12.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 342/1

1.

vítá úžasný úspěch evropské výzkumné politiky, která je rozvíjena prostřednictvím na sebe navazujících rámcových programů, jež vyústily v program Horizont 2020, nejvýznamnější integrovaný výzkumný program na světě, který je založen na vědecké excelenci a urychlování inovací;

2.

připomíná, že Horizont 2020 je hlavním nástrojem podpory výzkumu a inovací v Evropě v rámci globální strategie Evropa 2020 a přispívá k vytváření Evropského výzkumného prostoru (EVP);

3.

opakovaně konstatuje, že strategie Evropa 2020 je relevantní a nabízí konsolidovaný přístup „znalostního trojúhelníku“ (výzkum – vzdělávání – inovace), kdy zásadní je změna povahy vzdělávání a zvýšení úrovně vzdělávání pro všechny a je třeba podporovat spolupráci mezi univerzitami a podniky. Dále navrhuje, aby se usilovalo o větší propojení a doplňkovost s programy Erasmus+ a Interreg, včetně Interreg Europe, který je určený na meziregionální spolupráci. Zdůrazňuje, že je nutno pokračovat v uskutečňování EVP, které spočívá v dosažení řady cílů, mezi nimiž je jedním z klíčových a nepostradatelných prvků vědecká excelence, avšak ne jediným;

4.

zdůrazňuje aktuálnost cílů EVP a to, že je prospěšné pokračovat v jejich provádění, zejména pokud jde o rozvoj nadnárodní spolupráce, mobilitu znalostí, jednotný trh práce výzkumných pracovníků a inovátorů, rovnost mezi ženami a muži nebo přístup k informacím a vědě;

5.

za účelem podpory projektu budování Evropy znalostí navrhuje identifikovat evropské talenty a sledovat kariéru výzkumných pracovníků, stanovit evropskou profesní dráhu pro tyto pracovníky, která by jim umožnila využít programů na podporu jejich výzkumné kariéry v přechodném období, a posílit zapojení těchto pracovníků do podnikatelského prostředí;

6.

odmítá omezit diskusi o rozpočtu pouze na rámcový program. Podíl politiky soudržnosti věnované na výzkum a inovace se podle způsobu hodnocení pohybuje v rozmezí od 43 do 110 miliard EUR, bez započítání významných příspěvků jiných odvětvových politik a Junckerova plánu;

7.

požaduje, aby se inovace a výzkum znovu staly hlavními prioritami diskuse o budoucnosti Evropy a prioritami uvedenými v Římském prohlášení (1), aby byla posílena průřezová správa problematiky výzkumu, inovací a vzdělávání v Unii a aby se zvýšilo celkové rozpočtové úsilí Evropské unie ve prospěch výzkumu a inovací napříč všemi těmito politikami, a to v nynějším i příštím víceletém finančním rámci. V tomto celkovém rámci a v souladu s návrhem zprávy Evropského parlamentu (2) a se zprávou skupiny nezávislých odborníků na vysoké úrovni o maximalizaci dopadu evropských programů pro výzkum a inovace (Lamyho zprávou) (3) musí být rozpočet rámcového programu výrazně navýšen, aby alespoň udržel dynamiku růstu současného rámcového programu (4). V žádném případě nesmí impuls nutný pro výzkum a inovace oslabit politiku soudržnosti, která je i nadále klíčovým nástrojem financování EU pro dosažení hospodářské a sociální soudržnosti a konvergence mezi jejími územími. Aby se podpořil regionální rozvoj, bude třeba mobilizovat a kombinovat veškerý potenciál prostředků politiky soudržnosti a výzkumu a inovací;

8.

vyzývá k nové společné ambici, která by se netýkala pouze vědecké excelence v Evropě, ale vědecké excelence a inovační kapacity celé Evropy, a to tím, že by se zmobilizoval veškerý potenciál všech evropských území a přispělo by se k posílení jejich kapacit a podporovaly by se otevřené inovace založené na spolupráci;

9.

domnívá se, že tato ambice je ještě nezbytnější v souvislosti s globalizací, jejíž účinky je nutné teprve zvládnout, zejména na místní a regionální úrovni. V podmínkách globalizace představují výzkum a inovace faktory odolnosti, vysoké přidané hodnoty a udržitelné konkurenceschopnosti;

10.

má v úmyslu prosazovat celostní přístup k evropskému, vnitrostátnímu a regionálnímu financování, bez něhož by tato ambice a evropská diskuse o rozpočtu neměly smysl. Připomíná význam cíle obsaženého ve strategii Evropa 2020 a stanoveného pro všechny členské státy, kterým je věnovat 3 % HDP na veřejný i soukromý výzkum a inovace, ale který od roku 2015 stagnuje na 2,03 % a je ohrožován mimo jiné snižováním výdajů v řadě členských států. Za tímto účelem považuje za zásadní pokračovat v posilování systémů výzkumu a investic se zohledněním situace v jednotlivých zemích a regionech pomocí lepší koordinace politik na evropské úrovni a podporováním nezbytných reforem na vnitrostátní a regionální úrovni, a to i prostřednictvím evropského semestru a strategií pro inteligentní specializaci;

11.

považuje za nezbytné vyjasnit diskusi o synergiích a navrhuje pět operačních zásad, které by mohly Unie, členské státy, regiony a města sdílet:

12.

připomíná, že evropská přidaná hodnota rámcového programu spočívá především v jeho kolektivním rozměru založeném na spolupráci a v jeho přínosu k vytváření sítí mezi výzkumníky a inovačními ekosystémy. Tento rozměr musí nadále převažovat nad podporou individuálním projektům;

13.

je znepokojen poklesem průměrné úspěšnosti výzev k podávání návrhů, která je nyní nižší než v předchozím rámcovém programu, což vážně ohrožuje jeho šíření v jednotlivých územích. Soutěž, která je nezbytná v úsilí o excelenci, by neměla vést k vyloučení a nadměrné koncentraci;

14.

souhlasí, že zachování otevřenosti rámcového programu je nezbytné pro zaručení jeho rozšíření v rámci celé Evropy, jejích regionů i mezi občany. Vyzývá k posílené inovaci nástrojů rámcového programu za účelem kombinace excelence, inkluze a účasti;

15.

připomíná, že je důležité udržet rovnováhu mezi základním výzkumem a výzkumem blízkým uvádění produktů na trh, ale také mezi svobodným výzkumem a výzkumem přinášejícím odpovědi na otázky, které klade společnost a hospodářské subjekty, aby byla pozornost zaměřena jak na přírůstkové, tak na radikální inovace, přičemž oba druhy inovací mohou vytvářet nové aktivity a pracovní místa;

16.

bere na vědomí, že je v současnosti dávána přednost projektům s vysokou úrovní technologické připravenosti, upřednostňujícím přírůstkové inovace tím, že podněcují výzkumné pracovníky, aby se zaměřovali na vyspělé náměty, které mohou být uvedeny na trh v krátkém časovém rozmezí. Zároveň poukazuje na to, že podpora projektů, které jsou na nižších úrovních technologické připravenosti, je rovněž důležitá pro zavádění více inovací na trh. Zdůrazňuje význam radikálních inovací, které jsou založeny na nižší úrovni technologické připravenosti a umožňují rychle nabízet nové produkty a služby na trhu. V každém případě by měly být klíčovou prioritou inovační politiky podpora přístupu malých a středních podniků na trh a vytváření udržitelných pracovních míst. To musí být zejména úkolem Evropské rady pro inovace;

17.

žádá, aby byly lépe zohledněny všechny formy excelence a inovace, a připomíná, že netechnologické inovace a sociální inovace vyvolávají potřebu nových znalostí, které mohou strukturovat nové oblasti excelence;

18.

podporuje potřebu plného uznání sociálních inovací, jež odpovídají inovativním myšlenkám (produkty, služby a modely), které umožňují reagovat na společenské potřeby v nejširším slova smyslu;

19.

zdůrazňuje, že na výzkum a inovace se nezaměřují výhradně podniky, ale týkají se i veřejné politiky, zdraví, kultury a komunitního života, jakož i sociální ekonomiky a nových hospodářských modelů, které přispívají k vytváření nových partnerství, nové činnosti a nových sociálních vztahů. Využívání výsledků v oblasti inovací by se proto nemělo soustředit jen na pojem výrobku s ekonomickou hodnotou na trhu, ale také na pojem služby se sociální hodnotou pro občany;

20.

zdůrazňuje, že pojem excelence se používá k označování velmi odlišných realit. Navrhuje rozlišovat mezi následujícími výzvami, k jejichž řešení má rámcový program napomoci:

21.

navrhuje, aby byly při vyhodnocování dopadu projektů jak ve fázi ex ante v případě návrhů, tak ve fázi ex post u schválených projektů zohledňovány:

22.

v zájmu podpory excelence ve všech jejích podobách navrhuje, aby v příštím rámcovém programu měla silnější roli města a regiony, které:

23.

žádá zavedení dvou nových společenských výzev v zájmu rozvoje excelentní vědecké produkce, a to v oblasti hlavních výzev pro budoucnost evropských společností:

24.

doporučuje posílit ve společenských výzvách význam propojení mezi jednotlivými obory a význam humanitních a společenských věd, jakož i podstupování rizik, a to v zájmu vzniku nových myšlenek a řešení, zejména pak prostřednictvím netematických výzev k předkládání projektů;

25.

povzbuzuje k zahájení nového doplňkového přístupu založeného na úkolech, který povede k úspěchu průzkumů a velkých projektů, a také na průřezovém zaměření na model inteligentních měst, environmentální otázky či problematiky moře. Za tímto účelem opakuje požadavek Výboru, aby byl pro příští rámcový program přijat cíl 10 % na projekty, které mají významný dopad na mořský a námořní výzkum (5);

26.

pozastavuje se nad tím, že řada možností, které dávají stávající nařízení, není dostatečně využívána, a navrhuje několik směrů pro zlepšení:

27.

