ISSN 1977-0863

Úřední věstník

Evropské unie

C 215

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Ročník 61
19. června 2018


Obsah

Strana

 

 

EVROPSKÝ PARLAMENT
ZASEDÁNÍ 2016–2017
Dílčí zasedání od 3. do 6. října 2016
Zápis z tohoto zasedání byl zveřejněn Úř. věst. C 314, 21.9.2017
PŘIJATÉ TEXTY
Dílčí zasedání od 24. do 27. října 2016
Zápis z tohoto zasedání byl zveřejněn Úř. věst. C 326, 28.9.2017
Přijaté texty ze dne 27. října 2016, které se týkají udělení absolutoria za plnění rozpočtu 2014, byly uveřejněny v  Úř. věst. L 333, 8.12.2016 .
PŘIJATÉ TEXTY

1


 

I   Usnesení, doporučení a stanoviska

 

USNESENÍ

 

Evropský parlament

 

Úterý, 4. října 2016

2018/C 215/01

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o budoucnosti vztahů AKT-EU po roce 2020 (2016/2053(INI))

2

 

Středa, 5. října 2016

2018/C 215/02

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o příštích krocích k dosažení globálních cílů a splnění závazků EU v oblasti výživy a zajišťování potravin ve světě (2016/2705(RSP))

10

2018/C 215/03

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o Úřadu evropského veřejného žalobce a Eurojustu (2016/2750(RSP))

18

2018/C 215/04

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o potřebě evropské politiky reindustrializace s ohledem na nedávné případy společností Caterpillar a Alstom (2016/2891(RSP))

21

 

Čtvrtek, 6. října 2016

2018/C 215/05

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o Rwandě: případ Victoire Ingabireové (2016/2910(RSP))

29

2018/C 215/06

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o Súdánu (2016/2911(RSP))

33

2018/C 215/07

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o Thajsku, především o případu Andyho Halla (2016/2912(RSP))

37

2018/C 215/08

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o mezinárodních standardech finančního výkaznictví IFRS 9 (2016/2898(RSP))

40

2018/C 215/09

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o Sýrii (2016/2894(RSP))

44

2018/C 215/10

Usnesení Evropského parlamentu ze dne6. října 2016 o provádění Pařížské dohody a o konferenci OSN o změně klimatu konající se v roce 2016 v marockém Marrákeši (COP22) (2016/2814(RSP))

46

2018/C 215/11

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o uplatňování nařízení o materiálech určených pro styk s potravinami nařízení (ES) č. 1935/2004 (2015/2259(INI))

57

2018/C 215/12

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o kontrole uplatňování práva Unie: výroční zpráva za rok 2014 (2015/2326(INI))

65

2018/C 215/13

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o uvedení geneticky modifikovaných semen kukuřice Bt11 (SYN-BTØ11-1) na trh za účelem pěstování (D046173/01 – 2016/2919(RSP))

70

2018/C 215/14

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o uvedení geneticky modifikovaného osiva kukuřice 1507 (DAS-Ø15Ø7-1) na trh za účelem pěstování (D046172/00 – 2016/2920(RSP))

73

2018/C 215/15

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se obnovuje povolení pro uvedení osiva geneticky modifikované kukuřice MON 810 (MON-ØØ81Ø-6) na trh za účelem pěstování (D046170/00 – 2016/2921(RSP))

76

2018/C 215/16

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů z geneticky modifikované kukuřice MON 810 (MON-ØØ81Ø-6) na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (D046169/00 – 2016/2922(RSP))

80

2018/C 215/17

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou bavlnu 281-24-236 × 3006-210-23 × MON 88913 (DAS-24236-5×DAS-21Ø23-5×MON-88913-8), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (D046168/00 – 2016/2923(RSP))

83

 

Úterý, 25. října 2016

2018/C 215/18

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 ke strategii EU vůči Íránu po jaderné dohodě (2015/2274(INI))

86

2018/C 215/19

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o boji proti korupci a dalších krocích v návaznosti na usnesení CRIM (2015/2110(INI))

96

2018/C 215/20

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o lidských právech a migraci ve třetích zemích (2015/2316(INI))

111

2018/C 215/21

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích (2015/2315(INI))

125

2018/C 215/22

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o strategii EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu (2016/2059(INI))

133

2018/C 215/23

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o sjednocení kontroly rybolovu v Evropě (2015/2093(INI))

143

2018/C 215/24

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o zlepšování propojení a přístupnosti dopravní infrastruktury ve střední a východní Evropě (2015/2347(INI))

152

2018/C 215/25

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva (2015/2254(INL))

162

 

Středa, 26. října 2016

2018/C 215/26

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2016 o revizi VFR na období 2014–2020 v polovině období (2016/2931(RSP))

178

2018/C 215/27

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2016 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: provádění priorit na rok 2016 (2016/2101(INI))

182

2018/C 215/28

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2016 o transmastných kyselinách (2016/2637(RSP))

190

 

Čtvrtek, 27. října 2016

2018/C 215/29

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o situaci v severním Iráku / Mosulu (2016/2956(RSP))

194

2018/C 215/30

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku (2016/2935(RSP))

199

2018/C 215/31

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o jaderné bezpečnosti a nešíření jaderných zbraní (2016/2936(RSP))

202

2018/C 215/32

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o Evropské dobrovolné službě a podpoře dobrovolnictví v Evropě (2016/2872(RSP))

208

2018/C 215/33

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o posouzení strategie EU pro mládež za období 2013–2015 (2015/2351(INI))

212

2018/C 215/34

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 k tématu: „Jak může SZP zlepšit tvorbu pracovních míst ve venkovských oblastech? (2015/2226(INI))

228


 

II   Sdělení

 

SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

 

Evropský parlament

 

Úterý, 4. října 2016

2018/C 215/35

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o žádosti, aby byl Giorgos Grammatikakis zbaven imunity (2016/2084(IMM))

241

 

Úterý, 25. října 2016

2018/C 215/36

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o žádosti, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven imunity (2016/2108(IMM))

243

2018/C 215/37

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o žádosti o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Jane Collinsová (2016/2087(IMM))

245

2018/C 215/38

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o žádosti o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Mario Borghezio (2016/2028(IMM))

247


 

III   Přípravné akty

 

EVROPSKÝ PARLAMENT

 

Úterý, 4. října 2016

2018/C 215/39

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Pařížské dohody přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu jménem Evropské unie (12256/2016 – C8-0401/2016 – 2016/0184(NLE))

249

2018/C 215/40

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie (COM(2016)0462 – C8-0283/2016 – 2016/2165(BUD))

250

2018/C 215/41

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (žádost Finska – EGF/2016/001/FI/Microsoft) (COM(2016)0490 – C8-0348/2016 – 2016/2211(BUD))

252

2018/C 215/42

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (žádost Švédska – EGF/2016/002 SE/Ericsson) (COM(2016)0554 – C8-0355/2016 – 2016/2214(BUD))

256

2018/C 215/43

P8_TA(2016)0368
Právní pomoc osobám podezřelým a obviněným z trestných činů a právní pomoc v řízeních týkajících se evropského zatýkacího rozkazu ***I
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o prozatímní právní pomoci pro podezřelé nebo obviněné osoby zbavené osobní svobody a právní pomoci v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu (COM(2013)0824 – C7-0429/2013 – 2013/0409(COD))
P8_TC1-COD(2013)0409
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 4. října 2016 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/… o ▌právní pomoci pro podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení a ▌pro osoby vyžádané v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu

260

2018/C 215/44

P8_TA(2016)0369
Obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné zacházení nebo trestání ***I
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání (COM(2014)0001 – C7-0014/2014 – 2014/0005(COD))
P8_TC1-COD(2014)0005
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 4. října 2016 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/…,, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání

261

2018/C 215/45

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady, kterým se schvaluje uzavření dohody o strategické spolupráci mezi Ministerstvem veřejné bezpečnosti Čínské lidové republiky a Evropským policejním úřadem (Europol) Europolem (08364/2016 – C8-0217/2016 – 2016/0808(CNS))

262

 

Středa, 5. října 2016

2018/C 215/46

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se Rakouská republika a Rumunsko opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Peru k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (COM(2016)0367 – C8-0234/2016 – 2016/0168(NLE))

263

2018/C 215/47

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se některé členské státy opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Kazachstánu k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (COM(2016)0368 – C8-0232/2016 – 2016/0169(NLE))

264

2018/C 215/48

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se některé členské státy opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Korejské republiky k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (COM(2016)0372 – C8-0233/2016 – 2016/0173(NLE))

265

 

Úterý, 25. října 2016

2018/C 215/49

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady o zahájení automatizované výměny údajů o DNA s Dánskem (11219/2016 – C8-0340/2016 – 2016/0813(CNS))

266

2018/C 215/50

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady o zahájení automatizované výměny daktyloskopických údajů s Dánskem (11220/2016 – C8-0341/2016 – 2016/0814(CNS))

267

2018/C 215/51

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření jménem Evropské unie Dohody mezi Evropskou unií a Čínskou lidovou republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických pasů (15470/2015 – C8-0110/2016 – 2015/0293(NLE))

268

2018/C 215/52

P8_TA(2016)0394
Členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi ***I
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi (COM(2016)0418 – C8-0238/2016 – 2016/0193(COD))
P8_TC1-COD(2016)0193
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 25. října 2016 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) …/2016, kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi

269

2018/C 215/53

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 91/2003 o statistice železniční dopravy, pokud jde o shromažďování údajů o zboží, cestujících a nehodách (10000/1/2016 – C8-0365/2016 – 2013/0297(COD))

270

2018/C 215/54

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1365/2006 o statistice přepravy věcí po vnitrozemských vodních cestách, pokud jde o svěření přenesených a prováděcích pravomocí Komisi k přijímání určitých opatření (09878/1/2016 – C8-0358/2016 – 2013/0226(COD))

271

2018/C 215/55

Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 25. října 2016 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právním rámci Unie, který se týká porušení celních předpisů a sankcí (COM(2013)0884 – C8-0033/2014 – 2013/0432(COD))

272

2018/C 215/56

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 3/2016 Evropské unie na rozpočtový rok 2016: Bezpečnost orgánů EU (12600/2016 – C8-0409/2016 – 2016/2121(BUD))

297

 

Středa, 26. října 2016

2018/C 215/57

Rozhodnutí Evropského parlamentu nevyslovit námitku proti nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 4. října 2016, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů, pokud jde o regulační technické normy pro techniky zmírňování rizika u OTC derivátových smluv (C(2016)06329 – 2016/2930(DEA))

299

2018/C 215/58

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2016 týkající se postoje Rady k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2017 (11900/2016 – C8-0373/2016 – 2016/2047(BUD))

301

2018/C 215/59

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (žádost Estonska – EGF/2016/003 EE/ropa a chemické látky) (COM(2016)0622 – C8-0389/2016 – 2016/2235(BUD))

316

2018/C 215/60

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2016 o postoji Rady v prvním čtení k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupnosti webových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru (09389/1/2016 – C8-0360/2016 – 2012/0340(COD))

320

2018/C 215/61

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2016 o postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochranných opatřeních proti škodlivým organismům rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 228/2013, (EU) č. 652/2014 a (EU) č. 1143/2014 a o zrušení směrnic Rady 69/464/EHS, 74/647/EHS, 93/85/EHS, 98/57/ES, 2000/29/ES, 2006/91/ES a 2007/33/ES (08795/2/2016 – C8-0364/2016 – 2013/0141(COD))

321


Vysvětlivky k použitým symbolům

*

Postup konzultace

***

Postup souhlasu

***I

Řádný legislativní postup: první čtení

***II

Řádný legislativní postup: druhé čtení

***III

Řádný legislativní postup: třetí čtení

(Druh postupu závisí na právním základu navrženém v návrhu aktu)

Pozměňovací návrhy Parlamentu:

Nové části textu jsou označeny tučně kurzivou . Vypuštěné části textu jsou označeny buď symbolem ▌nebo přeškrtnuty. Nahrazení se vyznačují tak, že nový text se označí tučně kurzivou a nahrazený text se vymaže nebo přeškrtne.

CS

 


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/1


EVROPSKÝ PARLAMENT

ZASEDÁNÍ 2016–2017

Dílčí zasedání od 3. do 6. října 2016

Zápis z tohoto zasedání byl zveřejněn Úř. věst. C 314, 21.9.2017

PŘIJATÉ TEXTY

Dílčí zasedání od 24. do 27. října 2016

Zápis z tohoto zasedání byl zveřejněn Úř. věst. C 326, 28.9.2017

Přijaté texty ze dne 27. října 2016, které se týkají udělení absolutoria za plnění rozpočtu 2014, byly uveřejněny v  Úř. věst. L 333, 8.12.2016 .

PŘIJATÉ TEXTY

 


I Usnesení, doporučení a stanoviska

USNESENÍ

Evropský parlament

Úterý, 4. října 2016

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/2


P8_TA(2016)0371

Budoucnost vztahů zemí AKT a EU po roce 2020

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o budoucnosti vztahů AKT-EU po roce 2020 (2016/2053(INI))

(2018/C 215/01)

Evropský parlament,

s ohledem na Dohodu o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (dále jen „dohoda z Cotonou“), a zejména na její revidované znění z roku 2005 a roku 2010 (1),

s ohledem na dohodu z Georgetownu z roku 1975, kterou byla formálně založena skupina afrických, karibských a tichomořských států (AKT), a na její revidované znění z roku 1992 (2),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. října 2003 nazvané „Směřování k plnému začlenění spolupráce se zeměmi AKT do rozpočtu EU“ (COM(2003)0590),

s ohledem na společný konzultační dokument Evropské komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 6. října 2015 nazvaný „Na cestě k novému partnerství mezi Evropskou unií a africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi po roce 2020“ (JOIN(2015)0033),

s ohledem na svá předchozí usnesení o vztazích mezi zeměmi AKT a EU, zejména na usnesení ze dne 11. února 2015 o činnosti Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU (3), usnesení ze dne 13. června 2013 (4) o druhé změně dohody z Cotonou z 23. června 2000, usnesení ze dne 5. února 2009 o dopadu dohod o hospodářském partnerství (EPA) na rozvoj (5) a na usnesení ze dne 1. dubna 2004 o zahrnutí Evropského rozvojového fondu do rozpočtu (6),

s ohledem na minulá usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, zejména na usnesení ze dne 9. prosince 2015 nazvané „Čtyřicet let partnerství: vyhodnocení vlivu na obchod a rozvoj v zemích AKT a vyhlídky na trvalé vztahy mezi zeměmi AKT a Evropskou unií“ (7),

s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se soudržnosti politik ve prospěch rozvoje,

s ohledem na společné prohlášení, které dne 9. prosince 2015 vydali spolupředsedové Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU o budoucnosti vztahů AKT a EU (8),

s ohledem na globální strategii EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, předloženou Evropské radě na jejím zasedání konaném ve dnech 28. a 29. června 2016,

s ohledem na společné sdělení Komise a Vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 21. března 2012 nazvané „Směrem k obnovenému rozvojovému partnerství mezi EU a Tichomořím“(JOIN(2012)0006),

s ohledem na společné sdělení Komise a Vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku ze dne 26. června 2012 nazvané „Společná strategie partnerství mezi EU a Karibikem“ (JOIN(2012)0018),

s ohledem na společnou strategii EU-Afrika, kterou přijali hlavy států a předsedové vlád na summitu v Lisabonu dne 9. prosince 2007 (9),

s ohledem na své usnesení ze dne 6. října 2015 o úloze místních orgánů v rozvojových zemích v oblasti rozvojové spolupráce (10),

s ohledem na společné prohlášení AKT-EU ze dne 20. června 2014 o rámci pro období po roce 2015 (11),

s ohledem na prohlášení ze Sipopo přijaté na sedmém summitu představitelů států a vlád zemí AKT, který se uskutečnil ve dnech 13. a 14. prosince 2012, nazvané „Budoucnost skupiny AKT v měnícím se světě: výzvy a příležitosti“ (12),

s ohledem na třetí mezinárodní konferenci o financování rozvoje, která se konala ve dnech 13. až 16. července 2015, a na akční program z Addis Abeby, který byl schválen Valným shromážděním OSN dne 27. července 2015 (13),

s ohledem na summit Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji a výsledný dokument, který Valné shromáždění OSN přijalo dne 25. září 2015, s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030“ (14),

s ohledem na 41. zasedání společné Rady ministrů AKT a EU, které se konalo v Dakaru (Senegal) ve dnech 28. a 29. dubna 2016,

s ohledem na 8. summit hlav států a předsedů vlád zemí AKT, který se konal v Port Moresby (Papua-Nová Guinea) ve dnech 31. května a 1. června 2016 a na kterém bylo přijato komuniké z Waigani o budoucích vyhlídkách skupiny států AKT a prohlášení z Port Moresby o přijetí závěrečné zprávy skupiny významných osobností zamýšlející se nad budoucností skupiny zemí AKT,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a na stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro mezinárodní obchod a Rozpočtového výboru (A8-0263/2016),

A.

vzhledem k tomu, že síla a acquis dohody z Cotonou vyplývá z řady jedinečných charakteristik: jedná se o právně závazný dokument, jehož smluvní strany tvoří nebývale vysoký počet zemí (79+28), díky svým třem pilířům zahrnujícím rozvojovou spolupráci, politickou spolupráci a hospodářskou a obchodní spolupráci je komplexní, má společný institucionální rámec a disponuje vysokým rozpočtem v podobě Evropského rozvojového fondu (ERF);

B.

vzhledem k tomu, že hlavní cíl dohody z Cotonou: „snížení a postupné vymýcení chudoby způsobem slučitelným s cíli udržitelného rozvoje a postupné zapojení zemí AKT do světové ekonomiky“, je pevně zakotven v jejím článku 1; vzhledem k tomu, že toto partnerství je založeno na souboru základních hodnot a zásad, mezi nimiž jsou dodržování lidských práv a základních svobod, demokracie opírající se o právní stát a transparentní a zodpovědná správa věcí veřejných;

C.

vzhledem k tomu, že více než 80 % nejméně rozvinutých zemí světa se nachází v regionech AKT, což výrazně zvyšuje význam partnerství mezi EU a zeměmi AKT;

D.

vzhledem ke změnám celkové politické a ekonomické situace ve skupině zemí AKT a v Evropské unii, k nimž od podpisu dohody z Cotonou došlo;

E.

vzhledem k tomu, že budoucnost vztahů AKT-EU by měla být založena na novém uvážení potenciálu spolupráce EU a zemí AKT a překážek, které ji čekají;

F.

vzhledem k tomu, že početní síla členských států AKT a EU není dostatečně využívána k společnému prosazování opatření na světových fórech;

G.

vzhledem k tomu, že partnerství AKT-EU sehrálo důležitou roli při dosažení pokroku v plnění rozvojových cílů tisíciletí;

H.

vzhledem k tomu, že na druhé straně však jsou výsledky, pokud jde o cíle vymýcení chudoby a zapojení zemí AKT do světové ekonomiky, dosud nedostatečné, neboť polovina členských států AKT patří stále mezi nejméně rozvinuté a že členské státy AKT společně představují méně než 5 % globálního obchodu a kolem 2 % globálního HDP;

I.

vzhledem k tomu, že obchodní vztahy tvoří druhý pilíř dohody z Cotonou a že dohody o ekonomickém partnerství jsou prostředkem dalšího prohlubování těchto vztahů;

J.

vzhledem k tomu, že dohody o hospodářském partnerství jsou v článku 36 dohody z Cotonou definovány jako rozvojové nástroje „zaměřené na podporu hladké a postupné integrace států AKT do světové ekonomiky, zejména prostřednictvím plného využití potenciálu regionální integrace a obchodu jih-jih“; vzhledem k tomu, že začlenění těchto dohod do dohody z Cotonou podporuje soudržnost politik v oblasti rozvoje;

K.

vzhledem k tomu, že dohoda bere v potaz stále větší důležitost regionální integrace v zemích AKT a při regionální spolupráci AKT-EU a také její roli při snaze o mír a bezpečnost, při podpoře růstu a řešení přeshraničních problémů;

L.

vzhledem k tomu, že dohoda z Cotonou se zabývá novými globálními výzvami v souvislosti se změnou klimatu, migrací, mírem a bezpečností (jako je boj proti terorismu, extrémismu a mezinárodní trestné činnosti), avšak konkrétních výsledků v těchto oblastech dosahuje jen v omezené míře;

M.

vzhledem k tomu, že zasedání společných orgánů AKT-EU, a zejména Společné rady ministrů, přinesla jen málo konkrétních výsledků a účast na nich byla nízká a neúčastnili se zástupci států na nejvyšší úrovni;

N.

vzhledem k tomu, že EU financuje zhruba 50 % nákladů sekretariátu AKT; vzhledem k tomu, že řada členských států AKT neplatí v plné výši své členské příspěvky;

O.

vzhledem k tomu, že politický dialog o podstatných prvcích, na nějž odkazují články 8 a 96 dohody z Cotonou, je konkrétním právním prostředkem prosazování společných hodnot partnerství mezi AKT a EU, ale i demokracie a lidských práv, které mají pro udržitelný rozvoj zásadní význam;

P.

vzhledem k tomu, že je jednoznačně zapotřebí zajistit, aby v nové dohodě byla zachována podmíněnost spolupráce dodržováním lidských práv a byl posílen politický dialog;

Q.

vzhledem k tomu, že zapojení vnitrostátních parlamentů, místních orgánů, občanské společnosti a soukromého sektoru do politického dialogu je spíše omezené, a to navzdory uznání jejich významu; vzhledem k tomu, že se úloha skupiny zemí AKT jako takové omezuje pouze na případy, u nichž se odkazuje na článek 96; vzhledem k tomu, že politický dialog, a zejména článek 96, se uplatňují převážně až v poslední fázi politických krizí, a nikoli jako preventivní prostředky;

R.

vzhledem k tomu, že navzdory jasnému uznání úlohy vnitrostátních parlamentů, místních orgánů, občanské společnosti a soukromého sektoru v návaznosti na revizi dohody z Cotonou z roku 2010 je účast těchto složek na jednáních o politikách a aktivitách AKT-EU omezená;

S.

vzhledem k tomu, že organizace občanské společnosti se potýkají se stále vyšším počtem restriktivních právních předpisů a jiných překážek, které omezují jejich činnosti a prostor;

T.

vzhledem k tomu, že regiony AKT zahrnují řadu zámořských zemí a území přidružených k Evropské unii a že specifická povaha jejich vazeb s EU hovoří ve prospěch toho, aby rozvojová pomoc namísto tradičního přístupu zohlednila jejich příslušnost k evropské rodině; vzhledem k tomu, že navzdory svému zvláštnímu postavení zámořské země a území nadále využívají finanční prostředky z 11. Evropského rozvojového fondu (ERF) stejně jako země AKT;

U.

vzhledem k tomu, že ERF je financován z přímých příspěvků členských států a nevztahují se na něj běžná unijní rozpočtová pravidla; vzhledem k tomu, že jediná pravomoc Evropského parlamentu v souvislosti s rozpočtem ERF se týká udělení absolutoria za již uskutečněné výdaje a že Parlament nemá ani formální kontrolní pravomoc nad plánováním ERF;

V.

vzhledem k tomu, že v rámci 11. ERF se vyhradilo přibližně 900 milionů EUR na africký mírový projekt a přibližně 1,4 miliardy EUR z rezervy ERF se použije na svěřenský fond EU pro Afriku;

W.

vzhledem k tomu, že domácí zdroje zemí AKT spolu s finančními prostředky diaspor by mohly hrát klíčovou úlohu při financování rozvoje;

X.

vzhledem k tomu, že začlenění ERF do rozpočtu by umožnilo demokratickou kontrolu, zlepšilo viditelnost a zvýšilo transparentnost využívání prostředků EU určených na rozvoj; vzhledem k tomu, že víceletá povaha programování ERF umožňuje předvídat finanční prostředky a že začlenění do rozpočtu by mohlo vést ke snížení finančních prostředků určených na rozvojovou pomoc zemí AKT ve prospěch jiných priorit vnější politiky a mohlo by být chápáno jako oslabení privilegovaného partnerství AKT-EU; vzhledem k tomu, že pokud nebude vytvořen zvláštní nástroj pro financování výdajů v oblasti bezpečnosti souvisejících s rozvojovou pomocí, mohlo by začlenění ERF do rozpočtu rovněž ohrozit financování afrického mírového projektu a dalších důležitých iniciativ, např. svěřenského fondu EU pro Afriku;

1.

konstatuje, že spolupráce mezi AKT a EU je cenným a jedinečným úspěchem, který v průběhu posledních 40 let posiluje vztahy mezi obyvateli a zeměmi AKT a EU a jejich parlamenty; zdůrazňuje, že s ohledem na to, že země AKT prokázaly své odhodlání jednat společně jako skupina, musí být v zájmu zlepšení účinnosti spolupráce a jejího přizpůsobení se novým výzvám přijata nová struktura, která ve společném rámci zachová univerzální části acquis AKT-EU, jako je závazek dodržovat lidská práva a rovnost žen a mužů, lidský rozvoj, řádnou správu věci veřejných a demokracii, cíl právního státu a výměnu osvědčených postupů, zatímco hlavní část činností bude muset být prováděna podle zásady subsidiarity, tj. na základě regionálních dohod, které budou uzpůsobeny konkrétním regionálním potřebám a společným zájmům EU a daného regionu;

2.

zdůrazňuje, že jak společný rámec, tak regionální dohody by měly být právně závazné; zdůrazňuje, že s cílem zlepšit účinnost, omezit zdvojování činností a předcházet tomu, aby se politické rámce překrývaly, by regionální dohody s oblastmi Afriky, Karibiku a Tichého oceánu měly být koncipovány tak, aby zohledňovaly stávající regionální i subregionální organizace, jako jsou Africká unie či regionální hospodářská společenství, regionální strategie nebo regionální dohody, jako jsou dohody o hospodářském partnerství, a měly by umožnit začlenění dalších zemí, jako jsou země severní Afriky, či vytváření seskupení podle konkrétních zájmů či potřeb (např. stav rozvoje, jako je tomu v případě nejméně rozvinutých zemí, nebo geografické zvláštnosti, jako je tomu v případě malých ostrovních rozvojových zemí);

Cíle, zásady a podmínky spolupráce

3.

vyzývá k tomu, aby se Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 a cíle udržitelného rozvoje staly ústředními body nové dohody a aby byl vytvořen důrazný monitorovací mechanismus, který zajistí, aby dohoda přispívala k cílům udržitelného rozvoje a podporovala je;

4.

vyzývá AKT-EU k uplatňování mechanismu vzájemného monitorování, odpovědnosti a hodnocení, který umožní pravidelnou kontrolu provádění cílů udržitelného rozvoje a na němž se budou podílet zástupci AKT a EU nejen z vládních institucí, ale také z parlamentů, občanské společnosti a vědecké komunity, a v jehož rámci budou každoročně vypracovávány závěry a doporučení pro vnitrostátní, regionální a globální postupy přezkumu a následná opatření;

5.

kromě toho zdůrazňuje, že při přípravě, přijímání a provádění veřejných odvětvových politik stanovených v nové dohodě by se měly plně zohlednit politiky založené na znalostech;

6.

vybízí k tomu, aby se boj proti chudobě a nerovnostem a jejich úplné vymýcení a podpora udržitelného rozvoje staly zastřešujícími cíli spolupráce AKT-EU; je však přesvědčen, že nová dohoda musí být zejména politickým projektem založeným na zásadě zodpovědnosti a jednoznačně by se měla oprostit od mentality vztahu dárce-příjemce; domnívá se, že by spolupráce měla probíhat v oblastech společného zájmu, kde lze očekávat společné přínosy, a to nejen v hospodářském měřítku, ale také pokud jde o mír a bezpečnost, lidská práva a právní stát, řádnou správu a demokracii, životní prostředí, změnu klimatu a další oblasti související s prosperitou obyvatel zemí AKT i EU;

7.

připomíná svůj názor, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje představuje klíčový prvek pro splnění nové agendy v oblasti udržitelného rozvoje; je přesvědčen, že komplexní povaha dohody z Cotonou podporuje soudržnost politik ve prospěch rozvoje, a proto by měla být zachována i v nové dohodě; vyzdvihuje, že je nutné zachovat určitá ustanovení soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a v rámci nové dohody zintenzivnit dialog týkající se souvisejících otázek; připomíná svůj návrh, podle kterého má být v rámci smíšeného parlamentního shromáždění zavedena funkce stálých spoluzpravodajů k otázkám soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

8.

je přesvědčen, že respektování mezinárodně dohodnutých zásad účinnosti pomoci je klíčovým nástrojem pro dosažení cílů Agendy 2030, a je toho názoru, že by do budoucí smlouvy měl být zapracován odkaz na tuto skutečnost;

9.

vyzývá k tomu, aby základní prvky dohody z Cotonou týkající se lidských práv, demokratických zásad a právního státu i nadále tvořily základ nové dohody vycházející z těchto hodnot; žádá, aby mezi základní prvky byla zařazena i řádná správa v souladu s novým cílem udržitelného rozvoje č. 16, který se vztahuje na otázky míru, bezpečnosti a efektivních institucí; připomíná, že je důležité plně provést článek 9 dohody z Cotonou;

10.

zdůrazňuje, že politický dialog tvoří základní část dohody z Cotonou a že články 8 a 96 jsou konkrétním právním prostředkem k prosazování základních prvků vztahů AKT-EU, přestože v minulosti nebyly vždy účinně využívány; vyzývá k tomu, aby ústředním a právním pilířem nové dohody na úrovni obecného rámce i na regionální úrovni byl nadále politický dialog; vyzývá k tomu, aby byl politický dialog aktivním způsobem účinněji a systematičtěji využíván s cílem předcházet politickým krizím;

11.

vyzdvihuje, že článek 97 dohody z Cotonou zavádí postup konzultace a náležitá opatření za účelem potírání závažných případů korupce, a vyjadřuje politování nad tím, že byl tento článek doposud uplatněn pouze v jednom případě; požaduje, aby byl tento postup v nové dohodě o partnerství mezi EU a zeměmi AKT posílen, aby se tak tato dohoda stala plně funkční;

12.

v této souvislosti zdůrazňuje, že politický dialog je cenným základem pro zlepšování situace obyvatel v partnerských zemích; vyjadřuje politování nad tím, že doposud tento nástroj nebyl dostatečně využíván a nebyl dostatečně účinný; vyzývá proto ke zlepšení monitorování situace lidských práv a dalších základních a hlavních prvků dohody, zdůrazňuje, že monitorování musí být inkluzivní a založené na účasti, a požaduje, aby členské země AKT a EU pravidelně jednou za dva roky nebo za více let prováděly hodnocení těchto prvků a podávaly o nich zprávu s cílem jmenovitě poukazovat na negativní i pozitivní příklady; vyzývá k tomu, aby výsledky těchto zpráv byly předkládány na hlavních schůzích AKT-EU a byly využívány jako základ politického dialogu, a dále k tomu, aby byly tyto výsledky konzultovány při národních, regionálních a globálních přezkumech provádění cílů udržitelného rozvoje;

13.

vyzývá k většímu zapojení národních parlamentů a regionálních a místních orgánů ze zemí EU a AKT do všech fází politik a opatření AKT-EU, od budoucího plánování a vytváření programů až po jejich provádění, hodnocení a monitorování, především z hlediska zásady subsidiarity;

14.

naléhá na všechny strany nové dohody, aby se zavázaly k posílení autonomie místních a regionálních vlád a budovaly jejich kapacitu, aby tak byly schopny účinně vykonávat své povinnosti a hrát významnou roli v rozvoji zemí AKT;

15.

vyzývá k silnějšímu zapojení do politického dialogu, vytváření programů, provádění a podpory při budování kapacit občanské společnosti, zejména v případě místních skupin, jichž se politiky přímo dotýkají; zdůrazňuje v této souvislosti nebezpečí zmenšování prostoru pro občanskou společnost v některých zemích a potřebu zahrnout skupiny, jako jsou menšiny, mladí lidé a ženy, které nejsou schopny prosazovat své zájmy nebo které navzdory legitimním zájmům nejsou svými vládami uznávány;

16.

je přesvědčen, že soukromý sektor může plnit klíčovou úlohu v rámci procesu rozvoje a může přispět k jeho financování, jestliže investice budou prováděny při zohlednění osob i tradičního vlastnictví nebo využití a životního prostředí v souladu s hlavními zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv; vyzývá proto, aby byly podporovány soukromé investice pod záštitou Evropské investiční banky (EIB), a to za podmínky, že budou v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv a předpisy týkajícími se sociální ochrany a ochrany životního prostředí; zdůrazňuje, že by přednost v rámci nového partnerství měli dostat místní drobní výrobci a zemědělci a že by dále mělo být upřednostněna vytvoření příznivého prostředí pro mikropodniky a malé a střední podniky; dále vyzývá k tomu, aby se soukromému sektoru na místní i celostátní úrovni naslouchalo při vytváření politik a ve fázích vytváření programů a provádění;

Budoucí orgány AKT-EU

17.

vyzývá k tomu, aby společné schůze AKT-EU zahrnovaly politické debaty o aktuálních a naléhavých otázkách, včetně citlivých témat, s cílem přijímat v těchto otázkách společné závěry; vyzývá příslušná ministerstva členských států AKT a EU, aby zlepšily své zapojení na úrovni ministrů s cílem propůjčit těmto schůzím potřebnou politickou legitimitu a zajistit nezbytnou viditelnost zásadě partnerství;

18.

vyzývá k tomu, aby nová dohoda o spolupráci měla výrazný parlamentní rozměr prostřednictvím smíšeného parlamentního shromáždění, které zajistí demokratický a komplexní parlamentní dialog, a to i na složitá a citlivá témata, bude prosazovat společné (regionální) politické projekty a zajistí jim demokratický základ prostřednictvím účasti většího počtu zúčastněných stran, bude kontrolovat práci exekutivy a spolupráci v oblasti rozvoje, podporovat demokracii a lidská práva, a tudíž zásadně přispěje k rovnocennému partnerství v oblasti spolupráce; podtrhuje důležitost včasného zapojení smíšeného parlamentního shromáždění do všech relevantních diskuzí týkajících se partnerství AKT-EU po roce 2020;

19.

je pevně přesvědčen, že společné parlamentní shromáždění by mělo zaručit odpovídající demokratické a vyvážené zastoupení a zapojení všech politických sil do svých debat; vyzývá k tomu, aby národní delegace ve společném parlamentním shromáždění zahrnovaly parlamentní zástupce jejich národního politického spektra a aby zaručovaly zastoupení opozice;

20.

vyzývá k tomu, aby bylo společné parlamentní shromáždění propojeno s novou regionální strukturou, díky čemuž se jeho činnost v rámci regionálního fóra zaměří na otázky regionálního významu, a to při výrazném zapojení vnitrostátních a regionálních parlamentů, přičemž by nadále, i když ne tak často, probíhaly společné schůze AKT-EU; vyzývá k tematickým schůzím s občanskou společností, místními orgány a soukromým sektorem, jež by se konaly v rámci zasedání společného parlamentního shromáždění s cílem dále rozvinout a rozšířit diskusi o tématech spojených s programem společného parlamentního shromáždění;

21.

vyzývá předsednictvo společného parlamentního shromáždění, aby rozvinulo strategičtější orientaci pracovního programu shromáždění; vyzývá k tomu, aby v příštích zprávách společného parlamentního shromáždění bylo jasněji uvedeno propojení se 17 cíli udržitelného rozvoje, aby bylo možno každý z těchto cílů soustavně monitorovat; vyzývá k dosažení společného přístupu, pokud jde o společná usnesení v rámci zastřešujícího fóra AKT-EU ohledně naléhavých mezinárodních témat, zpoždění týkající se otázek souvisejících s cíli v oblasti udržitelného rozvoje a porušování lidských práv, a k jednotnému postoji, pokud jde o usnesení na regionálních nebo jiných příslušných schůzích ve věci naléhavých témat a otázek, která mají zvláštní význam pro region nebo specifickou skupinu; v této souvislosti připomíná místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce, že přítomnost Rady na ministerské úrovni při setkáních smíšeného parlamentního shromáždění má politický význam; vyzývá k tomu, aby byli spolupředsedové společného parlamentního shromáždění AKT-EU pozváni na společné schůze Rady za účelem zajištění efektivního a vzájemného toku informací a zlepšení institucionální spolupráce;

22.

dále vyzývá k tomu, aby bylo vyvinuto úsilí ke zlepšení dohledu společného parlamentního shromáždění nad plánováním v oblasti rozvoje se zohledněním zásad účinnosti rozvoje a opatření navazujících na tento dohled; vyzývá Komisi a vlády, aby podporovaly zapojení národních parlamentů, místních a regionálních orgánů a aktérů z řad občanské společnosti, soukromého sektoru a diaspor do různých fází kontroly rozvojového plánování, a aby poskytovaly národním parlamentům včas a transparentně veškeré dostupné informace a poskytovaly jim tak pomoc při jejich výkonu demokratické kontroly;

23.

domnívá se, že partnerství mezi EU a zeměmi AKT by se mělo pokusit co nejvíce prohloubit vztahy s dalšími partnery na celosvětové úrovni (jako např. Africká Unie nebo Organizace spojených národů) a jinými mezinárodními mocnostmi a usilovat o posílení koordinace a spolupráce, aniž by došlo ke zdvojování činností nebo misí, aby tak bylo možné vypořádat se s problémy způsobenými válkou, vnitřními konflikty, nízkou mírou bezpečnosti, nestabilitou a procesy transformace;

Budoucí financování

24.

je přesvědčen, že skutečnost, že současně vyprší platnost dohody z Cotonou i víceletého finančního rámce (VFR) Unie skýtá příležitost pro to, aby bylo konečně přijato rozhodnuto o zahrnutí Evropského rozvojového fondu (ERF) do rozpočtu s cílem posílit efektivnost, transparentnost, demokratický dohled, zodpovědnost a viditelnost a soudržnost, pokud jde o financování EU v oblasti rozvoje; zdůrazňuje nicméně, že začlenění tohoto fondu do rozpočtu by mělo být podmíněno i) zaručením účelové vázanosti rozvojových fondů, aby byla zachována výše podpory rozvojových zemí a ii) trvalým a samostatným řešením, pokud jde o financování EU týkající se výdajů v oblasti bezpečnosti, které souvisí s rozvojovou spoluprací a jsou s ní souladu; zdůrazňuje, že i v případě jeho zahrnutí do rozpočtu by měl ERF obsahovat srovnávací kritéria, které by bylo spojeny se spoluprací EU v oblasti rozvoje; naléhavě vyzývá obě strany, aby modernizovaly nástroje financování a pokud možno prosazovaly obecnou a odvětvovou rozpočtovou podporu;

25.

zdůrazňuje, že rozpočet Unie již poskytuje nástroje, které se zaměřují na konkrétní partnery, a že zahrnutí ERF do rozpočtu lze provést tak, aby odráželo a podporovalo výjimečné vztahy AKT-EU s ohledem na prosazování udržitelného rozvoje; vyzývá Komisi, aby předložila plán, který by řešil výše uvedené otázky, a to ještě předtím, než předloží nezbytné návrhy související s příštím VFR;

26.

připomíná, že budoucí vztahy AKT-EU musí mít politickou povahu, např. ve formě spolupráce na společných politických projektech v rámci různých mezinárodních fór, a jejich hlavním znakem by neměl být vztah dárce-příjemce; zdůrazňuje proto, že je nutné uplatňovat zásady rozvojové pomoci EU na rovnocenném základu vůči všem rozvojovým zemím a že vyspělé země AKT musí tudíž ztrácet nárok na rozvojovou pomoc EU za stejných podmínek, které platí pro země z jiných regionů; domnívá se, že vyšší míra samofinancování ze strany zemí AKT by byla v souladu s ambicí těchto zemí být samostatným aktérem, a v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité, aby byly do nové dohody zahrnuty posílené nástroje k budování kapacity zemí AKT v oblasti financování důležitých hospodářských odvětví; vyzývá obě strany, aby znásobily své úsilí o budování kapacit v zemích AKT a aby zužitkovaly a dobře využily domácí zdroje zejména posílením daňových systémů, zajištěním zdravého řízení přírodních zdrojů a posílením industrializace a zpracování surovin pro místní, regionální a světové trhy;

27.

zdůrazňuje, že 11. ERF je hlavním zdrojem financování pro Africký mírový projekt, a to navzdory skutečnosti, že při vytvoření tohoto projektu v roce 2003 bylo toto řešení zamýšleno pouze jako prozatímní; vyzývá k vytvoření zvláštního nástroje pro financování výdajů v oblasti bezpečnosti souvisejících s rozvojovou pomocí;

28.

poukazuje na sdělení Komise o zřízení nového rámce pro partnerství se třetími zeměmi v Evropském programu pro migraci ze dne 7. června 2016; poznamenává, že rozpočet EU a příspěvek ERF k balíku osmi miliard EUR se skládá výlučně z pomoci, která již byla naplánována; požaduje, aby nebyla rozvojová pomoc určená příjemcům ohrožena a aby byly iniciativy související s migrací financovány z nových prostředků;

29.

vyzývá k zavedení samostatného nástroje pro všechny zámořské země a území, který by zohledňoval jejich zvláštní postavení a jejich členství v evropské rodině; vyzývá k užší spolupráci mezi zeměmi AKT a zámořskými zeměmi a územími s cílem posílit inkluzivní a udržitelný rozvoj v jejich příslušných oblastech a začlenit zámořské země a území plněji do jejich regionálních prostředí;

Obchodní rozměr: dohody o hospodářském partnerství

30.

připomíná, že dohody o hospodářském partnerství tvoří základ regionální spolupráce a musí představovat nástroje využívané k rozvoji a regionální integraci; zdůrazňuje proto, že do všech dohod o hospodářském partnerství je třeba začlenit právně závazná ustanovení týkající se udržitelnosti (o lidských právech, sociálních a environmentálních normách), a poukazuje na to, že je důležité vytvořit účinné monitorovací systémy zahrnující široké spektrum občanské společnosti, aby se zjistily jakékoli možné negativní dopady způsobené liberalizací obchodu a těmto dopadům se předešlo;

31.

žádá, aby dohoda po vypršení platnosti dohody z Cotonou byla politicky zastřešující dohodou, v níž jsou stanoveny minimální závazné požadavky dohod o hospodářském partnerství s cílem zachovat stávající vazby těchto dohod ve stávající dohodě z Cotonou týkající se řádné správy, dodržování lidských práv, a to včetně práv nejzranitelnějších osob, a dodržování sociálních a environmentálních norem, včetně společné parlamentní kontroly a strukturovaných monitorovacích mechanismů občanské společnosti, a také s cílem vytvořit vhodný rámec pro udržitelný rozvoj a soudržnost politik; požaduje parlamentní kontrolu a monitorovací proces zaměřené na dopad dohod o hospodářském partnerství a strukturované monitorovací mechanismu občanské společnosti;

o

o o

32.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě EU a Komisi, Radě AKT, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a předsednictvu Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU.

(1)  http://www.europarl.europa.eu/intcoop/acp/03_01/pdf/mn3012634_en.pdf

(2)  http://www.epg.acp.int/fileadmin/user_upload/Georgetown_1992.pdf

(3)  Úř. věst. C 310, 25.8.2016, s. 19.

(4)  Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 257.

(5)  Úř. věst. C 67 E, 18.3.2010, s. 120.

(6)  Úř. věst. C 103 E, 29.4.2004, s. 833.

(7)  http://www.europarl.europa.eu/intcoop/acp/2015_acp2/pdf/101905en.pdf

(8)  http://www.europarl.europa.eu/intcoop/acp/2015_acp2/pdf/1081264en.pdf

(9)  http://www.africa-eu-partnership.org/sites/default/files/documents/eas2007_joint_strategy_en.pdf

(10)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0336.

(11)  http://www.acp.int/content/acp-eu-stand-together-post-2015-development-agenda

(12)  http://www.epg.acp.int/fileadmin/user_upload/Sipopo_Declaration.pdf

(13)  Rezoluce Valného shromáždění A/RES/69/313

(14)  Rezoluce Valného shromáždění A/RES/70/1


Středa, 5. října 2016

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/10


P8_TA(2016)0375

Globální cíle a závazky EU ohledně výživy a zajištění potravin na celém světě

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o příštích krocích k dosažení globálních cílů a splnění závazků EU v oblasti výživy a zajišťování potravin ve světě (2016/2705(RSP))

(2018/C 215/02)

Evropský parlament,

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, a zejména na článek 25 této deklarace, v němž se právo na potravu uznává jako součást práva na přiměřenou životní úroveň,

s ohledem na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, a zejména na článek 11 tohoto paktu, v němž se uznává „právo na přiměřenou životní úroveň […], zahrnující v to dostatečnou výživu“ a „základní právo každého na osvobození od hladu“,

s ohledem na opční protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech přijatý v roce 2008, který stanoví, že právo na výživu je mezinárodně vymahatelné,

s ohledem na Římskou deklaraci pro celosvětové potravinové zabezpečení, která byla přijata na světovém potravinovém summitu Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) konaném v Římě v roce 1996,

s ohledem na pokyny týkající se práva na výživu, které organizace FAO schválila v roce 2004 a které jsou pro jednotlivé státy vodítkem v plnění jejich povinností při zajišťování tohoto práva,

s ohledem na studii Organizace OSN pro výživu a zemědělství nazvanou „Celosvětové potravinové ztráty a potravinový odpad“, která byla uveřejněna v roce 2011 a přináší přesné informace o každoročním množství potravinového odpadu a potravinových ztrát,

s ohledem na druhou mezinárodní konferenci o výživě, která se uskutečnila ve dnech 19.–21. listopadu 2014 v Římě, a na dokumenty obsahující závěry z této konference, konkrétně na Římskou deklaraci o výživě a na rámec opatření pro potravinové zabezpečení a výživu při vleklých krizích,

s ohledem na iniciativu skupiny G8 pro potravinové zabezpečení, přijatou v Aquile v roce 2009,

s ohledem na hnutí Scaling-Up Nutrition (SUN), které se snaží využít schopností a ochoty mezinárodních subjektů, pokud jde o podporu vnitrostátních vládou řízených iniciativ a priorit v oblasti řešení problému podvýživy,

s ohledem na rezoluci 65.6 o „uceleném prováděcím plánu pro výživu matek, kojenců a malých dětí“ přijatou Světovým zdravotnickým shromážděním (WHA) v roce 2012,

s ohledem na Výzvu k vymýcení hladu, kterou zveřejnil generální tajemník OSN na konferenci Rio+20, obsahující požadavek, aby vlády, občanská společnost, náboženská společenství, soukromý sektor a výzkumné instituce spolupracovaly na vymýcení hladu a nejhorších forem podvýživy,

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/70/259 ze dne 1. dubna 2016 nazvanou „Desetiletí opatření OSN na podporu výživy (2016–2025)“, jehož cílem je zintenzivnit úsilí o vymýcení hladu a podvýživy ve světě a zajistit všeobecný přístup ke zdravější a udržitelnější stravě pro všechny lidi bez rozdílu ve všech částech světa,

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/70/1 ze dne 25. září 2015 nazvanou „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“,

s ohledem na cíle udržitelného rozvoje a na jejich provázanost a vzájemnou spojitost, zejména na první cíl (vymýtit chudobu ve všech jejích formách všude na světě), druhý cíl (vymýtit hlad, dosáhnout potravinového zabezpečení a zlepšení výživy a prosazovat udržitelné zemědělství) a dvanáctý cíl (zajistit udržitelné vzorce spotřeby a výroby),

s ohledem na Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci ze dne 1. prosince 2011 (1) a zejména jeho odstavec 32 uvádějící, že je třeba „uznat ústřední úlohu soukromého sektoru při prosazování inovací, vytváření bohatství, příjmů a pracovních míst, při uvolňování domácích zdrojů a tím i přispívání ke snížení chudoby“ (první cíl udržitelného rozvoje),

s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské unii, podle nějž musí vnější činnost EU přispívat k cílům udržitelného rozvoje a k dodržování lidských práv a rovnosti žen a mužů,

s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země,

s ohledem na Úmluvu o potravinové pomoci, kterou Evropská unie ratifikovala dne 13. listopadu 2013,

s ohledem na Dohodu o globální výživě pro růst podepsanou dne 8. června 2013 na summitu „Výživa pro růst“ v Londýně,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2012 nazvané „Přístup EU ke zvyšování odolnosti: poučení z krizí v oblasti zajišťování potravin“ (COM(2012)0586),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. března 2013 nazvané „Zlepšování výživy matek a dětí prostřednictvím vnější pomoci: rámec politiky EU“ (COM(2013)0141) a na závěry Rady ze dne 28. května 2013 o zajišťování potravin a výživy v rámci vnější pomoci,

s ohledem na akční plán v oblasti výživy – snížení počtu dětí mladších pěti let postižených nedostatečným růstem o 7 milionů do roku 2025 (SWD(2014)0234), který Komise přijala v roce 2014,

s ohledem na první zprávu o pokroku týkající se akčního plánu Komise v oblasti výživy,

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 2. prosince 2014 nazvanou „Plnění závazků EU v oblasti zabezpečování potravin a výživy: první dvouletá zpráva“ (COM(2014)0712),

s ohledem na celkové posouzení z března 2016, které vypracovaly společně EU, Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Světový potravinový program (WFP), nazvané „Celková analýza situace při zajišťování potravin a výživy v místech potravinové krize“,

s ohledem na dobrovolné pokyny Výboru pro potravinové zabezpečení ve světě pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu v souvislosti s potravinovým zabezpečením v jednotlivých zemích ze dne 11. května 2012,

s ohledem na rámec opatření pro potravinové zabezpečení a výživu při vleklých krizích (FFA) (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o nové alianci pro zabezpečování potravin a výživu (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o rámci politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin (4),

s ohledem na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o podvýživě a malnutrici dětí v rozvojových zemích (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 30. dubna 2015 o výstavě Expo 2015 v Miláně: Potrava pro planetu – energie pro život (6),

s ohledem na iniciativu „Milan Urban Food Policy Pact“ ze dne 15. října 2015 (7) vypracovanou radou města Miláno, kterou podepsalo 113 měst na celém světě a která byla předána generálnímu tajemníkovi OSN Pan Ki-munovi a je dokladem ústřední úlohy měst při vytváření potravinových politik,

s ohledem na otázku předloženou Komisi o dalších krocích k dosažení globálních cílů a závazcích EU ohledně výživy a zajištění potravin na celém světě (O-000099/2016 – B8-0717/2016),

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rozvoj,

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že druhý cíl udržitelného rozvoje a příslušné dílčí cíle jsou zaměřeny na vymýcení hladu a podvýživy do roku 2030, zejména zabezpečením příležitostí pro drobné vlastníky půdy a zvýšením jejich produktivity, a na dosažení udržitelných a vůči klimatu odolných zemědělských a potravinových systémů, které budou schopny uživit předpokládanou světovou populaci (8,5 miliardy obyvatel v roce 2030), při současné ochraně biologické rozmanitosti, životního prostředí a zájmů a dobrých životních podmínek těchto drobných vlastníků;

B.

vzhledem k tomu, že drobní zemědělci jsou svými investicemi a svou produkcí největším soukromým aktérem v odvětví zemědělství, potravinového zabezpečení a výživy;

C.

vzhledem k tomu, že lidského práva na potravu může být plně dosaženo pouze tehdy, pokud se zásadně sníží chudoba a nerovnosti, zajistí rovnost a posílí odolnost vůči otřesům, zejména vytvořením záchranných sociálních sítí založených na právech a zajištěním plného zapojení zranitelných skupin a bezpečného přístupu k půdě, kontroly půdy, řízení zdrojů a jiných výrobních prostředků pro drobné vlastníky a pastevecké komunity;

D.

vzhledem k tomu, že průmyslová zemědělská výroba vedla k nárůstu emisí skleníkových plynů, rozšíření monokultur a v konečném důsledku k výraznému snížení biologické rozmanitosti v zemědělství a k urychlení eroze půdy, zatímco rodinné zemědělské podniky a drobní zemědělci prokázali, že jsou schopni dodávat diverzifikované produkty a udržitelně zvyšovat produkci potravin prostřednictvím agroekologických postupů;

E.

vzhledem k tomu, že v oblasti snižování podvýživy bylo dosaženo pokroku, který je však příliš pomalý a nerovnoměrný, a vzhledem k tomu, že v současné době nemá 795 milionů lidí na světě dostatek jídla, aby mohli vést důstojný, aktivní život; vzhledem k tomu, že každý třetí člověk trpí nějakou formou podvýživy;

F.

vzhledem k tomu, že WHA v roce 2012 schválilo soubor šesti celosvětových cílů v oblasti výživy pro rok 2025, a to 40 % snížení počtu dětí mladších pěti let postižených nedostatečným růstem, 50 % snížení výskytu anémie u žen v reprodukčním věku, 30 % snížení počtu dětí narozených s nízkou porodní hmotností, prevence nárůstu výskytu dětské nadváhy, alespoň 50 % zvýšení míry výhradního kojení v prvních 6 měsících a snížení výskytu kachexie v dětském věku na méně než 5 %;

G.

vzhledem k tomu, že pro novorozence a malé děti, zejména v rozvojových zemích, je nejpřirozenější a nejlepší potravou mateřské mléko, avšak v důsledku neznalosti a kulturních zvyklostí je stále kojen nedostatečný počet dětí;

H.

vzhledem k tomu, že se EU na summitu na téma „Výživa pro růst“ v roce 2013 zavázala snížit do roku 2025 nejméně o 7 milionů počet dětí postižených nedostatečným růstem a na dosažení tohoto cíle přislíbila na období let 2014 až 2020 částku 3,5 miliardy EUR;

I.

vzhledem k tomu, že nedostatečná výživa v průběhu prvních 1 000 dní života dítěte má zásadní zdravotní, sociální a hospodářské důsledky a že jedno ze šesti dětí na světě trpí podváhou, 41 milionů dětí pod pět let trpí nadváhou nebo obezitou a podvýživa je příčinou asi 45 % úmrtí dětí mladších pěti let, což představuje zbytečnou ztrátu asi 3 milionů dětských životů ročně; vzhledem k tomu, že zhruba 161 milionů dětí na světě je postiženo chronickou podvýživou;

J.

vzhledem k tomu, že nedostatečná výživa se častěji vyskytuje u žen, což vede k některým vážným důsledkům, například ke snížení jejich produktivity a schopnosti postarat se o rodinu, čímž se cyklus podvýživy přenáší z generace na generaci;

K.

vzhledem k tomu, že se očekává, že do roku 2030 dosáhne světová populace počtu 8,5 miliard;

L.

vzhledem k tomu, že pro naplňování celosvětových cílů a závazků EU v oblasti výživy a potravinového zabezpečení ve světě mají zásadní význam účinná opatření proti zabírání půdy v rozvojových zemích, mimo jiné prostřednictvím konkrétních možností zajištění vlastnických vztahů k půdě;

M.

vzhledem k tomu, že podvýživa a nesprávná výživa jsou zdaleka nejrizikovějšími faktory odpovědnými za globální zátěž, kterou představují nemoci;

N.

vzhledem k tomu, že boj proti podvýživě vyžaduje vytvoření udržitelné zemědělské politiky, která bude upřednostňovat diverzifikaci plodin s cílem zajistit dodávky výživných potravin a různorodou stravu; vzhledem k tomu, že pro odolnost drobných zemědělců a rodinných zemědělských podniků ve vztahu k potravinovému zabezpečení má v této souvislosti zásadní význam kontrola, vlastnictví a cenová dostupnost osiv;

O.

vzhledem k tomu, že naplnění práva na potraviny závisí mimo jiné na přístupu k půdě a dalším výrobním prostředkům;

P.

vzhledem k tomu, že investiční obchodní dohody by mohly mít negativní dopad na potravinové zabezpečení a podvýživu, pokud pronájem nebo prodej orné půdy soukromým investorům povede k tomu, že místní obyvatelstvo nebude mít přístup k výrobním prostředkům, jež jsou nezbytné k zajištění jejich živobytí, nebo pokud povede k vývozu velké části potravin a jejich prodeji na mezinárodních trzích, čímž se zvýší závislost hostitelského vývozního státu na kolísání cen komodit na mezinárodních trzích a jeho zranitelnost v tomto ohledu;

Q.

vzhledem k tomu, že výroba biopaliv vytváří nový tlak na světový potravinový systém, neboť vyvolala soutěž o půdu a vodu;

R.

vzhledem k tomu, že potravinové zabezpečení negativně ovlivňuje neudržitelná produkce masa; vzhledem k tomu, že jedna třetina světové produkce obilovin slouží jako krmivo pro zvířata, přičemž rozšiřování pastvin a potravinářských plodin je hlavním zdrojem odlesňování, zejména v Jižní Americe (8);

S.

vzhledem k tomu, že 240 milionů obyvatel ve 45 zemích s nízkými příjmy nebo v zemích zasažených konflikty trpí nedostatkem potravin a vody a 80 milionů osob je zasaženo potravinovou krizí, včetně 41,7 milionu v důsledku působení klimatického jevu El Niño roku 2016, který je nejsilnější za posledních několik desítek let;

T.

vzhledem k tomu, že podle UNICEF již teď každý den umírá 2 000 dětí mladších pěti let na nemoci způsobené znečištěním vody, a vzhledem k tomu, že polovina nemocničních lůžek ve světě je obsazena pacienty, kteří trpí nemocemi způsobenými špatnou kvalitou pitné vody;

U.

vzhledem k tomu, že do roku 2050 bude žít 70 % světové populace ve městech a že bude mít více než kdy dříve rozhodující význam kombinovaný globální a místní přístup k výživě;

V.

vzhledem k tomu, že zabezpečení výživy je klíčovým předpokladem udržitelného a inkluzivního růstu, neboť hospodářské dopady podvýživy mohou představovat ztrátu přibližně 10 % HDP ročně, a vzhledem k tomu, že podle zprávy o globální výživě z roku 2015 organizace FAO každý dolar vynaložený na navýšení intervencí zaměřených na výživu má návratnost 16 dolarů;

W.

vzhledem k tomu, že privatizace osiv prostřednictvím doložek o právech duševního vlastnictví a geneticky modifikované organismy ohrožují potravinovou soběstačnost zemí;

1.

znovu potvrzuje, že k tomu, aby bylo možné splnit Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 a aby bylo možné dosáhnout druhého cíle udržitelného rozvoje, jímž je vymýcení hladu, jsou důležitá skutečně koordinovaná a urychlená opatření světových, celostátních, místních, vládních, nevládních i soukromých subjektů, včetně subjektů vědeckého a průmyslového výzkumu, a dárců zaměřená na boj s hladem; naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, EU a rozvojové země, aby se zdržely vytváření výživových strategií založených pouze na kalorickém příjmu a předepisování zdravotních přípravků (například doplňků stravy) a aby se zaměřily na základní příčiny hladu a podvýživy; v této souvislosti zdůrazňuje spojitost mezi zemědělstvím, stravou a zdravím;

2.

konstatuje, že u dětí v rozvojových zemích, které jejich matky kojí, existuje patnáctkrát menší pravděpodobnost, že zemřou na zápal plic, a jedenáctkrát menší pravděpodobnost, že zemřou na průjmové onemocnění, než u nekojených dětí;

3.

vyzývá Komisi, Radu, členské státy a mezinárodní společenství, jakož i vlády rozvojových zemí, aby urychleně mobilizovaly dlouhodobé finanční investice do zajišťování potravin a výživy a do udržitelného zemědělství a posílily zajišťování potravin a výživy lepším řízením a odpovědností a systémovými politikami v oblasti potravin a výživy, které budou založené na právech a zohlední na jedné straně genderový rozměr, udržitelné zemědělství, využívání přírodních zdrojů a přístup k nim, veřejné zásobování vodou a veřejné sanitární a hygienické podmínky a na druhé straně vytvoření a rozšíření inkluzivních záchranných sociálních sítí založených na nárocích, zaměřených zejména na nejzranitelnější a nejmarginálnější skupiny obyvatel;

4.

zdůrazňuje nutnost řešit systémové problémy, které vedou ke špatné výživě ve všech jejích podobách; se znepokojením konstatuje, že bylo v minulosti prosazováno zemědělství zaměřené na vývoz, které bylo provozováno na úkor rodinných zemědělských podniků pěstujících potravinové plodiny pro místní spotřebu; je přesvědčen, že opětovné investování do místní produkce potravin zaměřené zejména na malé výrobce potravin a agroekologické postupy je klíčovým předpokladem úspěchu strategií v oblasti výživy; považuje za stejně zásadní, aby byly vytvořeny programy sociální ochrany, které všem jedincům zajistí přístup k výživově hodnotným potravinám za všech okolností;

5.

se znepokojením konstatuje, že jedna třetina potravin vyprodukovaných na celém světě, což představuje přibližně 1,3 miliardy tun potravin, se vyplýtvá; shledává, že největším množstvím potravin plýtvá Severní Amerika a Oceánie, kde mezi odpadem končí téměř 300 kg potravin na osobu; konstatuje, že celkově se v EU ročně generuje 88 milionů tun potravinového odpadu, zatímco ve světě 842 milionů osob hladoví, což představuje 12 % světové populace; zdůrazňuje, že je třeba přizpůsobit všechny potravinové systémy, aby se zamezilo veškerému plýtvání potravinami nebo jejich ztrátě;

6.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby při své činnosti věnovaly pozornost soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a v souladu s tím posuzovaly dopad svých politik v oblasti obchodu, zemědělství, energetiky atd. na celosvětové potravinové zabezpečení;

7.

vyjadřuje hluboké politování nad tím, že zahraniční investoři zabírají půdu, což způsobuje újmu místním drobným zemědělcům, a přispívají tak k nedostatečnému potravinovému zabezpečení na místní, regionální i národní úrovni a k chudobě;

8.

vyzývá mezinárodní společenství a EU, aby se zeměmi spolupracovaly a podpořily tak vymezení a provádění solidních, proveditelných a z kontextu vycházejících vnitrostátních cílů v souladu s cíli udržitelného rozvoje, aby se snížilo zaostávání růstu a podvýživa; naléhavě vyzývá Komisi a delegace EU, aby prosazovaly strategie a přístupy zaměřené na výživu a potravinové zabezpečení koordinované a řízené jednotlivými zeměmi a podněcovaly ke zlepšování sledování a odpovědnosti těchto strategií a přístupů partnerskými zeměmi;

9.

vyzývá EU a mezinárodní společenství, aby celosvětově podporovaly „právo na kojení“ a zdůrazňovaly význam kojení v informačních kampaních týkajících se zdraví matek a dětí;

10.

vyzývá členské státy a orgány EU, aby se mocně zasadily o zvýšení povědomí evropské veřejnosti o přetrvávajícím celosvětovém problému podvýživy, který se dotýká zejména dětí a žen;

11.

podtrhuje, že při činnostech zaměřených na potírání podvýživy je třeba upřednostňovat místní produkci potravin, a zdůrazňuje, že je důležité podporovat drobné zemědělce a ženy zemědělkyně jako výrobce potravin; vyzývá EU, aby jako součást své globální strategie v oblasti výživy pomohla rozvojovým zemím a drobným zemědělcům s rozvojem místních trhů, místních hodnotových řetězců a místních potravinových zpracovatelských zařízení a přístupem k nim a také obchodních politik, které tyto snahy podporují;

12.

zdůrazňuje, že v situaci, kdy se konvenční zemědělství vyznačuje pěstováním monokultur, přispívá odklon od systémů pěstování rozmanitých plodin ke zjednodušeným systémům pěstování obilovin v mnoha rozvojových zemích k nedostatku stopových prvků ve výživě; vyzývá EU, aby se v souladu s doporučeními zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny zavázala k zásadnímu přechodu k agroekologii, která by měla jednotlivým zemím pomoci zajistit potraviny vlastnímu obyvatelstvu a zlepšit výživu a zároveň čelit problémům spojeným se změnou klimatu a s chudobou; zvláště pak vyzývá EU a vlády rozvojových zemí, aby podporovaly genetickou rozmanitost plodin, a to prostřednictvím zřizování místních systémů výměny osiva a předpisy o osivech, které jsou v souladu s Mezinárodní smlouvou o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství, a aby investovaly do široké škály lokálních a sezónních výživově hodnotných potravinářských plodin, které budou odpovídat kulturním hodnotám;

13.

zdůrazňuje, že zabírání půdy, které je důsledkem rozsáhlého skupování půdy v rozvojových zemích, představuje novou hrozbu z hlediska zajištění potravin a výživy; žádá Komisi, aby přijala konkrétní opatření pro boj proti zabírání půdy a vypracovala akční plán, který má toto zabírání půdy zastavit, a aby zajistila účinné provádění dobrovolných pokynů FAO pro odpovědnou správu půdy;

14.

naléhavě vyzývá EU, aby v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje odstranila veřejné pobídky k výrobě biopaliv z potravinářských plodin;

15.

zdůrazňuje, že úroveň investic v oblasti výživy zůstává i nadále v zásadě nedostačující, jelikož na intervence zaměřené na výživu bylo v roce 2014 věnováno pouze 0,57 % celkové oficiální rozvojové pomoci, což pokrylo jen 1,4 % celkových potřeb;

16.

očekává, že Komise splní svůj závazek investovat 3,5 miliardy EUR, aby se do roku 2025 snížil nejméně o 7 milionů počet dětí postižených nedostatečným růstem; poukazuje na to, že z přislíbených 3,5 miliardy EUR je pouze 400 milionů EUR určeno na podporu intervencí zaměřených na výživu, zatímco zbývající 3,1 miliardy EUR jsou určeny na intervence, které mají mít na výživu vliv, jejichž prostřednictvím se řeší související problémy týkající se například zemědělství, potravinového zabezpečení, genderových otázek, vody, sanitace, hygieny a vzdělávání, které však nutně přímo neřeší bezprostřední příčiny dětské podvýživy;

17.

zdůrazňuje, že jednou z nejvýznačnějších překážek lidského rozvoje je nedostatečný růst, kdy je vzrůst dítěte vzhledem k věku příliš malý a k němuž dochází v případě chronické nedostačující výživy a opakovaných infekcí v průběhu prvních 1 000 dní života, které brání normálnímu růstu a rozvoji dítěte;

18.

vyzývá Komisi a Radu, aby zajistily politické vedení EU a na světové i regionální úrovni prosazovaly splnění mezinárodně dohodnutých cílů v oblasti výživy, které budou jednoznačné a ambiciózní; naléhavě vyzývá delegace EU a Komisi, aby prosazovaly strategie zaměřené na výživu a potravinové zabezpečení koordinované a řízené jednotlivými zeměmi a zároveň ve spolupráci s partnerskými zeměmi začleňovaly celosvětové cíle v oblasti výživy do všech příslušných rozvojových programů a strategií týkajících se jednotlivých zemí;

19.

vyzývá EU, aby zajišťovala udržitelné systémy produkce potravin a zavedla odolné zemědělské postupy, které zvyšují produktivitu a výrobu, zajistila předcházení narušením obchodu na světových zemědělských trzích v souladu s mandátem z Dohá a začlenila nejzasaženější země do celosvětového obchodního trhu za účelem řešení nedostatečného potravinového zabezpečení;

20.

domnívá se, že revize finančního rámce EU by měla odrážet skutečnost, že bezpečnost potravin a potravinové zabezpečení budou v příštích letech vzhledem k rostoucímu tlaku na zdroje výzvou; zdůrazňuje, že by to rovněž mohlo být využito k řešení problematiky nedostatečně kvalitní výživy v zemích mimo EU i v členských státech;

21.

uznává, že prostřednictvím udržitelných zemědělských politik a systémů zdravotní péče je třeba kromě nedostatečného růstu řešit i další projevy podvýživy, jako je kachexie (nízká váha vzhledem k výšce) a nedostatek stopových živin; poukazuje na to, že výskyt nízké hmotnosti v jižní Asii je natolik rozsáhlý (dosahuje téměř 15 procent), že se blíží hranici pro vznik závažného problému pro veřejné zdraví;

22.

zdůrazňuje, že humanitární pomoc zaměřená na problém kachexie musí být doplněna strategiemi Komise propojujícími intervence v humanitární a rozvojové oblasti; naléhavě vyzývá Komisi, aby stanovila výši příspěvku z rozvojových programů na nově stanovený závazek a cíl v zájmu účinného a bezodkladného řešení problematiky kachexie u dětí mladších pěti let;

23.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat programy vzdělávání v oblasti výživy na školách a v místních komunitách;

24.

vyzývá Komisi, aby v souladu s vnitrostátními, regionálními a mezinárodními závazky stanovila jasný rámec politiky pro navýšení podpory vnitrostátních záchytných sociálních sítí, které se v mnoha zemích osvědčily jako klíčový prostředek ke zvýšení odolnosti a omezení podvýživy;

25.

zdůrazňuje, že kojení, jakožto nejpřirozenější a nejlepší zdroj potravy pro novorozence a malé děti, by mělo být zajištěno prostřednictvím skutečné podpory ženám a to tak, že jim zajistí kvalitní výživu a dobré pracovní podmínky a poskytne sítě sociální a rodinné podpory, stejně jako právo na placenou mateřskou dovolenou;

26.

poukazuje na to, že k dosažení celosvětových cílů v oblasti nedostatečného růstu, anémie u žen a kojení jsou nutné odhadované dodatečné investice ve výši 7 miliard USD ročně a že díky těmto investicím bude možné zachránit život 3,7 milionu dětí a oproti roku 2015 ubude nejméně 65 milionů případů dětí trpících nedostatečným růstem a 265 milionů případů žen trpících anémií;

27.

vyzývá Komisi, aby se důrazněji ujala vedení v oblasti zajišťování potravin a výživy navýšením svých závazků prostřednictvím přijetí dalšího závazku ve výši 1 miliardy EUR pro účely intervencí zaměřených na výživu, aby byly splněny cíle WHA a cíle udržitelného rozvoje v oblasti výživy, a vytvořením jasné strategie k tomu, jakým způsobem hodlá provádět a začlenit tyto cíle do svých plánů a politik, a také stanovením jasného plánu přidělování prostředků přislíbených na období let 2016–2020;

28.

vyzývá Komisi a dárce v rámci iniciativy zaměřené na zlepšení stavu výživy (Scaling up Nutrition, SUN), aby i nadále podávali pravidelné zprávy o pokroku dosaženém v rámci závazků iniciativy Výživa pro růst za použití společného metodického přístupu týkajícího se sledování, jak bylo dohodnuto na zasedání sítě SUN, které se v roce 2013 konalo v Lusace;

29.

zdůrazňuje, že je třeba, aby všechny politiky EU byly v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; žádá proto, aby obchodní a rozvojová politika EU respektovala politický a ekonomický prostor rozvojových zemí, aby mohly tyto země zavést nezbytné politiky zaměřené na podporu udržitelného rozvoje a důstojnosti jejich obyvatelstva, včetně potravinové soběstačnosti, a respektující právo místních producentů potravin spravovat vlastní půjdu, osivo a vodu a odmítající privatizaci přírodních zdrojů;

30.

vyzývá k vypracování konkrétních ukazatelů provádění akčního plánu EU, včetně ukazatelů sledování výdajů určených na výživu a výdajů, které mají mít na výživu vliv, a to propracováním kodexu základní výživy vypracovaného Výborem OECD pro rozvojovou pomoc (DAC) a vytvořením indikátoru DAC pro intervence zaměřené na výživu; trvá v této souvislosti na tom, že je třeba zavést přísná opatření ke sledování a stanovení odpovědnosti, čímž se zajistí transparentnost a účinné monitorování pokroku;

31.

vyzývá Komisi, aby podporovala drobné zemědělce v tom, aby zkoušeli a zaváděli odolnější a produktivnější zemědělské postupy (splňující kritéria zemědělství šetrného ke klimatu a ekologického zemědělství), jež umožní zvrátit zhoršování stavu životního prostředí a zlepší spolehlivost a přiměřenost zemědělské činnosti, která je nezbytným předpokladem pro lepší zabezpečení potravin a výživy;

32.

zdůrazňuje, že právo na vodu je úzce spojeno s právem na potraviny a že rezoluce OSN z roku 2010 dosud nevedla k rozhodným opatřením, která by stanovila právo na vodu jako jedno z lidských práv;

33.

zdůrazňuje význam spolupráce se zemědělci ohledně vylepšených druhů plodin, které budou zároveň cenově dostupné a přizpůsobené místním podmínkám, a vybudování odolnější a pohotovější kapacity produkce osiv vlastněné tuzemskými majiteli, která by mohla být soběstačná a její existence by byla nezávislá na finančních darech;

34.

žádá EU a její členské státy, aby při plnění svých závazků týkajících se výživy a zajištění potravin na celém světě nepodporovaly geneticky modifikované plodiny;

35.

vyzývá Komisi a další dárce a subjekty ke zlepšení sběru neúhrnných a souhrnných údajů z oblasti výživy tak, aby bylo možné se lépe zaměřit na budoucí opatření;

36.

trvá na tom, že je třeba uplatňovat celostní přístup k problému podvýživy, což vyžaduje opatření v celé řadě hospodářských a sociálních odvětví; zdůrazňuje proto význam mnohostranných partnerství a zásadní úlohu soukromého sektoru při zlepšování potravinového zabezpečení a posílení intervencí cílených na výživu, zejména prostřednictvím inovací a investic do udržitelného zemědělství, a zlepšování sociálních, hospodářských a environmentálních postupů v zemědělství a potravinových systémech;

37.

vyzývá Komisi, aby i nadále stála v čele dárců usilujících o vymýcení podvýživy tím, že urychlí snahy o splnění svých závazků a propůjčením svého hlasu a podpory s cílem zajistit, aby v určitém okamžiku bylo možné vyhodnotit pokrok, jehož bylo dosaženo, pokud jde o závazky iniciativy Výživa pro růst z roku 2013 a o další závazky, které mají být učiněny s cílem zaplnit mezery ve financování v oblasti výživy;

38.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Africké unii, Organizaci OSN pro výživu a zemědělství a Světové zdravotnické organizaci.

(1)  http://www.oecd.org/development/effectiveness/49650173.pdf

(2)  Rámec opatření pro potravinové zabezpečení a výživu při vleklých krizích (FFA), Organizace OSN pro výživu a zemědělství (2015).

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0247.

(4)  Úř. věst. C 56 E, 26.2.2013, s. 75.

(5)  Úř. věst. C 289, 9.8.2016, s. 71.

(6)  Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 88.

(7)  http://www.foodpolicymilano.org/wp-content/uploads/2015/10/Milan-Urban-Food-Policy-Pact-EN.pdf

(8)  Zdroje: Zpráva zvláštního zpravodaje pro právo na potraviny Oliviera De Schuttera, 24. ledna 2014, http://www.srfood.org/images/stories/pdf/officialreports/20140310_finalreport_en.pdf


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/18


P8_TA(2016)0376

Úřad evropského veřejného žalobce a Eurojust

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o Úřadu evropského veřejného žalobce a Eurojustu (2016/2750(RSP))

(2018/C 215/03)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (COM(2013)0534),

s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (1),

s ohledem na pracovní dokument Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci ze dne 14. března 2014 o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (PE530.084),

s ohledem na své usnesení ze dne 29. dubna 2015 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (2),

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363),

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (COM(2013)0535),

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 85, 86, 218, 263, 265, 267, 268 a 340 této smlouvy,

s ohledem na otázky položené Radě a Komisi, které se týkají Úřadu evropského veřejného žalobce a Eurojustu (O-000092/2016 – B8-0715/2016 a O-000093/2016 – B8-0716/2016),

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že se v odstavci 86 Smlouvy o fungování Evropské unie uvádí, že pro boj proti trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie může Rada zvláštním legislativním postupem formou nařízení vytvořit po obdržení souhlasu Evropského parlamentu Úřad evropského veřejného žalobce;

B.

vzhledem k tomu, že podle nedávné studie a zpráv zabývajících se rozdíly v DPH mezi členskými státy EU-28: konečné zprávy za rok 2016 (TAXUD/2015/CC/131) došlo v oblasti daně z přidané hodnoty (DPH) v roce 2014 v celé EU ke ztrátě neuvěřitelné částky ve výši 159,5 mld. EUR;

C.

vzhledem k tomu, že je důležité, aby EU a všechny její členské státy byly schopny zjišťovat podvody poškozující finanční zájmy Unie a účinně a rozhodně je potírat, a tím ve všech členských státech chránit daňové poplatníky, kteří přispívají do rozpočtu Unie;

D.

vzhledem k tomu, že Eurojust usnadňuje koordinaci a umožňuje spolupráci mezi vyšetřovacími orgány členských států a jejich orgány činnými v trestním řízení, které se zabývají případy týkajícími se několika členských států, a že Eurojust pomáhá při budování vzájemné důvěry a při překonávání rozdílů mezi celou řadou nejrůznějších právních systémů a tradic; vzhledem k tomu, že Eurojust pomáhá vyhovět žádostem o spolupráci a uplatňovat nástroje vzájemného uznávání rozhodnutí, což vede k lepší přeshraniční spolupráci;

E.

vzhledem k tomu, že v posledním desetiletí došlo k rozšíření organizované přeshraniční trestné činnosti, kterou páchají mimořádně mobilní flexibilní skupiny, které jsou činné v mnoha členských státech a v celé řadě oblastí trestné činnosti;

F.

vzhledem k tomu, že ve věci C-105/14 (Taricco a další) Evropský soudní dvůr uvedl, že se pojem „podvod“, jak je definován v článku 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vztahuje na příjmy plynoucí z DPH;

1.

potvrzuje svou dlouhodobou podporu vytvoření účinně fungujícího a nezávislého Úřadu evropského veřejného žalobce, tak aby bylo možné omezit současnou roztříštěnou činnost členských států při prosazování práva v zájmu ochrany rozpočtu EU, a tím zintenzivnit boj proti podvodům v Evropské unii;

2.

vyzývá Radu, aby tomuto úřadu na základě navrhované směrnice o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (směrnice PIF) poskytla jednoznačně vymezené a jasné kompetence a vybavila jej příslušnými postupy; vyzývá Radu, aby zintenzivnila své úsilí o nalezení dohody o této směrnici, do jejíž působnosti patří i DPH, a znovu zahájila jednání s Parlamentem, tak aby bylo možné Úřad evropského veřejného žalobce zřídit; zdůrazňuje, že tento úřad by měl mít přednostní pravomoc vyšetřovat trestné činy definované v uvedené směrnici; vyjadřuje hlubokou lítost nad tím, že Rada neumožňuje tomuto úřadu působit v případech spadajících pod uvedenou směrnici, kdy finanční prostředky EU překračují 10 000 EUR, nepředstavují však alespoň 50 % spolufinancování; vyzývá proto Komisi, aby upustila od předpisu, který tento úřad připravuje o možnost vykonávat svou pravomoc ve všech případech spadajících pod uvedenou směrnici, kdy je škoda vzniklá Unii stejně vysoká nebo nižší než škoda vzniklá jiné oběti trestného činu; vyzývá Radu, aby zajistila, aby orgány členských států Úřad evropského veřejného žalobce okamžitě informovaly o všech případech, které se jakýmkoli způsobem dotýkají uvedené směrnice, a to před vyšetřováním i po něm;

3.

vyzývá Radu, aby znovu otevřela diskuzi o článku 17 až 20 konsolidovaného znění (11350/1/16) návrhu na vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce, aby byla zajištěna větší jasnost a účinnější činnost tohoto úřadu; vyzývá Radu, aby ujasnila pravomoce úřadu a státních zástupců jednotlivých členských států v oblasti vyšetřování případů a) vícenásobných trestných činů (jedné organizované skupiny, která se dopustila několika trestných činů, např. praní špinavých peněz a obchodování s lidmi) a b) smíšených trestných činů (několika různých trestných činů spáchaných v rámci jedné trestné činnosti, např. podvodu týkajícího se DPH a praní špinavých peněz); s hlubokým politováním konstatuje, že v případě, že mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a vyšetřovacími soudy členských států nedojde k dohodě v otázce pravomocí, nebude konečné rozhodnutí přijímat nezávislý soud, jako je Evropský soudní dvůr; zdůrazňuje, že účinnost tohoto úřadu bude záviset na ujasnění pravomocí, a pokud by se toho zákonodárcům EU nepodařilo dosáhnout, nebudou schopni zajistit jeho účinné fungování a přestoupí tím jednu z červených čar Evropského parlamentu;

4.

domnívá se, že Úřad evropského veřejného žalobce by měl mít k provádění vyšetřování k dispozici dostatek vyšetřovacích opatření; připomíná v této souvislosti, že spolutvůrci právních předpisů se dohodli na kritériích, podle nichž by měly členské státy žádat o vyšetřování na základě zásady vzájemného uznávání rozhodnutí stanovené ve směrnici 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech;

5.

domnívá se, že aby bylo možné v souladu s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie a se Smlouvami zajistit účinné soudní přezkoumání, mělo by být možné, aby příslušný soud členského státu soudně přezkoumal jakékoli operativní rozhodnutí Úřadu evropského veřejného žalobce týkající se třetích stran; zastává názor, že by mělo být umožněno, aby Evropský soudní dvůr prováděl přímé soudní přezkoumávání příslušných případů;

6.

podotýká, že je velmi důležité zabránit tomu, aby měly „vztahy s orgány členských států“ jakýkoli negativní vliv; vyzývá v této souvislosti Radu, aby zajistila dostatečná ochranná opatření, která by zaručila nezávislost Úřadu evropského veřejného žalobce, např. ustanovení umožňující výjimku ze zásady dodržování vztahů s orgány členských států z důvodu řádného fungování tohoto úřadu;

7.

domnívá se, že je nutné zaručit ochranu procesních práv podezřelých a obviněných osob; nařízení by mělo zajistit zejména další práva osob, které Úřad evropského veřejného žalobce podezírá ze spáchání trestného činu, na obhajobu, především právo na právní pomoc, právo na informace a přístup k materiálům v daném případě, právo předkládat důkazy a právo požádat úřad o shromažďování důkazů jménem podezřelého;

8.

vyzývá Komisi, aby v rámci své analýzy nákladů a přínosů předložila upravený odhad dopadu hierarchické struktury na rozpočet a poskytla Parlamentu výsledky kontroly reálného stavu, a připomíná, že Parlament před přijetím konečného rozhodnutí přihlédne k těmto informacím;

9.

připomíná důležitou úlohu Eurojustu při zdokonalování soudní spolupráce a koordinace činnosti příslušných soudních orgánů v členských státech a jeho úlohu v rámci podpory vyšetřování týkajícího se třetích zemí, a vyzývá Radu, aby ujasnila vztahy mezi Eurojustem a Úřadem evropského veřejného žalobce, a zejména dopad jeho hierarchické struktury a také jeho vztah k úřadu OLAF, tak aby bylo možné rozlišovat mezi jejich úlohou při ochraně finančních zájmů EU;

10.

domnívá se, že má-li spolupráce a výměna informací mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a Eurojustem probíhat účinně, by bylo nejlepší, kdyby působily na stejném místě;

11.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

(1)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0234.

(2)  Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 27.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/21


P8_TA(2016)0377

Potřeba evropské politiky reindustrializace v souvislosti s nedávnými případy Caterpillar a Alstom

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o potřebě evropské politiky reindustrializace s ohledem na nedávné případy společností Caterpillar a Alstom (2016/2891(RSP))

(2018/C 215/04)

Evropský parlament,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 9, 151, čl. 153 odst. 1 a odst. 2 a na článek 173 této smlouvy,

s ohledem na články 14, 27 a 30 Listiny základních práv Evropské unie,

s ohledem na směrnici Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění (1),

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie a Smlouvu o Evropské unii, zejména čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU a protokol (č. 2) o používání zásad subsidiarity a proporcionality, který je připojen ke Smlouvám,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. března 2005 nazvané „Restrukturalizace a zaměstnanost: předvídání restrukturalizací a doprovodná opatření pro rozvoj zaměstnanosti: úloha Evropské unie“ (COM(2005)0120) a stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. prosince 2005,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2010 nazvané „Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa: evropský příspěvek k plné zaměstnanosti“ (COM(2010)0682),

s ohledem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006 (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 obsahující doporučení Komisi o informovanosti a konzultování pracovníků, předvídání a zvládání restrukturalizace (3),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. prosince 2013 o rámci EU pro zajištění kvality při předjímání změn a restrukturalizaci (COM(2013)0882),

s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2014 o reindustrializaci Evropy s cílem podpořit konkurenceschopnost a udržitelnost (4),

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 18. dubna 2012 nazvaný „Využití potenciálu zeleného růstu pro oblast zaměstnanosti“ (SWD(2012)0092),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. ledna 2014 nazvané „Za obnovu evropského průmyslu“ (COM(2014)0014),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2015 nazvané „Obchod pro všechny – Cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice“ (COM(2015)0497),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. října 2012 nazvané „Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu“ (COM(2012)0582) a na cíl 20 % reindustrializace,

s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 o rozvoji udržitelného evropského průmyslu základních kovů (5);

s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2016 o konkurenceschopnosti evropského dodavatelského železničního průmyslu (6),

s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že je nyní zcela nezbytná vzájemná provázanost jednotlivých politik, které Evropská unie schválila za účelem definování moderní průmyslové politiky, zejména s ohledem na nedávné případy společností Caterpillar a Alstom;

B.

vzhledem k tomu, že dne 2. září 2016 oznámil holding Caterpillar rozsáhlý celosvětový plán restrukturalizace; vzhledem k tomu, že se část plánu týká závodu v Gosselies, který byl nucen ukončit provoz, což povede k propuštění 2 500 přímých zaměstnanců a ohrozí pracovní místa asi 4 000 subdodavatelů;

C.

vzhledem k tomu, že díky snížení výrobních nákladů mezi lety 2013 a 2015 se výrobky z tohoto závodu staly atraktivnějšími než výrobky ze zemí mimo EU; vzhledem k tomu, že se společnost Caterpillar přesto rozhodla závod uzavřít a přesunout výrobu do jiných závodů s nižšími normami v oblasti sociální a environmentální ochrany, než jaké platí pro evropský průmysl;

D.

vzhledem k významu a evropskému rozměru tohoto případu se Komise rozhodla zřídit pracovní skupinu, která bude seskupovat příslušné útvary a jednat jako prostředník při uzavírání závodu Caterpillar;

E.

vzhledem k tomu, že tyto dva výrobní závody nejsou jediné, jichž se týká restrukturalizace; další propouštění se očekává v závodech společnosti Alstom ve Španělsku a v Itálii a také v závodě společnosti Caterpillar v Severním Irsku;

F.

vzhledem k tomu, že páteří evropské industrializace je železniční odvětví s více než 175letou historií; vzhledem k tomu, že do roku 2019 se očekává roční míra růstu trhů, na které má přístup dodavatelský železniční průmysl, ve výši 2,8 %; vzhledem k tomu, že evropský dodavatelský železniční průmysl přímo zaměstnává 400 000 osob v celé EU, z nichž řada pracuje v malých a středních podnicích; vzhledem k tomu, že silný a inovativní evropský dodavatelský železniční průmysl má zásadní význam pro přechod k železniční přepravě, který je nezbytný, má-li EU dosáhnout svých klimatických a energetických cílů;

G.

vzhledem k tomu, že 65 % výdajů podniků na výzkum a vývoj vydává výrobní průmysl, a vzhledem k tomu, že posílení naší průmyslové základny je tudíž zásadní pro zachování odborných znalosti a know-how v EU; vzhledem k tomu, že digitální rozvoj, který je jednou z priorit Junckerova plánu, potřebuje ke své realizaci silnou průmyslovou základnu;

H.

vzhledem k tomu, že evropský průmysl, který představují společnosti Alstom a Caterpillar, má vysokou přidanou hodnotu a je uznáván pro své expertní znalosti; vzhledem k tomu, že v současnosti tento průmysl, jenž je pro EU ústřední a strategický, čelí celosvětové silné konkurenci zemí, které na evropský trh dodávají produkty s nízkými výrobními náklady, neboť uplatňují agresivní a rychle expandující politiku na všech kontinentech, často za politické a finanční podpory svých vlád;

I.

vzhledem k tomu, že s ohledem na poslední případ společnosti Alstom Komise vypracuje studii (2030) o předpokládaném vývoji odvětví železniční dopravy v Evropě v příštích 15 letech slučující různé scénáře týkající se environmentálních cílů členských států EU spolu se studií dopadu různých scénářů na zaměstnanost, profese a dovednosti; vzhledem k tomu, že je nutné, aby Komise urychleně navázala na doporučení obsažená v usnesení Evropského parlamentu o dodavatelském železničním průmyslu EU s cílem poskytovat inkluzivní růst a bezpečná a udržitelná pracovní místa; vzhledem k tomu, že by bylo potřebné usnadnit provádění návazných opatření prostřednictvím průběžného dialogu se zainteresovanými stranami a že tato opatření musí zahrnovat všechny kapitoly uvedeného usnesení;

J.

vzhledem k tomu, že se Komise zavázala v roce 2013 předložit kompletní zprávu o uplatňování rámce kvality; připomíná v tomto ohledu svou žádost, aby Komise po konzultaci se sociálními partnery předložila návrh právního aktu o informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci, předvídání a řízení restrukturalizací;

K.

vzhledem k tomu, že evropský průmysl potřebuje obnovení konkurenceschopnosti a investiční kapacity v Evropě, přičemž se potýká i se sociálními a ekologickými problémy, které musí vyřešit tak, aby i nadále zůstal pro ostatní svět vzorem sociální a environmentální odpovědnosti;

L.

vzhledem k tomu, že některé podniky se řídí strategiemi zaměřenými jen na krátkodobou finanční návratnost, která jde na úkor inovací, investic do výzkumu a vývoje, zaměstnanosti a obnovy dovedností;

M.

vzhledem k tomu, že pouze ambiciózní inovační politika vytvářející příznivé podmínky pro výrobu vysoce kvalitních, inovativních a energeticky účinných produktů a prosazující udržitelné postupy umožní EU stát na vlastních nohou ve světě, kde vládne stále silnější konkurence;

N.

vzhledem k tomu, že obchod se stavební technikou v EU se v posledních letech potýká s vážnými problémy kvůli snižování veřejných a soukromých investic, ale také kvůli zvyšování výrobních nákladů v důsledku růstu cen surovin;

O.

vzhledem k tomu, že spravedlivý obchod s průmyslovými výrobky musí dodržovat práva zaměstnanců a předpisy na ochranu životního prostředí; vzhledem k tomu, že významnou pobídkou k investicím do průmyslových výrobků, které mohou vytvářet pozitivní spirálu, jsou investice do obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti; vzhledem k tomu, že inovace a investice do výzkumu a vývoje a obnovy dovedností jsou zásadní pro udržitelný růst;

P.

vzhledem k tomu, že se prokázalo, že inovace výroby mají příznivý vliv na vytváření pracovních míst ve všech fázích průmyslového hospodářského cyklu; vzhledem k tomu, že hospodářský úspěch může značně zlepšit účast zaměstnanců na inovačních opatřeních a na vytváření strategií;

Q.

vzhledem k tomu, že modernější a udržitelnější část ocelářství, která vyrábí technologické produkty vysoké hodnoty, dbá na zdraví pracovníků a okolního obyvatelstva a zaručuje přísné standardy v oblasti životního prostředí, sehrává důležitou roli v rámci evropské průmyslové strategie;

R.

s ohledem na ztrátu znalostí a dovedností pracovníků zdůrazňuje, že Evropa musí udržovat průmyslovou kapacitu, která bude splňovat její potřeby, aniž by závisela na výrobcích ze třetích zemí;

1.

vyjadřuje svou silnou solidaritu všem pracovníkům společností Caterpillar a Alstom a jejich rodinám i dotčeným subdodavatelům a vyjadřuje lítost nad neblahými dopady, které má takové uzavírání závodů na místní hospodářství a komunity; požaduje přijetí opatření na podporu pracovníků a jejich místních ekonomik a na podporu regionů při překonávání této obtížné ekonomické a sociální situace;

2.

je přesvědčen, že evropský průmysl by měl být považován za strategickou výhodu pro konkurenceschopnost a udržitelnost EU; zdůrazňuje, že pouze silný průmysl EU a průmyslová politika zaměřená na budoucnost umožní EU čelit různým budoucím výzvám včetně její reindustrializace, přechodu k udržitelnosti a vytváření kvalitních pracovních míst; zdůrazňuje, že Komisi a členské státy musí lépe předjímat tyto sociálně–ekonomické situace a zajišťovat konkurenceschopnost naší průmyslové sítě;

3.

připomíná, že Evropa je sociálně tržní hospodářství, jež usiluje o dosažení udržitelného hospodářského a inkluzivního růstu; lituje skutečnosti, že EU nemá opravdovou průmyslovou politiku, která by rovněž chránila pracovníky EU; vyzývá tudíž Komisi, aby připravila skutečnou dlouhodobou evropskou průmyslovou strategii, aby mohl být dosažen cíl stanovený ve strategii Evropa 2020, tedy aby 20 % hrubého domácího produktu pocházelo z průmyslu;

4.

naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily náležitou sociální ochranu, pracovní podmínky a mzdy, které lidem umožní žít důstojný život, a to prostřednictvím právních předpisů nebo kolektivních dohod, jakož i v případě propouštění pracovníků zajištěním účinné ochrany před nespravedlivým propouštěním;

5.

připomíná, že hospodářská krize v Evropě ukázala, že odvětví, která investují nejvíce, zejména do inovací, výzkumu a vývoje, energetické účinnosti, oběhového hospodářství atd., jsou těmi odvětvími, která odolávají nejvíce; zdůrazňuje v této souvislosti negativní dopad snižování veřejných a soukromých investic a interní spotřeby, které by měly být podporovány, aby stimulovaly růst;

6.

je přesvědčen, že klíčovými prvky jakékoli unijní politiky reindustrializace musí být snížení administrativní zátěže a nákladů na dodržování předpisů pro podniky a rušení nepotřebných právních předpisů při současném zachování přísných standardů ochrany spotřebitelů, zaměstnanců, zdraví a životního prostředí;

7.

vyzývá k tomu, aby tato průmyslová politika EU byla založená na jasných cílech a ukazatelích, včetně ambiciózních cílů pro energetickou účinnost, zdroje a klima, a na přístupu založeném na životním cyklu a oběhovém hospodářství; zdůrazňuje, že by měla zahrnovat inteligentní kombinaci nabídkových a poptávkových opatření zaměřených na relokalizaci hospodářství v EU a na jeho větší odolnost a menší závislost na zdrojích; poukazuje na to, že by měla směrovat investice ke kreativitě, dovednostem, inovacím a udržitelným technologiím a šířit modernizaci evropské průmyslové základny prostřednictvím politiky zohledňující hodnotové řetězce, která bude zahrnovat základní průmysl a jeho regionální a místní subjekty; je přesvědčen, že tento přístup může vést k nákladově efektivním přínosům pro evropský průmysl a celé evropské hospodářství;

8.

zdůrazňuje, že mnoho let intervencí na podporu bank a trhů aktiv v EU nemělo dopad na zaměstnanost ani nezlepšilo ekonomické vyhlídky; má za to, že by se veřejné intervence měly přesunout od nadměrné stimulace nabídky ke sladěným politikám na podporu poptávky, i prostřednictvím fiskálních opatření a zvyšování mezd;

Obchodní politika – klíčový prvek pro rovné podmínky

9.

zdůrazňuje, že zatímco trh EU je v některých odvětvích zcela otevřen konkurentům ze třetích zemí, evropský dodavatelský železniční průmysl se ve třetích zemích potýká s řadou překážek, které jsou vůči němu diskriminační; zdůrazňuje, že konkurenti ze třetích zemí, a zejména z Číny, rychlým a agresivním způsobem dobývají další části světa, často za silné finanční a politické podpory svých zemí původu; zdůrazňuje, že tyto praktiky mohou představovat nekalou hospodářskou soutěž a ohrozit pracovní místa v Evropě; zdůrazňuje, že Čína nenaplňuje pět kritérií EU pro přiznání statusu tržního hospodářství;

10.

žádá Komisi, aby zavedla obchodní politiku EU, jež bude v souladu s jejími cíli v oblasti průmyslu, brala v potaz potřebu zajistit v Evropě pracovní místa v průmyslu a nevedla k novým případům přesidlování a dalšímu omezování průmyslové výroby; žádá Komisi, aby zajistila rovné podmínky pro účastníky trhu z Evropy i mimoevropských zemí, a zaručila tak spravedlivou hospodářskou soutěž pro všechny;

11.

připomíná, že je třeba urychleně dosáhnout dohody o revizi nařízení o nástrojích na ochranu obchodu, aby byla podstatným způsobem posílena a aby se zvýšila jejich schopnost reagovat a efektivita; žádá Komisi, aby vzala v potaz sociální a hospodářské dopady, které by mohlo mít uznání statusu tržního hospodářství státem ovládaných či jiných netržních ekonomik na konkurenceschopnost průmyslu EU;

12.

zdůrazňuje, že je třeba zabránit tomu, aby obchodní politika EU podporovala antikonkurenční praktiky, včetně sociálního a environmentálního dumpingu, zejména dumping levných a nekvalitních výrobků, který ohrožuje evropské normy a má negativní dopad na průmyslová odvětví s výrobními závody v EU; žádá Komisi, aby prozkoumala mechanismy kompenzačních opatření s cílem zaručit rovné podmínky při navrhování politik zaměřených na splnění strategického cíle Evropa 2020, tak aby se zabránilo environmentálnímu dumpingu, vykořisťování pracovníků a nespravedlivé hospodářské soutěži;

13.

žádá Komisi a členské státy, aby vypracovaly studie týkající se obchodních jednání a uplatňovaly přitom regionální nebo odvětvový přístup, což by mělo přispět i k lepšímu pochopení dopad na zaměstnanost a evropský průmysl;

14.

zdůrazňuje, že společnosti mají v poslední době tendenci přesouvat výrobu a služby zpět do Evropy, a vyzdvihuje příležitosti, které tento trend skýtá pro hospodářských růst a tvorbu pracovních míst; vyzývá Komisi, aby zvážila, jak by EU mohla vytvořit prostředí, které by bylo příznivě nakloněno podnikům a pomáhalo jim využít příležitostí, které tento trend návratu do Evropy přináší;

Politika hospodářské soutěže – klíčový prvek pro průmysl EU

15.

žádá Komisi, aby vytvořila konkurenceschopný evropský rámec zaměřený na okolní svět s cílem přilákat a udržet si soukromé investice, zachovat silné hodnotové řetězce EU a vytvářet kvalitní pracovní místa, tak aby byly občanům EU poskytnuty hmatatelné přínosy;

16.

konstatuje rovněž, že pravidla státní podpory musí být lépe uzpůsobena tak, aby vedla k inovacím a udržitelnosti a aby splnila cíle podpory vysoké míry zaměstnanosti a podpory sociálních politik v souladu s článkem 9 Smlouvy o fungování Evropské unie;

17.

zdůrazňuje, že evropský průmysl čelí globální konkurenci, a proto důrazně vyzývá Komisi, aby bezodkladně začala světový trh používat jako referenci při definování zeměpisných trhů ve své analýze a aby svou analýzu neomezovala pouze na vnitrostátní trhy nebo vnitřní trh, čímž evropskému průmyslu umožní vytvářet partnerství v oblasti výzkumu a vývoje či strategická partnerství; vyzývá v této souvislosti k umožnění restrukturalizace hlavních evropských výrobců, jež by měla umožnit vznik subjektů s dostatečnou kritickou masou na to, aby mohly obstát v mezinárodní konkurenci;

Veřejné zakázky – nástroj vyžadující zlepšení

18.

vyzývá Komisi, aby lépe prováděla pravidla EU týkající se veřejných zakázek; připomíná, že ustanovení EU umožňují odmítnout nabídky, které jsou abnormálně nízké nebo u nichž se více než 50 % hodnoty uskutečňuje mimo EU;

19.

je přesvědčen, že zadávání veřejných zakázek a označování ekoznačkou mohou sehrát zásadní roli při zajišťování odbytu udržitelných produktů, služeb a inovací a na podporu zdravé průmyslové základny v Evropě; vyzývá ke spojenému úsilí členských států a Komise s cílem zajistit, aby orgány jako zadavatelé vycházely při svých rozhodnutích v rámci nabídkových řízení ze zásady volby ekonomicky nejvýhodnější nabídky;

Lepší využívání prostředků EU, výzkum, vývoj a inovace – cesta k nové průmyslové politice

20.

vyzývá Komisi, aby spolu se členskými státy vytvořila strategii Unie pro soudržnou a komplexní průmyslovou politiku zaměřenou na reindustrializaci a založenou mj. na digitalizaci (zejména na integraci inteligentních technologií a robotiky do průmyslových hodnotových řetězců), udržitelnosti, energetické účinnosti a dostatečných zdrojích; za tímto účelem vyzývá k větší spolupráci a sblížení členských států ve fiskálních, sociálních a rozpočtových záležitostech, aby byl usnadněn vznik společných průmyslových projektů; je přesvědčen, že by evropský regulační rámec měl průmyslu umožnit přizpůsobit se těmto změnám a podniknout předjímající kroky s cílem přispět k tvorbě pracovních míst, růstu a regionálnímu sbližování;

21.

opakovaně vyzývá Komisi, aby spolupracovala s jednotlivými průmyslovými odvětvími na zajištění co nejlepšího využití evropských strukturálních a investičních fondů, konkrétněji Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF), s cílem podporovat projekty výzkumu a vývoje na regionální úrovni;

22.

je přesvědčen, že fondy EU nabízejí významnou příležitost k financování udržitelných investic do infrastruktury v oblasti energetiky a veřejné dopravy a zavádění inteligentních informačních a komunikačních technologií; žádá zlepšení uplatňování jednotlivých kritérií, zejména pokud jde o kritéria týkající se zaměstnanosti, životního prostředí a sociální oblasti, při využívání finančních prostředků EU a všech finančních nástrojů spravovaných EIB;

23.

žádá agendu inteligentní specializace EU a upřednostnění výzkumu a vývoje v těch odvětvích, v nichž může mít EU vůdčí postavení; žádá konkrétní nástroje, které umožní EU a členským státům společně provádět výzkum a vývoj a umožní využití výsledků v místní ekonomice; domnívá se, že propojení výzkumu a průmyslu je stěžejní pro posílení konkurenceschopnosti průmyslu EU; v této souvislosti vyzývá Komisi a členské státy, aby aktivně propagovaly a podporovaly intenzivnější spolupráci mezi výzkumnými centry, univerzitami a podniky; žádá zlepšení v prostředí výzkumu, a to zvýšením rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace, a požaduje lepší propojení různých programů financování na úrovni EU i členských států;

24.

vyzývá Komisi a Evropskou investiční banku, aby se zaměřily zejména na ty regiony, které byly deindustrializací zasaženy nejvíce, a aby neprodleně urychlily podporu projektů v těchto oblastech a zabezpečily přitom podporu udržitelných a vysoce kvalitních projektů; je přesvědčen, že by měl být dále zkoumán potenciál pro zvyšování strategického a cíleného poskytování úvěrů Evropskou investiční bankou na inovační projekty a projekty průmyslové přeměny, zejména v oblasti výroby a v souvisejících službách; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily lepší přístup podniků v EU, zejména mikropodniků a MSP, k financování, a zvýšily tím jejich kapacity pro vypracovávání projektů, a aby jim poskytly lepší konzultační služby a technickou podporu;

25.

žádá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy prozkoumala způsoby, jak umožnit hospodářské využití uzavřených podniků, a zajišťovala při tom, aby společnosti plně převzaly odpovědnost za životní prostředí, dodržovaly zákony v oblasti životního prostředí a uplatňovaly přísné ekologické normy; žádá společnosti, aby příslušné areály v přiměřené časové lhůtě vyčistily a umožnily místním orgánům jejich obnovu;

26.

vyzývá Komisi, aby zvážila usnadnění výměny osvědčených postupů mezi členskými státy o tom, jak co nejlépe řešit zavírání podniků, a vybídnout je, aby hledaly příklady v právních ustanoveních s cílem pokusit se pokud možno zorganizovat hledání kupce nebo prodej závodu s cílem zachovat výrobu navzdory ukončení činnosti z rozhodnutí původních majitelů;

27.

domnívá se, že by se mělo předcházet vyhýbání se daňovým povinnostem, například převodem hmotných a nehmotných aktiv nebo služeb mezi společnostmi za nepřiměřené ceny, a že se jedná o výsledek nedostatečné evropské koordinace v daňových a obchodních záležitostech; vyzývá k větší spolupráci a sblížení členských států ve fiskálních, sociálních a rozpočtových záležitostech;

Sociálně odpovědná restrukturalizace a vytváření kvalitních pracovních míst v odvětvích orientovaných na budoucnost

28.

vítá iniciativu některých místních orgánů ve spolupráci se sociálními partnery, například v případě společnosti Alstom, na podporu experimentálních projektů pro pracovníky a podniky v procesu restrukturalizace, a to v zájmu zabezpečení profesní dráhy prostřednictvím odborné přípravy a opatření pro zachování kvalitních pracovních míst;

29.

zdůrazňuje, že je nezbytně nutné rozvíjet technické dovednosti, zejména v odvětví výroby; zdůrazňuje, že je potřeba propagovat význam zručných technických pracovníků; domnívá se, že v zájmu maximalizace potenciálu čisté tvorby pracovních míst v zeleném hospodářství je nezbytné, aby byly stávající pracovní síle poskytnuty vhodné příležitosti k získání nových dovedností potřebných v oběhovém hospodářství; připomíná, že zručná pracovní síla je důležitá pro životaschopnost výroby; zdůrazňuje význam podpory lepší součinnosti mezi vzdělávacími systémy, univerzitami a trhem práce, včetně seznámení se s pracovištěm a spolupráce s podniky při vytváření inovativních „klastrů“;

30.

vyzývá všechny příslušné orgány k zajištění toho, aby všechny zúčastněné strany plně dodržovaly vnitrostátní a evropské právní předpisy o informování pracovníků a konzultacích s nimi, zejména během restrukturalizací, a rovněž zaručovaly ochranu životního prostředí a bezpečnost na pracovištích;

31.

zdůrazňuje, že společnosti musí plnit své právní závazky vyplývající z evropského a vnitrostátního práva, a to zejména informováním pracovníků a konzultacemi s nimi a umožněním posuzovat alternativy, které předloží sociální partneři;

32.

domnívá se, že jakákoli restrukturalizační činnost by měla být podle potřeby vysvětlena a odůvodněna zúčastněným stranám, a to i pokud jde o volbu plánovaných opatření k dosažení stanovených cílů a o to, jaké jsou možné alternativy; vyzývá k místnímu dialogu za účasti všech zainteresovaných stran o nejlepších možných řešeních v případech restrukturalizace;

33.

zdůrazňuje význam nepřetržitého sociálního dialogu na všech úrovních, který bude založen na vzájemné důvěře a sdílené odpovědnosti, neboť představuje jeden z nejlepších nástrojů k nalézání konsensuálních řešení a společných postojů při předjímání, prevenci a řízení procesů restrukturalizace;

34.

upozorňuje na to, že v případě restrukturalizace je třeba chránit dotčené pracovníky, pokud jde o jejich zdraví a pracovní podmínky, sociální zabezpečení, rekvalifikaci a opětovné začlenění na pracovní trh;

35.

konstatuje, že restrukturalizace má mnohem širší dopady než jen na samotnou společnost, s nepředvídanými účinky na komunity a na hospodářský a sociální život členského státu;

36.

žádá Komisi, aby s ohledem na případy Alstom a Caterpillar konzultovala se sociálními partnery o účinnosti právních předpisů o hromadném propouštění;

37.

vyjadřuje politování nad postupnou financializací reálné ekonomiky, která je zaměřená na krátkodobý finanční výhled spíše než na zachování inovativního průmyslového nástroje, který může zajistit udržitelná a kvalitní pracovní místa a dlouhodobé přínosy pro společnost; vyjadřuje politování nad skutečností, že tento přístup vedl ke ztrátě mnoha pracovních míst ve výrobním odvětví; vyzývá Komisi, aby konzultovala se sociálními partnery o možnosti revize stávajících právních přepisů týkajících se hromadného propouštění, se zohledněním aspektů souvisejících s případy Alstom a Caterpillar, a zejména o zapojení všech pracovníků a subdodavatelů do tohoto procesu, ale i o účinných opatřeních, která mohou zabránit nezákonnému hromadnému propouštění, jež není způsobeno reálnými ekonomickými důvody, včetně možnosti sankcí, například v podobě pozastavení přístupu k programům financovaným z EU nebo požadavku navrácení udělené veřejné pomoci;

38.

vyzývá pracovní skupinu Komise, aby prozkoumala způsob, jakým proběhl proces konzultace s evropskou radou zaměstnanců; žádá Komisi, aby vzhledem k tomuto šetření zvážila potřebu zrevidovat směrnici o evropské radě zaměstnanců;

39.

konstatuje, že EFG je v globalizovaném světě důležitým nástrojem EU, jehož cílem je podporovat členské státy v jejich politice odborné rekvalifikace pracovníků a obnovit hospodářské struktury v regionu, pokud jde o pracovníky, kteří trpí negativními dopady globalizace nebo hospodářské krize; připomíná důležitost doporučení, jež Parlament učinil ve svém usnesení ze dne 15. září 2016 o činnostech, dopadu a přidané hodnotě Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v letech 2007–2014 (7),

40.

zdůrazňuje však, že EGF je nástroj, který reaguje pouze tehdy, došlo-li k propouštění, a že členské státy a EU musejí vyvíjet větší úsilí při zavádění správného hospodářského a legislativního prostředí s cílem posílit konkurenceschopnost a vytvářet dlouhodobá a udržitelná pracovní místa;

41.

vyzývá Komisi, aby informovala Parlament o své strategii pro hlavní průmyslová odvětví v Evropě, zejména železniční dodavatelské odvětví a odvětví strojírenství, s cílem vytvořit příznivější tržní prostředí a nastínit své další kroky zaměřené na udržení kvalitní zaměstnanosti, know-how a investic v Evropě;

42.

konstatuje, že v případě restrukturalizace se propouštění častěji týká mladších a starších pracovníků než jiných věkových skupin; zdůrazňuje, že v případě propouštění musí zaměstnavatelé dodržovat právní předpisy proti diskriminaci, zejména v oblasti diskriminace na základě věku;

43.

poznamenává, že přechod na zelenou ekonomiku má značný potenciál vytvářet pracovní místa na místní úrovni, které nelze přemístit, a v oblastech, které nelze přemístit do zahraničí; poznamenává, že existují pádné důkazy, že tento přechod bude mít celkově pozitivní vliv na zaměstnanost, což odráží skutečnost, že udržitelné hospodářské činnosti, např. v oblasti úspor energie, vyžaduje větší podíl lidské práce než činnosti, kterou nahrazují, a může regionům umožnit, aby se staly soběstačnějšími;

o

o o

44.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi a Radě.

(1)  Úř. věst. L 225, 12.8.1998, s. 16.

(2)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855.

(3)  Úř. věst. C 440, 30.12.2015, s. 23.

(4)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0032.

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0460.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0280.

(7)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0361.


Čtvrtek, 6. října 2016

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/29


P8_TA(2016)0378

Rwanda, případ Victoire Ingabireové

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o Rwandě: případ Victoire Ingabireové (2016/2910(RSP))

(2018/C 215/05)

Evropský parlament,

s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2013 o Rwandě: případ Victoire Ingabireové (1),

s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů (ACHPR),

s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a veřejnou správu,

s ohledem na Zásady a pokyny týkající se práva na spravedlivý proces a právní pomoc v Africe,

s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

s ohledem na Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech z roku 1966, kterou Rwanda ratifikovala v roce 1975,

s ohledem na výsledky všeobecného pravidelného přezkumu z roku 2015 týkajícího se Rwandy a na závěrečné připomínky Výboru OSN pro lidská práva z roku 2016,

s ohledem na dohodu z Cotonou,

s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Federiky Mogheriniové o revizi ústavy ve Rwandě, které učinila jménem EU dne 3. prosince 2015,

s ohledem na společné prohlášení EU ze dne 18. prosince 2015 o referendu o návrhu ústavy ve Rwandě učiněné na místě,

s ohledem na tiskovou zprávu Spojených demokratických sil ze dne 16. března 2016 o odvolání v případě politické vězeňkyně Victoire Ingabireové Umuhozaové,

s ohledem na zprávu organizace Freedom House o Rwandě za rok 2015,

s ohledem na zprávu organizace Amnesty International týkající se této země nazvanou „Rwanda 2015/2016“,

s ohledem na zprávu organizace Amnesty International nazvanou „Spravedlnost v ohrožení: soudní řízení Victoire Ingabireové u soudu první instance“ roku 2013,

s ohledem na odpověď místopředsedkyně, vysoké představitelky Catherine Ashtonové ze dne 4. února 2013 na písemnou otázku E-010366/2012 týkající se Victoire Ingabireové,

s ohledem na prohlášení organizace Human Rights Watch nazvané „Rwanda: nezvěstná opoziční aktivistka“ ze dne 29. září 2016,

s ohledem na zprávu zvláštní zpravodajky OSN o právu na svobodu pokojného shromažďování a sdružování týkající se Rwandy z roku 2014,

s ohledem na článek 135 odst. 5 a článek 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Rwanda patří k několika málo africkým zemím, které při dosahování rozvojových cílů tisíciletí, zejména v otázkách, jako je rovnost mezi muži a ženami, pevnější postavení žen, všeobecné základní vzdělání, úmrtnost dětí a matek, prevalence HIV a udržitelné životní prostředí, hrají vůdčí úlohu;

B.

vzhledem k tomu, že silný hospodářský růst je doprovázen podstatným zlepšením životních podmínek, jak ukazuje dvoutřetinové snížení dětské úmrtnosti a dosažení téměř stoprocentního zápisu dětí do základních škol;

C.

vzhledem k tomu, že s cílem zlepšit hospodářství země a dosáhnout širší industrializace a větší orientace na služby byly zahájeny hospodářské a politické kroky;

D.

vzhledem k tomu, že dne 30. října 2012 byla předsedkyně Sjednocených demokratických sil (UDF) Victoire Ingabireová odsouzena k osmi letům odnětí svobody za teroristické spiknutí proti vládním orgánům a za znevažování genocidy z roku 2014, jelikož udržovala styky s demokratickými silami pro osvobození Rwandy (FDLR);

E.

vzhledem k tomu, že v září 2016 bylo delegaci Evropského parlamentu zabráněno v přístupu k vězněné opoziční vůdkyni Victoire Ingabireové; vzhledem k tomu, že ačkoli se návštěva této delegace zaměřovala na úlohu žen ve společnosti a na upevnění jejich postavení, domnívá se Ministerstvo zahraničních věcí a spolupráce, že „není žádný zvláštní důvod, aby paní Victoire Ingabireovou – odsouzenou, na níž se vztahují právní předpisy a pokyny týkající se pobytu ve vězení – navštívili poslanci Evropského parlamentu, kteří jsou v zemi na oficiální pracovní cestě“;

F.

vzhledem k tomu, že tato delegace uvedla, že v dané oblasti existují důležité úkoly, jako je zajištění přístupu ke vzdělání ve venkovských oblastech, rovnějších vlastnických práv a lepšího přístupu k jinému zaměstnání než zaměstnání v zemědělství, a vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv, zejména pokud jde o účast na politickém životě a o svobodu projevu ve Rwandě, stále vzbuzuje obavy, jelikož nezávislá občanská společnost je stále velmi slabá;

G.

vzhledem k tomu, že soudní řízení Victoire Ingabireové o soudu první instance odsoudilo mnoho organizací na ochranu lidských práv, jelikož byla zjištěna celá řada nesrovnalostí a zacházelo se s ní nespravedlivě; vzhledem k tomu, že organizace Amnesty International ve své zprávě poukazuje na negativní veřejné výroky rwandského prezidenta před zahájením jejího soudního řízení a na svědectví vězňů ve vězení Camp Kami, kde se údajně používá mučení; vzhledem k tomu, že poté, co u Vrchního soudu svědčili v roce 2012 proti Victoire Ingabireové, uvedli v roce 2013 před Nejvyšším soudem čtyři svědci obžaloby a spoluobvinění, že jejich svědectví byla zfalšovaná;

H.

vzhledem k tomu, že dne 13. září 2012 byla Victoire Ingabireová Umuhozaová spolu s dalšími dvěma rwandskými politickými činiteli Bernardem Ntagandou a Deogratiem Mushyayidim nominována na Sacharovovu cenu pro svobodu myšlení za rok 2012, kterou uděluje Evropský parlament;

I.

vzhledem k tomu, že paní Ingabireová se v roce 2015 odvolala k Africkému soudu pro lidská práva a práva národů, přičemž rwandskou vládu obvinila z porušování svých práv; vzhledem k tomu, že v březnu 2015 se Rwanda stáhla z jurisdikce Afrického soudu a prohlásila, že rwandské soudy jsou schopny řešit všechny místní případy samy; vzhledem k tomu, že dne 29. února 2016 stáhla rwandská vláda své prohlášení, které fyzickým osobám umožňovalo, aby své stížnosti zasílaly přímo Africkému soudu pro lidská práva a práva národů, a to pouze několik dní předtím, než měli soudci začít projednávat případ, v němž Victoire Ingabireová žaluje rwandskou vládu;

J.

vzhledem k tomu, že podle strany Victoire Ingabireové – FDU-Inkingi – došlo od dubna 2016 k podstatnému zhoršení podmínek, za nichž je paní Ingabireová vězněna; vzhledem k tomu, že je jí odepírána možnost externího a zvláštního dietního stravování a že její lékařská zpráva byla zneplatněna;

K.

vzhledem k tomu, že straně FDU-Inkingi bylo mj. znemožněno, aby se právoplatně zaregistrovala jako politická strana a že několika jejím členům bylo vyhrožováno, byli zatčeni nebo jsou zadržováni;

L.

vzhledem k tomu, že ve vězení je drženo několik členů opoziční strany; vzhledem k tomu, že zdravotní sestra a politická aktivistka s vazbami na stranu FDU-Inkingi Illuminée Iragenaová je už pět měsíců pohřešována a existují obavy o její bezpečnost; vzhledem k tomu, že dne 23. srpna 2016 byla zadržena pokladní strany FDU-Inking Léonille Gasengayireová, která byla obviněna z podněcování veřejné vzpoury;

M.

vzhledem k tomu, že Rwanda se v žebříčku světového indexu svobody tisku na rok 2016 nachází na 161. místě ze 180; vzhledem k tomu, že s tím, jak často dochází k pronásledování nezávislých novinářů, kterým je vyhrožováno a kteří jsou zatýkání, dochází k dalšímu zhoršování situace v oblasti svobody tisku; vzhledem k tomu, že novináři žijící v exilu a zahraniční novináři se stále častěji stávají terčem mimosoudního zastrašování, násilí a násilného mizení za to, že ve svých zprávách kritizují oficiální místa;

N.

vzhledem k tomu, že v říjnu 2014 vláda v návaznosti na vysílání kontroverzního televizního dokumentárního pořadu BBC (British Broadcasting Corporation) o rwandské genocidě v roce 1994 pozastavila rozhlasové vysílání této stanice ve rwandštině na neurčito;

O.

vzhledem k tomu, že upevnění demokracie, mj. zajištění nezávislosti soudnictví a účast opozičních stran, má zásadní význam, zejména s ohledem na prezidentské volby, které se mají konat v roce 2017;

P.

vzhledem k tomu, že chyby rwandského systému soudnictví při trestněprávním projednávání případu Victoire Ingabireové podkopaly jeho schopnost zabývat se ostře sledovanými politickými případy;

Q.

vzhledem k tomu, že Rwanda je jedním z hlavních aktérů v oblasti Velkých jezer a může hrát v procesu stabilizace zásadní úlohu, mj. na základě boje proti nezákonnému obchodování s minerály a dalšími přírodními zdroji; vzhledem k tomu, že zpráva skupiny expertů OSN pro Demokratickou republiku Kongo za rok 2015 obsahuje doporučení, aby rwandská vláda vyšetřila a soudně stíhala osoby zapojené do nelegálního obchodování s cínem, tantalem a wolframem a také případy legalizace minerálů pocházejících z Demokratické republiky Kongo ve Rwandě;

1.

ostře odsuzuje politicky motivované soudní procesy, soudní stíhání politických oponentů a předjímání výsledku řízení; naléhavě vyzývá rwandskou vládu, aby se v oblasti lidských práv snažila o dosažení stejných výsledků jako v hospodářské a sociální oblasti, tak aby na cestě budování moderní a inkluzivní demokracie mohla pokročit do finiše; naléhavě vyzývá rwandské orgány, aby zajistily spravedlivé projednání odvolání Victoire Ingabireové, tak aby toto řízení splňovalo normy stanovené ve rwandských a mezinárodních právních předpisech; zdůrazňuje, že soudní řízení a obvinění vznesená proti obviněným osobám se nemohou zakládat na nejasných a nepřesných zákonech a na jejich zneužívání, jako je tomu v případě Victoire Ingabireové;

2.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že rwandský Nejvyšší soud zamítl odvolání Victoire Ingabireové a vydal rozhodnutí, kterým se odsuzuje k 15 letům odnětí svobody, a nad zhoršujícími se podmínkami jejího věznění; domnívá se, že odvolací řízení vedené ve Rwandě neodpovídalo mezinárodním normám, mj. v případě práva paní Ingabireové na presumpci neviny;

3.

zdůrazňuje, že to, že se Rwanda stáhla z jurisdikce Afrického soudu pro lidská práva a práva národů pouze několik dní před projednáváním odvolání Victoire Ingabireové není náhoda a jeho cílem je omezit přímý přístup fyzických osob a nevládních organizací k tomuto soudu;

4.

připomíná rwandským orgánům, že EU vyjádřila v rámci oficiálního politického dialogu vedeného v souladu s článkem 8 dohody z Cotonou své obavy týkající se otázky dodržování lidských práv a práva na spravedlivé soudní řízení; vyzývá k urychlenému a nestrannému opětovnému projednání případu paní Ingabireové, které by bylo založeno na skutečnostech a odpovídalo by platným právním předpisům, aniž by docházelo k jakémukoli omezování, nevhodnému ovlivňování, nátlaku nebo vyhrožování; vyzývá k tomu, aby byla ve vězení dodržována práva Victoire Ingabireové, mj. její právo na přístup k právnímu zástupci a na vhodnou stravu a vhodné zacházení;

5.

odsuzuje veškeré zastrašování, zatýkání, zadržování a pronásledování lídrů, členů a aktivistů opozičních stran a dále novinářů a dalších domnělých kritiků rwandské vlády, a to pouze za to, že vyjádřili svůj názor; naléhavě vyzývá v této souvislosti rwandské orgány, aby přepracovaly a upravily rwandské právní předpisy, tak aby bylo zaručeno právo na svobodu projevu, zejména články 462 a 451 trestního zákoníku, které tuto svobodu omezují;

6.

vyzývá rwandskou vládu, aby prokázala ochotu vyšetřit údajné porušování práv opozičních aktivistů a novinářů a aby zajistila, že vojenské věznice budou v souladu s rwandskými právními předpisy a mezinárodními normami; naléhavě vyzývá rwandské orgány, aby okamžitě propustily všechny osoby a další aktivisty, kteří jsou zadržováni nebo kteří byli odsouzeni pouze za uplatňování svého práva na svobodu projevu, sdružování a pokojného shromažďování, a aby zajistily rozdělení správní, legislativní a soudní pravomoci a zejména nezávislost soudnictví;

7.

naléhavě vyzývá rwandské orgány, aby zintenzivnily snahu o vyšetření případu Illuminée Iragenaové, Johna Ndabarasy, Léonille Gasangayireové a dalších osob, u nichž existují obavy, že násilně zmizeli, aby zveřejnily, kde se nacházejí, a aby je propustily nebo je soudily, pokud jsou zadržováni, a aby zajistily spravedlivé soudní řízení v případě skutečných nebo domnělých vládních oponentů či kritiků, včetně případů Franka Rusagary, Joela Mutabaziho, Kizita Mihiga a příslušných spoluobviněných osob;

8.

naléhavě žádá rwandské orgány, aby v roce 2017 zajistily pokojné, důvěryhodné a transparentní volby, a vyzývá rwandskou vládu, aby v době před těmito volbami jednala s opozicí; vyjadřuje svou podporu dlouhodobě činné misi EU, jejímž úkolem je sledování průběhu prezidentských voleb v roce 2017 a která by se měla soustředit především na politický prostor a oblast základních svobod;

9.

připomíná rwandským orgánům, že demokracie je založena na pluralitní vládě, fungující opozici, nezávislých sdělovacích prostředcích a soudnictví, na dodržování lidských práv a práva na svobodu projevu a shromažďování; vyzývá v této souvislosti Rwandu, aby otevřela svůj politický prostor, dodržovala příslušné normy a zlepšila situaci v oblasti lidských práv; očekává, že se Rwanda bude řídit doporučeními zvláštní zpravodajky OSN o právu na svobodu pokojného shromažďování a sdružování týkající se Rwandy z roku 2014,

10.

vyzývá rwandské orgány, aby urychleně přikročily k přepracování svého prohlášení, které umožňuje fyzickým osobám a nevládním organizacím předkládat stížnosti Africkému soudu pro lidská práva a práva národů, a aby jej znovu uvedly v platnost;

11.

vyzývá EU a její mezinárodní partnery, aby i nadále podporovaly rwandský lid při budování míru a stability v zemi a v celém regionu;

12.

žádá Komisi, aby pokračovala v pravidelném vyhodnocování podpory, kterou EU poskytuje rwandským vládním orgánům, aby bylo zajištěno, že tato podpora je věnována na prosazování lidských práv, svobody projevu a shromažďování, politického pluralizmu a nezávislé občanské společnosti;

13.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Federice Mogheriniové, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, institucím Africké unie, Východoafrickému společenství, Společnému parlamentnímu shromáždění AKT-EU, členským státům EU, obhájcům Victoire Ingabireové a prezidentovi Rwandy.

(1)  Úř. věst. C 55, 12.2.2016, s. 127.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/33


P8_TA(2016)0379

Súdán

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o Súdánu (2016/2911(RSP))

(2018/C 215/06)

Evropský parlament,

s ohledem na svá předchozí usnesení o Súdánu,

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

s ohledem na společné prohlášení EU, zástupců trojky (Norska, Spojeného království a USA) a Německa ze dne 8. srpna 2016, které uvítalo, že signatáři tzv. Súdánské výzvy podepsali plán prováděcího panelu Africké unie na vysoké úrovni pro Súdán a Jižní Súdán (AUHIP),

s ohledem na zprávu nezávislého experta o situaci v oblasti lidských práv v Súdánu ze dne 28. července 2016 a na zprávu zvláštního zpravodaje o negativním dopadu jednostranných donucovacích opatření na uplatňování lidských práv a o jeho misi v Súdánu ze dne 4. srpna 2016,

s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 27. června 2016 k tomu, že súdánská vláda ohlásila čtyřměsíční jednostranné ukončení násilností,

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti 2296 o Súdánu přijatou na 7728. zasedání dne 29. června 2016,

s ohledem na prohlášení Rady pro mír a bezpečnost Africké unie ze dne 13. června 2016 o situaci v Dárfúru,

s ohledem na článek 5 Všeobecné deklarace lidských práv a článek 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, které oba stanoví, že nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu,

s ohledem na prohlášení vysoké představitelky jménem Evropské unie ze dne 9. dubna 2015 o tom, že v Súdánu není v dubnu 2015 vstřícné prostředí pro konání parlamentních voleb,

s ohledem na prohlášení „Súdánská výzva“ o „zřízení občanského a demokratického státu“,

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 18. prosince 1979,

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že konflikt v Dárfúru trvá již 13 let a vyžádal si přes 300 000 životů, přičemž súdánské vládní síly i nadále útočí na civilní obyvatelstvo, zejména v regionu Džebel Marra; vzhledem k tomu, že pokračující plošné bombardování civilního obyvatelstva, včetně nezákonných útoků súdánské armády na vesnice v jižním Kordofanu, v oblasti Modrý Nil a v Dárfúru, si vyžádalo oběti na životech a zničilo civilní infrastrukturu;

B.

vzhledem k tomu, že zákon o národní bezpečnosti z roku 2010 dal súdánské vládě rozsáhlé pravomoci k tomu, aby běžně držela osoby vzaté do vazby v izolaci, bez vznesení obvinění a po dlouhou dobu, a že různým organizacím byla násilně ukončena činnost a v jejich sídle byla provedena razie;

C.

vzhledem k tomu, že ve všeobecném pravidelném přezkumu OSN ze dne 21. září 2016 Súdán znovu potvrdil svůj příslib, že přistoupí k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a k Mezinárodní úmluvě o ochraně všech osob před nuceným zmizením;

D.

vzhledem k tomu, že případy porušování lidských práv eskalují v Dárfúru, zejména v jižním Kordofanu a v oblasti Modrý Nil, včetně případů mimosoudních vražd, nepřiměřeného použití síly, únosů civilistů, sexuálního a na pohlaví založeného násilí na ženách, porušování práv a zneužívání dětí a svévolného zatýkání a zadržování;

E.

vzhledem k tomu, že občanský prostor pro opoziční politické strany, občanskou společnost a obránce lidských práv je v Súdánu omezen; vzhledem k tomu, že podle zpráv Národní zpravodajská a bezpečnostní služba (NISS) neustále šikanuje, cíleně obtěžuje a pronásleduje obránce lidských práv, studentské aktivisty a příslušníky politické opozice za to, že vyvíjejí své legitimní aktivity; vzhledem k tomu, že do dnešních dnů bylo v letošním roce svévolně zatčeno velké množství aktivistů z řad občanské společnosti, mimo jiné čtyři představitelé súdánské občanské společnosti zadržení na mezinárodním letišti v Chartúmu před odletem na setkání na vysoké úrovni o problematice lidských práv, které se uskutečnilo za účasti diplomatů v Ženevě dne 31. března 2016;

F.

vzhledem k tomu, že skupiny věnující se problematice lidských práv získaly důvěryhodné důkazy o útocích súdánských vládních jednotek chemickými zbraněmi proti civilnímu obyvatelstvu, když vesničané z dárfúrského regionu Džebel Marra ukázali děsivé účinky útoků, při nichž byly, jak mají podezření, použity chemické zbraně; k poslednímu takovému útoku došlo 9. září 2016 ve vesnici Gamarah; vzhledem k tomu, že zprávy hovoří také o útocích sil rychlého nasazení (Rapid Support Forces, RSF), súdánské vojenské jednotky složené z bývalých provládních milic pod vedením NISS;

G.

vzhledem k tomu, že dne 29. února 2016 provedla NISS brutální razii v chartúmském Centru pro školení a lidský rozvoj (TRACKS), organizaci občanské společnosti, po níž byli její ředitel Khalfálah Alafif Muktar a aktivisté Arwa Ahmed Elrabie, Al-Hassan Kheiry, Imani-Leyla Raye, Abu Hureira Abdelrahman, Al-Baqir Al-Afif Mukhtar, Midhat Afifadeen a Mustafa Adam zatčeni a obviněni ze zločinného spiknutí a vedení války proti státu; za tato obvinění jim hrozí trest smrti; vzhledem k tomu, že ředitel centra je údajně ve špatném zdravotním stavu a nejsou mu umožněny návštěvy rodinných příslušníků;

H.

vzhledem k tomu, že súdánské orgány ukládají přísná omezení svobody náboženského vyznání; vzhledem k tomu, že hrozby adresované vedoucím představitelům církví a zastrašování křesťanských komunit pokračovaly v posledních letech ve zrychleném sledu; vzhledem k tomu, že pracovník české organizace pro pomoc křesťanům Petr Jašek, súdánští pastoři Hassan Abduraheem Kodi Taour a Kuwa Shamal a dárfúrský vysokoškolský student Abdulmonem Abdumawla Issa Abdumawla byli zadržováni službou NISS po devět měsíců a čeká je soud, neboť jsou obviněni z toho, že veřejně upozorňovali na údajné utrpení křesťanů ve válkou zmítaných oblastech Súdánu; vzhledem k tomu, že v posledních letech se zvýšil počet soudních přelíčení s obviněnými z odpadlictví, které skončily vynesením rozsudku smrti;

I.

vzhledem k tomu, že síly rychlého nasazení RSF byly nedávno rozmístěny podél severní hranice Súdánu, aby bránily přílivu nelegálních migrantů; vzhledem k tomu, že dne 31. srpna 2016 prohlásil velitel RSF, že jeho jednotky hlídaly tuto hranici s Egyptem a Libyí a že tím podle jeho slov Súdán bojuje proti nelegální migraci ve jménu EU; vzhledem k tomu, že delegace EU v Súdánu tuto podporu dne 6. září 2016 popřela;

J.

vzhledem k tomu, že dne 24. srpna 2016 bylo z Itálie do Súdánu deportováno 48 potenciálních žadatelů o azyl; vzhledem k tomu, že v květnu 2016 deportovaly súdánské orgány přes 400 Eritrejců, kteří byli zadrženi na cestě do Libye;

K.

vzhledem k tomu, že súdánské orgány v nepřiměřeném měřítku stíhají ženy a dívky za špatně definované trestné činy; vzhledem k tomu, že ženy čelí systematické diskriminaci a jsou jim ukládány tělesné tresty a bičování za vágně definovaná porušení pravidel oblékání;

L.

vzhledem k tomu, že spolusignatáři tzv. Súdánské výzvy (představitelé politických a ozbrojených opozičních stran, včetně Národní strany Umma, Sil národního konsenzu a Súdánské revoluční fronty) jsou odhodláni usilovat o ukončení konfliktů zuřících v různých regionech Súdánu a o právní, institucionální a ekonomické reformy;

M.

vzhledem k tomu, že v letech 2009 a 2010 vydal Mezinárodní trestní soud (ICC) dva zatykače na prezidenta al Bašíra, byl obžalován z odpovědnosti za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu; vzhledem k tomu, že i když není Súdán státem, který je smluvní stranou Římského statutu, požaduje od něj rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1593 (z roku 2005), aby spolupracoval s Mezinárodním trestním soudem, a Súdán musí tudíž vykonat zatýkací příkaz soudu;

N.

vzhledem k tomu, že v červnu 2008 dospěli ministři zahraničí členských států EU zasedající v Radě pro obecné záležitosti a vnější vztahy k závěru, že „Rada je připravena uvážit opatření vůči jednotlivcům odpovědným za nespolupráci s ICC“;

O.

vzhledem k tomu, že EU v současné době uskutečňuje se Súdánem projekt „lepšího řízení migrace“;

1.

vyjadřuje politování nad použitím chemických zbraní súdánskou vládou proti civilnímu obyvatelstvu v dárfúrském regionu Džebel Marra a upozorňuje na to, že jde o závažné porušení mezinárodních norem a také o válečný zločin; připomíná, že Súdán je stranou Úmluvy o chemických zbraních, a požaduje mezinárodní vyšetřování toto jejich údajného nasazení, které by vedla Organizace pro zákaz chemických zbraní; připomíná súdánským orgánům jejich odpovědnost chránit lidská práva;

2.

je i nadále hluboce znepokojen pokračujícím nezákonným zabíjením, únosy a na pohlaví založeným a sexuálním násilím v oblastech konfliktů, zejména v Dárfúru, jižním Kordofanu a v oblasti Modrý Nil a také průvodní vážnou humanitární krizí způsobenou obrovským množstvím vnitřně vysídlených; žádá okamžité ukončení plošného bombardování civilního obyvatelstva súdánskou armádou;

3.

odsuzuje svévolné zatýkání a zadržování aktivistů a pokračující zadržování obránců lidských práv a novinářů v Súdánu; naléhavě vyzývá vládu Súdánu, aby zaručila nerušené uplatňování práva na svobodu projevu, sdružování a shromažďování; zdůrazňuje, že celonárodní dialog uspěje, pouze pokud se povede v atmosféře, v níž je zaručena svoboda projevu, sdělovacích prostředků, sdružování a shromažďování;

4.

vyzývá Africkou unii a súdánskou vládu, aby urychleně vyšetřily všechny případy údajného mučení, špatného zacházení, svévolného zadržování a nepřiměřeného použití síly a aby stíhaly osoby odpovědné za tyto činy ve spravedlivém soudním řízení bez vynášení rozsudků smrti; vyzývá vládu Súdánu, aby vydala okamžité moratorium na provádění jakýchkoli poprav a zrušila trest smrti a veškeré formy tělesných trestů;

5.

vyjadřuje mimořádné znepokojení nad tím, že je mezinárodním humanitárním agenturám a organizacím stále zamezováno v přístupu; požaduje, aby súdánská vláda v souladu se svými závazky v rámci všeobecného pravidelného přezkumu vynaložila veškeré možné úsilí s cílem umožnit mezinárodním humanitárním agenturám lepší přístup ke všem osobám hledajícím humanitární pomoc; naléhavě vyzývá vládu Súdánu, aby bezodkladně a konstruktivním způsobem navázala spolupráci s organizacemi občanské společnosti za účelem šíření povědomí o lidských právech v zemi;

6.

opakuje, že svoboda náboženského vyznání, myšlení nebo přesvědčení je všeobecným lidským právem, které je třeba chránit na celém světě a které musí být každému zaručeno; požaduje, aby súdánská vláda zrušila všechny právní předpisy, na základě kterých jsou trestáni či diskriminováni jednotlivci za své náboženské přesvědčení, zejména ve vztahu k odpadlictví, a to obzvláště v případě českého pracovníka křesťanské pomoci Petra Jaška, súdánských pastorů Hassana Abduraheema Kodiho Taoura a Kuwy Shamala a darfúrského vysokoškolského studenta Abdulmonema Abdumawly Issy Abdumawly;

7.

vyjadřuje znepokojení ohledně rostoucího počtu zásahů proti občanům, kteří jsou aktivisty z řad občanské společnosti, ze strany Národní bezpečnostní zpravodajské služby a žádá Súdán, aby okamžitě a bezpodmínečně propustil zadržené osoby, zastavil svévolného zadržování osob, stáhl všechna obvinění související s jejich pokojnou činností a aby nevládní organizacím, k nimž se řadí například pracovníci organizace TRACK, její přidružené organizace a studentští aktivisté, umožnil vykonávat jejich práci, aniž by se musely obávat represálií;

8.

připomíná, že Súdán přijal doporučení, aby ratifikoval Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a aby vystupňoval úsilí s cílem zabránit mučení a nelidskému zacházení; vyzývá nicméně súdánskou vládu, aby naléhavě přezkoumala svůj zákon o národní bezpečnosti, který umožňuje zadržování podezřelých osob až po dobu čtyř a půl měsíce bez jakéhokoli soudního přezkumu, a aby provedla reformu svého právního systému v souladu s mezinárodními normami v oblasti lidských práv;

9.

vyzývá vládu Súdánu, aby zrušila rozsáhlé imunity stanovené súdánskými právními předpisy, zveřejnila výsledky, k nimž došly tři státní vyšetřovací komise, veřejně uznala rozsah zabíjení během zásahu proti demonstrantům protestujícím proti úsporným opatřením v září 2013 a aby pro oběti zjednala spravedlnost;

10.

připomíná závěry Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy z června 2008, které se zabývaly přetrvávající neschopností vlády Súdánu spolupracovat s Mezinárodním trestním soudem (MTS) a které poukázaly na to, že vláda Súdánu má povinnost i kapacitu spolupracovat a že každý zatykač vydaný MTC je třeba respektovat; naléhavě vyzývá Umara al-Bašíra, aby se podřídil mezinárodnímu právu a předstoupil před Mezinárodní trestní soud kvůli válečným zločinům, zločinům proti lidskosti a zločinu genocidy;

11.

vyzývá členské státy Africké unie a zejména ty země, které prezidenta Bašíra hostily (Demokratická republika Kongo, Čad, Jihoafrická republika, Uganda a Džibuti), aby se řídily Římským statutem a rozhodnutími Mezinárodního trestního soudu;

12.

vyzývá EU, aby podnikla kroky s cílem uvalit cílené represivní sankce na osoby odpovědné za válečné zločiny a za odmítání spolupráce s Mezinárodním trestním soudem, žádá ESVČ, aby bezodkladně sestavila seznam jednotlivců, na které se takové sankce budou vztahovat;

13.

připomíná, že vláda Súdánu popsala dohodu na plánu dne 16. března 2016 a následně vyjasnila své závazky týkající se začlenění dalších příslušných zainteresovaných stran v rámci národního dialogu spolu se závazky ohledně pokračování v podpoře všech dohod dosažených mezi opozičními signatáři a mechanismem 7+7, řídícím výborem pro národní dialog; trvá na tom, že je třeba, aby všechny strany dodržovaly své závazky, a vyzývá k neustávajícímu dialogu za účelem dosažení konečného příměří; vyzývá EU a její členské státy, aby pokračovaly ve svém odhodlání podporovat úsilí Africké unie o dosažení míru v Súdánu a súdánský lid při jeho přechodu k vnitřně reformované demokracii;

14.

vyzývá misi OSN a Africké unie v Dárfúru (UNAMID), aby zřídila stálou přítomnost v regionu Džebel Marra; vyzývá UNAMID, aby bezodkladně vyšetřila údajné případy porušování lidských práv a mezinárodního práva ze strany súdánských vládních i opozičních sil v regionu Džebel Marra a aby o nich veřejnosti předložila zprávu.

