2.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 81/1

Zpravodaj:

Dimitris DIMITRIADIS

1.1.

EHSV již v celé řadě stanovisek opakovaně vyjádřil svůj kladný názor na politiky EU, jejichž cílem je podpora malých a středních podniků (1). Tyto podniky však tvoří mimořádně různorodou kategorii, a proto je zapotřebí zvláštního úsilí, aby bylo možné řádně se zaměřit na různé podskupiny a zejména na malé rodinné a tradiční podniky.

1.2.

Význam této podskupiny spočívá v tom, že tyto druhy podniků zajišťují převážnou většinu pracovních míst v regionech EU. EHSV potvrzuje své předchozí závěry a připomíná doporučení uvedená ve svých dřívějších stanoviscích (2), přičemž jeho cílem je podrobněji zkoumat a analyzovat problémy malých rodinných a tradičních podniků. Smyslem je poskytnout příležitost konstruktivně ovlivnit tvorbu politik na úrovni EU i na vnitrostátní a regionální úrovni.

1.3.

EHSV vyzývá Komisi, aby zvážila způsoby podpory malých rodinných a tradičních podniků, neboť tyto podniky jsou klíčovým prvkem ve vytváření nových činností a generování příjmů v oblastech s omezenými zdroji. Mají přidanou hodnotu pro regionální rozvoj, zejména v méně rozvinutých regionech, protože jsou pevně zakotveny v místní ekonomice, kde investují a udržují pracovní místa.

1.4.

Výbor se domnívá, že v mnoha stále zaostávajících regionech existuje velký nevyužitý rozvojový potenciál, který by mohly rozvinout právě lokální malé rodinné a tradiční podniky. Touto výzvou by se měla zabývat nejen Komise, ale také další hráči, kteří by měli být intenzivně zapojeni – mj. místní orgány a místní zprostředkovatelé, jako jsou obchodní organizace a finanční instituce.

1.5.

EHSV vyzývá Komisi, aby věnovala pozornost skutečnosti, že na malé rodinné a tradiční podniky mají negativní dopad poslední události a nejnovější trendy v hospodářství a průmyslu. Konkurenceschopnost těchto podniků se snižuje a při výkonu své činnosti čelí rostoucím potížím.

1.6.

EHSV je znepokojen tím, že podpůrné nástroje politiky nejsou zaměřeny na malé rodinné a tradiční podniky a pravděpodobně pro ně nebudou nijak zvlášť přínosné. Podpora pro malé a střední podniky obecně směřuje do posilování výzkumu a inovací v těchto podnicích a do startupů. EHSV nezpochybňuje význam těchto politik, ale zdůrazňuje, že přínosné budou pouze pro velmi malý podíl malých a středních podniků, přičemž malé rodinné a tradiční podniky mezi ně zpravidla nepatří. EHSV vítá záměr EK revidovat definici malých a středních podniků na základě podnětu GŘ pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky, přičemž tato revize je prozatím naplánována na začátek roku 2019 (3).

1.6.1.

Stávající definice malých a středních podniků je již zastaralá, a proto se Výbor domnívá, že by plánovaná revize mohla pomoci lépe porozumět povaze malých a středních podniků a mohla by být přínosná pro koncipování lepších politik zaměřených na tyto podniky. Vybízí EK, aby rovněž posoudila, jakým způsobem je stávající definice uplatňována během procesu konzultací při provádění politických opatření zaměřených na malé a střední podniky na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni, a aby se soustředila především na malé rodinné a tradiční podniky.

1.6.2.

Podle EHSV by revize definice měla přinejmenším:

1.7.

EHSV se domnívá, že je důležité, aby byly malé rodinné a tradiční podniky uznány za zvláštní podskupinu, jelikož právě ony jsou zpravidla nejvíce zasaženy selháním trhu. Doporučuje proto vypracovat cílené politiky jejich podpory. Aby bylo možné řešit nejnaléhavější problémy, musí být tyto politiky zaměřené alespoň na:

2.1.

Tvorba politik EU je v současné době zaměřena na aktuální vývoj a trendy v průmyslu – digitalizaci, průmysl 4.0, rychle se měnící obchodní modely, globalizaci, ekonomiku sdílení a inovativnější zdroje konkurenčních výhod. Zároveň je nezbytné uznat, že lidé by měli být schopni žít kdekoli v EU, a to i v mnoha regionech, do kterých se průmysl 4.0 pravděpodobně nedostane snadno.

2.2.

Aniž by byl zpochybněn význam těchto nových trendů a při současné podpoře politického úsilí zaměřeného na jejich prosazování, je nezbytné připomenout, že převážnou většinu pracovních míst v regionech EU v současnosti zajišťují velmi tradiční malé a střední podniky (6) a malé rodinné podniky (7), z nichž většina má dlouhou historii, vlastní tradice a zkušenosti a v minulosti dosáhly řady úspěchů. Tato skupina podniků zpravidla zahrnuje následující podskupiny:

2.3.

Jak již EHSV uvedl, tvoří malé rodinné a tradiční podniky páteř mnoha ekonomik na celém světě a rozvíjejí se nevídaným tempem. Mají značný význam pro místní a regionální rozvoj a hrají osobitou, konstruktivní úlohu v místních komunitách. Rodinné podniky lépe překonávají obtížná období recese a stagnace. Vyznačují se zvláštními charakteristikami správcovství podniku, neboť jejich vlastníci mají velký zájem na dlouhodobé perspektivě svého podniku, především proto, že v sázce je bohatství, dobré jméno a budoucnost rodiny. Správcovství podniku se obvykle projevuje jako neobvyklá oddanost další existenci společnosti a vyznačuje se svědomitější péčí o zaměstnance a úsilím o navázání užších vazeb se zákazníky za účelem zachování podniku. EHSV již dříve vyzval EK, aby zavedla aktivní strategii podpory osvědčených postupů v rodinných podnicích v členských státech (8).

2.4.

V posledních letech čelí řada malých rodinných a tradičních podniků rostoucím potížím při své činnosti, protože:

2.5.

V EU existuje necelých 23 milionů malých a středních podniků, přičemž v jižních zemích EU je podíl malých a středních podniků na celkovém počtu podniků větší (10). Malé a střední podniky nejenže tvoří 99,8 % celkového počtu podniků v nefinančním podnikatelském sektoru EU (11), ale zaměstnávají také téměř 67 % celkového počtu zaměstnanců a vytvářejí téměř 58 % celkové přidané hodnoty v nefinančním podnikatelském sektoru (12). A zdaleka nejčastěji jsou z hlediska počtu podniků zastoupeny mikropodniky, včetně podniků jednotlivců.

3.1.

Podle společného pravidla směřuje podpora pro malé a střední podniky převážně na posílení jejich výzkumu a inovací a na jejich rozvoj (13). Za dva nejdůležitější faktory růstu jsou považovány schopnost vytvářet inovace a získat globální dosah, malé a střední podniky však v obou případech zpravidla vykazují nedostatky (14). Polovina zjištěných typů nástrojů používaných v minulém období financování sloužila k naplňování cílů téměř výlučně v oblasti inovací. Jedná se o nástroje na podporu technologických i jiných než technologických inovací, ekologických inovací, vytváření inovativních společností, podporu projektů v oblasti výzkumu a vývoje, znalostí a přenosu technologií.

3.2.

Během období 2007–2013 (15)„dosáhla podpora pro malé a střední podniky z EFRR přibližně 47,5 miliard EUR (76,5 % na podporu podnikání a 16 % celkových prostředků EFRR vyčleněných na toto období)“. Dále bylo z 18,5 milionu podniků „zjištěno přibližně 246 000 příjemců z řad malých a středních podniků“. Ze srovnání počtu příjemců a celkového počtu podniků jasně vyplývá, že tato částka je naprosto nedostatečná a EU nebyla schopna podpořit tuto velmi důležitou kategorii podniků. EK se touto závažnou problematikou nezabývá kvůli nedostatku zdrojů a značně různorodým rysům těchto společností.

3.3.

V témže období se použil poměrně vysoký počet nástrojů politiky s vysokou mírou variability pohybující se od 1 až po 8 000–9 000 příjemců. Vytváření nástrojů, které lze použít pro velmi malý počet příjemců, je zjevně neúčinné. Nabízí se tak otázka, zda má cenu vytvářet tolik nástrojů. Navíc porovnání lidských a finančních zdrojů potřebných k jejich koncipování s jejich skutečnými účinky (jsou-li nějaké) zpochybňuje jejich účinnost a účelnost. Současně případové studie upozorňují na proces vlastního výběru či „měkkého zaměření“, při němž se na konkrétní skupinu příjemců (jež se zpravidla vyznačuje větší absorpční kapacitou) cílí již při samotném koncipování určitého politického nástroje.

3.4.

Komplexní posouzení (16) celkem 670 politických nástrojů 50 operačních programů používaných během programového období ukazuje, že rozdělení mezi jednotlivé politiky je poměrně nerovnoměrné. Vyplývá z něj, že na potřeby tradičních podniků bylo zacíleno méně než 30 % všech politických nástrojů. EHSV již vyjádřil svoji podporu inovativním a rychle rostoucím podnikům (17). Současně však vyjadřuje politování nad tím, že nástroje politiky jsou neúměrně a převážně zaměřeny na inovační cíle malých a středních podniků, neboť většina malých a středních podniků EU nemá a v blízké budoucnosti nebude mít žádný inovační potenciál a jejich základní podnikatelská činnost jej ani nevyžaduje. Je pravdou, že inovativní produkty by bylo možné vyvíjet s mimořádně nízkými náklady a že by mohly mít vysoký růstový potenciál, ale tento druh růstu jasně představuje pro tradiční a rodinné podniky, které fungují na zcela jiném filozofickém základě, výjimku a nikoli pravidlo. Určité inovace jsou možné a vhodné a nové generace začínají inovovat, protože jsou otevřené novým nápadům. Ve většině případů jsou však inovace pouze zlomkovité a nejsou součástí základní podnikatelské činnosti těchto podniků (18).

3.5.

Podpora nástrojů politiky není zaměřena na malé rodinné a tradiční podniky, což dokládá skutečnost, že jen menší část těchto nástrojů (pouze 7 % celkového veřejného příspěvku) je zacílena na malé a střední podniky působící v konkrétních odvětvích, nejčastěji pak v cestovním ruchu. Svědčí o tom také to, že přibližně 54 % příjemců z řad malých a středních podniků působí ve zpracovatelském průmyslu a odvětví IKT (10 %), ale pouze 16 % v odvětví velkoobchodu a maloobchodu a 6 % v odvětvích ubytování a stravování, která jsou považována za tradiční. V minulém programovém období byla navíc podpora pro malé a střední podniky strukturována s ohledem na hlubokou hospodářskou krizi a bylo nutné odklonit prostředky na inovace ve prospěch obecnějšího růstu.

3.6.

Z údajů současně vyplývá, že za pět let následujících po začátku krize v roce 2008 se počet malých a středních podniků sice zvýšil, ale přidaná hodnota a počet zaměstnanců poklesly (19). Z těchto statistických údajů lze odvodit, že během uvedeného období převládalo „podnikání z nutnosti“ nad „podnikáním na základě příležitostí“. Lidé se samozřejmě snažili nalézt cestu z krize a společnosti se snažily přežít, ale podpora nebyla dostatečná ani přiměřená (20).

3.7.

Celá řada nedávno provedených studií jasně dokládá, že existují značné rozdíly v potřebách malých a středních podniků v severní a jižní Evropě, přičemž existují výrazné rozdíly uvnitř jednotlivých států. Tento názor také plně podporuje Evropská komise ve výroční zprávě o evropských malých a středních podnicích za rok 2014/2015, podle níž pochází skupina zemí s nejhoršími výsledky především z jižní Evropy. Tyto země vykazují mimořádně nízkou míru úspěšnosti projektů, včetně těch, které jsou ve složce programu Horizont 2020 určené malým a středním podnikům.

3.8.

Dalším vážným problémem pro poskytování účinné podpory malým rodinným a tradičním podnikům je skutečnost, že politiky podpory jsou nejčastěji formulovány na základě velikosti společností, které mají podporu získat, a nikoli na důležitějších charakteristikách, které mají větší dopad na jejich činnost. Tento přístup může být zastaralý a příliš obecně zaměřený a nezohledňuje různé potřeby různých skupin, jako jsou malé rodinné a tradiční podniky. EHSV proto ve svých stanoviscích neustále zdůrazňuje, že jsou zapotřebí lépe zaměřené a přesněji definované politiky na podporu malých a středních podniků v Evropě a že je nutné aktualizovat definici malých a středních podniků, aby lépe odrážela jejich rozmanitost (21).

3.9.

EHSV je znepokojen tím, že dosud jen malý podíl podpory z EFRR měl doložené účinky (22) dokazující jeho skutečný dopad na hospodářství. Tato skutečnost zpochybňuje reálný dopad finančních prostředků investovaných do podpory malých a středních podniků a EHSV trvá na tom, aby bylo provedeno posouzení skutečných dopadů, včetně analýzy podpory poskytnuté malým rodinným a tradičním podnikům.

3.10.

EFRR není jediným zdrojem podpory malých rodinných a tradičních podniků. Podporu malým a středním podnikům poskytují také jiné zdroje, např. Evropský námořní a rybářský fond (ENRF) (23), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZRV) (24) či Evropský sociální fond (ESF) (25), které lze využít jednotlivě, nebo prostřednictvím územních nástrojů (komunitně vedený místní rozvoj (CLLD) a integrované územní investice). Nejsou však zaměřeny na malé rodinné a tradiční podniky a do těchto podniků míří pouze zlomek finančních prostředků. Zástupci těchto podniků se domnívají, že jejich potřeby nejsou dobře pochopeny či řádně naplněny.

3.10.1.

Lze to vysvětlit tím, že při koncipování podpůrných nástrojů politiky jsou unijní, vnitrostátní a místní tvůrci politik a veřejné správy v některých ohledech příliš zkostnatělí a nepodařilo se jim zohlednit názory podniků a sociálních partnerů, aby porozuměli skutečným potřebám malých a velmi malých společností.

3.10.2.

Vinit nelze samozřejmě pouze veřejnou správu, ale také zprostředkovatelské organizace, které nebyly schopny efektivně předat informace o skutečných potřebách malých a středních podniků. Jako vhodný příklad lze uvést to, že malé a střední podniky jasně upřednostňují dotace pro podniky, což je v protikladu k rostoucímu důrazu kladenému v politických rozpravách na kapitálové financování, vratnou podporu a nepřímou podporu.

3.10.3.

Partnerství podniků a výzkumných středisek a využívání zprostředkovatelských subjektů k poskytování pomoci malým a středním podnikům se rovněž zdají být méně rozvinutá, než se předpokládalo, přestože je těmto tématům věnována značná pozornost. Někteří tvrdí, že tento nesoulad lze zčásti vysvětlit krizí, ale během hospodářské recese mohli tvůrci politik zvolit k podpoře místních ekonomik v kritickém období „tradičnější“ nástroje politiky.

3.10.4.

Pro malé rodinné a tradiční podniky je prakticky nedosažitelná možnost využívat různé konkrétní finanční nástroje z důvodu obtíží při jejich provádění a chybějícím zkušenostem a znalostem.

4.1.

Malé podniky mají zpravidla menší procentuální podíl vývozu na obratu než střední a velké podniky, což ukazuje na existenci vztahu mezi velikostí podniku a schopností vývozu.

4.2.

Závažným problémem je pro malé a střední podniky a startupy často přístup k financování. EHSV v jedné informační zprávě upozornil na skutečnost, že nedostatečný přísun financování omezuje činnost malých a středních podniků od roku 2008 (26). Situace se sice postupně zlepšuje, ale k pokroku dochází tím pomaleji, čím je podnik menší, což opět svědčí o významu velikosti podniku při utváření jeho potřeb a výkonu. Malé a střední podniky jsou ve svém financování navíc závislé převážně na bankovních úvěrech, ale bankovní systém není těmto podnikům, a zejména malým rodinným a tradičním podnikům, dobře přizpůsobený.

4.3.

V poslední době směřovala finanční podpora především do startupů, které v EU tvoří velmi malý podíl malých a středních podniků, ale nebyla dosud adekvátně řešena naléhavá potřeba kapitálu k financování rozvíjejících se podniků ani potřeba převážné většiny tradičních podniků financovat pouze svoji běžnou činnost, na niž dopadla nedávná krize. Jsou k dispozici zprávy o selháních bank, v jejichž důsledku ukončily některé malé podniky svou činnost, neboť měly zkrátka problémy s peněžním tokem.

4.4.

Dalším velmi závažným problémem, s nímž se malé a střední podniky na rozdíl od velkých společností potýkají, je přístup k informacím a na nové trhy. Také si obtížněji získávají a udržují vysoce kvalifikované pracovníky a plní rostoucí regulační a byrokratické požadavky. Tato nevýhodná situace je ještě složitější pro malé a střední podniky v méně rozvinutých regionech EU, které se potýkají s nedostatkem příležitostí ke spolupráci s velkými společnostmi v rámci svého hodnotového řetězce, s méně příležitostmi stát se součástí konkurenceschopných klastrů, nedostatečným poskytováním veřejných statků, přístupem k menšímu počtu zařízení a podpůrných institucí a často i úbytkem populace zákazníků. Všechny tyto faktory mohou rovněž vyústit ve vyšší náklady na uvádění jejich zboží na trh.

4.5.

Pro tradiční malé a střední podniky a podniky nacházející se v méně rozvinutých oblastech EU proto nejsou životně důležité nástroje politiky zaměřené na podporu inovací, přístup na nové trhy, internalizaci, přístup na kapitálové trhy atd., nýbrž nástroje, které jim pomáhají zlepšovat jejich základní operace a jejich provádění, například takové nástroje, které zajišťují snadnější a lepší přístup k běžnému bankovnímu financování, informacím, kvalifikovaným pracovníkům a přímým obchodním příležitostem (zlepšení každodenních operací). Pro tyto podniky není v krátkodobém výhledu smysluplné ani zahájení změny chování, protože je nejprve zapotřebí změnit celkový kontext, v němž působí.

4.6.

Zatímco podnikatelské inkubátory působí v některých zemích bezproblémově, v jiných jsou jejich kladné účinky poměrně omezené. Klíčovým faktorem úspěchu je zde kultura sdílení organizačních zdrojů a podpůrných sítí, které jsou v méně rozvinutých regionech EU v zásadě nedostatečně rozvinuté.

4.7.

Rostoucí význam produkce obsahu znalostí jakožto konkurenční výhody dále zvyšuje různorodost malých a středních podniků, a dochází tak k diskriminaci mezi rychle rostoucími malými a středními podniky a jinými malými a středními podniky, jejichž rozvoji brání překážky tradičně spojené s jejich malou velikostí, umístěním a spotřebitelskou základnou.

4.8.

EHSV vyzývá Komisi, aby zaujala přístup „zelenou malým a střením podnikům“ a při vytváření nástrojů politiky věnovala zvláštní pozornost malým rodinným a tradičním podnikům.

4.9.

Před 30–40 lety bylo v Evropě mnoho zaostávajících regionů – regionů, které byly pro svoji zeměpisnou polohu nebo funkčně izolovány od motorů hospodářského růstu. Některé z nich nyní prosperují díky otevřeným, odpovědným a nezkorumpovaným místním orgánům, efektivní činnosti obchodních organizací a vytvoření lokálních sítí podniků, které dobře fungují.

5.1.

Nechvalně známým problémem je přístup k financování. V porovnání s velkými společnostmi vykazují malé rodinné a tradiční podniky větší odlišnosti v ziskovosti, přežití a růstu, z nichž vyplývají zvláštní problémy, s nimiž se v souvislosti s financováním potýkají. Malé a střední podniky zpravidla čelí vyšším úrokovým sazbám a omezené dostupnosti úvěrů kvůli nedostatečnému kolaterálu. Potíže s financováním se značně liší mezi společnostmi s pomalým růstem a společnostmi s rychlým růstem.

5.2.

Rozšíření rizikových fondů, trhů soukromého vlastního kapitálu, včetně neformálních trhů a obchodních andělů, skupinové financování a rozvoj unie kapitálových trhů obecně zlepšily přístup některých kategorií malých a středních podniků k rizikovému kapitálu, ale malé rodinné a tradiční podniky z tohoto vývoje nebudou mít pravděpodobně žádný prospěch a budou dále silně závislé na tradičních bankovních úvěrech. Ani pro inovativní společnosti, startupy a společnosti střední velikosti není vždy jednoduché tyto nástroje využívat a mezi zeměmi přetrvávají značné rozdíly z důvodu úrovně rozvoje místních kapitálových trhů a chybějících náležitých právních předpisů.

5.3.

Politika EK spočívající v usnadňování přístupu k financování na základě poskytnutí záruk je vítána. Zvolený režim však podle všeho způsobuje narušení na trhu záruk a v konečném důsledku má i nezamýšlené dopady na činnost záručních institucí. Jsou k dispozici empirické důkazy (vhodným příkladem je Španělsko) toho, že obchodní banky svým stávajícím dlužníkům výslovně doporučují, aby požádali o záruku, kterou jim EU přímo poskytne v podobě přímé záruky, a banka tak byla schopna krýt pomocí této záruky nynější rizika, aniž by bylo nutné zvýšit jejich třídu. „Znevýhodněné malé a střední podniky“ (tj. podniky obtížně získávající úvěr) jsou opomíjeny. Větší využívání veřejných prostředků prostřednictvím protizáruk zvýší účinnost tohoto využívání a zajistí větší pákový efekt na trhu a v hospodářství celkově.

5.4.

Velkou překážku představuje pro malé rodinné a tradiční podniky i nadále evropská a místní regulační zátěž, jelikož tyto podniky jsou zpravidla nedostatečně vybaveny k řešení problémů plynoucích z nadměrné regulace. Proto je nutné usnadnit těmto podnikům přístup k informacím o právních předpisech a zlepšit jejich informovanost o technických normách a normách v oblasti životního prostředí. Tvůrci politik musí zajistit, aby postupy pro zajištění souladu nebyly zbytečně nákladné, složité ani zdlouhavé. Současně by příslušná místní podnikatelská sdružení měla systematicky a důsledně kontrolovat nové právní předpisy a jejich provádění.

5.5.

Přístupu k lepším informacím je zapotřebí nejen v souvislosti s regulačními požadavky. Pro tradiční a rodinné podniky mají zásadní význam také informace o místním podnikatelském prostředí a tržních příležitostech na regionální úrovni. Jsou-li moderní technologie koncipovány uživatelsky vstřícným způsobem, mohou do značné míry odstranit mezery v informacích. Velmi by pomohlo zavedení „jednotného kontaktního místa“, kde by byly pod jednou střechou dostupné všechny nezbytné informace, jež ovlivňují strategie a rozhodnutí podniků. V některých zemích již tento systém existuje. Opatření k podpoře informačních sítí musí být zaměřena na uzpůsobení databází a zamezení informačnímu přetížení.

5.6.

Nedávno přijatá opatření k usnadnění přístupu na trhy jsou zaměřena především na mezinárodní trhy. Politika v této oblasti se snaží odstranit nevýhody, s nimiž se malé a střední podniky potýkají kvůli nedostatečnému přístupu k lidským zdrojům, na vnější trhy a k technologiím. Jak již ale bylo uvedeno výše, pro malé tradiční a rodinné podniky to má často malý význam. Úsilí je proto třeba zaměřit na lepší koordinaci organizátorů obchodních misí na regionální úrovni a na poskytování lepší pomoci při hledání spolehlivých obchodních partnerů. Další možností v této oblasti je intenzivnější úsilí o zvýšení „podílu“ malých podniků na vládních zakázkách v rámci zadávání veřejných zakázek.

5.7.

Velmi specifickým problémem, s nímž se malé tradiční a rodinné podniky v poslední době potýkají, je přístup ke kvalifikované pracovní síle. Demografická situace v odlehlých oblastech a v mnoha regionech, jež ve svém rozvoji zaostávají, se zhoršuje, a na mnoha místech je tak závažný nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Z toho důvodu je nezbytné pomoci těmto podnikům při hledání a získávání lidských zdrojů i při jejich odborné přípravě. Programy odborné přípravy by měly probíhat mimo sezónu a měly by být individuálně přizpůsobené. Rovněž je třeba zavést systém pravidelných nabídek těchto programů, neboť malé společnosti mohou vykazovat vysokou míru odchodu.

5.8.

V rodinných podnicích běžně působí děti daných i jiných rodin. Je to tradice a přínos pro podnikání, neboť se tím usnadní hladké předávání společnosti z generace na generaci či se tak člověk seznámí s budoucí prací. V takových případech by vlastníci/vedoucí pracovníci nikdy neměli zapomínat na to, že pracovní podmínky musí být v souladu s úmluvami MOP č. 182 a č. 138 o dětské práci.

5.9.

Odborná příprava je nutná nejen pro zaměstnance malých rodinných a tradičních podniků. Ve venkovských a odlehlých oblastech nemají bankovní zaměstnanci a sdružení zaměstnavatelů často vůbec povědomí o různých programech a možnostech nabízených ze strany EK ani o příslušných dokumentech a postupech. Taková síť zprostředkovatelů je mimořádně důležitá pro účinné poskytování podpory malým rodinným a tradičním podnikům. Je třeba podporovat informační programy a výměnu osvědčených postupů mezi zprostředkovateli. Rovněž je třeba vytvořit jednotné kontaktní místo pro všechny typy financování a programů.

5.10.

Důležitým politickým opatřením by mělo být posílení „kvality“ vlastníků/vedoucích pracovníků malých rodinných a tradičních podniků, neboť vše v těchto podnicích s tímto faktorem přímo souvisí. Může k tomu docházet podporou odborné přípravy nebo poskytnutím snadného přístupu k poradenským a konzultačním službám. Je třeba podporovat celoživotní učení – krokem správným směrem by se mohly stát internetové vzdělávací nástroje týkající se takových oblastí, jako jsou vytváření podnikatelského plánu, výrobní normy, právní předpisy na ochranu spotřebitele a další předpisy.

5.11.

Dalším opatřením je stimulace malých rodinných a tradičních podniků k opětovnému investování jejich zisků. Pokud budou tyto podniky k takové činnosti podněcovány, stanou se stabilnějšími, budou méně závislé na bankovních úvěrech a odolnější vůči krizím.

5.12.

Bylo by užitečné shrnout osvědčené postupy, které lze nalézt v různých zemích v odvětvích, kde je vysoká koncentrace malých rodinných a tradičních podniků, jako je cestovní ruch, zemědělství, rybolov atd., a předložit je členským státům.

2.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 81/9

Zpravodaj:

Jean-Marc ROIRANT

1.1.

Organizace občanské společnosti hrají klíčovou úlohu v podpoře aktivního občanství v Evropě. Participativní demokracie potřebuje zprostředkující subjekty, které by zapojily občany a umožnily vyjadřování jejich názorů v celém občanském prostoru. Existence silné, nezávislé a rozmanité organizované občanské společnosti závisí na poskytování přiměřených finančních prostředků z veřejných zdrojů.

1.2.

Kromě ztíženého přístupu k veřejným prostředkům je pro fungování organizací občanské společnosti a pro evropskou demokracii nejvíce nebezpečným jevem omezování občanského prostoru, k němuž dochází v některých zemích EU.

1.3.

