31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/1

31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/2

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 2. října 2015 nazvanou „Přezkum strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 v polovině období“ (COM(2015)0478),

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 20. května 2015 nazvanou „Stav přírody v Evropské unii: zpráva o stavu a trendech u typů stanovišť a druhů, na které se vztahuje směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích, za období 2007–2012, jak se požaduje podle článku 17 směrnice o stanovištích a článku 12 směrnice o ptácích“ (COM(2015)0219),

—

s ohledem na Zprávu o otevřené veřejné konzultaci ohledně kontroly účinnosti směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť (1),

—

s ohledem na průzkum Eurobarometru zveřejněný v říjnu 2015 o postoji evropské veřejnosti k biologické rozmanitosti („Zvláštní průzkum Eurobarometru č. 436“),

—

s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí „Evropské životní prostředí – stav a výhled 2015 (SOER 2015),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. února 2014 o přístupu EU k nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy (COM(2014)0064),

—

s ohledem na závěrečnou zprávu expertní skupiny programu Horizont 2020, která hledá řešení s ohledem na přírodu a zabývá se obnovou přírodního prostředí ve městech, s názvem „Towards an EU Research and Innovation policy agenda for Nature-Based Solutions and Re-Naturing Cities“ zveřejněnou v roce 2015,

—

s ohledem na nástroj financování přírodního kapitálu (NCFF), jenž je součástí finančního nástroje LIFE pro opatření v oblasti životního prostředí a klimatu,

—

s ohledem na konzultace Komise k budoucí iniciativě EU pod heslem „Nulová čistá ztráta biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb“,

—

s ohledem na výsledky 12. konference smluvních stran (COP 12) Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti (CBD), zejména na přezkum pokroku při provádění strategického plánu pro podporu biologické rozmanitosti pro období 2011–2020 v polovině období, včetně čtvrtého Globálního výhledu k biologické rozmanitosti (Global Biodiversity Outlook), v zájmu dosažení cílů z Aiči v oblasti biologické rozmanitosti, a na opatření zaměřená na lepší provádění,

—

s ohledem na rozhodnutí X/34 10. konference smluvních stran Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti, které zdůraznilo význam biologické rozmanitosti v zemědělství pro zabezpečení potravin a výživu, a to zejména vzhledem ke změně klimatu a omezeným přírodním zdrojům, jak uznalo Římské prohlášení Světového potravinového summitu z roku 2009,

—

s ohledem na závěry zasedání Rady pro životní prostředí ze dne 12. června 2014, a zejména na závazek EU a jejích členských států zvýšit prostředky na dosažení závazku z Hajdarábádu, podle něhož se mají do roku 2015 zdvojnásobit celkové toky finančních zdrojů souvisejících s biologickou rozmanitostí,

—

s ohledem na zprávu sekretariátu Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) a Světové zdravotnické organizace (WHO) nazvanou „Connecting Global Priorities: Biodiversity and Human Health, a State of Knowledge Review“ (Propojování globálních priorit: Biologická rozmanitost a lidské zdraví, přezkum stavu poznatků), která byla zveřejněna v roce 2015,

—

s ohledem na návrh rezoluce nazvané „Transforming our world: the 2030 Agenda for Sustainable Development“ (Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030), který byl předložen na devětašedesátém zasedání Valného shromáždění OSN ke schválení rozvojové agendy pro období po roce 2015,

—

s ohledem na zprávy o hospodářských aspektech ekosystémů a biologické rozmanitosti (The Economics of Ecosystems and Biodiversity – TEEB), což je celosvětová iniciativa zaměřená na „zviditelnění přírodních hodnot“,

—

s ohledem na Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) a Úmluvu o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (CMS),

—

s ohledem na červený seznam ohrožených druhů zvířat Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ze dne 22. října 2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních a nepůvodních druhů (2),

—

s ohledem na Mezinárodní úmluvu Mezinárodní námořní organizace o kontrole a řízení lodní zátěžové vody a usazenin,

—

s ohledem na společnou zemědělskou politiku po roce 2013, a zejména na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory, které spadají pod společnou zemědělskou politiku (3), a na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (4),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES (5),

—

s ohledem na víceletý finanční rámec (VFR) na období 2014–2020,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. dubna 2012 na téma „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“ (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2013 o zelené infrastruktuře – zlepšování přírodního kapitálu Evropy (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2015 o nové strategii EU v oblasti lesnictví: pro lesy a odvětví založená na lesnictví (8),

—

s ohledem na studii výzkumné služby Evropského parlamentu z dubna 2015 s názvem „Safeguarding biological diversity – EU policy and international agreements“ (Zachování biologické rozmanitosti – politika EU a mezinárodní dohody),

—

s ohledem na zprávu ministerské konference o ochraně lesů v Evropě z roku 2015 o stavu evropských lesů (9),

—

s ohledem na studii vypracovanou tematickou sekcí Evropského parlamentu Občanská práva a ústavní záležitosti z roku 2009 o vnitrostátních právních předpisech a postupech týkajících se provádění směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, a zejména na článek 6,

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů přijaté na 115. plenárním zasedání ve dnech 3. a 4. prosince 2015 s názvem „Příspěvek ke kontrole účelnosti směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť“,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0003/2016),

A.

připomínaje, že biologická rozmanitost je jedinečnou různorodostí ekosystémů, přírodních stanovišť, druhů a genů na Zemi, na nichž je člověk značně závislý;

B.

vzhledem k tomu, že biologická rozmanitost v sobě skrývá neobyčejnou vnitřní hodnotu, kterou je třeba chránit ve prospěch budoucích generací; vzhledem k tomu, že biologická rozmanitost rovněž přispívá k lidskému zdraví a má nesmírnou hodnotu také ze společenského a hospodářského hlediska, a vzhledem k tomu, že sociálně-ekonomické náklady ztracené příležitosti v případě nesplnění cílů v oblasti biologické rozmanitosti se odhadují na 50 miliard EUR ročně;

C.

vzhledem k tomu, že zemědělství má velký význam pro dosažení cílů biologické rozmanitosti; vzhledem k tomu, že nezbytnost účinné výroby potravin pro potřeby rychle rostoucí světové populace, stejně jako cíle energetické politiky týkající se většího využívání biomasy jakožto zdroje energie kladou na zemědělství vysoké nároky;

D.

vzhledem k přínosu odvětví zemědělství a lesnictví k zachování biologické rozmanitosti v rámci provádění stávajících právních předpisů;

E.

vzhledem k tomu, že rozmanitost rostlinných druhů a jejich odrůd tradičně pěstovaných malými a středními zemědělskými podniky a rodinnými podniky má velký význam, protože jednak vyhovují různým potřebám a použitím ve venkovských společenstvích, jednak snižují zranitelnost plodin vůči nepříznivému počasí, škůdcům a chorobám;

F.

vzhledem k tomu, že udržitelná a zodpovědná kultivace půdy a udržitelný a zodpovědný chov dobytka významným způsobem přispívají k zachování biologické rozmanitosti;

G.

vzhledem k tomu, že biologická rozmanitost je celosvětově pod velkým tlakem, což způsobuje nevratné změny, které mají nesmírně ničivé důsledky pro přírodu, společnost i hospodářství;

H.

vzhledem k tomu, že cíl z Aiči č. 11 vyzývá k ochraně nejméně 17 % suchozemských a vnitrozemských vodních oblastí prostřednictvím účinně řízených systémů chráněných území; vzhledem k tomu, že podíl evropských ekoregionů, u nichž je 17 % území chráněnou oblastí, se značně sníží, pokud se vyjmou oblasti chráněné pouze sítí Natura 2000;

I.

vzhledem k tomu, že obnovení ekosystémů může mít pozitivní vliv na zmírnění změny klimatu i na přizpůsobení se této změně;

J.

vzhledem k tomu, že přinejmenším 80 % občanů EU považuje úbytek biologické rozmanitosti za závažnou věc a že 552 470 občanů se zúčastnilo veřejné konzultace ke kontrole účelnosti směrnic o ochraně přírody, což představuje historicky nejvyšší míru účasti na veřejných konzultacích Komise; vzhledem k tomu, že z průzkumu Eurobarometru vyplývá, že občané chtějí o úbytku biologické rozmanitosti dostávat víc informací a že většině občanů není známa síť Natura 2000;

K.

vzhledem k tomu, že značný počet angažovaných občanů podniká – z vlastní iniciativy nebo v rámci místních nebo regionálních akčních skupin – kroky na místní nebo regionální úrovni s cílem podpořit biologickou rozmanitost, a dosahuje tak v poměrně krátkém časovém horizontu pozitivních výsledků;

L.

vzhledem k tomu, že 65 % občanů EU žije ve vzdálenosti do 5 km od lokality sítě Natura 2000 a 98 % do 20 km, což naznačuje, že tyto lokality mají potenciál zvyšovat povědomí o biologické rozmanitosti a poskytovat ekosystémové služby, které přispívají k dobrým životním podmínkám velké části obyvatel EU;

M.

vzhledem k tomu, že politiky v oblasti biologické rozmanitosti musí být plně v souladu se zásadou subsidiarity, aby byly plně zohledněny rozdíly mezi jednotlivými regiony, pokud jde o krajinu a přírodní stanoviště;

N.

vzhledem k významu biologické rozmanitosti v nejvzdálenějších regionech a zámořských zemích a územích představujících jedinečné oblasti výskytu původních rostlinných a živočišných druhů; vzhledem k tomu, že v některých těchto regionech nebyly dosud provedeny směrnice o ptácích a směrnice o přírodních stanovištích;

1.

vítá přezkum strategie oblasti biologické rozmanitosti v polovině období, zprávu o stavu přírody a zprávu „SOER 2015“; zdůrazňuje strategický význam těchto zpráv pro uskutečnění cílů EU v oblasti biologické rozmanitosti;

2.

vyjadřuje vážné znepokojení nad pokračujícím úbytkem biologické rozmanitosti; poznamenává, že cílů plánovaných pro rok 2020 nebude dosaženo bez dodatečného úsilí, které je třeba v této oblasti nepřetržitě a v dostatečné míře vyvíjet; zároveň konstatuje, že bylo vědecky dokázáno, že evropská příroda by bez pozitivního vlivu směrnice EU o ochraně ptáků a směrnice EU o ochraně přírodních stanovišť byla v mnohem horším stavu a že cílené a dostatečně financované úsilí skutečně přináší pozitivní výsledky; zdůrazňuje však, že je ještě stále co zlepšovat;

3.

zdůrazňuje, že ničení přírodních stanovišť představuje nejvýznamnější faktor způsobující úbytek biologické rozmanitosti a že je třeba se mu při řešení úbytku biologické rozmanitosti přednostně věnovat, což znamená, že je třeba omezit ničení a fragmentaci přírodních stanovišť;

4.

zdůrazňuje, že úbytek biologické rozmanitosti se nevztahuje pouze na stanoviště a druhy, ale rovněž na genetickou rozmanitost; vyzývá Komisi, aby vypracovala strategii pro zachování genetické rozmanitosti;

5.

poukazuje na klíčovou úlohu biologické rozmanitosti v rámci cílů udržitelného rozvoje, a zejména cílů 14 („zachovat a udržitelně využívat oceány, moře a mořské zdroje“) a 15 („chránit a obnovovat suchozemské ekosystémy a podporovat jejich udržitelné využití, udržitelně spravovat lesy, bojovat s desertifikací, zastavit a následně zvrátit degradaci půdy a zastavit úbytek biologické rozmanitosti“); připomíná, že EU disponuje nesmírnou biologickou rozmanitostí zejména díky svým nejvzdálenějším regionům, ale rovněž prostřednictvím zámořských zemí a území, ke kterým jsou tyto regiony přidruženy; vyzývá tedy EU, aby i nadále odhodlaně usilovala o další posílení Úmluvy o biologické rozmanitosti a zajistila její účinné provádění;

6.

konstatuje, že mezi hlavní tlaky a faktory vedoucí k úbytku biologické rozmanitosti v EU i mimo EU patří roztříštěnost, znehodnocování a ničení přírodních stanovišť v důsledku změn ve využití půdy, změna klimatu, neudržitelné spotřební vzorce a využívání moří; zdůrazňuje, že je proto nutné určit ukazatele, na jejichž základě lze jednoznačně a vědecky měřit stav biologické rozmanitosti v určité oblasti nebo regionu, a podporovat racionální a udržitelné využívání zdrojů v EU i celosvětově, včetně rozvojových zemí, a zejména naléhavě vyzývá EU, aby lépe zapracovala své mezinárodní závazky v oblasti biologické rozmanitosti do své strategie týkající se změny klimatu a do strategie Evropa 2020; zdůrazňuje, že hospodářství účinněji využívající zdroje a snížení nadměrné spotřeby by mohlo EU pomoci snížit její závislost na přírodních zdrojích, zejména těch, které pocházejí z mimoevropských států; připomíná také, že ekosystémový přístup ke zmírňování změny klimatu a k adaptaci na tuto změnu by mohl být nákladově efektivní alternativou k technologickým řešením a že pokrok řady aplikovaných věd závisí na dlouhodobé dostupnosti a rozmanitosti přírodního bohatství;

7.

zdůrazňuje, že pro zachování biologické rozmanitosti a zastavení jejího úbytku má zásadní význam nalezení větší politické vůle na nejvyšší úrovni; za zásadní považuje efektivní provádění stávajících právních předpisů, prosazování a větší integraci ochrany biologické rozmanitosti do dalších oblastí politiky; vyzývá zejména členské státy, aby se na regionální a místní úrovni postaraly o informovanost a zvyšování povědomí v oblasti biologické rozmanitosti;

8.

vyjadřuje politování nad skutečností, že zhruba čtvrtině volně žijících druhů hrozí v Evropě vyhynutí a mnoho ekosystémů je znehodnoceno, což EU způsobuje závažné sociální a hospodářské škody;

9.

zdůrazňuje, že příroda a hospodářský vývoj se vzájemně nevylučují; je přesvědčen o tom, že je nezbytné přírodu více začlenit do společnosti, včetně hospodářství a soukromých podniků, aby hospodářský růst byl udržitelný a byla přijímána proaktivní opatření na ochranu, obnovení a lepší řízení životního prostředí; domnívá se, že zejména úsilí v oblasti snížení míry vyžívání zdrojů musí mít při sbližování hospodářských cílů a cílů v oblasti životního prostředí ústřední význam;

10.

zdůrazňuje, že úbytek biologické rozmanitosti má neblahý dopad na ekonomické náklady pro společnost a že dosud nebyl dostatečným způsobem v hospodářských a ostatních politikách zohledněn; domnívá se, že je nezbytné uznat, že investice do biologické rozmanitosti mají zásadní význam ze sociálně-ekonomického hlediska; poznamenává, že jedna šestina pracovních míst v EU určitým způsobem závisí na přírodě a biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že biologická rozmanitost může významně přispívat k získávání nových dovedností i k vytváření pracovních míst a obchodních příležitostí; vítá metody pro měření hospodářské hodnoty biologické rozmanitosti; domnívá se, že tyto nástroje mohou zvýšit informovanost, zlepšit využití dostupných prostředků a vést k lepšímu rozhodování;

11.

vyzývá Komisi, aby posílila úlohu, kterou biologická rozmanitost a ekosystémy hrají v hospodářských záležitostech, aby bylo možné přejít na zelenou ekonomiku; naléhavě žádá Komisi, aby posílila opatření přijímaná na podporu ekologizace evropského semestru; zdůrazňuje, že biologická rozmanitost představuje celkovou společenskou odpovědnost, která nemůže záviset pouze na veřejných výdajích;

12.

zastává názor, že aniž by se z biologické rozmanitosti stalo zboží, měla by se její ekonomická hodnota zohledňovat v ukazatelích, na jejichž základě jsou přijímána rozhodnutí a které by se neměly omezovat na HDP; je přesvědčen, že to napomůže plnění cílů udržitelného rozvoje; proto žádá systematické začleňování hodnot biologické rozmanitosti do vnitrostátních systémů hospodářských účtů v rámci monitorování cílů udržitelného rozvoje;

13.

zdůrazňuje, že EU a členské státy nesplnily cíle strategie v oblasti biologické rozmanitosti pro rok 2010; vzhledem k nedostatečnému pokroku směrem k dosažení cílů v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 vyzývá Komisi, aby Parlamentu předkládala zprávy po dvou letech, v nichž Rada a Komise budou podrobně informovat o aktuálním stavu, důvodech pro neplnění cílů a strategii, která zajistí dodržování cílů v budoucnosti;

14.

vyzývá Komisi a členské státy, aby dosažení cílů pro rok 2020 zařadily bezodkladně mezi větší politické priority; vyzývá k přístupu zahrnujícímu více zúčastněných stran a podtrhuje přitom zásadní úlohu státních, regionálních a místních subjektů a jejich plného zapojení do tohoto procesu; zdůrazňuje, že zásadní význam má rovněž financování a lepší informovanost veřejnosti o ochraně biologické rozmanitosti, její pochopení a podpora; domnívá se, že klíčem k dosažení těchto cílů je proto dobrá informační politika a včasné zapojení všech dotčených subjektů, včetně těch sociálně-ekonomických;

15.

vyzývá EU, aby pokročila v plnění hlavních cílů v oblasti biologické rozmanitosti a svých závazků v oblasti ochrany biologické rozmanitosti s cílem snížit dopady své činnosti na biologickou rozmanitost ve světě v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a respektovat ekologické limity ekosystémů; rovněž EU vyzývá, aby podpořila rozvojové země v jejich úsilí o zachování biologické rozmanitosti a zajištění jejího udržitelného využití;

16.

vyjadřuje politování nad pomalým pokrokem členských států při provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí; zdůrazňuje, že je třeba více informací o stavu provádění v členských státech;

17.

zdůrazňuje, že plné provádění a prosazování směrnic o ochraně přírody je spolu s dostatečným financováním základním předpokladem pro zajištění úspěchu celé strategie a splnění jejího hlavního cíle; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby se o to v maximální míře zasadily, vzhledem k tomu, jak málo času zbývá, a aby vytvořily širokou podpůrnou základnu;

18.

naléhavě vyzývá vedoucí představitele EU, aby naslouchali půl milionu občanů, kteří volají po dodržování a lepším provádění razantních právních předpisů na ochranu přírody;

19.

vyzývá Komisi, aby zdokonalila pokyny, jež mají usnadnit plné provádění a prosazování směrnic, a to v souladu se stávající judikaturou; vyzývá Komisi, aby se více zasadila o dialog s členskými státy a se všemi příslušnými subjekty, včetně těch sociálně-ekonomických, a podpořila tak výměnu osvědčených postupů;

20.

uznává, že jedním z hlavních přínosů směrnic o ochraně přírody je míra, v jaké pomáhají zajistit rovné podmínky napříč EU, protože poskytují základní standard ochrany životního prostředí, jež musí všechny členské státy splnit na základě požadavků na společné standardy a zásady vzájemného uznávání v rámci jednotného trhu;

21.

konstatuje, že v roce 2012 mělo pouze 58 % lokalit sítě Natura 2000 plány řízení; vyjadřuje znepokojení nad různými úrovněmi provádění; naléhavě žádá členské státy, aby na základě konzultace se všemi zúčastněnými stranami dokončily označení suchozemských a mořských lokalit sítě Natura 2000 a vypracovaly plány řízení;

22.

zdůrazňuje, že napříč EU si řízení lokalit sítě Natura 2000 vyžádalo minimálně 5,8 miliardy EUR, avšak ročně tyto lokality přinášejí environmentální a sociálně-ekonomický zisk ve výši 200–300 miliard EUR; vyzývá členské státy, aby zajistily transparentní řízení lokalit sítě Natura 2000;

23.

uznává, že přínos chráněných mořských oblastí zřízených v rámci sítě Natura 2000 bude hrát zásadní úlohu při dosahování dobrého stavu prostředí podle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí a při plnění celosvětového cíle týkajícího se 10 % chráněných pobřežních a mořských oblastí do roku 2020, jak stanoví cíl v oblasti biologické rozmanitosti z Aiči č. 11; vyjadřuje politování nad tím, že splnění tohoto cíle je stále ještě v nedohlednu;

24.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily sběr údajů a sledování přírodních stanovišť a druhů, zejména tam, kde jsou v tomto směru velké nedostatky, s cílem zhodnotit pokrok při dosahování těchto cílů;

25.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že dosud neexistuje podrobný přehled o skutečném financování ochrany přírody v jednotlivých členských státech; má za to, že jde o významný informační nedostatek; vyzývá Komisi a členské státy, aby bezodkladně určily příslušné vnitrostátní rozpočtové položky a sestavily jejich souhrnný přehled;

26.

opakuje své dřívější výzvy k tomu, aby se EU podílela na financování řízení lokalit sítě Natura 2000, čímž by poskytla doplňkový zdroj k fondu na rozvoj venkova, strukturálním fondům a rybářskému fondu a k finančním prostředkům, které daly k dispozici členské státy;

27.

apeluje na Komisi a členské státy, aby nadále důsledně dbaly na vymáhání dodržování směrnic o ochraně přírody; zdůrazňuje, že dodržování právních předpisů EU a jeho vymáhání je nutné zlepšit, a to například použitím přiměřených a odrazujících sankcí;

28.

v této souvislosti vyzývá k tomu, aby bylo vyvinuto další úsilí s cílem zastavit nezákonné zabíjení a odchytávání ptáků a obchod s nimi, a vyřešit tak s tím související místní konflikty; vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly nové nástroje pro odhalování protizákonných činností v lokalitách sítě Natura 2000;

29.

vyzývá Komisi, aby do roku 2017 předložila konkrétní návrh rozvoje transevropské sítě pro zelenou infrastrukturu (TEN-G); podporuje vývoj strategie pro vytváření biokoridorů pro volně žijící cílové druhy ve spolupráci s členskými státy;

30.

vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby neprodleně vypracovaly a provedly rámce pro stanovení priorit v oblasti ekosystémů;

31.

vyzývá členské státy, aby upřednostnily cíl obnovit do roku 2020 15 % poškozených ekosystémů a využily prostředky, které jsou pro tento cíl k dispozici v rámci víceletého finančního rámce; vyzývá Komisi, aby předložila pokyny k využívání těchto prostředků na obnovu poškozených ekosystémů a ochranu biologické rozmanitosti obecně;

32.

upozorňuje na velký význam zemědělství a lesnictví pro dosažení tohoto cíle a na to, že řešení musí být udržitelná z hlediska zemědělství a lesnictví;

33.

uznává negativní dopady znečištění ovzduší na biologickou rozmanitost a ekosystémové služby, je-li ukazatelem tlaku na přirozené ekosystémy a rozmanitost druhů nutriční dusík a kyselost;

34.

vyzývá Komisi a členské státy, aby investovaly do biologické rozmanitosti s cílem podpořit inovační kapacitu podniků, zejména pokud jde o ekologické inženýrství;

35.

poznamenává, že i nadále je nanejvýš důležité začleňovat ochranu přírody do jiných oblastí politik, a zdůrazňuje v této souvislosti klíčovou úlohu zemědělství a lesnictví;

36.

zdůrazňuje, že zachování biologické rozmanitosti je klíčové pro produkci potravin a krmiv, a je tedy v osobním zájmu zemědělců; zdůrazňuje, že je třeba k těmto záležitostem přistupovat na základě spolupráce mnoha zúčastněných stran, s aktivním zapojením zemědělců i lesníků a na základě podpory jejich spolupráce při společném řešení těchto výzev;

37.

připomíná, že společná zemědělská politika (SZP) již disponuje nástroji pro obnovu, ochranu a zlepšování biologické rozmanitosti, jako jsou např. plochy využívané v ekologickém zájmu; poukazuje na skutečnost, že obnova, ochrana a zlepšování stavu ekosystémů souvisejících se zemědělstvím a lesnictvím, včetně oblastí sítě Natura 2000, se zdůrazňuje jako jedna ze šesti klíčových priorit rozvoje venkova v EU;

38.

s politováním konstatuje, že dosud nebylo možné naměřit žádné zlepšení stavu biologické rozmanitosti v zemědělství, avšak uznává, že je ještě příliš brzy na to, aby bylo možné vyhodnotit efektivnost reformované SZP; vítá hodnocení stavu provádění SZP, které Komise plánuje, a naléhavě Komisi a členské státy žádá, aby sledovaly, hodnotily a případně zvýšily účinnost opatření v rámci ekologizace – včetně posouzení flexibility členských států – a dalších nástrojů pro rozvoj venkova v rámci SZP; vyzývá Komisi, aby zohlednila svá zjištění v přezkumu SZP v polovině období;

39.

vyzývá členské státy, aby lépe využívaly nástroje SZP a politiky soudržnosti, které jsou již k dispozici, a podpořily tak zemědělce a lesníky při plnění cílů v oblasti biologické rozmanitosti; zdůrazňuje potřebu podporovat udržitelné využívání genetických zdrojů rostlin a tradičních zemědělských odrůd a udržitelná řešení pro zemědělství a lesnictví;

40.

zdůrazňuje, že plochy využívané v ekologickém zájmu by z principu měly být oblastí ochrany a podpory zemědělsko-ekologických postupů, jako je opylení a ochrana půdy; žádá Komisi, aby zveřejnila údaje o tom, kolik členských států povoluje používání pesticidů a hnojiv na těchto plochách využívaných v ekologickém zájmu od chvíle, kdy vstoupilo v platnost nařízení (EU) č. 1307/2013;

41.

vyzývá Komisi, aby v zájmu transparentnosti zveřejnila, jak členské státy odůvodňují své volby opatření v rámci ekologizace;

42.

trvá na tom, aby Komise a členské státy zajistily, že finanční prostředky v rámci SZP budou přesměrovány od podpory činností poškozujících životní prostředí na financování udržitelných zemědělských postupů a zachování s tím spojené biologické rozmanitosti;

43.

zdůrazňuje, že je nutné chránit biologickou rozmanitost v zemědělství v rozvojových zemích, neboť je nezbytná k zabezpečení potravin; proto vyzývá Komisi, aby investovala do agroekologie v rozvojových zemích, v souladu s doporučeními zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny;

44.

