21.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/1

21.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/2

—

s ohledem na článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na čl. 81 odst. 3 SFEU,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její článek 24,

—

s ohledem na články 8 a 20 Úmluvy OSN o právech dítěte, v nichž je zdůrazněna povinnost vlád chránit totožnost dítěte, včetně jeho rodinných vztahů;

—

s ohledem na Vídeňskou úmluvu o konzulárních stycích z roku 1963, zejména na její čl. 37 písm. b),

—

s ohledem na Úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení podepsanou v Haagu dne 29. května 1993,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (1) (nařízení Brusel IIa),

—

s ohledem na Agendu EU v oblasti práv dítěte (COM(2011)0060),

—

s ohledem na pokyny vypracované v diskusním dokumentu pro 9. zasedání Evropského fóra pro práva dítěte,

—

s ohledem na mapování systémů ochrany dětí prováděné Agenturou pro základní práva,

—

s ohledem na četné petice o praktikách orgánů péče o dítě a ochraně práv dětí, péči o děti a únosech dětí, které obdržel Petiční výbor v průběhu let z různých členských států EU, a na doporučení uvedená ve zprávách o informativních návštěvách v Německu (23.–24. listopadu 2011) (Jugendamt), Dánsku (20.–21. června 2013) (sociální služby) a Spojeném království (5.– 6. listopadu 2015) (osvojení bez souhlasu),

—

s ohledem na úlohu a činnost zprostředkovatele Evropského parlamentu pro případy mezinárodních únosů dětí jejich rodiči,

—

s ohledem na čl. 216 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že nejlepší zájmy dítěte musí být prvořadým cílem při všech rozhodnutích týkajících se otázek péče o děti na všech úrovních;

B.

vzhledem k tomu, že EU může přijmout opatření týkající se rodinného práva s mezinárodním prvkem (čl. 81 odst. 3 SFEU), včetně v oblasti osvojení;

C.

vzhledem k tomu, že zvýšení mobility uvnitř EU vedlo k nárůstu případů přeshraniční ochrany dětí spojených s odnětím práva na péči;

D.

vzhledem k tomu, že problémy týkající se práva na péči o dítě mají velký dopad na život každého jednotlivce a společnosti jako celku, a vzhledem k tomu, že nařízení Brusel IIa není bez nedostatků a že jeho nadcházející revize je dobrou příležitostí k posílení jeho ustanovení;

E.

vzhledem k tomu, že výkon základního práva, např. svobody pohybu a pobytu, by neměl s sebou nést větší ohrožení práva dítěte na rodinný život;

F.

vzhledem k tomu, že děti, jejichž rodiče vykonávají své právo na volný pohyb, mají v souladu s článkem 24 Listiny základních práv právo udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu s jejich zájmy;

1.

připomíná, že značné množství petic obdržených v souvislosti s případy týkajícími se dětí ukazuje, že existuje velký problém, pokud jde o provádění nařízení Brusel IIa;

2.

domnívá se, že všechny systémy ochrany dětí by měly mít zavedeny nadnárodní a přeshraniční mechanismy, které zohledňují specifika přeshraničních sporů;

3.

vyzývá členské státy, aby v rámci vnitrostátního koordinačního rámce zavedly systémy monitorování a hodnocení (s příslušnými sociálně-ekonomickými statistikami a statistikami podle jednotlivých zemí) pro přeshraniční případy týkající se dětí; doporučuje Komisi, aby koordinovala předávání informací mezi příslušnými orgány členských států;

4.

vyzývá Radu, aby podala zprávu o konkrétních opatřeních prováděných členskými státy s cílem dosáhnout synergie mezi 28 vnitrostátními systémy ochrany dětí;

5.

požaduje jasnou definici „obvyklého bydliště“ v revidovaném nařízení Brusel IIa;

6.

zdůrazňuje, že podle nařízení Brusel IIa jsou vnitrostátní orgány povinny uznávat a vykonávat rozsudky vydané v jiném členském státě ve věcech týkajících se dětí; vyzývá členské státy, aby zvýšily a zlepšily spolupráci svých soudních orgánů ve věcech týkajících se dětí;

7.

vyzývá Komisi a členské státy, aby spolufinancovaly a podporovaly vytvoření platformy pro poskytování pomoci občanům EU s jinou státní příslušností při řízeních týkajících se rodinných otázek a zřízení jednotné evropské telefonní linky pomoci pro případy únosů dětí nebo zneužívání a rovněž poradenství týkající se řízení o péči a osvojení;

8.

vyzývá Komisi, aby poskytla jasnou a snadno přístupnou příručku s praktickými informacemi pro občany EU o institucionálních ujednáních o ochraně dětí, se zvláštním zaměřením na osvojení nebo svěření do pěstounské péče bez souhlasu rodičů a o rodičovských právech v různých členských státech;

9.

vyzývá členské státy, aby přijaly preventivní přístup a zajistily přiměřené a dobře finančně zajištěné politiky s cílem, je-li to možné, zabránit zahájení řízení týkajících se péče, a to zavedením postupů včasného varování a mechanismů monitorování a poskytnutím přiměřené podpory rodinám jakožto hlavním pečovatelům, zejména ve zranitelných komunitách, u nichž existuje riziko sociálního vyloučení;

10.

zdůrazňuje, že rozpočtové škrty v důsledku úsporných opatření by neměly bránit náležitému posouzení jednotlivých věcí týkajících se otázek spojených s rodinou, zejména pokud jde o kvalitu sociálních služeb;

11.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily specializovanou odbornou přípravu a vzdělávání pro sociální pracovníky a další odborníky, kteří se zabývají přeshraničními případy týkajícími se dětí;

12.

vyzývá příslušné orgány členského státu, který má v úmyslu vyslat sociální pracovníky, aby prošetřili věc týkající se osvojení nebo pěstounství v jiném členském státě, aby informovaly příslušné orgány daného členského státu, že takové šetření proběhne;

13.

vyzývá členské státy, aby vytvářely specializované senáty v rámci rodinných soudů nebo přeshraniční mediační orgány, které by se zabývaly přeshraničními případy týkajícími se dětí; zdůrazňuje, že řádné sledování situace po vydání rozsudku je zásadní, včetně kontaktů s rodiči;

14.

vyzývá členské státy, aby systematicky prováděly ustanovení Vídeňské úmluvy z roku 1963 a zajistily, aby velvyslanectví či konzulární úřady byly od začátku informovány o všech řízeních ohledně péče o děti, která se týkají jejich státních příslušníků, a aby měly plný přístup k příslušným dokumentům; navrhuje, aby konzulární orgány měly možnost účastnit se všech fází řízení;

15.

vyzývá členské státy, aby zaručily rodičům právo na pravidelné návštěvy, s výjimkou případů, kdy by to mohlo být na újmu nejlepších zájmů dítěte, a aby umožnily rodičům používat svůj mateřský jazyk během návštěv svých dětí;

16.

doporučuje, aby členské státy poskytovaly rodičům od samého počátku a v každé fázi řízení týkající se dětí jasné a úplné informace týkající se řízení a o možných důsledcích; vyzývá je, aby informovaly rodiče o pravidlech pro právní podporu a pomoc, například tím, že jim poskytnou seznam dvojjazyčných specializovaných právníků a nabídnou tlumočnické služby, aby se předešlo případům, kdy rodiče udělí souhlas, aniž by si plně uvědomili důsledky svých závazků; doporučuje také, aby byla poskytována přiměřená podpora rodičům, kteří mají problémy se čtením a psaním;

17.

doporučuje zavedení minimálních standardů pro vyslechnutí dítěte ve vnitrostátním občanskoprávním řízení, v souladu s článkem 24 Listiny základních práv Evropské unie;

18.

doporučuje oddělené slyšení rodičů a dětí před soudcem, znalcem nebo sociálním pracovníkem, aby se zabránilo tomu, že děti budou ovlivněny nebo se stanou oběťmi konfliktů loajality;

19.

doporučuje, aby se pro každou fázi řízení týkajícího se přeshraniční péče o děti stanovila lhůta, aby měli členové rozšířené rodiny dítěte dostatečný čas se přihlásit a požádat o osvojení dítěte, nebo aby mohli rodiče řešit své problémy a navrhnout udržitelné alternativy před přijetím konečného rozhodnutí o osvojení; domnívá se, že před rozhodnutím o jakémkoli trvalém řešení, např. osvojení, se musí znovu řádně posoudit situace biologické rodiny;

20.

vyzývá členské státy, aby rodičům, kteří jsou závislí na alkoholu či drogách, poskytly dostatek času k tomu, aby měli reálnou šanci se ze své závislosti dostat, než soud přijme konečné rozhodnutí o osvojení jejich dítěte;

21.

vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost doporučením obdrženým od všech příslušných zúčastněných stran na vnitrostátní a evropské úrovni o přeshraniční mediaci;

22.

poukazuje na to, že v EU neexistuje žádné automatické uznávání vnitrostátních rozhodnutí o osvojení vydaných v jiných členských státech; vyzývá členské státy a Komisi, aby vydaly předpisy pro uznávání vnitrostátních osvojení, přičemž je třeba zohlednit nejvlastnější zájem dítěte a dodržovat zásadu nediskriminace;

23.

vyzývá členské státy, aby vybízely země, které nepodepsaly Haagskou úmluvu z roku 1963, aby se k ní připojily, což by zajistilo, aby všechny děti měly prospěch ze stejných standardů, a pomohlo by to vyhnout se paralelnímu systému s menšími zárukami; vyzývá členské státy, aby zamezily velké administrativní zátěži při zpracovávání uznávání mezinárodních osvojení, které již byly uznány v jiném členském státě;

24.

zdůrazňuje, že je důležité umístit děti, které mají být svěřeny do pěstounské péče nebo osvojeny, do prostředí, které nabízí nejlepší možnosti udržovat vazby s kulturním zázemím dítěte a naučit se a používat svůj mateřský jazyk; žádá orgány členských států zapojené do řízení týkajících se péče o děti, aby vynaložily veškeré možné úsilí a zabránily rozdělení sourozenců;

25.

vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost a podporu rodičům, a zejména ženám, jež byli jako děti či dospělé osoby obětí domácího násilí, aby se předešlo jejich opětovné viktimizaci automatickým zbavením práva na péči o jejich děti;

26.

vyzývá Komisi, aby zveřejnila výsledky dosažené při podpoře přeshraniční spolupráce v případech únosů dětí, protože tato spolupráce byla prohlášena za jednu z priorit v Agendě EU v oblasti práv dítěte;

27.

vyzývá Radu, aby informovala o výsledcích dosažených při zavádění systémů varování v případech únosů dětí s přeshraničními dopady a aby na základě pokynů Komise uzavřela příslušné dohody o spolupráci řešící případy přeshraničních únosů dětí;

28.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

21.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/6

—

s ohledem na zprávu o činnosti Evropské investiční banky za rok 2014,

—

s ohledem na finanční zprávu EIB za rok 2014 a na statistickou zprávu EIB za rok 2014,

—

s ohledem na zprávu o udržitelnosti za rok 2014, na zprávu o hodnocení operací EIB v rámci EU na základě tří pilířů za rok 2014 a na zprávu o výsledcích dosažených Evropskou investiční bankou mimo EU za rok 2014,

—

s ohledem na výroční zprávy výboru pro audit EIB za rok 2014,

—

s ohledem na výroční zprávu skupiny Evropské investiční banky o činnosti v oblasti boje proti podvodům za rok 2014,

—

s ohledem na operační plán skupiny EIB na období 2014–2016 (17. prosince 2013), na operační plán EIF na období 2014–2016 (prosinec 2013) a na operační plán skupiny EIB na období 2015–2017 (21. dubna 2015),

—

s ohledem na zprávu o uplatňování politiky EIB v oblasti transparentnosti v roce 2014,

—

s ohledem zprávu orgánu EIB odpovědného za dodržování souladu s předpisy (Office of the Chief Compliance Officer) za rok 2014,

—

s ohledem na články 3 a 9 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na články 15, 126, 174, 175, 208, 209, 271, 308 a 309 Smlouvy o fungování Evropské unie a na její protokol č. 5 o statutu EIB,

—

s ohledem na jednací řád Evropské investiční banky,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2014 o výroční zprávě Evropské investiční banky (EIB) za rok 2012 (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 30. dubna 2015 o výroční zprávě Evropské investiční banky za rok 2013 (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. února 2014 o dlouhodobém financování evropského hospodářství (3) a na sdělení Komise ze dne 27. března 2014 o dlouhodobém financování evropské ekonomiky (COM(2014)0168),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1080/2011/EU ze dne 25. října 2011 o vnějším mandátu EIB na období 2007–2013 a na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 466/2014/EU ze dne 16. dubna 2014, kterým se poskytuje záruka EU za případné ztráty Evropské investiční banky z finančních operací na podporu investičních projektů mimo Unii,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 670/2012 ze dne 11. července 2012, kterým se mění rozhodnutí č. 1639/2006/ES, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013), a nařízení (ES) č. 680/2007, kterým se stanoví obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti transevropských dopravních a energetických sítí (v souvislosti s pilotní fází iniciativy projektových dluhopisů v rámci strategie Evropa 2020),

—

s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady v říjnu 2014, které výslovně zmiňují zapojení EIB do nového fondu zaměřeného na investice za účelem zlepšení energetické účinnosti a modernizace energetických systémů v členských státech s nižšími příjmy,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2014 o investičním plánu pro Evropu (COM(2014)0903),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/1017 ze dne 25. června 2015 o Evropském fondu pro strategické investice, Evropském centru pro investiční poradenství a Evropském portálu investičních projektů a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 (4),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. července 2015 nazvané „Společně k zaměstnanosti a růstu: Úloha národních podpůrných bank při podpoře investičního plánu pro Evropu (COM(2015)0361),

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Rozpočtového výboru, Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro regionální rozvoj (A8-0050/2016),

A.

vzhledem k tomu, že hlavním úkolem EIB jakožto banky EU je finančně podporovat projekty v zájmu Unie, které přispívají k vyváženému rozvoji vnitřního trhu a k sociální, ekonomické a územní soudržnosti, a tím k posilování evropské integrace, což přispívá k vyšší zaměstnanosti a konkurenceschopnosti Unie;

B.

vzhledem k tomu, že veškeré činnosti financované EIB musejí být v souladu se Smlouvami EU a zastřešujícími cíli a prioritními oblastmi EU, jak jsou definovány ve strategii Evropa 2020 a v nástroji pro růst a zaměstnanost;

C.

vzhledem k tomu, že za účelem plnění svého úkolu poskytuje EIB úvěry a záruky, které usnadňují financování projektů ve všech odvětvích ekonomiky, přičemž funguje na neziskovém základě;

D.

vzhledem k tomu, že finanční, hospodářská a sociální krize v roce 2008 má za následek vážný nedostatek investic a extrémní míru nezaměstnanosti, zejména mezi mladými lidmi, a také vyhlídky na dlouhodobou stagnaci evropského hospodářství;

E.

vzhledem k tomu, že v současné době jednotlivé členské státy i EU jako celek čelí obrovské výzvě, která v celých dějinách EU nemá obdoby, a sice zvládnutí hromadného přílivu migrantů z různých oblastí světa;

F.

vzhledem k tomu, že za těchto okolností nabývá kvalitativně zcela novou naléhavost ústřední role EIB pro účinné provádění investičního plánu pro Evropu a pro účinné fungování Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), který je hlavním nástrojem na podporu růstu, tvorby důstojných pracovních míst a překonání sociálních a územních rozdílů v rámci Unie;

G.

vzhledem k tomu, že Evropský investiční fond (EIF) sehrává klíčovou roli v rámci reakce skupiny EIB na řešení dlouhodobých dopadů krize a také prostřednictvím podpory malých a středních podniků přispívá k oživení evropského hospodářství;

H.

vzhledem k tomu, že EIB by neměla být jen finanční institucí, ale také bankou znalostí a správných postupů, která radí členským státům a hospodářským subjektům a přispívá k maximalizaci přidané hodnoty fondů EU;

I.

vzhledem k tomu, že smyslem financování operací mimo EU ze strany EIB je podpořit cíle vnější politiky EU v souladu s hodnotami Unie a na základě dodržování udržitelných sociálních a environmentálních standardů;

J.

vzhledem k tomu, že rozsah a složitost úkolů, kterými se EIB v současnosti zabývá, vyžadují, aby se znovu zavázala, že se rozhodně vyhne financování projektů, které porušují základní standardy řádného finančního řízení, neboť by tím mohla poškodit důvěryhodnost EIB jakožto veřejné finanční instituce s ratingem AAA a bezúhonnou pověstí;

1.

vítá výroční zprávy EIB za rok 2014 a výsledky v nich prezentované a důrazně vybízí EIB, aby pokračovala ve svém úsilí o zvýšení nízké úrovně investic v EU;

2.

vítá zejména skutečnost, že v roce 2014 financovala EIB 285 000 malých a středních podniků, čímž zachránila 3,6 milionu pracovních míst, a podepsala smlouvy na celkem 413 projektů v rámci EU v hodnotě 69 miliard EUR a 92 nových projektů mimo EU v celkové hodnotě 7,98 miliard EUR; dále vítá skutečnost, že ve stejném roce vyčlenil EIF 3,3 miliardy EUR prostřednictvím svých kapitálových a záručních činností pro menší podniky, čímž úspěšné provedl jeden z nejambicióznějších obchodních plánů EIB zahrnující celkem 80,3 miliardy EUR v rámci financování poskytovaného skupinou EIB; vítá skutečnost, že objem podepsaných finančních operací EIB v roce 2014 je na nejvyšší úrovni od roku 2009, zdůrazňuje však, že objem podepsaných finančních operací má další potenciál; podporuje navýšení kapitálu EIB o 10 miliard EUR, o kterém rozhodly všechny členské státy v roce 2012;

3.

všímá si však, že v roce 2014 bylo 59,4 % všech projektů podepsaných EIB přiděleno pěti největším ekonomikám EU, zatímco podíl zbývajících 23 členských států dosahoval pouze 30,3 %; vybízí EIB, aby vzhledem k intenzitě stávajících i dlouhodobých problémů, kterým Unie čelí, prováděla vůči členským státům vyváženější úvěrovou politiku;

4.

vyzývá EIB, aby členským státům, které mají nižší úspěšnost při schvalování projektů, poskytla větší technickou podporu ve stádiu před schvalováním, a vybízí EIB, aby usnadnila výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy v souvislosti s vypracováváním úspěšných projektů;

5.

vyzývá EIB, aby se zaměřila na investice do reálné ekonomiky, které budou v EU stimulovat tvorbu pracovních míst a růst;

6.

poukazuje na dramaticky vysokou míru nezaměstnanosti v mnoha členských státech, především mezi mladými lidmi, a naléhavě vyzývá EIB, aby tuto situaci při provádění svých politik zohlednila;

7.

poukazuje na to, že operace sice musí zohledňovat dostupnost finančních prostředků, ale musejí být zaměřené na vytváření investic, které pomáhají ekonomickému oživení a produktivní zaměstnanosti a doprovázené neustálou podporou členským státům, která má zvýšit absorpční kapacity tam, kde je to nutné, a také neustálou snahou předejít riziku územní fragmentace;

8.

poznamenává, že úvěrový program EIB čelí značným problémům z hlediska nedostatečné kapacity pro vytváření projektů ve veřejném a soukromém sektoru a nízké výpůjční kapacity v některých členských státech ve spojení se stávajícími tržními podmínkami; naléhavě proto žádá EIB, aby zásadně posílila svou odbornou pomoc a finanční poradenství ve všech klíčových oblastech činnosti na snadno dostupném základě a pro všechny členské státy, aby bylo dosaženo výrazně vyšší kapacity pro vytváření růstu;

9.

vítá skutečnost, že EIB pro hodnocení ex-ante u očekávaných výsledků investičních projektů v rámci EU i mimo ni používá rámec pro hodnocení na základě tří pilířů (3 Pillar Assessment Framework) a rámec pro měření výkonnosti (Results Measurement Framework);

10.

vyzývá EIB, aby při posuzování a hodnocení projektů dávala rozhodně přednost dlouhodobému dopadu investic a sledovala nejen finanční ukazatele, ale především také jejich příspěvek k udržitelnému rozvoji a k lepší kvalitě života prostřednictvím dalšího zlepšování v oblasti zaměstnanosti, sociálních norem a životního prostředí;

11.

zdůrazňuje, že schválení financování projektu by mělo být založeno na přiměřené finanční analýze a analýze rizik, finanční životaschopnosti a řádném rozpočtovém řízení; domnívá se, že projekty, které byly schváleny pro financování EIB, by měly evropskému hospodářství poskytnout jasnou přidanou hodnotu;

12.

vyjadřuje politování nad tím, že ve zprávě o hodnocení na základě tří pilířů nejsou žádné informace, ať už vycházející z hodnocení na základě tří pilířů nebo z jiných relevantních nástrojů, o skutečných výsledcích dosažených díky operacím provedeným v EU v roce 2014 (ve srovnání s výsledky dosaženými mimo EU), ačkoliv hodnocení na základě tří pilířů bylo koncipováno právě za účelem zlepšení schopnosti EIB sledovat provádění, a to tím, že má sledovat dopady během celého projektového cyklu; očekává, že v důsledku probíhající harmonizace hodnocení na základě tří pilířů a měření výkonnosti bude na počátku roku 2016 zaveden nový harmonizovaný rámec, který bude vhodnější pro hodnocení ex-post a oznamování výsledků projektů v rámci EU i mimo ni a bude zcela v souladu se srovnávacím přehledem pro operace EFSI, a že tento nový rámec bude použit při podávání zpráv EIB za rok 2015; žádá, aby posouzení jednotlivých projektů bylo pravidelně zveřejňováno;

13.

bere na vědomí operační plán EIB na období 2015–2017; vítá skutečnost, že tento plán bere na vědomí odlišnou rychlost obnovy v jednotlivých členských státech a že považuje hospodářskou a sociální soudržnost za průřezový politický cíl;

14.

bere v úvahu skutečnost, že EIB změnila klasifikaci svých hlavních cílů veřejné politiky pro skupinu EIB na období 2015–2017 (inovace a lidský kapitál, malé a střední podniky a financování růstu společností se střední tržní kapitalizací, účinná infrastruktura a životní prostředí) způsobem, který se liší od vytváření jejích hlavních cílů veřejné politiky na období 2014–2016 (zvýšení potenciálu růstu a zaměstnanosti, udržitelnost životního prostředí, hospodářská a sociální soudržnost a konvergence a boj proti změně klimatu); všímá si, že veřejněpolitické cíle byly přizpůsobeny měnícím se ekonomickým okolnostem, a v tomto ohledu EIB vyzývá, aby zajistila další posílení dvou průřezových cílů (ekonomická a sociální soudržnost v EU a opatření v souvislosti se změnou klimatu) spolu s plánovaným procentem podpisů, které k nim mají přispět;

15.

domnívá se však, že prezentace činností EIB ve zprávě o činnosti za rok 2014 není zcela v souladu s veřejněpolitickými cíli na rok 2014; dále vyjadřuje politování nad nedostatkem informací o výsledcích, kterých dosáhly jednotlivé finanční nástroje a iniciativy EIB, které fungovaly v roce 2014; doporučuje, aby se EIB při předávání informací o své činnosti nesoustřeďovala v první řadě na objem provedených investic, ale spíše na jejich účinek;

16.

očekává, že EIB přispěje k přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období tím, že předloží informace o svých činnostech a o tom, jak přispěly k plnění cílů této strategie;

17.

vyzývá EIB, aby zvážila, že v roce 2015 vypracuje komplexnější a analytičtější zprávu o svých činnostech v daném roce, která by odpovídajícím způsobem shrnula informace z jejích tematických zpráv a lépe by odpovídala požadavkům článku 9 statutu EIB;

18.

vítá nové informace, které přináší pracovní dokument o finančních nástrojích připojený k návrhu rozpočtu; lituje však toho, že dokument nepodává celkový přehled ročních závazků a plateb EIB, a očekává další podrobné údaje;

19.

zdůrazňuje, že investice, strukturální reformy a solidní fiskální politika musejí být součástí ucelené strategie;

20.

vítá provádění iniciativy EIB „Dovednosti a pracovní místa – investice pro mládež“ v roce 2014 a vybízí EIB, aby i nadále investovala do vzdělávání, rozvoje dovedností a pracovních míst pro mladé lidi; žádá EIB, aby podrobněji informovala o výsledcích, jichž její iniciativa Investice pro mládež dosáhla, a aby k tomu mj. používala ukazatel, jako je udržitelná zaměstnanost vyplývající z určitých operací;

21.

vítá skutečnost, že v roce 2014 byla spuštěna nová řada produktů v rámci InnovFin – finanční prostředky EU pro inovátory, která je otevřená inovátorům všech velikostí, a také poradenská služba InnovFin pro velké projekty v oblasti výzkumu a vývoje; také bere na vědomí skutečnost, že v roce 2014 vznikl nový mandát skupiny EIB k posílení řízení rizik;

22.

bere na vědomí, že v roce 2014 EIB podepsala celkem 225 operací v rámci EU na podporu inovací a dovedností (62 operací v oblasti inovací a výzkumu a vývoje v hodnotě 9,6 miliardy EUR a 25 operací v oblasti vzdělávání a dovedností v hodnotě 4,4 miliardy EUR) a na podporu malých a středních podniků a podniků se střední tržní kapitalizací (138 operací v hodnotě 22,2 miliardy EUR);

23.

poukazuje na navýšení kapitálu EIF v hodnotě 1,5 miliardy EUR v roce 2014 a rekordní investice EIF do poskytování rizikového financování malým a středním podnikům ve výši 3,3 miliardy EUR, které přineslo kapitál ve výši 14 miliard EUR; žádá, aby byl vypracován komplexní a transparentní přehled operací EIF, který by byl zahrnut do výroční zprávy EIB;

24.

bere na vědomí, že ve snaze o zlepšení podmínek a posílení přístupu k financování směruje skupina EIB finanční prostředky pro malé a střední podniky a společnosti se střední tržní kapitalizací prostřednictvím různých prostředníků; žádá proto EIB, aby se svými finančními prostředníky v členských státech spolupracovala mnohem úžeji a aby je naléhavě vyzývala, aby šířili příslušné informace potenciálním příjemcům a vytvářeli tak podnikatelsky vstřícné prostředí, jež usnadní přístup k financování pro malé a střední podniky;

25.

konstatuje, že pro malé a střední podniky je v mnoha částech Evropy značně problematické získat přístup k potřebným finančním prostředkům; v této souvislosti vítá, že EIB klade větší důraz na podporu malých a středních podniků; vyzdvihuje význam EIB při usnadňování partnerství a posílení podpůrných nástrojů pro financování činností mikropodniků, malých a středních podniků, tak pro inovativní začínající podniky; vyzývá dále EIB, aby zintenzivnila spolupráci s regionálními veřejnými orgány, aby tak bylo dosaženo optimalizace možností financování MSP;