15.

vyzývá ESVČ a Komisi, aby bedlivě monitorovaly rozvojovou pomoc EU v Súdánu s cílem zabránit jakékoli přímé či nepřímé podpoře místních milic a zajistit, aby síly rychlého nasazení (RSF) hlídkující u súdánských hranic s Egyptem a Libyí nepojaly úmysl bojovat jménem EU proti nelegální migraci;

16.

naléhavě vyzývá Komisi a dotčené členské státy, aby proto zajistily naprostou transparentnost ohledně „lepšího řízení migrace“, společného projektu se Súdánem, včetně všech plánovaných činností a příjemců finančních prostředků od EU a jednotlivých států, a aby vypracovaly komplexní zprávu o návštěvě technické delegace EU v Súdánu, ke které došlo v květnu 2016;

17.

vyzývá EU a její členské státy, aby zajistily, že bude Parlament plně informován o dialogu navázaném v rámci chartúmského procesu a že budou činnosti financované prostřednictvím svěřenského fondu EU pro Afriku, zejména ty, jejichž cílem je budování kapacit súdánské vlády, prováděny v plném souladu se stávajícími dohodami, čímž bude zabezpečeno, že otázka dodržování mezinárodních závazků a právních předpisů bude pro občany a občanské společnosti v EU a Súdánu plně transparentní;

18.

se znepokojením si všímá pokračujícího a častého porušování práv žen v Súdánu, zejména s ohledem na článek 152 trestního zákona, a naléhavě vyzývá súdánské orgány, aby bez prodlení podepsaly a ratifikovaly Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen;

19.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládě Súdánu, Africké unii, generálnímu tajemníkovi OSN, spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, Panafrickému parlamentu a Organizaci pro zákaz chemických zbraní.

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/37


P8_TA(2016)0380

Thajsko, zejména případ Andyho Halla

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o Thajsku, především o případu Andyho Halla (2016/2912(RSP))

(2018/C 215/07)

Evropský parlament,

s ohledem na svá předchozí usnesení o Thajsku, zejména na usnesení ze dne 20. května 2010 (1), 6. února 2014 (2), 21. května 2015 (3) a 8. října 2015 (4),

s ohledem na odpověď, kterou podala dne 19. listopadu 2015 místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Mogheriniová jménem Komise ohledně situace Andyho Halla,

s ohledem na prohlášení, která dne 14. listopadu 2014 vydala delegace EU v Thajsku po dohodě s vedoucími mise EU v Thajsku,

s ohledem na tiskové prohlášení Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 20. září 2016,

s ohledem na prohlášení, které dne 21. září 2016 vydal Maurizio Bussi, regionální ředitel Mezinárodní organizace práce pro Thajsko, Kambodžu a Laoskou lidově demokratickou republiku v souvislosti s odsouzením aktivisty v oblasti pracovních práv Andyho Halla v Thajsku,

s ohledem na všeobecný pravidelný přezkum, který v Thajsku provádí Rada OSN pro lidská práva, a na její doporučení ze dne 11. května 2016,

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948,

s ohledem na migrační zprávu o situaci v Thajsku za rok 2014, kterou vypracovala tematická pracovní skupina OSN pro migraci,

s ohledem na Deklaraci OSN o obhájcích lidských práv z roku 1998 a na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/70/161 ze dne 17. prosince 2015,

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR) z roku 1966, mezi jehož smluvní strany patří i Thajsko,

s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984,

s ohledem na deklaraci lidských práv Sdružení národů jihovýchodní Asie ze dne 18. listopadu 2012,

s ohledem na hlavní zásady OSN týkající se podnikání a lidských práv,

s ohledem na článek 135 odst. 5 a článek 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že obránce práv pracovníků Andy Hall, který je občanem EU, byl dne 20. září 2016 odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce tří let a k pokutě 150 000 thajských bahtů poté, co se podílel na zprávě finské nevládní organizace Finnwatch, která odhalila porušování pracovních práv v thajské továrně na zpracování ananasu Natural Fruit Company Ltd;

B.

vzhledem k tomu, že v souvislosti se zveřejněním této zprávy na internetu byl Andy Hall úředně obžalován z pomluvy a počítačové trestné činnosti, a vzhledem k tomu, že bylo umožněno, aby dva trestní případy pana Halla projednával thajský soudní systém;

C.

vzhledem k tomu, že v průběhu předchozích soudních jednání thajské ministerstvo práce i zaměstnanci společnosti Natural Fruit Company Ltd potvrdili porušení pracovních práv, kterých se uvedená společnost dopustila;

D.

vzhledem k tomu, že dne 18. září 2015 soud v bangkokském Prakanongu rozhodl ve prospěch pana Halla a potvrdil zastavení dalšího řízení ve věci pomluvy, které bylo vůči němu zahájeno, proti čemuž se odvolala společnost Natural Fruit Company Ltd i nejvyšší státní zástupce Thajska a tuto záležitost nyní řeší Nejvyšší soud; vzhledem k tomu, že dvě občanskoprávní řízení byla pozastavena až do doby, kdy budou ukončena trestní řízení;

E.

vzhledem k tomu, že podle mezinárodních a thajských domácích sdělovacích prostředků vyhrožuje thajský dodavatel kuřat na evropský trh organizaci Migrant Worker Rights Network (MWRN), v níž působí pan Hall jako poradce, a panu Hallovi spolu se 14 myamarskými pracovníky slepičí farmy podobnými žalobami za trestný čin pomluvy a počítačovou trestnou činnost;

F.

vzhledem k tomu, že dne 28. září 2016 thajské orgány zabránily tomu, aby několik zahraničních odborníků na oblast lidských práv a výzkumníků veřejně prezentovalo zprávu zabývající se častým mučením politických oponentů, migrujících pracovníků, osob podezřelých z povstalectví a dalších osob na vojenských základnách, policejních stanicích a v zadržovacích zařízeních a rovněž špatným zacházením s těmito osobami;

G.

vzhledem k tomu, že neúměrné využívání trestněprávních zákonů o pomluvě, jež stanoví tresty odnětí svobody, proti obráncům lidských práv, kteří podávají informace o údajných porušeních lidských práv, omezuje svobodu projevu, což je v rozporu s povinnostmi Thajska vyplývajícími z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jehož je Thajsko smluvní stranou;

H.

vzhledem k tomu, že v Thajsku žijí téměř 4 miliony cizinců, z čehož 2,7 milionu tvoří lidé z Kambodže, Laosu a Myanmaru/Barmy; vzhledem k tomu, že pracovní povolení mohou migrující pracovníci z těchto zemí získat od roku 2001, avšak v zemi stále žije více než milion nelegálních migrujících pracovníků;

I.

vzhledem k tomu, že podle prohlášení organizace Human Rights Watch ze dne 18. září 2016„byla lidská a pracovní práva migrujících pracovníků v Thajsku, kteří pocházejí z Myanmaru/Barmy, Kambodže a Laosu a pracují v Thajsku, po mnoho let opakovaně a beztrestně porušována“ a „thajské pracovní právo často poskytuje migrujícím pracovníkům jen malou nebo dokonce žádnou ochranu, a to navzdory tvrzením vlády, že všichni legálně registrovaní migrující pracovníci budou tímto právem chráněni“;

J.

vzhledem k tomu, že Thajsko začalo provádět memorandum o porozumění o spolupráci v oblasti zaměstnávání pracovníků s Kambodžou a Laosem v roce 2006 a s Myanmarem/Barmou v roce 2009; vzhledem k tomu, že na základě systému memoranda o porozumění mohli pracovníci obdržet pracovní nabídky a cestovní dokumenty už před příjezdem do Thajska, ale že pouhých 5 % pracovníků z těchto zemí prošlo procesem tohoto memoranda;

1.

vítá pevné odhodlání EU pomoci thajskému lidu, s nímž ji pojí pevné a dlouhodobé politické, ekonomické a kulturní vazby;

2.

vyjadřuje politování nad tím, že Andy Hall byl uznán vinným, a vyslovuje znepokojení nad soudním řízením a nad tím, jaký vliv to může mít na svobodu obránců lidských práv vykonávat svou práci;

3.

vyzývá thajskou vládu, aby přijala veškerá opatření nezbytná pro to, aby byla dodržována a chráněna práva Andyho Halla a dalších obránců lidských práv, včetně práva na spravedlivý soud, a aby vytvořila podmínky pro požívání lidských práv a konkrétně zajistila, aby podpora a ochrana lidských práv nebyla považována za trestný čin;

4.

vyzývá thajské orgány, aby zajistily soulad thajských zákonů postihujících pomluvu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, jehož je smluvní stranou, a dále aby provedly revizi zákona o počítačové trestné činnosti, jehož stávající znění je příliš vágní;

5.

oceňuje ESVČ za její práci v souvislosti s případem Andyho Halla, a naléhavě ji vyzývá, aby situaci i nadále bedlivě sledovala; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby tuto záležitost projednala s thajskou vládou během nadcházejícího zasedání ministrů ASEAN-EU v Bangkoku;

6.

vyzývá thajskou vládu a státní instituce, aby jednaly v souladu s povinnostmi vyplývajícími z thajské ústavy a s mezinárodními závazky, které Thajsko přijalo v oblastech nezávislosti soudnictví, práva na řádný a spravedlivý proces a také práva na svobodu projevu, sdružování a pokojného shromažďování;

7.

uznává pokrok, jehož thajská vláda dosáhla v potírání vykořisťování pracovníků a v ochraně národních i migrujících pracovníků a který je potvrzen především posíleným systémem inspekce práce, právními předpisy, jež se týkají pracovních agentur, opatřeními na předcházení obchodování s lidmi a otroctví spojenému se zadlužením, silnější politikou sankcí za vykořisťování pracovníků, ratifikací úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 187 a podpisem Úmluvy o práci na moři, k němuž došlo v březnu 2016;

8.

vyzývá thajské orgány, aby přijaly a ve svém právu i v praxi provedly holistickou, dlouhodobou, imigrační politiku pro migrující pracovníky s nízkou kvalifikací, která by byla v souladu se zásadami lidských práv a zohledňovala potřeby pracovního trhu; v této souvislosti navrhuje, aby byla v první řadě provedena revize zákona o pracovních vztazích, která by migrujícím pracovníkům zaručila stejné právo na svobodu sdružování, jako mají thajští státní příslušníci;

9.

vyzývá k ochraně migrujících pracovníků poskytnutím silnějších pobídek pro zaměstnavatele k tomu, aby se zapojili do legalizačního procesu, a požaduje, aby byly zaměstnavatelům, kteří se do tohoto procesu nezapojí nebo budou jednat v rozporu s pracovním právem, uloženy vysoké pokuty či jiné sankce;

10.

žádá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a delegaci EU v Bangkoku, stejně jako delegace členských států, aby i nadále sledovaly stav lidských práv v Thajsku, navazovaly spolupráci s vládou a občanskou společností a využívaly všech dostupných nástrojů umožňujících zajistit, aby byla v Thajsku dodržována lidská práva, respekt k obráncům lidských práv a zásady právního státu;

11.

naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby ve spolupráci s občanskou společností a prostřednictvím transparentního monitorování a podávání zpráv zajistily, aby společnosti, které jsou usazeny na jejich území a jež v Thajsku obchodují, dodržovaly mezinárodní normy v oblasti lidských práv, a vítá podporu, kterou finská maloobchodní skupina S Group poskytla Andymu Hallovi;

12.

je pevně přesvědčen, že společnosti by měly odpovídat za veškeré škody na životním prostředí, které způsobily, a za porušování lidských práv, jehož se dopustily, a že EU a členské státy by měly tuto základní zásadu prosazovat;

13.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi, vládě a parlamentu Thajska, parlamentům a vládám členských států, vysokému komisaři OSN pro lidská práva a vládám členských zemí Sdružení národů jihovýchodní Asie.

(1)  Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 152.

(2)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0107.

(3)  Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 52.

(4)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0343.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/40


P8_TA(2016)0381

Mezinárodní standardy účetního výkaznictví: IFRS 9

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o mezinárodních standardech finančního výkaznictví IFRS 9 (2016/2898(RSP))

(2018/C 215/08)

Evropský parlament,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (1),

s ohledem na konečný návrh nařízení Komise (EU) …/…, kterým se mění nařízení (ES) č. 1126/2008, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, pokud jde o Mezinárodní standard účetního výkaznictví 9,

s ohledem na mezinárodní standard finančního výkaznictví (IFRS) 9 „Finanční nástroje“ vydaný dne 24. července 2014 Radou pro mezinárodní účetní standardy (IASB), dále na doporučení týkající se schválení IFRS 9 vydané Evropskou poradní skupinou pro účetní výkaznictví (EFRAG) (2), posouzení toho, zda je standard IFRS 9 v souladu se zásadou věrného a poctivého obrazu, vypracované skupinou EFRAG, na dopisy s připomínkami Evropské centrální banky (ECB) a Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) týkající se schválení IFRS 9,

s ohledem na změny IFRS 4, které dne 12. září 2016 vydala IASB pod názvem „Applying IFRS 9 ‚Financial Instruments‘ with IFRS 4‚Insurance Contracts‘“ (Uplatňování IFRS 9 „Finanční nástroje“ s IFRS 4 „Pojistné smlouvy“),

s ohledem na zprávu Philippa Maystadta z října 2013 nazvanou „Should IFRS standards be more European?“ (Měly by být mezinárodní standardy účetního výkaznictví evropštější?),

s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů skupiny G20 ze dne 2. dubna 2009,

s ohledem na zprávu ze dne 25. února 2009 vypracovanou skupinou na vysoké úrovni pro finanční dohled v EU pod předsednictvím Jacquese de Larosièra,

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. června 2016 o posuzování mezinárodních účetních standardů a o činnosti Nadace pro mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS), Evropské poradní skupiny pro účetní výkaznictví (EFRAG) a Rady pro dozor nad veřejnými zájmy (PIOB) (3),

s ohledem na dopis Hospodářského a měnového výboru ze dne 8. ledna 2016 adresovaný předsedovi Evropské rady pro systémová rizika (ESRB) ve věci „Důsledky zavedení IFRS 9 pro finanční stabilitu – žádost o analýzu“ a na písemnou odpověď ze dne 29. února 2016,

s ohledem na dopis Hospodářského a měnového výboru ze dne 16. června 2016 adresovaný komisaři pro finanční stabilitu, finanční služby a unii kapitálových trhů ve věci schválení IFRS 9 a na písemnou odpověď na ze dne 15. července 2016,

s ohledem na studie vypracované pro Hospodářský a měnový výbor o IFRS 9 („IFRS Endorsement Criteria in Relation to IFRS 9“ (Kritéria přijímání IFRS s ohledem na IFRS 9), „The Significance of IFRS 9 for Financial Stability and Supervisory Rules“ (Význam IFRS 9 pro finanční stabilitu a pravidla dohledu), „Impairments of Greek Government Bonds under IAS 39 and IFRS 9: A Case Study“ (Znehodnocení řeckých státních dluhopisů podle IAS 39 a IFRS 9 – případová studie) a „Expected-Loss-Based Accounting for the Impairment of Financial Instruments: the FASB and IASB IFRS 9 Approaches“ (Účetnictví založené na očekávaných ztrátách v případě znehodnocení finančních nástrojů: přístupy FASB a IASB IFRS 9)),

s ohledem na otázku Komisi o mezinárodních standardech účetního výkaznictví (O-000115/2016 – B8-0721/2016),

s ohledem na návrh usnesení Hospodářského a měnového výboru,

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že kvůli celosvětové finanční krizi se na pořad jednání skupiny G20 a EU dostala otázka úlohy, kterou plní IFRS v oblasti finanční stability a růstu, především pak pravidla uznávání ztrát, k nimž došlo v bankovním systému; vzhledem k tomu, že skupina G20 i de Larosièrova zpráva již před krizí zdůrazňovaly klíčové problémy týkající se účetních standardů, včetně procykličnosti spojené se zásadou tržního ocenění a uznávání zisku a ztrát, podceňování akumulace rizik během cyklických vzestupů a chybějící společné a transparentní metodiky pro oceňování nelikvidních a znehodnocených aktiv;

B.

vzhledem k tomu, že Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB) vydala IFRS 9 „Finanční nástroje“ jako hlavní odpověď na některé aspekty finanční krize a její dopad na bankovní odvětví; vzhledem k tomu, že IFRS 9 nabyde účinnosti dne 1. ledna 2018, kdy nahradí IAS 39;

C.

vzhledem k tomu, že skupina EFRAG vydala pozitivní stanovisko k přijetí IFRS 9, které obsahovalo řadu připomínek týkajících se používání „reálné hodnoty“ v případě problémů na trhu, chybějící koncepční základny pro přístup spočívající ve vytváření rezerv na krytí očekávaných ztrát za období 12 měsíců a nevyhovujících ustanovení pro dlouhodobé investice; vzhledem k tomu, že z důvodu odlišných dat účinnosti IFRS 9 a nadcházejícího standardu IFRS 17 v oblasti pojištění obsahuje stanovisko výhradu ohledně uplatnitelnosti tohoto standardu na pojišťovnictví;

D.

vzhledem k tomu, že polemika a diskuse o dopadu účtování v reálné hodnotě na dlouhodobé investice jsou vyostřeny tím, že chybí kvantitativní posouzení dopadu v této oblasti;

E.

vzhledem k tomu, že uznávání nerealizovaných zisků v rámci účtování v reálné hodnotě lze považovat za porušení směrnice o zachování kapitálu a směrnice o účetnictví; vzhledem k tomu, že Komise v současnosti porovnává postupy jednotlivých členských států pro rozdělování dividend;

F.

vzhledem k tomu, že klíčovým principem všech účetních standardů musí být zásada obezřetnosti;

G.

vzhledem k tomu, že nový standard je podle všeho stejně tak složitý, ne-li dokonce složitější než jeho předchůdce IAS 39; vzhledem k tomu, že původním záměrem bylo jeho zjednodušení;

H.

vzhledem k tomu, že očekávaný nový standard IFRS 17 v oblasti pojištění, který nahradí IFRS 4, nabyde účinnosti zřejmě až po roce 2020; vzhledem k obavám, které byly vzneseny v souvislosti s odlišnými daty účinnosti IFRS 9 a IFRS 17; vzhledem k tomu, že v září 2016 vydala IASB konečné změny IFRS 4, které nabízejí dvě dobrovolná řešení: překryvný přístup a dočasné vynětí na úrovni vykazujícího subjektu;

I.

vzhledem k tomu, že Hospodářský a měnový výbor IFRS 9 pečlivě prozkoumal a za tímto účelem uspořádal veřejné slyšení, zadal čtyři studie o IFRS 9 a zorganizoval pečlivé přezkoumání na půdě výboru a řídil činnosti svého stálého týmu pro IFRS;

1.

konstatuje, že IFRS 9 „Finanční nástroje“ je jednou z hlavních odpovědí IASB na finanční krizi; bere na vědomí, že se již připravuje jeho uplatňování;

2.

uznává, že IFRS 9 v porovnání s IAS 39 představuje zlepšení, protože upustil od modelu založeného na vzniklých ztrátách a přijal model znehodnocení na základě očekávaných ztrát, který řeší problém opožděného přijímání příliš slabých opatření (známý jako „too little, too late“) v rámci postupu uznávání úvěrových ztrát; konstatuje však, že IFRS 9 vyžaduje důkladné posouzení v procesu účetnictví; zdůrazňuje, že v tomto ohledu se názory velmi rozcházejí a že auditoři poskytli pouze velmi málo konkrétních pokynů; žádá proto, aby příslušné pokyny vypracovaly evropské orgány dohledu společně s Komisí a skupinou EFRAG, aby se zabránilo případnému zneužití správy na základě volné úvahy;

3.

nemá v úmyslu napadnout nařízení Komise, kterým se mění nařízení (ES) č. 1126/2008, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, pokud jde o Mezinárodní standard účetního výkaznictví 9, avšak připomíná své požadavky ohledně IFRS 9, které vznesl ve výše uvedeném usnesení ze dne 7. června 2016;

4.

připomíná, že přístup zlepšování právní úpravy vyžaduje posouzení dopadu; konstatuje, že pro IFRS 9 nebylo vypracováno náležité kvantitativní posouzení dopadu, což je zčásti způsobeno absencí spolehlivých údajů; zdůrazňuje, že je třeba lépe pochopit dopad IFRS 9 na bankovní a pojišťovnické odvětví, na finanční trhy obecně i na celé finanční odvětví jako takové; znovu proto IASB a EFRAG žádá, aby posílily své kapacity pro zhotovování analýz dopadu, zejména v makroekonomické oblasti;

5.

připomíná žádost Hospodářského a měnového výnoru, aby ESRB vypracovala analýzu důsledků zavedení IFRS 9 pro finanční stabilitu; připomíná, že se ESRB zavázala této žádosti vyhovět během roku 2017; vítá skutečnost, že ESRB vytvořila novou pracovní skupinu pro IFRS 9; připomíná Maystadtova doporučení ohledně kritéria „širšího veřejného blaha“, tj. že účetní standardy by neměly ohrožovat finanční stabilitu EU ani bránit jejímu hospodářskému rozvoji;

6.

upozorňuje, že je důležité plně rozumět interakci IFRS 9 s ostatními regulačními požadavky; vítá probíhající hodnocení dopadu IFRS 9 na banky v EU, které vypracovává EBA, jehož cílem je lépe pochopit vliv IFRS 9 na regulatorní kapitál, jeho interakci s dalšími obezřetnostními požadavky a způsob, jakým se instituce připravují na jeho uplatňování; konstatuje, že banky, které používají standardizovaný přístup, by byly pravděpodobně nejvážněji zasaženy snížením svého kmenového kapitálu tier 1; vyzývá proto Komisi, aby do konce roku 2017 navrhla vhodné kroky v obezřetnostním rámci, např. aby byl do nařízení o kapitálových požadavcích vložen režim postupného zavádění, který by zmírnil dopady nového modelu znehodnocení na dobu tří let nebo do okamžiku, než bude zavedeno adekvátní mezinárodní řešení, a který by zabránil případným náhlým a nepřiměřeným dopadům na kapitálové poměry a výpůjční kapacitu bank;

7.

poukazuje na nesoulad dat účinnosti IFRS 9 a nadcházejícího nového standardu IFRS 17; konstatuje, že IASB vydala změny IFRS 4, které řeší některé problematické body, zejména v souvislosti s použitím fakultativního odkladu; vyzývá Komisi, aby se touto otázkou s pomocí skupiny EFRAG pečlivě zabývala a nalezla uspokojivé a adekvátní řešení, aby se v EU zajistily rovné podmínky;

8.

zdůrazňuje význam dlouhodobých investic pro hospodářský růst; je znepokojen tím, že účtování určitých finančních nástrojů, které jsou drženy přímo nebo nepřímo jako dlouhodobé investice, zejména vlastní kapitál, by mohlo odporovat hlavnímu cíli, jímž je podpora dlouhodobých investic; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby IFRS 9 sloužil dlouhodobé investiční strategii EU a omezoval procykličnost a pobídky k podstupování přílišných rizik; vyzývá Komisi, aby do prosince 2017 předložila příslušné posouzení;

9.

vítá stávající iniciativu Komise v oblasti porovnávání postupů jednotlivých členských států pro rozdělování dividend; vyzývá Komisi, aby zajistila soulad IFRS 9 se směrnicí o zachování kapitálu a směrnicí o účetnictví a aby vždy, když je to nutné, spolupracovala s IASB a s tvůrci standardů ze třetích zemí, aby získala jejich podporu pro úpravy a v případě absence této podpory zajistila v právních předpisech EU náležité změny;

10.

vyzývá Komisi, aby společně s evropskými agenturami dohledu, ECB, Evropskou radou pro systémová rizika (ESRB) a skupinou EFRAG pečlivě sledovala uplatňování IFRS 9 v EU, nejpozději do června 2019 připravila následné posouzení dopadu a předložila jej Evropskému parlamentu a dále postupovala v souladu s jeho stanovisky;

11.

vyzývá IASB, aby po zavedení IFRS 9 vypracovala hodnotící zprávu, aby mohla určit a posoudit nechtěné efekty tohoto standardu, zejména pro dlouhodobé investice;

12.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi.

(1)  Úř. věst. L 243, 11.9.2002, s. 1.

(2)  http://www.efrag.org/Assets/Download?assetUrl=%2Fsites%2Fwebpublishing%2FSiteAssets%2FEndorsement%2520Advice%2520on%2520IFRS%25209.pdf.

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0248.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/44


P8_TA(2016)0382

Situace v Sýrii

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o Sýrii (2016/2894(RSP))

(2018/C 215/09)

Evropský parlament,

s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k eskalaci bojů v Sýrii, především v Aleppu, které se dostalo pod silné letecké bombardování, jež zasáhlo mj. zdravotnická zařízení; vzhledem k tomu, že navzdory snahám mezinárodního společenství dosáhnout ukončení bojů dochází k dramatickému a rychlému zhoršování situace;

B.

vzhledem k tomu, že Evropská unie je jedním z hlavních poskytovatelů humanitární pomoci lidem prchajícím před nevídaným násilím a zkázou v Sýrii; vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatečné jednoty na mezinárodní scéně je výrazně obtížnější dosáhnout ukončení války v Sýrii na základě dohody;

C.

vzhledem k tomu, že EU by měla pokračovat ve svém úsilí a prostřednictvím vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise vystupovat jednotně a hrát výraznější úlohu při zprostředkovávání mírové dohody v Sýrii;

1.

ostře odsuzuje veškeré útoky na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu, pokračující obléhání v Sýrii a nedostatečný přístup humanitárních pracovníků k Syřanům, kteří potřebují pomoc; je hluboce znepokojen lidským utrpením v obléhaných oblastech Aleppa a v dalších oblastech Sýrie, které se týká mnoha žen a dětí, jež nemají přístup k základním denním potřebám a zoufale potřebují potraviny, čistou vodu a léky;

2.

s hlubokým politováním konstatuje, že nedávno došlo k útokům na humanitární konvoj a sklad Červeného půlměsíce v blízkosti Aleppa, které představují závažné znepokojivé porušení mezinárodního humanitárního práva a zřejmě i válečný zločin, a jednoznačně tyto útoky odsuzuje; vyjadřuje uznání humanitárním pracovníkům, kteří zemřeli při poskytování pomoci obyvatelům Aleppa a dalších regionů v Sýrii, a vyjadřuje svou upřímnou soustrast rodinám a přátelům obětí; vyzývá k tomu, aby osoby odpovědné za páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti nesly důsledky svého jednání a byly pohnány k odpovědnosti;

3.

vyzývá všechny strany konfliktu, a zejména Rusko a Asadův režim, aby ukončily veškeré útoky na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu, včetně vodohospodářské a energetické infrastruktury, aby přijaly okamžitě důvěryhodné kroky zaměřené na ukončení bojů, ukončily obléhání a umožnily humanitárním agenturám rychlý, bezpečný a volný přístup, tak aby se dostaly k lidem, kteří potřebují pomoc;

4.

vítá mimořádnou humanitární iniciativu EU určenou pro Aleppo, jejímž cílem je kromě uvolnění finančních prostředků na pokrytí naléhavých humanitárních potřeb zajištění evakuace zraněných a nemocných osob z východní části Aleppa, především žen, dětí a starších osob, ze zdravotních důvodů; naléhavě žádá všechny strany, aby urychleně vydaly nebytná povolení pro dodávky humanitární pomoci a evakuaci osob ze zdravotních důvodů;

5.

naléhavě vyzývá všechny členy mezinárodní skupiny na podporu Sýrie, aby znovu zahájili jednání, která by vedla ke stabilnímu příměří, a aby zintenzivnili činnost zaměřenou na dosažení trvalého politického řešení situace v této zemi; plně v této souvislosti podporuje snahu zvláštního vyslance OSN Staffana de Mistury;

6.

vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby znovu zahájila činnost zaměřenou na vytvoření společné strategie EU ohledně Sýrie, jejímž cílem by bylo umožnit dosažení politického řešení v této zemi, a aby do této strategie začlenila monitorovací nástroje a nástroje určené na její prosazování, tak aby bylo možné důsledněji dodržovat dohody a závazky učiněné v rámci mezinárodní skupiny na podporu Sýrie;

7.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU, Organizaci spojených národů, členům mezinárodní skupiny na podporu Sýrie a všem stranám zapojeným do konfliktu v Sýrii.

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/46


P8_TA(2016)0383

Konference OSN o změně klimatu, která se bude konat v roce 2016 v Marrákeši (Maroko) (COP 22)

Usnesení Evropského parlamentu ze dne6. října 2016 o provádění Pařížské dohody a o konferenci OSN o změně klimatu konající se v roce 2016 v marockém Marrákeši (COP22) (2016/2814(RSP))

(2018/C 215/10)

Evropský parlament,

s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21 a 21. konferenci smluvních stran (COP 21) úmluvy UNFCCC a na 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži, Francie,

s ohledem na osmnáctou konferenci smluvních stran (COP 18) úmluvy UNFCCC a na 8. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP8) a konala se ve dnech 26. listopadu až 8. prosince 2012 v katarském Dohá a s ohledem na přijetí změny protokolu, kterou se stanoví druhé kontrolní období Kjótského protokolu, které začíná 1. ledna 2013 a končí dne 31. prosince 2020,

s ohledem na otevření k podpisu Pařížské dohody na úrovni Organizace spojených národů (OSN) v New Yorku dne 22. dubna 2016, která zůstane otevřena až do 21. dubna 2017 a na 180 států, které Pařížskou dohodu podepsaly, a 27 států, které připravily nástroje pro její ratifikaci, což představuje celkem 39,08 % celkových emisí skleníkových plynů (ke dni 7. září 2016),

s ohledem na své usnesení ze dne 14. října 2015 nazvané „Na cestě k uzavření nové mezinárodní dohody o klimatu v Paříži“ (1),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. března 2016 nazvané „Po pařížské konferenci: posouzení dopadů Pařížské dohody“ (COM(2016)0110),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. dubna 2013 nazvané „Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu“ (COM(2013)0216) a na k němu přiložené pracovní dokumenty útvarů Komise,

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady, které se uskutečnilo ve dnech 23. a 24. října 2014,

s ohledem na skutečnost, že Lotyšsko a Evropská komise předložily dne 6. března 2015 UNFCCC zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek EU a členských států,

s ohledem na pátou hodnotící zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu a na souhrnnou zprávu obsaženou v této hodnotící zprávě,

s ohledem na souhrnnou zprávu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) z listopadu 2014 o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvanou „The Emissions Gap Report 2014“ a na zprávu programu UNEP o nedostatečném přizpůsobování se změně klimatu z roku 2014,

s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů přijaté na summitu skupiny G-7 v německém Schloss Elmau ve dnech 7. až 8. června 2015, s názvem „Mysleme dopředu. Konejme spolu“ (Think Ahead. Act together), v němž znovu potvrdili svůj záměr dodržet závazek, jímž je snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 40 až 70 % oproti úrovním z roku 2010, přičemž je třeba zajistit, aby se snížení blížilo spíše 70 % než 40 %,

s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů přijaté na summitu skupiny G-7 v japonském Ise-Šima ve dnech 26. až 27. května 2016, které všechny strany vyzývá, aby se zasazovaly o vstup Pařížské dohody v platnost v roce 2016,

s ohledem na zprávu Evropské rady pro systémová rizika z února 2016 nazvanou „Příliš pozdě, příliš náhle: přechod na nízkouhlíkové hospodářství a systémové riziko“,

s ohledem na encykliku „Laudato Si“,

s ohledem na „10 klíčových sdělení v souvislosti se změnou klimatu“ Mezinárodního panelu pro zdroje z prosince 2015,

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Pařížská dohoda vstoupí v platnost třicátý den od data, kdy nejméně 55 smluvních stran rámcové úmluvy, které celkově představují alespoň 55 % celkových emisí skleníkových plynů, uloží své listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení do úschovy OSN;

B.

vzhledem k tomu, že způsob snižování představený v návrzích Komise pro rámec politiky v oblasti klimatu do roku 2030 není v souladu s cíli, které byly stanoveny v Pařížské dohodě; vzhledem k tomu, že tyto cíle by měly být v první řadě upraveny směrem k vyšší hranici současného rozpětí pro rok 2050, tj. na úroveň 95 % do roku 2050;

C.

vzhledem k tomu, že úsilí o zmírňování globálního oteplování by nemělo být považováno za překážku úsilí o hospodářský růst, ale naopak za hnací sílu pro realizaci nového a udržitelného hospodářského růstu a zaměstnanosti;

D.

vzhledem k tomu, že změna klimatu může zintenzivnit soupeření o zdroje, jako jsou potraviny, voda nebo pastviny, může zhoršit ekonomické problémy a politickou nestabilitu a může se stát největší hnací silou přesunů obyvatelstva jak v rámci států, tak přes vnitrostátní hranice, a to v nepříliš vzdálené budoucnosti; vzhledem k tomu, že problematika klimatické migrace by proto měla být jednou z priorit mezinárodní agendy;

E.

vzhledem k tomu, že nejvážnější dopady změny klimatu budou pociťovat rozvojové země, zejména ty nejméně rozvinuté země a rozvíjející se malé ostrovní státy, které mají nedostatek zdrojů na to, aby se připravily na probíhající změny a přizpůsobily se jim; vzhledem k tomu, že Afrika je podle Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC) obzvláště zranitelná vůči této výzvě a tudíž vystavena nedostatku vody, extrémně silným meteorologickým jevům a nedostatku potravin způsobenému suchem a desertifikací;

F.

vzhledem k tomu, že EU a její členské státy předložily dne 6. března 2015 Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC) své plánované vnitrostátně stanovené příspěvky, které je oproti úrovním pro rok 1990 zavazují k závaznému cíli spočívajícímu v nejméně 40 % snížení domácích emisí skleníkových plynů do roku 2030, jak je stanoveno v závěrech ze zasedání Evropské rady ze dne 23. října 2014 týkajících se politického rámce v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030;

Opatření v oblasti klimatu na pevném vědeckém základě

1.

připomíná, že podle vědeckých důkazů předložených v 5. hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) za rok 2014 je oteplování klimatického systému nepochybné, dochází ke změně klimatu a lidské činnosti jsou hlavní příčinou oteplování pozorovaného od poloviny 20. století; vyjadřuje znepokojení nad tím, že rozsáhlé a závažné dopady změny klimatu se projevují v přírodních a lidských systémech všech kontinentů a oceánů již nyní;

2.

bere na vědomí závěry sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) spočívající v tom, že pokračování v současných úrovních celosvětových emisí skleníkových plynů vyčerpá zbývající uhlíkový rozpočet, který je nastavený tak, aby omezoval nárůst průměrné globální teploty nejvýše na 1,5 oC, do 5 let; zdůrazňuje, že, má-li se zabránit nejhorším dopadům globálního oteplování, měly by všechny země urychlit přechod na nulové čisté emise skleníkových plynů a odolnost vůči změněně klimatu, jak bylo dohodnuto v pařížské dohodě;

3.

naléhavě žádá vyspělé země, zejména EU, aby markantně snížily své emise skleníkových plynů pod hranici stávajících závazků s cílem zabránit v co největší míře tomu, aby bylo nezbytné sáhnout ve velké míře po negativních emisích, neboť technologie nejsou v této oblasti dosud prokazatelně úspěšné, sociálně přijatelné, nákladově efektivní a bezpečné;

Nevyhnutelnost ratifikovat a uplatňovat Pařížskou dohodu

4.

vítá Pařížskou dohodu o klimatu jako zásadní úspěch v boji proti změně klimatu i pro multilateralismus; domnívá se, že se jedná o ambiciózní, vyváženou, spravedlivou a právně závaznou dohodu a že její přijetí a skutečnost, že před koncem COP 21 vzrostl počet jejích stran, jež oznámily své zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky, na 187, což znamenalo rozhodující obrat směrem ke komplexním a společným celosvětovým opatřením, která – budou-li zrealizována – definitivně a nevratně zrychlí přechod k celosvětové ekonomice odolné vůči změně klimatu a neutrální z hlediska změny klimatu;

5.

jednoznačně vítá odhodlání všech zemí udržet nárůst průměrné celosvětové teploty na mnohem nižší hodnotě než 2 oC ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a snažit se omezit zvýšení teploty na 1,5 oC, jakož i cíl na spravedlivém základě zabezpečit rovnováhu mezi antropogenními emisemi ze zdrojů a záchyty skleníkových plynů („nulových čistých emisí“) v druhé polovině tohoto století;

6.

připomíná, že omezení nárůstu celosvětové teploty na mnohem nižší hodnotu než oC nezaručuje, že se zabrání významným negativním dopadům na klima; uznává, že je třeba jasně pochopit konkrétní politické důsledky omezení zvýšení celosvětové teploty na průměrnou úroveň 1,5 oC; vítá proto, že v roce 2018 má být za tímto účelem vypracována zvláštní zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu; zdůrazňuje, že potenciál záchytů jakožto přínosu k neutrální bilanci emisí by neměl být přeceňován;

7.

připomíná, že v zájmu omezení nárůstu průměrné globální teploty pod 2 oC a při současném úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 oC, je nezbytné včas zahájit dekarbonizaci a že celosvětové emise skleníkových plynů by měly co nejdříve dosáhnout svého maxima; připomíná, že do roku 2050 nebo krátce po tomto termínu by mělo dojít k postupnému ukončení celosvětových emisí; vyzývá všechny strany, které jsou schopny uskutečnit své vnitrostátní cíle a strategie v oblasti dekarbonizace, aby tak učinily, s tím že budou upřednostňovat ukončení emisí z uhlí, které je nejvíce znečišťujícím zdrojem energie, a vyzývá EU, aby za tímto účelem spolupracovala se svými mezinárodními partnery a poskytovala jim příklady osvědčených postupů;

8.

zdůrazňuje, že právně závazná pařížská dohoda a nastíněná cesta k dekarbonizaci poskytnou spolehlivé vodítko pro rozhodování, zabrání nákladné závislosti na investicích spojených s vysokými emisemi uhlíku, poskytnou podnikům a investorům jistotu a předvídatelnost a podnítí posun investic od fosilních paliv k investicím do nízkouhlíkových technologií;

9.

zdůrazňuje, že ačkoli chybí vědecké důkazy o tom, co omezení globálního oteplování na hodnotu 1,5 oC znamená pro jednotlivá odvětví nebo regiony, je jasné, že současné úsilí zemí není dostatečné k tomu, aby těchto bezpečných limitů dosáhly nejzranitelnější země; naléhavě žádá všechny země, zejména vyspělé země, aby v kontextu facilitativního dialogu, který se uskuteční v roce 2018, společně zintenzivnily úsilí a navýšily své vnitrostátně stanovené příspěvky; vyzývá EU, aby se v této souvislosti zavázala k dalšímu snížení emisí ve svém zamýšleném vnitrostátně stanoveném příspěvku do roku 2030; připomíná, že opatření, která se omezí jen na Evropskou unii, nebudou postačovat, a proto vyzývá Komisi a Radu, aby důrazněji vybízely ostatní partnery k témuž;

10.

vítá závazek pařížské dohody snížit v průběhu druhé poloviny století celosvětové emise na nulové čisté emise; uznává, že toto znamená, že většina odvětví v EU musí dosáhnout nulových emisí podstatně dříve; zdůrazňuje, že EU musí vyvinout nátlak na smluvní strany, které nesměřují ke splnění Pařížské dohody;

11.

naléhavě vyzývá ke včasnému vstupu Pařížské dohody v platnost, a vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily včasnou a rychlou ratifikaci s cílem nezdržovat vstup této dohody v platnost; vyzývá proto Komisi, aby pravidelně podávala Parlamentu a příslušným výborům zprávu o stupni, jehož bylo v procesu ratifikace dosaženo, a zejména o důvodech případných přetrvávajících překážek; vítá, že řada členských států své vnitrostátní postupy ratifikace již zahájila a že několik členských států tyto postupy již dokončilo;

12.

vyjadřuje však politování nad tím, že ani souhrn všech zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků nepřibližuje svět k dosažení cíle 2 oC; poukazuje na nezbytnost stanovení dalších cílů a vyzývá ke spojenému úsilí EU a dalších velkých znečišťovatelů o  uvedení svých zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků v soulad se závazky přijatými v rámci Pařížské dohody; zdůrazňuje naléhavost a klíčový význam toho, aby všechny strany, včetně EU, každých pět let zvýšily své závazky ke snížení emisí ve svých vnitrostátně stanovených příspěvcích v souladu s ambiciózním mechanismem pařížské dohody; domnívá se, že vnitrostátně stanovené příspěvky jsou spolu s cíli udržitelného rozvoje klíčovými nástroji plánování vnitrostátního rozvoje;

13.

zdůrazňuje, že je důležité, aby EU dávala najevo své odhodlání dodržet Pařížskou dohodu, a to mj. tím, že přezkoumá své střednědobé a dlouhodobé cíle a politické nástroje, a aby tento proces začal co nejdříve, a umožnil tak komplexní diskusi, v níž by klíčovou úlohu hrál Parlament ve spolupráci se státními, regionálními a místními orgány, občanskou společností a podnikovou sférou; vyzývá Komisi, aby připravila pro EU strategii nulových emisí v polovině století, která nabídne nákladově účinnou cestu k dosažení cíle nulových emisí přijatého v rámci Pařížské dohody;

COP 22 v Marrákeši

14.

domnívá se, že by měla pokročit jednání týkající se dosažení pokroku v otázce klíčových prvků Pařížské dohody, včetně posíleného rámce pro transparentnost, detailů globálního přezkumu, dalších pokynů týkajících se zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků, pochopení diferenciace, ztráty a škody, podpory financování a možností v otázce klimatu, včetně inkluzivní víceúrovňové správy, stejně jako mechanismů usnadňujících provádění a podporujících dodržování této dohody; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby dodržely závazky dohodnuté v rámci Pařížské dohody, zejména pokud jde o příspěvek EU ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně, o její podporu, pokud jde o finanční prostředky, transfer technologií a budování kapacit, bez ohledu na jakékoli změny ve statusu členských států EU;

15.

zdůrazňuje, že čas je důležitým faktorem společného úsilí o boj se změnou klimatu a dodržení Pařížské dohody; zdůrazňuje, že EU má kapacitu i odpovědnost jít příkladem a okamžitě začít pracovat na sladění svých klimatických a energetických cílů s dohodnutým mezinárodním cílem omezit vzrůst světové průměrné teploty na hodnotu pod 2 oC a pokračovat v úsilí o omezení vzrůstu této teploty na 1,5 oC;

16.

vybízí EU a členské státy, aby se nadále aktivně zapojovaly do tzv. vysoce ambiciózní koalice a aby se zavázaly urychlit pokrok jednání a podpořit marocké předsednictví v jeho zaměření se na příspěvek obnovitelných energií a na opatření na přizpůsobení se změně klimatu v globálním boji proti této změně;

17.

zdůrazňuje, že je třeba začít rozpravu o utváření facilitativního dialogu pro rok 2018, jež bude klíčovou příležitostí pro překlenutí mezery v ambicióznosti zmírňování změny klimatu vzhledem k současným zamýšleným vnitrostátně stanoveným příspěvkům; je přesvědčen, že EU by měla hrát aktivní úlohu v tomto prvním facilitativním dialogu s cílem zhodnotit kolektivní úsilí a pokrok v provádění závazků; vyzývá |Komisi a členské státy, aby v dostatečném časovém předstihu před konáním facilitativního dialogu předložily další snížení skleníkových plynů nad rámec současných závazků podle Pařížské dohody, jež by odpovídajícím způsobem přispěly k odstranění rozdílů v přístupu ke zmírňování změny klimatu v souladu s kapacitami EU;

18.

připomíná, že posílení opatření na zmírňování změny klimatu v období před rokem 2020 je absolutně nezbytné pro dosažení dlouhodobých cílů Pařížské dohody a je klíčovým prvkem pro dosažení úspěchu konference COP 22 v Marrákeši;

Cíle do roku 2020 a Kjótský protokol

19.

konstatuje, že EU je nyní na dobré cestě k překonání svých cílů stanovených na období do roku 2020 v oblasti snižování emisí skleníkových plynů a k dosažení svých cílů do roku 2020 v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie a že byla učiněna výrazná zlepšení, pokud jde o intenzitu využívání energie, díky účinnějším budovám, výrobkům, průmyslovým postupům a vozidlům, zatímco evropské hospodářství zaznamenalo skutečný nárůst o 45 % od roku 1990; zdůrazňuje však, že je třeba být ambicióznější a přijmout další opatření, aby byly zachovány dostatečné pobídky pro požadované snížení emisí skleníkových plynů s cílem dosáhnout emisních a energetických cílů EU do roku 2050; zdůrazňuje, že ve snižování emisí skleníkových plynů nebylo dosaženo dostatečného pokroku v odvětví dopravy a zemědělství, pokud jde o cíle do roku 2020, a že je třeba zvýšit úsilí, pokud jde o příspěvek těchto odvětví ke snížení emisí do roku 2030;

20.

zdůrazňuje, že cíle „20/20/20“ pro emise skleníkových plynů, obnovitelné zdroje energie a úspory energie hrály klíčovou úlohu v tomto procesu a vedly k zachování pracovních míst více než 4,2 milionu osob zaměstnaných v různých ekologických odvětvích a k nepřetržitému růstu během hospodářské krize;

21.

upřesňuje, že ačkoli druhé kontrolní období Kjótského protokolu bude ve svém rozsahu omezeno, mělo by být považováno za velmi důležitý mezikrok, a proto vyzývá smluvní strany, včetně EU a členských států, aby druhé kontrolní období urychleně ratifikovaly; poukazuje na skutečnost, že Parlament svou část povinností splnil vyjádřením souhlasu a vítá, že některé členské státy již ukončily své vnitřní postupy;

Komplexní úsilí všech odvětví

22.

vítá rozvoj systémů pro obchodování s emisemi na celosvětové úrovni, včetně 17 systémů pro obchodování s emisemi, které fungují napříč čtyřmi kontinenty, představují 40 % celosvětového HDP a přispívají ke snížení celosvětových emisí nákladově efektivním způsobem; vybízí Komisi, aby podpořila vazby mezi systémem EU pro obchodování s emisemi a jinými systémy pro obchodování s emisemi s cílem vytvořit mechanismy mezinárodního trhu s uhlíkem, který by zvýšil ambice v oblasti boje proti změně klimatu a současně přispěl ke snížení nebezpečí úniku uhlíku vytvořením rovnocenných podmínek pro všechny; požaduje, aby bylo vynaloženo intenzivní úsilí o zachování jakéhokoli členského státu, jehož status se změnil, v systému pro obchodování s emisemi EU; vyzývá Komisi, aby přijala záruky, které zajistí, že propojení se systémem ETS EU bude trvale přispívat ke zmírňování změny klimatu a neohrozí domácí cíle EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů;

23.

zdůrazňuje, že podle zjištění Mezivládního panelu pro změnu klimatu mají půdní emise (využívání půdy pro účely zemědělství, chovatelství, lesnictví a další) významný potenciál nákladové účinnosti pro zmírňování dopadu změny klimatu a posilování odolnosti vůči ní, a že je tedy zapotřebí posílit opatření EU a prohloubit mezinárodní spolupráci, aby se mohl lépe odhadnout a optimalizovat potenciál půdních emisí zachycovat uhlík a aby se zajistilo bezpečné a trvalé pohlcování CO2; poukazuje v této souvislosti na mimořádné možnosti spojené s agrolesnictvím; poukazuje na důležitou dohodu o nepřímé změně ve využívání půdy, které se dosáhlo na začátku parlamentního období, a doufá, že příspěvek Parlamentu k jednáním při této příležitosti může být základem náročného řešení, které má být přijato při nadcházející revizi příslušných pravidel;

24.

poznamenává, že 20 % celosvětových emisí skleníkových plynů vzniká v důsledku úbytku a znehodnocování lesů, a zdůrazňuje úlohu lesů a aktivního udržitelného lesního hospodářství pro zmírňování změny klimatu a potřebu posílit schopnost lesů přizpůsobit se změně klimatu a jejich odolnost vůči této změně; zdůrazňuje potřebu úsilí o zmírňování změny klimatu zaměřeného na oblast tropických lesů (REDD +); zdůrazňuje, že bez tohoto úsilí se pravděpodobně nepodaří dosáhnout cíle, kterým je omezit oteplování Země na méně než 2 oC; dále vyzývá EU, aby zvýšila mezinárodní financování v souvislosti s odlesňováním v rozvojových zemích;

25.

poukazuje na to, že je důležité, aby otázka lidských práv zůstala v centru opatření přijímaných v důsledku změny klimatu, a trvá na tom, že je nutné, aby Komise a členské státy zajistily, aby byla v rámci jednání o opatřeních na přizpůsobení se změně klimatu uznána nutnost dodržovat, chránit a prosazovat lidská práva, mezi něž patří mimo jiné rovnost mezi muži a ženami, plné a rovné zapojení žen do společnosti a aktivní podpora spravedlivého přechodu pracovní síly, který by vytvořil důstojnou práci a kvalitní pracovní místa pro všechny;

26.

vyzývá k tomu, aby byla problematika využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví začleněna do klimatického a energetického rámce na rok 2030, s přihlédnutím k tomu, že emise pocházející z tohoto odvětví je nutné počítat samostatně, aby nedošlo k tomu, že by možnost ukládání CO2 v rámci tohoto odvětví vedla k omezení snah o zmírnění změny klimatu v rámci jiných odvětví;

27.

připomíná, že doprava je odvětvím produkujícím druhé největší množství emisí skleníkových plynů; vyjadřuje politování nad tím, že se v Pařížské dohodě neuvádí mezinárodní letecká a lodní doprava; trvá na tom, že je nutné zavést celou řadu opatření, jejichž cílem by bylo snížit emise v tomto odvětví; opakuje, že je zapotřebí, aby v souladu s potřebami a naléhavostí situace vedla činnost stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu k účinné regulaci a omezení emisí pocházejících z mezinárodní letecké a lodní dopravy; vyzývá všechny smluvní strany dohody, aby prostřednictvím Mezinárodní organizace pro civilní letectví a Mezinárodní námořní organizace (IMO) vytvořily celosvětový rámec politik, které by umožňovaly účinnou reakci, a aby přijaly opatření ke stanovení odpovídajících cílů do konce roku 2016 pro dosažení nezbytného snížení s ohledem na cíl, jímž je mnohem nižší oteplení než 2 oC;

28.

připomíná, že emise skleníkových plynů z letecké dopravy byly zahrnuty do systému obchodování s emisemi EU dne 1. ledna 2012, podle něhož všem provozovatelům letadel v rámci systému obchodování s emisemi vznikla povinnost získat povolenky na emise uhlíku; bere na vědomí, že byla v letech 2013 a 2014 přijata dvě rozhodnutí o „pozastavení času“, jimiž se dočasně omezí oblast působnosti systému obchodování s emisemi EU tak, aby byly vyloučeny mezinárodní lety s cílem umožnit Mezinárodní organizaci pro civilní letectví získat čas na vypracování celosvětového tržního opatření pro snížení emisí z mezinárodní letecké dopravy, a že tato výjimka přestane platit od roku 2017;

29.

požaduje, aby bylo na právě probíhajícím 39. zasedání Shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví vytvořeno spravedlivé a účinné celosvětové tržní opatření, jež bude na mezinárodní úrovni zavedeno od roku 2020; vyjadřuje své hluboké zklamání nad stávajícím návrhem projednávaným v Mezinárodní organizaci pro civilní letectví, a připomíná, že jakákoli změnu stávajících právních předpisů týkajících se začlenění letectví do systému EU pro obchodování s emisemi lze zvažovat pouze tehdy, bude-li dané celosvětové tržní opatření ambiciózní, a že v každém případě vnitroevropské lety budou i nadále zahrnuty do systému EU pro obchodování s emisemi;

30.

poukazuje na varování Evropské rady pro systémová rizika, že pokud si včas neuvědomíme, nakolik je omezování emisí důležité, mohlo by to vést k náhlému zavedení kvantitativních omezení týkajících se využívání energetických zdrojů s vysokými emisemi CO2 a že náklady na tento přechod by byly odpovídajícím způsobem vyšší, což by mohlo mít vliv na hospodářskou činnost a finanční ústavy; vyzývá Evropskou komisi, aby pokračovala v hodnocení potenciálních systémových rizik spojených s náhlým přechodem na energetické zdroje s nízkými emisemi a aby v případě potřeby navrhla požadavky týkající se transparentnosti finančních trhů a opatření k co největšímu omezení systémových rizik;

31.

poukazuje na hlavní úlohu, kterou bude hrát oběhové hospodářství při přechodu na nízkouhlíkovou společnost; konstatuje, že opatřením, která by se zaměřovala pouze na snižování emisí, aniž by se přihlíželo k podílu zavádění obnovitelných zdrojů energie a účinnému využívání zdrojů, se nepodaří dosáhnout svého cíle; domnívá se, že vzhledem k vlivu emisí skleníkových plynů využívání surovin a nakládání s odpadem se bude muset konference OSN o změně klimatu (COP22) řádně zabývat přechodem na model celosvětového oběhového hospodářství;

32.

zdůrazňuje důležitost holistického, systematického přístupu k návrhu a provádění politik na snižování emisí skleníkových plynů a poukazuje zejména na to, že je třeba oddělit hospodářský růst a lidský blahobyt od spotřebování zdrojů, protože účinné využívání zdrojů snižuje emise skleníkových plynů i další tlaky na životní prostředí a současně napomáhá udržitelnému růstu, zatímco politika zaměřená pouze na snižování emisí skleníkových plynů současně nezaručuje účinné využívání zdrojů; zdůrazňuje skutečnost, že účinné využívání zdrojů umožnuje hospodářský zisk a přínos pro životní prostředí; zdůrazňuje, že oběhové hospodářství a řádná správa přírodních zdrojů může přinést kýžený pákový efekt pro otázku klimatu; například je názoru, že těžba, zpracování, doprava, přepracování a využívání přírodních zdrojů a likvidace odpadů z nich přímo odpovídá za značnou část spotřeby energie; zastává názor, že zvýšení produktivity ve využití zdrojů prostřednictvím zvýšení účinnosti a snížení plýtvání se zdroji prostřednictvím jejich opětovného využití, přepracování a recyklace rovněž pomáhá přispět k významnému snížení spotřeby zdrojů a současně ke snížení emisí skleníkových plynů; poukazuje v této souvislosti na činnost Mezinárodního panelu pro zdroje;

Snížení emisí látek jiných než CO2

33.

vítá prohlášení vedoucích představitelů přijaté na summitu skupiny G-7 v japonském Ise-Šima, který se konal ve dnech 26. a 27. května 2016, v němž se zdůrazňuje význam snižování emisí znečišťujících látek s krátkou životností ovlivňujících klima, včetně černého uhlíku, fluorovaných uhlovodíků a metanu s cílem pomoci zpomalit míru krátkodobého oteplování;

34.

vyzývá k přijetí ambiciózního postupného globálního omezování výskytu částečně fluorovaných uhlovodíků podle Montrealského protokolu v roce 2016; připomíná, že EU přijala ambiciózní právní předpisy na postupné snižování výroby částečně fluorovaných uhlovodíků do roku 2030 o 79 %, neboť jejich náhražky šetrné ke klimatu jsou široce dostupné a jejich potenciál je třeba plně využít; konstatuje, že postupné ukončování využívání částečně fluorovaných uhlovodíků představuje snadno dosažitelný cíl v oblasti opatření na zmírňování důsledků změny klimatu v rámci EU i mimo ni;

Průmysl a konkurenceschopnost

35.

zdůrazňuje skutečnost, že boj proti změně klimatu je prioritou a mělo by se v něm pokračovat po celém světě při současném zajištění energetické bezpečnosti a rozvoji udržitelného hospodářského růstu a tvorby pracovních míst;

36.

zdůrazňuje, investice související s otázkou klimatu vyžadují stabilní a předvídatelný právní rámec a jasné politické signály;

37.

vítá, že Čína a další hlavní konkurenti energeticky intenzivních odvětví EU zavádějí obchodování s uhlíkem nebo další mechanismy oceňování; domnívá se, že dokud nebude dosaženo rovných podmínek, měla by EU zachovat odpovídající a přiměřená opatření k zajištění konkurenceschopnosti svého průmyslu a bránit se v případě potřeby úniku uhlíku a zohledňovat přitom, že energetická, průmyslová a klimatická politika jdou ruku v ruce;

38.

zdůrazňuje, že je nutné lépe využívat stávajících programů/nástrojů, jako je Horizont 2020, které jsou otevřeny účasti třetích zemí, a to zejména v oblastech energetiky, změny klimatu a udržitelného rozvoje a zdůrazňuje význam začlenění hlediska udržitelnosti do příslušných programů;

Energetická politika

39.

vyzývá EU, aby přiměla mezinárodní společenství, aby bezodkladně přijalo konkrétní opatření včetně časového harmonogramu na postupné odstraňování dotací škodlivých pro životní prostředí nebo ekonomicky škodlivých dotací včetně dotací na fosilní paliva;

40.

zdůrazňuje, že pokud si Evropská unie stanoví náročnější cíl energetické účinnosti, podaří se jí nejen splnit její náročný cíl v oblasti ochrany klimatu, ale současně také snížit riziko úniku uhlíku;

41.

zdůrazňuje význam energetické účinnosti a obnovitelné energie pro snižování emisí i pro ekonomické úspory, energetickou bezpečnost a předcházení energetické chudobě a pro zmírňování této chudoby, pro ochranu a pomoc pro zranitelné a chudé domácnosti; vyzývá k celosvětové podpoře opatření na prosazování energetické účinnosti a na rozvoj obnovitelných zdrojů (například stimulací samovýroby a spotřeby z obnovitelných zdrojů energie) a připomíná, že energetická účinnost a obnovitelné zdroje jsou dva z hlavních cílů energetické unie EU;

Výzkum, inovace a digitální technologie

42.

zdůrazňuje, že výzkum a inovace v oblasti změny klimatu a politik přizpůsobení a účinného využívání zdrojů a nízkoemisních technologií je klíčem k boji proti změně klimatu nákladově efektivním způsobem, snižuje závislost na fosilních palivech, a by měly podporovat využívání druhotných surovin; vyzývá proto k posílení globálních závazků a zaměření investic v této oblasti;

43.

připomíná, že výzkum, inovace a konkurenceschopnost je jedním z pěti pilířů strategie EU pro energetickou unii; konstatuje, že EU je odhodlána i nadále zůstat globálním lídrem v těchto oblastech a zároveň rozvíjet úzkou vědeckou spolupráci s mezinárodními partnery; zdůrazňuje význam budování a udržování rozsáhlých inovačních kapacit, a to jak v rozvinutých, tak v rychle se rozvíjejících zemích pro zavádění čistých a udržitelných energetických technologií;

44.

připomíná, že digitální technologie mohou při transformaci energetického systému sehrávat úlohu katalyzátoru; zdůrazňuje, že je důležité vyvíjet technologie pro uchovávání energie, které přispějí k dekarbonizaci energie a odvětví vytápění a chlazení domácností;

45.

zdůrazňuje, že je důležité zvýšit počet kvalifikovaných pracovníků působících v tomto odvětví a podporovat znalosti a osvědčené postupy pro účely podpory vytváření kvalitních pracovních míst, a zároveň podporovat případnou transformaci pracovní síly;

46.

požaduje lepší využívání technologií, jako např. vesmírných družic, pro přesný sběr údajů o emisích, teplotě a změně klimatu; zdůrazňuje zejména přínos programu Copernicus; vyzývá také k transparentní spolupráci a sdílení informací mezi státy a zpřístupnění údajů vědecké obci;

Úloha nestátních subjektů

47.

zdůrazňuje, že opatření na dekarbonizaci a zvýšení odolnosti vůči změně klimatu přijímá stále širší škála nestátních subjektů; podtrhuje proto význam strukturovaného a konstruktivního dialogu mezi vládami, podniky, včetně malých a středních podniků, městy, regiony, mezinárodními organizacemi, občanskou společností a akademickými institucemi s cílem mobilizovat výraznou celosvětovou aktivitu směřující k nízkouhlíkovým a odolným společnostem; vítá vytvoření akčního programu v oblasti klimatu, který navazuje na akční program Lima-Paříž zahrnující sedmdesát mnohostranných iniciativ v různých odvětvích.

48.

zdůrazňuje, že do rámce UNFCCC by měla být plně integrována zóna nestátních subjektů pro opatření v oblasti klimatu (NAZCA); konstatuje, že k akčnímu programu Lima-Paříž nejvíce přispívají místní a regionální orgány a že NAZCA již prokázala své odhodlání přispět k provádění Pařížské dohody, pokud jde o zmirňování změny klimatu i o přizpůsobování se této změně, zajišťování horizontální koordinace a prosazovaní politiky v oblasti změny klimatu ve všech oborech činnosti, zvyšování schopností místních komunit a občanů, prosazování procesu společenských změn a inovací zejména prostřednictvím iniciativ jako globální pakt starostů a primátorů a iniciativ v rámci memoranda o porozumění týkajícího se udržení změny klimatu pod 2 C (Under 2 MOU);

49.

vyzývá EU a její členské státy, aby spolupracovaly se všemi subjekty občanské společnosti (instituce, soukromý sektor, nevládní organizace a místní společenství) na rozvoji iniciativ týkajících se snižování emisí v klíčových odvětvích (energetika, technologie, města, doprava) a také iniciativ na přizpůsobení se a na zvýšení odolnosti, a tím reagovaly na otázky přizpůsobení, zejména v souvislosti s přístupem k vodě, potravinovým zabezpečením a prevencí rizik; vyzývá všechny vlády a subjekty občanské společnosti, aby tento akční program opatření podpořily a posílily;

50.

považuje za důležité zajistit, aby byl legitimní lobbing vedený během jednání o budoucí COP22 charakterizován co nejvyšší transparentností a aby všechny oficiálně uznané zúčastněné strany měly rovný přístup ke všem nezbytným informacím;

51.

připomíná smluvním stranám i OSN, že činnost jednotlivců je stejně důležitá jako činnosti vlád a institucí; vyzývá tedy k větší snaze o vedení kampaní či vyvíjení činnosti za účelem zvýšení povědomí veřejnosti a informování veřejnosti o malých i velkých gestech, která mohou přispět k boji proti změně klimatu ve vyspělých i rozvojových zemích;

Odolnost vůči změně klimatu prostřednictvím přizpůsobení

52.

zdůrazňuje, že opatření pro přizpůsobování se změně klimatu jsou zcela nezbytná pro všechny země, aby mohly minimalizovat negativní dopady a plně využít příležitostí k růstu odolnému vůči změně klimatu a udržitelnému rozvoji; vyzývá proto, aby byly stanoveny dlouhodobé cíle přizpůsobení se; připomíná, že rozvojové země, zejména nejméně rozvinuté země a malé ostrovní rozvojové státy, přispěly ke změně klimatu nejméně, ale jsou nejzranitelnější vůči nepříznivým dopadům změny klimatu a mají nejnižší schopnost se jim přizpůsobit;

53.

vyzývá Komisi, aby přehodnotila strategii EU týkající se přizpůsobování se změně klimatu, která byla přijata v roce 2013; vybízí Komisi, aby v případě, že bude činnost členských států považovat za nedostatečnou, navrhla právně závazný nástroj;

54.

zdůrazňuje, že nečinnost bude mít vážné negativní a často nevratné důsledky, a připomíná, že změna klimatu se týká všech regionů světa různým, avšak velmi ničivým způsobem, což vede k migračním vlnám a ztrátám na životech, jakož i k hospodářským, ekologickým a sociálním ztrátám; zdůrazňuje, že máme-li dosáhnout našich klimatických cílů a usnadnit růst, je velmi důležité začít z politického i finančního hlediska společně na celém světě prosazovat inovace v oblasti čisté energie a obnovitelných energetických zdrojů;

55.

vyzývá k vážnému uznání problematiky klimatických uprchlíků a jejího rozsahu v důsledku klimatických katastrof způsobených globálním oteplováním; se znepokojením konstatuje, že mezi roky 2008 a 2013 muselo 166 milionů lidí opustit své domovy kvůli povodním, větrným bouřím, zemětřesením a jiným katastrofám; upozorňuje zejména na to, že vývoj v některých částech Afriky a Blízkého východu související s klimatem by mohl přispět k politické nestabilitě, ekonomickému strádání a vystupňování uprchlické krize ve Středomoří;

56.

vítá snahu projevovanou v rámci varšavského mezinárodního mechanismu pro řešení ztrát a škod, jenž má být přepracován na COP22; žádá tento mechanismus, aby nadále pracoval na shromažďování poznatků o tom, jak změna klimatu ovlivňuje migrační cesty a způsobuje, že lidé opouští své domovy, a jaký má vůbec dopad na pohyb obyvatelstva, a dále jej žádá, aby přispíval k praktickému uplatňování těchto poznatků a zkušeností;

57.

vyzývá EU a všechny další země, aby se zabývaly otázkou lidských práv a sociálním dopadem změny klimatu, aby zajistily ochranu a prosazování lidských práv a solidarity a poskytovaly podporu chudším zemím, jejichž možnosti se dopadem změny klimatu vyčerpávají;

Podpora rozvojových zemí

58.

zdůrazňuje, že významnou úlohu při dosahování cílů pařížské dohody hrají také rozvojové země, kterým se musí dostat pomoci při plnění jejich klimatických plánů, přičemž je nutné plně využívat synergických účinků s relativními cíli udržitelného rozvoje implementovaných klimatických opatření, akčního plánu z Addis Abeby a Agendy 2030;

59.

zdůrazňuje, že je nutné na základě většího využívání obnovitelných zdrojů energie podporovat všeobecný přístup k udržitelné energii v rozvojových zemích, zejména v Africe; poukazuje na to, že Afrika má obrovské zdroje nerostných surovin, které mohou jí zajistit energetickou bezpečnost; upozorňuje na to, že podaří-li se nakonec úspěšně zajistit propojení elektrických sítí, mohla by část evropské energie pocházet z Afriky;

60.

zdůrazňuje, že EU má zkušenosti, kapacitu a globální dosah, aby mohla mít vůdčí postavení při vytváření inteligentnější, ekologičtější a odolnější infrastruktury potřebné k dosažení celosvětového přechodu, který byl podnícen Paříží; vyzývá EU, aby podporovala úsilí rozvojových zemí při přechodu na nízkouhlíkové společnosti, které jsou inkluzivnější, sociálně a environmentálně udržitelné, prosperující a bezpečnější;

Financování opatření v oblasti klimatu

61.

konstatuje, že je třeba vyvinout další úsilí s cílem zajistit mobilizaci prostředků na financování opatření v oblasti klimatu, aby se do roku 2020 splnil cíl, jímž je částka 100 miliard USD; vítá jeho pokračování v období do roku 2025; naléhavě vyzývá EU a všechny strany, které tak mohou učinit, aby vzhledem k rozsahu a naléhavosti problému splnily své povinnosti poskytovat finanční prostředky na opatření v oblasti klimatu, na jejichž základě by se podpořila opatření zaměřená na snižování emisí skleníkových plynů a přizpůsobení se vlivům změny klimatu; je si vědom toho, že k omezení nebezpečného dopadu změny klimatu budou zapotřebí podstatně vyšší nízkouhlíkové investice odolné vůči změně klimatu a větší úsilí zaměřené na postupné ukončení dotací na fosilní paliva; poukazuje na význam poskytování pobídek zaměřených na vytváření většího toku financí, a to na základě zpoplatnění uhlíku a partnerství veřejného a soukromého sektoru;

62.

vyzývá k přijetí konkrétních závazků EU a mezinárodních závazků, které by pomohly získat další finanční prostředky k financování opatření v oblasti klimatu, mj. k zavedení daně z finančních transakcí, k vyčlenění části emisních povolenek v rámci systému EU ETS v období 2021–2030 a k vyčlenění příjmů získaných na základě unijních a mezinárodních opatření týkající se emisí z letecké a lodní dopravy na financování mezinárodních opatření ve prospěch klimatu a na Zelený klimatický fond, který je určen mj. na projekty na podporu technických inovací;

63.

vítá závazek přijatý v Pařížské dohodě zajistit konzistenci všech finančních toků s nižšími emisemi skleníkových plynů a s rozvojem odolnosti vůči změně klimatu; domnívá se, že to vyžaduje, aby EU urychleně odklonila finanční toky od fosilních paliv a vysoce uhlíkově náročné infrastruktury;

64.

se zájmem očekává facilitační dialog s cílem identifikovat příležitosti na navýšení finančních zdrojů a podpory s cílem posílit zmírňování změny klimatu ze strany všech smluvních stran; uznává odpovědnost všech stran, dárců a příjemců, aby spolupracovali s cílem zvýšit podporu a zlepšit její dostupnost a účinnost;

65.

vyzývá Komisi, aby provedla zevrubné hodnocení možných dopadů Pařížské dohody na rozpočet EU a aby vypracovala účelový automatický finanční mechanismus EU, na základě něhož by bylo možné poskytnout další přiměřenou podporu, tak aby EU byla schopna přispět svým spravedlivým dílem k dosažení mezinárodních cíle, kterým je získat prostředky ve výši 100 mld. USD na financování opatření v oblasti klimatu;

66.

vyzývá k rozsáhlému zpoplatnění uhlíku, což představuje celosvětově použitelný nástroj řízení emisí, a vyčlenění příjmů z obchodování s emisemi a příjmů ze zpoplatnění uhlíku v palivech v mezinárodní dopravě na investice v oblasti klimatu; vyzývá dále k částečnému využívání zemědělských dotací na zajištění investic do výroby a používání energie z obnovitelných zdrojů zemědělskými podniky; zdůrazňuje význam mobilizace kapitálu soukromého sektoru a odblokování požadovaných investic do nízkouhlíkových technologií; vyzývá k přijetí ambiciózního závazku vlád, veřejných a soukromých finančních institucí, včetně bank, penzijních fondů a pojišťoven ve prospěch uvedení úvěrových a investičních postupů do souladu s cílem 2 oC a odvrácení investic od fosilních paliv, včetně postupného ukončování exportních úvěrů na investice do fosilních paliv; vyzývá k přijetí veřejných záruk pro ekologické investice, k zavedení ochranných značek a daňových výhod pro fondy pro ekologické investice a k vydávání ekologických dluhopisů;

67.

upozorňuje na to, že je důležité sdílet osvědčené postupy týkající se začleňování problematiky udržitelnosti do finančního sektoru na mezinárodní a evropské úrovni, a požaduje, aby byla věnována náležitá pozornost označování finančních produktů, k čemuž je třeba vypracovat hodnocení a zprávu o jejich expozici rizikům souvisejícím se změnou klimatu a o jejich příspěvku k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství, takže investorům bude možné stručnou formou poskytovat spolehlivé informace o nefinančních otázkách;

Diplomacie v oblasti klimatu

68.

vítá pokračující zaměření EU v oblasti klimatu, která je nezbytná pro větší zviditelnění opatření v oblasti klimatu v partnerských zemích a v očích světové veřejnosti; zdůrazňuje skutečnost, že EU, její členské státy a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) mají nesmírnou kapacitu zahraniční politiky a že musí prokázat svou vůdčí roli na fórech zaměřených na změnu klimatu; zdůrazňuje, že ambiciózní a naléhavá opatření v oblasti klimatu a provádění závazků COP 21 musejí zůstat jednou z priorit EU v rámci dvoustranných a biregionálních dialogů na vysoké úrovni mezi EU a partnerskými zeměmi, v G7, G20, OSN a na dalších mezinárodních fórech.

69.

vyzývá EU, aby znásobila své úsilí, pokud jde o diplomacii v oblasti klimatu, která by zajistila, že vznikne solidní struktura Pařížské dohody;

Evropský parlament

70.

se zavazuje co nejdříve ratifikovat Pařížskou dohodu, aby využil svou mezinárodní úlohu a členství v mezinárodních parlamentních sítích k důsledné snaze o pokrok směrem k urychlené ratifikaci a provádění Pařížské dohody;

71.

je přesvědčen, že Evropský parlament musí být rovněž začleněn do delegace EU, protože bude třeba, aby s mezinárodní dohodou vyjádřil souhlas; očekává proto, že mu bude umožněno účastnit se koordinačních schůzek EU v Marrákeši a bude mu zaručen přístup ke všem přípravným dokumentům od okamžiku zahájení jednání;

o

o o

72.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu UNFCCC s žádostí, aby bylo rozesláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0359.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/57


P8_TA(2016)0384

Uplatňování nařízení o materiálech určených pro styk s potravinami

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o uplatňování nařízení o materiálech určených pro styk s potravinami nařízení (ES) č. 1935/2004 (2015/2259(INI))

(2018/C 215/11)

Evropský parlament,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS (1);

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 2023/2006 ze dne 22. prosince 2006 o správné výrobní praxi pro materiály a předměty určené pro styk s potravinami (2),

s ohledem na nařízení Komise (EU) č. 10/2011 ze dne 14. ledna 2011 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami (3),

s ohledem na evropské posouzení uplatňování, které pod názvem „Materiály určené pro styk s potravinami – nařízení (ES) č. 1935/2004“ v květnu 2016 zveřejnila výzkumná služba Evropského parlamentu (4),

s ohledem na dokumenty ze semináře věnovaného tématu „Materiály určené pro styk s potravinami – Jak v budoucnosti zajistit bezpečnost potravin a technologické inovace?“, který se konal v Evropském parlamentu dne 26. ledna 2016 (5),

s ohledem na studii Komise o současném stavu, pokud jde o toxicitu směsí (6),

s ohledem na sdělení Komise Radě o kombinovaných účincích chemických látek – směsích chemických látek (COM(2012)0252,

s ohledem na závěry Rady ve složení pro životní prostředí ze dne 22. prosince 2009 o kombinovaných účincích chemických látek (7),

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“ (8), v němž se mimo jiné uznává, že je třeba, aby se EU zabývala kombinovanými účinky chemických látek a bezpečnostními otázkami v souvislosti s endokrinními disruptory ve všech příslušných právních předpisech Unie,

s ohledem na hodnotící zprávu nazvanou „Situace v oblasti vědeckého zkoumání chemických látek narušujících endokrinní činnost v roce 2012“ vypracovanou pro Program OSN pro životní prostředí (UNEP) a Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) (9),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES („nařízení REACH“) (10),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0237/2016),

A.

vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1935/2004 („rámcové nařízení“) stanoví obecné bezpečnostní požadavky pro všechny materiály určené pro styk s potravinami s cílem zajistit, aby se zabránilo přechodu látek do potravin v množství, které by mohlo ohrozit lidské zdraví nebo způsobit nepřijatelnou změnu ve složení potravin nebo zhoršení jejich organoleptických vlastností;

B.

vzhledem k tomu, že příloha I rámcového nařízení uvádí 17 materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami, na něž se mohou vztahovat zvláštní opatření;

C.

vzhledem k tomu, že z výše zmíněných 17 materiálů a předmětů se zvláštní opatření EU týkají pouze 4 materiálů a předmětů: plastů (včetně recyklovaných plastů), keramiky, regenerované celulózy a aktivních a inteligentních materiálů;

D.

vzhledem k tomu, že je naléhavě nutné zrevidovat některá konkrétní opatření EU, zejména směrnici Rady 84/500/EHS o keramických předmětech;

E.

vzhledem k tomu, že pokud jde o ostatních 13 materiálů uvedených v příloze I, mají členské státy možnost přijmout vlastní vnitrostátní ustanovení;

F.

vzhledem k tomu, že řada členských států již zavedla různá opatření pro zbývající jednotlivé materiály určené pro styk s potravinami nebo na těchto opatřeních pracuje; vzhledem k tomu, že pokud jde o tato vnitrostátní opatření, zásada vzájemného uznávání nefunguje a účinné fungování vnitřního trhu ani vysokou úroveň ochrany zdraví, jak je stanoví rámcové nařízení a Smlouvy, nelze tedy zajistit;

G.

vzhledem k tomu, že materiály, na něž se nevztahují zvláštní regulační opatření EU, mohou ohrožovat veřejné zdraví a vést ke ztrátě důvěry spotřebitelů, k právní nejistotě a vyšším nákladům provozovatelů podniků, které jsou často v pozdějších fázích dodavatelského řetězce převáděny na spotřebitele, což oslabuje konkurenceschopnost a inovační schopnosti; vzhledem k tomu, že podle evropského posouzení uplatňování, které v květnu 2016 provedla výzkumná služba Evropského parlamentu (EPRS) se všechny zúčastněné strany obecně shodují na tom, že nedostatek jednotných opatření škodí veřejnému zdraví, ochraně životního prostředí a hladkému fungování vnitřního trhu;

H.

vzhledem k tomu, že zásada „zlepšování právní úpravy“ by neměla zdržet uplatnění jakéhokoli opatření, jehož cílem je odvrátit nebo omezit potenciálně závažné nebo nevratné dopady na lidské zdraví a/nebo životní prostředí, jak vyžaduje zásada předběžné opatrnosti zakotvená ve smlouvách EU;

I.

vzhledem k tomu, že zejména endokrinní disruptory a genotoxické látky v materiálech určených pro styk s potravinami jsou problematické z hlediska veřejného zdraví i životního prostředí; vzhledem k tomu, že v současné době nelze vlastnosti vyvolávající narušení endokrinní činnosti ani genotoxické vlastnosti spolehlivě předvídat z chemického složení, a proto by se mělo podporovat biologické testování vzorků coby opatření předběžného varování s cílem zajistit bezpečnost chemicky komplexních materiálů určených pro styk s potravinami; vzhledem k tomu, že by měl být podporován vývoj metod analytického i toxikologického testování, aby se zajistilo spolehlivé a nákladově efektivní posuzování rizik materiálů určených pro styk s potravinami, které bude ku prospěchu spotřebitelů, životního prostředí a výrobců;

J.

vzhledem k tomu, že riziko pro veřejné zdraví představují rovněž škodlivé mikroorganismy (patogenní nebo způsobující znehodnocení), které mohou být přítomny jako kontaminanty materiálů určených pro styk s potravinami, a biocidy, které mohou být následně použity ke snížení množství těchto mikroorganismů;

K.

vzhledem k tomu, že některé potraviny jsou v dlouhodobém kontaktu se širokou škálou obalových materiálů;

L.

vzhledem k tomu, že účinnější koordinace všech ustanovení, která mají dopad na používání materiálů určených pro styk s potravinami, by mohla pomoci zlepšit ochranu zdraví spotřebitelů a snížit dopad těchto materiálů, zejména obalových materiálů, na životní prostředí;

M.

vzhledem k tomu, že účinnější koordinace všech ustanovení, která mají dopad na materiály určené pro styk s potravinami, včetně nařízení REACH, by zvýšila účinnost oběhového hospodářství;

N.

vzhledem k tomu, že zvláštní opatření by měla vycházet z vědeckých důkazů; vzhledem k tomu, že z vědeckého hlediska existují ještě některé neznámé, a je tedy zapotřebí hlubší výzkum;

O.

vzhledem k tomu, že podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) představují nanotechnologie a nanomateriály nový technologický vývoj a materiály určené pro styk s potravinami jsou jedním z odvětví, v němž se nanomateriály používají; vzhledem k tomu, že specifické vlastnosti nanomateriálů mohou ovlivnit jejich toxikokinetické a toxikologické profily, ale dostupné údaje týkající se těchto aspektů jsou omezené; vzhledem k tomu, že rovněž panuje nejistota pramenící z obtížnosti charakterizace, zjišťování a měření nanomateriálů v potravinách a v biologických strukturách a z omezené dostupnosti údajů o toxicitě a zkušebních metod k jejímu zjišťování;

P.

vzhledem k tomu, že posuzování zdravotních a environmentálních rizik na úrovni EU se v současnosti zaměřuje pouze na posuzování jednotlivých látek a přehlíží reálné podmínky jejich kombinovaného a kumulativního působení vyplývajícího z různých způsobů expozice a různých typů produktů, což je známo rovněž jako „koktejlový efekt“ nebo „efekt směsi“;

Q.

vzhledem k tomu, že podle doporučení Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO)/WHO (2009) (11) by se posouzení expozice měla týkat široké populace, ale i kritických skupin, které jsou zranitelné, nebo skupin, u nichž se očekává vyšší expozice než u celkové populace (např. kojenci, děti);

R.

vzhledem k tomu, že ve všech fázích dodavatelského řetězce by se měla zajistit sledovatelnost materiálů určených pro styk s potravinami, aby bylo snazší monitorovat a stahovat vadné produkty, informovat spotřebitele a zjišťovat odpovědnost;

S.

vzhledem k tomu, že označování je velmi přímým a účinným nástrojem informování spotřebitele o vlastnostech produktu;

T.

vzhledem k tomu, že horizontální přístup k látkám napříč hospodářskými odvětvími zajišťuje jednotné uplatňování právních předpisů a předvídatelnost pro podniky;

U.

vzhledem k tomu, že vývoj jednotných zkušebních metod EU pro všechny materiály určené pro styk s potravinami by v celé EU napomohl k dosažení vyšší úrovně ochrany zdraví a životního prostředí;

V.

vzhledem k tomu, že jedním ze způsobů, jak doplnit některá zvláštní opatření, by mohlo být zavedení bezpečnostní kontroly předem vyrobených předmětů určených pro styk s potravinami;

Provádění právních předpisů EU týkajících se materiálů určených pro styk s potravinami:úspěchy a nedostatky

1.

uznává, že rámcové nařízení představuje solidní právní základ, jehož cíle jsou stále relevantní;

2.

zdůrazňuje, že ačkoliv hlavní důraz by měl být kladen na přijetí zvláštních opatření pro zmíněných 13 materiálů, které na úrovni EU zatím nejsou regulovány, všechny relevantní zainteresované strany poukazují na to, že existují nedostatky i v provádění a prosazování stávajících právních předpisů;

3.

předpokládá, že dojde k přezkumu vnitrostátních ustanovení přijatých členskými státy pro materiály nepodléhající harmonizaci, který se chystá provést Společné výzkumné středisko Komise; vyzývá Komisi, aby tento přezkum použila jako výchozí bod pro navržení požadovaných opatření;

4.

naléhavě vyzývá Komisi, aby při navrhování požadovaných opatření zohlednila evropské posouzení uplatňování, které provedla EPRS, a již zavedená nebo připravovaná vnitrostátní opatření;

5.

poukazuje na to, že vzhledem k dominantnímu výskytu příslušných materiálů na trhu EU a k hrozbě, kterou představují pro lidské zdraví, a v zájmu zachování jednotného trhu v oblasti materiálů určených pro styk s potravinami a potravin by Komise měla přednostně vypracovat zvláštní opatření EU pro papír, karton, laky a materiály pro povrchovou úpravu, kovy a slitiny, inkousty a adhezívní látky;

6.

podtrhuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost těm materiálům určeným ke styku s potravinami, ať přímému, nebo nepřímému, které vykazují vyšší riziko migrace, jako jsou materiály obklopující tekutiny a potraviny s vysokým obsahem tuku a materiály, které zůstávají ve styku s potravinami po dlouhou dobu;

7.

je toho názoru, že přijetí dalších konkrétních opatření na úrovni EU by provozovatele podniků podnítilo k vývoji bezpečných opětovně použitelných a recyklovaných materiálů určených pro styk s potravinami, a napomohlo tak úsilí EU o zavedení účinnějšího oběhového hospodářství; zdůrazňuje, že jedním z nezbytných předpokladů pro tento krok by byla lepší sledovatelnost a postupné odstraňování látek obsažených v materiálech určených pro styk s potravinami, jež by mohly ohrozit veřejné zdraví;

8.

v této souvislosti podtrhuje, že používání materiálů určených pro styk s potravinami vyrobených z recyklovaných materiálů by nemělo vést k vyššímu výskytu kontaminantů a/nebo reziduí v konečných výrobcích;

9.

je přesvědčen, že v kontextu úsilí EU o přechod na oběhové hospodářství by měla existovat větší synergie mezi rámcovým nařízením o materiálech určených pro styk s potravinami a oběhovým hospodářstvím, jejíž součástí by měla být zvláštní opatření na úrovni EU pro recyklovaný papír a karton; poukazuje na to, že počet opakovaného použití výrobků z recyklovaného papíru a kartonu je omezen, což vyžaduje pravidelné dodávky čerstvých dřevných vláken;

10.

s ohledem na riziko migrace olejů do potravin z materiálů určených pro styk s potravinami a výrobků z papíru a kartonu podporuje rozsáhlejší výzkum za účelem zabránění této migraci do té doby, než budou přijata konkrétní opatření a případný zákaz minerálních olejů v inkoustech;

11.

podporuje vytyčení vyšších cílů týkajících se recyklace a opětovného použití u všech materiálů uvedených v návrhu směrnice, kterou se mění směrnice Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech (COM(2015)0596), který předložila Komise; připomíná však Komisi, že na cíle týkající se recyklování a opětovného použití musí být navázána odpovídající kontrolní opatření, která zajistí bezpečnost materiálů přicházejících do styku s potravinami;

12.

zdůrazňuje, že malé a střední podniky působící ve výrobním řetězci se ocitají v obtížné pozici vzhledem k tomu, že v situaci, kdy neexistují příslušná legislativní ustanovení, nejsou oprávněny přijímat nebo dále předávat informace, které by zaručily bezpečnost jejich produktů;

13.

domnívá se, že je zcela nezbytné, aby v okamžiku, kdy budou navrhovány zvláštní bezpečnostní požadavky pro materiály určené ke styku s potravinami, členské státy do tohoto procesu zapojily veškeré příslušné zúčastněné strany;

14.

uznává, že stávající model hodnocení bezpečnosti materiálů určených pro styk s potravinami je nedostatečný, neboť se všeobecně podceňuje úloha materiálů určených pro styk s potravinami v kontaminaci potravin a není dostatek informací o působení na člověka;

Posouzení rizik

15.

je si vědom důležité úlohy agentury EFSA při posuzování rizik spojených s látkami, které se používají v materiálech určených pro styk s potravinami a jež regulují zvláštní opatření; bere na vědomí náklady na posouzení rizik konkrétní látky a omezené zdroje agentury EFSA; vyzývá proto Komisi, aby s ohledem na dodatečnou práci, která je vyžadována kvůli větší potřebě posuzování rizik, jak je uvedeno níže, zvýšila objem financování této agentury;

16.

vyzývá agenturu EFSA a Evropskou agenturu pro chemické látky (ECHA), aby úžeji spolupracovaly a koordinovaly svou činnost ve snaze o efektivní využití dostupných zdrojů pro účely komplexních posouzení;

17.

uznává, že v zájmu řádného posouzení rizik spojených s materiály určenými pro styk s potravinami je zapotřebí vzít v potaz jak látky používané při jejich výrobě a zpracování, tak i nezáměrně přidané látky, včetně nečistot ze záměrně přidaných látek a dalších látek, které vznikají v důsledku chemickými reakcí; uznává, že za tímto účelem musí být výchozí látky agentuře EFSA a příslušným úřadům členských států jasně oznámeny; zdůrazňuje tudíž význam spolupráce vědeckých subjektů / laboratoří a vítá záměr agentury EFSA zaměřit se spíše na hotové materiály a předměty a na výrobní proces než na používané látky;

18.

zdůrazňuje význam dalšího vědeckého zkoumání tzv. nezáměrně přidaných látek (NIAS), neboť jejich identita a struktura, zejména v plastech, často není – na rozdíl od známých nebezpečných látek – známá;

19.

žádá Komisi, aby přezkoumala důkazy týkající se: i) stávajících předpokladů ohledně migrace látek skrze funkční překážky; ii) hranice 10 ppb pro koncentraci migrujících látek v potravinách, kterou některé společnosti a příslušné orgány používají pro rozhodování o tom, u kterých chemických látek provést posouzení rizika; iii) míry, do jaké se funkční překážky stávají méně účinnými v důsledku dlouhodobého skladování, neboť mohou migraci pouze zpomalit; iv) stávajících předpokladů, pokud jde o velikost molekul ovlivňující vstřebávání chemických látek do střev;

20.

žádá úřad EFSA a Komisi, aby do pojmu zranitelné skupiny zahrnuly i těhotné a kojící ženy a mezi kritéria pro posuzování rizik přidaly možné účinky expozice vůči malému množství a nemonotónní reakce na dávku;

21.

vyslovuje politování nad tím, že EFSA v rámci svého stávajícího postupu pro posuzování rizik nezohledňuje tzv. „koktejlový efekt“ nebo efekt vícenásobné souběžné a kumulativní expozice vůči materiálům určeným pro styk s potravinami a jiným zdrojům, což může mít negativní účinky, i když obsah jednotlivých látek ve směsi je nízký, a naléhavě vyzývá tuto agenturu, aby tak v budoucnosti činila; rovněž vybízí Komisi, aby tento efekt vzala v úvahu, a to i jeho dlouhodobé působení, při určování limitů pro migraci, které jsou považovány za bezpečné pro lidské zdraví;

22.

vyzývá k dalšímu vědeckému zkoumání interakce mezi různými chemickými látkami;

23.

dále vyslovuje politování nad tím, že EFSA zatím nezohledňuje možný výskyt škodlivých mikroorganismů v materiálech určených pro styk s potravinami; žádá proto vědeckou komisi EFSA pro biologická nebezpečí, aby prostudovala otázku mikroorganismů v těchto materiálech prostřednictvím vypracování stanoviska EFSA k této záležitosti;

24.

poukazuje na to, že materiály určené pro styk s potravinami jsou zahrnuty do oblasti působnosti nařízení (EU) č. 528/2012 (12) (nařízení o biocidních přípravcích, „BPR“), jelikož biocidní přípravky mohou být obsaženy v materiálech určených pro styk s potravinami, aby chránily jejich povrch před mikrobiální kontaminací (dezinfekční prostředky) a konzervovaly potraviny (konzervanty); konstatuje nicméně, že různé druhy biocidních přípravků v materiálech určených pro styk s potravinami jsou upraveny různými právními rámci a v závislosti na druhu biocidního přípravku musí posouzení rizik provádět agentura ECHA nebo EFSA nebo obě agentury;

25.

žádá Komisi, aby zajistila soulad mezi nařízeními o materiálech určených pro styk s potravinami a o biocidních přípravcích a aby v tomto ohledu vyjasnila role agentur ECHA a EFSA; dále žádá Komisi, aby pracovala na harmonizovaném a konsolidovaném přístupu k celkovému posuzování a povolování látek používaných jako biocidní přípravky v materiálech určených pro styk s potravinami s cílem předejít překrývání činností, právní nejistotě a zdvojování činnosti;

26.

žádá úřad EFSA, aby zvážil skutečnost, že Vědecký výbor pro vznikající a nově zjištěná zdravotní rizika (SCENIHR) v roce 2009 zjistil, že potravinářské závody jsou kritickým místem podporujícím rozvoj bakterií rezistentních vůči antibiotikům i biocidním přípravkům; konstatuje, že materiály určené pro styk s potravinami, které obsahují biocidní přípravky, proto mohou také přispívat k výskytu bakterií rezistentních vůči antibiotikům v lidech;

27.

zdůrazňuje, že materiály určené pro styk s potravinami jsou významným zdrojem vystavení člověka chemickým látkám, které vzbuzují obavy, včetně perfluorovaných sloučenin a chemických látek narušujících endokrinní činnost, jako jsou ftaláty a bisfenoly, které jsou spojovány s chronickými onemocněními, reprodukčními problémy, metabolickými poruchami, alergiemi a s problémy souvisejícími s vývojem nervové soustavy; poukazuje na to, že migrace těchto chemických látek je obzvláště znepokojivá v materiálech určených pro styk s potravinami vzhledem k jejich možné škodlivosti i v extrémně malých dávkách;

28.

s obavami poukazuje na to, že látky používané v materiálech určených pro styk s potravinami mohou mít zvýšené účinky na zdraví kojenců a malých dětí;

29.

žádá Komisi, aby odstranila rozdíly v oblasti posuzování bezpečnosti mezi právními předpisy týkajícími se registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) a předpisy pro materiály určené pro styk s potravinami tím, že zajistí, že společnosti budou provádět posouzení bezpečnosti pro lidské zdraví, pokud jde o expozici chemickým látkám používaným v materiálech určených pro styk s potravinami během výroby, používání a distribuce; domnívá se, že by tato skutečnost měla být objasněna v nařízení (ES) č. 1935/2004;

30.

vyzývá Komisi, aby zajistila lepší koordinaci a soudržnější přístup právních předpisů o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) a předpisů upravujících materiály určené pro styk s potravinami, především pokud jde o látky, které jsou v legislativě REACH klasifikovány jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci (kategorie 1A, 1B a 2) nebo jako látky vzbuzující mimořádné obavy (SVHCs), a aby zajistila, že od škodlivých látek, od nichž se upouští na základě předpisů REACH, se bude rovněž upouštět na základě předpisů o materiálech určených pro styk s potravinami; zdůrazňuje, že v zájmu vyloučení jakéhokoli nebezpečí pro veřejné zdraví musí Komise pravidelně informovat Parlament a Radu a předkládat jim aktuální údaje, jestliže se určité látky vzbuzující obavy (například SVHCs, karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci, bioakumulativní chemické látky nebo některé kategorie chemických látek narušujících endokrinní činnost), které jsou zakázány nebo se od nich na základě legislativy REACH či jakékoli jiné legislativy upouští, stále v materiálech určených pro styk s potravinami používají; vyzývá Komisi, aby zvážila označení bisfenolu A (BPA) za látku klasifikovanou jako SVHC;

31.

bere na vědomí fakt, že dne 15. června 2016 Komise zveřejnila vědecká kritéria pro určení vlastností účinných látek používaných v biocidních přípravcích a v přípravcích na ochranu rostlin, které vyvolávají narušení endokrinní činnosti; zdůrazňuje nicméně, že je zapotřebí stanovit horizontální kritéria pro všechny produkty, včetně materiálů určených pro styk s potravinami, a vyzývá Komisi, aby taková kritéria neprodleně představila; požaduje, aby jakmile tato kritéria vstoupí v platnost, byla zohledňována v rámci postupu pro posuzování rizik u materiálů určených pro styk s potravinami;

32.

bere na vědomí skutečnost, že v návaznosti na nejnovější stanovisko EFSA Komise konečně oznámila, že plánuje zavést u plastových obalů a nádob, jakož i u laků a materiálů pro povrchovou úpravu používaných v kovových nádržích limit pro migraci bisfenolu A (BPA) ve výši 0,05 mg/kg; požaduje nicméně zákaz bisfenolu A (BPA) ve všech materiálech určených pro styk s potravinami s ohledem na to, že několik opakovaných hodnocení, která EFSA provedla v posledním desetiletí, se náležitě nezabývalo všemi zdravotními aspekty a že EFSA provede v roce 2017 nové posouzení rizik spojených s bisfenolem A (BPA) (13) v reakci na novou zprávu, podle níž stávající tolerovatelný denní příjem (TDI) nechrání lidské plody či děti před účinky bisfenolu A (BPA) na imunitní systém a podle níž by spotřebitelům mělo být doporučováno snížit expozici BPA obsaženému v potravinách a jiných zdrojích;

33.

bere na vědomí na základě zprávy z roku 2015 z oblasti vědy a politiky, kterou vypracovalo Společné výzkumné středisko Komise, problematiku těžkých kovů migrujících do potravin; chápe, že Komise přezkoumává limity pro olovo a kadmium ve směrnici Rady 84/500/EHS o keramických předmětech; naléhavě žádá Komisi, aby předložila legislativní návrh, který zavede nižší limity pro uvolňování olova a kadmia, a lituje, že revize směrnice 84/500/EHS dosud nebyla projednávána v Parlamentu ani v Radě;

34.

podporuje výzkumné a inovativní iniciativy, které usilují o vývoj nových látek, jež by bylo možné použít v materiálech určených pro styk s potravinami a které by byly prokazatelně bezpečné pro lidské zdraví; zdůrazňuje nicméně, že prozatím by žádné bezpečnější alternativy neměly zahrnovat bisfenol S (BPS) jako náhražku bisfenolu A (BPA), jelikož BPS může mít podobný toxikologický profil jako BPA (14);

35.

podporuje zejména další výzkum týkající se nanomateriálů, jelikož stále panuje z vědeckého hlediska nejistota ohledně účinků a schopnosti migrace těchto materiálů a ohledně jejich dopadů na lidské zdraví; domnívá se proto, že nanomateriály by měly podléhat povolení nejen pro použití v plastových materiálech, ale ve všech materiálech určených pro styk s potravinami, a měly by být posuzovány nejen hromadně;

36.

poukazuje na to, že překážky trhu, a zejména snaha domáhat se schválení na základě odlišných předpisů členských států, vedou ke ztrátě možnosti zvýšit bezpečnost potravin na základě inovací;

Sledovatelnost

37.

domnívá se, že účinným nástrojem pro zajištění souladu materiálů určených pro styk s potravinami s příslušnými pravidly může být prohlášení o shodě, a doporučuje, aby u všech těchto materiálů, ať už podléhají harmonizaci či nikoli, bylo přiloženo prohlášení o shodě s příslušnou dokumentací, jako je tomu v současnosti u materiálů určených pro styk s potravinami, pro které byla přijata zvláštní opatření; domnívá se, že v příslušných prohlášeních o shodě by se měly lépe odrážet podmínky jejich použití;

38.

vyslovuje nicméně politování nad tím, že ačkoliv jsou prohlášení o shodě povinná, ne vždy jsou pro účely vymáhání předpisů k dispozici, a pokud k dispozici jsou, ne vždy jsou natolik kvalitní, aby byla spolehlivým zdrojem dokumentace k dodržování pravidel;

39.

vyzývá ke zlepšení sledovatelnosti a k souladu materiálů určených pro styk s potravinami, které jsou dováženy ze třetích zemí, s předpisy, a to prostřednictvím požadavku předkládat řádné a kompletní identifikační dokumenty a prohlášení o shodě; trvá na tom, že dovážené materiály určené pro styk s potravinami musí odpovídat normám EU, a chránit tak veřejné zdraví a zajišťovat spravedlivou hospodářskou soutěž;

40.

vyzývá Komisi, aby zavedla povinné označování plánované přítomnosti nanomateriálů v materiálech přicházejících do styku s potravinami a povinné označování složení materiálů přicházejících do styku s potravinami, které se používají pro bioprodukty a výrobky určené pro ohrožené skupiny obyvatel;

Dodržování právních předpisů, jejich vymáhání a kontroly

41.

vyjadřuje obavy z toho, že míra vymáhání právních předpisů regulujících materiály určené pro styk s potravinami se v různých zemích EU značně liší; zdůrazňuje, že je důležité, aby pro materiály určené pro styk s potravinami byly vypracovány obecné zásady EU, které by v členských státech usnadnily harmonizované jednotné uplatňování právních přepisů a zlepšily jejich vymáhání; za tímto účelem zdůrazňuje, že je důležité, aby si členské státy mezi sebou vyměňovaly údaje; domnívá se, že by opatření zaměřená na lepší prosazování rámcového nařízení o materiálech určených pro styk s potravinami měla být doplněna o další nelegislativní politická opatření, jako jsou zkušenosti sebehodnocení ze strany průmyslových podniků;

42.

zastává názor, že k zajištění stejně vysoké míry ochrany veřejného zdraví může pomoci další harmonizace materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami;

43.

doporučuje, aby pro analytické testování určitých kategorií materiálů a předmětů přicházejících do styku s potravinami byly zavedeny jednotné normy EU, jež by zajistily, že k testování materiálů určených pro styk s potravinami mohou podniky a příslušné orgány v EU používat jednu a tutéž metodu; podotýká, že zavedení jednotných testovacích metod by zaručilo rovné zacházení s materiály určenými pro styk s potravinami na vnitřním trhu, a zajistilo tak lepší normy monitorování a vyšší úroveň ochrany;

44.

zdůrazňuje, že každý členský stát nese odpovědnost za kontrolování podniků, které vyrábějí nebo dovážejí materiály určené pro styk s potravinami; vyjadřuje nicméně politování nad tím, že některé členské státy neukládají podnikům povinnost registrovat podnikatelskou činnost, čímž jim umožňují obcházení kontrol shodnosti; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby členské státy, které tak ještě neučinily, ukládaly všem podnikům vyrábějícím nebo dovážejícím materiály určené pro styk s potravinami povinnost oficiálně svou podnikatelskou činnost registrovat v souladu s revidovaným nařízením (ES) č. 882/2004; je si vědom toho, že v několika členských státech existují vhodné registrační mechanismy, které mohou sloužit jako příklad osvědčených postupů;

45.

vyzývá členské státy, aby zvýšily četnost a účinnost úředních kontrol, které by se zakládaly na riziku nedodržování právních předpisů i na příslušných zdravotních rizicích, a to při zohlednění množství potravin, zamýšleného spotřebitele, doby, po kterou byly potraviny ve styku s příslušným materiálem, druhu materiálu určeného pro styk s potravinami, teploty a všech dalších relevantních faktorů;

46.

trvá na tom, že je nutné, aby členské státy zajistily potřebné pracovníky a vybavení k provádění jednotných, řádných a systematických kontrol a také systém odstrašujících pokut v případě nedodržování právních předpisů v souladu s revidovaným nařízením (ES) č. 882/2004;

47.

vyzývá k účinnější spolupráci na systému včasného varování pro potraviny a krmiva a k součinnosti mezi členskými státy a Komisí, tak aby bylo možné rychle a účinně reagovat na rizika ohrožující veřejné zdraví;

48.

žádá Komisi, aby dále zkoumala přístup založený na kontrolách bezpečnosti u předem zpracovaných předmětů určených pro styk s potravinami nebo na jiných postupech schvalování pro předměty určené pro styk s potravinami;

49.

vítá platformu „Zlepšení školení pro zvýšení bezpečnosti potravin“, kterou vypracovala Komise; požaduje rozšíření její činnosti;

o

o o

50.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 338, 13.11.2004, s. 4.

(2)  Úř. věst. L 384, 29.12.2006, s. 75.

(3)  Úř. věst. L 12, 15.1.2011, s. 1.

(4)  PE 581.411

(5)  PE 578.967

(6)  Kortenkamp 2009. http://ec.europa.eu/environment/chemicals/effects/pdf/report_mixture_toxicity.pdf

(7)  http://register.consilium.europa.eu/doc/srv?l=EN&f=ST%2017820%202009%20INIT

(8)  Sedmý akční program pro životní prostředí: Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171, http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32013D1386

(9)  http://www.who.int/ceh/publications/endocrine/en/

(10)  Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1.

(11)  Nedávný vývoj v oblasti posouzení rizik chemických látek v potravinách a jejich případného dopadu na posouzení bezpečnosti látek používaných jako materiál určený pro styk s potravinami, EFSA Journal 2016; 14(1): 4357 [28 s.]. https://www.efsa.europa.eu/en/efsajournal/pub/4357

(12)  Úř. věst. L 167, 27.6.2012, s. 1.

(13)  https://www.efsa.europa.eu/en/press/news/160426a?utm_content=hl&utm_source=EFSA+Newsletters&utm_campaign=3bd764133f-HL_20160428&utm_medium=email&utm_term=0_7ea646dd1d-3bd764133f-63626997

(14)  Výbor pro socioekonomickou analýzu (SEAC), stanovisko k dokumentaci podle přílohy XV navrhující omezení bisfenolu A, s. 13. http://www.echa.europa.eu/documents/10162/13641/bisphenol_a_seac_draft_opinion_en.pdf


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/65


P8_TA(2016)0385

Výroční zpráva o kontrole uplatňování práva Unie za rok 2014

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o kontrole uplatňování práva Unie: výroční zpráva za rok 2014 (2015/2326(INI))

(2018/C 215/12)

Evropský parlament,

s ohledem na 32. výroční zprávu o kontrole uplatňování práva Unie (2014) (COM(2015)0329),

s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Zpráva o hodnocení projektu ‚EU Pilot‘“ (COM(2010)0070),

s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Druhá zpráva o hodnocení projektu ‚EU Pilot‘“ (COM(2011)0930),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. března 2002 o vztazích se stěžovatelem ve věcech porušení práva Společenství (COM(2002)0141),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. dubna 2012 nazvané „Aktualizace sdělení o vztazích se stěžovatelem v případech uplatňování práva Unie“ (COM(2012)0154),

s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí,

s ohledem na interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí,

s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o 30. a 31. výroční zprávě o kontrole uplatňování práva EU (2012-2013) (1),

s ohledem na článek 52 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a na stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Petičního výboru (A8-0262/2016),

A.

vzhledem k tomu, že článek 17 Smlouvy o Evropské unii (SEU) stanoví základní úlohu Komise jako „strážkyně Smluv“;

B.

vzhledem k tomu, že podle čl. 6 odst. 1 SEU má Listina základních práv Evropské unie stejnou právní sílu jako Smlouvy a je určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie a členským státům, pokud uplatňují právo Unie (čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv);

C.

vzhledem k tomu, že podle čl. 258 odst. 1 a 2 SFEU, má-li Komise za to, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá ze Smluv, vydá o tom odůvodněné stanovisko a může předložit věc Soudnímu dvoru, pokud daný členský stát nevyhoví stanovisku ve lhůtě stanovené Komisí;

D.

vzhledem k tomu, že rámcová dohoda o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí stanoví sdílení informací o veškerých řízeních o porušení Smlouvy zasláním formálního dopisu, ale nepokrývá neformální postup EU Pilot, který předchází zahájení formálního řízení o porušení Smlouvy;

E.

vzhledem k tomu, že Komise se odvolává na čl. 4 odst. 3 SEU a na zásadu loajální spolupráce mezi Unií a členskými státy, aby posílila svou povinnost zachovávat během postupů EU Pilot ve vztahu k členským státům mlčenlivost;

F.

vzhledem k tomu, že postupy EU Pilot mají zajistit užší a koherentnější spolupráci mezi Komisí a členskými státy s cílem napravit již v raném stadiu případy porušování práva EU, aby se, kdekoli to bude možné, podařilo předejít nutnosti přistoupit k formálnímu řízení o porušení Smlouvy;

G.

vzhledem k tomu, že v roce 2014 obdržela Komise 3 715 stížností na možné porušení práva EU, přičemž z členských států bylo nejvíce stížností podáno proti Španělsku (553), Itálii (475) a Německu (276);

H.

vzhledem k tomu, že v roce 2014 Komise zahájila 893 nových řízení o porušení Smlouvy, přičemž z členských států byl největší počet otevřených řízení v Řecku (89), Itálii (89) a Španělsku (86);

I.

vzhledem k tomu, že článek 41 Listiny základních práv Evropské unie stanoví právo na uspokojivé správní řízení jako právo každého na to, aby jeho záležitost byla projednána nestranně a spravedlivě a v přiměřené lhůtě institucemi a orgány Unie, a vzhledem k tomu, že článek 298 SFEU stanoví, že při plnění svých úkolů se orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu;

1.

připomíná, že podle článku 17 SEU Komise zajišťuje uplatňování práva Unie, včetně Listiny základních práv EU (čl. 6 odst. 1 SEU), jejíž ustanovení jsou určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie a členským státům, pokud uplatňují právo Unie;

2.

uznává, že hlavní odpovědnost za správné provádění a uplatňování práva EU nesou členské státy, ale zdůrazňuje, že tato skutečnost nezbavuje orgány a instituce EU povinnosti dodržovat primární právo EU při tvorbě sekundárních právních předpisů EU;

3.

poukazuje na zásadní úlohu Komise při dohledu nad uplatňováním práva EU a při předkládání výroční zprávy Parlamentu a Radě; vyzývá Komisi, aby i nadále hrála aktivní úlohu při rozvoji různých nástrojů zaměřených na lepší provádění, prosazování a dodržování práva EU v členských státech a aby ve své příští výroční zprávě poskytla kromě údajů o provádění směrnic EU i údaje o uplatňování unijních nařízení;

4.

uznává, že hlavní odpovědnost za správné provádění a uplatňování práva EU nesou členské státy, a zdůrazňuje, že členské státy musí při provádění práva EU také plně dodržovat základní hodnoty a práva zakotvené ve Smlouvách a v Listině základních práv EU; připomíná, že monitorování a hodnocení provádění práva EU přísluší Komisi; za tímto účelem opět vyzývá členské státy, aby systematicky využívaly korelační tabulky, přičemž však zdůrazňuje, že tato skutečnost nezbavuje orgány EU povinnosti dodržovat primární právo EU při tvorbě sekundárních právních předpisů EU; připomíná si, že je třeba, aby využíval své zprávy o provádění týkající se odvětvových právních předpisů;

5.

uznává, že Parlament hraje rovněž klíčovou úlohu v tomto ohledu, neboť vykonává politický dohled nad činností Komise spočívající v prosazování právních předpisů, studuje výroční zprávy o sledování uplatňování práva EU a přijímá příslušná parlamentní usnesení; navrhuje, že Parlament by mohl ve větší míře přispívat k včasnému a řádnému provádění legislativy EU prostřednictvím sdílení svých odborných poznatků v oblasti legislativního rozhodování na základě již vytvořených vazeb s vnitrostátními parlamenty;

6.

konstatuje, že včasné a správné provedení právních předpisů EU ve vnitrostátním právu a jednoznačný vnitrostátní právní rámec by měly patřit mezi priority členských států s cílem zabránit porušování právních předpisů EU a současně přinést jednotlivcům i podnikům zamýšlené výhody, jež přináší efektivní a účinné uplatňování právních předpisů EU;

7.

zdůrazňuje důležitou úlohu sociálních partnerů, organizací občanské společnosti a dalších zúčastněných stran při vytváření právních předpisů a při monitorování a oznamování nedostatků při provádění a uplatňování právních předpisů EU ze strany členských států; bere na vědomí, že Komise uznala úlohu zúčastněných stran tím, že v roce 2014 zavedla nové nástroje, které tento postup usnadňují; vybízí zúčastněné strany, aby v této souvislosti zůstaly pozorné i do budoucna;

8.

je si vědom toho, že účinné uplatňování práva EU má za důsledek posílení důvěryhodnosti orgánů a institucí EU; oceňuje význam, který je ve výroční zprávě Komise přisuzován peticím předkládaným občany, podniky a organizacemi občanské společnosti, což představuje základní právo zakotvené v Lisabonské smlouvě, důležitý prvek evropského občanství a důležitý sekundární prostředek pro monitorování uplatňování právních předpisů EU a odhalování případných mezer v těchto předpisech prostřednictvím přímého vyjádření názorů a zkušeností občanů, společně s volbami a referendy, jež zůstávají primární platformou pro demokratické vyjádření postojů;

9.

domnívá se, že nereálné lhůty pro provedení právních předpisů mohou vést k tomu, že členské státy nejsou schopny dodržet pravidla, čímž se uděluje implicitní souhlas k opožděnému uplatňování; vyzývá evropské orgány, aby se dohodly na příhodnějších harmonogramech pro provedení nařízení a směrnic, které by braly náležitý ohled na nezbytné kontrolní a konzultační období; domnívá se, že by Komise měla předkládat zprávy, přezkumy a revize právních předpisů k datům odsouhlaseným spoluzákonodárci a stanoveným v příslušných právních předpisech;

10.

vítá skutečnost, že nová interinstitucionální dohoda o zdokonalení tvorby právních předpisů obsahuje ustanovení, která mají za cíl zlepšit provádění a uplatňování právních předpisů Unie a vybízet ke strukturovanější spolupráci v tomto ohledu; podporuje výzvu, jež je v této dohodě obsažena, aby byla lépe vymezena vnitrostátní opatření, která nejsou přímo spojena s legislativou Unie (praxe známá jako pozlacování, „gold plating“); zdůrazňuje, že je důležité zdokonalit provádění a je třeba, aby členské státy zasílaly oznámení v případě, že zavádějí vnitrostátní pravidla, kterými doplňují evropské směrnice, a jednoznačně v nich tato pravidla identifikovaly; zdůrazňuje, že členské státy by se při uplatňování právních předpisů EU měly vyvarovat přidávání nadbytečných požadavků k legislativě EU, což vede k vytváření mylných představ o legislativní činnosti EU a posiluje neopodstatněnou skepsi občanů vůči EU; poukazuje však na to, že tím není nijak dotčena výsadní pravomoc členských států přijímat na vnitrostátní úrovni přísnější sociální a environmentální normy než normy dohodnuté na úrovni EU:

11.

zdůrazňuje, že Parlament by měl hrát výraznější úlohu při analýze toho, do jaké míry dosahují souladu s právem EU přistupující země a země, které uzavřely dohodu o přidružení k Evropské unii; navrhuje v tomto ohledu, aby byla těmto zemím poskytována vhodná pomoc v podobě setrvalé spolupráce s jejich vnitrostátními parlamenty v oblasti dodržování a uplatňování práva EU;

12.

navrhuje, aby Parlament vypracovával v reakci na výroční zprávy o pokroku, které vydává Komise, o všech kandidátských zemích řádné zprávy, a nikoli pouze usnesení, aby měly všechny dotčené výbory možnost předložit relevantní stanoviska; je přesvědčen, že Komise by měla i nadále vydávat zprávy o pokroku pro všechny země evropského sousedství, které podepsaly dohody o přidružení, aby mohl Parlament provádět seriózní a systematické posouzení pokroku, kterého dosáhly tyto země při provádění acquis EU souvisejícího s agendou přistoupení;

13.

vítá 32. výroční zprávu Komise o kontrole uplatňování práva EU a bere na vědomí, že životní prostředí, doprava, vnitřní trh a služby byly v roce 2013 oblastmi politiky, v nichž zůstalo v roce 2014 nejvíce otevřených případů týkajících se porušování právních předpisů EU; konstatuje také, že v roce 2014 byly životní prostředí, zdraví, ochrana spotřebitelů, mobilita a doprava opět politickými oblastmi, v nichž bylo zahájeno nejvíce nových řízení o porušení Smlouvy; vybízí Komisi, aby v zájmu zajištění interinstitucionální transparentnosti poskytla Parlamentu lepší přístup k případům, v nichž se jedná o porušení práva EU;

14.

bere na vědomí, že podle výroční zprávy se počet formálních řízení o porušení Smlouvy v posledních pěti letech snížil a že podle Komise se tak stalo na základě účinného strukturovaného dialogu s členskými státy v rámci projektu EU Pilot; domnívá se nicméně, že pokles v posledních letech i pokles, který se očekává v příštích letech, je důsledkem neustálého snižování počtu nových legislativních návrhů Komise; poukazuje na to, že Komise neprovádí žádné postupy EU Pilot, když byly směrnice provedeny ve vnitrostátním právu pozdě;

15.

připomíná, že toto hodnocení ex post nenahrazuje povinnost Komise monitorovat efektivně a včas uplatňování a provádění právních předpisů EU, a konstatuje, že by Evropský parlament mohl napomáhat při přezkumu provádění právních předpisů prostřednictvím své kontroly Komise;

16.

konstatuje, že nárůst počtu nových případů řešených v rámci projektu EU Pilot během zkoumaného období a pokles počtu případů, kdy je zahájeno řízení o porušení Smlouvy, jak jsou uvedeny ve výroční zprávě, ukazuje, že systém EU Pilot prokázal svou užitečnost a že měl pozitivní výsledky díky podpoře účinnějšího prosazování práva EU; opakuje však, že prosazování právních předpisů EU není ani dostatečně transparentní, ani nepodléhá žádné skutečné kontrole ze strany stěžovatelů a zúčastněných stran, a vyjadřuje politování nad tím, že navzdory svým opakovaným žádostem má Parlament stále nedostatečný přístup k informacím o postupu v rámci projektu EU Pilot a o neuzavřených případech; vyzývá v tomto ohledu Komisi, aby zajistila větší transparentnost, pokud jde o informace o postupu EU Pilot a o dosud neuzavřených případech;

17.

zastává názor, že finanční postihy za nedodržování práva EU by měly být účinné, přiměřené a odrazující a měly by zohledňovat selhání, k němuž dochází opakovaně ve stejné oblasti, a že musí být dodržována zákonná práva členských států;

18.

poukazuje na to, že v Evropské unii, která je založena na zásadách právního státu, na právní jistotě a předvídatelnosti, musí být občanům EU umožněno – je to totiž jejich právo – jako prvním vědět, jaké vnitrostátní právní předpisy byly případně přijaty v rámci transpozice práva EU a které vnitrostátní orgány jsou odpovědné za jejich správné provádění, a to jasným, přístupným, transparentním a včasným způsobem (prostřednictvím internetu i jinými prostředky);

19.

vyzývá Komisi, všechny jednotlivé portály, přístupová místa a informační internetové stránky sjednotila v rámci jednoho vstupního portálu, kde budou mít občané snadný přístup k elektronickým formulářům pro podání stížnosti a k přehledným informacím o řízeních o porušení Smlouvy; dále Komisi vyzývá, aby do své příští monitorovací zprávy zahrnula podrobnější informace o používání těchto portálů;

20.

poukazuje na to, že loajální spolupráce mezi Komisí a Parlamentem je povinností obou těchto orgánů; žádá proto, aby byla rámcová dohoda o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí revidována tak, aby umožňovala poskytovat informace o postupech EU Pilot v podobě (důvěrného) dokumentu parlamentnímu výboru příslušnému pro výklad a uplatňování práva Unie;

21.

připomíná, že Parlament ve svém usnesení ze dne 15. ledna 2013 (2) vyval k přijetí nařízení EU o evropském správním právu procesním podle článku 298 SFEU, ale navzdory skutečnosti, že toto usnesení bylo přijato naprostou většinou hlasů (572 hlasů pro, 16 proti a 12 poslanců se zdrželo hlasování), nebyla žádost Parlamentu vyslyšena a Komise návrh nepředložila; vyzývá Komisi, aby se znovu zabývala tímto usnesením Parlamentu a předložila návrh legislativního aktu týkajícího se správního práva procesního;

22.

vyjadřuje politování obzvláště nad skutečností, že nezaznamenal žádnou odezvu na svou žádost o závazná pravidla ve formě nařízení, které by upravilo různé aspekty řízení o porušení Smlouvy a postupu, jenž tomuto řízení předchází, včetně oznámení, závazných časových lhůt, práva na slyšení, povinnosti odůvodnit rozhodnutí a práva každé osoby na přístup ke své složce, s cílem posílit práva občanů a zaručit transparentnost;

23.

v této souvislosti připomíná, že Výbor pro právní záležitosti zřídil pracovní skupinu pro správní právo, která se rozhodla vypracovat skutečný návrh nařízení o správním postupu správy Unie jako „zdroj inspirace“ pro Komisi, a to nikoliv proto, aby zpochybnila právo Komise na iniciativu, ale aby jednak ukázala užitečnost takového nařízení a jednak přesvědčila o tom, že jeho schválení bude schůdné;

24.

je přesvědčen o tom, že záměrem tohoto návrhu nařízení není nahradit stávající právní předpisy EU, ale spíše je doplňovat tam, kde se vyskytují mezery nebo vznikají problémy s výkladem, a zajistit větší přístupnost, jednoznačnost a konzistentnost při výkladu stávajících předpisů ku prospěchu občanům a podnikům, ale i státní správě a jejím úředníkům;

25.

znovu proto vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh týkající se evropského správního práva procesního a zohlednila přitom kroky, které v této oblasti doposud učinil Parlament;

26.

připomíná, že orgány a instituce EU jsou vázány Smlouvami a Listinou základních práv Evropské unie, i když jednají jako členové skupin mezinárodních věřitelů (v rámci tzv. trojky);

27.

vyzývá Komisi, aby soulad s právními předpisy EU učinila skutečnou politickou prioritou, která musí být prosazována v úzké spolupráci s Parlamentem, který má za povinnost za a) vyžadovat od Komise politickou odpovědnost a za b) jakožto spolutvůrce právních předpisů se ujistit, že je vždy plně informován, s cílem neustále zlepšovat svou legislativní činnost;

28.

podporuje myšlenku, aby byl v rámci Parlamentu zaveden postup pro monitorování uplatňování práva EU v členských státech, který by byl schopen analyzovat otázku nedodržování pro každou zemi individuálně a který by zohledňoval skutečnost, že příslušné stálé výbory Parlamentu monitorují uplatňování práva EU v rámci svých příslušných oblastí působnosti;

29.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru regionů, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a vnitrostátním parlamentům.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0322.

(2)  Úř. věst. C 440, 30.12.2015, s. 17.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/70


P8_TA(2016)0386

Uvedení geneticky modifikovaných semen kukuřice Bt11 na trh

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o uvedení geneticky modifikovaných semen kukuřice Bt11 (SYN-BTØ11-1) na trh za účelem pěstování (D046173/01 – 2016/2919(RSP))

(2018/C 215/13)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Komise, pokud jde o uvedení geneticky modifikovaných semen kukuřice Bt11 (SYN-BTØ11-1) (D046173/01 na trh za účelem pěstování,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS (1), a zejména na čl. 18 odst. 1 uvedené směrnice,

s ohledem na stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin vydané dne 19. května 2005 (2),

s ohledem na stanovisko, které aktualizuje závěry posouzení rizik a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s geneticky modifikovanou kukuřicí odolnou vůči hmyzu MON 810 a které dne 6. prosince 2012 vydal Evropský úřad pro bezpečnost potravin (3),

s ohledem na vědecké stanovisko, které doplňuje závěry posouzení rizik pro životní prostředí a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s pěstováním geneticky modifikované kukuřice odolné vůči hmyzu Bt11 a MON 810 a které dne 6. prosince 2012 přijal Evropský úřad pro bezpečnost potravin (4),

s ohledem na vědecké stanovisko, které aktualizuje doporučení pro řízení rizik, aby v chráněných stanovištích došlo ke snížení expozice necílových organismů z řádu Lepidoptera, které je třeba chránit, vůči pylu Bt-kukuřice, které dne 28. května 2015 vydal Evropský úřad pro bezpečnost potravin (5),

s ohledem na články 11 a 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (6),

s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2014 o návrhu rozhodnutí Rady o uvedení na trh produktu z kukuřice (Zea mays L., linie 1507) geneticky modifikovaného pro rezistenci vůči některým škodlivým organismům z řádu Lepidoptera za účelem pěstování v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES (7),

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

s ohledem na čl. 106 odst. 2 a 3 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že společnost Syngenta Seeds SAS (dříve Novartis Seeds) (dále jen „oznamovatel“) předložila v roce 1996 podle směrnice Rady 90/220/EHS (8) příslušnému francouzskému orgánu oznámení (č. j. C/F/96/05.10) o uvedení geneticky modifikované kukuřice Bt11 na trh; vzhledem k tomu, že v roce 2003 bylo předloženo aktualizované oznámení podle směrnice 2001/18/ES:

B.

vzhledem k tomu, že genetická modifikace kukuřice Bt11 exprimuje modifikovaný protein Cry1Ab, což je protein Bt (odvozený z druhu Bacillus thuringiensis subsp. Kurstaki), který zajišťuje odolnost vůči zavíječi kukuřičnému (Ostrinia nubilalis) a druhu Sesamia nonagrioides, a protein PAT, který zajišťuje toleranci k herbicidům na bázi glufosinátu amonného;

C.

vzhledem k tomu, že glufosinát je klasifikován jako látka toxická pro reprodukci a splňuje proto kritéria pro vyloučení vymezená v nařízení (ES) č. 1107/2009; vzhledem k tomu, že u látek, které již byly schváleny, se kritéria pro vyloučení uplatní v okamžiku, kdy je třeba schválení obnovit; vzhledem k tomu, že schválení glufosinátu skončí platnost v roce 2017; vzhledem k tomu, že používání glufosinátu by proto mělo v zásadě skončit v roce 2017;

D.

vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 26c odst. 2 směrnice 2001/18/ES je pěstování geneticky modifikované kukuřice Bt11 zakázáno na těchto územích: Valonsko (Belgie); Bulharsko; Dánsko; Německo (s výjimkou výzkumných účelů); Řecko; Francie; Chorvatsko; Itálie; Kypr; Lotyšsko; Litva; Lucembursko; Maďarsko; Malta; Nizozemsko; Rakousko; Polsko; Slovinsko; Severní Irsko (Spojené království); Skotsko (Spojené království); Wales (Spojené království);

E.

vzhledem k tomu, že podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) je dokázáno, že přibližně 95 až 99 % uvolněného pylu se usadí asi do 50 metrů od zdroje pylu, avšak vertikální pohyb nebo poryv větru může pyl během prášení zvednout vysoko do atmosféry a distribuovat jej na výraznou vzdálenost až několika kilometrů;

F.

vzhledem k tomu, že stanovisko úřadu EFSA z roku 2005 uvádí, že kukuřice nemá v Evropě žádné planě rostoucí příbuzné druhy, s nimiž by se mohla křížit, a proto v té době dospělo k závěru, že její zavedení a šíření nebude mít žádné nezamýšlené dopady na životní prostředí;

G.

vzhledem k tomu, že od roku 2009 se ve Španělsku vyskytují rostliny teosinte, jež jsou předchůdci pěstované kukuřice; vzhledem k tomu, že populace rostlin teosinte by se mohly stát příjemci transgenní DNA pocházející z geneticky upravené kukuřice MON 810, která se pěstuje v některých španělských regionech, v nichž se rostliny teosinte rychle šíří; vzhledem k tomu, že genové toky by se mohly přenést na rostliny teosinte, což by u nich vedlo k produkci Bt-toxinu a poskytlo hybridům kukuřice a teosinte větší odolnost ve srovnání s původními rostlinami teosinte; vzhledem k tomu, že tento scénář představuje významné riziko pro zemědělce i životní prostředí;

H.

vzhledem k tomu, že příslušné španělské orgány informovaly Komisi o přítomnosti rostlin teosinte ve španělských kukuřičných polích, včetně velmi omezené přítomnosti v polích s geneticky modifikovanou kukuřicí; vzhledem k tomu, že dostupné informace ukazují, že rostliny teosinte byly zjištěny také ve Francii;

I.

vzhledem k tomu, že Komise dne 13. července 2016 úřad EFSA požádala, aby do konce září 2016 posoudil, zda na základě současné vědecké literatury nebo jiných relevantních informací vyšly najevo nové poznatky, které by změnily závěry a doporučení vědeckých stanovisek úřadu EFSA, pokud jde o pěstování geneticky modifikovaných kukuřic MON 810, Bt11, 1507 a GA21;

J.

vzhledem k tomu, že v bodu 24 svého návrhu prováděcího rozhodnutí Komise uvádí, že úřad EFSA zvažuje dvě úrovně „přijatelné“ místní mortality (0,5 % a 1 %); vzhledem k tomu, že ve svém vědeckém stanovisku přijatém dne 28. května 2015, které aktualizuje doporučení pro řízení rizik, aby v chráněných stanovištích došlo ke snížení expozice necílových organismů z řádu Lepidoptera, které je třeba chránit, vůči pylu Bt-kukuřice, však úřad EFSA jasně uvádí, že „jakákoliv konkrétní míra ochrany používaná v tomto dokumentu vědeckou komisí pro geneticky modifikované organismy při EFSA pro ilustraci je myšlena pouze jako příklad“ a že „jakýkoliv zde uplatňovaný limit musí být nutně libovolný a měl by se měnit v souladu s cíli ochrany platnými v EU“;

K.

vzhledem k tomu, že se Komise ve svém návrhu prováděcího rozhodnutí rozhodla pro úroveň místní mortality nižší než 0,5 % a v příloze stanoví izolační vzdálenosti nejméně 5 metrů mezi polem s kukuřicí Bt11 a chráněným stanovištěm, jak jej definuje čl. 2 odst. 3 směrnice 2004/35/ES, navzdory skutečnosti, že úřad EFSA jasně uvádí jako potvrzenou skutečnost, že nařízení izolační vzdálenosti 20 metrů kolem chráněného stanoviště od nejbližšího pole s kukuřicí Bt11/MON 810 by mohlo snížit místní mortalitu, a to i u extrémně vysoce citlivých necílových larev řádu Lepidoptera na úroveň nižší než 0,5 %, přičemž se jedná o čtyřikrát větší vzdálenost, než jakou navrhuje Komise;

L.

vzhledem k tomu, že ve svém vědeckém stanovisku ze dne 28. května 2015, jež aktualizuje doporučení pro řízení rizik, aby v chráněných stanovištích došlo ke snížení expozice necílových organismů z řádu Lepidoptera, které je třeba chránit, úřad EFSA uvedl, že v „současnosti není k dispozici dostatek údajů, který by umožňoval dát mortalitu larev související s proteinem Bt do kontextu celkové mortality“;

1.

domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise překračuje prováděcí pravomoci stanovené ve směrnici 2001/18/ES;

2.

domnívá se, že posouzení rizik pěstování, které vypracoval úřad EFSA, je neúplné a že doporučení pro řízení rizik navržená Komisí jsou nepřiměřená;

3.

domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise není v souladu s právními předpisy Unie, neboť není slučitelný s cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES, který v souladu se zásadou obezřetnosti spočívá ve sbližování právních a správních předpisů členských států a ochraně lidského zdraví a životního prostředí při záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí z důvodů jiných, než je uvádění na trh Společenství, a jednak pro případy uvádění geneticky modifikovaných organismů nebo produktů, které geneticky modifikované organismy obsahují, na trh Společenství;

4.

vyzývá Komisi, aby svůj návrh prováděcího rozhodnutí vzala zpět;

5.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 106, 17.4.2001, s. 1.