žádá Komisi, aby představila prvky hodnocení, kterými lze odůvodnit zvýšení objemu finančních prostředků pro velké podniky v rámci programu Horizont 2020, zatímco jejich výdaje na výzkum a vývoj vzrostly pouze mírně, a aby v důsledku toho navrhla kroky pro příští rámcový program;

28.

trvá na tom, že je nutno financovat výzkumné činnosti cestou dotací. Lituje skutečnosti, že panuje tendence nahrazovat dotace půjčkami, avšak uznává, že projekty s vysokou úrovní technologické vyspělosti, které mají blízko k tržním aktivitám, musí mít možnost využívat mezi jinými nástroji i půjček;

29.

domnívá se, že rozvoj finančních nástrojů v zájmu cílů rámcového programu je oprávněný pouze v případě, pokud umožní pokrýt v partnerství s finančními institucemi vysoká rizika, pro něž je trh nedostačující, např. dle vzoru nabídky InnovFin. Lituje, že současná aktivita v rámci Junckerova plánu za účelem rozšíření pokrytí tohoto druhu rizik je slabá;

30.

upozorňuje na to, že je třeba zlepšit financování inovačních projektů pro malé a střední podniky se zaměřením na programy v rámci Průmyslu 4.0 jako způsob, jak lépe posílit průmyslovou strukturu EU, což také vytvoří vnitřní poptávku po technologiích, jež podpoří evropský rozvoj;

31.

konstatuje, že vědecká excelence je spjata s inovačními středisky a ekosystémy. Většina příjemců podpory z programu Horizont 2020 (univerzity, výzkumné instituce, malé a střední podniky, organizace občanské společnosti) je pevně vázána na jednotlivá území a kvalita území přispívá ke kvalitě vědy. Tuto skutečnost je v rámcovém programu nutno plně uznat;

32.

připomíná, že územní rozměr je nutno systematicky zohledňovat při vytváření všech politik, neboť strategie inteligentní specializace (RIS3) poskytují vědeckým subjektům a podnikům zdroje a vytvářejí hodnotu pro území a občany;

33.

poukazuje na to, že strategie pro inteligentní specializaci (RIS3) byly přijaty a vyvinuty regiony za účelem strukturování investic do výzkumu a inovací ve prospěch hospodářského rozvoje, a to v doplňkovosti s ostatními regiony. Sladění investic územních celků a evropských investic na strukturální projekty v oblastech inteligentní specializace zvyšuje dopad rámcového programu a zamezuje financování projektů bez jakékoli vazby na místní situaci;

34.

konstatuje, že rámcový program musí podporovat posílení kapacit výzkumu a inovací v územích, aby jim napomohl k dosahování excelence, zejména pak v oblastech inteligentní specializace, a aby posílil schopnost všech regionů zapojit se do programu Horizont 2020 a přispět k němu kvalitními projekty;

35.

zdůrazňuje, že města mají jakožto střediska inovací velký význam při budování excelence. Zdůrazňuje také, že přílišná koncentrace vědy v inovačních střediscích brání efektu přelévání do celé ekonomické a sociální struktury a že je nezbytné mobilizovat oblasti excelence vzdálené od hlavních středisek. Poukazuje na klíčovou úlohu regionální politiky v této oblasti;

36.

navrhuje nové partnerství v oblasti excelence ve výzkumu a inovacích v Evropě mezi EU, členskými státy, městy a regiony, které bude postaveno na posílené víceúrovňové správě, dodržování zásady subsidiarity, společné kultuře otevřených inovací a zhodnocování iniciativ z praxe v rámci přístupu jdoucího zdola nahoru;

37.

žádá větší přínos rámcového programu k posilování územních inovačních středisek a ekosystémů, lepší podporu sítím pro přenos technologií, jakož i zavedení nového opatření „území propojení“ („territorial connections“), aby byly v rámci rámcového programu uznány a financovány územní sítě excelence po vzoru iniciativy Vanguard;

38.

vyzývá průkopnické regiony, aby vytvořily evropská konsorcia za účelem vytváření průkopnických inovací v celé Evropě. Klíčovými kroky v procesu vytváření přidané hodnoty EU jsou zjišťování možností spolupráce, mapování částí hodnotového řetězce a stanovení klíčových zúčastněných stran a schopností prostřednictvím inteligentní specializace;

39.

lituje, že program Horizont 2020 trpí v polovině období nedostatečnou účastí zemí EU-13  (6) , a zdůrazňuje rozdíly v účasti na regionální a místní úrovni. Připomíná, že jde o to, aby byl ve všech územích Unie mobilizován rámcový program, a nikoli pouze politika soudržnosti, aby docházelo k podpoře nejlepších průkopníků excelence a bylo jim umožněno navázat evropskou spolupráci;

40.

přeje si, aby program „Šíření excelence a rozšiřování účasti“ v rámci programu Horizont 2020 v této perspektivě pokračoval a byl rozšířen. Žádá zvláštní přístup k regionům se silným zpožděním v rozvoji výzkumu a inovací, které se nacházejí v zemích nezpůsobilých k podpoře z tohoto programu, což je případ většiny nejvzdálenějších regionů, avšak nesmí se ztratit ze zřetele excelence jako základní kritérium. Zdůrazňuje nízký podíl prostředků z programu Horizont 2020 věnovaných na tento program (1 %), bere na vědomí skutečnost, že nedošlo k výraznému vývoji v přístupu k rámcovému programu, a je udiven, že země, které jsou hlavními příjemci Horizontu 2020, jsou rovněž hlavními příjemci programu „Šíření excelence a rozšiřování účasti“. Domnívá se, že tato situace ohrožuje legitimitu rámcového programu, a vyžaduje nové iniciativy;

41.

navrhuje integrovaný přístup na cestě k excelenci, který je nutno zavést na základě koordinačního plánu pro každou zemi a každý region, aby se působilo na nezbytné reformy, výstavbu středisek excelence určených všem, boj proti úniku mozků a plnohodnotnou účast v evropských výzkumných sítích, kdy takový plán má být spolufinancován z regionálních, vnitrostátních a evropských prostředků, mimo jiné z programu Horizont 2020 a evropských strukturálních a investičních fondů;

42.

navrhuje za tím účelem posílit přístup k evropské spolupráci:

43.

znovu důrazně opakuje, že spolupráce v rámci sítí má v souladu s hodnotami Unie v rámcovém programu přednost před soutěží a že tyto sítě mají význam jako líheň projektů a excelence;

44.

zdůrazňuje v tomto ohledu význam programu „Regiony znalostí“ v rámci 7. rámcového programu, který umožňoval smysluplné interakce s regionální politikou tím, že přispíval k zahájení trvalé spolupráce mezi subjekty znalostního trojúhelníku v územních celcích, k zapojení soukromého sektoru (zejména malých a středních podniků) do projektů rámcového programu, k podpoře nadnárodní spolupráce mezi inovativními ekosystémy a k začlenění místních a regionálních subjektů do EVP;

45.

žádá zavedení ambiciózní politiky rozvoje těchto sítí spolupráce:

46.

připomíná, že v rámci Horizontu 2020 existuje mnoho možností, jak tyto iniciativy podpořit, pozastavuje se nad jejich slabou finanční dotací a mobilizací a žádá intenzivnější využití koordinačních a podpůrných činností. Povzbuzuje k lepšímu uznání inovačních iniciativ, jejichž nositeli jsou napříč rámcovým programem území. Požaduje také posílení podpory spolupráce mezi regiony, pokud jde o RIS3, a to jak v rámci Horizontu 2020, tak i v rámci politiky soudržnosti;

47.

konstatuje, že zapojení území do provádění Horizontu 2020 od doby jeho zavedení vzrostlo, přičemž čím dál více regionů funguje jako partneři nástrojů společného plánování, jako jsou činnosti projektu ERA-NET, Marie Skłodowska-Curie COFUND a výzkumná a inovační partnerství veřejného a soukromého sektoru, jako je iniciativa Clean Sky;

48.

přeje si, aby se tyto společně budované činnosti rozvíjely. Žádá, aby byla zjednodušena a harmonizována prováděcí pravidla a např. byla se souhlasem členských států usnadněna účast regionů na iniciativách společného plánování (článek 185);

49.