žádá Komisi, aby podporovala udržitelné řízení světových lesů tím, že zajistí ekologické postupy, biologickou rozmanitost lesů a produktivitu a bude dodržovat práva původních obyvatel na využívání lesních zdrojů; dále vyzývá Komisi, aby zakázala ničení přírodních lesů, chránila ohrožené druhy a zakázala toxické pesticidy a sázení geneticky modifikovaných stromů;

45.

vybízí Komisi, aby v rámci své strategie na podporu biologické rozmanitosti více zohlednila tropické lesy vzhledem k jejich koncentraci ekosystémů, přírodních stanovišť a obzvlášť ohrožených druhů, k jejich zásadní úloze pro environmentální rovnováhu a klima a také k jejich společenskému a kulturnímu významu pro původní obyvatelstvo;

46.

vyzývá členské státy, aby vypracovaly a provedly plány pro řízení lesů s cílem zlepšit ochranu lesních přírodních stanovišť a druhů a zlepšit dostupnost informací; žádá Komisi o vypracování jednotných a srovnatelných kritérií a standardů pro získávání informací o biologické rozmanitosti lesů;

47.

upozorňuje na hrozbu, kterou pro biologickou rozmanitost může představovat rostoucí poptávka po biopalivech a stále se stupňující tlak na rozvojové země je vyrábět, v jejichž důsledku dochází k přeměně přírodních stanovišť a ekosystémů, jako jsou mokřady a lesy;

48.

trvá na tom, že sociální a environmentální kritéria udržitelnosti produkce biomasy tvoří nedílnou součást rámce stanoveného ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie; pokládá za klíčové vypracovat standardy udržitelnosti pro všechna odvětví, v nichž by mohla být využívána biomasa, spolu s kritérii udržitelného lesního hospodářství, jež zajistí, aby bioenergetika nepřispívala ke změně klimatu ani se nestala dalším faktorem vedoucím k zabírání půdy a k nedostatku potravin;

49.

se znepokojením konstatuje, že 90 % palmového oleje, který je ve světě konzumován, je produkováno v Indonésii a Malajsii na úkor rašelinových lesů, které jsou páleny, aby uvolnily místo velkým plantážím akácií a palmy olejné; poukazuje na to, že podle studie Světové banky se Indonésie stala právě kvůli pálení lesů třetím největším producentem skleníkových plynů;

50.

vybízí Komisi a členské státy, aby správně a včas provedly reformovanou společnou rybářskou politiku při uplatnění takových způsobů řízení rybolovu, které jsou založeny na ekosystémech, aby byl naplněn cíl maximálního udržitelného výnosu, a to mj. na základě podpory udržitelných a inovativních rybolovných metod; zdůrazňuje, že je důležité snižovat znečištění s cílem chránit mj. mořskou biologickou rozmanitost a mořské populace a podporovat ekonomický růst prostřednictvím modré ekonomiky;

51.

zdůrazňuje zásadní význam mořských ekosystémů a zdrojů jako základu pro udržitelný rozvoj přímořských států; vyzývá členské státy k plnému provedení dřívějších závazků a ke spolupráci s vládami a samosprávami na celosvětové, regionální i místní úrovni v zájmu značného zvýšení ambicióznosti cílů a intenzity činností na dosažení spravedlivého, ekonomicky a ekologicky udržitelného rybolovu;

52.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že EU bude hrát vedoucí úlohu při zajištění dohody v rámci úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS), pokud jde o zachování a udržitelné využívání mořské biologické rozmanitosti, nad rámec jurisdikce členských států;

53.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a třetími zeměmi zlepšila provádění nařízení rady (ES) č. 1005/2008 o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném (NNN) rybolovu;

54.

vyzývá Komisi a členské státy, aby prostřednictvím programů určených na snížení chemického, fyzického a mikrobiologického znečištění zlepšily kvalitu životního prostředí našich moří, a optimalizovaly tak udržitelnost námořní dopravy a chránily biologickou rozmanitost, která je dopravou nevyhnutelně ohrožena; v tomto ohledu připomíná, že 12,7 milionu tun plastů (5 % celkové produkce) každoročně končí v oceánech, kam se dostanou z kanalizace, z vodních toků a pobřežních skládek, a negativně ovlivňují životní prostředí a biologickou rozmanitost celé planety;

55.

naléhavě žádá Komisi, aby bezodkladně a v souladu s článkem 4 nařízení (EU) č. 1143/2014 sestavila přesný a úplný seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii, přičemž by se tento seznam neměl omezovat na pevný počet druhů a měl by zahrnovat úplná a soudržná prováděcí opatření (podložená dostatečnými zdroji) k dosažení daných cílů; podtrhuje význam průběžné aktualizace tohoto seznamu a provádění dalších posouzení rizik druhů, aby právní předpisy týkající se původních invazivních druhů mohly fungovat jako silná hybná páka;

56.

vyzývá členské státy k ratifikaci úmluvy Mezinárodní námořní organizace o kontrole a řízení lodní zátěžové vody a usazenin s cílem zabránit šíření invazivních nepůvodních druhů z mořské a vnitrozemské vodní dopravy a přispět k provádění a dosažení daného cíle;

57.

vyzývá členské státy, aby sledovaly dovoz exotických druhů na své území a aby o něm pravidelně podávaly zprávu Komisi a ostatním členským státům; vyzývá k větším omezením v oblasti dovozu a soukromého držení ohrožených druhů, včetně primátů, plazů a obojživelníků;

58.

vyzývá Komisi a členské státy, aby do roku 2020 postupně odstranily dotace, které mají negativní dopad na životní prostředí, a zajistily, že do roku 2016 bude dokončeno posouzení těchto dotací a že požadavky týkající se podávání zpráv budou začleněny do příslušných oblastí odvětvových politik EU; apeluje na Komisi a členské státy, aby se plně ztotožnily s přechodem na oběhové hospodářství a podporovaly jej;

59.

naléhavě vyzývá zbývající členské státy, aby ratifikovaly Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání k Úmluvě o biologické rozmanitosti před konferencí smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran Kjótského protokolu, která se uskuteční v prosinci roku 2016;

60.

připomíná, že EU v celosvětovém měřítku významně přispívá k boji proti úbytku biologické rozmanitosti a že je spolu se svými členskými státy hlavním dárcem finančních prostředků na zachování biologické rozmanitosti a největším poskytovatelem oficiální rozvojové pomoci v oblasti biologické rozmanitosti;

61.

vítá stěžejní program Komise B4 LIFE 2014–2020, avšak domnívá se, že EU se musí na úsilí o zabránění úbytku biologické rozmanitosti podílet mnohem více, a žádá EU a její členské státy, aby splnily svůj závazek z Hajdarábádu spočívající v tom, že do roku 2015 zdvojnásobí celkové toky finančních zdrojů souvisejících s biologickou rozmanitostí směřující do rozvojových zemí a že tuto úroveň udrží nejméně do roku 2020;

62.

zdůrazňuje, že trestné činy související s volně žijícími a planě rostoucími druhy a úbytkem stanovišť představují přímou a rozšířenou hrozbu pro světovou biologickou rozmanitost; uznává, že zanedbávání problematiky nezákonného obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a nedostatek činností souvisejících se zapojením EU do úmluvy CITES představují závažný nedostatek ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti; podtrhuje naléhavou potřebu jednat koordinovaně v boji proti nezákonnému obchodování s volně žijícími a planě rostoucími druhy; vyzývá Komisi, aby předložila ambiciózní akční plán boje proti nedovolenému obchodu s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami a produkty z nich získanými, a žádá, aby obdobná opatření byla přijata také v souvislosti s bojem proti odlesňování a znehodnocování lesů;

63.

zdůrazňuje, že směrnice o ochraně přírody představují milníky pro politiku v oblasti ochrany přírody nejen úrovni EU, ale i na mezinárodní úrovni; je toho názoru, že je možné tyto směrnice o ochraně přírody díky jejich sevřené formě, soudržnosti a konzistentnosti považovat za svého druhu inteligentní regulaci avant la lettre;

64.

zdůrazňuje, že síť Natura 2000 je stále poměrně novou sítí, jejíhož potenciálu nebylo ještě zdaleka dosaženo; je toho názoru, že směrnice o ochraně přírody jsou stále ještě relevantní a že osvědčené prováděcí postupy prokazují jejich účinnost; zdůrazňuje, že ve směrnicích o ochraně přírody je velký prostor pro flexibilitu, včetně možnosti přizpůsobení se technickému a vědeckému pokroku; konstatuje, že inteligentní provádění a mezinárodní spolupráce jsou zásadní pro dosažení cílů v oblasti biologické rozmanitosti;

65.

staví se proti případné revizi směrnic o ochraně přírody, neboť by ohrozila realizaci strategie v oblasti biologické rozmanitosti a zapříčinila dlouhé období právní nejistoty, přičemž existuje riziko, že by vedla k oslabení právní ochrany a financování a měla by negativní dopad na přírodu, obyvatele i podniky; zdůrazňuje v tomto ohledu, že probíhající kontrola REFIT směrnic o ochraně přírody by se měla zaměřit na zlepšení provádění;

66.

je přesvědčen o tom, že veškeré potíže s dosažením cílů směrnic o ochraně přírody a strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti obecně nejsou v právních předpisech, ale především v jejich neúplném, rozdílném a nesprávném provádění, jeho vymáhání a začleňování do dalších oblastí politik;

67.

zdůrazňuje, že směrnice o ochraně přírody poskytují dostatečnou flexibilitu v oblasti jejich provádění při zohlednění hospodářských, sociálních, kulturních a regionálních požadavků, jak je zakotveno ve směrnici o stanovištích; vybízí nicméně naléhavě Komisi, aby vyjasnila svůj výklad a prováděcí pokyny, aby nedocházelo ke sporům a všechny problémové body se vyřešily;

68.

požaduje přesné prověření úlohy velkých predátorů a případné zavedení opatření k přizpůsobení, aby byla zachována biologická rozmanitost, kulturní krajina a po staletí prováděná pastva býložravých zvířat v horských oblastech;

69.

uznává, že právní předpisy Unie v oblasti ochrany ekosystémů, přírodních stanovišť a druhů v chráněných oblastech jsou prospěšné pro přírodu; vyjadřuje však politování nad tím, že nejvzdálenější francouzské regiony, které představují jedinečnou zásobárnu druhů a ekosystémů a značnou část světové i evropské biologické rozmanitosti, jsou z tohoto právního rámce i z dalších právních rámců vhodných pro jejich specifickou povahu vyňaty; podtrhuje však úspěch skupiny projektů v těchto regionech financovaných z programu LIFE + a z evropské iniciativy BEST, které měly za cíl posílit ochranu biologické rozmanitosti a přizpůsobení se změně klimatu v nejvzdálenějších regionech a v zámořských zemích a územích;

70.

vyzývá Komisi, aby zavedla trvalé mechanismy financování ochrany biologické rozmanitosti v nejvzdálenějších regionech a zámořských zemích a územích, a to v návaznosti na přípravnou akci BEST;

71.

považuje úbytek biologické rozmanitosti mimo chráněné přírodní oblasti za nedostatek celé strategie; vybízí Komisi a členské státy, aby shromáždily informace o těchto stanovištích a druzích a vytvořily vhodné rámce, které umožní spolupracovat s místními orgány a občanskou společností s cílem zabránit roztříštěnosti stanovišť a čisté ztrátě biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb;

72.

má za to, že takovýto rámec musí zahrnovat balík doplňkových opatření, která řeší podstatu úbytku biologické rozmanitosti a zlepšují začleňování biologické rozmanitosti do odvětvových politik, včetně zemědělství, lesnictví, rybolovu, energetiky a dopravy;

73.

vybízí členské státy, aby prostřednictvím iniciativ týkajících se územního plánování pečlivě posuzovaly využití prostorů a zajistily přiměřenou ochranu sítě Natura 2000, aby chránily veřejný prostor, zejména upřednostňováním pastevectví před opuštěním půdy, které zvyšuje hrozbu přírodních katastrof (laviny, sesuvy bahna a půdy), a vytvořily soudržnou síť modro-zelené infrastruktury ve venkovských i městských oblastech a zároveň zajistily nezbytnou právní jistotu v oblasti hospodářské činnosti; žádá Komisi, aby v této oblasti vytvořila osvědčené postupy a sestavila jejich přehled;

74.

domnívá se, že pro účinnější a cílenější využívání dostupných prostředků je nezbytné, aby Komise vypracovala zvláštní kritéria pro „Nástroj financování přírodního kapitálu“, která musí zajistit, aby měly projekty náležité pozitivní a vědecky prokazatelné účinky na biologickou rozmanitost; projekty programu LIFE by měly být spojeny s financováním z jiných programových proudů, jako jsou například strukturální fondy, čímž by se posílily a zopakovaly úspěšné projekty napříč EU a dosáhlo by se většího multiplikačního efektu;

75.

vybízí Komisi, aby rozšířila přístup financování biologické rozmanitosti z různých fondů, a vyzývá k lepšímu propojení různých finančních nástrojů;

76.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily soudržnost napříč příslušnými odvětvovými politikami ohledně začlenění cílů v oblasti biologické rozmanitosti a přitom zajistily, že příští víceletý finanční rámec zaručí, že nedojde k žádné čisté ztrátě biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb;

77.

vyzývá Komisi, aby zřídila skupinu na vysoké úrovni, která se bude zabývat přírodním kapitálem, jelikož vyšší politický význam a priorita pomohou dosažení daných cílů;

78.

vyjadřuje politování nad tím, že právní předpisy EU v oblasti životního prostředí nejsou podrobovány uceleným a účinným inspekcím v oblasti životního prostředí a ucelenému a účinnému dohledu, které by odhalily porušování environmentálních právních předpisů v různých odvětvích a předcházely mu, přičemž totéž platí i pro chráněné přírodní lokality; vítá přípravnou práci na rámci EU pro inspekce v oblasti životního prostředí a vyzývá Komisi, aby bezodkladně předložila legislativní návrh;

79.

zdůrazňuje význam inovací, výzkumu a vývoje, které umožňují plnit cíle směrnic o ochraně přírody, a vyzývá Komisi a členské státy, aby zaměřily svou pozornost zejména na vazby mezi zachováním biologické rozmanitosti a přínosy pro lidské zdraví a dobrý stav ekonomiky a aby koordinovaly opatření na shromažďování údajů; připomíná, že stále ještě existují velké mezery ve znalostech, pokud jde o stav mořských ekosystémů a rybolovných zdrojů; vyzývá členské státy, aby zajistily sběr a zveřejňování údajů o dopadu rybolovu a akvakultury na širší životní prostředí;

80.

žádá Komisi a členské státy, aby na základě politik, jež členské státy již provádějí, bezodkladně zahájily evropskou iniciativu týkající se opylovačů a věnovaly současně zvláštní pozornost odolnosti rostlin vůči škodlivým organismům, která má dopad na včelstvo a další opylovače, a aby neprodleně předložily návrhy rámcové směrnice o půdě, směrnice o přístupu ke spravedlnosti a revidovaný právní rámec EU o inspekcích ochrany životního prostředí;

81.

se znepokojením poukazuje na narůstající množství vědeckých důkazů, které prokazují, že pesticidy ze skupiny neonikotinoidů mohou mít negativní dopad na zásadní služby, jako jsou opylení a přirozené mechanismy ochrany před škodlivými organismy; vyzývá proto Komisi, aby trvala na svém zákazu používání neonikotinoidů;

82.

apeluje na Komisi a členské státy, aby plně uplatňovaly zásadu předběžné opatrnosti při povolování použití živých modifikovaných organismů a jejich vypuštění do životního prostředí s cílem zabránit jakémukoliv negativnímu dopadu na biologickou rozmanitost;

83.

zdůrazňuje význam programu LIFE pro životní prostředí, zejména pokud jde o jeho dílčí program „Příroda a biologická rozmanitost“, neboť pomáhá chránit a posilovat evropskou biologickou rozmanitost;

84.

je pevně přesvědčen, že životní prostředí a inovace se vzájemně doplňují, a odkazuje zejména na „přírodě blízká řešení“, která přinášejí ekonomicky i ekologicky inteligentní řešení problémů například v oblasti změny klimatu, nedostatku surovin, znečištění a antimikrobiální rezistence; vyzývá příslušné zúčastněné strany, aby taková řešení v rámci programu Horizont 2020 rozvíjely; vyzývá členské státy, aby v zájmu větší efektivity ponechávaly regulační prostor pro tato inteligentní řešení, která v oblasti biologické rozmanitosti přinášejí pozitivní výsledky;

85.

zdůrazňuje, že otázky biologické rozmanitosti, změny klimatu a nedostatku surovin spolu neoddělitelně souvisejí; připomíná, že úbytku biologické rozmanitosti je možné zabránit jen v případě, že bude změna klimatu výrazně nižší než 2 oC ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí; rovněž připomíná, že celá řada ekosystémů zmírňuje přírodní rizika, a tím přispívá k naplňování adaptační a mitigační strategie;

86.

vyzývá Komisi a členské státy, aby tuto skutečnost zohlednily tím, že zajistí plné začlenění strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti pro rok 2020 do postoje EU v diskusích o nové mezinárodní dohodě týkající se změny klimatu, a to zejména s ohledem na skutečnost, že podle projektu ROBIN financovaného EU představuje ochrana biologické rozmanitosti část řešení změny klimatu, jejího zmírnění a přizpůsobení se jí, zejména když si uvědomíme, že tropické lesy mohou zmírnit 25 % celkových emisí skleníkových plynů;

87.

vyzývá Komisi, aby do mezinárodních dohod, které uzavírá, začleňovala otázky týkající se životního prostředí a změny klimatu a aby prováděla analýzy týkající se životního prostředí zaměřené na možnosti ochrany a zlepšování biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že je důležité systematicky zjišťovat a vyhodnocovat možné dopady na biologickou rozmanitost; vyzývá Komisi, aby v návaznosti na zjištění uvedená ve studii s názvem „Zjišťování a zmírňování negativních dopadů poptávky EU po některých komoditách na biologickou rozmanitost ve třetích zemích“ navrhla možné způsoby, jak přispět k odvrácení nebo minimalizaci úbytku biologické rozmanitosti ve světě, která je důsledkem určitých výrobních a spotřebních vzorců v EU;

88.

naléhavě žádá členské státy, aby – na základě zásady předběžné opatrnosti a zásady přijímání nezbytných preventivních opatření a s ohledem na rizika a na negativní dopady na klima, životní prostředí a biologickou rozmanitost spojené s hydraulickým štěpením při využívání nekonvenčních uhlovodíků a nedostatky zjištěné v regulačním režimu EU u činností spojených s těžbou břidlicového plynu – nepovolovaly žádné nové provozy pro hydraulické štěpení v EU;

89.

žádá Komisi a členské státy, aby dohlížely na provádění plánu z Guadeloupe přijatého v říjnu roku 2014 a aby zavedly potřebné nástroje na ochranu biologické rozmanitosti v nejvzdálenějších regionech a zámořských zemích a územích;

90.

zdůrazňuje celosvětovou úlohu strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti; vyzývá Komisi, aby ustanovení o biologické rozmanitosti začlenila do probíhajících obchodních jednání a aby cíle v oblasti biologické rozmanitosti začlenila do obchodních politik EU;

91.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/14

—

s ohledem na petice občanů EU s postižením znemožňujícím práci s tištěnými dokumenty, a zejména na petici 924/2011, kterou jménem Evropské unie nevidomých (EBU) / Královského národního institutu nevidomých (RNIB) předložil Dan Pescod (britský státní příslušník) ohledně přístupu nevidomých ke knihám a jiným tištěným materiálům,

—

s ohledem na Marrákešskou smlouvu o usnadnění přístupu k publikovaným dílům nevidomým a zrakově postiženým osobám či osobám s jinými poruchami čtení (dále jen Marrákešská smlouva),

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

—

s ohledem na čl. 216 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Světová zdravotnická organizace v roce 2010 odhadovala, že v celé Evropě je 2 550 000 nevidomých osob a 23 800 000 slabozrakých osob, což činí celkem 26 350 000 zrakově postižených osob;

B.

vzhledem k tomu, že pouze 5 % všech knih zveřejněných v rozvinutých zemích a méně než 1 % knih zveřejněných v rozvojových zemích je vydáváno v dostupných formátech;

C.

vzhledem k tomu, že EU a členské státy jsou smluvními stranami Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením;

D.

vzhledem k tomu, že EU a členské státy podepsaly Marrákešskou smlouvu v dubnu 2014, a proto na sebe vzaly politický závazek, že ji ratifikují;

E.

vzhledem k tomu, že Výbor OSN pro Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením v závěrečných připomínkách k původní zprávě Evropské unie o provádění této úmluvy Evropskou unii vyzval, aby přijala veškerá opatření nezbytná k tomu, aby bylo možné Marrákešskou smlouvu co nejdříve ratifikovat a provádět;

F.

vzhledem k tomu, že Komise předložila návrh rozhodnutí Rady o uzavření Marrákešské smlouvy jménem Evropské unie (COM(2014)0638);

1.

připomíná, že články 24 a 30 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením zdůrazňují právo osob se zdravotním postižením na vzdělávání bez diskriminace a na základě rovných příležitostí i potřebu zajistit, aby zákony na ochranu práv duševního vlastnictví nepředstavovaly neodůvodněnou nebo diskriminující překážku bránící přístupu osob se zdravotním postižením ke kulturním materiálům;

2.

s hlubokým rozhořčením konstatuje, že sedm členských států EU utvořilo menšinový blok, který brání procesu ratifikace této smlouvy; vyzývá Radu a členské státy, aby urychlily ratifikační proces, aniž by ratifikaci podmiňovaly přezkumem právního rámce EU nebo rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, členským státům, Evropské komisi a Výboru OSN pro Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením.