(2)  Stanovisko vědecké komise pro geneticky modifikované organismy na žádost Komise v souvislosti s oznámením (č.j. C/ES/01/01) o uvedení na trh geneticky modifikované kukuřice odolné vůči hmyzu 1507 za účelem dovozu, krmiva a průmyslového zpracování a pěstování, podle části C směrnice 2001/18/ES, jež podala společnost Pioneer Hi-Bred International/Mycogen Seeds, EFSA Journal (2005) 181, 1–33.

(3)  Vědecká komise pro geneticky modifikované organismy (GMO) při EFSA; vědecké stanovisko, které aktualizuje závěry posouzení rizik a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s geneticky modifikovanou kukuřicí odolnou vůči hmyzu MON 810. EFSA Journal 2012; 10(12):3017. [98 s.] doi:10.2903/j.efsa.2012.3017

(4)  Vědecká komise pro geneticky modifikované organismy (GMO) při EFSA; vědecké stanovisko, které doplňuje závěry posouzení rizik pro životní prostředí a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s pěstováním geneticky modifikované kukuřice odolné vůči hmyzu Bt11 a MON 810. EFSA Journal 2012; 10(12):3016. [32 s.] doi:10.2903/j.efsa.2012.3016.

(5)  Vědecká komise pro geneticky modifikované organismy (GMO) při EFSA; vědecké stanovisko, které aktualizuje doporučení pro řízení rizik, aby v chráněných stanovištích došlo ke snížení expozice necílových organismů z řádu Lepidoptera, které je třeba chránit, vůči pylu Bt-kukuřice. EFSA Journal 2015; 13(7):4127, 31 s. doi:10.2903/j.efsa.2015.4127

(6)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(7)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0036.

(8)  Směrnice Rady 90/220/EHS ze dne 23. dubna 1990 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí (Úř. věst. L 117, 8.5.1990, s. 15).


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/73


P8_TA(2016)0387

Uvedení geneticky modifikovaného osiva kukuřice 1507 na trh

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o uvedení geneticky modifikovaného osiva kukuřice 1507 (DAS-Ø15Ø7-1) na trh za účelem pěstování (D046172/00 – 2016/2920(RSP))

(2018/C 215/14)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Komise, pokud jde o uvedení geneticky modifikovaného osiva kukuřice 1507 (DAS-Ø15Ø7-1) na trh za účelem pěstování (D046172/00,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS (1), a zejména na čl. 18 odst. 1 uvedené směrnice,

s ohledem na vědecké stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, naposledy aktualizované dne 24. února 2012, které aktualizuje posouzení rizika pro životní prostředí a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s pěstováním geneticky modifikované kukuřice 1507 odolné vůči hmyzu (2),

s ohledem na vědecké stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin z 18. října 2012, které doplňuje závěry posouzení rizika pro životní prostředí a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s pěstováním geneticky modifikované kukuřice 1507 odolné vůči hmyzu (3),

s ohledem na vědecké stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin z 6. prosince 2012, které aktualizuje závěry posouzení rizik a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s geneticky modifikovanou kukuřicí MON 810 odolnou vůči hmyzu (4),

s ohledem na vědecké stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin z 6. prosince 2012, které doplňuje závěry posouzení rizik pro životní prostředí a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s pěstováním geneticky modifikované kukuřice Bt11 a MON 810 odolné vůči hmyzu (5),

s ohledem na vědecké stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin z 28. května 2015, které aktualizuje doporučení pro řízení rizik, aby v chráněných stanovištích došlo ke snížení expozice necílových organismů z řádu Lepidoptera, které je třeba chránit, vůči pylu Bt-kukuřice (6),

s ohledem na články 11 a 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (7),

s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2014 o návrhu rozhodnutí Rady o uvedení na trh produktu z kukuřice (Zea mays L., linie 1507) geneticky modifikovaného pro rezistenci vůči některým škodlivým organismům z řádu Lepidoptera za účelem pěstování v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES (8),

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

s ohledem na čl. 106 odst. 2 a 3 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že oznámení (č.j. C/ES/01/01) o uvedení geneticky modifikované kukuřice 1507 na trh předložily v roce 2001 společnosti Pioneer Overseas Corporation a Dow AgroSciences Europe Ltd příslušnému španělskému orgánu v souladu se směrnicí Rady 90/220/EHS (9); vzhledem k tomu, že v roce 2003 bylo předloženo aktualizované oznámení podle směrnice 2001/18/ES;

B.

vzhledem k tomu, že geneticky modifikovaná kukuřice 1507 exprimuje protein Cry1F, což je protein Bt (získaný z Bacillus thuringiensis subsp. Kurstaki), který rostlině poskytuje ochranu proti zavíječi kukuřičnému (Ostrinia nubilalis) a proti některým dalším škůdcům z řádu Lepidoptera, jako jsou můry rodu Sesamia spp., blýskavka kukuřičná (Spodoptera frugiperda), osenice ypsilonová (Agrotis ipsilon) a zavíječ kukuřičný Diatraea grandiosella, a protein PAT, který rostlině propůjčuje schopnost tolerance k herbicidu na bázi glufosinátu amonného;

C.

vzhledem k tomu, že glufosinát je klasifikován jako látka toxická pro reprodukci a splňuje proto kritéria pro vyloučení vymezená v nařízení (ES) č. 1107/2009; vzhledem k tomu, že u látek, které již byly schváleny, se kritéria pro vyloučení uplatní v okamžiku, kdy je třeba schválení obnovit; vzhledem k tomu, že schválení glufosinátu skončí platnost v roce 2017; vzhledem k tomu, že používání glufosinátu by proto mělo v zásadě skončit v roce 2017;

D.

vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 26c odst. 2 směrnice 2001/18/ES je pěstování geneticky modifikované kukuřice 1507 zakázáno na těchto územích: Valonsko (Belgie); Bulharsko; Dánsko; Německo (kromě pro výzkumné účely); Řecko; Francie; Chorvatsko; Itálie; Kypr; Lotyšsko; Litva; Lucembursko; Maďarsko; Malta; Nizozemsko; Rakousko; Polsko; Slovinsko; Severní Irsko (Spojené království); Skotsko (Spojené království); a Wales (Spojené království);

E.

vzhledem k tomu, že podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) je dokázáno, že přibližně 95 – 99 % uvolněného pylu spadne přibližně do 50 metrů od zdroje pylu, přestože vertikální pohyb nebo poryv větru může pyl během prášení zvednout vysoko do atmosféry a roznést jej do výrazné vzdálenosti až několika kilometrů;

F.

vzhledem k tomu, že možné vyvinutí rezistence vůči proteinu CrylF u cílových škůdců z řádu Lepidoptera považuje vědecká komise pro geneticky modifikované organismy při EFSA za riziko spojené s pěstováním kukuřice 1507, jelikož vyvinutí rezistence může vést ke změně postupů v boji proti škůdcům a mít negativní dopady na životní prostředí;

G.

vzhledem k tomu, že od roku 2009 se ve Španělsku vyskytují rostliny teosintes, jež jsou předchůdci pěstované kukuřice; vzhledem k tomu, že populace rostlin teosintes by se mohly stát příjemci transgenní DNA pocházející z geneticky upravované kukuřice MON810, která se pěstuje v některých španělských regionech, v nichž se rychle šíří rostliny teosintes; vzhledem k tomu, že genové toky by se mohly přenést na rostliny teosinte, což by u nich vedlo k produkci Bt-toxinu a poskytlo hybridům kukuřice a teosinte větší odolnost ve srovnání s původními rostlinami teosinte; vzhledem k tomu, že tento scénář představuje významné riziko pro zemědělce i životní prostředí;

H.

vzhledem k tomu, že příslušné španělské orgány informovaly Komisi o přítomnosti teosinte na španělských kukuřičných polích, včetně velmi omezené přítomnosti na polích s geneticky modifikovanou kukuřicí; vzhledem k tomu, že dostupné informace ukazují, že rostliny teosinte byly zjištěny také ve Francii;

I.

vzhledem k tomu, že Komise dne 13. července 2016 požádala úřad EFSA, aby do konce září 2016 posoudil, zda na základě současné vědecké literatury nebo jiných relevantních informací vyšly najevo nové poznatky, které by změnily závěry a doporučení vědeckých stanovisek úřadu EFSA, pokud jde o pěstování geneticky modifikovaných kukuřic MON 810, Bt11, 1507 a GA21;

J.

vzhledem k tomu, že v bodě 24 svého návrhu prováděcího rozhodnutí Komise tvrdí, že úřad EFSA posuzoval dvě úrovně „přijatelné“ místní úmrtnosti (0,5 % a 1 %); vzhledem k tomu, že ve svém vědeckém stanovisku z 28. května 2015, které aktualizuje doporučení pro řízení rizik, aby v chráněných stanovištích došlo ke snížení expozice necílových organismů z řádu Lepidoptera, které je třeba chránit, vůči pylu Bt-kukuřice, však úřad EFSA vlastně jasně zdůrazňuje, že „jakákoliv konkrétní míra ochrany používaná pro ilustraci v tomto dokumentu vědeckou komisí pro geneticky modifikované organismy při EFSA je myšlena pouze jako příklad“ a že „jakýkoliv používaný limit musí být nutně libovolný a měl by se změnit v souladu s cíli ochrany používanými v EU“;

K.

vzhledem k tomu, že Komise ve svém návrhu prováděcího rozhodnutí zvolila úroveň místní úmrtnosti nižší než 0,5 % a v příloze stanoví izolační vzdálenosti nejméně 20 metrů mezi polem s kukuřicí 1507 a chráněným stanovištěm, jak definuje čl. 2 odst. 3 směrnice 2004/35/ES, navzdory skutečnosti, že úřad EFSA jasně uvádí jako potvrzenou skutečnost, že nařízení izolační vzdálenosti 30 metrů kolem chráněného stanoviště od nejbližšího pole s kukuřicí 1507 by mohlo snížit místní úmrtnost, a to i u vysoce citlivých necílových larev řádu Lepidoptera na úroveň 0,5 % či méně, přičemž to je větší vzdálenost, než jakou navrhuje Komise;

L.

vzhledem k tomu, že úřad EFSA ve svém vědeckém stanovisku z 28. května 2015, které aktualizuje doporučení pro řízení rizik, aby v chráněných stanovištích došlo ke snížení expozice necílových organismů z řádu Lepidoptera, které je třeba chránit, uvádí, že „v současné době nejsou k dispozici dostatečné údaje, které by umožnily dát úmrtnost larev spojenou s Bt do souvislosti s celkovou úmrtností“;

1.

domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise překračuje prováděcí pravomoci stanovené ve směrnici 2001/18/ES;

2.

domnívá se, že posouzení rizika pěstování, které vypracoval úřad EFSA, je neúplné a že doporučení pro řízení rizika navržená Komisí jsou nedostatečná;

3.

domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise není v souladu s právními předpisy Unie, neboť není slučitelný s cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES, kterým je v souladu se zásadou předběžné opatrnosti sbližování právních a správních předpisů členských států a zajištění ochrany lidského zdraví a životního prostředí při úmyslném vypouštění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí pro jakékoliv jiné účely než uvádění na trh v rámci Společenství nebo při uvádění geneticky modifikovaných organismů na trh jakožto výrobků nebo obsahu výrobků v rámci Společenství;

4.

vyzývá Komisi, aby vzala svůj návrh prováděcího rozhodnutí zpět;

5.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 106, 17.4.2001, s. 1.

(2)  Vědecká komise pro geneticky modifikované organismy (GMO) při EFSA; vědecké stanovisko, které aktualizuje posouzení rizika pro životní prostředí a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s pěstováním geneticky modifikované kukuřice 1507 odolné vůči hmyzu. EFSA Journal 2011; 9(11):2429. [73 s.] doi:10.2903/j.efsa.2011.2429.

(3)  Vědecká komise pro geneticky modifikované organismy (GMO) při EFSA; vědecké stanovisko, které doplňuje závěry posouzení rizika pro životní prostředí a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s pěstováním geneticky modifikované kukuřice 1507 odolné vůči hmyzu. EFSA Journal 2012; 10(11):2934. [36 s.] doi:10.2903/j.efsa.2012.2934.

(4)  Vědecká komise pro geneticky modifikované organismy (GMO) při EFSA; vědecké stanovisko, které aktualizuje závěry posouzení rizik a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s geneticky modifikovanou kukuřicí MON 810 odolnou vůči hmyzu. EFSA Journal 2012; 10(12):3017, [98 s.]. doi:10.2903/j.efsa.2012.3017.

(5)  Vědecká komise pro geneticky modifikované organismy (GMO) při EFSA; vědecké stanovisko, které doplňuje závěry posouzení rizik pro životní prostředí a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s pěstováním geneticky modifikované kukuřice Bt11 a MON 810 odolné vůči hmyzu. EFSA Journal 2012; 10(12):3016. [32 s.] doi:10.2903/j.efsa.2012.3016.

(6)  Vědecká komise pro geneticky modifikované organismy (GMO) při EFSA; vědecké stanovisko, které aktualizuje doporučení pro řízení rizik, aby v chráněných stanovištích došlo ke snížení expozice necílových organismů z řádu Lepidoptera, které je třeba chránit, vůči pylu Bt-kukuřice. EFSA Journal 2015; 13(7):4127. [31 s.] doi:10.2903/j.efsa.2015.4127.

(7)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(8)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0036.

(9)  Směrnice Rady 90/220/EHS ze dne 23. dubna 1990 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí (Úř. věst. L 117, 8.5.1990, s. 15).


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/76


P8_TA(2016)0388

Obnovení povolení pro osivo geneticky modifikované kukuřice MON 810

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se obnovuje povolení pro uvedení osiva geneticky modifikované kukuřice MON 810 (MON-ØØ81Ø-6) na trh za účelem pěstování (D046170/00 – 2016/2921(RSP))

(2018/C 215/15)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se obnovuje povolení pro uvedení osiva geneticky modifikované kukuřice MON 810 (MON-ØØ81Ø-6) na trh za účelem pěstování (D046170/00,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (1), a zejména na čl. 23 odst. 3 uvedeného nařízení,

s ohledem na články 11 a 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (2),

s ohledem na vědecké stanovisko, které aktualizuje závěry posouzení rizik a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s geneticky modifikovanou kukuřicí odolnou vůči hmyzu MON 810 a které dne 6. prosince 2012 vydal Evropský úřad pro bezpečnost potravin (3),

s ohledem na vědecké stanovisko, které doplňuje závěry posouzení rizika pro životní prostředí a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s pěstováním geneticky modifikované kukuřice odolné vůči hmyzu Bt11 a MON 810 a které dne 6. prosince 2012 přijal Evropský úřad pro bezpečnost potravin (4),

s ohledem na stanovisko, které aktualizuje doporučení pro řízení rizik, aby v chráněných stanovištích došlo ke snížení expozice necílových organismů z řádu Lepidoptera, které je třeba chránit, vůči pylu Bt-kukuřice, které dne 28. května 2015 vydal Evropský úřad pro bezpečnost potravin (5),

s ohledem na vědecké stanovisko k výroční zprávě společnosti Monsanto Europe S.A. o monitorování životního prostředí po uvedení na trh, pokud jde o pěstování geneticky modifikované kukuřice MON 810 v roce 2014, které dne 9. března 2016 vydal Evropský úřad pro bezpečnost potravin (6),

s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2014 o návrhu rozhodnutí Rady o uvedení na trh produktu z kukuřice (Zea mays L., linie 1507) geneticky modifikovaného pro rezistenci vůči některým škodlivým organismům z řádu Lepidoptera za účelem pěstování v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES (7),

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

s ohledem na čl. 106 odst. 2 a 3 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že ve dnech 11. a 18. dubna 2007 společnost Monsanto Europe S.A. předložila Komisi v souladu s články 11 a 23 nařízení (ES) č. 1829/2003 tři žádosti o obnovení povolení pro již existující potraviny, složky potravin a krmiva vyrobené z kukuřice MON 810, povolení pro krmivo obsahující kukuřici MON 810 či z ní sestávající a povolení pro produkty, které sestávají z kukuřice MON 810 či ji obsahují, pro jiné použití než v potravinách a krmivech, jako v případě všech ostatních druhů kukuřice, a to včetně pěstování; vzhledem k tomu, že po vstupu nařízení (ES) č. 1829/2003 v platnost byly tyto produkty oznámeny Komisi podle čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) a čl. 20 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení a zahrnuty do registru Společenství pro geneticky modifikované potraviny a krmiva;

B.

vzhledem k tomu, že dne 9. března 2016 zaslala společnost Monsanto Europe S.A. Komisi dopis, v němž požadovala, aby byla část žádosti týkající se pěstování posuzována odděleně od zbylého obsahu žádosti;

C.

vzhledem k tomu, že geneticky modifikovaná kukuřice MON-ØØ81Ø-6, jak je popsána v žádosti, exprimuje protein Cry1Ab odvozený z Bacillus thuringiensis subsp. kurstaki, který zajišťuje ochranu proti napadnutí některými škůdci z řádu Lepidoptera, včetně zavíječe kukuřičného (Ostrinia nubilalis) a můr rodu Sesamia spp;

D.

vzhledem k tomu, že uvádění geneticky modifikovaného osiva kukuřice MON 810 na trh za účelem pěstování bylo původně povoleno podle směrnice Rady 90/220/EHS (8) na základě rozhodnutí Komise 98/294/ES (9); vzhledem k tomu, že dne 3. srpna 1998 udělila Francie společnosti Monsanto Europe S.A. (dále jen „společnost Monsanto“) souhlas s uvedením na trh produktů z kukuřice MON 810;

E.

vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 26c odst. 2 směrnice 2001/18/ES je pěstování geneticky modifikované kukuřice MON 810 zakázáno na těchto územích: Valonsko (Belgie); Bulharsko; Dánsko; Francie, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo (s výjimkou výzkumných účelů), Nizozemsko, Polsko, Rakousko, Řecko, Severní Irsko (Spojené království), Slovinsko, Skotsko (Spojené království), Wales (Spojené království);

F.

vzhledem k tomu, že podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) je dokázáno, že přibližně 95 – 99 % uvolněného pylu spadne přibližně do 50 metrů od zdroje pylu, přestože vertikální pohyb nebo poryv větru může pyl během prášení zvednout vysoko do atmosféry a roznést jej do výrazné vzdálenosti až několika kilometrů;

G.

vzhledem k tomu, že úřad EFSA svévolně vyloučil cizopylení u kukuřice z rozsahu svých vědeckých stanovisek týkajících se kukuřice MON 810, čímž opomenul případná rizika pro biologickou rozmanitost;

H.

vzhledem k tomu, že od roku 2009 se ve Španělsku vyskytuje rostlina teosinte, jež je předchůdcem pěstované kukuřice; vzhledem k tomu, že populace rostlin teosinte by se mohly stát příjemci transgenní DNA pocházející z geneticky modifikované kukuřice MON 810, která se pěstuje v některých španělských regionech, v nichž se rychle šíří teosinte; vzhledem k tomu, že genové toky by se mohly přenést na teosinte, což by u ní vedlo k produkci Bt-toxinu a poskytlo hybridům kukuřice a teosinte větší odolnost ve srovnání s původními rostlinami teosinte; vzhledem k tomu, že tento scénář představuje významné riziko pro zemědělce i životní prostředí;

I.

vzhledem k tomu, že příslušné španělské orgány informovaly Komisi a přítomnosti teosinte ve španělských kukuřičných polích, včetně velmi omezené přítomnosti v polích s geneticky modifikovanou kukuřicí; vzhledem k tomu, že z dostupných informací vyplývá, že přítomnost teosinte byla rovněž zjištěna ve Francii;

J.

vzhledem k tomu, že Komise dne 13. července 2016 požádala úřad EFSA, aby do konce září 2016 posoudil, zda na základě současné vědecké literatury a dalších příslušných informací vyšly najevo nové poznatky, které by změnily závěry a doporučení vědeckých stanovisek úřadu EFSA, pokud jde o pěstování geneticky modifikovaných kukuřic MON 810, Bt11 a 1507 a GA21;

K.

vzhledem k tomu, že Komise v bodě 22 svého návrhu prováděcího rozhodnutí uvádí, že pokud jde o místní mortalitu, úřad EFSA považuje za „přijatelné“ dvě míry mortality (0,5 % a 1 %), ale vzhledem k tomu, že ve svém vědeckém stanovisku přijatém dne 28. května 2015, které aktualizuje doporučení pro řízení rizik, aby v chráněných stanovištích došlo ke snížení expozice necílových organismů z řádu Lepidoptera, které je třeba chránit, vůči pylu Bt-kukuřice, úřad EFSA ve skutečnosti jednoznačně tvrdí, že „jakákoli konkrétní míra ochrany, kterou v tomto dokumentu používá vědecká komise pro geneticky modifikované organismy při EFSA pro ilustraci, se uvádí pouze jako příklad“ a že „jakýkoli používaný limit musí být nutně nezávazný a měl by být upraven podle cílů v oblasti ochrany uplatňovaných v EU;

L.

vzhledem k tomu, že Komise se ve svém návrhu prováděcího rozhodnutí rozhodla pro úroveň místní mortality nižší než 0,5 % a v příloze stanoví izolační vzdálenosti nejméně 5 metrů mezi polem, na němž je pěstována kukuřice MON 810, a chráněným stanovištěm, jak jej definuje čl. 2 odst. 3 směrnice 2004/35/ES, a to i přesto, že úřad EFSA jasně uvádí jako potvrzenou skutečnost, že nařízení izolační vzdálenosti 20 metrů kolem chráněného stanoviště od nejbližší plodiny kukuřice Bt11/MON 810, což je čtyřikrát více než vzdálenost, kterou navrhuje Komise, by mohlo snížit místní mortalitu i u vysoce citlivých necílových larev řádu Lepidoptera na úroveň pod 0,5 %;

M.

vzhledem k tomu, že úřad EFSA ve svém vědeckém stanovisku přijatém dne 28. května 2015, které aktualizuje doporučení pro řízení rizik, aby v chráněných stanovištích došlo ke snížení expozice necílových organismů z řádu Lepidoptera, které je třeba chránit, vůči pylu Bt-kukuřice, uvedl, že „v současnosti není k dispozici dostatek údajů, které by umožňovaly dát mortalitu larev související s Bt-proteinem do kontextu celkové mortality“;

N.

vzhledem k tomu, že neustále dochází k případům, kdy není vyžadováno monitorování životního prostředí po uvedení na trh, na což upozorňuje i úřad EFSA, který uvádí, že ze zprávy o monitorování z roku 2014 vyplývá, že zásada non-Bt refugia není ve Španělsku v plné míře uplatňována, jak tomu ostatně bylo i v minulých letech, a že analýza dotazníků pro zemědělce a přehled literatury poukázaly na metodické nedostatky podobné těm, které byly zjištěny v předchozích výročních zprávách o monitorování, pokud jde o kukuřici MON 810;

O.

vzhledem k tomu, že vědecká komise pro geneticky modifikované organismy při EFSA každý rok marně zdůrazňuje svá doporučení k monitorování životního prostředí po uvedení kukuřice MON 810 na trh, tedy to, aby byly poskytovány podrobnější informace o metodice odběru vzorků, aby došlo k omezení možnosti nerovných podmínek výběru v dotaznících pro zemědělce a aby se zajistilo, že budou určeny veškeré příslušné vědecké publikace; vzhledem k tomu, že vědecká komise pro GMO v souvislosti se zlepšením rámce odběru vzorků při provádění průzkumu u zemědělců každý rok marně připomíná význam vnitrostátních registrů o pěstování GMO a svá doporučení, aby vlastníci měli možnost zvážit, jak nejlépe využít informace obsažené ve vnitrostátních registrech, a aby byl podporován dialog s těmi, kteří jsou v souvislosti s pěstováním kukuřice MON 810 odpovědní za správu těchto registrů;

1.

domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise překračuje prováděcí pravomoci stanovené v nařízení (ES) č. 1829/2003;

2.

domnívá se, že posouzení rizika pěstování, které vypracoval úřad EFSA, je neúplné a že a doporučení pro řízení rizika navržená Komisí jsou nedostatečná;

3.

domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise není v souladu s právními předpisy Unie, neboť není slučitelné s cílem nařízení (ES) č. 1829/2003, který podle obecných zásad stanovených v nařízení (ES) č. 178/2002 spočívá v poskytnutí základu pro zajištění vysoké míry ochrany lidského života a zdraví, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, životního prostředí a zájmů spotřebitele v souvislosti s geneticky modifikovanými potravinami a krmivy při současném zajištění účinného fungování vnitřního trhu;

4.

vyzývá Komisi, aby vzala zpět návrh prováděcího rozhodnutí;

5.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(3)  Vědecká komise pro geneticky modifikované organismy (GMO) při EFSA; vědecké stanovisko, které aktualizuje závěry posouzení rizik a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s geneticky modifikovanou kukuřicí odolnou vůči hmyzu MON 810. EFSA Journal 2012; 10(12):3017. [98 s.] doi:10.2903/j.efsa.2012.3017

(4)  Vědecká komise pro geneticky modifikované organismy (GMO) při EFSA; vědecké stanovisko, které doplňuje závěry posouzení rizika pro životní prostředí a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s pěstováním geneticky modifikované kukuřice odolné vůči hmyzu Bt11 a MON 810. EFSA Journal 2012; 10(12):3016 [32 s.]. doi:10.2903/j.efsa.2012.3016.

(5)  Vědecká komise pro geneticky modifikované organismy (GMO) při EFSA; vědecké stanovisko, které aktualizuje doporučení pro řízení rizik, aby v chráněných stanovištích došlo ke snížení expozice necílových organismů z řádu Lepidoptera, které je třeba chránit, vůči pylu Bt-kukuřice. EFSA Journal 2015; 13(7):4127. [31 s.] doi:10.2903/j.efsa.2015.4127.

(6)  Vědecká komise pro geneticky modifikované organismy (GMO) při EFSA,;.

vědecké stanovisko k výroční zprávě společnosti Monsanto Europe S.A. o monitorování životního prostředí po uvedení na trh, pokud jde o pěstování geneticky modifikované kukuřice MON 810 v roce 2014. EFSA Journal 2016; 14(4):4446 [26 s.], doi:10.2903/j.efsa.2016.4446.

(7)  Přijaté texy, P7_TA(2014)0036.

(8)  Směrnice Rady 90/220/EHS ze dne 23. dubna 1990 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí (Úř. věst. L 117, 8.5.1990, s. 15).

(9)  Rozhodnutí Komise 98/294/ES ze dne 22. dubna 1998 o uvedení geneticky modifikované kukuřice (Zea mays L. linie MON 810) na trh podle směrnice Rady 90/220/EHS (Úř. věst. L 131, 5.5.1998, s. 32).


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/80


P8_TA(2016)0389

Uvedení produktů z geneticky modifikované kukuřice MON 810 na trh

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů z geneticky modifikované kukuřice MON 810 (MON-ØØ81Ø-6) na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (D046169/00 – 2016/2922(RSP))

(2018/C 215/16)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů z geneticky modifikované kukuřice MON 810 (MON-ØØ81Ø-6) na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (D046169/00,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (1), a zejména na čl. 11 odst. 3 a čl. 23 odst. 3 tohoto nařízení,

s ohledem na články 11 a 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (2),

s ohledem na hlasování Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat, které proběhlo dne 8. července 2016 podle článku 35 nařízení (ES) č. 1829/2003 a z něhož nevzešlo žádné stanovisko,

s ohledem na vědecké stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin ze dne 6. prosince 2012 (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 o prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2015/2279 ze dne 4. prosince 2015 o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici NK603 × T25 (MON-ØØ6Ø3-6 × ACS-ZMØØ3-2), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (4),

s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju MON 87705 × MON 89788 (MON-877Ø5-6 × MON-89788-1), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju MON 87708 × MON 89788 (MON-877Ø8-9 × MON-89788-1), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (6),

s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju FG72 (MST-FGØ72-2), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (7),

s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici Bt11 × MIR162 × MIR604 × GA21 a geneticky modifikované kukuřice spojující dvě nebo tři z genetických modifikací Bt11, MIR162, MIR604 a GA21, sestávají z nich nebo jsou z nich vyrobeny, na trh, a o zrušení rozhodnutí 2010/426/EU, 2011/893/EU, 2011/892/EU a 2011/894/EU (8),

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

s ohledem na čl. 106 odst. 2 a 3 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že ve dnech 11. a 18. dubna 2007 podala společnost Monsanto Europe S.A. v souladu s články 11 a 23 nařízení (ES) č. 1829/2003 Komisi tři žádosti o obnovu povolení již existujících potravin, složek potravin a krmiv vyrobených z kukuřice MON 810, povolení krmiv, která obsahují a sestávají z kukuřice MON 810, a povolení produktů, které sestávají z kukuřice MON 810 či ji obsahují, pro jiná použití než v potravinách a krmivech, jako v případě všech ostatních druhů kukuřice, a to včetně pěstování; vzhledem k tomu, že po vstupu nařízení (ES) č. 1829/2003 v platnost byly tyto produkty oznámeny Komisi podle čl. 8 odst. 1 písm. a), čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 20 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení a zahrnuty do registru Společenství pro geneticky modifikované potraviny a krmiva;

B.

vzhledem k tomu, že dne 9. března 2016 zaslala společnost Monsanto Europe S.A. Komisi dopis, v němž požadovala, aby byla část žádosti týkající se pěstování posuzována odděleně od zbylého obsahu žádosti;

C.

vzhledem k tomu, že geneticky modifikovaná kukuřice MON-ØØ81Ø-6, jak je popsána v žádosti, exprimuje protein Cry1Ab odvozený z Bacillus thuringiensis subsp. kurstaki, který zajišťuje ochranu proti napadnutí některými škůdci z řádu Lepidoptera, včetně zavíječe kukuřičného (Ostrinia nubilalis) a můr rodu Sesamia spp;

D.

vzhledem k tomu, že Stálý výbor dne 8. července 2016 hlasoval o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, aniž by vydal stanovisko;

E.

vzhledem k tomu, že dvěma hlavními důvody, pro které členské státy hlasovaly proti či se zdržely hlasování, jsou nedostatek studií o dlouhodobém krmení a toxicitě a nedostatečné posouzení rizik;

F.

vzhledem k tomu, že o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise hlasoval dne 15. září 2016 odvolací výbor a opět se nedospělo ke stanovisku, protože 12 členských států (zastupujících 38,74 % obyvatel EU) hlasovalo ve prospěch návrhu, 11 členských států hlasovalo proti návrhu (18,01 % obyvatel EU), 4 členské státy se hlasování zdržely (43,08 % obyvatel EU) a 1 členský stát nebyl při hlasování přítomen (0,17 %);

G.

vzhledem k tomu, že dne 22. dubna 2015 vyjádřila Komise v důvodové zprávě ke svému legislativnímu návrhu, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, politování nad skutečností, že od vstupu nařízení (ES) č. 1829/2003 v platnost přijímala Komise rozhodnutí o povolení v souladu s příslušnými právními předpisy bez podpory stanovisek výborů členských států a že navracení dokumentace Komisi ke konečnému rozhodnutí, což byla v podstatě výjimka pro tento postup jako celek, se stalo při rozhodování o povolování geneticky modifikovaných potravin a krmiv pravidlem;

H.

vzhledem k tomu, že legislativní návrh ze dne 22. dubna 2015, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, byl dne 28. října 2015 Parlamentem zamítnut z toho důvodu, že pěstování GMO sice nutně probíhá na území členského státu, nicméně obchodování s nimi má přeshraniční charakter, což znamená, že vnitrostátní zákaz prodeje a použití, jak jej navrhuje Komise, by nebyl bez znovuzavedení hraničních kontrol dováženého zboží vynutitelný; vzhledem k tomu, že Parlament zamítl legislativní návrh, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, a vyzval Komisi, aby svůj návrh stáhla a předložila nový;

1.

domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise překračuje prováděcí pravomoci stanovené v nařízení (ES) č. 1829/2003;

2.

domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise není v souladu s právními předpisy Unie, neboť není slučitelné s cílem nařízení (ES) č. 1829/2003, který podle obecných zásad stanovených v nařízení (ES) č. 178/2002 spočívá v poskytnutí základu pro zajištění vysoké míry ochrany lidského života a zdraví, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, životního prostředí a zájmů spotřebitele v souvislosti s geneticky modifikovanými potravinami a krmivy při současném zajištění účinného fungování vnitřního trhu;

3.

vyzývá Komisi, aby návrh prováděcího rozhodnutí vzala zpět;

4.

vyzývá Komisi, aby na základě Smlouvy o fungování Evropské unie předložila nový legislativní návrh na změnu nařízení (ES) č. 1829/2003, který zohlední často vyjadřované obavy členských států týkající se nejen otázek bezpečnosti GMO pro zdraví a životní prostředí;

5.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(3)  Vědecká komise pro geneticky modifikované organismy (GMO) při EFSA; vědecké stanovisko, které aktualizuje závěry posouzení rizik a doporučení pro řízení rizik v souvislosti s geneticky modifikovanou kukuřicí odolnou vůči hmyzu MON 810. EFSA Journal 2012; 10(12):3017. [98 s.] doi:10.2903/j.efsa.2012.3017

(4)  Dokument P8_TA(2015)0456.

(5)  Přijaté texty. Dokument P8_TA(2016)0040.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0039.

(7)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0038.

(8)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0271.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/83


P8_TA(2016)0390

Uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou bavlnu 281-24-236 × 3006-210-23 × MON 88913 na trh

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou bavlnu 281-24-236 × 3006-210-23 × MON 88913 (DAS-24236-5×DAS-21Ø23-5×MON-88913-8), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (D046168/00 – 2016/2923(RSP))

(2018/C 215/17)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou bavlnu 281-24-236 × 3006-210-23 × MON 88913 (DAS-24236-5×DAS-21Ø23-5×MON-88913-8), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (D046168/00,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (1), a zejména na čl. 7 odst. 3 a čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení,

s ohledem na články 11 a 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (2),

s ohledem na hlasování Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat, které proběhlo dne 8. července 2016 podle článku 35 nařízení (ES) č. 1829/2003, přičemž nebylo vydáno žádné stanovisko,

s ohledem na stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin ze dne 9. března 2016 (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 o prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2015/2279 ze dne 4. prosince 2015 o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici NK603 × T25 (MON-ØØ6Ø3-6 × ACS-ZMØØ3-2), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (4),

s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju MON 87705 × MON 89788 (MON-877Ø5-6 × MON-89788-1), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju MON 87708 × MON 89788 (MON-877Ø5-9 × MON-89788-1), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (6),

s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju FG72 (MST-FGØ72-2), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (7),

s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici Bt11 × MIR162 × MIR604 × GA21 a geneticky modifikované kukuřice spojující dvě nebo tři z genetických modifikací Bt11, MIR162, MIR604 a GA21, sestávají z nich nebo jsou z nich vyrobeny, na trh, a o zrušení rozhodnutí 2010/426/EU, 2011/893/EU, 2011/892/EU a 2011/894/EU (8),

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

s ohledem na čl. 106 odst. 2 a 3 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 12. března 2009 podala společnost Dow AgroSciences Europe v souladu s články 5 a 17 nařízení (ES) č. 1829/2003 příslušnému orgánu Nizozemska žádost o uvedení potravin, složek potravin a krmiv, které obsahují bavlnu 281-24-236 × 3006-210-23 × MON 88913, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh;

B.

vzhledem k tomu, že geneticky modifikovaná bavlna DAS-24236-5×DAS-21Ø23-5×MON-88913-8 popsaná v žádosti exprimuje protein phosphinothricin acetyltransferázu (PAT), který rostlině propůjčuje schopnost tolerance k herbicidům na bázi glufosinátu amonného, a modifikovaný protein CP4 5-enolpyruvylšikimát-3-fosfát syntházu (CP4 EPSPS), který rostlině propůjčuje schopnost tolerance k herbicidům na bázi glyfosátu, proteiny Cry1F a Cry1Ac, které jí poskytují ochranu proti určitým hmyzím škůdcům z řádu motýlů, a vzhledem k tomu, že Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny, jež je specializovanou agenturou Světové zdravotnické organizace pro rakovinu, klasifikovala dne 20. března 2015 glyfosát jako látku, která je pro člověka pravděpodobně karcinogenní (9);

C.

vzhledem k tomu, že Stálý výbor dne 8. července 2016 hlasoval o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, aniž by vydal stanovisko;

D.

vzhledem k tomu, že dne 15. září 2016 hlasoval odvolací výbor o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise a opět nevydal žádné stanovisko, přičemž 11 členských států představujících 38,66 % obyvatelstva EU hlasovalo ve prospěch návrhu, 14 členských států představujících 33,17 % obyvatelstva EU hlasovalo proti, 2 členské státy představující 28 % obyvatelstva EU se hlasování zdržely a 1 členský stát představující 0,17 % obyvatelstva EU nebyl při hlasování přítomen;

E.

vzhledem k tomu, že dne 22. dubna 2015 vyjádřila Komise v důvodové zprávě ke svému legislativnímu návrhu, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, politování nad skutečností, že od vstupu nařízení (ES) č. 1829/2003 v platnost přijímala Komise rozhodnutí o povolení v souladu s použitelnými právními předpisy, aniž by se opírala o stanoviska výborů členských států, a že navracení dokumentace Komisi ke konečnému rozhodnutí, což byla v podstatě výjimka pro tento postup jako celek, se stalo při rozhodování o povolení geneticky modifikovaných potravin a krmiv pravidlem;

F.

vzhledem k tomu, že legislativní návrh ze dne 22. dubna 2015, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, byl dne 28. října 2015 Parlamentem zamítnut (10) z toho důvodu, že pěstování GMO sice nutně probíhá na území členského státu, nicméně obchodování s nimi má přeshraniční charakter, což znamená, že vnitrostátní zákaz prodeje a použití, jak jej navrhuje Komise, by nebyl bez znovuzavedení hraničních kontrol dováženého zboží vynutitelný; vzhledem k tomu, že Parlament zamítl legislativní návrh, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, a vyzval Komisi, aby svůj návrh stáhla a předložila nový;

1.

domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise překračuje prováděcí pravomoci stanovené v nařízení (ES) č. 1829/2003;

2.

domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise není v souladu s právními předpisy Unie, neboť není slučitelný s cílem nařízení (ES) č. 1829/2003, který podle obecných zásad stanovených v nařízení (ES) č. 178/2002 spočívá v poskytnutí základu pro zajištění vysoké míry ochrany lidského života a zdraví, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, životního prostředí a zájmů spotřebitele v souvislosti s geneticky modifikovanými potravinami a krmivy při současném zajištění účinného fungování vnitřního trhu;

3.

vyzývá Komisi, aby vzala zpět návrh prováděcího rozhodnutí;

4.

vyzývá Komisi, aby na základě Smlouvy o fungování Evropské unie předložila nový legislativní návrh na změnu nařízení (ES) č. 1829/2003, který zohlední často vyjadřované obavy členských států týkající se nejen otázek bezpečnosti GMO pro zdraví a životní prostředí;

5.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(3)  Vědecká komise pro geneticky modifikované organismy (GMO) při EFSA; vědecké stanovisko o žadosti Dow AgroSciences LLC (EFSA-GMO-NL-2009-68) o uvedení bavlny 281-24-236 × 3006-210-23 × MON 88913 na trh pro použití v potravinách a krmivech, dovoz a zpracování podle nařízení (ES) No 1829/2003. EFSA Journal 2016 14(4):4430 [21 pp.]; doi: 10.2903/j.efsa.2016.4430.

(4)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0456.

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0040.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0039.

(7)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0038.

(8)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0271.

(9)  Monografie IARC, svazek 112: hodnocení pěti organofosfátových insekticidů a herbicidů, 20. března 2015, http://www.iarc.fr/en/media-centre/iarcnews/pdf/MonographVolume112.pdf

(10)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0379.


Úterý, 25. října 2016

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/86


P8_TA(2016)0402

Strategie EU vůči Íránu po jaderné dohodě

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 ke strategii EU vůči Íránu po jaderné dohodě (2015/2274(INI))

(2018/C 215/18)

Evropský parlament,

s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové a íránského ministra zahraničních věcí Mohammada Džaváda Zarífa, které učinili dne 16. dubna 2016 v Teheránu,

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2231 (2015) přijatou dne 20. července 2015,

s ohledem na závěry Rady ze dne 20. července 2015 o dohodě o íránském jaderném programu,

s ohledem na svá předchozí usnesení o Íránu, zejména na usnesení ze dne 10. března 2011 o postoji EU k Íránu (1), usnesení ze dne 14. června 2012 o situaci týkající se národnostních menšin v Íránu (2), usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o Íránu – nedávné případy porušování lidských práv (3) a usnesení ze dne 3. dubna 2014 o strategii EU vůči Íránu (4),

s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii; s ohledem na výroční zprávy EU o lidských právech,

s ohledem na svá předchozí usnesení o výročních zprávách EU o lidských právech,

s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2015 o trestu smrti (5),

s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN o situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice, kterou předložil dne 10. března 2016, na jeho nedávná prohlášení ze dne 20. května a 8. června 2016, v nichž vyjádřil znepokojení nad vězněním zastánců lidských práv a nedávnou vlnou podněcování k nenávisti vůči komunitě Baha'í, a na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 3. března 2016 o situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice,

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů č. 70/173 o situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice (A/RES/70/173), která byla přijata dne 17. prosince 2015,

s ohledem na prohlášení vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise Frederiky Mogheriniové o popravě mladistvého pachatele v Íránu ze dne 14. října 2015 a o odsouzení íránské obhájkyně lidských práv Narges Muhammadíové ze dne 20. května 2016,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0286/2016),

A.

vzhledem k tomu, že v návaznosti na dohodu o íránském jaderném programu a vnitřní politický vývoj v této zemi se nyní naskýtá příležitost jak pro reformy uvnitř Íránu, tak pro zlepšení jeho vnějších vztahů s EU;

Vztahy mezi EU Íránem

Politický dialog

1.

domnívá se, že společný komplexní akční plán, známý jako dohoda o íránském jaderném programu, představuje velký úspěch pro mnohostrannou diplomacii a zvláště pro evropskou diplomacii a neměl by pouze umožnit podstatné zlepšení vztahů mezi EU a Íránem, ale také usilovat o stabilitu v celém regionu; má za to, že za důsledné uplatňování celé této dohody jsou nyní odpovědné všechny strany; vítá vytvoření společné komise složené ze zástupců Íránu a skupiny E3 / EU+3 (Čína, Francie, Německo, Ruská federace, Velká Británie a Spojené státy, včetně vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise); plně podporuje vysokou představitelku Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku v její roli koordinátorky smíšené komise zřízené v rámci společného komplexního akčního plánu a domnívá se, že důsledné a plnohodnotné uplatňování tohoto akčního plánu je i nadále nadmíru důležité;

2.

vítá návštěvu Íránu, kterou dne 16. dubna 2016 podnikla vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise Mogheriniová spolu se sedmi evropskými komisaři jako důležitý mezník v úsilí o stanovení ambiciózního programu dvoustranných vztahů mezi EU a Íránem v oblastech společného zájmu; připomíná, že několik prohlášení Komise a delegací EU do Íránu, přičemž poslední delegaci tvořila vysoká představitelka, místopředsedkyně EU a sedm komisařů, se soustředilo na obchod a ekonomické vazby;

3.

připomíná, že rozhodnutí Rady zrušit všechny sankce vůči Íránské islámské republice související s jadernými otázkami jako důsledek plnění závazků, které přijala v rámci společného komplexního akčního plánu, umožňuje opětovné navázání vztahů s Íránem a představuje příležitost i přínos pro obě strany tím, že jim poskytne možnost znovu otevřít íránský trh pro evropské podniky; připomíná, že Írán má početnou, poměrně vysoce kvalifikovanou a mladou populaci, jedno z nejrůznorodějších složení HDP v regionu, potřebuje investice a je potenciálním trhem pro kvalitní evropské zboží;

4.

vítá otevřenost, pokud jde o vztahy s Íránem; poukazuje na to, že rozvoj vztahů mezi EU a Íránem by měl jít ruku v ruce s uplatňováním dohody o jaderném programu / společného komplexního akčního plánu; připomíná, že podle podmínek dohody může vést její nedostatečné plnění ze strany Íránu k opětovnému zavedení sankcí; vyzývá k obnovení vztahů mezi EU a jejími členskými státy na jedné straně a Íránem na straně druhé, přičemž obě strany by měly úzce spolupracovat na dvoustranných a vícestranných otázkách, s cílem zajistit větší stabilitu regionu a účinné provádění dohody o jaderném programu; domnívá se, že vztahy mezi EU a Íránem je třeba rozvíjet prostřednictvím vícevrstevného dialogu, jenž by zahrnoval kontakty politického, diplomatického, ekonomického, akademického, odborného i mezilidského charakteru, které by zahrnovaly také subjekty občanské společnosti, nevládní organizace a obhájce lidských práv; podporuje navázání vztahů mezi EU a Íránem ke vzájemnému užitku obou stran a na základě realistického posouzení společných zájmů a odlišností, s cílem stimulovat postupné rozšiřování spolupráce v atmosféře budování důvěry, a to zejména ku prospěchu obyvatel Íránu a EU; v této souvislosti podporuje odhodlání Komise obnovit spolupráci s Íránem na základě dialogu založeného na čtyřech pilířích: na komplexním rozsahu, na spolupráci v oblastech, v nichž mají Írán a EU společné zájmy, na kritičnosti, otevřenosti a upřímnosti v oblastech, v nichž spolu Írán a EU nesouhlasí, ale hledají společný přístup a na celkové konstruktivnosti ve formě i praxi;

5.

vítá institucionální změny, k nimž došlo v rámci Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a které odrážejí výsledky společného komplexního akčního plánu, zejména vytvoření pracovní skupiny pro Írán v rámci ESVČ, jejímž cílem je koordinace nejrůznějších oblastí činnosti týkající se veškeré problematiky se vztahem k Íránu; oceňuje kroky, které ESVČ učinila za účelem ustanovení delegace EU v Teheránu a k nimž Evropský parlament vyzýval ve svých předchozích usneseních, neboť umožní EU spolupracovat s íránskými orgány za účelem zlepšení informovanosti íránské veřejnosti o EU samotné, boje s nedorozuměními a rozšiřování spolupráce mezi EU a Íránem; v této souvislosti zdůrazňuje, že obchod a investice jsou v kompetenci EU a že zřízení delegace EU v Teheránu by usnadnilo spolupráci mezi EU a Íránem v oblastech obchodu, vzdělávání, kultury, lidských práv a udržitelnosti životního prostředí a významně přispělo k naplnění očekávání obou stran; poukazuje na to, že vysílání stanice Euronews v perském jazyce by mělo v budoucnu také představovat důležité mediální propojení mezi Evropskou unií a persky hovořícím publikem;

6.

připomíná, že EU a Írán se rozhodly řešit otázky společného zájmu konstruktivním způsobem; žádá, aby strategie EU pro obnovení vztahů s Íránem byla zpočátku založena na opatřeních k budování důvěry v technických oblastech, které by vytvořily pozitivní precedenty v oblasti spolupráce EU a Íránu a mohly by připravit půdu pro smysluplnější dlouhodobou spolupráci;

7.

trvá na tom, že je důležité rozvíjet parlamentní rozměr vztahů mezi EU a Íránem jakožto součást strategie zaměřené na obnovení vzájemné důvěry; opětovně poukazuje v této souvislosti na svou podporu návrhu projednávanému mezi Parlamentem a Madžlisem (íránským parlamentem), pokud jde o meziparlamentní dialog o boji proti terorismu, který si je vědom společných problémů spojených s radikalizací v Íránu, na Blízkém východě i rámci samotné EU; vítá obnovení politického dialogu mezi EU a Íránem, včetně dialogu o lidských právech; podporuje rozvoj dialogu o lidských právech v budoucnu, tak aby se ho účastnili i zástupci soudnictví, bezpečnostních složek a občanské společnosti; konstatuje, že ačkoli na obou stranách existuje podezíravost a nedůvěra, vztahy mezi mnoha členskými státy a Íránem mají dlouhou historii a Írán má snahu o dobré vztahy s EU, což skýtá potenciál pro vytvoření vztahů na základě vzájemné důvěry a respektu; je si vědom složité povahy vnitřní politiky Íránu a opakuje, že EU nehodlá zasahovat do vnitřních politických rozhodnutí této, ani žádné jiné země, ale usiluje o spolupráci založenou na oboustranném dodržování mezinárodních norem a zásad; domnívá se, že k úplné normalizaci vztahů může dojít pouze současně s trvalým uplatňováním společného komplexního akčního plánu na základě pravidelného trvalého dialogu, přičemž za okamžitou prioritu by se mělo považovat rozšíření vztahů mezi EU a Íránem v oblastech, v nichž panuje obecná shoda, že by se tak mělo učinit; je nicméně přesvědčen, že nejvyšším cílem musí být vytvoření partnerství mezi Íránem a EU;

8.

znovu opakuje, že Evropská unie ze zásady jednoznačně dlouhodobě odmítá trest smrti ve všech případech a za všech okolností, a opětovně zdůrazňuje, že zrušení trestu smrti je jedním z hlavních cílů politiky EU v oblasti lidských práv; nadále se staví k častému uplatňování trestu smrti v Íránu velmi kriticky; domnívá se, že jedním z hlavních cílů politického dialogu je omezit uplatňování trestu smrti; vyzývá k okamžitému moratoriu na výkon trestu smrti v Íránu; konstatuje, že většina poprav je za drogové delikty; rozumí výzvě, jíž čelí Írán jakožto jedna z hlavní přepravních tras pro drogy na světě, když 86 % zabaveného opia na světě je zabaveno na jeho území; věří však, že diskuze o otázkách týkajících se trestu smrti, jako je jeho ukládání za drogové trestné činy či vůči osobám mladším 18 let, což jsou kroky, které jsou v rozporu s dobrovolně přijatými mezinárodními závazky Íránu, by mohla položit základ pro společný plán na řešení této záležitosti; žádá poslance íránského parlamentu, aby jako první krok přezkoumaly článek 91 trestního zákoníku z roku 2013 s cílem zrušit trest smrti v případě osob mladších 18 let; bere na vědomí, že íránskému parlamentu byl předložen zákon, jenž by, bude-li schválen, snížil trest za nenásilné drogové delikty ze smrti na doživotní vězení; konstatuje, že pokud by byl schválen, vedl by tento zákon k podstatnému omezení počtu poprav v Íránu;

9.

zdůrazňuje, že zrušení trestu smrti za drogové delikty by výraznou měrou snížilo počet vykonaných poprav (podle odhadů Íránu až o 80 %); apeluje na to, aby se problematika poprav v Íránu řešila mimo jiné na základě spolupráce mezi EU a Íránem v boji proti nezákonnému obchodování s drogami při respektování norem v oblasti lidských práv; vyzývá Komisi, aby Íránu poskytla odbornou pomoc a pomoc pro budování administrativní kapacity zaměřenou na upevnění právního státu v zemi, mj. na základě podpory reformy soudního systému, která by měla zvýšit odpovědnost a nabídnout alternativní tresty k trestu odnětí svobody a trestu smrti; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby odborná ani jiná pomoc poskytnutá Íránu nebyla použita k porušování lidských práv;

Obchodní a hospodářské záležitosti

10.

bere na vědomí proklamovaný cíl Íránu dosáhnout 8 % roční míry růstu; domnívá se, že pro dosažení tohoto cíle jsou pro Írán klíčové evropské investice; zdůrazňuje, že Evropská unie nestojí v cestě povolené podnikatelské činnosti s Íránem a nebude bránit mezinárodním firmám či finančním institucím, aby se angažovaly v Íránu, pokud budou dodržovat všechny platné zákony; zdůrazňuje, že má-li Írán realizovat svůj ekonomický potenciál, bude muset učinit kroky k vytvoření transparentního ekonomického prostředí umožňujícího zahraniční investice a přijmout na všech úrovních protikorupční opatření, zejména v souladu s doporučeními Finančního akčního výboru, který se zabýval takovými otázkami, jako je ukončení finančních toků plynoucích teroristickým organizacím; vyzývá EU, aby plně podporovala úsilí Íránu v tomto procesu, a to zejména prostřednictvím podpory práce na vytvoření dvoustranné investiční dohody mezi EU a Íránem;

11.

zdůrazňuje, že obchod a obnovení přístupu k celosvětovému obchodnímu systému založenému na pravidlech může představovat možnou cestu, jak prolomit izolaci Íránu, a že obchod by mohl představovat důležitý nástroj k prohloubení politického dialogu a povzbuzení spolupráce mezi zeměmi v regionu s cílem urychlit regionální rozvoj, zvýšit zaměstnanost a upevnit stabilitu v širším regionu;

12.

konstatuje, že Írán má druhou největší ekonomiku na Blízkém východě s odhadovaným nominálním HDP v roce 2015 ve výši 397 mld. USD; dále konstatuje, že obchod EU s Íránem je v současné době zhruba na úrovni 8 miliard USD a v příštích dvou letech se očekává jeho zvýšení na čtyřnásobek; připomíná, že EU bývala hlavním obchodním partnerem Íránu, a je přesvědčen, že by jejím cílem mělo být opětovné získání tohoto postavení; podporuje rozšiřování obchodních vztahů EU s Íránem a apeluje na EU, aby v zájmu urychlení regionálního rozvoje a zlepšení životních podmínek a zaměstnanosti íránského lidu rozvíjela obchodní, finanční a hospodářskou spolupráci s Íránem; je přesvědčen, že rozšíření obchodu s Íránem a investic v této zemi může z dlouhodobého hlediska přispět k podpoře míru a stability v širším regionu, pokud EU dokáže vyhledávat příležitosti pro regionální investiční programy, například v oblasti energetiky a dopravního propojení;

13.

domnívá se, že přestože Írán podepsal řadu smluv s evropskými podniky, nebude schopen svým závazkům dostát kvůli nedostatku likvidity, což znamená, že se proces otevírání Íránu dostává do začarovaného kruhu;

14.

konstatuje, že Írán je největší ekonomikou ze zemí, jež nejsou členy Světové obchodní organizace (WTO); podporuje snahu Íránu vstoupit do této organizace; konstatuje, že stávající mandát EU pro jednání o dohodě o obchodu a spolupráci s Íránem je zastaralý; vyzývá Komisi, aby prověřila možnosti upevnění obchodních a investičních vazeb, tak aby Írán více dodržoval pravidla WTO a aby byly ochráněny evropské investice; zdůrazňuje, že formální rámec vyjednávání by EU umožnil plně využít svého potenciálu, který má jako největší integrovaný trh a hospodářský blok, a vytvořit fórum pro výměnu názorů a dialog; vyzývá EU, aby zvážila možnost obnovit přístupová jednání Íránu se Světovou obchodní organizací, protože členství ve WTO by přispělo k další liberalizaci íránské ekonomiky jako motoru růstu, zemi by pevně zasadilo do celosvětového systému založeného na pravidlech a poskytlo by mechanismus, jehož prostřednictvím by bylo možné podpořit nezbytné hospodářské reformy v Íránu a povolat Írán k odpovědnosti za jeho mezinárodní závazky; vyzývá Komisi, aby využila těchto jednání jako příležitosti zasadit se o klíčové reformy v oblasti práv pracovníků na základě základních úmluv MOP; je znepokojen průtahy při jmenování předsedy pracovní skupiny WTO pro přistoupení Íránu k této organizaci; vyzývá Komisi, aby plně uplatnila svůj vliv v zájmu bezodkladného odstranění této překážky a zahájení procesu vstupu Íránu do WTO; domnívá se, že ke konci procesu přistoupení k uvedené organizaci by měl Finanční akční výbor vyškrtnout Írán ze svých veřejných prohlášení;

15.

považuje nedostatek svobody projevu v on-line prostoru, systematický dohled nad internetovým provozem a jeho sledování a rovněž nedostatek digitálních svobod za překážku bránící obchodu s Íránem a za porušování práv a svobod jeho obyvatel; zdůrazňuje potenciál otevřeného a bezpečného internetu v Íránu z hlediska digitální ekonomiky; opakovaně žádá o vytvoření účinného evropského režimu pro kontrolu vývozu, aby se zabránilo zneužívání zboží a technologií dvojího užití k porušování lidských práv a proti Evropské unii;

16.

zdůrazňuje také, že pro Írán je důležité rozvíjet hospodářské a obchodní vztahy s regionálními aktéry, a zároveň náležitě dodržovat pravidla WTO, aby vznikl provázený hospodářský a obchodní celek; konstatuje, že Evropská unie může rozvoj a budování tohoto regionální dialogu podpořit a poskytnout své odborné zkušenosti;

17.

je přesvědčen, že zrušení hospodářských a finančních sankcí souvisejících s využíváním jaderné energie ze strany EU a mezinárodního společenství, jak je stanoveno ve společném komplexním akčním plánu, je důležité nejen z hlediska prokázání, že EU plní své závazky vůči Íránu, ale slouží jako důkaz, že EU je ochotna prohloubit hospodářskou spolupráci k oboustrannému hospodářskému prospěchu; konstatuje však, že i když byla většina hospodářských a finančních sankcí nyní zrušena, některé zůstávají v platnosti a jaderná dohoda se jich netýká; vyzývá EU, aby spolupracovala se společnostmi se sídlem v EU s cílem zajistit úplnou transparentnost jejich činnosti v Íránu; vyzývá k tomu, aby se kladl důraz na rozsah i kvalitu investic a aby se zavedl nástroj k posuzování toho, zda nové investice odpovídají obecným zásadám OSN v oblasti podnikání a lidských práv, tak jak tomu bylo při zrušení sankcí v Myanmaru/Barmě; konstatuje, že k tomu, aby měly prohloubené obchodní vztahy mezi EU a Íránem kladný dopad na celou íránskou společnost, je mimořádně důležité, aby byly účinně uplatňovány pokyny v oblasti sociální odpovědnosti podniků;

18.

znovu poukazuje na právní nejistotu, která pro společnosti z EU, jež chtějí investovat v Íránu, vyplývá z primárních amerických sankcí a z toho, že se transakce provádějí v dolarech, což podkopává očekávaný hospodářský přínos, který by mohl mít společný komplexní akční plán pro íránský lid; trvá na tom, že je potřeba tuto situaci a další finanční záležitosti řešit v souladu s doporučeními Finančního akčního výboru, aby se společnostem z EU, které podnikají v Íránu, dostalo nezbytné jasnosti a právní jistoty; vyzývá ke změně postoje k obchodování s Íránem; požaduje, aby měnou pro transakce s Íránem bylo euro, aby nedocházelo ze strany amerických orgánů k ukládání pokut, jak se v minulosti dělo v případě některých evropských bank; podporuje úzký dialog se Spojenými státy, aby byla zajištěna kontinuita evropského obchodu a investic v Íránu;

19.

zdůrazňuje zároveň, že má-li Írán realizovat svůj hospodářský potenciál, je naprosto nezbytné vynaložit větší úsilí o zajištění příznivého prostředí pro mezinárodní investice; vyzývá v tomto ohledu Írán, aby v souladu s doporučeními Finančního akčního výboru zajistil transparentnost svého finančního odvětví a bojoval proti korupci a praní špinavých peněz; vítá akční plán íránské vlády vycházející z doporučení Finančního akčního výboru a také odborné schůzky, které se konaly dne 12. července mezi zástupci EU a Íránu s cílem provést v tomto směru nezbytné reformy;

20.

vítá pozitivní výsledky, kterých už bylo dosaženo v rámci společného komplexního akčního plánu, jako je například nárůst objemu obchodu mezi Íránem a EU v průběhu prvních šesti měsíců roku 2016 o 43 % ve srovnání se stejným obdobím v roce 2015, skutečnost, že se třicet íránských bank znovu napojilo na systém SWIFT, a také pozitivní dopad uvedeného akčního plánu na prohlubování trendu snižování míry inflace a úrokových sazeb v Íránu; vítá skutečnost, že v Íránu nyní aktivně působí stále více malých evropských bank, což usnadňuje poskytování úvěrů malým a středním podnikům; vyzývá k tomu, aby byla při prohlubování obchodních vztahů věnována zvláštní pozornost úloze evropských a íránských malých a středních podniků;

21.

vítá skutečnost, že vzhledem k tomu, že přímé zahraniční investice jsou potřebné ve všech hlavních hospodářských odvětvích, chce íránská vláda přilákat zahraniční investice; konstatuje, že v příštích deseti letech budou pravděpodobně zapotřebí investice do infrastruktury ve výši přes 1 bilion USD, což bude příležitostí pro evropské podniky, včetně v odvětví energetiky a automobilového a leteckého průmyslu; s potěšením konstatuje, že Teherán od okamžiku podepsání společného komplexního akčního plánu navštívilo jako znamení narůstajícího zájmu o hospodářské vztahy s Íránem už 180 obchodních delegací, včetně delegací z 15 členských států EU; vyzývá EU a její členské státy, aby s cílem povzbudit obchod, financování projektů a investování v Íránu prozkoumaly možnosti používání záruk za vývozní úvěry; vyjadřuje podporu úspěšnému uzavření dohod mezi íránskou vládou a společnostmi Airbus a Boeing, které jsou dalším prostředkem k budování důvěry následujícím po přijetí společného komplexního akčního plánu;

Odvětvová spolupráce

22.

konstatuje, že Írán má druhé největší zásoby plynu a čtvrté největší zásoby ropy na světě; domnívá se, že energetická spolupráce může hrát významnou úlohu při diverzifikaci zdrojů dodávek energie do EU a snižování závislosti členských států na jediném dodavateli energie, a může tedy přispět k větší energetické bezpečnosti EU; je toho názoru, že zrušení hospodářských sankcí může potenciálně otevřít cestu k výrazným investicím do odvětví těžby ropy a zemního plynu i do dalších hospodářských odvětví, která by mohla mít z investic a přístupu k novým technologiím prospěch; vyzývá evropské společnosti, aby investovaly do íránského odvětví energetiky; vyzývá zejména k tomu, aby byl ze strany EU podporován rozvoj technologie LNG v Íránu; domnívá se, že investice v Íránu musejí být zcela v souladu s dlouhodobými závazky EU týkajícími se dekarbonizace;

23.

konstatuje, že v současnosti je více než polovina energetických potřeb íránských domácností pokryta na základě zemního plynu; vyzdvihuje značný potenciál většího využívání energie z obnovitelných zdrojů v Íránu, což je země s průměrně 300 slunečnými dny v roce a možnou těžební kapacitou odhadovanou na 13násobek její celkové energetické spotřeby; vyzývá Komisi, aby podpořila vývoj obnovitelných zdrojů energie v Íránu jako příspěvek k diverzifikaci skladby zdrojů energie v zemi;

24.

vyzývá Írán, aby se připojil k iniciativě v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu (EITI) a aby se spolupráce EU s Íránem v oblasti energetiky soustavně odvíjela od snahy o dosažení většího environmentálního, sociálního a ekonomického přínosu jak pro obyvatele Íránu, tak i pro občany EU;

25.

zdůrazňuje, že Írán čelí mnoha problémům v oblasti životního prostředí, včetně nedostatku vody a degradace půdy, a že zatímco EU bude využívat plný potenciál obchodní spolupráce, měla by spolupracovat s Íránem na zvyšování ochrany životního prostředí a podpoře environmentálně udržitelného rozvoje; vyzývá k environmentální spolupráci v oblasti řízení ochrany vody, mj. poskytováním podpory Íránu při záchraně Urmijského jezera, boji proti dezertifikaci a monitorování zemětřesení a při řešení otázky znečištění ovzduší a nakládání s odpady; vyjadřuje v této souvislosti silné znepokojení nad mírou znečištění Kaspického moře a naléhá na EU a členské státy, aby poskytly snahám íránské vlády o odvrácení této hrozivé zkázy aktivní podporu; s potěšením konstatuje, že íránské nevládní organizace působící v oblasti ochrany životního prostředí navázaly spolupráci s dalšími nevládními organizacemi v regionu; vítá jejich členství v Mezinárodní unii pro ochranu přírody (IUCN) a připojení se k Ramsarským úmluvám; vyzývá Komisi, aby byla íránským nevládním organizacím nápomocna při rozvoji projektů participativního řízení;

26.

domnívá se, že při řešení problémů, jako je znečištění ovzduší, nedostatek vody a dezertifikace, se neobejdeme bez regionálního dialogu a spolupráce v oblasti životního prostředí mezi Íránem a sousedními zeměmi; zdůrazňuje, že EU by měla usnadňovat tuto regionální spolupráci jakožto důležité opatření zaměřené na budování důvěry a stavět na ochotě regionálních aktérů využít v této oblasti evropských odborných zkušeností;

27.

bere na vědomí studie, podle kterých jaderná energie možná není kvůli malým zásobám uranu a nákladům na jeho těžbu pro Írán konkurenceschopným řešením; vyzývá nicméně Komisi, aby v souladu se závazkem přijatým v rámci společného komplexního akčního plánu prozkoumala potenciál civilní jaderné spolupráce s Íránem a aby přiměla Írán k podpisu Úmluvy o jaderné bezpečnosti; vítá návrh některých íránských představitelů ohledně zahájení regionálního dialogu o bezpečnosti civilních jaderných programů;

28.

vyzdvihuje potenciál spolupráce v oblasti letecké bezpečnosti, na jejímž základě by se poskytla odborná pomoc a přístup k důležitým komponentům íránským společnostem, aby byly vyškrtnuty z evropské černé listiny;

29.

je si vědom toho, že Írán poskytuje útočiště třem milionům občanů Afghánistánu, z nichž má oficiální právní postavení uprchlíka v Íránu pouze 950 000 osob, čímž se Írán stává jednou ze zemí s největším počtem uprchlíků; vítá, že EU uvolnila dalších 6,5 milionu EUR na podporu Íránu při zajišťování vzdělávání afghánských občanů v zemi a zdravotní péči o ně; zdůrazňuje, že je nutné přijmout konkrétní opatření, která by zaručovala lidská práva afghánských migrantů a uprchlíků v Íránu, včetně jejich práva na řádné soudní řízení a rovnost před zákonem; domnívá se, že spolupráce mezi EU a Íránem v oblasti zvládání uprchlické otázky může nejen zvýšit vzájemné porozumění, podpořit důslednější dodržování mezinárodního práva a lidských práv žadatelů o azyl a uprchlíků samotných, ale také přispět k řešení konfliktu v zájmu omezení příčin stávajících a budoucích uprchlických vln; má za to, že spolupráce mezi EU a Íránem při řešení uprchlické otázky by zlepšila situaci uprchlíků v této zemi a zabránila obchodování s lidmi; je toho názoru, že by spolupráce mezi EU a Íránem měla zahrnovat rovněž komplexní dialog o migraci, zejména o politických a legislativních postupech a prioritách ve vztahu k legální a nelegální migraci, žadatelům o azyl a uprchlíkům, a to jak na státní, tak i na regionální úrovni;

30.

je si vědom toho, že mladá, vzdělaná a technicky vyspělá populace v Íránu (podle odhadů je více než 60 % populace mladší 30 let) a vitalita jeho společnosti může na základě zásady reciprocity a vzájemného respektu poskytnout zvláštní příležitosti k prohloubení kontaktů s EU na mezilidské úrovni; domnívá se, že výměnné programy pro mládež patří mezi nejúspěšnější činnost, která je schopna sblížit společnosti a kultury; vítá proto nárůst počtu íránských studentů, kteří jsou zapojeni do programu Erasmus Mundus, na evropských univerzitách jako prostředek k boji proti nepochopení a stereotypům; vyzývá k větší spolupráci v oblasti vzdělávání, výzkumu a inovací, včetně oblasti životního prostředí, obnovitelných zdrojů energie, spravedlnosti, lidských práv a dobré veřejné správy, prostřednictvím rozsáhlejších výměn studentů a výzkumných pracovníků, a to i na základě spolupráce mezi univerzitami; vyzývá Komisi, aby zvýšila objem prostředků vynakládaných na účast íránských studentů na programu Erasmus Mundus; vítá semináře, které byly nedávno uspořádány na Univerzitě v Teheránu a které se zaměřovaly na zvýšení povědomí o potenciálním přínosu, jenž mohou mít íránské univerzity z účasti na programu Horizont 2020; vyzývá íránskou vládu, aby jmenovala národního koordinátora pro program Horizont 2020, který by íránským univerzitám poskytoval odbornou pomoc a odborné poradenství ohledně podávání žádostí o účast na projektech realizovaných v rámci programu Horizont 2020; apeluje na Komisi, aby se zabývala možností, jak íránským akademickým a výzkumným pracovníkům usnadnit studium a další vzdělávání na evropských univerzitách; požaduje zavedení programu EU, pomocí něhož by došlo ke sblížení výzkumných pracovníků a studentů z Íránu, zemí Rady pro spolupráci v Perském zálivu a Evropy za účelem provedení analýzy zkušeností a poznatků vyplývajících z regionální integrace v Evropě;

31.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad zatčením osob s dvojím občanstvím EU a Íránu, k němuž došlo po jejich příjezdu do Íránu, a zdůrazňuje, že toto zatčení brání mezilidským kontaktům; vyzývá íránské orgány, aby umožnily příslušníkům íránské diaspory žijícím v Evropě bezpečně cestovat do své rodné země;

Regionální bezpečnost

32.

poukazuje na značný význam, který měly nejrůznější národy a kultury Íránu v průběhu mnoha tisíciletí mj. i na Evropu; konstatuje, že díky své zeměpisně strategické pozici, velikosti své populace a hospodářství, zásobám ropy a zemního plynu a regionálnímu vlivu je Írán významným aktérem v oblasti Blízkého východu a Perského zálivu; zdůrazňuje, že strategické zájmy Íránu budou nejlépe naplněny, pokud se v regionu podaří znovu dosáhnout stability, přičemž snaha o jejich prosazování nekonkuruje a neměla by konkurovat zájmům jiných významných aktérů v regionu;

33.

věří, že dohoda o jaderném programu otevře možnost spolupráce na řešení bezpečnostní krize v regionu; domnívá se, že Írán může a měl by hrát v regionu stabilizační roli; domnívá se, že z normalizace vztahů s Íránem může mít prospěch celý region; zastává názor, že uznání Íránu jako významného hráče v regionu by mělo tuto zemi přimět k tomu, aby v regionu zastávala roli stabilizačního prvku; vyzdvihuje, že evropská politika sousedství, která byla předložena dne 18. listopadu 2015, obsahuje v kontextu širší spolupráce plány na zapojení třetích států, jež sousedí s partnerskými zeměmi ze sousedství EU; z tohoto důvodu naléhavě žádá o vypracování tematických rámců nabízejících spolupráci mezi Unií, partnerskými zeměmi jižního sousedství a klíčovými aktéry v regionu, jako je Írán, v regionálních otázkách, jako je například bezpečnost, energetika a nakládání s uprchlíky;

34.

vyzývá všechny státy v regionu, zejména Saúdskou Arábii a Írán, aby se zdržely nepřátelské rétoriky, která do konfliktů jen přilévá oheň, a činnosti a podpory nepřátelských ozbrojených skupin v regionu, včetně vojenského křídla Hizballáhu a an-Nusry; vyjadřuje své znepokojení nad rostoucí militarizací širšího regionu a v kontextu podpory plného respektu vůči svrchovanosti všech zemí v regionu samotném podporuje snahy o větší kontrolu nad zbraněmi, nešíření zbraní a boj proti terorismu, přičemž však uznává legitimitu obav souvisejících s obranou; vyjadřuje znepokojení nad vývojem testů íránských balistických raket, který je v rozporu s duchem rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2231 (2015), přestože nepředstavuje porušení společného komplexního akčního plánu;

35.

domnívá se, že v rámci politického dialogu mezi EU a Íránem by se měl Írán a další významní aktéři v daném regionu vyzvat, aby hrál konstruktivní roli při řešení politické krize v Iráku, Jemenu, Sýrii, Libanonu a Afghánistánu, a to na základě dodržování mezinárodního práva a respektu vůči svrchovanosti těchto zemí; vyzývá k tomu, aby EU v diplomatických vztazích postupovala spíše s ohledem na politické priority, než na náboženskou identitu a na základě principu zajišťování úcty ke všem národům všech zemí Blízkého východu bez výjimky (včetně izraelského a palestinského lidu), jejich bezpečnosti a ochrany před strádáním, s cílem podpořit vybudování stabilnějšího a harmoničtějšího Blízkého východu; domnívá se, že významnou součástí politického dialogu je spolupráce mezi EU a Íránem v boji proti terorismu a násilnému extremismu v regionu;

36.

je přesvědčen, že konflikty na Blízkém východě, v Severní Africe a v oblasti Perského zálivu nezle vyřešit, aniž by byli u jednacího stolu přítomni všichni aktéři; vítá proto angažovanost Íránu při syrských mírových rozhovorech na základě jeho účasti v mezinárodní skupině na podporu Sýrie; s politováním však konstatuje, že íránská angažovanost dosud nevedla k významnému zlepšení situace, a vyzývá tuto zemi alespoň k dalšímu usnadnění předávání humanitární pomoci, aby bylo možné zvýšit ochranu civilního obyvatelstva před útoky, a k průběžnému hledání dlouhodobého řešení tohoto konfliktu; poukazuje v této souvislosti na to, že Asadův režim v Sýrii se stává z hlediska vlastního přežití stále více závislým na Íránu, a proto vyzývá íránské orgány, aby využily svého vlivu k tomu, aby syrský konflikt dospěl k mírovému řešení;

37.

oceňuje ochotu Íránu podpořit stávající snahy o stabilizaci Iráku, naléhavě jej vyzývá k tomu, aby v zájmu ukončení sektářského násilí hrál smysluplnou úlohu, a vyzývá k většímu úsilí o to, aby všechny bojové jednotky působící v zemi byly sdruženy pod velení irácké vlády, tak aby byly zohledněny zájmy všech skupin; zdůrazňuje, že EU a Írán stojí tváří v tvář společným nepřátelům ve formě ISIS/Dá'iš, al-Káidy, an-Nusry a s nimi spojených organizací, které Rada bezpečnosti OSN označila za teroristické a které se inspirují extremisticky překrouceným výkladem islámu; oceňuje pomoc Íránu v boji proti ISIS/Dá'iš, včetně jeho podpory kurdské regionální vlády v Irbílu v rané fázi, a je si vědom jeho rozhodujícího nasazení v Iráku, které zabránilo ISIS/Dá'iš v dalším postupu a vedlo k opětovnému získání oblastí, které byly předmětem džihádistického terorismu; je však znepokojen tím, že se opakovaně objevují zprávy o propuštění příslušníků al-Káidy; bere na vědomí dohodu mezi Íránem a Austrálií ohledně výměny zpravodajských informací týkajících se boje proti ISIS/Dá'iš;

38.

domnívá se, že za konflikty v řadě zemí tohoto regionu stojí regionální rivalita; je velmi znepokojen vzestupem sektářského násilí v regionu a zdůrazňuje, že EU musí vyvinout trvalé komplexní diplomatické úsilí, které by omezilo základní dynamiku tohoto konfliktu prostřednictvím dlouhodobé podpory etnicko-sektářského usmíření; se znepokojením poukazuje na zostřující se boj mezi Íránem a Saúdskou Arábii o politický a náboženský vliv a varuje před jeho důsledky z hlediska řešení konfliktů a bezpečnosti na Blízkém východě i za hranicemi této oblasti; domnívá, že k tomu, aby bylo možné zklidnit regionální napětí a vyřešit hlavní příčiny terorismu a extremismu, které ohrožují celý region, Evropskou unii i další státy, je velmi důležitá politika sbližování mezi Íránem a Saúdskou Arábií a jejich konstruktivní spolupráce coby cesta, která by měla nalézt možnosti ukončení ozbrojených konfliktů v Iráku, Sýrii a Jemenu; požaduje, aby EU na základě aktivní diplomacie zmírnila napětí mezi Teheránem a Rijádem, a to i prostřednictvím budování důvěry, neformální diplomacie („track II“) a deeskalačních opatření zaměřených v první fázi při normalizaci jejich vztahů na obnovení saúdsko-íránských diplomatických vztahů; vyzývá EU, aby za tímto účelem spolupracovala s USA a Ruskem, a to zejména pokud jde o podporu rozvoje nové bezpečnostní infrastruktury v regionu, která by zohlednila obavy z ohrožení a legitimní bezpečnostní obavy Íránu a Saúdské Arábie a poskytla bezpečnostní záruky jak Íránu, tak zemím Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu; zdůrazňuje, že spolupráce v oblasti námořní bezpečnosti v Perském zálivu a podpis charty o volné plavbě by mohly být prvním krokem při budování důvěry v rámci rozvoje dobrých vztahů a spolupráce v regionu;

39.

zásadně odsuzuje opakované výzvy íránského režimu ke zničení Izraele i politiku tohoto režimu spočívající v popírání holokaustu;

Sociálně-ekonomické záležitosti, právní stát, demokracie a lidská práva

40.

domnívá se, že íránské revoluční dědictví a jeho ústava islámské republiky a také značné rozdíly mezi Íránem a EU, pokud jde o politickoinstitucionální systém, nesmějí být překážkou bránící otevřenosti a upřímnému přímému dialogu a nalezení společné řeči v otázkách týkajících se demokracie, právního státu a lidských práv; vyzývá Íránskou islámskou republiku, aby rozšířila prostor pro politickou pluralitu; zdůrazňuje, že Madžlis je proreformní a proevropský, domnívá se však, že výsledky voleb do parlamentu a shromáždění expertů, které proběhly v únoru 2016, odrážejí vůli íránského lidu a nabízejí možnost dalších diskuzí s Evropskou unií a jejími členy, které by měly vést k vybudování konstruktivních vztahů, a také možnost vnitřních hospodářských, politických a sociálních reforem; vyzývá Írán, aby zcela umožnil konání svobodných a spravedlivých voleb, které by byly v souladu s mezinárodními normami;

41.

poukazuje na to, že Írán se otevírá proto, že potřebuje pomoci se zajištěním potřeb občanů a s tím, aby mládež a vzdělaní lidé zůstali v zemi, což je důležité pro její stabilitu;

42.

se znepokojením konstatuje, že Írán je zemí s nejvyšší mírou vykonaných trestů smrti na obyvatele na světě; zdůrazňuje, že zrušení trestu smrti za drogové delikty by výraznou měrou snížilo počet poprav; vítá v této souvislosti možnost, že nově zvolený Madžlis zváží přijetí legislativy na vyloučení některých drogových deliktů ze seznamu trestných činů, na něž se vztahuje trest smrti;

43.

bere na vědomí skutečnost, že na základě přijetí islámského trestního zákoníku v roce 2013 mohou soudci ve větší míře jednat dle vlastního uvážení a že na základě ratifikace Úmluvy OSN o právech dítěte ze strany Íránu je zakázáno provádět popravy dětí a mladistvým delikventům odsouzeným k trestu smrti před rokem 2013 se umožňuje, aby požádali o nové soudní řízení; vyzývá Írán, aby zajistil, že tento zákaz bude důsledně dodržován a že všichni příslušní delikventi budou o svém právu informováni; vyzývá Írán, aby vyhlásil moratorium na trest smrti;

44.

dále vybízí Írán, aby plně spolupracoval se všemi mechanismy OSN pro lidská práva a pracoval na uplatňování doporučení, která jsou v tomto kontextu navrhována, včetně všeobecného pravidelného přezkumu, tím, že mezinárodním organizacím na ochranu lidských práv umožní vykonávat jejich činnost; tento vývoj povede ke zlepšení postavení Íránu v očích evropské veřejnosti; poukazuje na to, že se íránské vládě podařilo prostřednictvím dialogu zvýšit své působení v oblasti zvláštních postupů OSN; vyzývá íránskou vládu, aby se zabývala hlubokým znepokojením, které vyjádřili ve svých zprávách zvláštní zpravodaj OSN a generální tajemník OSN ohledně situace lidských práv v Íránu, a také konkrétními výzvami k přijetí určitých opatření, jež jsou obsaženy v rezolucích Valného shromáždění OSN;

45.

vyzývá ESVČ a Komisi, aby podpořily vytvoření prostředí, jež by umožnilo řádné a nezávislé fungování organizací občanské společnosti; zdůrazňuje, že v kontextu vztahů mezi EU a Íránem je důležité dodržovat zásady EU v oblasti lidských práv, a to včetně zásad týkajících se ochránců lidských práv;

46.

vyzývá Írán, aby dodržoval, chránil a plnil své závazky vyplývající z Ústavy Íránské islámské republiky, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Úmluvy o právech dítěte a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech na základě dodržování práva na svobodu projevu jak na internetu, tak i jinde, na svobodu názoru, sdružování a pokojného shromažďování, svobodu myšlení, svědomí, náboženství či náboženského vyznání a tím, že všem svým občanům v zákonech a v praxi zajistí, aby mohli tak, jak je v těchto nástrojích stanoveno, požívat lidských, sociálních a politických práv bez pronásledování či diskriminace na základě pohlaví, jazyka, náboženství, politického či jiného názoru, národnostního, etnického nebo sociálního původu, genderu, sexuální orientace či jiného statusu; poukazuje na to, že se v této souvislosti jedná i o základní právo na rovnost před zákonem a právo na rovný přístup ke vzdělání, zdravotní péči a pracovním příležitostem;

47.

vítá reformy uskutečněné podle nového trestního řádu, avšak vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že tento trestní řád plně nezaručuje mezinárodní normy řádného procesu; vyzývá Írán, aby přepracoval trestní řád z roku 2014 tak, aby do něj byly začleněny záruky spravedlivého procesu; vyzývá Írán, aby tento zákon přezkoumal, aby zajistil, že prohlášení získaná v důsledku mučení, špatného zacházení či jiných forem donucení budou v trestním řízení jako důkaz vyloučena a že všechna obvinění z mučení a dalšího špatného zacházení předaná orgánům budou automaticky vyšetřena;

48.

vyzývá k propuštění všech politických vězňů; vyzývá Írán, aby propustil občany EU, kteří jsou zadržováni či byli odsouzeni v soudním řízení nesplňujícím mezinárodní normy, včetně Nazaka Afshara (58 let) zadržovaného od března 2016, Kamala Foroughiho (76 let) zadržovaného od května 2011, Homy Hoodfarové (65 let) zadržované od června 2016 a Nazanin Zaghari-Ratcliffové (37 let) zadržované od dubna 2016;

49.

je si vědom existence značného množství nejrůznějších náboženství a přesvědčení v Íránu; podotýká, že ústava Íránské islámské republiky formálně chrání některé náboženské menšiny a jejich základní náboženské svobody; je však znepokojen nárůstem počtu uvězněných osob, které patří k náboženským menšinám, nebo osob v důsledku jejich přesvědčení; trvá na tom, aby íránské orgány zajistily, že práva náboženských a národnostních menšin budou v zákonech plně respektována a chráněna a že dojde k rozšíření náboženské svobody;

50.

bere na vědomí pokrok, jehož dosáhly íránské ženy v oblasti vzdělání, vědy a výzkumu, což dokládá skutečnost, že většina studentů íránských univerzit jsou ženy; vybízí EU a její členské státy, aby ve všech bilaterálních vztazích s íránskými orgány upozorňovaly na otázky týkající se rovnosti pohlaví; vyzývá k zajištění úplné rovnosti mezi muži a ženami, tak aby došlo k odstranění stávající právní i skutečné diskriminace žen a aby byla zajištěna rovná účast žen na pracovním trhu a s ohledem na všechny stránky hospodářského, kulturního, sociálního a politického života; vítá pokusy navrhnout zákon „o ochraně žen proti násilí“ a doufá, že nově zvolený parlament projedná legislativní návrhy, jež plně kriminalizují násilí na ženách, včetně domácího násilí a znásilnění v rámci manželství;

51.

oceňuje, že prezident Rúhání při své kampani přislíbil, že předloží chartu občanských práv, a jeho prohlášení na podporu práv národnostních menšin; je přesvědčen, že tato charta by měla vycházet z mezinárodních závazků Íránu v oblasti lidských práv a být s nimi v plném souladu; vyzdvihuje význam dodržování zásad právního státu a nezávislosti soudnictví pro poskytování nezbytné právní jistoty, jež je vyžadována pro účely přímých zahraničních investic, avšak v první řadě v zájmu samotného íránského národa; vyzývá soudní moc, aby respektovala zásady spravedlivého a řádného procesu a aby umožnila podezřelým osobám přístup k obhájci; vyzývá ESVČ a Komisi, aby spolupracovaly s íránskými orgány v oblastech, jako je reforma soudnictví, reforma vězeňského systému včetně podmínek ve vězeních, odpovědnost vlády, dodržování zásad právního státu, svobody projevu a univerzálních lidských práv občanů a základních svobod a boj proti korupci;

o

o o

52.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Íránu, Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a ESVČ;

(1)  Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 163.

(2)  Úř. věst. C 332 E, 15.11.2013, s. 102.

(3)  Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 157.

(4)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0339.

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0348.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/96


P8_TA(2016)0403

Boj proti korupci a následné kroky v návaznosti na usnesení CRIM

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o boji proti korupci a dalších krocích v návaznosti na usnesení CRIM (2015/2110(INI))

(2018/C 215/19)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii, článek 67 a články 82 až 89 Smlouvy o fungování Evropské unie a na Listinu základních práv Evropské unie, především na články 5, 6, 8, 17, 32, 38 a 41, 47 až 50 a článek 52 této listiny,

s ohledem na závěry Rady pro spravedlnost a vnitřní věci ze dne 16. června 2015 o obnovené strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie na období 2015–2020,

s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 25. a 26. června 2015 týkající se otázek bezpečnosti,

s ohledem na příslušné úmluvy OSN, zejména na Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a Úmluvu OSN proti korupci,

s ohledem na trestněprávní a občanskoprávní úmluvy Rady Evropy proti korupci, které Rada Evropy otevřela k podpisu ve Štrasburku dne 27. ledna 1999 a dne 4. listopadu 1999, a na rezoluce (98) 7 a (99) 5 přijaté Výborem ministrů Rady Evropy dne 5. května 1998 a dne 1. května 1999, kterými byla ustavena Skupina států proti korupci (GRECO),

s ohledem na doporučení CM/Rec (2014) 7 ohledně ochrany oznamovatelů, které přijal Výbor ministrů Rady Evropy dne 30. dubna 2014,

s ohledem na Úmluvu OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů při mezinárodních obchodních transakcích, která byla otevřena k podpisu v Paříži dne 17. prosince 1997, na doporučení doplňující tuto úmluvu a na poslední zprávy o monitorování jednotlivých zemí,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/40/EU ze dne 12. srpna 2013 o útocích proti informačním systémům, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2005/222/SVV (1),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii (2),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (3),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/62/EU ze dne 15. května 2014 o trestněprávní ochraně eura a jiných měn proti padělání, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV (4),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, kterou se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a kterou se ruší směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (5),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí (6),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/847 ze dne 20. května 2015 o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků, kterým se ruší nařízení (ES) č. 1781/2006 (7),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 513/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí a kterým se ruší rozhodnutí Rady 2007/125/SVV (8),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2219 ze dne 25. listopadu 2015 o Agentuře Evropské unie pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (CEPOL), kterým se ruší rozhodnutí Rady 2005/681/SVV (9),

s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/845/SVV ze dne 6. prosince 2007 o spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jednotlivých členských státech v oblasti vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti nebo jiného majetku v souvislosti s trestnou činností (10),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1142/2014 ze dne 22. října 2014, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012, pokud jde o financování evropských politických stran (11),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů a o volném pohybu těchto údajů, kterým se ruší rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (12),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, kterým se ruší směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (13),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem (14),

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363),

s ohledem na návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (COM(2013)0534),

s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-105/14 (Taricco a další) (15), v němž tento soud uvádí, že se pojem „podvod“ podle definice uvedené v článku 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství vztahuje na výnosy plynoucí z DPH,

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (COM(2013)0535),

s ohledem na své usnesení ze dne 29. dubna 2015 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (16),

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV o boji proti terorismu (COM(2015)0625),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), kterým se nahrazují a ruší rozhodnutí Rady 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (17),

s ohledem na zprávu Komise určenou Radě a Evropskému parlamentu ze dne 3. února 2014 o boji proti korupci v EU (COM(2014)0038),

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionůze dne 28. dubna 2015 nazvané „Evropský program pro bezpečnost“ (COM(2015)0185),

s ohledem na posouzení hrozeb závažné organizované trestné činnosti (SOCTA) z března 2013, které bylo vypracováno agenturou Europol, a na posouzení hrozeb organizované trestné činnosti na internetu (IOCTA), kterou tatáž agentura vydala dne 30. září 2015,

s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o Evropském programu pro bezpečnost (18),

s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy (konečná zpráva) (19),

s ohledem na studie výzkumné služby Evropského parlamentu týkající se nákladů vyplývajících z neexistence společného evropského postupu v oblasti organizované trestné činnosti a korupce,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0284/2016),

A.

vzhledem k tomu, že organizovaný zločin představuje globální hrozbu a že jako takový vyžaduje společnou a koordinovanou reakci ze strany EU a jejích členských států;

B.

vzhledem k tomu, že stále nejsme schopni plně obsáhnout složitou otázku organizovaného zločinu a rovněž nebezpečí spojené s pronikáním zločineckých skupin do sociálních, ekonomických, podnikatelských, politických a institucionálních struktur členských států;

C.

vzhledem k tomu, že organizované zločinecké skupiny prokázaly tendenci a výraznou schopnost diverzifikovat svou činnost, přizpůsobit se různým zeměpisným oblastem a jejich hospodářským a sociálním podmínkám, jejichž slabiny a zranitelnost využívají, a vzhledem k tomu, že současně působí na různých trzích a využívají odlišné právní úpravy v jednotlivých členských státech, aby ze své činnosti těžily a maximalizovaly svůj zisk;

D.

vzhledem k tomu, že zločinecké organizace změnily způsob svého fungování tím, že využívají podpory odborníků, bank, úředníků veřejné správy a politiků, kteří sice nejsou jejich členy, avšak na různých úrovních je podporují;

E.

vzhledem k tomu, že zločinecké organizace prokázaly, že jsou velmi přizpůsobivé a dokážou využívat ke svému prospěchu výhody nabízené novými technologiemi;

F.

vzhledem k tomu, že se v současnosti nevěnuje tolik pozornosti nebezpečí spojenému se zastrašující silou, jež vyplývá už z pouhé příslušnosti ke zločinecké organizaci, avšak řeší až tzv. „cílové trestné činy“(za jejichž účelem zločinecké skupiny vznikly), a vzhledem k tomu, že kvůli této skutečnosti vznikla na evropské úrovni v oblasti právní úpravy a regulace mezera, která usnadňuje působení organizovaných zločineckých skupin na nadnárodní úrovni;

G.

vzhledem k tomu, že vedle očividné hrozby, jež formy násilí typické pro zločinecké organizace představují pro veřejný pořádek a bezpečnost, má organizovaný zločin na svědomí obdobně závažné jevy v podobě prosakování do legálního hospodářství a souvisejícího jednání, prostřednictvím něhož jsou korumpovány veřejné osoby, což následně vede k pronikání do institucí a veřejné správy;

H.

vzhledem k tomu, že v rámci evropského legálního hospodářství dochází ve velké míře k praní výnosů z trestné činnosti páchané zločineckými organizacemi; vzhledem k tomu, že tento kapitál představuje po opětovném investování do oficiální ekonomiky vážnou hrozbu pro svobodu podnikání a hospodářskou soutěž z důvodu svého vysoce deformačního účinku;

I.

vzhledem k tomu, že zločinecké skupiny získávají přístup k politikům a úředníkům s cílem čerpat finanční prostředky, jimiž orgány veřejné správy disponují, a ovlivňovat činnost těchto orgánů za tichého souhlasu politiků, úředních osob a podnikatelské sféry; vzhledem k tomu, že vliv těchto skupin na politiky a úředníky je ze všeho nejvíce znát v oblastech veřejných zakázek, veřejných prací, veřejného financování, nakládání se šrotem a odpadem, přímých dohod o nákupu zboží všeho druhu a řízení služeb;

J.

vzhledem k tomu, že hlavním cílem organizovaného zločinu je zisk; vzhledem k tomu, že je proto nezbytné, aby se donucovací orgány mohly zaměřit na financování organizovaného zločinu, jenž je často neoddělitelně spjat s korupcí, podvody, paděláním a pašováním;

K.

vzhledem k tomu, že oznamovatelé hrají v boji proti korupci ústřední úlohu, jelikož mohou odhalit případy podvodu, které by jinak zůstaly utajené; vzhledem k tomu, že se „whistleblowing“ považuje za jeden z nejúčinnějších způsobů, jak protiprávnímu jednání bránit, jak mu předcházet či jak je odhalit, pokud k němu již došlo;

L.

vzhledem k tomu, že by žádné evropské právní předpisy neměly být ve vztahu k činnosti v rámci „whistleblowingu“ vykládány restriktivně;

M.

vzhledem k tomu, že organizovaná trestná činnost, korupce a praní peněz představuje závažnou hrozbu nejen pro hospodářství EU, neboť výrazně omezuje daňové výnosy členských států a EU jako celku, ale také z hlediska odpovědnosti za veřejné projekty financované EU, jelikož zločinecké organizace působí v různých odvětvích, z nichž mnohá podléhají kontrole orgánů veřejné správy;

N.

vzhledem k tomu, že v roce 2014 bylo jako podvod nahlášeno 1 649 nesrovnalostí, které se v evropském rozpočtu odrazily objemem 538,2 milionu EUR, a to jak na straně výdajů, tak na straně příjmů, a vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici žádné oficiální údaje o tom, kolik procent z těchto podvodů lze přičíst organizované trestné činnosti;

Úvod

1.

připomíná obsah svého usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz a doporučení uvedená v tomto usnesení; připomíná zejména svou výzvu k přijetí evropského akčního plánu na potlačení organizovaného zločinu, korupce a praní peněz, v rámci něhož by měly být k dispozici odpovídající finanční zdroje a kvalifikovaný personál, pokud má být tento plán úspěšný;

2.

vítá osmnáctiměsíční program Rady EU pro nizozemské, slovenské a maltské předsednictví, který staví komplexní a jednotný přístup k organizovanému zločinu do popředí své agendy; zdůrazňuje, že boj proti podvodům, korupci a praní peněz v Unii musí být politickou prioritou institucí EU, a že je proto policejní a soudní spolupráce mezi členskými státy klíčová;

3.

má v úmyslu zaměřit svou pozornost na specifické oblasti, které si s ohledem na aktuální situaci žádají přijetí okamžitých opatření;

Zajištění správného provádění stávajících pravidel, sledování jejich dodržování a hodnocení jejich účinnosti

4.

zdůrazňuje, že by členské státy měly v rámci boje proti organizovanému zločinu, korupci a praní peněz provést a uplatňovat stávající mezinárodní nástroje a nástroje EU;

5.

žádá, aby Komise co nejdříve uzavřela hodnocení opatření zavedených za účelem provedení takových nástrojů, Parlament v plném rozsahu informovala o jeho výsledcích a případně zahájila řízení o nesplnění povinnosti; vyzývá zejména Komisi, aby předložila hodnotící zprávu o provedení rámcového rozhodnutí Rady 2008/841/SVV o boji proti organizovanému zločinu a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES o trestněprávní ochraně životního prostředí ze dne 19. listopadu 2008;

6.

žádá členské státy, aby náležitě provedly směrnici Evropského parlamentu a Rady o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech, která je zásadním nástrojem pro posílení policejní a soudní spolupráce v rámci Evropské unie;

7.

vyzývá členské státy, aby neprodleně provedly čtvrtou směrnici o boji proti praní peněz;

8.

doporučuje, aby se EU stala členem GRECO; požaduje, aby se EU účastnila Partnerství pro otevřené vládnutí, plnila svou povinnost předkládat zprávy stanovenou Úmluvou OSN proti korupci, jíž je smluvní stranou, a podporovala pomoc technického rázu poskytovanou Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) na základě výše zmíněné úmluvy; naléhavě vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila Parlamentu zprávu o pokroku v přípravách na členství EU v GRECO, včetně přezkumu právních otázek a možných řešení v tomto ohledu;

9.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise doposud nevydala svou druhou zprávu o boji proti korupci, k čemuž mělo dojít na začátku roku 2016; vyzývá Komisi, aby zprávu předložila co nejdříve; opakuje, že zprávy o boji proti korupci by se neměly omezovat na situaci v členských státech, ale měly by zároveň obsahovat oddíl věnovaný institucím Evropské unie; vyzývá proto Komisi, aby nalezla vhodný způsob monitorování korupce v institucích, orgánech a agenturách EU;

10.

vyzývá Komisi, aby zvážila možnost kombinace různých mechanismů monitorování na unijní úrovni, včetně mechanismu pro spolupráci a ověřování, podávání zpráv EU o boji proti korupci a srovnávacího přehledu EU o soudnictví, a vytvořit tak širší rámec pro monitorování právního státu, který by se mohl vztahovat na všechny členské státy a instituce, orgány a agentury EU; domnívá se v tomto ohledu, že by instituce Evropské unie měly jít příkladem v otázce prosazování nejvyšších standardů transparentnosti a zajištění toho, že budou existovat odstrašující a účinné sankce proti osobám, které tato pravidla poruší; vyzývá Komisi, aby regulovala lobbying a v případech střetu zájmů přistupovala k sankcím;

11.

připomíná nutnost zaujmout víceoborový přístup s cílem účinně předcházet organizovanému zločinu a bojovat proti němu; zdůrazňuje v této souvislosti úlohu Evropské sítě pro předcházení trestné činnosti a nutnost zajistit jí finanční podporu;

12.

doporučuje, aby Komise vypracovala studii o vnitrostátních právních řádech, které jsou v otázce boje proti organizovanému zločinu a korupci nejvíce pokročilé, za účelem vypracování účinné evropské legislativy, která by byla účinná a průkopnická; vyzývá Komisi, aby vypracovala studii o vyšetřovacích postupech uplatňovaných v členských státech k potírání organizovaného zločinu, a to se zvláštním zřetelem na používání nástrojů, jako je odposlech telefonní komunikace, odposlech v terénu, postupy při prohlídkách, odložené zatýkání, odložené zabavení majetku, utajené operace a operace spočívající ve sledování a kontrole zásilek;

13.

žádá členské státy, aby se více zasazovaly o prosazování kultury zákonnosti, zejména uvážíme-li, že základní a nejúčinnější formu prevence představuje vzdělávání nových generací občanů EU, a to hlavně pomocí podpory zvláštních programů na školách;

Priority a operační struktura boje proti organizované trestné činnosti a korupci

14.

je toho názoru, že stávající politický cyklus EU spojený s bojem proti organizované trestné činnosti by měl klást důraz na potírání zločinného spolčování (tj. členství ve zločinecké organizaci) a nikoli pouze na boj proti takzvaným „cílovým trestným činům“ (tj. trestné činy, jejichž páchání je důvodem pro založení takových organizací); považuje za nezbytné stanovit zejména trestnost již samotného členství ve zločinecké organizaci, bez ohledu na páchání cílových trestných činů; opakuje, že by tento politický cyklus měl mezi své priority v rámci skutečné evropské protikorupční strategie zařadit rovněž boj proti praní peněz, korupci a obchodu s lidmi;

15.

požaduje, aby byly stanoveny priority, které budou odpovídat evropské politice předcházení trestné činnosti, jakož i hospodářské a sociální politice, politice v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání, a aby byla zaručena plná účast Evropského parlamentu v tomto procesu;

16.

vyzývá k vytvoření specializované jednotky agentury Europol, která by byla určena pro boj proti organizovaným zločineckým skupinám, které působí současně v různých odvětvích; je toho názoru, že by členské státy měly do stávajícího institucionálního rámce zavést spolehlivé a účinné mechanismy s cílem zajistit, aby byl odpovídajícím způsobem koordinován průběh vyšetřování organizované trestné činnosti a podporována vzájemná důvěra mezi donucovacími orgány členských států;

Pevnější legislativní rámec

17.

vyzývá na základě hodnocení provádění a uplatňování stávajících předpisů Komisi, aby předložila legislativní návrhy s cílem zaplnit jakékoli případné mezery v oblasti boje proti organizované trestné činnosti a korupci a zlepšit přeshraniční soudní spolupráci; vyzývá zejména k:

a)

přezkoumání stávající právní úpravy za účelem zavedení účinných, přiměřených a odstrašujících sankcí a vyjasnění společné definice trestných činů, včetně definice pojmu členství v organizované zločinecké skupině nebo spolčení, jejž by bylo možné vykládat tak, že se jedná o skupinu, která má strukturu, existuje po určitou dobu, skládá se ze dvou a více osob jednajících společně s cílem získat přímo či nepřímo jakoukoliv formu finančních a/nebo materiálních výhod nezákonným způsobem a která vážně oslabuje sociální a ekonomickou soudržnost EU a jejích členských států;

b)

předložení revidovaného legislativního návrhu na potírání trestných činů proti životnímu prostředí s cílem posílit trestněprávní postih nezákonného spalování odpadu a definovat nezákonné nakládání s „novými znečišťujícími látkami“ jako trestný čin, na který se budou vztahovat trestní sankce, a to stejným způsobem, jak je stanoveno ve směrnici 2008/99/ES;

18.

žádá Komisi, aby vypracovala minimální pravidla týkající se definování trestných činů a sankcí; vyzývá zejména k:

a)

přijetí obecné definice „úřední osoby“, trestného činu podvodu a trestného činu korupce, aby je bylo možné uplatňovat na horizontální úrovni; připomíná v souvislosti s jednáními o směrnici o ochraně finančních zájmů, že došlo k zapracování těchto definic, ovšem pouze pro účely této směrnice; připomíná v této souvislosti, že jednání o zmíněné směrnici jsou v současné době zablokována v Radě, a vyzývá k jejich neprodlené obnově;

b)

předložení nového legislativního návrhu, který by se zabýval zvláštním druhem zločinecké organizace, jejíž členové využívají zastrašovací síly spolčení a následných podmínek podřízenosti a ochoty páchat trestnou činnost s cílem řídit či jakýmkoli způsobem vykonávat kontrolu, ať už přímo, či nepřímo, nad ekonomickou činností, činnostmi na základě koncese nebo povolení, veřejnými zakázkami a veřejnými službami, nebo s cílem získat pro sebe či kterékoli jiné osoby nezákonný prospěch či výhodu;

c)

předložení legislativního návrhu, který by zavedl evropský program zaměřený na ochranu svědků a osob, které spolupracují se soudními orgány tím, že nahlásily zločinecké organizace nebo organizace popsané pod písmenem b);

d)

předložení legislativního návrhu, který by definoval a zavedl společná pravidla pro ochranu oznamovatelů; požaduje, aby byl tento návrh předložen do konce roku 2017;

e)

předložení dodatečných legislativních návrhů na posílení práv podezřelých nebo obviněných osob v trestních řízeních, mimo jiné ve vztahu k vyšetřovací vazbě, s cílem zajistit právo na spravedlivý proces, jež je zaručeno Evropskou úmluvou o lidských právech a Listinou základních práv Evropské unie;

f)

zavedení zvláštní právní úpravy k boji proti vývozu radioaktivního materiálu a nebezpečného odpadu a nezákonnému obchodu se zvířaty a rostlinami, a to z toho důvodu, že podle sdružení na ochranu životního prostředí a nevládních organizací hraje trestná činnost související s obchodem s volně žijícími a planě rostoucími druhy a s lesnictvím spolu s obchodováním a vývozem radioaktivního materiálu a nebezpečného odpadu do třetích zemí zásadní úlohu ve financování organizovaného zločinu;

Účinnější policejní a soudní spolupráce na úrovni EU

19.

konstatuje, že organizovaná trestná činnost, korupce a praní peněz mívají zpravidla přeshraniční rozměr, který vyžaduje úzkou spolupráci mezi příslušnými vnitrostátními orgány a mezi vnitrostátními orgány a příslušnými agenturami EU;

20.

domnívá se, že pro přijetí účinných opatření pro boj proti korupci a organizované trestné činnosti je zásadní policejní a soudní spolupráce prostřednictvím výměny informací mezi vnitrostátními orgány;

21.

vyzývá Komisi, aby zahájila konkrétní činnost zaměřenou na zlepšení evropské spolupráce v otázce boje proti organizovanému zločinu, korupci a praní peněz, jakož i na zvýšení povědomí o lidských, sociálních a hospodářských škodách, které tyto jevy způsobují;

22.

vyslovuje hluboký nesouhlas s tím, že přeshraniční policejní a soudní spolupráce zahrnuje krajně zdlouhavé byrokratickými postupy, což brání její efektivitě a ohrožuje účinnost boje proti organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz na úrovni EU; vyzývá členské státy, aby posílily a zintenzivnily přeshraniční policejní a soudní spolupráci a výměnu informací mezi nimi a prostřednictvím Europolu a Eurojustu a zvýšily také její účinnost, a dále je vyzývá, aby zajistily odpovídající přípravu a technickou podporu, a to i prostřednictvím CEPOL a Evropské sítě pro justiční vzdělávání, podporovaly vzájemnou přípustnost důkazů mezi členskými státy a zajistily, že bude ve větší míře využíváno společných vyšetřovacích týmů;

23.

vyzývá členské státy, aby systematicky vkládaly, využívaly a vyměňovaly si všechny údaje, které jsou považovány za potřebné a relevantní ve vztahu k osobám usvědčeným z trestného činu souvisejícího s organizovaným zločinem a které jsou obsaženy ve stávajících evropských databázích, a dále je vyzývá, aby vybídly agentury EU Europol a Eurojust k tomu, aby zjednodušily výměnu těchto informací; vyzývá v této souvislosti ke zefektivnění infrastruktury za účelem zabezpečení komunikace a účinného využívání všech stávajících nástrojů Europolu, a to za plného respektování evropských právních předpisů o ochraně údajů;

24.

zdůrazňuje naléhavou nutnost vytvoření účinnějšího systému komunikace a výměny informací mezi soudními orgány v rámci EU, který případně nahradí tradiční nástroje vzájemné právní pomoci v trestních věcech; žádá Komisi, aby posoudila nutnost přijetí legislativních opatření v této oblasti a aby vytvořila fungující systém EU pro výměnu informací mezi soudními orgány v rámci EU;

25.

vyzývá členské státy k systematické výměně veškerých údajů ze jmenné evidence cestujících (PNR) o osobách spojených s organizovaným zločinem, které považují za nezbytné a podstatné;

Zabavení majetku zločineckých organizací a usnadnění jeho opětovného využití k sociálním účelům

26.

zastává názor, že zavedení společného postupu pro zabavení majetku zločineckých organizací v EU by pro pachatele představovalo odstrašující opatření; vyzývá členské státy, aby neprodleně provedly směrnici 2014/42/EU o zabavení majetku spojeného s trestnou činností; žádá Komisi, aby co nejdříve předložila legislativní návrh, jehož cílem by bylo zajištění vzájemného uznávání příkazů k zajištění a zabavení majetku v souvislosti s vnitrostátními opatřeními na ochranu majetku;

27.

žádá Komisi a členské státy, aby posílily opatření EU v oblasti:

a)

vysledování, zmrazení a zabavení výnosů z trestné činnosti, a to mimo jiné prostřednictvím kriminalizace převodu vlastnictví kapitálu nebo majetku s cílem zabránit jeho zmrazení či zabavení, nebo tím, že bude umožněno jej zabavit, aniž by došlo k pravomocnému odsouzení;

b)

podpory spravování zmrazeného nebo zabaveného majetku a jeho opětovného využití pro sociální účely a též jako vyrovnání pro rodiny obětí trestných činů a podniky nepříznivě postižené lichvou či vydíráním;

c)

rozvoje správní, policejní a soudní spolupráce při vysledování, zajištění a zabavení majetku, který pochází z trestné činnosti, na celém území EU, a zlepšení fungování vnitrostátních úřadů pro navracení majetku z trestné činnosti, jimž by měly být poskytnuty odpovídající zdroje;

28.

naléhá na členské státy, aby spolu v rámci stávajících platforem pro setkávání, jako je například Poradní výbor pro koordinaci boje proti podvodům (COCOLAF) a jiné, spolupracovaly a sdílely osvědčené postupy v této oblasti;

Předcházení pronikání organizované trestné činnosti a korupce do legální ekonomiky

29.

upozorňuje na skutečnost, že korupce usnadňuje pronikání organizované trestné činnosti do legální ekonomiky, a to především prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a partnerství veřejného a soukromého sektoru;

30.

vyzývá k tomu, aby v zájmu snížení rizika korupce ve veřejných zakázkách byl v celé EU uplatňován komplexní systém elektronického zadávání zakázek („e-procurement“);

31.

vyzývá členské státy a evropské orgány a instituce, aby používaly nástroje ke sledování zadávání veřejných zakázek, vytvořily „černou listinu“ podniků, u nichž se prokáže existence vazeb na organizovaný zločin nebo zapojení do korupčních praktik, a aby tyto podniky vyloučily ze všech obchodních vztahů s veřejnou správou a z možnosti využívat fondů EU; vyzývá členské státy, aby za účelem odhalení kriminálních organizací vytvořily na vnitrostátní úrovni specializované struktury a aby z veřejných zadávacích řízení vyloučily subjekty, které jsou zapleteny do uplatňování korupčních praktik nebo do praní peněz; zdůrazňuje skutečnost, že zanesení na „černou listinu“ může být účinným prostředkem pro odrazení podniků od účasti na korupční činnosti a představuje pro ně dobrou motivaci pro zlepšení a posílení vnitřních postupů v souvislosti s bezúhonností; vyzývá členské státy, aby zavedly osvědčení dokládající, že podniky nemají vazby na organizovanou trestnou činnost, a žádá, aby na evropské úrovni docházelo k automatické výměně příslušných informací;

32.

upozorňuje na skutečnost, že dvacet jedna členských států dosud neprovedlo soubor směrnic o zadávání veřejných zakázek; domnívá se, že pravidla zadávání veřejných zakázek mají v jedné z oblastí, které jsou nejvíc zranitelné vůči korupci, zásadní význam pro transparentnost a odpovědnost;

33.

zdůrazňuje, že musí být zajištěna transparentní účetní pravidla, která by měla podléhat kontrole nejen na úrovni ústřední, ale i na úrovni regionální a místní správy všech členských států;

34.

je znepokojen častými postupy kriminálních organizací zapojených do praní peněz, kdy tyto organizace předkládají v nabídkových řízeních na velké projekty nabídky pod cenou nákladů; vyzývá Komisi, aby zahrnula požadavek vypracovávat v případě společností, které získají zakázky, a u subdodavatelů ekonomické posouzení návrhů;

35.

poukazuje na to, že praní peněz prostřednictvím složitých korporátních struktur a jejich začlenění do zákonné hospodářské činnosti může být hrozbou pro veřejný pořádek daného státu; vyzývá členské státy, aby zavedly opatření, kterými zároveň zbytečně nezatíží malé a střední podniky, na zvýšení transparentnosti peněžních transakcí a na zlepšení sledovatelnosti transakcí zpět k fyzickým osobám, aby bylo možné vysledovat financování trestné činnosti a terorismu (zásada „sledování toku peněz“); vyzývá členské státy, aby přijaly opatření, na jejichž základě bude obtížnější vytvářet složité a nepřehledné struktury závislých společností, které tím, že nejsou zpravidla transparentní, mohou být zneužity k financování trestné nebo teroristické činnosti a jiných závažných trestných činů;

36.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby po dodavatelích požadovaly, aby před tím, než jim bude udělena jakákoli zakázka, odhalili svou úplnou korporátní strukturu a skutečného vlastníka, aby se tak zamezilo podporování společností, které uplatňují agresivní daňové plánování, daňové podvody, vyhýbání se daňovým povinnostem a korupci;

37.

konstatuje, že nákup majetku v členských státech EU je způsobem, jak zajistit praní výnosů z trestné činnosti, jímž pachatelé trestné činnosti kryjí své skutečné vlastnictví prostřednictvím fiktivních zahraničních společností; naléhavě vyzývá členské státy k zajištění toho, aby veškeré zahraniční společnosti, jež hodlají nabýt vlastnická práva na jejich území, podléhaly stejným standardům transparentnosti, jaké jsou požadovány v případě společností založených v jejich jurisdikci;

38.

poukazuje na skutečnost, že evropské vlády se ocitly ještě pod větším tlakem v důsledku finanční krize; vzhledem k současným hospodářským problémům požaduje větší záruku bezúhonnosti a transparentnosti veřejných výdajů;

39.

vyzývá členské státy, aby přijaly vhodná opatření, kterými se zaručí transparentnost, pokud jde o rozhodnutí týkající se udělování licencí a stavebních povolení na regionální a místní úrovni;

40.

konstatuje, že členské státy a Komise mají v souladu s článkem 325 SFEU zákonnou povinnost bojovat proti podvodům, a vítá, že legislativní návrhy s finančním dopadem nyní obsahují doložky o boji proti podvodům;

41.

je znepokojen nárůstem podvodů souvisejících s DPH, zejména tzv. „kolotočových“ podvodů; vyzývá všechny členské státy, aby se podílely na práci platformy EUROFISC ve všech oblastech její činnosti, a usnadnily tak výměnu informací s cílem přispívat k boji proti tomuto druhu podvodu;

42.

vyzývá členské státy, aby přijaly zvláštní právní předpisy a vhodná opatření k předcházení a potírání činnosti odborníků, bankovních institucí, úředníků a politiků na všech úrovních, kteří sice nejsou členy zločineckých organizací, ale na různých úrovních tuto činnost podporují; v tomto ohledu:

a)

doporučuje členským státům a evropským orgánům a institucím, aby za účelem předcházení korupci a pronikání organizované trestné činnosti podporovaly střídání úředníků;

b)

vyzývá k zavedení povinných předpisů, podle nichž by osoby, jež byly pravomocně odsouzeny za účast na organizované trestné činnosti, praní peněz, korupci nebo na jiných závažných trestných činech, za správní delikty, trestný čin spolčování nebo korupce, nebo se na takové činnosti podílely, neměly být oprávněny ucházet se o práci či pracovat ve veřejné správě, včetně orgánů, institucí a agentur Evropské unie;

c)

vyzývá k uložení trestních sankcí pro manažery a banky, které byly zapojeny do případů, u nichž bylo prokázáno praní velkého objemu peněz; vyzývá Komisi, aby vypracovala návrh, jehož prostřednictvím by zajistila naprostou transparentnost bankovních toků nejen pro jednotlivce, ale i pro právnické osoby a svěřenské fondy;

43.

pokládá za nezbytné, aby na evropské úrovni byla přijata pravidla, jimiž by se zabezpečilo ověření všech finančních zdrojů politických stran a dohled nad nimi s cílem zaručit jejich zákonnost;

44.

domnívá se, že je nezbytné posílit ustanovení právních předpisů, jejichž účelem je zaručit větší transparentnost a sledovatelnost finančních toků, zejména v souvislosti se spravováním evropských fondů, a to i prostřednictvím předchozích šetření a konečného ověření řádného použití těchto prostředků; vyzývá členské státy, aby předložily vnitrostátní prohlášení o svých kontrolních systémech; vyzývá Komisi, aby:

a)

upravila platby v případě nesrovnalostí, jichž se členské státy dopustily při využívání fondů EU;

b)

dočasně zakázala přístup k finančním prostředkům EU institucím a společnostem, které byly shledány vinnými z úmyslného zneužití evropských fondů;

c)

bedlivě sledovala využívání evropských fondů a pravidelně o tom Evropskému parlamentu předkládala zprávu;

45.

zastává názor, že by Komise měla při výběrových řízeních při realizaci projektů financovaných z evropských fondů požadovat nejvyšší úrovně bezúhonnosti; připomíná, že monitorování výsledků projektů ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti a zajištění odpovědnosti příslušných místních orgánů mají zásadní význam pro určení, zda jsou evropské fondy využívány řádně a korupce je potírána;

46.

poukazuje na to, že transparentnost je nejúčinnějším nástrojem v boji proti zneužívání veřejných prostředků a podvodům; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu zdokonalila právní předpisy a zavedla povinnost zveřejňovat údaje o všech příjemcích finančních prostředků EU, a to i údaje o subdodávkách;

47.

vyzývá Komisi, aby přijala legislativní opatření zaměřená na zjednodušení byrokratických postupů na administrativní úrovni, které by zaručilo posílení transparentnosti a potírání korupce;

48.

žádá Evropskou komisi, aby sledovala procentuální podíl využívání přímého zadávání veřejných zakázek v členských státech a rovněž právní okolnosti, za jakých vnitrostátní správní orgány využívají tento postup nejvíce, a Evropskému parlamentu o tom předložila zprávu;

49.

doporučuje, aby členské státy usilovaly o zajištění účinných mechanismů transparentnosti, sledování a odpovědnosti s ohledem na využívání fondů EU; jelikož pozitivní vliv fondů EU závisí na postupech na vnitrostátní úrovni a úrovni EU, jejichž cílem je zajistit transparentnost, účinné sledování a odpovědnost, mělo by být zváženo, jak učinit ze sledování a hodnocení průběžné postupy, a nikoli pouze postupy následné; domnívá se, že v tomto ohledu by měla být posílena úloha Účetního dvora;

50.

domnívá se, že by měly být stanoveny kvalitativní a kvantitativní ukazatele, jež by měly být srovnatelné, aby bylo možné měřit dopad fondů EU a aby se usnadnilo hodnocení toho, zda fondy splnily své cíle, a že by měly být systematicky shromažďovány a zveřejňovány kvantitativní údaje;

Úřad evropského veřejného žalobce

51.

domnívá se, že Úřad evropského veřejného žalobce by měl tvořit ústřední prvek v boji proti korupci v Evropské unii; opakovaně vyzývá k tomu, aby byl co nejdříve a za účasti co největšího počtu členských států vytvořen Úřad evropského veřejného žalobce, který bude pracovat účinně a nezávisle na vládách členských států i evropských institucích a bude chráněn před politickým ovlivňováním a nátlakem;

52.

zdůrazňuje, že je důležité, aby bylo jasně definováno, jakou působnost a jaké pravomoci mají vnitrostátní žalobci a jaké budoucí Úřad evropského veřejného žalobce, a stejně tak je to důležité ve vztahu k agentuře Eurojust a úřadu OLAF, aby se kompetence nepřekrývaly; požaduje, aby byly pro budoucí Úřad evropského veřejného žalobce vyčleněny odpovídající finanční a lidské zdroje v souladu s úkoly, které bude vykonávat; domnívá se, že Úřad evropského veřejného žalobce by měl mít pravomoc stíhat všechny trestné činy spadající do oblasti ochrany finančních zájmů včetně podvodů spojených s DPH; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby respektovaly rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Taricco (C–105/14) a co nejdříve odblokovaly jednání v Radě týkající se směrnice o ochraně finančních zájmů;

53.

vyjadřuje politování nad skutečností, že probíhající jednání v Radě narušují samotnou podstatu nezávislého a účinného Úřadu evropského veřejného žalobce;

54.

vyzývá Komisi, aby posoudila nutnost případné revize mandátu budoucího Úřadu evropského veřejného žalobce, aby byly po jeho zřízení do jeho pravomocí zahrnuty nástroje pro boj proti organizovanému zločinu;

Specifické oblasti intervence

Padělání výrobků

55.

odsuzuje skutečnost, že se v EU rozšiřuje padělání zboží, léků a zemědělsko-potravinářských produktů, a že se na něm podílí distribuční sítě ovládané subjekty nadnárodního organizovaného zločinu; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření k tomu, aby se padělání zboží, léků a zemědělsko-potravinářských produktů předcházelo a aby se proti němu bojovalo; vyzývá Komisi a členské státy, aby systematicky shromažďovaly údaje o případech podvodů a padělání, a získaly tak informace o jejich rozsahu a četnosti, a aby si vyměňovaly osvědčené postupy vedoucí k identifikaci a potírání těchto jevů;

56.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily další metody, jak bránit podvodům v potravinářství a odrazovat od jejich páchání, mezi něž by mohlo patřit např. zveřejnění provinilců prostřednictvím evropského rejstříku usvědčených pachatelů podvodného jednání z řad provozovatelů potravinářských a farmaceutických podniků;

57.

požaduje rozvíjení dosavadních systémů sledovatelnosti a důslednou realizaci plynulé sledovatelnosti stanovené v základním nařízení (ES) č. 178/2002, která se týká potravin, krmiv, zvířat určených k produkci potravin a veškerých dalších látek, které jsou určeny k přimísení do potraviny nebo krmiva, nebo u nichž se očekává, že takto přimíseny budou;

Obchod s drogami

58.

připomíná, že velmi výnosný je pro zločinecké organizace obchod s drogami, proti němuž je třeba bojovat jak represivními, tak preventivními prostředky; vyzývá členské státy a příslušné instituce, aby bojovaly proti propojení mezi obchodem s drogami a jinou trestnou činností a proti jeho dopadu na zákonnou ekonomiku a obchod, jak o tom hovoří zpráva Europolu a EMCDDA o trhu s drogami z roku 2016;

59.

připomíná Komisi, že má posoudit pokrok v provádění protidrogového akčního plánu EU na období 2013–2016; vyzývá Komisi, aby na tomto základě navrhla nový akční plán na období 2017–2020;

60.

konstatuje, že vyhodnocení nových politik v oblasti měkkých drog je prioritou, a domnívá se, že by měly být zváženy strategie dekriminalizace/legalizace jako prostředek účinného boje proti zločineckým organizacím; požaduje, aby EU tuto věc začlenila do svých vnitřních i vnějších politik a zapojila do této politické debaty všechny příslušné agentury na úrovni EU a na mezinárodní úrovni a instituce všech dotčených zemí;

Hazardní hry a manipulace s výsledky zápasů

61.

připomíná, že zločinecké organizace často používají legální i nelegální hazardní hry a manipulaci s výsledky zápasů („match-fixing“) k praní peněz; odsuzuje zájem zločineckých organizací na využívání těchto jevů a vyzývá Komisi a členské státy, aby ponechaly stávající nebo zavedly nové právní předpisy umožňující bojovat proti těmto jevům a předcházet jim tím, že manipulaci s výsledky sportovních zápasů stanoví jako trestný čin; vyzývá členské státy, aby transparentně a účinně spolupracovaly se sportovními organizacemi a aby posílily komunikaci a spolupráci s Eurojustem a Europolem s cílem bojovat proti těmto jevům;

Daňové ráje

62.

poukazuje na to, že EU každoročně přijde o 1 bilion EUR v důsledku daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem; zdůrazňuje, že zvláštní pozornost je třeba věnovat daňovým rájům a zemím, které uplatňují netransparentní či nepříznivé daňové sazby, což představuje mimořádně velký problém postihující každého evropského občana;

63.

vítá mezinárodní dohodu v rámci skupiny G20 spočívající v uplatňování nového globálního standardu k dosažení větší daňové transparentnosti, a to v souladu s vysokým standardem, který EU již uplatňuje; žádá o její rychlé provedení a účinné monitorování daňových podvodů a úniků na mezinárodní úrovni; vítá skutečnost, že Komise podepsala v únoru 2016 dohody týkající se výměny daňových informací se zeměmi, jako jsou Andorra a Monako, a že již v roce 2015 podepsala dohody se Švýcarskem, Lichtenštejnskem a San Marinem;

64.

připomíná, že EU je odpovědná za boj proti daňovým pravidlům, jež usnadňují nadnárodním korporacím a jednotlivcům vyhýbat se daním, a za pomoc třetím zemím s navracením nezákonných prostředků a stíháním pachatelů; zdůrazňuje, že EU musí na všech příslušných mezinárodních fórech prosazovat jako prioritu boj proti daňovým rájům, bankovnímu tajemství a praní peněz, odstranění nadměrného služebního tajemství, dosažení veřejného podávání zpráv nadnárodních společností podle jednotlivých zemí a zavedení veřejných rejstříků vlastníků společností; připomíná, že daňové ráje jsou ideálními místy ke shromažďování a praní finančních prostředků získaných trestnou činností, a proto trvá na tom, že je nezbytný koordinovaný přístup na úrovni EU;

65.

vyzývá Komisi, aby prohloubila informovanost o závažných důsledcích umožnění korupce, aby zvážila možnost přijetí komplexního plánu, který by zabránil převádění aktiv do zemí mimo EU, které chrání anonymitu zkorumpovaných osob, a aby přehodnotila své hospodářské a diplomatické vztahy s těmito zeměmi;

Trestné činy proti životnímu prostředí

66.

vyjadřuje své znepokojení nad stále rozšířenějším protiprávním jednáním poškozujícím životní prostředí, jež je spojeno s organizovanou trestnou činností ve stylu mafie nebo je jejím důsledkem, jako je nezákonný obchod s odpadem a nezákonná likvidace odpadu, včetně odpadu toxického, či ničení přírodního dědictví; připomíná své doporučení vytvořit společný akční plán pro předcházení těmto formám trestných činů a boj proti nim; upozorňuje na nezbytnost posílení stávajících právních předpisů o ochraně přírody a životního prostředí, a to i prostřednictvím kontrol zaměřených na boj proti trestné činnosti, které by byly prováděny u dodavatelů a subdodavatelů, kteří získali zakázky na velké infrastrukturní projekty financované z rozpočtu EU;

67.

vyzývá Komisi, aby sledovala a hodnotila provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí a zajistila, aby členské státy ukládaly účinné, přiměřené a odrazující trestní sankce v případě každého nezákonného jednání majícího negativní dopad na lidské zdraví nebo životní prostředí; vyzývá síť Evropské unie pro provádění a vymáhání práva v oblasti životního prostředí (IMPEL), aby Parlament pravidelně informovala o krocích členských států týkajících se provádění směrnice 2008/99/ES;

68.

podtrhuje fakt, že organizovaná trestná činnost využívá stavební podniky specializované na zemní práce k praní peněz a nezákonné likvidaci toxických látek, což způsobuje znečištění životního prostředí; vyzývá Komisi, aby s cílem zabránit těmto praktikám prováděla u dodavatelů a subdodavatelů, kteří získali zakázky na velké infrastrukturní projekty financované z rozpočtu EU, kontroly zaměřené na boj proti trestné činnosti;

Kyberkriminalita

69.

připomíná, že jedním z prostředků používaných při praní peněz a padělání je počítačová trestná činnost; zdůrazňuje, že je pro mnoho zločineckých organizací důležitým zdrojem příjmů, a že je proto nezbytné posílit v této oblasti evropské právní předpisy a spolupráci mezi členskými státy a agenturami Unie; konstatuje se znepokojením, že zločineckým organizacím se pomocí internetových podvodů sloužících protiprávním účelům, jako je obchodování s drogami a obchodování s lidmi, daří rozšiřovat objem svého nedovoleného obchodování;

Organizovaná trestná činnost a terorismus

70.

připomíná, že větší sbližování a upevňování vazeb mezi organizovanou trestnou činností a terorismem a vazeb mezi zločineckými a teroristickými organizacemi vedou k většímu ohrožení Unie; vyzývá členské státy k zajištění toho, aby financování a podpora terorismu cestou organizovaného zločinu byly trestné a aby orgány členských států činné v trestním řízení více přihlížely k provázanosti mezi organizovaným zločinem, teroristickou činností a financováním teroristů;

71.

zdůrazňuje, že nezákonný obchod se střelnými zbraněmi, ropou, drogami, volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami a převaděčství migrantů spolu s pašováním cigaret, padělaného zboží, uměleckých předmětů a jiných kulturních statků, které provádějí sítě organizované trestné činnosti, se staly velmi lukrativními způsoby, jak se mohou teroristické skupiny dostat k finančním prostředkům; bere na vědomí, že Komise předložila akční plán proti nedovolenému obchodování se střelnými zbraněmi a výbušninami a jejich používání; zdůrazňuje nutnost jeho rychlého provedení; vyzývá členské státy, aby přijaly nezbytná opatření, která přitom nepovedou ke zbytečné administrativní zátěži pro hospodářské subjekty, s cílem zajistit, aby teroristické organizace a zločinecké sítě nemohly požívat žádných výhod plynoucích z obchodu se zbožím;

72.

připomíná, že páchání trestné činnosti může souviset s teroristickými trestnými činy; připomíná, že podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) se obchodování s drogami, pohyb nelegálních střelných zbraní, nadnárodní organizovaný zločin či praní peněz staly nedílnou součástí terorismu; je toho názoru, že za účelem účinného boje proti terorismu je nutné posílit právní předpisy EU v oblasti boje proti organizované trestné činnosti a praní peněz, rovněž s přihlédnutím k existujícím vazbám mezi teroristickými skupinami a organizovanými zločineckými skupinami, založeným na vzájemném prospěchu;

Organizovaná trestná činnost a obchod s lidmi a převaděčství

73.

je znepokojen tím, že v důsledku toků uprchlíků neustále proudících do Evropy sílí profesionalizace převaděčství a v souvislosti s ní narůstají zisky sítí převaděčů a obchodníků s lidmi; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily dosažení pokroku v mezinárodní spolupráci zaměřené na boj proti obchodování s lidmi, a vymýtily tak převaděčství a minimalizovaly vliv sítí obchodníků s lidmi;

74.

připomíná, že Evropská unie v souvislosti s obchodováním s lidmi vytvořila zvláštní právní a politický rámec pro optimalizaci spolupráce, na jehož základě se orgány a agentury, jako je Europol a Eurojust, mohou na obchodování s lidmi přednostně zaměřit; vítá závěry první zprávy o pokroku v boji proti obchodování s lidmi; vyzývá Komisi, aby na tomto základě vypracovala co možná nejdříve strategii pro období po roce 2016;

75.

odsuzuje pronikání organizované trestné činnosti do subjektů odpovědných za správu prostředků určených k přijímání migrantů a vybízí ke krokům, které by byly cíleně namířeny proti převaděčství a obchodování s lidmi, které jsou ovládány nepřehlednými sítěmi zločineckých organizací nacházejících se v zemích původu, tranzitu i cílových zemích obětí trestných činů;

76.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zabývat se závažným pracovním vykořisťováním migrujících pracovníků v Unii; je si vědom toho, že mezi hlavní příčiny obchodování s lidmi patří absence regulovaných migračních kanálů a překážky v přístupu ke spravedlnosti; dále poznamenává, že směrnice o sankcích vůči zaměstnavatelům obsahuje důležitá ustanovení týkající se pracovního vykořisťování nezákonně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, ovšem tato ustanovení závisí na existenci spravedlivých, účinných a dostupných mechanismů stížností na vnitrostátní úrovni, přičemž jejich provádění je dosud velmi omezené;

Vnější rozměr

77.

vyzývá EU, aby dále podporovala konsolidaci veřejné správy a přijetí vhodných protikorupčních právních rámců ve všech zemích, zejména v těch, kde proběhl ozbrojený konflikt nebo v nichž probíhá transformace a jejich státní instituce jsou slabé; trvá na tom, že je třeba posílit regionální a specializované policejní a justiční sítě v rozvojových zemích, a to vždy s takovými parametry, které zaručují odpovídající standardy ochrany údajů a soukromí, a sdílet osvědčené postupy a know-how Europolu, Eurojustu a Evropské justiční sítě; zdůrazňuje potřebu zlepšit regulaci a vymáhání práva a podpořit ochranu oznamovatelů, aby se pachatelé zodpovídali za své trestné činy, a také že by měl být zaveden řádný systém na ochranu oznamovatelů v EU i mimo ni; zdůrazňuje především, že je třeba vytvořit mechanismus přímého podávání zpráv pro občany zemí přijímajících pomoc z EU, kteří poukáží na nesrovnalosti v programech pomoci financovaných EU;

78.

se znepokojením konstatuje, že nejdůležitější mezinárodní úmluvy a iniciativy zaměřené na boj proti korupci a nezákonným finančním tokům ve fázi provádění nepřinášejí konkrétní výsledky; připomíná, že pro účinný boj proti korupci a finanční kriminalitě je zásadně důležité vytvoření protikorupční strategie zahraniční politiky; vyzývá EU, aby ve svých vnějších politikách prosazovala jako jednu ze svých priorit řádné provedení a uplatňování Úmluvy OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a všech dalších příslušných mezinárodních nástrojů, jejichž účelem je boj proti korupci a praní peněz;

79.

vyzývá Komisi, aby prostřednictvím neustálého monitorování zajistila, že pomoc EU nebude přímo ani nepřímo přispívat ke korupci; je toho názoru, že pomoc by měla být více v souladu s absorpční kapacitou přijímající země a jejími všeobecnými rozvojovými potřebami, aby se předešlo rozsáhlému plýtvání zdroji na pomoc a korupci; vyzývá EU, aby korupci řešila přímo prostřednictvím programů a strategických dokumentů pro jednotlivé země a spojila rozpočtovou podporu s jasnými protikorupčními cíli; za tímto účelem zdůrazňuje nutnost zavést spolehlivé mechanismy na monitorování jejich provádění; vyzývá Komisi, aby vytvořila silnou, celostní a komplexní strategii pro řízení rizika korupce v rozvojových zemích s cílem předejít tomu, aby rozvojová pomoc přispívala ke korupci, a aby plně prováděla protikorupční strategii z roku 2013, zejména při provádění pomoci EU ve všech jejích formách, včetně ERF a svěřenských fondů a při svěřování rozvojových projektů třetím stranám; se znepokojením konstatuje, že přístup EU ke korupci v zemích AKT poskytuje málo strategického vedení ohledně posilování systémů, které země mají k její prevenci a kontrole; je přesvědčen, že je potřebná lepší koordinace mezi Evropskou službou pro vnější činnost a Generálním ředitelstvím pro mezinárodní spolupráci a rozvoj v jejich přístupu k účinnému snižování korupce v rozvojových zemích;

80.

připomíná důležitost soudržnosti mezi vnitřními a vnějšími politikami EU a poukazuje na potřebu začlenit boj proti organizované trestné činnosti do rozvojových a bezpečnostních strategií jakožto prostředek k obnovení stability v rozvojových zemích;

81.

zdůrazňuje, že řešením při potírání trestné činnosti, která je příčinou hladu a chudoby, je respektovat právo lidí a vlád rozhodovat o svých ekonomických, potravinových a zemědělských systémech; naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, aby se aktivně postavilo finančním spekulacím s potravinami, jako je nákup za nízké ceny v rozlehlých zemědělských oblastech a zabírání půdy velkými nadnárodními zemědělskými společnostmi, vzhledem k nepříznivému dopadu, který mají na malé producenty;

82.

vyzývá rozvojové země, aby zvýšily míru transparentnosti a odpovědnosti ve smlouvách týkajících se zdrojů, v účetním výkaznictví a auditech společností i ve vybírání a rozdělování příjmů, a to jako součást svých protikorupčních programů;

83.

vyzývá EU, aby pomohla zemím bohatým na zdroje uplatňovat zásady iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu (EITI), kterými jsou větší transparentnost a odpovědnost v ropném, plynovém a těžebním odvětví; rozhodně podporuje vytvoření účinného právního rámce na podporu řádného uplatňování této iniciativy ze strany společností zapojených do dodavatelských řetězců v ropném, plynovém a těžebním odvětví;

84.

pověřuje Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby sledoval, jak jsou plněna jeho doporučení, která uvedl ve svých usneseních ve věci boje proti korupci; vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby do dvou let posoudil legislativní opatření, která v této oblasti přijala Komise, z hlediska jejich souladu s výše uvedenými doporučeními;

o

o o

85.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 218, 14.8.2013, s. 8.