26.

vítá programy EIB pro usnadnění obchodu, především nástroj na podporu financování obchodu malých a středních podniků, který poskytuje záruky zahraničním bankám, jež poskytují malým a středním podnikům finanční prostředky na obchod, čímž přispívá k oživení obchodních toků a zmírňuje omezení související s hotovostním zajištěním, a další projekty v oblasti financování obchodu v zemích vážně zasažených hospodářskou krizí nebo na míru uzpůsobená finanční řešení, jako je evropský nástroj mikrofinancování Progress, jehož cílem je finanční začlenění;

27.

vybízí EIB, aby v rámci své poradní funkce vyvinula účinnou komunikační politiku, jež se bude obracet na potenciální soukromé příjemce; vybízí ji, aby posílila a rozšířila síť svých kanceláří v EU;

28.

lituje, že zpráva o činnosti za rok 2014 neobsahuje informace o provádění dohody uzavřené v červenci 2014 mezi Komisí a EIF v rámci Programu EU pro konkurenceschopnost podniků a malých a středních podniků (COSME);

29.

bere na vědomí, že v roce 2014 bylo v oblasti životního prostředí v EU schváleno 84 projektů v souhrnné výši 12,6 miliard EUR, z čehož projekty v oblasti udržitelné dopravy představovaly 5,1 miliardy EUR, projekty v oblasti obnovitelné energie a energetické účinnosti 3,7 miliard EUR a projekty v oblasti ochrany životního prostředí 3,8 miliard EUR; dále konstatuje, že podepsané operace v rámci průřezového cíle „opatření v oblasti klimatu“ činily 16,8 miliard EUR, čili 24 % všech finančních operací EIB uvnitř EU;

30.

bere na vědomí, že podpora EIB pro rozvoj kapacit v oblasti obnovitelné energie v roce 2014 se převážně soustředila na pět největších ekonomik EU a pouze 42 milionů EUR z celkové výše 4,5 miliard EUR bylo vynaloženo na projekty v oblasti obnovitelné energie ve 13 nových členských státech v EU-28; dodává, že podobnou koncentraci lze vysledovat v odvětví energetické účinnosti, kde z celkových 2 miliard EUR bylo pouze 148 milionů přiděleno 13 novým členským státům; vyzývá k tomu, aby byl stanoven podíl budoucích investic do rozvoje kapacit v oblasti obnovitelné energie a do odvětví energetické účinnosti v nových členských státech, kde by se tyto podíly měly postupně do roku 2020 zvyšovat až na 30 % celkových investic do uvedených oblastí; žádá, aby bylo vyvinuto větší úsilí za účelem poskytnutí další odborné pomoci vnitrostátním a regionálním orgánům, která by měla zlepšit jejich schopnost připravovat životaschopné projekty, které umožní více investic do odvětví energetiky;

31.

vítá skutečnost, že v roce 2014 byly spuštěny nové inovační nástroje na podporu opatření v oblasti klimatu, jako jsou soukromé financování pro nástroj pro energetickou účinnost a nástroj financování přírodního kapitálu, a očekává, že EIB bude ve svých budoucích zprávách o činnosti informovat o jejich provádění;

32.

podporuje odhodlání EIB podporovat iniciativy, jež pomohou EU, aby si zachovala vedoucí postavení a současně splnila své dlouhodobé ambice v oblasti trhu s uhlíkem v souvislosti s politikou v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, strategií nízkouhlíkového hospodářství do roku 2050 a jednáními OSN o klimatu, jež mají vést k nové celosvětové dohodě; žádá, aby byl přezkoumán podíl investic EIB na opatřeních v oblasti klimatu, neboť 25 % podíl byl již dosažen;

33.

bere na vědomí proces směřující k rozvoji trhu se zelenými dluhopisy a vedoucí úlohu EIB s vlastními zelenými dluhopisy a dluhopisy zohledňujícími otázky klimatu, jež svědčí o zájmu investorů o finanční produkty zasvěcené udržitelnému nízkouhlíkovému růstu odolnému vůči změně klimatu; vyzývá EIB, aby s ohledem na unijní strategii rozvoje nízkouhlíkového hospodářství do roku 2050 přehodnotila v roce 2016 svou emisní normu;

34.

vítá, že byl v září 2015 zveřejněn dokument EIB nazvaný „Strategie v oblasti klimatu – Mobilizace finančních prostředků na přechod k nízkouhlíkovému hospodářství odolnému vůči změně klimatu“ a souhrnná zpráva „Hodnocení operací – Hodnocení financování opatření v oblasti (zmírňování) změny klimatu v EU poskytovaného EIB v období 2010–2014“; žádá, aby v konkrétních akčních plánech navazujících na strategii EIB v oblasti klimatu do roku 2017 byl uplatňován specifický, měřitelný, ambiciózní, realistický a časově vymezený (SMART) přístup;

35.

bere na vědomí, že 19,9 miliard EUR, čili 29 % celkových finančních prostředků, které EIB poskytla v roce 2014 uvnitř EU, bylo určeno na operace na podporu soudržnosti; lituje však, že nejsou dostupné informace o počtu projektů podporovaných skupinou EIB v rámci příslušných odvětví nebo o finančních nástrojích či použitých iniciativách souvisejících s tímto průřezovým politickým cílem;

36.

zdůrazňuje rozhodující úlohu politiky soudržnosti při snižování nerovnováhy mezi evropskými regiony a podpoře evropské integrace a upozorňuje v této souvislosti na význam přístupu zaměřeného na výsledky; naléhavě žádá EIB, aby do své výroční zprávy zahrnovala podrobné informace o příspěvcích vynaložených na realizaci cílů politiky soudržnosti prostřednictvím činností EIB a o dosažených výsledcích;

37.

vítá skutečnost, že skupina EIB bude hrát při provádění politiky soudržnosti v programovém období 2014–2020 rozšířenou úlohu; je přesvědčen, že se jedná o krok správným směrem, tj. směrem ke zlepšení součinnosti mezi EIB a fondy ESI; vyzývá ke zlepšení její činnosti v souladu s protokolem č. 28 SFEU o hospodářské, sociální a územní soudržnosti; domnívá se, že je nezbytné posílit spolupráci mezi Komisí, EIB a místními a regionálními orgány s cílem zajistit, aby finanční nástroje byly využívány efektivně na podporu územního rozvoje a politik soudržnosti; vítá partnerství mezi Komisí a EIB při zřizování poradní platformy fi-compass; je rozhodně přesvědčen, že je třeba zjednodušit pravidla pro podporu poskytovanou fondy ESI finančním nástrojům v rámci EIB;

38.

vítá především financování ze strany EIB na podporu projektů v oblasti infrastruktury a dopravy v evropských regionech; zdůrazňuje, že tyto formy finanční podpory významně zvyšují potenciál rozvoje obchodních vztahů, jelikož podněcují růst a stimulují konkurenceschopnost především v oblastech, které se vyznačují trvalými geografickými omezeními;

39.

bere na vědomí, že EIB v roce 2014 podepsala 104 projektů rozvoje sociální a hospodářské infrastruktury uvnitř EU v celkové výši 20,2 miliardy EUR, z nichž strategické dopravní projekty (včetně TEN-T) představovaly 8,2 miliardy EUR, projekty v oblasti konkurenceschopné a bezpečné energetiky 7,5 miliardy EUR a projekty obnovy měst (včetně zdraví) 4,5 miliardy EUR;

40.

zdůrazňuje, že investice do udržitelných projektů budování infrastruktury mají zásadní význam pro zvýšení konkurenceschopnosti a obnovu růstu a vytváření pracovních míst v Evropě; žádá proto, aby bylo financování EIB použito ve prospěch oblastí, které jsou nejhůře zasaženy vysokou nezaměstnaností, a ve prospěch většího počtu projektů sociální infrastruktury; zdůrazňuje, že financování ze strany EIB by se mělo zaměřovat především na země, které z hlediska kvality a rozvoje infrastruktury zaostávají a zároveň by měla být zohledněna zásada řádného finančního řízení a životaschopnost projektů;

41.

se znepokojením bere na vědomí tendenci financovat projekty infrastruktury, jako jsou dálnice, které podněcují ke spotřebě fosilních paliv, a jsou proto v rozporu s dlouhodobými cíli EU spočívajícími v přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku; žádá EIB, aby do procesu výběru projektů, které mají být v EU i mimo ní financovány, zahrnula povinné nezávislé předběžné hodnocení environmentální, hospodářské a sociální přidané hodnoty a aby do provádění veškerých předběžných a následných hodnocení byly aktivně zapojeny zúčastněné strany, místní, regionální a státní orgány a zástupci občanské společnosti; vyzývá rovněž k tomu, aby výsledky těchto hodnocení a použité ukazatele byly zveřejněny a byly plně přístupné;

42.

zdůrazňuje, že financování velkých projektů vede často k pronikání společností napojených na organizovanou trestnou činnost; negativně hodnotí skutečnost, že EIB financovala úsek dálnice známý jako „Passante di Mestre“, v souvislosti s nímž je prováděno vyšetřování daňového podvodu; se znepokojením konstatuje, že EIB nereagovala na žádosti týkající se této záležitosti uvedené ve zprávě o výroční zprávě týkající se ochrany finančních zájmů Evropské unie v roce 2013 – boje proti podvodům; znovu vyzývá EIB, aby pozastavila veškeré formy financování dotyčného projektu;

43.

podtrhuje význam regionálního rozvoje a vyzývá EIB k posílení dialogu a spolupráce s regionálními a místními orgány, bankami a agenturami; domnívá se, že v této souvislosti by se měla rovněž podporovat přeshraniční spolupráce;

44.

vyzývá EIB, aby zvýšila svou podporu projektům spadajícím do makroregionálních strategií EU; zdůrazňuje, že je důležité pokračovat v podpoře udržitelných inovativních i tradičních hospodářských odvětví v EU; zdůrazňuje, že je třeba propojit Evropu prostřednictvím intermodální dopravy a investic zaměřených na konkrétní území; dále žádá o zřizování finančních a investičních platforem s cílem umožnit slučování finančních prostředků z různých zdrojů a uvolňování investic, které jsou pro tyto makroregionální projekty nezbytné;

45.

vítá nový Evropský fond pro strategické investice (EFSI); zdůrazňuje, že je třeba, aby EFSI fungoval účinně, plně transparentním a spravedlivým způsobem v souladu s kritérii jeho mandátu a nařízení, a doporučuje úzkou spolupráci a přehled operací EFSI Parlamentem a Evropským účetním dvorem; zdůrazňuje, že jeho zdroje by měly vykazovat opravdovou adicionalitu vůči běžným operacím financovaným EIB; připomíná, že EFSI musí rovněž přispívat k soudržnosti a žádá EIB, aby zajistila konzistentnost a doplňkovost s investicemi z evropských strukturálních a investičních fondů a dalších veřejných fondů; vyzývá EIB, aby prováděla a dále rozvíjela EFSI v úzké spolupráci se spoluzákonodárci, a to i prostřednictvím včasného a závazného uzavření dosud neuzavřené dohody mezi Parlamentem a EIB;

46.

očekává, že cíle stanovené pro EFSI budou v souladu s veřejněpolitickými cíli EIB a že úroveň investic EIB pro rok 2016 bude přizpůsobena tak, aby odrážela i operace EFSI;

47.

zdůrazňuje, že EFSI by měl být přínosem pro všechny členské státy bez odvětvového nebo regionálního předběžného přidělování prostředků a současně by měla být jeho činnost v souladu s probíhajícími regionálními nebo místními investičními iniciativami; zdůrazňuje, že financování z EFSI by mělo rovněž podporovat projekty menšího rozsahu;

48.

uvědomuje si výzvy spojené s vytvořením a rychlým zprovozněním seznamu strategických projektů EFSI; vítá skutečnost, že EIB zřídila Evropské centrum pro investiční poradenství, jehož cílem je poskytovat technickou pomoc a odborné poradenství potenciálním navrhovatelům projektů; očekává, že mechanismus technické pomoci bude na místní a regionální úrovni fungovat efektivně;

49.

doporučuje, aby členské státy určily národní podpůrné banky a doporučuje užší spolupráci mezi EIB a národními podpůrnými bankami, finančními institucemi a investičními platformami, jež by umožnila spojit a sdílet odborné poznatky a know-how a lépe sladit operace EIB s politickými prioritami členských států; připomíná potřebu plné transparentnosti a upřednostňování orientace na výsledky s ohledem na zapojení národních podpůrných bank a institucí do projektů EFSI;

50.

vyzývá EIB, aby zajistila, že EFSI není nepřímo využíván jako prostředek ke zvyšování kapitálu EIB; vyzývá proto EIB, aby pravidelně revidovala své zapojení do EFSI a aby prokázala, že jsou splněny podmínky adicionality stanovené v čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) 2015/1017 a že zejména nedochází k vytěsňování soukromých zdrojů investování;

51.

je znepokojen tím, že mnoho projektů vybraných během tzv. „skladovací“ fáze by získalo přístup k financování i za normálních podmínek a nesplňuje požadavek adicionality; připomíná, že záruka EFSI měla umožnit EIB více riskovat, ale zároveň si udržet rating AAA; zdůrazňuje, že bude nanejvýš bděle sledovat plnění tohoto kritéria;

52.

očekává, že skupina EIB bude obzvláště opatrná s ohledem na dodržování čl. 140 odst. 6 finančního nařízení, který stanoví, že finanční nástroje „nesmějí poskytovat nepatřičné výhody, zejména ve formě neoprávněné výplaty dividend nebo zisku třetím osobám“, vzhledem k obavám, že by EFSI mohl nějak přispívat k „socializaci rizik a privatizaci zisků“ s ohledem na zkušenosti s financováním v případech, jako je projekt Castor ve Španělsku nebo projekt Passante di Mestre v Itálii;

53.

domnívá se, že je třeba důsledně posoudit finanční, sociální a environmentální dopady iniciativy projektových dluhopisů; naléhavě vyzývá Komisi, aby na úrovni EU zahájila inkluzivní a otevřený proces konzultací – s aktivní účastí zástupců Evropského parlamentu – o budoucnosti projektových dluhopisů v období 2016–2020 dříve, než bude plně uskutečněna současná pilotní fáze iniciativy projektových dluhopisů;

54.

vítá obnovení mandátu EIB k poskytování úvěrů třetím zemím na období 2014–2020, jenž poskytuje záruku EU pro vnější operace EIB až do výše 30 miliard EUR, a jeho klíčové cíle, konkrétně rozvoj místního soukromého sektoru, rozvoj sociální a hospodářské infrastruktury a přizpůsobení se změně klimatu a její zmírnění;

55.

vyzývá EIB, aby věnovala pozornost třetím zemím a regionům mimo EU, které jsou postiženy ozbrojenými konflikty a extrémní chudobou, přičemž jejím hlavním cílem by mělo být zmenšovat rozdíl v úrovni rozvoje mezi EU a těmito regiony, jakož i přispívat podpůrným programům MSP, včetně dostatečného financování nástroje pro MSP prohloubená a komplexní zóna volného obchodu a to především v zemích jižního Středomoří a východního sousedství; vyzývá Evropskou investiční banku (EIB), aby v součinnosti s Africkou rozvojovou bankou (ARB) financovala dlouhodobé investice, které slouží hospodářskému rozvoji; vítá skutečnost, že granty EU zahrnují rostoucí podíl úvěrových prostředků EIB, což umožňuje, aby projekty v partnerských zemích EU přinášely lepší výsledky;

56.

naléhavě žádá EIB, aby i nadále aktivně podporovala udržitelný růst v rozvinutých i rozvojových zemích, a tím podpořila udržitelný rozvoj na celém světě; zdůrazňuje, že EIB jakožto finanční složka Unie musí sehrát svou úlohu při plnění cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje; požaduje, aby v rámci přezkumu mandátu EIB k poskytování úvěrů třetím zemím v polovině období v roce 2016 byla zvláštní pozornost věnována rozvojovému programu na období po roce 2015;

57.

připomíná, že Evropská investiční banka je největším zahraničním poskytovatelem finančních prostředků v Turecku a že po zahájení přístupových jednání v roce 2004 zvýšila EIB své úvěrové operace do této země, přičemž bylo v uplynulém desetiletí dáno k dispozici zhruba 23 miliard EUR; lituje skutečnosti, že navzdory přetrvávající hospodářské krizi v EU je Turecko s přibližně 3,5 % celkových úvěrů EIB (2015) v současné době na prvním místě mezi přijímajícími zeměmi EIB, které nejsou členy EU; požaduje, aby bylo financování více podmíněno dodržováním lidských práv a svobody projevu;

58.

vybízí EIB, aby v reakci na závažné problémy, jež přináší příliv migrantů do Evropy, rozvíjela a uplatňovala nezbytný komplexní přístup, včetně posílení operací v zemích původu migračních toků a v zemích, které s těmito zeměmi původu přímo sousedí;

59.

vyzývá v této souvislosti EIB, aby své činnosti zaměřila na podporu investičních potřeb v rámci městské, zdravotnické, vzdělávací a sociální infrastruktury, stimulovala hospodářské činnosti, které vytváří nové pracovní příležitosti, a podporovala přeshraniční spolupráci mezi členskými státy a třetími zeměmi;

60.

upozorňuje, že EIB je důležitým hráčem v rámci podpory priorit a cílů zahraniční politiky EU; doporučuje zlepšit koordinaci a spolupráci mezi EIB a útvary a nástroji vnější politiky EU; požaduje systematické pokračování a zlepšování ex-ante a ex-post posuzování hospodářského, sociálního a environmentálního dopadu projektů podporovaných z prostředků EIB ve vztahu k cílům ESVČ a obecným zásadám, kterými se řídí vnější činnost Unie, jak je uvedeno v článku 21 SEU a ve strategickém rámci a akčním plánu EU pro lidská práva; požaduje s ohledem na investice mimo EU podrobnou zprávu o případných ztrátách a o tom, jak a v kterých případech byl využit záruční nástroj; vítá skutečnost, že EIB uspořádala řadu seminářů o podnikání a lidských právech;

61.

vyzývá EIB, aby Parlamentu a veřejnosti poskytla podrobné informace o financování EIB a činnosti obchodního ombudsmana na Ukrajině;

62.

vítá řešení nalezené spolu se Světovou bankou, které EIB umožňuje podílet se na usnadnění nákupu ukrajinského plynu;

63.

ohlašuje, že má v úmyslu před přezkumem v polovině období pečlivě kontrolovat, jak EIB plní svůj mandát k poskytování úvěrů třetím zemím, přičemž bude mít na zřeteli, že je možné aktivovat další částku ve výši 3 miliardy EUR; potvrzuje své odhodlání pečlivě zkontrolovat první „zprávy o dokončení projektu“, které mají být zveřejněny v rámci mandátu pro poskytování úvěrů třetím zemím na období 2014–2020; požaduje, aby Evropský účetní dvůr vypracoval zvláštní zprávu o výkonnosti a souladu externích úvěrových činností EIB s politikami EU;

64.

vítá vysokou kvalitu aktiv EIB, jež vykazují míru znehodnocení úvěrů, která se blíží 0 % (0,2 %) celkového portfolia úvěrů, a její obezřetné řízení likvidity; považuje za nezbytně nutné zajistit, aby si EIB udržela úvěrový rating AAA, a zachovala si tak přístup na mezinárodní kapitálové trhy za nejlepších možných podmínek financování;

65.

navrhuje, aby EIB posílila své kapacity v oblasti sektorové analýzy a zveřejnila souhrnné statistické údaje, jakož i informace týkající se dílčích projektů, a tím usnadnila cílený přístup k určitým odvětvím nebo typům malých a středních podniků; zdůrazňuje, že je nutné do výroční zprávy EIB zahrnout úplnější a podrobnější analýzu investičních potřeb v Unii podle jednotlivých odvětví činnosti, aby byly odhaleny nedostatky investic na priority EU; domnívá se, že EIB by měla posoudit schopnost svých investičních nástrojů překonat tyto nedostatky.

66.

zdůrazňuje význam, který EIB přikládá své politice nulové tolerance vůči podvodům, korupci a podvodným dohodám, a význam jejího závazku k pevným pravidlům v oblasti integrity a etiky; vítá v této souvislosti skutečnost, že správní rada EIB schválila aktualizovanou politiku boje proti podvodům a výroční zprávu skupiny EIB o činnosti v oblasti boje proti podvodům za rok 2014; očekává, že EIB přestane poskytovat úvěry na projekty, které jsou předmětem vnitrostátního či evropského vyšetřování ohledně korupce;

67.

vítá, že byl v červenci 2014 přijat revidovaný rámec skupiny EIB pro boj proti praní peněz a financování terorismu; vybízí EIB, aby vedla dialog s občanskou společností o tom, jak svou politiku týkající se nespolupracujících jurisdikcí zlepšit; vyzývá EIB, aby vypracovala novou politiku odpovědného zdaňování, přičemž výchozím bodem se stane přezkum její politiky vůči nespolupracujícím jurisdikcím v roce 2016; vyzývá EIB, aby jak přímé financování, tak financování prostřednictvím zprostředkovatelů podmínila zveřejňováním daňových informací podle jednotlivých zemí, a to v souladu s ustanovením směrnice CRD IV o úvěrových institucích a zveřejňováním informací o skutečném vlastnictví;

68.

vyzývá EIB, aby v souvislosti s hodnoceními ex-ante u podniků, které jsou předmětem vyšetřování, aktualizovala svou politiku boje proti praní peněz a proti financování terorismu a organizované trestné činnosti;

69.

bere na vědomí zprávu o uplatňování politiky EIB v oblasti transparentnosti v roce 2014; trvá na tom, že je třeba dosáhnout nejvyšší míry transparentnosti a institucionální odpovědnosti proaktivním veřejným zpřístupněním podrobných a řádných rozpočtových informací a zpřístupněním finančních údajů o projektech financovaných EIB;

70.

žádá o zajištění co nejvyšší transparentnosti a informovanosti, pokud jde o dodavatelský a subdodavatelský systém, a o to, aby byl Parlamentu v každém případě zaručen přístup k příslušným informacím a finanční dokumentaci;

71.

vybízí EIB, aby důsledně plnila požadavky související s veřejným registrem dokumentů týkajících se životního prostředí podle Aarhuského nařízení (ES) č. 1367/2006 a aby i nadále pravidelně předkládala zprávy o svých úvěrových činnostech mimo EU v souladu s normami Mezinárodní iniciativy na podporu transparentnosti rozvojové pomoci (IATI);

72.

opakuje, že by EIB měla posílit svá opatření hloubkové kontroly s cílem zlepšit kvalitu informací o konečných příjemcích a účinněji předcházet transakcím s finančními prostředníky, kteří mají negativní výsledky, pokud jde o transparentnost, podvody, korupci, organizovanou trestnou činnost, praní špinavých peněz nebo škodlivé sociální a environmentální dopady, nebo jsou registrováni v offshorových finančních centrech nebo daňových rájích a dopouštějí se agresivního daňového plánování; vyzývá EIB, aby nepoužívala iniciativu projektových dluhopisů na financování činností, do nichž pronikla organizovaná trestná činnost; znovu zdůrazňuje, že je třeba, aby EIB společně s Komisí sestavila a zveřejnila striktní seznam kritérií pro výběr finančních zprostředkovatelů;

73.

žádá EIB, aby vypracovala přísnější pravidla pro konflikty zájmů a jasná, přísná a transparentní kritéria pro poskytování finančních prostředků partnerstvím veřejného a soukromého sektoru s cílem zajistit, aby veřejní a soukromí partneři spravedlivě sdíleli nejen investiční část projektu, ale i rizika, která dané investice obnášejí, a chránit tak veřejný zájem; vyzývá EIB, aby vybudovala silnější základnu znalostí pro zapojení vlád, regionů, měst a obcí do struktur partnerství veřejného a soukromého sektoru a poskytla jim pro tento účel pokyny;

74.

žádá EIB, aby zajistila, že společnosti, které se účastní projektů spolufinancovaných EIB, by měly dodržovat zásadu stejné odměny za stejnou práci a transparentnosti odměny a zásadu rovnosti žen a mužů stanovenou ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání; dále poukazuje na to, že EIB by při rozhodování o tom, které projekty financovat, měla zohlednit opatření společenské odpovědnosti firem přijatá kandidátskými společnostmi;

75.

domnívá se, že bylo užitečné pravidelně vydávat aktuální informace týkající se administrativních nákladů a poplatků EIB a dopadu financovaných projektů na zaměstnanost a přidanou ekonomickou hodnotu.

76.

doporučuje, aby EIB na svých internetových stránkách zveřejňovala dokumenty, které nemají důvěrnou povahu, např. operační plány skupiny na předchozí roky, interinstitucionální dohody a memoranda a další relevantní dohody, a aby počínaje lednem 2016 zveřejňovala úplné zápisy ze schůzí řídících orgánů EIB; domnívá se, že lepší přístup veřejnosti k dokumentům je klíčovým prvkem transparentnosti, odpovědnosti a integrity této instituce;

77.

vítá skutečnost, že byl v září 2015 zahájen proces přezkumu mechanismu EIB pro řešení stížností a že byly zahájeny veřejné konzultace s příslušnými zúčastněnými stranami; očekává, že probíhající revize mechanismu pro řešení stížností zlepší a posílí jeho nezávislost a účinnost a přispěje k větší účinnosti a účelnosti práce kanceláře mechanismu pro řešení stížností; žádá řídící výbor EIB, aby zohledňoval doporučení této kanceláře a aby se řídil stanovisky evropského veřejného ochránce práv; požaduje pravidelný tok informací mezi kanceláří mechanismu EIB pro řešení stížností a správní radou EIB; je přesvědčen, že je nutné aktualizovat memoranda o porozumění mezi EIB a evropským veřejným ochráncem práv, aby veřejný ochránce práv vykonával vnější kontrolu nad bankou aktivněji a a s cílem zlepšit postupy monitorování a další odpovědnosti EIB;

78.

vítá výroční zprávy výboru pro audit EIB za finanční rok 2014 a naléhavě vyzývá odpovědné orgány EIB, aby zajistily úplné dodržování osvědčených obezřetnostních bankovních postupů v oblastech, v nichž nebylo v roce 2014 dosaženo úplného souladu; bere na vědomí záměr vedení EIB reorganizovat kontrolní funkce banky; podporuje žádost výboru pro audit EIB o vypracování příslušného prováděcího plánu i jeho úmysl podrobně sledovat další vývoj; schvaluje, že výbor pro audit varoval vedení a útvary EIB v tom smyslu, že je třeba, aby si banka zachovala svou kapacitu a současně neoslabila stávající rámec vnitřní kontroly;

79.

domnívá se, že by se výroční zprávy EIB měly více zaměřovat na výsledky dokončených projektů; v této souvislosti vyzývá EIB, aby ve spolupráci s partnery projektu vypracovala u každého dokončeného projektu soubor výsledků, na základě něhož bude posouzena účinnost financování EIB;

80.

konstatuje, že dne 27. října 2015 skončí platnost třístranné dohody, o níž se zmiňuje čl. 287 odst. 3 SFEU a která upravuje spolupráci mezi EIB, Komisí a Účetním dvorem, pokud jde o metody kontroly činností EIB při správě finančních prostředků Unie a členských států ze strany Účetního dvora; vyzývá proto všechny tři instituce, aby spolupracovaly na obnovení a aktualizaci této dohody a aby zajistily, aby se obnovená dohoda vztahovala na veškeré již existující a nové nástroje či iniciativy EIB, jež zahrnují veřejné finanční prostředky EU nebo Evropského rozvojového fondu; v této souvislosti vyzývá, aby byly Evropskému účetnímu dvoru přiděleny větší pravomoci s cílem vyhodnotit a informovat důkladněji o úvěrových postupech, nástrojích a iniciativách EIB, pokud přímo souvisejí s používáním prostředků v rozpočtu EU;

81.

domnívá se, že vzhledem ke zvyšující se komplexnosti a růstu objemu činností EIB, spolu s pokračující nejistotou panující na finančních trzích, je stále nezbytnější nalézt řešení, jež povedou k účinnému obezřetnostnímu bankovnímu dohledu nad EIB; lituje proto, že Komise ani EIB nevzaly v potaz návrhy na zavedení regulačního externího obezřetnostního dohledu, které Parlament v minulosti předložil;

82.