EHSV má za to, že je třeba na evropské a vnitrostátní úrovni zavést politický a legislativní rámec na podporu rozvoje rozmanité evropské občanské společnosti, která svou činnost rozvíjí v hodnotovém rámci, v němž se odrážejí základní práva.

1.4.

Evropské instituce by se stejně, jako tomu bylo u některých členských států na vnitrostátní úrovni prostřednictvím „listin o vzájemných závazcích“ nebo „paktů“, mohly zasadit o skutečný evropský občanský dialog. Je třeba obnovit jednání o statutu evropského sdružení a o statutu evropské nadace a zajistit provádění článku 11 SEU o strukturovaném dialogu s občanskou společností.

1.5.

EU by měla podpořit členské státy, aby udržovaly nebo vyvíjely daňové pobídky pro soukromé dary a věnovaly část svých daňových příjmů organizacím občanské společnosti. EU by rovněž měla odstranit překážky, které brání přeshraničním darům, prostřednictvím koordinace daňových předpisů a postupů a měla by investovat do dobročinnosti v celé EU.

1.6.

Evropské instituce by měly zajistit šíření pozitivního image organizací občanské společnosti a dbát na zachování jejich nezávislosti, a to zejména posílením jejich schopnosti jednat a zapojit se do sociálních inovací a zajištěním účasti občanů.

1.7.

EHSV vyzývá k vypracování strategie zaměřené na usnadnění rozvoje silné a nezávislé občanské společnosti v Evropě a ke zřízení funkce evropského veřejného ochránce práv, který by dohlížel na svobody týkající se občanského prostoru a jemuž by nevládní organizace hlásily incidenty související s bráněním nebo omezováním jejich činnosti.

1.8.

V souvislosti s budoucím víceletým finančním rámcem EHSV žádá rozpočtové orgány, aby zvýšily podporu poskytovanou organizacím občanské společnosti zejména prostřednictvím dotací na provozní náklady i víceletého financování.

1.9.

EHSV vyzývá Komisi, aby navrhla vytvoření evropského fondu pro demokracii, lidská práva a hodnoty v EU (1), který by disponoval vysokými rozpočtovými prostředky, byl přímo přístupný organizacím občanské společnosti v celé Evropě a byl by spravován nezávisle, podobně jako Evropská nadace pro demokracii, se zapojením zástupců EHSV (2).

1.10.

V zájmu posílení participativní demokracie se EHSV domnívá, že na program Evropa pro občany by měl být v rámci příštího víceletého finančního rámce vyčleněn rozpočet ve výši 500 milionů EUR, jak navrhoval Evropský parlament (3). Měla by být také zintenzivněna opatření v rámci programu Erasmus+, která se zaměřují na občanskou společnost.

1.11.

EHSV vyzývá Komisi, aby monitorovala uplatňování kodexu chování pro partnerskou spolupráci s občanskou společností v rámci strukturálních fondů. Komise by měla rovněž vyzvat vnitrostátní a regionální orgány, aby využily ustanovení týkající se technické pomoci určené organizacím občanské společnosti na podporu budování kapacit.

1.12.

EHSV vyzývá k hlubší diskusi o tom, jak zajistit větší zapojení organizací občanské společnosti do výzkumných programů posílením vazeb mezi výzkumnými pracovníky a občanskou společností a navržením nové oblasti zaměřené na účast občanů a demokracii v rámci pilíře týkajícího se společenských výzev v budoucím rámcovém programu pro výzkum.

1.13.

Do budoucího víceletého finančního rámce by měly být začleněny cíle udržitelného rozvoje a priority v oblasti rovnosti žen a mužů.

1.14.

EU by si měla udržet a dále posilovat svoji vedoucí úlohu poskytovatele humanitární pomoci a mezinárodní spolupráce a proaktivně podporovat plnoprávnou občanskou společnost.

1.15.

EHSV dále vítá návrh předložený Komisí v jejím návrhu na přezkum finančního nařízení, aby se jako způsobilé náklady uznával čas dobrovolníků (přímá reakce na stanovisko EHSV Statistické nástroje k měření dobrovolné činnosti (4)) a usnadnilo se zohlednění věcných příspěvků coby spolufinancování. Vítá rovněž zprávu Parlamentu, která vyzývá ke zjednodušení kontroly finančních prostředků, jako je křížové spoléhání se na posouzení a audity, a urychlení odpovědí žadatelům, podepisování smluv a plateb. EHSV vyzývá orgány EU, aby dospěly k dohodě ohledně navrhovaného znění, jež umožní, aby byl čas dobrovolníků spravedlivě oceněn.

1.16.

Posílení občanské společnosti závisí na lepším přístupu k finančním prostředkům pro ty nejmenší organizace a také pro nejvíce znevýhodněné obyvatele. V této souvislosti by Komise měla stanovit různé způsoby financování a dále zjednodušit administrativní formality, poskytovat školení a pokyny pro provádění smluv a finančních závazků a zároveň zajistit konzistentní výklad finančních pravidel v rámci svých útvarů.

1.17.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby reagovala rychlým přijetím příslušných opatření, včetně zahájení řízení o nesplnění povinností vůči členským státům v případě, když vnitrostátní právní nebo správní předpisy omezují přístup vnitrostátních organizací občanské společnosti k fondům EU a když jsou na financování kladeny takové požadavky, které omezují prosazování jejich zájmů.

2.1.

EHSV se v řadě svých stanovisek zabýval otázkami občanského dialogu a participativní demokracie, definicí těchto pojmů, reprezentativností různých zainteresovaných stran a opatřeními, která mají být přijata na evropské úrovni. EHSV zejména zdůraznil, že provádění článku 11 SEU (5) má pro EU zásadní význam v rámci jejího úsilí o dosažení demokratické legitimity vůči jejím občanům.

2.2.

Otázka způsobu, jak může financování usnadnit aktivní občanství a participativní demokracii, přesto dosud nebyla předmětem žádného zvláštního stanoviska.

2.3.

V tomto ohledu je naléhavě zapotřebí analyzovat rozdělování a efektivitu financování z prostředků Evropské unie, a to v době, kdy se instituce EU chystají projednat návrh víceletého finančního rámce po roce 2020 a mají brzy přijmout rozhodnutí o přezkumu finančního nařízení.

2.4.

Otázky financování také souvisejí s uznáním specifické úlohy a specifického postavení různých subjektů evropského občanského dialogu. EHSV se již opakovaně vyjádřil k potřebě statutu evropského sdružení (6).

2.5.

V rámci tohoto stanoviska se „organizacemi občanské společnosti“ rozumí nevládní neziskové organizace, nezávislé na veřejných institucích a komerčních zájmech, jejichž činnosti slouží cílům Listiny základních práv, jako jsou sociální začleňování, aktivní účast občanů, všechny podoby udržitelného rozvoje, vzdělávání, zdraví, zaměstnanost, práva spotřebitelů, pomoc migrantům a uprchlíkům a základní práva (7).

3.1.

Angažovaná, pluralitní a nezávislá občanská společnost hraje zásadní úlohu při podpoře aktivní účasti občanů na demokratickém procesu i ve správě a transparentnosti na úrovni EU a členských států. Zároveň může přispívat k účinnějším a spravedlivějším politikám a podporovat udržitelný rozvoj a růst podporující začlenění (8). Vzhledem k tomu, že jsou schopné dosáhnout k nejzranitelnějším a nejvíce znevýhodněným skupinám populace a umožnit těm, jejichž hlas není dostatečně slyšet, se vyjádřit, umožňují organizace občanské společnosti zvýšené zapojení a přispívají k utváření evropských politik (9).

3.2.

Kromě své občanské a sociální funkce zasahují některé organizace občanské společnosti i do odvětví takzvané sociální a solidární ekonomiky, a dokonce nezanedbatelně přispívají k tvorbě pracovních míst.

3.3.

Organizace občanské společnosti se vyznačují tím, že se sdružují okolo různých projektů prováděných zejména angažovanými dobrovolníky a silně zapojenými zaměstnanci. Dobrovolnictví zamýšlené jako výraz aktivní občanské účasti, která umožňuje posilovat společné evropské hodnoty, jako je solidarita a sociální soudržnost, musí probíhat v příznivém prostředí (10).

3.4.

Skutečná participativní demokracie potřebuje zprostředkující subjekty (odbory, organizace zaměstnavatelů a malých a středních podniků, nevládní organizace, další neziskové subjekty atd.), aby zapojovaly veřejnost a podporovaly přijetí evropských výzev veřejností a občany a utvářely spravedlivější, solidárnější a inkluzivnější Evropu. Existence organizované, silné a rozmanité občanské společnosti závisí na odpovídajícím financování z veřejných prostředků a na rámci, který usnadňuje přístup k různým formám soukromého financování.

4.1.

Na úrovni Evropské unie existuje řada programů v různých oblastech (vzdělávání, kultura, sociální oblast, občanství, životní prostředí, základní práva, výzkum, mezinárodní spolupráce, humanitární pomoc, zdraví atd.), které zahrnují konkrétní cíle týkající se zapojení občanské společnosti, a to především v podobě projektů. Instituce také zavedly dotace na provozní náklady, zejména s cílem podpořit vytváření sítí vnitrostátních organizací působících v různých odvětvích a v oblasti různých společenských problematik. Tyto finanční podpory tak přispívají k utváření „evropského veřejného mínění“.

4.2.

Pokud jde o rozšiřování a vnější politiku, především mezinárodní spolupráci a humanitární pomoc, vytvořila EU průraznou politiku na podporu rozvoje občanské společnosti, a to především prostřednictvím zvláštních opatření. EU je ostatně jedním z největších světových přispěvatelů na rozvojovou a humanitární pomoc a evropská veřejnost tento přístup silně podporuje (11).

4.3.

Pokud však jde o vnitřní politiku, od prvního diskusního dokumentu Komise předloženého v roce 2000 v rámci správní reformy, který zdůrazňoval nutnost zachování vysoké úrovně veřejné pomoci na podporu úlohy nevládních organizací, stanovení soudržného přístupu uvnitř útvarů Komise a zlepšení řízení dotací, již nedošlo k přehodnocení vztahu mezi EU a organizacemi občanské společnosti (zejména v souvislosti s článkem 11 SEU).

4.4.

Financování organizací občanské společnosti se soustředí především na oblast humanitární pomoci a mezinárodní spolupráce. Podle údajů z roku 2015 bylo na financování nevládních organizací přiděleno 1,2 miliard EUR (přibližně 15 % z okruhu „Globální Evropa“) (12), zatímco na financování organizací občanské společnosti v jiných oblastech zbývalo dosti omezených 0,08 % z okruhu „Udržitelný rozvoj: přírodní zdroje“, 2,5 % z okruhu „Bezpečnost a občanství“ a méně než 0,009 % z okruhu „Inteligentní růst podporující začlenění“. Je tedy nezbytně nutné provést posouzení výše tohoto financování, ale také účinnosti stanovených opatření.

5.1.

Nedávné studie a průzkumy a také opatření přijatá v některých zemích EU rovněž ukazují, že na vnitrostátní úrovni se situace v občanském prostoru v některých členských státech EU zhoršuje (13). Přezkum finančního rámce na období po roce 2020 a probíhající přezkum některých programů financování nemohou tuto novou skutečnost opomíjet.

5.2.

Nedávný maďarský zákon o transparentnosti organizací, které získávají finanční prostředky ze zahraničí, přijatý v červnu 2017, odsoudily Evropská komise, Evropský parlament i Rada Evropy. Tato záležitost ukazuje, že je nutné, aby Komise zajistila, že opatření přijatá za účelem boje proti financování terorismu a praní špinavých peněz nebudou mít nežádoucí dopad na přístup organizací občanské společnosti k finančním prostředkům a finančním půjčkám.

5.3.

V řadě evropských zemích jsme svědky nových opatření zavádějících takové podmínky pro udělování dotací organizacím občanské společnosti, které omezí jejich úlohu zastupujícího subjektu nebo jejich způsobilost vystupovat před soudem (14).

5.4.

V důsledku finanční a hospodářské krize došlo v mnoha zemích k omezení veřejných intervencí ve prospěch organizací občanské společnosti nebo k jejich přeorientování na krátkodobé dotace. Formy financování zaměřené převážně na projekty mohou vést organizace občanské společnosti k tomu, aby přizpůsobily své priority, a může je to vzdálit od jejich původního poslání a od potřeb společnosti. V některých zemích vlády (na úkor jiných organizací) podporovaly organizace vstřícné k jejich strategickému směřování a napomáhaly tak tajné politické spolupráci a je zřejmý také čím dál větší nedostatek transparentnosti při udělování dotací.

5.5.

EHSV vyzývá Komisi, aby při posuzování programů bedlivě sledovala plnění předběžných podmínek, a to i pokud jde o dohody o partnerství, zejména co se týče se zaměstnanosti, sociálního začlenění a nediskriminace, životního prostředí, rovnosti žen a mužů a práv osob se zdravotním postižením, zapojení a posílení institucionálních kapacit organizací občanské společnosti (15) a transparentnosti postupů zadávání zakázek, a aby pozastavila platby, jestliže tyto podmínky nejsou dodrženy. EHSV také Komisi připomíná, aby sledovala provádění článku 125 o povinnosti řídících orgánů uplatňovat postupy a kritéria výběru, jež jsou transparentní a nediskriminační. EHSV vyzývá Evropský účetní dvůr, aby ve své připravované zprávě posoudil soulad s těmito ustanoveními, pokud jde o kritéria výběru týkající se nevládních organizací.

5.6.

Šíření extremismu a populismu a veškerých antidemokratických činů je výzvou pro soubor demokratických hodnot a vytváří nepřátelské prostředí pro zprostředkující subjekty. Proto je třeba potvrdit význam úlohy organizací občanské společnosti a zvýšit finanční podporu, kterou jim EU poskytuje.

5.7.

EHSV vyzývá ke zřízení funkce evropského veřejného ochránce práv, který by dohlížel na svobody týkající se občanského prostoru a jemuž by nevládní organizace hlásily incidenty související s bráněním nebo omezováním jejich činnosti.

6.1.

EHSV má za to, že je třeba na evropské a vnitrostátní úrovni zavést politický a legislativní rámec na podporu rozvoje rozmanité evropské občanské společnosti, která svou činnost rozvíjí v hodnotovém rámci, v němž se odrážejí základní práva.

6.2.

Evropské instituce by měly zajistit šíření pozitivního image organizací občanské společnosti a dohlížet na zachování jejich nezávislosti, a to zejména posílením jejich schopnosti jednat, zapojit se do sociálních inovací a zajistit účast občanů, což často souvisí s financováním.

6.3.

Evropské instituce by se po vzoru některých členských států, které za tímto účelem přijaly „listiny o vzájemných závazcích“ nebo „pakty“, mohly zasadit o uznávání a navazování partnerství s orgány zastupujícími občanskou společnost, a vytvořit tak podmínky pro skutečný evropský občanský dialog a provádění článku 11 SEU a dalších příslušných mezinárodních závazků (16).

6.4.

Je také naléhavě třeba obnovit jednání o statutu evropských sdružení, který navrhla Komise v roce 1992 (17), a také o statutu evropské nadace. Podpořilo by to uznání organizací občanské společnosti a jejich vzájemnou spolupráci na evropské úrovni a doplnilo by to statut evropské společnosti, který byl přijat v roce 2004 (18).

6.5.

EHSV má za to, že by EU měla podporovat členské státy, aby zachovaly stávající daňové pobídky a vytvořily další takové pobídky pro soukromé dary a také přerozdělovaly část daňových příjmů mezi organizace občanské společnosti, odstranily překážky, které brání přeshraničním darům, prostřednictvím koordinace právních předpisů a daňových postupů a také investovaly do dobročinnosti v celé EU.

6.6.

Pokud jde o budoucí víceletý finanční rámec, EHSV vyzývá rozpočtové orgány, aby navýšily podporu organizacím občanské společnosti mj. prostřednictvím dotací na provozní náklady a také pomocí víceletého financování s cílem podpořit rozvoj dlouhodobých iniciativ.

6.7.

Od přijetí Listiny základních práv neexistuje v členských státech EU skutečný program na podporu občanské společnosti na úrovni lidských práv. Zásadně důležitá podpora, která byla poskytnuta občanské společnosti v zemích střední a východní Evropy v době jejich přistoupení k Unii, nebyla zachována prostřednictvím dalších nástrojů pro financování. Nedávné události, k nimž došlo v důsledku rozmachu terorismu a extremistických nebo populistických hnutí, svědčí o tom, že je třeba více investovat do občanské společnosti a zajistit soudržný rozvoj občanské společnosti ve všech zemích.

6.8.

EHSV vyzývá Komisi, aby navrhla vytvoření evropského fondu pro demokracii, lidská práva a hodnoty v EU (19), který by disponoval vysokými rozpočtovými prostředky, byl přímo přístupný organizacím občanské společnosti v celé Evropě, včetně obhájců lidských práv, a jeho cílem by bylo propagovat a chránit základní hodnoty EU. Tento fond by financoval provozní náklady, jakož i soudní spory a kontrolní činnosti a byl by spravován nezávisle, podobně jako Evropská nadace pro demokracii (20), se zapojením zástupců EHSV.

6.9.

Program „Evropa pro občany“ je jediný evropský program, který konkrétně přispívá ke snižování demokratického deficitu tím, že umožňuje všem evropským občanům se přímo podílet na budování Evropy, ale jsou na něj přidělovány příliš nízké finanční prostředky. V současné situaci, kdy jsou zpochybňovány evropské a demokratické hodnoty, se EHSV domnívá, že by tento program měl v souladu s návrhem Evropského parlamentu (21) obdržet v příštím finančním rámci finanční krytí ve výši 500 milionů EUR. Měla by být také zintenzivněna opatření v rámci programu Erasmus+, která se zaměřují na občanskou společnost.

6.10.

Většina organizací občanské společnosti se potýká s obtížemi při přístupu ke strukturálním fondům, a to zejména kvůli požadovanému spolufinancování. Nedostatečně se využívají i opatření pro technickou pomoc, jejichž cílem je rozvíjet kapacity a které jsou mnohdy vyhrazeny orgánům veřejné správy. Kodex chování pro partnerskou spolupráci s občanskou společností, který je klíčovým nástrojem, nebyl ve většině zemí řádně uplatňován (22). I když jsou organizace občanské společnosti vyzývány k účasti ve výborech pro sledování, jejich úloha je omezená.

6.11.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby reagovala rychlým přijetím příslušných opatření, včetně zahájení řízení o nesplnění povinností vůči členským státům v případě, když vnitrostátní právní nebo správní předpisy omezují přístup vnitrostátních organizací občanské společnosti k fondům EU a když jsou na financování kladeny takové požadavky, které omezují prosazování jejich zájmů.

6.12.

Díky svým vazbám na občany a neustálý kontakt s nimi a díky činnostem v terénu znají organizace občanské společnosti společenské výzvy i potřeby, avšak jsou velmi málo zapojené do výzkumu. Překážky pro přístup organizací občanské společnosti existují i v programu EU pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI). EHSV vyzývá k hlubší diskusi o tom, jak posílit vazby mezi výzkumnými pracovníky a občanskou společností a navrhuje novou oblast zaměřenou na účast občanů a demokracii v rámci pilíře týkajícího se společenských výzev v budoucím rámcovém programu pro výzkum.

6.13.

Nezaměstnanost mladých lidí stále dosahuje vysoké úrovně a představuje jeden z nejnaléhavějších problémů, jimž musí EU čelit, jelikož narůstá počet mladých lidí ohrožených sociálním vyloučením. V této souvislosti by evropské finanční zdroje měly více podporovat organizace občanské společnosti, které investují do rozvoje kvalifikací a dovedností mladých lidí prostřednictvím neformálního vzdělávání.

6.14.

V odvětví kultury není většina dotací přizpůsobena potřebám organizací občanské společnosti působících v tomto odvětví, a ty tak nemají přístup k různým dostupným finančním nástrojům, jako jsou například půjčky. Nevynakládá se žádné podstatné úsilí na evropský rozměr kultury v situaci, kdy se čím dál více osob hlásí k určité rasové příslušnosti a k populismu. EU by rovněž měla, zejména prostřednictvím nástroje Tvůrčí Evropa, více podporovat nezávislou kulturní produkci a investovat do rozvoje a udržitelnosti neziskových médií místních komunit.

6.15.

Pokud jde o rozvojovou spolupráci, měla by Evropská unie investovat více prostředků do spolupráce soustředěné na obyvatelstvo, včetně aspektů rovnosti žen a mužů, správy věcí veřejných, lidských práv, environmentálních práv, odolnosti vůči změně klimatu, vzdělávání a sociální ochrany, a to zejména prostřednictvím tematického přístupu pro jednotlivé země s výrazným zapojením občanské společnosti.

6.16.

Při přípravě budoucího víceletého finančního rámce je třeba rovněž vzít v úvahu cíle udržitelného rozvoje a priority v oblasti rovnosti žen a mužů.

6.17.

Posílení občanské společnosti také závisí na lepším přístupu k finančním prostředkům pro ty nejmenší organizace a také pro nejvíce znevýhodněné obyvatele. Evropská komise by měla v této souvislosti stanovit různé způsoby financování a také by se měla více zasadit o zjednodušení administrativních formalit. Měly by se systematičtěji plánovat mechanismy opětovného subvencování (nebo kaskádového financování), jak je zavádí evropský nástroj pro demokracii a lidská práva nebo rámec pro subvence EHP. Subvence by měl udělovat nezávislý vnitrostátní subjekt na základě nabídkového řízení (23).

6.18.

Organizace občanské společnosti zemí střední a východní Evropy mají dosud poměrně omezený přístup k finančním prostředkům. Evropská komise by měla posílit šíření informací o různých finančních prostředcích určených organizacím občanské společnosti a více podpořit partnerství mezi organizacemi.

6.19.

Bylo by také užitečné zavést systematičtější monitorování přijímajících organizací a podporu pro ně prostřednictvím odborné přípravy v oblasti smluvních povinností a auditů a také pro různá generální ředitelství zodpovědná za provádění finančního nařízení.

6.20.

Za účelem podpory inovací a partnerství by měly být potenciálním kandidátům dostupné databáze obsahující popis již realizovaných projektů a osvědčené postupy. Komise by měla pokračovat ve svém úsilí o zmírnění administrativní zátěže při podávání žádostí a při správě finančních prostředků, a to prostřednictvím jednotného on-line systému pro podávání žádostí pro různé programy.

6.21.

Hodnocení programů řízených přímo Komisí by mělo být transparentnější, ale také pečlivější, a to vzhledem k vysokému počtu žádostí o evropské dotace a k nízké míře úspěšnosti. Neúspěšným žadatelům z řad organizací občanské společnosti by ke zlepšení a zvýšení důvěry ve výběrové řízení pomohla také zpětná vazba.

6.22.

Lhůty pro zveřejňování oznámení o smlouvách, podepisování smluv a platby by měly být výrazně zkráceny s cílem omezit nutnost získat bankovní půjčky z důvodu chybějící hotovosti.

6.23.

EHSV také žádá Komisi, aby přehodnotila výši spolufinancování, zejména pro nejmenší organizace, pro něž je velice obtížné získat jiné zdroje, a organizace zapojené do prosazování určitých zájmů, jako jsou například organizace na ochranu spotřebitelů, ekologická sdružení, organizace na ochranu lidských práv a organizace na podporu občanství. To je nezbytné zejména vzhledem k tomu, že pravidla pro spolufinancování zvyšují administrativní zátěž pro organizace občanské společnosti, což s sebou přináší rizika pro dárce plynoucí z rozdílů ve smluvních a finančních pravidlech.

6.24.

EHSV vřele vítá návrh předložený Komisí v jejím návrhu na přezkum finančního nařízení (24), aby se jako způsobilé náklady uznával čas dobrovolníků a usnadnilo se zohlednění věcných příspěvků coby spolufinancování. Tento návrh je přímou reakcí na požadavek EHSV vznesený v jeho stanovisku Statistické nástroje k měření dobrovolné činnosti (25). EHSV také vítá zprávu Parlamentu a rovněž návrh Rady zavést výjimku z pravidla neziskovosti pro nezisková sdružení. Vyzývá orgány EU, aby dospěly k dohodě ohledně navrhovaného znění, jež umožní, aby byl čas dobrovolníků spravedlivě oceněn.

6.25.

Je třeba zlepšit transparentnost v přístupu k finančním prostředkům a jejich kontrole, a to stanovením jasných pokynů pro kontrolu ze strany Komise, a v případě financování zahrnujícího více dárců je třeba zohlednit hodnocení ex ante a výběr partnerů i ověření ex post a audity prováděné ostatními dárci.

6.26.

Kromě toho by měl být umožněn přístup veřejnosti k informacím o částkách a účelech financování, a to prostřednictvím reformy systému Komise pro finanční transparentnost. To by mělo zahrnovat roční platby namísto víceletých závazků a měla by se zvýšit spolehlivost díky harmonizaci databází různých programů. Zároveň by nevládní organizace měly i nadále uplatňovat nejpřísnější normy týkající se podávání zpráv v oblasti transparentnosti.

6.27.

V neposlední řadě by Komise měla rozvíjet konstruktivní a dlouhodobý dialog mezi různými generálními ředitelstvími a organizacemi občanské společnosti s cílem zkoumat osvědčené postupy a ty, které se neosvědčily, a rozvíjet ucelenější přístup.

2.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 81/16

Zpravodaj:

Tom JONES

1.1.

EHSV se domnívá, že navzdory poklesu vyvážené populace a tradiční ekonomické aktivity je v mnoha vesnicích a menších městech dostatek dokladů osvědčených postupů, což zavdává důvod k optimismu ohledně udržitelné budoucnosti v mnoha, ne-li ve všech venkovských sídlech. Tato sídla mohou být katalyzátorem širší obnovy a udržitelného rozvoje venkova.

1.2.

Optimismus však závisí na trvalém a celostním úsilí zahrnujícím lidské a finanční zdroje na všech úrovních správy a napříč všemi třemi sektory – soukromým, veřejným a občanským.

1.3.

EHSV plně podporuje iniciativu Evropské komise v oblasti inteligentních vesnic, a to především vzhledem ke slibům ohledně spolupráce mezi generálními ředitelstvími. Vnitrostátní a regionální programy rozvoje venkova, na jejichž správě se podílí GŘ AGRI a členské státy, jsou zásadní, ale nikdy nemohou do iniciativy investovat dostatečné množství prostředků bez zapojení dalších investic z veřejných zdrojů na vnitrostátní, regionální či místní úrovni. EHSV bere na vědomí a podporuje připravované stanovisko Výboru regionu týkající se iniciativy Inteligentní vesnice (1).

1.4.

Aby mohly inteligentně rozvíjené vesnice a města vůbec doufat v hospodářský a sociální rozvoj, je klíčové rychlé mobilní i pevné širokopásmové připojení, které musí být plně přístupné, jak zaručuje ověřování dopadu politik EU na venkovské oblasti (tzv. „rural proofing“) zdůrazněný v deklaraci Cork 2.0 z roku 2016.

1.5.

Veřejné služby v oblasti vzdělání, odborné přípravy, zdravotnictví, sociální péče a péče o děti by měly být dostupné a integrované a měly by inovativním způsobem využívat technologický pokrok.

1.6.

