20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/2

Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 21. září 2017 – Feralpi Holding SpA v. Evropská komise

(Věc C-85/15 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Kartelové dohody - Italští výrobci výztuží betonu - Stanovení cen, jakož i omezení a kontrola výroby a prodeje - Porušení článku 65 UO - Zrušení původního rozhodnutí Tribunálem Evropské unie - Rozhodnutí opětovně přijaté na základě nařízení (ES) č. 1/2003 - Nevydání nového oznámení námitek - Nekonání slyšení po zrušení původního rozhodnutí - Lhůty uběhnuté v řízení před Tribunálem“)

(2017/C 392/02)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Feralpi Holding SpA (zástupci: G. M. Roberti a I. Perego, avvocati)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: L Malferrari a P. Rossi, zmocněnci, ve spolupráci s M. Morettem, avvocato)

Výrok

1)	Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 9. prosince 2014, Feralpi v. Komise (T-70/10, nezveřejněný, EU:T:2014:1031) se zrušuje.

2)	Rozhodnutí Komise C(2009) 7492 final ze dne 30. září 2009 týkající se porušení článku 65 UO (COMP/37.956 – Výztuže do betonu – opětovné přijetí) ve znění rozhodnutí Komise C(2009) 9912 final ze dne 8. prosince 2009 se zrušuje v rozsahu, v němž se týká společnosti Feralpi Holding SpA.

3)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Feralpi Holding SpA, jak v prvním stupni, tak v rámci projednaného kasačního opravného prostředku.

(1) Úř. věst. C 146, 4.5.2015.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/3

Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 21. září 2017 – Ferriera Valsabbia SpA (C-86/15 P), Valsabbia Investimenti SpA (C-86/15 P), Alfa Acciai SpA, (C-87/15 P) v. Evropská komise

(Spojené věci C-86/15 P a C-87/15 P) (1)

(2017/C 392/03)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Ferriera Valsabbia SpA (C-86/15 P), Valsabbia Investimenti SpA (C-86/15 P), Alfa Acciai SpA, (C-87/15 P) (zástupci: D. M. Fosselard, avocat, D. Slater, Solicitor, A. Duron, avocate)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: L Malferrari a P. Rossi, zmocněnci, ve spolupráci s P. Manzinim, avvocato)

Výrok

1)	Rozsudky Tribunálu Evropské unie ze dne 9. prosince 2014, Ferriera Valsabbia a Valsabbia Investimenti v. Komise (T-92/10, nezveřejněný, EU:T:2014:1032) a Alfa Acciai v. Komise (T-85/10, nezveřejněný, EU:T:2014:1037), se zrušují.

Rozhodnutí Komise C(2009) 7492 final ze dne 30. září 2009 týkající se porušení článku 65 UO (COMP/37.956 – Výztuže do betonu – opětovné přijetí) ve znění rozhodnutí Komise C(2009) 9912 final ze dne 8. prosince 2009 se zrušuje v rozsahu, v němž se týká společností Ferriera Valsabbia SpA, Valsabbia Investimenti SpA a Alfa Acciai SpA.

3)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společnostmi Ferriera Valsabbia SpA, Valsabbia Investimenti SpA, jakož i Alfa Acciai SpA jak v prvním stupni, tak v rámci projednávaných kasačních opravných prostředků.

(1) Úř. věst. C 146, 4.5.2015.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/3

Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 21. září 2017 – Ferriere Nord SpA v. Evropská komise

(Věc C-88/15 P) (1)

(2017/C 392/04)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Ferriere Nord SpA (zástupci: W. Viscardini a G. Donà, avvocati)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: L Malferrari a P. Rossi, zmocněnci, ve spolupráci s M. Morettem, avvocato)

Výrok

1)	Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 9. prosince 2014, Ferriere Nord v. Komise (T-90/10, nezveřejněný, EU:T:2014:1035) se zrušuje.

2)	Rozhodnutí Komise C(2009) 7492 final ze dne 30. září 2009 týkající se porušení článku 65 UO (COMP/37.956 – Výztuže do betonu – opětovné přijetí) ve znění rozhodnutí Komise C(2009) 9912 final ze dne 8. prosince 2009 se zrušuje v rozsahu, v němž se týká společnosti Ferriere Nord SpA.

3)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Ferriere Nord SpA, jak v prvním stupni, tak v rámci projednaného kasačního opravného prostředku.

(1) Úř. věst. C 146, 4.5.2015.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/4

Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 21. září 2017 – Riva Fire SpA v. Evropská komise

(Věc C-89/15 P) (1)

(2017/C 392/05)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Riva Fire SpA, v likvidaci (zástupci: M. Merola, M. Pappalardo, T. Ubaldi et M. Toniolo, avvocati)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: L. Malferrari a P. Rossi, zmocněnci, ve spolupráci s P. Manzinim, avvocato)

Výrok

1)	Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 9. prosince 2014, Riva Fire v. Komise (T 83/10, nezveřejněný, EU:T:2014:1034) se zrušuje.

2)	Rozhodnutí Evropské komise C(2009) 7492 final ze dne 30. září 2009 týkající se porušení článku 65 UO (COMP/37.956 – Výztuže do betonu – opětovné přijetí) ve znění rozhodnutí Komise C(2009) 9912 final ze dne 8. prosince 2009 se zrušuje v rozsahu, v němž se týká společnosti Riva Fire SpA.

3)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Riva Fire SpA jak v prvním stupni, tak v rámci projednaného kasačního opravného prostředku.

(1) Úř. věst. C 146, 4.5.2015.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/5

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 21. září 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Administratīvā apgabaltiesa – Lotyšsko) – „DNB Banka“ AS v. Valsts ieņēmumu dienests

(Věc C-326/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daně - Daň z přidané hodnoty - Směrnice 2006/112/ES - Článek 132 odst. 1 písm. f) - Osvobození některých činností ve veřejném zájmu od daně - Osvobození od daně u služeb, které svým členům poskytují nezávislá seskupení osob - Použitelnost v oblasti finančních služeb“)

(2017/C 392/06)

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Administratīvā apgabaltiesa

Účastníci původního řízení

Žalobkyně:„DNB Banka“ AS

Žalovaná: Valsts ieņēmumu dienests

Výrok

Článek 132 odst. 1 písm. f) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že osvobození podle tohoto ustanovení se týká pouze nezávislých seskupení osob, jejichž členové vykonávají činnost ve veřejném zájmu uvedenou v článku 132 této směrnice, a že služby poskytované seskupením, jehož členové vykonávají hospodářskou činnost v oblasti finančních služeb, která není takovou činností ve veřejném zájmu, proto nemohou být takto osvobozeny.

(1) Úř. věst. C 311, 21.9.2015.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/5

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 21. září 2017 – Easy Sanitary Solutions BV v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), Group Nivelles NV

(Spojené věci C-361/15 P a C-405/15 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Duševní vlastnictví - (Průmyslové) vzory Společenství - Nařízení (ES) č. 6/2002 - Článek 5 - Novost - Článek 6 - Individuální povaha - Článek 7 - Zpřístupnění veřejnosti - Článek 63 - Pravomoci Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) v rámci provádění důkazů - Důkazní břemeno, které nese osoba navrhující prohlášení neplatnosti - Požadavky spojené s vyobrazením staršího (průmyslového) vzoru - (Průmyslový) vzor znázorňující sprchový odtokový žlab - Zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti odvolacím senátem“)

(2017/C 392/07)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Easy Sanitary Solutions BV (zástupce: F. Eijsvogels, advokát) (C-361/15 P), Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) (zástupci: S. Bonne a A. Folliard-Monguiral, zmocněnci) (C-405/15 P)

Další účastnice řízení: Group Nivelles NV (zástupce: H. Jonkhout, advokát)

Vedlejší účastník podporující Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) (C-405/15 P): Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zástupci: J. Kraehling a C. R. Brodie, zmocněnkyně, ve spolupráci s N. Saunders, barrister)

Výrok

1)	Kasační opravné prostředky ve věcech C-361/15 P a C-405/15 P se zamítají.

2)	Easy Sanitary Solutions BV se ukládá, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Group Nivelles NV a Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ve věci C-361/15 P.

3)	EUIPO se ukládá, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Group Nivelles NV ve věci C-405/15 P.

4)	EUIPO se ukládá náhrada jedné třetiny nákladů řízení vynaložených společností Easy Sanitary Solutions BV ve věci C-405/15 P, přičemž zbývající dvě třetiny těchto nákladů řízení ponese společnost Easy Sanitary Solutions BV.

5)	Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponese vlastní náklady řízení vynaložené ve věci C-405/15 P.