31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/15

—

s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju FG72 (MST-FGØ72-2), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (1), a zejména na čl. 7 odst. 3 a čl. 19 odst. 3 tohoto nařízení,

—

s ohledem na články 11 a 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (2),

—

s ohledem na skutečnost, že Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat podle článku 35 nařízení (ES) č. 1829/2003 rozhodl dne 18. listopadu 2015 hlasováním, že nevydá stanovisko,

—

s ohledem na stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) ze dne 16. července 2015 (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 o prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2015/2279 ze dne 4. prosince 2015 o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici NK603 × T25 (MON-ØØ6Ø3-6 × ACS-ZMØØ3-2), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (4),

—

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

—

s ohledem na čl. 106 odst. 2 a 3 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 24. června 2011 podala společnost Bayer CropScience AG v souladu s články 5 a 17 nařízení (ES) č. 1829/2003 příslušnému orgánu Belgie žádost týkající se uvedení potravin, složek potravin a krmiv, které obsahují sóju FG72, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh;

B.

vzhledem k tomu, že geneticky modifikovaná sója MST-FGØ72-2 popsaná v žádosti exprimuje protein 2mEPSPS, který rostlině dává schopnost tolerance k herbicidům na bázi glyfosátu, a protein HPPD W336, který zajišťuje toleranci k herbicidům na bázi isoxaflutolu; vzhledem k tomu, že Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny, jež je specializovanou agenturou Světové zdravotnické organizace pro rakovinu, klasifikovala dne 20. března 2015 glyfosát jako látku, která je pro člověka pravděpodobně karcinogenní (5);

C.

vzhledem k tomu, že Stálý výbor dne 18. listopadu 2015 hlasoval o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, aniž by vydal stanovisko;

D.

vzhledem k tomu, že dne 22. dubna 2015 vyjádřila Komise v důvodové zprávě ke svému legislativnímu návrhu, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, politování nad skutečností, že od vstupu nařízení (ES) č. 1829/2003 v platnost přijímala Komise rozhodnutí o povolení v souladu s použitelnými právními předpisy bez podpory stanovisek výborů členských států a že navracení dokumentace Komisi ke konečnému rozhodnutí, což byla v podstatě výjimka pro tento postup jako takový, se stalo při rozhodování o povolení geneticky modifikovaných potravin a krmiv standardem;

E.

vzhledem k tomu, že legislativní návrh ze dne 22. dubna 2015, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, byl dne 28. října 2015 (6) Parlamentem zamítnut z toho důvodu, že pěstování GMO sice nutně probíhá na území členského státu, nicméně obchodování s nimi má přeshraniční charakter, což znamená, že vnitrostátní zákaz prodeje a použití, jak jej navrhuje Komise, by nebyl bez znovuzavedení hraničních kontrol dováženého zboží vynutitelný; vzhledem k tomu, že Parlament zamítl legislativní návrh, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, a vyzval Komisi, aby svůj návrh stáhla a předložila nový;

1.

domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise není v souladu s právními předpisy Unie, neboť není slučitelný s cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 a nařízení (ES) č. 396/2005 (7), který podle obecných zásad stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (8) spočívá v poskytnutí základu pro zajištění vysoké míry ochrany lidského života a zdraví, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, životního prostředí a zájmů spotřebitele v souvislosti s geneticky modifikovanými potravinami a krmivy při současném zajištění účinného fungování vnitřního trhu;

2.

vyzývá Komisi, aby stáhla návrh prováděcího rozhodnutí;

3.

vyzývá Komisi, aby na základě Smlouvy o fungování Evropské unie předložila nový legislativní návrh na změnu nařízení (ES) č. 1829/2003, který zohlední často vyjadřované obavy členských států týkající se nejen otázek bezpečnosti GMO pro zdraví a životní prostředí;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi i vládám a parlamentům členských států.

31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/17

—

s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju MON 87708 × MON 89788 (MON-877Ø8-9 × MON-89788-1), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (1), a zejména na čl. 7 odst. 3 a čl. 19 odst. 3 tohoto nařízení,

—

s ohledem na články 11 a 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (2),

—

s ohledem na skutečnost, že Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat podle článku 35 nařízení (ES) č. 1829/2003 rozhodl dne 18. listopadu 2015 hlasováním, že nevydá stanovisko,

—

s ohledem na stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) ze dne 18. června 2015 (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 o prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2015/2279 ze dne 4. prosince 2015 o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici NK603 × T25 (MON-ØØ6Ø3-6 × ACS-ZMØØ3-2), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (4),

—

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

—

s ohledem na čl. 106 odst. 2 a 3 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 23. března 2012 společnost Monsanto Europe S.A. podala v souladu s články 5 a 17 nařízení (ES) č. 1829/2003 příslušnému orgánu Nizozemska žádost o uvedení potravin, složek potravin a krmiv, které obsahují sóju MON 87708 × MON 89788, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh;

B.

vzhledem k tomu, že geneticky modifikovaná sója MON-877Ø8-9 × MON-89788-1, popsaná v žádosti, exprimuje proteiny dikamba monooxygenázy (DMO), které rostlině propůjčují schopnost tolerance k herbicidům na bázi dikamby, a protein CP4 EPSPS, který rostlině propůjčuje schopnost tolerance k herbicidům na bázi glyfosátu; vzhledem k tomu, že Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny, jež je specializovanou agenturou Světové zdravotnické organizace pro rakovinu, klasifikovala dne 20. března 2015 glyfosát jako látku, která je pro lidi pravděpodobně karcinogenní (5);

C.

vzhledem k tomu, že Stálý výbor dne 18. listopadu 2015 hlasoval o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, aniž by vydal stanovisko;

D.

vzhledem k tomu, že dne 22. dubna 2015 vyjádřila Komise v důvodové zprávě ke svému legislativnímu návrhu, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, politování nad skutečností, že od vstupu nařízení (ES) č. 1829/2003 v platnost přijímala Komise rozhodnutí o povolení v souladu s použitelnými právními předpisy bez podpory stanovisek výboru členských států a že navracení dokumentace Komisi ke konečnému rozhodnutí, což byla v podstatě výjimka pro tento postup jako celek, se stalo při rozhodování o povolení geneticky modifikovaných potravin a krmiv standardem;

E.

vzhledem k tomu, že legislativní návrh ze dne 22. dubna 2015, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, byl dne 28. října 2015 (6) Parlamentem zamítnut z toho důvodu, že pěstování GMO sice nutně probíhá na území členského státu, nicméně obchodování s nimi má přeshraniční charakter, což znamená, že vnitrostátní zákaz prodeje a použití, jak jej navrhuje Komise, by nebyl bez znovuzavedení hraničních kontrol dováženého zboží vynutitelný; vzhledem k tomu, že Parlament zamítl legislativní návrh, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, a vyzval Komisi, aby svůj návrh stáhla a předložila nový;

1.

domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise není v souladu s právními předpisy Unie, neboť není slučitelný s cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 a (ES) č. 396/2005 (7), který podle obecných zásad stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (8) spočívá v poskytnutí základu pro zajištění vysoké míry ochrany lidského života a zdraví, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, životního prostředí a zájmů spotřebitele v souvislosti s geneticky modifikovanými potravinami a krmivy při současném zajištění účinného fungování vnitřního trhu;

2.

vyzývá Komisi, aby vzala zpět návrh prováděcího rozhodnutí;

3.

vyzývá Komisi, aby na základě Smlouvy o fungování Evropské unie předložila nový legislativní návrh na změnu nařízení (ES) č. 1829/2003, který zohlední často vyjadřované obavy členských států týkající se nejen otázek bezpečnosti GMO pro zdraví a životní prostředí;

4.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/19

—

s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Komise o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou sóju MON 87705 × MON 89788 (MON-877Ø5-6 × MON-89788-1), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (1), a zejména na čl. 7 odst. 3 a čl. 19 odst. 3 tohoto nařízení,

—

s ohledem na články 11 a 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (2),

—

s ohledem na skutečnost, že Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat podle článku 35 nařízení (ES) č. 1829/2003 rozhodl dne 18. listopadu 2015 hlasováním, že nevydá stanovisko,

—

s ohledem na stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) ze dne 16. července 2015 (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 o prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2015/2279 ze dne 4. prosince 2015 o povolení uvedení produktů, které obsahují geneticky modifikovanou kukuřici NK603 × T25 (MON-ØØ6Ø3-6 × ACS-ZMØØ3-2), sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (4),

—

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

—

s ohledem na čl. 106 odst. 2 a 3 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 11. srpna 2011 společnost Monsanto Europe S.A. podala v souladu s články 5 a 17 nařízení (ES) č. 1829/2003 příslušnému orgánu Nizozemska žádost o uvedení potravin, složek potravin a krmiv, které obsahují sóju MON 87705 × MON 89788, sestávají z ní nebo jsou z ní vyrobeny, na trh;

B.

vzhledem k tomu, že geneticky modifikovaná sója MON-877Ø5-6 × MON-89788-1 popsaná v žádosti má sníženou expresi enzymů pro mastné kyseliny Δ12-desaturázu (FAD2) a palmitoyl acyl carrier protein thioesterázu (FATB), což má za následek profil se zvýšeným podílem kyseliny olejové a sníženým podílem kyseliny linolové, a exprimuje protein CP4 EPSPS, který zajišťuje toleranci vůči herbicidům na bázi glyfosátu; vzhledem k tomu, že Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny, jež je specializovanou agenturou Světové zdravotnické organizace pro rakovinu, klasifikovala dne 20. března 2015 glyfosát jako látku, která je pro lidi pravděpodobně karcinogenní (5);

C.

vzhledem k tomu, že Stálý výbor dne 18. listopadu 2015 hlasoval o návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, aniž by vydal stanovisko;

D.

vzhledem k tomu, že dne 22. dubna 2015 vyjádřila Komise v důvodové zprávě ke svému legislativnímu návrhu, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, politování nad skutečností, že od vstupu nařízení (ES) č. 1829/2003 v platnost přijímala Komise rozhodnutí o povolení v souladu s použitelnými právními předpisy bez podpory stanovisek výborů členských států a že navracení dokumentace Komisi ke konečnému rozhodnutí, což byla v podstatě výjimka pro tento postup jako celek, se stalo při rozhodování o povolení geneticky modifikovaných potravin a krmiv pravidlem;

E.

vzhledem k tomu, že legislativní návrh ze dne 22. dubna 2015, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003, byl dne 28. října 2015 Parlamentem zamítnut (6) z toho důvodu, že pěstování GMO sice nutně probíhá na území členského státu, nicméně obchodování s nimi má přeshraniční charakter, což znamená, že vnitrostátní zákaz prodeje a použití, jak jej navrhuje Komise, by nebyl bez znovuzavedení hraničních kontrol dováženého zboží vynutitelný; vzhledem k tomu, že Parlament zamítl legislativní návrh, kterým se mění nařízení (ES) č. 1829/2003 a vyzval Komisi, aby svůj návrh stáhla a předložila nový;

1.

domnívá se, že návrh prováděcího rozhodnutí Komise není v souladu s právními předpisy Unie, neboť není slučitelný s cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 a nařízení (ES) č. 396/2005 (7), který podle obecných zásad stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (8) spočívá v poskytnutí základu pro zajištění vysoké míry ochrany lidského života a zdraví, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, životního prostředí a zájmů spotřebitele v souvislosti s geneticky modifikovanými potravinami a krmivy při současném zajištění účinného fungování vnitřního trhu;

2.

vyzývá Komisi, aby návrh prováděcího rozhodnutí vzala zpět;

3.

vyzývá Komisi, aby na základě Smlouvy o fungování Evropské unie předložila nový legislativní návrh na změnu nařízení (ES) č. 1829/2003, který zohlední často vyjadřované obavy členských států týkající se nejen otázek bezpečnosti GMO pro zdraví a životní prostředí;

4.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/21

—

s ohledem na Všeobecnou dohodu o obchodu se službami (GATS) (1), která vstoupila v platnost v lednu 1995 jako výsledek uruguayského kola jednání v rámci WTO,

—

s ohledem na zprávu WTO ze dne 21. dubna 2011 o zvláštním kole jednání o obchodu se službami, kterou vypracoval předseda Rady WTO pro obchodování se službami, velvyslanec Fernando de Mateo pro Výbor pro jednání o obchodu WTO (2),

—

s ohledem na prohlášení skupiny „Really Good Friends of Services“ (RGF) ze dne 5. července 2012 (3),

—

s ohledem na pokyny EU pro jednání o Dohodě o službách (TISA), které Rada přijala dne 8. března 2013 a dne 10. března 2015 odtajnila a zveřejnila (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o zahájení jednání o mnohostranné dohodě o službách (5),

—

s ohledem na politické směry předsedy Junckera z 15. července 2014 adresované nové Evropské komisi a nazvané „Nový začátek pro Evropu: Moje agenda pro zaměstnanost, růst, spravedlnost a demokratickou změnu“,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2015 s názvem „Obchod pro všechny: Cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice“ (COM(2015)0497),

—

s ohledem na závěrečnou zprávu ze dne 17. července 2014, kterou pro Komisi vypracovala společnost ECORYS a která nese název „Trade Sustainable Impact Assessment in support of negotiations on a plurilateral Trade in Services Agreement (TiSA) (Posouzení udržitelného dopadu obchodu pro jednání o mnohostranné dohodě o obchodu se službami (TISA)“ (6),

—

s ohledem na dokumenty, které při vyjednávání přeložily všechny jednotlivé strany dohody TISA, zejména na dokumenty, které Komise odtajnila a dne 22. července 2014 zveřejnila, včetně původního návrhu EU (7),

—

s ohledem na prohlášení komisařky Malströmové ze dne 5. února 2015 o mobilitě pacientů v rámci TISA (8),

—

s ohledem na společné prohlášení EU–USA ze dne 20. března 2015 o veřejných službách (9) v souvislosti s jednáními o TISA a TTIP,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise,

—

s ohledem na článek 39 Smlouvy o Evropské unii, článek 8 Listiny základních práv Evropské unie o ochraně osobních údajů a článek 12 Všeobecné deklarace lidských práv,

—

s ohledem na články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii a na článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie, které podporují rovnost mezi ženami a muži jako jednu ze základních hodnot EU,

—

s ohledem na články 14 a 106 Protokolu č. 26 o službách obecného zájmu připojeného ke Smlouvě o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na usnesení ze dne 12. března 2003 o Všeobecné dohodě o obchodu službami (GATS) v rámci WTO, včetně kulturní rozmanitosti (10),

—

s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na články 207 a 218 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na zásadu soudržnosti v zájmu rozvoje, která je uvedena ve Smlouvě o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů k místnímu a regionálnímu rozměru dohody o obchodu se službami (TISA) (CDR 2700/2015),

—

s ohledem na čl. 108 odst. 4 a článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanoviska Výboru pro rozvoj, Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0009/2016),

A.

vzhledem k tomu, že jednání o TISA by měla vést k dosažení účinné mezinárodní regulace, nikoli snížit úroveň regulace domácí;

B.

vzhledem k tomu, že ačkoli je TISA ve své současné formě a se stávajícími jednajícími členy mnohostranná obchodní dohoda, jejím cílem by mělo být, aby dojednaná úmluva dosáhla kritické velikosti a mohla se stát mnohostrannou dohodou v rámci WTO;

C.

vzhledem k tomu, že jakákoli obchodní dohoda musí evropským spotřebitelům skýtat více práv a nižší ceny, více pracovních příležitostí a ochranu pracovníků; vzhledem k tomu, že musí rovněž přispívat k podpoře udržitelného rozvoje a sociální odpovědnosti podniků na celém světě a musí zajišťovat pro evropské společnosti rovné podmínky; vzhledem k tomu, že by obchodní politika měla přispívat k agendě důstojné práce MOP a Agendě OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a být s nimi plně v souladu;

D.

vzhledem k tomu, že jakákoli obchodní dohoda musí otevírat našim společnostem zahraniční trhy a musí poskytovat občanům Unie alespoň minimální záchrannou síť; vzhledem k tomu že dohoda TISA by měla zlepšit přístup na zahraniční trhy, šířit osvědčené postupy a ovlivňovat podobu globalizace tak, aby bylo zajištěno, že bude odrážet hodnoty, zásady a zájmy EU a že bude napomáhat uplatnění evropských společností v éře globálních hodnotových řetězců; vzhledem k tomu, že spotřebitelská práva, stejně jako sociální a environmentální normy nejsou překážkami obchodu, ale nezpochybnitelnými stavebními prvky strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění; vzhledem k tomu, obchodní politika EU musí dodržovat cíle hospodářské, sociální a územní soudržnosti, jak jsou stanoveny v článku 174 Smlouvy o fungování EU; vzhledem k tomu, že poskytování služeb v EU se zakládá na zásadách všeobecného přístupu, kvality, bezpečnosti, cenové dostupnosti a rovného zacházení, které mají být dodržovány vždy, ve všech městech a regionech; vzhledem k tomu, že EU by měla podporovat rovnost žen a mužů na mezinárodní úrovni;

E.

vzhledem k tomu, že v důsledku globalizace našich ekonomik i mezinárodního obchodu a jejich zvyšující se orientace na služby a jejich digitalizace je naléhavě zapotřebí přijmout politické kroky ke zlepšení mezinárodních pravidel; vzhledem k tomu, že Evropská unie má bytostný zájem na posílení pravidel světového obchodu pro řízení globálních dodavatelských řetězců; vzhledem k tomu, že mnohostranný obchodní systém je i nadále nejúčinnějším rámcem pro dosažení otevřeného a spravedlivého obchodu na celém světě;

F.

vzhledem k tomu, že TISA skýtá EU příležitost upevnit své postavení největšího vývozce služeb, které vyplývá z jejího 25 % podílu na celosvětovém vývozu služeb, jejichž obchodní přebytek dosáhl v roce 2013 výše 170 miliard EUR; vzhledem k tomu, že hodnota vývozu služeb v EU se v průběhu posledních 10 let zdvojnásobila a v roce 2014 dosáhla hodnoty 728 miliard EUR; vzhledem k tomu, že odvětví služeb zaměstnává téměř 70 % pracovní síly v EU a představuje 40 % hodnoty zboží vyváženého z Evropy; vzhledem k tomu, že 90 % nových pracovních míst vytvořených v EU mezi lety 2013 a 2025 budou pracovní místa v odvětví služeb; vzhledem k tomu, že tato dohoda má potenciál v oblasti vytváření pracovních příležitostí v EU;

G.

vzhledem k tomu, že obchod se službami stimuluje vytváření pracovních míst a růst v EU, což může posílit dohoda TISA;

H.

vzhledem k tomu, že řada důležitých trhů, zejména v rozvíjejících se ekonomikách, je pro evropské společnosti stále ještě uzavřená; vzhledem k tomu, že nadbytečné překážky obchodu se službami, které by v celním ekvivalentu dosahovaly 15 % u Kanady, 16 % u Japonska, 25 % u Jižní Koreje, 44 % u Turecka a 68 % u Číny, nadále znemožňují, aby evropské společnosti plně těžily z výhod plynoucích z jejich konkurenceschopnosti; vzhledem k tomu, že EU, v níž činí omezení v celním vyjádření pouhých 6 %, je podstatně otevřenější než většina z jejích partnerů; vzhledem k tomu, že EU by měla využít své pozice nejdůležitějšího dovozce a vývozce služeb k zajištění rovných podmínek prostřednictvím vzájemného přístupu na trh a spravedlivé hospodářské soutěže;

I.

vzhledem k tomu, že necelní překážky, které představují v průměru více než 50 % nákladů na přeshraniční služby, se v nepoměrně větší míře dotýkají malých a středních podniků, podniků, které tvoří jednu třetinu poskytovatelů vyvážených služeb v EU a které často nemají dostatečné lidské a finanční zdroje nutné k jejich překonání; vzhledem k tomu, že odstranění zbytečných překážek by malým a středním podnikům usnadnilo působení v celosvětovém měřítku, pokud lze tyto překážky odstranit, aniž by bylo ohroženo splnění cílů veřejné politiky, z nichž vycházejí; vzhledem k tomu, že je třeba, aby byla zachována opatření potřebná k dosažení legitimních cílů veřejných politik;

J.

vzhledem k tomu, že se v důsledku globalizace hodnotových řetězců zvyšuje míra, v níž jsou při domácí výrobě a vývozu používány dovážené prvky; vzhledem k tomu, že obchod se zbožím a obchod se službami jsou vzájemně propojené a řízení těchto globálních dodavatelských řetězců vyžaduje celosvětově platná pravidla; vzhledem k tomu, že v kontextu globálních hodnotových řetězců je ještě více nutné zavést závazné základní mezinárodní normy, aby se zabránilo dalšímu zhoršování podmínek i sociálnímu a environmentálnímu dumpingu;

K.

vzhledem k tomu, že důvěra občanů v obchodní politiku EU má zcela zásadní význam a je třeba ji posílit tím, že se zajistí nejen prospěšné výsledky z hlediska zaměstnanosti a tvorby bohatství pro občany a podniky, ale také co nejvyšší úroveň transparentnosti, zapojení a odpovědnosti, a to vedením stálého dialogu se sociálními partnery, občanskou společností, místními a oblastními orgány a dalšími příslušnými zúčastněnými stranami a stanovením jasných pokynů pro jednání;

L.

vzhledem k tomu, že největší část závazků EU odkazuje na vnitrostátní právní předpisy členských států; vzhledem k tomu, že provádění závazků zajišťují zejména regionální a místní vlády;

M.

vzhledem k tomu, že ochrana údajů není ekonomickým břemenem, ale naopak zdrojem hospodářského růstu; vzhledem k tomu, že je naprosto nezbytné obnovit důvěru v digitální prostředí; vzhledem k tomu, že pro obchod se službami jsou datové toky nenahraditelné, avšak nikdy by neměly ohrozit acquis EU v oblasti ochrany údajů a práva na soukromí;

N.

vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 4. července 2013 o zahájení jednání o mnohostranné dohodě o službách požádal Komisi, aby „pokračovala ve svém záměru připravit posouzení dopadů udržitelnosti“;

O.

vzhledem k tomu, že TISA bude zahrnovat pohyb fyzických osob mezi zeměmi, které budou jejími členskými stranami, a že v tomto ohledu se se všemi evropskými občany musí při jejich přístupu na území jiných smluvních stran dohody zacházet stejně;

P.

vzhledem k tomu, že Parlament má v rámci postupu souhlasu, který se vztahuje na obchodní dohody, konečné slovo a jeho poslanci budou po završení jednání o TISA rozhodovat pouze o tom, zda tuto dohodu schválí či odmítnou; vzhledem k tomu, že v některých členských státech může ratifikace vyžadovat ratifikaci v regionálních parlamentech nebo parlamentních komorách zastupujících regionální úrovně;

Q.

vzhledem k tomu, že si Parlament vyhrazuje právo vyjádřit stanovisko po konzultaci jakéhokoli budoucího znění návrhů TISA;

1.

v souvislosti s probíhajícími jednáními o dohodě o obchodu službami předkládá Komisi následující doporučení:

2.