Vybízí k tomu, aby strany zapojené do přípravy interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem a EIB usilovaly o posílení vzájemné spolupráce; vyzývá k pravidelnému strukturovanému dialogu mezi prezidentem EIB a Evropským parlamentem s cílem zajistit lepší parlamentní dohled nad činnostmi EIB; dále vyzývá EIB – jako součást této interinstitucionální dohody –, aby souhlasila s podpisem dohody s Evropským parlamentem, která by poslancům umožnila klást přímé otázky jejímu prezidentovi, jenž by na ně v dohodnuté lhůtě odpovídal, jak je tomu již v případě prezidenta ECB;

83.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské investiční bance a vládám a parlamentům členských států.

21.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/17

—

s ohledem na Ženevské úmluvy a další právní nástroje v oblasti mezinárodního humanitárního práva,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další nástroje Organizace spojených národů (OSN) týkající se lidských práv,

—

s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu,

—

s ohledem na závěry Rady ohledně přípravného procesu na Světový humanitární summit přijaté ve dnech 10.–11. prosince 2015,

—

s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který se týká soudržnosti politik ve prospěch rozvoje,

—

s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ohledně podpory dodržování mezinárodního humanitárního práva přijaté dne 8. prosince 2009,

—

s ohledem na aktualizované obecné zásady Evropské unie na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva (1),

—

s ohledem na zásady partnerství (schválené v rámci celosvětového humanitárního programu) ze dne 12. července 2007,

—

s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN pro Světový humanitární summit s názvem „Jedno lidstvo, sdílená odpovědnost“ ze dne 2. února 2016,

—

s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1998 ze dne 12. července 2011 a č. 2143 ze dne 7. března 2014 o ochraně dětí zasažených ozbrojeným konfliktem,

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 64/290 ze dne 9. července 2010 o právu na vzdělávání v mimořádných situacích,

—

s ohledem na svá následující usnesení: usnesení ze dne 25. února 2016 o humanitární situaci v Jemenu (2), ze dne 4. února 2016 o systematickém masovém vyvražďování náboženských menšin tzv. Islámským státem v Iráku a Sýrii (ISIS/Dá'iš) (3), ze dne 26. listopadu 2015 o vzdělávání dětí v mimořádných situacích a ve vleklých krizích (4), ze dne 27. února 2014 o používání ozbrojených bezpilotních letounů (5) a usnesení ze dne 16. prosince 2015 o přípravě na Světový humanitární summit: výzvy a příležitosti pro humanitární pomoc (6),

—

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1502 (2003) o násilí páchaném na humanitárních pracovnících a rezoluci č. 2175 (2014) o ochraně civilistů v ozbrojeném konfliktu,

—

s ohledem na prohlášení o bezpečných školách z května 2015, jehož schvalování bylo zahájeno na konferenci v Oslu o bezpečných školách svolané norský ministerstvem zahraničních věcí v květnu 2015, a na související pokyny pro ochranu škol a univerzit před vojenským využitím během ozbrojených konfliktů,

—

s ohledem na sdělení obsahující obecné pokyny pro případ útoků na školy a nemocnice zaměřené na podporu osob zapojených do monitorování, informování a hájení práv, které vydala zvláštní zástupkyně generálního tajemníka OSN pro otázky dětí a ozbrojených konfliktů dne 21. května 2014,

—

s ohledem na rezoluci přijatou dne 10. prosince 2015 na 32. mezinárodní konferenci Červeného kříže a Červeného půlměsíce a týkající se posílení dodržování mezinárodního humanitárního práva,

—

s ohledem na zprávu Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK) o projektu „zdravotní péče v nebezpečí“ a zprávu téhož výboru o násilí páchaném na zdravotnickém personálu a útocích na zdravotnická zařízení,

—

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství bylo v posledních několika letech svědkem děsivých tendencí k útokům na nemocnice a školy, které se začaly projevovat v rámci ozbrojených konfliktů na celém světě, jako byly např. útoky na zdravotnická střediska organizace Lékaři bez hranic (MSF) v afghánském Kundúzu ze dne 3. října 2015, v jemenském Razahu ze dne 10. ledna 2016 a útoky v řadě syrských měst, k nimž došlo v průběhu stávajícího konfliktu; vzhledem k tomu, že nebývale narůstá odmítání humanitární pomoci a přístupu, počet poprav civilistů a humanitárních pracovníků, zadržování osob v otřesných podmínkách a využívání civilistů coby rukojmích nebo jejich nucení k otroctví; vzhledem k tomu, že rostoucí potřeby a výzvy, nedostatek dlouhodobých závazků a zvyšující se náklady na humanitární pomoc přispěly k tomu, že současný systém humanitární pomoci dosáhl svých hranic a že tato situace přinutila řadu organizací k dočasnému pozastavení potravinové pomoci, poskytování přístřeší a dalších humanitárních operací, které zachraňují životy;

B.

vzhledem k tomu, že první Světový humanitární summit se bude konat v Istanbulu ve dnech 23.–24. května 2016; vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN ve své zprávě pro Světový humanitární summit nazvané „Jedno lidstvo, sdílená odpovědnost“ upozorňuje na jev, který nazývá „bezostyšným a surovým narušením dodržování mezinárodních lidských práv a humanitárního práva“ v průběhu ozbrojených konfliktů, což by mohlo způsobit návrat do doby, kdy války neměly žádná omezení; vzhledem k tomu, že se v této zprávě uvádí, že k tomuto narušení přispívá skutečnost, že se nepodařilo požadovat a prosadit dodržování těchto norem, ani podpořit stávající mechanismy vymáhání, dohledu a odpovědnosti;

C.

vzhledem k tomu, že účelem mezinárodního humanitárního práva, známého rovněž pod názvem právo ozbrojených konfliktů, je zmírnit dopady ozbrojeného konfliktu prostřednictvím ochrany osob, které se ho neúčastní, jakož i díky regulaci prostředků a metod vedení boje;

D.

vzhledem k tomu, že jasným úkolem Rady bezpečnosti OSN je zajišťovat dodržování mezinárodního práva, jež se týká ochrany všech humanitárních pracovníků;

E.

vzhledem k tomu, že je zapotřebí posílit ochranu humanitárních pracovníků, aniž by se v příslušných bezpečnostních opatřeních rozlišovalo mezi mezinárodními a místními pracovníky;

F.

vzhledem k tomu, že rostoucí zapojování nestátních subjektů, teroristických skupin a dalších subjektů do ozbrojených konfliktů komplikuje uplatňování mezinárodního humanitárního práva; vzhledem k tomu, že všechny strany konfliktu, včetně státních a nestátních ozbrojených stran, musí humanitárním subjektům zaručit potřebný přístup ke zranitelnému civilnímu obyvatelstvu postiženému konfliktem za účelem poskytnutí pomoci;

G.

vzhledem k tomu, že humanitární zásady lidskosti, neutrality, nestrannosti a nezávislosti a základní pravidla mezinárodního humanitárního práva a lidských práv obsažená v Ženevských úmluvách a dodatkových protokolech k těmto úmluvám musí být základem všech humanitárních opatření; vzhledem k tomu, že ochrana vysídlených osob musí být zaručena bez podmínek a že pomoc musí být převážně nezávislá;

H.

vzhledem k tomu, že nemocnice a lékařský personál požívají v rámci mezinárodního humanitárního práva zvláštní ochrany a že jakékoli záměrné útoky na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu jsou podle mezinárodního humanitárního práva jednoznačně zakázány a považovány za vážné porušení tohoto práva;

I.

vzhledem k tomu, že Římský statut Mezinárodního trestního soudu definuje útoky na humanitární pracovníky jako válečné zločiny; vzhledem k tomu, že tento statut rovněž zdůrazňuje, že cílené útoky na budovy sloužící náboženským, vzdělávacím, uměleckým, vědeckým nebo charitativním účelům nebo na historické památky jsou považovány za válečný zločin;

J.

vzhledem k tomu, že nedotknutelnost prostor a majetku OSN, včetně škol a zdravotních středisek, je chráněna Úmluvou o výsadách a imunitách Organizace spojených národů z roku 1946;

K.

vzhledem k tomu, že MVČR rovněž prohlásil, že povinnost vyšetřovat podezření z válečných zločinů je stanovena obyčejovým mezinárodním humanitárním právem a že platí jak pro mezinárodní, tak pro vnitrostátní ozbrojené konflikty;

L.

vzhledem k tomu, že některé ozbrojené skupiny nesouhlasí se sekulárním vzděláváním a vzděláváním dívek nebo s tím, aby o dívky pečoval mužský zdravotnický personál, a že proto brání přístupu k těmto službám; vzhledem k tomu, že obecná atmosféra nedostatku bezpečí vznikající v ozbrojených konfliktech také znemožňuje dětem, učitelům a zdravotnickému personálu přístup do škol či vyhledání lékařské pomoci; vzhledem k tomu, že ženy a děti čelí zvýšeným rizikům v důsledku nuceného vysídlování a zhroucení běžných struktur v oblasti ochrany a podpory; vzhledem k tomu, že mezinárodní humanitární právo vyžaduje, aby byla dívkám a ženám, které byly za války znásilněny, bez jakékoliv diskriminace poskytnuta veškerá nezbytná lékařská péče; vzhledem k tomu, že Světová zdravotnická organizace uvádí neodborně prováděné potraty jako jednu ze tří nejčastějších příčin úmrtí matek; vzhledem k tomu, že k hlavním úkolům, jimiž je třeba se zabývat v uprchlických táborech, patří zajištění zdraví matek, poskytování poradenství znásilněným ženám a vzdělávání vysídlených dětí;

M.

vzhledem k tomu, že ke dni 14. března 2016 schválilo 52 států, včetně několika, ovšem nikoli všech členských států EU, prohlášení o bezpečných školách, jež je výsledkem konference v Oslu o bezpečných školách konané v květnu 2015;

N.

vzhledem k tomu, že Rada pro zahraniční věci při přijímání obecných zásad EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva zdůraznila, že je důležité účinně se vypořádat s dědictvím závažného porušování práva podporou vhodných mechanismů odpovědnosti, a upozornila na to, že v případech, kdy daný stát či dané státy nemohou či nechtějí vykonávat svou jurisdikci, může hrát klíčovou úlohu Mezinárodní trestní soud; vzhledem k tomu, že obecné zásady EU stanovují, že „příslušné pracovní skupiny Rady“ mají sledovat situace, při kterých lze použít mezinárodní humanitární právo, a v těchto případech doporučit akci na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva (bod 15 písm. a));

O.

vzhledem k tomu, že MVČK uspořádal v letech 2012 až 2015 rozsáhlé konzultace o tom, jak lze posílit právní ochranu obětí ozbrojených konfliktů a jak zefektivnit mechanismy, jež mají zajišťovat dodržování mezinárodního humanitárního práva;

P.

vzhledem k tomu, že obecné zásady EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva uvádějí řadu opatření, která má EU v tomto ohledu k dispozici v rámci svých vztahů se třetími zeměmi a která zahrnují mimo jiné politický dialog, veřejná prohlášení, restriktivní opatření, spolupráci s jinými mezinárodními subjekty, operace k řešení krizí, občanskou odpovědnost, školení a kontrolu vývozu zbraní;

Q.

vzhledem k tomu, že se státům účastnícím se 32. konference Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce konané v prosinci 2015 nakonec nepodařilo dospět k dohodě o novém mechanismu, který navrhl Mezinárodní výbor Červeného kříže a švýcarská vláda za účelem důslednějšího dodržování mezinárodního humanitárního práva; vzhledem k tomu, že se zúčastněné státy dohodly na zahájení nových mezivládních jednání s cílem nalézt způsoby, jak zajistit účinnější provádění mezinárodního humanitárního práva, a představit výsledky těchto jednání na příští mezinárodní konferenci v roce 2019;

R.

vzhledem k tomu, že částka 909 milionů EUR v kapitole pro humanitární pomoc EU na rok 2015 představuje méně než 1 % celkového rozpočtu EU; vzhledem k tomu, že lepší propojení naléhavých zásahů a dlouhodobé pomoci představuje jednu z možností, jak snížit současný nepoměr mezi obrovskými humanitárními potřebami a dostupnými prostředky;

1.

znovu potvrzuje zásadní příspěvek mezinárodního humanitárního práva k moderním dějinám lidstva a vyzývá všechny členské státy OSN, aby využily příležitosti, kterou skýtá Světový humanitární summit (WHS), a znovu zdůraznily ústřední význam mezinárodního humanitárního práva a ochrany, kterou poskytuje;

2.

vyjadřuje hluboké politování nad nedodržováním mezinárodního humanitárního práva a je zděšen a hluboce znepokojen smrtícími útoky na nemocnice, školy a další civilní cíle, k nimž ve stále znepokojivější míře dochází během ozbrojených konfliktů na celém světě a jejichž cílem a oběťmi se stávají pacienti, studenti, lékaři a učitelé, humanitární pracovníci, děti a rodinní příslušníci; zastává názor, že tyto útoky musí být nejen odsouzeny mezinárodním společenstvím, ale následně i nezávisle vyšetřeny, a že se viníci musí za své činy skutečně zodpovídat; vyzývá členské státy, orgány a instituce EU a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby uznaly skutečný rozsah této krize a aby k jejímu řešení použily veškeré nástroje, jež mají k dispozici;

3.

odsuzuje útoky na nemocnice a školy, které zakazuje mezinárodní právo, a konstatuje, že tyto činy mohou představovat hrubé porušení Ženevské úmluvy z roku 1949 a válečné zločiny podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu; je přesvědčen o tom, že během ozbrojených konfliktů musí být zaručena neutralita a ochrana zdravotnických a vzdělávacích zařízení pomocí transparentního, nezávislého a nestranného vyšetřování spáchaných brutálních útoků, jež povede k pohnání všech zúčastněných stran ke skutečné zodpovědnosti za spáchané zločiny; zdůrazňuje, že je nutné rozlišovat mezi humanitárními a vojenskými aktéry a že je nutné zabránit kooptaci humanitární činnosti pro vojenské či politické účely, která poškozuje a ohrožuje skutečné humanitární operace a jejich personál;

4.

odsuzuje využívání nemocnic a škol stranami ozbrojeného konfliktu, v důsledku čehož se stávají terčem útoků; připomíná, že ti, kteří využívají osoby nebo nemovitosti, jež jsou pod ochranou, coby lidské štíty nebo k maskování, jsou také vinni porušováním mezinárodního humanitárního práva;

5.

vyzývá strany konfliktu, aby dodržovaly základní zásady mezinárodního humanitárního práva a zdržely se úmyslných útoků na civilní infrastrukturu; zdůrazňuje, že je důležité zlepšit bezpečnost humanitárních pracovníků, aby bylo možné účinněji reagovat na útoky; proto žádá EU a její členské státy, aby vyzvaly OSN a Radu bezpečnosti OSN k tomu, aby zaručily ochranu místních i mezinárodních humanitárních pracovníků;

6.

oceňuje obdivuhodnou odvahu a nasazení mezinárodního i místního zdravotnického personálu, učitelů a humanitárních pracovníků, kteří působí v oblastech konfliktu;

7.

zdůrazňuje, že mezi lidská práva patří i právo na zdraví, a proto vyzývá všechny strany ozbrojených konfliktů, aby během nich zaručily poskytování dostupných, přijatelných a kvalitních zdravotnických služeb; vyzývá k tomu, aby byl přijat globální závazek s cílem zajistit od počátku každé nouzové nebo krizové situaci bezpečí žen a dívek, jak to požaduje mezinárodní humanitární právo a Ženevské úmluvy a její dodatkové protokoly, a to tak, že bude věnována pozornost riziku sexuálně motivovaného násilí a násilí na základě pohlaví, bude posílena informovanost, budou učiněny kroky směřující ke stíhání pachatelů těchto činů a bude zajištěno, aby ženy a dívky měly v situacích humanitárních krizí přístup k plné škále služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, včetně bezpečných potratů, a že s nimi nebude zacházeno nelidským způsobem;

8.

zdůrazňuje, že je nutné, aby se humanitární a rozvojová pomoc lépe doplňovaly, aby se zvýšila jejich efektivita a odstranily nedostatky ve financování humanitární pomoci, a současně že je třeba zvýšit financování rozvojové a humanitární pomoci; vyzývá EU, její členské státy a další mezinárodní dárce, aby na Světovém humanitárním summitu plně přijali navrhované klíčové závazky, které jsou na seznamu pořadu jednání v zájmu lidstva („Agenda for Humanity“), jenž se zaměřuje na snížení humanitárního dopadu nepřátelských akcí a umožnění humanitárních akcí;

9.

vyzývá EU a její členské státy, aby naléhaly na Radu bezpečnosti OSN, aby využívala veškerých dostupných prostředků, jako jsou cílená opatření, zřízení zjišťovacích misí nebo vyšetřovacích komisí, a soudních mechanismů, jako je postupování případů Mezinárodnímu trestnímu soudu; požaduje, aby při rozhodování v Radě bezpečnosti nebylo v případech týkajících se humanitárních akcí uplatňováno právo veta, aby byly důsledněji dodržovány mezinárodní právní normy, které stanoví ochranu humanitárních pracovníků, aby byly systematicky vyšetřovány činy, které by mohly představovat porušení těchto norem, a aby byly předány spravedlnosti osoby, u nichž existuje podezření, že jsou za tyto činy odpovědné;

10.

vyjadřuje hluboké politování nad tím, že řada partnerů EU a jejích členských států se dopouští hrubého porušování mezinárodního humanitárního práva; vyzývá EU, aby využila všech dostupných dvoustranných nástrojů a účinně podporovala dodržování mezinárodního humanitárního práva svými partnery, a to i prostřednictvím politického dialogu, a aby v případě, že tento dialog nepovede k žádným výsledkům, zvážila jiná opatření v souladu s obecnými zásadami EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva;

11.

vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zahájila iniciativu s cílem uvalit zbrojní embargo EU na země, jež jsou odpovědné za závažné porušování mezinárodního humanitárního práva, zejména pokud jde o záměrné útoky na civilní infrastrukturu; zdůrazňuje, že další povolování prodeje zbraní těmto zemím je porušením společného postoje Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008 (7);

12.

vyzývá Radu pro zahraniční věci a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby vznesly požadavek na vedoucí misí EU a příslušné zástupce EU (vedoucí civilních operací EU, velitele vojenských operací EU a zvláštní zástupce EU), aby podávali zprávy o závažných případech porušování mezinárodního humanitárního práva;

13.

vybízí EU a její členské státy, aby plně podporovaly výzvu generálního tajemníka OSN, aby všechny členské státy OSN využily příležitosti Světového humanitárního summitu k obnovení závazků v oblasti ochrany civilního obyvatelstva a aby zajistily lidská práva pro všechny tím, že budou dodržovat, provádět a podporovat pravidla, na nichž se již dříve dohodly; poukazuje na to, jaký význam přisuzuje generální tajemník OSN posílení mezinárodních vyšetřovacích a soudních systémů, včetně Mezinárodního trestního soudu, doplňujících vnitrostátní rámce, s cílem skoncovat s beztrestností, jsou-li porušována mezinárodní humanitární práva;

14.

uznává význam obecných zásad EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva, neboť žádné další státy nebo organizace podobný dokument nepřijaly; vyzývá EU a její členské státy, aby obecné zásady EU skutečně naplňovaly;

15.

vyzývá Radu pro zahraniční věci a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zajistily, aby politiky a činnosti EU související s mezinárodním humanitárním právem byly vytvářeny koherentně a efektivně a aby uplatňování zásad mezinárodního humanitárního práva přednostně spadalo do působnosti pracovní skupiny Rady pro mezinárodní právo veřejné, jíž předsedá předsednictví Rady; v této souvislosti zdůrazňuje, že podle obecných zásad EU mají „příslušné pracovní skupiny Rady“ monitorovat situace, při kterých se mezinárodní humanitární právo uplatňuje, a doporučit v těchto případech opatření na podporu dodržování tohoto práva; vyzývá EU a členské státy, aby poskytovaly podrobnější informace o provádění obecných zásad v rámci konkrétních konfliktů, a to zejména ve výroční zprávě EU o lidských právech a demokracii;

16.

připomíná postoj přijatý v rámci obecných zásad EU, podle kterého má být v příslušných případech zváženo využití služeb mezinárodní humanitární vyšetřovací komise (IHFFC) založené podle dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám z roku 1949, jež může prostřednictvím svých vyšetřovacích kapacit a funkce zprostředkovatele přispět k prosazování dodržování mezinárodního humanitárního práva; s politováním konstatuje, že služby IHFFC nejsou využívány, a vyzývá zúčastněné strany, aby tuto možnost zvážily; vyzývá všechny členské státy, aby uznaly pravomoci IHFFC;

17.

požaduje posílení institucionálního prostoru pro působení mezinárodního společenství, pokud jde o řešení společných problémů týkajících se provádění mezinárodního humanitárního práva; vítá skutečnost, že se EU a její členské státy zavázaly Mezinárodnímu výboru Červeného kříže k důrazné podpoře zřízení efektivního mechanismu pro účinnější dodržování mezinárodního humanitárního práva, vyzývá však místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby podala Parlamentu zprávu o svých záměrech a strategii pro realizaci tohoto závazku v rámci nadcházejících mezivládních jednání, aby mohly být nalezeny způsoby účinnějšího uplatňování mezinárodního humanitárního práva, jak bylo dohodnuto na 32. mezinárodní konferenci Červeného kříže a Červeného půlměsíce v prosinci 2015, a mohl tak být posílen systém řízení mezinárodního humanitárního práva;

18.

vítá zavedený postup, kdy EU a členské státy přijímají závazky vůči konferenci Mezinárodního výboru Červeného kříže; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby pravidelně podávala zprávy o naplňování těchto závazků, zejména začleněním podrobného oddílu do kapitoly o mezinárodním humanitárním právu ve výroční zprávě Rady o lidských právech;

19.

vyzývá OSN a EU, aby podporovaly kampaně, jejichž účelem je zajistit, aby si všichni aktéři, včetně nestátních ozbrojených skupin, byli vědomi svých povinností, jež jim ukládá mezinárodní právo, a aby dodržovali svou povinnost umožňovat humanitární pomoc a ochranu lidí, kteří se nacházejí pod jejich vlivem;

20.

vyzývá členské státy, aby šly příkladem a splnily svůj závazek ratifikovat hlavní nástroje mezinárodního humanitárního práva i další příslušné právní nástroje, které mají dopad na mezinárodní humanitární právo;

21.

opakuje, že je vážně znepokojen používáním bezpilotních letounů vybavených zbraněmi mimo mezinárodní právní rámec, a trvá na své výzvě Radě, aby přijala společný postoj EU k používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi;

22.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci Evropské unie pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi Valného shromáždění OSN a vládám členských států OSN.