žádá, aby se pokračovalo v administrativním zjednodušování vyřizování podpor, udržovala a rozšiřovala se centralizace dotací a podpor prostřednictvím jednotného informačního portálu, byly poskytovány informace o programech ve všech úředních jazycích EU a tyto úřední jazyky byly používány při všech postupech a v rámci platformy správy podpory, jež je součástí portálu pro účastníky, s cílem usnadnit jim přístup;

50.

podporuje mechanismy pro udělování navýšení rámcového programu ze strany EU s cílem podpořit iniciativy zaměřené na místní excelenci, které mobilizují významné a rozlišné finanční prostředky;

51.

domnívá se, že zkušenost se strategiemi pro inteligentní specializaci a s jejich prováděním poskytuje velmi užitečné poznatky pro řízení Horizontu 2020 a budoucího rámcového programu a definici pracovních programů stanovujících subjekty způsobilé pro financování. Vyzývá orgány zapojené do tohoto plánování, aby do tohoto procesu více zapojily místní a regionální orgány s cílem posílit soulad s místními výzvami;

52.

domnívá se, že je zásadní, aby jednotlivé výzvy programu Horizont 2020 zohledňovaly socioekonomický dopad na regiony již ve fázi koncepce, plánování a vymezování oblastí financování tohoto programu, aby jejich volba účinně přispěla ke zlepšení kvality života ve všech evropských regionech;

53.

vyzývá ke společnému přezkumu ustanovení rámcového programu z pohledu zásad subsidiarity a komplementarity, aby byla posílena provázanost jednotlivých aktérů, nejen pokud jde o společné financování, ale také o nové rozdělení rolí, a činnost rámcového programu bude zaměřena na témata, která mají evropskou přidanou hodnotu;

54.

navrhuje, aby se „pečeť excelence“, která se udílí nejlepším z neúspěšných kandidatur z titulu nástroje pro malé a střední podniky, vyvinula tím způsobem, že se stane skutečným nástrojem partnerství, jehož řízení bude sdíleno mezi EU a regiony, aby byla jejich činnost co nejlépe stanovena jak před podáním kandidatur, tak po něm. Tyto zásady platí pro ostatní opatření, na něž se vztahuje pečeť excelence, jako jsou akce „Marie Curie-Skłodowska“ a granty Evropské rady pro výzkum, jakož i všechny ostatní projekty podporující součinnost;

55.

zdůrazňuje úlohu místních a regionálních orgánů jako testovacího prostředí a nových uživatelů prostřednictvím nových veřejných zakázek. Žádá zmírnění regulačního rámce pro tyto činnosti a zjednodušení nástroje podpory inovativních veřejných zakázek, který je v současnosti málo využíván a jehož pravidla jsou ze strany zadavatelů málo chápána;

56.

opakovaně potvrzuje význam celostního přístupu k přírůstkovým a radikálním inovacím spočívajícím v rozchodu s dosavadní praxí, technologickým či netechnologickým, inovacím z hlediska designu a využití, sociálním inovacím a otevřeným inovacím založeným na spolupráci. Připomíná, že územní střediska umístěná na místní úrovni a ekosystémy jsou hlavními aktéry inovačních akcí, jejich předávání a využívání. Žádá Komisi, aby v rámci ustavení Evropské rady pro inovace zohlednila úlohu, kterou mají na místní úrovni v této souvislosti místní a regionální orgány, a aby je zapojila do budoucích úloh Evropské rady pro inovace;

57.

navrhuje, aby v příštím rámcovém programu byla zavedena nová struktura nástroje pro malé a střední podniky, jehož podmínky pro programování a provádění by zahrnovaly v předcházející a navazující fázi místní a regionální orgány, aby byl lépe propojen s inteligentními specializacemi a místními finančními prostředky a aby zmírnil odrazující efekt v souvislosti s jeho velmi nízkou mírou úspěšnosti;

58.

zamítá jakékoli nápady směřující k přesunu části fondů politiky soudržnosti na činnosti rámcového programu pro automatické financování více projektů či na podporu „excelentních odmítnutí“. Hájí nezávislost regionální politiky a upřednostňuje přístup vycházející ze společného vytváření a z posílení doplňkovosti a spolupráce;

59.

zdůrazňuje, že je nutné zohlednit již ve fázi přípravy projektů význam efektu přelévání, šíření a osvojování výsledků. Konstatuje, že stávající dopad projektů je v těchto oblastech omezený. Podporuje proto vypracovávání evropských a místních programů specificky věnovaných těmto aktivitám. Vyzývá k tomu, aby byla území více zapojena do využívání a šíření výsledků projektů v rámci rámcového programu;

60.

rovněž podporuje rozvoj nástrojů, jež jsou zaměřeny na přechod od ověřování koncepce k trhu, jako je pilotní nástroj „rychlá cesta k inovacím“, či strukturování nových průmyslových odvětví prostřednictvím iniciativy INNOSUP a její složky „projekty zprostředkované klastry pro nové průmyslové hodnotové řetězce“, a žádá jejich posílení;

61.

za účelem podpory meziodvětvových přístupů a partnerství EU založených na spolupráci by měla být rozvíjena kombinace nástrojů podpory pro klastry, které budou zaměřené spíše na skupiny podniků než na jednotlivé podniky. Dále by se úloha, kterou klastry mohou hrát jako mosty mezi subjekty uvnitř regionů a mimo ně a jako cesty pro podnikatelskou podporu určenou malým a středním podnikům, měla odrážet v politikách EU;

62.

vyzývá Komisi, aby vypracovala hodnocení dopadu reforem zavedených v roce 2013 s cílem podporovat součinnost mezi programem Horizont 2020 a ESI fondy;

63.

lituje, že nově vznikající průmyslová odvětví nejsou v dostatečné míře jádrem druhého pilíře a že podpora sítí excelence a inovačních středisek a ekosystémů zaměřených na průmyslová odvětví budoucnosti, jako je například iniciativa Vanguard, je příliš slabá. Je znepokojen přetrvávajícími obtížemi ve financování rozsáhlých pilotních průmyslových projektů a demonstračních projektů. Žádá Komisi, aby neprodleně posílila dotace a zvážila v těchto bodech nové činnosti;

64.

navrhuje, aby byl vytvořen program pro podporu demonstrační infrastruktury za účelem usnadnění vytváření sítí pro testování, demonstrace, pilotní projekty, a to podle modelu vytváření sítí výzkumných infrastruktur;

65.

konstatuje, že v době, kdy je pojem pokroku zpochybňován a diskutuje se o něm, musí vztah mezi vědou a společností tvořit jádro úvah o budoucnosti evropské politiky v oblasti výzkumu a inovací, a to se týká jak zaměření výzkumu, podmínek provádění projektů, tak i volby rozvoje nových společenských a technických využití vědy;

66.

v důsledku toho navrhuje, aby byla posilována důvěra ve vědu a pokrok a zároveň rozvíjen přístup na základě udržitelného rozvoje. Hodlá v tomto ohledu hájit zásadu předběžné opatrnosti, jež je zásadou obezřetnosti, kdy k činnosti dochází za plné znalosti rizika;

67.

zdůrazňuje, že hlavní výzvou je v současnosti otevřená věda, a to prostřednictvím volného přístupu k výsledkům výzkumu a k publikacím, dostupnosti informací pro veřejnost, které jsou spolehlivé a pocházejí z různých zdrojů, a prostřednictvím diskuse s občany a zúčastněnými stranami;

68.

domnívá se, že mezi otevřenou vědou a vědou orientovanou na cíl musí existovat prostor pro dialog mezi vědeckými a hospodářskými subjekty, ale i subjekty z řad občanské společnosti, a to za účelem společné debaty a formulování nových vědeckých otázek při respektování nezávislosti každého subjektu;

69.

trvá na tom, že vědu, technologie a všechna související povolání, včetně povolání v průmyslu, je naléhavě nutné propagovat mezi mladými lidmi a jejich rodinami a dbát při tom zvláště na podporu vědecké a technologické profesní dráhy žen;

70.

lituje, že program „Věda se společností a pro společnost“ má slabou finanční dotaci, je roztříštěn, a má proto slabý dopad. Vyzývá ke stanovení priorit souvisejících s činnostmi s evropskou přidanou hodnotou a v rámci skutečné spolupráce se zúčastněnými stranami, členskými státy, regiony a městy;

71.

hájí zásadu otevřené vědy, ale usiluje o zachování specifičnosti tohoto rámcového programu, a to i v kontextu vystoupení Spojeného království z EU. Doufá, že toto vystoupení nebude znamenat snížení prostředků pro rámcový program, avšak chápe, že toto téma bude řešeno jako součást obecných vyjednávání se Spojeným královstvím;

72.

v rámci rámcového programu vyzývá k posílení mezinárodní spolupráce, a to s přidruženými partnery, rozvíjejícími se zeměmi, ale také v rámci politiky sousedství nebo mořských oblastí, jako je Středomoří.