(1) Úř. věst. C 337, 12.10.2015.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/6

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 21. září 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Naczelny Sąd Administracyjny – Polsko) – Minister Finansów v. Aviva Towarzystwo Ubezpieczeń na Życie S.A. w Warszawie

(Věc C-605/15) (1)

(2017/C 392/08)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Naczelny Sąd Administracyjny

Účastníci původního řízení

Žalobce: Minister Finansów

Žalovaná: Aviva Towarzystwo Ubezpieczeń na Życie S.A. w Warszawie

Výrok

Článek 132 odst. 1 písm. f) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že osvobození podle tohoto ustanovení se týká pouze nezávislých seskupení osob, jejichž členové vykonávají činnost ve veřejném zájmu uvedenou v článku 132 této směrnice, a že služby poskytované nezávislými seskupeními osob, jejichž členové vykonávají hospodářskou činnost v oblasti pojišťovnictví, která není takovou činností ve veřejném zájmu, proto nemohou být takto osvobozeny.

(1) Úř. věst. C 90, 7.3.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/7

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 21. září 2017 – Evropská komise v. Spolková republika Německo

(Věc C-616/15) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Daně - Daň z přidané hodnoty - Směrnice 2006/112/ES - Článek 132 odst. 1 písm. f) - Osvobození o daně u služeb, které svým členům poskytují nezávislá seskupení osob - Omezení na nezávislá seskupení osob, jejichž členové vykonávají omezený počet povolání“)

(2017/C 392/09)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: M. Owsiany-Hornung, B.-R. Killmann a R. Lyal, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo (zástupci: T. Henze, J. Möller a K. Petersen, zmocněnci)

Výrok

Spolková republika Německo tím, že omezila osvobození od daně z přidané hodnoty na nezávislá seskupení osob, jejichž členové vykonávají omezený počet povolání, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají na základě čl. 132 odst. 1 písm. f) směrnice 2006/112/ES Rady ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty.

2)	Spolkové republice Německo se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 98, 14.3.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/7

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. září 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Prim’Awla tal-Qorti Ċivili – Malta) – Malta Dental Technologists Association, John Salomone Reynaud v. Superintendent tas-Saħħa Pubblika, Kunsill tal-Professjonijiet Kumplimentari għall-Mediċina

(Věc C-125/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2005/36/ES - Uznávání odborných kvalifikací - Zubní technici - Podmínky pro výkon povolání v hostitelském členském státě - Požadavek povinného doporučení od zubního lékaře - Uplatnění tohoto požadavku v případě klinických zubních techniků, kteří své povolání vykonávají v domovském členském státě - Článek 49 SFEU - Svoboda usazování - Omezení - Odůvodnění - Cíl obecného zájmu spočívající v zajištění ochrany veřejného zdraví - Přiměřenost“)

(2017/C 392/10)

Jednací jazyk: maltština

Předkládající soud

Prim’Awla tal-Qorti Ċivili

Účastníci původního řízení

Žalobci: Malta Dental Technologists Association, John Salomone Reynaud

Žalovaní: Superintendent tas-Saħħa Pubblika, Kunsill tal-Professjonijiet Kumplimentari għall-Mediċina

Výrok

Článek 49 SFEU, čl. 4 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 první pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která stanoví, že činnosti zubního technika musí být vykonávány ve spolupráci se zubním lékařem, a to v rozsahu, v němž se tento požadavek v souladu s uvedenou právní úpravou vztahuje na klinické zubní techniky, kteří získali odbornou kvalifikaci v jiném členském státě a chtějí své povolání vykonávat v tomto prvním členském státě.

(1) Úř. věst. C 191, 30.5.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/8

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 21. září 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sąd Rejonowy dla Wrocławia-Śródmieścia – Polsko) – Halina Socha, Dorota Olejnik, Anna Skomra v. Szpital Specjalistyczny im. A. Falkiewicza we Wrocławiu

(Věc C-149/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Hromadné propouštění - Směrnice 98/59/ES - Článek 1 odst. 1 - Pojem ‚propouštění‘ - Postavení ‚skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele‘ na roveň propuštění - Jednostranná změna pracovních podmínek a podmínek odměňování zaměstnavatelem“)

(2017/C 392/11)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Rejonowy dla Wrocławia-Śródmieścia

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Halina Socha, Dorota Olejnik, Anna Skomra

Žalovaný: Szpital Specjalistyczny im. A. Falkiewicza we Wrocławiu

Výrok

Článek 1 odst. 1 a článek 2 směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění, musí být vykládány v tom smyslu, že zaměstnavatel je povinen zahájit projednání stanovené v tomto článku 2, pokud zamýšlí provést jednostrannou změnu podmínek odměňování v neprospěch zaměstnanců, která by v případě nepřijetí zaměstnanci měla za následek ukončení pracovněprávního vztahu, jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 1 odst. 1 této směrnice, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 222, 20.6.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/9

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 21. září 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sofijskiho rajonenyho sadu – Bulharsko) – Trajan Beškov v. Sofijska rajonna prokuratura

(Věc C-171/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Rámcové rozhodnutí 2008/675/SVV - Působnost - Zohlednění předchozího odsouzení vydaného v jiném členském státě při novém trestním řízení za účelem uložení souhrnného trestu - Předchozí vnitrostátní uznávací řízení - Změna podmínek výkonu trestu uloženého v tomto jiném členském státě“)

(2017/C 392/12)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Sofijski rajonen sad

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Trajan Beškov

Druhý účastník řízení: Sofijska rajonna prokuratura

Výrok

Rámcové rozhodnutí Rady 2008/675/SVV ze dne 24. července 2008 o zohledňování odsouzení v členských státech Evropské unie při novém trestním řízení musí být vykládáno v tom smyslu, že se vztahuje i na vnitrostátní řízení, ve kterém má být pro účely výkonu trestu uložen souhrnný trest odnětí svobody zohledňující trest uložený dané osobě vnitrostátním soudem i trest uložený v rámci dřívějšího odsouzení téže osoby za jiné skutky soudem jiného členského státu.

Rámcové rozhodnutí 2008/675 musí být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby v jednom členském státě mohl být předchozí odsuzující rozsudek vydaný soudem jiného členského státu zohledněn pouze za podmínky, že proběhlo takové předchozí vnitrostátní řízení o uznání tohoto rozsudku příslušnými soudy prvně uvedeného členského státu, jaké je upraveno v článcích 463 až 466 Nakazatelno-procesualeneho kodeksu (trestní řád).

Článek 3 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/675 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž vnitrostátní soud, kterému je podán návrh, aby byl pro účely výkonu trestu uložen souhrnný trest odnětí svobody zohledňující zejména trest uložený v rámci předchozího odsouzení soudem jiného členského státu, za tím účelem změní způsob výkonu posledně uvedeného trestu.

(1) Úř. věst. C 200, 6.6.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/10

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 21. září 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sąd Okręgowy w Łodzi – Polsko) – Małgorzata Ciupa a další v. II Szpital Miejski im. L. Rydygiera w Łodzi obecnie Szpital Ginekologiczno-Położniczy im dr L. Rydygiera Sp. z o.o. w Łodzi

(Věc C-429/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Hromadné propouštění - Směrnice 98/59/ES - Článek 1 odst. 1 a článek 2 - Pojem ‚propouštění‘ - Postavení ‚skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele‘ na roveň propouštění - Jednostranná změna pracovních podmínek a podmínek odměňování zaměstnavatelem - Určení ‚úmyslu‘ zaměstnavatele provést propouštění“)

(2017/C 392/13)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Okręgowy w Łodzi

Účastníci původního řízení

Žalobci: Małgorzata Ciupa, Jolanta Deszczka, Ewa Kowalska, Anna Stańczyk, Marta Krzesińska, Marzena Musielak, Halina Kaźmierska, Joanna Siedlecka, Szymon Wiaderek, Izabela Grzegora

Žalovaní: II Szpital Miejski im. L. Rydygiera w Łodzi obecnie Szpital Ginekologiczno-Położniczy im dr L. Rydygiera Sp. z o.o. w Łodzi

Výrok

Článek 1 odst. 1 směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění musí být vykládán v tom smyslu, že jednostranná změna podmínek odměňování provedená zaměstnavatelem v neprospěch zaměstnanců, která v případě, že ji zaměstnanec odmítne, vede ke skončení pracovního poměru, může být kvalifikována jako „propouštění“ ve smyslu tohoto ustanovení, a článek 2 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že zaměstnavatel je povinen zahájit projednání upravené v posledně uvedeném článku, pokud zamýšlí provést takovou jednostrannou změnu podmínek odměňování, jsou-li splněny podmínky stanovené v článku 1 uvedené směrnice, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 392, 24.10.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/10

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 21. září 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Înalta Curte de Casație şi Justiție – Rumunsko) – SMS group GmbH v. Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice București

(Věc C-441/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daň z přidané hodnoty (DPH) - Osmá směrnice 79/1072/EHS - Směrnice 2006/112/ES - Osoba povinná k dani se sídlem v jiném členském státě - Vrácení DPH z dovezeného zboží - Podmínky - Objektivní skutečnosti potvrzující záměr osoby povinné k dani použít dovezené zboží v rámci svých ekonomických činností - Vážné riziko neuskutečnění plnění odůvodňujícího dovoz“)

(2017/C 392/14)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Înalta Curte de Casație şi Justiție

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: SMS group GmbH

Žalovaní: Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice București

Výrok

Osmá směrnice Rady 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku ve spojení s článkem 170 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát odepřel osobě povinné k dani neusazené na jeho území nárok na vrácení daně z přidané hodnoty odvedené při dovozu zboží v takové situaci, jako nastala v původním řízení, kdy realizace smlouvy, v rámci které osoba povinná k dani koupila a dovezla toto zboží, byla v okamžiku dovozu přerušena, plnění, pro které mělo být zboží použito, nakonec nebylo uskutečněno a osoba povinná k dani neposkytla důkaz o následném pohybu tohoto zboží.

