly o prosazení skutečného politického dialogu a konstruktivní spolupráce;

4.

oceňuje konsenzuální přijetí ústavních změn umožňujících reformu soudnictví a přijetí zákonů o institucionální reorganizaci soudnictví, státního zastupitelství a ústavního soudu; požaduje rychlé přijetí a důvěryhodné provedení všech příslušných doprovodných zákonů a podzákonných norem, zvláště zákona o novém hodnocení (prověřování) soudců, státních zástupců a právních poradců a balíčku návrhů zákonů nezbytných pro provedení reformy soudního systému; bere na vědomí rozhodnutí ústavního soudu o ústavnosti zákona o prověřování, jemuž předcházelo kladné stanovisko Benátské komise; opakuje, že komplexní reforma soudnictví je předním požadavkem občanů Albánie, aby mohli znovu důvěřovat svým politickým představitelům a veřejným institucím, a že na úspěchu procesu prověřování a na provádění reformy soudnictví závisí důvěryhodnost a účinnost celého procesu reforem, včetně boje proti korupci a organizovanému zločinu; připomíná, že přijetí a provedení takové reformy je nezbytné pro boj proti korupci a klíčové pro upevnění právního státu a pro zlepšení vymáhání základních práv v zemi, mj. s cílem zvýšit důvěru v soudnictví mezi všemi občany;

5.

vítá novou strategii reformy soudnictví na období 2017–2020 a její akční plán, jejichž cílem je zvýšit profesionalitu, efektivitu a nezávislost soudnictví a jež zahrnují systém soudů a nové hodnocení všech členů soudních orgánů, jakož i zvýšení rozpočtových prostředků na provádění; lituje, že výkon spravedlnosti zůstává pomalý a neefektivní; konstatuje, že nebylo dosaženo pokroku, pokud jde o obsazování volných pracovních míst u vrchního soudu a správních soudů a účinné používání jednotného systému řízení případů; žádá, aby se dále řešily veškeré nedostatky soudního systému, včetně jeho nedostatečné nezávislosti na politickém vlivu a ostatních složkách moci, selektivní spravedlnosti, omezené odpovědnosti, neúčinných mechanismů dohledu, korupce, celkové délky soudních řízení a vymáhání; vyjadřuje politování nad politickým vměšováním do vyšetřování a soudních případů a požaduje, aby byla nezávislost soudnictví v praxi posílena; vybízí k dalšímu úsilí v oblasti správního soudnictví a řešení otázek, jako je účinný přístup k soudům a přidělování zdrojů, které soudům umožní efektivně fungovat; opakuje, že reforma trestního soudnictví by měla být zaměřena na to, aby se pachatelé museli zodpovídat ze svých činů, a na podporu jejich rehabilitace a opětovného začlenění do společnosti, při současném zajištění ochrany práv obětí a svědků trestných činů;

6.

žádá parlamentní výbor ad hoc pro volební reformu, aby urychleně dokončil přezkum volebního zákona, vzal přitom v potaz všechna předchozí doporučení OBSE/ODIHR a zvýšil transparentnost financování stran a integritu volebního procesu; žádá příslušné orgány, aby zajistily včasné provedení tohoto zákona před nadcházejícími parlamentními volbami, které se budou konat v červnu 2017, jakož i nezávislost a odpolitizování volební správy; připomíná, že všechny politické strany jsou odpovědné za to, aby demokratické volby proběhly v souladu s mezinárodními standardy; vyzývá příslušné orgány, aby vybízely organizace občanské společnosti k aktivnímu zapojení do sledování celého volebního procesu; připomíná, že svobodné a spravedlivé volby mají pro další pokrok v procesu přistoupení k EU klíčový význam; zdůrazňuje, že je třeba se zabývat obavami týkajícími se financování politických stran a odpovědného systému auditů;

7.

žádá politické strany Albánie, aby při sestavování kandidátek pro příští volby dodržovaly ducha i literu zákona o vyloučení pachatelů trestných činů z veřejných funkcí; požaduje úplné provedení tohoto zákona;

8.

vybízí albánské orgány, aby přijaly opatření k usnadnění možnosti albánských občanů, kteří pobývají v zahraničí, volit v albánských volbách ze zahraničí;

9.

vítá zlepšenou transparentnost a inkluzivitu parlamentní činnosti, ale požaduje posílení kapacit parlamentu potřebných k monitorování provádění reforem a jejich souladu se standardy EU a zlepšení používání jednotlivých mechanismů a institucí dohledu s cílem vést vládu k odpovědnosti; žádá, aby byl schválen etický kodex parlamentu a aby jednací řád odrážel zákon o úloze parlamentu v procesu integrace EU; nabízí, že ve snaze o zlepšení kapacity parlamentu Albánie vytvářet kvalitní legislativu v souladu s acquis EU a vykonávat úlohu dohledu nad prováděním reforem prozkoumá způsoby užší spolupráce s parlamentem Albánie v rámci podpůrného programu Evropského parlamentu pro země procesu rozšíření;

10.

bere na vědomí úsilí vynakládané na to, aby se veřejná správa stala vstřícnější vůči občanům, a stabilní pokrok při provádění reformy veřejné správy a reformy správy veřejných financí; v zájmu konsolidace výsledků úsilí o efektivnější, odpolitizovanou, transparentní a profesionální veřejnou správu – což by také umožnilo účinný průběh jednání o přistoupení k EU – požaduje další pokrok při posilování uplatňování zákona o veřejné službě a zákona o správních postupech, neboť je třeba zlepšit postupy přijímání pracovníků na základě zásluh a výsledků a posílit institucionální a lidské zdroje; vyzývá k posílení autority, autonomie, účelnosti a zdrojů struktur působících v oblasti lidských práv, mj. úřadu veřejného ochránce práv; oceňuje Národní radu pro evropskou integraci za její iniciativy, jež mají zvýšit kapacity veřejné správy a občanské společnosti, pokud jde o monitorování provádění reforem souvisejících s přistoupením; zdůrazňuje potřebu ochraňovat nezávislost regulačních orgánů a orgánů dohledu;

11.

bere na vědomí provádění územní reformy; zdůrazňuje, že je třeba vynaložit značné úsilí ke zvýšení finančních a administrativních schopností nově zřízených místních útvarů veřejné správy;

12.

vítá přijetí klíčových prvků protikorupční legislativy, včetně zákona o ochraně oznamovatelů; je však i nadále znepokojen tím, že korupce v řadě oblastí stále přetrvává na vysoké úrovni a i nadále představuje závažný problém a podkopává důvěru lidí ve veřejné orgány; vyjadřuje znepokojení, že klíčové protikorupční orgány nepřestávají být terčem politických zásahů a mají omezené správní kapacity; konstatuje, že nedostatečná interinstitucionální spolupráce a výměna informací i nadále brání proaktivnímu vyšetřování a účinnému stíhání korupce; zdůrazňuje, že je zapotřebí adekvátnější právní rámec v oblasti střetů zájmů, regulace lobbingu a lepší interinstitucionální spolupráce, zejména mezi útvary policie a orgány pověřenými trestním stíháním, neboť je třeba zlepšit výsledky, co se týče vyšetřování, stíhání a odsuzování pachatelů, a to i na vysoké úrovni;

13.

vítá pokračování provádění strategie a akčního plánu v oblasti boje proti organizované trestné činnosti a zintenzivnění mezinárodní policejní spolupráce; požaduje, aby byly rozbity sítě organizované trestné činnosti a aby se zvýšily počty pravomocných rozsudků v případech organizované trestné činnosti, a to zlepšením spolupráce mezi policejními útvary a orgány pověřenými trestním stíháním a posílením institucionálních a operačních kapacit; je znepokojen skutečností, že dosavadní výsledky, pokud jde o obstavování a zabavování nezákonně získaného majetku, jsou slabé, a vyzývá, aby se ke zlepšení výsledků v této oblasti zvýšila kapacita a více využívala finanční vyšetřování; konstatuje, že i přes rostoucí počet vyšetřovaných případů týkajících se praní špinavých peněz zůstává počet pravomocných odsuzujících rozsudků nízký;

14.

vítá nedávné operace proti pěstování konopí, avšak současně vyzývá k zintenzivnění opatření k úplnému vymýcení pěstování a výroby drog a obchodování s nimi v Albánii, jakož i souvisejících sítí organizovaného zločinu, mj. posílením mezinárodní a regionální spolupráce; konstatuje, že se policii a státním zástupcům nepodařilo zločinecké sítě odpovědné za pěstování drog identifikovat;

15.

požaduje, aby bylo zvýšeno úsilí o řešení nekontrolovaného bujení nedovoleného obchodu se zbraněmi, mj. posílením spolupráce s EU pro tyto účely, zničením zbývajících zásob ručních a lehkých zbraní a zlepšením stavu skladovacích zařízení; je znepokojen velmi vysokou mírou úmrtí způsobených střelnými zbraněmi v Albánii;

16.

vyzývá k posílení schopnosti vlády vyhledávat, zabavovat a konfiskovat výnosy z kyberkriminality a předcházet praní špinavých peněz na internetu;

17.

vybízí Albánii, aby dále zlepšila svůj právní rámec pro určování statusu mezinárodní ochrany pro uprchlíky; oceňuje úsilí albánské policie o rozšíření sdílení informací s agenturou Frontex a vyzývá k dalšímu posílení spolupráce mezi EU a Albánií s cílem chránit práva uprchlíků v souladu s mezinárodními standardy a základními hodnotami EU; vyjadřuje znepokojení nad novým nárůstem případů obchodování s lidmi; žádá, aby bylo zintenzivněno úsilí o předcházení obchodování s lidmi a aby byla věnována zvláštní pozornost hlavním obětem tohoto obchodování, tj. nezletilým osobám bez doprovodu, ženám a dívkám;

18.

je znepokojen nadměrným počtem vězněných osob a zprávami o nedostatečné lékařské péči ve vazebních zařízeních a také špatným zacházením s podezřelými na policejních stanicích; doporučuje revizi represivního přístupu, novou klasifikaci trestných činů a rozsáhlejší používání alternativních trestů namísto trestů odnětí svobody;

19.

bere na vědomí zlepšující se spolupráci týkající se EU mezi státními orgány a organizacemi občanské společnosti, včetně účasti těchto organizací na zasedáních Národní rady pro evropskou integraci; konstatuje, že občanská společnost se silným postavením je zásadní složkou každého demokratického systému; zdůrazňuje tudíž, že je zapotřebí ještě užší koordinace s organizacemi občanské společnosti na všech úrovních vlády, a to i na místní úrovni; vítá v této souvislosti zřízení Národní rady pro občanskou společnost; požaduje účinné provádění práva na informace a veřejnou konzultaci a lepší regulaci daňového rámce, jenž má dopad na organizace občanské společnosti;

20.

připomíná mezi klíčovými prioritami potřebu posílení ochrany lidských práv, práv menšin a protidiskriminačních politik, a to včetně posílení jejich vymáhání; naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby i nadále zlepšovaly atmosféru začlenění a tolerance vůči všem menšinám v zemi v souladu s evropskými normami ochrany menšin, mimo jiné posílením úlohy Státního výboru pro menšiny; vítá počáteční kroky zaměřené na zlepšení právního rámce ochrany menšin a vyzývá Albánii k přijetí rámcového zákona o ochraně menšin a k ratifikaci Evropské charty regionálních a menšinových jazyků; bere na vědomí široký proces konzultací, který zahrnoval nezávislé instituce, sdružení menšin a občanskou společnost; zdůrazňuje potřebu zlepšit životní podmínky Romů, Egypťanů a dalších národnostních menšin; vyzývá k přijetí konkrétních opatření, jako je evidence obyvatel (rodné listy a občanské průkazy) z řad Romů, Egypťanů; žádá, aby pokračovalo úsilí o zlepšení jejich přístupu k zaměstnání a k veškerým veřejným a sociálním službám včetně vzdělávání, zdravotnictví, sociálního bydlení a právní pomoci; je znepokojen tím, že navzdory určitému zlepšení zůstává začlenění romských dětí do vzdělávacího systému nejnižší v celém regionu;

21.

oceňuje úsilí úřadu veřejného ochránce práv o zlepšení právních předpisů v oblasti lidských práv, zejména v rámci reformy soudnictví; vítá aktivní prosazování práv ohrožených skupin a zásad lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a právního státu; vyjadřuje politování nad tím, že práce úřadu veřejného ochránce práv nepřestávala být omezena z důvodu nedostatku prostředků a personálu na ústředí i v místních kancelářích; vyzývá k posílení autority, autonomie, účelnosti a zdrojů tohoto úřadu;

22.

je nadále znepokojen diskriminací vůči ženám a dívkám, které patří do znevýhodněných skupin a do skupin na okraji společnosti, a nedostatkem vhodných opatření na jejich ochranu, jakož i vysokým počtem případů domácího násilí na ženách a dívkách; zdůrazňuje, že je zapotřebí další úsilí o dosažení výsledků, pokud jde o protidiskriminační případy; vyzývá příslušné orgány, aby i nadále zvyšovaly informovanost o domácím násilí, posilovaly jeho prevenci a lépe podporovaly jeho oběti; opětovně vyzývá k plnému provedení Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulské úmluvy); naléhavě vyzývá orgány, aby stereotypní genderové předsudky řešily prostřednictvím systematické výchovy, veřejné debaty a vládních opatření;

23.

vyzývá ke zlepšení institucionálních mechanismů na ochranu práv dětí a prevenci dětské práce;

24.

konstatuje, že je třeba vynaložit větší úsilí na ochranu práv všech menšin žijících v Albánii a v plné míře za tímto účelem uplatňovat příslušné právní předpisy; doporučuje, aby práva příslušníků bulharské národnosti žijících v okresech Prespa, Golo Brdo a Gora byla zakotvena v zákoně a zaručena i v praktickém životě;

25.

vítá zlepšení v oblasti ochrany práv LGBTI osob a přijetí národního akčního plánu pro LGBTI osoby na období 2016–2020 a vybízí vládu, aby i nadále prosazovala opatření programu, a ještě více upevnila vládní spolupráci s organizacemi občanské společnosti zabývajícími se právy LGBTI osob; dále vybízí vládu a zákonodárce, aby zajistili, že podmínky uznání pohlaví splňují normy stanovené v doporučení Výboru ministrů Rady Evropy členským státům CM/Rec(2010)5 o opatřeních pro boj proti diskriminaci na základě sexuální orientace nebo genderové identity;

26.

lituje, že příslušné orgány dosud neprovedly účinné trestní vyšetřování v souvislosti se ztrátami na životech během demonstrace dne 21. ledna 2011; vyzývá orgány, aby se bez zbytečného odkladu zasadily o zajištění spravedlnosti pro oběti událostí onoho dne;

27.

oceňuje náboženskou toleranci a dobrou spolupráci mezi náboženskými komunitami; vybízí příslušné orgány a náboženské komunity, aby společně pracovaly na zachování a posílení harmonického soužití mezi náboženskými komunitami a v souladu s ústavou; považuje za velmi důležité předcházet islámské radikalizaci pomocí cíleného přístupu zpravodajských služeb, donucovacích a soudních orgánů a rovněž prostřednictvím odklonu od teroristické činnosti a opětovného začleňování navracejících se zahraničních bojovníků, dále bránit násilnému extremismu ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti a náboženskými komunitami a zintenzívnit regionální a mezinárodní spolupráci v této oblasti; oceňuje komplexní právní rámec země pro předcházení financování terorismu a boj proti němu; naléhavě žádá, aby všechna přijatá opatření za všech okolností zaručovala, že budou dodržována lidská práva a základní svobody v souladu s mezinárodními normami; zdůrazňuje význam, který mají v předcházení radikalizaci, rehabilitaci opětovné začlenění jedinců do společnosti zvláštní vzdělávací programy;

28.

vyjadřuje politování nad tím, že v oblasti svobody sdělovacích prostředků nebylo v loňském roce dosaženo žádného pokroku; znovu zdůrazňuje zásadní význam profesionálních a nezávislých soukromých i veřejnoprávních sdělovacích prostředků; je znepokojen politickým ovlivňováním sdělovacích prostředků a rozšířenou autocenzurou mezi novináři; bere na vědomí pomalé provádění zákona o audiovizuálních sdělovacích prostředcích a zpoždění při obsazování míst v Úřadu pro audiovizuální sdělovací prostředky; vyzývá k přijetí opatření ke zvýšení profesních a etických norem a prosazování řádných pracovních smluv pro novináře, ke zlepšení transparentnosti státní propagandy ve sdělovacích prostředcích a k zajištění nezávislosti, nestrannosti a odpovědnosti regulačního orgánu a veřejnoprávního vysílání, zejména s ohledem na nadcházející parlamentní volby; opakuje, že je naléhavě nutné dokončit a přijmout vnitřní stanovy organizace veřejnoprávního vysílání RTSH a dokončit opožděný přechod na digitální vysílání;

29.

vítá zlepšení v oblasti daňové konsolidace a lepší výsledky v oblasti podnikání a úsilí v oblasti boje proti neformálnímu hospodářství; konstatuje nicméně, že pokračující nedostatky v realizaci právního státu a těžkopádné regulační prostředí odrazují od investic; je znepokojen tím, že důležitý faktor ovlivňující domácí poptávku představují remitence migrujících osob; naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby přijaly opatření s cílem zlepšit vymáhání smluv a výběr daní a aby pokračovaly s prováděním reformy soudnictví, což povede ke zlepšení podnikatelského prostředí; je znepokojen vysokou mírou přímého zadávání zakázek a nedostatečně konkurenčních nabídkových řízení a přidělováním smluv na dlouhodobý outsourcing a smluv o partnerství veřejného a soukromého sektoru, které mají z hlediska veřejného zájmu diskutabilní dopad;

30.

doporučuje, aby orgány urychlily výstavbu hlavních infrastrukturních projektů, jako je železniční spojení a moderní dálnice mezi Tiranou a Skopje v rámci koridoru VIII;

31.

vyjadřuje znepokojení nad omezenými správními kapacitami v oblasti vymáhání environmentálního práva a nad špatným nakládáním s odpady a špatným hospodařením s vodou, které vedou často k trestné činnosti proti životnímu prostředí, ohrožují hospodářské zdroje Albánie a jsou překážkou pro ekonomiku účinně využívající zdroje; podtrhuje nutnost zlepšit kvalitu posuzování dopadů na životní prostředí, jakož i potřebu zaručit u příslušných projektů výstavby vodních elektráren účast veřejnosti a konzultace s občanskou společností; zdůrazňuje, že je naprosto zásadní, aby se cílů v oblasti změny klimatu dosáhlo bez negativního dopadu na biologickou rozmanitost, krajinu, vodní zdroje, faunu, flóru a dotčené místní obyvatelstvo; je vážně znepokojen skutečností, že podle Komise se 44 ze 71 projektů vodních elektráren buduje v chráněných oblastech;

32.

zdůrazňuje, že často nejsou řádně posuzovány ekologické dopady vodních elektráren tak, aby se zajistil jejich soulad s mezinárodními normami a příslušnými právními předpisy EU týkajícími se životního prostředí; doporučuje, aby vláda zvážila vyhlášení národního parku Vjosa podél celé délky řeky a upustila od plánů na výstavbu nových vodních elektráren podél řeky Vjosa i jejích přítoků; naléhavě žádá další sladění s právními předpisy EU v oblasti energetiky, zejména přijetí národní energetické strategie, aby se zvýšila energetická nezávislost a účinnost; vítá národní akční plán týkající se míry obnovitelných zdrojů energie pro období 2015–2020;

33.

konstatuje, že stále musí být účinně zajištěna vymahatelnost vlastnických práv; naléhavě vyzývá k přijetí kroků k dokončení procesu registrace majetku, restitucí a odškodnění a rovněž k aktualizaci a účinnému provedení strategie týkající se vlastnických práv pro období 2012–2020; dále naléhavě vyzývá orgány, aby v této souvislosti vyvinuly plán s jednoznačně stanovenými úkoly a termíny a aby pořádaly veřejné informační kampaně, aby se bývalí vlastníci dozvěděli o svých právech a povinnostech, pokud jde o restituci majetku; vyzývá k větší transparentnosti, právní jistotě a rovnosti zacházení v souvislosti s právem upravujícím náhradu škody za majetek zabavený v období komunismu; žádá, aby byl jmenován národní koordinátor pro vlastnická práva a aby se urychlil proces registrace majetku a jeho mapování, včetně jeho digitalizace;

34.

zdůrazňuje význam, jaký má v procesu odhalování zločinů spáchaných bývalým komunistickým režimem výzkum, a také morální, politickou a právní odpovědnost státních institucí v tomto procesu; vyzývá orgány, aby vypracovaly odpovídající právní opatření usnadňující rehabilitaci obětí, včetně odškodnění jedinců a jejich rodin, a aby zrušily všechna politicky motivovaná soudní rozhodnutí, která stále platí; naléhavě vyzývá státní instituce, aby vyšetřily a předvedly před soud pachatele, kteří se během komunistické diktatury dopustili zločinů proti lidskosti;

35.

konstatuje, že je naprosto zásadní vypořádat se s komunistickou minulostí, aby bylo možné řešit porušování lidských práv a domoci se pravdy a spravedlnosti pro oběti; vítá zákon, kterým se zřizuje orgán pro otevření záznamů bývalé tajné policie Sigurimi; oceňuje průzkum, který vydalo zastoupení OBSE a německé velvyslanectví o vnímání komunistické minulosti v Albánii a očekáváních do budoucnosti; je přesvědčen, že tyto snahy pomohou navázat dialog o minulosti a také vytvořit vyhlídky do budoucnosti;

36.

zdůrazňuje význam posílení sociálního dialogu, začlenění organizací občanské společnosti, kapacit sociálních partnerů a mechanismů vymáhání sociálních práv; naléhavě vyzývá vládu, aby modernizovala vzdělávací systém s cílem budovat inkluzivnější společnost, snižovat nerovnosti a diskriminaci a lépe vybavit mladé lidi dovednostmi a znalostmi; zdůrazňuje význam podpory politik vzdělávání a zaměstnanosti a sociálních politik, kterou poskytuje nástroj předvstupní pomoci (NPP);

37.

vyzývá albánské orgány, aby posílily své politiky ve vztahu ke zdravotně postiženým osobám, které se i nadále potýkají s obtížemi, pokud jde o jejich přístup ke vzdělávání, zaměstnání, zdravotní péči a sociálním službám a o jejich účast na rozhodování, a rovněž s překážkami, jež jim zabraňují svobodně uplatňovat hlasovací právo;

38.

se znepokojením konstatuje, že opět stoupl počet žádostí o azyl podávaných v členských státech EU, o nichž bylo rozhodnuto, že jsou neodůvodněné; naléhavě vyzývá vládu, aby neprodleně rázně zakročila, tento jev řešila a zintenzivnila úsilí o zvýšení informovanosti, sociálně-ekonomické podpory a prevence v této oblasti a aby řešila hnací faktory spojené s nezaměstnaností a strukturální nedostatky v oblasti politik sociální ochrany, vzdělávání a zdravotnictví; zdůrazňuje, že aby bylo možné lépe čelit nelegální migraci, je nutné poskytnout dostatečné lidské zdroje generálnímu ředitelství pro hranice a migraci i pohraniční policii a rovněž prohloubit příslušnou interinstitucionální spolupráci;

39.

vyjadřuje Albánii uznání za to, že i nadále dosahuje plného souladu s příslušnými prohlášeními EU a závěry Rady, čímž prokazuje svůj jednoznačný závazek k evropské integraci a solidaritě; zdůrazňuje, že je důležité a rovněž nezbytné, aby Albánie nadále konstruktivně přispívala k regionální politické stabilitě;

40.

vítá rozhodnutí albánských orgánů sladit zahraniční politiku země s rozhodnutím Rady (SZBP) 2016/1671, kterým se obnovují omezující opatření EU vůči Rusku;

41.

zdůrazňuje, že je důležité zaručovat dobré sousedské vztahy, které jsou nedílnou součástí podmínek v rámci procesu rozšíření a rovněž v rámci procesu stabilizace a přidružení; vítá konstruktivní a proaktivní úlohu Albánie v rámci podpory regionální spolupráce a dobrých sousedských vztahů s dalšími zeměmi, které jsou v procesu rozšíření nebo sousedí s členskými státy EU; vítá zapojení Albánie do iniciativy šesti zemí západního Balkánu;

42.

vyjadřuje uznání Albánii a Srbsku za jejich neustávající odhodlání zlepšovat dvoustranné vztahy a posilovat regionální spolupráci na politické úrovni i na úrovni společnosti, např. prostřednictvím Regionální kanceláře pro spolupráci mládeže (RYCO) se sídlem v Tiraně; vybízí obě země, aby ve své dobré spolupráci pokračovaly a podporovaly usmíření v regionu, především prostřednictvím programů pro mladé lidi, které jsou dostupné například v rámci Pozitivní agendy pro mládež na západním Balkáně;

43.

bere na vědomí nedávné napětí ve vztahu Albánie s Řeckem a doporučuje oběma stranám, aby se vyvarovaly kroků a prohlášení, které by pro jejich vztahy mohly mít nepříznivé důsledky;

44.

znovu žádá Komisi, aby do svých zpráv zahrnovala informace o pomoci poskytované Albánii v rámci nástroje předvstupní pomoci (NPP) a o účinnosti prováděných opatření, především pokud jde o pomoc vynakládanou v rámci tohoto nástroje na provádění klíčových priorit a příslušných projektů;

45.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládě a parlamentu Albánie.

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/129


P8_TA(2017)0037

Zpráva o Bosně a Hercegovině za rok 2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o zprávě Komise o Bosně a Hercegovině za rok 2016 (2016/2313(INI))

(2018/C 252/13)

Evropský parlament,

s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé,

s ohledem na Protokol o úpravě Dohody o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé za účelem zohlednění přistoupení Chorvatska k Evropské unii, který byl parafován dne 18. července 2016 a podepsán dne 15. prosince 2016,

s ohledem na žádost Bosny a Hercegoviny o členství v Evropské unii ze dne 15. února 2016,

s ohledem na závěry přijaté Evropskou radou ve dnech 19.– 20. června 2003 o západním Balkánu a jejich přílohu nazvanou „Soluňská agenda pro země západního Balkánu: směřování k evropské integraci“,

s ohledem na závěry Rady ze dne 20. září 2016 ohledně žádosti Bosny a Hercegoviny o členství v EU,

s ohledem na závěry předsednictví EU ze dne 13. prosince 2016,

s ohledem na první schůzi Parlamentního výboru pro stabilizaci a přidružení (SAPC) EU-Bosna a Hercegovina, která se konala v Sarajevu ve dnech 5.– 6. listopadu 2015, a na první schůzi Rady stabilizace a přidružení (SAC) a Výboru pro stabilizaci a přidružení mezi Bosnou a Hercegovinou a EU, které se konaly ve dnech 11. a 17. prosince 2015,

s ohledem na závěrečné prohlášení předsedy summitu věnovaného západnímu Balkánu, který se konal dne 4. července 2016 v Paříži, a na doporučení organizací občanské společnosti pro pařížský summit 2016,

s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a komisaře odpovědného za evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření ze dne 1. srpna 2016 týkající se dohody orgánů Bosny a Hercegoviny ohledně klíčových opatření na cestě této země k přistoupení k EU,

s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a komisaře odpovědného za evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření ze dne 17. září 2016 reagující na rozhodnutí ústavního soudu Bosny a Hercegoviny o Dni Republiky srbské,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2016 nazvané „Sdělení o politice rozšíření EU pro rok 2016“ (COM(2016)0715), doprovázené pracovním dokumentem útvarů Komise nazvaným „Zpráva o Bosně a Hercegovině za rok 2016“ (SWD(2016)0365),

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora nazvanou „Předvstupní pomoc EU pro posílení správní kapacity v zemích západního Balkánu: metaaudit“ (1),

s ohledem na 50. zprávu vysokého představitele pro provádění mírové dohody v Bosně a Hercegovině pro Radu bezpečnosti OSN (2),

s ohledem na prohlášení, které jménem Evropské unie a jejích členských států učinil Jeho Excelence João Vale de Almeida, vedoucí delegace Evropské unie při Organizaci spojených národů, v listopadu 2016 při diskusi v Radě bezpečnosti o situaci v Bosně a Hercegovině,

s ohledem na program reforem v Bosně a Hercegovině pro období 2015–2018, který byl přijat v červenci 2015, a na koordinační mechanismus přijatý radou ministrů Bosny a Hercegoviny a vládami Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky srbské dne 23. srpna 2016,

s ohledem na svá předchozí usnesení o této zemi,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0026/2017),

A.

vzhledem k tomu, že EU nepřestává být odhodlána podporovat perspektivu členství Bosny a Hercegoviny v EU, její územní integritu, svrchovanost a jednotu; vzhledem k tomu, že v oblasti integrace do EU bylo dosaženo pokroku; vzhledem k tomu, že Rada požádala Komisi, aby k žádosti Bosny a Hercegoviny o členství v EU vypracovala stanovisko;

B.

vzhledem k tomu, že komisař EU odpovědný za evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření předal dne 9. prosince 2016 v Sarajevu orgánům Bosny a Hercegoviny dotazník;

C.

vzhledem k tomu, že pozastavení autonomních obchodních opatření bude zrušeno, jakmile bude podepsán a začne být prozatímně uplatňován protokol o úpravě dohody o stabilizaci a přidružení;

D.

vzhledem k tomu, že v souvislosti s programem reforem pro Bosnu a Hercegovinu pro období 2013–2018 uznaly orgány na všech úrovních, že je naléhavě zapotřebí zahájit proces rehabilitace a modernizace hospodářství s cílem vytvářet nová pracovní místa a podporovat udržitelný, účinný, sociálně spravedlivý a stabilní hospodářský růst; vzhledem k tomu, že Bosna a Hercegovina prokázala, že je odhodlána a připravena zahájit další sociálně-ekonomické reformy, které jsou nezbytné pro snížení stále příliš vysoké míry nezaměstnanosti mladých lidí;

E.

vzhledem k tomu, že pro zajištění právního státu a pokroku na cestě k přistoupení k EU je důležité nezávislé, funkční a stabilní soudnictví;

F.

vzhledem k tomu, že udržitelnost procesu usmíření stále čelí výzvám; vzhledem k tomu, že pokrok v procesu přistoupení k EU usnadní další usmiřování;

G.

vzhledem k tomu, že Bosna a Hercegovina stále neprovedla rozsudky Evropského soudu pro lidská práva v případech Sejdić-Finci, ZornićPilav;

H.

vzhledem k tomu, že je i nadále velmi rozšířená korupce, a to i na nejvyšší úrovni;

I.

vzhledem k tomu, že se v zemi stále nachází 74 000 vnitřně vysídlených osob a že značný počet uprchlíků z Bosny a Hercegoviny zůstává v sousedních zemích, v celé Evropě i po celém světě, přičemž 6 808 osob je stále pohřešováno;

J.

vzhledem k tomu, že zásadní význam pro vytváření a prosazování tolerantní společnosti podporující začlenění i pro podporu kulturního, náboženského a etnického porozumění v zemi má vzdělání;

K.

vzhledem k tomu, že Bosna a Hercegovina podepsala Úmluvu o posuzování vlivů na životní prostředí překračujících hranice států (Espoo, 1991);

L.

vzhledem k tomu, že (potenciální) kandidátské země jsou posuzovány na základě svých vlastních výsledků, a vzhledem k tomu, že časový plán pro přistoupení se odvíjí od rychlosti a kvality nezbytných reforem;

1.

vítá projednání žádosti Bosny a Hercegoviny o členství v EU v Radě a předání dotazníku a očekává stanovisko Komise ohledně opodstatněnosti této žádosti; vyzývá příslušné orgány Bosny a Hercegoviny na všech úrovních, aby se aktivně zavázaly k prosazování tohoto procesu a spolupracovaly a koordinovaly svou činnost v rámci účasti na postupu vypracování stanoviska Komise, a to tak, že na otázky Komise poskytnou jednotný a ucelený soubor odpovědí; poukazuje na to, že tento postup bude zároveň sloužit jako důkaz o funkčnosti státu; opakuje, že proces přistoupení k EU je inkluzivní proces, který zahrnuje všechny zainteresované strany;

2.

oceňuje a vítá úlohu třístranného Předsednictva jako důležitého zdroje pobídek pro všechny ostatní institucionálními aktéry na všech úrovních, aby se v rámci své příslušné úlohy zapojili do úsilí přispět k celkovému procesu přibližování země k EU;

3.

vítá pokrok dosažený při provádění programu reforem pro období 2015–2018 i odhodlání země pokračovat v dalších institucionálních a sociálně-ekonomických reformách; připomíná, že důvodem, proč EU obnovila svůj přístup k Bosně a Hercegovině, bylo obtížné sociálně-ekonomické prostředí a zvyšující se nespokojenost občanů; bere na vědomí, že situace je v současné době poněkud lepší, ale zdůrazňuje, že má-li se dosáhnout v celé zemi skutečných změn a hmatatelného zlepšení života všech občanů Bosny a Hercegoviny, je třeba, aby byl program reforem prováděn harmonizovaně a vyváženě a v souladu s akčním plánem;

4.

vyzývá k zachování dynamiky reforem, aby se tak podařilo proměnit Bosnu a Hercegovinu v plně účinný, inkluzivní a funkční stát založený na zásadách právního státu, jenž zaručuje rovnost a demokratické zastoupení všech svých konstitutivních národů a občanů; vyjadřuje politování nad tím, že běžným reformním pokusům často stojí v cestě etnické a politické spory, způsobené hluboce zakořeněnými rozkladnými tendencemi, které brání normálnímu demokratickému vývoji, a pokračující politizací veřejné správy; rovněž zdůrazňuje, že Bosna a Hercegovina se nestane úspěšnou kandidátskou zemí pro členství v EU, dokud nebudou naplněny odpovídající institucionální předpoklady; naléhavě vyzývá všechny politické představitele, aby pracovali na provedení nezbytných změn, mj. na reformě volebního zákona, a aby přitom zohledňovali zásady vyjádřené v předchozích usneseních Evropského parlamentu, k nimž patří zásady federálního uspořádání, decentralizace a legitimní zastoupení, aby bylo zaručeno, že mohou všichni občané kandidovat, být voleni a rovnoprávně působit na všech politických úrovních; považuje za zásadně důležité udržet shodu ohledně integrace do EU a dosáhnout koordinovaného pokroku v prosazování zásad právního státu, což zahrnuje i boj proti korupci a organizovanému zločinu a reformy soudnictví a veřejné správy; rovněž zdůrazňuje, že je třeba se jako na prioritu soustavně a účinně zaměřovat na sociální a hospodářské reformy;

5.

vítá dohodu o zavedení mechanismu koordinace pro záležitosti EU, jehož cílem je zlepšit funkčnost a účinnost v procesu přistoupení, mj. i ve vztahu k finanční pomoci EU, a umožnit lepší interakci s EU; požaduje rychlé provedení této dohody; navíc požaduje účinnou spolupráci a komunikaci mezi všemi úrovněmi vlády a s EU, s cílem usnadnit sbližování s acquis a jeho provádění a poskytovat uspokojivé odpovědi na otázky Komise během postupu vypracování jejího stanoviska; považuje za nepřijatelné, že se vláda Republiky srbské snaží přijetím ustanovení o přímém podávání zpráv Komisi zavést paralelní komunikační kanály; vyzývá k dalšímu posílení postavení a kapacit ředitelství pro evropskou integraci, aby se mohlo v rámci provádění dohody o stabilizaci a přidružení a v celém procesu přistoupení plně chopit své koordinační funkce;

6.

je potěšen podpisem protokolu k dohodě o stabilizaci a přidružení, který bude od 1. února 2017 prozatímně uplatňován, čímž se automaticky obnoví autonomní obchodní opatření, která byla k 1. lednu 2016 pozastavena; očekává rychlou a hladkou ratifikaci tohoto protokolu;

7.

vyjadřuje politování nad tím, že jednací řád Parlamentního výboru pro stabilizaci a přidružení nebyl dosud vzhledem k pokusům zavést do něj etnické blokování přijat, následkem čehož zůstává Bosna a Hercegovina jedinou zemí procesu rozšíření, kde nemohl být tento výbor řádně ustaven; naléhavě vyzývá předsednické orgány parlamentu Bosny a Hercegoviny, aby bezodkladně našly řešení s cílem splnit požadavky institucionálního a právního rámce EU a zajistit nad procesem přistoupení smysluplný parlamentní dohled; připomíná, že přijetí jednacího řádu vyžaduje dohoda o stabilizaci a přidružení a že nepřijetí tohoto řádu je v přímém rozporu s prováděním této dohody;

8.

vítá určitá zlepšení volebních právních předpisů v souladu s doporučeními OBSE/ODIHR; konstatuje, že místní volby konané dne 2. října 2016 proběhly celkově spořádaným způsobem; vyjadřuje politování nad tím, že ani po šesti letech nemohou obyvatelé Mostaru v důsledku neustávajících sporů mezi politickými představiteli vykonávat své demokratické právo na volbu místních zastupitelů; naléhavě žádá, aby byl urychleně proveden rozsudek ústavního soudu o Mostaru a změněna volební legislativa a statut města; ostře odsuzuje nepřijatelné násilí spáchané na volebních úřednících ve Stolaci a vyzývá příslušné úřady, aby situaci vyřešily v souladu se zásadami právního státu, včetně vyšetření všech aktů násilí a volebních nesrovnalostí a stíhání pachatelů; bere na vědomí rozhodnutí ústřední volební komise Bosny a Hercegoviny o zrušení voleb ve Stolaci a požaduje, aby nové volby proběhly na základě demokratických standardů, pokojně a v atmosféře tolerance;

9.

vyjadřuje politování nad tím, že deklarovaný politický závazek k boji proti korupci nepřinesl hmatatelné výsledky; zdůrazňuje, že neexistují záznamy o případech korupce na vysoké úrovni a že právní a institucionální rámec pro boj proti systémové korupci, např. ve vztahu k financování politických stran, veřejným zakázkám, střetům zájmů a majetkovým přiznáním, je slabý a nedostatečný; uznává pokrok, jehož bylo dosaženo při přijímání protikorupčních akčních plánů a vytváření orgánů zaměřených na prevenci korupce na různých stupních veřejné správy, a vyzývá k důslednému a rychlému provádění těchto rozhodnutí; se znepokojením konstatuje, že roztříštěnost a slabá spolupráce mezi agenturami brání tomu, aby byla protikorupční opatření účinná; vyzývá k prohloubení profesní specializace policejního sboru a v soudnictví prostřednictvím odpovídajících koordinačních kanálů; zdůrazňuje, že je zapotřebí dosáhnout reálných výsledků při účinné kontrole financování politických stran a volebních kampaní, rozvíjet transparentní postupy zaměstnanosti v širším veřejném sektoru a odstranit korupci z cyklu zadávání veřejných zakázek;

10.

zdůrazňuje, že výsledky sčítání lidu z roku 2013 představují významný základ pro podávání uspokojivých odpovědí na dotazník Komise a jsou nezbytné pro účinné sociálně-ekonomické plánování; vítá konečné posouzení učiněné v rámci mezinárodní monitorovací operace, jež došlo k závěru, že sčítání lidu v Bosně a Hercegovině bylo celkově provedeno v souladu s mezinárodními standardy; vyjadřuje politování nad tím, že Republika srbská odmítla uznat výsledky sčítání lidu jako legitimní a že orgány Republiky srbské zveřejnily své vlastní výsledky odlišné od těch, které potvrdil statistický úřad Bosny a Hercegoviny; naléhavě vyzývá orgány Republiky srbské, aby svůj přístup přehodnotily; vyzývá statistické úřady Bosny a Hercegoviny, aby v této zásadně důležité oblasti dosáhly pokroku a sladily své statistiky a metodiky se standardy Eurostatu;

11.

připomíná, že páteří integračního procesu pro každou zemi, která usiluje o členství v EU, je profesionální a účinná veřejná správa založená na zásluhách; je znepokojen pokračující roztříštěností a zpolitizováním veřejné správy, což představuje překážku pro institucionální a legislativní reformy a způsobuje, že poskytování veřejných služeb občanům je těžkopádné a nákladné; naléhavě vyzývá k harmonizovanějšímu přístupu vůči rozvoji politik a koordinaci mezi všemi stupni státní správy, k odpolitizování veřejné správy a veřejného sektoru, k lepšímu střednědobému plánování a k jasné strategii v oblasti řízení veřejných financí;

12.

opakuje, že je znepokojen přetrvávající roztříštěností na čtyři odlišné právní systémy; zdůrazňuje, že je zapotřebí se urychleně zabývat všemi nevyřešenými nedostatky v oblasti soudnictví, posílit efektivnost a nezávislost soudnictví, mj. jeho odpolitizováním, bojovat proti korupci v soudnictví a zavést vhodné postupy pro vykonávání soudních rozhodnutí; naléhavě vyzývá k rychlému přijetí akčního plánu na provedení reformy soudnictví pro období let 2014–2018; vyzývá k úplnému provedení zákonů v oblasti ochrany dětí a účinného přístupu ke spravedlnosti pro děti; vítá, že byl přijat zákon o bezplatném poskytování právní pomoci na státní úrovni, že Vysoká rada pro soudnictví a státní zastupitelství zavedla pokyny pro předcházení střetům zájmů a že byly vypracovány návrhy plánů pro integritu a disciplinární opatření;

13.

vyzývá ke zlepšení celkové účinnosti soudnictví, ke zvýšení transparentnosti a objektivity postupu výběru nových soudců a státních zástupců a k posílení odpovědnosti a mechanismů zajištění integrity v soudnictví; zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit mechanismy pro předcházení střetům zájmů a zavést mechanismy pro zprůhlednění finančních zpráv a majetkových přiznání v soudnictví; konstatuje, že při řešení nedostatků v oblasti soudnictví Bosny a Hercegoviny hraje významnou roli strukturovaný dialog o soudnictví; vyzývá k přijetí legislativního řešení, které umožní sledovat účinnost a průběh soudních řízení na celém území Bosny a Hercegoviny;

14.

vyjadřuje politování nad tím, že není prováděn vysoký počet rozhodnutí ústavního soudu, mj. rozhodnutí o dodržování základních demokratických práv občanů Mostaru volit v místních volbách; požaduje rychlé provedení všech uvedených rozhodnutí; upozorňuje zejména na rozhodnutí ústavního soudu o Dni Republiky srbské, jež bylo dne 25. září 2016 napadeno v referendu; domnívá se, že se jedná o závažné porušení Daytonské mírové dohody a o útok na soudnictví a právní stát; zdůrazňuje, že je zapotřebí vést dialog, a nikoli přistupovat k jednostranným iniciativám; zdůrazňuje, že nacionalistická a populistická rétorika a činy jsou závažnými překážkami pro rozvoj a že dodržování zásad právního státu a ústavního rámce země má zásadní význam pro to, aby země pokročila na cestě směřující k členství v EU a aby byly v Bosně a Hercegovině zachovány mír a stabilita;

15.

důrazně odsuzuje stále platný zákon o pořádku v Republice srbské, který podkopává základní demokratická práva na svobodu shromažďování, svobodu sdružování a svobodu sdělovacích prostředků, jakož i ustanovení o trestu smrti v Republice srbské; naléhavě vyzývá k úplnému provedení zákona o svobodném přístupu k informacím; naléhavě vyzývá orgány, aby urychleně provedly dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o kyberkriminalitě, jenž se týká kriminalizace činů rasistické a xenofobní povahy páchaných prostřednictvím počítačových systémů;

16.

naléhavě vyzývá vedoucí představitele na všech stranách, aby upustili od rozdělující, nacionalistické a separatistické rétoriky, která polarizuje společnost, a od jednání, které zpochybňuje soudržnost, svrchovanost a celistvost země; naléhavě je vyzývá, aby se místo toho vážně zapojili do reforem, které zlepší sociálně-ekonomickou situaci všech občanů Bosny a Hercegoviny, vytvoří demokratický, inkluzivní a fungující stát a posunou zemi blíže k EU;

17.

zdůrazňuje význam nedávného rozhodnutí ústavního soudu o zásadě konstitutivního statusu a rovnosti tří konstitutivních národů a jejich právu volit své vlastní legitimní politické představitele na základě legitimního a poměrného zastoupení do Sněmovny národů Parlamentu Federace Bosny a Hercegoviny;

18.

konstatuje, že spolupráce ve věci válečných zločinů, které jsou projednávány před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY), je uspokojivá, a vybízí k posílení regionální spolupráce při projednávání případů válečných zločinů; vyjadřuje znepokojení nad tím, že se při řešení případů válečných zločinů uplatňují odlišné právní standardy; vítá skutečnost, že se řeší problém vysokého počtu dosud nezpracovaných případů válečných zločinů a že bylo dosaženo dalšího pokroku v úspěšném stíhání pachatelů válečných zločinů zahrnujících sexuální násilí; vítá dohodu podepsanou mezi delegací Evropské unie v Bosně a Hercegovině a ministerstvem financí Bosny a Hercegoviny o financování činností úřadu státního zastupitelství a soudů v Bosně a Hercegovině při řešení válečných zločinů;

19.

ostře odsuzuje rozhodnutí Národního shromáždění Republiky srbské z října 2016 vyjádřit uznání bývalým vůdcům Republiky srbské, kteří byli usvědčeni z válečných zločinů; naléhavě vyzývá k respektu vůči obětem válečných zločinů a k podpoře usmíření; připomíná všem politických představitelům a orgánům v Bosně a Hercegovině jejich odpovědnost za to, že budou válečné události posuzovány objektivně v zájmu pravdy a smíření a že bude zabráněno zneužívání soudnictví k politickým účelům;

20.

oceňuje pokrok dosažený ve stíhání válečných zločinů zahrnujících sexuální násilí a naléhavě vyzývá příslušné orgány Bosny a Hercegoviny, aby pro oběti sexuálního násilí spáchaného v souvislosti s konfliktem dále zlepšovaly přístup ke spravedlnosti, včetně zpřístupnění bezplatné právní pomoci, posílení psychosociálních a zdravotních služeb a kvalitnějšího odškodnění a následné pomoci; požaduje záruku, že práva těchto obětí na odškodnění budou konzistentně uznána;

21.

bere na vědomí, že bylo dosaženo určitého pokroku v otázce znovunabývání majetku a držebních práv, jakož i rekonstrukcí obydlí ze strany uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, které se staly vysídlenými v důsledku války v Bosně; vyzývá odpovědné orgány, aby těmto osobám usnadnily udržitelný návrat, přístup ke zdravotní péči, pracovním místům, sociální ochraně a vzdělávání a aby věnovaly další pozornost náhradě škody na majetku, který nelze vrátit;

22.

je znepokojen soustavně vysokým počtem osob pohřešovaných v důsledku války; žádá příslušné orgány, aby usilovněji řešily problém neobjasněného osudu těchto osob, mj. posílením spolupráce mezi oběma entitami; zdůrazňuje, že řešení tohoto problému má prvořadý význam pro usmíření a stabilitu v regionu;

23.

vyjadřuje znepokojení nad stavem zdravotnictví v Bosně a Hercegovině, které patří mezi sektory nejvíce zasažené korupcí v zemi; žádá orgány, aby důsledně zamezovaly diskriminaci v přístupu ke zdravotní péči;

24.

konstatuje, že bylo dosaženo jistého pokroku v boji proti organizovanému zločinu; je nicméně znepokojen tím, že zde chybí ucelený přístup k potírání organizovaného zločinu, a to kvůli početným akčním plánům odlišných donucovacích orgánů na různých úrovních; zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit rámec pro spolupráci mezi agenturami; vítá společné vedení vyšetřování, avšak vyzývá k lépe koordinovaným akcím a účinnější výměně informací; vyzývá k posílení kapacit donucovacích orgánů, včetně těch protiteroristických; vyzývá příslušné orgány, aby přijaly opatření pro boj proti financování terorismu a praní peněz a aby posílily kapacity pro provádění finančních šetření; vítá skutečnost, že byla s Europolem podepsána dohoda o operační a strategické spolupráci, která je zaměřena na boj s přeshraniční trestnou činností, jenž může být veden mimo jiné prostřednictvím výměny informací a společně plánovaných operačních činností; zároveň vybízí k uzavření dohody o spolupráci s agenturou Eurojust;

25.

zdůrazňuje, že je nutné zdokonalit způsob boje proti obchodování s lidmi; vyzývá Federaci Bosny a Hercegoviny, aby provedla rychlé změny trestního zákoníku, které by zakazovaly všechny formy obchodování s lidmi, jehož oběťmi jsou z 80 % ženy a dívky;

26.

vyzývá k posílení mechanismů pro shromažďování, sdílení a analyzování údajů o migraci, neboť statistiky ukazují rostoucí trend toho, že do Bosny a Hercegoviny přicházejí lidé z vysoce rizikových zemí, pokud jde o migraci; vyzývá příslušné orgány, aby se všemi uprchlíky a migranty žádajícími o azyl nebo procházejícími přes území, které spravují, zacházely v souladu s mezinárodním právem a právem EU a aby rovněž dále vypracovaly regulační rámec pro otázky migrace a azylu, zdokonalily koordinaci mezi institucemi a vybudovaly nezbytné kapacity; vyzývá Komisi, aby i nadále pokračovala ve spolupráci se všemi zeměmi západního Balkánu v otázkách souvisejících s migrací s cílem zajistit dodržování evropských a mezinárodních norem;

27.

upozorňuje na skutečnost, že polarizace země ve spojení se zhoršováním sociálně-ekonomické situace, zejména mladých lidí, zvyšuje riziko šíření radikalizace; naléhavě vyzývá k vystupňování úsilí v boji proti radikalizaci a k přijetí dalších opatření k identifikaci, předcházení a zamezování přílivu zahraničních bojovníků a nevysledovatelným tokům peněz určeným pro další radikalizaci, a to mimo jiné prostřednictvím úzké spolupráce s příslušnými útvary členských států a zemí v regionu a také vymáháním příslušných právních předpisů; vyzývá k lepší koordinaci mezi bezpečnostními službami, zpravodajskými službami a policií; vyzývá k rozhodnému řešení a sankcionování případů nenávistných projevů a šíření extremistických ideologií prostřednictvím sociálních médií; vyzývá k neprodlenému zahájení programů zaměřených na deradikalizaci a předcházení radikalizaci mladistvých ve spolupráci s občanskou společností prostřednictvím komplexního vzdělávání v oblasti lidských práv s cílem přispět k vyvrácení informací provázejících radikalizaci a vybudování sociální soudržnosti mezi dětmi a mládeží; vybízí v této souvislosti k většímu zapojení mládeže do demokratického politického procesu; naléhavě vyzývá příslušné orgány k potírání náboženského extremismu; se znepokojením bere na vědomí existenci radikalizovaných komunit napříč zemí a zdůrazňuje v této souvislosti významnou úlohu náboženských vůdců, učitelů a vzdělávacího systému jako celku; dále zdůrazňuje, že je zapotřebí zavést nástroje pro opětovné začlenění do společnosti a rehabilitaci a vylepšit a zdokonalit nástroje deradikalizace;

28.

bere na vědomí aktivní zapojení Společného parlamentního výboru pro bezpečnost a obranu do zajišťování demokratické kontroly nad ozbrojenými silami Bosny a Hercegoviny; se znepokojením bere na vědomí vysoké počty neregistrovaných střelných zbraní a munice, jež má obyvatelstvo v nezákonném držení, a naléhá na úplné zničení těchto zbraní; je obdobně znepokojen velkým množstvím nedostatečně uskladněné munice a zbraní, za což nesou odpovědnost ozbrojené síly; podtrhuje význam boje proti obchodu se zbraněmi a vyzývá k posílení spolupráce mezi EU a Bosnou a Hercegovinou v této oblasti; naléhavě vyzývá k zaujetí komplexního přístupu k řešení zbývajících problémů spojených s vyčištěním země od min do roku 2019;

29.

považuje za klíčové, aby byla posílena účast veřejnosti na přijímání rozhodnutí a aby do procesu přistoupení k EU byly více zapojeni občané, mimo jiné i mládež; opakovaně vyzývá k zavedení transparentních a inkluzívních mechanismů veřejných konzultací s organizacemi občanské společnosti na všech úrovních státní správy a zároveň k zavedení transparentních a nediskriminačních postupů pro přidělování veřejných finančních prostředků organizacím občanské společnosti; poznamenává, že občanská společnost je roztříštěná a institucionálně i finančně slabá, což má vliv na její udržitelnost a nezávislost; vyzývá k další podpoře EU, zavedení dokonalejších mechanismů spolupráce mezi státní správou a organizacemi občanské společnosti a rovněž k vytvoření strategického rámce pro spolupráci, jakož i konkrétnějšímu zapojení organizací občanské společnosti do procesu přistoupení k EU; odsuzuje opakované očerňovací kampaně a násilné útoky vedené proti zástupcům organizací občanské společnosti a obhájcům lidských práv;

30.

zdůrazňuje, že je nutné podstatným způsobem zdokonalit strategické, právní, institucionální a politické rámce pro dohled nad dodržováním lidských práv; vyzývá k přijetí celostátní strategie pro lidská práva a rovné zacházení a dalších opatření k zajištění účinného využívání nástrojů na ochranu lidských práv stanovených mezinárodními smlouvami, které Bosna a Hercegovina podepsala a ratifikovala; vyzývá k urychlenému přijetí zákona o reformě úřadu veřejného ochránce práv Bosny a Hercegoviny; vyzývá k dodržování doporučení Mezinárodního koordinačního výboru a Benátské komise při přijímání tohoto zákona; je znepokojen tím, že úřad veřejného ochránce práv nefunguje odpovídajícím způsobem, zejména kvůli nedostatku vhodných lidských zdrojů a vážným finančním omezením; vyzývá orgány Bosny a Hercegoviny na federální úrovni a orgány Republiky srbské, aby práci veřejného ochránce práv usnadnily;

31.

je znepokojen neustávající diskriminací osob se zdravotním postižením, ke které dochází v oblastech zaměstnání, vzdělávání a přístupu ke zdravotní péči; vyzývá k přijetí jednotného vnitrostátního akčního plánu pro práva osob se zdravotním postižením; vyzývá k vypracování komplexní a integrované strategie pro sociální začlenění a zastupování romské komunity; vyzývá k lepšímu zaměření sociální pomoci, aby se dostala k nejohroženějším skupinám obyvatelstva; vítá skutečnost, že některé vlády a parlamenty začaly projednávat otázku práv osob LGBTI a vypracovávat zvláštní opatření pro jejich ochranu; žádá, aby byla zaručena bezpečnost a svoboda shromažďování LGBTI komunit; vítá změny antidiskriminačního zákona Bosny a Hercegoviny, které spočívají v rozšíření seznamu důvodů diskriminace o pohnutky týkající se věku, zdravotního postižení, sexuální orientace a genderové identity; požaduje řádné vymáhání tohoto zákona; vítá zavedení zákazu zločinů z nenávisti na základě novely trestního zákoníku Federace Bosny a Hercegoviny; vybízí k zahrnutí výuky o trestných činech z nenávisti do osnov a programů odborné přípravy policistů, státních zástupců a soudců a ke zlepšení spolupráce mezi policií a soudními orgány při stíhání trestných činů z nenávisti; znovu naléhavě vyzývá ke zrušení ustanovení o trestu smrti v ústavě Republiky srbské;

32.

vyzývá k vyvinutí úsilí o další posilování systémů na ochranu dětí s cílem zabránit případům násilí, zneužívání, zanedbávání a vykořisťování páchaným na dětech a řešit je; doporučuje navýšit příděly zdrojů na prevenci a další zdokonalování koordinace komunitní správy v oblasti ochrany dětí; vyzývá k provádění akčního plánu týkajícího se dětí na období 2015–2018;

33.

konstatuje, že právní rámec pro ochranu menšin již z velké části existuje a že je v souladu s Rámcovou úmluvou Rady Evropy o ochraně národnostních menšin; vítá obnovení činnosti Rady pro národností menšiny Federace Bosny a Hercegoviny v zemi; je znepokojen tím, že vzhledem k pokračujícímu nedostatku koordinace mezi státem a entitami nejsou stávající zákony uplatňovány a strategická platforma pro národnostní menšiny nebyla dosud přijata; vyjadřuje politování nad tím, že národnostní menšiny mají i nadále nízké zastoupení a účast v politických a veřejných diskusích a rovněž ve sdělovacích prostředcích;

34.

vyzývá k vyvinutí většího úsilí o zvýšení míry účasti žen na politickém a veřejném životě a jejich zaměstnání, ke zlepšení jejich sociálně-ekonomické situace a k celkovému posílení jejich práv; konstatuje, že právní předpisy stanovící rovnost mezi ženami a muži jsou v širokém měřítku zavedeny, ale jejich uplatňování je i nadále neúčinné; se znepokojením konstatuje, že stále existuje diskriminace v zaměstnání související s mateřstvím a že entity a kantony nemají sladěné právní předpisy týkající se mateřské a rodičovské dovolené; dále zdůrazňuje, že stávající aktivní opatření na trhu práce určená na podporu zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných osob a zranitelných skupin, jako jsou osoby se zdravotním postižením, nejsou účinně prováděna; zdůrazňuje význam toho, aby rostl počet dívek, zejména z romské komunity, které dokončily základní a střední školu;

35.

zdůrazňuje význam účinného prosazování právních předpisů o předcházení genderově motivovanému násilí a ochraně před ním v souladu s mezinárodními úmluvami týkajícími se předcházení domácímu násilí a ochrany před ním, které Bosna a Hercegovina podepsala a ratifikovala; vítá závazek příslušných orgánů k uplatňování Istanbulské úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí; vyzývá ke sladění právních předpisů a veřejné politiky s touto úmluvou; požaduje, aby ženy, které se staly oběťmi násilí, byly informovány o dostupných formách podpory a pomoci a aby byla zavedena krizová centra pro oběti znásilnění nebo jiných forem sexuálního násilí; je znepokojen skutečností, že neexistuje systematická evidence genderově motivovaného násilí;

36.

odsuzuje skutečnost, že Bosna a Hercegovina stále porušuje Evropskou úmluvu o lidských právech tím, že neprovedla rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) vynesené v případech Sejdić-Finci, ZornićPilav; naléhavě a neústupně vyzývá k tomu, aby v této věci bylo dosaženo pokroku, aby se tak posílily vyhlídky země na vstup do EU; zdůrazňuje, že provedení rozsudků vynesených v těchto případech by přispělo k vytvoření demokratické a fungující společnosti, v níž by byla pro všechny osoby zaručena stejná práva; opakuje, že neprovedení těchto rozsudků umožňuje zjevnou diskriminaci občanů v Bosně a Hercegovině, což je s hodnotami EU neslučitelné;

37.

je znepokojen případy politického nátlaku na novináře a jejich zastrašování, včetně fyzických a slovních útoků, a to mimo jiné ze strany vysoce postavených úředníků nebo bývalých úředníků, a rovněž tím, že transparentnost vlastnictví médií je nedostatečná; je rovněž znepokojen podáváním občanskoprávních žalob pro pomluvu proti kritickým sdělovacím prostředkům a novinářům; zdůrazňuje nutnost vyšetřit útoky proti novinářům a zajistit odpovídající následné kroky v rámci soudnictví; vyzývá orgány, aby jednoznačně odsoudily veškeré útoky na novináře a sdělovací prostředky a zajistily, aby tyto případy byly zcela prošetřeny a osoby, jež jsou za ně odpovědné, byly předány spravedlnosti; vyzývá k zavedení dalších nezbytných opatření s cílem zaručit plné dodržování svobody projevu, svobody tisku a svobodného přístupu k informacím na internetu i mimo něj; vyzývá orgány Bosny a Hercegoviny, aby zavedly naléhavá opatření s cílem zachránit veřejnoprávní sdělovací prostředky před zhroucením; vyzývá příslušné orgány, aby zajistily nezávislost a finanční stabilitu všech tří veřejnoprávních vysílacích subjektů a také politickou, provozní a finanční nezávislost a transparentnost regulačního úřadu pro komunikace; vyzývá příslušné orgány, aby zaručily pluralitu sdělovacích prostředků a zajistily vysílání ve všech úředních jazycích Bosny a Hercegoviny; vyzývá k dokončení přechodu na digitální vysílání a vypracování strategie pro širokopásmové připojení;

38.

zůstává znepokojen trvající roztříštěností, segregací, nevýkonností a složitostí vzdělávacího systému; vyzývá k přijetí celostátních společných ústředních školních osnov, které přispějí k soudržnosti v zemi; vyzývá k lepší koordinaci mezi odlišnými stupni školské správy s cílem podporovat inkluzivní a nediskriminační vzdělávací systém a posílit spolupráci napříč kulturními, náboženskými a etnickými hranicemi; vyzývá orgány, aby prosazovaly zásady tolerance, dialogu a mezikulturního porozumění mezi různými etnickými skupinami; naléhavě vyzývá k přijetí konkrétních opatření ke zlepšení účinnosti vzdělávacího systému, odstranění segregačních praktik a současně k zaručení práva každé komunity na získání vzdělání ve všech úředních jazycích Bosny a Hercegoviny; zůstává i nadále znepokojen vysokým podílem osob, které předčasně opouštějí vzdělávací systém a odbornou přípravu, a trvale vysokou mírou předčasně ukončené školní docházky u romských žáků; vyjadřuje politování nad pomalým pokrokem v řešení otázky „dvou škol pod jednou střechou“, monoetnických škol a dalších forem segregace a diskriminace na školách;

39.

vítá opatření na modernizaci pracovního práva, zdokonalení podnikatelského prostředí a řešení slabin finančního odvětví pomocí rámce pro reformní program; bere s uspokojením na vědomí taktéž nárůst počtu registrovaných pracovních míst a kroky podniknuté k posílení koordinace hospodářské politiky; vítá tříletý program rozšířené finanční facility, který byl dohodnut s MMF a od kterého se očekává, že pomůže dále zdokonalit podnikatelské prostředí, zmenšit objem státní správy a zabezpečit finanční odvětví; vyjadřuje i nadále politování nad chybějícím jednotným hospodářským prostorem, což překáží podnikatelskému prostředí, přímým zahraničním investicím a malým a středním podnikům; vyzývá k řešení těchto otázek prostřednictvím sladěné a koordinované celostátní průmyslové politiky a politiky týkající se malých a středních podniků; vyzývá naléhavě k tomu, aby odpovědné orgány navrhly koordinovaná opatření pro posílení právního státu, zjednodušení prostupů pro vymáhání smluvních závazků a boj proti korupci v hospodářství;

40.

vítá mírné snížení počtu nezaměstnaných osob; zůstává nicméně znepokojen skutečností, že nezaměstnanost v zemi má z velké části strukturální povahu a že míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi je stále vysoká, což má za následek velký odliv mozků; vybízí Bosnu a Hercegovinu, aby se aktivně účastnila různých programů určených pro mladé lidi v tomto regionu, jako jsou programy v rámci Pozitivního programu pro mládež na západním Balkáně či Regionálního úřadu pro spolupráci mládeže (RYCO); vyzývá příslušné orgány, aby posílily stávající právní předpisy, zavedly politiku aktivního trhu práce zaměřenou zejména na mladé lidi, ženy, zranitelné skupiny obyvatelstva včetně Romů a dlouhodobě nezaměstnané a posílily kapacity úřadů práce;

41.

vyjadřuje však politování nad tím, že pracovněprávní předpisy byly v obou entitách přijaty zrychleným postupem a bez řádného dialogu se sociálními partnery, konstatuje, že pracovní a odborová práva jsou stále omezená, a zdůrazňuje význam dalšího zdokonalování a harmonizace těchto právních předpisů v celé zemi; připomíná, že Bosna a Hercegovina podepsala řadu úmluv MOP, které mimo jiné uznávají zásady sociálního dialogu a význam spolupráce se sociálními partnery; zdůrazňuje význam dalšího zdokonalování a harmonizace právních předpisů v oblasti zdraví a bezpečnosti v celé zemi; zároveň vyzdvihuje nutnost reformovat a harmonizovat roztříštěné systémy sociální ochrany s cílem podpořit sociální soudržnost a zajistit sociální ochranu pro nejzranitelnější osoby;

42.

konstatuje, že v oblasti ochrany životního prostředí bylo dalším sjednocováním politik a právních předpisů dosaženo určitého pokroku; vyzývá ke zvýšenému úsilí, pokud jde o řádné a systematické provádění a vymáhání stávajících právních předpisů; zdůrazňuje potřebu přijmout celostátní strategii pro sbližování s acquis v oblasti životního prostředí, zdokonalení právního rámce a posílení kapacit v oblasti správy a monitorování; poukazuje na to, že právní předpisy upravující přístup k informacím týkajícím se životního prostředí a účast veřejnosti na rozhodovacích postupech musí být uvedeny do souladu s acquis; naléhavě vyzývá ke sblížení s acquis EU v oblasti ochrany přírody; zdůrazňuje, že plánování a výstavba vodních elektráren a souvisejících projektů musí být v souladu s mezinárodními právními předpisy a právními předpisy EU v oblasti životního prostředí; naléhá na to, aby projekty vodních elektráren nebyly realizovány v chráněných přírodních oblastech a aby nepoškozovaly přírodu; zdůrazňuje, že je zapotřebí účasti veřejnosti a konzultací s občanskou společností, pokud jde o významné projekty; vyjadřuje znepokojení nad tím, že bylo dosaženo jen malého pokroku při řešení problému nadměrného přeshraničního znečištění životního prostředí způsobeného provozem rafinérie ve městě Bosanski Brod;

43.

zdůrazňuje, že dohodnuté prioritní projekty EU na propojení rozvodů elektřiny a plynu se sousedními zeměmi byly pozastaveny kvůli nedostatečné politické shodě na celostátní strategii v oblasti energetiky; v této souvislosti naléhá na přijetí celostátní strategie v oblasti energetiky a právního rámce pro nakládání se zemním plynem, a to v souladu s třetím energetickým balíčkem, aby mohly být zrušeny sankce uvalené Evropským energetickým společenstvím; naléhavě vyzývá ke schválení zákona pro nakládání se zemním plynem s cílem zvýšit bezpečnost dodávek; vyzývá orgány, aby zajistily soulad s unijními a mezinárodními normami a politickými cíli v oblasti energetiky a změny klimatu;

44.

konstatuje, že země má nedostatky v infrastruktuře, a zasazuje se o pokračující investice do projektů na zlepšení dopravního spojení mezi Bosnou a Hercegovinou a sousedními zeměmi; vybízí Bosnu a Hercegovinu k plnému zapojení do provádění programu EU v oblasti propojení; oceňuje, že byla v červenci 2016 přijata celostátní rámcová strategie pro dopravu na období 2015–2030; zdůrazňuje, že to by Bosně a Hercegovině umožnilo přístup k finančním prostředkům z nástroje předvstupní pomoci (NPP) II; vyzývá orgány, aby sladily právní rámec pro dopravu s příslušnými právními předpisy EU s cílem vytvořit funkční dopravní řetězce, odstranit úzká místa v koridoru Vc a sledovat uplatňování pravidel pro zadávání veřejných zakázek a zásady transparentnosti při výběru dodavatelů, aby se zabránilo nekalým praktikám a korupci;

45.

vítá trvale konstruktivní a aktivní postoj Bosny a Hercegoviny k prosazování dvoustranné a regionální spolupráce; vyzývá k vyvinutí dalšího úsilí při řešení nevyřízených dvoustranných otázek, včetně té týkající se vytyčení hranic se Srbskem a Chorvatskem a případů přeshraničního znečištění životního prostředí; vyjadřuje Bosně a Hercegovině uznání za další navýšení míry sbližování s příslušnými prohlášeními a rozhodnutími EU v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) z 62 % na 77 %; vyjadřuje politování nad rozhodnutím orgánů Bosny a Hercegoviny nepodpořit omezující opatření EU vůči Rusku přijatá poté, co anektovalo poloostrov Krym; připomíná orgánům Bosny a Hercegoviny nezbytnost jednotné zahraniční politiky, a že harmonizace zahraniční politiky je podstatnou součástí členství v EU; považuje za důležité, aby zahraniční politika Bosny a Hercegoviny byla koordinována s vnější činností EU a aby se EU i nadále aktivně podílela na udržování bezpečnosti a ochrany v zemi; vítá pokračování operace Althea, která si zachovává způsobilost podpořit v případě potřeby odrazující potenciál orgánů Bosny a Hercegoviny a zároveň se zaměřuje na budování kapacit a odbornou přípravu; obdobně vítá skutečnost, že Rada bezpečnosti OSN prodloužila v listopadu 2016 silám EUFOR mandát o jeden rok;

46.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vysoké představitelce, místopředsedkyni Komise, Radě, Komisi, Předsednictvu Bosny a Hercegoviny, radě ministrů Bosny a Hercegoviny, parlamentu Bosny a Hercegoviny, vládám a parlamentům Federace Bosny a Hercegoviny, Republiky srbské a Distriktu Brčko a vládám 10 kantonů Bosny a Hercegoviny.

(1)  EÚD 2016 č. 21.

(2)  S/2016/911.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/138


P8_TA(2017)0038

Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik: roční analýza růstu na rok 2017

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: Roční analýza růstu na rok 2017 (2016/2306(INI))

(2018/C 252/14)

Evropský parlament,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a to zejména na čl. 121 odst. 2, články 126 a 136 a protokol č. 12 o postupu při nadměrném schodku,

s ohledem na protokol č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,

s ohledem na protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

s ohledem na Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1175/2011 ze dne 16. listopadu 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik (1),

s ohledem na směrnici Rady 2011/85/EU ze dne 8. listopadu 2011 o požadavcích na rozpočtové rámce členských států (2),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1174/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o donucovacích opatřeních k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně (3),

s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1177/2011 ze dne 8. listopadu 2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku (4),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy (5),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1173/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o účinném prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně (6),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 473/2013 ze dne 21. května 2013 o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajišťování nápravy nadměrného schodku členských států v eurozóně (7),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 472/2013 ze dne 21. května 2013 o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy eurozóny, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi (8),

s ohledem na závěry Rady o roční analýze růstu na rok 2016 ze dne 15. ledna 2016,

s ohledem na závěry Rady o zprávě o fiskální udržitelnosti za rok 2015 ze dne 8. března 2016,

s ohledem na závěry Evropské rady ze 17.–18. března 2016,

s ohledem na prohlášení Euroskupiny ze dne 9. září 2016 o společných zásadách pro lepší rozdělování výdajů,

s ohledem na výroční zprávu ECB za rok 2015,

s ohledem na evropskou hospodářskou prognózu z podzimu 2016, již dne 9. listopadu 2016 vydala Evropská komise,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. ledna 2015 nazvané „Optimální využití flexibility v rámci současných pravidel Paktu o stabilitě a růstu“ (COM(2015)0012),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. listopadu 2016 o roční analýze růstu na rok 2017 (COM(2016)0725),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. listopadu 2016 o doporučení pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny (COM(2016)0726),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. listopadu 2016„Směrem k pozitivní orientaci fiskální politiky pro eurozónu“ (COM(2016)0727),

s ohledem na zprávu Komise ze dne 16. listopadu 2016 s názvem „Zpráva mechanismu varování 2017“ (COM(2016)0728),

s ohledem na diskusi s vnitrostátními parlamenty v rámci Evropského parlamentního týdne 2017,

s ohledem na zprávu o dokončení evropské hospodářské a měnové unie („zpráva pěti předsedů“),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. října 2015 o krocích k dokončení hospodářské a měnové unie (COM(2015)0600),

s ohledem na své usnesení ze dne 24. června 2015 o přezkumu rámce pro správu ekonomických záležitostí: kontrolní hodnocení a výzvy (9),

s ohledem na výroční zprávu Evropského monitoru pro restrukturalizaci nadace Eurofound za rok 2015,

s ohledem na komuniké vedoucích představitelů skupiny G20 ze summitu v Chang-čou, který proběhl ve dnech 4.–5. září 2016,

s ohledem na prohlášení prezidenta Evropské centrální banky, které učinil dne 7. října 2016 na 34. zasedání Mezinárodního měnového a finančního výboru,

s ohledem na dohodu konference smluvních stran (COP 21) přijatou na pařížské konferenci o klimatu dne 12. prosince 2015,

s ohledem na usnesení Výboru regionů o evropském semestru 2016 a roční analýze růstu na rok 2017 (12. října 2016),

s ohledem na výroční zprávu o evropských malých a středních podnicích 2015/2016,

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 26. srpna 2016 o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (COM(2016)0534),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro regionální rozvoj (A8-0039/2017),

A.

vzhledem k tomu, že hospodářství Evropské unie pomalu zaznamenává oživení a mírný růst, byť v různé míře v různých členských státech;

B.

vzhledem k tomu, že v roce 2016 Komise předpokládá 1,8 % růst reálného HDP v EU a 1,7 % růst reálného HDP v eurozóně a v roce 2017 1,6 % růst v EU a 1,7 % růst v eurozóně, přičemž státní dluh má v roce 2016 v EU činit 86,0 % a v eurozóně 91,6 %; vzhledem k tomu, že schodek eurozóny má v roce 2016 činit 1,7 % HDP a 1,5 % v letech 2017 a 2018;

C.

vzhledem k tomu, že hlavní hnací silou růstu jsou v současné době spotřebitelské výdaje a očekává se, že jí zůstanou i v roce 2017; vzhledem k tomu, že však Evropa stále čelí významné „investiční mezeře“, kdy investice zůstávají pod úrovní z doby před krizí;

D.

vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti v EU roste, i když nerovně a nedostatečným tempem, a nezaměstnanost v eurozóně tak v roce 2016 klesla na 10,1 %, což však nestačí k významnému snížení nezaměstnanosti mladých lidí a dlouhodobé nezaměstnanosti;

E.

vzhledem k tomu, že tohoto oživení na trzích práce a růstu není ve všech členských státech dosahováno stejnou měrou a je křehké, a k tomu, že je nutné podporovat v EU vzestupnou konvergenci;

F.

vzhledem k tomu, že růst je do značné míry závislý na nestandardních opatřeních v oblasti měnové politiky, která nemohou trvat věčně; vzhledem k tomu, že tato skutečnost dokládá správnost výzev k zavedení politiky zaměřené na tři hlavní body: investice podporující růst, udržitelné strukturální reformy a odpovědné veřejné finance prostřednictvím důsledného provádění Paktu o stabilitě a růstu ve všech členských státech, a to za plného dodržování jeho doložek flexibility;

G.

vzhledem k tomu, že některé členské státy stále vykazují vysokou úroveň veřejného a soukromého zadlužení, které přesahuje hranici 60 % stanovenou v Paktu o stabilitě a růstu;

H.

vzhledem k tomu, že Komisí provedené posouzení návrhů rozpočtových plánů členských států eurozóny na rok 2017 zjistilo, že žádný návrh rozpočtového plánu neukazuje na zvláště závažné nedodržení požadavků Paktu o stabilitě a růstu, avšak v několika případech nezajišťují plánované fiskální korekce splnění požadavků Paktu o stabilitě a růstu nebo je jejich splnění ohroženo;

I.

vzhledem k tomu, že Komisí provedené posouzení návrhu rozpočtových plánů členských států eurozóny na rok 2017 zjistilo, že jen devět členských států plní požadavky Paktu o stabilitě a růstu;

J.

vzhledem k tomu, že dlouhodobá udržitelnost veřejných financí členských států EU je záležitostí mezigenerační spravedlnosti;

K.

vzhledem k tomu, že velikost státního dluhu mohou ovlivnit podmíněné i implicitní závazky;

L.

vzhledem k tomu, že některé členské státy zaznamenávají velmi vysoké přebytky běžného účtu a evropské makroekonomické nerovnováhy jsou stále značné;

M.

vzhledem k tomu, že EU potřebuje významné dodatečné investiční úsilí ze strany soukromého i veřejného sektoru, a to zejména v oblasti vzdělávání, výzkumu, IKT a inovací, aby realizovala svůj růstový potenciál a pro zacelení současné „investiční mezery“, kde investice zůstávají pod úrovní z doby před krizí; vzhledem k tomu, že to vyžaduje zejména zlepšené regulační prostředí;

N.

vzhledem k tomu, že vysoká míra úvěrů v selhání představuje v řadě členských států závažný problém; vzhledem k tomu, že růst úvěrů postupně zaznamenává oživení, stále však nedosahuje úrovně z doby před krizí;

O.

vzhledem k tomu, že ke zlepšení nedostatečné úrovně globální konkurenceschopnosti EU a zvýšení jejího hospodářského růstu jsou nezbytné nová kombinace politik, inteligentní strukturální reformy ve členských státech a dokončení jednotného trhu;

P.

vzhledem k tomu, že ekonomiky s přísnějšími režimy platební neschopnosti se vzdávají potenciálního růstu přidané hodnoty a zaměstnanosti, což si žádá plné provádění zásady druhé šance podle iniciativy na podporu malých a středních podniků (Small Business Act) ve všech členských státech;

Q.

vzhledem k tomu, že evropská konkurenceschopnost silně závisí i na jiných než cenových prvcích souvisejících s inovacemi, technologií a organizačními schopnostmi, a nikoli jen na cenách, nákladech a mzdách;

R.

vzhledem k tomu, že směrnice 2011/7/EU o opožděných platbách měla pomoci podnikům, které se potýkají s vysokými náklady nebo i platební neschopností v důsledku opožděných plateb ze strany podniků soukromého a veřejného sektoru; vzhledem k tomu, že externí hodnocení ex post ukázalo, že veřejné subjekty ve více než polovině všech členských států stále nedodržují třicetidenní lhůtu stanovenou zákonem; vzhledem k tomu, že zpráva zjistila, že členské státy mají v rámci ozdravných programů, kde je třeba včasné platby běžných faktur vyvážit se splátkami kumulovaného dluhu, potíže s dodržováním směrnice;

1.

vítá roční analýzu růstu na rok 2017, kterou vypracovala Komise a v níž se znovu potvrzuje strategie pozitivního trojúhelníku sestávajícího ze soukromých a veřejných investic, sociálně vyvážených strukturálních reforem a odpovědných veřejných financí, a vyzývá k lepšímu provádění této kombinace politik; souhlasí s tím, že k dosažení růstu a vytváření pracovních míst s cílem podpořit hospodářské oživení je zapotřebí rychlejšího pokroku v přijímání reforem, a to v souladu s doporučeními pro jednotlivé země; vyjadřuje tudíž politování nad velmi nízkou mírou provádění doporučení pro jednotlivé země, která se snížila z 11 % v roce 2012 na pouhé 4 % v roce 2015; zdůrazňuje, že členské státy budou muset vystupňovat své úsilí při provádění reforem, chtějí-li se vrátit k růstu a vytvářet pracovní místa; podporuje Komisi v tom, že prioritou číslo jedna je v Unii vytvořit více pracovních míst a zvýšit růst a investice;

2.

bere na vědomí současné nadměrné spoléhání na měnovou politiku Evropské centrální banky a konstatuje, že samotná měnová politika nestačí podněcovat růst, jestliže scházejí investice a udržitelné strukturální reformy;

3.

sdílí názor Komise, že eurozóna bude muset stále více záviset na domácí poptávce; zastává názor, že silnější domácí poptávka by byla lepší z hlediska udržitelného růstu eurozóny;

4.

konstatuje, že hospodářství v roce 2016 i nadále zaznamenává mírný kladný růst, jehož míra je vyšší než v období před krizí, ale tento skromný růst musí být vnímán z hlediska mimořádné monetární politiky a je i nadále slabý a rozdílný v jednotlivých členských státech; se znepokojením konstatuje, že míry růstu HDP a produktivity nedosahují svého plného potenciálu, a že tedy nyní nesmíme usnout na vavřínech, ale toto mírné oživení naopak vyžaduje vytrvalé úsilí, má-li vést k větší odolnosti prostřednictvím vyššího růstu a zaměstnanosti;

5.

konstatuje, že referendum ve Spojeném království vytvořilo nejistotu pro evropské hospodářství a pro finanční trhy; konstatuje, že výsledek nedávných prezidentských voleb ve Spojených státech amerických vedl k politické nejistotě, o níž se očekává, že ovlivní evropské hospodářství, a to i pokud jde o mezinárodní obchodní vztahy;

6.

se znepokojením konstatuje odpor proti globalizaci a nárůst protekcionismu;

7.

domnívá se, že nezaměstnanost sice v průměru postupně klesá a míra ekonomické aktivity stoupá, avšak v mnoha členských státech i nadále přetrvávají strukturální problémy; konstatuje, že míra dlouhodobé nezaměstnanosti a nezaměstnanosti mladých lidí zůstává vysoká; zdůrazňuje, že v dotčených členských státech je nezbytné provést inkluzivní reformy trhu práce, které budou v plné míře respektovat sociální dialog, mají-li být tyto strukturální nedostatky překonány;

8.

zdůrazňuje, že míra investic v EU a eurozóně stále zdaleka nedosahuje úrovně z doby před krizí; je přesvědčen, že tento nedostatek investic je třeba překonat prostřednictvím soukromých a veřejných investic, a zdůrazňuje, že jen cílené investice mohou v krátkodobém výhledu a přiměřeném rozsahu přinést viditelné výsledky; souhlasí s názorem Komise, že prostředí nízkých nákladů na financování poskytuje členským státům ideální okamžik pro předběžné financování investic, obzvláště do infrastruktury;

Investice

9.

sdílí názor Komise, že přístup k finančním prostředkům a posílení jednotného trhu jsou zásadním předpokladem pro růst podniků a jejich schopnost inovovat; zdůrazňuje, že nové požadavky na výši kapitálu a likvidity, jakkoli jsou nezbytné pro zvýšení odolnosti bankovního sektoru, by neměly narušovat schopnost bank poskytovat úvěry reálné ekonomice; je přesvědčen, že je třeba věnovat větší úsilí usnadňování přístupu malých a středních podniků (MSP) k financování; vyzývá tudíž Komisi, aby zintenzivnila své úsilí o zlepšení prostředí pro financování;

10.

zdůrazňuje, že soukromé a veřejné investice do lidského kapitálu a infrastruktury jsou mimořádně důležité; zastává názor, že existuje silná potřeba usnadnit investování do oblastí, jako jsou vzdělávání, inovace, výzkum a vývoj, které jsou zásadními faktory pro konkurenceschopnější evropské hospodářství;

11.

vítá návrh Komise na prodloužení doby činnosti a zdvojnásobení výše Evropského fondu pro strategické investice (EFSI); zdůrazňuje, že má-li být dosaženo cílů stanovených v nařízení, je třeba významně zlepšit zeměpisné a odvětvové pokrytí; zdůrazňuje, že fond EFSI by měl rovněž přilákat finanční prostředky na projekty s přeshraničním rozměrem, které by byly vyváženým způsobem rozprostřeny po celé Unii; zdůrazňuje význam lepší koordinace mezi členskými státy, Komisí a Evropským centrem pro investiční poradenství;

12.

vyzývá členské státy a Komisi, aby urychlily a maximalizovaly využití evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) s cílem využít výhod všech interních faktorů růstu a podporovat vzestupnou konvergenci mezi členskými státy;

13.

konstatuje, že důvěryhodný finanční systém a finanční instituce mají klíčový význam pro přilákání investic do evropského hospodářství a pro hospodářský růst; zdůrazňuje, že bezpečnost a stabilita stávajícího finančního systému se ve srovnání s předkrizovým stavem zvýšily; konstatuje nicméně, že některé palčivé problémy zůstávají neřešeny, například objem úvěrů v selhání (NPL), který se nashromáždil během finanční krize;

14.

zdůrazňuje, že plně funkční unie kapitálových trhů může z dlouhodobého hlediska zajišťovat alternativní financování pro MSP, které bude doplňovat financování poskytované bankovním sektorem, a zajistit diverzifikovanější zdroje financování pro hospodářství obecně; vyzývá Komisi, aby urychlila svou práci na unii kapitálových trhů s cílem dosáhnout efektivnější alokace kapitálu v celé EU, prohloubení kapitálových trhů EU, zvýšení diverzifikace pro investory, podněcování dlouhodobých investic a plného využití inovativních finančních nástrojů EU určených na podporu přístupu malých a středních podniků na kapitálové trhy; zdůrazňuje, že dokončení unie kapitálových trhů by nemělo podkopávat úspěchy, kterých již bylo dosaženo, ale mělo by se snažit, aby bylo v konečném důsledku přínosem pro evropské občany;

15.

zdůrazňuje, že je zapotřebí zvýšit financování investic; požaduje dobře fungující finanční systém, v němž zvýšená stabilita a existující přeshraniční instituce mohou usnadnit tvorbu likvidity a trhu, zvláště pro malé a střední podniky; v tomto ohledu rovněž upozorňuje na skutečnost, že rychle rostoucí podniky mají problémy s přístupem k financování; žádá Komisi, aby vymezila a prováděla projekty, které podporují a přitahují tržní investice do takových podniků; upozorňuje, že reformy týkající se bankovní struktury nesmějí narušovat tvorbu likvidity;

16.

vybízí k důkladnému postupnému dokončování bankovní unie a k rozvoji unie kapitálových trhů s cílem posílit odolnost bankovního sektoru, napomáhat finanční stabilitě, vytvářet stabilní prostředí pro investice a růst a bránit fragmentaci finančního trhu eurozóny; v této souvislosti klade důraz na zásadu odpovědnosti a zdůrazňuje, že je třeba vyhnout se morálnímu hazardu, zejména s cílem chránit občany; naléhavě vybízí k dodržování stávajících společných pravidel;

17.

zdůrazňuje, že veřejné a soukromé investice jsou klíčovým prvkem, který umožní přechod na nízkouhlíkové a oběhové hospodářství; připomíná závazky Evropské unie, obsažené zejména v Pařížské dohodě, týkající se financování zavádění ekologických technologií, většího využívání energie z obnovitelných zdrojů a posílení energetické účinnosti a celkového snižování emisí skleníkových plynů;

18.

zdůrazňuje, že spolehlivé investování vyžaduje stabilní regulatorní prostředí, jež umožňuje návratnost investic; domnívá se, že klíčovými faktory pro přilákání investic jsou především předvídatelná pravidla, efektivní a transparentní systémy veřejné správy, účinné právní systémy, rovné podmínky a snížené administrativní břemeno; zdůrazňuje, že 40 % doporučení pro jednotlivé země pro rok 2016 se zabývá překážkami pro investice, s jejichž odstraňováním mohou pomoci místní a regionální orgány; vyzývá Komisi, aby přijala potřebná opatření na základě dokumentu „Výzva ke sdělení skutečností: regulační rámec EU pro finanční služby“, pokud jde o omezování byrokracie, zjednodušování regulace a zlepšování prostředí pro financování;

19.

rozpoznává nevyužitý potenciál růstu produktivity a investic, který by bylo možné zhodnotit, pokud by byla plně vymáhána pravidla jednotného trhu a trhy výrobků a služeb byly lépe integrovány; připomíná význam doporučení pro jednotlivé země při zdůrazňování hlavních oblastí pro opatření v členských státech;

20.

sdílí názor Komise, že veřejná debata ne vždy uznává přínosy obchodu, a zdůrazňuje, že mezinárodní obchod může být významným zdrojem pracovních míst pro Evropany a klíčovým příspěvkem k růstu; znovu opakuje, že na vývozu z EU v současnosti závisí více než 30 milionů pracovních míst; zdůrazňuje, že mezinárodní obchodní dohody by neměly podkopávat evropské regulační, sociální a environmentální standardy, ale naopak posilovat standardy celosvětové;

21.

se znepokojením sleduje, že od vypuknutí krize výrazně poklesl podíl EU na celosvětových tocích přímých zahraničních investic; vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily snahy o zlepšení podnikatelského prostředí pro investice, mimo jiné plným provedením a vymáháním právních předpisů pro jednotný trh EU; souhlasí s tím, že ke zvýšení konkurenceschopnosti EU, k prosazování příznivého prostředí pro podniky (zvláště malé a střední podniky) a investice a k dosažení růstu a vytváření pracovních míst, jakož i k podpoře vzestupné konvergence mezi členskými státy, je zapotřebí rychlejšího pokroku při přijímání udržitelných strukturálních reforem, a to v souladu s doporučeními pro jednotlivé země;

22.

zdůrazňuje, že je třeba zachovat dlouhodobé investiční kapacity finančních institucí a rentabilitu nízkorizikových spořicích a dlouhodobých důchodových produktů s cílem neohrozit udržitelnost úspor a důchodových rezerv evropských občanů;

23.

zdůrazňuje, že strukturální reformy musí být provázeny dlouhodobými investicemi do vzdělávání, výzkumu, inovací a lidského kapitálu, zejména vzdělávání a odborné přípravy zaměřených na rozvíjení nových dovedností a znalostí; je přesvědčen, že partnerství mezi tvůrci politik, zákonodárci, výzkumnými pracovníky a inovátory je rovněž možné považovat za nástroj na podporu investic a na dosažení inteligentního a udržitelného růstu doplňující programy veřejných investic;

Strukturální reformy

24.

souhlasí s tím, že udržitelné strukturální reformy trhů výrobků a služeb a inkluzivního trhu práce, zdravotnického trhu, trhu s nemovitostmi a trhu s důchodovými produkty se v členských státech i nadále řadí mezi priority s cílem účinně podpořit hospodářské oživení, bojovat s vysokou nezaměstnaností, posílit konkurenceschopnost, spravedlivou hospodářskou soutěž a potenciál růstu a zvýšit účinnost systémů výzkumu a inovací, aniž by došlo k oslabení práv pracovníků, ochrany spotřebitele nebo standardů ochrany životního prostředí;

25.

je přesvědčen, že dobře fungující a produktivní pracovní trhy spojené s vysokou úrovní sociální ochrany a dialogu se v případě poklesu ekonomiky prokazatelně zotavují rychleji; vyzývá členské státy, aby snížily segmentaci trhů práce, posílily účast na těchto trzích a rozšiřovaly kvalifikace, mj. prostřednictvím důraznějšího upřednostňování celoživotního vzdělávání s cílem posílit zaměstnatelnost a produktivitu pracovníků; konstatuje, že některé členské státy doposud velmi potřebují reformu, mají-li zvýšit flexibilitu, odolnost a inkluzivnost svých trhů práce;

26.

podtrhuje důležitost zahájení či dalšího pokračování zavádění soudržných a udržitelných strukturálních reforem pro střednědobou a dlouhodobou stabilitu; zdůrazňuje, že EU a její členské státy nemohou konkurovat pouze snižováním obecných či pracovních nákladů, nýbrž musí také více investovat do výzkumu, inovací a vývoje, vzdělávání a dovedností a nákladové efektivnosti, a to jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni;

27.

vyjadřuje znepokojení nad důsledky demografického vývoje pro veřejné finance a udržitelný růst, které jsou podmíněny mimo jiné nízkou porodností, stárnoucí společností a vystěhovalectvím; poukazuje především na dopad stárnutí populace na důchodové a zdravotní systémy v EU; konstatuje, že vzhledem k rozdílům v demografické struktuře se budou účinky tohoto vývoje v jednotlivých členských státech lišit, nicméně varuje, že již předvídatelné náklady na financování budou mít významný dopad na veřejné finance;

28.

připomíná, že důležitým faktorem pro zajištění udržitelnosti důchodových systémů je dosažení a udržení vysoké míry zaměstnanosti; v této souvislosti také upozorňuje na skutečnost, že je důležité lépe využívat dovednosti migrantů s cílem přizpůsobit je potřebám trhu práce;

29.

konstatuje, že členské státy v současné době vynakládají 5 až 11 % svého HDP na zdravotní péči a že se očekává, že tato částka se bude v důsledku demografických změn v příštích desetiletích výrazně zvyšovat; naléhavě vybízí Komisi, aby zaměřila své úsilí na nákladově efektivní investování do vysoce kvalitní zdravotní péče a univerzálního přístupu k této péči, a to prostřednictvím spolupráce a sdílení osvědčených postupů na úrovni EU a díky uvádění řešení problému udržitelnosti zdravotních systémů v doporučeních pro jednotlivé země;

30.

vyzývá Komisi, aby pro každý členský stát pravidelně zveřejňovala posouzení fiskální udržitelnosti s přihlédnutím ke všem specifickým faktorům dané země, jako je například demografický vývoj, a ke všem případným, implicitním a ostatním mimorozpočtovým závazkům, které ovlivňují udržitelnost veřejných financí; doporučuje, aby byly tyto zprávy součástí výročních zpráv o jednotlivých zemích; navrhuje, aby Komise vypracovala ukazatel k hodnocení dopadu veřejných financí a ročních rozpočtů členských států na budoucí generace s ohledem na budoucí pasiva a implicitní rozpočtové závazky; souhlasí s tím, že administrativní zátěž pro tato posouzení by měla být omezená;

31.

vítá skutečnost, že průměrná míra nezaměstnanosti mladých lidí klesá, přestože je stále příliš vysoká; konstatuje, že mezi jednotlivými členskými státy přetrvávají výrazné rozdíly, které si vyžadují pokračování reforem, jež usnadní mladým lidem vstup na trh práce, a zajistí tak mezigenerační spravedlnost; v tomto ohledu zdůrazňuje význam systému záruk pro mladé lidi a žádá, aby byl tento klíčový program i nadále financován EU; souhlasí s Komisí, že je zapotřebí důraznějších opatření ze strany členských států v boji proti nezaměstnanosti mladých lidí, a to zejména při zvyšování účinnosti systému záruk pro mladé lidi;

32.

zdůrazňuje, že je důležité, aby se mzdy vyvíjely zodpovědným způsobem, který by byl příznivý pro růst, poskytoval dobrý životní standard, odpovídal produktivitě a zohledňoval konkurenceschopnost; rovněž zdůrazňuje význam účinného sociálního dialogu pro dobře fungující sociálně tržní hospodářství;

33.

souhlasí s tím, že daňová politika musí podporovat investice a tvorbu pracovních míst; vyzývá k provedení daňových reforem s cílem odstranit vysoké daňové zatížení práce v Evropě, zlepšit výběr daní, bojovat s vyhýbáním se daňové povinnosti a s daňovými úniky a zavést jednodušší, spravedlivější a efektivnější daňové systémy; zdůrazňuje, že je třeba lépe koordinovat správní postupy v oblasti daní; vyzývá k posílení transparentnosti mezi členskými státy v oblasti danění právnických osob;

Fiskální odpovědnost a struktura veřejných financí

34.

konstatuje, že Komise pokládá fiskální udržitelnost i nadále za prioritu, a že problémy od vrcholu krize ustoupily a v krátkodobém výhledu nemusí být pro eurozónu jako celek hlavním zdrojem rizik;

35.

konstatuje, že podle názoru Komise problémy přetrvávají, stejně jako dědictví krizových let i strukturální nedostatky, které je třeba řešit, pokud se chceme vyhnout dlouhodobým rizikům;

36.

zdůrazňuje, že všechny členské státy jsou povinny dodržovat Pakt o stabilitě a růstu a zcela respektovat také jeho stávající doložky flexibility; v tomto ohledu rovněž poukazuje na význam Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě (TSCG) a naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila komplexní posouzení svých zkušeností s jejím uplatňováním, z něhož by vycházely kroky, jež je třeba v souladu se SEU a SFEU učinit za účelem začlenění podstaty této Smlouvy do právního rámce EU;

37.

konstatuje, že ačkoliv v šesti členských státech je nadále uplatňován postup při nadměrném schodku, dochází k poklesu průměrného schodku veřejných financí, který má být v roce 2016 nižší než 2 % a v nadcházejících letech má dále klesat, a že v roce 2017 má být postup při nadměrném schodku uplatňován pouze ve dvou členských státech; konstatuje, že v několika případech byl velký nárůst dluhu zaznamenaný v nedávné minulosti rovněž výsledkem rekapitalizace bank a nízkého růstu; zdůrazňuje, že pokud se úrokové sazby začnou opět zvyšovat, dosáhnout zlepšení v oblasti veřejných financí by mohlo být problematičtější;

38.

zdůrazňuje úlohu Komise coby strážkyně Smluv; podtrhuje, že je nutné objektivně a transparentně hodnotit uplatňování a vymáhání společně dohodnutých právních předpisů;

39.

trvá na tom, že s jednotlivými členskými státy by se nemělo zacházet rozdílně; upozorňuje, že pouze fiskální politika, která respektuje a dodržuje právní předpisy Unie, povede ke kredibilitě a důvěře mezi členskými státy a bude vhodným základem pro dokončení HMU a pro důvěru finančních trhů;

40.

vyzývá Komisi a Radu, aby byly co nejkonkrétnější, až se budou zabývat fiskálními doporučeními v rámci preventivních a nápravných opatření Paktu o stabilitě a růstu, a zvýšily tak transparentnost a vymahatelnost doporučení; zdůrazňuje, že je nutné do doporučení v rámci preventivních opatření začlenit jak finální datum pro střednědobý cíl jednotlivých zemí, tak fiskální korekci, které je zapotřebí k jeho dosažení nebo udržení;

41.

domnívá se, že makroekonomickou nerovnováhu v členských státech je třeba řešit v souladu s postupem při makroekonomické nerovnováze pomocí opatření, do nichž budou zapojeny všechny členské státy a která se budou opírat o příslušné reformy a investice; zdůrazňuje, že každý členský stát musí v této souvislosti plnit své individuální povinnosti; poznamenává, že z vysokého přebytku běžného účtu vyplývá možnost větší domácí poptávky; zdůrazňuje, že vysoká míra veřejného a soukromého zadlužení představuje významnou slabinu a že k jejímu rychlejšímu snížení je zapotřebí odpovědná fiskální politika a vyšší růst;

42.

poznamenává, že ačkoliv ve veřejných financích došlo v posledních letech ke zlepšení, z hodnocení návrhů rozpočtových plánů na rok 2017 vyplynulo, že u osmi členských států hrozí nedodržení pravidel; domnívá se, že je nutné dodržovat dohodnuté postupy fiskálních korekcí;

43.

vítá skutečnost, že v průměru se podařilo snížit veřejné schodky a dluhy, avšak souhlasí s tím, že souhrnné přehledy skrývají výrazné rozdíly v jednotlivých členských státech; zdůrazňuje, že na souhrnné přehledy je vždy třeba nahlížet v souvislosti s kontrolou jednotlivých rozpočtů, a podtrhuje, že v situaci, kdy se očekává růst úrokových sazeb, je nutné uplatňovat zdravou fiskální politiku; domnívá se, že je nutné dosáhnout vzestupné konvergence, zejména mezi členskými státy eurozóny;

Orientace fiskální politiky pro eurozónu

44.

konstatuje, že podle ekonomické prognózy Komise z podzimu roku 2016 se fiskální politika v eurozóně v roce 2015 posunula z politiky restriktivní směrem k politice neutrální a v horizontu prognózy má přejít v mírně expanzivní; bere dále na vědomí názor Komise, že dodržení všech fiskálních požadavků uvedených v doporučeních Rady pro jednotlivé země by v souhrnu v letech 2017 a 2018 vedlo k mírně restriktivní orientaci fiskální politiky eurozóny jako celku, a bere rovněž na vědomí volání Komise po pozitivní expanzivní orientaci fiskální politiky, i když uznává ekonomická a právní omezení této orientace;

45.

domnívá se, že sdělení Komise o pozitivní orientaci fiskální politiky je významným krokem; vítá záměr tohoto sdělení pomoci k lepší koordinaci ekonomických politik v eurozóně a zdůraznit, že ve stimulačních fiskálních opatřeních členských států je prostor k těmto účelům; zdůrazňuje, že fiskální požadavky vycházejí ze společně dohodnutých fiskálních pravidel; upozorňuje, že všechny členské státy jsou povinny naplňovat Pakt o stabilitě a růstu bez ohledu na souhrnná doporučení; konstatuje, že na potenciál a rozsah cíle celkové orientace fiskální politiky existují rozdílné názory; vítá práci, kterou v této oblasti průběžně odvádí nezávislá Evropská fiskální rada;

46.

zastává názor, že zlepšení struktury veřejných rozpočtů je jedním z klíčových předpokladů pro zajištění dodržování fiskálních pravidel EU, umožnění financování nezbytných výdajů, vytváření rezerv pro neočekávané potřeby, investování do projektů podporujících růst a v neposlední řadě pro financování méně důležitých výdajů a pro podporu efektivnějšího a odpovědnějšího využívání veřejných finančních prostředků; připomíná, že o skladbě vnitrostátních rozpočtů se rozhoduje na vnitrostátní úrovni s ohledem na doporučení pro jednotlivé země;

47.

konstatuje, že v rámci rozpočtu EU pravidelně probíhá debata o inteligentním přidělování veřejných výdajů a priorit politiky a že toto kritické posouzení je nepostradatelné i pro vnitrostátní rozpočty v zájmu zlepšení kvality veřejných rozpočtů ve střednědobém a dlouhodobém výhledu a prevence lineárních rozpočtových škrtů;

48.

vítá probíhající přezkum veřejných výdajů a vybízí členské státy, aby kriticky zhodnotily kvalitu a skladbu svých rozpočtů; podporuje snahy o zvýšení kvality a účelnosti veřejných výdajů, a to mimo jiné přesunem neproduktivních výdajů na investice podporující růst;

49.

je přesvědčen, že rozpočet EU by mohl pomoci zmírnit tlak na vnitrostátní rozpočty tím, že by shromažďoval vlastní zdroje místo toho, aby se velkou měrou spoléhal na příspěvky členských států;

50.

vítá tematické diskuse v Euroskupině a standardy osvědčených postupů, například ve věci přezkumů výdajů, které Euroskupina schválila během semestrálního cyklu 2016; vyzývá Komisi a Euroskupinu, aby zvýšily jejich účinnost a transparentnost;

51.

vyzývá Komisi a Radu, aby doporučení pro jednotlivé země formulovaly tak, aby byl pokrok měřitelný, zvláště v případech, kdy se politické doporučení opakovaně zaměřuje na tutéž oblast politiky a/nebo kdy povaha reformy vyžaduje provádění přesahující rámec jednoho semestrálního cyklu;

Koordinace vnitrostátních koncepcí a demokratická odpovědnost

52.

zdůrazňuje význam projednávání zpráv o jednotlivých zemích, doporučení pro jednotlivé země, vnitrostátních programů reforem a programů stability ve vnitrostátních parlamentech a zdůrazňuje také, že je důležité, aby tyto zprávy, tato doporučení a tyto programy byly ve větší míře než dosud uskutečňovány;

53.

je přesvědčen, že lepší provádění doporučení pro jednotlivé země vyžaduje jasně stanovené priority na evropské úrovni a skutečnou veřejnou diskusi na vnitrostátní úrovni i na úrovních regionálních a místních, což povede k větší odpovědnosti; vyzývá členské státy, aby s ohledem na dopady a problémy pociťované v členských státech i na nižší než celostátní úrovni systematicky zapojovaly místní a regionální orgány, a zlepšovaly tak provádění doporučení pro jednotlivé země;

54.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zahájila vyjednávání o interinstitucionální dohodě týkající se správy ekonomických záležitostí; trvá na tom, že IIA by měla v rámci Smluv zajistit, aby struktura evropského semestru umožňovala smysluplný a pravidelný parlamentní dohled nad tímto procesem, zejména pokud jde o priority roční analýzy růstu a doporučení eurozóně;

Odvětvové příspěvky ke zprávě o roční analýze růstu na rok 2017

Rozpočty

55.

domnívá se, že rozpočet EU by mohl představovat přidanou hodnotu pro investice a strukturální reformy v členských státech, pokud bude posíleno vzájemné pozitivní působení mezi stávajícími nástroji a propojení s rozpočty členských států; je proto přesvědčen, že roční analýza růstu jakožto významný dokument týkající se politik a poskytující základní obsah pro národní programy reforem, doporučení pro jednotlivé země a plány provádění by měla sloužit jako vodítko pro členské státy a pro přípravu vnitrostátních rozpočtů s cílem zavést společná řešení, která by byla ve vnitrostátních rozpočtech zjevná a spojená s rozpočtem EU;

56.

připomíná, že nejvyšší prioritou členských států by mělo být zdokonalení systémů výběru DPH a cel; vítá návrh Komise na vypracování unijní černé listiny daňových rájů, který by měl být posílen trestněprávními sankcemi s cílem postihnout nadnárodní společnosti, které se vyhýbají placení daní;

Životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

57.

zdůrazňuje, že dokonalejší a účinnější využívání zdrojů, snižování závislosti na zahraničních zdrojích energie a zavádění udržitelné výroby založené na lepších požadavcích na návrhy výrobků a vzorců udržitelnější spotřeby vyžaduje podporu podnikání a tvorby pracovních míst společně s účinnou realizací mezinárodních cílů a cílů Unie v oblasti životního prostředí a s diverzifikací zdrojů příjmů, a to v kontextu fiskální odpovědnosti a hospodářské konkurenceschopnosti; domnívá se, že evropský semestr by měl zahrnovat také podávání zpráv o energetické účinnosti a interkonektivitě na základě cílů stanovených na úrovni EU;

o

o o

58.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, vnitrostátním parlamentům a Evropské centrální bance.

(1)  Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 12.

(2)  Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 41.

(3)  Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 8.

(4)  Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 33.

(5)  Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 25.

(6)  Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 140, 27.5.2013, s. 11.

(8)  Úř. věst. L 140, 27.5.2013, s. 1.