12.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 342/10

1.

je potěšen tím, že se Evropská komise rozhodla zapojit Evropský výbor regionů do předběžných úvah o SZP po roce 2020, a poukazuje na to, že zemědělství, potravinářství a venkovské oblasti čelí vážným problémům, kvůli nimž je nutné SZP zreformovat;

2.

zdůrazňuje, že SZP hraje a musí i nadále hrát zásadní úlohu v evropském projektu. V rámci probíhajícího přezkumu zůstávají plně v platnosti cíle, které byly stanoveny v článku 39 Smlouvy o fungování Evropské unie;

3.

poznamenává, že zemědělství je v EU druhým největším průmyslovým odvětvím co do počtu pracovních míst, neboť zaměstnává 22 milionů zemědělců a 44 milionů lidí v ostatních fázích zemědělsko-potravinářského řetězce, přičemž zajišťuje dodávky potravin nejvyšší kvality za dostupné ceny pro 500 milionů Evropanů. Vliv zemědělství na zaměstnanost je ještě větší, vezmeme-li v potaz výrobu, opravy a prodej zemědělských strojů a výrobu a prodej zemědělských vstupů;

4.

vyzývá k tomu, aby byla ze SZP učiněna spravedlivá, udržitelná, solidární a kvalitní zemědělská politika, která bude sloužit zemědělcům, územním celkům, spotřebitelům a občanům. Domnívá se, že pouze silná společná evropská politika v oblasti zemědělství a potravin může zaručit potravinové zabezpečení v Evropě a dynamický rozvoj venkovských oblastí;

5.

poukazuje na to, že hlavními aktéry a příjemci SZP jsou zemědělci a chovatelé hospodářských zvířat. Bez jejich přispění není možné provádět opatření, pomocí nichž se má dosáhnout vytyčených cílů. SZP musí zohledňovat jejich úlohu a zapojení a zejména to, že zemědělské a chovatelské podniky musí být hospodářsky udržitelné, aby byly schopny zajišťovat důstojné životní podmínky a současně aby byla zachována životaschopnost venkovských oblastí s přiměřenou úrovní zaměstnanosti;

6.

domnívá se, že při koncipování budoucí SZP bude nutné zohlednit evropské spotřebitele. Informování o přínosech SZP, potravinové zabezpečení a ochrana životního prostředí jsou výzvy, které by měli evropští spotřebitelé sdílet;

7.

je přesvědčen, že v zájmu toho, aby se práce v zemědělství stala atraktivní a bylo zajištěno bezpečné a kvalitní evropské zemědělství, by regulované trhy umožnily lépe odměňovat zemědělce díky tomu, že by byly využívány veřejné a soukromé řídicí nástroje a opatření, jež stabilizují ceny zemědělských produktů a zamezují nekalým obchodním praktikám. Je nezbytné posílit postavení zemědělců oproti jiným subjektům řetězce;

8.

je si vědom toho, že přetrvání SZP je podmíněno hospodářskými, sociálními, environmentálními, územními a mezinárodními faktory. Evropské zemědělství má významné kvality, které jsou základem jeho konkurenceschopnosti. Těmito kvalitami jsou inovativnost, silná logistika a infrastruktura, velká rozmanitost, zemědělské oblasti s významnými přírodními, kulturními a historickými prvky, četné rodinné podniky a vysoce rozvinutý podnikatelský duch, a také výrobky vyrobené podle přísných environmentálních a hygienických předpisů. Všechny tyto kvality skýtají potenciál, který je třeba ve větší míře využít prostřednictvím cílené SZP v zájmu dalšího posílení zemědělství a venkovských oblastí;

9.

je přesvědčen, že je naléhavě nutné SZP zreformovat, aby více odpovídala očekáváním občanů a legitimizoval se její rozpočet v situaci, kdy je tento rozpočet v souvislosti se scénářem stálých rozpočtových prostředků středem zájmu;

10.

je přesvědčen o tom, že úspěch SZP je založen na jednotnosti a že v budoucnu nesmí dojít k jejímu opětovnému převedení na vnitrostátní úroveň, a doufá, že budou posíleny regiony v souladu se zásadou subsidiarity. SZP musí zůstat společnou politikou a současně musí být flexibilní, aby bylo možné zohledňovat různou situaci v oblasti zemědělství, zejména ve středomořských a v nejvzdálenějších regionech;

11.

upozorňuje Evropskou komisi na to, že se zvyšuje povědomí spotřebitelů o místně vyrobených a kvalitních potravinách, které se prodávají za spravedlivé ceny, respektují normy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, mají výraznou environmentální i sociální hodnotu a vytvářejí pracovní místa a přidanou hodnotu. To se projevuje také nárůstem poptávky;

12.

má za to, že je třeba posilovat a podporovat sledovatelnost způsobů produkce potravin, která je zárukou bezpečnosti pro spotřebitele a výrobce;

13.

zdůrazňuje, že nedostatečná ekonomická atraktivita povolání zemědělce v řadě výrobních odvětví a pododvětví zhoršuje věkovou strukturu v tomto sektoru, která výrazně ztěžuje předávání zemědělských podniků dalším generacím (1). Domnívá se, že nedostatek mladých lidí, kteří by se věnovali zemědělství, představuje hrozbu pro zachování rodinných zemědělských podniků v Evropě a pro životaschopnost venkovských oblastí. Má za to, že je mimořádně důležité zavést opatření, která podpoří vstup mladých zemědělců do tohoto sektoru;

14.

podotýká, že ačkoli byly na SZP vyčleněny značné prostředky, provází ji výrazný úbytek pracovních míst v zemědělství (v letech 2007 až 2013 klesl počet zemědělských podniků v Evropě o 20 %). Poukazuje na to, že podíl rozpočtu SZP se v posledních 30 letech snížil ze 75 % rozpočtu EU na 40 %;

15.

připomíná, že SZP musí podporovat zemědělskou produkci, jak je stanoveno ve Smlouvě, a to tím, že zemědělcům umožní, aby své příjmy čerpali především z trhu, při zajištění přiměřených a odůvodněných cen pro evropské občany a spotřebitele. Zdůrazňuje, že řada studií prokázala, že SZP přispěla k soustředění zemědělské produkce v některých regionech na úkor regionů jiných, což je v rozporu s evropským cílem územní soudržnosti;

16.

domnívá se, že SZP musí zohledňovat různé zemědělsko-klimatické podmínky v Evropě, zejména ve znevýhodněných oblastech, jako je například zemědělství na loukách v kopcovitém terénu, zemědělství v horských oblastech, zemědělství ve Středomoří a v severských a nejvzdálenějších regionech. SZP musí brát v potaz úlohu, kterou plní při ochraně území a půdy, podpoře zachování venkovských komunit a jejich kulturních hodnot a při udržení aktivního sociálního systému v těchto regionech;

17.

připomíná, že navzdory výtkám Evropského účetního dvora je veřejná podpora i nadále velmi nerovným způsobem rozdělována mezi jednotlivé zemědělské podniky a členské státy. Poukazuje na to, že přidělování přímých plateb na základě plochy mělo za následek, že se podstatně zvýšila koncentrace zemědělské půdy a přímých plateb, i když by tyto platby měly ve větší míře zohledňovat rozmanitost modelů zemědělství, výši příjmů, vytvořenou přidanou hodnotu a počet pracovních míst a zajistit, aby byla ve všech regionech zachována zemědělská činnost;

18.

podotýká, že mnoho zemědělců má velmi nízký příjem nacházející se pod hranicí chudoby a že je to v rozporu s cílem Římské smlouvy „zajistit odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva“ (článek 39) a že je nezbytné zabezpečit zemědělské příjmy (ceny, přímé platby);

19.

domnívá se, že podpora v rámci SZP by měla být určena pouze výrobcům, kteří skutečně provozují zemědělskou činnost, a že by neměly být podporovány neaktivní podniky, ve kterých je zemědělský příjem pro jejich majitele nepodstatný;

20.

poukazuje na to, že zemědělci jsou příliš často nuceni prodávat své produkty za ceny nižší, než jsou jejich výrobní náklady, a dostávají se do spirály snižování nákladů a snižování cen;

21.

podporuje závěry pracovní skupiny Evropské komise pro zemědělské trhy z listopadu 2016 a vyzývá Evropskou komisi, aby předložila legislativní návrh zaměřený na boj proti nekalým obchodním praktikám;

22.

poukazuje na to, že vývoz genetických zdrojů EU, především pak živočišných plemen, přispívá ke genetické erozi u důležitých původních plemen, zejména ve třetích zemích, a je v rozporu s cílem OSN č. 15 v oblasti udržitelného rozvoje spočívajícím v ochraně biologické rozmanitosti, obzvláště v případě genetických zdrojů s dopady na zabezpečení potravin;

23.

je toho názoru, že regulace trhů, jak prokázala studie VR k programu pro posílení odpovědnosti trhů v odvětví mléka a mléčných výrobků, je pro řadu odvětví účinnější a méně nákladná než následné zavádění krizových opatření, a umožnila by tudíž lepší využívání rozpočtu SZP;

24.

domnívá se, že systémy pojištění příjmu by mohly přinést větší prospěch pojišťovnám než zemědělcům a v případě prudkého poklesu cen přijít daňové poplatníky draho, aniž by vyřešily problém kolísání cen. Žádá, aby byl prozkoumán a vyhodnocen systém pojištění, který byl zaveden v USA. Měl by být posouzen zvláštní případ nejvzdálenějších regionů, které mají specifické tržní podmínky;

25.

domnívá se, že je nezbytný jasný a stabilní legislativní rámec, který zemědělcům a chovatelům hospodářských zvířat zaručí potřebnou právní jistotu, aby mohli přijímat střednědobá a dlouhodobá podnikatelská rozhodnutí;

26.

zdůrazňuje, že EU, jež se stala předním světovým dovozcem a vývozcem potravin, posílila svou závislost na třetích zemích a vytvořila si obchodní politiku, která je v rozporu s jejími cíli v oblasti snižování emisí skleníkových plynů;

27.

poukazuje na to, že stále větší množství zemědělských produktů, které se dříve vyráběly v Evropě, je dováženo ze zemí s levnou pracovní silou, což představuje značnou konkurenční nevýhodu z hlediska cen potravin vyrobených v EU;

28.

poukazuje dále na to, že vývoz z EU má pro ekonomiku pozitivní důsledky, pokud jde o zemědělské a potravinářské výrobky s vysokou přidanou hodnotou, jež přinášejí příjmy a vytvářejí pracovní příležitosti v evropském zemědělství a zemědělsko-potravinářském odvětví;

29.

poznamenává, že družstva, organizace výrobců a některé formy integrace výrobců mohou hrát v zemědělsko-potravinářských odvětvích klíčovou úlohu, jelikož zemědělcům umožňují koncentrovat dodávky, snižovat náklady, poskytovat řadu služeb a posilovat své postavení v rámci potravinového řetězce;

