27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/2

P8_TA(2016)0433

Výroční zpráva Evropské centrální banky za rok 2015

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2015 (2016/2063(INI))

(2018/C 224/01)

Evropský parlament,

—	o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2015,

—	s ohledem na čl. 284 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“),

—	s ohledem na čl. 123 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—	s ohledem na statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, zejména na článek 15 tohoto statutu,

—	s ohledem na čl. 132 odst. 1 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0302/2016),

vzhledem k tomu, že prezident Draghi k případnému vystoupení Spojeného království z EU uvedl, že „míra, do níž bude ovlivněn hospodářský výhled, bude záviset na načasování, vývoji a konečném výsledku nadcházejících jednání. Ekonomika eurozóny zatím byla dostatečně odolná, ale v důsledku nejistoty ohledně základního scénáře jí hrozí riziko poklesu,“ a dále připomněl, že „bez ohledu na typ vztahů, který bude výsledkem ujednání mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím, je nanejvýš důležité, aby byla zachována neporušenost jednotného trhu. Ať bude výsledek jednání jakýkoli, musí všichni zúčastnění podléhat stejným pravidlům“;

B.	vzhledem k tomu, že podle nejnovějších jarních prognóz Komise by měl být růst v eurozóně geograficky nerovnoměrně rozložen a měl by dosahovat spíše nižších hodnot: 1,6 % v roce 2016 a 1,8 % v roce 2017, přičemž v roce 2015 činil růst 1,7 %;

C.	vzhledem k tomu, že podle uvedené prognózy se v eurozóně očekává pokles nezaměstnanosti z 10,9 % na konci roku 2015 na 9,9 % na konci roku 2017; vzhledem k tomu, že v roce 2015 se dále zvětšovaly rozdíly mezi členskými státy v míře nezaměstnanosti: od 4,6 % v Německu až po 24,9 % v Řecku;

vzhledem k tomu, že podle téže prognózy bude státní dluh v eurozóně postupně klesat z 2,1 % v roce 2015 na 1,9 % v roce 2016 a 1,6 % v roce 2017 a snižovat se bude také poměr dluhu k HDP (poprvé od počátku krize), ačkoli Komise dosud uplatňuje vůči čtyřem zemím eurozóny postup pro nadměrný dluh; těmito zeměmi je Francie, Španělsko, Řecko a Portugalsko; vzhledem k tomu, že Kypru, Irsku a Slovinsku se díky makroekonomickým programům podařilo snížit schodek pod referenční hodnotu 3 % HDP;

vzhledem k tomu, že podle této prognózy bude eurozóna dosahovat externího přebytku ve výši přibližně 3 % HDP v roce 2016 a v roce 2017 se očekává stejná úroveň; vzhledem k tomu, že „tvrdý brexit“ může mít negativní dopad na obchodní bilanci EU i Spojeného království, protože Spojené království je jedním z hlavních obchodních partnerů eurozóny;

F.	vzhledem k tomu, že čl. 127 odst. 5 SFEU vyžaduje, aby Evropský systém centrálních bank pomáhal udržovat finanční stabilitu;

G.	vzhledem k tomu, že podle čl. 127 odst. 2 SFEU má Evropský systém centrálních bank za úkol „podporovat plynulé fungování platebních systémů“;

vzhledem k tomu, že podle prognózy ECB ze září 2016 zůstane průměrná inflace v eurozóně, která byla v roce 2015 nulová, víceméně na stejné úrovni (0,2 %), v roce 2017 dosáhne 1,2 % a v roce 2018 stoupne na 1,6 %; vzhledem k tomu, že nízká míra inflace v minulých letech byla dána mimo jiné nízkými cenami energií;

vzhledem k tomu, že prohlubování demografických trendů, trvale nízká cena energií a plný dopad obchodní a finanční globalizace na nezaměstnanost v evropské společnosti způsobují, že dosáhnout inflačního cíle je nyní obtížnější; vzhledem k tomu, že tyto deflační tlaky přispívají k nižší míře investic a oslabení agregátní poptávky;

J.	vzhledem k tomu, že v březnu roku 2015 zahájila ECB rozšířený program nákupu aktiv ve výši 1,1 bilionu EUR, který měl původně probíhat do září 2016;

vzhledem k tomu, že tento program se mezitím změnil, takže nákup aktiv bude nyní probíhat až do března 2017 v celkové výši téměř 1,7 bilionu EUR a okruh možných aktiv byl rozšířen i na dluhopisy nefinančních podniků a veřejných subjektů na nižší než celostátní úrovni; vzhledem k určitým obavám, že bilance ECB vykazuje vysokou míru rizika;

L.	vzhledem k tomu, že ECB nakoupila od počátku programu cenné papíry zajištěné aktivy ve výši 19 094 mil. EUR;

vzhledem k tomu, že ECB dále uvolnila svou měnovou politiku, když snížila své hlavní intervenční sazby na historicky nejnižší úroveň, takže v březnu 2016 činila sazba hlavních refinančních operací 0 % a sazba vkladové facility -0,40 %; vzhledem k tomu, že ECB vytváří pobídky bankám, aby poskytovaly více úvěrů, a za tímto účelem provádí další sérii cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO-II);

N.	vzhledem k tomu, že za cíl zřízení jednotného mechanismu dohledu označila ECB jednotné uplatňování mikroobezřetnostního dohledu a prosazování v celé eurozóně, aby pro bankovní operace platily všude stejné podmínky a byla používána společná metodika pro hodnocení (SREP);

O.	vzhledem k tomu, že prezident ECB neustále zdůrazňuje nutnost strukturálních reforem v eurozóně;

P.	vzhledem k tomu, že ECB podporuje jednoduchý, transparentní a standardizovaný rámec po sekuritizaci a z něj vyplývající snížené kapitálové požadavky, které oživí sekuritizační trhy i financování reálné odvětvové ekonomiky;

Q.	vzhledem k tomu, že článek 123 SFEU a článek 21 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky zakazují měnové financování vlád;

zdůrazňuje, že eurozóna je nadále sužována vysokou nezaměstnaností, příliš nízkou mírou inflace a vysokou makroekonomickou nerovnováhou, k níž přistupuje také nerovnováha běžného účtu, a že eurozóna se mimoto potýká také s velmi nízkou mírou růstu produktivity, která je důsledkem nízkých investic (o 10 procentních bodů pod předkrizovým stavem), neprovedených strukturálních reforem a slabé vnitřní poptávky; poukazuje na to, že finanční trh eurozóny je stále velmi roztříštěn v důsledku vysoké výše veřejného dluhu a zejména obrovského počtu nesplácených úvěrů v bankovním sektoru některých členských států, který je stále podkapitalizován, takže existuje jen malý prostor pro podporu ekonomik s největšími problémy; zdůrazňuje, že dlouhodobě pozitivní hospodářský vývoj v těchto členských státech zajistí pouze robustní rozpočtová politika a sociálně vyvážené strukturální reformy, jejichž cílem by bylo zvyšování produktivity;

zdůrazňuje federální povahu Evropské centrální banky, která vylučuje veto členských států, což bance umožnilo rázně jednat při řešení krize;

uznává, že vzhledem k této velmi složité situaci a riziku dlouhodobě nízké inflace jsou mimořádná opatření, která ECB přijala za účelem zvýšení míry inflace na střednědobou hodnotu 2 %, v souladu s mandátem ECB stanoveným článkem 127 SFEU, a nejsou tedy protiprávní (1); konstatuje, že od zahájení programu nákupu aktiv v březnu 2015 se finanční podmínky mírně zlepšily díky programům cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO) zaměřeným na reálnou ekonomiku a došlo i k oživení úvěrů poskytovaných podnikům a domácnostem v eurozóně; konstatuje, že tato opatření přispívají také ke snižování cenového rozpětí státních dluhopisů některých členů eurozóny; konstatuje, že zlepšení nemá stejný dopad na všechny členské státy a že poptávka po úvěrech zůstává v některých členských státech nízká;

zdůrazňuje, že v červnu roku 2016 zahájila ECB novou sérii čtyř cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO II); poukazuje na to, že motivační struktura programu se v porovnání s původními TLTRO změnila, protože některé banky nyní budou moci půjčovat s negativní úrokovou sazbou, i když nezvýší čisté půjčky reálné ekonomice;

je znepokojen tím, že poskytováním likvidity s negativní sazbou a zároveň zrušením povinnosti bank navrátit finanční prostředky, pokud nedosáhnou referenční hodnoty pro půjčky, ECB oslabuje vazbu mezi poskytováním likvidity centrálním bankám a půjčkami reálné ekonomice, která byla těžištěm konceptu TLTRO;

vítá kategorický příslib Evropské centrální banky z července 2012, že „učiní vše, co bude zapotřebí“ k ochraně eura, neboť tento příslib pomohl zajistit finanční stabilitu eurozóny;

je přesvědčen, že program nákupu aktiv (APP) by měl na evropskou ekonomiku větší vliv, pokud by byl doprovázen účinnými a sociálně vyváženými strukturálními reformami ke zvýšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky a pokud by obsahoval větší podíl obligací EIB, zejména obligací spojených s TEN-T a TEN-E (projekty s prokázanou evropskou přidanou hodnotou v sociální a hospodářské oblasti), a sekuritizovaných úvěrů MSP; vyzývá ECB, aby vypracovala analýzu, jaký by měl program nákupu aktiv dopad, kdyby bylo možné nakupovat na sekundárních trzích veřejný dluh členských států s přímou vazbou na investice a výdaje na výzkum; je znepokojen tím, že přímé nákupy dluhopisů nefinančními korporacemi v rámci programu nákupu cenných papírů podnikového sektoru by mohly způsobovat narušení trhu, byť jsou za současných okolností patrně opodstatněné,

souhlasí s prezidentem ECB Mariem Draghim v tom, že jednotná měnová politika nemůže stimulovat agregátní poptávku, pokud současně nejsou prováděny řádné fiskální politiky a rozsáhlé a sociálně vyvážené programy strukturálních reforem na úrovni členských států; připomíná, že primárním cílem ECB je podle mandátu stanoveného v primárním právu Smluv udržovat cenovou stabilitu v zájmu zajištění stabilního prostředí podporujícího investice; domnívá se, že samotná měnová politika není vhodným nástrojem k řešení strukturálních problémů evropské ekonomiky; zdůrazňuje, že ani očekávání hospodářského oživení nemůže nahradit nezbytné strukturální reformy; poukazuje na nedávné studie a diskuse o možném propadu neutrálních úrokových sazeb, jaký byl zaznamenán v posledních deseti letech na celém světě; poukazuje na to, že tato situace může vyústit v omezenou a méně účinnou měnovou politiku, neboť by mnohem častěji vznikalo riziko dosažení nulové dolní hranice;

souhlasí s tím, že dobře fungující, diverzifikovaný a integrovaný kapitálový trh by podpořil různé způsoby transmise jednotné měnové politiky; vyzývá v této souvislosti k tomu, aby byla postupně dokončena a plně provedena bankovní unie a aby členské státy plně dodržovaly související právní předpisy, a rovněž požaduje vytvoření unie kapitálových trhů, která by byla rozhodným krokem ke zlepšení účinnosti jednotné měnové politiky a k omezení rizika, které přinášejí otřesy ve finančním sektoru; považuje vyřešení otázky nesplácených úvěrů za zcela zásadní pro vnitrostátní bankovní systémy, které jimi jsou nejvíce zasaženy, neboť je třeba obnovit plynulou transmisi měnové politiky v celé eurozóně;

10.

zdůrazňuje, že při provádění strukturálních a sociálně vyvážených reforem ekonomiky a pracovního trhu je třeba plně zohledňovat demografický deficit v Evropě, čelit deflačním tlakům a stimulovat vyváženější demografickou strukturu, díky níž by bylo snazší dodržovat inflační cíl ve výši přibližně 2 %; zdůrazňuje, že tam, kde je demografický vývoj nepříznivý, hrozí nebezpečí negativních investičních očekávání;

11.

konstatuje nicméně, že ačkoli nekonvenční opatření měla významný dopad a obnášela rizika a vedlejší účinky, zejména pokud jde o podmínky financování bank na periferii, neočekává se, že by se inflace měla do roku 2017 ustálit na úrovni odpovídající střednědobému dvouprocentnímu inflačnímu cíli; poukazuje na to, že nynější oživení bankovních úvěrů a půjček kapitálového trhu je geograficky nerovnoměrně rozloženo mezi členské státy a nepřineslo dosud v plné míře očekávaný vliv na zvýšení míry investic v eurozóně; zdůrazňuje, že příčinou nedostatku investic je nejen nedostatečný přístup k finančním prostředkům, ale také nízká poptávka po úvěrech, a že je nutné prosazovat strukturální reformy, které jsou přímo prospěšné pro investice a zaměstnanost; upozorňuje na snížení dostupnosti kvalitní aktiv, která jsou mezinárodně přijímána institucionálními investory;

12.

poukazuje na to, že zatímco dopady na reálnou ekonomiku byly velmi omezené, banky měly přístup k financování za prakticky nulové či velmi nízké náklady, v důsledku čehož dochází k přímé dotaci jejich účetních rozvah; lituje toho, že ačkoli tato dotace jednoznačně představuje vedlejší účinek měnové politiky ve fiskální oblasti, není její velikost monitorována a zveřejňována a nepodléhá podmínkám týkajícím se toho, zda a jak jsou peníze investovány; trvá na tom, že mimořádná opatření tohoto druhu by měla být vždy doprovázena opatřeními ke zmírnění narušení trhu a ekonomiky;

13.

lituje, že mezi úrokovými sazbami financování malých a středních podniků a sazbami úroků pro větší společnosti, mezi úrokovými sazbami pro malé a velké půjčky a mezi podmínkami úvěrování malých a středních podniků, které se nacházejí v různých zemích eurozóny, existují velké rozdíly, byť se postupně snižují, i když uznává, že možnosti měnové politiky jsou v tomto směru omezené; zdůrazňuje, že nutnost neustálých úprav rozvah bank má mimo jiné vliv na dostupnost úvěrů pro MSP v některých členských státech; kromě toho zdůrazňuje nebezpečí, že by mohlo dojít k dalšímu narušení hospodářské soutěže, pokud by ECB nakupovala dluhopisy velkých podniků na kapitálovém trhu, na němž by kritéria způsobilosti neměla způsobovat další deformace – zejména s ohledem na rizikové rámce – a z něhož by neměly být vyloučeny malé a střední podniky;

14.

zdůrazňuje, že pokud by období ploché výnosové křivky trvalo déle, mohla by se snížit ziskovost bank, zvláště pokud by neupravily své obchodní modely, a vznikala by potenciální rizika, zejména pro soukromé střadatele a pro důchodové a pojišťovací fondy; poukazuje na to, že pokud se sníží ziskovost bank, mohou být banky méně ochotné poskytovat úvěry; vyzdvihuje zejména negativní účinky této politiky úrokových sazeb na místní a regionální banky a na spořitelny, které se jen v malé míře financují na finančních trzích, a upozorňuje na rizika, které tato politika vytváří v sektoru pojišťovnictví a důchodových fondů; požaduje proto, aby byl neustále sledován obzvláště nástroj negativní úrokové sazby spolu s jeho prováděním a dopady; zdůrazňuje, že tyto velmi nízké (negativní) úrokové sazby musí být řádně, obezřetně, včas a řízeně ukončeny;

15.

chápe důvody, proč jsou negativní úrokové sazby uplatňovány, avšak poukazuje na své obavy z důsledků, které by negativní sazby mohly mít pro jednotlivé střadatele a finanční rovnováhu důchodových systémů a pro vznik bublin na trhu s aktivy; je znepokojen tím, že dlouhodobější úroky u spoření jsou v některých členských státech nižší než míra inflace; je přesvědčen, že demografické trendy a kulturní preference pro vytváření úspor způsobují, že tyto negativní účinky na příjem by mohly vést ke zvýšení míry úspor domácností a tím ke snížení domácí poptávky v eurozóně; dále konstatuje, že v důsledku rigidity úrokových sazeb u vkladů by výhody dalšího stlačení úrokových sazeb u vkladů u ECB do záporné oblasti byly jen omezené;

16.

je znepokojen neustále vysokou mírou neobchodovatelných aktiv a cenných papírů zajištěných aktivy, které jsou předkládány jako zajištění Eurosystému v rámci jeho refinančních operací; znovu žádá ECB, aby poskytla informace o tom, které centrální banky tyto cenné papíry přijaly, a aby zveřejnila metody hodnocení těchto aktiv; zdůrazňuje, že toto zveřejnění by bylo prospěšné pro parlamentní kontrolu úkolů ECB v oblasti dohledu;

17.

žádá ECB, aby zkoumala, jak se transmise měnové politiky liší v členských státech s centralizovaným a koncentrovaným bankovním sektorem, ve státech s pestřejší sítí místních a regionálních bank a v zemích, které se při svém financování opírají více o banky než o kapitálové trhy;

18.

vyzývá ECB, aby pečlivě posoudila riziko vzniku dalších bublin na trhu s aktivy a nemovitostmi v důsledku politiky velmi nízkých (negativních) úrokových sazeb, zvláště s ohledem na rychle rostoucí objem úvěrů a nepřiměřeně vysoké ceny nemovitostí, zejména ve velkých městech, a je přesvědčen, že ECB by měla společně s Evropským výborem pro systémová rizika (ERSB) měla předložit návrhy na formulaci specifických makroobezřetnostních doporučení;

19.

podporuje závěr ECB, že ve stávajícím balíčku CRR/CRD IV chybějí určitá opatření, která by mohla pomoci řešit některé druhy systémových rizik – například i) opatření na straně aktiv, včetně zavedení limitů pro poměr úvěru k hodnotě nemovitosti, úvěru k příjmu nebo nákladů na obsluhu dluhu vůči příjmům, a ii) zavedení různých limitů pro expozice, které nespadají do oblasti působnosti stávající definice velkých expozic; vyzývá Komisi, aby zvážila, zda by bylo v této oblasti vhodné předložit legislativní návrhy; konstatuje, že některá z těchto opatření by mohla být přijata již v rámci nynější legislativní práce na návrhu rozšířeného systému decentralizovaného provádění;

20.

poukazuje na to, že – jak je zjevné z úlohy, kterou ECB hrála při poskytování likvidity Řecku v červnu 2015, a jak vyplývá i z jednání Rady guvernérů ECB o solventnosti kyperských bank, která se dostala na veřejnost – není koncept „insolvence“, který je základem pro poskytování likvidity centrálních bank institucím v eurozóně, dostatečně jasný a postrádá právní jistotu, protože ECB v předchozích letech používala k tomu, aby odůvodnila pokračování či omezení poskytování nouzové pomoci v oblasti likvidity (ELA), jak statický koncept insolvence (zda banka v určitém bodě v čase dodržuje minimální kapitálové požadavky), tak i dynamický koncept založený na scénáři budoucích zátěžových testů; zdůrazňuje, že tuto nejasnost je třeba řešit, aby byla zaručena právní jistota a posílena finanční stabilita;

21.

poukazuje na to, že vedení ECB si uvědomuje, že politika ECB má distribuční důsledky a má dopad i na nerovnost, a bere na vědomí, že podle hodnocení ECB může snížení úvěrových nákladů pro občany a malé a střední podniky tyto distribuční důsledky kompenzovat a zvýšit zaměstnanost v eurozóně;

22.

konstatuje, že program nákupu aktiv, který provádí ECB, snížil v mnoha členských státech výnosy dluhopisů na bezprecedentní úroveň; varuje před rizikem příliš vysokých cen na trzích státních dluhopisů, které by byly těžko zvladatelné, pokud by úrokové sazby začaly znovu růst, aniž by současně došlo k dostatečně solidnímu oživení, zejména v případě zemí, v nichž probíhá postup při nadměrném dluhu nebo které mají vysokou míru zadlužení; poukazuje na to, že náhlý zvrat úrokových sazeb ze stávajících nízkých úrovní podél křivky návratnosti přináší finančním institucím značná tržní rizika spolu s významným podílem finančních nástrojů na jednotlivých trzích;

23.

poukazuje na podmínky definované Soudním dvorem, které musí Evropský systém centrálních bank (ESCB) splnit při nákupu státních dluhopisů členských států eurozóny na sekundárních trzích:

—	nákupy se neoznamují,

—	objem nákupů je od počátku omezený,

—	je stanovena minimální doba mezi emisí státních dluhopisů a jejich nákupem ESCB, která se počítá od začátku a brání narušení podmínek emise,

—	ESCB nakupuje pouze státní dluhopisy těch států, které mají přístup na trh s dluhopisy, který jim umožní tyto dluhopisy financovat,

—	zakoupené dluhopisy jsou pouze ve výjimečných případech drženy až do splatnosti a nákupy jsou zakázány nebo ukončeny a zakoupené dluhopisy znovu uvedeny na trh, pokud by již nebylo zapotřebí pokračovat v intervenci;

24.

bere na vědomí, že některé členské státy využívají politiku velmi nízkých (negativních) úrokových sazeb k tomu, aby odkládaly nezbytné strukturální reformy a konsolidaci svého primárního deficitu veřejných rozpočtů, zejména rozpočtu ústřední vlády, a připomíná v této souvislosti závazky přijaté v rámci Paktu o stabilitě a růstu; konstatuje, že jedním z důvodů, které v některých členských státech přispívají k rozpočtovým přebytkům, jsou negativní úrokové sazby jejich veřejného dluhu; zdůrazňuje, že hospodářské politiky jednotlivých členských států by měly být koordinovány, zejména v eurozóně; poukazuje na to, že nevyhnutelné ukončení nekonvenční měnové politiky bude velmi složitý proces, který bude třeba důkladně naplánovat, aby se zabránilo negativním otřesům na kapitálových trzích;

25.

vítá, že jsou zveřejňovány zápisy z jednání Rady guvernérů a že bylo rozhodnuto zveřejnit dohody o čistých finančních aktivech (ANFA) mezi ECB a centrálními bankami členských států; vybízí ECB k tomu, aby i nadále usilovala o transparentnost; připomíná ECB, že náborová politika se musí řídit osvědčenými postupy;

26.

připomíná, že nezávislost ECB při provádění měnové politiky, zakotvená v článku 130 SFEU, má zásadní úlohu pro plnění cíle zajištění cenové stability; žádá všechny vlády, aby se zdržely výroků zpochybňujících úlohu ECB, kterou banka plní v souladu se svým mandátem;

27.

vyzývá Evropskou centrální banku, aby v rámci jí svěřených úkolů v oblasti bankovního dohledu věnovala zvláštní pozornost zásadě proporcionality;

28.

připomíná rozdělení úkolů mezi Evropskou centrální banku a Evropský orgán pro bankovnictví; zdůrazňuje, že ECB by se neměla stát subjektem, který de facto stanovuje normy pro banky, jež nejsou součástí jednotného mechanismu dohledu;

29.

bere na vědomí, že Rada guvernérů ECB dne 18. května 2016 přijala nařízení o shromažďování podrobných údajů o úvěrech (AnaCredit); vyzývá ECB, aby ponechala vnitrostátním centrálním bankám při provádění nařízení AnaCredit co největší prostor pro vlastní uvážení;

30.

vyzývá ECB, aby práce na případných dalších fázích v souvislosti s nařízením AnaCredit zahájila teprve po veřejné konzultaci, za plného zapojení Evropského parlamentu a se zvláštním ohledem na zásadu proporcionality;

31.

se znepokojením konstatuje, že systém TARGET 2 se v eurozóně opět dostává do nerovnovážného stavu, a to i přes snížení tržní nerovnováhy, což poukazuje na neustálý odliv kapitálu z okrajových oblastí eurozóny;

32.

připomíná, že měnový dialog s Parlamentem i s širší veřejností je důležitý pro zajištění transparentnosti měnové politiky;

33.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropské centrální bance.

(1) Jak nedávno zdůraznil Evropský soudní dvůr a německý ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 21. června 2016.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/8

P8_TA(2016)0434

Zelená kniha o retailových finančních službách

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o zelené knize o retailových finančních službách (2016/2056(INI))

(2018/C 224/02)

Evropský parlament,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. května 1999„Provádění rámce pro finanční trhy: akční plán“ (akční plán pro finanční služby, COM(1999)0232),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. ledna 2007„Odvětvové šetření v oblasti retailového bankovnictví podle čl. 17 nařízení 1/2003 o retailovém bankovnictví (konečná zpráva)“ (COM(2007)0033),

—	s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 30. dubna 2007 o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu (COM(2007)0226),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (1),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001 (2),

—	s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 11. ledna 2012„Na cestě k integrovanému evropskému trhu plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu“ (COM(2011)0941),

—	s ohledem na zprávu Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění z roku 2014 o osvědčených postupech pro srovnávací internetové stránky,

—	s ohledem na stanovisko Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění o společném rámci pro hodnocení rizika a transparentnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, které bylo v dubnu 2016 předloženo orgánům EU,

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/17/ЕU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (3),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (4),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (5),

—

s ohledem na směrnici 2009/65/ES ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/91/EU ze dne 23. července 2014, kterou se mění směrnice 2009/65/ES o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), pokud jde o činnost depozitářů, zásady odměňování a sankce (6),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (7),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 ze dne 26. listopadu 2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou (8),

—	s ohledem na zprávu Komise ze dne 8. srpna 2014 o fungování evropských orgánů dohledu a Evropského systému dohledu nad finančním trhem (COM(2014)0509),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751 ze dne 29. dubna 2015 o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce (9),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (10),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97 ze dne 20. ledna 2016 o distribuci pojištění (11),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2016 o virtuálních měnách (12),

—	s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 10. prosince 2015 o retailových finančních službách: kvalitnější produkty, větší výběr a více příležitostí pro spotřebitele a podniky (COM(2015)0630),

—	s ohledem odpověď Evropského orgánu pro bankovnictví na zelenou knihu Komise o retailových finančních službách ze dne 21. března 2016,

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0294/2016),

vzhledem k tomu, že trh EU s retailovými finančními službami je stále poměrně málo rozvinutý a velmi roztříštěný, například vezme-li se v potaz nízký počet přeshraničních transakcí, a že jsou proto zapotřebí účinné kroky k uvolnění plného potenciálu jednotného trhu a usnadnění inovací, z nichž budou mít užitek koneční uživatelé;

vzhledem k tomu, že dynamika trhů s retailovými finančními službami, které se vyznačují poměrně vysokou koncentrací a současně nedostatečnou soutěží, může vést k omezenému výběru a nízké efektivitě nákladů i ke značnému nesouladu mezi členskými státy; vzhledem k tomu, že nadnárodní společnosti s pobočkami v několika členských státech mohou tyto překážky překonat snadněji než malé společnosti;

vzhledem k tomu, že evropský trh s retailovými finančními službami bude životaschopný pouze tehdy, bude-li pro spotřebitele představovat skutečnou přidanou hodnotu tím, že bude zajišťovat účinnou soutěž, ochranu spotřebitelů a přístup, zejména k produktům, které jsou skutečně důležité pro účast na ekonomickém životě;

vzhledem k tomu, že další rozvoj trhu s retailovými finančními službami na úrovni EU spolu s náležitým právním rámcem, který by zajišťoval potřebnou ochranu spotřebitelů, by nejen zjednodušil důležitou a přínosnou přeshraniční činnost, ale rovněž by otevřel větší prostor pro posílení soutěže na vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že skutečný evropský trh s retailovými finančními službami má významný potenciál k tomu, aby spotřebitelům nabízel větší výběr lepších finančních služeb a produktů a lepší přístup k těmto produktům a službám za nižší ceny; vzhledem k tomu, že dopad soutěže na ceny se bude lišit podle odvětví a produktů;

vzhledem k tomu, že zelená kniha se zaměřuje hlavně na finanční služby určené občanům, kteří hledají přeshraniční služby; vzhledem k tomu, že je důležité, aby nové návrhy byly užitečné pro všechny spotřebitele v EU, má-li se zajistit, aby trh s retailovými finančními službami fungoval ku prospěchu všech;

vzhledem k tomu, že bychom si měli nadále vytyčovat ambiciózní cíle pro odstraňování překážek a potlačování současných protekcionistických tendencí, které brání inovacím retailových finančních služeb; vzhledem k tomu, že skutečný jednotný trh z EU učiní atraktivní centrum inovačních finančních služeb;

vzhledem k tomu, že rychlá transformace, k níž došlo v důsledku digitalizace a inovativních finančních technologií, má – bude-li rozumně řízena – nejen potenciál k vytváření nových a častokrát lepších finančních produktů pro spotřebitele a k podpoře finančního začlenění – mimo jiné snížením transakčních nákladů a snazším přístupem k financování –, ale obnáší i zásadní výzvy pro bezpečnost, ochranu údajů a spotřebitelů, zdanění, spravedlivou soutěž a finanční stabilitu, což jsou oblasti, které by měly být pečlivě sledovány v zájmu maximálního přínosu pro občany;

H.	vzhledem k tomu, že mnoho služeb přechází na internet, a proto je důležité zajistit, aby z nich nikdo nebyl vyloučen a aby byl přístup k těmto službám – bude-li to nutné – zajištěn i nedigitální cestou, aby se zabránilo finančnímu vyloučení;

vzhledem k tomu, že veškeré úsilí o posílení trhu EU s retailovými finančními službami by mělo být koordinováno s programy jednotného digitálního trhu, unie kapitálových trhů a strategie pro jednotný digitální trh a mělo by především podporovat vytváření pracovních míst, udržitelného růstu, finanční stability a úlohy spotřebitele v evropském hospodářství;

zdůrazňuje, že evropský trh s retailovými finančními službami musí přinášet užitek malým a středním podnikům (MSP) z hlediska dodávky i poptávky; v souvislosti s dodávkou se tím rozumí zajištění lepšího přístupu MSP k financování; v souvislosti s poptávkou pak usnadnění přístupu MSP na přeshraniční trhy;

vzhledem k tomu, že dokončení vnitřního trhu je důležité pro spotřebitele a současně má zásadní význam pro evropské společnosti v oboru finančních technologií, neboť jim umožní využívat výhod vnitřního trhu v konkurenci s tradičními hráči, a tak nabízet inovační, zákaznicky vstřícná řešení a vytvářet pracovní místa v celé EU;

L.	vzhledem k tomu, že mikropodniky, MSP a středně velké podniky jsou páteří evropského hospodářství a motorem zaměstnanosti a růstu; vzhledem k tomu, že všechny evropské právní předpisy a iniciativy musí být přizpůsobeny charakteristickým rysům těchto společností;

M.	vzhledem k tomu, že dokončení evropského vnitřního trhu je mimořádně důležité pro spotřebitele a podniky, a vzhledem k tomu, že inovační nové subjekty začínají nabízet alternativy ke stávajícím službám;

vítá zelenou knihu Komise o retailových finančních službách (pod nimiž se rozumí i pojištění) a živou a produktivní diskusi, kterou zatím vyvolala; dále vítá veřejnou konzultaci této knihy, v jejímž rámci měly zúčastněné strany příležitost předložit svá stanoviska vycházející z jejich konkrétní situace nebo situace příslušného odvětví; zdůrazňuje, že jednotný přístup k retailovým finančním službám by byl vzhledem k rozmanitosti dotčených subjektů a produktů kontraproduktivní;

zastává názor, že digitalizace bude i nadále vytvářet pro spotřebitele, investory, MSP a další společnosti nové příležitosti na poli hospodářské soutěže, přeshraniční činnosti a inovací; zdůrazňuje, že samotná digitalizace nestačí k vytvoření životaschopného evropského trhu s retailovými finančními službami; konstatuje, že na zdolání mnoha překážek, jako jsou např. různá míra zdanění, rozdílné sociální, justiční a zdravotní systémy, smluvní režimy a systémy ochrany spotřebitele či odlišné jazyky a kultury, jen digitalizace nestačí;

domnívá se, že zelená kniha byla vhodně načasována vzhledem ke skutečnosti, že je třeba aktivně pracovat na všech úrovních procesu tvorby politik, aby bylo možné účinně a adekvátně reagovat na vývoj na tomto inovativním a rychle se měnícím trhu;

domnívá se, že v úsilí o snadnější porovnatelnost produktů napříč trhy jednotlivých členských států, zejména v pojišťovnictví, hraje zásadní úlohu zjednodušení legislativy, které je podpořeno odrazováním od vytváření příliš složitých produktů a služeb;

zdůrazňuje, že již byla přijata řada právních předpisů EU upravujících jednotný trh retailových finančních služeb, například směrnice o platebních službách (PSD2), nařízení o vícestranných mezibankovních poplatcích (MIF), směrnice o platebních účtech (PAD), směrnice o boji proti praní peněz (AMLD), směrnice o hypotečních úvěrech a směrnice o distribuci pojištění (IDD); vyzývá Komisi, aby pečlivě monitorovala provádění a uplatňování těchto právních předpisů a zabránila jejich zdvojování a překrývání;

zdůrazňuje, že je důležité podporovat pozitivní vývoj na trhu retailových finančních služeb vytvořením konkurenčního prostředí a udržováním rovných podmínek pro všechny účastníky – jak stávající operátory, tak nové subjekty – pomocí pravidel, která budou co nejvíce neutrální z hlediska použitých technologií nebo obchodního modelu; poukazuje na to, že takový přístup je nezbytný v neposlední řadě i kvůli podpoře růstu startupů a nových a inovativních MSP;

žádá Komisi, aby zajistila, aby se stejná pravidla vztahovala na veškeré dané služby, a tak zabránila narušování soutěže, zejména v souvislosti se vstupem nových poskytovatelů retailových finančních služeb na trh; zdůrazňuje, že tato pravidla nesmí brzdit inovace; zdůrazňuje, že integraci trhu by mohlo podpořit zřízení kontaktních míst, kde by zúčastněné strany mohly ohlašovat protiprávní uplatňování ustanovení o pasportizaci;

bere na vědomí, že v prvním čtvrtletí 2016 bylo v Evropě do finančních technologií investováno pouze 348 milionů USD oproti 1,8 miliardě USD v Severní Americe a 2,6 miliardám USD v Číně, což dokládá, že je nutné rychle změnit způsob uvažování a adekvátně regulačně reagovat na technický vývoj, aby se Evropa stala vedoucím trhem na poli inovací; zdůrazňuje, že skutečný jednotný trh retailových finančních služeb, na nějž noví účastníci vstupují za stejných podmínek, učiní z Evropy atraktivní centrum inovačních finančních služeb a spotřebitelům poskytne větší a lepší výběr za nižší ceny; zdůrazňuje, že ačkoli průlomové technologie představují z regulačního hlediska nesnadný úkol, současně nabízejí velké příležitosti pro inovace ve prospěch konečných uživatelů a podněcují růst a tvorbu pracovních míst;

především v zájmu posílení důvěry a spokojenosti spotřebitelů zdůrazňuje, že zelená kniha může uspět jedině tehdy, soustředí-li se důrazně na vytvoření takového trhu EU, na němž budou mít řádně chráněni občané stejné příležitosti a přístup k transparentním, jednoduchým a rentabilním produktům; uznává přínos zajištění jednoduchých, bezpečných a standardizovaných produktů pro zákazníky; vyzývá evropské orgány dohledu, aby pravidelně posuzovaly dopad vázaného prodeje na ceny a soutěž na trhu retailových finančních služeb; vyzývá Komisi, aby zavedla rámec pro jednoduché, převoditelné a bezpečné finanční produkty; dále Komisi vyzývá, aby zvážila možnost vytvoření harmonizovaného právního rámce pro standardní výchozí možnosti nejčastěji používaných finančních produktů EU podle modelu základního bankovního účtu a celoevropského osobního penzijního produktu (PEPP);

10.

zdůrazňuje, že návrhy obsažené v zelené knize musí být v souladu se zásadou proporcionality;

11.

připomíná, že všechny iniciativy vycházející ze zelené knihy musí být slučitelné s posilováním mezinárodního boje proti daňovým podvodům, vyhýbání se daňové povinnosti a praní peněz i s intenzivnějším úsilím o vytvoření společného daňového identifikačního čísla;

12.

bere na vědomí, že retailové finanční produkty jsou stále složitější; trvá na tom, že je třeba vypracovat iniciativy a nástroje, které zlepší soutěž a spotřebitelům umožní mezi nabízenými produkty identifikovat bezpečné, udržitelné a jednoduché produkty a vzájemně je porovnávat; podporuje iniciativy, jako je dokument s klíčovými investičními informacemi pro podniky o kolektivním investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) a dokument s klíčovými informacemi o strukturovaných retailových investičních produktech a pojistných produktech s investiční složkou (PRIIP); zdůrazňuje, že je třeba tyto informační mechanismy přizpůsobit digitální realitě; domnívá se, že souhrn prospektu by měl být sjednocen s dokumentem s klíčovými informacemi o PRIIP, aby byli retailoví investoři schopni náležitě posoudit rizika spojená s cennými papíry nabízenými veřejnosti nebo přijatými k obchodování;

13.

připomíná nedávný vývoj legislativního rámce pro bankovní sektor, zejména směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank a směrnici o systémech pojištění vkladů; připomíná, že v důsledku nově zavedeného mechanismu řešení krize jsou některé nástroje nabízené retailovým investorům spojeny s vyšším rizikem ztráty; trvá na tom, že je třeba spotřebitele plně informovat o dopadu nových pravidel, zejména pokud jsou jejich vklady nebo investice ohroženy rekapitalizací z vnitřních zdrojů; žádá Komisi, aby prověřila, zda členské státy správně provádějí směrnici o systémech pojištění vkladů; zdůrazňuje, že prodej určitých nástrojů, které jsou předmětem rekapitalizace z vnitřních zdrojů, retailovým investorům je vysoce problematický jak z hlediska náležité ochrany spotřebitelů, tak z hlediska zajištění praktické proveditelnosti rekapitalizace, a vyzývá Komisi, aby posoudila možnosti omezení tohoto postupu;

14.

podotýká, že evropský trh retailových finančních služeb může fungovat pouze v případě, že spotřebitelé v celé EU budou požívat stejné právní ochrany; zdůrazňuje, že je nutné aktualizovat a prosazovat síť pro řešení finančních sporů FIN-NET;

15.

poznamenává, že absence systému záruk v pojišťovnictví v některých členských státech může oslabovat důvěru spotřebitelů, a vyzývá Komisi, aby zvážila stanovení právní povinnosti pro zavedení takového systému;

16.

zdůrazňuje, že vždy je třeba mít na paměti perspektivu finančního začlenění a že by měla být přijata opatření, která zajistí rovný přístup všech spotřebitelů k alespoň nejzákladnějším finančním službám i nedigitálními cestami, aby se zabránilo finančnímu vyloučení;

17.

domnívá se, že probíhající strukturální změny ve finančním sektoru – od vzniku společností pro finanční technologie až po fúze a akvizice –, jež by mohly vést ke snižování počtu zaměstnanců a zavírání poboček, musí být uskutečňovány tak, aby neklesla kvalita služeb poskytovaných nejvíce znevýhodněným občanům, mezi něž patří zejména starší lidé a lidé žijící ve venkovských a řídce osídlených oblastech;

18.

zdůrazňuje význam finanční gramotnosti jako nástroje na ochranu a zlepšování postavení spotřebitelů; žádá, aby byl rozšířen a usnadněn přístup k nezávislému finančnímu vzdělávání, a zdůrazňuje, že je třeba zlepšit informovanost spotřebitelů o investičních možnostech;

19.

poznamenává, že digitalizace může přinést výhody retailovým investorům, jako jsou například snadnější porovnatelnost produktů, lepší a snadnější přístup k přeshraničnímu investování, zajištění spravedlivější soutěže mezi poskytovateli a rychlejší a snadnější proces registrace a plateb a snížení transakčních nákladů; může však také představovat problémy, jež nelze přehlížet, například ve vztahu ke splnění požadavků týkajících se zásady „poznej svého zákazníka“, boji proti praní peněz (AML) a ochraně údajů, a nést s sebou rizika, například ohrožení centralizovaných systémů kybernetickými útoky; žádá, aby byly zjišťovány a sledovány nové a současné trendy na finančních trzích a související přínosy a rizika, přičemž měřítkem by měl být jejich pravděpodobný dopad na retailové investory;

20.

poznamenává, že poskytovatelé finančních služeb stále častěji využívají finanční a nefinanční údaje o spotřebitelích pocházející z různých zdrojů k rozličným účelům, zejména v odvětví poskytování úvěrů a pojištění; zdůrazňuje, že poskytovatelé finančních služeb by měli využívat osobní údaje a velké objemy dat v souladu s právními předpisy EU o ochraně údajů a že by jejich využití mělo být striktně omezeno na to, co je nezbytné pro poskytnutí služby, a být přínosné pro spotřebitele; proto je nutné důsledně kontrolovat ztrátu vzájemnosti rizik v pojišťovnictví zapříčiněnou velkými objemy dat;

21.

zdůrazňuje, že přístup k hotovosti prostřednictvím bankomatů je základní veřejnou službou, která musí být poskytována bez jakýchkoli diskriminačních či nespravedlivých praktik, a která tedy nesmí být nadměrně nákladná;

22.

zdůrazňuje, že je nezbytné posílit důvěru spotřebitelů ve finanční služby, jelikož její úroveň zůstává nízká, zejména pokud jde o finanční produkty s vysokými riziky spojenými se směnným kurzem, a vyzývá Komisi, aby zajistila, aby současná opatření ke zlepšení finanční gramotnosti a informovanosti byla prováděna v plném rozsahu a že budou další opatření zaváděna v oblastech, kde je to nutné, a to s cílem umožnit spotřebitelům činit informovaná rozhodnutí, zvýšit míru transparentnosti těchto produktů, odstranit překážky přechodu spotřebitele k jinému poskytovateli a jakékoli neodůvodněné náklady, jež souvisí s tímto přechodem nebo s odstoupením od smlouvy; zdůrazňuje, že před uzavřením smlouvy by spotřebitelé měli jako součást předběžného výpočtu úvěru, půjčky nebo hypotéky vždy obdržet evropský standardizovaný informační přehled (ESIS) a standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru;

23.

konstatuje, že zásadní úloha v otevření retailových služeb všem složkám společnosti a spotřebitelům v celé Evropě připadá předním zaměstnancům finančních institucí a poskytovatelům finančních služeb; poukazuje na to, že těmto zaměstnancům by v zásadě měla být poskytnuta odborná příprava a čas na to, aby mohli řádně obsluhovat zákazníky, že by neměli podléhat prodejním cílům či stimulům, jež by mohly vést k zaujatosti či deformaci jejich poradenství a že by měli vždy jednat v zájmu zákazníků v souladu s ustanoveními MIFID II o ochraně spotřebitelů;

24.

zdůrazňuje, že klíčovým předpokladem správného investičního rozhodování je přístup k cenově dostupnému a nezávislému poradenství; zdůrazňuje, že zlepšení poradenství vyžaduje zejména širší nabídku standardizovaných retailových investičních produktů a dokumenty s užitečnými informacemi o složitých a jednoduchých produktech;

25.

podotýká, že navzdory poptávce je v současnosti nabídka cenově dostupného a cíleného finančního poradenství, jehož rozsah by byl užší než v případě investičního poradenství podle směrnice MiFiD, nedostatečná; bere na vědomí úvahy a iniciativy některých členských států směřující k vytvoření takových zprostředkovatelských služeb; vyzývá Komisi, členské státy a subjekty na trhu, aby identifikovaly postupy a iniciativy, které se osvědčily, a aby je analyzovali a řídili se jimi;

26.

poukazuje na nedostatky při uplatňování směrnice MiFID II v členských státech, které v mnoha případech vedly k tomu, že zprostředkovatelé museli plnit náročné požadavky na poskytování informací překračující požadavky samotné směrnice, aniž by tím byla prakticky posílena ochrana spotřebitelů; žádá, aby z této zkušenosti bylo vyvozeno ponaučení;

27.

zdůrazňuje, že retailové bankovnictví má rozhodující význam pro řádný přenos podmínek měnové politiky na trh, zejména ke spotřebitelům; zdůrazňuje, že vhodné prostředí měnové politiky je důležité pro dlouhodobé spoření spotřebitelů;

28.

zdůrazňuje, že má-li být jednotný trh s retailovými finančními službami efektivní a dynamický, neměly by se činit zbytečné nebo nespravedlivé rozdíly mezi členskými státy, jejichž měnou je euro, a členskými státy mimo eurozónu;

29.

je přesvědčen, že přijetí jednotné měny všemi členskými státy bez výjimky by vedlo k větší efektivitě a soudržnosti jednotného trhu retailových finančních služeb;

30.

shledává, že v této oblasti bude zřejmě nutné posílit kapacity pro shromažďování údajů a jejich analýzu na úrovni EU; konstatuje, že bude nezbytné některé nejslibnější nápady zelené knihy podložit širokým a náležitým empirickým průzkumem, než bude možné přikročit k zahájení legislativních postupů; zdůrazňuje, že metodika a závěry takového empirického průzkumu by měly být řádně zveřejněny a že závěry sledování, které provádí evropský orgán dohledu na základě nařízení o Evropském orgánu pro bankovnictví, by měly být plně využity při vyhodnocování přínosů a rizik jednotlivých inovací a zvažování toho, zda je nutné přijmout legislativní opatření za účelem toho, aby mezi nimi byla vytvořena náležitá rovnováha;

31.

vyzývá Komisi, aby se zabývala problémem nevhodného prodeje finančních produktů a služeb; zejména Komisi vyzývá, aby pečlivě sledovala dodržování nových pravidel stanovených ve směrnici MiFID II, která zakazují vyplácení provizí nezávislým finančním poradcům a omezují jejich vyplácení poradcům, kteří nezávislí nejsou, a aby na základě tohoto sledování zvážila, zda není třeba tato omezení zpřísnit;

Krátkodobé priority

32.

zdůrazňuje, že je třeba posílit vymáhání unijních a vnitrostátních předpisů upravujících finanční oblast a ochranu spotřebitelů a že jednotný trh retailových finančních služeb potřebuje právní úpravu zajišťující vysokou úroveň ochrany spotřebitelů a její jednotné a důsledné vymáhání ve všech členských státech; zároveň konstatuje, že v posledních letech značně narostl objem právních předpisů upravujících oblast retailových finančních služeb s cílem zlepšit obezřetnostní stabilitu, posílit ochranu spotřebitelů a obnovit důvěru v toto odvětví; zdůrazňuje, že evropské orgány dohledu by se měly aktivněji zabývat otázkami týkajícími se spotřebitelů a drobných investorů a že příslušné agentury v několika členských státech by měly začít provádět svou činnost v této oblasti aktivněji a kompetentněji; vyzývá orgány dohledu členských států, aby si vyměňovaly osvědčené postupy s cílem zajistit, aby byly právní předpisy upravující retailové finanční služby uplatňovány způsobem, kterým bude zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž a vymáhány předpisy na ochranu spotřebitele;

33.

vyzývá Komisi, aby se v rámci postupu spojeného s plánovanou bílou knihou o financování a správě ESA zvláště zaměřila na to, aby orgány obdržely vzory financování a mandát potřebný k převzetí aktivnější úlohy, která by byla více zaměřená na spotřebitele na trhu retailových finančních služeb, a současně zaručila finanční stabilitu;

34.

vítá, že se Komise snaží podporovat financování udržitelných a ekologických investic a naléhavě ji vyzývá, aby v návaznosti na předchozí konzultace a ve spolupráci s Evropským parlamentem hrála aktivnější úlohu při využívání systému unie kapitálových trhů v rámci provádění Pařížské dohody, aby tak povzbudila rostoucí trh společensky odpovědného investování prostřednictvím podpory udržitelných investic, a to poskytováním účinných a standardizovaných informací o environmentálních, sociálních a správních kritériích (ESG) s použitím kritérií pro kotované společnosti a finanční prostředníky, a vhodnou reflexí těchto kritérií v rámci systémů řízení investic a norem pro zveřejňování, a to na základě obdobných ustanovení, která Parlament účinně podporoval při nedávném přezkumu institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění; dále naléhavě vyzývá Komisi, aby podporovala „ratingové služby“ ESG a soudržný rámec pro trh se zelenými dluhopisy, a to na základě studie Komise a práce studijní skupiny G 20 v oblasti zeleného financování;

35.

vyzývá Komisi, aby zintenzivnila svůj boj proti diskriminaci na evropském trhu s retailovými finančními službami na základě místa bydliště a aby případně doplnila plánované obecné návrhy, jež mají ukončit neoprávněné zeměpisné blokování, o další legislativní iniciativy zaměřené konkrétně na finanční odvětví a přitom zohlednila skutečnost, že cena určitých produktů a služeb je navázána na řadu faktorů (regulační či zeměpisné povahy), které se v každém členském státě liší;

36.

naléhá na Komisi, aby na základě struktury směrnice o platebních účtech a analýzy pojišťovnictví vypracované Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění vytvořila mimo jiné přehledný a snadno použitelný srovnávací portál EU, který bude pokrývat většinu nebo všechny segmenty trhu s retailovými finančními službami; zdůrazňuje, že tyto srovnávací nástroje musí být pro spotřebitele přesné a relevantní a musí se zaměřovat nejen na cenu produktů, nýbrž také na jejich kvalitu, přičemž je třeba mít na zřeteli, že lze porovnávat pouze podobné produkty;

37.

vyzývá Komisi, aby mimo jiné podle směrnice o platebních účtech zmapovala, jaká jsou pravidla a jak se postupuje či nepostupuje ve všech segmentech evropského trhu s retailovými finančními službami v případě vnitrostátní a přeshraniční změny poskytovatele a aby předložila celistvou a komplexní strategii ohledně toho, jak spotřebitelům usnadnit přeshraniční změnu v celé EU;

38.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily struktury pro alternativní řešení sporů (ADR) spojené s trhem retailových finančních služeb tím, že zajistí, aby orgány ARD byly skutečně nezávislé, aby se jejich působnost vztahovala na všechny aktéry, a že přijme opatření k zefektivnění sítě FIN-NET a zvýšení informovanosti spotřebitelů o této síti; dále naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala plánované zhodnocení provádění doporučení ohledně hromadných žalob a na jeho základě zvážila možnost zavedení evropského systému hromadných žalob;

39.

vyzývá Komisi, aby dále přezkoumala matoucí a někdy zavádějící praxi uplatňovanou při operacích, kdy spotřebitel provádí platbu pomocí platební karty a vybírá hotovost z bankomatu, a kdy dochází k přepočtu měny, a aby předložila ucelené řešení, které by v praxi umožnilo spotřebitelům plně chápat a kontrolovat situaci, což se týká i plateb vztahujících se k digitálnímu trhu;

40.

připomíná Komisi, že finanční instituce i nadále ruší platební karty, jejichž držitel se přestěhoval do jiného členského státu, a vyzývá v tomto ohledu k přijetí opatření, jež by měla rovněž zahrnovat informování vnitrostátních orgánů;

41.

vyzývá Komisi, aby podporovala vzájemné uznávání a interoperabilitu metod digitální identifikace, aniž by byla snížena úroveň bezpečnosti stávajících systémů nebo jejich schopnost plnit požadavky rámce EU pro boj proti praní špinavých peněz; naléhá na Komisi a členské státy, aby pomocí uplatňování nařízení o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro transakce na vnitřním trhu (nařízení eIDAS) a nových právních předpisů proti praní špinavých peněz mimo jiné vytvořily prostředí, v němž se budou všeobecně spojovat přísné bezpečnostní požadavky se spravedlivými a jednoduchými postupy pro vlastní identifikaci spotřebitelů v souladu se zásadami ochrany osobních údajů, což by mělo být plně proveditelné; žádá rovněž Komisi a členské státy, aby identifikovaly a odstranily regulační bariéry stojící v cestě používání systémů elektronického podpisu pro přihlašování k finančním službám a aby usnadnily digitální onboarding po celé EU;

42.

poukazuje na to, že potenciální transformační dopad technologie distribuované účetní knihy vyžaduje vytvoření regulační kapacity k včasnému určení potenciálních systémových rizik a výzev pro ochranu spotřebitelů; vyzývá tedy Komisi, aby vytvořila horizontální pracovní skupinu, která bude úzce sledovat rizika a pomáhat je včasně řešit;

43.

vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy vypracovala plán na vytvoření koordinované sítě vnitrostátních jednotných správních míst, která bude působit v souladu se systémem jednotných kontaktních míst a která bude pomáhat retailovým finančním firmám, jež si přejí lépe využít přeshraničních obchodních příležitostí;

44.

zdůrazňuje potřebu povzbuzovat poskytovatele retailových finančních služeb k financování inovačních a environmentálních projektů; poukazuje na to, že by bylo možné zvážit přístup podobný tomu, jaký je používán v rámci podpůrného koeficientu pro malé a střední podniky;

45.

vyzývá Komisi, aby reagovala na návrh orgánu EIOPA na zavedení společného rámce pro hodnocení rizik a transparentnosti pro instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění za účelem podpory funkčního 2. pilíře a porovnatelnosti systémů v celé Unii a aby přispěla k lepšímu pochopení přínosů a rizik pro spotřebitele ze strany regulátorů, orgánů vykonávajících dohled i samotných spotřebitelů;

46.

vyzývá Komisi, aby prozkoumala nové přístupy, které by mohly společnostem poskytnout větší flexibilitu k experimentování a hledání inovačních řešení a současně by udržely vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany spotřebitelů;

47.

žádá Komisi, aby předložila návrh na vytvoření „evropského spořícího účtu“ s cílem odblokovat dlouhodobé financování a podporovat ekologickou transformaci v Evropě;

48.

vyzývá Komisi, aby vyjasnila uplatňování ustanovení o veřejném zájmu, která by členské státy mohly nepřímo využívat k bránění novým produktům v přístupu na svůj trh, a aby zmocnila evropské orgány dohledu k tomu, aby se staly aktivním prostředníkem mezi členskými státy pro případ, že se vyskytnou navzájem si odporující výklady ohledně uplatňování těchto ustanovení;

Dlouhodobé výhledy

49.

vyzývá Komisi, aby důkladněji prostudovala proveditelnost, opodstatněnost, přínosy a náklady spojené s odstraněním stávajících překážek přeshraničního poskytování finančních služeb, které by přineslo záruku vnitrostátní a přeshraniční přenositelnosti služeb v rámci různých segmentů trhu s retailovými finančními službami, například co se týká pojistných produktů a produktů penzijního pojištění;

50.

zdůrazňuje, že směrnice o hypotečních úvěrech je v současnosti v členských státech ve fázi provádění nebo se již uplatňuje; vyzývá Komisi, aby její provádění a uplatňování bedlivě monitorovala a analyzovala dopad těchto právních předpisů na trh s retailovými finančními službami; konstatuje, že v cestě vytvoření silnějšího jednotného trhu s hypotékami a spotřebitelskými úvěry stále stojí značné překážky; vyzývá proto Komisi, aby s jeho budováním pokročila, zajistila přitom finanční stabilitu, vyvažovala obavy týkající se ochrany soukromí a údajů pomocí vylepšeného přeshraničního přístupu k lépe koordinovaným úvěrovým databázím a zajistila, aby se neopakovaly případy, kdy jsou spotřebitelé při sjednávání úvěrů bezdůvodně vystavováni rizikům spojeným se směnným kurzem;

51.

žádá Komisi, aby spolu s členskými státy provedla společnou analýzu uplatňování a dopadu evropských právních předpisů EU upravujících oblast retailových finančních služeb; vyzývá Komisi a členské státy, aby provedly podrobný rozbor právních i jiných zbývajících překážek, jež brání přeshraničním operacím a dokončení jednotného unijního trhu s retailovými finančními službami; zdůrazňuje, že tato analýza musí zohledňovat specifickou povahu malých a středních podniků;

52.

vyzývá Komisi, aby vyhodnotila, které údaje potřebují věřitelé k posouzení úvěruschopnosti svých zákazníků, a na základě tohoto hodnocení předložila návrhy na regulaci tohoto procesu posuzování; vyzývá Komisi, aby dále vyšetřila současnou praxi subjektů poskytujících úvěry, pokud jde o sběr, zpracování a marketing údajů o zákaznících, a to s cílem zajistit, aby byly přiměřené a nepoškozovaly práva zákazníků; vyzývá Komisi, aby zvážila přijetí opatření v této oblasti, bude-li to zapotřebí;

53.

žádá členské státy, aby zajistily, aby digitální komunikace a obchod související s maloobchodními finančními službami byly dostupné i pro osoby se zdravotním postižením, mimo jiné prostřednictvím internetových stránek a stažitelných formátů dokumentů; podporuje plné zahrnutí všech retailových finančních služeb do směrnice o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb („Evropský akt přístupnosti“);

54.

vítá úsilí o dosažení transparentnější tvorby cen v oblasti služeb poskytovaných půjčovnami automobilů, včetně prodeje doplňkového pojištění a dalších poplatků; zdůrazňuje, že veškeré poplatky a platby, ať už povinné, nebo volitelné, spojené s půjčením vozidla by měly být pro spotřebitele viditelně a jasně uvedeny na internetových stránkách půjčovny nebo na srovnávacích internetových stránkách; připomíná Komisi nutnost vymáhání směrnice o nekalých obchodních praktikách a vítá nedávné přijetí nových prováděcích pokynů s ohledem na technologické změny;

55.

připomíná práci odvedenou v souvislosti s nařízením o ratingových agenturách; žádá Komisi, aby posoudila dopad této právní úpravy na produkty prodávané maloobchodním spotřebitelům;

o o

56.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66.

(2) Úř. věst. L 266, 9.10.2009, s. 11.

(3) Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34.

(4) Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349.

(5) Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73.

(6) Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 186.

(7) Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 214.

(8) Úř. věst. L 352, 9.12.2014, s. 1.

(9) Úř. věst. L 123, 19.5.2015, s. 1.

(10) Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35.

(11) Úř. věst. L 26, 2.2.2016, s. 19.

(12) Přijaté texty, P8_TA(2016)0228.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/18

P8_TA(2016)0435

Evropská obranná unie

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o evropské obranné unii (2016/2052(INI))

(2018/C 224/03)

Evropský parlament,

—	s ohledem na Lisabonskou smlouvu,

—	s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—	s ohledem na ustanovení čl. 42 odst. 6 SEU o stálé strukturované spolupráci;

—	s ohledem na ustanovení čl. 42 odst. 7 SEU o obranné alianci;

—	s ohledem na protokol č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,

—	s ohledem na protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

—	s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 18. prosince 2013 a 25.–26. června 2015,

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 25. listopadu 2013 a 18. listopadu 2014 o společné bezpečnostní a obranné politice,

—	s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. dubna 2016 o EU v měnícím se globálním prostředí – více propojený, zpochybňovaný a složitý svět (1);

—	s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o doložkách EU o vzájemné obraně a solidaritě: politický a operační rozměr (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2009 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii v letech 2004–2008 (3), které v odstavci 89 připomíná, že „platnost základních práv nekončí u bran kasáren a že plně platí také pro občany v uniformě, a doporučuje, aby členské státy zajistily dodržování základních práv i v ozbrojených silách“,

—

s ohledem na konečné závěry meziparlamentních konferencí o společné zahraniční a bezpečnostní politice a o společné bezpečnostní a obranné politice konaných dne 8. dubna 2016 v Haagu, dne 6. září 2015 v Lucemburku, dne 6. března 2015 v Rize, dne 7. listopadu 2014 v Římě, dne 4. dubna 2014 v Athénách, dne 6. září 2013 ve Vilniusu, dne 25. března 2013 v Dublinu a dne 10. září 2012 v Pafosu,

—

vzhledem k nedávnému prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku na setkání ministrů zahraničních věcí EU v Gymnichu dne 2. září 2016, která zde zopakovala, že se nabízí vhodná příležitost k dosažení konkrétního pokroku mezi členskými státy v oblasti obrany;

—	s ohledem na dokument nazvaný „Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa – globální strategie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie“, který předložila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka dne 28. června 2016,

—	s ohledem na průběžnou zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie a vedoucí Evropské obranné agentury ze dne 7. července 2014 o provádění závěrů Evropské rady z prosince 2013,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. července 2013 s názvem „Směrem ke konkurenceschopnějšímu a účinnějšímu odvětví obrany a bezpečnosti“ (COM(2013)0542),

—	s ohledem na zprávu Komise ze dne 24. června 2014 nazvanou „Nový program pro evropskou obranu“,

—	s ohledem na zprávu Komise ze dne 8. května 2015 o provádění sdělení o obraně,

—	s ohledem na hodnocení směrnice 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a směrnice 2009/43/ES o transferech produktů pro obranné účely uvnitř EU,

—	s ohledem na společné prohlášení předsedů Evropské rady, Evropské komise a generálního tajemníka Severoatlantické aliance ze dne 8. července 2016,

—	s ohledem na společné sdělení vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise a Komise ze dne 11. prosince 2013 nazvané „Komplexní přístup EU k vnějším konfliktům a krizím“ (JOIN(2013)0030) a na související závěry Rady ze dne 12. května 2014,

—	s ohledem na prohlášení italského ministra obrany a ministra zahraničních věcí ze dne 10. srpna 2016 požadující „Schengen v oblasti obrany“,

—	s ohledem na společné prohlášení německého a francouzského ministra zahraničních věcí ze dne 28. června 2016 s názvem „Silná Evropa v nejistém světě“,

—	s ohledem na možné vystoupení Spojeného království z EU,

—	s ohledem na výsledky Eurobarometru 85.1 z června 2016,

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro ústavní záležitosti, (A8-0316/2016),

vzhledem k tomu, že v posledních letech se bezpečnostní situace v Evropě i okolních oblastech podstatně zhoršila a dala vznik náročným a nebývalým výzvám, kterým žádná země či organizace není schopna čelit sama; vzhledem k tomu, že Evropa více než kdy jindy zažívá hrozbu terorismu na svém území, přičemž terorismus a hrozba neutuchajícího násilí v severní Africe a na Blízkém východě se nadále rozšiřují; vzhledem k tomu, že z hlediska solidarity a houževnatosti je třeba, aby EU byla jednotná a jednala společně a systematicky, a to ve shodě s našimi spojenci, partnery a třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že prevence, sdílení citlivých informací v oblasti bezpečnosti, ukončení ozbrojeného konfliktu, překonání všeobecného porušování lidských práv, šíření demokracie a právního státu a boj proti terorismu jsou pro EU a její občany prioritou a je nutné se jim věnovat jak na území EU, tak mimo její hranice, a to i pomocí sboru vojenských inženýrů vytvořeného s cílem řešit některé velice praktické problémy související s dopady změny klimatu a přírodních katastrof ve třetích zemích; vzhledem k tomu, že Evropa by v situacích skutečného ohrožení měla být silnější a rychlejší;

vzhledem k tomu, že terorismus, hybridní hrozby, hospodářská nestabilita, kybernetická a energetická nejistota, organizovaná trestná činnost a změna klimatu představují hlavní hrozbu pro bezpečnost každodenního stále složitějšího a propojenějšího světa, ve kterém by EU měla udělat maximum a hledat prostředky za účelem zaručení bezpečnosti a zajištění prosperity a demokracie; vzhledem k tomu, že současná finanční a bezpečnostní situace vyžaduje užší spolupráci evropských ozbrojených sil i širší a lepší společný výcvik a spolupráci vojenského personálu; vzhledem k tomu, že podle Eurobarometru 85.1 zveřejněného v červnu 2016 by přibližně dvě třetiny občanů EU uvítaly větší zapojení EU do otázek bezpečnostní a obranné politiky; vzhledem k tomu, že hranice mezi vnitřní a vnější bezpečností se stále více rozostřují; vzhledem k tomu, že je třeba věnovat zvláštní pozornost předcházení konfliktům, řešení základních příčin nestability a zajištění bezpečnosti; vzhledem k tomu, že změna klimatu je velkou hrozbou pro světovou bezpečnost, mír a stabilitu, která zesiluje ohrožení tradičního zabezpečení, mimo jiné tím, že snižuje přístup k čerstvé vodě a potravinám pro obyvatelstvo v křehkých a rozvojových zemích, což vytváří ekonomické a sociální napětí, nutí lidi migrovat či vede k politickému napětí a bezpečnostním rizikům;

C.	vzhledem k tomu, že vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise uvedla ve své globální strategii pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie bezpečnost Unie jako jednu z jejích pěti hlavních priorit;

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva požaduje, aby členské státy zpřístupnily náležité kapacity pro civilní a vojenské mise a operace SBOP; vzhledem k tomu, že požadavek budování kapacit v oblasti bezpečnosti a obrany zakotvený ve Smlouvách zdaleka nedosáhl optimálního naplnění; vzhledem k tomu, že i evropské orgány a instituce mohou hrát velmi důležitou roli politického iniciátora; vzhledem k tomu, že členské státy dosud neprokázaly dostatek vůle vybudovat evropskou bezpečnostní a obrannou unii v obavě, že by se stala hrozbou pro jejich národní svrchovanost;

E.	vzhledem k tomu, že náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu v oblasti obrany a bezpečnosti se odhadují na 26,4 miliardy EUR ročně (4), a sice v důsledku zdvojování činnosti, nadměrné kapacity a překážek týkajících se zadávání zakázek v oblasti obrany;

vzhledem k tomu, že článek 42 Smlouvy o Evropské unii vyžaduje postupné vytvoření společné obrané politiky Unie jako součást společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), což povede ke společné obraně EU v případě, že tak Evropská rada jednomyslně rozhodne; vzhledem k tomu, že čl. 42 odst. 2 SEU členským státům také doporučuje přijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich příslušnými ústavními požadavky;

vzhledem k tomu, že článek 42 SEU rovněž upravuje vytvoření obranných institucí i definici evropské politiky schopností a vyzbrojování; vzhledem k tomu, že rovněž vyžaduje, aby úsilí EU bylo slučitelné s rámcem NATO, doplňovalo jej a vzájemně se s tímto rámcem posilovalo; vzhledem k tomu, že evropská obranná unie by měla posílit schopnost Evropy prosazovat bezpečnost v rámci svých hranic a mimo ně a rovněž posílit partnerství s NATO a transatlantické vztahy, a tak umožnit, aby NATO bylo silnější a aby se následně teritoriální, regionální a globální bezpečnost a obrana prohloubila a stala se účinnější; vzhledem k tomu, že nedávné společné prohlášení ze summitu NATO konaného v roce 2016 ve Varšavě o strategickém partnerství NATO a EU uznalo úlohu NATO a podporu, kterou může EU zajistit při dosahování společných cílů; vzhledem k tomu, že evropská obranná unie by měla zajistit zachování míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů;

vzhledem k tomu, že bojová seskupení EU, která dosáhla plné operační schopnosti v roce 2007 a jejichž posláním je nasazení k vojenským akcím humanitární, mírové a mír nastolující povahy, dosud nebyla využita z důvodu procesních, finančních a politických překážek, přestože k tomu byla příležitost a bylo to třeba; zdůrazňuje, že to představuje ztracenou příležitost k posílení úlohy EU coby významného globálního hráče pro stabilitu a mír;

vzhledem k tomu, že kromě vytvoření Evropské obranné agentury (EDA) nebyl dosud žádný z ostatních chybějících prvků společné bezpečnostní a obranné politiky EU zformulován, neprošel rozhodovacím postupem a ani nebyl uplatněn; vzhledem k tomu, že je třeba reformovat organizaci Evropské obranné agentury tak, aby rozvinula svůj plný potenciál a dokázala, že vytváří přidanou hodnotu, zvyšuje účinnost SBOP a může vést k harmonizovaným vnitrostátním plánovacím procesům v rámci obrany v oblastech, které jsou významné pro vojenské operace SBOP v souladu s petersberskými úkoly popsanými v článku 43 SEU; vyzývá všechny členské státy, aby se do Evropské obranné agentury zapojily a zavázaly se vůči ní za účelem splnění tohoto cíle;

vzhledem k tomu, že globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku vyžaduje, aby EU systematicky podporovala spolupráci v oblasti obrany napříč celým spektrem schopností, aby tak reagovala na externí krize, budovala kapacity s našimi partnery, zaručila bezpečnost v Evropě a vytvořila pevné evropské obranné odvětví, jež je nezbytné, mají-li být rozhodování i praktické kroky Unie strategicky nezávislé; vzhledem k tomu, že veškerá opatření musí před tím, než jsou provedena, schválit všichni členové Rady;

vzhledem k tomu, že Evropská rada, která se setkala v červnu 2015 a zaměřila se částečně na obranu, vyzvala k posílení intenzívnější a systematičtější evropské spolupráce v oblasti obrany s cílem dosáhnout klíčových schopností, a to i prostřednictvím využití fondů EU, s upozorněním, že kapacity v oblasti vojenství nadále vlastní a řídí členské státy;

L.	vzhledem k tomu, že Francie dne 17. listopadu 2015 uplatnila čl. 42 odst. 7 SEU, a následně si vyžádala a využila pomoc a příspěvky ostatních členských států na čistě bilaterálním základě;

vzhledem k tomu, že bílá kniha o bezpečnosti a obraně sestavená na úrovni EU by měla v souladu s Lisabonskou smlouvou více posílit SBOP a zlepšit schopnost EU jednat jako poskytovatel bezpečnosti a mohla by představovat užitečnou reflexi budoucí a účinnější společné bezpečnostní a obranné politiky; vzhledem k tomu, že mise a operace SBOP se většinou provádějí v oblastech, jako je Africký roh a oblast Sahelu, které jsou významně zasaženy negativními dopady změny klimatu, jako jsou sucha a degradace půdy;

vzhledem k tomu, že nizozemské předsednictví Rady podpořilo myšlenku bílé knihy EU; vzhledem k tomu, že země Visegrádské skupiny uvítaly myšlenku silnější evropské integrace v oblasti obrany; vzhledem k tomu, že Německo v bílé knize z roku 2016 věnované německé bezpečnostní politice a budoucnosti německých ozbrojených složek vyzývá k vytvoření evropské bezpečnostní a obranné unie;

O.	vzhledem k tomu, že postupné začleňování obrany je pro nás nejlepší možností, jak učinit více s vynaložením menšího množství finančních prostředků, a bílá kniha by mohla poskytnout jedinečnou příležitost k navržení dodatečných kroků;

Evropská obranná unie

připomíná, že Evropa k zajištění své dlouhodobé bezpečnosti potřebuje politickou vůli a odhodlání podpořené širokým souborem náležitých politických nástrojů, včetně silných a moderních vojenských kapacit; vyzývá Evropskou radu, aby se ujala vedoucí úlohy při postupném vytváření společné evropské obranné politiky a poskytla dodatečné finanční zdroje, které zajistí její provedení, s cílem jejího zavedení v rámci příštího víceletého politického a finančního rámce EU; připomíná, že vytvoření společné obranné politiky Unie se odvíjí od provádění společné bezpečnostní a obranné politiky na základě Lisabonské smlouvy, která je vázána mezinárodním právem a je ve skutečnosti nezbytná pro to, aby EU mohla celosvětově prosazovat právní stát, mír a bezpečnost; vítá v této souvislosti všechny probíhající činnosti členských států zaměřené na další integraci našeho společného úsilí o obranu, rovněž s přihlédnutím k velmi významným příspěvkům, které by přinesla bílá kniha o bezpečnosti a obranně;

naléhavě vyzývá členské státy EU, aby uvolnily plný potenciál Lisabonské smlouvy s ohledem na SBOP, zejména pokud jde o stálou strukturovanou spolupráci stanovenou v čl. 42 odst. 6 SEU nebo o fond pro zahájení operace stanovený v čl. 41 odst. 3 SEU; připomíná, že petersberské úkoly z článku 43 SEU zahrnují dlouhý seznam ambiciózních vojenských úkolů, jako jsou společné akce v oblasti odzbrojení, humanitární a záchranné mise, poradní a pomocné mise ve vojenské oblasti, úkoly spočívající v předcházení konfliktům a udržení míru, mise bojových sil k řešení krizí, včetně misí k nastolení míru a stabilizačních operací po ukončení konfliktů; připomíná, že tentýž článek rovněž uvádí, že všechny tyto úkoly mohou přispívat k boji proti terorismu, včetně podpory třetích zemí v boji proti terorismu na jejich území; zdůrazňuje, že současný stav SBOP neumožňuje EU plnit všechny úkoly obsažené na uvedeném seznamu; domnívá se, že na denním pořádku by měla být systematická práce na způsobech, jak umožnit EU plnit cíle Lisabonské smlouvy;

domnívá se, že skutečně silná evropská obranná unie musí členským státům poskytnout záruky a schopnosti, které přesahují vlastní záruky a schopnosti jednotlivých členských států;

domnívá se, že cesta směrem k evropské obranné unii musí začít od důkladně přezkoumané SBOP založené na zásadě silné obrany, účinném financování a koordinaci s NATO; domnívá se, že s rostoucí integrací vnitřní a vnější bezpečnosti je nezbytné, aby SBOP překročila rámec řešení externích krizí, skutečně zajistila společnou bezpečnost a obranu a umožnila zapojení Unie ve všech fázích krizí a konfliktů s použitím celé škály nástrojů, které má k dispozici;

zdůrazňuje, že je třeba vytvořit formát Rady ve složení pro obranu s cílem zajistit trvalé politické vedení a koordinovat stanovování rámce evropské obranné unie; vyzývá Radu Evropské unie, aby jako první krok zavedla fórum pro konzultace a přijímání rozhodnutí ve formě stálých zasedání, na nichž se budou scházet ministři obrany členských států, které jsou zavázány k hlubší spolupráci v oblasti obrany;

vyzývá předsedu Komise, aby zřídil stálou pracovní skupinu pro záležitosti obrany, jež se bude skládat z členů Komise a bude jí předsedat vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise; žádá, aby mohl být Parlament se stálými zástupci takové skupiny ve spojení; podporuje další zapojení Komise do oblasti obrany pomocí cíleného výzkumu, plánování a provádění; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby začlenila změnu klimatu do všech vnějších činností EU a zejména do SBOP;

domnívá se, že zhoršující se vnímání rizik a hrozeb v Evropě vyžaduje, aby byla s naléhavostí vytvořena evropská obranná unie, zvláště kvůli neustále se zhoršující bezpečnostní situaci na hranicích Evropské unie, zejména ve východním a jižním sousedství; konstatuje, že tuto skutečnost odráží i bezpečnostní strategie členských států; zdůrazňuje, že tato situace se postupně zhoršovala především během roku 2014 se vznikem a rozvojem samozvaného Islámského státu a s následným použitím síly ze strany Ruska;

zastává názor, že evropská obranná unie musí být založena na pravidelném společném posuzování bezpečnostních hrozeb prováděném členskými státy, ale musí být i dostatečně pružná, aby vyřešila jednotlivé problémy a potřeby členských států v oblasti bezpečnosti;

je toho názoru, že Unie by měla věnovat vlastní prostředky k posílení hlubší a systematičtější evropské spolupráce mezi členskými státy v oblasti obrany, včetně stálé strukturované spolupráce; je přesvědčen, že využití fondů EU by bylo jasným vyjádřením soudržnosti a solidarity, což by umožnilo všem členským státům zlepšit své vojenské schopnosti ve větší sounáležitosti;

10.

je přesvědčen, že prohloubená evropská spolupráce v oblasti obrany by vedla k větší efektivitě, jednotě a účinnosti, ale i k posílení zdrojů a schopností EU a k možným pozitivním účinkům na výzkum v oblasti obrany a na průmyslové otázky; zdůrazňuje, že pouze prostřednictvím této hlubší spolupráce, která by se měla postupně proměnit v evropskou obrannou unii, by EU a její členské státy mohly získat technologické a průmyslové schopnosti nezbytné k tomu, aby mohly rychleji, samostatněji a efektivněji jednat a řešit dnešní hrozby pohotovým a účinným způsobem;

11.

vybízí všechny členské státy, aby vůči sobě navzájem přijaly přísnější závazky tím, že zahájí stálou strukturovanou spolupráci v rámci Unie; vybízí členské státy, aby v rámci stálé strukturované spolupráce (PESCO) zřídily mnohonárodní síly, které budou k dispozici pro účely společné bezpečnostní a obranné politiky; zdůrazňuje význam a nezbytnost zapojení všech členských států do stálé a účinné strukturované spolupráce; domnívá se, že Rada by měla těmto mnohonárodním silám běžně svěřovat zajišťování úkolů, jako je udržování míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti; vybízí, aby byly politické rozhodovací procesy na úrovni EU a rovněž vnitrostátní procesy utvářeny tak, aby bylo možné rychle reagovat na krize; je přesvědčen, že za tímto účelem je třeba přejmenovat, používat a dále rozvinout systém bojových seskupení EU, a to politicky, s ohledem na modularitu a s účinným financováním; podporuje zřízení operačního velitelství EU jako nezbytný předpoklad účinného plánování a kontroly společných operací a velení jim; zdůrazňuje, že stálá strukturovaná spolupráce je otevřena všem členským státům;

12.

vyzývá členské státy, aby především uznaly právo vojenského personálu vytvářet profesní sdružení nebo odborové organizace a vstupovat do nich a zapojovat je do pravidelného sociálního dialogu s orgány; vyzývá Evropskou radu, aby přijala konkrétní opatření vedoucí k harmonizaci a normalizaci evropských ozbrojených sil s cílem usnadnit spolupráci vojenského personálu v rámci nové evropské obranné unie;

13.

konstatuje, že pro všechny členské státy je obtížné zachovat si velmi širokou škálu obranných schopností, většinou kvůli finančním omezením; vyzývá proto k větší koordinaci a promyšlenějšímu rozhodování o tom, které kapacity si zachovají, tak aby se členské státy mohly specializovat jen na některé z nich;

14.

vybízí členské státy, aby hledaly další cesty ke společným nákupům a údržbě sil a materiálu; navrhuje, že může být užitečné prozkoumat nejdříve možnost sdružování a sdílení nesmrtícího materiálu, jako jsou přepravní vozidla a letadla, vozidla a letadla pro doplňování paliv a další podpůrný materiál;

15.

domnívá se, že pokud mají být síly členských států kompatibilnější a více integrované, má klíčový význam interoperabilita; zdůrazňuje proto, že členské státy musejí hledat možnosti společného získávání zdrojů na obranu; podotýká, že toto je v důsledku protekcionismu a uzavřenosti unijních trhů v oblasti obrany obtížnější;

16.

zdůrazňuje, že je třeba provést přezkum mechanismu Athena a rozšířit oblast jeho působnosti, tak aby bylo zajištěno, že mise EU budou moci být financovány ze společných zdrojů – ne jako doposud, kdy většinu nákladů nesou jednotlivé členské státy, které se těchto misí účastní –, čímž by se odstranila překážka, která členským státům může bránit v nasazování jejich ozbrojených sil;

17.

vyzývá Evropský parlament, aby zřídil plnohodnotný Výbor pro bezpečnost a obranu, který by monitoroval provádění stálé strukturované spolupráce;

18.

domnívá se, že nezbytným předpokladem účinné evropské obranné unie je silná a stále významnější role Evropské obranné agentury, pokud jde o koordinaci programů a projektů založených na schopnostech a zavádění společné evropské politiky schopností a vyzbrojování, a to v rámci úsilí o dosažení větší účinnosti, odstranění duplicity a snižování nákladů a na základě přehledu velmi přesných požadavků na schopnosti pro operace SBOP a harmonizovaných vnitrostátních procesů plánování a zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany s ohledem na tyto konkrétní schopnosti; je přesvědčen, že tomu by měl přecházet přezkum obrany skupin sil členských států a přezkum minulých činností a postupů Evropské obranné agentury; vyzývá Evropskou obrannou agenturu, aby prokázala, které nedostatky ve schopnostech zjištěné v hlavních cílech a v plánu rozvoje schopností vyřešila v rámci své činnosti; je přesvědčen, že iniciativy a projekty týkající se sdružování a sdílení jsou výborným prvním krokem vedoucím k posílení evropské spolupráce;

19.

vybízí Komisi, aby spolupracovala s evropskou obrannou unií na posílení průmyslového a technologického základu odvětví obrany, který má zásadní význam pro strategickou nezávislost Evropy; domnívá se, že pro zachování zbrojního průmyslu je zásadní, aby členské státy zvýšily výdaje na obranu a aby se zajistila konkurenceschopnost tohoto odvětví na globální úrovni; konstatuje, že současná roztříštěnost trhu představuje slabinu z hlediska konkurenceschopnosti evropského zbrojního průmyslu; je přesvědčen, že kooperativní výzkum může pomoci snížit tuto roztříštěnost a zlepšit konkurenceschopnost;