(2)  Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 39.

(3)  Úř. věst. L 130, 1.5.2014, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 151, 21.5.2014, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73.

(6)  Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28.

(7)  Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 93.

(9)  Úř. věst. L 319, 4.12.2015, s. 1.

(10)  Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 103.

(11)  Úř. věst. L 317, 4.11.2014, s. 28.

(12)  Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89.

(13)  Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.

(14)  Úř. věst. L 65, 11.3.2016, s. 1.

(15)  ECLI:EU:C:2015:555.

(16)  Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 27.

(17)  Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 53.

(18)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0269.

(19)  Úř. věst. C 208, 10.6.2016, s. 89.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/111


P8_TA(2016)0404

Lidská práva a migrace ve třetích zemích

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o lidských právech a migraci ve třetích zemích (2015/2316(INI))

(2018/C 215/20)

Evropský parlament,

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, a zejména na její článek 13,

s ohledem na Úmluvu o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a její dodatkový protokol,

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966 a na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966 a na jejich dodatkové protokoly,

s ohledem na Úmluvu o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 a na Úmluvu o omezení případů bezdomovectví z roku 1961,

s ohledem na Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace z roku 1966,

s ohledem na Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979 a dodatkový protokol k této úmluvě,

s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984 a dodatkový protokol k této úmluvě,

s ohledem na Úmluvu o právech dítěte z roku 1989 a na dodatkové protokoly k této úmluvě,

s ohledem na Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin z roku 1990,

s ohledem na Mezinárodní úmluvu na ochranu všech osob před nuceným zmizením z roku 2006,

s ohledem na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením z roku 2006 a dodatkový protokol k této úmluvě,

s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 3. srpna 2015 nazvanou „Podpora a ochrana lidských práv, včetně způsobů, jak podpořit lidská práva migrantů“,

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 69/167 ze dne 18. prosince 2014 o ochraně migrantů,

s ohledem na působení různých mezinárodních mechanismů v oblasti lidských práv, k nimž patří různé zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů, kterým je François Crépeau, a dalších zvláštních zpravodajů, všeobecný pravidelný přezkum a činnost dalších smluvních orgánů,

s ohledem na činnost a zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, včetně doporučených zásad a pokynů týkajících se lidských práv na mezinárodních hranicích a včetně zprávy o situaci migrantů ve fázi tranzitu,

s ohledem na hlavní zásady OSN týkající se podnikání a lidských práv,

s ohledem na zásady z Dháky pokud jde o nábor a nápravu, které budou odpovědné vůči migrujícím pracovníkům,

s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské unii,

s ohledem na příslušné zprávy Agentury Evropské unie pro základní práva,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. listopadu 2011 nazvané „Globální přístup k migraci a mobilitě“ (COM(2011)0743),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. května 2015 nazvané „Evropský program pro migraci“ (COM(2015)0240)

s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2015 nazvané „Řešení migrační krize: aktuální stav provádění prioritních opatření v rámci Evropského programu pro migraci (COM(2015)0510),

s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 20. října 2015 o zřízení krizového svěřenského fondu v podobě unijního Nouzového svěřenského fondu pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace a vysídlených osob v Africe (C(2015)7293),

s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady o migraci konaných ve dnech 25. a 26. června 2015 a 15. října 2015,

s ohledem na závěry Rady o akčním plánu pro lidská práva a demokracii 2015–2019 přijaté dne 20. července 2015,

s ohledem na závěry Rady o opatřeních pro řešení uprchlické a migrační krize ze dne 9. listopadu 2015,

s ohledem na společné politické prohlášení a akční plán přijaté na Vallettském summitu ve dnech 11–12. listopadu 2015,

s ohledem na svá předchozí usnesení o otázkách souvisejících s migrací, především usnesení ze dne 17. prosince 2014 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu Evropské unie k migraci (1), usnesení ze dne 29. dubna 2015 o tragédiích, k nimž došlo v poslední době ve Středozemním moři, a o migrační a azylové politice EU (2) a usnesení ze dne 12. dubna 2016 o uceleném přístupu k migraci (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o posílení postavení dívek v EU prostřednictvím vzdělávání (4),

s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2016 o situaci uprchlic a žadatelek o azyl v EU (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 o boji proti obchodování s lidmi ve vnějších vztazích Unie (6),

s ohledem na závěrečné prohlášení z druhého summitu předsedů Parlamentního shromáždění Unie pro Středomoří na téma přistěhovalectví, azylu a lidských práv v evropsko-středomořském regionu, přijaté dne 11. května 2015 (7),

s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2015 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014 a o politice Evropské unie v této oblasti (8),

s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU ze dne 9. prosince 2015 o migraci, lidských právech a uprchlících z humanitárních důvodů (9),

s ohledem na různé zprávy organizací občanské společnosti o situaci migrantů, pokud jde o lidská práva,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0245/2016),

A.

vzhledem k tomu, že lidská práva jsou implicitně spojena s každou lidskou bytostí bez rozdílu;

B.

vzhledem k tomu, že migrace je celosvětovým a vícerozměrným jevem, který je způsoben širokou škálou faktorů, jako jsou hospodářské podmínky, včetně změn v rozdělení bohatství a hospodářské integrace na regionální a celosvětové úrovni, sociální a politické podmínky, pracovní podmínky, situace v oblasti násilí a bezpečnosti, jakož i postupné zhoršování životního prostředí a zhoršování přírodních katastrof, a vzhledem k tomu, že globální vzájemná provázanost přispívá k nárůstu a rozrůznění migračních toků; vzhledem k tomu, že se tento jev musí řešit konzistentním a vyváženým způsobem, z celkového hlediska, které zohlední jeho lidský rozměr a také jeho pozitivní aspekt, pokud jde o demografický vývoj a ekonomický rozvoj;

C.

vzhledem k tomu, že migrační trasy jsou velmi složité a často mohou vést nejen z jednoho regionu do druhého, ale také v jednom regionu; vzhledem k tomu, že podle OSN se mezinárodní migrační toky navzdory světové hospodářské krizi zintenzivňují; vzhledem k tomu, že v současné době je téměř 244 milionů lidí považováno za mezinárodní migranty;

D.

vzhledem k tomu, že práva uvedená ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v jiných mezinárodních úmluvách jsou všeobecná a nedělitelná;

E.

vzhledem k tomu, že migrace je rovněž důsledkem zvyšující se globalizace a vzájemné závislosti trhů;

F.

vzhledem k tomu, že různé faktory, které ovlivňují migraci, dávají tušit, jaké budou mít důsledky, a vyžadují přípravu přiměřených politik;

G.

vzhledem k tomu, že proměny migračních toků zejména v krizových obdobích přinášejí významné hospodářské, sociální a politické dopady jak pro země původu, tak pro cílové země migrantů;

H.

vzhledem k tomu, že je zásadně důležité mít k dispozici účinné mechanismy monitorování a kontroly vstupu a odchodu cizinců, jakož i analýzy a předpovědi týkající se dopadů migrace jakožto nezbytný základ pro vypracování jakékoli politiky řízení migrace;

I.

vzhledem k tomu, že se faktory migrace rozrůznily a že mohou mít více dimenzí a vyplývat z hospodářských, environmentálních, kulturních, politických, rodinných nebo osobních důvodů; vzhledem k tomu, že stále větší počet těchto migrantů podléhá násilnému vysídlení a že potřebují zvláštní ochranu, protože prchají mimo jiné před nestabilitou států, před konflikty a politickým nebo náboženským pronásledováním;

J.

vzhledem k tomu, že rozlišování mezi uprchlíky, žadateli o azyl a migranty začíná být obtížnější, mimo jiné proto, že mnohé země nemají odpovídající institucionální a právní nástroje a rámce;

K.

vzhledem k tomu, že orgány i přijímací střediska v tranzitních a cílových zemích musí být informovány a připraveny na to, aby migrantům a žadatelům o azyl zajišťovaly diferencované a pružné zacházení;

L.

vzhledem k tomu, že se migrační pohyby globalizovaly a regionalizovaly a že migrační toky v rámci zemí na jihu, z nichž 80 % probíhá mezi zeměmi se společnými hranicemi, mezi kterými neexistují velké rozdíly v příjmech, jsou nyní o něco vyšší než toky mezi jižními a severními zeměmi;

M.

vzhledem k tomu, že Evropa byla vždy regionem, kam migranti směřovali, ale také regionem, z něhož migranti odcházeli; vzhledem k tomu, že vedle současného odchodu vyšších sociálních tříd z vlasti migrují Evropané do zahraničí také z důvodu ekonomického strádání, konfliktů či politického pronásledování; vzhledem k tomu, že současná hospodářská a finanční krize donutila mnoho Evropanů emigrovat, a to i do rozvíjejících se ekonomik globálního jihu;

N.

vzhledem k tomu, že mezi migranty je čím dál tím více žen a dětí a ještě více jich je mezi uprchlíky; vzhledem k tomu, že migranti a uprchlíci jsou čím dál tím vzdělanější a že již v roce 2010 se odhadovalo, že tzv. odliv mozků představuje 59 milionů osob; vzhledem k tomu, že nejvíce zasaženým kontinentem je Asie, že však nejvyšší daň platí africký kontinent, na němž mají vysokoškolské vzdělání pouze 4 % osob, z nichž se 31 % stává migranty (10);

O.

vzhledem k tomu, že, podle Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky je nestabilita v některých regionech a konflikty příčinou humanitární krize, která se dotýká více než 65 milionů uprchlíků a vysídlených osob, zejména v rozvojových zemích;

P.

vzhledem k tomu, že Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky registruje nejméně 10 milionů osob bez státní příslušnosti;

Q.

vzhledem k tomu, že článek 13 Všeobecné deklarace lidských práv stanoví, že každý má právo volně se pohybovat a svobodně si volit bydliště uvnitř určitého státu, ale také opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země;

R.

vzhledem k tomu, že pro předcházení ilegální migraci a obchodování s lidmi a pro boj proti nim má zásadní důležitost spolupráce i sdílení informací a osvědčených postupů mezi zeměmi původu, tranzitními zeměmi a cílovými zeměmi, což umožňuje určit jejich společné zájmy a obavy;

S.

vzhledem k tomu, že ucelený přístup v oblasti migrace musí reagovat na globální problémy v souvislosti s rozvojem, mírem ve světě, lidskými právy a změnou klimatu, se zvláštním důrazem na zlepšení humanitárních podmínek v zemích původu, aby místní obyvatelstvo mělo možnost žít v bezpečnějších oblastech;

T.

vzhledem k právům uprchlíků definovaným v Ženevské úmluvě a souvisejících protokolech;

U.

vzhledem k tomu, že se zhoršují životní podmínky v mnohých uprchlických táborech na Blízkém východě a v Africe, a to i pokud se jedná o hygienické podmínky, a že v nich často není zajištěna bezpečnost uprchlíků, zejména pokud jde o zranitelné osoby a obzvláště pak ženy a nezletilé;

V.

vzhledem k tomu, že podle Světové banky představovaly v roce 2013 převody finančních prostředků mezinárodních migrantů více než 550 miliard dolarů, z čehož 414 miliard směřovalo do rozvojových zemí;

W.

vzhledem k tomu, že xenofobie, diskriminace a násilí zaměřené na migranty, protimigrační nálady, nenávistné projevy a trestné činy motivované nenávistí jsou v zemích AKT výrazně na vzestupu;

X.

vzhledem k tomu, že konkrétní, dobře zorganizovaná a vhodná odpověď na migrační záležitosti je příležitostí pro jednotlivce a země; vzhledem k tomu, že tato odpověď musí vycházet ze zásad boje proti chudobě, prosazování udržitelného rozvoje a respektování práv a důstojnosti migrantů a uprchlíků; vzhledem k tomu, že se musí opírat o těsnou spolupráci mezi zeměmi původu, tranzitními a cílovými zeměmi;

Y.

vzhledem k tomu, že migrace je významným dynamickým prvkem, který může v některých zemích zvrátit populační krizi a pokles počtu obyvatel v produktivním věku;

Z.

vzhledem k tomu, že počet nelegálních migrantů lze obtížně odhadovat, což také neusnadňuje zavedení ukazatelů, pokud jde o jejich životní a pracovní podmínky, přičemž právě oni nejvíce potřebují ochranu vzhledem k tomu, že jsou zvláště zranitelní vůči zneužívání, vykořisťování a odpírání nejzákladnějších lidských práv;

AA.

vzhledem k tomu, že mezinárodní migrace může být v některých oblastech nástrojem pro řešení nedostatku pracovních sil;

AB.

vzhledem k tomu, že migranti přispívají k větší rozmanitosti a ke kulturnímu bohatství přijímajících zemí; vzhledem k tomu, že má-li tomu tak být, je nezbytné migranty plně začlenit do hostitelských společenství, aby mohla využít jejich ekonomického, sociálního a kulturního potenciálu; vzhledem k tomu, že je bezpodmínečně nutné, aby političtí činitelé informovali veřejnost o ekonomickém, kulturním a sociálním přínosu migrantů pro společnost a předcházeli tak xenofobním a diskriminačním postojům;

AC.

vzhledem k tomu, že náležitá politika přijímání a integrace umožňuje bránit zhoršování následků traumatických situací, s nimiž se mnozí migranti během svého života setkali, a dlouhodobému přetrvávání těchto následků;

AD.

vzhledem k tomu, že sociokulturní rozvoj je možný pouze díky inkluzi a že to vyžaduje značné úsilí jak ze strany migrantů, kteří musí být ochotni přizpůsobit se hostitelské společnosti, aniž by se nutně museli vzdát své původní kulturní identity, tak ze strany institucí a společenství v hostitelských zemích, jež musí být naopak připraveny migranty přijmout a uspokojit jejich potřeby;

Výzvy a rizika v oblasti dodržování práv migrantů

1.

vyjadřuje svou solidaritu osobám, které jsou nuceny opustit svou zemi mimo jiné v důsledku konfliktů, pronásledování, porušování lidských práv a kvůli bídě; vyjadřuje hluboké znepokojení nad závažným porušováním lidských práv, jemuž mnozí z migrantů čelí v četných tranzitních nebo cílových zemích; zdůrazňuje, že musí být respektována důstojnost a lidská práva migrantů;

2.

zdůrazňuje, že Unie a její členské státy musí jít příkladem při zajišťování podpory a ochrany lidských práv migrantů, zejména v rámci svých vlastních hranic, a to tak, aby si zajistily důvěryhodnost při jednání o migraci a lidských právech ve třetích zemích;

3.

připomíná, že většinu uprchlíků a migrantů na světě přijímají rozvojové země; uznává úsilí třetích zemí při přijímání migrantů a uprchlíků; zdůrazňuje, že podpůrné systémy těchto zemí čelí kritickým problémům, jež mohou závažným způsobem ohrožovat ochranu rostoucího množství lidí, kteří museli opustit své domovy;

4.

připomíná, že „každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní“ a „vrátit se do své země“ (11); zdůrazňuje, že sociální postavení a státní příslušnost dané osoby by v žádném případě neměly toto právo zpochybnit a že každý jednotlivec má právo činit vlastní migrační rozhodnutí a zachovat si při tom důstojnost; vyzývá všechny vlády, aby řešily otázku nedostatečné ochrany lidských práv, s níž jsou migranti konfrontováni; vyzývá vlády a vnitrostátní parlamenty, aby zrušily represivní právní rámce, podle nichž je migrace trestným činem, a aby zavedly krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá řešení s cílem zajistit bezpečnost migrantů; odsuzuje případy omezování nebo zákazu opuštění některých států nebo návratu do nich a důsledky ztráty státní příslušnosti z hlediska přístupu k právům;

5.

konstatuje, že rostoucí počet uprchlíků na celém světě je zastíněn ještě vyšším počtem vnitřně vysídlených osob v jednotlivých zemích; zdůrazňuje, že vnitřně vysídlené osoby nesmějí být oběťmi diskriminace pouze na základě toho, že se pokusily si zajistit bezpečí, aniž by překročily mezinárodní hranice, a zdůrazňuje proto, že je třeba dodržovat práva vnitřně vysídlených osob, včetně přístupu ke zdravotní péči a ke vzdělání;

6.

připomíná význam identifikace osob bez státní příslušnosti, aby jim mohla být nabídnuta ochrana podle mezinárodního práva; naléhavě žádá v této souvislosti státy, aby zavedly postupy identifikace osob, které ztratily příslušnost, a aby si vyměňovaly své osvědčené postupy, mimo jiné pokud se jedná o právní předpisy a zvyklosti týkající se předcházení novým případům ztráty státní příslušnosti u dětí;

7.

upozorňuje na to, že je stále nutné, aby Unie v rámci své politiky vnějších vztahů řešila otázku osob bez státní příslušnosti, zejména vzhledem k tomu, že ztráta státní příslušnosti je hlavní příčinou násilného vysídlování; připomíná závazek přijatý ve strategickém rámci EU a akčním plánu Evropské unie pro lidská práva a demokracii, který byl zveřejněn v roce 2012, „vypracovat společný rámec umožňující Komisi a ESVČ v jednáních se třetími zeměmi upozorňovat na otázky osob bez státní příslušnosti a na svévolné zadržování migrantů“;

8.

je znepokojen skutečností, že migranti a uprchlíci jsou předmětem svévolného zadržování a špatného zacházení, a připomíná, že zadržování se musí omezit na absolutně nezbytné případy a že musí být každopádně zaručena vhodná ochranná opatření včetně přístupu k odpovídajícím soudním řízením;

9.

vyzývá všechny státy, aby uznaly svoji povinnost v oblasti azylu a migrace vyplývající z mezinárodního práva a aby přijaly vnitrostátní právní předpisy nezbytné pro účinné provádění těchto závazků, včetně stanovení možnosti požádat o mezinárodní ochranu; žádá, aby tyto právní předpisy zohledňovaly míru a povahu pronásledování a diskriminace, jimž byli migranti vystaveni;

10.

připomíná, že migranti mají právo nebýt vráceni do země, kde jim hrozí špatné zacházení a mučení; připomíná, že hromadné vyhošťování a navracení je zakázané v souladu s mezinárodním právem; vyjadřuje své obavy, pokud jde o zacházení s migranty navrácenými do jejich země původu nebo do třetí země, aniž by se odpovídajícím způsobem sledovala jejich situace, a žádá, aby byly v každém případě zohledněny obtíže, s nimiž se při svém návratu do těchto zemí setkávají;

11.

navrhuje zavedení reintegračních programů pro migranty, kteří se vracejí do země původu;

12.

zdůrazňuje význam dodržování práva migrantů (bez ohledu na jejich status) požádat o přístup ke spravedlnosti a účinné opravné prostředky bez obavy, že budou nahlášeni imigračním policejním orgánům, zadrženi a vyhoštěni; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že v četných zemích neexistují mechanismy kontroly a monitorování postupů souvisejících s porušováním práv migrantů ani záruky kvality, pokud jde o informace a právní pomoc, které jsou migrantům poskytovány; doporučuje, aby pracovníci, kteří vstupují do kontaktu s osobami hledajícími mezinárodní ochranu, získali odpovídající odborné vzdělání, tak aby zohledňovali obecné i osobní okolnosti a otázky pohlaví, které se v žádostech o ochranu skrývají;

13.

vyzývá mimoto Evropskou komisi a ESVČ ke zlepšení výměny osvědčených postupů s třetími zeměmi, zejména pomocí školení, které humanitárním pracovníkům umožní účinněji zjišťovat odlišnosti, pokud jde o rysy, životní dráhu a zkušenosti migrantů, zejména těch nejvíce ohrožených, aby tak tyto migranty lépe chránili a pomáhali jim na základě jejich potřeb;

14.

zdůrazňuje, že pojmy bezpečných zemí a bezpečných zemí původu nesmějí bránit individuálnímu přezkumu žádostí o azyl; požaduje, aby za každých okolností u migrantů, kteří potřebují mezinárodní ochranu, mohla být jejich žádost zohledněna; trvá na tom, aby se jim dostalo odpovídajících záruk, pokud jde o nenavracení, a aby měli přístup k mechanismu pro podávání a vyřizování stížností;

15.

upozorňuje na fyzické a psychologické násilí a na nutnost uznat zvláštní formy násilí a pronásledování, jimž čelí migrující ženy a děti, jako je obchodování s lidmi, násilná zmizení, sexuální zneužívání, mrzačení pohlavních orgánů, předčasné či nucené sňatky, domácí násilí, otroctví, vraždy ze cti a sexuální diskriminace; připomíná nebývalý a stále rostoucí počet obětí násilí sexuálního charakteru a znásilnění, včetně případů, kdy je používáno jako válečná zbraň;

16.

je znepokojen praxí náboru dětí do ozbrojených skupin; zdůrazňuje, že je nezbytné prosazovat politiky usilující o jejich odzbrojení, rehabilitaci a opětovné začlenění do společnosti;

17.

zdůrazňuje, že v případě oddělení od ostatních členů rodiny, včetně případů, kdy jsou zadržovány, jsou ženy a děti vystaveny větším rizikům;

18.

připomíná, že obzvláště zranitelné jsou ženy a dívky bez doprovodu, ženy, které jsou hlavou rodiny, těhotné ženy, osoby se zdravotním postižením a lidé v pokročilém věku; zdůrazňuje, že dívkám prchajícím před konflikty a pronásledováním hrozí zvýšené riziko znásilnění, sexuálního a fyzického zneužívání, prostituce, předčasného nebo nuceného sňatku a předčasného porodu, a to i v případě, že již dosáhly území, které je označováno za bezpečné; požaduje z tohoto důvodu zvláštní ochranu a podporu během jejich pobytu v přijímacích táborech, zejména v oblasti hygieny;

19.

doporučuje, aby byly otázky pohlaví začleněny do migračních politik, mimo jiné s cílem předcházet obchodování s lidmi a trestat je stejně jako všechny ostatní formy násilí a diskriminace, jejichž terčem jsou ženy; požaduje, aby byla v právní i faktické rovině plně zajištěna rovnost jakožto klíčový prvek při předcházení tomuto násilí, s cílem usnadnit jejich autonomii a nezávislost;

20.

je znepokojen rostoucím počtem zpráv a svědectví, které poukazují na nárůst násilí páchaného na dětech z řad migrantů, včetně případů mučení a zadržování nebo dokonce jejich mizení; zdůrazňuje, že v souladu se stanoviskem Výboru OSN pro práva dítěte je zadržování dětí pouze na základě jejich migračního statusu nebo migračního statusu jejich rodičů porušením jejich práv a že k němu nikdy nemůže docházet v jejich zájmu;

21.

připomíná, že děti z řad migrantů jsou obzvláště zranitelné, zejména v případech, kdy jsou bez doprovodu, a že mají právo na mezinárodní ochranu založenou na nejvlastnějším zájmu dítěte v souladu s pravidly mezinárodního práva; zdůrazňuje, že je nezbytné zahrnout otázku nezletilých osob bez doprovodu do rozvojové spolupráce a podporovat jejich začlenění v zemích, kde jsou usazeny, zejména prostřednictvím jejich přístupu ke vzdělání a k lékařské péči, a současně předcházet riziku násilí, zneužívání, vykořisťování a zanedbávání;

22.

vyjadřuje své znepokojení, pokud jde o obtíže při registraci dětí, které se narodily mimo svou zemi původu, což může vést ke zvýšenému riziku ztráty státní příslušnosti; žádá proto, aby bylo možné jejich narození registrovat, a to bez ohledu na migrační status jejich rodičů;

23.

naléhavě žádá Unii, aby úzce spolupracovala s organizací Unicef, s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a se všemi příslušnými mezinárodními institucemi a organizacemi s cílem učinit vše pro zvýšení kapacit na ochranu migrujících dětí a jejich rodin, bez ohledu na jejich migrační status, a to po celou dobu, pomocí financování vhodných programů, zejména v oblasti vzdělávání a lékařské péče, poskytnutím konkrétních prostor pro děti a psychologické podpory, zajištěním identifikace rodinných vazeb a shromáždění dětí bez doprovodu nebo dětí oddělených od jejich rodin a uplatňováním zásad zákazu diskriminace a nekriminalizace, nezadržování, nenavracení, neuplatňování bezdůvodných sankcí, slučování rodin, fyzické a právní ochrany a práva na identitu;

24.

připomíná, že zločinecké sítě využívají neexistence zákonných migračních cest, regionální nestability, konfliktů a zranitelnosti žen, dívek a dětí na útěku a že je vystavují obchodování s lidmi a sexuálnímu vykořisťování;

25.

upozorňuje na specifické druhy násilí a zvláštní formy pronásledování, jimž jsou vystaveni migranti LGBTI; požaduje podporu pro spuštění specifických mechanismů sociálněprávní ochrany pro migranty a žadatele o azyl LGBTI s cílem zaručit zohlednění jejich zranitelnosti a dbát na to, aby byla podrobně zkoumána jejich ochrana, i v případě odvolání;

26.

připomíná, že ekonomická, sociální a kulturní práva, a především právo na zdraví, vzdělání a bydlení, patří mezi lidská práva, k nimž musí mít všichni migranti, a zvláště děti, přístup bez ohledu na svůj migrační status;

27.

je znepokojen porušováním práva migrantů na práci a jejich vykořisťováním; zdůrazňuje, že je nezbytné bojovat proti všem formám nucené práce migrantů, a odsuzuje zvláště všechny formy vykořisťování dětí;

28.

se znepokojením konstatuje, že dochází k diskriminačním praktikám, které se příliš často týkají určitých sociokulturních, jazykových a náboženských menšin a posilují nerovnost v přístupu migrantů k jejich právům;

29.

vyzývá přijímací země, aby zajistily právo migrantek na dostupnost v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví;

30.

poukazuje na nutnost zabránit vytváření izolovaných čtvrtí pro migranty tím, že bude podporováno začleňování a využívání všech možností života ve společnosti;

31.

domnívá se, že právo na vzdělání a právo na práci podporují samostatnost a integraci migrantů stejně jako právo na rodinný život a na sloučení rodiny; trvá na tom, že je důležité, aby byla zajištěna sociální ochrana migrujících pracovníků a jejich rodin; konstatuje, že účinná integrace migrantů se musí zakládat na důkladném posouzení trhu práce a jeho budoucího potenciálu, na lepší ochraně lidských práv a pracovních práv migrujících pracovníků a na neustálém dialogu se subjekty na trhu práce;

32.

upozorňuje, že učení se jazyku hostitelské země může výrazně zlepšit kvalitu života migrantů a jejich ekonomickou a kulturní nezávislost a že jim také usnadňuje přístup k informacím o jejich právech v hostitelské společnosti; zastává názor, že vzdělání musí zajistit orgány přijímací země; doporučuje, aby byli migranti zapojeni do všech procesů přijímání sociálních a politických rozhodnutí;

33.

domnívá se, že přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a k nezávislému postavení jsou klíčovými prvky začleňování migrantek a posílení jejich postavení; žádá, aby bylo úsilí v tomto smyslu zvýšeno u migrantek, jichž je často méně, s cílem překonat významnější překážky bránící jejich začlenění a posílení jejich postavení;

34.

připomíná, že hostitelské státy musí přispívat k osamostatnění migrantů, zejména migrujících žen, tím, že jim poskytnou znalosti a nezbytné sociální dovednosti, především takové, které souvisejí s profesní a odbornou přípravou a s učením se jazykům, aby je mohli uplatnit při sociálním a kulturním začleňování;

35.

domnívá se, že všichni pracovníci by měli obdržet smlouvu v jazyce, kterému rozumějí, a že by měli být chráněni před záměnou smlouvy; zdůrazňuje, že by ochranu lidských práv měly posílit dvoustranné dohody mezi zeměmi původu a cílovými zeměmi;

36.

domnívá se, že je důležité zavést soudržné a komplexní vnitrostátní migrační politiky zohledňující rovnost žen a mužů, které budou zaměřeny na všechny fáze procesu migrace, koordinovány na vládní úrovni a konkretizovány v rámci rozsáhlých konzultací s vnitrostátními orgány působícími v oblasti lidských práv, se soukromým sektorem, organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, s občanskou společností a samotnými migranty a podporovány ze strany mezinárodních organizací;

37.

připomíná, že všechny osoby mají právo na bezpečné a spravedlivé pracovní podmínky a na plné dodržování práv pracovníků v souladu s mezinárodními normami a nástroji v oblasti lidských práv a se základními úmluvami Mezinárodní organizace práce;

38.

upozorňuje na to, že příležitostná práce, kterou migranti, a zejména migrující ženy, často vykonávají v přijímacích zemích, zvyšuje jejich zranitelnost; připomíná, že pracovní vykořisťování je často důsledkem obchodování s lidmi a převaděčství, ale že k ní může docházet i v jiných případech; je v tomto ohledu znepokojen beztrestností, které se těší mnozí zaměstnavatelé v přijímajících zemích, navzdory tomu, že jsou vůči migrujícím pracovníkům odpovědní za porušování mezinárodních pracovněprávních norem; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že právní předpisy související s pracovním právem v některých zemích umožňují postupy, které porušují mezinárodní normy; je přesvědčen, že boj proti pracovnímu vykořisťování migrantů se musí vždy soustředit současně na účinné stíhání zaměstnavatelů, kteří jich zneužívají, a na ochranu obětí tohoto vykořisťování;

39.

poukazuje na nezbytnost uznávání kvalifikace, kterou migranti získali ve svých zemích původu, aby se jim usnadnila nezávislost a sociální začlenění v různých oblastech společnosti, zvláště na trhu práce; zdůrazňuje, že je pro migranty nezbytné, aby se mohli stát členy organizací na ochranu práv pracovníků, včetně odborů, a aby tyto struktury uznávali;

40.

vybízí podniky, aby zavedly obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv s cílem zabránit tomu, že by jejich činnosti měly neblahé důsledky pro lidská práva, aby reagovaly na podobné dopady, pokud nastanou, a aby se také snažily předcházet jakýmkoli neblahým důsledkům pro lidská práva přímo souvisejícím s jejich činností a zmírňovat je;

41.

vyzývá Unii, aby spolu s USA a dalšími mezinárodními partnery pokračovala ve společném diplomatickém úsilí o aktivní spolupráci se třetími zeměmi s cílem řešit naléhavou potřebu společné strategie v souvislosti se současnou celosvětovou výzvou, jíž je migrace;

42.

naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby vynaložila veškeré praktické úsilí nezbytné k dosažení účinného a účelného zapojení dotčených třetích zemí;

43.

zdůrazňuje, že je třeba, aby Unie posílila svou zahraniční politiku tím, že do oblastí, kde válka a konflikty vyvolávají obrovské migrační toky směřující do Evropské unie, přinese mír a stabilitu;

44.

připomíná, že Evropská unie a její členské státy mají povinnost pozitivně působit s cílem odstranit hluboké příčiny krizí, které tyto masové migrační jevy vyvolávají;

45.

žádá, aby došlo ke zlepšení humanitárních podmínek v zemích původu a tranzitu, aby místní obyvatelstvo a uprchlíci získali možnost žít v bezpečnějších oblastech;

46.

vybízí bojující strany, aby ukončily útoky proti civilistům, chránily je a umožnily jim bezpečně opustit území, kde dochází k násilí, nebo získat pomoc od humanitárních organizací;

47.

zdůrazňuje vliv Islámského státu a jeho vývoje na masový příliv legálních žadatelů o azyl a nelegálních migrantů; uznává rozhodující roli bezpečnostní a protiteroristické politiky v boji proti základním příčinám migrace;

48.

připomíná nedávné prohlášení vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky, že mnoho migrantů je oběťmi terorismu a závažného porušování lidských práv a že takto je k nim proto třeba přistupovat;

49.

připomíná, že programy přesídlování pod záštitou vysokého komisaře OSN pro uprchlíky představují užitečný nástroj pro řádné řízení příchodu osob, které potřebují mezinárodní ochranu; zdůrazňuje, že dokud nebude možné uvažovat o znovuusídlení, měly by být všechny státy vybízeny k zavádění a realizaci programů humanitárního přijímání osob, nebo alespoň k vytváření podmínek pro to, aby uprchlíci mohli zůstávat v blízkosti své země původu,

50.

bere na vědomí rostoucí potřeby a přetrvávající finanční deficit, pokud jde o humanitární pomoc zasílanou do zemí v blízkosti Sýrie, které vedly Světový potravinový program zejména ke snížení potravinových přídělů pro uprchlíky; žádá členské země OSN, Evropskou unii a její členské státy, aby alespoň dodržovaly své finanční závazky; zdůrazňuje význam toho, aby byla jejich pomoc uprchlíkům v těchto zemích soustředěna na poskytování prostředků k obživě, na bezpečnost uprchlíků, jejich přístup k základním právům a zejména jejich přístup ke zdravotní péči a ke vzdělání, v úzké spolupráci s vysokým komisařem OSN pro uprchlíky, Světovým potravinovým programem a s příslušnými organizacemi;

51.

připomíná souvislost mezi migrací a rozvojem a skutečnost, že rozvojová spolupráce v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, práva na práci, snižování chudoby, lidských práv, demokratizace a rekonstrukce po skončení konfliktů a také boj proti nerovnostem, důsledkům změny klimatu a korupci jsou klíčovými faktory pro zabránění nucené migraci; konstatuje, že zabírání půdy a zdrojů může mít značný dopad na humanitární krize a že sociální, politické a humanitární krize mohou lidi nutit k migraci; domnívá se, že migrace je celosvětově uznána jako mocný nástroj ve prospěch udržitelného rozvoje podporujícího začleňování;

52.

vyzývá Unii a mezinárodní společenství, aby stanovily konkrétní iniciativy, které vlády mohou přijmout, aby zvýšily potenciál legální migrace, jako faktoru rozvoje; zdůrazňuje, že zejména v cílových zemích je zapotřebí pevné politické vedení a důsledná argumentace pro boj s xenofobií a usnadnění integrace migrantů do společnosti;

53.

domnívá se, že migrace má hluboké příčiny (především ekonomické, politické a sociální a příčiny souvisejících s životním prostředím); domnívá se, že rozvojová pomoc by měla na tyto příčiny účinně reagovat, a to výraznějším posílením kapacit, podporou řešení konfliktů a prosazováním dodržování lidských práv; zdůrazňuje, že tyto příčiny jsou spojeny s větším počtem konfliktů a válek, s porušováním lidských práv a chybějící řádnou státní správou;

54.

zdůrazňuje, že je důležité, aby migrace byla řízena prostřednictvím místní a regionální spolupráce ve spojení s občanskou společností;

Přístup založený na dodržování lidských práv

55.

naléhavě vyzývá všechny aktéry zapojené do tvorby politik a rozhodování v oblasti azylu a migrace, aby nedopustili sloučení definice migrantů a uprchlíků; připomíná, že je nezbytné věnovat zvláštní pozornost uprchlíkům prchajícím před konflikty nebo pronásledováním, kterých se z tohoto důvodu týká právo na azyl, dokud se nemohou vrátit do své země původu; připomíná, že většina uprchlíků se uchyluje do zemí a regionů sousedících s jejich zemí původu; domnívá se proto, že je třeba uplatňovat vůči nim ucelený přístup v rámci vnější politiky Unie;

56.

žádá státy, aby ratifikovaly všechny smlouvy a mezinárodní úmluvy a aby uplatňovaly normy týkající se práv migrantů, které jsou obsaženy v různorodých právních nástrojích, včetně hlavních mezinárodních nástrojů v oblasti lidských práv i ostatních nástrojů řešících otázky související s migrací, jako je Úmluva OSN z roku 1951 týkající se uprchlíků a její protokoly a Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin; domnívá se v této souvislosti, že pokud členské státy Unie tuto úmluvu neratifikují, poškozuje to politiku Unie v oblasti lidských práv a její vyhlašovaný závazek hájit nedělitelnost těchto práv;

57.

připomíná, že otevření bezpečných a legálních migračních cest představuje nejlepší prostředek boje proti převaděčství a obchodování s lidmi a že rozvojové strategie musí brát v potaz migraci a mobilitu jako hnací sílu rozvoje jak v přijímacích zemích, tak v zemích původu prostřednictvím zasílání peněžních částek a investic; vybízí proto Unii a nejrozvinutější třetí země, aby spolupracovaly s cílem otevřít zákonné cesty pro migraci a zavést protokoly o spolupráci mezi zeměmi původu a cílovými zeměmi s cílem vypracovat účinné systémy dočasné migrace vycházející z osvědčených postupů zejména některých států s cílem podpořit opětovné sjednocení rodiny a mobilitu, mimo jiné z ekonomických důvodů, a to pro všechny úrovně dovedností, včetně migrantů s nejnižší kvalifikací, s cílem bojovat proti nezákonnému zaměstnávání;

58.

vítá zvláštní ustanovení týkající se migrantů, žadatelů o azyl, vysídlených osob a osob bez státní příslušnosti obsažená v evropském nástroji pro demokracii a lidská práva 2014–2020; žádá Komisi, aby při přezkumu nástroje na podporu lidských práv na léta 2017–2018 v polovině období nadále považovala ochranu a prosazování práv migrantů a uprchlíků za prioritu; vybízí ESVČ a členské státy, aby dodržely své závazky v rámci akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii, který byl přijat v červenci 2015, a aby do všech dohod, procesů a programů se třetími zeměmi týkajících se migrace zahrnuly záruky v oblasti dodržování lidských práv a tyto záruky dále posílily; domnívá se, že by každou dohodu či program mělo doprovázet nezávislé vyhodnocení situace v oblasti lidských práv a že by tyto dohody a programy měly být předmětem pravidelného hodnocení; doporučuje zahájit komunikační a osvětové kampaně, jejichž cílem bude zlepšit způsob, jímž obyvatelstvo vnímá migranty, a kampaně o možnostech, které mohou migranti přinést společnosti jak v zemi původu, tak v přijímací zemi; připomíná v této souvislosti, že by evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR) měl nadále financovat projekty zaměřené na posílení boje proti rasismu, diskriminaci, xenofobii a dalším formám netolerance, včetně náboženské netolerance, a přijímat programy;

59.

žádá Unii, aby přijala specifické pokyny, pokud jde o práva migrantů, které doplní její obecné zásady v oblasti lidských práv, a aby v tomto rámci dokončila analýzy dopadu a zavedla mechanismy sledování rozvojových a migračních politik s cílem zajistit účinnost veřejných politik ve vztahu k migrantům; zdůrazňuje, že je důležité prosazovat dodržování lidských práv ve všech politikách, které se týkají migrace v oblasti vnějších vztahů Unie, zejména pokud jde o zahraniční věci, rozvoj a humanitární pomoc; připomíná, že je nezbytné dodržovat lidská práva ve všech vnějších politikách Unie, zvláště v politice týkající se obchodu, rozvoje, životního prostředí a migrace, sledovat cíle uvedené v článku 21 Smlouvy o Evropské unii a uplatňovat ustanovení týkající se lidských práv ve všech dohodách Unie včetně obchodních dohod; žádá proto, aby veškerou spolupráci se třetími zeměmi v oblasti migrace doprovázelo vyhodnocení systémů pomoci migrantům v těchto zemích a jejich schopnosti a odhodlání bojovat proti převaděčství a obchodování s lidmi; vybízí Unii a její členské státy, aby spolupracovaly se zeměmi (např. s Kanadou), které uplatňují účinné politiky přesídlování; zdůrazňuje, že žádná politika v této oblasti by se neměla uplatňovat na úkor politik rozvojové pomoci;

60.

vybízí k tomu, aby svoboda pohybu a právo na vzdělání, zdraví a práci byly zahrnuty jako priority do nástrojů financování v oblasti vnější spolupráce Unie, a vyzývá k podpoře rozvojových zemí, aby mohly přijmout dlouhodobé politiky, v nichž budou tato práva respektována; vyzývá Komisi a ESVČ, aby zvláštní pozornost věnovaly právům migrantů v rámci strategií pro jednotlivé země v oblasti lidských práv;

61.

vyjadřuje přání, aby práva migrantů a uprchlíků byla uvedena jako zvláštní bod pořadu jednání dialogů Unie s příslušnými třetími zeměmi a aby prioritu představovalo evropské financování projektů zaměřených na ochranu zranitelných osob, nevládních organizací, obránců lidských práv, novinářů a advokátů, kteří bojují za ochranu práv migrantů;

62.

vyzývá v této souvislosti jednotlivé země, aby zajistily přístup nezávislých pozorovatelů, nevládních organizací a vnitrostátních a mezinárodních orgánů a organizací i médií na všechna místa, kde jsou migranti přijímání a zadržování; vybízí delegace Unie, velvyslanectví členských států a delegace Evropského parlamentu navštěvující dotčené země, aby situaci migrantů na těchto místech sledovaly a aby v této věci intervenovaly u vnitrostátních orgánů s cílem zaručit dodržování práv migrantů a transparentnost ve vztahu k veřejnosti;

63.

prohlašuje, že obchodníci s lidmi poskytují mnoha uprchlíkům zkreslený obraz skutečnosti; znovu opakuje, že je důležité bojovat proti obchodování s lidmi, přerušit finanční toky a rozbít sítě převaděčů, neboť to může mít kladný dopad na lidská práva uprchlíků ze třetích zemí, kteří se snaží uprchnout před válkou a terorem;

64.

vyslovuje se pro úzkou spolupráci v oblasti ochrany práv migrantů s příslušnými mezinárodními organizacemi a s dalšími orgány a organizacemi působícími v oblasti řízení migrace, především v nejvíce postižených zemích, s cílem jim pomoci přijímat migranty důstojně a při dodržování jejich práv;

65.

zdůrazňuje, že je nezbytné posílit spolupráci s těmito organizacemi za účelem prevence pašování migrantů a obchodování s lidmi posílením odborné přípravy, budováním kapacit a mechanismy výměny informací, včetně hodnocení dopadu sítí „styčných důstojníků pro přistěhovalectví“ a ratifikace Palermských protokolů v této oblasti s cílem podpořit spolupráci v trestních věcech, identifikovat podezřelé a poskytovat podporu soudnímu vyšetřování v partnerství s vnitrostátními orgány;

66.

požaduje, aby se Evropský parlament více podílel na zavádění horizontálního přístupu k lidským právům v rámci migračních politik a aby byly tyto otázky zahrnuty do výroční zprávy Unie o lidských právech a demokracii ve světě, včetně části této zprávy věnované přístupu k jednotlivým zemím; požaduje hlubší parlamentní kontrolu pracovních ujednání uzavřených se třetími zeměmi a činností v rámci externí spolupráce mezi agenturami Unie; požaduje, aby byly více brány v úvahu zprávy expertů a údaje, které získal Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, pokud jde o země původu uprchlíků;

67.

uznává úlohu a přispění občanské společnosti v rámci politického dialogu; zdůrazňuje, že je důležité konzultovat občanskou společnost v rámci všech vnějších politik Unie, se zvláštním zřetelem k úplnému zapojení, transparentnosti a řádnému šíření informací ve všech politikách a ve všech postupech souvisejících s migrací; připomíná, že je třeba zvýšit podíl organizací žen na řešení konfliktů na rozhodovací úrovni a že je třeba, aby se uprchlice, vysídlené ženy a migrantky odpovídajícím způsobem podílely na přijímání rozhodnutí, která se jich týkají; vyzývá Komisi a ESVČ, aby posílily kapacity vnitrostátních orgánů pro lidská práva ve třetích zemích, tak aby mohly zintenzivnit své úsilí o ochranu práv migrantů a bojovat proti nelidskému a ponižujícímu zacházení a proti nenávistným projevům zaměřeným na migranty, jak uvádí Bělehradská deklarace, již přijalo 32 veřejných ochránců práv a vnitrostátních orgánů pro lidská práva;

68.

vyzývá přijímací země, aby udělily větší důležitost sdružení migrantů, která by měla být přímo zapojena do rozvojových programů v rámci jednotlivých společenství;

69.

vyzývá členské státy, aby splnily svůj závazek věnovat 0,7 % svého hrubého národního důchodu na rozvojovou pomoc; žádá, aby tato pomoc nebyla podmíněna spoluprací v oblasti migrace, a žádá Unii a její členské státy, aby finanční prostředky, které jsou využívány na přijímání uprchlíků, nezahrnovaly do rozvojové pomoci;

70.

zdůrazňuje, že programy rozvojové pomoci by neměly být využívány čistě pro účely migrace a správy hranic; naléhavě vyzývá k tomu, aby evropské rozvojové projekty zaměřené na migranty a žadatele o azyl uplatňovaly zásadu nikoho neponechat stranou a soustředily se na přístup k základním sociálním službám, zejména zdravotnictví a vzdělání, a aby věnovaly zvláštní pozornost zranitelným osobám a skupinám, jako jsou ženy, děti, menšiny a domácí obyvatelstvo, osoby LGBT a osoby se zdravotním postižením;

71.

bere na vědomí kladné aspekty migrace pro rozvoj zemí původu migrantů, k nimž patří zasílání finančních prostředků migranty, které mohou být významným příspěvkem pro rodinu a rozvoj společenství; vyzývá proto státy, aby snížily náklady na odesílání finančních prostředků;

72.

žádá Unii a její členské státy, aby zajistily účinnou a účelnou soudržnost politik pro rozvoj a aby ve své migrační politice vůči třetím zemím věnovaly významné místo dodržování lidských práv;

73.

naléhavě vyzývá Unii, aby zařadila rozměr migrace do rámce pro období po dohodě z Cotonou, který stanoví budoucí vztahy mezi Unií a zeměmi AKT; konstatuje, že větší zapojení třetích zemí do koncepce a projednávání nástrojů globálního přístupu k migraci a mobilitě (GAMM) by upevnilo partnerskou povahu těchto nástrojů a zlepšilo jejich místní osvojení a jejich účinnost;

74.

vyzývá ke zmírnění dluhového břemene chudých zemí s cílem pomoci jim rozvinout veřejnou politiku zaručující dodržování lidských práv; zdůrazňuje, že pomocí vícestranného právního rámce pro proces restrukturace státního dluhu musí být umožněno dosáhnout trvalých řešení dluhu, včetně norem pro odpovědné poskytování a přijímání úvěrů, s cílem zmírnit dluhovou zátěž a vyhnout se neúnosnému zadlužení, a vytvořit tak podmínky pro ochranu lidských práv v dlouhodobém horizontu;

75.

vítá začlenění migrace do cílů udržitelného rozvoje, zejména do cíle udržitelného rozvoje 10, který stanovuje rámec pro celosvětovou rozvojovou politiku do roku 2030; připomíná, že se státy zavázaly spolupracovat na mezinárodní úrovni pro „zajištění bezpečné, organizované a řádné migrace za plného dodržování lidských práv a lidského zacházení s migranty bez ohledu na jejich status migranta, uprchlíka nebo vysídlené osoby“; konstatuje, že násilné vysídlování není pouze humanitárním problémem, ale rovněž výzvou pro rozvoj, a proto by se měla zlepšit koordinace mezi subjekty zajišťujícími humanitární pomoc a subjekty zajišťujícími rozvojovou pomoc; domnívá se, že provádění cílů udržitelného rozvoje je příležitostí k posílení postupů v rámci azylové a migrační politiky, které by byly založeny na dodržování práv, a k zavádění hlavních směrů týkajících se migrace do strategií rozvoje; vyzývá mezinárodní společenství, aby přijalo měřitelné ukazatele cílů udržitelného rozvoje, pokud jde o migraci, a aby shromáždilo a zveřejnilo údaje rozčleněné podle přístupu migrantů k důstojné práci, zdravotní péči a vzdělání, zejména v rozvojových cílových zemích, s cílem zlepšit řízení migrace;

76.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby Unie a její členské státy podporovaly nejméně rozvinuté země v rámci boje proti změně klimatu s cílem zabránit zhoršení chudoby v těchto zemích a zamezit zvýšení počtu lidí vysídlených v důsledku změn životního prostředí;

77.

žádá Unii, aby se aktivně podílela na diskusi o pojmu „klimatický uprchlík“ a na případném vypracovávání definice se zřetelem k mezinárodnímu právu;

78.

zdůrazňuje nezbytnost efektivněji koordinovat a hodnotit provádění, dopady a kontinuitu různých finančních nástrojů dostupných v Evropské unii ve prospěch třetích zemí a zaměřených na migraci, které se vydávají na oblasti, jako je migrační politika, spolupráce v oblasti mezinárodního rozvoje, zahraniční politika, politika sousedství a humanitární pomoc, a které v letech 2004–2014 poskytly více než miliardu eur na více než 400 projektů;

79.

zdůrazňuje dopad nástrojů spolupráce Unie v oblasti přistěhovalectví, azylu a ochrany lidských práv; bere na vědomí vytvoření nouzového svěřenského fondu pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace a fenoménu vysídlených osob v Africe; požaduje hodnocení a monitorování tohoto fondu a podobných dohod, jako je například prohlášení EU a Turecka a chartúmský a rabatský proces;

80.

zdůrazňuje, že dohody se třetími zeměmi musí soustředit pomoc na řešení sociálních, ekonomických a politických krizí, které migraci vyvolávají;

81.

zdůrazňuje důležitost výraznější spolupráce Evropské unie se třetími zeměmi v rámci globálního přístupu k migraci a mobilitě, aby se posílila partnerská povaha těchto nástrojů, aby byly účinnější a lépe přispívaly k řešení výzev, jež migrace přináší;

82.

považuje za nezbytné zlepšit jednotnost globálního přístupu k otázce migrace a mobility, začlenit přísné mechanismy monitorování a sledování situace v oblasti lidských práv do všech vnějších dohod a upřednostňovat projekty rozvíjené v zemích původu a tranzitu, které mohou zlepšit lidská práva migrantů;

83.

vybízí Unii, aby se svými nejbližšími partnery uzavřela partnerství pro mobilitu;

84.

žádá Komisi a členské státy, aby připouštěly politiky návratu migrantů pouze do těch zemí, v nichž mohou být bezpečně přijati, aniž by jim hrozilo nebezpečí, a kde jsou v plném rozsahu dodržována jejich základní a procesní práva, a žádá v této souvislosti, aby byl před nuceným návratem upřednostňován návrat dobrovolný; zdůrazňuje, že je třeba, aby dohody uzavřené v rámci těchto politik se třetími zeměmi obsahovaly ochranné doložky, které zajistí, aby se migranti po vrácení do své země nepotýkali s porušováním svých práv nebo s rizikem pronásledování; uznává význam pravidelných hodnocení s cílem vyloučit takové dohody se zeměmi, které nedodržují mezinárodní standardy v oblasti lidských práv;

85.

požaduje, aby byla přijata opatření zaměřená proti převaděčským sítím a k zastavení obchodování s lidmi; žádá, aby byly zavedeny zákonné a bezpečné cesty pro osoby hledající mezinárodní ochranu, a to včetně humanitárních koridorů; žádá, aby byly zavedeny stálé a povinné programy přesídlování a aby byla humanitární víza udělována těm, kdo prchají z oblastí konfliktů, včetně toho, aby měli možnost vstoupit do třetí země a požádat tam o azyl; požaduje zavedení legálních cest a vypracování obecných pravidel, jimiž by se řídil vstup a pobyt, aby měli migranti možnost pracovat a hledat zaměstnání;

86.

trvá na tom, že je nezbytné vytvořit a lépe provádět rámce na ochranu migrantů v nouzi, ve fázi tranzitu a na hranicích Unie;

87.

vítá operace zaměřené proti převaděčům a obchodníkům s lidmi a vyslovuje podporu posílenému řízení vnějších hranic Unie; zdůrazňuje, že je třeba přijmout komplexní a konkrétní plán za účelem rychlých a dlouhodobých opatření, který zahrne spolupráci s třetími zeměmi s cílem potírat organizované zločinecké sítě převaděčů;

88.

zdůrazňuje, že převaděčství migrantů je provázané s obchodováním s lidmi a představuje zásadní porušení lidských práv; připomíná, že nasazení misí, jako je např. operace EURONAVFOR MED, je prostředkem konkrétního boje proti převaděčství migrantů; vyzývá Unii, aby v tomto druhu operací pokračovala a dále tyto operace posílila;

89.

považuje za nezbytné uvažovat o posílení bezpečnosti a politiky na ochranu hranic a o způsobu, jak do budoucna zdokonalit úlohu agentury Frontex a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO); vyzývá k solidaritě a k závazkům v podobě dostatečných příspěvků do rozpočtů a na činnosti těchto agentur;

90.

zdůrazňuje, že je třeba zlepšit fungování tzv. hotspotů a vstupních bodů na vnějších hranicích Unie;

91.

žádá Unii, aby do dohod o sdílení a výměně informací na hranicích a migračních trasách začlenila ochranu údajů;

92.

žádá Evropskou unii a přijímající země, aby vytvořily účinné nástroje za účelem koordinace a sladění informačních toků a shromažďování, porovnávání a analýzu údajů;

o

o o

93.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, OSN, Radě Evropy, Africké unii, Organizaci amerických států a Lize arabských států.

(1)  Úř. věst. C 294, 12.8.2016, s. 18.

(2)  Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 47.

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0102.

(4)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0312.

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0073.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0300.

(7)  http://apum.parlement.ma/Future_Meetings/Docs/IISummit-of-Speakers_Lisbon-11MAY2015/DeclaracaoCimeira_EN.pdf

(8)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0470.

(9)  Úř. věst. C 179, 18.5.2016, s. 40.

(10)  Zpráva OSN o mezinárodní migraci z roku 2015, dostupná na adrese http://www.un.org/en/development/desa/population/migration/publications/migrationreport/docs/MigrationReport2015_Highlights.pdf

(11)  Čl. 13 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/125


P8_TA(2016)0405

Odpovědnost podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích (2015/2315(INI))

(2018/C 215/21)

Evropský parlament,

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv (UDHR) a další smlouvy a nástroje OSN týkající se lidských práv, zejména na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, které byly přijaty dne 16. prosince 1966 v New Yorku,

s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech,

s ohledem na článek 47 Listiny základních práv Evropské unie,

s ohledem na články 2, 3, 8, 21 a 23 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

s ohledem na články 81, 82, 83, 114, 208 a 352 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

s ohledem na strategický rámec pro lidská práva a demokracii EU, jak jej přijala Rada pro zahraniční věci dne 25. června 2012 (1), a na Akční plán pro lidská práva a demokracii na období 2015–2013, který přijala Rada dne 20. července 2015 (2),

s ohledem na obecné zásady Evropské unie v oblasti lidských práv,

s ohledem na svá usnesení týkající se případů porušování lidských práv, demokracie a zásad právního státu,

s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2015 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014 a o politice Evropské unie v této oblasti (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a politice Evropské unie v této oblasti (4),

s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2013 o korupci ve veřejném a soukromém sektoru: dopad na lidská práva ve třetích zemích (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2013 o sociální odpovědnosti podniků: řádné, transparentní a odpovědné obchodní chování a udržitelný růst (6),

s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2013 o sociální odpovědnosti podniků: podpora zájmů společnosti a cesta k udržitelné obnově podporující začlenění (7),

s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva 26/9 ze dne 26. června 2014, v níž se Rada OSN pro lidská práva rozhodla zřídit otevřenou mezivládní pracovní skupinu, jež bude pověřena vypracováním mezinárodně právně závazného nástroje, který by upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků v oblasti lidských práv,

s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, revidované pokyny Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pro nadnárodní podniky, tripartitní deklaraci Mezinárodní organizace práce (MOP) o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku, rámec Mezinárodní rady pro integrované podávání zpráv (IIRC), deset zásad iniciativy Organizace spojených národů Global Compact, normu Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO 26000 „Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti“ a na uživatelskou příručku Evropského úřadu řemesel, obchodu a malých a středních podniků pro normalizaci o normě ISO 26000 „Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti“, určenou evropským malým a středním podnikům;

s ohledem na projekt s názvem „Realizace dlouhodobé hodnoty pro společnosti a investory“, který je v současnosti prováděn v souladu s iniciativou Zásady OSN pro odpovědné investování a s iniciativou OSN Global Compact,

s ohledem na doporučení Rady Evropy členským státům o lidských právech a podnikání přijaté dne 2. března 2016,

s ohledem na sdělení Komise o obnovené strategii EU na období 2011–2014 (COM(2011)0681) a zelenou knihu Komise s názvem „Podpora evropského rámce pro sociální odpovědnost podniků“ (COM(2001)0366) a na definici sociální odpovědností podniků v ní obsaženou i na následná sdělení k této knize z let 2006 a 2011,

s ohledem na extrateritoriální povinnosti států vyplývající z maastrichtských zásad,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0243/2016),

A.

vzhledem k tomu, že EU je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin; vzhledem k tomu, že činnost Unie na mezinárodní scéně (včetně její obchodní politiky) „spočívá na [těchto] zásadách“;

B.

vzhledem k tomu, že obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv se vztahují na všechny státy a na všechny obchodní podniky, ať již mají nadnárodní rozměr, či nikoli, bez ohledu na jejich velikost, odvětví, umístění, vlastnictví a strukturu, i když mechanismy účinné kontroly a sankcí zůstávají pro celosvětové provádění těchto zásad výzvou; vzhledem k tomu, že ve svých usneseních ze dne 6. února 2013 Evropský parlament upozornil na zvláštní rysy malých a středních podniků, které by měla sociální odpovědnost podniků řádně zohledňovat, a na potřebu přizpůsobit přístup sociální odpovědnosti podniků jejich potenciálu;

C.

vzhledem k tomu, že iniciativa OSN Global Compact (8), jež zahrnuje deset principů podnikání, žádá podniky, aby v rámci své sféry vlivu přijaly, podporovaly a schválily soubor nejdůležitějších hodnot týkajících se lidských práv, pracovních norem, životního prostředí a boje proti korupci, zavázaly se k jejich dodržování a dobrovolně se jimi řídily při svých obchodních operacích;

D.

vzhledem k tomu, že společnosti jsou jedním z hlavních aktérů hospodářské globalizace, finančních služeb a mezinárodního obchodu a žádá se po nich, aby dodržovaly všechny příslušné právní předpisy a platné mezinárodní smlouvy a lidská práva; vzhledem k tomu, že obchod a lidská práva se mohou navzájem posilovat a že podnikatelská sféra – jež je povinna lidská práva dodržovat – může také hrát významnou úlohu tím, že nabídne pozitivní podněty v oblasti podpory lidských práv, demokracie, environmentálních norem a sociální odpovědnosti podniků;

E.

vzhledem k tomu, že tyto obchodní podniky však někdy mohou zapříčiňovat porušování lidských práv nebo mohou k tomuto porušování přispívat a poškozovat práva zranitelných skupin, jako jsou menšiny, původní obyvatelé, ženy a děti, nebo přispívat k environmentálním problémům;

F.

vzhledem k tomu, že porušování lidských práv ze strany společností představuje celosvětový problém, a vzhledem k tomu, že všechny společnosti na světě mají povinnost dodržovat lidská práva a že evropské orgány mají současně prvořadou povinnost regulovat odpovědnost společností, které mají vazby s EU;

G.

vzhledem k tomu, že mnoho mezinárodně aktivních korporací – ať jsou evropské, či nikoli – působících ve třetích zemích má významné obchodní operace nebo sídlo v Evropě nebo může být vlastněno evropskými korporacemi, má aktiva nebo zboží v Evropě nebo ovládá další společnosti v Evropě nebo získává investice od institucí v Evropě nebo využívá finanční služby těchto institucí; vzhledem k tomu, že globalizace a rozvoj technologií vedou korporace k tomu, že outsourcují své aktivity místním dodavatelům nebo používají ve svých dodavatelských a výrobních řetězcích zboží či služby, které byly vyrobeny nebo poskytnuty dalšími společnostmi v mnoha dalších zemích, a tedy jurisdikcích s různými právními systémy, různou úrovní ochrany lidských práv a norem a s různou mírou vymáhání;

H.

vzhledem k tomu, že ochrana lidských práv musí být pro členské státy i samotnou Unii prioritní; vzhledem k tomu, že EU hraje vedoucí úlohu při vyjednávání a provádění řady iniciativ pro globální odpovědnost, které jdou ruku v ruce s prosazováním a dodržováním mezinárodních norem; vzhledem k tomu, že porušování lidských práv vyžaduje účinnou nápravu; vzhledem k tomu, že porušování lidských práv obchodními podniky vyžaduje spravedlivější a účinnější systémy nápravy podle vnitrostátního i mezinárodního práva;

I.

vzhledem k tomu, že stále neexistuje globální celostní přístup k odpovědnosti podniků za porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že oběti porušování lidských práv, do něhož jsou zapojeny mezinárodní společnosti, čelí při přístupu k soudní nápravě četným překážkám, včetně procesních překážek týkajících se přípustnosti a zveřejňování důkazů, často prohibitivních nákladů spojených s vedením sporu a neexistence jasných norem pro odpovědnost podniků za porušování lidských práv;

Korporace a lidská práva

1.

konstatuje, že rostoucí globalizace a internacionalizace obchodních aktivit a dodavatelských řetězců zvýší význam úlohy, kterou podniky při zajišťování dodržování lidských práv hrají, a vytváří situaci, v níž jsou pro zamezení porušování lidských práv ve třetích zemích zásadně důležité mezinárodní normy, pravidla a spolupráce; je hluboce znepokojen případy porušování lidských práv páchanými ve třetích zemích, mj. v důsledku rozhodnutí vedení některých korporací a obchodních podniků EU, ale i ze strany jednotlivců a nestátních i státních aktérů; připomíná podnikovým aktérům, že při svém působení po celém světě nesou odpovědnost za dodržování lidských práv bez ohledu na to, kde se jejich uživatelé nacházejí, a nezávisle na tom, zda své závazky týkající se lidských práv plní hostitelský stát;

2.

konstatuje, že rychlý technologický pokrok vyžaduje naléhavou pozornost a řádný právní rámec;

3.

znovu potvrzuje, že je naléhavě zapotřebí jednat soustavně, účinně a soudržně na všech úrovních, včetně vnitrostátní a evropské úrovně, s cílem účinně řešit porušování lidských práv mezinárodními korporacemi, kdykoli k němu dojde, a řešit právní problémy vyplývající z extrateritoriálního rozměru společností a jejich jednání a související nejistoty, pokud jde o otázku, kde odpovědnost za porušování lidských práv leží;

Mezinárodní rozměr

4.

vítá přijetí obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv a důrazně podporuje jejich celosvětové provádění; zdůrazňuje, že obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv byly v OSN přijaty jednomyslně za plné podpory členských států EU, Mezinárodní organizace práce a Mezinárodní obchodní komory, včetně podpory konceptu „inteligentního mixu“ regulačních a dobrovolných opatření; žádá, aby tyto zásady a další mezinárodní normy týkající se sociální odpovědnosti podniků byly zástupci EU stále zmiňovány při dialozích o lidských právech s třetími zeměmi; dále vyzývá společnosti, aby tyto zásady provedly, mj. tím, že zavedou politiky náležité péče a záruky pro řízení rizik a budou poskytovat účinnou nápravu, kdykoli má jejich činnost nepříznivý dopad na lidská práva nebo k takovému dopadu přispěje;

5.

uznává, že Global Impact OSN, norma ISO 26000 o sociální odpovědnosti, tripartitní deklarace MOP o zásadách pro nadnárodní podniky a sociální politiku a pokyny OECD pro nadnárodní podniky jsou nástroje, které mohou vést ke zvýšení odpovědnosti v obchodních činnostech podniků;

Výzvy určené pro společnosti a jejich povinnost dodržovat lidská práva

6.

vyzývá evropské i neevropské podniky, aby věnovaly lidským právům náležitou péči a začlenily svá zjištění do příslušných interních politik a postupů, do nichž budou investovat náležité zdroje a autoritu a které budou řádně provádět; zdůrazňuje, že to vyžaduje vyčlenění dostatečných zdrojů; zdůrazňuje, že transparentnost a komunikace týkající se opatření přijatých za účelem zamezení porušování lidských práv ve třetích zemích mají zásadní význam pro to, aby se umožnilo řádné fungování demokratického dohledu a aby spotřebitelé mohli činit rozhodnutí založená na faktech;

7.

uznává klíčovou důležitost sociální odpovědnosti podniků a vítá rostoucí využívání nástrojů založených na sociální odpovědnosti podniků i závazky přijímané podniky samotnými; zdůrazňuje však, že dodržování lidských práv je morálním příkazem a zákonnou povinností podniků a jejich vedení a že by mělo být začleněno do dlouhodobé hospodářské perspektivy, a to bez ohledu na místo, kde podniky působí, nebo na jejich velikost či průmyslové odvětví; uznává, že zvláštní právní povinnosti podniků by měly být konkrétně uzpůsobeny velikosti a schopnostem podniků a že EU a členské státy by měly sledovat cíl dosáhnout nejlepší ochrany lidských práv pomocí těch nejúčinnějších opatření, a nejen nadmírou administrativních a byrokratických formalistických předpisů;

8.

vyjadřuje přesvědčení, že provádění pokynů v oblasti sociální odpovědnosti podniků musí být dostatečně flexibilní a musí se přizpůsobovat zvláštním požadavkům každého členského státu a regionu, zejména s ohledem na kapacitu malých a středních podniků; vítá aktivní spolupráci Komise s Parlamentem a Radou i s dalšími mezinárodními orgány s cílem dosáhnout v dlouhodobém horizontu zásadního sblížení iniciativ sociální odpovědnosti podniků a výměny a propagace osvědčených postupů podniků v oblasti jejich sociální odpovědnosti a rovněž prosazovat pokyny obsažené v mezinárodní normě Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO 26000 a zajistit tak, aby existovala jednotná, globální, koherentní a transparentní definice sociální odpovědnosti podniků; naléhavě vyzývá Komisi, aby účinně přispívala k vedení a koordinaci politik členských států, a tím minimalizovala nebezpečí, že podnikům působícím ve více než jednom členském státě vzniknou v důsledku odlišných ustanovení další náklady;

9.

opakuje, že je třeba věnovat pozornost zvláštním rysům malých a středních podniků, které působí zejména na místní a regionální úrovni a v rámci určitých odvětví; považuje proto za zásadní, aby politiky Unie v oblasti sociální odpovědnosti podniků – včetně národních akčních plánů v oblasti sociální odpovědnosti podniků – zohledňovaly specifické požadavky malých a středních podniků, aby byly v souladu se zásadou „zelenou malým a středním podnikům“ a aby uznávaly neformální a intuitivní přístup malých a středních podniků k sociální odpovědnosti podniků; znovu odmítá veškerá opatření, jež by mohla vést k dodatečné byrokratické nebo finanční zátěži pro malé a střední podniky; naopak podporuje opatření, jež by malým a středním podnikům umožňovala jednat společně;

10.

připomíná, že pokud se ukáže, že podniky způsobily újmu nebo k této újmě přispěly, měly by přijmout morální, ale i právní odpovědnost a postiženým jednotlivcům nebo komunitám musí nabídnout účinný postup nápravy nebo se na něm podílet; konstatuje, že tento postup zahrnuje restituci, kompenzaci, rehabilitaci a záruky, že se újma již nebude opakovat;

11.

vítá praxi začleňování odpovědnosti za dodržování lidských práv do závazných smluvních požadavků mezi společnostmi a jejich podnikovými nebo soukromými zákazníky a dodavateli; konstatuje, že tyto požadavky lze ve většině případů vymáhat soudně;

Výzvy určené členským státům a jejich povinnost chránit lidská práva

12.

vřele vítá zahájení přípravy závazné smlouvy OSN o podnikání a lidských právech; vyjadřuje politování nad veškerým obstruktivním jednáním týkajícím se tohoto procesu a žádá EU a členské státy, aby se na jednáních konstruktivně podílely;

13.

připomíná odlišnou, avšak komplementární úlohu států a společností při ochraně lidských práv; připomíná, že státy jsou v rámci své jurisdikce povinny chránit lidská práva, a to i před porušováním, jehož se dopouštějí společnosti, i když tyto společnosti působí ve třetích zemích; důrazně připomíná, že pokud dojde k porušení lidských práv, musí státy zaručit obětem přístup k účinné nápravě; připomíná v této souvislosti, že dodržování lidských práv ze strany třetích zemí – včetně zaručení účinné nápravy pro osoby, které spadají do jejich jurisdikce – představuje zásadní prvek vnějších vztahů EU s těmito zeměmi;

14.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily politickou soudržnost v přístupu k podnikům a lidským právům na všech úrovních: v různých orgánech EU, mezi těmito orgány navzájem a mezi EU a jejími členskými státy, a především pak v souvislosti s obchodní politikou Unie; vyzývá Komisi a členské státy, aby výslovně zařadily výše uvedenou zásadu do všech smluv, jež uzavírají, při dodržení veškerých mezinárodních závazků přijatých v oblasti lidských práv; konstatuje, že to si vyžádá intenzivní spolupráci různých generálních ředitelství v rámci Komise a Evropské služby pro vnější činnost;

15.

vyzývá EU, členské státy, třetí země a veškeré vnitrostátní a mezinárodní orgány, aby co nejdříve a v co nejširším rozsahu přijaly závazné nástroje na účinnou ochranu lidských práv v této oblasti a aby zajistily, aby byly v plném rozsahu vymáhány všechny tyto vnitrostátní i mezinárodní povinnosti vyplývající z výše uvedených mezinárodních pravidel; doufá, že evropské úsilí v oblasti sociální odpovědnosti podniků může být modelem pro další země; je přesvědčen, že národní rozvojové banky musí být naprosto bezúhonné, pokud jde o ověřitelné dodržování lidských práv;

16.

vyzývá všechny státy, včetně EU a jejích členských států, aby rychle a důsledně zavedly obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv ve všech oblastech, které spadají do jejich příslušných pravomocí, včetně rozvoje vnitrostátních akčních plánů; vyjadřuje politování nad tím, že přes sdělení Komise o sociální odpovědnosti podniků z roku 2011 nepřijaly všechny členské státy prohlášení nebo politiky o sociální odpovědnosti podniků a nezveřejnily své plány týkající podnikání a lidských práv, a naléhavě vyzývá EU, aby svůj plán zveřejnila; vyzývá členské státy, aby vypracovaly nebo revidovaly národní akční plány v souladu s pokyny pracovní skupiny OSN pro podnikání a lidská práva; vyzývá k tomu, aby byly tyto plány vypracovávány na základě výchozích hodnocení, která stanoví nevyřešené otázky v právních předpisech, za stanovení mechanismů na sledování provádění a účinnosti těchto plánů, politik a praxe a za smysluplné účasti zúčastněných stran;

17.

vyzývá proto členské státy, aby se tvorbě právních předpisů řídily zásadou celistvosti, úplnosti, efektivity a závaznosti, aby tak splnily svoji povinnost předcházet porušování lidských práv, toto porušování vyšetřovat, trestat a napravovat, včetně případů porušování lidských práv, kterého se dopustily společnosti spadající do jejich jurisdikce, a to včetně případů, k nimž došlo ve třetích zemích;

18.

vyzývá EU a členské státy, aby stanovily jasná pravidla, že společnosti sídlící na jejich území nebo spadající do jejich jurisdikce musí při své činností dodržovat lidská práva ve všech zemích a v jakémkoli kontextu, v němž působí, a v souvislosti se svými obchodními vztahy včetně vztahů mimo EU; domnívá se, že společnosti by měly podle svého rozsahu a kapacit, včetně bank a jiných finančních nebo úvěrových institucí působících ve třetích zemích, zajistit zavedení systémů k posuzování rizika a snížení možných negativních dopadů na lidská práva, pracovněprávní otázky, ochranu životního prostředí i na aspekty související s možnými katastrofami při provozu a v souvislosti s hodnotovým řetězcem; vyzývá členské státy, aby periodicky posuzovaly vhodnost těchto právních předpisů a odstraňovaly veškeré nedostatky;

19.

připomíná, že vývoj v oblasti právních předpisů, k němuž došlo v poslední době na vnitrostátní úrovni, jako je například doložka zákona Spojeného království o moderním otroctví týkající se transparentnosti dodavatelských řetězců a francouzský zákon o povinné péči, představují důležité kroky směrem k povinné náležité péči o lidská práva, a že EU již v tomto směru přijala opatření (nařízení EU o těžbě dřeva, směrnice EU o podávání nefinančních zpráv, návrh Komise nařízení, kterým se zřizuje systém Unie pro autocertifikaci zodpovědných dovozců cínu, tantalu, wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí); vyzývá Komisi a členské státy EU, a rovněž všechny ostatní státy, aby zohlednily tento model při zavádění povinné náležité péče o lidská práva;

20.

zdůrazňuje, že by povinná náležitá péče v oblasti lidských práv měla zahrnovat kroky požadované v obecných zásadách OSN a měla by se řídit určitými zastřešujícími zásadami týkajícími se aktivního stanovování rizik pro lidská práva, vypracování důsledných a jasných akčních plánů k předcházení a zmírňování těchto rizik, vhodné reakce na zjištěná porušení a transparentnosti; zdůrazňuje, že příslušné politiky by se měly zabývat velikostí společností a s tím související schopností vyrovnat se s touto otázkou, se zvláštní pozorností věnovanou mikropodnikům a malým a středním podnikům; zdůrazňuje, že by měly být ve všech fázích zajištěny konzultace se zúčastněnými stranami a zveřejňovány veškeré příslušné projekty nebo informace týkající se konkrétních investic pro dotčené zúčastněné strany;

21.

vyzývá všechny státy, a zejména EU a členské státy, aby přednostně přijaly okamžitá opatření k zavedení povinné náležité péče v oblasti lidských práv pro podniky, které vlastní či kontroluje stát a / nebo využívají významnou podporu a služby státních agentur nebo orgánů a institucí EU, i pro podniky, které poskytují zboží a služby v rámci veřejných zakázek,

22.

vyzývá EU a její členské státy, aby se obrátily na společnosti využívající suroviny nebo komodity v rámci stávajícího legislativního postupu, které mohou pocházet z oblastí konfliktů, aby zveřejnily své zdroje a využívání takových materiálů tím, že budou označovat produkty, a aby poskytovaly úplné informace o obsahu a původu produktů tím, že vyzvou jejich dodavatele, ať již evropského či jiného původu, aby své údaje zveřejnily; vyzývá k podpoře povinné náležité péče dovozců nerostných surovin a kovů (cínu, tantalu, wolframu a zlata) z oblastí konfliktů založené na pokynech OECD pro náležitou péči v zodpovědných dodavatelských řetězcích nerostných surovin z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí; vyzývá k tomu, aby do tohoto procesu bylo zařazeno zvážení náležité péče v dodavatelském řetězci;

23.

s uspokojením konstatuje, že v důsledku přezkumu stávající směrnice 2014/95/EU o účetnictví týkajícího se zveřejňování informací nefinanční a rozmanité povahy, se velké společnosti a skupiny žádají, aby od roku 2017 zveřejňovaly informace o politikách, rizikách a výsledcích, pokud jde o dodržování lidských práv a s tím spojené otázky; naléhavě žádá členské státy, aby plně provedly revidovanou směrnici o účetnictví ve schváleném časovém rámci včetně vytvoření odpovídajících a účinných mechanismů zajišťujících, aby společnosti dodržovaly požadavky na podávání zpráv; naléhavě vyzývá Komisi, aby pro společnosti vypracovala jasné obecné pokyny k novým požadavkům na uvádění informací nefinanční povahy; doporučuje, aby tyto pokyny zahrnovaly a rozvedly minimální základní prvky, které mají být zveřejňovány v zájmu přesného a úplného pochopení hlavních rizik a dopadů činností dané společnosti v jejím celosvětovém hodnotovém řetězci z hlediska lidských práv;

Přístup k účinným opravným prostředkům

24.

vyzývá Komisi, aby za konzultace se všemi zúčastněnými stranami, včetně občanské společnosti a korporací, důkladně prozkoumala současné překážky justice v případech údajného porušování lidských práv podniky EU v zahraničí, které projednávají soudy členských států; trvá na tom, že toto posouzení by mělo směřovat k určení účinných opatření, která by tyto překážky odstranila nebo zmírnila, a k prosazování jejich přijetí;

25.

vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s mezinárodními partnery podnikly veškeré vhodné kroky, aby prostřednictvím soudních, správních, legislativních a dalších vhodných opatření zajistily, aby v případě porušení lidských práv měli postižení přístup k účinné nápravě, pokud společnost usazená v daných státech drží, řídí nebo ovládá společnosti zodpovědné za porušování lidských práv v jiných zemích; vyzývá uvedené státy, aby podnikly vhodné kroky k odstranění právních, praktických a dalších relevantních překážek, jež by mohly vést k odmítnutí přístupu k opravným prostředkům, a aby stanovily vhodné procesní prostředky, které postiženým ve třetích zemích umožní přístup ke spravedlnosti u občanskoprávních i trestních soudů; vyzývá v tomto ohledu státy, aby odkryly vlastnickou strukturu právnických osob, jež by mohly zakrývat skutečné vlastníky některých korporací;

26.

vyzývá EU a všechny státy, zejména členské státy EU, aby odstranily finanční a procesní zátěž ve vedení občanskoprávních sporů; vítá doporučení Rady 2013/396/EU přijaté dne 11. června 2013 (9) a vybízí všechny členské státy, aby se jím řídily; domnívá se, že nástroj obsažený v tomto doporučení by mohl případně snížit náklady obětí porušování lidských práv na spor; vybízí k tomu, aby se tento druh nápravy vztahoval na všechny oběti porušování lidských práv, a to i ve třetích zemích, a vyzývá, aby byly přijaty společné normy, jež umožní sdružením zastupujícím oběti vznášet žádosti jménem údajných obětí;

Žaloby adresované Komisi

27.

je si vědom toho, že „odpovědnost podniků“ není izolovanou otázkou, ale že se dotýká celé řady různých právních a politických oblastí;

28.

vítá nezávazné iniciativy soukromého sektoru na odpovědné řízení dodavatelského řetězce, zavedené útvary Komise, ale zdůrazňuje, že nezávazné iniciativy soukromého sektoru samy o sobě nepostačují; vyzývá k urychlenému přijetí závazných a vymáhatelných pravidel a odpovídajících sankcí a k přijetí nezávislých monitorovacích mechanismů;

29.

vítá nařízení o novém systému všeobecných preferencí (GSP+), které vstoupilo v platnost dne 1. ledna 2014 (10) jako klíčový nástroj obchodní politiky EU na podporu lidských a pracovních práv, ochrany životního prostředí a řádné správy ve zranitelných rozvojových zemích; vítá zejména závazný a systematický mechanismus monitorování GSP+ a vyzývá k zaměření se na účinné provádění ujednání této úmluvy na vnitrostátní úrovni;

30.

zdůrazňuje, že EU a její členské státy musí dodržovat lidská práva; konstatuje, že obchodní dohody mohou obecně přispět k posílení globálního obchodního systému založeného na pravidlech a že obchod musí být nerozlučně spjat s určitými hodnotami, jak to nedávno uvedla Komise ve své nové obchodní strategii nazvané „Obchod pro všechny“; připomíná, že je třeba posuzovat možný dopad obchodních a investičních dohod na lidská práva a na jeho základě do smluv začleňovat všechny nezbytné ochranné doložky o lidských právech, které budou s to zmírňovat a řešit rozpoznaná rizika těchto dohod pro lidská práva; požaduje, aby Komise podnikla veškeré nutné a možné kroky, aby jednala uceleně a soudržně, a důrazně vyzývá k tomu, aby byla do obchodních a investičních dohod systematicky zařazována ustanovení o odpovědnosti podniků za porušování lidských práv, jež mají být uplatňována na vnitrostátní úrovni, spolu s odkazy na mezinárodně uznávané zásady a pokyny;

31.

vyzývá Komisi, aby bezodkladně předložila legislativní návrh na kontrolu vyváženého zboží dvojího užití, protože technologie vyráběné evropskými společnostmi dosud na celém světě zapříčiňují porušování lidských práv;

32.

naléhavě vyzývá k budování konzistentního souboru práva, včetně pravidel pro přístup ke spravedlnosti, pro určování soudní příslušnosti, uznávání a vymáhání soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, rozhodného práva a soudní asistence v přeshraničních případech, do nichž jsou zapojeny třetí země;

33.

vybízí ke zvážení rozšíření pravidel o soudní příslušnosti podle nařízení Brusel I (11) na žalované ze třetích zemí, v žalobách proti společnostem, jež mají jasné spojení s jedním konkrétním členským státem – protože jsou v něm usazeny nebo mají v něm podstatnou obchodní činnost nebo jejich hlavní místo podnikání je v EU – nebo proti společnostem, pro něž je EU zásadním odbytištěm;

34.

žádá, aby se posílením postupů pro zveřejňování důkazního materiálu zlepšil přístup k důkazům;

35.

připomíná, že pokud porušení lidských práv spáchaly korporace, tyto kroky mohou zahrnovat osobní trestněprávní odpovědnost, a požaduje, aby osoby odpovědné za tyto trestné činy byly stíhány na příslušné úrovni; vyzývá členské státy, aby řešily právní, procesní a praktické překážky, které brání orgánům činným v trestním řízení vyšetřovat a stíhat společnosti a / nebo jejich zástupce, kteří jsou zapojeni do trestných činů souvisejících s porušováním lidských práv;

36.

vyzývá Radu a Komisi, aby jednaly v souladu s článkem 83 SFEU s cílem stanovit minimální pravidla týkající se definice trestných činů a sankcí v oblasti obzvláště závažných trestných činů s přeshraničním rozměrem vedoucím k závažným případům porušování lidských práv ve třetích zemích, jichž se dopustily korporace, s ohledem na povahu a dopad takovýchto trestných činů a na zvláštní potřebu bojovat s nimi na společném základě;

37.

zdůrazňuje, že plné dodržování lidských práv ve výrobním řetězci je základním právem, a nikoli volbou spotřebitele; nicméně doporučuje, aby byl na úrovni EU vytvořen certifikovaný štítek „abuse-free“ pro dobrovolné označování produktů vyrobených bez porušování lidských práv, jenž by zvyšoval povědomí výrobců a spotřebitelů o této problematice a byl by sledován nezávislým subjektem, který by se řídil přísnými pravidly a měl pravomoci provádět inspekce zaměřené na ověření a dosvědčení toho, že u příslušného zboží nedošlo k žádnému porušení lidských práv v žádné fázi výrobního řetězce; domnívá se, že EU a členské státy by měly toto označení „abuse-free“ prosazovat; doporučuje, aby se na výrobky, které budou způsobilé k označení logem „abuse-free“, vztahovalo zvýhodnění;

38.

důrazně vyzývá Komisi, aby zahájila kampaň pro celou EU, v níž představí a podpoří štítek „abuse-free“ a bude apelovat na evropské spotřebitele, aby volili výrobky a společnosti, jež toto označení získaly, a na všechny právnické osoby a podniky, aby přijaly osvědčené postupy pro dodržování lidských a souvisejících práv;

39.

vyzývá Komisi a členské státy, aby pravidelně předkládaly zprávu o opatřeních, která byla přijata k zajištění účinné ochrany lidských práv v rámci obchodních aktivit, o dosažených výsledcích, zbývajících mezerách v ochraně a s doporučeními, jak tyto mezery v budoucnu odstranit;

o

o o

40.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva a Evropské službě pro vnější činnost.

(1)  http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-11855-2012-INIT/cs/pdf

(2)  http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-10897-2015-INIT/cs/pdf

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0470.

(4)  Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 141.

(5)  Úř. věst. C 181, 19.5.2016, s. 2.

(6)  Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 28.

(7)  Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 33.

(8)  https://www.unglobalcompact.org/what-is-gc/mission/principles

(9)  Úř. věst. L 201, 26.7.2013, s. 60.

(10)  http://ec.europa.eu/trade/policy/countries-and-regions/development/generalised-scheme-of-preferences/

(11)  http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=URISERV%3Al33054


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/133


P8_TA(2016)0406

Strategie EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o strategii EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu (2016/2059(INI))

(2018/C 215/22)

Evropský parlament,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. února 2016 o strategii EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu (COM(2016)0049),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. února 2015 s názvem „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“ (COM(2015)0080) a jeho přílohy,

s ohledem na strategii Energie 2030, jak je nastíněna ve sdělení Komise „Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030“ ze dne 22. ledna 2014 (COM(2014)0015),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. července 2014 s názvem „Energetická účinnost a její příspěvek k energetické bezpečnosti a rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky“ (COM(2014)0520),

s ohledem na pátou hodnotící zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) – zprávu pracovní skupiny I nazvanou „Změna klimatu v roce 2013: základ fyzikální vědy“,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (1),

s ohledem na Pařížskou dohodu uzavřenou v prosinci 2015 na 21. konferenci smluvních stran (COP 21) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. prosince 2011 nazvané „Energetický plán do roku 2050“ (COM(2011)0885),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2011 nazvané „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“ (COM(2011)0112),

s ohledem na třetí energetický balíček,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. února 2016 nazvané „Strategie EU pro vytápění a chlazení“ (COM(2016)0051),

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES,

s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 16/2015 nazvanou „Zlepšení bezpečnosti dodávek energie rozvíjením vnitřního trhu s energií: je zapotřebí většího úsilí“,

s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2015 s názvem „Směrem k evropské energetické unii“ (2),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0278/2016),

A.

vzhledem k tomu, že plyn může v následujících desetiletích plnit v rámci energetického systému EU důležitou úlohu v průmyslové výrobě, jako zdroj tepla v budovách a jako podpora obnovitelné energie a EU bude zároveň plnit své cíle v oblasti emisí skleníkových plynů, energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů a přechodu na nízkouhlíkové hospodářství, přičemž v těchto oblastech se bude význam plynu postupně snižovat ve prospěch čistých energií;

B.

vzhledem k tomu, že zemní plyn je fosilním palivem, jež může, pokud s ním není správně zacházeno, uvolňovat po celou dobu svého životního cyklu (výroba, přeprava, spotřeba) významná množství methanu; vzhledem k tomu, že potenciál globálního oteplování v horizontu 20 let, a tudíž i dopad na změnu klimatu jsou u methanu výrazně vyšší než u CO2;

C.

vzhledem k tomu, že se Evropská unie zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 na 80–95 % oproti úrovni z roku 1990;

D.

vzhledem k tomu, že se očekává, že závislost Evropy na dovozu plynu v následujících letech poroste a některé členské státy již dosáhly 100 % v případech, kdy neexistují žádní alternativní dodavatelé nebo dodavatelské trasy nebo kdy existují jen v omezeném počtu;

E.

vzhledem k tomu, že zkapalněný zemní plyn (LNG) představuje pro Evropu příležitost, a to jak z hlediska zvýšení konkurenceschopnosti vytvářením tlaku na snižování cen zemního plynu, tak z hlediska zvyšování bezpečnosti dodávek; vzhledem k tomu, že zemní plyn představuje také flexibilní zálohu pro produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů;

F.

vzhledem k tomu, že využívání zemního plynu (CNG a LNG) v dopravě, jak stanovuje směrnice 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, by zajistilo značný přínos z hlediska životního prostředí;

G.

vzhledem k tomu, že EU by měla aktivně usilovat o rozvoj svých konvenčních zdrojů plynu, jako například zdrojů objevených na Kypru;

H.

vzhledem k tomu, že by EU, jakožto druhý největší dovozce zkapalněného zemního plynu na světě, měla v rámci mezinárodní energetické diplomacie hrát aktivnější úlohu;

I.

vzhledem k tomu, že je důležité podpořit integrovaný návrh na využívání vlastních zdrojů energie, jako jsou ložiska zemního plynu ve výlučné ekonomické zóně Kypru, a podporovat výstavbu terminálu LNG pro zkapalňování na Kypru, aby těžba mohla být prováděna i v ložiscích v sousedních oblastech;

J.

vzhledem k tomu, že EU stále neumí plně využívat přínosu integrovaného vnitřního energetického trhu, neboť chybí dostatečné propojení a důslednost a nebyl dosud plně uplatněn tzv. třetí energetický balíček;

K.

vzhledem k tomu, že rámcová strategie pro odolnou energetickou unii s politikou v oblasti změny klimatu orientovanou na budoucnost definuje pět synergických a úzce propojených dimenzí, totiž: energetickou bezpečnost, plně integrovaný evropský trh s energií, energetickou účinnost, dekarbonizaci hospodářství a výzkum, inovace a konkurenceschopnost; vzhledem k tomu, že tato strategie by měla podporovat také finančně dostupnou energii pro všechny;

Úvod

1.

vítá sdělení Komise nazvané „Strategie EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu“; je přesvědčen, že vnitřní energetický trh, který by v plné míře integroval zkapalněný zemní plyn a skladování plynu, sehraje při dosažení hlavního cíle, kterým je odolná energetická unie, důležitou úlohu;

2.

připomíná, že strategie EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu představuje jeden z prvků navrhované energetické unie, jejímž cílem je realizovat ambici EU přejít na energetický systém, jenž by byl udržitelný, bezpečný a konkurenceschopný, a zbavit se také závislosti na externích dodavatelích plynu; zdůrazňuje, že jedním z cílů energetické unie je učinit EU světovým lídrem v odvětví energie z obnovitelných zdrojů;

3.

vzhledem k tomu, že v souladu s Pařížskou dohodou (COP 21) musí být politika EU v oblasti plynu přizpůsobena tak, aby vyhovovala dohodnutému cíli omezit růst celosvětové teploty na 1,5 oC nad úrovní před industrializací; vzhledem k tomu, že se předpokládá, že plyn bude nadále plnit v rámci energetického systému EU, především v průmyslové výrobě a jako zdroj tepla v budovách důležitou úlohu až do roku 2050, kdy musí být emise skleníkových plynů v souladu s Pařížskou dohodou a energetickým plánem EU sníženy na 80-95 % oproti úrovni z roku 1990; vzhledem k tomu, že význam plynu bude klesat a jeho využívání musí být v dlouhodobém horizontu postupně ukončeno, protože EU bude plnit své ambiciózní cíle v oblasti emisí skleníkových plynů, energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů a bude přecházet na udržitelné hospodářství;

4.

domnívá se, že energetické bezpečnosti lze nejefektivněji dosáhnout pomocí lepší koordinace energetické politiky členských států, zavedením skutečné energetické unie s jednotným trhem s energií a společnou energetickou politikou a také pomocí spolupráce mezi členskými státy v této oblasti, v souladu se zásadami solidarity a důvěry; je v této souvislosti přesvědčen, že by další integrace energetické politiky měla být ve prospěch členských států, v souladu s cíli EU a mezinárodními závazky a také se stanovenými cíli a že by neměla být v rozporu se zájmy členských států nebo jejich občanů; podporuje úsilí o dosažení společného postoje EU v rámci v mnohostranných energetických institucích a rámcových ujednáních;

5.

domnívá se, že všichni občané EU musejí mít přístup k bezpečným a cenově dostupným dodávkám energie; upozorňuje v této souvislosti na aktuální vývoj na světových trzích se zkapalněným zemním plynem, kde vedla nadměrná nabídka ke snížení cen, což představuje příležitost ke snížení nákladů na energii pro spotřebitele v EU prostřednictvím relativně levnějších dodávek plynu; zdůrazňuje, že bezpečná, cenově dostupná a udržitelná energie je hlavní hnací silou evropského hospodářství a má zásadní význam pro konkurenceschopnost průmyslu; vyzývá EU a její členské státy, aby prioritou v rámci energetické strategie EU pro ně bylo odstranění energetické chudoby a rozšíření dodávek energie prostřednictvím výměny osvědčených postupů na úrovni EU;

6.

zdůrazňuje, že strategie EU pro zkapalněný zemní plyn musí být v souladu s rámcovou strategií pro odolnou energetickou unii, aby přispívala k větší bezpečnosti dodávek energie, dekarbonizaci, dlouhodobé udržitelnosti hospodářství a k zajištění dostupných a konkurenčních cen energie;

7.

souhlasí s hodnocením Komise, která uvádí, že členské státy v Pobaltí a ve střední a jihovýchodní Evropě a Irsku, navzdory obrovskému úsilí o rozvoj infrastruktury, které některé členské státy vynakládají, jsou nadále velmi závislé na jediném dodavateli a vystaveny riziku otřesů a přerušení dodávek energie;

8.

uznává, že by dostupnost zkapalněného zemního plynu včetně podpůrné infrastruktury plynovodů v těchto členských státech mohla výrazně zlepšit stávající situaci v oblasti bezpečnosti dodávek, nejen pokud jde o fyzické, ale také o hospodářské podmínky, což by přispělo také ke konkurenčnějším cenám energie;

9.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly účinnější a lepší využívání stávající infrastruktury, včetně skladování plynu, a vytvářely v této oblasti pobídky;

10.

upozorňuje na potenciál technologie přeměny elektřiny na plyn z hlediska skladování energie z obnovitelných zdrojů a jeho využití jako uhlíkově neutrálního plynu pro dopravu, vytápění a výrobu elektřiny;

11.

zdůrazňuje, že je nutné zajistit větší diverzifikaci a pružnost plynárenské soustavy EU, a přispět tím ke stěžejnímu cíli energetické unie, totiž k zajištění bezpečnosti, odolnosti a konkurenceschopnosti dodávek plynu; vyzývá Komisi, aby vypracovala strategii s cílem omezit v dlouhodobém výhledu závislost EU na plynu, což odráží závazek EU snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů na 80–95 % oproti úrovni z roku 1990, a zdůrazňuje v tomto ohledu, že pokud by se k energetické účinnosti přistupovalo jako k „první zásadě“ a pokud by se postupně zrušily dotace na fosilní paliva, významně by se snížila závislost EU na dovážených fosilních palivech;

12.

znovu připomíná, že Parlament opakovaně vyzýval ke splnění závazných cílů v oblasti klimatu a energetiky spočívajících ve snížení domácích emisí skleníkových plynů alespoň o 40 %, využívání obnovitelných zdrojů energie alespoň z 30 % a ve 40 % zvýšení energetické účinnosti do roku 2030, a to prostřednictvím cílů pro jednotlivé členské státy;

13.

zdůrazňuje, že spíše než výstavbu nových terminálů na znovuzplyňování je nezbytné podporovat co nejefektivnější využívání stávajících terminálů LNG, které mohou být využívány i přeshraničně, abychom se vyhnuli riziku vytváření překážek pro využívání technologií pro nefosilní zdroje nebo uvíznutí aktiv ve vztahu k infrastruktuře fosilních paliv a aby spotřebitelé nemuseli nést náklady na žádné nové projekty; domnívá se, že Komise musí důkladně přepracovat svou analýzu poptávky po plynu a své posouzení rizik a potřeb v této oblasti;

Dokončení chybějící infrastruktury

Infrastruktura pro LNG

14.

připomíná, že EU je celkově dostatečně pokryta terminály LNG pro znovuzplyňování, a uznává, že v důsledku nízké vnitřní poptávky po plynu v minulých letech a poměrně vysoké celosvětové ceny LNG se některé terminály LNG pro znovuzplyňování v EU vyznačují nízkou mírou využití; zdůrazňuje, že přístup ke zkapalněnému zemnímu plynu, ať už přímo, nebo nepřímo prostřednictvím jiného členského státu, by měly mít všechny členské státy, především pak ty, které jsou závislé na jediném dodavateli;

15.

zdůrazňuje, že ve většině případů by měla být upřednostňována řešení založená na trhu a na využití stávající infrastruktury pro LNG na regionální úrovni; konstatuje však, že řešení se mohou lišit v závislosti na zvláštnostech jednotlivých členských států a zvláštnostech trhu, jako je míra propojení, dostupnost řešení založených na skladování plynu a struktura trhu;

16.

zdůrazňuje, že s cílem zamezit tomu, aby docházelo k nevyužívání aktiv, je třeba přijetím rozhodnutí o nové infrastruktuře vypracovat podrobnou analýzu alternativ k dodávkám LNG a možností na úrovni regionů, i z hlediska udržitelnosti životního prostředí, a to s ohledem na cíle Unie v oblasti klimatu a energetiky a na zásadu zeměpisné vyváženosti, aby se tak zajistilo co nejúčinnější využívání stávající infrastruktury;

17.

poukazuje na význam regionální spolupráce při budování nových terminálů LNG a propojení a zdůrazňuje, že by členské státy s přístupem k moři měly úzce spolupracovat s vnitrozemskými zeměmi, aby se zamezilo neúměrně vysokým investicím do zbytečných či neekonomických projektů; zdůrazňuje v této souvislosti, že možnosti dodávek zkapalněného zemního plynu by zvýšilo optimálnější využívání koridorů vedoucích ze západu na východ a ze severu na jih a větší kapacita zpětného toku; domnívá se, že odborné poznatky a informace týkající se např. zařízení pro skladování energie a nabídkových řízení pro LNG a propojovací vedení by mohly být získávány společně; je pevně přesvědčen o tom, že strategie EU musí zajistit, aby byl zkapalnělý zemní plyn dostupný na úrovni regionů v celé Evropě;

18.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly strategie na podporu zařízení, které by bylo možno v budoucnu využívat k řízení přepravy a skladování zemního plynu z obnovitelných zdrojů;

19.

zdůrazňuje, že strategie by měla zahrnovat rovněž používání LNG coby alternativy k rozvíjení infrastruktury pro distribuci a přenos plynu v oblastech, kde v současnosti není nákladově efektivní; konstatuje, že malá zařízení na LNG mohou představovat nejvhodnější infrastrukturu pro širší využívání LNG v oblastech, kde investice do plynové infrastruktury nejsou ziskové, včetně širšího využívání plynu k výrobě tepla a tím i ke snížení emisí z nízko položených zdrojů;

20.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby v plném rozsahu uskutečnily klíčové projekty společného zájmu a aby za vysoce prioritní považovaly pouze nejefektivnější projekty z hlediska ekonomiky a životního prostředí, které takto označí tři regionální skupiny na vysoké úrovni; zdůrazňuje, že vybudování terminálů LNG, které jsou nezbytné a odpovídají poptávce po plynu, nestačí, neboť k tomu, aby bylo možno dosáhnout přínosu i mimo přijímající země, je nezbytné, aby existovala podpůrná infrastruktura plynovodů s příslušnými sazbami;

21.

s potěšením konstatuje, že významné projekty týkající se LNG (např. severojižní koridor) jsou definovány jako projekty společného zájmu; vyzývá Komisi, aby do plánování další výstavby plynovodů a sítě TEN-T plně zapojila balkánské země a zajistila tak, aby hrálo energetické odvětví EU v tomto regionu klíčovou úlohu;

22.

podporuje návrh Komise v rámci probíhajícího přepracování nařízení o bezpečnosti dodávek energie, aby byly revidovány stávající výjimky související se zpětným tokem plynu v rámci propojení, a podporuje silnější úlohu Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) v tomto procesu; poukazuje na nedostatečné personální zajištění a nedostatek zdrojů agentury ACER; zdůrazňuje, že je nezbytné poskytnout agentuře ACER nezbytné zdroje, zejména dostatek vlastních zaměstnanců, díky nimž by mohla plnit úkoly, jež jí byly svěřeny právními předpisy;

Infrastruktura pro skladování plynu

23.

připomíná, že při budování nových skladišť plynu je hlavním určujícím faktorem geologie, a poukazuje na současné nadměrné skladovací kapacity plynu v Evropě; zdůrazňuje, že regionální spolupráce, přiměřená míra propojení plynárenských sítí a také odstranění vnitřních omezení by mohly výrazně zlepšit míru využití stávajících skladišť plynu; zdůrazňuje, že při plánování, výstavbě a využívání infrastruktury pro skladování LNG je nezbytné zajistit uplatňování nejpřísnějších environmentálních norem;

24.

připomíná, že přeshraniční dostupnost skladišť plynu je jedním z klíčových nástrojů k uplatňování zásady energetické solidarity během narušení dodávek plynu a mimořádných krizových situací;

25.

zdůrazňuje, že rozsáhlejší využití stávající skladovací kapacity Ukrajiny bude možné pouze tehdy, bude-li na Ukrajině zaručen vhodný, stabilní obchodní a právní rámec a integrita dodavatelské infrastruktury a za předpokladu, že bude existovat vhodná míra propojení plynárenských sítí, aby energie mohla volně proudit přes hranice bez fyzických překážek; dále zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že průmyslové odvětví Ukrajiny závislé na plynu prochází krátkodobým oživením, bude nutné dovážet další dodávky plynu; domnívá se, že EU by měla podporovat Ukrajinu při přechodu od závislosti na ruském zemním plynu k LNG;

Propojení LNG a skladování plynu s trhy

26.

zdůrazňuje význam práce regionálních skupin na vysoké úrovni, jako je skupina na vysoké úrovni pro propojení plynových sítí střední, východní a jižní Evropy (CESEC), pro plán propojení baltského trhu s energií (BEMIP) a pro propojení v jihozápadní Evropě; je přesvědčen, že tento typ regionální spolupráce založený na dobrovolné účasti je velmi účinný, a s potěšením konstatuje, že Komise tuto spolupráci usnadňuje; zdůrazňuje, že schválené akční plány je třeba prakticky a včas provádět, a naléhavě vyzývá k pečlivému sledování jejich realizace;

27.

zdůrazňuje, že je důležité nalézt nákladově efektivní možnosti, které by byly udržitelné z hlediska životního prostředí, aby se zvýšila dlouhodobá bezpečnost dodávek na Pyrenejský poloostrov, do střední a jihovýchodní Evropy, do pobaltských států a Irska, jež nejsou dobře propojeny či integrovány v rámci vnitřního energetického trhu a které si v souladu se zásadou solidarity si zaslouží plnou podporu ze strany EU; zdůrazňuje také nutnost podporovat nejohroženější země, které zůstávají energetickými ostrovy, jako např. Kypr a Malta, aby mohly diverzifikovat své zdroje a zásobovací trasy; v této souvislosti zdůrazňuje, že LNG a skladování plynu musí přispívat k ukončení veškeré energetické izolace členských států a regionů v EU;

28.

vyzývá k těžbě plynu ve Středomoří a oblasti Černého a Kaspického moře a také k propojování vnitrozemských států ve střední a jihovýchodní Evropě s těmito novými kapacitami, aby došlo k diverzifikaci zdrojů dodávek v těchto regionech; konstatuje, že tento krok umožní hospodářskou soutěž v oblasti plynu z různých zdrojů a nahradí se tak dovoz zemního plynu, který probíhá na základě smluv za ceny navázané na ropu, což posílí vyjednávací pozici členských států; zdůrazňuje, že energetické potřeby EU nikdy nepokryje jediný zdroj energie a diverzifikace domácích i zahraničních trhů má zásadní význam; domnívá se proto, že je třeba aktivně usilovat o rozvoj tuzemských konvenčních zdrojů plynu objevených na Kypru;

29.

podporuje ambici Komise poskytovat více informací a větší pomoc navrhovatelům projektů ohledně nejrůznějších možností financování projektů, jako je Evropský fond pro strategické investice (EFSI), Nástroj pro propojení Evropy, evropské strukturální a investiční fondy (fondy ESIF), a ohledně různých technických možností;

30.

konstatuje, že nalezení nákladově efektivních řešení, která by byla udržitelná z hlediska životního prostředí, by mělo představovat klíčovou zásadu při úsilí o dosažení optimální situace na úrovni EU i regionů, a vyzývá Komisi, členské státy a vnitrostátní regulační orgány, aby na vybudování kriticky důležité infrastruktury vyčlenily omezené dostupné zdroje, aby přilákaly soukromé investice do infrastruktury pro LNG a propojovacích vedení;

31.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že v roce 2015 byl dovoz plynu z Ruska o 7 % vyšší než v roce 2014, a nad tím, že 41 % dovozu plynu ze zemí mimo EU v roce 2015 pocházelo z Ruska; zdůrazňuje, že vedle zvýšené účinnosti a využívání obnovitelných zdrojů energie je pro snižování závislosti na ruském plynu životně důležitá úloha LNG a možnost skladování plynu;

32.

vyjadřuje znepokojení nad navrhovaným zdvojnásobením kapacity plynovodu Nord Stream a možnými kontraproduktivními dopady, které by to mělo na energetickou bezpečnost, diverzifikaci dodávek a zásadu solidarity mezi členskými státy; poukazuje na geopolitický dopad tohoto projektu a na základní zásady plně integrované, bezpečné, konkurenční a udržitelné energetické unie a zdůrazňuje, že proto by neměl mít možnost využívat finanční podporu EU nebo výjimky z unijních právních předpisů; zdůrazňuje, že zdvojnásobení kapacity plynovodu Nord Stream by jedné společnosti zajistilo dominantní postavení na evropském trhu s plynem, čemuž je nutné zamezit;

33.

domnívá se, že pokud by byl plynovod Nord Stream 2 v rozporu s evropskými zájmy vybudován, bylo by nezbytně nutné důkladně posoudit přístupnost terminálů LNG a detailní situaci týkající se severojižního plynového koridoru;

Dokončení vnitřního trhu s plynem: obchodní, právní a regulační hlediska

Jak z EU vytvořit přitažlivý trh pro LNG

34.

naléhavě vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu uplatnily třetí energetický balíček a předpisy pro plynové sítě;

35.

upozorňuje na důležitou úlohu, kterou na trzích s plynem hrají náležitě propojené uzly zkapalněného plynu, jež by zajistily jednotný integrovaný trh, na nějž může plyn volně vstupovat přes hranice v závislosti na tržních cenových signálech;

36.

zdůrazňuje, že významné zásoby plynu v severoafrických zemích a nedávno objevené naleziště ve východním Středomoří znamenají pro tento region příležitost stát se dynamickým centrem pro přepravu plynu do Evropy; domnívá se, že nové kapacity pro LNG budované ve Středomoří by se mohly stát základem pro uzel v rámci infrastruktury;

37.

trvá na tom, že by dokončení vnitřního trhu s plynem a odstranění regulačních překážek výrazně zlepšilo likviditu trhů s plynem; naléhavě vyzývá zúčastněné strany, aby co nejdříve dokončily právní předpisy pro sítě související s pravidly týkajícími se harmonizovaných struktur přenosových sazeb pro plyn;

38.

připomíná, že je i nadále třeba, aby vlády, regulační orgány členských států a hlavní zainteresované strany aktivně spolupracovaly v oblasti přeshraničních investic a vedle národních zájmů nikdy nezapomínaly na evropskou perspektivu;

Skladování plynu na vnitřním trhu

39.

zdůrazňuje, že aby bylo možné dosáhnout větší míry využívání stávajících skladišť plynu, je nutné vybudovat harmonizované struktury sazeb v celé EU a zvýšit transparentnost při stanovování sazeb; domnívá se, že právní předpisy pro sítě související s pravidly týkajícími se harmonizovaných struktur přenosových sazeb pro plyn by měly zohlednit potřebu harmonizace;

40.

podporuje návrh Komise, aby se umožnilo využití biometanu a dalších plynů z obnovitelných zdrojů, které odpovídají příslušným evropským normám kvality týkajícím se přepravy, distribuce a skladování plynu; v této souvislosti doporučuje, aby byly posouzeny technické parametry, kvalita plynu, efektivita nákladů, úspory z rozsahu a případná místní nebo regionální síťová řešení;

41.

naléhavě vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu uplatnily třetí energetický balíček, zejména pokud jde o ustanovení týkající se poskytnutí přístupu biometanu do sítě a skladovacích zařízení; zdůrazňuje v této souvislosti směrnici 2009/73/ES, podle níž by členské státy měly zajistit, aby s ohledem na nezbytné požadavky na kvalitu byl bioplynu a plynu z biomasy nebo jiným druhům plynu zajištěn nediskriminační přístup do plynárenské sítě za předpokladu, že tento přístup se trvale slučuje s příslušnými technickými předpisy a bezpečnostními normami;

42.

vybízí provozovatele zařízení LNG a skladovacích zařízení, aby ve spolupráci s regulačními orgány členských států vyvinuly nové flexibilní produkty a služby, které by byly v souladu s platnými předpisy EU, s cílem zatraktivnit znovuzplyňování a skladování LNG a zajistit maximální využívání stávajících zařízení pro LNG a jeho skladování;

Optimalizace úlohy skladování pro zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu

43.

považuje za důležité, že v některých členských státech nabízejí zařízení na skladování plynu okamžitě dostupné a vysoce flexibilní služby, a poukazuje na rozdílnou úlohu, kterou může skladování plnit během narušení dodávek ve srovnání s LNG, v jehož případě by logistika v rámci dodavatelského řetězce nemusela reagovat stejně rychle;

44.

zdůrazňuje význam odstranění regulačních překážek pro rozvoj koncepcí skladování plynu na regionální úrovni; je přesvědčen, některé skladovací kapacity by mohly nabízet mezinárodní služby uzpůsobené potřebám konkrétních zákazníků, např. skladovací služby ve spojení s přeshraniční dopravou; navrhuje, aby regionální skupiny na vysoké úrovni prohloubily svou spolupráci, s cílem nalézt inovativní řešení, která by umožňovala efektivní využívání strategicky hodnotných aktiv na regionální i evropské úrovni;

EU jakožto hráč na mezinárodních trzích s LNG

45.

konstatuje, že celosvětově vzniká nový trend, který spočívá ve zvyšování kapacity zkapalňování plynu a jeho možného dopadu na evropské trhy s plynem;

46.

domnívá se, že EU prostřednictvím významného postavení svého trhu může přispět ke vzniku pravidel pro obchodování s plynem, jejichž cílem by bylo zvýšit flexibilitu a dosáhnout sbližování světových trhů se zemním plynem;

47.

podporuje Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost a členské státy v jejich aktivním zapojení do diplomatické činnosti v oblasti energetiky, jejímž cílem je podpořit transparentní a dobře fungující globální trh s plynem, který by byl založen na pravidlech;

48.

zdůrazňuje, že v souladu se základními hodnotami EU a s účinností vnější činnosti EU je důležité omezit nebo ukončit závislost EU na dodávkách zemního plynu a ropy ze zemí s autoritářskými režimy, které porušují lidská práva;

49.

vyzývá k většímu institucionálnímu sbližování a součinnosti, a zejména k dokonalejšímu začlenění priorit vnější energetické bezpečnosti do politiky, kterou uskutečňuje místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, a k lepší koordinaci činnosti mezi ní a příslušným komisaři; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby spolu s členskými státy prohloubila stávající spolupráci v oblasti energetiky a navázala novou spolupráci se současnými i potenciálními dodavateli a také s tranzitními státy a dalšími klíčovými hráči; vyzývá v této souvislosti místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby pravidelně informovala Parlament o provádění akčního plánu diplomatické činnosti EU v oblasti energetiky;

50.

zdůrazňuje, že je nezbytné odstranit veškeré překážky bránící celosvětovému volnému obchodu s LNG, jehož těžba musí být udržitelná; v této souvislosti naléhavě vyzývá tvůrce politiky USA, aby zvýšili investiční jistotu zavedením jednoznačných kritérií a lhůt pro proces schvalování dovozu plynu ze zemí, které neuzavřely dohodu o volném obchodu;

51.

zdůrazňuje, že je nezbytné zvyšovat na fórech pro globální volný obchod povědomí o ekologických, klimatických a sociálních dopadech dováženého LNG; zdůrazňuje zejména, že je třeba zajistit, aby byly minimalizovány fugitivní emise metanu;

52.

zdůrazňuje, že využívání LNG může rovněž přinést snížení emisí skleníkových plynů z námořní a silniční dopravy, jestliže se vynaloží veškeré úsilí na to minimalizaci úniku metanu v rámci celého životního cyklu paliv, včetně fáze jejich produkce, distribuce a spalování; vyzývá proto k přijetí vhodných opatření ke snížení úniků metanu v celém řetězci LNG využitím nejlepších dostupných technologií a k zajištění odpovídajícího financování výzkumu a vývoje v této oblasti;

53.

zdůrazňuje, že v energetické bezpečnosti hraje klíčovou roli obchod a že nezbytnými nástroji k jejímu dosažení jsou partnerství v oblasti energetiky, která by se opírala o obchodní dohody, jejichž součástí by byly kapitoly týkající se energetiky; považuje za mimořádně důležité, aby obchodní politika EU vedla k větší energetické diverzifikaci Unie a členských států a k omezení jejich závislosti na dovážené energii od příliš malého počtu dodavatelů; zdůrazňuje, že EU by měla hledat nová partnerství, přehodnotit již existující a vést konkrétní rozhovory o energetice s dalšími partnery z oblastí, jako jsou například střední Asie, severní Afrika a americký kontinent; konstatuje, že EU by měla hrát v rámci mezinárodní energetické diplomacie aktivnější úlohu; vyzývá k větší provázanosti obchodní a energetické politiky EU; zdůrazňuje, že je třeba zvýšit transparentnost v mezinárodních jednáních o zkapalněném zemním plynu; je přesvědčen, že současná i budoucí jednání s partnery, jako jsou USA a Austrálie, by měla obsahovat silný energetický prvek; zdůrazňuje, že by EU měla úzce spolupracovat s mezinárodními partnery na vytvoření konkurenčního a transparentního globálního trhu se zkapalněným zemním plynem;

54.

připomíná, že v zájmu řešení současných výzev a naplnění svých cílů v oblasti energetiky a změny klimatu v kontextu globálních omezení v těchto oblastech politiky musí EU a její členské státy na základě stávajících právních rámců a mnohostranných úmluv rovněž přijmout společná opatření na mezinárodní scéně tím, že budou připomínat otázky energetické bezpečnosti a udržitelnosti na mezinárodních obchodních fórech, mj. na jednání s partnerskými zeměmi závislými na dovozu plynu; zdůrazňuje, že by EU měla současně podporovat a prosazovat energetickou účinnost;

55.

domnívá se, že obchodní politika, která vytváří významné příležitosti pro soukromé i veřejné podniky v členských státech EU v oblasti čistých, bezpečných a energeticky účinných technologií, má zvláštní význam, a to zejména s ohledem na rostoucí celosvětovou poptávku po energii; požaduje výrazné snížení cla na čisté technologie v rámci iniciativy ekologického zboží a také v rámci dohod EU o volném obchodu, v nichž je nutné řešit necelní překážky obchodu v oblasti energetických zdrojů;

56.

vyzdvihuje význam, který má v dohodě o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) kapitola o energii a surovinách pro energetickou bezpečnost EU; vítá úsilí Komise o odstranění omezení vývozu plynu z USA do EU;

57.

domnívá se, že 12,2 miliardy m3 ročně, které se dostaly na trh v roce 2016 přes terminál Sabine Pass pro LNG na východním pobřeží Spojených států, stejně jako potenciálně dalších 74 miliard m3 dodaných prostřednictvím nejrůznějších amerických projektů do roku 2020, představuje pro Evropu významnou příležitost k prohloubení obchodních vazeb s USA v oblasti energetiky; je přesvědčen, že ukončení práce na kapitole o energii a surovinách v TTIP významně zvýší možnosti dodávek plynu do EU;

58.

domnívá se, že by pro evropské společnosti nemělo existovat žádné omezení působit na energetických trzích třetích zemí za stejných podmínek, jako mají domácí společnosti; zdůrazňuje, že společnosti ze třetích zemí, které působí na evropských trzích s energií, musejí dodržovat evropské právo; poukazuje na to, že tyto subjekty musejí mít transparentní strukturu, která umožní identifikovat jejich akcionáře;

59.

zdůrazňuje, že při plánování a výstavbě zařízení na zpracování LNG a jeho využívání a také při využívání vlastních rezerv a zdrojů je nutné zajistit maximální ochranu životního prostředí a dodržovat mezinárodní pracovněprávní normy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; zdůrazňuje, že je nezbytné zvyšovat povědomí o ekologických, klimatických a sociálních dopadech dováženého zkapalněného zemního plynu; připomíná, že do každé výstavby a plánování nové infrastruktury je třeba zapojit místní obce a opírat se o realistické posouzení spotřeby; poukazuje na potenciál, který skýtá přechod na zkapalněný zemní plyn pro ukončení závislosti na námořní přepravě uhlí; vyzývá EU, aby za tímto účelem poskytla evropským projektům finanční podporu;

60.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že dodávky zkapalněného zemního plynu mají v nadcházejících letech potenciál růstu, by mohlo tuto strategii doplnit posouzení potřeb týkající se plavidel pro přepravu zkapalněného zemního plynu a opatření, která by loďařskému průmyslu EU umožnila využít této příležitosti a přispět tak k dosažení cíle, podle kterého by se měl podíl průmyslu na HDP zvýšit v roce 2020 na 20 %; žádá, aby byly bezpečnostní požadavky na přepravu zkapalněného zemního plynu sledovány, a bude-li to nutné, aby byly zpřísněny v souvislosti s opatřeními pro boj proti terorismu;

Udržitelnost a použití LNG jako alternativního paliva v dopravě, zdroje tepla a elektrické energie

61.

uznává potenciál zkapalněného zemního plynu jakožto alternativního paliva v silniční i námořní dopravě; zdůrazňuje, že jeho větší využívání v nákladní dopravě by mohlo přispět ke snížení celosvětových emisí CO2, SOx a NOx, zejména na základě využívání většího počtu motorů na LNG v námořní dopravě;

62.

poukazuje na to, že základním předpokladem pro zásadní rozvoj zkapalněného zemního plynu jakožto alternativního paliva v odvětví dopravy je vybudování sítě čerpací infrastruktury; vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby zajistily neomezené uplatňování směrnice 2014/94/EU o alternativních palivech, včetně toho, že podél koridorů TEN-T a v námořních a vnitrozemských přístavech budou vybudovány čerpací stanice na LNG, který by nahradil konvenční paliva způsobující větší znečištění; v této souvislosti však zdůrazňuje, že je nutné jednat v souladu s cíli v oblasti udržitelnosti, a zkapalněný zemní plyn by proto neměl nahradit obnovitelné zdroje energie;

63.

požaduje rozvoj námořních tras, zejména na souostroví Azory, jež by mohlo díky své zeměpisné poloze sloužit jako klíčová čerpací stanice na transatlantických trasách zkapalněného zemního plynu; vyzývá Komisi, aby za tímto účelem poskytla finanční prostředky na podporu evropských projektů;

64.

žádá Komisi, aby společně s členskými státy a jejich regiony vypracovala společný projekt „Modré koridory LNG pro ostrovy“ pro námořní odvětví, včetně přístavů v globální síti TEN-T, aby vznikla potřebná infrastruktura pro LNG a aby se tato síť propojila s hlavní sítí TEN-T;

65.

vyzývá členské státy navíc k tomu, aby zajistily provedení uplatňování směrnice 2014/94/EU, pokud jde o vybudování čerpacích stanic pro CNG, a umožnily tak provoz motorových vozidel využívajících toto palivo v městských/předměstských aglomeracích a jiných hustě obydlených oblastech, a to přinejmenším v rámci stávající hlavní sítě TEN-T, což by umožnilo provoz těchto vozidel v celé Unii;

66.

zdůrazňuje, že je třeba stanovit společné technické specifikace pro čerpací stanice s LNG pro námořní plavidla, plavidla vnitrozemské plavby a motorová vozidla, jak stanovuje směrnice 2014/94/EU; požaduje přísná harmonizovaná pravidla v oblasti bezpečnosti a zaškolování pro skladování a doplňování LNG a jeho využití na palubě pro celou Unii, která by umožňovala také souběžné doplňování paliva a manipulaci s nákladem; konstatuje, že tato činnost by měla probíhat v rámci úzké spolupráce s Mezinárodní námořní organizací (IMO) a s Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost (EMSA);

67.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit odpovídající financování výzkumu a vývoje zaměřeného na zdokonalení technologií pro plavidla vnitrozemské plavby, námořní plavidla a motorová vozidla, aby se rychle vytvořilo nízkouhlíkové loďstvo a nízkouhlíkový vozový park, a financování vývoje samoobslužných systémů pro instalaci čerpacích stanic na LNG; vyzývá Komisi a členské státy také k tomu, aby vytvořily pobídky pro vývoj plavidel a motorových vozidel využívajících jako palivo LNG nebo pro úpravu plavidel a vozidel používajících tradiční paliva, která by jim umožnila používat LNG;

68.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily pobídky pro přepravu zkapalněného zemního plynu po železnici, neboť by to jednak ulevilo silniční dopravě, a jednak přispělo k ekologické a bezpečné přepravě paliva s nízkým obsahem škodlivých látek;

69.

vyzývá Komisi, aby po konzultaci se zúčastněnými stranami zvážila, zda by vedle nařízení (ES) č. 443/2009, kterým se stanovují výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily, nebylo možné stanovit ekvivalent CO2 pro emise uhlovodíků, zejména v zájmu informování spotřebitelů;

70.

konstatuje, že využití technologií LNG malého rozsahu v určitých oblastech, jako je dálková doprava nebo průmyslové vysoce výkonné aplikace, by mohlo přispět nejen ke splnění cílů politiky v oblasti klimatu, ale mohlo by také představovat významný obchodní přínos;

71.

konstatuje, že zkapalněný zemní plyn a především stlačený zemní plyn představuje udržitelné řešení také v oblasti veřejné dopravy, které je již k dispozici a které může přispět ke snížení znečištění ovzduší a hluku, což může vést ke zlepšení životních podmínek především v městských aglomeracích;

72.

konstatuje, že i když používání LNG a CNG může představovat použitelné dočasné řešení, pokud jde o snižování dopadu dopravy na životní prostředí, bude z dlouhodobého hlediska přínosem pouze tehdy, bude-li současně probíhat přechod na využívání zkapalněného bioplynu (LBG) a zároveň budou podporovány další formy energie z obnovitelných zdrojů, a to i na základě zajištění interoperability systémů využívajících LNG a LBG; zdůrazňuje, že strategie EU pro LNG musí zapadat do širšího rámce evropských cílů a priorit v oblasti klimatu a energetiky a musí se zaměřovat na snížení poptávky, zvýšení energetické účinnosti a postupný ukončení využívání fosilních paliv;

73.

zdůrazňuje, že nezbytnou podmínkou pro podstatné rozšíření zkapalněného zemního plynu coby alternativního paliva v odvětví dopravy je efektivní síť čerpacích stanic; vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily pobídky pro rozvoj takovéto infrastruktury, s cílem odstranit existující mezery v zásobování plynem a vytvořit a dobudovat dodavatelskou síť;

74.

zdůrazňuje význam čerpacích stanic s LNG v námořních a vnitrozemských přístavech pro podporu multimodality, jelikož tuto infrastrukturu mohou využívat námořní plavidla, plavidla vnitrozemské plavby i nákladní vozidla zajišťující další přepravu paliva po souši; naléhavě vyzývá celostátní a regionální provozovatele, aby úzce spolupracovali s cílem zvýšit víceúčelovost a využitelnost této infrastruktury;

75.

domnívá se, že podpora používání zemního plynu jakožto alternativního paliva v dopravě je důležitou globální výzvou, a žádá, aby byl přijat závazek ke snižování emisí, a to prostřednictvím Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a Mezinárodní námořní organizace (IMO);

o

o o

76.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, sekretariátu Energetického společenství a smluvním stranám Energetického společenství.

(1)  Úř. věst. L 307, 28.10.2014, s. 1.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0444.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/143


P8_TA(2016)0407

Sjednocení kontroly rybolovu v Evropě

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o sjednocení kontroly rybolovu v Evropě (2015/2093(INI))

(2018/C 215/23)

Evropský parlament,

s ohledem na čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, který předjímá potřebu zavázat se k úsilí o „udržitelný rozvoj Evropy“, včetně ustanovení o „vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“, a na Smlouvu o fungování Evropské unie, především její články 11, 43 a 191,

s ohledem na článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

s ohledem na nařízení (ES) č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky (nařízení o kontrole),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 o společné rybářské politice, zejména na články 15 a 36 tohoto nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 768/2005, kterým se zřizuje Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu,

s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1010/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1005/2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/812, pokud jde o povinnost vykládky, a zejména na jeho články 7 a 9,

s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 404/2011, kterým se stanoví podrobná prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky,

s ohledem na svůj postoj ze dne 5. února 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU), kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky (1),

s ohledem na svůj postoj ze dne 6. července 2016 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění nařízení Rady (ES) č. 768/2005, kterým se zřizuje Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2016 o sledovatelnosti produktů rybolovu a akvakultury v restauracích a maloobchodě (3),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A8-0234/2016),

A.

vzhledem k tomu, že oblastí působnosti nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství je Evropská unie;

B.

vzhledem k tomu, že inspekční formuláře spadající pod rozdílné modely zpráv o inspekci v rámci prováděcího nařízení (EU) č. 404/2011 nejsou sladěny, přičemž se pro stejná témata používá různých označení, což přináší provozní problémy při předávání informací mezi příslušnými orgány;

C.

vzhledem k tomu, že poslední protokoly výměny údajů, jež jsou nezbytné pro používání elektronických deníků, byly dokončeny v červenci 2010, a vzhledem k tomu, že používat elektronické deníky je od ledna 2010 povinné;

D.

vzhledem k tomu, že vládne skutečná nespravedlnost, či rybáři ji jako takovou pociťují, pokud jde o pravidelnost, frekvenci, trvání, přísnost, důkladnost, efektivitu a metody provádění kontrol rybolovu v Evropě, a je tudíž zapotřebí rovný a nediskriminační přístup;

E.

vzhledem k tomu, že úsilí v rámci kontroly rybolovu by se mělo v každém případě opírat o plnou a aktivní účast odvětví rybolovu;

F.

vzhledem k tomu, že bodový systém penalizuje rybolovná plavidla, a nikoli majitele lodí, rybáře či jiné osoby napříč výrobním řetězcem;

G.

vzhledem k tomu, že odvětví rybolovu se významně podílí na udržitelné správě moří a oceánů;

H.

vzhledem k tomu, že nehledě na případné regionální variace existují podstatné rozdíly při uplatňování evropských právních předpisů v členských státech, především v případě těch, jež se odvíjejí od nařízení o kontrole, a vzhledem k tomu, že každý členský stát má vlastní charakteristický právní systém i rozdílné administrativní a soudní struktury, což se nutně odráží v systémech správních a trestněprávních sankcí za neplnění pravidel pro společnou rybářskou politiku, a že tyto systémy v praxi zapříčiňují nesrovnalosti a nespravedlnost mezi jednotlivými členskými státy;

I.

vzhledem k tomu, že jako riziko bylo vyhodnoceno to, že vnitrostátní inspekční orgány nemají vždy přístup k relevantním údajům, aby mohly efektivně kontrolovat zahraniční plavidla, a vzhledem k tomu, že různé přístupy ke kontrolám a sankcím představují pro členské státy problém, když se společně se státy vlajky zabývají zjištěnými porušeními předpisů;

J.

vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí přísnější kontroly produktů, které se do EU dostávají z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, a je třeba zaručit rovnocennou úroveň kontroly takového rybolovu ve všech členských státech;

K.

vzhledem k tomu, že uplatňování nařízení (ES) č. 1224/2009 a příslušných sankcí je zodpovědností členských států;

L.

vzhledem k tomu, že některé členské státy nemají k dispozici útvary specializovaných inspektorů v oblasti rybolovu;

M.

vzhledem k tomu, že Evropská agentura pro kontrolu rybolovu, která byla zřízena s cílem prosazovat nejvyšší společné kontrolní normy v rámci společné rybářské politiky, hraje účinnou úlohu při jednotném prosazování systému kontroly, i když má k dispozici jen omezené zdroje;

N.

vzhledem k tomu, že Evropský námořní a rybářský fond (ENRF) může přispět ke zlepšení a modernizaci kontroly rybolovu, především prostřednictvím svých rozpočtových položek 11 06 62 02 (kontrola a uplatňování společné rybářské politiky (SRP) a integrované námořní politiky) a 11 06 64 (Evropská agentura pro kontrolu rybolovu);

O.

vzhledem k tomu, že se uplatňuje zákaz výmětů a v praxi je pro provozovatele rybolovu nespravedlivě přísný, protože i když využívají nástroje, které jsou v rámci práva EU povolené, a nasazují všechny dostupné prostředky k zamezení vedlejším úlovkům, mohou být potrestáni pouze za to, že tyto úlovky přesahují maximální množství povolené evropskými a vnitrostátními právními předpisy;

P.

vzhledem k tomu, že techniky a vybavení používané pro rybolov se mění a vyvíjejí, a tudíž je třeba aktualizovat i sytémy a techniky užívané pro monitorování, aby byly účinné; připomíná, že pro tyto účely by mohl být využit Evropský námořní a rybářský fond (ENRF);

Q.

vzhledem k tomu, že pokud jde o kontrolu, je klíčová povinnost vykládky, na kterou se musí zákonodárce i příslušné orgány především zaměřit;

R.

vzhledem k tomu, že nízkonákladové technologie dálkové detekce, jako je systém automatické identifikace (AIS), umožňují nepovinnou kontrolu a usnadňují monitorování, čímž přispívají k bezpečnosti rybářů;

S.

vzhledem k tomu, že nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov a obchodování s následnými úlovky představují celosvětově rozšířenou trestnou činnost;

T.

vzhledem k tomu, že dražby ryb hrají zásadní úlohu v odvětví mořských produktů a ústřední roli při kontrolách vykládek ryb;

U.

vzhledem k tomu, že členské státy mají rozdílné právní systémy, a k tomu, že shromážděné důkazy musí být přípustné a použitelné v rámci těchto rozdílných systémů, které jsou specifické pro každý členský stát, jenž zahájí vyšetřování;

V.

vzhledem k tomu, že nejlepšími spojenci při uplatňování nařízení o kontrole jsou dobře vyškolení rybáři, jimž se dostává podpory a kteří chápou výhody uvedených kontrol a aktivně se na nich podílejí;

I –     Překážky harmonizace

1.

zdůrazňuje význam zajištění účinné kontroly rybolovných činností, aby se zaručilo udržitelné využívání živých mořských zdrojů a zachovaly se rovné podmínky pro loďstvo EU; vyzývá členské státy, aby zajistily efektivní provádění nařízení o kontrole;

2.

zdůrazňuje, že ambiciózní boj EU proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu po celém světě by měl být doprovázen účinným uplatňováním nařízení o kontrole v našich vlastních vodách;

3.

zdůrazňuje rozmanitost oblasti působnosti kontrol a rozdílnost míst kontroly, z čehož vyplývá diskriminační povaha kontroly rybolovu, přičemž některé členské státy provádějí kontroly „od lovných zařízení až po talíře“ a jiné kontrolují pouze určité články řetězce a vylučují například hledisko přepravy úlovků či odvětví pohostinství;

4.

uznává významné zlepšení kontrolního režimu, které je výsledkem stávajícího nařízení o kontrole, v kombinaci s regulací nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, pokud jde o konsolidaci mnoha právních předpisů, které byly dříve odděleny, zavedení možnosti využívat nové technologie, předběžné kroky ke sladění režimů sankcí, vyjasnění úlohy Komise a členských států, zlepšení sledovatelnosti a další pokrok;

5.

připomíná, že to, jak rybáři akceptují určitá nařízení, je ovlivněno tím, zda účinky jejich provádění považují za spravedlivé, zda prosazovaná nařízení vnímají jako smysluplná a zda je daný právní předpis slučitelný s tradičními rybolovnými postupy a praxí;

6.

považuje za nezbytné vyjasnit, klasifikovat a zavést rybolovné normy pro rozdílné mořské oblasti;

7.

bere na vědomí rozmanitost uspořádání kontrol, kdy je některé členské státy rozdělují mezi různé instituce a jiné je nechávají provádět jediným správním orgánem, a rozmanitost nástrojů, lidských i logistických zdrojů a finančních prostředků využívaných pro provádění těchto kontrol; rovněž konstatuje, že tyto okolnosti ztěžují zajištění transparentnosti, co se týče řízení a přístupu k informacím;

8.

zdůrazňuje, že efektivita kontrol se rovněž liší v důsledku nesmírné různorodosti míst rybolovu v EU, počínaje úzkými zónami s omezeným přístupem, jejichž rybolovné zdroje sdílejí zejména sousedící členské státy, a velmi vzdálenými a odlehlými oblastmi konče; má za to, že specifická povaha nejvzdálenějších oblastí, jejichž rozsáhlé a převážně oceánské výlučné hospodářské zóny v kombinaci s typem lovených rybích populací (většinou hlubinné druhy a vysoce stěhovavé pelagické ryby) i nedostatek alternativních zdrojů jasně vyžadují přísnější kontrolní opatření v těchto oblastech, jež jsou ve vysoké míře na rybolovu závislé a velmi zranitelné vůči extrémním škodám, které způsobuje loďstvo porušující pravidla společné rybářské politiky;

9.

naléhavě vyzývá členské státy, aby plně a náležitě uplatňovaly nařízení o kontrole, aby se došlo k jasnému pohledu na to, které části je třeba zlepšit při nadcházejícím přezkumu, a zajistit tak, aby toto nařízení bylo funkční a snadno uplatnitelné i v budoucnu;

10.

konstatuje, že existují rozdílné přístupy ke kontrolám podle toho, zda jsou prováděny na základě hodnocení rizik a jde-li o namátkové kontroly rybolovné činnosti či způsoby uvádění úlovků na trh;

11.

podotýká, že v důsledku stávající složitosti technických opatření a velkého počtu ustanovení, případně si navzájem protiřečících, včetně mnohonásobných vynětí a výjimek, i ustanovení, která se nacházejí rozeseta v široké řadě rozdílných právních textů, je obtížné předpisům jednak porozumět, ale také je kontrolovat a prosazovat;

12.

připomíná, že většina namátkových kontrol se provádí v okamžiku vykládky, zatímco inspekce na moři odhalují zjevně vyšší míru porušení než inspekce na pevnině, neboť jsou založeny na posouzení rizik;

13.

připomíná, že v důsledku toho, že povinnost vykládky v oblasti rybolovu představuje zásadní změnu, souhrnné nařízení ((EU) 2015/812) stanovuje dvouleté období adaptace před tím, než se budou porušení této povinnosti považovat za závažná porušení předpisů; žádá, aby toto období bylo v případě potřeby prodlouženo;

14.

podotýká, že členské státy a dokonce i regiony provádějí nařízení v národním či regionálním právu různým způsobem z důvodu velkého počtu nepovinných ustanovení v nařízení Rady (ES) č. 1224/2009; zdůrazňuje obtíže při prosazování některých ustanovení tohoto nařízení v praxi, buď v důsledku nízkého přizpůsobení pravidel skutečnosti, např. v případě definování charakteristik rybářského odvětví v praxi (loďstvo, rybářské vybavení, místa rybolovu, cílové druhy), které se podstatně liší podle jednotlivých mořských oblastí, členských států a oblastí rybolovu, nebo v důsledku rozporů, které mohou vést k různému subjektivnímu výkladu ze strany inspektorů;

15.

konstatuje, že úroveň porušení se v jednotlivých členských státech liší a že stejné porušení může být spojeno se správní nebo trestní sankcí; je toho názoru, že bodový systém pro oprávnění k rybolovu, v němž se za porušení pravidel strhávají body, je relevantní jako evropský nástroj nabízející rámec pro ukládání sankcí za závažná porušení pravidel, avšak bez potřebné jednotnosti ztěžuje již nevyrovnanou situaci, kdy přináší nerovnost mezi provozovateli v jednotlivých členských státech; žádá, aby se takovým rozdílům v souvislosti se sankcemi zamezilo;

16.

podotýká, že nedostatek důvěry a transparentnosti mezi členskými státy je jedním z klíčových důvodů nedostatečného sdílení údajů v souvislosti s právní úpravou; nabádá k tomu, aby tato situace byla vyřešena, a zajistily se tak rovné podmínky pro všechny rybáře;

17.

připomíná, že Evropská agentura pro kontrolu rybolovu dohlíží na uplatňování společných standardů v oblasti kontroly, inspekce a dozoru a usnadňuje operativní spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím společných plánů zavádění; opakuje význam toho, aby byl posílen mandát Evropské agentury pro kontrolu rybolovu s cílem zřídit společné operace kontroly rybolovu, které umožní koordinovat činnost mnoha místních, regionálních a vnitrostátních orgánů i evropských agentur, jež vykonávají povinnosti ostrahy pobřeží na úrovni EU; vyzývá Evropskou agenturu pro kontrolu rybolovu, aby k výkonu tohoto úkolu vyčlenila více zdrojů;

18.

domnívá se, že uplatnění „hlavních osnov“ pro odbornou přípravu inspektorů v oblasti rybolovu ze strany Evropské agentury pro kontrolu rybolovu je výchozím bodem standardizace odborné přípravy inspektorů a kontrolních postupů, a vyzývá všechny členské státy, aby je využívaly; konstatuje, že členské státy nemají s výjimkou dobrovolných případů tentýž referenční systém vzdělávacích norem, což znamená, že obsah diplomů, nábor a úkoly jsou odlišné;

19.

konstatuje, že rybáři procházejí v jednotlivých členských státech odlišnou odbornou přípravou a dostávají odlišné informace a že nebyl vytvořen žádný nástroj pro zjednodušení a přístupnost, pokud jde o cíle a podstatu nařízení o kontrole; domnívá se, že tato situace je příčinou nedostatečného povědomí, což velmi znesnadňuje jednotné uplatňování příslušných právních předpisů, jak by bylo žádoucí; silně podporuje, aby k provádění těchto nástrojů došlo co nejdříve;

20.

podotýká, že i když jsou spotřebitelé díky rozsáhlé informační kampani Komise již po několik let lépe informováni o původu a charakteristice toho, co kupují, titíž spotřebitelé jen obtížně získávají náležité informace o rybích výrobcích, které jsou nabízeny v restauracích, jelikož v případě tohoto posledního článku obchodního řetězce neexistují povinné požadavky;

21.

zdůrazňuje, že za účelem zlepšení námořního dohledu je nezbytné využít nových technologií monitorování a přenosu informací v reálném čase i nových komunikačních technologií; žádá, aby nástroje využívané členskými státy byly po technické stránce kompatibilní a aby databáze týkající se kontroly byly částečně sdíleny, čímž se zamezí jejich neslučitelnosti a následné ztrátě účinnosti;

22.

podtrhuje, že neproběhlo hodnocení praktické nevymahatelnosti určitých pravidel vyplývajících z odlišné technické úrovně plavidel, logistiky na místě a organizace daného odvětví v různých přístavech;

23.

zdůrazňuje úlohu Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF), zejména prostřednictvím jeho rozpočtu vyčleněného na kontrolu cílů společné rybářské politiky, který na období 2014–2020 dosahuje výše 580 milionů EUR;

24.

klade důraz na to, že je zapotřebí zajistit soulad jednotného trhu, i to, aby byly plněny kontrolní požadavky v členských státech rovnocenně, aby se dosahovalo stejné úrovně kvality interních i externích kontrol v rámci členských států a aby nedocházelo k odchylkám na základě hranice, přes kterou výrobky do EU vstupují;

II –     Návrhy na zlepšení

25.

podporuje zjednodušení a zlepšení právních předpisů Unie a také snížení administrativní zátěže, aby bylo možné „zdokonalit tvorbu právních předpisů“, zejména provedením omezené a cílené revize nařízení Rady (ES) č. 1224/2009, která byla naplánována a očekává se nejpozději v roce 2017, přičemž budou zachována účinná pravidla pro předcházení, odhalování a udělování sankcí za porušování společné rybářské politiky a pozornost se zaměří přednostně na lepší uplatňování norem mezi jednotlivými členskými státy, zejména ve snaze docílit větší harmonizace, a to za předpokladu, že toto zjednodušení bude založeno na pevném stávajícím kontrolním rámci a neoslabí nejvyšší normy ochrany týkající se práce, životního prostředí, odborových svazů nebo společnosti;

26.

domnívá se, že pro regionalizaci plánovanou v nové společné rybářské politice je nezbytné zavést řádný harmonizovaný kontrolní systém; rozhodně odmítá, aby došlo k oslabení nařízení o kontrole, a domnívá se, že členské státy mohou již nyní využívat pružnosti, kterou nabízí stávající rámec;

27.

požaduje, aby evropské orgány a instituce spolupracovaly na tomto přezkumu s odvětvím rybolovu, zejména v oblasti tradičního drobného pobřežního rybolovu, jejž by jakékoli nové právní předpisy měly chránit a podporovat;

28.

zdůrazňuje, že při tvorbě nebo přezkumu právních nástrojů je třeba vést dialog s jednotlivými vnitrostátními a regionálními orgány i orgány nejvzdálenějších oblastí;

29.

konstatuje, že užší spolupráce mezi členskými státy by byla možnou cestou, jak dále harmonizovat kontroly; v této souvislosti zdůrazňuje význam skupiny odborníků pro plnění povinností v rámci systému Unie pro kontrolu rybolovu;

30.

připomíná Komisi, že před zavedením závazných pravidel je zapotřebí vytvořit právní a provozní prostředí, aby se zabránilo paradoxním situacím;

31.

domnívá se, že je třeba, aby Komise zajistila jednotné a důsledné provedení a prověřila stav provádění stávajících právních předpisů, například tím, že stanoví minimální procento zásilek, které má každý členský stát kontrolovat; dále se domnívá, že kontrolní postupy musí být transparentní, nestranné a standardizované a musí členským státům umožňovat stejné postavení, pokud jde o kontrolu jejich rybářů, a že pravidla týkající se kontroly by měla být jednodušší, srozumitelnější a provázanější;

32.

podporuje posílení kontrol, které mají zabránit dovozu ryb pocházejících z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, mimo jiné vytvořením národních zpravodajských týmů se specializovanými inspektory v oblasti rybolovu, kteří mají nejlepší předpoklady pro odhalení rizik, a stanovením minimálního procenta zásilek, které musí být kontrolovány;

33.

domnívá se, že je nutné zajistit shromažďování, správu a využívání kvalitních údajů o povinné vykládce, aby bylo možné kontrolovat a posuzovat účinnost provádění povinné vykládky a uvádět shromažďování údajů do souladu s požadavky, které vyplývají z revidované společné rybářské politiky;

34.

vyzývá členské státy a jejich orgány příslušné pro kontrolu rybolovu, aby sestavily týmy specializovaných inspektorů v oblasti rybolovu; podporuje a vyzývá k prohloubení spolupráce mezi členskými státy výměnou inspektorů, kontrolních metod a údajů, analýzou rizik a společným sdílením informací o kvótách pro plavidla plující pod vlajkou členského státu;

35.

připomíná, že za provádění nařízení o kontrole nesou odpovědnost členské státy; vyzývá členské státy, aby dostály svým povinnostem, aby v zájmu výměny osvědčených postupů a údajů úzce spolupracovaly a umožnily interoperabilitu systémů kontroly;

36.

domnívá se, že jednotné a předvídatelné uplatňování různých typů případných inspekcí, a sice prostřednictvím úplné definice, harmonizace a objasnění těchto inspekcí, by pomohlo zajistit nezbytné rovné podmínky pro odvětví rybolovu v celé EU;

37.

poukazuje na to, že v některých regionech jsou mořské oblasti spravovány společně se třetími zeměmi, a vyzývá k tomu, aby spolupráce mezi členskými státy a třetími zeměmi byla posílena;

38.

domnívá se, že je nezbytné, aby členské státy, Evropská agentura pro kontrolu rybolovu a Komise navázaly užší spolupráci a koordinovaly svoji činnost;

39.