(1) Úř. věst. C 419,14.11.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/11

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Krajowa Izba Odwoławcza (Polsko) dne 24. ledna 2017 – Saferoad Grawil sp. z o.o. a Saferoad Kabex sp. z o.o. v. Generalna Dyrekcja Dróg Krajowych i Autostrad Oddział w Poznaniu

(Věc C-35/17)

(2017/C 392/15)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Krajowa Izba Odwoławcza

Účastníci původního řízení

Navrhovatelky: Saferoad Grawil sp. z o.o. a Saferoad Kabex sp. z o.o.

Odpůrce: Generalna Dyrekcja Dróg Krajowych i Autostrad Oddział w Poznaniu

za přítomnosti: Przedsiębiorstwo Budownictwa Drogowego S.A. a Zakład Bezpieczeństwa Ruchu Drogowego (Zaberd) S.A.

Soudní dvůr Evropské unie (šestý senát) usnesením ze dne 13. července 2017 rozhodl, že článek 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (1), zásada rovného zacházení a povinnost transparentnosti musí být vykládány v tom smyslu, že brání vyloučení hospodářského subjektu ze zadávacího řízení z důvodu, že tento subjekt nesplnil povinnost, která nevyplývá přímo z dokumentace týkající se zadávacího řízení.

(1) Úř. věst. 2004, L 134, s. 114.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/12

Kasační opravný prostředek podaný dne 25. července 2017 společností Ori Martin SA proti usnesení Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 1. června 2017 ve věci T-797/16, Ori Martin v. Soudní dvůr Evropské unie

(Věc C-463/17 P)

(2017/C 392/16)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Ori Martin SA (zástupce: G. Belotti, advokát)

Další účastník řízení: Soudní dvůr Evropské unie

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) změnou zamítavého usnesení vydaného Tribunálem ve věci T-797/16 (Ori Martin v. Soudní dvůr Evropské unie) rozhodl, že Soudní dvůr (šestý senát) porušil ve věcech C-490/15 P a C- 505/15 P (EU:C:2016:678) právo společnosti Ori na spravedlivý proces, jež je zakotveno v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), a v důsledku toho uložil Soudnímu dvoru náhradu škody.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Žaloba, kterou Tribunál zamítl napadeným usnesením, vycházela z jediného žalobního důvodu: porušení ze strany Soudního dvora (šestého senátu) článku 47 Listiny, konkrétně porušení práva společnosti Ori na spravedlivý proces. Společnost Ori měla totiž za to, že tato obecná právní zásada vyžaduje, aby podnik, kterému se ukládá konečná sankce, pochopil, jaká konkrétní skutečnost je mu vytýkána, a to i proto, aby se zamezilo opakovanému protiprávnímu jednání. V daném případě tomu tak nebylo, když společnost Ori nadále nezná skutečný důvod sankce, která jí byla uložena.

Tribunál zamítl žalobu společnosti Ori jako zjevně právně neopodstatněnou na základě předpokladu, že žaloba na náhradu škody nebyla založena na nepřiměřené délce trvání řízení, což by případně zakládalo porušení článku 47 Listiny, nýbrž na údajné protiprávnosti rozsudku. Tribunál nerozhodl o otázce, zda se na porušení práva na spravedlivý proces, kterého se navrhovatelka výslovně dovolávala, vztahoval článek 47 Listiny či nikoli. I v tomto ohledu představuje tento kasační opravný prostředek zájem, který z důvodu otázek, na nichž tento kasační opravný prostředek stojí, překračuje projednávaný případ.

Společnost Ori zpochybňuje usnesení Tribunálu v rozsahu, v němž právo na spravedlivý proces vyjadřující právo být seznámen s důvody uložené sankce zakládá nezadatelné právo osob, kterým jsou ukládány sankce v oblasti hospodářské soutěže, jejichž v podstatě trestní povaha je nyní uznána ustálenou judikaturou. Zásada účinné soudní ochrany práv přiznaných jednotlivcům představuje obecnou zásadu unijního práva, která vyplývá z ústavních tradic společných všem členským státům; tato zásada byla zakotvena v článcích 6 a 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a převzata v článku 47 Listiny.

Společnost Ori krom toho zdůrazňuje relevantnost nadnesené otázky vzhledem k osobní povaze odpovědnosti v oblasti hospodářské soutěže stanovené v článku 23 nařízení č. 1/2003 (1) a ke skutečnosti, že unijní právo v oblasti hospodářské soutěže nezná ani objektivní odpovědnost ani culpa in vigilando.

V unijním právu tudíž nikdo nemůže být sankcionován bez zavinění, ani z důvodu nedostatku obezřetnosti; žádná zásada procesního práva stanovící obrácení důkazního břemene nemůže tyto závěry vyvrátit.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1).

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 10. srpna 2017 – Verbraucherzentrale Berlin eV v. Unimatic Vertriebs GmbH

(Věc C-485/17)

(2017/C 392/17)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Verbraucherzentrale Berlin eV

Žalovaná: Unimatic Vertriebs GmbH

Předběžné otázky

Jedná se v případě veletržního stánku v hale, který podnikatel používá během veletrhu, který se koná několik dnů v roce, za účelem prodeje svých výrobků, o nemovitý maloobchodní prostor ve smyslu čl. 2 bodu 9 písm. a) směrnice 2011/83/EU (1) nebo o movitý maloobchodní prostor ve smyslu čl. 2 bodu 9 písm. b) směrnice 2011/83/EU?

V případě, že se jedná o movitý maloobchodní prostor:

Je třeba otázku, zda podnikatel „obvykle“ provozuje svou činnost na veletržních stáncích, zodpovědět podle toho,

a)	jak podnikatel organizuje svou činnost nebo

b)	zda spotřebitel musí počítat s uzavřením smlouvy o sporném zboží na konkrétním veletrhu?

V případě, že odpověď na druhou otázku závisí na pohledu spotřebitele (otázka 2 b):

Je nutno vycházet u otázky, zda spotřebitel musí počítat s uzavřením smlouvy o konkrétním zboží na sporném veletrhu, z toho, jak je veletrh prezentován veřejnosti, nebo z toho, jak se veletrh při vyjádření vůle uzavřít smlouvu ve skutečnosti jeví spotřebiteli?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, s. 64).

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Köln (Německo) dne 18. srpna 2017 – Germanwings GmbH v. Wolfgang Pauels

(Věc C-501/17)

(2017/C 392/18)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Köln

Účastníci původního řízení

Odvolatelka: Germanwings GmbH

Odpůrce: Wolfgang Pauels

Předběžná otázka

Je poškození pneumatiky letadla šroubem ležícím na vzletové nebo přistávací dráze (poškození cizím předmětem/FOD) mimořádnou okolností ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10).

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 25. srpna 2017 – Spiegel Online GmbH v. Volker Beck

(Věc C-516/17)

(2017/C 392/19)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: Spiegel Online GmbH

Odpůrce: Volker Beck

Předběžné otázky

1)	Ponechávají ustanovení unijního práva, jež se týkají výjimek nebo omezení práv stanovených v čl. 5 odst. 3 směrnice 2001/29/ES (1), prostor při jejich provedení do vnitrostátního práva?

Jakým způsobem je třeba zohlednit základní práva zakotvená v Listině základních práv Evropské unie při určení rozsahu výjimek nebo omezení, jež jsou stanoveny v čl. 5 odst. 3 směrnice 2001/29/ES a týkají se výlučného práva autora na svolení k rozmnožování (čl. 2 písm. a) směrnice 2001/29/ES) a práva na sdělování díla veřejnosti, včetně práva na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti (čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29/ES)?

Lze základními právy na svobodu informací (druhá věta čl. 11 odst. 1 Listiny) nebo právem na svobodu sdělovacích prostředků (čl. 11 odst. 2 Listiny) odůvodnit výjimky nebo omezení týkající se výlučného práva autora na svolení k rozmnožování (čl. 2 písm. a) směrnice 2001/29/ES) a práva na sdělování díla veřejnosti, včetně práva na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti (čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29/ES), nad rámec výjimek a omezení stanovených v čl. 5 odst. 3 směrnice 2001/29/ES?

Je třeba mít v případě zpřístupnění děl chráněných autorským právem na webovém portálu tiskového podniku za to, že se na ně nevztahuje výjimka spočívající ve zpravodajství o aktuálních událostech nevyžadující souhlas autora, jež je stanovena v čl. 5 odst. 3 písm. c) druhé hypotéze, jelikož na straně tiskového podniku byla dána možnost přiměřeně získat autorovo svolení před zpřístupněním jeho díla veřejnosti?