žádá Komisi, aby toto usnesení plně zohlednila a poskytla odpověď do šesti měsíců od jeho přijetí;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení obsahující doporučení Evropského parlamentu Komisi a pro informaci Radě, vládám a parlamentům členských států a všem vládám a parlamentům stran TISA.

31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/35

—

s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na článek 23 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking + 5 (2000), Peking + 10 (2005), Peking + 15 (2010) a Peking + 20 (2015),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. února 1996 s názvem „Začlenění otázky rovných příležitostí žen a mužů do všech politik a činností Společenství“ (COM(1996)0067), ve kterém se Komise zavázala „podporovat rovné příležitosti žen a mužů ve všech svých činnostech a politikách na všech úrovních“ a které účinně stanovuje zásadu rovnosti žen a mužů,

—

s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020), který přijala Rada Evropské unie v březnu 2011,

—

s ohledem na hodnotící zprávu Komise ze dne 21. září 2010 nazvanou „Hodnocení předností a slabin strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. března 2010 nazvané „Posílený závazek pro dosažení rovnosti žen a mužů – Charta žen“ (COM(2010)0078),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (COM(2010)0491),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015 (1),

—

s ohledem na analýzu veřejné konzultace na téma „Rovnost žen a mužů v EU“, která byla zveřejněna v říjnu 2015,

—

s ohledem na nový plán: soubor legislativních a nelegislativních návrhů zveřejněný Komisí v srpnu 2015 nazvaný „Nový začátek s cílem řešit problém rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, kterému čelí pracující rodiny“,

—

s ohledem na výsledek schůze Poradního výboru Evropské komise pro rovné příležitosti žen a mužů konané dne 26. listopadu 2015,

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 3. prosince 2015 s názvem „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“ (SWD(2015)0278),

—

s ohledem na závěry zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdravotnictví a spotřebitelské otázky (EPSCO), které se konalo dne 7. prosince 2015, zejména na bod 35 těchto závěrů,

—

s ohledem na prohlášení trojice předsednictví EU (Nizozemsko, Slovensko, Malta) ze dne 7. prosince 2015 o rovnosti žen a mužů,

—

s ohledem na otázku Komisi o nové strategii pro rovnost žen a mužů a práva žen po roce 2015 (O-000006/2016 – B8-0103/2016),

—

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní hodnotou EU zakotvenou ve Smlouvách a v Listině základních práv, kterou se EU zavázala prosazovat ve všech svých činnostech, a vzhledem k tomu, že strategický cíl rovnosti žen a mužů je zásadní pro dosažení celkových cílů strategie Evropa 2020 pro růst, zaměstnanost a sociální začlenění;

B.

vzhledem k tomu, že právo na rovné zacházení je základním právem uznaným ve Smlouvách Evropské unie a je pevně zakotveno v evropské společnosti, a vzhledem k tomu, že toto právo má zásadní význam pro její další rozvoj a mělo by být uplatňováno v právních předpisech, praxi, judikatuře i reálném životě;

C.

vzhledem k tomu, že EU v minulosti učinila určité významné kroky k posílení práv žen a rovnosti žen a mužů, avšak v posledním desetiletí došlo na úrovni EU ke zpomalení politických opatření a reforem týkajících se rovnosti žen a mužů; vzhledem k tomu, že minulá strategie Komise pro rovnost žen a mužů 2010–2015 nebyla dostatečně komplexní, aby přispěla k rovnosti žen a mužů na evropské a mezinárodní úrovni, a vzhledem k tomu, že cíle, které si strategie stanovila, nebyly účinně splněny; vzhledem k tomu, že nová strategie po roce 2015 musí být novým impulzem pro konkrétní opatření vedoucí k posílení práv žen a podpoře rovnosti žen a mužů;

D.

vzhledem k tomu, že hodnocení strategie 2010–2015 a stanoviska zúčastněných stran uvedená v hodnotící zprávě Komise nazvané „Hodnocení předností a slabin strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ zdůrazňují, že je třeba dále posílit strategický přístup přijatý v roce 2010;

E.

vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 9. června 2015 jasné vyzývá k nové, samostatné strategii pro rovnost žen a mužů a práva žen po roce 2015; vzhledem k tomu, že výsledky veřejné konzultace ukázaly, že 90 % respondentů se vyslovilo pro novou strategii;

F.

vzhledem k tomu, že Rada EPSCO ve svých závěrech ze dne 7. prosince 2015 (bod 35) vyzývá Komisi, aby „přijala jakožto sdělení novou strategii pro rovnost žen a mužů po roce 2015“; vzhledem k tomu, že trojice předsednictví EU se ve svém prohlášení ze dne 7. prosince 2015 zavázala postoupit návrhy závěrů Rady o strategii EU pro rovnost žen a mužů po roce 2015 Radě EPSCO;

1.

připomíná, že Komise je podle článku 2 SEU a Listiny základních práv povinna přijmout opatření ve prospěch rovnosti žen a mužů;

2.

konstatuje, že Komise v minulosti jasně podpořila srozumitelné, transparentní, legitimní a veřejné sdělení o rovnosti žen a mužů, kterému vyjádřily podporu všechny orgány a instituce EU na nejvyšší politické úrovni;

3.

považuje za politováníhodné, že pracovní program Komise na rok 2016 zveřejněný v listopadu 2015 neobsahoval specifický odkaz na strategii EU pro rovnost žen a mužů po roce 2015; vyjadřuje politování nad skutečností, že Komise dne 3. prosince 2015 zveřejnila pouze pracovní dokument svých útvarů s názvem „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“, tj. že zveřejnila jen méně významný interní dokument a rovněž omezila dobu trvání opatření;

4.

vítá skutečnost, že Komise v srpnu 2015 zveřejnila svůj „plán: soubor legislativních a nelegislativních návrhů nazvaný „Nový začátek s cílem řešit problém rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, kterému čelí pracující rodiny“;

5.

vyzývá členské státy, aby přijaly plnou zodpovědnost za zdokonalení uplatňování zásad rovného zacházení a rovných příležitostí pro muže a ženy na vnitrostátní úrovni;

6.

vyjadřuje hluboké politování nad tím, že Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele se dne 7. prosince 2015 neshodla na oficiálním stanovisku k několika otázkám, které mohou přispět k rovnosti žen a mužů, včetně směrnice o ženách ve správních orgánech, kterou Parlament již dlouho očekává;

7.

vítá přístup Komise uvedený ve výše zmíněném pracovním dokumentu útvarů Komise o strategickém závazku ohledně rovnosti žen a mužů, vyjadřuje však politování nad tím, že chybějící konkrétní kritéria a odpovídající rozpočtové prostředky znemožňují jak hodnocení, tak dosažení pokroku, pokud jde o cíle a ukazatele;

8.

vyzývá Komisi, aby zvážila své rozhodnutí a přijala sdělení o nové strategii pro rovnost žen a mužů a práva žen v letech 2016–2020, které by se zabývalo otázkami rovnosti žen a mužů a které by bylo v souladu s mezinárodní agendou, zejména se závěrečným dokumentem z roku 2015 ze zasedání Peking + 20 a s novým rámcem s názvem „Rovnost žen a mužů a posílení postavení žen: proměna života žen a dívek prostřednictvím vnějších vztahů EU (2016–2020)“;

9.

vyzývá Komisi, aby spolupracovala s Parlamentem a Radou, a vyzývá k uspořádání summitu EU o rovnosti žen a mužů a právech žen s cílem posoudit dosažený pokrok a obnovit závazky v rámci nadcházejícího zasedání Rady EPSCO v březnu 2016;

10.

připomíná, že provádění právních předpisů EU a politických nástrojů musí respektovat zásady subsidiarity a „přidané hodnoty“, že jednotná pravidla nejsou vždy nezbytná pro praktické a konkurenceschopné fungování vnitřního trhu a že Komise musí zvážit administrativní zátěž vyplývající z jejích legislativních návrhů a odlišné kulturní zvyklosti a postupy v jednotlivých členských státech;

11.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi jakož i vládám členských států.

31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/38

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o východním partnerství, Ukrajině a Ruské federaci,

—

s ohledem na zprávy mise hodnotící situaci v oblasti lidských práv na Krymu pod vedením Kanceláře OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) a vysokého komisaře OBSE pro národnostní menšiny,

—

s ohledem na rozhodnutí Evropské rady (ze dne 21. března, 27. června a 16. července 2014), na základě nichž byly na Ruskou federaci po její nezákonné anexi Krymu uvaleny sankce,

—

s ohledem na „Zprávu o situaci v oblasti lidských práv na Ukrajině – 16. srpna až 15. listopadu 2015“ Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva,

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 68/262 ze dne 27. března 2014 s názvem „Územní celistvost Ukrajiny“,

—

s ohledem na zprávu organizace Freedom House „Svoboda na světě v roce 2016“, v níž hodnotí situaci v oblasti politických a občanských svobod na nezákonně anektovaném Krymu jako „nesvobodnou“,

—

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Ruská federace nezákonně anektovala Krym a Sevastopol, a dopustila se tím porušení mezinárodního práva, včetně Charty OSN, Helsinského závěrečného aktu, Budapešťského memoranda z roku 1994 a Smlouvy o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskou federací a Ukrajinou z roku 1997;

B.

vzhledem k tomu, že v průběhu nezákonné anexe Krymu ze strany Ruské federace v březnu 2014 prokázali Ukrajinci, včetně krymských Tatarů, a ukrajinská armáda značnou odvahu a loajalitu vůči Ukrajině, když nenásilně vzdorovali anexi provedené vojenskými prostředky; vzhledem k tomu, že několik mezinárodních organizací a skupin vystupujících na podporu lidských práv veřejně odsuzuje to, že od okupace a nezákonné anexe ostrova Ruskou federací na začátku roku 2014 došlo ke značnému omezení ochrany lidských práv na Krymu;

C.

vzhledem k tomu, že byly zaznamenány případy cíleného pronásledování tatarské komunity, z níž se většina stavěla proti převzetí poloostrova Ruskem a bojkotovala tzv. referendum ze dne 16. března 2014, k němuž dochází zejména na základě prosazování ruského nejasně formulovaného a příliš široce pojatého zákona „proti extremismu“, který je používán k zastrašování a umlčování kritiků; vzhledem k tomu, že mezi toto pronásledování patří únosy, případy násilného zmizení, násilí, mučení a zabíjení bez řádného soudu, které faktické orgány nevyšetřují a nestíhají;

D.

vzhledem k tomu, že vedoucím představitelům krymských Tatarů, jako např. poslanci ukrajinského parlamentu Mustafu Džemilevovi a předsedovi Medžlisu Refatu Čubarovovi, byl zakázán vstup na Krym; vzhledem k tomu, že je jim v současné době vstup na Krym povolen, avšak po hrozbou zatčení; vzhledem k tomu, že ruský soud nyní vydal na Mustafu Džemileva, který v minulosti strávil za to, že se snažil umožnit návrat svého národa na rodnou půdu na Krymu, 15 let v sovětských vězeních, zatykač;

E.

vzhledem k tomu, že došlo k omezení působnosti všech náboženských obcí, včetně křesťanských církví nezávislých na Moskvě; vzhledem k tomu, že tyto obtíže vznikají v důsledku výrazného omezení svobody sdružování a v důsledku vyvlastňování, neprodlužování platnosti dokumentů a pravidelného prohledávání zbývajících prostor těchto náboženských organizací;

F.

vzhledem k tomu, že se osoby, které po anexi odmítly ruské občanství, setkávají s diskriminací a vážnými potížemi ve všech oblastech politického, společenského a hospodářského života;

G.

vzhledem k tomu, že Rusko brání OBSE, OSN a Radě Evropy ve vstupu na Krym, a to nehovoříme o nevládních organizacích zaměřených na ochranu lidských práv a o nezávislých novinářích; vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatečné možnosti vstupu na poloostrov je velmi těžké sledovat situaci v oblasti lidských práv na Krymu a podávat o ní zprávy;

H.

vzhledem k tomu, že z bývalého SSSR byla v roce 1944 násilně deportována celá populace krymských Tatarů, původních obyvatel Krymu, kteří až do roku 1989 neměli právo se vrátit; vzhledem k tomu, že dne 12. listopadu 2015 přijala Nejvyšší rada Ukrajiny (ukrajinský parlament) usnesení, v němž uznává deportaci krymských Tatarů v roce 1944 za genocidu, a stanovila 18. květen jako den, kdy si tuto událost připomínáme;

1.

připomíná svou silnou podporu svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic a její svobodnou a svrchovanou vůli vydat se na cestu do Evropy; připomíná své jednoznačné odsouzení nezákonné anexe Krymského poloostrova ze strany Ruska a závazek EU, jejích členských států a mezinárodního společenství bez výjimky uplatňovat politiku neuznání nezákonné anexe Krymu; poukazuje také na to, že jednou ze základních podmínek znovunavázání vztahů spolupráce s Ruskou federací, včetně zrušení příslušných sankcí, je obnovení ukrajinské kontroly nad poloostrovem;

2.

důrazně odsuzuje nevídanou míru porušování lidských práv obyvatel Krymu, zejména krymských Tatarů, kteří se nepodřizují vnuceným předpisům tzv. místních orgánů schváleným pod záminkou boje s extremismem nebo terorismem;

3.

odsuzuje přísná omezení svobody projevu, sdružování a pokojného shromažďování, a to i při příležitosti tradičních památečních událostí, jako je výročí deportace krymských Tatarů stalinským totalitním režimem Sovětského svazu a řada kulturních shromáždění krymských Tatarů; zdůrazňuje, že v souladu s mezinárodním právem mají Tataři coby původní krymský národ právo zachovat si své svébytné politické, právní, hospodářské, sociální a kulturní orgány a instituce a upevnit je; vyzývá, aby byl Medžlis respektován jako legitimní zástupce krymskotatarské obce a aby nedocházelo k zastrašování a systematickému pronásledování jeho členů; vyjadřuje znepokojení nad porušováním jejich majetkových práv a svobod, nad jejich zastrašováním a vězněním a porušováním jejich občanských, politických a kulturních práv; se stejným znepokojením konstatuje, že se na sdělovací prostředky i na organizace občanské společnosti vztahují požadavky opětovné registrace;

4.

naléhavě vyzývá ruské a faktické místní orgány, aby provedly účinné, nestranné a transparentní vyšetřování všech případů zmizení, mučení a porušování lidských práv ze strany policie a polovojenských sil činných na Krymském poloostrově od února 2014;

5.

připomíná, že Ruská federace coby okupační mocnost odpovídá za zajištění bezpečnosti celého obyvatelstva, za dodržování lidských, kulturních a náboženských práv původních Tatarů a všech dalších menšin na Krymu a za zajištění právního řádu na Krymu;

6.

připomíná, že institucím a nezávislým odborníkům z OBSE, OSN a Rady Evropy byla částečně nebo zcela odepřena možnost vstupu na Krymský poloostrov, a proto nemohli provést monitorování situace v oblasti lidských práv, a to přes svůj mandát k provozování této činnosti na Krymu;

7.

vyzývá orgány ruské federace a faktické orgány na Krymu, které jsou vázány mezinárodním humanitárním právem a mezinárodním právem v oblasti lidských práv, aby mezinárodním institucím a nezávislým odborníkům z OBSE, OSN a Rady Evropy a také všem nevládním organizacím zaměřeným na ochranu lidských práv nebo pracovníkům sdělovacích prostředků, kteří chtějí navštívit Krym, dostat se na místo a poskytovat zpravodajství o situaci na Krymu, zajistily neomezenou možnost vstupu na poloostrov; vyzývá Radu a ESVČ, aby v této souvislosti vyvíjely na Rusko tlak; vítá rozhodnutí generálního tajemníka Rady Evropy o vyslání zvláštního zástupce pro lidská práva na Krym, protože se jednalo o první návštěvu poloostrova po jeho anexi ze strany Ruska, přičemž se očekává, že poskytne nové vyhodnocení situace na místě; s netrpělivostí očekává jeho zjištění; zdůrazňuje, že jakékoliv přítomnost na místě na mezinárodní úrovni by měla být koordinována s Ukrajinou;

8.

vítá ukrajinskou iniciativu vytvořit mezinárodní mechanismus k jednání o znovunastolení ukrajinské svrchovanosti nad Krymem ve formátu „Ženeva plus“, do něhož by měla být přímo zapojena EU; vyzývá Rusko, aby zahájilo jednání s Ukrajinou a dalšími stranami o ukončení okupace Krymu, aby zrušilo obchodní a energetické embargo a aby na Krymu zrušilo výjimečný stav;

9.

lituje toho, že tatarským vedoucím představitelům je bráněno v návratu na Krym a že jsou stíháni a také toho, že na ostatní členy Medžlisu je vyvíjen rostoucí nepřijatelný tlak; s politováním konstatuje, že byla ukončena činnost televizní stanice ATR, která oslovuje značné množství krymských Tatarů; vyzývá Evropskou komisi, aby prodloužila nezbytnou finanční pomoc, která je nutná k zajištění fungování této stanice a dalších sdělovacích prostředků nacházejících se v exilu na Ukrajině; domnívá se, že uzavření tatarských škol a tříd a omezení týkající se používání tatarského jazyka představuje závažné omezení základních práv členů této obce, stejně jako to, že došlo k odstranění ukrajinského jazyka z veřejného života;

10.

vyzývá k zachování multikulturního prostředí na Krymu a neomezenému respektování ukrajinského, tatarského a dalších menšinových jazyků a jejich svébytné kultury;

11.

lituje činnosti faktické správy, která vedla k omezení fungování Medžlisu krymskotatarského národa, což je nejvyšší výkonný a reprezentační orgán krymských Tatarů, tím, že uzavřela jeho sídlo a zabavila část jeho majetku, a také na základě zastrašování;

12.

odsuzuje pravidelné tvrdé zásady proti nezávislým médiím, novinářům a aktivistům z občanské společnosti na Krymu; lituje násilné vnucování pasů Ruské federace ukrajinským občanům Krymu; odsuzuje také praxi faktických orgánů, která spočívá ve vnucování ruského občanství obyvatelům Krymu;

13.

znovu poukazuje na svou podporu rozhodnutí EU zakázat dovoz zboží pocházejícího z Krymu, pokud není vybaveno dokladem ukrajinských orgánů o jeho původu, a také na podporu restriktivních opatření týkajících se vývozu určitého zboží a technologií, investic, obchodu a služeb na Krymu; vyzývá Radu, aby v těchto sankcích pokračovala do té doby, než bude Krym znovu začleněn do právního řádu Ukrajiny;

14.

vyzývá Ruskou federaci, aby vyšetřila všechny případy mučení vězňů nezákonně zadržovaných na Krymu, aby propustila vězně, jako je Oleg Sencov a Oleksandr Kočenko a také místopředseda Medžlisu Ahtem Čiigoz, Mustafa Dagarmendži a Ali Asanov, kteří byli zadrženi na Krymu za nenásilný protest proti okupaci, a aby jim zaručila bezpečný návrat na Ukrajinu; naléhavě vyzývá Ruskou federaci, aby ukončila politicky motivované pronásledování disidentů a občanských aktivistů; odsuzuje jejich následný převoz do Ruska a nucené udělení ruského občanství;

15.

odsuzuje militarizaci krymského poloostrova a její závažný negativní vliv na hospodářský a společenský život a také ruské hrozby týkající se umístění jaderných zbraní na Krymu, což představuje závažné ohrožení regionální, evropské a celosvětové bezpečnosti; znovu opakuje svou výzvu ke stažení všech ruských sil z Krymu a východní Ukrajiny;

16.

zdůrazňuje, že hospodářská spolupráce a dodávky zboží a služeb mezi Ukrajinou a dočasně okupovaným Krymským poloostrovem by měly probíhat v souladu s právním rámcem Ukrajiny a měly by je respektovat obě strany, což by vedlo k prevenci jakýchkoli negativních důsledků pro obyvatele žijící na Krymu; v případě nedodržování této praxe vyzývá orgány, aby tyto případy porušení vyšetřily a ukončily;

17.

vyjadřuje své značné znepokojení nad situací osob LBGTI na Krymu, která se po ruské anexi podstatně zhoršila, a nad represivními akcemi a hrozbami ze strany faktických orgánů a polovojenských skupin;

18.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce pro zahraniční a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, prezidentovi, vládě a parlamentu Ukrajiny, prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace a Medžlisu krymskotatarského národa.