Orgány zodpovědné za plánování ve venkovských oblastech by měly podporovat umožnění obnovy nadbytečných budov ve vesnicích a malých městech, a zajistit tak nízké sazby pro začínající podniky a kompenzační příspěvky z maloobchodních projektů z okrajových částí měst. Při zpřístupňování těchto obnovených budov je třeba brát v úvahu potřeby místních nevládních organizací a soukromého a veřejného sektoru.

1.7.

Další výzvu představuje špatné dopravní propojení a tam, kde přestane provozovat činnost soukromý sektor, se doporučuje sdílení dopravy a autobusy a automobily ve vlastnictví obce.

1.8.

Kde je to možné, měli by být zaměstnavatelé podněcováni k podpoře práce na dálku a k realizaci potenciálních přínosů partnerství mezi venkovem a městy. V této souvislosti je velmi důležitý přínos agroturistiky a venkovského cestovního ruchu, aktivit souvisejících se zdravím a označování místních zemědělských a řemeslných výrobků a také rozšiřování nabídky akcí v oblasti kultury a historie. Umožněním podpory programů rozvoje venkova vznikne prostor pro podnikatele, aby přilákali vnitřní investice a rozvíjeli a uváděli na trh produkty s přidanou hodnotou.

1.9.

Správa na nejlokálnější úrovni je vnitrostátní či regionální záležitostí. Vesnice a malá města však potřebují posílit postavení prostřednictvím větších pravomocí a přístupu k finančním zdrojům, aby mohly vést své obyvatele a podporovat jejich přání.

1.10.

Mělo by se plně podporovat úsilí iniciativy LEADER a místních akčních skupin o podporu místního rozvoje prostřednictvím zakládání a růstu soukromých i neziskových podniků a zajištění angažovaného a podpůrného komunitního ducha. Díky lepší spolupráci by tyto snahy mohly být rozšířeny prostřednictvím komunitně vedeného místního rozvoje (CLLD).

1.11.

Obyvatelé vesnic a malých měst by v sobě především měli probudit smysl pro komunitu, který bude podporovat převzetí iniciativy zevnitř samotné komunity. Školy a místní mentoři by měli prosazovat převzetí iniciativy. Noví lídři potřebují plnou podporu poradenských agentur a nevládních organizací, které mají přístup k příkladům osvědčených postupů a příslušným podobným projektům.

1.12.

Nově vznikající inteligentně rozvíjené vesnice by se měly prezentovat jako vzory na regionální, vnitrostátní a unijní úrovni. Instituce EU a jejich zúčastněné subjekty by měly pořádat výroční den oslav na propagaci úspěšných soudržných společenství vesnic a malých měst.

1.13.

Pro posílení a vytvoření skutečného smyslu pro partnerství mezi velkými městy a obcemi v jejich sousedství EHSV podporuje doporučení dokumentu R.E.D (2) z roku 2016 s názvem Making Europe Grow with its Rural Territories (Růst Evropy společně s jejími venkovskými územími) a pilotního projektu Carnegieho nadace s názvem Twin Towns. V rámci partnerství mezi městy a venkovskými oblastmi by měly být uplatňovány zásady udržitelného rozvoje a oběhového hospodářství.

1.14.

Výbor podporuje výzvu evropského venkovského manifestu (European Rural Manifesto), přijatého na druhém Evropském venkovském parlamentu v listopadu 2015, v němž se požaduje „zvýšená spolupráce mezi komunitami, organizacemi a orgány ve venkovských i městských oblastech s cílem naplno využít sociálních, kulturních a ekonomických vazeb, které taková spolupráce může přinést, a podpořit živou výměnu nápadů a osvědčených postupů mezi subjekty zapojenými ve venkovských a městských oblastech“.

1.15.

EHSV doporučuje, aby Evropská investiční banka sestavila na míru přizpůsobené systémy podpory malých venkovských podniků, a to jak soukromých, tak sociálních, a včetně družstev, jak slíbila ve svém programu na období let 2017–2019.

1.16.

Měly by být podporovány Evropská rada mladých zemědělců (CEJA) a další orgány zastupující mladé lidi s cílem vytvořit cestu pro fóra mladých lidí v místních komunitách, která by podněcovala činnosti v oblasti jejich potřeb a ambicí. Tito lidé se musí více zapojit do rozhodování o vyvíjených ekonomických a sociálních řešeních a odborná příprava, odborné vedení a finanční podpora se musí přizpůsobit jejich ambicím.

1.17.

11. cíl udržitelného rozvoje OSN odkazuje na města a obce. Mezi „obce“ by měly spadat i vesnice a malá města.

1.18.

Kulturní hodnoty vesnic a malých měst by měly mít výsadní postavení při propagaci Evropského roku kulturního dědictví 2018 a iniciativ v jeho rámci. Důležitou úlohu při podpoře tradic a kultury mohou mít starší obyvatelé vesnic, je tedy vhodné jim vytvářet podmínky k aktivní činnosti v této oblasti.

1.19.

Výbor doporučuje sdílení osvědčených postupů na všech úrovních, jak je již provádějí ENRD, ELARD, Ecovast a ERP a jak o něm hovoří publikace „The Best Village in the World“ (3) (Nejlepší vesnice na světě).

2.1.

Venkovské oblasti představují významnou část Evropy a nacházejí se zde důležité podniky v oblasti zemědělství a lesnictví. Ve venkovských oblastech se nalézají společenství malých měst a vesnic a jsou jejich součástí a vždy se jednalo o oblasti, v nichž lidé žijí a současně pracují.

2.2.

Malá města ve venkovských oblastech jsou středisky pro okolní vesnice a vesničky. Malá města pak tvoří zázemí velkých městských oblastí. Všechny jsou na sobě navzájem závislé. Jsou klíčovými partnery v partnerstvích mezi venkovem a městy – což je koncept, který podporují GŘ REGIO (4) a OECD – přičemž oba partneři mají rovné postavení, pokud jde o řízení a plánování své budoucnosti. Vesnice a malá města po celé Evropě čelí a čelila mnoha hospodářským i sociálním změnám a i nadále se musí vypořádat s nutností přizpůsobit se požadavkům moderní doby.

2.3.

Společně se zemědělstvím a lesnictvím představují vesnice a malá města základ venkovských oblastí a přinášejí samy sobě i okolním vesnicím či vesničkám pracovní místa, služby a vzdělávání. Malá města jsou pak součástí zázemí větších měst a metropolí. Utváří se tak vztah mezi venkovskými a městskými oblastmi, který lze nalézt v každém regionu. Městské a venkovské oblasti si navzájem poskytují služby – městské oblasti jsou na venkovských oblastech závislé z hlediska dodávek potravin a představují odbytiště pro venkovské produkty, zatímco venkovské oblasti jsou pro obyvatele měst místem k rekreaci a odpočinku.

2.4.

V mnoha venkovských oblastech existuje silná tradice smyslu pro „sounáležitost“ s určitým společenstvím. Tato tradice se vytrácí a v mnoha vzdálenějších venkovských oblastech dochází k vylidňování a opouštění sídel.

3.1.

Venkovské oblasti se za posledních několik desetiletí potýkají s problémy v důsledku touhy po centralizaci mnoha služeb za účelem úspor z rozsahu, změn v dopravě a cestování a způsobu života v moderní době. Místní podniky poskytující služby z venkovských obcí odcházejí, mizí mnoho obchodů, bankovních a poštovních služeb a malé venkovské školy se zavírají.

3.2.

Nezaměstnanost ve venkovských oblastech je skrytá, protože číselné údaje jsou v porovnání s nezaměstnaností v městských oblastech nízké. Čelí však dodatečnému problému s přístupem k pomoci od úřadů práce, které mívají sídla ve městech, a mnohdy doplácejí na upadající veřejnou dopravu na venkově. Nezaměstnanost může být nízká proto, že tolik mladých lidí odešlo za odbornou přípravou, vzděláním nebo zaměstnáním, zatímco řada těch, kteří zůstali, pracuje za nízké mzdy.

3.3.

Veřejná pokladna, která je velice důležitá pro podporu venkovských společenství, čelí narůstajícím nárokům na rozpočet v důsledku všeobecného nárůstu nákladů na živobytí a nárůstu nákladů na poskytování služeb.

3.4.

Investice do silnic a dálnic podporují využívání soukromých vozidel jakožto nejsnazšího způsobu, jak se dostat do práce. Lidé jsou dnes ochotnější cestovat na delší vzdálenosti, avšak v důsledku toho jsou méně závislí na zaměstnání nebo službách poskytovaných ve své místní obci.

3.5.

Chování lidí při nakupování se mění. Často nakupují v místě zaměstnání, což je obvykle ve velkém městě, a nikoliv ve vlastní vesnici nebo malém městě. Nakupují rovněž přes internet a zboží si nechávají doručit domů. To vše přispělo k mizení místních obchodů.

3.6.

Mladí lidé z venkovských oblastí odcházejí do měst za odbornou přípravou, vzděláním a prací. Pokud nebudou zachována pracovní místa ve venkovských oblastech, je obtížné do venkovských obcí přilákat lidi zpět. Je naléhavě potřeba uvážit hlas mladých lidí, který musí ležet v jádru místní demokracie. Organizace zastupující mladé lidi by měly být povzbuzovány ke stimulaci účasti na veřejné správě. Rovněž tak by hospodářské a sociální agentury měly zajistit, aby jejich poradenství a finanční podpora byly zaměřeny i na mladé lidi.

3.7.

Mezigenerační soudržnost ohrožuje početní nerovnováha mezi věkovými skupinami. Dostupnost uzpůsobených opatření na podporu zaměstnanosti, škol, zařízení péče o děti a bydlení ve venkovských oblastech je klíčové pro to, aby mladí lidí a rodiny s dětmi ve venkovských obcích zůstávali nebo se do nich vraceli. Obyvatelé určité obce mají někdy odlišný pohled na místní hospodářskou činnost. Je nutné vést dialog a dosáhnout porozumění s cílem zachovat rovnováhu mezi klidným životem a odpovídajícími iniciativami pro vytváření pracovních míst.

4.1.

Iniciativa Evropské komise pro inteligentní vesnice je klíčová, a to především kvůli příslibům spolupráce mezi generálními ředitelstvími. Program rozvoje venkova GŘ AGRI nikdy nemůže do iniciativy investovat dostatečné množství prostředků bez zapojení dalších GŘ a investic z veřejných zdrojů na regionální či místní úrovni. Tato pilotní iniciativa musí být po svém posouzení začleněna do jakékoliv nové Společné zemědělské politiky a nových regionálních programů a rozšířena tak, aby zahrnovala malá města, která jsou součástí „obrody venkova“.

4.2.

Pro všechny venkovské oblasti je zásadní širokopásmové připojení. Zlepšení mobilního i pevného širokopásmového pokrytí by mohlo pomoci zlepšit celou řadu činností, a to nejen rozvíjejících se podniků a možnosti pracovat z domova, ale také kvalitu každodenního lidského života. Mohlo by umožnit on-line učení, přístup k lepší zdravotní péči a on-line marketing dostupných služeb. Jsou k dispozici osvědčené postupy, kdy lepší přístup na internet ve venkovských oblastech byl pro obce přínosný. Zejména starším občanům by mělo být umožněno, aby si osvojili základy používání internetu.

4.3.

Kde je to možné, měli by být zaměstnavatelé podněcováni k práci na dálku a k realizaci potenciálních přínosů partnerství mezi venkovem a městy. Díky podpoře programů rozvoje venkova vzniká prostor pro podniky přitahovat vnitřní investice, rozvíjet a uvádět na trh výrobky s přidanou hodnotou, například potraviny, nápoje, krajinné a historické kulturní dědictví a zdravotní a rekreační aktivity, a zároveň zajistit kontinuitu venkovských řemesel a environmentálních dovedností.

4.4.

Veřejné služby v oblasti vzdělání, odborné přípravy, zdravotnictví a sociální péče by měly být integrovány, sdružovány a měly by inovativním způsobem využívat technologický pokrok s cílem zabránit diskriminaci a vyloučení především starších a náctiletých obyvatel venkova. Rozptýlené úřady veřejné správy by mohly jít příkladem při snižování koncentrace do měst a snižování znečištění a zároveň podporovat pocit spravedlnosti pro venkov. Místní orgány hrají klíčovou úlohu při plánování ve venkovských oblastech a pro zajištění pozitivních činností ve venkovských společenstvích a podporu jejich pokračující budoucnosti. Služby mohou sdílet jednu budovu nebo se nevyužité budovy mohou použít jako kapacity pro nové podnikatelské využití, a tedy tvorbu pracovních míst, která zajistí příležitosti pro větší ekonomickou aktivitu. Při zpřístupňování těchto obnovených budov je třeba brát v úvahu potřeby místních nevládních organizací a soukromého a veřejného sektoru.

4.5.

Je třeba vyvinout úsilí v oblasti vytvoření skutečného smyslu pro partnerství mezi městy a velkými městy a jejich sousedními obcemi s cílem sdílet za vzájemně dohodnutých podmínek pocit sounáležitosti, obchodní značky a společné investice. Společně s dalšími organizacemi doporučilo v roce 2016 sdružení R.E.D. evropskou politickou strategii pro venkovské oblasti do roku 2030 (5). Dalším příkladem je pilotní projekt Carnegieho nadace s názvem Twin Towns. V rámci partnerství mezi městy a venkovskými oblastmi by měly být uplatňovány zásady udržitelného rozvoje a oběhového hospodářství.

4.6.

Na druhém Evropském venkovském parlamentu v listopadu 2015 byl přijat evropský venkovský manifest. Síť Evropského venkovského parlamentu má partnery ve 40 evropských zemích a vyvíjí úsilí v oblastech definovaných v manifestu. Evropský venkovský parlamentu usiluje o „zvýšenou spolupráci mezi obcemi, organizacemi a orgány ve venkovských i městských oblastech s cílem naplno využít sociálních, kulturních a ekonomických vazeb, které taková spolupráce může přinést, a podpořit živou výměnu nápadů a osvědčených postupů mezi subjekty zapojenými ve venkovských a městských oblastech“. Všichni partneři spolupracují na různých tématech, jako jsou například malá města, udržitelné služby a infrastruktura a integrovaný rozvoj venkova a iniciativa LEADER/komunitně vedený místní rozvoj, a tato spolupráce bude v podobě zprávy předložena a projednána na třetím Evropském venkovském parlamentu v nizozemském Venhorstu v říjnu 2017.

4.7.

Evropská investiční banka by měla vytvořit na míru přizpůsobené systémy podpory malých venkovských podniků, a to jak soukromých, tak sociálních, a včetně družstev, jak slíbila ve svém programu na období 2017–2019 a jak ilustrovala podporou podniku Niki’s Sweets v Agrosu v pohoří Troodos na Kypru.

4.8.

Ve venkovských oblastech je velmi aktivní dobrovolnické odvětví, které pomáhá koordinovat činnosti a lidem pomáhá spolupracovat. Sociální a komunitní podniky, jako například 300 sociálně-ekonomických podniků v Dánsku, mohou využívat značku „RSV“ (registrovaná sociálně-ekonomická společnost (Virksomhed)) nebo kavárna Cletwr ve středním Walesu, ve stále větší míře přispívají k nahrazení zaniklých veřejných a soukromých služeb. Jejich práce je v souladu s koncepty sociální odpovědnosti podniků. Pro zřizování a zachování udržitelnosti sociálních a komunitních podniků je důležitá podpora a poradenství organizací, jako je například Plunkett Foundation.

4.9.

Lidé žijící ve vesnicích a malých městech představují průřez společností a musejí mít možnost se ve svých místních společenstvích vyjádřit. Nejnižší úrovně veřejné správy – obecní rady a (malé) obce – by měly být zahrnuty do místního rozhodovacího procesu a měly by být za tímto účelem posíleny a získat pravomoci. Lidé jsou na svá místní společenství hrdí a to lze uznat a využít jako prostředek k podpoře zapojení dalších lidí. Podnikatelé v důchodu a lidé, kteří pracovali ve veřejném nebo civilním odvětví, mohou nabídnout mnoho dovedností. Evropské a místní programy vytvářejí projekty, které podporují místní partnerství s cílem rozvíjet jejich vesnici nebo malé město, a z tohoto procesu vzešlo mnoho komunitních podnikatelů. Pocházejí z různých odvětví a stali se vyslanci své komunity.

4.10.

Vesnice a malá města jsou důležitou součástí evropské kultury. Často si uchovávají své místní zvyky a tradice. Tato venkovská sídla jsou obvykle „historická“ a jejich architektura odráží místní stavební materiály a styly za mnohá staletí. V centrech malých měst se obvykle udrželo více místních podniků a nebyla pohlcena standardní fasádou požadovanou obchodními řetězci, jako tomu je v centrech větších měst. Malá venkovská sídla jsou také úzce spjata s krajinou, v níž se nacházejí, což z velké části utváří atmosféru obcí a odráží jejich velmi odlišný původ – obranné postavení na kopci, místa pro přebrodění říčního toku, sídla u pramene, na březích jezer, na ostrovech, pobřeží atd. Kulturní hodnoty vesnic a malých měst by měly mít výsadní postavení při propagaci Evropského roku kulturního dědictví 2018 a iniciativ v jeho rámci. Důležitou úlohu při podpoře tradic a kultury mohou mít starší obyvatelé vesnic, je tedy vhodné jim vytvářet podmínky k aktivní činnosti v této oblasti.

4.11.

Tyto vesnice a malá města disponují hodnotnými aktivy, na nichž mohou stavět a která jim mohou pomoci budovat či zlepšovat místní ekonomiku. Jsou vzájemně provázány s místním zemědělstvím, lesnictvím a výrobou energie a také agroturistikou a venkovským cestovním ruchem, festivaly týkajícími se zdraví, kulturními festivaly a ochranou životního prostředí a vzděláváním. Po celé Evropě nalezneme stovky příkladů, jež mohou ostatní následovat, jako je Kozárd v Maďarsku, Alston Manor v Anglii. Cenný příspěvek k popisu a pochopení významu úlohy vesnic a malých měst představuje také zpráva o významu malých měst rady Ecovast.

4.12.

Budoucí politiky pro oblast venkova nadšeně schválené na konferenci v Corku 2.0 v září 2016 by měly členských státům a regionům pomoci vytvořit podpůrné venkovské politiky a podněcovat projekty v rámci evropských programů. Zavádění konceptu tzv. „rural proofing“ popsaného na konferenci v Corku 2.0 je zásadní pro EU, členské státy a regiony.

4.13.

Metodika iniciativy LEADER a komunitně vedený místní rozvoj (CLLD), financované EU poskytují nástroje pro pomoc venkovským společenstvím při posilování a získávání pravomocí. Iniciativa LEADER a místní akční skupiny mohou podporovat místní úsilí o vznik a růst soukromých i neziskových podniků a zajištění angažovaného a podpůrného komunitního ducha. Iniciativu LEADER do roku 2014 podporoval Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, ale od roku 2015 mohou tuto metodiku uplatňovat také jiné strukturální a investiční fondy prostřednictvím financování CLLD z více fondů. K tomu je třeba lepší spolupráce a příklady osvědčených postupů lze nalézt v IRD Duhallow a SECAD v hrabství Cork a PLANED ve Walesu, které komunitně vedený místní rozvoj zdola nahoru uplatňují již mnoho let.

4.14.

V rámci evropských programů existuje mnoho venkovských projektů, které dovedně ukazují obrovskou rozmanitosti příkladů osvědčených postupů v malých městech a vesnicích. Osvědčené postupy také ukazují potřebu a hodnotu prostředníků pro podporu podnikatelů a malých skupin.

2.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 81/22

Zpravodaj:

Cillian LOHAN

1.1.

Koncepce klimatické spravedlnosti považuje celosvětovou změnu klimatu za politickou a etickou, a nikoli za čistě ekologickou otázku. Tato koncepce je obvykle posuzována v globálním kontextu vzájemné prostorové a časové závislosti a uznává, že dopady změny klimatu často nejvíce pociťují nejzranitelnější a nejchudší osoby ve společnosti, a to přesto, že tyto skupiny obyvatelstva nesou za emise, jež změnu klimatu podněcují, nejmenší odpovědnost. V tomto stanovisku je pak klimatická spravedlnost pojata šířeji a uznává potřebu zabývat se spravedlností často nepřiměřeného dopadu změny klimatu na občany a komunity v rozvojových i rozvinutých ekonomikách.

1.2.

EHSV se domnívá, že všichni občané mají právo na zdravé a čisté životní prostředí a právo očekávat, že vlády přijmou odpovědnost za závazky svých států a vnitrostátně stanovené příspěvky ve smyslu Pařížské dohody týkající se faktorů podněcujících změnu klimatu a jejích hrozeb, přičemž si je vědom nejen zřejmých environmentálních a hospodářských aspektů, ale také sociálních dopadů.

1.3.

EHSV navrhuje zahájit diskusi o listině klimatických práv EU, jež by shrnovala práva občanů Unie a přírody v kontextu výzev celosvětové krize související se změnou klimatu. I když EHSV uznává vedoucí úlohu EU při prosazování silné a spravedlivé mezinárodní politiky v oblasti klimatu, vybízí orgány EU a vlády členských států, aby posoudily uplatňování zásad klimatické spravedlnosti na všech úrovních, a sice na celosvětové a evropské úrovni, na úrovni členských států i na úrovni obecní. Jako nástroj k naplnění tohoto cíle by bylo možné použít proces evropského semestru. Klimatická spravedlnost se zabývá spravedlností pro osoby i životní prostředí, na němž jsme závislí, přičemž osoby i prostředí jsou vzájemně propojené. V této souvislosti EHSV připomíná dvě nedávné iniciativy: globální pakt pro životní prostředí a návrh všeobecné deklarace práv lidstva.

1.4.

Systémy výroby a spotřeby se musí změnit tak, aby se přizpůsobily změně klimatu a zmírňovaly ji. Tento přechod bude muset probíhat celosvětově a v kontextu odvětví a EU zde může sehrát vedoucí úlohu. Je nutné určit nejzranitelnější odvětví podnikání a pracovníky a poskytnout jim odpovídající podporu. Během přechodu je obzvláště zapotřebí podporovat potravinové systémy a příslušné zainteresované subjekty. Udržitelná spotřeba potravin musí začínat již v prvotní fázi přípravy půdy a řízení přírodních systémů, aby byl vytvořen základní stavební kámen potravin. EU by měla poskytnout jasné vedení a prosazovat udržitelné hospodaření s půdou a její ochranu.

1.5.

Síly spotřebitelů při realizaci přechodu lze využít pouze tehdy, budou-li mít spotřebitelé možnost zvolit udržitelné etické alternativy, jež nevedou k podstatnému snížení pohodlí či kvality, pokud jde o služby, použití nebo dostupnost. Schůdné alternativy pro spotřebitele mohou vycházet z nových hospodářských modelů, jako je digitální ekonomika, ekonomika sdílení a oběhové hospodářství, a stavět na mezinárodní spolupráci při globálním a sektorovém přechodu k těmto modelům.

1.6.

Je třeba nasadit podpůrné mechanismy, mj. veřejné prostředky a hospodářské nástroje a pobídky, s cílem zajistit, že spotřebitelé, kteří by rádi zvolili nízkouhlíkový životní styl, budou mít k dispozici infrastrukturu a odpovídající podporu, včetně pomoci s pokrytím vyšších nákladů na zboží a služby, jež jsou etické/s dlouhou životností/udržitelné, přičemž však nesmí být ohrožena konkurenceschopnost.

1.7.

Musí být zmapován přesun pracovních míst do nízkouhlíkového hospodářství a co nejdříve musí být určeny příležitosti. Bude tak možné koncipovat a provádět ty nejúčinnější politiky, jež zajistí ochranu pracovníků a zachování kvality jejich života během spravedlivého přechodu.

1.8.

EHSV opakuje svůj požadavek týkající se vytvoření evropského střediska pro sledování energetické chudoby (1), které by zapojilo všechny zúčastněné strany s cílem přispět k definování evropských ukazatelů energetické chudoby. Spravedlností pro všechny občany se rozumí zajištění dodávek čisté a cenově přijatelné dostupné energie pro každého.

1.9.

EHSV požaduje ukončení dotací na fosilní paliva a podporu přechodu na obnovitelné zdroje.

1.10.

Účinné politiky udržitelnosti závisejí na zajištění toho, že podpora přechodu bude jasně určena, upřednostňována a náležitě financována. Zároveň musí EU zahájit velmi obsažná mezinárodní jednání vedoucí k dosažení celosvětové dohody, která by zbrzdila faktory podněcující změnu klimatu a podpořila udržitelnější celosvětový hospodářský model.

2.1.

Toto stanovisko z vlastní iniciativy souvisí s pracovním plánem Střediska pro sledování udržitelného rozvoje na rok 2017. Klimatická spravedlnost je tématem, které se dotýká nás všech, a přesto v této oblasti nejsou na úrovni EU přijímána žádná opatření. EHSV tak má příležitost ujmout se vůdčí úlohy a předložit první návrhy, zejména pokud jde o Evropu. Mnoho aspektů klimatické spravedlnosti musí být prodiskutováno ještě podrobněji, například otázka globálního a individuálního rozdělení emisních povolenek.

2.2.

EHSV chce zaujmout institucionální postavení s cílem prezentovat postoj organizované občanské společnosti EU v rozpravě o dopadech změny klimatu a o tom, jak nejlépe tyto dopady řešit spravedlivým způsobem.

2.3.

Vzhledem k mezinárodnímu přijetí cílů udržitelného rozvoje OSN, k Pařížské dohodě a ke skutečnosti, že dopady změny klimatu jsou již pociťovány, je třeba dát uplatňování klimatické spravedlnosti prostřednictvím konkrétních opatření ještě větší prioritu.

3.1.

Koncepce klimatické spravedlnosti považuje celosvětovou změnu klimatu za politickou a etickou, a nikoli za čistě ekologickou otázku. Uznává, že dopady změny klimatu často nejvíce pociťují nejzranitelnější a nejchudší osoby ve společnosti, Tato koncepce je obvykle posuzována v globálním kontextu vzájemné prostorové a časové závislosti, a to se zaměřením na odpovědnost zemí, které se rozvinuly na základě využívání přírodních zdrojů.

3.2.

Cíle udržitelného rozvoje jdou ještě dále než jejich předchůdci (rozvojové cíle tisíciletí) a uznávají vzájemnou odpovědnost, přijetí spoluodpovědnosti, společný postup a potřebu participativních procesů podporujících začlenění. I když EHSV uznává vedoucí úlohu EU při prosazování silné a spravedlivé mezinárodní politiky v oblasti klimatu, vybízí orgány EU a vlády členských států, aby přijaly opatření v oblasti klimatické spravedlnosti na všech úrovních, a sice na celosvětové a evropské úrovni, na úrovni členských států i na úrovni obecní. Jako nástroj k naplnění tohoto cíle by bylo možné použít proces evropského semestru. Klimatická spravedlnost tedy v tomto stanovisku uznává potřebu zabývat se spravedlností často nepřiměřeného dopadu změny klimatu na občany a komunity v rozvojových i rozvinutých ekonomikách.

3.3.

Problémem je odpor vůči politikám v oblasti změny klimatu a názor, že penalizují průměrného občana, konkrétní odvětví (např. zemědělsko-potravinářské či dopravu) nebo komunity a jednotlivce závislé na fosilních palivech, a to navzdory přínosům těchto politik.

3.4.