21.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/23

—

s ohledem na články 1, 10, 11 a 16 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a články 15 a 298 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na články 41 a 42 Listiny základních práv EU,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (1),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (2),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 15. prosince 2011 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, který předložila Komise (přepracování) (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2014 o přístupu veřejnosti k dokumentům (čl. 104 odst. 7) za období 2011-2013 (4),

—

s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-280/11 P Rada Evropské unie proti Access Info Europe ze dne 17. října 2013,

—

s ohledem na balíček předpisů týkající se zlepšování právní úpravy předložený Komisí v květnu 2015,

—

s ohledem na politické směry předsedy Junckera pro Komisi,

—

s ohledem na zprávy Komise, Rady a Parlamentu o uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 v letech 2013 a 2014,

—

s ohledem na zelenou knihu Komise o přístupu veřejnosti k dokumentům orgánů Evropského společenství z roku 2007,

—

s ohledem na zprávu veřejné ochránkyně práv za rok 2014,

—

s ohledem na článek 52 a na čl. 116 odst. 7 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A8-0141/2016),

A.

vzhledem k tomu, že úplná transparentnost se zakládá na důvěře občanů v orgány Unie, přispívá k uvědomění si práv vyplývajících z právního řádu Unie a k povědomí a ke znalosti rozhodovacího procesu EU, včetně řádného provádění správních a právních postupů;

B.

vzhledem k tomu, že právo přístupu k dokumentům je základním právem, které zaručuje Listina základních práv a Smlouvy a které je prováděno nařízením (ES) č. 1049/2001 zejména s cílem vykonávat toto právo co nejjednodušším způsobem a podporovat osvědčené správní postupy při přístupu k dokumentům a zároveň zajišťovat demokratickou kontrolu činnosti orgánů a jejího souladu s pravidly zakotvenými ve Smlouvách;

1.

poukazuje na to, že na mnohá z doporučení ve svém usnesení o přístupu veřejnosti k dokumentům za období 2011–2013 nenavazovaly náležité následné kroky ze strany všech tří orgánů; vyjadřuje zvláště politování nad tím, že orgány a instituce EU nejmenovaly v rámci svých řídicích struktur úředníka pro transparentnost, který by odpovídal za dodržování právních předpisů a zlepšování postupů; naléhavě vyzývá orgány, aby tak učinily co nejdříve;

2.

připomíná, že orgány EU musí ve své činnosti a politice vycházet ze zastupitelské demokracie, jak stanoví čl. 10 odst. 1 SEU, a musí zajistit dodržování zásad plné transparentnosti, sdílení, jakož i řádného a včasného informování občanů; zdůrazňuje, že čl. 10 odst. 3 SEU uznává participativní demokracii jako jednu z hlavních zásad EU, čímž zdůrazňuje, že rozhodnutí musí být přijímána na úrovni co nejbližší občanům; zdůrazňuje, že pokud se účast občanů na rozhodovacím procesu uskutečňuje formou veřejných konzultací, musí orgány přihlédnout k jejich výsledku;

3.

připomíná, že pravidlem musí být transparentnost a přístup k dokumentům v držení orgánů a institucí v plném rozsahu v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001 a že výjimky z tohoto pravidla musí být správně vykládány při zohlednění převládajícího veřejného zájmu na šíření informací, na požadavcích demokracie, včetně užšího zapojení účasti občanů do rozhodovacího procesu, legitimity administrativy, efektivity a odpovědnosti vůči občanům, jak již stanovila ustálená judikatura Soudního dvora;

4.

domnívá se, že orgány, agentury a další subjekty Evropské unie při uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 dosud plně nezohledňují a nedodržují pravidla a změny, které byly zavedeny Lisabonskou smlouvou a Listinou základních práv, zejména pokud jde o participativní demokracii; bere na vědomí a vítá nedávné rozsudky velkého senátu Soudního dvora ve věcech Digital Rights Ireland  (5) a Schrems  (6), při nichž Soudní dvůr vycházel z Listiny, když prohlásil směrnici o uchovávání údajů (7) i rozhodnutí o bezpečném přístavu (8) za neplatné; zdůrazňuje, že současný přístup veřejnosti k dokumentům a správa rejstříků dokumentů se musí zakládat na standardech, které jsou v náležitém souladu s články 41 a 42 Listiny;

5.

zdůrazňuje, že je třeba respektovat soukromí a ochranu údajů a současně zajistit transparentnost;

6.

připomíná, že každé rozhodnutí o odepření přístupu veřejnosti k dokumentům se musí zakládat na jasně a striktně vymezených zákonných výjimkách, doložených racionálním a konkrétním odůvodněním, tak aby občané mohli zamítnutí přístupu pochopit a účinně využít dostupné opravné právní prostředky;

7.

připomíná, že s cílem zajistit legitimní, odpovědný a demokratický politický systém v souladu se zásadami právního státu musí mít občané právo znát a kontrolovat:

považuje tedy za nezbytné zveřejnit elektronický rejstřík, který by zaznamenával všechny výše uvedené skutečnosti;

8.

naléhavě vyzývá Komisi, aby jmenovala komisaře odpovědného za transparentnost a přístup veřejnosti k dokumentům; vyzývá místopředsedu Komise, aby mezitím v co nejkratší lhůtě předložil ambiciózní akční plán týkající se transparentnosti a přístupu veřejnosti k dokumentům, čímž by byl uznán fakt, že transparentnost je základem lepší regulace;

9.

vyjadřuje politování nad tím, že přístup k informacím v držení institucí EU je pro občany i nadále značně obtížný vzhledem k neexistenci společného přístupu orgánů a institucí, který by byl zaměřen na usnadnění přístupu občanů k dokumentům a založen na plné transparentnosti, komunikaci a přímé demokracii; naléhavě vyzývá orgány, instituce, úřady a agentury EU, aby dále rozvíjely proaktivnější přístup k transparentnosti tím, že iniciativně zpřístupní co nejvíce svých dokumentů, a to co nejjednodušším, uživatelsky vstřícným a dostupným způsobem s tím, že dokumenty budou na žádost přeloženy do dalších úředních jazyků EU a že bude zajištěn řádný, jednoduchý a levný přístup k informacím, také pomocí digitálních a elektronických prostředků, který bude vyhovovat potřebám lidí se zdravotním postižením; domnívá se, že je nutné zlepšit hlavně přístupnost informací, a to pomocí snadno použitelných rozhraní a vyhledávacích systémů; vyzývá k vývoji společného přístupového místa k portálům všech tří orgánů, a to na základě pilotního projektu pro on-line platformu za účelem proaktivního zveřejňování dokumentů orgánů EU a za účelem harmonizace vyhledávacích portálů mezi odděleními téhož orgánu (včetně generálních ředitelství Komise); vyzývá rovněž orgány, aby nadále šířily znalosti o právních předpisech a politikách Evropské unie a aby tuto činnost zintenzívnily; domnívá se, že Unie by měla za tímto účelem plně využít možností, které nabízejí nové technologie (sociální sítě, aplikace pro chytré telefony atd.), aby zajistila úplný a snadný přístup k informacím;

10.

vyjadřuje politování nad tím, že úřední dokumenty často podléhají příliš vysokému stupni utajení; znovu opakuje svůj postoj, že by měla být zavedena jasná a jednotná pravidla pro utajování a odtajňování dokumentů; vyjadřuje politování nad tím, že orgány bez řádného odůvodnění požadují neveřejná jednání; znovu připomíná svou výzvu orgánům, aby posuzovaly a veřejně odůvodňovaly žádosti o neveřejné schůze v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001; domnívá se, že žádosti o neveřejné schůze v Parlamentu by měl Parlament posuzovat případ od případu; je přesvědčen, že by na proces utajování a odtajňování měl dohlížet nezávislý dozorčí orgán;

11.

vyzývá orgány, instituce a agentury EU, aby přijaly rychlejší, jednodušší a dostupnější postupy pro vyřizování stížností na odepření přístupu; je toho názoru, že by proaktivnější přístup pomohl zajistit skutečnou transparentnost a předcházet zbytečným soudním sporům, které by mohly vést ke zbytečným nákladům a zatěžovat jak dotčené orgány, tak občany;

12.

žádá všechny orgány EU, aby do doby, než dojde k jeho žádanému přezkumu, uplatňovaly nařízení (ES) č. 1049/2001 a následnou judikaturu, aby naplňovaly jejich ducha a literu a zohlednily změny, které přinesla Lisabonská smlouva a Listina základních práv; vyzývá zvláště Radu, včetně jejích přípravných orgánů, aby zveřejňovala zápisy z jednání pracovních skupin Rady a další dokumenty v souvislosti s věcí Access Info Europe, vystupující členské státy a jejich návrhy; vyzývá Evropský parlament, aby zpřístupňoval pořady jednání a informativní poznámky ze schůzí koordinátorů výborů, předsednictva a Konference předsedů a také v zásadě všechny dokumenty, na něž se v těchto pořadech jednání odkazuje, v souladu s ustanoveními nařízení (ES) č. 1049/2001, a to jejich zveřejněním na internetové stránce Parlamentu;

13.

naléhavě vyzývá všechny instituce, aby v případě, že se požadovaná informace týká životního prostředí, uplatnily přísnější ustanovení o transparentnosti obsažená v nařízení (ES) č. 1367/2006, a aby dodržovaly své povinnosti proaktivně zveřejňovat informace o životním prostředí;

14.

vyzývá všechny orgány, aby vyhodnotily a v případě potřeby přezkoumaly své interní režimy oznamování případů porušení právních předpisů, a požaduje ochranu oznamovatelů; vyzývá zejména Komisi, aby Parlamentu podala zprávu o svých zkušenostech s novými předpisy pro oznamování ze strany zaměstnanců EU, které přijala v roce 2012, a s jejich prováděcími opatřeními;

15.

připomíná, že v návaznosti na vstup SEU a SFEU v platnost se právo na přístup k dokumentům vztahuje na všechny orgány, instituce a agentury EU; je tudíž přesvědčen, že je naléhavě nezbytné aktualizovat nařízení (ES) č. 1049/2001 a zapracovat do něj podstatné změny v souvislosti s ustanoveními Smluv a příslušnou judikaturou Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva; považuje za zásadní zejména rozšíření oblasti působnosti s cílem zahrnout všechny evropské orgány a instituce, na něž se nařízení v současnosti nevztahuje, jako je Evropská rada, Evropská centrální banka, Soudní dvůr a všechny orgány a agentury EU;

16.

vyjadřuje politování nad tím, že přezkum nařízení (ES) č. 1049/2001 je stále zablokovaný v Radě, a doufá, že bude co nejdříve dosaženo pokroku; naléhavě vyzývá Radu, aby přijala konstruktivní postoj, který zohlední výše uvedený postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 15. prosince 2011 za účelem přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví obecné zásady a omezení upravující právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie;

17.

doporučuje, aby byl, mimo jiné na základě nařízení (ES) č. 1367/2006 a nařízení (ES) č. 1049/2001 vytvořen jednotný soubor zásad, jimiž se bude řídit přístup k dokumentům, což by znamenalo větší jasnost pro občany;

18.

lituje, že došlo jen k malému pokroku v provádění nařízení (ES) č. 1049/2001, pokud jde o povinnost orgánů, institucí, agentur a dalších subjektů vést úplné rejstříky dokumentů, jak stanoví jeho články 11 a 12 konec konců i Lisabonská smlouva a Listina základních práv; vyzývá k zavedení společného přístupu k rejstříkům a vyzývá ty orgány a instituce EU, které dosud nezavedly rejstříky dokumentů, aby tak učinily a aby zavedly opatření s cílem standardizovat utajení a poskytování dokumentů orgánů a institucí; připomíná v této souvislosti, kromě společného přístupového místa k dokumentům EU pomocí portálů všech tří orgánů, svou výzvu ke společným postupům a kritériím registrace a přidělení interinstitucionálního kódu každému dokumentu tak, aby mohl být případně zaveden společný interinstitucionální rejstřík, včetně specializované společné databáze týkající se aktuálního stavu legislativních návrhů,

19.

připomíná, že podle čl. 1 písm. c) a čl. 15 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001 jsou orgány povinné „podporovat řádnou správní praxi při přístupu k dokumentům“ a vyvinout „vhodné správní postupy, které usnadní výkon práva zaručeného tímto nařízením“; zdůrazňuje, že transparentnost úzce souvisí s právem na řádnou správu, které je upraveno článkem 298 SFEU a článkem 41 Listiny základních práv, a opakuje svou výzvu k přijetí nařízení o správním postupu vlastních správních útvarů EU (9);

20.

připomíná, že v návaznosti na vstup Lisabonské smlouvy v platnost byl zrušen odkaz na ochranu účelnosti rozhodovacího procesu, pokud jde o legislativní akty;

21.

připomíná, že transparentnost legislativního procesu je pro občany zásadně důležitá; žádá orgány EU, aby zpřístupnily dokumenty, které jsou součástí legislativního procesu nebo s ním souvisejí; je zejména přesvědčen, že orgány EU by měly veřejnosti zpřístupnit co nejvíce dokumentů prostřednictvím svých internetových stránek a že by měly zvážit využití portálu Vaše Evropa jako jednotného portálu EU přístupného veřejnosti, který by byl snadno použitelný;

22.

bere na vědomí šetření evropské veřejné ochránkyně práv týkající se takzvaných třístranných jednání, která představují zavedený postup, jehož prostřednictvím je přijímána většina právních předpisů EU; naléhavě vyzývá ochránkyni práv, aby v rámci svých pravomocí podle Smluv a v rámci statutu veřejného ochránce práv plně využila svých vyšetřovacích pravomocí;

23.

upozorňuje na to, že využívání třístranných jednání, ačkoli nejsou formálně stanovena ve Smlouvách, se stala uznávaným způsobem, jak dosáhnout shody mezi spolutvůrci právních předpisů a urychlit legislativní postup stanovený Smlouvou; konstatuje, že v důsledku toho se dohodovací výbory využívají pouze ve třetím čtení a jako poslední možnost;

24.

vyjadřuje politování nad tím, že občané nemají žádnou pravomoc kontrolovat třístranná jednání; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že tato legislativní praxe může vést ke zneužívání, zejména pokud jde o zavádění nových prvků právních předpisů během třístranných jednání bez návrhu Komise nebo parlamentních pozměňovacích návrhů, přičemž tyto prvky slouží jako základ, pomocí něhož lze obejít řádný legislativní postup a veřejnou kontrolu;

25.

vyjadřuje politování nad skutečností, že z důvodu úniku dokumentů z formálních a neformálních třístranných jednání mají dobře informované zájmové skupiny s konexemi nerovný přístup k dokumentům, a tedy k legislativnímu procesu; konstatuje, že k úniku dokumentů by docházelo v menší míře, pokud by byly dokumenty z třístranných jednání proaktivně a bez prodlení zveřejňovány na snadno přístupné platformě;

26.

připomíná, že judikatura Soudního dvora Evropské unie uznává riziko vnějšího tlaku a že může jít o legitimní důvod pro omezení přístupu k dokumentům týkajícím se rozhodovacího procesu pod podmínkou, že lze s jistotou určit, že k tomuto vnějšímu tlaku skutečně dochází, a z předložených důkazů vyplývá, že existovalo důvodně předvídatelné nebezpečí, že rozhodnutí, které mělo být přijato, by v důsledku tohoto vnějšího tlaku bylo podstatně ovlivněno (10); je znepokojen tím, že na základě stávající praxe mají širší přístup k rozhodujícím fázím legislativního procesu lobbisté a nikoli široká veřejnost;

27.

upozorňuje na to, že ačkoli jsou třístranná jednání důležitá a efektivní, postupy, které jsou na ně v současnosti uplatňovány, vzbuzují obavy, pokud jde o otevřenost legislativního procesu; vyzývá zúčastněné orgány a instituce, aby zajistily větší transparentnost neformálních třístranných jednání s cílem posílit demokracii tím, že bude občanům umožněno kontrolovat příslušné informace, které tvoří základ legislativního aktu, jak prohlásil Soudní dvůr Evropské unie ve spojených věcech Švédsko a Turco v. Rada, a to při zajištění odpovídajícího prostoru k úvaze pro společné normotvůrce; vyzývá orgány a instituce EU, aby zintenzivnily podávání zpráv příslušnému parlamentnímu výboru o současné situaci třístranných jednání; domnívá se, že pokud se v rámci třístranných jednání vypracovávají dokumenty, jako jsou pořady jednání, shrnutí výsledků, zápisy a obecné přístupy v Radě jakožto přístupné, souvisejí tyto dokumenty s legislativními postupy a nelze s nimi ze zásady zacházet odlišně od ostatních legislativních dokumentů; je toho názoru, že seznam třístranných jednání a výše uvedené dokumenty by měly být přímo zpřístupněny na internetové stránce Parlamentu; připomíná, že budoucí interinstitucionální dohoda o zdokonalení tvorby právních předpisů obsahuje databázi legislativních návrhů, a bude-li přijata, týkala by se také vhodného zacházení s třístrannými jednáními;

28.

vyjadřuje politování nad skutečností, že pokud pozměňovací návrhy z plenárního zasedání spolupodepíše alespoň 40 poslanců a návrh se zaregistruje, zveřejní se jména pouze několika spolusignatářů; domnívá se, že by se měla zveřejnit jména všech spolusignatářů;

29.

vyzývá Komisi, aby bez dalšího prodlení předložila svůj návrh interinstitucionální dohody k vytvoření povinného interinstitucionálního rejstříku zástupců zájmových skupin, místních orgánů a regionálních organizací u institucí EU, a žádá, aby se v tom pokračovalo s nejvyšší prioritou; žádá, aby v tomto rejstříku byly obsaženy podrobné informace o tom, kdo zastupuje jakou zájmovou skupinu, za jakým účelem, s jakými zdroji a finančními prostředky;

30.

vybízí poslance Evropského parlamentu a zástupce Rady, aby následovali příklad praxe Komise podle jejího rozhodnutí ze dne 25. listopadu 2014 zveřejňovat informace týkající se schůzí konaných mezi nimi nebo jejich zaměstnanci na jedné straně a zúčastněnými subjekty a občanskou společností na straně druhé;

31.

vyzývá Parlament, aby jako první krok v tomto ohledu poslancům Evropského parlamentu, kteří chtějí oznámit své kontakty s lobbisty, zpřístupnil šablonu pro zpravodaje, již mohou přiložit ke své zprávě, a poskytl prostor pro tento typ informací na internetových stránkách Parlamentu týkajících se jednotlivých poslanců;

32.

připomíná, že v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001 a k zajištění plné demokratické a transparentní parlamentní kontroly by měl být také zajištěn přístup k dokumentům vypracovaným v rámci postupu svěření pravomocí (aktů v přenesené pravomoci), jenž představuje důležitou část evropských právních předpisů, a z toho důvodu by měla být v plném rozsahu zaručena odpovídající a transparentní parlamentní a demokratická kontrola; vyjadřuje v tomto ohledu zvláště politování nad nedostatkem transparentnosti evropských orgánů dohledu (EBA, EIOPA, ESMA) z důvodu nedostatečného zapojení spolutvůrců právních předpisů; s politováním konstatuje, že doposud nebyl vytvořen jednotný rejstřík všech právních předpisů druhého stupně, a vyzývá Komisi, aby jej bez prodlení vytvořila;

33.

konstatuje, že mezinárodní dohody mají závazný účinek a dopad na právní předpisy EU, a upozorňuje na nutnost zajistit transparentnost jednání v průběhu celého procesu včetně toho, že by orgány a instituce měly zveřejňovat mandát k vyjednávání, který je svěřen vyjednavači EU, aniž by to oslabovalo vyjednávací pozici EU; domnívá se, že dokumenty související s mezinárodními dohodami by měly být v zásadě veřejné, aniž by tím byly dotčeny legitimní výjimky a aniž by to oslabovalo nezbytnou důvěru mezi zúčastněnými stranami s cílem dosáhnout efektivních jednání; vyjadřuje politování nad tím, že Komise a Rada rutinně utajují všechny dokumenty související s jednáními, čímž omezují přístup občanů k informacím; trvá na přístupu veřejnosti ke všem relevantním vyjednávacím dokumentům, včetně těch, u nichž již došlo k dohodě, s výjimkou dokumentů, které se považují za citlivé, a to s jasným odůvodněním případ od případu, v souladu s článkem 9 nařízení (ES) č. 1049/2001;

34.

připomíná Komisi, že podle článku 218 SFEU má být Parlament okamžitě a plně informován ve všech etapách jednání; vyzývá Komisi, aby v každé fázi posuzovala, které dokumenty a informace lze proaktivně zveřejnit;

35.

poukazuje na to, že transparentnost posiluje zásadu řádné správy, která je stanovena ve článku 41 Listiny a ve článku 298 SFEU, a přispívá k jejímu uplatňování; žádá tudíž orgány EU, aby zajistily, že jejich vnitřní správní postupy dosáhnou tohoto cíle;

36.

vyzývá orgány EU, aby stanovily společná pravidla ohledně používání správních postupů, jakož i způsobu prezentace, utajování, odtajňování, registrace a šíření správních dokumentů; přeje si, aby byl v krátké době předložen legislativní návrh v tomto smyslu;

37.

vyjadřuje politování nad nedostatečnou transparentností, pokud jde o výzvy a řízení o nesplnění povinnosti proti členským státům; žádá zejména, aby dokumenty zasílané Komisí členským státům v rámci těchto řízení a příslušné odpovědi byly přístupné veřejnosti; žádá dále, aby byly proaktivně zveřejňovány informace týkající se provádění rozsudků Soudního dvora Evropské unie;

38.

vyzývá členské státy, aby zajistily plný přístup k informacím týkajícím se jednání o vnitrostátních a regionálních operačních programech a jejich skutečnou transparentnost;

39.

domnívá se, že plná transparentnost údajů a přístup k nim jsou nezbytné pro předcházení zneužití a pro boj proti němu; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby stanovila, že zveřejňování údajů o všech příjemcích financí ze strukturálních fondů, včetně subdodavatelů, je povinné; znovu opakuje, že za účelem zajištění odpovědnosti a boje proti korupci je zásadní, aby veřejné výdaje v EU byly plně transparentní;

40.

vyzývá Komisi, aby v tomto směru sledovala, zda členské státy dodržují povinnost podávat informace a zprávy stanovenou v nařízení (EU) č. 1303/2013, a aby případně použila sankce stanovené pro případ porušení těchto povinností;

41.

poukazuje na to, že ačkoli internetové stránky Parlamentu lépe poskytují informace o různých příspěvcích, na které mají poslanci nárok, a o pravidlech, jimiž se řídí, měla by se tato politika dále rozvíjet, a to při zohlednění osvědčených postupů vnitrostátních parlamentů a kroků, které již podnikli jednotliví poslanci; vybízí proto všechny poslance, aby se do tohoto úsilí zapojili a proaktivně zpřístupňovali informace o svých konkrétních činnostech a způsobu vynakládání finančních prostředků, aby Parlament nadále stál v čele úsilí o dosažení transparentnosti a otevřenosti v EU a za účelem větší veřejné odpovědnosti za veřejné prostředky;

42.

bere na vědomí, že se změnou své politiky transparentnosti ECB nyní zveřejňuje zápisy ze schůzí Rady guvernérů ECB, ale s politováním konstatuje, že ve srovnání s jinými centrálními bankami ve světě ECB v této oblasti ještě velmi zaostává; očekává provádění dalších opatření, aby se zlepšila transparentnost komunikačních kanálů ECB;

43.

vyjadřuje dále naději, že v budoucnu budou zveřejňovány všechny dokumenty týkající se rozhodnutí přijímaných v rámci přezkumu kvality aktiv s cílem zaručit rovné podmínky v celé EU; doufá, že požadavky na transparentnost budou uplatňovány i na jednotný mechanismus pro řešení krizí v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí platnými od 1. ledna 2016;

44.

vybízí interinstitucionální výbor zřízený podle čl. 15 odst. 2 nařízení (ES) č. 1049/2001, aby pracoval aktivněji a informoval příslušné výbory o projednávaných otázkách; vyzývá jej, aby se scházel pravidelněji a zahajoval vnitřní diskuse a debaty tím, že bude zvažovat návrhy ze strany občanské společnosti, evropského veřejného ochránce práv a evropského inspektora ochrany údajů a vyzývat je k nim; vyzývá jej, aby naléhavě řešil otázky uvedené v tomto usnesení;

45.

považuje za zásadní, aby agentury EU uplatňovaly společnou politiku v oblasti střetů zájmu; konstatuje, že doposud uplatňovaná politika zahrnuje v některých případech ustanovení týkající se zveřejňování životopisů a prohlášení o zájmech ředitele a dalších vedoucích pracovníků; se znepokojením však shledává, že se povinnost zveřejňovat životopisy a prohlášení o zájmech nevztahuje na odborníky; vyzývá agentury, aby tuto povinnost rozšířily i na odborníky;

46.

žádá Komisi a vyzývá generálního tajemníka Evropského parlamentu, aby informovali Parlament o provádění doporučení obsažených v tomto usnesení;

47.

vybízí Komisi, aby harmonizovala kritéria týkající se zveřejňování příjemců strukturálních fondů;

48.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, veřejné ochránkyni práv, inspektorovi ochrany údajů, Radě Evropy a vládám a parlamentům členských států.