20.

je pevně přesvědčen, že jedině společným přístupem k rozvoji schopností, který zahrnuje i konsolidaci funkčních klastrů, jako je evropské velitelství letecké dopravy, lze dosáhnout úspor z rozsahu, které jsou nezbytné pro evropskou obrannou unii; dále je přesvědčen, že posílení schopností EU pomocí společného zadávání veřejných zakázek a dalších forem sdružování a sdílení by mohlo zajistit velmi potřebné oživení evropského obranného průmyslu, včetně malých a středních podniků; podporuje cílená opatření, která budou motivovat tyto projekty za účelem dosažení referenční hodnoty Evropské obranné agentury ve výši 35 % celkových výdajů na zadávání veřejných zakázek vyžadující spolupráci, jak požaduje globální strategie EU; domnívá se, že zavedení evropského semestru v oblasti obrany, pomocí kterého by členské státy navzájem konzultovaly své cykly plánování a plány zadávání veřejných zakázek, by mohlo pomoci překonat současný stav roztříštěnosti trhu v oblasti obrany;

21.

zdůrazňuje, že kybernetická bezpečnost je ze své podstaty oblastí politiky, ve které má zcela zásadní význam spolupráce a integrace, a to nejen mezi členskými státy EU, klíčovými partnery a NATO, ale i mezi různými aktéry v rámci společnosti, neboť se nejedná o výlučnou odpovědnost armády; požaduje jasnější pokyny, které stanoví, jakým způsobem a za jakých okolností se mají obranné i úderné kapacity používat; připomíná, že Parlament opakovaně žádal o důkladný přezkum nařízení o vývozu zboží dvojího užití, aby se zabránilo tomu, že se softwarové a jiné systémy použitelné proti digitální infrastruktuře EU nebo k porušování lidských práv ocitnou ve špatných rukou;

22.

připomíná, že vysoká představitelka nedávno zveřejnila globální strategii, která představuje ucelený rámec priorit činnosti v oblasti zahraniční politiky, k nimž patří nutnost definovat další vývoj evropské obranné politiky;

23.

připomíná čtyři referenční hodnoty pro kolektivní investování schválené ministerským řídícím výborem Evropské obranné agentury v listopadu 2007 a je znepokojen nízkou úrovní spolupráce, která vyplývá ze zprávy o údajích v oblasti obrany zveřejněné v roce 2013;

24.

vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby se ujala iniciativy s cílem spojit významné společnosti a zúčastněné strany evropského obranného průmyslu za účelem vytvoření evropského průmyslu v oblasti bezpilotních letadel;

25.

vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby se ujala iniciativy s cílem spojit významné společnosti a zúčastněné strany evropského obranného průmyslu za účelem vytvoření strategií a platformy pro společný vývoj obranného vybavení;

26.

vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby v rámci stálé strukturované spolupráce posílila spolupráci mezi vnitrostátními strategiemi, schopnostmi a řídícími středisky v oblasti kybernetické bezpečnosti a Evropskou obrannou agenturou s cílem pomoci zajistit ochranu před kybernetickými útoky a bojovat proti nim;

27.

požaduje další rozvoj politického rámce EU pro kybernetickou obranu za účelem posílení schopností členských států týkajících se kybernetické obrany, provozní spolupráce a sdílení informací mezi nimi;

28.

bere na vědomí probíhající organizaci přípravných činností v souvislosti s budoucím programem výzkumu v oblasti obrany EU a naléhavě žádá, aby byl tento program co nejdříve skutečně spuštěn, jak žádala Evropská rada v letech 2013 a 2015, a aby navázal na pilotní projekt zahájený Evropským parlamentem; zdůrazňuje, že na přípravné činnosti by měl být během následujících tří let (2017–2020) poskytnut dostatečný rozpočet ve výši nejméně 90 milionů EUR; domnívá se, že po přípravných činnostech by měl následovat hlavní specializovaný výzkumný program financovaný z prostředků EU jako součást příštího víceletého finančního rámce začínajícího v roce 2021; konstatuje, že evropský program pro výzkum v oblasti obrany bude v tomto období potřebovat celkový rozpočet ve výši nejméně 500 milionů EUR ročně, aby byl důvěryhodný a měl podstatný význam; vyzývá členské státy, aby nastínily budoucí programy spolupráce, které se mohou zakládat na výzkumu v oblasti obrany financovaném EU, a požaduje vytvoření fondu pro zahájení operace pro přípravné činnosti před vojenskými operacemi, jak stanoví Lisabonská smlouva; bere na vědomí iniciativy Komise související s obranou, jako je akční plán obrany, obranná průmyslová politika a evropská technologická a průmyslová základna obrany;

29.

zdůrazňuje, že zahájení misí SBOP, jako je operace EU NAVFOR MED SOPHIA, přispívá k uskutečnění evropské obranné unie; vyzývá EU, aby nadále usilovala o tento typ operací a zesílila je;

30.

považuje za důležité používat pro zavádění forem užší spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany postup evropského semestru;

31.

zdůrazňuje, že je důležité učinit nezbytná opatření na podporu fungujícího, spravedlivého, přístupného a transparentního evropského trhu v oblasti obrany, který je otevřený i pro ostatní, k prosazování budoucích technologických inovací, na podporu malých a středních podniků a stimulaci růstu a pracovních míst, aby tak členské státy mohly dosáhnout mnohem účinnějšího a produktivnějšího využití svých rozpočtů na obranu a bezpečnost; konstatuje, že spolehlivá evropská obranná, technologická a průmyslová základna potřebuje spravedlivý, fungující a transparentní vnitřní trh, zabezpečení dodávek a strukturovaný dialog s odvětvími relevantními pro obranu; je znepokojen tím, že pokrok směrem k vyšší konkurenceschopnosti, protikorupčním opatřením a větší transparentnosti v odvětví obrany je dosud jen pozvolný a že stále neexistuje solidní evropská politika v oblasti obranného průmyslu a nejsou dodržována pravidla vnitřního trhu; zastává názor, že integrovaný a konkurenceschopný evropský trh s obrannými zbraněmi musí všem členským státům poskytnout pobídky a výhody a dodávat všem kupujícím náležité a cenově dostupné prostředky odpovídající jejich individuálním potřebám v oblasti bezpečnosti; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby v celé EU byla správně provedena směrnice o zadávání zakázek v oblasti obrany a směrnice o transferech v rámci Společenství; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily plné provedení obou směrnic souvisejících s obranou z tzv. „balíčku týkajícího se obrany“;

32.

vyzývá Komisi, aby plnila svou úlohu prostřednictvím akčního plánu obrany, podporovala silnou průmyslovou základnu, která bude schopna splnit potřeby Evropy týkající se strategických schopností, a určila, kde by EU mohla zajistit přidanou hodnotu;

33.

je přesvědčen, že při postupném vytváření společné obranné politiky Unie by EU měla ve shodě s dotčenými členskými státy stanovit účast v kapacitních programech, které provádějí, včetně účasti ve strukturách vytvořených pro provádění těchto programů v rámci Unie;

34.

vybízí Komisi, aby ve spolupráci s EDA jednala jako subjekt, který usnadňuje a umožňuje spolupráci v oblasti obrany prostřednictvím mobilizace finančních prostředků a nástrojů EU zaměřených na to, aby členské státy vytvářely programy týkající se obranných schopností; připomíná, že evropský akční plán obrany by měl být strategickým nástrojem na podporu spolupráce v oblasti obrany na evropské úrovni, zejména prostřednictvím výzkumného programu v oblasti obrany financovaného z prostředků EU a prostřednictvím opatření na posílení průmyslové spolupráce v celém hodnotovém řetězci;

35.

velmi vítá koncepci strategické nezávislosti, kterou v rámci globální strategie EU vytvořila vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise; domnívá se, že tato koncepce by měla být uplatňována jak v našich strategických prioritách, tak při posilování našich schopností a našeho průmyslu;

36.

vítá společné prohlášení předsedů Evropské rady a Komise a generálního tajemníka NATO ze dne 8. července 2016, které zdůrazňuje potřebu spolupráce EU a NATO v oblasti bezpečnosti a obrany; je přesvědčen, že spolupráce EU a NATO by měla zahrnovat spolupráci na východě i jihu, boj proti hybridním a kybernetickým hrozbám, zlepšení námořní bezpečnosti a harmonizaci a koordinaci vytváření schopností v oblasti obrany; domnívá se, že spolupráce v oblasti technologických, průmyslových a vojenských kapacit nabízí v budoucnu lepší soulad a součinnost mezi oběma rámci, což zajistí větší účinnost zdrojů; připomíná, že je nezbytné toto prohlášení urychlené provést, a vyzývá v tomto ohledu ESVČ spolu s příslušnými protějšky, aby do prosince 2016 vypracovaly konkrétní možnosti provedení; domnívá se, že členské státy by měly vyvinout schopnosti, které je možné využít v rámci SBOP, s cílem umožnit samostatnou akci v případech, kdy organizace NATO není ochotna jednat nebo kdy je akce EU vhodnější; je přesvědčen, že by to rovněž posílilo úlohu NATO v bezpečnostní a obranné politice a v kolektivní obraně; zdůrazňuje, že spolupráce mezi EU a NATO za účelem usnadnění silnějšího a účinného obranného průmyslu a výzkumu v oblasti obrany představuje strategickou prioritu a její urychlené provedení je zásadní; je přesvědčen, že spolupráce v oblasti předcházení, analýzy a včasného zjišťování na základě účinného sdílení informací a zpravodajství zvýší schopnost EU bojovat proti hrozbám, včetně hybridních hrozeb; je i nadále přesvědčen, že NATO je hlavní zárukou bezpečnosti a obrany v Evropě; trvá na tom, že je nezbytné zabránit zdvojování činností mezi nástroji NATO a nástroji EU; domnívá se, že EU má i v civilních otázkách potenciál k tomu, aby měla v nestabilních regionech zásadní vliv; trvá však na tom, že i když je úlohou NATO chránit své převážně evropské členy před jakýmkoli vnějším útokem, EU by se měla snažit, aby byla v případě potřeby skutečně schopna sebe sama bránit a jednat nezávisle, a měla by v tomto směru přijmout větší odpovědnost pomocí zlepšení vybavení, výcviku a organizace;

37.

konstatuje, že ačkoli NATO musí zůstat základem kolektivní obrany v Evropě, politické priority NATO a EU nemusí být vždy stejné, a to zejména v souvislosti s příklonem USA k Asii; dále konstatuje, že EU má jedinečný soubor nástrojů souvisejících s bezpečností, které nejsou dostupné pro NATO, a naopak; zastává názor, že EU by měla přijmout větší odpovědnost za bezpečnostní krize odehrávající se v jejím bezprostředním sousedství, a přispět tudíž k úkolům NATO, zejména v souvislosti s hybridní válkou a námořní bezpečností; domnívá se, že z dlouhodobého hlediska se může ukázat jako nezbytná reforma ujednání „Berlín plus“, mimo jiné s cílem umožnit NATO, aby využilo schopností a nástrojů EU; zdůrazňuje, že cíl EU spočívající ve strategické nezávislosti a vytvoření rámce pro evropskou obrannou unii musí být proveden v plné součinnosti s NATO a musí vést k účinnější spolupráci, spravedlivému sdílení zátěže a přínosnému rozdělení práce mezi NATO a EU;

38.

je přesvědčen, že spolupráce EU a NATO by měla zahrnovat zvyšování společné odolnosti na východě i jihu a investice do obrany; domnívá se, že spolupráce v oblasti kapacit nabízí v budoucnu lepší slučitelnost a součinnost mezi oběma rámci; je přesvědčen, že by to rovněž posílilo úlohu NATO v bezpečnostní a obranné politice a v kolektivní obraně;

39.

je hluboce znepokojen zprávami o tom, že administrativní postupy zbytečně zpomalují vytváření sil pro mise SBOP a přeshraniční pohyb sil rychlé reakce na území EU; vyzývá členské státy k zavedení celounijního systému koordinace rychlého pohybu personálu obranných sil, vybavení a dodávek pro účely SBOP v případech, kdy je uplatněna doložka o solidaritě a vyvstává povinnost poskytnout pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s článkem 51 Charty OSN;

40.

požaduje vytvoření praktických ustanovení a pokynů ohledně budoucí aktivace čl. 42 odst. 7 SEU; vyzývá členské státy, aby učinily veškerá nezbytná opatření k uplatnění tohoto článku, což jednotlivým členským státům umožní účinně spravovat příspěvky na pomoc a podporu ze strany jiných členských států nebo umožní jejich účinné řízení na úrovni Unie; vyzývá členské státy, aby usilovaly o dosažení cílové úrovně výdajů na obranu ve výši 2 % HDP a aby 20 % svého rozpočtu na obranu vynaložily na vybavení, které EDA označila jako klíčové, včetně souvisejícího výzkumu a vývoje, a dosáhly tak čtyř referenčních hodnot Evropské obranné agentury v oblasti kolektivního investování;

41.

domnívá se, že problémy související s finančními omezeními vnitrostátních rozpočtů zároveň přinášejí příležitosti k pokroku, neboť z této situace jednoznačně vyplývá, že v otázkách obrany je nutná bližší spolupráce mezi členskými státy; vítá rozhodnutí některých členských států zastavit nebo zvrátit tendenci snižovat výdaje na obranu;

42.

je toho názoru, že Evropský parlament by měl v budoucí evropské obranné unii zaujímat důležité místo, a domnívá se tedy, že podvýbor pro bezpečnost a obranu by se měl stát plnohodnotným parlamentním výborem;

43.

žádá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby zahájila proces bílé knihy EU o bezpečnosti a obraně, která bude založena na globální strategii EU v podobě schválené Evropskou radou; žádá Radu, aby bezodkladně zadala vypracování návrhu tohoto dokumentu; vyjadřuje politování nad tím, že vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise ministrům obrany EU doporučila, aby namísto komplexního procesu bílé knihy vznikl pouze prováděcí plán pro oblast bezpečnosti a obrany; je toho názoru, že takovýto prováděcí plán by měl předcházet řádnému procesu vzniku bílé knihy o bezpečnosti a obraně, která by měla sloužit jako užitečný základ pro konkrétní a realistické vyčíslení případných příspěvků Unie v oblasti bezpečnostní a obranné politiky v každém legislativním období;

44.

je přesvědčen o tom, že bílá kniha EU o bezpečnosti a obraně by měla být výsledkem ucelených mezivládních a meziparlamentních procesů a příspěvků různých orgánů EU, které by se měly opírat o mezinárodní koordinaci se všemi našimi partnery a spojenci a o všeobecnou interinstitucionální podporu; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby přezkoumala svůj původní harmonogram s cílem zahájit cílenou konzultaci s členskými státy a parlamenty;

45.

domnívá se, že na základě globální strategie EU by bílá kniha měla zahrnovat bezpečnostní a obrannou strategii EU, kapacity, jež jsou považovány za nutné k zahájení této strategie, a opatření a programy na úrovni členských států i EU pro uplatnění těchto kapacit, které by se měly zakládat na společné evropské politice schopností a vyzbrojování, přičemž je nezbytné zohlednit skutečnost, že obrana a bezpečnost jsou nadále ve vnitrostátní pravomoci;

46.

je toho názoru, že bílá kniha by měla mít podobu interinstitucionální dohody závazné povahy a stanovit veškeré iniciativy Unie, investice, opatření a programy v daných víceletých politických a finančních rámcích EU; je přesvědčen, že by členské státy, partneři a spojenci měli tuto interinstitucionální dohodu zohlednit ve svém vlastním bezpečnostním a obranném plánování, čím se zajistí vzájemná soudržnost a doplňkovost;

Zahájení iniciativ

47.

domnívá se, že by měly být okamžitě zahájeny následující iniciativy:

—	přípravná akce týkající se výzkumu v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky, která bude zahájena v roce 2017 a bude pokračovat do roku 2019;

—	následný ambicióznější a strategický výzkumný program v oblasti obrany, který překlene období do následujícího VFR, pokud členské státy poskytnou nezbytné dodatečné finanční zdroje nebo budou tyto zdroje zajištěny díky spolufinancování ze strany členských států podle článku 185 SFEU;

—	evropský semestr v oblasti obrany, který zhodnotí pokrok, jehož dosáhly členské státy ve svém rozpočtovém úsilí v otázce obrany;

—	strategie vymezující kroky, které je třeba provést za účelem ustavení a provedení evropské obranné unie;

—	posouzení možnosti zřídit stálou Radu ministrů obrany;

—	podpora iniciativy NATO, v jejímž rámci budou do členských států v potřebné době a na potřebná místa vyslány mezinárodní jednotky, především pokud jde o nezbytný rozvoj infrastruktury (včetně ubytování);

—	zahájení řádného procesu bílé knihy, který bude zahrnut do plánování příštího VFR;

—	konference zúčastněných stran o otázkách souvisejících s rozvojem společné evropské politiky schopností a vyzbrojování a harmonizací jednotlivých vnitrostátních politik na základě přezkumu v oblasti obrany EU;

—	vyřešení právních problémů, které brání provedení společného sdělení o budování kapacity na podporu bezpečnosti a rozvoje ve třetích zemích;

—	reforma koncepce bojových seskupení EU zaměřená na vytvoření stálých útvarů nezávislých na jakémkoli vedoucím státě, které by byly předmětem systematického společného výcviku;

—	vytvoření fondu pro zahájení vojenských operací, jak stanoví čl. 41 odst. 3 SEU, který by pomáhal zahajovat vojenské operace SBOP daleko rychleji;

—	akční plán pro posílení a rozšíření mechanismu Athena, aby bylo možné zajistit více finančních prostředků Společenství na mise EU;

—

reforma mechanismu Athena zaměřená na rozšíření jeho potenciálu v oblasti sdílení nákladů a společného financování zejména s ohledem na využití bojových seskupení EU nebo dalších útvarů rychlé reakce a na budování kapacit vojenských subjektů v partnerských zemích (výcvik, mentorování, poradenství, poskytnutí vybavení, zlepšení infrastruktury a další služby);

—	proces úvah o zahraničních přímých investicích do klíčových průmyslových odvětví a poskytovatelů služeb v oblasti obrany a bezpečnosti s cílem vytvořit právní předpisy na úrovni EU;

—	proces úvah o standardizaci postupu dvojího užití s cílem vytvořit právní předpisy na úrovni EU;

—	úvahy o vytvoření stálého ústředí pro velení a kontrolu pro vojenské operace SBOP;

—	celounijní systém koordinace rychlého pohybu personálu obranných sil, vybavení a dodávek;

—	vstupní prvky evropského akčního plánu obrany na základě bílé knihy EU o bezpečnosti a obraně;

—

zahajovací projekty EU a NATO v souvislosti s reakcí na hybridní hrozby a předcházením těmto hrozbám a budování odolnosti, spoluprací v oblasti strategické komunikace a reakce, operativní spoluprací mj. na moři, s migrací, koordinací v oblasti kybernetické bezpečnosti a obrany, obrannými kapacitami, s posílením technologické, výzkumné a průmyslové základny obrany, cvičeními a budováním obranných a bezpečnostních kapacit našich východních a jižních partnerů;

—	opatření na zvýšení spolupráce a důvěry mezi subjekty z oblasti kybernetické bezpečnosti a obrany;

48.

navrhuje, aby byla bezodkladně zahájena evropská obranná unie, a to pomocí systému diferencované integrace a ve dvou etapách:

a)	aktivací stálé strukturované spolupráce, kterou již schválil Parlament a je součástí programu „nový začátek“ předsedy Komise;

b)	provedením akčního plánu pro globální strategii pro zahraniční a bezpečnostní politiku, který předložila vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise;

o o

49.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi Severoatlantické aliance, agenturám EU působícím v oblastech vesmíru, bezpečnosti a obrany a vnitrostátním parlamentům.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0120.

(2) Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 138.

(3) Úř. věst. C 46 E, 24.2.2010, s. 48.

(4) Náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky, výzkumná služba Evropského parlamentu (2013), s. 78.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/29

P8_TA(2016)0436

Využití potenciálu vodní přepravy cestujících

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o využití potenciálu osobní vodní dopravy (2015/2350(INI))

(2018/C 224/04)

Evropský parlament,

—	s ohledem na Mezinárodní úmluvu o bezpečnosti lidského života na moři (SOLAS) z roku 1974 v pozměněném znění,

—	s ohledem na protokol Mezinárodní námořní organizace z roku 1978 k Mezinárodní úmluvě o zabránění znečišťování z lodí z roku 1973,

—	s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením z roku 2006,

—	s ohledem na 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP 21) a na 11. konferenci smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP 11), která se konala v Paříži ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015,

—	s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 28. března 2011 nazvanou „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (COM(2011)0144),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. ledna 2009 nazvané „Strategické cíle a doporučení pro politiku EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018“ (COM(2009)0008),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 ze dne 11. prosince 2013 o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě a o zrušení rozhodnutí č. 661/2010/EU (1),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se vytváří Nástroj pro propojení Evropy, mění zařízení (EU) č. 913/2010 a zrušují nařízení (ES) č. 680/2007 a (ES) č. 67/2010 (2),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 5. května 2010 o strategických cílech a doporučeních pro politiku EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018 (3),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o provádění bílé knihy o dopravě z roku 2011: hodnocení a cesta k udržitelné mobilitě (4),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (5),

—	s ohledem na zprávu Komise ze dne 24. května 2016 o uplatňování nařízení (EU) č. 1177/2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (COM(2016)0274),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. září 2013 s názvem „Směrem ke kvalitní vnitrozemské vodní dopravě – NAIADES II“ (COM(2013)0623),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES ze dne 12. prosince 2006, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby (6),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/45/ES ze dne 6. května 2009 o bezpečnostních pravidlech a normách pro osobní lodě (7),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1090/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se mění směrnice 2009/42/ES o statistickém vykazování přepravy zboží a cestujících po moři (8),

—	s ohledem na směrnici Rady 98/41/ES ze dne 18. června 1998 o registraci osob na palubách osobních lodí provozujících dopravu do přístavů členských států Společenství nebo z nich (9),

—	s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 3051/95 ze dne 8. prosince 1995 o řízení bezpečnosti osobních lodí typu ro-ro (10),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/33/EU ze dne 21. listopadu 2012, kterou se mění směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o obsah síry v lodních palivech (11),

—	s ohledem na zprávu Komise ze dne 16. října 2015 s názvem „REFIT Úprava kursu: kontrola účelnosti právních předpisů EU o bezpečnosti osobních lodí“ (COM(2015)0508),

—	s ohledem na zprávu Komise ze dne 31. března 2016 nazvanou „Hodnocení směrnice 2000/59/ES o přístavních zařízeních pro příjem lodního odpadu a zbytků lodního nákladu v rámci programu REFIT“ (COM(2016)0168),

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0306/2016),

A.	vzhledem k tomu, že zeměpisný charakter Evropy vyznačující se dlouhými pobřežími a četnými ostrovy a řekami nabízí vynikající příležitosti pro udržitelnou osobní vodní dopravu;

vzhledem k tomu, že osobní vodní doprava v oblasti pobřežní plavby (na krátké vzdálenosti), vnitrozemských a námořních trajektů, městské mobility a mobility v okrajových oblastech, výletních plaveb a cestovního ruchu skýtá významný potenciál k využití dostupné nadbytečné kapacity infrastruktury i lodí a hraje stěžejní úlohu v propojování jednotlivých regionů Evropské unie, a je tedy významným činitelem pro zvýšení soudržnosti; vzhledem k tomu, že činnosti související s výletními plavbami a trajekty kromě toho podporují cestovní ruch v pobřežních oblastech a patří k nejdůležitějším aktivitám na moři v Evropě;

C.	vzhledem k tomu, že v posledních letech probíhá intenzivní vývoj plavidel pro různé druhy plavby, např. kombinovaných plavidel pro říční a námořní plavbu, která splňují požadavky pro námořní lodě a rovněž dokážou plout v mělkých vodách;

D.	vzhledem k tomu, že technologický vývoj znovu učinil vodní dopravu alternativou k přetíženým příjezdovým silnicím do městských center;

E.	vzhledem k tomu, že osobní vodní doprava a nákladní vodní doprava se potýkají s odlišnými problémy a mají odlišné potřeby, pokud jde o infrastrukturu, otázky životního prostředí, provozní záležitosti, bezpečnost a vztahy mezi přístavy a městy, avšak oba segmenty trhu spravuje jeden přístavní orgán;

vzhledem k tomu, že integrace dopravních uzlů osobní vodní dopravy do evropské politiky propojování infrastruktury, která je již uskutečněna nařízením (EU) č. 1315/2013 o transevropské dopravní síti (TEN-T) a nařízením (EU) č. 1316/2013 o Nástroji pro propojení Evropy (CEF), přinese další evropskou přidanou hodnotu;

G.	vzhledem k tomu, že v rámci Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) jsou nyní k dispozici také možnosti úvěrů a záruk pro projekty vodní dopravy jakožto nástroj doplňující tradiční granty;

vzhledem k tomu, že vnitrozemská vodní doprava je uznávána jako druh dopravy šetrný k životnímu prostředí, který vyžaduje zvláštní pozornost a podporu, a vzhledem k tomu, že bílá kniha doporučuje podporovat námořní a vnitrozemskou vodní dopravu, zvýšit podíl pobřežní a vnitrozemské plavby a zlepšit bezpečnost dopravy;

vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením a návrh Evropského aktu o přístupnosti poskytují dobré vodítko nejen pro provedení a v případě potřeby budoucí revizi nařízení (EU) č. 1177/2010, ale také pro přijetí právních předpisů v oblasti práv cestujících z pohledu intermodality, neboť tyto právní předpisy by měly zahrnovat ustanovení týkající se bezbariérové přístupnosti pro cestující se zdravotním postižením či se sníženou pohyblivostí;

J.	vzhledem k tomu, že osobní vodní doprava je sice pokládána za bezpečný způsob dopravy, v minulosti však došlo v tomto sektoru k několika tragickým nehodám, jako byly případy lodí Estonia, Herald of Free Enterprise, Costa Concordia, Norman Atlantic a UND Adriyatik;

vzhledem k tomu, že EU si ve své strategii pro námořní dopravu do roku 2018 stanovila za cíl stanout v čele celosvětového námořního výzkumu a inovací a rovněž v odvětví stavby lodí, a to v zájmu zlepšení energetické účinnosti a inteligence lodí, omezení jejich dopadu na životní prostředí, snížení rizika nehod na minimum a zajištění lepší kvality života na moři;

L.	vzhledem k tomu, že odvětví říčních výletních plaveb a lodní přeprava cestujících po řekách, kanálech a jiných vnitrozemských vodních cestách je na mnoha úsecích evropských řek a v přilehlých městských uzlech na vzestupu;

M.	vzhledem k tomu, že EU přijala několik makrostrategií založených na využívání vodních cest, mj. strategii pro Podunají, pro jadransko-jónský region a Baltské moře;

zastává názor, že osobní vodní doprava musí být v agendě dopravní politiky EU a jejích členských států zařazena na přednější místo; domnívá se proto, že by EU a členské státy měly usilovat o vytvoření „jednotného prostoru pro osobní vodní dopravu“, například snížením administrativní zátěže plynoucí z přeshraniční přepravy cestujících;

Konkurenceschopnost

vybízí členské státy, regionální a místní orgány a Komisi, aby na osobní vodní dopravu braly zřetel a zejména aby zlepšily s ní související infrastrukturu v hlavních i globálních sítích v rámci TEN-T a Nástroje pro propojení Evropy, a to tak, že posílí její propojení mj. s pozemní železniční infrastrukturou, včetně zajištění infrastruktury a poskytování informací s cílem uspokojit potřeby všech cestujících v oblasti mobility;

vybízí k rozvoji mořských dálnic, a to i ve třetích zemích, neboť mořské dálnice podporují účinnou multimodální dopravu, usnadňují propojení tohoto druhu dopravy s jinými dopravními sítěmi a druhy dopravy, odstraňují překážky v klíčových síťových infrastrukturách a zajišťují územní kontinuitu a integraci;

zdůrazňuje, že je třeba odstranit překážky v propojeních mezi rozšířeným západoevropským systémem vnitrozemských vodních cest a stávajícím východoevropským systémem, který byl značně – a na některých místech zcela – znehodnocen;

vybízí Komisi, aby každoročně zveřejňovala přehled projektů osobní vodní dopravy spolufinancovaných EU v rámci Fondu soudržnosti, strukturálních a regionálních fondů, iniciativy Interreg, programu Horizont 2020, Nástroje pro propojení Evropy, sítě TEN-T a Evropského fondu pro strategické investice;

vyzývá Komisi, aby zveřejnila souhrnnou zprávu o provádění strategií EU v segmentu osobní vodní dopravy;

zdůrazňuje klíčový význam evropských statistických údajů pro vypracování plánů a politik pro odvětví osobní vodní dopravy, zejména co se týče objemu přeshraniční námořní a vnitrozemské vodní dopravy zajišťované trajekty a výletními loděmi, vzhledem k tomu, že existují oblasti, kde je doprava mezi různými místy možná pouze po vodě; vyzývá Eurostat, aby do svých statistických údajů o cestujících účastnících se námořních výletních plaveb zahrnul údaje o „nalodění a vylodění cestujících v jednotlivých přístavech“, tzn. počet cestujících, kteří se nalodí nebo vylodí v jednotlivých tranzitních přístavech, a nikoli pouze počet cestujících, kteří se každoročně nalodí za účelem dovolené na výletní lodi (obrat); zahrnutí těchto číselných údajů by poskytlo realističtější představu o přidané hodnotě odvětví výletních plaveb a lodní přepravy cestujících obecně;

vyzývá Komisi, aby vytvořila systém pro harmonizované shromažďování statistických údajů o nehodách a nahodilých událostech plavidel vnitrozemské plavby, včetně přeshraniční dopravy;

je přesvědčen, že integrace osobní vodní dopravy do městských a regionálních sítí veřejné dopravy by mohla významně posílit účinnost mobility, environmentální výkonnost, kvalitu života a cenovou dostupnost, omezit přetížení pozemních dopravních sítí a zvýšit pohodlí ve městech; vyzývá Komisi, aby plně podporovala investice do kvalitní pozemní infrastruktury, která může přispět ke snížení místního dopravního přetížení a zajistit, aby místní obyvatelé nebyli nepříznivě zasaženi; vyzývá Komisi, aby vytvořila seznamy příkladů osvědčených postupů v této oblasti;

10.

vyzývá členské státy, aby propagovaly a podporovaly místí iniciativy zaměřené na to, aby se vnitrozemské vodní dopravy začalo využívat jako prostředku k zásobování aglomerací, a to i vytvářením distribučních středisek v říčních přístavech a rozvíjením osobní dopravy, zejména za účelem zvýšení turistické přitažlivosti dotčených oblastí;

11.

zdůrazňuje, že osobní vodní doprava by měla být lépe začleněna do informačních systémů a systémů rezervací a prodeje jízdenek, aby se zlepšila kvalita veřejných služeb a dále se rozvíjelo odvětví cestovního ruchu, zvláště ve vzdálených a izolovaných oblastech; zdůrazňuje, že při vytváření evropského integrovaného systému prodeje jízdenek je třeba zohlednit provozovatele osobní vodní dopravy;

12.

vybízí Komisi, aby financovala lépe organizované a účinnější projekty zaměřené na integrované dopravní služby, které umožní postupné snížení spotřeby energie, reorganizaci letových, plavebních a jízdních řádů jednotlivých veřejných a soukromých dopravců za účelem intermodálního a účinného řízení osobní dopravy, konsolidaci jízdenek vydávaných veřejnými a soukromými provozovateli do jediné jízdenky, která je k dispozici prostřednictvím digitální aplikace;

13.

zdůrazňuje, že tam, kde je to možné, by se měla podporovat praxe, kdy nákladní lodě současně zajišťují přepravu cestujících a naopak (například u trajektů), což umožní zvýšit obsazenost lodí a finanční účinnost, ale i zmírnit dopravní přetížení;

14.

vítá úsilí odvětví osobní vodní dopravy o využívání méně znečišťujících a energeticky účinných lodí vypouštějících méně emisí, které je vynakládáno coby součást evropského rámce pro ekologičtější vodní dopravu; je přesvědčen, že výsledkem budou levnější řešení, která budou udržitelná, atraktivnější a tudíž i z hospodářského hlediska konkurenceschopnější, čímž se docílí celkově „levnějšího, čistšího a ekologičtějšího“ odvětví vodní dopravy;

15.

poznamenává, že odlišné problémy ve velkých pobřežních zónách v EU vyžadují odlišná opatření (více trajektových služeb v Severním moři, modernizace a využívání technologie trajektů ve Středomoří apod.);

16.

je přesvědčen, že odvětví stavby lodí pro osobní dopravu v EU musí zůstat klíčovým konkurenceschopným hráčem a že je třeba jej aktivněji podporovat a zároveň omezit jeho dopad na životní prostředí tím, že v jeho rámci bude podporován výzkum a inovace;

Udržitelnost z hlediska životního prostředí

17.

vyzývá Komisi, aby začlenila osobní vodní dopravu do své strategie a přijala opatření ke snížení emisí CO2 v souladu s dohodami uzavřenými na konferenci COP 21, čímž minimalizuje externí náklady;

18.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily standardy v oblasti životního prostředí s cílem omezit znečištění ovzduší, a to v souladu s normami pro emise síry, kvalitu paliva a úspornější motory platnými pro Baltské moře;

19.

zdůrazňuje, že dekarbonizace dopravy vyžaduje značné úsilí a pokrok v oblasti výzkumu a inovací; podporuje úsilí Komise o prosazování zkapalněného zemního plynu (LNG), nefosilních alternativních paliv, elektrických a hybridních systémů založených na obnovitelných zdrojích a solární a větrné energie pro námořní plavidla a vyzývá ji, aby uzpůsobila výzkum a inovace tak, aby se zaměřovaly zejména na praktické využití v odvětví osobní vodní dopravy;

20.

připomíná, že podle směrnice 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva musí námořní přístavy v hlavní síti TEN-T od roku 2025 zajišťovat plnicí stanice LNG pro plavidla vnitrozemské plavby a námořní lodě, přičemž vnitrozemské přístavy mají tuto povinnost od roku 2030;

21.

vyzývá Komisi, aby podporovala energetickou soběstačnost, a to prostřednictvím využívání solárních panelů umístěných na budovách přístavních terminálů a skladování energie vyrobené přes den k jejímu následnému využití během noci;

22.

zdůrazňuje, že odvětví trajektové dopravy je důležitou součástí trhu v oblasti pobřežní plavby, a tudíž je stěžejní pro zachování jeho dynamiky a konkurenceschopnosti, přičemž zároveň zvyšuje jeho environmentální výkon a energetickou účinnost;

23.

vítá iniciativu Komise týkající se přístavních zařízení pro příjem v rámci programu REFIT jakožto příležitost pro sladění stávající směrnice s mezinárodním vývojem a podporuje její záměr navrhnout nový právní předpis přijímaný řádným legislativním postupem; zdůrazňuje, že tento právní předpis by členským státům neměl bránit v zahajování udržitelnějších iniciativ, včetně kvalitních informačních a monitorovacích systémů pro nakládání s odpady, a to na lodích i v přístavech;

Bezpečnost a ochrana

24.

zdůrazňuje, že prevence znečištění a nehod je nezbytnou součástí úlohy Evropské agentury pro námořní bezpečnost, která spočívá ve zlepšování bezpečnosti přeshraničních námořních trajektů a výletních lodí, ale i v zajištění ochrany spotřebitelů;

25.

připomíná, že zaměstnanci na trajektech a výletních lodích musí projít odborným výcvikem, aby mohli poskytovat cestujícím v případě nouze účinnou pomoc;

26.

vítá návrh směrnice o uznávání odborných kvalifikací v oblasti vnitrozemské plavby předložený Komisí, který stanoví harmonizované normy pro kvalifikaci členů posádky a vůdců plavidel, v zájmu zlepšení pracovní mobility ve vnitrozemské plavbě;

27.

zdůrazňuje, že další rozvoj informačních systémů, jako jsou konvenční radary, SafeSeaNet, Galileo a říční informační služby (RIS), by se měl zaměřit na zlepšení bezpečnosti, ochrany a interoperability, a vybízí členské státy, aby učinily používání služeb RIS povinným;

28.

vyzývá příslušné orgány, aby za účelem zlepšení bezpečnosti navrhly jednoznačný rámec pro rozdělení povinností a nákladů a aby se zabývaly dalším vzděláváním, instruktáží a vedením zaměstnanců a zejména otázkou uznávání výcviku absolvovaného na schválených simulátorech jako součásti výcvikového programu v rámci pravidel Mezinárodní námořní organizace (IMO) a Mezinárodní organizace práce (MOP); domnívá se, že největšího zlepšení kvality a bezpečnosti služeb lze dosáhnout s kvalifikovaným personálem;

29.

vítá nové legislativní návrhy Komise usilující o zjednodušení a zdokonalení společných pravidel pro bezpečnost lodí přepravujících cestující ve vodách EU v zájmu posílení bezpečnosti a hospodářské soutěže, a to vyjasněním a zjednodušením pravidel a jejich sladěním s právním a technologickým vývojem;

30.

uznává, že vzhledem k rostoucímu znepokojení v souvislosti s bezpečností může být třeba přijmout další opatření, která zohlední specifické rysy trajektové dopravy a provozu v přístavech, tak aby byl zajištěn bezproblémový provoz každodenních trajektových spojení;

31.

zdůrazňuje, že mnoho řek zároveň představuje státní hranici, a vyzývá příslušné orgány, aby zajistily spolupráci a dobře integrované a účinné bezpečnostní, ochranné a nouzové systémy operující z obou stran hranice;

32.

upozorňuje, že řada uzavřených moří, např. Baltské a Jaderské moře, je obklopena několika členskými státy, ale i zeměmi, které členy EU nejsou, a vyzývá proto příslušné orgány, aby zajistily účinný systém pro bezpečnost, ochranu a zejména pro mimořádné situace;

33.

zdůrazňuje, že na mezinárodní námořní trajekty plující v teritoriálních vodách EU se musí vztahovat právní předpisy EU a členských států;

Kvalita a dostupnost služeb

34.

vybízí Komisi, aby do svého návrhu týkajícího se práv cestujících v intermodální dopravě začlenila zásady nařízení (EU) č. 1177/2010, včetně aspektů bezbariérové přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením či se sníženou pohyblivostí, a aby v něm také zohlednila zvláštní potřeby starších osob a rodin cestujících s dětmi; vybízí Komisi, aby předkládala každoroční statistické údaje o vývoji, pokud jde o počet cestujících se zdravotním postižením nebo sníženou pohyblivostí;

35.

zdůrazňuje význam odvětví osobní vodní dopravy pro rozvoj udržitelného cestovního ruchu a pro překonání sezónních výkyvů, zejména ve vzdálených a okrajových regionech Unie, jako jsou pobřežní, ostrovní, jezerní a venkovské regiony; dále se domnívá, že podpora služeb cestovního ruchu by se měla zaměřit na malé a střední podniky; vyzývá Komisi, členské státy a místní a regionální orgány, aby pokud možno v plné míře využívaly příležitosti k financování z EU pro malé a střední podniky, včetně dotací pro místní komunity v již uvedených vzdálených regionech;

36.

konstatuje, že vytvoření vhodných spojení mezi vnitrozemskými vodními trasami a evropskou sítí cyklotras má velký potenciál zvýšit turistickou přitažlivost mnoha regionů EU; zdůrazňuje, že je třeba zohledňovat potřeby lidí, kteří cestující s jízdním kolem a využívají zároveň osobní vodní dopravu;

37.

domnívá se, že cestovní ruch v pobřežních oblastech a na ostrovech je z důvodu špatné propojenosti nedostatečně rozvinut; domnívá se, že Komise by měla vzít v úvahu skutečnost, že v těchto oblastech existuje větší poptávka po kvalitních dopravních službách;

38.

domnívá se, že odvětví osobní vodní dopravy je důležité dokonce i v oblastech, kde v současnosti není hospodářsky životaschopné, jako jsou vzdálené ostrovy s nižší hustotou obyvatelstva;

39.

připomíná, že některá trajektová spojení jsou dopravní tepny, které jsou životně důležité pro územní, sociální a hospodářskou soudržnost v pravém slova smyslu a které spojují nejvzdálenější regiony s pevninou a oblastmi hospodářského a průmyslového růstu, čímž přispívají k evropské soudržnosti a integraci;

40.

zdůrazňuje, že by měl být podporován rámec pro poskytování spojení s ostrovy, ostrovními oblastmi a vzdálenými regiony, který by obsahoval opatření na podporu lepší kvality trajektové dopravy a vhodných terminálů;

41.

zdůrazňuje potenciál a potřebnost začlenění osobní vodní dopravy do rámce pro multimodální mobilitu osob dojíždějících za prací i turistů, a to s ohledem na veřejnou dopravu ve velkých aglomeracích; v této souvislosti se domnívá, že je zapotřebí dalších zlepšení, aby bylo možné rozvíjet mobilitu jako službu, a to umožněním integrovaných systémů prodeje jízdenek s cílem zvýšit spolehlivost, pohodlí, přesnost a frekvenci dopravních spojení, zmírnit tlak na logistické řetězce a dosáhnout rychlejšího naloďování s cílem přilákat cestující;

42.

zdůrazňuje, že v zájmu zachování vysoké úrovně kvalitních služeb a námořní bezpečnosti je nezbytné rozvíjet znalosti a dovednosti v námořním odvětví v EU;

o o

43.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 1.

(2) Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 129.

(3) Úř. věst. C 81 E, 15.3.2011, s. 10.

(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0310.

(5) Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 1.

(6) Úř. věst. L 389, 30.12.2006, s. 1.

(7) Úř. věst. L 163, 25.6.2009, s. 1.

(8) Úř. věst. L 325, 9.12.2010, s. 1.

(9) Úř. věst. L 188, 2.7.1998, s. 35.

(10) Úř. věst. L 320, 30.12.1995, s. 14.

(11) Úř. věst. L 327, 27.11.2012, s. 1.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/36

P8_TA(2016)0437

Přístup k energii v rozvojových zemích

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o zvýšení účinnosti rozvojové spolupráce (2016/2139(INI))

(2018/C 224/05)

Evropský parlament,

—

s ohledem na summit Organizace spojených národů věnovaný udržitelnému rozvoji a na výsledný dokument, který Valné shromáždění OSN přijalo dne 25. září 2015, s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030“, a zejména s ohledem na cíl udržitelného rozvoje č. 17, v němž je formulován závazek členských států OSN posilovat prostředky pro provádění agendy a oživit globální partnerství pro účely udržitelného rozvoje (1),

—	s ohledem na „akční program z Addis Abeby“, výsledný dokument, který byl přijat na třetí mezinárodní konferenci o financování rozvoje (Addis Abeba, Etiopie, 13. až 16. července 2015) a schválen Valným shromážděním OSN prostřednictvím jeho rezoluce č. 69/313 ze dne 27. července 2015 (2),

—	s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN na téma „nové směry a pokrok v oblasti mezinárodní rozvojové spolupráce“, která byla předložena na zasedání fóra pro rozvojovou spolupráci v roce 2016 (E/2016/65) (3),

—

s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti přijatou roku 2005 na druhém fóru na vysoké úrovni věnovaném účinnosti pomoci, na akční program z Akkry přijatý v Akkře (Ghana) (4) roku 2008 na třetím fóru na vysoké úrovni věnovaném účinnosti pomoci a na výsledek čtvrtého fóra na vysoké úrovni věnovaného účinnosti pomoci, které bylo uspořádáno v prosinci roku 2011 v Pusanu (Korejská republika) a na němž bylo zahájeno globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci (Global Partnership for Effective Development Cooperation, GPEDC) (5),

—	s ohledem na prohlášení z Dillí ze dne 10. dubna 2010, které se týká procesu budování míru a státu, a na „Novou dohodu o angažovanosti v nestabilních státech“, která byla oznámena na čtvrtém fóru na vysoké úrovni věnovaném účinnosti pomoci dne 30. listopadu 2011,

—	s ohledem na komuniké z prvního setkání GPEDC na vysoké úrovni uspořádaného v hlavním městě Mexika v dubnu 2014 (6),

—	s ohledem na druhé setkání na vysoké úrovni chystané globálním partnerstvím pro účinnou spolupráci, které proběhne mezi 28. listopadem a 1. prosincem 2016 v Nairobi (7),

—	s ohledem na zprávu o pokroku za rok 2014, kterou připravily OECD a Rozvojový program OSN pod názvem „Posilování účinnosti rozvojové spolupráce“ (8),

—	s ohledem na konsensus, jehož dosáhly organizace občanské společnosti v Siem Reapu ohledně mezinárodního rámce pro účinnost rozvoje organizací občanské společnosti v roce 2011,

—

s ohledem na článek 208 SFEU, v němž je snižování a vymýcení chudoby definováno jako primární cíl rozvojové politiky EU a ve kterém je stanoven požadavek, aby Unie a její členské státy dodržovaly závazky, které přijaly v rámci OSN a jiných příslušných organizací, a aby v politikách, které provádějí, zohledňovaly cíle rozvojové spolupráce, jež mohou mít vliv na rozvojové země,

—	s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji z roku 2005 (9) a na plánované sjednání nového konsensu v roce 2017,

—	s ohledem na Kodex chování Evropské unie pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky (10),

—

s ohledem na konsolidované znění operačního rámce pro účinnost pomoci, který vychází ze závěrů Rady ze dne 17. listopadu 2009 ohledně „operačního rámce pro účinnost pomoci“ (11), ze závěru Rady ze dne 14. června 2010 ohledně „dělby práce na mezistátní úrovni“ a závěrů Rady ze dne 9. prosince 2010 ohledně „transparentnosti a vzájemné odpovědnosti“,

—	s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 26. března 2015 nazvaný „Zahájení rámce EU pro výsledky mezinárodní spolupráce a rozvoje“(SWD(2015)0080) a na závěry Rady ze dne 26. května 2015 týkající se rámce pro výsledky (12),

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 17. března 2014 týkající se společného postoje EU na prvním setkání na vysoké úrovni uspořádaném globálním partnerstvím pro účinnou spolupráci (13),

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 26. května 2015 ohledně nového globálního partnerství pro vymýcení chudoby a udržitelný rozvoj na období po roce 2015 (14),

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2016 o posílení společného plánování (15),

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2016 ohledně výroční zprávy pro Evropskou radu o cílech EU v oblasti rozvojové pomoci vypracované v roce 2016 (16),

—	s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 23. června 2015 nazvaný „Zpráva o odpovědnosti EU při financování rozvoje za rok 2015 – přezkum pokroku EU a jejích členských států“(SWD(2015)0128),

—

s ohledem na dokument „Globální strategie Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku – Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa“, který předložila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise v červnu 2016 (17),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2008 o opatřeních následujících po Pařížské deklaraci o účinnosti pomoci z roku 2005 (18),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o budoucnosti rozpočtové podpory EU ve prospěch rozvojových zemí (19),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o čtvrtém fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci (20),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 obsahující doporučení Komisi o koordinaci dárců EU v oblasti rozvojové pomoci (21),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2015 o financování rozvoje (22),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2016 o soukromém sektoru a rozvoji (23),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2016 o sledování a přezkumu Agendy 2030 (24),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 zprávě EU o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje za rok 2015 (25),

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A8-0322/2016),

A.	vzhledem k tomu, že zásady zakotvené v Pařížské deklaraci a akčním programu z Akkry jsou stále v plné platnosti a při zvyšování kvality rozvojové pomoci a podpory této pomoci ze strany veřejnosti v dárcovských zemích se prokázal význam těchto zásad;

vzhledem k tomu, že politické závazky na vysoké úrovni v rámci konsenzu z Monterrey (2002), Římské deklarace (2003), Pařížské deklarace (2005), Akčního programu z Akkry (2008) a čtvrtého fóra na vysoké úrovni o účinnosti pomoci konaného v Pusanu (2011) mají všechny stejný cíl, a to zlepšit kvalitu provádění, řízení a využití oficiální rozvojové pomoci tak, aby měla co největší dopad;

C.	vzhledem k tomu, že zásady účinnosti pomoci v řadě zemí jasně přispěly k úsilí o plnění rozvojových cílů tisíciletí, ovšem pokrok v jeho plnění je stále nerovnoměrný a ne všechny země a všechny subjekty zapojené do rozvoje uplatňovaly vždy všechny zásady;

vzhledem k tomu, že globální partnerství může hrát klíčovou úlohu při provádění Agendy pro udržitelný rozvoj do roku 2030 a dosažení cílů udržitelného rozvoje, a to tak, že zaměření se přesune od pojmu „účinnost pomoci“, který odkazuje na tradiční veřejnou rozvojovou pomoc, k pojmu „účinnost rozvojové spolupráce“;

vzhledem k tomu, že oficiální rozvojová pomoc může plnit významnou funkci při uplatňování Agendy 2030 v praxi, zejména v zemích s nízkými příjmy a při potírání extrémní chudoby a nerovnosti, pokud tato pomoc bude lépe zacílena a pokud bude v souladu se zásadami účinné rozvojové spolupráce, především se zásadou demokratické odpovědnosti dotčené země, sladění, posílení místní kapacity, transparentnosti a demokratické odpovědnosti, a bude klást důraz na výsledky a zajištění dostupnosti pro všechny; zdůrazňuje, že podmínky pomoci musí být v souladu se zásadami demokratické odpovědnosti;

F.	vzhledem k tomu, že vedle rozvojové pomoci a spolupráce jsou k účinnému vymýcení chudoby a k podpoře cílů udržitelného rozvoje potřeba i jiné nástroje rozvojové politiky;

G.	vzhledem k tomu, že rozpočtová podpora přináší mnoho výhod, jako je odpovědnost státu, přesnější analýza výsledků, větší soudržnost politik, lepší předvídatelnost pomoci a optimální využití prostředků přímo ku prospěchu obyvatel;

H.	vzhledem k tomu, že ze soukromého sektoru se stává vedle dalších tradičních vládních a nevládních rozvojových organizací skutečný partner našich rozvojových strategií, pokud jde o dosažení udržitelného rozvoje podporujícího začlenění;

I.	vzhledem k tomu, že pro účinnost pomoci je zásadní, aby přijímající země současně prováděly prorůstové hospodářské politiky, které zavádějí mechanismy tržní ekonomiky, mobilizaci soukromého kapitálu a pozemkové reformy a postupně otevřou jejich trhy globální konkurenci;

J.	vzhledem k tomu, že roztříštění pomoci znamená podle studie Komise pro EU další náklady ve výši 2 až 3 miliard EUR ročně;

K.	vzhledem k tomu, že partnerství GPEDC představuje určitou formu inkluzivního fóra, na němž se mohou setkávat vlády, dvoustranné a mnohostranné organizace, občanská společnost, parlamenty, odbory a soukromý sektor ze všech zemí;

vzhledem k tomu, že GPEDC se v zájmu zlepšování účinnosti veškerých snah subjektů věnujících se rozvoji zaměřuje na chování těchto subjektů a vztahy mezi nimi, účinné provádění rozvojových politik a programů a na monitorování pokroku v dodržování klíčových zásad, jež byly stanoveny v posledním desetiletí; vzhledem k tomu, že by mělo být vyjasněno jeho skloubení s globální strukturou pro zajišťování rozvoje dohlížející na realizaci Agendy do roku 2030;

vzhledem k tomu, že země, jako Čína, Brazílie, Turecko, Rusko a Indie, hrají stále důležitější úlohu z hlediska působení v pozici vznikajících dárců a z hlediska předávání odborných znalostí a technologií souvisejících s rozvojem, a to v neposlední řadě díky jejich vlastním nedávným a současným zkušenostem s rozvojem; vzhledem k tomu, že jejich spolupráce s tradičnějšími dárci na podpoře globálních veřejných statků a jejich zapojení do rozvojové spolupráce podporující začlenění v rámci GPEDC by mohly být výraznější;

N.	vzhledem k tomu, že Komise hraje aktivní úlohu v řídícím výboru GPEDC a že mezi spolupředsedy tohoto výboru je i zástupkyně jednoho z členských států EU, a to Nizozemska; vzhledem k tomu, že tuto úlohu spolupředsedy právě přebírá Německo;

vzhledem k tomu, že k zajištění odpovědnosti jednotlivých zemí v rámci rozvojové spolupráce je nutné sladění dárců s vnitrostátními plány rozvoje a s mezinárodně dohodnutými cíli udržitelného rozvoje a je rovněž nutná domácí účast na provádění rozvojových plánů a programů, pokud jde o jejich navrhování a odpovědnost za provádění;

vzhledem k tomu, že taková pomoc se vyplatí dvakrát: nejen, že financuje rozvojové projekty, ale je vynaložena i na místní úrovni, na zboží a služby vytvářené na místě; vzhledem k tomu, že posílení vnitrostátních systémů a vnitrostátních systémů zadávání veřejných zakázek je tedy prvkem, který je zásadní pro účinnost pomoci v souladu s Pařížskou deklarací o účinnosti pomoci a podporu řádné správy a demokratické odpovědnosti v partnerských zemích;

vzhledem k tomu, že rozvojové programy řízené poskytovateli a vázaná pomoc, a to i v oblasti veřejných zakázek, mohou být odrazem různých politických zájmů, které jsou někdy v rozporu s rozvojovými politikami a že u nich může hrozit oslabení odpovědnosti a narušení udržitelnosti rozvojové pomoci a pokroku v otázkách sladění, jehož bylo dosaženo v minulosti, a povedou tak k neúčinnosti a rostoucí závislosti; vzhledem k tomu, že místní odpovědnost hraje důležitou úlohu při zajišťování účinného rozvoje pro občany;

R.	vzhledem k tomu, že k hodnocení úspěchů programů rozvojové spolupráce se stále více používají rámce pro výsledky, ale trvalým problémem zůstává naprosté přijetí těchto rámců a jejich využívání rozvojovými zeměmi;

S.	vzhledem k tomu, že z kola sledování GPEDC v roce 2016 vyplývá, že pokrok, pokud jde o využívání vnitrostátních systémů, je i nadále malý a že v oblasti uvolnění pomoci nebylo dosaženo pokroku a stále zůstává na 80 % úrovně, jíž bylo dosaženo v roce 2010;

T.	vzhledem k tomu, že poslanci partnerských zemí, místní orgány a občanská společnost projevují i nadále nespokojenost s mírou svého zapojení do plánování a provádění rozvojové spolupráce a s informovaností o této spolupráci;

vzhledem k tomu, že účinnost rozvoje, kterou se rozumí účinné využívání všech prostředků a zdrojů určených k dosažení rozvoje, včetně snížení chudoby, závisí jak na poskytování pomoci a přijímacích zemích, tak i na existenci účinných a vnímavých institucí, solidní politiky, zapojení místních zúčastněných stran a občanské společnosti, právního státu, inkluzivní demokratické správy věcí veřejných, existenci účinných a transparentních kontrolních mechanismů a pojistných mechanismů bránících v rozvojových zemích korupci a mechanismů bránících na mezinárodní úrovni nezákonným finančním tokům; vzhledem k tomu, že GPEDC by mělo důrazněji přispívat k usnadňování a podpoře pokroku, pokud jde o výše uvedené směrodatné faktory podmiňující rozvoj;

V.	vzhledem k tomu, že roztříštěnost pomoci je i nadále přetrvávající výzvou z důvodu narůstajícího počtu dárců a agentur pro pomoc a nedostatku koordinace jejich činností a projektů;

W.	vzhledem k tomu, že spolupráce na linii jih-jih nadále rostla i navzdory zpomalení rozvíjejících se ekonomik a klesajícím cenám komodit;

vzhledem k tomu, že rozvojové prostředí je čím dál různorodější – v zemích se středními příjmy žije více chudých lidí než v zemích s nízkými příjmy; vzhledem k tomu, že současně se vznikem nových globálních problémů, jako je migrace, potravinové zabezpečení, mír a stabilita a změna klimatu, se změnila i povaha výzev v oblasti rozvoje;

vyzývá subjekty zapojené do rozvoje, aby stavěly na závazcích, které byly přijaty – Pařížskou deklarací počínaje a fórem v Pusanu konče –, a aby obnovily a zesílily snahy o co nejúčinnější rozvojovou spolupráci v zájmu splnění ambiciózních cílů vytyčených v Agendě pro rozvoj do roku 2030 a aby pro účely rozvoje co nejlépe využívaly veřejné i soukromé zdroje;

vyzývá k využívání všech nástrojů rozvojové politiky za účelem vymýcení chudoby a prosazování cílů udržitelného rozvoje; je toho názoru, že účinnost financování rozvoje by měla být posuzována na základě konkrétních výsledků a jeho přínosu k rozvojové politice jako celku;

zdůrazňuje, že oficiální rozvojová pomoc hraje klíčovou roli při plnění programu účinnosti rozvoje, při snahách o vymýcení chudoby, snižování nerovností, poskytování základních veřejných služeb a podpoře řádné správy věcí veřejných; vyzdvihuje, že oficiální rozvojová pomoc je flexibilnější, předvídatelnější a vzájemně odpovědnější než jiné finanční toky, které mohou přispívat k rozvoji;

připomíná, že předpokladem účinné rozvojové spolupráce jsou dostatečné finanční prostředky; podotýká, že většina poskytovatelů oficiální rozvojové pomoci nedostála svému závazku poskytnout do roku 2015 na rozvojovou pomoc 0,7 % svého HND, což znamená, že rozvojové země nemají k dispozici více než 2 biliony USD, aby mohly dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí;

naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby splnily svůj dlouhodobý závazek věnovat 0,7 % HND na účely pomoci, aby zvýšily svou rozvojovou pomoc, a to i v rámci rozpočtu EU a Evropského rozvojového fondu (ERF), a aby přijaly účinný plán pro transparentní, předvídatelné a odpovědné splnění tohoto závazku; varuje před rozdrobením kritérií oficiální rozvojové pomoci s cílem pokrýt jiné výdaje než ty, které jsou přímo spojené s podporou udržitelného rozvoje v rozvojových zemích;

se znepokojením konstatuje, že do poloviny roku 2015 zveřejnilo pouze pět členských států EU prováděcí plány z Pusanu; naléhavě vyzývá členské státy, aby prováděcí plány a zprávy o své činnosti zveřejnily před druhým setkáním GPEDC na vysoké úrovni, které se uskuteční v Nairobi mezi 28. listopadem a 1. prosincem 2016;

žádá, aby v zájmu posílení pokroku a usnadnění budoucí spolupráce výsledný dokument z druhého setkání GPEDC jasně řešil otázku diferencovaných úloh a povinností subjektů a institucí zapojených do rozvoje při provádění programu a uplatňování daných zásad;

bere na vědomí návrh Mexika začlenit pátou zásadu účinnosti rozvoje, tj. „nenechat nikoho stranou“; uznává, že v souvislosti s programem účinnosti rozvoje je důležité se intenzivně zaměřit na chudé a zranitelné skupiny a na skupiny na okraji společnosti, řádně zohlednit rovnost žen a mužů a nestabilní a konfliktní situace; je toho názoru, že ačkoliv by tato zásada odpovídala všeobecnému duchu a hlavnímu závazku Agendy 2030, její možné začlenění by mělo být doprovázeno vážnou debatou a zamyšlením se nad její provozní stránkou, zejména pokud jde o otázky šíření a ukazatelů;

zdůrazňuje, že je nutné umístit GPEDC pevně do rámce provádění Agendy 2030 a akčního programu z Addis Abeby; domnívá se, že GPEDC může přinést určitou přidanou hodnotu, pokud jeho činnost bude strategicky rozvrhnuta a přizpůsobena činnosti a harmonogramu fóra pro rozvojovou spolupráci, fóra financování pro rozvoj a politického fóra na vysoké úrovni, která byla zřízena pod záštitou Ekonomické a sociální rady OSN (ECOSOC);

10.

zdůrazňuje, že GPEDC by mělo hrát významnou roli z hlediska aspektů sledování a stanovování odpovědnosti založených na důkazech, pokud jde o zásady účinnosti v zájmu plnění cílů udržitelného rozvoje, a rovněž z hlediska podpory bezvýhradného uplatňování těchto cílů všemi subjekty na vnitrostátní úrovni; zdůrazňuje, že GPEDC musí jasně definovat způsoby spolupráce pro zvláštní subjekty zapojené do rozvoje, kteří nepatří mezi dárce OECD, a to i pro nové dárce, místní a regionální samosprávné orgány, organizace občanské společnosti, soukromé filantropy, finanční instituce a podniky ze soukromého sektoru a odborové organizace; domnívá se, že struktura předsednictví GPEDC by měla odrážet různorodost zúčastněných stran;

11.

připomíná, že 1 % růstu v Africe představuje více než dvojnásobek oficiální rozvojové pomoci;

12.

je toho názoru, že GPEDC by mělo hrát vedoucí úlohu v plnění cíle udržitelného rozvoje č. 17, zejména v úsilí o pokrok v otázce sledování a odpovědnosti, zvyšování účinnosti pomoci, v aspektech kvality a kapacit financování rozvoje a udržitelnosti daní a zadlužení, v mobilizaci soukromého sektoru a jeho odpovědnosti za udržitelný rozvoj, transparentnost, soudržnost politik, mnohostranná partnerství, spolupráci na linii jih-jih a třístrannou spolupráci;

13.

vyzdvihuje důležitou úlohu, kterou GPEDC zastává v souvislosti s ukazatelem 17.16.1 cílů udržitelného rozvoje, zejména v oblasti dosahování účinnějších a několikastranných partnerství podporujících začlenění, která napomáhají provádění Agendy 2030 a jejímu uskutečňování, a to tak, že měří kvalitu jejich rozvojového úsilí; vítá kolo sledování 2016, konstatuje, že počet rozvojových partnerů zapojených do této aktivity se zvýšil, a těší se na zveřejnění zprávy o pokroku;

14.

vybízí subjekty seskupené v GPEDC, aby zvážily vytvoření stálého nezávislejšího sekretariátu pro toto partnerství, který by čerpal z patřičných zdrojů a stavěl by na činnosti společného podpůrného týmu, a naléhá na členské státy EU a partnerské země, aby určily vnitrostátní kontaktní místa;

15.

poukazuje na to, že Evropský parlament by měl být plně schopen plnit svou hlavní úlohu, která spočívá v demokratické kontrole všech politik EU, včetně rozvojových politik, a žádá, aby pravidelně a včas dostával informace o postojích Komise v rámci řídícího výboru GPEDC;

16.

vítá pokroky a doporučuje, aby Komise vynaložila další úsilí, a zajistila tak, aby všechny zúčastněné subjekty měly přístup k informacím v oblasti transparentnosti plánování rozvojové spolupráce, mechanismů financování, projektů a toků finanční pomoci, zejména v souvislosti s mezinárodní iniciativou na podporu transparentnosti rozvojové pomoci (IATI) a vytvořením internetové stránky „EU Aid Explorer“; nicméně zdůrazňuje, že v tomto ohledu je stále třeba učinit zásadní kroky, a požaduje, aby všichni dárci neprodleně vynaložili další značné úsilí o to, aby byly informace a údaje přístupnější, včasnější a srovnatelnější; vyzývá ty členské státy, kteří se ještě na činnosti iniciativy IATI nepodílejí, aby tak učinily; vyzývá Komisi a členské státy, aby využily dostupné údaje a prosazováním výměny informací a osvědčených postupů podpořily v tomto ohledu i partnerské země;

17.

domnívá se, že pro posílení odpovědnosti a dopadu spolupráce, zejména na úrovni jednotlivých zemí, má prvořadý význam sledování, přezkum a výměna poznatků o pokroku v oblasti rozvoje; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby alespoň každé dva roky předkládala zprávy o úsilí a akčních plánech EU a členských států s cílem komplexně provádět zásady z Pusanu; vyzývá EU, aby více podporovala partnerské země, pokud jde o zdokonalování jejich administrativních a logistických kapacit a zejména jejich statistických systémů;

18.

vítá iniciativy OECD, které mohou přispět ke snížení ilegálních toků finančních prostředků, a vyzývá mezinárodní společenství, aby podpořilo spolupráci za účelem obecnějšího zvýšení transparentnosti daňových režimů a finančních toků; trvá na tom, že nadnárodní společnosti a finanční instituce mají v tomto ohledu zásadní úlohu a povinnosti;

19.

vyzývá Komisi, delegace EU a agentury členských států, aby vnitrostátním parlamentům, v co největší možné míře místním a regionálním orgánům a také soukromým zainteresovaným subjektům a občanské společnosti poskytovaly informace o plánování a finančních závazcích v souvislosti s rozvojovou pomocí, a to prostřednictvím zveřejnění posouzení rozvojové spolupráce v jednotlivých zemích, což by mělo podat přehled o strategických dokumentech, koordinaci dárců, ročních akčních plánech a probíhajících a připravovaných programech a také o výzvách k předložení projektů a veřejných zakázek nebo o dalších používaných mechanismech financování;

20.

vybízí parlamenty přijímacích zemí, aby přijaly vnitrostátní politiky rozvojové pomoci, a zlepšily tak odpovědnost dárců i přijímacích vlád, včetně odpovědnosti místních orgánů, posílily správu veřejných financí a schopnost čerpat finanční prostředky, vymýtily korupci a všechny formy plýtvání pomocí, zefektivnily daňové systémy a zlepšily podmínky pro získání rozpočtové podpory a v dlouhodobém horizontu i pro snižování závislosti na pomoci;

21.

považuje za důležité podporovat účast všech členských států na daňové iniciativě z Addis Abeby za účelem zdvojnásobení technické pomoci do roku 2020 a posílení schopnosti zdanění partnerských zemí;

22.

vyzývá Komisi a členské státy, aby navázaly spolupráci s vnitrostátními parlamenty partnerských zemí ve snaze konstruktivně podporovat tvorbu těchto politik, přičemž by je doplnily o mechanismy vzájemné odpovědnosti; vítá skutečnost, že Komise v souvislosti s rozpočtovou podporou usiluje o posílení vnitrostátní odpovědnosti prostřednictvím podpory institucionálních kapacit vnitrostátních parlamentů a nejvyšších kontrolních orgánů;

23.

poukazuje na roli, kterou občané, místní společenství, zvolení zástupci, nábožensky orientované organizace, organizace občanské společnosti, akademická obec, odborové organizace a soukromý sektor hrají v rozvoji, a zdůrazňuje, že všichni tito aktéři musí být zapojeni do rozšiřování a provádění programu účinnosti na různých úrovních; věří, že k tomu, aby byli přínosem, musí mít aktivní podíl na plánování a provádění, vzájemné odpovědnosti a transparentnosti, sledování a hodnocení, a že pokud dárci s těmito aktéry spolupracují jakožto s prováděcími partnery a s partnery poskytujícími základní služby, aby se skutečně dostaly k nejzranitelnějším částem populace, měli by zlepšit předvídatelnost a zvýšit rychlost;

24.

zdůrazňuje, že pomoc lze udržet pouze tehdy, jestliže příjemci jsou ve věcech ve velké míře angažováni a jsou pověřeni jejich řízením; trvá na tom, že důležitá je sdílená odpovědnost za výsledky v oblasti rozvoje, včetně provádění zásad z Istanbulu, a připomíná, že demokratická odpovědnost vyžaduje silné instituce, které mohou zajistit plné zapojení místních aktérů do provádění, sledování a hodnocení rozvojových programů;

25.

vyzdvihuje, že je důležité umožnit organizacím občanské společnosti vykonávat svou úlohu jakožto nezávislé rozvojové subjekty zejména s důrazem na příznivé prostředí, které je v souladu s dohodnutými mezinárodními právy a maximalizuje přínos organizací občanské společnosti k rozvoji; vyjadřuje obavy z toho, že prostor pro organizace občanské společnosti se v mnoha zemích zmenšuje; vyzývá Komisi, aby zlepšila dostupnost finančních prostředků pro tyto organizace;

26.

vítá pokrok EU ve společném plánování a v jejím závazku k němu; konstatuje, že společné plánování by mělo snižovat roztříštěnost pomoci a transakční náklady, pomocí lepšího rozdělení práce zvyšovat doplňkovost, podporovat vnitrostátní a vzájemnou odpovědnost, jakož i předvídatelnost rozvojové spolupráce, a nabízí tak zřejmé výhody jak EU, tak partnerským zemím; poznamenává, že společné plánování je vyzkoušeno u 59 ze 110 partnerských zemí, kterým je poskytována rozvojová pomoc EU; vyzývá členské státy EU a partnerské země, aby zvýšily své zapojení do společného plánování, aby bylo možné využít jeho výhody v plné míře a ve všech možných zemích;

27.

připomíná, že požádal (26) o uzákonění a posílení mechanismů a postupů pro zajištění lepší doplňkovosti a účinnější koordinace rozvojové pomoci mezi členskými státy a orgány EU prostřednictvím jasných a vymahatelných pravidel pro zabezpečení demokratické vnitrostátní odpovědnosti, harmonizace, podpory strategií a systémů jednotlivých zemí, předvídatelnosti finančních prostředků, transparentnosti a vzájemné odpovědnosti; žádá Komisi, aby poskytla informace o tom, proč nebyly v návaznosti na tuto žádost podniknuty žádné kroky, a aby uvedla, jaká alternativní opatření v tomto ohledu přijala nebo hodlá přijmout;

28.

připomíná, že EU a její členské státy jsou odhodlány uvolnit svou pomoc, a uznává pokrok, kterého bylo v této oblasti dosaženo; vyzývá k dalšímu úsilí o rychlejší uvolňování této pomoci na celosvětové úrovni, a to ze strany všech poskytovatelů rozvojové pomoci, včetně rozvíjejících se ekonomik; vyzývá poskytovatele pomoci, aby přednostně využívali systémů veřejných zakázek partnerských zemí;

29.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily nové iniciativy, které by posílily stěžejní projekty spolupráce na linii jih-jih a třístranné spolupráce, a zapojily tak nové dárce a další země se středními příjmy, a to na základě řešení globálních výzev společného zájmu, aniž by však bylo spuštěno ze zřetele vymycování chudoby; poukazuje na nutnost využít plného potenciálu decentralizované spolupráce, aby u programu účinnosti rozvoje mohlo být dosaženo většího pokroku a současně byla dodržena všechna ochranná opatření týkající se transparentnosti, účinnosti a soudržnosti a zabránilo se dalšímu tříštění mezinárodního systému pomoci;

30.

zdůrazňuje, že rozvojová pomoc může hrát důležitou roli v boji proti chudobě, při odstraňování nerovností, při podpoře rozvoje, zejména nejméně rozvinutých zemí a při prosazování přístupu nejvíce znevýhodněných a zranitelných skupin ke kvalitním veřejným službám, a rovněž může být důležitá při podněcování dalších podstatných systémových faktorů, které napomáhají rozvoji, jsou-li využity v kontextu legitimní a inkluzivní správy věcí veřejných založené na zásadách právního státu a dodržování lidských práv, a to faktorů, jako je podpora rovnosti žen a mužů ((jak je popsáno v Pusanském partnerství), vzdělávání, zlepšování zdravotnictví, včetně boje proti nemocem souvisejícím s chudobou;

31.

zdůrazňuje význam cíle udržitelného rozvoje č. 16 pro účinnost rozvoje celkově, a varuje, že rozvojová pomoc nemůže účinně naplňovat svůj účel tam, kde nepanuje mír, nejsou dodržována lidská práva a zásady právního státu, chybí nestranný, účinný a nezávislý soudní systém a kde scházejí mezinárodně uznávané sociální, environmentální a pracovní standardy a záruky integrity veřejných institucí a činitelů, participativního a reprezentativního rozhodování podporujícího začlenění, a to na všech úrovních, a standardy a záruky transparentnosti a odpovědnosti;

32.

připomíná, že korupce v přijímajících zemích, ať už přímo souvisí s rozvojovou pomocí, či nikoli, je závažným porušením demokratické legitimity a poškozuje veřejnou podporu rozvojové pomoci v dárcovských zemích vážné riziko; proto vítá veškerá opatření na podporu řádné správy financí a vymýcení korupce jednou provždy a zároveň konstatuje, že situace v mnoha partnerských zemích s sebou již z povahy věci nese určitý stupeň rizika;

33.

naléhavě vyzývá členské státy a další dárce, aby vyvinuli větší úsilí a navýšili lidské zdroje a vytvářeli lepší koncepce účinnosti a hloubkových analýz v souvislosti s nestabilitou, obdobím po konfliktu a předcházení konfliktům v případech, kdy požadované výsledky nemusí být vždy zachyceny v podobě údajů a rámců pro výsledky;

34.

je pevně přesvědčen, že soukromý sektor je významným partnerem pro plnění cílů udržitelného rozvoje a získávání dalších zdrojů pro účely rozvoje; zdůrazňuje, že vzhledem ke stále důležitější úloze subjektů soukromého sektoru v rozvojové spolupráci musí tyto subjekty sladit svou činnost se zásadami rozvojové činnosti a řídit se zásadami odpovědnosti podniků po celou dobu životního cyklu projektů; uznává, že některé subjekty soukromého sektoru se snaží zohlednit závazky v oblasti lidských práv, sociálního začlenění a udržitelnosti a učinit z nich základní součást svých obchodních modelů, a požaduje, aby tento přístup byl uplatňován obecně; poukazuje na to, že je nutné, aby soukromý sektor respektoval zásady mezinárodního práva a sociální a environmentální normy, jakož i lidskoprávní iniciativu OSN „Global Compact“, obecné zásady OSN pro obchod a lidská práva, hlavní pracovní normy MOP a Úmluvu OSN proti korupci; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby se projektů financovaných z oficiální rozvojové pomoci neúčastnily podniky provozované z daňových rájů; současně zdůrazňuje, že je nezbytné, aby partnerské země podporovaly příznivé prostředí pro podniky, včetně transparentních právních a regulačních systémů;

35.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, ESVČ, parlamentu a vládě Keni coby hostitelské zemi druhého zasedání GPEDC na vysoké úrovni, spolupředsedům GPEDC, Rozvojovému programu OSN, OECD a Meziparlamentní unii.

(1) http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/70/1&Lang=E

(2) http://www.un.org/esa/ffd/wp-content/uploads/2015/08/AAAA_Outcome.pdf

(3) https://documents-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/N16/132/05/PDF/N1613205.pdf?OpenElement

(4) http://www.oecd.org/dac/effectiveness/34428351.pdf

(5) http://www.oecd.org/dac/effectiveness/49650173.pdf

(6) http://effectivecooperation.org/2014/03/draft-communique-for-the-first-high-level-meeting-of-the-global-partnership/

(7) http://effectivecooperation.org/events/2016-high-level-meeting/

(8) http://effectivecooperation.org/wp-content/uploads/2016/05/4314021e.pdf

(9) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.

(10) Závěry Rady 9558/07, 15.5.2007.

(11) 18239/10

(12) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-9145-2015-INIT/cs/pdf

(13) http://www.consilium.europa.eu/en/workarea/downloadasset.aspx?id=15603

(14) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-9241-2015-INIT/cs/pdf

(15) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-8831-2016-INIT/cs/pdf

(16) http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-8822-2016-INIT/cs/pdf

(17) Dokument Rady 10715/16

(18) Úř. věst. C 279 E, 19.11.2009, s. 100.

(19) Úř. věst. C 33 E, 5.2.2013, s. 38.

(20) Úř. věst. C 131 E, 8.5.2013, s. 80.

(21) Přijaté texty, P7_TA(2013)0558.

(22) Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 2.

(23) Přijaté texty, P8_TA(2016)0137.

(24) Přijaté texty, P8_TA(2016)0224.

(25) Přijaté texty, P8_TA(2016)0246.