31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/42

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Bahrajnu, zejména na usnesení ze dne 9. července 2015 o Bahrajnu, především o případu Nabíla Radžaba (1),

—

s ohledem na bahrajnskou nezávislou vyšetřovací komisi, která byla vytvořena na základě královského výnosu s cílem vyšetřit události, k nimž došlo v Bahrajnu v únoru 2011, a jejich důsledky a podat o nich zprávu, a která zveřejnila svou zprávu v listopadu 2011,

—

s ohledem na druhou výroční zprávu za rok 2014, kterou předložil prezident národního institutu pro lidská práva dr. Abd al-Azíz Abul ministrovi vnitra generálporučíkovi šajchovi Rášidovi bin Abdulláhovi Ál Chalífovi dne 27. ledna 2016;

—

s ohledem na společné prohlášení 33 států o Bahrajnu, které bylo předloženo na 30. zasedání Rady OSN pro lidská práva dne 14. září 2015,

—

s ohledem na společné prohlášení zvláštního zpravodaje OSN pro situaci obránců lidských práv, zvláštního zpravodaje OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu přesvědčení a projevu a zvláštního zpravodaje OSN pro práva na svobodu pokojného shromažďování a sdružování ze dne 16. července 2015 o Bahrajnu,

—

s ohledem na zprávu bahrajnské nezávislé vyšetřovací komise z listopadu 2011,

—

s ohledem na výzvu k okamžitému propuštění vězně svědomí dr. Abd al-Džalíla as-Sinkíse, který drží hladovku;

—

s ohledem na rozhodnutí zasedání Rady ministrů Ligy arabských států, které se konalo v Káhiře dne 1. září 2013, zřídit v hlavním městě Bahrajnu Manámě panarabský soud pro lidská práva,

—

s ohledem na dohodu o spolupráci z roku 1988 mezi Evropskou unií a Radou pro spolupráci v Zálivu (CCG),

—

s ohledem na obecné zásady EU týkající se trestu smrti, revidované dne 12. dubna 2013,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Arabskou chartu lidských práv, jichž je Bahrajn smluvní stranou,

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 68/178 a rezoluci Rady OSN pro lidská práva č. 25/7 o ochraně lidských práv a základních svobod v boji proti terorismu,

—

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Bahrajn je jedním z klíčových partnerů Evropské unie v Perském zálivu, včetně oblasti politických a hospodářských vztahů, energie a bezpečnosti; vzhledem k tomu, že je v našem společném zájmu dále prohlubovat naše partnerství s cílem lépe reagovat na budoucí výzvy;

B.

vzhledem k tomu, že bahrajnské orgány od začátku povstání v roce 2011 stále více používají proti pokojným demonstrantům represivní opatření na základě obvinění z terorismu, včetně výkonu trestu smrti; vzhledem k tomu, že bahrajnské soudy vynesly v roce 2015 sedm nových rozsudků smrti;

C.

vzhledem k tomu, že dne 18. února 2014 byl bahrajnskými orgány zatčen člen letištní bezpečnostní služby 32letý Muhammad Ramadán za údajnou účast – spolu s Husajnem Alí Músou, který byl zatčen dříve – na bombovém útoku v ad-Dajr dne 14. února 2014, při kterém byl zabit bezpečnostní úředník a několik dalších bylo zraněno;

D.

vzhledem k tomu, že pan Ramadán byl údajně zatčen bez zatýkacího rozkazu, a vzhledem k tomu, že oba muži uvádějí, že byli surově biti a mučeni, dokud se nepřiznali, ale později svá doznání před státním zástupcem odvolali; vzhledem k tomu, že doznání údajně získaná mučením byla hlavním důkazem v soudních procesech proti panu Ramadánovi a panu Músovi;

E.

vzhledem k tomu, že dne 29. prosince 2014 odsoudil bahrajnský trestní soud pana Ramadána a pana Músu k smrti; vzhledem k tomu, že byli odsouzeni spolu s dalšími deseti obžalovanými, z nichž bylo devět odsouzeno k šesti letům odnětí svobody a jeden na doživotí; vzhledem k tomu, že k ospravedlnění trestu smrti byl použit bahrajnský zákon o boji proti terorismu;

F.

vzhledem k tomu, že vynesené tresty smrti pro pana Ramadána a pana Músu byly dne 16. listopadu 2015 potvrzeny kasačním soudem, bahrajnským nejvyšším odvolacím soudem, ačkoli oba muži svá doznání odvolali a opětovně tvrdili, že jejich doznání byla vynucena mučením; vzhledem k tomu, že bahrajnské soudy nezohlednily jejich tvrzení ani dokonce nezahájily vyšetřování;

G.

vzhledem k tomu, že pan Ramadán je pouze jednou z deseti osob, které v Bahrajnu čekají na svou popravu, a prvním, který byl odsouzen k smrti od roku 2011; vzhledem k tomu, že pan Ramadán je jedním z prvních, kteří vyčerpali všechny zákonné možnosti odvolání, a hrozí mu riziko brzké popravy; vzhledem k tomu, že není známo, že by bylo zahájeno vyšetřování údajného mučení v případě pana Ramadána;

H.

vzhledem k tomu, že dne 14. srpna 2014 vyjádřilo pět expertů OSN pro lidská práva své obavy bahrajnské vládě ohledně tvrzení týkajících se svévolného zatýkání, věznění a mučení devíti bahrajnských občanů, včetně pana Ramadána, a jejich následného odsouzení v soudních procesech, které nesplňovaly mezinárodní normy na řádné a spravedlivé soudní řízení;

I.

vzhledem k tomu, že několik nevládních organizací působících v oblasti lidských práv podalo doklady o tom, že v Bahrajnu probíhají nespravedlivé soudní procesy, používá se mučení a jsou vynášeny rozsudky smrti, což je v rozporu s řadou mezinárodních úmluv, včetně Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, k němuž Bahrajn přistoupil v roce 2006;

J.

vzhledem k tomu, že bahrajnská nezávislá vyšetřovací komise (BICI), která byla vytvořena dne 29. června 2011 v Bahrajnském království na základě královského výnosu č. 28, jehož cílem bylo vyšetřit události, které se odehrály v Bahrajnu v únoru 2011, a podat o nich zprávu, vydala řadu doporučení týkajících se lidských práv a politických reforem;

K.

vzhledem k tomu, že 26 doporučení komise BICI se týkalo i zmírnění všech rozsudků smrti uložených za činy související s událostmi z února a března 2011; vzhledem k tomu, že toto bylo jedním ze dvou doporučení, která byla plně uplatněna, což znamenalo pozitivní krok směrem ke zrušení trestu smrti;

L.

vzhledem k tomu, že tato doporučení vedla bahrajnskou vládu k tomu, aby od roku 2012 zřídila tři úřady – úřad veřejného ochránce práv v rámci ministerstva vnitra, zvláštní vyšetřovací oddělení v rámci úřadu nejvyššího státního zástupce a komisi pro práva vězňů a zadržovaných osob –, jež mají kolektivní mandát k tomu, aby se zastavilo používání mučení při výsleších a ve vězeňských zařízeních;

M.

vzhledem k tomu, že v důsledku aktivit bahrajnských orgánů z poslední doby dochází k dalšímu porušování a omezován práv a svobod určitých skupin obyvatel, především práva jednotlivce na pokojný protest, svobody slova a digitální svobody; vzhledem k tomu, že aktivisté v oblasti lidských práv jsou v Bahrajnu neustále terčem systematických útoků a pronásledováni a jsou i nadále systematicky zadržováni;

N.

vzhledem k tomu, že podle dostupných zpráv zadržuje Bahrajn stále podstatné množství vězňů svědomí;

O.

vzhledem k tomu, že podle dostupných zpráv bahrajnské bezpečnostní složky i nadále vězně mučí;

1.

vyjadřuje své znepokojení a zklamání nad tím, že se Bahrajn vrátil k vykonávání trestu smrti; vyzývá k opětovnému zavedení moratoria na výkon trestu smrti, jako k prvnímu kroku na cestě k jeho zrušení; vyzývá bahrajnskou vládu, a zejména jeho výsost šajcha Hamada bin Ísá Ál Chalífu, aby udělil Muhammadovi Ramadánovi královskou milost nebo aby zmírnil jeho trest;

2.

rezolutně odsuzuje mučení a další kruté či ponižující zacházení či tresty, které na vězních i nadále provádějí bezpečnostní složky; vyjadřuje své hluboké obavy ohledně zachování fyzické a mentální integrity vězňů;

3.

je znepokojen tím, že se v Bahrajnu používají protiteroristické zákony k trestání politických názorů a přesvědčení a jako způsob, jak občanům znemožnit vykonávat politickou činnost;

4.

poukazuje na povinnost zajistit ochranu aktivistů v oblasti lidských práv a umožnit jim jejich činnost bez překážek, zastrašování či pronásledování;

5.

bere na vědomí trvalé úsilí bahrajnské vlády o reformu trestního zákoníku a právního řízení a vybízí k pokračování tohoto procesu; naléhavě vyzývá bahrajnskou vládu, aby dodržovala mezinárodní normy ohledně práva na spravedlivý a řádný soudní proces a aby plnila minimální normy uvedené v článcích 9 a 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

6.

vyzývá příslušné orgány, aby urychleně a nestranně prošetřily všechna tvrzení týkající se mučení, aby stíhaly osoby z mučení podezřelé a aby zrušily veškerá obvinění vznesená na základě přiznání, která byla během mučení získána;

7.

připomíná bahrajnským orgánům, že článek 15 Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání zakazuje použití jakéhokoli prohlášení učiněného v důsledku mučení jako důkazu při soudním řízení; vyzývá k okamžité ratifikaci opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a druhého opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech týkajících se zrušení trestu smrti;

8.

vyzývá bahrajnskou vládu, aby zvláštnímu zpravodaji OSN pro otázky mučení okamžitě zaslala otevřené pozvání k návštěvě země a umožnila mu neomezený přístup k vězňům a ke všem vězeňským zařízením;

9.

bere na vědomí doporučení veřejného ochránce práv, komise pro práva vězňů a zadržovaných osob a národního institutu pro lidská práva, zejména s ohledem na práva vězňů a jejich podmínky ve věznicích, a to i pokud jde o údajné špatné zacházení a mučení; vyzývá nicméně bahrajnskou vládu, aby zajistila nezávislost úřadu veřejného ochránce práv a komise pro práva vězňů a zadržovaných osob a aby zaručila nezávislost zvláštního vyšetřovacího oddělení v rámci úřadu nejvyššího státního zástupce;

10.

vyzdvihuje význam podpory, která je Bahrajnu poskytována zejména s ohledem na jeho systém soudnictví s cílem zajistit dodržování standardů mezinárodního práva v oblasti lidských práv; důrazně vybízí ke zřízení pracovní skupiny pro lidská práva EU-Bahrajn;

11.

vyzývá bahrajnské orgány, aby zrušily svévolně vydaný zákaz cestování pro Nabíla Radžaba a aby zrušily veškerá obvinění, která jsou proti němu vznesena v souvislosti se svobodou projevu;

12.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Bahrajnského království a členům Rady pro spolupráci v Perském zálivu.

31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/46

—

s ohledem na svá předchozí rozhodnutí o situaci v Číně, zejména na usnesení ze dne 16. prosince 2015 o vztazích mezi EU a Čínou (1) a ze dne 13. března 2014 o prioritách EU pro 25. zasedání Rady OSN pro lidská práva (2),

—

s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnosti (ESVČ) ze dne 7. ledna 2016 ke zmizení osob spojených s vydavatelstvím Mighty Current v Hongkongu,

—

s ohledem na prohlášení ESVČ ze dne 29. ledna 2016 o obavách EU týkajících se situace v oblasti lidských práv v Číně,

—

s ohledem na výroční zprávu Evropské komise o Zvláštní správní oblasti Hongkong za rok 2014 vydanou v dubnu 2015,

—

s ohledem na navázání diplomatických vztahů mezi EU a Čínou dne 6. května 1975,

—

s ohledem na strategické partnerství EU a Číny zahájené v roce 2003,

—

s ohledem na strategický program spolupráce EU–Čína 2020, který byl sjednán dne 21. listopadu 2013,

—

s ohledem na jednání o nové dohodě o partnerství a spolupráci, která byla přerušena,

—

s ohledem na přijetí nového zákona Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců o národní bezpečnosti ze dne 1. července 2015 a zveřejnění druhého návrhu nového zákona o kontrole činnosti zahraničních nevládních organizací dne 5. května 2015,

—

s ohledem na dialog mezi EU a Čínou o lidských právech, jenž byl zahájen v roce 1995, a na jeho 34. kolo, které se konalo v Pekingu ve dnech 30. listopadu a 1. prosince 2015,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro lidská práva ke třetí pravidelné zprávě o čínském Hongkongu, které výbor přijal na svém 107. zasedání (ve dnech 11.–28. března 2013),

—

s ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN proti mučení k páté pravidelné zprávě o Číně, které výbor přijal na svém 1391. a 1392. zasedání, která se konala ve dnech 2. a 3. prosince 2015,

—

s ohledem na základní zákon Zvláštní správní oblasti Hongkong Čínské lidové republiky (dále jen „základní zákon“), zejména na články o osobních svobodách a o svobodě tisku, a na nařízení o deklaraci lidských práv v Hongkongu,

—

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že v posledních čtyřech měsících za záhadných okolností zmizelo a pohřešuje se pět knihkupců (Lui Bo, Gui Minhai, Zhang Zhiping, Lin Rongji a Lee Po), z nichž čtyři jsou v Hongkongu rezidenty a jeden rezidentem není a všichni byli spojeni s vydavatelstvím Mighty Current nebo jeho knihkupectvím a prodávali literární díla kritická vůči Pekingu; vzhledem k tomu, že dva z nich jsou občany EU – Gui Minhai je švédským státním příslušníkem a Lee Po má britské občanství; vzhledem k tomu, že v lednu 2016 bylo potvrzeno, že oba občané EU jsou v kontinentální Číně, a že je podezření, že je tam i zbývající trojice; vzhledem k tomu, že Lee Po se krátce setkal se svou ženou dne 23. ledna 2016 na blíže neupřesněném místě v kontinentální Číně; vzhledem k tomu, že skutečnost, že stále nejsou žádné informace o tom, jak se jim daří a kde se nacházejí, je nanejvýš znepokojující;

B.

vzhledem k tomu, že ve sdělovacích prostředcích se objevila přesvědčivá tvrzení a také zazněly obavy ze strany právníků, lidskoprávních organizací a mnoha civilistů, že těchto pět knihkupců bylo uneseno kontinentálními čínskými orgány; vzhledem k tomu, že konkrétně Lee Po byl odvlečen z Hongkongu a Gui Minhai zmizel ze svého domova v Thajsku;

C.

vzhledem k tomu, že dne 10. ledna 2016 se v ulicích Hongkongu shromáždily tisíce protestujících a požadovaly, aby místní vláda učinila kroky ve snaze nalézt vysvětlení zmizení těchto pěti knihkupců; vzhledem k tomu, že tato zmizení následují po sérii násilných útoků proti hongkongským novinářům kritickým vůči Pekingu, k nimž došlo v letech 2013 a 2014;

D.

vzhledem k tomu, že Hongkong zachovává a chrání svobodu slova, svobodu projevu a svobodu publikační činnosti; vzhledem k tomu, že publikování jakýchkoli materiálů kritických k čínskému vedení je v Hongkongu zákonem povoleno, jakkoli je v kontinentální Číně zakázáno; vzhledem k tomu, že zásada „jedna země, dva systémy“ zaručuje Hongkongu autonomii na Pekingu a respektování svobod, které jsou zakotveny v článku 27 základního zákona;

E.

vzhledem k tomu, že byla zveřejněna odhalení, že v interním dokumentu komunistické strany z dubna 2015, v němž byli členové seznámeni se strategií „vykořenění“ zakázaných knih u jejich zdroje v Hongkongu a Macau, bylo vytipováno 14 vydavatelů a 21 publikací v Hongkongu jako cíle takového zákroku; vzhledem k tomu, že někteří knihkupci v Hongkongu ve strachu z postihů odstranili z regálů knihy kritické vůči Číně;

F.

vzhledem k tomu, že vláda v kontinentální Číně velmi přísně omezuje a kriminalizuje svobodu projevu, zejména prováděním cenzury; vzhledem k tomu, že čínský systém internetové cenzury zvaný „Great Firewall“ umožňuje vládě cenzurovat jakékoli politicky nevhodné informace; vzhledem k tomu, že Čína zachovává přísná omezení svobody projevu a že obliba knih kritických vůči Číně u čtenářů v kontinentální Číně je vnímána jako hrozba pro společenskou stabilitu;

G.

vzhledem k tomu, že dne 17. ledna 2016 vydal Gui Minhai v kontinentální Číně tiskové prohlášení, v němž oznámil, že cestoval do kontinentální Číny dobrovolně, a přiznal, že byl již dříve usvědčen z řízení pod vlivem alkoholu, přičemž se zdálo, že jde o vynucené přiznání;

H.

vzhledem k tomu, že švédské i britské orgány požádaly čínské orgány o „plnou podporu při ochraně práv jejich dvou občanů a také všech ostatních ‚zmizelých‘ osob“;

I.

vzhledem k tomu, že Výbor OSN proti mučení oznámil, že je vážně znepokojen soustavnými zprávami z různých zdrojů o přetrvávající praxi nezákonného zadržování v neznámých a neoficiálních vazebních zařízeních, v takzvaných „černých věznicích“; vzhledem k tomu, že také vyslovil vážné znepokojení nad soustavnými zprávami hovořícími o tom, že praktiky mučení a špatného zacházení jsou stále hluboce zakořeněny v systému trestního soudnictví, který stále příliš spoléhá na přiznání na základě usvědčení;

J.

vzhledem k tomu, že Čína oficiálně a formálně uznala univerzálnost lidských práv a v posledních třech desetiletích se rozhodla začlenit do mezinárodního rámce pro lidská práva podpisem široké škály smluv v oblasti lidských práv, čímž se zapojila do mezinárodního právního a institucionálního rámce pro lidská práva;

K.

vzhledem k tomu, že článek 27 základního zákona, tj. faktické ústavy Hongkongu, zaručuje „svobodu slova, svobodu tisku a svobodu publikační činnosti, svobodu sdružování, shromažďování, konání pochodů a demonstrací“; vzhledem k tomu, že základní zákon, který je výsledkem jednání mezi Čínou a Spojeným královstvím, zaručuje tato práva po dobu 50 let, tj. do roku 2047;

L.

vzhledem k tomu, že 17. summit EU a Číny, který se konal dne 29. června 2015, pozdvihl bilaterální vztahy na novou úroveň a že ve svém strategickém rámci pro lidská práva a demokracii EU přislíbila, že učiní lidská práva středem zájmu ve svých vztazích se všemi třetími zeměmi, včetně svých strategických partnerů;

M.

vzhledem k tomu, že EU a Čína vedou dialogy o lidských právech od roku 1995 a že obě strany pokládají lidská práva za důležitou součást svých bilaterálních vztahů;

N.

vzhledem k tomu, že podle 21. výroční zprávy Hongkongského sdružení novinářů (z července 2014) byl rok 2014 nejčernějším rokem pro svobodu tisku v Hongkongu za několik posledních desetiletí; vzhledem k tomu, že někteří novináři byli fyzicky napadeni nebo propuštěni, zatímco jiní, kteří vyjadřovali kritické názory, byli přeloženi do méně citlivých oblastí;

1.

vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že není známo, kde se nachází pět pohřešovaných knihkupců a jak se jim daří; žádá, aby byly okamžitě zveřejněny podrobné informace o tom, kde se nacházejí Lee Po a Gui Minhai a jak se jim daří, a vyzývá k jejich okamžitému bezpečnému propuštění a k tomu, aby jim bylo dáno právo komunikovat; žádá okamžité propuštění všech ostatních osob svévolně zadržovaných za to, že uplatňovaly své právo na svobodný projev a publikační činnost v Hongkongu, včetně trojice zbývajících knihkupců;

2.

vyzývá čínskou vládu, aby neprodleně sdělila jakékoli informace o pohřešovaných knihkupcích a aby navázala okamžitý inkluzivní a transparentní dialog a komunikaci v této věci mezi kontinentálními orgány a orgány v Hongkongu; jako pozitivní vývoj situace hodnotí zprávu od Lee Poa a jeho setkání s manželkou;

3.

žádá příslušné orgány v Číně, v Hongkongu a v Thajsku, aby vyšetřily a objasnily okolnosti těchto zmizení, a to v souladu se zásadou právního státu, a aby co nejvíce napomohly tomu, aby se vydavatelé bezpečně vrátili domů;

4.

vyjadřuje znepokojení nad tvrzeními, že v Hongkongu údajně působí donucovací orgány z kontinentální Číny; připomíná, že pokud by kontinentální donucovací orgány skutečně v Hongkongu působily, šlo by o porušení základního zákona; je přesvědčen, že by to bylo v rozporu se zásadou „jedna země, dva systémy“; vyzývá Čínu, aby respektovala záruky autonomie, které byly Hongkongu dány v základním zákonu;

5.

důrazně odsuzuje všechny případy porušování lidských práv, zejména svévolná zatýkání, vydávání vězňů, vynucená přiznání, tajné zadržování, vazba bez možnosti komunikovat a porušování svobody publikační činnosti a svobody projevu; připomíná, že musí být zabezpečena nezávislost editorů knih, novinářů a blogerů; vyzývá k tomu, aby bylo okamžitě ukončeno porušování lidských práv a politické zastrašování;

6.

odsuzuje omezení a kriminalizaci svobody projevu a vyjadřuje politování nad zpřísněním omezení svobody projevu; vyzývá čínskou vládu, aby přestala bránit volnému toku informací, a to mj. omezováním používání internetu;

7.

vyjadřuje své hluboké znepokojení nad blížícím se přijetím návrhu zákona o kontrole činnosti zahraničních nevládních organizací, protože by ve své současné podobě drasticky ztížil činnost čínské občanské společnosti a vážně by omezil svobodu sdružování a svobodu projevu v zemi, a to i zákazem zahraničních nevládních organizací, které nemají registraci u čínského ministerstva veřejné bezpečnosti, a zákazem poskytování finančních prostředků čínským občanům nebo organizacím z provinčních oddělení veřejné bezpečnosti, a zákazem provádění „činností“ jménem neregistrovaných zahraničních nevládních organizací nebo s jejich schválením, který platí pro čínské skupiny, včetně skupin sídlících v Hongkongu a Macau; vyzývá čínské orgány, aby tento návrh zákona zásadně přepracovaly a uvedly ho do souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv a také mj. s mezinárodními závazky Čínské lidové republiky;

8.

vyjadřuje znepokojení nad novým návrhem zákona o kybernetické bezpečnosti, který by posílil a institucionalizoval praktiky cenzury a monitorování kyberprostoru, a nad již přijatým zákonem o národní bezpečnosti a návrhem zákona o boji proti terorismu; bere na vědomí obavy čínských reformních právníků a obhájců občanských práv, že tento zákon ještě výrazněji omezí svobodu projevu a že bude narůstat autocenzura;

9.

je přesvědčen, že silné trvalé vztahy mezi EU a Čínou musí být účinnou platformou pro zralý, smysluplný a otevřený dialog o lidských právech založený na vzájemném respektu;

10.

zdůrazňuje pevné odhodlání Evropské unie usilovat o posilování demokracie, včetně právního státu, nezávislosti soudnictví, základních práv a svobod, transparentnosti a svobody informací a projevu v Hongkongu;

11.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládě a parlamentu Čínské lidové republiky a předsedovi vlády a Shromáždění Zvláštní správní oblasti Hongkong.