21.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/30

—

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na preambuli a články 3 a 6 této smlouvy,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 1, 3, 5, 27, 31, 32, 33 a 47 této listiny,

—

s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména na čl. 4 odst. 1 zakazující otroctví a nevolnictví a na článek 14 zakazující diskriminaci,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 18. prosince 1979,

—

s ohledem na Evropskou sociální chartu ze dne 3. května 1996, a zejména na část I a článek 3 části II této charty,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. června 2014 o strategickém rámci EU pro ochranu zdraví a bezpečnosti při práci na období 2014–2020 (COM(2014)0332),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. října 2010 o ženách zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2010 o atypických smlouvách, zabezpečených profesních drahách, flexikuritě a nových formách sociálního dialogu (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. září 2001 o obtěžování na pracovišti (3),

—

s ohledem na zprávu Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) z roku 2013 nazvanou „Ženy, muži a pracovní podmínky v Evropě“,

—

s ohledem na zprávu nadace Eurofound z roku 2008 nazvanou „Opatření namířená proti nehlášené práci v Evropské unii“ a z roku 2013 nazvanou „Boj proti nehlášené práci ve 27 členských státech EU a v Norsku: přístupy a opatření od roku 2008“,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 o podpoře slušné práce pro všechny (4),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. května 2006 nazvané „Podpora slušné práce pro všechny – Příspěvek Unie k provádění agendy slušné práce ve světě“ (COM(2006)0249),

—

s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) z roku 2015 nazvanou „Závažné formy vykořisťování pracovních sil: pracovníci pohybující se uvnitř nebo do Evropské unie. Povinnosti států a práva obětí“,

—

s ohledem na zprávu FRA z roku 2011 nazvanou „Ilegální migranti zaměstnaní v cizí domácnosti: výzvy pro Evropskou unii a její členské státy v oblasti základních práv“,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (5),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. října 2014 k tématu Rozvoj služeb pro rodiny za účelem zvýšení míry zaměstnanosti a podpory rovnosti žen a mužů v zaměstnání,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015 (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2015 o pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů v Evropské unii v roce 2013 (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 18. listopadu 2008 obsahující doporučení Komisi o uplatňování zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy (8),

—

s ohledem na zprávu nadace Eurofound z roku 2007 nazvanou „Pracovní podmínky v Evropské unii z genderové perspektivy“,

—

s ohledem na zprávu nadace Eurofound z roku 2014 nazvanou „Zařízení ústavní péče: pracovní podmínky a kvalita pracovních míst“,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2014 o migrantkách bez dokladů v Unii (9),

—

s ohledem na Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin ze dne 18. prosince 1990,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o právním postavení migrujících pracovníků ze dne 24. listopadu 1977,

—

s ohledem na Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích ze dne 18. dubna 1961,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením ze dne 13. prosince 2006,

—

s ohledem na zprávu nadace Eurofound z roku 2011 nazvanou „Iniciativy podniků zaměřené na zaměstnance, kteří pečují o postižené děti či dospělé“,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2011 o situaci žen blížících se důchodovému věku (10),

—

s ohledem na společnou zprávu Výboru pro sociální ochranu a Evropské komise ze dne 10. října 2014 nazvanou „Přiměřená sociální ochrana v souvislosti s potřebami dlouhodobé péče ve stárnoucí společnosti“,

—

s ohledem na zprávu nadace Eurofound z roku 2015 nazvanou „Opatření na sladění pracovních a pečovatelských povinností v době demografických změn“,

—

s ohledem na stanovisko specializované sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. května 2010 nazvané „Profesionalizace práce v domácnosti“ (11),

—

s ohledem na úmluvu č. 189 Mezinárodní organizace práce (MOP) a na doporučení č. 201 o důstojné práci pro pracovníky v cizí domácnosti přijaté dne 16. června 2011 Mezinárodní konferencí práce MOP,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/51/EU, kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Evropské unie ratifikovaly Úmluvu Mezinárodní organizace práce o důstojné práci pro pracovníky v domácnosti z roku 2011 (úmluva č. 189) (12),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o návrhu úmluvy MOP doplněné o doporučení týkající se pracovníků v cizích domácnostech (13),

—

s ohledem na zprávy MÚP IV(1) a IV(2) nazvané „Důstojná práce pro pracovníky v cizích domácnostech“, které byly zpracovány pro 99. zasedání Mezinárodní konference práce v červnu 2010, a na zprávy IV(1) a IV(2) (publikováno ve dvou svazcích) nazvané „Důstojná práce pro pracovníky v cizích domácnostech“, jež byly zpracovány pro 100. zasedání Mezinárodní konference práce v červnu 2011,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0053/2016),

A.

vzhledem k tomu, že podle úmluvy č. 189 MOP je „pracovníkem v cizí domácnosti“ jakákoli osoba zapojená do domácí práce v rámci zaměstnaneckého vztahu, ať už v jedné nebo více domácnostech, ale osoba, která vykonává domácí práce pouze příležitostně nebo ojediněle a nikoli na zaměstnaneckém základě, pracovníkem v cizí domácnosti není;

B.

vzhledem k tomu, že „péčí“ se rozumí práce vykonávaná ve veřejných nebo soukromých institucích nebo v soukromých domácnostech s cílem zajistit osobní péči o děti, starší osoby, nemocné nebo osoby se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že tuto pečovatelskou činnost mohou vykonávat profesionální pečovatelé, které mohou zaměstnávat veřejné či soukromé subjekty nebo rodiny nebo kteří mohou být osobami samostatně výdělečně činnými, nebo ji rovněž mohou vykonávat neprofesionální pečovatelé, kteří jsou obvykle rodinnými příslušníky;

C.

vzhledem k tomu, že termíny „pracovník v domácnosti“ a „pečovatel“ zahrnují rozmanité skupiny pracovníků, mimo jiné včetně pracovníků žijících v příslušných domácnostech, externích pracovníků, pracovníků zaměstnaných na částečný úvazek v několika domácnostech, rodinných příslušníků, pečovatelů na denní nebo noční služby, osob na hlídání dětí, au pair či zahradníků, jejichž situace a podmínky se mohou výrazně lišit;

D.

vzhledem k tomu, že odvětví práce v domácnosti zaměstnávalo v roce 2010 na celém světě podle údajů MOP více než 52 milionů osob a dalších 7,4 milionu pracovníků v domácnosti mladších 15 let, což představuje 5–9 % všech pracovních míst v průmyslových zemích; vzhledem k tomu, že podle MOP tvoří většinu pracovníků zaměstnaných v tomto odvětví ženy, které v roce 2010 představovaly 83 % celosvětových pracovníků v domácnosti, což v EU znamenalo 2,5 milionu osob, z nichž 88 % byly ženy; vzhledem k tomu, že se toto odvětví tudíž vyznačuje značnou „feminizací“; vzhledem k tomu, že pracovníci v domácnosti a pečovatelé velkou měrou přispívají k plnění cílů v oblasti rovnosti žen a mužů stanovených ve strategii Evropa 2020, neboť účinně zajišťují infrastrukturu, jež mnoha rodinám v EU umožňuje dosažení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem;

E.

vzhledem k tomu, že profesionalizace znamená, že pracovníkům určitého odvětví budou zajištěna zaměstnanecká práva a práva v oblasti sociální ochrany; vzhledem k tomu, že odvětví práce v domácnosti a pečovatelství je možné profesionalizovat prostřednictvím kombinace veřejných finančních prostředků (daňové úlevy), sociálních výdajů (rodinné přídavky, podpora pro podniky, vzájemné pojišťovny a zdravotní pojištění, podnikové rady atd.) a soukromých finančních prostředků (platby soukromých jednotlivců za služby);

F.

vzhledem k tomu, že je v obou odvětvích široce rozšířené nezákonné zaměstnávání a vykořisťování;

G.

vzhledem k tomu, že práce v domácnosti a poskytování péče se primárně vyznačují těmito rysy: pracovní nestabilita, zeměpisná mobilita, nahodilost pracovní doby, sezónní charakter práce, směny, nejisté a příležitostné zaměstnávání a převážně nehlášená práce;

H.

vzhledem k tomu, že podle údajů MÚP je 29,9 % pracovníků v domácnosti zcela vyloučeno z vnitrostátních pracovněprávních předpisů a v EU je v členských státech dodnes práce pracovníků v domácnosti a pečovatelů jen velmi zřídka a nerovnoměrně upravena právními předpisy, což má za následek, že pracovníci v domácnosti často nejsou považováni za typické nebo řádně zaměstnané pracovníky, a jejich zaměstnanecká práva a sociální ochrana jsou proto výrazně omezeny (14);

I.

vzhledem k tomu, že pracovníkům v domácnosti a pečovatelům, jež jsou vyloučeni z pracovněprávních předpisů, nemůže být zaručeno bezpečné a zdravé pracovní prostředí a čelí značné diskriminaci, pokud jde o úroveň jejich práv a ochranu, která se na ně vztahuje, v porovnání s obecnými standardy dané země; vzhledem k tomu, že navíc nemají právo zapojovat se do odborových organizací či kolektivního vyjednávání jiným způsobem, nebo nevědí, jakým způsobem by tak mohli učinit, případně v tomto ohledu čelí značným obtížím, což je činí zvláště zranitelnými, zejména kvůli omezenému sociálnímu zabezpečení (zvláště dávkám v nezaměstnanosti, nemocenské a úrazovému pojištění, jakož i mateřské dovolené, rodičovské dovolené a jiným formám pečovatelské dovolené) a jejich častému vyloučení z ochrany před propuštěním;

J.

vzhledem k tomu, že dodržování a uplatňování stávajících vnitrostátních právních předpisů na ochranu pracovních práv pracovníků v domácnosti a pečovatelů zůstává v některých členských státech stále nevyřešenou otázkou;

K.

vzhledem k tomu, že řádná regulace tohoto odvětví by přispěla k boji s nehlášenou prací;

L.

vzhledem k tomu, že některá podpůrná odvětvová opatření, jako např. snížená daňová sazba pro služby v domácnosti ve Švédsku, daňové úlevy na využití služeb v domácnosti ve Francii nebo obdobná možnost v Belgii, se ukázala jako účinný nástroj ke snižování nehlášené práce, zlepšování pracovních podmínek a poskytnutí standardních pracovních práv pracovníkům v domácnosti a pečovatelům;

M.

vzhledem k tomu, že podle odhadů poskytují většinu péče v EU v současné době neoficiální, neplacení pečovatelé, které samotné lze považovat za zranitelnou skupinu v důsledku rostoucího tlaku na poskytování komplikovanějších a technicky náročnějších forem péče; vzhledem k tomu, že 80 % pečovatelů jsou ženy a že tato situace ovlivňuje zaměstnanost žen, sladění pracovního a soukromého života, rovnost pohlaví a zdravé stárnutí;

N.

vzhledem k tomu, že odvětví práce v domácnosti, v němž jsou zpravidla zaměstnány ženy, je oblastí s příznivými podmínkami pro vykořisťování pracovníků; vzhledem k tomu, že toto vykořisťování znamená vážné porušování základních práv, proti němuž je nutno chránit jak pracovníky bez dokladů, tak státní příslušníky EU;

O.

vzhledem k tomu, že FRA považuje práci v cizích domácnostech a pečovatelství za jedno z odvětví, jež jsou v EU spojeny s vyšším rizikem závažných forem vykořisťování pracovní síly; vzhledem k tomu, že toto vykořisťování se často projevuje neexistencí formálních smluv nebo smlouvami, které neodpovídají skutečně vykonávaným úkolům, nízkými a nepravidelně vyplácenými mzdami, či často dokonce nevyplácením mezd, velmi dlouhou pracovní dobou, neexistencí nároku na dovolenou a sexuálním, rasovým nebo sexistickým zneužíváním;

P.

vzhledem k tomu, že po pracovnících v domácnosti je často požadována nadměrně dlouhá pracovní doba a 45 % z nich nemá nárok na týdenní ani na placenou roční dovolenou (15); vzhledem k tomu, že zvláště pracovníci v domácnosti a pečovatelé, kteří u svého zaměstnavatele zároveň žijí, mají povinnosti a úkoly, které jim neumožňují adekvátní a souvislý odpočinek;

Q.

vzhledem k tomu, že více než třetina pracovnic v domácnosti nemá nárok na mateřskou dovolenou a související práva a příspěvky (16) a že v některých členských státech nemají pracovníci v domácnostech a pečovatelé nárok na dávky v nezaměstnanosti;

R.

vzhledem k tomu, že mnoho pracovních pozic ve zdravotnickém a pečovatelském odvětví je v některých členských státech stále špatně finančně ohodnoceno, často pro ně nejsou uzavírány formální smlouvy ani zajištěna další základní pracovní práva a jsou málo atraktivní kvůli vysokému riziku fyzického a emocionálního stresu, hrozbě vyhoření a omezeným možnostem profesního rozvoje; vzhledem k tomu, že toto odvětví nabízí jen málo příležitostí odborné přípravy a mezi jeho zaměstnance navíc patří převážně stárnoucí lidé, ženy a migranti;

S.

vzhledem k tomu, že pracovníci v domácnosti často pracují ve velmi špatných či nebezpečných podmínkách nebo jim chybí odpovídající průprava k výkonu určitých úkolů, což může vést k pracovním zraněním; vzhledem k tomu, že pro všechny pracovníky v domácnosti a pečovatele bez ohledu na typ zaměstnání, tj. jak pro formálně zaměstnané pracovníky, tak pro pracovníky zaměstnané přímo soukromou domácností, by měla být zajištěna stejná ustanovení upravující zdraví a bezpečnosti při práci;

T.

vzhledem k tomu, že místo, ve kterém tito lidé vykonávají svou práci, zaměstnavatele nezbavuje povinnosti dodržovat určité zdravotní a bezpečnostní požadavky, předcházet rizikům a respektovat soukromí těch, kdo na svém pracovišti zůstávají přes noc;

U.

vzhledem k tomu, že au pair představují skupinu pracovníků v domácnostech, kteří často nejsou považováni za pracovníky v pravém slova smyslu; vzhledem k tomu, že mnoho zpráv uvádí, že tato situace může vyústit ve zneužívání, například tím, že jsou tyto osoby nuceny k nadměrně dlouhé pracovní době; vzhledem k tomu, že pracovníkům au pair musí být poskytnuta stejná ochrana jako ostatním pracovníkům v domácnostech;

V.

vzhledem k tomu, že většina pracovníků v domácnosti a pečovatelů jsou ženy z řad migrantů, jejichž velké procento pobývá v daném státě nelegálně, jsou nezletilé nebo se jedná o příležitostné pracovnice či pracovnice, jejichž práva a kvalifikace nejsou uznávány a jež často nejsou se svými právy obeznámeny, mají omezený přístup k veřejným službám nebo čelí problémům při jejich využívání, mají omezenou znalost místního jazyka a nejsou dostatečně sociálně začleněny;

W.

vzhledem k tomu, že migrující pracovníci, jako jsou pracovníci v domácnosti, mohou být vystaveni vícenásobné diskriminaci a především jim hrozí genderově motivované násilí a diskriminace, neboť často pracují za špatných a nelegálních podmínek; vzhledem k tomu, že je třeba učinit konkrétní kroky s cílem zabránit špatnému zacházení s těmito pracovníky, nekorektnosti jejich výplat, jejich svévolnému propouštění a násilí či sexuálnímu zneužívání, jemuž jsou vystaveni;

X.

vzhledem k tomu, že migrantům bez dokladů, kteří se rozhodnou vykonávat práci v domácnosti, hrozí zvláštní riziko diskriminace a vykořisťování; vzhledem k tomu, že skutečnost, že jsou bez dokladů, brání těmto lidem v tom, aby se hájili a hledali pomoc, jelikož mají strach, že budou odhaleni a vyhoštěni; vzhledem k tomu, že tuto situaci bezohlední zaměstnavatelé zneužívají;

Y.

vzhledem k tomu, že ženy z řad migrantů pracující bez dokladů jsou vystaveny znepokojivé úrovni diskriminace a nehlásí případy zneužívání, nespravedlivého propuštění, nevyplacení mzdy a násilí, ,neboť si nejsou vědomy svých práv, z důvodu jazykových překážek nebo ze strachu, že budou zatčeny nebo přijdou o zaměstnání;

Z.

vzhledem k tomu, že migrantky se často rozhodnou či jsou přivedeny na myšlenku hledat si zaměstnání jako pracovnice v domácnosti či pečovatelky, neboť tato pracovní místa jsou považována za dočasná a nevyžadující velké dovednosti;

AA.

vzhledem k tomu, že narůstající poptávka po pomoci v domácnosti a poskytování péče o děti, osoby se zdravotním postižením a seniory vede k rostoucí feminizaci migrace do Evropy;

AB.

vzhledem k tomu, že migrantky jsou často nuceny k nehlášené práci;

AC.

vzhledem k tomu, že agentury třetích stran jsou v některých případech napojeny na obchod se ženami a sítě nucené práce nebo na jinou trestnou činnost, která zahrnuje nezákonný nábor žen a různé formy jejich vykořisťování; vzhledem k tomu, že podle dat Eurostatu jsou zaznamenanými obětmi obchodu s lidmi z 80 % ženy, z nichž 19 % je obětí vykořisťování pracovní síly, včetně pro účely práce v domácnosti;

AD.

vzhledem k tomu, že je třeba věnovat pozornost dětské práci, obtěžování a rozsáhlému porušování pracovních práv v odvětví práce v domácnosti;

AE.

vzhledem k tomu, že integrace migrantů na trhu práce představuje důležitý krok na cestě k sociálnímu a kulturnímu začlenění;

AF.

vzhledem k tomu, že odpovědnost za domácí práce leží mnohem více na ženách než na mužích a není oceněna finančně, ani není uznána její hodnota; vzhledem k tomu, že existuje vzájemný vztah mezi mírou zaměstnanosti žen a jejich rodinnými povinnostmi; vzhledem k tomu, že více než 20 milionů Evropanů (z nichž dvě třetiny tvoří ženy) se věnuje péči o dospělé závislé osoby, což jim znemožňuje vykonávat profesní činnost na plný úvazek, a tak zvyšuje rozdíly v platovém ohodnocení mužů a žen a vede k tomu, že ženám blížícím se věku pro odchod do důchodu hrozí větší riziko chudoby ve stáří;

AG.

vzhledem k tomu, že navzdory známému trendu vývoje, podle něhož je přibližně 20 % evropské populace starší 65 let a tento procentuální podíl vzroste do roku 2050 podle odhadů na 25 %, zajišťují stále přibližně 80 % péče o starší osoby nebo o osoby se zdravotním postižením, tj. péče poskytované několik dní v týdnu nebo každodenně, neformální pečovatelé nebo pečovatelé z řad rodinných příslušníků a navzdory rostoucímu počtu pečovatelů v EU poskytují tuto neformální péči většinou ženy ve věku 45 až 75 let (obvykle manželky, dcery ve středním věku nebo snachy);

AH.

vzhledem k tomu, že krize snížila veřejné investice do pečovatelského odvětví, což mnoho osob, ve většině případů žen, přinutilo zkrátit svou pracovní dobu nebo opustit své zaměstnání a věnovat se domácí péči o závislé osoby, seniory, nemocné nebo děti;

AI.

vzhledem k tomu, že rostoucí počet starších osob, klesající počet osob v produktivním věku a omezení veřejného rozpočtu mají významný dopad na sociální služby, a vzhledem k tomu, že tato skutečnost bude mít dopad také na osoby, které musí spojit pracovní povinnosti s pečovatelskými povinnostmi za často problematických okolností;

AJ.

vzhledem k tomu, že finanční a sociální krize vážně postihla její občany a obyvatele, prohloubila obavy ze ztráty pracovního místa, chudobu, nezaměstnanost a sociální vyloučení a vedla k omezenému přístupu k veřejným a sociálním službám, či tomuto přístupu zcela zamezila;

AK.

vzhledem k tomu, že stávající modely politik dlouhodobé péče ve většině členských států nevyhovují potřebám naší stárnoucí společnosti a že většina členských států se dosud ve svých politických iniciativách nezabývala demografickými změnami;

AL.

vzhledem k tomu, že zvyky, obyčeje a podoba rodiny prochází značným vývojem, což vyžaduje více pracovních sil v odvětví práce v domácnosti a nevyhnutelně vede k novým potřebám moderních domácností, pokud jde o péči a pomoc, zvláště v případě žen pracujících mimo domov a rodin s jedním rodičem;

AM.

vzhledem k tomu, že mnoho závislých osob žije také v oblastech postižených nedostatkem veřejných služeb, izolací nebo jinými okolnostmi, které jim ztěžují přístup k profesionálním pečovatelům nebo veřejným či soukromým pečovatelským zařízením, a vzhledem k tomu, že o tyto závislé osoby se mohou starat pouze neprofesionální pečovatelé, kterými jsou velmi často, ovšem ne vždy, rodinní příslušníci;

AN.

vzhledem k tomu, že v několika členských státech stále chybí kvalitní pečovatelské služby, jež by byly dostupné všem bez ohledu na jejich příjmy, což znamená, že služby by měly být dostupné a cenově přijatelné pro všechny uživatele a jejich rodiny;

AO.

vzhledem k tomu, že prodlužování pořadníků na výpomocné a pečovatelské služby zvyšuje závislost na pracovnících v domácnosti a pečovatelích a často odsuzuje ty, kdo jsou na těchto službách závislí, k chudobě a sociálnímu vyloučení;

AP.

vzhledem k tomu, že náležitá ochrana osob se zdravotním postižením, starších osob, nemocných, závislých osob a nezletilých je základní zásadou Unie a že práce v domácnosti a pečovatelství jsou odvětvím, jež je nezbytné k jejímu zachování;

AQ.

vzhledem k tomu, že právo na celou řadu služeb poskytovaných v domácím prostředí, rezidenčních služeb a dalších podpůrných komunitních služeb, včetně osobní asistence, je zakotveno v článcích 19 a 26 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením;

AR.

vzhledem k tomu, že pracovnice v domácnosti a pečovatelky, jejichž služby jsou cenově dostupné, hrají důležitou úlohu z hospodářského i sociálního hlediska, neboť zejména osvobozují jiné ženy, kterým dovolují věnovat se svým kariérám a sociálnímu životu, a umožňují svým zaměstnavatelům, aby lépe sladili svůj pracovní a osobní život a v mnoha případech vůbec byli k dispozici na trhu práce;

AS.

vzhledem k tomu, že toto odvětví má hospodářský význam a zajišťuje pracovní příležitosti pro velkou část pracovní síly, zejména osob s nízkou kvalifikací;

AT.

vzhledem k tomu, že práce v domácnosti a pečovatelství jsou odvětvím, které vytváří pracovní místa; vzhledem k tomu, že tato místa musí mít vysokou kvalitu, neboť práce lidí zaměstnaných v tomto odvětví umožňuje mnoha dalším být ekonomicky a společensky aktivní mimo svůj domov;

AU.

vzhledem k tomu, že pracovníci v domácnosti a pečovatelé jsou v některých členských státech často zaměstnáváni na základě dvoustranných smluv mezi pracovníkem a hlavou domácnosti či závislou osobou, spíše než s využitím formálních prostředků, jako jsou státní struktury či firmy nebo podniky;

AV.

vzhledem k tomu, že pracovníci v domácnosti a pečovatelé mají právo na důstojný život, které zohledňuje jejich potřebu rovnováhy mezi dobrou prací, rodinou a osobním životem, a to zejména v případě pracovníků v domácnosti, kteří žijí v rodině svých zaměstnavatelů, a že musí požívat stejných sociálních a zaměstnaneckých práv jako jiní pracovníci;

AW.

vzhledem k tomu, že úmluva č. 189 MOP a doporučení č. 201 o důstojné práci pro pracovníky v cizí domácnosti představují historický soubor mezinárodních norem, jejichž cílem je zlepšení pracovních podmínek desítek milionů pracovníků v domácnostech na celém světě; vzhledem k tomu, že většinu pracovníků v domácnosti tvoří ženy a nové normy stanovené v úmluvě MOP č. 189 jsou důležitým krokem na cestě vpřed v oblasti rovnosti žen a mužů v pracovní sféře a zajištění rovnoprávnosti žen a jejich ochrany podle práva; vzhledem ale k tomu, že z 22 států, které tuto úmluvy dosud ratifikovaly, je pouze šest členskými státy EU (Belgie, Finsko, Německo, Irsko, Itálie a Portugalsko);

AX.

vzhledem k tomu, že cílem Úmluvy MOP č. 189 je poskytnout práci v domácnosti právní uznání, rozšířit práva na všechny pracovníky v domácnosti a zabránit porušování předpisů a zneužívání;

AY.

vzhledem k tomu, že 48 států již ratifikovalo Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin (1990) a 18 dalších států ji podepsalo, dosud ji však nepodepsal ani neratifikoval žádný členský stát EU;

AZ.

vzhledem k tomu, že pracovníci v domácnosti a pečovatelé podstatně přispívají k fungování systémů sociální ochrany, ale při jakýchkoli diskusích o reformách v této oblasti je jejich roli často věnována příliš malá pozornost nebo je nepochopena, vůbec se o ní vůbec nemluví nebo je ignorována;

BA.

vzhledem k tomu, že podmínky, za nichž jsou zaměstnáni pracovníci v domácnosti nebo pečovatelé, se v jednotlivých členských státech značně liší, přičemž někde tuto činnost vykonávají migranti bez dokladů v rámci nedostatečně placeného a nenahlášeného zaměstnání bez pracovní smlouvy, a jinde je práce v domácnosti a péče zajišťována v rámci veřejných sociálních služeb nebo soukromých sociálních služeb podniků, agentur, sdružení a družstev nebo na základě přímého zaměstnávání soukromými subjekty;

BB.

vzhledem k tomu, že v EU pracují v odvětví práce v domácnosti, zejména jako pečovatelé, také muži, kteří proto potřebují stejnou míru ochrany a podpory, aby se zabránilo veškerým typům diskriminace na základě pohlaví a zajistily se rovné příležitosti na trhu práce v souladu s články 19 a 153 SFEU;

BC.

vzhledem k tomu, že většina soukromých zaměstnavatelů pracovníků v domácnosti neví nic o jejich povinnostech a právech;

BD.

vzhledem k tomu, že pracovní inspekce často nezahrnují práci v domácnostech, neboť ve většině členských států není toto odvětví monitorováno;

BE.

vzhledem k tomu, že v případě porušení pracovního práva či zneužívání a vykořisťování mají oběti často obtížný přístup k právním mechanismům; vzhledem k tomu, že hlavní překážky mohou pro migrující pracovníky v domácnostech a pečovatele, kteří jsou v nelegální situaci, představovat obava z izolace na pracovišti a obtížný přístup k právní pomoci;

BF.

vzhledem k tomu, že současná směrnice o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců při práci (směrnice 89/391/EHS) se vztahuje na formálně zaměstnané pracovníky v domácnosti a pečovatele s výjimkou osob zaměstnaných přímo soukromou domácností;

1.

domnívá se, že je zapotřebí, aby v EU byly práce v domácnosti a pečovatelství jednotně uznány za skutečnou práci, jež má skutečnou hodnotu, neboť uznání tohoto profesního odvětví by mohlo omezit nehlášenou práci a stimulovat sociální začleňování; vyzývá proto EU a členské státy, aby pro práci v domácnosti a pečovatelství stanovily jednotné normy;

2.

vyzývá Komisi, aby pro oblast práce v domácnosti a pečovatelství předložila soubor politických nástrojů, které by pro obě oblasti stanovily kvalitativní pokyny; domnívá se, že by se tyto návrhy měly zaměřit na:

3.

vítá závazek Komise předložit iniciativu ve věci „nového počátku pro pracující rodiče a pečovatele“;

4.

vyzývá členské státy, aby pro určité druhy práce v domácnosti (péče o staré osoby, děti, postižené) stanovily odbornou kvalifikaci, v jejímž rámci budou vyžadovány konkrétní dovednosti a způsobilost;

5.

domnívá se, že odvětví práce v domácnosti a pečovatelství a jeho profesionalizace mohou generovat pracovní místa a růst, a proto je nutné zajistit spravedlivé odměňování; je toho názoru, že příslušná řešení by měla tvořit součást modelu sociální inovace;

6.

je přesvědčen o tom, že profesionalizace pracovníků v oblasti služeb pro domácnosti zvýší atraktivitu tohoto odvětví a kvalitu poskytovaných služeb a podpoří důstojnou a uznávanou práci;

7.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat profesní uznávání dovedností a kvalifikací pracovníků v domácnosti a pečovatelů v tomto odvětví s cílem poskytovat jim lepší vyhlídky kariérního růstu a také zavádění specifických školení pro osoby pracující se seniory a dětmi s cílem podpořit tvorbu kvalitních pracovních míst, což povede ke kvalitnímu zaměstnávání a lepším pracovním podmínkám, včetně formálních pracovních smluv, přístupu k odborné přípravě a větší společenské prestiži; uznává, že je důležité zaručit validaci a osvědčování získaných dovedností, kvalifikace a zkušeností a podporovat kariérní rozvoj; považuje za klíčové, aby byly pro účely dosažení tohoto cíle zavedeny školící a rekvalifikační kurzy;

8.

vyzývá Komisi, aby vybízela členské státy k zavádění systémů pro profesionalizaci, odbornou přípravu, celoživotní rozvoj dovedností a uznávání kvalifikace pracovnic v domácnosti a pečovatelek, případně včetně gramotnosti, s cílem zlepšit jejich možnosti osobního, profesního a kariérního rozvoje;

9.