(26) Přijaté texty ze dne 11. prosince 2013, P7_TA(2013)0558.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/45

P8_TA(2016)0439

Dokončovací práce na dohodě Basel III

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o dokončovací práci na dohodě Basel III (2016/2959(RSP))

(2018/C 224/06)

Evropský parlament,

—	s ohledem na závěry summitů G20 následně po krizi,

—	s ohledem na komuniké ze schůze ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20 ze dne 27. února 2016,

—	s ohledem na komuniké ze schůze ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20, která se konala ve dnech 14.–15. dubna 2016,

—	s ohledem na komuniké ze schůze ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20, která se konala ve dnech 23.–24. července 2016,

—	s ohledem na komuniké ze schůze vedoucích představitelů skupiny G20, která proběhla ve dnech 4.–5. září 2016,

—

s ohledem na zprávy Basilejského výboru pro bankovní dohled určené vedoucím představitelům skupiny G20, v nichž informoval o stavu uplatňování dojednaného programu reforem, a především na zprávu Basilejského výboru pro bankovní dohled určenou vedoucím představitelům skupiny G20 o aktuální situaci dokončování reforem v období po krizi (1),

—

s ohledem na konzultativní dokument Basilejského výboru týkající se rámce pro pákový poměr v revidovaném znění rámce Basel III ze dne 6. dubna 2016, na konzultativní dokument s názvem „Snížení kolísání úvěrových rizikově vážených aktiv – omezení ve využívání přístupů založených na interním modelu“ z 24. března 2016 a na konzultativní dokument s názvem „Revize standardizovaného přístupu pro úvěrové riziko“ z 10. prosince 2015,

—	s ohledem na diskusní dokument a konzultativní dokument Basilejského výboru o regulačních předpisech pro účetní rezervy z října 2016,

—	s ohledem na standard Basilejského výboru pro nakládání s investicemi do celkové kapacity absorbovat ztráty – změny standardu Basel III ohledně definice kapitálu z října 2016 (2),

—	s ohledem na Monitor stínového bankovnictví EU Evropské rady pro systémová rizika z července 2016,

—	s ohledem na výsledky zátěžových testů provedených Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA), které byly zveřejněny 29. července 2016,

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 12. července 2016 o dokončování pokrizových basilejských reforem (3),

—	s ohledem na zprávu MMF o celosvětové finanční stabilitě z roku 2016,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2016 o bankovní unii – výroční zpráva za rok 2015 (4),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o hodnocení a výzvách regulace finančních služeb v EU: dopady a cesta směrem k efektivnějšímu a účinnějšímu rámci EU pro finanční regulaci a unii kapitálových trhů (5),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o úloze EU v rámci systému mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí (6),

—	s ohledem na výzkumnou zprávu určenou Hospodářskému a měnovému výboru EP na téma „Role Evropské unie na mezinárodních hospodářských fórech – dokument č. 5: Basilejský výbor pro bankovní dohled“,

—

s ohledem na výměnu názorů s generálním tajemníkem Basilejského výboru pro bankovní dohled Billem Coenem, předsedkyní dozorčí rady jednotného mechanismu dohledu Danièle Nouyovou, předsedou Evropského orgánu pro bankovnictví, kterým je Andrea Enria, a místopředsedou Evropské komise Valdisem Dombrovskisem o dokončovací práci na dohodě Basel III / „Basel IV“,

—	s ohledem na prohlášení Komise ohledně revize standardizovaného přístupu pro úvěrové riziko, kterou provedl Basilejský výbor, a na výměnu názorů s místopředsedou Katainenem, která proběhla dne 6. července 2016,

—	s ohledem na otázku Komisi ohledně dokončovací práce na dohodě Basel III (O-000136/2016 – B8-1810/2016),

—	s ohledem na návrh usnesení Hospodářského a měnového výboru,

—	s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že odolný a dobře kapitalizovaný bankovní systém je předpokladem pro zachování finanční stability, poskytování přiměřených úvěrů do reálné ekonomiky v průběhu daného cyklu a podporu hospodářského růstu;

B.	vzhledem k tomu, že se vedoucí představitelé skupiny G20 shodli v návaznosti na finanční krizi na komplexním reformním programu posilování regulačních norem mezinárodních bank, včetně posílení obezřetnostních požadavků;

vzhledem k tomu, že Basilejský výbor vyvíjí mezinárodně dohodnuté minimální standardy pro obezřetnostní požadavky pro velké mezinárodně působící banky; vzhledem k tomu, že Basilejský výbor monitoruje a kontroluje plnění těchto globálních standardů a podává zprávy skupině G20; vzhledem k tomu, že vedení ze strany výboru je důležité, aby se zabránilo regulační roztříštěnosti po celém světě;

vzhledem k tomu, že Evropská unie uplatnila mezinárodně dohodnuté standardy v rámci nařízení o kapitálových požadavcích (CRR) a směrnice o kapitálových požadavcích (CRD IV), přičemž je přizpůsobila realitě potřeb financování EU, například pokud jde o podpůrný koeficient pro malé a střední podniky a možnost určité míry flexibility; vzhledem k tomu, že v EU bylo rozhodnuto, že tyto normy jsou použitelné pro všechny banky, nejen pro největší mezinárodně činné banky, zatímco některé mimoevropské jurisdikce některé z nich uplatňují pouze na největší banky; vzhledem k tomu, že pokrok při dosahování rovných podmínek v mezinárodním měřítku je důležitý; vzhledem k tomu, že se očekává, že Komise předloží legislativní návrh na přezkum CRR / CRD IV s cílem provést další dohodnuté revize basilejského rámce;

vzhledem k tomu, že obezřetnostní požadavky pro banky jsou vzájemně propojeny a vzájemně se doplňují s jinými regulačními požadavky, jako je např. celková kapacita absorbovat ztráty a povinné používání centrálního zúčtování pro derivátové nástroje; vzhledem k tomu, že regulační rámec upravující bankovní odvětví EU se v posledních letech výrazně zlepšil, a to zejména prostřednictvím vytvoření bankovní unie;

F.	vzhledem k tomu, že řádný rámec pro finanční stabilitu a růst by měl být komplexní a vyvážený za účelem pokrytí dynamických postupů dohledu a neměl by se soustředit pouze na statickou regulaci týkající se především kvantitativních aspektů;

vzhledem k tomu, že z údajů vyplývá, že v minulosti existovala nadměrná variabilita rizikového vážení a „modelování strategického rizika“ za účelem snížení kapitálových požadavků bank, a následně obtíže, kterým čelily vnitrostátní orgány dohledu při posuzování interních modelů, které přispěly k finanční krizi;

vzhledem k tomu, že uplatňování obezřetnostních požadavků pro různé bankovní obchodní modely se může značně lišit co do rozsahu a složitosti, což činí univerzální přístup neefektivním a neúměrně zatěžujícím, zejména pokud jde o mnohé menší banky, které se zaměřují na tuzemské služby, nejsou příliš komplexní a méně vzájemně propojené, jakož i pro jejich regulátory a orgány dohledu; proto je nutná vhodná míra proporcionality a flexibility;

vzhledem k tomu, že v současné době jsou v Basilejském výboru projednávány další změny obezřetnostního rámce pro banky, které řeší úvěrová a operační rizika; vzhledem k tomu, že cílem reforem je zvýšit citlivost vůči rizikům a posílit standardizovaný přístup k úvěrovým rizikům, dále omezit interně vytvářené strategie a provést konečné úpravy definice a kalibrace pákového poměru a eventuálního minimálního kapitálového požadavku na základě standardních strategií;

J.	vzhledem k tomu, že většina finančních institucí v USA používá standardizovaný přístup k hodnocení úvěrových rizik, zatímco v EU se mnohé velké a středně velké banky spoléhají na vnitřní modely;

K.	vzhledem k tomu, že řádná revize standardizovaného přístupu a dodržování zásady proporcionality jsou klíčovými faktory pro to, aby standard Basilejského výboru pro bankovní dohled (BSBS) byl přínosem pro malé banky, které tento standard zejména využívají;

L.	vzhledem k tomu, že země G 20 daly najevo, že by současná revize neměla vést k zásadnímu nárůstu u celkových kapitálových požadavků, a tento názor zopakovaly členské státy na schůzi Rady ECOFIN v červenci 2016;

M.	vzhledem k tomu, že evropské banky jsou v současnosti podrobovány systémovým pravidelným zátěžovým testům ze strany regulátorů a výsledky těchto testů jsou zveřejňovány;

N.	vzhledem k tomu, že představitelé jurisdikcí mimo EU, jako je např. Japonsko, vyjádřili obavy v souvislosti s rostoucím tlakem na navyšování kapitálu a s tím, že se musí vyrovnávat s vyššími náklady na dodržování, a splňovaly nový soubor norem;

vzhledem k tomu, že rozhodnutí BSBC nemají právní účinek a musí být prováděny prostřednictvím řádného legislativního procesu, aby nabyly v EU účinku; vzhledem k tomu, že ne všechny vnitrostátní příslušné orgány jsou členy BCBS, avšak ECB a jednotný mechanismus dohledu jsou zastoupeny jakožto plnoprávní členové a Komise a EBA mají status pozorovatele;

zdůrazňuje význam silných globálních standardů a zásad v oblasti obezřetnostní regulace bank a vítá práci, kterou v období po krizi BCBS vykonal v této oblasti;

znovu zdůrazňuje, že banky musí být dobře kapitalizovány, aby mohly podporovat reálnou ekonomiku, snižovat systémová rizika a předcházet opakování toho, aby byly banky zachraňovány pomocí veřejných prostředků (tzv. bailouts), jako tomu bylo během krize; zdůrazňuje potřebu řádné regulace odvětví tzv. stínového bankovnictví, má-li se zajistit spravedlivá hospodářská soutěž a finanční stabilita;

poukazuje na to, že na rozdíl od jiných jurisdikcí plní banky klíčovou roli při financování evropského hospodářství a pravděpodobně budou i nadále hlavním zdrojem finančních prostředků pro domácnosti a podniky, především pro MSP; zdůrazňuje, že právní předpisy EU vždy usilovaly o to, aby tuto skutečnost zohlednily (např. využitím podpůrného koeficientu pro MSP) a měly by tak činit i nadále (např. prodloužením a rozšířením podpůrného koeficientu); uznává nicméně význam diverzifikace zdrojů financování evropského hospodářství a vítá v této souvislosti současnou činnost v rámci unie kapitálových trhů;

všímá si probíhající činnosti BCBS zaměřené na dokončení rámce Basel III, jejímž cílem je zjednodušit rámec rizikově váženého kapitálu a zvýšit jeho srovnatelnost a konvergenci, aby se řešila neúměrná variabilita rizikově vážených aktiv a uplatňovala se stejná pravidla pro stejná rizika; zdůrazňuje, že je třeba zvýšit transparentnost a zodpovědnost, aby se posílila legitimita a zodpovědnost v souvislosti s debatami BCBS; vítá vystoupení generálního tajemníka BCBS ve výboru ECON a vybízí k dalšímu dialogu;

zdůrazňuje, že by stávající revize měla respektovat zásadu, kterou schválila skupina guvernérů a vedoucích orgánů dohledu (GHOS), a sice že by se neměly výrazně zvyšovat celkové kapitálové požadavky a že by se současně měla posílit celková finanční pozice evropských bank;

zdůrazňuje, že druhou a stejně důležitou zásadou, kterou by se tato revize měla řídit, je podporovat rovné podmínky tím, že se budou rozdíly mezi jurisdikcemi a bankovními modely snižovat, a nikoli zvyšovat, a tím, že se nebude bankovní model EU nepřiměřeně penalizovat;

vyjadřuje znepokojení nad počáteční analýzou nedávných návrhů BCBS, která naznačuje, že by reformní balíček ve své současné fázi nemusel být v souladu s výše uvedenými zásadami; vyzývá BCBS, aby své návrhy odpovídajícím způsobem revidovala, a ECB a jednotný mechanismu dohledu, aby zajistily dodržování těchto zásad při dokončení a monitorování nového standardu;

zdůrazňuje, že tento přístup by měl zásadní význam pro zajištění konzistentního provádění nového standardu Evropským parlamentem jakožto spoluzákonodárcem;

připomíná důležitost zásady proporcionality, která by měla být posuzována nejen ve vztahu velikosti regulovaných institucí, ale kterou je nutno rovněž chápat jako spravedlivou rovnováhu mezi náklady a přínosy regulace pro všechny skupiny zúčastněných stran;

10.

vyzývá k tomu, aby na úrovni EU i na mezinárodní úrovni mezi regulátory probíhal dialog a výměna osvědčených postupů ohledně uplatňování zásady proporcionality;

11.

vyzývá BCBS, aby předtím, než nový standard schválí, pečlivě a komplexně posoudila kvalitativní a kvantitativní dopady nových reforem a zohlednila jejich dopad na různé jurisdikce a na různé bankovní modely; domnívá se, že by toto posouzení mělo zohlednit také předchozí reformy, které výbor navrhl; vyzývá BCBS, aby v případě, že budou během této analýzy zjištěny nevyvážené prvky, provedla potřebné změny;

12.

připomíná význam, který má přístup k regulaci založený na rizicích, kdy se na stejná rizika vztahují stejné předpisy, přičemž zdůrazňuje, že je nutné omezit působnost regulatorní arbitráže a nadměrnou variabilitu rizikově vážených aktiv; vyzývá BCBS, aby zachovala citlivost obezřetnostní regulace vůči rizikům, a to i zajištěním toho, aby se díky revizi standardizovaného přístupu a působnosti pro uplatňování přístupu založeného na interním ratingu (IRBA) odstranila rizika regulatorní arbitráže a řádně se zohlednila specifika různých forem financování, jako jsou například půjčky na nemovitosti, financování infrastruktury a specializované úvěrování, a zabránilo se nepřiměřeným dopadům na reálnou ekonomiku; vyjadřuje v této souvislosti znepokojení nad dopady, které by na reálnou ekonomiku mohlo mít navrhované zavedení minimálního výstupního požadavku;

13.

vyzývá Komisi, aby pečlivě a plně posoudila kvalitativní a kvantitativní dopad nedávných a nových reforem, a to včetně dopadu na reálnou ekonomiku v Evropě a na plánované evropské legislativní projekty, jako je unie kapitálových trhů; vyzývá Komisi, aby využila zjištění získaná v průběhu výzvy ke sdělení skutečností a práce na prvním kontrolním posouzení nařízení o finančních službách, které má být dokončeno do konce roku 2016; vyzývá Komisi k zajištění toho, aby nové návrhy BCBS nebo jejich provádění nebyly v rozporu s těmito iniciativami; zdůrazňuje, že toto posouzení by nemělo oslabit výsledky v legislativní oblasti, kterých bylo doposud dosaženo, a nemělo by vyvolávat dojem, že požaduje k deregulaci;

14.

požaduje, aby byly požadavky související s vydáním příkazu k centrálnímu zúčtování derivátů plně zohledněny při stanovování ukazatele pákového poměru s cílem podpořit používání centrálního zúčtování;

15.

připomíná, že jak hodnocení dopadu, tak kalibrace standardů musí náležitě zohledňovat specifika evropských bankovních modelů, trhy, na kterých operují, různé velikosti institucí a rozmanité rizikové profily, aby se tak zachovala nezbytná různorodost evropského bankovního sektoru a zohlednila se proporcionalita; vyzývá Komisi, aby všechny tyto zásady zohlednila při stanovování rozsahu provádění a při začleňování návrhů BCBS do právních předpisů EU;

16.

zdůrazňuje klíčovou úlohu evropských a vnitrostátních orgánů bankovního dozoru při zajištění konvergence dohledu v EU, a to při zohlednění zásady proporcionality a vhodnosti předpisů pro různé bankovní modely; zdůrazňuje význam spolehlivých a srovnatelných informací o situaci v institucích, nad nimiž je vykonáván dozor, neboť umožňují, aby byla tato činnost vykonávána efektivně a spolehlivě; zdůrazňuje, že je nutné zachovat právo využívat vnitřní modely; vyzývá jednotný mechanismus dohledu a Evropský orgán pro bankovnictví, aby nadále pokračovaly ve své činnosti a zajistily konzistentní provádění interních modelů a jejich kapacit s cílem patřičně zohlednit rizika obchodních modelů bank, zlepšit konvergenci, pokud jde o způsob, kterým jsou řešeny jejich nedostatky, a případně navrhnout změny;

17.

připomíná interakci obezřetnostních požadavků pro banky s ostatními bankovními standardy, jako je zavedení standardu pro celkovou kapacitu absorbovat ztráty (TLAC) a jeho harmonizace s minimálním požadavkem na kapitál a způsobilé závazky (MREL) podle směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank, a s uplatňováním účetního standardu IFRS 9 v brzké budoucnosti a rámcem bankovní unie; zdůrazňuje proto, že by úvahy o reformách obezřetnostní regulace měly zohledňovat veškeré tyto prvky a jejich jednotlivé i kombinované účinky;

18.

připomíná, že v posledních letech vyplatila řada velkých bank v EU svým akcionářům dividendy, přestože byly stále značně podkapitalizované a neprovedly důsledné ozdravení svých rozvah;

19.

vyzývá Komisi, aby upřednostnila práci na „balíčku pro malé banky“ pro nejméně rizikové bankovní modely a aby do této činnosti zahrnula i hodnocení proveditelnosti budoucího regulačního rámce, který by se zakládal na jednodušších, vhodnějších a přiměřenějších obezřetnostních předpisech, které by byly uzpůsobeny různých typům bankovních modelů;

20.

zdůrazňuje důležitou úlohu Komise, Evropské centrální banky a Evropského orgánu pro bankovnictví, které se zapojují do práce BCBS a poskytují transparentní a všeobecné aktuální informace vývoji debat BCBS; vyzývá k tomu, aby se zvýšila viditelnost této úlohy v rámci schůzi ECOFIN a posílila se zodpovědnost parlamentního výboru ECON na základě pravidelných hlášení zástupců EU, kteří se těchto debat účastní;

21.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi.

(1) http://www.bis.org/bcbs/publ/d344.pdf.

(2) https://www.bis.org/bcbs/publ/d387.htm.

(3) http://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2016/07/12-conclusions-banking-reform/.

(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0093.

(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0006.

(6) Přijaté texty, P8_TA(2016)0108.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/50

P8_TA(2016)0440

Provádění společné bezpečnostní a obranné politiky

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice) (2016/2067(INI))

(2018/C 224/07)

Evropský parlament,

—	s ohledem na provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice),

—	s ohledem na čl. 42 odst. 6 a článek 46 Smlouvy o Evropské unii (SEU) týkající se stálé strukturované spolupráce,

—

s ohledem na výroční zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka“) určenou Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) (13026/2016), a zejména na části týkající se společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP),

—	s ohledem na články 2 a 3 a hlavu V Smlouvy o Evropské unii, a zejména na články 21, 36, čl. 42 odst. 2, čl. 42 odst. 3 a čl. 42 odst. 7 SEU,

—	s ohledem na závěry Rady ohledně společné bezpečnostní a obranné politiky ze dne 25. listopadu 2013, ze dne 18. listopadu 2014, ze dne 18. května 2015, ze dne 27. června 2016 a ze dne 17. října 2016,

—	s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 20. prosince 2013 a ze dne 26. června 2015,

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 21. května 2015 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (1), ze dne 21. května 2015 o dopadu vývoje evropských trhů s obranným vybavením na bezpečnostní a obrannou schopnost v Evropě (2), ze dne 11. června 2015 o strategické vojenské situaci v povodí Černého moře po nezákonné anexi Krymu Ruskem (3), ze dne 13. dubna 2016 o EU v měnícím se globálním prostředí – více propojeném, zpochybňovaném a složitém světě (4) a ze dne 7. června 2016 o operacích na podporu míru – zapojení EU do činností OSN a Africké unie (5),

—	s ohledem na dokument nazvaný „Sdílená vize, společný postup: Silnější Evropa – globální strategie Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku“, který předložila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Federica Mogheriniová dne 28. června 2016,

—

s ohledem na plán provádění bezpečnostní a obranné politiky, který dne 14. listopadu 2016 představila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Federica Mogheriniová, a na závěry Rady ze dne 14. listopadu 2016 o provádění globální strategie Evropské unie pro oblast zahraniční a bezpečnostní politiky,

—	s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 6. dubna 2016 o boji proti hybridním hrozbám (JOIN(2016)0018) a na související závěry Rady ze dne 19. dubna 2016,

—

s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 28. dubna 2015 o budování kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje (JOIN(2015)0017) a návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru (COM(2016)0447), který Komise předložila dne 5. července 2016,

—	s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 5. července 2016 o prvcích pro celounijní strategický rámec na podporu reformy bezpečnostního sektoru (JOIN(2016)0031),

—	s ohledem na závěry Rady o platformě na podporu misí ze dne 18. dubna 2016,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. dubna 2015 nazvané „Evropský program pro bezpečnost“ (COM(2015)0185),

—	s ohledem na „Obnovenou strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie“ pro období 2015–2020 a související závěry Rady ze dne 15.–16. června 2015,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. dubna 2016 nazvané „Provádění Evropského programu pro bezpečnost s cílem bojovat proti terorismu a připravit cestu pro skutečnou a účinnou bezpečnostní unii“ (COM(2016)0230),

—	s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 11. prosince 2013 o komplexním přístupu EU k vnějším konfliktům a krizím (JOIN(2013)0030) a na související závěry Rady ze dne 12. května 2014,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o kybernetické bezpečnosti a ochraně (6); s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 7. února 2013 nazvané „Strategie kybernetické bezpečnosti Evropské unie: Otevřený, bezpečný a chráněný kyberprostor“; (JOIN(2013)0001); s ohledem na dokument Rady ze dne 18. listopadu 2014 nazvaný „Politický rámec EU pro kybernetickou obranu“,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. července 2016 nazvané „Posílení evropského systému kybernetické odolnosti a podpora konkurenceschopného a inovativního odvětví kybernetické bezpečnosti“ (COM(2016)0410),

—

s ohledem na technické ujednání mezi složkou NATO pro schopnost reakce na počítačové incidenty (Computer Incident Response Capability) a skupinou pro reakce na počítačové hrozby Evropské unie (CERT-EU) ze dne 10. února 2016, které zlepšuje sdílení informací o kybernetických bezpečnostních incidentech,

—	s ohledem na společné prohlášení EU a NATO ze dne 8. července 2016 během summitu NATO 2016 ve Varšavě (společné prohlášení předsedy Evropské rady, předsedy Evropské komise a generálního tajemníka Severoatlantické aliance),

—	s ohledem na komuniké summitu ve Varšavě, které vydaly hlavy států a vlád účastnící se zasedání Severoatlantické rady ve Varšavě ve dnech 8.–9. července 2016,

—	s ohledem na výsledky představené v Eurobarometru 85.1 z června 2016,

—	s ohledem na čl. 132 odst. 1 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0317/2016),

Strategický kontext

konstatuje, že evropské bezpečnostní prostředí se významně zhoršilo, je čím dál nestabilnější, složitější, nebezpečnější a méně předvídatelné; podotýká, že existují hrozby tradiční i hybridní, pocházející od státních i nestátních subjektů z jihu i z východu, a že členské státy jsou jimi ohroženy v různé míře;

připomíná, že bezpečnost členských států EU je hluboce propojená, a podotýká, že členské státy reagují na společné hrozby a rizika nekoordinovaným a roztříštěným způsobem, který komplikuje a často zdržuje obecnější přístup; zdůrazňuje, že tato nedostatečná koordinace představuje jedno ze zranitelných míst činnosti Unie; podotýká, že Evropa není dostatečně odolná, aby mohla účinně řešit hybridní hrozby, které mají často přeshraniční rozměr;

domnívá se, že Evropa v současné době musí reagovat na řadu čím dál komplexnějších krizí: od západní Afriky, přes pásmo Sahelu, oblast Afrického rohu a Blízký Východ, východní Ukrajinu až po Kavkaz; domnívá se, že EU by měla posílit dialog a spolupráci se třetími zeměmi v těchto regionech, stejně jako s regionálními a subregionálními organizacemi; zdůrazňuje, že EU by se měla připravit na řešení dalekosáhlé změny poměrů v oblasti mezinárodní bezpečnosti a problémů, mezi něž patří mezistátní konflikty, selhání státu, kybernetické útoky a bezpečnostní důsledky změn klimatu;

se znepokojením poukazuje na to, že Evropa se stává cílem teroristických útoků radikálních islamistických organizací i jednotlivců v dosud nevídaném měřítku a důsledkem toho se evropský způsob života ocitá pod tlakem; zdůrazňuje, že kvůli tomu se bezpečí jednotlivce stalo nejvyšší prioritou a oslabilo se tradiční rozdělení vnější a vnitřní bezpečnosti;

vyzývá EU, aby se těmto bezpečnostním výzvám přizpůsobila, zejména efektivnějším využíváním stávajících nástrojů SBOP ve spojení s dalšími vnějšími a vnitřními nástroji; vyzývá k lepší spolupráci a koordinaci mezi členskými státy, zejména v oblasti boje proti terorismu;

vyzývá k intenzivní preventivní politice založené na komplexních programech deradikalizace; poukazuje také na nezbytnost větší aktivity v oblasti boje proti radikalizaci a teroristické propagandě jak v samotné EU, tak v rámci jejích vnějších vztahů; vyzývá Komisi, aby podnikla v rámci boje proti radikalizaci a terorismu ve všech členských státech kroky k řešení distribuce extremistických obsahů na internetu a k propagaci aktivnější soudní spolupráce mezi systémy trestního soudnictví včetně agentury Eurojust;

konstatuje, že poprvé od druhé světové války se v Evropě změnily hranice za použití síly; zdůrazňuje neblahý dopad vojenské okupace na bezpečnost Evropy jako celku; opakuje, že jakákoli násilná změna hranic na Ukrajině je v rozporu se zásadami Helsinského závěrečného aktu a Charty OSN;

upozorňuje na to, že podle Eurobarometru 85.1, který byl zveřejněn v červnu 2016, by si přibližně dvě třetiny občanů EU přály, aby se EU ve větší míře angažovala v záležitostech bezpečnostní a obranné politiky;

zastává názor, že jednotnější, a tedy i efektivnější evropská zahraniční a bezpečnostní politika může rozhodujícím způsobem přispět ke zmírnění ozbrojených konfliktů v Iráku a Sýrii a k porážce samozvaného Islámského státu;

Pozměněná a posílená SBOP

10.

je pevně přesvědčen, že je proto nezbytné důkladné a zásadní přezkoumání SBOP, které Evropské unii a jejím členským státům umožní rozhodujícím způsobem přispívat k bezpečnosti Unie, k řešení mezinárodních krizí a k prosazování strategické autonomie EU; připomíná, že žádná země nemůže současným bezpečnostním výzvám čelit sama;

11.

domnívá se, že má-li být tento přezkum úspěšný, bude nutné do něj od samého začátku zapojit členské státy, aby se předešlo riziku, že provádění SBOP v budoucnu uvízne na mrtvém bodě; zdůrazňuje praktické a finanční výhody budoucí spolupráce pro vývoj evropských obranných kapacit a připomíná stávající iniciativy, které by měly pokračovat konkrétními opatřeními na zasedání Evropské rady v prosinci 2016 pro obranu; vyzývá také členské státy a EU k tomu, aby do své bezpečnosti a obrany náležitě investovaly;

12.

zdůrazňuje, že ustanovení stálé strukturované spolupráce (čl. 42 odst. 6 SEU) umožní vybudovat vlastní obranu či stálou strukturu pro vlastní obranu, která může posílit operace v oblasti řešení krizí;

13.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že Evropa už nemá své bezpečnostní prostředí plně pod kontrolou a nemůže vybírat čas a místo pro své jednání, měla by mít EU možnost pomocí misí a operací SBOP i jiných vhodných nástrojů zakročit v rámci celé oblasti zvládání krizí včetně předcházení krizím a řešení krizí, aby pojala všechny fáze cyklu konfliktů, plně se zapojila do udržování bezpečnosti v Evropě a zajistila běžnou úroveň bezpečí a ochranu svobody, bezpečí a spravedlnosti na celém území; vybízí Evropskou radu, aby začala pracovat na tom, aby společná bezpečnostní a obranná politika vedla ke společné obraně ve smyslu ustanovení čl. 42 odst. 2 SEU; je toho názoru, že prvořadým cílem SBOP musí tudíž být posílení obranyschopnosti EU;

14.

vítá plán rozvoje SBOP, jejž představila vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise a který obsahuje konkrétní harmonogram a jednotlivé kroky; s potěšením konstatuje, že tento plán doplňuje nadcházející akční plán evropské obrany; podtrhuje potřebu posílit vojenskou složku SBOP; vyjadřuje důraznou podporu myšlence, že členské státy by své investice do bezpečnosti a obrany koordinovaly a že by zvýšily finanční podporu výzkumu v oblasti obrany na úrovni EU;

15.

zdůrazňuje také, že SBOP by se měla opírat o silný princip kolektivní obrany, účinné financování a že by měla být prováděna v plné koordinaci s mezinárodními institucemi působícími v oblasti bezpečnosti a obrany a plně se vzájemně doplňovat s činností NATO; domnívá se, že EU by měla členské státy podněcovat k plnění minimálního kapacitního cíle Severoatlantické aliance, která žádá, aby minimální výše výdajů na obranu činila 2 % HDP, jak bylo znovu zdůrazněno na summitech ve Walesu a ve Varšavě;

16.

připomíná, že ke konfliktům a krizím v Evropě a v jejím okolí dochází ve fyzickém i kybernetickém prostoru, a zdůrazňuje, že kybernetická bezpečnost a kybernetická obrana se musí stát základní a nedílnou součástí SBOP a musí být v plné míře zohledňovány ve všech vnitřních i vnějších politikách EU;

17.

vítá prezentaci místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky o globální strategii EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU jako nezbytný a pozitivní vývoj institucionálního rámce, ve kterém SZBP a SBOP probíhají a vyvíjejí se; vyjadřuje politování nad nedostatečným zapojením členských států do přípravy globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU;

18.

upozorňuje, že aby se zajistilo rychlé a účinné uplatňování politických ambicí, priorit a komplexního přístupu globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku formou bílé knihy EU o bezpečnosti a obraně, které předcházel plán provádění bezpečnostní a obranné politiky, je ze strany členských států a vnitrostátních parlamentů v úzké spolupráci se všemi příslušnými orgány EU zapotřebí silné odhodlání, zapojení a podpora; poukazuje na úzké spojení mezi tímto plánem provádění bezpečnostní a obranné politiky a širším prováděním globální strategie této politiky, jehož součástí je nadcházející akční plán evropské obrany a uplatňování společného prohlášení EU a NATO podepsaného ve Varšavě; vítá pokračující práci místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a členských států v rámci procesu jejich provádění; zdůrazňuje, že na provádění globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku a na účinnou a silnější SBOP je třeba vyčlenit příslušné prostředky;

19.

považuje vypracování odvětvové strategie za nezbytné pokračování globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, kterou musí schválit a představit Evropská rada a která by měla dále určit civilní a vojenskou úroveň ambicí, úkoly, požadavky a priority v oblasti schopností; opakuje své dřívější výzvy k vypracování evropské bílé knihy obrany a naléhavě vyzývá Radu, aby tento dokument připravila bez zbytečného prodlení; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že navržený plán provádění politiky v oblasti bezpečnosti a obrany ani zdaleka nesplňuje očekávání Parlamentu a veřejnosti; opětovně zdůrazňuje vzájemnou a nedělitelnou bezpečnost všech členských států Evropské unie;

20.

projevuje uznání nad Smlouvou o evropské bezpečnosti, kterou navrhli ministři zahraničních věcí Německa a Francie, a podporuje mimo jiné plán na společnou analýzu evropského strategického prostředí, povinnost vyhodnocovat hrozby společně a pravidelně, což zároveň vyjadřuje respekt vůči obavám ostatních a podporu společných kapacit a společných postupů; vítá rovněž nedávné iniciativy některých dalších členských států v oblasti rozvoje SBOP; vyjadřuje ovšem politování nad tím, že chybí sebehodnocení, při němž by členské státy posoudily svou nečinnost, pokud jde o plnění dřívějších evropských závazků v oblasti obrany;

21.

domnívá se, že v tomto ohledu je zapotřebí spolupráce s podobnými aktivitami NATO; zdůrazňuje, že vážné odhodlání a vyšší a efektivnější výměna zpráv a informací mezi členskými státy jsou nezbytné;

22.

podotýká, že vzhledem k tomu, že vnitřní a vnější bezpečnost se čím dál tím více propojují a hranice mezi fyzickým a kybernetickým prostorem je obtížněji vymezitelná, je třeba propojit i jejich inventáře, aby EU mohla používat všechny dostupné prostředky dle čl. 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii;

SBOP a integrovaný přístup ke krizím

23.

podtrhuje důležitost vybudování trvalého ústředí EU pro civilní a vojenské mise a operace SBOP, odkud by integrovaný operační tým zajišťoval celý plánovací cyklus od vytvoření počáteční politické koncepce až po vypracování podrobných plánů; zdůrazňuje, že by se nejednalo o replikaci struktur NATO, nýbrž naopak o nezbytné institucionální opatření za účelem posílení plánování misí a operací SBOP a rozdělení kapacit;

24.

upozorňuje na přínos misí a operací SBOP k mezinárodnímu míru a stabilitě, včetně pomoci se zajišťováním ostrahy hranic, budování kapacit, vojenských výcvikových misí a námořních operací;

25.

považuje za politováníhodné, že mise a operace SBOP se i nadále potýkají se strukturálními nedostatky, které ohrožují jejich účinnost; domnívá se, že by se měly stát skutečně užitečnými nástroji a že by mohly představovat lépe integrovanou součást globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku;

26.

poukazuje na úroveň politických ambicí v oblasti integrovaného přístupu ke konfliktům a krizím, stanovenou globální strategií EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, které vyžadují zapojení Unie ve všech fázích konfliktu – prevenci, řešení a stabilizaci – a požadují, aby se Unie vyvarovala předčasného ukončení těchto činností; domnívá se, že EU by měla jednotně podpořit členské státy, které jsou členy koalice bojující proti samozvanému Islámskému státu, a ustanovit za tímto účelem operaci SBOP v Iráku zaměřenou na výcvik;

27.

vítá plán „regionalizovaných“ misí SBOP působících v oblasti Sahelu, zejména proto, že odpovídá vůli zemí tohoto subregionu k posílení spolupráce v oblasti bezpečnosti prostřednictvím platformy G5 Sahel; je přesvědčen, že tato platforma by se mohla stát příležitostí k posílení účinnosti a významu misí SBOP (EUCAP Sahel Mali a EUCAP Sahel Niger), které v této oblasti v současnosti působí; je pevně přesvědčen, že základem této koncepce „regionalizace“ musí být odborné poznatky získané v terénu, jasně vymezené cíle a prostředky potřebné k jejich dosažení a že její podoba by neměla být určována pouze politickými zřeteli;

28.

zdůrazňuje, že veškerá rozhodnutí Rady o nadcházejících misích a operacích by měla upřednostňovat zapojení do konfliktů, které se přímo týkají bezpečnosti EU nebo bezpečnosti partnerů a regionů, v nichž EU zastává úlohu zajišťovatele bezpečnosti; domnívá se, že rozhodnutí zapojit se do konfliktu by mělo být založeno na společné analýze a porozumění strategického prostředí a na sdílených strategických zájmech členských států, přičemž by měly být zohledňovány operace ostatních spojenců a organizací, jako jsou OSN a NATO; domnívá se, že mise SBOP zaměřené na budování kapacit musí být koordinovány s činností Komise v oblasti reformy bezpečnostního sektoru a v oblasti právního státu;

29.

bere na vědomí návrh Komise na změnu nařízení (EU) č. 230/2014 (kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru), která by měla zvýšit účast Unie na vyzbrojování vojenských subjektů v partnerských zemích, které přispívá k jejich obranyschopnosti, čímž se snižuje riziko, že se tyto země opět stanou obětí konfliktu a výchozím bodem agresí vůči EU; zdůrazňuje, že k účasti na vyzbrojování by mělo docházet ve výjimečných situacích, jak je popsáno v článku 3a výše uvedeného návrhu na změnu nařízení (EU) č. 230/2014, aby se přispívalo k udržitelnému rozvoji, řádné správě věcí veřejných a právnímu státu; v této souvislosti vybízí ESVČ a Komisi, aby urychlily provádění iniciativy na budování kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje (CBSD) zaměřené na zlepšení účinnosti a udržitelnosti misí SBOP;

30.

zdůrazňuje, že je třeba určit i další finanční nástroje na podporu posílení budování kapacit partnerských zemí v oblasti bezpečnosti a obrany; vyzývá ESVČ a Komisi, aby zajistily plný soulad a koordinaci, aby bylo možné v daném místě dosahovat co nejlepších výsledků a nedocházelo k překrývání uvedených nástrojů;

31.

s ohledem na to konstatuje, že petersberské úkoly by měly být přezkoumány a bojové skupiny by se měly díky zvýšené modularitě a lépe fungujícímu financování co nejdříve stát nasazení schopným vojenským prostředkem; poukazuje na to, že nekonstruktivní postoj členských států i nadále představuje politickou a operativní překážku bránící nasazení bojových skupin; naléhavě vyzývá Radu, aby zřídila fond pro zahájení operací (podle čl. 41 odst. 3 SEU) za účelem naléhavého financování počátečních fází vojenských operací;

32.

žádá, aby byla zajištěna větší míra pružnosti finančních pravidel EU, která by měla podporovat její schopnost reagovat na krize, a aby byla prováděna platná ustanovení Lisabonské smlouvy; vyzývá k revizi mechanismu Athena, aby do jeho působnosti spadaly veškeré náklady spojené v první fázi s operacemi rychlé reakce a nasazením bojových skupin EU a následně pak se všemi vojenskými operacemi;

Spolupráce s NATO a dalšími partnery

33.

připomíná, že NATO a EU sdílí stejné strategické zájmy a čelí stejným hrozbám z východu a z jihu; upozorňuje na význam doložky o vzájemné obraně, čl. 42 odst. 7, pro členské státy EU bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou členy NATO; konstatuje, že EU by měla být schopna zajistit členským státům EU, které nejsou členy NATO, rovnocennou ochranu za použití svých vlastních prostředků; poukazuje na cíl globální strategie EU zahraniční a bezpečnostní politiky dosáhnout přiměřené úrovně strategické autonomie EU a zdůrazňuje, že EU a NATO musejí dbát na doplňkovost prostředků; domnívá se, že „strategická autonomie“ EU by měla zlepšit kapacitu Evropy pro zlepšování vnitřní i vnější bezpečnosti a posílit partnerství s NATO a transatlantické vztahy;

34.

domnívá se, že základem pro těsnou a účinnou spolupráci EU a NATO je doplňkovost a slučitelnost jejich misí a tedy i inventářů jejich prostředků; zdůrazňuje, že vztahy mezi oběma organizacemi by i nadále měly být založeny na spolupráci, nikoli na soutěžení; domnívá se, že EU by měla členské státy podněcovat k plnění minimálního kapacitního cíle Severoatlantické aliance, která žádá, aby minimální výše výdajů na obranu činila 2 % HDP;

35.

zdůrazňuje, že NATO je nejlépe vybaveno pro odrazování a obranu a je připraveno uplatnit princip kolektivní obrany (článek V Washingtonské smlouvy) v případě napadení jednoho ze svých členů, zatímco SBOP se v současnosti zaměřuje na udržení míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti (článek 42 SEU) a EU má další prostředky, které jí umožňují řešit problémy s vnitřní bezpečností členských států včetně podvratné činnosti, na které se článek V nevztahuje; v této souvislosti opětovně připomíná „doložku solidarity“ v článku 222 SFEU, jejímž účelem je zajistit ochranu demokratických institucí a civilního obyvatelstva před případným teroristickým útokem;

36.

vítá nedávné společné prohlášení EU a NATO podepsané ve Varšavě a plně podporuje oblasti spolupráce uvedené v tomto prohlášení; konstatuje, že spíše než aby pozdvihlo spolupráci EU a NATO na novou úroveň, popisuje toto prohlášení zavedené neformální postupy; zdůrazňuje, že zapotřebí je především prohloubit spolupráci a pokračovat v dalším budování doplňujících kapacit ve vztahu k hybridním a kybernetickým hrozbám a výzkumu těchto oblastí; vítá oznámený cíl bratislavského plánu, podle kterého se má ihned zahájit uplatňování společného prohlášení;

37.

plně podporuje další posilování spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany s dalšími institucionálními partnery včetně OSN, Africké unie a OBSE, jakož i se strategickými dvoustrannými partnery, zejména Spojenými státy, v oblastech, jako jsou hybridní hrozby, námořní bezpečnost, rychlé reakce, boj proti terorismu a kybernetická bezpečnost;

Evropská obranná spolupráce

38.

domnívá se, že rozvoj silného obranného průmyslu by posílil strategickou autonomii a technologickou nezávislost EU; je přesvědčen, že zlepšování statusu EU jako zajišťovatele bezpečnosti v sousedství Evropy vyžaduje adekvátní, dostatečné kapacity a konkurenceschopný, efektivní a transparentní obranný průmysl, který zajistí udržitelný dodavatelský řetězec; upozorňuje, že evropský obranný sektor je rozdrobený a duplicitní, což je třeba postupně napravit pomocí pobídek a odměn pro všechny národní složky a zohledněním dlouhodobější perspektivy integrovaného trhu v oblasti obrany;

39.

vyjadřuje politování nad tím, že členské státy dosud nepřikročily s nezbytným nasazením k provedení politického rámce pro systematickou a dlouhodobou spolupráci v oblasti obrany a že tato iniciativa, zaměřená na slučování a sdílení kapacit, nepřinesla dosud žádné hmatatelné výsledky; vyzývá Radu, aby zavedla pravidelné rozpravy o obraně, které by se konaly jednou za dva roky a na jejichž základě by vznikaly strategické pokyny a politické podněty pro SBOP a evropskou spolupráci v oblasti obrany;

40.

podtrhuje potřebu dalšího prohlubování spolupráce v oblasti kybernetické bezpečnosti a zajištění plné kybernetické obranyschopnosti misí SBOP; naléhavě vyzývá Radu, aby kybernetickou obranu učinila neoddělitelnou součástí svých rozprav o obraně; za velmi potřebné považuje vypracování vnitrostátních strategií kybernetické obrany; vyzývá členské státy, aby v plné míře využívaly opatření na budování kybernetických kapacit pod vedením Evropské obranné agentury (EDA) a využívaly rovněž Centra excelence NATO pro kybernetickou obranu (CCDCOE);

41.

konstatuje, že všechny členské státy mají potíže s udržením rozsáhlých obranných kapacit v plném provozu, většinou v důsledku finančních omezení; vyzývá proto k větší koordinaci a promyšlenějšímu rozhodování o tom, které kapacity si zachovají, tak aby se členské státy mohly specializovat jen na některé z nich;

42.

domnívá se, že klíčovým předpokladem toho, aby ozbrojené síly členských států byly vzájemně slučitelné a integrované, je interoperabilita; zdůrazňuje proto, že členské státy musejí hledat možnosti společného získávání zdrojů na obranu; podotýká, že v důsledku protekcionismu a uzavřenosti unijních trhů v oblasti obrany je to obtížnější;

43.

připomíná, že silná evropská technologická a průmyslová základna obrany, jejíž součástí jsou i zařízení pro malé a střední podniky, je zásadní oporou SBOP a předpokladem pro společný trh a EU umožní vybudovat strategickou autonomii;

44.

vyjadřuje politování nad tím, že členské státy používají směrnici 2009/81/ES o zadávání zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti a směrnici 2009/43/ES o transferu produktů pro účely obrany uvnitř EU ve zcela odlišném rozsahu; vyzývá Komisi, aby za tímto účelem použila pokyny k článku 346 a jakožto strážkyně Smluv zahájila v případech, kdy dochází k porušování uvedených směrnic, řízení o nesplnění povinnosti; vyzývá členské státy, aby zvýšily mezinárodní úsilí na straně poptávky při zadávání zakázek v oblasti obrany, a na straně dodávky vyzývá evropská průmyslová odvětví, aby prostřednictvím lepší koordinace a konsolidace průmyslu posilovala své postavení na globálních trzích;

45.

je znepokojen trvale nízkou úrovní financování výzkumu v oblasti obrany v členských státech, která ohrožuje průmyslovou a technologickou základnu, a ve svém důsledku i strategickou autonomii Evropy; vyzývá členské státy, aby svým armádám dodávaly vybavení vyráběné evropskými podniky působícími v oblasti obranného průmyslu a neupřednostňovaly jejich průmyslové konkurenty;

46.

je přesvědčen, že posilování úlohy Evropské obranné agentury (EDA) při koordinaci programů, projektů a aktivit založených na schopnostech by přispělo k efektivitě SBOP; domnívá se, že EDA by měla být při plnění svých cílů plně podporována, a to zejména při plnění nadcházejících priorit a úloh souvisejících s evropským akčním obranným plánem (EDAP) a s evropským programem pro výzkum v oblasti obrany (EDRP); vyzývá proto členské státy, aby přezkoumaly organizační strukturu, postupy a činnosti agentury, a otevřely tak širší možnosti spolupráce a integrace; vyzývá členské státy, aby agentuře EDA vydaly pokyny pro koordinaci přezkumu plánu rozvoje schopností (CDP) v souladu s globální strategií EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku a příslušnou odvětvovou strategií;

47.

zdůrazňuje, že kybernetická bezpečnost je ze své podstaty oblastí politiky, ve které má zcela zásadní význam spolupráce a integrace, a to nejen mezi členskými státy EU, klíčovými partnery a NATO, ale i mezi různými aktéry v rámci společnosti, neboť se nejedná o výlučnou odpovědnost armády; žádá jasnější pokyny, které stanoví, jakým způsobem a za jakých okolností se mají obranné i úderné kapacity používat; připomíná, že Evropský parlament opakovaně žádal o důkladný přezkum nařízení o vývozu zboží dvojího užití, aby se softwarové a jiné systémy použitelné proti digitální infrastruktuře EU a umožňující porušování lidských práv nedostaly do špatných rukou; vyzývá EU, aby na mezinárodních fórech – a to nejen na fórech pro řízení internetu – hájila zásadu, že základní infrastruktura internetu by měla být neutrální zónou, do které vlády sledující své vnitrostátní zájmy nejsou oprávněny zasahovat;

48.

podporuje iniciativy Komise z oblasti obrany, např. obranný akční plán a politiku obranného průmyslu, k jejichž realizaci by se mělo přikročit poté, co bude představena bílá kniha EU pro oblast bezpečnosti a obrany; podporuje další zapojení Komise do oblasti obrany pomocí rozsáhlého a správně zaměřeného výzkumu, plánování a provádění; vítá přípravnou akci pro výzkum v oblasti SBOP a žádá přiměřené financování pro zbývající část současného víceletého finančního rámce; podporuje vývoj výzkumného programu v oblasti obrany EU v příštím víceletém finančním rámci (2021–2027);

49.

domnívá se, že v rámci budoucího výzkumného programu v oblasti obrany EU by se měly financovat výzkumné projekty z prioritních oblastí, na nichž se dohodnou členské státy, a že Evropský fond pro obranu by mohl podporovat financování kapacit, na nichž se společně dohodly členské státy a které mají jasný unijní přínos;

50.

vyzývá k reformě evropského práva, která evropským odvětvím obranného průmyslu umožní využívat týchž forem státní podpory, jichž mohou využívat americké podniky;

o o

51.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi NATO, předsedovi Parlamentního shromáždění NATO, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, úřadujícímu předsedovi Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a předsedovi Parlamentního shromáždění OBSE.

(1) Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 59.

(2) Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 74.

(3) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 74.

(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0120.

(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0249.

(6) Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 145.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/58

P8_TA(2016)0441

Strategické sdělení EU o boji s propagandou, kterou proti ní vedou třetí strany

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o strategické komunikaci EU s cílem bojovat proti propagandě, kterou proti ní vedou třetí strany (2016/2030(INI))

(2018/C 224/08)

Evropský parlament,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 2009 o svědomí Evropy a totalitě (1),

—	s ohledem na deklaraci ze summitu konaného dne 4. dubna 2009 ve Štrasburku/Kehlu přijatou u příležitosti 60. výročí založení NATO,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU (2),

—	s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 9. února 2015 o boji proti terorismu,

—	s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 19. a 20. března 2015,

—	s ohledem na závěry Rady o regionální strategii EU pro Sýrii a Irák, jakož i hrozbu, kterou představuje ISIL/Dá’iš, ze dne 16. března 2015, které opětovně potvrdila Rada pro zahraniční věci dne 23. května 2016,

—	s ohledem na zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku nazvanou „EU v měnícím se globálním prostředí – více propojený, zpochybňovaný a složitý svět“ ze dne 18. května 2015 a pokračující práci na nové strategii EU pro globální bezpečnost,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 10. června 2015 o situaci v oblasti vztahů mezi EU a Ruskem (3),

—	s ohledem na akční plán EU pro strategickou komunikaci (ref. Ares(2015)2608242 22.6.2015),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství (4),

—	s ohledem na deklaraci ze summitu NATO ve Walesu ze dne 5. září 2014,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2015 o předcházení radikalizaci a náboru evropských občanů do teroristických organizací (5),

—	s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 28. dubna 2015 o evropském programu pro bezpečnost (COM(2015)0185),

—	s ohledem na společné sdělení Komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Evropskému parlamentu a Radě ze dne 6. dubna 2016 s názvem „Společný rámec pro boj proti hybridním hrozbám – Reakce Evropské unie“ (JOIN(2016)0018),

—	s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě ze dne 20. dubna 2016 o naplňování Evropského programu pro bezpečnost v zájmu boje proti terorismu a položení základů účinné a skutečné bezpečnostní unie (COM(2016)0230),

—

s ohledem na studii proveditelnosti Evropské nadace pro demokracii týkající se iniciativ ruskojazyčných sdělovacích prostředků ve Východním partnerství a mimo něj nazvanou Bringing Plurality and Balance to the Russian Language Media Space (Vnesení plurality a rovnováhy do prostoru ruskojazyčných sdělovacích prostředků),

—	s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro podporu a ochranu lidských práv a základních svobod v rámci boje proti terorismu (A/HRC/31/65),

—	s ohledem na obecnou připomínku č. 34 Výboru pro lidská práva OSN (CCPR/C/GC/34),

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0290/2016),

vzhledem k tomu, že EU přijala závazek, že bude svou činnost na mezinárodní scéně vykonávat v souladu se zásadami, jako je demokracie, právní stát, dodržování lidských práv a základních svobod a také svoboda sdělovacích prostředků, přístup k informacím, svoboda projevu a pluralita sdělovacích prostředků, přičemž ta ovšem může být do jisté míry omezena, jak je stanoveno v mezinárodním právu, včetně Evropské úmluvy o lidských právech; vzhledem k tomu, že třetí strany, které se snaží Unii zdiskreditovat, tytéž hodnoty nesdílejí;

vzhledem k tomu, že EU je spolu se svými členskými státy a občany vystavena rostoucímu systematickému tlaku, aby se bránila proti informační, dezinformační a lživé kampani a propagandě, jež jsou šířeny zeměmi a nestátními subjekty, jako jsou nadnárodní teroristické a zločinecké organizace v jejím sousedství, a které mají oslabit samotnou představu objektivních informací nebo etické žurnalistiky, neboť označují všechny informace za zaujaté nebo za nástroj politické moci, a jejichž terčem jsou také demokratické hodnoty a zájmy;

vzhledem k tomu, že svoboda sdělovacích prostředků, přístup k informacím a svoboda projevu tvoří základní pilíře demokratického systému, v němž je transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků a zdrojů jejich financování nanejvýš důležitá; vzhledem k tomu, že strategie, které mají zajistit kvalitní žurnalistiku, pluralitu sdělovacích prostředků a ověřování faktů, mohou být účinné pouze tehdy, pokud se poskytovatelé informací těší důvěře a důvěryhodnosti; vzhledem k tomu, že by současně mělo být kriticky posouzeno, jak zacházet s mediálními zdroji, u nichž se prokázalo, že byly opakovaně zapojeny do strategie úmyslného klamání a dezinformování, zejména pokud jde o „nová média“, sociální sítě a digitální sféru;

vzhledem k tomu, že informační válka je historickým jevem starým jako samotné válčení; vzhledem k tomu, že cílená informační válka byla během studené války hojně využívána a že od té doby je nedílnou součástí moderní hybridní války, která je kombinací vojenských a nevojenských opatření skryté i otevřené povahy, jež jsou používána k destabilizaci politické, hospodářské a sociální situace země, na kterou se útočí, aniž by došlo k oficiálnímu vyhlášení války, a jejichž terčem nejsou pouze partneři EU, ale také samotná EU, její orgány a všechny členské státy a občané bez ohledu na jejich státní příslušnost a náboženské vyznání;

vzhledem k tomu, že ruskou anexí Krymu a hybridní válkou v oblasti Donbasu vedenou Ruskem Kreml vyhrotil konflikt s EU; vzhledem k tomu, že Kreml zesílil svou propagandu, ve které Rusko hraje větší úlohu v evropském mediálním prostředí s cílem vytvořit v rámci evropského veřejného mínění politickou podporu pro ruská opatření a oslabit soudržnost zahraniční politiky EU;

F.	vzhledem k tomu, že válečná propaganda a jakákoli obhajoba národnostní, rasové či náboženské nesnášenlivosti, jež představuje podněcování k diskriminaci, nepřátelství nebo násilí, je v souladu s článkem 20 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech zakázána zákonem;

G.	vzhledem k tomu, že finanční krize a pokrok digitálních médií nových forem přinesly vážné problémy pro kvalitní žurnalistiku, což vedlo k poklesu kritického myšlení publika a zvýšilo možnost, že podlehne dezinformacím a manipulaci;

vzhledem k tomu, že propaganda a pronikání ruských sdělovacích prostředků je obzvláště silné a často nepřekonatelné v zemích východního sousedství; vzhledem k tomu, že vnitrostátní sdělovací prostředky v těchto zemích jsou často slabé a nejsou schopny se vyrovnat se silou a mocí ruských sdělovacích prostředků;

I.	vzhledem k tomu, že technologie informační a komunikační války se používají za účelem legitimizace akcí ohrožujících svrchovanost a politickou nezávislost členských států EU, bezpečnost jejich občanů a jejich územní celistvost;

J.	vzhledem k tomu, že EU neuznává ISIS/Dá’iš ani jako stát, ani jako organizaci podobnou státu;

vzhledem k tomu, že organizace ISIS/Dá’iš, al-Káida a četné další násilné džihádistické teroristické skupiny systematicky používají komunikační strategie a přímou propagandu šířenou jak tradičním způsobem, tak po internetu jako součást své snahy ospravedlnit své akce namířené proti EU a jejím členským státům a proti evropským hodnotám a také k podpoře náboru evropské mládeže;

vzhledem k tomu, že po deklaraci ze summitu NATO konaného ve Štrasburku/Kehlu, která zdůraznila, že je stále důležitější, aby organizace NATO vhodným, včasným, přesným a citlivým způsobem informovala o svých vyvíjejících se rolích, cílech a úkolech, bylo v roce 2014 zřízeno v Lotyšsku centrum excelence NATO pro strategickou komunikaci (NATO StratCom COE), které deklarace ze summitu NATO ve Walesu uvítala;

Strategická komunikace EU s cílem bojovat proti propagandě, kterou proti ní vedou třetí strany

zdůrazňuje, že nepřátelská propaganda vůči EU se objevuje v mnoha různých podobách a využívá různé nástroje, je často šitá na míru profilům členských států a jejím cílem je zkreslit pravdu, vnést pochybnosti, rozdělit členské státy, vyvolat strategický rozkol mezi Evropskou unií a jejími severoamerickými partnery a ochromit rozhodovací proces, zdiskreditovat orgány EU a transatlantické partnerství, které hrají důležitou roli v evropské bezpečnostní a hospodářské struktuře, v očích občanů EU a sousedních zemí a oslabit a narušit koncepci evropské integrace založenou na demokratických hodnotách, lidských právech a právním státě; připomíná, že jedním z nejdůležitějších nástrojů, které se používají, je podněcování strachu a nejistoty u občanů EU a znázorňování nepřátelského státu nebo nestátních subjektů jako mnohem silnějších, než ve skutečnosti jsou;

vyzývá orgány EU, aby uznaly, že strategická komunikace a informační válka nejsou jen vnějším, ale i vnitřním problémem EU, a vyjadřuje znepokojení nad množstvím prostředníků, které má nepřátelská propaganda uvnitř Unie; je znepokojen tím, že některé z členských států mají jen omezené povědomí o tom, že jsou publikem a scénou pro propagandu a dezinformace; v této souvislosti vyzývá subjekty EU, aby řešily současnou nejasnost a neshody ohledně toho, co má být považováno za propagandu a dezinformace, a aby ve spolupráci se zástupci sdělovacích prostředků a odborníky z členských států EU vypracovaly sdílený soubor definic a shromáždily údaje a fakta o naslouchání propagandě;

poznamenává, že dezinformace a propaganda jsou součástí hybridní války; zdůrazňuje proto, že je třeba zvýšit informovanost a prokázat rozhodnost skrze institucionální / politickou komunikaci, výzkum na úrovni expertních skupin typu think tanků / akademické obce, sociální mediální kampaně, iniciativy občanské společnosti, rozvíjení mediální gramotnosti a další užitečné činnosti;

zdůrazňuje, že strategie propagandy a dezinformací vůči Evropské unii ze strany třetích zemí může mít různé formy a může využívat tradiční média, sociální sítě, školní osnovy či politické strany, ať už v Evropské unii, nebo mimo ni;

poukazuje na vícevrstevný charakter současné strategické komunikace EU na různých úrovních, tedy i na úrovni orgánů EU, členských států, různých orgánů NATO a OSN a nevládních a občanských organizací, a vyzývá k co nejlepší koordinaci a výměně informací mezi těmito subjekty; vyzývá k prohloubení spolupráce a výměně informací mezi různými aktéry, kteří vyjádřili své obavy ohledně těchto propagandistických operací a chtějí zavést strategie boje proti dezinformacím; domnívá se, že v kontextu EU by takovouto koordinací měly být pověřeny orgány Unie;

uznává, že EU musí považovat své úsilí v oblasti strategické komunikace za prioritu, což by mělo obnášet i poskytnutí příslušných zdrojů; připomíná, že EU představuje úspěšný model integrace, který i uprostřed krize nadále přitahuje země, které jím chtějí také projít a stát se jeho součástí; poukazuje tedy na to, že EU musí rozhodně a odvážně vyslat pozitivní zprávu o svém úspěchu, hodnotách a zásadách a že její sebeprezentace musí být ofenzivní, nikoli defenzivní;

Pochopení a odhalení ruské dezinformační a propagandistické války

s politováním konstatuje, že Rusko využívá kontakty a setkání s protějšky EU spíše k propagandě a veřejnému oslabení společné pozice EU než k navázání skutečného dialogu;

je si vědom toho, že ruská vláda používá širokou škálu nástrojů a prostředků, jako jsou expertní skupiny typu think tank a speciální nadace (např. Russkij mir), zvláštní orgány (Rossotrudničestvo), mnohojazyčné televizní stanice (např. RT), domnělé tiskové agentury a multimediální služby (např. Sputnik), přeshraniční sociální a náboženské skupiny, neboť režim se chce představit jako jediný obhájce tradičních křesťanských hodnot, sociální média a internetoví trollové, s cílem zpochybnit demokratické hodnoty, rozdělit Evropu, získat domácí podporu a vzbudit dojem, že státy východního sousedství EU dostatečně nefungují; zdůrazňuje, že Rusko investuje podstatné finanční zdroje do svých nástrojů dezinformací a propagandy, které používá buď přímo stát, nebo společnosti a organizace kontrolované Kremlem; zdůrazňuje, že Kreml na jedné straně financuje politické strany a další organizace v EU ve snaze oslabit politickou soudržnost a na druhé straně je jeho propaganda přímo zaměřena na konkrétní novináře, politiky a jednotlivce v EU;

připomíná, že bezpečnostní a zpravodajské služby došly k závěru, že Rusko je schopno a má v úmyslu vést operace zaměřené na destabilizaci jiných zemí; poukazuje na to, že se to často projevuje v podobě podpory politických extremistů a rozsáhlých dezinformačních kampaní a kampaní hromadných sdělovacích prostředků; dále konstatuje, že tyto mediální společnosti existují a jsou aktivní v EU;

10.

poukazuje na to, že informační strategie Kremlu doplňuje jeho politiku posilování dvoustranných vztahů, hospodářské spolupráce a společných projektů s jednotlivými členskými státy EU za účelem oslabení soudržnosti EU a jejích politik;

11.

prohlašuje, že ruská strategická komunikace je součástí rozsáhlejší rozvratné kampaně za účelem oslabení spolupráce EU a svrchovanosti, politické nezávislosti a územní celistvosti Unie a jejích členských států; naléhavě vyzývá vlády členských států, aby byly ostražité, pokud jde o ruské informační operace na evropské půdě, a aby zvýšily sdílení kapacit a úsilí kontrarozvědky zaměřené na boj proti těmto operacím;

12.

ostře kritizuje ruské snahy narušit proces integrace EU a vyjadřuje v tomto ohledu politování nad ruskou podporou protiunijních sil v EU s ohledem zejména na strany krajní pravice, populistické síly a hnutí, která popírají základní hodnoty liberálních demokracií;

13.

je vážně znepokojen tím, že se v Evropě rychle šíří aktivity inspirované Kremlem, včetně dezinformací a propagandy, které usilují o udržení či posílení ruského vlivu a o oslabení a rozdělení EU; zdůrazňuje, že cílem velké části propagandy Kremlu je vykreslovat některé evropské země tak, jako by patřily do „tradiční sféry vlivu Ruska“; konstatuje, že jednou z jeho hlavních strategií je šířit a zavádět alternativní rétoriku, která je často založena na zmanipulovaném výkladu historických událostí a má ospravedlnit jeho vnější činnost a geopolitické zájmy; konstatuje, že jednou z jeho hlavních strategií je vytváření falešného obrazu historie; konstatuje v tomto ohledu, že je třeba zvýšit povědomí o zločinech komunistických režimů prostřednictvím veřejných kampaní a vzdělávacích systémů a podpořit výzkum a dokumentační činnost, zejména v zemích bývalého sovětského bloku, s cílem bojovat proti rétorice Kremlu;

14.

zdůrazňuje, že Rusko využívá toho, že v oblastech, jako je kybernetická bezpečnost, chybí mezinárodní právní rámec, a toho, že při regulaci sdělovacích prostředků chybí povinnost zodpovídat se, a jakoukoliv nejednoznačnost v těchto otázkách obrací ve svůj prospěch; zdůrazňuje, že informační válku usnadňují agresivní ruské aktivity v kybernetické oblasti; vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby věnovaly pozornost úloze výměnných uzlů internetu coby kritické infrastruktuře v rámci bezpečnostní strategie EU; zdůrazňuje, že je zásadním způsobem zapotřebí zajistit odolnost informačních systémů na úrovni EU a členských států, zejména vůči popírání a narušením, která mohou hrát ústřední úlohu v hybridních konfliktech a boji proti propagandě, a v tomto ohledu úzce spolupracovat s organizací NATO, především se Střediskem excelence NATO pro společnou kybernetickou obranu;

15.

vyzývá členské státy, aby vypracovaly koordinované mechanismy strategické komunikace, které podpoří připisování a budou bojovat proti dezinformacím a propagandě za účelem odhalení hybridních hrozeb;

Pochopení informační války, dezinformací a metod radikalizace organizace ISIL/Dá’iš a obrana proti nim

16.

je si vědom celé řady strategií, které ISIL/Dá’iš používá jak na regionální, tak na celosvětové úrovni s cílem podporovat šíření své politické, náboženské, sociální, nenávistné a násilné propagandy; vyzývá EU a její členské státy, aby vytvořily kontraprezentaci skutečnosti vůči hnutí ISIL/Dá’iš, a to zapojením vzdělávacího systému a posílením postavení a zviditelněním mainstreamových muslimských učenců, kteří jsou dostatečně důvěryhodní na to, aby byli schopni zbavit propagandu hnutí ISIL/Dá’iš legitimity; vítá úsilí celosvětové koalice v boji proti skupině ISIL/Dá'iš a v tomto ohledu podporuje regionální strategii EU pro Sýrii a Irák; naléhavě žádá Evropskou unii a členské státy, aby vypracovaly a šířily protiargumentaci vůči džihádistické propagandě a kladly důraz zejména na pedagogický rozměr u teologického odklonu, který představuje prosazování radikálního islámu;

17.

zdůrazňuje, že do aktivních informačních kampaní s cílem oslabit evropské hodnoty a zájmy a zvýšit míru nenávisti proti nim jsou zapojeny islamistické teroristické organizace, zejména ISIL/Dá'iš a al-Káida; je znepokojen tím, že organizace ISIL/Dá'iš rozsáhle využívá nástroje sociálních médií, zejména sítě Twitter a Facebook, k prosazování svých cílů v oblasti propagandy a náboru, a to především mezi mládeží; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je důležité začlenit strategii boje proti propagandě organizace ISIL/Dá'iš do širší všeobecné regionální strategie, která spojuje nástroje z diplomatické, sociálně-ekonomické a rozvojové oblasti a z oblasti předcházení konfliktům; vítá vytvoření pracovní skupiny Stratcom se zaměřením na jih, která by mohla účinně přispět k dekonstrukci extremistické propagandy a vlivu organizace ISIL/Dá'iš a k boji proti nim;

18.

zdůrazňuje, že EU a evropští občané jsou pro ISIL/Dá’iš hlavním cílem, a vyzývá EU a její členské státy, aby v zájmu ochrany společnosti – zejména mladých lidí – před náborem úžeji spolupracovaly, a posílily tak jejich odolnost vůči radikalizaci; poukazuje na to, že je třeba se více zaměřit na zlepšování nástrojů a metod EU, především v kybernetické oblasti; vyzývá jednotlivé členské státy, aby v úzké spolupráci s centrem excelence sítě pro zvyšování povědomí o radikalizaci vytvořeným v říjnu 2015 prošetřily a účinně řešily skryté sociodemografické důvody, které jsou prvotní příčinou náchylnosti k radikalizaci, a také institucionální vícerozměrné struktury (akademický výzkum, vězeňská správa, policie, soudnictví, sociální služby, vzdělávání) pro boj proti radikalizaci; zdůrazňuje, že Rada vyzvala k podpoře opatření v oblasti trestního soudnictví pro boj proti radikalizaci vedoucí k terorismu a násilnému extremismu;

19.

vyzývá členské státy, aby usilovaly o odříznutí hnutí ISIL/Dá'iš od přístupu k financování a prostředkům a aby tuto zásadu prosazovaly v rámci vnější činnosti EU, a zdůrazňuje, že je třeba odhalit skutečnou povahu hnutí ISIL/Dá'iš a vyvrátit jeho ideologickou legitimitu;

20.

vyzývá EU a její členské státy, aby učinily konzistentní kroky v rámci celé EU namířené proti projevům nenávisti, kterou systematicky hlásají netolerantní a radikální kazatelé prostřednictvím kázání, knih, televizních programů, internetu a všech dalších komunikačních prostředků, jež vytvářejí živnou půdu pro teroristické organizace, jako je ISIL/Dá'iš a al-Káida;

21.

poukazuje na to, že je důležité, aby EU a její členské státy spolupracovaly s poskytovateli služeb sociálních médií za účelem boje proti propagandě organizace ISIL/Dá'iš šířené prostřednictvím kanálů sociálních médií;

22.

zdůrazňuje, že do aktivních dezinformačních kampaní s cílem oslabit evropské hodnoty a zájmy jsou zapojeny islamistické teroristické organizace, zejména ISIL/Dá'iš a al-Káida; upozorňuje v tomto ohledu na důležitost zvláštní strategie s cílem bojovat proti islamistické protievropské propagandě a dezinformacím;

23.

zdůrazňuje, že šíření propagandy třetími stranami by zabránila nestranná, spolehlivá a objektivní komunikace a poskytování informací založených na skutečnostech týkajících se vývoje v zemích EU;

Strategie EU s cílem bojovat proti propagandě

24.

vítá akční plán pro strategickou komunikaci; vítá společné sdělení o společném rámci pro boj proti hybridním hrozbám a vyzývá k tomu, aby neprodleně došlo ke schválení a provedení doporučení v něm obsažených; zdůrazňuje, že navrhovaná opatření vyžadují spolupráci a koordinaci všech příslušných subjektů na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni; zastává názor, že k úspěšnému naplnění snah EU může vést pouze komplexní přístup; vyzývá země předsedající EU v daném období, aby vždy zahrnuly strategickou komunikaci do svého programu, a tím zabezpečily kontinuitu práce související s tímto tématem; v tomto ohledu vítá iniciativy a úspěchy lotyšského předsednictví; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby v zájmu lepší koordinace opatření EU zajistila častou komunikaci s členskými státy na politické úrovni; zdůrazňuje, že spolupráce mezi EU a NATO v oblasti strategické komunikace by měla být podstatně posílena; vítá záměr slovenského předsednictví uspořádat konferenci o totalitních režimech u příležitosti Evropského dne památky obětí totalitních režimů;

25.

žádá, aby příslušné orgány a instituce EU bedlivě sledovaly zdroje financování protievropské propagandy;

26.

zdůrazňuje, že pro podporu svobody sdělovacích prostředků v zemích evropské politiky sousedství (EPS) v rámci působnosti nástrojů EU pro demokracii je zapotřebí více finančních prostředků; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby zajistila plné využití stávajících nástrojů, jako je evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR), EPS, systém sledování svobody sdělovacích prostředků v zemích Východního partnerství a Evropská nadace pro demokracii (EED), ve snaze o ochranu svobody a plurality médií;

27.

bere na vědomí obrovské zdroje, které Rusko vynakládá na činnosti v oblasti propagandy, a možný dopad nepřátelské propagandy na rozhodovací proces v EU a na důvěru veřejnosti, otevřenost a demokracii; oceňuje značné úsilí, které vyvinula pracovní skupina EU pro strategickou komunikaci; požaduje tudíž, aby došlo k posílení pracovní skupiny EU pro strategickou komunikaci, a to tím, že se z ní stane plnohodnotné oddělení ESVČ, které ponese odpovědnost za východní a za jižní sousedství a bude disponovat vlastními zaměstnanci a odpovídajícími rozpočtovými prostředky, a to případně prostřednictvím dodatečné zvláštní rozpočtové položky; požaduje posílenou spolupráci zpravodajských služeb členských států s cílem posoudit vliv třetích zemí, které se snaží oslabit demokratický základ a hodnoty EU; požaduje užší spolupráci mezi Parlamentem a ESVČ v oblasti strategické komunikace, mimo jiné prostřednictvím využití analytických kapacit Parlamentu a informačních kanceláří v členských státech;

28.

zdůrazňuje, že je zásadní, aby EU prostřednictvím své vnější činnosti nadále aktivně podporovala dodržování základních práv a svobod; domnívá se, že podpora svobody projevu, svobody shromažďování, práva na přístup k informacím a nezávislosti sdělovacích prostředků v sousedních zemích by měla tvořit základy činnosti EU v oblasti boje proti propagandě;

29.

zdůrazňuje potřebu posílit pluralitu médií a objektivitu, nestrannost a nezávislost médií, včetně nestátních subjektů, v EU a v jejím sousedství, a to mimo jiné pomocí podpory pro novináře a vytváření programů zaměřených na budování kapacit, jež jsou určeny mediálním aktérům, dále podporou partnerství a vazeb v oblasti výměny informací, jako jsou například platformy pro sdílení obsahu, pomocí mediálních průzkumů, mobility a možností školení novinářů a stáží v médiích sídlících v EU, což usnadní vzájemnou výměnu osvědčených postupů;

30.

upozorňuje na důležitou roli kvalitního vzdělávání a odborné přípravy v odvětví žurnalistiky v rámci EU i mimo ni, jež jsou důležité pro vypracovávání kvalitních novinářských analýz a vysoké standardy novinářské práce; má za to, že prosazování hodnot EU, jako je svoboda tisku a projevu a pluralita sdělovacích prostředků, zahrnuje podporu pronásledovaných a vězněných novinářů a obránců lidských práv ve třetích zemích;

31.

zasazuje se za intenzivnější spolupráci mezi orgány EU, Evropskou nadací pro demokracii, Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Radou Evropy a členskými státy, aby nedocházelo ke zdvojování činností a byla zajištěna součinnost podobných iniciativ;

32.

je zděšen závažnými problémy v souvislosti s nezávislostí a svobodou sdělovacích prostředků v některých členských státech, na které upozorňují mezinárodní organizace, jako jsou Reportéři bez hranic; vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby přijaly náležitá opatření ke zlepšení stávající situace v oblasti médií s cílem zajistit důvěryhodnost vnější činnosti EU, pokud jde o podporu svobody, nestrannosti a nezávislosti sdělovacích prostředků;

33.

vyzývá pracovní skupinu pro strategickou komunikaci, která byla posílena tak, jak bylo navrženo, a jež působí na síti Twitter pod adresou @EUvsDisInfo, aby vytvořila internetovou stránku určenou široké veřejnosti, která by sdružila různé nástroje sloužící k odhalování dezinformací a vysvětlila jejich fungování, a která může být pojítkem pro četné iniciativy občanské společnosti zaměřené na toto téma;

34.

potvrzuje, že účinná komunikační strategie musí do diskusí o činnostech EU zapojit místní komunity, podporovat mezilidské kontakty a věnovat dostatečnou pozornost kulturní a společenské výměně jakožto klíčové platformě pro boj s předsudky místních obyvatel; připomíná, že v tomto ohledu musí delegace EU udržovat přímý kontakt se subjekty na místní úrovni a se zástupci občanské společnosti;

35.

zdůrazňuje, že podněcování k nenávisti, násilí nebo válce se nemůže „schovávat“ za svobodu projevu; podněcuje k tomu, aby byly v tomto směru vyvíjeny právní iniciativy k zajištění větší zodpovědnosti při řešení problému dezinformací;

36.

upozorňuje na důležitost efektivního a koherentního informování o politikách EU, a to uvnitř i vně EU, a poskytování informací přizpůsobených konkrétním regionům, včetně dostupnosti informací v místních jazycích; v této souvislosti vítá spuštění internetových stránek ESVČ v ruštině jako první krok správným směrem a podporuje překlad webových stránek ESVČ do více jazyků, například do arabštiny a turečtiny;

37.

zdůrazňuje, že členské státy mají odpovědnost aktivně, preventivně a ve vzájemné spolupráci bojovat proti nepřátelským informačním operacím, které jsou vedeny na jejich území nebo mají oslabit jejich zájmy; naléhavě vyzývá vlády členských států, aby si vybudovaly své vlastní schopnosti v oblasti strategické komunikace;

38.

vyzývá jednotlivé členské státy, aby svým občanům zpřístupnily informační bulletiny pracovní skupiny EU pro strategickou komunikaci The Disinformation Digest a The Disinformation Review, které vycházejí každý týden, s cílem vytvořit mezi širokou veřejností povědomí o metodách propagandy, jež používají třetí strany;

39.

trvá na rozlišování mezi propagandou a kritikou;

40.

zdůrazňuje, že ačkoli ne všechna kritika EU nebo jejích politik, zejména v kontextu politického projevu, je nezbytně snahou o propagandu či dezinformaci, případy manipulace nebo podpory spojené s třetími zeměmi, jejímž cílem je tuto kritiku přiživovat a zintenzivňovat, jsou důvodem k pochybnostem o spolehlivosti těchto sdělení;

41.

zdůrazňuje, že je sice nutné bojovat s propagandou a dezinformacemi vůči EU ze strany třetích zemí, nemělo by to však zpochybnit význam udržování konstruktivních vztahů s třetími zeměmi jakožto strategickými partnery při řešení společných problémů;

42.

vítá přijetí akčního plánu pro strategickou komunikaci a zřízení týmu East StratCom v rámci Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) s cílem sdělovat informace o politikách EU a čelit protiunijní propagandě a dezinformacím; vyzývá k zintenzivnění strategické komunikace; je přesvědčen, že účinnost a transparentnost práce East StratCom je nutné dále zlepšovat; vyzývá ESVČ, aby vypracovala kritéria pro měření efektivity práce tohoto týmu; zdůrazňuje rovněž, že je důležité zajistit dostatečné financování a odpovídající personální složení týmu;

43.

konstatuje, že bulletin Disinformation Review, který vydává pracovní skupina East StratCom, musí splňovat normy stanovené v prohlášení Mezinárodní federace novinářů o zásadách chování novinářů; zdůrazňuje, že tento bulletin musí být psán vhodným způsobem, bez používání urážlivých výrazů nebo hodnotících soudů; vyzývá tým East StratCom, aby přehodnotil kritéria používaná při vypracovávání tohoto bulletinu;

44.

je přesvědčen, že účinnou strategií protiakce vůči protiunijní propagandě by mělo být přijetí opatření, díky nimž budou cílové skupině poskytovány odpovídající a zajímavé informace o aktivitách EU, evropských hodnotách a dalších otázkách veřejného zájmu, a zdůrazňuje, že pro tyto účely lze využívat moderní technologie a sociální sítě;

45.

vyzývá Komisi, aby pokročila s určitými právními iniciativami, aby byla efektivnější a zodpovědnější při řešení problému dezinformací a propagandy, a aby využila přezkum evropského nástroje sousedství v polovině období k posílení odolnosti sdělovacích prostředků coby strategické priority; vyzývá Komisi, aby provedla důkladný přezkum efektivnosti stávajících finančních nástrojů EU a aby předložila návrh komplexního a flexibilního řešení s možností poskytnout přímou podporu nezávislým sdělovacím prostředkům, expertním skupinám typu think tank a nevládním organizacím, zejména těm, které používají rodný jazyk cílové skupiny, umožnit přidělování dalších prostředků organizacím, které toho jsou schopny, jako je Evropská nadace pro demokracii, a zároveň omezit finanční toky určené na financování jednotlivců a subjektů zapojených do činností v oblasti strategické komunikace a podněcování k násilí a nenávisti; vyzývá Komisi, aby provedla důkladný audit účinnosti některých rozsáhlých mediálních projektů financovaných EU, jako je kanál Euronews;

46.

zdůrazňuje význam zvyšování povědomí, vzdělávání, gramotnosti týkající se online médií a informační gramotnosti v EU a sousedních zemích pro zvýšení schopnosti občanů kriticky analyzovat mediální obsah za účelem odhalení propagandy; zdůrazňuje v tomto smyslu, že je důležité posílit znalosti na všech úrovních vzdělávacího systému; poukazuje na to, že je třeba podnítit jedince k aktivnímu občanství a rozvinout jejich uvědomělost coby spotřebitelů sdělovacích prostředků; poukazuje na ústřední roli internetových nástrojů, zejména sociálních médií, v rámci nichž je šíření nepravdivých informací a zahájení dezinformačních kampaní jednodušší a často jim nebrání žádné překážky; připomíná, že bojovat proti propagandě pomocí propagandy je kontraproduktivní, a proto chápe, že EU jako celek a jednotlivé členské státy mohou bojovat proti propagandě šířené třetími zeměmi pouze vyvracením dezinformačních kampaní a využíváním pozitivních zpráv a informací a měly by vytvořit skutečně účinnou strategii, jejíž podoba by závisela na povaze subjektů šířících propagandu a byla by jí přizpůsobena; uznává, že finanční krize a pokrok v oblasti nových forem digitálních médií představují pro kvalitní žurnalistiku vážný problém;

47.

vyjadřuje znepokojení nad používáním sociálních médií a on-line platforem k trestným projevům nenávisti a podněcování k násilí a vyzývá členské státy, aby přizpůsobily a aktualizovaly svoje právní předpisy tak, aby reagovaly na současný vývoj, nebo aby plně prováděly a prosazovaly stávající právní předpisy týkající se projevů nenávisti, a to jak na internetu, tak mimo něj; tvrdí, že je nutné více spolupracovat s on-line platformami a předními internetovými a mediálními společnostmi;

48.

vyzývá členské státy, aby zajistily potřebný rámec pro kvalitní žurnalistiku a rozmanitost informací tím, že budou bojovat proti koncentraci médií, která má negativní dopad na pluralitu sdělovacích prostředků;

49.

konstatuje, že mediální vzdělávání umožňuje získávat znalosti a dovednosti, umožňuje občanům uplatňovat jejich právo na svobodu projevu a dává jim schopnost kritické analýzy mediálního obsahu a reakce na dezinformace; proto upozorňuje na potřebu zvýšit informovanost o pokusech o dezinformaci, a to prostřednictvím opatření ke zvýšení mediální gramotnosti prováděných na všech úrovních, mimo jiné prostřednictvím evropské informační kampaně zaměřené na mediální, žurnalistickou a redakční etiku a pěstováním lepší spolupráce a prosazováním společných iniciativ ve snaze potírat šíření nenávisti, podněcování k násilí a dezinformace na internetu;

50.

poznamenává, že strategie „měkké síly“ nemůže uspět bez kulturní diplomacie a podpory mezikulturního dialogu mezi zeměmi i uvnitř zemí, v EU i mimo ni; podněcuje proto k akcím a iniciativám v rámci dlouhodobé veřejné a kulturní diplomacie, jako jsou například stipendia a výměnné programy pro studenty a mladé odborníky, včetně iniciativ podporujících mezikulturní dialog, posilování kulturních vazeb s EU a propagaci společných kulturních vazeb a společného dědictví a zajišťujících řádné proškolení zaměstnanců delegací EU a ESVČ, aby získali odpovídající mezikulturní dovednosti;

51.

domnívá se, že veřejné sdělovací prostředky by měly jít příkladem, pokud jde o způsob, jak poskytovat nestranné a objektivní informace v souladu s osvědčenými postupy a novinářskou etikou;

52.

zdůrazňuje, že zvláštní pozornost by měla být věnována novým technologiím, včetně digitálního vysílání, mobilní komunikace, online médií a sociálních sítí, včetně médií regionálního charakteru, které usnadňují šíření informací, a měla by se také zvýšit informovanost o evropských hodnotách, jež jsou zakotveny ve Smlouvách; připomíná, že taková komunikace musí mít vysoký standard, musí zahrnovat konkrétní osvědčené postupy a upozorňovat na dopad činnosti EU ve třetích zemích, včetně humanitární pomoci EU a příležitostí a přínosů, které těsnější vazby a užší spolupráce s EU přinášejí občanům ve třetích zemích, zejména mladým lidem, jako je bezvízové cestování či budování kapacit, mobilita a popřípadě výměnné programy;

53.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby nový portál evropské politiky sousedství, který je v současné době vyvíjen v rámci programu sousedství OPEN, nejen hromadil obsah určený odborníkům, ale obsahoval také část uzpůsobenou pro širší publikum; je toho názoru, že portál by měl mít oddíl věnovaný Východnímu partnerství, v němž by byly soustředěny informace o iniciativách, které jsou v současné době roztříštěny mezi mnoho webových stránek;

54.

poukazuje na potenciál popkultury a vzdělávání v oblasti zábavního průmyslu jako prostředku vyjadřování společných lidských hodnot a zprostředkovávání informací o politikách EU;

55.

zdůrazňuje, že podporuje iniciativy, jako je Pobaltské centrum mediální excelence v Rize, centrum excelence NATO pro strategickou komunikaci (NATO StratCom COE) či centrum excelence sítě pro zvyšování povědomí o radikalizaci; zdůrazňuje, že je třeba využívat jejich závěrů a analýz a posílit analytické kapacity EU na všech úrovních; vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily podobné projekty, zapojily se do odborné přípravy novinářů, podpořily nezávislá mediální centra a rozmanitost sdělovacích prostředků, podnítily budování sítí a spolupráci mezi sdělovacími prostředky a expertními skupinami typu think tank a vyměňovaly si osvědčené postupy a informace v těchto oblastech;

56.

odsuzuje běžnou praxi zákroků proti nezávislým sdělovacím prostředkům, novinářům a aktivistům občanské společnosti v Rusku a na okupovaných územích, včetně Krymu od jeho nezákonné anexe; zdůrazňuje, že od roku 1999 byly v Rusku desítky novinářů zabity, zmizely beze stopy nebo byly uvězněny; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily ochranu novinářů v Rusku a v sousedních zemích EU, podpořily ruskou občanskou společnost a investovaly do mezilidských kontaktů; žádá okamžité propuštění novinářů; konstatuje, že EU posiluje vztahy se svými východními partnery a dalšími sousedy, ale také nechává otevřené komunikační cesty s Ruskem; uznává, že největší překážkou pro ruské dezinformační kampaně by byla existence nezávislých a svobodných sdělovacích prostředků v samotném Rusku; domnívá se, že dosažení tohoto stavu by mělo být cílem EU; požaduje, aby byla zvláštní pozornost věnována pluralitě sdělovacích prostředků, místním sdělovacím prostředkům, investigativní žurnalistice a sdělovacím prostředkům v cizích jazycích, zejména v ruštině, arabštině, perštině, turečtině a urdštině a dalších jazycích, kterými hovoří obyvatelstvo náchylné vůči propagandě, a aby na ně byly poskytnuty dostatečné prostředky;

57.

podporuje komunikační kampaně, které vedou příslušné subjekty v Sýrii, Iráku a v daném regionu (včetně zemí původu zahraničních bojovníků) s cílem diskreditovat ideologii organizace ISIS/Dá'iš a odsoudit skutečnost, že porušuje lidská práva, a bojovat proti násilnému extremismu a nenávistným projevům spojeným s dalšími skupinami v daném regionu; vyzývá EU a její členské státy, aby v dialogu se zeměmi Blízkého východu a severní Afriky zdůrazňovaly, že řádná správa, zodpovědnost, transparentnost, právní stát a dodržování lidských práv jsou základními a nezbytnými předpoklady pro ochranu těchto společností před šířením netolerantních a násilných ideologií, které podněcují teroristické organizace, jako je ISIS/Dá'iš a al-Káida; s ohledem na rostoucí teroristickou hrozbu ze strany organizace ISIS/Dá'iš a dalších mezinárodních teroristických organizací zdůrazňuje, že je třeba posílit spolupráci v oblasti bezpečnosti se zeměmi, které mají rozsáhlé zkušenosti s bojem proti terorismu;

58.

vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, a Radu, aby potvrdily plnou podporu EU probíhajícímu procesu provádění a finančně přispěly k realizaci doporučení ze studie proveditelnosti o iniciativách ruskojazyčných sdělovacích prostředků ve Východním partnerství a mimo něj, kterou provedla Evropská nadace pro demokracii v roce 2015;

o o

59.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ESVČ a NATO.