Na odvětví a oblasti, které jsou změnami klimatu značně ovlivněny, např. zdraví, doprava, zemědělství a energetika, jsou zaměřeny různé politické iniciativy. Klimatická spravedlnost může představovat zastřešující integrovaný přístup, jenž zajistí, aby přechodu na nízkouhlíkové hospodářství bylo dosaženo spravedlivým a rovným způsobem.

3.5.

Je důležité uvést, že klimatická spravedlnost se nevěnuje pouze těm, kteří jsou přímo zasaženi dopady změny klimatu, ale i těm, na něž mají dopad faktory podněcující změnu klimatu vzhledem k závislosti na zboží, službách a životním stylu spojovaných s vysokými emisemi a neúčinným využíváním zdrojů.

4.1.1.

EHSV se domnívá, že všichni občané mají právo na zdravé a čisté životní prostředí a právo očekávat, že vlády přijmou odpovědnost za závazky svých států a vnitrostátně stanovené příspěvky ve smyslu Pařížské dohody týkající se faktorů podněcujících změnu klimatu a jejích hrozeb, přičemž si je vědom nejen zřejmých environmentálních a hospodářských aspektů, ale také dopadů na společnost.

4.1.2.

Evropský pilíř sociálních práv má sloužit jako kompas pro obnovený proces konvergence směrem k vytvoření lepších životních a pracovních podmínek v členských státech. Zakládá se na 20 zásadách, přičemž na řadu z nich bude mít přímý dopad změna klimatu nebo budou nepřímo ovlivněny potřebou přechodu na nové hospodářské modely.

4.1.3.

V souvislosti s lidskými a sociálními právy navrhuje EHSV zahájit diskusi o vypracování návrhu listiny klimatických práv, jež by shrnovala práva občanů a přírody v kontextu problémů krize v oblasti změny klimatu. Ve spojitosti s tím připomíná návrh všeobecné deklarace práv lidstva, který v roce 2015 v souvislosti s konáním konference COP 21 vypracovala Corinne Lepage.

4.1.4.

Práva přírody jsou legislativním procesem již uznávána v různých zemích po celém světě. V Nizozemsku například nevládní organizace Urgenda Foundation vyhrála v roce 2015 soudní spor proti vládě, který se týkal klimatu. Nizozemský nejvyšší soud důsledně uplatnil zásadu, podle níž lze vládu považovat za právně odpovědnou za nepřijetí dostatečných opatření k prevenci předvídatelných škod způsobených změnou klimatu. Obdobné případy jsou nyní připravovány i v Belgii a Norsku. Iniciativy, jako je globální pakt pro životní prostředí zahájený dne 24. června 2017, se navíc zabývají potřebou spravedlivé globální správy záležitostí týkajících se životního prostředí na základě doplnění „práv třetí generace“ prostřednictvím všeobecného, průřezového a univerzálního referenčního nástroje.

4.1.5.

Je nezbytné zajistit, aby nejzranitelnější osoby ve společnosti nemusely nést nepřiměřenou zátěž a aby náklady na přechod k hospodářskému modelu reagujícímu na klima byly spravedlivě rozděleny v celé společnosti. Například zásada „znečišťovatel platí“ by měla být uplatňována na úrovni těch subjektů, které znečištění způsobují a mají z něj prospěch, a nikoli na úrovni konečného uživatele v případech, kdy neexistují žádné schůdné alternativy. Pečlivým a náležitým uplatňováním této důležité zásady se již EHSV zabýval dříve (2).

4.1.6.

Kvůli vysídleným osobám bude docházet ke zvýšené migraci (včetně klimatických uprchlíků) všeho druhu (3). Již jsme zjistili, jak nepřipravena je EU na řešení této problematiky, jakož i na nepoměrnou zátěž jednotlivých členských států. EHSV již zdůraznil, že nevyvážené ekonomické procesy mohou v tomto ohledu destabilizaci prohloubit (4).

4.1.7.

Jak bylo konstatováno v nedávné studii Evropského parlamentu o klimatických uprchlících, na úrovni EU neexistuje žádný zvláštní nástroj použitelný na „environmentálně vysídlené osoby“. Pro řešení jakéhokoli hromadného vysídlení je směrnice o dočasné ochraně politicky těžkopádným nástrojem a EHSV podporuje názor, že Lisabonská smlouva nabízí dostatečně velký mandát k revizi přistěhovalecké politiky a právní úpravě statusu „environmentálně vysídlené osoby“.

4.2.1.

Systémy produkce potravin a strava se změní tak, aby se přizpůsobily změně klimatu a zmírňovaly ji. Všichni občané jsou závislí na zemědělsko-potravinářském odvětví (např. zemědělci, rodiny, osoby působící v dodavatelském řetězci, spotřebitelé), a proto by se při přechodu na nízkouhlíkovou společnost mělo zajistit, že osobám, jež jím budou zasaženy, bude poskytnuta pomoc a podpora. Tento přechod navíc bude muset probíhat celosvětově a v kontextu odvětví a EU zde může sehrát vedoucí úlohu.

4.2.2.

Změna klimatu představuje pro evropské zemědělství jakožto hnací sílu i jakožto odvětví, jež je v přední linii, pokud jde o potýkání se s jejími dopady, obrovské problémy.

4.2.3.

Toto odvětví musí být nově vymezeno z hlediska svého přínosu k přírodním absorpčním systémům, jako jsou ekosystémové služby, jež mohou zmírňovat některé dopady změny klimatu. Bylo by vhodné tuto skutečnost uznat a prostřednictvím SZP uvolňovat veřejné finanční prostředky na podporu těchto služeb poskytovaných zemědělským sektorem, a to vzhledem k jejich cíli, kterým je produkce potravin. Tato obecná koncepce byla podpořena v nedávno přijatém stanovisku (5).

4.2.4.

Udržitelná spotřeba potravin musí začínat již v prvotní fázi přípravy půdy a řízení přírodních systémů, aby byl vytvořen základní stavební kámen potravin. EHSV zdůrazňuje, že je nezbytné zahájit diskusi o tom, zda je zapotřebí rámcová směrnice o půdě, a poskytnout jasné vedení, co se týče důležitosti prosazování udržitelného hospodaření s půdou a její ochrany (6). Na ochranu půdy a její význam v ekosystémových službách se soustředí nynější estonské předsednictví Rady EU (7).

4.2.5.

EHSV podporuje koncepci udržitelné výroby a spotřeby. Nalezení shody o otázce nutnosti změnit přístupy ke spotřebě masa bude záviset na určení příležitostí a podpory potřebné k zajištění spravedlivého přechodu subjektů závislých na tomto sektoru zemědělsko-potravinářského odvětví.

4.2.6.

I tento sektor je ovlivňován faktory podněcujícími změnu klimatu, zejména pak svou závislostí na fosilních palivech, a to od produkce potravin přes zpracování až po dopravu a balení. Je třeba koncipovat politiky, jež uznají limitovanost stávajícího zemědělsko-potravinářského modelu, a jejich prostřednictvím zmapovat reálnou cestu k udržitelné budoucnosti zemědělců šetrné k životnímu prostředí.

4.2.7.

Bude-li na environmentální politiky nahlíženo jako na uplatňování podpůrných mechanismů usnadňujících přechod k nízkouhlíkové společnosti, nemusejí být v rozporu s okamžitými potřebami zemědělství.

4.3.1.

Síly spotřebitelů při realizaci přechodu lze využít pouze tehdy, budou-li mít spotřebitelé možnost zvolit udržitelnou etickou alternativu, jež nevede k podstatnému snížení pohodlí či kvality, pokud jde o služby, použití nebo dostupnost. Schůdné alternativy pro spotřebitele mohou vycházet z nových hospodářských modelů, jako je digitální ekonomika, ekonomika sdílení a oběhové hospodářství, a stavět na mezinárodní spolupráci při globálním a sektorovém přechodu k těmto modelům.

4.3.2.

Zásada „znečišťovatel platí“ je příliš často uplatňována nevhodně a spotřebitelé jsou nuceni hradit poplatky, i když nemají k dispozici žádnou schůdnou alternativu. Aby se tvorba cen mohla stát účinným nástrojem k vyvolání změny chování požadovaným směrem, musí mít spotřebitelé k dispozici alternativní možnosti.

4.3.3.

Daň z igelitových tašek je dobrým příkladem praxe, kdy spotřebitelé hradí malou daň, ale mají alternativní možnosti (například použít vlastní tašku nebo použít krabici, kterou jim prodejce poskytne). Tímto způsobem lze dosáhnout rozsáhlé změny chování.

4.3.4.

Naopak zdanění fosilních paliv (například benzínu) na úrovni spotřebitele může vyvolat nespokojenost a přesměrování disponibilního příjmu na výdaje na paliva. Může také vést ke vzniku druhotného nezákonného trhu, přičemž zisky producenta znečišťujících látek stejně zůstanou zachovány. Situaci zhoršuje také nedostatečné účelové vázání těchto daní ve většině případů. Občané mají pocit, že politiky v oblasti změny klimatu jsou spojeny s nespravedlivým penalizováním osob, které nemají jinou možnost, než působit v ekonomice založené na fosilních palivech.

4.3.5.

Je třeba nasadit podpůrné mechanismy, mj. veřejné prostředky a hospodářské nástroje, s cílem zajistit, že spotřebitelé, kteří by rádi zvolili nízkouhlíkový životní styl, budou mít k dispozici infrastrukturu a odpovídající podporu, včetně pomoci s pokrytím vyšších nákladů na zboží a služby, jež jsou etické/s dlouhou životností/udržitelné. Může se tak dít v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru. Automobilový průmysl je vhodným funkčním příkladem toho, jak výrobce financuje ujednání s cílem zlepšit přístup spotřebitelů k novým vozům. Podobné podpůrné režimy by mohly být nabídnuty i dalším odvětvím, například odvětví bílého zboží nebo modernizace starých systémů pro dům či podnik.

4.3.6.

Existuje rozpor mezi využíváním veřejných prostředků na podporu systémů a infrastruktur, které zvyšují závislost koncových uživatelů na faktorech podněcujících změnu klimatu, a na investice do nich a souběžným úsilím o omezení a zvládnutí dopadů této změny. Dopadům této změny čelí v prvé řadě spotřebitelé. Možnost vybrat si mezi většími výdaji za znečišťující variantu a nutností obejít se bez jakéhokoli řešení nepředstavuje pro občany „spravedlivou“ volbu.

4.3.7.

Existuje názor, že udržitelný životní styl a udržitelná spotřeba jsou možné pouze v případě vysokého příjmu. Etické volby, jež jsou šetrné vůči klimatu a udržitelné, nejsou všem dostupné stejně. Politickým rámcem, který bude působit proti tomuto názoru a zlepší dostupnost pro všechny spotřebitele, je třeba podporovat takovou tvorbu cen, jež bude zohledňovat náklady (včetně náročnosti na zdroje) zboží a služeb spojené se změnou klimatu.

4.3.8.

Právní předpisy EU o ochraně spotřebitele pocházejí z doby před rokem 1999, v němž OSN uznala udržitelnou spotřebu za základní právo spotřebitele, a proto tuto skutečnost nezmiňují (8). EHSV znovu vyzývá k přijetí politiky týkající se udržitelné spotřeby. Obzvláště důležité je to v souvislosti s cíli udržitelného rozvoje a iniciativou oběhového hospodářství.

4.3.9.

Bez alternativy nemá spotřebitel žádnou možnost, nýbrž je nucen k chudobě/špatným rozhodnutím/nezdravému výběru/neudržitelným volbám, přičemž v něm narůstá odpor k „environmentálním“ politikám, o nichž se domnívá, že penalizují koncového uživatele. Subjekty, které z tohoto systému těží, peněžní prostředky naopak nevydávají, ale získávají jich víc, v důsledku čehož se pod rouškou environmentální politiky prohlubuje nerovnost, což je v rozporu se zásadami udržitelnosti.

4.4.1.

Je nezbytné chránit během přechodu všechny pracovníky, a to jak osoby s nízkou kvalifikací nebo nepřenositelnými dovednostmi, tak osoby zastávající vysoce kvalifikované pozice. Je nutné určit nejzranitelnější odvětví a pracovníky a poskytnout jim odpovídající podporu. Automatizace práce v rámci nízkouhlíkového hospodářství by mohla vést k zániku některých pracovních míst (9).

4.4.2.

K prostředkům pro zajištění této ochrany patří rekvalifikace a vzdělávání. Pracovníci, jejichž pracovní místa zaniknou v důsledku změny klimatu nebo nutnosti ukončit závislost na faktorech podněcujících změnu klimatu, by neměli být těmi, kdo budou za tuto změnu platit.

4.4.3.

Včasné určení dovedností, jichž je zapotřebí pro úplné zapojení do těchto nových hospodářských modelů, je jedna část řešení, přičemž je rovněž třeba je zmapovat v kontextu stávající zaměstnanosti a závislosti na nynějším neudržitelném modelu.

4.4.4.

Všude, kde je to možné, je důležité chránit a zachovávat komunity a napomáhat přechodu s co nejmenšími dopady na dobré sociální i environmentální podmínky dotčených osob.

4.4.5.

V rámci navržených nových hospodářských modelů, mimo jiné funkční ekonomiky, ekonomiky sdílení a oběhového hospodářství, lze jasně určit nové příležitosti. V tomto ohledu by EU měla zahájit nutná mezinárodní jednání, která by směřovala k dosažení celosvětového hospodářského modelu.

4.5.1.

Změna klimatu a faktory podněcující tuto změnu si vybírají svou daň v oblasti zdraví. Lze to měřit například počtem úmrtí a onemocnění spojených se znečištěným ovzduším, přičemž tato skutečnost představuje újmu pro společnost a také náklady pro veřejné systémy zdravotní péče. Tyto systémy musí zohledňovat význam změny klimatu a faktorů podněcujících tuto změnu pro oblast zdraví.

4.5.2.

Existuje vztah mezi zdravím a dobrými podmínkami a přístupem k přírodě (IEEP). Mnoho členských států se potýká se zdravotními a společenskými problémy, jako je obezita, problémy s duševním zdravím, sociální vyloučení, hluk a znečištění ovzduší, které mají nepřiměřený dopad na socioekonomicky znevýhodněné a zranitelné skupiny.

4.5.3.

Investice do přírody řeší otázku změny klimatu nejen z hlediska snížení investic do znečišťujících látek, ale také pokud jde o investice do ukládání uhlíku v přírodních ekosystémech. Následné přínosy pro zdraví jsou dvojí, a sice prevence zvyšování míry špatného zdravotního stavu a podpora aktivního životního stylu vedoucího k lepšímu zdraví občanů a komunit. Uznáním tohoto aspektu pomůžeme zajistit, aby politická rozhodnutí byla vyvážená, informovaná a založená na důkazech.

4.6.1.

Mezi lety 2004 až 2015 se výroba energie z obnovitelných zdrojů vyjádřená jako procentuální podíl spotřeby elektrické energie v EU více než zdvojnásobila (ze 14 % na 29 %). Pokud však jde o vytápění, budovy a průmysl a o dopravu, jsou požadavky na energii stále obrovské. K pokroku sice dochází, avšak výchozí hodnota je velmi nízká. Například podíl energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě paliv v dopravě se v témže období zvýšil z 1 % na 6 %.

4.6.2.

Energetická chudoba je problémem v celé Evropě, a přestože se její význam a kontext mohou v jednotlivých zemích lišit, je dalším příkladem toho, že je nezbytné zajistit, aby politiky v oblasti změny klimatu byly zaměřeny na ochranu nejzranitelnějších osob.

4.6.3.

EHSV opakuje svůj požadavek týkající se vytvoření evropského střediska pro sledování energetické chudoby (10), které by zapojilo všechny zúčastněné strany s cílem přispět k definování evropských ukazatelů energetické chudoby. Spravedlností pro všechny občany se rozumí zajištění dodávek čisté a cenově přijatelné dostupné energie pro každého.

4.6.4.

Politiky, které podporují vyřešení problému energetické chudoby v EU, mohou také představovat řešení, pokud jde o zavádění infrastruktury pro čistou energii a její dodávky, a sice na základě toho, že změní zaměření dotací a budou koordinovat politickou vůli.

4.6.5.

Politiky přímo či nepřímo podporující dotace na fosilní paliva představují obrat v uplatňování zásady „znečišťovatel platí“, v tomto případě se platí znečišťovateli. Koncový uživatel celou řadu těchto dotací nevidí, a přesto jsou v konečném důsledku čerpány z veřejných prostředků. K ukončení dotací, které škodí životnímu prostředí, v EU již Výbor vyzýval v jednom ze svých nedávných stanovisek (11) a v jiném stanovisku, věnovaném mapování politik EU v oblasti udržitelného rozvoje (12), se pak zdůrazňuje nutnost naplnit stávající závazky k odstranění takových dotací a důrazně prosazovat reformu environmentální daně.

4.6.6.

Podpora by měla být dostupná všem, dotace by měly být zaměřeny na obnovitelné zdroje energie, zatímco dotace na faktory podněcující změnu klimatu by nutně měly být postupně ukončeny a výjimky by měly být uplatňovány spravedlivěji, výslovně ne na subjekty, které si nejspíše mohou dovolit zaplatit, ani subjekty, které mají zisky ze znečišťujících látek. Podle MMF činí celosvětová míra dotací na fosilní paliva v současnosti 10 milionů USD za minutu. Odstraněním těchto dotací by se příjmy vlád zvýšily o 3,6 % celosvětového HDP, emise by klesly o více než 20 %, míra předčasných úmrtí z důvodu znečištění ovzduší by se snížila o více než polovinu a celosvětový ekonomický blahobyt by se zvýšil o 1,8 bilionu USD (2,2 % celosvětového HDP). Tato čísla vyzdvihují nespravedlivou povahu stávajícího systému.

4.6.7.

Účinné politiky udržitelnosti závisejí na zajištění toho, že podpora přechodu bude jasně určena, upřednostňována a náležitě financována.

2.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 81/29

Zpravodaj:

Alfred GAJDOSIK

Spoluzpravodaj:

Thomas WAGNSONNER

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podporuje rozvojovou politiku, která rozvoj vnímá jako proces probíhající mezi rovnocennými státy a založený na respektu a svrchovaných rozhodnutích. Financování a provádění cílů udržitelného rozvoje, jež byly dohodnuty na úrovni Organizace spojených národů (OSN), vyžaduje celosvětově sladěné úsilí. Je třeba zdůraznit, že ještě významnější úlohu by mohla hrát Ekonomická a sociální rada OSN, neboť představuje vhodné fórum pro záležitosti týkající se daňové oblasti. Zajistilo by se tím jak zaměření na cíle udržitelného rozvoje Agendy 2030, tak i účast všech zemí založená na rovnocenném postavení.

1.2.

V kontextu mezinárodních dohod týkajících se reformy mezinárodních daňových předpisů, např. prostřednictvím akčního plánu OECD v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku (BEPS), by dopady tohoto mezinárodního úsilí o reformu měly být zhodnoceny z hlediska cílů udržitelného rozvoje a měly by být více zohledňovány při dalším rozvíjení mezinárodních daňových politik. EHSV konstatuje, že splnění cílů udržitelného rozvoje vyžaduje finanční prostředky. Mnoho zemí se však potýká se zásadními výzvami, pokud jde o generování veřejných příjmů prostřednictvím příjmů z daní, a to z toho důvodu, že systémy daně z příjmu a daní z obratu se v rozvojových zemích obtížně uplatňují. Mimoto by problém mohla představovat rovněž světová daňová konkurence v oblasti daně z příjmu právnických osob a v neposlední řadě také koncipování smluv o zamezení dvojího zdanění. Mezi další faktory patří omezené kapacity a nedostatečný přenos informací.

1.3.

EHSV jednoznačně vítá skutečnost, že Evropská unie (EU) a její členské státy vyvíjejí značné úsilí v souvislosti s mezinárodní reformou, jejímž cílem je řešit slabiny mezinárodních daňových systémů. Tyto snahy jsou vítané a je třeba je podporovat a účinně provádět a také pravidelně sledovat. V čele uvedených reforem stojí především velké rozvinuté země v rámci OECD. Mělo by se posoudit, zda by jako fórum pro další globální rozvoj mezinárodní daňové politiky nebyla vhodnější OSN, a to s ohledem na skutečnost, že členy této organizace jsou země celého světa, a především také rozvojové země. EHSV však poukazuje na nedostatek prostředků a zaměstnanců daňového výboru OSN. OSN by proto měly být poskytnuty dostatečné prostředky.

1.4.

Opatření EU týkající se mezinárodní daňové transparentnosti a také akční plán BEPS budou mít dopady i na rozvojové země. EHSV vítá skutečnost, že se Evropský parlament (EP) a Evropská komise již vyslovily k otázkám, v nichž se daňová a rozvojová politika protínají. Vítaná je platforma pro řádnou správu daní (Platform of Tax Good Governance), kterou zřídila Evropská komise. Soubor nástrojů, který byl v této souvislosti představen v podobě pracovního dokumentu a jenž se týká efektu přelévání smluv o zamezení dvojího zdanění, je doporučeníhodným východiskem pro úvahy členských států ohledně přepracování těchto smluv uzavřených s rozvojovými zeměmi.

1.5.

EHSV poznamenává, že ve zprávě EP z roku 2015 byla doporučena řada zlepšení, k jejichž provedení se dosud nepřikročilo. Výbor v této souvislosti odkazuje na svá dřívější stanoviska obsahující zjištění především ohledně podávání zpráv podle jednotlivých zemí a boje proti praní peněz a doporučení týkající se veřejných rejstříků vlastníků. EHSV poznamenává, že vzniká seznam nespolupracujících daňových jurisdikcí. Pobízí k většímu úsilí při provádění příslušných doporučení EP a doporučuje zabývat se kritikou ze strany nevládních organizací. Je vhodné podporovat celosvětové zavedení těchto opatření prostřednictvím mezinárodních daňových dohod, aby tak byla zlepšena informovanost správců daně v rozvojových zemích. Cílem by mělo být sbližování norem na celém světě, na němž by se mohly rovnocenně spolupodílet rozvojové země.

1.6.

EHSV vyzývá k zajištění soudržnosti mezi mezinárodními daňovými politikami členských států a cíli rozvojových politik, aby se zabránilo vzniku rozporů mezi daňovými politikami jednotlivých zemí a společnými rozvojovými prioritami.

1.7.

EHSV vnímá posouzení dopadů mezinárodních daňových politik členských států jako způsob, jak prověřit dopad smluv o zamezení dvojího zdanění a daňových pobídek na rozvojové země. Tato posouzení by měla být podporována a měla by se stát běžnou praxí. V případě možných rozporů s evropskými politikami v oblasti rozvoje by mělo význam, aby takováto posouzení prováděla i Evropské unie. Stávající smlouvy o zamezení dvojího zdanění by měly být přezkoumány a nově vyjednávané smlouvy tohoto druhu by měly být uzavírány s přihlédnutím k těmto faktorům.

1.8.

Vzorová úmluva OECD o daních z příjmu a majetku, která se v současné době využívá nejčastěji, byla vypracována v první řadě s ohledem na zájmy rozvinutých států. EHSV proto doporučuje, aby členské státy EU při vyjednávání smluv o zamezení dvojího zdanění s rozvojovými zeměmi více braly ohled na potřeby těchto zemí. EHSV poznamenává, že na základě úmluvy OECD byla vypracována také vzorová úmluva OSN s cílem upravit zdanění mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi a za tímto účelem přiznat státům zdroje více práv zdanění.

1.9.

EHSV podporuje soukromé investice napomáhající rozvoji, je-li tento rozvoj v souladu s cíli udržitelného rozvoje a jsou-li dodržena základní hospodářská, environmentální a sociální práva, klíčové úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) a agenda důstojné práce. Důležitým faktorem, pokud jde o podporu hospodářského prostředí, jež je příznivé pro investice, a tedy i pro přímé zahraniční investice, je právní jistota. Jelikož jsou otázky zdanění spojeny s cíli udržitelného rozvoje, měly by podniky daně řádně odvádět tam, kde jim na základě vytváření hodnoty (např. výroba, těžba surovin) vznikají zisky.

1.10.

EHSV poznamenává, že se EU a její členské státy v rámci nového Evropského konsensu o rozvoji zavázaly ke spolupráci se svými partnerskými zeměmi, pokud jde o rozšíření progresivního zdanění, protikorupční opatření a politiky přerozdělování a také o boj proti nezákonným finančním tokům. Daňová politika by však měla představovat ještě významnější součást evropské rozvojové politiky. EHSV vítá, že se Evropská komise angažuje ve sféře regionálních fór a organizací občanské společnosti v rozvojových zemích, jež působí v oblasti daní. Organizace občanské společnosti v rozvojových zemích plní funkci v oblasti kontroly a podpory, a to i co se týče daní, a proto by měly být více zapojovány a podporovány. Podpora odpovídajících opatření pro budování kapacit v oblasti daní, včetně vzájemného učení a spolupráce „jih-jih“, by měla trvalý účinek na rozvojové projekty.

1.11.

Řádná správa v oblasti daní by měla být nedílnou součástí sociální odpovědnosti podniků v souvislosti s povinností podniků podávat zprávy.

1.12.

EHSV doporučuje, aby v zájmu podpory udržitelného růstu byla ustanovení o řádné správě v oblasti daní zakotvena ve všech příslušných dohodách mezi EU a třetími zeměmi nebo regiony.

1.13.

Výbor doporučuje, aby byla posouzena možnost využít uzavírání nových nebo přepracování stávajících dohod o volném obchodu mezi EU a rozvojovými zeměmi rovněž k analýze dvoustranných daňových smluv. To by mělo zahrnovat posouzení dopadů mezinárodních daňových politik členských států na cíle rozvojové politiky.

2.1.

Několik studií (1) nadnáší otázku, zda mezinárodní daňová politika členských států, především mnohá ustanovení ve dvoustranných smlouvách o zamezení dvojího zdanění, odpovídají cílům evropské rozvojové politiky. Rozvojové země jsou také čistými vývozci kapitálu do rozvinutých zemí, což lze z podstatné části přičíst tokům kapitálu spojeným s vyhýbáním se daňovým povinnostem. To nejvíce postihuje právě rozvojové země s nejnižšími příjmy, neboť v nich neexistují téměř žádné tuzemské zdroje financování.

2.2.

EU a její členské státy jsou společně největšími dárci rozvojové pomoci a mají významné postavení, pokud jde o utváření mezinárodních dohod týkajících se zdanění. Zavázaly se dosáhnout cílů udržitelného rozvoje OSN, avšak vytyčené výše 0,7 % HDP určených na zahraniční pomoc dosáhlo pouze několik členských států. Dopady brexitu na další financování evropské rozvojové spolupráce jsou nejasné. Plánuje se posílit podporu soukromých investic v souvislosti s cíli rozvojové politiky. Prostředky oficiální rozvojové pomoci jsou závislé na politikách dárců.

2.3.

Cíle udržitelného rozvoje zahrnují, pokud jde o rozvojové země, mimo jiné mobilizaci domácích zdrojů, mezinárodní podporu budování kapacit pro výběr daní, omezení nezákonných finančních toků a účast v institucích globální správy. Z toho vyplývá, že stabilní základna veřejných příjmů, boj proti nelegálnímu odlivu zdrojů a rovnocenné rozhodovací právo všech zemí při navrhování celosvětových daňových pravidel představují důležité pilíře udržitelného rozvoje. Z rozvojové pomoci nejvýrazněji těží především děti, ženy a další zranitelné skupiny společnosti v rozvojových zemích (2).