(9)  Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 86.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/148


P8_TA(2017)0039

Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2017

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2017 (2016/2307(INI))

(2018/C 252/15)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 5 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

s ohledem na články 9, 145, 148, 152, 153 a 174 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

s ohledem na článek 349 SFEU o zvláštním statutu nejvzdálenějších regionů,

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí,

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na hlavu IV (Solidarita) této listiny,

s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

s ohledem na úmluvu č. 102 Mezinárodní organizace práce o minimálních standardech pro sociální zabezpečení a na doporučení č. 202 MOP o minimální úrovni sociální ochrany,

s ohledem na revidovanou Evropskou sociální chartu,

s ohledem na cíl č. 1 udržitelného rozvoje („vymýtit chudobu ve všech jejích formách a všude ve světě“), a zejména na cíl č. 3 („zavést v jednotlivých zemích odpovídající systémy sociální ochrany a opatření pro všechny, včetně minimální úrovně sociální ochrany, a do roku 2030 dosáhnout zásadního pokrytí, pokud jde o chudé a zranitelné osoby“),

s ohledem na doporučení Komise 2013/112/EU ze dne 20. února 2013 nazvané „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. listopadu 2016 s názvem „Roční analýza růstu 2017“ (COM(2016)0725),

s ohledem na doporučení Komise ohledně doporučení Rady ze dne 16. listopadu 2016 týkajícího se hospodářské politiky eurozóny (COM(2016)0726),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. listopadu 2016 s názvem „Směrem k pozitivní orientaci fiskální politiky pro eurozónu“ (COM(2016)0727),

s ohledem na zprávu Komise ze dne 16. listopadu 2016 s názvem „Zpráva mechanismu varování 2017“ (COM(2016)0728),

s ohledem na předlohu společné zprávy Komise a Rady o zaměstnanosti ze dne 16. listopadu 2016, která doprovází sdělení Komise o roční analýze růstu 2017 (COM(2016)0729),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. listopadu 2016 s názvem „Návrhy rozpočtových plánů na rok 2017: celkové posouzení“ (COM(2016)0730),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 1. června 2016 s názvem „Obnova investic v Evropě – zhodnocení investičního plánu pro Evropu“ (COM(2016)0359),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2016 s názvem „Budoucí evropští lídři: Iniciativa pro začínající a rychle se rozvíjející podniky“ (COM(2016)0733),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. září 2016 s názvem „Posílení evropských investic ve prospěch zaměstnanosti a růstu: na cestě k druhé fázi Evropského fondu pro strategické investice a novému evropskému plánu vnějších investic“ (COM(2016)0581),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. října 2016 s názvem „Záruka pro mladé lidi a Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí po třech letech“ (COM(2016)0646),

s ohledem na návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (COM(2016)0604), jejž předložila Komise dne 14. září 2016,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. září 2016 s názvem „Přezkum/revize víceletého finančního rámce na období 2014–2020 v polovině období – Rozpočet EU zaměřený na výsledky“ (COM(2016)0603),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. června 2016 s názvem „Nová agenda dovedností pro Evropu – Společně pracovat na posílení lidského kapitálu, zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti“ (COM(2016)0381),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. června 2016 s názvem „Evropský program pro ekonomiku sdílení“ (COM(2016)0356),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2016 k zahájení konzultací o evropském pilíři sociálních práv (COM(2016)0127) a na jeho přílohy,

s ohledem návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavedení Programu na podporu strukturálních reforem na období 2017–2020 a o změně nařízení (EU) č. 1303/2013 a (EU) č. 1305/2013 (COM(2015)0701), který předložila Komise dne 26. listopadu 2015,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. října 2015 o krocích k dokončení hospodářské a měnové unie (COM(2015)0600),

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady ze dne 15. února 2016 o hlavních směrech politiky zaměstnanosti členských států (COM(2016)0071), který předložila Komise, a na postoj Evropského parlamentu k němu ze dne 15. září 2016 (1),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. ledna 2015 s názvem „Optimální využití flexibility v rámci současných pravidel Paktu o stabilitě a růstu“ (COM(2015)0012),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2014 s názvem „Investiční plán pro Evropu“ (COM(2014)0903),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. října 2013 s názvem „Posílení sociálního rozměru hospodářské a měnové unie“ (COM(2013)0690),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. února 2013 s názvem „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“ (COM(2013)0083),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. dubna 2012 s názvem „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst“ (COM(2012)0173),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. prosince 2011 s názvem „Iniciativa ‚Příležitosti pro mladé‘“ (COM(2011)0933),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2010 s názvem „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“ (COM(2010)0758) a na usnesení Parlamentu ze dne 15. listopadu 2011 k témuž tématu (2),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 s názvem „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

s ohledem na doporučení Komise 2008/867/ES ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce (3),

s ohledem na zprávu pěti předsedů ze dne 22. června 2015 s názvem „Dokončení hospodářské a měnové unie“,

s ohledem na závěry Rady nazvané „Podpora sociální ekonomiky jakožto jednoho z klíčových motorů hospodářského a sociálního vývoje v Evropě“ (13414/2015),

s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2016 o evropském semestru pro koordinaci hospodářské politiky: provádění priorit na rok 2016 (4),

s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 na téma „Uprchlíci: sociální začleňování a integrace na trhu práce“ (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2016 o evropském semestru pro koordinaci hospodářské politiky: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2016 (6),

s ohledem na stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci ze dne 24. září 2015 o evropském semestru pro koordinaci hospodářské politiky: provádění priorit na rok 2015,

s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2015 o evropském semestru pro koordinaci hospodářské politiky: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2015 (7),

s ohledem na postoj ze dne 2. února 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje evropská platforma pro posílení spolupráce při předcházení nehlášené práci a odrazování od ní (8),

s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2015 o snižování nerovností se zvláštním zaměřením na dětskou chudobu (9),

s ohledem na své usnesení ze dne 28. října 2015 o politice soudržnosti a přezkumu strategie Evropa 2020 (10),

s ohledem na otázku k ústnímu zodpovězení O-000121/2015 – B8-1102/2015 Radě a s ní související usnesení ze dne 29. října 2015 o doporučení Rady o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných na trhu práce (11),

s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o vytvoření konkurenceschopného pracovního trhu EU pro 21. století: přizpůsobení dovedností a kvalifikace poptávce a pracovním příležitostem jako cesta k překonání krize (12),

s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o úloze sociálního podnikání a sociálních inovací v boji proti nezaměstnanosti (13),

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2014 o zaměstnanosti a sociálních aspektech strategie Evropa 2020 (14),

s ohledem na své usnesení ze dne 17. července 2014 o zaměstnanosti mladých lidí (15),

s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2014 o tom, jak může Evropská unie přispět k vytvoření vstřícného prostředí pro podniky, podnikání a startovací podniky v zájmu vytvoření pracovních míst (16),

s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o sociální ekonomice (17),

s ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením k první zprávě Evropské unie (ze září 2015),

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 3/2015 nazvanou „Systém záruk pro mladé lidi: první kroky jsou za námi, ale rizika související s jeho uplatňováním na nás teprve čekají“ (18),

s ohledem na dokument „Čtvrtletní přezkum sociální situace a zaměstnanosti v Evropě – podzim 2016“ ze dne 11. října 2016,

s ohledem na pátý a šestý průzkum pracovních podmínek eurofondu v Evropě z let 2010 a 2015 (19),

s ohledem na dokument OECD „Výhled v oblasti zaměstnanosti pro rok 2016“ ze dne 7. července 2016,

s ohledem na pracovní dokument organizace OECD ze dne 9. prosince 2014 s názvem „Trendy v nerovnosti platů a jejich dopad na hospodářský růst“,

s ohledem na zprávu Výboru pro sociální ochranu z 10. října 2014 nazvanou „Přiměřená sociální ochrana v souvislosti s potřebami dlouhodobé péče ve stárnoucí společnosti“,

s ohledem na plán Komise a konzultace o problému rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, kterému čelí pracující rodiny,

s ohledem na setkání ve dnech 3. října a 8. listopadu 2016 v rámci strukturovaného dialogu o pozastavení fondů pro Portugalsko a Španělsko,

s ohledem na rozhovory se zástupci vnitrostátních parlamentů o prioritách evropského semestru na rok 2017,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a na stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0037/2017),

A.

vzhledem k tomu, že nezaměstnanost v EU od druhé poloviny roku 2013 pomalu klesá, od roku 2013 bylo vytvořeno 8 milionů nových pracovních míst a v září 2016 byla míra nezaměstnanosti 8,6 %, čímž dosáhla své nejnižší úrovně od roku 2009; vzhledem k tomu, že však podíl mladých lidí, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEETs) zůstává vysoký a představuje 14,8 % osob ve věku od15 do 29 let (20) (21); vzhledem k tomu, že ačkoli nezaměstnanost celkově klesá, je bohužel v některých členských státech stále velmi vysoká; vzhledem k tomu, že podle Komise míra chudoby pracujících zůstává vysoká;

B.

vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti je u žen obvykle nižší a v roce 2015 míra zaměstnanosti mužů v EU-28 ve věku 20 až 64 let činila 75,9 % ve srovnání s 64,3 % u žen; vzhledem k tomu, že rozdíly mezi pohlavími, pokud jde o přístup k zaměstnání, nadále představují jednu z hlavních překážek dosažení rovnosti žen a mužů a že je naléhavě zapotřebí vyvinout úsilí o zmenšení rozdílů v míře zaměstnanosti mezi muži a ženami;

C.

vzhledem k tomu, že pokud budou současné trendy posíleny odpovídajícími veřejnými politikami, mohlo by se skutečně podařit dosáhnout cíle míry zaměstnanosti ve výši 75 %, který vytyčila strategie Evropa 2020;

D.

vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti mladých činí 18,6 % v EU a 21 % v eurozóně; vzhledem k tomu, že bez práce je 4,2 milionu mladých lidí, z toho 2,9 milionu v eurozóně; vzhledem k tomu, že úroveň nezaměstnanosti mladých je nadále výrazně vyšší než při svém minimu v roce 2008, což připomíná skutečnost, že by mělo být prioritou provádění a plné uplatňování iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI) v členských státech; vzhledem k tomu, že pro zaměstnávání mladých lidí jsou stále typické nízké mzdy, někdy pod hranicí chudoby, neplacené stáže, nedostatek kvalitní odborné přípravy a nedostatečná práva na pracovišti;

E.

vzhledem k tomu, že se odhaduje, že mladí lidé, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, představují pro EU náklady 153 miliard EUR (1,21 % HDP) ročně na dávkách, ušlém zisku a na daních, zatímco celkové odhadované náklady na vybudování systémů záruk pro mladé lidi v eurozóně by dosáhly 21 miliard EUR ročně, tedy 0,22 % HDP;

F.

vzhledem k tomu, že počet těchto mladých lidí zaznamenaný v roce 2015 bude nadále klesat; vzhledem k tomu, že v této situaci je stále 6,6 milionu mladých lidí ve věku 15 až 24 let, což odpovídá 12 % populace v této věkové skupině;

G.

vzhledem k tomu, že primární odpovědnost za boj proti nezaměstnanosti mladých lidí nesou členské státy a že za tímto účelem musí vypracovat a uplatňovat regulační rámce pro trh práce, vzdělávací a školicí systémy a aktivní politiky pracovního trhu;

H.

vzhledem k tomu, že lidé se zdravotním postižením jsou i nadále značnou měrou vyloučeni z trhu práce, přičemž v uplynulém desetiletí došlo jen k velmi malému zlepšení, částečně z důvodu nedostatečných investic do příslušných podpůrných opatření; zdůrazňuje, že to často vede k chudobě a sociálnímu vyloučení, a tedy i k negativním dopadům na cíl strategie Evropa 2020;

I.

vzhledem k tomu, že strukturální problémy na trhu práce, jakými jsou nízká účast a nesoulad dovedností a kvalifikace, vyvolávají nadále znepokojení v mnoha členských státech;

J.

vzhledem k tomu, že míra dlouhodobé nezaměstnanosti (tj. nezaměstnanosti trvající déle než rok) poklesla během roku do prvního čtvrtletí 2016 o 0,7 % na 4,2 % pracovní síly; vzhledem k tomu, že míra velmi dlouhodobé nezaměstnanosti (tj. nezaměstnanosti trvající déle než dva roky) poklesla na 2,6 % pracovní síly; vzhledem k tomu, že počet dlouhodobě nezaměstnaných zůstává nicméně vysoký, je jich kolem 10 milionů; vzhledem k tomu, že dlouhodobá nezaměstnanost je problémem zvláště pro mladší a starší uchazeče o práci, z nichž 30 % osob ve věku 15 až 24 let a 64 % ve věku 55 až 64 let hledá práci již déle než rok; vzhledem k tomu, že mnozí starší pracovníci, kteří nejsou aktivní, nejsou zahrnuti do statistik nezaměstnaných; vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti a její sociální důsledky se v jednotlivých evropských zemích liší, a vzhledem k tomu, že je důležité zohlednit konkrétní mikroekonomické okolnosti;

K.

vzhledem k tomu, že cílem strategie Evropa 2020 je snížit chudobu tak, aby do roku 2020 přestalo být nejméně 20 milionů lidí ohrožováno chudobou nebo sociálním vyloučením; vzhledem k tomu, že tohoto cíle nebylo ještě zdaleka dosaženo a tudíž je třeba vyvinout větší úsilí; vzhledem k tomu, že v roce 2015 bylo 119 milionů lidí ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením, což je přibližně o 3,5 milionu lidí méně než v roce 2014; vzhledem k tomu, že v roce 2012 se v této situaci v EU nacházelo 32,2 milionu osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že v roce 2013 bylo v EU-28 celkem 26,5 milionu dětí ohrožených chudobou či sociálním vyloučením nebo propadajících se do chudoby a sociálního vyloučení; vzhledem k tomu, že vysoká míra nerovnosti snižuje výkonnost ekonomiky a potenciál udržitelného růstu;

L.

vzhledem k tomu, že pomoc dlouhodobě nezaměstnaným je zásadní, neboť jinak tato situace začne ovlivňovat jejich sebedůvěru, duševní pohodu a budoucí rozvoj, vystaví je riziku chudoby a sociálního vyloučení a ohrozí udržitelnost vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení, jakož i evropský sociální model;

M.

vzhledem k tomu, že oslabení sociálního dialogu má negativní dopad na práva pracovníků, na kupní sílu občanů EU a na růst;

N.

vzhledem k tomu, že v EU nastala řada pozitivních změn, které svědčí o odolnosti a oživení evropské ekonomiky;

O.

vzhledem k tomu, že sociální ekonomika, která představuje 2 miliony podniků, jež zaměstnávají více než 14,5 milionu osob v Unii, je důležitým odvětvím, které přispívá k evropské odolnosti a k hospodářskému oživení;

P.

vzhledem k tomu, že růst je ve většině členských států stále nízký, míra růstu v EU v roce 2016 dokonce poklesla a zastavila se na 2 %, navzdory dočasným pozitivním aspektům, což svědčí o tom, že EU může udělat více pro podporu hospodářské a sociální obnovy, tak aby byla ve střednědobém výhledu udržitelnější;

Q.

vzhledem k tomu, že podle Evropské komise (22) přetrvávají rozdíly v zaměstnanosti a sociální rozdíly v rámci jednotlivých států a mezi členskými státy navzájem a že vývoj v sociální oblasti stále směřuje k jejich dalšímu prohlubování v celé EU na úkor růstu, zaměstnanosti a soudržnosti; vzhledem k tomu, že společnosti, které se vyznačují vysokou úrovní rovnosti a vysokými investicemi do lidí, vykazují v oblasti růstu a zaměstnanosti lepší výsledky;

R.

vzhledem k tomu, že nehlášená práce je stále realitou, která má závažné rozpočtové dopady, jež vedou ke ztrátě daňových příjmů a příspěvků sociálního zabezpečení a mají také negativní vliv na zaměstnanost, produktivitu, kvalitu práce a rozvoj dovedností;

S.

vzhledem k tomu, že nejvzdálenější regiony čelí obrovským obtížím spojeným s jejich konkrétními zvláštnostmi, což omezuje jejich růstový a rozvojový potenciál; vzhledem k tomu, že nezaměstnanost, nezaměstnanost mladých lidí a dlouhodobá nezaměstnanost v těchto regionech patří k nejvyšším v EU a mnohdy převyšuje 30 %;

T.

vzhledem k tomu, že v rámci Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) již bylo schváleno 69 projektů v 18 zemích a podepsáno 56 operací, a to vše by podle očekávání mělo vést k investicím ve výši přes 22 miliard EUR a zahrnout přibližně 71 000 malých a středních podniků;

U.

vzhledem k tomu, že v mnoha členských státech se počet lidí v produktivním věku a pracovní síla i nadále zmenšují, vzhledem k tomu, že účast žen na trhu práce je příležitostí pro členské státy, jak se vypořádat s tímto problémem a posílit pracovní sílu v EU; vzhledem k tomu, že pokračující příchod uprchlíků a žadatelů o azyl by také mohl pomoci posílit pracovní sílu;

V.

vzhledem k tomu, že EU čelí demografickým problémům, které nejsou spojeny pouze se stárnutím obyvatelstva a se snižováním porodnosti, ale zahrnují i jiné skutečnosti, jako je vylidňování;

W.

vzhledem k tomu, že rozdíl v platech mezi pohlavími činí v současné době 16 % a rozdíl v důchodech mezi pohlavími je 38 %, což vystavuje ženy, jak stárnou, vyššímu riziku chudoby nebo sociálního vyloučení;

X.

vzhledem k tomu, že zajištění a správa systémů sociálního zabezpečení patří do pravomoci členského státu, kterou Unie koordinuje, ale neharmonizuje;

Y.

vzhledem k tomu, že střední délka života u žen klesla z 62,6 v roce 2010 na 61,5 v roce 2013 a v roce 2014 se lehce zvýšila, přičemž u mužů stagnovala na 61,4;

1.

vítá skutečnost, že v roční analýze růstu na rok 2017 je důraz kladen na důležitost zajištění sociální spravedlivosti jako prostředku stimulace růstu více podporujícího začlenění a také na vytváření kvalitních pracovních míst podporujících začlenění a rozvíjení dovedností a na potřebu zvýšit konkurenceschopnost, inovativnost a produktivitu; vyzývá Komisi, aby zajistila, že doporučení pro jednotlivé země týkající se reforem trhu práce zdůrazní také význam aktivních politik na trhu práce a podpoří práva a ochranu pracovníků;

2.

vítá pokrok směrem k dosažení rovnováhy mezi ekonomickou a sociální dimenzí procesu evropského semestru, kdy Komise vyhověla některým požadavkům Parlamentu; zdůrazňuje vsak, že je třeba vynaložit větší úsilí s cílem zlepšit politickou viditelnost a dopad srovnávacího přehledu klíčových ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů; vítá návrh Komise na změnu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 99/2013 o evropském statistickém programu na období 2013 až 2017 tím, že se tento program prodlouží na období 2018 až 2020 a že budou do současných údajů o zaměstnanosti a sociální oblasti souvisejících s vývojem makroekonomických údajů zahrnuty nové sociální ukazatele, takže analýza představí komplexní obraz propojení a dopadů různých politických rozhodnutí; zdůrazňuje, že by ukazatelům zaměstnanosti měl být přikládán stejný význam jako ekonomickým ukazatelům, což jim umožní spustit hloubkové analýzy a nápravná opatření v příslušných členských státech;

3.

zdůrazňuje, že cyklu evropského semestru stále chybí přístup zaměřený na děti, včetně závazku týkajícího se práv dětí soustřeďujícího se na boj proti dětské chudobě a na cíle v oblasti blahobytu napříč všemi příslušnými oblastmi tvorby politik; zdůrazňuje, že pro prolomení cyklu znevýhodnění je zapotřebí strategický přístup s jasnými cíli a plány;

4.

žádá, aby byly zavedeny programy poskytující podporu a příležitosti jako součást integrovaného evropského plánu investování do dětí v předškolním věku a boje proti dětské chudobě, a to včetně vytvoření záruky pro děti, jejímž cílem bude plné provedení doporučení Komise „Investice do dětí“, což zajistí, aby každé dítě v Evropě ohrožené chudobou (včetně uprchlíků) mělo přístup k bezplatné zdravotní péči, bezplatnému vzdělání, bezplatné péči o dítě, důstojnému bydlení a přiměřené výživě;

5.

zdůrazňuje, že investice do sociálního rozvoje přispívají k hospodářskému růstu a konvergenci; bere na vědomí nedávné studie OECD (23) a MMF (24), v nichž je zdůrazněno, že sociální nerovnosti v Evropě brzdí hospodářské oživení; vyzývá k většímu úsilí o boj proti chudobě a rostoucí nerovnosti a případně k vyšším investicím do sociální infrastruktury a podpoře těch, kdo byli hospodářskou krizí postiženi nejvíce; vyzývá Komisi, aby doporučení pro jednotlivé země zahrnovala zvláštní zaměření na boj proti nerovnostem;

6.

vyzývá Komisi a Radu, aby zlepšily strategii pro zastřešující cíl týkající se rovnosti žen a mužů; podporuje využívání výročních zpráv o rovnosti žen a mužů Komise v kontextu evropského semestru s cílem zlepšovat začleňování hlediska rovnosti žen a mužů; vyzývá členské státy, aby začlenily hledisko pohlaví a zásadu rovnosti žen a mužů do svých národních programů reforem a stabilizačních a konvergenčních programů, a to prostřednictvím stanovování cílů a opatření, které budou řešit přetrvávající genderové rozdíly; vyzývá Komisi, aby i nadále vydávala doporučení pro jednotlivé země s ohledem na zlepšování služeb péče o děti a dlouhodobou péči, jež mohou mít pozitivní dopad na účast žen na trhu práce; znovu vyzývá Komisi a členské státy, aby v procesu monitorování evropského semestru případně zvážily využívání údajů rozlišených podle pohlaví; navrhuje do evropského semestru více zapojit Evropský institut pro rovnost žen a mužů;

7.

zdůrazňuje, že veřejný a soukromý dluh je v některých členských státech příliš vysoký a znemožňuje investice, hospodářský růst a zaměstnanost;

8.

je toho názoru, že údaje obsažené ve srovnávacím přehledu ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů jsou užitečné, ale nejsou dostatečné pro posouzení vývoje zaměstnanosti a sociální situace v Evropské unii; vyzývá Komisi a členské státy, aby doplnily do srovnávacího přehledu údaje o kvalitě zaměstnanosti a o chudobě se zvláštním důrazem na vícerozměrnou dětskou chudobu;

9.

vyzývá Evropskou komisi, aby definovala a vyčíslila svou koncepci sociální spravedlnosti, které má být dosaženo pomocí roční analýzy růstu na rok 2016 a evropského semestru, a zohlednila přitom politiky v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti;

10.

vyzývá členské státy a Komisi, aby urychlily provádění všech programů, které mohou podpořit tvorbu důstojné, kvalitní a dlouhodobé zaměstnanosti pro všechny kategorie obyvatelstva a zejména pro mladé; zdůrazňuje, že nezaměstnanost mladých lidí navzdory mírnému poklesu nezaměstnanosti v EU stále dosahuje úrovně 18,6 %; vyzývá členské státy, aby zajistily aktivnější návazné kroky řídících orgánů těchto programů;

11.

zdůrazňuje, že by se mělo posílit provádění systému záruk pro mladé lidi na celostátní, regionální a místní úrovni a mělo by být prodlouženo alespoň do roku 2020 za aktivní účasti sociálních partnerů a posílených veřejných služeb, a vyzdvihuje jeho důležitost pro přechod ze školy do zaměstnání; naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala studie dopadu s cílem přesně určit, jakých výsledků bylo do dnešního dne dosaženo, přijala doplňková opatření a zohlednila očekávaný audit Evropského účetního dvora, sdílení osvědčených postupů a organizaci seminářů, na kterých se schází všichni dotčení aktéři a jež slouží k tomu, aby byl tento nástroj účinnější; zdůrazňuje, že by členské státy měly zajistit, že systém záruk pro mladé lidi bude plně přístupný, a to i pro ohrožené osoby a osoby se zdravotním postižením; podtrhuje, že tomu tak ve všech členských státech není, a vyzývá členské státy k co nejrychlejšímu řešení této situace, jelikož porušuje Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby k záruce pro mladé lidi získali přístup také mladí lidé, kteří čelí mnohonásobnému vyloučení a extrémní chudobě; poukazuje na to, že je potřebné věnovat zvláštní pozornost mladým ženám a dívkám, které by mohly čelit genderovým překážkám; vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly dostatečné financování systému záruk pro mladé lidi tak, aby zajistily, že bude řádně zaveden ve všech členských státech a bude pomáhat ještě většímu počtu mladých lidí;

12.

bere na vědomí, že pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI) byly pro rok 2017 schváleny prostředky na závazky ve výši 500 milionů EUR; zdůrazňuje, že tato částka není dostatečná a je třeba ji zvýšit a zajistit ve stávajícím víceletém finančním rámci (VFR); zároveň však konstatuje, že v souvislosti s přezkumem v polovině období je třeba dosáhnout dohody o vhodném dodatečném financování iniciativy YEI na zbytek období stávajícího VFR;

13.

zdůrazňuje potenciál kulturních a tvůrčích odvětví, pokud jde o zaměstnanost mladých; zdůrazňuje, že další podpora a investice v oblasti kulturních a tvůrčích odvětví mohou významně přispívat k investicím, růstu, inovacím a zaměstnanosti; vyzývá Komisi, aby proto zvážila zvláštní příležitosti, které nabízí celé kulturní a tvůrčí odvětví, včetně nevládních organizací a malých sdružení, například v rámci iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí;

14.

zdůrazňuje, že nedostatečné investice do veřejného vzdělávacího systému mohou poškodit konkurenční postavení Evropy a zaměstnavatelnost evropských pracovníků; zdůrazňuje, že je třeba do lidí investovat co možná nejdříve v jejich životě, aby se snížila nerovnost a podpořilo sociální začlenění v nízkém věku; rovněž zdůrazňuje potřebu bojovat od útlého mládí ve škole proti stereotypům podporou rovnosti mezi ženami a muži na všech úrovních vzdělávání;

15.

vyzývá členské státy, aby zaváděly politiky s cílem provádět a sledovat formy systémů sociální ochrany podporující větší začlenění a podporu příjmu, a zajistily tak, aby tyto systémy přinášely důstojnou životní úroveň pro nezaměstnané a ty, kteří jsou ohroženi chudobou a sociálním vyloučením, a zajistily přístup ke vzdělávání, odborné přípravě a možnostem vstoupit na trh práce;

16.

vítá zvýšení míry zaměstnanosti; konstatuje však, že rostoucí míra zaměstnanosti ve členských státech je doprovázena nárůstem výskytu netypických a neformálních forem zaměstnání včetně smluv na nulový počet hodin; zdůrazňuje, že by prioritou měla být udržitelnost a kvalita vytvářených pracovních míst; je rozhodně přesvědčen, že vysoká nezaměstnanost stále trvá zejména v zemích, které stále trpí krizí; uznává, že narůstá fenomén chudoby pracujících jako důsledek zhoršujících se mzdových a pracovních podmínek, které je třeba řešit jako součást kroků směřujících k zaměstnanosti a sociální ochraně; vybízí členské státy k tomu, aby vyvinuly ještě více úsilí a aby rovněž zůstaly otevřené novým řešením a přístupům, aby se podařilo dosáhnout cíle strategie Evropa 2020, kterým je míra zaměstnanosti ve výši 75 %, i tím, že se zaměří na skupiny, které mají nejnižší účast na trhu práce, jako jsou ženy, starší pracovníci, nekvalifikovaní pracovníci a osoby se zdravotním postižením; vyzývá členské státy, aby zvýšily svou nabídku v oblasti celoživotního učení a účinného zvyšování úrovně dovedností;

17.

je přesvědčen, že by migrace mohla hrát významnou úlohu, a to i prostřednictvím vzdělávacích systémů doplněných účinnými veřejnými výdaji, pokud jde o vysoce kvalitní sociální a ekologicky udržitelné investice zaměřené na začlenění pracovníků do trhu práce a snížení nezaměstnanosti;

18.

uznává, že ženy jsou na trhu práce stále málo zastoupeny; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zavedly aktivnější politiky a vhodné investice zaměřené na podporu účasti žen na trhu práce a určené k tomuto účelu; zdůrazňuje, že lepší rovnováha mezi prací a životem je důležitá pro podporu účasti žen na trhu práce; v tomto ohledu poukazuje na to, že flexibilní způsoby organizace práce, jako je práce na dálku, pružná pracovní doba a snížený počet pracovních hodin, mohou podle Komise hrát významnou úlohu; sdílí názor Komise, že poskytování placené mateřské, otcovské a rodičovské dovolené ve členských státech vede ke zvyšování zapojení žen na pracovním trhu; rovněž vyzývá členské státy, aby zavedly vhodné politiky, které budou podporovat vstup, návrat, zůstávání a pokrok žen a mužů na pracovním trhu po období rodinné nebo pečovatelské dovolené pomocí udržitelného a kvalitního zaměstnání; odsuzuje rozdíly mezi ženami a muži, pokud jde o úroveň zaměstnanosti a výši platů a důchodů; vyzývá k zavedení politik, které budou ženy povzbuzovat a podporovat, aby budovaly kariéry v podnikání, usnadňovat jejich přístup k finančním a obchodním příležitostem a poskytovat individuálně přizpůsobenou odbornou přípravu;

19.

uznává však, že podpora zaměstnanosti a opatření na zlepšení aktivní účasti na trhu práce musí být součástí širšího přístupu zaměřeného na práva k řešení sociálního vyloučení a chudoby, který zohledňuje děti, rodiny a jejich konkrétní potřeby;

20.

žádá členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy a zvážily nové inovativní způsoby pro rozvoj přizpůsobivého a flexibilního trhu práce s cílem uspokojit nároky světového hospodářství a zároveň zajistit vysoké pracovní standardy pro všechny pracovníky;

21.

vítá připomínku určenou členským státům EU, že systémy sociálního zabezpečení musí být zakotveny v silných sociálních standardech a že podpora vyvážené kombinace pracovního a soukromého života a řešení diskriminace přispívá nejen k sociální spravedlnosti, ale i k růstu; zdůrazňuje, že reintegrace rodičů na trhu práce by měla být podpořena vytvořením podmínek pro kvalitní zaměstnání a pracovním prostředím podporujícím začlenění, které rodičům umožní vyvážit svou pracovní a rodičovskou úlohu;

22.

uznává, že vedle vytváření pracovních míst je klíčovým faktorem pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení dlouhodobě nezaměstnaných jejich integrace do kvalitních zaměstnání prostřednictvím individuálně uzpůsobených opatření, a to zejména aktivních politik zaměstnanosti; poukazuje na potřebu zdůrazňovat zlepšování opatření zaměřených na vytváření důstojných pracovních míst; zdůrazňuje, že integrace těch, kdo jsou nejvíce vzdáleni trhu práce, má dvojí efekt – je prospěšná pro jednotlivce a zároveň stabilizuje systémy sociálního zabezpečení a podporuje hospodářství; je přesvědčen, že je nezbytné zohledňovat sociální situaci těchto občanů a jejich specifické potřeby a lépe na evropské úrovni monitorovat politiky, jež jsou prováděny na vnitrostátní úrovni;

23.

zdůrazňuje důležitost dovedností a schopností získaných v neformálním a informálním vzdělávacím prostředí a jejich validaci a osvědčování, důležitost přístupu k celoživotnímu vzdělávání, jakož i význam závazků a kritérií strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020); vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily systémy uznávání neformálních a informálních dovedností; dále vyzývá členské státy k provádění politik, které budou zajišťovat nejen přístup ke kvalitnímu inkluzivnímu vzdělání a odborné přípravě za přijatelnou cenu, nýbrž také provádění rámcového přístupu celoživotního vzdělávání zaměřeného na flexibilní vzdělávací dráhu, která bude podporovat spravedlnost a sociální soudržnost a poskytovat možnosti zaměstnání pro všechny;

24.

vyzývá k navazování a rozvoji partnerství mezi zaměstnavateli, sociálními partnery, veřejnými a soukromými službami zaměstnanosti, orgány veřejné správy, sociálními službami a vzdělávacími institucemi a institucemi pro odbornou přípravu s cílem poskytnout nástroje nutné k lepší reakci na potřeby trhu práce a k prevenci dlouhodobé nezaměstnanosti; připomíná, že je nezbytné personalizované a individuálně přizpůsobené sledování, které může přinést účinné odpovědi dlouhodobě nezaměstnaným;

25.

s politováním konstatuje nízkou úroveň veřejných investic, neboť takové investice mohou být důležitým spouštěcím mechanismem pro tvorbu pracovních míst; zdůrazňuje, že Evropský fond pro strategické investice (EFSI) nerozvinul dostatečný potenciál pro investice do sociální infrastruktury a jedná se o ztracenou příležitost, kterou je nutno se naléhavě zabývat;

26.

vyzývá k zavedení opatření, která by respektovala a podporovala kolektivní vyjednávání a jeho působnost, které má obsáhnout co nejvíce pracovníků a zároveň usilovat o lepší dolní hranice mezd ve formě minimálních mezd stanovených na důstojné úrovni a se zapojením sociálních partnerů – to vše za účelem ukončení konkurenčního závodu ve snižování mezd, podpory celkové poptávky a hospodářského oživení, omezení mzdové nerovnosti a boje proti chudobě pracujících;

27.

vyzývá členské státy, aby zajistily, aby se osobám s dočasným nebo částečným úvazkem a osobám samostatně výdělečně činným dostalo rovného zacházení – i pokud jde o pravidla pro propouštění a výplatu odměny –, aby měly přiměřenou sociální ochranu a přístup k odbornému vzdělávání a aby byly rámcové podmínky stanoveny tak, aby jim umožňovaly rozvíjení kariéry; vyzývá členské státy, aby uplatňovaly rámcovou dohodu o částečném pracovním úvazku a rámcovou dohodu o pracovních poměrech na dobu určitou a účinně prosazovaly směrnici, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání;

28.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly odpovídající opatření s cílem pomáhat uprchlíkům usadit se a začlenit se do společnosti a aby zajistily, aby veřejné služby disponovaly dostatečnými zdroji a včas předvídaly požadavky s cílem usnadnit jejich integraci;

29.

s politováním konstatuje, že procentní podíl lidí, kterým hrozí chudoba a sociální vyloučení, zůstává vysoký; poukazuje na to, že vysoká míra nerovnosti a chudoby ovlivňuje sociální soudržnost a brání dosažení sociální a politické stability; s politováním konstatuje, že opatření, která by účinně řešila tento problém, nejsou dostatečně ambiciózní, aby měla dostatečný hospodářský vliv; žádá členské státy, aby urychlily své kroky směrem k dosažení cíle Evropa 2020, a snížily tak počet osob ohrožených chudobou o 20 milionů; vyzývá Komisi a členské státy, aby se přednostně zabývaly snížením nerovnosti; vyzývá k větší podpoře a uznání práce nevládních organizací, organizací bojujících s chudobou a organizací osob žijících v chudobě a k podněcování jejich účasti na výměně osvědčených postupů;

30.

vyjadřuje obavy, pokud jde o nízkou účast etnických menšin, zejména romské komunity, na trhu práce; vyzývá k řádnému uplatňování směrnice 2000/78/ES; zdůrazňuje, že je nutné podporovat úlohu, kterou hrají specializované nevládní organizace při podpoře jejich účasti na trhu práce a při podpoře nejen zařazování dětí do procesu vzdělávání, ale také při předcházení předčasnému ukončování školní docházky s cílem prolomit začarovaný kruh chudoby;

31.

domnívá se, že v zájmu vytváření udržitelného růstu je důležité odstranit nedostatek investic, aniž by to ohrozilo hospodářskou a sociální udržitelnost členských států; v tomto ohledu poukazuje na rostoucí význam zaručení konsolidace veřejných financí, která je důležitá pro další existenci evropského sociálního modelu, kterým se EU vyznačuje;

32.

s politováním konstatuje, že poslední doporučení Komise nebrala v potaz požadavek Parlamentu na účinnější uplatňování článku 349 SFEU, zejména přijetím diferencovaných opatření a programů zaměřených na omezení asymetrií, stejně jako na maximalizaci sociální soudržnosti v EU; v tomto ohledu naléhavě vyzývá členské státy k vytvoření zvláštních investičních programů určených pro subregiony, v nichž nezaměstnanost přesahuje 30 %; opakovaně připomíná svou výzvu Komisi, aby pomohla členským státům a evropským regionům, zejména těm nejvzdálenějším, při přípravě a financování investičních programů v rámci VFR;

33.

je si vědom toho, že na evropském trhu práce, který na jedné straně není schopen řešit stále vysokou míru nezaměstnanosti a na druhé straně poptávku firem po kvalifikované a odpovídající pracovní síle, přetrvává nestabilní situace; vyzývá Komisi, aby na úrovni členských států podpořila formy spolupráce zahrnující orgány veřejné správy, podniky, včetně podniků sociální ekonomiky, vzdělávací zařízení, individualizované podpůrné služby, občanskou společnost a sociální partnery na základě výměny osvědčených postupů a s cílem přizpůsobit systémy vzdělávání a odborné přípravy členských států, tak aby se odstranil nesoulad mezi nabídkou a poptávkou v oblasti kvalifikací a byly tak splněny potřeby na trhu práce;

34.

zdůrazňuje, že vzdělání je základním právem, které by mělo být zaručeno všem dětem, a že rozdíly v dostupnosti a kvalitě vzdělání by měly být řešeny s cílem posílit vzdělávání pro všechny a omezit předčasné ukončování školní docházky; zdůrazňuje, že přizpůsobení dovedností a kvalifikace poptávce a pracovním příležitostem podpoří vytvoření trhu práce v EU podporujícího začlenění; je přesvědčen, že klíčovým prvkem politiky vzdělávání a nabývání dovedností musí být již od rané fáze vzdělávání každého jednotlivce vedení a poradenství zaměřené na individuální potřeby a na hodnocení a rozvoj individuálních dovedností; vyzývá členské státy, aby lépe sladily vzdělávání a odbornou přípravu s potřebami trhu práce v celé EU, a zdůrazňuje, že je důležité vyhodnotit různou situaci v členských státech v oblasti zaměstnanosti s cílem zachovat jejich specifičnost a zvláštnosti;

35.

uznává, že pokrok v oblasti nových technologií a digitalizace evropského průmyslu představuje pro EU významnou výzvu; zdůrazňuje, že produktivní modely EU a členských států podporované jejich vzdělávacím systémem musí být nasměrovány k vysoce produktivním odvětvím, zejména k odvětvím souvisejícím s IKT a digitalizací, s cílem zlepšit konkurenceschopnost EU na globální úrovni;

36.

zdůrazňuje, že nedostatečné a nevhodně zaměřené investice do vzdělávání v oblasti digitálních dovedností, programování a tzv. STEM oborů (přírodní vědy, technika, inženýrství a matematika) ohrožují konkurenceschopnost Evropy, dostupnost kvalifikované pracovní síly a zaměstnatelnost evropských pracovníků; zastává názor, že lepší přizpůsobení dovedností a lepší vzájemné uznávání kvalifikací bude prospěšné při překonávání nedostatku kvalifikovaných pracovníků na evropském trhu práce a rozdílů mezi nabídkou kvalifikací a poptávkou po nich a také ku prospěchu lidí hledajících práci, zvláště mladých lidí; vyzývá členské státy, aby upřednostňovaly komplexní odbornou přípravu v oblasti digitálních dovedností, programování a dovedností, které jsou velmi žádané ze strany zaměstnavatelů, pro všechny, a zachovaly přitom vysokou úroveň vzdělávání tradičních předmětů, a aby zohlednily přechod k digitální ekonomice v souvislosti se zlepšováním dovedností a rekvalifikací, které by se neměly omezit na znalosti z pohledu uživatele;

37.

podotýká, že v mnoha členských státech je nutné vyvinout ještě větší úsilí při vzdělávání pracovní síly, mj. v oblasti vzdělávání a odborné přípravy dospělých; zdůrazňuje význam celoživotního vzdělávání, a to i v případě starších pracovníků, s cílem přizpůsobit jejich dovednosti potřebám trhu práce; vyzývá k větší podpoře předmětů tzv. STEM oborů (přírodní vědy, technika, inženýrství a matematika) zaměřených na ženy a dívky s cílem odstraňovat stávající vzdělávací stereotypy a bojovat proti dlouhodobým rozdílům mezi ženami a muži v oblasti zaměstnávání, platů a důchodů;

38.

uznává hodnotu nových technologií a význam digitální gramotnosti pro osobní život jednotlivce a úspěšnou integraci na trhu práce; navrhuje proto, aby členské státy zvýšily své investice do zlepšení infrastruktury a propojení IKT ve vzdělávacích zařízeních a rozvíjely účinné strategie k využití potenciálu IKT při podpoře neformálního vzdělávání dospělých a zlepšení možností jejich formálního a neformálního vzdělávání;

39.

vítá podíl programu Erasmus+ na rozšiřování mobility a kulturní výměny v rámci EU a s třetími zeměmi; požaduje větší podporu a využívání evropských nástrojů pro transparentnost, mobilitu a uznávání dovedností a kvalifikací s cílem usnadnit mobilitu v oblasti vzdělávání a práce; znovu potvrzuje, že je nutné zajistit příležitosti k mobilitě pro odbornou přípravu, znevýhodněné mladé lidi a osoby trpící různými formami diskriminace;

40.

vítá novou politiku a investiční rámec, které zajišťuje Pařížská dohoda a které přispějí k vytvoření nových pracovních příležitostí v nízkouhlíkových a nízkoemisních odvětvích;

41.

vyzývá Komisi, aby vyzdvihla význam odstraňování překážek a bariér, jak fyzických, tak digitálních, s nimiž se stále potýkají lidé se zdravotním postižením v členských státech;

42.

vítá, že ve vztahu ke zlepšení přístupu ke kvalitním službám byla výslovně uvedena oblast péče o děti, bydlení, zdravotní péče a vzdělávání;

43.

připomíná, že volný pohyb pracovníků je základní zásadou Smlouvy; vítá skutečnost, že v roční analýze růstu na rok 2017 je důraz kladen na důležitost zajištění sociální spravedlivosti prostřednictvím spravedlivé spolupráce mezi různými orgány členských států; vyzývá proto členské státy, aby vybavily inspektoráty práce a další příslušné veřejné orgány přiměřenými zdroji a zlepšily přeshraniční spolupráci mezi inspekčními službami a elektronickou výměnu informací a údajů, aby tak zvýšily účinnost kontrol, jejichž cílem je bojovat proti sociálním podvodům a nehlášené práci a předcházet těmto jevům;

44.

zdůrazňuje, že je nutné podpořit domácí poptávku podporou veřejných a soukromých investic a podporou sociálně a ekonomicky vyvážených strukturálních reforem, které by byly zaměřeny na snižování nerovnosti a podporovaly kvalitní a udržitelnou zaměstnanost, udržitelný růst a sociální investice a odpovědnou fiskální konsolidaci, a tím vytvořily možnost dosažení větší soudržnosti a vzestupné sociální konvergence pro podniky a veřejné služby; zdůrazňuje význam investic do lidského kapitálu jako společné strategie; rovněž poukazuje na potřebu změnit zaměření hospodářské politiky EU na sociální tržní ekonomiku;

45.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly odpovídající opatření s cílem zaručit pracovníkům v digitální oblasti stejná práva a stejnou úroveň sociální ochrany, jako mají podobní pracovníci v příslušném odvětví;

46.

konstatuje, že mikropodniky a malé a střední podniky, které představují více než 90 % všech podniků v Evropě a jsou motorem evropského hospodářství, stejně jako zdravotní a sociální služby a sociální a solidární podniky, účinně přispívají k udržitelnému a inkluzivnímu rozvoji a vytváření kvalitních pracovních míst; vyzývá Komisi a členské státy, aby v procesu tvorby politiky více přihlížely k zájmům mikropodniků a malých a středních podniků prostřednictvím uplatňování testu malých a středních podniků v rámci celého legislativního procesu v souladu se zásadou „zelenou malým a středním podnikům“ a aby podporovaly existující formy finanční podpory pro mikropodniky, jako je např. program pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI); považuje za mimořádně důležité snížit administrativní zátěž těchto podniků a odstranit nepotřebné právní předpisy, aniž by došlo k omezení pracovních a sociálních práv; zdůrazňuje, že je třeba poskytnout druhou šanci podnikatelům, kteří při prvním pokusu selhali, aniž porušili zákon, a dodržovali práva zaměstnanců;

47.

zdůrazňuje, že sociální podnikání je rostoucím odvětvím, které může podpořit hospodářství a zároveň zmírnit strádání, sociální vyloučení a další sociální problémy; domnívá se proto, že by vzdělávání v oblasti podnikání mělo zahrnovat sociální rozměr a zabývat se tématy jako spravedlivý obchod, sociální podniky a alternativní modely podnikání včetně družstev, s cílem dosáhnout sociálnějšího, inkluzivnějšího a udržitelnějšího hospodářství;

48.

naléhavě žádá Komisi a Radu, aby zjistily, jak by bylo možné zvýšit produktivitu pomocí investic do lidského kapitálu, s přihlédnutím k tomu, že reagovat na poptávku a výzvy, s nimiž se potýkají podniky a poskytovatelé služeb, mohou nejlépe nejschopnější, dobře integrovaní a spokojení pracovníci;

49.

vyzývá členské státy, aby se soustředily na postavení samostatně výdělečně činných podnikatelů s cílem zajistit jim odpovídající sociální ochranu, pokud jde o pojištění v případě nemoci, nehody, nezaměstnanosti a důchodová práva;

50.

připomíná význam zavádění skutečné kultury podnikání, která stimuluje mladé lidi od raného věku; vyzývá proto členské státy, aby této zásadě přizpůsobily svůj systém vzdělávání a odborné přípravy; upozorňuje členské státy na význam vytváření pobídek pro podnikání, zejména prostřednictvím uplatňování fiskálních pravidel a omezení administrativní zátěže; vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy přijala opatření týkající se lepšího informování o všech evropských fondech a programech, které mají potenciál povzbudit podnikání, investice a přístup k finančním prostředkům, jako je program Erasmus pro mladé podnikatele;

51.

zdůrazňuje pákový efekt rozpočtu EU na vnitrostátní rozpočty; poukazuje na komplementární úlohu rozpočtu EU při dosahování cílů Unie v rámci sociální politiky navržené v roční analýze růstu na rok 2017, jejímž cílem je vytvářet větší množství kvalitních pracovních míst lepší kvality v celé EU;

52.

je znepokojen zpožděním při provádění operačních programů během současného programového období; bere na vědomí skutečnost, že do září 2016 bylo určeno pouze 65 % příslušných vnitrostátních orgánů, a vyzývá členské státy, aby aktivněji využívaly evropské strukturální a investiční fondy (ESIF) a iniciativu YEI k řešení priorit v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti a podporovaly provádění doporučení pro jednotlivé země, která inkluzivním způsobem řeší zejména sociální otázky a otázky zaměstnanosti; zdůrazňuje však zároveň, že tyto fondy by se neměly využívat pouze k provádění doporučení pro jednotlivé země, protože by to mohlo případně vést k opomíjení dalších důležitých investičních oblastí; zdůrazňuje, že je třeba dále usilovat o zjednodušení postupů, zejména v případě horizontálních a odvětvových finančních pravidel, a odstranit překážky, které občanské společnosti brání v přístupu k fondům;

53.

konstatuje, že hospodářský růst v EU a eurozóně je nadále spíše mírný; zdůrazňuje, že je třeba investovat do výzkumu, inovací a vzdělávání; konstatuje, že rozpočet EU na rok 2017 vyčleňuje pro účely konkurenceschopnosti, růstu a pracovních míst prostřednictvím programů Horizont 2020, COSME a Erasmus+ prostředky na závazky ve výši 21 312,2 milionu EUR;

54.

upozorňuje na to, že evropské fondy a programy, jakými jsou Erasmus pro podnikatele, Evropské služby zaměstnanosti (EURES), program pro konkurenceschopnost podniků a malých a středních podniků (COSME), program pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI) a Evropský fond pro strategické investice (EFSI), mají potenciál usnadňovat přístup k financování a podněcovat růst investic, a tím i rozvoj podnikání; opětovně poukazuje na důležitost zásady partnerství, zásady adicionality, přístupu zdola nahoru, přidělování odpovídajících zdrojů a řádné rovnováhy mezi povinnostmi podávat zprávy a shromažďovat údaje od těch, kdo využívají fondy; vyzývá Komisi, aby zajistila podrobné monitorování využívání fondů EU s cílem zlepšit jejich účinnost; vyzývá Komisi, aby vypracovala doporučení pro jednotlivé země týkající se provádění fondů EU s cílem rozšířit působnost a zvýšit účinnost sociálních politik a aktivních politik trhu práce na vnitrostátní úrovni;

55.

vítá přidělení dalších 500 milionů EUR v roce 2017 ve srovnání s návrhem rozpočtu na iniciativu YEI a 200 milionů EUR na podporu klíčových iniciativ pro růst a vytváření pracovních míst; připomíná, že je třeba lépe využívat dostupné finanční prostředky a iniciativy týkající se vzdělávání a odborné přípravy, kultury, sportu a mládeže a případně zvýšit investice do těchto odvětví, zejména co se týče tematických oblastí, které mají přímý význam pro strategii Evropa 2020, jako je předčasné ukončování školní docházky, vysokoškolské vzdělávání, zaměstnanost mladých lidí, odborné vzdělávání a příprava, celoživotní učení a mobilita, s cílem vybudovat odolnost a snížit nezaměstnanost, zejména mezi mladými a nejzranitelnějšími skupinami, předcházet radikalizaci a zajistit dlouhodobé sociální začlenění;

56.

vítá návrh Komise na rozšíření fondu EFSI a na zdvojnásobení jeho objemu na 630 miliard EUR do roku 2022 a zároveň na zlepšení zeměpisné a odvětvové působnosti; bere na vědomí, že fond EFSI nebyl doposud zvláště úspěšný při zlepšování sociální a hospodářské konvergence mezi členskými státy a jejich regiony v rámci Unie, ani při zaměření na sociální infrastrukturu; připomíná, že většina projektů se schvaluje v ekonomicky zdravějších regionech západní Evropy, což prohlubuje rozdíly mezi členskými státy v investicích a zvýrazňuje nerovnováhu v Evropě; žádá Komisi, aby pomohla slabším regionům s postupem podávání žádosti, ale aby neměnila základní předpoklad, jímž je výběr projektů pouze na základě jejich kvality; vyzývá naléhavě Komisi, aby podporovala sociální podniky a malé a střední podniky tak, aby byly schopny získat přístup k fondu EFSI; vyzývá Komisi a Evropskou investiční banku, aby přijaly dodatečná a aktivní opatření a zajistily, aby všechny členské státy a odvětví byly příslušným způsobem zaměřené tak, aby měly přístup k fondu EFSI, a to zejména státy a odvětví, které přímo přispívají k řešení chudoby a sociálního vyloučení; zdůrazňuje, že je potřebné zvýšit administrativní kapacity, jako je poradní centrum; s politováním konstatuje, že nejsou dostupné údaje o pracovních místech, která by měla být vytvořena jako výsledek investic z fondu EFSI; vyzývá Komisi, aby monitorovala a kontrolovala investice z fondu EFSI a měřila jejich hospodářský a sociální dopad a zajistila, aby fond EFSI nekopíroval stávající finanční programy, ani nenahrazoval přímé veřejné výdaje; připomíná svou výzvu k investování do lidského a sociálního kapitálu v oblastech, jako je zdravotní péče, péče o děti a dostupné bydlení;

57.

poukazuje na to, že na nejvzdálenější regiony se vztahuje řada strukturálních omezení, jejichž trvalá platnost a kombinace silně omezuje jejich rozvoj; vyzývá Komisi, aby podpořila uplatňování článku 349 SFEU;

58.

zdůrazňuje, že je nutné, aby Komise a členské státy dospěly k rozhodnějšímu závazku uplatňovat článek 174 SFEU; zdůrazňuje, že větší územní soudržnost znamená větší hospodářskou a sociální soudržnost, a proto požaduje strategické investice v dotčených regionech, zejména do širokopásmového připojení, s cílem zvýšit jejich konkurenceschopnost, zlepšit jejich průmyslovou a územní strukturu a v konečném důsledku stabilizovat jejich obyvatelstvo;

59.

vybízí Komisi a členské státy, aby zapojily všechny vládní úrovně a příslušné zúčastněné strany do identifikace překážek pro investice a zaměřily se na ty regiony a odvětví, v nichž je to nejvíce zapotřebí, a aby poskytly vhodné nástroje, které by spojovaly veřejné a soukromé financování;

60.

vyzývá Komisi, aby zavedla politiky určené k boji proti demografickému poklesu a rozptýlení obyvatelstva; zdůrazňuje, že politika soudržnosti EU by měla přednostně věnovat pozornost regionům, které trpí demografickým poklesem;

61.

zdůrazňuje, že univerzální přístup k veřejným, solidárním a přiměřeným předčasným a starobním důchodům musí být zajištěn všem; uznává výzvy, jimž čelí členské státy při posilování udržitelnosti důchodových systémů, zdůrazňuje však, že je důležité zajistit solidaritu v důchodových systémech zvýšením příjmů, aniž by nezbytně došlo ke zvýšení věku odchodu do důchodu; zdůrazňuje význam veřejných a zaměstnaneckých důchodových systémů, které poskytují přiměřený důchodový příjem znatelně nad hranicí chudoby a umožňují důchodcům, aby si zachovali svou životní úroveň; domnívá se, že nejlepším způsobem, jak zajistit udržitelné, spolehlivé a přiměřené důchody pro ženy a muže, je zvýšit celkovou míru zaměstnanosti a kvalitních pracovních míst ve všech věkových skupinách, zlepšit pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání a vyčlenit nezbytné dodatečné veřejné výdaje; je přesvědčen, že reformy penzijního systému by se měly mimo jiné zaměřit na skutečný věk odchodu do důchodu a měly by se v nich odrážet tendence vývoje na trhu práce, porodnost, zdravotní stav obyvatelstva a prosperita země, pracovní podmínky a poměr ekonomické závislosti; domnívá se, že tyto reformy musí brát rovněž v potaz situaci milionů pracujících v Evropě, zejména žen, mladých lidí a samostatně výdělečně činných osob, které doplácejí na nejisté, atypické formy zaměstnání, doby nedobrovolné nezaměstnanosti a zkrácení pracovní doby;

62.

upozorňuje členské státy, že s ohledem na stárnutí občanů Evropy a jeho dopad na zvyšující se potřeby neformální a formální péče, je třeba investovat do podpory veřejného zdraví a prevence nemocí a zajištění a zlepšení udržitelnosti, bezpečnosti, adekvátnosti a efektivity systémů sociálního zabezpečení a poskytování kvalitních dlouhodobých sociálních služeb během nadcházejících desetiletí; vybízí proto členské státy k tomu, aby vytvořily strategie, které zajistí odpovídající financování, personál a rozvoj těchto systémů a služeb, a rozšířily působnost systémů sociálního zabezpečení ve prospěch společnosti a jednotlivců; naléhavě vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby zejména:

podporovali vyšší míru zaměstnanosti pro všechny věkové skupiny;

pracovali na zmenšení genderové segregace a rozdílů v odměňování žen a mužů;

prostřednictvím pracovních podmínek přizpůsobených věku přizpůsobili trhy práce starším pracovníkům a umožnili jim pracovat až do zákonem stanoveného věku pro odchod do důchodu;

bojovali proti věkovým stereotypům na trzích práce;

zajistili životní cyklus a preventivní přístup ke zdraví a bezpečnosti v práci;

se prostřednictvím vhodných systémů péče a dovolených a podpory neformálních pečovatelů soustředili na vyvážený vztah mezi prací a soukromým životem u osob s pečovatelskými povinnostmi;

podporovali a informovali zaměstnavatele, zejména malé a střední podniky, jak lze zlepšit pracovní prostředí, a umožnit tak pracovníkům zůstat produktivní v jakémkoli věku;

podporovali veřejné služby zaměstnanosti, a umožnili jim tak poskytovat smysluplnou pomoc starším uchazečům o práci;

investovali do celoživotního učení pro pracovníky v jakémkoli věku a podporovali je, a to na pracovišti i mimo ně, a rozvíjeli systémy potvrzování a certifikace dovedností;

pomáhali starším pracovníkům zůstat déle aktivní a připravit se na důchod prostřednictvím pružných pracovních podmínek řízených samotnými zaměstnanci, které jim umožní zkrátit pracovní dobu v období přechodu mezi prací a odchodem do důchodu;

63.

zdůrazňuje, že je třeba, aby Komise sledovala kromě vývoje cen bydlení v členských státech i vývoj bezdomovectví a vyloučení z přístupu k bydlení; vyzývá k naléhavým krokům při řešení zvyšující se míry bezdomovectví a vyloučení z přístupu k bydlení v mnoha členských státech; je znepokojen případnými sociálními dopady vysoké míry úvěrů v selhání v rozvahách bank, a zejména prohlášením Komise, že by měl být podpořen prodej specializovaným nebankovním institucím, což by mohlo vést k vlnám vystěhovávání; vyzývá členské státy, Komisi a EIB, aby v sociální infrastruktuře využívaly fond EFSI, včetně uplatňování práva na odpovídající a dostupné bydlení pro všechny;

64.

se znepokojením bere na vědomí, že v některých členských státech jsou mzdy nedostatečné na to, aby zajistily důstojný život, dělají tak z pracovníků „pracující chudinu“ a odrazují nezaměstnané od návratu na trh práce; v tomto ohledu podporuje oživování kolektivního vyjednávání;

65.

vyzývá členské státy, aby uplatňovaly nezbytná opatření pro sociální začlenění uprchlíků, jakož i příslušníků etnické menšiny nebo přistěhovaleckého původu;

66.

vítá skutečnost, že v roční analýze růstu na rok 2017 je kladen důraz na potřebu podporovat reformy daní a sociálních dávek s cílem zlepšit motivaci k práci a dosáhnout toho, aby se vyplatilo pracovat, protože daňové systémy mohou také přispět k boji proti příjmovým nerovnostem a chudobě a zvyšovat celkovou konkurenceschopnost; vyzývá členské státy, aby postupně přesouvaly daně z oblasti práce na jiné zdroje;

67.

vyzývá k provedení reforem v systémech zdravotní a dlouhodobé péče tak, aby se soustředily na rozvoj prevence a podpory zdraví, zachování kvality všeobecně dostupných služeb zdravotní péče a snížení nerovnosti v přístupu ke službám zdravotní péče;

68.

vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly na odstraňování překážek pracovní mobility a zajistily rovný přístup k mobilním pracovníkům EU a k pracovníkům, kteří mobilní nejsou;

69.

vyzývá členské státy, aby v úzké spolupráci se sociálními partnery rozšířily působnost, efektivitu a účinnost aktivních a udržitelných politik na podporu trhu práce; vítá, že roční analýza růstu na rok 2017 vyzývá k většímu úsilí věnovanému opatřením na podporu začlenění znevýhodněných skupin, zejména osob se zdravotním postižením, na trh práce s ohledem na jeho dlouhodobý pozitivní ekonomický a sociální dopad;

70.

vyzývá členské státy, aby stanovily ambiciózní sociální standardy na základě jejich vlastních doporučení pro jednotlivé země a v souladu s jejich pravomocí a finanční a fiskální situací, zejména zavedením odpovídajících systémů minimálního příjmu po celý život tam, kde tyto systémy neexistují, a odstraněním rozdílů v systémech minimálního příjmu vyvolaných nedostatečnou působností nebo nevyužíváním;

71.

vítá iniciativu Komise zahájit konzultace o zřízení evropského pilíře sociálních práv; má za to, že by tato iniciativa měla být schopna stimulovat rozvoj flexibilnějších dovedností a kompetencí, celoživotního vzdělávání a aktivních opatření na podporu kvalitní zaměstnanosti;

72.

opakuje žádost uvedenou v posledním stanovisku Výboru pro zaměstnanost a sociální věci určeném Hospodářskému a měnovému výboru, aby Komise zvážila zařazení postupu řešení sociálních nerovností do návrhu doporučení pro jednotlivé země, aby nedocházelo ke snižování standardů založených na účinném používání ukazatelů v oblasti sociální a v oblasti zaměstnanosti v rámci makroekonomického dohledu;

73.

vyzývá členské státy, aby kladly větší důraz na východisko z bludného kruhu chudoby a na podporu rovnosti; vyzývá Komisi, aby vydala důraznější doporučení členským státům, pokud jde o sociální začlenění a ochranu, a aby přitom hleděla i nad rámec pracovní síly, zejména na investice do dětí;

74.

vítá zapojení sociálních partnerů, vnitrostátních parlamentů a dalších relevantních zúčastněných stran z řad občanské společnosti do procesu evropského semestru; opakuje, že sociální dialog a dialog s občanskou společností mají zásadní význam pro dosažení trvalé změny, z níž by měli prospěch všichni, a jsou nezbytné pro posílení účinnosti a přiměřenosti evropských a vnitrostátních politik, a proto je třeba v nich pokračovat ve všech fázích semestru; zdůrazňuje potřebu účinnějšího zapojení na základě zajištění účelného načasování, přístupu k dokumentům a dialogu s partnery na odpovídající úrovni;

75.

připomíná různé požadavky na posílení pozice Parlamentu v agendě a na zohlednění jeho stanoviska dříve, než Rada přijme rozhodnutí; dále vyzývá k tomu, aby Výbor pro zaměstnanost a sociální věci byl, pokud jde o konkrétní pravomoci, v rovnocenném postavení jako Hospodářský a měnový výbor vždy, když je Parlament vyzván k předložení stanoviska v různých fázích evropského semestru;

76.

domnívá se, že by měl být svolán sociální konvent EU, v němž by zástupci sociálních partnerů, národních vlád a parlamentů a orgánů EU jednali za účasti veřejnosti o budoucnosti a struktuře evropského sociálního modelu;

77.

opakovaně vyzývá k tomu, aby byla v rámci evropského semestru posílena úloha Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele;

78.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0355.

(2)  Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 57.

(3)  Úř. věst. L 307, 18.11.2008, s. 11.

(4)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0416.

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0297.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0059.

(7)  Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 83.

(8)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0033.

(9)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0401.

(10)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0384.

(11)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0389.

(12)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0321.

(13)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0320.

(14)  Úř. věst. C 289, 9.8.2016, s. 19.

(15)  Úř. věst. C 224, 21.6.2016, s. 19.

(16)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0394.

(17)  Úř. věst. C 76 E, 25.3.2010, s. 16.

(18)  http://www.eca.europa.eu/Lists/ECADocuments/SR15_03/SR15_03_CS.pdf.

(19)  http://www.eurofound.europa.eu/european-working-conditions-surveys-ewcs.

(20)  https://www.eurofound.europa.eu/young-people-and-neets-1.

(21)  Viz zprávu nadace Eurofound o nezaměstnanosti mladých lidí.

(22)  Společná zpráva o zaměstnanosti za rok 2016, str. 2.

(23)  Zpráva OECD nazvaná „In it together: why less inequality benefits all“ (Jsme v tom společně: proč menší nerovnost pomůže všem), 2015.

(24)  Zpráva MMF nazvaná „Causes and Consequences of Income Inequality“ (Příčiny a důsledky rozdílů ve mzdách), červen 2015.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/164


P8_TA(2017)0040

Správa jednotného trhu v rámci evropského semestru 2017

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o výroční zprávě o správě jednotného trhu v rámci evropského semestru 2017 (2016/2248(INI))

(2018/C 252/16)

Evropský parlament,

s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2016 o správě jednotného trhu v rámci evropského semestru 2016 (1) a následnou odpověď Komise přijatou dne 27. dubna 2016,

s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2015 o správě jednotného trhu v rámci evropského semestru 2015 (2) a následnou odpověď Komise přijatou dne 3. června 2015,

s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2014 o správě jednotného trhu v rámci evropského semestru 2014 (3) a následnou odpověď Komise přijatou dne 28. května 2014,

s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2013 s doporučeními Komisi týkajícími se správy jednotného trhu (4) a následnou odpověď Komise přijatou dne 8. května 2013,

s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2016 o strategii pro jednotný trh (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2016 o necelních překážkách na jednotném trhu (6),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2015 nazvané „Roční analýza růstu za rok 2016 – Posílení hospodářského oživení a podpora konvergence“ (COM(2015)0690),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. listopadu 2016 nazvané „Roční analýza růstu na rok 2017“ (COM(2016)0725),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. října 2015 nazvané „Zlepšování jednotného trhu více příležitostí pro lidi a podniky“ (COM(2015)0550) a na „Zprávu o integraci jednotného trhu a konkurenceschopnosti v EU a jejích členských státech“ (SWD(2015)0203),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvané „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ (COM(2015)0192),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. června 2012 nazvané „Lepší správa pro jednotný trh“ (COM(2012)0259),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. června 2012 o provádění směrnice o službách (COM(2012)0261) v aktualizovaném znění z října 2015,

s ohledem na studii ze září 2014 nazvanou „Náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu na jednotném trhu“, kterou zadal Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. října 2015 o krocích k dokončení hospodářské a měnové unie (COM(2015)0600),

s ohledem na studii ze září 2014 nazvanou „Ukazatelé k měření výkonnosti jednotného trhu – rozvoj pilíře jednotného trhu v rámci evropského semestru“, kterou zadal Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů,

s ohledem na studii ze září 2014 nazvanou „Příspěvek vnitřního trhu a ochrany spotřebitelů k růstu“, kterou zadal Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů,

s ohledem na internetový srovnávací přehled jednotného trhu z července 2016,

s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 17. až 18. března 2016,

s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 28. června 2016,

s ohledem na protokol č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,

s ohledem na protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0016/2017),

A.

vzhledem k tomu, že při vytváření nových pracovních míst, podpoře produktivity a zajištění atraktivního prostředí pro investice a inovace bude zásadní dosažení hlubšího a spravedlivějšího jednotného trhu a také prostředí vstřícného ke spotřebitelům;

B.

vzhledem k tomu, že k dosažení tohoto cíle je nutné obnovené soustředění v celé Evropě a včasné dokončení a provádění různých strategií pro jednotný trh, zejména strategie pro jednotný digitální trh;

C.

vzhledem tomu, že při tomto obnoveném soustředění musí být brány v potaz i důsledky brexitu, mimo jiné pro volný pohyb zboží a služeb, svobodu usazování, celní unii a acquis v oblasti vnitřního trhu obecně;

D.

vzhledem k tomu, že se EU po hospodářské krizi, jež začala v roce 2008, stále potýká s obdobím stagnace a pomalého hospodářského oživení, vysoké míry nezaměstnanosti a sociálních zranitelností; vzhledem k tomu, že motem roční analýzy růstu na rok 2016 bylo „posílení hospodářského oživení a podpora konvergence“, což je pozitivnější stránka věci;

E.

vzhledem k tomu, že se v roční analýze růstu na rok 2017 opakuje, že je nutné, aby EU posílila své hospodářské oživení, které bude začleňovat, a zdůrazňuje nezbytnost toho, aby Evropa intenzivně investovala do své mládeže a osob hledajících zaměstnání, jakož i do začínajících podniků a malých a středních podniků;

F.

vzhledem k tomu, že navzdory hospodářskému oživení zůstává nezaměstnanost v mnoha částech Evropy příliš vysoká a vzhledem k tomu, že velmi dlouhá období vysoké nezaměstnanosti si v mnoha členských státech vybírají sociální daň;

G.

vzhledem k tomu, že cílem evropského semestru je zvýšit koordinaci hospodářských a fiskálních politik v celé EU, a zlepšit tak stabilitu, podpořit růst a zaměstnanost a posílit konkurenceschopnost v souladu s cíli na dosažení sociální spravedlnosti a ochrany nejzranitelnějších ve společnosti; vzhledem k tomu, že tohoto cíle nebylo dosaženo;

H.

vzhledem k tomu, že jednotný trh je jedním ze základních kamenů EU a jedním z jejích největších úspěchů; vzhledem k tomu, že má-li evropský semestr úspěšně podpořit hospodářský růst a stabilizovat ekonomiky, musí rovněž zahrnovat jednotný trh a politiky zaměřené na jeho dokončení;

Posílení pilíře jednotného trhu v rámci evropského semestru

1.

znovu opakuje, že jednotný trh představuje jeden ze základů EU a tvoří páteř ekonomik členských států a evropského projektu jako celku; konstatuje, že jednotný trh je i nadále roztříštěný a nedostatečně provedený a má významný potenciál v oblasti růstu, inovací a pracovních míst; zdůrazňuje, že pro účely toho, aby EU mohla úspěšně posílit hospodářské oživení, upevnit konvergenci a podpořit investice do svých mladých lidí a uchazečů o zaměstnání, jakož i do začínajících podniků a malých a středních podniků, sehrává jednotný trh zásadní úlohu; vyzývá Komisi, aby zajistila dokončení všech rozměrů jednotného trhu, včetně zboží, služeb, kapitálu, práce, energie, dopravy a digitálního odvětví;

2.

opakuje svou výzvu, aby byl v rámci evropského semestru vytvořen pevný pilíř jednotného trhu se sociálním rozměrem, který by zahrnoval systém pravidelného sledování a identifikaci překážek jednotného trhu na úrovni jednotlivých zemí, které jsou v poslední době v členských státech zaváděny s většími dopady, častěji a ve větším rozsahu; žádá o důkladné hodnocení integrace jednotného trhu a vnitřní konkurenceschopnosti; trvá na tom, že by se hodnocení stavu integrace jednotného trhu mělo stát nedílnou součástí rámce správy ekonomických záležitostí;

3.

připomíná, že evropský semestr byl v roce 2010 zaveden s cílem zajistit, aby členské státy v určitých termínech během roku diskutovaly se svými evropskými partnery o svých hospodářských a rozpočtových plánech, a tak jim umožnit vyjadřovat se navzájem ke svým plánům a společně sledovat pokrok; zdůrazňuje, že je důležité nadále se soustředit na sociální výkonnost a také prosazování sociální a ekonomické konvergence směrem nahoru;

4.

zdůrazňuje, že pilíř jednotného trhu v rámci evropského semestru by měl sloužit k identifikaci klíčových oblastí, co se týče všech rozměrů jednotného trhu pro vytváření růstu a vytváření pracovních míst; dále zdůrazňuje, že by měl sloužit také ke srovnávání přístupu členských států ke strukturálním reformám;

5.

zdůrazňuje, že pilíř jednotného trhu v rámci evropského semestru by umožnil pravidelné hodnocení správy jednotného trhu prostřednictvím systematických kontrol vnitrostátních právních předpisů a nástrojů pro analýzu údajů pro odhalování nesouladu, zlepšování sledování právních předpisů v oblasti jednotného trhu, poskytováním potřebných informací institucím, aby mohly přetvářet, provádět, uplatňovat a prosazovat regulační rámec jednotného trhu, což občanům přinese konkrétní výsledky;

6.

vítá snahu Komise zajistit, aby přínosy globalizace a technologické změny byly spravedlivě rozděleny mezi různé skupiny ve společnosti, zejména mezi mladými lidmi; žádá větší osvětu na všech úrovních ohledně dopadu politik a reforem pro rozdělování příjmu, zaručení rovnosti, spravedlnosti a začleňování;

7.

je přesvědčen, že co se týče vnitrostátních opatření nebo provádění, včasný zásah může být efektivnější a může jím být dosaženo lepších výsledků než prostřednictvím řízení o nesplnění povinnosti; zdůrazňuje však, že pokud řešení prostřednictvím včasného zásahu nepovede k výsledkům, musí Komise využít všech dostupných opatření, včetně řízení o nesplnění povinnosti, aby zajistila plné provádění právních předpisů o jednotném trhu;

8.

opakovaně vyzývá Komisi, aby při rozvoji jednotného trhu EU, který bude odpovídat potřebám 21. století, plně zohledňovala klíčové oblasti růstu a vytváření pracovních míst, které Komise dříve vymezila a jež byly dále upřesněny ve studii ze září 2014 nazvané „Náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu na jednotném trhu“ a mezi které náleží služby, jednotný digitální trh, a zejména elektronický obchod, spotřebitelské acquis, veřejné zakázky a koncese a volný pohyb zboží;

9.

naléhavě žádá Komisi, aby systematicky sledovala provádění a prosazování pravidel jednotného trhu prostřednictvím doporučení pro jednotlivé země, zejména pokud tato pravidla přispívají ke strukturálním reformám a připomíná v této souvislosti význam nového přístupu, který zaujala Komise a který klade důraz na sociální spravedlivost; vybízí Komisi, aby v rámci balíčku roční analýzy růstu předložila Parlamentu zprávu o pokroku, jehož členské státy dosáhly při provádění doporučení pro jednotlivé země v souvislosti s fungováním jednotného trhu a integrací trhů s produkty, zbožím a službami,

10.

připomíná, že celkové provádění klíčových reforem uvedených v doporučeních pro jednotlivé země je v některých oblastech v jednotlivých zemích stále neuspokojivé; vyzývá členské státy, aby urychlily proces přijetí reforem v souladu s doporučeními pro jednotlivé země společně s vhodným načasováním a prováděním za účelem zvýšení růstového potenciálu a posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

11.

je přesvědčen, že je třeba usilovat o to, aby vnitrostátní parlamenty přijaly doporučení pro jednotlivé země ve větší míře za svá; povzbuzuje členské státy, aby Komisi poskytovaly možnost představit doporučení pro jednotlivé země ve vnitrostátních parlamentech; kromě toho vyzývá členské státy, aby prováděly doporučení pro jednotlivé země; opakuje svou žádost, aby Komise podávala v příslušném výboru Parlamentu zprávy o opatřeních přijatých k zajištění pokroku při provádění doporučení pro jednotlivé země a o dosaženém pokroku;

12.

vybízí Radu ve složení pro konkurenceschopnost, aby byla aktivní při monitorování provádění doporučení pro jednotlivé země v členských státech a také při postupu utváření těchto doporučení;

13.

poukazuje na to, že mezi cíle investičního plánu pro Evropu patří odstraňování zbytečných překážek, podpora inovací a prohloubení jednotného trhu a podpora investic do lidského kapitálu a sociální infrastruktury;

14.

zdůrazňuje, že zlepšit investiční prostředí znamená zajištěním větší předvídatelnosti regulace a upevněním rovných podmínek v EU posílit jednotný trh a odstranit zbytečné překážky pro domácí i zahraniční investice; připomíná, že udržitelné investice vyžadují stabilní a předvídatelné podnikatelské prostředí; konstatuje, že v souladu se strategií pro jednotný trh, energetickou unií a jednotným digitálním trhem byla na úrovni EU zahájena činnost v několika oblastech, a domnívá se, že toto úsilí na úrovni EU musí být doplněno úsilím na úrovni jednotlivých států;

15.

připomíná, že nový soubor doporučení pro eurozónu zahrnuje reformy, které mají zajistit otevřené a konkurenceschopné trhy výrobků a služeb; připomíná také, že vnitrostátní a přeshraniční inovace a hospodářská soutěž mají zásadní význam pro fungování jednotného trhu a je přesvědčen, že evropské právní předpisy by měly usilovat o to, aby toto zabezpečily;

16.

podporuje výzvu Komise určenou členským státům, aby zvýšily úsilí týkající se tří prvků trojúhelníku hospodářské politiky, a aby se přitom zaměřily na sociální spravedlnost k dosažení růstu více podporujícího začlenění;

17.

sdílí názor Komise, že úsilí o sbližování slučitelná s jednotným trhem musí být založena na osvědčených postupech v oblasti strategií celoživotního učení, účinných politikách, které pomáhají nezaměstnaným znovu vstoupit na trh práce, na moderní sociální ochraně a vzdělávacím systému, které podporují začlenění;

Využití potenciálu jednotného trhu v klíčových oblastech růstu

18.

zdůrazňuje, že i přes odstranění celních překážek v rámci jednotného trhu stále existuje obrovské množství různých zbytečných překážek necelní povahy; poukazuje na to, že posílení jednotného trhu vyžaduje jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni naléhavá opatření k řešení těch zbytečných necelních překážek způsobem slučitelným s prosazováním sociálních, spotřebitelských a environmentálních norem, s cílem podnítit větší hospodářskou soutěž a vytvořit růst a pracovní místa; zdůrazňuje, že protekcionismus a diskriminační opatření členských států by neměly být tolerovány; připomíná požadavek, aby Komise v roce 2016 představila ucelený přehled necelních překážek na jednotném trhu a analýzu způsobů, jak proti nim bojovat, a jasně přitom rozlišila necelní překážky a předpisy usilující o přiměřené provádění legitimních cílů veřejné politiky členských států a aby součástí tohoto přehledu byl i ambiciózní návrh na co nejrychlejší odstranění těchto necelních překážek s cílem uvolnit dosud nevyužitý potenciál jednotného trhu;

19.

zdůrazňuje, že překážky související s volným poskytováním služeb vzbuzují zvláštní obavy, jelikož poškozují především přeshraniční činnost malých a středních podniků, které jsou hnací silou rozvoje hospodářství EU; poukazuje na skutečnost, že nepřiměřené administrativní požadavky, kontroly a sankce mohou vést ke zvrácení úspěchů jednotného trhu;

20.

zdůrazňuje strategii pro jednotný trh a její cílená opatření zaměřená na vytváření příležitostí pro spotřebitele, odborníky a podniky, a zejména pro malé a střední podniky, podporu a usnadňování modernizace a inovací, které Evropa potřebuje, a zajišťování praktické realizace, která spotřebitelům a podnikům přinese prospěch v jejich každodenním životě; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily co nejlepší podmínky pro to, aby se mohla ekonomika sdílení rozvíjet a prosperovat; zdůrazňuje, že ekonomika sdílení má obrovský potenciál růstu a možnosti volby pro spotřebitele;

21.

vyzývá členské státy, aby zavedly reformy a politiky, jejichž cílem je usnadnit rozšíření nových technologií s cílem zajistit, aby se jejich přínosy mohly přenést na širší škálu podniků; vyzývá Komisi, aby neprodleně předložila konkrétní návrhy, jak je uvedeno v roční analýze růstu na rok 2017, které se spojují s prosazováním pravidel jednotného trhu, jakož i opatřeními v oblasti služeb poskytovaných podnikům, včetně usnadnění jejich poskytování přes hranice států a o vytvoření jednoduchého, moderního systému DPH, který je odolnější vůči podvodům;

22.

vítá, že Komise v roční analýze růstu na rok 2017 oznámila probíhající práci na rámci jednotného povolení EU, které by se přímo vztahovalo na velké projekty, které mají přeshraniční rozměr nebo na velké investiční platformy, které zahrnují vnitrostátní spolufinancování;

23.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že pravidla EU pro zadávání veřejných zakázek, zejména zavedení elektronického zadávání zakázek a nová ustanovení podporující dělení zakázek na části, budou prováděna včas, což je nezbytné pro podporu inovací a hospodářské soutěže a pro podporu malých a středních podniků na trzích s veřejnými zakázkami;

24.

zdůrazňuje, pokud jde o jednotný trh v oblasti služeb, že je zjevně zapotřebí zlepšit přeshraniční poskytování služeb a zároveň zachovat vysokou kvalitu těchto služeb; bere na vědomí návrh Komise zavedení průkazu služeb a harmonizovaného formuláře pro oznamování údajů; vybízí Komisi, aby přezkoumala vývoj na trhu a v případě potřeby přijala opatření v souvislosti s požadavky na pojištění poskytovatelů služeb podnikům a stavebních služeb;

25.

konstatuje, že více než 5 500 povolání v celé Evropě vyžaduje konkrétní kvalifikaci nebo titul, a v této souvislosti vítá vzájemné hodnocení regulovaných povolání, které provede Komise společně s členskými státy;

26.

vyzývá Komisi, aby důrazně zakročila proti protekcionismu ze strany členských států; domnívá se, že členské státy by se měly zdržet diskriminačních opatření, jako jsou obchodní a daňové právní předpisy, jimiž jsou dotčena pouze některá odvětví nebo obchodní modely, které narušují hospodářskou soutěž, což zahraničním podnikům ztěžuje usazování v daném členském státu a představuje jasné porušení zásad vnitřního trhu;

27.

pokud jde o jednotný trh se zbožím, očekává návrh Komise na revizi nařízení o vzájemném uznávání, který by podnikům měl v rámci EU zajistit účinné právo na volný oběh výrobků, které jsou v souladu s právními předpisy uváděny na trh ve členském státě; zdůrazňuje, že členské státy řádně neuplatňují a nedodržují zásadu vzájemného uznávání, v důsledku čehož se mnohdy společnosti místo podnikání soustředí spíše na překonávání obtíží spojených s nedostatečným prováděním;

28.

vyzývá Komisi, aby prosazovala svou vizi jednotného a uceleného evropského systému normalizace, který se přizpůsobuje měnícímu se prostředí, podporuje různé politiky a přináší výhody spotřebitelům i podnikům; poukazuje na to, že evropské normy jsou často přijímány po celém světě a nepřináší s sebou jen výhody interoperability a bezpečnosti, snížení nákladů a usnadnění začlenění podniků do hodnotového řetězce a obchodu, ale prostřednictvím internacionalizace také posilují postavení průmyslu;

29.

je toho názoru, že dosažení pokroku při vytváření jednotného digitálního trhu je zásadní z hlediska podpory růstu, vytváření kvalitních pracovních míst, prosazování nezbytných inovací na trhu EU, udržení celosvětové konkurenceschopnosti evropského hospodářství a zajištění přínosu pro podniky i spotřebitele; vyzývá členské státy, aby plně spolupracovaly při provádění jednotného digitálního trhu;

Posílení správy jednotného trhu

30.

opakovaně vyzývá Komisi, aby zlepšila správu jednotného trhu a vypracovala v rámci pilíře jednotného trhu evropského semestru soubor analytických nástrojů včetně sociálních ukazatelů pro přesnější měření výkonnosti jednotného trhu; je přesvědčen o tom, že by takový analytický nástroj mohl poskytovat užitečné vstupní údaje pro doporučení pro jednotlivé země, roční analýzu růstu, pokyny Evropské rady určené členským státům a národní akční plány, jejichž cílem je provádění obecných zásad jednotného trhu;

31.

vyzývá k prosazení rámce pro správu jednotného trhu a k posílení sledování a hodnocení řádného, včasného a účinného provádění a uplatňování pravidel jednotného trhu; vyzývá členské státy, aby posílily svou výkonnost při využívání nástrojů pro správu jednotného trhu a lépe využívaly údaje srovnávacího přehledu jednotného trhu dostupné pro každý členský stát a také jejich vývoj, pokud jde o výkonnost politik;

32.

stále zastává názor, že je zapotřebí vymezit systém integrovaného měření, který by spojoval různé metodologie – jako jsou složené ukazatele, systematické soubory ukazatelů a odvětvové nástroje – pro měření výkonnosti jednotného trhu s cílem jeho zakotvení v evropském semestru; vyzývá Komisi, aby v zájmu měření a poskytnutí podnětu pro prohloubení jednotného trhu v klíčových prioritních oblastech zvážila stanovení hlavního ukazatele pro integraci jednotného trhu a jeho cíle;

33.

opakovaně vyzývá Komisi, aby v odůvodněných případech zavedla kvantitativní cíle v oblasti snižování administrativní zátěže na evropské úrovni; žádá, aby byly tyto kvantitativní cíle projednány v rámci nové iniciativy Komise pro snížení administrativní zátěže;

34.

domnívá se, že členské státy musejí zvýšit své úsilí o modernizaci své veřejné správy tím, že budou poskytovat občanům a podnikům více digitálních služeb, které budou dostupnější, a usnadnit přeshraniční spolupráci a interoperabilitu orgánů veřejné správy;

35.

vyzývá Komisi, aby před každou legislativní iniciativou provedla důkladné posouzení dopadů, které vezme v úvahu dopady daného aktu na podnikatelské prostředí ve všech členských státech, a aby pečlivě posoudila řádnou rovnováhu mezi náklady a cíli projektu pro celou EU;

36.

vyzývá Komisi k důslednému prosazování své činnosti v oblasti kultury dodržování pravidel a jejich inteligentního prosazování, aby napravila situaci, kdy ne všechny příležitosti, které jednotný trh teoreticky nabízí, jsou dnes skutečností, protože právo EU není plně provedeno a prosazováno;

37.

vyzývá Komisi k tomu, aby posílila mechanismus dozoru nad trhem, a byly tak odhaleny a z jednotného trhu odstraněny nebezpečné a nevyhovující výrobky; znovu požaduje, aby Rada okamžitě přijala balíček opatření pro bezpečnost výrobků a dozor nad trhem;

38.

vítá a se zájmem očekává iniciativu Komise za vytvoření jednotné digitální brány, která by měla vycházet ze stávajících nástrojů a služeb, jako jsou jednotná kontaktní místa, kontaktní místa pro výrobky, kontaktní místa pro stavební výrobky, portál Vaše Evropa a síť SOLVIT, a tyto nástroje a služby uživatelsky vstřícným způsobem zlepšovat ku prospěchu občanů i podniků;

39.

uznává pozitivní úlohu kontrolních akcí (tzv. „EU Sweeps“) zahájených Komisí, které mají pomocí koordinovaných kontrolních činností, zaměřených na zjišťování porušení spotřebitelského práva v on-line prostředí, posílit prosazování právních předpisů;

40.

je si vědom významu zásad zlepšování právní úpravy a Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT), které zajišťují větší soudržnost současných i budoucích právních předpisů a zachovávají regulační svrchovanost a potřebu regulační bezpečnosti a předvídatelnosti;

41.

zdůrazňuje význam pomoci Komise a její spolupráce s členskými státy v oblasti lepšího provádění, zavádění a uplatňování právních předpisů v oblasti jednotného trhu; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu dalších opatření na vnitrostátní úrovni zaměřených mimo jiné na snížení administrativní zátěže a zamezení přidávání dodatečných požadavků při provádění směrnic do vnitrostátního práva (tzv. gold-plating), například daňové překážky přeshraničních investic;

42.

zdůrazňuje, že by jednotný trh měl být i nadále otevřený pro všechny zúčastněné subjekty – občany EU, a zejména studenty, odborníky a podnikatele, a zejména pro malé a střední podniky – ze všech členských států, které by měly vést trvalý dialog a zavázat se k posuzování toho, co funguje a co nikoli a jakým způsobem by se politika jednotného trhu měla v budoucnu vyvíjet; v této souvislosti zdůrazňuje roli Fóra o jednotném trhu, které Komise každoročně organizuje ve spolupráci s místními partnery, jako jsou vnitrostátní orgány, zúčastněné subjekty z řad občanské společnosti, sociální partneři, obchodní komory a hospodářská sdružení;

o

o o

43.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Komisi, Radě, Evropské radě a vládám a parlamentům členských států.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0060.

(2)  Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 98.

(3)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0130.

(4)  Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 75.

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0237.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0236.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/171


P8_TA(2017)0041

Bankovní unie – výroční zpráva za rok 2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o bankovní unii – výroční zpráva za rok 2016 (2016/2247(INI))

(2018/C 252/17)

Evropský parlament,

s ohledem na akční plán Komise o unii kapitálových trhů ze dne 30. září 2015 (COM(2015)0468),

s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o hodnocení a výzvách regulace finančních služeb v EU: dopady a cesta směrem k efektivnějšímu a účinnějšímu rámci EU pro finanční regulaci a unii kapitálových trhů (1),

s ohledem na prohlášení ze summitu eurozóny ze dne 29. června 2012, v němž jeho účastníci oznámili úmysl „prolomit bludný kruh mezi bankami a státy“ (2),

s ohledem na první Monitor stínového bankovnictví EU Evropské rady pro systémová rizika z července 2016,

s ohledem na zprávu Mezinárodního měnového fondu (MMF) o celosvětové finanční stabilitě z roku 2016,

s ohledem na výsledky zátěžových testů provedených Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA), které byly zveřejněny 29. července 2016,

s ohledem na výsledky kontroly dopadů balíčku CRD IV/CRR a pravidel Basel III, které na základě údajů z prosince 2015 zveřejnil v září 2016 Evropský orgán pro bankovnictví,

s ohledem na závěry Rady pro hospodářské a finanční věci ze dne 17. června 2016 k plánu na dokončení bankovní unie,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. listopadu 2015 s názvem „Dokončení bankovní unie“ (COM(2015)0587),

s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (3) (nařízení o jednotném mechanismu dohledu),

s ohledem na nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví rámec spolupráce Evropské centrální banky s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu (4) (nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu),

s ohledem na prohlášení jednotného mechanismu dohledu o jeho prioritách v oblasti dohledu na rok 2016,

s ohledem na výroční zprávu ECB o činnosti dohledu za rok 2015 vydanou v březnu 2016 (5),

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 29/2016 o jednotném mechanismu dohledu (6),

s ohledem na zprávu Evropského orgánu pro bankovnictví z července 2016 o dynamice a příčinách nevýkonných expozic v bankovním sektoru EU,

s ohledem na zprávu Evropské rady pro systémová rizika z března 2015 o regulačním přístupu k expozicím vůči státnímu dluhu,

s ohledem na zásady zvyšující transparentnost vytváření předpisů Evropské centrální banky týkajících se evropských statistických údajů a zohledňující způsoby zvyšování transparentnosti v Evropském parlamentu, Radě a Komisi, schválené dne 4. října 2016 Radou guvernérů Evropské centrální banky,

s ohledem na konzultaci ECB ohledně jejího návrhu pokynů bankám o úvěrech v selhání ze září 2016,

s ohledem na příručku ECB o možnostech a případech vlastního uvážení dostupných v rámci práva Unie,

s ohledem na nařízení Evropské centrální banky (EU) 2016/445 ze dne 14. března 2016 o uplatňování možností a případů vlastního uvážení dostupných v rámci práva Unie (7),

s ohledem na probíhající diskuze Basilejského výboru, a zejména konzultativní dokument s názvem „Snížení kolísání úvěrových rizikově vážených aktiv – omezení ve využívání přístupů založených na interním modelu“ z března 2016,

s ohledem na zprávu Evropského orgánu pro bankovnictví ze dne 3. srpna 2016 o požadavcích na pákový poměr podle článku 511 nařízení o kapitálových požadavcích (EBA-Op-2016-13),

s ohledem na závěry Rady pro hospodářské a finanční věci ze dne 12. července 2016 o dokončování pokrizových basilejských reforem,

s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o úloze EU v rámci systému mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí (8),

s ohledem na své usnesení ze dne 23. listopadu 2016 o dokončovací práci na dohodě Basel III (9),

s ohledem na probíhající práce Komise na přezkumu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (nařízení o kapitálových požadavcích) (10), zejména pokud jde o přezkum pilíře 2 a ošetření možností a případů vlastního uvážení,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (11) (směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (12) (nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí),

s ohledem na výroční zprávu Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) za rok 2015 vydanou v červenci 2016,

s ohledem na sdělení Komise o použití pravidel pro poskytování státní podpory ve prospěch bank v souvislosti s finanční krizí od 1. srpna 2013 („Sdělení o bankovnictví“) (13),

s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1450 ze dne 23. května 2016, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o regulační technické normy upřesňující kritéria týkající se metodiky pro stanovení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky (14),

s ohledem na zprávu Komise ze dne 28. července 2016 o posouzení pravidel pro odměňování podle směrnice 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 575/2013 (COM(2016)0510),

s ohledem na specifikace celkové kapacity absorbovat ztráty (TLAC) Rady pro finanční stabilitu z listopadu 2015,

s ohledem na pracovní dokument č. 558 Banky pro mezinárodní platby z dubna 2016 s názvem „Proč je bankovní kapitál důležitý z hlediska měnové politiky“,

s ohledem na průběžnou zprávu Evropského orgánu pro bankovnictví ze dne 19. července 2016 o provádění a koncipování rámce pro minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky (MREL),

s ohledem na doplňující analytickou zprávu Komise z října 2016 o dopadech navrženého evropského systému pojištění vkladů (EDIS),

s ohledem na konečnou zprávu Evropského orgánu pro bankovnictví ze dne 14. prosince 2016 o provádění a koncipování rámce pro minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky (MREL),

s ohledem na Dohodu o převádění a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí, a zejména na článek 16 této dohody,

s ohledem na memorandum o porozumění mezi Jednotným výborem pro řešení krizí a Evropskou centrální bankou ze dne 22. prosince 2015 ve věci spolupráce a výměny informací,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů (15),

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 806/2014 za účelem zřízení evropského systému pojištění vkladů (COM(2015)0586), předložený Komisí dne 24. listopadu 2015,

s ohledem na řadu pokynů Evropského orgánu pro bankovnictví vydaných v rámci směrnice o systémech pojištění vkladů, zejména na konečné zprávy o pokynech k dohodám o spolupráci mezi systémy pojištění vkladů z února 2016 a o pokynech pro zátěžové testy systémů pojištění vkladů z května 2016,

s ohledem na prohlášení Euroskupiny a ministrů Rady pro hospodářské a finanční věci ze dne 18. prosince 2013 o mechanismu jištění pro jednotný fond pro řešení problémů,

s ohledem na prohlášení Rady ze dne 8. prosince 2015 o bankovní unii a mechanismech překlenovacího financování určených Jednotnému fondu pro řešení krizí bank,

s ohledem na Protokol č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,

s ohledem na Protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0019/2017),

A.

vzhledem k tomu, že bankovní unie je nezbytnou součástí měnové unie a je zásadním stavebním kamenem skutečné hospodářské a měnové unie (HMU); vzhledem k tomu, že je třeba vynaložit další úsilí, protože bankovní unie nebude dokončená, dokud nebude mít fiskální mechanismus jištění a třetí pilíř, který by měl mít podobu evropského pojetí pojištění a zajištění vkladů a který je v současnosti projednáván ve výboru; vzhledem k tomu, že bankovní unie bude po svém dokončení důležitým faktorem, který přispěje k prolomení rizika vlády;

B.

vzhledem k tomu, že Evropská centrální banka (ECB) se za určitých zvláštních okolností může dostávat do střetu zájmů, protože má současně dvojí odpovědnost: jednak je orgánem pro měnovou politiku, jednak je vykonavatelem bankovního dohledu;

C.

vzhledem k tomu, že během posledních let se poměr kapitálu a likvidity v bankách EU obecně stále zlepšoval; vzhledem k tomu, že i přesto je finanční stabilita stále ohrožena; vzhledem k tomu, že stávající situace si při zavádění rozsáhlých regulačních změn žádá opatrnost, zejména co se týče prostředí financování reálné ekonomiky;

D.

vzhledem k tomu, že se po skončení krize opozdilo náležité vyčištění rozvah bank, což i nadále brzdí hospodářský růst;

E.

vzhledem k tomu, že úlohou evropských orgánů není zajišťovat ziskovost bankovního sektoru;

F.

vzhledem k tomu, že cílem nového režimu řešení krize, který vešel v platnost v lednu 2016, je přinést změnu modelu rekapitalizace z vnějších zdrojů na model rekapitalizace z vnitřních zdrojů; vzhledem k tomu, že účastníci trhu se stále ještě potřebují novému systému přizpůsobit;

G.

vzhledem k tomu, že možnost členství v bankovní unii mají i členské státy, které euro dosud nepřijaly;

H.

vzhledem k tomu, že bankovní unii vytvářejí všechny členské státy, které přijaly euro; vzhledem k tomu, že euro je měnou Evropské unie; vzhledem k tomu, že všechny členské státy kromě těch, které mají výjimku, se zavázaly, že přijmou euro a že se tak připojí k bankovní unii;

I.

vzhledem k tomu, že transparentnost a odpovědnost Komise vůči Parlamentu mají zásadní význam; vzhledem k tomu, že to znamená, že Komise řádně plné doporučení Parlamentu a že Parlament toto plnění řádně hodnotí a monitoruje;

J.

vzhledem k tomu, že naše práce na unii kapitálových trhů by neměla oslabit tlak na dokončení naší práce na bankovní unii, která je základním předpokladem finanční stability v Evropské unii, jejíž fungování se opírá o banky;

K.

vzhledem k tomu, že podle nejnovějších údajů dosahuje odhadovaná hodnota úvěrů v selhání v eurozóně 1 132 miliardy EUR (16);

Dohled

1.

je znepokojen vysokou mírou úvěrů v selhání – podle údajů Evropské centrální banky o stavu v dubnu 2016 držely banky eurozóny v těchto úvěrech 1 014 miliard EUR; domnívá se, že je zásadní tuto míru snížit; vítá, že některé členské státy se již snaží míru úvěru v selhání omezit; konstatuje však, že zatím se tato otázka řešila pouze na vnitrostátní úrovni; domnívá se, že tento problém je třeba vyřešit co nejdříve, uznává však, že nalezení konečného řešení potrvá určitou dobu; domnívá se, že každé navrhované řešení by mělo brát v úvahu zdroj úvěrů v selhání, dopad na úvěrovou kapacitu bank ve vztahu k reálné ekonomice a potřebu vytvoření primárního a sekundárního trhu s úvěry v selhání, například formou bezpečné a transparentní sekuritizace za účasti jak Unie, tak vnitrostátních orgánů; doporučuje, aby Komise pomohla členským státům mimo jiné se zřízením zvláštních společností pro správu aktiv (tzv. zlých bank) a s posílením dohledu; v této souvislosti opakuje, že je důležité, aby úvěry v selhání bylo možné odprodávat, a uvolňovat tak kapitál, což je obzvláště důležité pro banky, které poskytují úvěry malým a středním podnikům; vítá konzultace ECB týkající se návrhu pokynů bankám ve věci úvěrů v selhání, domnívá se však, že je jedná pouze o první krok a že je v této oblasti třeba dosáhnout mnohem většího pokroku; vítá v rámci unie kapitálových trhů návrh Komise o platební neschopnosti a restrukturalizaci, který zahrnuje včasnou restrukturalizaci a poskytnutí druhé šance; vyzývá členské státy, aby tento návrh ještě před přijetím doplnily tím, že zdokonalí své odpovídající právní předpisy, zejména pokud jde o délku obnovovacích postupů, fungování systémů soudnictví a obecněji pak o právní rámec týkající se restrukturalizace dluhu, a aby problém úvěrů v selhání řešily provedením nezbytných udržitelných strukturálních reforem zaměřených na hospodářské oživení; konstatuje, že některé banky eurozóny oslabily své kapitálové základy tím, že podle Banky pro mezinárodní platby vyplácely po celou dobu krize značné dividendy, které v některých případech přesahovaly úroveň nerozděleného zisku; domnívá se, že kapitálová pozice bank může být zlepšena snížením výplat dividend a posílením vlastního kapitálu;

2.

vybízí všechny členské státy, které dosud nepřijaly euro, aby učinily všechny kroky nezbytné k jeho přijetí nebo se staly členy bankovní unie, tak aby mohlo dojít k postupnému sladění bankovní unie s celým vnitřním trhem;

3.

je znepokojen přetrvávající nestabilitou evropského bankovnictví, na niž poukazuje mimo jiné zpráva MMF o celosvětové finanční stabilitě z roku 2016, v níž se uvádí, že Evropa by i v případě cyklické obnovy vykazovala stále vysoký podíl slabých a ohrožených bank; poukazuje na nízkou ziskovost řady institucí v eurozóně; zdůrazňuje, že tuto situaci lze vysvětlit nahromaděním úvěrů v selhání, mírou úrokové sazby a případnými problémy souvisejícími s poptávkou; podporuje výzvu MMF k zásadním změnám, které by se měly týkat jak obchodních modelů bank, tak systémové struktury, s cílem zajistit zdravé evropské bankovnictví;

4.

domnívá se, že státní dluh přináší rizika; konstatuje rovněž, že v některých členských státech investovaly finanční instituce příliš do dluhopisů vydaných jejich vlastní vládou, což vede k nadměrné preferenci domácích aktiv („home bias“), zatímco jedním z hlavních cílů bankovní unie je prolomení rizika vlády; konstatuje, že odpovídající obezřetnostní zacházení se státními dluhopisy může banky pobídnout, aby lépe řídily své expozice vůči státnímu dluhu; konstatuje však, že státní dluhopisy mají zásadní význam jako zdroj vysoce kvalitního, likvidního kolaterálu a při provádění měnové politiky a že změna obezřetnostního zacházení s těmito dluhopisy, zejména pokud se nepředpokládá postupné zavádění, by mohla mít značný dopad jak na finanční, tak na veřejný sektor, a že je před předložením jakéhokoli návrhu nutné zvážit klady a zápory revize stávajícího rámce; bere na vědomí různé politické možnosti uvedené ve zprávě pracovní skupiny na vysoké úrovni o obezřetnostním zacházení se státními dluhopisy projednané na neformálním zasedání Rady pro hospodářské a finanční věci dne 22. dubna 2016; domnívá se, že regulační rámec EU by měl být v souladu s mezinárodními normami; s velkým zájmem proto očekává výsledky činnosti Rady pro finanční stabilitu v souvislosti se státním dluhem s cílem směřovat další, které ovlivní směřování dalších pokynů; domnívá se, že evropský rámec by měl umožnit tržní disciplínu při zajišťování udržitelné politiky a poskytování vysoce kvalitních a likvidních aktiv pro finanční sektor a bezpečných závazků pro vlády; zdůrazňuje, že souběžně s úvahami o státním dluhu by se mělo zvážit širší sbližování hospodářských záležitostí, pravidel pro poskytování státní pomoci a rizik, jako jsou například nekalé praktiky včetně finančních trestných činů;

5.

domnívá se, že pro vkladatele, investory a orgány dohledu je nutné řešit nadměrnou variabilitu u rizikových vah použitých u rizikově vážených aktiv stejného druhu napříč institucemi; připomíná, že stávající pravidla pro používání interních modelů poskytují bankám značnou míru flexibility a přidávají vrstvu modelování rizik z hlediska dohledu; vítá v této souvislosti práci, kterou odvedl Evropský orgán pro bankovnictví při harmonizaci klíčových předpokladů a parametrů, jejichž rozdílnost byla identifikována jako jeden z hlavních důvodů variability, a rovněž činnost ECB v oblasti bankovního dohledu v rámci projektu banky zaměřeného na cílený přezkum interních modelů s cílem posoudit a potvrdit přiměřenost a vhodnost interních modelů; vybízí k dalšímu pokroku v těchto oblastech; očekává výsledek práce na mezinárodní úrovni zaměřené na zefektivnění používání interních modelů pro operační riziko a pro úvěry podnikům, jiným finančním institucím, specializovaným finančním a akciovým bankám, aby se obnovila důvěryhodnost interních modelů a zajistilo, že se budou zaměřovat na oblasti, kde přinášejí přidanou hodnotu; vítá rovněž zavedení ukazatele pákového poměru jako spolehlivého mechanismu jištění, zejména v případě globálních systémově významných institucí; zdůrazňuje, že pro zajištění dodržování zásady „stejná rizika, stejná pravidla“ je potřeba zavést jednotný přístup, který by více odrážel rizika; vyzývá orgány finančního dohledu, aby nové interní modely povolovaly pouze tehdy, pokud nevedou k neoprávněně výrazně nižším rizikovým vahám; opakuje závěry uvedené ve svém usnesení ze dne 23. listopadu 2016 o dokončovacích pracích na dohodě Basel III; zejména připomíná, že plánované regulační změny by neměly vyústit v celkové navýšení kapitálových požadavků ani oslabit schopnost bank financovat reálnou ekonomiku, a to zejména malé a střední podniky; zdůrazňuje, že práce na mezinárodní úrovni by měla zohledňovat zásadu proporcionality; připomíná, že je důležité předcházet nepřiměřené penalizaci bankovního modelu EU a vyhnout se diskriminaci unijních a mezinárodních bank; vyzývá Komisi, aby zajistila, že se při vypracovávání nových mezinárodních norem v této oblasti přihlédne k evropským specifikům a že se při posuzování dopadu budoucích právních předpisů, kterými se provádí mezinárodně dohodnuté standardy, náležitě zohlední zásada proporcionality a existence různých bankovních modelů;

6.

zdůrazňuje, že spolehlivý přístup k finančním prostředkům a řádné přidělení kapitálu v evropském modelu financování opírajícím se o banky silně závisí na solidních rozvahách a řádné kapitalizaci, jejichž obnova po finanční krizi nebyla a není jednotně zajištěna v celé Unii, což brání hospodářskému růstu;

7.

zdůrazňuje, že evropský bankovní sektor hraje klíčovou roli při financování evropského hospodářství a je podporován silným systémem dohledu; vítá proto záměr Komise zachovat v nadcházející revizi směrnice o kapitálových požadavcích a nařízení o kapitálových požadavcích podpůrný faktor pro malé a střední podniky a rozšířit jej i nad úroveň současné prahové hodnoty;

8.

zdůrazňuje, že aby nedošlo k roztříštěnosti předpisů, měly by být v co největší míře dodržovány pokyny poskytnuté mezinárodními fóry s ohledem na regulaci velkých mezinárodně působících bank a dohled nad nimi, které by však neměly v případě potřeby bránit kritickému přístupu nebo cílenému odklonu od mezinárodních norem v případě, že tyto normy nedostatečně zohledňují evropský systém; připomíná závěry svého usnesení ze dne 12. dubna 2016 o úloze EU v rámci systému mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí; zdůrazňuje zejména, že je důležité, aby se Komise, Evropská centrální banka a Evropský orgán pro bankovnictví zapojily do práce Basilejského výboru pro bankovní dohled a předložily Evropskému parlamentu a Radě transparentní a komplexní aktuální informace o stavu jednání Basilejského výboru pro bankovní dohled; domnívá se, že by se EU měla snažit získat v Basilejském výboru pro bankovní dohled odpovídající zastoupení, zejména pokud jde o eurozónu; vyzývá k silnějšímu zviditelnění této úlohy v průběhu zasedání Rady pro hospodářské a finanční věci a k větší odpovědnosti vůči Hospodářskému a měnovému výboru v Evropském parlamentu; zdůrazňuje, že ECB a jiná fóra by měly podporovat rovné podmínky na celosvětové úrovni zmírněním – spíše než zhoršením – rozdílů mezi jurisdikcemi;

9.

upozorňuje na rizika, včetně systémových rizik, spojená s rychle rostoucím stínovým odvětvím bankovnictví, která jsou uvedena v Monitoru EU stínového bankovnictví z roku 2016; trvá na tom, že jakékoli kroky směřující k regulaci bankovního sektoru musí doplnit odpovídající regulace stínového bankovního sektoru; vyzývá proto ke koordinované činnosti za účelem zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a finanční stability;

10.

zdůrazňuje potřebu komplexního pohledu na kumulativní dopad jednotlivých změn v právním prostředí, ať už se týkají dohledu, absorpce ztrát, řešení problémů nebo účetních standardů;

11.

zdůrazňuje, že možnosti a případy vlastního uvážení na úrovni jednotlivých států mohou brzdit vytvoření rovných podmínek mezi členskými státy a srovnatelnost finančního výkaznictví bank pro veřejnost; v souvislosti s nově navrženou změnou nařízení o kapitálových požadavcích je potěšen možností ukončit nebo omezit využívání některých z nich na úrovni Evropské unie, což umožní řešení stávajících překážek a segmentace, a zachovat pouze možnosti a případy, které jsou skutečně nezbytné s ohledem na rozmanitost bankovních modelů; naléhá, aby byla tato příležitost plně využita; vítá pokyny a nařízení ECB, které v rámci bankovní unie harmonizují uplatňování některých možností a případů vlastního uvážení na úrovni jednotlivých států; připomíná nicméně, že při práci na omezování možností a případů vlastního uvážení na úrovni jednotlivých států by ECB měla postupovat v mezích své působnosti; zdůrazňuje, že práce na prohloubení jednotného souboru pravidel má zásadní význam, a upozorňuje, že je třeba zjednodušit stávající, pozměněné a nové právní předpisy, které se překrývají a prolínají; vyzývá ECB, aby zveřejnila příručku dohledu, v níž jsou uvedeny společné procesy, postupy a metody provádění procesu kontroly orgánem dozoru v rámci eurozóny;

12.

zdůrazňuje, že od vytvoření jednotného mechanismu dohledu došlo k přirozenému získávání znalostí všech členů dozorčí rady, kteří se zabývají řadou rozličných obchodních modelů a subjektů různých velikostí, a že tento stav je třeba podporovat a urychlovat;

13.

bere na vědomí objasnění cílů pilíře 2 a určení jeho místa v pořadí kapitálových požadavků navržené v pozměňovacích návrzích ke směrnici o kapitálových požadavcích; konstatuje, že smyslem poskytování kapitálového poradenství je nalézt rovnováhu mezi otázkami finanční stability a potřebou ponechat orgánům dohledu prostor pro úsudek a analýzu v konkrétních případech; vybízí ECB, aby vyjasnila kritéria, jimiž se řídí poradenství v rámci pilíře 2; připomíná, že toto poradenství neomezuje nejvyšší rozdělitelnou částku, a proto by nemělo být zveřejňováno; domnívá se, že kapitálové poradenství by nemělo vést k prokazatelnému snížení požadavků v rámci pilíře 2; domnívá se, že je zapotřebí větší sblížení v oblasti dohledu, pokud jde o složení kapitálu na pokrytí požadavků a poradenství v rámci pilíře 2; je nicméně potěšen skutečností, že se navržená změna směrnice o kapitálových požadavcích tuto otázkou zabývá;

14.

zdůrazňuje rizika vyplývající z držení aktiv úrovně 3, včetně derivátů, a zejména z obtížnosti jejich oceňování; konstatuje, že tato rizika by měla být omezena a v této souvislosti vyzývá k postupnému omezení držení těchto aktiv; vyzývá jednotný mechanismus dohledu, aby z této otázky učinil jednu ze svých priorit v oblasti dohledu a aby společně s EBA provedl kvantitativní zátěžový test této oblasti;

15.

opětovně zdůrazňuje, že je třeba zajistit větší transparentnost celého souboru postupů v oblasti dohledu, zejména procesu dohledu a hodnocení; žádá ECB o zveřejnění ukazatelů výkonnosti a metriky, aby prokázala účinnost dohledu a posílila jeho vnější odpovědnost; opětovně vyzývá k větší transparentnosti ve vztahu k rozhodnutím a zdůvodněním v rámci pilíře 2; vyzývá ECB, aby zveřejnila společné standardy dohledu;

16.

bere na vědomí rizika, která představují banky, jejichž velikost nebo provázanost nedovoluje jejich selhání („too-big-to-fail“ a „too-interconnected-to-fail“) nebo banky, jejichž složitost nedovoluje řešit jejich problémy („too complex to resolve problems“); bere na vědomí, že byl dohodnut soubor politických opatření navržených na mezinárodní úrovni s cílem řešit tato rizika (zejména celkovou kapacitu absorbovat ztráty (TLAC), clearing derivátů prostřednictvím ústřední protistrany a dodatečný kapitálový požadavek a pákový poměr pro banky celosvětově systémového významu); je odhodlán urychleně pracovat na příslušných legislativních návrzích za účelem jejich provádění v Unii, čímž se dále sníží rizika plynoucí z problému „too-big-to-fail“; připomíná slova Marka Carneyho, předsedy Rady pro finanční stabilitu, o tom, že dohoda ohledně návrhů na společnou mezinárodní normu pro celkovou schopnost globálních systémově významných bank absorbovat ztráty představuje přelom v rámci řešení problémů bank, které jsou příliš velké na to, aby selhaly („too big to fail“); rovněž konstatuje, že účinný mechanismus rekapitalizace z vnitřních zdrojů a uplatňování dostatečně vysokého minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky (MREL) jsou důležitou součástí regulačních opatření, jejichž účelem je řešit tuto otázku a umožnit, aby byly obtíže globálních systémově významných bank řešeny, aniž by bylo třeba se uchylovat k veřejné podpoře a aniž by došlo k narušení širšího finančního systému;

17.

zdůrazňuje omezení stávající metodiky zátěžových testů; vítá proto úsilí EBA a ECB o dosažení zlepšení rámce pro provádění zátěžových testů; je nicméně přesvědčen, že je třeba učinit více, aby se zohlednila možnost i realita skutečných krizových situací, například tím, že budou do metodiky začleněny dynamičtější prvky, například účinky přenesení; domnívá se, že nedostatečná transparentnost charakterizující vlastní zátěžové testy ECB vyvolává nejistotu ohledně postupů v oblasti dohledu; vyzývá ECB, aby zveřejnila výsledky svých zátěžových testů a posílila tak důvěru trhu;

18.

domnívá se, že pokud vnitrostátní příslušný orgán odmítne požadavek vzít potaz zvláštní okolnosti zátěžového testu, mělo by tato skutečnost být sdělena EBA a jednotnému mechanismu dohledu, aby byly zajištěny rovné podmínky;

19.

vítá pokrok učiněný s cílem připravit se na to, aby bylo možné přenést určité pravomoci v oblasti řádných a náležitých rozhodnutí; poukazuje nicméně na to, že je zapotřebí změna nařízení s cílem umožnit snazší přenesení rozhodovacích pravomocí v jistých běžných věcech z dozorčí rady na příslušné úředníky; uvítal by změnu, jež by přispěla k efektivnějšímu a účinnějšímu bankovnímu dohledu ECB; vyzývá ECB, aby přesně stanovila cíle a právní rámec pro přenesení rozhodovacích pravomocí;

20.

bere na vědomí zprávu Evropského účetního dvora (EÚD) o fungování jednotného mechanismu dohledu; bere na vědomí zjištění týkající se nedostatečného počtu zaměstnanců; vyzývá vnitrostátní příslušné orgány a členské státy, aby poskytly ECB v maximálním možném rozsahu potřebné lidské zdroje a ekonomické údaje, aby mohla vykonávat svou práci, zejména pokud jde o kontroly na místě; vyzývá ECB, aby upravila nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu s cílem formalizovat závazky účastnických vnitrostátních příslušných orgánů a zavedla metodiku, která bude zohledňovat rizika a která stanoví cílový počet zaměstnanců a jednotlivé dovednosti, které jsou pro činnost společných týmů dohledu potřebné; je toho názoru, že větší zapojení zaměstnanců ECB a menší závislost na vnitrostátních příslušných orgánech by zlepšily nezávislost dohledu, stejně jako využívání zaměstnanců příslušného orgánu z jednoho členského státu k výkonu dohledu nad institucí z jiného členského státu, což rovněž přispívá k účinnému řešení rizika nekonání v oblasti dohledu; vítá spolupráci ECB s Evropským parlamentem na pracovních podmínkách zaměstnanců; vyzývá ECB, aby podporovala dobré pracovní prostředí, které napomáhá profesní soudržnosti v rámci ECB; připomíná možný střet zájmů mezi úkoly v oblasti dohledu a odpovědností za peněžní politiku a také potřebu jasného oddělení obou funkcí; vyzývá ECB, aby provedla analýzu rizik možných střetů zájmů a aby si pro případy, kdy se jedná o konkrétní zdroje pro bankovní dohled, naplánovala samostatné vykazování zdrojů; je přesvědčen, že ačkoli je oddělení peněžní politiky a politiky v oblasti dohledu ústřední zásadou, nemělo by bránit úsporám nákladů, které umožňuje sdílení služeb, za předpokladu, že tyto služby nejsou kritické z hlediska tvorby politik a že jsou zavedeny náležité záruky; žádá ECB, aby při vytváření návrhů kvazilegislativních opatření pořádala veřejné konzultace, aby tak zvýšila svoji odpovědnost;

21.

zdůrazňuje, že vytvoření jednotného mechanismu dohledu doprovázelo posílení vlivu Evropské unie na mezinárodní scéně ve srovnání s dřívější situací;

22.

podtrhuje, že oddělení úkolů v oblasti dohledu a funkcí v oblasti peněžní politiky by mělo jednotnému mechanismu dohledu umožnit, aby ve všech relevantních záležitostech zaujímal nezávislé postavení, včetně možných účinků cílů ECB týkajících se úrokových sazeb na finanční postavení bank, nad nimiž je vykonáván dohled;

23.

sdílí názor EÚD, že od zřízení jednotného mechanismu dohledu vznikla auditní mezera; je znepokojen tím, že z důvodu omezení přístupu EÚD k dokumentům ze strany ECB zbývá mnoho důležitých oblastí, v nichž audit neproběhl; naléhavě vyzývá ECB, aby plně spolupracovala s EÚD s cílem umožnit mu vykonávat svůj mandát a posílit tak svoji odpovědnost;

24.

připomíná, že v rámci regulace i provádění dohledu je nutné najít rovnováhu mezi potřebou proporcionality a potřebou jednotného přístupu; v této souvislosti bere na vědomí předložené změny týkající se požadavků na podávání zpráv a odměňování obsažené v návrhu Komise, kterým se mění směrnice 2013/36/EU; vyzývá Komisi, aby upřednostnila práci na „balíčku pro malé banky“ a aby ji rozšířila o posouzení proveditelnosti budoucího regulačního rámce sestávajícího z méně složitých, vhodnějších a přiměřenějších obezřetnostních pravidel specifických pro různé druhy bankovního modelu; poukazuje na to, že všechny banky by měly podléhat dohledu na odpovídající úrovni; připomíná, že odpovídající dohled je klíčem k monitorování rizik bank, ať už je jejich velikost jakákoli; respektuje rozdělení rolí a pravomocí mezi Jednotný výbor pro řešení krizí, EBA a další orgány v rámci Evropského systému dohledu nad finančním trhem a současně vyzdvihuje význam účinné spolupráce; vnímá potřebu překonat nárůst překrývajících se požadavků na podávání zpráv a vnitrostátních výkladů evropských právních předpisů na společném trhu; podporuje dosavadní snahu zefektivnit požadavky, jako je např. myšlenka, z níž vychází evropský rámec pro podávání zpráv (ERF), a vybízí k dalšímu úsilí v tomto směru s cílem zabránit dvojímu podávání zpráv a zbytečným dodatečným nákladům na regulaci; vyzývá Komisi, aby tuto záležitost náležitě řešila, a to v souladu se svými závěry vyplývajícími z výzvy k předložení důkazů, např. prostřednictvím návrhu na společný jednotný a konsolidovaný postup podávání zpráv v oblasti dohledu; rovněž požaduje, aby byly ad hoc i stálé požadavky na podávání práv ohlašovány včas, aby se zajistila vysoká kvalita údajů a bezpečnost plánování;

25.

zdůrazňuje, že bezpečnost a dobrý stav banky nelze zachytit pouhým posouzením její rozvahy v určitém časovém okamžiku, neboť je zajišťují dynamické interakce mezi bankou a trhy a ovlivňují je nejrůznější prvky ekonomiky jako celku; zdůrazňuje proto, že řádný rámec pro finanční stabilitu a růst by měl být komplexní a vyvážený, aby pokryl dynamické postupy dohledu, a neměl by se soustředit pouze na statickou regulaci týkající se především kvantitativních aspektů;

26.

upozorňuje na rozdělení odpovědnosti mezi ECB a EBA; zdůrazňuje, že ECB by se neměla stát faktickým určovatelem standardů pro banky, jež nepodléhají jednotnému mechanismu dohledu;

27.

konstatuje, že dne 18. května 2016 přijala Rada ECB nařízení o shromažďování podrobných údajů o úvěrech a úvěrovém riziku (databáze AnaCredit); vyzývá ECB, aby národním centrálním bankám poskytla při zavádění databáze co největší prostor;

28.

vyzývá ECB, aby nezahajovala práci na jakýchkoli dalších fázích databáze AnaCredit, dokud neproběhne veřejná konzultace za plné účasti Evropského parlamentu a se zvláštním ohledem na zásadu proporcionality;

29.

opětovně zdůrazňuje význam silných a dobře fungujících IT systémů, které vyhovují potřebám funkcí jednotného mechanismu dohledu v oblasti dohledu a bezpečnostním zájmům; vyjadřuje politování nad nedávnými zprávami o přetrvávajících nedostatcích IT systému;

30.

vítá zřízení vnitrostátních výborů pro systémová rizika, ale zdůrazňuje, že vytvořením bankovní unie narůstá potřeba posílit makroobezřetnostní politiku na evropské úrovni s cílem náležitě řešit možné přeshraniční přenosy systémových rizik; vybízí Komisi, aby při svém celkovém přezkumu makroobezřetnostního rámce v roce 2017 navrhla soudržný a účinný makroobezřetnostní dohled; vyzývá Komisi, aby byla obzvláště ambiciózní, pokud jde o posílení institucionální a analytické kapacity ESRB posuzovat rizika a slabá místa i mimo bankovní sektor a zasahovat odpovídajícím způsobem; domnívá se, že nástroje založené na půjčkách (například LTV a DSTI) by měly být zakotveny v evropských právních předpisech, aby se zajistila harmonizace při používání těchto doplňkových typů makroobezřetnostních nástrojů; zdůrazňuje, že je třeba v oblasti markoobezřetnostního dohledu omezit institucionální složitost a zdlouhavý proces interakce mezi ESRB, ECB/ jednotným mechanismem dohledu a vnitrostátními orgány a mezi příslušnými a jmenovanými vnitrostátními orgány; vítá v tomto ohledu dosažený pokrok v přeshraniční koordinaci na základě doporučení ESRB o dobrovolné vzájemnosti; znovu žádá o vysvětlení spojitosti mezi markoobezřetnostním rámcem a stávajícími mikroobezřetnostními nástroji, aby byla zajištěna efektivní interakce mezi makroobzřetnostními a mikroobezřetnostními nástroji politiky; vyjadřuje znepokojení nad slabými místy odvětví nemovitostí, která určila ESRB; konstatuje, že EBA stále neposkytl regulační technické normy týkající se podmínky kapitálových požadavků na hypoteční expozice podle čl. 124 odst. 4 písm. b) a čl. 164 odst. 6 nařízení o kapitálových požadavcích; jen malý počet členů jednotného mechanismu dohledu doposud aktivoval nebo plánuje aktivovat všeobecné rezervy pro případ systémového rizika a proticyklickou kapitálovou rezervu; konstatuje, že ECB dosud neuplatňovala své pravomoci v oblasti makroekonomického dohledu v plném rozsahu tím, že by usnadnila přijetí makroobezřetnostních nástrojů v oblasti dohledu vnitrostátními orgány;

31.

zdůrazňuje, že v důsledku referenda o členství Spojeného království v EU je nezbytné posoudit celý Evropský systém dohledu nad finančním trhem (ESFS), včetně možností hlasování v rámci evropských orgánů dohledu, a zejména mechanismus dvojí většiny podle čl. 44 odst. 1 nařízení o EBA; zdůrazňuje, že případná jednání navazující na referendum by neměla vést k podpoře deregulace ve finančním sektoru;

32.

vítá vynikající práci společných týmů dohledu, které jsou dobrým příkladem evropské spolupráce a budování znalostí; poukazuje na to, že navrhované budoucí využívání rotačního systému v organizaci společných týmů dohledu by mělo zaručit objektivní dohled a současně zohlednit zdlouhavý proces budování znalostí v této velice složité odborné oblasti;

33.

vítá skutečnost, že bankovní unie v obecné rovině odstranila problém domovského nebo hostitelského dohledu tím, že byl zřízen jediný vykonavatel dohledu, a výrazně zlepšila výměnu relevantních informací mezi orgány dohledu, čímž umožnila celostnější dohled nad přeshraničními bankovními skupinami; zdůrazňuje, že kvůli současnému neúplnému stavu bankovní unie musí přezkum nařízení o kapitálových požadavcích týkající se likvidity a osvobození od kapitálových požadavků náležitě zohlednit zájmy ochrany spotřebitelů v hostitelských zemích;

34.

vítá iniciativu ECB, aby měly banky, nad nimiž je vykonáván dohled, povinnost podávat zprávy o významných kybernetických útocích prostřednictvím služby upozornění v reálném čase a aby jednotný mechanismus dohledu při kontrolách na místě dohlížel na kybernetickou bezpečnost; vyzývá k vytvoření právního rámce, který usnadní výměnu citlivých informací mezi bankami důležitých pro prevenci kybernetických útoků;

35.

zdůrazňuje zásadní roli kybernetické bezpečnosti bankovních služeb a potřebu podnítit finanční instituce, aby byly při ochraně údajů spotřebitelů a zajišťování kybernetické bezpečnosti velmi ambiciózní;

36.

konstatuje, že jednotnému mechanismu dohledu byl svěřen úkol dohledu nad evropským bankovnictvím pro účely zajištění souladu s obezřetnostními pravidly EU a zajištění finanční stability, zatímco jiné úkoly v oblasti dohledu se zřejmými vedlejšími dopady jinde v Evropě zůstaly v rukou vnitrostátních vykonavatelů dohledu; v této souvislosti zdůrazňuje, že jednotný mechanismus dohledu by měl mít pravomoci v oblasti sledování, pokud jde o činnosti vnitrostátních vykonavatelů dohledu nad bankami týkající se boje proti praní špinavých peněz; zdůrazňuje, že EBA by rovněž měly být svěřeny dodatečné pravomoci v oblasti boje proti praní špinavých peněz, včetně pravomoci provádět posouzení na místě u příslušných orgánů členských států, aby orgán mohl vyžadovat předložení veškerých informací, jež jsou relevantní pro posouzení souladu, vydávat doporučení ohledně kroků k nápravě, tato doporučení zveřejňovat a přijímat opatření, jež jsou nezbytná pro zajištění toho, aby doporučení byla skutečně provedena;

37.

opětovně vyzývá EBA, aby v souladu se svým mandátem posílil a rozšířil rámec na ochranu spotřebitelů pro bankovní služby a doplnil tak obezřetnostní dohled ze strany jednotného mechanismu dohledu;

Řešení krize

38.

připomíná, že při řešení budoucí bankovní krize je třeba dodržovat pravidla státní podpory a že výjimečná mimořádná státní podpora musí být pouze preventivní a dočasné povahy a nemůže sloužit jako prostředek snižování ztrát, které určitá instituce utrpěla nebo v blízké budoucnosti pravděpodobně utrpí; žádá, aby Jednotný výbor pro řešení krizí a Komise společně vymezily účinné postupy pro rozhodování v případě řešení krize bank, zvláště pokud jde o stanovení časového rámce; je toho názoru, že je třeba vyjasnit flexibilitu, kterou poskytuje stávající rámec, a připomíná, že by měla být lépe využívána s cílem řešit konkrétní situace, aniž by to bránilo skutečnému řešení problémů bank, které se dostaly do platební neschopnosti, například v případě preventivních a alternativních opatření, jež vyžadují využití finančních prostředků systémů pojištění vkladů, jak je uvedeno v čl. 11 odst. 3 a 6 směrnice o systémech pojištění vkladů; vyzývá proto Komisi, aby znovu uvážila svůj výklad příslušných pravidel státní podpory tak, aby bylo zaručeno reálné provádění preventivních a alternativních opatření stanovených evropským zákonodárcem ve směrnici o systémech pojištění vkladů; poznamenává, že určité situace se řešily odlišným způsobem bez jasného odůvodnění; připomíná Komisi, že zpráva, jež by měla posoudit, zda přetrvává potřeba opravňující k preventivním rekapitalizacím a zda jsou splněny podmínky, na které se taková opatření vážou, měla být podána do 31. prosince 2015; vyzývá Komisi, aby tuto zprávu předložila co nejdříve;

39.

vybízí Komisi, aby ve světle zkušeností s přezkumem nařízení (EU) č. 806/2014 a v rámci tohoto přezkumu posoudila, zda Jednotný výbor pro řešení krizí a vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize mají dostatečné pravomoci k přijímání opatření včasného zásahu a dostatečné nástroje k jejich provádění, aby v době krize bylo možné zabránit nebezpečnému odlivu bankovního kapitálu a snížení schopnosti absorbovat ztráty;

40.

zdůrazňuje, že je třeba vyjasnit praktické otázky, které mají přímý dopad na řešení problémů bank, jako je spolehlivost poskytovatelů služeb, kteří poskytují kriticky významné služby, jako je tomu například v případě subdodavatelských služeb v oblasti IT;

41.

bere na vědomí návrhy Komise, aby se součástí pilíře 1 stal požadavek minimální celkové schopnosti absorbovat ztráty (TLAC), který by se v souladu s mezinárodními standardy vztahoval na globální systémově významné banky; všímá si rozdílů mezi standardy celkové schopnosti absorbovat ztráty (TLAC) a minimálním požadavkem na kapitál a způsobilé závazky (MREL); zdůrazňuje však, že oba standardy mají stejný cíl, a sice zajistit, aby banky měly dostatek regulatorního kapitálu a schopnost absorbovat ztráty, tak aby se rekapitalizace z vnitřních zdrojů mohla stát účinným nástrojem řešení problémů bank, aniž by vytvářela finanční nestabilitu a aniž by bylo potřeba používat veřejné prostředky, čímž by se zabránilo socializaci soukromých rizik; dochází tedy k závěru, že komplexní přístup k absorpci ztrát může být dosažen kombinací obou dvou, přičemž minimálním standardem by měl být standard celkové schopnosti absorbovat ztráty (TLAC), jak se předpokládá v současném návrhu Komise, na kterém se musí společní zákonodárci dohodnout; zdůrazňuje, že by mělo být řádně zváženo zachování obou kritérií velikosti a rizikové váženosti aktiv, a bere na vědomí propojení kritérií rizikové váženosti aktiv, na nichž se zakládá standard celkové schopnosti absorbovat ztráty (TLAC), a pokračujících prací EU a Basilejského výboru pro bankovní dohled na vnitřních modelech a na dokončování rámce Basel III; zdůrazňuje, že při stanovení výše požadavků MREL nebo při jejich novém zavádění je třeba věnovat zvláštní pozornost potřebě vytvořit trh pro způsobilé závazky MREL; zdůrazňuje, že je důležité, aby orgánu příslušnému k řešení krize zůstal při stanovování požadavků MREL volný prostor pro rozhodování a aby bylo zajištěno, že banky budou mít dostatek podřízených dluhů a prostředků na rekapitalizaci z vnitřních zdrojů; zdůrazňuje, že trh by měl být náležitým způsobem informován, aby si investoři nevykládali požadavky MREL mylně;

42.

upozorňuje na to, že je důležité právními předpisy vyjasnit pořadí kapitálových rezerv a kmenového kapitálu tier 1, který může být klasifikován jako MREL; zdůrazňuje, že je třeba přijmout právní předpisy, které jasně rozdělí odpovědnosti a pravomoci orgánů příslušných k řešení krize a orgánů příslušných k přijímání včasných intervenčních opatření v případech, kdy dojde k porušení požadavků MREL; bere na vědomí návrh Komise na zavedení pokynů k požadavkům MREL; znovu připomíná, že přesné stanovení výše MREL by mělo být vždy úzce spojeno se strategií řešení problémů bank a touto strategií odůvodněno;

43.

upozorňuje na to, že je důležité právními předpisy vyjasnit, že kmenový kapitál tier 1, který může být klasifikován jako MREL, představuje nejvyšší kapitálovou rezervu, aby nedocházelo k dvojímu započítávání kapitálu;

44.

zdůrazňuje, že pro důslednější a účinnější provádění směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank je zásadní, aby byla ve všech členských státech harmonizována hierarchie nároků v případě platební neschopnosti bank a poskytnuta jistota přeshraničním investorům; vítá proto, že podle návrhu Komise má být harmonizace hierarchie nároků důkladnější; poznamenává, že lepší harmonizace zákonem upraveného insolvenčního režimu a hierarchie nároků s ním spojených bude důležitá jak v případě bank, protože nebude docházet k nesrovnalostem s bankovním insolvenčním režimem, tak v případě společností, protože přeshraničním investorům přinese větší míru právní jasnosti a jistoty a přispěje k řešení problémů úvěrů v selhání; vítá skutečnost, že směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank přinesla důležitou změnu v hierarchii nároků v platební neschopnosti tím, že dává vyšší prioritu pojištěným vkladům, které jsou nyní považovány za nadřazené všem kapitálovým nástrojům, schopnosti absorbovat ztráty, jiným prioritním dluhům a nepojištěným vkladům; vyzývá Jednotný výbor pro řešení krizí, aby představil výsledky posouzení schopnosti řešit problémy globálních a jiných systémově významných bank a navrhl opatření, jež umožní překonat překážky, které takovým řešením brání;

45.

všímá si škály právních možností dostupných k zajištění podřízení dluhu, který může být započítán do celkové schopnosti absorbovat ztráty (TLAC); zdůrazňuje, že Rada pro finanční stabilitu žádnou z nich neupřednostňuje; je toho názoru, že zvolený přístup by měl v první řadě nastolit rovnováhu mezi flexibilitou, efektivitou, právní jistotou a schopností trhu absorbovat nové kategorie dluhů;

46.