(1) Úř. věst. C 137 E, 27.5.2010, s. 25.

(2) Úř. věst. C 434, 23.12.2015, s. 24.

(3) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 35.

(4) Přijaté texty, P8_TA(2015)0272.

(5) Přijaté texty, P8_TA(2015)0410.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/68

P8_TA(2016)0442

Znakové jazyky a profesionální tlumočníci znakového jazyka

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o znakových jazycích a profesionálních tlumočnících znakového jazyka (2016/2952(RSP))

(2018/C 224/09)

Evropský parlament,

—	s ohledem na články 2, 5, 9, 10, 19, 168 a čl. 216 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a na články 2 a 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—	s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 1988 o znakových jazycích pro neslyšící (1) a na své usnesení ze dne 18. listopadu 1998 o znakových jazycích (2),

—	s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením a její vstup v platnost v EU dne 21. ledna 2011 v souladu s rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím (3),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2016 o provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, a to se zvláštním ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením (4),

—	s ohledem na obecnou poznámku č. 4 (2016) Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením o právu na inkluzivní vzdělávání (5),

—	s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodní pakt o ekonomických, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

—	s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (dále jen „směrnice o rovnosti v zaměstnání“) (6),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (7),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 nazvané „Erasmus+ a další nástroje na podporu mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy – celoživotním pojetí učení“ (8),

—	s ohledem na politický dokument Evropského fóra mládeže o rovném zacházení a zákazu diskriminace (9),

—	s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 2. prosince 2015 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se požadavků na přístupnost u výrobků a služeb (COM(2015)0615),

—	s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 3. prosince 2012 o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru (COM(2012)0721),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení (10).

—	s ohledem na výsledky učení a pokyny Evropského fóra tlumočníků znakového jazyka pro posuzování příležitostí rovného vzdělávání pro tlumočníky znakového jazyka a kvalitních služeb pro neslyšící občany v celé Unii (11),

—	s ohledem na pokyny Evropského fóra tlumočníků znakového jazyka / Evropské unie neslyšících pro tlumočníky znakového jazyka tlumočících na setkáních na mezinárodní a evropské úrovni (12),

—	s ohledem na pokyny Mezinárodní asociace konferenčních tlumočníků pro tlumočníky mluvených jazyků pracující ve smíšených skupinách (13),

—	s ohledem na zprávu Evropského fóra tlumočníků znakového jazyka o právech na služby tlumočení znakového jazyka během výkonu pracovní činnosti nebo studia v zahraničí (14),

—	s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

vzhledem k tomu, že jako plnoprávní občané mají všechny osoby se zdravotním postižením, zejména ženy a děti, včetně neslyšících a nedoslýchavých osob, ať už patří k těm, kteří používají znakový jazyk, či nikoli, stejná práva a nárok na nezcizitelnou důstojnost, rovné zacházení, nezávislý život, autonomii a plné zapojení do společnosti;

B.	vzhledem k tomu, že SFEU stanoví požadavek, aby Unie při stanovení a provádění svých politik a činností bojovala s diskriminací na základě zdravotního postižení (článek 10) a svěřuje jí pravomoc přijímat právní předpisy pro boj s takovou diskriminací (článek 19);

C.	vzhledem k tomu, že články 21 a 26 Listiny základních práv Evropské unie výslovně zakazují diskriminaci na základě zdravotního postižení a stanoví rovnou účast osob se zdravotním postižením na životě společnosti;

D.	vzhledem k tomu, že v EU je přibližně 1 milion neslyšících uživatelů znakového jazyka (15) a 51 milionů nedoslýchavých občanů (16), z nichž mnozí patří rovněž k uživatelům znakového jazyka;

E.	vzhledem k tomu, že národní a regionální znakové jazyky jsou plnohodnotné přirozené jazyky s vlastní gramatikou a syntaxí, stejně jako je tomu u mluvených jazyků (17);

vzhledem k tomu, že politika EU v oblasti mnohojazyčnosti podporuje výuku cizích jazyků, a vzhledem k tomu, že jedním z jejích cílů je, aby každý Evropan hovořil kromě svého mateřského jazyka ještě dvěma dalšími jazyky; vzhledem k tomu, že by učení a podpora národních a regionálních znakových jazyků mohla tento cíl podpořit;

G.	vzhledem k tomu, že přístupnost je jedním z předpokladů umožňujících osobám se zdravotním postižením vést nezávislý život a plným a rovným způsobem se zapojit do života společnosti (18);

H.	vzhledem k tomu, že přístupnost se neomezuje pouze na fyzickou přístupnost prostředí, ale zahrnuje rovněž přístup k informacím a komunikaci, včetně poskytování obsahu ve znakovém jazyce (19);

I.	vzhledem k tomu, že profesionální tlumočníci znakového jazyka jsou s ohledem na své úkoly a poslání rovni tlumočníkům mluvených jazyků;

J.	vzhledem k tomu, že situace tlumočníků znakového jazyka se v jednotlivých členských státech liší a zahrnuje jak neformální podporu ze strany rodinných příslušníků, tak profesionální vysokoškolsky vzdělané a plně kvalifikované tlumočníky;

K.	vzhledem k tomu, že existuje nedostatek kvalifikovaných a profesionálních tlumočníků znakového jazyka ve všech členských státech EU, a vzhledem k tomu, že poměr uživatelů znakového jazyka k tlumočníkům znakového jazyka se pohybuje v rozmezí od 8:1 do 2 500:1, přičemž průměrný poměr je 160:1 (20);

L.	vzhledem k tomu, že byla předložena Evropskému parlamentu petice (21), v níž se požaduje, aby bylo umožněno předkládání peticí ve vnitrostátních a regionálních znakových jazycích EU;

vzhledem k tomu, že Bruselská deklarace (22) o znakových jazycích v Evropské unii podporuje přístup k používání přirozeného znakového jazyka založený na zákazu diskriminace, který se znovu opakuje i v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou ratifikovala EU a všechny členské státy EU s výjimkou jednoho;

vzhledem k tomu, že úroveň a kvalita titulkování programů veřejnoprávních a soukromých televizních stanic se v jednotlivých členských státech značně liší a pohybuje se od necelých 10 % po téměř 100 %, přičemž jejich standardy kvality jsou velmi rozdílné (23); a vzhledem k tomu, že ve většině členských států není dostatek údajů o úrovni tlumočení do znakového jazyka v televizi;

O.	vzhledem k tomu, že vývoj nových jazykových technologií by mohl být ku prospěchu uživatelům znakového jazyka;

P.	vzhledem k tomu, že podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením odmítnutí přiměřené úpravy představuje diskriminaci, a vzhledem k tomu, že směrnice o rovnosti v zaměstnání stanoví přiměřenou úpravu jako předpoklad dodržení zásady rovného zacházení;

Q.	vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje přímý komunikační přístup pro neslyšící, hluchoslepé nebo nedoslýchavé občany k poslancům Evropského parlamentu a správcům orgánů Evropské unie a naopak vůči neslyšícím nebo nedoslýchavým osobám uvnitř orgánů EU;

Kvalifikovaní a profesionální tlumočníci znakového jazyka

upozorňuje na potřebu kvalifikovaných a profesionálních tlumočníků znakového jazyka, kterou lze uspokojit pouze pomocí tohoto postupu:

a)	oficiální uznání vnitrostátních a regionálních znakových jazyků v členských státech a v rámci orgánů EU,

b)	formální odborná příprava (univerzitní nebo podobná, na úrovni tříletého denního studijního programu, který odpovídá požadavkům na odbornou přípravu pro tlumočníky mluveného jazyka) (24),

c)	registrace (oficiální akreditace a systém kontroly kvality, jako je například další profesní rozvoj),

d)	formální uznání profese;

uznává, že zajištění vysoce kvalitních služeb tlumočení znakového jazyka:

a)	závisí na objektivním hodnocení kvality zahrnujícím všechny zúčastněné strany,

b)	je založeno na odborné kvalifikaci,

c)	předpokládá účast zástupců odborné veřejnosti z řad neslyšících;

d)	závisí na dostatečném množství zdrojů na vyškolení a zaměstnávání tlumočníků znakového jazyka;

uznává, že tlumočení znakového jazyka představuje profesionální službu vyžadující přiměřenou odměnu;

Rozlišení mezi přístupností a přiměřenou úpravou (25)

uvědomuje si, že přístupnost pomáhá určitým skupinám a je založena na souboru norem, které jsou postupně zaváděny do praxe;

je si vědom, že nezajištění přístupnosti nelze obhajovat důvody nepřiměřenosti nebo nepřiměřeného břemene;

uznává, že přiměřená úprava je vázána na jednotlivce a je doplňkem povinnosti zajištění přístupnosti;

rovněž konstatuje, že jednotlivec může požadovat opatření k zajištění přiměřené úpravy i v případě, že byla splněna povinnost zajištění přístupnosti;

má za to, že v závislosti na situaci může zajištění tlumočení znakového jazyka představovat opatření v oblasti přístupnosti nebo přiměřené úpravy;

Přístupnost

zdůrazňuje, že neslyšící, hluchoslepí a nedoslýchaví občané musí mít přístup ke stejným informacím a komunikaci jako ostatní občané v podobě tlumočení znakového jazyka, titulkování, převodu řeči na text nebo alternativních forem komunikace, a to i včetně ústních tlumočníků;

10.

zdůrazňuje, že je nutné, aby veřejné služby a služby státní správy, včetně jejich on-line obsahu, byly přístupné prostřednictvím živých zprostředkovatelů, jako jsou přítomní tlumočníci znakového jazyka, ale je rovněž třeba zvážit i případnou možnost alternativních vzdálených internetových služeb;

11.

opakuje svůj závazek k co největšímu zpřístupnění politického procesu, mimo jiné i prostřednictvím zajištění profesionálních tlumočníků znakového jazyka; konstatuje, že uvedený závazek zahrnuje volby, veřejné konzultace a případně další události;

12.

zdůrazňuje stále významnější úlohu jazykových technologií při zajišťování rovného přístupu k digitálnímu prostoru pro všechny;

13.

uznává význam minimálních standardů pro zajištění dostupnosti, zejména s ohledem na nové a vznikající technologie, jako je například poskytování služeb tlumočení do znakového jazyka a titulkování přes internet;

14.

konstatuje, že i když poskytování zdravotní péče spadá do působnosti členských států, mělo by uspokojovat potřeby neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých pacientů, například zajišťováním profesionálních tlumočníků znakového jazyka a zvyšováním povědomí zaměstnanců, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat ženám a dětem;

15.

uznává, že rovný přístup ke spravedlnosti pro neslyšící, hluchoslepé a nedoslýchavé občany lze zajistit pouze prostřednictvím poskytování dostatečně kvalifikovaných a profesionálních tlumočníků znakového jazyka;

16.

je si vědom, jak důležité je správné a přesné tlumočení a překlady, zejména v prostředí soudů a v jiném právním prostředí; znovu proto opakuje, jak důležití jsou specializovaní a vysoce kvalifikovaní profesionální tlumočníci znakového jazyka, zejména v těchto prostředích;

17.

zdůrazňuje, že je potřeba posílit podporu a zajistit konkrétní opatření pro osoby se zdravotním postižením v rámci ozbrojených konfliktů, humanitárních krizí a přírodních katastrof, jako například prostřednictvím tlumočení znakového jazyka a dostupných textových informací o rizikové situaci v reálném čase (26);

Zaměstnanost, vzdělávání a odborná příprava

18.

konstatuje, že musí být přijata opatření přiměřené úpravy, která zahrnují poskytování profesionálních tlumočníků znakového jazyka, aby byl zajištěn rovný přístup k zaměstnání, vzdělávání a odborné přípravě;

19.

zdůrazňuje, že je třeba poskytovat vyvážené a komplexní informace o znakovém jazyce a neslyšících, aby mohli rodiče přijímat informovaná rozhodnutí v nejlepším zájmu svých dětí;

20.

zdůrazňuje, že programy včasné intervence jsou důležité pro rozvoj životních dovedností dětí, včetně jazykových dovedností; kromě toho konstatuje, že tyto programy by měly v ideálním případě představovat i vzory neslyšících;

21.

zdůrazňuje, že neslyšící, hluchoslepí a nedoslýchaví studenti a jejich rodiče musí mít možnost naučit se národní nebo regionální znakový jazyk svého prostředí prostřednictvím služeb předškolních zařízení a škol (27);

22.

zdůrazňuje, že v zájmu zvýšení povědomí a rozšíření použití znakového jazyka by měla být výuka tohoto jazyka zařazena do učebních osnov;

23.

zdůrazňuje, že je třeba přijmout opatření směřující k uznání a podpoře jazykové identity neslyšících (28);

24.

vyzývá členské státy, aby podporovaly studium znakového jazyka stejným způsobem jako studium cizích jazyků;

25.

zdůrazňuje, že kvalifikovaní tlumočníci znakového jazyka a pedagogičtí pracovníci, kteří jsou schopní používat znakový jazyk a mají dovednosti vyžadované pro účinnou práci v dvojjazyčném vzdělávacím prostředí podporujícím začleňování, jsou jedním z nezbytných předpokladů toho, aby neslyšící děti a mladí lidé mohli dosahovat takových studijních výsledků, které jim následně umožní vyšší vzdělávání, a z dlouhodobého hlediska povede ke snížení míry nezaměstnanosti.

26.

upozorňuje na obecný nedostatek dvojjazyčných učebnic znakového jazyka a výukových materiálů v přístupných formátech a jazycích;

27.

naléhavě žádá, aby byla zaručena zásada volného pohybu neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých v rámci EU, a to zejména v rámci programu Erasmus+ a souvisejících programů mobility tím, že bude zajištěno, že účastníci neponesou neúměrnou zátěž spojenou se zajišťováním tlumočení na vlastní náklady;

28.

vítá pilotní projekt evropského průkazu pro osoby se zdravotním postižením; lituje vyloučení tlumočení znakového jazyka v rámci projektu, jelikož to značně omezuje svobodu pohybu neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých pracovníků a studentů v rámci EU;

Orgány Evropské unie

29.

uznává, že orgány EU musí představovat pro své zaměstnance, volené úřední osoby, stážisty a občany příklady osvědčených postupů, pokud jde o zajišťování přiměřené úpravy a přístupnosti, což zahrnuje i poskytování tlumočení znakového jazyka;

30.

vítá skutečnost, že orgány EU už nyní v jednotlivých případech zajišťují přístupnost u veřejných akcí a během schůzí výborů; zastává názor, že pro nedoslýchavé osoby, které nepoužívají znakový jazyk, je třeba za alternativní, avšak rovnocenná a potřebná opatření považovat i titulkování a převod řeči na text, což se rovněž týká zaměstnanců orgánů EU, pokud jde o poskytování přiměřené úpravy podle článku 5 směrnice 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání;

31.

uznává, že v orgánech EU je zaveden systém, který zajišťuje tlumočení do znakové řeči prostřednictvím vlastních tlumočnických oddělení pro účely přístupnosti; vyzývá tyto orgány, aby využívaly tyto stávající systémy k zajišťování přiměřené úpravy pro zaměstnance nebo volené úřední osoby způsobem, který bude účinně minimalizovat administrativní zátěž pro jednotlivce a orgány;

32.

naléhavě vyzývá orgány, aby formálně přiznaly tlumočníkům znakového jazyka stejný status, jaký mají tlumočníci mluveného jazyka při poskytování tlumočnických služeb institucím nebo jejich zaměstnancům a jmenovaným úředním osobám, včetně přístupu k technologické podpoře, přípravným materiálům a dokumentům;

33.

vyzývá Eurostat, aby zajistil, že orgány EU obdrží statistiky týkající se neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých uživatelů znakového jazyka, aby tak mohly lépe určovat, provádět a analyzovat své politiky v oblasti zdravotního postižení a jazykové politiky;

34.

vyzývá službu pro návštěvníky Evropského parlamentu, aby vyhověla potřebám neslyšících, hluchoslepých a nedoslýchavých návštěvníků tím, že jím poskytne přímý přístup ke službám národního nebo regionálního znakového jazyka nebo převodu řeči na text;

35.

žádá orgány, aby plně provedly pilotní projekt EU INSIGN, což je reakce na rozhodnutí Parlamentu ze dne 12. prosince 2012 o provádění aplikace a služby znakového jazyka v reálném čase, a aby usilovaly o zlepšení komunikace mezi neslyšícími a nedoslýchavými osobami a orgány EU (29);

o o

36.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 187, 18.7.1988, s. 236.

(2) Úř. věst. C 379, 7.12.1998, s. 66.

(3) Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 35.

(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0318.

(5) http://www.ohchr.org/Documents/HRBodies/CRPD/GC/RighttoEducation/CRPD-C-GC-4.doc

(6) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.

(7) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22

(8) Přijaté texty, P8_TA(2016)0107.

(9) http://www.youthforum.org/assets/2016/04/0099-16_Policy_Paper_Equality_Non-discrimination_FINAL2.pdf

(10) Úř. věst. L 280, 26.10.2010, s. 1

(11) http://efsli.org/publications

(12) http://efsli.org/efsliblu/wp-content/uploads/2012/09/SL-Interpreter-Guidelines.pdf

(13) http://aiic.net/page/6701/guidelines-for-spoken-language-interpreters-working-in-mixed-teams/lang/1

(14) http://efsli.org/efsliblu/wp-content/uploads/2012/09/R1101-The-right-to-sign-language-interpreting-services-when-working-or-studying-abroad.pdf

(15) http://europa.eu/rapid/press-release_IP-13-511_cs.htm

(16) Evropská federace nedoslýchavých (EFHOH) http://www.efhoh.org/about_us

(17) Brentari, D., ed. (2010) Sign Languages [Znakové jazyky]. Cambridge University Press.

Pfau, R., Steinbach M. & Bencie W., eds. (2012) Sign Language: An International Handbook [Znakový jazyk: mezinárodní příručka]. De Gruyter.

(18) Obecná poznámka č. 2, Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, CRPD/C/GC/2.

(19) Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, článek 9.

(20) Wit, M. de (2016, v tisku). Sign Language Interpreting in Europe [Tlumočení znakového jazyka v Evropě], vydání z roku 2016.

(21) Petice č. 1056-16

(22) Bruselská deklarace Evropské unie neslyšících (z roku 2010) http://www.eud.eu/files/8514/5803/7674/brussels_declaration_FINAL.pdf

(23) EFHOH (2015). State of subtitling access in EU [Situace v přístupu k titulkování v EU]. Dostupné na adrese: http://media.wix.com/ugd/c2e099_0921564404524507bed2ff3648781a3c.pdf

(24) Evropské fórum tlumočníků znakového jazyka (2013), Learning Outcomes for Graduates of a Three Year Interpreting Training Programme [Výsledky učení pro absolventy tříletého vzdělávacího programu „tlumočnictví“]

(25) CRPD/C/GC/4, odst. 28

(26) Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, článek 11.

(27) http://www.univie.ac.at/designbilingual/downloads/De-Sign_Bilingual_Findings.pdf

(28) Obecná poznámka č. 4, Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, CRPD/C/GC/4, dostupné na adrese: http://www.ohchr.org/Documents/HRBodies/CRPD/GC/RighttoEducation/CRPD-C-GC-4.doc

(29) http://www.eud.eu/projects/past-projects/insign-project/

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/75

P8_TA(2016)0443

Obnovení schválení účinné látky bentazon

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o návrhu prováděcího nařízení Komise, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh obnovuje schválení účinné látky bentazon a mění příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (D047341/00 – 2016/2978(RSP))

(2018/C 224/10)

Evropský parlament,

—	s ohledem na návrh prováděcího nařízení Komise, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh obnovuje schválení účinné látky bentazon a mění příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (D047341/00,

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (1), a zejména na čl. 20 odst. 1 uvedeného nařízení,

—	s ohledem na články 11 a 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (2),

—	s ohledem na závěr Evropského úřadu pro bezpečnost potravin o přezkumu posouzení rizik účinné látky bentazonu z hlediska jejího použití jako pesticidu (3),

—	s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

—	s ohledem na čl. 106 odst. 2 a 3 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že aktivní látka bentazon působí jako postemergentní selektivní herbicid proti širokolistým plevelům v celé škále plodin a běžně se používá v zemědělství;

B.	vzhledem k tomu, že aktivní látka bentazon má v důsledku svých inherentních vlastností velký potenciál k pronikání do podzemních vod;

vzhledem k tomu, že údaje Agentury Spojeného království pro životní prostředí ukazují, že aktivní látka bentazon je nejčastěji zaznamenávaným schváleným pesticidem vyskytujícím se v podzemních vodách ve Spojeném království a že se rovněž nachází v povrchových vodách; vzhledem k tomu, že situace v celé Evropě je podobná;

D.	vzhledem k tomu, že prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/549 ze dne 8. dubna 2016, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 540/2011, prodloužilo období schvalování účinné látky bentazonu do 30. června 2017, neboť se posuzování této látky zpozdilo;

vzhledem k tomu, že návrh prováděcího nařízení Komise, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh obnovuje schválení účinné látky bentazon a mění příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (dále jen „návrh prováděcího nařízení“), prodlužuje na základě vědeckého posouzení provedeného Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) schválení bentazonu až do 31. ledna 2032, tj. o nejdelší možné období;

F.	vzhledem k tomu, že v souladu s nařízením (ES) č. 1107/2009 a s ohledem na současné vědecké a technické poznatky byly do návrhu prováděcího nařízení začleněny některé podmínky a omezení, zvláště požadavek předložit další potvrzující informace;

G.	vzhledem k tomu, že projednání připomínek obdržených v souvislosti s hodnotící zprávou o obnovení vedlo k závěru, že je třeba žadatele požádat o další informace;

vzhledem k tomu, že projednání připomínek obdržených v souvislosti s hodnotící zprávou o obnovení vedlo k závěru, že úřad EFSA by měl provést konzultaci s odborníky v oblastech toxikologie savců, reziduí, působení v životním prostředí a chování a ekotoxikologie a měl by přijmout závěr, zda lze očekávat, že aktivní látka bentazon splňuje podmínky stanovené v článku 4 nařízení (ES) č. 1107/2009;

vzhledem k tomu, že žadatelé mají povinnost předložit potvrzující informace, pokud jde o testy úrovně 2/3 uvedené v koncepčním rámci OECD, aby bylo možné se zabývat jejich potenciálním působením zprostředkovaným endokrinním systémem, pokud jde o vývojové účinky pozorované ve studii vývojové toxicity u potkanů (zvýšené postimplantační ztráty, nižší počet živých plodů a opožděný vývoj plodu za nepřítomnosti mateřské toxicity, což naznačuje, že by mohlo být vhodné tuto látku klasifikovat jako toxickou pro reprodukci kategorie 2);

J.	vzhledem k tomu, že posouzení rizik pro spotřebitele nebylo dokončeno, neboť navrhované definice reziduí pro posouzení rizika u rostlin a pro vymáhání u hospodářských zvířat byly z důvodu odhalených mezer v údajích považovány za prozatímní;

vzhledem k tomu, že posouzení expozice podzemních vod, pokud jde o parentní bentazon a metabolit N-metyl-bentazon, nebylo dokončeno; vzhledem k tomu, že chybí informace o potenciálu expozice podzemních vod, přesahuje-li roční míra použití 960 g aktivní látky na hektar (bylo požádáno o reprezentativní použití až do 1 440 g aktivní látky na hektar);

L.	vzhledem k tomu, že rozhodnutí Komise schválit aktivní látku a současně požádat o údaje potvrzující její bezpečnost (postup známý jako „postup potvrzujících údajů“) by povolilo umístění aktivní látky na trh před tím, než Komise obdrží údaje nezbytné na podporu tohoto rozhodnutí;

vzhledem k tomu, že evropská veřejná ochránkyně práv ve svém rozhodnutí ve věci 12/2013/MDC ze dne 18. února 2016 o postupech Komise týkajících se povolení a uvádění na trh přípravků na ochranu rostlin (pesticidů) vyzvala Komisi, aby používala postup potvrzujících údajů omezeně a pouze v souladu s platnými právními předpisy a aby do dvou let od vydání rozhodnutí veřejné ochránkyně práv předložila zprávu prokazující, že počet rozhodnutí na základě potvrzujících informací se v porovnání se současným přístupem výrazně snížil;

N.	vzhledem k tomu, že návrh prováděcího nařízení Komise nerespektuje návrhy evropské veřejné ochránkyně práv, které usilují o zlepšení systému, kterým Komise pesticidy schvaluje;

vzhledem k tomu, že podle nařízení (ES) č. 1107/2009 by obnovení schválení aktivních látek mělo platit po dobu nepřesahující 15 let; vzhledem k tomu, že doba platnosti schválení by měla být úměrná možným rizikům spojeným s používáním dotčených látek; vzhledem k tomu, že zásada předběžné opatrnosti, která musí být v souladu s nařízením (ES) č. 1107/2009 uplatňována, vyžaduje, aby Komise neschvalovala aktivní látky v případech, kdy by mohlo být ohroženo veřejné zdraví nebo životní prostředí;

P.	vzhledem k tomu, že přezkum úřadu EFSA navrhuje, aby byla aktivní látka bentazon klasifikována v souladu s ustanoveními nařízení (ES) č. 1272/2008 jako toxická pro reprodukci kategorie 2;

vzhledem k tomu, že patří do kritické oblasti zájmu, když je k dispozici dostatek informací, aby bylo provedeno posouzení u reprezentativního použití v souladu s čl. 29 odst. 6 nařízení (ES) č. 1107/2009 a podle nařízení Komise (EU) č. 546/2011, když však toto posouzení neumožňuje dospět k závěru, že alespoň u jednoho z reprezentativních použití lze očekávat, že přípravek na ochranu rostlin obsahující dotčenou aktivní látku nebude mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo zdraví zvířat nebo na podzemní vody nebo jakýkoli nepřijatelný vliv na životní prostředí;

vzhledem k tomu, že závěry úřadu EFSA určily kritické oblasti zájmu, zejména skutečnost, že specifikace technického materiálu navrhovaná pro oba žadatele neodpovídala materiálu použitému při testování k získání toxikologických referenčních hodnot a že nebylo prokázáno, že technický materiál použitý ve studiích ekotoxicity vhodně reprezentuje technické specifikace obou žadatelů;

domnívá se, že návrh prováděcího nařízení Komise překračuje prováděcí pravomoci stanovené nařízením (ES) č. 1107/2009;

považuje posouzení reprezentativních použití aktivní látky bentazonu za nepostačující k tomu, aby bylo možné uzavřít, že alespoň u jednoho z reprezentativních použití lze očekávat, že přípravek na ochranu rostlin obsahující aktivní látku bentazon nemá žádné škodlivé účinky na lidské zdraví nebo zdraví zvířat nebo na podzemní vody nebo jakýkoli nepřijatelný vliv na životní prostředí;

vyzývá Komisi a členské státy, aby financovaly výzkum a inovace v oblasti alternativních, udržitelných a nákladově efektivních řešení v oblasti přípravků na ochranu rostlin s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví, zdraví zvířat a životního prostředí;

domnívá se, že uplatněním postupu potvrzujících údajů při schvalování aktivní látky bentazonu Komise porušila ustanovení nařízení (ES) č. 1107/2009 a nedodržela zásadu předběžné opatrnosti stanovenou v článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie;

žádá Komisi, aby si před přijetím rozhodnutí o schválení prioritně vyžádala veškeré příslušné chybějící informace a provedla jejich posouzení;

vyzývá Komisi, aby vzala návrh prováděcího nařízení zpět a předložila výboru nový návrh;

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 1.

(2) Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(3) Věstník EFSA (EFSA Journal) 2015; 13(4):4077.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/78

P8_TA(2016)0444

Případ Kueje Min-chaje, vydavatele vězněného v Číně

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o případu Guie Minhaie, nakladatele vězněného v Číně (2016/2990(RSP))

(2018/C 224/11)

Evropský parlament,

—	s ohledem na svá předchozí rozhodnutí o situaci v Číně, zejména na usnesení ze dne 4. února 2016 o případu pohřešovaných vydavatelů knih v Hongkongu (1), ze dne 16. prosince 2015 o vztazích mezi EU a Čínou (2) a ze dne 13. března 2014 o prioritách EU pro 25. zasedání Rady OSN pro lidská práva (3),

—	s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnosti (ESVČ) ze dne 7. ledna 2016 ke zmizení osob spojených s vydavatelstvím Mighty Current v Hongkongu,

—	s ohledem na 18. výroční zprávu Evropské komise a Evropské služby pro vnější činnost o Zvláštní správní oblasti Hongkong z dubna 2016,

—	s ohledem na dialog mezi EU a Čínou o lidských právech, jenž byl zahájen v roce 1995, a na jeho 34. kolo, které se konalo v Pekingu ve dnech 30. listopadu a 1. prosince 2015,

—	s ohledem na prohlášení, které dne 16. února 2016 vydala vysoká komisařka OSN pro lidská práva,

—	s ohledem na společné sdělení Evropské komise a ESVČ Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Prvky pro novou strategii EU o Číně“ ze dne 22. června 2016,

—	s ohledem na základní zákon Zvláštní správní oblasti Hongkong Čínské lidové republiky, zejména na články o osobních svobodách a o svobodě tisku, a na nařízení o deklaraci lidských práv v Hongkongu,

—	s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966,

—	s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na to, že Stálý výbor Všečínského shromáždění lidových zástupců přijal dne 1. července 2015 nový zákon o národní bezpečnosti a Všečínské shromáždění lidových zástupců přijalo dne 28. dubna 2016 nový zákon o řízení zahraničních nevládních organizací a dne 7. listopadu 2016 nový zákon o kybernetické bezpečnosti,

—	s ohledem na článek 135 odst. 5 a článek 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že dne 17. října 2015 zmizel v thajské Pattayi vydavatel knih a spoluvlastník nakladatelství a knihkupectví, které vydává a prodává literární díla kritizující čínskou vládu,

B.	vzhledem k tomu, že od října do prosince 2015 zmizely také čtyři další osoby pobývající v Hongkongu, které pracovaly v tomto knihkupectví (Lui Bo, Zhang Zhiping, Lam Wing-Kee a Lee Bo);

C.	vzhledem k tomu, že Gui Minhai je švédským občanem čínského původu a tudíž i občanem EU;

vzhledem k tomu, že dne 17. ledna 2016 vystoupil Gui Minhai v čínské televizi, kde uvedl, že se dobrovolně vrátil do kontinentální Číny, aby mohl být souzen za údajné spáchání trestného činu v souvislosti s automobilovou nehodou z roku 2003; vzhledem k tomu, že existují závažné důvody k domněnce, že toto vystoupení v televizi bylo zinscenované a Gui Minhai dostal předem text, který měl v televizi přečíst;

E.	vzhledem k tomu, že Gui Minhai je už více než rok zadržován, aniž by měl možnost komunikace a aniž by bylo známo, kde se nachází; vzhledem k tomu, že Gui Minhai je jediným z výše uvedené skupiny knihkupců, který je dosud ve vazbě;

F.	vzhledem k tomu, že švédské orgány požádaly čínské orgány o plnou podporu při ochraně práv svých občanů a také všech ostatních „zmizelých“; vzhledem k tomu, že rodině Guie Minhaie ani švédské vládě nebyla sdělena formální obžaloba ani místo, kde je Gui Minhai zadržován;

vzhledem k tomu, že Lui Bo a Zhang Zhiping, kteří byli zatčeni na území kontinentální Číny, se směli 4. března resp. 8. března 2016 vrátit do Hongkongu; vzhledem k tomu, že oba muži požádali policii, aby ukončila jejich stíhání, a vrátili se ještě téhož dne do kontinentální Číny; vzhledem k tomu, že Lee Bo se vrátil do Hongkongu dne 24. března 2016 a popírá, že by byl unesen; vzhledem k tomu, že Lam Wing-Kee se vrátil do Hongkongu dne 16. června 2016;

vzhledem k tomu, že v červnu 2016 se Lam Wing-Kee, jeden z pracovníků nakladatelství, vrátil do Hongkongu, aby uzavřel vyšetřování svého zmizení, avšak místo aby se vrátil do kontinentální Číny, oznámil ve sdělovacích prostředcích, že byl unesen čínskými bezpečnostními složkami, držen v izolaci a nucen, aby se před televizními kamerami doznal k činům, které nespáchal;

vzhledem k tomu, že Hongkong zachovává a chrání svobodu slova, svobodu projevu a svobodu publikační činnosti; vzhledem k tomu, že v Hongkongu je možné legálně publikovat materiály kritické k čínskému vedení, ačkoli v kontinentální Číně je to zakázáno; vzhledem k tomu, že zásada „jedna země, dva systémy“ zaručuje Hongkongu autonomii na Pekingu a respektování svobod, které jsou zakotveny v článku 27 základního zákona;

vzhledem k tomu, že ESVČ a Komise ve své výroční zprávě o zvláštní správní oblasti Hongkong za rok 2015 uvádějí, že případ pěti pracovníků nakladatelství je nejzávažnějším případem porušení hongkongského základního zákona od roku 1997, kdy se Hongkong stal znovu součástí Čínské lidové republiky (ČLR); vzhledem k tomu, že pravomoc stíhat porušování zákonů v Hongkongu mají pouze hongkongské orgány;

vzhledem k tomu, že Výbor OSN proti mučení oznámil, že je vážně znepokojen soustavnými zprávami z různých zdrojů o přetrvávající praxi nezákonného zadržování v neznámých a neoficiálních vazebních zařízeních, takzvaných „černých věznicích“; vzhledem k tomu, že také vyslovil vážné znepokojení nad soustavnými zprávami hovořícími o tom, že praktiky mučení a špatného zacházení jsou stále hluboce zakořeněny v systému trestního soudnictví, který dosud v přílišné míře používá doznání jako základ pro usvědčení;

L.	vzhledem k tomu, že Čína podepsala, ale dosud neratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech; vzhledem k tomu, že Čína nepodepsala ani neratifikovala Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením;

vzhledem k tomu, že 17. summit EU a Číny, který se konal dne 29. června 2015, pozdvihl bilaterální vztahy na novou úroveň a že EU ve svém strategickém rámci pro lidská práva a demokracii přislíbila, že učiní lidská práva středem zájmu ve svých vztazích se všemi třetími zeměmi, včetně svých strategických partnerů; vzhledem k tomu, že 18. summit EU-Čína, který probíhal ve dnech 12.–13. července 2016, byl uzavřen prohlášením o tom, že mezi EU a Čínou proběhne do konce roku 2016 další kolo dialogu o lidských právech;

vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že není známo, kde se nachází Gui Minhai; žádá, aby byly okamžitě zveřejněny podrobné informace o tom, kde se nachází, a vyzývá k jeho okamžitému bezpečnému propuštění a k tomu, aby mu bylo přiznáno právo komunikovat;

vyjadřuje znepokojení nad tvrzeními, podle nichž v Hongkongu působí čínské represivní složky; připomíná čínským orgánům, že působení jejich represivních složek v Hongkongu by bylo v každém případě v rozporu se zásadou „jedna země, dva systémy“;

žádá příslušné orgány v Thajsku, Číně a Hongkongu, aby v souladu s právním státem vyjasnily okolnosti zmizení uvedených osob;

důrazně odsuzuje všechny případy porušování lidských práv, zejména svévolná zatýkání, vydávání vězňů, vynucená přiznání, tajné zadržování, vazba bez možnosti komunikovat a porušování svobody publikační činnosti a svobody projevu; připomíná, že musí být zabezpečena nezávislost editorů knih, novinářů a blogerů; vyzývá k tomu, aby bylo okamžitě ukončeno porušování lidských práv a politické zastrašování;

odsuzuje omezování a kriminalizaci svobody projevu a vyjadřuje politování nad zpřísněním omezení svobody projevu; vyzývá čínskou vládu, aby přestala bránit volnému toku informací, a to ani omezováním používání internetu;

vyjadřuje znepokojení nad novým zákonem o kybernetické bezpečnosti ze dne 7. listopadu 2016, který posílí a formalizuje praktiky cenzury a monitorování kyberprostoru, a nad přijatým zákonem o národní bezpečnosti a návrhem zákona o boji proti terorismu; bere na vědomí obavy čínských reformních právníků a obhájců občanských práv, že tento zákon ještě výrazněji omezí svobodu projevu a že bude narůstat autocenzura;

žádá Čínu, aby propustila pokojné kritiky vlády, protikorupční aktivity, právníky a novináře a zprostila je všech obvinění;

vyjadřuje znepokojení nad blížícím se nabytím účinnosti zákona o kontrole činnosti zahraničních nevládních organizací, k němuž dojde dne 1. ledna 2017, protože tento zákon by ve své současné podobě drasticky ztížil činnost čínské občanské společnosti a vážně by omezil svobodu sdružování a svobodu projevu, mimo jiné proto, že by zakázal činnost zahraničních nevládních organizací, které nemají registraci u čínského ministerstva veřejné bezpečnosti, a znemožnil provinčním oddělením veřejné bezpečnosti poskytovat finanční prostředky kterýmkoli čínským občanům či organizacím a současně zakázal čínským skupinám provádět „činnosti“ jménem neregistrovaných zahraničních nevládních organizací nebo s jejich svolením, včetně organizací sídlících v Hongkongu a Macau; vyzývá čínské orgány, aby vytvořily bezpečné prostředí, rovné podmínky a transparentní procesy, které by umožnily nevládním organizacích působit v Číně svobodně a efektivně;

zdůrazňuje pevné odhodlání Evropské unie usilovat o posilování demokracie, včetně právního státu, nezávislosti soudnictví, základních práv a svobod, transparentnosti a svobody informací a projevu v Hongkongu;

10.

vyzývá Čínu, aby neprodleně ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a aby podepsala a ratifikovala Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením;

11.

zdůrazňuje pevné odhodlání Evropské unie usilovat o upevňování právního státu, nezávislosti soudnictví, základních práv a svobod, transparentnosti a svobody informací a projevu ve všech zemích, s nimiž má bilaterální vztahy; je přesvědčen, že je třeba zahájit smysluplný a otevřený dialog o lidských právech založený na vzájemném respektu; je přesvědčen, že nynější pevné vztahy mezi EU a Čínou se musí stát účinnou platformou pro zralý, smysluplný a otevřený dialog o lidských právech založený na vzájemném respektu;

12.

trvá na tom, že obchodní a ekonomické vztahy jsou důležité k tomu, aby stoupala prosperita EU i Číny; připomíná, že tyto vztahy se mohou rozvíjet pouze v dobré víře a vzájemné důvěře; zdůrazňuje, že dodržování lidských práv a transparentnosti je součástí moderních obchodních dohod;

13.

žádá příslušné orgány EU, aby rychle učinily potřebné kroky a zařadily případ Guie Minhaie na pořad jednání příštího dialogu o lidských právech mezi EU a Čínou;

14.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládě a parlamentu Čínské lidové republiky a předsedovi vlády a Shromáždění Zvláštní správní oblasti Hongkong.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0045.

(2) Přijaté texty, P8_TA(2015)0458.

(3) Přijaté texty, P7_TA(2014)0252.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/82

P8_TA(2016)0445

Situace příslušníků kmene Guaraní-Kaiowá v brazilském státě Mato Grosso Do Sul

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o situaci kmene Guarani-Kaiowá v brazilském státě Mato Grosso do Sul (2016/2991(RSP))

(2018/C 224/12)

Evropský parlament,

—	s ohledem na svá předchozí usnesení o nutnosti chránit práva původního obyvatelstva Brazílie, zejména na své usnesení o porušení ústavních práv původního obyvatelstva Brazílie ze dne 15. února 1996 (1),

—	s ohledem na své usnesení o situaci původního obyvatelstva Brazílie ze dne 12. října 1995 (2),

—	s ohledem na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel, kterou Valné shromáždění přijalo dne 13. září 2007,

—	s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948,

—	s ohledem na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje ze září 2015,

—	s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv a iniciativu OSN nazvanou „Global Compact,

—	s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce o domorodém a kmenovém obyvatelstvu (úmluva MOP č. 169), která byla přijata dne 27. června 1989 a kterou Brazílie podepsala,

—	s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové ze dne 9. srpna 2016 u příležitosti Mezinárodního dne původního obyvatelstva,

—	s ohledem na Deklaraci OSN o obhájcích lidských práv z roku 1998, obecné zásady EU týkající se ochránců lidských práv a evropský nástroj pro demokracii a lidská práva,

—	s ohledem na zprávu zvláštní zpravodajky OSN pro práva domorodých obyvatel Victorie Tauli-Corpuzové o její pracovní cestě do Brazílie, která se uskutečnila ve dnech 7.–17. března 2016 (A/HRC/33/42/Add.1),

—	s ohledem na zprávu Misionářské rady pro původní obyvatelstvo (Conselho Indigenista Missionário (CIMI)) z roku 2016,

—	s ohledem na prohlášení zvláštního zpravodaje EU pro lidská práva vydaná v rámci dialogu o lidských právech mezi EU a Brazílií,

—	s ohledem na článek 135 odst. 5 a článek 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že současná brazilská ústava z roku 1988, která byla vyjednána s domorodým obyvatelstvem, přiznává těmto obyvatelům práva zachovat si své kulturní tradice a uznává jejich původní právo na území jejich předků; vzhledem k tomu, že povinností státu je toto právo upravovat a chránit;

vzhledem k tomu, že ze zprávy zvláštní zpravodajky OSN pro práva domorodých obyvatel vyplývá znepokojivá skutečnost, že během posledních osmi let nebyl zaznamenán žádný pokrok při provádění doporučení OSN a při řešení dlouhodobých otázek, které mají pro původní obyvatelstvo v Brazílii zásadní význam, jako je např. uznání jejich území, a také to, že se snížila ochrana práv původních obyvatel;

vzhledem k tomu, že podle oficiálních údajů Zvláštního sekretariátu pro zdraví domorodého obyvatelstva (Secretaria Especial de Saúde Indígena (SESAI)) a Oddělení pro zdraví domorodého obyvatelstva státu Mato Grosso do Sul (Distrito Sanitário Especial Indígena do Mato Grosso do Sul (DSEI-MS)) o vraždách původních obyvatel kmene Guarani-Kaiowá ve státě Mato Grosso do Sul bylo za posledních 14 let zavražděno nejméně 400 původních obyvatel a 14 náčelníků domorodého obyvatelstva, mezi jejichž oběti patří např. Simiao Vilharva a Clodiodi de Souza, kteří se při pokojných protestech snažili získat zpět území svých předků;

vzhledem k tomu, že podle národního průzkumu zdraví a výživy původního obyvatelstva v Brazílii provedeného v letech 2008–2009 bylo chronickou podvýživou zasaženo 26 % dětí náležejících k původnímu obyvatelstvu oproti průměrné hodnotě 5,9 % v případě dětí nepůvodního obyvatelstva; vzhledem k tomu, že podle nedávného výzkumu, který uskutečnily organizace FIAN Brazílie a Misionářská rada pro původní obyvatelstvo, 42 % osob patřících do kmene Guarani-Kaiowá trpí chronickou podvýživou;

vzhledem k tomu, že nedostatečným poskytováním odpovídající zdravotní péče, vzdělání a sociálních služeb a tím, že nebyly vytyčeny hranice pozemků domorodého obyvatelstva, se zvýšil počet sebevražd mladých lidí a dětská úmrtnost; vzhledem k tomu, že za posledních 15 let spáchalo sebevraždu nejméně 750 osob, převážně mladých lidí, a zemřelo více než 600 dětí ve věku do 5 let, z velké většiny v důsledku snadno léčitelných onemocnění, kterým by bylo možno předejít;

vzhledem k tomu, že 98,33 % pozemků původního obyvatelstva v Brazílii se nachází v amazonské oblasti, v níž domorodí obyvatelé přispívají k zachování biologické rozmanitosti, a tak sehrávají významnou úlohu při předcházení změně klimatu; vzhledem k tomu, že podle studie s názvem „Toward a Global Baseline of Carbon Storage in Collective Lands: An Updated Analysis of Indigenous Peoples’ and Local Communities’ Contributions to Climate Change Mitigation“ (Směrem k celosvětovým výchozím zásadám pro ukládání uhlíku ve společných pozemcích: aktualizovaná analýza příspěvků domorodých obyvatel a místních společenství ke zmírňování změny klimatu), která byla vypracována ve spolupráci s Iniciativou pro práva a zdroje, výzkumným střediskem World Resources Center a Světovým institutem pro zdroje a zveřejněna dne 1. listopadu 2016, může rozšiřování pozemkových práv domácího obyvatelstva hrát důležitou úlohu při ochraně lesů, biologické rozmanitosti a ekosystémů;

vzhledem k tomu, že federální ministerstvo věcí veřejných a Národní nadace pro indiány (FUNAI) v roce 2007 podepsaly dohodu o podmínkách postupu vyměřování a demarkace 36 území kmene Guarani-Kaiowá ve státě Mato Grosso do Sul (Termo de Ajustamento de Conduta (TAC)), jež má být provedeno do roku 2009;

H.	vzhledem k tomu, že v současnosti probíhá řada iniciativ zaměřených na reformu, výklad a uplatňování brazilské federální ústavy a že by tyto případné změny mohly ohrozit práva původních obyvatel, která jim přiznává ústava;

uznává dlouholeté partnerství EU a Brazílie, které se zakládá na vzájemné důvěře a dodržování demokratických zásad a hodnot; oceňuje brazilskou vládu za dosažené výsledky, např. konstruktivní úlohu Národní nadace pro indiány (FUNAI), sérii rozhodnutí Federálního nejvyššího soudu, která mají zabránit vysidlování, několik pokusů o poskytování diferenciovaných služeb ve zdravotnictví a vzdělávání, značný pokrok při vytyčování pozemků v Amazonii, uspořádání první národní konference o politice vůči domorodému obyvatelstvu a ustavení Národní rady pro domorodé obyvatelstvo;

důrazně odsuzuje násilí páchané vůči domorodým společenstvím Brazílie; vyjadřuje politování nad chudobou a situací v oblasti lidských práv, jimiž obyvatelstvo Guarani-Kaiowá ve státě Mato Grosso do Sul trpí;

vyzývá brazilské orgány, aby neprodleně přijaly opatření na ochranu bezpečnosti původního obyvatelstva a zajistily provedení nezávislého vyšetřování vražd a útoků vůči příslušníkům původního obyvatelstva při jejich snahách hájit svá lidská a územní práva, aby tak mohli být pachatelé postaveni před soud;

připomíná brazilským orgánům jejich povinnost zachovávat a v plném rozsahu uplatňovat ustanovení brazilské ústavy o ochraně práv jednotlivců a práv menšin a bezbranných etnických skupin i v případě kmene Guarani-Kaiowá;

připomíná brazilským orgánům jejich povinnost dodržovat mezinárodní normy v oblasti lidských práv ve vztahu k původnímu obyvatelstvu, jak to vyžaduje zejména brazilská federální ústava a zákon č. 6.001/73 o „indickém statutu“;

uznává úlohu Federálního nejvyššího soudu Brazílie při další ochraně původních a ústavních práv domorodého obyvatelstva a vyzývá národní radu, aby vytvořila mechanismy a opatření, které by lépe chránily potřeby zranitelných skupin obyvatelstva;

vyzývá brazilské orgány, aby v plném rozsahu provedly doporučení zvláštní zpravodajky OSN pro práva domorodých obyvatel v návaznosti na její pracovní cestu do Brazílie v březnu 2016;

vyzývá brazilské orgány, aby stanovily pracovní plán týkající se přednostního dokončení demarkace všech území, na která si klade kmen Guarani-Kaiowá nárok, a aby za tímto účelem vytvořily technické a provozní podmínky vzhledem k tomu, že mnohé z vražd byly spáchány v důsledku represálií souvisejících s opětovným obsazením území předků příslušníků tohoto kmene;

doporučuje, aby brazilské orgány poskytly dostatečný rozpočet na činnost nadace FUNAI a posílily ji zdroji, které jsou nezbytné pro poskytování základních služeb, na nichž je domorodé obyvatelstvo závislé;

10.

je znepokojen navrženou změnou ústavy 215/2000 (PEC 215), proti níž brazilské domorodé kmeny tvrdě protestují, neboť bude-li přijata, ohrozí jejich pozemková práva tím, že zainteresovaným stranám napojeným na zemědělsko-obchodní, dřevařský, těžební a energetický průmysl umožní blokovat uznání nových domorodých území, dostanou-li se jejich zájmy do střetu se zájmy Indiánů; je pevně přesvědčen o tom, že společnosti by se měly zodpovídat za veškeré způsobené škody na životním prostředí a za porušování lidských práv, jehož se dopustily, a že EU a členské státy by měly tuto základní zásadu prosazovat a povinně ji začleňovat do všech obchodních politik;

11.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vysokému komisaři OSN pro lidská práva, prezidentovi a vládě Brazílie, předsedovi brazilského Národního kongresu, spolupředsedům Evropsko-latinskoamerického parlamentního shromáždění a Stálému fóru OSN pro problematiku původního obyvatelstva.

(1) Úř. věst. C 65, 4.3.1996, s. 164.

(2) Úř. věst. C 287, 30.10.1995, s. 202.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/88

P8_TA(2016)0449

Situace v Sýrii

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o situaci v Sýrii (2016/2933(RSP))

(2018/C 224/14)

Evropský parlament,

—	s ohledem na svá předchozí usnesení o Sýrii, zejména na usnesení ze dne 6. října 2016 (1),

—	s ohledem na zásady Charty Organizace spojených národů,

—	s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—	s ohledem na Ženevské úmluvy z roku 1949 a na jejich dodatkové protokoly,

—	s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Dá‘iš a frontě an-Nusra a rezoluce ke konfliktu v Syrské arabské republice, zejména rezoluce 2118 (2013), 2139 (2014), 2165 (2014), 2191 (2014), 2199 (2015), 2254 (2015), 2258 (2015) a 2268 (2016),

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 17. října 2016 a závěry Evropské rady ze dnů 18.–19. února 2016 a 20.–21. října 2016,

—

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové a komisaře pro humanitární pomoc a civilní ochranu Christose Stylianidise ze dne 16. září 2016 o Sýrii, ze dne 20. září 2016 o leteckých útocích na konvoj humanitární pomoci OSN / syrského Červeného půlměsíce, ze dne 24. září 2016 o situaci v Aleppu, ze dne 2. října 2016 o mimořádné humanitární iniciativě pro Aleppo a ze dne 25. října 2016 o naléhavé nutnosti dostat humanitární pomoc do Aleppa,

—	s ohledem na zprávy nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise pro Syrskou arabskou republiku, která byla zřízena Radou OSN pro lidská práva, a na rezoluce Rady OSN pro lidská práva ze dne 27. září 2016 a 21. října 2016 týkající se Syrské arabské republiky;

—	s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové o Rusku a Mezinárodním trestním soudu ze dne 17. listopadu 2016,

—	s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

vzhledem k tomu, že šest let trvající konflikt, extrémní násilí a brutalita v Sýrii vedly k úmrtí více než 400 000 osob a více než 13 milionů osob se dostalo do situace, kdy potřebují humanitární pomoc; vzhledem k tomu, že se předpokládá, že 8,7 milionu osob bude v roce 2016 vysídleno uvnitř Sýrie a že 4,8 milionu osob ze země uprchlo;

vzhledem k tomu, že boje a bombardování v Sýrii pokračují nezmenšenou silou a humanitární situace se dále zhoršila; vzhledem k tomu, že Aleppo je i nadále epicentrem syrského konfliktu, boje však pokračují i v Hamá, Idlibu, severozápadní Sýrii, předměstích Damašku a Dajr az-Zaur; vzhledem k tomu, že více než čtyři miliony lidí žijí v obléhaných městech a obtížně přístupných oblastech, kde byla zničena základní infrastruktura pro dodávky vody a elektrické energie; vzhledem k tomu, že navzdory přerušení bojů s cílem umožnit poskytování humanitární pomoci, které jednostranně vyhlásili Asadův režim a Rusko, obyvatele ve východní části Aleppa a v dalších obléhaných městech, jako je město Zabadání držené rebely a vládou kontrolované vesnice Kafrája a Fú‘a v provincii Idlib, trpí vážným nedostatkem základních potravin a zdravotnického materiálu; vzhledem k tomu, že od července 2016 se nemůže žádná humanitární pomoc dostat do obléhaných částí východního Aleppa;

C.	vzhledem k tomu, že v Aleppu a celé Sýrii panuje trvale kritická zdravotní situace; vzhledem k tomu, že podle organizace UNICEF nemají více než dvě třetiny Syřanů v této oblasti pravidelný přístup k vodě a přibližně 6 milionů dětí zde naléhavě potřebuje životně důležitou pomoc;

vzhledem k tomu, že všechny strany konfliktu, avšak nejvíc Asadův režim podporovaný Ruskem a Íránem, závažně porušují lidská práva a mezinárodní humanitární právo, kromě jiného nasazením zbraní s nerozlišujícími účinky, zápalných bomb, sudových bomb a bomb ničících bunkry v civilních oblastech a látek, které jsou v Úmluvě o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení uvedeny jako chemické zbraně; vzhledem k tomu, že nejsou dodržovány zásady obezřetnosti a proporcionality; vzhledem k tomu, že se záměrně útočí na civilní oblasti, školy, nemocnice, humanitární pracovníky a uprchlické tábory; vzhledem k tomu, že by zločiny proti lidskosti a válečné zločiny neměly zůstat nepotrestány;

vzhledem k tomu, že nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise s mandátem OSN pro Syrskou arabskou republiku shromáždila společně s lidskoprávními skupinami důkazy o tom, že syrská vláda uvěznila přinejmenším 200 000 osob v nelidských podmínkách; vzhledem k tomu, že v posledních letech tisíce Syřanů v syrských státních věznicích zemřely na následky mučení a onemocnění; vzhledem k tomu, že velmi často se objevují případy násilného zmizení a děsivého zneužívání vězňů; vzhledem k tomu, že syrské orgány se pokusily utajit informace o svých detenčních zařízeních, neboť odpírají přístup uznávaným mezinárodním organizacím pro monitorování podmínek zadržování; vzhledem k tomu, že Mezinárodnímu výboru Červeného kříže (MVČK) bylo od roku 2011 povoleno navštívit pouze několik věznic;

vzhledem k tomu, že je svět opakovaně otřesen brutálními činy Dá‘iš a dalších džihádistických skupin, brutálními popravami a nevýslovným sexuálním násilím, únosy, mučením, nucenými konverzemi a zotročováním žen a dívek; vzhledem k tomu, že pro teroristické útoky jsou verbovány a využívány děti; vzhledem k tomu, že Dá‘iš i nadále kontroluje velké části Sýrie a Iráku; vzhledem k tomu, že se Dá‘iš dopouští genocidy etnických a náboženských menšin, mimořádně krutého mučení a ničení kulturního dědictví; vzhledem k tomu, že existují vážné obavy ohledně dobrých životních podmínek obyvatel, kteří žijí v současné době v oblastech pod kontrolou Dá‘iš, a jejich možného nasazení coby lidských štítů během osvobozovacího tažení;

G.	vzhledem k tomu, že skupina Džabhat Fatah aš-Šám, dříve známá jako Džabhat an-Nusra, spojenec Al-Káidy v Sýrii, je teroristickou organizací, která pro Sýrii odmítá politickou transformaci a inkluzivní demokratickou budoucnost na základě dohody;

vzhledem k tomu, že Sýrie podepsala Římský statut Mezinárodního trestního soudu (ICC), který však neratifikovala; vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN Pan Ki-mun opakovaně vyzval Radu bezpečnosti OSN, aby situaci v Sýrii postoupila Mezinárodnímu trestnímu soudu; vzhledem k tomu, že Rusko a Čína blokují jakýkoli pokrok v otázce odpovědnosti v Sýrii tím, že vetují rezoluci Rady bezpečnosti, která by ICC udělila mandát pro vyšetřování hrůzných zločinů spáchaných během konfliktu v Sýrii; vzhledem k tomu, že Rusko se dne 16. listopadu 2016 rozhodlo zrušit svůj podpis Římského statutu; vzhledem k tomu, že tento nedostatek odpovědnosti je příčinou dalších zvěrstev a znásobuje utrpení obětí;

vzhledem k tomu, že všem zemím a stranám zapojeným do konfliktu musí být připomenuty jejich závazky vyplývající z rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2254 (2015), zejména jejich povinnost ukončit veškeré útoky na civilisty a civilní infrastrukturu a povinnost zajistit v celé zemi přístup k humanitární pomoci; vzhledem k tomu, že Evropská unie musí využít všech svých nástrojů, včetně uplatňování restriktivních opatření, aby zajistila plné dodržování této rezoluce všemi stranami;

J.	vzhledem k tomu, že EU je jedním z hlavních poskytovatelů humanitární pomoci lidem prchajícím před nevídaným násilím a zkázou v Sýrii; vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatečné jednoty na mezinárodní scéně je výrazně obtížnější dosáhnout ukončení války v Sýrii na základě dohody;

vyjadřuje znovu vážné znepokojení nad pokračujícími boji, bombardováním a zhoršenou humanitární situací v Sýrii; ostře odsuzuje veškeré útoky na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu, pokračující obléhání v Sýrii a nedostatečný přístup humanitárních pracovníků k Syřanům, kteří potřebují pomoc; vyzývá všechny strany konfliktu, aby umožnily humanitárním organizacím neomezený a trvalý přístup a dodávky zboží určeného pro pomoc v nouzi, zejména do obléhaných nebo obtížně přístupných oblastí; zdůrazňuje, že úmyslné odpírání potravy obyvatelstvu je podle mezinárodního humanitárního práva zakázáno, a naléhavě žádá všechny strany, aby okamžitě umožnily zdravotní evakuaci z východní části Aleppa a všech dalších obléhaných oblastí;

co nejostřeji odsuzuje zvěrstva a masivní porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, jichž se dopouštějí Asadovy jednotky za podpory Ruska a Íránu, i porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva ze strany nestátních ozbrojených teroristických skupin, zejména Dá‘iš, Džabhat Fatah aš-Šám/ Džabhat an-Nusra a dalších džihádistických skupin;

požaduje okamžité ukončení bombardování a nerozlišujících útoků na civilní obyvatelstvo; zdůrazňuje, že je třeba, aby všechny strany věnovaly maximální pozornost ochraně civilního obyvatelstva, bez ohledu na etnickou příslušnost nebo náboženské vyznání či přesvědčení, a aby přijaly v tomto směru veškerá náležitá opatření; rozhodně odsuzuje plošné odpalování velkého množství raket ozbrojenými opozičními skupinami na civilní předměstí západního Aleppa; zdůrazňuje, že podle zpráv bylo zraněno a zabito mnoho civilistů, včetně dětí; vyzývá všechny strany konfliktu, aby přijaly veškeré vhodné kroky k zajištění ochrany civilistů v souladu s mezinárodním právem, včetně ukončení útoků zaměřených na civilní zařízení, jako jsou lékařská střediska, školy a vodohospodářská zařízení, neprodlené demilitarizace těchto zařízení, vyhýbání se zakládání vojenských pozic v hustě obydlených oblastech a umožnění evakuace zraněných a všech civilistů, kteří si přejí opustit obléhané oblasti; zdůrazňuje, že syrský režim nese za ochranu syrského obyvatelstva hlavní odpovědnost;

oceňuje práci humanitárních pracovníků, kteří se snaží poskytovat velmi potřebnou pomoc, potraviny, vodu a léky osobám, které uvízly v oblasti konfliktu, a naléhavě vyzývá všechny strany konfliktu, aby zajistily bezpečný a neomezený přístup humanitárních agentur k těmto civilistům postiženým válkou;

vyzývá orgány EU a členské státy, aby poskytly plnou podporu OSN a Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW) v jejich snaze dále vést vyšetřování používání a ničení chemických zbraní všemi stranami konfliktu v Sýrii; důrazně trvá na tom, že osoby odpovědné za použití chemických zbraní musí být pohnány k odpovědnosti; podporuje prodloužení mandátu společného vyšetřovacího mechanismu OPCW, jehož cílem je určit odpovědnost za použití chemických zbraní v Sýrii;

vyjadřuje znepokojení nad nezákonným zadržováním, mučením, špatným zacházením, nucenými zmizeními a zabíjením zadržovaných osob ve vládních věznicích a tajných vazebních zařízeních provozovaných milicemi podporovanými ze zahraničí; vyzývá syrské orgány, které spravují tato vazební zařízení, aby skončily s veškerými popravami a nelidským zacházením;

požaduje okamžité propuštění všech svévolně zadržovaných osob a okamžité ukončení mučení a jiného špatného zacházení i praxe násilných zmizení, a to v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2139 ze dne 22. února 2014; požaduje okamžitý a neomezený přístup mezinárodních pozorovatelů zadržování – jako je MVČK –, aby mohli monitorovat situaci všech zadržovaných v Sýrii a poskytnout informace a podporu rodinám zadržovaných osob;

připomíná, že důrazně odsuzuje zvěrstva, která páchá Assadův režim, Dá‘iš, Džabhat Fatah aš-Šám / an-Nusra a další teroristické organizace a která lze považovat za závažné válečné zločiny a zločiny proti lidskosti; podporuje výzvu pěti států (Spojené státy, Francie, Německo, Itálie a Spojené království) a místopředsedkyně, vysoké představitelky, aby všechny ozbrojené skupiny bojující v Sýrii ukončily veškerou spolupráci s organizací Džabhat Fatah aš-Šám; zdůrazňuje význam účinného přerušení financování činnosti Dá‘iš, zatýkání zahraničních bojovníků a zastavení toku zbraní pro džihádistické skupiny; vyzývá syrskou opozici, aby se jednoznačně distancovala od těchto extremistických skupin a ideologie; připomíná, že by se úsilí mělo soustředit na porážku Dá‘iš a dalších skupin, které OSN označila za teroristické; požaduje přijetí opatření, která zabrání tomu, aby se k jednotlivcům, skupinám, podnikům a subjektům spojeným se skupinami, které OSN označila za teroristické, dostávala materiální a finanční pomoc;

opětovně vyzývá k tomu, aby osoby odpovědné za páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti nesly důsledky svého jednání a byly pohnány k odpovědnosti; zdůrazňuje, že osoby, které páchají zločiny namířené proti náboženským, etnickým a dalším skupinám a menšinám by také měly být postaveny před soud; je nadále přesvědčen, že v Sýrii není možné dosáhnout účinného řešení konfliktu ani trvalého míru, aniž by byla vyvozena odpovědnost za spáchané zločiny; zastává názor, že by otázka odpovědnosti za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti neměla být zpolitizována; povinnost dodržovat mezinárodní humanitární právo za všech okolností se vztahuje na všechny strany zapojené do konfliktu a kdokoli takové zločiny páchá, si musí být vědom toho, že dříve či později bude pohnán ke spravedlnosti;

10.

naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby zajistily, aby všechny osoby odpovědné za porušování mezinárodního práva v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva byly pohnány před spravedlnost prostřednictvím vhodných nestranných mezinárodních mechanismů trestního soudnictví nebo vnitrostátních soudů a prostřednictvím uplatnění zásady všeobecné soudní pravomoci; opakuje svou podporu pro postoupení případu Sýrie Mezinárodnímu trestnímu soudu, ale vzhledem k neschopnosti Rady bezpečnosti jednat o této otázce opakuje svou výzvu, aby EU a její členské státy stály v rámci Valného shromáždění OSN v čele úsilí a aby do doby, než bude případ postoupen Mezinárodnímu trestnímu soudu, prozkoumaly možnost zřízení soudu pro syrské válečné zločiny; s cílem podpořit usmíření zdůrazňuje význam syrské odpovědnosti za tento proces po skončení konfliktu;

11.

vítá a vyzdvihuje zásadní význam činnosti místních i mezinárodních organizací občanské společnosti při zajišťování důkazů o válečných zločinech, zločinech proti lidskosti a jiných zločinech, včetně ničení kulturního dědictví; vyzývá EU a její členské státy, aby těmto subjektům nadále poskytovaly veškerou pomoc;

12.

vyjadřuje politování nad rozhodnutím ruského prezidenta Vladimíra Putina opustit ICC, přičemž zároveň konstatuje, že Ruská federace ve skutečnosti nikdy Římský statut neratifikovala a že načasování rozhodnutí zpochybňuje důvěryhodnost této země a vede k závěrům ohledně její odhodlanosti dostát mezinárodní spravedlnosti;

13.

vítá závěry Rady o Sýrii ze dne 17. října 2016 a závěry Evropské rady o Sýrii ze dnů 20.–21. října 2016; podporuje výzvu EU k ukončení všech vojenských letů nad městem Aleppo, k okamžitému zastavení nepřátelských akcí, které je třeba monitorovat prostřednictvím účinného a transparentního mechanismu, k ukončení obléhání a k zaručení úplného, neomezeného a udržitelného přístupu k humanitární pomoci v celé zemi všemi stranami;

14.

vítá přezkum restriktivních opatření EU vůči Sýrii a jednotlivcům, kteří nesou společnou odpovědnost za represe proti civilnímu obyvatelstvu v zemi; zdůrazňuje, že by EU měla zvážit všechny dostupné možnosti, včetně bezletové zóny nad městem Aleppo, jak vyvodit důsledky za nejodpornější případy porušování lidských práv a zneužívání všemi pachateli, budou-li zvěrstva a hrubé nerespektování humanitárního práva pokračovat;

15.

žádá, aby všichni dodržovali právo etnických a náboženských menšin v Sýrii, včetně křesťanů, i nadále žít důstojně, rovnoprávně a bezpečně ve své historické a tradiční domovině a neomezeně a svobodně vyznávat své náboženství a přesvědčení, aniž by byly vystavovány jakémukoli nátlaku, násilí nebo diskriminaci; podporuje mezináboženský dialog s cílem propagovat vzájemné porozumění a potlačovat fundamentalismus;

16.

naléhavě vyzývá všechny členy mezinárodní skupiny na podporu Sýrie, aby obnovili jednání, která by usnadnila nastolení stabilního příměří, a aby intenzivněji hledali trvalé politické řešení situace v Sýrii; zdůrazňuje, že regionální aktéři, a zejména sousední země, nesou zvláštní odpovědnost;

17.

znovu vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku k obnovení úsilí o vytvoření společné strategie EU pro Sýrii; vítá a plně podporuje nedávné diplomatické iniciativy místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové, v souladu s mandátem Evropské rady, jejichž cílem je přivést strany konfliktu zpět k jednacímu stolu a obnovit politický proces v Ženevě; bere se zájmem na vědomí regionální jednání, která vedla společně s Íránem a Saúdskou Arábii, a považuje její činnost za přidanou hodnotu a užitečný příspěvek k úsilí zvláštního vyslance OSN Staffana de Mistury; naléhavě vyzývá všechny strany zapojené do konfliktu, aby v očekávání nového a stabilního příměří, jehož součástí by měla být ujednání zajišťující v Sýrii přechodný soudní systém pro období po ukončení konfliktu, co nejdříve obnovily a zintenzivnily politická jednání; zdůrazňuje, že by tato mírová jednání měla vést k zastavení nepřátelských akcí a k politické transformaci, která bude vedena a kontrolována samotnými Syřany; zdůrazňuje úlohu, kterou může EU hrát při obnově po skončení konfliktů a při usmíření;

18.

opakuje svou plnou podporu humanitární iniciativě EU pro Aleppo a naléhavě vyzývá všechny strany, aby usnadnily její provádění;

19.

vítá priority partnerství a dohody s Jordánskem na období 2016–2018 a Libanonem na období 2016–2020; konstatuje, že tyto dohody představují rámec, prostřednictvím kterého se vzájemné závazky přijaté dne 4. února 2016 na londýnské konferenci na podporu Sýrie a okolního regionu převádějí do konkrétních opatření; bere na vědomí rostoucí finanční potřeby a setrvalý nedostatek financování, pokud se jedná o humanitární pomoc poskytovanou zemím sousedícím se Sýrií; vyzývá členské státy EU, aby splnily své závazky a poskytly potřebnou podporu OSN, jejím specializovaným agenturám a dalším humanitárním organizacím při poskytování humanitární pomoci milionům Syřanů, kteří jsou vysídleni jak interně, tak i v hostitelských zemích a komunitách;

20.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU, Organizaci spojených národů, členům mezinárodní skupiny na podporu Sýrie a všem stranám zapojeným do konfliktu.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0382.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/96

P8_TA(2016)0451

Přistoupení EU k Istanbulské úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám (2016/2966(RSP))

(2018/C 224/16)

Evropský parlament,

—	s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 8, 19, 157 a 216 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—	s ohledem na články 21, 23, 24 a 25 Listiny základních práv Evropské unie,

—	s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking + 5 (2000), Peking + 10 (2005), Peking + 15 (2010) a Peking + 20 (2015),

—

s ohledem na ustanovení právních nástrojů Organizace spojených národů v oblasti lidských práv, zejména těch, které se týkají práv žen, jako je např. Charta OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen a její opční protokol, Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a zásada jejich nenavracení zakotvená v této úmluvě a Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením,

—	s ohledem na čl. 11 odst. 1 písm. d) Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, která byla přijata rezolucí Valného shromáždění OSN č. 34/180 dne 18. prosince 1979,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015 (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách (2), na své usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách (3) a na své usnesení ze dne 6. února 2013 o 57. zasedání Komise OSN pro postavení žen: Odstraňování a prevence všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách (4),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách (5),

—	s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020), který přijala Rada Evropské unie v březnu 2011,

—	s ohledem na hlavní směry EU týkající se násilí páchaného na ženách a boje proti všem formám diskriminace žen,

—	s ohledem na posouzení evropské přidané hodnoty (6),

—	s ohledem na program Práva, rovnost a občanství na období 2014–2020,

—	s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 3. prosince 2015 s názvem „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“ (SWD(2015)0278),

—	s ohledem na prohlášení týmu složeného ze tří předsednictví EU (Nizozemsko, Slovensko, Malta) ze dne 7. prosince 2015 o rovnosti žen a mužů,

—	s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva s názvem „Násilí na ženách: průzkum napříč EU“ zveřejněnou v březnu 2014,

—	s ohledem na směrnici 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu (7),

—	s ohledem na směrnici 2011/99/EU o evropském ochranném příkazu (8) a na nařízení (EU) č. 606/2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech (9),

—	s ohledem na směrnici 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a ochraně obětí (10) a na směrnici 2011/92/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV (11),

—	s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva),

—	s ohledem na plán Komise pro možné přistoupení EU k Istanbulské úmluvě z října 2015,

—	s ohledem na návrhy rozhodnutí Rady o podpisu a uzavření, jménem Evropské unie, Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách, které předložila Komise (COM(2016)0111 a COM(2016)0109),

—	s ohledem na otázku Radě a Komisi o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám (O-000121/2016 – B8-1805/2016 a O-000122/2016 – B8-1806/2016),

—	s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní hodnotou EU zakotvenou ve Smlouvách a v Listině základních práv, kterou se EU zavázala prosazovat ve všech svých činnostech, a vzhledem k tomu, že strategický cíl rovnosti žen a mužů je zásadní pro dosažení celkových cílů strategie Evropa 2020 pro růst, zaměstnanost a sociální začlenění;

vzhledem k tomu, že právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace je základním právem uznaným ve Smlouvách Evropské unie a je pevně zakotveno v evropské společnosti, a vzhledem k tomu, že toto právo má zásadní význam pro její další rozvoj a mělo by být uplatňováno v právních předpisech, praxi, judikatuře i běžném životě;

vzhledem k tomu, že ve směrnici 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, je násilí na základě pohlaví definováno jako násilí, které je vůči určité osobě směrováno z důvodu jejího pohlaví, pohlavní identity nebo vyjádření pohlavní identity nebo které má nepřiměřený dopad na osoby určitého pohlaví; vzhledem k tomu, že ve vztahu k obětem může vést k fyzické, sexuální, emoční nebo psychologické újmě nebo k ekonomickým ztrátám a zároveň mít dopad na jejich rodiny, příbuzné a společnost jako celek; vzhledem k tomu, že násilí na základě pohlaví je extrémní formou diskriminace a představuje porušení základních práv a svobod oběti, což je jak příčinou, tak následkem genderových rozdílů; vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách a dívkách zahrnuje násilí ve vztazích s blízkými osobami, sexuální násilí (včetně znásilnění, sexuálních útoků a obtěžování), obchodování s lidmi, otroctví, včetně nových forem zneužívání žen a dívek na internetu, a různé podoby škodlivých praktik, jako jsou nucené sňatky, mrzačení ženských pohlavních orgánů a takzvané „zločiny ze cti“;

vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách a násilí na základě pohlaví je v EU stále široce rozšířeným jevem; vzhledem k tomu, že průzkum Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2014 o násilí páchaném na ženách naznačuje, ve shodě s ostatními existujícími studiemi, že jedna třetina všech žen v Evropě se setkala s fyzickými nebo sexuálními projevy násilí nejméně jednou za svůj dospělý život, 20 % mladých žen (ve věku 18–29 let) se setkalo s online obtěžováním, jedna pětina žen (18 %) se setkala s nebezpečným pronásledováním (stalking), jedna dvacetina byla znásilněna a více než desetina se setkala se sexuálním násilím vyznačujícím se neprojevením souhlasu z jejich strany či použitím síly; vzhledem k tomu, že tento průzkum vysvětluje také to, že většina násilných činů není oznámena orgánům, což ukazuje, že kromě správních statistik mají pro získání úplného obrazu o různých druzích násilí páchaného na ženách zásadní význam šetření viktimizace; vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí další opatření na povzbuzení žen, které se stanou obětí násilí, aby svoji zkušenost oznámily a vyhledaly pomoc, i na zajištění toho, aby poskytovatelé služeb byli schopni vyhovět potřebám obětí a informovat je o jejich právech a existujících druzích podpory;

vzhledem k tomu, že podle posouzení evropské přidané hodnoty se roční náklady EU na opatření v souvislosti s násilím páchaným na ženách a násilím na základě pohlaví odhadují na 228 miliard EUR v roce 2011 (tj. 1,8 % HDP EU), z čehož 45 miliard EUR ročně připadá na výdaje na veřejné a státní služby a 24 miliard EUR představuje ušlý ekonomický výkon;

vzhledem k tomu, že Komise ve svém Strategickém závazku ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019 zdůraznila, že násilí páchané na ženách a násilí na základě pohlaví je klíčovým problémem, který ničí zdraví a dobrou životní pohodu žen, jejich pracovní život, finanční nezávislost a ekonomické postavení, a je nutné jej řešit, aby se dosáhlo skutečné rovnosti žen a mužů;

vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách je příliš často považováno za soukromou záležitost a je příliš snadno tolerováno; vzhledem k tomu, že se ve skutečnosti jedná o porušení základních práv a závažný trestný čin, který musí být jako takový potrestán; vzhledem k tomu, že beztrestnost pachatelů musí skončit, aby se přerušil škodlivý kruh mlčení a samoty obklopující ženy a dívky, které se stanou obětí násilí;

vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách a násilí na základě pohlaví nelze odstranit jediným zásahem, lze je však dostat do povědomí veřejnosti, významně omezit a zmírnit jeho důsledky kombinací různých činností v oblasti infrastruktury, právní úpravy, soudnictví, represivních složek, kultury, vzdělávání, sociální péče, zdravotnictví nebo jiných speciálních služeb;

vzhledem k tomu, že kvůli různým faktorům, jako je etnická příslušnost, náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdraví, osobní stav, bydlení, migrační status, věk, zdravotní postižení, třída, sexuální orientace, pohlavní identita a vyjádření pohlavní příslušnosti, mohou mít ženy specifické potřeby a být více ohrožené mnohačetnými projevy diskriminace, což znamená, že by se jim mělo dostat zvláštní ochrany;

vzhledem k tomu, že přijetí hlavních směrů EU týkajících se násilí páchaného na ženách a boje proti všem formám diskriminace žen, stejně jako zvláštní kapitola strategického rámce EU pro lidská práva a demokracii a akčního plánu EU věnovaná ochraně žen před násilím na základě pohlaví, jsou projevem jasné politické vůle na straně EU učinit práva žen prioritou a přijmout v této oblasti dlouhodobá opatření; vzhledem k tomu, že soudržnost mezi vnitřními a vnějšími aspekty politik v oblasti lidských práv může někdy odhalit rozpor mezi slovy a činy;

vzhledem k tomu, že občané a rezidenti nejsou v EU proti násilí na základě pohlaví chráněni stejně, a to kvůli chybějícímu soudržnému rámci, odlišným politikám a právním úpravám napříč členskými státy, pokud jde mimo jiné o definici trestných činů a působnosti právních předpisů, a jsou tudíž proti násilí chráněni méně;

L.	vzhledem k tomu, že dne 4. března 2016 Komise navrhla, aby EU přistoupila k Istanbulské úmluvě, prvnímu právně závaznému nástroji pro prevenci a potírání násilí vůči ženám na mezinárodní úrovni;

M.	vzhledem k tomu, že všechny členské státy EU úmluvu podepsaly, ale jen čtrnáct ji ratifikovalo;

N.	vzhledem k tomu, že ratifikací Úmluvy se nedosáhne výsledků, aniž by se zaručilo řádné vymáhání a přiměřené finanční a lidské zdroje na předcházení násilí páchaného na ženách a násilí na základě pohlaví a boj proti němu a na ochranu obětí;

vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva zaujímá holistický přístup a zabývá se otázkou násilí páchaného na ženách a dívkách a násilí na základě pohlaví ze široké škály různých hledisek, jako je prevence, boj proti diskriminaci, trestněprávní opatření pro boj proti beztrestnosti, ochrana a podpora obětí, ochrana dětí, ochrana žadatelek o azyl a uprchlic či lepší shromažďování údajů; vzhledem k tomu, že tento přístup obnáší přijetí integrovaných politik a propojení opatření v různých oblastech prováděných několika zúčastněnými stranami (justiční, policejní a sociální orgány, nevládní organizace, místní a regionální sdružení, vlády atd.), a to na všech úrovních správy;

P.	vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva je smíšenou dohodou, která umožňuje přistoupení EU paralelně k přistoupení členských států, neboť EU má pravomoci v oblastech, mezi něž patří práva obětí a ochranné příkazy, azyl a migrace, jakož i justiční spolupráce v trestních věcech;

připomíná, že Komise je podle článku 2 SEU a podle Listiny základních práv povinna zaručovat, prosazovat a přijímat opatření ve prospěch rovnosti žen a mužů;

vítá návrh Komise podepsat Istanbulskou úmluvu a dokončit přistoupení EU, ale vyjadřuje politování nad tím, že jednání v Radě nepostupují stejnou rychlostí;

vyzdvihuje, že přistoupení EU zaručí soudržný evropský právní rámec pro předcházení a potírání násilí páchaného na ženách a násilí na základě pohlaví a pro ochranu obětí násilí; zdůrazňuje, že umožní větší soudržnost a efektivnost vnitřních a vnějších politik EU, zajistí lepší sledování, výklad a provádění právních předpisů EU, programů i fondů souvisejících s Úmluvou, jakož i přiměřenější a lepší shromažďování srovnatelných rozdělených údajů o násilí páchaném na ženách a násilí na základě pohlaví na úrovni EU a posílí odpovědnost EU na mezinárodní úrovni; dále zdůrazňuje, že přistoupení EU obnoví politický tlak na členské státy, aby tento nástroj ratifikovaly;

vyzývá Radu a Komisi, aby urychlily jednání o podpisu a uzavření Istanbulské úmluvy;

podporuje přistoupení EU k Istanbulské úmluvě na rozsáhlém základě a bez výhrad;

vyzývá Komisi a Radu, aby zajistily, že Parlament bude po přistoupení EU k Istanbulské úmluvě plně zapojen do procesu jejího monitorování, jak stanoví článek 218 SFEU;

připomíná, že přistoupení EU k Istanbulské úmluvě nezbavuje členské státy nutnosti ratifikovat Úmluvu na vnitrostátní úrovni; vyzývá proto všechny členské státy, které tak ještě neučinily, aby Istanbulskou úmluvu co nejrychleji ratifikovaly;

vyzývá členské státy, aby zajistily řádné vymáhání a přidělily přiměřené finanční a lidské zdroje na předcházení a potírání násilí páchaného na ženách a násilí na základě pohlaví a na ochranu obětí;

domnívá se, že úsilí EU o vymýcení násilí páchaného na ženách a dívkách musí být součástí komplexního plánu pro boj proti všem druhům genderových rozdílů; žádá strategii EU pro boj proti násilí páchanému na ženách a násilí na základě pohlaví;

10.

vyzývá Komisi, jako již dříve ve svém usnesení ze dne 25. února 2014 obsahujícím doporučení k boji proti násilí páchanému na ženách, aby předložila návrh právního aktu, který zajistí vytvoření soudržného systému shromažďování statistických údajů a posílený postup členských států v oblasti předcházení všem formám násilí páchaného na ženách a dívkách a násilí páchaného na základě pohlaví a jeho stíhání a umožnit nízkoprahový přístup ke spravedlnosti;

11.