2.4.

Finanční prostředky z oficiální rozvojové pomoci nedostačují na pokrytí cílů udržitelného rozvoje. K dosažení těchto cílů jsou zapotřebí vnitrostátní zdroje, jak tomu bylo již v případě rozvojových cílů tisíciletí (3). V zájmu mobilizace těchto zdrojů je nutné zlepšit výběr daní a prostřednictvím udržitelného hospodářského růstu a rozšíření daňové základny docílit vyšších daňových příjmů.

3.1.

Zdanění je stabilnějším zdrojem finančních prostředků než jiné druhy příjmů, avšak mnoho rozvojových zemí má ve srovnání s rozvinutými zeměmi větší potíže s vytvářením dostatečných příjmů z daní.

3.2.

V posledních desetiletích se intenzivně usilovalo o liberalizaci světového obchodu prostřednictvím snižování dovozních a vývozních cel s cílem podpořit hospodářský rozvoj, investice a prosperitu obyvatelstva obecně. Tyto v zásadě pozitivní dopady rovněž umožňují rozšíření daňové základny, pokud jsou jich příslušné daňové orgány schopny využít. Také se tím však snížily příjmy rozvojových zemí z významných a snadno dostupných zdrojů. Růst a investice se ale musejí odrážet rovněž ve struktuře příjmů rozvojových zemí.

3.3.

Za účelem kompenzace ztrát příjmů rozvojové země často zavádějí daně z obratu, které mohou mít regresivní účinek. Daňový systém sestávající z různých druhů daní snižuje závislost na jednotlivých druzích daní a zaručuje stabilní domácí příjmy.

3.4.

Zdanění půdy a majetku je v rozvojových zemích často jen stěží proveditelné. Daně z příjmu jsou však v těchto zemích poměrně málo výnosné, jelikož příjmy jsou zde nízké. Daň z příjmu je vybírána především od zaměstnanců veřejného sektoru a lidí pracujících pro mezinárodní společnosti. Navíc zde často existuje rozsáhlá stínová ekonomika.

3.5.

Mbekiho zpráva zahrnula příjmy z vyhýbání se daňovým povinnostem mezi nezákonné finanční toky (4). Ty, jak se zdá, převyšují přísun prostředků v rámci rozvojové spolupráce (5). K zastavení tohoto odlivu finančních prostředků je zapotřebí posílená mezinárodní spolupráce orgánů za účelem větší transparentnosti a přísnějších legislativních a regulačních opatření. Významným demotivačním faktorem, pokud jde o odliv kapitálu, by bylo také zabezpečení vlastnických práv v rozvojových zemích.

3.6.

Daně z příjmu právnických osob hrají ve struktuře daňových příjmů rozvojových zemí významnější úlohu, než je tomu u zemí rozvinutých. Rozvojové země jsou proto více zasaženy strategiemi pro vyhýbání se daňovým povinnostem. Zároveň jsou od 80. let 20. století po celém světě snižovány nominální i efektivní sazby daní z příjmu právnických osob, aby se přilákaly investice. Daně z příjmu právnických osob jsou pro podnik důležitým ukazatelem investičního prostředí. Vznikla tak mezinárodní daňová soutěž, jež je pro rozvojové země, vzhledem ke struktuře jejich daňových příjmů, problematičtější než pro země rozvinuté. Tzv. efektem přelévání daňové soutěže se již zabýval Mezinárodní měnový fond (MMF) (6). V případě mnoha rozvojových zemí navíc interakce probíhá pouze s několika, ale zato velkými investujícími podniky, jež mají významný podíl na celkovém výnosu daně z příjmu právnických osob.

3.7.

Pro správce daně je obtížné vypočítat převodní cenu pro přeshraniční transakce mezi společnostmi v rámci skupiny podle zásady tržního odstupu. Kapacity orgánů v rozvojových zemích jsou sotva dostačující a daňově podmíněná manipulace s převodními cenami tak zůstává velkým problémem.

3.8.

Smlouvy o zamezení dvojího zdanění stanovují práva zdanění mezi zeměmi, jež jsou stranou smlouvy, regulují výměnu informací mezi správci daně a tím zajišťují právní jistotu. Mohou být tudíž podniky vnímány jako pobídka k přímým zahraničním investicím a v konečném důsledku mohou rovněž podporovat růst. Tyto smlouvy však také mohou mít dopad na práva zdanění států zdroje. Sazby srážkové daně z licenčních poplatků, úroků a dividend jsou obecně nižší než domácí daňové sazby. Mnohá ustanovení, například přísná definice místa podnikání, mohou práva zdanění omezit. Rozvojové země mají pochopitelně zájem o to, aby investice pokračovaly, mohou však přijít o práva zdanění. Dohody o výměně informací v daňové oblasti by proto mohly být lepší volbou, pokud země usiluje především o získání daňových informací z jiných jurisdikcí.

3.9.

Výchozím bodem vyjednávání bývá nejčastěji vzorová úmluva OECD o daních z příjmu a majetku, jež je zaměřena spíše na zájmy rozvinutých zemí (7). Vzorová úmluva OSN je míněna jako alternativa pro rozvojové země a výrazněji zohledňuje jejich zájmy (8). Obecně je v ní stanoveno to, aby státům zdroje bylo přiznáno více práv zdanění než domovské zemi výrobní společnosti.

3.10.

Rozvojové země mohou přicházet o příjmy z daní, pokud společnosti zřizují subjekty se zvláštním účelem v různých zemích, aby proti sobě mohly postavit řadu smluv o zamezení dvojího zdanění s cílem snížit daně. Pro stát zdroje může být také obtížné danit služby a nepřímý přesun aktiv na základě ustanovení smluv o zamezení dvojího zdanění. Mělo by být zohledněno přání, aby existovaly výhodné možnosti přesunu technologií za účelem podpory udržitelného růstu v rozvojových zemích.

3.11.

Byly vypracovány studie týkající se ztráty příjmů rozvojových zemí. Nizozemská nevládní organizace SOMO odhaduje, že roční ztráta příjmů ze srážkových daní z úroků a dividend vyplývající ze smluv o zamezení dvojího zdanění mezi Nizozemskem a 28 rozvojovými zeměmi činí 554 milionů EUR (9). Rakouská studie dospěla k závěru, že by měla být prováděna posouzení dopadů smluv o zamezení dvojího zdanění, protože tyto smlouvy mohou vést ke ztrátám příjmů i v případě rostoucích investic (10). Podle odhadů Unctad uvedených ve zprávě „World Investment Report 2015“ odvedly nadnárodní koncerny do rozpočtů rozvojových zemí asi 730 miliard USD. Zpráva přesto udává, že rozvojové země přicházejí o roční příjmy z daní v hodnotě odhadem 100 miliard USD kvůli vedení zahraničních investic přes offshorová investiční centra (11). Tyto ztráty příjmů jsou v rozporu s výše uvedenými cíli udržitelného rozvoje.

4.1.

Dochází k zintenzivnění úsilí o podporu rozvojových zemí v oblasti daní, např. v rámci iniciativy nazvané „Addis Tax Initiative“. Mezinárodní daňová politika spadá do oblasti působnosti členských států. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění se uzavírají dvoustranně a legislativní iniciativy EU se v zásadě omezují na nástroje pro dokončení vnitřního trhu. Evropská unie a její členské státy spolupracují, co se týče soudržnosti politik ve prospěch rozvoje (Policy Coherence for Development – PCD) (12). Dopady mezinárodního daňového systému na rozvoj uznává a zpracovává i Evropská komise (13). Pro zajištění soudržnosti rozvojové politiky je třeba prozkoumat dopady daňových politik EU, které působí proti cílům rozvojové politiky, na rozvojové země a případně podniknout opatření.

4.2.

Na úrovni OSN se na daňových záležitostech pracuje prostřednictvím procesu financování rozvoje („Financing for Development“), Ekonomické a sociální rady (Ecosoc) a daňového výboru OSN, ale také ve specializovaných agenturách, jako je Unctad. Na žádost skupiny G20 byly schváleny dalekosáhlé reformy na úrovni OECD v rámci plánu pro boj proti erozi základu daně a přesouvání zisku („Base Erosion and Profit Shifting“, BEPS). Mezi klíčové otázky patřilo odstranění kupčení se smlouvami („treaty shopping“), škodlivých daňových postupů ze strany vlád (například daňových režimů pro příjmy z patentů a neprůhledných řízení), hybridních nesouladů při zdanění dluhu a neúčinného stanovování převodních cen a podávání zpráv. Vzhledem k významu výnosů z daní z příjmu právnických osob pro rozvojové země se očekává, že akční plán v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku bude mít na tyto země pozitivní dopad.

4.3.

Mnoho zemí, jež nejsou členy OECD, včetně afrických států, se připojilo k inkluzivnímu rámci akčního plánu BEPS této organizace. 103 zemí se v červnu 2017 dohodlo na přijetí nové mnohostranné úmluvy BEPS, jež zjednodušuje výklad dvoustranných daňových smluv ve smyslu akčního plánu BEPS. OSN, OECD, MMF a Světová banka zřídily platformu pro spolupráci v daňové oblasti se záměrem zintenzivnit mezinárodní spolupráci v daňových záležitostech. Tato iniciativa může přispět k větší soudržnosti mezi činností OECD a orgány OSN. Je třeba sledovat, zda bude dosaženo žádoucího účinku.

4.4.

EHSV oceňuje úsilí OECD týkající se dalšího rozvoje lepšího mezinárodního daňového systému. Organizace občanské společnosti (14) však kritizují skutečnost, že rozvojové země nemají v OECD hlasovací právo. K účasti byly přizvány teprve po vypracování akčního plánu BEPS. V podobném duchu se vyjádřil i EP, který požadoval posílení příslušných orgánů OSN s cílem umožnit rovnocenné mezinárodní utváření a reformu mezinárodní daňové politiky (15). V pracovním dokumentu MMF pak experti vyjádřili pochybnosti ohledně dopadu akčního plánu BEPS na rozvojové země (16).

4.5.

Aby mohly být posouzeny dopady reformních opatření a případně provedeny úpravy, měly by být posíleny příslušné orgány OSN, zejména daňový výbor OSN, a mělo by jim být poskytnuto více zdrojů. V každém případě by Evropská komise měla monitorovat provádění vícestranné úmluvy o erozi základu daně a přesouvání zisku podepsané v červnu 2017 a dále pracovat na posílení mezinárodní spolupráce v daňových záležitostech mezi OSN, OECD a mezinárodními finančními institucemi.

4.6.1.

Balíček opatření pro boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem se zabývá otázkami souvisejícími s mezinárodními daňovými politikami, jež přesahují rámec oblasti působnosti EU (17). Důležitým nástrojem pro správce daně jsou informace v rámci podávání zpráv podle jednotlivých zemí (18), jak jej stanovily EU, G20 a OECD. Celosvětové zveřejňování údajů podle jednotlivých zemí by širší veřejnosti, včetně pracovníků a odpovědných investorů, mohlo umožnit lépe zhodnotit, nakolik podniky platí daně tam, kde jim vznikají zisky. EHSV poznamenává, že ve zprávě EP z roku 2015 byla doporučena řada zlepšení, k jejichž provedení se dosud nepřikročilo. Výbor v této souvislosti odkazuje na svá dřívější stanoviska obsahující zjištění především ohledně podávání zpráv podle jednotlivých zemí a boje proti praní peněz a doporučení týkající se veřejných rejstříků vlastníků. EHSV poznamenává, že vzniká seznam nespolupracujících daňových jurisdikcí. Pobízí k většímu úsilí při provádění příslušných doporučení EP a doporučuje zabývat se kritikou ze strany nevládních organizací. Je vhodné podporovat celosvětové zavedení těchto opatření prostřednictvím mezinárodních daňových dohod, aby tak byla zlepšena informovanost správců daně v rozvojových zemích. Cílem by mělo být sbližování norem na celém světě, na jejichž vypracování by se rovnocenně spolupodílely rozvojové země.

4.6.2.

Evropská unie změnami směrnice o vzájemné pomoci stanovila automatickou výměnu informací souvisejících s daněmi (19). Rozvojové země však, pokud jde o vzájemnou pomoc, musejí s evropskými zeměmi i nadále uzavírat dvoustranné dohody. To předpokládá vzájemnou výměnu údajů a jejich bezpečnost, což pro rozvojové země často představuje kapacitní problém.

4.6.3.

Sdělení Evropské komise o vnější strategii pro efektivní zdanění (20) se zabývá záležitostmi nadnesenými v tomto stanovisku. V současné době vzniká společný seznam EU uvádějící nespolupracující jurisdikce pro daňové účely (21). EHSV vypracovávání tohoto seznamu vítá. Nevládní organizace se k němu naproti tomu staví spíše skepticky (22). EP pak požadoval celosvětově platnou definici daňových rájů, jež by zahrnovala i členské státy EU a jejich zámořská území (23).

4.6.4.

Doporučení týkající se daňových smluv (24) se zabývá důležitými otázkami v souvislosti se smlouvami o zamezení dvojího zdanění a vybízí členské státy, aby do svých smluv zahrnuly ustanovení bránící jejich zneužívání a kupčení se smlouvami („treaty shopping“). Nepožaduje ovšem žádné posouzení dopadů smluv o zamezení dvojího zdanění, především s ohledem na jejich důsledky, pokud jde o soudržnost rozvojové politiky nebo efekty přelévání. Platforma pro řádnou správu daní („Platform of good tax governance“), která je vítaným subjektem věnujícím se otázkám mezinárodního zdanění, přičemž jsou do ní zapojeny organizace občanské společnosti, předložila k těmto dopadům pracovní dokument (25). Členské státy by jej měly zohlednit.

4.6.5.

Strategie pro vyhýbání se daňovým povinnostem mnohdy souvisejí s neprůhledným vlastnictvím majetku. V návaznosti na změnu čtvrté směrnice o boji proti praní peněz (26) nebyly zřízeny žádné veřejně přístupné rejstříky vlastníků pro svěřenské fondy a jiné společnosti realizující investice. Tyto rejstříky by rozvojovým zemím pomohly s vyšetřováním případů podezření z praní peněz a daňových podvodů.

4.6.6.

Návrhům týkajícím se společného (konsolidovaného) základu daně z příjmu právnických osob se věnuje jiné stanovisko EHSV (27). Pokud jde o účast na mezinárodních daňových dohodách a význam pro správce daně v rozvojových zemích, mohlo by takové sjednocení – a z něj vyplývající informace – hrát příkladnou úlohu a mít dopad na smlouvy o zamezení dvojího zdanění se třetími zeměmi. Údaje v rámci Evropy by tedy sloužily jako podklady pro srovnávací výpočty v rozvojových zemích. Cílem by mělo být sbližování norem na celém světě, na němž by se měly rovnocenně spolupodílet rozvojové země.

4.6.7.

EHSV doporučuje, aby v zájmu podpory udržitelného růstu byla ustanovení o řádné správě v oblasti daní zakotvena ve všech příslušných dohodách mezi EU a třetími zeměmi nebo regiony.

4.6.8.

Výbor doporučuje, aby byla posouzena možnost využít uzavírání nových nebo přepracování stávajících dohod o volném obchodu mezi EU a rozvojovými zeměmi rovněž ke zhodnocení dvoustranných daňových smluv. To by mělo zahrnovat posouzení dopadů mezinárodních daňových politik členských států na cíle rozvojové politiky. Mohlo by se tím také přispět k provedení doporučení uvedených ve zprávě Evropského parlamentu.

5.1.

V souladu s balíčkem proti vyhýbání se daňovým povinnostem a v zájmu soudržnosti politik členských států a EU ve prospěch rozvoje by mezinárodní daňové politiky členských států a jejich smlouvy o zamezení dvojího zdanění měly podléhat pravidelným posouzením dopadů (28). Aby byl zajištěn lepší soulad rozvojové politiky EU a daňových politik členských států, měla by se Evropská komise postarat o to, aby členské státy, jež vyjednávají smlouvu o zamezení dvojího zdanění s rozvojovou zemí, náležitě zohledňovaly rozvojové politiky EU. V tomto smyslu je vítané doporučení Evropské komise, aby byla provedena opatření proti zneužívání daňových úmluv (29). S ohledem na rozvojové cíle by měly být více brány v potaz potřeby rozvojových zemí. Zároveň by se EU měla více angažovat na úrovni OSN, zejména v činnosti daňového výboru OSN, a mělo by se podpořit budování kapacit v souvislosti s celosvětovým fórem, do něhož by byly rovnocenně zapojeny všechny státy.

5.2.

Je třeba stanovit přechodná období, která by rozvojovým zemím umožnila zapojit se do opatření umožňujících automatickou výměnu informací již během budování kapacit.

5.3.

Řádná správa v oblasti daní by měla být nedílnou součástí sociální odpovědnosti podniků v souvislosti s povinností podniků podávat zprávy.

5.4.

Vzhledem k plánům na užší zapojení soukromých investorů do evropské rozvojové politiky jsou záležitosti daňových úlev pro rozvojové závazky ještě důležitější (30). Jelikož jsou otázky zdanění spojeny s cíli udržitelného rozvoje, měly by podniky daně řádně odvádět tam, kde jim na základě vytváření hodnoty vznikají zisky (31). To by bylo třeba zajistit v rámci podpory zapojení soukromého sektoru.

5.5.

Dále pak je celkově třeba dbát na to, aby kvůli poskytování daňových úlev nebylo oslabováno plnění cílů udržitelného rozvoje.

5.6.

EHSV odkazuje na své připomínky k veřejnému rejstříku skutečných majitelů bankovních účtů, společností, svěřenských fondů a transakcí (32) a domnívá se, že je vhodné podporovat celosvětové zavedení těchto opatření prostřednictvím mezinárodních daňových smluv. Uvedená opatření by navíc měla být zohledněna zejména v rámci úsilí v oblasti budování kapacit, a to v zájmu podpory boje proti nezákonným finančním tokům z rozvojových zemí. Jelikož hrozí, že se na mnoho evropských podniků působících v rozvojových zemích nebude vztahovat podávání zpráv podle jednotlivých zemí, odkazuje EHSV na svá vyjádření na toto téma (33). Doporučuje posoudit dopady na rozvojové země také u dalších příslušných předpisů, zejména těch, jejichž oblast působnosti je vymezena na základě ročního obratu.

5.7.

EU a její členské státy se v rámci nového Evropského konsensu o rozvoji zavázaly ke spolupráci se svými partnerskými zeměmi, pokud jde o rozšíření progresivního zdanění, protikorupčních opatření a politiky přerozdělování a také o boj proti nezákonným finančním tokům (34). V rozvojových zemích se nyní vytvářejí technické a personální kapacity za účelem plnohodnotné účasti na mezinárodních úmluvách, měly by však již existovat příležitosti pro vzájemnou výměnu informací, aby bylo dosaženo cílů vytyčených v rámci konsenzu. Je třeba ocenit závazek Komise (35) podporovat regionální fóra (36) prostřednictvím daňového výboru OSN a toto úsilí by se mělo zintenzivnit. Mělo by se dbát na to, aby se na těchto fórech výrazně angažovaly zainteresované strany a aby zde probíhaly seriózní konzultace. Organizace občanské společnosti v rozvojových zemích plní funkci v oblasti kontroly a podpory, a to i co se týče daní, a proto by měly být podporovány.

5.8.

V rámci rozvojové spolupráce by také měl být brán větší zřetel na daňový systém dané země. Budování kapacit má za účel usnadnit přijímajícím zemím, aby si pomohly samy, zvýšily efektivitu daňových systémů a posílily legitimitu státu. Obzvláště dobré zkušenosti byly získány na základě přímé komunikace mezi správci daně potýkajícími se s podobnými výzvami (vzájemné učení) a spolupráce zemí s podobnými požadavky, co se týče rozvoje (spolupráce „jih-jih“). Nabízí se tak možnost koordinace v oblasti podobných problémů a umožňuje se tím výměna osvědčených postupů, jež jsou přiměřené kapacitám.

5.9.

EHSV se domnívá, že je velmi důležitá soudržnost rozvojové politiky v daňové oblasti, jelikož opatření přijatá v EU mají mezinárodní dopad na rozvojové země. Tento dopad je nutné zohlednit, přičemž dotčené rozvojové země musejí být zapojeny.

2.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 81/37

Zpravodajka:

Helena DE FELIPE LEHTONEN

1.1.

Význam hospodářských a sociálních organizací a občanské společnosti obecně jakožto prvku nezbytného k podpoře postupného budování středomořského prostoru míru a stability, společné prosperity a dialogu mezi kulturami a civilizacemi různých středomořských zemí, společností a kultur byl vyzdvižen již v Barcelonské deklaraci (1) z roku 1995. V současné době jsou organizace občanské společnosti ve Středomoří inkluzivním a participativním prostředím a prostorem pro dialog s orgány veřejné moci, a to i na místní úrovni, jejichž cílem je prosazovat hospodářská, sociální a kulturní práva v oblasti Středomoří. EHSV považuje za nutné posílit úlohu hospodářských a sociálních rad tam, kde existují, a podporovat jejich vytvoření ve státech, v nichž přestaly existovat nebo se nerozvinuly, a to posílením synergií mezi různými zúčastněnými aktéry. V rámci prosazování těchto práv musí hospodářské a sociální rady i hospodářské a sociální organizace budovat partnerství, aby byla tato práva více dosažitelná a účinnější.

1.2.

Ženy jsou oběťmi genderových stereotypů, které opakovaně vytvářejí překážky v oblasti politické, hospodářské i ve vzdělávání, což má závažné důsledky pro rozvoj společnosti. EHSV naléhavě vyzývá ke zmenšení stávajících propastných rozdílů mezi legislativními ustanoveními a realitou. Za tímto účelem považuje za nezbytné poskytnout prostředky, které budou sloužit ke vzdělávání a osvětě organismů, které budou dohlížet na účinné uplatňování těchto právních předpisů. Za účelem posílení práv EHSV doporučuje propojit místní správní orgány s organizacemi, s hospodářskými a sociálními subjekty, s občanskou společností a s jejími sítěmi zabývajícími se rovností žen a mužů, které působí v různých oblastech těchto společností. Tato práce musí být také zaštítěna přispěním vysokých škol a specializovaných studijních center.

1.3.

Proti hrozbě násilného extremismu je třeba bojovat řešením jeho mnohačetných příčin, nikoli pouze bezpečnosti. V tomto úsilí musí hospodářské a sociální organizace plnit vedoucí úlohu ve spolupráci s institucemi a sítěmi věnujícími se mezikulturnímu a mezináboženskému dialogu, aby dosáhly většího dopadu a začlenily do svých činností kulturní dědictví, umělecké vyjádření a kreativní odvětví. EHSV vyzývá Evropskou komisi a členské státy Unie pro Středomoří, aby tyto činnosti v oblasti mezikulturního dialogu podporovaly také u sociálních partnerů, čímž posílí specializované organizace, které v oblasti Středomoří působí celou řadu let, jako je nadace Anny Lindhové (2). Pokud jde o dědictví, EHSV podporuje větší spolupráci při ochraně kulturního dědictví, které je dnes ohrožováno ozbrojenými konflikty a organizacemi používajícími násilí.

1.4.

Hospodářská, pracovní a sociální práva mají zásadní význam pro hospodářský rozvoj i pro rozvoj demokratické společnosti. V jejich rámci jsou ústředními prvky svoboda podnikání, svoboda sdružování a činnosti odborů, kolektivní vyjednávání a sociální ochrana v oblastech, jako je zdravotnictví, vzdělávání či stáří, jak již uvedla Mezinárodní organizace práce (ILO) při svém vzniku a Filadelfská deklarace v tom smyslu, že je nezbytné podřídit hospodářskou organizaci sociální spravedlnosti a že sociální spravedlnost musí být hlavním cílem všech vnitrostátních a mezinárodních politik. Ve Filadelfské deklaraci se uvádí, že „hospodářství a finanční prostředky jsou nástroje, které slouží lidem“.

1.5.

Sdělovací prostředky hrají zásadní úlohu při vytváření pohledu jedněch na druhé a ve vnímání druhých a jsou základním prostředkem pro zlepšení mezikulturního dialogu a přispění k respektu, toleranci a vzájemnému poznání. Proto EHSV vyjadřuje uspokojení nad tím, že byly zahájeny projekty, které dbají na respektování různorodosti a podávají informace nezatížené předpojatostí, stereotypy a zkreslenými představami. Rovněž vyzývá k tomu, aby se ve sdělovacích prostředcích zvýšil účinek těchto nástrojů sloužících ke sledování, výuce a osvětě zacílených proti rasismu a islamofobii, a naléhavě vyzývá k podpoře mechanismů spolupráce a společných platforem pro profesní rozvoj, ať již se jedná o etické kodexy či obranu svobody projevu.

1.6.

Vzdělání je hlavním hybatelem sociální a hospodářské mobility a má tedy potenciál zlepšit kvalitu života. Naproti tomu nerovné příležitosti ve vzdělávání ohrožují stabilitu a bezpečnost regionu. Proto EHSV vyzývá ke spolupráci na zlepšování kvality základního a středního vzdělání i vyššího a odborného vzdělání, a to prostřednictvím výměny zkušeností s přípravou studijních plánů a inovací metodiky. Zároveň EHSV považuje za zásadní zaplnit prázdná místa ve vzájemném poznání na obou březích Středozemního moře, a za tímto účelem navrhuje podporu společných znalostních a výzkumných sítí, které usnadní přenos a oběh vědomostí, jakož i mobilitu vyučujících, studentů, akademických pracovníků, vědců i podporu při překladu jejich výstupů, zejména z arabštiny a do arabštiny.

1.7.

Důležitým doplňkem je pro svou hodnotu jakožto prvek utvářející inkluzivnější a pluralitnější společnost neformální vzdělávání. EHSV se domnívá, že je nutné posílit součinnost mezi formálním a neformálním vzděláváním a podpořit tento druh vzdělávání jakožto nástroje pro posílení kultury míru a celoživotního učení. Proto EHSV vyzývá k tomu, aby byl na neformální vzdělávání vyčleněn větší rozpočet a podpořil se přenos zkušeností a znalostí mezi Evropou a jižním Středomořím.

1.8.

S cílem posílit inkluzivní a konkurenční hospodářství je nezbytné zajistit podmínky pro vyškolení obyvatel k práci s počítačovými a jinými technologiemi. Za tímto účelem EHSV vyzdvihuje význam podpory projektů na místní a regionální úrovni, které občanům zpřístupní využívání nových technologií, podnikání a digitalizaci, jakož i význam posílení iniciativ zapojení občanské společnosti a podpory počítačového vzdělávání a vytváření důstojných pracovních míst, jako jsou městské iniciativy inovací v oblasti sociální a počítačové (Labs).

2.1.

V roce 2011 otřásla naděje arabské mládeže na změnu politickými systémy, které byly, nečekaně, radikálně zpochybněny. Tunisko, Egypt, Libye a Jemen svrhly politické vůdce, ale specifické politické okolnosti způsobily, že se tyto země nakonec vydaly naprosto odlišným směrem: od vytrvalé tuniské transformace, již podpořila dynamická tuniská občanská společnost, přes otevřené konflikty v Libyi a Jemenu, po změnu režimu v Egyptě. Sýrie se dostala do kruté války, která nyní probíhá na regionální úrovni s mezinárodními zásahy. Tak došlo k dramatickým přesunům obyvatel a bezprecedentním migračním tokům, které vedly k destabilizaci celého evropsko-středomořského regionu.