Nejedná se o zveřejnění pro účely citátů podle čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice 2001/29/ES, nejsou-li citáty textových děl nebo jejich částí neoddělitelně zapracovány do nového textu, např. prostřednictvím vyznačení doplnění nebo poznámek, ale jsou zpřístupněny veřejnosti na internetu odkazem v podobě souborů ve formátu PDF, které lze stáhnout odděleně od nového textu?

6)	Je třeba při určování okamžiku, v němž bylo dílo ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice 2001/29/ES oprávněným způsobem zpřístupněno veřejnosti, prokázat, zda bylo toto dílo ve své konkrétní podobě již dříve zveřejněno se souhlasem autora?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. 2001, L 167, s. 10; Zvl. Vyd. 17/01, s. 230.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Německo) dne 28. srpna 2017 – Milkiyas Addis v. Spolková republika Německo

(Věc C-517/17)

(2017/C 392/20)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobce: Milkiyas Addis

Žalovaná: Spolková republika Německo

Předběžné otázky

Brání unijní právo členskému státu (zde Německu), aby při výkonu zmocnění podle čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32/EU (1), případně podle čl. 25 odst. 2 písm. a) směrnice 2005/85/ES (2), který mu předcházel, zamítl jako nepřípustnou žádost o mezinárodní ochranu z důvodu, že již bylo v jiném členském státě (zde Itálii) přiznáno postavení uprchlíka, pokud forma této mezinárodní ochrany, zejména životní podmínky osob, kterým bylo přiznáno postavení uprchlíka, v tomto jiném členském státě, který již žadateli přiznal mezinárodní ochranu (zde v Itálii), nesplňuje požadavky článku 20 a násl. směrnice 2011/95/EU, aniž by však byla v rozporu s článkem 4 Listiny, případně článkem 3 EÚLP?

V případě kladné odpovědi na první otázku: Platí to i tehdy, jestliže osobám, kterým bylo přiznáno postavení uprchlíka, v členském státě, v němž k tomu došlo (zde Itálii),

a)	nejsou zabezpečovány žádné existenční potřeby, případně jim jsou v porovnání s jinými členskými státy zabezpečovány jen ve velmi omezeném rozsahu, ale není s nimi v tomto ohledu zacházeno jinak než se státními příslušníky dotčeného státu?

b)	jsou sice zabezpečena práva podle článku 20 a násl. směrnice 2011/95/EU, mají však fakticky těžší přístup k souvisejícím dávkám nebo k dávkám sítí rodinné politiky či občanské společnosti, které nahrazují nebo doplňují státní dávky?

Brání čl. 14 odst. 1 první věta směrnice 2013/32/EU nebo čl. 12 odst. 1 první věta směrnice 2005/85/ES, který mu předcházel, použití takové vnitrostátní právní úpravy, podle které neuskutečnění osobního pohovoru s žadatelem v případě, že rozhodující orgán na základě čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32/EU, případně podle čl. 25 odst. 2 písm. a) směrnice 2005/85/ES, který mu předcházel, zamítl jako nepřípustnou žádost o azyl, nevede ke zrušení uvedeného rozhodnutí z důvodu tohoto pochybení, pokud měl žadatel v odvolacím řízení příležitost uvést všechny okolnosti svědčící proti rozhodnutí o nepřípustnosti a i s přihlédnutím k tomuto uvedení nebylo možné vydat v dané věci jiné rozhodnutí?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. L 180, s. 60).

(2) Směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka (Úř. věst. L 326, s. 13).

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof (Rakousko) dne 28. srpna 2017 – Stefan Rudigier

(Věc C-518/17)

(2017/C 392/21)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgerichtshof

Účastníci původního řízení

Navrhovatel v řízení o opravném prostředku „Revision“: Stefan Rudigier

Další účastnice řízení: Salzburger Verkehrsverbund GmbH

Předběžné otázky

Uplatní se čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 1370/2007 (1) o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici také v případě uzavírání smluv o veřejných službách podle čl. 5 odst. 1 druhé věty tohoto nařízení pro přepravu cestujících autobusem podle postupu stanoveného ve směrnicích o zadávání veřejných zakázek (směrnice 2004/17/ES nebo 2004/18/ES)?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

Má porušení povinnosti nejpozději jeden rok před zahájením nabídkového řízení, zveřejnit informace obsažené v čl. 7 odst. 2 písm. a) až c) nařízení (ES) č. 1370/2007 za následek, že je nutné výzvu k podávání nabídek – uskutečněnou bez takového zveřejnění rok před zahájením řízení, ale podle čl. 5 odst. 1 druhé věty tohoto nařízení postupem v souladu se směrnicemi o zadávání veřejných zakázek – považovat za protiprávní?

V případě kladné odpovědi na druhou otázku:

Brání unijní právní předpisy platné pro zadávání veřejných zakázek takové vnitrostátní právní úpravě, podle níž lze upustit od zrušení výzvy k podávání nabídek, – kterou je nutné z důvodu nedostatku zveřejnění podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1370/2007 považovat za protiprávní – stanoveného v čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 89/665/EHS (2), pokud protiprávnost neměla podstatný vliv na výsledek nabídkového řízení, neboť dotčený provozovatel mohl včas zareagovat a nedošlo k žádnému narušení hospodářské soutěže?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70, Úř. věst. L 315, s. 1.

(2) Směrnice Rady ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce, Úř. věst. L 395, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 246.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/17

Žaloba podaná dne 27. září 2017 – Evropská komise v. Španělské království

(Věc C-569/17)

(2017/C 392/22)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: T. Scharf, G. von Rintelen a I. Galindo Martín, zmocněnci)

Žalovaný: Španělské království

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

—

určil, že Španělské království tím, že do 21. března 2016 nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/17/ЕU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (1), nebo je v každém případě neoznámila Komisi, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 42 odst. 1 směrnice;

—	uložil v souladu s čl. 260 odst. 3 SFEU Španělskému království denní penále ve výši 105 991,60 EUR s účinností ode dne vyhlášení rozsudku, kterým se konstatuje nesplnění povinnosti přijmour, nebo v každém případě oznámit Komisi předpisy nezbytné k dosažení souladu se směrnicí 2014/17/EU;

—	uložil Španělskému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Podle čl. 42 odst. 2 směrnice 2014/17/EU měly členské státy povinnost přijmout předpisy nezbytné k přizpůsobení vnitrostátního práva povinnostem vyplývajícím z uvedené směrnice do 21. března 2016. Vzhledem k tomu, že Španělské království neoznámilo provedení směrnice, rozhodla se Komise předložit věc Soudnímu dvoru.

2.	V žalobě Komise navrhuje, aby Soudní dvůr uložil Španělskému království denní penále ve výši 105 991,60 EUR. Výše tohoto penále byla vypočtena s ohledem na závažnost a dobu trvání protiprávního stavu a na odrazující účinek v závislosti na platební schopnosti uvedeného členského státu.

(1) Úř. věst. 2014, L 60, s. 1

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/19

Rozsudek Tribunálu ze dne 5. října 2017 – Ben Ali v. Rada

(Věc T-149/15) (1)

(„Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Tunisku - Zmrazení prostředků - Žaloba na neplatnost - Přípustnost - Právní základ - Opětovné zařazení jména žalobkyně na základě nového důvodu - Povinnosti uvést odůvodnění - Skutkový základ - Právo na vlastnictví - Proporcionalita“)

(2017/C 392/23)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Sirine Bent Zine El Abidine Ben Haj Hamda Ben Ali (Tunis, Tunisko) (zástupce: S. Maktouf, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: původně Á. de Elera-San Miguel Hurtado a G. Étienne, poté Á. de Elera-San Miguel Hurtado, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/157 ze dne 30. ledna 2015, kterým se mění rozhodnutí 2011/72/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Tunisku, a prováděcího nařízení Rady (EU) 2015/147 ze dne 30. ledna 2015, kterým se provádí nařízení (EU) č. 101/2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Tunisku, a to v rozsahu, v němž se tyto akty týkají žalobkyně.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Sirine Bent Zine El Abidine Ben Haj Hamda Ben Ali ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení Rady Evropské unie.