žádá Radu, aby aktivovala překlenovací ustanovení, tj. aby jednomyslně přijala rozhodnutí určující násilí páchané na ženách a dívkách (a jiné druhy násilí páchaného na základě pohlaví) jako oblast trestné činnosti uvedené v čl. 83 odst. 1 SFEU;

12.

uznává velmi důležitou práci odvedenou organizacemi občanské společnosti při předcházení a potírání násilí páchaného na ženách a dívkách a pomoci obětem násilí;

13.

vyzývá členské státy a zúčastněné strany, aby ve spolupráci s Komisí a nevládními organizacemi a organizacemi občanské společnosti zabývajícími se právy žen pomáhaly šířit informace o Úmluvě, programech a v jejich rámci dostupném financování pro boj proti násilí páchanému na ženách a pro ochranu obětí;

14.

vyzývá Komisi a Radu, aby spolupracovaly s Parlamentem a sledovaly pokrok učiněný v oblasti rovnosti žen a mužů a žádá tým složený ze tří předsednictví, aby vyvinul značné úsilí k dosažení svých závazků v této oblasti; žádá summit EU o rovnosti žen a mužů a právech žen a dívek, kde by se obnovily závazky;

15.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států a Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy.

(1) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 2.

(2) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 53.

(3) Úř. věst. C 296 E, 2.10.2012, s. 26.

(4) Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 8.

(5) Přijaté texty, P7_TA(2014)0126.

(6) PE 504.467.

(7) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.

(8) Úř. věst. L 338, 21.12.2011, s. 2.

(9) Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 4.

(10) Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.

(11) Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/101

P8_TA(2016)0452

Činnost evropského veřejného ochránce práv v roce 2015

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2015 (2016/2150(INI))

(2018/C 224/17)

Evropský parlament,

—	s ohledem na výroční zprávu o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2015,

—	s ohledem na článek 15 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—	s ohledem na článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—	s ohledem na článek 258 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—	s ohledem na článek 11 Listiny základních práv Evropské unie,

—	s ohledem na článek 41 Listiny základních práv Evropské unie,

—	s ohledem na článek 42 Listiny základních práv Evropské unie,

—	s ohledem na článek 43 Listiny základních práv Evropské unie,

—	s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

—	s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (1),

—	s ohledem na Evropský kodex řádné správní praxe, který Evropský parlament přijal 6. září 2001 (2),

—	s ohledem na rámcovou dohodu o spolupráci mezi Evropským parlamentem a evropským veřejným ochráncem práv dne 15. března 2006, která vstoupila v platnost dne 1. dubna 2006,

—	s ohledem na zásady transparentnosti a integrity lobbistické činnosti, jež vydala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD),

—	s ohledem na svá předchozí usnesení o činnosti evropského veřejného ochránce práv,

—	s ohledem na čl. 220 odst. 2 druhou a třetí větu jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Petičního výboru (A8-0331/2016),

A.	vzhledem k tomu, že výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2015 byla oficiálně předložena předsedovi Evropského parlamentu dne 3. května 2016 a že evropská veřejná ochránkyně práv Emily O’Reillyová dne 20. června 2016 v Bruselu předložila tuto zprávu Petičnímu výboru;

B.	vzhledem k tomu, že článek 15 SFEU uvádí, že s cílem podpořit řádnou správu věcí veřejných a zajistit účast občanské společnosti jednají orgány, instituce a jiné subjekty Unie co nejotevřeněji;

C.	vzhledem k tomu, že článek 24 SFEU stanovuje zásadu, že každý občan Unie se může obracet na veřejného ochránce práv ustanoveného v souladu s článkem 228 SFEU;

D.	vzhledem k tomu, že na základě článku 228 SFEU je evropský veřejný ochránce práv oprávněn přijímat stížnosti týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí;

E.	vzhledem k tomu, že článek 258 SFEU stanovuje úlohu Komise jakožto strážkyně Smluv; vzhledem k tomu, že nesplnění nebo zanedbání této povinnosti by se mohlo považovat za nesprávný úřední postup;

F.	vzhledem k tomu, že podle článku 298 SFEU „se orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu“ a že tentýž článek umožňuje, aby za tímto účelem byla v sekundárním právu formou nařízení zakotvena konkrétní ustanovení použitelná na celou správu EU;

G.	vzhledem k tomu, že v článku 41 Listiny základních práv je stanoveno, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“;

vzhledem k tomu, že článek 43 Listiny stanoví, že „každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo obracet se na veřejného ochránce práv v případě nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Společenství, s výjimkou Soudního dvora a Soudu prvního stupně při výkonu jejich soudních pravomocí“;

I.	vzhledem k tomu, že úřad evropského veřejného ochránce práv zřízený Maastrichtskou smlouvou oslavil v roce 2015 dvacet let své existence a od roku 2005 zpracoval celkem 48 840 stížností;

J.	vzhledem k tomu, že podle bleskového průzkumu Eurobarometr z října 2015 věnovaného právům vyplývajícím z občanství EU 83 % evropských občanů ví o svém právu podat stížnost u Komise, Evropského parlamentu či evropského veřejného ochránce práv;

vzhledem k tomu, že nesprávný úřední postup se podle evropského veřejného ochránce práv definuje jako špatná nebo nedostatečná správa, k níž dochází, pokud určitý orgán nebo veřejný subjekt nejedná v souladu s právem, pravidlem či principem, který je pro něj závazný, nerespektuje zásady řádné správy nebo porušuje lidská práva;

L.	vzhledem k tomu, že účelem kodexu řádné správní praxe je předcházet tomu, aby docházelo k nesprávným úředním postupům; vzhledem k tomu, že tento nástroj je pro svou nezávaznost užitečný pouze omezeně;

M.	vzhledem k tomu, že pro získání legitimity a důvěry v to, že rozhodnutí se zakládají na celkovém veřejném zájmu, je zásadní vysoká transparentnost;

N.	vzhledem k tomu, že neprůhlednost při projednávání záležitostí, jež mají výrazné dopady na socioekonomický model EU a často také významné důsledky v oblasti veřejného zdraví a životního prostředí, vyvolává nedůvěru občanů a veřejného mínění obecně;

vzhledem k tomu, že při odhalování případů nesprávného úředního postupu a někdy dokonce případů politické korupce hrají klíčovou úlohu oznamovatelé (whistlebloweři); vzhledem k tomu, že takovéto případy hrubě podrývají kvalitu naší demokracie; vzhledem k tomu, že oznamovatelé se mnohdy následně potýkají s vážnými potížemi a příliš často čelí negativním osobním důsledkům na mnoha úrovních – mohou být postiženi nejen v zaměstnání, ale také trestněprávně; vzhledem k tomu, že chybí opatření, která by je následně chránila, a tyto špatné zkušenosti tudíž mohou odradit jednotlivce od toho, aby v budoucnu jednali v souladu s etickými zásadami a oznamovali případy protiprávních postupů;

P.	vzhledem k tomu, že v roce 2014 bylo vyhověno 90 % rozhodnutí a doporučení úřadu evropského veřejného ochránce práv, což je o 10 % více než v roce 2013;

Q.	vzhledem k tomu, že šetření, jež v roce 2015 zahájil veřejný ochránce práv z vlastního podnětu, je možné přiřadit k těmto hlavním tématům: transparentnost v rámci orgánů EU, etické otázky, účast občanů na procesu rozhodování EU, pravidla hospodářské soutěže EU a základní práva;

R.	vzhledem k tomu, že Petiční výbor je řádným členem Evropské sítě veřejných ochránců práv; vzhledem k tomu, že výbor v této funkci obdržel od evropského veřejného ochránce práv 42 stížností k dalšímu zpracování v podobě petic;

schvaluje výroční zprávu za rok 2015, kterou předložil evropský veřejný ochránce práv;

blahopřeje Emily O’Reillyové za to, že odvádí skvělou práci, při níž projevuje neúnavné úsilí o zlepšení kvality služeb, jež evropská správa nabízí občanům; uznává důležitost transparentnosti jakožto klíčového prvku k získání důvěry a řádné správy, což také dokazuje vysoké procento stížností týkajících se právě transparentnosti (22,4 %), která se tímto staví na první místo mezi řešenými tématy; uznává význam strategických šetření při zajišťování řádné správy a podporuje ta šetření, která v této oblasti úřad evropského veřejného ochránce práv již provedl;

vítá, že evropský veřejný ochránce práv soustavně usiluje o zvýšení transparentnosti v jednáních o TTIP a předkládá za tím účelem návrhy Komisi; oceňuje, že Komise v reakci na to vydává množství dokumentů o TTIP a že prosadila transparentnost jako jeden ze tří pilířů své nové obchodní strategie; opětovně zdůrazňuje, že je zapotřebí posílená transparentnost v mezinárodních jednáních, jako jsou jednání o TTIP, CETA a další, jelikož s žádostmi o ni se na Petiční výbor obrací mnoho znepokojených občanů; vyzývá v této souvislosti k většímu a širšímu úsilí o zachování důvěry evropských občanů;

vyzývá evropského veřejného ochránce práv, aby prošetřil, v jakém rozsahu jsou tyto zabezpečené čítárny v souladu s právem na přístup k dokumentům a se zásadami řádné správy;

připomíná, že nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise vychází ze zásady „co nejširšího přístupu“; zdůrazňuje tedy, že transparentnost a úplný přístup k dokumentům orgánů EU se musí stát pravidlem, aby občané mohli plně uplatňovat svá demokratická práva; zdůrazňuje, že výjimky z tohoto pravidla musí být správně vykládány při zohlednění převládajícího veřejného zájmu na šíření informací, na požadavcích demokracie, včetně užšího zapojení účasti občanů do rozhodovacího procesu, legitimity administrativy, efektivity a odpovědnosti vůči občanům, jak již stanovil Evropský soudní dvůr;

vybízí Komisi a členské státy, aby evropského veřejného ochránce práv zmocnily k vydávání prohlášení o nedodržení nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise ze strany různých orgánů EU, pokud se na tyto dokumenty nevztahuje článek 4 a čl. 9 odst. 1 uvedeného nařízení; podporuje myšlenku, aby veřejný ochránce práv měl poté, co provede šetření ve věci nedodržení uvedeného nařízení, pravomoc vydat rozhodnutí o zveřejnění příslušných dokumentů;

vyjadřuje politování nad tím, že revize nařízení (ES) č. 1049/2001 uvázla na mrtvém bodě; domnívá se, že by se v ní mělo bez dalšího prodlení pokračovat, jelikož toto nařízení již neodpovídá současné právní situaci a institucionálním postupům;

uznává, že rozhodovací proces EU musí být transparentní, a podporuje evropského veřejného ochránce práv, aby prošetřoval neformální jednání mezi třemi hlavními evropskými institucemi („trialogy“) a zahajoval veřejné konzultace na toto téma; souhlasí, aby se dokumenty související s trialogy zveřejňovaly s patřičným ohledem na články 4 a 9 nařízení (ES) č. 1049/2001;

vyjadřuje politování nad tím, že Vyšetřovací výbor pro měření emisí v automobilovém průmyslu Evropského parlamentu (EMIS) obdržel od Komise neúplnou dokumentaci, v níž chybí informace, které Komise považovala za nepodstatné; vyzývá Komisi, aby ve své činnosti zajistila co největší přesnost a plnou transparentnost, pokud jde o poskytované dokumenty, a to plně v souladu se zásadou loajální spolupráce, aby mohl výbor EMIS plně a účinně vykonávat své vyšetřovací pravomoci;

10.

podporuje evropského veřejného ochránce práv v jeho odhodlání zvyšovat transparentnost a splňovat vysoké normy správy v činnosti Evropské centrální banky, především jakožto členky trojky/čtyřky, která dohlíží na programy fiskální konsolidace v zemích EU; vítá rozhodnutí ECB zveřejňovat seznamy schůzí členů Výkonné rady; podporuje nové obecné zásady pro pronášení projevů a stanovení „období klidu“ v souvislosti s citlivými informacemi o trhu před zasedáními Rady guvernérů;

11.

upozorňuje na status ECB jakožto měnového orgánu a zároveň poradního člena trojky/čtyřky a vyzývá evropského veřejného ochránce práv, aby zaručoval zájem na řádné správě jednoho z nejdůležitějších finančních orgánů Evropy;

12.

vybízí k ještě větší transparentnosti při zasedáních Euroskupiny, jež půjde až za kroky, které její předseda po zásahu evropského veřejného ochránce práv již podnikl;

13.

schvaluje šetření veřejného ochránce práv ohledně skladby odborných skupin Komise a transparentnosti jejich činnosti; bere na vědomí úsilí Komise o zpřístupnění těchto skupin veřejnosti a zdůrazňuje, že je nutné zabezpečit plnou transparentnost; opakuje svou výzvu Radě a jejím přípravným orgánům, aby se co nejdříve připojily k rejstříku lobbistů a zvýšily transparentnost své práce;

14.

podporuje veřejného ochránce práv v jeho úsilí o zvýšení transparentnosti lobbingu; vyjadřuje politování nad tím, že se Komise zdráhá zveřejnit podrobné informace ze schůzek s lobbisty z tabákového průmyslu; naléhavě Komisi vyzývá, aby zajistila plnou transparentnost své interní činnosti, a získala si tak větší důvěru veřejnosti;

15.

vyzývá Komisi, aby veřejnosti zpřístupnila zdarma a v naprosto srozumitelné podobě veškeré informace o vlivu lobbistů a zřídila za tímto účelem jednotnou centralizovanou internetovou databázi;

16.

vyzývá Komisi, aby do roku 2017 předložila návrh právně závazného a v plném rozsahu povinného rejstříku lobbistů, kterým se odstraní všechny mezery a dosáhne se plně závazného rejstříku všech lobbistů;

17.

podporuje úsilí o zavedení pokynů k transparentnosti lobbingu, a to nejen pro orgány EU, ale také pro vnitrostátní správy;

18.

upozorňuje na obavy občanů ohledně způsobu, jakým Komise vede řízení o nesplnění povinnosti před Soudním dvorem Evropské unie, a ohledně nedostatečné transparentnosti příslušných kroků tohoto postupu; zdůrazňuje, že právo na řádnou správu, jak ji stanoví článek 41 Listiny základních práv, zahrnuje povinnost uvést v případě, že se Komise rozhodne nezahájit řízení o nesplnění povinnosti před Evropským soudním dvorem, dostatečné důvody k tomuto rozhodnutí; vítá strategické šetření evropského veřejného ochránce práv ve věci systémových problémů, které se vyskytují v projektu EU Pilot;

19.

vítá skutečnost, že veřejný ochránce práv zahájil šetření (Věc OI/5/2016/AB) způsobů, jakými Komise ve své roli strážkyně Smluv řeší v rámci postupů projektu EU Pilot stížnosti na nesplnění povinnosti; připomíná předchozí žádost Petičního výboru o zpřístupnění dokumentů k projektu EU Pilot a k řízením o nesplnění povinnosti, jelikož petice často odkazují na zahájení takových postupů;

20.

vítá, že evropský veřejný ochránce práv pokračuje ve vyšetřování případů tzv. „otáčivých dveří“ v Komisi; oceňuje skutečnost, že Komise v důsledku tohoto vyšetřování poskytuje větší množství informací o vyšších úřednících, kteří odešli za prací v soukromém sektoru; vybízí k častějšímu zveřejňování jmen takových osob a dalších údajů o nich; doufá, že i ostatní evropské instituce a agentury budou postupovat stejně; vítá ochotu Komise zveřejňovat informace o činnosti bývalých komisařů po odchodu z funkce; vyjadřuje velké znepokojení nad tím, že bývalý předseda Komise Barroso byl jmenován poradcem a předsedou bez výkonných pravomocí u společnosti Goldman Sachs International; vyzývá veřejného ochránce práv, aby zahájil strategické šetření toho, jak Komise řeší Barrosův případ otáčivých dveří, a aby vypracoval doporučení pro revizi kodexu chování v souladu se zásadami řádné správy a s požadavky uvedenými v článku 245 SFEU;

21.

připomíná, že střet zájmů má širší rozsah a netýká se jen případů „otáčivých dveří“; zdůrazňuje, že k dosažení řádné správy a k zajištění důvěryhodnosti procesu rozhodování v politických a technických otázkách je zásadní účinně vyřešit všechny zdroje střetu zájmů; domnívá se, že zvláště na úrovni EU je třeba vypracovat pevné normy a konkrétní opatření, které zaplaší veškeré pochybnosti o jakémkoli střetu zájmů, pokud jde o přijímání kandidátů do funkcí v institucích, agenturách a subjektech Unie;

22.

vítá skutečnost, že v roce 2015 zavedly všechny orgány EU vnitřní pravidla pro ochranu oznamovatelů v souladu s čl. 22 písmeny a) až c) služebního řádu, čímž podpořily regulované oznamování; konstatuje, že ochrana oznamovatelů proti odvetným opatřením by mohla být účinnější; za tímto účelem naléhavě vyzývá k přijetí společných pravidel na podporu oznamování a k zavedení minimálních záruk a ochranných opatření pro oznamovatele;

23.

žádá, aby byla otázka oznamování upravena směrnicí, která stanoví vhodné cesty a postupy k ohlašování jakýchkoli podob protiprávního jednání a rovněž minimální vhodné záruky a právní ochranná opatření pro oznamovatele jak ve veřejném, tak i v soukromém sektoru;

24.

vítá, že v agentuře Frontex byl zaveden mechanismus pro podávání stížností na případná porušení základních práv, a to na základě stále probíhajícího šetření, které vede veřejný ochránce práv ve věci postupů používaných agenturou Frontex a členskými státy při společných nucených návratech nelegálních imigrantů; oceňuje, že takový mechanismus byl zaveden v novém nařízení o Evropské pohraniční a pobřežní stráži;

25.

oceňuje, že evropský veřejný ochránce práv vyšetřuje soulad jednání členských států s Listinou základních práv, pokud jde o provádění činností financovaných z fondů EU, jako jsou projekty na zařazování zdravotně postižených osob spíše do ústavů nežli do společnosti; naléhavě vyzývá evropského ochránce práv, aby v takových vyšetřováních pokračoval, aby se u projektů zajistila transparentnost a přidaná hodnota;

26.

vítá spolupráci mezi veřejným ochráncem práv a Evropským parlamentem uvnitř rámce EU pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, zejména jejich výzvy k plnému provádění Úmluvy na úrovni EU a k poskytování dostatečných finančních prostředků pro tuto oblast; opakuje, že plně podporuje provádění této Úmluvy, a vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly její plné provádění na úrovni EU;

27.

podporuje úsilí veřejného ochránce práv o to, aby se případy diskriminace, práva menšinových skupin a práva starších osob řešily na semináři Evropské sítě veřejných ochránců práv na téma „Veřejní ochránci práv proti diskriminaci“;

28.

podporuje úsilí veřejného ochránce práv o zajištění nestrannosti v rozhodovacím procesu Komise v záležitostech týkajících se hospodářské soutěže;

29.

uznává, že právo občanů vyjadřovat se k tvorbě politik EU je nyní důležitější než kdykoli předtím; vítá pokyny navržené veřejným ochráncem práv ke zlepšení fungování evropské občanské iniciativy, zejména v oblastech, kde má Komise pádné argumenty pro zamítnutí evropské občanské iniciativy; uznává nicméně, že existují značné nedostatky, které je třeba zvážit a vyřešit, má-li být evropská občanská iniciativa účinnější; trvá na tom, že větší podíl občanů na určování politik EU zvýší důvěryhodnost evropských orgánů;

30.

kladně hodnotí nepřetržitý dialog a úzké vazby veřejného ochránce práv s mnoha orgány EU, včetně Evropského parlamentu, a dalšími subjekty s cílem zajistit spolupráci a soudržnost v oblasti správy; oceňuje také úsilí veřejného ochránce práv o trvalou a otevřenou komunikaci s Petičním výborem;

31.

uznává, že je třeba, aby agentury EU dodržovaly stejně vysoké standardy transparentnosti, odpovědnosti a etiky jako všechny ostatní orgány; oceňuje význam práce evropského veřejného ochránce práv v řadě agentur po celé EU; podporuje návrh předložený Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA), aby žadatelé o registraci prokázali, že učinili vše pro to, aby se vyhnuli testování na zvířatech, a poskytli informace o tom, jak se lze testování na zvířatech vyhnout;

32.

podporuje doporučení veřejného ochránce práv, aby Evropský úřad pro bezpečnost potravin provedl revizi svých pravidel a postupů v souvislosti se střety zájmů s cílem zajistit řádné veřejné konzultace a účast veřejnosti;

33.

připomíná, že veřejný ochránce práv má také možnost, a tudíž i povinnost, kontrolovat činnost Parlamentu v jeho úsilí o zajištění řádné správy pro občany EU;

34.

vyzývá k účinnému zkvalitnění kodexu řádné správní praxe, a to tím, že se v průběhu tohoto legislativního období přijme příslušné závazné nařízení;

35.

vyzývá evropského veřejného ochránce práv, aby v budoucnu přikládal k výročním zprávám seznam stížností přesahujících mandát jeho úřadu, rozdělený do jednotlivých kategorií, aby tak členové Evropského parlamentu mohli získat přehled o problémech, s nimiž se potýkají občané EU;

36.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení a zprávu Petičního výboru předal Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv, vládám a parlamentům členských států a jejich veřejným ochráncům práv nebo obdobným příslušným subjektům.

(1) Úř. věst. L 113, 4.5.1994, s. 15.

(2) Úř. věst. C 72 E, 21.3.2002, s. 331.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/107

P8_TA(2016)0453

Vytvoření konečného systému DPH a boj proti podvodům v oblasti DPH

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 na téma „Směrem k definitivnímu systému DPH a boj proti podvodům v oblasti DPH“ (2016/2033(INI))

(2018/C 224/18)

Evropský parlament,

—	s ohledem na akční plán pro oblast DPH, který Komise předložila dne 7. dubna 2016 (COM(2016)0148),

—	s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 24/2015 ze dne 3. března 2016 nazvanou „Boj s podvody v oblasti DPH v rámci Společenství: jsou nutná další opatření“,

—	s ohledem na směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 13. října 2011 o budoucnosti DPH (1),

—	s ohledem na návrh směrnice o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363),

—	s ohledem na návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (COM(2013)0534),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (2),

—	s ohledem na návrh nařízení o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (COM(2013)0535),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 29. dubna 2015 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (3),

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0307/2016),

vzhledem k tomu, že vytvořením jednotného trhu dne 1. ledna 1993 byly zrušeny hraniční kontroly obchodu provozovaného uvnitř Společenství a vzhledem k tomu, že systém DPH Evropské unie, který existuje od roku 1993, má podle článků 402 až 404 platné směrnice o DPH pouze dočasný charakter, a že se tedy jedná o přechodnou právní úpravu;

B.	vzhledem k tomu, že článek 113 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) stanoví, že Rada jednomyslně přijme vhodné směrnice k vytvoření společného systému DPH, zejména s cílem postupně omezovat, případně rušit odchylky od tohoto systému;

C.	vzhledem k tomu, že Komise je povinna každé čtyři roky předkládat Evropskému parlamentu a Radě zprávu o fungování stávajícího systému DPH a zejména přechodných ustanovení;

vzhledem k tomu, že DPH, jejíž výnos v roce 2014 dosáhl téměř jednoho bilionu EUR, představuje významný a rostoucí zdroj příjmů členských států, a tak i vlastních prostředků EU, přičemž celkové příjmy EU z vlastních zdrojů DPH dosáhly 17 667 milionů EUR, a představovaly tak 12,27 % celkových příjmů EU v roce 2014 (4);

vzhledem k tomu, že současný systém DPH, zejména způsob, jak je uplatňován velkými korporacemi na přeshraniční transakce, není odolný vůči podvodům, strategiím vyhýbání se daňové povinnosti, nevybrání DPH v důsledku platební neschopnosti nebo chybě ve výpočtu; vzhledem k tomu, že výpadky příjmů z DPH se odhadují na 170 miliard EUR ročně a začínají být dostupné lepší digitální technologie, které mohou pomoci těmto výpadkům zamezit;

F.	vzhledem k tomu, že podle studie Komise (5) jen podvody na bázi chybějícího obchodníka uvnitř Společenství (neboli MTIC, obecně též nazývané jako kolotočové podvody) mají na svědomí výpadek DPH přibližně ve výši 45 až 53 miliard EUR ročně;

G.	vzhledem k tomu, že členské státy řeší podvody a vyhýbání se daňové povinnosti v souvislosti s DPH s různým úspěchem, kdy podle odhadů se výpadek příjmu z DPH pohybuje v kontrolovaných zemích od méně než 5 % až po více než 40 %;

H.	vzhledem k tomu, že podle odhadů Europolu ztrácejí členské státy 40 až 60 miliard EUR svého ročního příjmu z DPH v důsledku působení organizovaných zločineckých skupin, přičemž 2 % těchto skupin stojí za 80 % podvodů na bázi MTIC;

I.	vzhledem k tomu, že ztráty příjmů v důsledku přeshraničních podvodů souvisejících s DPH se vyčíslují velmi obtížně, protože pouze dva členské státy – Spojené království a Belgie – shromažďují a zveřejňují statistické údaje o této problematice;

J.	vzhledem k tomu, že několik členských států za koordinace Eurojustu a Europolu nedávno provedlo tři úspěšné navazující operace Vertigo, během nichž byl odhalen model kolotočového podvodu v celkové hodnotě 320 milionů EUR;

K.	vzhledem k tomu, že současný systém DPH způsobuje zejména v přeshraničním styku vysoké administrativní náklady, které lze výrazně snížit zejména pro malé a střední podniky mimo jiné zjednodušujícími opatřeními s použitím digitálních nástrojů pro podávání zpráv a společných databází;

L.	vzhledem k tomu, že existuje velký prostor pro zmírnění správních a daňových překážek, které omezují obzvláště přeshraniční projekty spolupráce;

vzhledem k tomu, že DPH je spotřební daní, která je založena na systému dělených plateb umožňujícím sebekontrolu poplatníků, a vzhledem k tomu, že musí být ukládána pouze konečnému spotřebiteli, aby se zajistila neutralita pro podniky; vzhledem k tomu, že je na členských státech, aby zorganizovaly praktický způsob odvodu DPH tak, aby ji platil koncový spotřebitel;

N.	vzhledem k tomu, že 23 let po vstupu směrnice o DPH v platnost je již doložka o „neprovedení žádných kroků“ (tzv. standstill) zastaralá, zejména v dnešní době moderní digitální ekonomiky;

O.	vzhledem k tomu, že Komise během posledních 20 let zahájila více než 40 řízení o porušení právních předpisů Unie proti více než dvěma třetinám členských států, protože porušily ustanovení této směrnice;

P.	vzhledem k tomu, že pro požadavek definitivní úpravy DPH podle země původu nelze dosáhnout většiny, protože v takovém případě by byla nezbytná větší harmonizace daňových sazeb, aby se zabránilo masivnímu narušování hospodářské soutěže;

Q.	vzhledem k tomu, že boj proti daňovým podvodům je jednou z hlavních výzev, kterým členské státy EU čelí, pokud jde o oblast daní;

R.	vzhledem k tomu, že podvody v oblasti daně z přidané hodnoty představují velmi škodlivé jednání, jež odčerpává nemalou část rozpočtových příjmů členských států tím, že narušuje snahy členských států o konsolidaci veřejných financí;

S.	vzhledem k tomu, že přeshraniční podvody s DPH stojí každoročně naše členské státy a evropské daňové poplatníky přibližně 50 miliard EUR;

vzhledem k tomu, že podvody v oblasti DPH mají mnoho podob a vyvíjejí se v mnoha hospodářských odvětvích, která ovlivňují, a vyžadují tedy rychlou úpravu příslušných právních předpisů, aby byl zajištěn vývoj směrem k udržitelnému a jednoduchému systému výběru DPH, který umožní předcházet podvodům a zabrání potenciálním ztrátám daňových příjmů;

U.	vzhledem k tomu, že pilotní projekty spojené s přenesením daňové povinnosti nesmějí zapříčinit či přivodit jakékoli zpoždění při zavádění konečného systému DPH, který obsahuje akční plán Komise;

vzhledem k tomu, že nejběžnější metodou využívanou při podvodech s DPH je takzvaný „karusel“; tento druh podvodu je velmi běžný v odvětvích obchodujících s elektronickými součástkami, mobilními telefony a s textilem; spočívá v tom, že zboží se „točí“ mezi několika společnostmi v různých zemích EU, a podvod tak těží ze skutečnosti, že dodávky zboží v rámci EU nejsou zdaněny;

vzhledem k tomu, že snahy o posílenou a nepřetržitou spolupráci mezi členskými státy jsou nanejvýš důležité pro vytvoření komplexních a integrovaných strategií v boji proti podvodům, zejména s ohledem na současná rozpočtová omezení EU a růst elektronického a internetového obchodu, jenž oslabil územní kontrolu nad výběrem DPH;

X.	vzhledem k tomu, že ochrana finančních zájmů Evropské unie a členských států je klíčovým prvkem politické agendy Unie ve snaze o upevnění a posilování důvěry občanů a zajištění náležitého používání jejich peněz;

vzhledem k tomu, že podvody v oblasti DPH znamenají ztrátu příjmů pro členské státy, a tudíž i pro EU, vytvářejí zkreslené fiskální prostředí, které je obzvláště škodlivé pro malé a střední podniky, a jsou využívány zločineckými organizacemi, jež zneužívají stávající legislativní mezery mezi členskými státy a jejich příslušnými orgány dohledu;

Z.	vzhledem k tomu, že Evropský účetní dvůr dospěl ve své zvláštní zprávě č. 24/2015 k závěru, že podvody v oblasti DPH jsou ve většině případů hodnoceny jako trestná činnost, kterou je nutné zastavit;

AA.	vzhledem k tomu, že ve věci „Taricco a další“ (C105/14) Evropský soudní dvůr uvedl, že pojem „podvod“, jak je vymezen v článku 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, se vztahuje i na příjem odvozený z DPH;

vítá skutečnost, že Komise hodlá do roku 2017 předložit návrh konečného systému DPH, který by měl být jednoduchý, spravedlivý, robustní, účinný a odolnější vůči podvodům;

zdůrazňuje, že pro náležité fungování digitálního jednotného trhu je nezbytný jednoduchý systém DPH, který vyžaduje méně výjimek;

zastává názor, že odborný posudek, z něhož vycházela Komise při formulaci návrhů pro akční program, obsahuje několik cenných doporučení; zdůrazňuje, že seznam návrhů Komise, která má za cíl vytvořit robustní a jednoduchý systém DPH odolný vůči podvodům, není vyčerpávající;

vítá aktuální sdělení Komise ze dne 7. dubna 2016 a její záměr přijímat další opatření omezující příležitosti k podvodům a uspíšit další práci na stávajícím systému DPH;

zastává názor, že je taktéž důležité zlepšit současný systém, a žádá zásadní reformy, které odstraní nebo alespoň výrazně zmírní jeho stávající problémy, a zejména evropský problém s výběrem DPH;

domnívá se, že by Komise měla stejně důkladně a nezaujatě přezkoumat všechny možnosti, které se nabízejí, a předložit je v rámci legislativního procesu;

shledává, že členské státy musí postupovat koordinovaně, mají-li se shodnout na definitivní podobě systému DPH;

shledává, že jednomyslnost bude nezbytným předpokladem dohody na funkčnějším systému DPH, a proto žádá jasnou představu o jednoduchém systému s méně výjimkami v kombinaci s pragmatickým přístupem, který bude respektovat zájmy rychle se vyvíjejícího digitálního hospodářství;

konstatuje, že pro účinnější boj proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem a pro konečné odstranění mezer v právních předpisech o DPH je nezbytné, aby členské státy koordinovaly své daňové politiky a zlepšily a zintenzivnily výměnu informací týkajících se obchodu uvnitř Společenství;

10.

vybízí Komisi a státní subjekty, aby zkoumaly a testovaly nové technologie, jako jsou např. technologie distribuované účetní knihy a dohled v reálném čase v rámci agendy RegTech, s cílem výrazně snížit stávající značný výpadek příjmů z DPH v Unii;

11.

zdůrazňuje, že správci daní v jednotlivých členských státech odpovídají za to, aby byl odvod DPH jednoduchý a vstřícný pro MSP, čemuž lze napomoci větší spoluprací mezi vnitrostátními orgány;

12.

zastává názor, že vnitrostátní správci daní spolu v minulosti spolupracovali nedostatečně a výměna informací byla neadekvátní a že ani činnosti platformy Eurofisc zatím nepřinesly uspokojivé výsledky; je toho názoru, že výměna informací prostřednictvím této platformy by se měla lépe zaměřit na podvody; s nadějí očekává chystaný návrh Komise na zefektivnění fungování této platformy;

13.

konstatuje, že systém výměny informací o DPH (VIES) se osvědčil jako užitečný nástroj pro potírání podvodů, neboť správcům daně umožnil sladit údaje o obchodnících napříč zeměmi, avšak že se při jeho uplatňování stále objevují nedostatky, zejména pokud jde o včasné poskytování informací, rychlé zodpovídání dotazů a pohotové reakce na hlášené chyby; doporučuje proto, aby členské státy věnovaly řešení těchto nedostatků náležitou pozornost;

14.

konstatuje, že údaje, které členské státy poskytují platformě Eurofisc, nejsou filtrovány tak, aby byly předávány pouze podezřelé případy, a to brání jejímu optimálnímu fungování; podporuje iniciativu několika členských států, které prosazují zavedení vnitrostátních nástrojů pro analýzu rizik, které by umožnily filtrování údajů bez rizika, že budou odstraněny podezřelé případy v jakémkoli z členských států, a umožnily tak rychlou reakci platformy Eurofisc na přeshraniční podvody v oblasti DPH;

15.

zdůrazňuje, že za náležitý a jednoduchý odvod DPH odpovídají správci daní v jednotlivých členských státech;

16.

připomíná, že členské státy jsou při výběru DPH na svém území do velké míry odkázány na informace od jiných členských států o obchodu uvnitř EU; žádá, aby si příslušné orgány automaticky vyměňovaly a porovnávaly zejména údaje o DPH a clech a aby k evidenci přeshraničních dodávek zboží a služeb koncovým spotřebitelům využívaly spolehlivé a uživatelsky vstřícné nástroje IT, jako jsou elektronické standardní formuláře; je v této souvislosti přesvědčen, že užitečným nástrojem by mohlo být používání lokalizačního čísla pro DPH (VLN), které spotřebitelům znemožní odečíst daň odvedenou na vstupu, pokud je na DPH na účtence uvedena bez platného VLN;

17.

je přesvědčen, že absence srovnatelných údajů a adekvátních důležitých ukazatelů k měření výkonnosti členských států se negativně odráží na účinnosti systému EU při potírání podvodů v oblasti DPH uvnitř EU, a proto vyzývá správce daní, aby v koordinaci s Komisí vytvořili společný systém pro odhad objemu podvodů v EU a stanovili cíle pro jeho snížení, který umožní hodnotit výsledky členských států při řešení tohoto problému;

18.

vyzývá členské státy, aby rovněž usnadnily výměnu informací se soudními a s donucovacími orgány, jako je Europol a OLAF, jak doporučil Účetní dvůr;

19.

poznamenává, že celní režim 42, v jehož rámci je zboží dovážené do jednoho členského státu a dále dodávané do jiného členského státu osvobozeno od DPH, je prokazatelně náchylný k podvodnému zneužívání; konstatuje, že k odhalení a odstranění podvodů tohoto druhu jsou klíčové účinné křížové kontroly srovnávající údaje daňových orgánů s údaji celních orgánů; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby učinily potřebné kroky k usnadnění toku informací mezi daňovými a celními orgány, pokud jde o informace o dovozech v rámci celního režimu 42, jak doporučil Evropský účetní dvůr;

20.

podporuje cíl akčního plánu, jenž spočívá v zavedení jednotného evropského prostoru pro DPH, který má být opěrným prvkem integrovanějšího a spravedlivějšího vnitřního trhu, přispět k podpoře daňové spravedlnosti, udržitelné spotřeby, zaměstnanosti, růstu, investic a konkurenceschopnosti a současně má omezit možné podvody s DPH;

21.

v této souvislosti vyzývá k co nejrychlejšímu začlenění služeb do nového systému a zejména vyzývá k tomu, aby povinnosti odvádět DPH podléhaly i finanční služby;

22.

souhlasí s názorem Komise, že definitivní systém DPH má spočívat na zdanění zboží a služeb v zemi určení, protože nebylo možné prosadit zásadu země původu;

23.

souhlasí s tím, že zásada země určení by se měla používat jako obecné pravidlo v případech prodeje jednotlivcům na dálku, a souhlasí rovněž se zavedením harmonizovaných opatření ve prospěch malých podniků;

24.

žádá, aby při zavádění definitivního systému DPH byly do současných daňových modelů zakomponovány nové digitální technologie, aby tento systém odpovídal nárokům 21. století;

25.

shledává, že paralelní existence mnoha různých sazeb DPH přináší velkou nejistotu pro podniky, které obchodují přeshraničně, zejména v odvětví služeb a u MSP; konstatuje, že nejistotu vyvolává také otázka, kdo nese odpovědnost za výběr DPH, za doklady o dodávkách v rámci Společenství, za riziko účasti na podvodech na bázi chybějícího obchodníka, za problémy s peněžním tokem a za různé sazby DPH u různých kategorií produktů v téže zemi; vyzývá proto Komisi, aby do poloviny roku 2017 prozkoumala, jaký dopad by mohly mít podvody na bázi chybějícího podvodníka; vyzývá členské státy, aby se dohodly na větší konvergenci sazeb DPH;

26.

vyzývá Komisi, aby posoudila, jaký dopad by měla situace, kdy by daňové sazby nebyly na úrovni Unie harmonizovány, především jaký dopad by to mělo na přeshraniční činnost, a aby posoudila, jaké možnosti existují pro odstranění těchto překážek;

27.

podporuje Komisí navrhovanou možnost pravidelně přezkoumávat seznam zboží a služeb, na něž je možné uplatňovat snížené sazby, a to na základě dohody v Radě; žádá, aby byl u tohoto seznamu brán zřetel na politické priority, jako je sociální, genderové, environmentální, nutriční a kulturní hledisko;

28.

zastává názor, že Komisí navrhované alternativní řešení, jež spočívá v úplném zrušení minimálních daňových sazeb, může vést k značnému narušení soutěže a problémům na vnitřním trhu; zastává názor, že je třeba zohlednit potřebu harmonizace, která je nezbytná k řádnému fungování jednotného trhu;

29.

žádá, aby bylo prozkoumáno, zda by mohl být sestaven jednotný evropský seznam menšího množství zboží a služeb, který by byl alternativou ke stávajícímu systému snížených sazeb DPH a jenž by mohl značně zlepšit efektivnost systému DPH, protože by umožnil strukturovanější systém, než je ten současný;

30.

je toho názoru, že pro účely boje proti podvodům s DPH je důležité povolovat méně výjimek a že nejlepším a nejúčinnějším způsobem, jak bojovat proti podvodům, je jednoduchý systém DPH s co nejnižší sazbou;

31.

zastává názor, že současný složitý systém by bylo možno výrazně zjednodušit, pokud by se snížil počet zboží a služeb s nárokem na sníženou sazbou DPH a pokud by byly na úrovni EU členskými státy společně stanoveny některé druhy zboží a služby, na které se vztahují snížené sazby daně, a zároveň by měly členské státy možnost rozhodovat o sazbách daně, pokud budou v souladu s minimálními sazbami daně podle směrnice o DPH a za předpokladu, že to tím nevznikne riziko nekalé konkurence;

32.

žádá, aby produkty podléhaly stejnému zdanění podle zásady země určení bez ohledu na to, v jaké formě nebo na jaké platformě byly pořízeny a zda byly dodány digitálně nebo fyzicky;

33.

konstatuje, že zásadním problémem pro malé a střední podniky je dnes skutečnost, že členské státy používají odlišné výklady toho, co lze chápat jako produkt nebo jako službu; vyzývá proto Komisi, aby formulovala své definice jasněji a přesněji;

34.

žádá členské státy, aby se na soukromé a veřejné společnosti uplatňovala v oblastech, v nichž si vzájemně konkurují, stejná DPH;

35.

poukazuje na to, že systém dělených plateb u DPH byl zvolen jako referenční pro nepřímé zdanění v projektu OECD v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku BEPS (akce 1), neboť zajišťuje účinný výběr daní a ze své podstaty umožňuje vlastní kontrolu hospodářských subjektů;

36.

shledává, že články 199 a 199a směrnice o DPH stanoví dočasné a cílené přenesení daňové povinnosti u přeshraničních transakcí a v některých domácích vysoce rizikových odvětvích v členských státech;

37.

vyzývá Komisi, aby pečlivě prostudovala důsledky přenesení daňové povinnosti a přezkoumala, zda tento postup přispěje ke zjednodušení situace malých a středních podniků a ke snížení počtu podvodů v oblasti DPH;

38.

vyzývá Komisi, aby zhodnotila dopady přenesení daňové povinnosti – nejen na jednotlivá odvětví, která jsou obzvláště náchylná k podvodům – z hlediska přínosů, nákladů na dodržování předpisů a problémů s podvody, účinností a uplatňováním, ale také pokud jde o dlouhodobé výhody a nevýhody, a to prostřednictvím pilotních projektů, jak požadují některé členské státy a jak Komise mezitím jasně potvrdila, ačkoli tuto problematiku dosud nezahrnula do svého akčního plánu; zdůrazňuje, že žádné pilotní projekty spojené s přenesením daňové povinnosti nesmějí jakýmkoli způsobem zapříčinit či přivodit jakékoli zpoždění při utváření a zavádění trvalého režimu DPH, který obsahuje akční plán Komise;

39.

zastává názor, že bude-li všeobecně prosazena zásada země určení, musí vnitrostátní správci daní převzít větší zodpovědnost za plnění daňové povinnosti a za omezení příležitostí k jejímu obcházení; souhlasí s Komisí, že stále existuje široký prostor pro zlepšení boje proti podvodům v oblasti DPH pomocí obvyklých administrativních opatření a zlepšení personální kapacity členských států a dovedností, pokud jde o výběr daní a kontrolu; zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit daňové kontroly a sankce u největších neplatičů; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu zajistila odpovídající finanční a technickou podporu;

40.

zastává názor, že by Komise měla podrobně sledovat výkonnost vnitrostátních daňových orgánů a zlepšit koordinaci mezi nimi;

41.

vítá oznámení Komise, že zjednodušené jedno správní místo bude rozšířeno na plnohodnotné jednotné kontaktní místo; konstatuje, že je primárně důležité, aby bylo toto místo uživatelsky vstřícné a stejně efektivní ve všech 28 členských státech; konstatuje, že vytvoření jednotného kontaktního místa by snížilo administrativní zátěž, která brání podnikům působit přeshraničně, a náklady pro MSP (COM(2016)0148);

42.

shledává, že má-li se prosadit zásada země určení, která bude odolnější vůči podvodům, je nezbytné zřídit jednotné kontaktní místo; žádá, aby se jednotné kontaktní místo zdokonalilo na základě současných zkušeností se zjednodušenými správními místy pro digitální produkty; konstatuje, že i se zjednodušeným jedním správním místem mohou malé podniky a mikropodniky zvládat podstatnou administrativní zátěž v rámci nové zásady určení; vítá proto návrh obsažený v akčním plánu Komise o DPH, aby bylo zavedeno obecné celounijní zjednodušující opatření (prahová hodnota DPH); žádá, aby se jasně určilo, který členský stát bude odpovědný za daňovou kontrolu v případě přeshraničních operací; vítá úmysl Komise zrušit podporu zásilek o nízké hodnotě jako součást jejího akčního plánu pro DPH;

43.

uznává, že různé systémy DPH v Evropské unii mohou být také vnímány jako necelní překážka na jednotném trhu, a zdůrazňuje, že zjednodušené jedno správní místo pro DPH představuje dobrý způsob, jak podpořit překonání této překážky a zejména podpořit MSP v jejich přeshraniční činnosti; je si vědom toho, že v souvislosti se zjednodušeným jedním správním místem pro DPH existují stále ještě určité drobné problémy; vyzývá Komisi, aby podnikům v celé EU dále usnadňovala plnění jejich povinností spojených s placením DPH;

44.

bere na vědomí rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-97/09 (Ingrid Schmelz vs. Finanzamt Waldviertel); bere na vědomí 28 různých prahových hodnot pro osvobození od DPH; bere na vědomí následné finanční obtíže, jimž by čelily MSP a mikropodniky, které by byly osvobozeny v rámci svých vnitrostátních systémů; vyzývá Komisi, aby provedla další studie o zavedení prahové hodnoty osvobození od DPH pro mikropodniky;

45.

žádá přezkoumání všech návrhů s cílem minimalizovat administrativní zátěž daní z obratu pro mikropodniky a MSP; nabádá Komisi, aby se v tomto ohledu také zabývala mezinárodními osvědčenými postupy, jako jsou programy zlatých karet v Singapuru a v Austrálii, přičemž lze konstatovat, že riziko podvodu je u některých dodavatelů velmi nízké;

46.

vítá, že Komise oznámila, že v roce 2017 předloží soubor opatření pro MSP v oblasti DPH; doporučuje však, aby provádění nového rámce bylo postupné vzhledem k tomu, že si vyžádá dodatečné administrativní náklady (například na IT infrastrukturu a postupy související s DPH);

47.

bere na vědomí komplexní evidenční systém, který klade vysokou zátěž na MSP a tím je odrazuje od přeshraničního obchodu; vyzývá Komisi, aby do svého souboru opatření pro MSP zahrnula návrh jednotné platby DPH, harmonizované požadavky na podávání zpráv a lhůty;

48.

podtrhuje, že je třeba dosáhnout v oblasti DPH harmonizovaného prostředí u prodeje na dálku mezi podniky navzájem a mezi podniky a spotřebiteli; konstatuje, že prahová hodnota DPH se v různých členských státech neprovádí se stejným úspěchem, a to z důvodu nedostatečné koordinace;

49.

zdůrazňuje, že nový zjednodušený systém DPH musí být v takové podobě, aby MSP mohly snadno plnit pravidla týkající se přeshraničního obchodu a v každém členském státě mohly najít podporu nejen ohledně přizpůsobení se těmto pravidlům, ale také zvládání postupů souvisejících s DPH;

50.

žádá, aby byl v dohledné době vytvořen komplexní a veřejně dostupný internetový portál, kde se podniky a koncoví uživatelé budou moci jednoduše, přehledně a podrobně informovat o platných sazbách DPH pro jednotlivé produkty a služby v členských státech; zdůrazňuje, že jazyk a provedení tohoto portálu by měly být snadno srozumitelné a uživatelsky vstřícné; připomíná své přesvědčení o tom, že opatření zaměřená proti podvodům v oblasti DPH se ještě více posílí, bude-li poskytována pomoc podnikům, aby jasně chápaly pravidla DPH uplatňovaná v členských státech; konstatuje také, že by v omezování rizik specifických typů podvodů a dalších porušení mohl napomoci certifikovaný daňový software a že může poskytnout jistotu poctivým podnikům zapojeným do domácích i přeshraničních transakcí; vyzývá dále Komisi, aby při zohlednění uplatňované sazby DPH poskytla vnitrostátním daňovým orgánům pokyny ohledně klasifikace transakcí s cílem snížit náklady na zajištění souladu s předpisy a omezit právní spory; vyzývá členské státy, aby zavedly veřejné informační systémy, jako je internetový portál o DPH, a tím zajistily dostupnost spolehlivých informací;

51.

vyzývá Komisi, aby sestavila seznam s aktuálními informacemi o pravidlech v oblasti DPH v každém členském státě; zdůrazňuje zároveň, že za informování Komise o svých pravidlech a sazbách odpovídají členské státy;

52.

bere na vědomí, že nedostatečná harmonizace prahové hodnoty DPH u elektronického prodeje obnáší vysoké transakční náklady pro MSP působící v činnostech elektronického obchodu, když tuto prahovou hodnotu náhodně nebo neúmyslně překročí;

53.

vyzývá členské státy, aby Komisi naléhavě poskytly informace o svých sazbách DPH, zvláštních požadavcích a výjimkách; vyzývá Komisi, aby tyto informace shromažďovala a aby je poskytovala podnikům a spotřebitelům;

54.

zastává názor, že reformní plány v oblasti DPH, které Komise představila v akčním programu, vyžadují zevrubné a spolehlivé kvalitní posouzení dopadu, na němž se budou podílet odborníci, daňoví správci členských států EU, MSP a podniky EU;

55.

zdůrazňuje, že daňové předpisy jsou ve výhradní působnosti členských států; zdůrazňuje, že podle čl. 329 odst. 1 SFEU se skupina nejméně devíti členských států může zapojit do posílené spolupráce; vyzývá Komisi, aby podpořila návrhy posílené spolupráce zaměřené na boj proti podvodům a snižování administrativní zátěže v oblasti DPH;

56.

domnívá se, že řešení v rámci OECD je vhodnější než samostatná opatření, která je třeba harmonizovat s doporučeními OECD a s akčním plánem BEPS;

57.

vítá sdělení Komise týkající se „akčního plánu EU pro ‚eGovernment‘ na období 2016–2020: urychlování digitální transformace veřejné správy“ (COM(2016)0179);

58.

podotýká, že nový akční plán zahrnuje další kroky k dosažení konečné podoby účinnějšího a vůči podvodům odolného systému, který bude vstřícnější k podnikům v éře digitální ekonomiky a elektronického obchodu;

59.

podporuje návrh Komise, podle něhož by DPH z přeshraničního prodeje (zboží či služeb) vybíral daňový orgán země původu a při tomto zdanění by byla uplatňována sazba platná v zemi spotřeby a daň byla převáděna do země konečné spotřeby zboží či služeb;

60.

zdůrazňuje, že je důležité předložit legislativní návrh na rozšíření jednotného elektronického mechanismu (pro registraci a platbu DPH) i na přeshraniční internetový prodej fyzického zboží spotřebitelům, a snížit tak administrativní zátěž, která je jednou z hlavních překážek, jimž podniky čelí při provozování přeshraniční činnosti;

61.

vyzývá Komisi, aby problém administrativní zátěže podniků vyplývající z roztříštěných systémů DPH řešila předložením legislativních návrhů na rozšíření stávajícího zjednodušeného jednoho správního místa na hmotné zboží prodávané přes internet, tzn., že by podniky měly možnost předkládat pouze jediné přiznání k DPH a hradit tuto daň ve vlastním členském státě;

62.

žádá členské státy, aby své vnitrostátní daňové režimy zjednodušily, více sladily a učinily je odolnějšími s cílem umožnit dosažení souladu, předcházet podvodům a daňovým únikům, odrazovat od nich a postihovat je a zlepšit účinnost výběru DPH;

63.

je znepokojen tím, že nebylo zcela dosaženo cíle zjednodušení systému odpovědnosti za DPH jakožto vlastního zdroje; připomíná, že je potřeba dalšího zjednodušení systému správy, který se týká vlastních zdrojů, a to za účelem snížení možných chyb a podvodů; vyjadřuje politování nad tím, že nový akční plán se nezabývá dopadem DPH jakožto vlastního zdroje;

64.

poukazuje na to, že výpadek DPH v členských státech a odhadované ztráty na DPH v Unii, které se nepodařilo vybrat, činily v roce 2015 170 miliard EUR, a zdůrazňuje skutečnost, že v 13 z 26 členských států posuzovaných v roce 2014 přesáhl průměr odhadovaných ztrát na DPH 15,2 %; vyzývá Komisi, aby v plné míře využila svých výkonných pravomocí k tomu, aby mohla členské státy nejen kontrolovat, ale také jim poskytovat pomoc; poukazuje na to, že účinná opatření ke snížení výpadků příjmů z DPH vyžadují koordinovaný a multidisciplinární přístup, jelikož tento výpadek nepramení pouze z podvodů, ale rovněž z kombinace různých faktorů, včetně bankrotu a platební neschopnosti, statistických chyb, opožděných plateb, daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem; opakovaně vyzývá Komisi, aby v zájmu lepšího prošetření případů podvodů a odrazování od nich urychleně prosazovala právní předpisy týkající se minimální úrovně ochrany oznamovatelů v EU a zavedla finanční podporu pro přeshraniční investigativní žurnalistiku, která se očividně osvědčila ve skandálech označovaných jako Luxleaks, Dieselgate a Panama papers;

65.

vyjadřuje politování nad tím, že podvody spojené s DPH, zvláště pak kolotočové podvody nebo podvody na bázi chybějícího obchodníka, narušují hospodářskou soutěž, připravují vnitrostátní rozpočty o významné zdroje prostředků a poškozují rozpočet Unie; vyjadřuje znepokojení nad tím, že Komise nemá spolehlivé údaje o kolotočových podvodech s DPH; vyzývá proto Komisi, aby vybídla členské státy ke koordinovaným snahám o zavedení společného systému pro shromažďování statistických údajů o kolotočových podvodech s DPH; poukazuje na to, že takový systém by mohl vycházet z postupů, které se v některých členských státech již používají;

66.

naléhavě vyzývá Komisi, aby na základě shromažďovaných statistických údajů o podvodech s DPH v rámci EU iniciovala vytvoření společného systému, který umožní lépe odhadovat počet podvodů v oblasti DPH v rámci EU, což by členským státům poskytlo možnost posoudit vlastní výkon v porovnání s přesnými a spolehlivými ukazateli snižování DPH v EU, zvyšování počtu odhalených podvodů a souvisejícího vymáhání daní; zastává názor, že nové přístupy k auditu, jako je jednotný audit či společné audity, by měly být dále rozšířeny i na přeshraniční operace;

67.

zdůrazňuje, že pro posílení boje proti podvodům souvisejícím s DPH je důležité provádění nových strategií a účinnější využívání stávajících struktur EU; zdůrazňuje skutečnost, že větší transparentnost umožňující řádnou kontrolu a strukturovanější přístup a přístup založený na posouzení rizik jsou klíčem k odhalování podvodných systémů a korupce a k jejich předcházení;

68.

vyjadřuje politování nad tím, že administrativní spolupráce mezi členskými státy v boji proti podvodům v oblasti DPH zatím není účinná, pokud jde o řešení daňových úniků, potírání mechanismů podvodů v oblasti DPH v EU a správu přeshraničních operací či obchodování; podtrhuje, že za účelem omezení zátěže spojené s DPH a boje proti podvodům v oblasti DPH je nutné zavést zjednodušený, účinný a všem členským státům přístupný systém DPH; žádá proto Komisi, aby při posuzování dohod o administrativní spolupráci prováděla častější monitorovací návštěvy v členských státech vybraných na základě rizika; dále Komisi žádá, aby se v souvislosti s hodnocením administrativních ujednání, které provádí, zaměřila na odstraňování legislativních překážek, které brání výměně informací mezi správními, soudními a donucovacími orgány na vnitrostátní úrovni a úrovni EU; mimoto Komisi vyzývá, aby členským státům doporučila zavedení společné analýzy rizik, jakož i využívání analýzy sociálních sítí, a zajistila tak, aby informace vyměňované prostřednictvím Eurofiscu byly zaměřeny na podvody; vyzývá členské státy, aby zavedly účinné, přiměřené a odrazující postihy a zlepšily systém výměny informací, který se v současnosti používá;

69.

zdůrazňuje, že za účelem zrychlení výměny informací je potřeba posílit Eurofisc; podtrhuje, že přetrvávají problémy s přesností, kompletností a včasností informací; považuje za nutné spojit opatření a koordinovat strategie daňových, soudních a policejních orgánů členských států a evropských institucí, jako je Europol, Eurojust a OLAF, které se zabývají bojem proti podvodům, organizované trestné činnosti a praní špinavých peněz; vyzývá všechny zainteresované strany, aby dále zvážily jednoduché a ucelené modely sdílení informací v reálném čase, které by v boji proti stávajícím nebo rodícím se systémům podvodů umožnily pohotově reagovat či přijímat zmírňující opatření;

70.

považuje za nezbytné, aby se všechny členské státy zapojovaly do sítě Eurofisc ve všech oblastech své činnosti, a umožnily tak účinný boj proti podvodům s DPH;

71.

žádá Komisi, aby předložila návrhy, které umožní efektivní křížové kontroly údajů ze strany celních a daňových orgánů, a aby se při svém monitorování členských států zaměřila na opatření, která jsou známkou zlepšení co do včasnosti odpovědí na žádosti o informace a spolehlivosti systému pro výměnu informací o DPH (VIES);

72.

žádá Komisi, aby ty členské státy, které tak ještě neučinily, vybídla k uplatňování dvojího identifikačního čísla DPH (s číslem přidělovaným obchodníkům, kteří chtějí obchodovat uvnitř Společenství, jež je jiné než vnitrostátní identifikační číslo DPH), a k provádění kontrol podle článku 22 nařízení (EU) č. 904/2010 a zároveň k poskytování bezplatného poradenství obchodníkům;

73.

vyzývá Komisi, aby zajistila, aby systémy členských států pro elektronické celní odbavení umožňovaly automatické ověřování identifikačních čísel pro DPH a aby toto ověřování vykonávaly;

74.

naléhavě žádá Komisi, aby navrhla změny ke směrnici o DPH s cílem dosáhnout většího souladu v požadavcích členských států na vykazování DPH, pokud jde o dodávky zboží a služeb v rámci EU;

75.

vyslovuje politování nad tím, že návrh Komise ohledně společné a nerozdílné odpovědnosti za přeshraniční obchod nebyl přijat v Radě; poukazuje na to, že se tím pádem méně odrazuje od obchodování s podvodnými obchodníky; domnívá se, že uplatňování směrnice o DPH v otázce lhůty pro předkládání souhrnných hlášení není napříč členskými státy jednotné, což zvyšuje administrativní zátěž pro obchodníky působící v několika členských státech; naléhavě proto vyzývá Radu, aby schválila návrh Komise týkající se společné a nerozdílné odpovědnosti;

76.

vybízí Komisi a členské státy, aby byly mnohem aktivnější na mezinárodní úrovni a posílily spolupráci s nečlenskými zeměmi EU a vymáhání účinného výběru DPH tak, aby byly stanoveny standardy a strategie spolupráce založené zejména na zásadách transparentnosti, řádné správy věcí veřejných a výměny informací; vybízí členské státy, aby si vzájemně vyměňovaly informace obdržené od nečlenských států EU, a usnadňovaly tak vymáhání výběru DPH, zejména z elektronického obchodu;

77.

naléhavě vyzývá Radu, aby zařadila DPH do rozsahu působnosti směrnice o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (směrnice PIF) s cílem dosáhnout v této otázce co nejrychleji dohody;

78.

vyzývá Komisi, aby nadále zkoumala příjmy zločineckých organizací získané podvody v oblasti DPH a aby předložila komplexní, společnou a multidisciplinární strategii pro boj proti obchodním modelům zločineckých organizací založeným na podvodech v oblasti DPH, v případě potřeby i prostřednictvím společných vyšetřovacích týmů;

79.

považuje za naprosto nezbytné zajistit, aby byl vytvořen jediný silný a nezávislý Úřad evropského veřejného žalobce, který bude schopen vyšetřovat, stíhat a postavit před soud pachatele trestných činů poškozujících finanční zájmy Unie, včetně podvodů v oblasti DPH, jak je stanoveno ve výše uvedené směrnici PIF, a je přesvědčen, že jakékoli méně rozhodné řešení by znamenalo náklady pro rozpočet Unie; zdůrazňuje navíc nutnost zajistit, aby rozdělení pravomocí mezi Úřad evropského veřejného žalobce a vyšetřovací orgány členských států nevedlo k tomu, že trestné činy s významným dopadem na rozpočet Unie nebudou spadat do pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce;

80.

vyzývá všechny členské státy, aby zveřejňovaly odhady ztrát způsobených v důsledku podvodů s DPH v rámci EU, aby řešily nedostatky sítě Eurofisc a aby lépe koordinovaly své politiky v oblasti přenášení daňové povinnosti u DPH týkající se zboží a služeb;

81.

pokládá za zásadní, aby členské státy využívaly mnohostranné kontroly – koordinované kontroly ze strany dvou či více členských států zaměřené na daňové povinnosti jednoho nebo více daňových poplatníků – jako užitečný nástroj pro potírání podvodů v oblasti DPH;

82.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

(1) Úř. věst. C 94 E, 3.4.2013, s. 5.

(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0234.

(3) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 27.

(4) Finanční zpráva Evropské komise za rok 2014

(5) http://ec.europa.eu/taxation_customs/sites/taxation/files/resources/documents/common/publications/studies/ey_study_destination_principle.pdf

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/117

P8_TA(2016)0454

Akční plán EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o akčním plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy (2016/2076(INI))

(2018/C 224/19)

Evropský parlament,

—	s ohledem na sdělení Komise s názvem „Akční plán EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy“ (COM(2016)0087),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2014 o trestné činnosti poškozující volně žijící druhy (1),

—

s ohledem na Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), již v EU provádí nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a nařízení Komise (ES) č. 865/2006 o podrobných prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97,

—	s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2015/451 ze dne 6. března 2015 o přistoupení Evropské unie k Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) (2),

—	s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů proti korupci z roku 2003,

—	s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o boji proti nadnárodnímu organizovanému zločinu z roku 2000,

—	s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti a na Úmluvu o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernskou úmluvu),

—	s ohledem na zprávu Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) o trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy ve světě (World Wildlife Crime Report),

—	s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 69/314 ze dne 30. července 2015 o řešení nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy,

—	s ohledem na rezoluci Shromáždění OSN pro životní prostředí 2/14 o nezákonném obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a produkty z těchto druhů,

—	s ohledem na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje na období 2015–2030,

—	s ohledem na Mezinárodní sdružení pro boj proti trestné činnosti poškozující volně žijící druhy (ICCWC), do nějž patří úmluva CITES, INTERPOL, UNODC, Světová banka a Světová celní organizace,

—	s ohledem na prohlášení podepsané na Konferenci o nezákonném obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy v Londýně v roce 2014,

—	s ohledem na prohlášení z Buckinghamského paláce z roku 2016 o prevenci nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy v dopravním odvětví,

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (3), a na zprávu Komise o jeho provádění z roku 2016,

—	s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 ze dne 29. září 2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu („NNN“) (4),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 605/2013 ze dne 12. června 2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1185/2003 o odstraňování žraločích ploutví na palubě plavidel (5), a na nařízení Komise (ES) č. 206/2009 ze dne 5. března 2009 (6), jež povoluje dovoz 20 kg rybích produktů pro osobní spotřebu,

—	s ohledem na důležitost Evropské agentury pro kontrolu rybolovu, zřízené nařízením Rady (ES) č. 768/2005, pro boj proti nezákonnému lovu a prodeji vodních druhů,

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí (7),

—	s ohledem na směrnici Rady 1999/22/ES ze dne 29. března 1999 o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách (8),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (9),

—	s ohledem na směrnici Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (10),

—	s ohledem na studii tematické sekce o trestné činnosti poškozující volně žijící druhy vypracovanou pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, jež byla zveřejněna v březnu 2016,

—	s ohledem na síť Natura 2000, jež zahrnuje klíčová místa rozmnožování a odpočinku pro vzácné a ohrožené druhy, a na některé vzácné přírodní typy stanovišť, které jsou chráněny samy o sobě,

—	s ohledem na zprávu výzkumného projektu Aktivní boj EU proti trestné činnosti poškozující životní prostředí (EFFACE) z roku 2014,

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 12. února 2016 o boji proti financování terorismu,

—	s ohledem na zprávu generálního tajemníka Komise OSN pro prevenci trestné činnosti a trestní soudnictví ze dne 4. března 2003 s názvem „Nezákonný obchod s chráněnými druhy planě rostoucí flóry a volně žijící fauny a nezákonný přístup ke genetickým zdrojům“,

—	s ohledem na závěry Rady o akčním plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy ze dne 20. června 2016,

—	s ohledem na posouzení rychlé reakce Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a Interpolu s názvem „Nárůst trestné činnosti proti životnímu prostředí“,

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro rybolov a Výboru pro právní záležitosti (A8-0303/2016),

vzhledem k tomu, že nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy je organizovanou mezinárodní trestnou činností, jejíž hodnota se odhaduje na přibližně 20 miliard EUR ročně a jež v posledních letech na celém světě ještě vzrostla a stala se jednou z nejrozšířenějších a nejvýnosnějších podob organizované přeshraniční trestné činnosti; vzhledem k tomu, že nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy financuje další formy závažné organizované trestné činnosti a je s nimi úzce spjat;

B.	vzhledem k závažné ztrátě biologické rozmanitosti v celosvětovém měřítku, která odpovídá šesté vlně hromadného vymírání druhů;

vzhledem k tomu, že celosvětová biologická rozmanitost a ekosystémové služby jsou ohroženy změnami ve využívání půdy, neudržitelným využíváním přírodních zdrojů, znečištěním a změnou klimatu; vzhledem k tomu, že zejména mnoho ohrožených druhů čelí větším problémům než dříve, a to v důsledku rychle postupující urbanizace, ztráty stanoviště a nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

D.	vzhledem k tomu, že nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy má velmi negativní dopady na biologickou rozmanitost, stávající ekosystémy, přírodní dědictví zemí původu, přírodní zdroje a zachování druhů;

vzhledem k tomu, že nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy je závažnou a rostoucí hrozbou pro světovou bezpečnost, politickou stabilitu, hospodářský rozvoj, místní obživu a právní stát, a vyžaduje tudíž strategický a koordinovaný přístup EU, do nějž budou zapojeny všechny zúčastněné strany;

F.	vzhledem k tomu, že je nezbytné zastavit obchod s ohroženými druhy flóry a fauny a produkty z nich vyrobenými, máme-li dosáhnout cílů udržitelného rozvoje OSN;

G.	vzhledem k tomu, že úmluva CITES je významnou mezinárodní dohodou platnou od roku 1975, která se týká 35 000 živočišných a rostlinných druhů a kterou podepsalo 183 smluvních stran (včetně všech členských států EU a od července 2015 i včetně EU samotné);

H.	vzhledem k tomu, že obchodní a rozvojové politiky by měly mj. sloužit jako prostředek k posilování lidských práv, dobrých životních podmínek zvířat a ochrany životního prostředí;

vzhledem k tomu, že nástroj EU pro výměnu informací o obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy (EU-TWIX) monitoruje od roku 2005 nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy prostřednictvím databáze zabavených předmětů a informačních kanálů mezi úředníky ve všech evropských zemích;

J.	vzhledem k tomu, že hlavními překážkami účinného boje proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy jsou nedostatečná informovanost a nedostatečná politická angažovanost;

vzhledem k tomu, že Evropský program pro bezpečnost na období 2015–2020 pokládá trestnou činnost poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy za formu organizovaného zločinu, jež musí být řešena na evropské úrovni, přičemž je třeba zvážit zavedení dalších trestních sankcí v celé EU prostřednictvím revize stávajících předpisů o trestné činnosti proti životnímu prostředí;

vzhledem k tomu, že operace COBRA III, jež proběhla v květnu 2015, byla vůbec největší koordinovanou operací na vynucování mezinárodního práva zaměřenou na nezákonný obchod s ohroženými druhy a vyústila v 139 zatčení a více než 247 zabavení materiálu, který zahrnoval slonovinu, léčivé byliny, rohy nosorožců, luskouny, palisandr, želvy a řadu dalších rostlinných a živočišných vzorků;

M.	vzhledem k tomu, že poptávka po nezákonných produktech z volně žijících a planě rostoucích druhů na cílových trzích podporuje korupci v celém dodavatelském řetězci nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

N.	vzhledem k tomu, že EU je pro nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy významným cílovým trhem a tranzitní trasou, ale také zdrojovým místem pro obchod s některými evropskými ohroženými druhy flóry a fauny;

vzhledem k tomu, že rezoluce Komise OSN pro prevenci trestné činnosti a trestní soudnictví z dubna 2013, kterou dne 25. července 2013 podpořila Hospodářská a sociální rada OSN, vyzývá členské státy OSN, „aby nezákonný obchod s chráněnými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, pokud jsou do něj zapojeny organizované zločinecké skupiny, hodnotily jako závažnou trestnou činnost“, čili aby mu přikládaly stejnou váhu jako obchodování s lidmi a nedovolenému obchodu s drogami;

Obecné poznámky

vítá akční plán Komise pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy, jenž zdůrazňuje, že je zapotřebí koordinovat kroky s cílem řešit příčiny nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy, účinně provádět a vymáhat stávající předpisy a posílit celosvětovou spolupráci mezi zdrojovými, tranzitními a cílovými zeměmi;

žádá Komisi, členské státy, Evropskou službu pro vnější činnost a agentury EU Europol a Eurojust, aby uznaly trestnou činnost poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy jako závažnou a rostoucí hrozbu a věnovaly se jí s největší politickou naléhavostí; zdůrazňuje, že je třeba zaujímat komplexní a koordinované přístupy napříč politikami, jako jsou obchod, rozvoj, zahraniční věci, doprava a cestovní ruch a spravedlnost a vnitřní věci;

upozorňuje, že pro provádění akčního plánu je nezbytné určit a přidělit přiměřené finanční a lidské zdroje; zdůrazňuje, že k účinnému provádění tohoto plánu je třeba poskytovat náležité finanční zdroje v rozpočtu EU a ve vnitrostátních rozpočtech;

uznává důležitost akčního plánu, avšak poukazuje na jeho nedostatky, pokud jde o začlenění vodních druhů;

trvá na úplném a včasném provedení všech prvků tohoto akčního plánu, který odráží naléhavou potřebu zastavit nezákonné a neudržitelné praktiky a zabránit dalšímu úbytku druhů; žádá Komisi, aby Parlamentu a Radě každoročně písemně poskytovala aktuální informace o jeho provádění a aby stanovila mechanismus pro průběžné a podrobné monitorování a hodnocení k měření pokroku, včetně opatření přijatých členskými státy;

vyzývá Komisi a členské státy ke zlepšení ochrany stanovišť daných druhů a zdůrazňuje, že zvýšená ochrana by měla být zajištěna ohroženým mořským ekosystémům, ekologicky a biologicky významným mořským oblastem a místům v rámci sítě Natura 2000;

žádá Komisi, aby v zájmu propojení úsilí vynakládaného jednotlivými útvary Komise a členskými státy zřídila po vzoru použitém při boji proti obchodování s lidmi specializovaný úřad koordinátora pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

připomíná Komisi, že také mnoho vodních druhů je ohroženo vyhynutím, což bude mít dopad na udržitelnost mnoha ekosystémů;

vyzývá Komisi a členské státy, aby dále rozvíjely vědecké studie týkající se technologického přizpůsobení rybářského náčiní, aby se zamezilo nechtěným úlovkům, protože řadu druhů, včetně želv, ohrožuje nejen nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy, ale také nechtěné úlovky;

Předcházení nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a řešení jeho prvotních příčin

10.

žádá, aby byla v EU, ve třetích zemích a mezi zúčastněnými stranami a občanskou společností vedena řada cílených a koordinovaných informačních kampaní s cílem prosadit opravdovou trvalou individuální a kolektivní změnu chování, jež omezí tržní poptávku po nezákonně získaných produktech z volně žijících a planě rostoucích druhů; uznává úlohu, kterou v podpoře akčního plánu mohou sehrát organizace občanské společnosti;

11.

žádá EU, aby podporovala iniciativy, které podněcují rozvoj alternativních udržitelných zdrojů obživy pro venkovská společenství v blízkosti volně žijících a planě rostoucích druhů, což povede ke zvýšenému využívání opatření pro zachování, k minimalizování konfliktů mezi lidmi a volně žijícími druhy a k prosazování volně žijících a planě rostoucích druhů coby cenného příjmu pro společenství; domnívá se, že takové iniciativy, po konzultaci s dotčenými společenstvími, povedou k větší podpoře zachování a přispějí k obnově a zachování populací volně žijících a planě rostoucích druhů a jejich stanovišť a k udržitelnému nakládání s nimi;

12.

zdůrazňuje, že ochrana volně žijících a planě rostoucích druhů musí být klíčovým prvkem globálních strategií EU pro snižování chudoby, a vyzývá k tomu, aby se do různých dohod o spolupráci vyjednaných se třetími zeměmi začlenily kroky, které místním společenstvím umožní přímý užitek z účasti na ochraně volně žijících a planě rostoucích druhů;

13.

připomíná Komisi, že nezákonné obchodování s vodními druhy má také dopad na hospodářský rozvoj pobřežních společenství a environmentální podmínky našich vod;

14.

žádá EU, aby naléhavě řešila korupci a nedostatky v opatřeních mezinárodní správy v celém řetězci nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy; žádá EU a její členské státy, aby se spolu s partnerskými zeměmi prostřednictvím Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci (UNCAC) a dalších fór aktivně zapojily do řešení tohoto problému na zdrojových, tranzitních a cílových trzích; žádá všechny členské státy, aby ustanovení úmluvy UNCAC dodržovaly v plném rozsahu a účinně je prováděly; vítá mezinárodní závazek o boji proti korupci v rámci článku 10 rezoluce Valného shromáždění OSN č. 69/314 z července 2015;

15.

uznává, že je zapotřebí poskytovat orgánům ve zdrojových, tranzitních a cílových zemích pomoc, vedení a odbornou přípravu, pokud jde o vyšetřování, vymáhání a soudní postupy na místní, regionální a celostátní úrovni; zdůrazňuje, že je nutné tyto snahy účinným způsobem koordinovat mezi všemi agenturami zapojenými do této práce; žádá EU, aby podpořila výměnu osvědčených postupů a v případě potřeby umožnila poskytování specializovaného vybavení a odborných znalostí;

16.

bere na vědomí závěry Rady o akčním plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy ze dne 20. června 2016 a uznává, že trestná činnost poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy je závažnou a rostoucí hrozbou pro biologickou rozmanitost a životní prostředí a rovněž pro celosvětovou bezpečnost, právní stát, lidská práva a udržitelný rozvoj; vyjadřuje hluboké politování nad neexistencí jasných závazků ze strany členských států; zdůrazňuje rozhodující úlohu, již mají členské státy v plném a soudržném provádění akčního plánu na vnitrostátní úrovni a v plnění cílů, které jsou v něm stanoveny;

17.

naléhavě vyzývá vlády dodavatelských zemí, aby: i) zlepšily právní stát a posílením trestního vyšetřování, stíhání a ukládání trestů vytvořily účinné odrazující prostředky; ii) přijaly přísnější právní předpisy, jež by klasifikovaly nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy jako závažný trestný čin, aby mu byla věnována tatáž pozornost a přisuzována stejná závažnost jako ostatním formám mezinárodní organizované trestné činnosti; iii) poskytovaly větší objem prostředků na boj proti trestné činnosti související s obchodem s volně žijícími a planě rostoucími druhy, zejména na posílení prosazování práva v této oblasti, kontrol obchodu, sledování a celních prohlídek a zabavování; iv) se zavázaly k politice nulové tolerance vůči korupci;

Zefektivnění uplatňování a prosazování

18.

žádá členské státy, aby zavedly akční plány proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy, jež upřesní vymáhací postupy a sankce, a aby v zájmu zlepšení soudržnosti a harmonizace přístupů mezi členskými státy zveřejňovaly a vyměňovaly si informace o zabavování a zatýkání v souvislosti s trestnými činy poškozujícími volně žijící a planě rostoucí druhy; podporuje zavedení mechanismu, prostřednictvím kterého bude Komise pravidelně získávat údaje a aktualizované informace o zabavování a zatýkání v členských státech a kterým se podpoří sdílení osvědčených postupů;

19.

trvá na tom, že je důležité plně provádět a prosazovat nařízení EU o obchodu s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami;

20.

navrhuje, aby sankce za nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy, zejména v oblastech s citlivými mořskými ekosystémy nebo spadajících do sítě Natura 2000, byly dostatečně přísné, aby odradily potenciální pachatele;

21.

naléhavé vyzývá členské státy, aby zajistily, aby měly donucovací orgány, útvary pověřené trestním stíháním a vnitrostátní soudní orgány k boji proti trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy nezbytné finanční a lidské zdroje a odborné znalosti; důrazně vybízí Komisi a členské státy, aby vystupňovaly své úsilí ve věci odborné přípravy a zvýšení povědomí všech příslušných agentur a orgánů;

22.

vítá úsilí sítě Evropské unie pro provádění a vymáhání práva v oblasti životního prostředí (IMPEL), Evropské sítě státních zástupců pro životní prostředí (ENPE), Evropského fóra soudců pro životní prostředí (EUFJE) a sítě příslušníků policie zabývajících se potíráním trestné činnosti proti životnímu prostředí (EnviCrimeNet);

23.

bere na vědomí začlenění nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy do programu EU pro bezpečnost na období 2015–2020, který uznává, že nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy ohrožuje biologickou rozmanitost v oblastech původu, udržitelný rozvoj a regionální stabilitu;

24.

navrhuje, aby členské státy investovaly výnosy z pokut uložených za nezákonný obchod do ochrany a zachování divoké flóry a fauny;

25.