2.2.

Kromě změny režimu se usilovalo o nastolení spravedlivějšího a inkluzivnějšího režimu, politických svobod, sociální spravedlnosti, příležitostí a důstojnosti. Tato očekávání byla zmařena, protože se do společenské oblasti nepromítla. K jejich zmaru přispěly specifické politické okolnosti jak uvnitř, tak vně těchto zemí. Šest let poté jsou nadále vznášeny legitimní nároky na hospodářská, sociální a kulturní práva, aniž by byly řešeny, což pro tento region představuje potenciální zárodek nestability.

2.3.

EHSV se tedy domnívá, že naprostou prioritou pro celý tento region je nastolení míru a demokracie a také dodržování základních a lidských práv všech občanů.

2.4.

Základní práva: nezcizitelná práva, kterých se nelze vzdát

2.4.1.

EHSV vyzývá všechny země jižního a východního Středomoří, aby se připojily k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (3) a Listině základních práv Evropské unie (4). Zároveň zdůrazňuje význam zásad a hodnot sekularismu, jakož i obrany práv osob náležících k národnostním či etnickým, náboženským a jazykovým menšinám (5).

2.4.2.

EHSV vyzdvihuje ústřední úlohu ochrany důstojné životní úrovně pro všechny. EHSV považuje za nezbytné zaručit přístup k pitné vodě a potravinám v dostatečném množství a za přijatelných podmínek, dostatečný přístup k energii s cílem předcházet energetickému vyloučení jak jednotlivce, tak celé komunity, rozvoj zdravotnictví, jakož i prosazování ochrany vhodného životního prostředí.

2.4.3.

Zároveň a vzhledem ke zvláštním okolnostem, s nimiž se tento region nyní potýká, je nutné moci zaručit jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni právo na důstojné bydlení, a v případě jeho absence, na důstojné útočiště pro jednotlivce i rodinu. EHSV se rovněž domnívá, že je zapotřebí zaručit právo na inkluzivní a důstojnou rekonstrukci zničených oblastí, ať již k jejich zničení došlo v důsledku přírodních katastrof, nebo ozbrojených konfliktů.

2.5.

Právo na důstojnou práci: prvek ovlivňující sociální stabilitu a pokrok

2.5.1.

EHSV se domnívá, že společnosti v sousedních zemích potřebují společné úsilí, aby se dosáhlo většího začlenění a soudržnosti. Také jejich ekonomiky potřebují reformy a inovace, aby se vytvářela důstojná pracovní místa, která jsou klíčovým prvkem pro udržitelný rozvoj.

2.5.2.

EHSV rovněž zdůrazňuje, že je nezbytné zaručit práva, o něž se výše popsané zásady budou opírat. V tomto smyslu je nutné zaručit právo na důstojnou práci v těchto zemích, nehledě na stav, náboženské vyznání či národnost.

2.5.3.

EHSV považuje za nezbytné, aby byla přijata opatření, která prosadí důstojné zaměstnání jakožto prvek ovlivňující sociální stabilitu, jak prosazuje deklarace MOP o základních zásadách a právech v práci a její následný dokument (6) a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (7), a to jako základ pro předcházení chudobě, a vyzývá k jejich podepsání. Proto je zásadní ochránit následující základní pracovní práva, jako jsou právo sdružovat se, zakládat odborové organizace či se stát součástí odborové organizace dle vlastní volby, právo na stávku, skutečné uznání práva na kolektivní vyjednávání, jakož i zdravotní a bezpečnostní podmínky při výkonu práce a právo na plat.

2.5.4.

Jak navrhla MOP, je rovněž nezbytné prosazovat právo na bydlení, na ochranu obyvatelstva jako celku a zejména na ochranu skupin obyvatelstva, které jsou považované za nejzranitelnější. Je také nutné bojovat proti porušování základních práv, jako je vykořisťování dětí nebo nucená práce, a podporovat přístup žen a osob se zdravotním postižením k zaměstnání.

2.6.

Podnikání: základní hybatel hospodářského rozvoje

2.6.1.

Evropská unie se domnívá, že pěti klíčovými faktory pro mír, stabilitu, bezpečnost a prosperitu v evropsko-středomořské oblasti jsou: hospodářský rozvoj prostřednictvím modernizace a diverzifikace ekonomik; posílení podnikatelského ekosystému a inovativní podnikání; vytváření pracovních míst prostřednictvím kvalifikovaného vzdělávání, zejména mladých; rozvoj soukromého sektoru, především malých a středních podniků, a udržitelnost z hlediska energetiky a životního prostředí (8). Zdůrazňuje se vytváření kvalitních pracovních míst jako základ pro hospodářskou prosperitu a posílení žen podnikatelek a podnikatelských synergií podél celého Středomoří.

EHSV se domnívá, že tyto faktory jsou nerozlučně spjaté se sociálním rozvojem. Stabilita, bezpečnost a prosperita jsou totiž vždy založeny na integraci a sociální soudržnosti.

2.6.2.

Společné sdělení hájí jakožto rozhodující faktor rozvoj těchto ekonomik a nutnost umožnit a zaručit vyrovnané uplatňování soukromé podnikatelské iniciativy. Proto je třeba zachovat právní rámec poskytující záruky pro právo na soukromé vlastnictví i jeho nedotknutelnost, které je stanoveno právním rámcem.

2.6.3.

EHSV rovněž přikládá význam tomu, aby veřejné orgány chránily svobodnou a spravedlivou hospodářskou soutěž, která zajistí rovné šance podnikatelů. Z toho důvodu považuje za nezbytné spravedlivě zaručit přístup k financování a dostupnost služeb v oblasti mikrofinancování a zajistit veřejnou správu, která nebude postižena korupcí a má být veřejnou službou.

2.7.

Právo na vytváření a inovace: záruka diverzifikované ekonomiky a přidané hodnoty

2.7.1.

Ministerské prohlášení Unie pro Středomoří o digitální ekonomice (9) počítá s podporou inkluzivního a transversálního dopadu nových technologií v kulturní, sociální, hospodářské, vládní a bezpečnostní oblasti.

2.7.2.

EHSV rovněž podporuje postoj společného sdělení k nutnosti diverzifikovat a udržitelně a inkluzivně rozvíjet ekonomiky ve středomořském regionu.

2.7.3.

EHSV upozorňuje, že při přípravě nových programů je nutné, aby EU vytvářela programy pro evropsko-středomořskou oblast s cílem rozvíjet inovace, které by umožnily pokrok v hospodářském rozvoji tohoto regionu s tím, že by bylo zachováno individuální i kolektivní právo tvořit a inovovat. Toto právo s sebou nese uznání práva na duševní vlastnictví, právo sdílet a šířit uvedené inovace a právo na přístup k novým technologiím.

2.7.4.

EHSV uznává za právo, které je nedílnou součástí procesu inovací, digitální začlenění a volný přístup k internetu, jak individuální, tak kolektivní.

2.8.

Právo na kvalitní vzdělání: pilíř lidského rozvoje

2.8.1.

Vzdělání je hlavním hybatelem sociálně-ekonomické mobility a potenciálního zlepšení kvality života. Rozvojový program OSN (UNDP) (10) upozorňuje, že ačkoli v mnoha zemích regionu základní vzdělávání dosáhlo celosvětových standardů a došlo ke značnému pokroku, i pokud jde o středoškolské vzdělávání, jeho kvalita je nedostačující. Světová banka vypracovala programy pro tento region ve spolupráci s dalšími agenturami a bylo by vhodné, aby se Evropská komise v tomto směru angažovala. Také upozorňuje, že značně nerovné příležitosti ve vzdělávání podrývají společenskou smlouvu v arabských zemích.

2.8.2.

Plán Unie po Středomoří (11) zdůrazňuje, že je nutné posílit vzdělávání jakožto klíčový faktor pro vytváření udržitelných a kvalifikovaných pracovních míst, zejména pro mladé lidi, kteří jsou bez práce a mohou sklouznout na špatnou cestu; výzkum a inovace, které jsou základem modernizace ekonomik; a udržitelnost jakožto průřezový prvek pro zaručení inkluzivního sociálního a hospodářského rozvoje.

2.8.3.

Posílení sociálního kapitálu je zásadní pro stabilitu a bezpečnost regionu. Proto je nezbytné zajistit základní a střední vzdělávání, vyšší vzdělávání, přístup k vědě a vědeckým poznatkům, zaměstnatelnost, zdravotnictví, posílení postavení a mobilitu mladých lidí, rovnost žen a mužů, diskusní fóra a podporu sociálního začlenění.

2.8.4.

Navzdory některým problémům s přístupem ke vzdělávání a jeho všeobecné povaze i nezbytnosti zlepšení kvality základního i středního vzdělávání, je hlavní výzvou překlenutí propasti mezi vzděláním a zaměstnáním. V tomto ohledu je nezbytné prosazovat struktury, které propojí trh práce a vzdělávací systém, aby se tak zaručilo plné začlenění mladých do společnosti. Ta tímto účelem EHSV považuje za zásadní podporovat výměnu zkušeností při přípravě vzdělávacích programů a inovace metodiky, které usnadní přenos zkušeností a postupů, aby se docílilo schopností a dovedností odpovídajících trhu práce, jakož i podporu a přehodnocení vzdělávání a odborné přípravy s ohledem na výzvu vytvořit v příštím desetiletí v arabských zemích 60 milionů pracovních míst.

2.8.5.

Sociální partneři i další specializované organizace upozornili na ústřední úlohu neformálního vzdělávání jakožto klíčového nástroje a dlouhodobého řešení pro boj proti radikalizaci a extremismu díky tomu, že přispívá k začlenění rizikových skupin obyvatelstva, zejména mladých a žen.

2.8.6.

EHSV s potěšením konstatuje, že byl uznán význam neformálního vzdělávání jako doplňku vzdělání formálního, a domnívá se, že je nutné mezi nimi posílit součinnost. Domnívá se proto, že je nutné zvýšit úroveň politického závazku ve vztahu k neformálnímu a formálnímu vzdělávání a věnovat na něj větší rozpočet, jelikož usnadňuje proces dospívání a sociální integrace mladých, tím že je vede k aktivnímu zapojení a rozvíjí demokratické hodnoty a je dobrým nástrojem pro posílení kultury míru.

2.9.

Mobilita v akademickém a vzdělávacím prostředí: odstraňování rozdílů ve znalostech

2.9.1.

Mobilita mladých je základní reakcí na výzvy, před nimiž Středomoří stojí. V arabských zemích je totiž migrace symptomem sociálního vyloučení vysoce kvalifikovaných mladých lidí. Je proto nezbytné posílit migraci, která bude přínosem jak pro zemi původu, tak pro cílovou zemi. To obnáší větší uznávání kvalifikace a titulů, jakož i usnadnění akademické mobility a zlepšení právního rámce pro podmínky vstupu a pobytu v EU platného pro státní příslušníky sousedních zemí pro účely výzkumu, studia, výměnných pobytů žáků, odborné přípravy a dobrovolné služby.

2.9.2.

Dále pak jedním z největších rozdílů mezi oběma břehy Středozemního moře je rozdíl ve vědomostech, proto EHSV považuje za nezbytné, aby byla přijata opatření na podporu vytváření a oběhu vědeckých a akademických vědomostí a navrhuje vytvořit a podporovat společné evropsko-středomořské vědomostní a výzkumné sítě. Rovněž považuje za nezbytné posílit překlad těchto akademických a vědeckých výstupů, zejména z a do arabštiny.

2.9.3.

EHSV si kromě toho přeje vyzdvihnout podporu mobility studentů, profesorů, výzkumníků, akademických pracovníků a vědců prostřednictvím pobytů, výměn a stáží jakožto klíčového prvku pro podporu akademické kvality a zaměstnatelnosti mladých lidí prostřednictvím posílení účinného provádění a dosahování výsledků programu Erasmus Plus v zemích evropsko-středomořského regionu i pro podporu oběhu vědomostí a posilování mezikulturního dialogu.

2.10.

Sdělovací prostředky a mezikulturní dialog: klíč k toleranci

2.10.1.

Pluralita, nezávislost a profesionalita místních sdělovacích prostředků jsou zárukou sociálního pokroku a přispívají k tomu, aby sdělovací prostředky působily jako katalyzátor změn v sousedních zemích.

2.10.2.

EHSV podtrhuje význam posílení dialogu a spolupráce mezi sdělovacími prostředky v evropskou-středomořském prostoru pro zlepšení a posílení profesních standardů a jejich legislativních rámců. Také je klíčové přispívat k zajištění a ochraně svobody tisku a svobody projevu.

2.10.3.

Je nezbytné přiznat sdělovacím prostředkům jejich úlohu při zlepšování mezikulturního dialogu a přispívání k respektu, toleranci a vzájemnému uznání. V současném kontextu největšího rozkvětu protizápadní rétoriky na Jihu a populistické rétoriky xenofobního charakteru v Evropě je více než kdy jindy nezbytné vyvinout úsilí a bojovat s tímto druhem diskursů, a zmírnit tak tyto pohledy, které staví národy, kultury a náboženství proti sobě v rámci černobílého přístupu, který není inkluzivní.

2.10.4.

V tomto smyslu EHSV vyjadřuje potěšení nad spuštěním projektů, které dbají na respektování různorodosti, kterou lze najít v Evropě, a posilují toleranci a informace nezatížené předpojatostí, stereotypy a zkreslenými představami, jako je Středisko pro sledování islamofobie ve sdělovacích prostředcích ve Španělsku (12), které propaguje informace nezatížené rasismem. Vybízí k tomu, aby byly za tímto účelem zahájeny průřezové projekty.

2.10.5.

Kromě oblasti bezpečnosti může být jedním z kořenů nestability, který se přidává k dalším příčinám procesu radikalizace, nedostatek příležitostí pro mladé. Je zjevné, že je zapotřebí předcházet extremismu a rasismu a bojovat proti nim prostřednictvím podpory mezikulturního dialogu. Instituce a sítě zaměřené na mezikulturní a mezináboženský dialog proto musejí posílit vzájemnou součinnost a doplňkovost, aby tak dosáhly podstatnějšího vlivu.

2.10.6.

Do předcházení radikalizaci a násilnému extremismu musí být zapojeny hospodářské a sociální rady středomořského regionu, hospodářské a sociální subjekty a občanská společnost jako celek. Za tímto účelem jsou zapotřebí mechanismy pro výměnu a spolupráci, na něž budou věnovány rozpočtové prostředky, a je třeba řešit otázky týkající se spravedlnosti, nerovného postavení žen a mužů, nenávistných projevů, nezaměstnanosti mladých lidí a negramotnosti jako součásti širší snahy o deradikalizaci, která zahrnuje i podporu mezikulturního dialogu. V této souvislosti stojí za povšimnutí práce, kterou odvádí síť pro zvyšování povědomí o radikalizaci (RAN) (13) a její centrum excelence.

2.10.7.

EHSV považuje za klíčové stimulovat výměny mezi intelektuály, umělci a osobami činnými v kulturním odvětví v regionu, neboť jsou privilegovanými představiteli umožňujícími sociální přeměnu prostřednictvím podpory sdílených projektů, které přispívají k podpoře dialogu a vzájemného poznání. Rovněž vyzývá k větší koordinaci a spolupráci při ochraně kulturního dědictví a při informování o různých kulturních a uměleckých směrech a vnímáních, jež vedle sebe existují ve středomořském prostoru, a při jejich podpoře jakožto cenného prvku soudržnosti a vzájemného poznání.

2.11.

Občanská společnost a součinnost mezi sociálními aktéry: inkluzivní prostor a diskuze

2.11.1.

Hospodářská krize a xenofobie na severním břehu, ale také požadavky na svobodu projevu a boj o lidská práva v zemích na jižním břehu, jsou skutečnosti, které rozhodně ovlivňují dodržování hospodářských, sociálních a kulturních práv ve společnostech v zemích v evropsko-středomořském regionu.

2.11.2.

V tomto smyslu zpráva Evropského parlamentu o podpoře lidských práv z listopadu 2015 (14) uvádí, že je zapotřebí poskytnout větší podporu občanské společnosti. Navzdory tomu je viditelnost organizací občanské společnosti v zemích Jihu stále ještě nedostatečná vzhledem k úsilí, které vyvíjejí, a někdy i riziku, které podstupují, jakož i úloze, kterou hrají při podněcování sociálních změn. Hospodářské a sociální rady středomořského regionu mohou hrát v tomto ohledu úlohu jako platformy umožňující propagaci, setkávání a diskuse.

2.11.3.

EHSV konstatuje, že síť sdružení je prostorem, který přispívá k začleňování. Dále považuje za nezbytné, aby Evropská komise vystupňovala svou podporu projektům, které realizuje organizovaná občanská společnost prostřednictvím svých hospodářských a sociálních organizací, svých sdružení a sítí, jimiž je tvořena, a aby zintenzivnila i partnerství a synergie mezi jednotlivými zúčastněnými stranami.

2.11.4.

EHSV se domnívá, že ministři evropsko-středomořského regionu by měli spolupracovat na konkrétních projektech se summitem středomořských hospodářských a sociálních rad a podobných institucí, aniž by tím byla dotčena podpora občanským a kulturním sdružením.

2.12.

Žena: středobod hospodářských, sociálních a kulturních práv

2.12.1.

Na třech ministerských konferencích evropsko-středomořského regionu o Posílení úlohy ženy ve společnosti, které se konaly v Istanbulu (15) (2006), Marrákeši (16) (2009) a Paříži (17) (2013) se vlády zavázaly, že budou provádět přijaté závazky, jimiž jsou rovnost práv žen a mužů v politickém, hospodářském, občanském a společenském životě a boj proti všem formám násilí na ženách a dívkách a proti jejich diskriminaci, a že budou pracovat na změně jednání a chování s cílem dosáhnout rovnosti žen a mužů za účelem podpory podnikání žen, a to nejen pokud jde o práva, ale také ve skutečnosti.

2.12.2.

Navzdory změnám právních předpisů v zemích na jihu Středozemního moře se UNDP domnívá, že pokud jde hospodářská, sociální a kulturní práva, mají tyto země k dosažení rovnosti žen a mužů ještě daleko.

2.12.3.

EHSV konstatuje, že existuje velký rozdíl mezi oficiálními deklaracemi, návrhy institucí, a dokonce i platnými právními předpisy a každodenní realitou života žen v komunitách, do nichž patří, a upozorňuje na nutnost harmonizovat vnitrostátní právní předpisy s ústavami a vyplnit právní mezery, které doposud umožňují diskriminaci žen.

2.12.4.

V této souvislosti EHSV zdůrazňuje, že je nutné poskytnout prostředky na vzdělávání a osvětu pro organismy odpovědné za dohled na účinné uplatňování právních předpisů – soustavu soudů, bezpečnostní síly, podniky, školitele, orgány jako hospodářské a sociální rady, sdělovací prostředky atd.

2.12.5.

Za účelem posílení práv a zlepšení výsledků EHSV doporučuje propojit místní správní orgány a organizace občanské společnosti působící v oblasti rovnosti žen a mužů, neboť mají lepší informace o problémech a požadavcích obyvatel. Tato společná práce různých subjektů může být podložena příspěvky z akademického prostředí (vysoké školy a specializovaná studijní centra). Příkladem je Evropsko-středomořská nadace pro ženy (18) (FFEM), která spolu s Federací Lig pro práva žen, orgánem regionální správy v Marrákeši, Univerzitou Cadi Ayyad, Regionální komisí pro lidská práva a dalšími místními subjekty uskutečnila osvětovou kampaň proti sňatkům v nízkém věku.

2.12.6.

EHSV tudíž žádá ministry členských států Unie pro Středomoří, aby tyto oblasti byly na příští ministerské konferenci zohledněny a na tyto činnosti a kampaně byly přiděleny finanční prostředky.

2.12.7.

EHSV upozorňuje, že nezohlednění výše uvedených bodů by mělo obrovský dopad. Sňatky v nízkém věku, brzké přerušení školní docházky, a tudíž i zhoršení postavení ženy na trhu práce a jejího politického zastoupení patří mezi skutečnosti, které mají negativní dopad na dodržování práv, zejména žen a dívek.

2.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 81/44

Zpravodajka:

Brenda KING

Spoluzpravodaj:

Lutz RIBBE

1.1.

Podobně jako zbytek světa stojí Evropa před třemi hlavními problémy: 1) vyčerpání přírodních zdrojů naší planety, včetně změny klimatu a úbytku biologické rozmanitosti; 2) sociální nerovnosti, včetně nezaměstnanosti mladých lidí, a opomíjení lidí v regionech s poklesem průmyslové produkce; 3) ztráta důvěry veřejnosti ve vlády, politické struktury, EU a její správní struktury a v další instituce.

1.2.

Tyto tři hlavní problémy je třeba chápat v kontextu digitalizace (významný megatrend) a globalizace, neboť zásadním způsobem ovlivnily trhy práce v Evropě, a v budoucnosti budou mít dokonce ještě větší dopad. Zejména digitalizace může řešení těchto třech problémů usnadnit, nebo naopak zkomplikovat. Zda bude mít digitalizace pozitivní nebo negativní dopad závisí na tom, jak bude politicky řízena.

1.3.

Na základě důkladné analýzy vzájemného působení mezi těmito třemi hlavními problémy a digitalizací vyzývá EHSV Komisi, aby vypracovala dlouhodobou strategii pro udržitelný rozvoj Evropy s cílem podpořit opatření k posílení jejího hospodářství, která umožní dosáhnout sociálních a environmentálních přínosů. Cílem tohoto stanoviska je předložit témata a prvky, které mají být zohledněny v přípravě této dlouhodobé strategie.

Někteří lidé se brání změnám. V době neustálých technologických průlomů mají někteří lidé zájem na zachování statusu quo. Jiní si nejsou jistí, zda je dobré se snažit přizpůsobit neustále se měnící společnosti. A pro některé zase změny nejsou dostatečně rychlé (např. pro zastánce zelené energie). Politici by na tyto obavy měli brát ohled a řešit problém přímo, než aby se uchylovali ke statusu quo. Prvním krokem by bylo zahájení otevřené diskuse o těchto otázkách a posílení participativní demokracie, mj. i evropské občanské iniciativy.

1.4.

„Nečinnost“ není řešením. K nasměrování změny správným směrem je nutná politická vůle. Je zapotřebí navzájem více propojit hospodářský vývoj, ochranu životního prostředí a sociální politiky. Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) má za to, že prováděním a uskutečněním cílů udržitelného rozvoje a Pařížské dohody a náležitě řízeným přechodem k nízkouhlíkovému hospodářství a digitální ekonomice se vyřeší hlavní problémy, s nimiž se Evropa potýká, a Evropa se tak stane vítězem této nové průmyslové revoluce. EHSV doporučuje, aby Komise neprodleně vypracovala politiky navržené v jejím sdělení o „dalších krocích“ (pracovní dokument útvarů Komise) (1) a více se zaměřila na plné začlenění cílů udržitelného rozvoje a Pařížské dohody do evropského politického rámce a současných priorit Komise, aby bylo možné navrhnout vizi pro spravedlivou a konkurenceschopnou Evropu v roce 2050.

1.5.

Potřeba rozhodných politických opatření nesmí být špatně pochopena. Odpovídající regulační rámec je sice nezbytný k tomu, aby měl přechod určitou strukturu, nicméně Evropa potřebuje agendu, která se bude týkat celé společnosti a jejímž cílem bude: spravedlivá globalizace, zvýšení konkurenceschopnosti a převzetí pozice lídra v oblasti nových technologií, začlenění všech, vymýcení chudoby, vytvoření podmínek pro obnovení důvěry lidí v politický systém, a proces víceúrovňové správy (2). Politické přístupy mají nejen udávat krok v různých oblastech politiky, ale musí také usilovat o aktivování obrovského potenciálu občanské společnosti. Sociální podnikání, občanské iniciativy a komunitní práce jsou jen několika příklady toho, jak lze dosáhnout udržitelného rozvoje prostřednictvím přístupu zdola nahoru, zejména pokud jde o nezbytný přechod k nízkouhlíkovému či oběhovému hospodářství. V tomto ohledu je vzorovým příkladem decentralizovaná výroba energie z obnovitelných zdrojů.

1.6.

Komise a EHSV by v dohledné době měly společně pokračovat v práci na klíčových strategických politických oblastech analyzovaných v tomto stanovisku, jako je například:

1.7.

K uskutečnění tohoto souboru opatření je nutná komplexní a soudržná strategie. EHSV doporučuje, aby tato strategie měla dlouhodobé zaměření, byla jednoznačná, horizontálně i vertikálně integrovaná, řiditelná a participativní. EHSV proto považuje za zásadní, aby se zajistilo, že přechod pro rok 2050 bude koncipován a prováděn s plným zapojením zástupců občanské společnosti. V zájmu posílení participativní demokracie by Komise měla uvažovat o tom, zda má právo na legislativní monopol.

1)

Jak přistupovat k omezeným možnostem planety a obecné ekologické výzvě, včetně změny klimatu a úbytku biologické rozmanitosti?

2)

Jak reagovat na zvětšující se sociální nerovnosti v globalizovaném světě?

3)

A jak se vyrovnat s poklesem podpory vlád a institucí ze strany veřejnosti?

3.1.1.

Platformová ekonomika, umělá inteligence, robotika a internet věcí – globální vývoj v těchto oblastech je rozmanitý a rychlý a dříve či později zasáhne do všech oblastí hospodářství a společnosti. Digitální technologie začínají být dostupné pro velkou část společnosti, některé skupiny však k těmto nesmírně mocným digitálním nástrojům přístup mít nemusejí.

3.1.2.

Sbližování digitálních technologií s nanotechnologiemi, biotechnologiemi, vědou o materiálu, výrobou a skladováním energie z obnovitelných zdrojů nebo kvantová výpočetní technika mohou vést k nové průmyslové revoluci (4). Má-li Evropa převzít vedení v nové, globální technologické a hospodářské soutěži, jsou nutné obrovské investice a nové iniciativy.

3.1.3.

Digitalizace má řadu výhod. Díky ní mohou vznikat nové produkty a služby, které jsou prospěšné pro spotřebitele. Digitalizace by mohla přispět k dosažení některých cílů udržitelného rozvoje prostřednictvím zvýšení globální úrovně příjmů, zlepšení kvality života lidí, vytvoření příležitostí pro inkluzivnější demokratické modely a zvýšení počtu kvalitních pracovních míst či posílení celkové konkurenceschopnosti EU – stejně jako v případě předcházejících průmyslových revolucí. Existují však také rizika. Studie upozorňují na to, že digitalizace by mohla zničit mnohem více pracovních míst, než kolik vytvoří.

3.1.4.

Digitální technologie podstatně více sblíží výrobu a spotřebu, čímž minimalizují nadvýrobu. Díky tomu by mohlo dojít ke snížení environmentální stopy EU. Přímé obchodování s hospodářskými statky – ať už pomocí partnerských transakcí nebo ekonomiky sdílení – může omezit spotřebu zdrojů. Digitální technologie například podporují rozvoj služeb sdílené dopravy a samořízených vozidel, které mohou zvýšit environmentální udržitelnost našich systémů mobility.