žádá, aby byly zváženy záporné dopady na reálnou ekonomiku, které může mít revize basilejských pravidel, zavedení požadavků MREL, zavedení celkové schopnosti absorbovat ztráty (TLAC) a mezinárodních standardů finančního výkaznictví (IFRS) 9; žádá, aby bylo navrženo řešení, které umožní tyto dopady zmírnit;

47.

připomíná, že nově zavedený systém řešení problémů bank vedl k tomu, že některé nástroje nabízené investorům, zejména těm retailovým, jsou zatížené vyšším rizikem ztráty než ty, které nabízel předchozí systém; dále připomíná, že nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů by měly být prodávány především vhodným investorům, kteří mohou absorbovat možné ztráty bez toho, aby tím bylo ohroženo jejich dobré finanční postavení; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby podporovala uplatňování příslušných stávajících právních předpisů, a vyzývá evropské orgány dohledu, aby co největší měrou přispěly k odhalování nesprávných prodejních postupů;

48.

upozorňuje na to, že požadavek smluvního uznávání pravomoci k odepsání závazků upravených jinými právními předpisy než předpisy EU, který je zakotvený ve směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank, je těžko splnitelný; domnívá se, že se jedná o problém, který je třeba neodkladně řešit; bere na vědomí, že příslušné orgány mají mít podle navrhovaných změn ve směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank právo na to, aby upustily od tohoto požadavku; domnívá se, že tento přístup umožňuje flexibilitu a individuální posuzování předmětných závazků; vyzývá Komisi a orgány příslušné k řešení krize, aby zajistily, že podmínky pro udělení výjimky a následná konkrétní rozhodnutí o výjimkách nebudou ohrožovat schopnost bank řešit své problémy;

49.

poukazuje na to, že k zajištění bezproblémového řešení krizí je nejdůležitější rychlá a účinná výměna informací mezi orgány dohledu a orgány příslušnými k řešení krize; vítá přijetí memoranda o porozumění mezi ECB a jednotným mechanismem pro řešení krizí o spolupráci a výměně informací; vyzývá ECB, aby v memorandu o porozumění upřesnila postupy komunikace mezi smíšenými dozorčími týmy a vnitřními týmy pro řešení problémů; doporučuje, aby účast ECB jako stálého pozorovatele na plenárních a výkonných zasedáních Jednotného výboru pro řešení krizí byla plně reciproční, tzn. aby se i zástupce Jednotného výboru pro řešení krizí účastnil jako stálý pozorovatel zasedání dozorčí rady ECB;

50.

poukazuje na dvojí úlohu členů Jednotného výboru pro řešení krizí, kteří jsou zároveň členy výkonného orgánu s rozhodovacími pravomocemi i členy vrcholného vedení s odpovědností vůči předsedovi výboru, a domnívá se, že do konce stávajícího mandátu je třeba přistoupit k vyhodnocení této struktury;

51.

připomíná, že podstata mezivládní dohody o Jednotném fondu pro řešení krizí spočívá v tom, že má být nakonec začleněna do právního rámce Unie; vyzývá Komisi, aby uvažovala o způsobech, jak to učinit; zdůrazňuje, že připravované začlenění rozpočtového paktu do právních předpisů Unie by mohlo být užitečným vzorem;

52.

žádá, aby předem hrazené příspěvky do Jednotného fondu pro řešení krizí byly vypočítány co nejtransparentnějším způsobem a s ohledem na potřebu harmonizovat informace o výsledcích výpočtu a zlepšit porozumění jeho metodice; vyzývá Komisi, aby nanejvýš pečlivě přezkoumala výpočet výše příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí, které stanoví 27. bod odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63, a aby přezkoumala zejména vhodnost rizikového faktoru, aby bylo zajištěno, že bude náležitě zohledněn rizikový profil méně komplexních institucí;

53.

poukazuje na prohlášení ministrů financí ze dne 8. prosince 2015 o mechanismech překlenovacího financování Jednotného fondu pro řešení krizí; v této souvislosti konstatuje, že 15 z 19 členských států eurozóny již podepsalo harmonizovanou dohodu o mechanismu úvěrů s Jednotným výborem pro řešení krizí; připomíná, že tyto individuální úvěrové linky budou sloužit jen jako poslední možnost; je toho názoru, že toto řešení nestačí k odstranění bludného kruhu mezi bankami a k zastavení rekapitalizací z prostředků daňových poplatníků; vyzývá k rychlému pokroku v práci Rady a Komise na společném fiskálním mechanismu jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí, za jehož konečné financování by mělo nést odpovědnost bankovní odvětví a který by měl být ve střednědobém horizontu rozpočtově neutrální, jak bylo sjednáno v rámci dohody o Jednotném fondu pro řešení krizí a potvrzeno Evropskou radou v červnu 2016;

Pojištění vkladů

54.

znovu opakuje svoji výzvu, aby byl zaveden třetí pilíř, aby byla bankovní unie kompletní; připomíná, že ochrana vkladů je společným zájmem všech občanů EU; v současné době projednává na úrovni výboru návrh systému EDIS;

55.

zdůrazňuje, že zřízení EDIS a diskuze spojené s tímto projektem by neměly vést k oslabení úsilí o zlepšení provádění směrnice o systémech pojištění vkladů; vítá práci, kterou k podpoře konvergence v této oblasti nedávno vykonal orgán EBA; vítá skutečnost, že všechny členské státy provedly směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank; připomíná všem členským státům, že musí uplatňovat a správně provést směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank a směrnici o systémech pojištění vkladů;

56.

připomíná, že úlohou Komise je zaručovat v celé EU rovné podmínky a že by neměla dopustit, aby na vnitřním trhu docházelo k jakémukoli tříštění;

o

o o

57.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, ECB, Jednotnému výboru pro řešení krizí, vnitrostátním parlamentům a příslušným orgánům uvedeným v čl. 4 odst. 1 bodě 40 nařízení (EU) č. 575/2013.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0006.

(2)  http://www.consilium.europa.eu/cs/european-council/pdf/20120629-euro-area-summit-statement-cs_pdf.

(3)  Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63.

(4)  Úř. věst. L 141, 14.5.2014, s. 1.

(5)  https://www.bankingsupervision.europa.eu/ecb/pub/pdf/ssmar2015.cs.pdf.

(6)  Jednotný mechanismus dohledu – dobrý začátek, jsou však zapotřebí další zlepšení, http://www.eca.europa.eu/Lists/ECADocuments/SR16_29/SR_SSM_CS.pdf.

(7)  Úř. věst. L 78, 24.3.2016, s. 60.

(8)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0108.

(9)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0439.

(10)  Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1.

(11)  Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190.

(12)  Úř. věst. L 225, 30.7.2014, s. 1.

(13)  Úř. věst. C 216, 30.7.2013, s. 1.

(14)  Úř. věst. L 237, 3.9.2016, s. 1.

(15)  Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 149.

(16)  5. nezávislá zpráva o roční analýze růstu na rok 2017, 23. listopadu 2016.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/184


P8_TA(2017)0042

Biologické pesticidy představující nízké riziko

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o biologických pesticidech představujících nízké riziko (2016/2903(RSP))

(2018/C 252/18)

Evropský parlament,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (1), zejména na články 22 a 47, čl. 66 odst. 2 a přílohu II bod 5 tohoto nařízení,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října 2009, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů (2), a zejména na články 12 a 14 této směrnice,

s ohledem na návrh nařízení Komise, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh, pokud jde o kritéria pro schvalování účinných látek představujících nízké riziko (D046260/01,

s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o technologických řešeních v oblasti udržitelného zemědělství v EU (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o podpoře inovací a hospodářského rozvoje v rámci budoucího řízení evropských zemědělských podniků (4),

s ohledem na „prováděcí plán pro zvýšení dostupnosti přípravků na ochranu rostlin představujících nízké riziko a urychlení provádění integrované ochrany proti škůdcům v členských státech“ vypracovaný odbornou skupinou pro udržitelnou ochranu rostlin, jejž schválila Rada dne 28. června 2016,

s ohledem na Akční plán Komise proti rostoucím hrozbám antimikrobiální rezistence (COM(2011)0748) a nadcházející Akční plán proti antimikrobiální rezistenci (AMR), který má Komise spustit v roce 2017,

s ohledem na otázku Komisi o biologických pesticidech představujících nízké riziko (O-000147/2016 – B8-1821/2016),

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že o používání konvenčních přípravků na ochranu rostlin se vedou stále častěji veřejné diskuse kvůli jejich potenciálnímu riziku pro lidské zdraví, zdraví zvířat a životní prostředí;

B.

vzhledem k tomu, že počet účinných látek, které jsou dostupné na trhu EU a jež jsou používány na ochranu rostlin, klesá; vzhledem k tomu, že zemědělci EU nadále požadují rozmanitost nástrojů na ochranu plodin;

C.

vzhledem k tomu, že je důležité podporovat rozvoj alternativních postupů ke snižování závislosti na konvenčních pesticidech;

D.

vzhledem k tomu, že zabránění plýtvání potravinami je v EU prioritou a že přístup ke vhodným řešením pro ochranu rostlin je zásadní pro prevenci škod způsobených škůdci a chorobami, jež vedou k plýtvání potravinami; vzhledem k tomu, že podle FAO zůstane 20 % produkce ovoce a zeleniny v Evropě na polích (5);

E.

vzhledem k tomu, že je stále možné nalézt nežádoucí rezidua pesticidů v půdě, vodě a životním prostředí obecně, a určité množství zemědělských produktů rostlinného či živočišného původu dokonce může obsahovat rezidua pesticidů překračující maximální úrovně reziduí pro pesticidy;

F.

vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1107/2009 stanoví kritéria pro přípravky představující nízké riziko, jež se uplatní bez ohledu na původ přípravku, a vzhledem k tomu, že pesticidy představující nízké riziko mohou být biologického i syntetického původu;

G.

vzhledem k tomu, že biologické pesticidy jsou obecně vnímány jako přípravky na ochranu rostlin založené na mikroorganismech, rostlinných výtažcích, chemických nebo semiochemických látkách biologického původu (jako jsou například feromony nebo různé esenciální oleje) a jejich vedlejších produktech; vzhledem k tomu, že stávající regulační rámec pro pesticidy (přípravky na ochranu rostlin (6)) z právního hlediska nerozlišuje mezi biologickými a syntetickými chemickými přípravky na ochranu rostlin;

H.

vzhledem k tomu, že nedávné vědecké studie ukazují, že subletální kontakt s některými herbicidy může vyvolat negativní změny v citlivosti bakterie vůči antibiotikům (7) a že kombinace vysoké míry používání herbicidů a antibiotik v blízkosti hospodářských zvířat a hmyzu může vést k oslabení léčivých účinků těchto antibiotik;

I.

vzhledem k tomu, že přípravky na ochranu rostlin biologického původu představující nízké riziko mohou být životaschopnou alternativou ke konvenčním přípravkům na ochranu rostlin pro tradiční i ekologické zemědělce a přispívat k udržitelnějšímu zemědělství; vzhledem k tomu, že některé přípravky na ochranu rostlin biologického původu mají nové mechanismy fungování, což by mohlo být přínosné s ohledem na rostoucí resistenci vůči konvenčním přípravkům na ochranu rostlin a což by mohlo omezit dopad na necílové organismy; vzhledem k tomu, že přípravky na ochranu rostlin biologického původu představující nízké riziko by měly být jednou z upřednostňovaných voleb neprofesionálních uživatelů a pro účely zahrádkářství spolu s dalšími nechemickými metodami kontroly či prevence;

J.

vzhledem k tomu, že k dostatečnému pokrytí potřeby potravin a krmiv je nutné používat přípravky na ochranu rostlin a že v rámci registrace přípravků na ochranu rostlin a jejich účinných látek je uplatňována zásada předběžné opatrnosti (8);

K.

vzhledem k tomu, že dlouhý proces schvalování a registrace před uvedením pesticidů biologického původu představujících nízké riziko na trh vytváří významnou ekonomickou překážku pro výrobce;

L.

vzhledem k tomu, že podle směrnice 2009/128/ES je v Unii provádění integrované ochrany proti škůdcům povinné; vzhledem k tomu, že členské státy a místní orgány by měly klást větší důraz na udržitelné používání pesticidů včetně jejich alternativ v podobě přípravků na ochranu rostlin biologického původu;

M.

vzhledem k tomu, že podle nařízení (ES) č. 1107/2009 jsou účinné látky schvalovány na úrovni Unie, zatímco povolování přípravků na ochranu rostlin, které tyto účinné látky obsahují, spadá do působnosti členských států;

N.

vzhledem k tomu, že článek 22 nařízení (ES) č. 1107/2009 umožňuje, aby byly účinné látky schváleny jako účinné látky představující nízké riziko, pokud splňují obecná kritéria pro schválení a zvláštní kritéria pro schválení účinných látek představujících nízké riziko uvedená v příloze II bodu 5; vzhledem k tomu, že článek 47 nařízení (ES) č. 1107/2009 stanoví, že přípravky na ochranu rostlin, které obsahují pouze účinné látky představující nízké riziko a neobsahují žádné látky vzbuzující obavy, u nichž nejsou zapotřebí žádná zvláštní opatření ke snížení rizik a které jsou dostatečně účinné, se povolí jako přípravky na ochranu rostlin představující nízké riziko;

O.

vzhledem k tomu, že v současnosti je v Unii schváleno pouze sedm účinných látek představujících nízké riziko, přičemž u šesti z nich se jedná o účinné látky biologického původu; vzhledem k tomu, že Komise ve svém programu obnovy uvádí jako prioritu posouzení předpokládaných účinných látek představujících nízké riziko;

P.

vzhledem k tomu, že určitý počet členských států odmítl povolit přípravky obsahující účinné látky biologického původu představující nízké riziko, neboť jsou podle jejich mínění ve srovnání se syntetickými chemickými pesticidy méně účinné, přičemž neberou ohled na probíhající inovace odvětví pesticidů biologického původu představujících nízké riziko a nezvažují přínosy ekologického zemědělství pro účinnost využívání zdrojů a zemědělské, zdravotní a environmentální náklady některých jiných přípravků na ochranu rostlin;

Q.

vzhledem k tomu, že stávající regulační rámec vytváří určité pobídky pro účinné látky představující nízké riziko a přípravky na ochranu rostlin představující nízké riziko, a sice prodloužené patnáctileté období prvního schválení u účinných látek představujících nízké riziko v souladu s článkem 22 nařízení (ES) č. 1107/2009 a zkrácenou 120denní lhůtu pro povolení přípravků na ochranu rostlin představujících nízké riziko v souladu s článkem 47 nařízení (ES) č. 1107/2009; avšak vzhledem k tomu, že tyto regulační pobídky se uplatňují až na konci schvalovacího procesu, poté co byla účinná látka klasifikována jako účinná látka představující nízké riziko;

R.

vzhledem k tomu, že článek 12 směrnice 2009/128/ES stanoví, že v určitých oblastech, jako jsou oblasti využívané širokou veřejností a chráněné oblasti, by mělo být používání pesticidů minimalizováno nebo zakázáno; vzhledem k tomu, že v takových případech se přijmou vhodná opatření na řízení rizik a upřednostňuje se používání přípravků na ochranu rostlin představujících nízké riziko a opatření pro biologickou ochranu; vzhledem k tomu, že některé členské státy již dávno zakázaly používání pesticidů v těchto konkrétních oblastech;

S.

vzhledem k tomu že Komise předložila Stálému výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva (výbor PAFF) návrh nařízení, kterým se mění nařízení (ES) č. 1107/2009, pokud jde o kritéria pro schvalování účinných látek představujících nízké riziko; vzhledem k tomu, že tento návrh obsahuje předpoklad nízkorizikového statusu účinných látek, které jsou mikroorganismy;

Obecné úvahy

1.

zdůrazňuje, že je třeba v Unii bezodkladně zvýšit dostupnost pesticidů představujících nízké riziko, včetně přípravků na ochranu rostlin biologického původu představujících nízké riziko;

2.

zdůrazňuje, že zemědělci musí mít k dispozici širší soubor nástrojů na ochranu plodin, aby mohli rozhodnout, jaké opatření jejich plodiny ochrání nejlépe a nejudržitelněji; vybízí proto k širšímu využívání různých nástrojů, včetně pesticidů biologického původu představujících nízké riziko, a to v souladu se zásadami integrované ochrany proti škůdcům;

3.

zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit dostupnost souboru nástrojů ochrany proti škůdcům pro ekologické zemědělství, který je v souladu jak s požadavky na ekologické zemědělství, tak s požadavky na účinné využívání zdrojů;

4.

zdůrazňuje, že musí být uspokojena poptávka spotřebitelů po bezpečných potravinách, které jsou cenově dostupné a vyráběné udržitelným způsobem;

5.

zdůrazňuje, že v zájmu vývoje a používání nových přípravků na ochranu rostlin biologického původu představujících nízké riziko by mělo být posuzování jejich účinnosti a jejich rizik, jakož i jejich schopnosti vyhovět potřebám zemědělství v environmentální, zdravotní a hospodářské oblasti koncipováno tak, aby poskytovalo zemědělcům náležitou úroveň ochrany rostlin;

6.

zdůrazňuje význam veřejné diskuse o dostupnosti alternativ ke konvenčním přípravkům na ochranu rostlin a o zpřístupnění širší škály přípravků zemědělcům a pěstitelům, a to včetně přípravků na ochranu rostlin biologického původu představujících nízké riziko a dalších biologických ochranných opatřeních, s cílem nalézt řešení, která jsou neudržitelnější z hlediska životního prostředí, zdraví a ekonomiky; zdůrazňuje, že je nutné zvyšovat povědomí o potřebě zajistit udržitelnost ochrany plodin; podporuje další výzkum a inovace v oblasti přípravků na ochranu rostlin biologického původu představujících nízké riziko;

7.

vítá „prováděcí plán pro zvýšení dostupnosti přípravků na ochranu rostlin představujících nízké riziko a urychlení provádění integrované ochrany proti škůdcům v členských státech“, jejž schválila Rada; vyzývá členské státy, Komisi a Evropskou a organizaci na ochrany rostlin ve Středomoří (EPPO), aby provádění tohoto plánu sledovaly;

Okamžitá opatření

8.

žádá bezodkladné přijetí návrhu nařízení, kterým se mění nařízení (ES) č. 1107/2009, pokud jde o kritéria pro schvalování účinných látek představujících nízké riziko, který Komise předložila Stálému výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva; vyzývá Komisi, aby tato kritéria průběžně aktualizovala v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky;

9.

žádá Komisi a členské státy, aby urychlily vývoj, povolování, registraci a sledování používání přípravků na ochranu rostlin biologického původu představujících nízké riziko a zároveň zachovaly vysokou úroveň posuzování rizik;

10.

vybízí členské státy, aby do svých vnitrostátních akčních plánů v oblasti ochrany životního prostředí a zdraví lidí začlenily používání pesticidů biologického původu představujících nízké riziko;

11.

vybízí, aby si členské státy vyměňovaly informace a osvědčené postupy týkající se výsledků výzkumu v oblasti boje proti škůdcům, což umožní najít alternativní řešení, která budou životaschopná z hlediska environmentálního, zdravotního i hospodářského;

12.

vyzývá Komisi, aby znovu zjistila, jaké látky představující nízké riziko jsou již na trhu dostupné;

Revize právních předpisů upravujících přípravky na ochranu rostlin

13.

vítá iniciativu REFIT, kterou Komise zahájila v roce 2016 za účelem posouzení nařízení (ES) č. 1107/2009; zdůrazňuje, že tato iniciativa REFIT nesmí vést ke snížení standardů v oblasti zdraví, bezpečnosti potravin a ochrany životního prostředí; vyjadřuje znepokojení, že celkový přezkum kompletního nařízení (ES) č. 1107/2009 v souvislosti s touto iniciativou REFIT by mohl trvat několik let.

14.

zdůrazňuje, že je nutné provést revizi nařízení (ES) č. 1107/2009 s cílem podpořit vývoj a povolování pesticidů biologického původu představujících nízké riziko a jejich uvádění na trh EU; vyjadřuje znepokojení nad tím, že stávající povolovací řízení před uvedením přípravků na ochranu rostlin na trh není pro pesticidy biologického původu představující nízké riziko optimální; zdůrazňuje, že stávající proces registrace základních látek představujících nízké riziko někdy v praxi působí jako určitý druh patentu, což ztěžuje používání produktů založených na téže látce, která však není registrována v jiném členském státě;

15.

vyzývá Komisi, aby do konce roku 2018 předložila konkrétní legislativní návrh na změnu nařízení (ES) č. 1107/2009 nad rámec všeobecného přezkumu v souvislosti s iniciativou REFIT, s cílem zavést zrychlený postup posouzení, povolení a registrace pesticidů biologického původu představujících nízké riziko;

16.

zdůrazňuje, že je nutné vymezit v nařízení (ES) č. 1107/2009.pojem „přípravek na ochranu rostlin biologického původu“ označující přípravky na ochranu rostlin, jejichž účinnou látkou je mikroorganismus nebo molekula vyskytující se v přírodě, která se buď získá přírodními procesy, nebo se syntetizuje v podobě, která je identická s přírodní molekulou, na rozdíl od přípravků na ochranu rostlin, jejichž účinnou látkou je syntetická molekula, jež se v přírodě nevyskytuje, a to bez ohledu na metodu výroby;

17.

vyzývá Komisi, aby ve zprávě o hodnocení vnitrostátních akčních plánů, kterou má vydat podle článku 4 směrnice 2009/128/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů, uvedla, jaké jsou mezery v uplatňování této směrnice členskými státy, a aby připojila důrazná doporučení členským státům, aby učinily okamžité kroky ke snížení rizika používání pesticidů a dopadu jejich používání na lidské zdraví a životní prostředí a aby vytvořily a zavedly alternativní přístupy nebo postupy s cílem omezit závislost na používání pesticidů;

o

o o

18.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 71.

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0251.

(4)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0252.

(5)  FAO (2011) „Celosvětové ztráty potravin a plýtvání potravinami“.

(6)  Pojem „pesticidy“ zahrnuje také biocidní přípravky, které v projednávané souvislosti nejsou míněny.

(7)  např. Kurenbach, B., Marjoshi, D., Amábile-Cuevas, C.F., Ferguson, G.C., Godsoe, W., Gibson, P. a Heinemann, J.A., 2015, Subletální kontakt s komerčními přípravky obsahujícími herbicid dicamba, kyselinu 2,4-dichlorfenoxooctovou a glyfosát způsobují změny v citlivosti na antibiotika u bakterií Escherichia coliSalmonella enterica serovar Typhimurium. mBio 6(2):e00009-15. doi:10.1128/mBio.00009-15.

(8)  Čl. 1 odst. 4 nařízení (ES) č. 1107/2009.


Čtvrtek, 16. února 2017

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/189


P8_TA(2017)0043

Situace v oblasti lidských práv a demokracie v Nikaragui, případ Francisky Ramirezové

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o situaci v oblasti lidských práv a demokracie v Nikaragui – případ Francisky Ramirezové (2017/2563(RSP))

(2018/C 252/19)

Evropský parlament,

s ohledem na svá předchozí usnesení o Nikaragui, zejména na usnesení ze dne 18. prosince 2008 o útocích na ochránce lidských práv, občanských svobod a demokracie v Nikaragui (1) a na usnesení ze dne 26. listopadu 2009 (2),

s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 16. srpna 2016 o nedávném soudním rozhodnutí v Nikaragui ohledně odvolání poslanců parlamentu a na její prohlášení ze dne 19. listopadu 2016 o konečných výsledcích voleb v Nikaragui,

s ohledem na zprávu volební pozorovatelské mise EU v Nikaragui o pozorování parlamentních a prezidentských voleb, které se konaly dne 6. listopadu 2011,

s ohledem na prohlášení generálního sekretariátu Organizace amerických států ze dne 16. října 2016 o volebním procesu v Nikaragui,

s ohledem na zprávu generálního sekretariátu Organizace amerických států a Nikaraguy ze dne 20. ledna 2017,

s ohledem na dohodu o přidružení mezi Evropskou unií a zeměmi Střední Ameriky z roku 2012, která vstoupila v platnost v srpnu 2013, včetně doložek týkajících se lidských práv,

s ohledem na obecné zásady EU týkající se ochránců lidských práv z června 2004,

s ohledem na obecné zásady EU v oblasti pozemkové politiky z roku 2004, které obsahují pokyny pro navrhování pozemkové politiky a reformy této politiky v rozvojových zemích,

s ohledem na Deklaraci OSN o obhájcích lidských práv z prosince 1998,

s ohledem na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel,

s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce o domorodém a kmenovém obyvatelstvu z roku 1989 (úmluva MOP č. 169), kterou Nikaragua ratifikovala,

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že nedílnou součástí vnější politiky EU, včetně dohody o přidružení mezi Evropskou unií a zeměmi Střední Ameriky z roku 2012, musí být rozvoj a upevnění demokracie a právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod;

B.

vzhledem k tomu, že v Nikaragui došlo v posledních letech ke zhoršení situace v oblasti demokracie a právního státu;

C.

vzhledem k tomu, že v Nikaragui byl v roce 2013 přijat zákon 840, který udělil stoletou koncesi na průplav skrz Nikaraguu, jenž by spojoval oba oceány, soukromé čínské společnosti HK Nicaragua Canal Development Investment Company Ltd.;

D.

vzhledem k tomu, že na základě tohoto zákona získala uvedená společnost pravomoc k vyvlastňování pozemků a že se na ni nevztahují místní předpisy týkající se daní a obchodu; vzhledem k tomu, že zákon rovněž zaručuje, že za porušení smlouvy nehrozí této společnosti žádné trestněprávní řízení;

E.

vzhledem k tomu, že mezi 27. listopadem a 1. prosincem 2016 se v hlavním městě sešli demonstranti z celé Nikaraguy, aby protestovali proti výstavbě mezioceánského průplavu, což je megaprojekt, který by mohl znamenat vysídlení tisíců drobných zemědělců a původních obyvatel z oblastí v okolí projektu, a také aby odsoudili nedostatečnou transparentnost prezidentských voleb, které proběhly dne 6. listopadu 2016; vzhledem k tomu, že ochránci lidských práv oznámili, že policie proti protestujícím použila slzný plyn, gumové projektily i ostrou munici;

F.

vzhledem k tomu, že v rozporu s úmluvou MOP č. 169 nebyl posouzen dopad projektu na životní prostředí ani nebyly zahájeny předchozí konzultace s původními obyvateli; vzhledem k tomu, že navrhovaná trasa průplavu bude procházet přes pozemky původního obyvatelstva a že by vyžadovala přesídlení 30 000 až 120 000 původních obyvatel;

G.

vzhledem k tomu, že vědecké organizace vyjádřily znepokojení nad tím, že by průplav protínal jezero Nikaragua, což by vedlo k ohrožení největšího zdroje sladké vody ve Střední Americe; vzhledem k tomu, že tyto organizace požádaly nikaragujskou vládu, aby do doby, než budou vypracovány a veřejně prodiskutovány nezávislé studie, projekt pozastavila;

H.

vzhledem k tomu, že koordinátorka Národní rady pro ochranu půdy, jezera a svrchovanosti Franciska Ramirezová předložila v prosinci 2016 formální stížnost, pokud jde o represe a agresivní zásahy ve městě Nueva Guinea; vzhledem k tomu, že Francisce Ramirezové bylo vyhrožováno a že byla svévolně zadržena a že její rodinní příslušníci byli odplatou za její aktivismus násilně napadeni;

I.

vzhledem k tomu, že novináři v Nikaragui čelí pronásledování, zastrašování a zadržování a je jim vyhrožováno smrtí;

J.

vzhledem k tomu, že v srpnu 2016 byla vzhledem k překážkám, které vytvořila nikaragujská vláda, zrušena návštěva zvláštního zpravodaje OSN o situaci ochránců lidských práv Michela Forsta v Nikaragui;

K.

vzhledem k tomu, že striktní vyloučení opozičních kandidátů poukazuje na to, že zcela jasně chyběly podmínky pro svobodné a spravedlivé volby a že dochází k závažnému porušování svobody shromažďování, politické soutěže a plurality;

L.

vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj pro nezávislost soudců a právníků poukázal v rámci všeobecného pravidelného přezkumu v roce 2014 na jmenování soudců Nejvyššího soudu, které je silně ovlivněno politikou; vzhledem k tomu, že k ústavním změnám, které proběhly v roce 2013 za účelem znovuzvolení prezidenta, došlo na základě netransparentního obejití zákona; vzhledem k tomu, že v článku 147 nikaragujské ústavy je zakázáno, aby se kandidátem na prezidenta nebo viceprezidenta stala osoba, která je s prezidentem spřízněna buď pokrevně, nebo na základě sňatku;

M.

vzhledem k tomu, že jedním z hlavních problémů zůstává korupce ve veřejném sektoru, která se týká i rodinných příslušníků prezidenta; vzhledem k tomu, že velmi často dochází k podplácení veřejných činitelů, nezákonné konfiskaci a ke svévolným odhadům ze strany celních a daňových orgánů;

1.

vyjadřuje své znepokojení nad neustále se zhoršující situací v oblasti lidských práv v Nikaragui a s politováním konstatuje, že ze strany jednotlivců, policejních sil a orgánů se vztahem ke státu dochází k útokům a zastrašování lidskoprávních organizací a jejich členů a nezávislých novinářů;

2.

naléhavě vyzývá vládu, aby ustoupila od pronásledování a represálií vůči Francisce Remirezové a dalším ochráncům lidských práv, jichž se dopouští za to, že vykonávají svou legitimní práci; vyzývá nikaragujské orgány, aby ukončily beztrestnost osob odpovědných za trestné činy proti ochráncům lidských práv; podporuje právo ochránců životního prostředí a lidských práv na to, aby vyjádřili svůj protest, aniž by je za to stihla odplata; vyzývá Nikaraguu, aby předtím, než zahájí další kroky, skutečně provedla nezávislé posouzení dopadu projektu průplavu na životní prostředí a zajistila zveřejnění celého procesu;

3.

vyzývá nikaragujskou vládu, aby dodržovala své mezinárodní povinnosti v oblasti lidských práv, zejména Deklaraci OSN o právech původních obyvatel podepsanou v roce 2008 a úmluvu MOP č. 169;

4.

vyzývá nikaragujskou vládu, aby chránila půdu původních obyvatel před dopadem rozsáhlých projektů výstavby, které mají vliv na zachování života na příslušném území, dostávají původní obyvatelstvo do konfliktní situace a vystavují je násilí;

5.

je velmi znepokojen odvoláním opozičních poslanců Národního shromáždění Nikaraguy a rozsudkem, který změnil strukturu vedení opoziční strany;

6.

vyzývá Nikaraguu, aby bez omezení dodržovala demokratické hodnoty, včetně oddělení pravomocí, a aby obnovila postavení všech opozičních politických stran tím, že umožní vyjadřování kritických názorů jak v rámci politického systému, tak ve společnosti obecně; připomíná, že základními faktory úspěšného fungování kterékoli demokracie je neomezená účast opozice, depolarizace soudnictví, ukončení beztrestnosti a nezávislá občanská společnost;

7.

připomíná nezákonné kroky přijaté v rozporu se soudním systémem, které vedly k ústavním změnám, jež odstranily časové omezení na výkon funkce prezidenta, což Danielu Ortegovi umožní zůstat u moci celou řadu let;

8.

poukazuje na to, že orgány EU a Organizace amerických států z důvodu nesrovnalostí důrazně kritizovaly volby, které se konaly v letech 2011 a 2016; konstatuje, že v současné době probíhá dialog s Organizací amerických států a že dne 28. února 2017 by mělo být podepsáno memorandum o porozumění, které by mohlo situaci zlepšit;

9.

znovu opakuje, že svoboda tisku a sdělovacích prostředků je základním prvkem demokracie a otevřené společnosti; vyzývá nikaragujské orgány, aby obnovily pluralitu sdělovacích prostředků;

10.

poukazuje na to, že s ohledem na dohodu o přidružení mezi Evropskou unií a zeměmi Střední Ameriky je nutné Nikaragui připomenout, že musí dodržovat zásady právního státu a demokracie a lidská práva, jak je obhajuje a prosazuje EU; naléhavě vyzývá EU, aby situaci sledovala a v případě nutnosti zvážila přijetí případných opatření;

11.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi Organizace amerických států, Parlamentnímu shromáždění EU-Latinská Amerika, Středoamerickému parlamentu a vládě a parlamentu Nikaragujské republiky.

(1)  Úř. věst. C 45 E, 23.2.2010, s. 89.

(2)  Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 74.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/192


P8_TA(2017)0044

Popravy v Kuvajtu a Bahrajnu

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o popravách v Kuvajtu a Bahrajnu (2017/2564(RSP))

(2018/C 252/20)

Evropský parlament,

s ohledem na svá předchozí usnesení o Bahrajnu, zejména na usnesení ze dne 4. února 2016 o případu Muhammada Ramadána (1) a ze dne 7. července 2016 o Bahrajnu (2), a na usnesení ze dne 8. října 2015 o trestu smrti (3),

s ohledem na prohlášení mluvčího místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 15. ledna 2017 o popravách provedených v Bahrajnu a ze dne 25. ledna 2017 o nedávných popravách ve Státě Kuvajt,

s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové jménem EU a generálního tajemníka Rady Evropy Thorbjørna Jaglanda ze dne 10. října 2015 o Evropském a Světovém dni proti trestu smrti,

s ohledem na prohlášení zvláštní zpravodajky OSN pro mimosoudní, zrychlené a svévolné popravy Agnes Callamardové a zvláštního zpravodaje OSN pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání Nilse Melzera ze dne 25. ledna 2017, v němž naléhavě žádají bahrajnskou vládu, aby zastavila nové popravy, a na prohlášení mluvčího vysokého komisaře OSN pro lidská práva Ruperta Colvilla ze dne 17. ledna 2017 o Bahrajnu,

s ohledem na obecné zásady EU týkající se trestu smrti, mučení, svobody projevu a ochránců lidských práv,

s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva, jehož cílem je, aby se otázka ochrany lidských práv a sledování, nakolik se dodržují, dostala do centra všech politik EU,

s ohledem na článek 2 Evropské úmluvy o lidských právech a její protokoly 6 a 13;

s ohledem na články 1 a 2 Listiny základních práv Evropské unie,

s ohledem na Dohodu o spolupráci mezi Evropskou unií, jejími členskými státy a zeměmi Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu z roku 1988,

s ohledem na závěry 25. zasedání Smíšené rady EU-GCC a zasedání ministrů ze dne 18. července 2016,

s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN o moratoriu na používání trestu smrti, a zejména na rezoluci ze dne 18. prosince 2014 a nejnovější ze dne 19. prosince 2016;

s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Úmluvu o právech dítěte a Arabskou chartu lidských práv, jichž jsou Kuvajt a Bahrajn smluvními stranami;

s ohledem na záruky ochrany práv osob odsouzených k trestu smrti, které byly schváleny v rezoluci Hospodářské a sociální rady č. 1984/50 ze dne 25. května 1984;

s ohledem na závěrečné připomínky týkající se třetí pravidelné zprávy Výboru OSN pro lidská práva o Kuvajtu ze dne 11. srpna 2016;

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, a zejména na její článek 15,

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, a zejména na jeho článek 18 a jeho druhý opční protokol o trestu smrti, a na Mezinárodní pakt o sociálních, hospodářských a kulturních právech;

s ohledem na Úmluvu OSN o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 a na Úmluvu OSN o omezení případů bezdomovectví z roku 1961,

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva více než 160 členských zemí OSN s různými právními systémy, tradicemi, kulturami a náboženstvími buď trest smrti zrušilo, nebo jej nepoužívá;

B.

vzhledem k tomu, že dne 25. ledna 2017 bylo kuvajtskými orgány popraveno těchto sedm osob včetně člena královské rodiny: Mohammad Shahed Mohammad Sanwar Hussain, Jakatia Midon Pawa, Amakeel Ooko Mikunin, Nasra Júsuf Muhammad al-Anzí, Sajjid Radhi Džumaa, Samír Taha Abdulmadžíd Abduldžalíl a Fajsal Abdulláh Džábir as-Sabáh, z nichž většina byla odsouzena za vraždu; vzhledem k tomu, že pět vězňů bylo cizími státními příslušníky: dva občané Egypta, jeden občan Bangladéše, jeden občan Filipín a jeden občan Etiopie, přičemž tři byly ženy; vzhledem k tomu, že popravy byly první v zemi od roku 2013, kdy kuvajtské orgány popravily pět osob po šestiletém moratoriu;

C.

vzhledem k tomu, že Gulf Centre for Human Rights (centrum pro lidská práva v regionu Perského zálivu) a další organizace na ochranu lidských práv zdokumentovaly v kuvajtském systému trestního soudnictví porušování práva na spravedlivý proces, což ztěžuje obžalovaným možnost spravedlivého soudního řízení; vzhledem k tomu, že zahraniční pracovníci v cizí domácnosti jsou zvláště ohroženi, protože nemají sociální a právní ochranu;

D.

vzhledem k tomu, že dne 15. ledna 2017 byli v Bahrajnu zastřeleni popravní četou Alí as-Sinkís, Abbás as-Samía a Sámí Mušajma, čímž skončilo šestileté moratorium;

E.

vzhledem k tomu, že podle Rady OSN pro lidská práva se popravy uskutečnily při závažném porušení norem spravedlivého soudního řízení; vzhledem k tomu, že tři muži byli obviněni z bombového útoku v Manámě v roce 2014, při němž zahynulo několik osob, včetně tří policistů; vzhledem k tomu, že všichni tři byli údajně mučením donuceni k přiznání, které bylo následně použito jako hlavní důkaz pro jejich odsouzení; vzhledem k tomu, že byli zbaveni své státní příslušnosti, byl jim odepřen přístup k obhájci a byli popraveni necelý týden po rozsudku, aniž by byly jejich rodiny předem informovány a aniž by měli možnost požádat o milost;

F.

vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodajka OSN pro mimosoudní, zrychlené a svévolné popravy prohlásila tyto popravy za „mimosoudní popravy“ na základě toho, že ani jednomu z těchto tří mužů nebylo přiznáno právo na spravedlivé soudní řízení, které je zakotveno v článku 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

G.

vzhledem k tomu, že Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva uvedl, že je popravami „zděšen“ a že existují „vážné pochybnosti“ o tom, zda bylo mužům zajištěno spravedlivé soudní řízení;

H.

vzhledem k tomu, že dva další muži, Muhammad Ramadán a Husajn Músá, jsou rovněž odsouzeni k trestu smrti v Bahrajnu; vzhledem k tomu, že oba muži tvrdí, že byli mučeni, dokud se v rozporu s pravdou nepřiznali k závažným trestným činům, a mohou být kdykoli popraveni;

I.

vzhledem k tomu, že občan Bahrajnu a Dánska Abdulhádí al-Chawádža, zakládající ředitel centra pro lidská práva v regionu Perského zálivu, jakož i Chalíl al-Halwádží, profesor matematiky žijící v minulosti ve Švédsku, zůstávají ve vězení na základě obvinění v souvislosti s pokojným vyjádřením svého názoru;

1.

hluboce lituje rozhodnutí Kuvajtu a Bahrajnu vrátit se k vykonávání trestu smrti; opětovně odsuzuje používání trestu smrti a rozhodně podporuje zavedení moratoria na trest smrti coby prvního kroku k jeho zrušení;

2.

vyzývá jeho výsost šajcha Hamada bin Ísu Ál Chalífu, krále Bahrajnu, k zastavení popravy Muhammada Ramadána a Husajna Músy, a bahrajnské orgány, aby zajistily obnovu řízení v souladu s mezinárodními normami; připomíná, že veškerá tvrzení o porušování lidských práv, k nimž v průběhu řízení došlo, musí být řádně vyšetřena;

3.

zdůrazňuje, že Úmluva o právech dítěte a Mezinárodní paktu o občanských a politických právech výslovně zakazují trest smrti za trestné činy spáchané osobou mladší 18 let;

4.

vyzývá vlády Kuvajtu a Bahrajnu, aby zvláštnímu zpravodaji OSN pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání vydaly okamžité a otevřené pozvání k návštěvě země a umožnily mu neomezený přístup k zadržovaným osobám a do všech vězeňských zařízení;

5.

připomíná, že EU je proti trestu smrti a považuje jej za krutý a nelidský trest, který nepůsobí jako prostředek odrazující od trestné činnosti a v případě omylu je nezvratný;

6.

vyzývá Kuvajt a Bahrajn, aby podepsaly a ratifikovaly druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, jehož cílem je zrušení trestu smrti;

7.

naléhavě vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby pokračovaly v boji proti používání trestu smrti; naléhavě vyzývá Bahrajn a Kuvajt, aby dodržovaly minimální mezinárodní normy a omezily rozsah a používání trestu smrti; naléhavě vyzývá ESVČ, aby nadále pozorně sledovala vývoj v těchto dvou zemích a oblasti Perského zálivu obecně a aby využila veškeré prostředky vlivu, které má k dispozici;

8.

znovu připomíná, že činnosti společností EU působících ve třetích zemích musí být plně v souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv; důrazně odsuzuje dohody o obchodu se zbraněmi a technologiemi používanými k porušování lidských práv;

9.

naléhavě vyzývá ESVČ a členské státy, aby intervenovaly u bahrajnské vlády a požadovaly propuštění Nabíla Radžaba a všech osob, které jsou zadržovány pouze na základě pokojného uplatňování svobody projevu a shromažďování, a naléhavě vyzývala bahrajnskou vládu, aby ukončila nadměrné používání síly proti demonstrantům, nebo praxi svévolného odebírání občanství;

10.

požaduje propuštění Abdulhádího al-Chawádže a Chalíla al-Halwádžího;

11.

vyzývá bahrajnskou vládu, aby plně provedla doporučení bahrajnské nezávislé vyšetřovací komise (BICI), všeobecného pravidelného přezkumu a národního institutu pro lidská práva; dále podporuje reformní úsilí v Kuvajtu;

12.

vyzývá bahrajnské orgány, aby pokračovaly v dialogu národního konsenzu s cílem dosáhnout trvalého národního usmíření, které by nikoho nevylučovalo, a trvalého politického řešení krize; podotýká, že v rámci udržitelného politického procesu by mělo být možné svobodně vyjadřovat legitimní nenásilnou kritiku;

13.

bere na vědomí protesty, které probíhají v Bahrajnu u příležitosti šestého výročí povstání v roce 2011; vyzývá bahrajnské orgány, aby zajistily, aby bezpečnostní síly plně respektovaly práva pokojných účastníků protestů a upustily od používání nepřiměřené síly, svévolného zadržování, mučení a dalších činů porušujících lidská práva;

14.

vybízí k dialogu a dvoustranným a mnohostranným iniciativám mezi Evropskou unií, jejími členskými státy a zeměmi Perského zálivu včetně Kuvajtu a Bahrajnu v otázkách týkajících se lidských práv, jakož i v dalších oblastech společného zájmu; vyzývá ESVČ a vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise Federiku Mogheriniovou, aby trvala na vytvoření formálního dialogu o lidských právech s kuvajtskými a bahrajnskými orgány, v souladu s obecnými zásadami EU pro dialog o lidských právech;

15.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Bahrajnského království, vládě a parlamentu Státu Kuvajt a členům Rady pro spolupráci v Perském zálivu.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0044.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0315.

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0348.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/196


P8_TA(2017)0045

Guatemala, zejména situace obránců lidských práv

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o Guatemale, zejména o situaci obránců lidských práv (2017/2565(RSP))

(2018/C 252/21)

Evropský parlament,

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na úmluvy OSN o lidských právech společně s jejich opčními protokoly,

s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech, Evropskou sociální chartu a Listinu základních práv EU,

s ohledem na Evropský konsenzus o rozvoji z prosince 2005,

s ohledem na svá předchozí usnesení o porušování lidských práv, včetně usnesení o diskusích ohledně případů porušování lidských práv, demokracie a zásad právního státu,

s ohledem na svá usnesení ze dne 15. března 2007 o Guatemale (1) a ze dne 11. prosince 2012 (2) o Dohodě o přidružení mezi EU a Střední Amerikou,

s ohledem na návštěvu podvýboru lidských práv v Mexiku a v Guatemale v únoru 2016 a na závěrečnou zprávu o této návštěvě,

s ohledem na zprávu delegace pro vztahy se zeměmi Střední Ameriky o její návštěvě v Guatemale a v Hondurasu ve dnech 16.–20. února 2015,

s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2016 o prioritách EU pro činnost Rady OSN pro lidská práva v roce 2016 (3),

s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN o globálních hrozbách, kterým čelí obránci lidských práv, a o situaci obránkyň lidských práv,

s ohledem na výroční zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva za rok 2016 o aktivitách jeho úřadu v Guatemale,

s ohledem na nedávnou návštěvu zvláštního zástupce EU pro lidská práva v Guatemale,

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

s ohledem na akční plán EU pro lidská práva a demokracii (2015–2019),

s ohledem na plán EU na navázání styků s občanskou společností v partnerských zemích na léta 2014–2017,

s ohledem na pokyny EU pro ochranu obránců lidských práv a na strategický rámec pro lidská práva, který zavazuje k angažovanosti ve věci obránců lidských práv,

s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva 26/9 ze dne 26. června 2014, v níž se Rada OSN pro lidská práva rozhodla zřídit otevřenou mezivládní pracovní skupinu, jež bude pověřena vypracováním mezinárodně právně závazného nástroje, který by upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků v oblasti lidských práv,

s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce z roku 1989 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu v nezávislých státech (úmluva MOP č. 169),

s ohledem na lidskoprávní ustanovení Dohody o přidružení mezi EU a Střední Amerikou a dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Střední Amerikou, která vstoupila v platnost v roce 2013,

s ohledem na víceletý orientační program pro Guatemalu na období 2014–2020 a jeho závazek přispívat k řešení konfliktů, k míru a bezpečnosti,

s ohledem na podpůrné programy Evropské unie pro oblast justice v Guatemale, zejména na program SEJUST,

s ohledem na rozsudek Meziamerického soudu pro lidská práva z roku 2014 ve věci Obránci lidských práv a další v. Guatemala a na zprávu Meziamerické komise pro lidská práva o stavu lidských práv v Guatemale (OEA/Ser.L/V/II. Doc. 43/15) ze dne 31. prosince 2015,

s ohledem na článek 25 jednacího řádu Meziamerické komise pro lidská práva týkající se mechanismu pro preventivní opatření,

s ohledem na závěry Rady z roku 2009 o podpoře demokracie v oblasti vnějších vztahů EU,

s ohledem na obecné zásady v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva z roku 2009,

s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Federiky Mogheriniové jménem Evropské unie ze dne 9. prosince 2016 o Dni lidských práv 10. prosince 2016,

s ohledem na prohlášení mluvčí ESVČ ze dne 17. srpna 2016 o obráncích lidských práv v Guatemale,

s ohledem na prohlášení ze Santa Dominga na závěr schůzky EU–CELAC na úrovni ministrů konané ve dnech 25.–26. října 2016,

s ohledem na prohlášení Skupiny třinácti ze dne 1. února 2017 o posílení právního státu a boji proti korupci a beztrestnosti,

s ohledem na článek 2, čl. 3 odst. 5 a články 18, 21, 27 a 47 Smlouvy o Evropské unii a na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na čl. 135 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Guatemala je třetím největším příjemcem bilaterální rozvojové pomoci EU ve Střední Americe, pomoc jí poskytnutá v období 2014–2020 činila 187 milionů EUR a byla zaměřena na zajištění dostatku potravin, řešení konfliktů, zabezpečení míru, bezpečnost a konkurenceschopnost;

B.

vzhledem k tomu, že Guatemala má strategickou polohu na trase dodávek drog a nelegální migrace ze Střední Ameriky do USA; vzhledem k tomu, že Guatemalci jsou dlouhodobě druhou největší skupinou osob deportovaných z USA; vzhledem k tomu, že desetiletí probíhajícího vnitřního konfliktu, vysoká míra chudoby a hluboce zakořeněná kultura beztrestnosti vedly k trvale vysokým mírám násilí a ohrožení bezpečnosti v Guatemale; vzhledem k tomu, že vysokými mírami kriminality je zasažena celá společnost, nejvíce jimi však trpí obránci lidských práv, nevládní organizace a místní orgány státní správy;

C.

vzhledem k tomu, že na rok 2017 připadá 20. výročí mírových dohod pro Guatemalu; vzhledem k tomu, že boj proti beztrestnosti, mimo jiné za závažné zločiny spáchané za předchozích nedemokratických režimů, má zásadní důležitost; vzhledem k tomu, že guatemalské orgány musí vyslat jasný signál skutečným pachatelům násilných činů proti obráncům lidských práv i těm, kteří za nimi intelektuálně stojí, že takovéto jednání jim beztrestně neprojde;

D.

vzhledem k tomu, že od ledna do listopadu 2016 zaznamenal útvar pro ochranu guatemalských obránců lidských práv (UDEFEGUA) v Guatemale čtrnáct vražd obránců lidských práv a sedm na ně mířených pokusů o vraždu; vzhledem k tomu, že podle téhož zdroje došlo v roce 2016 celkem ke 223 útokům na obránce lidských práv, včetně 68 nových soudních řízení zahájených s obránci lidských práv; vzhledem k tomu, že těmi obránci lidských práv, kteří byli nejčastěji terčem útoků, byli obránci environmentálních a pozemkových práv a ti, kteří upozorňovali na problémy justice a beztrestnosti;

E.

vzhledem k tomu, že kromě novinářů, kteří údajně byli zavražděni v roce 2016 – Victor Valdés Cardona, Diego Esteban Gaspar, Roberto Salazar Barahona a Winston Leonardo Túnchez Canov –, byli v roce 2017 již zabiti obránci lidských práv Laura Leonor Vásquez Pinedaová a Sebastián Alonzo Juan;

F.

vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv je i nadále velice vážná; vzhledem k tomu, že situace žen a domorodého obyvatelstva, zejména těch, kteří vystupují na obranu lidských práv, a situace migrantů vyvolává vážné znepokojení, stejně jako jiné otázky, například přístup ke spravedlnosti, podmínky ve věznicích, chování policistů a případy údajného mučení, s nimiž jde ruku v ruce všudypřítomná korupce, spolčování se a beztrestnost;

G.

vzhledem k tomu, že Guatemala ratifikovala úmluvu MOP 169 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu a úmluvu 87 o svobodě sdružování a ochraně práva organizovat se; vzhledem k tomu, že jsou určité pozitivní náznaky, jako například vytvoření Mesa Sindical del Ministerio Público; vzhledem k tomu, že v guatemalském právním řádu neexistuje povinnost předem, svobodně a informovaně konzultovat s komunitami domorodců, jak o ní hovoří úmluva MOP 169;

H.

vzhledem k tomu, že Meziamerický soud pro lidská práva vydal v roce 2014 závazný rozsudek, ve kterém žádá o vytvoření veřejné politiky na ochranu obránců lidských práv; vzhledem k tomu, že v současnosti probíhá proces konzultací financovaný EU za účelem vytvoření výše uvedené politiky;

I.

vzhledem k tomu, že obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv se vztahují na všechny státy a na všechny obchodní podniky, ať již jsou nadnárodní, či nikoli, bez ohledu na jejich velikost, odvětví, sídlo, vlastnictví a strukturu, ačkoliv mechanismy účinné kontroly a sankcí zůstávají pro celosvětové provádění těchto zásad výzvou; vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv v Guatemale bude přezkoumána v rámci mechanismu všeobecného pravidelného přezkumu v listopadu 2017;

J.

vzhledem k tomu, že guatemalský veřejný ochránce lidských práv, ministerstvo pro veřejnou správu a soudnictví učinily důležité kroky proti beztrestnosti a ve prospěch uznávání lidských práv;

K.

vzhledem k tomu, že Guatemala podnikla určité pozitivní kroky, jako je např. prodloužení mandátu Mezinárodní komise proti beztrestnosti v Guatemale (CICIG) do roku 2019; vzhledem k tomu, že předsedové výkonné moci, Kongresu a soudního systému Guatemaly předložili Kongresu v říjnu 2016 návrh ústavní reformy soudnictví, který je založen mj. na diskusích u kulatého stolu s občanskou společností a jehož cílem je upevnit soudní systém na základě zásad, jako je justiční kariéra, právní pluralismus a nezávislost soudnictví;

L.

vzhledem k tomu, že cílená zastrašovací kampaň zmařila několik typických případů korupce a přechodného soudnictví, přičemž obránci lidských práv, kteří se této oblasti věnují, včetně soudců a právníků, čelili zastrašování a vykonstruovaným právním stížnostem; vzhledem k tomu, že ředitel Mezinárodní komise proti beztrestnosti v Guatemale (CICIG) Iván Velasquez rovněž čelí obviněním a je terčem probíhající očerňující kampaně; vzhledem k tomu, že u typických případů v oblasti přechodného soudnictví bylo dosaženo pokroku, jako např. v souvislosti s případem Moliny Theissenové a CREOMPAZ nebo v korupčních případech La Linea a Coparacha;

M.

vzhledem k tomu, že některé členské státy EU dosud neratifikovaly Dohodu o přidružení mezi EU a Střední Amerikou, což znamená, že pilíř „politického dialogu“ dosud nevstoupil v platnost; vzhledem k tomu, že lidská práva a zásada právního státu stojí v centru zájmu politiky EU zaměřené na vnější činnost, stejně jako udržitelný hospodářský a sociální rozvoj;

1.

co nejdůrazněji odsuzuje nedávné vraždy, jejichž oběťmi byli Laura Leonor Vásquez Pinedaová, Sebastian Alonzo Juan a novináři Victor Valdés Cardona, Diego Esteban Gaspar, Roberto Salazar Barahona a Winston Leonardo Túnchez Cano, stejně tak odsuzuje i každou ze 14 vražd dalších obránců lidských práv v Guatemale, ke kterým došlo v roce 2016; vyjadřuje svou upřímnou soustrast rodinám a přátelům všech těchto obránců lidských práv;

2.

zdůrazňuje své znepokojení nad tím, že pokračující násilí a nedostatek bezpečnosti mají negativní vliv na schopnost obránců lidských práv plně a svobodně vykonávat svoji činnost; vzdává hold všem obráncům lidských práv v Guatemale a vyzývá k okamžitému, nezávislému, objektivnímu a důkladnému vyšetřování výše uvedených i dříve spáchaných vražd; zdůrazňuje, že aktivní občanská společnosti je zásadní pro to, aby se stát na všech úrovních stal zodpovědnějším, pohotovějším, otevřenějším, účinnějším a získal tak větší legitimitu;

3.

vítá úsilí Guatemaly v boji proti organizovanému zločinu, žádá, aby bylo toto úsilí posíleno, a uvědomuje si, jak nesmírně obtížné je pro Guatemalu zajistit bezpečnost a svobodu pro všechny své občany v situaci strukturálně zakořeněného násilí, které je výsledkem obchodování s narkotiky; vyzývá orgány a členské státy EU, aby Guatemale poskytly technické a rozpočtové prostředky na pomoc v boji proti korupci a organizované trestné činnosti a aby takového úsilí učinily v programech dvoustranné spolupráce prioritou;

4.

připomíná potřebu vytvořit veřejnou politiku na ochranu obránců lidských práv, jak uvedl Meziamerický soud pro lidská práva v roce 2014; bere na vědomí nedávné zahájení národního dialogu, vyzývá guatemalské orgány, aby zajistily, aby tato veřejná politika byla vytvořena prostřednictvím širokého participativního postupu a řešila strukturální příčiny, které stupňují zranitelnost obránců lidských práv, a vybízí podnikatelskou komunitu, aby toto úsilí podpořila;

5.

vítá rozhodnutí delegace EU v Guatemale finančně přispět na proces diskusí a konzultací o tomto programu a vybízí delegaci EU, aby i nadále podporovala obránce lidských práv; žádá příslušné orgány, aby vypracovaly a uplatňovaly veřejnou politiku na ochranu obránců lidských práv v úzké spolupráci s mnoha zainteresovanými stranami a aby pokračovaly v reformách v zájmu nezávislého soudnictví, boje proti beztrestnosti a upevňování zásad právního státu;

6.

vyzývá k okamžitému a povinnému uplatňování preventivních opatření, která doporučil Meziamerický soud pro lidská práva, a vyzývá orgány, aby zvrátily rozhodnutí, které jednostranně ruší preventivní opatření ve prospěch obránců lidských práv;

7.

připomíná výsledky 93 komunitních konzultací uskutečněných v dobré víře v roce 2014 a 2015; připomíná, že v současnosti probíhá participativní proces, a vyzývá guatemalské orgány, aby urychlily postupy, jejichž cílem je zajistit vytvoření vnitrostátního mechanismu pro svobodné a informované předběžné konzultace, jak stanovuje úmluva MOP 169; vyzývá vládu Guatemaly, aby zahájila rozsáhlejší sociální konzultace týkající se vodních elektráren, těžebních projektů a ropných společností, a vyzývá orgány EU, aby zajistily, že žádná evropská pomoc či podpora nebude podporovat ani umožňovat rozvojové projekty, aniž bude splněna podmínka předběžné, svobodné a informované konzultace s domorodým obyvatelstvem;

8.

vítá iniciativu v oblasti reformy soudního systému, kterou předložili představitelé výkonné, soudní a zákonodárné moci Kongresu s cílem dále rozvíjet profesionální demokratický soudní systém založený na účinné nezávislosti soudnictví; vyzývá guatemalský Kongres, aby spojil síly a v roce 2017 dokončil reformu soudnictví v její celistvosti a integritě; za tímto účelem vyzývá guatemalské orgány, aby pro soudnictví, a zejména pro kancelář nejvyššího státního zástupce, vyčlenily dostatečné množství finančních a lidských zdrojů; podporuje důležitou práci Mezinárodní komise proti beztrestnosti v Guatemale (CICIG);

9.

jako milník v boji proti beztrestnosti vítá rozhodnutí první komory odvolacího soudu, která potvrdila nepromlčitelnost zločinů genocidy a zločinů proti lidskosti v soudním procesu s bývalým diktátorem Riosem Monteem;

10.

vyzývá Guatemalu, aby spolupracovala s mechanismem všeobecného pravidelného přezkumu a aby přijala všechny příslušné kroky k uplatňování jeho doporučení;

11.

žádá Evropskou unii, aby podporovala kancelář nejvyššího státního zástupce; rozhodně odmítá jakýkoliv druh nátlaku, zastrašování a ovlivňování, které by ohrožovalo nezávislost, právní pluralismus a objektivitu; vybízí guatemalské orgány, aby pokračovaly v podpoře spolupráce mezi útvary ministerstva vnitra pro analýzu útoků proti obráncům lidských práv a odborem pro lidská práva kanceláře nejvyššího státního zástupce;

12.

vyzývá orgány EU, aby spolupracovaly na uzavření mezinárodně závazných dohod, které posílí dodržování lidských práv, obzvláště v případě společností, které mají sídlo v EU a působí ve třetích zemích;

13.

vyzývá ty členské státy EU, které tak dosud neučinily, aby urychleně ratifikovaly Dohodu o přidružení mezi EU a Střední Amerikou; žádá Evropskou unii a její členské státy, aby využily mechanismy stanovené v dohodě o přidružení a politickém dialogu a důrazně Guatemalu podporovaly v plnění ambiciózního programu v oblasti lidských práv a boje proti beztrestnosti; vyzývá orgány EU a členské státy, aby na tento cíl vyčlenily dostatečné finanční prostředky a technickou pomoc;

14.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, Organizaci amerických států, Parlamentnímu shromáždění EU–Latinská Amerika, vládám a parlamentům členských států, prezidentovi, vládě a parlamentu Guatemalské republiky, Sekretariátu pro hospodářskou integraci Střední Ameriky (SIECA) a Středoamerickému parlamentu (PARLACEN).

(1)  Úř. věst. C 301 E, 13.12.2007, s. 257.

(2)  Úř. věst. C 434, 23.12.2015, s. 181.

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0020.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/201


P8_TA(2017)0048

Možný vývoj a změny současného institucionálního uspořádání Evropské unie

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 k možnému vývoji a změnám současného institucionálního uspořádání Evropské unie (2014/2248(INI))

(2018/C 252/22)

Evropský parlament,

s ohledem zejména na články 1, 2, 3, 6, 9, 10, 14, 15, 16, 17, 48 a 50 Smlouvy o Evropské unii (SEU), články 119, 120–126, 127–133, 136–138, 139–144, 194 a 352 Smlouvy o fungování Evropské unie a připojené protokoly,

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

s ohledem na zprávu předsedy Evropské komise ze dne 22. června 2015 vypracovanou v úzké spolupráci s předsedy Evropské rady, Evropského parlamentu, Evropské centrální banky a Euroskupiny nazvanou „Dokončení evropské hospodářské a měnové unie“ (dále jen „zpráva pěti předsedů“) (1),

s ohledem na své usnesení ze dne 19. listopadu 2013 o návrhu nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (2) a na své rozhodnutí ze dne 19. listopadu 2013 o uzavření interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, o spolupráci v rozpočtových záležitostech a o řádném finančním řízení (3),

s ohledem na VFR (4) a na interinstitucionální dohodu (5) přijatou dne 2. prosince 2013,

s ohledem na závěrečnou zprávu a doporučení skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje z prosince 2016 (6),

s ohledem na závěry Evropské rady ze dnů 18. a 19. února 2016 o novém řešení pro Spojené království v rámci Evropské unie, které je s ohledem na rozhodnutí Spojeného království vystoupit z Evropské unie bezpředmětné,

s ohledem na výsledek referenda o členství Spojeného království v EU;

s ohledem na výsledky běžného průzkumu Eurobarometr č. 84 z podzimu 2015 nazvaného „Veřejné mínění v Evropské unii“ a na výsledky zvláštního průzkumu Eurobarometr z června 2016 nazvané „Evropané v roce 2016: Vnímání a očekávání, boj proti terorismu a radikalizaci“,

s ohledem na posudek 2/13 Soudního dvora Evropské unie o návrhu dohody o přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“) (7),

s ohledem na rozhodnutí Evropské rady ze dne 28. června 2013, kterým se stanoví složení Evropského parlamentu (8),

s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2013 o ústavních problémech víceúrovňové správy v Evropské unii (9),

s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2014 o jednáních o VFR na období 2014–2020: ponaučení a další postup (10),

s ohledem na svá usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 (11) a ze dne 4. července 2013 o zlepšení praktických opatření pro konání evropských voleb v roce 2014 (12),

s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2013 o umístění sídel evropských institucí (13),

s ohledem na své usnesení ze dne 28. října 2015 o evropské občanské iniciativě (14),

s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2015 o reformě volebního práva Evropské unie a na k němu přiložený návrh pozměňující Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách (15),

s ohledem na své usnesení ze dne 28. června 2016 o rozhodnutí vystoupit z EU, které je výsledkem referenda ve Spojeném království (16),

s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy (17),

s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o rozpočtové kapacitě pro eurozónu (18),

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva (19),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1624 ze dne 14. září 2016 o evropské pohraniční a pobřežní stráži (20),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. září 2015 (21) a stanovisko Výboru regionů ze dne 8. července 2015 (22),

s ohledem na prohlášení „Větší evropská integrace: cesta vpřed“ předsedů italské Poslanecké sněmovny (Camera dei deputati), francouzského Národního shromáždění (Assemblée nationale), německého Spolkového sněmu (Bundestag) a lucemburské Poslanecké sněmovny (Chambre des Députés), které byly podepsáno dne 14. září 2015 a které nyní podporuje i několik dalších parlamentních komor v EU,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 31. ledna 2013„Posilování občanství EU – podpora volebních práv občanů EU“ (23);

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a na stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0390/2016),

A.

vzhledem k tomu, že cílem tohoto usnesení je řešit dnešní problémy způsobem, který současné nástroje obsažené ve Smlouvách neumožňují a který je proto možný pouze prostřednictvím budoucí změny Smlouvy, když budou splněny příslušné podmínky;

B.

vzhledem k tomu, že evropské instituce nejsou schopny se vyrovnat s hlubokou a mnohotvárnou krizí, kterou dnes Unie prochází („polykrize“), včetně jejích finančních, ekonomických, sociálních a migračních důsledků, ani s vzestupem populistických stran a nacionalistických hnutí, což způsobuje rostoucí nespokojenost stále větší části obyvatelstva s fungováním současné Evropské unie;

C.

vzhledem k tomu, že členské státy nemohou náročné evropské výzvy řešit jednotlivě, nýbrž je zapotřebí společná reakce Evropské unie;

D.

vzhledem k tomu, že pokrok při budování Unie, která by dokázala skutečně dosahovat svých cílů, je mařen jednak špatným fungování rozhodovacích postupů, protože Rada se soustavně snaží dosahovat jednomyslnosti (tato praxe dodnes vychází z tzv. Lucemburského kompromisu), a jednak neexistencí jediného a důvěryhodného výkonného orgánu, který by měl plnou demokratickou legitimitu a pravomoci umožňující přijímat účinná opatření v široké škále politických oblastí; vzhledem k tomu, že nedávné příklady, jako je např. nedostatečné řízení pohybu uprchlíků, pomalé čištění rozvah našich bank po vypuknutí finanční krize a neexistence okamžité společné reakce na vnitřní a vnější hrozbu terorismu, přesvědčivě ukázaly, že Unie není schopna účinně a rychle reagovat;

E.

vzhledem k tomu, že EU nemůže naplnit očekávání evropských občanů proto, že nejsou plné využívány všechny možnosti, které nabízejí současné Smlouvy, a protože Smlouvy neposkytují všechny potřebné nástroje, pravomoci a rozhodovací postupy k tomu, aby bylo možné účinně dosahovat těchto společných cílů;

F.

vzhledem k tomu, že tento problém ve spojení s tím, že členské státy nemají žádnou společnou vizi budoucnosti našeho světadílu, způsobil bezprecedentní úroveň „euroskepticismu“, který vede k návratu k nacionalismu a vytváří riziko oslabení Unie a možná dokonce jejího rozpadu;

G.

vzhledem k tomu, že systém, v jehož rámci se členské státy uchylují k řešením „à la carte“ a který byl dále posílen Lisabonskou smlouvou, Unii dále zkomplikoval a prohloubil její vnitřní rozdíly, místo aby napomáhal dalšímu rozvoji Unie; vzhledem k tomu, že navzdory flexibilitě, kterou umožňují Smlouvy, získalo několik členských států četné výjimky („opt-outy“) z primárního práva, takže vznikl neprůhledný systém vzájemně se protínajících okruhů spolupráce a není tedy možné účinně provádět demokratickou kontrolu;

H.

vzhledem k tomu, že smlouvy nabízejí různé formy flexibilní a diferencované integrace na sekundární úrovni prostřednictvím nástrojů posílené a strukturované spolupráce, které by se měly používat jen v omezeném počtu politických oblastí a měly by být přitom inkluzivní, aby možnost podílet se na této spolupráci měly všechny členské státy; vzhledem k tomu, že dvacet let po zavedení posílené spolupráce je její dopad stále velmi omezený; vzhledem k tomu, že posílená spolupráce byla povolena ve třech případech, totiž u společných pravidel pro právo, které se použije pro rozvody mezinárodních párů, evropského patentu s jednotným účinkem a zavedení daně z finančních transakcí; vzhledem k tomu, že posílenou spolupráci je nutné používat pouze jako první krok k další integraci politik, jako je společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP), a ne jako způsob, jak usnadnit zavádění řešení „à la carte“;

I.

vzhledem k tomu, že komunitární metoda musí být zachována a mezivládní řešení ji nesmějí oslabit, a to ani v oblastech, v nichž ne všechny členské státy splňují podmínky účasti;

J.

vzhledem k tomu, že euro je měnou Unie (čl. 3 odst. 4 SEU), Spojené království získalo výjimku z povinnosti připojit se (protokol č. 15), Dánsko má ústavní výjimku (protokol č. 16), Švédsko přestalo dodržovat konvergenční kritéria pro přijetí eura a v Evropské radě se otevřeně hovoří o tom, že by společnou měnu mohlo opustit Řecko; vzhledem k tomu, že všechny členské státy mají povinnost přijmout společnou měnu, jakmile splní všechna požadovaná kritéria, nicméně pro členské státy, které by měly přijmout euro po jeho vytvoření, nebyl stanoven žádný harmonogram;

K.

vzhledem k tomu, že pokud se jedná o Schengen, volný pohyb osob a výsledné zrušení kontrol na vnitřních hranicích – což jsou prvky, které jsou zakotveny ve Smlouvách – byly Spojenému království a Irsku poskytnuty opt-outy; vzhledem k tomu, že těchto politik se neúčastní ještě čtyři další členské státy, ačkoli mají povinnost tak učinit, přičemž výjimky typu „opt-in“ byly poskytnuty také třem zemím mimo Evropskou unii; vzhledem k tomu, že tato fragmentace nejen brání úplnému odstranění některých zbývajících vnitřních hranic, ale také ztěžuje vytváření skutečného vnitřního trhu a plně integrované oblasti svobody, bezpečnosti a práva; připomíná, že začlenění do Schengenského prostoru musí být i nadále cílem pro všechny členské státy EU;

L.

vzhledem k tomu, že opt-outy pro jednotlivé členské státy ohrožují jednotné uplatňování práva EU, vedou k přílišné komplikovanosti rozhodování, představují hrozbu pro soudržnost Unie a podkopávají solidaritu mezi jejími občany;

M.

vzhledem k tomu, že Evropská rada od Lisabonské smlouvy rozšířila svou úlohu a prostřednictvím mezivládních nástrojů přijímaných mimo rámec EU zařazuje mezi své úkoly i každodenní řízení, přičemž tento trend se dále urychlil v důsledku finanční a migrační krize, a to navzdory tomu, že její úlohou není vykonávat legislativní funkci, nýbrž dávat Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezovat její obecné politické směry a priority (čl. 15 odst. 1 SEU);

N.

vzhledem k tomu, že využívání jednomyslnosti v Evropské radě a její neschopnost této jednomyslnosti dosahovat vedly k přijetí mezivládních dohod mimo právní rámec EU, jako jsou Evropský mechanismus stability (ESM) a Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (TSCG, nazývaná také „Rozpočtový pakt“); vzhledem k tomu, že totéž platí i o dohodě s Tureckem o krizi spojené se syrskými uprchlíky;

O.

vzhledem k tomu, že článek 16 Rozpočtového paku sice stanoví, že do pěti let od data jeho vstupu v platnost (před 1. lednem 2018) musí být učiněny kroky nezbytné pro jeho začlenění do právního rámce Unie, a obdobná ustanovení jsou i součástí mezivládní dohody o převodu a vzájemném využití příspěvků do Jednotného fondu pro řešení problémů bank, nicméně je zřejmé, že odolnost eurozóny, včetně dokončení bankovní unie, nelze zajistit bez opatření směřujících k prohloubení jejího fiskálního rozměru společně se zavedením spolehlivější, účinnější a demokratičtější formy rozhodování;

P.

vzhledem k tomu, že tento nový systém rozhodování předpokládá, že se Komise stane skutečnou vládou, která bude odpovědná Parlamentu a bude mít pravomoc formulovat a provádět společnou fiskální a makroekonomickou politiku, kterou eurozóna nutně potřebuje, a bude mít rozpočet odpovídající rozsahu úkolů, které bude muset plnit; vzhledem k tomu, že kromě opatření přijatých na základě stávajícího primárního práva vyžadují tyto kroky také změnu Lisabonské smlouvy;

Q.

vzhledem k tomu, že je tomu tak i v případě nezbytné reformy a modernizace finančních zdrojů celé Evropské unie; vzhledem k tomu, že dohody o stávajícím víceletém finančním rámci (VFR) bylo dosaženo až po dlouhých a vyčerpávajících jednáních a doprovázelo ji rozhodnutí o ustavení skupiny na vysoké úrovni pověřené přezkumem systému příjmů, tzv. „vlastních zdrojů“ EU, přičemž tato skupina měla předložit svou zprávu v roce 2016; vzhledem k tomu, že stávající VFR výrazně omezuje finanční a politickou autonomii Unie, neboť většina příjmů pochází z příspěvků členských států a velká část výdajů je již předem vymezena a vrací se zpět těmto členským státům; vzhledem k tomu, že příspěvky členských států založené na HDP/HND se staly zdaleka největším zdrojem příjmů;

R.

vzhledem k tomu, že nominální výše současného víceletého finančního rámce je nižší než u předchozího VFR, zatímco okolnosti vyžadují, aby bylo vyvinuto větší rozpočtové úsilí za účelem pomoci uprchlíkům a podnícení hospodářského růstu a sociálnější Evropy;

S.

vzhledem k tomu, že požadavek jednomyslnosti v případě daňové politiky brání tomu, aby bylo možné řešit problém existence daňových rájů na území Evropské unie a škodlivých daňových politik členských států; vzhledem k tomu, že tyto praktiky narušují fungování vnitřního trhu, ohrožují daňové příjmy členských států a ve svém důsledku přesouvají daňovou zátěž na občany a malé a střední podniky;

T.

vzhledem k tomu, že Evropská unie je ústavním systémem založeným na právním státu; vzhledem k tomu, že Smlouvy by se měly změnit tak, aby se Soudní dvůr EU stal příslušným pro všechny aspekty práva EU, v souladu se zásadou oddělení pravomocí;

U.

vzhledem k tomu, že EU je založena také na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin; vzhledem k tomu, že se stávající nástroje EU pro posuzování a postihování porušení těchto zásad členskými státy ukázaly být nedostatečnými; vzhledem k tomu, že řízení o nesplnění povinnosti týkající se konkrétních právních aktů nebo opatření členského státu porušujícího právo EU jsou nevhodné k řešení soustavného porušování základních hodnot EU; vzhledem k tomu, že rozhodnutí o existenci zřejmého nebezpečí, že některý členský stát závažně poruší základní hodnoty, přijímá podle čl. 7 odst. 1 SEU Rada čtyřpětinovou většinou, zatímco rozhodnutí, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení těchto hodnot, přijímá jednomyslně Evropská rada; vzhledem k tomu, že v důsledku těchto požadavků nebyla dosud využita ani preventivní opatření podle čl. 7 odst. 1 SEU ani sankční mechanismy podle čl. 7 odst. 2 a 3;

V.

vzhledem k tomu, že EU je zjevně schopna více ovlivňovat politiky v oblasti lidských práv, právního státu a korupce v době, kdy země teprve kandidují na vstup do Unie; vzhledem k tomu, že mechanismy v oblasti právního státu musí být uplatňovány stejně přísně na všechny členské státy;

W.

vzhledem k tomu, že tato revize je potřebná také k tomu, aby došlo k obnovení rovnováhy a k zásadní modernizaci fungování Unie s cílem omezit byrokratickou regulaci a zefektivnit tvorbu a přijímání politik s větším zřetelem k potřebám občanů; vzhledem k tomu, že Unie potřebuje nezbytné pravomoci k tomu, aby pokročila při dosahování některých ze svých deklarovaných cílů, jako je dokončení jednotného trhu včetně energetické unie, sociální soudržnost a snaha o plnou zaměstnanost, spravedlivé a společné řízení migrace a azylu a politika vnitřní a vnější bezpečnosti;

X.

vzhledem k tomu, že klíčem k překonání euroskepticismu a opětovnému potvrzení významu evropského rozměru založeného na solidaritě, sociální soudržnosti a budování participativní demokracie podporující začlenění jako doplňku k zastupitelské demokracii je rozvoj systematického dialogu s organizacemi občanské společnosti a posílení sociálního dialogu na všech úrovních v souladu se zásadou stanovenou v článku 11 SFEU;

Y.

vzhledem k tomu, že v posledním desetiletí se výrazně zhoršila bezpečnostní situace v Evropě, zejména v sousedství Unie a že jednotlivé členské státy již samy nedokáží zaručit svou vnitřní a vnější bezpečnost;

Z.

vzhledem k tomu, že pokles evropských obranných kapacit omezil schopnost EU šířit stabilitu za své bezprostřední hranice; vzhledem k tomu, že k tomu přistupuje také neochota našich amerických spojenců intervenovat, pokud by Evropa nebyla ochotna převzít spravedlivý díl odpovědnosti; vzhledem k tomu, že je třeba posílit obrannou politiku EU a vytvořit komplexní partnerství mezi EU a NATO a současně zajistit, aby EU mohla jednat v zahraničních operacích autonomně, zvláště jde-li o stabilizaci sousedních zemí; vzhledem k tomu, že to vyžaduje, aby se v souladu s novou evropskou bezpečnostní strategií prohloubila spolupráce mezi členskými státy a zvýšila integrace jejich obranných kapacit v rámci „evropského obranného společenství“;

AA.

vzhledem k tomu, že nebylo využito žádné z překlenovacích ustanovení (tzv. „passerelle“) obsažených v Lisabonské smlouvě s cílem zjednodušit rozhodování v EU a že za současných podmínek není jejich využití pravděpodobné; ovšem vzhledem k tomu, že v návaznosti na rozhodnutí Evropské rady z 18. a 19. června 2009 o otázce snížení počtu komisařů, k němuž mělo dojít podle Lisabonské smlouvy, bylo ustanovení umožňující nesnižovat počet komisařů přijato okamžitě;

AB.

vzhledem k tomu, že volby do Evropského parlamentu v roce 2014 poprvé přímo vedly ke jmenování kandidáta na předsedu Komise; vzhledem však k tomu, že občané neměli možnost hlasovat pro kandidáty přímo; vzhledem k tomu, že je třeba zavést jednoznačný právní základ, který by tento nový systém zabezpečil a rozvíjel s cílem dále posílit nadnárodní charakter evropských voleb; vzhledem k tomu, že občané obtížně chápou vzájemný vztah mezi předsedou Komise a předsedou Evropské rady;

AC.

vzhledem k tomu, že naléhavost reformy Unie dramaticky vzrostla poté, co se občané Spojeného království v referendu vyslovili pro vystoupení z Evropské unie; vzhledem k tomu, že jednání o podmínkách vystoupení Spojeného království z EU musí rovněž zohlednit rámec pro jeho budoucí vztahy s Unií; vzhledem k tomu, že tato dohoda musí být vyjednána v souladu s čl. 218 odst. 3 SFEU a musí být uzavřena Radou jednající jménem Unie a rozhodující kvalifikovanou většinou poté, co získala souhlas Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že Evropský parlament by se měl proto plně účastnit celého procesu vyjednávání;

AD.

vzhledem k tomu, že vystoupení Spojeného království z EU nabízí příležitost k tomu, aby se snížila složitost Unie a bylo vyjasněno, co vlastně znamená být jejím členem; vzhledem k tomu, že vztah EU s nečlenskými zeměmi ve jejím sousedství (Spojené království, Norsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina ad.) vyžaduje jasný rámec; vzhledem k tomu, že již zakladatelé Unie zvažovali určitý druh „statusu přidružené země“;

AE.

vzhledem k tomu, že v rámci tohoto důležitého kroku svěřují Smlouvy Evropskému parlamentu šest specifických pravomocí, tj. právo předkládat návrhy na změnu Smluv (čl. 48 odst. 2 SEU), právo být konzultován Evropskou radou ohledně změny Smluv (čl. 48 odst. 3 pododstavec 1 SEU), právo trvat na svolání konventu proti vůli Evropské rady (čl. 48 odst. 3 pododstavec 2 SEU), právo být Evropskou radou konzultován ohledně rozhodnutí o změně všech nebo části ustanovení části třetí SFEU (čl. 48 odst. 6 pododstavec 2 SEU), právo předložit podnět ohledně změny složení Parlamentu před volbami do EP (čl. 14 odst. 2 SEU) a právo navrhnout pro tyto volby jednotný volební postup (čl. 223 odst. 1 SFEU);

AF.

vzhledem k tomu, že musí být zachována úloha Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů coby institucionálních zástupců organizací občanské společnosti a regionálních a místních aktérů, jejichž stanoviska přispívají ke zvýšení demokratické legitimity tvorby politik a legislativních procesů;

AG.

vzhledem k tomu, že velká většina regionálních a místních vlád v Unii se prostřednictvím Výboru regionů soustavně vyslovuje pro to, aby EU byla integrovanější a rozhodovala efektivněji;

1.

domnívá se, že čas pro krizové řízení prostřednictvím postupně přijímaných ad hoc rozhodnutí již skončil, neboť tento přístup vede jen k opatřením, která jsou často příliš slabá a přicházejí příliš pozdě; je přesvědčen, že nastal čas důkladně se zamyslet nad tím, jak vyřešit nedostatky rozhodování a řízení v Evropské unii prostřednictvím komplexní a důkladné revize Lisabonské smlouvy; domnívá se, že dokud tato revize neproběhne lze krátkodobá a střednědobá řešení realizovat plným využitím potenciálu, který nabízí Lisabonská smlouva;

2.

konstatuje, že směřování reformy Unie by mělo vést k její modernizaci díky zavedení nových nástrojů a nových účinných evropských kapacit a demokratizací rozhodovacích procesů spíše než její renacionalizací prostřednictvím posílení mezivládních prvků;

3.

zdůrazňuje, že nedávný průzkum veřejného mínění Eurobarometr ukázal, že – v rozporu s rozšířenou představou – jsou si občané EU i nadále plně vědomi významu skutečně evropských řešení (24), mimo jiné v oblastech bezpečnosti a migrace, a takováto řešení podporují;

4.

s velkým znepokojením sleduje, jak roste počet podskupin členských států, které podkopávají jednotu Unie tím, že vytvářejí netransparentní prostředí, a snižují důvěru občanů; domnívá se, že vhodným formátem pro diskuse o budoucnosti Unie je EU-27; zdůrazňuje, že rozpad diskuse na různé formáty nebo skupiny členských států by byl kontraproduktivní;

5.

zdůrazňuje, že komplexní demokratická reforma Smluv musí proběhnout prostřednictvím úvah o budoucnosti EU a přijetí dohody o vizi pro současné a budoucí generace evropských občanů, které povedou ke svolání konventu, jenž bude – díky svému složení ze zástupců vnitrostátních parlamentů, vlád všech členských států, Komise a Evropského parlamentu a poradních orgánů EU, jako je Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor – patřičně inkluzivní a poskytne rovněž vhodnou platformu pro tyto úvahy a pro navázání dialogu s evropskými občany a občanskou společností;

Konec „Evropy à la carte“

6.

lituje, že kdykoli se Evropská rada rozhodne uplatnit mezivládní metody a obejít tak „komunitární metodu“ či „metodu Unie“ definovanou ve Smlouvách, snižuje tím nejen účinnost tvorby politik, ale přispívá také k nízké transparentnosti a demokratické kontrole; domnívá se, že diferencovaný postup je myslitelný pouze jako dočasné řešení na cestě k efektivnější a integrovanější tvorbě evropských politik;

7.

domnívá se, že „metoda Unie“ je jedinou demokratickou metodou výkonu legislativní funkce, která zaručuje, že jsou zohledněny všechny zájmy, zejména společný evropský zájem; „metodu Unie“ chápe jako legislativní postup, v němž Komise má – v rámci pravomoci orgánu výkonné moci – právo legislativní iniciativy, Parlament a Rada zastupující občany resp. státy společně rozhodují většinovým hlasováním, zatímco požadavek jednomyslnosti v Radě se stává naprostou výjimkou, a Soudní dvůr provádí dohled a konečnou soudní kontrolu; trvá na tom, že „metodu Unie“ je třeba respektovat i v naléhavých případech;

8.

za těchto okolností považuje za zásadní se znovu přihlásit k vytváření „stále užšího svazku mezi národy Evropy“ (článek 1 SEU) a čelit tak všem tendencím směřujícím k rozpadu a znovu jasně vyjádřit morální, politický a dějinný účel a ústavní povahu Evropské unie;

9.

navrhuje, aby byly podmínky pro navázání posílené a strukturované spolupráce učiněny méně restriktivní, mimo jiné tím, že se sníží minimální počet zúčastněných členských států;

10.

navrhuje, aby příští revize Smluv racionalizovala stávající chaotickou diferenciaci díky tomu, že ukončí praxi různých výjimek z primárního práva typu „opt-out“, „opt-in“ a výjimek pro jednotlivé členské státy;

11.

doporučuje, aby bylo definováno a rozvíjeno partnerství za účelem vytvoření okruhu partnerů v okolí EU pro státy, které se nepřipojí či nemohou připojit k Unii, ale přesto si přejí úzké mít s EU úzký vztah; domnívá se, že tento vztah by měl být spojen s povinnostmi odpovídajícími právům těchto států, například s příspěvkem do rozpočtu EU a zejména dodržováním základních unijních hodnot a právního státu;

12.

je přesvědčen, že v zájmu dosažení společných cílů Unie a zaručení rovnosti všech občanů a členských států by měl být zachován jednotný institucionální rámec;

Vystoupení Spojeného království z Evropské unie

13.

konstatuje, že jedním z možných výsledků procesu respektujícího vůli většiny občanů Spojeného království vystoupit z EU by mohl být nový typ partnerství; zdůrazňuje, že vystoupení Spojeného království, které je jedním z větších členských států a současně největším státem, který není členem eurozóny, ovlivní sílu Unie a institucionální rovnováhu Unie;

14.

znovu zdůrazňuje, že základní prvky Unie, zejména integrita jednotného trhu a skutečnost, že tuto integritu jednotného trhu nelze oddělit od čtyř základních svobod Unie (volného pohybu kapitálu, osob, zboží a služeb), jsou zásadními a neoddělitelnými pilíři Unie, stejně jako existence právního státu, kterou zaručuje Evropský soudní dvůr; znovu zdůrazňuje, že tuto ústavní jednotu nelze v rámci jednání o vystoupení Spojeného království z Unie porušit;

15.

žádá, aby se v důsledku rozhodnutí občanů Spojeného království vystoupit z EU přesunulo sídlo Evropského orgánu pro bankovnictví a Evropské agentury pro léčivé přípravky z Londýna do jiného členského státu;

Nová správa ekonomických záležitostí pro hospodářský růst, sociální soudržnost a finanční stabilitu

16.

je velmi znepokojen tím, že v hospodářské a měnové unii (HMU) se zvyšují hospodářské, sociální rozdíly, neprobíhají hospodářské reformy a nedochází ke konvergenci a že ekonomiky mnoha členských států HMU ztrácejí svou konkurenceschopnost; příčinou těchto problémů je zejména to, že neexistuje společná fiskální a ekonomická politika; domnívá se proto, že společná fiskální a ekonomická politika by měla spadat do sdílené pravomoci Unie a členských států;

17.

domnívá se, že řešení nepřinesly ve své dnešní podobě ani Pakt o stabilitě a růstu ani ustanovení zakazující bailout (článek 125 SFEU); je přesvědčen, že EU musí odmítnout snahy vrátit se k protekcionistickým národním politikám a měla by i nadále být otevřenou ekonomikou; varuje, že toho není možné dosáhnout likvidací jejího sociálního modelu;

18.

dále konstatuje, že současný systém dostatečně nezajišťuje, aby se státy s příslušnými doporučeními skutečně ztotožnily; zajímá se v té souvislosti o potenciál, který skýtá poradní Evropská fiskální rada a její budoucí úloha spočívající v tom, že bude radit Komisi ohledně nastavení fiskální politiky, které by bylo vhodné pro eurozónu jako celek;

19.

uvědomuje si, že bude nutné posoudit účinnost mnoha opatření krizového řízení, která EU přijala v nedávné době, zakotvit určité rozhodovací postupy v primárním právu a upevnit právní základy nového regulačního rámce pro finanční sektor; souhlasí se „zprávou pěti předsedů“ v tom, že „otevřená metoda koordinace“ jako základ ekonomické strategie EU nefunguje;

20.

navrhuje proto, aby byl k Paktu o stabilitě a růstu přijat řádným legislativním postupem „konvergenční kodex“ jako právní akt stanovující konvergenční cíle (např. v oblasti daní, trhu práce, investic, produktivity, sociální soudržnosti, veřejných kapacit pro administrativní řízení a řádnou správu věcí veřejných); trvá na tom, že v rámci správy ekonomických záležitostí by měl být soulad s konvergenčním kodexem podmínkou pro účast ve fiskální kapacitě eurozóny, a žádá, aby každý členský stát předložil návrhy, jakým způsobem splní kritéria konvergenčního kodexu; zdůrazňuje, že normy a fiskální pobídky jsou stanoveny v usnesení EP o rozpočtové kapacitě pro eurozónu;

21.

bere na vědomí silný sociální rozměr, který je pro komplexní HMU nezbytný, a to, že článek 9 SFEU ve své současné podobě nepostačuje k tomu, aby zajistil odpovídající rovnováhu mezi sociálními právy a hospodářskými svobodami; požaduje proto, aby tato práva byla na stejné úrovni a aby byl zajištěn dialog mezi sociálními partnery;

22.

vyzývá k začlenění Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii („Rozpočtový pakt“) do právního řádu EU a k začlenění ESM a jednotného fondu pro řešení krizí do práva EU na základě celkového posouzení jejich provádění a s odpovídajícím demokratickým dohledem, který bude vykonávat Parlament, čímž bude dosaženo toho, že za kontrolu těchto nástrojů budou odpovídat ti, kdo do nich přispívají; vyzývá také k dalšímu rozvoji meziparlamentní konference uvedené v článku 13 Rozpočtového paktu, aby mohly v dostatečném předstihu proběhnout věcné diskuse mezi EP a vnitrostátními parlamenty, kdykoli budou zapotřebí;

23.

zastává názor, že pokud chceme zvýšit finanční stabilitu, zmírnit přeshraniční asymetrické a symetrické otřesy, snížit recesivní účinky a zajistit řádnou úroveň investic, je třeba vytvořit rozpočtovou kapacitu eurozóny, jejímž základem by byly skutečně vlastní zdroje a „ministerstvo financí“, které by bylo oprávněno půjčovat si peníze; konstatuje, že toto „ministerstvo financí“ by mělo působit v rámci Komise a podléhat demokratickému dohledu vykonávanému Parlamentem a Radou;

24.

poukazuje na to, že pro fungování Hospodářské a měnové unie má zásadní význam dodržování pravidel, a proto jsou zapotřebí silnější vládní funkce, než jaké v současné době vykonávat Komise a Euroskupina, a rovněž by měl existovat plně demokratický systém brzd a protiváh v podobě zapojení Evropského parlamentu do všech aspektů HMU; je přesvědčen, že ve snaze zlepšit vlastní odpovědnost je současně nutné zajistit kontrolu na úrovni, kde jsou přijímána nebo uplatňována rozhodnutí, přičemž vnitrostátní parlamenty dohlíží na své vlády a Evropský parlament dohlíží na evropskou exekutivu;

25.

žádá proto, aby se výkonná moc soustředila v Komisi ve funkci ministra financí EU, k čemuž je třeba, aby Komise měla pravomoc formulovat a provádět společnou hospodářskou politiku EU, která by využívala kombinaci makroekonomických, fiskálních a měnových nástrojů a opírala se o fiskální kapacitu eurozóny; ministr financí by odpovídal za činnost ESM a ostatních sdílených fondů včetně rozpočtové kapacity a byl by jediným vnějším představitelem eurozóny v mezinárodních organizacích, zejména ve finančním sektoru;

26.

domnívá se, že ministr financí musí mít přiměřené pravomoci, aby mohl činit kroky s cílem zajistit dodržování konvergenčního kodexu, a že by měl mít pravomoc využívat výše uvedených fiskálních pobídek;

27.

domnívá se, že – aniž byly dotčeny úkoly Evropského systému centrálních bank – Evropská centrální banka musí mít status věřitele poslední instance pro finanční instituce, nad kterými vykonává přímý dohled nebo dozor; považuje dále za nezbytné, aby Evropská centrální banka měla plné pravomoci federální rezervní banky, aniž by ovšem ztratila svou nezávislost;

28.

požaduje, aby Bankovní unie a Unie kapitálových trhů byly dokončeny sice v postupných krocích, ale také co nejdříve podle zrychleného harmonogramu;

29.

domnívá se, že je nezbytné odstranit požadavek jednomyslnosti při rozhodování o některých daňových postupech, aby EU mohla zajistit spravedlivé a bezproblémové fungování vnitřního trhu a zamezila škodlivé daňové soutěži mezi členskými státy; požaduje, aby mezi základní cíle Evropské unie byl zařazen boj proti daňovým podvodům, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým rájům;

Nové výzvy

30.

uvědomuje si, že existují geopolitické, hospodářské a environmentální důvody pro vytvoření skutečné Evropské energetické unie; zdůrazňuje, že jedním z největších celosvětových problémů, kterým EU čelí, je změna klimatu; poukazuje však na to, že má-li být zajištěno úspěšné provádění společných politik v oblasti čisté a obnovitelné energie, je třeba nejen plně ratifikovat a provést Pařížskou dohodu a upravit závazné cíle a činnosti EU v oblasti klimatu, ale také změnit ustanovení, podle něhož se politika EU nesmí dotýkat práva členského státu stanovovat podmínky pro využívání vlastních energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií (čl. 194 odst. 2 SFEU);

31.

zdůrazňuje, že ve Smlouvách by mělo být zakotveno, že rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie je pro Unii i členské státy jedním z nejdůležitějších cílů;

32.

upozorňuje na to, že Smlouvy nabízejí mnoho prostředků k tomu, abychom vytvořili humánní, dobře fungující systém řízení migrace a azylu, jehož součástí by byla evropská pohraniční a pobřežní stráž, a vítá pokrok, kterého již bylo v tomto směru dosaženo; je nicméně přesvědčen, že Smlouvy, zejména čl. 79 odst. 5 SFEU, jsou příliš restriktivní v případě ostatních aspektů migrace, zejména pokud jde o vytvoření skutečného evropského systému legální migrace; zdůrazňuje, že budoucí systém migrace v EU musí fungovat v součinnosti s její zahraniční pomocí a její zahraniční politikou a musí sjednocovat vnitrostátní kritéria pro udělení azylu a přístup na trh práce; je přesvědčen, že při provádění politik ostrahy hranic, dohod s třetími zeměmi včetně spolupráce v oblasti zpětného přebírání a navracení osob, azylu a migrace musí být zajištěn demokratický dohled, který vykonává Parlament, a že národní bezpečnost nemůže sloužit jako záminka k obcházení činnosti na evropské úrovni;

33.

vzhledem k intenzitě teroristické hrozby považuje za nutné, aby se zvýšily kapacity EU v oblasti boje proti terorismu a mezinárodní organizované trestné činnosti; zdůrazňuje, že nestačí zajišťovat koordinaci mezi příslušnými orgány a agenturami v členských státech, nýbrž je také třeba vybavit Europol a Eurojust reálnými pravomocemi a kapacitami k vyšetřování a stíhání trestné činnosti tím, že se změní ve skutečný „evropský úřad pro vyšetřování a boj proti terorismu“, který bude podléhat parlamentnímu dohledu;

34.

dospívá k závěru, že různé teroristické útoky na evropském území ukázaly, že bezpečnost by mohla být zaručena lépe, kdyby nebyla ve výlučné pravomoci členských států; navrhuje proto její převedení do sdílené pravomoci, aby se usnadnilo zřízení evropské kapacity pro vyšetřování a zpravodajskou činnost v rámci Europolu pod soudním dohledem; konstatuje, že dokud se k tomu nedojde, členským státům nic nebrání zavést tyto formy spolupráce mezi svými službami v souladu s článkem 73 SFEU;

Posílení zahraniční politiky

35.

jak již uvedl ve svém usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy, lituje, že Evropská unie nedosáhla většího pokroku při rozvíjení své schopnosti dohodnout se na společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) a uplatňovat ji; poukazuje na to, že jeho snahy iniciovat společnou bezpečnostní a obrannou politiku zatím nebyly příliš úspěšné, zejména pokud se jedná o sdílení nákladů a odpovědnosti;

36.

konstatuje, že posílení společné zahraniční a bezpečnostní politiky je jediným způsobem, jak může EU důvěryhodným způsobem odpovědět na nové bezpečnostní hrozby a výzvy, a bojovat tak proti terorismu a zajišťovat mír, stabilitu a pořádek ve svém sousedství;

37.

zastává názor, že funkce místopředsedy Komise / vysokého představitele by se měla nazývat „ministr zahraničí EU“ a mělo by se mu dostat podpory v úsilí o to, aby se stal hlavním vnějším představitelem Evropské unie na mezinárodní scéně, v neposlední řadě na úrovni OSN, a zároveň opakuje, že na základě ustanovení Lisabonské smlouvy je možné a nutné dosáhnout většího pokroku, a to rovněž pokud jde o využívání ustanovení o hlasování kvalifikovanou většinou; domnívá se, že by ministr zahraničí měl mít – vzhledem k rozsahu svých úkolů a velké pracovní zátěži – možnost jmenovat politické zástupce; navrhuje, aby bylo zhodnoceno fungování Evropské služby pro vnější činnost v její současné podobě a aby byla posouzena potřeba přiměřených rozpočtových zdrojů;

38.

zdůrazňuje, že je zapotřebí rychle vytvořit „evropskou obrannou unii“, která by posílila obranu území EU a ve strategickém partnerství v NATO umožnila Unii jednat autonomně v zahraničních operacích, zejména s cílem stabilizovat své sousedství a zlepšit tak úlohu EU, pokud jde o zaručení vlastní obrany a bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Spojených národů; poukazuje na francouzsko-německou iniciativu ze září 2016 a na italskou iniciativu ze srpna 2016, která je užitečným příspěvkem k tomuto tématu; zdůrazňuje, že by Evropský parlament měl být plně zapojen do všech kroků při vytváření této evropské obranné unie a měl by mít právo udílet souhlas s případnými operacemi v zahraničí; vzhledem k významu evropské obranné unie by měla Smlouva obsahovat ustanovení o možnosti jejího vytvoření; dále konstatuje, že vedle Evropské služby pro vnější činnost by mělo vzniknout generální ředitelství („GŘ Defence“) odpovědné za vnitřní aspekty společné bezpečnostní a obranné politiky;

39.

zdůrazňuje nezbytnost navýšení zdrojů určených na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, aby se dosáhlo spravedlivějšího sdílení nákladů na vojenské operace v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky nebo evropské obranné unie;

40.

navrhuje, aby byl na podporu SZBP vytvořen „evropský zpravodajský úřad“;

Ochrana základních práv

41.

připomíná, že Komise je strážcem Smluv a jejich hodnot uvedených v článku 2 SEU; vzhledem k různým případům údajného porušení hodnot Unie v několika členských státech dospívá k závěru, že současný postup zakotvený v článku 7 SEU je nedostatečný a těžkopádný;

42.

zdůrazňuje, že dodržování a ochrana základních hodnot EU jsou základními stavebními kameny Evropské unie jakožto hodnotového společenství a spojují členské státy dohromady;

43.

navrhuje změnit článek 258 SFEU tak, aby Komisi výslovně umožnil uplatnit „žalobu pro systematické porušování“ vůči členským státům porušujícím základní hodnoty; „žalobu pro systematické porušování“ chápe jako souhrn souboru souvisejících individuálních žalob pro porušení Smluv, které vypovídají o tom, že členský stát vážně a trvale porušuje článek 2 SEU;

44.

navrhuje, aby byly pozměněny články 258 a 259 SFEU s cílem rozšířit právo podat žalobu u ESD pro údajné porušení Listiny základních práv ze strany orgánu EU nebo členského státu na všechny fyzické a právnické osoby, které jsou přímo a individuálně dotčeny takovým jednáním;

45.

doporučuje, aby byl zrušen článek 51 Listiny základních práv a aby se listina změnila na všeobecnou „Listinu práv Unie“ („Bill of Rights of the Union“);

46.

je navíc přesvědčen, že by občané měli mít k dispozici více nástrojů participativní demokracie na unijní úrovni; proto doporučuje, aby bylo posouzeno, zda by bylo vhodné vložit do Smluv ustanovení o referendu na úrovni EU týkajícím se záležitostí souvisejících s opatřeními a politikami Unie;

Více demokracie, transparentnosti a kontroly

47.

navrhuje, aby se Komise změnila v hlavní výkonný orgán či vládu Unie; tím by se posílila „metoda Unie“ a zvýšila transparentnost a činnost na úrovni Unie by byla účelnější a účinnější;

48.

znovu vyzývá k tomu, aby byla Komise v novém složení výrazně menší a aby se počet místopředsedů snížil na dva: těmi by byli ministr financí a ministr zahraničí; navrhuje, aby byl stejným způsobem snížen i počet členů Účetního dvora;

49.

vítá nový úspěšný postup, kdy evropské politické strany staví své kandidáty na předsedu evropské exekutivy, kterého volí Evropský parlament na návrh Evropské rady, nicméně se domnívá, že v příštích volbách by tyto osoby měly oficiálně kandidovat ve všech členských státech;

50.

zdůrazňuje, že zapojení občana do politického procesu v zemi jeho pobytu pomáhá budovat evropskou demokracii, a požaduje proto, aby volební právo pro občany pobývající v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky, jak je stanoveno v článku 22 SFEU, bylo rozšířeno na všechny ostatní typy voleb;

51.

podporuje rozhodnutí Evropské rady ze dne 28. června 2013 o vytvoření systému, který umožní před každými volbami do EP přidělovat místa jednotlivým členským státům objektivním, spravedlivým, dlouhodobě udržitelným a transparentním způsobem, který bude odrážet zásadu sestupné poměrnosti a bude přihlížet jak k tomu, že počet členských států se může změnit, tak k demografickému vývoji jejich obyvatelstva;

52.

připomíná řadu prohlášení ve prospěch jednotného sídla Evropského parlamentu, vzhledem k symbolické hodnotě tohoto kroku i úsporám, jichž by se dosáhlo;

53.

opakuje svůj požadavek, aby měl Evropský parlamentu jediné sídlo, a své odhodlání iniciovat řádný postup revize Smluv podle článku 48 SEU s cílem navrhnout změny článku 341 SFEU a protokolu č. 6, aby mohl sám rozhodovat o umístění svého sídla a o své vnitřní organizaci;

54.

navrhuje, aby se všechny formace Rady a Evropské rady přeměnily na „Radu států“, přičemž hlavním úkolem Evropské rady by bylo rozhodovat o obecném směřování a zajišťovat soudržnost činnosti ostatních formací;

55.

domnívá se, že Rada se svými specializovanými složeními jako druhá komora evropského zákonodárného orgánu by měla v zájmu specializace, profesionality a kontinuity ukončit praxi rotujícího šestiměsíčního předsednictví a nahradit ji systémem stálých předsedů, kteří by pocházeli z jejího středu; vzhledem k tomu, že rozhodnutí Rady by měla být přijímána jedinou legislativní formací Rady, přičemž ze stávajících specializovaných složení Rady by se měly stát přípravné orgány, podobně jako je tomu u výborů v Parlamentu;

56.

navrhuje, aby členské státy mohly samy určovat složení svých národních delegací ve specializovaných formacích Rady, přičemž tyto delegace by mohly být tvořeny zástupci vnitrostátních parlamentů, nebo zástupci vlád, nebo oběma;

57.

zdůrazňuje, že jakmile vznikne funkce ministra financí EU, měla by být Euroskupina považována za jednu z formálních specializovaných formací Rady s legislativní a kontrolní funkcí;

58.

vyzývá k dalšímu snížení počtu případů, kdy Rada dosud hlasuje jednomyslně – například v zahraničních věcech a v oblasti obrany, v rozpočtových věcech a v sociální politice – a k zavedení hlasování kvalifikovanou většinou a dále žádá, aby se nynější zvláštní legislativní postupy přeměnily na řádný legislativní postup a aby se zcela zrušil postup konzultace, který by měl být nahrazen spolurozhodováním mezi Parlamentem a Radou;

59.

je přesvědčen, že při snaze o zlepšení řízení eurozóny je třeba respektovat zájmy členských států, které dosud nejsou jejími členy;

60.

uvědomuje si, že ve stávajícím institucionálním uspořádání Evropské unie hrají významnou úlohu vnitrostátní parlamenty, jejichž úkolem je zejména provádět evropské právní předpisy ve vnitrostátním právu a provádět předběžnou a následnou kontrolu legislativních a politických rozhodnutí svých zástupců v Radě a v jejích specializovaných formacích; navrhuje proto, aby byly pravomoci vnitrostátních parlamentů doplněny a rozšířeny o „postup zelené karty“, v němž by mohly vnitrostátní parlamenty předkládat legislativní návrhy k posouzení Radě;

61.

ačkoli respektuje úlohu vnitrostátních parlamentů a zásadu subsidiarity, uznává výlučné pravomoci EU týkající se společné obchodní politiky; požaduje, aby byly v této oblasti jasně vymezeny pravomoci Unie a členských států; konstatuje, že vymezení těchto pravomocí by mělo příznivé účinky na pracovní místa a růst jak v EU, tak u jejích obchodních partnerů;

62.

navrhuje dále, aby v souladu s běžnou praxí v řadě členských států měly obě komory evropského zákonodárného orgánu, tj. Rada a zejména Evropský parlament jako jediná instituce, která je přímo volena občany, právo legislativní iniciativy, aniž by ovšem byly dotčeny základní legislativní výsady Komise;

63.

zastává názor, že nejen Rada a Komise, ale i Evropský parlament by měli mít právo podat žalobu u Evropského soudního dvora v případě, že člen nebo bývalý člen Evropské komise poruší své povinnosti podle Smluv, je vinen závažným protiprávním jednáním nebo již neplní podmínky nezbytné pro výkon svých povinností podle článků 245 a 247 SFEU;

64.

domnívá se, že právo Evropského parlamentu provádět vyšetřování by mělo být posíleno a Parlament by měl mít zvláštní, reálné a jasně vymezené pravomoci, které by lépe odpovídaly jeho politickému významu a úloze – měl by mít právo předvolávat svědky, právo na plný přístup k dokumentům, právo provádět šetření na místě a právo ukládat sankce v případě porušení těchto pravidel;

65.

je přesvědčen, že rozpočet EU musí mít systém skutečných vlastních zdrojů, pro který budou platit zásady jednoduchosti, spravedlnosti a transparentnosti; podporuje doporučení skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje, pokud jde o diverzifikaci příjmů rozpočtu EU, včetně nových vlastních zdrojů, s cílem omezit podíl příspěvků z HND do rozpočtu EU a v konečném důsledku způsobit, že členské státy se přestanou řídit přístupem „přiměřené návratnosti“; v této souvislosti vyzývá k postupnému odstranění všech forem „slev“;

66.

navrhuje, aby se rozhodnutí o vlastních zdrojích a o víceletém finančním rámci již nepřijímala jednomyslně, nýbrž kvalifikovanou většinou, což by vedlo k tomu, že o veškerých rozpočtových záležitostech budou Rada a Parlament skutečně rozhodovat společně; opět požaduje, aby měl víceletý finanční rámec stejné trvání jako volební období Evropského parlamentu a evropské exekutivy a aby se finance všech agentur Unie staly nedílnou součástí rozpočtu EU;

67.

zdůrazňuje, že při přijímání nařízení o VFR je třeba uplatnit řádný legislativní postup, aby bylo v souladu s rozhodovacím postupem pro prakticky všechny víceleté programy EU, včetně jejich příslušných finančních přídělů, i s rozpočtem EU; domnívá se, že postup souhlasu zbavuje Parlament rozhodovací pravomoci, kterou má při přijímání ročních rozpočtů, zatímco požadavek jednomyslnosti v Radě způsobuje, že dohoda představuje nejnižší společný jmenovatel, protože je třeba vyhnout se vetu jediného členského státu;

68.

konstatuje, že seznam orgánů a institucí uvedený v článku 13 SEU se liší od seznamu uvedeného v článku 2 finančního nařízení; domnívá se, že finanční nařízení již odráží stávající praxi;

69.

domnívá se, že litera SFEU se v několika případech liší od praxe a ducha Smlouvy; je toho názoru, že v souladu se zásadami demokracie a transparentnosti je třeba tuto nejednotnost odstranit;

70.

připomíná, že jednotlivé orgány a instituce, jak jsou definovány v čl. 2 písm. b) finančního nařízení, plní v souladu s článkem 55 finančního nařízení své oddíly rozpočtu autonomně; zdůrazňuje, že tato autonomie obnáší rovněž významnou míru odpovědnosti, pokud jde o využívání přidělených prostředků;

71.

poukazuje na to, že má-li Parlament účinně dohlížet na způsob, jakým orgány, instituce a jiné subjekty provádějí rozpočet EU, je třeba, aby všechny tyto orgány v dobré víře a účinněji spolupracovaly s Parlamentem, aby finanční prostředky využívaly naprosto transparentním způsobem a aby každý rok předložily dokument o tom, jaká opatření v návaznosti na doporučení Parlamentu k udělení absolutoria přijaly; vyjadřuje politování nad tím, že Rada se tímto postupem neřídí, a domnívá se, že tento dlouhotrvající stav je neomluvitelný a poškozuje pověst celé Unie;

72.

konstatuje, že udělování absolutoria jednotlivým orgánům, institucím a jiným subjektům EU odděleně je dlouholetá praxe, která byla zavedena proto, aby se zaručila transparentnost a demokratická odpovědnost vůči daňovým poplatníkům v EU, a která představuje způsob, jak dohlížet na relevanci a transparentnost využívání finančních prostředků EU; zdůrazňuje, že tím je skutečně zaručeno právo a povinnost Parlamentu kontrolovat celý rozpočet EU; připomíná názor, který Komise vyjádřila v lednu 2014, a sice že všechny orgány a instituce jsou bez výjimky a v plném rozsahu součástí postupu navazujícího na připomínky, které Parlament formuloval při udělování absolutoria, a že by měly vždy spolupracovat na zajišťování hladkého průběhu postupu udělování absolutoria;

73.

má-li Parlament přijmout k udělení absolutoria informované rozhodnutí, je třeba, aby mu ostatní orgány a instituce přímo předávaly své výroční zprávy o činnosti a aby během procesu udělování absolutoria vyčerpávajícím způsobem zodpověděly jeho dotazy;

74.

domnívá se, že SFEU musí Parlamentu poskytovat právo na kontrolu celého rozpočtu EU a nikoli pouze té části, kterou spravuje Komise; důrazně proto žádá, aby hlava II šesté části SFEU (Finanční ustanovení) byla odpovídajícím způsobem aktualizována tak, aby se práva a povinnosti stanovené v této kapitole vztahovaly v souladu s finančním nařízením na všechny orgány, instituce a jiné subjekty;

75.

zdůrazňuje, že všechny členské státy by měly být povinny předkládat každý rok prohlášení o využití finančních prostředků EU;

76.

uznává zásadní úlohu Účetního dvora při zajišťování lepšího a inteligentnějšího čerpání prostředků z rozpočtu EU, při odhalování podvodů, korupce a protiprávního využívání finančních prostředků EU a při poskytování profesionálního názoru na to, jak lépe nakládat s prostředky EU; připomíná význam úlohy Účetního dvora coby evropského veřejného kontrolního úřadu;

77.

domnívá se, že vzhledem k významné roli, kterou Evropský účetní dvůr zastává tím, že provádí audit výběru a využívání finančních prostředků EU, je absolutně nezbytné, aby orgány a instituce plně zohledňovaly jeho doporučení;

78.

podotýká, že složení Účetního dvora a postup jeho jmenování jsou stanoveny v článcích 285 a 286 SFEU; domnívá se, že Parlament a Rada by měly mít rovnocenné postavení při jmenování členů Účetního dvora, aby byla zajištěna jejich demokratická legitimita, transparentnost a plná nezávislost; vyzývá Radu, aby plně akceptovala rozhodnutí, která Parlament přijme po slyšení kandidátů na členy Účetního dvora;

79.

lituje, že některé postupy jmenování vedly ke konfliktům mezi Parlamentem a Radou, pokud jde o vhodné kandidáty; zdůrazňuje, že podle Smlouvy je povinností Parlamentu hodnotit kandidáty; zdůrazňuje, že tyto konflikty by mohly poškodit dobré pracovní vztahy Účetního dvora a výše uvedených orgánů a institucí a mohly by případně velmi vážně narušit věrohodnost, a tím i efektivitu Účetního dvora; je toho názoru, že Rada by měla v duchu dobré spolupráce mezi orgány a institucemi EU akceptovat rozhodnutí, která Parlament přijal na základě provedených slyšení;

80.

požaduje, aby byl zaveden právní základ pro vytváření agentur Unie, které by mohly plnit specifické výkonné a prováděcí funkce, jež jim svěří Evropský parlament a Rada v souladu s řádným legislativním postupem;

81.

zdůrazňuje, že podle Smluv uděluje Parlament absolutorium Komisi za plnění rozpočtu; protože všechny orgány a subjekty EU spravují své rozpočty nezávisle, měl by být Parlament výslovně zmocněn k tomu, aby uděloval absolutorium všem institucím a subjektům EU, které by měly mít povinnost plně s Parlamentem spolupracovat;

82.

je přesvědčen, že současný postup ratifikace Smluv je příliš rigidní a jako takový není vhodný pro nadnárodní entitu, jakou je Evropská unie; navrhuje, aby změny Smluv vstupovaly v platnost evropským referendem, a pokud by to nebylo možné, pak po ratifikaci kvalifikovanou většinou čtyř pětin členských států a se souhlasem Evropského parlamentu;

83.

požaduje, aby Evropský soudní dvůr získal plnou jurisdikci nad všemi politikami EU, pokud jde o otázky právní povahy, což by bylo vhodné v demokratickém systému založeném na zásadách právního státu a oddělení pravomocí;

Ústavodárný proces

84.

zavazuje se, že bude v těchto významných institucionálních změnách hrát vůdčí úlohu, a je odhodlán včas předložit vlastní návrhy na změnu Smlouvy;

85.

zastává názor, že 60. výročí Římské smlouvy by bylo vhodným okamžikem k zahájení úvah o budoucnosti Evropské unie a k dosažení dohody o vizi pro dnešní evropské občany i pro budoucí generace, přičemž tato vizi by měla směřovat ke konventu, jehož cílem bude připravit Evropskou unii na budoucí desetiletí;

o

o o

86.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, Soudnímu dvoru Evropské unie, Evropské centrální bance, Účetnímu dvoru, Výboru regionů, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a parlamentům a vládám členských států.