žádá zásadní změnu v oblasti shromažďování informací, vytváření a prosazování právních předpisů a boje proti korupci ve vztahu k nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy v členských státech i v dalších cílových a tranzitních zemích; vyzývá proto Komisi, aby věnovala těmto stránkám řízení a sledování prosazování mezinárodních norem souvisejících s nezákonným obchodem s volně žijícími a planě rostoucími druhy důkladnou pozornost;

26.

zdůrazňuje, že má-li se zabránit „migraci“ zločineckých sítí zaměřených na volně žijící a planě rostoucí druhy, je zvláště důležité v této oblasti harmonizovat politiky a právní rámce;

27.

zdůrazňuje, že je třeba zlepšit spolupráci mezi agenturami a že je zapotřebí, aby mezi prováděcími agenturami a donucovacími orgány na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU fungovalo včasné sdílení údajů; vyzývá, aby byly v zájmu usnadnění a zlepšení takové spolupráce na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni vytvořeny strategické sítě pro vymáhání práva; žádá všechny členské státy, aby zřídily útvary pro boj s trestnou činností poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy, jejichž cílem bude usnadnit provádění ve všech příslušných agenturách;

28.

žádá členské státy, aby relevantní zpravodajství a údaje soustavně poskytovaly Europolu; naléhavě vyzývá Europol, aby se trestnou činností poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy zabýval v příštím unijním posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti (SOCTA); žádá, aby bylo v Europolu zřízeno specializované oddělení pro boj proti trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy, jež by mělo přeshraniční pravomoci a úkoly, disponovalo dostatečnými finančními a lidskými zdroji a umožňovalo centralizaci informací a analýz a koordinaci vymáhacích strategií a vyšetřování;

29.

vyzývá Komisi, aby propagovala systém EU-TWIX jako osvědčený a dobře fungující nástroj, který umožňuje členským státům sdílet údaje a informace, a aby zajistila dlouhodobé financování tohoto systému; je přesvědčen, že při kontrole prosazování a při podávání zpráv o trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy mohou hrát důležitou roli organizace občanské společnosti; žádá EU a členské státy, aby při podpoře tohoto úsilí nevládních organizací dále spolupracovaly;

30.

bere na vědomí spojitost mezi trestnou činností poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy a dalšími druhy organizovaného zločinu včetně praní peněz a financování milicí a teroristických skupin a domnívá se, že prioritou musí být mezinárodní spolupráce v boji proti nezákonným finančním tokům; žádá EU a členské státy, aby využívaly všechny příslušné nástroje, včetně spolupráce s finančním sektorem, a monitorovaly a zkoumaly účinky nově vznikajících finančních produktů a praktik zapojených do této činnosti;

31.

naléhavě vyzývá členské státy, aby plně prováděly ustanovení směrnice 2008/99/ES o trestněprávní ochraně životního prostředí a stanovily pro trestné činy poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy přiměřené úrovně sankcí; je znepokojen tím, že některé členské státy tuto směrnici dosud plně neprovedly, a žádá Komisi, aby posoudila její provedení v každém členském státě, zejména pokud jde o sankce, a vydala příslušné pokyny; žádá Komisi, aby směrnici 2008/99/ES ve lhůtě stanovené v programu EU pro bezpečnost přezkoumala, zejména pokud jde o její účinnost v boji proti trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy, a v případě potřeby navrhla její revizi; vyzývá Komisi, aby v souladu s čl. 83 odst. 1 SFEU o mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem přijala opatření ke stanovení a provádění minimálních společných předpisů, pokud jde o definici trestné činnosti a sankcí v oblasti nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

32.

domnívá se, že by se měl v rámci akčního plánu více zdůraznit celní aspekt, a to jak s ohledem na spolupráci s partnerskými zeměmi, tak na jeho lepší a účinnější provádění v Unii; se zájmem proto očekává přezkum provádění a prosazování stávajícího právního rámce EU, který provede Komise v roce 2016, a žádá, aby bylo do tohoto přezkumu začleněno i posouzení celních režimů;

33.

naléhavě vyzývá členské státy, aby účinně provedly a dodržovaly Úmluvu OSN o boji proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (UNTOC) jako základ pro mezinárodní akci a vzájemnou právní pomoc a jako klíčový krok směrem ke společnému koordinovanému přístupu k boji proti trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy; hluboce v této souvislosti lituje, že jedenáct členských států úmluvu UNTOC dosud neprovedlo; vyzývá tyto členské státy, aby úmluvu co nejdříve provedly;

34.

domnívá se, že akce proti trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy si žádá soudržné, účinné a odrazující trestní sankce; naléhavě vyzývá členské státy, aby v souladu s čl. 2 písm. b) úmluvy UNTOC kvalifikovaly nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy jako závažný trestný čin;

35.

uznává, že je zapotřebí poskytovat soudním orgánům a státním zástupcům členských států poradenství, pokud jde o stíhání a vynášení rozsudků, a příslušníkům celních a vymáhacích orgánů na místech vstupu do EU odbornou přípravu; domnívá se, že „Globální program pro soudce“ a partnerství „Iniciativa zelená cla“ Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) jsou příklady, které je třeba následovat;

36.

žádá Komisi, příslušné agentury EU a členské státy, aby uznaly rozsah nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy probíhajícího na internetu a aby budovaly kapacity v rámci útvarů, které se zaměřují na trestné činy poškozující životní prostředí, a celních útvarů, aby prosazovaly koordinaci s útvary potírajícími počítačovou kriminalitu a zapojovaly organizace občanské společnosti s cílem zajistit, aby existovaly kanály k získání pomoci od přeshraničních útvarů specializovaných na boj proti počítačové kriminalitě;

37.

vyzývá členské státy a Komisi, aby na řešení problému nezákonného internetového obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy spolupracovaly s provozovateli platforem sociálních médií, vyhledávači a platformami elektronického obchodování; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily kontrolní opatření a vypracovaly politiky k řešení potenciální nezákonné činnosti na internetu; vyzývá v tomto ohledu Komisi, aby vypracovala pokyny, jak se s problémem internetové trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy vypořádat na úrovni EU;

38.

vyzývá donucovací orgány EU a členských států, aby identifikovaly a monitorovaly schémata jiných forem závažné a organizované trestné činnosti, jako je obchodování s lidmi, s cílem přispívat v rámci boje proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy k preventivním opatřením a vyšetřování nesrovnalostí v dodavatelském řetězci, např. podezřelých dodávek a finančních transakcí;

39.

vítá, že se EU zúčastnila 17. konference smluvních stran úmluvy CITES poprvé jako smluvní strana této úmluvy, a vítá skutečnost, že EU a členské státy projevují rozhodnou angažovanost a poskytují CITES značnou finanční podporu;

40.

vítá postup odborné revize programu UNEP, která se snaží formulovat všeobecně uznávanou definici trestného činu proti životnímu prostředí; v této souvislosti konstatuje, že právně stanovené hranice mezi různými druhy trestných činů proti životnímu prostředí jsou někdy nejasné, což může omezit možnost účinného stíhání a trestání;

Posílení globálního partnerství

41.

žádá Komisi a členské státy, aby zintenzívnily dialog a spolupráci se zdrojovými, tranzitními a cílovými zeměmi v dodavatelském řetězci nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a aby jim poskytovaly technickou a ekonomickou pomoc a diplomatickou podporu; je přesvědčen, že EU musí na mezinárodní úrovni jednat v zájmu podpory třetích zemí v boji proti obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a prostřednictvím dvoustranných a vícestranných dohod přispívat k dalšímu rozvoji nezbytných právních rámců;

42.

zdůrazňuje, že hlavními problémy, jež je třeba v zájmu účinného boje proti nadnárodnímu nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy řešit, jsou rozsáhlá korupce, slabost institucí, oslabování státu, špatná správa a mírné sankce za trestné činy poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy; naléhavě vyzývá EU, aby podporovala rozvojové země v jejich úsilí o omezení podnětů k pytláctví tím, že zlepší hospodářské příležitosti a prosadí řádnou veřejnou správu a zásady právního státu;

43.

vyzývá orgány EU, členské státy a všechny zainteresované státy, aby systematičtěji prošetřily vazby mezi nezákonným obchodem s volně žijícími a planě rostoucími druhy a regionálními konflikty a terorismem;

44.

vyzývá Komisi a členské státy, aby založily svěřenský fond nebo podobný nástroj podle článku 187 revidovaného finančního nařízení o souhrnném rozpočtu Unie s cílem zajistit bezpečnost chráněných oblastí a bojovat proti nezákonnému obchodu s volně žijícími druhy a pytláctví v rámci akčního plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

45.

vyzývá EU, aby zlepšila svou finanční a technickou podporu poskytovanou prostřednictvím nástroje pro rozvojovou spolupráci (DCI) a Evropského rozvojového fondu (ERF) a zaměřenou na pomoc rozvojovým zemím při provádění vnitrostátních předpisů v oblasti volně žijících a planě rostoucích druhů v souladu s doporučeními CITES, a to zejména v případě zemí, které nemají na prosazování právních předpisů a stíhání pašeráků dostatečné zdroje;

46.

vyzývá Komisi, aby v souladu s prioritou č. 1 akčního plánu zvážila poskytnutí finančních prostředků v rámci nástroje partnerství na iniciativy, jež se zaměřují na snížení poptávky po nezákonných produktech z volně žijících nebo planě rostoucích druhů na klíčových trzích; zdůrazňuje, že značným přínosem může být v tomto ohledu zapojení občanské společnosti do kontrolních struktur v rámci kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji obsažených v obchodních dohodách EU;

47.

zdůrazňuje, že v souvislosti se strategickým partnerstvím mezi EU a Čínou je důležité řešit citlivou otázku rostoucí poptávky po produktech z volně žijících a planě rostoucích druhů, jako jsou slonovina, rohy nosorožců a tygří kosti, která představuje pro zachování těchto druhů a obecně pro biologickou rozmanitost skutečnou hrozbu;

48.

vyzývá Komisi, aby do všech obchodních dohod a jednání EU začleňovala povinné a vymahatelné kapitoly o udržitelném rozvoji, se zvláštním odkazem na zastavení nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy ve všech odvětvích hospodářství, a žádá Komisi, aby analýzu uvedených ustanovení zahrnovala do svých zpráv o provádění; naléhavě vyzývá Komisi, aby kladla důraz na provádění úmluvy CITES a na opatření proti trestné činnosti poškozující volně žijící a planě rostoucí druhy v souvislosti s obchodním režimem GSP+;

49.

konstatuje, že jedním z hlavních faktorů, které umožňují a stimulují nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy a produkty z těchto druhů, je korupce; vítá závazek, který Komise učinila ve své strategii „Obchod pro všechny“, že bude začleňovat ambiciózní ustanovení zaměřená na řešení přímých i nepřímých dopadů korupce a nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy do všech budoucích obchodních dohod; žádá proto, aby Komise věnovala maximální pozornost jednotlivým aspektům řízení a sledování prosazování mezinárodních norem souvisejících s nezákonným obchodem s volně žijícími a planě rostoucími druhy;

50.

vyzývá EU, aby prozkoumala v rámci WTO, jak se mohou režimy světového obchodu a ochrany životního prostředí vzájemně lépe podporovat, a to především v souvislosti s probíhající činností zaměřenou na posílení souladu mezi WTO a mnohostrannými dohodami v oblasti životního prostředí a rovněž v souvislosti s dohodou o usnadnění obchodu, která otvírá nové možnosti spolupráce mezi celníky, úředníky zabývajícími se volně žijícími a planě rostoucími druhy a úředníky zabývajícími se obchodem, a to především v rozvojových zemích; je toho názoru, že je třeba hledat další možnosti spolupráce mezi WTO a úmluvou CITES, především ve věci poskytování technické podpory a pomoci úředníkům z rozvojových zemí při budování kapacit v oblasti obchodu a životního prostředí;

51.

zdůrazňuje klíčovou úlohu mezinárodní spolupráce ze strany aktérů donucovacího řetězce; žádá EU a členské státy, aby nadále podporovaly Mezinárodní sdružení pro boj proti trestné činnosti poškozující volně žijící druhy (ICCWC); vítá jakékoli posílení této podpory, a to i prostřednictvím poskytování finančních zdrojů a odborných znalostí, s cílem usnadnit budování kapacit, zlepšit výměnu informací a zpravodajství a podpořit vymáhání a dodržování práva; vyzývá Komisi, aby využívala ukazatele sdružení ICCWC k hodnocení účinnosti finančních prostředků, jimiž EU podporuje třetí země v boji s nezákonným obchodem s volně žijícími a planě rostoucími druhy, a k usnadnění jednotného a věrohodného hodnocení rozvojového financování;

52.

vítá mezinárodní operace zaměřené na vymáhání práva, jako je operace COBRA III, které vedou ke značnému počtu zabavených nezákonných produktů z volně žijících a planě rostoucích druhů a k zatýkání překupníků, čímž pomáhají veřejně zviditelnit nezákonný obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy jako vážnou formu organizovaného zločinu;

53.

vyzývá členské státy, aby posílily rozpočet CITES tak, aby mohla tato organizace rozšířit svou monitorovací činnost a činnost související s určováním druhů; v tomto ohledu lituje, že šest členských států dosud neprovedlo platby za roky 1992–2015, které mají být ve prospěch CITES uskutečněny;

54.

vítá také skutečnost, že akční plán EU významně přispěje ke splnění cílů udržitelného rozvoje stanovených v rámci agendy pro udržitelný rozvoj 2030, na níž se shodly hlavy států na summitu OSN v září 2015;

EU jako cílový trh a zdrojové a tranzitní území

55.

konstatuje, že důležitými nástroji pro regulaci mezinárodního obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy jsou úmluva CITES, nařízení EU o těžbě dřeva a regulační rámec EU „NNN“; je však znepokojen chybějícím řádným prováděním a vymáháním a žádá členské státy, aby ve snaze zajistit účinné provádění vyvinuly více společného a koordinovaného úsilí; dále je znepokojen výskytem mezer ve stávajícím regulačním rámci, pokud jde o některé druhy a aktéry; žádá proto EU, aby stávající legislativní rámec revidovala s cílem doplnit jej o zákaz zpřístupňování a uvádění na trh, přepravu, nabývání a vlastnictví volně žijících a planě rostoucích druhů, které byly nezákonně odchyceny či sklizeny nebo získány na trhu ve třetích zemích; domnívá se, že takové právní předpisy by mohly stávající rámec EU harmonizovat a zjednodušit a že jejich nadnárodní dopad by mohl hrát klíčovou úlohu při omezování nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy na celém světě; zdůrazňuje v této souvislosti, že má-li být zajištěna právní jistota aktérů zapojených do zákonného obchodu, musí takové právní předpisy poskytovat úplnou transparentnost, pokud jde o jakýkoli zákaz obchodu s příslušnými druhy na základě nezákonného statusu těchto druhů ve třetí zemi;

56.

zdůrazňuje, že lov zvířat za účelem získání trofejí přispěl k rozsáhlému poklesu populací ohrožených druhů uvedených v příloze I a II úmluvy CITES, a vyzývá Komisi a členské státy, aby u dovozu loveckých trofejí pocházejících z druhů chráněných podle nařízení EU o obchodu s volně žijícími živočichy zavedly zásadu předběžné opatrnosti, aby podporovaly další posilování právních předpisů EU upravujících dovoz loveckých trofejí do členských států EU a aby pro dovoz trofejí pocházejících z veškerých druhů uvedených v příloze B nařízení (ES) č. 338/97 požadovaly povolení;

57.

vítá prohlášení podepsané v roce 2016 v Buckinghamském paláci, v němž se signatáři z řad leteckých společností, přepravních společností, provozovatelů přístavů, celních orgánů, mezivládních organizací a charitativních organizací zabývajících se ochranou ohrožených druhů zavázali ke zvýšení standardů v celém odvětví dopravy se zaměřením na sdílení informací, školení zaměstnanců, zdokonalování technologií a sdílení zdrojů mezi podniky a organizacemi na celém světě; vyzývá všechny strany, aby závazky tohoto prohlášení v plném rozsahu provedly; vybízí členské státy, aby podporovaly dobrovolné závazky podobné prohlášení podepsanému v Buckinghamském paláci i v dalších oblastech, zejména ve finančním odvětví a odvětví elektronického obchodu;

58.

požaduje, aby byl na evropské úrovni okamžitě úplně zakázán obchod, vývoz nebo zpětný vývoz slonoviny – včetně slonoviny pocházející z doby před přijetím úmluvy – a rohů nosorožců v rámci Evropské unie i do destinací mimo EU; vyzývá k zavedení mechanismu posouzení potřebnosti obdobných omezení u dalších ohrožených druhů;

59.

podotýká, že nařízení EU pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného („NNN“) rybolovu přineslo výsledky, nicméně trvá na tom, že jeho uplatňování by mělo být důslednější, neboť je třeba zajistit, aby na evropský trh nevstoupily žádné nezákonně ulovené ryby; navrhuje, aby členské státy EU usilovaly o vyšší soudržnost a účinnost kontrol dokumentace úlovků (osvědčení o úlovku) a zásilek (především ze zemí považovaných za vysoce rizikové), aby se zaručilo, že ryby byly uloveny zákonně;

60.

klade důraz na význam zapojení soukromého sektoru do boje proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy prostřednictvím samoregulace a sociální odpovědnosti podniků; za zásadně důležitou pro zákonný a udržitelný obchod, ať už pro komerční účely či nikoli, považuje sledovatelnost v dodavatelském řetězci; zdůrazňuje nezbytnost spolupráce a koordinace na mezinárodní úrovni i mezi veřejným a soukromým sektorem a žádá EU, aby posílila stávající kontrolní nástroje, včetně využívání mechanismů sledovatelnosti; domnívá se, že ústřední roli by mělo hrát odvětví dopravy, např. zavedením detekčního systému včasného varování; bere na vědomí významnou úlohu, kterou může hrát v tomto ohledu partnerství veřejného a soukromého sektoru;

61.

žádá členské státy, aby vedle hraničních kontrol, které vyžaduje nařízení (ES) č. 338/97, zavedly monitorování souladu v jednotlivých zemích zahrnující pravidelné kontroly obchodníků a držitelů povolení, jako jsou obchody se zvířaty v zájmovém chovu, chovatelé a pěstitelé, výzkumná střediska a školky, a sledování odvětví, jako je móda, umění, lékařství a stravování, která mohou využívat nezákonně získané části rostlin a zvířat;

62.

žádá členské státy, aby zajistily okamžité zabavení veškerých zajištěných exemplářů a péči o zajištěné nebo zabavené živé exempláře a jejich opětovné umístění do domovů v záchranných střediscích pro zvířata daného druhu; vyzývá Komisi, aby vydala pokyny s cílem zajistit, aby všechna záchranná střediska pro volně žijící živočichy využívaná v členských státech vyhovovala náležitým standardům; dále vyzývá EU a členské státy, aby záchranným střediskům pro zvířata poskytovaly dostatečnou finanční podporu;

63.

vyzývá členské státy, aby v souladu s přílohou 3 rezoluce 10.7 konference CITES (Rev. CoP15) přijaly vnitrostátní plány pro nakládání s živými zabavenými exempláři; zdůrazňuje, že by členské státy měly zadávat zprávy o veškerých zabavených živých exemplářích do databáze EU-TWIX a zveřejňovat roční souhrnné zprávy a dále že by měly zajistit, aby odborná příprava pracovníků donucovacích orgánů zahrnovala otázky týkající se dobrých životních podmínek zvířat a bezpečnosti ve vztahu k zacházení s živými zvířaty; vyzývá EU a členské státy, aby záchranným střediskům pro volně žijící živočichy poskytovaly dostatečnou finanční podporu;

64.

vyzývá členské státy, aby zvážily zavedení systémů „pozitivního seznamu“ druhů, v nichž bude u exotických druhů objektivně a podle vědeckých kritérií posuzována jejich bezpečnost a vhodnost pro obchodování nebo zájmový chov;

o o

65.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0031.

(2) Úř. věst. L 75, 19.3.2015, s. 1.

(3) Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23.

(4) Úř. věst. L 286, 29.10.2008, s. 1.

(5) Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 1.

(6) Úř. věst. L 77, 24.3.2009, s. 1.

(7) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28.

(8) Úř. věst. L 94, 9.4.1999, s. 24.

(9) Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7.

(10) Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/127

P8_TA(2016)0455

Nové příležitosti pro malé dopravní podniky

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o nových příležitostech pro malé dopravní podniky, včetně obchodních modelů založených na užší spolupráci (2015/2349(INI))

(2018/C 224/20)

Evropský parlament,

—	s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 5 odst. 3 této smlouvy,

—	s ohledem na protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

—	s ohledem na bílou knihu Komise nazvanou „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ (COM(2011)0144),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o provádění bílé knihy o dopravě z roku 2011: hodnocení a cesta k udržitelné mobilitě (1),

—	s ohledem na doporučení Komise 2003/361/ES týkající se definice mikropodniků a malých a středních podniků,

—	s ohledem na výroční zprávu o evropských malých a středních podnicích 2014/2015,

—	s ohledem na sdělení Komise „Zelenou malým a středním podnikům – ‚Small Business Act‘ pro Evropu“ (COM(2008)0394) a „Přezkum iniciativy ‚Small Business Act‘ pro Evropu“ (COM(2011)0078),

—	s ohledem na sdělení Komise „Evropský program pro ekonomiku sdílení“ (COM(2016)0356),

—	s ohledem na sdělení Komise „Evropská strategie pro nízkoemisní mobilitu“ (COM(2016)0501),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2013 o zlepšení přístupu malých a středních podniků k financování (2),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2015 o příležitostech v oblasti zeleného růstu pro MSP (3),

—	s ohledem na nástroj pro malé a střední podniky, programy INNOSUP a COSME, portál Vaše Evropa – Podniky, pilotní projekt Rychlé cesty k inovacím (FTI) a příležitosti k vytváření sítí v rámci programu Horizont 2020,

—	s ohledem na směrnici o elektronickém obchodu (2000/31/ES) a na směrnici o službách (2006/123/ES),

—	s ohledem na sdělení Komise „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ (COM(2015)0192),

—	s ohledem na sdělení Komise „Zlepšování jednotného trhu: více příležitostí pro lidi a podniky“ (COM(2015)0550),

—	s ohledem na Nástroj pro propojení Evropy vytvořený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 ze dne 11. prosince 2013 (4),

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0304/2016),

A.	vzhledem k tomu, že malé a střední podniky (MSP), které podle údajů z roku 2014 tvoří 99,8 % všech podniků mimo finanční sektor a na něž připadají dvě ze tří pracovních míst z celkového počtu, jsou hlavním motorem evropského hospodářství;

B.	vzhledem k tomu, že v posledních letech vytvářejí pracovní místa převážně MSP působící v terciární sféře;

C.	vzhledem k tomu, že malé dopravní podniky mají klíčový význam pro řádné fungování mobility v Evropě, avšak často narážejí na obtíže, chtějí-li na tento trh vstoupit a udržet se na něm, zejména kvůli přítomnosti monopolů na tomto trhu;

vzhledem k tomu, že malé podniky díky své vynikající znalosti místního trhu, blízkosti k zákazníkovi či obratnosti a schopnosti inovovat představují přidanou hodnotu zejména v odlehlých a hustě osídlených oblastech; vzhledem k tomu, že jsou mimoto schopny poskytovat individualizované služby a jsou nástrojem pro odstraňování sociálního vyloučení, vytváření pracovních míst, generování ekonomické aktivity, zlepšování řízení mobility a podporu rozvoje cestovního ruchu (kde služby mobility jsou přímo spojeny s poptávkou návštěvníků po nových produktech a zážitcích);

E.	vzhledem k tomu, že u osob nebo zboží se jednak poptávka a jednak podmínky poskytování dopravních služeb výrazně liší a že omezení mobility nepředstavuje možnou volbu;

vzhledem k tomu, že organizace dopravy ve velkých městech a na příjezdových komunikacích do velkých měst způsobuje přetížení dopravy a dopravní zácpy, které značně zatěžují ekonomiku; vzhledem k tomu, že MSP v odvětví dopravy jsou důležitým doplněním sítě veřejné dopravy v městských uzlech, a to zejména v době, kdy veřejná doprava nejezdí často, a v okrajových oblastech bez rozvinutých příměstských dopravních služeb;

vzhledem k tomu, že Komise ve své nedávno zveřejněné studii uvádí, že 17 % evropských spotřebitelů využívá služby poskytované ekonomikou sdílení a 52 % má o nabízených službách povědomí; vzhledem k očekáváním spotřebitelů, kteří požadují snadno dostupné a flexibilní formy využívání dopravních služeb za současného zachování cen odpovídajících skutečným provozním nákladům, snadný přístup k rezervaci a bezpečnou platbu za poskytnutou službu;

H.	vzhledem k tomu, že ekonomika sdílení v odvětví dopravy může aktivně přispívat k rozvoji udržitelných forem mobility; vzhledem k tomu, že samoregulace není vždy řešením a že musí existovat vhodný regulační rámec;

I.	vzhledem k tomu, že požadavek udržitelného rozvoje a revoluce v oblasti informačních a komunikačních technologií vytvořily nebývalé příležitosti a výzvy pro podniky všech velikostí, pokud jde o reakci na zvyšující se poptávku po udržitelné mobilitě v rámci omezené infrastruktury;

vzhledem k exponenciálnímu růstu rozšiřování chytrých mobilních zařízení a ke komplexnímu pokrytí přinesla vysokorychlostní širokopásmová síť nové digitální nástroje jak pro poskytovatele, tak pro spotřebitele dopravních služeb a snížila náklady na dopravu a rovněž význam fyzického umístění poskytovatelů služeb, což jim umožňuje, aby byli široce propojeni a mohli tak služby poskytovat nejen na regionální úrovni, ale také na úrovni celosvětové, prostřednictvím digitálních sítí i ze vzdálených oblastí;

vzhledem k tomu, že dopravní odvětví se v posledních letech v důsledku technologického pokroku, nových obchodních modelů a digitalizace značně změnilo, což se významným způsobem odrazilo na tradičních obchodních modelech, pracovních podmínkách a zaměstnanosti v tomto odvětví; vzhledem k tomu, že na jedné straně se dopravní odvětví otevřelo, ale na druhé straně se pracovní podmínky v mnoha případech zhoršily v důsledku hospodářské krize a v některých případech v důsledku nedostatečného uplatňování platných právních předpisů;

vzhledem k tomu, že odvětví dopravy zahrnuje nejen poskytovatele přímých dopravních služeb, ale také MSP nabízející služby, jako je údržba dopravních prostředků, prodej náhradních dílů, školení zaměstnanců a pronájem vozidel a zařízení; vzhledem k tomu, že tyto činnosti skýtají obrovský potenciál z hlediska tvorby pracovních míst, a to i míst pro vysoce kvalifikované pracovníky; vzhledem k tomu, že koncepce týkající se odvětví dopravy by měly zohledňovat zájmy celého hodnotového řetězce;

M.	vzhledem k tomu, že pouze 1,7 % podniků v EU plně využívá vyspělé digitální technologie a 41 % je nevyužívá vůbec; vzhledem k tomu, že digitalizace všech odvětví má klíčový význam pro zachování a zvýšení konkurenceschopnosti EU;

N.	vzhledem k tomu, že flexibilita a snížené nároky na vstup v rámci ekonomiky sdílení mohou přinést pracovní příležitosti skupinám, které jsou tradičně vyloučeny z pracovního trhu, zejména ženám, mladým lidem a migrantům;

O.	vzhledem k tomu, že dopravní služby mohou představovat vhodný způsob samostatné výdělečné činnosti a mohou též podporovat kulturu podnikání;

P.	vzhledem k tomu, že internetové platformy pro dopravní služby mohou nabídnout rychlé propojení mezi požadavky na služby od zákazníků na jedné straně a nabídkou práce od registrovaných společností nebo pracovníků na straně druhé;

Q.	vzhledem k tomu, že OECD považuje kvalitní pracovní místa za klíčový faktor v boji proti vysoké míře nerovnosti a pro posilování sociální soudržnosti;

I. Výzvy pro malé dopravní podniky

domnívá se, že za existence omezené infrastruktury a při stále náročnějších environmentálních požadavcích je pro dopravní podniky velmi obtížné reagovat na rostoucí poptávku po mobilitě; poukazuje na to, že všechny dopravní podniky jsou pod tlakem, aby zajistily bezpečná, udržitelná a vysoce konkurenční řešení, která jsou šetrná k životnímu prostředí v souladu se závěry COP21 a omezují přetížení, nicméně pro malé podniky je obtížnější a dražší těmto výzvám čelit;

zdůrazňuje, že příliš časté změny emisních norem pro vozidla mohou způsobit značné problémy malým dopravním podnikům vzhledem k délce doby odpisu vozových parků;

zdůrazňuje složitost odvětví dopravy, pro něž je typická víceúrovňová správa (místní, celostátní, evropská a globální), která je ještě dále rozdělena podle druhů dopravy; konstatuje, že toto odvětví podléhá přísné regulaci, zejména pokud jde o přístup k povolání, příslušné činnosti, rozvoj a využívání dopravních služeb a jejich uvádění na trh (výlučná práva, omezení počtu licencí) a dotace; zdůrazňuje zásadní význam bezpečnosti a ochrany v odvětví dopravy, avšak vyjadřuje politování nad tím, že někdy slouží mimo další faktory jako záminka k vytváření umělých překážek;

žádá členské státy, aby odstranily nadměrnou regulaci, která často souvisí s protekcionismem a korporativismem a vede k roztříštěnosti, větší složitosti a nepružnosti vnitřního trhu, čímž zároveň prohlubuje nerovnosti; je přesvědčen, že je užitečné, aby členské státy nepřistupovaly k zákonnosti internetových platforem nespočetnými způsoby, čímž se předejde bezdůvodným jednostranným restriktivním opatřením; vyzývá členské státy, aby dodržovaly a plně provedly směrnici o elektronickém obchodu (směrnice 2000/31/ES) a směrnici o službách (směrnice 2006/123/ES); zastává názor, že volný pohyb poskytovatelů služeb podle článku 56 SFEU a svoboda usazování podle článku 49 SFEU mají zásadní význam pro realizaci evropského rozměru služeb, a tudíž i vnitřního trhu;

poukazuje na to, že vzhledem ke stávající právní nejistotě ohledně definice „poskytovatelů služeb“ v odvětví dopravy není možné zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž, a vyjadřuje politování nad obtížemi, kterým mnohé malé podniky čelí při přístupu na domácí i mezinárodní trh a při vytváření a nabídce nových služeb; zdůrazňuje, že výše uvedené ztěžuje přístup MSP k tomuto odvětví;

domnívá se, že je nutné zlepšit nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009, aby bylo napraveno vážné narušení, ke kterému došlo na vnitrostátních dopravních trzích v několika členských státech poté, co bylo zavedeno;

vítá nové možnosti, které přinášejí malé dopravní podniky, a nové obchodní modely založené na užší spolupráci, zároveň však lituje protisoutěžních praktik, které jsou důsledkem nejednotného uplatňování pravidel EU v jednotlivých členských státech, zejména pokud je o odměňování a systémy sociálního zabezpečení, což může vést k závažným narušením, jako je sociální dumping, nebo k bezpečnostním rizikům;

vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily vymáhání práva; domnívá se, že veškeré změny právních předpisů v oblasti sociálních a pracovních podmínek musí být v souladu se všemi základními svobodami EU, nesmí omezovat spravedlivou hospodářskou soutěž založenou na objektivních konkurenčních výhodách a nesmí vytvářet další administrativní překážky nebo dodatečné náklady pro malé dopravní podniky;

konstatuje, že malé dopravní podniky musí investovat nejen proto, aby dodržely platné právní předpisy, ale také proto, aby si udržely konkurenceschopnost (například orientací na nové technologie); vyjadřuje politování nad tím, že na jedné straně, na rozdíl od velkých podniků, zůstává přístup malých podniků k úvěrům a k financování na peněžních trzích omezen, navzdory opatřením v oblasti kvantitativního uvolňování, zatímco na druhé straně jen zřídkakdy získají veřejnou finanční podporu, především na evropské úrovni, z důvodu příliš složitých a zdlouhavých správních postupů; zdůrazňuje, že je důležité zajistit šíření poznatků a podporu pro žadatele z řad malých podniků v rámci Evropského investičního fondu;

10.

konstatuje, že v souvislosti s rostoucí urbanizací musí být doprava organizována ve větší míře integrovaně, digitálně a multimodálně a že stále důležitější úlohu při organizaci udržitelné mobility hrají městské uzly; poukazuje na rostoucí dopad aplikací pro multimodální plánování cest a na to, že pro malé podniky je důležité, aby byly do nabízené nabídky aplikací a portfolií dopravních služeb začleněny; poukazuje na to, že přístup k internetu pro všechny by napomohl sdílení dopravy a lepšímu plánování cest;

11.

upozorňuje na to, že vzhledem k ekonomickým těžkostem a nedostatku zdrojů na údržbu rozsáhlé dopravní sítě dochází v mnoha regionech k uzavírání vedlejších tras, zejména v hůře dostupných a málo osídlených regionech; domnívá se, že vznik obchodních modelů založených na užší spolupráci nemůže žádným způsobem ospravedlnit opouštění veřejných dopravních služeb v těchto regionech;

12.

zdůrazňuje zvláštní význam půjčoven lehkých dopravních prostředků, jako jsou jízdní kola či skútry, pro městskou mobilitu; konstatuje, že převážná většina takovýchto podniků jsou MSP; vyzývá k tomu, aby byl častěji zohledňován potenciál těchto subjektů v procesu zvyšování úrovně městské mobility a při koncipování energeticky účinné městské dopravy účinně využívající zdroje;

13.

vyzývá členské státy a Komisi, aby zvážily slučování malých dopravních podniků, což by usnadnilo rozvoj partnerství mezi nimi a pomohlo by zákazníkům lokalizovat požadované služby malých dopravních podniků podle svých potřeb;

14.

žádá Komisi, aby při vytváření zásad v této oblasti měla na zřeteli obtížnost zavádění nových modelů založených na užší spolupráci ve venkovských a mimoměstských prostředích;

15.

konstatuje, že rozvoj obchodních modelů založených na užší spolupráci může optimalizovat využití vozidel a infrastruktury a tím přispět k udržitelnějšímu uspokojování poptávky po mobilitě; konstatuje, že širší využívání údajů vytvořených uživateli by mohlo v konečném důsledku vytvořit přidanou hodnotu v rámci dopravního řetězce; zdůrazňuje však, že soustředění údajů do rukou pouze několika málo zprostředkovatelských platforem by mohlo mít negativní dopad jednak na spravedlivé rozdělení příjmů a jednak na vyváženou účast na investicích do infrastruktury a dalších příslušných nákladech, což má přímý dopad na malé a střední podniky;

16.

vítá skutečnost, že zprostředkovatelské platformy vnesly do této oblasti prvek vzájemného soupeření, zpochybnění zavedených subjektů a korporátních struktur a oslabení existujících monopolů a zabránění vzniku nových; zdůrazňuje, že to podporuje trh, který je mnohem více zaměřen na poptávku spotřebitelů, a že to vede členské státy k revizi struktury trhu; konstatuje však, že pokud nebude existovat vhodný a jasný právní rámec, vytvoří si zprostředkovatelské platformy, které uplatňují pravidlo „vítěz bere vše“, dominantní postavení na trhu, což bude poškozovat rozmanitost hospodářské struktury;

17.

upozorňuje na příležitosti a výzvy (např. malé a střední podniky mohou vznikat i v těchto nových odvětvích) vyvstávající v souvislosti s rozvojem propojených vozidel a vozidel s autopilotem (automobily, lodě, drony a jízda v kolonách – platooning); naléhavě proto vyzývá Komisi, aby předložila plán týkající se propojených vozidel a vozidel s autopilotem a aby provedla rozbor možných dopadů rozšíření této technologie na evropské odvětví dopravy, zejména na MSP;

II. Doporučení: jak proměnit výzvy v příležitosti

18.

vyzývá k pokračování úsilí s cílem dokončit jednotný evropský dopravní prostor; domnívá se, že veškerá regulace zavádějící nové požadavky pro malé podniky, zejména opatření v oblasti daňové, sociální a v oblasti životního prostředí, by měla být přiměřená, jednoduchá a jasná, neměla by narušit jejich rozvoj a měla by odrážet, tam kde je to nezbytné, typické regionální a celostátní rysy v různých členských státech; domnívá se, že tuto regulaci musí doprovázet nezbytné pobídky (regulační nebo finanční);

19.

domnívá se, že pobídka k integrovanému a koordinovanému systému evropské mobility je nejlepším postupem pro řádné zapojení všech společností poskytujících všechny druhy dopravy do společného dynamického procesu, v němž digitalizace a podpora inovací ze strany odvětví dopravy je nejúčinnější způsob, jak zajistit zákazníkům jednotný systém a profesionálům lepší postavení při získávání přidané hodnoty;

20.

konstatuje, že úroveň přizpůsobení služeb, které MSP poskytují v odvětví dopravy, ne vždy dostatečně zohledňuje potřeby osob se zdravotním postižením a starších osob; vyzývá k tomu, aby všechny nástroje a programy, jejichž cílem je podpořit tyto subjekty, zohledňovaly nutnost zajistit co nejlepší přizpůsobení dopravních služeb potřebám osob s omezenou pohyblivostí;

21.

konstatuje, že vzhledem k nedostatku investic do infrastruktury by měly všechny subjekty, jimž využívání této infrastruktury přináší prospěch, přispívat s přihlédnutím ke všem platným daním v dopravě, poplatkům a negativním dopadům na životní prostředí a zdraví; zdůrazňuje, že v silniční dopravě je důležité internalizovat negativní vnější vlivy a vyčlenit příjmy za užívání dopravní infrastruktury, včetně přeshraniční; uznává nicméně, že to může představovat zvláštní problémy pro malé podniky včetně podniků v nejvzdálenějších regionech, které je třeba vzít v úvahu prioritně;

22.

připomíná, že Evropský strukturální fond byl zřízen s cílem přispívat na vysoce inovativní tržní projekty, a proto ho považuje za nezbytný nástroj podpory MSP v dopravním odvětví při rozvoji nových řešení mobility; vyzývá Komisi a členské státy, aby zrychlily jeho provádění a poskytovaly větší podporu MSP a začínajícím podnikům, když takové projekty připravují;

23.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly vhodná opatření s cílem bojovat proti protisoutěžním praktikám velkých integrovaných skupin za účelem řešení diskriminace a omezení přístupu na trh, bez ohledu na velikost nebo typ podniku, zvláště pokud jde o nové obchodní modely; naléhavě vyzývá k dialogu a ke zlepšení vztahů mezi dopravci a plátci, zvláště na nových a potenciálních trzích, a také k řešení problému nepravých samostatně výdělečně činných osob;

24.

vyzývá k zapojování MSP do projektu integrovaného evropského systému prodeje jízdních dokladů; konstatuje, že účinnost takového systému bude záviset na tom, zda do něj bude zapojen co největší počet firem a subjektů nabízejících dopravní služby; konstatuje, že proces výměny informací a zkušeností mezi velkými operátory a MSP může vyústit v synergii, která by byla mimořádně výhodná pro projektování účinné dopravní sítě v Evropě;

25.

požaduje, aby byla s ohledem na větší transparentnost přezkoumána a harmonizována pravidla přístupu k regulovaným povoláním a činnostem v Evropě a související kontroly, aby bylo novým subjektům a službám spojeným s digitálními platformami a ekonomikou sdílení umožněno rozvíjet se v podnikatelsky příznivém prostředí, a to včetně větší transparentnosti, pokud jde o změny právních předpisů, a koexistovat se stávajícími subjekty v prostředí zdravé soutěže; konstatuje pozitivní účinky působení subjektů fungujících na základě ekonomiky sdílení v oblasti vytváření nových pracovních míst pro mladé lidi vstupující na trh práce a pro samostatně výdělečně činné osoby;

26.

vyzývá Komisi, aby neprodleně zveřejnila plán zpřístupnění údajů o dopravě financované z veřejných zdrojů a zavedla harmonizované standardy údajů o dopravě a programovacích rozhraních za účelem podpory datově náročných inovací a zajišťování nových dopravních služeb;

27.

domnívá se, že vzhledem k vývoji ekonomiky sdílení nespočívá řešení ani v odvětvové regulaci, ani v regulaci týkající se pouze platforem a že je třeba napříště chápat systém mobility jako celek; vyzývá k zavedení modernizovaného multimodálního regulačního rámce, který podpoří inovace a hospodářskou soutěž a také ochranu spotřebitelů a údajů o nich, zaručí pracovní práva a zajistí rovné podmínky pro různé subjekty; upozorňuje zároveň na zásadní význam interoperability v odvětví dopravy, jelikož ta umožňuje malým podnikům vytvářet jednotná řešení;

28.

vyzývá členské státy, aby posoudily nutnost uvést své vnitrostátní pracovní právo do souladu s digitální érou a zohlednily přitom modely ekonomiky sdílení a jednotlivé pracovní zákony každé země;

29.

domnívá se, že takovýto cíl vyžaduje sblížení modelů na základě jasné, konzistentní a nepřekrývající se definice „zprostředkovatelů“ a „poskytovatelů služeb“; vyzývá k rozlišování mezi zprostředkujícími platformami, které uživatelům neslouží k dosažení obchodního zisku, a platformami, které propojují (výdělečného) poskytovatele služby a klienta, přičemž mezi poskytovatelem služeb a platformou vzniká, či nevzniká vztah zaměstnance a zaměstnavatele; navrhuje, aby vnitrostátní orgány měly pravomoc žádat od zprostředkujících platforem informace, které považují za nezbytné pro snazší dosažení souladu všech stran s jejich daňovými povinnostmi a povinnostmi v oblasti sociálního zabezpečení a s cílem zaručit, aby poskytovatelé služeb využívající platformy byli kompetentní a měli odpovídající kvalifikaci (s cílem zajistit ochranu spotřebitelů); zdůrazňuje, že již existující systémy zpětné vazby a ratingu také napomáhají zprostředkovatelům při vytváření vztahu důvěry se spotřebiteli a že by s takto vytvářenými údaji mělo být zacházeno v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES;

30.

je přesvědčen, že velký potenciál ekonomiky sdílení z hlediska transparentnosti umožňuje dobrou sledovatelnost operací v oblasti dopravních služeb v souladu s cílem vymáhání stávajících právních předpisů; vyzývá Komisi, aby zveřejnila pokyny ohledně toho, jakým způsobem se mají právní předpisy EU uplatňovat na různé modely ekonomiky sdílení, aby bylo možno tam, kde je to nutné, napravit nedostatky v regulaci v oblasti zaměstnávání a sociálního zabezpečení způsobem, který respektuje vnitrostátní pravomoci;

31.

zdůrazňuje, že k podnikům působícím v oblasti dopravy se řadí také subjekty, které neposkytují přímo dopravní služby, jako jsou například podniky zajišťující školení, půjčovny vozidel, dílny a servisy; uvádí, že převážná většina takovýchto subjektů jsou MSP; vyzývá k zohlednění potřeb těchto subjektů při vypracovávání právních opatření a investičních programů, jejichž cílem je podpořit rozvoj MSP;

32.

vybízí Komisi, aby podporovala MSP v odvětví dopravy při vytváření uskupení v této oblasti, do nichž by se mohli zapojit jak spotřebitelé, tak i další zainteresované strany;

33.

poukazuje na to, že většina poskytovatelů v rámci ekonomiky sdílení pochází ze zemí mimo EU; domnívá se, že EU potřebuje rozvíjet inovativnější začínající podniky v odvětví dopravy, a vybízí ke zvýšené podpoře těchto firem, zvláště pokud jde o odborné vzdělávání mladých podnikatelů v této oblasti;

34.

vyjadřuje politování nad tím, že reakce členských států na rozvoj ekonomiky sdílení byla dosud velice roztříštěná a v některých případech zcela nepřiměřená potenciálu a výhodám vyplývajícím z rozvoje tohoto odvětví a také odporující očekáváním spotřebitelů, a domnívá se, že je žádoucí koordinované celoevropské opatření zahrnující aspekty udržitelných obchodních modelů založených na užší spolupráci; bere na vědomí přiměřený přístup Komise k tomuto „novému obchodnímu modelu“, jak je stanoven v nedávném sdělení, v němž se zdůrazňuje význam sdílené ekonomiky pro budoucí růst (COM(2016)0356;

35.

upozorňuje na obrovský potenciál nových technologií pro vznik nových forem poskytování služeb v odvětví přepravy zboží; zdůrazňuje zejména obrovské možnosti dronů, které již nyní představují velmi účinný nástroj pro práci v náročných podmínkách; zdůrazňuje, že by EU měla podporovat potenciál MSP, jež se zabývají projektováním, výrobou a využíváním dronů;

36.

domnívá se že, modely založené na užší spolupráci představují významný zdroj pro udržitelný rozvoj propojení periferních, horských a venkovských oblastí, s nepřímým přínosem i pro odvětví cestovního ruchu;

37.

je toho názoru, že legislativní požadavky musí být přiměřené charakteru podnikání a velikosti společnosti; vyjadřuje však znepokojení nad tím, zda stále trvají důvody pro udělení výjimky z uplatňování mnoha evropských pravidel pro lehká užitková vozidla vzhledem k tomu, že roste využívání lehkých užitkových vozidel při mezinárodní přepravě zboží, a žádá Komisi, aby předložila diagnostickou zprávu o následném hospodářském, environmentálním a bezpečnostním dopadu;

38.

požaduje zavedení spolupracujících struktur mezi malými dopravními podniky, vědeckými výzkumnými ústavy a místními a regionálními veřejnými orgány s cílem lépe uspořádat udržitelnou městskou a meziměstskou mobilitu tak, aby účinně odpovídala vzniku nových služeb a produktů včetně těch, které poskytují MSP (např. první a poslední fáze dopravní služby od dveří ke dveřím), a zároveň lépe přizpůsobit stávající sítě veřejné dopravy potřebám a očekáváním cestujících; žádá o začlenění informací ohledně služeb mobility, které poskytují malé podniky, do cestovních informací a plánování cest;

39.

vyzývá ke zřízení pracovních skupin pro inovace, které umožní plně uplatnit koncept „měst umožňujících sdílení“ a pomohou místním, regionálním a celostátním institucím účinně reagovat na vznik nových služeb a produktů;

40.

zdůrazňuje význam konkrétně zaměřené odborné přípravy (např. pokud jde o data velkého objemu, integrované služby apod.), které mohou dopravním společnostem pomoci vytvářet přidanou hodnotu pocházející z digitální oblasti; vyzývá proto k přizpůsobení odborného vzdělávání profesionálů v souladu s dovednostmi a kvalifikací, které budou vyžadovat nové obchodní modely, zvláště za účelem doplnění chybějících zaměstnanců, zejména řidičů;

41.

zdůrazňuje, že MSP v odvětví dopravy často upouštějí od rozšíření z důvodu zvýšeného rizika, které je spojeno s přeshraničním podnikáním vzhledem k rozdílnosti právních systémů v různých (členských) státech; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s celostátními, regionálními a místními orgány členských států vytvořila platformy pro spolupráci a komunikaci za účelem poskytování poradenství a školení pro MSP s ohledem na různé režimy financování, granty a internacionalizaci; žádá Komisi, aby více využívala stávající podpůrné programy pro MSP a aby je v kontextu synergií mezi různými fondy EU více zviditelnila mezi subjekty v odvětví dopravy;

42.

vybízí místní orgány, aby se aktivně zavázaly k zásadám dekarbonizace městské dopravy, jak byly definovány v Bílé knize o dopravě, a naléhavě vyzývá účastníky trhu, aby působili v novém rámci konkurence a činnosti, čímž získají prospěch z konkurenčních výhod plynoucích z nabízení služeb s nulovými emisemi a postupné digitalizace jejich správy, provozu a prodeje;

43.

vyzývá Evropskou komisi, členské státy a místní orgány, aby podporovaly inovace v oblasti ekonomiky sdílení, které budou samy usnadněny tím, že se objevují obchodní modely založené na sdílení, např. sdílení vozidel, sdílení jízdních kol, sdílená nákladní doprava, sdílené taxi, spolujízda, autobusy na požádání, a propojení těchto druhů dopravy s veřejnou dopravou;

44.

vyzývá Komisi, aby prostřednictvím posílené spolupráce mezi svými generálními ředitelstvími pečlivě monitorovala vývoj digitální ekonomiky a dopad legislativních podnětů z „Digitální agendy“ na odvětví dopravy;

45.

vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci se sociálními partnery pravidelně posuzovaly dopad digitalizace na počet a druhy pracovních míst v odvětví dopravy a zajistily, aby zaměstnanost a sociální politiky držely krok s digitalizací trhu práce v oblasti dopravy;

46.

doporučuje, aby podniky působící v rámci ekonomiky sdílení i osoby pracující v odvětví dopravy nalezly modely, jak pracovat společně při naplňování společných zájmů, např. v oblasti pojištění;

47.

vítá flexibilní modely pracovní doby vyjednané sociálními partnery v odvětví dopravy, které pracovníkům umožňují lépe sladit pracovní a soukromý život; zdůrazňuje však důležitost dohledu nad dodržováním závazných pravidel týkajících se pracovní doby a doby řízení a odpočinku, který by díky digitalizaci v odvětví dopravy měl být snazší;

o o

48.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2015)0310.

(2) Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 2.

(3) Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 27.

(4) Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 129.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/135

P8_TA(2016)0456

Situace v Bělorusku

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o situaci v Bělorusku (2016/2934(RSP))

(2018/C 224/21)

Evropský parlament,

—	s ohledem na svá předchozí usnesení a doporučení o Bělorusku,

—	s ohledem na parlamentní volby konané dne 11. září 2016 a prezidentské volby konané dne 11. října 2015,

—	s ohledem na prohlášení předsedy Delegace EP pro vztahy s Běloruskem ze dne 13. září 2016 o nedávných parlamentních volbách v Bělorusku,

—	s ohledem na prohlášení mluvčího Evropské služby pro vnější činnost ze dne 12. září 2016 o parlamentních volbách v Bělorusku,

—	s ohledem na předběžné prohlášení OBSE / Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR), Parlamentního shromáždění OBSE a Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 12. září 2016 o parlamentních volbách v Bělorusku,

—	s ohledem na závěry Rady o Bělorusku, zejména na závěry ze dne 16. února 2016, které zrušily omezující opatření vůči 170 osobám a třem běloruským společnostem,

—	s ohledem na závěrečnou zprávu OBSE ze dne 28. ledna 2016 o prezidentských volbách v Bělorusku konaných dne 11. října 2015,

—	s ohledem na řadu prohlášení běloruských orgánů, že některá z doporučení OBSE/ODIHR vydaných po prezidentských volbách v roce 2015 budou realizována před parlamentními volbami v roce 2016,

—

s ohledem na propuštění šesti politických vězňů běloruskými orgány dne 22. srpna 2015 a na následné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové a komisaře pro evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření Johannese Hahna ze dne 22. srpna 2015 o propuštění politických vězňů v Bělorusku,

—	s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že OBSE/ODIHR ve spolupráci s Benátskou komisí Rady Evropy ve své závěrečné zprávě o prezidentských volbách v Bělorusku v roce 2015 připravila soubor doporučení, jež měla být Běloruskem provedena do parlamentních voleb v roce 2016;

B.	vzhledem k tomu, že v zájmu zlepšení vztahů se Západem přijaly běloruské orgány váhavá opatření, která stranám demokratické opozice umožňují jednodušší registraci než v předchozích volbách a zahraničním pozorovatelům poskytují větší přístup ke sčítání hlasů;

vzhledem k tomu, že dne 6. června 2016 běloruský prezident vyhlásil volby do dolní komory parlamentu; vzhledem k tomu, že se tyto volby uskutečnily dne 11. září 2016; vzhledem k tomu, že pro volby bylo akreditováno více než 827 mezinárodních a 32 100 občanských pozorovatelů; vzhledem k tomu, že v závěrech OBSE/ODIHR se konstatuje, že většina občanských pozorovatelů zastupovala státem dotovaná veřejná sdružení, která se rovněž aktivně podílela na kampani podporující provládní kandidáty; vzhledem k tomu, že na pozvání Ministerstva zahraničních věcí Běloruska byla ke sledování voleb vyslána volební pozorovatelská mise OBSE/ODIHR;

vzhledem k tomu, že podle hodnocení OBSE/ODIHR byly parlamentní volby v roce 2016 zorganizovány efektivně, ale přetrvává řada dlouhodobých systémových nedostatků, a to včetně omezení právního rámce v oblasti politických práv a základních svobod; vzhledem k tomu, že při sčítání hlasů a zpracování výsledků byl zaznamenán výrazný počet procesních nesrovnalostí spolu s nedostatečnou transparentností;

vzhledem k tomu, že po dlouhé době bude v běloruském parlamentu zastoupena demokratická opozice; vzhledem k tomu, že podle zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku zůstává právní a správní systém, který je základem omezování lidských práv, beze změny; vzhledem k tomu, že se od dvou nezávislých poslanců očekává, že budou jednat jako skutečná opozice;

F.	vzhledem k tomu, že od roku 1994 neproběhly v Bělorusku svobodné a spravedlivé volby, jež by se řídily volebními právními předpisy odpovídajícími mezinárodně uznaným normám OBSE/ODIHR;

vzhledem k tomu, že EU zrušila v únoru 2016 většinu omezujících opatření namířených proti běloruským představitelům a právním subjektům jako gesto dobré vůle s cílem povzbudit Bělorusko, aby zlepšilo situaci v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu; vzhledem k tomu, že Rada ve svých závěrech týkajících se Běloruska ze dne 15. února 2016 zdůraznila potřebu posílit spolupráci mezi EU a Běloruskem v několika oblastech týkajících se ekonomiky, obchodu a pomoci, což Bělorusku otevřelo možnost žádat o financování z EIB a EBRD; vzhledem k tomu, že byla zaznamenána řada snah zabývat se před volbami konanými v roce 2016 některými dlouhodobými problémy, avšak zároveň přetrvává mnoho neřešených otázek týkajících se právního a procesního volebního rámce;

vzhledem k tomu, že dvě běloruské skupiny monitorující volby – Obránci lidských práv v zájmu svobodných voleb a Právo na svobodnou volbu v roce 2016 – poslední volby odsoudily, neboť podle jejich názoru nesplňovaly řadu klíčových mezinárodních norem a nebyly důvěryhodným obrazem vůle běloruských občanů;

vzhledem k tomu, že běloruské skupiny pro sledování voleb shromáždily konkrétní důkazy o masivním celostátním úsilí navýšit celkovou účast během pětidenního období předčasného hlasování (6. až 10. září 2016) a v den voleb (11. září 2016), a vzhledem k tomu, že jediný nezávislý institut pro výzkum veřejného mínění v Bělorusku (NISEPI) pozastavil v důsledku vládního tlaku svou činnost, takže je velmi obtížné posoudit, jaké jsou skutečné politické preference Bělorusů;

J.	vzhledem k tomu, že část běloruských opozičních sil dne 18. listopadu 2015 poprvé představila společnou dohodu o spolupráci, jejímž cílem byla společná účast v parlamentních volbách v roce 2016;

K.	vzhledem k tomu, že první oficiální návštěva delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Běloruskem od roku 2002 se uskutečnila v Minsku ve dnech 18. a 19. června 2015; vzhledem k tomu, že Evropský parlament v současné době nemá s běloruským parlamentem žádné oficiální styky;

L.	vzhledem k tomu, že Bělorusko sehrálo konstruktivní roli při zprostředkování dohody o příměří na Ukrajině;

vzhledem k tomu, že ruská agrese vůči Ukrajině a nezákonné připojení Krymu prohloubily v běloruské společnosti obavy z destabilizace vnitrostátní situace v důsledku změn v rozložení moci; vzhledem ale k tomu, že se obyvatelé Běloruska nevzdali naděje na zásadní reformy a mírovou transformaci své země;

vzhledem k tomu, že běloruské hospodářství zaznamenává období více než dvacetileté stagnace, kdy hlavní odvětví stále zůstávají ve vlastnictví státu a podléhají správnímu řídicímu a kontrolnímu systému; vzhledem k tomu, že běloruská hospodářská závislost na ruské hospodářské pomoci stále narůstá, a vzhledem k tomu, že hospodářské výsledky Běloruska jsou jedny z nejhorších ze zemí Euroasijské hospodářské unie – jeho HDP v letech 2015 až 2016 například poklesl o 30 miliard USD;

O.	vzhledem k tomu, že Bělorusko je jedinou zemí v Evropě, která dosud uplatňuje trest smrti; vzhledem k tomu, že běloruský nejvyšší soud potvrdil dne 4. října 2016 rozsudek smrti nad Sjarhejem Vostrykauem, což je čtvrtý rozsudek smrti potvrzený běloruským nejvyšším soudem v roce 2016;

vzhledem k tomu, že organizace na ochranu lidských práv upozornily na nové způsoby pronásledování opozice; vzhledem k tomu, že se běloruské orgány nevzdaly represivních praktik vůči svým politickým oponentům – pokojní demonstranti stále podléhají správní odpovědnosti, jsou omezena další občanská a politická práva a v zemi jsou noví političtí vězni; vzhledem k tomu, že běloruské orgány nepřijaly žádná opatření k provedení systémových a kvalitativních změn v oblasti lidských práv, zejména na legislativní úrovni;

vzhledem k tomu, že nutným předpokladem lepších vztahů mezi EU a Běloruskem je výrazné zlepšení svobody projevu a svobody sdělovacích prostředků, dodržování politických práv běžných občanů i opozičních aktivistů a dodržování zásad právního státu a základních práv; vzhledem k tomu, že Evropská unie zůstává pevně odhodlána i nadále hájit lidská práva v Bělorusku, včetně svobody projevu a sdělovacích prostředků;

R.	vzhledem k tomu, že Bělorusko přijalo dne 25. října 2016 svůj první národní akční plán v oblasti lidských práv, který formou usnesení schválila Rada ministrů; vzhledem k tomu, že podle běloruských orgánů tento plán vymezuje hlavní způsoby plnění závazků této země v oblasti lidských práv;

S.	vzhledem k tomu, že jedním z cílů běloruské účasti ve Východním partnerství a v jeho parlamentní odnoži Euronest je intenzivnější spolupráce mezi Běloruskem a EU; vzhledem k tomu, že běloruský parlament nemá v Parlamentním shromáždění Euronest žádný oficiální status;

vzhledem k tomu, že Bělorusko v současnosti buduje u obce Ostrovec na hranici s EU svou první jadernou elektrárnu; vzhledem k tomu, že každá země, která rozvíjí jadernou energii, musí přísně dodržovat mezinárodní požadavky a normy v oblasti jaderné bezpečnosti a ochrany životního prostředí; vzhledem k tomu, že běloruská vláda, jež nese výlučnou odpovědnost za bezpečnost a ochranu jaderných zařízení na území státu, musí plnit své závazky vůči svým občanům a sousedícím zemím; vzhledem k tomu, že zásady otevřenosti a transparentnosti musí být rozhodujícími aspekty, jimiž se řídí rozvoj, provoz a vyřazování z provozu veškerých jaderných zařízení;

vzhledem k tomu, že Bělorusko je členem Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) a účastní se společných vojenských manévrů s Ruskem pojmenovaných „Západ“, při nichž se mimo jiné nacvičují útoky na jejich západní sousedy, jež zahrnují simulaci nasazení jaderných zbraní proti Polsku; vzhledem k tomu, že Bělorusko se má příští rok zúčastnit cvičení „Západ 2017“, jehož součástí mohou být další agresivní scénáře;

je i nadále hluboce znepokojen nedostatky, které zjistili nezávislí mezinárodní pozorovatelé v průběhu prezidentských voleb v roce 2015 a parlamentních voleb v roce 2016; bere na vědomí pokusy o pokrok, který je však stále nedostatečný; konstatuje, že v nově zvoleném parlamentu bude jeden zástupce opoziční strany a jeden zástupce nevládního odvětví; považuje to však spíše za politické jmenování než za výsledek voleb; konstatuje, že projednání budoucích legislativních návrhů předložených těmito dvěma poslanci poslouží jako zatěžkávací zkouška, která ukáže politické záměry orgánů stojících za jejich jmenováním;

vyzývá běloruské úřady, aby bez zbytečných průtahů a ve spolupráci s mezinárodními partnery pokračovaly v práci na komplexní reformě volebního systému jako součásti širšího demokratizačního procesu; zdůrazňuje, že doporučení OBSE/ODIHR je třeba zavést v dostatečném časovém předstihu před komunálními volbami konanými v březnu 2018 a že tyto volby musí být sledovány domácími i zahraničními pozorovateli; zdůrazňuje, že tento požadavek je klíčový pro dosažení požadovaného pokroku ve vztazích mezi EU a Běloruskem;

opakovaně vyzývá běloruské orgány, aby za všech okolností zajistily dodržování demokratických zásad, lidských práv a základních svobod v souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv a s mezinárodními a regionálními nástroji v oblasti lidských práv, které Bělorusko ratifikovalo;

vyzývá běloruskou vládu, aby rehabilitovala propuštěné politické vězně a v plném rozsahu jim navrátila jejich občanská a politická práva;

vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že od roku 2000 nebyla v Bělorusku zaregistrována žádná nová politická strana; vyzývá k tomu, aby byla v této souvislosti zrušena veškerá omezení; zdůrazňuje, že všem politickým stranám musí být umožněna neomezená politická činnost, zejména v období volební kampaně;

očekává od běloruských orgánů, že přestanou pronásledovat nezávislé sdělovací prostředky z politických důvodů; naléhavě vyzývá k ukončení správního stíhání a svévolného využívání čl. 22 odst. 9 bodu 2 správního zákona vůči nezávislým novinářům za jejich spolupráci se zahraničními sdělovacími prostředky bez akreditace, což omezuje právo na svobodu projevu a svobodné šíření informací;

vyzývá běloruskou vládu, aby bezodkladně zrušila čl. 193 odst. 1 trestního zákoníku, který postihuje pořádání aktivit neregistrovaných veřejných sdružení a organizací a účast na nich, a aby umožnila plné, svobodné a nezávislé zákonné fungování veřejných sdružení a organizací; upozorňuje Komisi zejména na skutečnost, že v současnosti je v důsledku uplatňování čl. 193 odst. 1 a dalších restriktivních opatření zaregistrováno více než 150 běloruských nevládních organizací v Litvě, Polsku, České republice a v dalších zemích;

naléhavě vyzývá běloruské orgány, aby přezkoumaly politiku, podle níž je mezinárodní finanční podpora určená nevládnímu sektoru v Bělorusku i nadále vystavena značné daňové zátěži;

důrazně odsuzuje politiku běloruské vlády spočívající v používání speciálních jednotek k zasahování do vnitřních záležitostí organizací občanské společnosti, včetně těch, které zastupují národní menšiny, jako je nezávislá nevládní organizace „Svaz Poláků v Bělorusku“;

10.

naléhavě žádá Bělorusko, jedinou zemi v Evropě, která dosud uplatňuje trest smrti a nedávno obnovila jeho vykonávání, aby se připojilo k celosvětovému moratoriu na výkon trestu smrti, a to jako první krok na cestě k jeho trvalému zrušení; připomíná, že trest smrti je formou nelidského a ponižujícího zacházení, která nemá žádný prokazatelný odrazující účinek, a že v jeho důsledku jsou justiční omyly nezvratné; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a Komisi, aby výše uvedené obavy učinily prioritou během pokračujícího dialogu o lidských právech mezi EU a Běloruskem; vítá v této souvislosti skutečnost, že Rada ministrů Běloruska přijala Akční plán pro provádění doporučení vydaných pracovní skupinou pro všeobecný pravidelný přezkum v rámci Rady OSN pro lidská práva, a očekává, že bude tento plán proveden v plném rozsahu;

11.

vyzývá EU, aby nepolevovala v úsilí o další normalizaci vztahů s Běloruskem; opakuje svůj názor, že stávající rozdíly lze nejlépe překonat posílením komunikačních kanálů a že další zapojení EU, zejména Evropského parlamentu, do dialogu s Běloruskem, především s jeho občany a občanskou společností, a s parlamentem a různými politickými stranami může přinést hmatatelné výsledky a přispět k nezávislosti, svrchovanosti a prosperitě této země;

12.

vyzývá ESVČ a Komisi, aby nadále poskytovaly a rozšiřovaly podporu organizacím občanské společnosti působícím v Bělorusku a v zahraničí; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu podporovat všechny nezávislé informační zdroje pro běloruskou společnost, včetně vysílání sdělovacích prostředků v běloruském jazyce a ze zahraničí;

13.

bere na vědomí, že v lednu 2014 byla zahájena jednání o zjednodušení vízového režimu zaměřená na zlepšení kontaktů mezi lidmi a povzbuzování vzniku občanské společnosti; zdůrazňuje, že by Komise a ESVČ měly přijmout nezbytná opatření k urychlení pokroku v této oblasti;

14.

podporuje politiku EU spočívající v „kritické angažovanosti“ vůči běloruským orgánům a vyjadřuje svou připravenost rovněž k ní přispívat prostřednictvím své Delegace pro vztahy s Běloruskem; vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala legislativní iniciativy a kontrolovala jejich provádění; připomíná, že se EU musí ujistit, že její prostředky nejsou využívány k potlačování organizací občanské společnosti, obránců lidských práv, novinářů na volné noze a vůdčích představitelů opozice;

15.

je znepokojen problémy týkajícími se bezpečnosti, které se objevily v důsledku výstavby běloruské jaderné elektrárny u obce Ostrovec, jež leží méně než 50 km od litevského hlavního města Vilnius a nedaleko polských hranic; zdůrazňuje potřebu komplexního mezinárodního dohledu nad realizací tohoto projektu, aby bylo zabezpečeno splnění mezinárodních požadavků a norem v oblasti jaderné bezpečnosti a ochrany životního prostředí, včetně úmluvy OSN z Espoo a Aarhuské úmluvy; vyzývá Komisi, aby otázku bezpečnosti a transparentnosti této jaderné elektrárny ve výstavbě zařadila do svého dialogu s Běloruskem a Ruskem, neboť Rusko tento projekt, který je založen na technologii společnosti Rosatom, financuje, a aby podávala Parlamentu a členským státům, zejména těm, které s Běloruskem sousedí, pravidelné zprávy; vyzývá Radu a Komisi, aby pomocí svých nástrojů, včetně stanovení podmínek pro jakoukoli makrofinanční pomoc EU, zajistily, aby Bělorusko v jaderné elektrárně Ostrovec splnilo mezinárodní bezpečnostní normy, zejména aby provedlo zátěžové testy, jak bylo dohodnuto s Komisí dne 23. června 2011;

16.

s potěšením očekává přistoupení Běloruska k Parlamentnímu shromáždění Euronest v souladu s ustavující listinou, jakmile budou splněny politické podmínky, a přikládá tomuto přistoupení velký význam, neboť by se jednalo o přirozené rozšíření účasti Běloruska v rámci mnohostranné spolupráce ve Východním partnerství;

17.

opakuje své odhodlání pracovat ve prospěch obyvatel Běloruska, podporovat jejich prodemokratické snahy a iniciativy a přispívat ke stabilní, demokratické a blahobytné budoucnosti země;

18.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost, Radě, Komisi, členským státům, OBSE/ODHIR, Radě Evropy a běloruským orgánům.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/140

P8_TA(2016)0464

Fond solidarity Evropské unie: hodnocení

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o Fondu solidarity Evropské unie: hodnocení (2016/2045(INI))

(2018/C 224/22)

Evropský parlament,

—	s ohledem na článek 175 a čl. 212 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—	s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2012/2002 ze dne 11. listopadu 2002 o zřízení Fondu solidarity Evropské unie (1),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 o Fondu solidarity Evropské unie, jeho provádění a uplatňování (2),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 661/2014 ze dne 15. května 2014, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2012/2002 o zřízení Fondu solidarity Evropské unie (3),

—	s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2012/2002 o zřízení Fondu solidarity Evropské unie (COM(2013)0522) (4),

—	s ohledem na zprávu Komise nazvanou „výroční zpráva Fondu solidarity Evropské unie za rok 2014“ (COM(2015)0502),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 5. září 2002 o katastrofálních povodních ve střední Evropě (5),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2005 o přírodních katastrofách (požárech a povodních) tohoto léta v Evropě (6),

—	s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Budoucnost Fondu solidarity Evropské unie“ (COM(2011)0613),

—	s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 28. listopadu 2013 o Fondu solidarity Evropské unie (7),

—	s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a o řádném finančním řízení (8),

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0341/2016),

vzhledem k tomu, že Fond solidarity Evropské unie (FSEU) byl zaveden nařízením (ES) č. 2012/2002 v reakci na katastrofální záplavy, k nimž došlo v létě roku 2002 ve střední Evropě, jakožto cenný nástroj umožňující EU reagovat na rozsáhlé přírodní pohromy a na výjimečné regionální katastrofy na území Unie a v zemích, které jsou zapojeny do jednání o přistoupení k Unii, a projevit solidaritu se způsobilými regiony a státy; vzhledem k tomu, že tento fond podporuje výhradně naléhavé operace a operace spojené s rekonstrukcí, které provádějí vlády v návaznosti na přírodní katastrofy a které mají přímé dopady na životy lidí, životní prostředí nebo hospodářství v daném postiženém regionu (ačkoli je třeba konstatovat, že Komise předložila v roce 2005 návrh zaměřený na ještě větší rozšíření původní oblasti působnosti);

vzhledem k tomu, že od svého založení byl FSEU velmi užitečný, neboť vynaložil celkem 3,8 miliardy EUR v souvislosti s více než 70 katastrofami týkajícími se 24 přijímajících států a přístupových zemí, mezi něž patří široká škála přírodních jevů, včetně zemětřesení, záplav, lesních požárů, bouří a v poslední době i sucha; vzhledem k tomu, že FSEU představuje i nadále jeden z nejvýraznějších unijních symbolů solidarity v době nouze;

vzhledem k tomu, že tento nástroj byl v roce 2014 komplexně přepracován za účelem zdokonalení a zjednodušení postupů a zajištění rychlejší reakce (do šesti týdnů od podání žádosti), nového vymezení jeho oblasti působnosti, zavedení jednoznačných kritérií pro vymezení regionální katastrofy a posílení strategií na předcházení katastrofám a řízení rizik, čímž byla posílení účelnost financování vynakládaného na pomoc, v souladu s četnými požadavky, které v průběhu let předložil Evropský parlament a místní a regionální orgány; vzhledem k tomu, že souhrnné nařízení (COM(2016)0605 – 2016/0282(COD)), jehož návrh Komise předložila dne 14. září 2016 s cílem zdokonalit připravenost a účinnost naléhavé finanční pomoci, stanoví novou revizi Fondu;

D.	vzhledem k tomu, že Parlament důrazně podpořil navrhované změny, z nichž většina již byla uvedena v jeho dřívějších usneseních;

E.	vzhledem k tomu, že žádosti, které byly obdrženy před červnem 2014 (tedy datem vstupu revidovaného nařízení v platnost), byly vyhodnocovány na základě původního nařízení, avšak žádosti obdržené poté byly vyhodnocovány již podle revidovaného nařízení;

vzhledem k tomu, že v reakci na klimatické změny je mimořádně důležité investovat do prevence přírodních katastrof; vzhledem k tomu, že na investice do prevence přírodních katastrof a do strategií řízení rizik byly vyčleněny značné finanční prostředky EU, zejména v rámci evropských strukturálních a investičních fondů;

G.	vzhledem k tomu, že za výjimečných okolností a vezme-li se v potaz roční rozpočtový strop fondu jak v roce, kdy došlo ke katastrofě, tak v roce následujícím, lze v případě nedostatečných prostředků dostupných v daném roce využít prostředky z následujícího roku;

připomíná, že od svého vytvoření v roce 2002 byl FSEU významným zdrojem prostředků, které pomohly omezit důsledky přírodních katastrof napříč Evropou, od záplav až po zemětřesení či lesní požáry, a že tento fond slouží jako výraz evropské solidarity s postiženými regiony; zdůrazňuje, že FSEU je v očích veřejnosti jedním z nejkonkrétnějších a nejhmatatelnějších příkladů podpory, kterou může EU místním komunitám poskytnout;

zdůrazňuje, že od vytvoření Fondu došlo v důsledku změny klimatu ke zvýšení počtu, závažnosti a intenzity přírodních katastrof v Evropské unii; zdůrazňuje tudíž přidanou hodnotu silného, ale pružného nástroje, který umožňuje prokázat solidaritu a poskytnout vhodnou a rychlou pomoc obyvatelům postiženým rozsáhlou přírodní katastrofou;

připomíná, že FSEU je nástrojem financovaným mimo rozpočet Evropské unie, že je na něj vyčleněno maximálně 500 milionů EUR (v cenách z roku 2011) a že navzdory tomu, že umožňuje určitou flexibilitu (převod N+1), každý rok hrozí, že nebudou využity značné prostředky; v této souvislosti bere na vědomí částečné začlenění ročního finančního příspěvku do rozpočtu, které stanoví souhrnné nařízení, s cílem urychlit postup mobilizace prostředků a poskytování ranější a účinnější reakce ve prospěch občanů postižených katastrofou;

zdůrazňuje, že využití ročních prahových hodnot ukazuje, že roční úroveň prostředků v rámci nového programového období VFR je dostačující;

zdůrazňuje význam revize z roku 2014, které se podařilo překonat patovou situaci v Radě a která konečně přinesla odpověď na opakované požadavky Parlamentu na posílení reaktivity a účinnosti pomoci s cílem zajistit rychlou a transparentní reakci při poskytování pomoci lidem postiženým přírodní katastrofou; vítá dále nedávný návrh souhrnného nařízení, který zavádí nová ustanovení spojená se zjednodušením a snadnějším uvolňováním prostředků;

vyzdvihuje hlavní prvky reformy, jako jsou např.: zavedení zálohových plateb až do výše 10 % předpokládané částky příspěvku, které mohou být na žádost zpřístupněny již krátce poté, co byla Komisi předložena žádost o finanční příspěvek Fondu (tato částka nesmí překročit 30 milionů EUR); způsobilost nákladů spojených s přípravou a prováděním záchranných operací a operací spojených s obnovou (klíčový požadavek Parlamentu); prodloužení lhůt pro předložení žádosti ze strany způsobilých členských států (12 týdnů poté, co byly zaregistrovány první škody) a pro praktické zavedení projektu (18 měsíců); zavedení šestitýdenní lhůty pro odpověď Komise na žádosti; nová ustanovení týkající se předcházení přírodním katastrofám; zdokonalení postupů v oblasti řádného finančního řízení;

zdůrazňuje nicméně, že navzdory zavedení mechanismu umožňujícího obdržet zálohové platby rychleji, než by tomu bylo při uplatnění běžného postupu, trpí příjemci i nadále přílišnou délkou celého postupu od žádosti až do okamžiku, kdy je vyplacena konečná částka příspěvku; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba co nejvíce přiblížit okamžik, kdy je možné předložit žádost, k datu katastrofy a že je třeba dále zdokonalit fázi vyhodnocování a fáze následující s cílem usnadnit provádění plateb; zastává názor, že nově navržená ustanovení souhrnného nařízení ohledně FSEU mohou napomoci rychlejší mobilizaci prostředků, a umožnit tak konkrétní naplnění potřeb na místě; zdůrazňuje dále, že pro urychlení uvolnění pomoci postiženým regionům a státům musí své správní postupy přezkoumat i samotné členské státy; pokud se jedná o potenciální zlepšení v budoucí reformě, navrhuje dále zavedení žádosti o povinné aktualizované vnitrostátní plány zvládání katastrof a zavedení požadavku, aby byly předkládány informace o přípravě dohod upravujících smlouvy v mimořádných situacích;

vyzývá samotné členské státy, aby zdokonalily své prostředky komunikace a spolupráce s místními a regionálními orgány, a to jak při vyhodnocování způsobilých škod, u nichž je požadována finanční pomoc FSEU, tak při vypracovávání žádostí a realizaci projektů na boj proti dopadům přírodních katastrof, čímž se zajistí, že bude podpora Unie účinná v praxi a budou prosazována udržitelná řešení; domnívá se dále, že o podpoře z FSEU by měla být informována široká veřejnost; vyzývá příslušné orgány, aby zdokonalily komunikaci a poskytovaly informace o podpoře FSEU, aniž by to vedlo ke vzniku dodatečné administrativní zátěže;

zdůrazňuje význam toho, aby se zajistilo řádné uplatňování postupů zadávání veřejných zakázek při reakci členských států na přírodní katastrofy s cílem určit a šířit osvědčené postupy a získané poznatky, pokud jde o smlouvy v mimořádných situacích;

10.

vítá vyjasnění pravidel pro způsobilost regionálních přírodních katastrof ze strany Komise, současně však připomíná, že konečná dohoda mezi Parlamentem a Radou zachovává prahovou úroveň způsobilosti ve výši 1,5 % regionálního HDP, jak to předpokládal návrh Komise, navzdory úsilí Parlamentu o její snížení na 1 %; konstatuje, že byla zohledněna zranitelnost nejvzdálenějších regionů, u nichž byla tato prahová úroveň snížena na 1 %;

11.

je si vědom toho, že tento fond poskytuje pomoc u nepojistitelných škod a nekompenzuje soukromé ztráty; zdůrazňuje, že dlouhodobá opatření, jako je např. udržitelná rekonstrukce nebo činnost na podporu hospodářského rozvoje nebo prevence, jsou způsobilá pro financování z jiných nástrojů Unie, zejména z evropských strukturálních a investičních fondů;

12.

vyzývá členské státy, aby optimalizovaly využívání stávajícího financování EU, zejména všech pěti evropských strukturálních a investičních fondů, pro účely investic do předcházení vzniku přírodních katastrof, a připomíná, že je důležité rozvíjet součinnost mezi jednotlivými fondy a politikami Unie s cílem co nejvíce předcházet důsledkům přírodních katastrof a v případech, kdy je využit FSEU, také s cílem zajistit konsolidaci a dlouhodobý udržitelný rozvoj projektů rekonstrukce; i nadále se domnívá, že kdykoli je využit FSEU, dotčený členský stát by se měl formálně zavázat, že provede všechna nezbytná opatření na předcházení katastrofám a udržitelnou rekonstrukci zasažených oblastí; vyzývá k tomu, aby v případě, kdy vstupuje do hry uvedená součinnost, byl proces kombinovaného využívání fondů co nejvíce zjednodušen, pokud se jedná o s tím spojenou administrativu;

13.

zdůrazňuje tudíž, že úsilí o investování do zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně musí být dále posíleno a při podpoře rekonstrukce a opětovného zalesňování financovaných z FSEU by měla být zohledňována preventivní opatření; je přesvědčen, že prevence by se měla stát horizontálním úkolem, a navrhuje, aby byla při zmírňování dopadů katastrof prostřednictvím FSEU přijímána preventivní opatření vycházející z přístupu založeného na principu ekosystému; vyzývá rovněž členské státy, aby vypracovaly strategie na předcházení riziku a na jeho řízení, v nichž mj. zohlední, že mnoho z dnešních přírodních katastrof je přímým důsledkem lidské činnosti;

14.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit maximální transparentnost při přidělování, řízení a praktickém vynakládání prostředků FSEU; v zájmu určení, rozvoje a sdílení osvědčených postupů a získaných poznatků považuje za důležité zjišťovat, zda byly dotace FSEU vynaloženy v souladu se zásadami řádného finančního řízení; vybízí proto Komisi a členské státy, aby posílily transparentnost a zaručily veřejný přístup k informacím v průběhu celého procesu mobilizace pomoci, od předložení žádosti, až po dokončení projektu; vyzývá také Účetní dvůr, aby vypracoval zvláštní zprávu o fungování FSEU, v neposlední řadě také proto, že poslední dostupná zpráva byla vypracována před revizí nařízení o FSEU z roku 2014;

15.

konstatuje, že v roce 2014 bylo předloženo třináct nových žádostí, a upozorňuje na zvláštní situaci, která nastala v tomto roce, kdy bylo šest z nich posuzováno podle starého nařízení a zbývajících sedm podle nařízení revidovaného;

16.

připomíná, že na základě předchozího nařízení o FSEU byly v roce 2014 zamítnuty dvě žádosti, protože příslušné katastrofy nemohly být považovány za „výjimečné“, ačkoli měly za následek závažné škody s přímými dopady na hospodářský a sociální rozvoj příslušných regionů, a vítá tudíž vyjasnění, která v tomto ohledu přináší revidované nařízení o FSEU; s ohledem na budoucí reformy a vzhledem k možnosti nově vymezit pojem regionální přírodní katastrofy nicméně navrhuje, aby bylo umožněno, aby byly jednotlivé žádosti předkládány společně několika státy, které byly postiženy přírodní katastrofou přeshraniční povahy, jež měla jedinou příčinu a k jejímž dopadům došlo současně, a aby byly při vyhodnocování žádostí brány v potaz i nepřímé škody;

17.

s ohledem na budoucí reformy vybízí Komisi, aby zohlednila možnost zvýšit prahovou hodnotu pro zálohové platby z 10 na 15 % a zkrátit lhůtu pro zpracování žádostí z šesti na čtyři týdny; vybízí dále Komisi, aby zvážila možnost zavést prahovou hodnotu způsobilosti pro regionální přírodní katastrofy ve výši 1 % regionálního HDP a při vyhodnocování žádostí zohledňovat úroveň socio-ekonomického rozvoje postižených regionů;

18.

upozorňuje, že je třeba zvážit, zda by mohly být uplatňovány nové ukazatele, které by šly nad rámec HDP, jako jsou např. index lidského rozvoje a regionální index sociálního pokroku (SPI);

19.

vítá skutečnost, že sedm žádostí o pomoc, které byly obdrženy již na základě revidovaných pravidel, bylo Komisí přijato, včetně čtyř, které byly schváleny na konci roku 2014, ale u kterých musely být prostředky přeneseny do roku 2015, jak uvádí výroční zpráva FSEU z roku 2015; v této souvislosti připomíná, že rok 2015 byl prvním plným rokem uplatňování revidovaných pravidel a že jeho analýza ukazuje, že právní vyjasnění, která zavedla tato reforma, zajistila úspěšnost podaných žádostí, což nebyl případ předchozích ustanovení, na jejichž základě byly přibližně dvě třetiny žádostí o pomoc v případech regionální katastrofy vyhodnoceny jako nezpůsobilé;

20.

vyjadřuje politování nad zdlouhavými postupy posuzování zpráv o provádění a o uzavření podle bývalého nařízení, a předpokládá, že na základě pozměněného nařízení se bude uzavírání provádět účinněji a transparentněji a že bude zároveň zajištěna ochrana finančních zájmů Unie;

21.

dále zdůrazňuje, že článek 11 pozměněného nařízení dává Komisi a Účetnímu dvoru auditní pravomoc a Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) umožňuje kdykoli podle potřeby provádět šetření;

22.