31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/50

—

s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady, které se konalo v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003 a které se týkalo vyhlídek zemí západního Balkánu na přistoupení k Evropské unii,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/213/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách evropského partnerství se Srbskem a o zrušení rozhodnutí 2006/56/ES (1),

—

s ohledem na stanovisko Komise ze dne 12. října 2011 k žádosti Srbska o členství v Evropské unii (SEC(2011)1208),

—

s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Srbskou republikou na straně druhé, jež vstoupila v platnost dne 1. září 2013,

—

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244 (1999), na poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora ze dne 22. července 2010 o otázce souladu jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova s mezinárodním právem a na rezoluci Valného shromáždění OSN č. A/RES/64/298 ze dne 9. září 2010, jež vzala na vědomí obsah uvedeného stanoviska a uvítala připravenost EU napomoci dialogu mezi Srbskem a Kosovem,

—

s ohledem na prohlášení a doporučení přijatá na čtvrté schůzi Parlamentního výboru pro stabilizaci a přidružení mezi Evropskou unií a Srbskem, která proběhla ve dnech 7. a 8. října 2015,

—

s ohledem na výsledky konference na vysoké úrovni o trase přes východní Středomoří / západní Balkán konané dne 8. října 2015 v Lucemburku,

—

s ohledem na závěry zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci o opatřeních k řešení uprchlické a migrační krize ze dne 9. listopadu 2015 a na závěry Rady pro zahraniční věci týkající se migrace ze dne 12. října 2015;

—

s ohledem na 17bodový plán, který byl dne 25. října 2015 dohodnut na setkání věnovaném západobalkánské migrační trase, jehož se zúčastnili vedoucí političtí činitelé členských států EU a třetích zemí, které musejí řešit příliv uprchlíků a migrantů;

—

s ohledem na zprávu Komise o Srbsku za rok 2015 ze dne 10. listopadu 2015 (SWD(2015)0211),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2015 o zprávě o pokroku Srbska za rok 2014 (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2015 u příležitosti Mezinárodního dne Romů – o anticiganismu v Evropě a vyhlášení dne památky obětí genocidy Romů za II. světové války v EU (3),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 15. prosince 2015 o rozšíření a procesu stabilizace a přidružení,

—

s ohledem na práci stálého zpravodaje Výboru pro zahraniční věci pro Srbsko Davida McAllistera,

—

s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Evropská rada dne 28. června 2013 rozhodla o zahájení přístupových jednání se Srbskem; vzhledem k tomu, že dne 21. ledna 2014 se konala první mezivládní konference; vzhledem k tomu, že v březnu 2015 byl dokončen proces prověřování; vzhledem k tomu, že v září 2015 Srbsko stanovilo celý svůj vyjednávací tým;

B.

vzhledem k tomu, že ve své zprávě o Srbsku za rok 2015 Komise informuje o pokroku, jehož Srbsko dosáhlo na cestě k evropské integraci, a hodnotí jeho úsilí o splnění kodaňských kritérií a podmínek procesu stabilizace a přidružení; vzhledem k tomu, že Komise uplatňuje nový přístup k podávání zpráv, který poskytuje jednoznačnější vodítka pro dané země ohledně toho, na co se musejí zaměřit;

C.

vzhledem k tomu, že stejně jako všechny ostatní země aspirující na členství v EU musí být také Srbsko hodnoceno podle toho, do jaké míry splnilo a provedlo stejný soubor kritérií, a vzhledem k tomu, že časový plán pro jeho přistoupení EU se odvíjí od toho, nakolik je daná země odhodlána provádět nezbytné reformy a od kvality těchto reforem;

D.

vzhledem k tomu, že v návaznosti na První dohodu o zásadách normalizace vztahů s Kosovem ze dne 19. dubna 2013 učinilo Srbsko důležité kroky směrem k normalizaci vztahů s touto zemí; vzhledem k tomu, že dne 25. srpna 2015 bylo dosaženo čtyř důležitých dohod; vzhledem k tomu, že současně s pokrokem v jednání o přistoupení Srbska musí být v souladu s rámcem pro toto jednání dosaženo pokroku v procesu normalizace vztahů s Kosovem; vzhledem k tomu, že k definitivnímu uklidnění těchto vztahů je naprosto nezbytné vyvinout další úsilí; vzhledem k tomu, že je nanejvýš důležité, aby obě strany všechny tyto dohody prováděly v plném rozsahu;

E.

vzhledem k tomu, že v červenci 2015 se Srbsko stalo 33. státem zapojeným do mechanismu civilní ochrany EU;

F.

vzhledem k tomu, že EU zdůraznila potřebu posílit správu ekonomických záležitostí, právní stát a kapacity státní správy ve všech zemích západního Balkánu;

G.

vzhledem k tomu, že v rámci své politiky rozšíření klade EU zvláštní důraz na právní stát;

H.

vzhledem k tomu, že v lednu 2015 se Srbsko ujalo předsednictví Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE);

1.

vítá zahájení jednání a otevření kapitoly 32 (finanční kontrola) a 35 (ostatní otázky – bod 1: Normalizace vztahů mezi Srbskem a Kosovem) na mezivládní konferenci v Bruselu konané dne 14. prosince 2015; vítá trvalý závazek Srbska k evropskému integračnímu procesu; vyzývá Srbsko, aby toto strategické rozhodnutí aktivně propagovalo mezi srbskou veřejností; s uspokojením konstatuje, že Srbsko zahájilo ambiciózní plán reforem; vyzývá Srbsko, aby problematiku systémových a sociálně-ekonomických reforem řešilo se vší rozhodností a přímo; naléhavě vyzývá Srbsko, aby při provádění těchto reforem věnovalo zvláštní pozornost vlastní mládeži;

2.

vítá přípravy Srbska na účinné zahájení jednání o přistoupení poté, co byl dokončen proces prověřování a zahájena příprava komplexních akčních plánů pro kapitolu 23 (soudnictví a základní práva) a 24 (spravedlnost, svoboda a bezpečnost) a jejich postoupení EU; vyjadřuje naději, že tyto kapitoly bude možno otevřít začátkem roku 2016; zdůrazňuje, že je nutné důkladně projednat kapitoly 23 a 24, neboť to má zásadní význam s ohledem na reformy, které je nutno realizovat a provést v oblasti soudnictví a základních práv a v oblasti spravedlnosti, svobody a bezpečnosti; připomíná, že současně s pokrokem v těchto oblastech bude muset být dosaženo pokroku v jednáních obecně; zdůrazňuje, že z hlediska pokroku Srbska na jeho cestě k přistoupení k EU má jednání o kapitole 35 zásadní význam; v této souvislosti se domnívá, že důležitou podmínkou přistoupení Srbska k EU je úplná normalizace vztahů mezi Srbskem a Kosovem;

3.

zdůrazňuje, že klíčovým ukazatelem úspěšnosti procesu integrace zůstává řádné uplatňování právních předpisů a jednotlivých politik; vybízí vedoucí politické činitele Srbska, aby pokračovali v reformách, které jsou nutné k dosažení souladu s normami EU; vyzývá Srbsko ke zlepšení plánování, koordinace a kontroly uplatňování nových právních předpisů a politik;

4.

vítá pokrok, jehož Srbsko dosáhlo v oblasti podnikatelského prostředí, při snižování rozpočtového deficitu a na pracovním trhu, a to i pokud jde o pracovněprávní předpisy a politiku zaměstnanosti; vybízí srbské orgány, aby dále zlepšovaly investiční klima v celém Srbsku a snižovaly ekonomické a sociální rozdíly v regionech, aby zajistily ochranu zahraničních investic a vyřešily dlouhodobé investiční spory, a přesto, že si je vědom pokroku při restrukturalizaci státních podniků, poukazuje na to, že je důležité dosáhnout v procesu privatizace dalšího hmatatelného pokroku a zajistit jeho transparentnost; zdůrazňuje, že Srbsko musí uvést do souladu své právní předpisy v oblasti státní pomoci s acquis;

5.

vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v souvislosti s hospodářskými reformami a který vedl ke zlepšení rozpočtové situace Srbska, a vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala srbskou vládu v jejích plánech provádět další reformy, zejména reformy nutné k řešení fiskální nerovnováhy a reformy hlavních odvětví hospodářství;

6.

oceňuje konstruktivní přístup Srbska k řešení migrační krize; konstatuje nicméně, že je třeba nabádat ke konstruktivnímu přístupu se sousedními zeměmi; konstatuje, že Srbsko je velmi důležitým a přínosným partnerem EU na Balkáně, a proto je nezbytně nutné, aby EU poskytla zdroje a odpovídající finanční pomoc; pozitivně vnímá značné úsilí Srbska o zajištění toho, aby státním příslušníkům třetích zemí bylo poskytnuto ubytování a humanitární dodávky za podpory ze strany EU a mezinárodního společenství; žádá Srbsko, aby bezodkladně zvýšilo svou kapacitu pro přijímání osob; podotýká, že je nutné provést komplexní reformy zaměřené na racionalizaci celého azylového systému a zajištění jeho souladu s acquis EU a mezinárodními normami; konstatuje, že Srbsko přijalo další opatření k řešení neopodstatněných žádostí o azyl, které podali srbští státní příslušníci v členských zemích EU a státech přidružených k Schengenu; žádá Srbsko, aby dále pracovalo na snížení počtu neodůvodněných žádostí; zdůrazňuje, že kapacita a zdroje, které by umožnily, aby se navracející osoby znovu začlenily do společnosti, jsou i nadále omezené;

7.

vyzývá Srbsko, aby se více snažilo o postupné sladění své zahraniční a bezpečnostní politiky s politikou EU, a to i pokud jde o politiku vůči Rusku; v této souvislosti považuje za politováníhodné, že Srbsko provádí spolu s Ruskem společná vojenská cvičení; vítá aktivní účast Srbska na mezinárodních operacích zaměřených na udržení míru;

8.

zdůrazňuje klíčový význam zásady právního státu; poukazuje na zásadní význam nezávislého soudnictví; konstatuje, že i když bylo v oblasti soudnictví dosaženo určitého pokroku, konkrétně se jedná o přijetí pravidel pro hodnocení soudců a státních zástupců, míra politického vměšování je i nadále vysoká; podotýká, že profesionální soudní orgány požadují zajištění dostatečných zdrojů; vyzývá příslušné orgány, aby uplatňovaly národní strategii reformy soudnictví, jak je stanovena v akčním plánu pro kapitolu 23, a zajistily nezávislost soudnictví a aby do práce soudců a státních zástupců nezasahovali politici; vyzývá vládu, aby přijala nový zákon o bezplatné právní pomoci a zavedla právní změny s cílem řešit kvalitu a jednotnost soudní praxe a soudního vzdělávání; vyjadřuje obavy ohledně stále vysokého počtu nevyřízených soudních případů, a to navzdory programu Nejvyššího kasačního soudu zaměřeného na jeho snížení, a naléhavě vyzývá Srbsko, aby přijalo další opatření ke zvýšení důvěry v soudnictví;

9.

vyzývá srbskou vládu, aby v plném rozsahu a nediskriminačním způsobem uplatňovala zákon o rehabilitaci; navrhuje srbské vládě, aby dalšími novelizacemi zákona o restituci odstranila všechny procesní a právní překážky týkající se naturálních restitucí;

10.

konstatuje, že v regionu je široce rozšířena korupce a organizovaný zločin, které rovněž představují překážku pro demokratický, sociální a hospodářský rozvoj Srbska; podotýká, že v boji proti korupci bylo díky pokračujícímu uplatňování právních předpisů a schválení zákona o ochraně oznamovatelů dosaženo určitého pokroku, korupce přesto v Srbsku zůstává znepokojivým jevem; zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout uspokojivých výsledků při vyšetřování korupce a výsledném vznášení obvinění, a to včetně korupce vysoce postavených osob, a že je nutné koordinovat a v plném rozsahu sledovat uplatňování protikorupční strategie stanovené v akčním plánu pro kapitolu 23 ve všech klíčových institucích a orgánech; vyzývá orgány k zajištění toho, aby protikorupční agentura a protikorupční rada mohly vykonávat svůj mandát v plném rozsahu a účinným způsobem a aby státní orgány následovaly jejich doporučení; domnívá se, že regionální strategie a prohloubená spolupráce mezi všemi zeměmi tohoto regionu mají pro účinnější řešení těchto otázek zásadní význam; žádá, aby akademické instituce přijaly společně se státními orgány a veřejnými činiteli pravidla v této oblasti za účelem vyšetření případů plagiátorství a aby předcházely podobným případům v budoucnosti;

11.

vyzývá srbské orgány, aby novelizovaly a uplatňovaly oddíl trestního řádu týkající se hospodářských a korupčních trestných činů s cílem zajistit důvěryhodný a předvídatelný rámec trestního práva; znovu opakuje, že je hluboce znepokojen ustanoveními a uplatňováním článku 234 trestního řádu týkajícího se zneužití pravomocí veřejného činitele; opět vyzývá k nezávislému a důkladnému přehodnocení reklasifikovaných případů týkajících se zneužití pravomocí veřejného činitele, tak aby došlo k okamžitému ukončení dlouhotrvajících případů nespravedlivého stíhání;

12.

konstatuje, že je nutné vyvinout další úsilí v boji proti organizovanému zločinu a musí být dosaženo uspokojivých výsledků v oblasti pravomocných rozsudků, jak je stanoveno v akčním plánu pro kapitolu 24; vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly odborné poradenství při vytváření institucionálního rámce a nabývání odborných zkušeností s účinným bojem proti organizovanému zločinu; vyzývá v této souvislosti k přímé spolupráci mezi srbskými a kosovskými orgány pro vymáhání práva a kontaktními úřady v Bělehradě a Prištině;

13.

bere na vědomí úsilí o zlepšení postupu konzultace v parlamentu a jeho větší zapojení do procesu vyjednání přístupu k EU; je i nadále znepokojen rozsáhlým využíváním postupů pro naléhavé případy při přijímání právních předpisů, a to i předpisů souvisejících s přistoupením k EU, neboť takovéto postupy neumožňují vždy zajistit dostatečné konzultace se zúčastněnými stranami a širokou veřejností; zdůrazňuje, že je třeba dále zpřísnit dohled parlamentu nad exekutivou; zdůrazňuje význam aktivní a konstruktivní účasti opozice v rozhodovacím procesu a demokratických institucích; zdůrazňuje, že financování politických stran musí být transparentní a v souladu s nejpřísnějšími mezinárodními normami;

14.

zdůrazňuje význam práce organizací občanské společnosti v demokratické společnosti; konstatuje, že došlo ke zlepšení spolupráce mezi vládou a organizacemi občanské společnosti; vybízí srbské orgány, aby přijaly další opatření, která by zajistila transparentní dialog mezi občanskou společností a státními orgány, a zvýšily účinné zapojení zástupců občanské společnosti a národnostních menšin do rozhodovacího procesu; vyzývá orgány, aby zajistily odpovídající finanční podporu pro efektivní fungování organizací občanské společnosti; vyzývá ke včasné a transparentní komunikaci s občany, organizacemi a širokou veřejností o vývoji přístupových jednání a k usnadnění širokého zapojení uvedených subjektů do tohoto procesu;

15.

znovu vyzývá srbskou vládu, aby se zabývala veškerými doporučeními volebních pozorovatelských misí OBSE/ODIHR, zejména těch, které zaručují transparentnost finančních kampaní a volebních postupů; vyzývá příslušné orgány, aby řádně vyšetřily případy, k nimž došlo během komunálních voleb a dalších kampaní a které byly poznamenány násilím, nařčeními ze zastrašování a nesrovnalostmi;

16.

připomíná významnou úlohu nezávislých regulačních orgánů, včetně úřadu veřejného ochránce práv, při zajištění dohledu nad exekutivou a její zodpovědnosti; vyzývá tyto orgány, aby činnosti veřejného ochránce práv poskytly plnou politickou a administrativní podporu a upustily od jeho nespravedlivého kritizování;

17.

vítá přijetí akčního plánu pro komplexní reformu veřejné správy, zákona o inspekčním dohledu, státní strategie pro školení pracovníků místní správy a zákona o maximálním počtu státních zaměstnanců a vyzývá k jejich okamžitému uplatňování; zdůrazňuje, že je třeba odpolitizovat a profesionalizovat veřejnou správu a zajistit, aby byly postupy přijímání a propouštění zaměstnanců transparentnější, tak aby bylo možné zaručit profesionalitu, neutralitu a kontinuitu veřejné správy;

18.

vítá skutečnost, že má Srbsko odpovídající právní a institucionální rámec pro ochranu lidských práv a základních svobod; upozorňuje nicméně na určité nedostatky při jeho provádění, především pokud jde o předcházení diskriminaci zranitelných skupin, včetně lidí se zdravotním postižením, lidí trpících HIV/AIDS a osob LGBTI; vítá úspěšný Pochod hrdosti, který se uskutečnil dne 20. září 2015; nicméně zdůrazňuje, že diskriminace a násilí vůči osobám LGBTI nadále vyvolává znepokojení; v této souvislosti vybízí vládu, aby provedla doporučení Výboru ministrů Rady Evropy CM/Rec(2010)5 určené členským státům; vyjadřuje znepokojení nad vysokým počtem případů útoků na zranitelné skupiny, které dosud nebyly plně prošetřeny; dále je znepokojen pokračujícím problémem domácího násilí; vyzývá orgány, aby aktivně podporovaly dodržování lidských práv pro všechny;

19.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že nebylo dosaženo žádného pokroku, pokud jde o zlepšení situace v oblasti svobody projevu a sdělovacích prostředků; se znepokojením si všímá pokračujícího politického tlaku, který oslabuje svobodu médií a vede k rostoucí autocenzuře sdělovacích prostředků; je znepokojen tím, že novináři při výkonu svého povolání čelí politickému tlaku, zastrašování, násilí a hrozbám; vyzývá orgány, aby vyšetřily veškeré případy útoků na novináře a sdělovací prostředky, jež důrazně odsuzuje i Mezinárodní federace novinářů; znovu opakuje, že je třeba plně provádět nové zákony o sdělovacích prostředcích; zdůrazňuje, že je nutné zajistit naprostou transparentnost, pokud jde o vlastnictví sdělovacích prostředků a jejich financování, jakož i nediskriminaci, co se týče zadávání veřejných informačních kampaní;

20.

je vážně znepokojen opakovanými úniky informací do sdělovacích prostředků, které se týkaly probíhajících vyšetřování trestné činnosti, čímž byla porušena zásada presumpce neviny; vyzývá srbské orgány, aby důkladně prošetřily řadu bedlivě sledovaných případů, kdy byly ve sdělovacích prostředcích prezentovány důkazy údajného protiprávního jednání;

21.

zdůrazňuje význam úlohy rad pro národnostní menšiny při prosazování práv vnitrostátních menšin a jejich demokratickou povahu a rovněž vybízí, aby jim byly poskytovány odpovídající a ověřitelné finanční prostředky; vítá závazek Srbska k vypracování akčního plánu věnovaného národnostním menšinám, který dále zlepší uplatňování a rozvoj příslušných postupů a právní rámec pro národnostní menšiny; znovu žádá Srbsko k zajištění toho, aby úroveň získaných práv a pravomocí zůstala v procesu jejich sbližování s rozhodnutím srbského Ústavního soudu zachována, a naléhavě vyzývá k co nejrychlejšímu přijetí právních předpisů o radách pro národnostní menšiny pro účely vyjasnění jejich právního postavení a jistoty, co se týče jejich soudní pravomoci; vyjadřuje vážné znepokojení nad přerušením vysílání programů v menšinových jazycích z důvodu ohlášené privatizace sdělovacích prostředků; vyzývá Srbsko, aby zvýšilo své úsilí, pokud jde o účinné a důsledné provádění právních předpisů na ochranu menšin a nediskriminační zacházení s národnostními menšinami v celém Srbsku, a to i v oblasti vzdělávání, zejména co se týče včasného financování a překladu učebnic v jazycích národnostních menšin, používání menšinových jazyků, zastoupení ve veřejné správě a v zastupitelských orgánech na místní, regionální a celostátní úrovni a přístupu ke sdělovacím prostředkům a bohoslužbám v menšinových jazycích; vyzývá srbskou vládu, aby provedla všechny mezinárodní smlouvy a dvoustranné dohody týkající se práv národnostních menšin;

22.

konstatuje, že kulturní rozmanitost Vojvodiny rovněž přispívá k identitě Srbska; zdůrazňuje, že autonomie Vojvodiny by neměla být oslabena a že by měl být bezodkladně přijat zákon o zdrojích Vojvodiny, jak stanoví ústava;

23.

vyzývá srbské orgány, aby zavedly konkrétní opatření ke zlepšení situace Romů, zejména co se týče vydávání osobních dokladů, vzdělání, bydlení, zdravotní péče a zaměstnanosti; vyzývá dále srbské orgány, aby zajistily rovné zastoupení Romů ve veřejných orgánech a veřejném životě a aby věnovaly zvláštní pozornost začlenění romských žen; zdůrazňuje, že je třeba dále posílit politiku integrace Romů a s ohledem na násilí, kterému jsou vystaveni členové nevládních organizací zastupujících tuto menšinu, účinně bojovat proti diskriminaci; očekává proto opatření nadcházející strategie a akčního plánu pro začlenění Romů; v této souvislosti vítá „Prištinskou deklaraci“ vyzývající vlády, mezinárodní a mezivládní organizace, jakož i organizace občanské společnosti k důslednému uplatňování zásad nediskriminace a rovnosti při úsilí a činnosti zaměřeném na prosazování a dodržování práv Romů;

24.

oceňuje konstruktivní přístup srbské vlády k vztahům se sousedními zeměmi, neboť díky němu bylo dosaženo značného pokroku v rozvíjení regionální spolupráce i užších vztahů s EU, a naléhavě vyzývá Srbsko, aby nadále udržovalo dobré sousedské vztahy; vyzývá Srbsko, aby prosazovalo dobré sousedské vztahy a mírové urovnání sporů a aby vytvářelo tolerantní prostředí a odsuzovalo veškeré formy nenávistných projevů či válečné rétoriky a aby se zdrželo takových gest, jako je veřejné vítání návratu osob odsouzených za válečné zločiny; konstatuje, že přetrvávající spory a záležitosti, k nimž patří zejména vymezení hranic, následnictví, navracení kulturních statků a otevření jugoslávských archivů, je třeba řešit v souladu s mezinárodním právem a zavedenými zásadami, a to i provedením právně závazných dohod, mimo jiné dohody o otázkách nástupnictví, a že dvoustranné spory by měly být vyřešeny v prvotních fázích procesu přistoupení v souladu s mezinárodním právem; poukazuje na konstruktivní úlohu Srbska v rámci tzv. berlínského procesu a iniciativu šesti zemí západního Balkánu a na jeho plán v oblasti propojení; vítá další iniciativy zaměřené na budoucnost západního Balkánu, zejména proces z Brda, který se osvědčuje jako důležitý rámec pro spolupráci v politických i technických oblastech, a domnívá se, že konkrétní spolupráce v oblastech společného zájmu může přispět ke stabilizaci západního Balkánu; v tomto ohledu vítá první společné zasedání ministrů Bosny a Hercegoviny a Srbska, které se uskutečnilo v Sarajevu 4. listopadu 2015; vyzývá Srbsko, aby dále podporovalo stabilizaci a institucionální posílení Bosny a Hercegoviny prostřednictvím svých stávajících kontaktů a dobrých sousedských vztahů s touto zemí; znovu vyzývá srbské orgány, aby započaly další opatření pro přeshraniční spolupráci se sousedními členskými státy EU, včetně programů přeshraniční a nadnárodní spolupráce pro roky 2014–2020 a strategie EU pro dunajský region; vítá myšlenku zahájit jednání o uzavření dohody o dobrých sousedských vztazích se svými sousedy a doufá, že to v regionálním kontextu povede k pozitivnějšímu vývoji; vítá schůzi s bulharským, rumunským a srbským předsedou vlády týkající se spolupráce v oblasti energetické a dopravní infrastruktury;

25.

vybízí Srbsko, aby dále spolupracovalo s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v duchu usmíření a dobrých sousedských vztahů; zdůrazňuje, že je třeba vypracovat zastřešující vnitrostátní strategii pro domácí řešení válečných zločinů; naléhavě vyzývá orgány, aby se i nadále zabývaly osudem nezvěstných osob a přípravou systému odškodnění pro oběti a jejich rodiny, což je důležitý předpoklad usmíření, a aby zajistily právo rodin obětí znát osud svých nezvěstných rodinných příslušníků; poukazuje na to, že právní předpisy týkající se civilních obětí by měly být přijaty bez zbytečného odkladu s přihlédnutím k tomu, že stávající právní předpisy neuznávají některé skupiny obětí válečných zločinů; všímá si, že nadále vznikají kontroverzní situace, především v souvislosti s různými výklady moderních dějin; znovu vyjadřuje svou podporu iniciativě RECOM, regionální komisi pro hledání a sdělování pravdy o válečných zločinech a dalším závažném porušování lidských práv v bývalé Jugoslávii;

26.

vítá zveřejnění návrhu národní strategie pro vyšetřování válečných zločinů, která stanoví plány týkající se stíhání trestných činů spáchaných během 90. let minulého století v bývalé Jugoslávii; zdůrazňuje, že je třeba posílit a depolitizovat srbské orgány, které se zabývají válečnými zločiny; vyzývá Srbsko, aby vytvořilo účinný systém ochrany svědků a obětí a aby obětem a jejich rodinám zaručilo právo na odškodnění; vyzývá ke zlepšení regionální spolupráce, pokud jde o případy válečných zločinů; znovu vyzývá Srbsko, aby opětovně přezkoumalo své právní předpisy o soudní pravomoci v oblasti řízení o válečných zločinech v duchu usmíření a dobrých sousedských vztahů společně s Komisí a se sousedními zeměmi;