(1) Úř. věst. C 262, 10.8.2015.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/20

Rozsudek Tribunálu ze dne 5. října 2017 – Mabrouk v. Rada

(Věc T-175/15) (1)

(„Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření přijatá vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Tunisku - Opatření přijatá vůči osobám odpovědným za zneužití státních prostředků a osobám nebo subjektům s nimi spojeným - Zmrazení finančních prostředků - Seznam osob, skupin a subjektů, na které se vztahuje zmrazení finančních prostředků - Ponechání jména žalobce na seznamu - Nedostatečný skutkový základ - Zjevně nesprávné posouzení - Nesprávné právní posouzení - Právo na vlastnictví - Zásada řádné správy - Přiměřená délka soudního řízení - Presumpce neviny - Návrh na úpravu žaloby - Potvrzující akt - Nepřípustnost“)

(2017/C 392/24)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Mohamed Marouen Ben Ali Ben Mohamed Mabrouk (Tunis, Tunisko)(zástupci: J.-R. Farthouat, J.-P. Mignard, N. Boulay, avocats, a S. Crosby, solicitor)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: A. de Elera-San Miguel Hurtado a G. Étienne a následně A. de Elera-San Miguel Hurtado, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podle článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/157 ze dne 30. ledna 2015, kterým se mění rozhodnutí 2011/72/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Tunisku (Úř. věst. 2015, L 26, s. 29), v rozsahu, v němž se týká žalobce, zrušení rozhodnutí Rady ze dne 16. listopadu 2015, kterým byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 29. května 2015 o vyškrtnutí jeho jména ze seznamu přiloženého k rozhodnutí Rady 2011/72/SZBP ze dne 31. ledna 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Tunisku (Úř. věst. 2011, L 28, s. 62), a zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/119 ze dne 28. ledna 2016, kterým se mění rozhodnutí 2011/72. (Úř. věst. 2016, L 23, s. 65), v rozsahu, v němž se týká žalobce.

Výrok rozsudku

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Mohamed Marouen Ben Ali Ben Mohamed Mabrouk ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

(1) Úř. věst. C 236, 20.7.2015.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/21

Rozsudek Tribunálu ze dne 4. října 2017 – 1. FC Köln v. EUIPO (SPÜRBAR ANDERS.)

(Věc T-126/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie SPÜRBAR ANDERS. - Absolutní důvod pro zamítnutí - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) a čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní článek 7 odst. 1 písm. b) a čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2017/C 392/25)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: 1. FC Köln GmbH & Co. KGaA (Kolín nad Rýnem, Německo) (zástupci: G. Hasselblatt, V. Töbelmann a S. Stier, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: W. Schramek a D. Hanf, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. ledna 2016 (věc R 718/2015-1) týkajícímu se zápisu slovního označení SPÜRBAR ANDERS. jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	1. FC Köln GmbH & Co. KGaA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 165, 10.5.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/21

Rozsudek Tribunálu ze dne 6. října 2017 – SDSR v. EUIPO – Berghaus (BERG OUTDOOR)

(Věc T-139/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Obrazová ochranná známka BERG OUTDOOR - Starší slovní ochranné známky Evropské unie BERGHAUS - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Podobnost označení - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 2017/1001]“)

(2017/C 392/26)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Sports Division SR, SA (SDSR) (Matosinhos, Portugalsko) (zástupci: A. Sebastião a J. Pimenta, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: J. Ivanauskas, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Berghaus Ltd (Londýn, Spojené království) (zástupci: S. Ashby, A. Carboni a J. Colbourn, solicitors)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 21. ledna 2016 (věc R 153/2015-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Berghaus a SDSR.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnost Sports Division SR, SA (SDSR) ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené EUIPO a další účastnicí řízení.

(1) Úř. věst. C 175, 17. 5. 2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/22

Rozsudek Tribunálu ze dne 4. října 2017 – Intesa Sanpaolo v. EUIPO – Intesia Group Holding (INTESA)

(Věc T-143/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o zrušení - Slovní ochranná známka Evropské unie INTESA - Článek 51 odst. 1 písm. a) a odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 58 odst. 1 písm. a) a odst. 2 nařízení EU 2017/1001] - Neexistence skutečného užívání ochranné známky“)

(2017/C 392/27)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Intesa Sanpaolo SpA (Turín, Itálie) (zástupci: P. Pozzi, a G. Ghisletti, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: M. Rajh, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Intesia Group Holding GmbH (Böblingen, Německo) (zástupci: D. Jochim a R. Egerer, advokáti)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 21. ledna 2016 (věc R 632/2015-1) týkajícímu se řízení o zrušení mezi společností Intesa Sanpaolo SpA a společností Intesia Group Holding GmbH.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnost Intesa Sanpaolo SpA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady tohoto řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a společností Intesia Group Holding GmbH.

(1) Úř. věst. C 191, 30.5.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/23

Rozsudek Tribunálu ze dne 6. října 2017 – Kofola ČeskoSlovensko v. EUIPO – Mionetto (UGO)

(Věc T-176/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie UGO - Starší obrazová ochranná známka Evropské unie il UGO! - Částečné vzdání se starší ochranné známky - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“)

(2017/C 392/28)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Kofola ČeskoSlovensko a.s. (Ostrava, Česká republika) (zástupce: L. Lorenc, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: M. Rajh, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Mionetto SpA (Valdobbiadene, Itálie)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 22. února 2016 (věc R 2707/2014-4), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Mionetto a Kofola ČeskoSlovensko

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti Kofola ČeskoSlovensko a.s. se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 222, 20.6.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/23

Rozsudek Tribunálu ze dne 5. října 2017 – Versace 19.69 Abbigliamento Sportivo v. EUIPO – Gianni Versace (VERSACE 19.69 ABBIGLIAMENTO SPORTIVO)

(Věc T-336/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie VERSACE 19.69 ABBIGLIAMENTO SPORTIVO - Starší slovní ochranná známka Evropské unie VERSACE - Skutečné užívání starší ochranné známky - Článek 42 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Podobnost označení - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009“)

(2017/C 392/29)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Versace 19.69 Abbigliamento Sportivo Srl (Busto Arsizio, Itálie) (zástupci: původně F. Caricato, poté M. Cartella a B. Cartella, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: L. Rampini, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Gianni Versace SpA (Milán, Itálie) (zástupce: M. Francetti, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 6. dubna 2016 (věc R 1005/2015-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Gianni Versace a Versace 19.69 Abbigliamento Sportivo.

Výrok

Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 6. dubna 2016 (věc R 1005/2015-1) se zrušuje v rozsahu, v němž odvolací senát dospěl k závěru, že starší slovní ochranná známka Evropské unie VERSACE pro „textilie“ (nezahrnuté do jiných tříd), jiné než „domácí prádlo“ spadající do třídy 24, byla skutečně užívána.

2.	Žaloba se ve zbývající části zamítá.

3.	Společnost Versace 19.69 Abbigliamento Sportivo Srl ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených EUIPO.

4.	EUIPO ponese polovinu vlastních nákladů řízení.

5.	Společnost Gianni Versace SpA ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 296, 16.8.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/24

Rozsudek Tribunálu ze dne 5. října 2017 – Versace 19.69 Abbigliamento Sportivo v. EUIPO – Gianni Versace (VERSACCINO)

(Věc T-337/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie VERSACCINO - Starší slovní ochranná známka Evropské unie VERSACE - Skutečné užívání starší ochranné známky - Článek 42 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Podobnost označení - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009“)

(2017/C 392/30)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Versace 19.69 Abbigliamento Sportivo Srl (Busto Arsizio, Itálie) (zástupci: původně F. Caricato, poté M. Cartella a B. Cartella, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: L. Rampini, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Gianni Versace SpA (Milán, Itálie) (zástupce: M. Francetti, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 6. dubna 2016 (věc R 1172/2015-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Gianni Versace a Versace 19.69 Abbigliamento Sportivo.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti Versace 19.69 Abbigliamento Sportivo Srl se ukládá náhrada nákladů.

(1) Úř. věst. C 296, 16.8.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/25

Rozsudek Tribunálu ze dne 5. října 2017 – Forest Pharma v. EUIPO – Ipsen Pharma (COLINEB)

(Věc T-36/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské COLINEB - Starší vnitrostátní obrazová ochranná známka - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 2017/1001] - Rozsah přezkumu, který musí provést odvolací senát - Článek 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 95 odst. 1 nařízení (EU) č. 2017/1001]“)

(2017/C 392/31)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Forest Pharma BV (Amsterdam, Nizozemsko) (zástupce: T. Holman, solicitor)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: P. Sipos, zmocněnec)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Ipsen Pharma SAS (Boulogne-Billancourt, Francie) (zástupce: E. Baud, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 13. října 2016 (věc R 500/2016-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Ipsen Pharma a Forest Pharma.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Forest Pharma BV ponese vlastní náklady řízení, jakož i nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví.

3.	Ipsen Pharma SAS ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 70, 6.3.2017.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/26

Usnesení Tribunálu ze dne 13. září 2017 – Německo v. Komise

(Věc T-97/09) (1)

(„Žaloba na neplatnost - EFRR - Snížení finanční podpory - Nedodržení lhůty pro přijetí rozhodnutí - Porušení podstatných formálních náležitostí - Zjevně opodstatněná žaloba“)

(2017/C 392/32)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Spolková republika Německo (zástupci: původně M. Lumma, C. Blaschke a T. Henze, poté T. Henze a J. Möller, zmocněnci, ve spolupráci s C. von Donatem, advokátem)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: B. Conte, A. Steiblytė a B.-R. Killmann, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalobkyni: Španělské království (zástupci: původně J. Rodríguez Cárcamo, advokát, poté A. Rubio González, abogado del estado, a nakonec V. Ester Casas, zmocněnec), a Nizozemské království (zástupci: původně C. Wissels a Y. de Vries, poté J. Langer a B. Koopman, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2008) 8465 final ze dne 19. prosince 2008 o snížení podpory Společenství z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) v rámci operačního programu v regionu, na který se vztahuje cíl č. 1, Spolkové zemi Sasko ve Spolkové republice Německo (1994-1999), která byla poskytnuta rozhodnutími Komise C(94) 1939/4 ze dne 5. srpna 1994, C(94) 2273/4 ze dne 22. srpna 1994 a C(94) 1425 ze dne 6. září 1994.