30.

podotýká, že vývoz přebytků z Evropy (sušené mléko, kuřata, rajčatový koncentrát atd.) za ceny nižší, než jsou výrobní náklady v Evropě a výrobní náklady v Africe, snižuje výrobní kapacitu afrických zemí a podněcuje venkovské obyvatelstvo k emigraci, v rozporu se závazkem EU zohledňovat v rámci „soudržnosti politik ve prospěch rozvoje“ cíle udržitelného rozvoje, které přijala Organizace spojených národů v roce 2015. Poznamenává rovněž, že Evropská unie je největším dovozcem potravin z rozvojových zemí, díky čemuž v těchto zemích vznikají pracovní příležitosti v zemědělsko-potravinářském odvětví. Konstatuje však, že evropský dovoz (ovoce, zeleniny, jehněčího masa atd.) za ceny nižší, než jsou výrobní náklady v Evropě, snižuje výrobní kapacitu v EU a může přinášet rizika z hlediska bezpečnosti potravin;

31.

poukazuje na to, že ceny zemědělských produktů v Evropě jsou stále častěji spojeny s nejnižšími cenami nabízenými na světovém trhu a evropští zemědělci jsou tudíž vystaveni větší konkurenci, přestože musejí dodržovat přísnější environmentální a zdravotní normy;

32.

zdůrazňuje, že přidaná hodnota práce v zemědělské produkci byla do značné míry přenesena do předcházejících a navazujících odvětví a zemědělci mají často příliš slabé postavení oproti zemědělskému průmyslu a distributorům. Je nezbytná lepší koordinace v rámci řetězce mezi zemědělským, zemědělsko-potravinářským a komerčním odvětvím, která povede k lepšímu rozdělení marží;

33.

podotýká, že venkovské oblasti zůstávají pozadu za oblastmi městskými a tyto nerovnosti jsou o to znepokojivější, že se neustále zvětšují, zejména z toho důvodu, že se zrychlil rozvoj velkých a hlavních měst (2);

34.

vyjadřuje politování nad tím, že stále rychleji ubývá biologická rozmanitost v zemědělství a ve volné přírodě, což ohrožuje odolnost našich zemědělských systémů a přírodních oblastí;

35.

je znepokojen tím, že eroze a znehodnocování půdy způsobené ne příliš udržitelnými zemědělskými postupy ohrožuje úrodnost půdy a že se v důsledku stále častějšího využívání zemědělské půdy k jiným účelům ztrácí prostor, který je nezbytný pro potravinové zabezpečení v Evropě;

36.

podotýká, že některé podzemní vody a řeky jsou znečištěny zemědělskou činností a že jsou někdy nadměrně využívány k zavlažování;

37.

zdůrazňuje, že globální oteplování již má na zemědělství výrazný dopad, v důsledku čehož je o to naléhavější změnit způsoby produkce;

38.

zdůrazňuje, že je nutné investovat do digitálních inovací, které mohou mít pozitivní dopad na udržitelnost, bezpečnost potravin, účinné využívání zdrojů, snižování množství odpadu, krátké řetězce atd. Současně upozorňuje na to, že je nutné důkladně posoudit hospodářské a sociální důsledky těchto kroků pro rodinné zemědělské podniky, a vyjadřuje znepokojení nad možným využíváním dat velkého objemu soukromými firmami, v důsledku čehož by se zemědělské podniky mohly ocitnout pod technickou a finanční kontrolou;

39.

poukazuje na to, že v souvislosti s rozhodnutím Spojeného království vystoupit z Evropské unie hrozí, že bude na SZP k dispozici méně prostředků a že EU přijde o trhy ve Spojeném království. Vybízí Spojené království a EU, aby zachovaly úzkou obchodní spolupráci v oblasti zemědělství a potravinářství;

40.

připomíná, že podíl rozpočtu EU, který je určen na zemědělství – třebaže v roce 2014 činil pouze 0,70 % evropského HDP – je postačující jen k tomu, aby byla vytvořena skutečná společná evropská politika, jež má strategický význam pro potravinové zabezpečení. V případě rozvoje venkova a druhého pilíře však prostředky v řadě oblastí nedosahují dostatečné výše. Poukazuje na to, že bude nezbytné zohlednit v budoucím rozpočtu nové cíle SZP;

41.

odmítá myšlenku spolufinancování prvního pilíře SZP, které by zpochybnilo skutečnost, že SZP je jedinou integrovanou politikou EU, fakticky by SZP opětovně převedlo na vnitrostátní úroveň a znevýhodnilo zemědělství nejchudších států EU, které jsou ve větší míře závislé na evropských finančních prostředcích;

42.

podotýká, že výdaje na veřejné zdraví zapříčiněné některými způsoby stravování, které podporují vznik obezity, cukrovky atd., a některými zemědělskými postupy (nadměrné používání antibiotik v některých chovech, koktejl pesticidů atd.) jsou mnohem vyšší, než je rozpočet SZP. Vyzývá k užší koordinaci zemědělských a potravinových politik;

43.

doporučuje informovat o potravinách, které jsou součástí zdravé stravy, jako je středomořská strava, a podporovat jejich konzumaci pomocí zvláštních programů na podporu vína, ovoce, zeleniny a včelařství a zvýšením kvality a přidané hodnoty jejich produkce;

44.

připomíná, že s ohledem na zvláštní rysy nejvzdálenějších regionů a skutečnost, že do těchto regionů nelze převést evropský model zemědělství, umožňuje článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) Radě výslovně přijímat konkrétní opatření určená k uzpůsobení právních předpisů EU (včetně SZP) pro jejich uplatňování v nejvzdálenějších regionech. V tomto kontextu musí SZP po roce 2020 zachovat odlišný přístup k nejvzdálenějším regionům, a sice tak, že se provedou nezbytná uzpůsobení EZFRV, programu POSEI, státní podpory a jiných zavedených nástrojů;

45.

navrhuje zaměřit budoucí evropskou politiku v oblasti zemědělství po roce 2020 na následující cíle, pro něž do značné míry panuje shoda:

46.

poukazuje na to, že v důsledku složitosti SZP je pro jednotlivé podnikatele a zemědělce obtížné či dokonce riskantní podávat žádosti o subvence a že je naprosto nezbytné SZP zjednodušit, aby byla i nadále akceptována a zůstala atraktivní. Je třeba tento proces zjednodušit a zrychlit, zejména u operací s nízkou hodnotou, a racionalizovat také administrativní zátěž;

47.

přeje si, aby byly na SZP i nadále vyčleňovány prostředky v dostatečné výši, v souladu se zásadami definovanými v evropských Smlouvách a s jejím postavením jediné integrované politiky Evropské unie, aby bylo možné uspokojovat potřeby evropského zemědělství a venkovských oblastí a jejich komunit a reagovat na požadavky společnosti;

48.

poukazuje na to, že zemědělství může vyřešit mnohé z výše uvedených úkolů týkajících se klimatu, energetiky, produkce potravin a biologické rozmanitosti. Za tímto účelem je však zapotřebí finančně podporovat technologické iniciativy a inovativní řešení podnikatelského či kooperativního charakteru s cílem uspíšit transformaci;

49.

upozorňuje na to, že v případě přímých plateb a plateb na plochu je nutné zaměřit prostředky hlavně na malé a rodinné zemědělské podniky a současně upřednostňovat finanční řešení pro velké podniky, jichž se dotýká horní omezení podpory;

50.

žádá Evropskou komisi, aby důkladně posoudila výsledky stávající SZP z hlediska naplňování cílů, které pro ni byly stanoveny v evropských Smlouvách, co se týče příjmů v zemědělství a stabilizace trhů;

51.

doporučuje zakročit proti kolísání cen zemědělských produktů, poskytnout zemědělcům tržně dané příležitosti k výdělku a zvýšit spravedlnost potravinových řetězců (3);

52.

žádá, aby bylo zachováno zacházení, které bylo na základě článku 349 Smlouvy o fungování Evropské unie přiznáno zemědělství v nejvzdálenějších regionech v rámci programu POSEI, jak uvedla Evropská komise ve své zprávě Evropskému parlamentu a Radě COM(2016) 797 ze dne 15. prosince 2016;

53.

žádá, aby byla posílena podpora vinařství, pěstování oliv a chovu hospodářských zvířat ve velmi svažitém terénu či v horských oblastech a ve znevýhodněných oblastech s nízkými výnosy a nejvzdálenějších regionech, a také podpora těch druhů zemědělské činnosti, které přispívají ke zvýšení biologické rozmanitosti na horských loukách a pastvinách;

54.