žádá Evropskou agenturu pro kontrolu rybolovu a vzdělávací instituce v členských státech, aby uplatňovaly jednotné evropské osnovy pro odbornou přípravu inspektorů v oblasti rybolovu na základě společných studijních osnov a standardizovaných pravidel, přičemž by část finančních prostředků mohla být poskytnuta z Evropského námořního a rybářského fondu;

40.

žádá o přeložení hlavních učebních osnov Evropské agentury pro kontrolu rybolovu a o jejich rozsáhlé šíření, například pořádáním odborné přípravy pro vnitrostátní orgány za podpory Evropského námořního a rybářského fondu; navrhuje, aby tuto příručku inspektoři doplňovali o příklady osvědčených postupů;

41.

zdůrazňuje, že je důležité, aby se vzdělávací iniciativy v oblasti kontroly, které poskytují třetí strany, vyhodnocovaly a osvědčovaly;

42.

navrhuje zlepšit odbornou přípravu a zkvalitnit informace určené rybářům, jejichž rámec by mohla tvořit příslušná oborová sdružení a pobřežní akční skupiny, s cílem lépe pochopit smysl a obecný význam pravidel, čímž se zvýší kultura jejich dodržování a chápání; doporučuje, aby za tímto účelem byly vedeny účinné konzultace s poradními sbory; navrhuje, aby byla vytvořena online databáze pro dokumenty a informace relevantní pro rybolov (včetně sankčního bodového systému) v rozsahu, v němž platná ustanovení o ochraně údajů umožní, aby byly právní předpisy zpřístupněny a aby si je každý mohl přečíst a porozumět jim; žádá Komisi, aby provedla posouzení stávajících kurzů odborné přípravy budoucích rybářů v Evropě a o svých závěrech informovala prostřednictvím sdělení;

43.

navrhuje, aby byla rozvíjena myšlenka elektronického rejstříku Evropské agentury pro kontrolu rybolovu (jednotného kontaktního místa EFCA), jenž by za účelem vykonávání inspekcí a centralizace zpráv o inspekcích umožňoval stahování vzorů pro inspekce ve formátu určeném k tisku nebo v elektronické podobě; podotýká, že tento elektronický rejstřík Evropské agentury pro kontrolu rybolovu by se mohl používat také k přijímání a centralizování osvědčení o úlovcích vydávaných členskými státy a třetími zeměmi;

44.

navrhuje, aby došlo ke zlepšení veřejných komunikačních systémů, které využívají kontrolní agentury, a zdůrazňuje, že je třeba pravidelně šířit vykonanou práci a získané výsledky a poskytovat na trvalém základě informace o pravidlech pro rybolovné zdroje, jako jsou minimální velikosti a časová a prostorová omezení;

45.

zdůrazňuje, že je nezbytné posílit úlohu Evropské agentury pro kontrolu rybolovu, zejména její rozpočet, pravomoci a lidské zdroje; navrhuje přezkoumat podmínky zásahu stanovené v článcích 94 a 95 nařízení (ES) č. 1224/2009 a udělit jí zejména právo zasáhnout v případě rybolovných zdrojů, které jsou nadměrně loveny a u nichž nebylo dosaženo maximálního udržitelného výnosu;

46.

zdůrazňuje význam podpory a posílení kontrol, zejména v členských státech, které dosud vykazují nedostatečné uplatňování nařízení o kontrole, a to za účelem boje proti nezákonnému rybolovu, zajištění souladu s pravidly společné rybářské politiky a zkvalitnění získaných údajů;

47.

připomíná, že je důležité, aby bylo možné sdílet údaje v reálném čase, zejména při kontrolních činnostech prováděných agenturou ve spolupráci s členskými státy a činnostech koordinovaných agenturou prostřednictvím společných plánů zavádění;

48.

zdůrazňuje, že je důležité posílit přítomnost Evropské agentury pro kontrolu rybolovu v blízkosti členských států, včetně nejvzdálenějších regionů;

49.

navrhuje, aby se alespoň dva zástupci Evropského parlamentu stali členy správní rady agentury, jejímiž členy je již šest zástupců Komise a jeden zástupce z každého členského státu, aby toto zastoupení mělo rovnoměrné složení (stejný počet žen a mužů) a aby zástupce jmenoval Výbor Evropského parlamentu pro rybolov z řad svých členů;

50.

doporučuje rozšířit kontroly, například rozšířením monitorování, aby pokrývaly celý výrobní řetězec, a svěřit odpovědnost za kontrolu na moři pouze jednomu správnímu orgánu, aby se zabránilo jakémukoli překrývání kontrol, které způsobují mrhání lidskými, logistickými a finančními zdroji a zmatek i zbytečný tlak na subjekty působící v odvětví rybolovu; vyzývá kromě toho k formální spolupráci mezi orgány členských států, aby bylo možné účinně kontrolovat celý řetězec produkce ryb;

51.

žádá Komisi, aby přezkoumala, zda je vhodné propojit trestné body s oprávněními k rybolovu; zdůrazňuje, že v rámci tohoto systému se v případě prodeje plavidla s oprávněním převádějí také body, což může v některých případech snižovat hodnotu plavidla a zabránit tak jeho opětovnému prodeji, například mladým rybářům, kteří chtějí začít podnikat;

52.

doporučuje, aby byla přijata konkrétní opatření, jejichž cílem bude dosáhnout uvědomělejší a odpovědnější spotřeby v restauracích, aniž by byly zrušeny povinné požadavky na to, aby provozovatelé restaurací poskytovali minimální informace o výrobcích, což spotřebitelům umožní vykonávat nepřímou kontrolu;

53.

navrhuje, aby kontroly vnitrozemských vod probíhaly na úrovni místní a regionální samosprávy, kontroly námořních rybolovných oblastí do 12 námořních mil od pobřeží na úrovni států a kontroly všech ostatních vod na úrovni EU;

54.

domnívá se, že kontroly založené na posouzení rizik by měly vycházet ze seznamu transparentních, zvláštních a měřitelných minimálních kritérií vymezených na evropské úrovni;

55.

vyzývá k harmonizaci sankcí, které budou přiměřené a nediskriminační a budou mít odrazující účinek; před uplatňováním trestních sankcí upřednostňuje hospodářské sankce, včetně dočasného pozastavení činnosti, domnívá se však, že aby bylo možné předcházet porušování právních předpisů, je třeba upřednostňovat motivační pobídky pro rybáře, kteří dodržují pravidla společné rybářské politiky, jak stanoví článek 17 nařízení (EU) č. 1380/2013;

56.

připomíná, že zodpovědnost za sankce nesou členské státy a že Evropská unie není z právního hlediska oprávněna ukládat jejich harmonizaci podle nařízení (ES) č. 1224/2009; poukazuje nicméně na to, že tento bodový systém je důležitý, neboť poskytuje rámec pro sankce, a vyzývá členské státy, aby se za účelem odstranění stávajících rozdílů ujaly iniciativy ohledně rozsáhlé standardizace sankcí, zejména sankcí trestněprávních;

57.

domnívá se, že systém vedlejších úlovků ve skutečnosti vede k objektivní a absolutní odpovědnosti provozovatelů rybolovu, kteří nesou odpovědnost, i když jednali v naprostém souladu s právními předpisy a s maximální řádnou péčí, aby se vyvarovali náhodným úlovkům;

58.

zastává názor, že všeobecné zásady právních předpisů Evropské unie jsou neslučitelné se systémem, v němž jsou osoby objektivně odpovědné za něco, co neudělaly úmyslně, ani z nedbalosti;

59.

vybízí Komisi a členské státy, aby zvážily vypracování harmonizovaných minimálních sankcí, které se budou uplatňovat v případě závažných porušení nebo opakovaného protiprávního jednání;

60.

podporuje ukládání přísnějších sankcí za nezákonnou, nehlášenou a neregulovanou rybolovnou činnost;

61.

vyzývá k tomu, aby byl vytvořen mechanismus pro vyzdvihnutí dobrých příkladů s cílem zvýšit dodržování právních předpisů;

62.

domnívá se, že výklad některých ustanovení, která mají za následek uložení sankcí při překročení mezních hodnot pro vedlejší úlovky, aniž by byla zohledněna skutečnost, že se jedná o zákonné jednání, kdy nedošlo k nedbalosti ani úmyslnému porušení pravidel, je zjevně v rozporu se základními zásadami Evropské unie, které jsou zakotveny v článku 6 SEU jako primární právo;

63.

vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny, které budou snadno použitelné a srozumitelné, aby se předešlo nerovnému zacházení mezi členskými státy, především v případech, kdy rybáři dobrovolně nahlásí vedlejší úlovky, čímž prokáží, že jednali v dobré víře a že úlovky byly zcela náhodné;

64.

zastává názor, že spravedlivějších, vyváženějších a účinnějších kontrol lze dosáhnout podporou subjektů při investicích do moderních technologií a vybavení, které budou kompatibilní mezi jednotlivými členskými státy, a bude je možno snadno aktualizovat;

65.

vybízí k zavedení mechanismů financování, které by zvýšily využívání nízkonákladových technologií umožňujících dobrovolnou kontrolu a zlepšily monitorování a bezpečnost rybářů, především v oblasti drobného rybolovu;

66.

zdůrazňuje význam elektronických technologií (elektronický systém hlášení a elektronický monitorovací systém), jež představují potenciální nákladově efektivní prostředky k rozšíření dohledu nad činností na moři;

67.

vyjadřuje svůj nesouhlas s jakýmkoli povinným kamerovým systémem na palubě;

68.

upozorňuje Komisi na skutečnost, že používání nových technologií pro pozorování Země, jako jsou družice Sentinel, by bylo pro kontrolu rybolovu přínosem;

69.

doporučuje, aby se obdobné kontroly uplatňovaly na dovážené produkty rybolovu, na rybolov uskutečňovaný na pobřeží a rekreační rybolov i na rybářské loďstvo EU lovící ve vodách mimo EU a loďstvo třetích zemí lovící ve vodách EU s cílem zajistit stejnou úroveň přístupu pro celý evropský trh; navrhuje, aby byla zavedena povinná výměna údajů o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu;

70.

podporuje myšlenku, aby dostupné rozpočtové prostředky, zejména v rámci Evropského námořního a rybářského fondu, byly realistické, konzistentní a postačovaly ke splnění cílů kontrol;

71.

doporučuje, aby bylo zejména prostřednictvím financování z Evropského námořního a rybářského fondu zajištěno zachování aukcí ryb, které mají pro území zásadní význam, neboť přispívají k transparentnosti a sledovatelnosti a usnadňují kontrolu rybolovu;

72.

podporuje, aby se do revidovaného nařízení o kontrole začlenil dopad rekreačního rybolovu;

73.

požaduje vytvoření monitorovacího systému pro přenos informací a analýzu údajů, který by byl slučitelný v rámci celé Unie; požaduje kromě toho, aby se v souladu s ustanoveními v oblasti ochrany údajů Komise opětovně zabývala stanovením rámce pro výměnu informací a údajů; zdůrazňuje, že transparentní rámec pro výměnu údajů a informací má zásadní význam pro zjištění toho, zda byly zajištěny rovné podmínky;

74.

zdůrazňuje, že provádění povinnosti vykládky musí doprovázet přiměřená flexibilita, pokud jde o její kontrolu, jelikož tato povinnost zavádí v odvětví rybolovu zásadní změny, které je třeba zohlednit, zejména pokud jde vícedruhový rybolov; připomíná, že je důležité postupně uplatňovat sankce a bodový systém v případech, kdy byly závažně porušeny předpisy v souvislosti s nedodržením povinnosti vykládky, a sice v souladu s nařízením (EU) 2015/812 o provádění povinnosti vykládky;

75.

zdůrazňuje, že zúčastněné strany a veřejnost musí mít k dispozici informace o tom, zda členské státy udělují pro různé druhy porušení sankce, jakým způsobem a zda jsou sankce uplatňovány jednotně bez ohledu na vlajku plavidla, přičemž je třeba plně respektovat soukromí osob, kterých se to týká;

o

o o

76.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0083.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0307.

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0222.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/152


P8_TA(2016)0408

Zlepšení propojení a dostupnosti dopravní infrastruktury ve střední a východní Evropě

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o zlepšování propojení a přístupnosti dopravní infrastruktury ve střední a východní Evropě (2015/2347(INI))

(2018/C 215/24)

Evropský parlament,

s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o provádění bílé knihy o dopravě z roku 2011: hodnocení a cesta k udržitelné mobilitě (1),

s ohledem na své usnesení ze dne 2. prosince 2015 o udržitelné městské mobilitě (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2012 o budoucnosti regionálních letišť a leteckých služeb v EU (3),

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 170 této smlouvy,

s ohledem na nařízení (EU) č. 1315/2013 (4),

s ohledem na nařízení (EU) č. 1316/2013 (5),

s ohledem na zprávu o bezpečnosti silničního provozu v Evropské unii, kterou zveřejnila Komise v březnu 2015 (6),

s ohledem na závěry setkání ministrů podunajských zemí ze dne 3. prosince 2014 o účinné obnově a údržbě vnitrozemských vodních cest na Dunaji a jeho splavných přítocích (7),

s ohledem na prohlášení z Łańcutu zde dne 3. března 2016 o posílení spolupráce v oblasti dopravy v Karpatech a o pokračování projektu Via Carpatia (8),

s ohledem na berlínský proces, na konferenci států západního Balkánu, která se konala v roce 2014, na vídeňský summit v roce 2015 a na pařížskou konferenci, která se konala v roce 2016,

s ohledem na akční plán pro strategii Evropské unie pro Podunají (SEC(2010)1489),

s ohledem na akční plán pro strategii Evropské unie pro region Baltského moře (SWD(2015)0177),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro regionální rozvoj (A8-0282/2016),

A.

vzhledem k tomu, že propojení a přístupnost dopravní infrastruktury mají zásadní vliv na hospodářský růst, hospodářskou konkurenceschopnost, zaměstnanost a územní soudržnost EU a jejích regionů; vzhledem k tomu, že střední a východní Evropa tvoří podstatnou část jednotného evropského trhu, schopnou přilákat investice a přispět k hospodářskému růstu celé EU, a že všechny druhy dopravy by měly bez výjimky přispívat ke zvyšování konkurenceschopnosti, intermodality a ekologičnosti, tak aby lépe sloužily rozvoji jednotného trhu;

B.

vzhledem k tomu, že zlepšení propojenosti a přístupnosti dopravní infrastruktury ve střední a východní Evropě je prostředkem k dosažení cílů politiky soudržnosti, zejména pokud jde o žádoucí hospodářský rozvoj pohraničních oblastí;

C.

vzhledem k tomu, že dopravní infrastruktura ve většině regionů střední a východní části EU je v porovnání s dopravní infrastrukturou v jiných evropských regionech nadále nedostatečně rozvinutá a že se nachází v těsné blízkosti nejhustších a v celosvětovém měřítku nejrozvinutějších sítí uprostřed Evropy; vzhledem k tomu, že občané očekávají, že členské státy budou s podporou EU společně usilovat o její zlepšení;

D.

vzhledem k tomu, že hlavním zdrojem veřejných investic v oblasti dopravy jsou ve střední a východní Evropě evropské strukturální a investiční fondy (ESI) a že nástroj pro propojení Evropy (CEF) představuje důležitý prostředek financování dalšího rozvoje dopravní infrastruktury v regionu jakožto součásti koridorů hlavní sítě TEN-T; vzhledem k tomu, že nedostatečné správní kapacity celostátních, regionálních a místních orgánů státní správy mohou vést k nízké míře čerpání prostředků z fondů EU, a proto členské státy ve střední a východní Evropě, jako i v jiných částech EU, ne vždy maximálně využívají možností financování z prostředků EU, a to z různých důvodů, mezi něž patří i nedostatečná příprava a efektivita; vzhledem k tomu, že by se měly mobilizovat budování kapacit a technická pomoc, aby mohly vznikat lepší projekty a aby se podpořily orgány veřejné správy v oblasti řízení financování z EU;

E.

vzhledem k tomu, že zintenzivnění práce na důležitých projektech jako Via Carpatia a Rail Baltica a také vybudování Východního a východostředomořského koridoru a Baltsko-jadranského koridoru, Jadransko-jónského koridoru a koridoru TRACECA by významně podnítilo zlepšení propojení a přístupnosti dopravní infrastruktury v této části EU; vzhledem k tomu, že podpora výstavby lepších komunikací mezi sousedními třetími zeměmi a členskými státy EU ve střední a východní Evropě, a to i v oblasti železniční dopravy a infrastruktury, přispěje ke zlepšení železničního spojení mezi Evropskou unií, sousedními zeměmi a regiony a Asií;

F.

vzhledem k tomu, že dobře rozvinutá přeshraniční dopravní spojení mají zásadní význam pro regionální konkurenceschopnost a posílení rozvoje malých a středních podniků v příhraničních oblastech, ale také, zejména s ohledem na veřejnou dopravu, pro podporu sociálního začleňování ekonomicky zranitelných obyvatel; vzhledem k tomu, že v mnoha členských státech ve střední a východní Evropě stále chybí dobrá dopravní spojení, a to zejména železniční, která by vedla přes vnitrostátní hranice; vzhledem k tomu, že nedostatečně fungující propojení různých druhů dopravy a chybějící síťová zařízení spojující základní a všeobecnou dopravu mají za následek to, že mezi jednotlivými druhy dopravy neexistuje dostatečná interoperabilita, která by jednak snížila ceny osobní i nákladní dopravy a zlepšila pružnost dopravních služeb, jednak by ale také pomohla řešit otázky v oblasti životního a sociálního prostředí;

G.

vzhledem k tomu, že koordinovaná zlepšení dopravní infrastruktury mohou mít příznivý vliv na životní prostředí a na energetickou účinnost dopravy;

Horizontální otázky

1.

zdůrazňuje, že je třeba zlepšit propojení a přístupnost infrastruktury pro dopravu směrem do středních a východních částí EU, směrem z nich i uvnitř nich, a to s přihlédnutím k potřebám hospodářství a zásadám udržitelného rozvoje; znovu připomíná cíle TEN-T spočívající v doplnění chybějících spojení, odstranění problémových míst a zajištění hladkého spojení pro dálkovou a regionální přepravu cestujících i nákladu, zejména v přeshraničních regionech; domnívá se, že využívání prostředků financování z EU musí odrážet skutečné investiční potřeby spojené s budováním hlavní sítě TEN-T, tak aby byla v tomto regionu dokončena do roku 2030; konstatuje, že EU potřebuje vedle vytvoření nové infrastruktury investovat do modernizace a dokončení stávající dopravní infrastruktury;

2.

zdůrazňuje význam koordinovaného plánování projektů ze strany členských států i mezi nimi, které v co největší míře zohlední vnitrostátní hlavní dopravní plány a koordinaci s kandidátskými zeměmi a které zároveň provede realistická posouzení potřeb v oblasti dopravy, a to v souladu s bílou knihou EU o dopravě a včetně analýzy nákladů a přínosů a konzultace se zúčastněnými stranami; konstatuje, že předběžná podmíněnost pro navrhování hlavních plánů pro dopravu pomohla členským státům při vytyčování priorit jejich investic do dopravy; domnívá se, že odpovědné útvary Komise musí tyto hlavní plány posuzovat a zajistit návazná opatření, aby se zaručilo, že plány budou také v souladu s cíli a prioritami EU;

3.

důrazně doporučuje, aby se k posílení přeshraniční dopravy mezi regiony a odstranění problematických míst lépe využívalo stávajících politik a nástrojů pro regionální spolupráci, jako jsou evropská územní spolupráce (ETC), Interreg a zejména evropská seskupení pro územní spolupráci;

4.

má za to, že makroregionální strategie EU, jako jsou ty, které již byly vytvořeny pro regiony Pobaltí, Podunají a pro jadransko-jónský region, a případná budoucí strategie pro karpatský a černomořský region, nabízejí rámec inovativního řízení umožňující zabývat se těmi výzvami dopravní politiky, které nemohou členské státy řešit samy, s cílem zajistit lepší dopravní podmínky;

5.

vítá dokončení prvotních pracovních plánů z roku 2015 týkajících se hlavních koridorů TEN-T, jakož i schválení nových map, které rozšiřují síť TEN-T i do zemí západního Balkánu; zdůrazňuje, že realizace hlavní sítě by měla také podnítit rozvoj globální sítě, zejména u spojení, která mají přeshraniční význam a určitý dopad na konsolidaci koridorů; zdůrazňuje důležitost městských uzlů a jejich význam pro rozšiřování dopravních toků v osobní i nákladní dopravě;

6.

zdůrazňuje, že nerovnosti z hlediska rozvinutosti a kvality infrastruktury, které existují mezi středoevropským a východoevropským regionem a zbytkem Evropy, lze snížit na základě jasné, konkrétní a integrované celoevropské strategie;

7.

připomíná Komisi její závazek z bílé knihy o dopravě do roku 2020, již zveřejnila v roce 2011, v rámci kterého přijala plán provádění 40 konkrétních opatření pro rozvoj konkurenceschopného evropského dopravního systému účinně využívajícího zdroje; připomíná, že jedním z vytýčených dlouhodobých cílů je přesunout do roku 2030 30 % a do roku 2050 více než 50 % silniční dopravy nad 300 km na železnici nebo vodní cesty, čímž se výrazně sníží objem dopravy ve střední a východní Evropě;

8.

domnívá se, že rozvoj dopravních uzlů je klíčovým prvkem pro propojení dálkové, regionální a městské dopravy, a v důsledku toho i pro podporu účinnosti, intermodality a rozvoje podnikání na regionální úrovni, a to i s přihlédnutím k rozsáhlým možnostem digitalizace, díky níž lze zvýšit výkonnost celého logistického řetězce, včetně zpřístupnění údajů všem zúčastněným stranám (sdílení údajů) za účelem vytváření nových služeb a postupů;

9.

zdůrazňuje, že výstavba a modernizace silniční infrastruktury ve střední a východní Evropě by měla v náležitých případech zohledňovat potřeby cyklistů; podtrhuje význam rozvoje cyklistické infrastruktury v zemích střední a východní Evropy, neboť se tak zvýší bezpečnost, sníží počet obětí dopravních nehod a zlepší kvalita života a zdraví obyvatel EU; zdůrazňuje, že cyklistická síť EuroVelo, zvláště pak trasa č. 13 (Stezka železné opony), Východoevropská trasa a trasa od Atlantiku k Černému moři, nabízí v kombinaci s železničním spojením zajímavé možnosti malým a středním podnikům působícím v makroregionech východní a střední Evropy v oblasti cestovního ruchu, a měla by být tudíž podporována;

10.

poukazuje na to, že posílení soudržnosti hospodářského rozvoje členských států v západní, střední a východní části EU vyžaduje rozsáhlé investice; zdůrazňuje, že je zapotřebí lépe koordinovat činnost evropských a vnitrostátních orgánů, zejména pokud jde o realizaci hlavní části sítě TEN-T; připomíná nicméně, že požadovaná koordinace na evropské úrovni musí zohledňovat specifické výzvy, jimž jednotlivé členské státy čelí, stejně jako rozdíly v jejich ekonomikách, systémech sociálního zabezpečení a kvalitě infrastruktur a také demografické změny; zdůrazňuje potenciál pracovních míst v lépe fungujícím odvětví železniční dopravy; vyzývá k odstranění jakýchkoli překážek bránících volnému pohybu zboží a služeb a trvá na tom, že země se musí stavění takových překážek vyvarovat;

11.

vyzývá členské státy a Komisi, aby při provádění projektů dopravní infrastruktury ve střední a východní části EU zajistily součinnost a vzájemné doplňování v poskytování finančních prostředků v rámci CEF, ESI fondů, nástroje předvstupní pomoci a nástrojů EIB a EBRD s cílem podstatně zlepšit jejich využívání a diverzifikaci; zdůrazňuje, že příprava a využívání projektů financovaných z různých nástrojů (formou tzv. smíšeného financování) vyžaduje výměnu a šíření zkušeností a znalostí; připomíná, že v zájmu urychlení ekonomicky životaschopných projektů založených na zásadách trhu je důležité, aby byly včas využity prostředky Evropského fondu pro strategické investice (EFSI); naléhavě vyzývá Komisi, EIB a Evropské centrum pro investiční poradenství, aby zintenzivnily svou práci s předkladateli projektů ve střední a východní Evropě a snažily se zajistit, aby prostředky EFSI byly využívány k financování projektů kvalitní infrastruktury v oblasti inovativních a udržitelných druhů dopravy; podtrhuje význam EFSI při vytváření projektů v oblasti dopravní infrastruktury všeho druhu; konstatuje, že prozatím je většina infrastrukturních projektů, jež mají být financovány z EFSI, umístěna v západní Evropě; vyzývá proto Komisi, aby v souvislosti s EFSI podněcovala investory k podpoře projektových platforem zaměřených na středoevropské a východoevropské projekty v oblasti dopravní infrastruktury; podtrhuje význam financování poskytovaného v rámci politiky soudržnosti pro rozvoj dopravní infrastruktury v zemích střední a východní Evropy, která často ještě ani zdaleka nedosahuje kvality dopravních sítí v západní Evropě, a s ohledem na to žádá, aby v příštím víceletém finančním rámci byly zaručeny nezbytné zdroje a nezbytná výše financování;

12.

připomíná, že z Fondu soudržnosti byly do nástroje pro propojení Evropy (CEF) přesunuty prostředky ve výši 11 305 500 000 EUR, jež mají být vynaloženy na dopravní projekty v členských státech, které čerpají podporu z Fondu soudržnosti; zdůrazňuje, že využívání tohoto rychle dostupného financování by mělo mít přednost, zejména v souvislosti se současnou mírou čerpání, před investiční účastí třetích stran v případech, kdy se investice řídí spíše politickými hledisky než obchodními zájmy;

13.

vyzývá středoevropské a východoevropské členské státy, aby zajistily vysokou míru transparentnosti a důslednou kontrolu vynakládání prostředků EU a aby při nejbližší příležitosti zveřejnily informace o jejich přidělování;

14.

upozorňuje na možnosti, které nabízejí hybridní projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru v podobě spojování zdrojů financování investic do infrastruktury z grantů EU (do výše 85 % celkových způsobilých nákladů), veřejného financování s povinným podílem spolufinancování ze strany příjemce a peněz soukromých podniků; zdůrazňuje zároveň, že fondy a rozpočtové zdroje EU jsou faktorem, který zvyšuje spolehlivost investic, protože snižují riziko na straně soukromého sektoru; současně poukazuje na to, že soukromý sektor tím získává výhodu stabilních, dlouhodobých smluv, které nejsou závislé na hospodářských, politických a rozpočtových fluktuacích, k nimž dochází v jednotlivých zemích; vybízí proto členské státy, aby v případě potřeby využívaly partnerství soukromého a veřejného sektoru, jež mohou představovat výhodný způsob investování do infrastruktury, zejména co se týče provádění komplexních infrastrukturních projektů, které mají na jedné straně vysoké finanční náklady a dlouhou návratnost a na straně druhé mají zaručovat efektivní poskytování kvalitní veřejné služby; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby členským státům ve střední a východní Evropě poskytovala technickou pomoc, protože některé z těchto zemí mají s finančními nástroji a se zapojováním soukromého sektoru do velkých projektů málo zkušeností; kromě toho Komisi žádá, aby ve spolupráci s celostátními, regionálními i místními orgány státní správy předkládala pravidelný celkový přehled dopravních projektů s uvedením příslušných částek spolufinancovaných z jednotlivých fondů EU;

15.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zefektivnily a zjednodušily postupy zadávání veřejných zakázek, vydaly pokyny týkající se partnerství veřejného a soukromého sektoru, zajistily vhodný rámec pro státní podporu a zjednodušily povolovací řízení s cílem usnadnit provádění dopravních projektů, zejména těch přeshraničních;

16.

zdůrazňuje, že evropské strukturální a investiční fondy mohou být využity na budování chybějících propojení v příhraničních oblastech ve střední a východní Evropě a konsolidaci stávající infrastruktury, aby byl zajištěn plný přístup na jednotný trh a dále posilován hospodářský růst; v této souvislosti zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že doprava má klíčový význam pro regionální rozvoj, je odpovídající místní infrastruktura, na níž jsou vynakládány dostatečné prostředky, základní a nevyhnutelnou podmínkou pro dosahování hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

17.

připomíná, že ESI fondy by měly být rovněž využívány ke zvýšení správních kapacit prostředníků a příjemců, jejich nedostatek by jinak ohrožoval podporu EU investicím do dopravy v tomto regionu; konstatuje, že zejména mechanismus pomoci JASPERS dosud prokázal svoji užitečnost při plnění této role, a proto by se v něm nemělo pouze pokračovat, ale měl by být považován za trvalejší institucionální uspořádání; poukazuje na to, že technická podpora poskytovaná prostřednictvím Evropského centra pro investiční poradenství by měla pomáhat předkladatelům soukromých a veřejných projektů s vytvářením stabilního přísunu kvalitních a dobře strukturovaných projektů, aby mohli využívat finančních nástrojů dlouhodobě; připomíná, že evropští koordinátoři hlavních síťových koridorů mají politický mandát, avšak nedisponují dostatečnými správními kapacitami; vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily kroky k zefektivnění veřejného hospodaření s těmito zdroji s cílem zamezit zbytečné byrokracii;

18.

vyzývá Komisi a EIB, aby lépe spolupracovaly a aby koordinovaly své úsilí o zajištění širokých konzultací se všemi zainteresovanými stranami, pokud jde o výměnu osvědčených postupů, podporu finančních nástrojů a mapování potenciálních projektů v rané fázi, a aby o své činnosti v tomto směru pravidelně informovaly Parlament; zdůrazňuje, že by měly být urychleně učiněny veškeré kroky týkající se projektů, jež jsou zaměřeny na zlepšení propojenosti a přístupnosti dopravní infrastruktury;

19.

vybízí regiony a členské státy, aby přijaly nebo zachovaly opatření, která umožní přechod k dopravním řešením, jež jsou šetrnější k životnímu prostředí; vyzývá k využívání ESI fondů na projekty, jejichž cílem je vyvolat poptávku po veřejné a udržitelnější dopravě, například prostřednictvím zjednodušené přeshraniční tarifikace a investic do systémů dobíjecích stranic pro elektromobily;

20.

zdůrazňuje, že dopravním koridorům mezi východem a západem i severem a jihem v rámci transevropské sítě TEN-T, které mohou přispět k hospodářskému rozvoji zúčastněných zemí vytvořením nových pracovních příležitostí v malých a středních a v začínajících podnicích a v odvětví obchodních výměn, vědy, výzkumu a technologií, jakož i zvyšováním silniční bezpečnosti a snižováním přepravních nákladů, by měla být věnována stejná pozornost; podtrhuje význam multimodality a dopravních inovací pro rozvoj trhu a cestovního ruchu, jakož i pro ochranu životního prostředí, a podporuje začleňování vnitrozemských vodních cest do multimodálních logistických řetězců, protože propojení všech druhů dopravy by zajistilo hospodářský rozvoj dané oblasti a umožnilo by rovněž snížit nedostatky dopravního systému;

21.

vítá rozšíření sítě TEN-T do zemí západního Balkánu; žádá Komisi, aby zajistila zapojení přistupujících zemí západního Balkánu do sítě TEN-T a spolupráci s Ukrajinou, Moldavskem a dalšími sousedními zeměmi v oblasti dopravního spojení, včetně zemí, které jsou součástí koridoru TRACECA; zdůrazňuje, že je třeba přizpůsobit finanční kritéria tak, aby přistupující a kandidátské země mohly využívat finančních nástrojů EU v širším měřítku, zejména v případě přeshraničních projektů; zdůrazňuje, že investice, realizované zejména prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci (IPA) a prostřednictvím investičního rámce pro západní Balkán, a opatření pro optimalizaci provozu by měly být koordinovány na regionální úrovni, aby se tak přispělo k rozšíření hlavní sítě do regionu;

22.

vyjadřuje přesvědčení, že zlepšení v oblasti dopravní infrastruktury a propojenosti ve střední a východní části EU jsou důležitým nástrojem pro posílení stability, hospodářského rozvoje, regionální spolupráce a bezpečnosti východní hranice Unie a na západním Balkáně a také pro další sbližování dopravních podmínek na vnitřním trhu; podtrhuje v této souvislosti význam Východního a východostředomořského koridoru;

23.

zdůrazňuje naprostou nezbytnost zachování schengenského prostoru pro účinný a nákladově efektivní dopravní systém v EU na základě volného pohybu zboží, služeb a osob v rámci otevřených vnitřních hranic; připomíná, že Komise v červnu 2011 již vyzvala všechny členské státy, aby přijaly co nejdříve rozhodnutí o rozšíření schengenského prostoru tak, aby jeho součástí bylo i Bulharsko a Rumunsko;

24.

zdůrazňuje, že je třeba zlepšit propojenost a přístupnost dopravní infrastruktury, aby se v EU podpořil rozvoj odvětví cestovního ruchu; upozorňuje na to, že rozšířená a účinná evropská dopravní síť je významným statkem pro odvětví cestovního ruchu, díky němuž začnou být některé regiony pro turisty zajímavější; zastává názor, že země ve střední a východní Evropě mají, pokud jde o rozvoj odvětví cestovní ruchu, nesmírný potenciál, kterého by se dalo díky dalšímu rozvoji dopravní infrastruktury využít lépe;

25.

poukazuje na příznivé environmentální a hospodářské aspekty součinností vznikajících v souvislosti s propojováním různých druhů dopravy s cílem co nejlépe využívat specifických výhod každého z nich;

26.

zdůrazňuje, že pro rozvoj kombinované přepravy ve střední a východní Evropě je potřeba zlepšovat parametry nákladních železničních koridorů a podpořit výstavbu veřejně přístupných multimodálních překladišť;

27.

domnívá se, že mimořádně velký potenciál, který by střední a východní Evropě umožnil lépe využívat potenciálu globálního hospodářství, v sobě skrývají mezinárodní infrastrukturní projekty, jako je Nová hedvábná stezka; zastává názor, že střední a východní Evropa se díky své výhodné zeměpisné poloze může stát důležitým logistickým centrem a komunikačním uzlem mezi Evropou a Asií;

28.

zdůrazňuje, že zvyšování přístupnosti dopravy ve střední a východní Evropě a s tím spojené investice by se měly stát impulsem rozvoje místních firem a podniků; poukazuje na to, že postupy zadávacího řízení a realizace projektů by měly být vstřícné vůči malým a středním podnikům; vyzývá Komisi, aby věnovala více pozornosti problému nekalé spolupráce mezi hlavními dodavateli a subdodavateli podílejícími se na realizaci projektů, jejímiž oběťmi se velmi často stávají nejméně kvalifikovaní pracovníci;

29.

připomíná, že v rámci plánování infrastrukturních řešení ve střední a východní Evropě je třeba zohledňovat potřeby obyvatel žijících v řídce osídlených a obtížně dostupných regionech, jako jsou například horské oblasti; připomíná, že obtížná dopravní dostupnost může být příčinou sociálního vyloučení, a vyzývá Komisi, aby zohledňovala potřeby osob využívajících místních dopravních spojení; zdůrazňuje, že rentabilita dopravního spojení nemůže být při posuzování jeho užitečnosti jediným kritériem;

Silniční doprava

30.

připomíná, že rozvoj přeshraničních silnic má zásadní význam pro usnadnění spolupráce mezi lidmi a podniky v příhraničních regionech; vyzývá členské státy, aby pokračovaly v modernizaci silnic, budování chybějících spojení a bezpečných a přístupných parkovacích ploch a aby posílily regionální a místní propojení sítě TEN-T, protože zapojení do sítě TEN-T je důležitým základem hospodářského růstu regionálních středisek;

31.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit spravedlivé systémy pro výběr silničních poplatků v EU; poukazuje na to, že při zřizování těchto systémů by měly být zachovány určité prvky pružnosti pro členské státy s ohledem na jejich specifika, ovšem při zachování patřičné úrovně technické interoperability; připomíná, že tyto systémy by měly být navrženy ve spolupráci s podnikatelskou obcí a komerčními uživateli silnic, od nichž by se neměla vyžadovat úhrada dodatečných či nepřiměřených poplatků, které by snižovaly ziskovost jejich hospodářské činnosti;

32.

vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly naléhavou potřebou zlepšit síť silniční infrastruktury podél východní hranice EU, počínaje Estonskem, přes Lotyšsko, Litvu, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko a Řeckem konče; domnívá se, že toto úsilí by mělo vycházet z dlouhodobého plánování, které již bylo provedeno v rámci projektu Via Carpatia, jenž je předmětem prohlášení o další spolupráci na budování koridoru a modernizaci trasy, podepsaného představiteli dotčených zemí ve Varšavě dne 3. března 2016; zastává názor, že díky výstavbě Via Carpatia získají regiony ležící na okraji EU možnost rychlejšího rozvoje a budou schopny rychleji dosáhnout úrovně rozvinutějších oblastí EU; poukazuje na to, že výstavba této trasy rovněž podnítí investice a rozvoj podnikání a posílí bezpečnost EU jako celku, zejména v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině; je toho názoru, že by se mělo využít možnosti otevření koridoru Rýn-Dunaj směrem do severní části EU přes Via Carpatia, a je přesvědčen, že na financování projektu Via Carpatia by měly být přiděleny patřičné rozpočtové prostředky; žádá proto, aby se projekt Via Carpatia začlenil do hlavní sítě TEN-T, a mohl tak získat náležité finanční prostředky z EU; vybízí také členské státy, aby pro tento projekt vytvořily systém financování, přičemž využijí veškerých dostupných finančních nástrojů, jako je Nástroj pro propojení Evropy a Evropský fond pro strategické investice;

33.

opětovně zdůrazňuje, že kvalita silniční infrastruktury má přímý dopad na bezpečnost silničního provozu; domnívá se proto, že při výstavbě silniční infrastruktury by se měla posuzovat také dopravní bezpečnost; je znepokojen tím, že v řadě členských států střední a východní Evropy zůstávají počty úmrtí a vážných zranění způsobených dopravními nehodami poměrně vysoké; zdůrazňuje, že opatření ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu by měla být nadále prosazována jak na úrovni členských států, tak na úrovni EU; domnívá se, že náležité prostředky financování by měly být poskytovány na projekty renovace infrastruktury v členských státech střední a východní Evropy;

34.

zdůrazňuje, že klíčovými prioritami rozvoje infrastruktury je bezpečnost a udržitelnost dopravního odvětví; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby ještě více podporovaly digitalizaci a automatizaci všech druhů dopravy; žádá, aby investiční infrastrukturní projekty zahrnovaly dopravní řešení, která omezí riziko úmrtí a vážných zranění v důsledku dopravních nehod, a aby zohledňovaly potřeby lidí žijících v blízkosti rušných dopravních komunikací;

Železniční doprava

35.

zdůrazňuje, že pro soudržný a udržitelný růst železniční dopravy a soudržnost ve střední a východní části EU jsou prioritou výstavba, modernizace a údržba železničních tratí; podtrhuje významnou úlohu železnice při snižování klimatických dopadů, znečištění ovzduší i počtu silničních nehod a očekává, že toto úsilí bude mít příznivý dopad na rozvoj průmyslu, logistiku nákladní dopravy, kvalitu veřejných služeb a na spolehlivou mobilitu cestujících; vyzývá členské státy, aby v zájmu dosažení cílů týkajících se převedení na jiné druhy dopravy, které pro období do roku 2030 a 2050 vytyčila bílá kniha o dopravě z roku 2011, odstranily přeshraniční i vnitrostátní problematická místa a rozšířily operační kapacity;

36.

upozorňuje na to, že některé regiony střední a východní Evropy mají hustou síť železnic, jejichž infrastruktura se nicméně musí co nejdříve modernizovat, aby se její stav nezhoršil v budoucnu natolik, že by přestala fungovat; kritizuje nedostatek investic do přeshraničních železničních tratí a nízkou úroveň osobní železniční dopravy v mnoha příhraničních oblastech; vyzývá členské státy, aby chybějící spojení vytvořily nebo obnovily a aby odstranily stávající nedostatky; navrhuje, aby se na základě metodiky plánování globální a hlavní sítě TEN-T přezkoumala železniční síť, aby se odhalila případná další chybějící spojení, především přeshraniční, a to jak mezi členskými státy EU, tak mezi nimi a sousedními nečlenskými zeměmi; vybízí členské státy k úzké a konstruktivní spolupráci na odstraňování těchto mezer s cílem zlepšit územní integraci a soudržnost; žádá Komisi, aby veškeré úsilí v této oblasti účinným způsobem finančně podpořila;

37.

opětovně vyjadřuje svou podporu spuštění evropského systému řízení železničního provozu (ERTMS) ve všech koridorech hlavní sítě TEN-T; domnívá se, že má-li vzniknout plně interoperabilní, fungující, efektivní a atraktivní evropský železniční prostor, který bude schopen konkurovat jiným druhům dopravy, musí být pro EU nejvyšší prioritou úplné a rychlé zavedení ERTMS;

38.

vyzývá členské státy, aby přijaly jasné a dlouhodobé strategie rozvoje železniční dopravy a odstranily překážky, které brání tomu, aby železniční projekty byly prováděny za využití financování z EU;

39.

zdůrazňuje, že je třeba navýšit investice do zlepšování kvality železnic, aby byly přístupnější a přitažlivější jak v oblasti osobní, tak i nákladní dopravy a aby se zvětšil jejich podíl v modálním rozdělení dopravy v souladu s cílem č. 3 o převedení na jiné druhy dopravy, který formuluje bílá kniha EU o dopravě;

40.

upozorňuje na chybějící silniční a železniční spojení s přístavy; zdůrazňuje, že většina letišť ve východní Evropě se nachází v blízkosti železniční infrastruktury a že jejich integrace je stále technicky proveditelná; vyzývá Komisi, aby plně podporovala další integraci multimodálních dopravních spojení (silničních, železničních, leteckých) ve střední a východní Evropě;

41.

vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala investice do kolejových vozidel ve střední a východní Evropě, které umožní obnovit potenciál železniční dopravy v rámci systémů veřejné dopravy těchto zemí;

42.

zdůrazňuje, že udržitelný rozvoj evropské infrastruktury železniční dopravy nesmí skončit vybudováním sítě, nýbrž jeho součástí musí být i opatření, která zajistí její dlouhodobou nákladovou účinnost; domnívá se, že vzhledem k důležitosti činností v oblasti údržby by na tato opatření měla být vyčleněna významná část finančních prostředků;

43.

zdůrazňuje společné přínosy spojení Rail Baltica, které je jedním z prioritních projektů Severomořsko-baltského koridoru, a jeho značný strategický význam pro všech členské státy, které se na něm podílejí, jakož i pro celý region od Finska (s případným „botnickým prodloužením“) přes Estonsko, Lotyšsko, Litvu a Polsko až do Německa, Nizozemska a do jižní Evropy; vítá pokrok, jehož bylo dosaženo při budování a přípravě projektu Rail Baltica, a zdůrazňuje, že dobrá spolupráce mezi zainteresovanými a zúčastněnými zeměmi je klíčovým předpokladem toho, aby se realizace projektu obešla bez prodlev a nouzových řešení a aby nevznikalo riziko, že finanční prostředky přidělené na tento projekt nebudou využity; zdůrazňuje, že nebudou-li dodržována pravidla Evropské komise, prostředky spolufinancování ze strany EU, které představují přibližně 85 %, budou tomuto projektu odebrány a podmínky financování nebudou už nikdy tak příznivé, jako jsou nyní; naléhavě vyzývá zúčastněné země, aby uznaly a posílily úlohu společného podniku RB Rail Joint Venture jako subjektu, který má optimální předpoklady pro řízení nadnárodního projektu takového rozsahu, aby podávaly společné žádosti o financování z EU, organizovaly společné i vnitrostátní zadávání veřejných zakázek, spolukoordinovaly práci na projektu a v neposlední řadě též dokázaly, že jsou schopny spolupracovat;

44.

vzhledem ke stagnujícímu podílu železniční dopravy v rámci evropských trhů nákladní a osobní dopravy podtrhuje význam iniciativy Shift2Rail, zejména v oblasti nákladní dopravy, pro zvyšování konkurenceschopnosti a efektivity; zastává názor, že investovat je rovněž třeba do zlepšování kvality železnic v oblasti nákladní dopravy; vítá společné mezinárodní iniciativy členských států v regionu, jejichž cílem je rozvoj a modernizace železniční infrastruktury, jako je vybudování nového koridoru pro nákladní železniční dopravu č. 11, tzv. Jantarového koridoru, který bude spojovat obchodní a průmyslová centra v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku a ve Slovinsku, a jež mají formu spolupráce při přidělování dopravních kapacit pro mezinárodní nákladní vlaky; poukazuje na to, že projekty tohoto druhu propagují železnici jako prostředek mezinárodní nákladní dopravy, posilují konkurenceschopnost železniční dopravy a zajišťují lepší využívání stávajících kapacit v oblasti mezinárodní nákladní dopravy;

45.

konstatuje, že železniční odvětví je možné financovat z mnoha zdrojů, které jsou dostupné v rámci různých programů EU; domnívá se, že čerpání a efektivní využívání těchto zdrojů financování má zásadní význam, protože finanční podmínky vytvářejí přísná omezení týkající se množství veřejných prostředků, které jsou vnitrostátní vlády schopny do železnic investovat;

46.

upozorňuje na běžně používané příplatky v zemích střední a východní Evropy v přeshraniční regionální osobní vlakové dopravě, které běžně ukládají železniční společnosti v rámci mezinárodního železničního tarifu, což vede ke snižování atraktivity využívání přeshraničních železničních spojů;

47.

zdůrazňuje, že země střední a východní Evropy je třeba propojit s vysokorychlostní železniční sítí v západní Evropě, aby se v tomto regionu zvýšila konkurenceschopnost odvětví železniční dopravy a podpořil ekonomický růst; vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvářely příznivé podmínky k předkládání přeshraničních projektů na vysokorychlostní vlaková spojení v rámci koridorů sítě TEN-T;

48.

zdůrazňuje, že je třeba podporovat společné projekty a investice za účasti zemí, které nejsou členy EU, a vytvářet tak možnosti doplňkového využívání potenciálu železničních koridorů modernizovaných za použití prostředků EU, například v rámci spojení mezi EU a asijskými zeměmi;

Vnitrozemské vodní cesty

49.

vyzdvihuje význam vnitrozemské vodní dopravy, coby nákladově efektivního a udržitelného druhu dopravy, pro multimodální dopravu a pro logistiku v celé EU; považuje proto za nutné, aby byla modernizována infrastruktura vnitrozemské vodní dopravy potřebná pro přepravu cestujících či zboží a aby byla posílena její interoperabilita s jinými druhy dopravy;

50.

konstatuje, že střední a východní Evropa má značný rozvojový potenciál, pokud jde o vnitrozemské vodní cesty i říční a námořní přístavy; domnívá se, že tento potenciál může být využíván výhradně v plném souladu s acquis Unie v oblasti ochrany životního prostředí, biologické rozmanitosti a vody a že větší důraz na využívání přístavů a železnic by mohl přispět k naplňování cíle zkvalitnění multimodální dopravy v tomto regionu;

51.

vítá vytvoření programu NAIADES a navazujícího programu NAIADES II, který potrvá až do roku 2020, a podtrhuje důležitost existence evropské strategie a akčního plánu pro vnitrozemskou vodní dopravu;

52.

domnívá se, že využívání multimodality ve vnitrozemských přístavech má pro jejich ekonomický potenciál klíčový význam; zdůrazňuje úlohu, kterou pro přilákání uživatelů plní odpovídající přístup k tzv. „úseku poslední míle“ a železniční spojení s propojovací železniční infrastrukturou v překladištích vnitrozemské vodní dopravy a s dopravními uzly ve spádové oblasti přístavu;

53.

poukazuje na úlohu Dunaje jakožto hlavní dopravní vodní cesty v dunajském makroregionu; konstatuje, že potenciál regionu v oblasti vnitrozemské vodní dopravy by měl být více využíván, a proto připomíná, že je zapotřebí, aby členské státy zachovaly funkčnost vnitrozemských vodních cest, za něž nesou zodpovědnost; vyzývá státy ležící podél Dunaje, aby zajistily nepřetržitou splavnost této řeky a prováděly svůj hlavní plán pro obnovu a údržbu plavebních drah potvrzený v roce 2014, aby ale zároveň věnovaly pozornost environmentálním aspektům a zvláštní péči ochraně přírodních stanovišť, životního prostředí, biologické rozmanitosti a ochraně vody, a dbaly tak o zachování a podporu malých a středních podniků zaměřených na udržitelné zemědělství, rybolov a cestovní ruch; zdůrazňuje, že propojení mezi Odrou, Labem a Dunajem by mohlo zvýšit dopravní a komunikační kapacitu celého regionu na ose sever-jih, což by vedlo k vytvoření pracovních míst a k rozvoji malých a středních podniků;

54.

vybízí členské státy, aby zvýšily úsilí zaměřené na modernizaci a dosažení splavnosti dalších infrastruktur vnitrozemských vodních cest třídy IV, zejména říčních úseků v rámci hlavní sítě TEN-T; zdůrazňuje, že nezbytnou podmínkou úplné splavnosti Labe, která je důležitá pro Východní a východostředomořský koridor, je jeho podstatná modernizace; zdůrazňuje, že splavnost Odry je třeba zmodernizovat a povýšit na třídu IV; podtrhuje také význam mezinárodní vnitrozemské plavby na trasách E40 a E70 pro posilování integrace středoevropských a východoevropských zemí do soustavy evropských vnitrozemských dopravních cest; zdůrazňuje, že vybudování dobrých multimodálních spojení mezi těmito plavebními trasami a Baltsko-jadranským koridorem sítě TEN-T by bylo významným impulsem pro investiční potenciál východních regionů EU;

Námořní přístavy a letiště

55.

zdůrazňuje potenciál dalšího rozvoje atraktivní lodní dopravy směřující do přístavů Baltského, Černého a Jaderského moře v rámci koncepce „námořních dálnic“; zdůrazňuje, že je nutné rozšířit kapacity v odvětví energetiky, včetně udržitelných lodních paliv, a zajistit účinná železniční spojení se zázemím přístavů;

56.

zdůrazňuje, že udržitelnému rozvoji přístavů v Baltském, Jaderském a Černém moři nesmí bránit jiné podmořské infrastruktury; vyjadřuje znepokojení nad tím, že pokračování projektů, jako je Nord Stream, může ohrozit a zablokovat investice v regionu, a to především v Pobaltí; trvá na tom, že podmořské plynovody musí vždy respektovat požadavky týkající se ponoru u vjezdů do přístavu;

57.

domnívá se, že námořní přístavy a letiště poslouží hospodářskému rozvoji střední a východní části EU nejlépe, budou-li fungovat jako uzly integrovaného multimodálního dopravního systému propojeného s vysoce výkonnou železniční infrastrukturou;

58.

zdůrazňuje, že přístavy v severním Jadranu musejí posílit svou spolupráci, která na základě regionální koordinace umožní společně podporovat dopravní toky v oblasti námořního obchodu v severním Jadranu a docílit plné integrace italských přístavů s přístavy ve Slovinsku (Koper) a v Chorvatsku (Rijeka); v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby přístav Rijeka začlenila do Baltsko-jadranského koridoru, a umožnila tak plné dopravní spojení přístavů v severním Jadranu se střední Evropou a Baltským mořem;

59.

připomíná, že Komise ve své nedávno vypracované strategii pro evropské letectví poukázala na problém nedostatečné propojenosti; konstatuje však, že navržená řešení mají jen omezený potenciál, a vyzývá proto Komisi, aby leteckou propojenost v rámci EU, a zvláště pak v regionu střední a východní Evropy, sledovala a aby vypracovala další návrhy, jejichž cílem bude omezit nedostatky v přístupnosti leteckých dopravních služeb; domnívá se, že letecká spojení v této části EU je třeba dále rozvíjet, neboť propojenost zemí EU13 je 7,5 krát nižší než zemí EU15 (9); vyjadřuje znepokojení nad tím, že ačkoliv jsou letištní infrastruktury v tomto regionu soustavně modernizovány, převážná většina nových leteckých tras míří pouze na západ; vybízí Komisi, aby prověřila, zda příslušné právní předpisy odpovídají svému účelu, a aby v případě potřeby navrhla nové iniciativy s cílem zaručit dostatečnou propojenost mezi okrajovými oblastmi a středem Evropy;

60.

zdůrazňuje, že region střední a východní Evropy má ve srovnání se západní částí EU nižší počet a horší kvalitu leteckých spojení; poukazuje na to, že tyto nedostatky v oblasti propojenosti zjistila nezávislá analýza, která byla provedena na žádost Komise;

61.

vyzývá Komisi, aby se zabývala otázkou letecké propojenosti v členských státech a mezi nimi a stanovila opatření, která zlepší kvalitu služeb poskytovaných spotřebitelům v oblasti letecké dopravy;

62.

poukazuje na mimořádný potenciál malých a středně velkých letišť, pokud jde o zajištění dopravní dostupnosti ve střední a východní Evropě, zvláště pro obchodní cestující a pro turisty; opětovně připomíná, že v minulých letech bylo ve střední a východní Evropě vybudováno a modernizováno množství regionálních letišť, jejichž potenciál není dostatečně využíván, což je způsobeno tím, že tato letiště nejsou patřičně propojena s hlavními dopravními trasami; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby tato letiště byla využívána efektivnějším způsobem a aby za tímto účelem byly vybudovány nové silniční a železniční komunikace;

63.

uznává, že regionální a místní letiště hrají při rozvoji regionů ve střední a východní části EU a při usnadňování hospodářského růstu, obchodu, konkurenceschopnosti, inkluzivní mobility, cestovního ruchu a bezbariérového přístupu pro osoby se zdravotním postižením či s omezenou schopností pohybu a orientace různé úlohy; zdůrazňuje přínos regionálních letišť pro zvyšování atraktivity příslušných regionů; zastává názor, že u všech nových zařízení je třeba řádně posoudit poptávku po dopravě a dopravní potenciál a že využívání finančních prostředků EU je třeba omezit výhradně na ekonomicky životaschopné a udržitelné projekty; zdůrazňuje, že rozvoj stávajících kapacit by měl být náležitě finančně podporován; zastává názor, že význam regionálních letišť poroste, budou-li mít moderní infrastrukturu a stanou-li se součástí sítě dopravních spojení (především železničních), která budou odpovídat potřebám regionu a země tak, aby letiště bylo rychle dosažitelné z různých částí města či přilehlých oblastí; podtrhuje význam rozvoje stávajících i nových regionálních a místních letišť, jež přispívají k hospodářskému růstu méně rozvinutých a izolovaných regionů, mimo jiné v odvětví cestovního ruchu, protože zlepšují jejich přístupnost a propojenost, a zvyšují tak přitažlivost těchto regionů pro investory a posilují jejich konkurenceschopnost, čímž napomáhají rychlejšímu socioekonomickému rozvoji; navrhuje, aby Komise zvážila rozvoj sítě regionálních letišť s cílem zajistit lepší propojení jak v rámci členských států, tak i mezi nimi;

o

o o

64.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a Výboru regionů.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0310.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0423.

(3)  Úř. věst. C 261 E, 10.9.2013, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 129.

(6)  http://ec.europa.eu/transport/road_safety/pdf/vademecum_2015.pdf

(7)  http://ec.europa.eu/transport/modes/inland/news/2014-12-04-danube-ministrial-meeting/conclusions.pdf

(8)  http://mib.gov.pl/files/0/1796967/deklaracjalancucka.pdf

(9)  Pracovní dokument útvarů Komise doprovázející sdělení Komise nazvané „Strategie pro evropské letectví“ SWD(2015)0261.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/162


P8_TA(2016)0409

Vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva (2015/2254(INL))

(2018/C 215/25)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“),

s ohledem na preambuli Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), zejména na druhý, čtvrtý, pátý a sedmý bod odůvodnění této preambule,

s ohledem zejména na článek 2, čl. 3 odst. 1, čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec a články 6, 7 a 11 Smlouvy o EU,

s ohledem na články Smlouvy o fungování EU, které se týkají dodržování, prosazování a ochrany demokracie, právního státu a základních práv v Unii, včetně článků 70, 258, 259, 260, 263 a 265 této smlouvy,

s ohledem na čl. 4 odst. 3 a článek 5 Smlouvy o EU, článek 295 Smlouvy o fungování EU a Protokoly č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii a č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojené k Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU,

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

s ohledem na Evropskou sociální chartu Rady Evropy, zejména na článek E této charty;

s ohledem na kodaňská kritéria a soubor pravidel Unie, která musí každá kandidátská země splnit, chce-li vstoupit do EU (acquis) – zejména na kapitoly 23 a 24 acquis,

s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, úmluvy, doporučení, rezoluce a zprávy Parlamentního shromáždění, Výboru ministrů, komisaře pro lidská práva a Benátské komise Rady Evropy,

s ohledem na doporučení Rady Evropy č. R (2000)21 ze dne 25. října 2000 a na základní zásady OSN o úloze právníků z roku 1990, které žádají státy, aby zajistily svobodný a nezávislý výkon povolání právních profesí,

s ohledem na memorandum o porozumění mezi Radou Evropy a Evropskou unií ze dne 23. května 2007,

s ohledem na Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin,

s ohledem na Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků Rady Evropy,

s ohledem na seznam kritérií právního státu, který přijala Benátská komise na svém 106. plenárním zasedání dne 18. března 2016,

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

s ohledem na smlouvy OSN týkající se ochrany lidských práv a základních svobod a na judikaturu smluvních orgánů OSN,

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen,

s ohledem na Přístup OSN k pomoci při budování právního státu z dubna 2008,

s ohledem na Cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje, zejména na cíl č. 16,

s ohledem na 25. pololetní zprávu konference COSAC o vývoji postupů a praxe Evropské unie v oblasti parlamentní kontroly ze dne 18. května 2016,

s ohledem na publikace Agentury Evropské unie pro základní práva (dále jen „agentura FRA“), včetně Evropského informačního systému pro základní práva (EFRIS), jehož návrh agentura představila ve svém dokumentu ze dne 31. prosince 2013 nazvaném „Základní práva v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí v Evropské unii v budoucnu“,

s ohledem na stanovisko agentury FRA ze dne 8. dubna 2016 o vývoji integrovaného nástroje objektivních ukazatelů v oblasti základních práv schopného měřit dodržování sdílených hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o EU, založeného na stávajících zdrojích informací,

s ohledem na dopis ministrů zahraničních věcí Německa, Dánska, Finska a Nizozemska předsedovi Komise ze dne 6. března 2013,

s ohledem na poznámku italského předsednictví ze dne 15. listopadu 2014 týkající se „Zajištění dodržování zásad právního státu v Evropské unii“,

s ohledem na závěry ohledně zajištění dodržování zásad právního státu, které dne 16. prosince 2014 přijala Rada a členské státy zasedající v Radě,

s ohledem na první a druhý dialog Rady o právním státě během lucemburského předsednictví dne 17. listopadu 2015 a během nizozemského předsednictví dne 24. května 2016,

s ohledem na „Pokyny k metodickým krokům pro ověření slučitelnosti přípravných orgánů Rady v oblasti základních práv“ vydané Radou dne 19. prosince 2014,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. října 2010 nazvané „Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií“,

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 6. května 2011 nazvaný „Operační pokyny pro zohledňování základních práv v posouzeních dopadu vypracovávaných Komisí“,

s ohledem na stávající mechanismus monitorování a nástroje pravidelného posuzování Komise, včetně mechanismu pro spolupráci a ověřování, srovnávacího přehledu o soudnictví, zpráv o boji proti korupci a monitorování sdělovacích prostředků,

s ohledem na výroční kolokvium Komise o základních právech,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2014 s názvem „Nový postup EU pro posílení právního státu“ (COM(2014)0158),

s ohledem na interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016,

s ohledem na „Kodex osvědčených postupů pro zapojení občanů do rozhodovacího procesu“ Rady Evropy ze dne 1. října 2009,

s ohledem na srovnávací přehled EU o soudnictví z roku 2016 a na zprávu Komise s názvem „Kontrola uplatňování práva Evropské unie – Výroční zpráva za rok 2015“ ze dne 15. července 2016,

s ohledem na posouzení z dubna roku 2016, které nechalo vypracovat oddělení Evropského parlamentu pro posuzování celoevropského přínosu, s názvem „Mechanismus EU pro demokracii, právní stát a základní práva“,

s ohledem na články 46 a 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a rovněž na stanovisko Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0283/2016),

A.

vzhledem k tomu, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin, které jsou zakotveny jako hlavní zásady a cíle v prvních článcích Smlouvy o EU a jako kritéria pro členství v Unii;

B.

vzhledem k tomu, že orgány a instituce Unie a členské státy by měly jít příkladem tím, že budou skutečně plnit své povinnosti, a přistoupí ke sdílení kultury právního státu coby všeobecné hodnoty ve všech 28 členských státech a v orgánech Unie, aby byla všemi dotčenými stranami uplatňována stejně, přičemž bezpodmínečné dodržování a prosazování těchto zásad je nezbytným předpokladem legitimity evropského projektu jako celku a základní podmínkou budování důvěry občanů v Unii;

C.

vzhledem k tomu, že podle posudku 2/13 Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) ze dne 18. prosince 2014 (1) a související judikatury Soudního dvora se základní práva uznaná v Listině nacházejí v samotném jádru právní struktury Unie, s tím, že dodržování těchto práv je podmínkou legality aktů Unie, takže opatření neslučitelná s těmito právy nejsou v Unii přípustná;

D.

vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 2, čl. 3 odst. 1 a článkem 7 Smlouvy o EU může Unie využít možnosti jednat v zájmu ochrany svého „ústavního základu“ a společných hodnot, na nichž je založena;

E.

vzhledem k tomu, že právní stát je páteří evropské liberální demokracie a jednou z hlavních zásad Unie vyplývajících z ústavních tradic společných všem členským státům;

F.

vzhledem k tomu, že všechny členské státy, orgány, instituce a jiné subjekty Unie a kandidátské země jsou povinny dodržovat, ochraňovat a podporovat tyto zásady a hodnoty a mají povinnost loajálně spolupracovat;

G.

vzhledem k tomu, že mimo jiné v souladu s protokolem č. 24 o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie připojenému ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, bodem odůvodnění 10 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV (2) a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (např. M. S. S. v. Belgie a Řecko, rozsudek ze dne 21. ledna 2011) a Soudního dvora (např. N. S. a M. E., rozsudek ze dne 21. prosince 2011 (3) – a Aranyosi a Căldăraru, rozsudek ze dne 5. dubna 2016 (4)) jsou členské státy a jejich soudy povinny zdržet se provádění právních předpisů Unie ve vztahu k jinému členskému státu v případě, že v tom jiném členském státu jednoznačně hrozí závažné porušení právního státu a základních práv nebo že k tomuto závažnému porušování dlouhodobě dochází;

H.

vzhledem k tomu, že dodržování právního státu v rámci Unie je předpokladem pro ochranu základních práv a také pro dodržování všech práv a závazků vyplývajících ze Smluv a z mezinárodního práva, je předpokladem pro vzájemné uznávání a důvěru a také klíčovým faktorem pro takové oblasti politiky, jako je vnitřní trh, růst a zaměstnanost, potírání diskriminace, sociální začleňování, policejní a soudní spolupráce, schengenský prostor a azylové a migrační politiky, v důsledku čehož představuje oslabení právního státu, demokratické správy věcí veřejných a základních práv vážnou hrozbu pro stabilitu Unie, měnovou unii, společný prostor svobody a práva a bezpečnosti a prosperitu Unie;

I.

vzhledem k tomu, že způsob, jakým jsou uplatňovány zásady právního státu v členských státech má klíčový význam pro zajišťování vzájemné důvěry mezi členskými státy a jejich právními systémy, a je tudíž zásadně důležitý pro vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic;

J.

vzhledem k tomu, že Unie je založena na společném souboru základních hodnot a zásad, a vzhledem k tomu, že vymezování těchto základních hodnot a zásad je živoucím a stálým procesem, který umožňuje posilovat demokracii a zajišťovat ochranu základních práv, a že i když se tyto hodnoty a zásady mohou časem vyvíjet, musí být chráněny a měly by být základem politických rozhodnutí bez ohledu na měnící se politické většiny a odolávat přechodným změnám, a tudíž že důležitou úlohu hraje nezávislé a nestranné soudnictví, které má zodpovědnost za jejich výklad;

K.

vzhledem k tomu, že občané a obyvatelé Unie nemají vždy dostatečné povědomí o tom, jaká mají práva jako Evropané; vzhledem k tomu, že by měli mít možnost společně utvářet základní hodnoty a zásady Unie, a zejména si je osvojovat;

L.

vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 4 odst. 2 Smlouvy o EU musí Unie ctít rovnost členských států před Smlouvami, a vzhledem k tomu, že respektování kulturní rozmanitosti a národních tradic v rámci členských států a mezi nimi by nemělo bránit zajišťování jednotné a vysoké úrovně ochrany demokracie, právního státu a základních práv v celé Unii; vzhledem k tomu, že zásada rovnosti a nediskriminace má všeobecnou platnost a je společným jmenovatelem všech politik a činností Unie;

M.

vzhledem k tomu, že zajištění právního státu a účinných nezávislých systémů soudnictví má rozhodující význam pro vytvoření pozitivní politické atmosféry, v níž bude možné obnovit důvěru veřejnosti v instituce, a tudíž i pro vytvoření prostředí vhodného pro investice a pro zajištění lepší předvídatelnosti regulace a udržitelného růstu;

N.

vzhledem k tomu, že zlepšení efektivnosti soudních systémů v členských státech je klíčovým aspektem právního státu a má zásadní význam pro zajištění rovného zacházení, sankcí za zneužívání vládní moci a prevenci svévole a podle Komise je klíčovým aspektem strukturálních reforem v evropském semestru, tedy ročním cyklu pro koordinaci hospodářských politik na úrovni Unie; vzhledem k tomu, že nezávislý výkon povolání právních profesí je jedním ze základních pilířů svobodné a demokratické společnosti;

O.

vzhledem k tomu, že pokyny generálního tajemníka OSN s názvem „Přístup OSN k pomoci při budování právního státu“ doporučují, aby právní stát zahrnoval veřejnou a občanskou společnost, která přispívá k posilování právního státu a povolávání státních úředníků a institucí k odpovědnosti;

P.

vzhledem ke studii výzkumné služby Evropského parlamentu o nákladech vyplývajících z neexistence společného evropského postupu v oblasti organizovaného zločinu a korupce, která odhaduje, že začlenění stávajících mechanismů Unie pro monitorování, jako je mechanismus pro spolupráci a ověřování, srovnávací přehled o soudnictví a zprávy o boji proti korupci, do obsáhlejšího rámce pro monitorování právního státu by vedlo k ročním úsporám nákladů ve výši 70 miliard EUR;

Q.

vzhledem k tomu, že demokratická a právní správa věcí veřejných Unie nemá tak pevný právní základ jako správa jejích ekonomických záležitostí, neboť Unie při vyžadování dodržování svých základních hodnot neprojevuje stejnou neústupnost a odhodlanost, jako tomu je při zajišťování řádného provádění svých ekonomických a fiskálních předpisů;

R.

vzhledem k tomu, že nesplní-li kandidátská země požadované normy, a nedodržuje-li hodnoty a demokratické zásady, její přistoupení k Unii je odloženo, dokud tyto normy plně nesplní, zatímco nesplní-li tytéž normy členský stát nebo orgán Unie, faktické následky jsou mizivé;

S.

vzhledem k tomu, že povinnosti kandidátských zemí, které vyplývají z kodaňských kritérií, platí pro členské státy na základě článku 2 Smlouvy o EU a zásady loajální spolupráce stanovené v článku 4 Smlouvy o EU i nadále po jejich vstupu do Unie, a vzhledem k tomu, že nejen novější, ale i starší členské státy by proto měly být pravidelně hodnoceny, aby se zjistilo, zda jsou jejich právní předpisy a postupy i nadále v souladu s těmito kritérii a společnými hodnotami, na kterých je Unie založena;

T.

vzhledem k tomu, že přibližně 8 % občanů Unie patří k národnostní menšině a přibližně 10 % hovoří regionálním nebo menšinovým jazykem; vzhledem k tomu, že neexistuje žádný unijní právní rámec, který by zaručoval jejich práva coby příslušníků menšiny; vzhledem k tomu, že je nanejvýš důležité zavést účinný mechanismus, který by umožnil sledovat jejich práva v Unii; vzhledem k tomu, že mezi ochranou menšin a politikami namířenými proti diskriminaci existuje rozdíl; vzhledem k tomu, že rovné zacházení je základním právem všech občanů, nikoli výsadou;

U.

vzhledem k tomu, že soudržnost a konzistence vnitřní a vnější demokracie, právního státu a politiky základních práv jsou klíčové pro důvěryhodnost Unie;

V.

vzhledem k tomu, že existuje jen několik nástrojů, jež zajišťují soulad politických rozhodnutí orgánů Unie v legislativní a výkonné oblasti se základními zásadami a hodnotami Unie;

W.

vzhledem k tomu, že Soudní dvůr nedávno vydal několik rozhodnutí, jimiž zrušil platnost některých právních předpisů Unie, rozhodnutí či legislativních postupů Komise z důvodu jejich rozporu s Listinou nebo se zásadami Smlouvy týkajícími se transparentnosti a přístupu k dokumentům, avšak orgány Unie v několika případech ducha ani literu rozhodnutí zcela nenaplnily;

X.

vzhledem k tomu, že podle čl. 6 odst. 2 Smlouvy o EU je Unie povinna přistoupit k EÚLP;

Y.

vzhledem k tomu, že těžištěm spolupráce Rady Evropy a Unie je prosazování a ochrana pluralitní demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod, právní stát, politická a právní spolupráce, sociální soudržnost a kulturní výměna;

Z.

vzhledem k tomu, že Rada i Komise uznaly, že k zajištění úplného uplatňování zásad a hodnot stanovených ve Smlouvě je zapotřebí efektivnějších a závaznějších mechanismů, a v praxi tuto myšlenku realizovaly vytvořením rámce Evropské komise pro posílení právního státu a dialogu Rady o právním státu;

AA.

vzhledem k tomu, že Unie má k dispozici množství nástrojů a postupů k zajištění úplného a náležitého uplatňování zásad a hodnot stanovených ve Smlouvě, avšak od unijních orgánů nepřichází rychlá a účinná reakce; vzhledem k tomu, že mají-li být stávající nástroje přiměřené a efektivní, je třeba je prosazovat, hodnotit a doplňovat v rámci mechanismu právního státu, a nebyly považovány za politicky motivované nebo svévolné a nespravedlivě zaměřené na některé země;

AB.

vzhledem k tomu, že počet rozsudků, v nichž Soudní dvůr odkazuje na Listinu, se zvýšil ze 43 v roce 2011 na 210 v roce 2014;

AC.

vzhledem k tomu, že soudržnost mezi orgány a členskými státy v souladu se zásadami demokracie, právního státu a základních práv poskytne zřejmé přínosy, jako jsou nižší náklady na soudní řízení, lepší srozumitelnost pro občany Unie a jasnější představa o jejich právech a větší jistota pro členské státy ohledně podmínek jejich uplatňování;

AD.

vzhledem k tomu, že vlády některých členských států popírají, že by dodržování zásad a hodnot Unie bylo povinností vyplývající ze Smlouvy nebo že by Unie měla pravomoc zajišťovat jejich dodržování;

AE.

vzhledem k tomu, že v situaci, kdy členský stát již nezaručuje dodržování demokracie, právního státu a základních práv, nebo v případě, kdy dochází k porušování právního státu, má Unie a její členské státy povinnost chránit integritu a uplatňování Smluv a chránit práva všech v rámci své jurisdikce;

AF.

vzhledem k tomu, že občanská společnost má velký význam pro budování a posilování demokracie, sledování a omezování moci státu a prosazování řádné správy věcí veřejných, transparentnosti, efektivity, otevřenosti, vnímavosti a odpovědnosti;

AG.

vzhledem k tomu, že odvoláním se na zásadu subsidiarity nelze odmítat veškeré zásahy ze strany Unie, jejichž cílem je zajistit, aby členské státy dodržovaly zásady a hodnoty Smlouvy;

AH.

vzhledem k tomu, že zásahy Unie, jejichž cílem je zajistit, aby členské státy a orgány respektovaly hodnoty, na nichž je Unie založena a z nichž vyplývají práva Evropanů, jsou nezbytnou podmínkou pro to, aby byly součástí evropského projektu;

AI.

vzhledem k tomu, že probíhající proces evropské integrace a nedávné události v některých členských státech ukazují, že není účinně zabráněno nedodržování zásad právního státu a základních hodnot a je nutné přezkoumat a začlenit stávající mechanismy a vytvořit účinný mechanismus, který odstraní přetrvávající nedostatky a zajistí dodržování, ochranu a prosazování zásad a hodnot stanovených ve Smlouvě v celé Unii;

AJ.

vzhledem k tomu, že by měl být zaveden nový Pakt EU o demokracii, právním státu a základních právech, a že tento Pakt by měl být založen na důkazech; měl by být objektivní a nepodléhat vnějšího vlivu, především vlivu politické moci, nediskriminační a provádět hodnocení na rovnocenném základě; měl by dodržovat zásadu subsidiarity, nezbytnosti a proporcionality; měl by se vztahovat jak na členské státy, tak na orgány Unie; a měl by být založen na odstupňovaném přístupu a zahrnovat jak preventivní, tak nápravnou složku;

AK.

vzhledem k tomu, že Pakt EU o demokracii, právním státu a základních právech by měl směřovat k jednotnému, soudržnému rámci, měl by být založen na stávajících nástrojích a mechanismech a také je začleňovat a měl by odstranit veškeré přetrvávající nedostatky;

AL.

vzhledem k tomu, že vytvořením Paktu EU o demokracii, právním státu a základních právech by nemělo být dotčeno přímé uplatňování čl. 7 odst. 1 a 2 Smlouvy o EU;

1.

doporučuje, než dojde k případné změně Smlouvy, vytvoření komplexního mechanismu Unie pro demokracii, právní stát a základní práva, který by zahrnoval všechny příslušné aktéry, a žádá proto Komisi, aby do září 2017 předložila na základě článku 295 Smlouvy o fungování EU návrh na uzavření Paktu Unie o demokracii, právním státu a základních právech v podobě interinstitucionální dohody, jež by stanovila opatření usnadňující spolupráci orgánů Unie a jejích členských států v rámci článku 7 Smlouvy o EU a začlenila, sladila a doplnila stávající mechanismy, a to v návaznosti na podrobná doporučení uvedená v příloze, včetně možnosti pro všechny orgány a instituce Unie, které tak chtějí učinit, aby se k Paktu EU o demokracii, právním státě a základních právech připojily;

2.

vybízí Komisi, aby navázala smysluplný dialog s občanskou společností a zajistila, že příspěvky a role občanské společnosti budou v jejím návrhu interinstitucionální dohody zohledněny;

3.

doporučuje především, aby Pakt EU o demokracii, právním státu a základních právech zahrnoval preventivní i nápravné prvky a vztahoval se na všechny členské státy stejným způsobem, a rovněž na tři hlavní orgány Unie, a byl v souladu se zásadou subsidiarity, nezbytnosti a proporcionality;

4.

domnívá se, že hlavním cílem Paktu EU o demokracii, právním státu a základních právech by mělo být předcházení porušování hodnot Unie a jeho náprava, měl by však zahrnovat i případné sankce, které mohou mít odrazující účinek;

5.

domnívá se, že závěry a stanoviska agentury FRA jsou společně s judikaturou Soudního dvora dobrým základem pro výklad článku 2 Smlouvy o EU a rozsahu práv zakotvených v Listině;

6.

připomíná, že Komise je jakožto strážkyně Smluv povinna sledovat a posuzovat, zda členské státy a všechny orgány a instituce Unie správně provádí právní předpisy Unie a zda dodržují zásady a cíle zakotvené ve Smlouvách; proto doporučuje tuto povinnost zohlednit při posuzování toho, zda Komise dodržuje demokracii, právní stát a základní práva v rámci politického cyklu pro demokracii, právní stát a základní práva;

7.

vyzývá Komisi, aby od roku 2018 spojovala své příslušné výroční tematické zprávy a výsledky stávajících mechanismů monitorování a pravidelných hodnotících nástrojů tak, aby je předkládala ve stejný den v rámci politického cyklu pro demokracii, právní stát a lidská práva;

8.

pokládá za důležité podporovat průběžný dialog a usilovat o dosažení pevnějšího konsensu mezi Unií a jejími členskými státy s cílem podporovat a chránit demokracii, právní stát a základní práva, a chránit tak sdílené hodnoty, které jsou zakotveny ve Smlouvách a v Listině, a to plně transparentním a objektivním způsobem; je přesvědčen, že v otázce základních práv a hodnot zakotvených ve Smlouvách a v Listině základních práv nelze přistupovat na kompromis;

9.

zdůrazňuje klíčovou úlohu, kterou by Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty měly hrát při měření pokroku a sledování dodržování sdílených hodnot Unie, jak stanoví článek 2 Smlouvy o EU; konstatuje, že Evropský parlament a hraje klíčovou úlohu při udržování nezbytné průběžné diskuse v rámci společného konsensu Unie v oblasti demokracie, právního státu a základních práv při zohlednění změn v naší společnosti; domnívá se, že prosazování těchto hodnot a zásad musí rovněž vycházet z efektivního sledování dodržování základních práv zaručených Listinou;

10.

doporučuje, aby veškeré meziparlamentní rozpravy o demokracii, právním státě a základních právech zahrnovaly občanskou společnost, a domnívá se, že zapojení občanů a sílu občanské společnosti je třeba považovat za ukazatel demokracie;

11.

vyzývá Komisi, aby do června 2017 předložila nový návrh dohody o přistoupení Unie k EÚLP, který rozhlední závěry stanoviska 2/13, s cílem splnit povinnost zakotvenou v článku 6 Smlouvy o EU; dále vyzývá Radu Evropy, aby umožnila třetím stranám podepsat Evropskou sociální chartu, aby mohla Komise zahájit vyjednávání o přistoupení Unie;

12.

vybízí evropského veřejného ochránce práv, s ohledem na názory společnosti, aby v rámci své výroční zprávy vydal zvláštní kapitolu, v níž zdůrazní a konsoliduje případy, doporučení a rozhodnutí související se základními právy občanů a se zásadami demokracie a právního státu; vybízí Komisi, aby tato specifická doporučení analyzovala;

13.

vybízí Komisi, aby přijala opatření s cílem zajistit v souladu s článkem 47 Listiny všeobecný přístup k právní pomoci jednotlivcům a organizacím, jež vedou soudní spory související s porušováním zásad demokracie, právního státu a základních práv vnitrostátními vládami nebo orgány Unie, a v případě potřeby doplnit vnitrostátní systémy a směrnici Evropského parlamentu a Rady o právní pomoc pro podezřelé a obviněné osoby v trestním řízení a pro vyžádané osoby v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu;

14.

vítá reformu Soudního dvora, v jejímž rámci je postupně navyšován počet soudců Soudu, což mu umožní zvládat pracovní vytížení a zkrátit dobu trvání řízení;

15.

doporučuje, aby skupina odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva stanovená interinstitucionální dohodou rovněž provedla posouzení přístupu ke spravedlnosti na unijní úrovni, včetně takových aspektů, jakými jsou nezávislost a nestrannost soudů a soudců, nezávislost právních profesí, pravidla pro aktivní legitimaci, doba trvání a náklady na vedení sporů, přiměřenost a efektivita systému právní pomoci a rovněž dostupnost finančních prostředků, které jsou pro právní pomoc nezbytné, výkon soudních rozhodnutí, rozsah soudních kontrol, nápravy dostupné pro občany a možnosti kolektivních přeshraničních nápravných prostředků; v souvislosti s tím se domnívá, že je třeba zaměřit pozornost na ustanovení čl. 298 odst. 1 Smlouvy o fungování EU a na právo občanů Unie na otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu;

16.

vyzývá Komisi, aby společně s občanskou společností vypracovala a provedla osvětovou kampaň, jejímž cílem bude umožnit občanům a obyvatelům Unie v plné míře si osvojit práva, která jim plynou ze smluv a z Listiny (např. svoboda projevu, svoboda shromažďování a volební právo), a v níž poskytne informace o právech občanů na soudní nápravu a možnostech vést spor v případech týkajících se porušení demokracie, právního státu a základních práv, jichž se dopustily vlády jednotlivých států nebo orgány Unie;

17.

vyzývá ke zřízení nadace pro demokracii, která bude udělovat granty a podporovat místní subjekty, jež v rámci Unie prosazují demokracii, právní stát a základní práva;

18.

upozorňuje na skutečnost, že pokud Unie ve svých mezinárodních dohodách stanoví povinnost chránit a prosazovat lidská práva, pak musí rovněž zajistit, aby orgány EU a všechny členské státy dodržovaly zásady právního státu a základní práva;

19.

dále doporučuje, aby součástí Paktu EU o demokracii, právním státu a základních právech byla pravidelná kontrola toho, zda jsou mezinárodní dohody ratifikované členskými státy a Unií slučitelné s primárním a sekundárním právem Unie;

20.

kromě toho se rovněž domnívá, že bude-li se v budoucnu uvažovat o revizi Smlouvy, mohlo by dojít k těmto změnám:

stanovit, aby článek 2 Smlouvy o EU a Listina byly právním základem pro legislativní opatření, která budou přijímána řádným legislativním postupem;

umožnit vnitrostátním soudům v souladu s článkem 2 Smlouvy o EU a Listinou podávat před Soudním dvorem žaloby týkající se legality činností členských států;

přezkoumat článek 7 Smlouvy o EU tak, aby stanovil relevantní a použitelné sankce ukládané kterémukoli členskému státu, a zároveň určil, která práva (nad rámec hlasovacího práva v Radě) mohou být porušujícímu členskému státu pozastavena, jako jsou např. finanční sankce nebo přerušení financování z prostředků Unie;

umožnit jedné třetině poslanců Evropského parlamentu, pokud jde o právní předpisy Unie, obrátit se na Soudní dvůr v době po přijetí textu a před jeho provedením;

umožnit fyzickým nebo právnickým osobám, které jsou bezprostředně a osobně dotčeny nějakým opatřením, podat žalobu u Soudního dvora v případě údajného porušení Listiny základních práv ze strany orgánů EU nebo členského státu, a to změnou článků 258 a 259 Smlouvy o fungování EU;

zrušení článku 51 Listiny a přeměna této Listiny v Listinu práv Unie;

přehodnotit požadavek jednomyslnosti v oblastech souvisejících s dodržováním, ochranou a prosazováním základních práv, jako je rovnost a zákaz diskriminace;

21.

potvrzuje, že doporučení jsou v souladu se základními právy a zásadou subsidiarity;

22.

domnívá se, že veškeré finanční dopady požadovaných návrhů na rozpočet Unie by měly být pokryty ze stávajících rozpočtových prostředků; zdůrazňuje, že přijetí i provedení těchto návrhů by pro Unii a její členské státy, a také pro občany, znamenalo podstatnou úsporu nákladů a času a rovněž by mohlo podpořit důvěru a vzájemné uznávání rozhodnutí a opatření členských států a Unie, a tudíž by mohlo být přínosné jak z ekonomického, tak i sociálního hlediska;

23.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi, Radě a parlamentům a vládám členských států, jakož i Výboru regionů, který je předá parlamentům a radám na nižší než celostátní úrovni.

(1)  ECLI:EU:C:2014:2454.

(2)  Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/JHA ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1).

(3)  ECLI:EU:C:2011:865.

(4)  ECLI:EU:C:2016:198.


PŘÍLOHA

Podrobná doporučení týkající se návrhu interinstitucionální dohody o opatřeních pro sledování situace v oblasti demokracie, právního státu a základních práv a pro další postupy v členských státech a v orgánech EU

NÁVRH INTERINSTITUCIONÁLNÍ DOHODY

PAKT EVROPSKÉ UNIE O DEMOKRACII, PRÁVNÍM STÁTU A ZÁKLADNÍCH PRÁVECH

Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise,

s ohledem na preambuli Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), zejména na druhý, čtvrtý, pátý a sedmý bod odůvodnění této preambule,

s ohledem zejména na článek 2, čl. 3 odst. 1, čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec a články 6, 7 a 11 Smlouvy o EU,

s ohledem na články Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), které se týkají dodržování, prosazování a ochrany demokracie, právního státu a základních práv v Unii, včetně článků 70, 258, 259, 260, 263 a 265 této smlouvy,

s ohledem na čl. 4 odst. 3 a článek 5 Smlouvy o EU, článek 295 Smlouvy o fungování EU a Protokoly č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii a č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojené k Smlouvě o EU a Smlouva o fungování EU,

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

s ohledem na Evropskou sociální chartu Rady Evropy, zejména na článek E této charty o nediskriminaci;

s ohledem na kodaňská kritéria a soubor pravidel Unie, která musí každá kandidátská země splnit, chce-li vstoupit do EU (acquis), zejména na kapitoly 23 a 24 acquis,

s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP), judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, úmluvy, doporučení, rezoluce a zprávy Parlamentního shromáždění, Výboru ministrů, komisaře pro lidská práva a Benátské komise Rady Evropy,

s ohledem na seznam kritérií právního státu, který přijala Benátská komise na svém 106. plenárním zasedání dne 18. března 2016,

s ohledem na memorandum o porozumění mezi Radou Evropy a Evropskou unií ze dne 23. května 2007,

s ohledem na Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin,

s ohledem na Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků Rady Evropy,

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

s ohledem na smlouvy OSN týkající se ochrany lidských práv a základních svobod a na judikaturu orgánů zřízených smlouvami OSN,

s ohledem na publikace Agentury Evropské unie pro základní práva (dále jen „agentura FRA“), včetně Evropského informačního systému pro základní práva (EFRIS), jehož návrh agentura představila ve svém dokumentu ze dne 31. prosince 2013 nazvaném „Základní práva v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí v Evropské unii v budoucnu“,

s ohledem na Přístup OSN k pomoci při budování právního státu z dubna 2008,

s ohledem na Cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje, zejména na cíl č. 16,

s ohledem na 25. pololetní zprávu konference COSAC o vývoji postupů a praxe Evropské unie v oblasti parlamentní kontroly ze dne 18. května 2016,

s ohledem na dopis ministrů zahraničních věcí Německa, Dánska, Finska a Nizozemska předsedovi Komise ze dne 6. března 2013,

s ohledem na stanovisko agentury FRA ze dne 8. dubna 2016 o vývoji integrovaného nástroje objektivních ukazatelů v oblasti základních práv schopného měřit dodržování sdílených hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o EU a založeného na stávajících zdrojích informací,

s ohledem na poznámku italského předsednictví ze dne 15. listopadu 2014 týkající se „Zajištění dodržování zásad právního státu v Evropské unii“,

s ohledem na závěry ohledně zajištění dodržování zásad právního státu, které dne 16. prosince 2014 přijala Rada a členské státy zasedající v Radě,

s ohledem na „Pokyny k metodickým krokům pro ověření slučitelnosti přípravných orgánů Rady v oblasti základních práv“ vydané Radou dne 19. prosince 2014,

s ohledem na první a druhý dialog Rady o právním státě během lucemburského předsednictví dne 17. listopadu 2015 a nizozemského předsednictví dne 24. května 2016,

s ohledem na stávající mechanismus monitorování a nástroje pravidelného posuzování Komise, včetně mechanismu pro spolupráci a ověřování, srovnávacího přehledu o soudnictví, zpráv o boji proti korupci a monitorování sdělovacích prostředků,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. října 2010 nazvané „Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií“,

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 6. května 2011 nazvaný „Operační pokyny pro zohledňování základních práv v posouzeních dopadu vypracovávaných Komisí“,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. března 2014 s názvem „Nový rámec EU pro posílení právního státu“,

s ohledem na výroční kolokvium Komise o základních právech,

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů,

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v roce 2012) (1),

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. září 2015 ke stavu dodržování základních práv v EU (v letech 2013–2014) (2),

 

(1)

vzhledem k tomu, že je zapotřebí mechanismu pro oblast demokracie, právního státu a základních práv, jenž by byl objektivní, nestranný, založený na důkazech a který by se spravedlivě a na stejném základě vztahoval na všechny členské státy a na orgány Unie a měl by jak preventivní, tak i nápravný rozměr;

(2)

vzhledem k tomu, že tento mechanismus by měl především bránit porušování a nedodržování demokracie, právního státu a základních práv a současně poskytovat nástroje potřebné k praktickému uplatňování preventivních i nápravných opatření podle článku 7 Smlouvy o EU a dalších nástrojů uvedených ve Smlouvách;

(3)

vzhledem k tomu, že je třeba zamezit zbytečnému vytváření nových struktur nebo zdvojování a upřednostňovat začleňování a zapracovávání stávajících nástrojů;

(4)

vzhledem k tomu, že vypracování definic, norem a referenčních úrovní pro demokracii, právní stát a základní práva není jednorázovým rozhodnutím, ale spíše trvalým a interaktivním procesem založeným na rozsáhlé veřejné diskusi a konzultacích, pravidelném přezkumu a sdílení osvědčených postupů;

(5)

vzhledem k tomu, že pouze takový mechanismus, který má širokou podporu občanů Unie a umožňuje jim přijmout odpovědnost za tento proces, může být efektivní;

(6)

vzhledem k tomu, že za dodržování společných norem jsou primárně odpovědné členské státy, ale pokud tak nečiní, má Unie povinnost zasáhnout s cílem chránit svůj ústavní základ a zajistit, aby byly hodnoty stanovené v článku 2 Smlouvy o EU a v Listině zaručeny pro všechny občany a obyvatele Unie na celém jejím území;

(7)

vzhledem k tomu, že je důležité, aby spolu všechny úrovně vlády úzce spolupracovaly v souladu se svými pravomocemi a odpovědností za účelem identifikace možných systémových ohrožení právního státu v raném stadiu a zlepšení ochrany právního státu;

(8)

vzhledem k tomu, že je k dispozici několik nástrojů, které umožňují řešit riziko vážného porušování hodnot Unie, je však zapotřebí pro ně vypracovat jasné a objektivní referenční úrovně, aby byly dostatečně silné a odrazující s cílem zabránit porušování zásad právního státu a základních práv; vzhledem k tomu, že Unie nemá žádný právně závazný mechanismus pro průběžné sledování dodržování hodnot a základních práv Unie ze strany členských států a orgánů Unie;

(9)

vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 295 Smlouvy o fungování EU upravuje tato interinstitucionální dohoda pouze usnadnění spolupráce mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí a že jsou tyto orgány v souladu s čl. 13 odst. 2 Smlouvy o EU povinny jednat v mezích působnosti svěřené jim Smlouvami a v souladu s postupy, podmínkami a cíli v nich stanovenými; vzhledem k tomu, že touto interinstitucionální dohodou nejsou dotčeny výsady Soudního dvora, pokud jde o autentický výklad práva Unie,

SE DOHODLY TAKTO:

Článek 1

Stěžejní hodnoty a základní zásady Unie, konkrétně demokracie, právní stát a základní práva, musí být dodržovány v celé Unii v rámci Paktu Evropské unie o demokracii, právním státu a základních právech (dále jen „Pakt EU o demokracii, právním státu a základních právech“), jenž spočívá ve vymezení, rozpracování, sledování a prosazování těchto hodnot a zásad a je určen členským státům i orgánům Unie.

Článek 2

Pakt EU o demokracii, právním státu a základních právech sestává z:

výroční zprávy o demokracii, právním státu a základních právech („evropská zpráva o demokracii, právním státu a základních právech“) obsahující doporučení pro jednotlivé země a zahrnující zprávy agentury FRA, Rady Evropy a dalších příslušných orgánů v této oblasti;

výroční meziparlamentní rozpravy na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech;

opatření pro snížení možných rizik a nápravu porušení, jak je stanoveno ve Smlouvách, včetně aktivace preventivních či nápravných opatření podle článku 7 Smlouvy o EU;

politického cyklu pro demokracii, právní stát a základní práva v orgánech Unie.

Článek 3

Pakt EU o demokracii, právním státu a základních právech se rozšíří tak, aby začlenil rámec Komise pro právní stát a dialog Rady o právním státu do jediného nástroje Unie.

Článek 4

Evropskou zprávu o demokracii, právním státu a základních právech v členských státech vypracovává Komise po konzultaci se skupinou nezávislých odborníků (skupina odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva) uvedenou v článku 8. Komise předloží evropskou zprávu o demokracii, právním státu a základních právech Evropskému parlamentu, Radě a vnitrostátním parlamentům. Evropská zpráva o demokracii, právním státu a základních právech se zpřístupní veřejnosti.

Evropská zpráva o demokracii, právním státu a základních právech obsahuje obecnou část a doporučení pro jednotlivé země.

Pokud Komise nepřijme evropskou zprávu o demokracii, právním státu a základních právech, včetně doporučení pro jednotlivé země, včas, příslušný výbor Evropského parlamentu může Komisi oficiálně vyzvat, aby toto zpoždění vysvětlila a aby je bezodkladně přijala s cílem předejít dalšímu zpoždění.

Článek 5

Evropská zpráva o demokracii, právním státu a základních právech začlení a doplní stávající nástroje, včetně srovnávacího přehledu o soudnictví, nástroje pro sledování plurality sdělovacích prostředků, zprávy o boji proti korupci a postupů vzájemného hodnocení vycházejících z článku 70 Smlouvy o fungování EU, a nahradí mechanismus pro spolupráci a ověřování pro Bulharsko a Rumunsko.

Článek 6

Evropská zpráva o demokracii, právním státu a základních právech je vypracována s pomocí různých zdrojů a stávajících nástrojů pro posuzování, vykazování a monitorování činnosti členských států, včetně:

příspěvků orgánů členských států týkajících se dodržování demokracie, právního státu a základních práv;

agentury FRA, zejména jejího nástroje Evropského informačního systému pro základní práva (EFRIS);

dalších specializovaných agentur Unie, zejména evropského inspektora ochrany údajů (EIOÚ), Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE), Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) a Statistického úřadu Evropské unie (Eurostat);

odborníků, akademických pracovníků, organizací občanské společnosti, profesních a odvětvových sdružení např. soudců, právníků a novinářů;

stávajících indexů a referenčních úrovní vypracovaných mezinárodními organizacemi a nevládními organizacemi;

Rady Evropy, zejména Benátské komise, Skupiny států proti korupci (GRECO) a Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy a Evropské komise pro efektivitu justice (CEPEJ);

mezinárodních organizací například Organizace spojených národů (dále jen „OSN“), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (dále jen „OBSE“) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“);

judikatury Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva a dalších mezinárodních soudů, tribunálů a smluvních orgánů;

veškerých usnesení či jiných příslušných příspěvků Evropského parlamentu včetně jeho výroční zprávy o stavu dodržování lidských práv v Unii;

příspěvků orgánů Unie.

Veškeré příspěvky ze zdrojů uvedených v tomto článku, jakož i návrh evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech vypracovaný skupinou odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva včetně doporučení pro jednotlivé země se zveřejní na internetových stránkách Komise.

Článek 7

Evropská zpráva o demokracii, právním státu a základních právech je předkládána v harmonizovaném formátu spolu s doporučeními pro jednotlivé země a vypracována se zvláštním zřetelem k těmto aspektům:

oddělení pravomocí;

nestrannosti státu;

zvratnosti politických rozhodnutí po volbách;

existenci institucionalizovaného systému brzd a protivah, který zajišťuje, aby nestrannost státu nebyla zpochybňována;

trvalosti státu a státních institucí, jejímž základem je neměnnost ústavy;

svobodě a pluralitě sdělovacích prostředků;

svobodě vyjadřování a svobodě shromažďování;

podpoře občanského prostoru a účinných mechanismů pro občanský dialog;

právu na aktivní a pasivní demokratickou účast ve volbách a participativní demokracii;

bezúhonnosti a absenci korupce;

transparentnosti a odpovědnosti;

zákonnosti;

právní jistotě;

předcházení zneužití nebo nesprávnému použití pravomocí;

rovnosti před zákonem a zákazu diskriminace;

přístupu ke spravedlnosti: nezávislost a nestrannost, spravedlivý proces, (případně) ústavní spravedlnost a nezávislá právní profese;

konkrétním problémům v oblasti právního státu: korupce, střet zájmů, shromažďování osobních údajů a dohled;

hlavám I až VI Listiny;

Evropské úmluvě o lidských právech a příslušným protokolům.

Článek 8

Posuzování stavu demokracie, právního státu a základních práv v členských státech a vypracování návrhu doporučení pro jednotlivé země provádí reprezentativní skupina nezávislých odborníků („skupina odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva“), a to na základě kvantitativního a kvalitativního přezkumu dostupných údajů a informací.

8.1.

Skupinu odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva tvoří tito členové:

jeden nezávislý odborník jmenovaný parlamentem každého členského státu, který je kvalifikovaným soudcem ústavního nebo nejvyššího soudu a aktuálně tuto funkci nezastává;

deset dalších odborníků jmenovaných Evropským parlamentem dvoutřetinovou většinou, kteří jsou vybráni ze seznamu odborníků navržených:

i)

Evropskou federací národních akademií věd (ALLEA);

ii)

Evropskou sítí vnitrostátních institucí pro lidská práva (ENNHRI);

iii)

Radou Evropy (včetně Benátské komise, GRECO a komisaře Rady Evropy pro lidská práva);

iv)

Evropskou komisí pro efektivitu justice (CEPEJ) a Radou evropských advokátních komor a sdružení právníků (CCBE);

v)

OSN, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

8.2.

Skupina odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva zvolí ze svých členů předsedu.

8.3.

V zájmu snadnější přípravy návrhu evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech a návrhu doporučení pro jednotlivé země Komise poskytne skupině odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva sekretariát, který jí umožní efektivně fungovat zejména shromažďováním zdrojů údajů a informací, jež mají být přezkoumány a posouzeny, a poskytováním administrativní podporu během přípravy návrhů.

Článek 9

Skupina odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva posoudí každý z členských států podle aspektů uvedených v článku 7 a identifikuje možná rizika a porušení. Toto posouzení provádí každý člen skupiny odborníků anonymně a nezávisle, aby byla zaručena nezávislost této skupiny a objektivnost evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech. Členové skupiny odborníků však mohou vést vzájemné konzultace za účelem prodiskutování metod a dohodnutých norem.

Metody posouzení jsou skupinou odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva každý rok přezkoumány a v případě potřeby dále rozpracovány, upřesněny, doplněny a pozměněny, a to případně na základě společné dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí po konzultacích vedených s vnitrostátními parlamenty, odborníky a občanskou společností.

Článek 10

Po přijetí evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech Komisí bude zahájena meziparlamentní rozprava a rozprava v Radě, jejichž cílem je zabývat se výsledky této zprávy a doporučeními pro jednotlivé země prostřednictvím následujících kroků:

Evropský parlament uspořádá na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech meziparlamentní rozpravu a přijme usnesení. Tato rozprava by měla být organizována způsobem, který umožní stanovení ukazatelů a cílů, jichž má být dosaženo, a poskytnutí prostředků k hodnocení meziročního vývoje v rámci stávajícího unijního konsensu o demokracii, právním státu a základních právech. Příslušné postupy by měly být zrychleny s cílem vytvořit takové prostředky, které nejen umožní okamžité a účinné monitorování změn v průběhu daného roku, ale rovněž zajistí, aby všechny zúčastněné strany dodržovaly své závazky.

Každoroční meziparlamentní rozprava je součástí víceletého strukturovaného dialogu mezi Evropským parlamentem, Komisí, Radou a vnitrostátními parlamenty a účastní se jí i občanská společnost, agentura FRA a Rada Evropy.

Rada uspořádá na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech každoroční rozpravu, přičemž vychází ze svého dialogu o právním státu, a přijme závěry Rady, v nichž vyzve vnitrostátní parlamenty, aby na evropskou zprávu o demokracii, právním státu a základních právech a na návrhy nebo reformy v této oblasti reagovaly.

Na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech může Komise rozhodnout o podání žaloby pro „systematické neplnění povinnosti“ podle článku 2 Smlouvy o EU a článku 258 Smlouvy o fungování EU, čímž sloučí několik řízení o nesplnění povinnosti do jednoho.

Na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech a po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou může Komise rozhodnout, že předloží návrh na vyhodnocení provádění politik Unie v prostoru svobody, bezpečnosti a práva členskými státy podle článku 70 Smlouvy o fungování EU.

10.1.

Pokud členský stát na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech splňuje všechny aspekty uvedené v článku 7, nejsou zapotřebí další opatření.

10.2.

Pokud na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech nesplňuje členský stát jeden nebo více aspektů uvedených v článku 7, zahájí Komise s dotčeným členským státem neprodleně dialog, přičemž zohlední doporučení pro jednotlivé země.

10.2.1.

Pokud doporučení pro jednotlivé země týkající se určitého členského státu obsahuje posouzení skupiny odborníků, že existuje jasné riziko vážného porušení hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o EU a že existují dostatečné důvody pro uplatnění čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU, Evropský parlament, Rada a Komise danou záležitost každý samostatně neprodleně projednají a přijmou odůvodněné rozhodnutí, které zveřejní.

10.3.

Pokud na základě evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech doporučení pro jednotlivé země týkající se určitého členského státu obsahuje posouzení skupiny odborníků, že dochází k jasnému a trvalému – tj. narůstajícímu či nezměněnému po dobu nejméně dvou let – porušování hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o EU a že existují dostatečné důvody pro uplatnění čl. 7 odst. 2 Smlouvy o EU, Evropský parlament, Rada a Komise danou záležitost každý samostatně neprodleně projednají a každý orgán přijme odůvodněné rozhodnutí, které zveřejní.

Článek 11

Základní práva jsou zahrnuta do posouzení dopadu u všech legislativních návrhů předkládaných Komisí, a to v souladu s bodem 25 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů.

Dodržování demokracie, zásad právního státu a základních práv ze strany Evropského parlamentu, Rady a Komise posuzuje skupina odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva uvedená v článku 8.

Článek 12

Bude zřízena interinstitucionální pracovní skupina pro posuzování dopadu (dále jen „pracovní skupina“) s cílem zlepšit interinstitucionální spolupráci v oblasti posuzování dopadu a vytvořit kulturu dodržování základních práv a zásad právního státu. Pracovní skupina provede v rané fázi konzultace s odborníky jednotlivých států, aby bylo možné lépe předvídat problémy spojené s prováděním v členských státech a usnadnit sladění rozdílných výkladů a způsobů chápání ze strany různých orgánů Unie, pokud jde o dopad základních práv a právního státu na právní akty Unie. Pracovní skupina bude vycházet z Pokynů k metodickým krokům pro ověření slučitelnosti přípravných orgánů Rady v oblasti základních práv vydaných Radou, „Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií“ předložené Komisí, „Operačních pokynů pro zohledňování základních práv v posouzení dopadu vypracovávaných Komisí“ rovněž předložených Komisí, nástroje č. 24 ze souboru nástrojů pro zdokonalení právní úpravy a článku 38 jednacího řádu Evropského parlamentu, aby zajistila soulad se zásadami demokracie, právního státu a základních práv a jejich prosazování.

Článek 13

Spolu s každoročním politickým cyklem pro demokracii, právní stát a základní práva evropské zprávy o demokracii, právním státu a základních právech jsou prezentovány i výroční zprávy Evropského parlamentu, Rady a Komise týkající se vymáhání a dodržování zásad právního státu a základních práv orgány Unie:

výroční zpráva o uplatňování Listiny;

výroční zpráva o uplatňování práva Unie;

výroční zpráva o uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (3).

Článek 14

Tato dohoda vstupuje v platnost dne …

V … dne …

Za Evropský parlament

předseda

Za Radu Evropské unie

předseda

Za Evropskou komisi

předseda


(1)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0173.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0286.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).


Středa, 26. října 2016

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/178


P8_TA(2016)0412

Přezkum víceletého finančního rámce v polovině období

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2016 o revizi VFR na období 2014–2020 v polovině období (2016/2931(RSP))

(2018/C 215/26)

Evropský parlament,

s ohledem na články 311, 312 a 323 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (1), a zejména na článek 2 tohoto nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) 2015/623 ze dne 21. dubna 2015, kterým se mění nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (2),

s ohledem na interinstitucionální dohodu (IID) ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2016 o přípravě povolební revize VFR na období 2014–2020: náměty Parlamentu předcházející návrhu Komise (4),

s ohledem na Komisí předložený návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 ze dne 14. září 2016 (COM(2016)0604) a k němu připojený dokument SWD(2016)0299,

s ohledem na Komisí předložený návrh změny interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení ze dne 14. září 2016 COM(2016)0606,

s ohledem na prohlášení Komise ze dne 25. října 2016 o revizi VFR v polovině období,

s ohledem na návrh usnesení Rozpočtového výboru,

s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

1.

zdůrazňuje trvalé znepokojení Evropského parlamentu nad nedostatečností zdrojů, které jsou k dispozici podle současného víceletého finančního rámce (VFR); poukazuje na řadu nových krizí a priorit, které v posledních letech vyvstaly, zejména migrační a uprchlická krize, krizové události v zahraničí, vnitřní bezpečnostní problémy, krize v zemědělství, financování Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) a trvale vysoká nezaměstnanost, zvláště u mladých lidí; poukazuje také na to, že nedávno EU ratifikovala dohodu o změně klimatu;

2.

po provedení přezkumu fungování VFR v první polovině současného programového období, který je předmětem usnesení ze dne 6. července 2016, zdůrazňuje, že odpovídající reakce na výše uvedené výzvy vyžaduje značný objem dalších finančních prostředků z rozpočtu EU, který nebylo možno v prvních letech současného finančního výhledu v plném rozsahu poskytnout vzhledem k tomu, že finančních zdrojů v rámci současného VFR je málo; zdůrazňuje, že rozpočet EU musí odpovídat politickým závazkům a strategickým cílům Evropské unie; připomíná v této souvislosti článek 311 SFEU, který stanoví, že „Unie si zajistí prostředky nezbytné pro dosahování svých cílů a provádění svých politik“;

3.

je přesvědčen, že revize víceletého finančního rámce je jedinečnou příležitostí vyřešit rozpočtové těžkosti, které v současné době ohrožují důvěryhodnost Evropské unie; vyzývá proto Radu, aby se zhostila své odpovědnosti za to, že budou její slova a činy v souladu, a aby zajistila realistický, důvěryhodný, koherentní a udržitelný rozpočet EU na zbývající léta současného finančního výhledu; domnívá se, že cílem této revize musí být zajistit rovnováhu mezi naplňováním dlouhodobých politických priorit Unie a schopností reagovat nově se objevující problémy; opakuje, že zastává principiální postoj, že by nové politické iniciativy neměly být financovány na úkor stávajících programů a politik; upozorňuje na to, že je třeba, aby byl rozpočet EU transparentnější a přístupnější pro evropské občany, aby mohli znovu získat důvěru v projekt evropské integrace;

Rámec pro urychlená jednání o revizi VFR

4.

připomíná, že povinná povolební revize VFR byla jedním z klíčových požadavků Parlamentu při jednáních o sestavování současného finančního rámce; vítá proto rozhodnutí Komise navrhnout po provedení přezkumu fungování VFR na období 2014–2020 revizi nařízení o VFR a IID podle článku 2 nařízení o VFR; je přesvědčen, že tento návrh je dobrým výchozím bodem pro jednání;

5.

znovu potvrzuje, že jeho usnesení o VFR ze dne 6. července 2016 pro něj představuje mandát pro nadcházející jednání o VFR, včetně všech aspektů revize VFR v polovině období a důležitých prvků souvisejících s VFR na období po roce 2020;

6.

zdůrazňuje, že je nutné, aby všechny změny, které budou během této revize dohodnuty, byly neprodleně provedeny a začleněny již do rozpočtu EU na rok 2017; naléhavě vyzývá Radu, aby konstruktivně a rychle odpověděla na návrh Komise a neprodleně dala svému předsednictví mandát k vyjednávání; je připraven zahájit urychleně jednání s Radou o revizi VFR v polovině období v rámci dohodovacího řízení týkajícího se rozpočtu na rok 2017 a na základě společně dohodnutého harmonogramu a specifických podmínek vedení tohoto jednání; lituje toho, že v době, kdy je dohodovací jednání o rozpočtu přede dveřmi, není ještě Rada připravena zahájit jednání o VFR; znovu potvrzuje, že chce dosáhnout dohody v obou těchto záležitostech před koncem roku 2016;

Odpověď Parlamentu na návrh Komise: úsilí o ambiciózní dohodu na revizi VFR

7.

zaujímá pozitivní postoj k navrhovaným změnám v balíčku VFR, zejména pokud jde o pružnost; lituje však toho, že Komise nenavrhla revizi současných stropů VFR ve smyslu jejich zvýšení, což by bylo jednoznačným a trvalým řešením problému financování odhadnutých potřeb politik EU do konce nynějšího období; zdůrazňuje postoj Parlamentu, že stropy v okruzích 1a (Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost), 1b (Hospodářská, sociální a územní soudržnost), 3 (Bezpečnost a občanství) a 4 (Globální Evropa) jsou nedostatečné a měly by být revidovány směrem vzhůru, má-li být Unie schopna čelit současným výzvám a plnit své politické cíle;

8.

připomíná zejména požadavky Parlamentu, aby byly plně kompenzovány škrty u programu Horizont 2020 a Nástroje pro propojení Evropy, jejichž prostředky byly přesunuty na fond EFSI, aby pokračovala Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí se stejnou výší ročních prostředků jako v roce 2014 a 2015 a aby došlo k podstatnému zvýšení zdrojů, které jsou k dispozici na zvládání migrační a uprchlické krize v okruzích 3 a 4; vnímá pozitivně celkový soubor dalších cílených zvýšení prostředků navržených Komisí, která lze financovat z rozpětí, která jsou k dispozici až do konce současného období, zdůrazňuje však, že tento návrh neodpovídá očekáváním Parlamentu v daných oblastech;

9.

konstatuje, že návrh Komise týkající se částek a odhadovaný na 12,8 miliardy EUR se skládá z různých komponentů; upozorňuje zejména na navýšení prostředků u programu Horizont 2020 a u nástroje CEF Doprava (u každého o 0,4 miliardy EUR), u programů Erasmus+ a COSME (u každého o 0,2 miliardy EUR) a u Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí (o 1 miliardu EUR), což činí celkem 2,2 miliardy EUR nových prostředků; konstatuje, že řada legislativních návrhů předložených Komisí souběžně s revizí VFR v polovině období (rozšíření EFSI, plán vnějších investic včetně rámce partnerství pro migraci a Wifi4EU) činí dalších 1,6 miliardy EUR; připomíná, že při předkládání návrhu rozpočtu na rok 2017 do něj již Komise začlenila zvýšení prostředků na migraci o 1,8 miliardy EUR a aktualizovala svůj finanční plán o částku 2,55 miliardy EUR v okruhu 3 v souvislosti s probíhajícími legislativními postupy; dále poukazuje na to, že část těchto navrhovaných zvýšení finančních prostředků v okruhu 1a a v okruhu 4 se již promítla do návrhu na změnu 1/2017; konečně, konstatuje, že technická úprava celkových přídělů na politiku soudržnosti ve výši 4,6 miliardy EUR je výsledkem technického úkonu Komise a byla již schválena jako součást technické úpravy finančního rámce pro rok 2017;

10.

je přesvědčen, že mobilita mladých lidí je zásadní při zvyšování evropského povědomí a identity, zvláště tváří v tvář hrozbě populismu a šíření dezinformací; nutnost ještě více investovat z rozpočtu EU do mladých v Evropě pokládá za politický imperativ; je pro uskutečňování nových iniciativ, jako je nedávno navržený program „Evropská síťová jízdenka Interrail k 18. narozeninám“, který spočívá v tom, že by každý evropský občan ve chvíli, kdy mu bude osmnáct, dostal bezplatnou síťovou jízdenku Interrail; požaduje, aby byly v rámci revize VFR v polovině období zabezpečeny pro tento návrh odpovídající finanční prostředky;

11.

je odhodlán jednoznačně vyřešit otázku zařazení plateb zvláštních nástrojů VFR do rozpočtu; připomíná nevyřešený rozpor při výkladu mezi Komisí a Parlamentem na jedné straně a Radou na straně druhé, který vždy byl v popředí všech jednání o ročních rozpočtech v rámci současného VFR; opakuje, že je přesvědčen, že prostředky na platby, které budou zapotřebí v důsledku toho, že byly prostřednictvím zvláštních nástrojů získány prostředky na závazky, by také měly být započítávány nad rámec ročních stropů VFR pro platby; domnívá se, že na základě analýzy a prognózy Komise lze současné stropy plateb ve VFR udržet, pouze pokud bude tato věc vyřešena takovýmto způsobem;

12.

vyjadřuje vážné znepokojení nad současnými zpožděními v provádění programů EU v rámci sdíleného řízení, o nichž svědčí zejména NOR 4/2016, který snižuje výši prostředků na platby zapsaných do rozpočtu na rok 2016 o 7,3 miliardy EUR; očekává, že takováto zpoždění povedou k nahromadění značného objemu žádostí o platby ke konci současného VFR; připomíná, že v rozpočtovém roce 2015 dosáhly nezaplacené závazky znovu svých dřívějších vysokých úrovní a že částka, kterou bude třeba uhradit z budoucích rozpočtů, vzrostla na 339 miliard EUR; je pevně přesvědčen, že je třeba všemi možnými prostředky zabránit nahromadění velkého objemu neuhrazených plateb a nové krizi plateb podobné tomu, čeho jsme byli svědky v předchozím období; pro tento účel je rozhodně pro to, aby všechny tři orgány vytvořily a schválily nový, závazný platební plán na období 2016–2020; domnívá se navíc, že naprosto nutným předpokladem pro zvládnutí tohoto problému je plné využití celkového rozpětí pro platby, pro které nebude stanoveno žádné roční zastropování;

13.

opakuje svůj dlouhodobý postoj, že jakýkoli přebytek z nevyčerpaných prostředků nebo z pokut by měl zapsán do rozpočtu EU jako příjem navíc, aniž by docházelo k odpovídající úpravě příspěvků z hrubého národního důchodu (HND); lituje toho, že Komise tuto věc do svého návrhu revize VFR v polovině období nezahrnula;

14.

zdůrazňuje, že ustanovení umožňující pružnost se v prvních letech současného VFR ukázala jako zásadní pro financování reakce na migrační a uprchlickou krizi a nových politických iniciativ nad rámec toho, by umožňovaly přísné stropy VFR; vítá proto návrh Komise tato ustanovení ještě více rozšířit; podporuje zejména zrušení omezení u celkového rozpětí pro závazky, pokud jde o jeho velikost a možnost využití – tento krok také požadoval Parlament; konstatuje, že nové roční částky navrhované u nástroje pružnosti a u rezervy na pomoc při mimořádných událostech se velice blíží skutečné míře jejich využití, které bylo dosaženo v roce 2016 v důsledku přenosů prostředků, Parlament ovšem požadoval částky dvojnásobné (2 miliardy EUR, resp. 1 miliardu EUR);

15.

zdůrazňuje, že účinné plnění rozpočtu EU je pro Parlament nejvyšší prioritou; zvláště vítá návrh Komise dát opětovně v rozpočtu EU k dispozici prostředky zrušené v důsledku neprovedení činností, na které byly vyčleněny, a zdůrazňuje, že to byl jeden z hlavních požadavků Parlamentu v jeho usnesení o VFR ze 6. července 2016; zdůrazňuje, že v těchto případech jde vlastně o prostředky, které již byly schváleny rozpočtovým orgánem s tím, že se počítalo s jejich plným vyčerpáním, a nelze na ně tudíž pohlížet jako na nové prostředky nebo další zátěž pro rozpočty členských států;

16.

podporuje návrh Komise vytvořit krizovou rezervu Evropské unie jako nástroj rychlé reakce v případě krize a také pro široký okruh událostí se závažnými humanitárními nebo bezpečnostními důsledky; domnívá se, že využití tohoto zvláštního nástroje v případě krize bude jednoznačným a účinným řešením problému, jak získat potřebné další finanční prostředky; souhlasí s návrhem Komise využít zrušené prostředky, namítá však, že nemůže jít o jediný zdroj finančních prostředků pro tento nástroj;

17.

opakuje, že základní zásadou rozpočtu EU je zásada jednotnosti, kterou narušuje skutečnost, že se množí mnohonárodní fondy; žádá proto, aby byla tato zásada rychle uplatněna a aby byl mezitím Parlamentu umožněn výkon nezbytné parlamentní kontroly nad těmito fondy;

18.

domnívá se, že právě probíhající revize IID je skvělou příležitostí zajistit, aby byly harmonizovány podmínky hlasování při získávání prostředků ze zvláštních nástrojů VFR a aby byly sladěny s podmínkami, které se vztahují na přijímání souhrnného rozpočtu Unie; požaduje, aby byla příslušná ustanovení odpovídajícím způsobem změněna;

Souběžné legislativní návrhy

19.

plně sdílí záměr Komise zjednodušit finanční pravidla a pokládá tuto věc za důležitou součást revize VFR v polovině období; za tímto účelem bere na vědomí Komisí předložený návrh kompletní revize finančního nařízení a změn 15 odvětvových nařízení; zdůrazňuje, že cílem tohoto zjednodušení by mělo být zlepšit a zracionalizovat pro příjemce prostředí pro čerpání prostředků; zavazuje se, že bude v tomto duchu usilovat o úspěšný výsledek, a to v odpovídajícím časovém horizontu;

20.

konstatuje, že o legislativních návrzích týkajících se prodloužení EFSI, plánu vnějších investic (včetně rámce partnerství pro migraci) a Wifi4EU, které předložila Komise souběžně s návrhy týkajícími se revize VFR v polovině období, rozhodnou Parlament a Rada v rámci řádného legislativního postupu;

K VFR na období po roce 2020

21.

upozorňuje na to, že by tato revize VFR v polovině období měla být také zahájením procesu hledání konsenzu vedoucího k přijetí VFR na období po roce 2020; zdůrazňuje, že by v tomto ohledu měly být přijaty pevné závazky, zejména závazek zabývat se otázkou reformy systému vlastních zdrojů, včetně zavedení nových vlastních zdrojů, které mohou výrazně snížit podíl příspěvků podle HND do rozpočtu EU a postupného zrušení veškerých forem slev, a také sladěním délky trvání VFR s politickým cyklem institucí;

o

o o

22.

žádá Komisi, aby poskytla rozpočtovému orgánu veškeré relevantní informace o rozpočtových důsledcích britského referenda z 23. června 2016 a následného vystoupení Spojeného království z Evropské unie pro současný VFR, aniž by předjímala výsledek nadcházejících jednání mezi oběma stranami;

23.

zdůrazňuje, že mír a stabilita jsou základními hodnotami, o něž musí jít Unii především; domnívá se, že tzv. Velkopáteční dohoda, která se ukázala jako naprosto zásadní při snaze o dosažení míru a usmíření, musí být uchráněna; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí specifická opatření a programy k zajištění podpory regionům, které budou zvláště citelně postiženy v případě sjednaného vystoupení z EU poté, co Spojené království uplatní článek 50 Lisabonské smlouvy;

24.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, ostatním dotčeným orgánům a institucím a vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.

(2)  Úř. věst. L 103, 22.04.2015, s. 1.