(1)  https://ec.europa.eu/commission/sites/beta-political/files/5-presidents-report_cs.pdf

(2)  Úř. věst. C 436, 24.11.2016, s. 49.

(3)  Úř. věst. C 436, 24.11.2016, s. 47.

(4)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.

(5)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(6)  http://ec.europa.eu/budget/mff/hlgor/library/reports-communication/hlgor-report_20170104.pdf

(7)  Posudek 2/13 Soudního dvora ze dne 18. prosince 2014.

(8)  Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 57.

(9)  Úř. věst. C 468, 15.12.2016, s. 176.

(10)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0378.

(11)  Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 185.

(12)  Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 109.

(13)  Úř. věst. C 436, 24.11.2016, s. 2.

(14)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0382.

(15)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0395.

(16)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0294.

(17)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0049.

(18)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0050.

(19)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0409.

(20)  Úř. věst. L 251, 16.9.2016, s. 1.

(21)  Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 183.

(22)  Úř. věst. C 313, 22.9.2015, s. 9.

(23)  Úř. věst. C 62, 2.3.2013, s. 26.

(24)  Běžný Eurobarometr 84 – podzim 2015 a zvláštní Eurobarometr EP – červen 2016.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/215


P8_TA(2017)0049

Zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy (2014/2249(INI))

(2018/C 252/23)

Evropský parlament

s ohledem na Lisabonskou smlouvu pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, podepsanou dne 13. prosince 2007,

s ohledem na deklaraci ze dne 9. května 1950, v níž se uvádí, že vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli představuje „první krok k Evropské federaci“,

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

s ohledem na své usnesení ze dne 20. února 2008 o Lisabonské smlouvě (1),

s ohledem na své usnesení ze dne 7. května 2009 o dopadu Lisabonské smlouvy na rozvoj institucionální rovnováhy Evropské unie (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2014 o provádění Lisabonské smlouvy s ohledem na Evropský parlament (3),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. září 2015 (4),

s ohledem na usnesení Výboru regionů ze dne 8. července 2015 (5),

s ohledem na zprávu reflexní skupiny o budoucnosti EU v roce 2030 určenou Evropské radě,

s ohledem na zprávu pěti předsedů (Komise, Rady, Euroskupiny, Parlamentu a Evropské centrální banky (ECB)) o dokončení evropské hospodářské a měnové unie,

s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o výročních zprávách o subsidiaritě a proporcionalitě za rok 2012 a 2013 (6) a na stanovisko Výboru pro ústavní záležitosti k této zprávě,

s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2017 o evropském pilíři sociálních práv (7),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a na stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0386/2016),

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie a členské státy čelí zásadním výzvám, které žádný členský stát nemůže vyřešit sám;

B.

vzhledem k tomu, že mimo jiné v důsledku hospodářské, finanční a sociální krize čelí EU také deziluzi svých občanů v souvislosti s projektem evropské integrace, o čemž svědčí také trvale nízká účast voličů ve volbách do Evropského parlamentu a vzestup euroskeptických nebo otevřeně protievropských politických sil;

C.

vzhledem k tomu, že některé návrhy, které mají za cíl reagovat na výzvy, jimž Unie čelí, a posílit její integraci ve snaze zlepšit její fungování ku prospěchu jejích občanů, lze plně realizovat pouze změnou Smlouvy; má za to, že je nutno zaujmout dvoufázový přístup k reformě EU (v rámci Smluv a nad jejich rámec); vzhledem k tomu, že ustanovení Lisabonské smlouvy a jejích protokolů nebyla dosud plně využívána a že účelem tohoto usnesení je pouze posoudit zákonné možnosti ke zlepšení fungování EU, které Smlouvy skýtají;

D.

vzhledem k tomu, že dominantní úloha Evropské rady způsobuje trvalé odmítání metody Společenství a její koncepce dvojí legitimity;

E.

vzhledem k tomu, že metoda Společenství musí být zachována a mezivládní rozhodování ji nesmí oslabit, dokonce ani v oblastech, v nichž ne všechny členské státy splňují podmínky účasti; vzhledem k tomu, že musí být posílena úloha Komise, aby mohla v plné míře a účinně plnit svou úlohu hybné síly metody Společenství;

F.

vzhledem k tomu, že klíčovým prvkem EU je vnitřní trh, který usnadňuje volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu;

G.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament, který je demokraticky volen v přímých všeobecných volbách a jako takový je stěžejním prvkem demokracie na úrovni Unie, je parlamentem celé Unie a hraje zásadní úlohu při zajišťování legitimity a zodpovědnosti rozhodnutí EU, včetně demokratického zodpovídání se za specifická opatření a rozhodnutí týkající se eurozóny;

H.

vzhledem k tomu, že podle čl. 10 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) zastupuje Evropský parlament občany Unie bez ohledu na jejich státní příslušnost a Rada zastupuje státní příslušníky členských států prostřednictvím vnitrostátních vlád;

I.

vzhledem k tomu, že je třeba posílit politický dialog mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem a zlepšit praktické možnosti využívání „žluté karty“ a „oranžové karty“;

J.

vzhledem k tomu, že pracovní metody Evropské rady by ve vztahu k Parlamentu měly být transparentnější a své úkoly b měla Evropská rada plnit v mezích daných ustanoveními Smluv;

K.

vzhledem k tomu, že aby byl vytvořen skutečný dvoukomorový legislativní systém, který je demokratický a transparentní při svém rozhodování, bylo by třeba, aby rozhodnutí Rady přijímala jediná legislativní formace Rady, přičemž ze stávajících specializovaných složení Rady by se staly přípravné orgány na způsob výborů v Parlamentu;

L.

vzhledem k tomu, že jednotná odpovědnost a kontrola je hlavním předpokladem stability jakéhokoli institucionálního uspořádání, zejména pokud jde o hospodářské, fiskální a měnové záležitosti; vzhledem k tomu, že hospodářská politika EU vychází ze silné vlastní odpovědnosti jednotlivých členských států a obsahuje i zásadu zakazující převzetí závazků veřejného sektoru členských států Unií v článku 125 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU); vzhledem k tomu, že přenášení stále většího množství pravomocí na evropskou úroveň znamená souhlas s úbytkem národní svrchovanosti členských států;

M.

vzhledem k tomu, že EU musí podporovat nejvyšší úroveň ochrany lidských práv a základních svobod a že je třeba zaručit, aby je EU, její orgány a členské státy dodržovaly a podporovaly;

N.

vzhledem k tomu, že úlohu Komise jako výkonné moci je třeba posílit v oblasti hospodářské a daňové politiky;

O.

vzhledem k tomu, že článek 2 Protokolu č. 14 o Euroskupině neupřesňuje, že předseda Euroskupiny musí být zvolen z řad členů Euroskupiny;

P.

vzhledem k tomu, že má-li být posílena politická legitimita Komise, pokud jde o provádění správy ekonomických záležitostí a daňových pravidel, je nezbytné, aby byl její předseda volen jasným a dobře srozumitelným způsobem v evropských volbách;

Q.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva znovu potvrdila právní rámec Účetního dvora, který na jeho základě podporuje zodpovědnost vůči veřejnosti a pomáhá Parlamentu a Radě v dohledu nad plněním rozpočtu EU, a tím přispívá k ochraně finančních zájmů občanů; vzhledem k tomu, že článek 318 SFEU stanoví další dialog mezi Parlamentem a Komisí a měl by stimulovat kulturu výkonnosti při plnění rozpočtu EU;

R.

vzhledem k tomu, že evropské orgány a instituce, konkrétně Výbor regionů (VR), Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV), a zejména pak Evropský parlament, by měly v rámci své každodenní činnosti sledovat dodržování a rozvoj horizontální a vertikální subsidiarity v Evropské unii; vzhledem k tomu, že evropské orgány musí zohlednit úlohu, kterou hrají Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor v legislativním rámci, a skutečnost, že je důležité brát v úvahu jejich stanoviska;

S.

vzhledem k tomu, že článek 137 SFEU a protokol č. 14 ustavují Euroskupinu jako neformální orgán;

T.

vzhledem k tomu, že nové úkoly, které byly svěřeny Euroskupině v rámci balíčku šesti a dvou právních předpisů, ve spojení s tím, že Euroskupinu a Radu guvernérů ESM tvoří tytéž osoby a že tatáž osoba je předsedou Euroskupiny i předsedou Rady guvernérů Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), přidělují Euroskupině prakticky rozhodující úlohu ve správě ekonomických záležitostí eurozóny;

U.

vzhledem k tomu, že v současnosti není dostatečně využíván postup při makroekonomické nerovnováze; vzhledem k tomu, že využívání tohoto postupu v jeho plné kapacitě by mohlo pomoci napravovat ekonomické nerovnováhy v rané fázi, poskytovat přesný přehled o situaci v jednotlivých členských státech a v Unii jako celku, předcházet krizím a přispívat ke zlepšení konkurenceschopnosti; vzhledem k tomu, že je zapotřebí větší strukturální konvergence mezi členskými státy, což napomůže k udržitelnému růstu a sociální soudržnosti; vzhledem k tomu, že je tudíž naléhavě nutné dokončení hospodářské a měnové unie (HMU) spolu s úsilím o zajištění větší legitimity a demokratické zodpovědnosti jeho institucionální struktury;

V.

vzhledem k tomu, že institucionální struktura HMU by měla být efektivnější a demokratičtější, přičemž Parlament a Rada by byly rovnocennými spolutvůrci právních předpisů, Komise by plnila úlohu orgánu výkonné moci, vnitrostátní parlamenty by prováděly lepší kontrolu opatření vnitrostátních vlád na evropské úrovni, Evropský parlament by prováděl kontrolu rozhodování na úrovni EU a Soudní dvůr by hrál podstatnější úlohu;

W.

vzhledem k tomu, že Unie potřebuje řádné uplatňování stávajícího rámce pro hospodářskou politiku a jeho vymáhání a také nová právní ustanovení v oblasti hospodářské politiky a zásadní strukturální reformy v oblasti konkurenceschopnosti, růstu a sociální soudržnosti;

X.

vzhledem k tomu, že je třeba zjednodušit proces evropského semestru a zajistit, aby byl cílenější a demokratičtější, a to tak, že bude posílena kontrolní úloha Parlamentu nad tímto procesem a bude mu přiznána významnější úloha v různých cyklech jednání;

Y.

vzhledem k tomu, že Smlouva o fungování EU (SFEU) v rámci ročního rozpočtového procesu zajistila Evropskému parlamentu stejné postavení, jako má Rada; vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva je prozatím v rozpočtové oblasti uplatňována jen částečně, a to zejména kvůli nedostatku skutečných vlastních zdrojů;

Z.

vzhledem k tomu, že je třeba racionalizovat využívání rozpočtu Unie, jeho příjmy by měly pocházet ze skutečných vlastních zdrojů, a nikoli převážně z příspěvků stanovených podle výše hrubého národního důchodu (HND), a postup přijímání víceletého finančního rámce (VFR) by měl na základě Smluv přejít od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou;

AA.

vzhledem k tomu, že podle článku 21 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (finanční nařízení) zásada univerzálnosti rozpočtu nebrání skupině členských států účelově vázat finanční příspěvek do rozpočtu EU nebo zvláštní příjem na financování specifických výdajů, jako se tomu již děje např. v případě reaktoru s vysokým tokem neutronů v rámci rozhodnutí 2012/709/Euratom;

AB.

vzhledem k tomu, že účelově vázané příjmy ve smyslu článku 21 finančního nařízení nejsou podle 8. bodu odůvodnění nařízení č. 1311/2013 o víceletém finančním rámci součástí tohoto rámce (EU, Euratom) č. 1311/2013, a tudíž se na ně nevztahují jeho stropy;

AC.

vzhledem k tomu, že systém vlastních zdrojů nebrání tomu, aby byly vlastní zdroje financovány pouze částí členských států;

AD.

vzhledem k tomu, že Unie by měla disponovat větší investiční kapacitou zajištěnou optimálním využíváním stávajících strukturálních fondů a využitím Evropského fondu pro strategické investice, a rovněž navýšením kapacit Evropské investiční banky (EIB), Evropského investičního fondu (EIF) a Evropského fondu strategických investic (EFSI);

AE.

vzhledem k tomu, že se uvažuje o vytvoření fiskální kapacity v eurozóně a že o jejích obrysech, financování, pravidlech fungování a podmínkách pro její začlenění do rozpočtu Unie;

AF.

vzhledem k tomu, že je třeba dále využívat růstový potenciál vnitřního trhu v oblasti služeb, jednotného digitálního trhu, energetické unie, bankovní unie a unie kapitálových trhů;

AG.

vzhledem k tomu, že podle Smluv má Unie bojovat proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a prosazovat sociální spravedlnost a ochranu, rovnost mezi ženami a muži a mezigenerační solidaritu;

AH.

vzhledem k tomu, že posílení jednotného trhu musí doplňovat větší koordinace v daňové oblasti;

AI.

vzhledem k tomu, že je třeba zaručit a zachovat právo na volný pohyb a práva pracovníků, a to plným využitím potenciálu Lisabonské smlouvy;

AJ.

vzhledem k tomu, že tvůrce právních předpisů Unie může přijímat opatření v oblasti sociálního zabezpečení, která jsou nezbytná pro pracovníky, kteří uplatňují svá práva na volný pohyb podle článku 48 SFEU; vzhledem k tomu, že může přijímat opatření k ochraně sociálních práv pracovníků nezávisle na využívání práv na volný pohyb podle článku 153 SFEU;

AK.

vzhledem k tomu, že tvůrce právních předpisů Unie může podle čl. 153 odst. 1 písm. a) až i) SFEU přijímat opatření k minimální harmonizaci v oblasti sociální politiky; vzhledem k tomu, že tyto právní předpisy se nesmí dotknout práva členských států vymezit základní zásady svých systémů sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že tyto právní předpisy se nesmí významně dotknout finanční rovnováhy vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že i přes tato omezení harmonizace sociální politiky má tvůrce právních předpisů Unie stále ještě prostor k přijímání opatření v oblasti sociální politiky, který dosud není využit;

AL.

vzhledem k tomu, že dosud nebyla uvedena do praxe zásada stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci, která je stanovena v článku 157 SFEU;

AM.

vzhledem k tomu, že fungování a provádění nástroje evropské občanské iniciativy vykazuje nedostatky, a proto je třeba dosáhnout zlepšení, aby mohla tato iniciativa působit efektivně a byla skutečným nástrojem participativní demokracie a aktivního občanství;

AN.

vzhledem k tomu, že volný pohyb, zejména volný pohyb pracovníků, je právem zakotveným ve Smlouvách (článek 45 SFEU) a představuje základní hybnou sílu pro dokončení jednotného trhu;

AO.

vzhledem k tomu, že Unie musí zvýšit účinnost, koherenci a zodpovědnost společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), čehož lze dosáhnout tím, že budou využita ustanovení Smlouvy k přechodu od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou ve stále více oblastech vnějších politik, a také tím, že budou v případě potřeby uplatněna ustanovení týkající se flexibility a posílené spolupráce;

AP.

vzhledem k tomu, že nedávné bezpečnostní výzvy, z nichž některé se vyskytují v bezprostřední blízkosti hranic EU, odhalují potřebu postupného přechodu k vytvoření společné obranné politiky a v konečném důsledku i společné obrany; vzhledem k tomu, že Smlouva již obsahuje jasná ustanovení, jak to lze provést, a sice v článcích 41, 42, 44 a 46 SEU;

AQ.

vzhledem k tomu, že je nutno zajistit vnější zastoupení v zájmu Unie tam, kde jsou dotčeny výlučné pravomoci Unie a sdílené pravomoci Unie, které Unie již vykonávala; vzhledem k tomu, že v oblastech, kde Unie dosud nevyužila svou sdílenou pravomoc, mají členské státy povinnost mít upřímnou snahu s Unií spolupracovat a zdržet se jakýchkoli opatření, jež by mohla poškozovat zájem Unie;

AR.

vzhledem k tomu, že je třeba, aby Unie a členské státy v mezinárodních organizacích a na mezinárodních fórech zaujímaly koordinovaný a strukturovaný postoj, a zvýšily tak vliv Unie a jejích členských států v těchto organizacích a na těchto fórech;

AS.

vzhledem k tomu, že přijímání mezinárodních závazků ze strany Unie ani ze strany členských států nemůže omezovat úlohu vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu na pouhé formální schvalování;

AT.

vzhledem k tomu, že uprchlická krize ukázala, že EU potřebuje společnou azylovou a přistěhovaleckou politiku, která by měla rovněž zajistit spravedlivé rozdělení žadatelů o azyl v rámci celé EU;

AU.

vzhledem k tomu, že ve všech členských státech jsou dosud problémy s diskriminací ze všech možných důvodů, jako jsou pohlaví, rasa, barva pleti, etnický nebo sociální původ, genetická výbava, jazyk, náboženství či přesvědčení, ať již politické či jiného druhu, příslušnost k národnostní menšině, majetek, původ, zdravotní postižení, věk, pohlavní identita či sociální orientace;

AV.

vzhledem k tomu, že nedávné krize jasně ukázaly, že sbližování právních ustanovení nestačí k zajištění fungování vnitřního trhu ani prostoru svobody, bezpečnosti a práva, protože harmonizovaná právní ustanovení jsou uplatňována rozdílně;

AW.

vzhledem k tomu, že tvůrce právních předpisů Unie nesmí svěřovat agenturám Unie diskreční pravomoci, při jejichž výkonu je třeba činit politická rozhodnutí;

AX.

vzhledem k tomu, že tvůrce právních předpisů Unie musí zajistit dostatečnou politickou kontrolu nad rozhodováním a činnostmi agentur Unie;

AY.

vzhledem k tomu, že případy, kdy členské státy nedodrží dohody přijaté na evropských summitech a na zasedáních Evropské rady, vážně poškozují důvěryhodnost evropských orgánů, a tudíž by naplňování těchto dohod mělo být zajištěno účinnějším způsobem;

1.

konstatuje, že Evropská unie a její členské státy čelí nebývalým výzvám, jako je uprchlická krize, výzvy zahraniční politiky v bezprostředním sousedství a boj proti terorismu, globalizace, změna klimatu, demografický vývoj, nezaměstnanost, příčiny a důsledky finanční a dluhové krize, nedostatek konkurenceschopnosti a sociální důsledky v některých členských státech a nutnost posílit vnitřní trh EU, a všechny tyto výzvy je třeba řešit adekvátnějším způsobem;

2.

zdůrazňuje, že členské státy nemohou tyto výzvy odpovídajícím způsobem řešit jednotlivě, nýbrž že je zapotřebí kolektivní reakce Unie s respektováním zásady víceúrovňové správy;

3.

připomíná, že klíčovým prvkem EU je vnitřní trh, který usnadňuje volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu; rovněž připomíná, že výjimky v oblasti vnitřního trhu narušují hospodářskou soutěž v Unii a ničí rovné podmínky soutěže;

4.

zdůrazňuje, že Unie musí svým občanům vrátit ztracenou víru a důvěru tím, že zvýší transparentnost svého rozhodování a zodpovědnost svých institucí, agentur a neformálních subjektů, jako je Euroskupina, posílí spolupráci mezi institucemi a zvýší svou akceschopnost;

5.

upozorňuje, že ne všechna ustanovení Lisabonské smlouvy dosud byla plně využita, přestože obsahují některé nezbytné nástroje, jež by bylo možno použít k předcházení některým krizím, jimž Unie čelí, nebo by bylo možno je využít k řešení stávajících problémů, aniž by musel být v brzké době zahájen přezkum Smlouvy;

6.

zdůrazňuje, že metoda Společenství se pro fungování Unie hodí nejlépe a má ve srovnání s mezivládní metodou řadu výhod, neboť jako jediná umožňuje větší transparentnost, efektivnost a hlasování kvalifikovanou většinou v Radě, rovné právo na tvorbu právních předpisů pro Evropský parlament a Radu a rovněž předchází fragmentaci institucionálních odpovědností a vzniku konkurujících si orgánů;

7.

je toho názoru, že mezivládní řešení by měla být pouze nástrojem poslední možnosti, a to za přísných podmínek, zejména musí dodržovat právo Unie, mít za cíl prohloubení evropské integrace a ponechávat možnost zapojit se i pro neúčastné členské státy, a je přesvědčen, že by měla být co nejdříve nahrazena postupy Unie, a to i v oblastech, v nichž ne všechny členské státy splňují podmínky účasti, aby bylo umožněno Unii plnit své úkoly v jediném institucionálním rámci; je v této souvislosti proti vytváření nových institucí mimo rámec Unie a i nadále usiluje o to, aby byl do práva Unie začleněn evropský mechanismus stability (ESM), a to za předpokladu, že bude existovat náležitá demokratická odpovědnost, a také příslušná ustanovení rozpočtového paktu, jak bylo zamýšleno již ve Smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, na základě posouzení zkušeností s jejich prováděním; trvá na tom, že samotný proces rozhodování a fiskální pasiva od sebe nelze oddělovat;

8.

zdůrazňuje, že přímo volený Evropský parlament hraje zásadní úlohu, neboť zajišťuje legitimitu Unie a jeho prostřednictvím se rozhodovací systém Unie zodpovídá občanům tím, že je zajištěna řádná parlamentní kontrola nad výkonnou mocí na úrovni Unie, a dále legislativním postupem spolurozhodování, jehož oblast působnosti je nutno rozšířit;

9.

připomíná, že Evropský parlament je parlamentem celé Unie, a domnívá se, že řádné demokratické zodpovídání se musí být zajištěno i v oblastech, v nichž nejsou zapojeny všechny členské státy, mj. u specifických opatření a rozhodnutí týkajících se eurozóny;

10.

domnívá se, že je třeba zintenzivnit politický dialog mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem a dodat tomuto dialogu více smysluplnosti a váhy, aniž by byly překročeny meze jejich příslušných ústavních pravomocí; upozorňuje v této souvislosti na to, že vnitrostátní parlamenty mají nejlepší předpoklady k tomu pověřovat svou příslušnou vládu jednáním v evropských záležitostech a toto jednání kontrolovat na vnitrostátní úrovni, zatímco Evropský parlament by měl zajistit demokratickou zodpovědnost a legitimitu evropské výkonné moci;

11.

domnívá se, že je zásadní posílit transparentnost a otevřenost institucí v EU a způsobu, jakým je oznamováno přijímání politických rozhodnutí v EU; trvá na tom, že je třeba intenzivněji usilovat o revizi nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise a směrnice 93/109/ES, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky;

12.

připomíná, že je možné posílit sekundárními právními předpisy Unie vyšetřovací právo a evropskou občanskou iniciativu, a opakuje svou výzvu, aby Komise navrhla revizi nařízení o evropské občanské iniciativě;

13.

považuje za nezbytné, aby Komise reformovala evropskou občanskou iniciativu tak, aby se z ní stal fungující nástroj pro zapojení do demokratického procesu, a zohlednila při tom usnesení z vlastního podnětu ze dne 28. října 2015 (8), a vyzývá Komisi, aby mimo jiné zvýšila informovanost veřejnosti o evropské občanské iniciativě a zajistila její všeobecnou známost; zajistila, aby software pro shromažďování podpisů online byl uživatelsky vstřícnější, čímž by se stal dostupnějším osobám se zdravotním postižením; poskytla vhodné a komplexní právní a praktické pokyny; zvážila zřízení zvláštní kanceláře pro evropskou občanskou iniciativu na svých zastoupeních ve všech členských státech; podrobně vysvětlovala důvody pro zamítnutí evropské občanské iniciativy a hledala možnosti, jak návrhy obsažené v těchto iniciativách, které jsou mimo působnost pravomocí Unie, postoupit orgánům, do jejichž působnosti přísluší;

14.

má za to, že Evropská dobrovolná služba je integrálním prvkem pro utváření evropského občanství, a v důsledku toho doporučuje Komisi, aby prozkoumala, jak usnadnit účast mladých lidí na této aktivitě;

Institucionální uspořádání, demokracie a zodpovědnost

Parlamenty

15.

trvá na tom, že legislativní pravomoci a kontrolní práva Parlamentu musí být zaručena, upevňována a posilována, mimo jiné také prostřednictvím interinstitucionálních dohod a lepším používáním odpovídajícího právního základu ze strany Komise;

16.

považuje za nezbytné, aby Evropský parlament reformoval své pracovní metody, aby byl schopen zvládnout budoucí výzvy, a to tak, že posílí výkon svých funkcí politické kontroly nad Komisí, i pokud jde o provádění a uplatňování acquis v členských státech, že omezí dohody v prvním čtení na výjimečné naléhavé případy a případy, kdy bylo přijato uvážené a jednoznačné rozhodnutí, a že v těchto případech zlepší transparentnost postupu vedoucího k přijetí takových dohod; také v této souvislosti připomíná návrhy Parlamentu dále harmonizovat svůj vlastní volební postup, které jsou obsaženy v jeho usnesení ze dne 11. listopadu 2015 o reformě volebního práva Evropské unie (9);

17.

vyjadřuje svůj záměr více využívat legislativních zpráv z vlastního podnětu v souladu s článkem 225 SFEU;

18.

domnívá se, že Parlament musí ve svém ústředí a ve všech delegacích v členských státech zřídit evidenci pro osobní odevzdávání dokumentů ze strany občanů s potvrzením obsahu;

19.

zastává názor, že by měl být zaveden elektronický úřední věstník Evropského parlamentu, v němž by byla zveřejňována oficiální znění všech usnesení a zpráv, které tento orgán schválil;

20.

vybízí k politickému dialogu s vnitrostátními parlamenty o obsahu legislativních návrhů tam, kde je to relevantní; zdůrazňuje však, že rozhodnutí musí být přijímána na úrovni ústavních pravomocí a jsou jednoznačně vymezeny příslušné rozhodovací pravomoci vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu, přičemž vnitrostátní parlamenty musí plnit svou evropskou funkci na základě ústav jednotlivých států, zejména pak kontrolou vnitrostátních vlád, jejichž členové jsou členy Evropské rady a Rady, protože na této úrovni mají nejlepší předpoklady přímo ovlivňovat obsah evropského legislativního procesu a vykonávat nad ním kontrolu; je tudíž proti vytváření nových smíšených parlamentních orgánů s rozhodovacími pravomocemi;

21.

zdůrazňuje význam spolupráce mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty v rámci smíšených orgánů, jako je Konference výborů pro evropské záležitosti (COSAC) a meziparlamentní konference o společné zahraniční a bezpečnostní politice, a v rámci článku 13 Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii na základě konsensu, sdílení informací a konzultace s cílem vykonávat kontrolu nad příslušnými veřejnými správami; vyzývá Komisi a Radu, aby se na vysoké politické úrovni zapojovaly do meziparlamentních setkání; zdůrazňuje nutnost užší spolupráce mezi výbory Evropského parlamentu a jejich protějšky v členských státech v rámci těchto smíšených orgánů, a to posílením koherentnosti, transparentnosti a vzájemné výměny informací;

22.

podněcuje výměnu osvědčených postupů parlamentní kontroly mezi vnitrostátními parlamenty, jako je pořádání pravidelných rozprav příslušných ministrů a specializovaných výborů ve vnitrostátních parlamentech před zasedáními Rady a diskusí s komisaři v přiměřené časové lhůtě a také setkání s vnitrostátními parlamenty k výměnám názorů s poslanci EP; vyzývá k zavedení výměn úředníků orgánů a politických skupin mezi správami Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů;

23.

má za to, že je nutno dbát na to, aby členské státy neuplatňovaly u právních předpisů EU praxi tzv. „gold-platingu“, a že v této věci připadá klíčová úloha vnitrostátním parlamentům;

Evropská rada

24.

lituje toho, že Rada tím, že nevyužívá hlasování kvalifikovanou většinou, až příliš často postupovala legislativní záležitosti Evropské radě; domnívá se, že praxe Evropské rady, která „dává Radě úkoly“, jde nad rámec role orgánu vymezujícího strategické pokyny, kterou má podle Smluv, a je tudíž proti duchu i liteře Smluv, konkrétně proti čl. 15 odst. 1 SEU, který stanoví, že Evropská rada má vymezovat obecné politické směry a priority Unie, nikoli vykonávat legislativní funkce; považuje za nezbytné zlepšit pracovní vztahy mezi Evropskou radou a Parlamentem;

25.

připomíná, že předsedu Komise zvolí Evropský parlament na základě návrhu Evropské rady s přihlédnutím k výsledkům voleb do Evropského parlamentu a po patřičných konzultacích, a že proto, stejně jako v roce 2014, musí evropské politické strany navrhnout vedoucí kandidáty, aby měli voliči na výběr, koho zvolit předsedou Komise; vítá návrh předsedy Komise změnit rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou, pokud jde o možnost komisařů kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu;

26.

připomíná dále, že jakkoli to není v zájmu Evropského parlamentu, lze sloučit funkci předsedy Evropské rady s funkcí předsedy Komise;

27.

vyzývá Evropskou radu, aby využívala překlenovací ustanovení (čl. 48 odst. 7 SEU), které Radu opravňuje nahradit jednomyslnost hlasováním kvalifikovanou většinou v příslušných případech, v nichž Smlouvy s současné době vyžadují jednomyslnost;

28.

žádá předsedu Evropského parlamentu, aby předem informoval Konferenci předsedů o tom, jaké náhledy míní proponovat ve svém projevu k Evropské radě;

Rada

29.

navrhuje, aby byl na základě rozhodnutí Evropské rady snížen počet složení Rady, čím by se Rada přeměnila ve skutečnou zákonodárnou komoru, a vytvořil by se tak skutečný dvoukomorový legislativní systém zahrnující Radu a Parlament, přičemž Komise by plnila úlohu výkonné moci; navrhuje zapojit v současnosti aktivní specializovaná legislativní složení Rady jako přípravné orgány pro legislativní Radu podobným způsobem, jakým fungují výbory v Evropském parlamentu;

30.

trvá na tom, že je důležité zajistit transparentnost legislativního rozhodování Rady obecně, současně ovšem také zlepšit výměnu dokumentů a informací mezi Parlamentem a Radou a umožnit zástupcům Parlamentu v roli pozorovatelů přístup na zasedání Rady a jejích útvarů, zejména při projednávání legislativních návrhů;

31.

je přesvědčen, že je možné sloučit funkci předsedy Euroskupiny s funkcí komisaře pro hospodářské a finanční záležitosti a v takovém případě navrhuje, aby předseda Komise jmenoval tohoto komisaře místopředsedou Komise; domnívá se, že jakmile bude vytvořena fiskální kapacita a Evropský měnový fond, mohlo by se tomuto komisaři dostat veškerých nezbytných prostředků a kapacit k uplatňování a vymáhání stávajícího rámce správy ekonomických záležitostí a k optimalizaci rozvoje eurozóny ve spolupráci s ministry financí členských států eurozóny, jak je podrobně uvedeno ve zprávě Parlamentu ze dne 16. února 2017 o rozpočtové kapacitě pro eurozónu (10);

32.

požaduje, aby se v mezích současného rámce daného Smlouvou na předsedu a členy Euroskupiny vztahovaly vhodné mechanismy demokratického zodpovídání se Evropskému parlamentu, zejména to, že předseda Euroskupiny bude odpovídat na otázky poslanců; vyzývá k přijetí vnitřního jednacího řádu a zveřejňování výsledků;

33.

požaduje, aby Rada zcela přešla na hlasování kvalifikovanou většinou ve všech případech, kdy je to v souladu se Smlouvami možné, a přestala postupovat sporné legislativní oblasti Evropské radě, neboť to neodpovídá duchu ani liteře Smlouvy, jež stanoví, že Evropská rada může rozhodovat pouze jednomyslně a pouze v otázce obecných politických cílů, nikoli v otázkách legislativních;

34.

je rozhodnut plně provést ustanovení Smlouvy týkající se posílené spolupráce tak, že se zaváže, že nevysloví souhlas s žádným novým návrhem týkajícím se posílené spolupráce, pokud se zúčastněné členské státy nezavážou, že aktivují zvláštní překlenovací ustanovení zakotvené v článku 333 SFEU s cílem přejít od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou a od zvláštního legislativního postupu k řádnému legislativnímu postupu;

35.

zdůrazňuje, že je důležité plně využívat postupu posílené spolupráce, který je stanoven v článku 20 SEU, a to především mezi členskými státy eurozóny, aby státy, které si přejí zavést mezi sebou posílenou spolupráci v rámci nevýlučných pravomocí Unie, mohly prostřednictvím tohoto mechanismu podporovat dosahování cílů Unie a posilovat proces své integrace, a to v mezích a za podmínek stanovených v článcích 326 až 334 SFEU;

Komise

36.

je rozhodnut posílit úlohu Parlamentu při volbě předsedy Komise, a to rozšířením oficiálních konzultací mezi svými politickými skupinami a předsedou Evropské rady ve smyslu prohlášení č. 11 připojeného k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, s cílem zajistit, že Evropská rada při výběru kandidáta k volbě v Evropském parlamentu plně zohlední výsledky voleb, jako tomu bylo v případě evropských voleb v roce 2014;

37.

opakuje, že je třeba, aby všechny návrhy Komise byly plně odůvodněné a provázelo je podrobné posouzení dopadu, včetně posouzení týkajícího se lidských práv;

38.

domnívá se, že by bylo možné zvýšit nezávislost předsedy Komise, kdyby každý členský stát jmenoval alespoň tři kandidáty obou pohlaví, o kterých by mohl zvolený předseda Komise při sestavování své Komise uvažovat;

39.

trvá na tom, aby byla zajištěna lepší koordinace a pokud možno zastoupení EU/eurozóny v dalších mezinárodních finančních institucích, a poukazuje na to, že čl. 138 odst. 2 SFEU je právním základem pro přijetí opatření k zajištění jednotného zastoupení EU/eurozóny v mezinárodních finančních institucích a konferencích;

40.

vyzývá k zavedení formalizovaného a pravidelného „dialogu“, který by byl v Evropském parlamentu organizován v souvislosti s tématy, jež se týkají vnějšího zastupování Unie;

41.

připomíná, že Komise, členské státy a Parlament a Rada musí každý v rámci svých pravomocí pomoci zajistit lepší uplatňování a provádění práva Evropské unie a Listiny základních práv;

Účetní dvůr

42.

uvědomuje si zásadní úlohu Evropského účetního dvora při zajišťování lepšího a inteligentnějšího vynakládání evropských fondů; připomíná, že kromě významného úkolu poskytovat informace o spolehlivosti účetní závěrky a legality a správnosti operací, na nichž se zakládá, má Účetní dvůr výsadní postavení v tom, že poskytuje Parlamentu informace potřebné k plnění jeho úkolu a mandátu demokratické kontroly evropského rozpočtu a nabízet informace týkající se výsledků dosažených v rámci politik Unie, a to s cílem zlepšovat hospodárnost, účinnost a účelnost činností financovaných Unií; doporučuje proto posílení Účetního dvora; očekává, že Účetní dvůr se bude nadále řídit zásadami nezávislosti, integrity, nestrannosti a profesionality a současně vytvářet pevné pracovní vztahy se svými zúčastněnými stranami;

43.

domnívá se, že přetrvávající nedostatek spolupráce ze strany Rady znemožňuje Parlamentu učinit na základě informací rozhodnutí o udělení absolutoria, což má za následek trvalý negativní vliv na to, jak občané vnímají důvěryhodnost orgánů EU i transparentnost při využívání finančních prostředků EU; domnívá se, že tento nedostatek spolupráce může mít rovněž negativní dopad na chod evropských orgánů a diskredituje postup politické kontroly správy rozpočtu stanovený ve Smlouvách;

44.

zdůrazňuje, že složení Účetního dvora a postup jmenování jeho členů jsou stanoveny v článcích 285 a 286 SFEU; domnívá se, že Parlament a Rada by měly mít rovnocenné postavení při jmenování členů Účetního dvora, aby byla zajištěna demokratická legitimita, transparentnost a úplná nezávislost těchto členů; vyzývá Radu, aby respektovala rozhodnutí přijatá Parlamentem po slyšení kandidátů nominovaných na členy Účetního dvora;

Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor

45.

vyzývá Evropský parlament, Radu a Komisi, aby zlepšily způsoby spolupráce s Výborem regionů a Evropským hospodářským a sociálním výborem, a to i v předlegislativní fázi při provádění posouzení dopadu, aby bylo zajištěno, že jejich stanoviska a posouzení bude možno zohlednit v průběhu legislativního procesu;

Agentury

46.

zdůrazňuje, že jakékoli svěření prováděcích pravomocí agenturám Unie vyžaduje dostatečný stupeň kontroly jejich rozhodnutí a kroků ze strany tvůrce právních předpisů Unie; připomíná, že účinný dohled zahrnuje mimo jiné jmenování a propouštění vedoucích pracovníků agentury Unie, účast v dozorčí radě agentury Unie, práva veta týkající se určitých rozhodnutí agentury Unie, informační povinnosti a pravidla pro transparentnost a rozpočtová práva ve vztahu k rozpočtu dané agentury Unie;

47.

uvažuje o přijetí rámcového nařízení o agenturách Unie, které mohou vykonávat prováděcí pravomoci, které bude zahrnovat potřebný mechanismus politické kontroly ze strany tvůrce právních předpisů Unie a bude obsahovat mimo jiné právo Evropského parlamentu jmenovat a propouštět vedoucí pracovníky agentury Unie, mít účast v dozorčí radě agentury Unie, práva veta Evropského parlamentu ve vztahu k určitým rozhodnutím agentury Unie, informační povinnosti a pravidla pro transparentnost a rozpočtová práva Evropského parlamentu ve vztahu k rozpočtu dané agentury Unie;

Dodržování zásad subsidiarity a proporcionality

48.

zdůrazňuje důležitost zásady subsidiarity stanovené v článku 5 SEU, jež je závazná pro všechny orgány a instituce, a důležitost nástrojů uvedených v Protokolu (č. 2) o používání zásad subsidiarity a proporcionality; v této souvislosti připomíná příslušné úlohy přidělené vnitrostátním parlamentům a Výboru regionů; navrhuje flexibilní přístup ve věci lhůty pro předání návrhů legislativních aktů zakotvené v tomto protokolu a vyzývá Komisi, aby zkvalitnila své odpovědí na odůvodněná stanoviska;

49.

připomíná vnitrostátním parlamentům jejich klíčovou roli při sledování, zda je uplatňována zásada subsidiarity; upozorňuje, že formální možnosti vnitrostátních parlamentů, jak zajistit dodržování zásad subsidiarity a proporcionality, skýtají v tomto ohledu obrovské možnosti, ale je třeba posílit praktickou spolupráci vnitrostátních parlamentů, aby mimo jiné v případě údajného porušení práva mohly na základě vzájemné úzké spolupráce dosáhnout nezbytné usnášeníschopnosti podle čl. 7 odst. 3 Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality;

50.

zdůrazňuje význam článku 9 SFEU k zajištění toho, aby byly zohledněny sociální dopady právních a politických opatření EU;

Rozšíření a prohloubení hospodářské a měnové unie

51.

připomíná, že základem a výchozím bodem jakéhokoli dalšího rozvoje HMU musí být platné právní předpisy a jejich provedení a její rozvoj musí být také spojen s prohlubováním jejího sociálního rozměru;

52.

vyzývá k provedení dalších institucionálních reforem, aby byla HMU efektivnější a demokratičtější ekonomickou vládu s většími kapacitami a mohla být začleněna do institucionálního rámce Unie, přičemž Komise představuje výkonnou moc a Parlament a Rada jsou spolutvůrci právních předpisů;

Nový právní akt v oblasti hospodářské politiky

53.

připomíná své usnesení ze dne 12. prosince 2013 o ústavních problémech víceúrovňové správy v Evropské unii (11), které obsahovalo myšlenku na zavedení konvergenčního kodexu přijatého řádným legislativním postupem s cílem vytvořit účinnější rámec koordinace hospodářské politiky (kodex by obsahoval určitý počet konvergenčních kritérií, která by ještě bylo třeba vymezit), který by byl otevřen všem členským státům a podpořen mechanismem pobídek;

54.

je přesvědčen, že je třeba stanovit omezený počet rozhodujících oblastí pro strukturální reformy, které v horizontu pěti let zvýší konkurenceschopnost, růstový potenciál, skutečnou hospodářskou konvergenci a sociální soudržnost, s cílem posílit evropské sociálně tržní hospodářství v souladu s čl. 3 odst. 3 SEU;

55.

zdůrazňuje, že je důležité jednoznačně rozdělit pravomoci mezi orgány EU a členské státy tak, aby se posílila vlastní odpovědnost členských států za prováděcí programy, jakož i úloha vnitrostátních parlamentů v těchto programech;

56.

vyzývá k lepšímu využívání dostupných nástrojů ve spojení s článkem 136 SFEU s cílem usnadnit přijímání a provádění nových opatření v eurozóně;

Zjednodušený, cílenější a demokratičtější proces evropského semestru

57.

upozorňuje, že je třeba přijímat menší počet cílenějších doporučení pro jednotlivé země, a to na základě politického rámce stanoveného v konvergenčním kodexu a roční analýzy růstu a na základě konkrétních návrhů předkládaných jednotlivými členskými státy a odpovídajících jejich příslušným hlavním reformním cílům, ze širokého spektra strukturálních reforem podporujících konkurenceschopnost, skutečnou hospodářskou konvergenci a sociální soudržnost;

58.

zdůrazňuje význam demografických trendů pro evropský semestr a vyzývá, aby byla tomuto ukazateli věnována větší pozornost;

59.

připomíná, že mechanismy pro hospodářský dialog již existují, zejména díky zavedení „hospodářského dialogu“ v rámci „balíčku šesti právních aktů“ a „balíčku dvou právních aktů“; domnívá se, že se jedná o účinný nástroj umožňující Parlamentu, aby mu byla přiznána významnější úloha v rámci evropského semestru s cílem posílit dialog mezi Parlamentem, Radou, Komisí a Euroskupinou, a navrhuje, aby byla kontrolní úloha Parlamentu v rámci evropského semestru posílena prostřednictvím interinstitucionální dohody; jak Parlament již několikrát žádal; rovněž vítá a podporuje zapojení vnitrostátních parlamentů na vnitrostátní úrovni a spolupráci mezi těmito parlamenty a Evropským parlamentem v rámci evropského semestru a obecně správy ekonomických záležitostí, např. prostřednictvím Evropského parlamentního týdne a „konference podle článku 13“; domnívá se dále, že by mohlo být posíleno zapojení sociálních partnerů do evropského semestru;

60.

vyzývá k začlenění relevantních ustanovení rozpočtového paktu do právního rámce EU na základě komplexního vyhodnocení zkušeností s jeho prováděním a v té míře, v níž dosud nebyla pokryta stávajícími sekundárními právními předpisy;

Úloha rozpočtu EU v EMU

61.

upozorňuje, že při přijímání příštího nařízení o víceletém finančním rámci je možné přejít od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou, a to tak, že se využije ustanovení čl. 312 odst. 2 SFEU; zdůrazňuje, že je důležité vytvořit spojitost mezi délkou volebního období Parlamentu, mandátem Evropské komise a dobou trvání VFR, kterou lze na základě ustanovení čl. 312 odst. 1 SFEU zkrátit na pět let; vyzývá k tomu, aby přijímání dalších VFR odpovídalo volebnímu období Evropského parlamentu; vyzývá Radu, aby se s tímto demokratizačním požadavkem ztotožnila;

62.

vítá zprávu skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje; přeje si vrátit se k liteře a duchu Smluv a změnit stávající systém založený na příspěvcích stanovených podle hrubého národního důchodu na systém založený na skutečných vlastních zdrojích EU a časem i rozpočtu eurozóny, pro které existuje celá škála nápadů;

63.

poukazuje na to, že v souladu s článkem 24 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanovuje víceletý finanční rámec na období 2014–2020, musí být v souladu s článkem 7 finančního nařízení do souhrnného rozpočtu Unie zahrnuty veškeré výdaje a příjmy Unie a Evropského společenství pro atomovou energii;

Posílení investiční kapacity EU

64.

vyzývá k lepšímu využívání stávajících strukturálních fondů, jež by podpořilo konkurenceschopnost a soudržnost EU, a k posílení investiční kapacity EU uplatňováním inovativních přístupů, jako je např. Evropský fond pro strategické investice (EFSI), který zahrnuje zvláštní nástroje poskytující financování a záruky pro projekty infrastruktury v zájmu Unie;

65.

trvá na plném provedení rámce tvořeného existujícími balíčky šesti a dvou právních předpisů a evropského semestru, a zejména na potřebě řešit makroekonomickou nerovnováhu a zajistit dlouhodobou kontrolu nad rozpočtovými schodky a stále velmi vysokými úrovněmi zadlužení, a to prostřednictvím fiskální konsolidace nepostihující růst, zvýšením efektivity výdajů, upřednostňováním produktivních investic, poskytováním pobídek spravedlivým a udržitelným strukturálním reformám a zohledňováním podmínek hospodářského cyklu;

Vytvoření fiskální kapacity v rámci eurozóny prostřednictvím části rozpočtu EU

66.

připomíná, že euro je měnou Unie a že zamýšleným účelem rozpočtu EU je plnit cíle Unie stanovené v článku 3 SEU a financovat společné politiky, podporovat slabší regiony díky uplatňování zásady solidarity, dokončit vnitřní trh, podporovat součinnost na evropské úrovni, reagovat na stávající a nadcházející výzvy, které si žádají celoevropský přístup, a tím také pomáhat méně rozvinutým členským státům, aby ostatní státy dostihly a dospěly k situaci, která jim umožní přistoupit k eurozóně;

67.

bere na vědomí různé návrhy na zavedení rozpočtové kapacity v eurozóně; upozorňuje na skutečnost, že tyto návrhy této kapacitě přisuzují rozdílné funkce a mohou mít různou podobu; připomíná, že Parlament setrvale zdůrazňuje, že takováto kapacita by měla být vytvořena v unijním rámci;

68.

upozorňuje na skutečnost, že ačkoli to, zda může být taková kapacita vytvořena v rámci stávajících Smluv, bude záležet na podobě, funkci a rozsahu nové rozpočtové kapacity, v rámci Smluv je možné zvýšit stropy vlastních zdrojů, zavést nové kategorie vlastních zdrojů (a to i za předpokladu, že by takovéto vlastní zdroje pocházely jen od určitého počtu členských států) a vyčlenit určité zdroje na financování konkrétních výdajových položek; upozorňuje dále na to, že rozpočet EU již poskytuje záruky na určité úvěrové operace a že existuje několik nástrojů flexibility, na které je možné poskytnout finanční prostředky nad rámec výdajových stropů VFR;

69.

znovu opakuje, že podporuje začlenění Evropského mechanismu stability do právního rámce Unie, pokud bude existovat náležitá demokratická odpovědnost;

70.

je přesvědčen, že vytvoření evropské fiskální kapacity a Evropského měnového fondu mohou být kroky směřující k vytvoření evropského ministerstva financí, které by mělo být odpovědné Evropskému parlamentu;

71.

žádá, aby byla s ohledem na založení fondu pro umoření dluhu řádně zvážena hlavní zjištění skupiny odborníků, kterou vytvořila Komise;

Jednotný trh a finanční integrace

72.

je přesvědčen, že jednotný trh je jedním ze základních kamenů Evropské unie a je zásadní pro prosperitu, růst a zaměstnanost v Unii; zdůrazňuje, že jednotný trh, který přináší hmatatelné výhody jak podnikům, tak spotřebitelům, má růstový potenciál, jenž nebyl dosud plně využit, zejména pokud se jedná o jednotný digitální trh, finanční služby, energetiku, bankovní unii a unii kapitálových trhů; žádá tudíž lepší kontrolu správného uplatňování a lepší vymáhání stávajícího acquis v těchto oblastech;

73.

žádá, aby byla urychleně ale postupně dokončena bankovní unie založená na jednotném mechanismu dohledu, jednotném mechanismu pro řešení krizí a evropském systému pojištění vkladů a opírající se o odpovídající a fiskálně neutrální mechanismus jištění; oceňuje dohodu o vhodném překlenovacím mechanismu financování do doby, než bude Jednotný fond pro řešení krizí funkční, a žádá, aby byl zaveden evropský režim pro řešení platební neschopnosti;

74.

připomíná, že evropské orgány dohledu by se měly zasazovat o zlepšení fungování vnitřního trhu, především zajištěním vysoké, účinné a soudržné úrovně regulace a dohledu zohledňujících různé zájmy všech členských států a rozdílnou povahu účastníků finančního trhu; domnívá se, že otázky týkající se všech členských států by měly klást všechny členské státy, které by o nich také měly diskutovat a rozhodovat, a považuje za zásadně důležité upevnit rovné podmínky v rámci jednotného trhu tím, že bude vytvořen jednotný soubor pravidel platný pro všechny účastníky finančního trhu v EU s cílem vyhnout se roztříštěnosti jednotného trhu s finančním službami a nekalé soutěži vznikajícím v důsledku nerovných podmínek;

75.

žádá, aby byla vytvořena skutečná unie kapitálových trhů;

76.

podporuje vytvoření systému orgánů pro konkurenceschopnost sdružujícího národní orgány odpovědné za sledování pokroku v oblasti konkurenceschopnosti v jednotlivých členských státech a navrhuje, aby sledování pokroku takového systému bylo pod dohledem Komise;

77.

považuje za nezbytné zdokonalit automatickou výměnu informací mezi vnitrostátními daňovými orgány s cílem zamezit daňovým podvodům a daňovým únikům, daňovému plánování, oslabování daňové základny a přesouvání zisku a podpořit koordinovaná opatření za účelem boje proti daňovým rájům; vyzývá k přijetí směrnice o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob, která stanoví minimální sazbu a společné cíle postupné konvergence; považuje za nezbytné zahájit komplexní přezkum stávajících právních předpisů v oblasti DPH a řešit mimo jiné otázku zavedení zásady země původu;

Demokratičtější institucionální uspořádání hospodářské a měnové unie

78.

připomíná potřebu řádné demokratické legitimity a odpovědnosti na úrovni rozhodování s tím, že vnitrostátní parlamenty budou provádět kontrolu svých vlád a že bude posílena kontrolní úloha Evropského parlamentu na úrovni EU, který bude společně s Radou hrát hlavní úlohu při přijímání konvergenčního kodexu, a to řádným legislativním postupem;

79.

vyslovuje se pro obecné využívání „překlenovacího ustanovení“ čl. 48 odst. 7 SEU; připomíná, že Komise ve svém návrhu prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie (12) navrhla zavést nástroj pro konvergenci a konkurenceschopnost založený na článku 136 SFEU nebo 352 SFEU, v případě potřeby i v rámci posílené spolupráce; upozorňuje na skutečnost, že v případě posílené spolupráce by využití čl. 333 odst. 2 SFEU, který stanoví uplatnění řádného legislativního postupu, posílilo demokratickou legitimitu a účinnost rozhodování v EU a úlohu Parlamentu v něm;

80.

opakuje, že meziparlamentní spolupráce by neměla být vést k vytvoření nového parlamentního orgánu nebo nové instituce, neboť euro je měnou EU a Evropský parlament je parlamentem EU; připomíná, že hospodářskou a měnovou unii založila Unie, jejíž občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni Parlamentem, jenž musí nalézt a musí být schopen realizovat způsoby, jak zaručit parlamentní demokratickou odpovědnost u rozhodnutí týkajících se specificky eurozóny;

81.

trvá na tom, aby byly Komisi svěřeny pravomoci uplatňovat a prosazovat veškeré budoucí i stávající nástroje přijaté v oblasti hospodářské a měnové unie;

82.

domnívá se, že je nezbytné odstranit nedostatky stávající institucionální struktury HMU, zejména její demokratický deficit, přičemž je třeba zohlednit také skutečnost, že na uplatňování některých částí Smlouvy může dohlížet Soudní dvůr, avšak jiné jsou z působnosti tohoto dohledu vyloučeny; domnívá se, že je při podrobném provádění čl. 121 odst. 3 a 4 SFEU zapotřebí posílená parlamentní kontrola, pokud jde o užší koordinaci hospodářských politik;

83.

je toho názoru, že diferencovaná integrace by měla zůstat otevřena všem členským státům;

84.

připomíná, že přednost by měly mít řádný legislativní postup a rozpočtový proces na úrovni EU, přičemž v případě potřeby lze využít i výjimek či zavést zvláštní rozpočtové položky; připomíná, že jakákoli další ustanovení, např. ustanovení o eurozóně nebo posílené spolupráci, by měla být uplatňována pouze tehdy, pokud výše uvedený postup a proces nelze z právních či politických důvodů uplatnit;

Dokončení vnitřního trhu jakožto primární katalyzátor růstu

85.

je přesvědčen, že prohlubování hospodářské a měnové unie by mělo probíhat současně s dokončováním vnitřního trhu díky odstranění všech zbývajících vnitřních překážek, zejména pokud jde o energetickou unii, společný digitální trh a trh se službami;

86.

žádá, aby byly v zájmu vytvoření energetické unie plně vymáhány platné právní předpisy v oblasti vnitřního trhu s energií podle článku 194 SFEU;

87.

podporuje posílení úkolů a pravomocí Agentury EU pro spolupráci energetických regulátorů (ACER) směřující k vytvoření Evropské energetické agentury podle článku 54 Smlouvy o Euratomu, jakož i integraci trhů s energií, zřízení evropské strategické rezervy založené na kombinaci vnitrostátních rezerv a zřízení společného střediska pro jednání s dodavateli s cílem dokončit institucionální strukturu energetické unie;

88.

vyzývá, aby byly k financování projektů infrastruktury a energetických projektů využívány „projektové dluhopisy“ v úzké spolupráci s Evropskou investiční bankou (EIB);

89.

vyzývá Komisi, aby použila článek 116 SFEU, který Parlamentu a Radě poskytuje nezbytný právní základ, aby řádným legislativním postupem přijaly opatření, jež vymýtí praktiky, které prostřednictvím škodlivých daňových politik narušují hospodářskou soutěž na vnitřním trhu;

Sociální rozměr

90.

zdůrazňuje, že by měla být zaručena práva pracovníků, obzvláště při uplatňování práva na mobilitu, včetně jejich sociálních práv, přičemž by se měly plně uplatnit příslušné právní nástroje, jež poskytují hlavy IV, IX a X části třetí SFEU, společně s ustanoveními Listiny základních práv EU s cílem zajistit stabilní sociální základnu pro Unii; v tomto ohledu upozorňuje zejména na práva vycházející ze směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států a nařízení (EU) č. 492/2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie;

91.

zdůrazňuje význam vytváření sociální Evropy pro to, aby projekt evropské integrace měl i nadále podporu pracovníků;

92.

upozorňuje, že je důležité podporovat myšlenku minimální mzdy, kterou určuje každý členský stát, konstatuje, že přezkoumání možnosti, jak zavést systém minimálních dávek v nezaměstnanosti, který by si vyžadovalo společná pravidla a podmínky na pracovním trhu EU, a navrhuje, aby byl podle platných ustanovení Smlouvy přijat legislativní návrh, který zmírní přetrvávající překážky pro zaměstnance;

93.

upozorňuje na nástroje, které poskytuje Unie, a na to, že je nutné aktivně zapojovat do trhu práce mladé pracovníky a v souladu s článkem 47 SFEU dále podněcovat výměnu mladých pracovníků;

94.

vyzývá Komisi, aby do makroekonomického hodnocení výkonnosti členských států začlenila kritéria týkající se zaměstnanosti a aby doporučovala a podporovala strukturální reformy, mj. s cílem zajistit lepší využívání regionálních a sociálních fondů;

95.

vyzývá Komisi, aby předtím, než navrhne novou iniciativu (např. legislativní návrh, nelegislativní iniciativy, prováděcí akty či akty v přenesené pravomoci) řádně posoudila, zda je daná činnost EU potřebná, a vyhodnotila potenciální hospodářské, sociální a environmentální dopady alternativních politik, jak to stanoví interinstitucionální dohoda o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016;

96.

vyzývá k vytvoření nového sociálního paktu (například v podobě sociálního protokolu), který by byl zaměřen na posílení evropského sociálně tržního hospodářství a na snižování nerovností a který by zajistil dodržování základních práv všech občanů, včetně mj. práva na kolektivní vyjednávání a na svobodu pohybu; upozorňuje, že takový pakt by mohl posílit koordinaci sociálních politik členských států;

97.

žádá Komisi, aby prostřednictvím závazných dohod mezi sociálními partnery v souladu s články 151–161 SFEU oživila sociální dialog v EU;

Vnější činnost

Zvyšování účinnosti, soudržnosti a odpovědnosti ve společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP)

98.

zastává názor, že komplexní přístup Evropské unie k vnějším konfliktům a krizím by měl být posílen užším propojením jednotlivých účastníků a nástrojů ve všech fázích konfliktu;

99.

trvá na tom, aby byl na základě článku 22 SEU vytvořen celkový strategický rámec pro strategické cíle stanovené v článku 21 SEU a pro rozhodování o těchto cílech, který může jít nad rámec společné zahraniční a bezpečnostní politiky a vstupovat do dalších oblastí vnější činnosti a který si vyžaduje soudržnost s dalšími politikami, jako je obchod, zemědělství a rozvojová pomoc; připomíná, že rozhodnutí přijatá na základě takovéto strategie by mohla být přijímána prostřednictvím hlasování kvalifikovanou většinou; upozorňuje na skutečnost, že demokratická legitimita takových rozhodnutí by mohla být posílena, pokud by Rada a Parlament přijímaly společné strategické dokumenty na základě návrhů předkládaných místopředsedkyní Komise/vysokou představitelkou Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku;

100.

vyzývá k posílení parlamentního dohledu nad vnější činností EU, a to i prostřednictvím pokračujících pravidelných konzultací s místopředsedkyní Komise/vysokou představitelkou, Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) a Komisí, a k uzavření jednání o nahrazení interinstitucionální dohody z roku 2002 o přístupu k citlivým informacím Rady v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky;

101.

považuje za nezbytné, aby byli zvláštní zástupci EU začlenění do Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), a to i tím, že bude jejich rozpočet převeden z položek společné zahraniční a bezpečnostní politiky do položek ESVČ, čímž by se posílila soudržnost úsilí EU;

102.

vyzývá k použití ustanovení čl. 31 odst. 2 SEU, které Radě umožňuje rozhodovat v určitých záležitostech SZBP kvalifikovanou většinou, a překlenovacího ustanovení čl. 31 odst. 3 SEU s cílem postupně přejít na hlasování kvalifikovanou většinou v záležitostech SZBP, které nemají vojenské nebo obranné dopady; připomíná, že čl. 20 odst. 2 SEU, který obsahuje ustanovení o posílené spolupráci, členským státům poskytuje dodatečné možnosti postupu v oblasti SZBP, a měl by být proto rovněž použit;

103.

domnívá se, že je třeba zvýšit flexibilitu finančních pravidel pro vnější činnost, aby nedocházelo ke zpožděním při operativních výplatách prostředků EU, a byla tak posílena schopnost EU rychle a účinně reagovat na krize; považuje v této souvislosti za nezbytné, aby bylo zavedeno zrychlené řízení pro humanitární pomoc s cílem zajistit, aby byla poskytována co nejúčinněji a nejúčelněji;

104.

naléhavě vyzývá Radu, ESVČ a Komisi, aby plnily své závazky a ihned a v plném rozsahu informovaly Parlament ve všech fázích jednání o mezinárodních dohodách a jejich uzavírání, jak stanoví čl. 218 odst. 10 SFEU a jak podrobně upravují interinstitucionální dohody s Komisí a Radou;

105.

upozorňuje na skutečnost, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU), že má Parlament na základě čl. 218 odst. 10 SFEU právo být plně a bezodkladně informován ve všech fázích jednání o mezinárodních dohodách a jejich uzavírání (i v případě, že se týkají SZBP) s cílem umožnit mu vykonávat své pravomoci na základě úplných znalostí činnosti Evropské unie jakožto celku; očekává tudíž, že interinstitucionální jednání, která mají být uspořádána ohledně zdokonalených praktických podmínek pro spolupráci a sdílení informací v souvislosti s jednáním o mezinárodních dohodách a jejich uzavíráním, řádně zohlední judikaturu SDEU;

Směrem ke společné obranné politice

106.

vyzývá k tomu, aby byly podniknuty postupné kroky směřující k zavedení společné obranné politiky (čl. 42 odst. 2 SEU) a nakonec i společné obrany, která může být zavedena jednomyslným rozhodnutím Evropské rady, a aby byly současně posilovány civilní a občanská společnost na základě přístupů na předcházení konfliktům a jejich řešení založených na principu odmítání násilí, zejména prostřednictvím zvýšení finančních, administrativních a lidských zdrojů vyčleněných na zprostředkování, dialog, usmíření a okamžitou reakci na krize založenou na organizacích občanské společnosti;

107.

jakožto první krok tímto směrem navrhuje, aby byla nejprve prostřednictvím hlasování kvalifikovanou většinou v Radě provedena ustanovení článku 46 SEU, která umožňují vytvoření stálé strukturované spolupráce, neboť tento nástroj by ambicióznějším členským státům umožnil těsněji a koordinovaně spolupracovat v oblasti obrany pod záštitou EU a využívat její orgány, nástroje a rozpočet;

108.

doporučuje zřízení stálé Rady ministrů obrany, které by předsedala místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka a jejímž účelem by byla koordinace obranných politik členských států, zejména s ohledem na kybernetickou bezpečnost a boj proti terorismu, a společné vytváření strategie a priorit EU v oblasti obrany;

109.

trvá na vypracování unijní bílé knihy o bezpečnosti a obraně na základě globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, kterou v současné době připravuje místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka, a také bratislavského programu, neboť takový dokument by dále vymezil strategické cíle EU v oblasti bezpečnosti a obrany a určil by stávající i požadované schopnosti; vyzývá Komisi, aby založila svou průběžnou přípravnou práci na evropském obranném akčním plánu na výsledcích budoucí unijní bílé knihy o bezpečnosti a obraně, která by se měla rovněž zabývat otázkou, jakým způsobem a za jakých okolností je využití vojenské síly vhodné a legitimní;

110.

zdůrazňuje, že je třeba definovat společnou evropskou politiku schopností a vyzbrojování (čl. 42 odst. 3 SEU), jež by zahrnovala společné plánování, rozvoj a získávání vojenských schopností (zakázky) a jejíž součástí by měly být také návrhy, jak reagovat na kybernetické, hybridní a asymetrické hrozby; vybízí Komisi, aby vypracovala ambiciózní evropský akční plán obrany, jak oznámila v pracovním programu na rok 2016;

111.

zdůrazňuje, že Evropská obranná agentura (EDA) má velký potenciál k tomu, aby pomáhala rozvíjet jednotný trh v oblasti obrany, který bude konkurenceschopný, efektivní, podložený intenzivním výzkumem, vývojem a inovacemi a zaměřený na vytváření specializovaných pracovních míst, a vyslovuje se pro to, aby byly za tímto účelem přezkoumány možnosti partnerství veřejného a soukromého sektoru; opětovně zdůrazňuje, že je nezbytné bezodkladně posílit Evropskou obrannou agenturu tím, že jí budou poskytnuty nezbytné zdroje a politická podpora, na základě čehož bude mít možnost ujmout se vedoucí a koordinační úlohy v oblasti rozvoje, výzkumu a zakázek; opakuje svůj názor, že nejlépe by toho bylo možné dosáhnout tím, že by byly personální a provozní náklady této agentury financovány z rozpočtu Unie;

112.

připomíná článek 44 SEU, který obsahuje dodatečná ustanovení o flexibilitě a zavádí možnost svěřit provádění úkolů krizového řízení skupině členských států, jež by tyto úkoly plnila jménem EU, přičemž politickou kontrolu a strategické vedení by vykonával Politický a bezpečnostní výbor (PSC) a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ);

113.

doporučuje použít ustanovení čl. 41 odst. 3 SEU k vytvoření fondu pro zahájení operace, který by sestával z příspěvků členských států a z něhož by byly financovány přípravné činnosti v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), které nejsou hrazeny z rozpočtu Unie;

114.

zdůrazňuje, že je důležité rozšířit společné financování na oblast vojenských výdajů v rámci SBOP, mimo jiné prostřednictvím mechanismu pro správu financování společných nákladů operací Evropské unie v souvislosti s vojenstvím nebo obranou (Athena), neboť by se tak snížil finanční demotivační faktor, který členským státům brání podílet se na vojenských misích a operacích v rámci SBOP, a zlepšila by se schopnost EU reagovat na krize;

115.

vyzývá k vytvoření stálého civilního a vojenského velitelství s útvarem schopnosti vojenského plánování a provádění (MPCC) a útvarem schopnosti civilního plánování a provádění (CPCC); vyzývá k institucionalizaci různých evropských vojenských struktur (mimo jiné různých bojových skupin, evropských vojenských útvarů, obranné spolupráce Francie a Spojeného království, letecké obranné spolupráce zemí Beneluxu) do unijního rámce a zvýšení využitelnosti bojových skupin EU mimo jiné tím, že dojde k rozšíření společného financování a že bude v rámci scénářů řešení budoucích krizí automaticky zvažováno jejich nasazení jakožto výchozí možnost pro síly prvního nasazení;

116.

konstatuje, že toto stálé velitelství by se mohlo podílet na soustavném plánování pro nepředvídané události a hrát klíčovou koordinační úlohu při budoucím uplatňování čl. 42 odst. 7 SEU; je toho názoru, že „doložka o vzájemné obraně“, která je stanovena v tomto článku a již použila Francie na zasedání Rady pro zahraniční věci dne 17. listopadu 2015, bude představovat katalyzátor dalšího rozvoje bezpečnostní a obranné politiky EU vedoucí k intenzivnějšímu zapojení všech členských států;

117.

domnívá se, že je třeba podpořit spolupráci EU a NATO na všech úrovních v oblastech, jako je rozvoj schopností a plánování pro nepředvídané hybridní hrozby, a posílit úsilí o odstranění zbývajících politických překážek; naléhavě vybízí ke komplexnímu politickému a vojenskému partnerství mezi EU a NATO;

118.

vyzývá k přijetí rozhodných kroků k zajištění soudržnosti politik ve prospěch rozvoje (na základě článku 208 SFEU) a žádá, aby byl zlepšen systém hodnocení dopadu této soudržnosti politik ve prospěch rozvoje (SPR) a zřízen rozhodčí mechanismus, který by odstraňoval případný nesoulad mezi jednotlivými politikami EU, a aby byl předseda Komise pověřen politickým úkolem vypracovat obecné pokyny a řešení příslušných otázek v souladu se závazky Unie v rámci SPR;

Spravedlnost a vnitřní věci (SVV)

119.

zdůrazňuje, že je nezbytné prosazovat základní práva a svobody a trvat na potřebnosti demokratického a soudního dohledu nad protiteroristickými politikami, s ohledem na nedávné útoky a větší hrozbu terorismu má však také životně důležitý význam systematická, závazná a strukturovaná výměna informací a údajů mezi národními bezpečnostními agenturami a zpravodajskými službami a s Europolem a agenturou Frontex, která musí být zavedena co nejdříve;

120.

upozorňuje, že bezpečnostní orgány měly – stejně jako v případě předchozích útoků – o pařížských útočnících informace již před útoky a jejich jednání bylo předmětem vyšetřování a dohledu; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že navzdory požadavkům článku 88 SFEU si členské státy navzájem nesdělovaly existující údaje o těchto osobách; vyzývá Radu, aby na základě článku 352 SFEU schválila povinnou výměnu údajů mezi členskými státy; je toho názoru, že pokud nebude možné dosáhnout jednomyslnosti, bylo by vhodné využít potenciál posílené spolupráce;

121.

vyzývá Komisi a Radu, aby využily postup stanovený článkem 70 SFEU ke komplexnímu posouzení protiteroristických a s nimi souvisejících opatření EU, aby zejména posoudily provádění těchto opatření v právu a praxi členských států, míru spolupráce členských států s agenturami EU v dotčené oblasti, především s agenturami Europol a Eurojust, a aby odpovídajícím způsobem zhodnotily přetrvávající mezery a soulad těchto opatření se závazky EU v oblasti základních práv;

122.

připomíná v této souvislosti, že článek 222 SFEU obsahuje doložku solidarity, kterou lze a je třeba uplatnit v případě, že v některém členském státě dojde k teroristickému útoku nebo k přírodní či člověkem způsobené katastrofě;

123.

vyjadřuje politování nad tím, že ačkoli je cílem směrnice o dočasné ochraně řešení masového přílivu občanů třetích zemí, nebyla v souvislosti s uprchlickou krizí uplatněna;

124.

zdůrazňuje, že je třeba vypracovat spravedlivou a účinnou společnou azylovou a přistěhovaleckou politiku EU, která by vycházela ze zásad solidarity, zákazu diskriminace, nenavracení a upřímné spolupráce všech členských států a která by měla rovněž zajistit spravedlivé přerozdělení žadatelů o azyl v rámci Evropské unie; je toho názoru, že tato politika by měla zapojovat všechny členské státy; připomíná členským státům jejich stávající povinnosti v tomto ohledu a zdůrazňuje, že nový rámec pro azyl a migraci by měl být založen na základních právech migranta;

125.

poukazuje na to, že je nezbytné podniknout další kroky, aby se zajistilo, že společný evropský azylový systém bude skutečně jednotný; vyzývá členské státy, aby harmonizovaly své právní předpisy a postupy, pokud jde o kritéria definující, kdo může získat mezinárodní ochranu, a záruky ohledně postupů v oblasti mezinárodní ochrany a podmínek přijímání v návaznosti na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora EU a na zavedené osvědčené postupy v ostatních členských státech;

126.

vítá přijetí nařízení (EU) 2016/1624, kterým se rozšiřují úkoly a pravomoci agentury Frontex a tato agentura se přejmenovává na Evropskou agenturu pro pohraniční a pobřežní stráž; domnívá se, že tato agentura by mohla být v nezbytném případě podpořena vojenskými nástroji, jako jsou např. evropské námořní síly (Euromarfor) či zmodernizovaný Evropský sbor (Eurocorps), společně se zdroji sdílenými prostřednictvím stálé strukturované spolupráce; zdůrazňuje, že uvedené nařízení trvá na tom, že by členské státy měly ve vlastním zájmu a v zájmu ostatních členských států vkládat údaje do evropských databází; navrhuje, aby byla rovněž zvážena možnost zavést vzájemnou interoperabilitu databází agentur pro správu hranic (jako je např. Eurodac) a jejich interoperabilitu s databázemi Europolu;

127.

vyzývá k naléhavé revizi dublinského nařízení a zřízení celounijního právně závazného systému přerozdělování žadatelů o azyl mezi členskými státy na základě spravedlivého a závazného přidělení;

128.

upozorňuje na skutečnost, že vzhledem k bezprecedentním tokům migrantů, které dosáhly a i nadále dosahují vnějších hranic Unie, a k rychlému nárůstu počtu osob, které žádají o mezinárodní ochranu, Unie potřebuje závazný a povinný legislativní přístup k přesídlování, jak uvádí program Komise pro migraci;

129.

vyzývá k podpisu dohod s bezpečnými třetími zeměmi s cílem regulovat a omezit migrační toky dříve, než migranti dorazí na hranice EU; trvá současně na striktních postupech navracení žadatelů, jejichž nároky jsou neopodstatněné;

130.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily výdaje na odbornou přípravu odborníků na azyl a na zvýšení účinnosti postupů udělování azylu;

131.

je toho názoru, že vnější rozměr by se měl zaměřovat na spolupráci se třetími zeměmi při odstraňování původních příčin přílivu nelegálních migrantů do Evropy a při jeho řešení; domnívá se, že partnerství a spolupráce s hlavními zeměmi původu a tranzitními a cílovými zeměmi by měly být i nadále ve středu zájmu; doporučuje, aby každou spolupráci se třetími zeměmi doprovázelo hodnocení azylových systémů těchto zemí, podpory, kterou poskytují uprchlíkům, a jejich schopnosti a odhodlání bojovat proti obchodování s lidmi a převaděčství osob směřujícímu do těchto zemí nebo přes ně; uznává, že je třeba zvýšit účinnost evropského systému navracení, domnívá se však, že o navracení migrantů lze uvažovat pouze tehdy, je-li možné jej provést za bezpečných podmínek a plně při něm dodržet základní a procesní práva příslušných migrantů;

132.

vítá skutečnost, že nové nařízení (EU) 2016/1624 o Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž stanoví, že pokud se ochrana vnějších hranic stane neúčinnou do takové míry, že vznikne riziko, že bude ohroženo fungování schengenského prostoru buď z toho důvodu, že členský stát nepřijme nezbytná opatření, nebo protože členský stát, nepožádal agenturu Frontex o dostatečnou podporu nebo tuto podporu neprovádí, může Komise předložit Radě návrh rozhodnutí vymezující opatření, která má agentura provést, a požadující po dotčenému členskému státu, aby s agenturou spolupracoval na provádění těchto rozhodnutí; upozorňuje dále na skutečnost, že toto nařízení rovněž obsahuje ustanovení týkající se občanskoprávní a trestněprávní odpovědnosti členů týmů a mechanismu na podávání stížností a na monitorování a zajišťování dodržování základních práv při všech činnostech agentury;

133.

je přesvědčen, že by bylo třeba posílit lidské a finanční kapacity Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO), pokud by měl koordinovat všechny žádosti o azyl v EU a měl by být nasazen na podporu členských států, které jsou vystaveny obzvláště silnému migračnímu tlaku v souvislosti se zpracováváním žádostí o azyl, a to i v rámci jeho mandátu pro vedení společných operací, pilotních projektů a rychlých zásahů, podobně jako v případě mandátu agentury Frontex podle ustanovení nařízení (EU) č. 1168/2011;

134.

zdůrazňuje, že je důležité zlepšit koordinaci mezi Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu, agenturou Frontex a úřadem evropského veřejného ochránce práv s cílem umožnit plynulejší přijímání zpráv včasného varování v případě konkrétních migračních tlaků, kdy může být ohroženo dodržování základních svobod žadatelů o azyl; považuje za možné, že Komise by na základě těchto zpráv včasného varování mohla přijímat dočasná opatření ve smyslu čl. 78 odst. 3 SFEU;

135.

považuje za naprosto nezbytné posílit úlohu Parlamentu jako společného normotvůrce, jež by měla být postavena na stejnou úroveň s úlohou Rady, a to použitím čl. 81 odst. 3 SFEU, který umožňuje přijímat rozhodnutí v oblasti rodinného práva s přeshraničními dopady řádným legislativním postupem, pokud o tom rozhodne Rada jednomyslně po konzultaci s Parlamentem; žádá, aby v případě všech ostatních politik v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí byla rozhodnutí do budoucna přijímána řádným legislativním postupem na základě překlenovacího ustanovení čl. 48 odst. 7 SEU;

136.

vyzývá Komisi, aby na základě článku 83 SFEU navrhla minimální pravidla pro definice a sankce v souvislosti s bojem proti terorismu, obchodováním s lidmi a sexuálním vykořisťování žen a dětí, nedovoleným obchodem s drogami, nedovoleným obchodem se zbraněmi, praním peněz, korupcí, paděláním platebních prostředků, počítačovou trestnou činností a organizovanou trestnou činností;

137.

trvá na tom, aby byly uvedeny do praxe zásady zakotvené v Lisabonské smlouvě, konkrétně zásada solidarity a sdílené odpovědnosti mezi členskými státy, zásada vzájemného uznávání při provádění politik v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (článek 70 SFEU) a ustanovení Listiny základních práv EU;

138.

domnívá se, že EU musí zaručovat ochranu lidských práv a základních svobod a pokračující dodržování kodaňských kritérií a také zajistit, aby všechny členské státy dodržovaly společné hodnoty zakotvené v článku 2 SEU;

139.

trvá na tom, že je důležité dokončit tzv. balíček procesních záruk, zejména prostřednictvím vypracování právních předpisů upravujících správní zajišťování osob a zadržování nezletilých, což jsou oblasti, kde pravidla mnoha členských států nejsou plně v souladu s lidskými právy a jinými mezinárodními normami;

140.

zdůrazňuje, že je důležité dále rozvíjet evropské trestní právo, zejména v oblasti vzájemného uznávání a výkonu trestněprávních rozhodnutí;

141.

zdůrazňuje, že je důležité dále rozvíjet evropskou justiční kulturu jakožto klíčový předpoklad pro to, aby se prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti stal pro občany skutečností a aby se zajistilo lepší uplatňování práva EU;

142.

domnívá se, že je třeba vytvořit Úřad evropského veřejného žalobce, aby bylo možné bojovat proti organizované trestné činnosti, podvodům a korupci, chránit finanční zájmy Evropské unie a napravit roztříštěnost evropského prostoru vymáhání práva;

143.

zdůrazňuje, že podle článku 86 SFEU může být zřízen Úřad evropského veřejného žalobce s cílem bojovat proti trestné činnosti poškozující finanční zájmy EU pouze se souhlasem Evropského parlamentu; opakuje proto doporučení, která vyjádřil již ve svých usneseních ze dne 12. března 2014 (13) a ze dne 29. dubna 2015 (14) o konkrétním uspořádání Úřadu evropského veřejného žalobce, a zdůrazňuje, že nařízení o tomto úřadu by mělo být neprodleně přijato, aby tento úřad mohl vyšetřovat trestnou činnost poškozující finanční zájmy EU, včetně podvodů s DPH, a stíhat osoby podezřelé ze spáchání těchto činů;

144.

připomíná povinnost Unie přistoupit k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod v souladu s čl. 6 odst. 2 SEU a naléhavě vyzývá k urychlené obnově jednání s Radou Evropy v tomto ohledu s přihlédnutím ke stanovisku Evropského soudního dvora ze dne 18. prosince 2014; připomíná Komisi jakožto hlavnímu vyjednavači, že toto přistoupení posílí ochranu lidských práv všech evropských občanů;

145.

opakuje, že cílem tohoto usnesení je pouze vyhodnotit právní možnosti obsažené ve Smlouvách a v krátkodobém časovém horizontu by mělo být základem pro zlepšení fungování Evropské unie; připomíná, že budoucí hlubší zásadní reforma by si vyžádala revizi Smluv;

o

o o

146.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, Účetnímu dvoru, ECB, Výboru regionů, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a parlamentům a vládám členských států.

(1)  Úř. věst. C 184 E, 6.8.2009, s. 25.

(2)  Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 82.

(3)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0249.

(4)  Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 183.

(5)  Úř. věst. C 313, 22.9.2015, s. 9.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0103.

(7)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0010.

(8)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0382.

(9)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0395.

(10)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0050.

(11)  Úř. věst. C 468, 15.12.2016, s. 176.

(12)  COM(2012)0777 ze dne 28. listopadu 2012.

(13)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0234.

(14)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0173.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/235


P8_TA(2017)0050

Rozpočtová kapacita pro členské státy, jejichž měnou je euro

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o rozpočtové kapacitě pro členské státy, jejichž měnou je euro (2015/2344(INI))

(2018/C 252/24)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na společná jednání Rozpočtového výboru a Hospodářského a měnového výboru podle článku 55 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti a Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0038/2017),

A.

vzhledem k tomu, že nynější politické klima a stávající ekonomické a politické výzvy globalizovaného světa vyžadují, aby EU s odhodlaností přijímala odpovídající rozhodnutí a opatření v oblastech, jako je vnitřní a vnější bezpečnost, ochrana hranic a migrační politika, stabilizace našeho sousedství, růst a pracovní příležitosti, zejména v zájmu snížení nezaměstnanosti mladých a provádění dohod přijatých v roce 2015 na konferenci OSN o změně klimatu;

B.

vzhledem k tomu, že euro začalo jako úspěšný projekt, avšak poté se v členských státech, jejichž měnou je euro, začal projevovat nedostatek konvergence, politické spolupráce a odpovědnosti;

C.

vzhledem k tomu, že různé krize a celosvětové problémy vyžadují, aby členské státy, jejichž měnou je euro, co nejdříve učinily kvalitativní skok v integraci;

D.

vzhledem k tomu, že členství v měnové unii vyžaduje společné nástroje a solidaritu na evropské úrovni a povinnosti a závazky na straně každého účastnícího se členského státu;

E.

vzhledem k tomu, že v rámci členských států, jejichž měnou je euro, je třeba obnovit důvěru;

F.

vzhledem k tomu, že k využití všech výhod, které skýtá společná měna, k zajištění její udržitelnosti a plnění cílů stability a plné zaměstnanosti je zapotřebí přesně vymezený plán, který bude odrážet komplexní přístup;

G.

vzhledem k tomu, že to zahrnuje také dohodnuté dokončení bankovní unie, posílený fiskální rámec, který bude schopný ustát různé otřesy, a pobídky pro provádění strukturálních reforem podporujících růst, které budou doplňovat opatření stávající měnové politiky;

H.

vzhledem k tomu, že zcela zásadními prvky těchto snah jsou fiskální kapacita a související konvergenční kodex, přičemž je třeba zajistit, aby odpovědnost a solidarita byly úzce provázány;

I.

vzhledem k tomu, že vyřešení fiskální kapacity pro členské státy, jejichž měnou je euro, je jen jedním ze střípků mozaiky a mělo by jít ruku v ruce s jednoznačným duchem obnovy Evropy, kterým by se měly řídit členské státy, jejichž měnou je euro, i ty, které se mají teprve připojit;

1.

přijímá tento plán:

i.   Obecné zásady

Převedení suverenity v oblasti měnové politiky vyžaduje alternativní mechanismy úpravy, jako je provedení strukturálních reforem podporujících růst a realizace jednotného trhu, bankovní unie a unie kapitálových trhů, které umožní vytvoření bezpečnějšího finančního odvětví a fiskální kapacity schopné odolávat makroekonomickým otřesům a zvýší konkurenceschopnost a stabilitu ekonomik členských států, což umožní, aby se z členských států, jejichž měnou je euro, stala optimální měnová oblast.

Z hlediska předcházení trvalým transferům, morálnímu hazardu a neudržitelnému veřejnému sdílení rizika mají klíčový význam konvergence, řádná správa a podmíněnost prosazované prostřednictvím institucí, které jsou demokraticky odpovědné na úrovni členských států, jejichž měnou je euro, nebo na vnitrostátní úrovni.

S větší mírou a důvěryhodností fiskální kapacity bude možné obnovit důvěru finančního trhu v udržitelnost veřejných financí v členských státech, jejichž měnou je euro, a tím v zásadě i lépe chránit daňové poplatníky a snižovat rizika veřejného i soukromého sektoru.

Fiskální kapacita zahrnuje Evropský mechanismus stability (ESM) a zvláštní dodatečnou rozpočtovou kapacitu pro členské státy, jejichž měnou je euro. Tato rozpočtová kapacita musí být vytvořena tak, aby ESM doplňovala, aniž by byl ESM jakkoli dotčen.

Zprvu by zvláštní rozpočtová kapacita členských států, jejichž měnou je euro, měla být součástí unijního rozpočtu, nad rámec stropů víceletého finančního rámce, a měla by být financována členskými státy, jejichž měnou je euro, a dalšími zúčastněnými členy prostřednictvím zdroje příjmů, který bude dohodnut mezi zúčastněnými členskými státy a bude považován za účelově vázaný příjem a záruky. Jakmile se situace stabilizuje, mohla by být fiskální kapacita financována z vlastních zdrojů, v souladu s doporučeními obsaženými v Montiho zprávě o budoucím financování EU.

ESM bude průběžně plnit své úkoly, přičemž by měl být dále rozvíjen a přeměněn na Evropský měnový fond (EMF) s odpovídajícími kapacitami pro poskytování a získávání úvěrů a jasně definovaným mandátem, aby byl schopen zvládat asymetrické i symetrické otřesy.

ii.   Tři pilíře fiskální kapacity pro konvergenci a stabilizaci pro členské státy, jejichž měnou je euro

Fiskální kapacita by měla plnit tři různé funkce:

za prvé by měla být podněcována ekonomická a sociální konvergence v rámci členských států, jejichž měnou je euro, s cílem posílit strukturální reformy, modernizovat hospodářství a zlepšit konkurenceschopnost všech členských států a odolnost členských států, jejichž měnou je euro, čímž se přispěje rovněž k tomu, že členské státy budou schopny odolávat asymetrickým i symetrickým otřesům;

za druhé, z důvodu rozdílností hospodářských cyklů členských států, jejichž měnou je euro, plynoucích ze strukturálních rozdílů nebo obecné ekonomické zranitelnosti vzniká potřeba vytvořit nástroj, který by reagoval na asymetrické otřesy (situace, kdy určitá ekonomická událost ovlivní jedno hospodářství ve větší míře než jiné, například když v jednom konkrétním členském státu v důsledku vnějšího otřesu, který daný členský stát nemohl nikterak ovlivnit, klesne poptávka, avšak v jiných členských státech tomu tak není);

za třetí je nutné řešit symetrické otřesy (situace, kdy určitá ekonomická událost ovlivní všechna hospodářství stejnou měrou, jako je tomu například v případě kolísání cen ropy a následné situace v členských státech, jejichž měnou je euro), aby se zvýšila odolnost členských států, jejichž měnou je euro, jako celku.

Vzhledem k těmto cílům bude třeba zvážit, kterých funkcí lze dosáhnout s pomocí stávajícího právního rámce Unie a které si vyžádají úpravu či změny Smluv.

První pilíř: konvergenční kodex

Současná hospodářská situace vyžaduje investiční strategii, kterou musí doprovázet fiskální konsolidace a odpovědnost v souladu s rámcem správy ekonomických záležitostí.

Společně s Paktem o stabilitě a růstu by se měl konvergenční kodex přijatý řádným legislativním postupem a zohledňující doporučení pro jednotlivé země zaměřit po dobu pěti let na konvergenční kritéria, pokud jde o zdanění, pracovní trh, investice, produktivitu, sociální soudržnost a kapacity veřejné administrativy a řádné správy v rámci stávajících Smluv.

V rámci správy ekonomických záležitostí by měl být soulad s konvergenčním kodexem podmínkou pro plnou účast ve fiskální kapacitě a každý členský stát by měl předložit návrhy, jakým způsobem splnit kritéria konvergenčního kodexu.

Fiskální kapacitu pro členské státy, jejichž měnou je euro, by měly doplňovat dlouhodobá strategie dluhové udržitelnosti a snižování dluhu a posilování růstu a investic v členských státech, jejichž měnou je euro, což by vedlo ke snížení celkových nákladů na refinancování a ke snížení poměru dluhu vůči HDP.

Druhý pilíř: absorpce asymetrických otřesů

Vzhledem k silnému provázání členských států, jejichž měnou je euro, nemůže žádné úsilí o koordinaci politik členských států, konvergenci a udržitelné strukturální reformy zcela vyloučit možnost asymetrických otřesů s dopadem na stabilitu členských států, jejichž měnou je euro, jako celku.

Stabilizaci prostřednictvím ESM/EMF by měl doplňovat mechanismus automatické absorpce otřesů.

Stabilizace musí podněcovat k používání osvědčených postupů a bránit morálnímu hazardu.

Tento systém musí zahrnovat jasná pravidla pro lhůty možných plateb a úhrad, musí být jasně definována jeho velikost a mechanismus financování a musí být během delšího cyklu rozpočtově neutrální.

Třetí pilíř: absorpce symetrických otřesů

Symetrické otřesy by mohly v budoucnu destabilizovat členské státy, jejichž měnou je euro, jako celek, neboť tento měnový prostor zatím nedisponuje nástroji, které jsou nezbytné pro zvládnutí další krize stejného rozsahu, jaký měla předchozí krize.

V případě symetrických otřesů způsobených nedostatečnou vnitřní poptávkou nelze růst znovu nastartovat pouze prostřednictvím měnové politiky, zejména v situaci, kdy se úrokové sazby blíží záporné hodnotě. Rozpočet členských států, jejichž měnou je euro, by měl mít dostatečný objem pro řešení těchto symetrických otřesů financováním investic zaměřených na souhrnnou poptávku a plnou zaměstnanost v souladu s článkem 3 SEU.

iii.   Správa, demokratická odpovědnost a kontrola

Ve správě ekonomických záležitostí pro členské státy, jejichž měnou je euro, by měla převažovat metoda Společenství.

Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty by měly zastávat v obnoveném rámci správy ekonomických záležitostí výraznější úlohu, aby se posílila demokratická odpovědnost. To zahrnuje posílenou odpovědnost jednotlivých států za evropský semestr a reformu meziparlamentní konference stanovené v článku 13 rozpočtového paktu s cílem poskytnout jí větší obsahovou náplň a rozvíjet postavení parlamentů a občanů. Ve snaze zlepšit odpovědnost by měly vnitrostátní parlamenty dohlížet na své vlády stejně jako Evropský parlament, který by měl dohlížet na evropskou exekutivu.

Funkce předsedy Euroskupiny a komisaře pro hospodářské a finanční záležitosti by se mohly sloučit a v takovém případě by předseda Komise měl jmenovat tohoto komisaře místopředsedou Komise.

Ministr financí v rámci Komise by měl mít plnou demokratickou odpovědnost a měly by mu být poskytnuty veškeré nezbytné prostředky a kapacity k uplatňování a vymáhání stávajícího rámce správy ekonomických záležitostí a k optimalizaci rozvoje členských států, jejichž měnou je euro, ve spolupráci s ministry financí členských států, jejichž měnou je euro.

Evropský parlament by měl přehodnotit svá pravidla a organizaci, aby zajistil plnou demokratickou odpovědnost fiskální kapacity vůči poslancům EP z těchto členských států;

2.

vyzývá:

Evropskou radu, aby nejpozději na schůzce EU v Římě (březen 2017) vydala pokyny v souladu s výše uvedeným, včetně rámce pro dlouhodobou udržitelnou stabilizaci členských států, jejichž měnou je euro;

Komisi, aby v roce 2017 předložila bílou knihu s ambiciózní hlavní kapitolou věnovanou členským státům, jejichž měnou je euro, a příslušné legislativní návrhy a využila všechny prostředky v rámci stávajících Smluv, včetně konvergenčního kodexu, rozpočtu členských států, jejichž měnou je euro, a automatických stabilizátorů, a aby stanovila přesný časový rámec pro provádění těchto opatření;

3.

prohlašuje, že je připraven dokončit všechna legislativní opatření, která nevyžadují změnu Smlouvy, do konce současného mandátu Komise a Evropského parlamentu a připravit půdu pro střednědobé a dlouhodobé změny Smlouvy nezbytné k tomu, aby bylo možné dosáhnout udržitelnosti členských států, jejichž měnou je euro,;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, Komise, Rady, Euroskupiny, prezidentovi Evropské centrální banky, výkonnému řediteli Evropského mechanismu stability a parlamentům členských států.