27.

vítá přetrvávající odhodlání Srbska k normalizaci vztahů s Kosovem a dokončení pěti klíčových dohod dne 25. srpna 2015, konkrétně dohody o vybudování sdružení/společenství obcí v Kosovu, v nichž většinu tvoří Srbové, o energetice, o telekomunikačních službách a o mostu v Mitrovici; naléhavě vyzývá Srbsko, aby urychleně provedlo svou část těchto dohod a konstruktivně spolupracovalo s Kosovem při přípravě a provádění dohod budoucích; konstatuje, že pokroku bylo dosaženo v oblastech, jako je policejní a civilní ochrana, pojištění vozidel, cla, ujednání o spolupráci a záznamy na katastrech; znovu opakuje, že pokrok dialogu by měl být měřen jeho prováděním na místě; vyzývá Srbsko a Kosovo, aby se zdržely jakýchkoli negativních projevů a usilovaly o úplné provedení veškerých již dosažených dohod v dobře víře a bez prodlev a aby odhodlaně pokračovaly v normalizaci vztahů; vyzývá k pokračujícímu úsilí obou vlád a orgánů EU o komunikaci a vysvětlování ustanovení uzavřených dohod s cílem sblížit komunity etnických Albánců a Srbů v Kosovu; oceňuje snahy podnikatelské komunity vedené obchodními komorami, které mají přispět k normalizaci vztahů zahájením dialogu mezi srbskou a kosovskou obchodní komorou s cílem řešit překážky podnikání mezi oběma stranami a umožnit kontakt a spolupráci mezi společnostmi; vyzývá Komisi, aby podpořila zachování a rozvoj těchto činností v budoucnu; vyzývá Srbsko a Kosovo, aby určily nové oblasti pro diskuse v rámci dialogu s cílem zlepšit životy lidí a v obecné rovině normalizovat vztahy; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnosti (ESVČ), aby zhodnotila, jak obě strany dodržují uložené povinnosti; naléhavě vyzývá Srbsko, aby jednalo v duchu dobrých sousedských vztahů, a vyjadřuje naději, že neúspěšná žádost Kosova o členství v UNESCO nebude mít negativní dopad na dialog a na další začlenění Kosova do regionálních mezinárodních organizací a že spolupráce a úsilí v otázkách ochrany kulturního dědictví budou i nadále pokračovat; vyzývá Bělehrad a Prištinu, aby udržovaly dobré sousedské vztahy; vítá obnovení rozhovorů mezi srbským předsedou vlády Vučićem a kosovským předsedou vlády Mustafou dne 27. ledna 2016; konstatuje, že projednávaná témata zahrnovala vzájemné uznávání univerzitních a odborných diplomů a zlepšení silničního a železničního spojení; zdůrazňuje, že pokrok dosažený na místě bude ku prospěchu celému regionu;

28.

v rámci berlínského procesu podporuje vytvoření západobalkánského fóra občanské společnosti, které by zástupcům občanské společnosti z daného regionu nabízelo možnost vyměňovat si myšlenky, vyjadřovat obavy a formulovat konkrétní doporučení pro osoby v rozhodovacích funkcích, a vyzývá k pokračování tohoto procesu na další vrcholné schůzce, která se má konat v roce 2016 v Paříži, a k organizaci přípravných pracovních seminářů pro organizace občanské společnosti z uvedeného regionu;

29.

zdůrazňuje, že by Srbsko jakožto smluvní strana Energetického společenství mělo být i nadále aktivní v rámci činností orgánů Energetického společenství a pokračovat v provádění acquis s cílem vybudovat udržitelné a bezpečné energetické systémy; vyzývá orgány, aby začaly uskutečňovat cíle stanovené ve strategii rozvoje energetického odvětví, vzhledem k tomu, že nedochází k významným investicím do odvětví obnovitelných zdrojů energie; nabádá Srbsko, aby na trhu s plynem vytvořilo hospodářskou soutěž a přijalo opatření s cílem zlepšit slaďování s acquis v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, a vyzývá Srbsko, aby se více zaměřilo na zelenou energii; vyzývá Komisi, aby srbskou vládu podpořila v jejím úsilí o snížení závislosti země na dovozech energie a diverzifikaci srbských dodávek plynu; konstatuje, že nedávno přijatý soubor NPP II 2015 zahrnuje zejména program s rozpočtem 155 milionů EUR na pomoc s financováním významných regionálních infrastrukturních projektů v odvětví energetiky a dopravy na západním Balkáně; nabádá Srbsko, aby se připojilo k průměrným závazkům EU týkajícím se změny klimatu a k dohodě dosažené na konferenci COP 21 v Paříži;

30.

s ohledem na význam, jaký má evropské seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) z hlediska dalšího rozvoje přeshraniční spolupráce mezi členskými státy EU a jejich sousedy, vyzývá srbskou vládu, aby zajistila právní rámce nezbytný pro účast Srbska v ESÚS;

31.

vyjadřuje znepokojení nad nedostatečným prosazováním právních předpisů o odpadech a vyzývá srbské orgány, aby zvýšily své úsilí o uzavření a vyčištění nelegálních skládek, a aby v souladu s rámcovou směrnicí o odpadech připravily důvěryhodnou politiku v oblasti snižování odpadů;

32.

vítá plán na rekonstrukci, aktualizaci a modernizaci některých částí železniční sítě a vyzývá srbské orgány, aby i nadále pokračovaly ve zkvalitňování veřejné dopravy ve spolupráci se sousedními zeměmi;

33.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a vládě a parlamentu Srbska.

31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/58

—

s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady, které se konalo v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003, týkající se vyhlídek zemí západního Balkánu na přistoupení k Evropské unii,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 22. října 2012, kterým se Komisi povoluje zahájit jednání o rámcové dohodě s Kosovem týkající se jeho účasti na programech Unie,

—

s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 28. června 2013, kterými se přijalo rozhodnutí o zmocnění k zahájení jednání o dohodě o stabilizaci a přidružení mezi EU a Kosovem,

—

s ohledem na první dohodu o zásadách normalizace vztahů, kterou dne 19. dubna 2013 podepsali ministerští předsedové Ivica Dačić a Hashim Thaçi, a na prováděcí akční plán ze dne 22. května 2013,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2014/349/SZBP ze dne 12. června 2014, kterým se mění společná akce 2008/124/SZBP o Misi Evropské unie v Kosovu na podporu právního státu (EULEX KOSOVO),

—

s ohledem na podepsání dohody o stabilizaci a přidružení mezi EU a Kosovem dne 27. října 2015 a na ratifikaci této dohody kosovským parlamentem dne 2. listopadu 2015,

—

s ohledem na zprávy generálního tajemníka Organizace spojených národů o probíhajících činnostech Prozatímní správní mise Organizace spojených národů v Kosovu (UNMIK) a o souvisejícím vývoji, včetně poslední zprávy vydané dne 3. listopadu 2015,

—

s ohledem na prodloužení mandátu zvláštního zástupce EU v Kosovu Samuela Žbogara do 28. února 2017,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. listopadu 2015 nazvané „Strategie rozšíření EU“ (COM(2015)0611 final),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 15. prosince 2015 o rozšíření a procesu stabilizace a přidružení,

—

s ohledem na závěry ze zasedání Rady pro všeobecné záležitosti ze dne 7. prosince 2009, 14. prosince 2010 a 5. prosince 2011, které zdůraznily a potvrdily, že Kosovo, aniž by tím byl dotčen postoj členských států k jeho statusu, by mělo mít rovněž prospěch z případné vyhlídky na budoucí uvolnění vízového režimu, jakmile budou splněny všechny podmínky,

—

s ohledem na zahájení dialogu o vízovém režimu v lednu 2012, na plán uvolnění vízového režimu z června 2012, na druhou zprávu Komise ze dne 24. července 2014 o pokroku Kosova při plnění požadavků stanovených v plánu uvolnění vízového režimu (COM(2014)0488) a na misi odborníků vyslanou Komisí v červenci 2015,

—

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244 (1999), na poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora ze dne 22. července 2010 o otázce souladu jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova s mezinárodním právem a na rezoluci Valného shromáždění OSN 64/298 ze dne 9. září 2010, jež vzala na vědomí obsah stanoviska Mezinárodního soudního dvora a uvítala připravenost EU napomoci dialogu mezi Srbskem a Kosovem,

—

s ohledem na společná prohlášení přijatá na meziparlamentních setkáních EP-Kosovo ve dnech 28.–29. května 2008, 6.–7. dubna 2009, 22.–23. června 2010, dne 20. května 2011, ve dnech 14.–15. března 2012, 30.–31. října 2013 a 29.–30. dubna 2015,

—

s ohledem na zprávu Komise o pokroku Kosova za rok 2015 ze dne 10. listopadu 2015 (SWD(2015)0215),

—

s ohledem na svá předchozí usnesení,

—

s ohledem na práci Ulrike Lunacekové jakožto stálé zpravodajky Výboru pro zahraniční věci pro Kosovo,

—

s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že nezávislost Kosova uznává 110 ze 193 členských států Organizace spojených národů, mezi nimiž je i 23 z 28 členských států EU;

B.

vzhledem k tomu, že dohoda o stabilizaci a přidružení mezi EU a Kosovem byla podepsána dne 27. října 2015 a ratifikována kosovským parlamentem dne 2. listopadu 2015; vzhledem k tomu, že Evropský parlament vyslovil souhlas dne 21. ledna 2016;

C.

vzhledem k tomu, že (potenciální) kandidátské země jsou posuzovány podle svých zásluh a že rychlost a kvalita nezbytných reforem stanoví časový plán pro rozšíření;

D.

vzhledem k tomu, že EU opakovaně připomíná svou ochotu napomáhat k hospodářskému a politickému rozvoji Kosova prostřednictvím jasné evropské perspektivy, která by byla v souladu s evropskou perspektivou tohoto regionu;

E.

vzhledem k tomu, že v rámci své politiky rozšíření klade EU zvláštní důraz na právní stát;

F.

vzhledem k tomu, že EU zdůraznila potřebu posílit správu ekonomických záležitostí, právní stát a kapacity veřejné správy ve všech zemích západního Balkánu;

G.

vzhledem k tomu, že mandát mise EULEX vyprší dne 14. června 2016; vzhledem k tomu, že probíhá strategický přezkum mise EULEX Kosovo;

1.

vítá skutečnost, že dne 27. října 2015 byla podepsána dohoda o stabilizaci a přidružení mezi EU a Kosovem, která je prvním smluvním vztahem mezi oběma stranami, a že ji kosovský parlament dne 2. listopadu 2015 bez odkladu ratifikoval; zdůrazňuje, že dohoda o stabilizaci a přidružení připraví podmínky pro začlenění Kosova do EU, poskytne silnou pobídku k provedení a institucionalizaci reforem a umožní navázat spolupráci s EU v řadě různých oblastí s cílem posílit politický dialog a upevnit integraci obchodu, ale i posílit vztahy se sousedními zeměmi a zajistit stabilitu v regionu; vyzývá vládu Kosova, aby se zaměřila na provádění komplexních reforem nezbytných k tomu, aby mohla splnit své závazky vyplývající z dohody o stabilizaci a přidružení;

2.

vítá, že Komise přijala balíček opatření na podporu reforem a regionální spolupráce v zemích západního Balkánu – balíček, jímž EU vyjadřuje svůj závazek spočívající v podpoře procesu politických a hospodářských reforem v těchto zemích vedoucího k přistoupení k EU;

3.

zdůrazňuje, že dohoda o stabilizaci a přidružení usiluje o podporu evropských norem v oblastech, jako je hospodářská soutěž, zadávání veřejných zakázek, duševní vlastnictví či ochrana spotřebitele, a o vytvoření zóny volného obchodu jako konkrétního opatření na cestě k hospodářské integraci Kosova do Evropské unie;

4.

vítá pokrok, kterého bylo dosaženo v roce 2015, kdy bylo v rámci procesu normalizace vztahů mezi Kosovem a Srbskem uzavřeno několik dohod, konkrétně dohoda o vybudování sdružení/společenství obcí v Kosovu, v nichž většinu tvoří Srbové, o energetice, mostu v Mitrovici a telekomunikačních službách ze dne 25. srpna 2015, dohoda o pojištění vozidel z června 2015 a dohoda o soudnictví z února 2015; podporuje pokračující úsilí místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o zprostředkování normalizace vztahů mezi Srbskem a Kosovem, jíž dosud nebylo v plné míře dosaženo; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby provedla celkové důkladné posouzení stavu uplatňování všech zákonů dosud přijatých na základě podepsaných dohod a aby o tom pravidelně informovala Evropský parlament a parlamenty Kosova i Srbska; naléhavě žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby odhalila nedostatky a vybídla smluvní strany k plnění jejich závazků, a vyzývá Srbsko a Kosovo, aby se zdržely jakýchkoli negativních projevů a v dobré víře a bez prodlev postupovaly směrem k plnému provedení již dosažených dohod a aby rozhodně pokračovaly v procesu normalizace vztahů; zdůrazňuje, že pokračující a konstruktivní dialog mezi Prištinou a Bělehradem a plné provádění dosažených dohod má pro normalizaci jejich vztahů zásadní význam; vítá obnovení rozhovorů mezi srbským předsedou vlády Vučićem a kosovským předsedou vlády Mustafou dne 27. ledna 2016; konstatuje, že projednávaná témata zahrnovala vzájemné uznávání univerzitních a odborných diplomů a zlepšení silničního a železničního spojení; zdůrazňuje, že pokrok dosažený na místě bude ku prospěchu celému regionu;

5.

je znepokojen vysokým počtem pohřešovaných osob z období války a malým pokrokem, kterého bylo v tomto ohledu dosaženo; požaduje proto plnou mezistátní spolupráci v této oblasti vzhledem k tomu, že plná spolupráce dopomůže k odhalení pravdy o pohřešovaných osobách, a má tedy zásadní význam pro vzájemné usmíření;

6.

bere na vědomí rozhodnutí ústavního soudu ve věci ustanovení sdružení srbských obcí; vyzývá, aby byly dosažené dohody prováděny důsledně a v plném rozsahu; požaduje, aby byly dodržovány zásady právního státu, vyjadřuje politování nad tím, že opoziční síly nevyužily tohoto odkladu k obnovení parlamentního dialogu, a vybízí všechny politické síly, aby jednaly konstruktivně a v zájmu své země, jejích demokratických orgánů a občanů považuje důsledné dodržování zásad demokracie, politický dialog a činnost parlamentu, která není omezována překážkami, za základní předpoklady pro provedení všech hledisek programu reforem v Kosovu důrazně odsuzuje násilné bránění činnosti parlamentu, vyzývá k předcházení dalším násilným protestům v parlamentu a zdůrazňuje, že zvolení poslanci by se v parlamentu měli scházet a jednat s úctou k tomuto orgánu; zdůrazňuje, že vláda by měla respektovat usnesení a rozhodnutí parlamentu a v souladu s požadavky zákonodárného sboru předem oznamovat rozhodnutí o podpisu dohod s jinými státy; vítá v této souvislosti dobře připravený návrh, který dne 20. listopadu 2015 předložili dva kosovští poslanci z vládní koalice a z opozice; vyzývá všechny politické subjekty, aby se znovu zavázaly k politickému dialogu v zájmu vyřešení patové situace a s cílem nalézt schůdné řešení, kterým by se obnovilo normální fungování kosovského parlamentu; vyzývá všechny kosovské vůdčí představitele, aby k této situaci přistupovali se vší vážností a aby jednali odpovědně a měli přitom na paměti, že parlament je volen kosovským lidem a pro kosovský lid; je vážně znepokojen opakovanými projevy násilí a vyzývá donucovací orgány, aby své povinnosti plnily v souladu s právními postupy; se znepokojením bere na vědomí události, které vedly k zatčení některých poslanců, a vyzývá k vyšetření možných případů zneužití pravomoci v souvislosti se zatčeními; naléhavě vyzývá kosovský parlament, aby vyjasnil pravidla týkající se zbavování poslanců imunity; bere na vědomí žádost veřejného ochránce práv, aby státní zastupitelství v Prištině zahájilo šetření zásahu policie ze dne 28. listopadu 2015;

7.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se parlament stal účinnější silou a zajistil za všech okolností soulad s vlastním jednacím řádem, a že by vláda měla tento řád dodržovat; zdůrazňuje, že je třeba posílit úlohu dohledu vykonávanou parlamentem, a zejména vyzývá parlament, aby co nejdříve přijal právní předpisy, které Výboru pro evropskou integraci v procesu integrace Kosova přiznají důležitější úlohu a kterými bude opozice plně zapojena do tohoto procesu; vyzývá parlament, aby vedl pravidelné konzultace a zapojil do nich Benátskou komisi v průběhu projednávání právních předpisů; zdůrazňuje, že je třeba urychleně jmenovat způsobilé členy regulačních a dozorčích orgánů s cílem zajistit řádné fungování státní správy, a to na základě transparentních a nepolitických postupů výběru založených na zásluhách;

8.

bere na vědomí, že pět členských států oficiálně neuznalo samostatnost Kosova, a je toho názoru, že další uznání by přispělo k posílení stability regionu, usnadnilo by další normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem a zvýšilo by důvěryhodnost EU v její vnější politiku; v této souvislosti vnímá pozitivně rozhodnutí pěti členských států, které neuznaly Kosovo, usnadnit schválení dohody o stabilizaci a přidružení v Radě; vyzývá všechny členské státy, aby v duchu dohody o stabilizaci a přidružení a zavedení formálních smluvních vztahů učinily maximum pro usnadnění hospodářských vztahů, mezilidských kontaktů a sociálních vztahů mezi svými občany a občany Kosova; vítá předložení prvního programu hospodářských reforem Kosova, který se má stát prvním krokem v prohlubování hospodářského dialogu s EU;

9.

s potěšením bere na vědomí činnost kosovských orgánů s cílem zvrátit trend nelegální migrace, který dosáhl svého vrcholu na začátku roku 2015; zdůrazňuje, že krátkodobá opatření zaměřená na odrazování obyvatel od opuštění země by měla být doprovázena sociálně-ekonomickým rozvojem a tvorbou pracovních míst, což bude občany motivovat k tomu, aby v Kosovu zůstali a vybudovali svoji budoucnost ve své zemi; je přesvědčen, že uvolnění vízového režimu by rovněž přispělo ke snížení nelegálního přistěhovalectví, protože by umožnilo kontakty mezi lidmi a otevřelo občanům možnosti cestovat do zahraničí za účelem cestovního ruchu, návštěvy příbuzných a přátel, aniž by museli čelit zdlouhavým a nákladným vízovým procedurám, a řešilo by i jejich pocit izolace; znovu připomíná potenciální nebezpečí plynoucí z toho, že Kosovo je už příliš dlouho jedinou „uzamčenou“ a „izolovanou“ zemí v regionu; rovněž naléhavě vyzývá, aby Priština přijala účinná opatření v boji proti zločineckým sítím, které obchodují s lidmi; zastává názor, že zařazení Kosova mezi bezpečné země původu uvedené na společném evropském seznamu bezpečných zemí původu by mohlo pomoci v boji proti nelegální migraci;

10.

vítá pokrok, kterého bylo dosaženo při provádění akčního plánu pro uvolnění vízového režimu; vyzývá orgány, aby neprodleně a v plném rozsahu splnily veškerá požadovaná kritéria; vyzývá Komisi, aby zintenzivnila svoji činnost na uvolnění vízového režimu s Kosovem; je připraven podpořit bezvízový styk s Kosovem, jakmile Komise bez zbytečného odkladu dojde k závěru, že byla splněna všechna technická kritéria, a vyzývá Radu, aby jej rovněž rychle schválila; zároveň konstatuje, že je zapotřebí nadále pátrat po obchodnících s lidmi a převaděčích a stíhat je s cílem zabránit jejich nezákonné činnosti; naléhavě vyzývá všechny orgány EU, zejména Komisi, aby urychlily proces uvolnění vízového režimu pro Kosovo, a dále kosovské orgány, aby dostály svým závazkům a začaly plnit zbývající referenční hodnoty, aby tak Kosovo mohlo vstoupit do bezvízového režimu do konce roku 2016 a kosovský lid se tak více přiblížil EU;

11.

podporuje pokračování jednání o rámcové dohodě, která by Kosovu umožnila účast na programech EU;

12.

vítá přijetí balíčku právních předpisů v oblasti lidských práv, které posilují institucionální strukturu pro dohled nad ochranou a dodržováním lidských práv; zdůrazňuje zásadní význam provádění těchto právních předpisů; vítá obzvláště zavedení a jmenování veřejného ochránce práv, zejména s cílem nastolit společenskou důvěru v kosovské společnosti; nicméně lituje toho, že kvůli nedostatku vhodných prostor nemůže řádně vykonávat svou práci, a vyzývá příslušné orgány, aby v souladu s pařížskými zásadami urychleně pronajaly nové prostory pro jeho kancelář; žádá příslušné orgány, aby zajistily plnou provozuschopnost veškerých stávajících nezávislých institucí a regulačních orgánů;

13.

se znepokojením konstatuje, že politická vůle příslušných orgánů o skutečné zapojení občanské společnosti je stále velmi malá; žádá příslušné orgány, aby v dobré víře provedly právní rámec pro spolupráci s občanskou společností, zejména tím, že poskytnou smíšenému poradnímu sboru veškeré potřebné zdroje; vyzývá kancelář EU, aby podpořila a v případě potřeby takovou konzultaci usnadnila;

14.

dále vítá skutečnost, že v květnu 2015 byl přijat zákon o ochraně před diskriminací a že veřejný ochránce práv obdržel mandát k tomu, aby působil jako orgán pro rovnost; je nadále znepokojen nízkou mírou zpracovávání a vyšetřování případů verbálních projevů nenávisti, zejména vůči komunitě LGBTI a menšinám; vybízí poradní a koordinační skupinu pro práva komunity LGBTI, aby se těmito případy a obavami aktivně zabývala;

15.

vítá rovněž přijetí zákona o rovnosti žen a mužů a žádá kosovské orgány, aby se začleňováním hlediska rovnosti žen a mužů zabývaly přednostně a zajistily, aby řídící subjekty a orgány šly v tomto směru příkladem; je znepokojen strukturálními problémy, které brání uplatňování tohoto zákona; je nadále znepokojen nedostatečným zastoupením žen v rozhodovacích funkcích; je dále znepokojen tím, že nebylo dosaženo žádného pokroku při potírání domácího násilí a násilí na základě pohlaví; naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby veřejně podpořily a zavedly ochranné mechanismy a opatření pro nouzové ubytování žen, které prolomí mlčení a oznámí domácí násilí; vyjadřuje své obavy nad tím, jak málo majetku ženy vlastní; žádá příslušné orgány, aby aktivně zaručily ženám vlastnická práva, a to i tak, že pracovníci katastrálních a registračních úřadů zaregistrují veškeré spoluvlastníky majetku a že budou uspořádány informační kampaně;

16.