žádá, aby EU soustředila veškerý svůj vliv předního světového dovozce a vývozce potravin na změnu pravidel mezinárodního obchodu se zemědělskými produkty (WTO, 1994) tak, aby byly nastoleny spravedlivější a solidárnější obchodní vztahy. Poukazuje na to, že evropské zemědělství čelí problému kolísání cen, a naléhavě žádá Evropskou komisi, aby zvážila opatření ke zmírnění rizik plynoucích z vyšší míry působení světového trhu;

55.

je toho názoru, že přístup, v jehož rámci jsou příjmy v zemědělství ve větší míře založeny na trhu než na subvencích, může posílit ekonomické uznání povolání zemědělce a tím i jeho atraktivitu. Za tímto účelem doporučuje, aby EU regulovala své zemědělské trhy s cílem zabránit nedostatkům a přebytkům a ustálit ceny zemědělských produktů na uspokojivé výši;

56.

navrhuje zavést systém ročních preventivních úspor, které by se v případě neúplného vyčerpání převáděly na další rok (4);

57.

vyzývá EU, aby zajistila rovné podmínky v rámci dvoustranných obchodních dohod a partnerství uzavíraných se třetími zeměmi. V tomto ohledu se domnívá, že povinnost přestat vyvážet zemědělské a potravinářské produkty za ceny nižší, než jsou průměrné výrobní náklady v Evropě, díky státní podpoře je spojena s právem chránit evropskou produkci před příliš levnými dovozy, které ničí její výrobní kapacitu nebo neodpovídají normám vztahujícím se na výrobky vyrobené v Evropě;

58.

zdůrazňuje význam krátkých regionálních a místních řetězců, jednak protože jsou environmentálně udržitelnější díky menšímu znečištění způsobenému dopravními prostředky, jednak protože podporují zemědělství, jež vyzdvihuje typickou kvalitu, tradice a hospodářské a kulturní dědictví;

59.

žádá, aby EU přezkoumala kapitoly dvoustranných dohod se třetími zeměmi o volném obchodu či o hospodářském partnerství týkající se zemědělství, na něž by měly být vyčleněny odpovídající prostředky a v nichž by měl být kladen přednostní důraz na rodinné zemědělské podniky, které zaměstnávají velké množství lidí a zaměřují se především na místní a regionální trhy a na krátké dodavatelské řetězce. Mimoto žádá, aby EU náležitě zohlednila zájmy unijního zemědělství v obchodních dohodách s cílem minimalizovat hrozby pro evropskou produkci, a to tím, že sestaví strategický seznam výrobků, jež mohou být vystaveny nadměrnému tlaku. Požaduje, aby se těmto výrobkům, jichž se může liberalizace dotknout, dostalo v obchodních dohodách zvláštního a odlišného zacházení;

60.

doporučuje přezkoumat evropské právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže tak, aby veškeré subjekty daného odvětví, včetně spotřebitelů a veřejných orgánů, mohly rozhodnout o spravedlivém rozdělení přidané hodnoty a marží v rámci celého hodnotového řetězce a aby zemědělci mohli získat spravedlivější pozici v potravinovém řetězci a posílit své postavení na trhu;

61.

vybízí k přezkoumání evropských právních předpisů v oblasti zadávání veřejných zakázek v sektoru hromadného stravování, do nichž je třeba zahrnout doložku o místním původu dodávaných potravin, a vyzývá rovněž k tomu, aby mezi místními a regionálními orgány probíhala intenzivnější výměna osvědčených postupů s cílem podpořit místní potraviny a místní trh pro ekologickou zemědělskou produkci a drobné zpracování, které ve venkovských oblastech zajišťují pracovní místa;

62.

požaduje, aby byl výzkum v oblasti zemědělství a venkova financovaný z evropského rozpočtu a ze strany EIB soustředěn zejména na:

63.

vyzývá k tomu, aby se od přímých plateb na hektar přešlo na přímé platby na hektar v omezené výši a uzpůsobené podle počtu zemědělských pracovníků – tj. aktivních zemědělců, a to s cílem:

64.

vyzývá k tomu, aby byly v rámci ekologizace postupně posilovány postupy, které jsou prospěšné pro klima a životní prostředí, prostřednictvím:

65.

v zájmu respektování práv pracovníků v zemědělství doporučuje, aby byly v budoucnu snižovány přímé platby těm zemědělským podnikům, které nedodržují sociální normy platné v příslušném členském státě;

66.

žádá, aby byl posílen druhý pilíř SZP a aby bylo přiděleno více finančních prostředků na rozvoj venkova. Dále žádá větší míru subsidiarity, aby členské státy mohly provádět finanční převody z prvního do druhého pilíře;

67.

upozorňuje na to, že k uskutečňování cílů SZP na místní a regionální úrovni významným způsobem přispívá strategie komunitně vedeného místního rozvoje (CLLD) a iniciativa LEADER, a proto doporučuje, aby na ně bylo v rámci vnitrostátních a regionálních programů pro provádění SZP vyčleněno až 20 % prostředků určených na provádění druhého pilíře;

68.

opakuje, že členské státy a regiony by měly mít větší pravomoc regulovat zemědělskou půdu a stanovit příslušná omezení zejména za účelem řešení problému zabírání a koncentrace půdy v Evropě, který omezuje možnosti mladých zemědělců zakládat zemědělské podniky (5);

69.

naléhavě žádá, aby byla na rozvoj venkovských oblastí vyhrazena dostatečná část finančních prostředků navýšením Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), aby byl zajištěn harmonický a integrovaný rozvoj těchto oblastí, včetně zajištění místní infrastruktury, podpory malých a středních podniků, obnovy vesnic a větší hospodářské diverzifikace;

70.

doporučuje EU, aby věnovala zvláštní pozornost nejvzdálenějším regionům, kde má zemědělství zásadní význam pro vytváření pracovních míst, generování bohatství a podporu rozvoje zemědělsko-potravinářského průmyslu, výzkumu a inovací, zachování kvalitních oblastí podléhajících územnímu plánování a jejich propagace a také pro boj proti změně klimatu;

71.

navrhuje, aby byly prostředky v rámci druhého pilíře přednostně zaměřeny na:

72.

navrhuje, aby se od přístupu „kontaktního místa“ přešlo k přístupu „dohody“ mezi určitými typy podniků, odvětví a území a aby byly na základě několika málo cílů (kvalita, produktivita, udržitelnost) podporovány projekty v oblasti inovací, které jsou na ně zaměřeny a mohou mít příznivý dopad na zaměstnanost;

73.

navrhuje posílit finanční podporu EU na rozvoj venkova, u níž došlo k výraznému snížení oproti předcházejícímu programovému období, při zachování dostatečného objemu dostupných prostředků v rámci prvního pilíře;

74.

navrhuje, aby byly důsledně a výrazně podporovány udržitelné investice zaměřené na zachování rodinných zemědělských podniků, zejména v oblasti produkce, distribuce a diverzifikace;

75.

doporučuje přijmout strategii pro rozvoj venkova tak, aby všechny evropské politiky ve větší míře přispívaly k inovacím a spolupráci při rozvoji venkovských oblastí v souladu s cíli územní soudržnosti (6);

76.

navrhuje zjednodušit integraci zdrojů z různých fondů, z nichž je financován jiný než zemědělský rozvoj venkova, s cílem podpořit:

77.

vyzývá rovněž k využívání širšího potenciálu zemědělských a lesních oblastí, zejména pak příměstských oblastí, k hospodářským, ekologickým, klimatickým, energetickým a rekreačním účelům, jako je místní produkce potravin a výroba energie a venkovský cestovní ruch. Z tohoto důvodu je nutné, aby se SZP nezaměřovala pouze na zemědělce. Iniciativy LEADER jsou pro venkovské a příměstské subjekty příležitostí ke spolupráci a inovacím a musí jí zůstat;

78.

širokopásmových sítí, při zachování rovnováhy s ochranou životního prostředí, a to zavedením mechanismu ověřování dopadu na venkovské oblasti, jak bylo doporučeno v deklaraci Cork 2.0 (7);

79.

zdůrazňuje, že pro vyvážený územní rozvoj je nezbytná odpovídající podpora venkovských oblastí a příměstských oblastí tvořících zázemí a znevýhodněných oblastí (například horských, příhraničních nebo jiných oblastí s přírodním či demografickým znevýhodněním), aby v nich byly vynaloženy potřebné investice do růstu, zaměstnanosti, sociálního začleňování a environmentální udržitelnosti;

80.

vyzývá ke zlepšení vztahů mezi městy a venkovem, s plným zapojením menších měst a venkovských obcí, tak aby politiky EU nepodporovaly konkurenční vztah mezi městským, pobřežním a venkovským rozměrem;

81.

vítá iniciativu Evropské komise zaměřenou na „inteligentní vesnice“ a také příspěvek Evropského parlamentu ke zdaru tohoto procesu a navrhuje rozšířit tento koncept na „inteligentní venkovské oblasti“. Mimoto žádá, aby mohl plnit co nejrozsáhlejší úlohu v diskusích týkajících se zavedení místního a regionálního akčního rámce v souvislosti s touto iniciativou;

82.

zdůrazňuje, že je třeba pokračovat v harmonizaci pravidel fungování strukturálních fondů prostřednictvím společného strategického rámce, aby se usnadnilo plánování a řízení rozvoje venkova a aby se podpořily integrované a územní přístupy (8);

83.

navrhuje posílit přístup spočívající v určení hlavního fondu, a to s cílem sjednotit provádění projektů, jež jsou financovány z několika fondů;

84.

navrhuje zahájit diskusi o sblížení různých fondů, jež souvisejí s jiným než zemědělským regionálním rozvojem.