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/239


P8_TA(2017)0051

Občanskoprávní pravidla pro robotiku

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 obsahující doporučení Komisi o občanskoprávních pravidlech pro robotiku (2015/2103(INL))

(2018/C 252/25)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Rady 85/374/EHS (1),

s ohledem na studii o etických aspektech kyberneticko-fyzikálních systémů vypracovanou jménem výboru pro Hodnocení vědecko-technických možností (STOA) a pod vedením oddělení vědeckých prognóz (STOA) GŘ Výzkumné služby Evropského parlamentu,

s ohledem na články 46 a 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0005/2017),

Úvod

A.

vzhledem k tomu, že od Frankensteinova monstra Mary Shelleyové po klasický mýtus o Pygmalionovi, přes příběh o pražském Golemovi až po roboty Karla Čapka, který slovo „robot“ použil poprvé, lidé snili o stvoření myslících strojů, které měly většinou podobu androidů s lidskými rysy;

B.

vzhledem k tomu, že lidstvo nyní stojí na prahu věku, kdy se zdá, že stále složitější „roboti“, „boti“, „androidi“ a jiné projevy umělé inteligence zažehnou novou průmyslovou revoluci, kterou pravděpodobně pocítí všechny vrstvy společnosti, a proto je nesmírně důležité, aby zákonodárce zvážil její právní a etické důsledky, aniž by však omezoval inovace;

C.

vzhledem k tomu, že je třeba stanovit obecně přijatelnou definici robota a umělé inteligence, která bude pružná a nebude bránit inovacím;

D.

vzhledem k tomu, že zatímco mezi roky 2010 až 2014 stoupal prodej robotů každý rok průměrně o 17 %, v roce 2014 prodej vzrostl o 29 %, což je historicky nejvyšší meziroční nárůst; tento skok byl způsoben zejména poptávkou výrobců automobilových dílů a elektrických resp. elektronických zařízení; vzhledem k tomu, že za poslední desetiletí se ztrojnásobil počet žádostí o patentovou ochranu robotických technologií;

E.

vzhledem k tomu, že zaměstnanost se za posledních 200 let díky technologickému vývoji setrvale zvyšovala; vzhledem k tomu, že robotika a umělá inteligence mohou potenciálně proměnit životy a pracovní návyky, zvýšit efektivitu a úspory posílit bezpečnost a poskytovat kvalitnější služby; vzhledem k tomu, že v krátkodobém až střednědobém horizontu nese robotika a umělá inteligence příslib zvyšování efektivity a úspor, a to nejen v průmyslové výrobě a obchodu, ale také v dopravě, zdravotní péči, záchranných službách, vzdělávání, zemědělství a dalších oblastech, a současně umožní, aby lidé nemuseli být vystaveni nebezpečným podmínkám, například při sanaci zamořených oblastí;

F.

vzhledem k tomu, že stárnutí populace je výsledkem prodlužování života, jehož bylo dosaženo díky zlepšení životních podmínek a pokroku v moderní medicíně, a je jednou z největších politických, sociálních a hospodářských výzev, před nimiž stojí evropské společnosti ve 21. století; vzhledem k tomu, že do roku 2025 bude více než 20 % Evropanů věku 65 a více let, přičemž obzvlášť rychle poroste počet osob starších 80 let, což způsobí v naší společnosti podstatně jiný poměr mezi generacemi, a vzhledem k tomu, že je v zájmu společnosti, aby starší lidé zůstali co nejdéle zdraví a aktivní;

G.

vzhledem k tomu, že v dlouhodobém výhledu míří současné trendy k vývoji inteligentních a autonomních strojů, které budou schopny zlepšovat se na základě výcviku a nezávisle se rozhodovat, což s sebou nese nejen hospodářské výhody, ale rovněž celou řadu obav týkajících se přímých i nepřímých důsledků pro společnost jako celek;

H.

vzhledem k tomu, že strojové učení může mít dalekosáhlé hospodářské a inovativní přínosy pro společnost, neboť prudce zvýší schopnost analyzovat údaje, zároveň však vyvolává otázky týkající se zajištění nediskriminace, dodržování řádných postupů, transparentnosti a srozumitelnosti rozhodovacích procesů;

I.

vzhledem k tomu, že podobně musejí být provedena posouzení hospodářských změn a dopadů na zaměstnanost, které s sebou robotika a strojové učení přinesou; vzhledem k tomu, že i přes nepopiratelné výhody, které robotika nabízí, může její zavádění vést k přeměně pracovního trhu a k potřebě náležitě reagovat na budoucí vývoj v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti a sociálních politik;

J.

vzhledem k tomu, že široké využívání robotů sice nemusí automaticky vést k úbytku pracovních míst, je nicméně pravděpodobné, že pracovních míst vyžadujících nižší kvalifikaci v odvětvích, která jsou náročná na pracovní sílu, se automatizace dotkne citelněji; vzhledem k tomu, že tento trend by mohl vrátit výrobní procesy zpět do EU; vzhledem k tomu, že výzkum prokázal, že zaměstnanost roste výrazně rychleji v oborech, kde se ve větší míře používá počítačů; vzhledem k tomu, že automatizace práce může osvobodit lidi od jednotvárné ruční práce a umožnit jim přesměrovat své síly na tvořivější a smysluplnější úkoly; vzhledem k tomu, že automatizace vyžaduje, aby vlády investovaly do vzdělávání a dalších reforem, které umožní lepší rozložení ve prospěch těch typů dovedností, které budou pracovníci do budoucna potřebovat;

K.

vzhledem k tomu, že s vědomím prohlubujících se rozdílů ve společnosti, v níž se zmenšuje střední třída, je nezbytnési uvědomit, že rozvoj robotiky může vést k vyšší koncentraci bohatství a vlivu v rukou menšiny;

L.

vzhledem k tomu, že rozvoj robotiky a umělé inteligence rozhodně ovlivní podobu pracoviště, takže mohou vzniknout nové obavy týkající se odpovědnosti, zatímco k určitým dalším obavám již nebude důvod; vzhledem k tomu, že pro případ, že by vznikla nebezpečná situace nebo nastaly problémy, musí být vyjasněna právní odpovědnost z hlediska obchodního modelu i z hlediska modelů zaměstnanosti;

M.

vzhledem k tomu, že trend směřující k automatizaci s sebou nese požadavek, aby ti, kteří se podílejí na vývoji aplikací umělé inteligence a jejich uvádění na trh, měli již od fáze návrhu na zřeteli bezpečnost a etiku, a byli si tak vědomi toho, že musejí být připraveni přijmout právní odpovědnost za kvalitu technologie, kterou vytvářejí;

N.

vzhledem k tomu, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (2) (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) stanoví právní rámec ochrany osobních údajů; vzhledem k tomu, že bude pravděpodobně potřeba se zabývat dalšími aspekty přístupu k údajům a ochrany osobních údajů a soukromí, protože aplikace a přístroje schopné komunikovat mezi sebou navzájem a s různými databázemi, aniž by do této komunikace vstupovali lidé, mohou být stále zdrojem obav týkajících se ochrany soukromí;

O.

vzhledem k tomu, že rozvoj robotiky a umělé inteligence může a měl by být koncipován takovým způsobem, aby robotika i umělá inteligence zachovávaly důstojnost, autonomii a sebeurčení jednotlivce, zvláště pak při vykonávání práce pečovatelů a společníků a v souvislosti s používáním lékařských zařízení a „opravami“ nebo vylepšováním lidského těla;

P.

vzhledem k tomu, že existuje možnost, že by v dlouhodobém horizontu umělá inteligence mohla překonat lidské duševní schopnosti;

Q.

vzhledem k tomu, že další rozvoj a širší využívání automatizovaných a algoritmických rozhodovacích procesů má nezpochybnitelný dopad na to, k čemu se nakonec přikloní soukromé osoby (například podniky či uživatelé internetu) a správní, soudní či jiné veřejné orgány v rámci svého rozhodování v záležitostech spotřebitelského, obchodního či úředního rázu; vzhledem k tomu, že nedílnou součástí procesu automatizovaného a algoritmického rozhodování musí být určité ochranné prvky a možnost lidské kontroly a lidského ověřování;

R.

vzhledem k tomu, že několik zahraničních jurisdikcí, například USA, Japonsko, Čína a Jižní Korea, uvažuje o vytvoření právní úpravy v oblasti robotiky a umělé inteligence a učinilo již určité kroky tímto směrem, a vzhledem k tomu, že některé členské státy rovněž začaly uvažovat o možnosti vypracovat právní normy nebo provést legislativní změny, které by zohlednily nové způsoby uplatnění těchto technologií;

S.

vzhledem k tomu, že evropskému průmyslu by mohl prospět účinný, konzistentní a transparentní regulační přístup na úrovni EU, který by vytvářel předvídatelné a dostatečně jasné podmínky, za nichž by podniky mohly vyvíjet aplikace a plánovat své obchodní modely na evropské úrovni, a současně by zajistil, že si Unie a její členské státy zachovají kontrolu nad novými regulačními standardy, a nebudou tedy nuceny přijímat a uplatňovat standardy stanovené někým jiným, totiž třetími státy, které rovněž stojí v čele vývoje robotiky a umělé inteligence;

Obecné zásady

T.

vzhledem k tomu, že Asimovovy zákony (3) je třeba chápat tak, že jsou určeny konstruktérům, výrobcům a provozovatelům robotů, neboť tyto zákony nelze převést do strojového kódu;

U.

vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit soubor pravidel, která budou upravovat zejména otázky odpovědnosti a transparentnosti a budou v souladu s bytostně evropskými a univerzálními humanistickými hodnotami, jimiž se vyznačuje příspěvek Evropy ke společnosti; vzhledem k tomu, že tato pravidla nesmí ovlivňovat proces výzkumu, inovací a rozvoje v oblasti robotiky;

V.

vzhledem k tomu, že Unie by mohla sehrát zásadní úlohu při vytváření základních etických zásad, jimiž by se měl řídit vývoj, programování a používání robotů a umělé inteligence, a při začleňování těchto zásad do evropských právních předpisů a kodexů chování s cílem utvářet technickou revoluci tak, aby sloužila lidstvu, aby užitek z pokročilých robotických systémů a umělé inteligence byl co nejšířeji sdílen a aby sev nejvyšší možné míře zamezilo potenciálním rizikům;

W.

vzhledem k tomu, že přílohu legislativního usnesení tvoří Charta robotiky, která byla vypracována za pomoci oddělení vědeckých prognóz (STOA) GŘ Výzkumné služby Evropského parlamentu a která předkládá etický kodex inženýrů robotiky, kodex pro komise pro etiku výzkumu, „licenci“ konstruktérů a „licenci“ uživatelů;

X.

vzhledem k tomu, že k budoucím iniciativám v oblasti robotiky a umělé inteligence by měla Unie zaujmout postupný, pragmatický a obezřetný přístup hlásaný Jeanem Monnetem (4), aby nebyly zadušeny inovace;

Y.

vzhledem k tomu, že s ohledem na současný stupeň rozvoje robotiky a umělé inteligence je vhodné začít s otázkami občanskoprávní odpovědnosti;

Odpovědnost

Z.

vzhledem k tomu, že díky pozoruhodnému technickému pokroku, k němuž došlo v posledním desetiletí, dokáží dnešní roboti nejen vykonávat činnosti, které bývaly výlučnou doménou člověka, nýbrž získávají také určité autonomní a kognitivní schopnosti – např. schopnost učit se na základě zkušeností a činit kvazi samostatná rozhodnutí – takže se stále více podobají subjektům, které interagují se svým okolím a jsou je schopny výrazně ovlivňovat; vzhledem k tomu, že v této souvislosti se může jednou ze stěžejních otázek stát problém právní odpovědnosti v případě, že robot svou činností způsobí újmu;

AA.

vzhledem k tomu, že autonomii robota lze definovat jako schopnost činit rozhodnutí a uplatňovat je vůči okolnímu světu nezávisle na kontrole či vlivu zvnějšku; vzhledem k tomu, že tato autonomie je čistě technické povahy a její stupeň závisí na tom, jak byl robot konstruován, pokud jde o komplexitu jeho interakce s prostředím;

AB.

vzhledem k tomu, že čím je robot autonomnější, tím méně jej lze považovat za pouhý nástroj v rukou jiných subjektů (výrobců, provozovatelů, vlastníků, uživatelů atd.); vzhledem k tomu, že s tím je spojena otázka, zda jsou dostačující obvyklá pravidla pro odpovědnost, nebo zda je zapotřebí stanovit nové zásady a pravidla, které vyjasní právní odpovědnost různých subjektů, pokud jde o jejich odpovědnost za jednání a opomenutí ze strany robotů, jejichž příčinu nelze vysledovat zpět k určitému lidskému činiteli, a zda takovému jednání či opomenutí ze strany robotů, jímž byla způsobena určitá újma, bylo možné zamezit;

AC.

vzhledem k tomu, že autonomie robotů nás v konečném důsledku staví před otázku jejich povahy s ohledem na stávající právní kategorie, tj. zda by měla být vytvořena nová kategorie s vlastními specifickými rysy a důsledky;

AD.

vzhledem k tomu, že současný právní rámec neumožňuje, aby robot nesl sám o sobě odpovědnost za jednání nebo opomenutí, jimiž způsobí škodu třetí straně; vzhledem k tomu, že platná pravidla pro odpovědnost se vztahují na případy, kdy za jednání nebo opomenutí robota lze činit odpovědným konkrétního lidského činitele, například výrobce, provozovatele, vlastníka nebo uživatele, pokud tato osoba mohla předvídat škodlivé jednání robota a zabránit mu; vzhledem k tomu, že výrobci, provozovatelé, vlastníci nebo uživatelé by také mohli nést absolutní odpovědnost za jednání či opomenutí robota;

AE.

vzhledem k tomu, že podle současného právního rámce se na škody, které způsobí robot nebo umělá inteligence, vztahuje jednak odpovědnost za výrobky (kdy za nesprávné fungování určitého výrobku nese odpovědnost jeho výrobce) a jednak pravidla, jimiž se řídí odpovědnost za způsobenou újmu (kdy za chování, jehož následkem byla způsobena újma, zodpovídá uživatel výrobku);

AF.

vzhledem k tomu, že pokud by robot byl schopen činit samostatná rozhodnutí, tradiční pravidla by již nestačila k určení odpovědnosti za škodu způsobenou robotem, protože by nebylo možné určit stranu, která má poskytnout odškodnění a napravit škodu, kterou robot způsobil;

AG.

vzhledem k tomu, že v oblasti smluvní odpovědnosti se jasně projevují nedostatky současné právní úpravy, neboť pokud budou stroje konstruovány tak, aby si vybíraly své smluvní partnery, vyjednávaly smluvní podmínky, uzavíraly smlouvy a rozhodovaly o tom, zda a jak je budou uplatňovat, nebude již možné se řídit tradičními pravidly; vzhledem k tomu, že bude nutné vytvořit pravidla nová, účinná a aktuální, která by odpovídala technologickému vývoji a nejnovějším inovacím, které našly uplatnění na trhu;

AH.

vzhledem k tomu, že pokud jde o mimosmluvní odpovědnost, směrnice 85/374/EHS se vztahuje pouze na škodu způsobenou výrobními vadami robota, a to navíc pod podmínkou, že poškozená osoba prokáže škodu, vadu a příčinnou souvislost mezi vadou a škodou, takže je možné, že právní rámec absolutní odpovědnosti či odpovědnosti bez zavinění nebude dostačující;

AI.

vzhledem k tomu, že bez ohledu na oblast působnosti směrnice 85/374/EHS není platná právní úprava dostačující k tomu, aby zajistila odpovědnost za škodu způsobenou roboty nové generace, pokud by tito roboti měli schopnost adaptace a učení, která by způsobila, že by jejich jednání bylo do určité míry nepředvídatelné, neboť tito roboti by se samostatně učili na základě vlastních variabilních zkušeností a interagovali by s prostředím jedinečným, nepředvídatelným způsobem;

Obecné principy rozvoje robotiky a umělé inteligence pro civilní účely

1.

vyzývá Komisi, aby navrhla jednotné unijní definice kyberneticko-fyzikálních systémů, autonomních systémů, inteligentních autonomních robotů a jejich podkategorií, přičemž by vzala v úvahu níže uvedené vlastnosti, jimiž se vyznačuje inteligentní robot:

je autonomní díky senzorům nebo výměně dat s okolním prostředím (propojenost) a je schopen tato data předávat a analyzovat;

má schopnost samostatného učení na základě zkušeností a interakce (volitelné kritérium);

má alespoň menší fyzickou strukturu;

má schopnost přizpůsobit své jednání a svou činnost okolnímu prostředí;

není v biologickém smyslu živý;

2.

domnívá se, že pro určité konkrétní podkategorie robotů by měl být ve vhodných a nezbytných případech na vnitřním trhu Unie zaveden všeobecný unijní systém registrace pokročilých robotů, a vyzývá Komisi, aby stanovila kritéria pro klasifikaci robotů s cílem určit, kteří roboti by měli být registrováni; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je žádoucí, aby takový registrační systém a registr spravovala zvláštní agentura EU pro robotiku a umělou inteligenci;

3.

zdůrazňuje, že rozvoj robotických technologií by se měl zaměřit na to, aby doplňoval, a nikoli nahrazoval schopnosti člověka; domnívá se, že ve vývoji robotiky a umělé inteligence je zcela zásadní, aby bylo zaručeno, že lidé budou mít nad inteligentními stroji neustálou kontrolu; domnívá se, že je třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, že mezi člověkem a robotem může vzniknout emoční vazba – zejména v případě zranitelných skupin (děti, starší osoby a osoby se zdravotním postižením), a poukazuje na problémy spojené s vážnými emočními či fyzickými dopady, které by toto emoční pouto mohlo mít na člověka;

4.

zdůrazňuje, že postup na úrovni Unie by zamezil tříštění vnitřního trhu a napomohl tak rozvoji, a zároveň vyzdvihuje důležitost zásady vzájemného uznávání při přeshraničním využívání robotů a robotických systémů; připomíná, že testování, certifikace a souhlas s uvedením na trh by měly být vyžadovány pouze v jednom členském státě; zdůrazňuje, že by tento postup měl být doprovázen účinným dozorem nad trhem;

5.

zdůrazňuje význam opatření na podporu malých a středních podniků a začínajících podniků v odvětví robotiky, které v tomto odvětví vytvářejí nové tržní segmenty či využívají roboty;

Výzkum a inovace

6.

poukazuje na to, že řada robotických aplikací se dosud nachází v experimentální fázi; vítá, že z vnitrostátních i unijních prostředků je financováno stále více výzkumných projektů; považuje za velmi důležité, aby Unie, spolu s členksými státy díky veřejnému financování, byla i nadále v čele výzkumu robotiky a umělé inteligence; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily finanční nástroje, z nichž jsou financovány výzkumné projekty v oblasti robotiky a informačních a komunikačních technologií, včetně partnerství veřejného a soukromého sektoru, a aby ve svých výzkumných politikách uplatňovaly zásady otevřené vědy a odpovědných etických inovací; zdůrazňuje, že je třeba vyčlenit dostatek prostředků na řešení sociálních a etických, právních a hospodářských výzev, před něž nás staví rozvoj a uplatnění nových technologií;

7.

vyzývá Komisi a členské státy, aby rozvíjely výzkumné programy, podporovaly výzkum dlouhodobých rizik a příležitostí, které skýtají technologie robotiky a umělé inteligence, a vybízely k co nejrychlejšímu zahájení strukturovaného veřejného dialogu o důsledcích rozvoje těchto technologií; vyzývá Komisi, aby v rámci přezkumu víceletého finančního rámce v polovině období posílila svou podporu programu SPARC financovanému v rámci programu Horizont 2020; vyzývá Komisi a členské státy, aby spojily své úsilí ve snaze zajistit důkladné monitorování přechodu těchto technologií z výzkumu na trh a jejich tržní využití a zaručit, že tento přechod bude probíhat lépe, přičemž musí být nejprve provedeno jejich hodnocení z hlediska bezpečnosti v souladu se zásadou předběžné opatrnosti;

8.

zdůrazňuje, že inovace v oblasti robotiky a umělé inteligence a integrace robotiky a umělé inteligence do ekonomiky a společnosti si žádají digitální infrastrukturu poskytující možnost připojení odkudkoli; vyzývá Komisi, aby stanovila rámec, který naplní potřeby v oblasti konektivity pro digitální budoucnost Unie, a zajistila, že širokopásmový přístup a přístup na síť 5G budou plně v souladu se zásadou neutrality sítě;

9.

je pevně přesvědčen, že pro umožnění toků dat v reálném čase, díky nimž budou moci roboti a umělé inteligence zvyšovat svou flexibilitu a autonomii, je klíčová interoperabilita systémů, zařízení a cloudových služeb, založená na bezpečnosti a ochraně soukromí jakožto konstrukčních principech; žádá Komisi, aby propagovala otevřené prostředí od otevřených standardů a inovativních modelů udělování licencí až po otevřené platformy a transparentnost, neboť tím se zamezí závislosti na soukromých systémech, které omezují interoperabilitu;

Etické zásady

10.

konstatuje, že emancipační potenciál robotiky je třeba vnímat na pozadí různých napětí a rizik a je třeba ho důsledně posoudit z hlediska bezpečnosti osob, zdraví a bezpečnosti, svobody, soukromí, integrity a důstojnosti, sebeurčení a nediskriminace a ochrany osobních údajů;

11.

domnívá se, že současný právní rámec Unie je třeba modernizovat a ve vhodných případech doplnit o etické zásady, jež by odrážely složitost robotické problematiky a její dopady v sociální, zdravotní a bioetické oblasti; domnívá se, že je zapotřebí jasný, přísný a efektivní etický rámec pro vývoj, výrobu, používání a úpravy robotů, který by doplnil právní doporučení obsažená v této zprávě a ve vnitrostátním acquis a acquis Unie; přikládá k tomuto usnesení návrh rámce v podobě charty spočívající v etickém kodexu pro inženýry v oblasti robotiky, kodexu pro komise pro etiku výzkumu, které přezkoumávají robotické protokoly, a vzorových licencích pro konstruktéry a uživatele;

12.

vyzdvihuje zásadu transparentnosti, podle níž by mělo být vždy možné podat odůvodnění každého rozhodnutí učiněného s pomocí umělé inteligence, které může mít významný dopad na život jedné nebo více osob; domnívá se, že výpočetní činnost systémů umělé inteligence by mělo být vždy možné převést do formy pochopitelné pro člověka; domnívá se, že pokročilí roboti by měli být vybaveni „černou skříňkou“, kde budou zaznamenávány údaje o každé operaci, kterou daný stroj provede, včetně logiky, na níž se jeho rozhodnutí zakládají;

13.

zdůrazňuje, že tento etický rámec by měl vycházet ze zásad prospěšnosti, neškodlivosti, autonomie a spravedlnosti, z principů a hodnot zakotvených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii a v z Listině základních práv, jimiž jsou lidská důstojnost, rovnost, spravedlnost a rovnoprávnost, nediskriminace, informovaný souhlas, soukromý a rodinný život a ochrana dat, jakož i z dalších základních principů a hodnot práva Unie, jako jsou zákaz stigmatizace, transparentnost, autonomie, osobní odpovědnost a sociální odpovědnost, a ze stávajících etických postupů a norem;

14.

domnívá se, že zvláštní pozornost je třeba věnovat robotům, kteří fungují v tradičně chráněných a soukromých oblastech, a představují tak významnou hrozbu pro zachování důvěrnosti, protože jsou schopni získávat a odesílat osobní a citlivé údaje;

Evropská agentura

15.

je přesvědčen, že je nezbytné prohloubení spolupráce mezi členskými státy a Komisí, aby byla v Unii zaručena koherentní přeshraniční pravidla, která budou napomáhat spolupráci mezi evropskými ekonomikami a která umožní, aby bylo v celé Unii možné používat roboty, kteří budou splňovat požadované bezpečnostní normy a budou v souladu s etickými principy zakotvenými v právu Unie;

16.

vyzývá Komisi, aby zvážila vytvoření evropské agentury pro robotiku a umělou inteligenci, která by vypracovávala odborné posudky týkající se technických, etických a regulačních otázek pro relevantní veřejné činitele na unijní a vnitrostátní úrovni, s cílem podpořit jejich snahu včas, eticky a na základě správných informací reagovat na nové příležitosti a výzvy, které přináší rozvoj robotických technologií, např. v odvětví dopravy, zejména pokud mají tyto příležitosti a výzvy přeshraniční rozměr;

17.

domnívá se, že vzhledem k velkému potenciálu robotiky a problémům s ní spojeným a vzhledem k současné dynamice investic by měla být tato evropská agentura vybavena dostatečným rozpočtem a měla by zaměstnávat odborníky na regulaci a externí odborníky v oblasti techniky a etiky, kteří by se zabývali meziodvětvovým a multidisciplinárním sledováním robotických aplikací, zjišťovali osvědčené postupy a případně doporučovali regulační opatření, definovali nové zásady a řešili potenciální otázky ochrany spotřebitele a systémové výzvy; žádá Komisi (a evropskou agenturu, pokud vznikne), aby každoročně informovaly Evropský parlament o nejnovějším vývoji v robotice a o veškerých opatřeních, která je třeba přijmout;

Práva duševního vlastnictví a předávání údajů

18.

poukazuje na to, že ačkoli neexistují žádná právní ustanovení, která by se specificky týkala robotiky, lze na robotiku snadno uplatnit některé stávající právní režimy a doktríny, ačkoli některým aspektům bude pravděpodobně třeba věnovat zvýšenou pozornost; vyzývá Komisi, aby podporovala horizontální, technologicky neutrální přístup k duševnímu vlastnictví, který by se vztahoval na různá odvětví, v nichž by mohla být robotika uplatněna;

19.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že občanskoprávní předpisy v odvětví robotiky budou slučitelné s všeobecným nařízením o ochraně údajů a budou v souladu se zásadou nezbytnosti a proporcionality; vyzývá Komisi a členské státy, aby braly v úvahu rychlý technologický vývoj v oblasti robotiky, včetně vývoje kyberneticko-fyzikálních systémů, a aby zajistily, že právo Unie nebude za vývojem a využíváním těchto technologií zaostávat;

20.

zdůrazňuje, že právo na respektování soukromého života a právo na ochranu osobních údajů, jak jsou zakotvena v článcích 7 a 8 Listiny a v článku 16 Smlouvy o fungování Evropské unie (Dále jen „Smlouva o fungování EU“), se uplatňují na všechny oblasti robotiky a umělé inteligence a že musí být plně dodržován unijní právní rámec ochrany údajů; v této souvislosti požaduje, aby byla v rámci pro provádění obecného nařízení o ochraně osobních údajů vyjasněna pravidla a kritéria týkající se používání kamer a senzorů v robotech; vyzývá Komisi, aby zajistila dodržování zásad ochrany údajů, jako je ochrana soukromí již od návrhu (privacy by design) a ochrana soukromí jako výchozí nastavení (privacy by default), minimalizace dat, omezení účelu, jakož i transparentní kontrolní mechanismy a přiměřené možnosti nápravy v souladu s právními předpisy Unie na ochranu údajů, a aby dbala na to, že přiměřená doporučení a standardy budou podporovány a začleňovány do politik Unie;

21.

zdůrazňuje, že volný pohyb údajů má obrovský význam pro digitální ekonomiku a rozvoj odvětví robotiky a umělé inteligence; zdůrazňuje, že vysoká úroveň bezpečnosti robotických systémů, včetně jejich interních datových systémů a datových toků, je pro přiměřené využívání robotů a umělé inteligence klíčová; klade důraz na to, že musí být zajištěna ochrana sítí vzájemně propojených robotů a umělé inteligence, aby se zabránilo možnému narušení bezpečnosti; zdůrazňuje, že zcela zásadní význam má vysoký stupeň bezpečnosti a ochrany osobních údajů, spolu s náležitým ohledem na ochranu soukromí v komunikaci mezi lidmi, roboty a umělou inteligencí; zdůrazňuje, že konstruktéři robotických systémů a systémů umělé inteligence nesou odpovědnost za to, že jimi vyvíjené výrobky budou bezpečné, spolehlivé a vhodné pro daný účel; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly vývoj potřebných technologií, včetně koncepce vestavěné bezpečnosti (security by design);

Standardizace a bezpečnost

22.

zdůrazňuje, že otázka stanovení norem a zajištění interoperability má klíčový význam pro budoucí soutěž v oblasti technologií využívajících umělé inteligence a robotiky; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve své práci na mezinárodní harmonizaci technických norem, zejména ve spolupráci s evropskými normalizačními organizacemi a s Mezinárodní organizací pro normalizaci, s cílem podporovat inovace, zamezit tříštění jednotného trhu a zaručit vysokou úroveň bezpečnosti produktů a ochrany spotřebitelů, ve vhodných případech také stanovením minimálních norem bezpečnosti na pracovišti; poukazuje na význam legálního zpětného inženýrství (reverse engineering) a otevřených standardů, aby bylo možné maximálně využít inovací a zajistit, aby roboti mohli navzájem komunikovat; vítá proto zřízení zvláštních technických výborů, jako je ISO/TC 299 Robotics, které se věnují výhradně vypracovávání norem v oblasti robotiky;

23.

zdůrazňuje, že pro zjištění a posouzení rizik, které by roboti mohli přinášet, jakož i jejich technologického vývoje nad rámec čistě experimentální laboratorní fáze je nutné provádět jejich testování v reálných podmínkách; v této souvislosti zdůrazňuje, že testování robotů v reálných podmínkách, zejména ve městech a na silnicích, je spojeno s velkým množstvím problémů, včetně s překážkami, které zpomalují postup těchto testovacích fází a vyžadují účinné strategie a účinný mechanismus sledování; vyzývá Komisi, aby v souladu se zásadou předběžné opatrnosti vypracovala jednotná kritéria pro všechny členské státy, která by jednotlivé členské státy měly používat k určení oblastí, v nichž jsou pokusy s roboty povoleny;

Autonomní dopravní prostředky

a)   Autonomní vozidla

24.

zdůrazňuje, že autonomní doprava zahrnuje veškeré formy dálkově řízených, automatizovaných, propojených a autonomních dopravních prostředků, a to silničních, železničních, vodních a leteckých, včetně vozidel, vlaků, plavidel, trajektů, letadel, dronů, jakož i všech budoucích forem vývoje a inovací v tomto odvětví;

25.

domnívá se, že automobilový průmysl akutně potřebuje účinná unijní a celosvětová pravidla k zajištění přeshraničního rozvoje automatických a autonomních vozidel, má-li být plně rozvinut jejich ekonomický potenciál a mají-li mít technologické trendy pozitivní účinky; zdůrazňuje, že roztříštěná regulace by bránila implementaci autonomních dopravních systémů a snižovala evropskou konkurenceschopnost;

26.

upozorňuje na skutečnost, že v případě neplánovaného převzetí kontroly nad vozidlem má zásadní význam reakční doba řidiče, a vyzývá tudíž k tomu, aby zúčastněné strany zajistily, že budou při řešení problémů spojených s bezpečností a odpovědností vycházet z realistických hodnot;

27.

domnívá se, že přechod na autonomní vozidla bude mít dopad na tyto oblasti: občanská odpovědnost (odpovědnost a pojištění), bezpečnost silničního provozu, veškeré aspekty ochrany životního prostředí (např. energetická účinnost, používání obnovitelných technologií a energetických zdrojů), otázky spojené s daty (např. přístup k datům, ochrana dat, soukromí a sdílení dat), otázky spojené s infrastrukturou IKT (např. vysoká hustota efektivních a spolehlivých komunikací) a zaměstnanost (např. tvorba a zánik pracovních míst, výcvik řidičů těžkých nákladních vozidel, aby uměli používat automatická vozidla); zdůrazňuje, že bude nezbytné výrazně investovat do silniční, energetické a IKT infrastruktury; vyzývá Komisi, aby ve své práci týkající se autonomních vozidel tyto aspekty zohlednila;

28.

poukazuje na to, že při zavádění autonomních vozidel mají zásadní význam polohovací a časové informace, které poskytují evropské programy družicové navigace Galileo a EGNOS, a vyzývá proto, aby byly dokončeny a vypuštěny satelity nutné k dokončení evropského geolokačního systému Galileo;

29.

upozorňuje na to, že autonomní vozidla mají velký přinos pro osoby se sníženou pohyblivostí, protože těmto osobám umožňují lépe se podílet na individuální silniční dopravě, a usnadňují tak jejich každodenní život;

b)   Drony (dálkově řízené letadlové systémy)

30.

poukazuje na pozitivní vývoj technologie dronů, zejména pokud jde o pátrací a záchranné akce; vyzdvihuje význam unijního rámce pro používání dronů na ochranu bezpečnosti a soukromí občanů Unie a vyzývá Komisi, aby učinila patřičné kroky v návaznosti na usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. října 2015 o bezpečném využívání dálkově řízených letadlových systémů (RPAS), obecně známých jako bezpilotní vzdušné prostředky, v oblasti civilního letectví (5); žádá Komisi, aby vypracovala hodnocení bezpečnostních otázek spojených s širokým využíváním dronů; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by systémy RPAS neměly být povinně vybaveny systémem pro sledování a identifikaci, který by umožňoval okamžitě zjistit pozici letounu v době letu; připomíná, že homogenita a bezpečnost bezpilotních letounů by měla být zajištěna prostřednictvím opatření stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 (6);

Roboti v pečovatelských službách

31.

zdůrazňuje, že výzkum a vývoj robotů pro péči o seniory se stává běžnějším a levnějším a jeho výsledkem jsou lépe fungující produkty, které spotřebitelé více přijímají; bere na vědomí širokou škálu využití těchto technologií, které poskytují prevenci, asistenci, monitorování, stimulaci a doprovod starším osobám a zdravotně postiženým osobám a osobám trpícím demencí, kognitivními poruchami či ztrátou paměti;

32.

poukazuje na to, že jedním z elementárních aspektů péče o člověka je lidský kontakt; je přesvědčen, že nahrazení lidského faktoru robotem by mohlo způsobit odlidštění pečovatelských služeb, na druhé straně však uznává, že roboti by mohli provádět automatizované pečovatelské úkony a díky nim by bylo možné ulehčit práci aisstentů pečovatelských služeb, přičemž by byla současně zlpešena lidská péče a proces rehabilitace by byl cílenější, tudíž by lékařům a ošetřovatelům bylo umožněno více času na diagnostiku a lepší plánování léčby; zdůrazňuje, že i když má robotika potenciál zvýšit mobilitu a integraci osob se zdravotním postižením a starších osob, lidé zůstanou i nadále v pečovatelské péči potřební a budou i nadále důležitým zdrojem sociální interakce, kterou nelze zcela nahradit;

Roboti ve zdravotní péči

33.

zdůrazňuje, že pro zajištění co nejvyšší profesní způsobilosti., jakož i zajištění a ochrany zdraví pacientů je důležité vhodné vzdělání, odborná průprava a příprava zdravotnického personálu, jako například lékařů a ošetřovatelů,; klade důraz na to, že je nutné definovat minimální odborné požadavky, které musí chirurg splňovat, aby mohl operovat a bylo mu povoleno používat chirurgické roboty; považuje za velmi důležité dodržovat zásadu autonomní činnosti robotů pod dohledem, podle níž počáteční plánování léčby a konečné rozhodnutí o jejím provedení vždy příslušelo lidskému chirurgovi; vyzdvihuje zvláštní význam vzdělávání uživatelů, které jim umožní obeznámit se s technologickými požadavky v této oblasti; upozorňuje na sílící trend samovyšetření za použití mobilního robota a s ním tak spojenou potřebu, aby lékaři byli na tyto případy, kdy se pacient vyšetří sám, odborně připraveni; domnívá se, že používání těchto technologií by nemělo omezovat nebo poškozovat vztah mezi lékařem a pacientem, nýbrž musí lékaři poskytovat pomoc při diagnostice nebo léčbě pacienta s cílem snižovat riziko lidského selhání a zvyšovat kvalitu a délku života;

34.

je přesvědčen, že lékařští roboti stále více pronikají do poskytování precizní chirurgie a provádějí opakující se úkony, a mohou zlepšovat výsledky při rehabilitaci, a že poskytují vysoce efektivní logistickou podporu v nemocnicích; poukazuje na to, že lékařští roboti mají potenciál snižovat náklady na zdravotní péči tím, že umožňují zdravotnickým pracovníkům zaměřit pozornost na prevenci místo léčby a že díky nim bude možné použít více rozpočtových prostředků na to, aby se péče lépe přizpůsobila potřebám pacientů a aby bylo možné zajistit průběžné vzdělávání zdravotnického personálu a financovat výzkum;

35.

vyzývá Komisi, aby do datem použitelnosti nařízení (EU) 2017/745 zajistila, aby stávající postupy testování nových robotických zdravotnických prostředků byly bezpečné, zejména pokud jsou implantovány do lidského těla;

Opravy a vylepšování lidského těla

36.

poukazuje na značný pokrok a další potenciál robotiky v oblasti oprav a kompenzace poškozených orgánů a životních funkcí lidí, ale také na komplexní otázky týkající se zejména možností vylepšování lidského těla, protože lékařští roboti a zejména kyberneticko-fyzikální systémy mohou změnit naše představy o zdravém lidském těle, neboť mohou být připevněny přímo na lidském těle nebo do něho implantovány; zdůrazňuje, že je důležité, aby nemocnice a ostatní zdravotnická zařízení urgentně zřizovaly přiměřeně personálně zajištěné komise pro etiku robotiky, které by posuzovaly neobvyklé a složité etické problémy ovlivňující léčbu a péči o pacienty a pomáhaly při jejich řešení; vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly pokyny, které by napomáhaly zřizování a fungování těchto komisí;

37.

zdůrazňuje, že v oblasti životně důležitých lékařských přístrojů, jako jsou robotické protézy, musí být zajištěn permanentní a udržitelná dostupnost údržby, úprav ke zlepšení funkčnosti a zejména aktualizace softwarových aktualizací, které odstraňují závady a rizika;

38.

doporučuje, aby byly vytvářeny nezávislé důvěryhodné subjekty, které budou vybaveny tak, aby mohly osobám, které mají na těle nebo v těle životně důležitá lékařská zařízení využívající pokročilých technologií, poskytovat služby spočívající v údržbě, opravách či zlepšování funkcí, včetně aktualizací softwaru, a to zejména v případě, kdy údržbu již neprovádí původní dodavatel; navrhuje, aby byla výrobcům uložena povinnost dodávat těmto nezávislým důvěryhodným subjektům úplnou konstrukční dokumentaci včetně zdrojového kódu, podobně jako se zasílá povinný výtisk publikací národním knihovnám;

39.

poukazuje na rizika spojená s možností neoprávněného ovládnutí nebo vypnutí kyberneticko-fyzikálních systémů v lidském těle či ke smazání jejich paměti, protože to by mohlo způsobit ohrožení lidského zdraví a v nejhorším případě i lidského života, a zdůrazňuje proto, že ochrana těchto systémů musí být prioritou;

40.

poukazuje na to, že je důležité zajistit, aby k těmto technickým inovacím, nástrojům a zákrokům měli rovný přístup všichni lidé; žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly vývoj asistenčních technologií s cílem napomoci vývoji těchto technologií a jejich přijetí osobami, které je potřebují, v souladu s článkem 4 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, jejíž smluvní stranou Unie je;

Vzdělání a zaměstnanost;

41.

upozorňuje na to, že podle prognózy Komise bude v Evropě v roce 2020 chybět až 825 000 odborníků na IKT a že 90 % pracovních míst bude vyžadovat alespoň základní digitální dovednosti; vítá, že Komise hodlá předložit plán možného použití a revize rámce digitálních schopností a deskriptorů digitálních schopností pro studenty všech úrovní, a vyzývá Komisi, aby poskytovala podporu rozvoji digitálních schopností ve všech věkových skupinách bez ohledu na pracovní status, což by mělo být prvním krokem k vyrovnání nedostatků a poptávky na trhu práce; zdůrazňuje, že růst v odvětví robotiky vyžaduje, aby členské státy vytvořily pružnější systémy odborné přípravy a vzdělávání s cílem zajistit, aby strategie pro rozvoj dovedností odpovídaly potřebám hospodářství využívajícího robotů;

42.

domnívá se, že digitálnímu odvětví, samotným ženám i evropské ekonomice by prospělo probudit ve více mladých ženách zájem o kariéru v počítačovém oboru a zaměstnávat v tomto odvětví více žen; vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily iniciativy na podporu žen v oboru IKT a na rozvoj jejich dovedností v této oblasti;

43.

vyzývá Komisi, aby začala důsledněji monitorovat a analyzovat střednědobé a dlouhodobé trendy zaměstnanosti a zaměřila se přitom zvláště na tvorbu, přemísťování a zánik pracovních míst v různých oblastech či oborech s cílem zjistit, ve kterých oblastech místa vznikají a ve kterých naopak zanikají v důsledku většího používání robotů;

44.

zdůrazňuje důležitost předvídání změn ve společnosti s ohledem na dopady, které by mohl mít rozvoj a používání robotů a umělé inteligence; žádá Komisi, aby analyzovala různé scénáře a jejich dopady na dlouhodobé fungování systémů sociálního zabezpečení členských států;

45.

poukazuje na význam flexibility dovedností a sociálních, kreativních a digitálních dovedností ve vzdělávání; je jisté, že kromě toho, že školy zprostředkovávají akademické znalosti, je třeba se celý život účastnit celoživotního učení;

46.

poukazuje na to, že robotika má velký potenciál pro zlepšování bezpečnosti na pracovišti díky tomu, že přenáší velké množství nebezpečných a rizikových úkonů z člověka na roboty, ale současně upozorňuje na jejich potenciál k vytváření nových rizik způsobené zvýšením míry interakcí mezi člověkem a roboty na pracovišti; poukazuje tudíž na to, že pokud má být zajištěno zdraví, bezpečnost a dodržování základních práv na pracovišti, je třeba na interakce mezi člověkem a robotem uplatňovat přísná pravidla orientovaná na budoucnost;

Dopad na životní prostředí

47.

poukazuje na to, že vývoj robotiky a umělé inteligence by měl probíhat tak, aby měl co nejmenší dopad na životní prostředí, čehož lze dosáhnout efektivním využíváním energie, energetickou účinností díky podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a vzácných materiálů, vytvářením co nejmenšího množství odpadu, zejména elektrického a elektronického odpadu, a opravitelností; vyzývá proto Komisi, aby začlenila zásady oběhového hospodářství do veškerých politik Unie v oblasti robotiky; podotýká, že využívání robotiky bude mít pozitivní dopad na životní prostředí, především v oblasti zemědělství, dodávek potravin a dopravy, zejména díky snížení objemu strojních zařízení a omezeného využívání hnojiv, energie i vody, jakož i díky přesnému zemědělství a optimalizaci cest;

48.

zdůrazňuje, že kyberneticko-fyzikální systémy povedou k vytvoření systémů energetiky a infrastruktury, které jsou schopné kontrolovat tok elektřiny od výrobce ke spotřebiteli, a rovněž povedou ke vzniku „spotřebitelů-výrobců“, kteří energii vyrábějí i využívají, což přinese velké výhody pro životní prostředí;

Odpovědnost

49.

domnívá se, že občanskoprávní odpovědnost za škody způsobené roboty je otázkou velkého významu, kterou je třeba analyzovat a řešit na úrovni Unie, neboť pouze tak bude možné zajistit v celé Unii stejnou úroveň účinnosti, transparentnosti a jednoty při zajišťování právní jistoty v celé Evropské unii ve prospěch občanů, spotřebitelů i podniků;

50.

konstatuje, že rozvoj robotických technologií bude vyžadovat, abychom lépe porozuměli potřebnému společnému základu společné aktivity člověka a robotů, která by měla vycházet ze dvou základních vzájemně provázaných vztahů, konkrétně předvídatelnosti a ovladatelnosti; poukazuje na to, že tyto dva vzájemně provázané vztahy mají zásadní význam pro určení toho, jaké informace by měly být mezi člověkem a roboty sdíleny a jak se dobrat společného základu mezi člověkem a roboty, aby bylo možné zajistit hladký průběh společné činnosti člověka a robotů;

51.

žádá Komisi, aby na základě článku 114 Smlouvy o fungování EU předložila návrh legislativního nástroje řešícího právní otázky vývoje robotiky a umělé inteligence a jejich používání, jaké lze předvídat v následujících 10 až 15 letech, spolu s nelegislativními nástroji, jako například pokyny a etické kodexy zmiňované v doporučeních uvedených v příloze;

52.

domnívá se, že ať bude zvoleno jakékoli právní řešení problému občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené roboty v případech, které se netýkají škody na majetku, neměl by budoucí legislativní nástroj žádným způsobem omezovat druh nebo rozsah škody, jejíž nahrazení lze vymáhat, a neměl by ani omezovat formu náhrady, jež může být nabídnuta poškozené straně, pouze na základě toho, že škodu nezpůsobil člověk;

53.

domnívá se, že tento budoucí legislativní nástroj by měl vycházet z důkladné analýzy, kterou provede Komise s cílem stanovit, zda má být uplatňován přístup absolutní odpovědnosti, nebo přístup založený na řízení rizik;

54.

zároveň konstatuje, že absolutní odpovědnost vyžaduje pouze důkaz, že došlo ke vzniku škody a že existuje příčinná souvislost mezi škodlivým jednáním robota a škodou způsobenou poškozené straně;

55.

konstatuje, že přístup založený na řízení rizik se nezaměřuje na osobu, „která se dopustila nedbalosti“ a která nese osobní odpovědnost, nýbrž na osobu, která je za určitých okolností schopna minimalizovat rizika a řešit negativní dopady;

56.

domnívá se, že jakmile by byly zjištěny strany, které nesou konečnou odpovědnost, měla by být odpovědnost těchto stran úměrná skutečnému rozsahu příkazů daných robotovi a míře jeho autonomie, takže by platilo, že čím má robot větší schopnost učení nebo vyšší autonomii a čím delší je doba jeho učení, tím větší by měla být odpovědnost jeho „učitele“; upozorňuje zejména na to, že při určování osoby, která je odpovědná za škodlivé jednání robota, by neměly být dovednosti, které robot získá formou „výcviku“, zaměňovány s dovednostmi nabytými výhradně prostřednictvím jeho schopnosti samostatného učení; podotýká, že alespoň v nynější fázi by měl odpovědnost nést člověk, a nikoli robot;

57.

poukazuje na to, že složitou otázku určení odpovědnost za škodu způsobenou roboty s vyšší mírou autonomie by bylo možné vyřešit vytvořením povinného systému pojištění, jako je tomu již dnes v případě automobilů; konstatuje však, že na rozdíl od systému pojištění používaného v silničním provozu, kde se toto pojištění vztahuje na jednání a chyby lidského činitele, by pojištění v oblasti robotiky mělo zohledňovat veškerou potenciální odpovědnost v rámci celého řetězce;

58.

domnívá se, že jako je tomu v případě pojištění motorových vozidel, mohl by být tento systém pojištění doplněn fondem, který by zajistil, aby bylo možné kompenzovat škodu i v případech, kdy pojistné krytí neexistuje; vyzývá odvětví pojišťovnictví, aby vytvářelo nové produkty a typy nabídek, které by byly v souladu s pokrokem v robotice;

59.

vyzývá Komisi, aby se při posuzování dopadu svého budoucího legislativního nástroje věnovala ve svém zkoumání a ve svých analýzách a úvahách důsledkům všech možných právních řešení, jako například:

a)

vznik případného povinného systému pojištění pro jednotlivé kategorie robotů, v němž budou mít výrobci nebo vlastníci robotů povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jejich roboty, podobně jako je tomu u pojištění automobilů,

b)

zajištění toho, aby kompenzační fond nesloužil pouze k poskytování kompenzací za škody způsobené robotem, na něž se nevztahuje pojistné krytí;

c)

umožnění toho, aby výrobce, programátor, vlastník nebo uživatel měli omezenou odpovědnost, pokud přispívají do kompenzačního fondu, jakož i pokud společně uzavřou pojištění, z něhož bude kompenzována škoda způsobená robotem;

d)

rozhodnutí, zda vytvořit všeobecný fond pro všechny inteligentní autonomní roboty nebo zvláštní fond pro každou jednotlivou kategorii robotů, a zda by byl příspěvek do fondu placen buď jednorázově při uvedení robota na trh, nebo pravidelně po celý životní cyklus robota;

e)

zajištění toho, aby byl viditelně patrný vztah mezi robotem a jeho fondem prostřednictvím individuálního registračního čísla vedeného ve zvláštním rejstříku Unie, které umožní komukoli, kdo přijde do kontaktu s robotem, zjistit, jakou povahu má příslušný fond, jak je omezena jeho odpovědnost za škody na majetku, jméno a funkce přispěvatele do fondu a další užitečné údaje;

f)

vytvoření zvláštního právního statutu robota v dlouhodobém výhledu, aby alespoň ti nejsložitější autonomní roboti mohli mít status elektronické osoby odpovědné za náhradu jimi způsobené škody, a možné použití elektronické osoby v případech, kdy roboti činí autonomní rozhodnutí nebo jsou jiným způsobem samostatně v kontaktu se třetími stranami;

Mezinárodní aspekty

60.

poukazuje na to, že vývoj autonomních vozidel zatím naléhavě nevyžaduje podstatnou změnu stávajících obecných pravidel mezinárodního práva soukromého o dopravních nehodách platných v Unii, nicméně zjedodušení současného duálního systému pro určování rozhodného práva (vycházejícího z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (7) a Haagské úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehodyze dne 4. května 1971) by zvýšilo právní jistotu a omezilo možnosti spekulativního výběru nejpříznivější jurisdikce;

61.

poukazuje na to, že je třeba uvažovat o změnách mezinárodních dohod, jako jsou Vídeňská úmluva o silničním provozu ze dne 8. listopadu 1968 a Haagská úmluva o právu použitelném pro dopravní nehody;

62.

očekává, že Komise zajistí, aby členské státy jednotným způsobem prováděly mezinárodní právo, jako napříkla Vídeňskou úmluva o silničním provozu, kterou je třeba pozměnit, s cílem učinit vozidla bez řidiče možnými, a vyzývá Komisi, členské státy a průmysl, aby co nejdříve realizovaly cíle Amsterodamského prohlášení;

63.

důrazně vybízí k mezinárodní spolupráci při zkoumání společenských, etických a právních otázek a následně i při vytváření regulačních standardů pod záštitou OSN;

64.

poukazuje na to, že omezení a podmínky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 428/2009 o obchodu se zbožím dvojího užití (8) – zbožím, softwarem a technologiemi, které lze použít pro civilní i vojenské účely nebo které mohou přispívat k šíření zbraní hromadného ničení – by se měly vztahovat i na robotické aplikace;

Závěr

65.

žádá v souladu s článkem 225 Smlouvy o fungování EU Komisi, aby na základě článku 114 Smlouvy o fungování EU předložila návrh směrnice o občanskoprávních pravidlech pro robotiku a řídila se přitom doporučeními uvedenými v příloze k tomuto usnesení;

66.

potvrzuje, že doporučení ctí základní práva a zásadu subsidiarity;

67.

domnívá se, že požadovaný návrh bude mít finanční dopady, bude-li zřízena nová evropská agentura;

o

o o

68.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená doporučení Komisi a Radě.

(1)  Směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (Úř. věst. L 210, 7.8.1985, s. 29).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(3)  (1) Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo. (2) Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem. (3) Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním nebo druhým zákonem (viz Hra na honěnou, I. Asimov, 1943, česky 1981). (0) Robot nesmí ublížit lidstvu nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo.

(4)  Schumanova deklarace z roku 1950: „Evropa se nevytvoří najednou, nebo podle jednoho plánu. Uskuteční se naplňováním konkrétních cílů, vytvářejíc nejprve skutečnou solidaritu.“

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0390.

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670/EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES (Úř. věst. L 79, 19.3.2008, s. 1).

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40).

(8)  Nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití (Úř. věst. L 134, 29.5.2009, s. 1).


PŘÍLOHA K USNESENÍ:

DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Definice a klasifikace „inteligentních robotů“

Měla by být zavedena společná evropská definice inteligentních autonomních robotů, která by případně zahrnovala definice příslušných podkategorií a zohledňovala by tyto jejich vlastnosti:

schopnost nabýt autonomie díky senzorům nebo výměně dat s okolním prostředím (propojenost) a analýza těchto dat;

schopnost učit se prostřednictvím zkušenosti a interakce;

podoba fyzické struktury robota;

schopnost přizpůsobit své jednání a svou činnost okolnímu prostředí.

Registrace „inteligentních robotů“

Pro účely dohledatelnosti a s cílem usnadnit provádění dalších doporučení by měl být zaveden systém registrace pokročilých robotů založený na kritériích pro klasifikaci robotů. Systém registrace a rejstřík by měly být celounijní a pokrývat celý vnitřní trh, a mohla by je spravovat zvláštní agentura EU pro robotiku a umělou inteligenci, bude-li taková agentura vytvořena.

Občanskoprávní odpovědnost

Zvolené právní řešení problému odpovědnosti robotů a umělé inteligence v případech, které se netýkají škody na majetku, by nemělo žádným způsobem omezit druh nebo rozsah náhrady škody, kterou lze vymáhat, a nemělo by ani omezit podobu náhrady, jež může být nabídnuta poškozené straně, pouze na základě toho, že škodu nezpůsobil člověk.

Budoucí legislativní nástroj by měl vycházet z důkladného posouzení provedeného Komisí, vymezujícího to, zda má být uplatňován přístup absolutní odpovědnosti nebo přístup založený na řízení rizik.

Měl by být zaveden systém povinného pojištění, který by mohl být založen na povinnosti výrobce pojistit autonomní roboty, které vyrábí.

Systém pojištění by měl být doplněn fondem s cílem zajistit, aby bylo možné kompenzovat škodu v případech, ve kterých pojištění škodu nepokrývá.

Jakékoliv rozhodnutí o politice týkající se pravidel občanskoprávní odpovědnosti robotů a umělé inteligence by mělo být v každém případě přijato po řádné konzultaci s celoevropským projektem výzkumu a vývoje robotiky a neurovědy za účasti vědců a odborníků schopných posoudit veškerá související rizika a důsledky;

Interoperabilita, přístup ke zdrojovému kódu a práva duševního vlastnictví

Měla by být zajištěna interoperabilita autonomních robotů, kteří jsou vzájemně síťově propojeni a jsou spolu v kontaktu. V případě potřeby by měl být poskytnut přístup ke zdrojovému kódu a ke vstupním datům a konstrukčním údajům, aby bylo možné vyšetřovat nehody a škody způsobené inteligentními roboty, jakož i zajistit jejich další provoz, dostupnost, spolehlivost a bezpečnost.

Charta robotiky

Při navrhování právních aktů v oblasti robotiky by Komise měla zohlednit zásady zakotvené v této Chartě robotiky.

CHARTA ROBOTIKY

Navrhovaný kodex etického jednání v oblasti robotiky stanoví základ pro určení a dodržování základních etických principů a pro dohled nad nimi, počínaje fází návrhu a rozvoje,.

Rámec vytvořený po konzultaci s celoevropským projektem výzkumu a vývoje robotiky a neurovědy musí být reflexivní povahy, aby umožňoval individuální přizpůsobení v daném konkrétním případě s cílem vyhodnotit, zda je určité jednání v dané situaci správné či nesprávné, a učinit rozhodnutí odpovídající předem stanovené hierarchii hodnot.

Tento kodex by neměl nahradit potřebu řešit veškeré zásadní právní problémy v této oblasti, nýbrž by měl mít doplňující úlohu. Kodex spíše napomůže etické kategorizaci robotiky, zvýší zodpovědné úsilí o inovace v této oblasti a odpovědět na otázky, které si klade veřejnost.

Je třeba obzvláště zdůraznit výzkumné a vývojové fáze příslušné technologické trajektorie (navrhování, etický přezkum, auditní kontrola atd.). Kodex by měl usilovat o to, aby práce výzkumných pracovníků, provozovatelů, uživatelů a konstruktérů byla v souladu s etickými standardy, ale rovněž by měl stanovit postup pro hledání způsobu, jak vyřešit příslušná etická dilemata a umožnit těmto systémům fungovat eticky odpovědným způsobem.

KODEX ETICKÉHO CHOVÁNÍ INŽENÝRŮ ROBOTIKY

PREAMBULE

Tento kodex chování vybízí všechny výzkumné pracovníky a projektanty, aby jednali zodpovědně a aby za všech okolností přihlíželi k tomu, že je třeba ctít lidskou důstojnost, soukromí a bezpečnost.

Kodex požaduje úzkou spolupráci napříč všemi obory s cílem zajistit, aby byl výzkum v oblasti robotiky v Evropské unii prováděn bezpečným, etickým a účinným způsobem.

Kodex chování se vztahuje na všechny aktivity výzkumu a vývoje v oblasti robotiky.

Kodex chování je dobrovolný a nabízí soubor obecných zásad a pokynů pro kroky, které mají činit všechny zainteresované strany.

Orgány financující výzkum v oblasti robotiky, výzkumné organizace, výzkumní pracovníci a etické komise se vybízejí, aby již od počátečních fází zvažovali budoucí dopady technologií či výrobků, kterých se výzkum týká, a aby rozvíjeli kulturu odpovědnosti vůči výzvám a příležitostem, které se mohou objevit v budoucnu.

Veřejné i soukromé subjekty financující výzkum v oblasti robotiky by měly požadovat, aby s každým podaným návrhem na financování výzkumu v této oblasti bylo vypracováno a předloženo posouzení rizik. Tento kodex by měl za odpovědné osoby považovat lidské bytosti a nikoli roboty.

Výzkumní pracovníci v oblasti robotiky by se měli zavázat, že budou dodržovat nejpřísnější standardy etického a profesního jednání a uplatňovat následující zásady:

Prospěšnost - roboti by měli jednat v nejlepším zájmu lidí.

Neškodlivost - doktrína „především nepáchat škodu“, podle níž by roboti neměli způsobovat újmu lidem.

Autonomie - schopnost přijímat informovaná a nevynucená rozhodnutí ohledně pravidel interakce s roboty.

Spravedlivost - spravedlivá distribuce přínosů spojených s robotikou a cenová dostupnost, především u robotů specializovaných na domácí a zdravotní péči.

Základní práva

Výzkum v oblasti robotiky by měl ctít základní práva a při navrhování, provádění, šíření a využívání by měl být prováděn v zájmu dobrých životních podmínek a sebeurčení jednotlivců i celé společnosti. Lidská důstojnost a autonomie – po fyzické i duševní stránce – má být vždy respektována.

Opatrnost

Výzkumné činnosti v oblasti robotiky by měly být prováděny v souladu se zásadou předběžné opatrnosti, měly by předvídat potenciální bezpečnostní dopady svých výsledků a měly by přijímat vhodná preventivní opatření úměrná potřebné úrovni ochrany, přičemž by zároveň měly podporovat pokrok ve prospěch společnosti i životního prostředí.

Inkluzivita

Inženýři v robotice zaručí transparentnost a dodržování legitimního práva na přístup k informacím ze strany všech zainteresovaných stran. Inkluzivita umožňuje, aby se všechny zatinteresované strany, které jsou zapojeny do výzkumných činností v robotice nebo se jich tyto činnosti týkají, podílely na rozhodovacích procesech.

Odpovědnost

Inženýři v robotice by měli i nadále zodpovídat za sociální a environmentální dopday a na dopady na lidské zdraví, jež může robotika přinést dnešním i budoucím generacím.

Bezpečnost

Konstruktéři robotů by měli zohledňovat a respektovat dobré fyzické životní podmínky, bezpečnost, zdraví a práva lidí. Inženýr v robotice musí chránit dobré životní podmínky lidí a současně též dodržovat lidská práva a neprodleně oznámit faktory, které by mohly ohrozit veřejnost či životní prostředí.

Reverzibilita

Reverzibilita, která je základním předpokladem pro kontrolu, je klíčovým konceptem při programování robotů, mají-li jednat bezpečně a spolehlivě. Model reverzibility robotovi sděluje, které činnosti jsou reverzibilní a jak je vrátit, pokud je to možné. Schopnost anulovat poslední krok nebo sekvenci kroků umožňuje uživatelům zrušit nežádoucí činnosti a vrátit se zpět do žádoucí fáze jejich práce.

Soukromí

Právo na soukromí musí být vždy dodržováno. Inženýr v robotice by měl zajistit, aby byly soukromé informace zabezpečeny a využívány výlučně řádným způsobem. Inženýr v robotice by měl mimoto zaručit, aby nebyli jednotlivci osobně identifikovatelní, kromě výjimečných situací, a i v těchto situacích jedině s jejich jednoznačným a nesporným informovaným souhlasem. Před jakoukoli interakcí mezi člověkem a strojem by měl být požadován a získán informovaný souhlas člověka. Konstruktéři v robotice jako takoví zodpovídají za vývoj a dodržování postupů pro platný souhlas, důvěrnost, anonymitu, spravedlivé zacházení a náležitý postup. Konstruktéři vyhoví veškerým žádostem o to, aby byly příslušné údaje smazány a odstraněny ze všech souborů dat.

Maximalizace přínosů a minimalizace škod

Výzkumní pracovníci by měli usilovat o maximalizaci přínosů své práce ve všech fázích, od nápadu až po šíření výsledku. Nesmí dojít k tomu, aby byla kterémukoli účastníkovi výzkumu, lidskému subjektu či účastníkovi experimentu, testu nebo studie způsobena újma. V případech, kdy jsou určitá rizika nevyhnutelnou a nedílnou součástí výzkumu, by měly být vypracovány a následně i dodržovány přísné protokoly pro vyhodnocování rizik a jejich řízení. Riziko újmy by v normálním případě nemělo převyšovat riziko, s nímž se setkáváme v běžném životě, což znamená, že by lidé neměli být vystaveni větším rizikům, než jakým jsou vystaveni v rámci svého běžného životního stylu, ani žádným dalším rizikům. Fungování robotického systému by se mělo vždy zakládat na podrobném postupu vyhodnocování rizik, který by se měl řídit zásadami předběžné opatrnosti a proporcionality.

KODEX PRO KOMISE PRO ETIKU VÝZKUMU

Zásady

Nezávislost

Postup posuzování etické správnosti by měl být nezávislý na samotném výzkumu. Tato zásada vychází z nutnosti vyhnout se střetům zájmů mezi výzkumnými pracovníky a osobami, které posuzují etický protokol, a mezi těmito osobami a vedením organizací.

Způsobilost

Posuzování etické správnost by měly provádět osoby s přiměřenou odbornou způsobilostí s přihlédnutím k tomuz, že členové komise by měli pokrývat dostatečně širokou škálu a měli by být řádně proškoleni v etických otázkách.

Transparentnost a odpovědnost

Monitorovací proces by měl probíhat odpovědným způsobem a podléhat kontrole. Komise pro etiku výzkumu musejí řádně vykonávat své úkoly a musejí se nacházet na vhodném místě v rámci organizační struktury, aby byla jejich činnost a postupy pro dodržování a přezkum standardů transparentní.

Úloha komisí pro etiku výzkumu

Komise pro etiku výzkumu obvykle zodpovídá za přezkum veškerého výzkumu zahrnujícího lidské účastníky a vedeného jednotlivci zaměstnanými v rámci dotčené instituce nebo touto institucí; zajišťuje, aby byl etický přezkum nezávislý, kompetentní a proběhl včas; chrání lidskou důstojnost, práva a dobré životní podmínky účastníků výzkumu; dbá na bezpečnost výzkumných pracovníků; chrání legitimní zájmy dalších zainteresovaných stran; vypracovává informovanározhodnutí o tom, zda jsou předložené návrhy dostatečně vědecky podložené; a adresuje výzkumným pracovníkům informovaná doporučení, dospěje-li k závěru, že daný návrh má v některém ohledu nedostatky.

Složení komisí pro etiku výzkumu

Komise pro etiku výzkumu by měla být obvykle multidisciplinární, měla by být složena z mužů i žen, její členové by měli mít rozsáhlé zkušenosti a odborné znalosti v oblasti výzkumu robotiky. Mechanismus jmenování by měl zajistit, aby složení komise odráželo vhodnou rovnováhu mezi vědeckými znalostmi, filozofickým, právním či etickým zázemím a laickými postoji a aby komise zahrnovala přinejmenším jednoho člena se specializovanými znalostmi etiky, uživatele specializovaných zdravotnických, vzdělávacích nebo sociálních služeb v případech, kdy se na tyto služby zaměřuje daný výzkum, a jednotlivce se specifickými metodologickými znalostmi relevantními pro výzkum, který je předmětem přezkumu; složení komise musí rovněž bránit střetům zájmů.

Monitorování

Všechny výzkumné organizace by měly zavést vhodné postupy monitorování způsobu, jímž je veden výzkum, schválený etickou komisí až do jeho dokončení, a zajistit setrvalý dohled v případech, kdy plán daného výzkumu předvídá do budoucna možné změny, jimiž bude možná třeba se zabývat. Monitorování by mělo odpovídat povaze a míře rizika spojeného s daným výzkumem. Pokud se komise domnívá, že monitorovací zpráva identifikovala významné problémy týkající se etického aspektu provádění dané studie, měla by si vyžádat plnohodnotný a podrobný souhrn výzkumu pro účely plného etického přezkumu. Domnívá-li se, že je určitá studie vedena neetickým způsobem, měla by komise zvážit odnětí souhlasu a požadovat, aby byl tento výzkum dočasně nebo úplně zastaven.

LICENCE KONSTRUKTÉRŮ

Měli byste zohledňovat evropské hodnoty důstojnosti, autonomie a sebeurčení, svobody a spravedlnosti, a to v průběhu postupu navrhování, vývoje a dodávání takových technologií i po jeho skončení, včetně nutnosti nepoškodit, nezranit, neklamat a nevykořisťovat (zranitelné) uživatele.

Měli byste ve všech aspektech fungování daného robota uplatnit důvěryhodné systémové konstrukční principy, a to pro jeho hardware i software, a pro veškeré zpracovávání údajů v rámci i mimo platformy pro bezpečnostní účely.

Měli byste uplatňovat ochranu soukromí již od návrhu, a tím zajistit, že budou soukromé informace zabezpečeny a využívány výlučně řádným způsobem.

Měli byste používat jednoznačné mechanismy umožňující vypnutí, které by měly být v souladu s přiměřenými konstrukčními cíli.

Měli byste zajistit, aby robot fungoval způsobem, který je v souladu s místními, vnitrostátními a mezinárodními etickými a právními zásadami.

Měli byste zajistit, aby rozhodovací kroky robota umožňovaly rekonstrukci a sledovatelnost.

Měli byste zajistit, aby byla u programování robotických systémů požadována maximální transparentnost, jakož i předvídatelnost jednání robota.

Měli byste analyzovat předvídatelnost systému interakce člověka a robota, přičemž zohledníte nejistotu výkladu a činnosti a možná selhání na straně robota či člověka.

Měli byste vypracovat nástroje na sledování, a to již ve fázi návrhu. Tyto nástroje usnadní sledování a vysvětlování robotova jednání, byť jen do určité míry, na různých úrovních odborníkům, provozovatelům a uživatelům.

Měli byste vypracovat konstrukční a hodnotící protokoly a při vyhodnocování přínosů a rizik robotiky, včetně kognitivních, psychologických a environmentálních, se spojit s potenciálními uživateli a zainteresovanými stranami.

Měli byste zajistit, aby byli roboti při interakci s člověkem rozpoznatelní jakožto roboti.

Měli byste chránit bezpečnost a zdraví osob, které jsou v kontaktu s roboty a dostávají se do styku s robotikou, vzhledem k tomu, že roboti jakožto výrobky by měli být konstruováni za využití postupů, které zajistí jejich bezpečnost a ochranu. Inženýr v robotice musí chránit životní podmínky osob a současně dodržovat lidská práva a nesmí uvést do provozu robota, aniž by předtím zajistil bezpečnost, účinnost a reverzibilitu fungování systému.

Než začnete testovat robota v reálném prostředí nebo zapojíte lidské účastníky do postupů jeho navrhování a rozvoje, měli byste získat kladné stanovisko komise pro etiku výzkumu.

LICENCE UŽIVATELŮ

Máte právo využívat roboty, aniž byste riskovali fyzickou či psychickou újmu, nebo z ní museli mít strach.

Měli byste mít právo očekávat, že robot bude vykonávat úkoly, pro něž byl výslovně konstruován.

Měli byste si být vědomi toho, že robot může mít omezené vnímání, chápání a reakce.

Měli byste respektovat lidskou zranitelnost, a to fyzickou i psychickou, a emoční potřeby lidských bytostí.

Měli byste zohlednit lidské právo na ochranu soukromí, a to včetně deaktivace videomonitorů v průběhu intimních vztahů.

Nemáte právo shromažďovat, využívat ani zveřejňovat osobní informace bez výslovného souhlasu subjektu údajů.

Nemáte právo využívat robota jakýmkoliv způsobem, který by byl v rozporu s etickými nebo právními zásadami a standardy.

Nemáte právo pozměnit robota tak, aby mohl fungovat jako zbraň.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/258


P8_TA(2017)0052

Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o Evropské iniciativě v oblasti cloud computingu (2016/2145(INI))

(2018/C 252/26)

Evropský parlament,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. dubna 2016 nazvané „Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu – vybudování konkurenceschopné evropské ekonomiky založené na datech a znalostech“ (COM(2016)0178) a na průvodní pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2016)0106),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvané „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ (COM(2015)0192) a na průvodní pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2015)0100),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2014 nazvané „Na cestě k prosperující ekonomice založené na datech“ (COM(2014)0442),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. října 2012 nazvané „Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu“ (COM(2012)0582),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. září 2012 nazvané „Uvolnění potenciálu cloud computingu v Evropě“ (COM(2012)0529),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. února 2012 nazvané „Vysoce výkonná výpočetní technika: evropská pozice v celosvětovém závodu“ (COM(2012)0045),

s ohledem na závěry Rady ze dne 27. května 2016 o přechodu k systému otevřené vědy,

s ohledem na závěry Rady ze dne 29. května 2015 o otevřeném, datově náročném a vzájemně propojeném výzkumu jakožto hnací síle pro rychlejší a širší inovace,

s ohledem na své usnesení ze dne 5. května 2010 o nové digitální agendě pro Evropu:2015.eu (1),

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2240 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se zavádí program pro řešení interoperability a společné rámce pro evropské orgány veřejné správy, podniky a občany (program ISA2) jako prostředek modernizace veřejného sektoru (2),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/37/EU ze dne 26. června 2013, kterou se mění směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru (3) (směrnice o informacích veřejného sektoru),

s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2016 na téma „Na cestě k prosperující ekonomice založené na datech“ (4),

s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o směřování k Aktu o jednotném digitálním trhu (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2014„Nová industrializace Evropy na podporu konkurenceschopnosti a udržitelnosti“ (6),

s ohledem na své usnesení ze dne 10. prosince 2013 o uvolnění potenciálu cloud computingu v Evropě (7),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. ledna 2013 ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Uvolnění potenciálu cloud computingu v Evropě“ (TEN/494),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru nazvané „Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu – vybudování konkurenceschopné evropské ekonomiky založené na datech a znalostech“ (2016 TEN/592 EESC-2016),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů nazvané „Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu a k prioritám pro normalizaci IKT pro jednotný digitální trh“ z roku 2016 (SEDEC-VI-012),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. června 2016 s názvem „Nová agenda dovedností pro Evropu: Společně pracovat na posílení lidského kapitálu, zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti“ (COM(2016)0381),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (8),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/1148 ze dne 6. července 2016 o opatřeních pro zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v celé Unii (9),

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace, předložený Komisí dne 14. září 2016 (COM(2016)0590),

s ohledem sdělení Komise ze dne 25. května 2016 nazvané „On-line platformy a jednotný digitální trh, Příležitosti a výzvy pro Evropu“ (COM(2016)0288),

s ohledem sdělení Komise ze dne 9. prosince 2015 nazvané „Směřování k modernějšímu a evropštějšímu rámci v oblasti autorského práva“ COM(2015)0626,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. dubna 2016 nazvané „Priority pro normalizaci IKT pro jednotný digitální trh“ (COM(2016)0176),

s ohledem na zprávu „Otevřené inovace, otevřená věda, otevření světu – vize pro Evropu“, kterou vypracovalo Generální ředitelství Evropské komise pro výzkum a inovace a která byla zveřejněna v květnu 2016,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0006/2017),

A.

vzhledem k tomu, že současná dostupná cloudová kapacita v EU je nedostatečná, a proto se data vytvářená výzkumem a průmyslem EU často zpracovávají jinde, což vědce a inovátory z EU nutí přesunout se mimo EU, kde jsou kapacity pro data velkého objemu a výpočetní kapacity rychleji k dispozici;

B.

vzhledem k tomu, že neexistence jasné struktury pobídek ke sdílení údajů, nedostatek interoperability vědeckých datových systémů a roztříštěnost infrastruktur vědeckých dat napříč obory a hranicemi brání rozvinutí plného potenciálu vědy založené na datech;

C.

vzhledem k tomu, že EU ve vývoji vysoce výkonné výpočetní techniky zaostává z toho důvodu, že nedostatečně investuje do vytváření kompletního systému vysoce výkonné výpočetní techniky, zatímco země jako USA, Čína, Japonsko a Rusko do těchto systémů výrazně investují a vytyčují si tyto systémy jako strategickou prioritu prostřednictvím vnitrostátních programů pro jeho vývoj;

D.

vzhledem k tomu, že plný potenciál cloud computingu pro Evropu může být naplněn pouze tehdy, pokud mohou data volně proudit celou Unií za jasných pravidel, a k tomu, že mezinárodní toky dat hrají stále důležitější úlohu v evropském a světové hospodářství;

E.

vzhledem k tomu, že schopnost analyzovat a využívat data velkého objemu mění způsob, jakým se provádí vědecký výzkum;

F.

vzhledem k tomu, že sdělení Komise s názvem „Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu – vybudování konkurenceschopné evropské ekonomiky založené na datech a znalostech“ uznává transformační potenciál otevřené vědy a cloud computingu jako součásti evropské digitální ekonomiky;

G.

vzhledem k tomu, že se politiky přístupu k sítím, ukládání dat a výpočetním systémům v jednotlivých členských státech liší, což vede k oddělování systémů a zpomalování oběhu znalostí;

H.

vzhledem k tomu, že obecné nařízení o ochraně údajů, směrnice o bezpečnosti sítí a informací a strategie pro jednotný digitální trh mohou poskytnout základ pro konkurenceschopnou a prosperující evropskou digitální ekonomiku otevřenou všem účastníkům trhu, kteří se řídí danými pravidly;

I.

vzhledem k tomu, že údaje představují surovinu digitální ekonomiky a že využívání údajů je nezbytné pro digitalizaci evropské vědy a průmyslu, vývoj nových technologií a vytváření nových pracovních míst;

J.

vzhledem k tomu, že nedávno přijaté obecné nařízení o ochraně údajů poskytuje silné záruky pro ochranu osobních údajů a měl by se zajistit harmonizovaný přístup k jeho provádění;

K.

vzhledem k tomu, že strategie Evropské komise pro jednotný digitální trh z roku 2015 slíbila řešit omezení volného toku dat a neodůvodněná omezení umístění dat při uchovávání nebo zpracovávání;

L.

vzhledem k tomu, že je nutné, aby Komise předložila konkrétní návrhy na odstranění omezení volného toku dat s cílem vytvořit a zajistit co nejlepší jednotný digitální trh;

M.

vzhledem k tomu, že se nasazení a vývoj cloudových služeb potýkají s problémy způsobenými nedostatečnou dostupností nezbytné vysokorychlostní infrastruktury a sítí v Evropě;

N.

vzhledem k tomu, že cíl usnadnit a podporovat provádění dlouhodobé udržitelnosti výzkumu a datových infrastruktur, včetně center vysoce výkonné výpočetní techniky na světové úrovni a dalších sítí výzkumných infrastruktur, pomůže v úsilí reagovat na velké výzvy v oblasti vědy, průmyslu a společnosti prostřednictvím intenzivnější spolupráce a výměny výsledků;

O.

vzhledem k tomu, že objem dat roste bezprecedentním tempem a očekává se, že do roku 2020 bude dostupných 16 bilionů gigabajtů dat, což odpovídá ročnímu tempu růstu vytváření dat ve výši 236 %;

P.

vzhledem k tomu, že hospodářství založené na datech závisí na úspěchu širšího ekosystému IKT, včetně internetu věcí pro získávání dat, vysokorychlostních širokopásmových sítí pro přepravu a cloud computingu pro zpracování dat a zároveň na zkušených vědcích a zaměstnancích;

Q.

vzhledem k tomu, že spolupráce mezi evropskými vědci, používání a výměna dat, vždy v souladu s požadavky úřadů pro ochranu osobních údajů, a využívání nových technologických řešení, včetně cloud computingu a digitalizace evropské vědy, jsou klíčové pro rozvoj jednotného digitálního trhu; vzhledem k tomu, že evropský cloud pro otevřenou vědu bude mít pozitivní vliv na vědecký vývoj v Evropě; a vzhledem k tomu, že musí být vyvinut a používán s ohledem na základní práva zakotvená v Listině základních práv Evropské unie;

Obecné

1.

vítá evropský cloud pro otevřenou vědu jako vzor pro využití cloudu v soukromém i veřejném sektoru; vítá plán Komise co nejrychleji rozšířit uživatelskou základnu na průmysl a veřejnou správu;

2.

vítá sdělení Komise nazvané „Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu – vybudování konkurenceschopné evropské ekonomiky založené na datech a znalostech“ a věří, že se jedná o první krok k položení správného základu pro otevřená a konkurenceschopná evropská opatření v oblasti cloud computingu a vysoce výkonné výpočetní techniky;

3.

vítá „Evropskou iniciativu v oblasti cloud computingu“, již vypracovala Komise, jako součást provádění strategie pro jednotný digitální trh a balíčku pro digitalizaci evropského průmyslu, která posiluje růst evropské digitální ekonomiky a přispívá ke zvýšení konkurenceschopnosti evropských podniků a služeb a zlepšení pozice na světovém trhu; vyzývá Komisi, aby prostřednictvím jasně definovaných opatření zajistila, že tato iniciativa bude pro daný účel vhodná, orientovaná na vnější svět, schopná obstát i v budoucnu a že nebude vytvářet nepřiměřené nebo neopodstatněné překážky;

4.

zdůrazňuje, že je důležité vytvořit z Evropské unie centrum globálního výzkumu, dosáhnout kritického množství a vytvořit klastry excelence; zdůrazňuje, že má-li Evropská unie přilákat přední světový výzkum, jsou nutné jak kapacity z hlediska zdrojů, tak i atraktivní prostředí; dále zdůrazňuje, že aby se EU stala nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomikou na světě, je nanejvýš důležitá otevřenost vůči mezinárodním výzkumným pracovníkům, což by přilákalo zahraniční investice;

5.

zdůrazňuje, že by se měla urychlit práce na normalizaci v cloud computingu; zdůrazňuje, že lepší normy a interoperabilita umožní komunikaci mezi různými systémy v oblasti cloud computingu a zabrání prodejním uzamčením pro cloudové produkty a služby; vyzývá Komisi, aby při vývoji otevřených norem v této oblasti úzce spolupracovala s komerčními poskytovateli cloudových služeb;

6.

zdůrazňuje, že přidaná hodnota této evropské iniciativy je založena na sdílení otevřených dat, vytvoření důvěryhodného a otevřené prostředí v oblasti ukládání, sdílení a opětovného využití vědeckých údajů a výsledků;

7.

zdůrazňuje, že je zásadní vytvořit větší povědomí o výhodách cloud computingu, protože poptávka po cloudových službách je v Evropě stále příliš nízká; poukazuje na to, že cloud computing povede k hospodářskému růstu v důsledku své nákladové účinnosti a rozšiřitelnosti; připomíná, že malé a střední podniky jsou v Evropě nejdůležitější hnací silou růstu a zaměstnanosti; zdůrazňuje, že cloud může přinášet zvláště podstatné výhody malým a středním podnikům, protože ty často nemají prostředky na investice do rozsáhlých fyzických systémů informačních technologií na místě;

8.

vítá přístup otevřené vědy a její úlohu spočívající v budování evropské znalostní ekonomiky a v dalším posilování kvality výzkumu a jeho rozvoje v Evropské unii; zdůrazňuje, že v současné době není hodnota shromážděných výzkumných údajů tímto odvětvím, zejména malými a středními podniky, optimálně využita v důsledku nedostatku volného přeshraničního toku dat a přístupu k jednotné platformě nebo portálu, a poznamenává, že Komise zamýšlí zajistit, aby byl přístup ke všem vědeckým údajům vzniklým v rámci programu Horizont 2020 standardně otevřený;

9.

zdůrazňuje, že evropský cloud pro otevřenou vědu by měla doprovázet komplexní strategie kybernetické bezpečnosti, protože vědecká obec potřebuje spolehlivou datovou infrastrukturu, kterou lze využít, aniž by byla výzkumná práce vystavena riziku ztráty údajů, poškození nebo narušování; vyzývá Komisi, aby zohlednila bezpečnostní otázky již od úplně prvních fází všech svých iniciativ v oblasti informačních technologií;

10.

vyzývá Komisi, aby šla příkladem a učinila všechna výzkumná data a jejich výsledky, financované z evropských programů, jako jsou Horizont 2020, EFSI, ESI fondy a další, standardně otevřenými, a to na základě zjistitelných, přístupných, interoperabilních a opakovaně použitelných zásad (zásady FAIR);

11.

je znepokojen mezerou ve financování evropské iniciativy v oblasti cloud computingu, která činí 4,7 milionu EUR; vyzývá Komisi, aby stanovila vhodné mechanismy financování evropského cloudu pro otevřenou vědu a infrastrukturu evropských údajů; dále vyzývá Komisi, aby pro tuto oblast politiky poskytla dostatečné finanční prostředky v rámci programu Horizont 2020 a v rámci svého návrhu devátého rámcového programu;

12.

doporučuje Komisi, aby zajistila, že z evropského cloudu pro otevřenou vědu budou mít přínos všechny regiony Unie, a prozkoumala přitom využití fondů pro regionální rozvoj za účelem rozšíření této iniciativy;

13.

zdůrazňuje, že v současnosti se pouze 12 % finančních prostředků z Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) vynakládá na opatření v digitální oblasti; naléhavě žádá Komisi, aby předložila návrh cílených kroků, které by mohly umožnit větší zapojení všech fondů EU, zejména EFSI, do projektů v oblasti jednotného digitálního trhu, včetně iniciativ v oblasti sdílení údajů, digitální přístupnosti, infrastruktury a digitálního připojení v měřítku celé Unie, a aby směrovala více zdrojů na posílení evropského výzkumu, vývoje a inovací, mj. v oblasti technologií zvyšujících ochranu soukromí a bezpečnosti otevřených zdrojů; je přesvědčen, že by se tato iniciativa měla rozvíjet v součinnosti s jinými programy Horizontu 2020, včetně soukromého cloud computingu a služeb elektronické správy;

14.

je přesvědčen, že soukromý sektor by měl být od počátku zapojen do uživatelské základny evropského cloudu pro otevřenou vědu, například prostřednictvím nabídky softwaru jako služby; poukazuje na to, že se od evropských podniků očekává, že přispějí k překlenutí finanční mezery iniciativy v oblasti cloud computingu ve výši 4,7 milionů EUR; konstatuje, že je nepravděpodobné, že podniky budou investovat do tohoto programu, pokud nebudou schopny též využít jeho výhod;

15.

zdůrazňuje, že současná úroveň superpočítačové infrastruktury má pro konkurenceschopnost EU zásadní význam; vyzývá Komisi, aby do roku 2022 zajistila v EU dostupnost provozuschopných počítačů s exa-kapacitou;

16.

vyzývá Komisi, aby motivovala evropské malé a střední podniky a průmysl k účasti na výrobě hardwaru a softwaru infrastruktury evropských údajů, a podpořila tím evropské hospodářství, udržitelný růst a vytváření pracovních míst;

17.

vyzývá Komisi, aby se společně s členskými státy a dalšími subjekty financujícími výzkum zapojila do navrhování a provádění plánu pro řízení a financování, čímž zajistí, aby se této iniciativě přidělily příslušné prostředky, s cílem usnadnit koordinaci úsilí států, aby se zabránilo zbytečnému zdvojenému úsilí a výdajům;

18.

souhlasí s tím, že interoperabilita a přenositelnost údajů jsou klíčovými prvky při řešení významných společenských výzev, které vyžadují účinné sdílení údajů a víceoborový přístup a přístup orientovaný na více subjektů; konstatuje, že akční plán stanovený ve sdělení Komise „Evropská iniciativa v oblasti cloud computingu“ (COM(2016)0178) je nutným nástrojem ke snížení roztříštěnosti a k zajištění využívání výzkumných údajů podle zásady FAIR;

19.

žádá Komisi, aby předložila akční plán založený na zásadách plné transparentnosti a zveřejňování údajů, jehož součástí jsou jasné fungující balíčky a časové harmonogramy, které vymezují výsledky, jichž se má dosáhnout, zdroje financování a zúčastněné strany zapojené do celého procesu;

20.

podporuje evropský cloud pro otevřenou vědu jakožto součást evropské iniciativy v oblasti cloud computingu, neboť vytvoří virtuální prostředí, ve kterém mohou vědci a odborníci ze všech regionů ukládat, sdílet, spravovat, analyzovat a znovu využívat své výzkumné údaje, včetně údajů, které jsou výsledkem veřejně financovaného výzkumu, a to napříč obory a hranicemi, a tím přispět k odstranění roztříštěnosti jednotného trhu; vyzývá Komisi, aby k otevřené vědě uplatňovala komplexní přístup, tj. přístup, který bude inkluzivní ve vztahu k otevřené vědecké obci a nezávislým vědcům, vnesla větší srozumitelnost do definicí používaných ve sdělení, a zvláště aby jasně rozlišila mezi evropskou iniciativou v oblasti cloud computingu a evropským cloudem pro otevřenou vědu a aby odpovídajícím způsobem aktualizovala právní předpisy s cílem usnadnit opětovné využívání výsledků výzkumu;

21.

je přesvědčen, že evropská iniciativa v oblasti cloud computingu zajišťuje investice do oblasti vědy a výzkumu s cílem vytvořit pobídky a nástroje pro sdílení a využívání údaje v co největší míře, přičemž základem je vybudování silné cloudové a datové infrastruktury v Evropské unii;

22.

zdůrazňuje, že malé a střední podniky jsou základem hospodářství EU a že jsou zapotřebí další opatření na podporu celosvětové konkurenceschopnosti malých a středních podniků a začínajících podniků s cílem vytvořit optimální prostředí s vysokou kvalitou dat, datových analýz, bezpečných služeb a předpokládané nákladové účinnosti pro rozšiřování nových slibných technologických změn;

23.

vyzývá Komisi, aby vytvořila hospodářsky životaschopný základ pro evropský cloud a podnikla jasné kroky k tomu, aby podpořila malé a střední podniky v nabízení konkurenčních řešení pro zpracování a ukládání údajů v zařízeních, která mají sídlo v členských státech;

24.

připomíná pozitivní výsledky dosažené v rámci stávajících celoevropských struktur a volně přístupné údaje v rámci zařízení pro uchovávání údajů na vnitrostátní úrovni; je si vědom toho, že na jednotném trhu stále existuje mnoho překážek, které brání plnému rozvinutí této iniciativy; vyzývá Komisi a členské státy, aby prozkoumaly potenciál již dostupných údajů a zajistily soudržnou strategii týkající se otevřených údajů a možnosti opakovaného využití těchto údajů ve všech členských státech; poznamenává, že Komise a členské státy musí zvážit, zda jsou nutné další investice do přeshraniční fyzické infrastruktury se zvláštním zaměřením na kombinaci vysoce výkonné výpočetní techniky, vysokorychlostních širokopásmových sítí a velkokapacitních zařízení pro ukládání údajů, aby se docílilo prosperující evropské ekonomiky založené na datech; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti analyzovala globální průmyslová a další mezinárodní partnerství;

25.

konstatuje, že je nutné dále podporovat rozšiřování cloudových služeb mezi evropskými malými a středními podniky; konstatuje, že poskytovatelé evropského cloudu potřebují další koordinovanou podporu, která se bude týkat účasti v digitálním světě, posílí důvěru na straně uživatele a zvýší povědomí o výhodách plynoucích z přijetí cloud computingu;

26.

zdůrazňuje, že přístup podniků a občanů k širokopásmovému internetu je nezbytným prvkem konkurenceschopného hospodářství v oblasti údajů a znalostí v EU; v této souvislosti se domnívá, že rozvoj cloudu by měl jít ruku v ruce s iniciativami, které zlepšují přístup podniků a občanů k širokopásmovému internetu, zejména ve venkovských oblastech;

27.

konstatuje, že akce v oblasti digitálního vzdělávání napříč generacemi, včetně počítačových dovedností, jsou pro vývoj cloudu rozhodující pro rozpoznání a reakci na hlavní mezery v oblasti technických a účinných dovedností za účelem dosažení digitálních cílů; vítá návrhy uvedené v rámci nové agendy dovedností pro Evropu nedávno přijaté Komisí a zdůrazňuje potřebu patřičných finančních prostředků;

28.

domnívá se, že začínající podniky v oblasti cloud computingu přicházejí s řešeními, jak učinit cloud computing rychlejší, jednodušší, spolehlivější, pružnější a bezpečnější;

29.

zdůrazňuje, že s vysoce výkonnou výpočetní technikou, která je důležitá pro vývoj cloudu, by se mělo zacházet jako s nedílnou součástí infrastruktury evropských údajů napříč celým ekosystémem a že by se měly široce podporovat její výhody;

30.

konstatuje, že by se mělo podporovat zapojení akademických a výzkumných institucí a dalších zúčastněných stran s cílem zachovat a podpořit integrované infrastruktury vědeckých údajů a vysoce výkonnou počítačovou techniku;

31.

konstatuje, že vzhledem ke stávajícím službám a službám, které bude v budoucnosti nabízet soukromý sektor a země mimo EU, musí evropský cloud pro otevřenou vědu poskytovat pobídky a také nové služby, které naruší dlouhodobý zvyk spoléhat na stávající výzkumné postupy;

32.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily zaměření na evropský růst orientovaný na budoucnost s cílem vytvořit konkurenceschopné odvětví cloudu v EU; zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby se tržní poptávka po cloudových řešení stále zvyšovala a aby se podporovalo přijetí cloudu ve vertikálních odvětvích, jako jsou finance, daně a sociální zabezpečení, výroba, bankovnictví, zdravotnictví, média a zábavní průmysl a zemědělství;

33.

je přesvědčen, že obecné nařízení o ochraně údajů poskytuje rámec pro ochranu osobních údajů; konstatuje však, že roztříštěnost při jeho provádění ve všech členských státech by ztížila výzkumným pracovníkům výkon práce a sdílení poznatků, což by narušilo úsilí o vytvoření spolupráce mezi výzkumnými pracovníky, kterou umožňuje cloud computing; vyzývá tedy k řádnému provedení a vymáhání tohoto nařízení;

34.

zdůrazňuje, že řešení v rámci evropské iniciativy v oblasti cloud computingu by měla být vytvořena s náležitým zřetelem k základním právům zakotveným v Listině základních práv, zejména k právům na ochranu údajů, soukromí, svobodu a bezpečnost;

35.

konstatuje, že ekonomika založená na datech je stále ve velmi rané fázi, že obchodní modely jsou stále ve vývoji a ty, které existují, jsou již narušovány a vyvíjejí se; vyzývá Komisi, aby zajistila, že veškeré právní předpisy v této oblasti budou v souladu s technologicky neutrální „zásadou inovací“ a nebudou klást závažné překážky pro inovace, digitalizaci odvětví a vývoj nových technologií, jako je internet věcí a umělá inteligence v Evropě;

36.

vyzývá Komisi, aby spolupracovala s členskými státy a všemi zúčastněnými stranami s cílem zapojit se do určování nezbytných prováděcích opatření nezbytných za účelem maximalizovat potenciál, který evropská iniciativa v oblasti cloud computingu nabízí; domnívá se, že otevřené inovace a otevřená věda zahrnují mnohem více aktérů inovačního procesu od výzkumných pracovníků po podnikatele, uživatele, vlády a občanskou společnost;

Cloud pro otevřenou vědu

37.

konstatuje nedostatečné zastoupení klíčových zainteresovaných stran v diskusích a rozsáhlých pilotních projektech; domnívá se, že základním předpokladem účinné výměny informací je aktivní zapojení zainteresovaných stran z veřejného i soukromého sektoru a občanské společnosti na místní, regionální a vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie, přičemž je nezbytné, aby se předešlo administrativní zátěži; zdůrazňuje, že evropská iniciativa v oblasti cloud computingu by měla odpovídat potřebám a být ku prospěchu nejen vědecké obce, ale také daného odvětví, včetně malých a středních podniků a začínajících podniků, veřejné správy a spotřebitelů;

38.

zdůrazňuje, že evropský cloud pro otevřenou vědu (EOSC) musí být vyvíjen s patřičným ohledem na základní práva zakotvená v Listině základních práv Evropské unie a že je nutné věnovat zvláštní pozornost právu na ochranu údajů, na soukromí, svobodu a bezpečnost a že standardně a již od návrhu musí splňovat zásady týkající se soukromí a také zásadu proporcionality, nezbytnosti, minimalizace dat a účelového omezení; je si vědom toho, že uplatňování dodatečných ochranných opatření, jako jsou pseudonymizace, anonymizace nebo kryptografie, včetně šifrování, může snížit rizika a zlepšit ochranu dotčených subjektů údajů při použití osobních údajů v aplikacích využívajících data velkého objemu nebo v cloud computingu; připomíná, že anonymizace je nevratný proces, a vyzývá Komisi, aby připravila pokyny týkající se způsobu anonymizace dat; připomíná potřebu zvláštní ochrany citlivých údajů v souladu se stávajícími právními předpisy; zdůrazňuje, že jsou výše uvedené zásady, spolu s vysokými standardy kvality, spolehlivosti a ochrany důvěrnosti, nutné k zajištění důvěry spotřebitelů v evropskou iniciativu v oblasti cloud computingu;

39.

zdůrazňuje, že iniciativa Cloud computing pro otevřenou vědu by měla vést k důvěryhodnému cloudu pro všechny: pro vědce, podniky a veřejné služby;

40.

konstatuje, že je nutné rozvíjet otevřenou a důvěryhodnou platformu spolupráce pro správu, analýzu, sdílení, opakované využití a uchovávání výzkumných dat, na nichž lze na základě určitých podmínek vyvíjet a poskytovat inovativní služby;

41.

vyzývá Komisi a členské státy, aby prozkoumaly vhodné rámce pro správu a financování a současně věnovaly dostatečnou pozornost stávajícím iniciativám, jejich udržitelnosti a schopnosti podporovat rovné podmínky po celé EU; zdůrazňuje, že členské státy by měly zvážit integraci svých vnitrostátních programů financování s programy financování EU;

42.

vyzývá Komisi, aby analyzovala celý rozsah finančních zdrojů pro zřízení evropského cloudu pro otevřenou vědu (EOSC) a posílila stávající nástroje k zajištění rychlejšího vývoje, zejména se zaměřením na osvědčené postupy;

43.

žádá Komisi, aby zajistila, že veškeré vědecké výzkumy provedené v rámci programu Horizont 2020 budou standardně v režimu otevřeného přístupu, a žádá členské státy, aby odpovídajícím způsobem upravily své vnitrostátní výzkumné programy;

44.

je si vědom toho, že evropský cloud pro otevřenou vědu podpoří digitální vědu prostřednictvím začlenění informačních technologií jako služby pro odvětví veřejného výzkumu v EU; vyzývá k přijetí „federálního modelu vědeckého cloudu“, který sdružuje veřejné výzkumné organizace, zúčastněné strany, malé a střední podniky, začínající podniky, elektronickou infrastrukturu a komerční dodavatele s cílem vybudovat společnou platformu, která evropským výzkumným obcím nabídne celou řadu služeb;

45.

vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s dalšími zúčastněnými stranami vytvořily plán pro co nejrychlejší stanovení jasného časového rámce pro provedení kroků, které evropský cloud pro otevřenou vědu předpokládá;

46.

vyzývá Komisi, aby pečlivě posoudila potřeby evropských veřejných výzkumných pracovníků s cílem odhalit případné nedostatky v dodávání cloudové infrastruktury v EU; je přesvědčen, že pokud budou nedostatky zjištěny, měla by Komise evropské poskytovatele cloudové infrastruktury vyzvat, aby jí poskytli své rozvojové plány s cílem posoudit, zda soukromé investice k řešení těchto nedostatků postačují, nebo zda je k jejich překlenutí nutné další financování z veřejných zdrojů;

47.

žádá Komisi, aby zajistila, aby veškeré vědecké výzkumy a data vytvořená v rámci programu Horizont 2020 byly ku prospěchu evropským podnikům a veřejnosti; hájí změnu pobídkových struktur pro akademickou obec, průmysl a veřejné služby a za účelem sdílení údajů a zlepšení jejich správy, odborné přípravy, technických dovedností a gramotnosti;

48.

vítá skutečnost, že se iniciativa v oblasti cloud computingu zaměřuje na vytváření širokopásmových sítí, rozsáhlých úložných zařízení, vysoce výkonné výpočetní techniky a na budování evropského ekosystému pro zpracování dat velkého objemu;

49.

zdůrazňuje, že rozvoj 5G a pravidel evropského kodexu pro elektronické komunikace by měl evropský cloud pro otevřenou vědu více zatraktivnit tím, že nabídne vysoce kvalitní internet a moderní nejkvalitnější infrastrukturu;

50.

schvaluje ambice Komise zaměřené na to, aby byla Unie schopna zpracovávat velké objemy dat s využitím infrastruktury provozované službami, které využívají data v reálném čase ze senzorů nebo aplikací, které propojují data z různých zdrojů; konstatuje, že si evropská iniciativa v oblasti cloud computingu klade za cíl zajistit dokonalejší a harmonizovanější práci na rozvoji infrastruktury;

51.

podporuje další rozvoj sítě GÉANT, aby se tak stala nejvyspělejší mezinárodní sítí a aby tak bylo zachováno vedoucí postavení EU v oblasti výzkumu;

52.

vyzývá Komisi a členské státy, aby sladily činnost se zúčastněnými stranami s cílem omezit roztříštěnost digitální infrastruktury tím, že bude vytvořen plán činností a silná řídicí struktura zahrnující investory, dodavatele a uživatele, a také zdůrazňuje nutnost podporovat zásady otevřené vědy při správě a sdílení údajů, aniž by to překáželo inovacím a aniž by bylo narušeno soukromí a duševní vlastnictví v digitálním věku;

53.

zdůrazňuje, že je důležité, aby byla evropská iniciativa v oblasti cloud computingu založena na stavebních prvcích Nástroje pro propojení Evropy, zejména na systémech elektronické identifikace (eID) a elektronických podpisech, a to s cílem posílit důvěru uživatelů v bezpečnou, interoperabilní a bezproblémovou elektronickou komunikaci po celé Evropě;

54.

vyzývá Komisi, aby nasměrovala více prostředků na posílení evropského výzkumu, vývoje, inovací a odborné přípravy v oblasti cloud computingu, a zároveň zdůrazňuje potřebu zavedení infrastruktury a postupů, které zabezpečí otevřenost údajů a soukromí uživatelů;

55.

trvá na tom, že by normy měly umožnit snadnou a úplnou přenosnost a vysoký stupeň interoperability mezi cloudovými službami;

56.

je pevně přesvědčen, že iniciativa v oblasti cloud computingu pro otevřenou vědu by měla vycházet z otevřených norem s cílem zajistit interoperabilitu a bezproblémovou komunikaci a vyhnout se uzamčení;

57.

zdůrazňuje, že používání otevřených norem a bezplatného softwaru s otevřeným zdrojovým kódem je zvláště důležité pro zabezpečení dostatečné transparentnosti ve vztahu k tomu, jak jsou osobní údaje a jiné druhy citlivých údajů skutečně chráněny;

58.

konstatuje, že evropské hospodářství stále více spoléhá na schopnost superpočítačů nalézt inovativní řešení, snížit náklady a zkrátit dobu uvedení výrobků a služeb na trh; podporuje snahy Komise o vytvoření superpočítačového systému s exa kapacitou založeného na evropských hardwarových technologiích;

59.

je přesvědčen, že Evropa potřebuje dokončený ekosystém vysoce výkonné výpočetní techniky s cílem získat superpočítače na špičkové úrovni, zabezpečit dodávky systémů vysoce výkonné výpočetní techniky a nasadit služby vysoce výkonné výpočetní techniky do průmyslu a malých a středních podniků za účelem simulace, vizualizace a vývoje prototypů; považuje za nanejvýš důležité, aby se EU do roku 2022 zařadila mezi vrcholné superpočítačové velmoci světa;

60.

je přesvědčen, že evropská technologická platforma a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) pro vysoce výkonnou výpočetní techniku mají zásadní význam pro určování priorit výzkumu EU prováděného v oblasti vývoje evropské technologie na všech úsecích dodavatelského řetězce poskytujícího řešení v oblasti vysoce výkonné výpočetní techniky;

61.

vítá návrh Komise, aby byla v souladu s prohlášením „Quantum Manifesto“ zahájena stěžejní iniciativa v oblasti kvantové technologie s objemem prostředků ve výši 1 miliardy EUR;

62.

připomíná Komisi, že odvětví cloudových služeb již investovalo do budování špičkové infrastruktury v Evropě miliardy EUR; upozorňuje na skutečnost, že vědci a výzkumní pracovníci dnes mohou v EU využívat cloudovou infrastrukturu, která jim nabízí možnost experimentovat a rychle inovovat prostřednictvím přístupu k široké škále služeb, přičemž platí pouze za to, co skutečně využívají, čímž získávají více času na vědeckou činnost; konstatuje, že zásadní podpora výzkumu a vývoje ze strany EU by neměla být vynaložena na zdvojování stávajících zdrojů, ale spíše na podporu průlomových objevů v nových vědeckých oblastech, které mohou podnítit růst a konkurenceschopnost;

63.

zdůrazňuje, že vědecká obec potřebuje zabezpečenou, bezpečnou a otevřenou vysokokapacitní infrastrukturu, aby mohla pokročit ve výzkumu a zabránit možnému narušení bezpečnosti, kybernetickým útokům nebo zneužití osobních údajů, zvláště pokud se shromažďuje, ukládá a zpracovává velký objem dat; vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily a podnítily vývoj potřebné technologie, včetně kryptografické, a zároveň při tom zohlednily přístup „bezpečnost již od stadia návrhu“ (security by design); podporuje úsilí Komise o zlepšení spolupráce mezi orgány veřejné moci, evropským průmyslem (včetně malých a středních podniků a začínajících podniků), výzkumnými pracovníky a akademickou obcí v oblasti dat velkého objemu a kybernetické bezpečnosti již od raných fází procesu výzkumu a inovací s cílem umožnit vytvoření inovativních a důvěryhodných evropských řešení a tržních příležitostí při současném zajištění odpovídající úrovně bezpečnosti;

64.

je přesvědčen, že vypracování jasných norem pro cloudovou interoperabilitu, přenositelnost údajů a dohody o úrovni služeb zajistí jistotu a transparentnost jak pro poskytovatele cloudu, tak pro koncové uživatele;

65.

zdůrazňuje, že pro získání důvěry spotřebitelů, která je základem zdravé konkurenceschopnosti, je nutná spolehlivost, bezpečnost a ochrana osobních údajů;

66.

konstatuje, že průmysl by měl hrát klíčovou úlohu ve vypracovávání všeobecně uznávaných norem vhodných pro digitální věk, díky nimž by získali poskytovatelé cloudu důvěru v provádění neustálých inovací a uživatelé důvěru v další využívání cloudových služeb na unijní úrovni;

67.

vyzývá Komisi, aby se ujala vedení v prosazování mezioborové, vícejazyčné a přeshraniční interoperability, cloudových norem a v podpoře cloudových služeb, které respektují soukromí, jsou spolehlivé, bezpečné a energeticky úsporné, jako nedílné součásti společné strategie zaměřené na maximalizaci příležitostí, jak vypracovat normy, které se mohou stát normami celosvětovými;

68.

konstatuje, že akční plán pro interoperabilitu dat je nutný k využití velkého množství dat, která vytváří evropští vědci, a k zlepšení možnosti jejich opětovného využití ve vědě a průmyslu; vyzývá Komisi, aby spolupracovala s klíčovými zúčastněnými stranami v oblasti vědy s cílem vytvořit účinné systémy, které umožní zjistitelnost, přístupnost, interoperabilitu a opakované použití dat (zásada FAIR), včetně metadat, obecných specifikací a identifikátorů datových objektů;

69.

konstatuje, že EU se nedaří investovat do ekosystému vysoce výkonné výpočetní techniky v takové míře jako ostatním regionům světa, což odporuje jejímu hospodářskému a znalostnímu potenciálu;

70.

vyzývá Komisi, aby podporovala interoperabilitu a zabránila uzamčení prodejce tím, že povzbudí mnohé poskytovatele infrastruktury v oblasti cloud computingu v Evropě k tomu, aby poskytovali možnost zvolit si z konkurenceschopných, interoperabilních a přenosných infrastrukturních služeb;

71.

vyzývá k přijetí opatření k zachování vysoce kvalitního systému normalizace, který může přilákat ty nejlepší přínosy v oblasti technologie; žádá Komisi, aby přijala politiky, které odstraní nadměrné překážky v inovativních odvětvích, s cílem podnítit investování do výzkumu a vývoje a do normalizace na celounijní úrovni;

72.

vyzývá Komisi, aby vyvinula maximální úsilí s cílem od počátku bránit možnosti uzamčení prodejce na digitálním trhu, zejména v rozvíjejících se oblastech, jako je například evropská iniciativa v oblasti cloud computingu;

73.

uznává význam interoperability a norem při zvyšování konkurenceschopnosti v odvětví IKT; žádá Komisi, aby určila mezery v normách týkajících se evropského cloudu pro otevřenou vědu, i pokud jde o malé a střední podniky, začínající podniky a klíčová evropská odvětví; podporuje vývoj dobrovolných, technologicky neutrálních, transparentních, celosvětově kompatibilních norem řízených trhem a majících význam pro trh;

74.

domnívá se, že program ISA2 nabízí příležitost k rozvoji norem interoperability pro správu dat velkého objemu v rámci veřejné správy a jejího jednání s podniky a občany;

75.

je si vědom toho, že normy by měly odpovídat na projevené potřeby daného odvětví a dalších zúčastněných stran; zdůrazňuje, že je nezbytné vypracovat a schválit společné přísné normy, aby se zajistilo účinné využití a sdílení údajů nad rámec jednotlivých oborů, orgánů a státních hranic; vyzývá Komisi, aby v případě potřeby určila osvědčené systémy certifikace v rámci členských států, s cílem vypracovat na základě poptávky a se zapojením příslušných zainteresovaných stran soubor celoevropských norem, jež by usnadnily sdílení údajů, přičemž by tento soubor v odůvodněných případech měl být založen na otevřených a globálních normách; zdůrazňuje, že při přijímání opatření v souvislosti s evropskou iniciativou v oblasti cloud computingu musí být zajištěno, aby byly zohledněny potřeby jednotného trhu, aby byl tento trh i nadále celosvětově přístupný a aby reagoval na technologický vývoj;

76.

podporuje záměr Komise, jímž je odstranit překážky, zejména technické a právní, jež brání volnému pohybu dat a s nimi souvisejících služeb, a nepřiměřené požadavky na lokalizaci dat a rovněž podpořit interoperabilitu dat spojením evropské iniciativy v oblasti cloud computingu s iniciativou pro volný tok dat; domnívá se, že v zájmu vytvoření digitální společnosti je nutné považovat volný tok dat za pátou svobodu jednotného trhu; konstatuje, že nutným předpokladem pro to, aby se rozvinul plný potenciál cloud computingu, jsou jednoznačný právní rámec, dostatečné dovednosti a zdroje související s řízením dat velkého objemu a rovněž uznávání příslušných odborných kvalifikací; naléhavě žádá Komisi, aby se spojila se zainteresovanými stranami, zejména s průmyslem, při zjišťování možností spojených se vzděláváním v oblasti dat velkého objemu a kódování, mimo jiné v rámci nové agendy dovedností, a vytvářela pobídky pro zúčastněné strany, zejména malé a střední podniky a začínající podniky, k využití, zpřístupnění a sdílení dat na jednotném trhu;

77.

vítá návrh Komise, aby byla v souladu s prohlášením „Quantum Manifesto“ zahájena stěžejní iniciativa v oblasti kvantové technologie s objemem prostředků ve výši 1 miliardy EUR; zdůrazňuje však, že pro urychlení vývoje těchto technologií a poskytnutí obchodních produktů veřejným a soukromým uživatelům mají zásadní význam transparentní a otevřené konzultace zúčastněných stran;

Sdílení otevřených dat a výzkumných dat

78.

vítá skutečnost, že rozvoj evropského cloudu pro otevřenou vědu umožní výzkumným pracovníkům a vědeckým odborníkům získat místo pro ukládání, sdílení, využívání a opakované využití údajů a že také může položit v EU základy pro daty podloženou inovaci; zdůrazňuje, že přínosy sdílení dat jsou široce uznávány;

79.

konstatuje, že se data stala nezbytná pro rozhodování na místní, státní i celosvětové úrovni; konstatuje, že sdílení dat má rovněž významný přínos pro místní a regionální orgány a že zpřístupnění vládních dat zkvalitňuje demokracii a nabízí nové podnikatelské příležitosti;

80.

podporuje úsilí Komise a evropských výzkumných pracovníků činných v průmyslu a akademické obci o rozvoj partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti hodnoty dat velkého objemu v součinnosti se smluvním partnerstvím veřejného a soukromého sektoru pro vysoce výkonnou výpočetní techniku, které zkvalitňuje budování komunity v oblasti dat a vysoce výkonné výpočetní techniky a pokládá základy prosperující ekonomiky EU založené na datech; podporuje partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti kybernetické bezpečnosti, které posiluje spolupráci mezi veřejnými a soukromými subjekty v raných fázích procesu výzkumu a inovací s cílem zpřístupnit inovativní a věrohodná evropská řešení;

81.

zdůrazňuje, že by měla Komise co nejdříve začít jednat s průmyslovými partnery, zejména s malými a středními podniky a začínajícími podniky, aby bylo zaručeno, že obchodní a průmyslové požadavky budou odpovídajícím způsobem řešeny a začleněny do pozdějších fází této iniciativy;

82.

vybízí orgány veřejné správy, aby zohlednily bezpečné, spolehlivé a zabezpečené cloudové služby tím, že vytvoří jednoznačný právní rámec a budou dále pracovat na vývoji specifických systémů certifikace v oblasti cloudu; konstatuje, že podniky a spotřebitelé potřebují při přijímání nových technologií pocit jistoty;

83.

domnívá se, že orgány veřejné správy by měly standardně mít otevřený přístup k vládním veřejným údajům; naléhavě vyzývá k tomu, aby se pokročilo v určení stupně a rychlosti zveřejňování informací jako otevřených dat, určení klíčových datových souborů, které mají být zpřístupněny, a v podpoře opětovného používání otevřených dat otevřeným způsobem;

84.

konstatuje, že ohromující růst v oblasti digitálních technologií je klíčovou hnací silou pro vytváření obrovských toků výchozích informací v cloudových prostředích a že tento obrovský soubor toků výchozích informací v systémech dat velkého objemu zvyšuje složitost výpočtu a spotřebu zdrojů v systémech vytěžování dat s podporou cloudu; konstatuje, že koncepce sdílení údajů založená na určitém modelu umožňuje místní zpracování dat v blízkosti jejich zdrojů a přetváří toky výchozích informací do využitelných znalostních modelů; upozorňuje na skutečnost, že tyto znalostní modely jsou užitečné hned dvakrát, a to jednak díky dostupnosti místních znalostních modelů pro okamžité využívání, jednak pro participativní sdílení dat v cloudových prostředích;

85.

podporuje závěry Rady z května 2016 o přechodu k systému otevřené vědy, zejména závěr, podle něhož základní zásada pro optimální opětovné využití výzkumných dat by měla znít „co možná nejotevřenější, uzavřená podle potřeby“;

Vytěžování textů a dat

86.

zdůrazňuje, že plné zpřístupnění veřejných údajů v rámci evropského cloudu pro otevřenou vědu nebude pro odstranění všech překážek výzkumu založeného na datech dostatečné;

87.

konstatuje, že tato iniciativa musí být doplněna o moderní rámec autorských práv, který by měl umožnit odstranění roztříštěnosti a nedostatečné interoperability z procesu evropského výzkumu v oblasti dat;

88.

je přesvědčen, že tato iniciativa by měla udržovat rovnováhu mezi právy výzkumných pracovníků, držiteli práv a dalšími subjekty ve vědecké sféře, plně dodržovat práva autorů a vydavatelů a současně podporovat inovativní výzkum v Evropě;

89.

je přesvědčen, že výzkumné údaje mohou být v rámci evropského cloudu pro otevřenou vědu sdíleny, aniž by byla dotčena autorská práva výzkumných pracovníků nebo výzkumných institucí, a to prostřednictvím vytvoření licenčních modelů podle potřeby; je přesvědčen, že osvědčené postupy v tomto ohledu jsou nyní stanovovány v rámci pilotního projektu týkajícího se veřejně přístupných výzkumných dat v programu Horizont 2020;

90.

je přesvědčen, že směrnice 96/9/ES o databázích, kterou je zapotřebí revidovat, omezuje využívání dat, aniž by bylo prokázáno vytváření přidané hospodářské nebo vědecké hodnoty;

Ochrana údajů, základní práva a zabezpečení údajů

91.

naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala opatření na podporu další harmonizace právních předpisů v členských státech s cílem předejít nejasnostem ohledně soudní příslušnosti a její roztříštěnosti a zajistit transparentnost jednotného digitálního trhu;

92.

je přesvědčen, že Evropa je průkopníkem v oblasti ochrany soukromí a že se zasazuje o vysokou úroveň ochrany údajů na celém světě;

93.

zdůrazňuje, že je nutné, aby orgány pro ochranu údajů, tvůrci politik a průmysl zaujaly koordinovaný přístup ve prospěch organizací nacházejících se ve fázi tohoto přechodu tím, že jim poskytnou nástroje pro dodržování předpisů, budou jednotně vykládat a vymáhat právní povinnosti a zvýší informovanost občanů a podniků o klíčových otázkách;

94.

zdůrazňuje, že Evropa je celosvětový dovozce a vývozce digitálních služeb a že pro svou konkurenceschopnost potřebuje silný cloud computing a ekonomiku založenou na datech; vyzývá Komisi, aby se ujala vedení v úsilí o vytvoření jednotných a celosvětově uznávaných norem pro ochranu osobních údajů;

95.

je přesvědčen, že globální datové toky jsou životně důležité pro mezinárodní obchod a hospodářský růst a že iniciativa Komise na podporu volného toku dat by měla umožnit podnikům působícím v Evropě, zejména v rozvíjejícím se odvětví cloud computingu, být v čele celosvětové inovační soutěže; zdůrazňuje, že tato iniciativa by rovněž měla usilovat o zrušení veškerých svévolných omezení ohledně toho, kde by společnosti měly umisťovat infrastrukturu nebo ukládat údaje, neboť by to bránilo rozvoji evropského hospodářství;

96.

je přesvědčen, že stávající právní předpisy EU upravující ochranu údajů, zejména nedávno přijaté obecné nařízení o ochraně osobních údajů a směrnice o prosazování práva (směrnice (EU) 2016/680) (10), poskytují silné záruky pro ochranu osobních údajů, včetně údajů shromážděných, agregovaných a pseudonymizovaných pro účely vědeckého výzkumu a citlivých údajů týkajících se zdravotního stavu, což se týká i specifických podmínek pro jejich zveřejňování a zpřístupnění, práva subjektů, jichž se tyto údaje týkají, vznést námitku proti jejich dalšímu zpracování a pravidly přístupu donucovacích orgánů k těmto údajům v rámci vyšetřování trestných činů; vyzývá Komisi, aby tyto záruky zohlednila při vývoji evropského cloudu pro otevřenou vědu a při provádění pravidel, která upravují přístup k datům v něm uložených; je si vědom skutečnosti, že harmonizovaný přístup k provádění obecného nařízení o ochraně osobních údajů, včetně pokynů, nástrojů pro dodržování předpisů a informačních kampaní pro občany, výzkumné pracovníky a podniky, je rozhodující zejména pro vývoj evropského cloudu pro otevřenou vědu a usnadnění výzkumné spolupráce, mimo jiné i za využití vysoce výkonné výpočetní techniky;

97.

je přesvědčen, že volný tok dat je prospěšný pro digitální ekonomiku i rozvoj vědy a výzkumu; zdůrazňuje, že iniciativa Komise na podporu volného toku dat by měla umožnit rozvíjejícímu se evropskému odvětví cloud computingu být v čele celosvětového inovační soutěže, a to i pro účely vědy a inovací; připomíná, že jakýkoli přenos osobních údajů do cloudových infrastruktur nebo směrem k jiným příjemcům nacházejícím se mimo Unii by měl probíhat v souladu s pravidly pro přenos stanovenými v obecném nařízení o ochraně osobních údajů a že by iniciativa Komise na podporu volného toku dat měla být s těmito ustanoveními rovněž v souladu; zdůrazňuje, že tato iniciativa by rovněž měla usilovat o zrušení veškerých svévolných omezení ohledně toho, kde by společnosti měly umisťovat infrastrukturu nebo ukládat údaje, neboť by to bránilo rozvoji evropského hospodářství a znemožnilo vědcům plně využívat výhod vědy založené na datech, přičemž by měla být zachována omezení v souladu s právními předpisy týkajícími se ochrany údajů, aby se zabránilo případnému zneužití evropského cloudu pro otevřenou vědu v budoucnu;

98.

je pevně přesvědčen o tom, že by Evropská unie měla zaujímat vedoucí postavení na poli bezpečnosti a ochrany osobních údajů, včetně citlivých údajů, a že by se měla zasazovat o celosvětově vysokou úroveň ochrany a bezpečnosti údajů; je přesvědčen, že rámec EU pro ochranu údajů spolu s inkluzivní strategií kybernetické bezpečnosti, která zajistí spolehlivé datové infrastruktury chráněné proti ztrátě dat, vniknutí nebo útokům, by se mohly stát konkurenční výhodou evropských společností, pokud jde o soukromí; naléhavě vyzývá Komisi k tomu, aby zajistila, aby evropský cloud pro otevřenou vědu zachovával vědeckou nezávislost a objektivitu výzkumu a rovněž ochraňoval práci vědecké obce v rámci Unie.

99.

vyzývá Komisi k zajištění toho, aby bylo k otázkám týkajícím se základních práv, soukromí, ochrany údajů, autorských práv a citlivých informací přistupováno v naprostém souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů a směrnicí o ochraně údajů (95/46/ES); zdůrazňuje, že bezpečnostní hrozby pro cloudovou infrastrukturu nabyly více mezinárodního charakteru, jsou složitější a brání intenzivnějšímu využívání této infrastruktury, a tudíž vyžadují celoevropskou spolupráci; naléhavě žádá Komisi a orgány členských států, aby spolupracovaly při vytváření bezpečné a spolehlivé digitální infrastruktury, zajistily vyšší úroveň kybernetické bezpečnosti v souladu se směrnicí o bezpečnosti sítí a informací a aby při tom konzultovaly s Agenturou Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací (ENISA);

100.

vyzývá Komisi k zajištění toho, aby tato iniciativa byla pro daný účel vhodná a navenek zaměřená, obstála v budoucnosti a byla technologicky neutrální, a zdůrazňuje, že Komise a členské státy musí od trhu a od odvětví cloud computingu samotného převzít vedoucí úlohu s cílem co nejlépe uspokojit současné a budoucí požadavky tohoto odvětví a stát se hnací silou inovací v technologiích založených na cloud computingu;

101.

bere na vědomí potenciál dat velkého objemu pro podněcování technologických inovací a budování znalostní ekonomiky; konstatuje, že omezování překážek pro sdílení znalostí zvýší konkurenceschopnost podniků a zároveň bude ku prospěchu místním a regionálním orgánům; zdůrazňuje, že je důležité usnadňovat přenositelnost údajů;

102.

vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly s iniciativami, které jsou vedeny průmyslem a zaměřeny na stanovování norem, s cílem zajistit, aby jednotný trh zůstával i nadále přístupný třetím zemím a reagoval na technologický vývoj, přičemž je třeba se vyhnout překážkám, které by bránily inovacím a snižovaly konkurenceschopnost v Evropě; konstatuje, že stanovování norem v souvislosti se zabezpečením údajů a soukromí je úzce spjato s otázkou soudní příslušnosti a že vnitrostátní orgány v tomto hrají klíčovou úlohu;

103.

zdůrazňuje, že se musí věnovat pozornost stávajícím iniciativám, aby se předešlo zdvojování, které by mohlo bránit otevřenosti, hospodářské soutěži a růstu, a že trhem iniciované celoevropské normy pro sdílení údajů musí být v souladu s mezinárodními normami;

104.

zdůrazňuje, že je nutné nalézt rovnováhu mezi oprávněnými obavami týkajícími se ochrany dat a nutností zabezpečit nevyužitý „volný datový tok“; vyzývá k dodržování stávajících pravidel pro ochranu údajů na otevřeném trhu dat velkého objemu;

105.

podporuje návrh na to, aby pro nové projekty v rámci programu Horizont 2020 bylo výchozí možností využití veřejně přístupných výzkumných dat, neboť veřejně financovaná výzkumná data jsou veřejným statkem vytvořeným ve veřejném zájmu, která by měla být dávána k dispozici veřejně, včas, odpovědným způsobem a s co nejmenším počtem omezení;

106.

konstatuje, že evropská iniciativa v oblasti cloud computingu se zaměřuje na potenciálně citlivé odvětví výzkumu a vývoje a na vládní elektronické portály; opakuje, že kybernetickou bezpečnost pro cloudové služby lze nejlépe řešit v rámci směrnice o bezpečnosti sítí a informací;

107.

konstatuje, že je důležité usnadnit interoperabilitu různých zařízení v rámci sítí, poskytnout záruku bezpečnosti a podpořit dodavatelské řetězce pro komponenty, jež jsou všechny pro uvádění technologií na trh důležité;

o

o o

108.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. C 81 E, 15.3.2011, s. 45.

(2)  Úř. věst. L 318, 4.12.2015, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 175, 27.6.2013, s. 1.

(4)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0089.

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0009.

(6)  Úř. věst. C 482, 23.12.2016, s. 89.

(7)  Úř. věst. C 468, 15.12.2016, s. 19.

(8)  Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.

(9)  Úř. věst. L 194, 19.7.2016, s. 1.