3.1.5.

Digitalizace sama o sobě však není udržitelná. Překážky při vstupu na trh a úspory z rozsahu mohou občanům zabránit ve využívání jejího potenciálu. Digitalizace by mohla prohloubit nerovnosti, především kvůli svému potenciálu narušovat trhy práce a svému sklonu polarizovat četná pracovní místa vyžadující nízkou či střední kvalifikaci, která jsou náchylná k automatizaci. Robotizace a platformová ekonomika mohou vážně ohrozit mnoho evropských pracovišť a způsobují nová rizika, protože většina důležitých technologií funguje na bázi údajů, a zejména i údajů osobních.

3.1.6.

Z nových příležitostí k tvorbě bohatství má často prospěch pouze určitá kategorie lidí: vzdělané osoby s dobrými sociálními dovednostmi a tolerancí k vysokému riziku. Z digitálních inovací mají obvykle prospěch hlavně poskytovatelé duševního, finančního a fyzického kapitálu: inovátoři, akcionáři, investoři a vysoce kvalifikovaní pracovníci. Existují obavy, že digitální technologie budou jedním z hlavních důvodů stagnace či dokonce poklesu příjmů.

3.1.7.

Vzhledem k výše popsaným třem hlavním problémům je k využití příležitostí, které nabízí digitalizace, nutná aktivní a komplexní politika. Rovněž je třeba monitorovat a řídit rizika plynoucí z digitalizace. EHSV by se měl těmito otázkami nadále aktivně zabývat.

3.2.1.

Jelikož se Evropa angažuje v globálním boji proti změně klimatu (tj. Pařížské dohodě) a v ochraně přírodních zdrojů, musí urychleně a zásadním způsobem snížit environmentální stopu svého hospodářství. Ekologická krize už na nás doléhá. Demografický růst, dlouhodobý hospodářský růst založený na fosilních palivech a neudržitelné využívání zdrojů a půdy stále více zvyšují tlak na životní prostředí na celém světě. Jednou z klíčových výzev, kterou odráží i cíle udržitelného rozvoje, je zajistit, že hospodářský rozvoj a růst bude respektovat meze možností planety, ať již jde o ochranu klimatu, využívání a řízení zdrojů, kvalitu ovzduší a vody nebo ochranu suchozemské a mořské biologické rozmanitosti.

3.2.2.

Zásadní dekarbonizace ekonomiky vyžaduje okamžitou transformaci řady hospodářských odvětví. Přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům energie vyžaduje větší flexibilitu a know-how v oblasti energetiky. Významnou a udržitelnou součástí energetické politiky EU by měl být rovněž obecný rozvoj energie vyráběné spotřebiteli („prozumenty“) (5)  (6). Je třeba provést strukturální změny v dopravních systémech prostřednictvím elektrifikace a sdílení aut. Změny jsou nutné i v oblasti bydlení a infrastruktury. Moderní biohospodářství může být hlavním faktorem, který bude stimulovat ekologizaci hospodářství.

3.2.3.

Evropa musí přejít od současného lineárního modelu hospodářství „získání zdrojů, výroby, spotřeby a likvidace“ k oběhovému modelu, který je přirozeně založený na obnově, využívá pokud možno obnovitelné přírodní zdroje a zachovává hodnotu výrobků, materiálů a zdrojů v ekonomice co nejdéle. V této souvislosti může být důležitá digitalizace (viz odstavec 3.1.4).

3.2.4.

Přechod na nízkouhlíkové, oběhové a ekologické hospodářství je pro EU příležitostí k posílení její konkurenceschopnosti a odolnosti a může zlepšit kvalitu života a blahobyt evropských občanů. Sníží rovněž závislost na dovozu fosilních paliv a kritických surovin a vytvoří stabilní základnu hospodářské prosperity.

3.2.5.

Dekarbonizaci a ekologickou transformaci však budou provázet sociální problémy (7), neboť ubyde počet pracovních míst v odvětvích s vysokou ekologickou stopou. Z plného využití potenciálu dekarbonizace a ekologické transformace k vytváření nových pracovních míst a zlepšení sociálního zabezpečení je třeba učinit strategický politický úkol, aby byla čistá bilance co nejpříznivější.

3.2.6.

Přechod k nízkouhlíkovému a oběhovému hospodářství byl podporován iniciativami v oblasti energetiky i potravin vycházejícími zdola, tj. od občanů, místních orgánů, spotřebitelů a inovativních podniků. Namísto povzbuzování příslušných iniciativ a získávání masové podpory v celé Evropě, což by mělo kladný vliv na trh práce a sociální zabezpečení, však dalšímu rozvoji často brání administrativní a regulační systémy. Široká veřejnost si neuvědomuje, že iniciativy „zdola nahoru“ mohou být účinným nástrojem k řešení sociálních problémů dekarbonizace a ekologické transformace. K odhalení tohoto potenciálu je nutné odstranit strukturální překážky, jež lidem, kteří nemají tolik prostředků, brání v přístupu ke zdrojům (zejména kapitálu a příslušným informacím).

3.3.1.

V důsledku globalizace a technologického pokroku došlo k obrovskému nárůstu světového obchodu a světového bohatství, nicméně kombinace globalizace a technologického pokroku též přispěla k prohlubování sociálních (a environmentálních) nerovností. Podle organizace Oxfam vlastní pouhých osm osob (všichni jsou muži) stejné jmění jako nejchudší polovina světové populace.

3.3.2.

V Evropě se nerovnosti stále zvyšují. Podle nedávné studie OECD jsou nerovnosti v příjmech v Evropě na historicky nejvyšší úrovni. V 80. letech 20. století byl průměrný příjem nejbohatších 10 % společnosti sedmkrát vyšší než příjem nejchudších 10 %. Dnes je devět a půl krát vyšší. Nerovnosti v rozdělení bohatství jsou ještě vyšší. 10 % nejbohatších domácností drží 50 % celkového bohatství, zatímco 40 % nejchudších domácností vlastní něco málo přes 3 % (8).

3.3.3.

Jedním z důvodů prohlubujících se nerovností v Evropě je oddělení růstu od čistého příjmu. Zatímco HDP eurozóny vzrostl mezi lety 2008 až 2015 o více než 16 % (více než 17 % v EU-28), čistý disponibilní příjem domácností stagnoval a vzrostl v zemích EU-28 jen o 2 %.

3.3.4.

Ve 24 zemích OECD vzrostla produktivita od roku 1995 o 27 %, zatímco průměrná mzda za práci pokulhávala a vzrostla pouze o 22 %. Zvýšení příjmů z práce bylo bohužel mnohem menší u skupiny obyvatelstva s nízkou čistou mzdou. Tyto mzdové nerovnosti se v posledních 20 letech zhoršily ve všech evropských zemích s výjimkou Španělska. Tento trend je nejvýraznější v Maďarsku, Polsku, České republice a Spojeném království (9).

3.3.5.

Hrozí riziko, že se tyto rozdíly v důsledku měnícího se charakteru práce ještě zvýší. Například automatizace komplexních průmyslových procesů prostřednictvím robotiky může snížit poptávku po středně kvalifikovaných pracovnících, a dokonce i nižších úrovních vysoce kvalifikovaných pracovníků v administrativě, kteří v současné době tyto složité úkoly plní. To pravděpodobně ještě zvýší polarizaci trhu práce, neboť nově vytvořená pracovní místa budou spadat buď do skupiny pracovníků s (ještě) vyšší kvalifikací (kteří tyto produkty či služby vyvíjejí a zdokonalují), nebo do skupiny pracovníků s nízkou kvalifikací a s větším zaměřením na služby. Podle OECD hrozí, že automatizaci padne za oběť 9 % pracovních míst, přičemž u dalších 25 % dojde k zásadní změně náplně práce.

3.3.6.

Vlády reagují na dopad digitalizace spíše vyčkávavě, než aby jednaly, a zaměřují se hlavně na zmírňování vedlejších dopadů digitalizace, místo aby usilovaly o využití jejích možných přínosů. Reakce vlád musí více zohledňovat problém zastupování pracovníků a jejich účasti, neboť je důležitým aspektem investic do lidského kapitálu na měnícím se trhu práce. EHSV by mohl i nadále důkladně analyzovat dopad digitalizace na charakter práce.

3.4.1.

Prohlubování nerovností, které je jen částečně důsledkem globalizace a technologického pokroku, přispělo ke ztrátě důvěry ve vlády, politické struktury, mezinárodní organizace, instituce a globální správu věcí veřejných. Navíc přispělo k vzestupu populistických hnutí a úpadku tradičních politických stran. Obzvlášť znepokojující je nízká volební účast mezi mladými lidmi (pomineme-li hlasování proti systému). V roce 2015 hlasovalo ve volbách pouze 63 % evropských občanů ve věku 15–30 let (10).

3.4.2.

Řada evropských občanů se cítí odříznuta od politického rozhodování na vnitrostátní či evropské úrovni. Občané jsou přesvědčeni, že jim tradiční demokratické procesy neumožňují ovlivňovat zásadní rozhodnutí. Přístup spočívající v zahrnutí více zainteresovaných stran (např. v rámci Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030) představuje inkluzivní demokratický model a způsob, jak překonat nedůvěru.

3.4.3.

Přechod k udržitelnosti nemůže a nesmí být nařizován „shora“. Úspěšný bude pouze tehdy, pokud bude spočívat na širokém přijetí a aktivním zapojení většiny podniků, místních a regionálních orgánů, zaměstnanců a občanů. Spolupráce musí probíhat „zdola nahoru a shora dolů“. Spojenectví více zainteresovaných stran byla uplatňována při vytváření Agendy 2030 a vznikají již i v oblasti ochrany klimatu (11). Mohou sloužit jako model inkluzivní demokratické správy, jenž by mohl být uplatňován ve všech oblastech politiky a stimulovat transformaci a inovace.

3.4.4.

Zejména mladší generace požaduje netradiční formy politické angažovanosti, a nikoli konvenční politické strany a orgány. Alternativní formy politické angažovanosti nabízejí energetická společenství, partnerství mezi občany a obcemi na podporu energetické účinnosti (např. prostřednictvím modelů uzavírání smluv) nebo nakládání s odpady, iniciativy k transformaci měst, komunitou podporované zemědělství, politické blogy a jiné on-line formáty, nebo dokonce iniciativy v oblasti místní měny. Tyto formy zajisté nenahradí tradiční politickou činnost, mohou však významným způsobem přispět k zespolečenštění politiky a sociální integraci.

3.4.5.

Dalším slibným přístupem k prolomení politických překážek je využití potenciálu internetu. Informace nebyly nikdy volně dostupné v takové míře, jako je tomu v decentralizované síti bez klasického „dozoru“. Pro společnost to představuje novou výzvu, jak ukazují tzv. postpravdy a falešné zprávy (fake news). Současně jsme však svědky rozmachu alternativních nehierarchických forem aktivismu a rozsáhlého využívání sociálních sítí ze strany občanů, zejména mladých lidí.

3.4.6.

Elektronická veřejná správa vede ke vzniku modelů správy věcí veřejných umožňujících nebývalou míru účasti veřejnosti na tvorbě politiky. EU by se měla zaměřit na takové členské státy, jako je Estonsko, které již učinilo značný pokrok. Digitalizace umožňuje občanům účast na rozhodovacích procesech při relativně nízkých nákladech. V praxi se však ukázalo, že „zkreslení ve prospěch střední třídy“ (na fórech jsou více zastoupeni příslušníci střední třídy) existuje i v souvislosti s elektronickou účastí. EHSV má veškeré předpoklady k tomu, aby na toto téma zahájil na úrovni občanské společnosti dialog.

—

co nejlépe využít digitální revoluci a vybudovat nové, konkurenceschopné a udržitelné hospodářství,

—

uskutečnit přechod k nízkouhlíkovému, oběhovému a ekologickému hospodářství a zajistit spravedlivou transformaci pro všechny,

—

vytvořit pevný evropský sociální model,

—

zajistit decentralizovanější demokratický systém, který bude více zaměřen na občany, a využít výhod spravedlivé hospodářské spolupráce na globální úrovni.

4.1.

EHSV je přesvědčen, že cíle udržitelného rozvoje spolu s Pařížskou dohodou (COP 21) oživí vizi Evropy, jakou chceme (12)  (13). Komise musí vytvořit pobídky k provádění těchto dohod tím, že vypracuje politiky navržené ve svém sdělení o „dalších krocích“ a plně je začlení do evropského politického rámce a do priorit současné Komise. „Evropa, jakou chceme“ staví stejně jako Agenda 2030 (tj. cíle udržitelného rozvoje) do středu zájmu společnosti a ekonomiky jednotlivce a poskytne všem možnost rozhodovat o tom, jak chtějí uspokojovat své potřeby v souladu se sociálním a ekologickým prostředím. Tato koncepce není utopií. Evropa již ve skutečnosti má technologické a ekonomické prostředky, aby tuto vizi mohla uskutečnit: internet věcí a data velkého objemu, řízení komplexních procesů pomocí mobilních aplikací, „prozum“ (výrobu spojenou se spotřebou) prostřednictvím decentralizované výroby a poklesu výrobních nákladů (např. obnovitelná energie, 3D tisk), nové způsoby provádění transakcí a plateb (blockchain, bitcoiny a inteligentní smlouvy), kooperování a ekonomiku sdílení jakožto nové obchodní modely a další inovace.

4.2.

Všechny tyto inovace mohou vizi proměnit ve skutečnost, to ale vyžaduje strategii, která nabídne řešení tří výzev souvisejících s inovacemi. Součástí této strategie je nová koncepce blahobytu, která se neodvíjí pouze od HDP, ale usiluje o hospodářskou prosperitu, sociální začleňování, odpovědnost vůči životnímu prostředí a posilování úlohy občanů integrovaným způsobem.

4.3.

„Nečinnost“ není řešením. Nebude-li EU ochotna nebo s to vypracovat a provádět komplexní strategii, Evropa selže nejen s ohledem na Agendu 2030 a vizi „Evropa, jakou chceme“. Při nečinnosti totiž navíc hrozí, že ztroskotá na všech velkých výzvách. Bude zničena struktura trhu práce v Evropě, skončí dekarbonizace a ochrana zdrojů, protože sociální náklady ekologické transformace jsou považovány za příliš vysoké, a prohloubí se sociální nerovnosti a odcizení, což ohrozí demokracii.

4.4.

Je bezpodmínečně nutné, aby tato strategie zahrnovala konkrétní politická doporučení, která pomohou řešit tři hlavní výzvy, jimž Evropa čelí, a učinila tak z „Evropy, jakou chceme“ realitu.

—

inovace

—

regulace/správa

—

sociální politika

—

otevřený přístup

—

vzdělávání a odborná příprava

—

výzkum.

5.1.1.

Inovace: nová průmyslová revoluce je pro Evropu příležitostí stát se technologickým lídrem a zvýšit svou konkurenceschopnost na globalizovaných trzích. Vytváření hospodářských hodnot bez vysokých vnějších nákladů se musí stát standardním modelem podnikání. Potřebujeme inovující a ziskové podniky a společnosti, které budou investovat do udržitelné produkce, vytvářet vysoce kvalitní pracovní místa a pokládat hospodářský základ pro blahobyt. Mají-li inovace přispívat k udržitelnější Evropě, je třeba vytvořit rámec, který by odměňoval hospodářské činnosti, jež nezanechávají žádnou nebo jen velmi omezenou vnější stopu, nebo činnosti s omezenou spotřebou zdrojů. To umožní udržitelným inovátorům (ať již se jedná o občany, podniky, města či regiony) účinně obstát v soutěži s modely podnikání, které jsou náročné na využívání zdrojů a/nebo zanechávají významnou environmentální stopu. Aktivní podporu – např. zpřístupnění mikroúvěrů malým a středním podnikům, občanům, domácnostem, komunitním iniciativám, sociálním podnikům a mikropodnikům – je třeba poskytovat i inovátorům, kteří nabízejí nová řešení environmentálních a sociálních problémů a jsou prvními uživateli (14). V tomto ohledu by mohl být přínosem jednotný evropský patent, pokud budou náklady na jeho získání přijatelné (15). Pokud jde o malé a střední podniky, mělo by se v souladu se zásadou „druhé šance“ zvážit přijetí opatření, která by v EU snížila nynější vysokou míru neochoty podstupovat riziko (16). Politiky musí rovněž poskytnout prostor pro experimentování s inovacemi v celé Evropě, zejména v oblasti mobility, nakládání s odpady, energetiky, zemědělství, vzdělávání či zdravotnictví. Tím, že se začnou zadávat veřejné zakázky na digitální, nízkouhlíkové, oběhové a ekologické služby poskytované sociálně inkluzivním způsobem, lze otevřít nové trhy.

5.1.2.

Regulace: regulační rámec musí splňovat tři cíle. Zaprvé, vnější vlivy musí být oceněny co nejpřesněji, aby mohly být vytvářeny modely podnikání, které pomáhají dosáhnout cíle týkající se udržitelnosti (17). Zadruhé, regulace musí zaručit, že po celé Evropě, včetně venkovských oblastí, bude budována vyspělá digitální infrastruktura, k níž bude mít přístup každý (včetně inteligentních rozvodů tepla, inteligentních elektrických rozvodných sítí a sítí elektrické mobility). Tato infrastruktura by měla být z právního hlediska považována za veřejné služby. A zatřetí, jelikož digitalizace obvykle upřednostňuje platformy, hrozí, že se na velkých digitálních trzích budou tvořit monopoly. Proto je nezbytná aktivní antimonopolní politika (18). EHSV rovněž navrhl, aby Komise zvážila způsoby, jak podpořit evropské platformy, tak aby přidaná hodnota zůstala v místní ekonomice (19). Nezávislá evropská klasifikační agentura pro digitální platformy, která by měla ve všech členských státech stejný úkol, tj. hodnotit správu platforem v oblasti hospodářské soutěže, zaměstnanosti a zdanění, by mohla významným způsobem přispět k vyvážení jejich tržní síly (20).

5.1.3.

Sociální politika: změna způsobená dekarbonizací a digitalizací (viz část 3) je pro systémy sociálního zabezpečení výzvou z hlediska řízení problému úbytku pracovních míst a poklesu příjmů z daní. Proto by měly být prozkoumány a vypracovány nové přístupy a modely s cílem zajistit udržitelnost systémů sociálního zabezpečení v členských státech, reagovat na různé podmínky práce v budoucnosti a podpořit pracovníky a komunity v odvětvích a regionech prodělávajících transformaci. EHSV se zabýval problémy spojenými s budoucností práce ve svém stanovisku Evropský pilíř sociálních práv a vyzval k přijetí soudržné evropské strategie zaměstnanosti, která se bude zabývat těmito otázkami: investice a inovace, zaměstnanost a vytváření kvalitních pracovních míst, spravedlivé pracovní podmínky pro všechny, spravedlivý a bezproblémový přechod podporovaný aktivními politikami trhu práce a zapojení všech zainteresovaných stran, zvláště pak sociálních partnerů. Kromě toho by se měly investovat veřejné prostředky do podpory komunit, regionů a pracovníků v odvětvích, na něž tento přechod doléhá už v současnosti, a do předjímání a usnadňování budoucí restrukturalizace a přechodu na zelenější a udržitelnější hospodářství (21).

5.1.4.

Otevřený přístup: využití potenciálu digitalizace v zájmu zelené a spravedlivé ekonomiky vyžaduje především obecnou otevřenost hospodářství, která lidem umožní aktivně se účastnit a využívat možností, které nabízí technologický pokrok (např. kombinováním digitálních údajů o energetice s decentralizovanou výrobou energie). Proto je nevyhnutelně nutné odstranit překážky bránící zapojení do hospodářství prostřednictvím otevřených trhů, veřejně přístupných dat, modelů otevřeného zdroje a otevřených standardů. Každý z těchto prvků je třeba považovat za jednu z hlavních zásad politických programů strategických odvětví: energetiky, dopravy, logistiky a výrobních postupů. Koncepci svrchovanosti v oblasti dat je třeba rozvíjet a uplatňovat prostředi(ctvím evropských právních předpisů. Evropští občané musejí mít právo využívat svá data k vlastním účelům, určovat, které osobní údaje mohou používat třetí strany, rozhodovat o tom, jakým způsobem se budou používat, být informováni o jejich použití, mít nad jejich použitím plnou kontrolu a mazat je.

5.1.5.

Vzdělávání a odborná příprava: zelená ekonomika i digitální ekonomika vyžadují specifické dovednosti, zejména vzhledem k tomu, že digitální technologie budou v budoucnosti důležitým prostředkem k dosažení dekarbonizace evropského hospodářství (viz odstavce 3.1.4 a 3.2.3). Odborná příprava vedoucí k získání nezbytných formálních a neformálních dovedností, mj. v oblastech, jako je spolupráce či komunitní práce a podnikání (22), musí být začleněna do politik v oblasti všeobecného vzdělávání a celoživotního učení. V této souvislosti je nutné vést intenzivnější dialog a provést důkladnější analýzu. Doporučuje se cíleně využívat strukturální fondy, aby byla zajištěna účinná podpora k řešení stávajícího nedostatku environmentálních a digitálních dovedností, zejména v regionech, v nichž již změny probíhají nebo jichž se dotknou v budoucnosti. Zdroje, které jsou k dispozici v rámci evropských systémů vzdělávání, bude třeba nasměrovat do vzdělávání a rozvoje dovedností v oblastech, kde lidské schopnosti nelze nahradit systémy UI nebo kde lidské zdroje musejí tyto systémy doplňovat (např. úkoly, při nichž v popředí stojí lidská interakce nebo při nichž lidé a stroje spolupracují, a úkoly, u nichž chceme, aby je nadále vykonávali lidé) (23).

5.1.6.

Výzkum: digitální, zelená a spravedlivá ekonomika bude měřítkem pro hospodářské modely použitelné v budoucnosti. Cestou k této ekonomice bude přesně cílená politika výzkumu, která se bude opírat o analýzu environmentálních a sociálních dopadů inovací, a to zejména digitálních. V této souvislosti musí být pro inovátory, kteří vyvíjejí nové digitální technologie a služby určené k řešení environmentálních a/nebo sociálních výzev, k dispozici prostředky na financování výzkumu a vývoje. Za účelem jejich podpory musí být vytvořena síť inkubátorů.

5.2.1.

Inovace: klíčovým aspektem demokracie je účast. Volby a zastupování jsou jednou z metod organizované účasti, avšak k organizování účasti jsou nutné nové, inovativní přístupy, např. elektronická účast. Je důležité otevřít tradiční tvorbu politiky nehierarchickým, sociálně proměnlivým a méně formálním podobám politické aktivity a podporovat iniciativy občanské společnosti a iniciativy vycházející zdola.

5.2.2.

Správa: změny vyžadují transparentní a volně přístupné dialogy mnoha zainteresovaných stran u všech legislativních procesů EU na úrovni EU i na místní úrovni. „Občanská společnost“ by neměla být omezována na organizovanou občanskou společnost, ale měla by zahrnovat všechny občany. V zájmu ochrany klimatu a ochrany zdrojů jsou nesmírně důležitá nová spojenectví (24). K posílení participativní demokracie je třeba zrušit téměř výlučný monopol Evropské komise na právo legislativní iniciativy ve prospěch více iniciativ Evropského parlamentu a legislativních iniciativ vycházejících zdola, např. vyřešením technických, právních a byrokratických problémů spojených s evropskou občanskou iniciativou (25).

5.2.3.

Otevřený přístup: metody „crowdsourcingu“ pro všechny právní předpisy EU jsou vhodným přístupem k odstranění strukturálních překážek, které komplikují účast občanů na rozhodovacích procesech EU. Při koncipování tohoto přístupu je třeba věnovat zvláštní pozornost přístupu, začleňování a odpovědnosti. Otevřený přístup k politikám a politikům lze dále zvýšit prostřednictvím zveřejňování všech činností EU a údajů o EU na webových stránkách a uživatelsky vstřícným způsobem.

5.2.4.

Odborná příprava a vzdělávání: k zamezení „zkreslení ve prospěch střední třídy“ (viz odstavec 3.4.6) jsou nutné programy zaměřené na posílení postavení občanů. Tyto programy by měly být navrženy tak, aby upoutaly ty skupiny obyvatelstva, které se obvykle zdržují aktivní účasti v politice, hospodářství a společnosti. V rámci všeobecného vzdělávání je třeba dbát na informování o účasti a na možnosti účasti jakožto hlavní zásadu demokracie. Mělo by se zdůraznit, že aktivní účast na utváření politické vůle je v zájmu společnosti i jednotlivých občanů, jejichž přání a názory se zohledňují. Je třeba navýšit finanční podporu pro organizace občanské společnosti, které se zaměřují na tyto nezúčastněné skupiny obyvatelstva a sledují cíle týkající se udržitelnosti.

5.2.5.

Výzkum: sociální vědy se musí více soustředit na alternativní demokratické postupy. Jedním z příkladů je možné uplatňování metody vývoje prototypů v politice. S tímto přístupem by byla politická řešení navrhována ve zkráceném časovém rámci, pak by byla zaváděna na „testovacím trhu“ a jejich dopad by byl vzápětí posuzován na základě zpětné vazby od občanů a dalších příslušných zainteresovaných stran. Posouzení dopadů by bylo základem pro provedení příslušných změn v politických řešeních dříve, než by byla zavedena v praxi.

5.2.6.

V zásadě by se mělo dále zkoumat, jak provádět přezkum spojitosti mezi odbornými (vědeckými) znalostmi a tvorbou politiky a jak sloučit začlenění zcela transparentních a nezávislých odborných poznatků do tvorby politiky s potřebou posílit účast občanů.

5.3.1.

Inovace: digitální, zelená a spravedlivá ekonomika vyžaduje obrovské investice do soukromých zařízení (např. do zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů nebo dobíjecích stanic pro elektromobily) i do veřejné infrastruktury (např. do digitalizace elektroenergetické soustavy a systému mobility). Proto bude muset v tomto úsilí sehrát zásadní úlohu finanční sektor. Na investice podporující udržitelnou transformaci musí být vyčleněny finanční prostředky, včetně veřejných zdrojů. K tomu, abychom dosáhli klimatických a energetických cílů, je zapotřebí stabilní a předvídatelné investiční prostředí a inovativní finanční nástroje musí působit jako katalyzátor pro soukromé financování investic, k němuž by jinak nedošlo (26)  (27).

5.3.2.

Regulace: cílem politiky musí být vybudovat udržitelnější soukromý finanční systém zohledněním faktorů udržitelnosti při posuzování finančních rizik, rozšířením odpovědnosti finančních institucí na nefinanční dopady investičních rozhodnutí a zvýšením transparentnosti ohledně environmentálních a sociálních dopadů investičních rozhodnutí (28). Politika by měla rovněž motivovat investory k přijímání dobrovolných závazků k investicím do záměrů respektujících zásadu udržitelnosti. Zásadními z hlediska posunu soukromého financování od konvenčních investic k nízkouhlíkovým investicím a investicím odolným vůči změně klimatu jsou ekologičtější bankovní standardy. Centrální banky by měly řídit přidělování kapitálu měnovou a mikroobezřetnostní a makroobezřetnostní politikou, včetně norem udržitelnosti.

5.3.3.