Výrok

Rozhodnutí Komise C(2008) 8465 final ze dne 19. prosince 2008 o snížení podpory Společenství z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) v rámci operačního programu v regionu, na který se vztahuje cíl č. 1, Spolkové zemi Sasko ve Spolkové republice Německo (1994-1999), která byla poskytnuta rozhodnutími Komise C(94) 1939/4 ze dne 5. srpna 1994, C(94) 2273/4 ze dne 22. srpna 1994 a C(94) 1425 ze dne 6. září 1994, se zrušuje.

2)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Spolkovou republikou Německo.

3)	Španělské království a Nizozemské království ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 129, 6.6.2009.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/27

Usnesení Tribunálu ze dne 13. září 2017 – Německo v. Komise

(Věc T-21/10) (1)

(„Žaloba na neplatnost - EFRR - Snížení finanční pomoci - Nedodržení lhůty pro přijetí rozhodnutí - Porušení podstatných formálních náležitostí - Zjevně opodstatněná žaloba“)

(2017/C 392/33)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Spolková republika Německo (zástupci: původně J. Möller, T. Henze a C. Blaschke, poté J. Möller a T. Henze, zmocněnci, ve spolupráci s C. von Donatem, advokátem)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: B.-R. Killmann, B. Conte a A. Steiblytė, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článku 263 SFEU, jehož předmětem je zrušení rozhodnutí Komise C(2009) 9049 ze dne 13. listopadu 2009 o snížení finanční podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) pro jednotný programový dokument v rámci cíle 2 (1997-1999) pro spolkovou zemi Sársko ve Spolkové republice Německo, která byla poskytnuta rozhodnutím Komise C(97) 1123 ze dne 7. května 1997.

Výrok

Rozhodnutí Komise C(2009) 9049 ze dne 13. listopadu 2009 o snížení finanční podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) pro jednotný programový dokument v rámci cíle 2 (1997-1999) pro spolkovou zemi Sársko ve Spolkové republice Německo, která byla poskytnuta rozhodnutím Komise C(97) 1123 ze dne 7. května 1997, se zrušuje.

2)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 100, 17. 4. 2010.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/27

Usnesení Tribunálu ze dne 13. září 2017 – Německo v. Komise

(Věc T-104/10) (1)

(„Žaloba na neplatnost - EFRR - Snížení finanční podpory - Program Resider II - Nedodržení lhůty pro přijetí rozhodnutí - Porušení podstatných formálních náležitostí - Zjevně opodstatněná žaloba“)

(2017/C 392/34)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Spolková republika Německo (zástupci: J. Möller a T. Henze, zmocněnci, ve spolupráci s C. von Donatem, advokátem)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: B.-R. Killmann, B. Conte a A. Steiblytė, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2009) 10561 ze dne 18. prosince 2009 o snížení podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) v rámci iniciativy Společenství Resider II ve prospěch Spolkové země Sársko (1994-99) ve Spolkové republice Německo, která byla poskytnuta rozhodnutím Komise C(1995) 2529 ze dne 27. listopadu 1995.

Výrok

Rozhodnutí Komise C(2009) 10561 ze dne 18. prosince 2009 o snížení podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) v rámci iniciativy Společenství Resider II ve prospěch Spolkové země Sársko (1994-99) ve Spolkové republice Německo, která byla poskytnuta rozhodnutím Komise C(1995) 2529 ze dne 27. listopadu 1995, se zrušuje.

2)	Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 134, 22.5.2010.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/28

Usnesení Tribunálu ze dne 13. září 2017 – Německo v. Komise

(Věc T-114/10) (1)

(„Žaloba na neplatnost - EFRR - Snížení finanční pomoci - Program Interreg II/C ‚Preventivní ochrana před povodněmi na řekách Rýn a Maas [Máza]‘ - Nedodržení lhůty pro přijetí rozhodnutí - Porušení podstatných formálních náležitostí - Zjevně opodstatněná žaloba“)

(2017/C 392/35)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Spolková republika Německo (zástupci: původně J. Möller a C. Blaschke, poté J. Möller a T. Henze, zmocněnci, ve spolupráci s U. Karpenstein, advokátem)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: B.-R. Killmann, B. Conte a A. Steiblytė, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalobkyni: Francouzská republika (zástupci: původně G. de Bergues a B. Messmer, poté D. Colas a J. Bousin, zmocněnci) a Nizozemské království (zástupci: původně C. Wissels a M. Noort, poté M. Bulterman a B. Koopman, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2009) 10712 ze dne 23. prosince 2009 o snížení finanční pomoci z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), která byla na základě rozhodnutí Komise C(97) 3742 ze dne 18. prosince 1997 (EFRR č. 970010008) přiznána programu „Preventivní ochrana před povodněmi na řekách Rýn a Maas [Máza]“ v rámci iniciativy Společenství IC Interreg II/C v Belgickém království, Spolkové republice Německo, Francouzské republice, Lucemburském velkovévodství a v Nizozemském království

Výrok

Rozhodnutí Komise C(2009) 10712 ze dne 23. prosince 2009 o snížení pomoci z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), která byla na základě rozhodnutí Komise C(97) 3742 ze dne 18. prosince 1997 (EFRR č. 970010008) přiznána programu „Preventivní ochrana před povodněmi na řekách Rýn a Maas [Máza]“ v rámci iniciativy Společenství Interreg II/C v Belgickém království, Spolkové republice Německo, Francouzské republice, Lucemburském velkovévodství a v Nizozemském království, se zrušuje v rozsahu, v němž se týká Spolkové republiky Německo.

2)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Spolkovou republikou Německo.

3)	Francouzská republika a Nizozemské království ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 134, 22.5.2010.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/29

Usnesení Tribunálu ze dne 25. září 2017 – Maďarsko v. Komise

(Věc T-542/15) (1)

(„EFRR - Operační program Doprava a regionální operační programy týkající se Středního Maďarska, Západní Panonie, Velké uherské nížiny (jih), Středního Zadunají, Severního Maďarska, Velké uherské nížiny (sever) a Jižního Zadunají - Rozhodnutí o pozastavení průběžných plateb - Zrušení napadeného aktu - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2017/C 392/36)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Maďarsko (zástupci: J. Bonhage a F. Quast, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: B.-R. Killmann a A. Tokár, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh založený na článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise C (2015) 4979 final ze dne 14. července 2015 o pozastavení některých průběžných plateb z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Fondu soudržnosti na výdaje v operačních programech „Doprava“ určené pro Střední Maďarsko, Západní Panonii, Velkou uherskou nížinu (jih), Střední Zadunají, Severní Maďarsko, Velkou uherskou nížinu (sever) a Jižní Zadunají.

Výrok

1)	O žalobě již není třeba rozhodnout.

2)	Maďarsku se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 406, 7. 12. 2015.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/29

Usnesení Tribunálu ze dne 26. září 2017 – Gyarmathy v. EMCDDA

(Věc T-297/16 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Dočasní zaměstnanci - Zaměstnanci EMCDDA - Neobnovení pracovní smlouvy - Ukončení smlouvy - Psychické obtěžování - Žádost o pomoc - Administrativní šetření - Nestrannost šetření“)

(2017/C 392/37)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Valéria Anna Gyarmathy (Györ, Maďarsko) (zástupce: A. Véghely, advokát)

Další účastník řízení: Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) (zástupce: D. Storti a F. Pereyra, zmocněnci, ve spolupráci s B. Wägenbaurem, advokátem)

Předmět

Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 18. května 2015, Gyarmathy v. EMCDDA (F-79/13, EU:F:2015:49), znějící na zrušení tohoto rozsudku.

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Valéria Anna Gyarmathy ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropským monitorovacím centrem pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) v rámci tohoto řízení.