(10)  Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/273


P8_TA(2017)0053

Investice do zaměstnanosti a růstu a maximalizace příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o investování do zaměstnanosti a růstu a maximalizování příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních (2016/2148(INI))

(2018/C 252/27)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 174 Smlouvy o fungování EU,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (dále jen „nařízení o společných ustanoveních“) (1),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (2),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006 (3),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 (4),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce (5),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto seskupení (6),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006 a (ES) č. 791/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011 (7),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 ze dne 25. června 2015 o Evropském fondu pro strategické investice, Evropském centru pro investiční poradenství a Evropském portálu investičních projektů a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 – Evropský fond pro strategické investice (8),

s ohledem na sdělení Komise s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“ (COM(2015)0639),

s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2016 o urychlení provádění politiky soudržnosti (9),

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2016 o součinnosti v oblasti inovací: evropské strukturální a investiční fondy, program Horizont 2020 a další evropské fondy pro inovace a programy EU (10),

s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2015 s názvem „Snaha o zjednodušení a orientaci na výkonnost v politice soudržnosti na období 2014–2020“ (11),

s ohledem na závěry Rady ze dne 26. února 2016 týkající se investic do zaměstnanosti a růstu a maximalizace příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. května 2016 týkající se sdělení Komise s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“ (12),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 9. července 2015 s názvem „Výsledek jednání o dohodách o partnerství a operačních programech“ (13),

s ohledem na šestou zprávu o hospodářské, sociální a územní soudržnosti (COM(2014)0473),

s ohledem na studii, kterou vypracovalo generální ředitelství pro vnitřní politiky (tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti) v červnu 2016, s názvem „Maximalizace synergií mezi evropskými strukturálními a investičními fondy a dalšími nástroji EU v zájmu dosažení cílů strategie Evropa 2020“,

s ohledem na studii, kterou vypracovalo generální ředitelství pro vnitřní politiky (tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti) v září 2016, s názvem „Hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních“,

s ohledem na analýzu, kterou vypracovalo generální ředitelství pro vnitřní politiky (tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti) v září 2016, s názvem „Finanční nástroje v programovém období 2014–2020: první zkušenosti členských států“,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Rozpočtového výboru, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0385/2016),

A.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti představuje významnou část rozpočtu EU, přičemž dosahuje téměř jedné třetiny všech výdajů;

B.

vzhledem k tomu, že Evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy) jsou s rozpočtem 454 miliard EUR na období 2014–2020 hlavním nástrojem investiční politiky EU a v mnoha členských státech jsou zásadním zdrojem veřejných investic, přičemž vedou k vytvoření více pracovních míst, ke zvýšení růstu a investic na celém území EU a rovněž ke snížení rozdílů na regionální a místní úrovni, což podporuje hospodářství a sociální a územní soudržnost;

C.

vzhledem k tomu, že dohody o partnerství tvoří základ zprávy předložené podle čl. 16 odst. 3 Komisí;

D.

vzhledem k tomu, že jednání ohledně dohod o partnerství a operačních programů pro období 2014–2020 jsou modernizovaným, zvláštně upraveným a intenzivním procesem s novým rámcem pro výkonost, s předběžnými podmínkami a tematickým zaměřením, zároveň však způsobila vážná zpoždění v současném provádění politiky soudržnosti, za která mohou rovněž nedostatky ve správní kapacitě několika regionů a členských států a jež dále zpomalil postup jmenování řídicích orgánů;

E.

vzhledem k tomu, že operační programy nesporně nemohly být přijaty včas kvůli pozdnímu přijetí regulačního rámce na konci roku 2013 v důsledku dlouhých jednání a pozdní dohody o víceletém finančním rámci; vzhledem k tomu, že provádění operačních programů mělo v důsledku toho pomalý start, což ovlivnilo uplatňování této politiky v praxi;

F.

vzhledem k tomu, že pro všech pět ESI fondů byla zavedena společná ustanovení, a tím se posílily vztahy mezi nimi;

G.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti se v současné době potýká s mnoha politickými a hospodářskými problémy plynoucími z uprchlické krize i z finanční krize, což vede k poklesu veřejných investic v mnoha členských státech a činí z ESI fondů a spolufinancování členskými státy hlavní nástroj pro veřejné investice v mnoha členských státech;

H.

vzhledem k tomu, že v programovém období 2014–2020 dosáhla politika soudržnosti prostřednictvím tematického zaměření a podpořením priorit a cílů Junckerovy Komise cílenějšího politického přístupu;

I.

vzhledem k tomu, že ESI fondy jsou v tomto finančním období důrazněji zaměřené na výsledky a jsou založené na investičním prostředí, což přispívá k vyšší účinnosti;

J.

vzhledem k nutnosti většího sladění investic v rámci politiky soudržnosti s prioritami strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění a rovněž s evropským semestrem;

K.

vzhledem k tomu, že pracovní skupina pro lepší provádění pomohla odstranit slabiny a nevyřešené případy přidělování finančních prostředků;

Sdílení výsledků, komunikace a viditelnost

1.

konstatuje, že Evropa prochází jak z hospodářského, tak i ze sociálního a politického hlediska těžkým obdobím, a proto je víc než kdy předtím nutná účinná investiční politika zaměřená na hospodářský růst a zaměstnanost, blízká občanům a lépe vyhovující daným územním celkům, která by se měla snažit bojovat s nezaměstnaností a sociální nerovností v rámci Unie a přitom vytvářet evropskou přidanou hodnotu; domnívá se, že aby EU znovu získala důvěru svých občanů, musí zahájit postupy úpravy, aby byly splněny požadavky, které stanoví článek 9 Smlouvy o fungování EU;

2.

konstatuje, že politika soudržnosti pro období 2014–2020 byla důkladně revidována, což si vyžádalo změnu mentality a pracovních metod na všech úrovních správy včetně horizontální koordinace a zapojení zainteresovaných subjektů a v co největší míře rovněž komunitně vedeného místního rozvoje; poukazuje na to, že nedávné výhledové a příkladné reformy jsou často přehlíženy a na politiku soudržnosti je nadále často pohlíženo spíše jako na tradiční výdajovou politiku než na rozvojovou a investiční politiku s hmatatelnými výsledky;

3.

domnívá se, že klíčová komunikace o projektech politiky soudržnosti by se měla zaměřit na evropskou přidanou hodnotu, solidaritu a na viditelnost úspěšných příkladů a současně by měla zdůrazňovat, že je důležité se z projektů, které nedosáhnou svých cílů, poučit; trvá na tom, že komunikace na téma ESI fondů by se měla zmodernizovat a zintenzivnit; zdůrazňuje, že je třeba identifikovat a uplatnit nové nástroje pro sdělování výsledků politiky soudržnosti; považuje za nezbytné investovat do regionálního zpravodajství a do sběru dat, jež jsou součástí nepřetržitého úsilí o vytvoření a aktualizování databází, které by jako v případě již existující platformy S3 zohledňovaly místní a regionální potřeby, zvláštnosti a priority a umožňovaly by zainteresované veřejnosti účinně ověřovat evropskou přidanou hodnotu jednotlivých projektů;

4.

zdůrazňuje, že za účelem zlepšení a zviditelnění ESI fondů se musí věnovat větší pozornost účasti zainteresovaných subjektů a příjemců a zapojení občanů do vytváření a provádění politiky soudržnosti smysluplným způsobem; kromě toho vybízí Komisi, členské státy, regiony a města k větší komunikaci jak o dosažených úspěších politiky soudržnosti, tak i o náležitých poučeních, a rovněž k předložení koordinovaného cíleného akčního plánu;

Tematické zaměření

5.

vítá tematické zaměření, jež se projevilo jako nástroj nápomocný k vytvoření cílené politiky a ke zvýšení účinnosti, pokud jde o priority EU a strategii Evropa 2020, a posilující proces přeměny znalostí na inovace, zaměstnanost a růst; vyzývá proto členské státy a regionální i místní orgány, aby přijímaly jednoznačná rozhodnutí o investičních prioritách, vybíraly projekty na základě priorit stanovených pro ESI fondy a využívaly rychlých a účinných prováděcích postupů;

6.

bere na vědomí, že analýza tematického zaměření by měla poukázat na to, jak strategická rozhodnutí členských států a přidělování zdrojů podle tematických cílů splňují konkrétní potřeby těchto území; lituje, že je tento aspekt ze zprávy Komise podle článku 16 méně patrný;

7.

domnívá se, že výsledky a přínosy politiky soudržnosti je třeba vykládat účinněji, a to v neposlední řadě proto, aby došlo k obnovení důvěry v evropský projekt;

8.

trvá na tom, že politika soudržnosti by měla být i nadále tematicky zaměřená, přičemž by si měla zachovat takový stupeň flexibility, který je dostačující k zohlednění zvláštních potřeb každého regionu, zejména zvláštních potřeb nejméně rozvinutých regionů, jak stanovují nařízení; požaduje, aby se z ESI fondů nadále investovalo do přechodových regionů tak, aby byly zachovány účinky již přijatých opatření a vynaložených zdrojů a snah;

9.

zdůrazňuje především, že by se měla zohlednit situace městských a venkovských regionů, tzv. „zaostávajících regionů“, přechodných regionů a regionů s trvalým přírodním či geografickým znevýhodněním a že by se měly vypracovat odpovídající politiky na podporu rozvoje těchto oblastí, kterým by politika soudržnosti mohla pomoci dohnat rozvinutější regiony; vyzývá Komisi, aby prováděla a rozšiřovala strategie provádění městské agendy společně s místními orgány a metropolitními oblastmi koncipovanými jako centra růstu EU; v této souvislosti připomíná, že je důležité ponechat členským státům a regionům dostatečnou flexibilitu, aby se mohly vypořádat s novými politickými výzvami, jako jsou ty, které s sebou přináší přistěhovalectví (a zároveň mít na paměti původní a stále aktuální cíle politiky soudržnosti a konkrétní potřeby regionů), a rovněž se všeobecně známým digitálním rozměrem politiky soudržnosti (včetně problémů s přístupem k IKT a s širokopásmovým přístupem, které úzce souvisejí s dokončením jednotného digitálního trhu); poukazuje na strategii energetické unie, na strategii pro oběhové hospodářství a na závazky EU v rámci Pařížské dohody o klimatu, při jejichž provádění hrají ESI fondy důležitou roli;

10.

domnívá se, že větší pozornost by se měla věnovat subregionálním oblastem, které se potýkají se značným množstvím nahromaděných problémů, které jdou často ruku v ruce s chudobou, segregovanými komunitami a sociálně slabým prostředím s nadměrným zastoupením skupin na okraji společnosti, jako jsou Romové;

11.

podporuje postupný přesun pozornosti od velkých projektů v oblasti infrastruktury k rozvoji znalostní ekonomiky, inovací a sociálního začleňování a rovněž k budování kapacit a posilování postavení aktérů, a to i z řad občanské společnosti, v rámci politiky soudržnosti, přičemž zohledňuje zvláštnosti méně rozvinutých regionů, které ještě stále potřebují podporu, pokud jde o rozvoj infrastruktury, a pro které nejsou tržně orientovaná řešení vždy proveditelná, a také bere v úvahu, že je zapotřebí jistá flexibilita, aby mohl každý členský stát investovat podle svých priorit, jak stanovují dohody o partnerství, aby podpořil svůj hospodářský, sociální a územní rozvoj;

12.

je toho názoru, že ESI fondy, včetně programů Evropské územní spolupráce, by se měly využívat na tvorbu a podporu kvalitních pracovních míst a rovněž systémů kvalitního celoživotního učení, odborného vzdělávání a rekvalifikace, včetně školní infrastruktury, které umožní pracovníkům přizpůsobit se za dobrých podmínek změnám ve světě práce a povzbudí udržitelný růst, konkurenceschopnost, rozvoj a sdílenou prosperitu usilující o sociálně spravedlivou a udržitelnou Evropu podporující začlenění, se zvláštním zaměřením na nejméně rozvinuté oblasti a odvětví, jež mají strukturální problémy, na podporu nejzranitelnějších a nejméně chráněných skupin společnosti, zejména mladých lidí (ve spojení s programy, jako je Erasmus+) a lidí s minimálními dovednostmi a kvalifikacemi, na prosazování větší zaměstnanosti prostřednictvím oběhového hospodářství a na prevenci předčasného ukončování školní docházky; upozorňuje na skutečnost, že ESF je nástroj, který podporuje provádění politik veřejného zájmu;

13.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že nezaměstnanost, zejména nezaměstnanost mladých lidí a žen a nezaměstnanost ve venkovských oblastech, zůstává v mnoha členských státech i přes veškeré snahy velmi vysoká a že politika soudržnosti musí reagovat i v této oblasti; doporučuje Komisi, aby věnovala více pozornosti dopadu politiky soudržnosti na podporu zaměstnanosti a na snižování nezaměstnanosti; v této souvislosti konstatuje, že Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI) byla integrována do 34 programů ESF ve 20 způsobilých členských státech, což má přínos pro nezaměstnané mladé lidi, kterým pomůže najít vhodné dovednosti a kvalifikace; je však znepokojen opožděným zahájením provádění této iniciativy a způsobem, jakým se v určitých regionech provádějí záruky pro mladé lidi; naléhavě žádá členské státy, aby zintenzivnily své úsilí s cílem získat z investovaných prostředků rychle a úspěšně podstatné a hmatatelné účinky, a to především v souvislosti s prostředky uvolněnými v podobě předběžných plateb, aby YEI prováděly řádně a aby zajistily důstojné pracovní podmínky pro mladé pracovníky; vyzývá především k tomu, aby se při využívání ESI fondů zohledňovaly skutečné potřeby obchodního společenství, aby bylo možné splnit požadavky na odbornou přípravu, a tak vytvořit skutečné pracovní příležitosti a dosáhnout dlouhodobé zaměstnanosti; domnívá se, že hlavními oblastmi, na které by se měla politika soudržnosti zaměřit, by měly být boj proti nezaměstnanosti mladých lidí, sociální začleňování a budoucí demografické výzvy, kterým Evropa v současné době i ve střednědobém horizontu čelí; požaduje, aby YEI pokračovala i po roce 2016, čímž se udrží snahy o boj proti nezaměstnanosti mladých lidí, a aby zároveň podstoupila hloubkovou analýzu, která odhalí její případné nedostatky a pomůže posílit její účinnost;

14.

je vážně znepokojen, že v případě systému záruk pro mladé lidi, který v období 2014–2020 obdrží celkem 12,7 miliardy EUR z ESF a z YEI a na který se kvůli tomuto financování již nyní nahlíží jako na hybnou sílu veškerých snah o podporu zaměstnanosti mladých lidí, Komise neprovedla analýzu nákladů a přínosů, což je u všech jejích hlavních iniciativ standardní postup; v důsledku toho chybí informace o přibližných celkových nákladech, které si provádění těchto záruk v celé EU vyžádá, a existuje riziko, jak zdůraznil Evropský účetní dvůr, že celková částka financování nebude stačit;

15.

zdůrazňuje význam komunikace, především té digitální, prostřednictvím které se mohou informace o případné pomoci při hledání odborné přípravy, stáže či zaměstnání spolufinancovaných z fondů EU dostat k co největšímu počtu mladých lidí; vyzývá k větší komunikaci, která podpoří takové portály, jako jsou DROP’PIN a EURES, a zvýší počet příležitostí pro mladé lidi v rámci mobility na vnitřním trhu, jež se považuje za největší a nevyužitý potenciál v boji proti nezaměstnanosti v EU;

16.

vyzývá Komisi, aby zajistila, aby členské státy při realizaci projektů podporovaných z ESI fondů dodržovaly Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením a podporovaly přechod od ústavní péče o osoby s postižením k péči komunitní;

17.

připomíná, že dokončení základní sítě TEN-T je prioritou evropské dopravní politiky a že ESI fondy jsou velmi důležitým nástrojem při uskutečňování tohoto projektu; zdůrazňuje, že je třeba využít potenciál ESI fondů k propojení potenciálu základních a doplňkových sítí TEN-T s regionální a místní dopravní infrastrukturou; uznává důležitost Fondu soudržnosti pro zlepšení infrastruktury a propojenosti v rámci Evropy a trvá na tom, aby byl v novém finančním rámci na období po roce 2020 tento fond zachován;

18.

zdůrazňuje, že zásadním faktorem při hodnocení infrastrukturních projektů financovaných z ESI fondů by měla být multimodalita dopravy, ale že by nicméně neměla být jediným kritériem pro hodnocení navrhovaných projektů, a to zejména jedná-li se o členské státy, v nichž je přítomna silná potřeba investovat do dopravní infrastruktury;

19.

zdůrazňuje, že je nutné zachovat tradiční obchodní činnosti a rovněž i řemeslnou tradici a s ní spjaté dovednosti, a zavést strategie na podporu rozvoje tradičního podnikání v obchodě za účelem zachování kulturní identity tradičních obchodních odvětví; poukazuje na to, že je důležité podporovat práci spojenou s odbornou přípravou a mobilitou mladých řemeslníků a řemeslnic;

Předběžné podmínky

20.

zdůrazňuje, že je nutné účinně sledovat předběžné podmínky, aby bylo možné zaznamenávat snahy a úspěchy; domnívá se, že předběžné podmínky, zejména podmínka týkající se strategie výzkumu a inovací v oblasti inteligentní specializace (RIS3), se prokázaly jako užitečné a navrhuje jejich další zlepšování; poukazuje na to, že větší pozornost by se měla věnovat posilování mikropodniků a malých a středních podniků;

21.

upozorňuje na skutečnost, že značná část předběžných podmínek nebyla dosud splněna; vyzývá proto, aby se vyhodnotila současná situace a podnikly cílené kroky k urychlené nápravě, přičemž by se nemělo narušit optimální čerpání z fondů ani by se neměla snížit účinnost politiky soudržnosti;

Sestavování rozpočtu podle výkonnosti

22.

zdůrazňuje, že regulační rámec na období 2014–2020 a dohody o partnerství vedly v programech soudržnosti ke striktnímu zaměření na výsledky a že tento přístup může rovněž sloužit jako příklad pro ostatní části rozpočtových výdajů EU; vítá zavedení společných ukazatelů, které umožní měření a porovnávání výsledků; domnívá se, že práce na ukazatelích musí pokračovat, aby bylo možné zlepšit záznamy o výdajích ESI fondů a optimalizovat výběr projektů;

23.

poukazuje na významnou inovaci, kterou bylo zavedení tematického zaměření, v jehož rámci se investice orientují na konkrétní cíle a priority v souladu s ukazateli výkonnosti a cílovými hodnotami dohodnutými speciálně ke každému tématu;

24.

připomíná, že výkonnostní rezerva 6 % z prostředků přidělených ESI fondům byla zavedena pro každý z členských států; připomíná, že na základě zpráv z členských států z roku 2017 a přezkumu výkonnosti z roku 2019 bude tato rezerva rozdělena pouze mezi ty programy a priority, které dosáhly svých milníků; vyzývá k pružnosti při zavádění nových závazků z výkonnostní rezervy poté, co tyto programy v nadcházejících letech dosáhnou svých cílů a milníků; žádá Komisi, aby provedla hodnocení, zda výkonnostní rezerva skutečně přináší přidanou hodnotu, nebo způsobuje další byrokracii;

Evropský semestr

25.

bere na vědomí, že v průběhu procesu programování členské státy shledaly, že více než dvě třetiny doporučení pro jednotlivé země přijatých v roce 2014 jsou ve vztahu k investicím v rámci politiky soudržnosti relevantní, a oceňuje, že tuto skutečnost zohlednily ve svých programových prioritách; uznává, že v blízké budoucnosti by mohla doporučení pro jednotlivé země vyvolat změny programů ESI fondů, čímž zajistí podporu strukturálním reformám v členských státech; poukazuje na to, že doporučení pro jednotlivé země a národní programy reforem (NPR) představují jasnou vazbu mezi ESI fondy a postupy evropského semestru;

26.

zdůrazňuje, že je důležité vyváženě propojit politiku soudržnosti s evropským semestrem, jelikož v rámci strategie Evropa 2020 usilují o stejné cíle, aniž by bylo dotčeno dosažení cílů sociální, hospodářské a územní soudržnosti zaměřených na snížení rozdílů, jak se stanoví ve Smlouvách; je toho názoru, že bychom měli znovu zvážit, zda je opodstatněné pozastavit čerpání z ESI fondů v případě, že dojde k odchylce od cílů evropského semestru, protože by to mohlo být pro podporu růstu a zaměstnanosti kontraproduktivní;

Synergie a finanční nástroje

27.

konstatuje, že regulační rámec pro ESI fondy na období 2014–2020 podporuje finanční nástroje; zdůrazňuje však, že využití grantů je stále nezbytné; všímá si, že zřejmě existuje orientace na postupný přesun z grantů k úvěrům a zárukám; zdůrazňuje, že tento trend byl posílen investičním plánem pro Evropu a nově vzniklým Evropským fondem pro strategické investice (EFSI); konstatuje také, že využívání přístupu založeného na financování z několika fondů se zdá být stále problematické; vzhledem ke složitosti těchto nástrojů zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné, aby byla poskytnuta odpovídající podpora místním a regionálním institucím, pokud jde o odbornou přípravu úředníků odpovědných za jejich správu; zdůrazňuje, že finanční nástroje by mohly nabídnout řešení k účinnějšímu využívání rozpočtu EU, a mohly by tak spolu s granty přispívat k přílivu investic na stimulaci hospodářského růstu a tvorbu udržitelných pracovních míst;

28.

poukazuje na to, že pomocí EFSI se sleduje samostatný plán, což slouží jako vzorný příklad rychlé realizace a dosažení výsledků v podobě skutečných operací, a to navzdory značným nedostatkům, jako je nedostatek doplňkovosti; v této souvislosti žádá Komisi, aby poskytla konkrétní údaje o dopadu EFSI na růst a zaměstnanost a aby po jejich posouzení předložila vodítka, která umožní, aby byly ESI fondy v novém programovém období počínaje rokem 2021 využívány úspěšněji; požaduje, vedle stanoviska Evropského účetního dvora č. 2/2016 (14), aby se vyhodnotilo, jak EFSI přispívá k cílům ESI fondů a jaké jsou jeho výsledky, pokud jde o jeho vlastní priority;

29.

poukazuje nicméně na nedostatek průkazných údajů o výstupech a výsledcích finančních nástrojů a na velmi volnou vazbu těchto finančních nástrojů na zastřešující cíle a priority EU;

30.

konstatuje, že zpráva Komise podle článku 16 neobsahuje mnoho informací o koordinaci a součinnosti mezi různými programy a s nástroji jiných oblastí politiky a především ne vždy předložila spolehlivé údaje o očekávaných výsledcích programů ESF a YEI; zdůrazňuje, že společné nařízení pro pět ESI fondů zvýšilo jejich vzájemnou součinnost, a to i v druhém pilíři společné zemědělské politiky; je přesvědčen, že by se měla posílit součinnost s ostatními politikami a nástroji, včetně EFSI a dalších finančních nástrojů, aby se maximalizoval dopad investic; zdůrazňuje, že pravidla státní podpory se uplatňují u ESI fondů, ale nikoli u EFSI či Horizontu 2020, a že tím se posilování součinnosti mezi těmito fondy, programy a nástroji komplikuje; podotýká, že v zájmu zajištění nezbytné doplňkovosti a součinnosti mezi EFSI, finančními nástroji a ESI fondy je třeba otázku pravidel státní podpory dále zkoumat, aby ji bylo možné náležitě ujasnit, zjednodušit a upravit; vyzývá Komisi, aby řídicím orgánům předložila souhrnné pokyny pro spojení EFSI se sdílenými a přímými nástroji řízení, včetně ESI fondů, Nástrojem pro propojení Evropy a programu Horizont 2020;

31.

je zastáncem pokračujícího vyváženého využívání finančních nástrojů, pokud mají přidanou hodnotu a neohrožují tradiční podporu v rámci politiky soudržnosti; zdůrazňuje však, že k tomu by mělo dojít teprve poté, co se pečlivě posoudí přínos finančních nástrojů k cílům politiky soudržnosti; upozorňuje na to, že všechny regiony musí udržovat rozmanitou škálu zdrojů financování, přičemž v určitých odvětvích zůstávají nejvhodnějším nástrojem k dosažení cílů spojených s růstem a zaměstnaností dotace; žádá Komisi, aby předložila pobídky, které zajistí, aby měly řídicí orgány veškeré informace o příležitostech k využívání finančních nástrojů a o jejich rozsahu, a aby prozkoumala náklady na řízení grantů a na návratnou pomoc prováděnou v rámci sdílených a centrálně řízených programů; zdůrazňuje, že klíčem ke zlepšení účinného provádění finančních nástrojů jsou jasná, důsledná a cílená pravidla, která správcům fondů a příjemcům pomohou zjednodušit přípravu a proces provádění; upozorňuje na nadcházející zprávu z vlastního podnětu Výboru pro regionální rozvoj s názvem „Správná skladba financování pro evropské regiony: nalezení rovnováhy mezi finančními nástroji a granty v politice soudržnosti EU“ (2016/2302(INI));

Zjednodušení

32.

konstatuje, že zjednodušení pro příjemce ESI fondů je jedním z hlavních cílů v programovém období 2014–2020, a uznává, že zjednodušení je jedním ze zásadních faktorů pro zlepšení přístupu k financování;

33.

vítá skutečnost, že současný modernizovaný regulační rámec pro ESI fondy nabízí nové možnosti zjednodušení, pokud jde o společná pravidla způsobilosti, zjednodušené vykazování nákladů a elektronickou správu; lituje však, že sdělení Komise týkající se čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních neobsahuje z hlediska zjednodušeného vykazování nákladů žádné konkrétní informace; zdůrazňuje, že v zájmu zmírnění administrativní zátěže je nutné vyvinout další úsilí o rozvoj plného potenciálu zjednodušeného vykazování nákladů; konstatuje, že jsou stále zapotřebí významná zjednodušující opatření jak pro příjemce, tak pro řídicí orgány, která se zaměří na zadávání veřejných zakázek, správu projektů a audity během i po těchto činnostech;

34.

vyzývá Komisi, aby poskytla průběžné posouzení administrativní zátěže, které bude zahrnovat především takové složky, jako je čas, náklady a administrativní formality ve financování z EU v podobě grantů i finančních nástrojů, a bude založené na zaznamenaných výsledcích z let 2007–2013 a z počátku nového období počínaje rokem 2014;

35.

doporučuje, aby se v programovém období počínaje rokem 2021 směřovalo na všech úrovních správy k systému jednotného auditu, který eliminuje duplikace kontrol mezi různými úrovněmi veřejné správy; vyzývá Komisi, aby objasnila rozsah a právní status stávajících pokynů pro různé ESI fondy a zároveň aby v úzké spolupráci s řídicími orgány a všemi auditními orgány na příslušných úrovních vypracovala společný výklad pro otázky auditu; opakuje, že v oblasti zjednodušení je třeba podniknout další kroky, především v programech věnovaných mladým lidem, a zavést mimo jiné dostatečnou proporcionalitu do kontrol; oceňuje předběžné výsledky skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení, kterou založila Evropská komise;

36.

doporučuje, aby byly pro navrhování a řízení operačních programů zavedeny standardní postupy, a to zejména pokud jde o řadu programů územní spolupráce;

Správní kapacita

37.

konstatuje, že členské státy mají ve svých politických rámcích odlišné správní kultury a úrovně výkonnosti, k jejichž překonání by měly napomoci předběžné podmínky; zdůrazňuje, že je třeba posílit správní kapacitu, která je v souvislosti s politikou soudržnosti a prováděním evropského semestru prioritou, a to zejména v členských státech s nízkou mírou čerpání finančních prostředků; konstatuje, že je třeba zajistit technickou, odbornou a praktickou podporu členským státům, regionům a oblastem při podávání žádostí o dotace; oceňuje dopad nástroje Jaspers a opakuje, že špatné plánování investic má za důsledek značná zpoždění při dokončování projektů a neefektivní vynakládání finančních prostředků;

38.

zdůrazňuje, že hlavními překážkami při provádění politiky soudržnosti jsou pomalý start některých programů, nedostatečné řídicí schopnosti pro složité projekty, zpoždění zaznamenaná při dokončování projektů, administrativní zátěž v členských státech, nadměrná regulace a chyby v zadávacích řízeních; považuje za zásadní odhalit a zjednodušit zbytečně složité procesy a postupy ve sdíleném řízení, které pro orgány a příjemce vytvářejí zátěž navíc; poukazuje na to, že správní kapacita se musí neustále zkvalitňovat, sledovat a posilovat; zastává proto názor, že se v tomto ohledu musí využít funkční a pružná řešení elektronické veřejné správy a rovněž kvalitnější informace a koordinace mezi členskými státy; navíc zdůrazňuje, že je třeba zaměřit se více na odbornou přípravu správy;

39.

poukazuje na to, že co se týče správní kapacity, potřebám a problémům různých regionů se mohou účinněji věnovat přizpůsobené regulační rámce, podmínky a řešení zaměřené na zjednodušení (jako mechanismus vzájemné výměny zkušeností Taiex Regio Peer 2 Peer mezi různými oblastmi);

Evropská územní spolupráce

40.

vyzdvihuje – zejména z hlediska snižování rozdílů mezi příhraničními regiony – evropskou přidanou hodnotu Evropské územní spolupráce, jež by se měla odrazit v navýšení prostředků pro tento cíl politiky soudržnosti a měla by se co nejdříve zavést; zároveň vyzývá členské státy, aby poskytly potřebné prostředky na spolufinancování; zdůrazňuje nutnost zachovat tento nástroj jako jeden ze základních prvků politiky soudržnosti po roce 2020;

41.

zdůrazňuje význam makroregionálních strategií, jelikož tyto nástroje se ukázaly jako užitečné pro rozvoj územní spolupráce a hospodářský rozvoj dotčených oblastí; připomíná, že při dosahování úspěchu iniciativ, které jsou v rámci těchto strategií stanoveny, mají rozhodující úlohu místní a regionální orgány;

42.

doporučuje intenzivněji využívat jako právní základ územní spolupráce upravený a rozšířený právní nástroj ESÚS;

43.

navrhuje trvalé propojení strategie RIS3 s mezinárodní spoluprací na úrovni celé EU, nejlépe jako nedílné součásti programu INTERREG;

44.

zdůrazňuje, že zaměření na výsledky vyžaduje, aby programy INTERREG zajišťovaly vysokou kvalitu spolupráce na úrovni projektu a přizpůsobily metody a kritéria hodnocení specifické povaze jednotlivých programů; vyzývá Komisi, členské státy a řídicí orgány, aby spolupracovaly a vyměňovaly si informace a osvědčené postupy, aby se zajistilo, že orientace na výsledky bude s ohledem na zvláštnosti Evropské územní spolupráce provedena a zacílena co nejúčinněji;

45.

zdůrazňuje potenciál využívání finančních nástrojů v rámci programů INTERREG, které doplní granty, a přispějí tak k podpoře malých a středních podniků a k rozvoji výzkumu a inovací, navýší investice, vytvoří nová pracovní místa a umožní dosáhnout lepších výsledků a zvýšit účinnost projektů;

46.

vyjadřuje politování nad nízkým povědomím veřejnosti a nedostatečnou viditelností programů Evropské územní spolupráce a požaduje, aby byla veřejnost účinněji informována o výsledcích dokončených projektů; vyzývá Komisi, členské státy a řídicí orgány, aby zavedly mechanismy a široké institucionalizované platformy pro spolupráci, a zajistily tak lepší viditelnost a zvyšování povědomí; vyzývá Komisi, aby zmapovala dosavadní úspěchy programů a projektů Evropské územní spolupráce;

Zásada partnerství a víceúrovňová správa

47.

vítá kodex chování dohodnutý během jednání o současném období financování, který stanovuje minimální normy pro dobře fungující partnerství; konstatuje, že kodex zlepšil uplatňování zásady partnerství ve většině členských států, avšak vyjadřuje politování nad tím, že pro mnohé členské státy jsou jednání o dohodách o partnerství a operačních programech a jejich uplatňování bohužel z velké části centralizované; zdůrazňuje, že je zapotřebí aktivně zapojit místní a regionální orgány i další zúčastněné strany do všech fází, a vyzývá proto k tomu, aby se do budoucna zaručila jejich skutečná účast na procesu vyjednávání a provádění s ohledem na konkrétní strukturu jednotlivých zemí; je přesvědčen, že nadměrná centralizace a nedostatek důvěry mohou rovněž přispět ke zpoždění při provádění ESI fondů, přičemž některé členské státy a řídicí orgány se zdráhají vložit větší odpovědnost za správu finančních prostředků EU do rukou místních a regionálních orgánů;

48.

zdůrazňuje, že Komise musí objasnit, jak členské státy a regiony plní zásady uvedené v článku 5 nařízení o společných ustanoveních, přičemž by měla klást důraz na způsob, jakým by bylo možné podpořit vlády, aby zásadu partnerství plně uplatňovaly; zdůrazňuje, že předpokladem pro větší uznání politiky soudržnosti EU je sdílená odpovědnost;

49.

podporuje nový přístup Komise spočívající v zakládání zvláštních pracovních skupin, tedy projektových týmů, jejichž úkolem je zajišťovat lepší řízení ESI fondů v členských státech, a vyzývá k tomu, aby byl tento přístup dále rozvíjen;

50.

zdůrazňuje, že budoucí politika soudržnosti musí začlenit podpůrná opatření, která uprchlíkům pomohou úspěšně se začlenit na trhu práce EU, čímž se podpoří hospodářský růst a pomůže se zajistit obecná bezpečnost v EU;

Budoucí politika soudržnosti

51.

zdůrazňuje, že ESI fondy se podílejí na DPH, zaměstnanosti a růstu v členských státech, což jsou zásadní prvky, které by se měly vzít v potaz v 7. zprávě o soudržnosti chystané na rok 2017; dále poukazuje na to, že k HDP v rozvinutějších členských státech přispívají také značné investice do méně rozvinutých regionů; domnívá se, že pokud vláda Spojeného království formálně uplatní článek 50 Smlouvy o EU, měla by 7. zpráva o soudržnosti vzít v potaz také případné důsledky brexitu na strukturální politiku;

52.

domnívá se, že HDP by nemuselo být jediným legitimním ukazatelem k zajištění spravedlivého přidělování financí a že při rozhodování o budoucím rozdělování prostředků by měly být zohledněny specifické územní potřeby a význam dohodnutých programových priorit pro rozvoj programových oblastí; považuje za důležité, aby se v budoucnu zvážila možnost zavést vedle HDP nové dynamické ukazatele; konstatuje, že řada regionů v Evropě se potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti a s poklesem počtu obyvatel; vybízí proto Komisi, aby uvažovala o případném vypracování a zavedení „demografického ukazatele“;

53.

připomíná, že podstatný objem veřejných investic se uskutečňuje na místní a regionální úrovni; zdůrazňuje, že evropský systém účtů (ESA) nesmí omezovat schopnost místních a regionálních orgánů provádět potřebné investice, jelikož to by členským státům zabránilo navýšit svůj podíl na spolufinancování strukturálních fondů a následně využívat tento důležitý zdroj finančních prostředků k překonání hospodářské krize a na obnovu růstu a zaměstnanosti; důrazně doporučuje Komisi, aby přehodnotila striktně roční přístup evropského systému účtů tak, aby byly veřejné výdaje financované z ESI fondů považovány za kapitálové investice, nikoli pouze za dluhové nebo provozní náklady;

54.

zdůrazňuje, že Evropská územní spolupráce, která slouží širší zásadě územní soudržnosti zavedené Lisabonskou smlouvou, by mohla být zlepšena; vybízí proto všechny zúčastněné subjekty, které se podílejí na jednání o budoucí politice, aby posílily tento rozměr územní spolupráce; vyzývá Komisi, aby evropské územní spolupráci přisoudila v 7. zprávě o soudržnosti náležitý význam;

55.

domnívá se, že tematické zaměření se musí vzhledem ke své prokázané životaschopnosti zachovat i v budoucnu; očekává, že Komise vypracuje přehled výsledků, kterými tematické zaměření do politiky soudržnosti přispělo;

56.

je přesvědčen, že budoucí, na výsledky zaměřená politika soudržnosti se musí zakládat na údajích a ukazatelích vhodných k měření vynaloženého úsilí a dosažených výsledků a dopadů a rovněž na předchozích zkušenostech v této oblasti na regionální a místní úrovni (na sestavování rozpočtu podle výkonnosti, předběžných podmínkách a tematickém zaměření), jelikož právě ty poskytují místním a regionálním orgánům – včetně těch, které se dosud o uplatnění tohoto přístupu nepokusily – jasné praktické pokyny k zavedení těchto zásad;

57.

zdůrazňuje, že do budoucna je zapotřebí zrychlit využívání dostupných finančních prostředků a zajistit vyváženější rozvržení výdajů v průběhu programového cyklu, a to také proto, aby se zabránilo častému využívání „projektů se zpětnou platností“, jejichž cílem je často zabránit automatickému zrušení závazku na konci programového období; je toho názoru, že realizaci operačních programů v nadcházejícím období financování počínaje rokem 2021 bude po přijetí všeobecného nařízení a rovněž nařízení týkajících se jednotlivých fondů možné zahájit rychleji, jelikož členské státy budou mít po úsilí vynaloženém na politiku soudržnosti v období 2014–2020 již zkušenosti s politikou zaměřenou na výsledky; v této souvislosti upozorňuje na to, že členské státy by se při jmenování řídicích orgánů operačních programů měly vyvarovat zpožděním;

58.

trvá na tom, že legislativní proces pro přijetí příštího víceletého finančního rámce (VFR) by měl být uzavřen do konce roku 2018, aby bylo možné urychleně přijmout regulační rámec pro budoucí politiku soudržnosti, který by mohl začít platit bez odkladu od 1. ledna 2021;

59.

je toho názoru, že politika soudržnosti musí nadále zahrnovat všechny členské státy a všechny evropské regiony a že nezbytnou podmínkou úspěchu politiky soudržnosti v budoucnosti je zjednodušení přístupu k evropským fondům;

60.

je přesvědčen, že inovativní myšlení a inteligentní specializace po boku udržitelného rozvoje musí zůstat i nadále důležitým faktorem politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že inteligentní specializace by měla být hlavním mechanismem pro budoucí politiku soudržnosti;

61.

zdůrazňuje velké riziko plynoucí z nahromadění žádostí o platby v rámci okruhu 1b ve druhé polovině stávajícího VFR a vyzývá k tomu, aby až do konce stávajícího finančního výhledu byly na platby každoročně uvolňovány dostatečné prostředky, čímž se předejde opakovanému hromadění nevyřízených neuhrazených plateb; podtrhuje, že za tímto účelem je nutné, aby všechny tři orgány EU vypracovaly a dohodly nový společný platební plán na období 2016–2020, který by měl stanovit jasnou strategii plnění všech potřeb, pokud jde o prostředky na platby, až do konce stávajícího VFR;

62.

doporučuje Komisi, aby provedla analýzu skutečného dopadu investic z ESI fondů v průběhu předchozího programového období a rovněž míry, do jaké byly díky investovaným finančním prostředkům dosaženy evropské cíle, a aby pro začátek učinila závěry ohledně pozitivních a negativních zkušeností, čímž se investičnímu procesu dodá přidaná hodnota;

o

o o

63.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru regionů, jakož i vládám a vnitrostátním a regionálním parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.

(2)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.

(3)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470.

(4)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 487.

(5)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259.

(6)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 303.

(7)  Úř. věst. L 149, 20.5.2014, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 169, 1.7.2015, s. 1.

(9)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0217.

(10)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0311.

(11)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0419.

(12)  Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 94.

(13)  Úř. věst. C 313, 22.9.2015, s. 31.

(14)  Stanovisko Evropského účetního dvora č. 2/2016 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1316/2013 a (EU) 2015/1017, a k připojenému hodnocení Komise v souladu s čl. 18 odst. 2 nařízení (EU) 2015/1017.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/284


P8_TA(2017)0054

Strategie pro evropské letectví

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o strategii pro evropské letectví (2016/2062(INI))

(2018/C 252/28)

Evropský parlament,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. prosince 2015 nazvané „Strategie pro evropské letectví“ (COM(2015)0598),

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na čl. 4 odst. 2 písm. b) a g), článek 16 a na hlavy VI a X této smlouvy,

s ohledem na Protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. července 2016 ke strategii pro evropské letectví (1),

s ohledem na rozhodnutí Komise 2012/21/EU ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (2),

s ohledem na sdělení Komise s názvem „Pokyny ke státní podpoře letišť a leteckých společností“ (3)

s ohledem na sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (4),

s ohledem na návrh nařízení Komise, kterým se mění nařízení Komise (EU) č. 651/2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy (5) prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem,

s ohledem na návrh nařízení o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Agentury Evropské unie pro bezpečnost letectví, kterým se ruší nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008, který Komise předložila dne 7. prosince 2015 (COM(2015)0613)

s ohledem na závěry konference na vysoké úrovni „Sociální agenda pro dopravu“, která se konala dne 4. června 2015 v Bruselu (6),

s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2016 o zvláštní situaci ostrovů (7),

s ohledem na závěry 39. zasedání shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), které se konalo v roce 2016,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 551/2004 ze dne 10. března 2004 o organizaci a užívání vzdušného prostoru v jednotném evropském nebi,

s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2015 o letectví (8),

s ohledem na své usnesení ze dne 29. října 2015 o přidělení pásma rádiového spektra nezbytného na podporu budoucího vývoje satelitních technologií, které umožní zavedení systémů pro celosvětové sledování letů, stanoveného Světovou radiokomunikační konferencí (WRC 15), která se bude konat ve dnech od 2. do 27. listopadu 2015 v Ženevě (9),

s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2011 o mezinárodních dohodách v oblasti letectví podle Lisabonské smlouvy (10),

s ohledem na své usnesení ze dne 25. dubna 2007 o vytvoření Společného evropského leteckého prostoru (11),

s ohledem na svůj postoj přijatý v prvním čtení dne 12. března 2014 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o provádění jednotného evropského nebe (přepracované znění) (12),

s ohledem na svůj postoj přijatý v prvním čtení dne 12. března 2014 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 216/2008, pokud jde o letiště, uspořádání letového provozu a letové navigační služby (13),

s ohledem na svůj postoj přijatý v prvním čtení dne 5. února 2014 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o změně nařízení (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce při letecké dopravě cestujících a jejich zavazadel (14),

s ohledem na svůj postoj přijatý v prvním čtení dne 12. prosince 2012 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech pro přidělování letištních časů na letištích Evropské unie (přepracované znění) (15),

s ohledem na své usnesení ze dne 29. října 2015 o bezpečném využívání dálkově řízených letadlových systémů (RPAS), obecně známých jako bezpilotní vzdušné prostředky, v oblasti civilního letectví (16),

s ohledem na své usnesení ze dne 2. července 2013 o vnější politice EU v oblasti letecké dopravy – řešení budoucích výzev (17),

s ohledem na závěry z evropského summitu o letecké dopravě, který se konal na letišti Schiphol (Nizozemsko) ve dnech 20. a 21. ledna 2016 (18),

s ohledem na Chicagskou úmluvu ze dne 7. prosince 1944,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru dopravu a cestovní ruch a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0021/2017),

A.

vzhledem k tomu, že konečným cílem dopravní politiky EU je sloužit zájmům evropských občanů a podniků tím, že bude zajištěno stále větší propojení, co nejvyšší úroveň bezpečnosti a ochrany a bezbariérové trhy;

B.

vzhledem k tomu, že jedním z hlavních cílů při dosahování konkurenceschopnosti v letecké dopravě by měly zůstat vysoké standardy bezpečnosti;

C.

vzhledem k tomu, že jednotný trh letecké dopravy v EU je jedním z nejlepších příkladů úspěchu regionální liberalizace letecké dopravy, která významně přispěla k nebývalé míře propojenosti tím, že rozšířila nabídku cestovních možností v rámci Evropy i za její hranice a současně snížila ceny; vzhledem k tomu, že odvětví letectví je základní součástí evropské dopravní sítě, která je nezbytná pro zajištění propojení zemí EU i ostatních částí světa a pro územní soudržnost; vzhledem k tomu, že nejvzdálenější regiony nemají kvůli své odlehlé a izolované poloze na rozdíl od centrálněji umístěných a dobře začleněných regionů žádnou jinou možnost než leteckou dopravu; vzhledem k tomu, že podpora větší propojenosti díky letecké dopravě by neměla usilovat pouze o rozšíření sítě spojení, ale také o zajištění přiměřené kvality propojení ve smyslu frekvence letů, rozsahu sítě a praktičnosti letových řádů;

D.

vzhledem k tomu, že odvětví letectví je motorem růstu a tvorby pracovních míst s multiplikačním účinkem a že je důležitým pilířem hospodářství EU, neboť přispívá k inovacím, rozvoji obchodu a k tvorbě kvalitních pracovních míst, což občanům přináší značný přímý i nepřímý prospěch; vzhledem k tomu, že růst letového provozu a dostupnost různých leteckých spojení napomáhá hospodářskému růstu, takže letecká doprava je katalyzátorem hospodářského rozvoje; vzhledem k tomu, že regionální a místní letiště hrají významnou úlohu také při rozvoji regionů tím, že zvyšují jejich konkurenceschopnost a usnadňují přístup pro cestovní ruch;

E.

vzhledem k tomu, že letecká doprava, letiště a související výrobní průmysl vytvářejí v Unii 4,7 milionu pracovních míst, ať již přímo (1,9 milionu), nebo nepřímo (2,8 milionu); vzhledem k tomu, že evropské odvětví letectví podporuje jinde v celosvětové ekonomice dalších 917 000 pracovních míst; vzhledem k tomu, že kvůli mobilnímu a nadnárodnímu charakteru letectví je obtížné odhalit případy sociálního zneužívání a obcházení pracovních norem a nemožné řešit problémy výhradně na vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že nedávná zjištění MOP naznačují zhoršování pracovních podmínek v leteckém odvětví; vzhledem k tomu, že větší diverzifikace smluv může být nástrojem zajišťujícím větší flexibilitu, může však být rovněž zneužívána k účelovému výběru jurisdikcí s cílem vyhnout se odvádění příspěvků na sociální zabezpečení;

F.

vzhledem k tomu, že nedostatečné provádění právních předpisů EU a politická neochota v Radě brání odvětví letectví v tom, aby uvolnilo svůj plný potenciál, a poškozují tak jeho konkurenceschopnost a způsobují vyšší náklady v neprospěch podniků, cestujících a hospodářství;

G.

vzhledem k tomu, že úspěch strategie v odvětví založeném na technologiích, výzkumu a inovacích, které vyžaduje značné investice i rozvinutou infrastrukturu, spočívá v její schopnosti přijmout dlouhodobou vizi s řádně plánovanými investicemi a v plné míře zohlednit veškeré způsoby dopravy;

H.

vzhledem k tomu, že letecká doprava hraje důležitou úlohu při plnění cílů EU v oblasti klimatu tím, že zavádí opatření na snížení emisí skleníkových plynů;

I.

vzhledem k tomu, že ačkoli mají v rámci jednotného evropského nebe vzniknout funkční bloky vzdušného prostoru, jejich zavádění zatím nabírá značných zpoždění; vzhledem k tomu, že Komise odhaduje, že kvůli nedostatečnému pokroku v této oblasti dochází ke ztrátě 5 miliard EUR ročně;

J.

vzhledem k tomu, že jednou z největších bezprostředních výzev pro letecké odvětví je bezpečnost;

1.

vítá sdělení Komise o strategii pro evropské letectví a úsilí, které věnuje hledání zdrojů na podporu tohoto odvětví vymezením nových příležitostí na trhu a odstraněním překážek, jakož i její návrhy vyřešit a předjímat nové výzvy na základě společné evropské vize prostřednictvím vypracování moderních regulačních rámců; domnívá se, že z dlouhodobějšího hlediska by měl být uplatňován celostnější a ambicióznější přístup, aby se evropskému leteckému odvětví dostalo nezbytné vzpruhy a mohlo zvýšit svou udržitelnost a konkurenceschopnost;

2.

je přesvědčen, že vůdčím principem evropské strategie v oblasti letectví je bezpečnost, kterou je třeba neustále zlepšovat; vítá proto přezkum základního nařízení o Evropské agentuře pro bezpečnost letectví (EASA) (nařízení (ES) č. 216/2008), jehož cílem je dosáhnout nejvyšší úrovně bezpečnosti v letectví; v tomto ohledu vyzývá Komisi a Radu, aby agentuře EASA poskytly dostatečné finanční i lidské zdroje, a zajistily tak vysoké bezpečnostní standardy a posílily její úlohu na mezinárodní scéně;

3.

naléhavě vyzývá Radu a členské státy, aby konečně učinily rychlý pokrok v řešení dalších zásadních legislativních návrhů, které jsou v současné chvíli blokovány a k nimž patří např. přepracované znění nařízení o provádění jednotného evropského nebe (SES2+) a přezkum nařízení o letištních časech a nařízení o právech cestujících v letecké dopravě; vyzývá Komisi, aby přehodnotila probíhající iniciativy a navrhla realistická alternativní řešení k odstranění nedostatků, s nimiž se odvětví letectví potýká a které jsou důsledkem opožděného a neúplného provádění právních předpisů EU, jako je jednotné evropské nebe; zdůrazňuje, že má-li být zajištěna právní jasnost a jistota, nemělo by zveřejnění pokynů, ačkoli se jedná o užitečný nástroj, nahradit řádný přezkum platných předpisů;

4.

zdůrazňuje, že návrhy v oblasti letectví, které jsou blokovány v Radě, mají EU zajistit lepší právní jistotu a posílený rámec pro ochranu práv cestujících v letecké dopravě, účinnější a racionálnější využívání vzdušného prostoru EU a lepší ustanovení k provádění jednotného evropského nebe, což jsou prvky nezbytné k realizaci strategie pro letectví; vyzývá Radu, aby učinila kroky s cílem pokročit v jednání o těchto návrzích;

Mezinárodní rozměr strategie pro letectví

5.

vítá návrh Komise revidovat nařízení (ES) č. 868/2004, a zabývat se tak nekalými praktikami, které jsou v současnosti provozovány, např. nepřijatelnou státní podporou, která není přiměřená ani účinná, a upozornit tak na hlavní problémy související s případným narušováním hospodářské soutěže v souladu s evropskými pravidly; zdůrazňuje nicméně, že ani nepřijatelná tendence směrem k protekcionismu ani opatření k zajištění spravedlivé soutěže nemohou samy o sobě zajistit konkurenceschopnost evropského letectví;

6.

je přesvědčen, že odvětví evropského letectví může i přesto, že čelí vzrůstajícímu tlaku nových konkurentů, z nichž mnozí využívají letecké dopravy jako strategického nástroje pro mezinárodní rozvoj, v celosvětovém konkurenčním prostředí dobře obstát, bude-li dále stavět na svých přednostech, k nimž patří vysoké bezpečnostní normy, úloha agentury EASA, geografická poloha, inovační průmysl a sociální a environmentální cíle, a tyto přednosti rozvíjet; je pevně přesvědčen, že konkurence dopravců ze třetích zemí, je-li spravedlivá, by měla být vnímána jako příležitost k dalšímu rozvoji inovativního evropského leteckého modelu, který má potenciál stát se jedinečnou a konkurenceschopnou odpovědí na specifika konkurentů;

7.

domnívá se, že možnost přilákat zahraniční investice je důležitá pro konkurenceschopnost evropských leteckých společností a nemělo by jí být bráněno; vítá proto záměr Komise vydat pokyny, které objasní pravidla týkající se vlastnictví a kontroly, jak stanoví nařízení (ES) č. 1008/2008, se zvláštním důrazem na kritéria „účinné kontroly“, s cílem zajistit účelnost těchto pravidel;

8.

vítá iniciativu zahájit vyjednávání o dohodách o letecké dopravě na úrovni EU a o dvoustranných dohodách o bezpečnosti letectví se třetími zeměmi představujícími nově vznikající a strategické trhy (Čína, Japonsko, ASEAN, Turecko, Katar, Spojené arabské emiráty, Arménie, Mexiko, Čína, Bahrajn, Kuvajt, Omán a Saudská Arábie) a vybízí k tomu, aby jednání probíhala rychle a konstruktivně; připomíná, že nové dohody je třeba řádně uplatňovat a prosazovat všemi stranami a že je třeba do nich začlenit ustanovení o spravedlivé hospodářské soutěži vycházející z mezinárodních standardů (ICAO, MOP); vyzývá Komisi a Radu, aby na základě ustanovení článku 218 SFEU plně zapojily do všech fází vyjednávání Parlament;

9.

vyzývá Komisi, aby jednání o dohodách v letecké dopravě s třetími zeměmi podmiňovala vysokými bezpečnostními standardy, řádnými pracovními a sociálními normami a zapojením do tržního nástroje v oblasti změny klimatu zaměřeného na emise z letecké dopravy a aby v rámci dohod o letecké dopravě zajistila rovný přístup na trh, rovné podmínky související s vlastnictvím a rovné podmínky hospodářské soutěže na základě reciprocity;

10.

žádá Komisi, aby urychleně uzavřela probíhající jednání a aby v budoucnu navázala nové dialogy týkající se letectví s dalšími strategickými partnery; zdůrazňuje, že dohody o leteckých službách přispívají rovněž k podpoře technologického pokroku i k provádění a posilování dalších evropských politik, například politiky sousedství;

Konsolidace jednotného trhu EU v oblasti letectví

11.

připomíná, že vzdušný prostor je rovněž součástí jednotného trhu EU a že jakákoli roztříštěnost způsobená jeho neúčinným využíváním a rozdílnými vnitrostátními postupy (týkajícími se např. provozních postupů, daní, poplatků atd.) vede kromě toho, že má dopad na zbytek trhu a brání konkurenceschopnosti EU, k delší době letů, zpoždění, zbytečné spotřebě paliva a vyšším úrovním emisí CO2;

12.

podotýká, že článek 3 nařízení (ES) č. 551/2004 stanoví, aniž je dotčena svrchovanost členských států nad svým vzdušným prostorem, zřízení jednotné evropské letové informační oblasti pro horní vzdušný prostor (EUIR), a vyzývá Komisi, aby toto ustanovení naplnila, což umožní překonat oblastní problematická místa a zajistit kontinuitu leteckých služeb v nejhustších částech vzdušného prostoru v případě nepředvídaných okolností či narušení letecké dopravy; je přesvědčen, že EUIR umožní postupné vytvoření „transevropské dálnice na nebi“, která bude představovat další krok k dokončení jednotného evropského nebe a nákladově efektivnímu řízení vzdušného prostoru EU; vítá již dosažený pokrok v oblasti řízení letového provozu vedoucího ke zvýšení efektivity a snížení nákladů a emisí, a to zejména díky práci manažera struktury vzdušného prostoru, a vyzývá členské státy, aby neprodleně dokončily funkční bloky vzdušného prostoru s cílem usnadnit další pokrok při vytváření jednotného evropského nebe;

13.

je pevně přesvědčen, že letecké odvětví by mělo v plné míře využívat výhod evropských satelitních technologií, jako je EGNOS a Galileo, které umožňují jednak bezpečnější a účinnější navigaci a přibližovací manévry, a jednak kompletní zavedení projektu výzkumu uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe (SESAR); trvá proto na rozsáhlém uplatňování těchto technologií; podotýká, že má-li být SESAR řádně zaveden – a v zájmu dosažení globální interoperability –, měl by být na jeho uplatňování vyčleněn zvláštní a ambiciózní rozpočet, a to z jiných prostředků než z rozpočtu Nástroje pro propojení Evropy;

14.

je si vědom objemu letecké dopravy, který je již dnes značný a podle předpokladů v příštích letech ještě poroste, i kapacitních omezení evropských letišť, která by do roku 2035 měla pojmout asi 2 miliony letů; zdůrazňuje, že má-li být omezeno přetížení letišť, bude třeba využívat kapacity letišť a vzdušného prostoru koordinovaně a účinně;

15.

poukazuje na zásadní význam odvětví letectví z hlediska růstu, tvorby pracovních míst a rozvoje cestovního ruchu; zdůrazňuje, že klíčovou úlohu při podpoře propojení, územní soudržnosti, sociálního začleňování a hospodářského růstu, zejména v nejvzdálenějších regionech a na ostrovech, hrají malá a regionální letiště; v tomto ohledu je přesvědčen o nezbytnosti strategického plánování evropského systému letišť, v rámci něhož by bylo možné zjistit stávající kapacity a problematická místa, předpovědět poptávku a budoucí potřeby EU v oblasti infrastruktury a zachovat přístup občanů EU k leteckým službám;

16.

je si vědom značných nedostatků v propojenosti v rámci EU, charakterizovaných nižším počtem leteckých spojů v některých částech Unie, a významu propojení jednotlivých regionů (včetně zeměpisných oblastí, jež nespadají do sítí TEN-T); vybízí Komisi, aby otázku letecké propojenosti v rámci EU i nadále sledovala a zabývala se jí;

17.

domnívá se, že mnoho z faktorů bránících růstu ve vzduchu i na zemi (např. nedostatečnou kapacitu, nedostatečné a nadměrné využívání infrastruktury, problematiku odlišných poskytovatelů letových navigačních služeb nebo omezených investic), jakož i nedostatky v propojenosti mezi jednotlivými regiony EU lze řešit tím, že se propojenost na všech úrovních (vnitrostátní, evropské a mezinárodní) stane jedním z hlavních ukazatelů při posuzování a plánování činností v tomto odvětví;

18.

domnívá se, že propojenost by se neměla omezovat jen na počet, frekvenci a kvalitu leteckých přepravních služeb, ale že je třeba ji rovněž posuzovat v kontextu integrované moderní dopravní sítě a rozšířit o další kritéria, jako je čas, územní návaznost, vyšší stupeň integrace sítí, přístupnost, dostupnost alternativní přepravy, cenová dostupnost a náklady na životní prostředí, s cílem reflektovat skutečnou přidanou hodnotu dotyčné trasy; vyzývá proto Komisi, aby se zabývala možností vytvořit unijní ukazatel založený na dalších stávajících indexech a na předběžném výzkumu, který provedly organizace Eurocontrol a Středisko pro sledování kapacity a kvality letišť;

19.

domnívá se, že takový index propojenosti, včetně pozitivních výsledků analýzy nákladů a přínosů, by měl posuzovat letecká spojení v širokém kontextu a neměl by oslabovat cíl EU v oblasti územní soudržnosti, který má být zvýrazněn v připravovaných pokynech pro výklad stávajících pravidel, jimiž se řídí závazky veřejné služby; zdůrazňuje, že tento index může sloužit potřebám celkového strategického plánování, a může tak zabránit plýtvání penězi daňových poplatníků tím, že bude z hospodářského hlediska rozlišovat mezi životaschopnými příležitostmi a nerentabilními projekty, s cílem mj. upřednostňovat výdělečnou specializaci letišť, včetně seskupení či sítí letišť, zabránit budoucímu vzniku opuštěných letišť a zajistit efektivní využívání letištní kapacity a vzdušného prostoru, a rovněž tím, že nalezne intermodální, nákladově efektivní a udržitelná řešení;

20.

domnívá se, že by měly být naplno využity výhody, které přináší doplňkovost všech způsobů dopravy bez výjimky, a tím zlepšena mobilita a vytvořena odolná dopravní síť, což je v zájmu uživatelů osobní i nákladní dopravy; poukazuje na to, že intermodalita – jelikož umožňuje modální přechod – je jediným způsobem, jak zajistit dynamický a udržitelný rozvoj konkurenceschopného odvětví letectví EU; zdůrazňuje, že intermodalita umožňuje účinněji využívat infrastrukturu, neboť rozšiřuje a zohledňuje spádové oblasti letišť a brání jejich překrývání, čímž může rovněž uvolňovat letištní časy a přispívat k vytváření příznivého prostředí pro obchod, cestovní ruch a přepravu nákladu; uznává úspěch, jehož bylo v této oblasti dosaženo integrací železniční a letecké infrastruktury, a vybízí k dalšímu pokroku v této oblasti;

21.

opakuje, že koridory TEN-T jsou páteří rozvoje multimodálních možností dopravy, kde jsou letiště hlavními uzly; vyjadřuje politování nad tím, že multimodální iniciativy v Evropě jsou roztříštěné a jejich počet je omezený; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí rychlá, účinná a uživatelsky vstřícná propojení mezi sítěmi veřejné dopravy a letištní infrastrukturou; vyzývá Komisi i členské státy, aby dávaly cíli multimodality větší prioritu v rámci koridorů TEN-T a současně odstraňovaly úzká místa; vyzývá Komisi, aby urychleně předložila návrh multimodálního a interoperabilního přístupu k dopravě, do nějž bude plně zahrnuto odvětví letectví, a žádá členské státy, aby na podporu intermodálních spojení lépe využívaly finanční nástroje, které mají k dispozici;

22.

domnívá se, že ke zvýšení přitažlivosti intermodální dopravy v celé Evropě je třeba všem cestujícím (včetně osob se sníženou pohyblivostí) nabízet bezbariérová řešení a poskytovat informace v reálném čase a integrované služby (např. integrovaný prodej jízdenek); upozorňuje, že projekty financované Unií prokázaly technickou proveditelnost rozvoje multimodálních informačních systémů a multimodálních systémů prodeje jízdenek; vybízí proto Komisi, aby podporovala reálné zavedení takových systémů pro cestující v celé EU;

23.

domnívá se, že dopravci a poskytovatelé služeb v oblasti dopravy budou usilovat o nalezení intermodálních a multimodálních řešení, bude-li regulační rámec EU poskytovat vyjasnění a právní jistotu, pokud jde o práva cestujících, odpovědnost, zpoždění a zrušení, bezpečnostní prověrku, otevřená data a standardy pro sdílení údajů; vyzývá Komisi, aby podnikla v této oblasti kroky;

24.

konstatuje, že má-li být zaručena územní soudržnost a podpora inovací a má-li si Evropa v odvětví letectví zachovat či znovu získat vůdčí postavení, je zapotřebí financovat toto odvětví z veřejných i soukromých zdrojů; připomíná, že veškeré financování se musí řídit pokyny EU týkajícími se státní podpory a právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže; trvá na tom, že při poskytování veřejné podpory musí být zajištěna nákladová efektivita a účelnost příslušných investic;

25.

žádá Komisi a členské státy, aby v souladu s dokumentem Komise nazvaným „Pokyny ke státní podpoře letišť a leteckých společností“ a oznámení Komise týkajícím se působnosti státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU nadále prováděly dlouhodobou strategii, která by se zabývala jak nadbytkem ztrátových letišť v regionech, v nichž jsou k dispozici jiné druhy dopravy, tak příspěvkem sekundárních letišť k rozvoji, konkurenceschopnosti a integraci regionů EU;

26.

bere na vědomí význam příznivého regulačního prostředí pro to, aby mohla letiště přilákat a aktivovat soukromé investice; domnívá se, že hodnocení Komise týkající se směrnice o letištních poplatcích by spolu s účinnými konzultacemi s leteckými společnostmi a letišti mělo přispět k vyjasnění otázky, zda stávající ustanovení představují účinný nástroj k ochraně hospodářské soutěže před rizikem zneužívání monopolního postavení a k prosazování zájmů evropských spotřebitelů a podpoře hospodářské soutěže, nebo zda je třeba je reformovat; uznává příspěvek příjmů z jiných než leteckých činností k obchodní životaschopnosti letišť;

27.

konstatuje, že Komise ve své strategii pro odvětví letectví zveřejněné v prosinci 2015 oznámila, že bude provedeno hodnocení směrnice Rady 96/67/ES o odbavovacích službách na letištích EU; podporuje, aby byly služby pozemního odbavování zahrnuty do působnosti agentury EASA, s cílem pokrýt celý bezpečnostní řetězec letecké dopravy;

Strategie pro letectví: výhled

28.

domnívá se, že celý hodnotový řetězec letectví má potenciál, aby se stal strategickým odvětvím pro investice, což je třeba více zužitkovat vytyčením dlouhodobých cílů a poskytnutím pobídek pro inteligentní iniciativy splňující příslušné cíle, jako jsou ekologičtější letiště a letadla, snížení hluku a propojení mezi letišti a veřejnou dopravou; vybízí Komisi a členské státy, aby prozkoumaly další opatření, která by takové iniciativy podpořila, mj. účinné využívání prostředků z Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), a aby dále podporovaly a financovaly programy, jako je Clean Sky a SESAR; zdůrazňuje, že letecký průmysl se významně podílí na konkurenceschopnosti v odvětví letectví v EU, neboť silně podporuje prosazování čistších technologií a zavádění systému SESAR;

29.

bere na vědomí emise CO2 produkované odvětvím letectví; upozorňuje na širokou škálu již přijatých opatření nebo opatření, která je třeba přijmout, aby bylo dosaženo snížení emisí CO2 a skleníkových plynů, ať už technicky, tj. vývojem alternativních paliv a efektivnějších letadel, nebo politicky, tj. dodržováním mezinárodních dohod; vítá dohodu dosaženou na 39. zasedání shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) dne 6. října 2016, kde bylo přijato tzv. celosvětové tržní opatření pro snížení emisí z mezinárodní letecké dopravy, a závazek 65 zemí účastnit se dobrovolné fáze, jež potrvá do roku 2027, což znamená, že do roku 2035 bude tímto mechanismem kompenzováno zhruba 80 % emisí nad úrovní emisí roku 2020; zdůrazňuje, že je důležité, aby byla i po 31. prosinci 2016 zachována výjimka udělená v rámci systému pro obchodování s emisemi (ETS) v souvislosti s emisemi z letů směřujících na letiště nebo z letišť v nejvzdálenějších regionech, jak jsou definovány v článku 349 SFEU; vítá záměr Komise přezkoumat s ohledem na tuto dohodu opatření EU na snižování emisí CO2 z letecké dopravy;

30.

zastává názor, že by měly být – i s ohledem na balíček opatření pro oběhové hospodářství, který předložila Komise – podporovány další iniciativy zaměřené na zvýšení environmentální kapacity a snížení emisí a hluku z provozních činností z letišť, na letiště nebo v rámci letišť, a to např. používáním obnovitelných paliv (např. biopaliv), rozvojem efektivních systémů certifikované recyklace šetrné k životnímu prostředí, demontáží a opětovným použitím letadel, podporou „zelených letišť“ a „zelených cest k letištím“ a dosažením co nejefektivnějšího řízení logistiky;

31.

žádá, aby byly shromažďovány a rozšiřovány osvědčené postupy snižování emisí v tomto odvětví, a uvědomuje si, že má-li se zajistit udržitelný rozvoj letectví, je třeba zachovat, a postupně ještě zlepšit vysoké environmentální standardy;

32.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby důsledně monitorovaly nové postupy, jež jsou v platnosti od června 2016 a jejichž cílem je snížení hluku a omezení jemných částic ve výfukových plynech z letadel, která vzlétají z letišť v blízkosti měst a ve vysoce zalidněných oblastech, aby se zlepšila kvalita života, a především kvalita ovzduší;

33.

uznává vysoké náklady spojené s bezpečnostními opatřeními; zdůrazňuje, že bezpečnostní výzvy, k nimž patří kybernetická bezpečnost, kterým odvětví letecké dopravy čelí, v budoucnu ještě porostou, což si žádá okamžitý přechod na přístup více vycházející z rizik a ze zpravodajských informací a na reaktivní bezpečnostní systém, který zlepší bezpečnost letištních zařízení a umožní přizpůsobovat se měnícím se hrozbám, aniž by bylo třeba neustále reagovat pomocí nových opatření nebo riziko pouze přesouvat, aniž by se snížilo;

34.

vítá návrh nařízení, kterým se zavádí certifikační systém Unie pro detekční zařízení pro zajištění ochrany letectví před protiprávními činy, jejž předložila Komise; trvá na tom, že je třeba důsledně provádět stávající právní předpisy týkající se přijímání pracovníků a jejich odborné přípravy; vyzývá Komisi, aby se zabývala možností prohloubení koncepce jednorázové bezpečnostní kontroly a možností vytvoření unijního systému předběžných kontrol, který by předběžně registrovaným cestujícím v EU umožňoval projít bezpečnostní kontrolou efektivněji; naléhavě vyzývá členské státy, aby se zavázaly k systematickému sdílení zpravodajských informací a k výměně osvědčených postupů týkajících se letištních bezpečnostních systémů;

35.

bere na vědomí zprávu skupiny na vysoké úrovni týkající se oblastí konfliktů a vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily provedení doporučení uvedených v této zprávě, včetně sdílení informací, s cílem zajistit rozvoj systému EU pro posuzování rizik a schopnost rychle sdílet informace; dále zdůrazňuje, že je nutné nadále řešit bezpečnostní otázky vznikající v souvislosti s nespolupracujícími vojenskými lety bez aktivních transpondérů;

36.

má za to, že základním předpokladem pro konkurenceschopný evropský letecký průmysl jsou inovace; konstatuje, že ve srovnání s jinými druhy dopravy má letectví již nyní mezi odvětvími přední postavení, pokud jde o využívání přínosů digitalizace, informačních a komunikačních technologií a otevřených dat, a vybízí toto odvětví, aby v tomto procesu zaujímalo vůdčí postavení i nadále a aby současně zajišťovalo spravedlivou hospodářskou soutěž, interoperabilitu systémů, neutralitu a transparentnost, pokud jde o přístup všech spotřebitelů – jako jsou např. spotřebitelé, kteří si rezervují celou cestu, nebo přepravní společnosti zapojené do nákladní letecké dopravy – k jasným a stručným informacím; vítá návrh projektu týkající se dat velkého objemu v oblasti letectví, který předložila Komise, a žádá o podrobnosti, pokud jde o jeho provádění;

37.

připomíná kontrolní akci zaměřenou na webové stránky nabízející cestovní služby po celé Unii, kterou provedla v roce 2013 Komise a vnitrostátní donucovací orgány; konstatuje, že tato kontrolní akce odhalila významné problémy u více než dvou třetin kontrolovaných stránek; vyzývá Komisi, aby poskytla úplnější informace o pokroku při uvádění webových stránek věnovaných cestování do souladu s právem EU a o svých budoucích plánech prosazování právních předpisů v této oblasti, pokud jde o prodej letenek online i offline; připomíná, že spotřebitelé musí mít vždy k dispozici mechanismus, jak u obchodníků podat stížnost a požadovat náhradu; je přesvědčen o tom, že by tento mechanismus měl fungovat způsobem, který nebude spotřebitele od uplatnění svých práv odrazovat, a že by měl být pro spotřebitele dostatečně viditelný; vyzývá Komisi, aby ve snaze přimět obchodníky k dodržování těchto požadavků úzce spolupracovala s vnitrostátními vymáhacími orgány;

38.

vítá inovace a hospodářský rozvoj, které lze dále podpořit dalším rozvojem civilního využití systémů dálkově řízených letadel (RPAS); konstatuje, že trh systémů dálkově řízených letadel rychle roste a že tato letadla jsou čím dál více využívána pro soukromé účely a při obchodních činnostech a že je při plnění svých úkolů rostoucí měrou využívají i veřejné orgány; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné rychle přijmout pro systémy dálkově řízených letadel jednoznačný, přiměřený a harmonizovaný regulační rámec, který se bude zakládat na rizicích a jehož cílem bude stimulovat investice a inovace v tomto odvětví a plně využívat jeho obrovský potenciál a přitom zachovávat nejvyšší možné bezpečnostní standardy;

39.

připomíná, že regulace leteckého odvětví by měla zohledňovat zvláštní potřeby všeobecného letectví, a to způsobem, který zajišťuje jak individuální řešení v oblasti letecké dopravy, tak činnosti leteckého sportu;

Sociální agenda pro strategii pro letectví

40.

uznává, že je třeba vyjasnit kritérium „mateřského letiště“ a definici „hlavního místa obchodní činnosti“, neboť je třeba zajistit, aby se daly uplatňovat konzistentně a aby účinně předcházely praxi „výhodných vlajek“ a účelovému výběru jurisdikcí; připomíná, že jednou z ústředních odpovědností agentury EASA je vydávat osvědčení leteckého provozovatele a povolení pro provozovatele z třetích zemí, s cílem zaručit bezpečnost a přispívat ke zlepšování pracovních podmínek;

41.

vyzývá agenturu EASA a členské státy, aby v zájmu zajištění bezpečnosti letectví nadále prověřovaly nové obchodní modely a modely zaměstnávání, a žádá Komisi, aby v případě nutnosti regulovala; konstatuje, že zvláštní pozornost je třeba věnovat mj. smlouvám na nulový počet hodin, systémům „zaplať a leť“, fiktivní samostatné výdělečné činnosti a posádkám z třetích zemí na palubách letadel registrovaných v EU; zdůrazňuje význam nařízení o hlášení událostí v letectví a postupů „spravedlivého posuzování“ pro posílení a zlepšení bezpečnostních standardů i zdravotních a pracovních podmínek;

42.

připomíná, že k bezpečnosti letectví přispívá vysoce kvalitní odborná příprava; zdůrazňuje klíčový příspěvek agentury EASA k vytvoření společných norem v oblasti odborné přípravy a bezpečnosti pro piloty, členy posádky a řídící letového provozu, mj. prostřednictvím její virtuální akademie, a vyzývá členské státy, aby investovaly do celoživotního vzdělávání a odborné přípravy ve všech částech hodnotového řetězce leteckého odvětví, neboť úspěch evropského letectví do velké míry závisí na kvalifikovaných pracovnících a inovacích; uznává, že je zapotřebí řešit veškeré nedostatky v oblasti dovedností, které se objeví; zdůrazňuje význam partnerství mezi vzdělávacími institucemi, výzkumnými středisky a sociálními partnery s cílem aktualizovat programy odborné přípravy a zajistit, aby odrážely potřeby pracovního trhu;

43.

vyzývá Komisi a členské státy, aby rozšířily modely duální odborné přípravy v oblasti leteckého inženýrství a dále je šířily prostřednictvím mezinárodní spolupráce;

44.

vybízí Komisi, aby předložila konkrétní iniciativy na ochranu práv pracovníků; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby všem pracovníkům v leteckém odvětví byly zaručeny důstojné pracovní podmínky, včetně zdraví a bezpečnosti na pracovišti, a to bez ohledu na velikost a druh společnosti, která je zaměstnává, místo výkonu zaměstnání nebo uzavřenou smlouvu;

45.

konstatuje, že všechny letecké společnosti působící v Evropské unii musí v plném rozsahu splňovat sociální a pracovněprávní požadavky EU a daného členského státu; upozorňuje, že mezi členskými státy existují, pokud jde o pracovní podmínky a sociální ochranu, značné rozdíly a že podniky zneužívají svobodu usazování ke snižování svých nákladů; vyzývá členské státy, aby tuto škodlivou hospodářskou soutěž zastavily; vyzývá Komisi a členské státy, aby předložily návrhy, jak předcházet zneužívání nepřímého zaměstnávání k obcházení právních předpisů EU a vnitrostátních právních předpisů týkajících se zdanění a sociálního zabezpečení v odvětví letectví; vyzývá Komisi a členské státy, aby předcházely sociálnímu zneužívání a obcházení pracovněprávních norem tak, že zaručí ochranu osob poskytujících informace, usnadní otevřené postupy poskytování informací a zlepší spolupráci mezi inspektoráty práce členských států; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily uplatňování a řádné vymáhání pracovního práva, sociálních právních předpisů a kolektivních dohod, pokud jde o letecké společnosti provozující svou činnost v daném členském státě;

46.

zdůrazňuje, že právo na zakládání odborových organizací a členství v nich, jakož i právo na kolektivní akci je základním právem a musí být dodržováno, jak stanoví článek 12 Listiny základních práv Evropské unie; odmítá veškeré snahy o oslabení práva na stávku v odvětví letectví; vyzdvihuje význam silných a nezávislých sociálních partnerů v odvětví letectví, pravidelného a institucionalizovaného sociálního dialogu na všech úrovních a účasti a zastoupení zaměstnanců v dění ve společnosti; trvá na tom, aby před započetím veškerých iniciativ EU v odvětví letectví nejprve proběhl řádný proces konzultací a posílený sociální dialog; vítá úsilí sociálních partnerů o sjednání dohody o pracovních podmínkách a sociálních právech zaměstnanců v evropském odvětví letectví; povzbuzuje je, aby v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi sjednávali kolektivní smlouvy pro všechny složky odvětví letectví, neboť tyto smlouvy jsou účinným nástrojem v boji proti závodění o co nejnižší sociální, pracovní a zaměstnanecké standardy a při zajišťování důstojného odměňování pro všechny pracovníky;

47.

domnívá se, že by žádný zaměstnanec neměl mít pochybnosti o tom, které pracovněprávní předpisy se na něj vztahují či kde má nárok na sociální zabezpečení; upozorňuje v tomto ohledu na zvláštní situaci vysoce mobilních pracovníků v odvětví letectví a vyzývá k lepší koordinaci systémů sociálního zabezpečení v rámci EU; trvá na tom, že by se potřebnost dalšího vyjasnění rozhodného práva a příslušnosti soudů ve vztahu k pracovním smlouvám mobilních pracovníků v odvětví letectví měla posuzovat v úzké spolupráci se zástupci těchto pracovníků;

o

o o

48.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  EHSV, AC TEN/581.

(2)  Úř. věst. L 7, 11.1.2012, s. 3.

(3)  Úř. věst. C 99, 4.4.2014, s. 3.

(4)  Úř. věst. C 262, 19.7.2016, s. 1.

(5)  Úř. věst. C 382, 15.10.2016, s. 1.

(6)  https://ec.europa.eu/transport/media/events/event/high-level-conference-2015-social-agenda-transport_en.

(7)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0049.

(8)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0394.

(9)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0392.

(10)  Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 5.

(11)  Úř. věst. C 74 E, 20.3.2008, s. 658.

(12)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0220.

(13)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0221.

(14)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0092.

(15)  Úř. věst. C 434, 23.12.2015, s. 217.

(16)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0390.

(17)  Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 2.

(18)  https://english.eu2016.nl/documents/reports/2016/01/20/report-aviation-summit-2016.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/294


P8_TA(2017)0055

Zpoždění při provádění operačních programů financovaných z ESI – dopad na politiku soudržnosti a jak postupovat dále

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o zpoždění při provádění operačních programů financovaných z ESI fondů – dopad na politiku soudržnosti a jak postupovat dále (2016/3008(RSP))

(2018/C 252/29)

Evropský parlament,

s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2016 o urychlení provádění politiky soudržnosti (1),

s ohledem na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o odkládaném zahájení provádění politiky soudržnosti na období 2014–2020 (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2014 o připravenosti členských států EU na efektivní a včasný začátek nového programového období politiky soudržnosti (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2016 o revizi VFR na období 2014–2020 v polovině období (4),

s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o investování do zaměstnanosti a růstu a maximalizaci příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2015 o snaze o zjednodušení a orientaci na výkonnost v politice soudržnosti na období 2014–2020 (6),

s ohledem na otázku pro Komisi ve věci zpoždění při provádění operačních programů financovaných z evropských strukturálních a investičních (ESI) fondů – dopad na politiku soudržnosti a jak postupovat dále (O-000005/2017 – B8-0202/2017),

s ohledem na protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že v důsledku pozdního uzavření jednání o VFR na období 2014–2020 MFF a pozdního přijetí nařízení o ESI fondyech)došlo ke zpožděním v procesu přijímání a provádění dohod o partnerství a operačních programů, určení řídících, certifikačních a kontrolních orgánů, procesu stanovení a splnění předběžných podmínek a provádění projektů na místní, regionální a vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že ačkoli chybí informace a analýzy týkající se důvodů těchto zpoždění, mají v první části programového období dopad na potenciál ESI fondů zvýšit konkurenceschopnost a posílit sociální, ekonomickou a územní soudržnost;

B.

vzhledem k tomu, že bylo nyní přijato 564 operačních programů financovaných z ESI fondů a Komise obdržela oznámení o určení příslušných orgánů pro 374 operačních programů; vzhledem k tomu, že průběžné platby nemohou být prováděny, aniž by byly určeny řídicí orgány; vzhledem k tomu, že podle údajů dostupných ke dni 30. listopadu 2016 byly provedeny průběžné platby ve výši 14 750 EUR, což nasvědčuje tomu, že potřeby prostředků na platby budou nižší, než se původně předpokládalo;

C.

vzhledem k tomu, že ve stejné fázi minulého programového období byla i přes podobná zpoždění a technické překážky způsobené požadavkem na řídící a kontrolní systémy výše čerpaných průběžných plateb již zaznamenána již v červenci 2009 a soudě podle prostředků na platby zapsaných do rozpočtu na rok 2010 se očekávalo, že provádění programů politiky soudržnosti bude v plném tempu již v daném roce;

D.

vzhledem k tomu, že současná výše průběžných plateb představuje značně nízký podíl celkového přídělu prostředků na tyto programy, uvážíme-li, v jak pokročilé fázi programového období se nacházíme; vzhledem k tomu, že Parlament je znepokojen tím, že podle prognóz členských států z podzimu 2016 má čerpání pokračovat týmž tempem;

E.

vzhledem k tomu, že opožděné provádění programů a tudíž nižší potřeby prostředků na platby již vedly k tomu, že v roce 2016 byly sníženy prostředky na platby v okruhu 1b o 7,2 miliardy EUR, a to návrhem opravného rozpočtu 4/2016; vzhledem k tomu, že ve stejné fázi programového období 2007–2013 nebylo podobného návrhu opravného rozpočtu zapotřebí; vzhledem k tomu, že pro rok 2017 došlo k téměř 24 % snížení prostředků na platby oproti roku 2016;

F.

vzhledem k tomu, že se důrazně doporučuje užší spolupráce mezi členskými státy a evropskými orgány s cílem zajistit, aby se prostředky na platby na politiku soudržnosti v rozpočtu EU na rok 2018 stabilizovaly na uspokojivé úrovni a aby byl dodržen celkový platební plán na období 2014–2020 nebo byl případně přizpůsoben podle aktuální situace;

G.

vzhledem k tomu, že správní kapacita jak na vnitrostátní, tak i regionální a místní úrovni je zásadním předpokladem pro úspěšné provádění politiky soudržnosti;

1.

znovu poukazuje na příspěvek investic z ESI fondů ke snižování hospodářských, sociálních a územních rozdílů v evropských regionech i mezi nimi a také k dosahování inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a vytváření pracovních míst; vyjadřuje proto obavy, že další zpoždění při provádění operačních programů politiky soudržnosti bude mít nepříznivý dopad na dosahování těchto cílů a navíc přispěje k prohlubování rozdílů v regionálním rozvoji;

2.

konstatuje, že zavedení několika nových požadavků, jako je tematická koncentrace, předběžné podmínky a finanční řízení, jakkoli zajistí větší výkonnost programů, přispěly v situaci, kdy byl právní rámec přijat pozdě, ke zpožděním při provádění programů; upozorňuje na skutečnost, že nynější tempo čerpání prostředků může vést ke značným částkám zrušených prostředků v následujících letech, a zdůrazňuje, že je třeba přijmout nezbytná opatření, aby tomu zabránilo; vyzývá Komisi, aby určila opatření, jež v tomto ohledu plánuje;

3.

zdůrazňuje, že kvůli těmto zpožděním při provádění programů by mohlo u finančních nástrojů využívaných při operačních programech financovaných z ESI fondů vzrůst již existující nebezpečí nízké míry čerpání prostředků, nadměrných kapitálových dotací, neschopnosti přilákat dostatečná množství soukromého kapitálu, nízkého pákového efektu a problematického revolvingu; konstatuje, že je zapotřebí dalších upřesnění a opatření, aby bylo v členských státech dosaženo stejné úrovně kapacity pro práci s finančními nástroji jakožto nástroji pákového efektu, a vyzývá členské státy, aby těchto nástrojů zavedených Komisí a EIB využívaly vyváženě; připomíná také možnost kombinovat financování z ESI fondů a Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) k řešení poklesu investic, především pak v odvětvích, které mají největší potenciál stimulovat růst a zaměstnanost;

4.

vyzývá Komisi a členské státy, aby plně využívaly flexibility dostupné v rámci Paktu o stabilitě a růstu, neboť v mnoha členských státech způsobila hospodářská krize problémy s likviditou a vedla k tomu, že vlády mají k dispozici méně prostředků k veřejným investicím, a protože financování z politiky soudržnosti se stává hlavním zdrojem veřejných investic;

5.

vyzývá proto Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy a na základě objektivní analýzy faktorů přispívajících k nynějším zpožděním předložila v prvním čtvrtletí roku 2017 „plán k urychlení soudržnosti“, a usnadnila tak rychlejší provádění operačních programů financovaných z ESI fondů; zdůrazňuje v této souvislosti nicméně, že je nezbytné zajistit nízkou míru chybovosti, boj proti podvodům a posílení správní kapacity na vnitrostátní, regionální i místní úrovni, což je nezbytným předpokladem pro dosažení včasných a kladných výsledků; domnívá se, že cílená opatření by měla být stanovena na základě analýzy souhrnné zprávy o výročních zprávách o provádění programů za období 2014–2015, kterou Komise zpřístupnila na konci roku 2016, a vyzývá členské státy, aby průběžně sledovaly pokrok, jehož bylo dosaženo v provádění projektů; upozorňuje v této souvislosti na nutnost zaměřit úsilí na tematické cíle prioritních odvětví, což má přidanou hodnotu; vyzývá navíc Komisi, aby dále poskytovala podporu prostřednictvím pracovní skupiny pro lepší provádění programů a aby Parlamentu představila akční plán svých činností;

6.

je znepokojen zpožděními při určování řídících, certifikačních a kontrolních orgánů, jež způsobují zpoždění v předkládání žádostí o platby; vyzývá proto členské státy, aby dokončily proces určení těchto orgánů, a Komisi, aby řídícím, certifikačním a kontrolním orgánům poskytovala potřebnou technickou pomoc a poradenské služby ve snaze usnadnit a zrychlit provádění operačních programů v praxi, mimo jiné i pro účely přípravy souboru projektů, zjednodušení a zrychlení finančního řízení a kontrolního systému, jakož i pro účely uzavírání smluv a monitorování;

7.

konstatuje, že rychlejší a účinnější provádění operačních programů financovaných z ESI fondů je bezprostředně spjato s větším zjednodušením; bere v tomto ohledu na vědomí priority stanovené v rámci souhrnného návrhu finančního nařízení; konstatuje však, že je třeba vyvíjet další úsilí zejména při řešení nákladů na řízení projektů, rozmanitosti pravidel a jejich častých změn, složitých schvalovacích postupů u velkých projektů, zadávání veřejných zakázek, nevyřešených majetkových vztahů, zdlouhavých postupů pro získání povolení a vydání rozhodnutí, otázky retroaktivního použití pravidel kontroly a auditu, pozdních plateb příjemcům, obtíží při kombinování financování z ESI fondů s dalšími zdroji financování, pravidel státní podpory a pomalého řešení sporů; vyzývá Komisi, aby zajistila náležitou koordinaci a zjednodušila pravidla státní podpory a zajistila, aby byla v souladu s politikou soudržnosti; připomíná, že je třeba usilovat i o lepší předávání informací o výsledcích investic z ESI fondů;

8.

vyzývá Komisi, aby zvážila a vypracovala řešení, včetně dalších forem flexibility, jako je flexibilita priorit a operačních programů na žádost příslušných řídicích orgánů, a to v souladu s cíli strategie Evropa 2020 a aby současně zajistila požadovanou stabilitu a předvídatelnost, jakož i navrhované znovuzapsání zrušených prostředků, včetně prostředků z okruhu 1b, v důsledku jejich nečerpání nebo nedočerpání, do rozpočtu EU, také s ohledem na budoucí programové období;

9.

vyzývá k většímu úsilí o zajištění a usnadnění synergií mezi možnostmi financování EU, například ESI fondy, programem Horizont 2020 a fondem EFSI, prostřednictvím smíšeného financování, úzké spolupráce mezi příslušnými orgány, podpory činností v rámci inteligentní specializace a prostřednictvím užší spolupráce s vnitrostátními subjekty, které upisují zvýhodněné úvěry pro projekty v souladu s cíli operačních programů;

10.

žádá lepší komunikaci mezi útvary Komise (tj. příslušnými generálními ředitelstvími), mezi Komisí a členskými státy a také s vnitrostátními a regionálními orgány, neboť je to naprosto zásadní předpoklad pro zvýšení míry absorpce prostředků a zkvalitnění činností v rámci politiky soudržnosti;

11.

připomíná přidanou hodnotu přijetí přístupu zaměřeného na výkon a vítá úsilí Komise zajistit, aby tato politika měla výsledky; bere na vědomí závěry souhrnné zprávy o výročních zprávách o provádění programů za období 2014–2015 a očekává nadcházející strategickou zprávu, kterou Komise plánuje zveřejnit na konci roku 2017 a v níž poskytne více informací o uskutečňování priorit s odkazem na finanční údaje, na společné ukazatele a ukazatele specifické pro jednotlivé programy a vyčíslené cílové hodnoty a pokrok při dosahování mezníků a také situaci ohledně dokončení akčních plánů týkajících se nesplněných předběžných podmínek (7);

12.

upozorňuje na stávající platební plán na období 2014–2020; s ohledem na pravidla pro zrušení prostředků vyzývá Komisi, aby vypracovala odpovídající platební plán až do roku 2023 a v případě nutnosti navrhla zvýšené stropy pro prostředky na platby v okruhu 1b až do konce současného programového období; vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily, že e-soudržnost bude plně funkční a snadno použitelná, a bylo tak možné přizpůsobit platební plán konkrétnímu vývoji, a aby vypracovala „plán k urychlení soudržnosti“; žádá proto, aby členské státy uváděly údaje o souborech projektů, plánech veřejných zakázek s plánovanými i skutečnými lhůtami pro nabídkové řízení, uzavírání smluv a realizaci, jakož i veškeré finanční a účetní údaje týkající se faktur, spolufinancování, způsobilosti výdajů atd.;

13.

očekává, že Komise bude pokračovat v diskusích o těchto otázkách na fóru o soudržnosti a navrhne řešení v 7. zprávě o soudržnosti, aby zajistila provádění politiky soudržnosti v plném rozsahu a pokrytí investičních potřeb EU; žádá také, aby byly učiněny nezbytné kroky pro včasný start programového období po roce 2020;

14.

žádá Komisi, aby s ohledem na diskusi o politice soudržnosti po roce 2020 pro sebe na základě informací uvedených ve výročních zprávách vyvodila závěry;

15.

naléhavě vyzývá Komisi, aby nejpozději do začátku roku 2018 předložila legislativní balíček týkající se příštího programového období a usnadnila hladké a včasné jednání o VFR na období po roce 2020, včetně regulačního a procedurálního polštáře, aby nedošlo k systémovým šokům u investic v rámci politiky soudržnosti a při provádění příslušných programů; domnívá se, že je třeba náležitě zohlednit výsledky britského referenda a nadcházející ujednání o podobě brexitu;

16.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, Výboru regionů a členským státům a jejich vnitrostátním a regionálním parlamentům.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0217.

(2)  Úř. věst. C 289, 9.8.2016, s. 50.

(3)  Úř. věst. C 482, 23.12.2016, s. 56.

(4)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0412.

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0053.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0419.

(7)  Nezbytné aktuální informace po zveřejnění souhrnné zprávy o výročních zprávách o provádění programů za období 2014–2015.


DOPORUČENĺ

Evropský parlament

Úterý, 14. února 2017

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/298


P8_TA(2017)0029

Priority EU pro 61. zasedání Komise OSN pro postavení žen

Doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 14. února 2017 týkající se priorit EU pro 61. zasedání Komise OSN pro postavení žen (2017/2001(INI))

(2018/C 252/30)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh doporučení Radě, který předložily Constance Le Gripová za skupinu PPE a Maria Arenová za skupinu S&D, týkající se priorit EU pro 61. zasedání Komise OSN pro postavení žen (B8-1365/2016),

s ohledem na závěry Rady ze dne 26. května 2015 o problematice rovnosti žen a mužů v oblasti rozvojové spolupráce a o novém globálním partnerství pro vymýcení chudoby a udržitelný rozvoj na období po roce 2015 a ze dne 16. prosince 2014 o transformačním rámci na období po roce 2015,

s ohledem na 61. zasedání Komise OSN pro postavení žen a jeho prioritní téma „Posílení ekonomického postavení žen v měnícím se světě práce“,

s ohledem na čtvrtou světovou konferenci o ženách, která se konala v září 1995 v Pekingu, na deklaraci a akční platformu přijaté v Pekingu a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking + 5 dne 9. června 2000, Peking + 10 dne 11. března 2005, Peking + 15 dne 2. března 2010 a Peking + 20 dne 9. března 2015 o návazných opatřeních a iniciativách pro provádění Pekingské deklarace a akční platformy,

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979,

s ohledem na článek 113 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0018/2017),

A.

vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní zásadou EU zakotvenou ve Smlouvě o Evropské unii a jedním z jejích cílů a úkolů, a vzhledem k tomu, že EU se touto zásadou řídí i ve své vnější činnosti, protože by obě tyto dimenze měly být koordinovány;

B.

vzhledem k tomu, že lidská práva žen a rovnost žen a mužů nejsou jen základními lidskými právy, ale také nezbytným předpokladem dosažení pokroku v oblasti rozvoje a snižování chudoby a nezbytným základem pro světový mír, prosperitu a udržitelnost;

C.

vzhledem k tomu, že sexuální obtěžování a násilí páchané na ženách zahrnuje širokou škálu porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že všechny tyto případy porušení práv mohou zanechat hluboké stopy na psychice, přičemž zahrnují fyzickou nebo sexuální újmu či utrpení, včetně hrozeb takových činů či nátlaku, poškozují celkové zdraví žen a dívek i jejich reprodukční a sexuální zdraví a v některých případech končí smrtí;

D.

vzhledem k tomu, že dne 23. ledna 2017 prezident Spojených států Donald Trump znovu zavedl tzv. „globální roubíkové pravidlo“ (global gag), které znemožňuje mezinárodním organizacím získávat jakoukoli globální zdravotní podporu USA, pokud provádějí umělé přerušení těhotenství, poskytují poradenství v této oblasti, doporučují dotčeným ženám, na koho se mají za tímto účelem obrátit, nebo obhajují služby spojené s umělým přerušením těhotenství, a to i v případě, že tak činí za vlastní finanční prostředky, které nepocházejí z USA, a i tehdy, je-li umělé přerušení těhotenství v jejich zemi legální; vzhledem k tomu, že tím budou postiženy programy, které se zabývají HIV/AIDS, zdravím matek a dětí, bojem proti viru Zika a dalšími otázkami spojenými se zdravím a s chorobami; vzhledem k tomu, že toto pravidlo bude představovat krok zpět o mnoho let, které umožnily dosáhnout pokroku, pokud se jedná o zdraví a životní podmínky komunit na celém světě, zejména v oblasti práv žen a dívek, a mohlo by ohrozit přístup ke zdravotnickým službám pro miliony lidí na celém světě;

E.

vzhledem k tomu, že pátým cílem udržitelného rozvoje je dosažení rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen a dívek na celém světě; vzhledem k tomu, že pátý cíl udržitelného rozvoje je samostatným cílem, což znamená, že bude muset být začleněn do celého plánu Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a do realizace všech cílů udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že posílit postavení žen znamená poskytnout jim nástroje nezbytné k tomu, aby se staly ekonomicky nezávislými a aby byly napříč společností zastoupeny stejnou měrou, sehrávaly stejnou úlohu ve všech sférách života a získaly více moci ve veřejném životě a kontrolu nad veškerými rozhodnutími, která ovlivňují jejich životy;

F.

vzhledem k tomu, že ženy jsou na celém světě významnými hospodářskými subjekty a zapojení žen může stimulovat hospodářství, vytvářet pracovní místa a dosáhnout prosperity pro všechny; vzhledem k tomu, že země, které si cení žen a podporují jejich plnou účast na trhu práce a rozhodování jsou stabilnější, bezpečnější a lépe prosperují; vzhledem k tomu, že genderové rozpočtování představuje inteligentní ekonomiku a zajišťuje, aby veřejné výdaje sloužily na podporu rovnosti žen a mužů;

G.

vzhledem k tomu, že tvořivost a podnikatelský potenciál žen jsou nedostatečně využívaným zdrojem hospodářského růstu a zaměstnanosti, který by měl být dále rozvíjen;

H.

vzhledem k tomu, že navzdory jasným důkazům o tom, že posílení žen je klíčové pro snižování chudoby, podporu rozvoje a řešení nejnaléhavějších světových problémů, vlády EU 20 let po pekingské konferenci uznaly, že žádná země nedosáhla úplné rovnosti žen a mužů ani plného posílení postavení žen a dívek, že pokrok postupuje pomalu a nerovnoměrně, že hlavní nedostatky a formy diskriminace přetrvávají a že se při provádění 12 kritických oblastí zájmů akční platformy objevily nové problémy;

I.

vzhledem k tomu, že EU hraje důležitou roli v posilování žen a dívek v EU i celosvětově prostřednictvím politických a finančních prostředků; vzhledem k tomu, že EU musí hrát klíčovou úlohu strážkyně dohodnutého přístupu OSN a EU k lidským právům žen;

J.

vzhledem k tomu, že ženy v těch nejchudších zemích i nadále produkují přibližně 80 % potravin a současně jsou hlavními strážkyněmi biologické rozmanitosti a osiva plodin;

K.

vzhledem k tomu, že půda není jen nástrojem k produkci, nýbrž i místem spojovaným s kulturou a identitou; vzhledem k tomu, že přístup k půdě je tedy základní součástí života a nezcizitelným právem žen z řad zemědělského a původního obyvatelstva;

1.

dává Radě toto doporučení:

Obecné podmínky posílení postavení žen a dívek

a)

potvrdit svůj závazek k akční platformě přijaté v Pekingu a ke všem jejím činnostem zaměřeným na prosazování lidských práv žen a rovnosti žen a mužů; potvrdit svůj závazek k přístupu ve dvou rovinách k lidským právům žen prostřednictvím začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech oblastí politiky a realizování konkrétních činností zaměřených na prosazování lidských práv žen a rovnosti žen a mužů;

b)

podporovat politiky, které investují do rovnocenného přístupu žen a dívek ke kvalitnímu vzdělávání a odborné přípravě, včetně formálního a neformálního vzdělávání a informálního učení, a odstraňují genderové nerovnosti v těchto oblastech a napříč všemi odvětvími, zejména v těch, ve kterých tradičně převažují muži;

c)

bojovat proti všem formám násilí na ženách a dívkách ve veřejné a soukromé sféře jakožto závažnému narušení jejich fyzické a duševní integrity, jež jim zabraňuje plně rozvinout svůj potenciál; prosadit úplnou ratifikaci Istanbulské úmluvy všemi stranami;

d)

domnívá se, že aby se OSN, EU a její členské státy staly skutečnými aktéry na celosvětové úrovni, musí rovněž zvýšit své úsilí o odstranění násilí páchaného na ženách a násilí na základě pohlaví na svém území; znovu proto připomíná svou výzvu Komisi, aby navrhla strategii EU pro boj proti násilí na ženách, včetně směrnice, která by stanovila minimální pravidla; žádá v tomto ohledu všechny strany, aby podepsaly a ratifikovaly úmluvu Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí;

e)

vypracovat politiky prosazující a podporující důstojnou práci a plnou zaměstnanost pro všechny ženy;

f)

zajistit všeobecný přístup ke zdravotní péči v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a k reprodukčním právům, jak bylo dohodnuto v akčním programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji, Pekingské akční platformě a výsledných dokumentech jejích hodnotících konferencí; zajistit dívkám, chlapcům a mladým ženám a mužům sexuální výchovu přiměřenou jejich věku, aby se snížil počet nechtěných těhotenství v raném věku či šíření sexuálně přenosných nemocí;

g)

důrazně odsuzuje „globální roubíkové pravidlo“ (global gag), které zakazuje mezinárodním organizacím čerpat finanční prostředky USA na plánované rodičovství, pokud provádějí umělé přerušení těhotenství, poskytují poradenství v této oblasti, doporučují dotčeným ženám, na koho se mají za tímto účelem obrátit, nebo lobbují za služby spojené s umělým přerušením těhotenství; domnívá se, že toto pravidlo představuje přímý útok na výdobytky v oblasti práv žen a dívek a krok zpět; naléhavě vyzývá k tomu, aby EU a její členské státy omezily dopady tohoto „roubíkového pravidla“ tím, že výrazně navýší prostředky určené na sexuální a reprodukční zdraví a práva a zřídí mezinárodní fond, který bude financovat přístup k plánovanému rodičovství a k bezpečnému a zákonnému umělému přerušení těhotenství, a to za použití vnitrostátního i unijního rozvojového financování a s cílem zaplnit mezeru ve financování, která vznikla na základě kroků Trumpovy administrativy na zastavení financování všech zámořských organizací mezinárodní pomoci poskytujících služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví;

h)

odstranit rozdíly v platech, celoživotních výdělcích a důchodech žen a mužů;

i)

ukončit všechny formy diskriminace vůči ženám v právních předpisech a politikách na všech úrovních;

j)

bojovat proti všem formám genderových stereotypů, které zachovávají nerovnost, násilí a diskriminaci ve všech sférách společnosti;

k)

podporovat ženské organizace ve všech úrovních jejich činností; zapojit ženské organizace do tvorby politiky a zajistit přiměřené financování;

l)

uplatňovat genderové rozpočtování jako nástroj začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech veřejných výdajů;

Posilování ekonomického postavení žen a překonávání překážek na pracovním trhu

m)

vyzvat všechny strany k ratifikaci a provedení Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) se zvláštním zřetelem na články 1, 4, 10, 11, 13, 14 a 15;

n)

naléhat na všechny strany, aby přijaly politiky a zákony zajišťující rovný přístup k práci a rovné odměňování za stejnou nebo rovnocennou práci;

o)

intenzivně i nadále usilovat o politiky, které podporují a prosazují podnikání žen v prostředí zaručujícím důstojnou práci a odstraňují všechny překážky a společenské předsudky, jež ženám brání v zakládání a vedení podniku, včetně zlepšení přístupu k finančním službám, úvěrům, rizikovému kapitálu a trhům za stejných podmínek a podporování přístupu k informacím, odborné přípravě a sítím pro pracovní účely; v této souvislosti uznává a podporuje úlohu sociálních podniků, družstev a alternativních obchodních modelů při posilování postavení žen;

p)

uznat, že makroekonomické politiky, zejména pokud jde o rozpočtovou kázeň a veřejné služby, mají nepřiměřený dopad na ženy a že tvůrci politik musí tyto dopady na ženy brát v úvahu;

q)

prosazovat nové investice do infrastruktury sociální péče, vzdělávání a zdravotní péče a do veřejného poskytování přístupných, cenově dostupných a kvalitních služeb v oblasti péče během celého života, včetně péče děti a závislé a starší osoby; zajistit silnou ochranu a pracovní práva těhotným ženám, a to jak v průběhu jejich těhotenství, tak po něm;

r)

podporovat politiky, které upřednostňují rovné sdílení domácích a pečovatelských povinností mezi ženami a muži;

s)

podpořit vypracování úmluvy Mezinárodní organizace práce, která by poskytovala mezinárodní normu pro řešení genderově podmíněného násilí na pracovišti;

t)

provádět politiky s cílem řešit fenomén politického násilí vůči ženám, včetně psychického násilí, zastrašování a obtěžování na internetu;

u)

přijmout účinná opatření s cílem odstranit dětskou práci, jelikož miliony dívek jsou zneužívány; zavést nové mechanismy do současných právních předpisů EU s cílem zamezit dovozu zboží, při jehož výrobě je využívána dětská práce;

v)

prostřednictvím osvětových kampaní a podpůrných programů podněcovat ženy a dívky k budování kariéry ve všech vědeckých oblastech, se zvláštním důrazem na technologie a digitální ekonomiku;

w)

zajistit soudržnost mezi vnitřními a vnějšími politikami EU a cíli v oblasti udržitelného rozvoje;

Zajištění rovného podílu žen na všech úrovních rozhodování

x)

chránit občanská a politická práva a podporovat zajištění genderové rovnováhy v rozhodování na všech úrovních, včetně politického rozhodování, hospodářské politiky a programů, pracovních míst, podniků nebo akademické sféry;

y)

zapojit sociální partnery, občanskou společnost a ženské organizace do hospodářského rozhodování;

z)

posilovat vedoucí postavení a účast žen při rozhodování o řešení konfliktů a postkonfliktních situací a zajistit ženám přístup k pracovním místům, trhům, politické účasti a vedoucím pozicím v zemích, které prošly konfliktem, neboť všechny tyto prvky jsou pro stabilitu zásadní;

Řešení potřeb nejvíce marginalizovaných žen

aa)

usnadnit ženám žijícím ve venkovských oblastech vlastnictví půdy a přístup k úvěrům a podněcovat, povzbuzovat a podporovat jejich podnikatelskou činnost ve venkovských oblastech a umožnit jim tak, aby se staly ekonomicky nezávislými a plně se účastnily udržitelného rozvoje venkova a těžily z něj; ochraňovat a podporovat krátké dodavatelské řetězce potravin prostřednictvím aktivních politik jak na vnitřní, tak vnější úrovni EU;

ab)

stanovit vnitrostátní a mezinárodní pravidla, která by zajistila omezení, pokud jde o hromadné zabírání půdy, které je v rozporu se zájmy drobných vlastníků, zejména žen;

ac)

vyzvat k zapojení organizací žen žijících ve venkovských oblastech do místní, regionální, vnitrostátní a světové tvorby politik a podporovat sítě žen zaměřené na výměnu zkušeností a osvědčených postupů, zejména tam, kde by příslušná rozhodnutí mohla mít dopad na život žen;

ad)

vyzvat všechny země k ratifikaci a provedení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, včetně článku 6 této úmluvy nazvaného „Ženy se zdravotním postižením“;

ae)

klást důraz na právo migrujících pracovnic, zejména migrantek a uprchlic pracujících v cizí domácnosti, na důstojné pracovní podmínky a stejnou sociální ochranu; vyzvat k ratifikaci a uplatňování úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 189;

af)

naléhavě vyzvat všechny strany, aby uplatňovaly politiky, které ženám a dívkám z řad uprchlíků zajistí práva a důstojné zacházení;

ag)

zajistit, aby bylo genderově motivované pronásledování považováno za důvod pro žádost o azyl podle Ženevské úmluvy OSN z roku 1951 týkající se postavení uprchlíků;

ah)

zdůraznit, že je třeba chránit a podporovat ženy z řad osob LGBTI;

ai)

vyzvat Komisi pro postavení žen a Výbor pro odstranění diskriminace žen, aby institucionalizovaly intersekcionální přístup ke svojí analýze a aby ve všech orgánech OSN prosazovaly koncepci boje proti vícenásobné diskriminaci pomocí intersekcionální analýzy;

aj)

provádět politiky zaměřené na řešení otázky žen čelících chudobě a sociálnímu vyloučení;

ak)

uznat úlohu žen jako formálních a neformálních pečovatelek a provádět politiky zaměřené na zlepšení podmínek, za kterých tuto péči poskytují;

Promítnutí těchto závazků do výdajů a jejich zviditelnění

al)

uvolnit finanční prostředky potřebné pro realizaci ekonomických práv žen a snížení genderové nerovnosti, a to i prostřednictvím stávajících nástrojů na úrovni EU a členských států, jako jsou posouzení dopadů na rovnost žen a mužů; uplatňovat genderové rozpočtování v rámci všech veřejných výdajů s cílem zajistit rovnost mezi ženami a muži a odstranit všechny genderové nerovnosti;

am)

zajistit plné zapojení Parlamentu a jeho Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví do rozhodovacího procesu o postoji EU na 61. zasedání Komise OSN pro postavení žen;

an)

vyjadřuje svou jednoznačnou podporu práci orgánu UN Women, který zastává hlavní úlohu v systému OSN zaměřujícím se na odstraňování násilí na ženách a dívkách na celém světě a který spojuje všechny příslušné subjekty v zájmu dosažení politických změn a koordinace činností; vyzývá všechny členské státy OSN i EU, aby zvýšily financování orgánu UN Women;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě a pro informaci také Komisi.

III Přípravné akty

EVROPSKÝ PARLAMENT

Čtvrtek, 2. února 2017

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/303


P8_TA(2017)0014

Dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Obchodní dohody mezi EU a Kolumbií a Peru***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 19/2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Obchodní dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé, a kterým se mění nařízení (EU) č. 20/2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Dohody zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé (COM(2015)0220 – C8-0131/2015 – 2015/0112(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2018/C 252/31)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0220),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0131/2015),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. prosince 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0277/2016),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

schvaluje společná prohlášení Parlamentu, Rady a Komise, která jsou připojena k tomuto usnesení;

3.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

P8_TC1-COD(2015)0112

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 2. února 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/… o změně nařízení (EU) č. 19/2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Obchodní dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé, a o změně nařízení (EU) č. 20/2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Dohody zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/540.)


PŘÍLOHA LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

Evropského parlamentu, Rady a Komise

Evropský parlament, Rada a Komise se shodují na tom, že je zapotřebí úzce spolupracovat na monitorování provádění Obchodní dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé  (1) ve znění Protokolu o přistoupení k Obchodní dohodě mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé s ohledem na přistoupení Ekvádoru  (2) , nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 19/2013 ze dne 15. ledna 2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Obchodní dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé  (3) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 20/2013 ze dne 15. ledna 2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Dohody zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé  (4) . Za tímto účelem se shodují na tomto:

Na žádost příslušného výboru Evropského parlamentu předloží Komise tomuto výboru zprávu o případných konkrétních obavách spojených s prováděním závazků týkajících se obchodu a udržitelného rozvoje ze strany Ekvádoru, Kolumbie nebo Peru.

Pokud Evropský parlament přijme doporučení k zahájení šetření ohledně ochranných opatření, Komise pečlivě přezkoumá, zda jsou podle nařízení (EU) č. 19/2013 (EU) nebo nařízení (EU) č. 20/2013 splněny podmínky zahájení z moci úřední. Pokud se Komise bude domnívat, že podmínky splněny nejsou, předloží příslušnému výboru Evropského parlamentu zprávu, jejíž součástí bude vysvětlení všech faktorů podstatných pro zahájení šetření.

Komise do 1. ledna 2019 přezkoumá situaci producentů banánů v Unii. Pokud bude zjištěno závažné zhoršení situace na trhu nebo situace producentů v Unii, lze uvažovat o prodloužení platnosti tohoto mechanismu po dohodě stran účastnících se dohody.

Komise nadále pravidelně provádí analýzu situace na trhu a situace producentů v Unii po uplynutí platnosti mechanismu stability. Pokud bude zjištěno závažné zhoršení situace na trhu nebo situace producentů v Unii, Komise s ohledem na význam odvětví banánů pro nejvzdálenější regiony danou situaci společně s členskými státy a zúčastněnými stranami posoudí a rozhodne o tom, zda je třeba uvažovat o vhodných opatřeních. Komise může rovněž svolávat pravidelné monitorovací schůzky, jichž se účastní členské státy a zúčastněné strany.

Komise vytvořila statistické nástroje umožňující monitorovat a posuzovat vývoj dovozu banánů a situaci na unijním trhu s banány. Komise věnuje zvláštní pozornost přezkumu formátu údajů vyplývajících z dohledu nad dovozem s cílem poskytovat pravidelně aktualizované informace uživatelsky vstřícnějším způsobem.


(1)   Úř. věst. L 354, 21.12.2012, s. 3.

(2)   Úř. věst. L 356, 24.12.2016, s. 3.

(3)   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 19/2013 ze dne 15. ledna 2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Obchodní dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé (Úř. věst. L 17, 19.1.2013, s. 1).

(4)   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 20/2013 ze dne 15. ledna 2013, kterým se provádí dvoustranná ochranná doložka a mechanismus stabilizace pro banány Dohody zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé (Úř. věst. L 17, 19.1.2013, s. 13).


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/306


P8_TA(2017)0015

Udržitelné řízení vnějšího rybářského loďstva ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o udržitelném řízení vnějšího rybářského loďstva a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1006/2008 (COM(2015)0636 – C8-0393/2015 – 2015/0289(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2018/C 252/32)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0636),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0393/2015),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. května 2016 (1),

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0377/2016),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 116.


P8_TC1-COD(2015)0289

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 2. února 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/… o udržitelném řízení vnějšího rybářského loďstva a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1006/2008

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (2),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 1006/2008 (2) (dále jen „nařízení o rybolovných činnostech“) zavedlo režim pro udělování oprávnění k rybolovným činnostem provozovaným rybářskými plavidly Unie mimo vody Unie a přístup plavidel třetích zemí do vod Unie.

(2)

Unie je smluvní stranou Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 (3) (dále jen „úmluva UNCLOS“) a ratifikovala Dohodu OSN o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací ze dne 4. srpna 1995 (dále jen „dohoda OSN o populacích ryb“) (4). Tyto mezinárodní předpisy stanoví zásadu, že všechny státy musí přijmout odpovídající opatření k zajištění udržitelného řízení mořských zdrojů a  jejich zachování a za tímto účelem vzájemně spolupracovat. [pozm. návrh 1]

(3)

Unie přijala Dohodu Organizace OSN pro výživu a zemědělství k podpoře dodržování mezinárodních opatření na zachování a řízení rybářskými plavidly na volném moři ze dne 24. listopadu 1993 (dohoda FAO o dodržování opatření) (5). Dohoda FAO o dodržování opatření stanoví, že smluvní strany nebudou vydávat oprávnění k využití plavidel k rybolovu na volném moři, jestliže nebudou splněny určité podmínky, a že budou uplatňovat sankce, jestliže nebudou plněny určité oznamovací povinnosti.

(3a)

Mezinárodní tribunál pro mořské právo vydal dne 2. dubna 2015 poradní stanovisko coby reakci na žádost předloženou západoafrickým subregionálním výborem pro rybolov. Toto poradní stanovisko potvrdilo, že Unie nese odpovědnost za činnost plavidel plujících pod vlajkou členských států a že má v této souvislosti povinnost náležité péče. [pozm. návrh 2]

(4)

Unie schválila Mezinárodní akční plán FAO pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (IPOA-IUU) přijatý v roce 2001. Plán IPOA-IUU a Dobrovolné pokyny FAO týkající se výkonu povinnosti státu vlajky schválené v roce 2014 zakládají odpovědnost státu vlajky za zajištění dlouhodobého zachování a udržitelného využívání živých mořských zdrojů a mořských ekosystémů. Plán IPOA-IUU stanoví, že by stát vlajky měl plavidlům plujícím pod jeho vlajkou vydávat oprávnění k rybolovu ve vodách mimo jeho svrchovanost a jurisdikci. V dobrovolných pokynech se rovněž doporučuje, aby oprávnění v případech, kdy rybolovné činnosti probíhají na základě dohody o přístupu do rybolovných oblastí nebo i mimo rámec takové dohody, uděloval stát vlajky a pobřežní stát. Oba státy by se měly ujistit, že tyto činnosti nenaruší udržitelnost populací ve vodách pobřežního státu (článek 40 a 41).

(4a)

V roce 2014 všichni členové Organizace OSN pro výživu a zemědělství, včetně Unie a jejích partnerů z řad rozvojových zemí, jednomyslně schválili dobrovolné pokyny k zajištění udržitelného drobného rybolovu v souvislosti se zabezpečováním potravin a vymýcením chudoby, a to včetně bodu 5.7, v němž se uvádí, že před uzavřením dohod o přístupu ke zdrojům s třetími zeměmi a třetími stranami by se měla věnovat náležitá pozornost problematice drobného rybolovu. [pozm. návrh 3]

(4b)

Dobrovolné pokyny k zajištění udržitelného drobného rybolovu v souvislosti se zabezpečováním potravin a vymýcením chudoby, které schválila Organizace OSN pro výživu a zemědělství, vyzývají k přijetí opatření k dlouhodobému zachování rybolovných zdrojů, k jejich udržitelnému využívání a k zajištění ekologického základu produkce potravin. Současně zdůrazňují význam ekologických norem pro rybolovné činnosti mimo vody Unie, jež zahrnují ekosystémový přístup k řízení rybolovu a zásadu předběžné opatrnosti, s cílem obnovit a zachovávat lovené populace nad úrovněmi, které mohou zajistit maximální výnos, tam, kde je to možné, do roku 2015 a u všech populací nejpozději do roku 2020. [pozm. návrh 4]

(5)

Na otázku závazků a souvisejících povinností a odpovědnosti státu vlajky a případně i mezinárodní organizace vlajky, pokud jde o zachování a řízení živých zdrojů na volném moři podle úmluvy UNCLOS, je na mezinárodní úrovni kladen stále větší důraz. Nejinak je tomu u souběžné jurisdikce pobřežního státu, jurisdikce státu vlajky a případně i jurisdikce mezinárodní organizace vlajky nebo pobřežní mezinárodní organizace , pokud jde o řádné zachování biologických mořských zdrojů v mořských oblastech spadajících pod vnitrostátní jurisdikci, přičemž tato otázka se řeší pod hlavičkou povinnosti náležité péče vyplývající z úmluvy UNCLOS. Mezinárodní tribunál pro mořské právo (ITLOS) ve svém poradním stanovisku ze dne 2. dubna 2015, které bylo vydáno v reakci na dotazy západoafrického subregionálního výboru pro rybolov, potvrdil, že Unie nese za činnost svých rybářských plavidel mezinárodní odpovědnost vůči třetím zemím a mezinárodním organizacím a že v rámci této odpovědnosti musí jednat s náležitou péčí. Povinnost náležité péče znamená, že stát musí vyvíjet veškeré možné úsilí a učinit maximum k tomu, aby se předešlo nezákonnému rybolovu, což obnáší i povinnost přijímat nutná správní opatření a opatření pro prosazování práva k tomu, aby nedošlo k zapojení rybářských plavidel plujících pod jeho vlajkou, jeho státních příslušníků a rybářských plavidel vyvíjejících činnost v jeho vodách do činností porušujících platná opatření pro zachování a řízení zdrojů. Z těchto důvodů, a obecněji rovněž z důvodu posílení „modré“ ekonomiky je důležité uspořádat jednak činnosti rybářských plavidel Unie mimo vody Unie, jednak s tím spojený systém správy takovým způsobem, aby mohly být účinně a účelně plněny mezinárodní závazky Unie a aby se předcházelo situacím, kdy může být Unii vyčítáno jednání, jež je v rozporu s mezinárodním právem. [pozm. návrh 5]

(5a)

Na summitu Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji, který se konal dne 25. září 2015, se Unie zavázala k uplatňování rezoluce obsahující výsledný dokument s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, včetně cíle udržitelného rozvoje č. 14, kterým je zachování a udržitelné využívání oceánů, moří a mořských zdrojů pro účely udržitelného rozvoje, a cíle udržitelného rozvoje č. 12, kterým je zajištění udržitelných vzorců spotřeby a výroby, a jejich dílčích cílů. [pozm. návrh 6]

(6)

Do vnější rybářské politiky a do obchodní politiky Unie by se měly promítnout výsledky konference Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji „Rio + 20“ (6) konané v roce 2012, jakož i  přijetí akčního plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami a nejnovější dění na mezinárodní úrovni, pokud jde o boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami druhy, a nové cíle udržitelného rozvoje (17 cílů zaměřených na přeměnu našeho světa, včetně cíle č 14: Život pod vodou), které OSN schválila v září 2015. [pozm. návrh 7]

(7)

Cílem společné rybářské politiky (dále jen „SRP“), kterou vymezuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 (7) (dále jen „základní nařízení“), je zajistit, aby rybolovné činnosti byly environmentálně, hospodářsky a sociálně udržitelné, aby byly řízeny v souladu s cílem dosáhnout přínosů v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti a  obnovit a zachovat rybí populace nad úrovněmi, které jsou schopny poskytnout maximální udržitelný výnos, a aby přispívaly k dostupnosti dodávek potravin. Stejně tak je při provádění této politiky nutné přihlížet k cílům v oblasti rozvojové spolupráce, jak je uvedeno v čl. 208 odst. 1 druhém pododstavci Smlouvy o fungování Evropské unie. [pozm. návrh 8]

(7a)

Základní nařízení dále vyžaduje, aby se dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu omezovaly v souladu s čl. 62 odst. 2 a 3 úmluvy UNCLOS na odlov přebytků. [pozm. návrh 9]

(8)

Nařízení (EU) č. 1380/2013 Základní nařízení zdůrazňuje potřebu podporovat cíle SRP na mezinárodní úrovni a tak zajistit, aby rybolovná činnost Unie mimo vody Unie vycházela ze stejných zásad a norem, jako jsou ty, které se používají na základě práva Unie, a podporovat rovné podmínky pro hospodářské subjekty Unie a hospodářské subjekty třetích zemí. Právní předpisy třetích zemí v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí se mohou od právních předpisů Unie lišit, a vést tak v případě rybářského loďstva k odlišným normám. Výsledkem této situace by mohlo být povolování rybolovné činnosti, která je v rozporu s udržitelným řízením mořských zdrojů. Je proto nezbytné zajistit soulad s činností Unie v oblasti životního prostředí, rybolovu, obchodu a rozvoje, zejména pokud se dotýká rybolovu v rozvojových zemích s nízkou správní kapacitou, v nichž existuje vysoké riziko korupce. [pozm. návrh 10]

(9)

Cílem nařízení (ES) č. 1006/2008 bylo vytvořit společný základ pro udělování oprávnění k rybolovným činnostem prováděným plavidly Unie mimo vody Unie s úmyslem podpořit boj proti rybolovu NNN a zajistit lepší kontrolu a sledování loďstva EU Unie po celém světě, jakož i podmínky udělování oprávnění k rybolovným činnostem prováděným ve vodách Unie plavidly třetích zemí . [pozm. návrh 11]

(10)

Nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 (8) o rybolovu NNN bylo přijato souběžně s nařízením (ES) č. 1006/2008 a nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 (dále jen „nařízení o kontrolním režimu“) (9) bylo přijato o rok později. Tato nařízení jsou třemi prováděcími pilíři ustanovení o kontrole a prosazování práva v rámci SRP.

(11)

Tato tři nařízení však nebyla prováděna jednotně; zejména panovala nejednotnost mezi nařízením o rybolovných činnostech a nařízením o kontrolním režimu, které bylo přijato po něm. Provádění nařízení o rybolovných činnostech rovněž odhalilo několik mezer: chyběla úprava některých otázek v oblasti kontroly, jako je např. nájem plavidel, výměna vlajky a vydávání oprávnění k rybolovu příslušným orgánem třetí země rybářskému plavidlu Unie mimo rámec dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu (dále jen „přímá oprávnění“). Kromě toho se ukázalo, že se některé oznamovací povinnosti plní s obtížemi a že podobně problematické je i rozdělení správních úkolů mezi členské státy a Komisi.