žádá členské státy, aby mezitím regulovaly veškeré pracovní vztahy mezi majiteli domácností – pokud jsou v pozici zaměstnavatele – a zaměstnanci/pracovníky, kteří poskytují v domácnosti svého zaměstnavatele služby, za něž pobírají odměnu;

10.

vyzývá členské státy, aby zavedly specifický právní rámec, který umožní zákonné a organizované zaměstnávání pracovníků v domácnosti a pečovatelů a stanoví práva a povinnosti dotčených osob s cílem zaručit právní jistotu pro pracovníky v tomto odvětví i jejich potenciální zaměstnavatele; žádá, aby byly řádně zohledněny konkrétní zvláštnosti pracovní smlouvy a skutečnost, že mnoho zaměstnavatelů jsou soukromé osoby, které nemusí být plně obeznámeny s formálními právními náležitostmi;

11.

vyzývá členské státy, aby přijaly v odvětvích práce v domácnosti a pečovatelství rozhodné kroky, jelikož mohou ekonomice přinést značnou přidanou hodnotu, a to tím, že uznají práci dotčených pracovníků jako plnohodnotné povolání a zaručí pracovníkům v domácnosti a pečovatelům jejich práva a sociální zabezpečení díky pracovněprávním předpisům či kolektivním smlouvám;

12.

podporuje Úmluvu MOP č. 189 o důstojné práci pro pracovníky v cizí domácnosti, doplněnou doporučením č. 201, neboť se v globálním měřítku zabývá potřebami pracovníků, které mají být zajištěny pracovněprávními předpisy, a požaduje pro ně sociální práva, zákaz diskriminace a rovné zacházení;

13.

vyzývá všechny členské státy, aby urychleně ratifikovaly úmluvu č. 189 Mezinárodní organizace práce a aby zajistily, že bude důsledně uplatňována s cílem zajistit soulad s články uvedené úmluvy a doporučením MOP č. 201 z roku 2011; připomíná, že v souladu se stanovami MOP jsou vlády povinny předkládat úmluvy a doporučení svým vnitrostátním zákonodárným sborům s cílem podpořit opatření k provedení těchto nástrojů a že v případě úmluvy je cílem tohoto předkladu také podpořit ratifikaci;

14.

domnívá se, že ratifikace ze strany všech členských států by byla důležitým krokem vpřed v oblasti podpory a ochrany lidských práv a silným politickým signálem namířeným proti všem formám zneužívání, obtěžování a násilí páchaného na všech pracovnících, a zejména na ženách pracujících v domácnosti;

15.

vyzývá členské státy, aby zařadily pracovníky v domácnosti a pečovatele do všech vnitrostátních pracovněprávních a antidiskriminačních předpisů a předpisů v oblasti zdravotní péče, sociální péče a zabezpečení, a uznaly tak jejich přínos pro hospodářství a společnost; naléhavě proto žádá Komisi, aby zvážila přezkum všech evropských směrnic, které vylučují pracovníky v domácnosti a pečovatele z uplatňování práv, jež požívají ostatní kategorie pracovníků;

16.

vnímá neochotu některých členských států přijímat právní předpisy pro privátní sféru; domnívá se však, že nepřijetí opatření bude nákladné pro celou společnost i pro dotčené pracovníky; zdůrazňuje, že z důvodu očekávaného růstu poptávky po pečovatelích zejména v soukromých domácnostech jsou takové právní předpisy nezbytné za účelem zajištění jejich plné ochrany; vyzývá tudíž členské státy, aby společně se sociálními partnery přijaly opatření s cílem zavést přiměřený a vhodný systém inspekcí odpovídající článku 17 úmluvy MOP č. 189 a přiměřené sankce za porušování předpisů v oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví;

17.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily a prosazovaly vhodnou úroveň ochrany zdraví a bezpečnosti na pracovišti, např. ochranu matek, a aby přijaly opatření s cílem předcházet nehodám spojeným s prací a riziku pracovních úrazů a chorob; zdůrazňuje, že je třeba, aby pro ty, kteří již pracují v tomto odvětví, byly zlepšeny normy prostřednictvím postupu zaměřeného na systémy odborné přípravy a rekvalifikace; domnívá se, že tato odborná příprava by měla zahrnovat zvládání rizik vyplývajících z úkolů spojených s držením těla a pohyby a z biologických a chemických rizik a používání pomocných technologií;

18.

považuje za zásadní vést boj proti nejisté a nehlášené práci, neboť tento jev pracovníky v domácnosti, mimo jiné obzvláště ženy pracovnice z řad migrantů, vážně postihuje a zhoršuje jejich již tak zranitelné postavení; zdůrazňuje, že je důležité tyto praktiky, včetně dětské práce, vymýtit a stíhat; podporuje v této souvislosti řešení nejisté situace pracovníků v domácnosti a pečovatelů do rámce evropské platformy pro boj proti nehlášené práci; připomíná, že nehlášená práce je připravuje o krytí systémem sociálního zabezpečení a má negativní dopady na jejich pracovní podmínky, pokud se jedná o zdraví a bezpečnost; vítá proto evropskou platformu pro boj proti nehlášené práci zaměřenou na předcházení nehlášené práce a odrazování od ní, neboť šedá ekonomika ohrožuje jistotu zaměstnání, snižuje kvalitu poskytované péče a zhoršuje pracovní podmínky mnoha nehlášených pečovatelů, ohrožuje udržitelnost systému sociálního zabezpečení a snižuje daňové příjmy pro státní pokladnu;

19.

vyzývá členské státy, aby investovaly do početnějších a lepších způsobů, jak předcházet nehlášenému zaměstnávání, zjišťovat je a bojovat proti němu, neboť nehlášená práce představuje velkou část zaměstnanosti v odvětví práce v domácnosti a pečovatelství, a aby tak činily obzvláště v případech, v nichž dochází k obchodování s lidmi a jejich vykořisťování, a v případech, do nichž jsou zapleteny podniky poskytující práci v domácnosti a pečovatelské služby za využití nehlášené práce a falešné samostatné výdělečné činnosti, s cílem chránit pracovníky a podporovat přechod od nehlášené práce k práci řádně hlášené, a to díky posílení ochrany a zavedení lepších, zracionalizovaných mechanismů pracovních kontrol a inspekce práce;

20.

naléhavě žádá členské státy, aby zajistily dostupnost legálních možností pro migraci do EU a aby zavedly cílené programy pro legální migraci; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby členské státy uzavřely dvoustranné dohody s těmi státy, které jsou podle statistik vysílajícími zeměmi pracovníků v domácnosti a pečovatelů, s cílem zlegalizovat tok jejich vysílání a přijímání a napomáhat tak boji proti sítím obchodování s lidmi a sítím v oblasti nucených prací a odrazovat přitom od sociálního dumpingu; vyzývá členské státy, aby ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 18. prosince 1999;

21.

vyzývá Komisi a členské státy, aby na základě poznatků získaných z minulosti podpořily systémy regularizace jako prostředek, který omezí možnost vykořisťovat a zneužívat pracovníky z řad migrantů v nelegálním postavení; žádá členské státy, aby nehlášeným pracovníkům v domácnosti a pečovatelům, pokud se rozhodnou vystoupit z bludného kruhu práce „načerno“, poskytly podporu a ochranu;

22.

vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly vyšetřování případů obchodování s lidmi za účelem vykořisťování, a to konkrétně u práce v domácnosti, aby zlepšily mechanismy rozpoznávání a ochrany obětí a aby do procesu odhalování případů obchodování s lidmi a vykořisťování zapojily nevládní organizace, odbory, veřejné orgány a všechny občany;

23.

žádá Komisi a členské státy, aby rozšířily nástroje a mechanismy, které byly zavedeny s cílem řešit problematiku obchodování s lidmi, jako je např. mechanismus předávání osob nebo povolení k dočasnému pobytu, a aby je přezkoumaly s cílem rozšířit jejich působnost na případy závažného vykořisťování pracovníků, které nezahrnují obchodování s lidmi;

24.

vyzývá členské státy, aby v souladu s článkem 17 úmluvy MOP č. 189 zavedly účinné a dostupné mechanismy pro předkládání stížností a prostředky pro zajištění toho, že budou dodržovány vnitrostátní pracovní předpisy určené na ochranu pracovníků v domácnosti; vyzývá dále členské státy, aby připravily a prováděly opatření zaměřená na inspekce práce, prosazování a sankce, a to s řádným ohledem na specifické rysy práce v domácnosti v souladu s vnitrostátními právními předpisy; požaduje, aby v míře slučitelné s vnitrostátními právními předpisy tato opatření specifikovala podmínky, za nichž lze umožnit přístup do domácnosti při řádném respektování soukromí; žádá členské státy, aby – v souladu s vnitrostátními předpisy – zvážily zavedení mechanismů, které by účinně řešily problém zneužívání, jako jsou např. inspekce přímo na pracovišti v případě, že existuje důvodné podezření, že tam dochází k porušování pravidel;

25.

vyjadřuje znepokojení ohledně nedostatečných inspekcí za účelem kontroly a monitorování zaměstnávání pracovnic v domácnosti a pečovatelek ze strany podniků nebo náborových agentur a dohledu nad ním a připomíná, že je třeba zvýšit počet veřejných inspektorů a inspekcí, aby bylo zajištěno dodržování právních předpisů;

26.

naléhavě vyzývá členské státy, aby provedly nezbytné kroky ke zintenzívnění inspekcí a přišly s inovačními inspekčními metodami, které by respektovaly soukromí, zejména pokud jde o soukromé domy, kam inspektoři nemohou vstoupit bez soudního povolení, a aby odpovídajícím způsobem instruovaly a odborně vzdělávaly inspektory s cílem odstranit špatné zacházení s pracovníky v domácnosti, jejich vykořisťování, včetně vykořisťování finančního, a násilí či sexuální zneužívání, jemuž jsou vystaveni;

27.

vyzývá členské státy, aby konaly kampaně, které zlepší viditelnost a obeznámenost obecné veřejnosti a soukromých subjektů o výhodách regularizované práce v domácnosti a péče s cílem pozvednout prestiž této profese a uznat důležitou práci a příspěvek pracovnic v domácnosti a pečovatelek k fungování společnosti; vyzývá zároveň členské státy, aby zvýšily informovanost o tom, že v soukromých domácnostech dochází k závažnému vykořisťování, a stanovily si za cíl dosáhnout vůči vykořisťování těchto pracovníků nulové tolerance;

28.

vyzývá členské státy, aby zahájily informační kampaně o právech a povinnostech pracovníků v domácnosti a pečovatelů a jejich zaměstnavatelů a informační kampaně o rizicích a dopadu vykořisťování v tomto odvětví a aby prosazovaly uznání práce v domácnosti a péče; navrhuje členským státům, aby vypracovaly programy postupu v této oblasti;

29.

žádá členské státy, aby ve spolupráci se sociálními partnery zavedly a zdokonalily informační kanály o právech pracovníků v domácnosti a pečovatelů a aby zajistily, že budou tyto informace plně k dispozici všem pracovníkům; doporučuje, aby byly – na základě osvědčeného postupu z členských států – za tímto účelem zavedeny informační místa na regionální a místní úrovni, linky pomoci a webové stránky poskytující podporu a aby byly poskytovány informace v podobě kampaní o právech pracovníků v domácnosti a pečovatelů, a to v každém členském státě v jeho úředním jazyce a v dalších vhodných jazycích; zdůrazňuje, že organizace občanské společnosti, jako jsou např. organizace, které se angažují ve prospěch žen a migrantů, by měly být rovněž schopny poskytovat tyto informace; upozorňuje na skutečnost, že tyto nástroje musí být také koncipovány tak, aby potenciálním zaměstnavatelům, včetně rodin a agentur, zpřístupňovaly osvědčené postupy, relevantní poradenství a podporu, a že by měly být nabízeny vzory pracovních smluv s cílem zajistit, aby zaměstnavatelé řádně dostáli své odpovědnosti;

30.

požaduje, aby byla přijata rozhodná opatření proti podnikům ve všech odvětvích, jejichž obchodní model se opírá o vykořisťování nelegálních pracovníků za účelem minimalizace provozních nákladů, maximalizace zisku a vytlačení legálních podniků z daného sektoru;

31.

zdůrazňuje, že odborové organizace mohou hrát významnou úlohu při organizaci těchto pracovníků a při jejich obeznámení s jejich právy a povinnostmi; konstatuje, že takto lze dosáhnout toho, aby pracovníci v domácnosti mohli vystupovat jednohlasně, kolektivně vyjednávat o svých smlouvách a bránit svá práva a zájmy;

32.

vyzývá sociální partnery na evropské a vnitrostátní úrovni a zejména odborové svazy, aby (v souladu s vnitrostátní praxí) zesílili odvětvové kolektivní vyjednávání s cílem dosáhnout v těchto odvětvích faktického pokroku v oblasti důstojných pracovních podmínek a prosazovat je; vyzývá také k řádnému zastoupení profesních organizací, organizací pracujících s pracovníky v domácnosti a pečovateli a jejich jménem a dalších relevantních organizací občanské společnosti a dále k zajištění toho, aby si tyto organizace byly plně vědomy výzvy, již představuje ochrana pracovních práv žen zaměstnaných jakožto pracovnice v domácnosti nebo pečovatelky;

33.

vyjadřuje politování nad tím, že pracovnice v domácnosti a pečovatelky jsou i nadále nedostatečně zastoupeny v odborových svazech v různých členských státech, a zdůrazňuje, že je třeba usnadnit účast těchto žen v odborech;

34.

zdůrazňuje rovněž, že je důležité, aby byli zaměstnavatelé seskupeni do sdružení či jiných forem organizací na vnitrostátní úrovni, neboť se domnívá, že pokud nebudou takové organizace zaměstnavatelů existovat, bude úsilí o legitimizaci práce v domácnosti a pečovatelství, jakož i o zlepšení pracovních podmínek a přitažlivosti tohoto druhu zaměstnání marné;

35.

konstatuje, že základní úlohu při dodržování spravedlivých pracovních norem a práv musí hrát soukromí zaměstnavatelé pracovníků v domácnosti; vyzývá členské státy, aby zajistily, že zaměstnavatelé i zaměstnanci budou mít k dispozici příslušné informace;

36.

vyzývá Komisi, aby učinila nezbytné kroky s cílem účinněji monitorovat a zdokumentovat zranitelnou pozici a nedoceněnou profesi pracovníků v domácnosti a pečovatelů a předložit návrhy opatření, která by se tímto jevem zabývala;

37.

žádá Komisi a příslušné evropské agentury, aby provedly studii porovnávající různé systémy regulované práce v domácnosti a shromáždily údaje ohledně situace v členských státech; domnívá se, že tyto údaje by měly sloužit k výměně osvědčených postupů mezi členskými státy, jejímž cílem by mělo být především optimalizovat boj proti vykořisťování pracovníků v domácnosti; dále vyzývá Komisi k tomu, aby iniciovala studii o příspěvku pečovatelů a pracovníků v domácnosti k systémům sociální ochrany a hospodářství;

38.

vybízí k výměně osvědčených postupů mezi členskými státy za účelem zlepšení opatření a dopadů;

39.

domnívá se, že řádných forem zaměstnání pracovníků v domácnosti a pečovatelů by mohlo být dosaženo přijímáním a adaptací osvědčených postupů z některých členských států;

40.

vyzývá Komisi a členské státy, aby shromáždily, analyzovaly a zveřejnily spolehlivé statistické údaje rozdělené na základě věku, pohlaví a státní příslušnosti, aby umožnily informované debaty při hledání nejlepších řešení profesionalizace odvětví práce v domácnosti, a žádá, aby byla nadace Eurofond a agentura OSHA pověřeny vypracováním metod umožňujících poskytování ochrany, podávání stížností a posilování povědomí;

41.

vyzývá Komisi, aby zahrnula debaty o situaci v odvětví pracovníků v domácnosti a pečovatelů na program Výboru pro zaměstnanost (EMCO);

42.

vyzývá Komisi a členské státy, aby při revidování a předkládání relevantních právních aktů nebo vnitrostátních právních předpisů zajistily, aby byly zohledněny zájmy pracovníků v domácnosti a pečovatelů, přičemž však budou respektovány vnitrostátní pravomoci;

43.

uznává obrovský společenský a hospodářský přínos rodinných příslušníků – pečovatelů a dobrovolníků (neformální péče) a zvyšující se odpovědnost, která je na ně kladena v důsledku omezování poskytovaných služeb nebo v důsledku růstu nákladů na tyto služby;

44.

poznamenává, že v EU došlo k nárůstu počtu lidí žijících v zařízeních dlouhodobé ústavní péče a k dalšímu sociálnímu vyloučení osob se zdravotním postižením, což představuje přímé porušení závazků EU podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020;

45.

domnívá se, že je nutno stimulovat rozvoj státem podporované domácí péče, která dá postiženým osobám, zejména osobám s velmi vážným postižením, možnost vybrat si kvalifikované poskytovatele těchto služeb a obrátit se na ně, aniž by opustily svůj vlastní domov;

46.

upozorňuje, že je zapotřebí, aby členské státy poskytnutím odpovídajících financí zajistily širší přístup ke snadno přístupným a cenově dostupným inkluzivním službám péče o dítě, zdravotně postižené osoby a seniory poskytovaným na komunitní úrovni s cílem minimalizovat důvody pro zajišťování těchto služeb na neformální a nejisté bázi a aby zajistily, že práci vykonávané profesionálními pečovateli bude přisuzována vyšší hodnota; zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy rozvíjely služby, které podporují rodinné, formální a neformální pečovatele;

47.

vyzývá členské státy, aby podporovaly nábor pracovníků do služeb sociální péče a aby usilovaly o zvýšení přitažlivosti tohoto odvětví jako perspektivní volby profesní dráhy;

48.

naléhavě žádá členské státy, aby investovaly do vytvoření stálých kvalitních míst v odvětví práce v domácnosti a pečovatelství, a to i prostřednictvím fondů EU, jako je Evropský sociální fond (ESF) a program EU pro zaměstnání a sociální inovace (EaSI);

49.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a prosazovaly inovativní řešení a investice do sociálních a pečovatelských služeb, které mají velký potenciál vytvářet pracovní příležitosti, mají zásadní význam pro řešení potřeb naší stárnoucí společnosti a demografických změn obecně a jsou nezbytné pro odvrácení negativních sociálních důsledků této krize;

50.

žádá Komisi, aby podpořila výměnu informací a osvědčených postupů týkajících se sdružení a družstev pracovníků v domácnosti a pečovatelů jakožto součásti modelů sociální ekonomiky EU;

51.

vyzývá členské státy, aby podporovaly vznik družstev pracovníků v odvětví péče a služeb pro domácnost a aby přitom zvláštní pozornost věnovaly venkovským oblastem, a to s ohledem na pozitivní dopady, které to bude mít na vytváření kvalitních a udržitelných pracovních míst, zejména v případě pracovníků, pro něž je obtížné se začlenit na trhu práce;

52.

vyzývá členské státy, aby zajistily, že mladí pracovníci v domácnosti nebudou kvůli práci ukončovat školní docházku;

53.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala směrnici 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání; rovněž vyzývá členské státy, aby tuto směrnici důsledně uplatňovaly;

54.

žádá členské státy, aby uvažovaly o pobídkách, které by stimulovaly využívání služeb hlášených pracovníků v domácnosti a pečovatelů; vybízí členské státy, aby zavedly jednoduché ohlašovací systémy s cílem odrazovat od nehlášené práce a bojovat proti ní, jak doporučuje Evropský hospodářský a sociální výbor ve svém stanovisku k tématu Rozvoj služeb pro rodiny za účelem zvýšení míry zaměstnanosti a podpory rovnosti žen a mužů v zaměstnání (SOC/508); doporučuje, aby Komise prosazovala výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy na základě příkladu úspěšných modelů, které měly pozitivní dopad na odvětví ze sociálního a pracovního hlediska, např. systém poukázek na služby zavedený v Belgii, či univerzální šek na použití služeb (CESU) ve Francii;

55.

domnívá se, že je užitečné upravit právní předpisy tak, aby vznikla pružná, smluvní ujednání mezi pracovníky v domácnosti a pečovateli a jejich soukromými zaměstnavateli, s cílem napomoci oběma stranám k tomu, aby využívaly/poskytovaly služby v domácnosti ke svému největšímu prospěchu, zároveň však aby byla zaručena ochrana pracovníků;

56.

doporučuje členským státům, aby jasnou regulaci pro zákonné zaměstnávání pracovníků v domácnosti a pečovatelů podpořily takovými pobídkami pro tyto pracovníky a jejich případné zaměstnavatele, aby se rozhodli pro zákonný způsob zaměstnání; dále vyzývá členské státy, aby odstraňovaly právní překážky, které v současnosti brání hlášenému, přímému zaměstnávání pracovníků rodinami;

57.

opakuje výzvu Evropského parlamentu, aby byl v pečovatelském odvětví navázán strukturovaný odvětvový dialog (17);

58.

vyzývá členské státy, aby vytvořily stejné podmínky pro au pair z EU a ze zemí mimo EU tím, že jim budou udělovat povolení k pobytu kombinované s pracovním povolením, v němž bude upřesněna pracovní doba, druh smlouvy a způsob odměňování; vyzývá členské státy, aby ratifikovaly dohodu Rady Evropy o zaměstnávání au pair; žádá členské státy, aby zlepšily akreditační systém a kontrolní mechanismy, kterými by se mělo dohlížet na agentury zprostředkovávající práci au pair;

59.

připomíná, že je třeba v souladu s Evropskou dohodou o zaměstnávání au pair formálně uznat tuto činnost a posílit v této oblasti inspekce, aby se tato činnost nestávala neformální a levnou náhražkou pracovníků v domácnosti a pečovatelů;

60.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že v Evropě budou pracovníci v domácnosti a pečovatelé oceněni jako lidé a budou moci dosáhnout rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, včetně toho, že se na ně bude vztahovat směrnice o pracovní době (2003/88/ES), aby mohli využít nezbytných období odpočinku a nebyli nuceni pracovat nepřiměřeně přesčas;

61.

žádá členské státy, aby přijaly opatření pro sladění pracovního a rodinného života, neboť tato opatření budou podporovat ženy v tom, aby zůstávaly v placeném zaměstnaneckém vztahu, a sníží tak pozdější rozdíl mezi výší důchodů žen a mužů;

62.

vyzývá členské státy, aby zajistily, že pracovníci v domácnosti a pečovatelé budou dostávat příspěvky na důchodové pojištění v souladu s vnitrostátními právními předpisy;

63.

vyzývá členské státy, ve kterých existuje vnitrostátní minimální mzda, aby zajistily, že všichni pracovníci v domácnosti a pečovatelé budou pobírat minimálně tuto sazbu;

64.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a MOP.

21.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/44

—

s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na článek 23 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijatou na 4. světové konferenci o ženách v roce 1995, zejména pokud jde o oblast zájmu „Ženy a média“,

—

s ohledem na výsledný dokument 23. zvláštního zasedání Valného shromáždění OSN v roce 2000, v němž bylo uznáno, že informační a komunikační technologie jsou výdobytkem, který přináší nové příležitosti ke zlepšování postavení žen, ale i potenciální rizika;

—

s ohledem na Deklaraci zásad a Ženevský akční plán, které byly přijaty v první fázi světového summitu o informační společnosti (WSIS) konaném v Ženevě v roce 2003,

—

s ohledem na tuniský závazek a Tuniskou agendu pro informační společnost upřesňující finanční a mezinárodní mechanismy pro provádění programů WSIS, které byly přijaty během druhé fáze WSIS v Tunisu ve dnech 16.–18. listopadu 2005,

—

s ohledem na odkazy na práva žen a rovnost žen a mužů uvedené v Prohlášení o provádění výsledků WSIS a v souvisejícím výhledu WSIS+10 pro WSIS po roce 2015,

—

s ohledem na výsledky fóra WSIS, které se konalo ve dnech 25.–29. května 2015 v Ženevě a jehož téma znělo„Společné inovace: umožnit IKT pro udržitelný rozvoj“, kterého se zúčastnila delegace Výboru pro práva žena rovnost pohlaví,

—

s ohledem na směry činnosti světového summitu o informační společnosti (WSIS) z roku 2014, které byly spojeny s cíli udržitelného rozvoje (SDG), aby se posílily synergie mezi oběma těmito celosvětovými strategiemi, a jejichž součástí je i činnost zaměřená na posilování a podporování hospodářského a sociálního začleňování všech osob bez ohledu na věk, zdravotní postižení, genetické znaky, pohlaví, sexuální orientaci, pohlavní identitu, rasu, sociální či etnický původ, náboženské vyznání či přesvědčení a hospodářské či jiné postavení, jejímž cílovým rokem je rok 2030,

—

s ohledem na strategii Komise pro rovnost žen a mužů 2010–2015 (SEC(2010)1079/2), jejíž součástí je soubor opatření týkajících se žen a internetu, zejména pokud jde o IKT, a na přezkum strategie v polovině období,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015 (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o posílení postavení dívek v EU prostřednictvím vzdělávání (2),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Evropská strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na závěry Rady ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO) z června 2014 s názvem „Ženy a ekonomika: ekonomická nezávislost z hlediska částečných pracovních úvazků a samostatné výdělečné činnosti“, v nichž se uvádí, že „strategie Evropa 2020 stanoví řadu prioritních oblastí pro růst, mimo jiné v odvětví takzvané bílé ekonomiky a ve vědeckotechnickém odvětví. V zájmu plného využití růstového potenciálu, který má Evropa v uvedených oblastech, je důležité překonat genderové stereotypy a bojovat proti segregaci ve vzdělávací a profesní oblasti“,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2015 o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 obsahující doporučení Komisi k uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2013 o odstranění genderových stereotypů v EU (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o Digitální agendě pro růst, mobilitu a zaměstnanost (6), a zejména na Velkou koalici pro digitální dovednosti a zaměstnanost,

—

s ohledem na opatření č. 60 Digitální agendy, které se týká podpory žen při výběru povolání souvisejících s IKT a zvyšování podílu žen v odvětví IKT,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ (COM(2015)0192),

—

s ohledem na druhý pilíř strategie Komise pro jednotný digitální trh, který je zaměřen na vytváření vhodných podmínek, rovných příležitostí a příznivého prostředí pro rozvoj digitálních sítí a inovativních služeb, a na její třetí pilíř podporující inkluzivní digitální společnost, jejíž občané mají ty správné dovednosti, které jim umožní využít příležitostí skýtaných internetem a zvýšit své šance na získání pracovního místa,

—

s ohledem na studii tematické sekce C Evropského parlamentu nazvanou „Posílení postavení žen na internetu“, která byla zveřejněna v roce 2015,

—

s ohledem na článek 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 (7) týkající se podpory rovnosti žen a mužů a nediskriminace,

—

s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulská úmluva),

—

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu a zvláště pak cíle, které vytyčila v oblasti „Ženy a média“, kde požaduje, aby ženy měly větší prostor k vlastnímu projevu prostřednictvím médií a nových komunikačních technologií a mohly se ve větší míře podílet na rozhodovacích procesech, které s tím souvisejí, a aby byl prosazován vyvážený a nestereotypní obraz žen v médiích,

—

s ohledem na Evropský kodex osvědčených postupů pro ženy v IKT z roku 2013 vypracovaný Komisí,

—

s ohledem na svou hloubkovou analýzu „Ženy v IKT“ z roku 2012,

—

s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) nazvanou „Násilí páchané na ženách – průzkum v celé EU: hlavní výsledky“, která byla zveřejněna v březnu 2014,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV (8),

—

s ohledem na strategii EU pro vymýcení obchodu s lidmi na období 2012–2016, kterou vypracovala Komise, a zprávu o jejím provádění v polovině období,