žádá Komisi a Účetní dvůr, aby posoudily fungování FSEU před koncem současného víceletého finančního rámce;

23.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a členským státům a jejich regionálním orgánům.

(1) Úř. věst. L 311, 14.11.2002, s. 3.

(2) Úř. věst. C 440, 30.12.2015, s. 13.

(3) Úř. věst. L 189, 27.6.2014, s. 143.

(4) Úř. věst. C 170, 5.6.2014, s. 45.

(5) Úř. věst. C 272 E, 13.11.2003, s. 471.

(6) Úř. věst. C 193 E, 17.8.2006, s. 322.

(7) Úř. věst. C 114, 15.4.2014, s. 48.

(8) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/145

P8_TA(2016)0476

Situace v Itálii po zemětřeseních

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o situaci v Itálii po zemětřeseních (2016/2988(RSP))

(2018/C 224/23)

Evropský parlament,

—	s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—	s ohledem na článek 174, článek 175 (třetí odstavec) a článek 212 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (1),

—	s ohledem na nařízení Rady (EU) 2016/369 ze dne 15. března 2016 o poskytování mimořádné podpory v rámci Unie (2),

—	s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2012/2002 ze dne 11. listopadu 2002 o zřízení Fondu solidarity Evropské unie (3) a na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 661/2014 ze dne 15. května 2014 (4),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 375/2014 ze dne 3. dubna 2014 o zřízení Evropského dobrovolnického sboru humanitární pomoci („iniciativa Humanitární dobrovolníci EU“) (5),

—	s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 o humanitární pomoci (6),

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 11. dubna 2011 o dalším rozvoji posuzování rizik pro zvládání katastrof v Evropské unii,

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 28. listopadu 2008 vyzývající ke zvýšení schopností civilní ochrany prostřednictvím systému evropské vzájemné pomoci založeného na modulovém přístupu k civilní ochraně (16474/08),

—	s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Výroční zpráva Fondu solidarity Evropské unie za rok 2014“ (COM(2015)0502),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 2007 o dopadu zemětřesení na regiony (7),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 19. června 2008 o posílení schopnosti Unie reagovat na katastrofy (8),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2009 (9) o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie: Itálie, zemětřesení v oblasti Abruzzi,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 o Fondu solidarity Evropské unie, jeho provádění a uplatňování (10),

—	s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 28. listopadu 2013 o Fondu solidarity Evropské unie (11),

—	s ohledem na otázky položené Komisi, které se týkají situace v Itálii po zemětřeseních (O-000139/2016 – B8-1812/2016, O-000140/2016 – B8-1813/2016 a O-000141/2016 – B8-1814/2016),

—	s ohledem na zvláštní zprávu Účetního dvora č. 24/2012 s názvem „Reakce Fondu solidarity Evropské unie na zemětřesení v oblasti Abruzzo v roce 2009: relevance a náklady opatření“,

—	s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že po ničivém zemětřesení, které otřáslo střední Itálií dne 24. srpna 2016, zasáhla regiony střední Itálie další tři velká zemětřesení spojená s vlnou otřesů, a to dne 26. října 2016 o síle 5,5 a 6,1 stupně a dne 30. října 2016 o síle 6,5 stupně;

vzhledem k tomu, že střední Itálii v posledních měsících postihla další zemětřesení a následné otřesy; vzhledem k tomu, že poslední zemětřesení ze dne 30. října 2016 bylo zároveň tím nejsilnějším, které Itálii za více než 30 let postihlo, srovnalo se zemí celé vesnice, přivedlo mnoho obyvatel zasažených oblastí na pokraj beznaděje a způsobilo v okolních oblastech řadu nepřímých škod;

C.	vzhledem k tomu, že během nedávných zemětřesení bylo údajně zraněno více než 400 lidí a 290 osob přišlo o život;

D.	vzhledem k tomu, že ničivá zemětřesení způsobila „dominový efekt“ a vedla k tomu, že 100 000 obyvatel ztratilo své domovy;

E.	vzhledem k tomu, že v důsledku nedávných otřesů byla zničena města, vážně poškozena místní a regionální infrastruktura, poničeno historické a kulturní dědictví, narušena hospodářská činnost, zejména MSP, zemědělství, vzhled krajiny a potenciál v oblasti cestovního ruchu a pohostinství;

vzhledem k tomu, že zasažená území postihla deformace, která zabírá oblast o velikosti přibližně 130 km2, přičemž maximální posun dosahuje alespoň 70 cm, a vzhledem k tomu, že nepředvídatelné hydrogeologické účinky by v drsných zimních povětrnostních podmínkách mohly vést k dalším přírodním katastrofám, jako jsou povodně, sesuvy půdy a kumulativní škody;

vzhledem k tomu, že některá území v Evropské unii jsou zranitelnější a více ohrožená seismickými jevy; vzhledem k tomu, že mohou být dokonce vystavena opakovaným přírodním katastrofám různých druhů, někdy v rozmezí méně než jednoho roku, což se nedávno stalo např. v Itálii, Portugalsku, Řecku a na Kypru;

vzhledem k tomu, že udržitelné snahy o rekonstrukci musí být koordinovány s cílem napravit škody v hospodářské a sociální oblasti, a vzhledem k tomu, že by zvláštní pozornost měla být věnována neocenitelnému italskému kulturnímu dědictví a že by měly být podporovány mezinárodní a evropské projekty zaměřené na ochranu historických staveb a míst;

I.	vzhledem k tomu, že Fond solidarity Evropské unie (FSEU) byl zřízen nařízením (ES) č. 2012/2002 v reakci na ničivé povodně, které postihly střední Evropu v létě roku 2002;

J.	vzhledem k tomu, že k posílení preventivních opatření pro případ zemětřesení a opatření obnovy lze použít různé nástroje Unie, např. evropské strukturální a investiční fondy nebo mechanismus civilní ochrany a finanční nástroj;

vzhledem k tomu, že reforma FSEU v roce 2014 zavedla pro členské státy možnost požádat o vyplacení záloh, o jejichž poskytnutí rozhoduje Komise, jsou-li k dispozici dostatečné finanční zdroje; vzhledem k tomu, že výše vyplacených záloh však nesmí překročit 10 % předpokládané celkové částky finančních příspěvků poskytnutých z FSEU a že její maximální výše činí 30 milionů EUR;

vzhledem k tomu, že postižený členský stát musí předložit Komisi žádost o pomoc z FSEU nejpozději do dvanácti týdnů od zjištění prvních škod způsobených katastrofou; vzhledem k tomu, že stát přijímající tuto pomoc odpovídá za způsob a kontrolu jejího využití, Komise však může provádět místní kontroly opatření, na která byly prostředky z FSEU poskytnuty;

vzhledem k tomu, že je třeba, aby proces obnovy zohledňoval zkušenosti z minulosti a aby proběhl co možná nejrychleji, přičemž základem udržitelné obnovy by měly být dostatečné zdroje, zjednodušené byrokratické postupy a transparentnost, ale i potřeba zajistit postiženým obyvatelům bezpečnost a stabilitu s cílem zajistit, aby mohli v těchto oblastech nadále žít;

N.	vzhledem k tomu, že prevence by měla představovat stále důležitější fázi zvládání katastrof, která si zaslouží větší společenský význam a vyžaduje také pečlivě vypracovaný akční program v oblasti šíření informací, zvyšování povědomí a vzdělávání;

O.	vzhledem k tomu, že je třeba posílit stávající preventivní opatření v souladu s předchozími návrhy Parlamentu s cílem konsolidovat strategii EU v oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem;

vyjadřuje hlubokou účast a soucit s osobami postiženými zemětřeseními a jejich rodinnými příslušníky, stejně jako s italskými vnitrostátními a regionálními orgány, které jsou zapojeny do poskytování humanitární pomoci po této pohromě;

vyjadřuje znepokojení nad velkým počtem vysídlených osob, jež budou v nadcházejícím zimním období vystaveny drsným povětrnostním podmínkám; vyzývá proto Komisi, aby identifikovala veškeré možné způsoby poskytnutí pomoci italským orgánům s cílem zaručit důstojné životní podmínky osobám, jež přišly o své domovy;

vyjadřuje ocenění záchranářským týmům, pracovníkům civilní ochrany, dobrovolníkům, organizacím občanské společnosti a místním, regionálním a celostátním orgánům za jejich neúnavné úsilí o záchranu životů, omezení rozsahu škod a zajištění běžných základních činností v zasažených oblastech s cílem zachovat zde důstojnou životní úroveň;

zdůrazňuje, že série zemětřesení a zkáza, kterou za sebou zanechala, mají závažné hospodářské a sociální dopady;

poukazuje na závažnost situace na místě, která vytváří značný a intenzivní finanční tlak na italské celostátní, regionální a místní veřejné orgány;

vítá zvýšenou úroveň flexibility při výpočtu deficitu v oblasti výdajů, jež souvisejí se zemětřeseními, která byla poskytnuta Itálii v souladu se Smlouvami, aby se této zemi umožnilo účinně a rychle vyřešit stávající krizovou situaci a provést v budoucnu další zásahy, které budou třeba k zajištění bezpečnosti v postižených oblastech; vyzývá rovněž italskou vládu, aby zajistila, aby se veškeré dodatečné poskytnuté prostředky skutečně využily k tomuto konkrétnímu účelu;

vzhledem k této výjimečné a velmi závažné situaci vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vyloučit z výpočtu vnitrostátních schodků veřejných financí v rámci Paktu o stabilitě a růstu náklady na udržitelnou obnovu a veškeré investice do antiseizmických opatření, včetně investic spolufinancovaných z fondů ESI a přiřazených k tematickému cíli 5 („prevence, podpora přizpůsobení se změně klimatu, prevence a řízení rizik“);

vítá solidaritu, kterou projevily orgány a instituce EU, ostatní členské státy, evropské regiony a mezinárodní aktéři a kterou dokládá vzájemná pomoc při mimořádných situacích;

žádá Komisi, aby zvážila možnost rozšířit současný výpočet Fondu solidarity, který v současnosti vychází z následků škod způsobených jednotlivými přírodními katastrofami, zavedením výpočtu, který by vycházel z kumulativních efektů škod způsobených několika přírodními katastrofami, které stejný region postihly v tomtéž roce;

10.

poukazuje na problémy s předvídáním v rámci systémů včasného varování před zemětřesením a na vysokou seismickou aktivitu ve Středomoří a v jihovýchodní Evropě; vyzývá členské státy, aby urychlily výzkum za účelem předcházení vzniku škod, zvládání krizových situací a minimalizace rozsahu dopadu pohrom, a to ve spojení s opatřeními v rámci programu Horizont 2020; se znepokojením konstatuje, že v posledních 15 letech přišly v důsledku ničivých zemětřesení, která zasáhla Evropu, o život tisíce lidí a statisíce zůstaly bez domova;

11.

připomíná, že je důležité dodržovat požadavky na výstavbu budov a infrastruktury, které jsou odolné proti zemětřesení; naléhavě vyzývá vnitrostátní, regionální a místní orgány, aby zvýšily úsilí o zajištění souladu staveb s platnými antiseizmickými normami a aby této skutečnosti věnovaly řádnou pozornost při vydávání stavebních povolení;

12.

zdůrazňuje význam mechanismu civilní ochrany Evropské unie, pokud jde o podporu spolupráce mezi vnitrostátními orgány civilní ochrany v celé Evropě v nepříznivých situacích a při minimalizaci dopadů mimořádných událostí; vyzývá Komisi a členské státy, aby dále zjednodušily postupy pro aktivaci mechanismu, aby mohl být rychle a efektivně využit bezprostředně po katastrofě;

13.

bere na vědomí žádost italské vlády o podporu z Evropského fondu solidarity a žádá Komisi, aby urychleně přijala veškerá nezbytná opatření pro analýzu žádostí o pomoc z Fondu solidarity Evropské unie (FSEU), aby se zajistilo rychlé uvolnění prostředků z fondu; zdůrazňuje v této souvislosti význam co nejrychlejšího poskytnutí zálohových plateb vnitrostátním orgánům, aby mohly reagovat na naléhavé požadavky situace;

14.

domnívá se, že částečné začlenění ročního finančního příspěvku FSEU do rozpočtu, které stanoví souhrnné nařízení, by mohlo v budoucnosti urychlit postup mobilizace prostředků s cílem zajistit včasnější a účinnější reakci ve prospěch občanů postižených katastrofou; dále vyzývá Komisi, aby v souvislosti s případnými budoucími reformami analyzovala možnost zvýšení prahové hodnoty pro zálohové platby a zkrácení lhůt pro zpracování žádostí;

15.

zdůrazňuje, že je důležité dosáhnout součinnosti všech dostupných nástrojů, včetně evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondy), a zajistit, aby byly zdroje účinně využívány na rekonstrukci a veškeré další potřebné zásahy, a to v plné spolupráci s italskými státními a regionálními orgány; vyzývá Komisi, aby byla v tomto smyslu připravena přijmout změny programů a operačních programů co nejdříve od podání žádosti o změny ze strany členského státu; zdůrazňuje také možnost využít Evropský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) na podporu venkovských oblastí a zemědělských činností, které byly postiženy zemětřesením;

16.

zdůrazňuje dále, že je důležité optimalizovat využití stávajících fondů EU na investice do předcházení přírodním katastrofám a zajistit konsolidaci a dlouhodobě udržitelný rozvoj projektů obnovy, a připomíná potřebu zjednodušení administrativních postupů pro koordinaci fondů; zdůrazňuje, že po obdržení pomoci v rámci FSEU by měly dotčené členské státy zvýšit své úsilí při vypracovávání vhodných strategií řízení rizik a posílit své mechanismy pro předcházení katastrofám;

17.

bere na vědomí, že na žádost italské vlády byla spuštěna služba pro podporu krizového řízení v rámci programu EU Copernicus s cílem poskytovat družicový odhad škod v postižených oblastech; podporuje spolupráci mezi mezinárodními výzkumnými středisky a vítá skutečnost, že se mimo jiné i pro účely prevence rizik a jejich řízení používá radar se syntetickou aperturou, jenž je schopen ve dne i v noci vyhodnocovat a měřit pohyby země na úrovni centimetrů, a to i přes oblačnou vrstvu;

18.

podtrhuje význam veřejného výzkumu a vývoje v oblasti prevence a zvládání katastrof a vyzývá ke zvýšení koordinace a spolupráce mezi institucemi výzkumu a vývoje členských států, a to zejména mezi institucemi těch států, které čelí podobným rizikům; vyzývá ke zdokonalení systémů včasného varování v členských státech a k zavedení a posílení již existujících propojení mezi různými systémy včasného varování;

19.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládě Itálie a orgánům regionální a místní správy v postižených oblastech.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.

(2) Úř. věst. L 70, 16.3.2016, s. 1.

(3) Úř. věst. L 311, 14.11.2002, s. 3

(4) Úř. věst. L 189, 27.6.2014, s. 143.

(5) Úř. věst. L 122, 24.4.2014, s. 1.

(6) Úř. věst. L 163, 2.7.1996, s. 1.

(7) Úř. věst. C 282 E, 6.11.2008, s. 269.

(8) Úř. věst. C 286 E, 27.11.2009, s. 15.

(9) Úř. věst. C 230 E, 26.8.2010, s. 13.

(10) Úř. věst. C 440, 30.12.2015, s. 13.

(11) Úř. věst. C 114, 15.4.2014, s. 48.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/150

P8_TA(2016)0477

Prohlášení komisařů o zájmech – pokyny

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 k prohlášením komisařů o zájmech – pokyny (2016/2080(INI))

(2018/C 224/24)

Evropský parlament,

—	s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), a zejména na čl. 17 odst. 3 této smlouvy,

—	s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a zejména na článek 245 této smlouvy,

—	s ohledem na přílohu XVI jednacího řádu (pokyny pro schvalování Evropské komise) a zejména na její odst. 1 písm. a) třetí pododstavec,

—	s ohledem na své rozhodnutí ze dne 28. dubna 2015 týkající se přezkumu prohlášení o finančních zájmech kandidáta na komisaře a na výklad odst. 1 písm. a) přílohy XVI jednacího řádu (1),

—	s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí (2), zejména na body odpovídající oddílu II – Politická odpovědnost,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 o postupech a praxi slyšení komisařů – zkušenosti z průběhu slyšení v roce 2014 (3),

—	s ohledem na Kodex chování pro členy Komise ze dne 20. dubna 2011 (4), zejména na body 1.3, 1.4, 1.5 a 1.6 tohoto kodexu,

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0315/2016),

vzhledem k tomu, že podle přílohy XVI, odst. 1 písm. a) jednacího řádu (pokyny pro schvalování Evropské komise) se Parlament může vyjádřit k rozdělení oblastí působnosti nově zvoleným předsedou Komise a může požadovat jakékoli informace podstatné pro jeho rozhodnutí o způsobilosti kandidátů na komisaře; vzhledem k tomu, že Parlament očekává, že mu budou sděleny veškeré informace týkající se finančních zájmů kandidátů na komisaře, a že jejich prohlášení o zájmech se zasílají k přezkoumání výboru příslušnému pro právní záležitosti;

vzhledem k tomu, že podle bodu 3 oddílu II (Politická odpovědnost) Rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí kandidáti na členy Komise zajistí, aby byly zveřejněny všechny relevantní informace v souladu s povinností nezávislosti na základě Smluv; vzhledem k tomu, že zveřejňování těchto informací se provádí postupem stanovým takovým způsobem, aby bylozajištěno, že hodnocení celé navržené Komise proběhne otevřeně, spravedlivě a jednotně;

vzhledem k tomu, že v souladu s výše uvedeným rozhodnutím ze dne 28. dubna 2015, přezkoumání prohlášení kandidáta na komisaře o finančních zájmech výborem příslušným pro právní záležitosti spočívá nejen v ověření toho, zda bylo prohlášení řádně vyplněno, ale také v hodnocení, zda je obsah prohlášení věrohodný a zda může naznačovat střet zájmů;

D.	vzhledem k tomu, že podle přílohy XVI, odst. 1 písm. a) jednacího řádu Parlament hodnotí kandidáty na komisaře mimo jiné na základě jejich osobní nezávislosti; zejména s ohledem na zvláštní úlohu garanta zájmů Unie, která je ve Smlouvách přiřazena Evropské komisi;

vzhledem k tomu, že se ve výše uvedeném usnesení Parlamentu ze dne 8. září 2015 uvádí, že potvrzení výboru příslušného pro právní záležitosti o vyloučení střetu zájmů je nezbytným předpokladem slyšení komisařů, zejména s ohledem na skutečnost, že v Lisabonské smlouvě byl posílen politický mandát Komise;

vzhledem k tomu, že ve svém výše uvedeném usnesení ze dne 8. září 2015 Parlament považoval za důležité, aby Výbor pro právní záležitosti vydal pokyny ve formě doporučení nebo zprávy z vlastního podnětu, které by usnadnily reformu postupů týkajících se prohlášení komisařů o zájmech, a vyzval přitom Komisi, aby přehodnotila svá pravidla týkající se prohlášení komisařů o zájmech;

vzhledem k tomu, že v souladu s bodem 1.3 Kodexu chování pro členy Komise o nesobeckosti, integritě, transparentnosti, čestnosti, odpovědnosti a respektování důstojnosti Parlamentu musí komisaři deklarovat veškeré finanční zájmy a majetek, jež by mohly vést ke střetu zájmů při plnění jejich funkce, a vzhledem k tomu, že toto prohlášení zahrnuje i majetkové účasti manžela/manželky/partnera/partnerky člena Komise, jež by mohly – podle platných pravidel (5) – vést ke střetu zájmů;

H.	vzhledem k tomu, že finanční zájmy, ohledně nichž se prohlášení požaduje, zahrnují veškeré formy individuální finanční účasti na kapitálu podniku;

vzhledem k tomu, že podle bodu 1.4 Kodexu chování pro členy Komise, aby se předešlo jakémukoli riziku střetu zájmů, jsou členové Komise povinni deklarovat profesionální činnosti svého manžela/partnera, a že v prohlášení musí být uvedena povaha činnosti, název vykonávané funkce a případně název zaměstnavatele;

vzhledem k tomu, že podle bodu 1.5 Kodexu chování pro členy Komise se prohlášení o finančních zájmech předkládá pomocí formuláře obsaženého v příloze tohoto kodexu; vzhledem k tomu, že tento formulář musí být vyplněn a zpřístupněn před konáním slyšení kandidáta na komisaře v Evropském parlamentu a že v průběhu funkčního období musí být aktualizován v případě změny údajů a nejméně jednou ročně;

vzhledem k tomu, že informace obsažené v tomto formuláři jsou omezené a nedostačující, neobsahují podrobnou definici toho, co představuje střet zájmů, a tudíž neumožňují Parlamentu řádně, spravedlivě a důsledně posoudit existenci skutečného nebo potenciálního střetu zájmů kandidáta na komisaře ani jeho schopnost vykonávat mandát v souladu s Kodexem chování pro členy Komise;

L.	vzhledem k tomu, že podle bodu 1.6 Kodexu chování pro členy Komise člen Komise nesmí zasahovat do záležitostí, které spadají do jeho portfolia, v nichž má osobní, obzvláště rodinný nebo finanční zájem, který by mohl ohrozit jeho nezávislost;

M.	vzhledem k tomu, že Komise je odpovědná v poslední instanci za povahu a rozsah informací, které mají být zahrnuty do prohlášení o zájmech jejích členů; vzhledem k tomu, že Komise musí proto přesně stanovit úroveň transparentnosti nezbytnou pro řádný průběh postupu jmenování kandidátů na komisaře;

vzhledem k tomu, že podle bodu 5 Rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí může Parlament požádat předsedu Komise, aby vyslovil nedůvěru některému z členů Komise, vzhledem k tomu, že podle bodu 7 uvedené dohody musí předseda Komise uvědomit Parlament, pokud má v úmyslu změnit rozdělení působnosti Komise, aby bylo možné provést parlamentní konzultace o těchto změnách;

O.	vzhledem k tomu, že nynější prohlášení členů Komise o finančních zájmech lze celkově považovat za zlepšení ve srovnání se zpracováním prohlášení v období let 2008–2009, avšak vzhledem k tomu, že vznikla řada případů, které si vyžádaly další vyjasnění některých prohlášení o zájmech;

vzhledem k tomu, že je třeba s politováním konstatovat, že v Kodexu chování pro členy Komise přijatém v roce 2011 nebyla dostatečně zohledněna některá doporučení Parlamentu pro zlepšení, zejména co se týče prohlášení o finančních zájmech členů Komise, omezení platných pro výkon zaměstnání po odchodu z funkce a posílení etického výboru odpovědného za posuzování střetu zájmů, který zasedá ad hoc; vzhledem k tomu, že v této souvislosti je rovněž třeba mít na paměti postoje, které Parlament přijal ohledně změn a zlepšení postupu pro slyšení kandidátů na komisaře;

Q.	vzhledem k tomu, že jedním z pilířů evropské správy je posílení etiky a transparentnosti v orgánech EU, jež má posílit důvěru evropských občanů v tyto orgány, zvláště s ohledem na širší politický mandát, který byl svěřen Komisi po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost;

Obecné připomínky

konstatuje, že cílem přezkoumání prohlášení o finančních zájmech komisařů je zajistit, aby kandidáti na komisaře mohli své funkce vykonávat zcela nezávisle, a zajistit maximální transparentnost a odpovědnost ze strany Komise v souladu s čl. 17 odst. 3 SEU, s článkem 245 SFEU a s Kodexem chování pro členy Komise; konstatuje v této souvislosti, že by tento postup neměl být omezen na jmenování nové Komise, ale měl by probíhat rovněž v případě uvolnění místa z důvodu odstoupení, odvolání nebo úmrtí člena Komise, přistoupení nového členského státu či podstatné změny portfolia komisaře nebo finančních zájmů;

zastává názor, že posouzení potenciálního střetu zájmů musí vycházet z prokazatelných, objektivních a relevantních faktorů a mít souvislost s portfoliem jmenovaného komisaře;

připomíná, že střet zájmů je definován jako „jakákoliv situace, kdy dochází k vzájemnému zasahování mezi veřejným zájmem a veřejnými a soukromými zájmy, které by mohlo ovlivnit nebo o němž se zdá být pravděpodobné, že ovlivní nezávislý, nestranný a objektivní výkon funkce“;

potvrzuje, že Výbor pro právní záležitosti je příslušný a odpovědný za provedení důkladné analýzy prohlášení o finančních zájmech pomocí hlubokého přezkumu, jehož cílem je posoudit, zda je obsah prohlášení o finančních zájmech kandidáta na komisaře důvěryhodný a v souladu s kritérii a zásadami stanovenými ve Smlouvách a Kodexu chování, či zda lze z jeho obsahu usuzovat na střet zájmů, a že musí mít možnost navrhnout předsedovi Komise nahrazení tohoto komisaře; vyzývá proto Komisi, aby Výboru pro právní záležitosti poskytla veškeré konkrétní nástroje a informace potřebné k provedení úplné a objektivní analýzy;

považuje za důležité, aby měl Výbor pro právní záležitosti dostatek času na zajištění toho, aby toto podrobné posouzení bylo účinné;

připomíná, že Výbor pro právní záležitosti zkoumá otázky týkající se prohlášení o zájmech kandidátů na komisaře při zachování maximální důvěrnosti, že však také v souladu se zásadou transparentnosti zajišťuje zveřejnění svých závěrů, jakmile jsou k dispozici;

domnívá se, že Výbor pro právní záležitosti by měl mít po uplynutí času vyhrazeného pro otázky, které si přeje kandidátovi na komisaře položit, právo pokračovat ve slyšení, pokud zjistí možný střet zájmů, za účelem získání požadovaného vysvětlení;

Postup přezkumu prohlášení o finančních zájmech před slyšením kandidátů na komisaře

domnívá se, že výrok Výboru pro právní záležitosti, který na základě důkladné analýzy prohlášení o finančních zájmech potvrzuje vyloučení střetu zájmů, je důležitým předpokladem pro konání slyšení u příslušného výboru (6);

domnívá se proto, že chybí-li toto potvrzení nebo v případě, že Výbor pro právní záležitosti konstatuje existenci střetu zájmů, postup jmenování kandidáta na komisaře se pozastaví;

10.

domnívá se, že při přezkumu prohlášení o finančních zájmech Výborem pro právní záležitosti je vhodné uplatňovat následující zásady:

jestliže při posuzování prohlášení o finančních zájmech má Výbor pro právní záležitosti na základě předložených dokumentů za to, že je prohlášení o finančních zájmech přesné, úplné a že neobsahuje žádnou informaci svědčící o skutečném či potenciálním střetu zájmů v souvislosti s portfoliem kandidáta na komisaře, zašle jeho předseda dopis potvrzující absenci střetu zájmů výborům odpovědným za slyšení nebo dotčeným výborům, jestliže se jedná o postup v průběhu funkčního období komisaře;

jestliže má Výbor pro právní záležitosti za to, že prohlášení o zájmech kandidáta na komisaře obsahuje neúplné nebo protikladné informace, nebo pokud jsou potřeba další informace, požádá v souladu s jednacím řádem (7) a s rámcovou dohodou o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí (8) kandidáta na komisaře o požadované dodatečné informace a rozhodne, poté co informace zváží a provede jejich řádnou analýzu; výbor pro právní záležitosti se může případně rozhodnout pozvat kandidáta na komisaře na slyšení;

jestliže Výbor pro právní záležitosti na základě prohlášení o finančních zájmech nebo dodatečných informací poskytnutých kandidátem na komisaře konstatuje střet zájmů, vypracuje doporučení s cílem střet zájmů ukončit; tato doporučení mohou zahrnout vzdání se daných finančních zájmů a změnu portfolia kandidáta na komisaře ze strany předsedy Komise; v závažnějších případech, jestliže k řešení střetu zájmu nevede jiné doporučení, může Výbor pro právní záležitosti jako krajní opatření dospět k závěru, že kandidát na komisaře není schopen vykonávat své funkce v souladu se Smlouvou a s Kodexem chování; předseda Parlamentu požádá předsedu Komise o informaci o tom, jaké další kroky hodlá předseda Komise učinit;

Postup přezkumu prohlášení o finančních zájmech v průběhu funkčního období člena Komise

11.

zdůrazňuje, že každý člen Komise je povinen dbát na okamžitou aktualizaci svého prohlášení o zájmech vždy, když dojde ke změně v jeho finančních zájmech, a vyzývá Komisi, aby Parlament neprodleně informovala o jakýchkoli změnách nebo jakékoli záležitosti vedoucí ke střetu zájmů nebo ke vzniku potenciálního střetu zájmů;

12.

domnívá se proto, že prohlášení o finančních zájmech musí zahrnovat současné zájmy či činnosti nebo zájmy či činnosti za poslední dva roky, a to majetkové, profesní, osobní nebo rodinné povahy, související s navrhovaným portfoliem; je třeba vzít v úvahu také skutečnost, že se zájem může týkat výhody pro sebe nebo pro třetí osobu a že může být i morální, materiální nebo finanční povahy;

13.

domnívá se, že jakákoli změna finančních zájmů komisaře v průběhu funkčního období nebo jakákoli změna rozdělení působnosti mezi členy Komise představuje z hlediska možné existence střetu zájmů novou situaci; domnívá se proto, že by tato situace měla být předmětem přezkumného postupu ze strany Parlamentu v souladu s bodem 10 tohoto usnesení a s bodem 2 přílohy XVI (Pokyny pro schvalování Evropské komise) jednacího řádu Evropského parlamentu;

14.

připomíná, že je-li některý komisař nahrazen v průběhu funkčního období v souladu s článkem 246 SFEU, stane se tak po konzultaci s Evropským parlamentem; domnívá se, že nezbytnou součástí této konzultace je mimo jiné ověření vyloučení střetu zájmů v souladu s bodem 10 tohoto usnesení a ustanoveními v příloze XIV (Pokyny pro schvalování Evropské komise) jednacího řádu Evropského parlamentu (9) týkajícími se pravomoci Evropského parlamentu v případě změny ve složení sboru komisařů nebo významné změny v portfoliu během jeho funkčního období;

15.

domnívá se, že pokud je střet zájmů zjištěn v průběhu funkčního období komisaře a předsedy Komise při nedodržení doporučení Parlamentu ohledně řešení střetu zájmu, jak je stanoveno v bodu 10 tohoto usnesení, Výbor pro právní záležitosti může doporučit, aby Parlament požádal předsedu Komise, aby tomuto komisaři vyslovil nedůvěru v souladu s čl. 17 odst. 6 SEU a aby Parlament případně vyzval předsedu Komise k postupu v souladu s druhým pododstavcem článku 245 SFEU s cílem odejmout danému komisaři nárok na důchod nebo jej nahrazující požitky;

Kodex chování pro členy Komise

16.

konstatuje, že Kodex chování pro členy Komise přijatý dne 20. dubna 2011, který se týká nestrannosti, bezúhonnosti, transparentnosti, náležité péče, spolehlivosti, odpovědnosti a mlčenlivosti, představuje zlepšení oproti předcházejícímu kodexu přijatému v roce 2004, pokud jde o prohlášení o finančních zájmech, protože požadavky na zveřejňování byly rozšířeny i na partnery komisařů a prohlášení o zájmech musí být upraveno, dojde-li ke změně údajů, nebo nejméně jednou za rok;

17.

poukazuje na to, že věrohodnost prohlášení o finančních zájmech závisí na přesnosti formuláře předkládaného kandidátovi na komisaře; domnívá se, že současný rozsah prohlášení komisařů o zájmech je příliš úzký a jejich vysvětlující ustanovení jsou nejednoznačná; vyzývá proto Komisi, aby co nejdříve přezkoumala Kodex chování s cílem zajistit, aby prohlášení o zájmech poskytovala Výboru pro právní záležitosti přesné informace, o něž by mohl jednoznačně opřít své rozhodnutí;

18.

domnívá se, že s cílem získat úplnější představu o finanční situaci komisaře předkládajícího prohlášení by měla prohlášení o finančních zájmech uvedená v bodech 1.3 a 1.5 Kodexu chování komisařů zahrnout veškeré finanční zájmy a aktivity kandidáta na komisaře a jeho/jejího manžela/partnera a že by se v žádném případě neměla omezovat na ty, „jež by mohly vést ke střetu zájmů“;

19.

domnívá se, že rodinný zájem uvedený v bodu 1.6 Kodexu chování komisařů by měl být zahrnut do prohlášení o finančních zájmech; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby zavedla spravedlivé nástroje pro určení rodinných zájmů, které by mohly vést ke střetu zájmů;

20.

zastává názor, že s cílem rozšířit a zdokonalit pravidla o střetu zájmů by prohlášení o zájmech měla zahrnovat také podrobnosti o jakémkoli smluvním vztahu kandidátů na komisaře, který by mohl znamenat konflikt zájmů při výkonu jejich povinností;

21.

vyjadřuje politování nad tím, že kodex chování odpovídajícím způsobem nekodifikuje požadavek podle článku 245 SFEU, který stanoví, že členové Komise dodržují „během výkonu své funkce i po jeho ukončení povinnosti, zejména povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po uplynutí funkčního období“;

22.

vyjadřuje politování nad tím, že kodex chování nestanoví žádné požadavky na odprodej, ačkoli takový požadavek musí být v etických ustanoveních standardní; považuje za prioritní, aby byl tento aspekt co možná nejrychleji regulován;

23.

poukazuje na to, že kodex chování nestanoví žádný konkrétní časový rámec pro podání prohlášení před slyšením kandidátů na komisaře v Parlamentu; považuje tento požadavek za základní aspekt revize postupu pro slyšení kandidátů na komisaře;

24.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise nepodává pravidelně zprávy o provádění Kodexu chování pro členy Komise, zejména pokud jde o jejich prohlášení o zájmech, a domnívá se, že by měl být kodex chování přepracován tak, aby v něm byly upraveny možnosti stížností nebo sankcí v případě porušení, nejedná-li se o vážné pochybení ve smyslu článků 245 a 247 SFEU;

25.

vyjadřuje zvláště politování nad zápornou reakcí předsedy Komise na žádost evropského veřejného ochránce práv, aby proaktivně zveřejňoval svá rozhodnutí o povolení činnosti bývalých komisařů po odchodu z funkce a stanoviska etického výboru zasedajícího ad hoc; zdůrazňuje, že pouhé zveřejňování zápisů ze schůzí Komise nepostačuje k tomu, aby Parlament a občanská společnost získaly představu, jak jsou v praxi vykládány „možné střety zájmů“ a politiky integrity, které v této souvislosti vyvíjí etický výbor zasedající ad hoc;

26.

poukazuje na to, že všichni bývalí komisaři mají osmnáctiměsíční zákaz vykonávat lobbistickou činnost u „členů Evropské komise a jejích zaměstnanců ve prospěch svého podniku, zákazníka nebo zaměstnavatele v záležitostech, za něž byli odpovědni“, avšak po svém ochodu z Komise mají po tři roky nárok na velmi štědré odchodné ve výši 40 až 65 % jejich konečného základního platu;

27.

vítá skutečnost, že do kodexu chování bylo zařazeno ustanovení týkající se přerozdělení spisů mezi členy Komise v případě rizika střetu zájmů, avšak vyjadřuje politování nad tím, že:

a)	neexistuje žádná podrobná definice toho, co představuje střet zájmů;

b)	toto ustanovení je omezeno na záležitosti spadající do portfolia příslušného komisaře, a tudíž nebere v úvahu povinnosti komisaře jako člena kolegia;

c)	neexistují žádná kritéria týkající se rozhodnutí předsedy o přerozdělení, ani závazný rámec pro informování Parlamentu či jakýkoli postup v případě, že člen Komise neoznámí střet zájmů nebo že provádí činnost, jež je neslučitelná s povahou jeho povinností;

28.

vyzývá Komisi, aby bezodkladně provedla revizi Kodexu chování pro členy Komise z roku 2011 s cílem zohlednit doporučení, která Parlament učinil ve svých nedávných usneseních, a vývoj obecných etických norem a norem transparentnosti, které se vztahují na všechny orgány EU; doporučuje, aby Komise změnila svůj Kodex chování pro členy Komise s cílem zajistit, aby:

a)	členové Komise v prohlášení uváděli všechny své finanční zájmy, včetně aktiv a závazků přesahujících 10 000 EUR;

členové Komise v prohlášení uváděli všechny své finanční zájmy (jakožto akcionářů, členů představenstev společností, poradců a konzultantů, členů přidružených nadací atd.), pokud jde o všechny společnosti, v nichž působili, včetně zájmů blízkých rodinných příslušníků, a změny, k nimž došlo v okamžiku, kdy byla oznámena jejich kandidatura;

c)	závislí a/nebo přímí rodinní příslušníci členů Komise zveřejňovali stejné informace jako manželé/manželky nebo partneři/partnerky;

d)	členové Komise v plné míře objasnili cíle organizací, v nichž působí oni sami a/nebo jejich manželky/manželé a/nebo jejich vyživované děti, aby bylo možné určit, zda dochází ke střetu zájmů;

e)	členové Komise zveřejnili členství ve všech nevládních organizacích, tajných společnostech nebo sdruženích tajících svou existenci, které vykonávají činnosti s cílem zasahovat do výkonu funkcí veřejných orgánů;

f)	členové Komise a jejich závislí rodinní příslušníci zveřejnili členství ve všech nevládních organizacích a veškeré dary nevládním organizacím ve výši přesahující 500 EUR;

g)	byl kodex chování změněn v souladu s článkem 245 SFEU tak, aby se omezení platné pro výkon zaměstnání po odchodu z funkce prodloužilo na dobu alespoň tří let, která zároveň nebude kratší než období, během kterého mají bývalí komisaři nárok na odchodné, jak stanovuje nařízení č. 422/67/EHS;

h)	kodex chování zahrnul zvláštní požadavky na odprodej;

i)	kandidáti na komisaře předkládali prohlášení ve stanovené lhůtě a s dostatečným předstihem, aby etický výbor zasedající ad hoc mohl Parlamentu předložit svůj názor na možný střet zájmů dostatečně včas před slyšením v Parlamentu;

j)	se členové Komise stýkali pouze se zástupci lobbistických skupin, které jsou zapsány v rejstříku transparentnosti, jenž obsahuje informace o osobách, které se pokoušejí ovlivňovat tvorbu politik v orgánech EU;

k)	členové Komise při svém jmenování předkládali podepsané prohlášení, v němž potvrdí, že v souvislosti s činnostmi spadajícími do jejich mandátu budou vystupovat před kterýmkoli výborem Parlamentu;

l)	toto prohlášení bylo zveřejněno ve formátu, který je kompatibilní s veřejně přístupnými daty, aby bylo možné informace snadno zpracovat prostřednictvím databází;

se postup pro přerozdělení spisů v případě střetu zájmů zdokonalil, pokud jde o zohlednění povinností komisaře coby člena kolegia, zavedení kritérií týkajících se čestnosti a zdrženlivosti pro rozhodování předsedy o přerozdělení spisů, zavedení závazného postupu a sankcí pro případy, kdy komisař neposkytne informace o možném střetu zájmů, a zavedení závazného postupu pro informování Parlamentu o výše uvedených případech;

n)	Komise každoročně podávala zprávy o provádění Kodexu chování pro členy Komise a stanovila postupy pro podávání stížností a sankce nejen v případě vážného pochybení, ale i v případě nesplnění požadavků, zejména co se týče prohlášení o finančních zájmech;

o)	byla definována kritéria pro zajištění souladu s článkem 245 SFEU, jenž komisařům ukládá „povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po uplynutí funkčního období“;

p)	rozhodnutí o povolení činnosti bývalých komisařů po odchodu z funkce a stanoviska etického výboru, který zasedá ad hoc, byla proaktivně zveřejňována;

q)	etický výbor zasedající ad hoc sestával z nezávislých odborníků, kteří sami nevykonávali funkci komisaře;

r)	etický výbor zasedající ad hoc vypracovával a zveřejňoval výroční zprávu o své činnosti, v níž může předkládat doporučení, která by kodex chování nebo jeho provádění podle jeho názoru zlepšila.

29.

vyzývá Komisi, aby zahájila jednání s Parlamentem s cílem zavést do rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí případné nezbytné změny;

30.

vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti, aby v jednacím řádu Parlamentu a zejména v jeho příloze XVI navrhl veškeré změny nezbytné pro provádění tohoto usnesení;

o o

31.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 110.

(2) Úř. věst. L 304, 20.11.2010, s. 47.

(3) Přijaté texty, P8_TA(2015)0287.

(4) C(2011)2904.

(5) Stálý partner v jiném než manželském stavu dle definice nařízení (Euratom, ESUO, EHS) č. 2278/69 (Úř. věst. L 289, 17.11.1969, s. 1) a čl. 1 odst. 2 písm. c) přílohy VII služebního řádu.

(6) Viz usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 o postupech a praxi slyšení komisařů – zkušenosti z průběhu slyšení v roce 2014.

(7) Viz bod 1a přílohy XIV jednacího řádu;

(8) Viz oddíl II bod 3 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí.

(9) Viz bod 2 přílohy XVI jednacího řádu Evropského parlamentu.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/157

P8_TA(2016)0478

Odpovědnost, náhrada a finanční zajištění činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o odpovědnosti, náhradě a finančním zajištění v oblasti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři (2015/2352(INI))

(2018/C 224/25)

Evropský parlament,

—	s ohledem na zprávu Komise pro Evropský parlament a Radu o odpovědnosti, náhradě a finančním zajištění v oblasti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři předloženou na základě článku 39 směrnice 2013/30/EU (COM(2015)0422),

—	s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Odpovědnost, náhrada a finanční zajištění v případě havárií v pobřežních vodách v Evropském hospodářském prostoru“, doprovázející zprávu Komise o této záležitosti (SWD(2015)0167),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU ze dne 12. června 2013 o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES (1) (dále jen „směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři“),

—	s ohledem na posouzení dopadů doprovázející návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o bezpečnosti činností souvisejících s vyhledáváním, průzkumem a těžbou ropy a zemního plynu na moři (SEC(2011)1293),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí (2),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (3) (dále jen „směrnice o odpovědnosti za životní prostředí“),

—

s ohledem na mezinárodní a regionální acquis týkající se žádostí o náhradu škody způsobené incidentem v odvětví ropy a zemního plynu v moři, a zejména na Mezinárodní úmluvu o občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou znečištěním ropnými látkami („úmluva o občanskoprávní odpovědnosti“) ze dne 27. listopadu 1992, na Mezinárodní úmluvu o zřízení Mezinárodního fondu pro náhradu škod způsobených ropným znečištěním („úmluva o fondu“) ze dne 27. listopadu 1992, na Mezinárodní úmluvu o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy („úmluva o ropných palivech“) ze dne 23. března 2001, na Severskou úmluvu o ochraně životního prostředí, kterou uzavřely Dánsko, Finsko, Norsko a Švédsko, a na protokol o ochraně pobřežních oblastí k barcelonské Úmluvě o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středomoří („protokol o ochraně pobřežních oblastí“),

—	s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. září 2005 (4),

—	s ohledem na čl. 83 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („přepracované znění nařízení Brusel I“) (5),

—	s ohledem na Úmluvu o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (6) („Luganská úmluva z roku 2007“),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (7) („nařízení Řím II“),

—	s ohledem na závěrečnou zprávu, kterou pro Komisi vypracoval útvar Bio by Deloitte, nazvaný „Občanskoprávní odpovědnost, finanční zajištění a žádosti o náhradu v případě činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v Evropském hospodářském prostoru“ (8),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2011 o řešení otázky bezpečnosti těžby ropy a plynu v pobřežních vodách (9),

—	s ohledem na katastrofu plošiny Deepwater Horizon v roce 2010 v Mexickém zálivu,

—	s ohledem na incidenty spojené s vrtnou plošinou Castor při pobřeží Castellónu a Tarragony, k nimž patří i více než 500 zemětřesení, která měla přímý dopad na tisíce evropských občanů,

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0308/2016),

A.	vzhledem k tomu, že článek 194 SFEU výslovně potvrzuje, že členské státy mají právo stanovit si podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, a zároveň že je nutné dodržovat solidaritu a chránit životní prostředí;

B.	vzhledem k tomu, že domácí zdroje ropy a zemního plynu mohou významně přispívat k uspokojování stávajících energetických potřeb v Evropě a jsou zvláště důležité pro energetickou bezpečnost a různorodost energetických zdrojů;

C.	vzhledem k tomu, že činnosti v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři se uskutečňují ve stále extrémnějších prostředích, což by mohlo mít závažné a ničivé důsledky pro životní prostředí a hospodářství mořských a pobřežních oblastí;

D.	vzhledem k tomu, že ačkoli těžba ropy a zemního plynu v Severním moři byla v uplynulých letech na ústupu, počet zařízení v moři v Evropě v budoucnu pravděpodobně stoupne, zejména ve Středozemním a v Černém moři;

E.	vzhledem k tomu, že nehody způsobené vrtnými plošinami pro těžbu ropy a zemního plynu v moři mají ničivé důsledky, které přesahují hranice států, a že jsou tudíž opodstatněna opatření na úrovni EU, jež by takovým nehodám bránila, zmírňovala jejich dopady a snažila se je likvidovat;

F.	vzhledem k tomu, že je důležité si připomenout tragickou ztrátu 167 pracovníků ropného průmyslu, kteří zahynuli při katastrofě Piper Alpha u pobřeží skotského Aberdeenu 6. července 1988;

vzhledem k tomu, že několik studií, včetně studie vypracované výzkumnou službou Evropského parlamentu a studie Společného výzkumného střediska, odhadují počet incidentů v odvětví ropy a zemního plynu EU na několik tisíc, přesněji 9 700 incidentů mezi lety 1990 a 2007; vzhledem k tomu, že kumulativní dopad těchto incidentů, a to i malého rozsahu, má závažný a trvalý vliv na mořské životní prostředí a je třeba jej ve směrnici zohlednit;

H.	vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 191 SFEU musí jakékoli kroky v této oblasti vycházet z vysoké míry ochrany založené mj. na zásadách předběžné opatrnosti a prevence, jakož i na principu „znečišťovatel platí“ a na zásadách udržitelnosti;

vzhledem k tomu, že v EU nedošlo k závažnější havárii v moři od roku 1988, přičemž se zde 73 % ropy a zemního plynu těží v členských státech na pobřeží Severního moře, jejichž námořní bezpečnostní systémy jsou již uznávány jako nejúčinnější na světě; vzhledem k tomu, že je důležité zdůraznit, že EU má přibližně 68 000 km pobřeží, a že se v budoucnu počet zařízení umístěných na moři bude pravděpodobně výrazně zvyšovat, především ve Středozemním a Černém moři, je zásadní plně uplatňovat směrnici 2013/30/EU, vymáhat její provádění a zajistit, aby byl vyvinut náležitý právní rámce pro veškeré činnosti na moři před tím, než dojde k závažné nehodě; vzhledem k tomu, že podle článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie, environmentální politika Unie se musí zakládat na zásadě předběžné opatrnosti a zásadě preventivních opatření;

vzhledem k tomu, že režimy odpovědnosti jsou hlavním prostředkem uplatňování zásady „znečišťovatel platí“, který zajišťuje, aby byly podniky povolány k odpovědnosti za veškeré škody, jež v průběhu své obchodní činnosti způsobí, a který podniky motivuje, aby přijaly preventivní opatření, rozvíjely postupy a podnikaly kroky, jež sníží riziko takových škod na minimum;

vzhledem k tomu, že směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři sice stanoví, že držitelé licence pro činnost v moři jsou striktně odpovědni za prevenci a nápravu veškerých škod na životním prostředí způsobených jejich činností (článek 7 ve spojení s článkem 38, jenž rozšiřuje působnost směrnice o odpovědnosti za životní prostředí na kontinentální šelf), avšak nemůže zavést komplexní rámec EU v oblasti odpovědnosti;

vzhledem k tomu, že je zásadně důležité, aby existovaly účinné a odpovídající mechanismy náhrady a mechanismy zpracování žádostí v případě škod na obětech, zvířatech a životním prostředí způsobených činnostmi v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři, a také dostatek prostředků k obnovení důležitých ekosystémů;

vzhledem k tomu, že směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři nepřináší harmonizaci, pokud jde o občanskoprávní řízení o náhradu škody způsobené nehodami v moři, a že za stávajícího mezinárodního právního rámce je obtížné podávat úspěšné přeshraniční občanskoprávní žádosti o náhradu škody;

vzhledem k tomu, že směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři stanoví předběžné podmínky vydávání licencí, které mají zajistit, aby se držitelé licence nikdy nestali technicky nebo finančně neschopnými nést důsledky své činnosti v moři, a které také od členských států vyžadují, aby zavedly postupy pro rychlé a náležité zpracování žádostí o náhradu, a to i u přeshraničních incidentů, a aby usnadňovaly používání udržitelných finančních nástrojů (článek 4);

vítá přijetí směrnice 2013/30/EU o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, která doplňuje směrnici 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí a směrnici 2011/92/EU o posuzování vlivu na životní prostředí, a ratifikaci protokolu o činnostech na moři k Barcelonské úmluvě ze strany Rady jako první kroky k ochraně životního prostředí a bezpečnosti pracovníků; vyzývá členské státy, které výše uvedené směrnice ještě nepřevedly do vnitrostátního práva, aby tak učinily co možná nejdříve; vyzývá také členské státy, aby zaručily nezávislost příslušných orgánů, jak požaduje článek 8 směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři; vyzývá Komisi, aby posoudila vhodnost zavedení dalších harmonizovaných pravidel pro odpovědnost, kompenzaci a finanční zabezpečení, aby bylo možné předcházet budoucím nehodám při přeshraničním uplatňování;

vyjadřuje politování nad skutečností, že dle směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a směrnice o odpovědnosti za životní prostředí jsou incidenty definovány jako „závažné“ pouze v případě, jsou-li příčinou smrti či závažných zranění, bez odkazu na důsledky pro životní prostředí; zdůrazňuje, že i když není příčinou smrti či závažných zranění, incident může mít závažný dopad na životní prostředí kvůli svému rozsahu, nebo pokud zasahuje např. chráněné oblasti, chráněné druhy nebo obzvláště zranitelná stanoviště;

zdůrazňuje, že účinné uplatňování zásady „znečišťovatel platí“ na činnosti v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři by se mělo vztahovat nejen na náklady spojené s prevencí a nápravou škod na životním prostředí – čehož v současné době do jisté míry dosahují směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a směrnice o odpovědnosti za životní prostředí – ale v souladu se zásadou obezřetnosti a zásadou udržitelného rozvoje i na náklady na nápravu v souvislosti s tradičními žádostmi o náhradu škody; vyzývá Komisi, aby uvážila zavedení legislativního mechanismu odškodnění pro případy nehod na moři, a sice obdobně jako je tomu v případě norského zákona o ropných činnostech, alespoň pro odvětví, jež mohou být závažně zasažena, např. rybolov a cestovní ruch v pobřežních oblastech, a jiná odvětví „modré ekonomiky“; doporučuje, aby havárie nebo nehody způsobené činností podniků byly kvalitativně i kvantitativně posouzeny a zároveň aby byly zaznamenány i veškeré vedlejší důsledky pro oběti; s ohledem na odpovědnost za environmentální škody zdůrazňuje rovněž rozdíly a nedostatky v provedení a uplatňování směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, jak naznačila i Evropská komise ve své druhé zprávě o provádění; vyzývá Komisi k zajištění toho, aby směrnice o odpovědnosti za životní prostředí byla prováděna účinným způsobem a aby odpovědnost za škody na životním prostředí v důsledku nehod na moři byla dovolatelná a přiměřená v celé Evropské unii;

lituje v této souvislosti, že se směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři nezabývá občanskoprávní odpovědností za škody vzniklé přímo či nepřímo fyzickým nebo právnickým osobám, ať už se jedná o tělesné zranění, škodu na majetku nebo o ekonomickou ztrátu;

dále lituje skutečnosti, že způsob, jakým se s občanskoprávní odpovědností nakládá, se mezi členskými státy značně liší; zdůrazňuje, že v mnoha členských státech neexistuje vůči třetím stranám odpovědnost za tradiční škody způsobené činnostmi na moři a těžbou zemního plynu; ve valné většině členských států neexistuje režim pro kompenzační platby; v mnoha zemích neexistuje pojištění zaručující, aby provozovatelé nebo odpovědné osoby měly dostatek finančních prostředků na vyrovnání požadavků; dále zdůrazňuje, že často panuje nejistota ohledně toho, jak by právní systémy členských států naložily s různorodými občanskoprávními nároky, jež by mohly z incidentů v odvětví ropy a zemního plynu v moři plynout; je tudíž přesvědčen, že je zapotřebí evropský rámec, jenž by měl být založen na právních předpisech nejpokročilejších členských států a měl by pokrývat nejenom tělesné zranění a škodu na majetku, ale také čistou ekonomickou ztrátu, a měl by zajistit účinné kompenzační mechanismy pro oběti a odvětví, která mohou být zasažena vážným způsobem (např. rybolov a pobřežní turistika); v této souvislosti vyzývá Komisi, aby zhodnotila, zda by možným řešením byl horizontální evropský rámec pro hromadné žaloby, a aby této otázce věnovala obzvláště pozornost, až bude vypracovávat zprávu o provádění směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři;

zdůrazňuje v tomto ohledu, že žádostem o náhradu nebo nápravu v případě tradičních škod dále stojí v cestě pravidla občanskoprávních řízení týkající se časových lhůt, finanční náklady, absence mechanismu vedení sporu ve veřejném zájmu a hromadných žádostí o náhradu a ustanovení týkající se důkazů, která se mezi jednotlivými členskými státy značně liší;

zdůrazňuje, že režimy náhrad musí být schopny řešit přeshraniční žádosti účinně, rychle, v přiměřených lhůtách a bez rozlišování mezi žadateli pocházejícími z různých zemí EHP; doporučuje, aby byly zaznamenány jak hlavní, tak i vedlejší škody ve všech postižených oblastech s přihlédnutím ke skutečnosti, že při některých nehodách jsou zasaženy větší plochy a následky jsou citelné ještě dlouho poté; zdůrazňuje, že sousední státy, které nejsou členy EHP, musí dodržovat mezinárodní právo;

je toho názoru, že je třeba stanovit přísná občanskoprávní pravidla upravující odpovědnost za nehody spojené s činností na moři, což usnadní obětem (fyzickým i právnickým osobám) zasaženým námořními nehodami přístup ke spravedlnosti, jelikož mohou motivovat provozovatele námořních zařízení, aby řádně řešili provozní rizika; věří, že pokud jde o odpovědnost, je třeba se vyhnout finančním omezením;

vybízí členské státy a Komisi, aby se zabývaly zvláštní situací pracovníků a zaměstnanců v ropném a plynovém odvětví, zejména malých a středních podniků; upozorňuje, že incidenty v odvětví ropy a zemního plynu v moři mohou mít zvláště závažné důsledky pro odvětví rybolovu a cestovního ruchu a pro další odvětví, pro něž jsou dobré podmínky mořského prostředí, které sdílejí, důležité k tomu, aby mohly vykonávat svou obchodní činnost, neboť tato odvětví, v nichž působí mnoho malých a středních podniků, by mohla v případě závažného incidentu v moři utrpět značné ekonomické ztráty;

10.

zdůrazňuje proto, že je zásadně důležité aktualizovat stávající systémy odpovědnosti v členských státech, neboť je třeba zajistit, aby v případě, že by došlo ve vodách členských států k incidentu v oblasti, jejíž příjmy z velké části závisí na cestovním ruchu, takový incident v dotčeném státě ani v celé EU negativně neovlivnil budoucnost činnosti v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři; žádá proto Komisi, aby se znovu zabývala potřebou zavést pro systémy žádostí o nápravu a náhradu společné standardy EU;

11.

zdůrazňuje potřebu zařadit oběti vedlejších škod souvisejících s průzkumy, studiemi nebo prováděním činností na moři, jako subjekty způsobilé k tomu stát se příjemci uvedených odškodnění;

12.

konstatuje, že Komise plánuje systematický sběr údajů prostřednictvím Skupiny orgánů dohledu nad pobřežními vodami EU (EUOAG) s cílem provést komplexnější analýzu účinnosti a rozsahu vnitrostátních ustanovení o odpovědnosti;

13.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby Komise prováděla pravidelné kontroly souladu vnitrostátních právních systémů s příslušnými ustanoveními směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, která se týkají odpovědnosti a náhrady, i jejich dodržování ze strany podniků, k čemuž patří také kontrola účetních závěrek podniků působících na moři, a aby v případě porušení učinila příslušné kroky s cílem zamezit závažným incidentům a omezit jejich dopad na osoby i životní prostředí; doporučuje zavést společný mechanismus evidence nehod a havárií na evropské úrovni;

14.

zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout rovnováhy mezi rychlou a přiměřenou náhradou pro oběti a zabráněním vyplacení nelegitimních nároků (předložených v rámci „otevření stavidel“), a to tím, že se zvýší jistota, pokud jde o úroveň finanční odpovědnosti četných podniků působících v odvětví ropy a zemního plynu v moři, a že se zabrání vleklým a nákladným soudním řízením;

15.

lituje skutečnosti, že žádný členský stát výslovně neuvádí širokou škálu nástrojů finančního zajištění v oblasti náhrady u žádostí týkajících se tradičních škod způsobených incidenty v odvětví ropy a zemního plynu v moři; zdůrazňuje v této souvislosti, že nadměrné spoléhání na pojištění by mohlo potenciálně vést k uzavření trhu s nástroji finančního zajištění, což by následně mohlo vést k nedostatečné hospodářské soutěži a zvýšeným nákladům;

16.

vyjadřuje politování nad nedostatečným využitím nástrojů finančního zabezpečení v EU k pokrytí škod způsobených nehodami na moři, jež způsobují nejvyšší náklady; podotýká, že jedním z důvodů může být to, že z rozsahu odpovědnosti za škody v určitých členských státech nevyplývá nutnost takových nástrojů;

17.

vyzývá členské státy, aby poskytly podrobné údaje ohledně použití finančních nástrojů a příslušného pokrytí pro nehody na moři, včetně těch nejnákladnějších;

18.

domnívá se, že všechny případy prokázané odpovědnosti, jakož i podrobnosti v souvislosti s uplatněnými sankcemi, by se měly zveřejňovat, aby skutečné náklady na škody na životním prostředí byly pro všechny transparentní;

19.

naléhavě vyzývá Komisi, aby vybízela členské státy, aby vyvinuly nástroje finančního zajištění v oblasti náhrady u žádostí týkajících se tradičních škod způsobených obecnými incidenty v odvětví ropy a zemního plynu v moři nebo incidenty spojenými s dopravou, jež budou zahrnovat případy insolvence; domnívá se, že tím by se mohl omezit přenos odpovědnosti provozovatelů za znečištění způsobené nehodami na veřejné rozpočty, jenž by byl v případě, že by pravidla zůstala taková, jaká jsou, k úhradě nákladů spojených s náhradou nevyhnutelný; domnívá se, že v této souvislosti by se mělo zvážit zřízení zvláštního fondu, který bude financován z poplatků hrazených námořním těžebním odvětvím;

20.

domnívá se, že je nezbytné zvážit, do jaké míry by zavedení trestní odpovědnosti na úrovni EU mohlo přidat k občanskoprávním postihům další odrazující vrstvu, která by mohla zlepšit ochranu životního prostředí a dodržování bezpečnostních opatření; vítá proto, že EU přijala směrnici o trestněprávní ochraně životního prostředí 2008/99/ES, která zavádí harmonizované trestní sazby za určitá porušení právních předpisů EU v oblasti ochrany životního prostředí; lituje však toho, že směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí nepokrývá všechny činnosti směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři; lituje dále toho, že definice trestných činů a druhy a úroveň minimálních sankcí, co se týče bezpečnosti činností v moři, není v EU harmonizovaná; vyzývá Komisi, aby včas, nejpozději však do 19. července 2019, přidala do směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí velké ropné havárie a aby předložila Parlamentu první zprávu o provádění směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři;

21.

naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala potřebné studie, které by umožnily zjistit, do jaké míry je ohrožováno hospodářství jednotlivých členských států a jejich pobřežních oblastí, při zohlednění hospodářské a odvětvové orientace jednotlivých oblastí, intenzity činností v odvětví ropy a zemního plynu v jednotlivých oblastech, podmínek, za nichž tyto činnosti probíhají, klimatických faktorů, jakými jsou oceánské proudy a větry, a uplatňovaných norem ochrany životního prostředí; doporučuje tedy, aby se v případě uzavření určité operace na ni uplatnil ochranný a bezpečnostní mechanismus, a vítá skutečnost, že průmyslové odvětví vybuduje čtyři zásobníky, které sníží rozsah úniku ropy v případě pobřežní havárie;

22.

žádá provedení individuálního posouzení vlivu na životní prostředí Arktidy pro všechny činnosti, které probíhají v arktické oblasti, jejíž ekosystémy jsou obzvláště zranitelné a závislé na globálním stavu biosféry;

23.

žádá Komisi a členské státy, aby posoudily možnost zavedení dalších opatření, která by účinně zaručovala bezpečnost činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři dříve, než dojde k závažné nehodě;

24.

vybízí v této souvislosti Komisi a členské státy, aby pokračovaly ve zkoumání možnosti mezinárodního řešení této záležitosti, s ohledem na skutečnost, že mnoho ropných a plynárenských společností provozujících činnost v EU působí celosvětově a že globální řešení by zajistilo rovné podmínky na celosvětové úrovni, pokud by byl přísněji kontrolován těžební průmysl i mimo Evropskou unii; vyzývá členské státy, aby urychleně ratifikovaly dohodu z pařížské konference o změně klimatu, která se konala v prosinci 2015;

25.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 178, 28.6.2013, s. 66.

(2) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28.

(3) Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56.

(4) Věc C-176/03, Komise v. Rada, ECLI:EU:C:2005:542.

(5) Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1.

(6) Úř. věst. L 339, 21.12.2007, s. 3.

(7) Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40.

(8) Bio by Deloitte (2014), Civil liability, financial security and compensation claims for offshore oil and gas activities in the European Economic Area, závěrečná zpráva vypracovaná pro Evropskou komisi, GŘ pro energetiku.

(9) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 43.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/163

P8_TA(2016)0479

Situace v Demokratické republice Kongo

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o situaci v Demokratické republice Kongo (2016/3001(RSP))

(2018/C 224/26)

Evropský parlament,

—	s ohledem na svá předchozí usnesení o Demokratické republice Kongo (DRK), zejména na usnesení ze dne 10. března 2016 (1) a 23. června 2016 (2),

—	s ohledem na prohlášení Delegace EU v DRK o situaci v oblasti lidských práv v zemi, zvláště na prohlášení ze dne 23. listopadu 2016 a 24. srpna 2016,

—	s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU ze dne 15. června 2016 o předvolební a bezpečnostní situaci v DRK,

—	s ohledem na místní prohlášení EU ze dne 25. června 2016 o situaci v oblasti lidských práv v DRK a ze dne 2. srpna 2016 a 24. srpna 2016 o volebním procesu v DRK po zahájení vnitrostátního dialogu v DRK,

—	s ohledem na výroční zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o situaci v oblasti lidských práv a o činnosti společného úřadu OSN pro lidská práva v DRK, která byla zveřejněna dne 27. července 2015,

—

s ohledem na společné tiskové zprávy Africké unie, OSN, Evropské unie a Mezinárodní organizace frankofonie ze dne 16. února 2016 a 5. června 2016 o nutnosti zahájit v DRK politický dialog za účasti všech stran a na jejich příslib podporovat konžské subjekty v jejich úsilí o upevnění demokracie v této zemi,

—	s ohledem na prohlášení mluvčího místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 15. srpna 2016 o násilí v DRK,

—	s ohledem na závěry Rady EU o DRK ze dne 23. května 2016 a 17. října 2016,

—	s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN o DRK, zejména na rezoluce č. 2293 (2016) o obnovení sankčního režimu v DRK a mandátu skupiny odborníků a na rezoluci č. 2277(2016), kterou byl obnoven mandát Stabilizační mise OSN v DRK (MONUSCO),

—	s ohledem na tisková prohlášení Rady bezpečnosti OSN ze dne 15. července 2016 a 21. září 2016 o situaci v DRK,

—	s ohledem na prohlášení spolupředsedů Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU ze dne 20. září 2016, v němž se vyzývá ke klidu s cílem vyřešit krizi pomocí dialogu a při dodržení ústavy,

—	s ohledem na Dohodu o partnerství z Cotonou podepsanou dne 23. června 2000 a revidovanou dne 25. června 2005 a 22. června 2010,

—	s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z června 1981,

—	s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných,

—	s ohledem na Ústavu Demokratické republiky Kongo přijatou dne 18. února 2006,

—	s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

vzhledem k tomu, že od roku 2001 je prezidentem DRK Joseph Kabila; vzhledem k tomu, že funkční období prezidenta Kabily končí dne 20. prosince 2016, a vzhledem k tomu, že podle ústavy je mandát prezidenta DRK omezen na dvě funkční období a příští prezidentské a parlamentní volby byly původně plánovány na konec roku 2016;

B.	vzhledem k tomu, že prezident Kabila v posledních dvou letech využívá administrativních a technických prostředků a pokouší se dosáhnout odkladu voleb s cílem zůstat u moci i po skončení svého ústavního mandátu;

vzhledem k tomu, že v roce 2015 ztroskotal první pokus o změnu ústavy DRK s cílem umožnit prezidentu Kabilovi třetí funkční období, a to vzhledem k silnému odporu a mobilizaci občanské společnosti; vzhledem k tomu, že tyto pokusy zapříčinily rostoucí politické napětí, nepokoje a násilí v celé zemi, která se nyní v souvislosti s volbami patrně dostala do slepé uličky;

vzhledem k tomu, že v listopadu 2015 prezident Kabila oznámil zahájení vnitrostátního dialogu; vzhledem k tomu, že Africká unie následně jmenovala bývalého předsedu vlády Toga Edema Kodja zprostředkovatelem národního politického dialogu; vzhledem k tomu, že se dvě hlavní opoziční skupiny odmítly podílet na tom, co považují za neinkluzivní a nedemokratický dialog a také za zdržovací taktiku;

vzhledem k tomu, že Africká unie, OSN, Evropská unie a Mezinárodní organizace frankofonie společně zdůraznily význam dialogu a úsilí o nalezení dohody mezi politickými aktéry, která bude dodržovat zásady demokracie a právního státu, a naléhavě vyzvaly všechny konžské politické představitele, aby plně spolupracovali s Edemem Kodjem;

vzhledem k tomu, že dne 18. října 2016 byla podepsána dohoda mezi prezidentem Kabilou a částí opozice s cílem odložit prezidentské volby na duben 2018; vzhledem k tomu, že podle znění této dohody prezident Kabila, který tudíž může zůstat u moci i po roce 2016, jmenoval nového prozatímního předsedu vlády Samyho Badibangu, který je členem opozice, a pověřil ho sestavením nové vlády;

G.	vzhledem k tomu, že konžské bezpečnostní a zpravodajské složky od ledna 2015 ostře zasahují proti mírovým aktivistům a příslušníkům opozice a občanské společnosti, kteří se staví proti pokusům, aby prezident Kabila mohl zůstat u moci i po skončení dvou funkčních období stanovených ústavou;

vzhledem k tomu, že skupiny vystupující na podporu lidských práv opakovaně informují o zhoršující se situaci, pokud jde o lidská práva a možnost svobodně se vyjadřovat, shromažďovat a manifestovat v zemi v období před volbami, včetně používání nepřiměřeného násilí vůči pokojným demonstrantům, novinářům, politickým vůdcům a dalším osobám;

I.	vzhledem k tomu, že stále se zvyšující úroveň násilí a nedodržování a porušování lidských práv a mezinárodního práva, zvláště cílené akce a svévolné zatýkání, mají negativní dopad na veškeré úsilí o regulaci a stabilizaci situace v DRK;

vzhledem zejména k tomu, že při demonstracích ve dnech 19. a 20. září 2016 v Kinshase bylo údajně zabito více než 50 osob a mnoho dalších lidí zmizelo; vzhledem k tomu, že jsou stále nezákonně zadržováni členové hnutí LUCHA a Filimbi; vzhledem k tomu, že sdělovací prostředky, jako je Radio France Internationale (RFI) a Radio Okapi, byly uzavřeny nebo rušeny; vzhledem k tomu, že podle zprávy společného úřadu OSN pro lidská práva bylo během demonstrací, které se konaly ve dnech 19. až 21. září 2016, hlášeno 422 případů porušování lidských práv ze strany policie a bezpečnostních sil;

K.	vzhledem k tomu, že se humanitární agentury domnívají, že politická nestabilita strhává zemi do chaosu a vede její obyvatelstvo, již oslabené různými minulými a současnými krizemi, do extrémní chudoby a nejistoty, kdy v současné době potřebuje potravinovou pomoc více než 5 milionů lidí;

L.	vzhledem k tomu, že Evropská unie zdůraznila, že jakékoliv rozhodnutí o odkladu voleb je třeba učinit v rámci inkluzivního, nestranného a transparentního politického dialogu všech konžských zainteresovaných stran před skončením funkčního období prezidenta Kabily v prosinci 2016;

M.	vzhledem k tomu, že národní orientační program pro DRK na období 2014–2020, financovaný částkou 620 milionů EUR z prostředků 11. Evropského rozvojového fondu, stanoví jako prioritu posílení správy věcí veřejných a právního státu, včetně reformy soudnictví, policie a armády;

lituje ztrát na životech během demonstrací, k nimž došlo v posledních několika týdnech, a vyjadřuje svou nejhlubší soustrast rodinám obětí a lidu DRK;

vyjadřuje hluboké znepokojení nad čím dál nestabilnější situací v DRK, která panuje v napjatém ovzduší před volbami; připomíná orgánům DRK, a zejména jejímu prezidentovi, že je jejich povinností chránit občany žijící kdekoli na území státu, obzvláště je pak chránit proti zneužívání a trestným činům, a vykonávat úlohu vlády při co nejpřísnějším dodržování zásad právního státu;

hluboce lituje toho, že se vládě a nezávislé národní volební komisi (CENI) nepodařilo uspořádat prezidentské volby ve lhůtě stanovené ústavou; připomíná svou výzvu k úspěšnému a včasnému konání voleb zcela v souladu s konžskou ústavou a Africkou chartou pro demokracii, volby a správu věcí veřejných a trvá na tom, že je konžská vláda povinna zajistit v co nejbližší době prostředí, které umožní transparentní, věrohodné a inkluzivní volby;

připomíná závazek, který DRK přijala v rámci Dohody z Cotonou, že bude respektovat demokracii, právní stát a zásady lidských práv, které zahrnují svobodu projevu a sdělovacích prostředků, řádnou správu věcí veřejných a transparentnost při výkonu politických funkcí; konstatuje, že selhává dialog, který je veden s orgány DRK podle článku 8 Dohody z Cotonou s cílem obdržet definitivní vyjasnění týkající se volebního procesu;

naléhavě vyzývá EU, aby přijala konkrétnější opatření a okamžitě zahájila postup podle článku 96 Dohody z Cotonou a aby přijala cílené sankce, včetně zákazu vydávání víz a zmrazení aktiv, vůči vysokým úředníkům a příslušníkům ozbrojených sil zodpovědným za násilné potlačení demonstrací a za patovou politickou situaci, která brání poklidnému a ústavnímu předání moci, zejména pokud jde o Kaleva Mutonda, genmjr. Johna Numbiho, generála Ilungu Kampeteho, genmjr. Gabriela Amisiho Kumbu a generála Célestina Kanyamu;

naléhavě vyzývá všechny politické subjekty, aby zahájily pokojný a konstruktivní dialog, jehož cílem bude předejít prohlubování současné politické krize a zamezit dalšímu násilí a provokacím; vítá úsilí, jež vynakládá Národní konžská biskupská konference k tomu, aby dosáhla širšího konsensu o politické transformaci; vyzývá státní orgány a opozici, aby se zdržely jakéhokoli jednání či prohlášení, které by mohlo být živnou půdou pro další nepokoje; uznává, že bude však zapotřebí přechodné období, během něhož lze prezidentskou funkci vykonávat pouze pod vedením přechodné rady, ve které bude hrát opozice klíčovou úlohu;

vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršujícím se stavem lidských práv a rostoucím omezováním politického prostoru v DRK, a zejména nad zneužíváním soudního systému a násilím a zastrašováním, jimž čelí obránci lidských práv, politická opozice a novináři; vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech politických vězňů; vyzývá orgány, aby neprodleně zrušily všechna omezení, jimž čelí sdělovací prostředky;

je nadále hluboce znepokojen faktickou úlohou volební komise CENI, na níž bude do značné míry záviset legitimita volebního procesu; připomíná, že by volební komise měla být nestrannou a inkluzivní institucí s dostatečnými zdroji, které umožní komplexní a transparentní proces;

žádá, aby bylo zahájeno úplné, důkladné a transparentní vyšetřování údajných případů porušení lidských práv, k nimž došlo během protestů, s cílem identifikovat odpovědné osoby a pohnat je k odpovědnosti;

10.

vyzývá delegaci EU, aby i nadále pečlivě sledovala vývoj v DRK a využila všech vhodných nástrojů na podporu obránců lidských práv a prodemokratických hnutí; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby zvážila zlepšení mediačních kapacit delegace EU v oblasti spolupráce s Africkou unií, a tím podpořila otevřenější politický dialog a zabránila prohlubování politické krize a dalšímu šíření násilí;

11.

žádá větší zapojení Africké unie, pokud jde o zajišťování plného dodržování konžské ústavy; vyzývá k tomu, aby mezi zeměmi oblasti Velkých jezer byl veden neustálý dialog s cílem zabránit jakékoli další destabilizaci; vítá v této souvislosti mezinárodní konferenci o oblasti Velkých jezer, která se konala v říjnu 2016 v Luandě a jejímž cílem bylo posoudit situaci v DRK;

12.

připomíná, že nezbytnými podmínkami pro úspěšné volby a stabilní politické prostředí jsou mír a bezpečnost; vítá v tomto ohledu obnovení mandátu stabilizační mise MONUSCO a posílení jejích pravomocí na poli civilní ochrany a prosazování lidských práv v souvislosti s volbami;

13.

opakuje, že je hluboce znepokojen alarmující humanitární situací v DRK; vyzývá EU a její členské státy, aby i nadále poskytovaly pomoc lidu DRK s cílem zlepšit životní podmínky nejzranitelnějších skupin obyvatelstva a zmírňovat důsledky vysídlení, nedostatku potravin a přírodních katastrof;

14.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládě a parlamentu Demokratické republiky Kongo, Africké unii, Radě ministrů AKT-EU, generálnímu tajemníkovi OSN a Radě OSN pro lidská práva.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0085.