(12)

Základní zásada zde předkládaného nařízení spočívá v tom, že každému plavidlu Unie provádějícímu rybolov mimo vody Unie by měl oprávnění vydat jeho členský stát vlajky a tento členský stát by rovněž měl provádět sledování plavidla v tomto směru bez ohledu na to, kde a na základě jakého rámce plavidlo vyvíjí činnost. Vydání oprávnění by mělo být závislé na splnění základního souboru společných kritérií způsobilosti. Informace, jež členské státy shromažďují a předávají Komisi, by měly Komisi umožnit do sledování rybolovných činností všech rybářských plavidel Unie zasahovat, a to kdykoliv a ve kterékoliv oblasti mimo vody Unie. To je nezbytné proto, aby byla Komise schopna plnit své povinnosti, které má jako strážkyně Smluv. [pozm. návrh 12]

(12a)

V posledních letech vykázala vnější rybářská politika Unie značná zlepšení, pokud jde o podmínky dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a péči, s níž jsou příslušná ustanovení vymáhána. Zachování rybolovných práv pro loďstvo Unie v rámci dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu by mělo být prioritním cílem vnější rybářské politiky Unie a podobné podmínky by měly být uplatňovány i na činnosti Unie mimo působnost těchto dohod. [pozm. návrh 13]

(12b)

Pokud se objeví možnost odnětí, pozastavení nebo pozměnění oprávnění k rybolovu na základě důkazů o vážném ohrožení využívání rybolovných zdrojů, měla by Komise hrát zprostředkující roli. [pozm. návrh 14]

(13)

Podpůrná plavidla mohou mít zásadní vliv na to, nakolik jsou rybářská plavidla schopna provádět rybolovné činnosti, a na množství ryb, jež jsou schopna nalovit; proto je nezbytné, aby tato plavidla byla v tomto nařízení v procesech vydávání oprávnění a podávání zpráv zohledněna.

(14)

Výměna vlajky se stává problémem v okamžiku, když je jejím cílem obejít pravidla SRP nebo stávající opatření pro zachování a řízení zdrojů. Unie by proto měla být schopna takové případy výměny vlajky definovat, zjistit a bránit jim. V průběhu celé životnosti plavidla, které vlastní provozovatel z Unie bez ohledu na to, pod jakou vlajkou nebo vlajkami toto plavidlo pluje, by měla být zajištěna sledovatelnost a řádné sledování dodržování pravidel v minulosti. Tomuto účelu by měl sloužit i požadavek, aby Mezinárodní námořní organizace (IMO) každému plavidlu vydala jedinečné číslo. [pozm. návrh 15]

(15)

Ve vodách třetích zemí mohou plavidla Unie vyvíjet činnost buď na základě dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu uzavřených mezi Unií a třetími zeměmi, nebo jestliže není v platnosti žádná dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, na základě přímých oprávnění k rybolovu získaných od třetích zemí. V obou případech by tyto činnosti měly být prováděny transparentním a udržitelným způsobem. Členské státy vlajky by tedy měly být zmocněny k tomu, aby plavidlům plujícím pod jejich vlajkou na základě stanoveného souboru kritérií a s výhradou jejich sledování vydávaly oprávnění žádat třetí pobřežní státy o přímá oprávnění a tato oprávnění získat. Oprávnění k rybolovné činnosti by mělo být vydáno, jakmile se členský stát vlajky ujistí, že tato činnost nenaruší udržitelnost. Jestliže Komise nebude mít dalších řádně odůvodněných námitek, provozovateli, jemuž udělil oprávnění jak členský stát vlajky, tak pobřežní stát, by mělo být umožněno, aby zahájil rybolovné operace. [pozm. návrh 16]

(16)

Specifickou otázkou související s dohodami o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu je přerozdělování nevyužitých rybolovných práv, ke kterému dochází, jestliže rybolovná práva přidělená členským státům příslušným nařízením Rady nejsou plně využita. Vzhledem k tomu, že náklady na přístup stanovené v dohodách o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu jsou z velké části financovány z rozpočtu Unie, je systém dočasného přerozdělování důležitý pro ochranu finančních zájmů Unie a pro to, aby se s uhrazenými rybolovnými právy neplýtvalo. Je tedy nezbytné systém přerozdělování, který by měl být mechanismem poslední instance, zpřehlednit a zkvalitnit. Jeho užití by mělo být dočasné a nemělo by mít vliv na počáteční rozdělování rybolovných práv mezi členské státy, což znamená, že nenaruší relativní stabilitu . Jelikož se jedná o systém poslední instance, k přerozdělování by mělo docházet pouze v případě, že se příslušné členské státy vzdají svých rybolovných práv za účelem jejich vzájemné výměny. [pozm. návrh 17]

(16a)

Termín „spící dohody“ se používá tehdy, když země přijaly dohodu o partnerství v oblasti rybolovu, avšak ze strukturálních důvodů nebo v důsledku jiných okolností nemají v platnosti příslušný protokol. Unie má se třetími zeměmi uzavřeno několik spících dohod. Plavidla Unie nemají tudíž ve vodách, na něž se vztahují ustanovení těchto spících dohod, povoleno lovit. Komise by měla vyvinout úsilí ve snaze o „probuzení“ těchto dohod, nebo by měla takové dohody o partnerství ukončit. [pozm. návrh 18]

(17)

Oprávnění k rybolovným činnostem pod záštitou regionálních organizací pro řízení rybolovu a  k neregulovanému rybolovu na volném moři by rovněž měl vydávat členský stát vlajky a tyto činnosti by měly být v souladu se zvláštními pravidly regionálních organizací pro řízení rybolovu nebo s právními předpisy Unie upravujícími rybolovné činnosti na volném moři. [pozm. návrh 19]

(18)

Účinnost opatření na zachování a řízení zdrojů mohou snižovat nájemní dohody, které mohou rovněž mít negativní dopad na udržitelné využívání živých mořských zdrojů. Proto je nezbytné zavést právní rámec, který Unii pomůže lépe sledovat činnosti najatých rybářských plavidel plujících pod vlajkou Unie a najatých provozovateli z třetích zemí na základě pravidel přijatých příslušnou regionální organizací pro řízení rybolovu. [pozm. návrh 20]

(19)

Postupy by měly být transparentní, proveditelné a předvídatelné jak pro provozovatele z Unie a třetích zemí, tak pro jejich příslušné orgány. [pozm. návrh 21]

(19a)

Unie by měla usilovat o zajištění rovných podmínek na mezinárodní úrovni, které umožní rybářskému loďstvu Unie soutěžit s jinými zeměmi provozujícími rybolov, a odpovídajícím způsobem upravovat pravidla přístupu na trh, kdykoli jsou přijata přísná pravidla pro loďstvo Unie. [pozm. návrh 22]

(20)

Mělo by se zajistit, aby výměna údajů mezi členskými státy a Komisí stanovená v nařízení o kontrolním režimu probíhala v elektronické podobě. Členské státy by měly shromažďovat veškeré požadované údaje o svých loďstvech a jejich rybolovných činnostech, provádět správu těchto údajů a poskytovat je Komisi. Kromě toho by v případech, kdy je to z hlediska koordinace činností v oblasti shromažďování těchto údajů vhodné, měly spolupracovat mezi sebou, s Komisí a s třetími zeměmi.

(21)

Za účelem zvýšení transparentnosti a přístupnosti informací o oprávněních k rybolovu vydávaných v Unii by Komise měla zřídit elektronický rejstřík oprávnění k rybolovu obsahující jednak veřejnou, jednak zabezpečenou část. Informace v elektronickém rejstříku oprávnění k rybolovu Unie obsahují osobní údaje. Zpracování osobních údajů podle tohoto nařízení by mělo být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (10), se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (11) a s platnými vnitrostátními zákony.

(22)

Za účelem náležitého řešení přístupu rybářských plavidel plujících pod vlajkou třetí země do vod Unie by měla příslušná pravidla odpovídat pravidlům, jež v souladu s nařízením o kontrolním režimu platí pro rybářská plavidla Unie. Zejména článek 33 uvedeného nařízení týkající se hlášení úlovků a údajů spojených s úlovky by se měl vztahovat i na plavidla třetích zemí provádějící rybolov ve vodách Unie.

(23)

Rybářská plavidla ze třetích zemí, kterým nebylo uděleno oprávnění podle tohoto nařízení, by při plavbě vodami Unie měla mít povinnost zajistit, aby jejich lovná zařízení byla umístěna tak, že nejsou k dispozici pro okamžité použití k rybolovným operacím.

(24)

Členské státy by měly odpovídat za kontrolu rybolovných činností plavidel třetích zemí ve vodách Unie a v případě porušení předpisů za zaznamenání těchto porušení do vnitrostátního rejstříku podle článku 93 nařízení o kontrolním režimu.

(25)

Za účelem zjednodušení postupu při vydávání oprávnění by měly členské státy a Komise využívat společný systém pro výměnu a uchovávání údajů, který zajistí nezbytné informace a aktualizace a zároveň minimalizuje administrativní zátěž. V tomto ohledu by měly být plně využity údaje obsažené v rejstříku loďstva Unie.

(26)

Za účelem zohlednění technického pokroku a případných nových požadavků mezinárodního práva by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o přijímání změn v přílohách tohoto nařízení, které stanoví seznam informací, jež má provozovatel za účelem získání oprávnění k rybolovu poskytnout. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti provedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016 (12). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(27)

Komisi by měly být svěřeny prováděcí pravomoci za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění tohoto nařízení, pokud jde o zaznamenávání, formát a předávání údajů spojených s oprávněními k rybolovu ze strany členských států Komisi a do elektronického rejstříku oprávnění k rybolovu Unie, jakož i za účelem stanovení metodiky přerozdělování nevyužitých rybolovných práv. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (13).

(28)

Bude-li to v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech spojených s přerozdělováním rybolovných práv nezbytné, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty.

(29)

Vzhledem k množství a významu změn, které mají být provedeny, by nařízení (ES) č. 1006/2008 mělo být zrušeno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla pro vydávání a správu oprávnění k rybolovu pro:

a)

rybářská plavidla Unie vyvíjející činnost provozující rybolovné činnosti ve vodách pod svrchovaností nebo v jurisdikci třetí země, pod záštitou regionální organizace pro řízení rybolovu, jíž je Unie smluvní stranou , a to jak ve vodách Unie, tak mimo ně, nebo na volném moři a

b)

rybářská plavidla třetích zemí vyvíjející činnost provozující rybolovné činnosti ve vodách Unie. [pozm. návrh 23]

Článek 2

Vztah k mezinárodnímu právu a právu Unie

Tímto nařízením nejsou dotčena ustanovení:

a)

dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a obdobných dohod o rybolovu uzavřených mezi Unií a třetími zeměmi;

b)

přijatá regionálními organizacemi pro řízení rybolovu nebo obdobnými rybolovnými organizacemi, jejichž je Unie smluvní nebo nesmluvní spolupracující stranou;

c)

právních předpisů Unie, kterými se uplatňují nebo provádějí ustanovení uvedená v písmenech a) a b).

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí definice uvedené v článku 4 základního nařízení. Vedle toho se rozumí:

a)

„podpůrným plavidlem“ plavidlo, které není vybaveno provozuschopným lovným zařízením určeným k chytání nebo lákání ryb , které usnadňuje rybolovné činnosti, pomáhá při nich nebo zajišťuje přípravy na ně; [pozm. návrh 24]

b)

„oprávněním k rybolovu“ oprávnění k rybolovu vydané rybářskému plavidlu Unie nebo rybářskému plavidlu třetí země vedle jeho licence k rybolovu , které je opravňuje k provádění určitých rybolovných činností v průběhu určitého období, v určité oblasti nebo v určitém lovišti za určitých podmínek; [pozm. návrh 25]

c)

„rejstříkem oprávnění k rybolovu“ systém správy oprávnění k rybolovu a související databáze;

d)

„přímým oprávněním“ oprávnění k rybolovu vydané příslušným orgánem třetí země rybářskému plavidlu Unie mimo rámec dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu;

e)

„vodami třetích zemí“ vody pod svrchovaností a v jurisdikci třetí země;

f)

„pozorovatelským programem“ program pod záštitou regionální organizace pro řízení rybolovu, dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, třetí země nebo členského státu , v jehož rámci jsou za určitých podmínek na palubě rybářských plavidel přítomni pozorovatelé, jejichž úkolem je shromažďovat údaje nebo ověřovat, zda plavidlo dodržuje pravidla přijatá příslušnou organizací, dohodou o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu nebo zemí ; [pozm. návrh 26]

fa)

„smluvní stranou“ smluvní strana mezinárodní úmluvy nebo dohody zřizující regionální organizaci pro řízení rybolovu, jakož i státy, rybolovné subjekty nebo jiné subjekty spolupracující s touto organizací, jimž byl ve vztahu k této organizaci udělen status spolupracující nesmluvní strany; [pozm. návrh 27]

fb)

„pronájmem“ ujednání, podle něhož je rybářské plavidlo plující pod vlajkou některého členského státu pronajato na určenou dobu provozovateli jiného členského státu či třetí země, aniž by došlo ke změně vlajky. [pozm. návrh 77]

HLAVA II

RYBOLOVNÉ ČINNOSTI RYBÁŘSKÝCH PLAVIDEL UNIE MIMO VODY UNIE

Kapitola I

Společná ustanovení

Článek 4

Obecná zásada

Aniž je dotčena povinnost získat oprávnění od příslušné organizace nebo třetí země, nesmí rybářské plavidlo Unie provádět rybolovné činnosti mimo vody Unie, pokud mu jeho členský stát vlajky nevydal oprávnění k rybolovu.

Článek 5

Kritéria způsobilosti

1.   Členský stát vlajky smí vydat oprávnění k rybolovu pro rybolovné činnosti mimo vody Unie, pouze pokud:

a)

obdržel v souladu s přílohami 1 a 2 přílohou úplné a přesné informace o rybářském plavidle a souvisejícím podpůrném plavidle (podpůrných plavidlech) včetně neunijních podpůrných plavidel; [pozm. návrh 28]

b)

rybářské plavidlo má platnou licenci k rybolovu podle článku 6 nařízení (ES) č. 1224/2009;

c)

rybářské plavidlo a případné související podpůrné plavidlo mají číslo IMO, pokud to vyžadují právní předpisy Unie ; [pozm. návrh 29]

d)

provozovateli a veliteli rybářského plavidla, jakož i dotčenému rybářskému plavidlu nebyla po dobu 12 měsíců před podáním žádosti o oprávnění k rybolovu uložena na základě vnitrostátních právních předpisů členského státu ve smyslu článku 42 nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 a článku 90 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 sankce za závažné porušení předpisů; [pozm. návrh 78]

e)

rybářské plavidlo není na seznamu plavidel provádějících rybolov NNN přijatém regionální organizací pro řízení rybolovu a/nebo Unií podle nařízení (ES) č. 1005/2008;

f)

členský stát vlajky v relevantních případech disponuje na základě příslušné dohody o rybolovu nebo na základě příslušných předpisů regionální organizace pro řízení rybolovu rybolovnými právy a

g)

rybářské plavidlo v relevantních případech splňuje požadavky stanovené v článku 6.

2.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat za účelem změny příloh 1 a 2 akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 43.

Článek 6

Výměna vlajky

1.   Tento článek se použije na plavidla, která byla do pěti let ode dne podání v průběhu dvou let před podáním žádosti o oprávnění k rybolovu:

a)

vyňata z rejstříku rybářského loďstva Unie a došlo u nich k výměně vlajky za vlajku třetí země a

b)

následně byla do rejstříku rybářského loďstva Unie do 24 měsíců ode dne vynětí opět zapsána.

2.   Členský stát vlajky smí vydat oprávnění k rybolovu, pouze pokud se ujistí ověřil , že plavidlo uvedené v odstavci 1 v období, kdy vyvíjelo činnost pod vlajkou třetí země:

a)

neprovozovalo nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti a že

b)

nevyvíjelo činnost ani ve vodách nespolupracující třetí země ve smyslu článků 31 a 33 nařízení (ES) č. 1005/2008, ani ve vodách třetí země, o níž bylo zjištěno, že umožňuje provozování neudržitelného rybolovu podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1026/2012  (14).

3.   Za tímto účelem předloží provozovatel veškeré následující informace požadované členským státem vlajky vztahující se k příslušnému období,, přičemž předloží přinejmenším všechny tyto doklady během něhož uvedené plavidlo vyvíjelo činnost pod vlajkou třetí země, požadované členským státem vlajky :

a)

prohlášení o úlovcích a intenzitě rybolovu během příslušného období;

b)

kopii oprávnění k rybolovu vydaného státem vlajky na příslušné období;

c)

kopii veškerých oprávnění k rybolovu povolujícího rybolovné operace ve vodách třetích zemí během příslušného období;

d)

úřední prohlášení třetí země, pod jejíž vlajkou se po výměně vlajky plavidlo plavilo, uvádějící přehled sankcí uložených plavidlu nebo provozovateli během příslušného období.

da)

úplnou historii vlajky za období, během kterého nebylo uvedené plavidlo zapsáno v rejstříku loďstva Unie.

4.   Členský stát vlajky nevydá oprávnění k rybolovu plavidlu, u něhož proběhla výměna vlajky:

a)

za vlajku třetí země, která byla, pokud jde o boj proti rybolovu NNN, podle článků 31 a 33 nařízení (ES) č. 1005/2008 určena jako nespolupracující země nebo je zapsána do seznamu nespolupracujících zemí; nebo

b)

za vlajku třetí země, která byla označena za zemi umožňující neudržitelný rybolov podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 1026/2012.

5.   Odstavec 4 se neuplatní v případě, že se členský stát vlajky ujistí, že ihned poté, co byla příslušná země určena jako země nespolupracující v oblasti rybolovu NNN nebo byla označena za zemi umožňující neudržitelný rybolov, provozovatel:

a)

zastavil rybolovné operace a

b)

okamžitě zahájil příslušné správní postupy k vynětí plavidla z rejstříku rybářského loďstva této třetí země. [pozm. návrh 31]

Článek 7

Sledování oprávnění k rybolovu

1.   Při podání žádosti o oprávnění k rybolovu předloží provozovatel členskému státu vlajky úplné a přesné údaje.

2.   Provozovatel neprodleně vyrozumí členský stát vlajky o jakékoliv změně souvisejících údajů.

3.   Členský stát vlajky v průběhu platnosti oprávnění k rybolovu alespoň jednou ročně sleduje, zda jsou nadále dodržovány podmínky, na jejichž základě bylo vydáno.

4.   Pokud již některá z podmínek, na jejichž základě bylo oprávnění k rybolovu vydáno, splňována není, členský stát vlajky oprávnění přijme vhodné opatření, mj. změní nebo odejme a oznámí oprávnění, a okamžitě to oznámí provozovateli a Komisi a v případě potřeby i sekretariátu regionální organizace pro řízení rybolovu nebo dotčené třetí zemi .

5.   Na žádost základě řádně odůvodněné žádosti Komise členský stát vlajky odmítne, pozastaví nebo odejme oprávnění v případě:

a)

že je to řádně odůvodněno závažným a naléhavým nebezpečím, které ohrožuje udržitelné využívání, řízení a zachování biologických mořských zdrojů;

b)

že jsou závažně porušována ustanovení článku 42 nařízení (ES) č. 1005/2008 nebo čl. 90 odst. 1 nařízení (ES) č. 1224/2009 v rámci nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, nebo v případě vysokého rizika takového porušování s cílem tomuto porušování předejít;

c)

že se Unie rozhodla pozastavit nebo přerušit s příslušnou třetí zemí styky.

K řádně odůvodněné žádosti podle prvního pododstavce jsou připojeny relevantní a adekvátní podpůrné informace. Pokud Komise takovou řádně odůvodněnou žádost podá, okamžitě informuje provozovatele a členský stát vlajky. Po podání této žádosti Komisí následuje patnáctidenní období pro konzultace mezi Komisí a členským státem vlajky.

6.   Jestliže na konci patnáctidenního období uvedeného v odstavci 5 Komise svou žádost potvrdí a členský stát vlajky neodmítne, nezmění, nepozastaví ani neodejme oprávnění podle odstavců 4 a 5, může o odnětí oprávnění rozhodnout po uplynutí dalších pěti dnů Komise, která tuto skutečnost své rozhodnutí oznámí členskému státu vlajky a provozovateli. [pozm. návrh 32]

Kapitola II

Rybolovné činnosti rybářských plavidel Unie ve vodách třetích zemí

ODDÍL 1

RYBOLOVNÉ ČINNOSTI NA ZÁKLADĚ DOHOD O PARTNERSTVÍ V OBLASTI UDRŽITELNÉHO RYBOLOVU

Článek 8

Členství v regionální organizaci pro řízení rybolovu

Rybářské plavidlo Unie smí provádět rybolovné činnosti ve vodách třetí země v populacích řízených regionální organizací pro řízení rybolovu pouze v případě, že tato země je smluvní stranou nebo nesmluvní spolupracující stranou příslušné regionální organizace pro řízení rybolovu. Pokud byly před … [datum vstupu tohoto nařízení v platnost] uzavřeny dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, tento odstavec se použije od … [čtyři roky po datu vstupu tohoto nařízení v platnost]. [pozm. návrh 33]

Unie může část financování z odvětvové podpory přidělit třetím zemím, s nimiž má uzavřeny dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, s cílem pomoci jim připojit se k regionálním organizacím pro řízení rybolovu. [pozm. návrh 34]

Článek 9

Oblast působnosti

Tento oddíl se použije na rybolovné činnosti prováděné rybářskými plavidly Unie ve vodách třetích zemí na základě dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu.

Unie zajistí, aby byly dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu v souladu s tímto nařízením. [pozm. návrh 35]

Článek 10

Oprávnění k rybolovu

Rybářské plavidlo Unie nesmí provádět rybolovné činnosti ve vodách třetí země na základě dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, jestliže mu nevydal oprávnění k rybolovu:

a)

jeho členský stát vlajky a třetí země se svrchovaností a jurisdikcí nad vodami, v nichž rybolovné činnosti probíhají, [pozm. návrh 36]

b)

třetí země se svrchovaností a jurisdikcí nad vodami, v nichž činnosti probíhají. jeho členský stát vlajky . [pozm. návrh 37]

Článek 11

Podmínky pro udělení oprávnění k rybolovu členským státem vlajky

Členský stát vlajky smí vydat oprávnění k rybolovu pro rybolovné činnosti prováděné ve vodách třetích zemí na základě dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu pouze v případě, že:

a)

jsou splněna kritéria způsobilosti stanovená v článku 5;

b)

jsou splněny podmínky stanovené příslušnou dohodou o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu;

c)

provozovatel uhradil veškeré poplatky a finanční postihy, jež příslušný orgán třetí země za posledních 12 měsíců požadoval.

ca)

provozovatel uhradil veškeré příslušné finanční postihy, které uložil příslušný orgán třetí země po ukončení příslušných právních řízení.; a [pozm. návrh 38]

cb)

tomuto rybářskému plavidlu udělila oprávnění uvedená třetí země. [pozm. návrh 39]

Článek 12

Správa oprávnění k rybolovu

1.   Jakmile členský stát vlajky vydá oprávnění k rybolovu ověřil, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 11 písm. a), b) a c) , zašle Komisi odpovídající žádost o  získání oprávnění třetí země.

2.   Žádost uvedená v odstavci 1 musí obsahovat informace uvedené v přílohách 1 a 2 příloze spolu s veškerými dalšími údaji požadovanými na základě dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu.

3.   Členský stát vlajky odešle Komisi žádost alespoň 10 15 kalendářních dnů před uplynutím lhůty pro předání žádostí stanovené v příslušné dohodě o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu. Komise může případně požádat členský stát zaslat členskému státu vlajky řádně odůvodněnou žádost o jakékoli o dodatečné informace, jež považuje za nezbytné.

4.   Poté, co se Ve lhůtě 10 kalendářních dnů od obdržení žádosti, nebo ve lhůtě 15 dnů od obdržení žádosti v případě , že Komise požádala v souladu s odstavcem 3 o dodatečné informace, provede Komise ujistí, že předběžné posouzení , kterým určí, zda jsou splněny podmínky stanovené v článku 11. Komise poté buď odešle žádost třetí zemi, nebo členský stát uvědomí, že je žádost zamítnuta .

5.   Jestliže některá třetí země vyrozumí Komisi, že rozhodla o vydání, odmítnutí, pozastavení či odnětí oprávnění k rybolovu udělené rybářskému plavidlu Unie v rámci dohody , vyrozumí o tom Komise okamžitě členský stát vlajky, pokud možno elektronickými prostředky. Členský stát vlajky okamžitě předá tuto informaci majiteli plavidla . [pozm. návrh 40]

Článek 13

Dočasné přerozdělení nevyužitých rybolovných práv v rámci dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu

1.   Během určitého roku nebo jiného příslušného Na konci první poloviny období provádění protokolu k dohodě o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu může Komise určit, nakolik nebyla rybolovná práva využita, a vyrozumět o tom členské státy, jimž příslušné podíly na rozdělených rybolovných právech přísluší.

2.   Do 10 20 dnů od obdržení této informace od Komise mohou členské státy uvedené v odstavci 1:

a)

vyrozumět Komisi, že svá rybolovná práva využijí později v průběhu roku nebo příslušného ve druhé polovině prováděcího období, a to tak, že předloží plán rybolovu s podrobnými informacemi o počtu žádaných oprávnění k rybolovu, odhadovaném úlovku, rybolovné oblasti a rybolovném období; nebo

b)

oznámit Komisi výměnu rybolovných práv podle čl. 16 odst. 8 základního nařízení.

3.   Jestliže některé členské státy nevyrozuměly Komisi o jednom z kroků uvedených v odstavci 2 a rybolovná práva v důsledku toho zůstanou nevyužita, může Komise ve lhůtě deseti dnů od skončení období uvedeného v odstavci 2 oznámit výzvu k vyjádření zájmu o dostupná nevyužitá rybolovná práva určenou ostatním členským státům, jimž přísluší podíly na rozdělených rybolovných právech.

4.   Tyto členské státy mohou do 10 dnů od obdržení této výzvy k vyjádření zájmu sdělit Komisi, že mají o nevyužitá rybolovná práva zájem. Ke své žádosti doloží plán rybolovu s podrobnými informacemi o počtu žádaných oprávnění k rybolovu, odhadovaném úlovku, rybolovné oblasti a rybolovném období.

5.   Považuje-li to Komise za nezbytné, může požádat příslušné členské státy o dodatečné informace o počtu požadovaných oprávnění k rybolovu, odhadovaném úlovku, rybolovné oblasti a rybolovném období .

6.   V případě, že o nevyužitá rybolovná práva neprojeví do konce uvedené desetidenní lhůty zájem žádný z členských států, jimž přísluší podíly na rozdělených rybolovných právech, může Komise oznámit výzvu k vyjádření zájmu určenou všem členským státům. Členský stát může vyjádřit zájem o nevyužitá rybolovná práva za podmínek uvedených v odstavci 4.

7.   Komise na základě informací předložených členskými státy podle odstavce 4 nebo 5 a v úzké spolupráci s nimi nevyužitá rybolovná práva přerozdělí, avšak pouze na přechodnou dobu přerozdělí, a to učiní tak podle metodiky stanovené v článku 14.

7a.     Přerozdělení uvedené v odstavci 7 se provádí výhradně během druhé poloviny prováděcího období podle odstavce 1, a to pouze jednou během prováděcího období.

7b.     Komise informuje členské státy o:

a)

členských státech, mezi které byla rybolovná práva přerozdělena;

b)

množství rybolovných práv přidělených členským státům, mezi něž byla přerozdělena; a

c)

kritériích, podle nichž bylo přerozdělení provedeno. [pozm. návrh 41]

Článek 13a

Zjednodušení postupu každoročního obnovení stávajících oprávnění k rybolovu v době, kdy je uplatňován protokol k platné dohodě o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu

V době platnosti dohody Unie o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu by měl být umožněn rychlejší, jednodušší a flexibilnější postup obnovení licence těch plavidel, jejichž status (charakteristika, vlajka, vlastnictví nebo dodržování pravidel) zůstává i v dalším roce neměnný. [pozm. návrh 42]

Článek 14

Metodika dočasného přerozdělení

1.   Komise může prostřednictvím prováděcích aktů stanovit metodiku dočasného přerozdělení nevyužitých rybolovných práv. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 45 odst. 2.

2.   V řádně odůvodněných a naléhavých případech daných omezenou dobou, ve které je třeba nevyužitá rybolovná práva využít, přijme Komise postupem uvedeným v čl. 45 odst. 3 okamžitě použitelné prováděcí akty. Tyto akty platí po dobu nepřekračující 6 měsíců.

3.   Při stanovení metodiky přerozdělení použije Komise tato transparentní a objektivní kritéria, přihlížejíc při tom k environmentálním, sociálním a ekonomickým faktorům :

a)

rybolovná práva, která jsou k dispozici pro přerozdělení;

b)

počet členských států předkládajících žádost;

c)

podíl přidělený při počátečním rozdělování rybolovných práv jednotlivým členským státům předkládajícím žádost;

d)

historické úlovky a intenzitu rybolovu jednotlivých členských států předkládajících žádost;

e)

číslo, typ a charakteristiku používaných plavidel a zařízení;

f)

soulad plánu rybolovu předloženého členskými státy předkládajícími žádost s prvky uvedenými v písmenech a) až e).

Své odůvodnění tohoto přerozdělení Komise zveřejní. [pozm. návrh 43]

Článek 15

Rozdělení roční kvóty rozčleněné na několik po sobě následujících omezení odlovu

1.   V případech případě , kdy protokol k dohodě o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu stanoví měsíční nebo čtvrtletní omezení odlovu nebo jiné dílčí členění roční kvóty, může Komise přijmout prováděcí akt, kterým stanoví metodiku rozdělování odpovídajících rybolovných práv mezi členské státy s měsíční, čtvrtletní nebo jinou periodicitou. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 45 odst. 2. je rozdělení rybolovných práv mezi členské státy v souladu s rybolovnými právy , která jsou členským státům přidělena na základě příslušného právního aktu Unie. Tato zásada se nepoužije pouze tehdy , dohodnou-li se dotčené členské státy na společných plánech rybolovu, v nichž se zohlední měsíční nebo čtvrtletní omezení odlovu nebo jiné dílčí členění roční kvóty . [pozm. návrh 44]

2.   Rozdělování rybolovných práv uvedené v odstavci 1 musí být v souladu s ročními rybolovnými právy rozdělenými členským státům podle příslušného nařízení Rady. [pozm. návrh 45]

ODDÍL 2

RYBOLOVNÉ ČINNOSTI NA ZÁKLADĚ PŘÍMÝCH OPRÁVNĚNÍ

Článek 16

Oblast působnosti

Tento oddíl se použije na rybolovné činnosti prováděné rybářskými plavidly Unie mimo rámec dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu ve vodách třetí země.

Článek 17

Oprávnění k rybolovu

Rybářské plavidlo Unie nesmí provádět rybolovné činnosti ve vodách třetí země mimo rámec dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, jestliže mu nevydaly oprávnění k rybolovu:

a)

jeho členský stát vlajky třetí země se svrchovaností a jurisdikcí nad vodami, v nichž činnosti probíhají, [pozm. návrh 46]

b)

třetí země se svrchovaností nebo jurisdikcí nad vodami, v nichž činnosti probíhají jeho členský stát vlajky . [pozm. návrh 47]

Členský stát vlajky smí vydat oprávnění k rybolovu pro rybolovné činnosti prováděné ve vodách třetí země v případě, že v příslušné třetí zemi neplatil protokol k určité dohodě o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, která by se vztahovala na tyto vody, alespoň po dobu tří předchozích let.

V případě obnovení platnosti tohoto protokolu se oprávnění k rybolovu ke dni vstupu uvedeného protokolu v platnost automaticky odejme. [pozm. návrh 48]

Článek 18

Podmínky pro udělení oprávnění k rybolovu členskými státy vlajky

Členský stát vlajky smí vydat oprávnění k rybolovu pro rybolovné činnosti prováděné ve vodách třetích zemí mimo rámec dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu pouze v případě, že:

a)

s příslušnou třetí zemí neexistuje žádná platná dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu anebo platná dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu výslovně stanoví možnost přímých oprávnění;

b)

jsou splněna kritéria způsobilosti stanovená v článku 5;

ba)

existuje přebytek přípustného odlovu, jak to vyžaduje čl. 62 odst. 2 úmluvy UNCLOS;

c)

provozovatel poskytl všechny tyto náležitosti:

i)

výtisk platných předpisů upravujících rybolov, který provozovateli poskytl pobřežní stát;

ii)

písemné potvrzení o podmínkách zamýšleného přímého oprávnění vystavené platné oprávnění k rybolovu pro navrhované rybolovné činnosti vydané třetí zemí po jednání s provozovatelem, na jehož základě má mít provozovatel přístup jež obsahuje podmínky přístupu k rybolovným zdrojům této země, v němž se mimo jiné uvádí trvání, předpoklady a rybolovná práva vyjádřená v podobě omezení intenzity rybolovu nebo odlovů,

iii)

doklad o udržitelnosti plánované rybolovné činnosti v podobě:

vědeckého hodnocení poskytnutého třetí zemí a/nebo regionální organizací pro řízení rybolovu nebo regionálním rybářským orgánem, jehož vědecká způsobilost je uznána Komisí, a

její v případě, že hodnocení provedla třetí země, jejího přezkoumání ze strany členského státu vlajky na základě posouzení jeho vnitrostátním vědeckým ústavem nebo případně vědeckým institutem členského státu s pravomocí pro příslušný rybolov .

kopii právních předpisů třetí země upravujících rybolov,

iv)

číslo úředně stanoveného veřejného bankovního účtu k úhradě veškerých poplatků a

d)

je třetí země smluvní stranou nebo nesmluvní spolupracující nesmluvní stranou regionální organizace pro řízení rybolovu, a to v případě, že se rybolovné činnosti mají týkat druhů řízených touto regionální organizací. [pozm. návrh 49]

Článek 19

Správa přímých oprávnění

1.   Jakmile členský stát vlajky vydá oprávnění k rybolovu dospěje k závěru, že jsou splněny požadavky stanovené v článku 18 , zašle Komisi příslušné informace uvedené v přílohách 1 a 2 příloze a v článku 18.

2.   Jestliže si Komise do 15 kalendářních dnů od předání Komise provádí předběžné posouzení informací uvedených v odstavci 1. nevyžádá další informace nebo odůvodnění, vyrozumí členský stát vlajky provozovatele, že Ve lhůtě 15 kalendářních dnů si může příslušné rybolovné činnosti zahájit za předpokladu, že získal i přímé oprávnění od třetí země vyžádat další informace nebo odůvodnění týkající se informací uvedených v odstavci 1 .

3.   Jestliže Komise poté, co si podle odstavce 2 vyžádá další informace nebo odůvodnění, zjistí, že podmínky v článku 18 nejsou splněny, může do dvou měsíců jednoho měsíce od obdržení původního obdržení všech vyžádaných informací nebo odůvodnění vznést proti udělení oprávnění k rybolovu námitku.

3a.     Bez ohledu na odstavce 1 až 3 tohoto článku smí členský stát v případě, že oprávnění k rybolovu má být obnoveno nejpozději do dvou let od vydání původního oprávnění na základě stejných podmínek, jaké byly ujednány v původním oprávnění, a že dospěje k závěru, že jsou splněny podmínky stanovené v článku 18, vydat oprávnění přímo, přičemž o tom neprodleně informuje Komisi. Komise má 15 dní na to, aby v souladu s postupem stanoveným v článku 7 vznesla námitky.

4.   Jestliže některá třetí země vyrozumí Komisi, že rozhodla o vydání, odmítnutí, pozastavení či odnětí přímého oprávnění rybářskému plavidlu Unie, vyrozumí o tom Komise neprodleně členský stát vlajky, který tuto informaci předá majiteli plavidla .

5.   Jestliže třetí země vyrozumí členský stát vlajky, že rozhodla o vydání, odmítnutí, pozastavení či odnětí přímého oprávnění rybářskému plavidlu Unie, vyrozumí o tom členský stát vlajky neprodleně Komisi a majitele plavidla .

6.   Provozovatel předloží členskému státu vlajky kopii konečných podmínek sjednaných mezi ním a příslušnou třetí zemí, včetně kopie přímého oprávnění. [pozm. návrh 50]

Kapitola III

Rybolovné činnosti rybářských plavidel Unie pod záštitou regionálních organizací pro řízení rybolovu

Článek 20

Oblast působnosti

Tato kapitola se použije na rybolovné činnosti prováděné rybářskými plavidly Unie v populacích pod záštitou regionální organizace pro řízení rybolovu ve vodách Unie, na volném moři a ve vodách třetích zemí.

Článek 20a

Uplatňování mezinárodních závazků Unie v regionálních organizacích pro řízení rybolovu

V zájmu uplatňování mezinárodních závazků Unie v regionálních organizacích pro řízení rybolovu a v souladu s cíli uvedenými v článku 28 základního nařízení Unie podněcuje pravidelná posuzování výkonnosti prováděná nezávislými orgány a aktivně se zapojuje do zřizování a posilování prováděcích výborů ve všech regionálních organizacích pro řízení rybolovu, jejichž je smluvní stranou. Zejména zajišťuje, aby tyto prováděcí výbory vykonávaly obecný dohled nad prováděním vnější rybářské politiky a nad opatřeními přijatými v regionálních organizacích pro řízení rybolovu. [pozm. návrh 51]

Článek 21

Oprávnění k rybolovu

Rybářské plavidlo Unie nesmí provádět rybolovné činnosti v populacích řízených regionální organizací pro řízení rybolovu v případě, že:

-a)

Unie je smluvní stranou regionální organizace pro řízení rybolovu; [pozm. návrh 52]

a)

mu jeho členský stát vlajky nevydal oprávnění k rybolovu;

b)

nebylo zařazeno do příslušného rejstříku nebo na seznam plavidel, jež mají oprávnění, regionální organizace pro řízení rybolovu a [pozm. návrh 53]

c)

příslušná třetí země mu, pokud se rybolovné činnosti provádějí ve vodách třetích zemí, nevydala oprávnění k rybolovu podle kapitoly II.

Článek 22

Podmínky pro udělení oprávnění k rybolovu členskými státy vlajky

Členský stát vlajky smí vydat oprávnění k rybolovu pouze v případě, že:

a)

jsou splněna kritéria způsobilosti stanovená v článku 5;

b)

jsou splněna pravidla stanovená regionální organizací pro řízení rybolovu nebo prováděcí právní předpisy Unie a

c)

jsou, pokud se rybolovné činnosti provádějí ve vodách třetích zemí, splněna kritéria stanovená v článku 11 nebo 18.

Článek 23

Registrace regionálními organizacemi pro řízení rybolovu

1.   Členský stát vlajky zasílá Komisi seznam(y)  rybářských plavidel vymezené v základním nařízení, která jsou aktivní a případně mají přidružený záznam o úlovcích a jimž vydal oprávnění k rybolovné činnosti pod záštitou regionální organizace pro řízení rybolovu.

2.   Seznam(y) uvedený(é) v odstavci 1 bude(ou) sestavován(y) v souladu s požadavky regionální organizace pro řízení rybolovu a budou k němu(nim) připojeny informace uvedené v přílohách 1 a 2 příloze .

3.   Komise si může od členského státu vlajky vyžádat jakékoliv dodatečné informace, které považuje za nezbytné, ve lhůtě 10 dnů od obdržení seznamu uvedeného v odstavci 1. Každou takovou žádost musí odůvodnit .

4.   Poté, co se Komise ujistí, že jsou podmínky uvedené v článku 22 splněny, odešle ve lhůtě 15 dnů od obdržení seznamu uvedeného v odstavci 1 seznam(y) plavidel, jež mají oprávnění, regionální organizaci pro řízení rybolovu.

5.   Jestliže rejstřík nebo seznam regionální organizace pro řízení rybolovu není veřejný, oznámí zapsání daných rozešle Komise seznam plavidel do tohoto rejstříku či seznamu členskému státu vlajky Komise. jež mají oprávnění, členským státům zapojeným do příslušného rybolovu . [pozm. návrh 54]

Kapitola IV

Rybolovné činnosti rybářských plavidel Unie na volném moři

Článek 24

Oblast působnosti

Tato kapitola se použije na rybolovné činnosti prováděné na volném moři rybářskými plavidly Unie o celkové délce větší než 24 metrů. [pozm. návrh 55]

Článek 25

Oprávnění k rybolovu

Rybářské plavidlo Unie nesmí provádět rybolovné činnosti na volném moři v případě, že:

a)

mu jeho členský stát vlajky nevydal oprávnění k rybolovu poté, co bylo předloženo vědecké posouzení dokládající udržitelnost plánované činnosti, které ověřil vědecký ústav členského státu vlajky, nebo, je-li to vhodné, vědecký ústav členského státu s pravomocí pro příslušný rybolov; [pozm. návrh 56]

b)

oprávnění k rybolovu nebylo oznámeno Komisi v souladu s článkem 27.

Článek 26

Podmínky pro udělení oprávnění k rybolovu členskými státy vlajky

Členský stát vlajky smí vydat oprávnění k rybolovu pro rybolovné činnosti na volném moři pouze v případě, že:jsou splněna kritéria způsobilosti uvedená v článku 5.

a)

jsou splněna kritéria způsobilosti stanovená v článku 5;

b)

se plánovaná rybolovná činnost:

zakládá na ekosystémovém přístupu k řízení rybolovu, jak je definován v čl. 4 odst. 9 základního nařízení, a

je v souladu s vědeckým hodnocením poskytnutým vědeckým ústavem členského státu, které přihlíží k zachování živých mořských zdrojů a mořských ekosystémů. [pozm. návrh 57]

Článek 27

Oznámení Komisi

Členský stát vlajky uvědomí Komisi o vydání oprávnění k rybolovu alespoň 15 kalendářních dnů 8,5 kalendářního dne před zahájením plánované rybolovné činnosti na volném moři, přičemž poskytne informace uvedené v přílohách 1 a 2 příloze . [pozm. návrh 58]

Kapitola V

Nájem rybářských plavidel Unie

Článek 28

Zásady

1.   Rybářské plavidlo Unie nesmí provádět rybolovné činnosti na základě nájemních dohod, jestliže existuje platná dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu. nestanoví-li taková dohoda jinak.

2.   Plavidlo Unie nesmí provádět rybolovné činnosti v jednom okamžiku na základě více než jedné nájemní dohody a účastnit se podnájemního vztahu.

2a.     Plavidla Unie vyvíjejí svou činnost na základě nájemních dohod ve vodách pod záštitou regionální organizace pro řízení rybolovu pouze tehdy, je-li stát, který si plavidlo najal, smluvní stranou této organizace.

3.   Najaté plavidlo Unie nesmí v době trvání nájmu využívat rybolovných práv svého členského státu vlajky. Úlovky najatého plavidla se odečítají od rybolovných práv státu pronájmu.

3a.     Žádné ustanovení tohoto nařízení nesnižuje odpovědnost členského státu vlajky, pokud jde o jeho povinnosti podle mezinárodního práva, nařízení (ES) č. 1224/2009, nařízení (ES) č. 1005/2008 či podle dalších ustanovení společné rybářské politiky, včetně povinnosti podávat zprávy. [pozm. návrh 59]

Článek 29

Správa oprávnění k rybolovu v rámci nájemní dohody

Členský stát vlajky při vydávání oprávnění k rybolovu plavidlu podle článku 11, 18, 22 nebo 26 a v případě, že jsou příslušné rybolovné činnosti prováděny v rámci nájemní dohody, ověří, zda:

a)

příslušný orgán státu pronájmu úředně potvrdil, že je dotyčná nájemní dohoda v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy a

b)

nájemní dohoda je jsou v oprávnění k rybolovu konkrétně uvedena v oprávnění k rybolovu uvedeny podrobnosti nájemní dohody, včetně časového období, rybolovných práv a rybolovné oblasti . [pozm. návrh 60]

Kapitola VI

Kontrolní a oznamovací povinnosti

Článek 30

Údaje z pozorovatelského programu

Jestliže jsou na palubě rybářského plavidla Unie shromažďovány údaje v rámci pozorovatelského programu v souladu s právními předpisy Unie nebo regionální organizace pro řízení rybolovu , zasílá tyto údaje provozovatel tohoto plavidla svému členskému státu vlajky. [pozm. návrh 61]

Článek 31

Zasílání informací třetím zemím

1.   Při provádění rybolovné činnosti podle této hlavy a v případě, že tak stanoví dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu s třetí zemí, zasílá provozovatel rybářského plavidla Unie dotyčné třetí zemi i svému členskému státu vlajky příslušná prohlášení o úlovku a prohlášení o vykládce a svému členskému státu vlajky kopii těchto sdělení.

2.   Členský stát vlajky posoudí soulad údajů odeslaných třetí zemi podle odstavce 1 s údaji, které obdržel podle nařízení (ES) č. 1224/2009. V případě nesouladu údajů členský stát posoudí, zda tento nesoulad dává vznik rybolovu NNN ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1005/2008, a v souladu s články 43 až 47 tohoto nařízení přijme odpovídající opatření.

3.   Nepředání prohlášení o úlovku a prohlášení o vykládce třetí zemi podle odstavce 1 se pro účely uplatnění sankcí a dalších opatření stanovených pro společnou rybářskou politiku považuje za závažné porušení předpisů. Závažnost porušení předpisů určí příslušný orgán členského státu, který zohlední kritéria, jako je např. povaha škody, její výše, hospodářská situace viníka a rozsah porušení předpisů nebo jeho opakování. [pozm. návrh 62]

Článek 31a

Podmínky členství v regionální organizaci pro řízení rybolovu

Rybářské plavidlo třetí země smí provádět rybolovné činnosti ve vodách Unie v populacích řízených regionální organizací pro řízení rybolovu pouze v případě, že je tato země smluvní stranou této regionální organizace pro řízení rybolovu. [pozm. návrh 63]

HLAVA III

RYBOLOVNÉ ČINNOSTI RYBÁŘSKÝCH PLAVIDEL TŘETÍCH ZEMÍ VE VODÁCH UNIE

Článek 32

Obecné zásady

1.   Rybářské plavidlo třetí země nesmí vyvíjet rybolovné činnosti ve vodách Unie, jestliže mu Komise nevydala oprávnění k rybolovu. Toto oprávnění je mu vydáno pouze v případě, že splňuje kritéria způsobilosti stanovená v článku 5. [pozm. návrh 64]

2.   Rybářské plavidlo Plavidĺo třetí země, jež má oprávnění k rybolovu ve vodách Unie, musí dodržovat pravidla upravující rybolovné činnosti plavidel Unie v rybolovné oblasti, v níž vyvíjí činnost. V případě , že by se a ustanovení příslušné dohody o rybolovu lišila, musí být tato ustanovení výslovně uvedena buď v dané dohodě, anebo v pravidlech sjednaných s třetí zemí, která dohodu provádí . [pozm. návrh 65]

3.   Jestliže rybářské plavidlo třetí země pluje vodami Unie bez oprávnění vydaného podle tohoto nařízení, jeho lovná zařízení musejí být přivázána a uložena tak, aby nebyla k dispozici pro okamžité použití k rybolovným operacím.

Článek 33

Podmínky pro oprávnění k rybolovu

Komise může rybářskému plavidlu třetí země vydat oprávnění k rybolovné činnosti ve vodách Unie pouze v případě, že:

-a)

existuje přebytek přípustného odlovu, který by pokryl navržená rybolovná práva, jak vyžaduje čl. 62 odst. 2 a 3 úmluvy UNCLOS;

a)

informace uvedené v přílohách 1 a 2 příloze o rybářském plavidle a souvisejícím podpůrném plavidle (souvisejících podpůrných plavidlech) jsou úplné a přesné; plavidlo a veškerá související podpůrná plavidla mají číslo IMO, pokud to vyžadují právní předpisy Unie ;

b)

provozovateli veliteli rybářského plavidla dotčenému dotčenému rybářskému plavidlu nebyla po dobu 12 měsíců před podáním žádosti o oprávnění k rybolovu uložena žádná sankce za závažné porušení předpisů podle vnitrostátních právních předpisů členského státu ve smyslu článku 42 nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 a článku 90 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009;

c)

rybářské plavidlo není na žádném seznamu plavidel provádějících rybolov NNN, který přijala třetí země, regionální organizace pro řízení rybolovu nebo Unie podle nařízení (ES) č. 1005/2008, a/nebo dotyčná třetí země není určena jako nespolupracující země a není zapsána do seznamu nespolupracujících zemí podle nařízení (ES) č. 1005/2008 ani není označena za zemi umožňující neudržitelný rybolov podle nařízení (EU) č. 1026/2012;

d)

rybářské plavidlo je způsobilé na základě dohody o rybolovu s dotyčnou třetí zemí a případně je na seznamu plavidel, na něž se tato dohoda vztahuje. [pozm. návrh 66]

Článek 34

Postup při vydávání oprávnění k rybolovu

1.   Třetí země zasílá Komisi žádosti za svá rybářská plavidla před uplynutím lhůty stanovené v příslušné dohodě nebo určené Komisí.

2.   Komise může třetí zemi případně požádat o dodatečné informace, jež považuje za nezbytné.

3.   Poté, co se Komise ujistí, že jsou splněny podmínky uvedené v článku 33, vydá oprávnění k rybolovu a vyrozumí o tom příslušnou třetí zemi a dotčené členské státy.

Článek 35

Sledování oprávnění k rybolovu

1.   Pokud již není některá z podmínek stanovených v článku 33 splňována, Komise oprávnění změní nebo odejme a vyrozumí o tom příslušnou třetí zemi a dotčené členské státy.

2.   Komise může odmítnout, pozastavit nebo odejmout oprávnění v případě, že: nastala zásadní změna okolností, že je to opodstatněno naléhavými politickými důvody spojenými mj. s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv nebo s bojem proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu nebo v případě, že se z takovéhoto nebo jiného naléhavého politického důvodu Unie rozhodla pozastavit nebo přerušit styky s příslušnou třetí zemí.

a)

to souvisí mj. s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv;

b)

je to řádně odůvodněno závažným a naléhavým nebezpečím, které ohrožuje udržitelné využívání, řízení a zachování biologických mořských zdrojů;

c)

je nutné přijmout opatření s cílem zabránit závažnému porušení předpisů ve smyslu článku 42 nařízení (ES) č. 1005/2008 nebo čl. 90 odst. 1 nařízení (ES) č. 1224/2009 v souvislosti s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem; nebo

d)

se z takovéhoto nebo jiného naléhavého politického důvodu Unie rozhodla pozastavit nebo přerušit s příslušnou třetí zemí styky.

V případě, že Komise odmítne, pozastaví nebo odejme oprávnění podle prvního pododstavce, neprodleně o tom dotčenou třetí zemi informuje. [pozm. návrh 67]

Článek 36

Ukončení rybolovných činností

1.   Jestliže se má za to, že rybolovná práva udělená třetí zemi byla vyčerpána, oznámí to Komise neprodleně této třetí zemi a příslušným inspekčním orgánům členských států. Za účelem zajištění pokračování rybolovné činnosti v rámci nevyčerpaných rybolovných práv, což může mít vliv i na vyčerpaná práva, předkládá třetí země Komisi technická opatření k předcházení případnému negativnímu dopadu, pokud jde o vyčerpaná rybolovná práva. Ode dne oznámení uvedeného v odstavci 1 budou oprávnění k rybolovu vydaná plavidlům plujícím pod vlajkou dotyčné třetí země pro dotyčné rybolovné činnosti považována za pozastavená a daná plavidla již nebudou mít oprávnění tyto rybolovné činnosti vyvíjet.

2.   Jestliže se pozastavení rybolovných činností podle odstavce 2 týká všech činností, na něž byla oprávnění k rybolovu vydána, považují se tato oprávnění k rybolovu za odňatá.

3.   Dotyčná třetí země zajistí, aby byla příslušná rybářská plavidla neprodleně vyrozuměna o použití tohoto článku a aby zastavila veškeré příslušné rybolovné činnosti.

Článek 37

Přečerpání kvót ve vodách Unie

1.   Jestliže Komise zjistí, že některá z třetích zemí překročila kvóty, které jí byly přiděleny pro určité populace nebo skupiny populací, provede Komise odpočty z kvót přidělených této zemi pro dané populace nebo skupiny populací v následujících letech. Výše odpočtu je v souladu s článkem 105 nařízení (ES) č. 1224/2009. [pozm. návrh 68]

2.   Jestliže odpočet podle odstavce 1 nelze provést z kvóty pro populace nebo skupiny populací, které byly jako takové přečerpány, protože daná kvóta pro populace nebo skupiny populací není pro dotyčnou třetí zemi dostupná v dostatečném množství, může Komise po konzultaci s dotyčnou třetí zemí provést odpočty v následujících letech z kvót pro jiné populace nebo skupiny populací, které jsou pro třetí zemi dostupné v téže zeměpisné oblasti nebo které mají odpovídající komerční hodnotu.

Článek 38

Kontrola a prosazování práva

1.   Plavidlo třetí země, jež má oprávnění k rybolovu ve vodách Unie, musí dodržovat kontrolní pravidla upravující rybolovné činnosti plavidel Unie v rybolovné oblasti, v níž vyvíjí činnost.

2.   Plavidlo třetí země, jež má oprávnění k rybolovu ve vodách Unie, předkládá Komisi nebo subjektu jí určenému a případně i pobřežnímu členskému státu údaje, které plavidla Unie musí odesílat členskému státu vlajky podle nařízení (ES) č. 1224/2009.

3.   Komise nebo subjekt jí určený odesílá údaje uvedené v odstavci 2 pobřežnímu členskému státu.

4.   Plavidlo třetí země, jež má oprávnění k rybolovu ve vodách Unie, na vyžádání předkládá Komisi nebo subjektu jí určenému zprávy pozorovatelů vypracované v rámci příslušných pozorovatelských programů.

5.   Pobřežní členský stát zaznamenává veškerá porušení předpisů, jichž se dopustila rybářská plavidla třetích zemí, spolu se souvisejícími sankcemi do vnitrostátního rejstříku podle článku 93 nařízení (ES) č. 1224/2009.

6.   Komise odesílá informace uvedené v odstavci 5 dotyčné třetí zemi, aby zajistila, že tato třetí země přijme odpovídající opatření.

Odstavcem 1 nejsou dotčeny konzultace mezi Unií a třetími zeměmi. V tomto ohledu je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 44 za účelem provádění výsledku konzultací s třetími zeměmi o úpravě přístupu v právních předpisech Unie.

HLAVA IV

ÚDAJE A INFORMACE

Článek 39

Rejstřík oprávnění k rybolovu Unie

1.   Komise zřídí a vede elektronický rejstřík oprávnění k rybolovu Unie, v němž jsou uvedena všechna oprávnění k rybolovu udělená v souladu s hlavami II a III a který se skládá jednak z veřejné, jednak ze zabezpečené části. Tento rejstřík musí:

a)

zaznamenávat veškeré informace uvedené v přílohách 1 a 2 příloze a zobrazovat stav každého oprávnění v reálném čase;

b)

být využíván k výměně údajů a informací mezi Komisí a členským státem a

c)

být využíván pouze pro účely udržitelného řízení rybářských loďstev.

2.   Seznam oprávnění k rybolovu v rejstříku musí být veřejně přístupný a obsahovat všechny tyto informace:

a)

název a vlajku plavidla a jeho číslo v rejstříku loďstva Unie (CFR) a číslo v rámci Mezinárodní námořní organizace (IMO), pokud to vyžadují právní předpisy Unie ;

aa)

jméno/název, město a zemi pobytu/sídla vlastníka společnosti a skutečného majitele;

b)

typ oprávnění včetně rybolovných práv a

c)

čas a oblast rybolovné aktivity, k nimž se oprávnění váže (datum zahájení a ukončení; rybolovná oblast).

3.   Členský stát využívá rejstříku k předkládání oprávnění k rybolovu Komisi a údaje v něm aktualizuje v souladu s požadavky článků 12, 19, 23 a 27. [pozm. návrh 69]

Článek 40

Technické požadavky

Výměna informací uvedená v hlavách II, III a IV probíhá v elektronické podobě. Komise může přijmout prováděcí akty k zavedení technických provozních požadavků na zaznamenávání, formátování a přenos informací uvedených ve výše citovaných hlavách, a to aniž jsou dotčena ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES (15). Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 45 odst. 2.

Aby byl rejstřík oprávnění k rybolovu Unie funkční a aby mohly členské státy splnit technické požadavky na přenos informací, poskytne Komise dotčeným členským státům technickou podporu. Za tímto účelem pomáhá vnitrostátním orgánům předávat informace, jež jsou provozovatelé povinni poskytovat pro každý typ povolení a do … [šest měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost] vytvoří pro členské státy IT aplikaci, která jim umožní předávat údaje týkající se žádostí o oprávnění a charakteristiky plavidel do rejstříku oprávnění k rybolovu Unie automaticky a v reálném čase. [pozm. návrh 70]

Pokud jde o technickou a finanční podporu předávání informací, členské státy mohou v souladu s čl. 76 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014  (16) využít finanční pomoc z Evropského námořního a rybářského fondu. [pozm. návrh 71]

Článek 41

Přístup k údajům

Aniž je dotčen článek 110 nařízení (ES) č. 1224/2009, umožní členské státy nebo Komise přístup do zabezpečené části rejstříku oprávnění k rybolovu Unie uvedeného v článku 39 příslušným správním orgánům zapojeným do řízení rybářských loďstev.

Článek 42

Správa údajů, ochrana osobních údajů a důvěrnost

S údaji získanými podle tohoto nařízení se nakládá v souladu s články 109, 110, 111 a 113 nařízení (ES) č. 1224/2009, nařízením (ES) č. 45/2001, směrnicí 95/46/ES a s jejich vnitrostátními prováděcími normami.

Článek 43

Vztahy s třetími zeměmi a regionálními organizacemi pro řízení rybolovu

1.   Jestliže členský stát obdrží informace od třetí země nebo regionální organizace pro řízení rybolovu, které jsou relevantní z hlediska účinného uplatňování tohoto nařízení, sdělí tyto informace ostatním dotčeným členským státům a Komisi nebo subjektu jí určenému, pokud mu to dovolují dvoustranné dohody s touto třetí zemí nebo pravidla dotyčné regionální organizace pro řízení rybolovu.

2.   Komise nebo subjekt jí určený může v rámci dohod o rybolovu uzavřených mezi Unií a třetími zeměmi, pod záštitou regionálních organizací pro řízení rybolovu či obdobných rybolovných organizací, jejichž je Unie smluvní stranou nebo nesmluvní spolupracující nesmluvní stranou, sdělit relevantní informace týkající se porušení pravidel tohoto nařízení nebo závažných porušení uvedených v čl. 42 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1005/2008 a čl. 90 odst. 1 nařízení (ES) č. 1224/2009 ostatním stranám uvedených dohod nebo organizacím, a to s výhradou souhlasu členského státu, který informace poskytl, a v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001. [pozm. návrh 72]

HLAVA V

POSTUP PROJEDNÁVÁNÍ, VÝKON PŘENESENÉ PRAVOMOCI A PROVÁDĚCÍ OPATŘENÍ

Článek 44

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 5 odst. 2 na dobu 5 let od … [datum vstupu tohoto nařízení v platnost]. Komise vypracuje zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. [pozm. návrh 73]

3.   Přenesení pravomoci uvedené v čl. 5 odst. 2 mohou Evropský parlament nebo Rada kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

3a.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 5 odst. 2 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nevysloví námitky, nebo pokud před uplynutím této lhůty uvědomí Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 45

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro rybolov a akvakulturu zřízený článkem 47 základního nařízení. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.

HLAVA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 46

Zrušení

1.   Nařízení (ES) č. 1006/2008 se zrušuje.

2.   Odkazy na ustanovení nařízení se považují za odkazy na ustanovení tohoto nařízení.

Článek 47

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V … dne

Za Evropský parlament

předseda

Za Radu

předseda


(2)  Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 116.

(1)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 a rozhodnutí Rady ze dne … .

(2)  Nařízení Rady (ES) č. 1006/2008 ze dne 29. září 2008 o udělování oprávnění k rybolovným činnostem provozovaným rybářskými plavidly Společenství mimo vody Společenství a o přístupu plavidel třetích zemí do vod Společenství, o změně nařízení (EHS) č. 2847/93 a (ES) č. 1627/94 a o zrušení nařízení (ES) č. 3317/94 (Úř. věst. L 286, 29.10.2008, s. 33).

(3)  Rozhodnutí Rady 98/392/ES ze dne 23. března 1998 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 a dohody ze dne 28. července 1994 o provedení části XI této úmluvy Evropským společenstvím (Úř. věst. L 179, 23.6.1998, s. 1).

(4)  Rozhodnutí Rady 98/414/ES ze dne 8. června 1998 týkající se ratifikace dohody o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací Evropským společenstvím (Úř. věst. L 189, 3.7.1998, s. 14).

(5)  Rozhodnutí Rady 96/428/ES ze dne 25. června 1996, kterým Společenství přijímá Dohodu k podpoře dodržování mezinárodních opatření na zachování a řízení rybářskými plavidly na volném moři (Úř. věst. L 177, 16.7.1996, s. 24).

(6)  Rezoluce valného shromáždění Organizace spojených národů A/Res/66/288 ze dne 27. července 2012 o výsledku konference Rio+20 s názvem „Budoucnost, jakou chceme“.

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 22).

(8)  Nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 ze dne 29. září 2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, mění nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1936/2001 a (ES) č. 601/2004 a zrušují nařízení (ES) č. 1093/94 a (ES) č. 1447/1999 (Úř. věst. L 286, 29.10.2008, s. 1).

(9)  Nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006 (Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1).

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).

(11)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).

(12)  Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(14)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1026/2012 ze dne 25. října 2012 o některých opatřeních za účelem zachování populací ryb ve vztahu k zemím, které umožňují neudržitelný rybolov (Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 34).

(15)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) (Úř. věst. L 108, 25.4.2007, s. 1).

(16)   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006 a (ES) č. 791/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011 (Úř. věst. L 149, 20.5.2014, s. 1).

Příloha 1

Seznam údajů, jež mají být poskytnuty za účelem vydání oprávnění k rybolovu

I

ŽADATEL

1

Název hospodářského subjektu (*1)

2

E-mail (*1)

3

Adresa

4

Fax

5

Daňové číslo (SIRET, NIF…) (*1)

6

Telefon

7

Jméno jednatele (podle ustanovení protokolu) (*1)

8

E-mail (*1)

9

Adresa

10

Fax

11

Telefon

12

Název sdružení nebo jméno jednatele zastupujícího hospodářský subjekt (*1)

13

E-mail (*1)

14

Adresa

15

Fax

16

Telefon

17

Jméno(a) velitele(velitelů) (*1)

18

E-mail (*1)

19

Státní příslušnost (*1)

20

Fax

21

Telefon


II

IDENTIFIKACE PLAVIDLA, TECHNICKÉ VLASTNOSTI A VYBAVENÍ

22

Název plavidla (*1)

23

Stát vlajky (*1)

24

Datum, kdy plavidlo přešlo pod stávající vlajku (*1)

25

Vnější označení (*1)

26

Číslo IMO (UVI) (*1)

27

Číslo CFR (*1)

28

Mezinárodní rádiová volací značka (IRCS) (*1)

29

Frekvence rádiového volání (*1)

30

Číslo satelitního telefonu

31

MMSI (*1)

32

Rok a místo postavení (*1)

33

Předchozí vlajka a datum nabytí (je-li použitelné) (*1)

34

Materiál trupu plavidla ocel / dřevo / polyester / jiný (*1)

35

Transpondér VMS (*1)

36

Model (*1)

37

Sériové číslo (*1)

38

Verze softwaru (*1)

39

Satelitní operátor (*1)

40

Název výrobce VMS

41

Celková délka plavidla (*1)

42

Šířka plavidla (*1)

43

Ponor (*1)

44

Prostornost (v GT) (*1)

45

Výkon hlavního motoru (kW) (*1)

46

Typ motoru

47

Značka

48

Sériové číslo motoru (*1)


III

KATEGORIE RYBOLOVU, PRO NÍŽ JE POŽADOVÁNO OPRÁVNĚNÍ K RYBOLOVU

49

Kód FAO pro typ plavidla (*1)

50

Kód FAO pro druh lovného zařízení (*1)

53

Kód FAO pro rybolovné oblasti (*1)

54

Rybolovné divize – FAO nebo pobřežní stát (*1)

55

Přístav(y) vykládky

56

Přístav(y) překládky

57

Kód FAO pro cílový druh nebo kategorie rybolovu (SFPA) (*1)

58

Požadované období oprávnění (počáteční a konečné datum)

59

Registrační číslo RFMO (*1) (je-li známo)

60

Datum zařazení do registru RFMO (*1) (je-li známo)

61

Maximální celkový počet členů posádky (*1):

62

Z [PARTNERSKÁ ZEMĚ]:

63

Z AKT:

64

Způsob konzervace/zpracování ryb na palubě (*1): Čerstvé ryby / chlazení / zmrazení / rybí moučka / olej / porcování

65

Seznam podpůrných plavidel: název / číslo IMO / číslo CFR


IV

NÁJEM

66

Plavidlo provozované v rámci nájemní dohody (*1): Ano / Ne

67

Druh nájemní dohody

68

Období nájmu (počáteční a konečné datum) (*1)

69

Rybolovná práva (tuny) přidělená plavidlu v rámci nájmu (*1)

70

Třetí země přidělující plavidlu v nájmu rybolovná práva (*1)

Přílohy (seznam dokumentů): [pozm. návrh 74]


(*1)  povinná pole (body 22 až 25 a 28 až 48 nemusí být vyplněny v případě, že informace mohou být automaticky staženy z rejstříku rybářského loďstva Unie podle čísla CFR nebo IMO)

Příloha 2

Seznam údajů, jež mají být poskytnuty o podpůrném plavidlu, které pomáhá rybářskému plavidlu popsanému v příloze 1

I

PROVOZOVATEL PODPŮRNÉHO PLAVIDLA

1

Název hospodářského subjektu (*1)

2

E-mail (*1)

3

Adresa

4

Fax

5

Daňové číslo (SIRET, NIF…) (*1)

6

Telefon

7

Jméno jednatele (podle ustanovení protokolu) (*1)

8

E-mail (*1)

9

Adresa

10

Fax

11

Telefon

12

Název sdružení nebo jméno jednatele zastupujícího hospodářský subjekt (*1)

13

E-mail (*1)

14

Adresa

15

Fax

16

Telefon

17

Jméno(a) velitele(velitelů) (*1)

18

E-mail (*1)

19

Státní příslušnost (*1)

20

Fax

21

Telefon


II

IDENTIFIKACE PODPŮRNÉHO PLAVIDLA, TECHNICKÉ VLASTNOSTI A VYBAVENÍ

22

Název plavidla (*1)

23

Stát vlajky (*1)

24

Datum, kdy plavidlo přešlo pod stávající vlajku (*1)

25

Vnější označení (*1)

26

Číslo IMO (UVI) (*1)

27

Číslo CFR (pro plavidla Unie, je-li známo) (*1)

28

Mezinárodní rádiová volací značka (IRCS) (*1)

29

Frekvence rádiového volání (*1)

30

Číslo satelitního telefonu

31

MMSI (*1)

32

Rok a místo postavení

33

Předchozí vlajka a datum nabytí (je-li použitelné) (*1)

34

Materiál trupu plavidla ocel / dřevo / polyester / jiný

35

Transpondér VMS

36

Typ

37

Sériové číslo

38

Verze softwaru

39

Satelitní operátor

40

Název výrobce VMS

41

Celková délka plavidla

42

Šířka plavidla

43

Ponor

44

Prostornost (v GT)

45

Výkon hlavního motoru (kW)

47

Typ motoru

48

Značka

49

Sériové číslo motoru


III

INFORMACE O PODPOROVANÝCH RYBOLOVNÝCH ČINNOSTECH

50

Kód FAO pro rybolovné oblasti

51

Rybolovné divize – FAO

52

Kód FAO pro cílový druh

53

Registrační číslo RFMO (*1)

54

Datum zařazení do registru RFMO

Přílohy (seznam dokumentů): [pozm. návrh 75]


(*1)  povinná pole (body 22 až 25 a 28 až 33 nemusí být vyplněny v případě, že informace mohou být automaticky staženy z rejstříku rybářského loďstva Unie podle čísla CFR)

Příloha

Seznam údajů, jež mají být poskytnuty za účelem vydání oprávnění k rybolovu

I

ŽADATEL

1

Identifikátor plavidla (číslo IMO, číslo CFR atd.)

2

Název plavidla

3

Název hospodářského subjektu  (*1)

4

E-mail  (*1)

5

Adresa

6

Fax

7

Daňové číslo (SIRET, NIF…)  (*1)

8

Telefon

9

Jméno/Název majitele

10

E-mail  (*1)

11

Adresa

12

Fax

13

Telefon

14

Název sdružení nebo jméno jednatele zastupujícího hospodářský subjekt  (*1)

15

E-mail  (*1)

16

Adresa

17

Fax

18

Telefon

19

Jméno(a) velitele (velitelů)  (*1)

20

E-mail  (*1)

21

Státní příslušnost  (*1)

22

Fax

23

Telefon


II

KATEGORIE RYBOLOVU, PRO NÍŽ JE POŽADOVÁNO OPRÁVNĚNÍ K RYBOLOVU

Typ oprávnění (dohoda o rybolovu, přímé oprávnění, regionální organizace pro řízení rybolovu, volné moře, nájem, podpůrné plavidlo)

24

Kód FAO pro typ plavidla  (*1)

25

Kód FAO pro druh lovného zařízení  (*1)

26

Kód FAO pro rybolovné oblasti  (*1)

27

Kód FAO pro cílový druh nebo kategorie rybolovu (SFPA)  (*1)

28

Požadované období oprávnění (počáteční a konečné datum)

29

Registrační číslo RFMO  (*1) (je-li známo)

30

Seznam podpůrných plavidel: název / číslo IMO / číslo CFR


III

NÁJEM

31

Plavidlo provozované v rámci nájemní dohody  (*1): Ano / Ne

32

Druh nájemní dohody

33

Období nájmu (počáteční a konečné datum)  (*1)

34

Rybolovná práva (tuny) přidělená plavidlu v rámci nájmu  (*1)

35

Třetí země přidělující plavidlu v nájmu rybolovná práva  (*1)

[pozm. návrh 76]


(*1)   povinná pole (body 22 až 25 a 28 až 48 nemusí být vyplněny v případě, že informace mohou být automaticky staženy z rejstříku rybářského loďstva Unie podle čísla CFR nebo IMO)


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/338


P8_TA(2017)0016

Státní příslušníci třetích zemí, kteří musí mít vízum nebo kteří jsou od této povinnosti osvobozeni: ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Gruzie) (COM(2016)0142 – C8-0113/2016 – 2016/0075(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2018/C 252/33)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0142),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 77 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0113/2016),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na Protokol č. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,

s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 20. prosince 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A8-0260/2016),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

P8_TC1-COD(2016)0075

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 2. února 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/… kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Gruzie)

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/372.)


Úterý, 14. února 2017

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/339


P8_TA(2017)0019

Dohoda mezi EU a Cookovými ostrovy o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu ***

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a vládou Cookových ostrovů o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a prováděcího protokolu k této dohodě jménem Evropské unie (07592/2016 – C8-0431/2016 – 2016/0077(NLE))

(Souhlas)

(2018/C 252/34)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (07592/2016),

s ohledem na návrh dohody mezi Evropskou unií a vládou Cookových ostrovů o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a prováděcího protokolu k této dohodě (07594/2016),

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 43 odst. 2 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem bodem a) písm. v) a odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0431/2016),

s ohledem na své nelegislativní usnesení ze dne 14. února 2017 (1) o návrhu rozhodnutí Rady,

s ohledem na čl. 99 odst. 1 a odst. 4 a na čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení Výboru pro rybolov a stanoviska Výboru pro rozvoj a Rozpočtového výboru (A8-0010/2017),

1.

uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a vládě Cookových ostrovů.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0020.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/340


P8_TA(2017)0023

Seznam třetích států a organizací, se kterými Europol uzavře dohody *

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí 2009/935/SVV, pokud jde o seznam třetích států a organizací, se kterými Europol uzavře dohody (15778/2016 – C8-0007/2017 – 2016/0823(CNS))

(Konzultace)

(2018/C 252/35)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Rady (15778/2016),

s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0007/2017),

s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/371/SVV ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského policejního úřadu (Europol) (1), a zejména na čl. 26 odst. 1 písm. a) uvedeného rozhodnutí, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0007/2017),

s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/934/SVV ze dne 30. listopadu 2009, kterým se přijímají prováděcí pravidla upravující vztahy Europolu s partnery, včetně výměny osobních údajů a utajovaných informací (2), a zejména na články 5 a 6 uvedeného rozhodnutí,

s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/935/SVV ze dne 30. listopadu 2009, kterým se stanoví seznam třetích států a organizací, se kterými Europol uzavře dohody (3), ve znění rozhodnutí Rady 2014/269/EU,

s ohledem na prohlášení předsedy Evropské rady, předsedy Komise a předsedy vlády Dánska ze dne 15. prosince 2016, v němž jsou zdůrazněny operační potřeby, ale také mimořádný a přechodný charakter plánovaného ujednání mezi Europolem a Dánskem,

s ohledem na výše uvedené prohlášení, v němž je zdůrazněno, že toto ujednání bude uplatněno pouze tehdy, pokud Dánsko zůstane členem Unie a schengenského prostoru, splní do 1. května 2017 povinnost plně provést směrnici (EU) 2016/680/EU (4) o ochraně údajů v policejních věcech a bude souhlasit s tím, že se na ně bude vztahovat jurisdikce Soudního dvora Evropské unie a pravomoc evropského inspektora ochrany údajů,

s ohledem na protokol č. 22 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na výsledek dánského referenda ze dne 3. prosince 2015 týkající se protokolu č. 22 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0035/2017),

1.

schvaluje návrh Rady;

2.

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.

vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.

vyzývá Radu, aby v budoucím ujednání mezi Europolem a Dánskem stanovila, že ujednání vyprší pět let po jeho vstupu v platnost, čímž bude zajištěno, že bude mít přechodnou povahu s výhledem na plné členství nebo uzavření mezinárodní dohody v souladu s článkem 218 SFEU;

5.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i Europolu.

(1)  Úř. věst. L 121, 15.5.2009, s. 37.

(2)  Úř. věst. L 325, 11.12.2009, s. 6.

(3)  Úř. věst. L 325, 11.12.2009, s. 12.

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/342


P8_TA(2017)0024

Podrobení nové psychoaktivní látky methyl-2-{[1-(cyklohexylmethyl)-1H-indol-3-karbonyl]amino}-3,3-dimethylbutanoát (MDMB-CHMICA) kontrolním opatřením

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady o podrobení látky methyl-2-{[1-(cyklohexylmethyl)-1H-indol-3-karbonyl]amino}-3,3-dimethylbutanoát (MDMB-CHMICA) kontrolním opatřením (12356/2016 – C8-0405/2016 – 2016/0262(NLE))

(Konzultace)

(2018/C 252/36)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Rady (12356/2016),

s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0405/2016),

s ohledem na rozhodnutí Rady 2005/387/SVV ze dne 10. května 2005 o výměně informací, hodnocení rizika a kontrole nových psychoaktivních látek (1), a zejména na čl. 8 odst. 3 tohoto rozhodnutí,

s ohledem na článek 78c jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0024/2017),

1.

schvaluje návrh Rady;

2.

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.

vyzývá Radu, aby opětovně konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 127, 20.5.2005, s. 32.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/343


P8_TA(2017)0025

Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2016/005 NL/Drenthe Overijssel Maloobchod

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. února 2017 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (žádost Nizozemsko – EGF/2016/005 NL/Drenthe Overijssel Maloobchod) (COM(2016)0742 – C8-0018/2017 – 2017/2014(BUD))

(2018/C 252/37)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0742 – C8-0018/2017),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006 (1) (nařízení o EFG),

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (2), a zejména na článek 12 tohoto nařízení,

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (3), a zejména na článek 13 této dohody,

s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 13 IID ze dne 2. prosince 2013,

s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0036/2017),

A.

vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje, aby mohla poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky významných změn ve struktuře světového obchodu nebo důsledky celosvětové finanční a hospodářské krize, a pomáhat jim při opětovném začlenění na trh práce;

B.

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji, v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolňování prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG);

C.

vzhledem k tomu, že přijetí nařízení o EFG zohledňuje dohodu mezi Evropským parlamentem a Radou ohledně opětovného zavedení kritéria pro uvolňování prostředků v souvislosti s krizí, stanovení finančního příspěvku Unie na 60 % celkových odhadovaných nákladů na navrhovaná opatření, zefektivnění postupu Komise, Parlamentu a Rady při vyřizování žádostí o příspěvek z EFG tím, že se zkrátí doba jejich posuzování a schvalování, a dále ohledně rozšíření způsobilých činností a příjemců tím, že mezi ně budou zahrnuty i osoby samostatně výdělečně činné a mladí lidé, a ohledně financování pobídek k zakládání vlastních podniků;

D.

vzhledem k tomu, že Nizozemsko předložilo žádost EGF/2016/005 NL/Drenthe Overijssel Maloobchod o finanční příspěvek z EFG v důsledku propouštění v hospodářském odvětví, které je v rámci klasifikace NACE Revize 2 řazeno do oddílu 47 (Maloobchod, kromě s motorovými vozidly) v regionech úrovně NUTS 2 provincii Drenthe (NL13) a provincii Overijssel (NL21), a vzhledem k tomu, že se těchto opatření zřejmě zúčastní 800 z 1 096 propuštěných pracovníků, kteří jsou způsobilí pro získání příspěvku z EFG;

E.

vzhledem k tomu, že žádost byla předložena v souladu s kritérii pro pomoc uvedenými v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení o EFG, které vyžaduje, aby v jednom členském státě v podnicích působících ve stejném hospodářském odvětví definovaném v oddíle NACE Revize 2 a nacházejících se ve dvou sousedících regionech vymezených na úrovni NUTS 2 během referenčního období v délce devíti měsíců dosáhl počet propuštěných pracovníků nejméně 500;

F.

vzhledem k tomu, že došlo k výrazným změnám v náladě spotřebitelů, které se projevily například poklesem prodeje v rámci střední cenové kategorie a rostoucí oblibou nakupování na internetu; vzhledem k tomu, že pozice tradičního maloobchodního odvětví byla negativně ovlivněna i rozvojem nových obchodních oblastí na okrajích nizozemských měst a klesající spotřebitelskou důvěrou (4) v hospodářství;

G.

vzhledem k tomu, že Nizozemsko uvádí, že nizozemský finanční sektor je jako globální aktér vázaný mezinárodními pravidly, včetně pravidel pro finanční rezervy, a v důsledku toho, že je povinen splňovat nové mezinárodní normy, mají banky pro financování ekonomiky menší zdroje než v minulosti;

H.

vzhledem k tomu, že v období od 1. srpna 2015 do 1. května 2016 bylo v odvětví maloobchodu v nizozemských provinciích Drenthe a Overijssel propuštěno celkem 1 096 osob;

I.

vzhledem k tomu, že ačkoli maloobchodní a velkoobchodní služby tvoří 11 % HDP Unie a 15 % celkové zaměstnanosti Unie, toto odvětví se dosud potýká s dopady krize;

1.

souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení o EFG jsou splněny, a Nizozemsko má proto podle uvedeného nařízení nárok na finanční příspěvek ve výši 1 818 750 EUR, což představuje 60 % celkových nákladů ve výši 3 031 250 EUR;

2.

bere na vědomí, že Nizozemsko podalo žádost o finanční příspěvek z EFG dne 12. července 2016 a že Komise dokončila posouzení této žádosti dne 29. listopadu 2016 a informovala o tom Parlament dne 23. ledna 2017;

3.

bere na vědomí, že v odvětví maloobchodu, kromě s motorovými vozidly, bylo podáno 6 dalších žádostí o prostředky z EFG, z nichž všechny byly podány z důvodu celosvětové finanční a hospodářské krize (5);

4.

konstatuje, že špatná finanční situace větších obchodních domů znemožnila investování do jiných obchodních modelů, které by pomohly zajistit potřebné změny a konkurenceschopnost;

5.

poukazuje na to, že pracovní trh v Nizozemsku se pomalu vzpamatovává z krize a že důsledky jsou v některých odvětvích stále patrné a některá odvětví, jako je maloobchod, teprve nedávno začala skutečně trpět důsledky finanční a ekonomické krize;

6.

všímá si řady případů propouštění v nizozemském maloobchodním odvětví v posledních několika měsících, kdy hlavní obchodní domy v tomto odvětví vyhlašují úpadky, které v období 2011 až 2015 zapříčinily propuštění celkem 27 052 (6) osob; s politováním konstatuje, že objem zboží prodaného v maloobchodním odvětví kopíruje tento trend: z - 2 % v roce 2011 klesl na - 4 % v roce 2013, přičemž nákupy jsou stále o 2,7 % pod úrovní z roku 2008 (7);

7.

zdůrazňuje, že odvětví maloobchodu se v regionech na úrovni NUTS 2 Drenthe a Overijssel významnou měrou podílí na zaměstnanosti (17–19 %); konstatuje, že od začátku krize zkrachovalo 5 200 maloobchodních prodejen, přičemž největší obchodní domy zasáhla krize teprve nedávno; vyjadřuje politování nad tím, že to přispělo k nárůstu počtu příjemců dávek v nezaměstnanosti v maloobchodním odvětví v těchto provinciích v období leden 2015 až březen 2016 o 3 461 osob (8);

8.

vyjadřuje politování nad tím, že nejvíce postižení jsou mladí pracovníci, neboť 67,1 % příjemců, na něž jsou opatření zaměřena, je mladších než 30 let;

9.

zdůrazňuje, že cíloví příjemci již dlouhou dobu nepracují ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy a že od data posledního propouštění (1. května 2016) do okamžiku, kdy žadatelský členský stát začne pobírat podporu z EFG, uplyne dlouhá doba, tj. více než jeden rok;

10.

bere na vědomí skutečnost, že Nizozemsko uvedlo, že žádost, konkrétně koordinovaný balíček individualizovaných služeb, byla vypracována na základě konzultací se zúčastněnými stranami, sociálními partnery a zástupci maloobchodního odvětví a dotčených regionů;

11.

konstatuje, že žádost neobsahuje žádné dávky ani pobídky uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení o EFG; vítá rozhodnutí omezit náklady na technickou pomoc na 4 % celkových nákladů, díky čemuž bude možné využít 96 % prostředků na financování souboru individualizovaných služeb;

12.

vyzývá Komisi, aby zvážila nové způsoby zkrácení lhůt pro poskytnutí podpory z EFG snížením byrokratické zátěže při podávání žádostí;

13.

konstatuje, že individualizované služby spolufinancované z prostředků EFG pro propuštěné pracovníky zahrnují posouzení schopností, potenciálu a pracovních vyhlídek účastníků, pomoc při hledání pracovního místa a správu jednotlivých případů, flexibilní „fond mobility“ pro uchazeče o zaměstnání a zaměstnavatele s dočasnými pracovními místy, podporu při změně zaměstnání, odbornou přípravu a rekvalifikaci, včetně školení, odborného vedení a dotací na podporu podnikání;

14.

připomíná, že v souladu s článkem 7 nařízení o EFG by měla podoba koordinovaného balíčku individualizovaných služeb podporovaných z EFG předjímat budoucí perspektivy trhu práce a požadované dovednosti a odrážet posun k udržitelnému hospodářství, jež účinně využívá zdroje;

15.

konstatuje, že nizozemské orgány poskytly záruky, že navrhované akce neobdrží finanční podporu z jiných fondů či finančních nástrojů Unie, že se zamezí jakémukoliv dvojímu financování, že se navržené akce budou doplňovat s opatřeními financovanými prostřednictvím strukturálních fondů a že budou splněny požadavky vnitrostátních a unijních předpisů týkající se kolektivního propouštění;

16.

připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost všech pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která je nabízena v rámci koordinovaného balíčku, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale i stávajícímu podnikatelskému prostředí;

17.

opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou podle vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví;

18.

žádá Komisi, aby zajistila přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím s žádostmi o pomoc z EFG;

19.

schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

20.

pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

21.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení včetně přílohy Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855.

(2)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.

(3)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(4)  https://www.cbs.nl/nl-nl/nieuws/2016/11/consumentenvertrouwen-daalt-opnieuw

(5)  EGF/2010/010 CZ/Unilever, COM(2011)0061; EGF/2010/016 ES/Aragón retail, COM(2010)0615; EGF/2011/004 EL/ALDI Hellas, COM(2011)0580; EGF/2014/009_EL/Sprider stores, COM(2014)0620; EGF/2014/013_EL/Odyssefs Fokas, COM(2014)0702; EGF/2015/011_GR/Supermarket Larissa, COM(2016)0210.

(6)  http://www.consultancy.nl/nieuws/11992/de-25-grootste-faillissementen-van-retailketens-en-winkels

(7)  Focus on consumption (Důraz na spotřebu), Economic Agency ABN-AMRO Mathijs Deguelle a Nico Klene. Vývoj objemu v maloobchodním odvětví. 24. ledna 2014. Retail sector prognoses (Prognózy pro maloobchodní odvětví), Economic Agency ABN-AMRO Sonny Duijn odstavec 1. 22. ledna 2016.

(8)  Číselné údaje od nizozemské správy sociálního zabezpečení zaměstnanců (UWV) z dubna 2016.


PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci na základě žádosti Nizozemska – EGF/2016/005 NL/Drenthe Overijssel Maloobchod

(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí (EU) 2017/559.)


Středa, 15. února 2017

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/348


P8_TA(2017)0030

Komplexní hospodářská a obchodní dohoda mezi Kanadou a EU ***

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Komplexní hospodářské a obchodní dohody (CETA) mezi Kanadou na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé (10975/2016 – C8-0438/2016 – 2016/0205(NLE))

(Souhlas)

(2018/C 252/38)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10975/2016),

s ohledem na návrh Komplexní hospodářské a obchodní dohody (CETA) mezi Kanadou na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé (10973/2016),

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 43 odst. 2, článkem 91, čl. 100 odst. 2, čl. 153 odst. 2, čl. 192 odst. 1, čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) a odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské Unie (C8-0438/2016),

s ohledem na čl. 99 odst. 1 a odst. 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0009/2017),

1.

uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Kanady.

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/349


P8_TA(2017)0031

Dohoda o strategickém partnerství mezi EU a Kanadou ***

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o strategickém partnerství mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kanadou na straně druhé jménem Unie (14765/2016 – C8-0508/2016 – 2016/0373(NLE))

(Souhlas)

(2018/C 252/39)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (14765/2016),

s ohledem na návrh Dohody o strategickém partnerství mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kanadou na straně druhé (5368/2016),

s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 31 odst. 1 a článkem 37 Smlouvy o Evropské unii a s čl. 212 odst. 1, čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) a čl. 218 odst. 8 druhým pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0508/2016),

s ohledem na čl. 99 odst. 1 a odst. 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení Výboru pro zahraniční věci (A8-0028/2017),

1.

uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Kanady.

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/350


P8_TA(2017)0032

Rámcová dohoda o partnerství a spolupráci mezi EU a Mongolskem ***

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Rámcové dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Mongolskem na straně druhé (08919/2016 – C8-0218/2016 – 2015/0114(NLE))

(Souhlas)

(2018/C 252/40)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (08919/2016),

s ohledem na návrh Rámcové dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Mongolskem na straně druhé (07902/1/2011),

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s články 207 a 209 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0218/2016),

s ohledem na nelegislativní usnesení ze dne 15. února 2017 (1) o návrhu rozhodnutí,

s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení Výboru pro zahraniční věci (A8-0382/2016),

1.

uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Mongolska.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0033.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/351


P8_TA(2017)0034

Dohoda o obchodování s civilními letadly (příloha obsahující seznam výrobků) ***

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Protokolu (2015), kterým se mění příloha dohody o obchodování s civilními letadly, jménem Evropské unie (11018/2016 – C8-0391/2016 – 2016/0202(NLE))

(Souhlas)

(2018/C 252/41)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (11018/2016),

s ohledem na Protokol (2015), kterým se mění příloha dohody o obchodování s civilními letadly (11019/2016),

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 4 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0391/2016),

s ohledem na čl. 99 odstavce 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0007/2017),

1.

uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/352


P8_TA(2017)0035

Nákladově efektivní způsoby snižování emisí a investice do nízkouhlíkových technologií ***I

Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 15. února 2017 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem posílení nákladově efektivních způsobů snižování emisí a investic do nízkouhlíkových technologií (COM(2015)0337 – C8-0190/2015 – 2015/0148(COD)) (1)

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2018/C 252/42)

Pozměňovací návrh 1

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (15) vytvořila systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii s cílem podpořit snižování emisí skleníkových plynů způsobem efektivním z hlediska nákladů a hospodářsky účinným.

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (15) vytvořila systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii s cílem podpořit snižování emisí skleníkových plynů z hlediska nákladů efektivním a hospodářsky účinným způsobem a udržitelně posilovat průmysl Unie proti nebezpečí úniku uhlíku a ztráty investic .

Pozměňovací návrh 2

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(2)

Evropská rada se na zasedání v říjnu 2014 zavázala snížit do roku 2030 celkové emise skleníkových plynů Unie o nejméně 40 % oproti hodnotám z roku 1990. K dosažení těchto snížení emisí by měla přispívat všechna hospodářská odvětví a cíl bude splněn nákladově nejúčinnějším způsobem pomocí systému obchodování s emisemi Evropské unie (EU ETS), který do roku 2030 přinese snížení o 43 % oproti hodnotám z roku 2005. To bylo potvrzeno v zamýšleném vnitrostátně stanoveném závazku Unie a jejích členských států ke snížení předloženém dne 6. března 2015 sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu  (16) .

(2)

Evropská rada se na zasedání v říjnu 2014 zavázala snížit do roku 2030 celkové emise skleníkových plynů Unie o nejméně 40 % oproti hodnotám z roku 1990. K dosažení tohoto snižování emisí by měla přispívat všechna hospodářská odvětví a cíl má být splněn nákladově nejúčinnějším způsobem pomocí systému obchodování s emisemi Evropské unie (EU ETS), který do roku 2030 přinese snížení o 43 % oproti hodnotám z roku 2005. To bylo potvrzeno v zamýšleném vnitrostátně stanoveném závazku Unie a jejích členských států ke snížení předloženém dne 6. března 2015 sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Snaha související se snižováním emisí by měla být spravedlivě rozdělena mezi odvětví spadající do unijního systému ETS.

Pozměňovací návrh 3

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 2 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(2a)

Aby bylo možné plnit dohodnutý závazek, na jehož základě přispívají všechna odvětví hospodářství k naplnění cíle, kterým je snížení celkových emisí skleníkových plynů v Unii do roku 2030 nejméně o 40 % pod úroveň z roku 1990, je důležité, aby byl systém EU ETS – navzdory tomu, že se jedná o primární nástroj Unie k dosažení jejích dlouhodobých klimatických a energetických cílů – doplněn ekvivalentními dodatečnými kroky přijatými v rámci dalších právních aktů a nástrojů zabývajících se emisemi skleníkových plynů z odvětví, která nespadají do systému EU ETS.

Pozměňovací návrh 4

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 2 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(2b)

Podle dohody schválené v Paříži na 21. konferenci stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu ze dne 12. prosince 2015 („Pařížská dohoda“) musejí státy zavést určitá opatření, aby dosáhly více než 180 zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků, které by pokryly přibližně 98 % celosvětových emisí skleníkových plynů. Cílem Pařížské dohody je udržet nárůst průměrné globální teploty na úrovni výrazně nižší než 2 oC ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a usilovat o omezení tohoto nárůstu na 1,5  oC oproti období před průmyslovou revolucí. Očekává se, že celá řada těchto opatření bude zahrnovat stanovení ceny uhlíku či podobné kroky, a proto je potřeba vytvořit ustanovení o přezkumu, aby Komise mohla v případě potřeby navrhnout po prvním zjišťování aktuálního stavu v souladu s pařížskou dohodou v roce 2023 přísnější snížení emisí, úpravu ustanovení týkajících se přechodného úniku uhlíku, která by odrážela vývoj mechanismů stanovování cen uhlíku mimo Unii a důkazů promítání nákladů, a dalších politická opatření a nástroje, které by rozšířily závazky Unie a členských států snížit emise skleníkových plynů. Na základě ustanovení o přezkumu by mělo být také zajištěno, aby bylo do šesti měsíců od podpůrného dialogu, který má být uspořádán na základě UNFCCC v roce 2018, zveřejněno sdělení, v němž se posoudí soulad právních předpisů Unie v oblasti změny klimatu s cíli Pařížské dohody.

Pozměňovací návrh 5

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 2 c (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(2c)

V souladu se Pařížskou dohodou a závazkem, který spoluzákonodárci vyjádřili ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES  (1a) a v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 406/2009/ES  (1b) , by měla k dosažení snížení emisí oxidu uhličitého (CO2) přispívat všechna hospodářská odvětví. Za tímto účelem probíhá úsilí o snižování emisí z mezinárodní námořní dopravy prostřednictvím Mezinárodní námořní organizace (IMO), které by mělo být povzbuzováno s cílem zavést jasný akční plán na úrovni této organizace zaměřený na opatření v rámci klimatické politiky, jimiž by bylo na celosvětové úrovni možné snížit emise CO2 z námořní dopravy. Přijetí jednoznačných cílů v oblasti snižování mezinárodních emisí z námořní dopravy prostřednictvím organizace IMO se stalo velmi naléhavou otázkou a základním předpokladem pro to, aby Unie nepřijímala další kroky směřující k začlenění sektoru námořní dopravy do unijního systému ETS. Pokud by se však nepodařilo dosáhnout žádné takové dohody do roku 2021, dané odvětví by mělo být zahrnuto do systému EU ETS a měl by být vytvořen fond pro shromažďování příspěvků provozovatelů lodí a kolektivní dodržování předpisů týkajících se emisí CO2, na které se již vztahuje systém EU pro monitorování, vykazování a ověřování emisí stanovený v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/757  (1c) (emise uvolněné v přístavech Unie a v průběhu cest do těchto přístavů a z nich). Podíl výnosů z dražeb povolenek dražených námořnímu odvětví by měl být použit na zvýšení energetické účinnosti a podporu investic do inovativních technologií, čímž se přispěje ke snižování emisí CO2 v námořním odvětví, mj. v rámci pobřežní plavby a v přístavech.

Pozměňovací návrh 143

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(3)

Evropská rada potvrdila, že dobře fungující, reformovaný systém EU ETS bude spolu s nástrojem na stabilizaci trhu hlavním evropský nástrojem na dosažení tohoto cíle, a to s ročním redukčním koeficientem 2,2  % počínaje rokem 2021, bezplatnými povolenkami, které nebudou ukončeny, a  stávajícími opatřeními pokračujícími po roce 2020, aby se předešlo riziku úniku uhlíku v důsledku politiky v oblasti klimatu, dokud jiná hlavní hospodářství nevynaloží srovnatelné úsilí , bez snížení podílu povolenek, které mají být draženy . Dražený podíl by měl být v právních předpisech vyjádřen jako procento, aby se zlepšila jistota při plánování investičních rozhodnutí, zvýšila transparentnost a celý systém se zjednodušil a byl snadněji pochopitelný.

(3)

Dobře fungující, reformovaný systém EU ETS spolu s  posíleným nástrojem na stabilizaci trhu budou hlavními evropskými nástroji na dosažení tohoto cíle, a to s ročním redukčním koeficientem 2,2  % počínaje rokem 2021, bezplatnými povolenkami, které nebudou ukončeny, a opatřeními pokračujícími po roce 2020, aby se předešlo riziku úniku uhlíku v důsledku politiky v oblasti klimatu, dokud jiná hlavní hospodářství nevynaloží srovnatelné úsilí. Dražený podíl by měl být v právních předpisech vyjádřen jako procento, které by mělo být při uplatňování průřezového opravného koeficientu sníženo, aby se zlepšila jistota při plánování investičních rozhodnutí, zvýšila transparentnost a celý systém se zjednodušil a byl snadněji pochopitelný a aby byla chráněna odvětví, v nichž je riziko úniku uhlíku v důsledku používání průřezového opravného koeficientu největší. Tato ustanovení by měla být v souladu s Pařížskou dohodou revidována, případně příslušným způsobem upravena, aby bylo možné splnit povinnosti Unie v oblasti klimatu vyplývající z této dohody.

Pozměňovací návrh 7

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 3 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(3a)

Nejméně rozvinuté země jsou vůči dopadům změny klimatu obzvláště citlivé a samy produkují jen velmi malé množství emisí skleníkových plynů. Proto by měla být dána potřebám těchto zemí zvláštní priorita prostřednictvím využití povolenek systému EU ETS k financování opatření v oblasti klimatu, zejména přizpůsobení se dopadům změny klimatu prostřednictvím Zeleného klimatického fondu UNFCCC.

Pozměňovací návrh 8

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 4

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(4)

Klíčovou prioritou Unie je vytvořit odolnou energetickou unii, jež bude svým občanům zajišťovat bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii. Aby bylo možné toho dosáhnout, je nutné pokračovat v ambiciózních opatřeních v oblasti klimatu s EU ETS jakožto základem evropské politiky v oblasti klimatu a  pokrokem v jiných aspektech energetické unie (17). Uskutečňování ambice , o  které bylo rozhodnuto v rámci do roku 2030, přispívá k dosažení smysluplné ceny uhlíku a k pokračujícímu podněcování nákladově efektivních snížení emisí skleníkových plynů.

(4)

Klíčovou prioritou Unie je vytvořit odolnou energetickou unii, jež bude svým občanům a průmyslovým podnikům zajišťovat bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii. Aby toho bylo možné dosáhnout, je nutné pokračovat v ambiciózních opatřeních v oblasti klimatu s EU ETS jakožto základem unijní politiky v oblasti klimatu a  dosáhnout pokroku v jiných aspektech energetické unie (17) . Je nutné přihlédnout k interakci systému EU ETS s dalšími opatřeními Unie a členských států v oblasti změny klimatu a energetiky, která mají dopad na poptávku po povolenkách EU ETS. Uskutečňování ambiciózního cíle , o  kterém bylo rozhodnuto v rámci do roku 2030, a přiměřené přihlížení pokroku dosaženému s ohledem na jiné aspekty energetické unie přispívají k  dosažení smysluplné ceny uhlíku a k pokračujícímu podněcování nákladově efektivního snižování emisí skleníkových plynů.

Pozměňovací návrh 9

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 4 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(4a)

Ambicióznější cíl týkající se energetické účinnosti ve srovnání s cílem 27 %, jenž schválila Rada, by měl vést k vydávání většího množství bezplatných povolenek v odvětvích, v nichž existuje riziko úniku uhlíku.

Pozměňovací návrh 10

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 5

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(5)

Ustanovení čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie vyžaduje, aby byla politika Unie založena na zásadě, že znečišťovatel platí, a směrnice 2003/87/ES stanoví na tomto základě postupný přechod na plné obchodování s povolenkami. Zabránění úniku uhlíku zdůvodňuje odložení plného přechodu a důvodem k cílenému přidělování bezplatných povolenek průmyslu je řešení skutečných rizik zvýšení emisí skleníkových plynů ve třetích zemích, kde průmysl nepodléhá srovnatelným uhlíkovým omezením, dokud ostatní hlavní ekonomiky nepřijmou srovnatelná politická opatření v oblasti klimatu.

(5)

Ustanovení čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie vyžaduje, aby byla politika Unie založena na zásadě, že znečišťovatel platí, a směrnice 2003/87/ES stanovuje na tomto základě postupný přechod na plné obchodování s povolenkami. Zabránění úniku uhlíku zdůvodňuje dočasné odložení plného dražení povolenek, přičemž přesně cílené přidělování bezplatných povolenek průmyslu je odůvodněnou výjimkou ze zásady, podle které by měl znečišťovatel platit, pouze pokud není přidělováno nadměrné množství povolenek, za účelem řešení skutečných rizik zvýšení emisí skleníkových plynů ve třetích zemích, kde průmysl nepodléhá srovnatelným uhlíkovým omezením, dokud ostatní hlavní ekonomiky nepřijmou srovnatelná politická opatření v oblasti klimatu. Proto by mělo být přidělování povolenek ve srovnání s prahovými hodnotami uvedenými v této směrnici dynamičtější.

Pozměňovací návrh 11

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 6

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(6)

Dražba povolenek zůstává obecný pravidlem, bezplatné povolenky jsou výjimkou. V důsledku toho , a jak potvrdila Evropská rada, by se podíl povolenek, které mají být draženy, jenž v období 2013 2020 dosahoval 57 %, neměl snížit . Posouzení dopadů provedené Komisí (18) uvádí podrobnosti o draženém podílu a upřesňuje, že tento 57 % podíl tvoří povolenky dražené jménem členských států, včetně povolenek vyhrazených pro nové účastníky na trhu ale nepřidělených, povolenek pro modernizaci výroby elektřiny v některých členských státech a povolenek, které mají být draženy později vzhledem ke svému umístěni do rezervy tržní stability zřízené rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/  (19).

(6)

Dražba povolenek zůstává obecný pravidlem, bezplatné povolenky jsou výjimkou. V důsledku toho by měl být podíl povolenek, které mají být draženy, jenž by měl v období 2021 2030 dosahovat 57  %, snížen na základě užití meziodvětvového opravného faktoru ochraně odvětví, která jsou ohrožena rizikem úniku uhlíku . Posouzení dopadů provedené Komisí uvádí podrobnosti o draženém podílu a upřesňuje, že tento 57 % podíl tvoří povolenky dražené jménem členských států, včetně povolenek vyhrazených pro nové účastníky na trhu ale nepřidělených, povolenek pro modernizaci výroby elektřiny v některých členských států a povolenek, které mají být draženy později vzhledem ke svému umístění do rezervy tržní stability zřízené rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/ 1814  (19). Fond pro spravedlivou transformaci by měl být zřízen k podpoře regionů, v nichž je vysoký podíl pracovníků zaměstnán v odvětvích závislých na uhlíku a HDP na obyvatele je výrazně pod průměrnou úrovní Unie.

Pozměňovací návrh 12

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 7

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(7)

Dokud opatření jiných zemí neposkytují průmyslu srovnatelné pobídky ke snižování emisí, mělo by za účelem zachování environmentálního přínosu snižování emisí v Unii pokračovat přidělování bezplatných povolenek zařízením v odvětvích a pododvětvích se skutečným rizikem úniku uhlíku. Zkušenosti získané během uplatňování EU ETS potvrdily, že odvětví a pododvětví jsou vystavena riziku úniku uhlíku v různé míře a že bezplatné povolenky zabránily úniku uhlíku. Zatímco některá odvětví a pododvětví lze považovat za více ohrožená únikem uhlíku, jiná jsou schopná přenést značný podíl nákladů na povolenky na své emise do cen výrobků beze ztráty podílu na trhu a nesou pouze zbývající část nákladů, takže mají nízké riziko úniku uhlíku. Komise by měla určit a rozlišit příslušná odvětví na základě jejich intenzity obchodu a intenzity emisí, aby lépe určila odvětví se skutečným rizikem úniku uhlíku. Pokud je dle těchto kritérii překročena prahová hodnota stanovená při zohlednění příslušné možnosti dotyčných odvětví a pododvětví přenést náklady do cen výrobků, mělo by odvětví nebo pododvětví být považováno za ohrožené únikem uhlíku. Ostatní odvětví by měla být považována za málo ohrožená nebo bez rizika úniku uhlíku. Zohlednění možností odvětví a pododvětví kromě výroby elektřiny přenést náklady do cen výrobků by mělo také snížit neočekávané zisky.

(7)

Dokud opatření jiných zemí neposkytují průmyslu srovnatelné pobídky ke snižování emisí, mělo by za účelem zachování environmentálního přínosu snižování emisí v Unii dočasně pokračovat přidělování bezplatných povolenek zařízením v odvětvích a pododvětvích se skutečným rizikem úniku uhlíku. Zkušenosti získané během uplatňování EU ETS potvrdily, že odvětví a pododvětví jsou vystavena riziku úniku uhlíku v různé míře a že bezplatné povolenky zabránily úniku uhlíku. Zatímco některá odvětví a pododvětví lze považovat za více ohrožená únikem uhlíku, jiná jsou schopná přenést značný podíl nákladů na povolenky na své emise do cen výrobků beze ztráty podílu na trhu a nesou pouze zbývající část nákladů, takže mají nízké riziko úniku uhlíku. Komise by měla určit a rozlišit příslušná odvětví na základě jejich intenzity obchodu a intenzity emisí, aby lépe určila odvětví se skutečným rizikem úniku uhlíku. Pokud je dle těchto kritérii překročena prahová hodnota stanovená při zohlednění příslušné možnosti dotyčných odvětví a pododvětví přenést náklady do cen výrobků, mělo by odvětví nebo pododvětví být považováno za ohrožené únikem uhlíku. Ostatní odvětví by měla být považována za málo ohrožená nebo bez rizika úniku uhlíku. Zohlednění možností odvětví a pododvětví kromě výroby elektřiny přenést náklady do cen výrobků by mělo také snížit neočekávané zisky. Je nutné posoudit riziko úniku uhlíku také v odvětvích a pododvětvích, u nichž se přidělování bezplatných povolenek počítá na základě hodnot referenčních hodnot pro aromatické látky, vodík a syntetický plyn, jelikož se tyto produkty vyrábějí jak v chemických závodech, tak i v rafineriích.

Pozměňovací návrh 13

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 8

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(8)

Hodnoty referenčních úrovní pro bezplatné povolenky pro zařízení, které byly stanoveny na základě údajů z let 2007–2008 , by měly být aktualizovány podle zjištěných průměrných zlepšení, aby se zohlednil technologický pokrok v dotyčných odvětvích a aby se přizpůsobily příslušnému období udělování. Z důvodů předvídatelnosti by to mělo být provedeno použitím faktoru, který představuje nejlepší posouzení pokroku napříč odvětvími , jenž by pak měl zohlednit spolehlivé, objektivní a ověřené údaje ze zařízení tak, aby odvětví, jejichž míra zlepšování se od tohoto faktoru významně liší, měla hodnotu referenční úrovně bližší k jejich skutečné míře zlepšování. Pokud z údajů v příslušném období vyplývá roční rozdíl oproti redukčnímu koeficientu vyšší nebo nižší o 0,5  % hodnoty let 2007–2008 , příslušná hodnota referenční úrovně bude upravena o dané procento. K zajištění rovných podmínek pro výrobu aromatických látek, vodíku a syntetického plynu v rafinériích a chemických závodech by hodnoty referenčních úrovní pro aromatické látky, vodík a syntetický plyn měly být nadále sladěny s referenčními úrovněmi rafinérií.

(8)

Hodnoty referenčních úrovní pro bezplatné povolenky pro zařízení, které byly stanoveny na základě údajů z let 2007 a 2008 , by měly být aktualizovány podle zjištěných průměrných zlepšení, aby se zohlednil technický pokrok v dotyčných odvětvích a aby se přizpůsobily příslušnému období udělování povolenek . Z důvodů předvídatelnosti by to mělo být provedeno použitím faktoru, který představuje skutečné posouzení pokroku , jehož dosáhlo 10 % nejefektivnějších zařízení v rámci odvětví , jenž by pak měl zohlednit spolehlivé, objektivní a ověřené údaje ze zařízení tak, aby odvětví, jejichž míra zlepšování se od tohoto faktoru významně liší, měla hodnotu referenční úrovně bližší k jejich skutečné míře zlepšování. Pokud z údajů v příslušném období vyplývá roční rozdíl oproti redukčnímu koeficientu , který je o 1,75  % buď vyšší, nebo nižší než hodnota odpovídající letům 2007 a 2008 , příslušná hodnota referenční úrovně by měla být upravena o dané procento . Pokud však z údajů vyplývá míra zlepšení, která je v příslušném období 0,25 nebo menší, příslušná hodnota referenční úrovně bude upravena o dané procento. K zajištění rovných podmínek pro výrobu aromatických látek, vodíku a syntetického plynu v rafinériích a chemických závodech by hodnoty referenčních úrovní pro aromatické látky, vodík a syntetický plyn měly být nadále sladěny s referenčními úrovněmi rafinérií.

Pozměňovací návrh 14

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 9

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(9)

Členské stát y by měly v souladu s pravidly pro státní podporu poskytnout částečnou náhradu vybraným zařízením v odvětvích nebo pododvětvích, pro která bylo určeno , že jsou vystavena významnému riziku úniku uhlíku vzhledem k nákladům spojeným s emisemi skleníkových plynů promítnutým do cen elektřiny . Protokol a doprovázející rozhodnutí přijatá konferencí smluvních stran v Paříži musí poskytnout dynamickou mobilizaci prostředků na financování opatření v oblasti klimatu, převod technologií a budování kapacit pro způsobilé strany, zejména ty s nejnižšími kapacitami. Financování opatření v oblasti klimatu z veřejného sektoru bude i nadále hrát důležitou roli při mobilizaci zdrojů po roce 2020. Výnosy z dražeb by proto měly být použity také na financování opatření v oblasti klimatu ve zranitelných třetích zemích, včetně přizpůsobení se dopadům změny klimatu. Výše mobilizovaných finančních prostředků na opatření v oblasti klimatu bude záviset také na úrovni ambicí a na kvalitě navrhovaných zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků (INDC), následných investičních plánech a procesu plánování pro přizpůsobení se změně klimatu v jednotlivých zemích. Členské státy by měly výnos z dražeb využít také na podporování rozvoje dovedností a přesměrování pracovních sil dotčených přesunem pracovních míst při dekarbonizaci ekonomiky.

(9)

Při dosahování cíle, kterým jsou rovné podmínky na trhu, by členské státy měly na základě centralizovaného systému na úrovni Unie poskytnout částečnou náhradu vybraným zařízením v odvětvích nebo pododvětvích, u nichž bylo zjištěno , že jsou vzhledem k nákladům spojeným s emisemi skleníkových plynů promítnutým do cen elektřiny vystavena významnému riziku úniku uhlíku . Financování opatření v oblasti klimatu z veřejného sektoru bude i nadále hrát důležitou roli při mobilizaci zdrojů po roce 2020. Výnosy z dražeb by proto měly být použity také na financování opatření v oblasti klimatu ve zranitelných třetích zemích, včetně přizpůsobení se dopadům změny klimatu. Výše mobilizovaných finančních prostředků na opatření v oblasti klimatu bude záviset také na úrovni ambicí a na kvalitě navrhovaných zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků (INDC), následných investičních plánech a procesu plánování pro přizpůsobení se změně klimatu v jednotlivých zemích. Členské státy by se také měly zabývat sociálními aspekty dekarbonizace své ekonomiky a výnos z dražeb využít na podporování rozvoje dovedností a přesměrování pracovních sil dotčených přesunem pracovních míst při dekarbonizaci ekonomiky. Členské státy by měly mít možnost navyšovat kompenzace získané na základě centralizovaného systému na unijní úrovni. Tato finanční opatření by neměla přesahovat míru uvedenou v příslušných pokynech týkajících se poskytování příslušné státní podpory.

Pozměňovací návrh 15

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 10

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(10)

Hlavní dlouhodobou pobídkou, kterou tato směrnice vytváří pro zachycování a ukládání CO2 , nové technologie v oblasti obnovitelných zdrojů energie a průlomové inovace v nízkouhlíkových technologiích a procesech, je signál o ceně uhlíku, a to, že za trvale uložené nebo nevyprodukované emise nebudou muset být odevzdány povolenky na CO2. K doplnění zdrojů již používaných ke zrychlení demonstrace komerčních zařízení na zachycování a ukládání CO2 a inovativních technologií využívajících obnovitelné zdroje energie by navíc měly být použity i povolenky EU ETS jako zaručené odměny za zavádění zařízení na zachycování a ukládání CO2 , nových technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie a průmyslových inovací v nízkouhlíkových technologiích a procesech v Unii vedoucích k dostatečnému množství uloženého nebo nevyprodukovaného CO2, pokud existuje dohoda o sdílení znalostí. Většina této podpory by měla záviset na ověřeném omezení emisí skleníkových plynů, přičemž určitá podpora smí být poskytnuta při dosažení předem stanovených milníků s přihlédnutím k použité technologii. Maximální procento nákladů projektu, jež mají být podporovány, se může lišit podle kategorie projektu.

(10)

Hlavní dlouhodobou pobídkou, kterou tato směrnice vytváří pro zachycování a ukládání uhlíku a pro zachycování a využívání uhlíku , nové technologie v oblasti obnovitelných zdrojů energie a průlomové inovace v nízkouhlíkových technologiích a procesech, je signál o ceně uhlíku, a to, že za trvale uložené nebo nevyprodukované emise nebudou muset být odevzdány povolenky na CO2. K doplnění zdrojů již používaných ke zrychlení demonstrace komerčních zařízení na zachycování a ukládání uhlíku a na jeho zachycování a využívání a inovativních technologií využívajících obnovitelné zdroje energie by navíc měly být použity i povolenky EU ETS jako zaručené odměny za zavádění zařízení na zachycování a ukládání uhlíku a na jeho zachycování a využívání , nových technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie a průmyslových inovací v nízkouhlíkových technologiích a procesech v Unii vedoucích k dostatečnému množství uloženého nebo nevyprodukovaného CO2, pokud existuje dohoda o sdílení znalostí. Většina této podpory by měla záviset na ověřeném omezení emisí skleníkových plynů, přičemž určitá podpora smí být poskytnuta při dosažení předem stanovených milníků s přihlédnutím k použité technologii. Maximální procento nákladů projektu, jež mají být podporovány, se může lišit podle kategorie projektu.