(3)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(4)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0309.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/182


P8_TA(2016)0416

Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik: provádění priorit na rok 2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2016 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: provádění priorit na rok 2016 (2016/2101(INI))

(2018/C 215/27)

Evropský parlament,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na čl. 121 odst. 2 a článek 136 Smlouvy,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. května 2016 týkající se doporučení pro jednotlivé země na rok 2016 (COM(2016)0321),

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 28. a 29. června 2016 (EUCO 26/16),

s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2016 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: roční analýza růstu na rok 2016 (1),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. dubna 2016 nazvané „Evropský semestr 2016: Posouzení pokroku ve strukturálních reformách, předcházení a nápravě makroekonomické nerovnováhy a výsledky hloubkových přezkumů strukturálních reforem podle nařízení (EU) č. 1176/2011“ (COM(2016)0095),

s ohledem na zprávy Komise pod názvem „Roční analýza růstu za rok 2016“(COM(2015)0690), „Zpráva mechanismu varování 2016“ (COM(2015)0691) a „Návrh společné zprávy o zaměstnanosti“ (COM(2015)0700), na doporučení Komise pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny (COM(2015)0692) a na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavedení Programu na podporu strukturálních reforem na období 2017–2020 (COM(2015)0701), který předložila Komise dne 26. listopadu 2015,

s ohledem na zprávu pěti předsedů ze dne 22. června 2015 nazvanou „Dokončení evropské hospodářské a měnové unie“,

s ohledem na své usnesení ze dne 24. června 2015 o přezkumu rámce pro správu ekonomických záležitostí: kontrolní hodnocení a výzvy (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 1. prosince 2011 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik (3),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. ledna 2015 nazvané „Optimální využití flexibility v rámci současných pravidel Paktu o stabilitě a růstu“ (COM(2015)0012),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 ze dne 25. června 2015 o Evropském fondu pro strategické investice, Evropském centru pro investiční poradenství a Evropském portálu investičních projektů a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 – Evropský fond pro strategické investice (4),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2014 nazvané „Investiční plán pro Evropu“ (COM(2014)0903),

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 18. února 2015 s názvem „Vytváření unie kapitálových trhů“ (COM(2015)0063),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. června 2015 nazvané „Spravedlivý a efektivní systém daně z příjmů právnických osob v Evropské unii: pět klíčových oblastí, kde je třeba jednat“ (COM(2015)0302),

s ohledem na svá usnesení ze dne 5. února 2013 (5) a 15. září 2016 (6) o zlepšení přístupu malých a středních podniků k financování,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0309/2016),

A.

vzhledem k tomu, že podle prognózy Komise z jara 2016 by měla očekávaná míra růstu dosáhnout v roce 2016 v eurozóně 1,6 % a v EU 1,8 %;

B.

vzhledem k tomu, že Evropa stále čelí obrovskému investičnímu deficitu a je zapotřebí zvýšit interní poptávku a napravit makroekonomickou nerovnováhu při současném zvýšení investic v EU;

C.

vzhledem k tomu, že nezaměstnanost obecně (a strukturální nezaměstnanost zvláště) v EU je nadále jednou z hlavních výzev, jimž čelí členské státy, neboť v současnosti dosahuje velmi vysoké míry (10,5 milionu dlouhodobě nezaměstnaných osob v EU); vzhledem k tomu, že ačkoli se počty ve srovnání s minulými lety mírně snížily, nezaměstnanost mladých lidí a míra nezaměstnanosti obecně je v okrajových částech Evropy stále značně vyšší, než je průměrná míra nezaměstnanosti v EU jako celku;

D.

vzhledem k tomu, že klesající ceny ropy a pomalý ekonomický růst počátkem roku 2016 se jeví jako další faktory, které míru inflace snižují pod nulové hodnoty;

E.

vzhledem k tomu, že politický vývoj, jako je výsledek referenda ve Spojeném království a vztahy s Ruskem i nejistoty globálního ekonomického vývoje dále zpomalily investování;

F.

vzhledem k tomu, že investice v členských státech zatížil také příliv uprchlíků do členských států;

G.

vzhledem k tomu, že doporučení evropského semestru členským státům mají mezi členskými státy stejnou míru odezvy jako jednostranná doporučení OECD (29 % oproti 30 % v roce 2014);

H.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament ve svém usnesení o roční analýze růstu za rok 2016 uvítal lepší skladbu politiky a zároveň zdůraznil potřebu konkrétního zaměření na eurozónu; zdůraznil také význam zvýšených investic, udržitelných reforem a fiskální odpovědnosti se zaměřením na další podporu vyšší míry růstu a na obnovu Evropy;

Výzvy pro Evropu v souvislosti s globálním hospodářským zpomalením

1.

bere se znepokojením na vědomí, že hospodářství EU poroste pomaleji, než se předpokládalo na základě jarní evropské hospodářské prognózy na rok 2016, vzhledem k tomu, že se očekává nárůst HDP v eurozóně jen o 1,6 % s tím, že by měl v roce 2017 dosáhnout hodnoty 1,8 %;

2.

zdůrazňuje, že výzvy v EU souvisejí se zhoršujícím se mezinárodním prostředím, s neúspěšným prováděním udržitelných reforem a s rozdílnou hospodářskou a sociální výkonností v různých částech Unie; zdůrazňuje, že je zapotřebí zvýšit růst, soudržnost, produktivitu a konkurenceschopnost; domnívá se, že nedostatek udržitelných investic a nedostatky v dotváření jednotného trhu připravují EU o její plný růstový potenciál;

3.

vítá, že se Komise ve svých doporučeních pro jednotlivé země na rok 2016 zaměřila na tři hlavní priority za účelem posílení hospodářského růstu: podpora investic na inovace, růst a vytváření pracovních míst, provádění sociálně vyvážených strukturálních reforem a podpora odpovědných veřejných financí; zdůrazňuje však, že by Komise měla učinit více s cílem posílit fiskální udržitelnost v souladu s Paktem o stabilitě a růstu, a měla by zároveň plně využívat jeho doložek flexibility podle sdělení Komise ze dne 13. ledna 2015 (COM(2015)0012);

4.

uznává, že soulad nástrojů politiky soudržnosti a širšího rámce pro správu ekonomických záležitostí je významný z hlediska podpory úsilí o obnovu, kterého je třeba k dosažení souladu s pravidly evropského semestru; zdůrazňuje však, že legitimita politiky soudržnosti vyplývá ze Smluv a že tato politika je projevem evropské solidarity, neboť jejími hlavními cíli je posilovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost EU snižováním rozdílů mezi úrovněmi rozvoje různých regionů, financováním investic spojených s cíli strategie Evropa 2020 a přibližováním EU jejím občanům; zastává proto názor, že opatření propojující účinnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí by měla být prováděna uváženě a vyváženým způsoben, ale pouze tehdy, nezbývá-li žádná jiná možnost, a o jejich účincích by se měly podávat zprávy; připomíná dále, že uplatňování těchto opatření by mělo být vždy odůvodněné, transparentní a mělo by brát v úvahu ekonomické a sociální podmínky dotčeného členského státu, aby se předešlo omezení regionálních a místních investic, které jsou pro ekonomiky členských států, a především pro malé a střední podniky (MSP), zcela zásadní, protože zejména v době silného tlaku na veřejné výdaje tyto investice zvyšují růst, tvorbu pracovních míst a posilují konkurenceschopnost a produktivitu; pokud jde o případy dvou členských států, kterých se týkají rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2016, jež znamenala, že v rámci postupu při nadměrném schodku budou aktivovány sankce na základě čl. 126 odst. 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), poukazuje na návrh Komise ze dne 27. července 2016 a následné rozhodnutí Rady ze dne 8. srpna 2016 zrušit pokuty, které mohly být uloženy, s přihlédnutím k odůvodněným žádostem členských států, problematickému ekonomickému prostředí, reformnímu úsilí obou zemí a k jejich závazkům dodržovat pravidla Paktu o stabilitě a růstu; domnívá se v této souvislosti, že v návrhu na odložení části závazků ESI fondů na rok 2017 by se v rámci opatření, která spojují jejich účinnost s řádnou správou ekonomických záležitostí, měly zohlednit názory Parlamentu vyjádřené v průběhu strukturovaného dialogu;

5.

vítá pokračující přístup Komise omezující počet doporučení a její snahu zefektivnit semestr zejména tím, že se při stanovování politických záměrů na příštích 18 měsíců zaměří hlavně na klíčové prioritní oblasti relevantní z makroekonomického a sociálního hlediska; připomíná, že se tak usnadňuje provádění doporučení na základě komplexní a smysluplné řady stávajících hospodářských a sociálních kritérií; zdůrazňuje, že by snížení počtu doporučení mohlo také vést k lepšímu tematickému zaměření; zdůrazňuje, že je třeba snížit hospodářské rozdíly mezi členskými státy a dosáhnout jejich dalšího sbližování;

6.

plně podporuje úsilí o zajištění větší odpovědnosti členských států při formulování a provádění doporučení pro jednotlivé země jakožto probíhající reformní proces; domnívá se, že v zájmu zvýšení vlastní odpovědnosti jednotlivých států a podpory účinného provádění doporučení pro jednotlivé země a s přihlédnutím k tomu, že více než polovinu doporučení pro jednotlivé země musí provádět místní a regionální orgány, by tato doporučení měla být jasně formulována ve vztahu k řádně definovaným a strukturovaným prioritám na evropské úrovni a měla by tam, kde je to vhodné, zahrnovat vnitrostátní parlamenty a regionální a místní orgány; znovu opakuje, že z hlediska rozdělení pravomocí a kompetencí v různých členských státech se může provádění doporučení pro jednotlivé země zlepšit díky aktivní účasti místních a regionálních orgánů, a za tímto účelem podporuje návrh kodexu chování pro zapojení místních a regionálních orgánů do evropského semestru, jak navrhl Výbor regionů; vyzývá členské státy, aby zajistily řádnou demokratickou kontrolu svých národních programů reforem v rámci svých vnitrostátních parlamentů;

7.

zdůrazňuje, že dlouhá hospodářská krize v Evropě ukázala, že je naléhavě zapotřebí usnadnit investice do oblastí jako je vzdělávání, inovace a výzkum a vývoj a zároveň posilovat konkurenceschopnost EU pomocí provádění udržitelných strukturálních reforem na podporu tvorby kvalitních pracovních míst, provádění odpovědných fiskálních politik s cílem vytvářet lepší prostředí pro pracovní místa, podniky (zvláště malé a střední podniky) a investice; bere na vědomí dopad Evropského fondu pro strategické investice po jednom roce fungování; zdůrazňuje význam posíleného využívání EFSI v méně rozvinutých a přechodových regionech a skutečně doplňkovou povahu jeho investic při zvyšování úsilí o rozvoj investičních platforem mj. na regionální úrovni;

8.

zdůrazňuje, že stále příliš vysoká míra nezaměstnanosti, zvláště nezaměstnanosti mladých lidí, ukazuje, že schopnost vytvářet kvalitní pracovní místa je v některých členských státech stále omezená, a zdůrazňuje, že je zapotřebí další působení, po dohodě se sociálními partnery a v souladu s vnitrostátní praxí, s cílem zvýšit investice do dovedností, zvýšit inkluzivní charakter trhů práce a snížit sociální vyloučení a rostoucí nerovnosti v příjmech a bohatství při zachování zdravého rozpočtového řízení; konstatuje, že jsou nezbytná podpůrná opatření s cílem usnadnit přístup k financování, zejména pro MSP, má-li se účinně zakročit proti stále vysoké nezaměstnanosti ve velkém počtu členských států;

9.

zdůrazňuje, že současná ekonomická situace, kombinující přebytek likvidity s úrokovými sazbami na úrovni nulové dolní hranice s perspektivou slabé poptávky a omezené investice a výdaje domácnosti a podniků, vyžaduje provádění nové skladby politiky, již předložila Komise s cílem vytvářet růst; konstatuje, že měnová politika sama o sobě je pro stimulaci růstu nedostatečná, chybějí-li investice a udržitelné strukturální reformy;

Priority a cíle doporučení na rok 2016

10.

zdůrazňuje doporučení Komise pro tři členské státy, aby opustily postup při nadměrném schodku; souhlasí s Komisí, že vysoké a stálé přebytky běžného účtu naznačují potřebu stimulovat poptávku a investice, zejména investice dlouhodobé, s cílem reagovat na budoucí výzvy, pokud jde o dopravu a komunikace, digitální ekonomiku, vzdělávání, inovace a výzkum, změnu klimatu, energii, ochranu životního prostředí a stárnutí obyvatelstva; vyzývá Komisi, aby nadále podporovala odpovědné a udržitelné rozpočtové politiky, které jsou základem růstu a obnovy ve všech členských státech, a to tím, že bude klást větší důraz na investice a účinné veřejné výdaje, a aby podporovala udržitelné a sociálně vyvážené strukturální reformy;

11.

konstatuje, že jsou třeba další opatření s cílem zvýšit finanční příležitosti, konkrétně pro malé a střední podniky, a omezit úvěry v selhání v eurozóně a v souladu s právními předpisy EU, aby byly finanční rozvahy bank spolehlivější, a zvýšila se tím schopnost bank poskytovat půjčky do reálné ekonomiky; zdůrazňuje, že je důležité postupně dokončit a provádět bankovní unii a rozvíjet unii kapitálových trhů s cílem vytvořit stabilní prostředí pro investice a růst a zabránit roztříštěnosti finančního trhu eurozóny;

12.

zdůrazňuje, že investice dosud zaostávají, nevedly k udržitelnému a inkluzivnímu růstu v EU a nepřispěly ke zlepšení podnikatelského prostředí; domnívá se, že je zapotřebí doplnit měnovou politiku vhodnou fiskální politikou zaměřenou na zvýšení růstu v EU, v souladu s pravidly Paktu o stabilitě a růstu a s jeho doložkami flexibility; konstatuje, že se v uplynulých letech výrazně snížily investice vládních institucí na nižší než celostátní úrovni, že však přesto stále představují zhruba šedesát procent veřejných investic v EU; zdůrazňuje, že nástroje investiční politiky, jako jsou například fond EFSI a ESI fondy, vyžadují vyvážené kombinované financování a vzájemnou doplňkovost, aby se zvýšila přidaná hodnota výdajů Unie tím, že přilákají další zdroje od soukromých investorů; zdůrazňuje proto, že by program na podporu strukturálních reforem měl při přípravě příslušného návrhu strukturální reformy zahrnout místní a regionální orgány;

Politické reakce a závěry

13.

zdůrazňuje, že je zapotřebí zvýšit celkovou kapacitu EU růst, vytvářet a udržovat kvalitní pracovní místa a tudíž řešit vysokou úroveň nezaměstnanosti díky vytvoření regulačního rámce, který by podporoval růst; domnívá se, že by migrace mohla hrát roli při kompenzaci negativních vlivů stárnutí obyvatelstva v závislosti na schopnosti členských států lépe využívat dovedností migrantů a přizpůsobovat systémy řízení pracovní migrace potřebám trhu práce;

14.

zdůrazňuje význam inkluzivních vzdělávacích systémů, které podporují inovaci a kreativitu a vyučují dovednosti odpovídající trhu práce, se zvláštním důrazem na odborné vzdělávání; konstatuje, že by se měl udržet odpovídající kompromis mezi hospodářskými a sociálními náklady a náklady na lidské zdroje v souladu s hodnotami EU, jimiž jsou solidarita a subsidiarita, se zaměřením na investice do lidského kapitálu, na výzkum a vývoj a na modernizaci vzdělávacích systémů a odborného vzdělávání, včetně celoživotního vzdělávání, aniž by zároveň došlo k rychlému poklesu mezd a pracovních standardů; domnívá se, že dobře vypracovaná politika je potřebná za účelem prosazování inovací, výzkumu a vývoje s cílem podporovat produktivitu, vytvářet stálý udržitelný růst a napomáhat řešení současných strukturálních výzev, s cílem smazat inovační rozdíl ve vztahu k ostatním ekonomikám;

15.

vyzývá Komisi, aby udělila prioritu opatřením, která snižují překážky bránící větším investičním tokům a obchodu, jež vznikají na úrovni EU z důvodu nejasnosti, pokud jde o strategie, které je třeba sledovat, zvláště v těchto oblastech: energetika, doprava, komunikace a digitální ekonomika; bere na vědomí vliv přijetí bankovní unie na bankovní půjčky a na vnitrostátní úrovni vliv těžkopádných systémů právních předpisů, korupce, nedostatečné transparentnosti, zastaralé byrokracie, neodpovídající digitalizace veřejných služeb, nesprávného přidělování zdrojů, překážek na vnitřním trhu v bankovním sektoru a v pojišťovnictví a vzdělávacích systémů, které jsou nedostatečně sladěné s požadavky trhu práce a dokončení jednotného trhu;

16.

vyjadřuje politování nad tím, že pokud jde o strategii Evropa 2020, v níž byl boj proti chudobě poprvé součástí programu EU, nebude dosaženo cíle snížení míry chudoby v Unii; domnívá se, že cíl boje proti chudobě by měl být zahrnut do politik EU již od samotného počátku jejich vytváření;

17.

zdůrazňuje, že je důležité zabránit nadměrnému daňovému zatížení práce vzhledem k tomu, že nadměrné zdanění snižuje pobídky pro neaktivní, nezaměstnané, druhé výdělečně činné osoby v domácnosti a osoby s nízkými platy k tomu, aby se vracely do zaměstnání;

18.

bere na vědomí probíhající diskusi mezi Komisí a členskými státy o metodice výpočtu mezery výstupu;

19.

poukazuje na to, že by mělo být vyvinuto úsilí k odstranění přetrvávajících překážek pro investice v členských státech a k umožnění vhodnější skladby politiky zaměřené na politiky podporující udržitelný růst, včetně skutečného zaměření na výdaje na výzkum a vývoj; je přesvědčen, že veřejná a soukromá podpora pro výzkumné a vysokoškolské instituce je klíčovým faktorem konkurenceschopnější evropské ekonomiky a že nedostatečná nebo chybějící infrastruktura v této oblasti výrazně znevýhodňuje některé země; zdůrazňuje, že neexistuje žádný recept na univerzální ideální inovační politiku EU, ale aby bylo možné překlenout rozdíly inovačních kapacit v EU, je potřeba doporučit dostatečně diferencované inovační politiky v členských státech, které budou vycházet z úspěchů, jichž bylo již dosaženo;

20.

vítá dohodu z pařížské konference o změně klimatu (COP21) konané v prosinci 2015 a vyzývá členské státy a Komisi, aby dohodu prováděly.

Příspěvky jednotlivých odvětví k evropskému semestru pro rok 2016

Politika zaměstnanosti a sociální politika

21.

domnívá se, že Rada a Komise by měly usilovat o dosažení toho, aby fiskální konsolidační procesy byly doplněny opatřeními, která pomáhají snižovat nerovnosti, a zdůrazňuje, že evropský semestr by měl pomoci zajistit řešení pro stávající a nové sociální problémy, čímž se zajistí účinnější hospodářství; zdůrazňuje, že jádro doplňujících opatření musí tvořit sociální investice do lidského kapitálu, neboť lidský kapitál je jedním z faktorů růstu a hybnou silou konkurenceschopnosti a rozvoje; požaduje, aby zásadní strukturální reformy uvedené v doporučeních pro jednotlivé země doprovázelo posouzení sociálního dopadu z hlediska krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých účinků s cílem lépe pochopit sociální a hospodářský dopad a dopad na zaměstnanost, pokud jde o tvorbu pracovních míst a hospodářský růst;

22.

zdůrazňuje, že nezaměstnanost, především pak nezaměstnanost mladých osob, i nadále zůstává naléhavým problémem evropských společností, a že podle Evropské komise nezaměstnanost nadále postupně klesá, avšak s 21,2 miliony nezaměstnaných v dubnu 2016 zůstává nad úrovní roku 2008 a mezi členskými státy přetrvávají velké rozdíly; poukazuje na potřebu kvalitativního a kvantitativního hodnocení vytvořených pracovních míst, aby se předešlo zvyšování míry zaměstnanosti výlučně v důsledku nejistých pracovních míst nebo snížením ukazatele pracovní síly; konstatuje, že navzdory tomu, že v oblasti dovedností a znalostí bylo dosaženo určitých výsledků, systémy vzdělávání a odborné přípravy některých členských států v mezinárodním měřítku zaostávají, a v důsledku toho narůstá nedostatek v oblasti dovedností, takže 39 % společností stále obtížně hledá zaměstnance s požadovanými dovednostmi; požaduje, aby se v doporučeních pro jednotlivé země více upřednostňovalo překonání strukturální nerovnováhy na trhu práce včetně dlouhodobé nezaměstnanosti, nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi, a zdůrazňuje potřebu dalších investic a rozvíjení systémů vzdělávání a odborné přípravy, čímž se společnosti poskytnou nástroje a možnosti přizpůsobit se měnícím se požadavkům trhu práce;

23.

zdůrazňuje, že v letech 2008 až 2014počet obyvatel v EU ohrožených chudobou a sociálním vyloučením vzrostl o 4,2 milionu a jejich počet dosahuje více než 22 milionů (22,3 %); bere na vědomí, že Komise uvedla, že „většina členských států se stále potýká s akutními sociálními problémy způsobenými krizí“; vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly větší úsilí o snížení chudoby, sociálního vyloučení a rostoucí nerovnosti, aby se odstranily hospodářské a sociální rozdíly mezi členskými státy i uvnitř společnosti; je toho názoru, že boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení a snižování nerovností by měl být jednou z priorit vyplývajících z doporučení pro jednotlivé země, neboť má zásadní význam pro dosažení trvalého hospodářského růstu a sociálně udržitelného tempa provádění;

24.

připomíná, že podle Parlamentu musejí být společensky odpovědné reformy založeny na solidaritě, integraci, sociální spravedlnosti a spravedlivém rozdělování bohatství, tzn. modelu, který zajišťuje rovnost a sociální ochranu, chrání zranitelné skupiny a zlepšuje životní úroveň všech občanů;

25.

domnívá se, že hospodářský růst by měl zaručit pozitivní sociální dopad; vítá zavedení tří nových hlavních ukazatelů zaměstnanosti v rámci makroekonomického hodnocení; znovu opakuje výzvu, aby tyto ukazatele byly považovány za rovnocenné stávajícím hospodářským ukazatelům s cílem zajistit lepší posouzení vnitřní nerovnováhy a účinnější provádění strukturálních reforem; v této souvislosti požaduje, aby byly umožněny hloubkové analýzy a byl lépe chápán příčinný vztah mezi politikami a opatřeními s cílem zabránit selektivnímu používání těchto ukazatelů; navrhuje, aby byl při navrhování doporučení pro jednotlivé země zaveden postup při sociální nerovnováze s cílem zabránit závodům o co nejnižší normy v daňové a sociální oblasti, přičemž by se mělo vycházet z účinného využívání sociálních ukazatelů a ukazatelů zaměstnanosti při makroekonomickém dohledu; domnívá se, že ukazatelům zaměstnanosti a ekonomickým ukazatelům by měla být přisuzována stejná váha a zároveň by měla být posílena úloha Rady ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele v evropském semestru;

26.

domnívá se, že zavedení tří ukazatelů zaměstnanosti dokládá, že evropská strategie zaměstnanosti včetně hlavních směrů zaměstnanosti hraje v procesu správy ekonomických záležitostí EU důležitou úlohu, že je však třeba vyvinout větší úsilí, a to zejména zavedením sociálních ukazatelů;

27.

oceňuje, že Komise zahájila činnost směřující k vytvoření evropského pilíře sociálních práv, ale připomíná, že je třeba předložit výsledky konzultací a přejít k novým účinným krokům, které jsou předpokladem dosažení spravedlivější a prohloubenější Unie a měly by hrát významnou úlohu při řešení nerovnosti; vyzdvihuje v tomto ohledu zprávu pěti předsedů, která vyzývá k větší hospodářské a sociální konvergenci, ale uznává, že neexistuje žádné univerzální řešení; domnívá se v tomto smyslu, že každá společná politika by měla být přizpůsobena podmínkám jednotlivých členských států; domnívá se, že opatření EU by měla rovněž řešit nerovnosti a příjmové rozdíly v rámci členských států, a že jejich cílem musí být více než pouhé řešení situace osob v největší nouzi;

28.

oceňuje, že evropský semestr se nyní více zaměřuje na výsledky v oblasti zaměstnanosti a sociální politiky; respektuje pravomoci členských států, vyzývá je však, aby podnikly naléhavé kroky s cílem zajistit důstojnou práci s důstojnou mzdou, přístup k přiměřenému minimálnímu příjmu a sociální ochraně (která již snížila míru chudoby z 26,1 % na 17,2 %) a kvalitním veřejným službám, a podporuje rozvoj a vytvoření řádného udržitelného systému sociálního zabezpečení; vyzývá Komisi, aby poskytovala pomoc a výměnu osvědčených postupů s členskými státy za účelem zlepšení správní kapacity na vnitrostátní, regionální a místní úrovni, vzhledem k tomu, že představuje klíčovou výzvu pro účely obnovení dlouhodobých investic, zajištění tvorby pracovních míst a udržitelného růstu;

29.

zdůrazňuje, že zajišťování i řízení systémů sociálního zabezpečení spadají do pravomoci členských států a Unie je koordinuje, avšak neharmonizuje;

30.

uznává, že nastavení mezd je v pravomoci členských států, což je třeba v souladu se zásadou subsidiarity respektovat;

31.

bere na vědomí, že nezaměstnanost mladých lidí klesla, ale poukazuje na to, že v EU stále dosahuje neuvěřitelně vysokou úroveň s více než 4 miliony nezaměstnaných osob mladších 25 let, z nichž 2 885 000 se nachází v eurozóně; vyjadřuje politování nad tím, že více než tři roky po zahájení Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí jsou výsledky provádění záruky pro mladé lidi tak nerovnoměrné, a někdy neefektivní; vyzývá Komisi, aby v říjnu 2016 předložila důkladnou analýzu provádění iniciativy, která se může stát základem pro pokračování tohoto programu;

32.

připomíná, že v mnoha členských státech se každoročně snižují dávky v nezaměstnanosti, což je výsledkem kromě jiných faktorů také dlouhodobé nezaměstnanosti, a kvůli této skutečnosti vzrůstá počet lidí žijících v podmínkách chudoby a sociálního vyloučení; vyzývá k zaručení přiměřených dávek v nezaměstnanosti, které lidem zajistí důstojný život a k přijetí kroků směřujících k hladkému začlenění těchto osob na trh práce;

33.

zdůrazňuje skutečnost, že nerovnováha důchodových systémů je v zásadě důsledkem nezaměstnanosti, devalvace mezd a rostoucí nejistoty pracovních míst; vyzývá proto k uskutečnění reforem, které by zaručily odpovídající financování silného prvního důchodového pilíře, jenž zajistí důstojné důchody přesahující přinejmenším práh chudoby;

34.

znovu připomíná, že základním předpokladem pro posílení konvergence a integrace mezi evropskými zeměmi je volný pohyb osob;

35.

bere na vědomí zvýšení počtu doporučení (pro pět členských států) ohledně režimů minimálního příjmu; bere však na vědomí, že výrazná nerovnost v příjmech není škodlivá pouze pro sociální soudržnost, ale také pro udržitelný hospodářský růst (jak nedávno uvedly organizace MMF i OECD); vyzývá Komisi, aby dostála příslibu předsedy Junckera z jeho inauguračního projevu a zajistila všem Evropanům náležitý příjem, a to prostřednictvím evropského rámce minimálního příjmu, který by umožňoval pokrýt základní životní náklady, a aby současně respektovala vnitrostátní postupy a zásadu subsidiarity;

36.

je znepokojen nárůstem nerovnosti v příjmech, který je částečně spojen s neúčinnými reformami trhu práce; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření zvyšující kvalitu pracovních míst s cílem omezit segmentaci trhu práce v kombinaci s opatřeními za účelem zvýšení minimální mzdy na přiměřenou úroveň a posílení kolektivního vyjednávání a zlepšení pozice pracovníků v rámci systémů stanovování mezd s cílem snížit rozptyl mezd; upozorňuje, že v posledních desetiletích připadá větší podíl hospodářského zisku vedení podniku, zatímco platy zaměstnanců zůstávají stejné nebo se snížily; domnívá se, že tento nadměrný rozptyl mezd zvyšuje nerovnost a poškozuje produktivitu a konkurenceschopnost podniků;

37.

je znepokojen skutečností, že dlouhodobá nezaměstnanost je stále vysoká a v EU postihuje 10,5 milionu lidí, a připomíná, že začlenění těchto dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce má zásadní význam pro zajištění udržitelnosti systémů sociální ochrany i pro jejich sebevědomí; vyjadřuje proto politování nad tím, že členské státy nevyvíjejí dostatečné úsilí při provádění doporučení Rady ohledně začlenění dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce; opětovně vyzývá Komisi, aby podpořila snahy o vytvoření inkluzivních příležitostí k celoživotnímu vzdělávání pro zaměstnance a uchazeče o zaměstnání všech věkových kategorií a aby co nejdříve přijala opatření za účelem zlepšení přístupu k finančním prostředkům EU a případně uvolnila další zdroje;

38.

domnívá se, že sociální ochrana včetně důchodů a služeb, jako jsou zdravotní péče, péče o děti a dlouhodobá péče, má stále zásadní význam pro vyvážený růst podporující začlenění, pro delší aktivní pracovní život, vytváření pracovních míst a snížení nerovnosti; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby posílily politiky, které zaručují dostatečnost, přiměřenost, účinnost a kvalitu systémů sociální ochrany během celého života jednotlivce, zaručují důstojný život, bojují proti nerovnosti a posilují začleňování s cílem vymýtit chudobu, a to zejména u osob vyloučených z trhu práce a nejzranitelnějších skupin;

39.

upozorňuje na fyzické i digitální překážky a bariéry, s nimiž se nadále potkávají osoby se zdravotním postižením; doufá, že právní předpis o zdravotním postižení, který Komise iniciovala, bude rychle zaveden a účinně se zaměří na konkrétní opatření mající za cíl podporovat začlenění a přístup;

Vnitřní trh

40.

vítá skutečnost, že velký počet doporučení pro jednotlivé země podporuje dobře fungující a integrovaný jednotný trh, včetně finančních a investičních příležitostí na podporu podniků, zejména malých a středních podniků, a vytváření pracovních míst, elektronické veřejné správy, zadávání veřejných zakázek a vzájemného uznávání včetně vzájemného uznávání kvalifikací; zdůrazňuje, že mají-li být účinky v těchto politických oblastech znatelné, je klíčové, aby byla doporučení prosazována; v této souvislosti považuje za důležité, aby Komise věnovala v rámci doporučení pro jednotlivé země co největší pozornost zavedení dlouhodobých reforem, které budou mít významný dopad zejména v oblasti sociálních investic, pracovních míst a vzdělávání;

41.

zdůrazňuje, že jednotný trh je páteří hospodářství EU a že inkluzivní jednotný trh s lepším řízením, které podporuje zdokonalené právní předpisy a hospodářskou soutěž, je klíčovým nástrojem ke zvýšení růstu, soudržnosti, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti a k zachování důvěry podnikatelského sektoru i spotřebitelů; vyzývá proto Komisi, aby sledovala pokrok dosažený členskými státy, a připomíná, že je důležité do evropského semestru formálně začlenit pilíř jednotného trhu s cílem umožnit nepřetržité monitorování ukazatelů jednotného trhu, což povede k systematickému sledování a hodnocení pokroku členských států v provádění doporučení pro jednotlivé země;

42.

vítá odhodlání Komise řešit nedostatečnou koordinaci daňových systémů v EU, zejména obtíže, které mají malé a střední podniky v důsledku komplikovanosti lišících se vnitrostátních předpisů o DPH; vyzývá Komisi, aby zvážila proveditelnost větší koordinace a aby zejména posoudila možnost zjednodušeného přístupu k DPH v rámci jednotného digitálního trhu;

43.

odsuzuje skutečnost, že nadále existují nebo byly vytvořeny překážky, které stojí v cestě dobře fungujícímu a integrovanému jednotnému trhu; upozorňuje zejména na to, že v mnoha členských státech nebyla zcela transponována a není prováděna směrnice o službách, a vyzývá Komisi, aby účinněji prosazovala to, k čemu se členské státy zavázaly v evropském právu; připomíná závazek Komise, že bude-li to nutné, použije v zájmu zajištění plného provedení právních předpisů týkajících se jednotného trhu zboží a služeb a v digitální sféře řízení o nesplnění povinnosti;

44.

zdůrazňuje, že systém uznávání odborných kvalifikací spočívá na zásadách vzájemné důvěry mezi právními systémy a vzájemného ověřování kvality kvalifikací; poukazuje na to, že je třeba přijmout další opatření za účelem lepšího provádění vzájemného uznávání odborných kvalifikací; zdůrazňuje, že vzhledem k roztříštěnosti jednotného trhu, která omezuje hospodářskou činnost a možnost výběru pro spotřebitele, je zásadní věcí řádné prosazování a zlepšování právní úpravy, které by se mělo vztahovat na všechna odvětví podnikání a platit pro stávající i budoucí právní předpisy; vítá mapování regulovaných kvalifikací a profesí, které povede k vytvoření interaktivní veřejné databáze, jež napomůže členským státům s jejich národními akčními plány;

45.

vyjadřuje politování nad tím, že doporučení pro jednotlivé země nadále poukazují na nedostatky v zadávání veřejných zakázek, jako je chybějící hospodářská soutěž a nedostatečná transparentnost, přičemž 21 členských států plně neprovedlo legislativní balíček do svého práva, což zapříčinilo narušení trhu; vyzývá Komisi, aby jednala rychle a zajistila, aby členské státy plnily své právní závazky, a to zahájením potřebných řízení pro porušení právních předpisů; vyzývá Komisi, aby systematicky, účinně a transparentně dohlížela na to, aby administrativní postupy nepředstavovaly pro podniky nepřiměřenou zátěž a nebránily účasti malých a středních podniků na veřejných zakázkách;

46.

podporuje členské státy v jejich úsilí o modernizaci služeb veřejné správy, zejména prostřednictvím elektronické veřejné správy, a požaduje lepší přeshraniční spolupráci, zjednodušení správních postupů a interoperabilitu veřejné správy ve prospěch všech podniků a občanů a zároveň žádá Komisi, aby při financování digitalizace veřejných služeb z rozpočtu Unie zavedla účinnější monitorování náležitého využívání těchto prostředků;

o

o o

47.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Rady, Komise a Euroskupiny, prezidentovi Evropské centrální banky a parlamentům členských států.

(1)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0058.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0238.

(3)  Úř. věst. C 165 E, 11.6.2013, s. 24.

(4)  Úř. věst. L 169, 1.7.2015, s. 1.

(5)  Úř. věst. C 24, 22.1.2016, s. 2.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0358.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/190


P8_TA(2016)0417

Tuky s obsahem transmastných kyselin

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2016 o transmastných kyselinách (2016/2637(RSP))

(2018/C 215/28)

Evropský parlament,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (1), a zejména na čl. 30 odst. 7 uvedeného nařízení,

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 3. prosince 2015 o přítomnosti tuků obsahujících transmastné kyseliny v potravinách a v celkové stravě obyvatel Unie (COM(2015)0619),

s ohledem na zprávu Společného výzkumného střediska s názvem „Trans fatty acids in Europe: where do we stand? A synthesis of the evidence: 2003-2013“ („Transmastné kyseliny v Evropě: současný stav v této oblasti. Shrnutí poznatků za období 2003–2013“),

s ohledem na vědecké stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) z roku 2009, v jehož rámci bylo vydáno doporučení ohledně příjmu transmastných kyselin ve stravě,

s ohledem na publikaci WHO „Účinnost opatření na snížení obsahu transmastných kyselin ve stravě: systematické vyhodnocování získaných poznatků“ (2), „Odstranění tuků s obsahem transmastných kyselin v Evropě – nástin koncepce“ (3) a „Vliv příjmu transmastných kyselin na krevní lipidy a lipoproteiny: systematický přehled a metaregresní analýza“ (4),

s ohledem na otázky položené Radě a Komisi, které se týkají transmastných kyselin (O-000105/2016 – B8-1801/2016 a O-000106/2016 – B8-1802/2016),

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že transmastné kyseliny představují zvláštní druh nenasycených tuků;

B.

vzhledem k tomu, že transmastné kyseliny se přirozeně vyskytují v potravinách získávaných z přežvýkavců, jako jsou mléčné výrobky a maso, v některých rostlinách a produktech rostlinného původu (pór, hrách, hlávkový salát, řepkový olej) a že se nacházejí především v průmyslově vyráběných částečně hydrogenovaných rostlinných tucích (rostlinných tucích, které se zpracovávají přidáním atomů vodíku a které se používají ke smažení a pečení a ve zpracovaných potravinách za účelem prodloužení jejich trvanlivosti);

C.

vzhledem k tomu, že příjem transmastných kyselin je v důsledku toho většinou spjat se spotřebou průmyslově vyráběných částečně hydrogenovaných tuků, které se v průmyslu používají v celé řadě nápojů a potravinových výrobků (jak balených, tak i nebalených, jak jsou volně prodávané potraviny a potraviny nabízené v rámci stravování);

D.

vzhledem k tomu, že Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) roku 2010 dospěl k závěru, že transmastné kyseliny pocházející z přežvýkavců mají podobné účinky jako ty, které se vyskytují v průmyslově vyráběných potravinách;

E.

vzhledem k tomu, že tuk z přežvýkavců obsahuje 3–6 % transmastných kyselin;

F.

vzhledem k tomu, že lidská spotřeba přirozeně se vyskytujících transmastných kyselin pocházejících z přežvýkavců je obecně nízká, a vzhledem k tomu, že WHO uvádí, že není pravděpodobné, že by tyto přirozeně se vyskytující transmastné kyseliny představovaly v rámci současného stravování zdravotní riziko, a to s ohledem na jejich poměrně nízký příjem;

G.

vzhledem k tomu, že toto usnesení se týká pouze mastných kyselin, které jsou vyráběny průmyslově;

H.

vzhledem k tomu, že mnoho restaurací a zařízení s rychlým občerstvením používá k fritování tuky obsahující transmastné kyseliny, protože jsou levné a mohou se v průmyslových fritézách používat opakovaně;

I.

vzhledem k tomu, že při přípravě určitých druhů potravin (např. sušenek, zákusků, slaného občerstvení nebo fritovaných potravin) se používají nebo vznikají další transmastné kyseliny;

J.

vzhledem k tomu, že se častá spotřeba průmyslově vyráběných částečně hydrogenovaných rostlinných olejů pojí se zvýšeným rizikem vzniku kardiovaskulárních chorob (a to více než kterýkoli jiný dlouhodobě působící faktor), neplodnosti, endometriózy, žlučových kamenů, Alzheimerovy choroby, diabetu, obezity a některých druhů nádorových onemocnění;

K.

vzhledem k tomu, že evropské orgány by za účelem boje proti příčinám obezity měly přijmout veškerá nezbytná opatření;

L.

vzhledem k tomu, že příjem transmastných kyselin (více než kterákoli jiná výživná látka vztaženo na jednu kalorii) zvyšuje riziko z hlediska rozvoje ischemické choroby srdeční, což je onemocnění, které má podle střízlivých odhadů v EU na svědomí přibližně 660 000 úmrtí ročně, neboli asi 14 % z celkového počtu úmrtí;

M.

vzhledem k tomu, že Evropský úřad pro bezpečnost potravin doporučuje, aby „byl příjem transmastných kyselin v rámci nutričně hodnotné stravy co nejnižší“ (5);

N.

vzhledem k tomu, že WHO vydala konkrétnější doporučení, že by se mělo konzumovat méně než 1 % denní energie ve formě transmastných kyselin (6);

O.

vzhledem k tomu, že americký Úřad pro potraviny a léčiva (FDA) dospěl v červnu 2015 k závěru, že částečně hydrogenované tuky se z hlediska použití v potravinách pro lidi „obecně nepovažují za bezpečné“;

P.

vzhledem k tomu, že nehledě na omezené celounijní údaje se v nedávné studii, v níž jsou shrnuty údaje z devíti zemí EU, ukázalo, že průměrná denní spotřeba transmastných kyselin je nižší než 1 % denního energetického příjmu, avšak v některých z těchto členských států je jejich příjem u konkrétních podskupin obyvatel vyšší (7);

Q.

vzhledem k tomu, že se na základě nejnovějších veřejně dostupných údajů potvrzuje, že nehledě na údajné snížení obsahu transmastných kyselin v některých potravinách existuje na některých unijních trzích s potravinami stále celá řada potravin s vysokým obsahem těchto tuků, tj. nad 2 g transmastných kyselin na 100 g tuků (např. sušenky nebo popcorn, které mají přibližně 40–50 g tuků s obsahem transmastných kyselin/100 g tuků, a také nebalené potraviny jako pekařské výrobky);

R.

vzhledem k tomu, že mezinárodní studie ukazují, že opatření zaměřená na omezení transmastných kyselin v potravinách vedou ke snížení jejich obsahu, aniž by zároveň docházelo ke zvýšení celkového obsahu tuku, a že tato opatření jsou realistická a realizovatelná a pravděpodobně budou mít pozitivní vliv na veřejné zdraví;

S.

vzhledem k tomu, že se ukazuje, že opatření týkající se označování potravin jsou neúčinná, jelikož určité poznatky o transmastných kyselinách má bohužel pouze každý třetí spotřebitel v EU, a že je nutné přijmout kroky zaměřené na zvyšování povědomí o této problematice prostřednictvím vzdělávacích systémů a kampaní ve sdělovacích prostředcích;

T.

vzhledem k tomu, že právní předpisy EU neregulují obsah transmastných kyselin v potravinách, ani nevyžadují jeho uvádění na obalu;

U.

vzhledem k tomu, že Rakousko, Dánsko, Lotyšsko a Maďarsko přijaly právní předpisy, které omezují obsah transmastných kyselin v potravinách, zatímco většina ostatních členských států zvolila dobrovolná opatření, jako je samoregulace, doporučení ohledně stravování nebo kritéria týkající se složení některých tradičních výrobků;

V.

vzhledem k tomu, že existují důkazy o tom, že zavedení zákonných hraničních hodnot u průmyslově vyráběných transmastných kyselin v Dánsku, které v roce 2003 omezilo obsah těchto kyselin v olejích a tucích na 2 %, bylo úspěšné a vedlo k významnému snížení počtu úmrtí způsobených kardiovaskulárními onemocněními (8);

W.

vzhledem k tomu, že jediný způsob, jak mohou spotřebitelé zjistit, obsahuje-li určitý výrobek transmastné kyseliny, je kontrolovat, zda jsou ve složení balených výrobků uvedeny částečně hydrogenované tuky; vzhledem k tomu, že v rámci stávajících právních předpisů EU mohou být spotřebitelé zmateni, pokud jde o rozdíl mezi částečně hydrogenovanými tuky (které kromě jiných mastných kyselin obsahují i transmastné kyseliny) a plně hydrogenovanými tuky (které neobsahují transmastné kyseliny, ale pouze nasycené mastné kyseliny), jelikož podle nařízení (EU) č. 1169/2011 je nutné uvádět tyto informace na seznamu složek obsažených v balených potravinách;

X.

vzhledem k tomu, že výsledky nedávných studií ukázaly, že osoby s vyšším sociálně-ekonomickým postavením se stravují zdravěji než lidé s nižším sociálně-ekonomickým statusem a že spolu s tím, jak roste sociální nerovnost, dochází ke zvětšování těchto rozdílů;

Y.

vzhledem k tomu, že transmastné kyseliny se používají spíše v levnějších potravinách a že v důsledku toho může docházet k prohlubování nerovností mezi jednotlivými skupinami obyvatel, protože osoby s nižšími příjmy mají sklon konzumovat levnější potraviny s vyšším obsahem transmastných kyselin;

Z.

vzhledem k tomu, že na úrovni EU by měla být přijata vhodná rozhodnutí, která by omezila příjem průmyslově vyráběných transmastných kyselin;

AA.

vzhledem k tomu, že zdravotnické organizace, skupiny spotřebitelů, sdružení zdravotnických pracovníků a potravinářské společnosti naléhavě vyzvaly Komisi (9), aby předložila legislativní návrh na omezení množství průmyslově vyráběných transmastných kyselin v potravinách na podobnou úroveň, jakou stanovily dánské orgány (tedy 2 g transmastných kyselin na 100 g tuků);

1.

připomíná, že otázka transmastných kyselin představuje pro Parlament prioritu, a opakuje, že je znepokojen riziky, které tyto látky představují pro lidské zdraví;

2.

poukazuje na to, že Spojené státy už oznámily, že výrobci potravin budou muset do poloviny roku 2018 odstranit částečně hydrogenované tuky z produktů prodávaných na jejich domácím trhu, protože se roku 2015 dospělo k závěru, že transmastné kyseliny nejsou obecně považovány za bezpečné;

3.

připomíná, že existují důkazy, že zavedením horní hranice pro obsah transmastných kyselin lze rychle dosáhnout významného příznivého účinku na zdraví; poukazuje v této souvislosti na pozitivní zkušenosti Dánska, které v roce 2003 zavedlo pro obsah transmastných kyselin v olejích a tucích celostátně platnou 2 % horní hranici;

4.

zdůrazňuje, že většina občanů EU – zejména ti nejvíce ohrožení – nemají informace o transmastných kyselinách a důsledcích jejich spotřeby pro zdraví, což jim může bránit v informovaném rozhodování;

5.

je znepokojen tím, že ohrožené skupiny občanů, včetně občanů s nižším vzděláním a nižším sociálně-ekonomickým postavením, a také děti mají větší sklon ke konzumaci potravin s vyšším obsahem transmastných kyselin;

6.

uznává, že všechny stávající strategie zaměřené na omezení spotřeby transmastných kyselin jsou podle všeho spojeny s podstatným snížením obsahu těchto tuků v potravinách, a s politováním konstatuje, že EU postrádá jednotný přístup k dané problematice; zdůrazňuje, že samostatné kroky členských států povedou ke vzniku směsice předpisů, které mohou vyústit v odlišný účinek na zdraví v jednotlivých členských státech a navíc mohou bránit bezproblémovému fungování jednotného trhu a inovacím v potravinářství;

7.

domnívá se proto, že přijetí opatření by nemělo být ponecháno pouze na členských státech a že k tomu, aby došlo k podstatnému omezení průměrného příjmu transmastných kyselin, jsou zapotřebí opatření na úrovni EU;

8.

upozorňuje na to, že podle Světové zdravotnické organizace (10) je účinné uplatňování politiky označování transmastných kyselin pravděpodobně nejnákladnější možností, zatímco v zemích, které tyto tuky zakázaly, měl tento zákaz vzhledem k nízkým nákladům na jeho uplatňování a sledování, nakolik se dodržuje, minimální finanční dopad;

9.

domnívá se, že vzhledem k nedostatečné informovanosti spotřebitelů o negativních důsledcích spotřeby transmastných kyselin na zdraví je povinné označování těchto látek důležité, avšak méně účinné než zavedení povinné horní hranice, pokud jde o snižování jejich spotřeby evropskými občany;

10.

upozorňuje v této souvislosti dále na to, že strategie označování transmastných kyselin se týká pouze některých potravin a nezahrnuje nebalené potraviny či jídlo v restauracích;

11.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve zákonem stanovila hraniční hodnotu průmyslově vyráběných transmastných kyselin ve všech potravinách (tj. jak v případě jednotlivých složek potravin, tak i v konečném výrobku), aby došlo k omezení jejich příjmu u všech skupin obyvatel;

12.

požaduje, aby byl tento návrh předložen do dvou let;

13.

požaduje, aby byl tento návrh doprovázen posouzením dopadu, v jehož rámci by se vyhodnotily náklady na nové složení potravin, které by průmyslovým podniků vznikly v důsledku zavedení povinné horní hranice, a možnosti přenesení těchto nákladů na spotřebitele;

14.

poukazuje v této souvislosti na oznámení Komise, že provede důkladné posouzení dopadu, aby vyhodnotila náklady a přínosy různých možných hraničních hodnot, a žádá Komisi, aby zohlednila dopad jejich zavedení zejména na malé a střední podniky;

15.

vyzývá potravinářské odvětví, aby dávalo přednost alternativním řešením, která by respektovala zdravotní a environmentální normy, jako je používání lepších olejů, nové postupy modifikace tuků nebo kombinace složek nahrazujících transmastné kyseliny (vlákniny, celulózy, škrobu, bílkovinných směsí atd.);

16.

žádá dále Komisi, aby spolupracovala s členskými státy na zvýšení gramotnosti v oblasti výživy, aby umožnila spotřebitelům vybírat si zdravější potraviny a podporovala je v tom a aby se zapojila do diskuze se zástupci průmyslu, s cílem přimět je ke změně složení jejich výrobků, aby byly zdravější;

17.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18.

(2)  Bulletin of the World Health Organization 2013; 91:262–269H.

(3)  http://www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0010/288442/Eliminating-trans-fats-in-Europe-A-policy-brief.pdf?ua=1.

(4)  http://apps.who.int/iris/bitstream/10665/246109/1/9789241510608-eng.pdf.

(5)  EFSA Journal. 2010; 8(3):1461.

(6)  http://apps.who.int/iris/bitstream/10665/42665/1/WHO_TRS_916.pdf?ua=1pg89,WHO/FAOtechnicalreportseries916.

(7)  Mouratidou et al. Trans Fatty acids in Europe: where do we stand? (Transmastné kyseliny v Evropě: současný stav v této oblasti) JRC Science and Policy Reports 2014 doi:10.2788/1070.

(8)  Brandon J. et al.: Denmark’s policy on artificial trans fat and cardiovascular disease, American Journal of Preventive Medicine 2015 (v tisku).

(9)  http://www.beuc.eu/publications/open_letter_industrially_produced_tfas_freeeu.pdf.

(10)  Odstranění tuků s obsahem transmastných kyselin v Evropě – nástin koncepce, s. 6, http://www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0010/288442/Eliminating-trans-fats-in-Europe-A-policy-brief.pdf.


Čtvrtek, 27. října 2016

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/194


P8_TA(2016)0422

Situace v severním Iráku /Mosulu

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o situaci v severním Iráku / Mosulu (2016/2956(RSP))

(2018/C 215/29)

Evropský parlament,

s ohledem na svá usnesení ze dne 27. února 2014 o situaci v Iráku (1), ze dne 18. září 2014 o situaci v Iráku a Sýrii a ofenzivě IS, včetně pronásledování menšin (2), ze dne 12. února 2015 o humanitární krizi v Iráku a Sýrii, zejména v souvislosti s Islámským státem (3), ze dne 12. března 2015 o nedávných útocích a únosech ze strany ISIS/Dá’iš na Blízkém východě, zejména Asyřanů (4) a ze dne 4. února 2016 o systematickém masovém vyvražďování náboženských menšin tzv. Islámským státem v Iráku a Sýrii (ISIS/Dá’iš) (5),

s ohledem na závěry Rady ze dne 23. května 2016 o regionální strategii EU pro Sýrii a Irák, jakož i hrozbu, kterou představuje Dá’iš, ze dne 14. prosince 2015 o Iráku, ze dne 16. března 2015 o regionální strategii EU pro Sýrii a Irák, jakož i hrozbu, kterou představuje ISIS/Dá’iš, ze dne 20. října 2014 o krizi v Sýrii a Iráku spojenou s ISIS/Dá’iš, ze dne 30. srpna 2014 o Iráku a Sýrii, ze dnů 14. dubna 2014 a 12. října 2015 o Sýrii a ze dne 15. srpna 2014 o Iráku,

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o Iráku a Sýrii,

s ohledem na rezoluci 2091 (2016) o zahraničních bojovnících v Sýrii a Iráku, kterou přijalo Parlamentní shromáždění Rady Evropy dne 27. ledna 2016,

s ohledem na schůzku konanou dne 20. října 2016 v Paříži o stabilizaci Mosulu, na níž se za spolupředsednictví Francie a Iráku sešli na úrovni ministrů zástupci 22 zemí, OSN, EU a Ligy arabských států s cílem vypracovat plán, jak ochránit civilní obyvatelstvo, distribuovat pomoc a řešit otázky spojené se správou oblastí nedávno osvobozených z područí ISIS/Dá’iš,

s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu přijatý v roce 1998 a jeho ustanovení o jurisdikci v souvislosti se zločinem genocidy, zločiny proti lidskosti, válečnými zločiny a zločinem agrese,

s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že irácká armáda s podporou světové koalice zformované proti organizaci ISIS/Dá’iš, pešmergských milic kurdské regionální vlády a lidových mobilizačních sil zahájila operaci na osvobození Mosulu, druhého největšího města Iráku, a mnoha měst a vesnic ležících v tzv. mosulském koridoru z područí ISIS/Dá’iš;

B.

vzhledem k tomu, že ISIS/Dá’iš v Mosulu nastolila nelidský režim; vzhledem k tomu, že obyvatelé, kterým se nedávno podařilo uniknout, hlásí, že lidé hladoví a zoufale doufají v brzké osvobození;

C.

vzhledem k tomu, že Ninivská pláň, Tal Afar a Sindžár i širší region jsou odpradávna domovem křesťanů (Chaldejců, Syrijců a Asyřanů), jezídů, sunnitských a šíitských Arabů, Kurdů, Šabaků, Turkmenů, Kakájů, Sabejců/Mandejců a dalších národů, které zde navzdory obdobím násilí a pronásledování zvnějšku po staletí vedle sebe pokojně žily a vzájemně spolupracovaly až do počátku tohoto století a obsazení většiny regionu organizací ISIS/Dá’iš v roce 2014;

D.

vzhledem k tomu, že Mosul je multietnickým městem, v němž sunnitsko-arabská většina žije po boku Chaldejců, Syřanů, Asyřanů, Kurdů, jezídů, Šabaků, Kakájů a Turkmenů (šíitů a sunnitů); vzhledem k tomu, že i okolí Mosulu bylo a je etnicky a nábožensky různorodé s koncentrací křesťanů na Ninivské pláni, jezídů v horách v okolí Sindžáru a muslimských Turkmenů v Tal Afaru; vzhledem k tomu, že v roce 2003 žilo v Iráku více než 1,5 milionu křesťanů, ale jejich počet nyní klesl na méně než 200 000–350 000 osob, z nichž mnoho žije v chudobě; vzhledem k tomu, že přítomnost křesťanů a dalších menšin měla v Iráku tradičně velký sociální význam a značně přispívala k politické stabilitě, a vzhledem k tomu, že zánik těchto menšin v regionu povede k další destabilizaci;

E.

vzhledem k tomu, že k Parlamentu, který dne 4. února 2016 prohlásil, že ISIS/Dá’iš se dopouští genocidy na křesťanech a jezídech a dalších náboženských a etnických menšinách, se připojily Rada Evropy, ministerstvo zahraničí USA, Kongres USA, britský parlament, australský parlament a další státy a instituce, které uznaly, že ukrutnosti, které páchá ISIS/Dá’iš na náboženských a etnických menšinách v Iráku, zahrnují válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu;

F.

vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) vyhnala od roku 2014 válka z domovů asi 3,3 milionu Iráčanů a více než 1,5 milionu osob v Mosulu bezprostředně hrozí vysídlení v přímém důsledku operace ke znovuzískání této oblasti;

G.

vzhledem k tomu, že UNHCR provozuje pět táborů a je připraven poskytnout přístřeší 45 000 lidí prchajícím z Mosulu a okolních oblastí, přičemž v nadcházejících týdnech hodlá jejich počet zvýšit na 11 táborů s celkovou kapacitou 120 000 osob, pokud pro ně bude vyhrazeno území v bezpečných oblastech mimo frontovou linii; vzhledem k tomu, že rozpočet UNHCR pro řešení situace v Mosulu je v současnosti pokryt pouze z o něco více než 38 %; vzhledem k tomu, že je třeba financovat nejen počáteční přípravy, ale také řešení masového opouštění domovů, které může trvat celou zimu;

H.

vzhledem k tomu, že je třeba zajistit nezbytné bezpečnostní podmínky pro všechny osoby, které byly nuceny opustit své domovy nebo byly násilně vysídleny, aby mohly co nejdříve uplatnit své právo na návrat do vlasti;

I.

vzhledem k tomu, že dne 18. října 2016 se v Bruselu podruhé sešla Rada pro spolupráci mezi EU a Irákem, aby jednala o bezprostředních humanitárních problémech a akutních úkolech v souvislosti se stabilizací regionu; vzhledem k tomu, že EU zatím na humanitární pomoc v Iráku poskytla 134 milionů EUR, z toho 50 milionů EUR na pomoc v Mosulu;

J.

vzhledem k tomu, že je důležité zajistit bezpečnost pro všechny komunity, včetně chaldejských, asyrských a syrských křesťanů a dalších skupin, které jsou v ohrožení na Ninivské pláni;

K.

vzhledem k tomu, že článek 2 irácké ústavy „zaručuje všem osobám plná náboženská práva na svobodu náboženského vyznání a náboženských projevů“;

L.

vzhledem k tomu, že článek 125 irácké ústavy garantuje „správní, politická a kulturní práva a právo na vzdělání různým národům, jako jsou Turkmeni, Chaldejci, Asyřané, jakož i všem dalším občanům“; vzhledem k tomu, že irácký předseda vlády Hajdar Abádí dne 15. dubna 2015 prohlásil, že „pokud neprovedeme decentralizaci, země se rozpadne. Pro mě nemá decentralizace žádné limity“;

M.

vzhledem k tomu, že maximální autonomie a zaručení bezpečnosti komunit na Ninivské pláni, v Tal Afaru a Sindžáru v rámci federální Irácké republiky by znovu nastolilo a zabezpečilo základní lidská práva původního obyvatelstva tohoto regionu, včetně jejich majetkových práv;

1.

rozhodně podporuje operaci, kterou Irák zahájil na osvobození Mosulu z područí ISIS/Dá’iš; domnívá se, že tato operace je rozhodující částí nepolevující snahy světového společenství o rozhodující porážku ISIS/Dá’iš; je pevně přesvědčen o tom, že Irák v boji proti společnému nepříteli zvítězí a osvobodí Mosul a vyžene ISIS/Dá’iš i z dalších iráckých regionů;

2.

znovu vyjadřuje plnou podporu nezávislosti, územní celistvosti a svrchovanosti Iráku a jednoznačně uznává, že za tímto účelem má právo přijmout potřebná opatření;

3.

je znepokojen tím, že mezi regionálními mocnostmi panují v poslední době napjaté vztahy; žádá, aby byla plně respektována územní celistvost a svrchovanost Iráku a aby na jeho území nebyly prováděny žádné vojenské operace bez souhlasu irácké vlády; zdůrazňuje, že v zájmu bezpečnějšího Blízkého východu je důležité podporovat dialog Iráku s dalšími zeměmi v tomto regionu;

4.

připomíná, že irácké orgány musejí podniknout konkrétní kroky na ochranu civilistů během vojenské operace, mimo jiné účinně velet milicím a mít nad nimi kontrolu, a přijmout veškerá možná preventivní opatření, aby během útoku nedošlo ke ztrátám na životech civilistů a k porušování lidských práv; zdůrazňuje, že ozbrojené síly přítomné v terénu se musejí během svých operací řídit mezinárodním humanitárním právem i mezinárodním právem v oblasti lidských práv;

5.

vyjadřuje podporu Irácké republice a jejím občanům při uznání politicky, sociálně a hospodářsky dlouhodobě životaschopné provincie v oblasti Ninivské pláně, Tal Afaru a Sindžáru v souladu se zákonným požadavkem jejich původních obyvatel na přiznání regionální autonomie;

6.

zdůrazňuje, že irácká vláda by si měla jako politickou prioritu stanovit, že vysídleným domorodým obyvatelům Ninivské pláně, Tal Afaru a Sindžáru – z nichž je mnoho vnitřně vysídleno v Iráku – zaručí s podporou EU, včetně jejích členských států, a mezinárodního společenství právo na návrat do jejich původní vlasti; zdůrazňuje, že těmto lidem by měla být s podporou irácké vlády a kurdské regionální vlády v plném rozsahu znovu přiznána jejich základní lidská práva, včetně majetkových práv, která by měla být nadřazena veškerým nárokům na majetková práva ze strany jiných osob;

7.

zdůrazňuje, že původní komunity obyvatel Ninivské pláně, Tal Afaru a Sindžáru – křesťané (Chaldejci/Syrijci/Asyřané), jezídi, Turkmeni a další – mají právo na bezpečí, bezpečnost a regionální autonomii v rámci federální struktury Irácké republiky;

8.

důrazně odsuzuje přetrvávající násilí a masové popravy, jichž se v Iráku dopouští ISIS/Dá’iš; vyjadřuje hluboké znepokojení nad neustálými zprávami o tom, že ISIS/Dá’iš využívá při probíhající vojenské operaci na osvobození severního Iráku děti, starší osoby, ženy a zranitelné osoby jako lidské štíty;

9.

bere na vědomí naléhavé varování koordinátora humanitární pomoci OSN, že není k dispozici dost finančních prostředků pro případ humanitární katastrofy nevídaných rozměrů, kterou může útok na Mosul způsobit; vítá angažovanost EU v Iráku, zejména její dřívější humanitární pomoc a pomoc při likvidaci improvizovaných výbušných zařízení, která bude mít zásadní význam pro to, aby se mohli uprchlíci a vnitřní vysídlenci urychleně vrátit do svých domovů; naléhavě však vyzývá EU a její členské státy, aby zintenzívnily úsilí o stabilizaci situace v osvobozených oblastech;

10.

naléhavě vyzývá iráckou vládu a její mezinárodní partnery, aby si jako prioritu vytyčili mírové řešení otázek týkající se zpochybňovaných vnitřních hranic Irácké republiky;

11.

vyzývá všechny strany konfliktu, aby se v průběhu bojů i po jejich skončení řídily mezinárodním humanitárním právem a aby v rámci tohoto konfliktu dodržovaly zásadu proporcionality, rozlišování a opatrnosti; naléhavě vyzývá všechny strany konfliktu, aby otevřely humanitární koridory, které by umožnily civilnímu obyvatelstvu utéct před konfliktem, dále aby zabránily tomu, aby civilisté zůstali v Mosulu uvězněni a byli používáni ze strany ISIS/Dá’iš jako lidské štíty, aby jim umožnily dostat se do bezpečí a zajistily humanitární pomoc a aby v souladu se státními a mezinárodními normami zaručily humanitární pomoc a ochranu civilnímu obyvatelstvu při kontrole bezpečnostní situace, zejména aby bylo zajištěno, aby nedocházelo k rozdělování rodin a k ohrožení dětí a aby byl vytvořen kontrolní mechanismus OSN uplatňovaný třetími stranami; vyzývá zejména k přijetí všech nezbytných preventivních opatření, aby byla zajištěna ochrana dětí a jejich rodin před bombardováním a aby byly minimalizovány oběti a zajištěna ochrana civilní infrastruktury, především škol a nemocnic;

12.

naléhavě žádá všechny aktéry bojující s ISIS/Dá’iš v Irácké republice, aby navázali trvalou dlouhodobou politickou spolupráci a dialog se všemi stranami, který by se měl stát základem Iráku bez radikálních a extremistických hnutí; vyzývá EU a její členské státy, celosvětovou koalici proti ISIS, mezinárodní společenství a mezinárodní aktéry, aby s vládou a regionálními samosprávami Irácké republiky spolupracovali na trvalém vyřešení bezpečnostní situace v oblasti Ninivské pláně, Tal Afaru a Sindžáru;

13.

vyzývá Evropskou unii, OSN a celé mezinárodní společenství, aby ve spolupráci s vládou a regionálními samosprávami Irácké republiky dohlížely na reintegraci všech vysídlených Iráčanů a etnických a náboženských menšin;

14.

vyzývá ESVČ, členské státy a mezinárodní společenství, aby poskytly praktickou a diplomatickou podporu při vytváření trvalé inkluzivní struktury v tomto regionu po ukončení konfliktu, se zvláštním odkazem na možnost vytvoření autonomní provincie, která by zahrnovala Ninivskou pláň, Sindžár a Tal Afar a kterou by politicky zastupovali původní obyvatelé tohoto regionu; znovu poukazuje na to, že je důležité zapojit do koordinované humanitární činnosti, zejména pro vysídlené etnické a náboženské menšiny, náboženské humanitární organizace;

15.

vybízí EU, členské státy a mezinárodní společenství, aby irácké vládě nabídly odbornou pomoc při uplatňování rozhodnutí vytvořit v souladu s rozhodnutím vlády ze dne 21. ledna 2014 provincii Ninivská pláň i při další decentralizaci mj. na základě vytvoření provincie Tal Afar a Sindžár a při podpoře nových provinčních orgánů, tak aby mohly dosáhnout svého plného potenciálu;

16.

vyzývá ESVČ, aby po osvobození nabídla své kvalitní služby při jednáních s regionální vládou Kurdistánu a iráckou vládou s cílem zajistit, aby etnickým menšinám v regionu, zejména křesťanům (Chaldejcům, Syrijcům a Asyřanům) a jezídům, Turkmenům, Šabakům a Kakájům, byla přiznána jejich legitimní práva a aby byly začleněny do nové správní struktury, aby se zabránilo vzplanutí nových konfliktů;

17.

vyzývá členské státy EU, aby ve spolupráci s iráckou vládou přidaly místní bezpečnostní složky na seznam sil, kterým se smí dostávat pomoci; domnívá se, že místní bezpečnostní složky by měly zahrnovat lokální síly, které se zasazují v oblasti Ninivské pláně, Tal Afaru a Sindžáru i v jiných oblastech o ochranu etnických a náboženských menšin, které silně ohrožuje džihadismus-salafismus;

18.

připomíná, že záchrana životů civilního obyvatelstva a dodržování mezinárodního humanitárního práva představuje politický základ usmíření a rozvoje a jedinou cestu, jak zvítězit nad nenávistí a rozdělením společnosti, a že je nezbytné přestat podněcovat další napětí mezi jednotlivými společenstvími a položit základ stabilního a prosperujícího Iráku;

19.

naléhavě vyzývá vojenskou koalici pod vedením Iráku, aby přijala veškerá nezbytná opatření na zachování důkazů o válečných zločinech a zločinech proti lidskosti, kterých se dopouští ISIS/Dá’iš, aby jej bylo možné pohnat k zodpovědnosti;

20.

zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné rychle a účinně zajistit bezpečnost vytvořením skutečně bezpečných tras, kde by bylo možné poskytovat trvalou ochranu, mj. na základě odminování území a obnovení právního státu a poskytování základních služeb v osvobozených oblastech, např. zdravotních služeb, elektřiny a vzdělání; varuje před tím, že pokud se nepodaří zajistit nezbytné služby a bezpečnost, uplatňovat dlouhodobou strategii boje proti hlavním příčinám nespokojenosti a zajistit sociální soudržnost, může to vést k tomu, že se na scéně znovu objeví extremistické síly; vyzývá proto k většímu propojení humanitární pomoci a rozvojové spolupráce, aby byl zajištěn přechod od poskytování humanitární pomoci ke stabilizaci, zajištění odolnosti a rozvoje Iráku;

21.

zdůrazňuje význam Mosulu pro celý Irák a vyzývá k tomu, aby byly v nové správě Mosulu zastoupeny menšiny; zdůrazňuje legitimní právo etnických a náboženských menšin na politickou účast a na znovuzískání svých majetkových práv; vyzývá k mírovému soužití a dodržování veškerých práv nejrůznějších etnických a náboženských menšin, které byly v daném regionu tradičně silně zastoupeny a žily mírumilovně vedle sebe – zejména jezídové v Sindžárských horách, Chaldejci, Syrijci a Asyřani na Ninivské pláni a Turkmeni v Tel Afaru a v určitých oblastech provincie Kirkúk; dále požaduje přijetí opatření, která by zaručovala bezpečný návrat uprchlíků, kteří museli opustit své domovy;

22.

naléhavě vyzývá iráckou vládu, aby za podpory EU a jejích členských států poskytla prostředky k odminování území, která byla dříve pod nadvládou organizace ISIS/Dá’iš, a aby spolupracovala s místními radami zastupujícími menšiny, a zajistila tak funkční koordinaci a vyhnula se průtahům, které by bránily návratu uprchlíků a vnitřně vysídlených osob;

23.

zdůrazňuje, že i po osvobození Mosulu bude nutné nadále bojovat proti šíření islamisticko-džihadistické ideologie v regionu i mimo něj, včetně salafistického džihadismu, který slouží k teologickému a politickému podněcování zločinů ISIS/Dá’iš; vyzývá členské státy EU, aby se zasadily o předání případů genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, kterých se v Iráku, Sýrii, Libyi i jinde dopouští ISIS/Dá’iš, Mezinárodnímu trestnímu soudu;

24.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, vládě a zákonodárnému sboru Iráku, regionální vládě Kurdistánu a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

(1)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0171.

(2)  Úř. věst. C 234, 28.6.2016, s. 25.

(3)  Úř. věst. C 310, 25.8.2016, s. 35.

(4)  Úř. věst. C 316, 30.8.2016, s. 113.

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0051.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/199


P8_TA(2016)0423

Situace novinářů v Turecku

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku (2016/2935(RSP))

(2018/C 215/30)

Evropský parlament,

s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 15. ledna 2015 o svobodě projevu v Turecku: o nedávných případech zatčení novinářů a vedoucích pracovníků ve sdělovacích prostředcích a systematickém nátlaku vyvíjeném na sdělovací prostředky (1),

s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2016 o zprávě o Turecku za rok 2015 (2),

s ohledem na zprávu o Turecku za rok 2015, kterou vydala Komise dne 10. listopadu 2015 (SWD(2015)0216),

s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové a komisaře pro evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření Johannese Hahna ze dne 16. července 2016 o situaci v Turecku,

s ohledem na závěry Rady o Turecku ze dne 18. července 2016,

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové a komisaře Johannese Hahna ze dne 21. července 2016 o vyhlášení výjimečného stavu v Turecku,

s ohledem na politický dialog na vysoké úrovni mezi EU a Tureckem, který proběhl dne 9. září 2016,

s ohledem na skutečnost, že dodržování zásad právního státu, včetně svobody projevu, tvoří základ hodnot EU,

s ohledem na právo na svobodu projevu, které je zakotveno v Evropské úmluvě o lidských právech a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, jichž je Turecko smluvní stranou,

s ohledem na doporučení uvedená ve stanovisku k článkům 216, 299, 301 a 314 tureckého trestního zákoníku, které přijala Benátská komise na svém 106. plenárním zasedání (v Benátkách, 11. a 12. března 2016),

s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 15. července 2016 došlo v Turecku k pokusu o státní převrat, při němž bylo více než 250 osob zabito a více než 2 100 osob zraněno;

B.

vzhledem k tomu, že obhajoba demokracie a tedy i naprosté odhodlání k dodržování lidských práv a zákonnosti jsou důležité, jako je v tomto ohledu důležitá spolupráce mezi EU, Radou Evropy a Tureckem; vzhledem k tomu, že Turecko je pro Evropskou unii klíčovým partnerem;

C.

vzhledem k tomu, že podle informací Evropské federace novinářů a tureckého sdružení novinářů zatkla turecká policie po pokusu o státní převrat, k němuž došlo dne 15. července 2016, nejméně 99 novinářů a spisovatelů, přičemž proti většině z nich dosud nebyla vznesena obvinění, a počet pracovníků sdělovacích prostředků zadržených na základě obvinění, o nichž panuje přesvědčení, že souvisejí s výkonem jejich práva na svobodu projevu, tak ke dni 20. října 2016 dosáhl přinejmenším 130; vzhledem k tomu, že 64 z těchto novinářů zatčených po 15. červenci 2016 bylo propuštěno; vzhledem k tomu, že zadržovaným novinářům je upíráno právo na obhájce a že jsou vězněni v nelidských podmínkách, je jim vyhrožováno a je s nimi špatně zacházeno; vzhledem k tomu, že šéfredaktoři uzavřeného deníku Özgür Gündem Bilir Kaya a Inan Kizilkaya byli ve vězení údajně mučeni;

D.

vzhledem k tomu, že omezení, jimž čelily sdělovací prostředky, a tlak vyvíjený na novináře, byly značné již před neúspěšným pokusem o převrat; vzhledem k tomu, že podle Výboru na ochranu novinářů ukončily turecké orgány po pokusu o převrat činnost více než stovky provozovatelů vysílání, vydavatelů novin a časopisů, nakladatelů a distribučních firem, takže více než 2 300 novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků přišlo o práci; vzhledem k tomu, že nejméně 330 novinářům byla odebrána novinářská akreditace;

E.

vzhledem k tomu, že mezi zadržené novináře patří například známý romanopisec Asli Erdogan, který byl rovněž členem poradního orgánu a fejetonistou kurdského deníku Özgür Gündem, jehož vydávání je v současnosti zastaveno, dále akademický pracovník a fejetonista Mehmet Altan a jeho bratr Ahmet Altan, což je spisovatel a bývalý vydavatel týdeníku Taraf;

F.

vzhledem k tomu, že podle organizace Human Rights Watch byla řada z těchto právních opatření přijata bez jakéhokoliv důkazu o účasti těchto obviněných na neúspěšném pokusu o státní převrat; vzhledem k tomu, že musí být zajištěno právo na spravedlivý proces a že způsob, jakým justice postupuje v případech spojených se sdělovacími prostředky, je známkou toho, že jí chybí nestrannost a nezávislost;

1.

důrazně odsuzuje pokus o státní převrat v Turecku, k němuž došlo dne 15. července 2016; podporuje legitimní orgány Turecka; vyslovuje politování nad vysokým počtem obětí; vyjadřuje solidaritu s oběťmi a jejich rodinami;

2.

uznává, že je právem a odpovědností turecké vlády reagovat na pokus o státní převrat; zdůrazňuje však, že neúspěšný pokus o vojenský převrat nemůže turecká vláda využívat jako výmluvu, když nepřiměřenými a nezákonnými kroky a opatřeními stupňuje potlačování legitimní a nenásilné opozice a brání novinářům a sdělovacím prostředkům v pokojném uplatňování svobody projevu;

3.

vyzývá turecké orgány, aby propustily novináře a pracovníky sdělovacích prostředků zadržované bez přesvědčivého důkazu o jejich trestné činnosti, včetně známých novinářů, jakými jsou Nazli Ilicak, Sahin Alpay, Asli Erdogan, Murat Aksoy, Ahmet Altan a Mehmet Altan; zdůrazňuje, že novináři by neměli být zadržováni na základě obsahu jejich novinářské práce nebo údajné příslušnosti k určité straně či skupině, a to ani v případech, kdy jsou proti nim vznesena obvinění, a podtrhuje nutnost zajistit, aby zadržování osob ve vazbě bylo výjimkou;

4.

připomíná, že svobodný a pluralistický tisk je základním prvkem demokracie, stejně jako řádná soudní řízení, presumpce neviny a nezávislost soudnictví; připomíná tureckým orgánům, že v přístupu ke sdělovacím prostředkům a novinářům musí být mimořádně obezřetné, neboť svoboda projevu a sdělovacích prostředků jsou nadále stěžejními prvky fungování demokratické a otevřené společnosti;

5.

vyslovuje politování nad uplatňováním mimořádných opatření také k zastrašování rodinných příslušníků novinářů, kteří uprchli do zahraničí nebo se skrývají, a to mimo jiné tak, že jsou jim odebrány cestovní pasy nebo jsou zadržováni místo obviněných osob;

6.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad uzavřením více než 150 sdělovacích prostředků; vyzývá k opětovnému otevření těchto sdělovacích prostředků, obnovení jejich nezávislosti a náležitému opětovnému přijetí jejich propuštěných zaměstnanců; vyzývá turecké orgány, aby ukončily zneužívání ustanovení trestního zákoníku ke jmenování správních orgánů v soukromých mediálních organizacích a aby upustily od zásahů do nezávislých zpravodajských organizací, například do redakčních rozhodnutí a propouštění novinářů a redaktorů, a od nátlaku na kritický tisk a novináře a od jejich zastrašování; odsuzuje pokusy tureckých orgánů o zastrašování a vyhošťování zahraničních korespondentů;

7.

vyzývá tureckou vládu, aby zúžila rozsah mimořádných opatření tak, aby již nemohla být zneužívána k omezování svobody projevu; zdůrazňuje, že vyšetřování údajné účasti na pokusu o převrat by měla probíhat v souladu se zásadou spravedlivého řízení, nestranně a na základě přesvědčivých důkazů a nikoli formou stanovení viny na základě asociace, což může vést ke kolektivním trestům;

8.

zdůrazňuje, že Turecko čelí skutečné hrozbě terorismu; opakuje nicméně, že široce definované turecké právní předpisy pro boj proti terorismu by neměly být využívány k trestání novinářů za to, že uplatňují své právo na svobodu projevu; vyzývá k urychlenému provedení doporučení Benátské komise z března 2016 a k revizi protiteroristických právních předpisů;

9.

vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby i nadále pečlivě monitorovaly praktické důsledky výjimečného stavu a zajistily sledování všech soudních řízení s novináři;

10.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a prezidentovi, vládě a parlamentu Turecka.

(1)  Úř. věst. C 300, 18.8.2016, s. 45.

(2)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0133.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/202


P8_TA(2016)0424

Jaderná bezpečnost a nešíření jaderných zbraní

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o jaderné bezpečnosti a nešíření jaderných zbraní (2016/2936(RSP))

(2018/C 215/31)

Evropský parlament,

s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2013 o doporučeních hodnotící konference stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní ohledně vytvoření zóny bez zbraní hromadného ničení na Blízkém východě (1),

s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2010 o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (2),

s ohledem na semináře EU o nešíření zbraní a odzbrojování a na pravidelné schůze Konsorcia EU pro nešíření,

s ohledem na strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení, kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003,

s ohledem na skutečnost, že na hodnotící konferenci stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní v roce 2015 se nepodařilo dosáhnout shody o výsledném dokumentu,

s ohledem na závěry Rady týkající se 9. hodnotící konference stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (8079/15),

s ohledem na dokumenty přijaté na jaře roku 2016 na Washingtonském summitu o jaderné bezpečnosti,

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2310 (2016) o 20. výročí Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek,

s ohledem na Tbiliskou deklaraci z roku 2016, kterou na základě konsensu přijalo Parlamentní shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě,

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 66/61 ze dne 13. prosince 2011 o vytvoření zóny bez jaderných zbraní v oblasti Blízkého východu,

s ohledem na rozhodnutí Rady 2012/422/SZBP ze dne 23. července 2012 na podporu procesu vedoucího k vytvoření zóny bez jaderných zbraní a všech dalších zbraní hromadného ničení na Blízkém východě (3),

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 70/33 ze dne 7. prosince 2015 o pokračování v úsilí o mnohostranné jaderné odzbrojování a na zprávu otevřené pracovní skupiny (OEWG) určenou Valnému shromáždění OSN, která byla přijata dne 19. srpna 2016 (A/71/371),

s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že celosvětové bezpečnostní prostředí, zejména bezpečnostní prostředí v EU, se významně zhoršilo, je čím dál nestabilnější, nejistější a méně předvídatelné; podotýká, že existují hrozby konvenční, nekonvenční i hybridní, pocházející od státních i nestátních regionálních a globálních subjektů;

B.

vzhledem k tomu, že mezinárodní mír, bezpečnost a stabilitu vážným způsobem ohrožuje vývoj situace v různých částech světa, včetně zhoršování vztahů mezi státy s jadernými zbraněmi, jako jsou Spojené státy a Ruská federace, Indie a Pákistán, včetně dalšího zvyšování jaderných kapacit Severní Koreje;

C.

vzhledem k tomu, že díky účinnému uplatňování zákazu a povinností obsažených v Úmluvě o zákazu biologických a toxinových zbraní z roku 1972 a Úmluvě o chemických zbraních se omezuje a postupně zastavuje šíření biologických a chemických zbraní hromadného ničení; vzhledem k tomu, že šíření jaderných zbraní hromadného ničení a jejich nosičů je však i nadále jedním z nejzávažnějších problémů celosvětového společenství;

D.

vzhledem k tomu, že v lednu 2016 devět států – Spojené státy, Rusko, Spojené království, Francie, Čína, Indie, Pákistán, Izrael a Korejská lidově demokratická republika – vlastnilo celkem asi 15 395 jaderných zbraní, zatímco v roce 2015 to bylo 15 850;

E.

vzhledem k tomu, že prvořadý význam má snaha zabránit tomu, aby jaderné zbraně získali či použili teroristé nebo další země, úsilí o snížení snižovat a likvidaci veškerého jaderného arzenálu a směřování ke světu bez jaderných zbraní;

F.

vzhledem k tomu, že v některých oblastech světa již existuje řada smluv o zónách bez jaderných zbraní, konkrétně v Latinské Americe a Karibiku, jižním Pacifiku, jihovýchodní Asii, Africe a Střední Asii;

G.

vzhledem k tomu, že hodnotící konference stran NPT konaná v roce 2010 znovu zaměřila pozornost na humanitární dopad jaderných zbraní, na nějž upozorňovaly vlády Norska, Mexika a Rakouska na několika konferencích o humanitárním dopadu jaderných zbraní a v příslušných zprávách, a poukázala rovněž na mezinárodní humanitární závazek iniciovaný Rakouskem, který byl přijat na hodnotící konferenci stran NPT konané v roce 2015, kde jej podpořilo 127 členských států OSN;

H.

vzhledem k tomu, že je třeba dále posilovat hlavní cíle týkající se nešíření zbraní a odzbrojování v rámci tří pilířů Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, konkrétně nešíření zbraní, odzbrojování a spolupráce v oblasti mírového využití jaderné energie; vzhledem k tomu, že jaderné mocnosti, které podepsaly Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, modernizují a rozšiřují svůj arzenál jaderných zbraní a odkládají opatření, jejichž cílem je snížit nebo zcela zlikvidovat jaderný arzenál a omezit uplatňování vojenské doktríny jaderného odstrašování;

I.

vzhledem k tomu, že na summitech o jaderné bezpečnosti, které byly pořádány jako doplňující proces mimo rámec Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, bylo dosaženo formálního pokroku v zabezpečení štěpných materiálů pro civilní účely; tyto summity přispěly k posílení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní tím, že zvýšily důvěryhodnost její části věnující se nešíření zbraní, avšak vzhledem k tomu, že Rusko v poslední době odmítá spolupracovat a že zhoršení jeho vztahů se Spojenými státy maří další úsilí o zabezpečení a omezení štěpných materiálů;

J.

vzhledem k tomu, že Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů je právně závazný mezinárodní nástroj v oblasti fyzické ochrany jaderného materiálu, kterým se zavádí opatření spojená s prevencí, odhalováním a stíhání trestných činů souvisejících s jaderným materiálem;

K.

vzhledem k tomu, že Rusko a Spojené státy i nadále uplatňují novou smlouvu START, jejíž platnost skončí v roce 2021, pokud ji obě strany neprodlouží; vzhledem k tomu, že prezident USA Barack Obama ve svém projevu předneseném v roce 2013 v Berlíně učinil významný návrh na snížení počtu jaderných hlavic, který poté zopakoval v roce 2016 ve Washingtonu; vzhledem k tomu, že Ruská federace neprojevuje stejnou ochotu zahájit jednání o krocích, které by navázaly na novou smlouvu START, a že zatím nebylo dosaženo žádné dohody o opatřeních v návaznosti na tuto smlouvu, jejichž cílem by bylo snižovat počet strategických i nestrategických jaderných zbraní v zájmu jejich úplné likvidace;

L.

vzhledem k tomu, že jaderné zkoušky i jiné jaderné výbuchy představují ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti a narušují celosvětový režim jaderného odzbrojování a nešíření jaderných zbraní; vzhledem k tomu, že nejúčinnějším způsobem, jak zakázat jaderné zkoušky, je Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT); vzhledem k tomu, že v roce 2016 si připomínáme 20. výročí smlouvy CTBT, která byla otevřena k podpisu dne 24. září 1996;

M.

vzhledem k tomu, že navzdory značnému úsilí se nepodařilo svolat konferenci o zřízení zóny bez jaderných zbraní i všech ostatních zbraní hromadného ničení na Blízkém východě, která se na základě konsensu stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní dosaženého na hodnotící konferenci v roce 2010 měla uskutečnit do prosince 2012;

N.

vzhledem k tomu, že NATO se ve své Strategické koncepci z roku 2010 a Zprávě o politice v oblasti odstrašení a obrany (Deterrence and Defence Posture Review) z roku 2012 zavázalo vytvořit podmínky pro svět bez jaderných zbraní; vzhledem k tomu, že podle dohod NATO o sdílení jaderných zbraní a podle bilaterálních dohod NATO je v pěti členských státech nedisponujících jadernými zbraněmi (Belgii, Německu, Itálii, Nizozemsku a Turecku), stále rozmístěno asi 150 až 200 amerických gravitačních jaderných bomb krátkého dosahu, považovaných za taktické nebo substrategické jaderné zbraně, a vzhledem k tomu, že tyto zbraně jsou rozmístěny v souladu se současnou politikou NATO;

O.

vzhledem k tomu, že bezpečnost a zabezpečení amerických jaderných zbraní rozmístěných v Turecku jsou v důsledku ozbrojeného konfliktu v Sýrii, který se odehrává v blízkosti letecké základny Incirlik, a v důsledku událostí na letecké základně Incirlik a v jejím okolí v průběhu a po skončení neúspěšného převratu z 15. července 2016 předmětem větší pozornosti;

P.

vzhledem k tomu, že dne 5. prosince 2015 jsme si připomněli 20. výročí podpisu Budapešťského memoranda; vzhledem k tomu, že Ukrajina dodržuje všechna jeho ustanovení a v otázkách jaderného odzbrojování a nešíření jaderných zbraní zaujímá iniciativní postoje, kdežto Ruská federace porušila jeho ustanovení tím, že obsadila část ukrajinského území (Krym) a zahájila ozbrojenou agresi na východě Ukrajiny; vzhledem k tomu, že tím vznikl nebezpečný precedens, neboť stát, jenž Ukrajině zaručil bezpečnost v reakci na její rozhodnutí přistoupit ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní jako země bez jaderných zbraní, porušil ukrajinskou svrchovanost a územní celistvost, a pokud jde o nástroj negativních bezpečnostních záruk poskytovaných státem vlastnící jaderné zbraně, ohrozil jeho důvěryhodnost a obecně jej závažným způsobem poškodil, a stejně tak zpochybnil Smlouvu o nešíření jaderných zbraní a možnost pokročení v otázce globálního jaderného odzbrojování a nešíření jaderných zbraní na základě mezinárodního práva a mnohostranných smluv; je hluboce znepokojen výhrůžnými prohlášeními vysoce postavených ruských představitelů, že Rusko má právo na Krymu rozmístit a uchovávat jaderné zbraně, což by mělo celosvětové důsledky; vyjadřuje znepokojení nad novou ruskou vojenskou doktrínou z prosince 2014, která dovoluje použití jaderných zbraní proti státu, který takové zbraně nemá;

Q.

vzhledem k tomu, že Rusko rozmisťuje v Kaliningradské oblasti rakety krátkého doletu Iskander a provádí cvičení a přelety s použitím systémů schopných využívat jaderných zbraní, a vzhledem k tomu, že prohlášení vedoucích ruských představitelů o důležitosti jaderného odstrašování a rozhodnutí Ruska pozastavit provádění Dohody o nakládání s plutoniem a jeho likvidaci, kterou uzavřelo se Spojenými státy v roce 2000, zvyšuje obavy z toho, že se Rusko stále více spoléhá na jaderné zbraně;

R.

vzhledem k tomu, že EU hraje důležitou úlohu jakožto účastník společného komplexního akčního plánu, který byl vyjednán s Íránem, a důležitou úlohu sehrává rovněž jako plnohodnotný člen společné komise dohlížející na plnění této dohody;

S.

vzhledem k tomu, že KLDR dne 9. září 2016 provedla svou pátou jadernou zkoušku, a to pouze několik měsíců po zkoušce ze dne 6. ledna 2016; vzhledem k tomu, že tato zkouška, kterou KLDR označila za „úspěšnou zkoušku vodíkové bomby“, je jednoznačně v rozporu s mezinárodními závazky KLDR plynoucími z rezolucí Rady bezpečnosti OSN a z deklarace mezi Jižní a Severní Koreou o denuklerizaci z roku 1992, v níž je uvedeno, že žádná z obou částí Korejského poloostrova nebude vyvíjet ani držet žádné jaderné zbraně; vzhledem k tomu, že šíření jakýchkoli zbraní hromadného ničení, obzvláště jaderných zbraní a jejich nosičů, ohrožuje mezinárodní mír a bezpečnost; vzhledem k tomu, že KLDR v roce 2003 vypověděla Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, od roku 2006 provádí jaderné zkoušky a v roce 2009 oficiálně oznámila, že vyvinula jadernou zbraň za účelem odstrašení, což znamená, že se zvýšila hrozba, kterou KLDR představuje pro okolní země v severovýchodní Asii a pro regionální i mezinárodní mír a bezpečnost;

T.

vzhledem k tomu, že evropská bezpečnostní strategie z roku 2003 označila šíření zbraní hromadného ničení a hrozbu závodů ve vyzbrojování zbraněmi hromadného ničení za potenciálně největší hrozbu pro naši bezpečnost a že EU usiluje o všeobecné dodržování mnohostranných smluvních režimů a posilování smluv a jejich ustanovení o ověřování; vzhledem k tomu, že globální strategie EU z roku 2016 se o zbraních hromadného ničení, nešíření jaderných zbraní ani o kontrolu zbraní nezmiňuje;

U.

vzhledem k tomu, že již během příprav na hodnotící konferenci stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní v roce 2015 se Evropské unii bohužel nepodařilo dosáhnout společného postoje ve věci jaderného odzbrojení a poprvé uznala, že ohledně důsledků jaderných zbraní panují „rozdílné názory“; vzhledem k tomu, že na konferenci se kvůli různosti názorů na regionální úsilí o vytvoření zóny bez zbraní hromadného ničení na Blízkém východě nepodařilo přijmout výsledný dokument;

V.

vzhledem k tomu, že EU se zavázala využívat všechny přiměřené nástroje k předcházení, odrazování, zastavení a pokud možno zrušení programů šíření zbraní, které jsou zdrojem obav na celosvětové úrovni, jak je jasně vyjádřeno ve strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení, kterou dne 12. prosince 2003 přijala Evropská rada, a vzhledem k tomu, že EU zajistila prohloubení spolupráce evropských výzkumných center v oblasti nešíření jaderných zbraní coby součásti Konsorcia EU pro nešíření;

W.

vzhledem k tomu, že je důležité podporovat a posilovat zapojení občanské společnosti do tohoto mezinárodního procesu transparentním způsobem;

1.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršením bezpečnostní situace v okolí Evropské unie a za hranicemi jejích sousedů, což by mohlo vést k tomu, že jaderné zbraně začnou znovu aktivně používat k odstrašujícím účelům a jaderné zbraně budou šířeny mezi státy i nestátními subjekty, a lituje též toho, že nejsou prováděna účinná opatření vedoucí k odzbrojení a nešíření jaderných zbraní;

2.

vyzývá všechny státy disponující jadernými zbraněmi, aby přijaly konkrétní prozatímní opatření ke snížení rizika výbuchů jaderných zbraní, včetně omezení operačního statusu jaderných zbraní a jejich přesunutí z místa rozmístění do místa uskladnění, poklesu významu jaderných zbraní ve vojenských doktrínách a rychlého snížení počtu jaderných zbraní všech typů;

3.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad potenciálním porušováním Smlouvy o jaderných silách středního dosahu (INF);

4.

je hluboce znepokojen zvýšenou jadernou hrozbou vyplývající z postoje Ruska, který má důsledky pro bezpečnost, stabilitu a předvídatelnost na celosvětové úrovni, a zhoršujícími se vztahy s NATO, včetně potenciálního porušování dohody o jaderných zbraních se střední délkou doletu, i prohlášeními naznačujícími jak větší připravenost použít jaderné zbraně, tak i úvahy o případném rozmístění jaderných zbraní na dalších územích v Evropě; upozorňuje na ruská vojenská cvičení, při nichž je simulováno nasazení jaderných zbraní proti Polsku, a vyjadřuje hluboké znepokojení nad rozmístěním raketových systémů Iskander, které mohou nést jaderné hlavice, v Kaliningradské oblasti, jež sousedí s členskými státy EU Polskem a Litvou; připomíná, že Mezinárodní soudní dvůr ve svém poradním stanovisku z roku 1996 konstatoval, že se zřetelem na současný stav mezinárodního práva nemohl „dospět k definitivnímu závěru o legalitě nebo protiprávnosti použití jaderných zbraní státem v krajních podmínkách sebeobrany“;

5.

vyjadřuje svou podporu summitu o jaderné bezpečnosti z roku 2016, přičemž uznává, že nelegální obchod s jadernými materiály a jejich používání představují bezprostřední a vážnou hrozbu pro celosvětovou bezpečnost, a s nadějí očekává, že bude zajištěna plná dohledatelnost a fyzické zabezpečení všech materiálů spojených s výrobou zbraní;

6.

vítá dokončení činnosti otevřené pracovní skupiny OSN, která dosáhla pokroku ve vícestranných vyjednáváních o jaderném odzbrojení podle rezoluce Valného shromáždění OSN 70/33; vítá doporučení Valného shromáždění OSN obsažené v závěrečné zprávě otevřené pracovní skupiny (A/71/371) – jež bylo za široké podpory přijato dne 19. srpna 2016 – aby se v roce 2017 svolala konference s možností účasti všem států, na které se bude jednat o právně závazném nástroji vedoucím k zákazu a úplnému odstranění jaderných zbraní; uznává, že tímto se posílí cíle a závazky související s nešířením zbraní a odzbrojením obsažené ve Smlouvě o nešíření jaderných zbraní a napomůže se k vytvoření podmínek pro celosvětovou bezpečnost a pro svět bez jaderných zbraní;

7.

vybízí členské státy EU, aby svolání takové konference v roce 2017 podpořily a aby se konstruktivně zúčastnily souvisejících jednání, a vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Federicu Mogheriniovou a Evropskou službu pro vnější činnost, aby k jednáním této konference konstruktivně přispěly;

8.

připomíná 20. výročí Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, která byla otevřena k podpisu dne 24. září 1996, a zdůrazňuje, že všeobecná, mezinárodně a účinně ověřitelná smlouva o zákazu jaderných zkoušek je nejefektivnějším způsobem, jak zamezit jaderné testy a jiné jaderné výbuchy;

9.

naléhavě vyzývá zbylé státy uvedené v příloze II Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, jejichž ratifikace je nutná pro to, aby tato smlouva vstoupila v platnost, aby si znovu uvědomily naléhavost situace a smlouvu podepsaly a ratifikovaly, čímž tento zásadní mezinárodní nástroj nabude bez dalších prodlev plného právního účinku; vítá v této souvislosti přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2310 (2016);

10.

oceňuje výrazný pokrok, jehož dosáhla Přípravná komise pro Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek tím, že dokončila a spustila účinný Mezinárodní monitorovací systém, který i přesto, že smlouva dosud nevstoupila v platnost, přispívá k regionální stabilitě coby významné opatření k budování důvěry, posiluje nešíření jaderných zbraní a odzbrojení a státům přináší další výhody z hlediska vědeckého a civilního využití; je přesvědčen, že pokud jde o další provoz monitorovacího systému, bude se Přípravná komise pro Organizaci Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek i nadále opírat o finanční příspěvky jednotlivých států;

11.

vyjadřuje politování nad tím, že ačkoli doufal v opak, jaderné zbraně opět figurují ve strategickém plánování států vyzbrojených těmito zbraněmi; vyzývá k prohloubení dialogu se všemi státy vyzbrojenými jadernými zbraněmi s cílem provádět společný program postupného snižování počtu jaderných hlavic; podporuje zejména kroky USA a Ruska k omezení rozmístěných jaderných zbraní v rámci nové smlouvy START;

12.

vyjadřuje politování nad tím, že od vstupu nové smlouvy START v platnost v roce 2011 neprobíhají další jednání o snížení rozmístěných i nerozmístěných jaderných hlavic, které je naléhavě nutné, ani nejsou přijímána opatření ke snížení a odstranění jaderných zbraní krátkého doletu a taktických zbraní označovaných jako substrategické nebo nestrategické jaderné zbraně, na nichž se Spojené státy a Rusko dohodly již dříve;

13.

uznává, že vzájemné a současné stažení jaderných hlavic (raket krátkého doletu, taktických a vybraných substrategických jaderných zbraní) z evropského území by mohlo přispět k vytvoření podmínek pro vybudování dalších zón bez jaderných zbraní, a tím i ke splnění závazků v oblasti nešíření zbraní a odzbrojení podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, přičemž by zároveň vznikl precedens k dalšímu jadernému odzbrojování;

14.

oceňuje vytvoření bezjaderných zón jako pozitivní krok k vybudování světa bez jaderných zbraní; zastává v tomto ohledu názor, že bezjaderná zóna na Blízkém východě, vytvořená na základě svobodně uzavřené dohody, by měla zásadní význam pro dosažení trvalého a všeobecného míru v této oblasti; v této souvislosti vyjadřuje hluboké zklamání nad tím, že se v roce 2012 nepodařilo uspořádat konferenci, na níž se dohodly strany Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a na které se mělo jednat o vytvoření zóny bez zbraní hromadného ničení na Blízkém východě;

15.

podporuje další úsilí o posílení mandátu Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), včetně zobecnění dodatkových protokolů k dohodám o bezpečnostních zárukách MAAE, a další kroky, jejichž účelem je vyvinout opatření k budování důvěry; snaží se zajistit vyčlenění dostatečných zdrojů pro tuto organizaci, aby mohla plnit svůj důležitý mandát, kterým je zajišťování bezpečnosti jaderných činností; vyzývá k tomu, aby se na nadcházejícím zasedání přípravného výboru Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, které se bude konat v roce 2017, a na Konferenci na vysoké úrovni o jaderném odzbrojení, která proběhne v roce 2018, dosáhlo pokroku;

16.

vítá dohodu skupiny P5+1 a Íránu o íránském jaderném programu a vybízí k další ve spolupráci mezi těmito stranami, která by vedla k úplnému provedení společného komplexního akčního plánu; domnívá se, že tento plán, označovaný jako „dohoda o íránském jaderném programu“, byl velkým úspěchem mnohostranné diplomacie a zvláště evropské diplomacie a neměl by vést pouze k podstatnému zlepšení vztahů mezi EU a Íránem, ale také přispět ke zvýšení stability v celém regionu; má za to, že za důsledné uplatňování celé této dohody jsou nyní odpovědné všechny strany; vítá vytvoření společné komise složené ze zástupců Íránu a skupiny E3 / EU+3 (Čína, Francie, Německo, Ruská federace, Spojené království a Spojené státy) a za účasti vysoké představitelky/místopředsedkyně Komise; plně podporuje místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku v její roli koordinátorky smíšené komise zřízené v rámci společného komplexního akčního plánu a domnívá se, že důsledné a plnohodnotné uplatňování tohoto akčního plánu je i nadále nadmíru důležité;

17.

odsuzuje poslední jaderné testy, které provedla Korejská lidově demokratická republika (KLDR), a také skutečnost, že tato země odmítla několik rezolucí Rady bezpečnosti OSN včetně zatím poslední rezoluce ze dne 2. března 2016 (2070); důrazně vyzývá KLDR, aby upustila od dalších provokací a zcela ukončila svůj program vývoje jaderných zbraní a balistických střel, a to způsobem, který bude nevratný a ověřitelný, aby ukončila veškeré s ním spojené činnosti a neprodleně začala plnit všechny své mezinárodní závazky, včetně rezolucí Rady bezpečnosti OSN a rady guvernérů MAAE a ostatních mezinárodních norem v oblasti odzbrojení a nešíření jaderných zbraní, a aby se vrátila k jednacímu stolu; vyzývá KLDR, aby bezodkladně podepsala a ratifikovala Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek; potvrzuje, že si přeje, aby otázka jaderných zbraní KLDR byla vyřešena diplomatickou a politickou cestou a vyslovuje se pro obnovení šestistranných rozhovorů; naléhavě vybízí Čínu, aby na KLDR vyvíjela silnější tlak;

18.

vítá začlenění doložek o nešíření zbraní hromadného ničení do dohod uzavíraných mezi EU a třetími zeměmi a do akčních plánů; poukazuje na to, že je nutné, aby tato opatření realizovaly všechny partnerské státy EU bez výjimky;

19.

vítá předložení globální strategie EU a naléhavě vyzývá ESVČ, aby to s přihlédnutím k otázkám a problémům popsaným výše a s cílem dosáhnout toho, aby se EU stala hnací silou v posilování a rozvíjení mnohostranných jednání o jaderném odzbrojení a nešíření jaderných zbraní, aktualizovala a rozvinula strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení přijatou v roce 2003 a nové pokyny pro činnost z roku 2009;

20.

vítá, že se do těchto otázek pravidelně zapojuje Konsorcium EU pro nešíření i další organizace občanské společnosti a výzkumná centra, a vyzývá Konsorcium EU pro nešíření, v jehož čele stojí hlavní poradce EU a zvláštní vyslanec pro nešíření jaderných zbraní a jaderné odzbrojení, aby rozšířilo program své činnosti a zabývalo se i otázkami odzbrojení;

21.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení členským státům, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, generálnímu tajemníkovi OSN, vysokému komisaři OSN pro otázky odzbrojení, Organizaci smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, generálnímu řediteli MAAE a parlamentům pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN.

(1)  Úř. věst. C 440, 30.12.2015, s. 97.

(2)  Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 77.

(3)  Úř. věst. L 196, 24.7.2012, s. 67.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/208


P8_TA(2016)0425

Evropská dobrovolná služba

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o Evropské dobrovolné službě a podpoře dobrovolnictví v Evropě (2016/2872(RSP))

(2018/C 215/32)

Evropský parlament,

s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 27. listopadu 2009 o Evropském roku dobrovolných činností na podporu aktivního občanství (2011) (1),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Sdělení o politikách EU a dobrovolnictví: uznání a propagace přeshraničních dobrovolných činností v EU“ (COM(2011)0568),

s ohledem na politický program pro dobrovolnictví v Evropě, který vypracovala Aliance pro Evropský rok dobrovolnictví 2011,

s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 10. prosince 2013 o dobrovolnictví a dobrovolné činnosti v Evropě (3),

s ohledem na definici dobrovolné činnosti, kterou navrhla Mezinárodní organizace práce (MOP) ve své příručce pro měření dobrovolné činnosti (2011);

s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2012 o uznání a propagaci přeshraničních dobrovolných činností v EU (4),

s ohledem na své usnesení ze dne 22. dubna 2008 o úloze dobrovolné činnosti při posilování hospodářské a sociální soudržnosti (5),

s ohledem na Evropskou listinu práv a povinností dobrovolníků (6),

s ohledem na otázku o dobrovolnictví a evropské dobrovolné službě, položenou Komisi (O-000107/2016 – B8-1803/2016),

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

připomíná, že v roce 2016 Evropská dobrovolná služba (EDS) oslaví 20. výročí svého vzniku a že za těchto 20 let bylo podpořeno 100 000 dobrovolníků;

B.

zdůrazňuje, že Evropský rok dobrovolnictví 2011, který se těšil silné podpoře Evropského parlamentu, představoval zásadní politickou příležitost ke zviditelnění přínosu dobrovolnictví v Evropě a že nyní, o pět let později, by se měl Evropský parlament zamyslet nad pozitivním přínosem Evropského roku dobrovolnictví 2011 z hlediska vývoje politik a toho, jak je dobrovolnictví zakotveno v klíčových evropských programech, jako je Erasmus+ a jeho Evropská dobrovolná služba;

C.

vzhledem k tomu, že Evropský rok dobrovolné činnosti 2011 poskytl podnět a vhodný kontext ke vzniku či revizi mnoha vnitrostátních systémů a právních rámců dobrovolné činnosti v celé Evropě; avšak vzhledem k tomu, že EU dosud nemá koordinovanou politiku dobrovolné činnosti s jednotným kontaktním místem v evropských orgánech;

D.

vzhledem k tomu, že lidé vykonávají dobrovolnou činnost svobodně, z vlastního rozhodnutí a z vlastních důvodů, aniž by usilovali o finanční zisk; vzhledem k tomu, že ji lze tudíž definovat jako „cestu solidarity“ a že je i jedním ze způsobů řešení lidských, sociálních a ekologických potřeb a problémů;

E.

vzhledem k tomu, že dobrovolnictví je důležitým aspektem aktivního občanství, demokracie a osobního rozvoje, že se do něj konkrétně promítají takové evropské hodnoty, jako je solidarita a nediskriminace, a že dobrovolnictví rovněž přispívá k rozvoji participativní demokracie a k prosazování lidských práv uvnitř i vně EU;

F.

vzhledem k tomu, že dobrovolná činnost má svou hodnotu a význam jako jeden z nejvýraznějších projevů solidarity, který přispívá k sociálnímu začlenění a usnadňuje jej, rozvíjí sociální kapitál a má transformativní účinek na společnost, a vzhledem k tomu, že dobrovolná činnost přispívá jak k rozvoji živé občanské společnosti, která může přinášet kreativní a inovativní řešení společných problémů, tak k hospodářskému růstu, a jako taková si zasluhuje, aby byla specifickým a cíleným způsobem měřena z hlediska hospodářského i sociálního kapitálu;

G.

vzhledem k tomu, že klíčem k zapojení většího počtu evropských občanů do dobrovolnictví je prostředí zajišťující podporu a zaručující spravedlivé financování dobrovolnické infrastruktury, zejména organizací zahrnujících dobrovolníky, z něhož by měli prospěch samotní dobrovolníci a jež by podporovalo jejich činnost;

H.

vzhledem k tomu, že dobrovolná činnost vyžaduje kombinaci podpůrných mechanismů a/nebo vhodných organizačních struktur, které vymezují práva a úkoly dobrovolníků a dobrovolné činnosti;

I.

vzhledem k tomu, že každý jednotlivec má právo na rovný přístup k nabídce dobrovolné činnosti a na ochranu proti diskriminaci jakéhokoli typu a měl by mít také právo na sladění své dobrovolné činnosti se soukromým a pracovním životem, aby měl při dobrovolné činnosti určitou míru flexibility;

J.

vzhledem k tomu, že uznání sociální a hospodářské hodnoty dobrovolnictví má zásadní význam jako podpora vhodných pobídek pro všechny zúčastněné strany, jež vedou ke zvýšení počtu, kvality a posílení účinku dobrovolnictví;

K.

vzhledem k soutěži o titul evropské hlavní město dobrovolnictví, která oceňuje města v Evropě za počiny v oblasti uznávání a podpory činnosti dobrovolníků v jejich oblasti;

L.

vzhledem k tomu, že nový program Erasmus+ stále nabízí příležitosti k financování a podpoře dobrovolnických projektů, zejména prostřednictvím programu EVS, a že GŘ ECHO zahájilo program Humanitární dobrovolníci EU, jehož smyslem je poskytovat praktickou podporu projektům humanitární pomoci; vzhledem k tomu, že VFR EU 2014–2020 obsahuje určité prostředky na dobrovolnou činnost, která zůstala jednou z priorit zejména programu Evropa pro občany, jejž v současné době řídí GŘ HOME; vzhledem k tomu, že přístup dobrovolnických organizací k ostatním hlavním fondům EU, například k evropským strukturálním a investičním fondům, je však stále velmi omezený;

M.

vzhledem k tomu, že reakce EU na současnou uprchlickou krizi je vhodným příkladem, i viditelným symbolem, významu dobrovolníků a toho, jak ztělesňují evropské hodnoty, přispívají k odolnosti a jsou schopni nabídnout flexibilní a pragmatická řešení sdílených problémů;

1.

uznává, že dobrovolná činnost je projevem solidarity, svobody a odpovědnosti a přispívá k posílení aktivního občanství a k osobnímu lidskému rozvoji a že je nezbytným nástrojem pro sociální začlenění a soudržnost, jakož i odbornou přípravu, vzdělávání a mezikulturní dialog a významně přispívá k šíření evropských hodnot; zdůrazňuje, že dobrovolná činnost vykonávaná ve třetích zemích je rovněž oceňována jako strategický nástroj podporující vzájemné porozumění a mezikulturní vztahy;

2.

zdůrazňuje, že je důležité, aby evropský rámec pro dobrovolnou činnost, který určí práva a povinnosti a umožní mobilitu a uznávání dovedností; vybízí členské státy, které dosud nedefinovaly právní prostředí pro dobrovolníky, aby se řídily doporučeními obsaženými v politickém programu pro dobrovolnictví v Evropě a v Evropské listině práv a povinností dobrovolníků;

3.

vyzývá členské státy, aby zavedly konkrétní postupy validace v rámci doporučení Rady z roku 2012, a zajistily tak lepší porozumění a srovnatelnost dovedností a zkušeností; žádá, aby iniciativy Evropský pas dovedností a Europass napříště přikládaly větší váhu dobrovolné činnosti jakožto informálnímu a neformálnímu vzdělávání; připomíná, že díky dobrovolnictví získávají lidé dovednosti a kompetence, které jim mohou usnadnit přístup na trh práce; zdůrazňuje, že dobrovolníci by nikdy neměli být vnímáni nebo používáni jako náhradní pracovní síla;

4.

konstatuje, že v Evropě vykonává dobrovolnou činnost téměř 100 milionů občanů všech věkových kategorií a jejich práce přispívá k vytváření přibližně 5 % HDP Evropy; vyzývá Komisi, aby zvážila ekonomickou hodnotu zboží a služeb poskytovaných dobrovolníky a více se na dobrovolnou činnost zaměřovala při tvorbě politik;

5.

domnívá se, že je třeba podpořit a realizovat návrh, aby čas strávený dobrovolnou činností mohl být předmětem spolufinancování v rámci evropských grantů, jak nedávno uvedla Komise v návrhu nového finančního nařízení;

6.

vyzývá Eurostat, aby podpořil snahy členských států v tomto směru a zajistil v Evropě sběr srovnatelných údajů a vytvoření společných evropských ukazatelů a metod pro měření sociálního dopadu dobrovolné činnosti; naléhavě vyzývá členské státy, aby zavedly systém měření ekonomické hodnoty dobrovolné činnosti vypracovaný Mezinárodní organizací práce;

7.

vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby vytvořily náležitě financované vnitrostátní programy pro dobrovolné služby a zlepšily přístup ke kvalitním informacím o příležitostech k dobrovolnictví na vnitrostátní i místní úrovni, zejména prostřednictvím stávajících informačních sítí a vzájemného informování, a aby vytvářely vnitrostátní střediska pro občanské služby, která by rovněž nabízela lidem všech věkových kategorií informace o příležitostech k dobrovolnictví na mezinárodní úrovni;

8.

vyzývá Komisi, aby umožnila vypracovávání koordinovanější evropské politiky pro dobrovolnou činnost, aby mohlo vzniknout jednotné kontaktní místo v Komisi, které by propojovalo jednotlivé iniciativy a programy a zlepšovalo přístup k dobrovolnickým programům;

9.

žádá Komisi, aby vypracovala studii o vnitrostátních systémech dobrovolné služby a občanské služby, resp. systémech typu „solidarity corps“ (sbor solidarity) a o existujícím prostředí pro potenciální dobrovolníky mezi členskými státy s cílem napomáhat vzájemnému porozumění a šíření osvědčených postupů, a aby rovněž přezkoumala možnost vytvoření „evropské občanské služby“, která by doplňovala stávající příležitosti k dobrovolnictví, a to vše v zájmu podpory evropského občanství;

10.

bere na vědomí návrh Komise na zahájení nové dobrovolnické iniciativy evropské mládeže, známé jako „EU Solidarity Corps“; vyzývá Komisi, aby posoudila přidanou hodnotu této iniciativy s cílem podpořit práci, kterou již vykonala občanská společnost, a aby zajistila, že do navrhované iniciativy budou začleněny dobrovolnické organizace; dále zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby její provádění neodčerpávalo prostředky z rozpočtů jiných programů;

11.

společně s Komisí a členskými státy si připomíná 20. výročí vzniku EDS; zastává názor, že program EDS přináší prospěch jednotlivcům a organizacím, které se ho účastí, ale i celé společnosti, a že EDS by měla posílit prvek občanské angažovanosti obsažený v programu Erasmus+; poukazuje na to, že EDS je třeba propagovat mezi všemi mladými lidmi, zejména pokud se o dobrovolnictví a mobilitu dosud nezajímají, a přinášet tak motivaci a iniciovat změny v postojích, aniž by byly vyloučeny starší generace, neboť i ony mohou k této činnosti významným způsobem přispívat, například jako poradci;

12.

vybízí členské státy k tomu, aby propagovaly EDS ve svých vzdělávacích a akademických systémech jako nástroj k šíření výchovy k solidaritě a občanské angažovanosti mezi mladou generací;

13.

připomíná, že EDS se opírá o nabídku kvalitních dobrovolnických příležitostí a řídí se Listinou dobrovolnictví a zásadami Charty kvality mobility ve vzdělávání a že EDS by měla být založena na struktuře, která by dobrovolnické organizace vybízela k tomu, aby se staly hostitelskými organizacemi, a poskytovala jim k tomu patřičné financování a školení a současně posilovala úlohu koordinačních organizací, které podporují velký počet hostitelských organizací, například formou správy a vzdělávání;

14.

připomíná, že EDS by měla umožňovat rychlý a snadný přístup k programu, a vyzývá proto ke zjednodušení současného systému podávání žádostí;

15.

zdůrazňuje, že je potřeba posílit následná opatření a místní rozměr zkušeností nabytých při dobrovolné činnosti v zahraničí prostřednictvím poskytování podpory, a to nejen před odjezdem, ale i při návratu, v podobě orientačních a integračních kurzů určených pro dobrovolníky po návratu;

16.

žádá státní, regionální a místní orgány, aby poskytly dostatek finančních prostředků, zjednodušily administrativní postupy a vytvořily daňové pobídky pro dobrovolnické organizace a sítě, zejména pro malé organizace a asociace s omezenými prostředky;

17.

trvá na tom, že v průběhu celého tohoto procesu je třeba poskytovat kvalitní odborný dohled prostřednictvím odpovědného řízení dobrovolníků a upozorňování dobrovolníků na jejich vlastní zodpovědnost, pokud jde o organizaci i komunitu;

18.

žádá Komisi, aby zlepšila a přetvořila komunikační strategii v oblasti EDS kladením většího důrazu na společenskou, lidskou a občanskou hodnotu dobrovolné činnosti;

19.

zdůrazňuje úlohu aktivního stárnutí v oblasti dobrovolnictví a posiluje úlohu mladých i starších občanů v občanské angažovanosti v Evropě v návaznosti na popud Evropského roku dobrovolných činností (2011) a Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity (2012);

20.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 17, 22.1.2010, s. 43.

(2)  Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 1.

(3)  Přijaté texty, P7_TA(2013)0549.

(4)  Úř. věst. C 332 E, 15.11.2013, s. 14.

(5)  Úř. věst. C 259 E, 29.10.2009, s. 9.

(6)  http://ec.europa.eu/citizenship/pdf/volunteering_charter_en.pdf


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/212


P8_TA(2016)0426

Posouzení strategie EU pro mládež za období 2013–2015

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 o posouzení strategie EU pro mládež za období 2013–2015 (2015/2351(INI))

(2018/C 215/33)

Evropský parlament,

s ohledem na články 165 a 166 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její články 14, 15, 21, 24 a 32,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č. 1298/2008/ES (1).

s ohledem na usnesení Rady o pracovním plánu Evropské unie v oblasti mládeže na období let 2016–2018 (2) a usnesení Rady ze dne 20. května 2014 o pracovním plánu Evropské unie v oblasti mládeže na období let 2014–2015 (3),

s ohledem na doporučení Rady ze dne 22. dubna 2013 o zřízení záruky pro mladé lidi (4),

s ohledem na závěry Rady ze dne 7. – 8. února 2013 s cílem vytvořit Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí (5),

s ohledem na usnesení Rady ze dne 27. listopadu 2009 o obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018) (6),

s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy („ET 2020“) (7),

s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o programu Erasmus+ a dalších nástrojích na podporu mobility v oblasti odborného vzdělávání a přípravy – celoživotním pojetí učení (8),

s ohledem na Pařížské prohlášení o prosazování občanství a společných hodnot svobody, tolerance a nediskriminace v procesu vzdělávání, které bylo přijato na neformálním zasedání ministrů školství dne 17. března 2015 v Paříži,

s ohledem na společnou zprávu Rady a Komise za rok 2015 o provádění obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018), již Rada přijala dne 23. listopadu 2015,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. září 2015 nazvané „Předloha společné zprávy Rady a Komise za rok 2015 o provádění obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018)“ (COM(2015)0429) a na doprovodný pracovní dokument útvarů Komise ke sdělení Komise „Výsledky otevřené metody koordinace v oblasti mládeže se zvláštním zaměřením na druhý cyklus (2013–2015)“ (SWD(2015)0168) a „Situace mladých lidí v EU“ (SWD(2015)0169),

s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení,

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. srpna 2015 nazvané Návrh společné zprávy Rady a Komise pro rok 2015 o provádění strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) „Nové priority evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy“ (COM(2015)0408),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Evropská strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2013 o provádění strategie EU pro mládež (2010–2012) (9) a ze dne 18. května 2010 o strategii EU pro mládež – investování do mládeže a posílení jejího postavení (10),

s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o vyučování o EU ve škole (11),

s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 o podpoře podnikání mladých prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy (12),

s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2015 o krocích v návaznosti na provádění boloňského procesu (13),

s ohledem na své snesení ze dne 19. ledna 2016 o úloze mezikulturního dialogu, kulturní rozmanitosti a vzdělávání při prosazování základních hodnot Unie (14),

s ohledem na stínovou zprávu o politice zaměřené na mladé lidi, kterou zveřejnilo Evropské fórum mládeže,

s ohledem na doporučení Rady o rámci pro kvalitu stáží přijaté dne 10. března 2014,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanoviska Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0250/2016),

A.

vzhledem k tomu, že mladí lidé by měli být aktivně zapojováni do plánování, vytváření, provádění, sledování a hodnocení všech politik zaměřených na mladé lidi;

B.

vzhledem k tomu, že je zapotřebí pomáhat mladým lidem a posilovat jejich postavení při řešení velmi vážných problémů, jimž v současnosti čelí, a výzev, jimž budou čelit v budoucnosti, a to pomocí více odpovídajících, efektivnějších a lépe koordinovaných politik zaměřených na mládež a cílenějšího využívání zdrojů z hospodářských politik, politik v oblasti zaměstnanosti a sociálních politik sociálních na místní, regionální a vnitrostátní úrovni a na úrovni EU;

C.

vzhledem k tomu, že je potřeba posílit začleňování politiky zaměřené na mládež, průřezovou odvětvovou spolupráci, sociální opatření v rámci EU a součinnost mezi evropskou strategií pro mládež a dalšími evropskými strategiemi, například v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, zdraví a zaměstnanosti, s cílem zajistit, aby současná i budoucí tvorba politik účinně řešila situace a potřeby mladých lidí, kteří se musí vyrovnávat se závažnými ekonomickými a sociálními problémy a problémy v oblasti zaměstnanosti, a vzhledem k tomu, že je v tomto ohledu klíčové, aby se na tvorbě politik podílely mládežnické organizace;

D.

vzhledem k tomu, že se v oblasti mládeže uplatňuje otevřená metoda koordinace vycházející z evropské spolupráce v oblasti zaměstnanosti;

E.

vzhledem k tomu, že jedním z cílů stanovených pro program Erasmus+ jako celek je přispět k dosažení obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018); vzhledem k tomu, že v tomto ohledu musí být zajištěn přístup organizací mládeže ke grantům na projekty v rámci obnoveného programu Erasmus+ a musí být odstraněny překážky pro způsobilost malých projektů;

F.

vzhledem k tomu, že strategie EU pro mládež (2010–2018) obsahuje osm hlavních oblastí, v nichž by měly být přijaty iniciativy – vzdělávání a odborná příprava, zaměstnanost a podnikání, zdraví a dobré životní podmínky, dobrovolné aktivity, sociální začleňování, mládež a svět a také tvořivost a kultura;

G.

vzhledem k tomu, že třetí a závěrečný tříletý cyklus Strategie EU pro mládež (2010–2018) upřednostní sociální začleňování všech mladých lidí, zejména ze znevýhodněného prostředí, výraznější účast na demokratickém a občanském životě a snazší přechod na trh práce;

H.

vzhledem k tomu, že strategie EU pro mládež (2010–2018) zdůrazňuje potřebu stálého strukturovaného dialogu mezi rozhodovacími orgány a mladými lidmi a mládežnickými organizacemi; poukazuje však na to, že 57 % organizací mládeže v EU se domnívá, že při tvorbě politiky zaměřené na mladé lidi není zohledňována odbornost mladých;

I.

vzhledem k tomu, že politika v oblasti mládeže by měla být založena na dodržování práv a podporovat rozvoj všech mladých lidí, přičemž musí zajišťovat naplňování práv a potenciálu mladých lidí a vyvarovat se stigmatizování konkrétních skupin;

J.

vzhledem k tomu, že je důležité zdůraznit, že mladí lidé se politicky angažují mnoha způsoby, avšak jejich účast ve volbách klesá;

K.

vzhledem k tomu, že je důležité zajistit, aby všichni mladí lidé měli přístup ke kvalitnímu vzdělání – jak formálnímu, tak neformálnímu – a k odbornému vzdělávání vzhledem k tomu, že evropská mládež dnes v mnoha členských státech čelí vysoké míře nezaměstnanosti, nestabilním pracovním místům a zvýšenému riziku chudoby a sociálního vyloučení, a to zejména mladí lidé s nízkou kvalifikací, mladí lidé, kteří nejsou zaměstnáni, ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a mladí lidé se zvláštními potřebami, se znevýhodněným socioekonomickým zázemím, jako jsou etnické menšiny, uprchlíci, migranti a žadatelé o azyl, u nichž je vyšší pravděpodobnost, že budou nezaměstnaní a ocitnou se na okraji společnosti;

L.

vzhledem k tomu, že je nutné trvale usilovat o to, aby byly do pracovního trhu více zapojeny mladé ženy – zejména po mateřské dovolené a v situaci, kdy samy vychovávají děti – a dále mladí migranti, mladí lidé s neukončenou školní docházkou, nízkou kvalifikací nebo zdravotním postižením a všichni mladí lidé ohrožení diskriminací;

M.

vzhledem k tomu, že vzdělávání a odborná příprava mohou přispívat k boji proti vyloučení ze společnosti, marginalizaci a radikalizaci mladých lidí a k řešení nezaměstnanosti mladých lidí i ke zvýšení jejich povědomí o důležitosti základních hodnot EU; vzhledem k tomu, že pro budování vzájemné úcty a začleňování mladých lidí do vzdělávání a sociálního života i pro boj proti předsudkům a netoleranci má zásadní význam mezikulturní a mezináboženský přístup;

N.

vzhledem ke specifické povaze sportu a k jeho roli při sociálním začleňování znevýhodněných mladých lidí, zejména uprchlíků a migrantů se domnívá, že napomáhá překonávat xenofobii a rasismus;

O.

vzhledem k tomu, že mladí lidé jsou budoucnost a že by na ně mělo být pohlíženo jako na zdroj s obrovským potenciálem pro budoucnost evropských společností;

P.

vzhledem k tomu, že je zásadní začleňovat do všech politik zaměřených na mladé lidi hledisko rovnosti žen a mužů, aby byl ve všech fázích tvorby politik brán zřetel na specifické podmínky a problémy mladých žen a dívek; vzhledem k tomu, že do politik zaměřených na mladé lidi musí být začleňována genderově citlivá opatření, jako je boj proti násilí páchanému na ženách a dívkách, sexuální a sociální výchova a vzdělávání v oblasti rovnosti žen a mužů;

Q.

vzhledem k tomu, že při navrhování a provádění politik zaměřených na mladé lidi musí být věnována zvláštní pozornost rovněž potřebám mladých lidí, kteří čelí vícečetné diskriminaci, včetně mladých lidí se zdravotním postižením nebo problémem v oblasti duševního zdraví a mladých lidí, kteří se označují za LGBTI;

R.

vzhledem k tomu, že ústředními prioritami strategie EU pro mládež musí být sociální začleňování a sociální mobilita, a že tato strategie proto musí být cíleně zaměřena na mladé lidi ve znevýhodněném postavení, například na mladé lidi, kteří čelí chudobě a sociálnímu vyloučení, mladé lidi z odlehlých venkovských oblastí a na členy margnalizovaných komunit, jako jsou etnické menšiny či uprchlíci a žadatelé o azyl;

Obecná doporučení

1.

vítá zprávu EU o mládeži ze dne 15. září 2015 vycházející ze sdělení Komise o provádění obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018), která obsahuje hlavní výsledky nejnovějšího tříletého cyklu strategie EU pro mládež a návrhy priorit na další cyklus (COM(2015)0429); doporučuje, aby orgány EU, celostátní, regionální a místní orgány zajistily vhodnou komunikaci o jednotlivých programech realizovaných na úrovni EU, jež se týkají politiky zaměřené na mladé lidi, a jejich náležité provádění a koordinaci, aby reagovaly na nové potřeby s ohledem na nové budoucí sociální a vzdělávací výzvy;

2.

považuje otevřenou metodu koordinace za vhodný, avšak stále nedostatečný prostředek pro sestavování politik zaměřených na mladé lidi, který je třeba doplnit dalšími opatřeními; opětovně vyzývá k užší spolupráci a výměně osvědčených postupů v otázkách týkajících se mládeže na místní, regionální, vnitrostátní a unijní úrovni; naléhavě vyzývá členské státy, aby se dohodly na jasných ukazatelích a standardech, jež umožní sledování dosahovaného pokroku;

3.

zdůrazňuje, že je nutné začleňovat mladé lidi se zdravotním postižením do zaměstnání, aby mohli vést nezávislý život a být plně integrováni do společnosti jako aktivní účastníci a skuteční přispěvatelé;

4.

zdůrazňuje význam strukturovaného dialogu, který je prostředkem zapojení mladých lidí, a to jak těch, kteří jsou členy mládežnických organizací, tak těch, kteří jimi nejsou; zdůrazňuje v této souvislosti, že je nutné zlepšovat a posilovat dosah, viditelnost a kvalitu celého procesu a věnovat zvláštní pozornost zapojení zranitelným a marginalizovaným skupinám, s cílem zajistit efektivnější vytváření, provádění a hodnocení politik týkajících se mládeže na všech úrovních a podporovat aktivní občanství mladých lidí; žádá, aby byl posílen strukturovaný dialog jako kvalitní nástroj zapojení mladých lidí do příštího rámce spolupráce v oblasti mládeže;

5.

bere na vědomí dopad druhého cyklu strategie EU pro mládež (2013–2015), který zdůrazňuje význam adaptabilního přístupu k politice v oblasti mládeže s meziodvětvovým a víceúrovňovým zapojením; oceňuje v této souvislosti strukturovaný dialog s mládežnickými organizacemi; vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily přístup k vysoce kvalitnímu vzdělání a odborné přípravě a k zaměstnání pro mladé lidi; připomíná osm oblastí činnosti prosazovaných ve strategii EU pro mládež;

6.

zdůrazňuje význam strategie EU pro mládež, vzhledem k znepokojivě vysoké nezaměstnanosti mladých lidí, vysoký a velmi rozdílný podíl mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a výzvy plynoucí z chudoby a sociálního vyloučení mládeže; zdůrazňuje, že příští cyklus (2016–2018) by měl přispět k oběma cílům strategie EU pro mládež tím, že určí a bude řešit příčiny nezaměstnanosti mladých lidí, jako je předčasné ukončení školní docházky, a podpoří mladé lidi v podnikání, investicemi do vzdělání, stáží, učňovské a odborné přípravy v oblasti dovedností, které odrážejí příležitosti, potřeby a vývoj na trhu práce, a že usnadní přechod na trh práce pomocí opatření zajišťujících lepší koordinaci vzdělávacích programů, zaměstnanecké politiky a požadavků trhu práce; poukazuje na to, že subjekty na trhu práce musí být podporovány při úsilí o provádění systému záruk pro mladé lidi s cílem zajistit, aby mladí lidé nejpozději do čtyř měsíců od ukončení školní docházky nalezli buď zaměstnání, nebo pokračovali ve školním vzdělávání či odborné přípravě (rekvalifikaci);

7.

zdůrazňuje, že účinné provádění strategie EU pro mládež by mělo být úzce spojeno s dosahováním hlavních cílů strategie Evropa 2020, a to zejména těch, které mají zajistit zaměstnání pro 75 % populace ve věku 20 až 64 let a vymanit co nejvíce mladých lidí z chudoby a sociálního vyloučení; bere na vědomí, že ačkoli v některých členských státech došlo od roku 2013 k poklesu, je stále oprávněné se obávat, že nezaměstnanost mladých lidí je i nadále téměř dvojnásobná ve srovnání s celkovou mírou nezaměstnanosti a že je stále nezaměstnaných přibližně 8 milionů mladých Evropanů; zdůrazňuje proto, že je nutné zabývat se otázkou zeměpisného nesouladu mezi nabídkou pracovních míst a poptávkou po nich jak v členských státech, tak i mezi nimi, zejména na základě změny Evropského portálu pracovní mobility EURES, s cílem zlepšit možnosti zaměstnávání mládeže a dosáhnout lepší sociální soudržnosti;

8.

zdůrazňuje, že je třeba, aby další cyklus strategie EU pro mládež zařadil do svých cílů mladé uprchlíky a žadatele o azyl a zajistil jim rovné a nediskriminační zacházení, přístup ke vzdělávání, odborné přípravě a zaměstnání a jejich sociální začleňování, a tím jim pomohl, aby si vytvářeli svou identitu v hostitelských zemích, využívali v plné míře svůj talent a schopnosti a vyvarovali se marginalizace a rozčarování;

9.

vyjadřuje své znepokojení nad odlivem mozků a nad nebezpečím, které znamená pro některé členské státy, zejména ty, které mají potíže a probíhají v nich ozdravné programy a v nichž je stále větší počet absolventů vysokých škol nucen masivní nezaměstnaností k odchodu do zahraničí, a dané země tak přicházejí o své nejcennější a neproduktivnější lidské zdroje;

10.

zdůrazňuje potenciál, který nabízejí nové technologie pro sblížení s mladými lidmi, a vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby jej využívaly s cílem posílit dialog s mladými lidmi a jejich schopnost podílet se na životě společnosti;

11.

zdůrazňuje, že je důležité zapojit mladé lidi a mládežnické organizace do utváření priorit a přípravy nového rámce EU pro spolupráci s mládeží po roce 2018;

12.

doporučuje, aby členské státy a EU provedly posouzení dopadu politik zaměřených na mladé lidi;

13.

domnívá se, že sdílení osvědčených postupů, lépe podložená tvorba politik, skupiny odborníků, činnosti vzájemného učení a přehledy jsou významnými nástroji v meziodvětvové spolupráci na podporu mladých lidí zaměřené na výsledky; zdůrazňuje význam šíření výsledků těchto činností pro maximalizaci dopadu;

14.

zdůrazňuje význam mezioborové spolupráce na všech úrovních, a zejména mezi jednotlivými strategiemi EU, které mají dopad na mladé lidi (stávající a budoucí strategie EU pro mladé lidi, vzdělávání a odborná příprava, zdraví, zaměstnanost atd.);

15.

zdůrazňuje, že je důležité a nutné posilovat a dále rozvíjet strategie a iniciativy zacílené na předcházení násilí a šikaně ve školách;

16.

zdůrazňuje význam kvalitní spolupráce zaměřené na konkrétní potřeby každého jednotlivého dítěte či mladého člověka, včetně spolupráce mezi rodinami, náboženskými společenstvími a školami, místními společenstvími, mládežnickými organizacemi, mladými pracovníky a formálním, neformálním a informálním vzděláváním, pokud jde o to, vést mladé lidi k plnému začlenění do společnosti a pomáhat jim díky vytváření bezpečného prostředí pro růst a učení;

17.

navrhuje, aby byly do politiky zaměřené na mládež zapojeny místní a regionální orgány, zvláště v těch členských státech, v nichž mají v této oblasti konkrétní pravomoci;

18.

zdůrazňuje, že je třeba prosazovat zdravý životní styl jako prevenci nemocí, a domnívá se, že je nutné poskytovat mladým lidem správné informace a pomoc, pokud jde o vážné psychické problémy spojené s užíváním tabáku, alkoholu a drog a se závislostí na těchto látkách;

19.

připomíná hodnotu začlenění mezigeneračního rozměru do politik zaměřených na mladé lidi a nutnost navázat hlubší dialog mezi různými generacemi;

20.

zdůrazňuje, že je důležité řešit chudobu mladých lidí pocházejících ze znevýhodněných socioekonomických podmínek, mladých lidí, jejichž rodiče jsou nezaměstnaní, či mladých lidí, kterým se nepodařilo vymanit se ze socioekonomického cyklu své rodiny;

21.

naléhavě vyzývá členské státy, aby poskytovaly efektivní vzdělávání v národním jazyce, a to v souladu se zásadami mnohojazyčnosti a zákazu diskriminace a na základě vnitrostátních právních předpisů a evropských zásad, a aby více podporovaly vzdělávací instituce, které vyučují v mateřském jazyce národnostních nebo jazykových menšin;

22.

připomíná hlavní cíl strategie Evropa 2020, tj. že podíl osob s nedokončeným vzděláním nebo odbornou přípravou by měl být nižší než 10 %; zdůrazňuje, že je třeba bojovat proti předčasnému ukončování školní docházky, které přispívá k nezaměstnanosti, a to prostřednictvím dialogu mezi odvětvím vzdělávání, veřejnými službami v oblasti zaměstnanosti a sociálními partnery, určením nedostatků vzdělávacího systému a společnosti, podporou studentů při hledání vlastních metod učení, zaváděním relevantních a poutavých osnov a vytvořením silného a dobře rozvinutého individualizovaného vedení s vysoce kvalitními službami poradenství a orientace pro všechny studenty, zejména při prvních známkách hrozícího odchodu ze školy, prostřednictvím odpovídající informovanosti studentů o budoucích příležitostech a profesních drahách na trhu práce, včetně technických a řemeslnických zaměstnání, poskytováním vzdělání v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM) a duálního vzdělávání, zajištěním kvalitní učňovské přípravy a odborných a pracovních stáží a prostřednictvím toho, že studentům bude nabídnuta druhá šance v podobě odborné přípravy;

23.

vyzývá členské státy, aby vydaly zprávy založené na informacích a důkazech týkající se sociální situace a životních podmínek mladých lidí a aby vypracovaly národní akční plány a důsledně je prováděly;

24.

zdůrazňuje, že základem dosažení cílů strategie EU pro mládež by měla být podpora většího počtu a rovných příležitostí pro všechny mladé lidi, pokrok v oblasti sociálního začleňování, rovnost žen a mužů a solidarita a boj proti všem formám diskriminace mladých lidí zejména na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu a zdravotního postižení;

25.

konstatuje, že politiky a národní strategie v oblasti mládeže musí být vypracovány pro mladé lidi a ve spolupráci s nimi;

26.

vítá zejména užitek, který přináší rámec pro evropskou spolupráci v oblasti mládeže v Evropě (2010-2018) svým zlepšením spolupráce mezi členskými státy a Evropskou unií a tím, že otvírá a rozvíjí příležitosti a výhody evropských integračních projektů pro mladé lidi, a vyzývá proto Komisi, aby tento rámec připravila i pro období po roce 2018 a dále jej rozvíjela;

27.

vyzývá členské státy, aby zavedly vzdělávací struktury nezbytné pro integraci mladých uprchlíků, které jim umožní, aby se naučili jazyk státu, v němž získají azyl, dokončili své započaté vzdělání nebo dosáhli evropské úrovně svých již získaných dovedností, s cílem usnadnit jejich začlenění na trh práce a do evropské společnosti;

28.

požaduje cílená opatření zaměřená na mladé lidi s předčasně ukončenou školní docházkou, kteří potřebují vedení a kteří potřebují absolvovat odbornou přípravu a získat kvalifikaci, a účinný systém v oblasti rané školní docházky, který identifikuje děti, jimž hrozí předčasné ukončení školní docházky nebo to, že nezískají zaměstnání ani se nebudou účastnit vzdělávání či odborné přípravy, aby se těmto dětem dostalo pomoci již od útlého věku a aby toto znevýhodnění překonaly;

29.

navrhuje členským státům, aby do svých politik důchodového zabezpečení začlenily zásadu „mezigenerační solidarity“ a aby zohledňovaly dopad, který tyto politiky mají a budou mít na mladé;

30.

vítá své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o vyučování o EU ve škole a vyzývá členské státy k tomu, aby cestou formálního, neformálního a informálního vzdělávání odpovídajícím způsobem podporovaly rozšiřování znalostí o EU a spoléhaly se přitom zvláště na spolupráci zařízení pro formální a neformální/informální vzdělávání, čehož lze dosáhnout v rámci trvalé strategie EU v oblasti mládeže;

31.

vyzývá členské státy, aby do procesu provádění více zapojily nezávislé organizace, a to zvláště na místní úrovni, a aby ve strategii, která bude prováděna po roce 2018, zlepšily koordinaci stávajících postupů (např. prostřednictvím celounijní činnosti ve výborech pro péči o mládež), aby strategie EU v oblasti mládeže mohla být nadále užitečná;

32.

zdůrazňuje, že je důležité vybavit mladé lidi dostatečnými znalostmi o EU a porozuměním tomu, jak funguje, včetně výuky o základních hodnotách EU, jejím řízení a rozhodovacích procesech v ní, aby se mohli zapojit do kritické reflexe o EU a stali se odpovědnými a aktivními evropskými občany; vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily své úsilí o podporu rozměru EU při vzdělávání, s cílem připravit žáky a studenty k životu a práci ve stále složitější a integrovanější Unii, na jejímž spoluutváření se mohou a měli by se podílet;

Zaměstnanost a vzdělávání

33.

vyzývá členské státy, aby co nejlépe využívaly dostupných unijních a vnitrostátních politik a finančních rámců s cílem podporovat vhodné investice do mladých lidí a tvorbu kvalitních a jistých pracovních míst; trvá na programech mobility na všech úrovních, které vedou ke zlepšování dovedností a schopností mladých lidí, zvyšují jim sebedůvěru, podněcují jejich zvídavost a zájem o jiné způsoby učení a zapojení do společnosti; důrazně doporučuje uznávání a hodnocení těchto dovedností zlepšených pomocí mobility; vyzývá EU a členské státy, aby zajistily lepší přístup mladých lidí k informacím týkajícím se všech programů a iniciativ, z nichž mohou mít prospěch;

34.

naléhavě žádá členské státy, aby v plném rozsahu prováděly program Erasmus+, zejména jeho část věnovanou učňovské přípravě, a prosazovaly tak a dále podporovaly přeshraniční odbornou přípravu a kariérní a pracovní mobilitu mladých lidí, a umožnily jim získat dovednosti a kompetence pro život, včetně jazykových dovedností, a také rozšiřovaly jejich možnosti a šance účastnit se jak trhu práce, tak života ve společnosti, bez ohledu na jejich studijní kvalifikaci, dovednosti a úroveň vzdělání; vyjadřuje obavu, že mobilita učňů dosud nedosáhla požadované úrovně, a vyzývá Komisi, členské státy, podniky a školy k nalezení způsobů, jak překonat zbývající překážky mobility učňů; trvá na tom, že je třeba podporovat mladé lidi v jejich projektech zaměřených na mobilitu, s ohledem na faktor věku a jejich často ještě nestabilní finanční situaci, mimo jiné pomocí odstranění určitých nepřímých omezení mobility, jako jsou problémy s bydlením a dopravou;

35.

vyzývá ke zlepšení příležitostí pro studenty odborného vzdělávání a přípravy pracovat v sousedních zemích, což by přispělo k lepšímu pochopení postupů práce a odborné přípravy v jiných členských státech, a to například hrazením cestovních výdajů studentů, kteří nadále bydlí ve své domovské zemi; připomíná, že mobilita v rámci odborné přípravy je nezbytnou výhodou pro vstup na trh práce, ale i pro porozumění evropskému projektu a zapojení se do něj; zdůrazňuje, že je třeba zavést evropský rámec pro podporu mobility v rámci učňovské a odborné přípravy; vyzývá mimoto členské státy, aby plně využily možností sítě EURES na podporu pracovní mobility mladých lidí v rámci EU, včetně mobility v rámci učňovského vzdělávání;

36.

upozorňuje na to, že je důležité vyučovat a získávat všeobecné základní dovednosti, např. v oblasti informačních a komunikačních technologií, matematiky, kritického myšlení, cizích jazyků, mobility atd., které mladým lidem umožní, aby se snadno přizpůsobili měnícímu se sociálnímu a hospodářskému prostředí;

37.

vyzývá Komisi a členské státy k posílení odborné přípravy v oblasti IKT, aby všichni mladí lidé získali příslušné elektronické dovednosti užitečné pro trh práce, například přerozdělením finančních prostředků v rámci Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí;

38.

opakuje, že informační a komunikační technologie (IKT) mají hrát důležitou úlohu v osobním a profesním rozvoji mladých lidí, a uznává, že umožňují zvyšovat potenciál mladých lidí tím, že je spojují při hledání odpovědí na sociální problémy a že jim umožňují se vzájemně propojit přes zeměpisné, sociální, náboženské, genderové a ekonomické bariéry; vyzývá proto členské státy, aby podnikaly opatření s cílem zajistit, aby mladí lidé byli dobře vybaveni aktualizovanými dovednostmi a kompetencemi v oblastí IKT.