—

s ohledem na politický cyklus EU pro boj proti organizované a závažné trestné činnosti, který byl zahájen v roce 2014, a na prioritní oblast obchodování s lidmi,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0048/2016),

A.

vzhledem k tomu, že digitalizace způsobila zásadní převrat a naprosto změnila způsob, jakým lidé získávají a poskytují informace, komunikují, stýkají se s ostatními, studují a pracují, přičemž vytváří nové příležitosti k účasti ve veřejných a politických debatách, ke vzdělávání a k uplatnění na trhu práce, přináší nové možnosti rozhodování o vlastním životě a má obrovský hospodářský potenciál pro Evropskou unii i další země; vzhledem k tomu, že digitalizace má dopad nejen na trhy, ale i na společnost jako celek;

B.

vzhledem k tomu, že informační společnost, jejíž rozvoj stojí na informačních a komunikačních technologiích (IKT), nabízí obrovské příležitosti k vytváření a distribuci bohatství a znalostí, což dokazuje například odvětví volně přístupného softwaru s otevřeným zdrojovým kódem, které změnilo způsob výroby, distribuce a podpory softwaru i způsob jeho používání a umožňuje širšímu okruhu uživatelů začlenění do digitálního světa; vzhledem k tomu, že digitalizace navíc poskytuje příležitosti k flexibilnějšímu a rozmanitějšímu využívání času a prostoru, přičemž dochází k posunu směrem ke spravedlivějším modelům společnosti; vzhledem k tomu, že digitalizace trhu práce může zároveň vytvářet nové rozměry vyloučení, například riziko ekonomické, sociální, kulturní a genderové segregace;

C.

vzhledem k tomu, že mezi vývojáři je v Evropě pouze 9 % žen, že pouze 19 % vedoucích pracovníků v odvětví IKT a komunikací jsou ženy (zatímco v jiných odvětvích služeb je to 45 %) a že mezi podnikateli jsou ženy zastoupeny pouze z 19 % (zatímco v jiných odvětvích služeb je to 54 %) (9);

D.

vzhledem k tomu, že tento vývoj má výrazný potenciál pro posílení postavení žen, neboť umožňuje přístup k informacím a vědomostem nad rámec tradičních prostředků a poskytuje platformu pro vyjádření, čímž může inspirovat kroky ostatních, přičemž se otevírají nové možnosti vzájemné komunikace a vedení kampaní za účelem ochrany práv a svobod žen, dívek, osob LGBTI a osob se zvláštními potřebami, jako jsou osoby se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že aktivní účast žen v informační společnosti je nejen otázkou spravedlnosti a rovnosti, ale přispěje také ke zlepšení sociálních a hospodářských podmínek ve společnosti a ke zvýšení konkurenceschopnosti EU;

E.

vzhledem k tomu, že existuje významný genderový rozdíl v přístupu k profesním a vzdělávacím možnostem, co se týče informačních a komunikačních technologií a počítačových dovedností; vzhledem k tomu, že digitalizace má významný dopad na konzumaci a distribuci médií, což je patrnější zejména u mladších spotřebitelů, otevírá nové cesty a vytváří možnosti vytváření méně hierarchického mediálního prostředí; vzhledem k tomu, že digitalizace může usnadnit zlepšování postavení žen, zároveň však s sebou nese nové výzvy v podobě šíření negativního, ponižujícího a stereotypizovaného zobrazování žen;

F.

vzhledem k tomu, že způsoby digitální komunikace a sociální sítě mají obzvláště velký význam pro rodiče na rodičovské dovolené a osoby vykonávající práci z domova;

G.

vzhledem k tomu, že digitalizace má obrovský dopad na trh práce, neboť mění hodnotové řetězce a vytváří nové pracovní příležitosti a flexibilnější pracovní vzorce; vzhledem k tomu, že možnosti pružných pracovních podmínek a práce na dálku, které s sebou digitalizace přinesla, mohou sloužit jako významný nástroj zajištění lepšího sladění rodinného a pracovního života žen i mužů; vzhledem k tomu, že tyto flexibilní způsoby organizace práce mohou sehrát pozitivní úlohu, nebo mohou přispět k začlenění znevýhodněných skupin žen na trhu práce; vzhledem k tomu, že digitalizace však může mít negativní dopady, které mohou zasáhnout zejména ženy, jako je například narušování práv pracovníků a vymezení pracovní doby a pracovních a nepracovních povinností, což vede k nárůstu počtu špatně placených a méně jistých typů pracovních míst;

H.

vzhledem k tomu, zlepšování digitálních dovedností a gramotnosti představuje jedinečnou příležitost ke zlepšení začlenění žen a dívek, ale také osob se zvláštními potřebami, jako jsou osoby se zdravotním postižením, na trh práce; vzhledem k tomu, že zvyšování počtu žen v odvětví IKT, které patří mezi odvětví s nejvyššími platy, by mohlo přispět k posílení jejich finančního postavení a jejich nezávislosti a vést ke zmírnění celkového rozdílu v odměňování žen a mužů;

I.

vzhledem k tomu, že v rámci digitalizovaného trhu práce se odpovědnost stále více přesouvá ze společnosti na jednotlivce a mění se podmínky členství v systému sociálního zabezpečení samostatně výdělečně činných osob a nezávislých pracovníků; vzhledem k tomu, že politická rozhodnutí jednoznačně ovlivňují výsledek těchto změn;

J.

vzhledem k tomu, že v případech většího počtu individuálních pracovních smluv uzavíraných v rámci různých společností a institucí je sledování dodržování zásady stejné odměny za stejnou práci na stejném pracovišti, která je ve skutečně rovnoprávné společnosti zásadně důležitá, složitější;

K.

vzhledem k tomu, že vstup většího počtu žen do odvětví IKT by oživilo trh, na kterém se očekává nedostatek pracovní síly a kde by rovné zapojení žen vedlo ke zvýšení HDP EU o přibližně 9 miliard EUR ročně; vzhledem k tomu, že ženy jsou i nadále velmi nedostatečně zastoupeny v rámci studijních programů v oblasti IKT, kde představují přibližně jen 20 % absolventů, přičemž pouze 3 % všech absolventek získají titul v oboru IKT; vzhledem k tomu, že při hledání uplatnění v odvětví IKT a setrvání v něm narážejí ženy na řadu obtíží; vzhledem k tomu, že pracovní prostředí, v němž dominují muži a kde ženy představují jen 30 % pracovní síly, přispívá k tendenci mnohých žen opustit odvětví IKT během několika let od ukončení vysokoškolských studií;

L.

vzhledem k tomu, že podle odhadů studie s názvem „Ženy činné v odvětví IKT“ bude v odvětví IKT v Evropě do roku 2020 celkem 900 000 neobsazených pracovních míst; vzhledem k tomu, že odvětví IKT rychle roste a každoročně vytváří přibližně 120 000 nových pracovních míst;

M.

vzhledem k tomu, že odvětví IKT se vyznačuje velmi výraznou vertikální i horizontální segregací a nepoměrem mezi odbornou kvalifikací žen a jejich postavením v odvětví; vzhledem k tomu, že mezi podnikateli v odvětví IKT je méně než 20 % žen; vzhledem k tomu, že většina žen (54 %) v odvětví IKT zaujímá hůře placená pracovní místa s nižší kvalifikací a jen slabá menšina (8 %) zaujímá pracovní místa vysoce kvalifikovaných softwarových inženýrů; vzhledem k tomu, že v rámci tohoto odvětví mají ženy nízké zastoupení také v rozhodovacích funkcích, kdy pouze 19,2 % pracovníků odvětví IKT má jako své nadřízené ženy, zatímco v jiných odvětvích je to 45,2 %;

N.

vzhledem k tomu, že ženám ve věku 55 a více let hrozí obzvláště vysoké riziko nezaměstnanosti a neuplatnění na trhu práce, přičemž průměrná míra zaměstnanosti žen ve věku 55–64 let dosahuje v EU pouze 42 %, zatímco u mužů je to 58 %; vzhledem k tomu, že nízká úroveň digitální gramotnosti a elektronických dovedností toto riziko dále zvyšuje; vzhledem k tomu, že zlepšování digitálních dovedností žen ve věku 55 a více let a investování do těchto dovedností by podpořilo jejich vyhlídky na získání zaměstnání a poskytlo jim určitou ochranu před vyloučením z trhu práce;

O.

vzhledem k tomu, že dopady sexismu a genderových stereotypů jsou překážkou pro dosažení rovnosti žen a mužů a zátěží pro hospodářský rozvoj a konkurenceschopnost EU a vedou k dalšímu rozšiřování už tak výrazných rozdílů mezi muži a ženami v oblasti IKT, médií a v souvisejících odvětvích; vzhledem k tomu, že genderové stereotypy ženám ztěžují v plné míře rozvíjet své uživatelské, inovátorské a tvůrčí schopnosti; vzhledem k tomu, že má-li se tato situace změnit, je zapotřebí jasné politické vůle, konkrétních opatření a zapojení občanské společnosti;

P.

vzhledem k tomu, že vzdělávání a odborná příprava mají klíčový význam pro posílení postavení žen v digitálním věku, a tím pádem i pro životaschopnou společnost v budoucnosti; vzhledem k tomu, že 60 % žáků škol v EU ve třídě nikdy nepoužívá digitální vybavení; vzhledem k tomu, že se dále snížil již tak nízký podíl absolventek v oboru IKT; vzhledem k tomu, že v oborech přírodních věd, technologie, inženýrství a matematiky (STEM) mají ženy velmi nízké zastoupení a že zhruba polovina absolventek po ukončení studia v těchto oborech nepracuje; vzhledem k tomu, že ženy zůstávají nadále velmi slabě zastoupeny v iniciativách, jako je evropský týden programování, IKT pro lepší vzdělávání, Startup Europe Leaders Club a Velká koalice pro digitální pracovní místa, jejichž cílem je podpora elektronického vzdělávání a elektronických dovedností;

Q.

vzhledem k tomu, že podpora digitálních technologií a IKT sehrává v souladu s cíli udržitelného rozvoje významnou roli v unijní politice rozvojové spolupráce, a to zejména jako prostředek k posilování sociálního a ekonomického postavení žen a dívek a jejich vymaňování z chudoby;

R.

vzhledem k tomu, že digitalizace vytváří prostředí, které je díky internetu příhodné k prosazování přímé demokracie, jež by ženám umožnila větší zapojení do politiky a získání lepšího přístupu k informacím;

S.

vzhledem k tomu, že partnerství digitalizace a přímé demokracie poskytuje ženám více příležitostí k přímé účasti, mimo rámec tradičních politických schémat, a k plnému a komplexnímu zapojení;

T.

vzhledem k tomu, že IKT mohou být stejně jako jakákoli jiná technologie využívány a zneužívány k zastrašování žen a ohrožování jejich práv a svobod, a tím i k ohrožení zlepšování jejich postavení, jak je tomu v případě kybernetické šikany a pronásledování, obchodování s lidmi, nenávistných projevů, podněcování k nenávisti, diskriminace a porušování základních práv; vzhledem k tomu, že anonymita na internetu přispívá k tomu, aby se tyto formy násilí namířeného proti ženám šířily; vzhledem k tomu, že tyto nové výzvy a rizika musí odhalit a vhodným způsobem řešit tvůrci politik, ale i podniky, společnosti a organizace občanské společnosti, přičemž však musí být umožněna výměna informací přes internet;

U.

vzhledem k tomu, že nové informační a komunikační technologie jsou využívány k vytváření kanálů a platforem usnadňujících šíření určitých forem sexuálního vykořisťování žen, včetně nezletilých; vzhledem k tomu, že digitální platformy slouží rovněž ke komercializaci ženských těl; vzhledem k tomu, že je potřeba, aby příslušní odborníci na vymáhání právních předpisů rozpoznali, transformační účinek, jaký má digitalizace na tuto trestnou činnost; vzhledem k tomu, že je rovněž zapotřebí zvyšovat povědomí o těchto nových formách digitálních hrozeb mezi příslušnými odborníky v oblasti vzdělávání, uvolnit finanční prostředky EU a členských států na podporu vzdělávání týkajícího se bezpečného a ohleduplného používání internetu i rizik genderově založeného násilí na internetu pro chlapce i dívky a zapojit muže a chlapce do boje proti násilí páchanému na ženách a dívkách;

V.

vzhledem k tomu, že digitální způsoby komunikace přispěly k rozšíření nenávistných verbálních projevů a výhrůžek vůči ženám, přičemž 18 % žen v Evropě se od dospívání stalo obětí některé formy obtěžování ze strany osob, s nimiž se seznámily na internetu, a bylo zaznamenáno devět milionů obětí násilí na internetu v Evropě; vzhledem k tomu, že počet těchto výhrůžek namířených proti ženám se zvýšil a zahrnuje i vyhrožování smrtí; vzhledem k tomu, že společenské povědomí o digitálních formách násilí je u široké veřejnosti i mezi pracovníky působícími v souvisejících oblastech, jako jsou činitelé odpovědní za prosazování práva a učitelé, stále nedostatečné, a není proto zajištěna potřebná prevence, monitorování a poskytování pomoci obětem; vzhledem k tomu, že jednotlivé formy násilí na internetu nejsou dosud ve všech členských státech zcela zohledněny v trestním právu, ani v některých způsobech a postupech trestního stíhání; vzhledem k tomu, že soudnictví není schopno dostatečným způsobem reagovat; vzhledem k tomu, že osoby, které se zneužívání a projevů nenávisti dopouštějí, jsou jen velmi zřídkakdy hlášeny, vyšetřovány, stíhány a odsuzovány; vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby na úrovni EU byla uznána potenciálně přeshraniční povaha zneužívání a násilí na internetu;

W.

vzhledem k tomu, že zohledňování rovnosti žen a mužů při sestavování rozpočtu a všeobecné uplatňování tohoto hlediska lze využít jako prostředek k posilování rovnosti žen a mužů; vzhledem k tomu, že Komise by měla zohledňovat genderová hlediska ve všech fázích své práce na digitalizaci Evropy s cílem zajistit, aby byly ženy do digitálního rozvoje nejen zahrnuty, ale stanuly v jeho čele;

X.

vzhledem k tomu, že nízký podíl žen a dívek ve vzdělávání a posléze i zaměstnání v oblasti IKT je výsledkem složité souhry genderových stereotypů, které se začínají vytvářet už v raném věku a v prvních letech školní docházky a nepřestávají působit ani během profesní dráhy; vzhledem k tomu, že mezi činitele omezující podíl žen a dívek ve vzdělávání a zaměstnání v oblasti IKT patří: celoživotní stereotypy, rozdělení aktivit, zájmových činností a hraček na „typicky ženské a typicky mužské“, k němuž dochází už v nejranějších fázích vzdělávacího procesu, relativní nedostatek ženských vzorů v odvětví IKT a nedostatečná viditelnost žen, které v tomto odvětví působí, zejména pak ve funkci vedoucích pracovníků;

1.

naléhavě vyzývá Komisi a Radu, aby v plné míře využily potenciál informační společnosti, IKT a internetu v oblasti posílení postavení žen, jejich práv a svobod a rovnosti žen a mužů bez ohledu na věk, zdravotní postižení, genetické znaky, pohlaví, sexuální orientaci, genderovou identitu, rasu, sociální či etnický původ, náboženské vyznání či přesvědčení a hospodářské postavení;

2.

zdůrazňuje, že přístup na internet představuje novou službu zásadního významu, kterou potřebuje celý svět, muži, ženy, chlapci i dívky, protože internet je dnes klíčovým nástrojem, který lidé využívají ve svém každodenním rodinném i pracovním životě, při studiu i učení, řízení uvnitř společností, veřejných orgánů, institucí a organizací, jakož i pro fungování sociálních sítí a za účelem podpory rovných příležitostí;

3.

vyzývá Komisi, aby využívala a lépe zacílila Digitální agendu a strategii pro jednotný digitální trh s cílem řešit výrazné rozdíly v zastoupení žen a mužů v odvětví IKT a napomoci plnému začlenění žen v tomto odvětví, zejména ve vztahu k technickým profesím a profesím v oblasti telekomunikací, dále aby podporovala vzdělávání a odbornou přípravu žen a dívek v oblasti IKT a jiných oborech typu STEM, zviditelňovala ženy v oblasti digitálních technologií, posilovala rovnost žen a mužů a zapojení žen prostřednictvím lepšího přístupu k financování, aby ve své práci na Digitální agendě a strategii pro jednotný digitální trh systematicky posuzovala dopady na rovnost žen a mužů s cílem umožnit plné začlenění základní evropské zásady rovnosti žen a mužů a aby podporovala organizace občanské společnosti a ženské organizace při vytváření skutečně inkluzivního internetu;

4.

vyzývá orgány EU a členské státy, aby do všech digitálních iniciativ začlenily genderové hledisko a uznaly, že digitální moc s sebou přináší nové a silnější povědomí o genderových otázkách a problémech rovnosti žen a mužů; upozorňuje Komisi na účinnost internetu v souvislosti s organizováním osvětových kampaní a fór tohoto druhu a pro zviditelňování ženských vzorů, neboť to všechno jsou způsoby, jak dosažení rovnosti žen a mužů urychlit; žádá proto Komisi, aby ženám v rámci své Digitální agendy přiznala prioritní postavení, aby se tak nový digitální věk mohl stát hnací silou dalšího prosazování rovnosti žen a mužů;

5.

naléhavě vyzývá Komisi, aby do nadcházející strategie pro rovnost žen a mužů 2016-2020 zahrnula konkrétní kroky na podporu integrace a účasti žen v informační společnosti a aby výrazně podporovala ženské internetové sítě, které jsou projevem samoorganizovaného přístupu na úrovni jednotlivců k posílení postavení žen a měly by dostávat veškerou potřebnou podporu, aby mohly fungovat dlouhodobě;

6.

bere na vědomí sdělení Komise „Strategie jednotného digitálního trhu pro Evropu“, ale vyjadřuje politování nad jeho úzkým zaměřením, neboť podceňuje značný potenciál, který může mít digitalizace pro inkluzivní, rovnoprávnou a participativní společnost, a v dostatečné míře nedoceňuje příležitosti, které může poskytnout cílená podpora a infrastruktura financování v oblasti posílení postavení žen;

7.

požaduje, aby v oblasti IKT a digitálního trhu byl větší důraz kladen na volně přístupný software s otevřeným zdrojovým kódem; volně přístupný software s otevřeným zdrojovým kódem považuje za velmi důležitý prostředek prosazování rovnosti žen a mužů a demokratizace v oblasti digitálního trhu a IKT; zdůrazňuje, že povědomí o rovnosti žen a mužů je třeba zvyšovat i v oblasti softwaru s otevřeným zdrojovým kódem;

8.

vyzývá EU a členské státy, aby vypracovaly, podporovaly a prováděly opatření, která prosazuje OSN a její orgány, zejména v rámci Pekingské deklarace a akční platformy a světových summitů o informační společnosti (WSIS) s cílem usilovat o posílení postavení žen v digitálním věku na evropské i celosvětové úrovni; vyzývá členské státy, aby si vzájemně sdělovaly a předávaly osvědčené postupy s cílem podporovat v celé Evropě rovné zapojení žen do digitálního rozvoje;

9.

vyzývá členské státy, aby v zájmu dosažení rovnosti žen a mužů v informační společnosti a v oblasti IKT vypracovaly víceleté akční plány zaměřené na: zlepšení přístupu žen k informační společnosti, zlepšení a zvýšení využívání IKT mezi ženami, zajištění významnější úlohy žen v odvětvích IKT, podporu znalostí žen v oblasti IKT prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy, podporu zaměstnanosti a podnikatelského ducha mezi ženami prostřednictvím pravidelného využívání internetu a digitálních služeb, vytváření online obsahu prosazujícího rovnost žen a mužů, podporu nepřetržité výměny, šíření a sdělování hodnot souvisejících s rovností, podporu přístupu k IKT a jejich využívání jako nástroje v boji proti genderové diskriminaci v oblastech, jako je násilí páchané na základě pohlaví, podporu mezinárodní spolupráce, vytváření rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a navrhování, provádění, šíření a hodnocení politik a plánů souvisejících s rovností;

10.

vyzývá Komisi a členské státy, aby lépe využily značného potenciálu, který nabízí digitalizace, pokud jde o účast na všech úrovních politického života a zahrnutí žen do rozhodovacích procesů, například prostřednictvím elektronického hlasování; zdůrazňuje významné možnosti, které skýtá digitalizace a iniciativy na podporu elektronické správy, pokud jde o přístup k informacím, rozhodovací procesy, transparentnost a větší odpovědnost; dále zdůrazňuje, že IKT mohou ženám výrazně usnadnit účast v různých průzkumech a diskusních fórech a umožňovat jim i podávání stížností a anonymních udání na jiné osoby;

11.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly digitalizaci v politice s cílem prosazovat přímou demokracii a umožnit aktivnější zapojení všech občanů a překonat tak přežitá schémata a překážky, které ženám a nedostatečně zastoupeným skupinám působí obtíže v jejich snahách o sebeprosazení ve volebním a institučním prostředí; dále vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily a dále rozvíjely volební metody internetového hlasování, čímž odstraní překážky, na které často narážejí především ženy;

12.

vyzývá Komisi, aby v plné míře využila program „Evropa pro občany“ a zaměřila jej konkrétně na organizace občanské společnosti a ženské organizace, které působí v oblasti digitalizace a IKT, s cílem zlepšit podmínky pro občanskou a demokratickou účast žen a v rámci nadcházejících hodnocení provádění věnovat pozornost zejména cílům v oblasti rovnosti žen a mužů;

13.

vyzdvihuje důležitou úlohu, již mohou nová média plnit v posilování účasti žen v demokratických procesech; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly co nejširší zapojení žen v oblasti médií, a to i v rámci řídicích, regulačních či monitorovacích orgánů, s cílem usilovat o rovnější zastoupení žen a mužů v mediální sféře, bojovat proti genderovým stereotypům a nevhodnému zobrazování žen; dále naléhavě vyzývá Komisi k tomu, aby podporovala budování sítí mezi organizacemi občanské společnosti a profesními mediálními organizacemi s cílem posílit postavení žen, tak aby mohly sehrávat aktivní úlohu, a uznat zvláštní potřeby žen v oblasti médií;

14.

zdůrazňuje klíčovou úlohu, již v oblasti správy internetu sehrává mezinárodní občanská společnost prostřednictvím fór, jako je například Celosvětové internetové fórum (Global Internet Forum); vyzývá Komisi a členské státy, aby se podílely na činnosti digitálních organizací občanské společnosti a jejich činnost podporovaly na místní i mezinárodní úrovni a aby napomáhaly širšímu zapojení a zastoupení žen a dívek ve všech těchto fórech a sítích;

15.

je toho názoru, že všeobecné zpřístupnění bezplatného širokopásmového připojení, alespoň ve veřejných prostorách, by zlepšilo možnosti žen využívat digitální příležitosti a zvýšilo by to jejich šance nalézt uplatnění na trhu práce, což by rovněž přispělo k lepšímu sociálnímu začlenění a pozitivnímu vývoji v hospodářských a sociálních otázkách; vyzývá Komisi, aby uznala význam rozšíření Digitální agendy na venkovské oblasti, tak aby žádní občané, zejména ženy, nezůstali vyloučeni nebo izolováni a aby byly digitální možnosti přístupné všem;

16.

vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby prosazovali rovnost žen a mužů ve společnostech působících v oblasti IKT a dalších příslušných odvětví, zastupitelských orgánech a vzdělávacích institucích, a to i ve vedoucích pozicích, a aby pečlivě sledovali dosažený pokrok a přijímali návazná opatření a sdíleli v této oblasti osvědčené postupy;

17.

vyzývá Komisi a členské státy, aby řešily extrémně slabé zastoupení žen v odvětví IKT, zejména na vyšších pozicích a v radách podniků; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby uznaly, že návrh směrnice o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních nabízí reálnou příležitost ke změně kultury uvnitř společností, která by mohla mít vliv na všech úrovních jejich hierarchie, a naléhavě proto žádá, aby Rada tuto směrnici přestala blokovat; naléhavě připomíná Komisi, že je její povinností přijmout veškerá opatření, která by mohla pomoci prolomit bezvýchodnou situaci v Radě, pokud jde o právní předpisy EU týkající se větší transparentnosti a rovnováhy při přijímání pracovníků na pozice s rozhodovacími pravomocemi;

18.

vyzývá členské státy, aby v zájmu odstraňování nerovnosti mezi ženami a muži v odvětví IKT zdůrazňovaly ekonomické opodstatnění rozmanitosti a vytvářely početnější a silnější pobídky pro podniky i ženy, například prostřednictvím ženských vzorů a příležitostí ke kariérnímu postupu, s cílem zvýšit viditelnost žen;

19.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily základní práva pracovníků a sociální ochranu zaměstnanců a aby bojovaly proti nejistým pracovním podmínkám; naléhavě žádá, aby Komise navrhla a členské státy dále rozvíjely nové mechanismy ochrany přizpůsobené pracovním a kariérním vzorcům, které vznikly na základě digitalizace, a aby přitom věnovaly zvláštní pozornost situaci žen; podtrhuje význam kolektivního vyjednávání na všech úrovních, a to zejména v oblastech, které jsou silně dotčeny digitalizací, s cílem zajistit uplatňování zásady stejné odměny za stejnou práci a zaručit kvalitu a bezpečnost pracoviště v éře digitalizace; poukazuje na to, že je nutno stanovit potřebné všeobecné rámcové podmínky, které umožní zaručit ochranu osobních údajů zaměstnanců;

20.

vybízí Komisi a členské státy, aby v plné míře uznaly potenciál flexibility, kterou nabízí digitalizace při hledání rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, přičemž zdůrazňuje, že digitalizace trhu práce vyžaduje přizpůsobení jak politik trhu práce, tak i příslušných systémů sociálního zabezpečení; vyzývá Komisi a členské státy, aby v souvislosti s plánem Komise nazvaným „Nový začátek s cílem řešit problém rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, kterému čelí pracující rodiny“ identifikovaly příležitosti a výzvy spojené s digitalizací, pokud jde o pracovní podmínky a potřeby uzpůsobení pracoviště, rozvoj dovedností a možnosti celoživotního vzdělávání, zejména pro pracovníky s pečovatelskými povinnostmi; vyzývá Komisi a členské státy, aby rovněž cíleně investovaly do digitálních pracovních postupů s cílem zlepšit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem pro všechny;

21.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly celoživotní učení, odbornou přípravu a programy, které posilují schopnost přizpůsobovat se rostoucí poptávce po elektronických dovednostech v celé řadě nejrůznějších odvětví a připravenost na případnou změnu profesní dráhy, k níž v souvislosti s tímto vývojem může dojít, a to se zvláštním ohledem na ženy ve věku 55 a více let, aby byly chráněny před vyloučením z trhu práce;