12.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 342/20

1.

vítá úsilí Evropské komise (EK) aktivně a konstruktivně přispět ke strategickým cílům Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a položit základy pro řešení řady zásadních a nedílných problémů světového významu;

2.

poukazuje na to, že programový dokument, který Komise přijala 22. listopadu 2016 ve formě sdělení, navrhuje velmi ambiciózní a rozsáhlou strategii zaměřenou na udržitelný rozvoj;

3.

uznává úsilí Komise o propojení agendy se strategií Evropa 2020 a tím i s evropskými strukturálními a investičními fondy. Vzhledem ke složitosti a množství různých referenčních rámců zdůrazňuje, že je zapotřebí soudržnost politik, zevšeobecňování a důsledný rámec pro řízení;

4.

zdůrazňuje, že k dosažení výsledků je nezbytné zapojit do rozhodovacích procesů všechny úrovně státní správy, zejména místní a regionální orgány;

5.

konstatuje, že vzhledem k tomu, že politiky Evropské unie (EU) musí být v souladu se zásadou subsidiarity, se cíle udržitelnosti týkají přímo odpovědnosti, pravomocí a funkcí správních orgánů na nižší než celostátní úrovni;

6.

znovu opakuje, že územní orgány (regiony, provincie, hrabství, okresy, metropolitní oblasti, malá města, obce) jsou skutečnými tvůrci politiky a jsou povolány stanovit nejvhodnější úrovně a způsoby správy za účelem propojení cílů EU a OSN s cíli místních komunit;

7.

připomíná, že mezi 17 cíli jsou dva, při jejichž plnění vykonávají místní orgány klíčové funkce: cíl udržitelného rozvoje č. 10 a č. 11. Účelem prvního je zmenšit rozdíly mezi územními celky, zatímco druhý má klíčový význam pro územní plánování, dopravu, sociální zabezpečení a životní postoje podnícené modelem udržitelnosti;

8.

poukazuje v této souvislosti na to, že se ve sdělení nezkoumá potřeba měřit pokrok v dosahování cílů udržitelného rozvoje nejen na úrovni OSN, na evropské a celostátní úrovni, ale také na nižší než celostátní úrovni. Vyzývá proto Evropskou komisi, aby měla tento rozměr na paměti při dalším vyvíjení ukazatelů používaných k měření pokroku a aby využila místní odborné poznatky a existující sítě;

9.

znovu opakuje, že k tomu se připojují priority vycházející z integrovaného výkonu pravomocí, které se průřezově dotýkají ostatních strategických cílů, jako je městská agenda, sociální začleňování, politiky EU v oblasti klimatu a energetiky, snížení emisí, snížení rizika katastrof, environmentální politiky a oběhové hospodářství, mobilita, inteligentní specializace, inteligentní města (smart land), které byly předmětem jednání summitu v Bratislavě a Paktu starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky;

10.

navrhuje, aby se využilo přezkumu víceletého finančního rámce (VFR) v polovině období k přičlenění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 ke strategii Evropa 2020 a revizi klíčových směrů s cílem zaměřit je hned od počátku na nové cíle udržitelného rozvoje;

11.

vítá snahu pracovního dokumentu Key European action supporting the 2030 Agenda and the Sustainable Development Goals (SWD (2016) 390 final), který doprovází sdělení a v němž se navrhuje propojit strategii Evropa 2020 s cíli Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, a tak zvýraznit vztahy mezi třemi pilíři, sedmi stěžejními iniciativami a pěti cíli vyplývajícími z priorit strategie Evropa 2020 a vztahy s jedenácti tematickými cíli navrženými pro fondy soudržnosti;

12.

připomíná, že všechny cíle navrhované Komisí ve sdělení o udržitelné budoucnosti Evropy musí být v každém případě specifikovány na územní úrovni, aby mohly být uskutečněny. V tomto ohledu doporučuje, aby cíle Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 byly převedeny na místní úroveň, neboť je to jediný způsob, jak dosáhnout konkrétního a trvalého dopadu na životy lidí;

13.

souhlasí s tím, že složitost různých úrovní státní správy vyžaduje opatření v oblasti řízení a kontroly, jež by dokázala obohatit rozhodovací proces díky posouzení politik a inovacím institucionálního uspořádání (měření dopadů);

14.

domnívá se, že některé z vazeb mezi prioritami Junckerovy Komise a cíli udržitelného rozvoje se vzájemně potkávají v oblastech důležitých pro místní a regionální orgány. Taková je především priorita v oblasti zaměstnanosti, neboť pokrývá stejné oblasti, na něž odkazuje cíl udržitelného rozvoje č. 4 (odborná příprava a vzdělávání), což jsou oblasti, v nichž mají místní a regionální orgány důležité pravomoci, především pokud jde o náklady přechodu k udržitelné Evropě;

15.

doufá, že se investiční plán Evropské komise bude zabývat také hmotnými a nehmotnými infrastrukturami spadajícími do pravomoci místních a regionálních orgánů (sociální ochranou, informačními sítěmi, sítěmi pro mobilitu, energetickými sítěmi, telekomunikačními sítěmi, likvidací odpadů, integrovaným vodním hospodářstvím atd.), které se v mnoha případech shodují s různými cíli udržitelného rozvoje (mimo jiné s cíli udržitelného rozvoje č. 8, 9, 12 a 13);

16.

připomíná, že s různými cíli udržitelného rozvoje v zájmové oblasti místních a regionálních orgánů se protíná také priorita Komise č. 3 Odolná energetická unie s progresivní politikou v oblasti změny klimatu. Platí to pro cíle udržitelného rozvoje č. 5, 7 a 13, u nichž jsou místní a regionální orgány jak příjemci, tak subjekty politik zaměřených na boj se změnou klimatu, na udržitelné a všem dostupné dodávky energií a na ochranu sociálních práv, k jejichž zajištění jsou důležité služby poskytované na místní úrovni;

17.

poukazuje na to, že priorita č. 7, jejímž cílem je vytvořit oblast spravedlnosti a ochrany základních práv založenou na vzájemné důvěře, zahrnuje politiky v zájmu naplňování rovnosti žen a mužů, v nichž mohou místní a regionální orgány hrát významnou úlohu, v plném souladu s cílem udržitelného rozvoje č. 5 a v souladu s potřebou obnovit důvěru občanů v evropské instituce;

18.

zdůrazňuje, že odolnost vůči katastrofám je jedním z hlavních aspektů udržitelného rozvoje, a vyzývá orgány Evropské unie k tomu, aby se tato zásada stala jedním ze základních pilířů budoucích opatření pro zajištění udržitelného rozvoje v Evropě (1);

19.

poukazuje na to, že priorita č. 8 si klade za cíl čelit fenoménu epochálního a globálního významu, jímž je migrace, a je plně v souladu s cíli udržitelného rozvoje č. 1 a 10, jež průřezově zahrnují pravomoce místních a regionálních orgánů, které jsou často pod velkým tlakem v důsledku nezbytnosti řídit mimořádný příliv migrantů;

20.

konstatuje, že existuje riziko, že kroky podniknuté ke splnění cílů udržitelného rozvoje nezapadají vždy do rámce integrovaných politik, na rozdíl od toho, co probíhá u politik soudržnosti. Proto je důležité stanovit priority, které zohledňují nejnaléhavější potřeby v dynamické perspektivě zaměřené na dlouhodobé dosažení všech cílů udržitelného rozvoje. Z toho důvodu je nezbytné zohlednit návrh VR, pokud jde o nezbytnost schválení „kodexu chování“ pro zapojení místních a regionálních orgánů;

21.

zdůrazňuje, že cíle vyžadují vyváženost mezi stávajícími potřebami a potřebami budoucích generací a rovnováhu mezi potřebami různých úrovní státní správy, jež jsou zásadní pro snížení zatěžujících nákladů přechodu pro místní a regionální orgány. Pokud jsou náklady neudržitelné, může to ohrozit veřejné přijetí a skutečné provádění daných opatření, což ohrozí zejména schopnosti nejokrajovějších oblastí (vnitřních oblastí) přispívat k celkové udržitelnosti a obecněji k životnosti cílů udržitelného rozvoje;

22.

poukazuje na časový nesoulad mezi evropskými opatřeními (2020), na něž sdělení odkazuje, a Agendou pro udržitelný rozvoj 2030 a doufá, že se kromě nového definování cílů slučitelných s cíli Agendy budou v celém uvedeném časovém rozmezí připravovat doplňkové podpůrné ekonomické a finanční nástroje;

23.

je politováníhodné, že ve sdělení není uvedena analýza možných rizik během provádění 17 cílů udržitelného rozvoje, jež by mohla znamenat velkou podporu pro vybavení místních a regionálních orgánů vhodnými nástroji pro překonání problémů s prováděním politik spojených s cíli. Nepostradatelným nástrojem je lokalizace všech ukazatelů, aby se tak umožnilo trvalé sledování vývoje nerovností, a to i prostřednictvím jiných ukazatelů než HDP, jako jsou kvalitativní ukazatele, které dokáží měřit jak spravedlivost rozvoje, tak sociální pokrok území;

24.

zdůrazňuje, že dosažení podsouboru cílů, které bude svěřeno orgánům místní a regionální samosprávy, musí být doprovázeno vyčleněním příslušných zdrojů. Tyto zdroje mohou být poskytnuty jak prostřednictvím konkrétních vnitrostátních převodů, tak i prostřednictvím přenesení větší finanční odpovědnosti na místní úroveň;

25.

je přesvědčen, že je nezbytné podpořit platformy a iniciativy, které umožní výměnu osvědčených postupů mezi místními a regionálními orgány, a také využívat ty, které již zavedly mezinárodní organizace, jako je UNDP Live — Sustainable Development Knowledge Platform, a vyhnout se tak využívání Agendy jako příležitosti k opětovné centralizaci politik. Za tímto účelem se se zájmem očekává také zahájení platformy složené z mnoha zúčastněných stran, kterou Komise oznámila s cílem usnadnit na územní úrovni přebírání všeobecných prvků obsažených v Agendě, ale především podpořit výměnu osvědčených postupů a podělit se o pokrok dynamičtějších evropských území. Očekává, že bude na základě své institucionální úlohy shromáždění zastupujícího místní a regionální orgány do této platformy vhodně zapojen;