39.

vyzývá Komisi a členské státy, aby pokročily s programy v oblasti mládeže a vzdělávání, které umožní a usnadní mladým ženám a dívkám vstup do tradičně mužských odvětví, v nichž mají nedostatečné zastoupení, jako jsou podnikání, IKT, nebo věda, technika, inženýrství a matematika (VTIM);

40.

znovu opakuje, že existuje obrovský potenciál součinnosti mezi odvětvími VTIM a IKT a oblastmi umění a designu a tvůrčími odvětvími, což VTIM mění ve VTIUM (věda, technika, inženýrství, umění, matematika), a zdůrazňuje potenciál takových synergií přivést do oblastí VTIM více mladých lidí, zejména žen a dívek;

41.

vyzývá členské státy, aby podněcovaly ženy k odborné přípravě a kariéře v odvětvích, v nichž jsou zastoupeny málo, jako je například STEM a IT;

42.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby měli mladí lidé příležitost dosáhnout základních digitálních dovedností a získat znalosti a porozumění týkající se sdělovacích prostředků, aby mohli pracovat a učit se v moderní společnosti a aktivně se na ní podílet;

43.

konstatuje, že i když mladí lidé překonají skutečnou výzvu, jíž je nalezení zaměstnání, v řadě členských států to nutně neznamená, že by si zajistili prostředky, které jim umožní žít nad hranicí chudoby;

44.

vyzývá k pokračování Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI); vyzývá k tomu, aby byly následně předloženy návrhy na úpravu právních předpisů a zdrojů s cílem překonat do konce stávajícího finančního rámce současné překážky bránící její realizaci;

45.

vyzývá k lepší koordinaci vzdělávacích osnov a osnov odborné přípravy s potřebami měnících se trhů práce, a to na všech úrovních; žádá, aby pro plnění cílů politiky hospodářské, sociální a teritoriální soudržnosti Evropské unie a s přihlédnutím k přetrvávajícím nerovnostem mezi městskými, příměstskými a venkovskými oblastmi byly zahájeny informační a osvětové kampaně na podporu programů mobility ve všech institucích všeobecného a odborného vzdělávání v EU; zdůrazňuje však důležitost zachování hodnoty znalostí a snahy poskytovat všeobecné vzdělání a solidní akademické vzdělání; vybízí k prohloubení dialogu a ke spolupráci mezi podnikatelským prostředím a univerzitami za účelem vytváření vzdělávacích programů, které vybaví mladé lidi potřebnými dovednostmi, znalostmi a kompetencemi; vyzývá proto k užší spolupráci mezi vzdělávacími institucemi, podniky, zvláště MSP, a službami pro zaměstnanost; doporučuje, aby si členské státy navzájem vyměňovaly osvědčené postupy v této oblasti;

46.

zdůrazňuje skutečnost, že holistický a komplexní přístup ve vzdělávání je nezbytný pro to, aby se všichni studenti cítili vítáni a začleněni a aby byli oprávnění rozhodovat o svém vzdělání; připomíná, že ukončení školní docházky bez získání kvalifikace je jednou z velkých výzev pro naši společnost, jelikož vede k sociálnímu vyloučení, a že boj proti tomuto jevu je jedním z našich hlavních cílů; připomíná, že kromě úpravy vzdělávacích systémů je třeba zavést konkrétní opatření pro osoby, které se nacházejí v největších nesnázích; připomíná, že stáže a učňovská příprava by měly vést k získání zaměstnání a že pracovní podmínky a přidělované úkoly by měly stážistům umožnit získání praktických zkušeností a příslušných dovedností, které potřebují k uplatnění na trhu práce; domnívá se, že pro řešení problému nezaměstnanosti mladých lidí je zásadní zapojit místní a regionální veřejné a soukromé zúčastněné strany do navrhování a provádění příslušné kombinace politik;

47.

vyzývá členské státy, aby zavedly opatření k usnadnění přechodu mladých lidí ze školy do práce, včetně zajištění kvalitních stáží a učňovské přípravy, aby mladým lidem poskytly jasně definovaná práva zahrnující přístup k sociální ochraně, písemné a závazné smlouvy a spravedlivou odměnu s cílem zajistit, aby mladí lidé nebyli diskriminováni při vstupu na trh práce, a aby studenty odpovídajícím způsobem informovaly o budoucích příležitostech na trhu práce;

48.

zdůrazňuje, že míra nezaměstnanosti se výrazně snižuje, jakmile stoupá úroveň dosaženého vzdělání, a že je proto nezbytné podporovat příležitosti vyššího vzdělávání pro mladé lidi v EU a investovat do nich;

49.

poznamenává však, že vzdělání by nemělo pouze poskytovat dovednosti a způsobilost k uplatnění na pracovním trhu, ale mělo by také přispívat k osobnímu rozvoji a růstu mladých lidí a vytvářet z nich aktivní a odpovědné občany; zdůrazňuje proto potřebu občanské výchovy v celém školském systému, jak formálním, tak i neformálním;

50.

vyzývá členské státy, aby poskytovaly příležitosti k dvojité profesní dráze sportovně nadaných mladých lidí, tak aby mohli rozvíjet svůj sportovní talent a současně získat vzdělání;

51.

zdůrazňuje, že je nutné zahrnout výuku podnikání do všech úrovní a do všech forem vzdělávání a odborné přípravy, jelikož podnícení podnikatelského ducha u mládeže již v raném věku je účinným způsobem, jak snižovat nezaměstnanost mladých lidí; naléhavě vyzývá v této souvislosti k aktivnímu dialogu a spolupráci mezi akademickou sférou a podnikatelským prostředím za účelem vytváření vzdělávacích programů, které vybaví mladé lidi požadovanými dovednostmi a kompetencemi; zdůrazňuje dále nutnost prosazovat a posilovat politiku zaměřenou na podporu podnikání mladých lidí, zejména v kulturních a tvůrčích oborech a v oblasti sportu, s cílem vytvářet jistá a kvalitní pracovní místa a s cílem podpořit sociální rozvoj a soudržnost komunit; zdůrazňuje také potenciál dobrovolnictví, které mladým lidem umožňuje, aby získali dovednosti, posílili svůj osobní rozvoj a nalezli své zaměření;

52.

poukazuje na skutečnost, že podnikání vyžaduje rozvinutí průřezových dovedností, jako je kreativita, kritické myšlení, schopnost práce v týmu a podnikavost, které přispívají k osobnímu i pracovnímu rozvoji mladých lidí a usnadňují jejich přechod na trh práce; domnívá se, že je proto zapotřebí usnadňovat a podporovat zapojení podnikatelů do vzdělávacího procesu;

53.

zdůrazňuje, že je důležité více investovat do začínajících podniků a do mladých lidí, kteří zahajují podnikání, a usnadnit jim přístup k počátečnímu kapitálu a ke zkušeným poradenským centrům pro podnikatele

54.

připomíná, že zaměstnanost a podnikání jsou jednou z osmi priorit, které stanovila strategie EU o mládeži (2010–2018); zdůrazňuje, že práce s mládeží a neformální učení, zejména v rámci sdružení mladých podnikatelů a organizací mládeže, které umožňují mladým lidem rozvíjet inovační projekty, osvojovat si podnikatelské zkušenosti a získávat prostředky a důvěru k zahájení vlastního podnikání, hrají zásadní úlohu v rozvoji tvůrčího a inovačního potenciálu mladých lidí, včetně jejich podnikatelského ducha a podnikatelských a občanských schopností; zdůrazňuje, že je třeba vytvářet prostředí vstřícné k podnikání a inovační podniky (start-upy), v nichž by nalezli zaměstnání mladí Evropané; zdůrazňuje, že je třeba odstranit všechny překážky, které mladým lidem brání v realizaci jejich nápadů a rozvoji kapacit a talentu;

55.

doporučuje, aby se strategie EU pro mládež více zaměřila na podnikání, které je klíčové pro zvýšení hospodářského růstu; konstatuje, že v roce 2014 chtěl pouze jeden z pěti mladých Evropanů založit vlastní podnik a že tento záměr i nadále považoval za složitý; domnívá se, že by měl být upřednostňován rozvoj podnikatelské kultury v raném věku, flexibilní pracovní předpisy, které by umožnily sladění práce se studiem, duální vzdělávání a dostupnost finančních prostředků;

56.

připomíná, že kreativní odvětví patří mezi nejpodnikavější a nejrychleji rostoucí odvětví a že kreativní způsob výuky rozvíjí přenositelné dovednosti, jako je např. kreativní myšlení, schopnost řešit problémy, týmová práce a vynalézavost; uznává, že umělecké a mediální odvětví je pro mladé lidi obzvláště přitažlivé;

57.

zdůrazňuje důležitost sociálního podnikání jako nositele inovací, sociálního rozvoje a zaměstnanosti, a vyzývá proto EU a členské státy, aby je lépe podporovaly a posilovaly jeho úlohu;

58.

vybízí členské státy, aby přijaly opatření zaměřená na stimulaci podnikání, a to vytvářením prostředí příznivějšího pro podnikání a pro začínající podniky s cílem zahajovat činnost začínajících podniků, která by mohla zahrnout plány a opatření pro snadné poskytování úvěrů bankami, zjednodušené právní předpisy a systémy daňových úlev, jež by mladým lidem umožnily, aby prosazovali své vlastní podnikatelské nápady; hájí vzdělávací metody, které pěstují podnikatelskou a tvořivou mentalitu a přijímání absolventů vysokých škol jako mladých podnikatelů;

59.

zdůrazňuje, že pro boj s nezaměstnaností mladých lidí potřebují členské státy dobře vyškolené vedoucí zaměstnance, kteří mají znalosti o možnostech akademického vzdělávání a odborné přípravy, a rovněž znalosti o stávající situaci na trhu práce a o pravděpodobném vývoji v členských státech a nových odvětvích jejich ekonomiky;

60.

vybízí členské státy, aby podporovaly mladé lidí v začátku jejich nezávislého života a zařizování vlastních rodin pomocí příspěvků na bydlení, preferenčních režimů a snížení daně z příjmu fyzických osob a aby poskytly studentům preferenční studentské půjčky;

61.

zdůrazňuje význam vzájemného uznávání a osvědčování dovedností, kompetencí a znalostí získaných v rámci informálního, neformálního a celoživotního učení vzhledem k tomu, že jejich osvědčování je zásadní pro zviditelnění a zhodnocení různorodého a bohatého učení jednotlivců, zvláště jednotlivců, kteří mají méně příležitostí; poukazuje na to, že osvědčování dovedností přispívá k podpoře přístupu k formálnímu vzdělávání a k novým profesním příležitostem, přičemž posiluje sebehodnocení a motivaci k učení, rozvoj hodnot, schopnosti a dovednosti mladých lidí a také učení o občanství a demokratické účasti na všech úrovních; naléhavě vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí o zřízení souhrnného mechanismu uznávání do roku 2018, jak k tomu vyzývá doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání formálního a neformálního učení, a to v úzké spolupráci se všemi příslušnými klíčovými zúčastněnými stranami, včetně organizací mládeže;

62.

zdůrazňuje důležitost formálního, neformálního a informálního učení, a to i jako součásti činnosti ve sdruženích, pro rozvoj hodnot, schopností a dovedností mladých lidí a také pro učení se o občanství a demokratické účasti; připomíná nejrůznější možnosti a modely odborné přípravy v členských státech a zejména model duálního vzdělávání, který může usnadnit přechod ze vzdělávacího procesu či odborné přípravy do zaměstnání; podporuje uplatňování celoživotního učení; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily jednotné, platné a celoevropské uznávání dovedností a schopností získaných v rámci formálního, informálního a neformálního učení a stáží, a vyřešily tak nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi na evropském trhu práce, a aby tyto činnosti podporovaly v rámci příslušných programů EU; vyzývá dále k tomu, aby se při odborném vzdělávání a přípravě věnovala větší pozornost jazykům, zejména jazykům sousedních zemí, s cílem zlepšit postavení a zaměstnatelnost příslušných studentů na přeshraničním trhu práce;

63.

konstatuje, že vzhledem k současné vlně digitalizace a nových trendů na trhu práce se stále více mladých lidí setkává s novými formami zaměstnávání, které umožňují sladit flexibilitu s jistotou; zdůrazňuje význam odpovídajícího vzdělávání malých lidí zaměřeného na zdůraznění úlohy mechanismů sociální ochrany v profesním rozvoji;

64.

je přesvědčen, že včasný zásah a proaktivní politika na trhu práce znamenají posun od zabývání se příznaky vícegeneračního strádání k rozpoznávání a řešení rizik v raných fázích života, s cílem zabránit nezaměstnanosti a usnadnit opětovné začlenění do pracovního procesu; upozorňuje zejména na situaci nejvíce marginalizovaných osob, kterým hrozí nejvyšší riziko nezaměstnanosti;

65.

zdůrazňuje význam nízkoprahových a otevřených programů pro práci s mládeží z méně podnětného prostředí;

66.

zdůrazňuje, že pro celoživotní učení a zlepšování příležitostí mladých lidí ke vzdělávání a zaměstnávání má význam zajištění vzájemného přeshraničního uznávání a kompatibility kvalifikací a akademických titulů s cílem posílit systém zajištění kvality; vyzývá k tomu, aby se vzájemné přeshraniční uznávání kvalifikací a akademických titulů stále rozšiřovalo, zhodnocovalo a přizpůsobovalo měnícím se požadavkům na odbornou přípravu, a konstatuje, že by to mělo být zajištěno na evropské úrovni a ve všech zemích, které se zapojily do evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání a v zemích, které jsou uvedeny v evropském rámci kvalifikací;

67.

zdůrazňuje v tomto ohledu významnou úlohu, kterou hraje neformální a informální učení i účast na sportovních a dobrovolnických aktivitách při podněcování rozvoje občanských, sociálních a mezikulturních kompetencí a dovedností; zdůrazňuje, že některé země výrazně pokročily s rozvojem relevantního právního rámce, zatímco jiné země se potýkají s problémy při vytváření komplexních validačních strategií; zdůrazňuje proto, že je třeba vypracovat komplexní strategie umožňující validaci;

68.

zdůrazňuje význam řešení nedostatku dovedností a nesouladu tím, že se bude prosazovat a usnadňovat mobilita žáků a učitelů díky lepšímu využívání všech nástrojů a programů EU; upozorňuje na to, že mobilita v rámci odborné přípravy je nezbytnou výhodou pro vstup na trh práce; zdůrazňuje, že je třeba zavést opatření, jejich cílem bude zajistit koordinaci, komplementárnost a soudržnost mezi strukturálními fondy ve prospěch mobility, což se týká například Evropského sociálního fondu a dalších programů jako Erasmus+; zdůrazňuje v tomto ohledu důležitou úlohu programů mobility, jako je program Erasmus+, při podpoře rozvíjení horizontálních dovedností a kompetencí a mezikulturních výměn mezi mladými lidmi; vítá transformaci stávajících internetových stránek o Panoramatu dovedností EU;

69.

zdůrazňuje, že pro dosažení dlouhodobé kvalitní zaměstnanosti je třeba posílit úlohu programu „Erasmus pro mladé podnikatele“; zastává názor, že pracovní mobilita je zapotřebí pro uvolnění potenciálu mladých lidí; konstatuje, že v současnosti je v EU zaměstnáno 217,7 milionu osob, z nichž 7,5 milionu (3,1 %) pracuje v jiném členském státě; konstatuje dále, že z průzkumů provedených v EU vyplývá, že u mladých lidí je vyšší pravděpodobnost, že budou mobilní a že si domů přinesou nové dovednosti a kvalifikace;

70.

vyzývá Komisi, aby rozvíjela a podporovala mobilitu studentů v oblasti odborného vzdělávání a přípravy prostřednictvím podpory programu Erasmus pro učně;

71.

vyzývá členské státy, aby plně využily stávající reformy sítě EURES na podporu pracovní mobility mladých lidí v EU, včetně mobility v rámci učňovského vzdělávání a stáží; vyzývá členské státy, aby pravidelné aktualizovaly zprávy o volných místech a životopisy; vyzývá Komisi, aby zlepšovala proces zprostředkování zaměstnání v rámci EURES s cílem zajistit, aby mladí lidé získali vhodné a kvalitní nabídky zaměstnání odpovídající jejich životopisu;

72.

vybízí členské státy, aby v koordinaci s místními a regionálními hospodářskými subjekty zavedly kvalitní duální vzdělávací systémy a systémy odborného vzdělávání v návaznosti na výměnu osvědčených postupů a v souladu se specifickou povahou každého vzdělávacího systému, s cílem překonat stávající a budoucí neadekvátnost v dovednostech;

73.

vyzývá členské státy a Komisi, aby zavedly inovační a flexibilní granty s cílem pečovat o talent a umělecké a sportovní schopnosti v oblasti kultury, vzdělávání a odborné přípravy; podporuje ty členské státy, které se snaží zavést systémy stipendií pro studenty, kteří jsou úspěšní ve vzdělávání, sportu a v umělecké činnosti;

74.

konstatuje, že předčasné ukončování školní docházky a její ukončování bez kvalifikace představují pro naše společnosti velké výzvy, neboť vedou k nejistotě a k sociálnímu vyloučení, a že jejich řešení musí být jedním z našich hlavních cílů; připomíná, že mobilita, přizpůsobení vzdělávacích systémů a provádění individualizovaných opatření mohou přinést řešení těm, kdo čelí největším obtížím, s cílem snížit počet osob, které předčasně ukončují školní a odborné vzdělávání;

75.

klade důraz na nutnost vytvořit typ studentské smlouvy, která by umožnila studentům univerzit i odborného vzdělávání sladit studium a práci, nejlépe v podnicích činných v oboru jejich studia, a zaručila ukončení započatého studia;

76.

upozorňuje na potřebu pokračovat v úsilí snižovat míru předčasných odchodů ze školy a podporovat vzdělávání znevýhodněných mladých lidí;

77.

konstatuje, že navzdory poklesu nezaměstnanosti mladých lidí ve většině členských států, jež kulminovala v roce 2013, se stále jedná o závažný problém v EU, neboť asi osm milionů mladých Evropanů si nedokáže najít práci a podíl mladých lidí, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní nebo nedobrovolně pracují na částečný úvazek či jako stážisté, zůstává vysoký;

Finanční zdroje

78.

zdůrazňuje význam strategického investování, včetně investování z evropských strukturálních a investičních fondů, zejména z Evropského sociálního fondu, pro regionální rozvoj, konkurenceschopnost a vytváření kvalitních stáží, učňovské přípravy a udržitelných pracovních míst; konstatuje, že by měla být věnována zvláštní pozornost nezaměstnaným mladým lidem, kteří se neúčastní vzdělávání ani odborné přípravy, tzv. NEETs;

79.

bere na vědomí, že programové období 2014–2020 bylo zahájeno s několikaměsíčním zpožděním a že první hodnocení politik Unie v tomto období, zejména politik týkajících se mládeže, nemohou zcela reprezentativně ukázat jejich skutečný dopad;

80.

upozorňuje na skutečnost, že Účetní dvůr v předcházejícím programovém období odhadl, že míra chyb u operací v rámci programu Celoživotní učení a programu Mládež v akci překročila 4 %; očekává, že Komise tyto chyby při provádění programu Erasmus+ odstranila;

81.

konstatuje, že míra plnění rozpočtu u programů v období 2007–2013, konkrétně u programů Celoživotní učení, Kultura, Média a Mládež v akci, v roce 2013 dosáhla 100 %; domnívá se však, že samotná míra plnění není významným ukazatelem účinnosti programů, na jehož základě by bylo možné posuzovat jejich úspěšnost;

82.

je znepokojen tím, že nepoměr mezi schválenými prostředky na závazky a prostředky na platby na konci roku 2013 vedl k pokladnímu manku (v případě programu Erasmus+ se například jednalo o 202 miliony EUR) s negativními důsledky pro následující rok; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby se tato situace v nových programech neopakovala;

83.

připomíná, že neochota mladých lidí zakládat podniky rovněž přispívá k pomalému tempu hospodářského růstu v Evropě, a proto považuje za nezbytnou podporu mladých lidí při zakládání jejich vlastních podniků;

84.

vítá skutečnost, že na boj proti nezaměstnanosti mladých bylo na celé nové programové období vyčleněno z Evropského sociálního fondu (ESF) a z Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI) více než 12,4 miliardy EUR;

85.

konstatuje s uspokojením, že v roce 2014 se do akcí financovaných YEI zapojilo 110 300 nezaměstnaných mladých lidí; vítá skutečnost, že se hlavy států a předsedové vlád EU rozhodli vyčlenit z finančních prostředků Unie 6,4 miliardy EUR (3,2 miliardy EUR z ESF a 3,2 miliardy EUR z nové rozpočtové položky) na systém záruk pro mladé lidi; zdůrazňuje však, že některé členské státy se při provádění systému záruk pro mladé lidi a YEI stále potýkají s problémy;

86.

žádá EU a členské státy, aby zvýšily úsilí s cílem zajistit, že učňové a stážisté nebudou využíváni k nejisté práci nahrazující skutečná pracovní místa a že zároveň bude zajištěna veškerá nezbytná pracovní ochrana, a to i pokud jde o odměny a další finanční nároky;

87.

vyzývá k cíleným a zjednodušeným opatřením na posílení schopnosti členských států využívat dostupné finanční prostředky z evropských strukturálních fondů, z Evropského sociálního fondu, Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského fondu soudržnosti, Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) a Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, iniciativy Mládí v pohybu, Vaše první zaměstnání Eures, programu Horizont 2020 a programů a akci v oblasti občanství;

88.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zjednodušily správní postupy zajišťování finančních zdrojů organizacím mládeže, jež často nemají dostatečné kapacity na zvládání složitého postupu podávání přihlášek, když žádají o podporu z různých programů EU;

89.

vybízí členské státy, aby plně využívaly program Erasmus+ díky lepšímu zaměření na osoby se všemi úrovněmi dosaženého vzdělání s cílem zlepšovat perspektivy zaměstnanosti mladých lidí a podporovat budování kariéry v zahraničí a pracovní mobilitu; podporuje mezikulturní učení, evropské občanství a vzdělávání mladých lidí v oblasti demokracie a hodnot a vyzývá proto Komisi, aby při provádění průběžného hodnocení identifikovala a odstranila překážky v postupu financování, které ztěžují dosažení těchto cílů, aby program Erasmus+ mohl být v této oblasti ještě efektivnější;

90.

vítá skutečnost, že program Erasmus překonal hranici tří milionů studentů; konstatuje, že tento stěžejní program Unie zaznamenává od svého zahájení nepřetržitě úspěch, a domnívá se, že je důležité, aby byl tento program i nadále podporován;

91.

vyjadřuje politování nad výraznými rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o počet studentů vysílaných a přijímaných v rámci programu Erasmus; doporučuje, aby byly vedeny asertivnější informační kampaně a aby byla zjednodušena pravidla;

92.

připomíná členským státům, že by se měly zavázat ke zvýšení vnitrostátního financování, jež by mělo doplňovat prostředky z ESF a YEI, aby byla zajištěna potřebná podpora zaměstnanosti mladých lidí; považuje mimoto za nezbytné, aby využívané nástroje a udělované granty umožňovaly důstojný život; žádá proto, aby byla posouzena úroveň grantů s ohledem na skutečné životní náklady v každém členském státě;

93.

naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly opatření nezbytná k provádění systému záruk pro mladé lidi; vyzývá ke stálému politickému závazku k záruce pro mladé lidi jakožto k dlouhodobé strukturální reformě, která prostřednictvím kvalitních nabídek zajistí udržitelné začleňování na trh práce;

94.

naléhavě vyzývá členské státy, aby plně uplatňovaly záruku pro mladé lidi na základě výrazné spolupráce mezi vnitrostátními, regionálními a místními orgány, vzdělávacími systémy a službami v oblasti zaměstnanosti; poukazuje na to, že by záruka pro mladé lidi měla být plně integrována do vnitrostátních plánů pro zaměstnanost, do plánování politiky zaměřené na mladé lidi a politiky v oblasti vzdělávání a že by o ní měli být všichni mladí lidé široce informováni; připomíná, že zapojení organizací mládeže do informačních činností a do hodnocení a provádění systému záruk pro mladé lidi je rozhodující pro jeho úspěšnost;

95.

připomíná, že mladé ženy a mladí muži z různého sociálně-ekonomického prostředí se v různém věku setkávají s různými podmínkami na trhu práce; vyzývá Komisi a členské státy, aby takovéto genderově specifické a sociálně-ekonomické úvahy zahrnuly do návrhu a provádění politik mládeže a politik trhu práce, jako je Záruka pro mladé lidi;

96.

domnívá se, že mimořádně vysoká míra nejistoty pracovních míst mezi mladými lidmi spolu se stárnutím evropské populace představují velkou výzvu pro udržitelnost, dostatečnost a přiměřenost důchodových systémů a vážně škodí mezigenerační solidaritě; žádá proto Komisi a členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření, která by dokázala přinejmenším zabránit zneužívání grantů poskytovaných v rámci systému záruk pro mladé lidi, a aby upřednostňovaly, alespoň v případě smluv uzavíraných v rámci záruky pro mladé lidi, smlouvy, které umožní mladým lidem platit příspěvky do vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení;

97.

naléhavě žádá členské státy, aby plně realizovaly a monitorovaly účinnost záruky pro mladé lidi tím, že budou v plné míře využívat finanční prostředky, které jim EU dává k dispozici na provádění opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí tím, že tito lidé, včetně osob se zdravotním postižením, budou začleňováni na trh práce pomocí zaměstnání, učňovské přípravy nebo stáže do čtyř měsíců po ukončení školní docházky nebo po ztrátě zaměstnání, např. pomocí zavedení systémů celoživotního profesního poradenství sestaveného na míru, registračních kanceláří, informačních středisek a metod pro sběr údajů a podporou registrace ze strany nezaměstnaných, s cílem získat představu o skutečném stavu v oblasti nezaměstnanosti mládeže a zlepšit služby pracovních center pro mladé uchazeče o zaměstnání;

98.

naléhavě žádá členské státy, aby bez prodlení řešily hlavní faktory úspěchu provádění evropské záruky pro mladé lidi, jako je kvalita a udržitelnost pracovních nabídek, další vzdělávání a odborná příprava, sociální začlenění, součinnost s ostatními oblastmi politiky (souvisejícími se vzdělávacími systémy, trhem práce, sociálními službami a mládeží) a spolupráce mezi všemi zúčastněnými stranami, za účelem začlenění mladých lidí do pracovního procesu, snížení míry nezaměstnanosti mládeže a dosažení dlouhodobého pozitivního dopadu z hlediska prevence sociálního vyloučení mladých lidí a jejich vyloučení z trhu práce při přechodu ze školy do pracovního procesu;

99.

požaduje, aby zaměření evropské záruky pro mladé lidi na vzdělávání a odbornou přípravu pro mladé nekvalifikované nebo málo kvalifikované nezaměstnané bylo rozšířeno tak, aby se vztahovalo i na mladé absolventy a osoby, které již dokončily odbornou přípravu, a aby byla prodloužena věková hranice záruky pro mladé z 25 let na 29 let, a odrážela tak skutečnost, že mnoho absolventů a vstupujících na trh práce je ve věku nad 25 let;

100.

vyzývá členské státy a regiony, aby si vyměňovaly osvědčené postupy a učily se od sebe navzájem; připomíná, že je třeba zhodnotit, jak členské státy prováděly v letech 2014 a 2015 Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí; zdůrazňuje, že je třeba posoudit účinnost záruky pro mladé lidi v polovině období, zaměřit se především na to, do jaké míry se jí daří umožnit mladým lidem získávat dovednosti a začít pracovat, a pokračovat v této iniciativě; poukazuje také na to, že zapojení mládežnických organizací do hodnocení a provádění záruky pro mladé lidi je rozhodující pro její úspěch;

101.

s potěšením očekává předložení souhrnné zprávy Komise o provádění Záruky pro mladé lidi později v průběhu tohoto roku;

102.

konstatuje, že jednoznačnější posouzení výsledků programu přinese zpráva Účetního dvora o provádění systému záruk EU pro mladé lidi v členských státech, která má být dokončena začátkem roku 2017; domnívá se, že součástí této zprávy by měla být mimo jiné analýza efektivity a dlouhodobých výsledků;

103.

připomíná Komisi, že je třeba zajistit vysokou informovanost mladých lidí o dostupných programech a možnostech zapojení a vysokou kvalitu informací o nabízených programech za použití měřitelných ukazatelů (jako např. reakce a zapojení cílové skupiny);

104.

naléhavě žádá Evropskou komisi a členské státy, aby prováděly expanzivní hospodářské politiky poskytující větší míru flexibility, pokud jde o veřejné investice na vzdělávání, odbornou přípravu a kvalitní učňovskou přípravu;

105.

naléhavě vyzývá členské státy, aby více investovaly a aby nesnižovaly financování politiky týkající se mládeže, umění, kultury, vzdělávání, zdravotní péče a sociálních služeb ze svých vnitrostátních rozpočtů; žádá dále členské státy, aby investovaly do inkluzivního vzdělávání, které odpovídá výzvám ve společnosti, s ohledem na zajištění rovného přístupu a příležitostí pro všechny, včetně mladých lidí s různým socioekonomickým zázemím a zranitelných a znevýhodněných skupin;

106.

doporučuje, aby podnikání mladých lidí bylo zahrnuto do víceletého finančního rámce a aby členské státy vypracovaly národní strategie, jejichž cílem by bylo dosáhnout součinnosti mezi programem Erasmus+, ESF, EYI a programem Erasmus pro mladé podnikatele, a rovněž aby Komise poskytla členským státům jasné pokyny k posouzení dopadu;

107.

žádá Komisi, aby zavedla režim komplexního monitorování programů zaměřených na mladé lidi, který by zkombinoval plánované ukazatele výsledků, konkrétní dosažené výsledky a dlouhodobé výstupy;

108.

zdůrazňuje, že je třeba zaměřit se na výkon a výsledky, a s potěšením konstatuje, že nový právní rámec evropských strukturálních a investičních fondů na programové období 2014–2020 obsahuje ustanovení o předkládání zpráv členských států o výsledcích;

109.

připomíná, že 68 % rozpočtu ESF směřuje na projekty, u nichž by jednou z cílových skupin mohli být mladí lidé;

110.

klade důraz na potřebu udělování grantů na bydlení, aby bylo možné čelit potřebám, které vznikají, když odbornou přípravu či univerzitní studium nelze uskutečnit ve městě bydliště či v blízkých městech do maximální vzdálenosti 50 km;

Účast na rozhodování

111.

vyzývá k silnějšímu partnerství mezi mládežnickými organizacemi a veřejnými orgány pro zvýšení příležitostí k účasti mladých lidí a jejich organizací na tvorbě politik; považuje za zvláště důležitou úlohu mládežnických, uměleckých a sportovních organizací při rozvíjení participačních dovedností mladých lidí a zlepšování kvality rozhodovacího procesu, se zvláštním ohledem na skutečnost, že mladí lidé jsou přínosem pro společnost a rovněž přinášejí řešení současných výzev, jimž čelí evropská společnost; zdůrazňuje jedinečnou úlohu, kterou hrají organizace mládeže při rozvoji smyslu pro občanství na základě praktikování demokratických hodnot a postupů;

112.

zdůrazňuje hodnotu mládežnických organizací jako nositelů výchovy k občanství a výchovy k demokratickým hodnotám, dovednostem a kompetencím, a uznává jejich příspěvek ke zvýšení účasti mládeže v demokratických procesech;

113.

zdůrazňuje životně důležitou úlohu informálního a neformálního učení, umění, sportu, dobrovolnictví a sociálních činností při podpoře účasti mladých lidí a sociální soudržnosti jako nástrojů, jež mohou mít obrovský dopad na místní komunity a mohou pomoci vyřešit mnoho společenských výzev;

114.

vyzývá členské státy, aby důsledně dodržovaly zásady inkluze při práci s mládeží, se zvláštním důrazem na mladé lidi se zdravotním postižením;

115.

zdůrazňuje, že je třeba intenzivně rozvíjet povědomí o občanství, mediální a digitální gramotnost, kritické myšlení a mezikulturní porozumění, mimo jiné prostřednictvím širokého spektra nástrojů, které jsou blízké mladým lidem (např. sociálních sítí); zdůrazňuje významnou úlohu těchto programů a výchovy při předcházení radikalizaci mladých lidí;

116.

vyzývá Komisi a členské státy, aby braly v úvahu nové formy ekonomické účasti mladých lidí, jako je narůstající trend využívat nástrojů ekonomiky sdílení;

117.

zdůrazňuje, že by se měly podporovat dobrovolné politické, sociální, kulturní a sportovní aktivity mladých lidí na místní, regionální a vnitrostátní úrovni a měl by se více uznávat jejich význam jakožto jedné z důležitých forem neformálního učení, která přispívá k rozvoji klíčových kompetencí pro život a k prosazování hodnot, jako je spolupráce, solidarita, rovnost a spravedlnost; zdůrazňuje však, že připravenost mladých lidí rozvíjet dobrovolné činnosti nemůže být nakonec považována za možnou levnou náhradu služeb, jež by měly zajišťovat členské státy; žádá, aby byly dobrovolné činnosti uznávány a plně oceněny či zhodnoceny;

118.

vyzývá členské státy, aby prosazovaly demokratickou účast mladých studentů a aby mladým lidem pomáhaly při vzdělávání, aby se na svém vzdělávání podíleli a přispívali k němu pomocí svého členství ve studentských organizacích;

119.

zdůrazňuje, že pro podporu účasti mladých lidí na demokracii a jejich aktivního občanství je klíčové lepší porozumění hodnotám EU, fungování EU a evropské rozmanitosti;

120.

vyzývá Komisi, aby ve vzdělávání a odborné přípravě co nejvíce používala nové digitální nástroje a plně využívala možností, které poskytují sociální média, aby poskytovala cílenou vysoce kvalitní přípravu v oblasti médií podporující rozvoj mediální gramotnosti a kritického myšlení a aby prosazovala a podporovala zapojení mladých lidí do rozhodování i do občanského, kulturního a sociálního života společnosti, s cílem zvýšit zaměstnatelnost a podpořit podnikání, inovace a kulturu; uznává rovněž potenciál digitálních nástrojů, který je třeba využívat jako účinný prostředek v boji proti šikaně, nenávistným projevům a radikalizaci;

o

o o

121.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

(1)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 50.

(2)  Úř. věst. C 417, 15.12.2015, s. 1.

(3)  Úř. věst. C 183, 14.6.2014, s. 5.

(4)  Úř. věst. C 120, 26.4.2013, s. 1.

(5)  Dokument EUCO 37/13.

(6)  Úř. věst. C 311, 19.12.2009, s. 1.

(7)  Úř. věst. C 119, 28.5.2009, s. 2.

(8)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0107.

(9)  Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 61.

(10)  Úř. věst. C 161 E, 31.5.2011, s. 21.

(11)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0106.

(12)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0292.

(13)  Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 2.

(14)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0005.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/228


P8_TA(2016)0427

Zlepšení tvorby pracovních míst ve venkovských oblastech prostřednictvím SZP

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. října 2016 k tématu: „Jak může SZP zlepšit tvorbu pracovních míst ve venkovských oblastech? (2015/2226(INI))

(2018/C 215/34)

Evropský parlament,

s ohledem na sdělení Komise o zaměstnanosti ve venkovských oblastech: překonání rozdílů v pracovních příležitostech (COM(2006)0857),

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0285/2016),

A.

vzhledem k tomu, že venkovské oblasti tvoří více než 77 % území Evropské unie a že v těchto oblastech je mnoho pracovních míst spojených se zemědělstvím a zemědělsko-potravinářským odvětvím, která mnohdy nelze přemístit do zahraničí;

B.

vzhledem k tomu, že zemědělství a zemědělsko-potravinářské odvětví představují 6 % HDP Evropské unie, 15 milionů podniků a 46 milionů pracovních míst;

C.

vzhledem k tomu, že v mnoha evropských zemích již po desetiletí z venkovských oblastí odcházejí zemědělci a příjmy zemědělců a dalších pracovníků v zemědělství klesají a tyto oblasti nabízejí stále méně pracovních míst v odvětví zemědělství; vzhledem k tomu, že mezi lety 2005 a 2014 došlo v EU-28 k úbytku pracovní síly v zemědělství téměř o čtvrtinu (-23,6 %) (1);

D.

vzhledem k tomu, že zemědělství pořád ještě využívá většinu evropského území, avšak věnuje se mu pouze malá část aktivních obyvatel, kteří žijí ve venkovských oblastech; vzhledem k tomu, že diverzifikace využití venkovských oblastí k hospodářským činnostem jako míst pro účely bydlení a rekreace a ochrany přírodních rezervací je důležitá pro dynamiku a zaměstnanost v různých venkovských oblastech Unie; vzhledem k tomu, že na některých územích sice již několik let dochází k demografickému obratu migračních toků a ke zvyšování počtu obyvatel, kteří touží po životě na venkově, což doprovází fenomén rozšiřování příměstských oblastí, avšak na mnohem méně prosperujících územích, která jsou izolovaná a není zde taková úroveň rozvoje a zaměstnanosti, se projevuje i tendence k úpadku;

E.

vzhledem k tomu, že mnohé venkovské oblasti čelí řadě výzev, jako jsou nízký příjem, úbytek obyvatel, nedostatek pracovních míst a vysoká míra nezaměstnanosti, pomalý rozvoj terciárního sektoru, chybějící zpracovatelské kapacity pro potravinové produkty, nízká úroveň dovedností a omezený kapitál;

F.

vzhledem k tomu, že devět z deseti Evropanů považuje zemědělství a venkovské oblasti za významné pro svoji budoucnost;

G.

vzhledem k tomu, že zemědělské činnosti vykazují poměrně nízký příjem na jednotku pracovní síly, což je znepokojující;

H.

vzhledem k tomu, že ze všech částí Evropy hospodářská krize zdaleka nejvíce zasáhla venkovské oblasti;

I.

vzhledem k tomu, že tváří v tvář nynější hospodářské krizi učinila Evropská unie – zejména prostřednictvím EFSI – zaměstnanost jednou ze svých hlavních priorit a že v této souvislosti je třeba zvýšit účinnost SZP a opětovně potvrdit její legitimitu coby jednoho z hlavních nástrojů evropské činnosti, pokud jde o zachování a tvorbu pracovních míst a konkurenceschopnosti ve venkovských oblastech, zejména v odvětví zemědělství; vzhledem k tomu, že v této souvislosti je zapotřebí posoudit, do jaké míry má SZP dopad na tvorbu pracovních míst ve venkovských oblastech;

J.

vzhledem k tomu, že je zásadní zachovat oba pilíře SZP, jelikož první pilíř zabraňuje odlivu malých a rodinných zemědělských podniků z odvětví a zachovává zaměstnanost v odvětví zemědělství, zatímco finanční prostředky z druhého pilíře zajišťují tvorbu pracovních míst v dalších oblastech, jako jsou cestovní ruch, zpracování potravin a jiná související odvětví;

K.

vzhledem k tomu, že evropské zemědělství čelí řadě výzev v oblasti produkce a zabezpečení potravin, životního prostředí, biologické rozmanitosti, udržitelnosti, energie a změny klimatu, je zásadní posílit vztah společnosti a zemědělství, vypracovat inovativní řešení těchto výzev s cílem zajistit odolnost a konkurenceschopnost odvětví a přehodnotit cíle skutečně veřejné politiky, která je v zájmu nás všech, což je jeden z nejdůležitějších aspektů evropské integrace;

L.

vzhledem k tomu, že opětovná teritorializace zemědělství, která je nezbytná pro upevnění produkce a zaměstnanosti na daném území, byla příliš dlouho opomíjena a že je naší povinností zachovat zemědělství, na němž se podílejí ženy i muži na území jejich bydliště, coby ústřední činnost, kterou se zajistí, aby byly venkovské oblasti dynamické a nabízely řadu pracovních příležitostí; vzhledem k tomu, že tato opětovná teritorializace také umožní zajistit rovnováhu mezi rozvojem měst a venkova;

M.

vzhledem k tomu, že vzrůstá úloha městského a příměstského zemědělství i zájem o něj a mění se spotřební model, který v sobě spojuje nejrůznější faktory, mezi něž patří co nejmenší ekologická stopa, vysoce kvalitní místní produkce a uznání hodnoty práce malých a regionálních producentů;

N.

vzhledem k tomu, že strukturující prvky poslední reformy SZP umožnily přesměrování a spravedlivější přerozdělování podpor mezi členské státy a různá zemědělská odvětví a potvrdily hospodářskou a sociálně stabilizační úlohu společné zemědělské politiky pro zemědělské podniky a venkovské oblasti;

O.

vzhledem k tomu, že studie sice ukázaly, že přímé platby v rámci prvního pilíře přímo nevytvářejí pracovní místa, avšak hrají klíčovou úlohu při jejich zachování a v udržení zemědělců na půdě; vzhledem k tomu, že v případě zrušení této politické podpory by 30 % evropských zemědělců muselo ukončit svoji činnost a odejít ze zemědělského odvětví; vzhledem k tomu, že díky těmto platbám drobní zemědělci a venkovské oblasti přežívají;

P.

vzhledem k tomu, že podpora v podobě přímých plateb pro zemědělce v okrajových oblastech, kteří hospodaří na znevýhodněné či okrajové půdě, je klíčová nejen pro zajištění toho, aby daní zemědělci na půdě setrvali a měli důstojné živobytí, ale také pro zajištění ochrany této půdy a její úlohy pro přilákání cestovního ruchu do uvedených oblastí;

Q.

vzhledem k tomu, že hlavním cílem prvního pilíře reformované SZP je zabezpečení dodávek potravin, což v zemědělství udržuje stávající zaměstnanost, a vzhledem k požadavku na zajištění spravedlivějšího rozdělování plateb v rámci prvního pilíře s cílem maximalizovat pozitivní dopad této podpory;

R.

vzhledem k tomu, že zkušenosti z praxe ukazují, že lze využívat jiné způsoby zemědělského rozvoje, které nabízejí lepší výsledky, pokud jde o kvalitu potravin a agronomickou, environmentální a socioekonomickou výkonnost, že je důležité podporovat a podněcovat různorodost zemědělských systémů a že malé a střední podniky, které jsou obecně různorodější, inovativnější a vysoce flexibilní, jsou často lépe kolektivně organizovány v podobě seskupení producentů a družstev, přispívají místním komunitám, a tudíž podporují venkovské hospodářství, jež je klíčem k rozvoji evropského zemědělství;

S.

vzhledem k tomu, že současná krize dokazuje, že v rámci společné zemědělské politiky zaměřené na trh je zásadní zachovat společnou organizaci zemědělských trhů a stanovit nové regulační nástroje přizpůsobené především zajišťování stability cen a zachování pracovních míst a zemědělských příjmů;

T.

vzhledem k tomu, že evropští zemědělci působí na stále globálnějším trhu, a jsou tedy více než jiná odvětví vystaveni kolísání cen;

U.

vzhledem k tomu, že platební systém, který v současnosti funguje v potravinovém dodavatelském řetězci, nezaručuje udržitelné přerozdělování přidané hodnoty a často vede k tomu, že příjmy primárních producentů nedostačují ani na pokrytí jejich nákladů;

V.

vzhledem k tomu, že ve srovnání s městskými oblastmi se ty venkovské obvykle vyznačují statisticky vyššími mírami nezaměstnanosti a podstatně nižšími příjmy obyvatel, méně atraktivní infrastrukturou a horším přístupem ke službám, neboť náklady na jejich poskytování jsou kvůli nižší hustotě obyvatel a obtížnější přístupnosti značné;

W.

vzhledem k tomu, že je třeba, aby bylo vytváření pracovních míst ve venkovských oblastech součástí udržitelné politiky přizpůsobené konkrétním územím a aby spočívalo v zachování a rozvoji zemědělských činností a činností, které se zemědělstvím a lesnictvím nepřímo souvisejí, jakož i venkovských činností, jež umožňují navazování sociálních vazeb a solidaritu mezi různými aktéry a zlepšování kvality životního prostředí;

X.

vzhledem k tomu, že budoucnost venkovských oblastí nezávisí výlučně na rozvoji zemědělského odvětví, ale je spojena i s diverzifikací a zachováním dalších hospodářských činností, jako jsou lesnictví a řemeslnictví, s rozvojem malých a středních podniků a integrovaných výrobních kapacit, venkovským cestovním ruchem, rekreačními, vzdělávacími a sportovními možnostmi (např. jezdectví) a udržitelným využíváním zdrojů zemědělství a lesnictví (včetně odpadu) k produkci obnovitelné energie či organických materiálů a výrobků založených na ekologických postupech; vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí decentralizované a integrované místní politiky související se socioekonomickými aspekty a s identitou a kulturou venkova a také skutečný územní systém, jehož cílem je usilovat o součinnosti a společné využívání zdrojů venkova, a to prostřednictvím kolektivního a meziodvětvového přístupu i za pomoci dalších fondů EU na podporu rozvoje a zaměstnanosti na venkově, a současně zajistit venkovskou infrastrukturu;

Y.

vzhledem k tomu, že za tímto účelem je naprosto zásadní klást důraz na skutečnost, že mnoho pracovních míst je závislých na území a na konkrétní zemědělské činnosti, včetně lesnictví, nelze je přemístit a souvisí nejen s potravinářskými, ale i nepotravinářskými službami, jako jsou zachování krajiny a hospodaření s vodou;

Z.

vzhledem k tomu, že podpora by se měla poskytovat především malým rodinným podnikům, tj. jednotlivým zemědělcům, kteří buď sami, nebo se společníky, spravují své zemědělské podniky zodpovědně, nezávisle a efektivně a dokáží se postavit problémům tím, že přizpůsobí svou produkci nebo její metody a diverzifikují své činnosti tak, aby se vypořádali s neustálými strukturálními změnami v zemědělském odvětví;

AA.

vzhledem k tomu, že by ve všech politikách EU měl být analyzován, zaznamenán a prosazován potenciál žen pracujících nebo podnikajících v zemědělských a venkovských oblastech, a že by těmito politikami neměly být znevýhodňovány, neboť tento přístup postaví základy pro to, aby se ženy staly hybnou silou rozvoje a inovací a napomohly celému odvětví vymanit se z krize; vzhledem k tomu, že by ženy měly být zapojeny do odvětvových plánů rozvoje na místní a regionální úrovni, tak aby místní oblasti mohly využít jejich potřeby, zkušenosti a představy, a že by proto ženy měly být vybaveny dovednostmi, které jsou požadovány k aktivní účasti na tvorbě těchto plánů;

AB.

vzhledem k tomu, že v roce 2010 bylo pouze 7,5 % zemědělců mladších 35 let a dnes vede zemědělské podniky více než 4,5 milionů zemědělců starších 65 let a že články 50 a 51 nařízení (EU) č. 1307/2013 v rámci SZP zahrnují ustanovení na podporu nové obnovy generací v zemědělství;

AC.

vzhledem k tomu, že v mnoha členských státech je přístup žen z venkovských oblastí na trh práce v zemědělství a mimo zemědělství omezený a rozdíl v jejich platech je oproti platům mužů mnohem větší než v jiných oblastech, a to i přes jejich skutečně významnou úlohu pro rozvoj a společenský život ve venkovských oblastech a zejména v zemědělských podnicích, které diverzifikují své činnosti (agroturistika, kvalitní produkty, rekreační, vzdělávací a sportovní činnosti a jiné služby); vzhledem k tomu, že podnikání žen představuje významný sociální, ekonomický a environmentální pilíř udržitelného rozvoje venkovských oblastí; vzhledem k tomu, že nerovný přístup k půdě omezuje příležitosti žen k rozvoji podnikání v odvětví zemědělství; vzhledem k tomu, že v průměru 29 % zemědělských podniků v Evropě vedou ženy;

AD.

vzhledem k tomu, že počet průmyslově pěstovaných plodin je malý; vzhledem k tomu, že místní odrůdy a plemena hrají roli v zachování biologické rozmanitosti a zajišťování živobytí obyvatel v regionech a místní produkci;

AE.

vzhledem k tomu, že je nezbytné učinit venkovské prostředí přitažlivějším pro nové generace, a to skrze podporu vzdělávání zaměřeného na inovace a na modernizaci profese i technologií;

AF.

vzhledem k tomu, že univerzální rámec pro posuzování udržitelnosti potravinového a zemědělského systému (SAFA) vytvořila Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO);

AG.

vzhledem k tomu, že Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) může být používán v oblasti odborného vzdělávání a získávání dovedností v jednotlivých odvětvích činností ve venkovských oblastech;

Rámec současné SZP

1.

vyzývá všechny členské státy, aby v zájmu řešení vylidňování venkova poskytly mladým zemědělcům dlouhodobé vyhlídky, aby zavedly komplexní strategii pro generační obnovu a využily k tomu plně všech možností, které nová SZP nabízí na podporu mladých zemědělců a začínajících zemědělců, a to i mimo rámec rodiny, zejména opatření prvního a druhého pilíře na pomoc mladým zemědělcům a rovněž na pomoc zemědělcům starších 40 let, kteří v tomto odvětví podnikat teprve začínají; tato opatření musí být rovněž doplněna o příslušná vnitrostátní politická ustanovení (pozemková politika, daňová a sociální politika, atd.) a být s nimi v souladu, a to včetně podpory uvedené v článcích 50 a 51 nařízení (EU) č. 1307/2013;

2.

konstatuje, že naprostá většina přímých plateb v rámci SZP směřuje do nejbohatších podniků a že 74 % přímých plateb v rámci SZP v roce 2014 obdrželo pouhých 13 % příjemců; domnívá se, že tato situace vytvářet pracovní místa v zemědělství nepomáhá, jelikož v malých zemědělských podnicích je vysoký podíl lidské práce a 53 % pracovníků v zemědělství pracuje v malých podnicích; požaduje lepší rozdělování plateb v rámci SZP směrem k drobným zemědělcům;

3.

vybízí členské státy, aby posílily svou podporu malým a středním podnikům, zejména častějším poskytováním redistributivní platby dále je vyzývá, aby vytvořily mechanismy odměňování pro podniky s efektivní organizační strukturou a pro ty, které používají právní nástroje spojování podniků;

4.

má za to, že SZP by měla především zohledňovat geograficky znevýhodněná území (horské oblasti, zámořská území, nejvzdálenější regiony, citlivé přírodní rezervace atd.), jelikož zachování zemědělství v těchto oblastech představuje nezbytný prvek socioekonomického a environmentálního rozvoje s důrazem na zaměstnanost; SZP by však také měla zohlednit novou dynamiku, jako je rozvoj příměstských oblastí, a pomoci těmto oblastem čelit omezením, která souvisejí s jejich zvláštní povahou;

5.

připomíná, že členské státy v hojné míře využívaly možnost poskytovat podporu vázanou na produkci – která tím, že umožňuje zachování a rozvoj produkce, zajišťuje pracovní příležitosti ve znevýhodněných oblastech –, a vyzývá členské státy, aby míru této podpory zvýšily pro aktivní zemědělce, učinily ji flexibilnější a využívaly ji především ve prospěch lepšího zásobování Unie rostlinnými bílkovinami, na jejichž dovozu z třetích zemí je v současnosti závislá; dále navrhuje, aby se výše dobrovolné podpory vázané na produkci mohla měnit v závislosti na míře zaměstnanosti na dotčené obdělávané půdě, což by podpořilo především provozy využívající nejvíce pracovní síly;

6.

poukazuje na to, že v současném programovém období a v souladu s programem rozvoje venkova existuje ustanovení o cílené pomoci určené pěstování místních odrůd a chovu místních plemen, jež má podpořit zaměstnanost v regionech a udržení biologické rozmanitosti; vybízí členské státy, aby zavedly mechanismy, jejichž prostřednictvím by mohly cílenou pomoc získat skupiny a organizace producentů a zemědělců, kteří pěstují místní odrůdy a chovají místní plemena;

7.

připomíná, že přímé podpory musí mít environmentální rozměr, který musí být nedílnou součástí udržitelnosti a životaschopnosti zemědělských podniků a přispěje k zachování a vytváření nových pracovních míst mimo jiné v oblasti zachovávání biologické rozmanitosti, agroturistiky a utváření krajiny, například s využitím venkovských a historických sídel; naléhavě vyzývá EU, aby zajistila, že právní předpisy v oblasti ochrany životního prostředí budou jednoduché, srozumitelné a snadno proveditelné; poukazuje na to, že environmentální rozměr nesmí znamenat omezení nebo úplné opuštění zemědělské produkce, což je obzvláště citlivou otázkou v horských a odlehlých oblastech;

8.

domnívá se, že vzhledem k nadměrnému vymírání včel medonosných, které bylo zjištěno v některých členských státech EU, a k významné úloze tohoto opylovače pro zabezpečení dodávek potravin a pro řadu odvětví rostlinné výroby by se Unie měla zasadit o větší pomoc tomuto odvětví, a to přijetím skutečně evropské strategie na obnovu včelích populací; dodává, že tato iniciativa nevyžaduje zásadní investice a byla by zdrojem mnoha pracovních míst, ať už díky diverzifikaci činností ve stávajících zemědělských podnicích či díky vytváření nových specializovaných podniků, u nichž odborníci odhadují, že by byly životaschopné s 200 úly a jejichž hlavním posláním by byla produkce výběrových včelích královen a rojů a následně medu, jehož je ostatně v Unii vážný nedostatek; poznamenává, že takovýto přístup založený na různých evropských strategiích, a sice inovaci, sociálním začleňování a tvorbě pracovních míst, je v dokonalém souladu se snahou směřovat společnou zemědělskou politiku a rozvoj zemědělství k větší udržitelnosti;

9.

konstatuje, že aby bylo možné udržet pracovní místa v zemědělských podnicích, musí se v odvětví začít využívat nové nástroje na řízení rizik a více využívat nástroje typu organizace producentů v rámci jednotné společné organizace zemědělských trhů a druhého pilíře, s cílem lépe reagovat na nestabilitu a požadavky světového trhu; domnívá se, že tržní opatření a opatření na řešení mimořádných krizí a k řešení rizik stanovená v rámci jednotné společné organizace trhu by se měla provádět mnohem rychleji a aktivněji a s podporou z rozpočtu EU a podle potřeby přizpůsobit konkrétní situaci nejvzdálenějších regionů, horských oblastí a jiných regionů, jejichž konkurenceschopnost se potýká s obtížemi, s cílem omezit negativní dopady poklesu cen na příjmy zemědělců; poukazuje na to, že provádění výjimečných krizových opatření nedosáhlo zcela svých cílů a mělo by více zohledňovat stávající infrastrukturu a kapacity členských států; vybízí Komisi, aby s ohledem na nedávnou krizi vytvořila rychlejší a účinnější systémy intervence schopné předcházet nejhorším negativním důsledkům;

10.

vyzývá Komisi, aby plně využila potenciál mimořádných opatření podle článků 219 až 222 nařízení (EU) č. 1308/2013;

11.

má za to, že aby intervenční ceny mohly plnit úlohu záchranné sítě, musejí se pravidelně přizpůsobovat vývoji pořizovacích nákladů, což umožní působit na příjmy a stálost činnosti producentů a také na zaměstnanost; vyzývá Unii, aby ve všech velkých výrobních odvětvích zavedla nástroje prevence, podobně jako observatoř mléka, s cílem zajistit sledování trhů, což umožní řídit výrobu a v obdobích krize patřičně reagovat díky pružným a reaktivním nástrojům pro řízení trhu, jež by se aktivovaly v případě potřeby;

12.

uznává, že krátké dodavatelské řetězce, jež spojují zemědělce s místními producenty, mohou na venkově povzbudit vytváření pracovních míst, a zdůrazňuje, že režimy jakosti, zeměpisná označení a ekologické zemědělství představují příležitosti k rozvoji zemědělsko-potravinářského odvětví a k případnému vytváření pracovních míst na venkově a jako takové je třeba je nejen chránit, ale i rozvíjet za účelem tvorby nových pracovních míst a zachování kultury a identity; podtrhuje, že produktům s chráněným zeměpisným označením a těm z ekologického zemědělství je třeba zaručit lepší přístup na velké trhy, zajistit kvalitu, propagaci a ochranná opatření s cílem zlepšit jejich uvádění na trh a zařadit je mezi ostatní produkty cestovního ruchu v dané zeměpisné oblasti; s ohledem na projednávané legislativní návrhy připomíná, že tyto pozitivní hospodářské dopady se zakládají na důvěře spotřebitelů, kterou by neměly oslabit změny, jež by bylo možné vnímat jako snižování kvality; zdůrazňuje rovněž, že postupy pro dosažení těchto norem kvality mohou být zatěžující a měly by se zjednodušit;

13.

doporučuje, aby členské státy ve vyšší míře využívaly oblasti priority 6 druhého pilíře, které se dotýkají zachování a vytváření pracovních míst, opatření v oblasti předávání znalostí, odborné přípravy a celoživotního vzdělávání (včetně učňovské přípravy, stáží a rekvalifikace zemědělských pracovníků), jež napomáhají přemístění pracovníků do jiných venkovských činností, a také opatření v oblasti poradenství a pomoci s řízením, která mají zlepšit hospodářskou a environmentální výkonnost zemědělských podniků; vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily podporu odborné přípravě, díky které se zemědělci a zemědělští a venkovští pracovníci stanou všestrannějšími, naučí se diverzifikovat své činnosti a iniciativy a posílí své inovační schopnosti;

14.

konstatuje, že stávající programy rozvoje venkova se ve srovnání s projekty předchozího programového období (2007–2013) mnohem méně zaměřují na sociální projekty chránící zaměstnanost a že to lze vysvětlit volbou opatření přijímaných členskými státy v rámci jejich programů rozvoje venkova a také nižšími dostupnými finančními prostředky přidělovanými na opatření související přímo se zaměstnaností; vyzývá proto k větší flexibilitě při provádění politiky pro rozvoj venkova;

15.

má za to, že je nezbytné provádění politiky rozvoje venkova zjednodušit, zaujímat soudržnější přístupy typu financování z více fondů a zabránit provádění příliš podrobných správních a finančních kontrol ze strany orgánů členských států a Komise;

16.

vyzývá členské státy, aby lépe propagovaly potenciál druhého pilíře SZP pro diverzifikaci činností ve venkovských oblastech (např. agroturistika, výroba energie z obnovitelných zdrojů);

17.

připomíná, že vnitrostátní ani unijní politiky dostatečně nezohledňují riziko, které je nedílnou součástí inovací, což je překážkou pro inovace a tvorbu pracovních míst, a to zejména pro řadu subjektů, které nemají pro zdárné dokončení inovativních projektů dostatečná aktiva;

18.

zdůrazňuje, že rozvoj venkova a tvorba pracovních míst jsou neoddělitelně spjaty, a proto vyzývá členské státy a regiony, aby maximalizovaly potenciál místních a regionálních orgánů, které znají nejlépe výzvy i příležitosti ve svých oblastech, aby dosahovaly cílů druhého pilíře a respektovaly priority SZP, a to včetně prosazování sociálního začleňování, snižování chudoby a hospodářského rozvoje; připomíná, že programy rozvoje venkova a operační programy je možné zaměřit na vytváření pracovních míst a jejich zachování a na zlepšování služeb na venkově, a vyzývá Komisi, aby byla při plnění tohoto cíle nápomocná; zdůrazňuje, že je zapotřebí modely ekonomiky sdílení ve venkovských oblastech uzpůsobit tak, aby přispívaly ke zvýšení zaměstnanosti, zefektivnění zemědělských činností a snížení nákladů;

19.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly podniky a družstva v sociální ekonomice, včetně sociálního zemědělství (2), s cílem podpořit sociální začleňování a tvorbu pracovních míst ve venkovských oblastech; bere na vědomí opatření vykonávaná v rámci iniciativy pro sociální podnikání a vyzývá Komisi, aby podpořila přínos, který má sociální ekonomika pro rozvoj venkova, například prostřednictvím akčního plánu pro sociální ekonomiku;

20.

zdůrazňuje, že by se měl klást větší důraz na opatření na podporu demografického rozvoje zemědělských oblastí a jejich vstřícnosti vůči rodinám, aby rodiny získaly skutečnou podporu a aby bylo snazší propojit rodinný život se zaměstnáním, a to rovněž v souvislosti s otázkami týkajícími se trhu práce a hospodářského rozvoje ve venkovských oblastech;

21.

zdůrazňuje, že je zapotřebí prosazovat aktivní opatření a politiky zdůrazňující pozitivní úlohu migrace při zvyšování hospodářského růstu a podpoře sociální soudržnosti ve venkovských oblastech;

22.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly politiku rozvoje venkovských oblastí prostřednictvím podpory cestovního ruchu, který, je-li vhodně strukturován a podporován, se může stát hybnou silou kulturního, sociálního i hospodářského růstu oblastí, kde se nacházejí významné přírodní zdroje, kulturní krajina a zemědělské a potravinářské zdroje; zdůrazňuje, že turistický rozvoj venkovských oblastí a diverzifikace zemědělských činností (vzdělávací, kulturní a rekreační) rovněž představují pobídku pro nové generace, aby venkov znovu „vzaly do svých rukou“ ve smyslu iniciativ a podnikání zaměřených na inovace a propagování tradičních výrobků;

23.

zdůrazňuje, že vzájemná součinnost mezi různými politikami bude za podpory z fondu EZFRV a dalších fondů EU zásadním prvkem k vyřešení problému zaměstnanosti ve venkovských oblastech a k zajištění, aby zemědělství bylo opětovně uznáno jako klíčový faktor územního rozvoje; konstatuje, že finanční prostředky v rámci druhého pilíře by se mohly využívat jako dynamický finanční nástroj ke zvýšení vzájemné součinnosti s alternativními zdroji financování a programy, které se tak zpřístupní pro venkovské oblasti, čímž se zvýší propojenost, konkurenceschopnost, hospodářská diverzifikace a podpora podnikání, a to s přihlédnutím k zachování kultury a identity venkova;

24.

zdůrazňuje, že v důsledku skupování zemědělské půdy investory jsou malé podniky provozované majiteli pod stále větším tlakem; zdůrazňuje, že zachování obdělávané plochy a přístup k půdě mají zásadní význam pro zakládání a rozšiřování zemědělských podniků a jsou klíčové pro udržení pracovních míst ve venkovských oblastech; poukazuje na to, že zpráva Komise o potřebách mladých zemědělců z listopadu 2015 ukázala, že největším problémem pro mladé zemědělce a nové zemědělce je dostupnost půdy ke koupi a pronájmu; vyzývá proto členské státy k výměně osvědčených postupů a k vypracování nástrojů s cílem umožnit přístup k půdě ve venkovských oblastech s vysokou nezaměstnaností, a to například skrze participativní využívání a správu zemědělské půdy v souladu s vnitrostátní praxí nebo skrze vytvoření systémů pro správu a poskytování informací o nevyužívané půdě nebo půdě, kterou by bylo možné využít k zemědělství, hospodaření s půdou a podávání zpráv o něm, jejichž služeb by na základě přednostního práva využívali mladí zemědělci a ženy;

25.

považuje za důležité, aby programy rozvoje venkova podporovaly zejména vztahy mezi venkovem a městy s cílem podnítit spolupráci a otevřít odbytiště pro venkovské podniky, což je nezbytné pro jejich rozvoj a tvorbu pracovních míst; považuje za důležité, aby ve vztazích mezi městy a venkovem hrály významnou úlohu vesnice, které umožní přístup k základním službám obyvatelům okolních venkovských oblastí, a aby členské státy za tímto účelem v rámci svých územních politik podporovaly služby ve vesnicích;

26.

vyzývá ke stanovení závazných pravidel pro spravedlivé platby v rámci potravinového dodavatelského řetězce mezi producenty potravin, velkoobchodníky a zpracovateli, aby se zajistilo, že zemědělci budou dostávat náležitý podíl z přidané hodnoty, který jim umožní provozovat udržitelné zemědělství;

27.

zdůrazňuje, že odvětví lesnictví, které je v současné době v Evropě nedostatečně využíváno, představuje obrovský zdroj zaměstnanosti a že by bylo vhodné je využívat lépe a různými způsoby napříč dřevozpracujícím průmyslem; dodává, že EU v současnosti vykazuje významné nedostatky v zásobování dřevem, což vyžaduje investice do infrastruktury nezbytné pro rozvoj lesnictví;

28.

zdůrazňuje, že přístup k půdě je pro založení a rozšiřování zemědělského podniku zásadním předpokladem; poukazuje na skutečnost, že přístup k půdě představuje pro mladé zemědělce, kteří hodlají založit zemědělský podnik, největší problém;

Budoucnost společné zemědělské politiky po roce 2020

29.

zdůrazňuje, že SZP potřebuje zjednodušené postupy a musí mít k dispozici dostatečné finanční prostředky, které budou přinejmenším odrážet významnou evropskou přidanou hodnotu této politiky, aby mohla účinně a dlouhodobě plnit svou úlohu spočívající v podpoře zaměstnanosti v rámci různorodého evropského zemědělství a lesnictví a v podpoře udržitelného rozvoje a přitažlivosti venkovských oblastí; zdůrazňuje, že je třeba postupně posilovat politiku rozvoje venkova, která umožní přímo a účinněji snížit sociální vyloučení mezi obyvateli venkova a podnítit zaměstnanost a dynamiku venkovských oblastí, aniž by byla ohrožena podpora v rámci prvního pilíře, již je také třeba přeorganizovat, aby mimo jiné zajistila lepší fungování a větší stabilitu trhů, což je nezbytné pro zaručení příjmů, evropského zemědělského modelu, potravinového zabezpečení a pro to, aby venkovské oblasti zůstaly oproti městům přitažlivé (s důrazem na kvalitní život);

30.

zdůrazňuje, že v rámci SZP by měl být velký význam přikládán nástrojům zacíleným na modernizaci a investice, které udržitelným způsobem a v souladu s předpisy ohledně životního prostředí zaručují konkurenceschopnost hospodářských odvětví nacházejících se ve venkovských oblastech (včetně zemědělsko-potravinářského, energetického a zpracovatelského průmyslu a služeb a sociálního sektoru), aby se zajistilo, že pracovní místa bude možné zachovat; poukazuje na to, že tyto nástroje rovněž umožní překlenout mezery mezi členskými státy a mezi regiony, pokud jde o rozvoj zemědělství a venkova;

31.

podtrhuje význam odvětví cestovního ruchu jakožto zdroje příjmů zemědělců (např. dovolená na statku); vyzývá členské státy a Komisi, aby zavedly programy na podporu investic a podnikání; považuje za důležité podpořit dotčené zemědělské podniky prostřednictvím kampaní zaměřených na cestovní ruch;

32.

poukazuje na to, že opatření vedoucí ke zjednodušení SZP byla již zavedena, avšak vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela a prosazovala opatření s cílem zavést proporcionalitu a flexibilitu, pokud jde o snižování administrativní zátěže spojené se SZP a zvyšování produktivity zemědělských podniků;

33.

zdůrazňuje, že možnosti SZP jsou omezené, jelikož jejím hlavním cílem je zabezpečit dodávky potravin, a že účinné řešení řady výzev ovlivňujících vytváření a zachování pracovních míst ve venkovských oblastech bude vyžadovat širší přístup napříč politikami, a to na regionální úrovni i na úrovni členských států;

34.

vyzývá Komisi k podpoře konkurenceschopného a udržitelného evropského zemědělského modelu založeného na rodinném, diverzifikovaném a multifunkčním zemědělství, který by prioritně usiloval o spravedlivě odměňovaná pracovní místa v dané oblasti, kladl by zesílený důraz na území se zvláštními omezeními uvedená v článku 349 SFEU a zabezpečoval by potraviny (v rámci produkce potravin a nepotravinových výrobků), jakož i jejich bezpečnost s cílem chránit zdraví;

35.

vyzývá členské státy, aby vytvořily nástroje pro sledování a regulaci půdy s cílem lépe poznat trhy s půdou a moci ukončit rozsáhlý jev koncentrace a zabírání půdy a nástrojů produkce;

36.

zdůrazňuje, že je třeba podporovat rozvoj, uvádění na trh a prodej zemědělských výrobků vysoké kvality; požaduje iniciativy pro otevírání nových trhů a také zavedení operačních produktových programů a marketingových kampaní s cílem zajistit různorodost a konkurenceschopnost produktů evropského potravinového řetězce;

37.

je toho názoru, že SZP by měla zohlednit veškeré evropské zemědělství a venkovské oblasti včetně těch nejvíce znevýhodněných a nejzranitelnějších (horské oblasti, nejvzdálenější oblasti aj.) s cílem zajistit optimální využívání všech zdrojů; domnívá se, že tento přístup zahrnuje i obnovu zemědělské půdy, která byla opuštěna;

38.

poukazuje na skutečnost, že diverzifikace zemědělství a regionální menšinové trhy zvyšují a zajišťují zaměstnanost ve venkovských oblastech; požaduje iniciativy na podporu diverzifikace podniků (např. přímý prodej zemědělských produktů) a hospodářství venkova obecně (např. usnadnění přechodu od práce v zemědělství k jiným zaměstnáním);

39.

domnívá se, že finanční prostředky v rámci budoucí SZP by měly více napomáhat zpomalení úbytku malých a středních zemědělských podniků a podniků sdružených v organizacích producentů, které jsou obvykle různorodější, úspornější a samostatnější, dají se snáze přemístit, jsou účinnější, pokud jde o vytváření přidané hodnoty a pracovních míst na dotyčných územích, a jsou důležitým hospodářským a sociálním pilířem v regionech, a měly by i nadále poskytovat zvláštní podporu územím se specifickými podmínkami, jak uznává článek 349 SFEU;

40.

poukazuje na to, že přímé platby v rámci SZP by měly být přidělovány pouze osobám, jejichž hlavní oblastí činnosti je zemědělství;

41.

poukazuje na to, že v nejvzdálenějších regionech je hledání řešení týkajících se zaměstnanosti v případě hospodářského poklesu komplikováno nedostatečnou propojeností, a vzhledem k významu zemědělství v těchto regionech má za to, že při financování v rámci budoucí SZP by vůči těmto územím, jež čelí zvláštním omezením, jak uznává i SFEU, měla být uplatňována pozitivní diskriminace, neboť to by mělo multiplikační účinek ve vztahu k podpoře dalších souvisejících činností, jako je zemědělský průmysl, cestovní ruch, ochrana přírody, výroba energie a oběhové hospodářství, který by doplňoval strategii založenou na financování z vícero fondů; zdůrazňuje, že tato strategie by měla zohledňovat faktory pozitivního rozlišování pro nevzdálenější regiony, které by mohly sloužit jako laboratoř pro originální inovativní řešení v zemědělství, jež by mohla být následně uplatňována v méně extrémních a komplexnějších prostředích, ať už by se jednalo o strukturu zemědělských podniků, půdní a klimatické podmínky či charakteristickou biologickou rozmanitost;

42.

domnívá se, že sdružení zemědělců je třeba propagovat a finančně podporovat, protože umožňují snižovat náklady podniků na produkci, zejména náklady na mechanizaci, podporují však také solidaritu mezi zemědělci a sdílení inovací, znalostí a osvědčených postupů, a to skrze tvorbu dynamiky příznivé pro rozvoj a zaměstnanost;

43.

vyzývá Komisi, aby podněcovala diverzifikaci a konkurenceschopnost malých zemědělských podniků, a to i s ohledem na sociální zemědělství a zemědělství zaměřené na služby;

44.

zdůrazňuje, že je důležité, aby SZP více podporovala kladné účinky, které s sebou zemědělství přináší z hlediska zaměstnanosti a životního prostředí, a účinněji prosazovala ekologické a biodynamické zemědělství a všechny další udržitelné výrobní postupy, včetně integrovaného zemědělství a agrolesnictví v rámci agroekologie, což si však vyžádá zjednodušení současných pravidel a přijetí jednoduchých, obecně srozumitelných a snadno proveditelných právních předpisů; má za to, že význam těchto kladných účinků na zaměstnanost a na životní prostředí je v zájmu celé společnosti, a proto by se měly stát součástí zemědělských příjmů;

45.

připomíná pozitivní příklad tzv. bioregionů neboli oblastí, kde jsou prostřednictvím souboru koordinovaných opatření podporovány zemědělské výrobky a výrobky z místních chovů vyprodukované ekologickým způsobem i celá část hospodářství, která se od nich odvíjí (podniky v zemědělském a potravinářském odvětví, gastronomické a turistické podniky), neboť se již ukázalo, že tento nástroj může být přínosem pro místní příjem a přispívat k ochraně půdy prostřednictvím zachování krajiny a tradiční výroby;

46.

zdůrazňuje potenciál udržitelného zemědělství a potravinových systémů, zejména ekologického zemědělství, jakož i udržitelného hospodaření s půdou, vodního hospodářství, biologické rozmanitosti a venkovské infrastruktury pro zachování a tvorbu důstojných pracovních míst v zemědělství a prosperujících venkovských hospodářství;

47.

zastává názor, že prvořadou činností budoucí SZP musí zůstat zabezpečení potravin v Evropské unii, aniž by se opomíjely vnější trhy EU; v této souvislosti má za to, že obchodní dohody mohou pro evropské zemědělství znamenat skutečné riziko stejně jako možné příležitosti, a domnívá se, že dohody o volném obchodu by neměly vést k nekalé soutěži na úkor malých a středních zemědělských podniků a neměly by narušovat místní hospodářství a zaměstnávání;

48.

domnívá se, že v zájmu zlepšení v současnosti nedostačující organizace v odvětví ovoce a zeleniny by se měla obnovit unijní podpora projektům v nově založených sdruženích pěstitelů ovoce a zeleniny;

49.

zdůrazňuje, že vzhledem ke značné nejistotě, pokud jde o budoucnost zemědělských cen, které jsou nízké a nestálé, musí Evropská unie splnit cíle SZP stanovené ve Smlouvě, více působit ve prospěch nápravy nepředvídatelných účinků trhů tam, kde selhávají, a zajišťovat odolnost a konkurenceschopnost odvětví zemědělství, a to zavedením bezpečnostních sítí a systémů předcházení krizím a jejich řešení, jež povedou k nastolení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou, jakož i vytvořením nástrojů pro řízení rizik, které budou založené na nových, inovativních systémech a zapojí samotné zemědělce do financování; zastává názor, že by měl být navýšen podíl finančních prostředků pro opatření na stabilizaci zemědělských trhů a že SZP musí také posílit systémy záruk schopné ochránit zemědělce před různými klimatickými, hygienickými a hospodářskými riziky; domnívá se, že vzhledem k rizikům spojeným s globálním oteplováním musí Unie využít všech prostředků k ocenění potenciální pozitivní úlohy zemědělství pro lepší zachycování uhlíku díky prostředkům agronomie a lepšího využívání půdy a že je třeba poskytnout zemědělcům technickou a finanční pomoc, aby mohli postupně změnit své postupy a inovace;

50.

zdůrazňuje rovněž, že přímé platby by měly zůstat nástrojem SZP i po roce 2020 s cílem podporovat a stabilizovat příjmy zemědělců, kompenzovat jim náklady plynoucí z dodržování přísných norem EU (konkrétně pokud jde o výrobní metody a požadavky týkající se životního prostředí) a zachovat zemědělskou produkci i v nejméně příznivých regionech; zdůrazňuje, že přímé platby by tak měly sloužit k zajištění hospodářské stability zemědělského odvětví, jakož i k zabezpečení potravin a ochraně životního prostředí; v této souvislosti poukazuje na to, že je zásadní vyrovnat sazby přímých plateb s cílem dosáhnout rovných podmínek hospodářské soutěže na jednotném trhu EU a udržitelného využívání zemědělských zdrojů na úrovni EU;

51.

domnívá se, že jelikož v jednotlivých členských státech existují významné rozdíly v míře spolupráce mezi zemědělci a jelikož má absence spolupráce nepříznivý dopad na schopnost zemědělců čelit krizovým situacím a tržním tlakům, SZP by měla rozvoj spolupráce mezi zemědělci komplexně podporovat, a to zejména v odvětví výroby a zpracování;

52.

vyzývá členské státy, aby v rámci druhého pilíře SZP upřednostňovaly evropské inovační partnerství (EIP); vyzývá Komisi, aby upřednostňovala program Horizont 2020 a zajistila zemědělcům lepší přístup k možnostem financování z EIB, podporu inovativním a udržitelnějším zemědělským a lesnickým modelům pro výrobu zboží a poskytování služeb v potravinářském a nepotravinářském odvětví (energie z obnovitelných zdrojů, biohospodářství, venkovský cestovní ruch a nové perspektivy pro zemědělce, co se týče zajišťování surovin pro průmyslový věk po odklonu od ropy) a rozvoj zdrojů každého venkovského území;

53.

vyjadřuje své pevné přesvědčení, že bude nutné – dokonce i v budoucnu – prosazovat průběžnou odbornou přípravu zemědělců a pracovníků v zemědělství a zajistit šíření vědeckých poznatků a inovací, aby byla zajištěna schopnost přizpůsobit se měnícímu se prostředí a usnadnila se účast v hospodářských činnostech;

54.

zastává názor, že přístupy zdola nahoru, pokud jde o uplatňování iniciativy LEADER v oblasti místního rozvoje se zapojením místních komunit, prokázaly svou efektivitu, co se týče vytváření řady pracovních míst a nízkých veřejných výdajů na vzniklé pracovní místo, a že by tedy měly být dále posilovány, propagovány a uplatňovány ve všech členských státech prostřednictvím přístupů využívajících financování z vícero fondů a prostřednictvím posílené úlohy místních a regionálních orgánů; zdůrazňuje zejména úlohu příslušných místních akčních skupin jakožto technické a servisní pomoci pro iniciativy mající za cíl zahájení projektů podporujících zaměstnanost; požaduje, aby tyto místní akční skupiny mohly být co nejvíce nezávislé, a tedy co nejefektivnější; dodává, že je nutné zavést mechanismy, které zaručí, že budou skutečně zapojeni sociální partneři, a vyzývá Komisi, aby předložila modely osvědčených postupů, pokud jde o nadnárodní projekty v rámci iniciativy LEADER II;

55.

konstatuje, že obtížný přístup k informacím o příslušných vnitrostátních a unijních programech a možnostech financování představuje překážku pro rozvoj hospodářství venkova;

56.

vyžaduje, aby investice poskytované v rámci politiky rozvoje venkova coby podpora zaměstnanosti ve venkovských oblastech byly přednostně vyčleňovány na zaměstnanost, změny v oblasti nezaměstnanosti, efektivnost přijímacích podniků a vytváření pobídek k náboru nových zaměstnanců, a doporučuje, aby programy rozvoje venkova zahrnovaly posílení mikrofinancování, které je zvlášť užitečné pro zahájení činnosti zemědělských i nezemědělských podniků;

57.

zdůrazňuje, že význam druhého pilíře pro tvorbu pracovních míst lze posílit, bude-li umožněna větší flexibilita v závislosti na specifických potřebách regionů;

58.

domnívá se, že do budoucnosti je třeba i nadále vyvíjet vysoce kvalitní a na území vázané potravinové systémy dodávající nezpracované či zpracované potraviny tím, že se podpoří občanská odpovědnost a zúčastněné strany se zapojí – buď společně, a to producenti, zpracovatelé, distributoři a spotřebitelé, nebo jako společenství producentů a spotřebitelů, anebo shromážděním všech hospodářských subjektů ze zemědělsko-potravinářského odvětví a z odvětví gastronomického cestovního ruchu – do kvalitativních postupů a smluvních úkonů usilujících o zajištění dodávek potravin a jejich nezávadnosti, ale také o spravedlivé odměňování, aby zemědělci mohli důstojně vyžít ze svého povolání a udržet zaměstnance ve svém podniku; takové potravinové systémy by mohly zejména, avšak nikoliv výlučně, mít podobu krátkých řetězců nebo místních trhů; domnívá se, že v budoucnu bude třeba vyčlenit více unijních zdrojů na rozvoj a provoz jednotlivých zvláštních systémů jakosti potravin, jakož i na další rozvoj světově proslulé evropské gastronomie; domnívá se, že za tímto účelem je nezbytné lépe přizpůsobit právní rámec veřejných výběrových řízení, aby komunity mohly podporovat místní produkci;

59.

upozorňuje na nutnost dodatečné podpory zemědělství a vytváření pracovních míst v zemědělství v méně příznivých oblastech a v oblastech na vnějších hranicích EU;

60.

domnívá se, že kolektivní formy s více partnery, které sdružují zemědělce a další subjekty z venkovského prostředí, je třeba podporovat, jelikož umožňují rozvoj řady činností vytvářejících přímá i nepřímá pracovní místa, strukturování místních potravinových i nepotravinových řetězců a zavádění různých služeb (cestovní ruch ve venkovských oblastech, údržba soukromých i veřejných prostranství atd.);

61.

domnívá se, že Komise a členské státy by měly zemědělcům poskytnout pobídky prostřednictvím SZP a jiných politik na diverzifikaci zdrojů jejich příjmů, díky níž se budou moci chránit před propady trhů; má za to, že tato diverzifikace může zahrnovat ekoturistiku, rozvoj energie z obnovitelných zdrojů, jako je větrná a solární energie, což přinese přidanou hodnotu zemědělské produkci díky zpracování, a farmářské obchody;

62.

vyzývá Komisi k zavedení větší podpory pro místní družstva, aby se jim podařilo znovu získat kontrolu nad svými cenami a produkty;

63.

poukazuje na to, že odvětví cestovního ruchu nabízí významné příležitosti pro příjmy a přímá i nepřímá pracovní místa v zemědělství a venkovských oblastech, což umožní zhodnocení historického, kulturního, gastronomického, krajinného a environmentálního dědictví každého regionu; dále konstatuje, že přitažlivost z hlediska cestovního ruchu nespočívá pouze ve známé historii některých regionů, ale čím dál více i v kvalitě jejich potravinářských výrobků, krajiny a životního prostředí; domnívá se, že z těchto důvodů by politika rozvoje venkova měla odvětví cestovního ruchu ještě více podporovat;

64.

zdůrazňuje, že výzvy související se změnou klimatu a s životním prostředím předpokládají významné veřejné i soukromé investice do tvorby pracovních míst a na podporu vzniku nových povolání s cílem zajistit péči o zdroje venkovských oblastí a jejich ochranu, obnovu kvality zničených ekosystémů, účinnější boj proti záplavám, požárům, lepší ochranu vod, půdy, ovzduší a biologické rozmanitosti; to samozřejmě předpokládá spolupráci mezi zemědělstvím a ostatními subjekty venkova, avšak především to přináší nové příležitosti pro diverzifikaci zemědělských příjmů;

65.

vyzývá Komisi, aby posoudila sociální dopad přítomné zemědělské krize, zvláště pokud jde o ztráty pracovních míst, zejména ve venkovských oblastech; vyzývá členské státy, aby zvážily, jak lze zlepšit konkurenceschopnost zemědělství tak, aby mohlo tohle odvětví vytvářet pracovní místa a přidanou hodnotu, která se spravedlivě dělí mezi zemědělství a zemědělsko-potravinářský průmysl, přičemž zajistí spravedlivou soutěž a omezí na minimum škody způsobené sociálním dumpingem a nejistými a nestandardními podmínkami zaměstnání, které neúměrně zasahují určité skupiny; konstatuje, že řada členů rodinných zemědělských podniků nemá žádné sociální postavení ani právní uznání a nevztahuje se na ni systém sociální ochrany; zdůrazňuje, že zemědělské podniky musí dodržovat vnitrostátní právní předpisy týkající se zaměstnanosti a sociální oblasti; domnívá se, že jakékoli zavedení dodatečné podmíněnosti do plateb v rámci prvního pilíře SZP by značně zvýšilo administrativní zátěž pro zemědělce a omezilo by to jejich potenciál tvorby pracovních míst; požaduje, aby sociální partneři hráli vedle vnitrostátních řídicích orgánů významnější roli, a vyzývá členské státy, aby uznaly a zaručily sociální práva zemědělců a přitom zajistily, že všichni pracovníci v zemědělství, ať pracují na hlavní či vedlejší pracovní poměr, budou zahrnuti v systému sociální ochrany; vyzývá členské státy, aby provedly transpozici směrnice 2014/36/EU o sezónních pracovnících do vnitrostátních právních předpisů; požaduje, aby se vnitrostátním orgánům bezpečnosti a ochrany zdraví při práci přidělovaly prostředky na šíření informací o bezpečnosti v zemědělských podnicích;

66.

vyzývá Komisi, aby zavedla ukazatele, které navrhla Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) ve svém posouzení udržitelnosti potravinového a zemědělského systému (SAFA), zejména ukazatele související se zaměstnaností a dobrými sociálními podmínkami;

67.

připomíná, že průměrný evropský zemědělec vlastní pouze 12 hektarů půdy a že 70 % zemědělských podniků hospodaří na výměře menší než pět hektarů; konstatuje, že z důvodu své velikosti a struktury si zemědělské podniky nemohou vždy dovolit přijímat zaměstnance na plný úvazek nebo kvalifikované pracovníky; vybízí proto Komisi a členské státy, aby zavedly opatření na podporu skupin zaměstnavatelů;

68.

považuje za nezbytné zabezpečit přítomnost veřejných a soukromých služeb k tomu, aby zajistily přitažlivost venkovských oblastí a umožnily zachovat a rozvíjet zaměstnanost v těchto oblastech; má za to, že lidé ve venkovských oblastech mají právo na rovný přístup ke kvalitním veřejným službám, jako jsou vzdělávání a sociální a zdravotní péče; považuje za zásadní, aby všichni – místní samospráva, regionální samospráva (existuje-li) a místní soukromý sektor – společnými silami podporovali investice a zajišťovali, že venkovské a vzdálené oblasti budou mít základní infrastrukturu, jako jsou veřejné a soukromé dopravní spoje, bezpečné dodávky energie a spolehlivé a rychlé širokopásmové technologie, stejně jako finanční a úvěrové programy pro podnikatele, mikropodniky a malé a střední podniky, bez nichž by venkovské podniky a domácnosti byly trvale znevýhodněny a pokračovala by migrace do městských oblastí;

69.

s ohledem na nedávné veterinární nákazy, jakož i na nedávné skandály v oblasti bezpečnosti potravin, jako byla nákaza bakterií E. coli v roce 2011 a skandál s koňským masem v roce 2013, stejně jako na právě probíhající skandál s falšováním medu v Evropě má za to, že je třeba podstatně navýšit rozpočet na zajištění bezpečnosti potravin a krmiv, který je obsažen v třetím okruhu víceletého finančního rámce, protože současné zdroje ve výši 1,93 miliardy EUR vyčleněné na sedm let nejsou ani zdaleka dostatečné;

70.

zdůrazňuje, že zemědělci musí ve velké míře čelit administrativním nákladům v souvislosti se SZP a že tyto náklady se v jednotlivých členských státech významně liší; vyzývá Komisi a členské státy, aby snížily administrativní zátěž tím, že omezí byrokracii a zjednoduší SZP a rovněž zajistí nákladově efektivního provádění této politiky;

71.

podtrhuje, že přístup k základním službám, jako jsou vzdělávání, zdravotní péče a bydlení, a kontinuita těchto služeb jsou předpokladem pro prostředí příznivé pro vytváření pracovních míst a reakcí na základní potřeby obyvatel venkovských oblastí;

72.

považuje za nezbytné požadovat od veřejných orgánů, aby ve venkovských oblastech zřídily poradenské služby a služby na podporu řízení v zemědělství za účelem modernizování evropského zemědělství;

73.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a usnadňovaly rovnost žen na pracovním trhu a slučitelnost práce se soukromým životem ve venkovských oblastech, především co se týče mezd, sociálních a důchodových práv, nabídky nových kvalifikací, vyhlídek a příležitostí pro ženy pracující v zemědělství i v jiných odvětvích, a to v souladu se zásadou rovnosti a zákazem diskriminace obsaženými v politikách a programech EU; vyzývá je rovněž, aby lépe využívaly příležitostí k cíleným informačním platformám on-line, k činnostem a pomoci ženám, které začínají provozovat či již provozují zemědělskou výrobu, a obecně ženám ve venkovských oblastech, zejména v rámci EZFRV a dalších fondů EU na podporu rozvoje projektů, a aby přispívaly k zachování základní infrastruktury a služeb, jež jsou v každodenním venkovském životě důležité, čímž přispějí k oslabení odlivu žen z venkovských oblastí; rovněž poukazuje na to, že zejména ve venkovských oblastech jsou zapotřebí udržitelné strategie pro zachování, propagaci a podporu sítí a organizací žen a jejich významu při rozhodování v zemědělství a ve venkovských oblastech; dále vyzývá ke snazšímu přístupu ke vzdělání, financím a informacím, jež ženám ulehčí podnikatelské iniciativy (např. prostřednictvím elektronického podnikání) a vlastnění a rozvoj venkovských podniků;

74.

naléhavě vyzývá členské státy, aby posilovaly úlohu sociálních partnerů a organizací sociálního zabezpečení, které působí vedle oficiálních orgánů a monitorují soulad s právními předpisy v oblasti zaměstnanosti, bojují proti nehlášené práci a sledují dodržování standardů sociálního zabezpečení a bezpečnosti, které podporují sociální a ekonomickou integraci migrujících pracovníků, včetně sezónních pracovníků, migrantů a uprchlíků z řad žen; vyzývá k provedení úprav s cílem zajistit, aby se ženy mohly podílet na všech úrovních tohoto procesu;

75.

poukazuje na to, že se v EU každoročně zmenšuje plocha zemědělské půdy; zdůrazňuje, že tato půda je životně důležitá pro zachování orné půdy, která zajišťuje pracovní místa ve venkovských oblastech; vyzývá členské státy, aby prosazovaly lepší přístup k půdě v oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti na venkově, a žádá v této souvislosti, aby byla přijata opatření, která mladým ženám pracujícím v zemědělství zajistí přístup k úvěrům a umožní jim podílet se na obhospodařování půdy;

76.

upozorňuje na skutečnost, že ženy tvoří 45 % pracovní síly v zemědělství; vyzývá Komisi, aby přezkoumala definici rodinného zemědělského podniku s cílem usnadnit ženám přístup k odbornému vzdělávání a profesnímu poradenství a také ke kapitálu a dávkám;

77.

vyzývá příslušné celostátní, regionální a místní orgány, aby podpořily účast žen v místních akčních skupinách a rozvoj místních partnerství v rámci programu LEADER a aby zajistily vyváženou účast z hlediska pohlaví v jejich správních radách;

o

o o

78.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)  Eurostat, 2016.

(2)  srov.: http://www.eesc.europa.eu/?i=portal.en.nat-opinions.25458


II Sdělení

SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE

Evropský parlament

Úterý, 4. října 2016

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/241


P8_TA(2016)0364

Žádost, aby byl Giorgos Grammatikakis zbaven imunity

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o žádosti, aby byl Giorgos Grammatikakis zbaven imunity (2016/2084(IMM))

(2018/C 215/35)

Evropský parlament,

s ohledem na žádost, aby byl Giorgos Grammatikakis zbaven imunity, kterou dne 1. dubna 2016 předložil náměstek státního zástupce u Nejvyššího soudu Řecké republiky v souvislosti s návrhem státního zástupce u okresního soudu v Rethymnu zahájit proti poslanci trestní řízení pro porušení důvěry při výkonu jeho povinností, kterého se dopustil společně s dalšími obviněnými v Rethymnu (Kréta) v období 2000–2002 (spis č. jedn. ABM:AB05/1956), a která byla oznámena v plénu dne 27. dubna 2016,

vzhledem k tomu, že Giorgos Grammatikakis se vzdal svého práva být vyslechnut v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

s ohledem na články 8 a 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013 (1),

s ohledem na článek 62 Ústavy Řecka, článek 54 řeckého občanského soudního řádu a článek 83 jednacího řádu Řeckého parlamentu,

s ohledem na příkaz č. 5181/18.11.2015 státního zástupce odvolacího soudu na Krétě,

s ohledem na zprávu ze dne 7. dubna 2015 o tom, že se Giorgos Grammatikakis, poslanec Evropského parlamentu, dostavil k soudu, spolu se svou obranou a podpůrnými dokumenty,

s ohledem na rozsudek č. 104/2015 odvolací rady na Krétě,

s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0279/2016),

A.

vzhledem k tomu, že náměstek státního zástupce u Nejvyššího soudu Řecké republiky požádal o zbavení poslance Evropského parlamentu Giorgose Grammatikakise poslanecké imunity v souvislosti s trestním řízením pro údajný trestný čin;

B.

vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci Evropského parlamentu na území vlastního státu imunity přiznávané členům parlamentu tohoto státu;

C.

vzhledem k tomu, že podle článku 62 Ústavy Řecka nesmí být během volebního období poslanci parlamentu stíháni, zatčeni, uvězněni ani jinak omezováni bez předchozího souhlasu parlamentu;

D.

vzhledem k tomu, že řecké orgány navrhují stíhat Giorgose Grammatikakise společně s dalšími obviněnými za nedodržení určitých zákonných povinností;

E.

vzhledem k tomu, že navrhované řízení se týká diskuse vedené dne 8. března 1996 o možnosti uzavřít novou soukromou kolektivní pojistku – vedle povinné pojistky – pro všechny zaměstnance Krétské univerzity a údajných nezákonných plateb, které proběhly v po sobě následujících splátkách v období 2000–2002;

F.

vzhledem k tomu, že předchozí řízení v téže věci se týkalo období po roce 2000 a skončilo tím, že všichni obžalovaní byli zproštěni obvinění;

G.

vzhledem k tomu, že zvažované trestní řízení nemá zjevně žádný vztah k funkci poslance Evropského parlamentu, kterou Giorgos Grammatikakis vykonává, neboť se týká jeho dřívější funkce rektora senátu Krétské univerzity;

H.

vzhledem k tomu, že toto zvažované trestní řízení se netýká vyjádřených názorů či hlasování při výkonu mandátu tohoto poslance Evropského parlamentu ve smyslu článku 8 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie;

I.

vzhledem k tomu, že navrhované trestné řízení bylo rozšířeno tak, aby se vztahovalo i na období 1996–2000 a zahrnovalo poslední zasedání senátu Krétské univerzity, jemuž předsedal Giorgos Grammatikakis jako rektor a na němž se o předmětné záležitosti diskutovalo, ale nepadlo žádné rozhodnutí; vzhledem k tomu, že nic nesvědčí o úmyslu navrhovaným řízením daného poslance Evropského parlamentu politicky poškodit;

J.

vzhledem k tomu, že od navrhovaného řízení bylo u mnoha spoluobviněných členů senátu Krétské univerzity a výboru ELKE nadobro upuštěno v důsledku uplynutí promlčecí lhůty v trvání 15 let vztahující se na daná obvinění, další pak byli definitivně zproštění veškerých obvinění rozsudkem soudu v květnu 2016;

K.

překvapen tím, že se o zbavení imunity žádá až zhruba dvacet let poté, co se předmětné události odehrály, a že řecká justice po celou tuto dobu nebyla schopna zahájit řízení proti Giorgosi Grammatikakisovi a hodlá tak učinit právě nyní, kdy je poslancem Evropského parlamentu;

L.

vzhledem k tomu, že soudní systém, který jedná pomalu, nebude nikdy opravdu spravedlivý, proto, že účastníci případu již nejsou týmiž osobami jako před dvaceti lety; vzhledem k tomu, že má-li být spravedlnost práva svého jména, musí být vykonána včas;

1.

rozhodl, aby byl Giorgose Grammatikakise zbaven imunity na jeho vlastní žádost, aby bylo možno ukončit tento dlouhý soudní proces;

2.

pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušným řeckým orgánům a Giorgosovi Grammatikakisovi.

(1)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.


Úterý, 25. října 2016

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/243


P8_TA(2016)0395

Žádost, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven imunity

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o žádosti, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven imunity (2016/2108(IMM))

(2018/C 215/36)

Evropský parlament,

s ohledem na dvě žádosti nejvyšší státní zástupkyně u Odvolacího soudu v Paříži o zbavení Jean-Marie Le Pena imunity v souvislosti se dvěma řízeními, která zahájili vyšetřující soudci u městského soudu v Paříži (Tribunal de Grande Instance de Paris) ve věci podněcování k rasové nenávisti (r. č. 2211/15/21 a 2226/15/9) a která se týkají téže skutkové podstaty, které nejvyšší státní zástupkyně předložila EP dne 14. března 2016 a které byly dne 8. června 2016 oznámeny v plénu,

poté, co Jean-Marie Le Pen dostal možnost vyjádřit se, v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

s ohledem na články 8 a 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011 a 17. ledna 2013 (1),

s ohledem na článek 26 ústavy Francouzské republiky,

s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0301/2016),

A.

vzhledem k tomu, že dva vyšetřující soudci u městského soudu v Paříži požádali, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven poslanecké imunity v souvislosti s údajně spáchaným trestným činem;

B.

vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci Evropského parlamentu na území vlastního státu imunity přiznávané členům parlamentu tohoto státu;

C.

vzhledem k tomu, že článek 26 ústavy Francouzské republiky stanoví, že „žádný člen Parlamentu nemůže být stíhán, vyšetřován, zatčen, zadržen nebo odsouzen pro své názory či hlasování během výkonu funkce“ a že žádný člen Parlamentu nesmí být „v souvislosti s trestnou činností nebo jiným deliktním jednáním zadržen, vzat do vazby, ani proti němu nesmí být použita svobodu omezující opatření“ bez svolení Parlamentu;

D.

vzhledem k tomu, že článek 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie stanoví, že poslanci Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce;

E.

vzhledem k tomu, že toto ustanovení má ve své podstatě poslancům Evropského parlamentu zajistit právo na svobodné vyjádření názoru, avšak toto právo nesmí být v žádném případě chápáno jako povolení k urážkám, pomluvám, podněcování k nenávisti, nactiutrhačným výrokům nebo jakýmkoli jiným prohlášením, která odporují článku 21 Listiny základních práv Evropské unie;

F.

vzhledem k tomu, že ustanovení týkající se poslanecké imunity je nutné vykládat s ohledem na hodnoty, cíle a zásady zakotvené v unijních smlouvách;

G.

vzhledem k tomu, že v případě poslance Evropského parlamentu se tato absolutní imunita týká nejen názorů vyjádřených poslancem na oficiálních zasedáních Parlamentu, ale také jeho názorů vyjádřených na jiných místech, například ve sdělovacích prostředcích, pokud existuje „souvislost mezi vyjádřeným názorem a parlamentní funkcí“;

H.

vzhledem k tomu, že Jean-Marie Le Pen je obviněn z toho, že ve videozáznamu, který byl dne 6. června 2014 zveřejněn na internetu, veřejně vyzývá k rasové nenávisti;

I.

vzhledem k tomu, že mezi sporným vyjádřením a parlamentní činností Jean-Marie Le Pena neexistuje žádná souvislost, a Jean-Marie Le Pen tudíž nejednal coby poslanec Evropského parlamentu;

J.

vzhledem k tomu, že nic nenasvědčuje tomu, že se jedná o pokus bránit Jean-Marie Le Penovi v práci poslance (fumus persecutionis);

1.

rozhodl, aby byl Jean-Marie Le Pen zbaven imunity;

2.

pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru neprodleně předal příslušným orgánům Francouzské republiky.

(1)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C 200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C 163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/245


P8_TA(2016)0396

Žádost o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Jane Collinsová

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o žádosti o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Jane Collinsová (2016/2087(IMM))

(2018/C 215/37)

Evropský parlament,

s ohledem na žádost Jane Collinsové ze dne 3. května 2016 o ochranu jejích výsad a imunit v souvislosti s probíhajícím občanskoprávním řízením, které je proti ní vedeno před Queen’s Bench Division, High Court v Londýně pod spisovou značkou HQ14DO4882, a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 11. května 2016,

poté, co vyslechl Jamese Carvera, který zastupoval Jane Collinsovou, v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

s ohledem na články 7, 8 a 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011 a 17. ledna 2013 (1),

s ohledem na čl. 5 odst. 2 a články 7 a 9 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0297/2016),

A.

vzhledem k tomu, že Jane Collinsová požádala o ochranu svých poslaneckých výsad a imunit v souvislosti s probíhajícím občanskoprávním řízením, které je proti ní vedeno před Queen’s Bench Division, High Court v Londýně;

B.

vzhledem k tomu, zaprvé, že se tato žádost týká ochrany práva členů Evropského parlamentu podle článku 7 Protokolu nepodléhat žádným omezením správní či jiné povahy při výkonu volného pohybu na cestě na místo zasedání Evropského parlamentu a při návratu zpět;

C.

vzhledem k tomu, že část této žádosti se týká skutečnosti, že Jane Collinsové bylo údajně znemožněno cestovat na parlamentní schůze z důvodu harmonogramu soudního řízení, které je proti ní vedeno;

D.

vzhledem k tomu, že se však článek 7 Protokolu neuplatňuje na omezení, která vyplývají ze soudního řízení, neboť tato omezení spadají do působnosti specifických pravidel stanovených v článcích 8 a 9 Protokolu (2), a že tedy tato žádost o ochranu poslaneckých výsad s ohledem na článek 7 Protokolu není přípustná;

E.

vzhledem k tomu, zadruhé, že se tato žádost týká ochrany svobody členů Evropského parlamentu podle článku 8 Protokolu, podle nějž členové Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce;

F.

vzhledem k tomu, že tato část žádosti se týká skutečnosti, že na Jane Collinsovou byla ve Spojeném království podána občanskoprávní žaloba na náhradu újmy, včetně požadavku na mimořádné odškodnění, za údajné křivé obvinění a pomluvu, jakož i návrhu navrhovatele usilujícího o vydání soudního příkazu nařizujícího zdržení se opakování inkriminovaných výroků;

G.

vzhledem k tomu, že žaloba ohledně křivého obvinění a pomluvy se týká obvinění, jichž se Jane Collinsová dopustila na sjezdu strany;

H.

vzhledem k tomu, že poslanecká imunita podle článku 8 Protokolu se uplatňuje pouze na názory vyjádřené členy Evropského parlamentu během výkonu jejich funkce;

I.

vzhledem k tomu, že prohlášení učiněná poslancem EP mimo prostory Evropského parlamentu jsou považována za názory vyjádřené během výkonu funkce pouze tehdy, pokud daná prohlášení odpovídají subjektivnímu posouzení, které má přímou a zřejmou spojitost s výkonem takové funkce (3);

J.

vzhledem k tomu, že nicméně neexistuje žádná přímá a zjevná spojitost mezi napadenými výroky a funkcí Jane Collinsové jakožto poslankyně Evropského parlamentu, poněvadž se napadené výroky nevztahují k jejím aktivitám jakožto poslankyně Evropského parlamentu a nemají spojitost s politikami Evropské unie, a že tyto výroky byly učiněny v rámci vnitrostátní politické debaty;

K.

vzhledem k tomu, že napadené výroky tedy nespadají do působnosti článku 8 Protokolu;

1.

rozhodl, že neochrání výsady a imunity, kterých požívá Jane Collinsová;

2.

pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušným orgánům Spojeného království, včetně soudce Warbyho.

(1)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C 200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C 163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.

(2)  Rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote v. Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440, body 49 a 51.

(3)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C-163/10, ECLI: EU:C:2011:543.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/247


P8_TA(2016)0397

Žádost o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Mario Borghezio

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o žádosti o ochranu výsad a imunit, kterých požívá Mario Borghezio (2016/2028(IMM))

(2018/C 215/38)

Evropský parlament,

s ohledem na žádost Maria Borghezia o ochranu svých výsad a imunit v rámci trestního řízení probíhajícího u městského soudu v Miláně (r.č. 41838/13 R.G.N.R. a r.č. 12607/14 RG GIP) předloženou dne 5. ledna 2016 a oznámenou na plenárním zasedání dne 1. února 2016,

poté, co Mario Borghezio dostal možnost vyjádřit se v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

s ohledem na články 8 a 9 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010 a 6. září 2011 a 17. ledna 2013 (1),

s ohledem na čl. 1 odst. 1 písm. A) italského zákona č. 205/1993,

s ohledem na čl. 5 odst. 2 a články 7 a 9 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0312/2016),

A.

vzhledem k tomu, že poslanec Evropského parlamentu Mario Borghezio požádal podle čl. 8 a 9 Protokolu 7 o ochranu své parlamentní imunity v souvislosti s trestním řízením probíhajícím u městského soudu v Miláně; vzhledem k tomu, že podle oznámení státního zastupitelství se měl p. Borghezio v rozhlasovém vysílání dopustit obhajování ideje založené na nadřazenosti a rasové nebo etnické nenávisti, kteréžto jednání je trestné podle článku 1 odst. a) italského zákona č. 205/1993;

B.

vzhledem k tomu, že se články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie vzájemně vylučují (2); vzhledem k tomu, že se daný případ týká údajně diskriminačních názorů vyslovených poslancem Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že je tudíž evidentní použitelnost samotného článku 8 Protokolu;

C.

vzhledem k tomu, že podle článku 8 protokolu 7 poslanci Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce;

D.

vzhledem k tomu, že Soudní dvůr rozhodl, že aby mohl poslanec požívat imunity, musí daný názor vyjádřit při výkonu svéfunkce, což znamená, že je vyžadována spojitost mezi vyjádřeným názorem a parlamentním mandátem; vzhledem k tomu, že tato spojitost musí být přímá a zřejmá (3);

E.

vzhledem k tomu, že byl p. Borghezio během dotčeného rozhlasového vysílání požádán, aby se vyjádřil ke jmenování a kompetentnosti nové členky italské vlády, totiž nové ministryně pro integraci;

F.

vzhledem k tomu, že skutečnosti případu, jak vyplývají z dokumentů poskytnutých Výboru pro právní záležitosti a ze slyšení před ním, ukazují na to, že výroky, jež během rozhovoru pronesl, nemají přímou a zřejmou spojitost s jeho parlamentní činností;

G.

obzvláště vzhledem k tomu, že tyto údajně pronesené výroky přesahují tón, se kterým se běžně setkáváme v politických debatách, a navíc jsou svou povahou hluboce neparlamentní; vzhledem k tomu, že jsou v rozporu s článkem 21 Listiny základních práv Evropské unie, a nelze je tudíž považovat za výroky učiněné při výkonu funkce poslance Evropského parlamentu;

H.

vzhledem k tomu, že tedy nelze mít za to, že Mario Borghezio jednal ve výkonu svého funkce coby poslance Evropského parlamentu;

I.

vzhledem k tomu, že Soudní dvůr rozhodl, že pokud byla podána žaloba proti evropskému poslanci u vnitrostátního soudu a tento soud byl informován o tom, že bylo zahájeno řízení o ochraně výsad a imunit tohoto poslance podle jednacího řádu Evropského parlamentu, musí uvedený soud přerušit soudní řízení a požádat Parlament, aby vydal co nejdříve stanovisko (4); vzhledem k tomu, že městský soud v Miláně, před nímž bylo trestní stíhání p. Borghezia zahájeno, odmítl řízení přerušit a nařídil v něm pokračovat navzdory žádosti p. Borghezia podané na základě příslušné judikatury Soudního dvora;

1.

rozhodl, že neochrání výsady a imunity, kterých požívá Mario Borghezio;

2.

odsuzuje skutečnost, že městský soud v Miláně navzdory příslušné judikatuře Soudního dvora řízení vedené proti p. Borgheziovi odmítl přerušit;

3.

očekává, že italské orgány budou vždy dodržovat zásadu stanovenou Soudním dvorem, pokud jde o povinnost příslušného soudu přerušit soudní řízení, když je předložena žádost o ochranu výsad a imunit poslance Evropského parlamentu;

4.

pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu Italské republiky a Mariu Borgheziovi.

(1)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 1964, Wagner/Fohrmann a Krier, 101/63, ECLI:EU:C:1964:28; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 1986, Wybot/Faure a další, 149/85, ECLI:EU:C:1986:310; rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C 200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C 163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23.

(2)  Spojené věci C-200/07 a C-201/07 Marra, citované výše, odstavec 45.

(3)  Věc C-163/10 Patriciello, citovaná výše, odstavce 33 a 35.

(4)  Spojené věci C-200/07 a C-201/07 Marra, citované výše, odstavec 43.


III Přípravné akty

EVROPSKÝ PARLAMENT

Úterý, 4. října 2016

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/249


P8_TA(2016)0363

Uzavření Pařížské dohody přijaté v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu jménem Evropské unie ***

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Pařížské dohody přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu jménem Evropské unie (12256/2016 – C8-0401/2016 – 2016/0184(NLE))

(Souhlas)

(2018/C 215/39)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12256/2016),

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 192 odst. 2 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0401/2016),

s ohledem na pařížskou dohodu přijatou na 21. zasedání konference smluvních stran (COP 21) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), jež se odehrálo v Paříži ve Francii v prosinci 2015,

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Po pařížské konferenci: posouzení dopadů Pařížské dohody, připojené k návrhu rozhodnutí Rady o podpisu Pařížské dohody přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu jménem Evropské unie (COM(2016)0110),

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady, které se uskutečnilo ve dnech 23. a 24. října 2014,

s ohledem na skutečnost, že Lotyšsko a Evropská komise předložily dne 6. března 2015 UNFCCC zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek EU a členských států,

s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0280/2016),

1.

uděluje souhlas s uzavřením Pařížské dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Organizaci spojených národů.

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/250


P8_TA(2016)0365

Uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie za účelem poskytnutí pomoci Řecku v návaznosti na zemětřesení, které postihlo oblast Jónských ostrovů v listopadu 2015

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie (COM(2016)0462 – C8-0283/2016 – 2016/2165(BUD))

(2018/C 215/40)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0462 – C8-0283/2016),

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2012/2002 ze dne 11. listopadu 2002 o zřízení Fondu solidarity Evropské unie (1),

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (2), a zejména na článek 10 tohoto nařízení,

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (3), a zejména na článek 11 této dohody,

s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0270/2016),

1.

schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

2.

pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení včetně přílohy Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 311, 14.11.2002, s. 3.

(2)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.

(3)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.


PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Fondu solidarity Evropské unie za účelem poskytnutí pomoci Řecku

(Znění této přílohy se zde neuvádí, jelikož odpovídá znění konečného aktu, rozhodnutí (EU) 2016/1856.)


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/252


P8_TA(2016)0366

Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2016/001 FI/Microsoft

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (žádost Finska – EGF/2016/001/FI/Microsoft) (COM(2016)0490 – C8-0348/2016 – 2016/2211(BUD))

(2018/C 215/41)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0490 – C8-0348/2016),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006 (1)(dále jen „nařízení o EFG“),

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (2), a zejména na článek 12 tohoto nařízení,

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (3) (dále jen „interinstitucionální dohoda ze dne 2. prosince 2013“), a zejména na článek 13 této dohody,

s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 13 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013,

s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0273/2016),

A.

vzhledem k tomu, že hospodářský růst, k němuž globalizace zpravidla přispívá, by se měl využít také ke zmírnění situace lidí, kteří se potýkají s negativními účinky globalizace;

B.

vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje, aby mohla poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky významných změn ve struktuře světového obchodu nebo důsledky celosvětové finanční a hospodářské krize, a pomáhat jim při opětovném začlenění na trh práce;

C.

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie pracovníkům, kteří ztratili zaměstnání, by měla být dynamická a měla by se poskytovat co nejrychleji a co nejúčinněji;

D.

vzhledem k tomu, že Finsko podalo podle kritérií pro pomoc stanovených v čl. 4 odst. 1) písm. a) nařízení o EFG žádost EGF/2016/001 FI/Microsoft o finanční příspěvek z fondu EFG v důsledku propuštění 2 161 pracovníků ze společnosti Microsoft Mobile Oy a 8 z jeho dodavatelů a výrobců, kteří jsou odběrateli uvedené společnosti ve Finsku, jež se v rámci klasifikace NACE Revize 2 řadí do oddílu 62 (Programování, poradenství a ostatní činnosti v oblasti informačních technologií);

E.

vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria pro pomoc stanovená v nařízení o EFG;

F.

vzhledem k tomu, že za finanční kontrolu akcí podporovaných z EFG odpovídají dotčené členské státy, jak stanoví čl. 21 odst. 1 nařízení o EFG;

1.

souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení o EFG jsou splněny, a Finsko má proto podle uvedeného nařízení nárok na finanční příspěvek ve výši 5 364 000 EUR; což představuje 60 % celkových nákladů, které činí 8 940 000 EUR;

2.

konstatuje, že Finsko podalo žádost o finanční příspěvek z EFG dne 11. března 2016, přičemž následovně dodalo doplňující informace, a že Komise dokončila jejich posouzení dne 29. července 2016; čímž dodržela lhůtu 12 týdnů ode dne obdržení doplněné žádosti, a došla k závěru, že podmínky pro poskytnutí finančního příspěvku z EFG byly splněny;

3.

konstatuje, že hlavním důvodem propouštění v Microsoftu je klesající podíl na trhu s telefony, které využívají operační systém Microsoft Windows, a to z více než 50 % v roce 2009 na 0,6 % v druhém čtvrtletí roku 2016;

4.

připomíná, že podíl Unie na zaměstnávání v odvětví IKT na celém světě se v posledních letech snížil a že odvětví IKT hraje ve finském hospodářství klíčovou úlohu, neboť v něm v roce 2014 pracovalo 6,7 % zaměstnanců, což je nejvyšší podíl v rámci všech členských států; domnívá se, že propouštění v Microsoftu má spojitost s tendencí, která zasahuje celé elektronické odvětví ve Finsku, a to od úpadku tamní Nokie, v souvislosti s níž byly podány čtyři podobné žádosti; dochází k závěru, že tyto události přímo souvisejí se změnami ve struktuře světového obchodu způsobenými globalizací;

5.

připomíná, že softwarové odvětví je silně mezinárodní a hospodářská soutěž se v něm odehrává na celosvětové úrovni, což znamená, že všichni hráči na trhu mohou soutěžit o stejné zákazníky a geografická poloha s kulturním zázemím zaměstnanců mají jen malý význam;

6.

uvědomuje si, že tato žádost je pokračováním řady případů, které se s rozpadem finské Nokie pojí, a že po ní pravděpodobně přijdou další dvě žádosti, které souvisí s propouštěním pracovníků v IKT;

7.

konstatuje, že k propouštění dochází zejména v regionech na úrovni NUTS 2, Helsinky–Uusimaa (FI1B), Jižní Finsko (FI1C) a Západní Finsko (FI197), a týká se pracovníků s velmi odlišnými kompetencemi, přičemž 89 % pracovníků je ve věku 30 až 54 let; je znepokojen již tak obtížnou situací z hlediska nezaměstnanosti, ve které se nacházejí vysoce kvalifikovaní a vzdělaní lidé, jejichž vyhlídky na zaměstnání by za jiné situace byly obvykle dobré, a zejména situací žen (které hledají zaměstnání s většími obtížemi), neboť je třeba si uvědomit, že představují téměř polovinu cílových příjemců;

8.

poznamenává, že doposud se oddílu „Programování, poradenství a související činnosti“ týkaly dvě předchozí žádosti o příspěvek z EFG a obě byly založeny na kritériu globalizace (EGF/2013/001 FI/Nokia a EGF/2015/005 FI/Computer programming);

9.

zdůrazňuje, jaký význam pro zaměstnanost v oblastech Helsinki-Uusimaa, Etelä-Suomi a Länsi-Suomi odvětví IKT má, a vyzdvihuje možnosti, kterými mohou propuštění pracovníci danému odvětví přispět, když prostřednictvím dalšího vzdělání, odborné přípravy a projektů na zahájení podnikání obdrží dostatečnou podporu;

10.

vítá skutečnost, že finské orgány dne 11. září 2015 – tedy se značným předstihem před podáním žádosti o podporu z fondu EFG pro navrhovaný koordinovaný soubor opatření – zahájily poskytování individualizovaných služeb dotčeným pracovníkům, neboť takováto opatření jsou způsobilá pro spolufinancování z EFG;

11.

vítá, že je velká část z celkového balíčku (téměř 80 %) vynakládána na individualizované služby;

12.

poukazuje na skutečnost, že Finsko plánuje zavést šest druhů opatření pro propuštěné pracovníky, jichž se tato žádost týká: i) opatření pro vedení (koučování) pracovníků a další přípravná opatření; ii) služby v oblasti zaměstnanosti a podnikání; iii) odborná příprava; iv) dotace mezd; v) granty pro začínající podniky; a vi) příspěvky na výdaje spojené s cestovným, ubytováním a stěhováním; konstatuje, že dostatečné prostředky byly přiděleny na kontrolu a podávání zpráv;

13.

konstatuje, že výše dotací na mzdy uvedených v bodě 12 bude činit 30 až 50 % mzdových nákladů na zaměstnance a budou poskytovány po dobu 6 až 24 měsíců; vyzývá členské státy, aby při využívání dotací na mzdy dávaly velký pozor na to, aby propuštění pracovníci, kteří byli s využitím dotace nově najati, zcela či částečně nenahrazovali pracovní místo, které v dané společnosti zastával již jiný zaměstnanec; je potěšen, že na to finské orgány v tomto případě dbají;

14.

konstatuje, že opatření na podporu příjmu představují 16,64 % z celkového balíčku individualizovaných opatření, tedy daleko nižší podíl, než je 35 % maximální výše stanovená v nařízení o EFG, a že takové akce jsou podmíněny aktivní účastí cílových příjemců pomoci při hledání zaměstnání nebo na odborné přípravě;

15.

vyzývá Komisi, aby zhodnotila, jaký dopad mají opatření na podporu příjmu v časovém horizontu několika let, a poskytla informace o závěrech tohoto hodnocení, a zaručila tak, že tato opatření budou podporovat vytváření vysoce kvalitních pracovních příležitostí a nebudou využívána k dotování krátkodobých a nízkonákladových pracovních smluv;

16.

konstatuje, že po konzultaci se zástupci cílových příjemců a sociálními partnery na celostátní a regionální úrovni byl vypracován koordinovaný soubor individualizovaných služeb;

17.

připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost všech pracovníků; očekává, že nabízená odborná příprava bude přizpůsobena potřebám, dovednostem a znalostem propuštěných pracovníků a také stávajícímu podnikatelskému prostředí;

18.

poznamenává, že v případu Microsoft bude navázána spolupráce s programem pracovní mobility v Evropě 2014–2020, což je národní projekt sítě EURES zaměřený na poskytování služeb; poznamenává, že na regionální úrovni se budou ve spolupráci s EFG a službami EURES pořádat mezinárodní náborové akce; vítá tato opatření i skutečnost, že finské orgány vybízejí propuštěné pracovníky k tomu, aby plně využívali svého práva na volný pohyb;

19.

poznamenává, že v rámci Evropského sociálního fondu byl vytvořen vnitrostátní balíček opatření s názvem „Modely mezi společností, která pracovníky přijímá, a společností, která snižuje své výdaje“; poznamenává, že tento balíček opatření dosáhne výsledků, které mohou být užitečné pro provádění projektů v rámci této žádosti o příspěvek z EFG; vítá úsilí finských orgánů o nalezení synergií s jinými činnostmi, které jsou financovány z vnitrostátních nebo unijních fondů;

20.

připomíná, že v souladu s článkem 7 nařízení o EFG by podoba koordinovaného baličku individualizovaných služeb měla předjímat budoucí perspektivy trhu práce a požadované dovednosti a měla by se slučovat s posunem vstříc udržitelnému hospodářství, jež účinně využívá zdroje;

21.

poukazuje na to, že v předchozích případech podpory z EFG se velice osvědčil osobní kontakt s propuštěnými pracovníky;

22.

konstatuje, že finské orgány potvrdily, že navrhované akce neobdrží finanční podporu z jiných fondů či finančních nástrojů Unie, že se zamezí jakémukoliv dvojímu financování a že se tyto akce budou doplňovat s opatřeními financovanými prostřednictvím strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby předložila výroční srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a aby nedocházelo ke zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;

23.

vítá ujištění Finska, že finanční příspěvek z EFG nenahradí opatření, která musí v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo kolektivními smlouvami dotčený podnik přijmout;

24.

oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup; bere na vědomí časový tlak vyplývající z nového harmonogramu a jeho potenciální dopad na účinnost posuzování případu;

25.

schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

26.

pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

27.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení včetně přílohy Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855.

(2)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.

(3)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.


PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (žádost Finska – EGF/2016/001 FI/Microsoft)

(Znění této přílohy se zde neuvádí, jelikož odpovídá znění konečného aktu, rozhodnutí (EU) 2016/1857.)


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/256


P8_TA(2016)0367

Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2016/002 SE/Ericsson

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (žádost Švédska – EGF/2016/002 SE/Ericsson) (COM(2016)0554 – C8-0355/2016 – 2016/2214(BUD))

(2018/C 215/42)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0554 – C8-0355/2016),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006 (1) (dále jen „nařízení o EFG“),

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (2), a zejména na článek 12 tohoto nařízení,

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (3) (dále jen „interinstitucionální dohoda ze dne 2. prosince 2013“), a zejména na článek 13 této dohody,

s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 13 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013,

s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0272/2016),

A.

vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje, aby mohla poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky významných změn ve struktuře světového obchodu nebo důsledky celosvětové finanční a hospodářské krize, a pomáhat jim při opětovném začlenění na trh práce;

B.

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji, v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolňování prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG);

C.

vzhledem k tomu, že přijetí nařízení o EFG je výsledkem dohody mezi Evropským parlamentem a Radou ohledně opětovného zavedení kritéria pro uvolňování prostředků v souvislosti s krizí, stanovení finančního příspěvku Unie na 60 % celkových odhadovaných nákladů na navrhovaná opatření, zefektivnění postupu Komise, Parlamentu a Rady při vyřizování žádostí o příspěvek z EFG tím, že se zkrátí doba jejich posuzování a schvalování, a dále ohledně rozšíření způsobilých činností a příjemců tím, že mezi ně budou zahrnuty i osoby samostatně výdělečně činné a mladí lidé, a ohledně financování pobídek k zakládání vlastních podniků;

D.

vzhledem k tomu, že Švédsko podalo žádost EGF/2016/002 SE/Ericsson o finanční příspěvek z EFG v důsledku propouštění v hospodářském odvětví zařazeném v rámci klasifikace NACE Revize 2 do oddílu 26 (výroba počítačů a elektronických a optických přístrojů a zařízení), k němuž došlo převážně v regionech na úrovni NUTS 2 Stockholm (SE11), Östra Mellansverige (SE12), Sydsverige (SE22) a Västsverige (SE23), a vzhledem k tomu, že se těchto opatření zúčastní 918 z 1 556 propuštěných pracovníků, kteří mají na příspěvek z EFG nárok;

E.

vzhledem k tomu, že žádost byla podána na základě kritérií pro pomoc stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení o EFG, podle nějž během referenčního období v délce čtyř měsíců musí počet propuštěných pracovníků dosáhnout nejméně 500 v jednom podniku v jednom členském státě, včetně pracovníků propuštěných dodavateli uvedeného podniku a výrobci, kteří jsou jeho odběrateli, nebo osob samostatně výdělečně činných, které přestaly vykonávat svou činnost;

F.

vzhledem k tomu, že Ericsson v důsledku stagnace růstu a současně silnější konkurence ze strany asijských výrobců omezoval výrobu telekomunikačního hardwaru – proces, který započal před dvaceti lety;

1.

souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení o EFG jsou splněny, a Švédsko má proto podle uvedeného nařízení nárok na finanční příspěvek ve výši 3 957 918 EUR, což představuje 60 % celkových nákladů ve výši 6 596 531 EUR a napomůže 918 cílovým příjemcům vrátit se na trh práce;

2.

bere na vědomí, že Švédsko podalo žádost o finanční příspěvek z EFG dne 31. března 2016 a že v návaznosti na další informace, které poskytlo, Komise dokončila posouzení této žádosti dne 5. září 2016 a ve stejný den o tom informovala Parlament, čímž dodržela lhůtu 12 týdnů ode dne obdržení doplněné žádosti;

3.

bere na vědomí, že v průmyslových odvětvích informačních technologií a telekomunikací dominují asijští výrobci, na něž byla externalizována výroba; upozorňuje, že Ericsson postupně omezoval počty zaměstnanců ve Švédsku (z 21 178 v roce 2005 na 17 858 v roce 2014), ale současně obrovským tempem rostl jinde na světě (z 56 055 v roce 2005 na 118 055 v roce 2014);

4.

zdůrazňuje, že dotčené regiony se musí vyrovnat s poměrně velkou skupinou starších pracovníků s podobným zázemím, kteří byli propuštěni najednou, a že většina těchto pracovníků, zejména pak pracovníci ve městě Kista, v němž bylo propuštěných pracovníků nejvíce, nemá dovednosti požadované na místním trhu práce;

5.

vitá rozhodnutí Švédska zaměřit možnou pomoc z EFG zejména na lokality Kista, Katrineholm a Kumla, které čelí největším problémům; personalizovaná pomoc se však poskytne i propuštěným pracovníkům v jiných lokalitách;

6.

připomíná různorodost zaměstnanců – dělnických i administrativních profesí –, které postihlo propouštění, a je znepokojen tím, že někteří pracovníci stojí tváří v tvář trhu práce, na němž panuje nízká poptávka ze strany tradičních výrobních odvětví; uznává, že příležitosti pro tyto pracovníky, které se nacházejí v odvětví veřejných či soukromých služeb, by vyžadovaly velké rekvalifikační úsilí;

7.

bere na vědomí tvrzení švédské veřejné služby zaměstnanosti (VSZ, Arbetsförmedlingen), že potenciální možnosti pro dělníky se nacházejí ve veřejném nebo soukromém sektoru odvětví služeb, vyžadovalo by to však, aby jim byla nabídnuta rozsáhlá rekvalifikace;

8.

uznává, že většina dotčených kancelářských pracovníků jsou inženýři, přičemž někteří z nich se specializují ve specifických segmentech, které jsou jedinečné pro Ericsson; vítá však přesvědčení švédské veřejné služby zaměstnanosti, že balíček personalizovaných programů odborné přípravy a poradenství umožní většině těchto propuštěných zaměstnanců najít nová vysoce kvalitní pracovní místa;

9.

konstatuje, že individualizované služby pro propuštěné pracovníky spolufinancované z EFG zahrnují: konzultace a profesní poradenství; opatření v oblasti chráněného a podporovaného zaměstnání a profesní rehabilitace; vzdělávání a odbornou přípravu; příspěvek při hledání zaměstnání; vítá, že v rámci motivačního coachingu a plánování kariérního postupu bude věnována zvláštní pozornost účastníkům ve věku 50 let a více;

10.

konstatuje, že opatření na podporu příjmu představují 33,92 % z celkového balíčku individualizovaných opatření, což se blíží maximální výši 35 % stanovené v nařízení o EFG, a že takové akce jsou podmíněny aktivní účastí cílových příjemců pomoci při hledání zaměstnání nebo na odborné přípravě; domnívá se, že tento relativně vysoký procentuální podíl je odůvodněn značným počtem starších propuštěných pracovníků a poskytováním individuální podpory účastníkům s poruchami učení;

11.

podotýká, že koordinovaný balíček individualizovaných služeb byl vypracován na základě konzultací s cílovými příjemci a jejich zástupci a s místními veřejnými subjekty, přičemž bylo zohledněno, že 22 % pracovníků tvoří ženy a 78 % tvoří muži;

12.

připomíná, že v souladu s článkem 7 nařízení o EFG by měla podoba koordinovaného balíčku individualizovaných služeb podporovaných z fondu EFG předjímat budoucí perspektivy trhu práce a požadované dovednosti a odrážet posun směrem k udržitelnému hospodářství, jež účinně využívá zdroje;

13.

připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost všech pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která je nabízena v rámci koordinovaného balíčku, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale i stávajícímu podnikatelskému prostředí;

14.

vítá ujištění švédských orgánů, že bude vyvinuto zvláštní úsilí na překonání tradičních genderových překážek, včetně motivování mužských příjemců k tomu, aby si hledali zaměstnání v odvětví zdravotní péče, a že tato opatření přispějí k plnění 16 švédských cílů souvisejících s kvalitou životního prostředí;

15.

žádá Komisi, aby v příštích žádostech poskytla více podrobností o odvětvích, ve kterých dotčení pracovníci pravděpodobně naleznou práci, a o tom, zda je nabízené vzdělávání přizpůsobeno budoucím ekonomickým vyhlídkám a potřebám pracovního trhu v regionu, v němž k propouštění došlo;

16.

konstatuje, že švédské orgány potvrdily, že navrhované akce neobdrží finanční podporu z jiných fondů či finančních nástrojů Unie, že se zamezí jakémukoliv dvojímu financování a že se takové akce budou doplňovat s opatřeními financovanými prostřednictvím strukturálních fondů; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby bylo zajištěno plné dodržování stávajících předpisů a aby se zamezilo zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;

17.

konstatuje, že v odvětví výroby počítačů a elektronických a optických přístrojů a zařízení bylo k dnešnímu dni podáno dalších 14 žádostí o příspěvek z EFG, z nichž 11 souvisí s globalizací spojenou s obchodem a 3 s celosvětovou finanční a hospodářskou krizí;

18.

opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou podle vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví;

19.

oceňuje, že Komise v návaznosti na žádost Parlamentu o rychlejší uvolňování prostředků zavedla zdokonalený postup; bere na vědomí časový tlak vyplývající z nového harmonogramu a jeho potenciální dopad na účinnost posuzování případu;

20.

žádá Komisi, aby zajistila přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím s žádostmi o pomoc z EFG;

21.

schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

22.

pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

23.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení včetně jeho přílohy předal Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855.

(2)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.

(3)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.


PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci na základě žádosti Švédska – EGF/2016/002 SE/Ericsson

(Znění této přílohy se zde neuvádí, jelikož odpovídá znění konečného aktu, rozhodnutí (EU) 2016/1858.)


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/260


P8_TA(2016)0368

Právní pomoc osobám podezřelým a obviněným z trestných činů a právní pomoc v řízeních týkajících se evropského zatýkacího rozkazu ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o prozatímní právní pomoci pro podezřelé nebo obviněné osoby zbavené osobní svobody a právní pomoci v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu (COM(2013)0824 – C7-0429/2013 – 2013/0409(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2018/C 215/43)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0824),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 82 odst. 2 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0429/2013),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. března 2014 (1),

s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 30. června 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0165/2015),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 226, 16.7.2014, s. 63.


P8_TC1-COD(2013)0409

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 4. října 2016 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/… o ▌právní pomoci pro podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení a ▌pro osoby vyžádané v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici (EU) 2016/1919.)


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/261


P8_TA(2016)0369

Obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné zacházení nebo trestání ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání (COM(2014)0001 – C7-0014/2014 – 2014/0005(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2018/C 215/44)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2014)0001),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0014/2014),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 30. června 2016 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A8-0267/2015),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení (1);

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i parlamentům členských států.

(1)  Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijeté dne 27. října 2015 (Přijaté texty, P8_TA(2015)0368).


P8_TC1-COD(2014)0005

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 4. října 2016 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/…,, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2016/2134.)


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/262


P8_TA(2016)0370

Dohoda o strategické spolupráci mezi Europolem a Čínou *

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady, kterým se schvaluje uzavření dohody o strategické spolupráci mezi Ministerstvem veřejné bezpečnosti Čínské lidové republiky a Evropským policejním úřadem (Europol) Europolem (08364/2016 – C8-0217/2016 – 2016/0808(CNS))

(Konzultace)

(2018/C 215/45)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Rady (08364/2016),

s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0217/2016),

s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/371/SVV ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského policejního úřadu (Europol) (1), a zejména na čl. 23 odst. 2 uvedeného rozhodnutí,

s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/934/SVV ze dne 30. listopadu 2009, kterým se přijímají prováděcí pravidla upravující vztahy Europolu s partnery, včetně výměny osobních údajů a utajovaných informací (2), a zejména na články 5 a 6 uvedeného rozhodnutí,

s ohledem na rozhodnutí Rady 2009/935/SVV ze dne 30. listopadu 2009, kterým se stanoví seznam třetích zemí a organizací, se kterými Europol uzavře dohody (3),

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0265/2016),

1.

schvaluje návrh Rady;

2.

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.

vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.

vyzývá Komisi, aby po datu použitelnosti nového nařízení o Europolu (4) přezkoumala ustanovení obsažená v dohodě o spolupráci; vyzývá Komisi, aby o výsledcích tohoto přezkumu informovala Parlament a Radu a aby případně předložila doporučení ohledně oprávnění zahájit mezinárodní jednání o úpravě dohody;

5.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a Europolu.

(1)  Úř. věst. L 121, 15.5.2009, s. 37.

(2)  Úř. věst. L 325, 11.12.2009, s. 6.

(3)  Úř. věst. L 325, 11.12.2009, s. 12.

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 53).


Středa, 5. října 2016

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/263


P8_TA(2016)0372

Přistoupení Peru k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 *

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se Rakouská republika a Rumunsko opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Peru k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (COM(2016)0367 – C8-0234/2016 – 2016/0168(NLE))

(Konzultace)

(2018/C 215/46)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2016)0367),

s ohledem na čl. 38 čtvrtý pododstavec Haagské Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980,

s ohledem na čl. 81 odst. 3 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0234/2016),

s ohledem na stanovisko Soudního dvora (1), že prohlášení o přijetí přistoupení k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 spadá do výlučné vnější pravomoci Evropské unie;

s ohledem na článek 59 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0267/2016),

1.

schvaluje rozhodnutí, kterým se Rakouská republika a Rumunsko opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Peru k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Peru, jakož i Stálému výboru Haagské konference mezinárodního práva soukromého.

(1)  Stanovisko Soudního dvora ze dne 14. října 2014, 1/13, ECLI:EU:C:2014:2303.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/264


P8_TA(2016)0373

Přistoupení Kazachstánu k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 *

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se některé členské státy opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Kazachstánu k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (COM(2016)0368 – C8-0232/2016 – 2016/0169(NLE))

(Konzultace)

(2018/C 215/47)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2016)0368),

s ohledem na čl. 38 čtvrtý pododstavec Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980,

s ohledem na čl. 81 odst. 3 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0232/2016),

s ohledem na stanovisko Soudního dvora (1), že prohlášení o přijetí přistoupení k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 spadá do výlučné vnější pravomoci Evropské unie;

s ohledem na článek 59 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0268/2016),

1.

schvaluje rozhodnutí, kterým se některé členské státy opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Kazachstánu k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Kazachstánu, jakož i Stálému výboru Haagské konference mezinárodního práva soukromého.