22.

v souvislosti se všemi opatřeními přijímanými v této oblasti vyzývá k minimalizaci byrokratické zátěže pro firmy; poukazuje na to, že nadměrná byrokracie může ohrozit akceptaci a vést ke ztrátě a přesouvání pracovních míst; vítá proveditelné kompromisy založené konsenzu, kterých dosáhly obě zainteresované strany v tomto odvětví v členských státech se silnou tradicí spolurozhodování; považuje spolurozhodování za model osvědčeného postupu pro evropská hospodářství;

23.

poznamenává, že rozdíly v odměňování žen a mužů zůstávají jedním z hlavních problémů souvisejících s genderovými rozdíly v odvětví IKT, a vyzývá proto členské státy, aby konečně začaly aktivně provádět doporučení Komise týkající se posílení zásady stejné odměny mužů a žen na základě transparentnosti a dalších opatření pozitivní diskriminace, a to nejlépe pomocí právních předpisů, a aby zavedly opatření k dosažení transparentnosti v oblasti mezd a genderově neutrální hodnocení práce; vyzývá Komisi, aby se otázce rovnocenného odměňování věnovala ve své iniciativě „Nový start pro pracující rodiče“, která je součástí jejího pracovního programu na rok 2016, neboť s narozením dítěte se genderové rozdíly v odměňování ještě zvětšují;

24.

poukazuje na skutečnost, že genderové rozdíly v odměňování mají za následek rozdíly ve výši důchodů, které jsou ještě větší; zdůrazňuje, že v zájmu zajištění spravedlivého a rovnocenného odměňování musí být zaručeno uplatňování zásady stejné odměny za stejnou práci na stejném pracovišti, jak na to poukázal předseda Komise Juncker;

25.

vybízí členské státy, aby zavedly daňové systémy a systémy dávek, které nebudou druhé vydělávající členy rodiny odrazovat od toho, aby pracovali nebo aby pracovali více, neboť druhým vydělávajícím členem rodiny bývají ženy, což do značné míry platí i pro práci v oblasti IKT;

26.

zdůrazňuje, že přetrvávají rozdíly v odměňování a kariérním rozvoji žen pracujících v odvětví IKT oproti odměňování mužů; zdůrazňuje, že je zpochybňována zásada stejné odměny za stejnou práci na stejném pracovišti, ačkoli představuje jeden ze základních pilířů sociální spravedlnosti na trhu práce, a měla by proto být chráněna nade vše ostatní; znovu opakuje, že by nemělo být možné, aby se v digitální ekonomice zakořeňovaly nerovnosti, pokud jde o stejné odměňování a kariérní rozvoj; zdůrazňuje, že větší zapojení žen do trhu práce a související investice do politiky sociálního začleňování pomohou snížit rozdíly ve výši odměňování žen a mužů; podtrhuje význam kolektivního vyjednávání i v digitálním tržním hospodářství pro zajištění kvalitních a jistých pracovních míst v éře digitalizace;

27.

vítá velký počet příležitostí a větší flexibilitu, jež digitální věk přináší zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným, včetně příležitostí k lepšímu vyvážení pracovního a soukromého života, zejména s ohledem na situaci rodičů malých dětí a osob se zdravotním postižením na trhu práce; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly situací spojenou s pružnou prací a jistotou zaměstnání, která je v odvětví IKT rozšířená, zároveň však upozorňuje na nové výzvy, jež tento vývoj přináší, a vyzývá členské státy, aby zajistily zavedení odpovídajícího sociálního zabezpečení; je zastáncem toho, aby měli zaměstnanci nárok nebýt mimo dohodnutou pracovní dobu „na příjmu“;

28.

upozorňuje na to, že zvyšování flexibility pracovních postupů v důsledku digitalizace může rovněž vést k nestabilním formám zaměstnání; zdůrazňuje, že psychické problémy spojené s prací, například syndrom vyhoření, které plynou z neustálé dostupnosti, představují závažné riziko; proto trvá na tom, že je nutné důsledně dodržovat předepsanou dobu odpočinku pro zaměstnance, a zdůrazňuje, že je třeba dodržovat uspořádání pracovní doby v rámci smluv s pružnou pracovní dobou s cílem zachovat hranice pracovního času stanovené pracovněprávními předpisy jednotlivých členských států;

29.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit uplatňování genderového hlediska ve vzdělávání podporou digitální gramotnosti a účasti žen a dívek ve vzdělávání a odborné přípravě v oblasti IKT, a to zahrnutím programování, nových médií a technologií do učebních osnov na všech úrovních, ale i v rámci mimoškolního vzdělávání, informálního učení a neformálního vzdělávání, jakož i ve všech typech vzdělávání a odborné přípravy, a to i pokud jde o vyučující, aby se snížily a odstranily rozdíly v digitálních dovednostech a aby dívky a mladé ženy byly motivovány k nastoupení profesní dráhy v oblasti přírodních věd a IKT; v této souvislosti zdůrazňuje důležitost otevřených vzdělávacích zdrojů (OER), které zajišťují lepší přístup ke vzdělávání pro všechny, a výměny osvědčených postupů pro uplatňování hlediska rovnosti žen a mužů v oblasti IKT;

30.

vybízí členské státy, aby zavedly vzdělávání v oblasti IKT přiměřené věku už v počátečním stádiu školní docházky, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována dívkám, u nichž by měl být rozvíjen zájem a talent v oblasti digitálních technologií, a naléhavě proto vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly vzdělávání dívek v oborech přírodních věd, technologie, inženýrství a matematiky (STEM) už v útlém věku, neboť dívky se přestávají věnovat přírodním vědám, technologiím, inženýrství a matematice v dřívější fázi vzdělávání v důsledku genderových stereotypů, které se s těmito předměty pojí, chybějících vzorů a rozdělování aktivit a hraček, což vede k tomu, že mezi studenty těchto oborů na univerzitách jsou ženy nedostatečně zastoupeny a stejně je tomu pak i na pracovištích; zdůrazňuje proto, že genderové stereotypy i digitální odborná příprava by se měly řešit již v rámci systému základního vzdělávání a v tomto přístupu by se mělo pokračovat v průběhu všech fází vzdělávání až po vzdělávání dospělých a odbornou přípravu osob vyloučených z trhu práce;

31.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadnily vzdělávání a celoživotní učení zaměřující se konkrétně na starší ženy po dobu trvání jejich pracovního života i po jeho skončení, zvláště pak na starší ženy, které mají pečovatelské povinnosti, a ženy, které svou kariéru přerušily nebo se opět zařazují do pracovního procesu, s cílem zajistit, aby nezůstaly ve stále rychlejším přechodu na digitalizaci pozadu;

32.

poznamenává, že vzdělávání v oblasti digitálních technologií, IKT a programování, je-li zahájeno již v raném věku, je velmi důležité pro posilování postavení dívek, rozvíjení jejich zájmu o tuto oblast a překonávání genderových stereotypů; zdůrazňuje, že větší zastoupení žen v oborech přírodních věd, technologie, inženýrství a matematiky (STEM) na úrovni vyššího vzdělávání je klíčem k jejich většímu zastoupení v digitálním odvětví;

33.

vyzývá členské státy, aby se zabývaly řešením problému genderových rozdílů v odvětví IKT a vytvářely za tímto účelem pro ženy účinnější pobídky a podpůrné struktury, jako jsou vzory, programy odborného vedení a kariérní postup, s cílem zvýšit viditelnost žen; vyzývá proto členské státy, aby v případě potřeby upravily vzdělávací systémy s cílem podpořit vyučování v oblastech vědy, technologie, inženýrství a matematiky a zájem o ně obecně, zejména pak u studentek;

34.

zdůrazňuje hodnotu IKT a konkrétněji kurzů odborné přípravy online pro dívky a ženy, ale i pro osoby se zvláštními potřebami, například osoby se zdravotním postižením, a pro obyvatele venkovských a vzdálených oblastí, ale i možností práce na dálku, s cílem zlepšit vzdělávání těchto skupin a zvýšit jejich šance na finanční nezávislost;

35.

poukazuje na důležitou úlohu a mimořádný potenciál formálního, informálního i neformálního vzdělání v oblasti umění a návrhářství, tvůrčích odvětví a kulturní sféry pro posilování postavení žen a dívek a jejich profesní nasměrování k digitálnímu odvětví; zdůrazňuje proto, že je důležité vytvářet propojení mezi oblastmi přírodních věd, technologie, inženýrství a matematiky (STEM) a hospodářskými odvětvími souvisejícími se vzděláváním a uměním, aby se tak obory „STEM“ změnily na obory „STEAM“ (přírodní vědy, technologie, inženýrství, umění a matematika);

36.

vyzývá Komisi, aby v rámci celoživotního vzdělávání podporovala digitální technologie coby nástroje k odstraňování překážek, které brání ve vstupu na trh práce, a aby stanovila referenční hodnoty EU pro veřejné a soukromé investice do dovedností vyjádřené procentem HDP;

37.

vybízí členské státy a Komisi, aby zejména prostřednictvím informačních a osvětových kampaní podporovaly účast žen v oblastech podnikání, které jsou stereotypně považovány za „mužské“, jako je například digitalizace; zdůrazňuje, že je třeba rovněž organizovat osvětu, školení a informační kampaně, které budou šířit hledisko rovnosti žen a mužů mezi všemi, kdo působí v oblasti politiky digitalizace;

38.

vítá evropský „kodex osvědčených postupů pro ženy v IKT“ a vyzývá k jeho širokému a aktivnímu uplatňování; vítá vytvoření celoevropské „Velké koalice pro digitální pracovní místa“ a vybízí zúčastněné společnosti, aby zvláštní pozornost věnovaly náboru a rovným příležitostem profesního postupu žen;

39.

vyzývá Komisi a členské státy, aby uskutečňovaly programy zaměřené na rodiče, jejichž cílem bude seznamovat rodiče s IKT používanými jejich dětmi a zlepšovat tak povědomí dospělých o tom, nač lze na internetu narazit a jaké vztahy je zde možné navazovat, a zároveň i zmírňovat generační rozdíly, které v oblasti IKT existují;

40.

zdůrazňuje význam zlepšování digitálních dovedností a gramotnosti s cílem usnadnit ženám, které z různých důvodů nemají příslušné dovednosti, vstup do společností v oblasti IKT; poukazuje na to, že selhání v této oblasti by vedlo k dalšímu znevýhodnění žen v přístupu do tohoto odvětví; připomíná, že na financování příslušných kurzů odborné přípravy se může podílet Evropský sociální fond;

41.

zdůrazňuje, že je důležité zahrnout do vzdělávacích osnov programování, nová média a technologie, a to na všech úrovních, a poukazuje na potenciál digitálních dovedností pro snížení překážek pro vstup na trh práce; poukazuje na význam soustavného dialogu se sociálními partnery s cílem překonat rozdíly mezi muži a ženami v této oblasti;

42.

naléhavě vyzývá Komisi, aby v rámci strategie jednotného digitálního trhu pro Evropu a konkrétněji v souvislosti s budováním inkluzivní digitální společnosti zviditelnila ženy, vytvoří pilotní projekt evropské univerzity online se specifickým zaměřením na IKT a technické inženýrství a zavede stipendijní program přímo uzpůsobený pro ženy v oblasti IKT a nových médií;

43.

vyzývá Komisi a členské státy, a právě tak i podniky, aby podporovaly rovnost žen a mužů v oblasti IKT a shromažďovaly za tímto účelem údaje o používání IKT, které budou rozlišené podle pohlaví, stanovily cíle, ukazatele a referenční hodnoty umožňující sledování pokroku dosaženého ve zpřístupňování IKT ženám a propagovaly příklady osvědčených postupů z různých společností, které v oblasti IKT působí;

44.

vyzývá Komisi a členské státy, aby ve větší míře napomáhaly posilování postavení žen v digitálních odvětvích a v oblasti IKT v rámci rozvojové spolupráce a vnějších vztahů EU a podporovaly za tímto účelem digitální vzdělávání a za pomoci různých nástrojů, včetně systémů mikrofinancování a podpůrných sítí, umožňovaly podnikání žen;

45.

vyzývá členské státy a Komisi, aby poskytly finanční prostředky, zlepšily přístup k existujícím prostředkům a v případě potřeby zpřístupnily prostředky pro ženy-podnikatelky, aby mohly zakládat podniky v oblasti IKT a digitálních technologií, jakož i na odborné vedení pro ženy a sítě pro vzájemnou výměnu, čímž podpoří inovace a investice v EU; vybízí členské státy, aby poskytovaly odpovídající finanční podporu a odbornou přípravu ženám zamýšlejícím nastoupit profesní dráhu v oblasti digitalizace, čímž zároveň podpoří také podnikání žen v této oblasti;

46.

je přesvědčen, že přístup žen k financování a finančním službám vyžaduje zvláštní pozornost, zejména v souvislosti s cílem strategie jednotného digitálního trhu, který spočívá ve vytvoření příznivých podmínek pro inovační a konkurenceschopné prostředí IKT a ve zlepšení možností financování pro MSP a začínající podniky; podotýká, že velký význam pro podnikání žen má jejich přístup ke zdrojům mikrofinancování;

47.

vyzývá Komisi, aby v souvislosti s Digitální agendou důsledně sledovala a vyhodnocovala uplatňování hlediska rovnosti žen a mužů a rozpočtových iniciativ zohledňujících rovnost žen a mužů v rámci fondů EU v souladu s článkem 7 nařízení o společných ustanoveních ohledně evropských fondů (nařízení (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013), a vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily zapojení ženských organizací do monitorovacích výborů programů financování s cílem zabezpečit provádění cílených opatření k posílení úlohy žen v IKT; připomíná závazek Komise v oblasti rozpočtových iniciativ zohledňujících rovnost žen a mužů;

48.

vyzývá Komisi, aby při vypracovávání analýz a zpráv o zapojení partnerů v souvislosti s Digitální agendou zohledňovala genderový rozměr;

49.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s Evropskou investiční bankou zřídila podpůrné programy pro investice do IKT prostřednictvím evropských strukturálních a investičních fondů, včetně výhodných úvěrových podmínek a půjček pro firmy, organizace občanské společnosti a začínající podniky v odvětví IKT, v nichž ženy představují alespoň 40 % pracovní síly;

50.

vyzývá Komisi, aby podporovala a prosazovala digitální podnikatelskou kulturu pro ženy, podporovala, a to i finančně, evropskou platformu pro vytváření sítí a odborné vedení pro ženy a dále posilovala úlohu žen v rámci stávajících programů; vybízí členské státy, ale i společnosti, aby v zájmu podpory udržitelného hospodářského rozvoje a vedení vytvářely diverzifikační opatření, která se nebudou zaměřovat pouze na přijímání žen do zaměstnání;

51.

vyzdvihuje úlohu, kterou v souvislosti s posilováním postavení žen v digitálním podnikání a jejich zastoupení v digitálních odvětvích plní sociální podniky a alternativní modely podnikání, jako jsou vzájemné společnosti a družstva; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly iniciativy sociálního podnikání, které se zaměřují na posilování postavení žen a dívek v oblasti IKT;

52.

vyzývá Komisi, členské státy a všechny zainteresované subjekty, aby za účelem podpory opatření zaměřených na zlepšování digitálních dovedností žen a dívek, zvyšování zaměstnanosti žen v oblasti IKT a šíření různých dostupných možností vzdělávání a odborné přípravy ve větší míře využívaly Velké koalice pro digitální pracovní místa;

53.

žádá, aby byly identifikovány výzvy spojené s používáním IKT a internetu za účelem páchání trestných činů, vydávání hrozeb, páchání násilí na ženách nebo jejich obtěžování na základě misogynie, homofobie, transfobie nebo jakékoli jiné formy diskriminace; naléhavě vyzývá tvůrce politik, aby se těmito otázkami důkladně zabývali a brali přitom ohled na určité skupiny žen, které jsou zranitelné z více důvodů, a aby zajistili zavedení rámce, který zaručí, že donucovací orgány budou moci digitální trestnou činnost účinným způsobem stíhat, a přičemž vezmou v úvahu výzvy spojené s anonymitou na internetu a potenciálně přeshraničním rozměrem takovýchto případů trestné činnosti a zneužívání; vyzývá členské státy, aby pro účely vymáhání práva, tj. pro účely uplatňování platných právních předpisů chránících před kybernetickým násilím, kybernetickou šikanou, kybernetickým obtěžováním a kybernetickým pronásledováním a projevy nenávisti, vyčlenily nezbytné prostředky;

54.

vyzývá Komisi, aby od členských států žádala iniciativnější stíhání veškerých homofobních či transfobních trestných činů, k nimž dochází na internetu, a řádné uplatňování platných právních předpisů EU týkajících se této oblasti a práv obětí;

55.

vyzývá Komisi, aby v rámci přepracování směrnice o rovném zacházení řešila problematiku sexismu a genderových stereotypů ve vzdělávání a v médiích;

56.

vyzývá Komisi, aby v zájmu posílení postavení žen a boje proti stereotypům, sexismu a nedostatečnému zastoupení a nevhodnému zobrazování žen vypracovala kodex chování, jímž se bude řídit její komunikace i komunikace agentur EU;

57.

vyzývá Komisi a členské státy, aby při provádění budoucích právních předpisů EU na ochranu osobních údajů zvážily změnu situace žen a dívek v důsledku digitalizace; zdůrazňuje, že správci údajů mohou používat citlivé údaje pouze k omezeným účelům a v žádném případě je nesmí sdílet;

58.

vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly zdroje potřebné k zajištění dodržování pravidel ochrany citlivých údajů obsažených v online komunikaci,

59.

vyzývá Komisi, aby zvýšila finanční podporu infrastruktury digitálních služeb pro bezpečnější internet, která je financována z rozpočtu Nástroje pro propojení Evropy, a členské státy, aby zvýšily financování linek bezpečí pro oběti kybernetické šikany; zdůrazňuje, že u dívek je pravděpodobnost, že se stanou oběťmi, dvakrát vyšší než u chlapců;

60.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření na ochranu dívek před reklamou v digitálním prostředí, která by je mohla vést k chování škodlivému pro jejich tělesné i duševní zdraví; vyzývá Komisi, aby obnovila a rozšířila program Bezpečnější internet a v rámci opatření nezbytných pro zvýšení bezpečnosti dívek na internetu věnovala zvláštní pozornost genderové problematice;

61.

vyzývá Komisi, aby zahájila a podporovala programy v oblasti digitální gramotnosti a odborné přípravy a informační kampaně, čímž by mezi příslušnými stranami, jako jsou studenti na všech stupních vzdělávání, učitelé, výchovní pracovníci a činitelé odpovědní za vymáhání práva, zvýšila povědomí o potenciálních rizicích digitálního světa a o tom, jak jim čelit; vyzývá Komisi, aby podporovala kampaně zaměřené proti sexismu a genderovým stereotypům v sociálních a digitálních médiích a využívala potenciál, který mají v oblasti odstraňování stereotypů digitální média;

62.

vítá návrh Komise, aby se součástí její strategie pro vymýcení obchodování s lidmi na období po roce 2016 stala opatření týkající se prevence a podpory poskytované obětem a jejich bezpečného návratu a začlenění do normálního života a opatření týkající se role internetu; zdůrazňuje, že by se měla zabývat rovněž fenoménem kybernetického obtěžování a pronásledování;

63.

vyzývá EU a členské státy, aby uvolnily dostatečné prostředky a zdroje financování pro Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE), které mu umožní provádět šetření a shromažďovat údaje o možnostech lepšího využívání digitálních služeb ve prospěch žen a rovnosti žen a mužů;

64.

vyzývá orgány, instituce a jiné subjekty EU i členské státy a jejich donucovací orgány, aby spolupracovaly a konkrétně koordinovaly svá opatření s cílem bojovat proti využívání IKT k páchání trestných činů spojených s obchodováním s lidmi a ke kybernetickému obtěžování a pronásledování, protože tato trestná činnost má často přeshraniční rozměr a koordinace na úrovni EU je pro její stíhání nezbytná; vyzývá členské státy, aby přezkoumaly a případně pozměnily své trestní právo, aby tak bylo zajištěno, že nové formy digitálního násilí budou jasně definovány a rozpoznány a že budou zavedeny náležité způsoby jejich trestního stíhání; vyzývá členské státy, aby schválily vytvoření ohlašovacích portálů, které by občanům sloužily jako bezpečné a důvěrné internetové místo, kde mohou nahlásit uživatele, kteří je na internetu obtěžují; žádá, aby se těmito problémy zabývala strategie kybernetické bezpečnosti EU i centrum Europolu pro boj proti kyberkriminalitě; vyzývá Komisi, aby podporovala odbornou přípravu policejních a soudních orgánů a budování jejich kapacit na podporu obětí digitálních trestných činů i psychologickou pomoc při soudním projednávání případů v této oblasti;

65.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve vypracovala opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby EU mohla ratifikovat Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu, aniž by tím byla dotčena odpovědnost EU zvážit všechna potřebná opatření k ukončení násilí na ženách a jeho předcházení ve všech členských státech, a vyzývá členské státy, aby ratifikovaly Istanbulskou úmluvu, která je nástrojem k vymýcení násilí páchaného na ženách, včetně jeho digitálních forem, neboť zavádí harmonizované právní definice a způsoby stíhání trestné činnosti, jako je obchodování s lidmi a pronásledování, jejíž páchání usnadňují nové komunikační technologie;

66.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve navrhla evropskou strategii boje proti genderovému násilí, která bude zahrnovat určitý legislativní nástroj a řešit nové formy násilí páchaného na ženách a dívkách, jako je kybernetická šikana, používání ponižujících vyobrazení na internetu, šíření soukromých fotografií a videonahrávek v sociálních médiích bez souhlasu dotčených osob atd.;

67.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zpřísnily monitorování internetové propagandy šířené teroristickými skupinami, které tímto způsobem získávají mladé ženy a nutí je k sňatkům či prostituci ve třetích zemích;

68.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

21.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/57

—

s ohledem na žádost o zbavení pana Bolesława G. Piechy poslanecké imunity, kterou dne 29. října 2015 předložilo Nejvyšší státní zastupitelství Polské republiky s ohledem na řízení, jež proti němu vede Hlavní dopravní inspektorát Polské republiky (Główny Inspektor Transportu Drogowego) (sp. zn. CAN-PST-SCW.7421.653220.2014.13.A.0475), a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 23. listopadu 2015,

—

s ohledem na skutečnost, že se Bolesław G. Piecha vzdal svého práva na vyjádření podle čl. 9 odst. 5 jednacího řádu,

—

s ohledem na článek 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

—

s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013 (1),

—

s ohledem na čl. 105 odst. 2 a článek 108 Ústavy Polské republiky a na čl. 7b odst. 1 a na čl. 7c odst. 1 polského zákona ze dne 9. května 1996 o výkonu mandátu poslance a senátora Polské republiky,

—

s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0152/2016),

A.

vzhledem k tomu, že Nejvyšší státní zastupitelství Polské republiky předložilo žádost polského Hlavního dopravního inspektora o zbavení poslance Evropského parlamentu zvoleného za Polsko Bolesława G. Piechy poslanecké imunity ve věci přestupku ve smyslu článku 92a polského přestupkového zákona ze dne 20. května 1971 ve spojení s čl. 20 odst. 1 polského zákona o silničním provozu ze dne 20. června 1997; vzhledem k tomu, že přestupek, který měl být údajně spáchán, odpovídá překročení nejvyšší povolené rychlosti v městské zástavbě;

B.

vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci Evropského parlamentu na území vlastního státu imunity přiznávané členům parlamentu tohoto státu;

C.

vzhledem k tomu, že podle čl. 105 odst. 2 a článku 108 Ústavy Polské republiky nesmí být poslanec či senátor trestně stíhán bez souhlasu polského Sejmu resp. Senátu;

D.

vzhledem k tomu, že rozhodnutí o tom, zda bude Bolesław G. Piecha zbaven imunity či nikoli, tedy přísluší Evropskému parlamentu;

E.

vzhledem k tomu, že k údajnému spáchání tohoto přestupku mělo dojít předtím, než se Bolesław G. Piecha stal poslancem Evropského parlamentu, a že k němu mělo dojít v době, kdy byl Bolesław G. Piecha polským senátorem; vzhledem k tomu, že tedy neexistuje žádná přímá či zjevná spojitost s výkonem mandátu poslance Evropského parlamentu ze strany Bolesława G. Piechy;

F.

vzhledem k tomu, že Bolesław G. Piecha zaslal polskému Hlavnímu dopravnímu inspektorátu v reakci na jeho zápis prohlášení, v němž souhlasil s uhrazením pokuty za porušení článku 92a polského přestupkového zákona; vzhledem k tomu, že Parlament tudíž neshledal v tomto případě žádný důkaz, že by se jednalo o fumus persecutionis, tedy o dostatečně závažné a konkrétní podezření, že uvedená žádost je předložena s úmyslem způsobit dotčenému poslanci politickou újmu;

1.

rozhodl, aby byl Bolesław G. Piecha zbaven imunity;

2.

pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu Polské republiky a Bolesławu G. Piechovi.

21.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/59

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12227/2014),

—

s ohledem na návrh protokolu (12226/2014),

—

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 100 odst. 2 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0035/2015),

—

s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

—

s ohledem na doporučení Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0128/2016),

1.

uděluje svůj souhlas s uzavřením protokolu;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Gruzie.

21.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/60

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12265/2014),

—

s ohledem na návrh protokolu (12264/2014),

—

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 100 odst. 2 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0102/2015),

—

s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

—

s ohledem na doporučení Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0129/2016),

1.

uděluje svůj souhlas s uzavřením protokolu;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Státu Izrael.

21.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/61

—

s ohledem na doporučení Komise předložené Radě (COM(2015)0556),

—

s ohledem na čl. 3 odst. 4 a 5 aktu o přistoupení Chorvatské republiky, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0376/2015),

—

s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0054/2016),

1.

schvaluje doporučení Komise;

2.

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.

vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

21.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/62

—

s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (10578/1/2015 – C8-0415/2015),

—

s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená litevským parlamentem, rumunským senátem a švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. července 2013 (1),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 8. října 2013 (2),

—

s ohledem na svůj postoj v prvním čtení (3) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2013)0027),

—

s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na článek 76 jednacího řádu,

—

s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro dopravu a cestovní ruch (A8-0073/2016),

1.

schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.

bere na vědomí prohlášení Komise, která jsou přílohou tohoto usnesení;

3.

konstatuje, že akt je přijat v souladu s příslušným postojem Rady;

4.

navrhuje, aby se tento akt označoval jako „Zīleho a Matīsseho nařízení o Agentuře Evropské unie pro železnice a o zrušení nařízení (ES) č. 881/2004“ (4);

5.

pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt v souladu s čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

6.

pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

7.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.