vyjadřuje znepokojení nad mizivým pokrokem, kterého bylo v uplynulém roce dosaženo v oblasti svobody projevu a sdělovacích prostředků; je znepokojen skutečností, že novináři čelí při výkonu svého povolání násilí a hrozbám, a zdůrazňuje, že je třeba posílit ochranu novinářů tím, že případy útoků na novináře budou systematicky řešeny, veřejně odsuzovány, rychle vyšetřovány a že budou přijímána včasná soudní rozhodnutí; zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout dalšího pokroku v oblasti nezávislosti sdělovacích prostředků; vyzývá orgány, aby po důkladném a komplexním procesu konzultací s veřejností urychleně odstranily systémové nedostatky v právních předpisech a zajistily tak svobodu sdělovacích prostředků, zejména pokud jde o transparentnost jejich vlastnictví a udržitelnost veřejnoprávního vysílání; naléhavě vyzývá orgány, aby účinně prováděly právní předpisy týkající se křivého obvinění, verbálních projevů nenávisti a pomluv;

17.

připomíná, že Kosovo a Srbsko musí v této souvislosti nalézt udržitelná řešení pro uprchlíky v souladu se zjištěními UNHCR a v souladu se zprávou zvláštního zpravodaje OSN o situaci v oblasti lidských práv vnitřně vysídlených osob za rok 2014;

18.

konstatuje, že je třeba vyvinout větší úsilí s cílem chránit a v praxi zaručit práva všech etnických menšin v Kosovu, včetně romské, aškalské a egyptské komunity, jakož i goranské komunity, a to prostřednictvím plného provádění příslušných právních předpisů, přičemž je třeba přihlížet k osvědčeným postupům daného regionu a členských států EU; vyzývá vnitrostátní a místní orgány, aby věnovaly více úsilí provádění přijatých právních předpisů, a mohly tak přispět k trvalému rozvoji multietnické společnosti, zejména pokud jde o vzdělávání a zaměstnávání menšin, s cílem zabránit přímé i nepřímé diskriminaci; vítá „Prištinskou deklaraci“, jež vyzývá vlády, mezinárodní a mezivládní organizace, jakož i organizace občanské společnosti k důslednému uplatňování zásad nediskriminace a rovnosti při úsilí a činnosti zaměřené na prosazování a dodržování práv Romů a na boj proti diskriminaci Romů na západním Balkánu;

19.

znovu opakuje své znepokojení nad skutečnosti, že se dosud nepodařilo dosáhnout výraznějšího pokroku v boji proti korupci na vysokých místech a organizované trestné činnosti a vytvořit záznamy o stíhání a usvědčení pachatelů; zdůrazňuje, že organizovaná trestná činnost nadále zůstává závažným problémem; konstatuje, že kosovská vláda musí vyslat jednoznačný a jasný signál, že země vede systematický boj proti korupci na všech úrovních; žádá příslušné orgány, aby rychle zaujaly komplexní a strategický přístup k boji proti rozsáhlé korupci, která je i nadále hlavní překážkou demokratického, sociálního a hospodářského rozvoje Kosova; vyzývá kosovský protikorupční úřad, aby zahájil více šetření, a dále vyzývá státní zastupitelství, aby se zabývalo případy, které mu předá protikorupční úřad; zdůrazňuje, že zásadním prvkem boje proti korupci a zajištění ochrany základních práv je transparentnost řízení; dále zdůrazňuje úlohu a odpovědnost politické elity v boji proti korupci;

20.

vítá zvýšené úsilí a silné odhodlání, pokud jde o potírání terorismu, a podporuje provádění strategie boje proti terorismu; naléhavě vyzývá příslušné orgány, aby se zabývaly příčinami radikalizace, zejména vysokou nezaměstnaností mladých lidí a násilným extremismem; vítá účast Kosova v koalici pro boj proti terorismu, jakož i opatření, která orgány přijímají, aby předcházely radikalizaci mladých lidí; vyzývá orgány, aby pečlivě monitorovaly a předcházely mobilizaci potenciálních islámských zahraničních bojovníků a teroristů; vítá skutečnost, že v ústavě Kosova je zakotvena zásada, že Kosovo je sekulární stát a že je neutrální ve věcech náboženského vyznání;

21.

konstatuje, že podle údajů kosovského ministerstva vnitra se přibližně 300 kosovských občanů připojilo k džihádistům v Sýrii a Iráku, z nichž se mnozí už vrátili do Kosova; vítá opatření přijatá vládou, která stanoví tresty odnětí svobody pro občany, kteří se podíleli na činnosti teroristických organizací;

22.

konstatuje, že přijetím některých důležitých právních předpisů bylo dosaženo určitého pokroku v oblasti soudnictví; zdůrazňuje, že je nutné urychleně postoupit v jejich konkrétním a účinném provádění; je nadále výrazně znepokojen pomalým výkonem spravedlnosti, značným počtem nevyřízených případů, nedostatkem zdrojů v soudním systému, nízkou úrovní odpovědnosti soudních úředníků a možným politickým vlivem na soudní struktury, což je problém, kterým se právní předpisy dosud dostatečně nezabývají, a zdůrazňuje, že je důležité, aby byl zaveden plně fungující systém soudnictví a stanovena pravidla týkající se lhůt pro vyřízení soudních případů; vítá kroky, které byly uskutečněny pro integraci soudnictví na severu tím, že některá místa byla obsazena soudci a státními zástupci z řad kosovských Srbů; vyzývá politické orgány, aby jasně ukázaly, že v plné míře podporují nezávislost soudců a žalobců, kteří jsou i nadále cílem pokusů o ovlivnění probíhajících vyšetřování a soudních řízení; vyzývá orgány, aby změnily ústavu a zajistily, aby většina členů Kosovské soudní rady byla v souladu s doporučeními Benátské komise volena ostatními soudci;

23.

vyzývá Kosovo, aby postupovalo v souladu se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou EU;

24.

bere náležitě na vědomí přijetí ústavních změn, jejichž součástí je zřízení specializovaných senátů a specializovaného státního zastupitelství; vítá dokončení jednání o hostitelské dohodě mezi Kosovem a Nizozemskem a očekává, že specializované senáty budou v co nejkratší době plně provozuschopné a že specializované státní zastupitelství bude mít k plnění svých úkolů dostatečný počet zaměstnanců; žádá specializované senáty a specializované státní zastupitelství, aby se řídily zkušenostmi a osvědčenými postupy Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v souladu s příslušnými ústavními ustanoveními o jejich založení; vyzývá kosovské orgány, aby s tímto novým soudem plně spolupracovaly; vyzývá EU a její členské státy, aby poskytly dostatečné prostředky na fungování těchto senátů;

25.

domnívá se, že přezkum mise EULEX a případné postupné ukončení její činnosti musí jít ruku v ruce s posílením a rozšířením mandátu zvláštního zástupce EU s cílem zajistit, aby měl dostatečnou kapacitu pro monitorování, odborné vedení a poradenství, posilování procesu integrace Kosova do EU, boj proti organizované trestné činnosti a korupci a stíhání válečných zločinů; požaduje, aby do té doby vykonávala mise EULEX svůj mandát se zvýšenou účinností a úplnou transparentností a odpovědností; bere na vědomí závěry Rady z prosince 2015 týkající se mandátu mise EULEX a vyzývá Kosovo, aby přispívalo k tomu, že EULEX bude svůj obnovený mandát vykonávat bez omezení v plném rozsahu; zdůrazňuje, že při přezkumu mandátu je nutno vycházet ze zjištění a doporučení uvedených ve zprávě profesora Jean-Paula Jacquého, která byla vypracována poté, co vyšly najevo údajné případy korupce v rámci mise EULEX; naléhavě vyzývá, aby mise EULEX dosáhla dohody s Prozatímní správní misí Organizace spojených národů v Kosovu o předání otevřených spisů příslušným orgánům v Kosovu; vyzývá členské státy, aby na potřebnou dobu vyslaly vyškolené a kvalifikované odborníky a aby zajistily jejich opětovné začlenění do vnitrostátních služeb po skončení mise;

26.

vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že žádost Kosova o členství v organizaci UNESCO byla zamítnuta, k čemuž přispělo jednak Srbsko svým aktivně odmítavým postojem, který je v rozporu se závazkem rozvíjet dobré sousedské vztahy, jednak nejednotný postoj členských států; vítá přijetí zákona na ochranu historického dědictví v Prizrenu a vyzývá k jeho plnému provádění, poukazuje však současně na hrozbu, kterou pro kulturní dědictví města představuje rozsáhlá nezákonná výstavba; vítá skutečnost, že některá srbská místa náboženského a kulturního dědictví, která byla v roce 2004 zničena, například pravoslavná katedrála, byla renovována, a vyzývá k pokračování renovací srbského náboženského a kulturního dědictví; v této souvislosti vyzývá zainteresované strany, včetně kosovských orgánů, srbské vlády, srbské komunity v Kosovu a srbské ortodoxní církve, aby našly systém podpory a ochrany kosovského kulturního a náboženského dědictví a péče o ně, neboť s tímto dědictvím je třeba nakládat jako s dědictvím evropským; vítá skutečnost, že závazek ochrany kulturního a náboženského dědictví a péče o ně je zakotven v kosovské ústavě, a vybízí k dalšímu úsilí o zajištění práv všech náboženských menšin, včetně kosovských křesťanů; zdůrazňuje, že členství v mezinárodních a regionálních organizacích a mechanismech by mělo být pro Kosovo prioritou; připomíná v této souvislosti význam dodržování dohody o regionální spolupráci; je přesvědčen, že zřízení regionální kanceláře pro spolupráci mládeže západního Balkánu (v rámci berlínského procesu) s aktivní podporou řady států přinese pozitivní výsledky, zejména pokud jde o vztahy mezi mladými lidmi ze Srbska a Kosova;

27.

v rámci berlínského procesu podporuje vytvoření západobalkánského fóra občanské společnosti, které by zástupcům občanské společnosti z daného regionu nabízelo možnost vyměňovat si myšlenky, vyjadřovat obavy a formulovat konkrétní doporučení pro osoby v rozhodovacích funkcích, a vyzývá k pokračování tohoto procesu na další vrcholné schůzce, která se má konat v roce 2016 v Paříži, a k organizaci přípravných pracovních seminářů pro organizace občanské společnosti z uvedeného regionu;

28.

vítá skutečnost, že kosovský parlament byl vyzván k tomu, aby se plnohodnotně a trvale zapojil na všech úrovních do činností Parlamentního shromáždění procesu spolupráce jihovýchodní Evropy (SEECP-PA) a účastnil se jeho zasedání, jak o tom bylo rozhodnuto v květnu 2015, a považuje tuto výzvu za důležitý příspěvek k regionálnímu parlamentnímu dialogu; vyjadřuje politování nad tím, že kosovský parlament nebyl přijat za řádného člena dalších iniciativ parlamentní spolupráce, jako je např. západobalkánská Konference výborů pro evropskou integraci států podílejících se na procesu stabilizace a přidružení (COSAP) a Síť parlamentních výborů pro hospodářství, finance a evropskou integraci parlamentů zemí západního Balkánu (NPC); vyzývá všechny parlamenty v regionu, aby přijaly otevřenější přístup k žádostem kosovského parlamentu o členství v regionálních iniciativách, a přispěly tak k posílení regionální spolupráce;

29.

znovu vyzývá Kosovo, aby dokončilo legislativní rámec pro veřejnou službu a aby plně provedlo strategický rámec pro veřejnou správu a příslušný akční plán; žádá příslušné orgány, aby ukončily politizaci veřejné správy, aby ve všech orgánech veřejné správy prosazovaly profesionalitu založenou na zásluhách, aby zajistily řádné finanční řízení orgánů veřejné správy a transparentnost dohledu parlamentu nad plněním rozpočtu;

30.

zdůrazňuje, že je důležité navýšit financování projektů kosovských nevládních organizací, které usilují o prosazování zásad řádné správy věcí veřejných, větší transparentnost a odpovědnost, posílení institucionálních mechanismů v soudnictví, posílení institucionální a sociální demokracie, napomáhají rozvoji úsilí o ochranu a podporu práv marginalizovaných skupin a národnostních menšin;

31.

opakuje, že je znepokojen vysokou mírou nezaměstnanosti, zejména mezi mladými lidmi a ženami, a odsuzuje všeobecnou diskriminaci žen ve společnosti a na trhu práce; zdůrazňuje, že je třeba mladým lidem v Kosovu poskytnout perspektivu do budoucnosti; vyzývá Kosovo, aby se zaměřilo na zacelení kvalifikačních mezer na trhu práce, odstranilo veškeré překážky, jež by mohly vést k diskriminačním praktikám, a zlepšilo celkové podnikatelské prostředí v zemi, zejména pro malé a střední podniky; vyzývá Komisi, aby poskytla další pomoc mladým podnikatelům v rámci prostředků nástroje předvstupní pomoci se zvláštním zaměřením na odborný a praktický výcvik i na výměnu know-how, včetně usnadnění kontaktů s podnikateli z členských států EU, a aby současně vynakládala maximální úsilí s cílem zamezit odlivu mozků, zejména poté, co vstoupí v platnost dohoda o stabilizaci a přidružení;

32.

připomíná, že nezbytnou podmínkou zvýšení růstového potenciálu, navýšení produktivity a posílení pružnosti a konkurenceschopnosti kosovského hospodářství jsou strukturální reformy; souhlasí s úsudkem Komise, že by Kosovo mělo posílit svůj střednědobý fiskální rámec, zlepšit transparentnost veřejných financí, výdaje rozpočtu zaměřit více na prorůstová opatření a nasměrovat přímé zahraniční investice a platby do výrobních odvětví; vyzývá Kosovo, aby zrychlilo restrukturalizaci státních podniků, zlepšilo konkurzní a insolvenční řízení a snížilo svou závislost na clech tím, že rozšíří domácí daňovou základnu a zmodernizuje výběr příjmů;

33.

zdůrazňuje, že s ohledem na vysokou míru nezaměstnanosti a nízkou míru účasti na trhu práce mají zásadní význam reformy trhu práce společně s reformami vzdělávacího systému; zdůrazňuje, že je třeba vynaložit další úsilí v zájmu lepšího sladění vzdělávacího systému s potřebami trhu práce, zejména prostřednictvím změny vzdělávacích rámců pro předuniverzitní vzdělávání; dále zdůrazňuje, že je důležité rozšířit systém odborného vzdělávání, který musí doplňovat aktivní politika na trhu práce;

34.

poznamenává, že Kosovo je v rané fázi budování fungujícího hospodářství; vítá skutečnost, že v oblasti průmyslu a malých a středních podniků bylo dosaženo určitého pokroku; naléhavě vyzývá, aby byla nadále snižována zátěž malých a středních podniků, a připomíná, že kromě poskytování podpory začínajícím podnikům a inovativním podnikům, které představují vysokou přidanou hodnotu, je třeba provádět posouzení regulačních dopadů na malé a střední podniky s cílem podpořit podnikatelské aktivity, jejichž přínos bude jak společenský, tak hospodářský; vyzývá Komisi, aby poskytla další pomoc mladým podnikatelům v rámci prostředků nástroje předvstupní pomoci, včetně usnadnění kontaktů s podnikateli z členských států EU a zapojení sdružení kosovských podnikatelů do evropské konfederace mladých podnikatelů, zejména po vstupu dohody o stabilizaci a přidružení v platnost; naléhavě vyzývá kosovské instituce, aby vytvořily příležitosti pro investiční financování sociálních a udržitelných podniků, a řešily tak výzvy spojené s řešením sociálních problémů a zajišťováním udržitelného růstu;

35.

opakuje, že je důležité co nejdříve zajistit, aby Kosovu byla přidělena vlastní mezinárodní telefonní předvolba, neboť pomůže Kosovo zviditelnit v mezinárodním kontextu; vyzývá Mezinárodní telekomunikační unii (ITU), aby pokročila v otázce uzavření příslušné dohody;

36.

zdůrazňuje, že je důležité, aby při vystavování pozvání byla respektována specifika všech společenství (viz případ generála Dikoviće), a žádá bezpečnostní síly KFOR, aby jednaly ve spolupráci s kosovskými orgány s cílem zabránit gestům, která by se mohla dotknout paměti obětí a narušit dialog mezi Prištinou a Bělehradem; připomíná, že kontaktní místa v Kosovu i v Srbsku je nutno řádně informovat 48 hodin před konáním těchto návštěv;

37.

vítá zlepšení silniční dopravy a infrastruktur mobility, zejména dálnic, jakož i nedávné přijetí balíčku NPP II z roku 2015, který obsahuje rozsáhlý projekt kosovské železniční infrastruktury; vyjadřuje však politování nad vysokými náklady na jejich vybudování; doufá, že nedávná dohoda o úvěru na modernizaci kosovské části trati 10 evropské železniční sítě podepsaná mezi Kosovem a Evropskou investiční bankou podpoří vznik komplexního plánu na zlepšení veřejné dopravy a modernizaci železniční infrastruktury; vítá v této souvislosti dohodu, kterou dne 27. ledna 2016 uzavřeli ministerští předsedové Isa Mustafa a Aleksandar Vučić s cílem zahájit jednání o přímém leteckém a železničním spojení mezi Kosovem a Srbskem; s vědomím skutečnosti, že plán v oblasti propojení se stal jednou z nejvyšších priorit Komise, která jej považuje za klíčový faktor hospodářského rozvoje regionu, vyzývá kosovské orgány, aby zajistily plné a rychlé provádění technických standardů a tzv. měkkých opatření v oblasti dopravy, jež byly dohodnuty na summitu západního Balkánu v roce 2015 ve Vídni;

38.

vyjadřuje znepokojení ohledně stávající nejisté energetické situace v Kosovu, která negativně doléhá na každodenní život; poukazuje na to, že současná míra ztrát elektřiny a souvisejících obchodních škod je velmi vysoká, neboť stávající sítě jsou značně opotřebované, a vyzývá k provedení zásadních reforem s cílem zlepšit energetickou účinnost a bezpečnost dodávek tím, že se bude investovat do obnovy stávající elektrorozvodné sítě, protože funkční elektrorozvodná síť je pro domácí i zahraniční společnosti podmínkou k zahájení podnikání v Kosovu; naléhavě vyzývá energetický regulační úřad, aby byl pružnější při udělování licencí a povolení novým obchodním investorům do odvětví obnovitelné energie; bere na vědomí uzavření dohody o výstavbě elektrárny „Nové Kosovo“ se společností Contour Global z USA, jejíž výrobní kapacita dosáhne 500 MW, a žádá transparentní postupy doprovázené posouzením sociálních dopadů a dopadů na životní prostředí v plném souladu s normami EU;

39.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost a vládě a národnímu shromáždění Kosova.

31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/66

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Libyi, zejména na usnesení ze dne 15. září 2011 (1), 22. listopadu 2012 (2), 18. září 2014 (3) a 15. ledna 2015 (4),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2013/233/SZBP ze dne 22. května 2013, jímž byla vytvořena mise Evropské unie pro pomoc při integrované správě hranic v Libyi (EUBAM Libya),

—

s ohledem na rozhodnutí zahájit dne 18. května 2015 vojenskou operaci EU NAVFOR MED Sophia s cílem identifikovat, zachytit a zlikvidovat plavidla a identifikovat prostředky používané nebo pravděpodobně používané převaděči migrantů nebo obchodníky s lidmi,

—

s ohledem na nedávná prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové o Libyi, zejména prohlášení ze dne 30. dubna, 26. a 27. května, 30. června, 12. července, 17. srpna, 13. a 22. září, 9. října, 19. a 26. listopadu a 14. a 17. prosince 2015 a 7., 11. a 18. ledna 2016,

—

s ohledem na závěry Rady o Libyi ze dne 18. ledna 2016,

—

s ohledem na libyjskou politickou dohodu, která byla podepsána dne 17. prosince 2015 v marocké Skhiratě,

—

s ohledem na společné prohlášení, které bylo přijato dne 13. prosince 2015 na římské konferenci o Libyi a které podpořilo Alžírsko, Čína, Egypt, Francie, Německo, Itálie, Jordánsko, Maroko, Rusko, Katar, Saúdská Arábie, Španělsko, Tunisko, Turecko, Spojené arabské emiráty, Spojené království, Spojené státy americké, Evropská unie, Organizace spojených národů, Liga arabských států a Africká unie,

—

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2259 z roku 2015 o situaci v Libyi, která byla jednomyslně přijata dne 23. prosince 2015,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství (5),

—

s ohledem na celostátní konferenci libyjských kmenů, která se konala v Tripolisu v červenci 2011 a vyzvala k vyhlášení všeobecné amnestie s cílem ukončit občanskou válku,

—

s ohledem na setkání politických představitelů a aktivistů v Alžíru dne 11. března 2015,

—

s ohledem na prohlášení, v němž vlády Alžírska, Francie, Itálie, Maroka, Německa, Spojeného království, Spojených arabských emirátů, Spojených států amerických, Španělska a Tuniska vyjádřily podporu libyjské vládě národní jednoty,

—

s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že po dobu Kaddáfího diktatury disponovala Libye největším počtem zbraní na jižním pobřeží Středozemního moře a po pádu Kaddáfího se stala klíčovým zdrojem nezákonného obchodu se zbraněmi a jejich pašování a dodavatelskou oblastí pro všechny teroristy a extremisty v oblasti Sahelu (Mali, Niger, Nigérie) a opoziční hnutí v Súdánu, Čadu a Sýrii;

B.

vzhledem k tomu, že se v únoru 2011 v době tzv. „arabského jara“ vydali Libyjci do ulic, což zahájilo devět měsíců občanského konfliktu v zemi; vzhledem k tomu, že NATO podporovalo povstalce, kteří čelili nevybíravé represi ze strany státu a že tato podpora byla rozhodujícím faktorem pro pád Kaddáfího režimu;

C.

vzhledem k tomu, že libyjská společnost byla vždy (před převratem a ještě více po něm) zorganizována na základě kmenového systému; vzhledem k tomu, že kmenové aliance mezi etniky (většinovými Araby a menšinami Berberů, Tabuů a Tuáregů) hrají i nadále významnou úlohu v dnešní rozvrácené Libyi;

D.

vzhledem k tomu, že do mnohých milic, které bojovaly proti Kaddáfímu, infiltrovali islamisté, kteří je postupně ovládli, přičemž někteří z nich sehráli v konfliktu klíčovou roli; vzhledem k tomu, že příslušné rezoluce OSN označují Dá'iš, Ansár aš-Šaríu a al-Káidu, které všechny působí na území Libye, za teroristické organizace;

E.

vzhledem k tomu, že v srpnu 2012 předala NTC moc Všeobecnému národnímu kongresu (GNC), což je zvolený parlament, který následně zvolil prozatímní hlavu státu; vzhledem k tomu, že voliči zvolili nový parlament, který měl nahradit GNC v červnu 2014, a to v podobě tzv. Sněmovny reprezentantů (HoR), která se přemístila do Tobruku; vzhledem k tomu, že původní GNC, který ovládlo Muslimské bratrstvo, se krátce poté opět sešel a zvolil vlastního premiéra, čímž zpochybnil autoritu HoR v době probíhajících bojů, kdy dokonce i hlavní město Tripolis ovládla jiná skupina; vzhledem k tomu, že obě válčící strany jsou údajně podporovány vnějšími silami, zejména Egyptem, Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty (v případě HoR v Tobruku) a Tureckem a Katarem (v případě nového GNC v Tripolisu);

F.

vzhledem k tomu, že od srpna 2014 se oba tyto politické orgány (HoR v Tobruku, která je mezinárodně uznávána, a nový kongres GNC, který vznikl v Tripolisu) prohlašují za orgán, který řídí zemi, a že jsou oba podporovány několika těžce ozbrojenými milicemi spojenými s regiony, městy a kmeny rozmanitého původu;