(1)  Stanovisko Soudního dvora ze dne 14. října 2014, 1/13, ECLI:EU:C:2014:2303.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/265


P8_TA(2016)0374

Přistoupení Koreje k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 *

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se některé členské státy opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Korejské republiky k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (COM(2016)0372 – C8-0233/2016 – 2016/0173(NLE))

(Konzultace)

(2018/C 215/48)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2016)0372),

s ohledem na čl. 38 čtvrtý pododstavec Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980,

s ohledem na čl. 81 odst. 3 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0233/2016),

s ohledem na stanovisko Soudního dvora (1), že prohlášení o přijetí přistoupení k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 spadá do výlučné vnější pravomoci Evropské unie;

s ohledem na článek 59 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0266/2016),

1.

schvaluje rozhodnutí, kterým se některé členské státy opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Korejské republiky k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Korejské republiky, jakož i Stálému výboru Haagské konference mezinárodního práva soukromého.

(1)  Stanovisko Soudního dvora ze dne 14. října 2014, 1/13, ECLI:EU:C:2014:2303.


Úterý, 25. října 2016

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/266


P8_TA(2016)0391

Automatizovaná výměna údajů o DNA s Dánskem *

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady o zahájení automatizované výměny údajů o DNA s Dánskem (11219/2016 – C8-0340/2016 – 2016/0813(CNS))

(Konzultace)

(2018/C 215/49)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Rady (11219/2016),

s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0340/2016),

s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, především v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti (1), a zejména na článek 33 uvedeného rozhodnutí,

s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2013 o posílení přeshraniční spolupráce při prosazování práva v EU: provádění „prümského rozhodnutí“ a evropského modelu pro výměnu informací (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o Evropském programu pro bezpečnost (3),

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0289/2016),

1.

schvaluje návrh Rady;

2.

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.

vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 1.

(2)  Úř. věst. C 181, 19.5.2016, s. 67.

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0269.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/267


P8_TA(2016)0392

Automatizovaná výměna daktyloskopických údajů s Dánskem *

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o návrhu prováděcího rozhodnutí Rady o zahájení automatizované výměny daktyloskopických údajů s Dánskem (11220/2016 – C8-0341/2016 – 2016/0814(CNS))

(Konzultace)

(2018/C 215/50)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Rady (11220/2016),

s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii ve znění Amsterodamské smlouvy a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0341/2016),

s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, především v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti (1), a zejména na článek 33 uvedeného rozhodnutí,

s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2013 o posílení přeshraniční spolupráce při prosazování práva v EU: provádění „prümského rozhodnutí“ a evropského modelu pro výměnu informací (EIXM) (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o Evropském programu pro bezpečnost (3),

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0288/2016),

1.

schvaluje návrh Rady;

2.

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.

vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 210, 6.8.2008, s. 1.

(2)  Úř. věst. C 181, 19.5.2016, s. 67.

(3)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0269.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/268


P8_TA(2016)0393

Dohoda mezi EU a Čínou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických pasů ***

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření jménem Evropské unie Dohody mezi Evropskou unií a Čínskou lidovou republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických pasů (15470/2015 – C8-0110/2016 – 2015/0293(NLE))

(Souhlas)

(2018/C 215/51)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (15470/2015),

s ohledem na návrh Dohody mezi Evropskou unií a Čínskou lidovou republikou o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro držitele diplomatických pasů (15469/2015),

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 77 odst. 2 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0110/2016),

s ohledem na dopis Výboru pro zahraniční věci,

s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0281/2016),

1.

uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Čínské lidové republiky.

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/269


P8_TA(2016)0394

Členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi ***I

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi (COM(2016)0418 – C8-0238/2016 – 2016/0193(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2018/C 215/52)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0418),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 177 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0238/2016),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 21. září 2016 (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

s ohledem na dopis Rozpočtového výboru,

s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 21. září 2016 zavázal schválit postoj Parlamentu podle čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A8-0292/2016),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Dosud nezveřejněno v Úředním věstníku.


P8_TC1-COD(2016)0193

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 25. října 2016 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) …/2016, kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2016/2135.)


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/270


P8_TA(2016)0398

Statistika železniční dopravy, pokud jde o shromažďování údajů o zboží, cestujících a nehodách ***II

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 91/2003 o statistice železniční dopravy, pokud jde o shromažďování údajů o zboží, cestujících a nehodách (10000/1/2016 – C8-0365/2016 – 2013/0297(COD))

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

(2018/C 215/53)

Evropský parlament,

s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (10000/1/2016 – C8-0365/2016),

s ohledem na svůj postoj v prvním čtení (1) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0611),

s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 76 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro dopravu a cestovní ruch (A8-0300/2016),

1.

schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.

konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.

pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.

pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Texty přijaté dne 11.3.2014, P7_TA(2014)0197.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/271


P8_TA(2016)0399

Statistika přepravy věcí po vnitrozemských vodních cestách (přenesené a prováděcí pravomoci) ***II

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1365/2006 o statistice přepravy věcí po vnitrozemských vodních cestách, pokud jde o svěření přenesených a prováděcích pravomocí Komisi k přijímání určitých opatření (09878/1/2016 – C8-0358/2016 – 2013/0226(COD))

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

(2018/C 215/54)

Evropský parlament,

s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (09878/1/2016 – C8-0358/2016),

s ohledem na svůj postoj v prvním čtení (1) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0484),

s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 76 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro dopravu a cestovní ruch (A8-0298/2016),

1.

schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.

konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.

pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.

pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Přijaté texty dne 11.3.2014, P7_TA(2014)0180.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/272


P8_TA(2016)0400

Právní rámec Unie pro porušení celních předpisů a sankcí ***I

Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 25. října 2016 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právním rámci Unie, který se týká porušení celních předpisů a sankcí (COM(2013)0884 – C8-0033/2014 – 2013/0432(COD)) (1)

(Řádný legislativní postup: první čtení)

(2018/C 215/55)

Pozměňovací návrh 1

Návrh směrnice

Právní východisko 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 33 této smlouvy,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 33 a 114 této smlouvy,

Pozměňovací návrh 2

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 1 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(1a)

Tato směrnice by měla být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013  (2) .

Pozměňovací návrh 3

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(2)

Porušení v oblasti cel a související sankce se proto řídí 28 odlišnými soubory právních pravidel. Porušení unijních celních předpisů tudíž není v rámci Unie upraveno jednotně a sankce, jež mohou být v jednotlivých případech uloženy, se liší ve své povaze a přísnosti podle členského státu, jenž je ukládá.

(2)

Porušení v oblasti cel a související sankce se řídí 28 odlišnými soubory právních pravidel. Porušení unijních celních předpisů tudíž není v rámci Unie upraveno jednotně a sankce, jež mohou být v jednotlivých případech uloženy, se liší ve své povaze a přísnosti podle členského státu, jenž je ukládá , což může mít za následek ztrátu příjmů pro členské státy a narušení obchodu .

Pozměňovací návrh 4

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(3)

Tyto rozdíly právních řádů členských států dopadají nejen na optimální řízení celní unie, ale zamezují i tomu, aby bylo mezi hospodářskými subjekty v rámci celní unie dosaženo rovných podmínek, neboť je tím ovlivněn i jejich přístup k celním zjednodušením a usnadněním.

(3)

Tyto rozdíly právních řádů členských států nejenže dopadají na optimální řízení celní unie a transparentnost nutnou k zajištění řádného fungování vnitřního trhu, pokud jde o způsoby, jak různé celní orgány řeší porušení předpisů , ale zamezují i tomu, aby bylo v rámci celní unie dosaženo rovných podmínek mezi hospodářskými subjekty , které již podléhají různým souborům pravidel uvnitř Unie, neboť je tím ovlivněn i jejich přístup k celním zjednodušením a usnadněním.

Pozměňovací návrh 5

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 6

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(6)

Měl by být stanoven seznam jednání, která se považují za porušení unijních celních předpisů, za něž se ukládají příslušné sankce. Taková porušení celních předpisů by měla plně vycházet z povinností uložených na základě celních předpisů a měla by přímo odkazovat na kodex. Tato směrnice nestanovuje , zda členské státy mají ohledem na tato porušení celních předpisů uplatnit správní či trestněprávní sankce.

(6)

Tato směrnice by měla stanovit seznam jednání, která se považují za porušení unijních celních předpisů, za něž se ukládají příslušné sankce. Taková porušení celních předpisů by měla plně vycházet z povinností uložených na základě celních předpisů a měla by přímo odkazovat na kodex. Tato směrnice stanoví , že členské státy by měly za uvedená porušení celních předpisů uplatnit sankce jiné než trestněprávní povahy . Členské státy by měly mít rovněž možnost namísto sankcí jiné než trestněprávní povahy stanovit a ukládat sankce trestněprávní, v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a právem Unie, pokud to vyžaduje povaha a závažnost daného porušení, aby ukládané sankce byly odrazující, účinné a přiměřené.

Pozměňovací návrh 6

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 7

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(7)

První kategorie jednání by měla zahrnovat porušení celních předpisů vycházející z objektivní odpovědnosti, u nichž není vyžadován prvek zavinění vzhledem k objektivnímu charakteru dotčené povinnosti a skutečnosti, že osoby, které odpovídají za splnění příslušné povinnosti, si musí být vědomy její existence a závazné povahy.

vypouští se

Pozměňovací návrh 7

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 8

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(8)

Druhá a třetí kategorie by měla zahrnovat porušení celních předpisů spáchaných z nedbalosti či úmyslně, pokud je ke stanovení odpovědnosti za porušení zapotřebí prokázání subjektivního prvku zavinění.

vypouští se

Pozměňovací návrh 8

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 10

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(10)

V zájmu zajištění právní jistoty by mělo být stanoveno, že jakékoli jednání či opomenutí, k němuž došlo v důsledku chyby, které se dopustil celní orgán, by nemělo být považováno za porušení celních předpisů.

(10)

V zájmu zajištění právní jistoty by mělo být stanoveno, že jakékoli jednání či opomenutí, k němuž došlo v důsledku chyby, které se dopustil celní orgán ve smyslu kodexu , by nemělo být považováno za porušení celních předpisů.

Pozměňovací návrh 9

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 12

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(12)

V zájmu sblížení vnitrostátních sankčních režimů členských států by měl být stanoven soubor odstupňovaných sankcí, které odpovídají rozdílných kategoriím porušení celních předpisů a jejich závažnosti . V zájmu uložení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí by členské státy rovněž měly zajistit, aby jejich příslušné orgány při rozhodování o druhu a rozsahu sankce, která má být uložena, zohlednily konkrétní přitěžující či polehčující okolnosti.

(12)

V zájmu sblížení vnitrostátních sankčních režimů členských států by měl být stanoven soubor odstupňovaných sankcí, který zohlední závažnost porušení celních předpisů. V zájmu uložení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí by členské státy rovněž měly zajistit, aby jejich příslušné orgány při rozhodování o druhu a rozsahu sankce, která má být uložena, zohlednily konkrétní přitěžující či polehčující okolnosti.

Pozměňovací návrh 10

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 12 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(12a)

Celní orgány by měly stanovit výši uložené sankce na základě hodnoty daného zboží pouze v případech, kdy je závažné porušení spojeno nikoli s ušlým clem, nýbrž s hodnotou dotčeného zboží, například v případech porušení povinností v souvislosti s právy duševního vlastnictví či se zbožím, na něž se vztahuje zákaz či omezení.

Pozměňovací návrh 11

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 13

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(13)

Promlčecí lhůta pro zahájení řízení v souvislosti s porušením celních předpisů by měla být stanovena v trvání čtyři roky ode dne, kdy bylo spácháno porušení celních předpisů, či v případě pokračujícího či opakujícího se porušení na čtyři roky od okamžiku, kdy skončilo jednání zakládající porušení. Členské státy by měly zajistit, že úkonem v souvislosti s vyšetřováním či právním řízením ve věci porušení celních předpisů dochází k přerušení promlčecí lhůty. Členské státy mohou vymezit případy, v nichž dochází k pozastavení promlčecí lhůty. Zahájit či obnovit taková řízení by nemělo být možné po uplynutí prekluzivní lhůty v trvání osmi let, zatímco promlčecí lhůta pro vykonání sankce by měla být stanovena v délce tří let.

(13)

Promlčecí lhůta pro zahájení řízení v souvislosti s porušením celních předpisů by měla být stanovena v trvání čtyři roky ode dne, kdy bylo spácháno porušení celních předpisů, či v případě pokračujícího či opakujícího se porušení na čtyři roky od okamžiku, kdy skončilo jednání zakládající porušení. Členské státy by měly zajistit, že úkonem v souvislosti s vyšetřováním či právním řízením ve věci stejného porušení celních předpisů či úkonem osoby, která odpovídá za porušení, dochází k přerušení promlčecí lhůty. Členské státy by měly mít možnost vymezit případy, v nichž dochází k pozastavení promlčecí lhůty. Všechny postupy by měly být časově omezené, nezávisle na případném přerušení promlčecí lhůty, po uplynutí prekluzivní lhůty v trvání osmi let, zatímco promlčecí lhůta pro vymáhání sankce by měla být stanovena v délce tří let.

Pozměňovací návrh 12

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 14

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(14)

Mělo by být stanoveno, že správní řízení vedené v souvislosti s porušením celních předpisů se pozastavuje po dobu, od které je proti stejné osobě za stejný skutek zahájeno trestní řízení. Pokračování správního řízení po ukončení trestního řízení by mělo být umožněno pouze za bezpodmínečného dodržení zásady ne bis in idem.

(14)

Mělo by být stanoveno, že správní řízení vedené v souvislosti s porušením celních předpisů se pozastavuje po dobu, od které je proti stejné osobě za stejný skutek zahájeno trestní řízení. Pokračování správního řízení po ukončení trestního řízení by mělo být umožněno pouze za bezpodmínečného dodržení zásady ne bis in idem , což znamená, že totéž porušení předpisů nesmí být trestáno dvakrát .

Pozměňovací návrh 13

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 15 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(15a)

Hlavním cílem této směrnice je zajistit účinné vymáhání celních předpisů Unie. Právní rámec stanovený touto směrnicí však neumožňuje přijmout integrovaný přístup k vymáhání předpisů, včetně dohledu, kontroly a vyšetřování. Komise by tudíž měla mít povinnost předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o těchto aspektech, včetně provádění společného rámce pro řízení rizik, s cílem posoudit, zda je zapotřebí přijmout další právní předpisy.

Pozměňovací návrh 14

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 18 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(18a)

Cílem této směrnice je posílit celní spolupráci prostřednictvím sblížení vnitrostátních právních předpisů týkajících se sankcí za porušení celních předpisů. Jelikož právní tradice členských států jsou v současnosti velmi odlišné, harmonizace v této oblasti nemůže být úplná.

Pozměňovací návrh 15

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

1.    Tato směrnice stanovuje rámec týkající se porušení celních předpisů Unie a  stanovuje sankce za taková porušení.

1.    Cílem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu a stanovit rámec týkající se porušení celních předpisů Unie a  stanovit sankce jiné než trestněprávní povahy za taková porušení pomocí sblížení právních a správních předpisů nebo správních opatření členských států .

Pozměňovací návrh 16

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 2 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

2a.     Tato směrnice se vztahuje na povinnosti členských států vůči obchodním partnerům Evropské unie a také Světové obchodní organizace a Světové celní organizace s cílem vytvořit homogenní a výkonný vnitřní trh a zároveň usnadnit obchod a poskytnout jistotu.

Pozměňovací návrh 17

Návrh směrnice

Článek 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Článek 2

Článek 2

Porušení celních přepisů a sankce

Obecné zásady

Členské státy stanoví pravidla týkající se sankcí ukládaných za porušení celních předpisů stanovených v článcích 3 6.

1.    Členské státy stanoví pravidla týkající se sankcí ukládaných za porušení celních předpisů stanovených v článcích 3 a  6 za bezpodmínečného dodržení zásady ne bis in idem .

 

Členské státy zajistí, aby jednání či opomenutí stanovená v článcích 3 a 6 zakládala porušení celních předpisů pouze tehdy, pokud jsou spáchána z nedbalosti nebo úmyslně.

 

Členské státy by měly mít rovněž možnost namísto sankcí jiné než trestněprávní povahy stanovit a ukládat sankce trestněprávní, v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a právem Unie, pokud to vyžaduje povaha a závažnost daného porušení, aby ukládané sankce byly odrazující, účinné a přiměřené.

 

2.     Pro účely této směrnice:

 

a)

celní orgány určí, zda byly předpisy porušeny z nedbalosti, což znamená, že osoba, která odpovídá za porušení, nevynaložila přiměřenou péči kontrole svých činností, či přijetím zjevně nedostatečných opatření za účelem zamezení výskytu okolností, které způsobily porušení předpisů, lze-li dané riziko rozumně předvídat;

 

b)

celní orgány určí, zda bylo porušení předpisů způsobeno úmyslně, což znamená, že osoba, která odpovídá za porušení, jednala s vědomím, že se dopouští jednání či opomenutí, které zakládá porušení předpisů, či se svobodným a vědomým úmyslem porušit celní předpisy;

 

c)

administrativní chyby či nepřesnosti nezakládají porušení celních předpisů, kromě případů, kdy ze všech okolností jasně vyplývá, že k nim došlo v důsledku nedbalosti či úmyslně.

Pozměňovací návrh 18

Návrh směrnice

Článek 2 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Článek 2a

 

Usnadnění obchodu

 

S cílem plnit závazky Unie v rámci dohody Světové obchodní organizace o usnadnění obchodu členské státy spolupracují s cílem zavést systém spolupráce zahrnující všechny členské státy. Cílem tohoto systému je koordinace klíčových ukazatelů výkonnosti celních sankcí (analýza počtu odvolání a míry opakovaného porušení atd.); šíření osvědčených postupů mezi celními orgány (účinnost kontrol a sankcí, snižování administrativních nákladů atd.); předávání zkušeností hospodářských subjektů a vytváření vazeb mezi nimi; monitorování, jakým způsobem celní orgány vykonávají svou činnost, a provádění statistických činností ohledně porušení, jichž se dopouštějí společnosti ze třetích zemí. V rámci systému spolupráce jsou všechny členské státy neprodleně informovány o vyšetřování porušení celních předpisů a zjištěných porušeních předpisů, a to za účelem usnadnění obchodu, zamezení vstupu nelegálního zboží na vnitřní trh a zlepšení účinnosti kontrol.

Pozměňovací návrh 19

Návrh směrnice

Článek 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Článek 3

Článek 3

Objektivní odpovědnost za porušení celních předpisů

Porušení celních předpisů

Členské státy zajistí, aby následující jednání či opomenutí zakládala porušení celních předpisů bez ohledu na prvek zavinění :

Členské státy zajistí, aby následující jednání či opomenutí zakládala porušení celních předpisů:

a)

osoba podávající celní prohlášení, celní prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupní souhrnné celní prohlášení, výstupní souhrnné celní prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu nezajistila správnost a úplnost informací uvedených v celním prohlášení, oznámení nebo žádosti podle čl. 15 odst. 2 písm. a) kodexu;

a)

osoba podávající celní prohlášení, celní prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupní souhrnné celní prohlášení, výstupní souhrnné celní prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu nezajistila správnost a úplnost informací uvedených v celním prohlášení, oznámení nebo žádosti podle čl. 15 odst. 2 písm. a) kodexu;

b)

osoba podávající celní prohlášení, celní prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupní souhrnné celní prohlášení, výstupní souhrnné celní prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu nezajistila pravost, správnost a platnost podpůrného dokladu podle čl. 15 odst. 2 písm. b) kodexu;

b)

osoba podávající celní prohlášení, celní prohlášení pro dočasné uskladnění, vstupní souhrnné celní prohlášení, výstupní souhrnné celní prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu nezajistila pravost, správnost a platnost podpůrného dokladu podle čl. 15 odst. 2 písm. b) kodexu;

c)

osoba neučinila podání vstupního souhrnného celního prohlášení podle článku 127 kodexu, oznámení příjezdu námořního plavidla nebo letadla podle článku 133 kodexu, prohlášení pro dočasné uskladnění podle článku 145 kodexu, celní prohlášení podle článku 158 kodexu, oznámení činnosti ve svobodných pásmech podle čl. 244 odst. 2 kodexu, prohlášení před výstupem zboží podle článku 263 kodexu, prohlášení o zpětném vývozu podle článku 270 kodexu, výstupního souhrnného celního prohlášení podle článku 271 kodexu či oznámení o zpětném vývozu podle článku 274 kodexu;

c)

osoba neučinila podání vstupního souhrnného celního prohlášení podle článku 127 kodexu, oznámení příjezdu námořního plavidla nebo letadla podle článku 133 kodexu, prohlášení pro dočasné uskladnění podle článku 145 kodexu, celní prohlášení podle článku 158 kodexu, oznámení činnosti ve svobodných pásmech podle čl. 244 odst. 2 kodexu, prohlášení před výstupem zboží podle článku 263 kodexu, prohlášení o zpětném vývozu podle článku 270 kodexu, výstupního souhrnného celního prohlášení podle článku 271 kodexu či oznámení o zpětném vývozu podle článku 274 kodexu;

d)

hospodářský subjekt nedodržel povinnost uchovávat doklady a informace související s vyřizováním celních formalit, a to jakýmkoli způsobem, který je dostupný, po dobu stanovenou celními předpisy v souladu se článkem 51 kodexu;

d)

hospodářský subjekt nedodržel povinnost uchovávat doklady a informace související s vyřizováním celních formalit, a to jakýmkoli způsobem, který je dostupný, po dobu stanovenou celními předpisy v souladu se článkem 51 kodexu;

e)

zboží, které vstoupilo na celní území Unie, bylo vyjmuto z celního dohledu bez povolení celních orgánů v rozporu s čl. 134 odst. 1 prvním a druhým pododstavcem kodexu;

e)

zboží, které vstoupilo na celní území Unie, bylo vyjmuto z celního dohledu bez povolení celních orgánů v rozporu s čl. 134 odst. 1 prvním a druhým pododstavcem kodexu;

f)

zboží bylo vyjmuto z celního dohledu v rozporu s čl. 134 odst. 1 čtvrtým pododstavcem a s čl. 158 odst. 3 a článkem 242 kodexu;

f)

zboží bylo vyjmuto z celního dohledu v rozporu s čl. 134 odst. 1 čtvrtým pododstavcem a s čl. 158 odst. 3 a článkem 242 kodexu;

g)

osoba, která přepravuje zboží na celní území Unie, porušila povinnost týkající se dopravy zboží na příslušné místo uloženou čl. 135 odst. 1 kodexu, či povinnost oznámit v souladu s čl. 137 odst. 1 a 2 kodexu celním orgánům nemožnost splnění takové povinnosti;

g)

osoba, která přepravuje zboží na celní území Unie, porušila povinnost týkající se dopravy zboží na příslušné místo uloženou čl. 135 odst. 1 kodexu, či povinnost neprodleně oznámit v souladu s čl. 137 odst. 1 a 2 kodexu celním orgánům nemožnost splnění takové povinnosti a sdělit jim, kde se zboží nachází ;

h)

osoba, která přepravuje zboží do daného svobodného pásma, jestliže je část hranice svobodného celního pásma totožná s pozemní hranicí mezi členským státem a třetí zemí, nedodržela svou povinnost přepravit takové zboží přímo do daného svobodného pásma, aniž by prošlo jinou částí celního území Unie podle čl. 135 odst. 2 kodexu;

h)

osoba, která přepravuje zboží do daného svobodného pásma, jestliže je část hranice svobodného celního pásma totožná s pozemní hranicí mezi členským státem a třetí zemí, nedodržela svou povinnost přepravit takové zboží přímo do daného svobodného pásma, aniž by prošlo jinou částí celního území Unie podle čl. 135 odst. 2 kodexu;

i)

deklarant podávající prohlášení pro dočasné uložení či návrh na propuštění zboží do celního režimu neposkytl celním orgánům příslušné doklady, vyžadují-li to právní předpisy Unie nebo je-li to nezbytné pro účely celní kontroly podle čl. 145 odst. 2 a čl. 163 odst. 2 kodexu;

i)

deklarant podávající prohlášení pro dočasné uložení či návrh na propuštění zboží do celního režimu neposkytl celním orgánům příslušné doklady, vyžadují-li to právní předpisy Unie nebo je-li to nezbytné pro účely celní kontroly podle čl. 145 odst. 2 a čl. 163 odst. 2 kodexu;

j)

hospodářský subjekt odpovídající za zboží, které není zbožím Unie a je dočasně uskladněno, nepropustil zboží do celního režimu nebo zboží zpětně nevyvezl ve lhůtě stanovené podle článku 149 kodexu;

j)

deklarant podávající prohlášení pro dočasné uložení nebo osoba, která uchovává zboží na jiných místech určených nebo schválených celními orgány, odpovídající za zboží, které není zbožím Unie a je dočasně uskladněno, nepropustili zboží do celního režimu nebo zboží zpětně nevyvezli ve lhůtě stanovené podle článku 149 kodexu;

k)

deklarant podávající celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do celního režimu neměl v rozporu s čl. 163 odst. 1 a čl. 167 odst. 1 druhým pododstavcem kodexu v okamžiku podání celního prohlášení či doplňkového celního prohlášení k dispozici podklady, které jsou nezbytné pro použití příslušného režimu, a takové podklady nebyly k dispozici celním orgánům;

k)

deklarant podávající celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do celního režimu neměl v rozporu s čl. 163 odst. 1 a čl. 167 odst. 1 druhým pododstavcem kodexu v okamžiku podání celního prohlášení či doplňkového celního prohlášení k dispozici podklady, které jsou nezbytné pro použití příslušného režimu, a takové podklady nebyly k dispozici celním orgánům;

l)

deklarant nepodal v rozporu s čl. 167 odst. 1 kodexu v případě zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 kodexu či v souvislosti se zápisem do záznamů deklaranta podle článku 182 kodexu u příslušného celního úřadu ve stanovené lhůtě doplňkové celní prohlášení;

l)

deklarant nepodal v rozporu s čl. 167 odst. 1 kodexu v případě zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 kodexu či v souvislosti se zápisem do záznamů deklaranta podle článku 182 kodexu u příslušného celního úřadu ve stanovené lhůtě doplňkové celní prohlášení;

m)

bez předchozího oprávnění, jež udělují podle čl. 192 odst. 2 kodexu celní orgány, došlo k odstranění či zničení prostředků k identifikaci umístěných na zboží, obalu nebo dopravních prostředcích celními orgány;

m)

bez předchozího oprávnění, jež udělují podle čl. 192 odst. 2 kodexu celní orgány, došlo k odstranění či zničení prostředků k identifikaci umístěných na zboží, obalu nebo dopravních prostředcích celními orgány;

n)

držitel povolení pro aktivní zušlechťovací styk nedodržel lhůtu pro vyřízení takového režimu stanovenou podle článku 257 kodexu;

n)

držitel povolení pro aktivní zušlechťovací styk nedodržel lhůtu pro vyřízení takového režimu stanovenou podle článku 257 kodexu;

o)

držitel povolení pro pasivní zušlechťovací styk nedodržel lhůtu stanovenou pro vývoz vadného zboží stanovenou podle článku 262 kodexu;

o)

držitel povolení pro pasivní zušlechťovací styk nedodržel lhůtu stanovenou pro vývoz vadného zboží stanovenou podle článku 262 kodexu;

p)

stavba budovy ve svobodném pásmu bez povolení celních orgánů podle čl. 244 odst. 1 kodexu;

p)

stavba budovy ve svobodném pásmu bez předchozího povolení celních orgánů podle čl. 244 odst. 1 kodexu;

q)

nezaplacení dovozního nebo vývozního cla osobou, jež odpovídá za zaplacení takového cla, ve lhůtě stanovené podle článku 108 kodexu.

q)

nezaplacení dovozního nebo vývozního cla osobou, jež odpovídá za zaplacení takového cla, ve lhůtě stanovené podle článku 108 kodexu;

 

qa)

hospodářský subjekt nepodal na žádost celních orgánů požadované dokumenty a informace ve vhodné formě a v přiměřené lhůtě a neposkytl veškerou pomoc nezbytnou pro splnění celních formalit nebo provedení kontrol podle čl. 15 odst. 1 kodexu;

 

qb)

držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, nedodržel povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí podle čl. 23 odst. 1 kodexu;

 

qc)

držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, neprodleně neinformoval podle čl. 23 odst. 2 kodexu celní orgány o všech skutečnostech, které nastaly po přijetí takového rozhodnutí těmito celními orgány a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah;

 

qd)

držitel tranzitního režimu Unie nepředložil zboží v nezměněném stavu celnímu úřadu určení ve stanovené lhůtě podle čl. 233 odst. 1 písm. a) kodexu;

 

qe)

vykládka či překládka zboží z dopravních prostředků, kterými je přepravováno, bez povolení uděleného celními orgány či na místech, která k tomu tyto orgány neurčily či neschválily, v rozporu s článkem 140 kodexu;

 

qf)

uskladnění zboží v dočasných či celních skladech bez povolení uděleného celními orgány v souladu s články 147 a 148 kodexu;

 

qg)

držitel povolení nebo režimu nesplnil povinnosti související s uskladněním zboží, na které se vztahuje režim uskladnění v celním skladu, podle čl. 242 odst. 1 písm. a) a b) kodexu;

 

qh)

celním orgánům byly poskytnuty nepravdivé informace či dokumenty, jež tyto orgány vyžadují podle článku 15 či 163 kodexu;

 

qi)

hospodářský subjekt předložil celním orgánům nesprávné či neúplné údaje nebo nepravé, nesprávné či neplatné doklady za účelem udělení:

i)

statusu oprávněného hospodářského subjektu podle článku 38 kodexu;

ii)

povolení k využívání zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 kodexu;

iii)

povolení k využívání jiných celních zjednodušení podle článku 177, 179, 182 nebo 185 kodexu; nebo

iv)

povolení k zařazení zboží do zvláštního režimu podle článku 211 kodexu;

 

qj)

přeprava zboží na celní území Unie či výstup zboží z něj bez předložení takového zboží celním orgánům podle článku 139, 245 nebo čl. 267 odst. 2 kodexu;

 

qk)

zpracování zboží v celním skladu bez povolení uděleného celními orgány podle článku 241 kodexu;

 

ql)

nabývání či držba zboží, kterého se týkalo porušení celních předpisů uvedených v písm. qd) a qj) tohoto článku.

Pozměňovací návrh 20

Návrh směrnice

Článek 4

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Článek 4

vypouští se

Porušení celních předpisů z nedbalosti

 

Členské státy zajistí, aby následující jednání či opomenutí zakládala porušení celních předpisů, byla-li způsobena z nedbalosti:

 

a)

hospodářský subjekt odpovídající za zboží, které není zbožím Unie a je dočasně uskladněno, nepropustil zboží do celního režimu nebo zboží zpětně nevyvezl ve lhůtě stanovené podle článku 149 kodexu;

 

b)

hospodářský subjekt neposkytl celním orgánům veškerou pomoc nezbytnou pro splnění celních formalit nebo provedení kontrol podle čl. 15 odst. 1 kodexu;

 

c)

držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, nedodržel povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí podle čl. 23 odst. 1 kodexu;

 

d)

držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, neprodleně neinformoval podle čl. 23 odst. 2 kodexu celní orgány o všech skutečnostech, které nastaly po přijetí takového rozhodnutí těmito celními orgány a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah;

 

e)

hospodářský subjekt nepředložil zboží, které vstoupilo na území Unie, celním orgánům podle článku 139 kodexu;

 

f)

držitel tranzitního režimu Unie nepředložil zboží v nezměněném stavu celnímu úřadu určení ve stanovené lhůtě podle čl. 233 odst. 1 písm. a) kodexu;

 

g)

hospodářský subjekt nepředložil zboží, které bylo přepraveno do svobodného pásma, celnímu úřadu podle článku 245 kodexu;

 

h)

hospodářský subjekt nepředložil zboží, které má opustit celní území Unie, celnímu úřadu na výstupu podle čl. 267 odst. 2 kodexu;

 

i)

vykládka či překládka zboží z dopravních prostředků, kterými je přepravováno, bez povolení uděleného celními orgány či na místech, která k tomu tyto orgány neurčily či neschválily, v rozporu s článkem 140 kodexu;

 

j)

uskladnění zboží v dočasných či celních skladech bez povolení uděleného celními orgány v souladu s článkem 147 a 148 kodexu;

 

k)

držitel povolení nebo režimu nesplnil povinnosti související s uskladněním zboží, na které se vztahuje režim uskladnění v celním skladu, podle čl. 242 odst. 1 písm. a) a b).

 

Pozměňovací návrh 21

Návrh směrnice

Článek 5

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Článek 5

vypouští se

Úmyslná porušení celních předpisů

 

Členské státy zajistí, aby následující jednání či opomenutí zakládala porušení celních předpisů, byla-li způsobena úmyslně:

 

a)

v případě informací či dokumentů, jež jsou vyžadovány celními orgány podle článků 15 či 163 kodexu, byly celním orgánům poskytnuty nepravdivé informace či dokumenty;

 

b)

pro získání následujících povolení, která vydávají celní orgány, byly použity nepravdivá prohlášení či jiné nezákonné prostředky:

i)

povolení pro udělení statusu oprávněného hospodářského subjektu podle článku 38 kodexu,

ii)

povolení pro využívání zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 kodexu,

iii)

povolení pro využívání jiných celních zjednodušení podle článků 177, 179, 182 a 185 kodexu,

iv)

povolení k propuštění zboží do zvláštního režimu podle článku 211 kodexu;

 

c)

přeprava zboží na celní území Unie či výstup zboží z něj bez předložení takového zboží celním orgánů podle článku 139, 245 nebo čl. 267 odst. 2 kodexu;

 

d)

držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, nedodržel povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí podle čl. 23 odst. 1 kodexu;

 

e)

držitel rozhodnutí, jež se týká uplatnění celních předpisů, neprodleně neinformoval podle čl. 23 odst. 2 kodexu celní orgány o všech skutečnostech, které nastaly po přijetí takového rozhodnutí těmito celními orgány a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah;

 

f)

zpracování zboží v celním skladu bez povolení uděleného celními orgány podle článku 241 kodexu;

 

g)

nabývání či držba zboží, kterého se týkalo porušení celních předpisů uvedených v čl. 4 písm. f) a písm. c) tohoto článku.

 

Pozměňovací návrh 22

Návrh směrnice

Článek 6

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Článek 6

Článek 6

Návod, pomoc, účastenství a pokus

Návod, pomoc, účastenství a pokus

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí, aby byly případy návodu, pomoci a účastenství související s jednáním či opomenutím, na které odkazuje článek 5 , považovány za porušení celních předpisů.

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí, aby byly případy návodu, pomoci a účastenství související s jednáním či opomenutím, na které odkazuje čl. 8b odst. 2 , považovány za porušení celních předpisů.

2.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí, aby byly případy pokusu v souvislosti s jednáním či opomenutím, na které odkazuje čl. 5 písm. b ) nebo c ), považovány za porušení celních předpisů.

2.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí, aby byly případy pokusu v souvislosti s jednáním či opomenutím, na které odkazuje čl. 3 písm. qi ) nebo qj ), považovány za porušení celních předpisů.

Pozměňovací návrh 23

Návrh směrnice

Článek 7

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Článek 7

Článek 7

Chyba na straně celních orgánů

Chyba na straně celních orgánů

Jednání či opomenutí uvedená v článcích 3 6 nezakládají porušení celních předpisů, došlo-li k nim v důsledku chyby na straně celních orgánů.

Jednání či opomenutí uvedená v článcích 3 a 6 nezakládají porušení celních předpisů, došlo-li k nim v  souladu s článkem 119 kodexu v  důsledku chyby na straně celních orgánů , a celní orgány nesou odpovědnost v případě, že chybou byla způsobena škoda .

Pozměňovací návrh 24

Návrh směrnice

Čl. 8 – odst. 1 – návětí

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

1.   Členské státy zajistí, aby právnické osoby odpovídaly za porušení celních předpisů, kterých se v jejich prospěch dopustila osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu této právnické osoby, jež v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě:

1.    Členské státy zajistí, aby právnické osoby odpovídaly za porušení celních předpisů uvedená v článcích 3 a 6 , kterých se v jejich prospěch dopustila osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu této právnické osoby, jež v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě:

Pozměňovací návrh 25

Návrh směrnice

Čl. 8 – odst. 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

2.   Členské státy rovněž zajistí, aby právnické osoby odpovídaly za porušení celních předpisů, bylo-li v důsledku nedostatečného dohledu či nedostatečné kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 umožněno porušení celních předpisů ve prospěch takové právnické osoby, kterého se dopustila osoba v podřízeném postavení vůči osobě uvedené v odstavci 1.

(Netýká se českého znění.)

Pozměňovací návrh 26

Návrh směrnice

Čl. 8 – odst. 3 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

3a.     Pro účely této směrnice se „právnickou osobou“ rozumí každý subjekt, který má podle příslušné právní úpravy právní subjektivitu, s výjimkou států nebo veřejných subjektů při výkonu státní moci a s výjimkou veřejných mezinárodních organizací.

Pozměňovací návrh 27

Návrh směrnice

Čl. 8 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Článek 8a

 

Faktory, které je třeba vzít v úvahu při posuzování toho, zda je porušení méně závažné

 

1.     Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při určování toho, zda je porušení uvedené v článku 3 méně závažné, již od počátku příslušného postupu, tj. od okamžiku určení, zda došlo k porušení celních předpisů, zohlednily všechny tyto okolnosti, které mohou nastat:

 

a)

k porušení došlo z nedbalosti;

 

b)

na dotčené zboží se vztahují zákazy nebo omezení podle čl. 134 odst. 1 druhé věty kodexu a podle čl. 267 odst. 3 písm. e) celního kodexu;

 

c)

porušení má pouze malý vliv na výši cla, jež má být zaplaceno, nebo nemá vliv žádný;

 

d)

osoba, která odpovídá za porušení, při řízení účinně spolupracuje s příslušným orgánem;

 

e)

osoba, která odpovídá za porušení, dobrovolně sdělila informace o porušení, které dosud nebylo předmětem vyšetřování, jehož by si osoba, která odpovídá za porušení, byla vědoma;

 

f)

osoba, která odpovídá za porušení, může prokázat vysokou míru kontroly svých činností, například pomocí systému dohledu nad dodržováním předpisů, a doložit tak, že vyvíjí značné úsilí o zajištění souladu s celními předpisy Unie;

 

g)

osobou, která odpovídá za porušení, je malý nebo střední podnik, který dosud neměl s celní problematikou zkušenosti.

 

2.     Příslušné orgány posoudí porušení jako méně závažné pouze v případě, že neexistuje žádná přitěžující okolnost podle článku 8b.

Pozměňovací návrh 28

Návrh směrnice

Čl. 8 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Článek 8b

 

Faktory, které je třeba vzít v úvahu při posuzování toho, zda je porušení závažné

 

1.     Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při určování toho, zda je porušení uvedené v článku 3 nebo 6 závažné, již od počátku příslušného postupu, tj. od okamžiku určení, zda došlo k porušení celních předpisů, zohlednily všechny tyto okolnosti, které mohou nastat:

 

a)

porušení bylo spácháno úmyslně;

 

b)

k porušení docházelo po delší období a byl zjevný úmysl v něm pokračovat;

 

c)

nadále dochází k obdobnému či souvisejícímu porušení nebo se toto porušení opakuje, tj. došlo k němu více než jednou;

 

d)

porušení má významný vliv na výši ušlých dovozních nebo vývozních cel;

 

e)

na dotčené zboží se vztahují zákazy nebo omezení podle čl. 134 odst. 1 druhé věty kodexu a podle čl. 267 odst. 3 písm. e) o kodexu;

 

f)

osoba, která odpovídá za porušení, odmítá spolupracovat či plně spolupracovat s příslušným orgánem;

 

g)

osoba, která odpovídá za porušení, porušila celní předpisy již v minulosti.

 

2.     Porušení uvedené v čl. 3 písm. f), g), p), qi) a qj) jsou sama o sobě považována za závažná.

Pozměňovací návrh 29

Návrh směrnice

Článek 9

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Článek 9

Článek 9

Sankce za porušení celních předpisů uvedená v článku 3

Sankce jiné než trestněprávní povahy za méně závažné porušení celních předpisů

Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v článku 3 uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce v následujícím rozpětí:

1.     Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v článku 3 , jež jsou v souladu s článkem 8a považována za méně závažná, kromě vrácení ušlého cla, uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce jiné než trestněprávní povahy v následujícím rozpětí:

a)

týká-li se porušení celních předpisů určitého zboží , uloží se peněžitá pokuta ve výši 1 5 % hodnoty takového zboží ;

a)

je-li porušení celních předpisů spojeno s ušlým clem , uloží se peněžitá pokuta ve výši až 70 % ušlého cla ;

b)

netýká-li se porušení celních předpisů určitého zboží , uloží se peněžitá pokuta v  rozmezí 150 až 7 500 EUR.

b)

není-li porušení celních předpisů spojeno s ušlým clem , uloží se peněžitá pokuta ve výši až 7 500 EUR.

 

2.     Při určování výše sankcí ukládaných v mezích stanovených v odstavci 1 tohoto článku členské státy zajistí, aby byly zohledněny všechny relevantní okolnosti uvedené v článku 8a.

Pozměňovací návrh 30

Návrh směrnice

Článek 10

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Článek 10

vypouští se

Sankce za porušení celních předpisů uvedená v článku 4

 

Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v článku 4 uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce v následujícím rozpětí:

 

a)

týká-li se porušení celních předpisů konkrétního zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 15 % hodnoty takového zboží;

 

b)

netýká-li se porušení celních předpisů určitého zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 22 500 EUR.

 

Pozměňovací návrh 31

Návrh směrnice

Článek 11

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Článek 11

Článek 11

Sankce za porušení celních předpisů uvedená v článcích 5 a 6

Sankce jiné než trestněprávní povahy za závažné porušení celních předpisů

Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v  článcích 5 a 6 uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce v následujícím rozpětí:

1.     Členské státy zajistí, aby byly v případě porušení celních předpisů uvedených v  článcích 3 a 6 , jež jsou v souladu s článkem 8b považována za závažná, kromě vrácení ušlého cla, uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce jiné než trestněprávní povahy v následujícím rozpětí:

a)

týká-li se porušení celních předpisů konkrétního zboží , uloží se peněžitá pokuta ve výši až 30 % hodnoty takového zboží ;

a)

je-li porušení celních předpisů spojeno s ušlým clem , uloží se peněžitá pokuta ve výši 70 140 % ušlého cla ;

 

aa)

není-li porušení celních předpisů spojeno s ušlým clem, nýbrž s hodnotou zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši 15 až 30 % hodnoty zboží;

b)

netýká-li se porušení celních předpisů určitého zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši až 45 000 EUR.

b)

není-li porušení celních předpisů spojeno s ušlým clem ani s hodnotou zboží, uloží se peněžitá pokuta ve výši 7 500 až 45 000 EUR.

 

2.     Při určování výše ukládaných sankcí v mezích stanovených v odstavci 1 tohoto článku členské státy zajistí, aby byly zohledněny všechny relevantní okolnosti uvedené v článku 8a a čl. 8b odst. 1.

Pozměňovací návrh 32

Návrh směrnice

Článek 11 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Článek 11a

 

Další sankce jiné než trestněprávní povahy za závažné porušení celních předpisů

 

1.     Kromě sankcí uvedených v článku 11 a v souladu s kodexem mohou členské státy v případě závažného porušení uložit tyto nepeněžité sankce:

 

a)

trvalé nebo dočasné zabavení zboží;

 

b)

pozastavení platnosti uděleného povolení.

 

2.     V souladu s kodexem členské státy stanoví, že rozhodnutí o udělení statusu oprávněného hospodářského subjektu mají být v případně závažného nebo opakovaného porušení celních předpisů zrušena.

Pozměňovací návrh 33

Návrh směrnice

Článek 11 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Článek 11b

 

Přezkum

 

1.     Pět let po … [datum vstupu této směrnice v platnost] přezkoumá Komise společně s příslušnými orgány členských států výši pokut ukládaných v souladu s články 9 a 11. Cílem tohoto přezkumu je zajistit sbližování výše pokut ukládaných v rámci celní unie s cílem harmonizovat jejich fungování.

 

2.     Komise každoročně zveřejní podrobné informace o sankcích uložených členskými státy za porušení celních předpisů podle článků 3 a 6.

 

3.     Členské státy zajistí dodržování celních předpisů ve smyslu čl. 5 bodu 2 nařízení (EU) č. 952/2013, jakož i nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012  (3) .

Pozměňovací návrh 34

Návrh směrnice

Článek 11 c (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Článek 11c

 

Narovnání

 

Členské státy zajistí možnost narovnání, jímž se rozumí postup, v jehož rámci mohou příslušné orgány s osobou, která odpovídá za porušení, uzavřít dohodu o narovnání v příslušné věci jako alternativu zahájení nebo pokračování soudního řízení, kdy tato osoba akceptuje okamžitě vymahatelné sankce.

 

Pokud však již bylo zahájeno soudní řízení, příslušné orgány mohou uzavřít dohodu o narovnání pouze se souhlasem soudního orgánu.

 

Komise vypracuje pokyny pro postupy narovnání, které zajistí, aby osoba, která odpovídá za porušení, měla možnost dosáhnout narovnání v souladu se zásadou rovného zacházení a transparentním způsobem a aby součástí narovnání vždy bylo zveřejnění výsledků postupu.

Pozměňovací návrh 35

Návrh směrnice

Článek 12

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Článek 12

vypouští se

Účinné ukládání sankcí a výkon pravomoci příslušných orgánů ukládat sankce

 

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při rozhodování o druhu a výši sankcí za porušení celních předpisů uvedená v článcích 3 až 6 zohlednily veškeré konkrétní okolnosti, případně včetně:

 

a)

závažnosti a délky trvání protiprávního jednání;

 

b)

skutečnosti, že osoba, která odpovídá za porušení, je oprávněným hospodářským subjektem;

 

c)

výše ušlého dovozního či vývozního cla;

 

d)

skutečnosti, že na dotčené zboží se vztahují zákazy nebo omezení podle čl. 134 odst. 1 druhé věty a podle čl. 267 odst. 3 písm. e) kodexu nebo ohrožují veřejnou bezpečnost;

 

e)

míry spolupráce osoby, která odpovídá za porušení, s příslušným orgánem;

 

f)

předchozích porušení, jichž se dopustila osoba, která odpovídá za porušení.

 

Pozměňovací návrh 36

Návrh směrnice

Článek 12 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Článek 12a

 

Soulad s předpisy

 

Členské státy zajistí, aby pokyny a publikace týkající se toho, jak zajistit soulad s celními předpisy Unie a nadále jej dodržovat, byly zpřístupněny zainteresovaným stranám ve snadno přístupné, srozumitelné a aktualizované podobě.

Pozměňovací návrh 37

Návrh směrnice

Článek 13

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Článek 13

Článek 13

Promlčení

Promlčení

1.   Členské státy zajistí, aby promlčecí lhůta pro řízení související s porušením celních předpisů uvedeným v článcích 3 6 činila čtyři roky a počala běžet ode dne, kdy došlo k porušení celních předpisů.

1.   Členské státy zajistí, aby promlčecí lhůta pro zahájení řízení souvisejícího s porušením celních předpisů uvedeným v článcích 3 a 6 činila čtyři roky a počala běžet ode dne, kdy došlo k porušení celních předpisů.

2.   Členské státy zajistí, aby v případě pokračujícího či opakujícího se porušení celních předpisů počala promlčecí lhůta běžet dnem, v němž je ukončeno jednání či opomenutí zakládající porušení celních předpisů.

2.   Členské státy zajistí, aby v případě pokračujícího či opakujícího se porušení celních předpisů počala promlčecí lhůta běžet dnem, v němž je ukončeno jednání či opomenutí zakládající porušení celních předpisů.

3.   Členské státy zajistí, aby se promlčecí lhůta přerušila úkonem příslušného orgánu, který byl oznámen dotčené osobě a který se týká vyšetřování či právního řízení vedeného v souvislosti se stejným porušením celních předpisů. Promlčecí lhůta počíná běžet ode dne přijetí úkonu přerušujícího běh lhůty.

3.   Členské státy zajistí, aby se promlčecí lhůta přerušila úkonem příslušného orgánu, který byl oznámen dotčené osobě a který se týká vyšetřování či právního řízení vedeného v souvislosti se stejným porušením celních předpisů , nebo úkonem osoby, která odpovídá za porušení . Promlčecí lhůta nadále běží ode dne ukončení úkonu přerušujícího běh lhůty.

4.    Členské státy zajistí, aby po uplynutí osmi let ode dne uvedeného v odstavci 1 nebo 2 nebylo možné zahájit či obnovit řízení týkající se porušení celních předpisů uvedených v článcích 3 6.

4.    Aniž je dotčen čl. 14 odst. 2, členské státy zajistí, aby po uplynutí osmi let ode dne uvedeného v odstavci 1 nebo 2 tohoto článku byla řízení týkající se porušení celních předpisů uvedených v článcích 3 nebo 6 časově omezená, a to bez ohledu na přerušení promlčecí lhůty uvedené v odstavci 3 tohoto článku .

5.   Členské státy zajistí, aby délka promlčecí lhůty pro vykonání rozhodnutí, kterým se ukládá příslušná sankce, činila tři roky. Taková lhůta počíná běžet dnem nabytí právní moci takového rozhodnutí.

5.   Členské státy zajistí, aby délka promlčecí lhůty pro vykonání rozhodnutí, kterým se ukládá příslušná sankce, činila tři roky. Taková lhůta počíná běžet dnem nabytí právní moci takového rozhodnutí.

6.    Členské státy stanoví případy, v nichž dochází ke stavení běhu promlčecích lhůt stanovených v odstavcích 1, 4 a 5.

6.   Členské státy stanoví případy, v nichž dochází ke stavení běhu promlčecích lhůt stanovených v odstavcích 1, 4 a 5.

Pozměňovací návrh 38

Návrh směrnice

Čl. 16 – odst. 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Členské státy při řízeních týkajících se jednání či opomenutí, které zakládá porušení celních předpisů podle článků 3 6, společně vzájemně spolupracují a vyměňují si nezbytné informace, a to zejména, byla-li vůči stejné osobě v souvislosti se stejnými skutečnostmi zahájena řízení ve více členských státech.

Členské státy při řízeních týkajících se jednání či opomenutí, které zakládá porušení celních předpisů podle článků 3 a  6, společně vzájemně spolupracují a vyměňují si nezbytné informace, a to zejména, byla-li vůči stejné osobě v souvislosti se stejnými skutečnostmi zahájena řízení ve více členských státech.  Cílem spolupráce mezi členskými státy je zvýšit účinnost celních kontrol zboží a sladit postupy v rámci Unie.

Pozměňovací návrh 39

Návrh směrnice

Čl. 16 – odst. 1 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Komise dohlíží na spolupráci mezi členskými státy, pokud jde o vytvoření klíčových ukazatelů výkonnosti v oblasti celních kontrol a sankcí, šíření osvědčených postupů a koordinaci odborné přípravy celních úředníků.

Pozměňovací návrh 40

Návrh směrnice

Článek 17

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Článek 17

Článek 17

Zabavení

Zabavení

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány mohly přistoupit k dočasnému zabavení zboží, dopravních prostředků či jakýchkoli jiných nástrojů využitých v souvislosti s porušením celních předpisů, na která odkazují články 3 6.

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány mohly přistoupit k dočasnému zabavení zboží, dopravních prostředků či jiných nástrojů využitých v souvislosti s porušením celních předpisů, na která odkazují články 3 a  6. Pokud po uložení sankce členský stát takové zboží trvale zabaví, může se rozhodnout je zničit, opětovně použít nebo případně recyklovat.

Pozměňovací návrh 41

Návrh směrnice

Čl. 18 – odst. 1 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Do 31. prosince 2017 Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o ostatních aspektech vymáhání celních předpisů Unie, jako je dohled, kontrola a vyšetřování, k níž bude v případě potřeby připojen legislativní návrh na doplnění této směrnice.

Pozměňovací návrh 42

Návrh směrnice

Článek 18 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

Článek 18a

 

Zprávy členských států

 

Členské státy zasílají Komisi statistiky týkající se porušení celních předpisů a ukazující, jaké sankce byly v jejich důsledku uloženy, aby Komise mohla posoudit uplatňování této směrnice. Tyto informace se po vstupu této směrnice v platnost zasílají každoročně. Komise může tyto údaje použít při revizi směrnice v zájmu sblížení vnitrostátních systémů pro ukládání sankcí.


(1)  Věc byla vrácena příslušnému výboru k opětovnému projednání podle čl. 61 odst. 2, druhého pododstavce jednacího řádu (A8-0239/2016).

(2)   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1).

(3)   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 732/2008 (Úř. věst. L 303, 31.10.2012, s. 1).


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/297


P8_TA(2016)0401

Návrh opravného rozpočtu č. 3/2016: bezpečnost orgánů

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 3/2016 Evropské unie na rozpočtový rok 2016: Bezpečnost orgánů EU (12600/2016 – C8-0409/2016 – 2016/2121(BUD))

(2018/C 215/56)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (1), a zejména na článek 41 tohoto nařízení

s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2016, schválený s konečnou platností dne 25. listopadu 2015 (2),

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (3),

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (4),

s ohledem na návrh opravného rozpočtu č. 3/2016, který Komise přijala dne 30. června 2016 (COM(2016)0310),

s ohledem na postoj k návrhu opravného rozpočtu č. 3/2016, který Rada přijala dne 11. října 2016 a postoupila Evropskému parlamentu stejného dne (12600/2016 – C8-0409/2016),

s ohledem na dopis, který dne 7. června 2016 zaslal předseda Parlamentu předsedovi Komise, zejména na odstavec 3 tohoto dopisu;

s ohledem na své prohlášení ohledně uplatnění bodu 27 interinstitucionální dohody, které je součástí společných závěrů dosažených v rámci dohodovacího procesu o rozpočtu na rok 2016 ze dne 14. listopadu 2015;

s ohledem na články 88 a 91 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0295/2016),

A.

vzhledem k tomu, že nedávné teroristické útoky vedly orgány a instituce Unie k tomu, aby přezkoumaly své potřeby v oblasti bezpečnosti a stanovily, že dalších zdrojů je zapotřebí v roce 2016;

B.

vzhledem k tomu, že návrh opravného rozpočtu č. 3/2016 následně navrhuje posílení rozpočtu na oblast bezpečnosti o celkovou částku 15,8 milionu EUR v evropských školách, Evropském parlamentu, Evropské komisi, na Soudním dvoře, Evropském účetním dvoře, v Evropském hospodářském a sociálním výboru, Výboru regionů a v Evropské službě pro vnější činnost;

C.

vzhledem k tomu, že cílem návrhu opravného rozpočtu č. 3/2016 je především vytvoření 35 dalších stálých pracovních míst pro přijetí dalších pracovníků ostrahy v Evropském parlamentu; vzhledem k tomu, že tato pracovní místa by měla být v rozpočtu na rok 2017 zachována a neměl by se na ně vztahovat cíl 5 % snížení počtu zaměstnanců, neboť souvisejí s novou činností; vzhledem k tomu, že Parlament plně respektuje své prohlášení týkající se 5 % snížení počtu zaměstnanců připojené ke společným závěrům k rozpočtu na rok 2016;

1.

bere na vědomí návrh opravného rozpočtu č. 3/2016, jak jej předložila Komise;

2.

schvaluje postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 3/2016;

3.

pověřuje svého předsedu, aby prohlásil opravný rozpočet č. 3/2016 za schválený s konečnou platností a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému účetnímu dvoru a vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 48, 24.2.2016.

(3)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.

(4)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.


Středa, 26. října 2016

19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/299


P8_TA(2016)0410

Nevyslovení námitky proti aktu v přenesené pravomoci: regulační technické normy pro techniky zmírňování rizika u některých OTC derivátových smluv

Rozhodnutí Evropského parlamentu nevyslovit námitku proti nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 4. října 2016, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů, pokud jde o regulační technické normy pro techniky zmírňování rizika u OTC derivátových smluv (C(2016)06329 – 2016/2930(DEA))

(2018/C 215/57)

Evropský parlament,

s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (C(2016)06329),

s ohledem na dopis Komise ze dne 4. října 2016, kterým Komise žádá Parlament, aby uvedl, že nevysloví námitku proti nařízení v přenesené pravomoci,

s ohledem na dopis Hospodářského a měnového výboru předsedovi Konference předsedů ze dne 13. října 2016,

s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (1) (nařízení o infrastruktuře evropských trhů – EMIR), a zejména jeho čl. 11 odst. 15,

s ohledem na článek 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), kterým se mění rozhodnutí č. 716/2009/ES a zrušuje rozhodnutí Komise 2009/78/ES (2), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), kterým se upravuje rozhodnutí č. 716/2009/ES a zrušuje rozhodnutí Komise 2009/79/ES (3), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), kterým se mění rozhodnutí č. 716/2009/ES a zrušuje rozhodnutí Komise 2009/77/ES (4),

s ohledem na návrhy regulačních technických norem, jež dne 8. března 2016 podle čl. 11 odst. 5 nařízení (EU) č. 648/2012 předložily evropské orgány dohledu – Evropský orgán pro bankovnictví (EBA), Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA),

s ohledem na doporučení k rozhodnutí Hospodářského a měnového výboru,

s ohledem na čl. 105 odst. 6 jednacího řádu,

s ohledem na to, že ve lhůtě stanovené v čl. 105 odst. 6 třetí a čtvrté odrážce jednacího řádu, která uplynula dne 25. října 2016, nebyla vyslovena žádná námitka,

A.

vzhledem k tomu, že nařízení EMIR stanoví požadavky na clearing a dvoustranné řízení rizik pro mimoburzovní (OTC) derivátové smlouvy, požadavky na oznamování derivátových smluv a jednotné požadavky na výkon činností ústředních protistran a registrů obchodních údajů.

B.

vzhledem k tomu, že čl. 11 odst. 15 nařízení EMIR stanoví, že evropské orgány dohledu vytvoří společný návrh regulačních technických norem upřesňujících postupy řízení rizik včetně úrovní a typu kolaterálu a způsobů jeho oddělení požadovaného ke splnění čl. 11 odst. 3 nařízení EMIR, postupy, jimiž se mají řídit smluvní strany a relevantní příslušné orgány při uplatňování osvobození podle čl. 11 odst. 6 až 10 tohoto nařízení a použitelná kritéria podle čl. 11 odst. 5 až 10 daného nařízení, zejména včetně toho, co by mělo být považováno za věcnou nebo právní překážku bránící okamžitému převodu kapitálu nebo splacení závazků mezi smluvními stranami;

C.

vzhledem k tomu, že čl. 11 odst. 15 nařízení EMIR zmocňuje Komisi k přijetí těchto regulačních technických norem v závislosti na právní povaze protistrany v souladu s články 10 až 14 jednoho z nařízení (EU) č. 1093/2010 (nařízení o EBA), nařízení (EU) č. 1094/2010 (nařízení o EIOPA) nebo nařízení (EU) č. 1095/2010 (nařízení o ESMA);

D.

vzhledem k tomu, že Basilejský výbor pro bankovní dohled a Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO) v září 2013 vydaly společný globální rámec, který stanoví maržové požadavky u derivátů, pro něž není prováděn centrální clearing, a v březnu 2015 jej přepracovaly;

E.

vzhledem k tomu, že evropské orgány dohledu dne 8. března 2016 předložily Komisi návrh regulačních technických norem;

F.

vzhledem k tomu, že Komise dne 28. července 2016 evropským orgánům dohledu oznámila svůj záměr podle čl. 10 odst. 1 nařízení o EBA, EIOPA a ESMA návrh regulačních technických norem s řadou změn schválit;

G.

vzhledem k tomu, že evropské orgány dohledu v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení o EBA, EIOPA a ESMA předložily Komisi dne 8. září 2016 formální stanovisko a přepracovaný návrh regulačních technických norem;

H.

vzhledem k tomu, že Komise dne 4. října 2016 přijala nařízení v přenesené pravomoci;

I.

vzhledem k tomu, že toto nařízení v přenesené pravomoci může vstoupit v platnost pouze na konci období jeho přezkumu ze strany Parlamentu a Rady, nevznese-li ani jeden z těchto orgánů námitku, nebo pokud Parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví;

J.

vzhledem k tomu, že lhůta pro přezkum stanovená v čl. 13 odst. 1 nařízení o orgánech EBA, EIOPA a ESMA je tři měsíce ode dne oznámení regulačních technických norem; vzhledem k tomu, že lhůta pro přezkum tedy uplyne dne 4. ledna 2017;

K.

vzhledem k tomu, že harmonogram provedení maržových požadavků u derivátů, pro něž není prováděn centrální clearing, byl schválen na mezinárodní úrovni (v rámci Basilejského výboru pro bankovní dohled a Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry); vzhledem k tomu, že ač Unie promeškala dohodnuté datum první fáze jeho provedení, 1. září 2016, stále může mít pravidla zavedená včas ke druhému termínu, 1. březnu 2017, kdy by měl značný počet finančních protistran a nefinančních skupin zahájit výměnu marží;

L.

vzhledem k tomu, že by tedy mělo být co nejdříve vydáno včasné prohlášení, že nebude vznesena námitka, s cílem umožnit, aby Unie dodržela svůj mezinárodní závazek a dovolila protistranám, aby se na nové požadavky připravily s dostatečným předstihem; vzhledem k tomu, že tento přístup přispěje k tomu, že subjektům na trhu v Unii i ve třetích zemích bude co nejdříve poskytnuta právní jistota;

1.

prohlašuje, že proti nařízení v přenesené pravomoci nevysloví námitku;

2.

pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí předal Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12.

(3)  Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 48.

(4)  Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/301


P8_TA(2016)0411

Souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2017 – všechny oddíly

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2016 týkající se postoje Rady k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2017 (11900/2016 – C8-0373/2016 – 2016/2047(BUD))

(2018/C 215/58)

Evropský parlament,

s ohledem na článek 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom ze dne 26. května 2014 o systému vlastních zdrojů Evropské unie (1),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (2),

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (3) (dále jen „nařízení o VFR“),

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (4) (dále jen „IID“),

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o přezkumu/revizi víceletého finančního rámce na období 2014–2020 v polovině období (COM(2016)0603),

s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2016 o obecných pokynech pro přípravu rozpočtu na rok 2017 – oddíl III – Komise (5),

s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2016 o odhadu příjmů a výdajů Evropského parlamentu na rozpočtový rok 2017 (6),

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2016 o přípravě povolební revize VFR na období 2014–2020: náměty Parlamentu předcházející návrhu Komise (7),

s ohledem na návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2017, který přijala Komise dne 18. července 2016 (COM(2016)0300),

s ohledem na postoj k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2017, který přijala Rada dne 12. září 2016 a postoupila Evropskému parlamentu dne 14. září 2016 (11900/2016 – C8-0373/2016),

s ohledem na článek 88 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a stanoviska ostatních dotčených výborů (A8-0287/2016),

A.

vzhledem k tomu, že za situace, kdy je jen málo zdrojů, by měl být kladen větší důraz na zachovávání rozpočtové kázně a na účinné a účelné využívání prostředků;

B.

vzhledem k tomu, že dialog mezi Parlamentem a Komisí podle článku 318 Smlouvy o fungování EU by měl ve strukturách Komise podnítit pracovní kulturu zaměřenou na výkon s větší transparentností a posílenou zodpovědností;

Oddíl III

Celkový přehled

1.

zdůrazňuje, že o rozpočtu na rok 2017 je nutno uvažovat v širším kontextu revize víceletého finančního rámce (VFR) v polovině období; zdůrazňuje, že je třeba zajistit rovnováhu mezi dlouhodobými prioritami a novými výzvami, a podtrhuje proto, že rozpočet na rok 2017 musí být v souladu s cíli strategie EU 2020, které určují jeho hlavní směřování a jsou pro něj celkovou prioritou;

2.

opakuje, že je pevně přesvědčen, že zvláště v současné situaci jsou iniciativy jako pozastavení čerpání prostředků z ESI fondů Komisí podle čl. 23 odst. 15 nařízení (EU) č. 1303/2013 (nařízení o společných ustanoveních, CPR) (8) nejen nespravedlivé a nepřiměřené, ale také politicky neudržitelné;

3.

zdůrazňuje, že čtení rozpočtu na rok 2017 v Parlamentu plně odráží politické priority přijaté valnou většinou ve výše uvedeném usnesení ze dne 9. března 2016 o politických pokynech a ve výše uvedeném usnesení ze dne 6. července 2016 o přípravě povolebního přezkumu víceletého finančního rámce na období 2014–2020: náměty Parlamentu předcházející návrhu Komise;

4.

zdůrazňuje, že mír a stabilita jsou základními hodnotami, o něž musí jít Unii především; domnívá se, že tzv. Velkopáteční dohoda, která se ukázala jako naprosto zásadní při snaze o dosažení míru a usmíření v Severním Irsku, musí být uchráněna; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí specifická opatření k zajištění podpory regionům, které budou zvláště citelně postiženy v případě sjednaného vystoupení z Unie poté, co Spojené království uplatní článek 50 Smlouvy o Evropské unii a naplní tak vůli svých občanů vyjádřenou v referendu;

5.

upozorňuje na to, že Unie v současnosti čelí několika závažným mimořádným situacím a novým výzvám, které nebylo možno v době sestavování VFR na období 2014–2020 předvídat; je přesvědčen, že z rozpočtu Unie je třeba vynaložit zvýšené finanční prostředky, aby bylo možné reagovat na politické výzvy a Unie mohla s nejvyšší naléhavostí a prioritně naplnit očekávání a účinně na tyto krize reagovat; domnívá se, že je zapotřebí silného politického odhodlání k zajištění nových prostředků pro tyto účely v roce 2017 a do konce současného programového období;

6.

zdůrazňuje, že je třeba, aby rozpočet na rok 2017 pokryl potřeby spojené s problémem migrace a s pomalým hospodářským růstem jako důsledkem hospodářské krize; konstatuje, že by mělo být výrazně zvýšeno financování výzkumných a infrastrukturních projektů a také boje s nezaměstnaností mladých;

7.

připomíná, že Parlament sice okamžitě schválil další finanční prostředky potřebné k řešení současných problémů s uprchlíky a migrací, přičemž pokračuje podpora cílů udržitelného rozvoje, vždy však trval na tom, aby tento problém zcela nezastínil další důležité politiky Unie, zejména vytváření důstojných a kvalitních pracovních míst a rozvoj podniků a podnikání v zájmu inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění; konstatuje, že strop okruhu 3 je naprosto nedostatečný k tomu, aby bylo možno poskytnout odpovídající finanční prostředky na vnitřní dimenzi problémů s uprchlíky a migrací, a trvá na tom, že je třeba zvolit komplexní a na dodržování lidských práv založený přístup propojující migraci s rozvojem a zaručující integraci pracovníků z řad migrantů a žadatelů o azyl a uprchlíků, a také na prioritní programy, jako jsou programy v oblasti kultury; zdůrazňuje, že ve snaze zajistit potřebné další finanční prostředky pro tuto oblast navrhla Komise v návrhu rozpočtu na rok 2017 (NR) bezprecedentní využití zvláštních nástrojů VFR, včetně plného využití nástroje pružnosti a také získání značné částky z rozpětí pro nepředvídané události, které je „poslední záchranou“, a Rada tyto návrhy akceptovala;

8.

opakuje svůj postoj, že požadavkům na další prostředky potřebné k řešení migrační a uprchlické krize by nemělo být vyhověno na úkor stávající vnější činnosti Unie, včetně její rozvojové politiky; opakuje, že vytvoření nástroje pro uprchlíky v Turecku, svěřenských fondů a dalších nástrojů ad hoc nelze financovat škrty u jiných existujících nástrojů; vyjadřuje obavy nad tím, že vytvoření nástrojů ad hoc mimo rozpočet Unie by mohlo ohrozit jednotnost rozpočtu a obejít rozpočtový proces, který vyžaduje zapojení Evropského parlamentu a kontrolu z jeho strany; má značné pochybnosti, zda je strop okruhu 4 (Globální Evropa) dostatečný k tomu, abychom dokázali udržitelně a účinně reagovat na výzvy, jimž v současné době zvnějšku čelíme, včetně současných problémů s uprchlíky a migrací;

9.

opakuje, že je přesvědčen, že by rozpočet Unie měl nalézt způsoby financování nových iniciativ, které nepoškodí stávající programy a politiky Unie, a žádá, aby byly identifikovány udržitelné prostředky financování nových iniciativ; je znepokojen tím, že přípravná akce týkající se obranného výzkumu, na kterou bude v příštích třech letech vynaloženo 80 milionů EUR, bude vtlačena do současného rozpočtu podle VFR; je přesvědčen, že v situaci, kdy je rozpočet Unie již beztak podfinancován, je na další úsilí navíc v podobě operací, administrativních nákladů, přípravných akcí a pilotních projektů v souvislosti se společnou bezpečnostní a obrannou politikou třeba také dalších finančních prostředků od členských států; domnívá se, že by členské státy měly v tomto ohledu využít současný přezkum/revizi VFR v polovině období; zdůrazňuje, že je třeba vyjasnit, jak bude dlouhodobě financován výzkum v oblasti společné obrany;

10.

připomíná, že Unie ratifikovala dohodu COP 21 a musí vyčlenit část svých finančních zdrojů na to, aby dostála svým mezinárodním závazkům; konstatuje, že podle odhadu příjmů a výdajů na rozpočtový rok 2017 se předpokládá, že pro tento účel bude z rozpočtu přiděleno 19,2 % výdajů; důrazně vybízí Komisi k tomu, aby pokračovala v tomto kurzu a naplnila cíl 20 % výdajů v souladu se svým závazkem učinit z opatření v oblasti klimatu v současném VFR průřezové téma;

11.

vyzývá Komisi, aby předložila v rámci rozpočtu na rok 2017 a odpovídajícími prostředky podpořila iniciativu, jejímž cílem bude poskytovat mladým Evropanům, kteří budou vybráni na základě výběrového řízení, poukazy na veřejnou dopravu; hlavním cílem takovéto iniciativy by bylo vyhodnotit proveditelnost a možný dopad širšího projektu, který by podporoval zejména mobilitu mladých lidí, aktivní pomoc EU mladým lidem a prosazování rovných příležitostí.

12.

obnovuje všechny škrty, které navrhla Rada provést v NR; nechápe důvody navrhovaných škrtů a zpochybňuje deklarovaný úmysl Rady obnovit umělá rozpětí v některých okruzích, jako je podokruh 1a (Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost) a okruh 4 (Globální Evropa), zejména uvážíme-li, že by tato rozpětí byla tak jako tak příliš nízká na to, aby bylo možno reagovat na nepředvídané okolnosti nebo krize;

13.

konstatuje, že při čtení v Radě se v posledních pěti letech nepodařilo odhadnout skutečné čerpání rozpočtu Unie a že pokud uvážíme všechny opravné rozpočty, bylo nakonec zapotřebí v každém z těchto konečných rozpočtů výrazně více finančních prostředků; vyzývá proto Radu, aby při dohodovacím řízení svůj postoj upravila tak, aby byly v rozpočtu na rok 2017 zapsány odpovídající finanční prostředky hned od počátku;

14.

ohlašuje, že za účelem odpovídajícího financování těchto naléhavých potřeb a se zřetelem k velmi napjatým rozpětím VFR v roce 2017 bude Parlament financovat zvýšení prostředků nad rámec NR vyčerpáním veškerých rozpětí a větším využitím rozpětí pro nepředvídané události;

15.

kompenzuje všechny škrty, k nimž došlo v souvislosti s Evropským fondem pro strategické investice (EFSI) u Nástroje pro propojení Evropy (CEF) a u programu Horizont 2020, v celkové výši 1 240 milionů EUR v prostředcích na závazky na rok 2017 z nových prostředků, které budou získány revizí VFR v polovině období; trvá na tom, že je třeba účinně reagovat na nezaměstnanost mladých v celé Unii; zvyšuje proto prostředky na Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI) o dalších 1 500 milionů EUR v prostředcích na závazky, aby mohla dále pokračovat; má za to, že o odpovídajících dalších prostředcích na tyto důležité programy by mělo být rozhodnuto v rámci revize VFR v polovině období;

16.

očekává, že Rada bude tento přístup sdílet a že během dohodovacího řízení bude dosaženo shody, což Unii umožní situaci úspěšně zvládnout a účinně reagovat na budoucí výzvy;

17.

stanoví celkovou výši prostředků na rok 2017 na 160,7 miliardy EUR v prostředcích na závazky a 136,8 miliardy EUR v prostředcích na platby;

Podokruh 1a – Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost

18.

konstatuje, že také letos se podokruhu 1a velmi citelně dotklo čtení rozpočtu v Radě: k 52 % celkových škrtů Rady u prostředků na závazky došlo v tomto okruhu; táže se proto, jak se v tomto čtení promítla skutečnost, že pracovní místa a zaměstnanost jsou pro Radu politickou prioritou;

19.

rozhodně nesouhlasí s těmito škrty v okruhu, který symbolizuje evropskou přidanou hodnotu a přináší více růstu a pracovních míst pro občany; rozhodl se proto obnovit všechny škrty, které provedla Rada;

20.

s cílem splnit svůj závazek z června 2015, že se v rámci ročního rozpočtového procesu bude snažit co nejvíce minimalizovat rozpočtový dopad vytvoření fondu EFSI na program Horizont 2020 a nástroj CEF, se rozhodl plně obnovit původní výši prostředků v položkách na program Horizont 2020 a nástroj CEF, které byly přesunuty na financování záručního fondu EFSI; zdůrazňuje důležitost největšího programu Unie pro výzkum a inovace Horizont 2020, který přeměňuje skvělé nápady na výrobky a služby, a podněcuje tak růst a zaměstnanost; požaduje, aby byla poskytnuta odpovídající částka prostředků na závazky ve výši 1,24 miliardy EUR navíc nad rámec NR; očekává, že celkové dohody v této naléhavé záležitosti bude dosaženo v rámci revize VFR v polovině období; poukazuje na to, že by fondy EFSI měly být v zájmu jejich plné účinnosti a efektivnosti zlepšeny tím, že bude zajištěno, aby byla respektována zásada doplňkovosti, že se zlepší geografická a odvětvová vyváženost a zvýší se transparentnost při rozhodovacím procesu;

21.

v intencích toho, že pracovní místa a růst jsou i nadále jeho prioritami, a po důkladném posouzení dosavadní absorpční kapacity se rozhodl navrhnout některá selektivní zvýšení na úroveň NR u programů COSME, Progress, Marie Curie, Evropská rada pro výzkum, Eures a Erasmus+; poznamenává, že takováto zvýšení lze pokrýt z rozpětí, které je v tomto podokruhu k dispozici;

22.

v důsledku toho zvyšuje prostředky na závazky v podokruhu 1a nad rámec NR o 45 milionů EUR (v této částce nejsou fond EFSI, pilotní projekty a přípravné akce);

Podokruh 1b — Hospodářská, sociální a územní soudržnost

23.

zdůrazňuje, že zhruba jedna třetina ročního rozpočtu Unie směřuje na hospodářskou, sociální a územní soudržnost; zdůrazňuje, že politika soudržnosti je hlavní investiční politikou a nástrojem Unie pro snižování rozdílů mezi všemi regiony Unie a že hraje významnou roli při plnění strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění;

24.

nesouhlasí se škrty u prostředků na závazky ve výši 3 miliony EUR a – což je důležitější – se škrty u prostředků na platby ve výši 199 milionů EUR, které Rada navrhuje v podokruhu 1b, a to i v podpůrných položkách; vyzývá Radu, aby vysvětlila, jak se tyto škrty slučují s jejím cílem poskytnout „potřebné prostředky, které umožní hladké provádění nových programů ve čtvrtém roce víceletého finančního rámce na období 2014–2020“; podotýká, že již Komisí navržená výše prostředků na platby pro tento okruh je o 23,5 % nižší než v rozpočtu na rok 2016; zdůrazňuje v tomto ohledu, že jakékoli další škrty u prostředků na platby jsou neodůvodnitelné a nepřijatelné;

25.

žádá vyhodnocení dopadu politik Unie na základě zpráv o posouzení dopadu, aby bylo možné zjistit, v jaké míře se podařilo mj. snížit ekonomické rozdíly, rozvíjet konkurenceschopné a diverzifikované regionální ekonomiky a podnítit udržitelný růst a pracovní místa;

26.

je zděšen značnými zpožděními při provádění současného cyklu evropských strukturálních a investičních fondů, což bude mít zřejmě závažný negativní dopad na včasné dosažení výsledků v praxi, ale rovněž hrozí, že to povede k tomu, že se ve druhé polovině současného VFR znovu nahromadí značný objem neuhrazených faktur; naléhavě vyzývá členské státy, aby urychleně určily zbývající řídící, platební a certifikační orgány a řešily všechny ostatní příčiny prodlení při provádění programů; bere na vědomí návrhy Komise na ještě větší zjednodušení v této oblasti a domnívá se, že by členské státy měly naléhavě vyvinout veškeré úsilí s cílem zajistit, aby se tyto programy dostaly do plného tempa; proto žádá větší součinnost a doplňkovost mezi politikami veřejných investic v rozpočtech členských států a v rozpočtu Unie a politikami, které jsou zaměřeny na podporu růstu a udržitelného vytváření pracovních míst, které jsou základním kamenem Unie;

27.

bere na vědomí návrh Komise vytvořit program na podporu strukturálních reforem s finančním krytím ve výši 142 800 000 EUR a zdůrazňuje, že tyto finanční prostředky by měly být přiděleny s cílem posílit hospodářskou, společenskou a územní soudržnost;

28.

lituje toho, že z důvodu soustředění finančních prostředků na začátku provádění iniciativy YEI v letech 2014–2015 Komise nenavrhla žádné prostředky na závazky pro tuto iniciativu na rok 2017; znovu opakuje, že rozhodně podporuje pokračování této iniciativy; rozhodl se v souladu s nařízením o Evropském sociálním fondu (9), které stanoví možnost v této iniciativě pokračovat, že zvýší prostředky na iniciativu YEI o dalších 1 500 milionů EUR v prostředcích na závazky a o 500 milionů v prostředcích na platby, abychom dokázali účinně reagovat na nezaměstnanost mladých a poučili se z výsledků hodnocení Komise, jehož předmětem bylo čerpání prostředků na tuto iniciativu; poznamenává, že v souladu s požadavky Parlamentu by mělo být celkové dohody na odpovídající výši dalších prostředků na iniciativu YEI na zbytek tohoto programového období dosaženo v rámci nacházející revize VFR v polovině období; naléhavě vyzývá členské státy, aby se všemožně snažily zrychlit provádění této iniciativy v praxi, aby z ní měli mladí Evropané bezprostřední užitek;

29.

rozhodl se obnovit NR v prostředcích na závazky i na platby ve všech položkách, v nichž provedla Rada škrty; zvyšuje prostředky na závazky pro podokruh 1b o 1 500 milionů EUR a prostředky na platby o 500 milionů EUR nad rámec NR na iniciativu YEI a o 4 miliony EUR v prostředcích na závazky a o 2 miliony EUR v prostředcích na platby pro Fond evropské pomoci nejchudším osobám, a současný strop pro prostředky na závazky je tak překročen o 1,57 miliardy EUR;

30.

zdůrazňuje, že v podokruhu 1b je největší podíl nezaplacených závazků (tzv. RAL), jejichž výše počátkem září 2016 činila 151 119 milionů EUR, a hrozí, že bude ohroženo provádění nových programů;

31.

zdůrazňuje důležitý příspěvek politiky soudržnosti s ohledem na účinné sestavování rozpočtu s ohledem na rovnost pohlaví; vyzývá Komisi, aby podporovala opatření k vytvoření vhodných nástrojů s cílem dosáhnout rovnosti žen a mužů, jako jsou pobídkové struktury s využitím strukturálních fondů ve snaze podnítit sestavování rozpočtu s ohledem na rovnost pohlaví na úrovni členských států;

Okruh 2 – Udržitelný růst: přírodní zdroje

32.

konstatuje, že Rada snížila prostředky v okruhu 2 o 179,5 milionu EUR v prostředích na závazky a o 198 milionů EUR v prostředcích na platby v položkách výdajů na správní podporu, v položkách operační technické pomoci (například u Evropského námořního a rybářského fondu a u programu LIFE) a v operačních položkách Evropského zemědělského záručního fondu (EZZR), který je zásadní pro zachování zemědělské činnosti na živoucích územích, a u decentralizovaných agentur; konstatuje, že k největším škrtům u prostředků na platby dochází u rozvoje venkova; domnívá se, že základem každého spolehlivého přezkumu prostředků EZZR by měl být i nadále návrh na změnu; obnovuje proto výši prostředků v jednotlivých položkách na úroveň NR;

33.

domnívá se, že rozpočet Unie musí upřednostňovat iniciativy, které usnadní skutečnou ekologickou přeměnu hospodářství;

34.

očekává předložení takového návrhu na změnu, jehož předmětem bude balíček nouzové pomoci zejména pro mlékárenství, a je rozhodnut vyjádřit svou rozhodnou podporu odvětví zemědělství v Unii; zvyšuje proto příslušné prostředky o 600 milionů EUR nad NR, aby se podařilo vyrovnat se s dopady krize v odvětví mléka a mléčných výrobků a s dopady ruského embarga na mlékárenství;

35.

vítá příděly na výzkum a inovace související se zemědělstvím v rámci programu Horizont 2020, jejichž účelem je zajistit dostatečné dodávky bezpečných a vysoce kvalitních potravin a dalších výrobků z biologického materiálu; zdůrazňuje, že je třeba, aby se prioritou staly projekty, které zahrnují primární producenty;

36.

znovu upozorňuje na to, že prostředky SZP by neměly být používány k dotacím chovu býků, kteří jsou určeni k býčím zápasům, při nichž jsou zvířata zabíjena; naléhá na Komisi, aby neprodleně předložila nezbytné legislativní změny, které tento požadavek, jenž byl vznesen již v souhrnném rozpočtu Evropské unie na finanční rok 2016, zohlední v praxi;

37.

zdůrazňuje, že provádění nové společné rybářské politiky znamená zásadní změnu přístupu při řízení rybolovu jak pro členské státy, tak pro rybáře, a v tomto ohledu připomíná obtíže, které nastaly v předchozích rozpočtových rocích, když byly prostředky sníženy;

38.

lituje nicméně v této souvislosti toho, že i v tomto roce program LIFE (s celkovým financováním ve výši 493,7 milionu EUR) představuje pouze 0,3 % celkového NR, i když vítá navýšení prostředků na závazky pro program LIFE ve výši 30,9 milionu EUR v NR;

39.

poukazuje na problémy, které v minulosti přinesl nedostatek prostředků na platby pro program LIFE, neboť se v jeho důsledku ztížilo a zpozdilo jeho řádné provádění;

40.

v souladu se svými cíli v rámci strategie EU 2020 a se svými mezinárodními závazky v boji proti změně klimatu se rozhodl navrhnout zvýšení prostředků u programu LIFE+ nad úroveň NR;

41.

zvyšuje proto prostředky na závazky o 619,8 milionu EUR a prostředky na platby o 611,3 milionu EUR (bez pilotních projektů a přípravných akcí), a ponechává tak pod stropem prostředků na závazky v okruhu 2 rozpětí ve výši 19,4 milionu EUR;

Okruh 3 – Bezpečnost a občanství

42.

zdůrazňuje, že pro Parlament je současný problém migrace i nadále vrcholnou prioritou jeho agendy; vítá návrh Komise poskytnout dalších 1,8 miliardy EUR nad rámec prostředků, které již byly plánovány na rok 2017 na řešení problému migrace v Unii; konstatuje, že tak velké odchýlení se od původního finančního plánu hovoří ve prospěch úpravy stropů okruhu 3 směrem vzhůru; zdůrazňuje, že Komise navrhuje financovat tato zvýšení využitím nástroje pružnosti (z něhož má být získána částka 530 milionů EUR, čímž budou plně vyčerpány finanční prostředky na tento rok) a uvolněním prostředků z rozpětí pro nepředvídané události (částka 1 160 milionů EUR); vzhledem k bezprecedentní výši finančních prostředků na výdaje související s migrací (celkově 5,2 miliardy EUR v roce 2017 v okruzích 3 a 4 a uvolnění prostředků z Evropského rozvojového fondu) a k tomu, že jsou na stole návrhy uplatňovat pružnost, nepožaduje další zvýšení prostředků na politiky související s migrací; současně však bude odolávat jakýmkoli pokusům snížit finanční prostředky na činnosti Unie v této oblasti;

43.

opakuje, že rozpočtová pružnost má své meze a může být pouze krátkodobým řešením; je pevně přesvědčen, že na budoucnost orientovanou a odvážnou reakcí tváří v tvář těmto dlouhodobým problémům s uprchlíky a migrací, které sužují celý kontinent a nejeví známky toho, že by byly na ústupu, je, jak vše nasvědčuje, úprava stropu okruhu 3 směrem vzhůru; domnívá se, že veškerá rozpočtová rozhodnutí z poslední doby ve snaze získat nové prostředky v této oblasti skutečně ukázala, že je třeba výši tohoto stropu přehodnotit;

44.

v souvislosti se současnými problémy s bezpečností a migrací vítá zvýšení finančních prostředků pro fond AMIF (1,6 miliardy EUR) a fond ISF (0,7 miliardy EUR); domnívá se, že navýšení prostředků fondu AMIF zvyšuje nutnost zajistit spravedlivé a transparentní rozdělení ročních finančních prostředků mezi jednotlivé programy a cíle tohoto fondu a lepší přehlednost toho, jak budou tyto finanční zdroje vynaloženy;

45.

konstatuje, že dne 15. března 2016 byl přijat nový nástroj mimořádné podpory v rámci Unie s orientačním krytím ve výši 700 milionů EUR na tři roky (2016–2018) a v praxi již vedl k okamžitým výsledkům v podobě opatření mimořádné podpory v reakci na humanitární potřeby velkého množství uprchlíků a migrantů, kteří přicházejí do členských států; opakuje však svůj postoj, že v budoucnu je zapotřebí naplánovat udržitelnější právní a rozpočtový rámec, aby bylo možné mobilizovat v Unii humanitární pomoc, vyžadují-li to okolnosti; trvá na tom, aby byl veden pravidelný dialog s Komisí o současném i budoucím fungování a financování tohoto nástroje a byl založen na naprosté transparentnosti při podávání informací a zpráv o posouzení dopadu;

46.

tváří v tvář zvýšené míře ohrožení v několika členských státech a souběžným problémům se zvládáním migrace, bojem proti terorismu a organizované trestné činnosti a nutnosti koordinované evropské reakce požaduje finanční prostředky na další personální posílení Europolu s cílem vytvořit v jeho rámci nepřetržitě fungující protiteroristickou buňku, která by 24 hodin denně 7 dní v týdnu poskytovala příslušným orgánům členských států zpravodajské informace; domnívá se, že toto zvýšení je také určeno ke zlepšení boje proti obchodování s lidmi (se zvláštním zaměřením na nezletilé bez doprovodu), boje proti kybernetické kriminalitě (noví zaměstnanci EC 3) a k posílení lidských zdrojů v hotspotech v Itálii a v Řecku; podotýká, že v současné době má Europol k dispozici pouhé 3 pracovníky k vyslání do 8 stálých a dalších dočasných hotspotů pouze v Itálii; pokládá tento počet za příliš nízký na to, aby byl Europol schopen plnit své úkoly, pokud jde o boj proti obchodování s lidmi, proti terorismu a dalším druhům závažné přeshraniční trestné činnosti;

47.

vítá vytvoření nové rozpočtové položky, z níž budou poskytovány finanční prostředky obětem terorismu; podporuje poskytování zdrojů na řešení různorodých potřeb obětí, včetně fyzického ošetření a léčby, psychosociálních služeb a finanční podpory; je přesvědčen, že až příliš často jsou při navrhování opatření ve snaze postavit se hrozbě terorismu potřeby nevinných obětí terorismu opomíjeny nebo jsou považovány za podružné;

48.

odsuzuje škrty Rady o úhrnnou částku 24,3 milionu EUR v prostředcích na závazky u celé řady programů v oblasti kultury, sdělovacích prostředků, občanství, základních práv a veřejného zdraví; domnívá se, že Rada vysílá neblahý signál, když navrhuje škrty u programů v oblasti kultury, aby uvolnila prostředky na současné problémy s uprchlíky a migrací; vyjadřuje politování nad tím, že tyto škrty byly, jak se zdá, provedeny zcela svévolně a bez ohledu na skvělé míry čerpání prostředků; je toho názoru, že i malé škrty s sebou nesou riziko, že bude ohroženo dosažení výsledků programu a hladké provádění činností Unie; obnovuje proto všechny položky ve výši NR;

49.

trvá na tom, že je třeba zvýšit financování řady činností u programů Kreativní Evropa a Evropa pro občany, které byly po dlouhou dobu podfinancovány; je pevně přesvědčen, že tyto programy jsou důležitější než kdy jindy, jak tím, že zvyšují příspěvek kulturních a kreativních odvětví k vytváření pracovních míst a růstu, tak tím, že podněcují k aktivní účasti občanů na tvorbě a provádění politiky Unie; nechápe, jak může Rada odůvodnit snižování finančních prostředků pro malé a střední podniky v kulturních a kreativních odvětvích, když Záruční nástroj pro kulturní a kreativní odvětví, u něhož již byl příděl finančních prostředků odložen, byl spuštěn teprve v červnu 2016 a je zářným příkladem inovativního řešení závažného selhání trhu tím, že buduje kapacity a nabízí ochranu proti úvěrovému riziku pro finanční zprostředkovatele úvěrů na nemovitosti v kulturních a kreativních odvětvích;

50.

zdůrazňuje, že programy Unie v oblasti kultury, vzdělávání, mládeže a občanství mají jednoznačnou evropskou přidanou hodnotu, doplňují politiky integrace migrantů a uprchlíků a působí vůči nim synergicky; vyzývá proto orgány EU, aby reagovaly náležitým navýšením finančních prostředků v programech podléhajících přímé správě EU, jako je Kreativní Evropa, i ve strukturálních a investičních fondech a v rámci příslušných rozpočtových položek;

51.

konstatuje, že je nutné poskytnout nezbytné rozpočtové záruky pro přípravné činnosti týkající se realizace Evropského roku kulturního dědictví, který byl vyhlášen na rok 2018;

52.

připomíná, že mechanismus civilní ochrany Unie je klíčovým prvkem solidarity Unie; zdůrazňuje, že Unie hraje významnou úlohu při podpoře, koordinaci nebo doplňování opatření členských států zaměřených na předcházení, připravenost a reakci v případě katastrof; všímá si mírného zvýšení prostředků na závazky pro tento program;

53.

vítá vytvoření rozpočtové položky pro Pátrací a záchranný fond EU, která je určena na pokrytí pátrací a záchranné činnosti, především ve Středomoří, které jsou prováděny členskými státy a koordinovány na úrovni EU; je toho názoru, že vytvoření zvláštního fondu pro tento účel je vhodnějším řešením než neustálé navyšování rozpočtu agentury Frontex nebo nově vytvořené evropské pohraniční a pobřežní stráže;

54.

vítá vytvoření rozpočtové položky na podporu evropské občanské iniciativy, která je nově vytvořeným nástrojem, jehož cílem je zapojit občany do rozhodovacího procesu v Unii a prohloubit evropskou demokracii; je toho názoru, že výše prostředků na závazky navržená v NR je příliš nízká; rozhodl se zvýšit prostředky v této rozpočtové položce;

55.

vítá navýšení finančních prostředků na komunikaci akcí na úrovni zastoupení Komise a v rámci dialogů s občany a partnerství, jejichž výše na rok 2017 činí v prostředcích na závazky 17,036 milionu EUR a v prostředcích na platby 14,6 milionu EUR, neboť se jedná o iniciativy, jejichž cílem je oslovit občany, získat jejich důvěru a posílit jejich porozumění politickým postupům a politikám Unie;

56.

zdůrazňuje, že je nutné poskytnout společnému sekretariátu rejstříku transparentnosti dostatečné a vhodné administrativní i finanční prostředky, aby mohl plnit své úkoly v návaznosti na přijetí nové interinstitucionální dohody o rejstříku transparentnosti;

57.

konstatuje, že ve svém čtení (bez pilotních projektů a přípravných akcí) překračuje strop okruhu 3 o 71,28 milionu EUR v prostředcích na závazky, přičemž zvyšuje prostředky na platby o 1 857,7 milionu EUR; vzhledem k tomu, že již na úrovni NR nebylo ponecháno žádné rozpětí, navrhuje financovat tato zvýšení v rámci stropu, přičemž současně budou uvolněny prostředky z rozpětí pro nepředvídané události pro řadu základních výdajových položek souvisejících s migrací;

Okruh 4 – Globální Evropa

58.

poznamenává, že vzhledem k pokračujícím problémům s uprchlíky a migrací vznikají u vnější činnosti Unie stále větší potřeby financování, které výrazně převyšují současný objem prostředků na okruh 4; důrazně se proto táže, zda jsou stropy okruhu 4 dostatečné k tomu, aby bylo možno poskytnout odpovídající finanční prostředky na vnější dimenzi problémů s uprchlíky a migrací; vyjadřuje politování nad tím, že za účelem financování nových iniciativ jako například nástroje pro uprchlíky v Turecku se Komise ve svém NR rozhodla jít cestou škrtů u programů, jako je nástroj pro rozvojovou spolupráci (DCI) a nástroj přispívající ke stabilitě a růstu (IcSP); zdůrazňuje, že by se tak nemělo dít na úkor politik v jiných oblastech; rozhodl se proto výrazně zmírnit přesun značných finančních zdrojů ze dvou nástrojů, které se mimo jiné věnují řešení základních příčin migračních toků; připomíná, že hlavním cílem rozvojové politiky Unie musí zůstat snížení chudoby; lituje toho, že prostředky na humanitární pomoc a na středomořskou část Evropského nástroje sousedství (ENI) jsou nižší než částka schválená v rozpočtu na rok 2016, a to i přes jejich zjevnou důležitost při řešení velké řady vnějších problémů; vyjadřuje politování nad neopodstatněnými škrty, které provedla Rada;

59.

rozhodl se proto vrátit všechny škrty Rady v okruhu 4 na původní výši; rozhodl se také obnovit prostředky v položkách na středomořskou část nástroje ENI a na humanitární pomoc ve výši roku 2016; dále se rozhodl zmírnit škrty, které provedla Komise u nástrojů DCI a IcSP; pokládá za zásadně důležité, aby si Unie udržela klíčovou úlohu a zachovala výši finančních prostředků na podporu blízkovýchodního mírového procesu, palestinské samosprávy a UNRWA a také prostředků v položkách na Východní partnerství v rámci nástroje ENI; zdůrazňuje důležitost evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

60.

rozhodl se zvýšit makrofinanční pomoc, která byla výrazně snížena oproti roku 2016; domnívá se, že aby bylo možné vyhovět všem budoucím žádostem o půjčku, bude nezbytná vyšší úroveň financování, než je navrhováno;

61.

plně podporuje nástroj pro uprchlíky v Turecku a navrhuje v roce 2016 předběžně přidělit část příspěvku z rozpočtu Unie plánovaného na rok 2017 s ohledem na dobré výsledky při provádění a velká rozpětí, která jsou v rozpočtu na rok 2016 stále k dispozici; žádá proto, aby byly zvýšeny prostředky pro nástroj IPA II o 400 milionů EUR formou opravného rozpočtu na rok 2016 a aby byla pro tento účel uvolněna odpovídající částka z rozpětí pro nepředvídané události; umísťuje tuto částku do rezervy v rozpočtu na rok 2017, dokud nevznikne komplexní dohoda na alternativním financování nástroje pro uprchlíky v Turecku, která by zmírnila nevídaný tlak na jiné nástroje financování vnější činnosti;

62.

se znepokojením konstatuje, že i přes svou aktuálnost a značnou velikost jsou svěřenské fondy EU a nástroj pro uprchlíky v Turecku v rozpočtu EU takřka neviditelné; žádá, aby byly do rozpočtu zařazeny způsobem, který je mnohem transparentnější a více respektuje jednotu rozpočtu Unie a výsadní pravomoci rozpočtového orgánu, a vytváří pro tento účel nové rozpočtové položky; také žádá Komisi, aby předložila doklady toho, že využívání finančních nástrojů v rámci svěřenských fondů nemá za důsledek odklánění prostředků od cílů jejich původních právních základů; konstatuje, že cíl podnítit další příspěvky členských států nádavkem k prostředkům z rozpočtu Unie se doposud absolutně nenaplnil; v tomto ohledu upozorňuje na to, že budoucí požadavky na příspěvek z rozpočtu Unie svěřenským fondům Parlament odsouhlasí, pouze jakmile budou zároveň poskytnuty příspěvky členských států ve srovnatelné výši; vyzývá proto členské státy, aby co nejdříve dostály svým závazkům;

63.

konstatuje, že Záruční fond pro vnější vztahy, který slouží ke krytí případů nesplácení úvěrů nebo záruk za úvěry poskytnuté státům, které nejsou členy Unie, nebo na projekt v těchto státech, potřebuje podle zprávy Komise o zárukách krytých souhrnným rozpočtem (COM(2016)0576), další finanční prostředky, aby dosáhl cílové částky, což ve svém důsledku vedlo k poskytnutí částky 228,04 milionu EUR, která byla zapsána do NR; je znepokojen tím, že tyto požadavky ještě zvyšují tlak na již tak velmi napjaté stropy v okruhu 4;

64.

vítá rozpočtové návrhy Komise týkající se nového rámce partnerství pro migraci a plánu vnějších investic; vyjadřuje však své znepokojení nad tím, že se tak vytvářejí potenciální nové „satelity“ mimo rozpočet Unie; opakuje, že je nutná plná parlamentní kontrola nad rozpočtem Unie; důrazně trvá na dodržování zásady jednotnosti rozpočtu; je přesvědčen, že tato nová iniciativa by neměla být financována na úkor stávajících projektů Unie; je přesvědčen, že by měly být získány další prostředky z možností pružnosti, aby byly ambicióznímu rámci pro podporu investic v Africe a v sousedství EU poskytnuty odpovídající nové prostředky;

65.

znovu žádá, aby v zájmu další konsolidace diplomatické činnosti Unie byla rozpočtová položka pro zvláštní zástupce EU rozpočtově neutrálním způsobem přenesena z rozpočtu SBOP do administrativního rozpočtu ESVČ;

66.

v důsledku toho zvyšuje prostředky na závazky v okruhu 4 nad rámec NR o 499,67 milionu EUR v prostředcích na závazky a o 493,2 milionu EUR v prostředcích na platby (v těchto částkách nejsou zahrnuty pilotní projekty a přípravné akce, naopak v nich je zahrnut přesun zvláštních zástupců EU do rozpočtu ESVČ);

67.

pokládá za nutné zvýšit prostředky v rozpočtové položce pro společenství kyperských Turků (o 3 miliony EUR) s cílem rozhodným způsobem přispět k pokračování a zintenzivnění práce Výboru pro pohřešované osoby na Kypru a podpořit Technický výbor pro kulturní dědictví složený ze zástupců obou komunit, a napomáhat tak budování důvěry a usmíření mezi oběma komunitami;

Okruh 5 – Správní náklady; ostatní okruhy – správní výdaje a výdaje na podporu výzkumu

68.

domnívá se, že škrty Rady jsou neopodstatněné a škodlivé, a obnovuje NR u všech správních výdajů Komise, včetně správních výdajů a výdajů na podporu výzkumu v okruzích 1 až 4;

69.

vzhledem k nedávným zjištěním a ve snaze znovu získat důvěru občanů Unie a obnovit důvěryhodnost institucí Unie se rozhodl ponechat 20 % prostředků na dočasné náhrady pro bývalé členy Komise v rezervě do doby, než Komise prosadí přísnější kodex chování pro komisaře, který bude předcházet střetu zájmů a tzv. efektu otáčivých dveří;

70.

domnívá se, že interinstitucionální administrativní spolupráce přináší efektivitu, protože know-how, kapacity a zdroje vytvořené pro jednu instituci jsou dány k dispozici dalším institucím; žádá proto, aby byl vytvořen systém, který omezuje administrativní zátěž na nezbytné minimum, zajišťuje odpovídající kvalitu služeb, poskytuje hlavní odpovědné instituci nezbytné rozpočtové prostředky a motivuje ke spolupráci s ostatními institucemi tak, že jejich podíl bude omezen na marginální náklady, které jsou k této spolupráci třeba, a sladí tak rozhodnutí v duchu řádného finančního řízení na úrovni institucí s celkovým řádným finančním řízením rozpočtu;

Agentury

71.

obecně souhlasí s Komisí vypracovanými odhady rozpočtových potřeb agentur; konstatuje, že Komise již výrazně snížila původní žádosti většiny agentur; domnívá se proto, že jakékoli další škrty, jak je navrhuje Rada, by ohrozily řádné fungování agentur a znemožnily by jim plnit úkoly, které jim byly svěřeny;

72.

vítá navýšení rozpočtu u efektivně působících agentur v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí zapojených do otázek migrace a bezpečnosti; zdůrazňuje, že pokud dochází k rozšíření mandátu těchto agentur, musejí mít dostatečnou výši prostředků (i na investice do nových technologií) a dostatečný počet pracovníků;

73.

v souvislosti se současnými problémy, pokud jde o bezpečnost, a se zřetelem k nutnosti koordinované evropské reakce se domnívá, že některá z těchto zvýšení nejsou dostatečná a rozhodl se zvýšit prostředky pro Evropský policejní úřad (Europol), Evropskou jednotku pro justiční spolupráci, Evropskou agenturu pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů (EU-LISA) a Agenturu Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací (ENISA);

74.

konkrétně zdůrazňuje potřebu dostatečných lidských a materiálních zdrojů pro nově vytvořené útvary Europolu, Evropské centrum pro boj proti terorismu, EC3 a IRU, a to i pokud jde o společné operační plánování a posuzování hrozeb s cílem posílit koordinovaný přístup členských států k boji proti organizované trestné činnosti, kybernetické kriminalitě a trestné činnosti spojené s internetem, terorismu a další závažnou trestnou činností; žádá další finanční prostředky na společné vyšetřovací týmy;

75.

připomíná plánované zlepšení a interoperabilitu různých informačních systémů v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, které ohlásila Komise ve svém sdělení ze dne 6. dubna 2016 o budoucím rámci pro výkonnější a inteligentnější informační systémy pro správu hranic a vnitřní bezpečnost; naléhavě vyzývá k tomu, aby se počítalo s nutností odpovídajících zdrojů na to, aby byla tato technická řešení uvedena do praxe rychle a efektivně;

76.

vítá skutečnost, že do rozpočtu na rok 2017 byly zapsány odpovídající zdroje, které mají podpořit přeměnu agentury Frontex na Evropskou agenturu pro pohraniční a pobřežní stráž a přeměnu úřadu EASO na plnohodnotnou agenturu pro otázky azylu; zdůrazňuje, že zatímco se zdá, že jsou zdroje na Evropskou agenturu pro pohraniční a pobřežní stráž pro tuto chvíli dostatečné, bude v budoucnu nutné pozorně sledovat potřeby agentury, pokud jde o operační zdroje a personál, aby agentura stále držela krok s realitou;

77.

s ohledem na zhoršující se humanitární situaci v jižním sousedství Evropy, na rostoucí počet žadatelů o azyl a hlavně na záměr rozšířit mandát úřadu více, než stanoví návrh Komise, se dále rozhodl zvýšit prostředky, které byly v rozpočtu na rok 2016 přiděleny Evropskému podpůrnému úřadu pro otázky azylu;

78.

opakuje svůj nesouhlas s přístupem Komise a Rady ve věci lidských zdrojů agentur, a proto mění značný počet plánů pracovních míst; znovu zdůrazňuje, že podle interinstitucionální dohody by každá agentura měla v průběhu pěti let snížit počet pracovních míst o 5 %, avšak nová pracovní místa, která jsou zapotřebí k plnění dalších úkolů spojených s novým vývojem dané politiky a s novými právními předpisy od roku 2013, musí také provázet dodatečné zdroje a je třeba je nezapočítávat při plnění cíle snižování stavu zaměstnanců podle IID; zdůrazňuje proto opět, že nesouhlasí s myšlenkou fondu pracovních míst určených k převodu mezi agenturami, ale potvrzuje, že je ochoten uvolnit pracovní místa dosažením vyšší efektivity mezi agenturami prostřednictvím intenzivnější správní spolupráce nebo v případě potřeby i sloučením a sdružováním některých funkcí buď s Komisí, nebo jinou agenturou;

79.

zdůrazňuje, že by bylo možno dosáhnout výrazných provozních a personálních úspor, pokud by agentury působící ve více místech (ENISA, eu-LISA, ERA) měly pouze jediné sídlo; je toho názoru, že uvážíme-li současné provozní potřeby těchto agentur, je takováto změna možná; zdůrazňuje, že odstěhování Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) z Londýna a jeho sloučení nejméně s jedním či dvěma dalšími orgány dohledu by mohlo vést ke značným úsporám nákladů u obou agentur; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu předložila návrh;

Pilotní projekty a přípravné akce (PP a PA)

80.

poté, co provedl důkladnou analýzu předložených pilotních projektů a přípravných akcí, pokud jde o míru úspěšnosti těch, které již probíhají, a vyřadil iniciativy, na které se již vztahují existující právní základy, a plně zohlednil posouzení Komise, která se zabývala proveditelností projektů, se rozhodl přijmout kompromisní soubor, který tvoří omezený počet PP a PA, a to i s ohledem na omezená rozpětí, která jsou k dispozici, a na stropy pro PP a PA;

Zvláštní nástroje

81.

připomíná důležitost rezervy na pomoc při mimořádných událostech při zajišťování pohotové reakce na konkrétní požadavky pomoci pro třetí země při nepředvídaných událostech a svůj dřívější požadavek, aby byl v rámci revize VFR výrazně zvýšen celkový příděl prostředků na tuto rezervu; poznamenává, že její rychlé vyčerpání v roce 2016, které pravděpodobně vůbec neumožní jakýkoli přenos prostředků, je známkou toho, že se tento zvláštní nástroj ukáže jako nedostatečný k tomu, aby uspokojil všechny další potřeby v roce 2017; zvyšuje proto prostředky v této rezervě na úroveň ročního přídělu ve výši 1 miliardy EUR až do doby, než bude v rámci revize VFR v polovině období rozhodnuto o ročním přídělu prostředků do rezervy na pomoc při mimořádných událostech;

82.

obnovuje NR u rezerv pro Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci a Fond solidarity Evropské unie s cílem usnadnit uvolňování prostředků z těchto zvláštních nástrojů;

Platby

83.

vyjadřuje znepokojení nad výrazným snížením prostředků na platby v NR oproti rozpočtu na rok 2016; konstatuje, že to svědčí o zpožděních při provádění programů, které jsou nejen znepokojivé z hlediska uskutečňování politik Unie, ale znamenají také, že hrozí riziko, že se na konci současného programového období znovu nahromadí značný objem neuhrazených faktur; domnívá se, že této záležitosti by měla být věnována pozornost v rámci revize VFR; lituje mimoto škrtů, které provedla Rada u prostředků na platby, a to i přes značná rozpětí, která jsou ponechána pod stropy;

84.

zdůrazňuje, že na naléhání Parlamentu byl dohodnut platební plán, jehož cílem je snížit do konce roku 2016 objem nevyřízených žádostí o platby týkajících se politiky soudržnosti na období 2007–2013 na „běžnou“ úroveň 2 miliard EUR; poukazuje na to, že na konci roku 2015 byly v oblasti politiky soudržnosti na období 2007–2013 zjištěny neuhrazené platby přinejmenším ve výši 8,2 miliardy EUR, a očekává se, že do konce roku 2016 tento objem klesne na méně než 2 miliardy EUR; je přesvědčen, že všechny tři orgány by měly vytvořit a schválit závazný společný platební plán na období 2016–2020; trvá na tom, že by tento nový platební plán měl být založen na řádném finančním řízení a měla by v něm být stanovena jasná strategie pro splnění všech potřeb plateb v každém z okruhů až do konce stávajícího VFR, a je důležité se vyhnout situaci „skrytého nahromadění“ neuhrazených žádostí o platby, v důsledku umělého zpoždění provádění určitých víceletých programů a dalších zmírňujících opatření, například snížení měr předběžného financování;

85.

rozhodl se obnovit NR u prostředků na platby ve všech položkách, v nichž Rada provedla škrty, a zvyšuje prostředky na platby ve všech položkách, ve kterých se změnila výše prostředků na závazky;

Sestavování rozpočtu podle výkonnosti

86.

připomíná, že ve svém usnesení ze dne 3. července 2013 o integrovaném rámci vnitřní kontroly (10) Parlament sdílel názor vyslovený Evropským účetním dvorem, že nemá smysl se snažit měřit výkonnost, pokud nebyl rozpočet sestaven na základě ukazatelů výkonnosti (11), a žádal, aby byl vytvořen model sestavování veřejných rozpočtů založený na výkonnosti, v jehož rámci jsou u každé rozpočtové položky uvedeny cíle a výstupy, které se budou měřit ukazateli výkonnosti;

87.

vítá programová prohlášení o operačních výdajích přiložená k NR, neboť částečně reagují na požadavek Parlamentu týkající se cílů, výstupů a ukazatelů; konstatuje, že tato prohlášení doplňují rozpočtovou metodu založenou na běžných činnostech o některé údaje o výkonnosti;

88.

trvá na tom, že za účelem zjednodušení nástrojů Komise týkajících se vnitřního řízení by se měla generální ředitelství Komise při přijímání svých plánů řízení a výročních zpráv o činnosti řídit politickými cíli a ukazateli uvedenými v programových prohlášeních o operačních výdajích a že by Komise měla na tomto základě vypracovat svou hodnotící zprávu podle článku 318 Smlouvy o fungování EU;

Další oddíly

Oddíl I – Evropský parlament

89.

zachovává celkovou výši svého rozpočtu na rok 2017 beze změny, jak byla přijata na plenárním zasedání dne 14. dubna 2016, a to na 1 900 873 000 EUR; provádí rozpočtově neutrální technické úpravy s cílem promítnout do rozpočtu svá rozhodnutí z poslední doby a uvolňuje prostředky z rezervy v rozpočtové položce na dopravu poslanců, osob a zboží;

90.

schvaluje změny ve svém plánu pracovních míst a v příslušných rozpočtových prostředcích v reakci na dodatečné potřeby politických skupin; plně kompenzuje tato zvýšení snížením prostředků v pohotovostní rezervě a v rozpočtové položce na zařízení prostor;

91.

připomíná své rozhodnutí vyjmout z cíle snížení stavu zaměstnanců o 5 % politické skupiny, jak zdůraznil ve svých usneseních o rozpočtu na rok 2014 (12), na rok 2015 (13) a na rok 2016 (14);

92.

snižuje plán pracovních míst svého generálního sekretariátu (15) na rok 2017 o 60 míst (cíl 1 % snížení stavu zaměstnanců) v souladu s dohodou, k níž dospěl dne 14. listopadu 2015 s Radou při jednání o souhrnném rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2016; připomíná, že dopad tohoto opatření na rozpočet byl již zohledněn v odhadu příjmů a výdajů;

93.

dále snižuje svůj plán pracovních míst o 20 míst, aby se v něm promítl konec přesunu pracovních míst na základě dohody o spolupráci s Evropským hospodářským a sociálním výborem a s Výborem regionů; zdůrazňuje, že jelikož tato místa nebyla zapsána do rozpočtu, není třeba na straně Parlamentu snižovat žádné prostředky;

94.

vybízí generální tajemníky Evropského parlamentu, Výboru regionů a Evropského hospodářského a sociálního výboru, aby společně pracovali na případném dalším ujednání o sdílení podpůrných útvarů a služeb mezi těmito třemi institucemi; žádá generální tajemníky, aby také nechali provést studii toho, zda lze také dosáhnout součinnosti podpůrných útvarů a služeb mezi Parlamentem, Komisí a Radou;

95.

ponechává ve svém plánu pracovních míst na rok 2017 i 35 nových míst, která byla požadována v NOR 3/2016 k posílení bezpečnosti institucí; vyjímá tato pracovní místa z cíle 5 % snížení stavu zaměstnanců, neboť z hlediska Parlamentu souvisejí s novou činností;

96.

opakuje, že plnění cíle snížení stavu zaměstnanců by nemělo ohrozit řádné fungování orgánu, uplatňování jeho základních pravomocí ani špičkovou kvalitu jeho legislativní činnosti či kvalitu pracovních podmínek poslanců a zaměstnanců;

97.

vzhledem k mnohačetným problémům, které vyvstaly při letošním interním rozpočtovém procesu v Parlamentu, dospívá k závěru, že je nezbytně nutné zásadně přepracovat kapitolu 9 a příslušné části dalších kapitol jeho jednacího řádu, aby se podařilo uskutečnit to, co Parlament požadoval ve svém usnesení ze dne 14. dubna 2016 o odhadu příjmů a výdajů Parlamentu na rozpočtový rok 2017, totiž že by „jakékoli relevantní informace měly být předkládány členům předsednictva a Rozpočtového výboru ve všech fázích procesu včas a srozumitelně, s nezbytnou mírou podrobnosti a v patřičných rozpisech, aby mohly předsednictvo, Rozpočtový výbor a politické skupiny tyto skutečnosti řádně projednat a vycházet při svých rozhodnutích z komplexního pohledu na stav a potřeby rozpočtu Parlamentu“;

98.

s odvoláním na bod 15 svého výše uvedeného usnesení ze dne 14. dubna 2016 o odhadu příjmů a výdajů Parlamentu na rozpočtový rok 2017 požaduje, aby byl způsob sestavování rozpočtu Parlamentu na základě skutečných potřeb, a nikoli systémem uplatňování koeficientů, poprvé uplatněn při rozpočtovém procesu pro rozpočtový rok 2018;

99.

připomíná, že se správa zavázala, že předloží střednědobé a dlouhodobé rozpočtové plánování, včetně jasného rozlišení mezi investicemi a provozními výdaji na chod Parlamentu, mj. na plnění jeho statutárních povinností; očekává tudíž, že předběžný návrh odhadu příjmů a výdajů na rok 2018 bude předložen ve stejném formátu;

100.

připomíná Foxovu a Häfnerovu zprávu z roku 2013 (16), která odhadla, že se náklady vyplývající z geografické rozptýlenosti pohybují mezi 156–204 miliony EUR, což se rovná 10 % rozpočtu Parlamentu; upozorňuje na zjištění, že 78 % veškerých pracovních cest statutárních pracovníků Parlamentu je přímým důsledkem geografické rozptýlenosti Parlamentu; zdůrazňuje, že zpráva také odhaduje, že dopad geografické rozptýlenosti Parlamentu na životní prostředí lze vyčíslit na 11 000 – 19 000 tun emisí CO2; opakuje, že veřejnost kvůli této rozptýlenosti vnímá Parlament negativně, a žádá proto vypracování plánu na zavedení jednoho sídla a snížení prostředků v příslušných rozpočtových položkách;

101.

lituje toho, že i když o to Rozpočtový výbor mnohokrát žádal, není ještě k dispozici střednědobá a dlouhodobá strategie v otázce budov Parlamentu, aby mohl výbor jednat informovaně;

Oddíl IV – Soudní dvůr

102.

lituje toho, že Rada zvýšila standardní snížení ze 2,5 % na 3,8 %, což se rovná snížení o 3,4 milionu EUR a je to v rozporu s mimořádně vysokou měrou obsazenosti pracovních míst na Soudním dvoře (která koncem roku 2015 činila 98 %); upravuje proto standardní snížení na úroveň NR, což umožní Soudnímu dvoru plnit své poslání v situaci, kdy neustále narůstá množství projednávaných věcí;

103.

dále se rozhodl obnovit NR u dalších šesti rozpočtových položek napříč hlav I a II rozpočtu Soudního dvora, v nichž Rada provedla škrty, které by měly zvlášť citelný dopad na priority Soudního dvora v oblasti jazyků a bezpečnosti;

104.

vyjadřuje nespokojenost s jednostranným prohlášením Rady a s ním souvisejícím dodatkem o 5 % snížení stavu zaměstnanců v postoji Rady k NR na rok 2017, podle něhož musí Soudní dvůr stále ještě snížit svůj plán pracovních míst o 19 míst; zdůrazňuje, že těchto 19 míst odpovídá 12 a 7 místům, která Parlament a Rada Soudnímu dvoru náležitě přidělily v rámci rozpočtových procesů pro roky 2015 a 2016, aby pokryl dodatečné potřeby, a trvá tudíž na tom, aby Soudní dvůr těchto 19 pracovních míst nevracel, když již náležitě splnil požadavek 5 % snížení stavu zaměstnanců tím, že v období 2013–2017 zrušil 98 míst;

Oddíl V – Účetní dvůr

105.

obnovuje standardní snížení na jeho původní výši 2,6 %, aby Účetní dvůr mohl pokrýt své potřeby, pokud jde o plán pracovních míst;

106.

obnovuje výši prostředků v pěti dalších rozpočtových položkách, v nichž Rada provedla škrty, aby Účetní dvůr mohl plnit svůj pracovní program a vypracovat plánované zprávy o auditu;

107.

částečně obnovuje NR ve třech rozpočtových položkách v souladu s návrhy na úspory, s nimiž přišel sám Účetní dvůr;

Oddíl VI – Evropský hospodářský a sociální výbor

108.

obnovuje standardní snížení na jeho původní výši 4,5 %, aby Evropský hospodářský a sociální výbor mohl pokrýt své potřeby a vyrovnal se s neustálým snižováním stavu zaměstnanců v rámci dohody o spolupráci mezi Evropským parlamentem a Evropským hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů z února 2014;

109.

obnovuje 12 pracovních míst spolu s příslušnými prostředky, které zrušila Komise v NR, v souladu s výše uvedenou dohodou o spolupráci, aby plán pracovních míst odrážel skutečný počet pracovních míst přesunutých z Evropského hospodářského a sociálního výboru do Parlamentu;

110.

dále se rozhodl upravit položku na doplňkové služby k překladatelským službám na úroveň, jakou uvedla sama instituce ve svém odhadu, a zčásti tak kompenzuje přesun 36 pracovních míst z Evropského hospodářského a sociálního výboru do Parlamentu v souladu s výše uvedenou dohodou o spolupráci;

Oddíl VII – Výbor regionů

111.

obnovuje osm pracovních míst spolu s příslušnými prostředky, které zrušila Komise v NR, v souladu s výše uvedenou dohodou o spolupráci, aby plán pracovních míst odrážel skutečný počet pracovních míst přesunutých z Výboru regionů do Parlamentu;

112.

dále obnovuje prostředky, které škrtla Komise v NR, a to prostředky na výdaje na provoz kanceláře a na příspěvky na informační technologie pro členy Výboru regionů na úroveň, kterou uvedl výbor ve svém odhadu, aby zajistil dostatečnou výši finančních prostředků na výdaje na provoz kanceláře a na příspěvky na informační technologie pro členy Výboru regionů;

113.

lituje škrtů v rozpočtové položce na zařízení prostor, které provedla Komise ve svém NR, a rozhodl se obnovit prostředky v této položce na úroveň, kterou uvedl sám výbor ve svém odhadu, aby byl schopen financovat zvýšené potřeby v oblasti bezpečnosti, udržovat budovy v dobrém stavu a v souladu s právními požadavky a zvýšit energetickou účinnost;

114.

konečně obnovuje výši prostředků na komunikační činnosti politických skupin, které Komise v NR snížila, aby bylo zajištěno dostatečné financování komunikačních činností politických skupin ve Výboru regionů;

Oddíl VIII – Evropský veřejný ochránce práv

115.

konstatuje, že Rada snížila návrh rozpočtu veřejného ochránce práv o 195 000 EUR; zdůrazňuje, že takové snížení prostředků by nepřiměřeně zatížilo velmi omezený rozpočet veřejného ochránce práv a mělo by zásadní dopad na schopnost této instituce poskytovat evropským občanům efektivní služby; obnovuje proto prostředky ve všech rozpočtových položkách, v nichž Rada provedla škrty, aby veřejné ochránkyni práv umožnil plnit její mandát a závazky;

Oddíl IX – Evropský inspektor ochrany údajů

116.

s politováním konstatuje, že Rada snížila návrh rozpočtu evropského inspektora ochrany údajů o 395 000 EUR; poukazuje na to, že je to v příkrém rozporu s tím, že Parlament a Rada pověřily tuto instituci dalším úkolem, a ohrozilo by to schopnost této instituce poskytovat evropským institucím efektivní služby; obnovuje proto prostředky ve všech rozpočtových položkách, v nichž Rada provedla škrty, aby inspektorovi ochrany údajů umožnil plnit jeho povinnosti a závazky;

Oddíl X – Evropská služba pro vnější činnost

117.

obnovuje prostředky ve všech položkách, v nichž Rada provedla škrty;

118.

dále se rozhodl vytvořit rozpočtový bod „Kapacita pro strategickou komunikaci“ v souladu se závěry zasedání Evropské rady z března 2015 a vybavit ESVČ dostatečným počtem zaměstnanců a nástrojů k tomu, aby dokázala čelit problému dezinformačních kampaní třetích zemí a nestátních aktérů;

119.

vítá písemné závazky vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku řešit stávající nerovnováhu v personálním obsazení ESVČ, pokud jde o podíl diplomatů z členských států a podíl úředníků EU v některých pozicích a předložit v průběhu roku 2017 přezkum politiky ESVČ v oblasti lidských zdrojů; vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby nejpozději do jara 2017, s předstihem před zahájením příštího rozpočtového procesu, informovala Parlament o učiněných krocích;

o

o o

120.

je přesvědčen, že rozpočet Unie může přispět k efektivnímu řešení nejen důsledků, ale také základních příčin krizí, s nimiž se Unie v současnosti potýká; zastává však názor, že neočekávané události, které se dotýkají celé Unie, je třeba řešit společným úsilím a zajištěním dalších prostředků na úrovni Unie, a nikoli zpochybňováním minulých závazků či návratem k iluzi čistě národních řešení; zdůrazňuje tudíž, že pro společnou a rychlou reakci jsou k dispozici ustanovení o flexibilitě, která je třeba využít v plné míře, aby se vykompenzovaly těsné mantinely stropů VFR;

121.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení, k němuž jsou připojeny návrhy změn k návrhu souhrnného rozpočtu, Radě, Komisi, ostatním dotčeným orgánům a institucím, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. L 168, 7.6.2014, s. 105.

(2)  Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.

(4)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(5)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0080.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0132.

(7)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0309.

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320).

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470).

(10)  Úř. věst. C 75, 26.2.2016, s. 100.

(11)  Příspěvek Kersti Kaljulaidové během slyšení na téma integrovaného rámce vnitřní kontroly, které pořádal výbor CONT dne 22. dubna 2013.

(12)  Přijaté texty, P7_TA(2013)0437.

(13)  Přijaté texty, P8_TA(2014)0036.

(14)  Přijaté texty, P8_TA(2015)0376.

(15)  Vzhledem k tomu, že bylo přijato politické rozhodnutí o vynětí politických skupin z tohoto výpočtu, vztahuje se toto snížení počtu míst na tu část plánu pracovních míst, která se týká generálního sekretariátu:

(16)  Přijaté texty, P7_TA(2013)0498.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/316


P8_TA(2016)0413

Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci na základě žádosti EGF/2016/003 EE/ropa a chemické látky

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2016 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (žádost Estonska – EGF/2016/003 EE/ropa a chemické látky) (COM(2016)0622 – C8-0389/2016 – 2016/2235(BUD))

(2018/C 215/59)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0622 – C8-0389/2016),

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006 (1) (dále jen „nařízení o EFG“),

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (2), a zejména na článek 12 tohoto nařízení,

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (3) (dále jen „IID ze dne 2. prosince 2013“), a zejména na článek 13 této dohody,

s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 13 IID ze dne 2. prosince 2013,

s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0314/2016),

A.

vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje, aby mohla poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky významných změn ve struktuře světového obchodu nebo důsledky celosvětové finanční a hospodářské krize, a pomáhat jim při opětovném začlenění na trh práce;

B.

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji, v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolňování prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG);

C.

vzhledem k tomu, že přijetí nařízení o EFG zohledňuje dohodu mezi Evropským parlamentem a Radou ohledně opětovného zavedení kritéria pro uvolňování prostředků v souvislosti s krizí, stanovení finančního příspěvku Unie na 60 % celkových odhadovaných nákladů na navrhovaná opatření, zefektivnění postupu Komise, Parlamentu a Rady při vyřizování žádostí o příspěvek z EFG tím, že se zkrátí doba jejich posuzování a schvalování, a dále ohledně rozšíření způsobilých činností a příjemců tím, že mezi ně budou zahrnuty i osoby samostatně výdělečně činné a mladí lidé, a ohledně financování pobídek k zakládání vlastních podniků;

D.

vzhledem k tomu, že Estonsko podalo žádost EGF/2016/003 EE/ropa a chemické látky o finanční příspěvek z EFG v důsledku propouštění v hospodářském odvětví zařazeném v rámci klasifikace NACE Revize 2, oddíl 19 (Výroba koksu a rafinovaných ropných produktů) a oddíl 20 (Výroba chemických látek a chemických přípravků); vzhledem k tomu, že Estonsko není rozděleno do regionů úrovně klasifikace NUTS 2 a že se těchto opatření podle očekávání zúčastní 800 z 1 550 propuštěných pracovníků, kteří mají na příspěvek z EFG nárok;

E.

vzhledem k tomu, že Estonsko předložilo žádost v souladu s kritérii pro pomoc stanovenými v čl. 4 odst. 2 nařízení o EFG odchylně od kritérií podle čl. 4 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, která vyžadují, aby v jednom členském státě v podnicích působících ve stejném hospodářském odvětví definovaném v oddíle NACE Revize 2 a nacházejících se v jednom regionu nebo ve dvou sousedících regionech vymezených na úrovni NUTS 2 během referenčního období v délce devíti měsíců dosáhl počet propuštěných pracovníků nejméně 500;

F.

vzhledem k tomu, že v důsledku nedávných otřesů na globálním trhu s ropou, celkového zhoršení postavení Evropy, pokud jde o mezinárodní obchod s hnojivy (ve prospěch výrobců z Číny), a konkurenční výhody regionů s levným plynem nacházejících se mimo Evropu uzavřely společnosti Eesti Energia AS, Nitrofert AS a Viru Keemia Grupp AS své výrobní závody nebo snížily výrobu, což vedlo k hromadnému ukončení pracovních poměrů;

G.

vzhledem k tomu, že se Estonsko rozhodlo sloučit uvedená propouštění do jedné žádosti za celý region, neboť k propouštění došlo na témže místě, ve stejném časovém období a týkalo se propuštěných pracovníků s velmi podobným profesním profilem;

1.

souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v čl. 4 odst. 2 nařízení o EFG jsou splněny, a Estonsko má proto podle uvedeného nařízení nárok na finanční příspěvek ve výši 1 131 358 EUR, což představuje 60 % celkových nákladů, které činí 1 885 597 EUR, na individualizované služby zahrnující podporu formálního studia – úhradu nákladů na odbornou přípravu, úhradu nákladů zaměstnavatelů na odbornou přípravu, odbornou přípravu zaměřenou na trh práce, pracovní praxi, poradenství při řešení dluhů, psychologické poradenství, příspěvky na účast na formálním studiu, stipendia, příspěvky na dopravu a ubytování v souvislosti s výukou estonštiny;

2.

vítá vůbec první žádost Estonska o uvolnění prostředků z EFG; je přesvědčen, že EFG by mohl být obzvláště cenným nástrojem pomoci pracovníkům ze zemí s menšími ekonomikami a zranitelnějším ekonomikám Unie;

3.

konstatuje, že Komise dodržela lhůtu 12 týdnů od přijetí úplné žádosti od estonských orgánů dne 6. července 2016 do dokončení svého posouzení, zda byly splněny podmínky pro poskytnutí finančního příspěvku, dne 28. září 2016 a že téhož dne informovala Parlament;

4.

bere na vědomí, že Unie postupně ztratila své vedoucí postavení v oblasti světového prodeje chemických látek do Číny, která ve stejném období zvýšila svůj podíl z 9 % na téměř 35 %; připomíná, že výroba minerálních hnojiv je vysoce energeticky náročná (ceny plynu představují až 80 % celkových výrobních nákladů); konstatuje, že v důsledku klesajících cen ropy se estonský vývoz nerostných paliv během prvních dvou měsíců roku 2016 snížil ve srovnání se stejným obdobím v předchozím roce o 25 %; poznamenává, že v Estonsku je vysoká koncentrace průmyslu závislého na cenách ropy a zemního plynu;

5.

poukazuje na to, že dopad propouštění na místní a regionální ekonomiku a zaměstnanost má být podle očekávání značný;

6.

vítá rozhodnutí Estonska sloučit dvě hospodářské odvětví do jedné regionální žádosti, neboť k propouštění došlo ve stejném regionu, což sníží administrativní zátěž a umožní realizaci společných opatření pro propuštěné pracovníky v obou odvětvích;

7.

vítá skutečnost, že byla vytvořena strategie regionálního rozvoje, jež je popsána v dokumentu Akční plán pro kraj Ida-Virumaa na období 2015–2020 (4), a v ní byla jako potenciální rostoucí odvětví identifikována logistika a cestovní ruch; bere na vědomí, že byly zahájeny projekty v oblasti infrastruktury s cílem podpořit růst a vytvořit základ pro diverzifikaci hospodářské struktury;

8.

bere na vědomí, že poměrně nízký počet propuštěných pracovníků, u nichž se očekává, že se budou opatření účastnit (800 z 1 550), lze vysvětlit snahou zaměřit se na ty propuštěné pracovníky, kteří byli určeni jako obzvláště zranitelní na trhu práce, a také tím, že někteří pracovníci prohlásili, že se opatření, která Estonsko připravilo, nemohou účastnit; konstatuje, že poměrně vysoký procentní podíl cílových příjemců (63,3 %) tvoří občané zemí, které nejsou členy Unie;

9.

konstatuje, že individualizované služby pro propuštěné pracovníky spolufinancované z EFG zahrnují úhradu nákladů na formální studia, proplácení nákladů na odborné vzdělávání zaměstnavatelům, vzdělávání související s trhem práce, výuku estonštiny, pracovní praxi a poradenství; bere na vědomí, že Estonsko poskytlo požadované informace o akcích, které jsou pro dotyčný podnik povinné podle vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv, a že potvrdilo, že finanční příspěvek z EFG nebude takové akce nahrazovat;

10.

konstatuje, že Estonsko dále prohlašuje, že koordinovaný balíček opatření je slučitelný s přechodem k udržitelnému hospodářství účinně využívajícímu zdroje a vykazuje velký potenciál k jeho usnadnění, což je v souladu s článkem 7 nařízení o EFG;

11.

vítá konzultace se zúčastněnými stranami, včetně odborů, sdružení zaměstnavatelů, podniků a úřadů práce, které proběhly na celostátní a regionální úrovni za účelem vytvoření koordinovaného balíčku individualizovaných služeb;

12.

konstatuje, že značně vysokou část celkových nákladů (7,7 %) představují opatření podle čl. 7 odst. 4 nařízení o EFG, tedy přípravné, řídící, informační, propagační, kontrolní a vykazovací činnosti;

13.

připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost všech pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která je nabízena v rámci koordinovaného balíčku, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale i stávajícímu podnikatelskému prostředí;

14.

konstatuje, že opatření na podporu příjmů představují 27,25 % celkových nákladů na balíček individualizovaných opatření, což je v souladu s nařízením o EFG, které stanoví horní hranici 35 %; dále poznamenává, že tato opatření jsou podmíněna aktivní účastí cílových příjemců na hledání práce nebo vzdělávací činnosti;

15.

konstatuje, že poměrně vysoký procentní podíl celkových nákladů představují náklady na technickou pomoc; s ohledem na skutečnost, že se jedná o první žádost Estonska, se domnívá, že je tato výše odůvodněná;

16.

bere na vědomí, že Estonsko potvrdilo, že na způsobilé akce není čerpána podpora z jiných finančních nástrojů Unie; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala srovnávací hodnocení těchto údajů, aby bylo zajištěno úplné dodržování stávajících předpisů a aby se zamezilo zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;

17.

bere na vědomí, že tyto činnosti byly navrženy v souladu se zjištěnými potřebami uvedenými ve strategii regionálního rozvoje Estonska a jsou slučitelné s přechodem k udržitelnému hospodářství účinně využívajícímu zdroje;

18.

žádá Komisi, aby zajistila přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím s žádostmi o pomoc z EFG;

19.

schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

20.

pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

21.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení, včetně jeho přílohy, Radě a Komisi.

(1)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855.

(2)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.

(3)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(4)  https://www.siseministeerium.ee/sites/default/files/dokumendid/Arengukavad/ida-virumaa_tegevuskava_2015-2020_26.02.15.pdf


PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (na základě žádosti Estonska – EGF/2016/003 EE/ropa a chemické látky)

(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí (EU) 2016/2099.)


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/320


P8_TA(2016)0414

Přístupnost webových a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru ***II

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2016 o postoji Rady v prvním čtení k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupnosti webových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru (09389/1/2016 – C8-0360/2016 – 2012/0340(COD))

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

(2018/C 215/60)

Evropský parlament,

s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (09389/1/2016 – C8-0360/2016),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. května 2013 (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

s ohledem na svůj postoj v prvním čtení (2) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2012)0721),

s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 76 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0269/2016),

1.

schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.

konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.

pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.

pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 271, 19.9.2013, s. 116.

(2)  Přijaté texty 26.2.2014, P7_TA(2014)0158.


19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/321


P8_TA(2016)0415

Ochranná opatření proti škodlivým organismům rostlin ***II

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2016 o postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochranných opatřeních proti škodlivým organismům rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 228/2013, (EU) č. 652/2014 a (EU) č. 1143/2014 a o zrušení směrnic Rady 69/464/EHS, 74/647/EHS, 93/85/EHS, 98/57/ES, 2000/29/ES, 2006/91/ES a 2007/33/ES (08795/2/2016 – C8-0364/2016 – 2013/0141(COD))

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

(2018/C 215/61)

Evropský parlament,

s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (08795/2/2016 – C8-0364/2016),

s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené rakouskou Spolkovou radou v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 10. prosince 2013 (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

s ohledem na svůj postoj v prvním čtení (2) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0267),

s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

s ohledem na článek 76 jednacího řádu,

s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0293/2016),

1.

schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.

konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.

pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.

pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1)  Úř. věst. C 170, 5.6.2014, s. 104.

(2)  Přijaté texty ze dne 15.4.2014, P7_TA(2014)0382.