(1) Úř. věst. C 364, 3.10.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/30

Usnesení Tribunálu ze dne 20. září 2017 – Berliner Stadwerke v. EUIPO (berlinGas)

(Věc T-402/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie berlinGas - Absolutní důvod zamítnutí - Popisný charakter - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009 - Žaloba zjevně postrádající jakýkoli právní základ“)

(2017/C 392/38)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Berliner Stadwerke GmbH (Berlín, Německo) (zástupci: O. Spieker, A. Schönfleisch a M. Alber, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: R. Manea a D. Hanf, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 12. května 2016 (věc R 291/2016-1) týkajícímu se zápisu slovní ochranné známky berlinGas jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Berliner Stadtwerke GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 335, 12.9.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/31

Usnesení Tribunálu ze dne 20. září 2017 – Berliner Stadtwerke v. EUIPO (berlinWärme)

(Věc T-719/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie berlinWärme - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Popisný charakter - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009 - Žaloba po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná“)

(2017/C 392/39)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Berliner Stadtwerke GmbH (Berlín, Německo) (zástupci: O. Spieker, A. Schönfleisch a M. Alber, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: R. Manea a D. Hanf, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. července 2016 (věc R 618/2016-1) týkajícímu se přihlášky slovního označení berlinWärme jako ochranné známky Evropské unie.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnost Berliner Stadtwerke GmbH ponese náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 411, 28.11.2016.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/31

Usnesení Tribunálu ze dne 20. září 2017 – Habermaaß v. EUIPO – Here Global (h)

(Věc T-40/17) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Zpětvzetí námitek - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)

(2017/C 392/40)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Habermaaß GmbH AG (Bad Rodach, Německo) (zástupci: U. Blumenröder, H. Gauß a E. Bertram, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: J. F. Crespo Carrillo a M. Tóhatí, zmocněnci)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Here Global BV (Eindhoven, Nizozmsko) (zástupce: J. Erkkilä, advokát)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 24. října 2016 (věc R 53/2016-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi Here Global BV a Habermaaß GmbH.

Výrok

1.	Není důvodné rozhodnout ve věci samé.

2.	Společnosti Habermaaß GmbH a Here Global BV ponesou vlastní náklady řízení a každá z nich nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

(1) Úř. věst. C 86, 20.3.2017.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/32

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 26. září 2017 – António Conde & Companhia v. Komise

(Věc T-443/17 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Rybářské plavidla - Regionální organizace pro řízení rybolovu v severovýchodním Atlantiku - Návrh na vydání předběžných opatření - Neexistence naléhavosti“)

(2017/C 392/41)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: António Conde & Companhia, SA, (Gafanha de Nazaré, Portugalsko) (zástupce: J. García-Gallardo Gil-Fournier, advokát)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: A. Bouquet, A. Lewis a F. Moro, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článků 278 a 279 SFEU znějící na to, aby bylo Komisi uloženo předat sekretariátu Komise pro rybolov v severovýchodním Atlantiku (NEAFC) pozměněný seznam pro rok 2017, který Komisi zaslala Portugalská republika a ve kterém jsou uvedena plavidla plující pod portugalskou vlajkou Santa Isabel a Calvão.

Výrok

1)	Návrh na vydání předběžného opatření se zamítá.

2)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/32

Žaloba podaná dne 17. srpna 2017 – Algebris (UK) a další v. Komise

(Věc T-570/17)

(2017/C 392/42)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Algebris (UK) Ltd (Londýn, Spojené království), Anchorage Capital Group LLC (New York, New York, Spojené státy americké) a Ronit Capital LLP (Londýn, Spojené království) (zástupci: T. Soames a J. Vandenbussche, advokáti, R. East, Solicitor a N. Chesaites, Barrister)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2017/1246 ze dne 7. června 2017, kterým se schvaluje program řešení krize pro Banco Popular Español S.A. přijatý Jednotným výborem pro řešení krizí v rozhodnutí SRB/EES/2017/08 ze dne 7. června 2017 (1) v plném rozsahu, nebo podpůrně článek 1 tohoto rozhodnutí;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně šest žalobních důvodů.

1.	První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise zcela či částečně nesplnila svou právní povinnost posoudit diskreční aspekty programu řešení krize.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise dostatečně neodůvodnila napadené rozhodnutí.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila závažného porušení zásad důvěrnosti a profesního tajemství v rozporu s článkem 339 SFEU a čl. 88 odst. 1 nařízení (EU) č. 806/2014, které se týká jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí (2) a judikaturou Soudního dvora, čímž tak porušila právo žalobkyň na řádnou správu zakotvené v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při použití článků 14, 18, 20, 21, 22 a 24 nařízení č. 806/2014.

—

V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že posouzení Banco Popular, na němž spočívá opatření k řešení krize přijaté v programu řešení krize, nebylo ani spravedlivé, obezřetné či realistické, a že nebylo v souladu se zásadou „žádný věřitel nesmí být v nevýhodnějším postavení“; toto posouzení tedy nepředstavovalo přesný, věrohodný a soudržný důkaz, na kterém lze založit program řešení krize, a nebylo s to podložit napadené rozhodnutí. Mimoto a ze stejných důvodů byl program řešení krize (a tudíž rozhodnutí) zjevně nepřiměřený, jelikož překračoval meze opatření nezbytných k dosažení cílů programu.

5.	Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že program řešení krize schválený napadeným rozhodnutím porušuje právo žalobkyň na vlastnictví, jak je zakotveno v obecných zásadách unijního práva a v článku 17 Listiny základních práv Evropské unie.

6.	Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise přijala a schválila program řešení krize v rozporu s právem žalobkyň být vyslechnut, v souladu s článkem 41 Listiny základních práv Evropské unie a judikaturou Soudního dvora.

(1) Rozhodnutí Komise (EU) 2017/1246 ze dne 7. června 2017, kterým se schvaluje program řešení krize pro Banco Popular Español S.A. (oznámeno pod číslem C(2017) 4038), Úř. věst. 2017 L 178, s. 15.

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/34

Žaloba podaná dne 6. září 2017 – Volotea v. Komise

(Věc T-607/17)

(2017/C 392/43)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Volotea, SA (Barcelona, Španělsko) (zástupci: M. Carpagnano, advokát, a M. Nordmann, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	částečně zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 29. července 2016 ve věci státní podpory SA.33983 (2013/C) (ex 2012/NN) (ex 2011/NN) poskytnuté Itálií jako vyrovnávací platba sardinským letištím za plnění závazků veřejné služby;

—	rozhodl, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise nesprávně vyložila pojem státní podpory ve smyslu článku 107 odst. 1 SFEU.

—

Žalobkyně mimo jiné tvrdí, že Komise nesprávně vyložila pojem příjemce. Dále uvádí, že Komise nesprávně zařadila provozovatele letiště mezi pouhé „prostředníky“ mezi regionem a leteckými společnostmi, tedy řádně neposoudila, zda provozovatelé získali hospodářskou výhodu. Navíc finanční podpora nebyla selektivní. Komise dále nesprávně vyložila pojem narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise nesprávně vyložila pojem ospravedlnění státní podpory.

—	Žalobkyně zpochybňuje tvrzení Komise, že rámec týkající se služeb obecného hospodářského zájmu se nepoužije na činnosti dotčené v projednávané věci. Dále uvádí, že pokyny pro leteckou dopravu z roku 2005 danou finanční podporu mohou ospravedlnit.

3.	Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že při nařízení navrácení údajně protiprávní podpory Komise nevzala v úvahu legitimní zájmy žalobkyně. Komisi chybí jasná praxe, pokud jde o nepřímou podporu, a proto neměla trvat na navrácení podpory.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise nesprávně provedla vyšetřování, jelikož důsledně a nestranně neprošetřila sporná opatření.

—	Podle žalobkyně Komise neprovedla řádnou analýzu s ohledem na kritérium tržně jednajícího hospodářského subjektu, ačkoli ji zákon vyžaduje a ve svých podáních se jí domáhají i třetí strany.

Pátý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila povinnost uvést odůvodnění.

—	V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že Komise se nevyjádřila k některým důležitým právním či skutkovým otázkám, uvedla nejednoznačné důvody, nevzala v úvahu některé důležité argumenty vznesené třetími stranami a učinila prohlášení, která si vzájemně odporují.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/35

Žaloba podaná dne 15. září 2017 – Slovinsko v. Komise

(Věc T-626/17)

(2017/C 392/44)

Jednací jazyk: slovinština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Slovinská republika (zástupci: V. Klemenc a T. Mihelič Žitko, právní zástupci státu a R. Knaak, právník)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	v plném rozsahu zrušil nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1353 ze dne 19. května 2017, kterým se mění nařízení (ES) č. 607/2009, pokud jde o moštové odrůdy a jejich synonyma, které mohou být uvedeny na etiketách vín (Úř. věst. 2017, L 190, s. 5); a

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně osm žalobních důvodů.

První žalobní důvod vycházející z toho, že přijetím napadeného nařízení Komise porušila článek 232 nařízení č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů), s ohledem na skutečnost, že posledně uvedené nařízení je použitelné od 1. ledna 2014, zatímco napadené nařízení je použitelné od 1. července 2013. Komise tak překročila meze pravomoci, kterou jí přiznává čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec jednotného nařízení o společné organizaci trhů č. 1308/2013.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že přijetím napadeného nařízení Komise retroaktivně ovlivnila nabytá práva slovinských producentů vín, na něž se vztahuje chráněné označení původu „Teran“ (PDO-SI-A1581), čímž tak porušila základní zásady unijního práva, a konkrétně zásadu právní jistoty a zásadu legitimního očekávání, zásadu ochrany nabytých práv a legitimního očekávání, jakož i zásadu proporcionality.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že přijetím napadeného nařízení Komise nepřiměřeně zasáhla do práv na vlastnictví slovinských producentů vín, na něž se vztahuje chráněné označení původu „Teran“ (PDO-SI-A1581), čímž tak porušila článek 17 Listiny základních práv Evropské unie a článek 1 Protokolu č. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise tím, že v článku 2 napadeného nařízení stanovila přechodné období pro uvádění na trh zásob vín vyrobených před datem vstupu tohoto nařízení v platnost, i když nesplňují podmínky označování stanovené v článku 1 uvedeného nařízení, porušila článek 41 aktu o podmínkách přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii v rozsahu, v němž se výše uvedené ustanovení týká vína vyrobeného před 1. červencem 2013.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že přijetím napadeného nařízení Komise porušila čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec jednotného nařízení o společné organizaci trhů č. 1308/2013 s ohledem na důležitost tohoto ustanovení ve smyslu základních zásad unijního práva, jakož i článek 17 Listiny a článek 1 Protokolu č. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Komise tak překročila meze pravomoci, kterou jí přiznává výše uvedené ustanovení nařízení.