Pozměňovací návrh 16

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 11

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(11)

Ze 2 % všech povolenek EU ETS by měl být zřízen Modernizační fond a ty by měly být draženy v souladu s pravidly a úpravami pro dražby konající se na společné dražební platformě stanovenými v nařízení (EU) č. 1031/2010. Členské státy, které měly v roce 2013 hrubý domácí produkt na obyvatele za tržních směnných kurzů nižší než 60 % průměru Unie, by měly být způsobilé pro financování z Modernizačního fondu a odchýlily by se až do roku 2030 od zásady plného obchodování s povolenkami pro výrobu elektřiny využitím možnosti bezplatných povolenek za účelem transparentní podpory skutečných investic do modernizace svých odvětví energetiky a  vyvarování se narušení vnitřního trhu s elektřinou. Pravidla, kterými se řídí Modernizační fond, by měla poskytnout jednotný, souhrnný a transparentní rámec a zajistit tak nejúčinnější možné provádění při zohlednění potřeby snadného přístupu pro všechny účastníky. Funkce struktury řízení a správy by měla být přiměřená účelu zajistit vhodné využívání finančních prostředků. Tato struktura řízení a správy by se měla skládat z investiční rady a řídícího výboru v rozhodovacím procesu by mělo být náležitě přihlédnuto k odborným znalostem EIB, s výjimkou případů, kdy je podpora poskytována malým projektům prostřednictvím půjček od vnitrostátních bank poskytujících podporu nebo prostřednictvím grantů z vnitrostátního programu, který má stejné cíle jako Modernizační fond. Investice financované z fondu by měly navrhovat členské státy. Aby se zajistilo, že investiční potřeby v členských státech s nízkými příjmy budou odpovídajícím způsobem zohledněny, budou při rozdělování prostředků brány rovným dílem v úvahu ověřené emise a kritéria HDP. Finanční pomoc z Modernizačního fondu by mohla být poskytována různými formami.

(11)

Ze 2 % všech povolenek EU ETS by měl být zřízen Modernizační fond a ty by měly být draženy v souladu s pravidly a úpravami pro dražby konající se na společné dražební platformě stanovenými v nařízení (EU) č. 1031/2010. Členské státy, které měly v roce 2013 hrubý domácí produkt na obyvatele za tržních směnných kurzů nižší než 60 % průměru Unie, by měly být způsobilé pro financování z Modernizačního fondu . Členské státy, které měly v roce 2014 hrubý domácí produkt na obyvatele v EUR v tržních cenách nižší než 60 % průměru Unie, by měly mít možnost odchýlit se až do roku 2030 od zásady plného obchodování s povolenkami pro výrobu elektřiny využitím možnosti bezplatných povolenek za účelem transparentní podpory skutečných investic do modernizace a diverzifikace svého odvětví energetiky v souladu s cíli Unie v oblasti klimatu energetiky do roku 2030 a 2050 a zároveň by se měly vyvarovat narušení vnitřního trhu s elektřinou. Pravidla, kterými se řídí Modernizační fond, by měla poskytnout jednotný, souhrnný a transparentní rámec a zajistit tak nejúčinnější možné provádění při zohlednění potřeby snadného přístupu pro všechny účastníky. Taková pravidla by měla být transparentní, vyvážená a  přiměřená účelu zajistit vhodné využívání finančních prostředků. Tato řídící struktura by měla být tvořena investiční radou, poradním sborem řídicím výborem. Mělo se náležitě přihlédnout k odborným znalostem EIB, s výjimkou případů, kdy je podpora poskytována malým projektům prostřednictvím půjček od vnitrostátních bank poskytujících podporu nebo prostřednictvím grantů z vnitrostátního programu, který má stejné cíle jako Modernizační fond. Investice financované z fondu by měly navrhovat členské státy a veškeré financování z fondu by mělo splňovat zvláštní kritéria způsobilosti . Aby se zajistilo, že investiční potřeby v členských státech s nízkými příjmy budou odpovídajícím způsobem zohledněny, budou při rozdělování prostředků brány rovným dílem v úvahu ověřené emise a kritéria HDP. Finanční pomoc z Modernizačního fondu by mohla být poskytována různými formami.

Pozměňovací návrh 17

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 12

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(12)

Evropská rada potvrdila, že v určitých členských státech by měly být zlepšeny úpravy nepovinného přidělování bezplatných povolenek za účelem modernizace odvětví energetiky, včetně transparentnosti. Investice s hodnotou 10 milionů EUR nebo více by dotyčný členský stát měl vybírat prostřednictvím konkurenčního nabídkového řízení na základě jasných a transparentních pravidel, aby se zajistilo, že se bezplatné povolenky používají na podporu skutečných investic do modernizace odvětví energetiky v souladu s cíli energetické unie. Investice s hodnotou nižší než 10 milionů EUR by také měly být způsobilé pro financování z bezplatných povolenek. Dotyčný členský stát by měl takové investice zvolit na základě jasných a transparentních kritérií. Výsledky tohoto výběrového řízení by měly podléhat veřejné konzultaci . Veřejnost by měla být řádně informována ve fázi výběru investičních projektů, jakož i o jejich provádění.

(12)

Evropská rada potvrdila, že v určitých členských státech by měla být zlepšena úprava nepovinného přidělování bezplatných povolenek za účelem modernizace a diverzifikace odvětví energetiky, včetně transparentnosti. Investice s hodnotou 10 milionů EUR nebo více by dotyčný členský stát měl vybírat prostřednictvím konkurenčního nabídkového řízení na základě jasných a transparentních pravidel, aby se zajistilo, že se bezplatné povolenky používají na podporu skutečných investic do modernizace a diverzifikace odvětví energetiky v souladu s cíli energetické unie , včetně cíle, kterým je podpora třetího energetického baličku . Investice s hodnotou nižší než 10 milionů EUR by také měly být způsobilé pro financování z bezplatných povolenek. Dotyčný členský stát by měl takové investice zvolit na základě jasných a transparentních kritérií. Toto výběrové řízení by mělo podléhat veřejné konzultaci a  výsledky tohoto řízení, včetně zamítnutých projektů, by měly být veřejně přístupné . Veřejnost by měla být řádně informována ve fázi výběru investičních projektů, jakož i o jejich provádění. Pokud mají členské státy nárok na využívání obou nástrojů, měly by mít možnost převést všechny příslušné povolenky nebo jejich část do Modernizačního fondu. Odchylka by měla být stanovena do konce obchodovacího období v roce 2030.

Pozměňovací návrh 18

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 13

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(13)

Financování EU ETS by mělo být soudržné s jinými programy financování Unie, včetně evropských strukturálních a investičních fondů, aby se zajistila účelnost veřejných výdajů.

(13)

Financování EU ETS by mělo být soudržné s jinými programy financování Unie, včetně programu Horizont 2020, Evropského fondu pro strategické investice, evropských strukturálních a investičních fondů a investiční strategie Evropské investiční banky v oblasti klimatu , aby se zajistila účelnost veřejných výdajů.

Pozměňovací návrh 19

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 14

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(14)

Stávající opatření, jež jsou zavedena pro malá zařízení, která mají být vyňata z EU ETS, umožňují, aby zařízení, která jsou vyňata, zůstala vyňata i nadále, a členským státům by mělo být umožněno aktualizovat svůj seznam vyňatých zařízení a těm členským státům, které v současnosti tuto možnost nevyužívají, učinit tak na začátku každého obchodovacího období.

(14)

Stávající opatření, jež jsou zavedena pro malá zařízení, která mají být vyňata z EU ETS, by měla být rozšířena na zařízení, která provozují malé až střední podniky vypouštějící ekvivalent méně než 50 000 tun CO2 během každého roku v období tří let předcházejících roku, v němž byla podána žádost o vynětí. Členským státům by mělo být umožněno aktualizovat svůj seznam vyňatých zařízení a těm členským státům, které v současnosti tuto možnost nevyužívají, učinit tak na začátku každého obchodovacího období nebo v jeho polovině. Dále by mělo být možné, aby byla zařízení, která v každém ze tří let předcházejících začátku obchodovacího období vyprodukovala méně emisí, než je ekvivalent 5 000 tun CO2, vyňata ze systému EU ETS, s tím, že by se situace vyhodnocovala každých pět let znovu. Členské státy by měly zajistit, aby s alternativními ekvivalentními opatřeními pro zařízení, která se rozhodla nepřipojit se k tomuto systému, nebyly spojeny vyšší náklady na dodržování předpisů. V případě malých producentů emisí, na něž se vztahuje systém EU ETS, by měly být požadavky na monitorování, vykazování a ověřování emisí zjednodušeny.

Pozměňovací návrh 20

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 16 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(16a)

Aby se výrazně snížila administrativní zátěž, jíž jsou společnosti vystaveny, měla by Komise mít možnost zvážit opatření, jako je automatizované předkládání a ověřování zpráv o emisích, které by plně využívalo potenciál informačních a komunikačních technologií.

Pozměňovací návrh 21

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 17 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(17a)

Akty v přenesené pravomoci uvedené v článku 14 a 15 mají co nejvíce zjednodušit pravidla pro monitorování, vykazování a ověřování emisí, a snížit tak administrativní náklady hospodářských subjektů. Akt v přenesené pravomoci uvedený v čl. 19 odst. 3 má zejména drobným hospodářským subjektům usnadnit přístup do registru a jeho používání.

Pozměňovací návrh 22

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod - 1 (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(-1)

V celé směrnici se sousloví „systém Společenství“ nahrazuje souslovím „systém EU ETS“ s příslušnými gramatickými změnami.

Pozměňovací návrh 23

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod - 1 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(-1a)

V celé směrnici se výraz „pro celé Společenství“ nahrazuje výrazem „pro celou Unii“.

Pozměňovací návrh 24

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod - 1 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(-1b)

V celé směrnici, kromě případů uvedených v bodě (-1) a (-1a) a v čl. 26 odst. 2, se výraz „Společenství“ nahrazuje výrazem „Unie“ s příslušnými gramatickými změnami.

Pozměňovací návrh 25

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod - 1 c (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(-1c)

V celé směrnici se slova „regulativním postupem podle čl. 23 odst. 2“ nahrazují slovy „přezkumným postupem podle č. 30c odst. 2“.

Pozměňovací návrh 26

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod - 1 d (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(-1d)

V článku 3 g, čl. 5 odst. 1 písm. d), čl. 6 odst. 2 písm. c), čl. 10a odst. 2 druhém pododstavci, čl. 14 odst. 2, 3 a 4, čl. 19 odst. 1 a 4 a v čl. 29a odst. 4 se slovo „nařízení“ nahrazuje slovem „akt“ s příslušnými gramatickými změnami.

Pozměňovací návrh 28

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod - 1 f (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 3 – písm. h

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

(-1f)

V článku 3 se písmeno h) nahrazuje tímto:

„h)

‚novým účastníkem na trhu‘ rozumí:

„h)

‚novým účastníkem na trhu‘ rozumí:

jakékoli zařízení provádějící jednu či více činností uvedených v příloze I, které obdrželo povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů poprvé po 30. červnu 2011 ,

jakékoli zařízení provádějící jednu či více činností uvedených v příloze I, které obdrželo povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů poprvé po 30. červnu 2018 ,

jakékoli zařízení poprvé provádějící činnost, jež je v souladu s čl. 24 odst. 1 nebo 2 zahrnuta v systému Společenství , nebo

jakékoli zařízení poprvé provádějící činnost, jež je v souladu s čl. 24 odst. 1 nebo 2 zahrnuta v systému Unie , nebo

jakékoli zařízení provádějící jednu či více činností uvedených v příloze I nebo činnost, jež je v souladu s čl. 24 odst. 1 nebo 2 zahrnuta v systému Společenství , které bylo rozsáhle rozšířeno po 30. červnu 2011 , pouze pokud jde o toto rozšíření.“;

jakékoli zařízení provádějící jednu či více činností uvedených v příloze I nebo činnost, jež je v souladu s čl. 24 odst. 1 nebo 2 zahrnuta v systému Unie , které bylo rozsáhle rozšířeno po 30. červnu 2018 , pouze pokud jde o toto rozšíření.“;

Pozměňovací návrh 29

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod - 1 g (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 3 – písm. u a (nové)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(-1 g)

V článku 3 se doplňuje nové písmeno, které zní:

 

„ua)

‚malým producentem emisí‘ rozumí zařízení s nízkými emisemi provozované malým nebo středním podnikem  (1a) , pokud splňuje alespoň jedno z následujících kritérií:

průměrné roční ověřené emise tohoto zařízení nahlášené danému příslušnému orgánu během obchodovacího období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2, dosahovaly méně než ekvivalent 50 000 tun oxidu uhličitého za rok;

očekává se, že údaje o průměrných ročních emisích uvedených pod první odrážkou nejsou k dispozici pro dané zařízení nebo je již nelze použít pro dané zařízení z důvodu změn hranic zařízení nebo změn provozních podmínek zařízení, ale roční emise tohoto zařízení pro dalších pět let s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 budou nižší než ekvivalent 50 000  tun oxidu uhličitého za rok.“

Pozměňovací návrh 30

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod - 1 h (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 3 c – odst. 2

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

(-1h)

V článku 3c se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Pro období uvedené v čl. 13 odst. 1 počínající dnem 1. ledna 2013, a nedojde-li k žádným změnám v návaznosti na přezkum podle čl. 30 odst. 4, pro každé následující období se celkové množství povolenek, které mají být přiděleny provozovatelům letadel, rovná 95 % historických emisí z letectví vynásobených počtem let v daném období.

„2.   Pro období uvedené v čl. 13 odst. 1 počínající dnem 1. ledna 2013, a nedojde-li k žádným změnám v návaznosti na přezkum podle čl. 30 odst. 4, pro každé následující období se celkové množství povolenek, které mají být přiděleny provozovatelům letadel, rovná 95 % historických emisí z letectví vynásobených počtem let v daném období.

 

Celkové množství povolenek, které mají být v roce 2021 přiděleny provozovatelům letadel, je o 10 % nižší než průměrný počet přidělených povolenek na období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2016 a poté se každoročně sníží v takové míře jako celkový strop systému EU ETS uvedený v čl. 10 odst. 1 druhém pododstavci, tak aby byl strop pro odvětví letecké dopravy více v souladu s jinými odvětvími systému EU ETS do roku 2030.

 

V případě činnosti v rámci letecké dopravy na letiště v zemích mimo EHS a z těchto letišť může být množství povolenek přidělovaných od roku 2021 upraveno s přihlédnutím k budoucímu celosvětovému tržními mechanismu, na němž se dohodla Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) na svém 39. zasedání. Komise předloží do roku 2019 Evropskému parlamentu a legislativní Radě návrh týkající se uvedených činností po 40. zasedáním organizace ICAO.

Tento procentní podíl lze přezkoumat v rámci všeobecného přezkumu této směrnice.

Tento procentní podíl lze přezkoumat v rámci všeobecného přezkumu této směrnice.“

Pozměňovací návrh 31

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod - 1 i (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 3 c – odst. 4

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

(-1i)

V čl. 3c odst. 4 se poslední věta nahrazuje tímto:

Toto rozhodnutí bude posouzeno výborem uvedeným v čl.  23 odst. 1.

Toto rozhodnutí bude posouzeno výborem uvedeným v čl.  30c odst. 1.

Pozměňovací návrh 32

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod - 1 j (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 3 d – odst. 2

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

(-1j)

V článku 3d se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Od 1. ledna 2013 se vydraží 15 % povolenek . Tento procentní podíl lze v rámci všeobecného přezkumu této směrnice zvýšit .“

„2.   Od 1. ledna 2021 se vydraží 50 % povolenek.“

Pozměňovací návrh 33

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 3 d – odst. 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(1)

čl. 3d odst. 3 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

(1)

článku 3d se odstavec 3 nahrazuje tímto:

 

„Komisi je svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23 .“

 

'3.    „Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem  30b za účelem doplnění této směrnice na základě podrobných ustanovení pro dražby povolenek, které nemusejí být vydány zdarma podle odstavců 1 a 2 tohoto článku nebo čl. 3f odst. 8, prováděné členskými státy. Množství povolenek, které mají v každém období jednotlivé členské státy vydražit, je úměrné jejich podílu na celkovém množství emisí způsobených letectvím ve všech členských státech za referenční rok, za který byla podána zpráva podle čl. 14 odst. 3 ověřená podle článku 15. Pro období uvedené v čl. 3c odst. 1 je referenčním rokem rok 2010 a pro každé následující období uvedené v článku 3c je referenčním rokem kalendářní rok končící 24 měsíců před začátkem období, k němuž se dražba vztahuje.“

Pozměňovací návrh 34

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 1 a (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 3 d – odst. 4 – pododstavec 1

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

(1a)

V článku 3d odst. 4 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„4.    Způsob použití příjmů z dražby povolenek určí členské státy . Všechny příjmy se využijí za účelem boje proti změně klimatu v EU a třetích zemích mimo jiné na opatření ke snižování emisí skleníkových plynů, na přizpůsobení se dopadům změny klimatu v EU a ve třetích zemích, zejména v rozvojových zemích, na financování výzkumu a vývoje v oblasti zmírňování a přizpůsobování se, včetně letectví a letecké dopravy, na snížení emisí prostřednictvím dopravy s nízkými hodnotami emisí a na pokrytí nákladů na správu systému. Výnosy z dražeb by měly být použity také na financování příspěvků do Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii a opatření proti odlesňování.“

 

„4.    Všechny příjmy se využijí za účelem boje proti změně klimatu v EU a třetích zemích mimo jiné na opatření ke snižování emisí skleníkových plynů, na přizpůsobení se dopadům změny klimatu v EU a ve třetích zemích, zejména v rozvojových zemích, na financování výzkumu a vývoje v oblasti zmírňování a přizpůsobování se, včetně letectví a letecké dopravy, na snížení emisí prostřednictvím dopravy s nízkými hodnotami emisí a na pokrytí nákladů na správu systému Unie . Výnosy z dražby mohou být použity také na financování příspěvků do Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii a na opatření proti odlesňování.“

Pozměňovací návrh 35

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 1 b (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 1 – odst. 1 a (nový)

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

(1b)

V článku 3e se doplňuje nový odstavec, který zní:

„1a.     Od roku 2021 nelze odvětví letectví přidělovat na základě této směrnice žádné bezplatné povolenky, pokud to není potvrzeno na základě následného rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, jelikož v usnesení organizace ICAO č. A-39/3 se uvádí, že tržní opatření má platit od roku 2021. V této souvislosti vezmou spolutvůrci právních předpisů v úvahu interakci mezi tržním opatřením a systémem EU ETS.“

Pozměňovací návrh 36

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 2 a (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Kapitola II a (nová)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(2a)

Vkládá se nová kapitola, která zní:

 

„KAPITOLA IIa

 

Začlenění lodní dopravy v případě absence pokroku na mezinárodní úrovni

 

Článek 3ga

Úvod

Pokud nebude existovat srovnatelný systém fungující v rámci IMO, budou od roku 2021 emise CO2 uvolněné v přístavech Unie a v průběhu cest do těchto přístavů a z nich započítány prostřednictvím systému uvedeného v této kapitole, který má být funkční od roku 2023.

 

Článek 3gb

Oblast působnosti

Od 1. ledna 2023 se ustanovení této kapitoly vztahují v souladu s ustanoveními nařízení (EU) 2015/757 na přidělování a vydávání povolenek, pokud jde o emise CO2 pocházející z lodí, které se nacházejí v přístavech spadajících do jurisdikce členského státu, připlouvají do nich nebo z nich odplouvají. Články 12 a 16 se vztahují na činnost v rámci námořní dopravy stejným způsobem jako na jinou činnost.

 

Článek 3gc

Dodatečné povolenky pro námořní odvětví

Do 1. srpna 2021 Komise přijme v souladu s článkem 30b za účelem doplnění této směrnice akty v přenesené pravomoci, v nichž stanoví celkové množství povolenek pro námořní odvětví v souladu s ostatními odvětvími, metodu přidělování povolenek námořnímu odvětví prostřednictvím dražeb a zvláštní ustanovení týkající se členského státu správy. Poté, co bude námořní odvětví zahrnuto do systému EU ETS, zvýší se celkové množství povolenek o toto množství.

20 % příjmů získaných z dražby povolenek podle článku 3gd se prostřednictvím fondu zřízeného podle tohoto článku (‚Námořní klimatický fond‘) použije na zvyšování energetické účinnosti a podporu investic do inovativních technologií s cílem snížit emise CO2 v námořním odvětví, včetně pobřežní plavby a přístavů.

 

Článek 3gd

Námořní klimatický fond

1.     Na úrovni Unie se zřizuje fond na kompenzaci emisí z námořního odvětví, zvýšení energetické účinnosti a usnadnění investic do inovativních technologií s cílem snížit emise CO2 pocházejících z námořního odvětví.

2.     Provozovatelé plavidel mohou dobrovolně hradit do fondu roční členský příspěvek v souladu s jejich celkovým objemem emisí vykázaným za předchozí kalendářní rok podle nařízení (EU) 2015/757. Odchylně od čl. 12 odst. 3 fond odevzdá povolenky hromadně jménem provozovatelů lodí, kteří jsou členy fondu. Fond stanoví výši příspěvku na tunu emisí vždy do 28. února, přičemž tato výše musí dosahovat alespoň úrovně tržní ceny povolenek v předchozím roce.

3.     Fond získá povolenky odpovídající kolektivnímu celkovému množství emisí svých členů v předchozím kalendářním roce a odevzdá je vždy do 30. dubna každého roku do registru zřízeného podle článku 19 za účelem jejich následného zrušení. Příspěvky se zveřejňují.

4.     Fond pomocí příjmů podle čl. 30gc rovněž zvyšuje energetickou účinnost a usnadňuje investice do inovativních technologií s cílem snížit emise CO2 v námořním odvětví, mj. emise z pobřežní plavby a přístavů. Veškeré investice podporované fondem se zveřejní a jsou v souladu s cíli této směrnice.

5.     Komisi je svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b s cílem doplnit tuto směrnici, pokud jde o uplatňování tohoto článku.

 

Článek 3ge

Mezinárodní spolupráce

Pokud bude dosaženo mezinárodní dohody o globálních opatřeních ke snížení emisí skleníkových plynů pocházejících z námořního odvětví, Komise tuto směrnici přezkoumá a v případě potřeby navrhne změny, aby zajistila soulad směrnice s touto mezinárodní dohodou.“

Pozměňovací návrh 37

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 2 b (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 1 – pododstavec 1 – písm. d a (nové)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(2b)

V článku 5 prvním pododstavci se vkládá následující bod:

„da)

veškeré technologie CCU, které se budou používat v zařízeních s cílem pomoci při snižování emisí“,

Pozměňovací návrh 38

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 2 c (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 6 – odst. 2 – písm. e a a e b (nové)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(2c)

V čl. 6 odst. 2 se doplňují nová písmena, která znějí:

„ea)

veškeré právní požadavky týkající se sociální odpovědnosti a vykazování, aby bylo zajištěno rovné a účinné provádění právní úpravy v oblasti životního prostředí a zajištěno, aby příslušné orgány a zúčastněné strany, včetně zástupců pracovníků a zástupců občanské společnosti a místních komunit, měly přístup ke všem relevantním informacím, jak je stanoveno v Aarhuské úmluvě a provedeno v právních předpisech Unie a členských států, včetně této směrnice;

eb)

povinnost zveřejnit každým rokem vyčerpávající informace, pokud jde o boj proti změně klimatu a dosahování souladu se směrnicemi Unie v oblasti ochrany životního prostředí a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; tyto informace jsou přístupné zástupcům pracovníků a zástupcům občanské společnosti z místních společenství v blízkosti zařízení.“

Pozměňovací návrh 39

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 2 d (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Článek 7

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

(2d)

Článek 7 se nahrazuje tímto:

Článek 7

Článek 7

Provozovatel uvědomí příslušný orgán o veškerých plánovaných změnách povahy nebo fungování zařízení nebo o rozšíření či výrazném snížení jeho kapacity, které mohou vyžadovat aktualizaci povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů. Příslušný orgán povolení případně aktualizuje. Pokud dojde ke změně totožnosti provozovatele zařízení, příslušný orgán aktualizuje povolení a zahrne do něj jméno adresu nového provozovatele.“

Provozovatel bez zbytečného prodlení uvědomí příslušný orgán o veškerých plánovaných změnách povahy nebo fungování zařízení nebo o rozšíření či výrazném snížení jeho kapacity, které mohou vyžadovat aktualizaci povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů. Příslušný orgán povolení případně aktualizuje. Dojde-li ke změně totožnosti provozovatele zařízení, příslušný orgán povolení aktualizuje s uvedením příslušné totožnosti kontaktních údajů nového provozovatele.“

Pozměňovací návrh 142

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 3

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 9 – odstavce 2 a 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Od roku 2021 bude lineární faktor roven 2,2  %.

Od roku 2021 bude lineární faktor roven 2,2  % a bude monitorován tak, aby k jeho zvýšení na 2,4  % došlo nejdříve v roce 2024 .

Pozměňovací návrh 41

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4– písm. a

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 1 – pododstavec 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

a)

v odstavci 1 se vkládají tři nové pododstavce, které zní:

a)

odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.     Od roku 2019 členské státy všechny povolenky, které nejsou přiděleny bezplatně v souladu s články 10a a 10c a nejsou umístěny do rezervy tržní stability, buď vydraží, nebo zruší.“

Pozměňovací návrh 42

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. a

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 1 – pododstavec 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Od roku 2021 bude podíl povolenek, které mají být členskými státy draženy, 57 %.

Od roku 2021 bude podíl povolenek, které mají být draženy nebo zrušeny , tvořit 57 %, přičemž se tento podíl v průběhu celého desetiletého období počínajícího 1. lednem 2021 sníží podle čl. 10a odst. 5 nejvýše o pět procentních bodů. Tato úprava bude v souladu s odst. 2 prvním pododstavcem písm. a) provedena pouze ve formě snížení objemu dražených povolenek. Pokud k úpravě nedojde nebo pokud je k provedení úpravy zapotřebí méně než pět procentních bodů, zbývající objem povolenek se zruší. Toto zrušení nepřesáhne 200 milionů povolenek.

Pozměňovací návrh 43

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. a

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 1 – pododstavec 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

2 % z celkového množství povolenek mezi lety 2021 a 2030 budou dražena za účelem zřízení fondu na zlepšení energetické účinnosti a modernizaci energetických soustav vybraných členských států, jak je stanoveno v článku 10d této směrnice („Modernizační fond“).

2 % z celkového množství povolenek mezi lety 2021 a 2030 budou dražena za účelem zřízení fondu na zlepšení energetické účinnosti a modernizaci energetických soustav vybraných členských států, jak je stanoveno v článku 10d této směrnice („Modernizační fond“). Objem povolenek uvedený v tomto pododstavci je součástí 57 % podílu povolenek určených k dražbě, jak je uvedeno v druhém pododstavci.

Pozměňovací návrh 44

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. a

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 1 – pododstavec 3 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Kromě toho budou 3 % celkového objemu povolenek, které mají být vydány mezi lety 2021 a 2030, vydraženy s cílem kompenzovat odvětví nebo pododvětví, která jsou vystavena skutečnému riziku úniku uhlíku v důsledku značných nepřímých nákladů, které vznikají promítáním nákladů souvisejících s emisemi skleníkových plynů do cen elektřiny, jak je uvedeno v čl. 10a odst. 6 této směrnice. Dvě třetiny objemu povolenek uvedeného v tomto pododstavci je součástí 57 % podílu povolenek určených k dražbě, jak je uvedeno v druhém pododstavci.

Pozměňovací návrh 45

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. a

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 1 – pododstavec 3 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Od 1. ledna 2021 se zřizuje Fond pro spravedlivou transformaci, který doplní Evropský fond pro regionální rozvoj a Evropský sociální fond a bude financován prostřednictvím sdružení 2 % příjmů z dražeb.

 

Příjmy z těchto aukcí zůstávají na úrovni Unie a budou využity k podpoře regionů, v nichž je vysoký podíl pracovníků zaměstnán v odvětvích závislých na uhlíku a HDP na obyvatele je výrazně pod průměrnou úrovní Unie. Taková opatření musejí respektovat zásadu subsidiarity.

 

Tyto příjmy z dražeb určené na spravedlivou transformaci lze využívat různými způsoby, např.:

 

na reorganizaci, příp. vytváření mobilních buněk,

 

na vzdělávací/školící iniciativy zaměřené na rekvalifikaci pracovníků a zvyšování jejich kvalifikace,

 

na podporu při hledání zaměstnání,

 

na zakládání podniků a

 

na kontrolní a preventivní opatření, jež by zamezila negativnímu dopadu restrukturalizace na fyzické a duševní zdraví nebo jej minimalizovala.

 

Vzhledem k tomu, že základní činnosti, které mají být financovány z Fondu pro spravedlivou transformaci, úzce souvisejí s trhem práce, budou do řízení fondu vycházejícího z modelu výboru Evropského sociálního fondu aktivně zapojeni i sociální partneři, přičemž klíčovým požadavkem pro získání prostředků na projekty bude účast místních sociálních partnerů.

Pozměňovací návrh 46

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. a

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 1 – pododstavec 4

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Celkové zbývající množství povolenek, které mají být členskými státy draženy, se rozdělí v souladu s odstavcem 2.

Celkové zbývající množství povolenek, které mají být členskými státy draženy, se po odečtení množství uvedeného prvním pododstavci čl. 10a odst. 8 rozdělí v  souladu s odstavcem 2.

Pozměňovací návrh 47

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. a

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 1 – pododstavec 4 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Dne 1. ledna 2021 bude zrušeno 800 milionů povolenek umístěných do rezervy tržní stability.

Pozměňovací návrh 48

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. b – bod ii

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 2 – písm. b

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

b)

10 % celkového množství povolenek, které mají být vydraženy, se rozdělí mezi vybrané členské státy na účely solidarity a růstu ve Společenství, čímž se zvýší množství povolenek, které tyto členské státy draží podle písmene a), o procentní podíly uvedené v příloze IIa.

b)

10 % celkového množství povolenek, které mají být vydraženy, se rozdělí mezi vybrané členské státy na účely solidarity a růstu ve Společenství, čímž se zvýší množství povolenek, které tyto členské státy draží podle písmene a), o procentní podíly uvedené v příloze IIa. Pokud jde o členské státy, které mají nárok na využívání Modernizačního fondu podle článku 10d, jejich podíl povolenek uvedený v příloze IIa bude převeden do jejich podílu v Modernizačním fondu.

Pozměňovací návrh 49

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. b a (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 3 – návětí

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

ba)

v odstavci 3 se návětí nahrazuje tímto:

„3.   Členské státy určí způsob, jakým mají být využity výnosy z dražeb povolenek. Alespoň 50 % výnosů z dražeb povolenek podle odstavce 2 včetně všech výnosů z dražeb povolenek uvedených v odst. 2 prvním pododstavci písm. b) a c), anebo ekvivalent těchto výnosů ve finanční hodnotě, se použije k jednomu nebo více z těchto účelů:“

 

„3.   Členské státy určí způsob, jakým mají být využity výnosy z dražeb povolenek. 100 % z celkových výnosů z dražeb povolenek podle odstavce 2 anebo ekvivalent těchto výnosů ve finanční hodnotě, se použije k jednomu nebo více z těchto účelů:“

Pozměňovací návrh 50

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. b b (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 3 – písm. b

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

bb)

v odstavci 3 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b)

na vývoj v oblasti energie z obnovitelných zdrojů s cílem splnit závazek Společenství pokrýt do roku 2020 20 % svých energetických potřeb energií z obnovitelných zdrojů a na vývoj dalších technologií, které přispívají k přechodu na bezpečné a udržitelné nízkouhlíkové hospodářství k e splnění závazku Společenství zvýšit do roku 2020 energetickou účinnost o 20 % ;“

 

„b)

na vývoj v oblasti energie z obnovitelných zdrojů s cílem splnit závazek Unie ohledně energií z obnovitelných zdrojů do roku 2030 a na vývoj dalších technologií, které přispívají k přechodu na bezpečné a udržitelné nízkouhlíkové hospodářství a k splnění závazku Unie zvýšit do roku 2030 energetickou účinnost na úrovně stanovené v příslušných legislativních aktech ;“

Pozměňovací návrh 51

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. b c (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 3 – písm. f

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

bc)

v odstavci 3 se písmeno f) nahrazuje tímto:

„f)

na podněcování k přechodu na ty způsoby dopravy, které produkují nízké emise uhlíku, a na veřejnou hromadnou dopravu ;“

 

„f)

na podněcování k přechodu na ty způsoby dopravy, které produkují nízké emise uhlíku, a na podporu elektrifikovaných způsobů dopravy, jako jsou železnice nebo jiná elektrifikovaná pozemní doprava, (pokud nejsou náklady na CO2 podobným způsobem zohledněny v případě jiných způsobů povrchové dopravy), a to s přihlédnutím k jejich nepřímým nákladům v rámci systému EU ETS ;“

Pozměňovací návrh 52

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. b d (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 3 – písm. h

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

bd)

v odstavci 3 se písmeno h) nahrazuje tímto:

„h)

na opatření, jejichž cílem je zvýšit energetickou účinnost a zlepšit izolaci nebo poskytnout finanční podporu na řešení sociálních aspektů v domácnostech s nižšími a středními příjmy;“

 

„h)

na opatření, jejichž cílem je zvýšit energetickou účinnost , rozšířit systémy dálkového vytápění a zlepšit izolaci nebo poskytnout finanční podporu na řešení sociálních aspektů v domácnostech s nižšími a středními příjmy;“

Pozměňovací návrh 53

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. c

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 3– písm. j

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

j)

na financování finančních opatření ve prospěch odvětví nebo pododvětví, která jsou vystavena skutečnému riziku úniku uhlíku v důsledku značných nepřímých nákladů, jež jsou skutečně vynaloženy na náklady spojené s emisemi skleníkových plynů promítnuté do cen elektřiny, za předpokladu, že tato opatření splňují podmínky stanovené v čl. 10a odst. 6;

j)

na financování finančních opatření ve prospěch odvětví nebo pododvětví, která jsou vystavena skutečnému riziku úniku uhlíku v důsledku značných nepřímých nákladů, jež jsou skutečně vynaloženy na náklady spojené s emisemi skleníkových plynů promítnuté do cen elektřiny, za předpokladu, že na tento účel nebude použito více než 20 % příjmů a že  tato opatření splňují podmínky stanovené v čl. 10a odst. 6;

Pozměňovací návrh 54

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. c

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 3 – bod 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

l)

na podporování rozvoje dovedností a přesměrování pracovní síly dotčené přesunem pracovních míst při dekarbonizaci ekonomiky , a to v úzké spolupráci se sociálními partnery.

l)

na zmírnění sociálního dopadu dekarbonizace jejich ekonomiky a na podporování rozvoje dovedností a přesměrování pracovní síly dotčené přesunem pracovních míst, a to v úzké spolupráci se sociálními partnery.

Pozměňovací návrh 55

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4– písm. c a (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 3 – pododstavec 1 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

ca)

v odstavci 3 se vkládá nový pododstavec, který zní:

„Tyto informace se poskytují na základě standardizovaného vzoru, který připraví Komise, a týkají se mimo jiné využití příjmů z dražeb pro jednotlivé kategorie a doplňkovosti využívání fondů. Komise tyto informace zveřejní na svých internetových stránkách.“

Pozměňovací návrh 56

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. c b (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 3 – pododstavec 2

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

cb)

v odstavci 3 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Má se za to, že členské státy dosáhly souladu s tímto odstavcem, pokud zavedly a uplatňují politiky daňové nebo finanční podpory, zejména ve vztahu k rozvojovým zemím, anebo vnitrostátní regulační politiky na posílení finanční podpory, které jsou vytvořeny pro účely uvedené v prvním pododstavci a které představují hodnotu odpovídající alespoň 50 % výnosů z dražeb povolenek podle odstavce 2, včetně všech výnosů z dražeb povolenek uvedených v odst. 2 prvním pododstavci písm. b) a c) .“

 

„Má se za to, že členské státy dosáhly souladu s tímto odstavcem, pokud zavedly a uplatňují politiky daňové nebo finanční podpory, zejména ve vztahu k rozvojovým zemím, anebo vnitrostátní regulační politiky na další posílení finanční podpory, které jsou vytvořeny pro účely uvedené v prvním pododstavci a které představují hodnotu odpovídající 100 % výnosů z dražeb povolenek podle odstavce 2, a pokud informovaly o svých opatřeních na základě standardizovaného vzoru poskytnutého Komisí .“

Pozměňovací návrh 57

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. d

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 4 – pododstavce 1,2 a 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

d)

v odstavci 4 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

d)

v odstavci 4 se první, druhý a třetí pododstavec nahrazují tímto:

 

„Komisi je svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23.“

 

4 .   „Komisi je svěřena pravomoc přijmout v souladu s článkem 30b akty v přenesené pravomoci, které by doplňovaly tuto směrnici a které by obsahovaly podrobná ustanovení týkající se termínu, správy a dalších stránek dražby, tak aby bylo zajištěno, že se budou provádět otevřeně, transparentně, jednotně a bez diskriminace. Tento proces proto musí být předvídatelný, zejména pokud jde o načasování a sled dražeb a o předpokládaný objem povolenek, jež budou v dražbách nabízeny. Pokud se na základě posouzení jednotlivých průmyslových odvětví ukáže, že se neočekává žádný významný dopad na odvětví nebo pododvětví vystavená značnému riziku úniku uhlíku, může Komise ve výjimečných případech upravit harmonogram na období uvedené v čl. 13 odst. 1, které začíná dnem 1. ledna 2013, tak aby bylo zajištěno řádné fungování trhu. Komise provede nanejvýš jednu takovou úpravu pro maximální počet 900 milionů povolenek.

Dražby se pořádají tak, aby bylo zajištěno:

a)

že provozovatelé, a zejména malé a střední podniky, na které se vztahuje systém EU ETS, mají k dražbám plný, náležitý a spravedlivý přístup;

b)

že všichni účastníci dražeb mají ve stejný okamžik přístup ke stejným informacím a že z jejich strany nedochází k narušování dražeb;

c)

že organizace dražeb a účast na nich je efektivní z hlediska nákladů a že se předchází zbytečným administrativním nákladům; a

d)

že malí producenti mají přístup k povolenkám.“;

Pozměňovací návrh 58

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. d a (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 4 – pododstavec 4 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

da)

v odstavci 4 se vkládá nový pododstavec, který zní:

„Každé dva roky oznámí členské státy Komisi uzavření kapacity na výrobu elektřiny na svém území z důvodu vnitrostátních opatření. Komise vypočítá odpovídající počet povolenek, které toto uzavření představuje a informuje o něm členské státy. Členské státy mohou zrušit odpovídající objem povolenek z celkového množství povolenek rozděleného v souladu s odstavcem 2.“

Pozměňovací návrh 59

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 4 – písm. d b (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 – odst. 5

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

db)

odstavec 5 se nahrazuje tímto:

„5.   Komise sleduje fungování evropského trhu uhlíkem . Každoročně překládá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o fungování evropského trhu s uhlíkem , která se týká i provádění dražeb, likvidity a obchodovaných objemů. Členské státy případě nutnosti zajistí, aby byly Komisi poskytnuty veškeré příslušné informace nejpozději dva měsíce předtím, než Komise zprávu přijme.“

 

„5.   Komise sleduje fungování systému EU ETS . Každoročně překládá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o  jeho fungování, která se týká i provádění dražeb, likvidity a obchodovaných objemů. Zpráva se věnuje také interakci mezi systémem EU ETS a dalšími opatřeními Unie oblasti klimatu a energetiky, včetně toho, jakým způsobem tato opatření ovlivňují rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou v rámci tohoto systému a zda jsou v souladu s cíli Unie v oblasti klimatu a energetiky na roky 2030 a 2050. Ve zprávě je zohledněno také riziko úniku uhlíku a jeho vliv na investice v rámci Unie. Členské státy zajistí, aby byly Komisi poskytovány veškeré příslušné informace nejpozději dva měsíce předtím, než Komise zprávu přijme.“

Pozměňovací návrh 60

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. a

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 1 – pododstavce 1 a 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

a)

v odstavci 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

a)

v odstavci 1 se první a druhý pododstavec nahrazuje tímto:

 

„Komisi je svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci v  souladu s článkem 23 . Tento akt rovněž stanoví dodatečné přidělování z rezervy pro nové účastníky na trhu v souvislosti s významnými zvýšeními výroby tím , že se uplatní stejné prahové hodnoty a úpravy přidělování jako případě částečných ukončení provozu .“

 

„1.     Komisi je svěřena pravomoc přijmout v souladu s článkem 30b akt v přenesené pravomoci , který by doplňoval tuto směrnici a který by se týkal celounijních plně harmonizovaných opatření k přidělování povolenek uvedených odstavcích 4, 5 a 7, včetně veškerých opatření nutných k jednotnému uplatňování odstavce 19 . Tento akt rovněž stanoví dodatečné přidělování z rezervy pro nové účastníky na trhu v souvislosti s významnými změnami výroby . Stanoví zejména , že každý alespoň 10 % pokles nebo nárůst výroby vyjádřený jako klouzavý průměr ověřených údajů o výrobě za dva předcházející roky ve srovnání s výrobní činností, o níž se informuje v souladu s článkem 11, je upraven podle odpovídajícího objemu povolenek tak, že povolenky budou začleněny do rezervy uvedené odstavci 7, nebo že budou z této rezervy uvolněny .

Při vypracovávání aktu v přenesené pravomoci uvedeného v prvním pododstavci Komise přihlédne k nutnosti omezit administrativní náročnost a zabránit možnosti manipulace se systémem. Za tímto účelem může případně využít flexibilní uplatňování prahových hodnot stanovených v tomto odstavci, pokud to je vzhledem ke konkrétním okolnostem odůvodněno.

Pozměňovací návrh 61

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. a a (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 1 – pododstavec 3

Dosavadní znění

Pozměňovací návrh

 

aa)

v odstavci 1 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

„Opatření uvedená v prvním pododstavci v možném rozsahu určí předem stanovené referenční hodnoty pro celé Společenství , aby se přidělování uskutečňovalo způsobem, který motivuje ke snižování emisí skleníkových plynů a k energeticky účinným technikám, přičemž tam, kde jsou příslušná zařízení k dispozici, se zohlední nejúčinnější techniky, náhražky, alternativní výrobní procesy, vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny, účinné způsoby využívání energie z odpadních plynů, využívání biomasy a  zachytávání a ukládání oxidu uhličitého . Žádné bezplatné povolenky se nepřidělují na výrobu elektřiny, s výjimkou případů, na které se vztahuje článek 10c, a elektřiny vyráběné z odpadních plynů.“

 

„Opatření uvedená v prvním pododstavci v možném rozsahu určí předem stanovené referenční hodnoty pro celou Unii , aby se přidělování uskutečňovalo způsobem, který motivuje ke snižování emisí skleníkových plynů a k energeticky účinným technikám, přičemž tam, kde jsou příslušná zařízení k dispozici, se zohlední nejúčinnější techniky, náhražky, alternativní výrobní procesy, vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny, účinné způsoby využívání energie z odpadních plynů, využívání biomasy a  zachycování a ukládání CO2 a jeho zachycování a využívání . Žádné bezplatné povolenky se nepřidělují na výrobu elektřiny, s výjimkou případů, na které se vztahuje článek 10c, a elektřiny vyráběné z odpadních plynů.“

Pozměňovací návrh 62

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. b

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 2 – pododstavec 3 – návětí

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Hodnoty referenčních úrovní pro bezplatné povolenky se upraví, aby nedocházelo k neočekávaným ziskům a aby odrážely technologický pokrok v období 2007–2008 a každém pozdějším obdobím, pro něž jsou určeny bezplatné povolenky v souladu s čl. 11 odst. 1. Tato úprava sníží hodnoty referenčních úrovní stanovených aktem přijatým podle článku 10a o 1 % hodnoty, jež byla stanovena na základě údajů z let 2007–2008, pro každý rok mezi rokem 2008 a středem příslušného období přidělování bezplatných povolenek, s výjimkou případů, kdy

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b s cílem doplnit tuto směrnici, pokud jde o stanovení přepracovaných referenčních hodnot pro přidělování bezplatných povolenek. Tyto akty jsou v souladu s akty v přenesené pravomoci přijatými podle odstavce 1 tohoto článku a splňují následující podmínky:

Pozměňovací návrh 63

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. b

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 2 – pododstavec 3 – bod -i (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

-i)

Pro období mezi lety 2021 a 2025 se referenční hodnoty stanoví na základě informací předložených podle článku 11 pro roky 2016–2017;

Pozměňovací návrh 64

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. b

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 2 – pododstavec 3 – bod -i a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(-ia)

Na základě srovnání referenčních hodnot vycházejících z těchto informací s referenční hodnotou uvedenou v rozhodnutí Komise 2011/278/EU stanoví Komise roční míru snížení pro každou referenční hodnotu a použije ji na referenční hodnoty platné v období let 2013–2020 pro každý rok mezi lety 2008 a 2023 ke stanovení referenčních hodnot pro roky 2021–2025.

Pozměňovací návrh 65

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. b

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10a – odst. 2 – pododstavec 3 – bod i

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(i)

Komise na základě informací předložených podle článku 11 určí, zda jsou hodnoty pro každou referenční úroveň vypočtenou pomocí zásad stanovených v článku 10a za rok vyšší nebo nižší o 0,5  % hodnoty z let 2007–2008. Pokud ano, upraví se dotyčná hodnota referenční úrovně pro každý rok mezi rokem 2008 a středem období, pro které mají být přiděleny bezplatné povolenky, a to buď o 0,5  %, nebo o 1,5  %;

i)

Pokud na základě informací předložených podle článku 11 míra zlepšení nepřekročuje hodnotu 0,25  %, je referenční hodnota v případě každého roku v letech 2008 a 2023 snížena období 2021–2025 o toto procento;

Pozměňovací návrh 66

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. b

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 2 – pododstavec 3 – bod i i

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(ii)

se upraví odchylně hodnoty referenčních úrovní pro aromatické látky, vodík a syntetický plyn, a to o stejné procento jako referenční úrovně rafinérií, neboť cílem je zachování rovných podmínek pro výrobce těchto produktů.

(ii)

Pokud na základě informací předložených podle článku 11 míra zlepšení překročí hodnotu 1,75  %, je referenční hodnota v případě každého roku mezi lety 2008 a 2023 snížena v období 2021–2025 o toto procento.

Pozměňovací návrh 67

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. b

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 2 – pododstavec 4

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Komise přijme za tímto účelem prováděcí akt v souladu s článkem 22a.

vypouští se

Pozměňovací návrh 68

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. b a (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 2 – pododstavec 3 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

ba)

v odstavci 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Pro období mezi lety 2026 a 2030 se referenční hodnoty stanovují stejným způsobem na základě informací předložených v souladu s článkem 11 pro roky 2021–2022 a s roční mírou snížení platnou pro každý rok mezi lety 2008 a 2028.“

Pozměňovací návrh 69

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. b b (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 2 – pododstavec 3 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

bb)

v odstavci 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

ii)

se upraví odchylně hodnoty referenčních úrovní pro aromatické látky, vodík a syntetický plyn, a to o stejné procento jako referenční úrovně rafinérií, neboť cílem je zachování rovných podmínek pro výrobce těchto produktů.

 

„se upraví odchylně hodnoty referenčních úrovní pro aromatické látky, vodík a syntetický plyn, a to o stejné procento jako referenční úrovně rafinérií, neboť cílem je zachování rovných podmínek pro výrobce těchto produktů.“

Pozměňovací návrh 165

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. b c (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10a – odst. 3

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

bc)

v odstavci 3 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

S výhradou odstavců 4 a 8 a bez ohledu na článek 10c se bezplatné povolenky nepřidělují výrobcům elektřiny, zařízením na zachytávání CO2, přepravnímu potrubí CO2 ani úložištím CO2.

 

S výhradou odstavců 4 a 8 a bez ohledu na článek 10c se bezplatné povolenky nepřidělují výrobcům elektřiny, zařízením na zachytávání CO2, přepravnímu potrubí CO2 ani úložištím CO2. Výrobci elektřiny, kteří vyrábějí elektřinu z odpadních plynů, nejsou výrobci elektřiny ve smyslu čl. 3 písm. u) této směrnice. Při výpočtu referenčních úrovní se zohlední celkový objem uhlíku v odpadních plynech využívaných pro výrobu elektřiny.

Pozměňovací návrh 70

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. b d (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 4

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

bd)

odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4.   Bezplatné povolenky se přidělují na dálkové vytápění a vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny ve smyslu směrnice 2004/8/ES v případě hospodářsky odůvodněných žádostí, pokud jde o vytápění či chlazení. V každém roce následujícím po roce 2013 se celkové množství povolenek přidělených těmto zařízením a týkajících se tohoto tepla upraví o lineární faktor uvedený v článku 9.“

 

„4.   Bezplatné povolenky se přidělují na dálkové vytápění a vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny ve smyslu směrnice 2004/8/ES v případě hospodářsky odůvodněných žádostí, pokud jde o vytápění či chlazení.“

Pozměňovací návrh 71

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. c

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 5

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Aby byl dodržen dražební podíl stanovený v článku 10, pokud součet bezplatných povolenek za každý rok, ve kterém součet bezplatných povolenek nedosáhne maximální úrovně, která odpovídá dražebnímu podílu členského státu , se zbývající povolenky do této úrovně použijí k zabránění nebo omezení snížení počtu bezplatných povolenek odpovídajícího dražebnímu podílu členského státu v následujících letech. Je-li však dosaženo maximální úrovně, bezplatné povolenky se upraví odpovídajícím způsobem . Každá taková úprava se provede jednotně.

5.    Pokud součet bezplatných povolenek v daném roce nedosáhne maximální úrovně, která odpovídá dražebnímu podílů členského státu uvedenému v čl. 10 odst. 1, zbývající povolenky se použijí k zabránění nebo omezení snížení počtu bezplatných povolenek v následujících letech. Je-li však dosaženo maximální úrovně, bude počet povolenek rovnající se snížení podílu povolenek, které budou draženy členskými státy v průběhu celého desetiletého období počínaje 1. lednem 2021, až o pět procentních bodů, bezplatně přidělen odvětvím a pododvětvím podle článku 10b . Pokud však toto snížení nestačí k naplnění poptávky v rámci odvětví nebo pododvětví podle článku 10b, budou povolenky jednotně upraveny prostřednictvím meziodvětvového opravného faktoru pro odvětví, jejichž intenzita obchodu s třetími zeměmi nedosahuje 15 % nebo jejichž uhlíková intenzita je nižší než 7 kg CO2/Euro hrubé přidané hodnoty .

Pozměňovací návrh 72

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. d

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 6 – pododstavec 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

6.    Členské státy by měly přijmout finanční opatření ve prospěch odvětví nebo pododvětví , která jsou vystavena skutečnému riziku úniku uhlíku v důsledku značných nepřímých nákladů, jež jsou skutečně vynaloženy na náklady spojené s emisemi skleníkových plynů promítnuté do cen elektřiny , a to s přihlédnutím k veškerým dopadů na vnitřní trh. Tato finanční opatření na náhradu části těchto nákladů musí být v souladu s pravidly pro státní podporu.

6.    Na úrovni Unie se přijímá centralizovaný mechanismus za účelem poskytování náhrad odvětvím a pododvětvím , která jsou vystavena skutečnému riziku úniku uhlíku v důsledku značných nepřímých nákladů, které ve skutečnosti vznikají promítáním nákladů souvisejících s emisemi skleníkových plynů do cen elektřiny.

 

Náhrady musí odpovídat nákladům spojeným s emisemi skleníkových plynů promítnutých do cen elektřiny a uplatňují se v souladu s kritérii stanovenými v příslušných pokynech ohledně poskytování státní pomoci, aby se zamezilo jak negativním dopadům na vnitřní trh, tak nadměrnému poskytování náhrad.

 

Pokud objem dostupných náhrad nestačí na pokrytí všech oprávněných nepřímých nákladů, dojde k jednotnému snížení výše náhrad pro všechna oprávněná zařízení.

 

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b s cílem doplnit tuto směrnici za účelem uvedeným v tomto odstavci, a to na základě přijetí opatření k vytvoření a provozování uvedeného fondu.

Pozměňovací návrh 73

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. d a (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 6 – pododstavec 1 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

da)

v odstavci 6 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Členské státy mohou přijmout také vlastní finanční opatření ve prospěch odvětví nebo pododvětví, která jsou vystavena skutečnému riziku úniku uhlíku v důsledku značných nepřímých nákladů, jež jsou skutečně vynaloženy v souvislosti s emisemi skleníkových plynů a jež se promítají do cen elektřiny, a to s přihlédnutím k veškerým jejich dopadům na vnitřní trh. Tato finanční opatření zaměřená na náhradu části uvedených nákladů musí být v souladu s pravidly pro státní podporu a s čl. 10 odst. 3 této směrnice. Pokud jsou tato opatření členských států spojena s podporou uvedenou v prvním pododstavci, nepřesáhnou maximální míru náhrady uvedenou v příslušných pokynech ohledně poskytování státní podpory a nesmějí vést k novému narušování trhu. Stávající maximální hodnoty pro náhradu státní pomoci budou po celé období obchodování klesat.“

Pozměňovací návrh 74

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. e – bod i

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 7 – pododstavec 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Povolenky z maximální částky uvedené v čl. 10a odst. 5 této směrnice, jež nebyly do roku 2020 přiděleny bezplatně, se vyhradí pro nové účastníky na trhu a významná zvýšení výroby společně s 250 miliony povolenek převedenými do rezervy tržní stability podle čl. 1 odst. 3) rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/… (*).

7.     400 milionů povolenek se vyhradí pro nové účastníky na trhu a významná zvýšení výroby.

Pozměňovací návrh 75

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. e – bod i

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 7 – pododstavec 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Od roku 2021 se povolenky, které zařízením nejsou přidělené z důvodu provádění odstavců 19 a 20, začlení do rezervy.

Počínaje rokem 2021 se povolenky, které zařízením nejsou přidělené z důvodu provádění odstavců 19 a 20, začlení do rezervy.

Pozměňovací návrh 76

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. f – návětí

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 8

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

f)

v odstavci  8 se první, druhý a třetí pododstavec nahrazují tímto:

f)

odstavec 8 se nahrazuje tímto:

Pozměňovací návrh 77

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. f – pododstavec 1

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 8 – pododstavec 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

8.   Na podporu inovací v oblasti nízkouhlíkových technologií a procesů v průmyslových odvětví uvedených v příloze I a s cílem napomoci stimulovat výstavbu a provoz komerčních demonstračních projektů zaměřených na ekologicky bezpečné zachytávání a geologické ukládání CO2, jakož i demonstračních projektů v oblasti inovačních technologií využívajících obnovitelné zdroje energie na území Unie bude k dispozici 400 milionů povolenek.

8.   Na navýšení investic do inovací v oblasti nízkouhlíkových technologií a procesů v průmyslových odvětví uvedených v příloze I , včetně biologických materiálů a výrobků nahrazujících vysokouhlíkové materiály , a s cílem napomoci stimulovat výstavbu a provoz komerčních demonstračních projektů zaměřených na ekologicky bezpečné zachytávání a geologické ukládání CO2 a zachytávání a využívání uhlíku , jakož i demonstračních projektů v oblasti inovačních technologií využívajících obnovitelné zdroje energie a skladování energie na území Unie bude k dispozici 600 milionů povolenek.

Pozměňovací návrh 78

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. f

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 8 – pododstavec 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Povolenky budou zpřístupněny pro inovace v oblasti nízkouhlíkových průmyslových technologií a procesů a na podporu demonstračních projektů na rozvoj široké škály zachycování a ukládání CO2 a inovačních technologií využívajících obnovitelné zdroje energie, jež zatím nejsou obchodně životaschopné , na geograficky vyvážených místech . Za účelem propagace inovačních projektů může být podporováno až 60 % příslušných nákladů projektů, z čehož až 40 % nemusí záviset na ověřeném omezení emisí skleníkových plynů za předpokladu, že je s přihlédnutím k použité technologii dosaženo předem stanovených milníků.

Povolenky budou zpřístupněny pro inovace v oblasti nízkouhlíkových průmyslových technologií a procesů a na podporu demonstračních projektů na rozvoj široké škály inovačních technologií využívajících obnovitelné zdroje energie, zachytávání a geologické ukládání CO2 a zachytávání a využívání uhlíku , jež zatím nejsou obchodně životaschopné. Projekty se vyberou na základě jejich dopadu na energetické systémy nebo průmyslové procesy v rámci členského státu, skupiny států nebo Unie. Za účelem propagace inovačních projektů může být podporováno až 75 % příslušných nákladů projektů, z čehož až 60 % nemusí záviset na ověřeném omezení emisí skleníkových plynů za předpokladu, že je s přihlédnutím k použité technologii dosaženo předem stanovených milníků. Povolenky budou na projekty přidělovány v souladu s jejich potřebami, aby bylo možno dosáhnout předem stanovených milníků.

Pozměňovací návrh 79

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. f

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 8 – pododstavec 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Navíc veškeré stávající zdroje, které v souladu s tímto odstavcem zůstávají určeny na výše uvedené projekty a na projekty ve všech členských státech, včetně malých projektů, doplní před rokem 2021 50 milionů nepřidělených povolenek z rezervy tržní stability zřízené rozhodnutím (EU) 2015/… . Projekty se vyberou na základě objektivních a transparentních kritérií.

Navíc veškeré stávající zdroje, které v souladu s tímto odstavcem v důsledku nevyužitých finančních prostředků získaných z dražeb povolenek v rámci nástroje NER300 na období 2013 až 2020 zůstávají určeny na projekty uvedené v prvním a druhém pododstavci a na projekty ve všech členských státech, včetně malých projektů, doplní před rokem 2021 a počínaje rokem 2018 50 milionů nepřidělených povolenek z rezervy tržní stability. Projekty se vyberou na základě objektivních a transparentních kritérií , s přihlédnutím k jejich relevantnosti, co se týče dekarbonizace dotčených odvětví .

 

Projekty podporované v rámci tohoto pododstavce mohou získat další podporu podle prvního a druhého pododstavce.

Pozměňovací návrh 80

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 5 – písm. f

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 8 – pododstavec 4

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Komisi je svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23 .

Komisi je svěřena pravomoc přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b s cílem doplnit tuto směrnici stanovením kritérií, která se použijí pro výběr projektů způsobilých k využívání dodatečných povolenek uvedených v tomto odstavci, s náležitým zohledněním následujících zásad:

 

(i)

projekty se zaměřují na navrhování a vývoj nejmodernějších řešení a provádění demonstračních programů;

(ii)

činnosti jsou prováděny ve výrobních závodech v podmínkách blízkých trhu, aby prokázaly životaschopnost nejmodernějších technologií při překonávání technologických i netechnologických překážek;

(iii)

projekty se týkají technologických řešení, která mají potenciál širokého použití a mohou kombinovat různé technologie;

(iv)

řešení a technologie mají v ideálním případě potenciál k přesunu v rámci odvětví a případně do jiných odvětví;

(v)

prioritou jsou projekty, u nichž jsou předpokládaná snížení emisí výrazně pod hodnotou referenční úrovně. Způsobilé projekty buď přispívají ke snížení emisí pod hodnoty referenčních úrovní uvedených v odstavci 2, nebo mají do budoucna vyhlídky na výrazné snížení nákladů na přechod k nízkoemisní výrobě energie; a

(vi)

projekty zachytávání a využívání uhlíku přinášejí po celou dobu svého provádění čisté snížení emisí a trvalé uložení CO2.

Pozměňovací návrh 82

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 1 – písm. i a (nové)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 a – odst. 20

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

ia)

odstavec 20 se nahrazuje tímto:

„20.

Komise mezi opatření přijatá podle odstavce 1 zahrne opatření, jimiž se vymezují zařízení, která částečně ukončila provoz nebo výrazně snížila kapacitu, a opatření, která případně odpovídajícím způsobem upravují množství bezplatných povolenek, které jim jsou přiděleny.“

 

„20.   Komise mezi opatření přijatá podle odstavce 1 zahrne opatření, jimiž se vymezují zařízení, která částečně ukončila provoz nebo výrazně snížila kapacitu, a opatření, která případně odpovídajícím způsobem upravují množství bezplatných povolenek, které jim jsou přiděleny.

Tato opatření zajistí flexibilitu pro průmyslová odvětví, v nichž se kapacita pravidelně přesouvá z jednoho provozu do druhého v rámci téže společnosti .“

Pozměňovací návrh 83

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 b – název

Dosavadní znění

Pozměňovací návrh

Opatření k podpoře vybraných průmyslových odvětví s vysokou energetickou náročností v případě úniku uhlíku

Přechodná opatření k podpoře vybraných průmyslových odvětví s vysokou energetickou náročností v případě úniku uhlíku

Pozměňovací návrh 85

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 b – odst. 1 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

1a.     Poté, co bude přijata revize směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU  (*1) , Komise opětovně posoudí podíl snížení emisí v systému EU pro obchodování s emisemi a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES  (*2) . Další snižování pomocí cíle týkajícího se zvýšené energetické účinnosti se použije k ochraně odvětví, které je ohroženo únikem uhlíku nebo ztrátou investic.

Pozměňovací návrh 144

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl.10b – odst. 1 b a 1 c(new)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

1b.     V návaznosti na čl. 6 odst. 2 Pařížské dohody Komise ve své zprávě, kterou připraví v souladu s článkem 28aa, posoudí vývoj politik v oblasti klimatu zaměřených na zmírňování, včetně tržních přístupů, ve třetích zemích a regionech a dopad těchto politik na konkurenceschopnost evropského průmyslu.

 

1c.     Pokud Komise v této zprávě dojde k závěru, že stále hrozí výrazné riziko úniku uhlíku, případně předloží legislativní návrh, jímž se upraví mezistátní kompenzační opatření v souvislosti s uhlíkem, která budou plně slučitelná s pravidly WTO, a jenž bude založen na studii proveditelnosti, na které se začne pracovat v době zveřejnění této směrnice v Úředním věstníku. Tento mechanismus zahrne do systému EU ETS dovozce produktů vyráběných v odvětvích nebo pododvětvích určených v souladu s článkem 10a.

Pozměňovací návrh 86

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 b – odst. 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

2.   Odvětví a pododvětví, u nichž je součin intenzity jejich obchodu se třetími zeměmi a intenzity jejich emisí vyšší než 0,18 , mohou být zahrnuta do skupiny uvedené v odstavci 1 na základě kvalitativního posouzení za použití následujících kritérií:

2.   Odvětví a pododvětví, u nichž je součin intenzity jejich obchodu se třetími zeměmi a intenzity jejich emisí vyšší než 0,12 , mohou být zahrnuta do skupiny uvedené v odstavci 1 na základě kvalitativního posouzení za použití následujících kritérií:

a)

v jakém rozsahu mohou jednotlivá zařízení v dotyčném odvětví nebo pododvětví snížit úrovně emisí nebo spotřebu elektřiny;

a)

v jakém rozsahu mohou jednotlivá zařízení v dotyčném odvětví nebo pododvětví snížit úrovně emisí nebo spotřebu elektřiny , při zohlednění souvisejícího nárůstu výrobních nákladů ;

b)

současné i předpokládané vlastnosti trhu;

b)

současné i předpokládané vlastnosti trhu;

c)

ziskové marže jako potenciální ukazatel rozhodnutí o dlouhodobých investicích nebo o přemístění.

c)

ziskové marže jako potenciální ukazatel rozhodnutí o dlouhodobých investicích nebo o přemístění;

 

ca)

komodity, které jsou obchodovány na světových trzích za společnou referenční cenu.

Pozměňovací návrh 87

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 b – odst. 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

3.    Ostatní odvětví a pododvětví se považují za schopná přenést více nákladů na povolenky do cen produktů a přidělují se jim na období do roku 2030 bezplatné povolenky ve výši 30 % množství určeného v souladu s opatřeními přijatými podle článku 10a.

3.    Odvětví dálkového vytápění se považuje za schopná přenést více nákladů na povolenky do cen produktů a přidělují se jim na období do roku 2030 bezplatné povolenky ve výši 30 % množství určeného v souladu s opatřeními přijatými podle článku 10a. Ostatním odvětvím a pododvětvím se nepřidělují žádné bezplatné povolenky.

Pozměňovací návrh 88

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 b – odst. 4

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

4.   Komise přijme do 31. prosince 2019 akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23 , pokud jde o  předchozí odstavce a činnosti na úrovni čtyřmístného číselného kódu (kód NACE-4) , jak je uvedeno v odstavci 1, a to na základě údajů za poslední tři dostupné kalendářní roky .

4.   Komise přijme do 31. prosince 2019 akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b, kterými bude tato směrnice doplněna v souvislosti s odstavcem 1 , pokud jde o činnosti na úrovni čtyřmístného číselného kódu (kód NACE-4) nebo, pokud je to opodstatněné na základě kritérií stanovených Komisí, činnosti na příslušné úrovni členění na základě veřejných a odvětvových údajů tak, aby zahrnovaly činnosti, na něž se vztahuje systém EU ETS . Posouzení intenzity obchodu se provádí na základě údajů za posledních pět dostupných kalendářních roků .

Pozměňovací návrh 89

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 c – odst. 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

1.   Odchylně od čl. 10a odst. 1 až 5 mohou členské státy, které měly v roce 2013 HDP na obyvatele v EUR v tržních cenách nižší než 60 % průměru Unie, přechodně přidělovat bezplatné povolenky zařízením na výrobu elektřiny za účelem modernizace energetiky.

1.   Odchylně od čl. 10a odst. 1 až 5 mohou členské státy, které měly v roce 2013 HDP na obyvatele v EUR v tržních cenách nižší než 60 % průměru Unie, přechodně přidělovat bezplatné povolenky zařízením na výrobu elektřiny za účelem modernizace, diverzifikace a udržitelné transformace energetiky. Platnost této odchylky skončí dne 31. prosince 2030.

Pozměňovací návrh 90

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 c – odst. 1 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

1a.     Členské státy, které nejsou způsobilé podle článku 1, avšak v roce 2014 měly HDP na obyvatele v EUR v tržních cenách nižší než 60 % průměru Unie, mohou také využít odchylky podle uvedeného odstavce až do celkového množství uvedeného v odstavci 4 za předpokladu, že bude převeden odpovídající počet povolenek do Modernizačního fondu a příslušné příjmy jsou použity na podporu investic v souladu s článkem 10d.

Pozměňovací návrh 91

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 c – odst. 1 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

1b.     Členské státy, které nejsou podle tohoto článku způsobilé k udělování bezplatných povolenek zařízením na výrobu energie, se mohou rozhodnout převést odpovídající počet povolenek nebo jejich část do Modernizačního fondu a přidělit je podle ustanovení článku 10d. V takovém případě před jejich převedením informují Komisi.

Pozměňovací návrh 92

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 c – odst. 2 – pododstavec 1 – písm. b

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

b)

zajistit, aby byly k podávání nabídek způsobilé pouze projekty, které přispívají k diverzifikaci skladby energií a zdrojů dodávek, nezbytné restrukturalizaci, zlepšení životního prostředí a dovybavení infrastruktury, čistým technologiím a modernizaci odvětví výroby, přenosu a rozvodu energie;

b)

zajistit, aby byly k podávání nabídek způsobilé pouze projekty, které přispívají k diverzifikaci skladby energií a zdrojů dodávek, nezbytné restrukturalizaci, zlepšení životního prostředí a dovybavení infrastruktury, čistým technologiím (jako jsou obnovitelné technologie) nebo modernizaci výroby energie , sítí dálkového vytápění, energetické účinnosti, skladování energie, přenosu a rozvodu energie;

Pozměňovací návrh 93

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 c – odst. 2 – pododstavec 1 – písm. c

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

c)

definovat jasná, objektivní, transparentní a nediskriminační kritéria výběru pro sestavení pořadí projektů, aby se zajistilo, že budou vybrány projekty, které:

c)

definovat jasná, objektivní, transparentní a nediskriminační kritéria výběru , která jsou v souladu s cíli Unie v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2050, pro sestavení pořadí projektů, aby se zajistilo, že budou vybrány projekty, které:

Pozměňovací návrh 94

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 c – odst. 2 – pododstavec 1 – písm. c – bod i

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(i)

na základě analýzy efektivnosti nákladů zajišťují čistý pozitivní zisk z hlediska snížení emisí a dosáhnou předem stanovené významné úrovně snížení CO2;

(i)

na základě analýzy efektivnosti nákladů zajišťují čistý pozitivní zisk z hlediska snížení emisí a dosáhnou předem stanovené významné úrovně snížení CO2 odpovídající rozsahu projektů . Pokud se projekty týkají výroby elektřiny, celkové emise skleníkových plynů/kWh elektřiny vyrobené v daném zařízení nesmí po dokončení projektu přesáhnout 450 g ekvivalentu CO2. Do 1. ledna 2021 přijme Komise akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b s cílem změnit tuto směrnici tím, že u projektů týkajících se výroby tepla stanoví maximální limit celkových emisí skleníkových plynů/kWh tepla vyrobeného v daném zařízení, který nesmí být překročen.

Pozměňovací návrh 95

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 c – odst. 2 – pododstavec 1 – písm. c – bod ii

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(ii)

jsou doplňující, jasně odpovídají potřebám výměny a modernizace a nezpůsobí v důsledku tržních mechanismů zvýšení poptávky po energii;

(ii)

jsou doplňující, i když mohou být použity ke splnění příslušných cílů stanovených v rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, jasně odpovídají potřebám výměny a modernizace a nezpůsobí v důsledku tržních mechanismů zvýšení poptávky po energii;

Pozměňovací návrh 96

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 c – odst. 2 – pododstavec 1 – písm. c – bod ii a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(iiia)

nepřispívají k nové výrobě energie s použitím uhlí ani nezvyšují závislost na uhlí;

Pozměňovací návrh 97

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 c – odst. 2 – pododstavec 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Každý členský stát, který hodlá použít nepovinné přidělování bezplatných povolenek, zpřístupní do 30. června 2019 podrobný vnitrostátní rámec pro konkurenční nabídkové řízení a kritéria výběru k veřejnému připomínkovému řízení.

Každý členský stát, který hodlá použít nepovinné přechodné přidělování bezplatných povolenek k modernizaci odvětví energetiky , zpřístupní do 30. června 2019 podrobný vnitrostátní rámec pro konkurenční nabídkové řízení a kritéria výběru k veřejnému připomínkovému řízení.

Pozměňovací návrh 98

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 c – odst. 2 – pododstavec 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Jsou-li bezplatnými povolenkami podporovány investice s hodnotou nižší než 10 milionů EUR, vybere členský stát projekty na základě objektivních a transparentních kritérií. Výsledky tohoto výběrového řízení se zveřejní pro veřejnou konzultaci. Dotyčný členský stát zřídí na tomto základě seznam investic a do 30. června 2019 jej předloží Komisi

Jsou-li bezplatnými povolenkami podporovány investice s hodnotou nižší než 10 milionů EUR, vybere členský stát projekty na základě objektivních a transparentních kritérií v souladu s dosahováním dlouhodobých cílů Unie v oblasti klimatu a energetiky . Tato kritéria podléhají veřejné konzultaci, která zajistí plnou transparentnost a přístupnost náležitých dokumentů a plně zohlední připomínky zúčastněných stran. Výsledky tohoto výběrového řízení se zveřejní pro veřejnou konzultaci. Dotyčný členský stát zřídí na tomto základě seznam investic a do 30. června 2019 jej předloží Komisi

Pozměňovací návrh 99

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 c – odst. 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

3.   Hodnota zamýšlených investic musí být přinejmenším rovna tržní hodnotě bezplatných povolenek při současném zohlednění potřeby omezit přímo související zvýšení cen. Tržní hodnota odpovídá průměrné ceně povolenek na společné dražební platformě v předchozím kalendářním roce.

3.   Hodnota zamýšlených investic musí být přinejmenším rovna tržní hodnotě bezplatných povolenek při současném zohlednění potřeby omezit přímo související zvýšení cen. Tržní hodnota odpovídá průměrné ceně povolenek na společné dražební platformě v předchozím kalendářním roce. Může být podpořeno až 75 % příslušných nákladů investice.

Pozměňovací návrh 100

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 c – odst. 6

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

6.   Členské státy požadují, aby výrobci elektřiny a provozovatelé sítí, kteří mají z přidělování prospěch, podali každý rok do 28. února zprávu o provádění svých vybraných investic. Členské státy o tom uvědomí Komisi a Komise tyto zprávy zveřejní.

6.   Členské státy požadují, aby výrobci energie a provozovatelé sítí, kteří mají z přidělování prospěch, podali každý rok do 31. března zprávu o provádění svých vybraných investic , včetně rovnováhy přidělení bezplatných povolenek a vzniklých výdajů na investice, typů podpořených investic a způsobu, jímž dosáhli cílů stanovených v odst. 2 prvním pododstavci písm. b) . Členské státy o tom uvědomí Komisi a Komise tyto zprávy zveřejní. Členské státy a Komise budou sledovat a analyzovat možnou arbitráž s ohledem na prahovou hodnotu 10 milionů EUR pro malé projekty a předcházet neoprávněnému rozdělení investic u malých projektů tím, že vyloučí více než jednu investici v tomtéž přijímajícím zařízení.

Pozměňovací návrh 101

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 c – odst. 6 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

6a.     V případě důvodného podezření, že existují nesrovnalosti nebo že členský stát nepodává zprávu v souladu s odstavci 2 až 6, může Komise provést nezávislé vyšetřování a v případě potřeby za pomoci třetí strany na základě smlouvy. Komise může také vyšetřovat další možné případy porušení povinností, například neuplatňování třetího energetického balíčku. Příslušný členský stát poskytne veškeré informace o investici a přístup nezbytný pro vyšetřování, včetně přístupu k zařízením a stavebním pozemkům. Komise o tomto vyšetřování zveřejní zprávu.

Pozměňovací návrh 102

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 6

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 c – odst. 6 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

6b.     V případě porušení právních předpisů Unie v oblasti klimatu a energetiky, včetně třetího energetického balíčku, nebo kritérií stanovených v tomto článku, může Komise požadovat, aby členský stát zadržel přidělování bezplatných povolenek.

Pozměňovací návrh 149

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 7

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10d – odst. 1 – pododstavec 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

1.   Na období let 2021–2030 se zřizuje fond na podporu investic do modernizace energetických soustav a zlepšení energetické účinnosti v členských státech, které měly v roce 2013 HDP na obyvatele nižší než 60 % průměru Unie, který je financován podle článku 10.

1.   Na období let 2021–2030 se zřizuje fond na podporu a zvýšení investic do modernizace energetických soustav , včetně dálkového vytápění, a zlepšení energetické účinnosti v členských státech, které měly v roce 2013 nebo 2014 nebo 2015 HDP na obyvatele nižší než 60 % průměru Unie, který je financován podle článku 10.

Pozměňovací návrh 104

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 7

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 d – odst. 1 – pododstavec 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Podporované investice jsou v souladu s cíli této směrnice a Evropského fondu pro strategické investice.

Podporované investice jsou v souladu se zásadami transparentnosti, nediskriminace, rovného zacházení, řádného finančního řízení a skýtají nejlepší zhodnocení vynaložených prostředků. Jsou v souladu s cíli této směrnice , dlouhodobými cíli Unie v oblasti klimatu a energetiky, cíli energetické unie a Evropského fondu pro strategické investice a:

 

i)

přispívají k úsporám energie, systémům obnovitelné energie, skladování energie a propojení elektrických sítí, odvětvím přenosu a rozvodu; pokud se projekty týkají výroby elektřiny, celkové emise skleníkových plynů/kWh elektřiny vyrobené v daném zařízení nesmí po dokončení projektu přesáhnout 450 g ekvivalentu CO2. Do 1. ledna 2021 přijme Komise akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b s cílem změnit tuto směrnici tím, že u projektů týkajích se výroby tepla stanoví maximální limit celkových emisí skleníkových plynů/kWh tepla vyrobeného v daném zařízení, který nesmí být překročen.

 

ii)

na základě analýzy efektivnosti nákladů zajistí čistý pozitivní zisk z hlediska snížení emisí a dosáhnou předem stanovené významné úrovně snížení CO2;

 

iii)

jsou doplňující, i když mohou být použity ke splnění příslušných cílů stanovených v rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, jasně odpovídají potřebám výměny a modernizace a nezpůsobí v důsledku tržních mechanismů zvýšení poptávky po energii;

 

iv)

nepřispívají k nové výrobě energie s použitím uhlí ani nezvyšují závislost na uhlí;

Pozměňovací návrh 105

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 7

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 d – odst. 1 – pododstavec 2 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Komise přezkoumává požadavky stanovené v tomto odstavci, přičemž zohlední technologickou strategii EIB v oblasti klimatu. Pokud se vzhledem k technologickému pokroku stane jeden či více požadavků stanovených v tomto odstavci irelevantními, přijme Komise do roku 2024 akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b s cílem pozměnít tuto směrnici tak, že vymezí nové nebo aktualizované požadavky.

Pozměňovací návrh 106

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 7

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 d – odst. 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

2.   Fond financuje také malé investiční projekty v oblasti modernizace energetických soustav a energetické účinnosti. Investiční rada vypracuje za tímto účelem pokyny a kritéria výběru investic specifické pro takové projekty.

2.   Fond financuje také malé investiční projekty v oblasti modernizace energetických soustav a energetické účinnosti. Jeho investiční rada vypracuje za tímto účelem pokyny pro investice a kritéria jejich výběru specifické pro takové projekty v souladu s cíli této směrnice a kritérii stanovenými v odstavci 1 . Tyto pokyny a kritéria výběru se zpřístupní veřejnosti.

 

Pro účely tohoto odstavce se malým investičním projektem rozumí projekt financovaný prostřednictvím půjček od vnitrostátních bank poskytujících podporu nebo prostřednictvím grantů přispívajících k provádění vnitrostátního programu, který slouží konkrétním cílům, jež jsou v souladu s cíli Modernizačního fondu za předpokladu, že není použito více než 10 % podílu členského státu stanoveného v příloze IIb.

Pozměňovací návrh 107

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 7

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 d – odst. 3 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

3a.     Každý přijímající členský stát, který se rozhodl přidělit přechodně bezplatné povolenky podle článku 10c, může tyto povolenky převést do svého podílu v Modernizačním fondu stanoveném v příloze IIb a přidělit je v souladu s ustanoveními článku 10d.

Pozměňovací návrh 108

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 7

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 d – odst. 4 – pododstavec 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

4.    Fond řídí investiční rada a řídící výbor, které tvoří zástupci přijímajících členských států, Komise, EIB a  tři zástupci zvolení jinými členskými státy na období pěti let . Investiční rada je odpovědná za určování investiční politiky na úrovni Unie , vhodné finanční nástroje a kritéria výběru investic .

4.    Přijímající členské státy nesou odpovědnost za správu fondu a společně zřizují investiční radu složenou z jednoho zástupce za každý přijímací členský stát, za Komisi, EIB a  ze tří pozorovatelů ze zainteresovaných stran, jako jsou odvětvové svazy, odbory nebo nevládní organizace . Investiční rada je odpovědná za určování investiční politiky na úrovni Unie , která musí být v souladu s požadavky uvedenými v tomto článku a s politikami Unie .

 

Zřízuje se poradní orgán nezávislý na investiční radě. Poradní orgán se skládá ze tří zástupců z přijímajících členských států, tří zástupců z ostatních členských států, jednoho zástupce Komise, jednoho zástupce EIB a jednoho zástupce Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD vybraných na dobu pěti let. Zástupci poradního orgánu musí mít vysokou úroveň relevantních tržních zkušeností v oblasti strukturování projektů a projektového financování. Poradní orgán bude poskytovat poradenství a doporučení investiční radě ve věci způsobilosti projektů pro výběr, investičních a finančních rozhodnutí a bude poskytovat jakoukoli další pomoc s projekty podle potřeby.

Řídící výbor zodpovídá za každodenní řízení fondu.

Zřizuje se řídící výbor. Řídící výbor zodpovídá za každodenní řízení fondu.

Pozměňovací návrh 109

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 7

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 d – odst. 4 – pododstavec 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Investiční rada zvolí jako předsedu zástupce Komise . Investiční rada se snaží přijímat rozhodnutí na základě konsensu. Není-li investiční rada schopna rozhodnout ve lhůtě stanovené předsedou na základě konsensu, přijímá rozhodnutí prostou většinou.

Předseda investiční rady bude zvolen z řad jejích členů na období jednoho roku . Investiční rada se snaží přijímat rozhodnutí na základě konsensu. Poradní orgán přijímá své stanovisko prostou většinou.

Pozměňovací návrh 110

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 7

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 d – odst. 4 – pododstavec 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Řídící výbor se skládá ze zástupců jmenovaných investiční radou. Řídící výbor přijímá rozhodnutí prostou většinou.

Investiční rada, poradní orgán a řídící výbor pracují otevřeným a transparentním způsobem. Zápisy z jednání rady i orgánu se zveřejní. Dále se zveřejní složení investiční rady a poradního orgánu a veřejnosti jsou zpřístupněny a pravidelně aktualizovány životopisy členů a jejich prohlášení o zájmech. Investiční rada a poradní orgán průběžně kontrolují, zda nedochází ke střetu zájmů. Poradní orgán předloží každých šest měsíců Evropskému parlamentu, Radě a Komisi seznam poradenství poskytnutého projektům.

Pozměňovací návrh 111

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 7

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 d – odst. 4 – pododstavec 4

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Pokud EIB doporučí nefinancovat investici a uvede důvody , které ji k tomuto doporučení vedly, je rozhodnutí přijato, pouze pokud dvoutřetinová většina všech členů hlasuje v jeho prospěch. V tomto případě nejsou členský stát, v němž bude investice vynaložena, ani EIB oprávněni hlasovat. Pro malé projekty financované prostřednictvím půjček od vnitrostátních bank poskytujících podporu nebo prostřednictvím grantů přispívajících k provádění vnitrostátního programu, který slouží konkrétním cílům, jež jsou v souladu s cíli Modernizačního fondu, se nepoužijí dvě předchozí věty za předpokladu, že v daném programu není použito více než 10 % podílu členského státu stanoveného v příloze IIb.

Pokud EIB doporučí poradnímu orgánu nefinancovat investici a uvede důvody , proč není v souladu s investiční politikou přijatou investiční radou a kritérii výběru uvedenými v odstavci 1, je kladné stanovisko přijato, pouze pokud dvoutřetinová většina všech členů hlasuje v jeho prospěch. V tomto případě nejsou členský stát, v němž bude investice vynaložena, ani EIB oprávněni hlasovat.

Pozměňovací návrh 112

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 7

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 d – odst. 5 – návětí

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

5.   Přijímající členské státy podají jednou ročně řídícímu výboru zprávu o investicích financovaných fondem. Tato zpráva se zveřejní a obsahuje:

5.   Přijímající členské státy podají jednou ročně investiční radě a poradnímu orgánu zprávu o investicích financovaných fondem. Tato zpráva je zpřístupněna veřejnosti a obsahuje:

Pozměňovací návrh 113

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 7

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 d – odst. 6

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

6.    Řídící výbor podá každoročně Komisi zprávu o zkušenostech s hodnocením a výběrem investic. Komise do 31. prosince 2024 přezkoumá základ, na kterém jsou projekty vybírány, a případně předloží návrhy řídícímu výboru .

6.    Poradní orgán podá každoročně Komisi zprávu o zkušenostech s hodnocením a výběrem investic. Komise do 31. prosince 2024 přezkoumá základ, na kterém jsou projekty vybírány, a případně předloží návrhy poradnímu orgánu a investiční radě .

Pozměňovací návrh 114

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 7

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 10 d – odst. 7

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

7.    Za účelem provádění tohoto článku je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23 .

7.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b s cílem doplnit tuto směrnici stanovením podrobných pravidel pro efektivní fungování Modernizačního fondu .

Pozměňovací návrh 115

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 8 a (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 11 – odst. 1 – pododstavec 2 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(8a)

V čl. 11 odst. 1 se doplňuje následující pododstavec, který zní:

„Od roku 2021 členské státy také zajistí, aby každý provozovatel hlásil v průběhu každého kalendářního roku výrobní činnost za účelem úpravy přidělování bezplatných povolenek v souladu s čl. 10a odst. 7.“

Pozměňovací návrh 116

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 8 b (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 11 – odst. 3 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(8b)

V článku 11 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„3a.     V případě důvodného podezření, že existují nesrovnalosti nebo že členský stát nepředložil seznam a informace stanovené v odstavcích 1 až 3, může Komise zahájit nezávislé vyšetřování, v případě potřeby za pomoci třetí strany na základě smlouvy. Dotčený členský stát poskytne veškeré informace a přístup nezbytné pro vyšetřování, včetně přístupu k zařízením a údajů o výrobě. Komise zachovává stejnou důvěrnost obchodně citlivých informací jako dotčený členský stát a zveřejní zprávu o vyšetřování.“

Pozměňovací návrh 117

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 10 a (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 12 – odst. 3 a

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

(10a)

V článku 12 se odstavec 3a nahrazuje tímto:

„3a.   Povinnost vyřadit povolenky nevzniká ve vztahu k emisím, u nichž bylo ověřeno, že byly zachyceny a přepraveny k trvalému uložení do zařízení s platným povolením podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého1.“

 

„3a.   Povinnost vyřadit povolenky nevzniká ve vztahu k emisím, u nichž bylo ověřeno, že byly zachyceny a přepraveny k trvalému uložení do zařízení s platným povolením podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého1 , ani ve vztahu k emisím, u nichž bylo ověřeno, že byly zachyceny nebo znovu využity způsobem, který zajišťuje trvalé vázání CO2, pro účely zachycování a opětovného využívání uhlíku .“

Pozměňovací návrh 118

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 12

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 14 – odst. 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(12)

V čl. 14 odst. 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

(12)

V článku 14 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

 

„Komisi je svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23 .“

 

„1.    Komisi je svěřena pravomoc přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b s cílem doplnit tuto směrnici stanovením podrobných pravidel pro monitorování a vykazování emisí a v případě potřeby rovněž údajů o činnostech uvedených v příloze I a pro monitorování a vykazování emisí a údajů o tunokilometrech pro účely podání žádosti podle článku 3e nebo 3f, která jsou založena na zásadách monitorování a vykazování emisí stanovených v příloze IV a určení potenciálu globálního oteplování každého skleníkového plynu v požadavcích na monitorování a vykazování emisí daného plynu .“;

Do 31. prosince 2018 Komise přizpůsobí stávající pravidla pro monitorování a vykazování emisí ve smyslu nařízení Komise (EU) č. 601/2012 s cílem odstranit regulační překážky pro investice do novějších nízkouhlíkových technologií, jako je zachycování a využívání uhlíku (CCU). Tato nová pravidla se budou vztahovat na všechny technologie CCU od 1. ledna 2019  (*3) .

Toto nařízení rovněž stanoví zjednodušené postupy monitorování, vykazování a ověřování pro malé producenty emisí.

Pozměňovací návrh 119

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 13

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 15 – odst. 4 a 5

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(13)

V článku 15 se pátý pododstavec nahrazuje tímto:

(13)

V článku 15 se čtvrtý a pátý odstavec nahrazují tímto:

 

„Komisi je svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23 .“

 

„Komisi je svěřena pravomoc přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b s cílem doplnit tuto směrnici stanovením podrobných pravidel pro ověřování emisních výkazů na základě zásad uvedených v příloze V a pro akreditaci ověřovatelů a dohledu nad nimi. V uvedených pravidlech se podle potřeby upřesní podmínky akreditace, odnímání akreditací, vzájemné uznávání akreditací a vzájemné ověřování akreditačních orgánů.“;

Pozměňovací návrh 120

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 13 a (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 16 – odst. 7

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

(13a)

V článku 153 se odstavec 7 nahrazuje tímto:

7.   Pokud jsou žádosti, jako například žádosti uvedené v odstavci 5, určeny Komisi, uvědomí Komise ostatní členské státy prostřednictvím jejich zástupců ve výboru uvedeném v  čl. 23 odst. 1 v souladu s jednacím řádem výboru.

 

7.   Pokud jsou žádosti, jako například žádosti uvedené v odstavci 5, určeny Komisi, uvědomí Komise ostatní členské státy prostřednictvím jejich zástupců ve výboru uvedeném v  čl. 30c odst. 1 v souladu s jednacím řádem výboru.

Pozměňovací návrh 121

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 14

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 16 – odst. 12

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

12.   V případě potřeby se stanoví podrobná pravidla týkající se postupů uvedených v tomto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají postupem podle článku 22a .

12.   V případě potřeby se stanoví podrobná pravidla týkající se postupů uvedených v tomto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 30c odst. 2 .

Pozměňovací návrh 122

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 15

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 19 – odst. 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(15)

čl. 19 odst. 3 se třetí věta nahrazuje tímto:

(15)

článku 19 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

 

Zahrnuje také ustanovení, jejichž cílem je uvést v platnost pravidla o vzájemném uznávání povolenek v dohodách o propojení systémů obchodování s emisemi. Komisi je svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23.“

 

„3.    Komisi je svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci podle článku 30b s cílem doplnit tuto směrnici stanovením podrobných pravidel pro zřízení normalizovaného a bezpečného systému registrů ve formě standardizovaných elektronických databází obsahujících společné datové prvky ke sledování vydávání, držení, převádění a rušení povolenek, k zajištění přístupu veřejnosti a přiměřené důvěrnosti údajů a k zajištění toho, aby nedocházelo k žádným převodům neslučitelným s povinnostmi vyplývajícími z Kjótského protokolu. Uvedené akty v přenesené pravomoci rovněž zahrnují ustanovení o používání a identifikaci ověřeného snížení emisí (CER) a jednotek snížení emisí (ERU) v systému EU pro obchodování s emisemi a o monitorování úrovně tohoto používání. Tyto akty zahrnují také ustanovení, jejichž cílem je uvést v platnost pravidla o vzájemném uznávání povolenek v dohodách o propojení systémů obchodování s emisemi.“;

Pozměňovací návrh 123

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 15 a (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 21 – odst. 1

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

(15a)

V článku 21 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Každý rok předkládají členské státy Komisi zprávu o uplatňování této směrnice. Tato zpráva věnuje zvláštní pozornost úpravě přidělování povolenek, provozu registrů, uplatňování prováděcích opatření pro monitorování a vykazování, ověřování a akreditaci a otázkám týkajícím se dodržování této směrnice a případně nakládání s povolenkami z daňového hlediska. První zpráva se zašle Komisi do 30. června 2005. Zpráva se vypracuje na základě dotazníku nebo osnovy navržených Komisí postupem podle článku 6 směrnice 91/692/EHS. Dotazník nebo osnova se zašle členským státům nejpozději šest měsíců před termínem pro předání první zprávy.“

 

„1.   Každý rok předkládají členské státy Komisi zprávu o uplatňování této směrnice. Tato zpráva věnuje zvláštní pozornost úpravě přidělování povolenek , finančním opatřením podle čl. 10a odst. 6 , provozu registrů, uplatňování prováděcích opatření pro monitorování a vykazování, ověřování a akreditaci a otázkám týkajícím se dodržování této směrnice a případně nakládání s povolenkami z daňového hlediska. První zpráva se zašle Komisi do 30. června 2005. Zpráva se vypracuje na základě dotazníku nebo osnovy navržených Komisí postupem podle článku 6 směrnice 91/692/EHS. Dotazník nebo osnova se zašle členským státům nejpozději šest měsíců před termínem pro předání první zprávy.“

Pozměňovací návrh 124

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 15 b (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 21 – odst. 2 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(15b)

V článku 21 se vkládá nový odstavec, který zní:

„2a.     Zpráva s použitím informací poskytovaných prostřednictvím spolupráce uvedené v článku 18b zahrnuje seznam provozovatelů podléhajících požadavkům této směrnice, kteří si dosud neotevřeli účet v registru.“

Pozměňovací návrh 125

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 15 c (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 21 – odst. 3 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(15c)

V článku 21 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„3a.     V případě důvodného podezření, že existují nesrovnalosti nebo že členský stát nepodává zprávu v souladu s odstavcem 1, může Komise provést nezávislé vyšetřování a v případě potřeby za pomoci třetí strany na základě smlouvy. Členský stát poskytne veškeré informace a přístup nezbytné pro vyšetřování, včetně přístupu k zařízením. Komise zveřejní zprávu o vyšetřování.“

Pozměňovací návrh 126

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 16

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 22 – odst. 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Komisi je svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23 .

Komisi je svěřena pravomoc přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b s cílem změnit tuto směrnici stanovením nepodstatných prvků příloh této směrnice, s výjimkou příloh I, IIa a IIb .

Pozměňovací návrh 127

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 17

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 22 a – název

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(17)

Vkládá se nový článek 22a , který zní:

(17)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 22a

„Článek 30c

Postup projednávání ve výboru“

Postup projednávání ve výboru“

Pozměňovací návrh 128

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 18

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 23 – název

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

„Článek 23

„Článek 30b

Výkon přenesené pravomoci“

Výkon přenesené pravomoci“

Pozměňovací návrh 129

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 19 – písm. a

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 24 – odst. 1 – pododstavec 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Od roku 2008 mohou členské státy používat obchodování s povolenkami na emise v souladu s touto směrnicí pro činnosti a skleníkové plyny, které nejsou uvedeny v příloze I, s přihlédnutím ke všem relevantním kritériím, zejména vlivům na vnitřní trh, možným narušením hospodářské soutěže, ekologické vyváženosti systému Společenství a spolehlivosti plánovaného systému monitorování a vykazování, pokud zahrnutí těchto činností a skleníkových plynů schválí Komise.

Od roku 2008 mohou členské státy používat obchodování s povolenkami na emise v souladu s touto směrnicí pro činnosti a skleníkové plyny, které nejsou uvedeny v příloze I, s přihlédnutím ke všem relevantním kritériím, zejména vlivům na vnitřní trh, možným narušením hospodářské soutěže, ekologické vyváženosti systému EU ETS a spolehlivosti plánovaného systému monitorování a vykazování, pokud zahrnutí těchto činností a skleníkových plynů schválí Komise. Každé takové jednostranné zahrnutí musí být navrženo a schváleno nejpozději 18 měsíců před začátkem nového obchodovacího období systému EU ETSi.

Pozměňovací návrh 130

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 19 – písm. a

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 24 – odst. 1 – pododstavec 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

V souladu s akty v přenesené pravomoci, které má Komise pravomoc přijímat v souladu s článkem 23 , pokud se zahrnutí týká činností a skleníkových plynů, které nejsou uvedeny v příloze I.

Komise pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b s cílem doplnit tuto směrnici stanovením podrobných pravidel pro schválení zahrnutí činností a skleníkových plynů uvedených v prvním pododstavci do systému obchodování s emisními povolenkami, pokud se uvedené zahrnutí týká činností a skleníkových plynů, které nejsou uvedeny v příloze I.

Pozměňovací návrh 131

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 19 – písm. b

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 24 – odst. 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

b)

v odstavci 3 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

b)

odstavec 3 se nahrazuje tímto:

 

„Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23 , pokud jde o úpravu monitorování a vykazování emisí a údajů o činnosti .“

 

„3.    Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b cílem doplnit tuto směrnici stanovením podrobných pravidel pro monitorování a vykazování činností, zařízení a skleníkových plynů, které nejsou uvedené jako kombinace v příloze I, lze-li monitorování a vykazování provést s dostatečnou přesností.“;

Pozměňovací návrh 132

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 20 – písm. a

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 24 a – odst. 1 – pododstavce 1 a 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

a)

v odstavci 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

a)

v odstavci 1 se první a druhý pododstavec nahrazují tímto:

 

„Taková opatření jsou v souladu s akty přijatými podle čl. 11b odst. 7. Komisi je svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23 .“

 

„1.    Komisi je svěřena pravomoc přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30b s cílem doplnit tuto směrnici kromě zahrnutí uvedeného v článku 24 také stanovením podrobných pravidel pro vydávání povolenek nebo kreditů ve vztahu k projektům, které spravují členské státy a kterými se snižují emise skleníkových plynů, na něž se nevztahuje systém EU ETS.“;

Pozměňovací návrh 133

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 22

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 25 a – odst. 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

1.   Pokud třetí země přijme opatření na snížení dopadu letů odlétajících z této země a přistávajících ve Společenství na změnu klimatu, Komise po konzultaci s danou třetí zemí a členskými státy v rámci výboru uvedeného v čl. 23 odst. 1 zváží dostupné možnosti s cílem zajistit optimální součinnost mezi systémem Společenství a opatřeními dané země.

1.   Pokud třetí země přijme opatření na snížení dopadu letů odlétajících z této země a přistávajících v Unii na změnu klimatu, Komise po konzultaci s danou třetí zemí a členskými státy v rámci výboru uvedeného v čl. 30c odst. 1 zváží dostupné možnosti s cílem zajistit optimální součinnost mezi systémem EU ETS a opatřeními dané třetí země.

V případě potřeby může Komise přijmout změny umožňující vyloučení letů přilétajících z dotčené třetí země z činností v oblasti letectví uvedených v příloze I nebo umožňující jakékoliv další změny činností v oblasti letectví uvedených v příloze I, jež jsou vyžadovány na základě dohody podle čtvrtého pododstavce . Komisi je svěřena pravomoc přijímat takové změny v souladu s článkem 23.

V případě potřeby může Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh umožňující vyloučení letů přilétajících z dotčené třetí země z činností v oblasti letectví uvedených v příloze I nebo umožňující jakékoliv další změny činností v oblasti letectví uvedených v příloze I, jež jsou vyžadovány na takové základě dohody.

Pozměňovací návrh 134

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 22 a (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Čl. 27 – odst. 1

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

(22a)

V článku 27 se první odstavec nahrazuje tímto:

„1.   Členské státy mohou ze systému Společenství po konzultaci s provozovatelem vyloučit zařízení, jejichž emise vykázané příslušnému orgánu představují méně než 25 000 tun ekvivalentu oxidu uhličitého, a zařízení, kde probíhá spalování a jejichž jmenovitý tepelný příkon je nižší než 35 MW, s výjimkou emisí z biomasy, a to každý rok během tří let předcházejících oznámení podle písmene a), pokud tato zařízení podléhají opatřením, jimiž se dosáhne rovnocenného příspěvku ke snížení emisí, a pokud příslušný členský stát splní tyto podmínky:

„1.   Členské státy mohou ze systému EU ETS po konzultaci s provozovatelem a na základě jeho souhlasu vyloučit zařízení provozovaná malými a středními podniky , jejichž emise vykázané příslušnému orgánu představují méně než 50 000 tun ekvivalentu oxidu uhličitého, s výjimkou emisí z biomasy, a to každý rok během tří let předcházejících oznámení podle písmene a), pokud tato zařízení podléhají opatřením, jimiž se dosáhne rovnocenného příspěvku ke snížení emisí, a pokud příslušný členský stát splní tyto podmínky:

a)

Komisi oznámí každé takové zařízení a uvede příslušná zavedená opatření, na jejichž základě bude u tohoto zařízení dosaženo rovnocenného přínosu ke snížení emisí, a to před předložením nebo nejpozději při předložení seznamu zařízení podle čl. 11 odst. 1 Komisi;

a)

Komisi oznámí každé takové zařízení a uvede příslušná zavedená opatření, na jejichž základě bude u tohoto zařízení dosaženo rovnocenného přínosu ke snížení emisí, a uvede, jakým způsobem tato opatření nezvýší náklady na dodržování předpisů u těchto zařízení, a to před předložením nebo nejpozději při předložení seznamu zařízení podle čl. 11 odst. 1 Komisi;

b)

potvrdí, že byla přijata úprava monitorování s cílem zhodnotit, zda kterékoli ze zařízení vypustilo v kterémkoli kalendářním roce 25 000 tun ekvivalentu oxidu uhličitého nebo více, s výjimkou emisí z biomasy. Členské státy mohou zařízením, jejichž průměrné roční ověřené emise v období 2008–2010 jsou nižší než 5 000 tun ročně, povolit zjednodušená opatření pro monitorování, vykazování a ověřování v souladu s článkem 14;

b)

potvrdí, že byla přijata úprava monitorování s cílem zhodnotit, zda kterékoli ze zařízení vypustilo v kterémkoli kalendářním roce 50 000 tun ekvivalentu oxidu uhličitého nebo více, s výjimkou emisí z biomasy. Členské státy na žádost provozovatele povolí zařízením, jejichž průměrné roční ověřené emise v období 2008–2010 jsou nižší než 5 000 tun ročně, zjednodušená opatření pro monitorování, vykazování a ověřování v souladu s článkem 14;

c)

potvrdí, že pokud kterékoli zařízení vypustí v kterémkoli kalendářním roce 25 000 tun ekvivalentu oxidu uhličitého nebo více, s výjimkou emisí z biomasy, nebo pokud se v souvislosti s tímto zařízením již neuplatňují opatření pro dosažení rovnocenného přínosu ke snížení emisí, zařadí se toto zařízení opět do systému Společenství ;

c)

potvrdí, že pokud kterékoli zařízení vypustí v kterémkoli kalendářním roce 50 000 tun ekvivalentu oxidu uhličitého nebo více, s výjimkou emisí z biomasy, nebo pokud se v souvislosti s tímto zařízením již neuplatňují opatření pro dosažení rovnocenného přínosu ke snížení emisí, zařadí se toto zařízení opět do systému EU ETS ;

d)

zveřejní informace uvedené v písmenech a), b) a c)  k veřejné diskusi .

d)

zpřístupní veřejnosti informace uvedené v písmenech a), b) a c).

Vyloučeny mohou být také nemocnice, pokud přijmou rovnocenná opatření.“

Vyloučeny mohou být také nemocnice, pokud přijmou rovnocenná opatření.“

Pozměňovací návrh 135

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 22 b (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Článek 27 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(22b)

Vkládá se nový článek, který zní:

 

„Článek 27a

 

Vyloučení malých zařízení nepodléhajících rovnocenným opatřením

 

1.     Členské státy mohou ze systému EU pro obchodování s emisemi po konzultaci s provozovatelem vyloučit zařízení, jejichž emise vykázané příslušnému orgánu představují méně než 5 000 tun ekvivalentu oxidu uhličitého, s výjimkou emisí z biomasy, a to každý rok během tří let předcházejících oznámení podle písmene a), pokud příslušný členský stát splní tyto podmínky:

 

a)

oznámí Komisi každé takové zařízení, a to před předložením nebo nejpozději při předložení seznamu zařízení podle čl. 11 odst. 1 Komisi;

 

b)

potvrdí, že byla přijata úprava monitorování s cílem zhodnotit, zda kterékoli ze zařízení vypustilo v kterémkoli kalendářním roce 5 000 tun ekvivalentu oxidu uhličitého nebo více, s výjimkou emisí z biomasy;

 

c)

potvrdí, že pokud kterékoli zařízení vypustí v kterémkoli kalendářním roce 5 000 tun ekvivalentu oxidu uhličitého nebo více, s výjimkou emisí z biomasy, zařadí se toto zařízení opět do systému EU ETS, pokud nebude použitelný článek 27;

 

d)

zpřístupní veřejnosti informace uvedené v písmenech a), b) a c).

 

2.     V případě, že je zařízení opět zařazeno do systému EU ETS podle odst. 1 písm. c), udělují se veškeré povolenky vydané podle článku 10a od roku, kdy dané zařízení do systému opět vstoupí. Povolenky vydané těmto zařízením se odečtou od množství povolenek, které mají podle čl. 10 odst. 2 vydražit členský stát, v němž se dané zařízení nachází.“

Pozměňovací návrh 136

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 22 c (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Článek 29

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

(22c)

Článek 29 se mění takto:

„Zpráva pro zajištění lepšího fungování trhu s uhlíkem

„Zpráva pro zajištění lepšího fungování trhu s uhlíkem

Pokud Komise na základě pravidelných zpráv o fungování trhu s uhlíkem podle čl. 10 odst. 5 získá důkazy o tom, že řádné fungování trhu s uhlíkem je narušeno, předloží o tom Evropskému parlamentu a Radě zprávu. K této zprávě může případně připojit návrhy na zvýšení transparentnosti trhu s uhlíkem a na vypracování opatření, která by jeho fungování zlepšila.“

Pokud Komise na základě pravidelných zpráv o fungování trhu s uhlíkem podle čl. 10 odst. 5 získá důkazy o tom, že řádné fungování trhu s uhlíkem je narušeno, předloží o tom Evropskému parlamentu a Radě zprávu. Zpráva obsahuje oddíl, který je věnován interakci mezi systémem EU ETS a dalšími unijními a vnitrostátními klimatickými a energetickými politikami, pokud jde o objem snižování emisí a nákladovou efektivitu takových politik a jejich dopad na poptávku po povolenkách systému EU ETS . K této zprávě může případně připojit legislativní návrhy na zvýšení transparentnosti systému EU ETS a na řešení otázky schopnosti přispět k plnění cílů Unie v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a do roku 2050 a na vypracování opatření, která by jeho fungování zlepšila , včetně opatření k podchycení dopadu doplňujících se politik Unie v oblasti energetiky a klimatu na rovnováhu nabídky a poptávky v systému EU ETS.

Pozměňovací návrh 137

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 22 d (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Článek 30 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(22d)

Vkládá se nový článek, který zní:

 

„Článek 30a

 

Úpravy podle globálního přezkumu v Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu a Pařížské dohodě

 

Do šesti měsíců od facilitativního dialogu, který má být uspořádán na základě Rámcové úmluvy OSN o změně klimut a Pařížské dohodě v roce 2018, Komise zveřejní sdělení, v němž posoudí soulad právních předpisů Unie v oblasti změny klimatu s cíli Pařížské dohody. V tomto sdělení se bude zejména zabývat úlohou a adekvátnosti systému EU ETS při plnění cílů Pařížské dohody.

 

Do šesti měsíců od globálního přezkumu v roce 2023 a navazujících globálních přezkumů předloží Komise zprávu hodnotící nutnost upravit odpovídajícím způsobem opatření Unie v oblasti klimatu.

 

Zpráva se bude zabývat možnými úpravami systému EU ETS v kontextu globálních snah o zmírnění změny klimatu a úsilí, jež vyvíjejí jiné významné ekonomiky. Zejména zpráva posoudí, zda je třeba zavést přísnější snížení emisí, zda je třeba provést úpravu ustanovení týkajících se úniku uhlíku a zda jsou zapotřebí další politická opatření a nástroje ke splnění závazků Unie a členských států snížit emise skleníkových plynů.

 

Zpráva zohlední riziko úniku uhlíku, konkurenceschopnost evropských průmyslových odvětví, investice v Unii a unijní politiku industrializace.

 

Ke zprávě bude v případě potřeby připojen legislativní návrh a v takovém případě Komise souběžně zveřejní plné posouzení dopadu.“

Pozměňovací návrh 138

Návrh směrnice

Čl. 1 – bod 22 e (nový)

Směrnice 2003/87/ES

Příloha I – bod 3

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

(22e)

Odstavec 3 přílohy I se nahrazuje tímto:

„3.

Zakládá-li se rozhodnutí o zahrnutí zařízení do systému Společenství na výpočtu jeho celkového jmenovitého tepelného příkonu, sčítají se jmenovité tepelné příkony všech technických jednotek, které jsou jeho součástí a v nichž dochází ke spalování paliva. Těmito jednotkami mohou být všechny typy kotlů, hořáků, turbín, topných těles, topenišť, spalovacích, vypalovacích a jiných pecí, trub, sušiček, motorů, palivových článků, spalovacích jednotek CLC (chemical looping combustion), pochodní a termických nebo katalytických dodatečných spalovačů. K jednotkám se jmenovitým tepelným příkonem nižším než 3 MW a jednotkám využívajícím výhradně biomasu se pro účely tohoto výpočtu nepřihlíží. „Jednotkami využívajícími výhradně biomasu“ se rozumějí též jednotky, u nichž se používá fosilních paliv pouze při jejich spouštění a vypínání.

„3.

Zakládá-li se rozhodnutí o zahrnutí zařízení do systému EU ETS na výpočtu jeho celkového jmenovitého tepelného příkonu, sčítají se jmenovité tepelné příkony všech technických jednotek, které jsou jeho součástí a v nichž dochází ke spalování paliva. Těmito jednotkami mohou být všechny typy kotlů, hořáků, turbín, topných těles, topenišť, spalovacích, vypalovacích a jiných pecí, trub, sušiček, motorů, palivových článků, spalovacích jednotek CLC (chemical looping combustion), pochodní a termických nebo katalytických dodatečných spalovačů. K jednotkám se jmenovitým tepelným příkonem nižším než 3 MW , záložním a nouzovým jednotkám používaným výhradně k výrobě elektřiny pro spotřebu na místě v případě přerušení dodávek energie a jednotkám využívajícím výhradně biomasu se pro účely tohoto výpočtu nepřihlíží. „Jednotkami využívajícími výhradně biomasu“ se rozumějí též jednotky, u nichž se používá fosilních paliv pouze při jejich spouštění a vypínání.

Pozměňovací návrh 139

Návrh směrnice

Článek 1 a (nový)

Rozhodnutí (EU) 2015/1814

Čl. 1 – odst. 5 – pododstavce 1 a a 1 b (nové)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Článek 1a

 

Pozměňovací návrhy k rozhodnutí (EU) 2015/1814

 

Rozhodnutí (EU) 2015/1814 se mění takto:

 

V čl. 1 odst. 5 se v prvním pododstavci doplňují nové pododstavce, která znějí:

 

„Odchylně budou až do období přezkumu podle článku 3 procentní hodnoty uvedené v tomto pododstavci zdvojnásobeny. Při přezkumu se bude uvažovat o zdvojnásobení míry čerpání až do obnovení rovnováhy na trhu.

 

Kromě toho zavede přezkum strop pro rezervu tržní stability a v případě potřeby k němu bude připojen legislativní návrh.“


(1)  Věc byla vrácena příslušnému výboru pro účely interinstitucionálních jednání podle čl. 59 odst. 4 čtvrtého pododstavce (A8-0003/2017).

(15)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32).

(15)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32).

(16)   http://www4.unfccc.int/submissions/indc/Submission%20Pages/submissions.aspx

(1a)   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 63).

(1b)   Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 136).

(1c)   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/757 ze dne 29. dubna 2015 o monitorování, vykazování a ověřování emisí oxidu uhličitého z námořní dopravy a o změně směrnice 2009/16/ES (Úř. věst. L 123, 19.5.2015, s. 55).

(17)  COM(2015)0080, kterým se zavádí Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu.

(17)  COM(2015)0080, kterým se zavádí Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu.

(18)   SEC(2015)XX

(19)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015 /… ze dne … o vytvoření a uplatňování rezervy tržní stability pro systém EU pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně směrnice 2003/87/ES (Úř. věst. L […], […], s. […]).

(19)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1814 ze dne 6. října 2015 o vytvoření a uplatňování rezervy tržní stability pro systém EU pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně směrnice 2003/87/ES (Úř. věst. L 264, 9.10.2015, s. 1) .

(1a)   Jak jsou definovány v příloze doporučení 2003/361/ES.

(*1)   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1).

(*2)   Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 136).


Čtvrtek, 16. února 2017

18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/428


P8_TA(2017)0046

Boj proti terorismu ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí 2002/475/SVV o boji proti terorismu (COM(2015)0625 – C8-0386/2015 – 2015/0281(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2018/C 252/43)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0625),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 83 odst. 1 a čl. 82 odst. 2 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0386/2015),

s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

s ohledem na čl. 294 odst. 3 a čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. března 2016 (1),

s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1373(2001) ze dne 28. září 2001, č. 2178 (2014) ze dne 24. září 2014, 2195(2014) ze dne 19. prosince 2014, 2199(2015) ze dne 12. února 2015, č. 2249 (2015) ze dne 20. listopadu 2015 a 2253(2015) ze dne 17. prosince 2015,

s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení terorismu ze dne 16. května 2005 a její dodatkový protokol ze dne 19. května 2015,

s ohledem na doporučení Finančního akčního výboru (FATF),

s ohledem na komuniké z washingtonského Summitu o jaderné bezpečnosti ze dne 1. dubna 2016,

s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 30. listopadu 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na články 59 a 39 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0228/2016),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

schvaluje společné prohlášení Parlamentu, Rady a Komise připojené k tomuto usnesení;

3.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 177, 18.5.2016, s. 51.


P8_TC1-COD(2015)0281

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. února 2017 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/… o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici (EU) 2017/541.)


PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise u příležitosti přijímání směrnice o boji proti terorismu

Po nedávných teroristických útocích v Evropě vyšlo jednoznačně najevo, že je nutné zvýšit úsilí o zachování bezpečnosti a současně prosazovat respektování našich společných hodnot, včetně právního státu a dodržování lidských práv. S cílem zajistit komplexní reakci na vývoj teroristické hrozby je třeba posílený rámec kriminalizace pro boj proti terorismu doplnit účinnými opatřeními zaměřenými na předcházení radikalizaci, která vede k terorismu, a účinnou výměnou informací o teroristických trestných činech.

Právě v tomto duchu orgány EU a členské státy společně vyjadřují své odhodlání nadále – v rámci svých příslušných pravomocí – rozvíjet účinná preventivní opatření a investovat do takových opatření v rámci komplexního meziodvětvového přístupu, do něhož jsou začleněny všechny příslušné politiky, mimo jiné zejména v oblasti vzdělávání, sociálního začleňování a integrace, a zapojeni všichni příslušní aktéři, včetně organizací občanské společnosti, místních komunit nebo partnerů z oblasti průmyslu.

Komise podpoří úsilí členských států zejména tím, že nabídne finanční podporu projektům, jejichž cílem je vytvářet nástroje zaměřené na boj proti radikalizaci, a dále prostřednictvím celounijních iniciativ a struktur, jako je síť pro zvyšování povědomí o radikalizaci.

Evropský parlament, Rada a Komise zdůrazňují, že je nezbytné zajistit, aby mezi příslušnými orgány v Unii probíhala účinná a včasná výměna všech informací, které jsou relevantní z hlediska prevence, odhalování, vyšetřování nebo stíhání teroristických trestných činů. V tomto ohledu má zcela zásadní význam plné využívání všech stávajících nástrojů, struktur a agentur Unie k výměně informací, jakož i urychlené provádění veškerých právních předpisů Unie, které jsou v této oblasti přijímány.

Všechny tři orgány opětovně potvrzují, že je třeba vyhodnotit fungování obecného rámce EU pro výměnu informací a pomocí konkrétních opatření řešit případné nedostatky, přičemž je třeba mimo jiné zohlednit plán na posílení výměny informací a správy informací včetně řešení interoperability v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí.


18.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 252/431


P8_TA(2017)0047

Posílení kontrol na vnějších hranicích na základě příslušných databází ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. února 2017 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 562/2006, pokud jde o posílení kontrol na vnějších hranicích na základě příslušných databází (COM(2015)0670 – C8-0407/2015 – 2015/0307(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2018/C 252/44)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2015)0670),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 77 odst. 2 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0407/2015),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 7. prosince 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A8-0218/2016),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

P8_TC1-COD(2015)0307

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. února 2017 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/…, kterým se mění nařízení (EU) 2016/399 s ohledem na posílení kontrol na vnějších hranicích za použití příslušných databází

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2017/458.)