(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0290.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/167

P8_TA(2016)0480

Přístup k energii v rozvojových zemích

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o přístupu k energii v rozvojových zemích (2016/2885(RSP))

(2018/C 224/27)

Evropský parlament,

—	s ohledem na cíle udržitelného rozvoje, zejména na cíl udržitelného rozvoje č. 7 o přístupu k energii a cíle udržitelného rozvoje č. 12 a č. 13 o udržitelné spotřebě a výrobě a o změně klimatu,

—	s ohledem na iniciativu Udržitelná energie pro všechny (SE4ALL), kterou zahájila OSN v roce 2011,

—	s ohledem na iniciativu Komise nazvanou „Energie pro rozvoj“, která byla zahájena v roce 2012 s cílem poskytnout do roku 2030 přístup k udržitelné energii dalším 500 milionům obyvatel v rozvojových zemích,

—	s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který stanoví, že snížení a výhledově i vymýcení chudoby je hlavním cílem politiky EU v oblasti rozvojové EU,

—	s ohledem na článek 191 SFEU a politiku EU v oblasti klimatu,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (1) (DCI), a zejména jeho přílohu I, která obsahuje ustanovení týkající se udržitelné energie v rámci zeměpisných programů, a jeho přílohu II, která obsahuje ustanovení týkající se udržitelné energetické složky v tematickém programu DCI zaměřeného na globální veřejné statky a výzvy (GPGC);

—	s ohledem na příslušné programové dokumenty v rámci DCI a Evropského rozvojového fondu (ERF), včetně národních orientačních programů, které zahrnují klíčové odvětví energetiky, a ročních akčních programů, které zajišťují provádění těchto národních orientačních programů;

—	s ohledem na iniciativu koridoru čisté energie pro Afriku z roku 2014, jejímž cílem je podporovat urychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie v Africe, snižování emisí uhlíku a závislosti na dovážených fosilních palivech;

—	s ohledem na své přezkoumání příslušných návrhů programových dokumentů DCI a ERF před jejich schválením výbory DCI a ERF,

—	s ohledem na 21. konferenci smluvních stran (COP 21) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), která se konala v Paříži v prosinci 2015, a na přijetí Pařížské dohody, první všeobecné, celosvětové právně závazné dohody o klimatu;

—	s ohledem na 22. konferenci smluvních stran (COP 22) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), konané v Marrákeši ve dnech 7. – 18. listopadu 2016,

—

s ohledem na schůzku na vysoké úrovni věnované obnovitelným zdrojům energie a partnerství EU a Africké unie, která se konala dne 21. září 2016 během zasedání Generálního shromáždění OSN v New Yorku a které předsedali předseda Africké unie Idriss Déby, prezident Guinejské republiky Alpha Condé, předsedkyně Komise Africké unie Nkosazana Dlamini-Zumová a prezident Africké rozvojové banky Akinwumi Adesina a které se za Evropskou unii zúčastnili generální ředitel GŘ pro mezinárodní spolupráci a rozvoj Stefano Manservisi a zástupce vedoucího útvaru C6 Energie a změna klimatu Felice Zaccheo a francouzská ministryně životního prostředí, udržitelného rozvoje a energetiky Ségolène Royalová;

—	s ohledem na zprávu Světové komise pro přehrady ze dne 16. listopadu 2000: „Nový rámec pro rozhodování“,

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 27. září 2011 o financování rozšíření infrastruktuře přehrad v rozvojových zemích (2), ze dne 2. února 2012 o rozvojové spolupráci EU na podporu cíle všeobecného přístupu k energii do roku 2030 (3) a ze dne 12. června 2012 o zahájení spolupráce s partnery za našimi hranicemi v oblasti energetické politiky: Strategický přístup k zabezpečeným, udržitelným a konkurenceschopným dodávkám energie (4),

—	s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 15/2015 ze dne 6. října 2015 s názvem Podpora poskytovaná z nástroje AKT-EU pro energetiku na obnovitelnou energii ve východní Africe;

—	s ohledem na otázku k ústnímu zodpovězení Komisi o přístupu k energii v rozvojových zemích (O-000134/2016 – B8-1809/2016),

—	s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rozvoj,

—	s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

vzhledem k tomu, že udržitelný přístup k dostupné, spolehlivé a bezpečné energii má zásadní význam pro uspokojení základních lidských potřeb a práv, mezi něž patří přístup k čisté vodě, kanalizaci, bezpečnému životnímu prostředí, zdravotní péči, vytápění a vzdělávání, a má zásadní význam pro prakticky všechny druhy hospodářské činnosti a je hnací sílou rozvoje; vzhledem k tomu, že existují rovněž bezpečnostní a geopolitické aspekty přístupu k energii, a vzhledem k tomu, že otázky spojené s energií se mohou stát faktory konfliktů;

vzhledem k tomu, že 1,2 miliardy lidí nemá přístup k elektřině a pro ještě větší počet lidí je tento přístup nespolehlivý; vzhledem k tomu, že polovina obyvatelstva bez přístupu k elektřině žije v Africe; vzhledem k tomu, že tento počet roste, neboť na tomto kontinentu je rychlost růstu počtu obyvatel vyšší než rychlost, s kterou je rozšiřován přístup k energii;

C.	vzhledem k tomu, že z hlediska přístupu k elektřině patří situace v subsaharské Africe k nejhorším na světě, ale vývoj odvětví energetiky v tomto regionu směřuje pravděpodobně k tomu, že do roku 2040 spotřebuje subsaharská Afrika tolik elektřiny jako Indie a Latinská Americe v roce 2010;

D.	vzhledem k tomu, že více než 70 % celkové energetické spotřeby v Africe pochází z obnovitelných zdrojů, ale téměř většina se získává z tradičního využívání biomasy, vzhledem k tomu, že nadále existují obrovské příležitosti k zavádění dalších zdrojů, zejména v oblasti sluneční a větrné energie;

E.	vzhledem k tomu, že demografické trendy v Africe budou mít významný dopad na požadavky na využívání půdy pro rostlinnou výrobu, stejně jako na potřebu palivového dříví;

F.	vzhledem k tomu, že globální odlesňování je příčinou téměř 20 % všech emisí CO2; a vzhledem k tomu, že silná závislost na tradiční biomase a používání neúčinných sporáků ohrožuje v mnoha oblastech afrického kontinentu půdu porostlou lesy a křovinami;

vzhledem k tomu, že 2,3 miliardy lidí využívají k vaření tradiční biomasu, jako např. dřevěné uhlí, což má často negativní důsledky pro zdraví a životní prostředí; vzhledem k tomu, že ženy nesou nepřiměřený podíl zátěže používáním takovýchto materiálů, včetně sběru palivového dříví, což může být časově náročné a rovněž ohrožovat jejich bezpečnost; vzhledem k tomu, že používání lepších sporáků zkracuje časovou náročnost a úsilí potřebné k přípravě jídel;

H.	vzhledem k tomu, že Afrika je kontinentem s největším potenciálem pro obnovitelné zdroje energie na planetě, avšak z hlediska elektrifikace i kontinentem nejvíce zaostalým;

vzhledem k tomu, že energetická chudoba je nejrozšířenější ve venkovských oblastech, ale zajištění přístupu k energii v rozvíjejících se oblastech rychle rostoucích měst je rovněž velkou výzvou, když se vezme v úvahu geografie, konektivita a chybějící infrastruktura, a vzhledem k tomu, že nejchudší země v Africe platí za energii nejvíc;

vzhledem k tomu, že je nezbytné pokračovat v rozvoji stále ještě nerozvinutých trhů s elektrifikací na venkově, dokud nebudou tyto trhy vyspělé a soběstačné, a dále podporovat programy usilující o řešení, která budou založená na obnovitelných zdrojích energie, budou energeticky účinná, malokapacitní a decentralizovaná;

K.	vzhledem k tomu, že energetická chudoba má rovněž genderový rozměr; vzhledem k tomu, že důsledky energetické chudoby jsou horší pro ženy;

vzhledem k tomu, že přístup k dostupné, spolehlivé, udržitelné a moderní energii pro všechny do roku 2030 je všeobecným cílem udržitelného rozvoje č. 7; vzhledem k tomu, že plnění závazků v oblasti klimatu rovněž vyžaduje rázné a rozumné úsilí v oblasti energetiky, a vzhledem k tomu, že Afrika tak stojí před dvojnásobně obtížným úkolem, jelikož musí výrazně zvýšit přístup svých občanů k základním energetickým službám a současně splnit své závazky v rámci dohody o změně klimatu;

vzhledem k tomu, že ze zprávy Programu OSN pro životní prostředí s názvem Globální trendy v investicích do obnovitelné energie v roce 2016 vyplývá, že roční investice do nových kapacit v oblasti obnovitelné energie v roce 2015 celosvětově vzrostly oproti uhelným a plynovým elektrárnám na více než dvojnásobek; vzhledem k tomu, že na trhu s obnovitelnou energií v roce 2015 převládaly technologie v oblasti solární fotovoltaiky a větrné energie; a vzhledem k tomu, že v roce 2015 byly poprvé investice do obnovitelných zdrojů v rozvojových zemích vyšší než v rozvinutých zemích;

vzhledem k tomu, že v závěru zprávy Světové komise pro přehrady ze dne 16. listopadu 2000 se uvádí, že velké přehrady nevyrábějí tolik elektřiny, nezajišťují tolik vody a ani nepomáhají při předcházení povodním tolik, jak se předpokládalo, že však mají obrovský sociální a environmentální dopad a že úsilí o jeho zmírnění bylo z velké části neúspěšné;

O.	vzhledem k tomu, že cíl dosažení všeobecného přístupu k energii je provázán s cílem dosáhnout klimatické spravedlnosti;

P.	vzhledem k tomu, že klimatická spravedlnost spojuje lidská práva a rozvoj tak, aby bylo dosaženo přístupu zaměřeného na člověka, který bude zajišťovat ochranu práv nejzranitelnějších osob a rovné a spravedlivé sdílení zátěže a výhod plynoucích ze změny klimatu a jejích dopadů;

Q.	vzhledem k tomu, že nesoudržné toky financování opatření v oblasti změny klimatu a přenosu technologií ve vztahu ke změně klimatu mohou ohrozit ochotu afrických vůdců rozvíjet obnovitelné energie v zájmu splnění plánu industrializace kontinentu;

R.	vzhledem k tomu, že v Pařížské dohodě se klade důraz na potřebu podporovat všeobecný přístup k udržitelné energii v rozvojových zemích, zejména v Africe, a to posílením rozvoje obnovitelných zdrojů energie;

vzhledem k tomu, že existují dostatečné důkazy a široká shoda týkající se toho, že malokapacitní decentralizovaná výroba obnovitelné energie a místní sítě a řešení nevyžadující připojení do sítě jsou často nejúčinnější, a že taková řešení nejvíc přispívají všeobecnému pokroku v oblasti rozvoje a navíc minimalizují nepříznivý vliv na životní prostředí anebo mu zabraňují;

vzhledem k tomu, že místní výroba energie z obnovitelných zdrojů je zdůrazňována v nařízení o nástroji pro rozvojovou spolupráci a že programy a projekty nástroje pro rozvojovou pomoc a Evropského rozvojového fondu v oblasti energetiky by měly být navrženy tak, aby odrážely pohled na výhody decentralizované výroby energie z obnovitelných zdrojů;

U.	vzhledem k tomu, že rozvojová pomoc EU v oblasti energetiky prudce vzrostla a by tyto výdaje v období 2014–2020 měly dosáhnout výše 3,5 miliardy EUR; vzhledem k tomu, že 30 národních orientačních programů, z nichž je polovina určena pro africké země, zahrnuje klíčové energetické odvětví;

vzhledem k tomu, že nástroj AKT-EU pro energetiku, který byl vytvořen v červnu 2005, si klade za cíl podporovat přístup k moderním energetickým službám pro chudé ve venkovských a příměstských oblastech se silným důrazem na oblasti subsaharské Afriky a obnovitelné zdroje energie; vzhledem k tomu, že zvláštní zpráva Evropského účetního dvora č. 15/2015 týkající se tohoto nástroje obsahuje řadu doporučení Komise pro přísnější výběr projektů, posílení jejich sledování a zvyšování jejich vyhlídek na udržitelnost;

vzhledem k tomu, že nedávno byla zahájena iniciativa EU pro financování elektrifikace (ElectriFI), a vzhledem k tomu, že další mechanismy financování zahrnují nástroje pro kombinování grantů EU s půjčkami nebo s vlastním kapitálem veřejných a soukromých investorů (nástroje kombinovaného financování) v různých částech světa, činnosti Evropské investiční banky v oblasti energetiky v rámci jejího mandátu pro poskytování úvěrů třetím zemím a operace v oblasti energetiky v rámci svěřenského fondu pro infrastrukturu EU-Afrika;

vzhledem k tomu, že k dosažení cíle udržitelného rozvoje č. 7 je nezbytný zvyšující se příspěvek ze soukromých investic; vzhledem k tomu, že veškerá rozhodnutí na podporu využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru prostřednictvím kombinovaného financování v rozvojových zemích by měla být založena na důkladném posouzení těchto mechanismů a na poučení z minulých zkušeností; vzhledem k tomu, že je třeba za všech okolností zabránit poskytování grantových příspěvků na projekty, které již jsou obchodně životaschopné;

Y.	vzhledem k tomu, že prioritou musí být odborná příprava místních specializovaných a vysoce specializovaných pracovníků s cílem zajistit přístup k energii v rozvojových zemích, a vzhledem k tomu, že na tento účel je třeba vynaložit podstatnou část finančních prostředků;

vzhledem k tomu, že celosvětové dotace na fosilní paliva představují řádově 500 miliard USD ročně, způsobují zvýšení a nikoli snížení emisí skleníkových plynů a mají tendenci přinášet prospěch spíše relativně dobře zajištěným lidem než chudým; vzhledem k tomu, že tyto dotace by měly být postupně ukončeny, a tím by vlády mohly uvolnit značné finanční prostředky pro zefektivnění sociálních politik a pro rozšíření přístupu k dostupné, spolehlivé, udržitelné a moderní energii, snižování nerovností a zlepšování kvality života;

připomíná, že přístup k energii urychluje rozvoj; upozorňuje na rozsah a důsledky energetické chudoby v rozvojových zemích a na velké zapojení EU do úsilí zaměřeného na zmírnění této chudoby; zdůrazňuje, že pro snížení míry energetické chudoby a dosažení udržitelného rozvoje č. 7, zejména ve vzdálených venkovských oblastech v regionech, které nejsou propojeny s rozvodnou elektrickou sítí, je zapotřebí intenzivní a koordinované úsilí vlád, občanské společnosti a dalších zúčastněných stran v postižených zemích a mezinárodních partnerů; připomíná, že politiky v oblasti změny klimatu a obchodní politiky by se měly v souladu s Pařížskou dohodou při dosahování cílů udržitelného rozvoje a vymýcení chudoby stanovených v agendě 2030 vzájemně podporovat;

zdůrazňuje, že existuje silná vazba mezi energetikou a potenciálními bezpečnostní problémy, a domnívá se, že správa věcí veřejných v oblasti energetiky, která je rovněž obtížně proveditelná, má pro hospodářský a lidský rozvoj v rozvojových zemích zásadní význam;

upozorňuje, že elektrifikace se realizuje díky podpoře orgánů veřejné moci, která závisí na řádné správě služeb distribuce energie a schopnosti států plnit své svrchované funkce;

požaduje, aby EU do všech svých energetických politik zahrnula i genderový rozměr zaměřený na ženy se specifickými potřebami;

podporuje iniciativu Komise nazvanou „Energie pro rozvoj“ týkající se poskytování přístupu k udržitelné energii pro dalších 500 milionů lidí v rozvojových zemích do roku 2030, a to prostřednictvím programových prvků, jako je vytvoření nástroje technické pomoci, který bude za pomoci odborníků z EU vytvářet technické odborné znalosti v rozvojových zemích a podporovat budování kapacit a přenos technologií; zdůrazňuje, že energie plní úlohu nezbytného prostředku pro řadu jiných oblastí, jako je zdravotnictví, vzdělávání, čistá voda, zemědělství, jakož i telekomunikační a internetové propojení: zdůrazňuje, že iniciativa „Energie pro rozvoj“ musí být plně v souladu s cíli rozvojové politiky EU stanovenými v Lisabonské smlouvě;

domnívá se, že i když jsou příslušná ustanovení nařízení o nástroji financování rozvojové pomoci, která společně schválily Parlament a Rada, stručná, představují dobrý základ pro rozvojovou pomoc EU v oblasti energetiky; připomíná, že tato ustanovení se zaměřují na přístup k energii a kladou důraz na místní a regionální obnovitelné zdroje energie a na zajištění přístupu pro chudé obyvatele ve vzdálených regionech;

vítá iniciativu ElectriFI, která poskytuje pružnou strukturu podporující začleňování, jež umožňuje účast různých partnerů, jako například soukromého sektoru, veřejných institucí a místních orgánů, které mohou stejným způsobem využívat výhod elektrifikace za stejných tržních podmínek s náležitým přihlédnutím k potřebám a příležitostem každé cílové země nebo regionu; připomíná, že zapojení partnerů z místního soukromého sektoru a organizací občanské společnosti napomůže ke zvýšení účinnosti a odpovědnosti za prováděné činnosti;

vyzývá Komisi, aby na svých internetových stránkách pravidelně uveřejňovala zprávy o tom, jakého pokroku bylo učiněno na cestě k dosažení cíle iniciativy „Energie pro rozvoj“, a aby uvedla, jaká část celkových finančních prostředků na energii v rozvojových zemích byla vyčleněna na obnovitelnou energii, vzdálené regiony, odbornou přípravu zaměstnanců, vytváření místního know-how a dovedností a řešení na místní úrovni a mimo sítě, a aby stručně, ale co nejpřesněji popsala zapojení různých zainteresovaných stran do skončených a probíhajících činností;

klade důraz na velký potenciál obnovitelných zdrojů energie v Africe, pokud jde o solární a větrnou výrobu energie, s cílem zajistit přístup k energii pro všechny, zejména ve venkovských oblastech; zdůrazňuje, že na skutečné využívání solárního potenciálu v Africe má zásadní vliv cena fotovoltaických zařízení; naléhavě proto žádá EU a její členské státy, aby usnadnily přenos technologií, který povede k jejich zavádění v rozvojových zemích;

10.

konstatuje, že v Africe je přibližně 10 % teoretického potenciálu vodní energie na světě; připomíná, že globální oteplování bude mít vliv na modely srážek, což v důsledku představuje rostoucí problém, pokud jde o přístup k vodě a zajištění potravin; rovněž připomíná, že podle Světové komise pro přehrady ponesou chudé a jinak zranitelné skupiny a budoucí generace nepřiměřený podíl sociálních a ekologických nákladů na velké projekty výstavby přehrad, aniž by z nich měly odpovídající podíl hospodářských přínosů; zdůrazňuje, že malé přehrady s vodními elektrárnami jsou udržitelnější a ekonomicky únosnější než velké vodní elektrárny;

11.

doporučuje, aby agentury poskytující finanční prostředky (dvoustranné agentury pro pomoc, mnohostranné rozvojové banky, exportní úvěrové agentury a EIB) zajistily, aby jakákoli potenciální výstavba přehrady, na niž jsou schvalovány finanční prostředky, byla v souladu s pokyny Světové komise pro přehrady; zdůrazňuje zejména, že veškeré plány na budování přehrad je třeba posuzovat podle pěti kritérií: spravedlnosti, účinnosti, rozhodování za účasti různých stran, udržitelnosti a odpovědnosti; připomíná především, že pokud mají projekty dopad na původní domorodé národy, musí se celý proces podřídit jejich předchozímu svobodnému a informovanému souhlasu;

12.

připomíná, že bioenergie je komplexní zdroj energie propojující zemědělství, lesnictví a průmysl s dopady na ekosystémy a biologickou rozmanitost; konstatuje zejména, že tvorba biomasy pro energii představuje nové hrozby z hlediska zajištění potravin, zabezpečení držení půdy, odlesňování a znehodnocování půdy; připomíná, že je rovněž třeba brát v úvahu vodní stopu bioenergie, protože v mnoha částech Afriky už lidé trpí nedostatkem vody a asi jedna třetina pěstitelské oblasti Afriky je už nyní označována za suchou půdu; zdůrazňuje proto, že v zájmu dosažení cíle udržitelného rozvoje č. 7 v oblasti energie je třeba vypracovat přísná a závazná kritéria udržitelnosti životního prostředí a sociální udržitelnosti pro výrobu biomasy, a to jak v EU, tak v rozvojových zemích;

13.

zdůrazňuje, že je třeba podporovat používání vysoce účinných sporáků a přechod na moderní paliva, aby se zabránilo rychlému vyčerpání zdrojů dřeva;

14.

vítá existenci různých iniciativ na mezinárodní úrovni na podporu přístupu k energii z udržitelných zdrojů v rozvojových zemích, zejména v Africe, ale trvá na tom, že v zájmu větší účinnosti je nutné je lépe koordinovat; požaduje, aby EU a její členské státy poskytovaly podporu a technickou pomoc při provádění akčního plánu iniciativy koridoru čisté energie pro Afriku, jejímž cílem je do roku 2030 dosáhnout pokrytí poloviny celkové spotřeby elektrické energie z čistých, původních, nákladově efektivních obnovitelných zdrojů, a tím i snížení emisí oxidu uhličitého; požaduje užší spolupráci mezi subjekty poskytujícími financování, soukromým sektorem a vládami rozvojových zemí s cílem urychlit dosahování výsledků; zdůrazňuje potřebu zajištění údržby a odpovídajícího přístupu k dodávkám náhradních dílů či technických odborníků, kteří absolvují místní odbornou přípravu;

15.

podporuje využívání kombinovaného financování, pokud to představuje nejúčinnější využívání prostředků na rozvojovou pomoc při plnění cíle udržitelného rozvoje č. 7, kde je důraz kladen na malé projekty a kde se od zúčastněných podniků žádá, aby uplatňovaly v praxi sociální odpovědnost podniků; vyzývá Komisi, aby se pečlivě vyhýbala poskytování finančních prostředků na každý projekt, který by byl životaschopný i bez těchto prostředků, i když o ně soukromý investor žádá; domnívá se, že zásady účinnosti rozvoje musí být dodržovány i při operacích s kombinovanými zdroji financování, a konstatuje, že je důležitý soulad s plány rozvoje zemí přijímajících pomoc, široké zapojení zúčastněných stran, transparentnost a odpovědnost, koordinace a účinnost, stejně jako měřitelné a hmatatelné výsledky;

16.

vyzývá k postupnému upouštění od dotací na fosilní paliva a vyzývá k rozdělení těchto uvolněných finančních prostředků na účinné sociální politiky a opatření zaměřené na odstranění energetické chudoby v rozvojových zemích;

17.

zdůrazňuje, že jediným hlavním měřítkem úspěchu opatření EU je velikost jejich přínosu k dosažení všeobecného přístupu k energii s minimálními emisemi skleníkových plynů, a to s ohledem na zásadu společné, ale rozdílné odpovědnosti;

18.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů a vládě a generálnímu tajemníkovi skupiny afrických, karibských a tichomořských zemí.

(1) Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 44.

(2) Úř. věst. C 56 E, 26.2.2013, s. 67.

(3) Úř. věst. C 239 E, 20.8.2013, s. 83.

(4) Úř. věst. C 332 E, 15.11.2013, s. 28.

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/183

P8_TA(2016)0432

Přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz *

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz (COM(2016)0452 – C8-0333/2016 – 2016/0209(CNS))

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

(2018/C 224/33)

Evropský parlament,

—	s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2016)0452),

—	s ohledem na články 113 a 115 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0333/2016),

—	s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0326/2016),

schvaluje pozměněný návrh Komise;

vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Pozměňovací návrh 1

Návrh směrnice

Bod odůvodnění - 1 (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(-1)

Úloha vozidel, bankovních účtů a společností se sídlem v daňových rájích a nespolupracujících jurisdikcích se ukázala jako společný jmenovatel u obrovského rozsahu obecně odkrytých a vytvořených operací, které skrývají daňové podvody, úniky kapitálu a praktiky praní peněz. Tato skutečnost by sama o sobě měla vyvolat politické a diplomatické kroky směřující k odstranění offshorových center na globální úrovni.

Pozměňovací návrh 2

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(1)

Směrnice Rady 2011/16/EU (11) ve znění směrnice 2014/107/EU (12) platí od 1. ledna 2016 pro 27 členských států a od 1. ledna 2017 pro Rakousko. Uvedená směrnice zavádí globální standard pro automatickou výměnu informací o finančních účtech v daňové oblasti („globální standard“) v rámci Unie. Jeho prostřednictvím zajišťuje, aby informace o majitelích finančních účtů byly oznámeny členskému státu, jehož je majitel účtu rezident.

(1)

Směrnice Rady 2011/16/EU (11) ve znění směrnice Rady 2014/107/EU (12) platí od 1. ledna 2016 pro 27 členských států a od 1. ledna 2017 pro Rakousko. Uvedená směrnice zavádí globální standard pro automatickou výměnu informací o finančních účtech v daňové oblasti („globální standard“) v rámci Unie. Jeho prostřednictvím zajišťuje, aby informace o majitelích finančních účtů byly oznámeny členskému státu, jehož je majitel účtu rezident , s cílem bojovat proti daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivnímu daňovému plánování .

Pozměňovací návrh 3

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 1 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(1a)	Boj proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, a to i v souvislosti s praním peněz, je pro Unii naprostou prioritou.

Pozměňovací návrh 4

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(3)

Za účelem zajištění účinného monitorování uplatňování postupů náležité péče stanovených ve směrnici 2011/16/EU ze strany finančních institucí musí mít daňové orgány přístup k informacím pro boj proti praní peněz. Bez tohoto přístupu by nemohly monitorovat, potvrdit ani kontrolovat, zda finanční instituce řádně uplatňují směrnici 2011/16/EU a správně identifikují a hlásí skutečné vlastníky zprostředkujících struktur.

(3)

Za účelem zajištění účinného monitorování uplatňování postupů náležité péče stanovených ve směrnici 2011/16/EU ze strany finančních institucí musí mít daňové orgány rychlý a úplný přístup k informacím pro boj proti praní peněz a mít k dispozici dostatečný počet vhodně kvalifikovaných lidských zdrojů k provedení tohoto úkolu a musí být schopny provádět výměnu takových informací . Tento přístup by měl být výsledkem povinné automatické výměny informací. Bez tohoto přístupu a odpovídajícího personálu by nemohly monitorovat, potvrdit ani kontrolovat, zda finanční instituce řádně uplatňují směrnici 2011/16/EU a správně identifikují a hlásí skutečné vlastníky zprostředkujících struktur.

Pozměňovací návrh 5

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 3 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(3a)

Vypozorovaná souvislost mezi daňovými úniky, vyhýbáním se daňovým povinnostem a praním peněz si žádá využít v plné míře součinnosti plynoucí z domácí, unijní a mezinárodní spolupráce mezi různými orgány zapojenými v boji proti těmto trestným činům a protiprávnímu jednání. Otázky, jako je transparentnost skutečného vlastnictví nebo míra, do jaké se na subjekty, například z řad právních profesí, vztahuje rámec boje proti praní peněz ve třetích zemích, mají zásadní význam pro posílení schopnosti orgánů Unie řešit problém vyhýbání se daňové povinnosti a praní peněz.

Pozměňovací návrh 6

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 3 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(3b)	Odhalení Swissleaks, Luxleaks, Panama Papers a Bahamas Leaks, které jsou jednotlivými projevy globálního jevu, potvrdilo prvořadou potřebu větší daňové transparentnosti a mnohem užší koordinace a spolupráce mezi jurisdikcemi.

Pozměňovací návrh 7

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 3 c (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(3c)

Povinná automatická výměna informací v oblasti daní je mezinárodně – na úrovni G20, OECD a Unie – uznávána jako nejúčinnější nástroj ve snaze o dosažení mezinárodní daňové transparentnosti. Komise se ve svém sdělení Evropskému parlamentu a Radě ze dne 5. července 2016 o dalších opatřeních pro zvýšení transparentnosti pro boj proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem (1a) vyslovila v tom smyslu, že „existují pádné důvody pro další rozšíření správní spolupráce mezi daňovými orgány, aby se týkala informací o skutečném vlastnictví“, a že „automatickou výměnu informací o skutečném vlastnictví by bylo potenciálně možné integrovat do závazného rámce v oblasti daňové transparentnosti, který již EU uplatňuje“. Kromě toho se všechny členské státy již účastní pilotního projektu výměny informací o skutečných vlastnících společností a trustů.

Pozměňovací návrh 8

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 4

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(4)	Proto je nutné zajistit, aby daňové orgány měly přístup k informacím, postupům, dokumentům a mechanismům pro boj proti praní peněz, a mohly tak plnit své povinnosti při monitorování řádného uplatňování směrnice 2011/16/EU.

(4)

Do pravidel Unie pro prevenci a boj proti praní peněz byly postupem času začleněny změny mezinárodních norem s cílem posílit koordinaci mezi členskými státy a reagovat – zejména kvůli vazbám mezi praním peněz, financováním terorismu, organizovanou trestnou činností a daňovými úniky a vyhýbáním se daňové povinnosti – na výzvy, kterým na globální úrovni čelí. Proto je nutné zajistit, aby daňové orgány měly přímý a usnadněný přístup k informacím, postupům, dokumentům a mechanismům pro boj proti praní peněz, a mohly tak plnit své povinnosti při monitorování řádného uplatňování směrnice 2011/16/EU a aby fungovaly všechny formy správní spolupráce, které uvádí tato směrnice, a v příslušných případech zahrnout tyto informace jako důvěrné do automatických výměn mezi členskými státy a poskytnout k nim přístup Komisi.

Pozměňovací návrh 10

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 4 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(4b)

Kromě toho je důležité, aby daňové orgány využívaly dostatečné systémy informačních a komunikačních technologií (IKT), které mohou vysledovat praní peněz v raném stadiu. V tomto ohledu by měly mít daňové orgány odpovídající IKT a lidské zdroje, pomocí kterých lze provádět výměnu velkého množství informací pro boj proti praní peněz mezi členskými státy.

Pozměňovací návrh 11

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 4 c (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(4c)	Navíc vzhledem k tomu, že zlepšená výměna informací a úniky informací zvýšily spontánní výměnu a dostupnost informací, je velmi důležité, aby členské státy prošetřovaly a řešily všechna potenciální provinění.

Pozměňovací návrh 12

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 4 d (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(4d)

Vzhledem k tomu, že informace pro boj proti praní peněz mají v mnoha případech přeshraniční povahu, měly by být zahrnuty, pokud je to vhodné, do automatické výměny mezi členskými státy a měly by být na vyžádání dány k dispozici Komisi v rámci její pravomoci prosazovat dodržování pravidel pro státní podporu. S ohledem na složitost a nutnost ověření spolehlivosti těchto informací, jako je tomu v případě údajů týkajících se skutečného vlastnictví, by navíc daňové orgány měly spolupracovat při přeshraničním vyšetřování.

Pozměňovací návrh 13

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 4 e (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(4e)	Automatická, povinná a průběžná výměna informací v oblasti daní mezi různými příslušnými orgány je zásadní pro to, aby bylo možno zajistit maximální transparentnost a mít základní nástroj pro prevenci a potírání podvodného jednání všeho druhu.

Pozměňovací návrh 14

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 4 f (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(4f)	S ohledem na globální charakter boje proti činnostem praní peněz je mezinárodní spolupráce klíčem k efektivnímu a účinnému boji proti takovémuto počínání.

Pozměňovací návrh 15

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 6

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(6)

Jelikož cíle této směrnice, totiž efektivní správní spolupráce mezi členskými státy a jejího účinného monitorování za podmínek slučitelných s řádným fungováním vnitřního trhu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu požadované jednotnosti a účinnosti může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(6)

Jelikož cíle této směrnice, totiž efektivní správní spolupráce mezi členskými státy a jejího účinného monitorování za podmínek slučitelných s řádným fungováním vnitřního trhu s cílem bojovat proti daňovým podvodům , nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu požadované jednotnosti a účinnosti může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

Pozměňovací návrh 16

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 7

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(7)

Finanční instituce již začaly provádět náležitou péči podle směrnice 2011/16/EU, pokud jde o zákazníky, a první výměny by měly být dokončeny do září 2017. Aby bylo zajištěno, že účinné monitorování uplatňování směrnice nebude opožděno, měla by proto tato pozměňující směrnice vstoupit v platnost a být provedena do 1. ledna 2017 .

(7)

Pozměňovací návrh 17

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod - 1 (nový)

Směrnice 2011/16/EU

Čl. 2 – odst. 1

Platné znění

Pozměňovací návrh

-1)	V článku 2 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

1. Tato směrnice se vztahuje na veškeré daně jakéhokoli druhu vybírané členským státem nebo jeho nižšími územními nebo správními celky, včetně místních orgánů, nebo na jejich účet.

1. Tato směrnice se vztahuje na veškeré daně jakéhokoliv druhu vybírané členským státem nebo jeho nižšími územními nebo správními celky, včetně místních orgánů, nebo na jejich účet , jakož i na virtuální směnárenské služby a poskytovatele virtuálních peněženek .

Pozměňovací návrh 18

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod - 1 a (nový)

Směrnice 2011/16/EU

Článek 8 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

-1a)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 8a

Daňové orgány každého členského státu si ve lhůtě tří měsíců po jejich shromáždění automaticky vyměňují dokumenty a informace uvedené v článku 22 této směrnice s jakýmkoli členským státem, pokud je skutečný vlastník společnosti, nebo v případě svěřenského fondu zakladatel, jeden ze svěřenských správců, osoba vykonávající dohled nad správou fondu (existuje-li), obmyšlený nebo jakékoli jiná osoba, která fakticky řídí daný svěřenský fond, nebo majitel účtu podle článku 32a směrnice (EU) 2015/849, daňovým poplatníkem tohoto členského státu. Přístup k nim by měl být v důvěrném režimu poskytnut i Komisi, aby mohla plnit své úkoly.“

Pozměňovací návrh 19

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1

Směrnice 2011/16/EU

Čl. 22 – odst. 1 a

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

1a) Pro účely provádění a vymáhání právních předpisů členských států, jimiž se provádí tato směrnice, a pro zajištění fungování správní spolupráce, již tato směrnice zavádí, poskytnou členské státy daňovým orgánům ze zákona přístup k mechanismům, postupům, dokumentům a informacím uvedeným v článcích 13, 30, 31, 32a a 40 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/849/EU (*1).

1a. Za účelem provádění a vymáhání právních předpisů členských států, kterými se provádí tato směrnice, a zajištění fungování správní spolupráce, již tato směrnice zavádí, poskytnou členské státy na základě svých právních předpisů přístup pro daňové orgány k centrálním rejstříkům, mechanismům, postupům, dokumentům a informacím uvedeným ve článcích 7 , 13, 18, 18a, 19, 27 , 30, 31, 32a, 40, 44 a 48 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (*2). Tento přístup je výsledkem povinné automatické výměny informací. Členské státy dále zajistí přístup k těmto informacím tím, že je zahrnou do centralizovaného veřejného rejstříku společností, svěřenských fondů a jiných seskupení, jejichž povaha nebo účel je podobná nebo rovnocenná.

Pozměňovací návrh 20

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 1 a (nový)

Směrnice 2011/16/EU

Čl. 22 – odst. 1 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

1a)

V článku 22 se doplňuje odstavec, který zní:

„1b. Za účelem efektivního využití vyměňovaných údajů členské státy zajistí, aby byly veškeré vyměněné a získané informace včas prošetřeny, ať již byly tyto informace získány ze strany orgánů na jejich žádost, prostřednictvím spontánní výměny informací ze strany jiného členského státu nebo veřejným únikem informací. Pokud tak členský stát neučiní ve lhůtě požadované vnitrostátními právními předpisy, sdělí Komisi veřejně důvody, proč tak nedokázal učinit.“

Pozměňovací návrh 21

Návrh směrnice

Čl. 2 – odst. 1 – pododstavec 1

Znění navržené Komisí	Pozměňovací návrh
1. Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. prosince 2016 . Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.	1. Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. prosince 2017 . Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Pozměňovací návrh 22

Návrh směrnice

Čl. 2 – odst. 1 – pododstavec 2

Znění navržené Komisí	Pozměňovací návrh
Použijí tyto předpisy ode dne 1. ledna 2017 .	Použijí tyto předpisy ode dne 1. ledna 2018 .

(11) Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1).

(12) Směrnice Rady 2014/107/EU ze dne 9. prosince 2014, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní (Úř. věst. L 359, 16.12.2014, s. 1).

(11) Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1).

(1a) COM(2016)0451.

(*1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73).

(*2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73).

27.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 224/227

P8_TA(2016)0475

Souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2017 – všechny oddíly

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o společném návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2017 schváleném dohodovacím výborem v rámci rozpočtového procesu (14635/2016 – C8-0470/2016 – 2016/2047(BUD))

(2018/C 224/54)

Evropský parlament,

—	s ohledem na společný návrh schválený dohodovacím výborem a na příslušná prohlášení Parlamentu, Rady a Komise (14635/2016 – C8-0470/2016),

—	s ohledem na návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2017, který přijala Komise dne 18. července 2016 (COM(2016)0300),

—	s ohledem na postoj k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2017, který přijala Rada dne 12. září 2016 a předala Evropskému parlamentu dne 14. září 2016 (11900/2016 – C8-0373/2016),

—	s ohledem na návrh na změnu č. 1/2017 k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2017, který předložila Komise dne 17. října 2016,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2016 o postoji Rady k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2017 (1) a návrhy na změnu rozpočtu, které jsou jeho součástí,

—	s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—	s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

—	s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom ze dne 26. května 2014 o systému vlastních zdrojů Evropské unie (2),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (3),

—	s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (4),

—	s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (5),

—	s ohledem na článek 90 a článek 91 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu delegace v dohodovacím výboru (A8-0353/2016),

schvaluje společný návrh dohodnutý dohodovacím výborem, který sestává z následujících dokumentů tvořících celek:

—	seznam rozpočtových položek, které se ve srovnání s návrhem rozpočtu nebo s postojem Rady nemění;

—	souhrnné číselné údaje v rozpisu podle jednotlivých okruhů finančního rámce;

—	číselné údaje po jednotlivých položkách u všech bodů rozpočtu;

—	konsolidovaný dokument obsahující číselné údaje a konečné znění všech položek změněných během dohodovacího jednání;

potvrzuje společné prohlášení Parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

podotýká, že počet pracovních míst Parlamentu byl jedním ze zásadních témat tohoto rozhodčího řízení; připomíná, že na základě džentlmenské dohody má každá větev rozpočtového orgánu výlučnou kompetenci ohledně vlastního oddílu rozpočtu; připomíná také své politické rozhodnutí vyjmout politické skupiny z cíle snížit počet pracovních míst o 5 %, což je zdůrazněno v usneseních o rozpočtu na rok 2014, 2015, 2016 a 2017; zhodnotí důsledky rozpočtových rozhodnutí na fungování orgánu;

pověřuje svého předsedu, aby prohlásil souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2017 za přijatý s konečnou platností a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

pověřuje svého předsedu, aby předal toto legislativní usnesení Radě, Komisi, ostatním dotčeným orgánům a institucím, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2016)0411.

(2) Úř. věst. L 168, 7.6.2014, s. 105.

(3) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.

(4) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.

(5) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

PŘÍLOHA

17.11.2016

KONEČNÝ NÁVRH

Rozpočet na rok 2017 – Prvky společných závěrů

Tyto společné závěry se dělí na následující oddíly:

1.	Rozpočet na rok 2017

2.	Rozpočet na rok 2016 – návrhy opravného rozpočtu 4, 5 a 6/2016

3.	Společná prohlášení

Souhrnný přehled

A. Rozpočet na rok 2017

Podle prvků společných závěrů:

—	Celková výše prostředků na závazky v rozpočtu na rok 2017 je stanovena na 157 857,8 milionu EUR. Celkově tak zbývá pod stropy VFR na rok 2017 rozpětí ve výši 1 100,1 milionu EUR v prostředcích na závazky.

—	Celková výše prostředků na platby v rozpočtu na rok 2017 je stanovena na 134 490,4 milionu EUR.

—	Z nástroje pružnosti na rok 2017 se uvolňuje částka ve výši 530 milionů EUR v prostředcích na závazky pro okruh 3 Bezpečnost a občanství.

—	Z celkového rozpětí na závazky se uvolňuje částka ve výši 1 439,1 milionu EUR pro okruh 1a Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost.

—

Z rozpětí pro nepředvídané události se uvolňuje částka 1 906,2 milionu EUR pro okruh 3 a okruh 4. Tato částka je v roce 2017 ve výši 575,0 milionu EUR započtena proti nepřidělenému rozpětí v rámci okruhu 2 Udržitelný růst: Přírodní zdroje a v roce 2017 ve výši 507,3 milionu EUR, v roce 2018 ve výši 570,0 milionu EUR a v roce 2019 ve výši 253,9 milionu EUR proti nepřidělenému rozpětí v rámci okruhu 5 Správa.

—	Výši prostředků na platby na rok 2017 související s uvolněním prostředků z nástroje pružnosti v letech 2014, 2015 a 2016 odhaduje Komise na 981,1 milionu EUR.

B. Rozpočet na rok 2016

Podle prvků společných závěrů:

—	Návrh opravného rozpočtu 4/2016 a s ním spojené uvolnění prostředků z rozpětí pro nepředvídané události jsou přijaty ve znění navrženém Komisí.

—	Návrh opravného rozpočtu 5/2016 je přijat ve znění navrženém Komisí.

—	Návrh opravného rozpočtu 6/2016 a s ním spojené uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie jsou přijaty ve znění navrženém Komisí.

1. Rozpočet na rok 2017

1.1. „Uzavřené“ položky

Pokud není dále v těchto závěrech uvedeno jinak, všechny rozpočtové položky, v nichž nenavrhuje změnu ani Rada, ani Parlament, a ty, u kterých ve svém čtení Parlament přijal změny provedené Radou v jejím čtení, se potvrzují.

U ostatních rozpočtových položek se dohodovací výbor dohodl na závěrech uvedených v bodech 1.2 až 1.8 níže.

1.2. Horizontální otázky

Decentralizované agentury

Příspěvek EU pro všechny decentralizované agentury (v prostředcích na závazky a platby) a počet jejich pracovních míst jsou stanoveny ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhu na změnu č. 1/2017 s výjimkou:

—	Evropského policejního úřadu (EUROPOL, článek rozpočtu 18 02 04), jemuž se přiděluje 10 dodatečných pracovních míst a dodatečné prostředky na závazky a platby ve výši 675 000 EUR.

—	Evropské jednotky pro soudní spolupráci (EUROJUST, článek rozpočtu 33 03 04), jíž se přiděluje 10 dodatečných pracovních míst a dodatečné prostředky na závazky a platby ve výši 675 000 EUR.

—	Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA, článek rozpočtu 12 02 04), jemuž se snižují prostředky na závazky a platby o 500 000 EUR.

—	Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO, článek rozpočtu 18 03 02), jemuž se zvyšují prostředky na závazky a platby o 3 000 000 EUR.

—	Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA, rozpočtová položka 17 03 12 01), jíž se snižují prostředky na závazky a platby o 8 350 000 EUR.

Výkonné agentury

Příspěvek EU pro výkonné agentury (v prostředích na závazky a platby) a počet jejich pracovních míst jsou stanoveny ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu na rok 2017.

Pilotní projekty / přípravné akce

Vedle přípravné akce navržené Komisí v návrhu rozpočtu na rok 2017 byl dohodnut komplexní soubor 78 pilotních projektů / přípravných akcí (PP/PA) navržených Parlamentem s celkovou částkou 76,9 milionu EUR v prostředcích na závazky.

Pokud se ukáže, že určitý pilotní projekt nebo přípravná akce spadá pod již existující právní základ, může Komise navrhnout převod prostředků pod odpovídající právní základ, aby se tak usnadnilo provádění projektu či akce.

Tento soubor je plně v mezích stropů pro pilotní projekty a přípravné akce stanovených ve finančním nařízení.

1.3. Výdajové okruhy finančního rámce – prostředky na závazky

Poté, co vzal v úvahu výše uvedené závěry týkající se „uzavřených“ rozpočtových položek, agentur a pilotních projektů a přípravných akcí, se dohodovací výbor dohodl na tomto:

Okruh 1a – Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost

V následujících položkách se prostředky na závazky ponechávají ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu na rok 2017 ve znění návrhu na změnu č. 1/2017:

V EUR
Rozpočtová položka	Název	NR 2017	Rozpočet na rok 2017	Rozdíl
02 02 02	Zlepšení přístupu malých a středních podniků ke kapitálovému nebo dluhovému financování	167 030 000	217 030 000	50 000 000
06 02 01 03	Optimalizace začleňování a propojování jednotlivých oborů dopravy a zlepšování interoperability	360 321 493	410 321 493	50 000 000
08 02 01 01	Posílení hraničního výzkumu v Evropské radě pro výzkum (ERC)	1 736 471 644	1 753 136 644	16 665 000
08 02 04	Šíření excelence a rozšiřování účasti	123 492 850	140 157 850	16 665 000
09 04 02 01	Vedoucí postavení v informačních a komunikačních technologiích	779 380 777	796 050 777	16 670 000
15 02 01 01	Podpora špičkové kvality a spolupráce v evropském prostoru vzdělávání a odborné přípravy a její význam pro trh práce	1 701 963 700	1 725 463 700	23 500 000
15 02 01 02	Podpora špičkové kvality a spolupráce v rámci evropského prostoru mládeže a zapojení mladých lidí do evropského demokratického dění	201 400 000	227 900 000	26 500 000
	Celkem			200 000 000 (1)

Rada a Parlament potvrzují, že dohodnutá zvýšení v okruhu 1a v rámci rozpočtu na rok 2017 jsou v plném souladu s předchozími dohodami a že jimi nejsou dotčeny probíhající legislativní procesy.

Všechny ostatní prostředky na závazky v okruhu 1a jsou ponechány ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhu na změnu č. 1/2017, a to s úpravami, na kterých se dohodl dohodovací výbor a jež jsou uvedeny v následující tabulce. Byl vytvořen samostatný článek rozpočtu pro „zvláštní akce“, jak předpokládá čtení Parlamentu.

V EUR
Rozpočtová položka	Název	NR 2017 (včetně NZ1)	Rozpočet na rok 2017	Rozdíl
32 02 01 01	Pokračující integrace vnitřního trhu s energií a přeshraniční interoperabilita elektroenergetických a plynárenských sítí	217 403 954	206 508 927	-10 895 027
32 02 01 02	Zvýšení bezpečnosti dodávek energie v rámci Unie	217 403 954	207 441 809	-9 962 145
32 02 01 03	Přispění k udržitelnému rozvoji a ochraně životního prostředí	217 404 002	206 509 070	-10 894 932
32 02 01 04	Vytvoření příznivějšího prostředí pro soukromé investice do energetických projektů	85 227 000	77 291 975	-7 935 025
15 02 10	Zvláštní výroční akce		6 000 000	6 000 000
04 03 02 01	PROGRESS – přispívá k vypracování, provádění, sledování a hodnocení politiky Unie v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí a právních předpisů upravujících pracovní podmínky	60 000 000	65 000 000	5 000 000
04 03 02 02	EURES – podpora dobrovolné geografické mobility pracovníků a stimulace pracovních příležitostí	22 578 000	23 578 000	1 000 000
	Celkem			-27 687 129

Po započtení prostředků pro agentury a na pilotní projekty a přípravné akce tak činí dohodnutá výše prostředků na závazky 21 312,2 milionu EUR, což pod výdajovým stropem okruhu 1a ponechává rozpětí ve výši 51,9 milionu EUR, přičemž je využita částka 1 439,1 milionu EUR z celkového rozpětí pro závazky.

Okruh 1b — Hospodářská, sociální a územní soudržnost

Prostředky na závazky jsou stanoveny ve výši navržené v návrhu rozpočtu na rok 2017.

Po započtení prostředků na pilotní projekty a přípravné akce činí dohodnutá výše prostředků na závazky 53 586,6 milionu EUR, což pod výdajovým stropem okruhu 1b ponechává rozpětí ve výši 0,4 milionu EUR.

Okruh 2 – Udržitelný růst: Přírodní zdroje

Prostředky na závazky se ponechávají ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhu na změnu č. 1/2017 včetně dodatečného snížení o 325,0 milionu EUR v důsledku zvýšení účelově vázaných příjmů EZZF, o němž Komise informovala dne 7. listopadu 2016. Dohodovací výbor se tak dohodl na následující výši prostředků:

V EUR
Rozpočtová položka	Název	NR 2017 (včetně NZ1)	Rozpočet na rok 2017	Rozdíl
05 03 01 10	Režim základní platby (RZP)	15 621 000 000	15 296 000 000	- 325 000 000

Po započtení prostředků pro agentury a na pilotní projekty a přípravné akce činí dohodnutá výše prostředků na závazky 58 584,4 milionu EUR, což pod výdajovým stropem okruhu 2 ponechává rozpětí ve výši 1 031,6 milionu EUR s tím, že částkou 575,0 milionu EUR je kompenzováno uvolnění prostředků z rozpětí pro nepředvídané události.

Okruh 3 – Bezpečnost a občanství

Prostředky na závazky jsou ponechány ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhu na změnu č. 1/2017, avšak s úpravami, na kterých se dohodl dohodovací výbor, jež jsou uvedeny v následující tabulce:

V EUR
Rozpočtová položka	Název	NR 2017 (včetně NZ1)	Rozpočet na rok 2017	Rozdíl
09 05 05	Opatření v multimediální oblasti	19 573 000	22 573 000	3 000 000
15 04 02	Dílčí program Kultura — podpora přeshraničních činností a podněcování nadnárodního pohybu a mobility	54 350 000	55 350 000	1 000 000
	Celkem			4 000 000

Poznámka k článku rozpočtu 09 05 05 bude upravena doplněním následující věty: „Tam, kde je to vhodné, mohou postupy zadávání veřejných zakázek a poskytování grantů zahrnovat uzavření rámcových partnerství s cílem podpořit stabilní rámec financování pro celoevropské sítě financované z těchto prostředků.“

Poznámka k článku rozpočtu 15 04 02 bude upravena doplněním následující věty: „Z těchto prostředků mohou být také financovány přípravy Evropského roku kulturního dědictví.“

Po započtení prostředků pro agentury a na pilotní projekty a přípravné akce činí dohodnutá výše prostředků na závazky 4 284,0 milionu EUR, přičemž pod výdajovým stropem okruhu 3 není ponecháno žádné rozpětí a přičemž bylo uvolněno 530 milionů EUR prostřednictvím nástroje pružnosti a využito 1 176,0 milionu EUR z rozpětí pro nepředvídané události.

Okruh 4 – Globální Evropa

Prostředky na závazky jsou ponechány ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhu na změnu č. 1/2017, avšak s úpravami, na kterých se dohodl dohodovací výbor, uvedenými v následující tabulce:

V EUR
Rozpočtová položka	Název	NR 2017 (včetně NZ1)	Rozpočet na rok 2017	Rozdíl
01 03 02	Makrofinanční pomoc	30 828 000	45 828 000	15 000 000
01 03 08	Poskytování prostředků pro záruční fond EFSD	275 000 000	p.m.	- 275 000 000
13 07 01	Finanční podpora na posílení hospodářského rozvoje tureckého společenství na Kypru	31 836 240	34 836 240	3 000 000
19 03 01 05	Mimořádná opatření	69 480 000	62 850 000	-6 630 000
21 02 07 05	Migrace a azyl	448 273 912	404 973 912	-43 300 000
22 04 01 04	Podpora mírového procesu a finanční pomoc Palestině a Agentuře OSN pro pomoc a podporu palestinským uprchlíkům (UNRWA)	282 219 939	310 100 000	27 880 061
22 04 01 03	Středomořské státy – Budování důvěry, bezpečnost, předcházení konfliktům a jejich řešení	340 360 500	332 480 439	-7 880 061
22 04 02 02	Východní partnerství – Potírání chudoby a udržitelný rozvoj	313 825 583	322 125 583	8 300 000
	Celkem			- 278 630 000

V rozpočtové položce 19 03 01 07 Zvláštní zástupci Evropské unie jsou však prostředky stanoveny ve výši uvedené v návrhu rozpočtu na rok 2017.

Po započtení prostředků pro agentury a na pilotní projekty a přípravné akce tak činí dohodnutá výše prostředků na závazky 10 162,1 milionu EUR, přičemž pod výdajovým stropem okruhu 4 není ponecháno žádné rozpětí a přičemž byla využita částka 730,1 milionu EUR z rozpětí pro nepředvídané události.

Okruh 5 – Správa

Počet míst v plánu pracovních míst orgánů a prostředky schválil dohodovací výbor ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhu na změnu č. 1/2017 s výjimkou:

—

Parlamentu, u nějž je schváleno jeho čtení vyjma toho, že zvýšení počtu míst pro politické skupiny o 76 je plně kompenzováno snížením míst v plánu pracovních míst správních útvarů Parlamentu, bez dopadu na rozpočet. Mimoto dohodovací výbor souhlasí s tím, aby byl do rozpočtu na rok 2017 zahrnut dopad automatické aktualizace platů, která bude uplatněna od 1. července 2016 (8 717 000 EUR).

—	Rady, u níž je schváleno její čtení s tím, že do rozpočtu na rok 2017 bude zahrnut dopad automatické aktualizace platů, která bude uplatněna od 1. července 2016 (3 301 000 EUR).

—	Účetního dvora, u nějž jsou schváleny škrty oproti návrhu rozpočtu na rok 2017 zahrnuté ve čtení Parlamentu.

—

Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), u níž se přiděluje částka 560 250 EUR (rozpočtová položka 1200) do rozpočtové položky pro smluvní zaměstnance, přičemž o stejnou částku je snížena rozpočtová položka 3003 Budovy a související náklady. Poznámka k rozpočtové položce 1200 bude upravena doplněním věty: „Tyto prostředky také pokrývají náklady na smluvní zaměstnance zapojené do činností strategické komunikace“. Mimoto se upravují následující rozpočtové položky v oddíle ESVČ za účelem odstranění převodu zvláštních zástupců EU, kteří vykonávají dvojí funkci, podle návrhu na změnu č. 1.

V EUR
Rozpočtová položka	Název	Rozdíl
3001	Externí zaměstnanci a externí služby	-3 645 000
3002	Ostatní výdaje související s pracovníky	-1 980 000
3003	Budovy a související náklady	-3 636 000
3004	Ostatní správní výdaje	- 815 000
	Celkem	-10 076 000

Po započtení prostředků na pilotní projekty a přípravné akce tak činí dohodnutá výše prostředků na závazky 9 394,5 milionu EUR, což pod výdajovým stropem okruhu 5 ponechává rozpětí ve výši 16,2 milionu EUR, poté co byla z rozpětí využita částka 507,3 milionu EUR jako kompenzace uvolnění prostředků z rozpětí pro nepředvídané události.

Zvláštní nástroje

Prostředky na závazky u zvláštních nástrojů jsou ponechány ve výši navržené Komisí v návrhu rozpočtu na rok 2017 s výjimkou rezervy Fondu solidarity Evropské unie (článek rozpočtu 40 02 44), která se ruší.

Kompenzace rozpětí pro nepředvídané události v roce 2018 a 2019

Rozpětí pro nepředvídané události je v roce 2017 využito ve výši 1 176,0 milionu EUR pro okruh 3 a ve výši 730,1 milionu EUR pro okruh 4, což činí celkem 1 906,2 milionu EUR. Částka 575,0 milionu EUR je započtena proti nepřidělenému rozpětí v rámci okruhu 2 v roce 2017 a částky 507,3 milionu EUR v roce 2017, 570,0 milionu EUR v roce 2018 a 253,9 milionu EUR v roce 2019 jsou započteny proti nepřidělenému rozpětí v rámci okruhu 5. V rozhodnutí o uvolnění prostředků z rozpětí pro nepředvídané události na rok 2017 přijatém spolu s návrhem na změnu č. 1/2017 budou provedeny příslušné úpravy.

1.4. Prostředky na platby

Celková výše prostředků na platby v rozpočtu na rok 2017 je stanovena ve výši uvedené v návrhu rozpočtu ve znění návrhu na změnu č. 1/2017, a to s následujícími úpravami, na kterých se dohodl dohodovací výbor:

Zaprvé je zohledněna dohodnutá výše prostředků na závazky u nerozlišených výdajů, u nichž je výše prostředků na platby stejná jako výše prostředků na závazky. To zahrnuje snížení zemědělských výdajů o - 325 milionů EUR a úpravu správních výdajů v oddílech I, II, III, IV, V, VI, VII, IX a X (13,4 milionu EUR) a u decentralizovaných agentur (u nichž je příspěvek EU v prostředcích na platby stanoven ve výši navržené v oddíle 1.2 výše). Celkově tak dochází ke snížení prostředků o - 332,3 milionu EUR;

Výše prostředků na platby u všech nových pilotních projektů a přípravných akcí navržených Parlamentem je stanovena na úrovni 50 % odpovídajících prostředků na závazky nebo ve výši navržené Parlamentem, navrhuje-li EP nižší úroveň. Pokud jde o prodloužení stávajících pilotních projektů a přípravných akcí, rovná se výše prostředků na platby výši stanovené v návrhu rozpočtu, navýšené o 50 % odpovídajících nových prostředků na závazky, nebo výši navržené Parlamentem, navrhuje-li EP nižší úroveň. Celkově tak dochází ke zvýšení prostředků o 35,2 milionu EUR;

3.	Prostředky na platby u „zvláštních akcí“ (článek rozpočtu 15 02 10) odpovídají částce uvedené ve čtení Parlamentu (6 milionů EUR);

4.	Prostředky na platby (článek rozpočtu 01 03 08 Poskytování prostředků pro záruční fond ESFD) se zapisují jako „p.m.“;

Byly dohodnuty úpravy následujících rozpočtových položek v důsledku vývoje závazků u rozlišených prostředků:

V EUR
Rozpočtová položka	Název	NR 2017 (včetně NZ1)	Rozpočet na rok 2017	Rozdíl
01 03 02	Makrofinanční pomoc	30 828 000	45 828 000	15 000 000
04 03 02 01	PROGRESS – přispívá k vypracování, provádění, sledování a hodnocení politiky Unie v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí a právních předpisů upravujících pracovní podmínky	38 000 000	41 167 000	3 167 000
04 03 02 02	EURES – podpora dobrovolné geografické mobility pracovníků a stimulace pracovních příležitostí	17 000 000	17 753 000	753 000
09 05 05	Opatření v multimediální oblasti	23 997 455	26 997 455	3 000 000
13 07 01	Finanční podpora na posílení hospodářského rozvoje tureckého společenství na Kypru	36 031 865	39 031 865	3 000 000
15 04 02	Dílčí program Kultura — podpora přeshraničních činností a podněcování nadnárodního pohybu a mobility	43 430 071	44 229 071	799 000
22 04 01 04	Podpora mírového procesu a finanční pomoc Palestině a Agentuře OSN pro pomoc a podporu palestinským uprchlíkům (UNRWA)	280 000 000	307 661 000	27 661 000
22 04 02 02	Východní partnerství – Potírání chudoby a udržitelný rozvoj	167 700 000	172 135 000	4 435 000
19 03 01 05	Mimořádná opatření	33 212 812	30 043 812	-3 169 000
21 02 07 05	Migrace a azyl	155 000 000	115 722 000	-39 278 000
22 04 01 03	Středomořské státy – Budování důvěry, bezpečnost, předcházení konfliktům a jejich řešení	138 000 000	134 805 000	-3 195 000
32 02 01 01	Pokračující integrace vnitřního trhu s energií a přeshraniční interoperabilita elektroenergetických a plynárenských sítí	34 765 600	33 023 600	-1 742 000
32 02 01 02	Zvýšení bezpečnosti dodávek energie v rámci Unie	26 032 000	24 839 000	-1 193 000
32 02 01 03	Přispění k udržitelnému rozvoji a ochraně životního prostředí	26 531 000	25 201 000	-1 330 000
32 02 01 04	Vytvoření příznivějšího prostředí pro soukromé investice do energetických projektů	31 200 000	28 295 000	-2 905 000
	Celkem			5 003 000

6.	Prostředky na platby pro Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (článek rozpočtu 40 02 43) jsou stanoveny v nulové výši (snížení o - 30 milionů EUR), neboť se přepokládá, že prostředky na platby, které jsou k dispozici v rámci účelově vázaných příjmů, budou postačovat na celý rok 2017.

7.	Rezerva Fondu solidarity Evropské unie (článek rozpočtu 40 02 44) se ruší.

K dalšímu snížení plateb dochází v následujících položkách:

V EUR
Rozpočtová položka	Název	NR 2017 (včetně NZ1)	Rozpočet na rok 2017	Rozdíl
04 02 62	Evropský sociální fond (ESF) – rozvinutější regiony – cíl Investice pro růst a zaměstnanost	2 508 475 000	2 490 475 000	-18 000 000
13 03 61	Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) — přechodové regiony — cíl Investice pro růst a zaměstnanost	2 214 431 000	2 204 431 000	-10 000 000
13 03 62	Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) — více rozvinuté regiony — Cíl Investice pro růst a zaměstnanost	3 068 052 000	3 043 052 000	-25 000 000
13 03 64 01	Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) — Evropská územní spolupráce	884 299 000	783 299 000	- 101 000 000
	Celkem			- 154 000 000

Tyto akce poskytnou prostředky na platby ve výši 134 490,4 milionu EUR, což představuje snížení o - 931,4 milionu EUR oproti návrhu rozpočtu ve znění návrhu na změnu č. 1/2017.

1.5. Rezerva

Nejsou vytvořeny žádné rezervy nad rámec rezerv uvedených v návrhu rozpočtu ve znění návrhu na změnu č. 1/2017 s výjimkou:

—

rozpočtové položky 13 01 04 04 Podpůrné výdaje na Program na podporu strukturálních reforem (SRSP) a rozpočtové položky 13 08 01 Program na podporu strukturálních reforem (SRSP) – Provozně-technická pomoc převedená z okruhu 1b (ESF, EFRR a FS), u nichž jsou veškeré prostředky na závazky a platby zapsány do rezervy, dokud nebude přijat právní základ pro Program na podporu strukturálních reforem.

—	článku rozpočtu 13 08 02 Program na podporu strukturálních reforem (SRSP) – Provozně-technická pomoc převedená z okruhu 2 (EZFRV), u nějž jsou veškeré prostředky na závazky a platby zapsány do rezervy, dokud nebude přijat právní základ pro Program na podporu strukturálních reforem.

—

rozpočtové položky 18 02 01 03 Vytvoření nových informačních systémů na podporu řízení migračních toků přes vnější hranice Unie, u níž je částka 40 000 000 EUR v prostředcích na závazky a částka 28 000 000 EUR v prostředcích na platby zapsána do rezervy, dokud nebude dokončen legislativní proces zřizující systém vstupu/výstupu.

1.6. Poznámky k rozpočtu

Pokud není v předcházejících bodech výslovně uvedeno jinak, jsou změny učiněné Evropským parlamentem nebo Radou ve znění poznámek k rozpočtu schváleny, s výjimkou poznámek k rozpočtovým položkám uvedeným v následující tabulce, které jsou schváleny tak, jak byly uvedeny v návrhu rozpočtu ve znění návrhu na změnu č. 1/2017 a aktualizace EZZF.

Přitom se rozumí, že změny učiněné Evropským parlamentem nebo Radou nemohou měnit nebo rozšiřovat oblast působnosti stávajícího právního základu ani zasahovat do administrativní autonomie orgánů a že dané akce mohou být financovány z dostupných zdrojů.

Rozpočtová položka	Název
04 03 02 03	Mikrofinancování a sociální podnikání — zlepšení přístupu k financování a jeho dostupnosti pro právnické a fyzické osoby, zejména ty, které jsou nejvíce vzdálené od trhu práce, a pro sociální podniky
S 03 01 06 01	Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA)
05 02 11 99	Ostatní opatření (rostlinné produkty/opatření)
05 04 60	Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova – EZFRV (2014 až 2020),
05 04 60 02	Provozně-technická pomoc
18 04 01 01	Evropa pro občany — posilování paměti a zvyšování příležitostí k účasti na občanském životě na úrovni Unie

1.7. Nové rozpočtové položky

Schvaluje se rozpočtová nomenklatura navržená Komisí v návrhu rozpočtu ve znění návrhu na změnu č. 1/2017, a to se zahrnutím pilotních projektů a přípravných akcí a nového článku rozpočtu pro zvláštní výroční akce (15 02 10).

1.8. Příjmy

Schvaluje se návrh Komise uvedený v návrhu na změnu č. 1/2017 zahrnout do rozpočtu příjmy z pokut ve výši 1 miliardy EUR.

2. Rozpočet na rok 2016

Návrh opravného rozpočtu (NOR) 4/2016 a s ním spojené uvolnění prostředků z rozpětí pro nepředvídané události se schvalují ve znění navrženém Komisí.

Návrh opravného rozpočtu (NOR) 5/2016 se schvaluje ve znění navrženém Komisí.

Návrh opravného rozpočtu (NOR) 6/2016 a s ním spojené uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie se schvalují ve znění navrženém Komisí.

3. Společná prohlášení

3.1. Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise týkající se Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí

Evropský parlament, Rada a Komise připomínají, že snížení nezaměstnanosti mladých lidí představuje nadále vysokou a společnou politickou prioritu, a za tímto účelem znovu potvrzují své odhodlání optimálně využívat rozpočtové prostředky, které jsou na boj proti nezaměstnanosti tohoto druhu k dispozici, a to zejména prostřednictvím Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI).

Připomínají, že v souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (nařízení o víceletém finančním rámci), „rozpětí pod stropy, které víceletý finanční rámec stanoví u prostředků na závazky pro roky 2014–2017, představuje celkové rozpětí víceletého finančního rámce pro závazky, jež má být k dispozici nad rámec stropů stanovených ve víceletém finančním rámci pro roky 2016 až 2020 pro cíle politiky týkající se růstu a zaměstnanosti, zejména zaměstnanosti mladých lidí“.

Rada a Evropský parlament vyzývají Komisi, aby neprodleně po přijetí technické úpravy stanovené v článku 6 nařízení o víceletém finančním rámci navrhla v roce 2017 opravný rozpočet, kterým stanoví částku 500 milionů EUR (2) pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí v roce 2017, která bude financována z celkového rozpětí pro závazky.

Rada a Evropský parlament se zavazují, že návrh opravného rozpočtu na rok 2017, který Komise předloží, urychleně projednají.

3.2. Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o prostředcích na platby

Evropský parlament a Rada připomínají, že s ohledem na plnění rozpočtu je nezbytné zajistit řádný vývoj plateb ve vztahu k prostředkům na závazky, aby se předešlo abnormální výši neuhrazených faktur na konci roku.

Evropský parlament a Rada žádají Komisi, aby i nadále pečlivě a aktivně sledovala provádění programů na období 2014–2020. Za tímto účelem vyzývají Komisi, aby včas předložila aktualizované údaje týkající se stavu provádění a odhady požadavků na prostředky na platby v roce 2017.

Rada a Evropský parlament v patřičnou dobu přijmou veškerá nezbytná rozhodnutí ohledně řádně odůvodněných potřeb, aby se zamezilo akumulaci nadměrného objemu neuhrazených faktur a zajistila se řádná úhrada platebních nároků.

3.3. Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o snížení počtu zaměstnanců o 5 %

Evropský parlament, Rada a Komise připomínají dohodu snížit postupně ve všech orgánech, institucích a jiných subjektech počet zaměstnanců o 5 % oproti počtu v plánu pracovních míst k 1. lednu 2013, jak je stanoveno v bodě 27 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení.

Všechny tři orgány připomínají, že cílovým rokem pro naplnění cíle 5 % snížení počtu zaměstnanců je rok 2017. Shodly se, že budou přijata vhodná navazující opatření k vyhodnocení situace s cílem zajistit, že bude vyvinuto maximální úsilí o to, aby se při naplňování cíle 5 % snížení počtu zaměstnanců u všech orgánů, institucí a jiných subjektů zabránilo jakýmkoli dalším průtahům.

Všechny tři orgány vítají Komisí předložený přehled konsolidovaných údajů o veškerých externích pracovnících zaměstnaných orgány, který je obsažen v návrhu rozpočtu, v souladu s čl. 38 odst. 3 písm. b) finančního nařízení. Vyzývají Komisi, aby tyto informace i nadále předkládala současně s návrhy rozpočtů na budoucí roky.

Rada a Evropský parlament zdůrazňují, že dosažení stanoveného snížení počtu zaměstnanců o 5 % by mělo přispět k úsporám ve správních výdajích orgánů. S přihlédnutím k výše uvedenému vyzývají Komisi, aby zahájila hodnocení výsledků celého procesu s cílem vyvodit patřičné závěry pro budoucnost.

3.4. Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o Evropském fondu pro udržitelný rozvoj

Za účelem řešení základních příčin migrace zahájila Komise kroky ke zřízení Evropského fondu pro udržitelný rozvoj (EFSD) založeného na vytvoření záruky EFSD a záručního fondu EFSD. Komise navrhuje, aby na záruční fond EFSD bylo v období 2017–2020 poskytnuto 750 milionů EUR, z toho 400 milionů EUR z Evropského rozvojového fondu (ERF) v průběhu čtyř let, 100 milionů EUR z evropského nástroje sousedství (ENI) v období 2017–2020 (z toho 25 milionů EUR v roce 2017) a 250 milionů EUR v prostředcích na závazky (a prostředcích na platby) v roce 2017.

Rada a Evropský parlament vyzývají Komisi, aby neprodleně po přijetí právního základu požádala v opravném rozpočtu na rok 2017 o potřebné prostředky, tak aby bylo zajištěno financování EFSD z rozpočtu EU.

Rada a Evropský parlament se zavazují, že návrh opravného rozpočtu na rok 2017, který Komise předloží, urychleně projednají.

3.5. Společné prohlášení o svěřenských fondech EU a nástroji pro uprchlíky v Turecku

Evropský parlament, Rada a Komise se dohodly, že zřízení svěřenských fondů a nástroje pro uprchlíky v Turecku by mělo být transparentní, jasné a v souladu se zásadou jednotnosti rozpočtu Unie, s pravomocemi rozpočtového orgánu a s cíli stanovenými ve stávajících právních základech.

Zavazují se, že se těmito otázkami budou případně zabývat v rámci revize finančního nařízení, aby byla zajištěna patřičná rovnováha mezi flexibilitou a odpovědností.

Komise se zavazuje:

—	pravidelně rozpočtový orgán informovat o probíhajícím a plánovaném financování (včetně příspěvků členských států) a operacích svěřenských fondů;

—	předkládat od roku 2017 společně s návrhem rozpočtu na následující rozpočtový rok i pracovní dokument;

—	navrhnout opatření pro náležité zapojení Evropského parlamentu.

3.6. Společné prohlášení o zemědělství

Rozpočet na rok 2017 zahrnuje řadu mimořádných opatření, která mají zemědělcům pomoci vyrovnat se s obtížemi na trhu, jimž v nedávné době čelili. Komise potvrzuje, že rozpětí v rámci okruhu 2 postačuje pro řešení případných nepředvídaných potřeb. Zavazuje se, že bude situaci na trhu průběžně sledovat a v případě potřeby navrhne vhodná opatření za účelem řešení potřeb, které nelze pokrýt z prostředků schválených v rozpočtu. Evropský parlament a Rada se zavazují, že v takovém případě projednají příslušné rozpočtové návrhy co nejdříve.

(1) Tyto částky jsou součástí celkového zvyšování prostředků v okruhu 1a do roku 2020 v rámci přezkumu/revize VFR v polovině období.

(2) Tato částka je součástí celkového navýšení prostředků na Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí do roku 2020, které bylo provedeno v rámci přezkumu/revize víceletého finančního rámce v polovině období.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 224

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 61 27. června 2018

	II Sdělení
	SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Evropský parlament
	Úterý, 22. listopadu 2016
2018/C 224/29	Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o žádosti, aby byl Jean-François Jalkh zbaven imunity (2016/2115(IMM))	176
2018/C 224/30	Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o žádosti, aby byl Jean-François Jalkh zbaven imunity (2016/2107(IMM))	178

	III Přípravné akty
	EVROPSKÝ PARLAMENT
	Úterý, 22. listopadu 2016
2018/C 224/31	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady, kterým se schvaluje uzavření dohody o operativní a strategické spolupráci mezi Ukrajinou a Evropským policejním úřadem (Europol) Europolem (10345/2016 – C8-0267/2016 – 2016/0811(CNS))	180
2018/C 224/32	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1342/2008, kterým se zavádí dlouhodobý plán pro populace tresky obecné a lov těchto populací (11309/1/2016 – C8-0403/2016 – 2012/0236(COD))	182
2018/C 224/33	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz (COM(2016)0452 – C8-0333/2016 – 2016/0209(CNS))	183
	Středa, 23. listopadu 2016
2018/C 224/34	P8_TA(2016)0438 Emise některých látek znečišťujících ovzduší ***I Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší a o změně směrnice 2003/35/ES (COM(2013)0920 – C7-0004/2014 – 2013/0443(COD)) P8_TC1-COD(2013)0443 Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. listopadu 2016 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/… o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES	193
	Čtvrtek, 24. listopadu 2016
2018/C 224/35	P8_TA(2016)0447 Makrofinanční pomoc Jordánsku ***I Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o poskytnutí další makrofinanční pomoci Jordánskému hášimovskému království (COM(2016)0431 – C8-0242/2016 – 2016/0197(COD)) P8_TC1-COD(2016)0197 Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 24. listopadu 2016 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/… o poskytnutí další makrofinanční pomoci Jordánskému hášimovskému království	194
2018/C 224/36	P8_TA(2016)0448 Činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohled nad nimi ***I Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi (přepracované znění) (COM(2014)0167 – C7-0112/2014 – 2014/0091(COD)) P8_TC1-COD(2014)0091 Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 24. listopadu 2016 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/… o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění (IZPP) a dohledu nad nimi (přepracované znění)	196
	Čtvrtek, 1. prosince 2016
2018/C 224/37	P8_TA(2016)0457 Celní kodex Unie, pokud jde o zboží, které dočasně opustilo celní území Unie námořní nebo vzdušnou cestou ***I Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, pokud jde o zboží, které dočasně opustilo celní území Unie námořní nebo vzdušnou cestou (COM(2016)0477 – C8-0328/2016 – 2016/0229(COD)) P8_TC1-COD(2016)0229 Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 1. prosince 2016 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/…, kterým se mění nařízení (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, pokud jde o zboží, které dočasně opustilo celní území Unie námořní nebo vzdušnou cestou	198
2018/C 224/38	P8_TA(2016)0458 Datum použitelnosti: Sdělení klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou ***I Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou, pokud jde o datum použitelnosti (COM(2016)0709 – C8-0457/2016 – 2016/0355(COD)) P8_TC1-COD(2016)0355 Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 1. prosince 2016 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/…, kterým se mění nařízení (EU) č. 1286/2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou, pokud jde o datum použitelnosti	199
2018/C 224/39	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření jménem Evropské unie Dohody mezi Evropskou unií a Republikou Kiribati o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty (12092/2015 – C8-0253/2016 – 2015/0200(NLE))	201
2018/C 224/40	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Šalamounovými ostrovy o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty jménem Unie (09785/2016 – C8-0422/2016 – 2016/0096(NLE))	202
2018/C 224/41	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření jménem Evropské unie Dohody mezi Evropskou unií a Federativními státy Mikronésie o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty (09780/2016 – C8-0388/2016 – 2016/0098(NLE))	203
2018/C 224/42	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření jménem Evropské unie Dohody mezi Evropskou unií a Tuvalu o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty (09764/2016 – C8-0268/2016 – 2016/0100(NLE))	204
2018/C 224/43	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Republikou Marshallovy ostrovy o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty jménem Unie (09775/2016 – C8-0252/2016 – 2016/0103(NLE))	205
2018/C 224/44	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií o ochraně osobních informací týkajících se prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů jménem Evropské unie (08523/2016 – C8-0329/2016 – 2016/0126(NLE))	206
2018/C 224/45	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření prozatímní dohody o hospodářském partnerství mezi Ghanou na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé (12396/2016 – C8-0406/2016 – 2008/0137(NLE))	207
2018/C 224/46	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z rozpětí pro nepředvídané události na rok 2016 (COM(2016)0624 – C8-0399/2016 – 2016/2256(BUD))	208
2018/C 224/47	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu Evropské unie č. 4/2016 na rozpočtový rok 2016: Aktualizace prostředků s cílem zohlednit nejnovější vývoj v oblasti migrace a bezpečnosti, snížení prostředků na platby a prostředků na závazky v důsledku globálního převodu, prodloužení doby trvání EFSI a změnu plánu pracovních míst agentury Frontex, jakož i aktualizace prostředků z příjmů (vlastních zdrojů) (13583/2016 – C8-0459/2016 – 2016/2257(BUD))	210
2018/C 224/48	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu Evropské unie č. 5/2016 na rozpočtový rok 2016: provádění rozhodnutí 2014/335/EU, Euratom o vlastních zdrojích po ukončení procesu ratifikace a jeho vstupu v platnost dne 1. října 2016 (13584/2016 – C8-0462/2016 – 2016/2258(BUD))	213
2018/C 224/49	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie za účelem poskytnutí pomoci Německu (COM(2016)0681 – C8-0423/2016 – 2016/2267(BUD))	215
2018/C 224/50	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 6/2016 Evropské unie na rozpočtový rok 2016, který je předkládaný spolu s návrhem na uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie na poskytnutí pomoci Německu (13852/2016 – C8-0473/2016 – 2016/2268(BUD))	217
2018/C 224/51	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z rozpětí pro nepředvídané události na rok 2017 (COM(2016)0678 – C8-0420/2016 – 2016/2118(BUD))	219
2018/C 224/52	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z nástroje pružnosti za účelem financování okamžitých rozpočtových opatření k řešení probíhající migrační, uprchlické a bezpečnostní krize (COM(2016)0313 – C8-0246/2016 – 2016/2120(BUD))	222
2018/C 224/53	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie za účelem zajištění výplat záloh ze souhrnného rozpočtu Unie na rok 2017 (COM(2016)0312 – C8-0245/2016 – 2016/2119(BUD))	225
2018/C 224/54	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o společném návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2017 schváleném dohodovacím výborem v rámci rozpočtového procesu (14635/2016 – C8-0470/2016 – 2016/2047(BUD))	227

Obsah		Strana

	EVROPSKÝ PARLAMENT ZASEDÁNÍ 2016–2017 Dílčí zasedání od 21. do 24. listopadu 2016 Zápis z tohoto zasedání byl zveřejněn v Úř. věst. C 352, 19.10.2017 PŘIJATÉ TEXTY Dílčí zasedání 30. listopadu a 1. prosince 2016 Zápis z tohoto zasedání byl zveřejněn v Úř. věst. C 363, 26.10.2017 PŘIJATÉ TEXTY	1

	I Usnesení, doporučení a stanoviska
	USNESENÍ
	Evropský parlament
	Úterý, 22. listopadu 2016
2018/C 224/01	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2015 (2016/2063(INI))	2
2018/C 224/02	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o zelené knize o retailových finančních službách (2016/2056(INI))	8
2018/C 224/03	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o evropské obranné unii (2016/2052(INI))	18
2018/C 224/04	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o využití potenciálu osobní vodní dopravy (2015/2350(INI))	29
2018/C 224/05	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. listopadu 2016 o zvýšení účinnosti rozvojové spolupráce (2016/2139(INI))	36
	Středa, 23. listopadu 2016
2018/C 224/06	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o dokončovací práci na dohodě Basel III (2016/2959(RSP))	45
2018/C 224/07	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice) (2016/2067(INI))	50
2018/C 224/08	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o strategické komunikaci EU s cílem bojovat proti propagandě, kterou proti ní vedou třetí strany (2016/2030(INI))	58
2018/C 224/09	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o znakových jazycích a profesionálních tlumočnících znakového jazyka (2016/2952(RSP))	68
2018/C 224/10	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2016 o návrhu prováděcího nařízení Komise, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh obnovuje schválení účinné látky bentazon a mění příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (D047341/00 – 2016/2978(RSP))	75
	Čtvrtek, 24. listopadu 2016
2018/C 224/11	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o případu Guie Minhaie, nakladatele vězněného v Číně (2016/2990(RSP))	78
2018/C 224/12	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o situaci kmene Guarani-Kaiowá v brazilském státě Mato Grosso do Sul (2016/2991(RSP))	82
2018/C 224/13	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o případu Ildara Dadina, vězně svědomí v Rusku (2016/2992(RSP))	85
2018/C 224/14	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o situaci v Sýrii (2016/2933(RSP))	88
2018/C 224/15	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o vztazích mezi EU a Tureckem (2016/2993(RSP))	93
2018/C 224/16	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám (2016/2966(RSP))	96
2018/C 224/17	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2015 (2016/2150(INI))	101
2018/C 224/18	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 na téma Směrem k definitivnímu systému DPH a boj proti podvodům v oblasti DPH (2016/2033(INI))	107
2018/C 224/19	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o akčním plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy (2016/2076(INI))	117
2018/C 224/20	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o nových příležitostech pro malé dopravní podniky, včetně obchodních modelů založených na užší spolupráci (2015/2349(INI))	127
2018/C 224/21	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. listopadu 2016 o situaci v Bělorusku (2016/2934(RSP))	135
	Čtvrtek, 1. prosince 2016
2018/C 224/22	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o Fondu solidarity Evropské unie: hodnocení (2016/2045(INI))	140
2018/C 224/23	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o situaci v Itálii po zemětřeseních (2016/2988(RSP))	145
2018/C 224/24	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 k prohlášením komisařů o zájmech – pokyny (2016/2080(INI))	150
2018/C 224/25	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o odpovědnosti, náhradě a finančním zajištění v oblasti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři (2015/2352(INI))	157
2018/C 224/26	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o situaci v Demokratické republice Kongo (2016/3001(RSP))	163
2018/C 224/27	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o přístupu k energii v rozvojových zemích (2016/2885(RSP))	167
2018/C 224/28	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2016 o využívání řízení o evropském platebním rozkazu (2016/2011(INI))	173