6.	Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že přijetím napadeného nařízení Komise porušila článek 290 SFEU a čl. 13 odst. 2 SEU, jelikož překročila meze pravomoci k přijetí aktu v přenesené pravomoci, jak jí přiznává článek 290 SFEU, a rovněž překročila meze pravomoci, kterou jí přiznávají Smlouvy.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že jelikož Komise přijala napadené nařízení s odkazem na žádost Chorvatska zahrnout moštové odrůdy „Teran“ do části A přílohy XV nařízení Komise č. 607/2009 – žádost, kterou Chorvatsko mělo předložit před svým přistoupením k Evropské unii – třebaže tato žádost nebyla ve skutečnosti předložena, a ani Slovinsko nebylo informováno o předložení takové žádosti, za účelem zahájení vyjednávání, porušila čl. 100 odst. 3 druhý pododstavec jednotného nařízení o společné organizaci trhů č. 1308/2013 a čl. 62 odst. 3 nařízení Komise č. 607/2009 ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU. Stejně tak Komise tímto způsobem překročila meze pravomoci, kterou jí přiznává výše uvedené ustanovení jednotného nařízení o společné organizaci trhů č. 1308/2013.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise tím, že změnila obsah napadeného nařízení oproti návrhu nařízení v přenesené pravomoci, který byl předložen dne 24. ledna 2017 na setkání skupiny specialistů na víno GREX WINE, aniž by dala specialistům z členských států možnost předložit připomínky k pozměněnému znění návrhu nařízení, porušila svůj závazek vyplývající z kapitoly V bodu 28 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů a kapitoly II bodu 7 společné dohody o aktech v přenesené pravomoci mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí, která je připojena k této interinstitucionální dohodě. Komise tak porušila podstatné procesní náležitosti a zásadu interinstitucionální rovnováhy.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/36

Žaloba podaná dne 21. září 2017 – Rodonita v. Komise a SRB

(Věc T-645/17)

(2017/C 392/45)

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Rodonita, SL (A Coruña, Španělsko) (zástupci: B. Gutiérrez de la Roza Pérez, P. Rubio Escobar, R. Ruiz de la Torre Esporrín a B. Fernández García, advokáti)

Žalovaní: Evropská komise a Jednotný výbor pro řešení krizí

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál zrušil následující akty:

—	rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí přijaté výkonném zasedání dne ze 7. června 2017 (SRB/EES/2017/08), kterým se přijímá program řešení krize ve vztahu k Banco Popular Español, S.A.;

—	rozhodnutí Komise (EU) 2017/1246 ze dne 7. června 2017, kterým se schvaluje program řešení krize pro Banco Popular Español, S.A.;

—	rovněž navrhuje – na základě článků 133 a 134 jednacího řádu Tribunálu – uložení náhrady nákladů řízení žalovaným a vedlejším účastníkům řízení na podporu všech nebo některých jejich návrhových žádání.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobní důvody a hlavní argumenty jsou podobné žalobním důvodům a hlavním argumentům uvedeným ve věcech T-478/17, Mutualidad de la Abogacía a Hermandad Nacional de Arquitectos Superiores y Químicos v. Jednotný výbor pro řešení krizí, T-481/17; Fundación Tatiana Pérez de Guzmán y Bueno a SFL v. Jednotný výbor pro řešení krizí, T-482/17; Comercial Vascongada Recalde v. Komise a Jednotný výbor pro řešení krizí; T-483/17, García Suárez a další v. Komise a Jednotný výbor pro řešení krizí; T-484/17, Fidesban a další v. Jednotný výbor pro řešení krizí; T-497/17, Sánchez del Valle a Calatrava Real State 2015 v. Komise a Jednotný výbor pro řešení krizí, a T-498/17, Pablo Álvarez de Linera Granda v. Komise a Jednotný výbor pro řešení krizí.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/37

Žaloba podaná dne 22. září 2017 – Addition a další v. SRB

(Věc T-646/17)

(2017/C 392/46)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Addition Sicav, SA (Madrid, Španělsko), Allocation Sicav, SA (Madrid), Fundación Rafael de Pinto (Madrid), Chart Inversiones Sicav, SA (Madrid) a Match Ten Inversiones Sicav, SA (Madrid) (zástupci: M. Romero Rey e I. Salama Salama, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—	na základě ustanovení článku 263 SFEU prohlásil neplatnost rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) SRB/EES/2017/08 ze dne 7. června 2017, kterým bylo rozhodnuto o přijetí programu řešení krize ve vztahu k Banco Popular Español, S.A.;

—

v souladu s čl. 340 odst. 2 SFEU a čl. 41 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie uložil Jednotnému výboru pro řešení krizí povinnost zaplatit žalobcům náhradu škody, kterou utrpěli, ve výši odpovídající nominální hodnotě dluhopisů aktualizované ke dni řešení krize, a příslušné úroky z prodlení plynoucí od uvedeného data do okamžiku skutečného uhrazení náhrady škody;

—	v souladu s články 133 a 134 jednacího řádu Tribunálu uložil Jednotnému výboru pro řešení krizí náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/38

Žaloba podaná dne 22. září 2017 – Serendipity a další v. EUIPO – CKL Holdings (CHIARA FERRAGNI)

(Věc T-647/17)

(2017/C 392/47)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: italština

Účastníci řízení

Žalobci: Serendipity Srl (Miláno, Itálie), Giuseppe Morgese (Barletta, Itálie), Pasquale Morgese (Barletta) (zástupci: C. Volpi, L. Aliotta, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: CKL Holdings NV (CV Bussum, Nizozemsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatel sporné ochranné známky: Žalobci

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie obsahující slovní prvky „CHIARA FERRAGNI“ černé a světlemodré barvy – Přihláška č. 14 346 795

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 17. července 2017, ve věci R 2444/2016-4

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Seniorita starší ochranné známky Evropské unie č. 011841582 „Chiara Ferragni“, jež byla přihlášena dne 25. června 2013 a zapsána dne 10. října 2013;

—	nesprávné srovnání kolidujících ochranných známek;

—	nesprávné celkové posouzení možnosti záměny.

20.11.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 392/38

Žaloba podaná dne 2. října 2017 – ClientEarth v. Komise

(Věc T-677/17)

(2017/C 392/48)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: ClientEarth (Londýn, Spojené království) (zástupce: A. Jones, barrister)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—

zrušil druhý pododstavec čl. 1 odst. 3 písm. a) nařízení Komise (EU) 2017/1154 ze dne 7. června 2017, kterým se mění nařízení Komise (EU) 2017/1151, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. 2017, L 175, s. 708);

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení; a

—	nařídil další případná vhodná opatření.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z toho, že povinnost přísné důvěrnosti, uložená napadeným ustanovením, je protiprávní, protože tato povinnost bude nutně veřejným orgánům členských států EU v odpovědi na žádost občana bránit ve zveřejnění informací o emisích do životního prostředí, což je v rozporu s články 3 a 4 směrnice o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí (1).

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že paušální povinnost přísné důvěrnosti, uložená napadeným ustanovení, je protiprávní, protože tato povinnost bude nutně unijním orgánům a institucím v odpovědi na žádost občana bránit ve zveřejnění informací o emisích do životního prostředí, což je v rozporu s článkem 6 Aarhuského nařízení (2) a článkem 2 nařízení o přístupu veřejnosti k dokumentům (3).

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise zavedením paušální povinnosti přísné důvěrnosti zavedla podstatný prvek, který jde nad rámec doplňujících opatření ve smyslu čl. 5 odst. 3 a čl. 14 odst. 3 nařízení (ES) č. 715/2007, mění účinky směrnice o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí, Aarhuské nařízení a nařízení o přístupu veřejnosti k dokumentům a zbavuje tato opatření jejich effet utile.

4.	Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že paušální povinnost přísné důvěrnosti, uložená napadeným rozhodnutím, porušuje obecnou zásadu proporcionality unijního práva.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. 2003, L 41, s. 26; Zvl. vyd. 15/7, s. 375.

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13).

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 1/3, s. 331.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 392

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 60 20. listopadu 2017

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2017/C 392/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie	1