Sociální politika: v důsledku digitalizace a dekarbonizace se ocitnou pod tlakem domácnosti. Proto je třeba provést zásadní fiskální reformu s cílem zvýšit disponibilní příjem domácností a provázat tento cíl s požadavky na dekarbonizaci. EHSV požaduje daňový systém založený na internalizaci environmentálních nákladů a používání dodatečných příjmů ke snižování daňového zatížení práce. Přesun daňové zátěže z práce k využívání zdrojů pomáhá napravit selhání trhu, vytvářet nová udržitelná a místní pracovní místa, zvýšit disponibilní příjmy domácností a stimulovat ekologicky inovativní investice (29).

5.3.4.

Výzkum: doposud není známo téměř nic o dopadu digitalizace a nižší spotřeby fosilních paliv na daňovou základnu (ztráty daňových příjmů). Výzkum by se měl soustředit jak na tento aspekt, tak na celkový přínos, který může mít strategická finanční politika pro udržitelný rozvoj.

5.4.1.

Inovace a obchodní příležitosti: vzhledem ke globálnímu rozměru třech hlavních problémů nestačí učinit Evropu udržitelnější s pomocí jasné politiky inovací. Evropa musí ve spolupráci s obchodními partnery vypracovat inovační koncepce, které budou přenositelné do dalších oblastí světa. Obchod může v tomto směru pomoci, pokud budou aspekty udržitelnosti hlavním kritériem mezinárodní obchodní politiky, včetně mnohostranných i dvoustranných obchodních dohod. Zvláštní funkci by měla mít Světová obchodní organizace (WTO), která by měla více zohledňovat mezinárodní politiky v oblasti životního prostředí, jako jsou např. Pařížská dohoda nebo aičijské cíle v oblasti biologické rozmanitosti. Jakmile začnou příslušné normy platit, mohou evropské podniky, občané, komunitní iniciativy, obce a regiony vzhledem k potřebné dekarbonizaci a využívání příležitostí, jež nabízí megatrend digitalizace, začít vyvíjet důležité inovace (produkty a služby), které lze vyvážet. Tyto inovace se mohou stát vývozním šlágrem. Evropská komise by měla především společně s WTO a svými hlavními partnery usilovat o to, aby byly obchodní dohody využívány ke zlepšení určování ceny za CO2 a veškeré další externality, které ohrožují udržitelné inovace.

5.4.2.

Regulace: jedním ze zdrojů zvyšující se environmentální stopy našich ekonomik je rostoucí vzdálenost mezi místem produkce, zpracování a spotřeby výrobků a v některých případech i jejich likvidace/opětovného využití. Sladění mezinárodního obchodu s udržitelným rozvojem vyžaduje inteligentní regulační přístup k liberalizaci, který bude zohledňovat a posilovat místní, malokapacitní systémy výroby. Prosazování a podpora politik oběhového hospodářství by měly zajistit, aby cykly byly dlouhotrvající, malé, lokální a čisté. U konkrétních průmyslových činností mohou mít cykly tendenci být velké (30). Regulace musí tento problém vyřešit prostřednictvím dvoustranných a mnohostranných obchodních dohod.

5.4.3.

EU by měla naléhat na Světovou banku a Mezinárodní měnový fond, aby převzaly důležitou úlohu při podporování reforem fiskálních a finančních systémů, a byly tak vytvořeny podmínky, které rozvojovým zemím pomohou mobilizovat více jejich vlastních zdrojů. V rámci toho by měly být provedeny vnitrostátní daňové reformy a mělo by být rovněž mobilizováno mezinárodní společenství, aby společně bojovalo proti daňovým únikům, praní peněz a nezákonným tokům kapitálu, v jejichž důsledku je odliv peněz z rozvojových zemí vyšší než částka, která do nich přichází prostřednictvím oficiální rozvojové pomoci. Evropská komise by zejména měla využívat Agendu 2030, určovanou 17 cíli udržitelného rozvoje, jako rámec pro všechny vnější politiky a programy financované z prostředků EU (31).

5.4.4.

Sociální politika: jedním z možných způsobů provádění cílů udržitelného rozvoje a podpory progresivní obchodní politiky, která bude přínosem pro všechny, je uplatňování postupů odpovědného chování podniků založených na účasti mnoha zainteresovaných stran. V rámci těchto postupů určují podniky, nevládní organizace, odborové svazy a vlády společně, jak bude v praxi možné dostát povinnosti respektovat lidská práva. Sílí obavy ohledně porušování lidských práv v dodavatelských řetězcích, zejména pokud jde o „konfliktní minerály“ jako např. kobalt, který se používá k výrobě dobíjecích baterií do mobilních telefonů, laptopů, elektromobilů, letadel a elektrického nářadí. Vzhledem k závazku k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství, k pokračující cestě směrem k digitalizaci a ke komplexnosti odpovědného chování podniků v mezinárodních dodavatelských řetězcích má spolupráce mnoha zainteresovaných stran zásadní význam. EHSV proto vítá iniciativu nizozemské vlády na zvýšení informovanosti o tom, jak mohou opatření, jichž se účastní mnoho zainteresovaných stran, zvyšovat povědomí o významu odpovědného chování podniků, a to zejména v komplexních dodavatelských řetězcích, které těží z dětské nebo otrocké práce nebo práce v nebezpečných podmínkách, a je potěšen, že je partnerem této iniciativy.

5.4.5.

Otevřený přístup: nové obchodní dohody musí být výsledkem souhlasu dosaženého prostřednictvím nových demokratických postupů s vyšším zapojením občanů do společného rozhodování. Kapitoly stávajících obchodních dohod EU, které upravují obchod a udržitelný rozvoj, nefungují tak dobře, jak by měly. Tyto kapitoly by zaprvé měly obsahovat globální mnohostranné dohody (Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 a Pařížskou dohodu). Zadruhé by měly být posíleny monitorovací mechanismy občanské společnosti a mělo by být začleněno hledisko občanské společnosti. A zatřetí se mechanismy prosazování musí uplatňovat i v samotných kapitolách věnovaných obchodu a udržitelnému rozvoji (32).

5.4.6.

Výzkum: je zapotřebí více empirických údajů k provedení hodnocení dopadu rychlého nárůstu nových modelů spotřeby a výroby, jež se postupně rozšiřují i na nadnárodní služby, v kontextu mezinárodního obchodu, a to zejména s ohledem na jejich vliv na nadnárodní zdanění. To by mělo být základem pro rozhodování o jejich případném začlenění do obecných pravidel WTO nebo do dvoustranných či regionálních dohod, jak tomu bylo v případě agendy důstojné práce.

5.4.7.

EHSV připomíná Komisi své dřívější doporučení, aby provedla úplné posouzení dopadu pravděpodobných účinků provádění cílů udržitelného rozvoje a Pařížské dohody na obchodní politiku EU.

6.1.

V části 5 jsme určili několik oblastí, v nichž je zapotřebí přijmout politická opatření, aby byla Evropa v sociálně-ekonomickém kontextu, který prochází zásadními proměnami, udržitelnější. Evropská strategie pro udržitelnost by se měla opírat o čtyři kritéria. Strategie musí být:

Tato čtyři kritéria jsou podrobněji rozvedena níže.

6.2.1.

Strategické myšlení předpokládá vypracování dlouhodobého výhledu založeného na vizi „Evropa, jakou chceme“, jak je popsána ve 4. části, a určení cesty, jakou se musí Evropa ubírat, aby tuto vizi naplnila. Než se sociální změny, jež s sebou přinášejí globální výzvy a megatrend digitalizace popsané výše v části 3, plně projeví, mohou uplynout až tři desítky let. Mnoho důležitých rozhodnutí, včetně rozhodnutí o investicích, potřebuje určitou dobu, než vstoupí v platnost. Tři desetiletí se tedy pro strategii pro udržitelnost Evropy jeví jako vhodný časový rámec. Příslušné cíle a odpovídající politická opatření musí být plánovány na základě tohoto časového rámce (33). Tento přístup zpětného stanovení postupu znamená, že za východisko se bere nejlepší možný scénář pro rok 2050, od nějž se musí odvíjet veškerá opatření nezbytná k jeho dosažení. Zaměření na nejlepší možný scénář umožňuje vytvořit pozitivní obraz. Přechod od hospodářství s vysokými emisemi uhlíku a velkou spotřebou zdrojů a odklon od centralizované společnosti dvacátého století nesmí být vnímán jako represivní vývoj nebo jako konec pokroku, ale jako nová, pozitivní éra nabízející občanům přitažlivé příležitosti.

6.3.1.

Dlouhodobé zaměření strategie pro udržitelnost neznamená, že v krátkodobém horizontu není nutné přijmout žádná politická opatření. Naopak, ústředním prvkem strategie pro udržitelnost by mělo být vytvoření řetězce politických opatření, která jsou potřebná k dosažení plánovaných cílů do roku 2050, počínaje politickými programy, které se projeví až v dlouhodobém horizontu, přes politické plány se střednědobým dopadem až po konkrétní opatření určená pro krátkodobé cíle. Aby bylo dosaženo co nejvyšší možné míry účinnosti, musí být jednoznačně stanovena hierarchie mezi politickými programy, politickými plány a politickými opatřeními. Dřívější přístupy k udržitelnosti, zejména přístupy vypracované na základě Lisabonské strategie a strategie Evropa 2020, nebyly dostatečně jednoznačné, pokud jde o konkrétní politická opatření. V této souvislosti by evropská strategie pro udržitelnost měla použít jako referenční materiál Göteborgskou strategii pro udržitelný rozvoj (34), která se jasně zaměřuje na politická opatření, jež byla obnovena ve sdělení Komise Akční platforma  (35).

6.4.1.

V souvislosti s přijetím politických přístupů popsaných v 5. části a s prováděním jednotlivých politických opatření stanovených v 5. části je třeba obzvlášť důkladně zohlednit jednu skutečnost, a to úzké provázání tří globálních problémů s megatrendem digitalizace. Úspěšná strategie proto musí zohledňovat souvislosti, musí být horizontálně integrovaná a musí pojímat všech šest oblastí politiky. Takováto zastřešující dlouhodobá strategie by mohla být nástupcem stávající strategie Evropa 2020, která spojuje provádění 17 univerzálních cílů udržitelného rozvoje (jež jsou výrazem pevného závazku vůči Pařížské dohodě o klimatu) s pracovními prioritami Evropské komise (36).

6.4.2.

Úspěšná politika udržitelnosti musí být rovněž vertikálně integrovaná. Udržitelný rozvoj bude vyžadovat podporu na všech příslušných politických úrovních (místní, regionální, vnitrostátní, evropské i globální). Je proto třeba jednoznačně určit, na které politické úrovni je třeba jednotlivá opatření stanovená ve strategickém rámci provést. EHSV doporučuje zavést společně se strategií i rámec správy a koordinace, aby bylo možné zajistit soudržnost mezi centralizovanými a decentralizovanými opatřeními a zapojit organizovanou občanskou společnost na vnitrostátní a regionální úrovni. Měl by být dále rozvíjen evropský semestr s cílem zapracovat mechanismus pro vertikální koordinaci provádění cílů udržitelného rozvoje.

6.5.1.

Rozvoj udržitelnosti potřebuje politické řízení. Na základě měřitelných cílů naplánovaných do roku 2050 (viz odstavec 6.2) je třeba vytyčit průběžné cíle, které poslouží jako milníky. Je zapotřebí soustavné hodnocení, aby bylo možné sledovat, zda řetězec jednoznačných politických opatření (viz odstavec 6.3) přináší kýžené výsledky. V případě, že by výsledky za cíli a záměry zaostávaly, musí být zajištěno okamžité přizpůsobení politických opatření.

6.5.2.

Aby bylo možné posoudit pokrok z hlediska dlouhodobých strategických rámců a nejlepšího možného scénáře do roku 2050, je třeba vytvořit široký srovnávací přehled, který bude odrážet komplexní víceodvětvový přístup, jak jej popisuje toto stanovisko. Tento srovnávací přehled by měl obsahovat ukazatele ze všech šesti oblastí politiky, aby odrážel vzájemné provázání tří globálních výzev megatrendu digitalizace popsaných ve 2. části. Skutečně strategický přístup k udržitelnosti bude možný, pouze pokud bude proveden vysoce analytický úkol stanovení vhodných ukazatelů a pokud budou tyto ukazatele začleněny do uceleného srovnávacího přehledu. Řízení vyžaduje rovněž vertikální a horizontální koordinaci politiky udržitelnosti (viz odstavec 6.4). Splnění těchto tří úkolů (sledování a hodnocení, přizpůsobení politických opatření a koordinace horizontální a vertikální integrace) vyžaduje určení správních orgánů, které budou za tyto úkoly odpovědné. Jedním z řešení by mohlo být zřízení generálního ředitelství na úrovni EU a podobných orgánů na vnitrostátní úrovni.

6.5.3.

EHSV rovněž uznává, že v rychle se měnícím světě je třeba posuzovat komunity také na základě jiných ukazatelů, než je hospodářský růst. EHSV proto navrhl používání nového ukazatele, kterým je „pokrok společnosti“. V rámci tohoto opatření se při posuzování pokroku komunity přihlíží i k jiným faktorům, než je hospodářský růst. Pokrok společnosti by měl být vnímán jako doplňkový ukazatel k hospodářskému růstu a poskytl by širší obraz o situaci v určité komunitě (37).

2.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 81/57

Zpravodajka:

Anne CHASSAGNETTE

Spoluzpravodaj:

Carlos TRIAS PINTÓ

1.1.

Hospodářský model založený na schématu „získat, vyrobit, vlastnit, vyhodit“ je zpochybňován nárůstem hospodářských, sociálních a environmentálních výzev, které se dotýkají Evropy.

1.2.

Jsme svědky zrodu hybridního hospodářství, kdy tradiční struktuře trhu konkuruje nástup mnoha nových modelů, které přetvářejí vztahy mezi výrobci, distributory a spotřebiteli.

1.3.

Kromě ekonomické výnosnosti se některé z těchto nových modelů, jako je funkční ekonomika, ekonomika sdílení nebo ekonomika odpovědného financování, snaží reagovat, nebo údajně reagují na další výzvy, které jsou pro jednotlivce i naši planetu rozhodující a jsou klíčové pro udržitelný rozvoj. Například:

1.4.

Pro Evropskou unii (EU) je podpora těchto inovátorů příležitostí k získání vedoucího postavení v oblasti inovačních hospodářských modelů, u nichž je hospodářská prosperita neoddělitelně spjata s kvalitní sociální ochranou a environmentální udržitelností, které definují „evropskou značku“. EU tedy musí být v této oblasti ambiciózní.

1.5.

Aby toho bylo možné dosáhnout, toto stanovisko uvádí deset následujících doporučení:

1.5.1.

Zajistit v rámci EU lepší koordinaci činností v oblasti udržitelného hospodářství vytvořením stálé struktury nového udržitelného hospodářství. Tato struktura by byla vybavena prostředky sloužícími k hodnocení a komunikaci, aby mohla sledovat rozvoj nových hospodářských modelů, jež mají potenciál udržitelného rozvoje, a uplatňování doporučení zformulovaných v tomto dokumentu. Taková struktura by napomohla dialogu mezi různými zúčastněnými stranami na evropské úrovni. EHSV by mohl přispět k tomuto úsilí a v rámci své struktury vytvořit středisko pro sledování nového hospodářství, jak bylo doporučeno již v několika stanoviscích.

1.5.2.

1.5.3.

Je třeba se ujistit, že nové modely řádně splňují kritéria trvalé udržitelnosti. V rámci koncepcí nového trvale udržitelného hospodářství rozvíjejí některé subjekty modely, které nejsou nutně ve všech svých aspektech trvale udržitelné. Komise musí zohlednit nejen příležitosti, ale také možná rizika a negativní dopady některých nových hospodářských modelů, zejména s ohledem na sociální otázky, regulaci práce a nekalou soutěž v daňové oblasti.

1.5.4.

EU musí podněcovat a podporovat vzdělávání, odbornou přípravu a informovanost za účelem lepšího poznání nových udržitelných hospodářských modelů a úlohy udržitelných financí u všech zúčastněných subjektů. Jedná se o to, klást důraz na slučitelnost a případně na nesoulad a kompromisy, které existují mezi výzvami v oblasti udržitelnosti na jedné straně a hospodářské výnosnosti na straně druhé.

1.5.5.

Komise by měla analyzovat a doplňovat soukromé iniciativy (aniž by je nahrazovala), jejichž cílem je výměna osvědčených postupů a zkušeností mezi inovátory prostřednictvím sítí, internetových platforem, konferencí atd. EHSV již podporuje takové iniciativy a společně s Evropskou komisí řídí novou platformu týkající se oběhového hospodářství.

1.5.6.

Orgány veřejné správy EU musí zajistit, aby subjekty, které realizují nové, skutečně udržitelné hospodářské modely, měly přístup k finančním prostředkům v prvních fázích vývoje i při dalším vývoji. Je třeba vytvořit nezbytné nástroje a definice, a poskytnout tak těmto subjektům přednostní přístup k veřejným nástrojům financování a/nebo umožnit jejich financování ze strany sociálně odpovědných investorů.

1.5.7.

Evropská komise by mohla podpořit testování nových modelů pomocí fondu pro financování inovací zaměřeného na udržitelné modely a otevřeného vůči partnerstvím veřejného a soukromého sektoru. Z tohoto pohledu EHSV doporučuje zavedení pilotních projektů schopných vytvářet sdílenou hodnotu a integrovat sítě nového hospodářství.

1.5.8.

Orgány veřejné správy EU musí zapojit subjekty realizující tyto nové hospodářské modely do již existujících odvětvových politik EU s cílem zvýšit viditelnost těchto modelů a vytvořit „pákový efekt“ vhodný k jejich šíření. V balíčku týkajícím se mobility, který se právě vypracovává, by tak mohlo být vhodné podpořit nové modely spolujízdy nebo sdílení vozidel, a doplnit tak nabídku veřejné dopravy.

1.5.9.

1.5.10.

Je třeba znovu zvážit způsob fungování finančního odvětví tak, aby mohlo být trvale udržitelné, a nově definovat pojem rizika tak, aby do něj byly zahrnuty dlouhodobé, environmentální, sociální a správní výzvy na mikroekonomické a makroekonomické úrovni. Všichni účastníci finančního hodnotového řetězce (spotřebitelé, banky, investoři, regulační orgány, vlády) by se do tohoto přepracování měli zapojit. Umožní to lépe sladit výsledky v oblasti investic a půjček s očekáváními odpovědných spotřebitelů. EHSV navrhuje vytvořit platformu („hub“), která by umožnila poskytovat spotřebitelům objektivní informace, aby byli o těchto tématech lépe informováni.

2.

2.1.

Udržitelnost našeho hospodářského modelu (tj. jeho schopnost reagovat na potřeby současných generací, aniž by byla ohrožena schopnost budoucích generací plnit jejich vlastní potřeby) je tématem, o kterém se stále více debatuje (2).

2.2.

Na ekonomické úrovni odráží masová nezaměstnanost, která přetrvává v některých zemích, obtíže, s nimiž se střetávají některé skupiny obyvatelstva při vstupu na trh práce, který se rychle vyvíjí. Pokles kupní síly a slabý růst v některých rozvinutých zemích vyvolávají otázky, jaký cíl by měl sledovat náš hospodářský model.

2.3.

Na sociální úrovni vede prohloubení nerovností k otázce spravedlivého rozdělení a sdílení zdrojů (hospodářských a přírodních). Vyloučení určité části společnosti z výhod růstu vybízí k tomu, abychom revidovali naše způsoby správy s cílem zavést více začleňující a participativní hospodářský model.

2.4.

Na environmentální úrovni vyvolávají rizika spojená se změnou klimatu otázky ohledně naší závislosti na energiích produkujících nejvíce CO2. Linearita našich systémů výroby a spotřeby vede k nadměrnému využívání přírodních zdrojů a k narušování biologické rozmanitosti. Znečištění způsobené naší hospodářskou činností má dopad na životní prostředí i na dobré životní podmínky občanů.

2.5.

2.5.1.

Tyto nové modely, které se mohou opírat o nové technologie, zejména o digitální technologie, mění vztahy mezi výrobci, distributory a spotřebiteli, z nichž se někdy stávají výrobci-spotřebitelé. Naprosto převracejí některé tradiční pojmy, jako je například pojem zaměstnaneckého poměru, a nabízejí flexibilnější a sdílené formy práce. I když jsou označovány jako „nové“, ve skutečnosti mohou obnovovat staré postupy.

2.5.2.

Toto stanovisko se zabývá všemi novými hospodářskými modely, jež kromě ekonomické výnosnosti usilují také o to, aby reagovaly, nebo údajně reagují, na další hlavní výzvy udržitelného rozvoje, kterými jsou:

2.5.3.

Inovující podnikatelé, kteří navrhují nové hospodářské modely považované za udržitelnější, prosazují četné koncepce, jako je oběhové hospodářství, funkční ekonomika, ekonomika sdílení, ekonomika pro společné blaho a odpovědné financování. Obohacují již strukturovaný ekosystém podnikatelů, kterým je sociální ekonomika, jež staví do středu své činnosti výzvy v oblasti správy a společenské a ekologické užitečnosti. Sociální ekonomiku nelze považovat za „nový udržitelný“ hospodářský model, ale na základě podnětů od těchto inovátorů dochází k její obnově. I když tyto nové modely nesledují vždy stejné cíle (některé se soustřeďují na environmentální aspekty, některé na sociální aspekty), usilují o vytváření řady hodnot (ekonomických, sociálních, environmentálních), a proto by neměly být řešeny izolovaně.

2.6.

Pro EU je získání vedoucího postavení v rámci udržitelného hospodářského modelu příležitostí, které je třeba se chopit. Evropský hospodářský model se musí dále přetvářet, aby zohlednil dlouhodobé výzvy a zajistil, aby byl pojem hospodářské prosperity neoddělitelně spjat s udržitelností.

2.6.1.

Spotřebitelé v Evropě jsou stále lépe informováni o sociálních a environmentálních dopadech své spotřeby. K vytváření nových vztahů v hodnotovém řetězci a mezi výrobci, distributory a spotřebiteli přispívá vznik „výrobce-spotřebitele“, zvláště v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. To se potvrzuje i v rámci ekonomických subjektů. Například ve finančním sektoru se rozšiřuje pojem rizika, takže se vytváří prostor pro „nefinanční“ kritéria, zejména pro oceňování aktiv. Několik správců aktiv se tak snaží vytvořit dynamiku, která by stimulovala podniky k upřesnění určitých prvků (nad rámec svých regulačních povinností) sociální odpovědnosti a odpovědnosti za životní prostředí. V této dynamice, která je dnes stále ještě v zárodku, je třeba pokračovat a posilovat ji na základě skutečné odpovědnosti (3). Rozvoj udržitelných financí je nejlepším způsobem, jak přeorientovat evropský finanční systém z modelu krátkodobé stabilizace na model dlouhodobého dopadu.

2.6.2.

Pokud se Evropa stane vedoucím představitelem tohoto nového hospodářství, může získat četné výhody.

2.6.3.

EU může pomocí těchto nových modelů nalézt řešení konkrétních problémů. Sdílení vozidel, které obměňuje způsoby dopravy, jež využíváme, může podpořit více začleňující a ekologičtější mobilitu. Modely podniků, které se snaží opětovně začlenit osoby v obtížné situaci, přispívají ke zlepšení přístupu části obyvatelstva na trh práce.

2.6.4.

2.6.5.

EU má prostředky pro rozvoj „nejlepších evropských aktérů“ v těchto oblastech. Pro některé podniky se kombinace ekonomické výnosnosti a kritérií udržitelnosti v rámci jejich modelu stává (nebo již stala) skutečnou komparativní výhodou pro získání nových trhů.

2.6.6.

Jestliže se pojem udržitelnosti stane jádrem projektu modernizace hospodářství EU a jejích hlavních politických zájmů, může EU po šoku, který způsobil brexit, znovu zapojit členské státy do sjednocujícího projektu a vrátit do středu evropského projektu lidský prvek.

3.

3.1.

Funkční ekonomika spočívá například v nahrazení pojmu prodej zboží pojmem prodej užívání zboží. Jednotlivý spotřebitel si již nekupuje vozidlo, ale službu v oblasti mobility prostřednictvím poskytovatele. Z hlediska udržitelnosti přechod od vlastnictví k využívání zboží apriori umožňuje: motivovat poskytovatele k optimalizaci údržby produktů, prodloužení jejich životnosti, nebo dokonce k ekodesignu a recyklaci; rozdělit využívání téhož zboží mezi více spotřebitelů, a zvýšit tak používání již vyrobeného a někdy nedostatečně využitého zboží; navrhnout ceny za přístup ke zboží, které budou nižší než ceny v případě jeho vlastnictví.

3.2.

Ekonomika sdílení je koncepcí, jejíž definice se dosud neustálila (4). Obecně se uplatňuje na podnikatele rozvíjející digitální platformy, které umožňují jednotlivcům výměnu zboží nebo služeb, jako jsou spolujízda, pronájem zboží, nákup použitého zboží, zapůjčení, darování atd. O této definici se však velmi diskutuje, jelikož někteří do ní zahrnují také systémy výměny mezi jednotlivci, které se neopírají o digitální platformy, a jiní ji doplňují o podniky, které pronajímají zboží, přičemž zůstávají jeho majiteli, a další vylučují veškeré iniciativy podniků usilujících o vytváření zisku.

3.3.

Oběhové hospodářství vzniklo v protikladu k lineárnímu modelu (5). Je založeno na vytváření „pozitivních okruhů hodnot“, které znovu zavádějí produkty nebo suroviny na konci životnosti do výrobního cyklu. V ideálním oběhovém modelu je zboží ekologicky navrženo, vyrobeno za využití obnovitelných zdrojů, recyklovaných zdrojů nebo odpadu z jiných odvětví, opětovně použito, opraveno, modernizováno a nakonec recyklováno. Výhody oběhového hospodářství jsou následující: zmírnění rizik, snížení nákladů, přidaná hodnota, loajalita spotřebitelů a motivace zaměstnanců.

3.4.

Nové tzv. trvale udržitelné hospodářské modely nespadají pouze pod tři výše uvedené pojmy. Tyto tři pojmy však umožňují zdůraznit nejasnost určitých pojmů použitých k popisu nových hospodářských modelů, podobně jako debaty o podobě ekonomiky sdílení nebo blízké koncepce spoluspotřebitelství. Některé pojmy se mohou také překrývat s funkční ekonomikou a ekonomikou sdílení a mohou být považovány za článek oběhového hospodářství.

3.5.

Je třeba také zdůraznit rozmanitost podnikatelů, kteří tyto nové hospodářské modely rozvíjejí: velké podniky, které procházejí obnovou, zde stojí vedle nově zakládaných podniků usilujících o exponenciální růst, sociálních podniků, jež mohou být součástí sociální ekonomiky, sdružení dobrovolníků a občanských iniciativ.

3.6.

I když někteří podnikatelé usilují o ekonomickou výnosnost a zároveň se snaží reagovat na výzvy v oblasti životního prostředí, v sociální oblasti nebo v oblasti správy, udržitelnost je pro jejich činnost zásadně důležitá a posuzují své dopady, aby je mohly zlepšit, jiní podnikatelé tuto snahu o udržitelnost nesdílejí. Jde jim především o zisk a domnívají se, že jejich hospodářský model přináší pozitivní externality celé společnosti, aniž by je ověřovali a snažili se je zlepšit.

3.7.