26.

uznává, že zlepšení životních vyhlídek uvnitř EU závisí nejen na schopnosti posílit ekonomickou, sociální a územní soudržnost, ale i na blahobytu a bezpečnosti oblastí mimo EU. V tomto ohledu je třeba v souladu s novými směry stanovenými ve sdělení o novém konsensu o rozvoji posílit kroky v oblasti decentralizované spolupráce a rozvoj ve třetích zemích a podporovat využívání informačních a diskusních platforem pro rozvoj, jež mají místní a regionální orgány k dispozici: ARLEM, CORLEAP, konference o decentralizované spolupráci konané každé dva roky a atlasu decentralizované spolupráce, které umožňují partnerským zemím, aby se setkávaly, vedly dialog a vyměňovaly si osvědčené postupy;

27.

souhlasí s postojem Komise ve prospěch městské agendy pro EU přijaté v roce 2016 Amsterodamským paktem, jež bude prováděna spolu s místními a regionálními orgány a bude pokrývat všechny aspekty udržitelného rozvoje a přispívat rovněž k provádění globálního programu „Nová městská agenda“;

28.

považuje za nezbytné, aby strategie pro udržitelný rozvoj měst a pro horizontální a vertikální spolupráci v participativním systému správy zohledňovaly prostřednictvím integrovaného a koordinovaného přístupu různorodost měst, význam sociálních inovací a plánování zaměřeného na budoucnost, zejména s ohledem na významné problémy s cílem zlepšit kvalitu života ve městech;

29.

doporučuje, aby analýza Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a cílů, které jsou v ní obsaženy, byla rovněž v souladu s modelem evropského rozvoje strukturovaného okolo místních výrobních systémů (klastrů), které jsou tvořeny převážně malými a středními podniky. V tomto směru doufá, že modely rozvoje budou věnovat zvláštní pozornost i menším městským centrům, neboť příliš koncentrovaný územní rozvoj může být příčinou pomalého rozvoje, jenž může následně vyvolat další procesy marginalizace a poklesu počtu obyvatel;

30.

pozitivně hodnotí skutečnost, že dokument označuje rozměry udržitelného rozvoje (sociálního, environmentálního a ekonomického) za pilíře, u nichž se budou muset sbíhat politické směry Evropské komise, aby tak řešily cíle udržitelného rozvoje a třináct odvětvových politik přijatých s finančním rámcem na období 2014–2020. Domnívá se však, že ve světle nových globálních výzev bude nutné posílit místní rozvoj přidáním územního rozměru;

31.

konstatuje, že je nezbytné přiznat místním a regionálním orgánům vzhledem k jejich blízkosti k občanům a schopnosti přispět k obnovení konsensu ve vztahu k evropským orgánům a integračním projektům úlohu hlavních subjektů politik. Víceúrovňová správa představuje optimální řešení pro politiky, které se zaměřují na budování udržitelné budoucnosti a soustředí na integraci deseti priorit Komise, jedenácti tematických cílů fondů soudržnosti a sedmnácti cílů udržitelného rozvoje Agendy pro udržitelný rozvoj 2030;

32.

znovu opakuje, že k řešení složité otázky udržitelného rozvoje a k boji proti chudobě nejsou politiky a programy stanovené shora a centrálně řízené nejlepšími metodami, ale že je třeba dát místním a regionálním orgánům nezbytnou odpovědnost a nezávislost, aby na důležitá sociální témata nacházely správné odpovědi;

33.

zdůrazňuje, že je nutné posílit politiky zaručené Listinou základních práv EU prostřednictvím plánování udržitelné sociální politiky, do nějž budou zapojeny všechny úrovně správy, neboť jen tak bude možné zajistit přístup všech k základním službám a řešit nové nároky kladené demografickou změnou za pomoci místních politik zaměřených na podporu aktivního a zdravého stárnutí;

34.

připomíná, že Komise věnuje pozornost potřebě zasadit se prioritně v zájmu sociálního začleňování o politiky, jež jsou zaměřeny na propagaci zdraví lidí, a zlepšit životní podmínky v městských a příměstských oblastech, ale také zajistit přístup k veřejným službám, odpočinkovým činnostem a sportu i pro zdravotně postižené a podporovat preventivní zdravotní péči pro všechny obyvatele, včetně starších osob a migrantů a skupin obyvatel ohrožených chudobou a sociálním vyloučením, a vyzývá členské státy a místní a regionální orgány, aby tak činily také;

35.

má za to, že potenciál sociální ekonomiky spočívá ve vytváření pracovních míst a boji proti nezaměstnanosti mladých lidí a žen, a proto považuje za nevyhnutelné, aby Agenda upozorňovala na sociální odpovědnost podniků a na nezbytnost vytvářet u mladých lidí empatii a podnikavost. Nová strategie musí kromě toho v průřezovém přístupu zahrnovat různé rozměry udržitelnosti a nové možnosti poskytované kreativitou;

36.

považuje za nezbytné začlenit do Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 i kulturu a jasně uvést úlohu, kterou zastává v rámci udržitelného rozvoje a při vytváření nových pracovních míst díky vytváření společných evropských ideálů s cílem šířit ve světě cíle a zásady demokracie, sociální spravedlnosti a solidarity. Kultura účinně přispívá k inkluzivním strategiím rozvoje, přičemž výrazně ovlivňuje cíle udržitelného rozvoje, zlepšuje vzdělávací systémy, bojuje proti sociálnímu vyloučení a chudobě, odstraňuje příčiny nerovností, napomáhá rovným příležitostem a odstraňuje generační a demografické rozdíly;

37.

poukazuje na to, že zdánlivě globální témata, jako je změna klimatu, snížení emisí CO2, energetické úspory, výroba energie z obnovitelných zdrojů, ochrana biologické rozmanitosti, snižování využívání zdrojů, integrovaná doprava a oběhové hospodářství, jsou ve skutečnosti podmíněna místními politikami a kroky. Proto doporučuje, aby byla zvláštní pozornost věnována výrobě šetrné k životnímu prostředí;

38.

s ohledem na množství zapojených odvětví považuje za nezbytné přijmout integrovaný a na spolupráci založený přístup mezi víceúrovňovou správou a zainteresovanými subjekty z oblasti životního prostředí. Z tohoto pohledu tvoří koncepce soudržnosti most mezi ekonomickou účinností, sociální soudržností, kulturním rozvojem a environmentální rovnováhou a klade udržitelný rozvoj do centra pozornosti při přípravě politik;

39.

souhlasí s názorem, že lidské činnosti a změna klimatu vyvolávají stále větší tlak na mořské ekosystémy. Za tímto účelem je třeba připomenout pozornost věnovanou krokům Komise v zájmu dosažení bezpečných a čistých oceánů řízených udržitelným způsobem a i nadále pokračovat v podpoře provádění agendy pro modrý růst, jež je zaměřena na využití potenciálu oceánů a evropských moří k vytváření pracovních míst, ekonomické hodnoty a udržitelnosti. Kromě toho zdůrazňuje, že k zajištění účinného a udržitelného využívání cenných mořských zdrojů mohou pomoci inovace v modré ekonomice (2);

40.

doporučuje, aby všechny instituce usilovaly o minimalizaci plýtvání potravinami a o využívání odpadů, a daly tak podnět k investicím a zaměstnanosti v širším kontextu zelené ekonomiky. EU musí usilovat o rozhodnou podporu ochoty opustit lineární ekonomický model a posílit model oběhového hospodářství, jak již Výbor regionů uvedl ve svých stanoviscích Směrem k oběhovému hospodářství: přezkum evropských právních předpisů v oblasti odpadů, Legislativní návrhy, kterými se mění směrnice o odpadech, a Akční plán EU pro oběhové hospodářství;

41.

domnívá se, že modely rozvoje podmíněné novými konkurenčními faktory, jako jsou mimo jiné sítě umožňující vzájemné propojení nekonečného množství údajů s neomezeným počtem uživatelů, představují jasný nesoulad mezi potřebou podniků zkrátit dobu do uvedení na trh a dobu na budování konsensu a byrokratické postupy. Místní a regionální orgány představují odpovídající úroveň pro zvýšení rychlosti politického rozhodování tempem, jakým trhy vyžadují;

42.

doufá, že budou skutečně podporovány modely rozvoje, zejména pak nehmotné sítě, které usnadněním přístupu k nekonečnému množství údajů podmiňují nové konkurenční faktory na místní úrovni a přechod na nové výrobní modely;

43.

domnívá se, že nelze dále odkládat rozvoj strategií, které aktivují strukturální politiky, aby bylo možné mezi pilíře rozvoje znovu zahrnout radikální změnu výrobního modelu a využitím pobídek také zvýhodnit udržitelnou výrobu, a to do té doby, než inovace učiní přechod k oběhovému hospodářství ekonomicky výhodným. Je zřejmé, že tyto politiky nejen přispívají ke zvládnutí nových náročných výzev, které jsou určeny procesy globalizace, ale také představují jasnou odezvu na kompromis v sociálních otázkách, jež proti sobě staví životní prostředí a práci;

44.

uznává, že globalizace vyvolaná především lepší mobilitou osob, výrobků a údajů zintenzivňuje mezinárodní hospodářskou soutěž nejen mezi podniky, ale i mezi územními celky. Ukazuje se tedy, že je nezbytné rozhodně jednat, pokud jde o faktory, které tvoří základ územní konkurenceschopnosti, jako jsou sociální a institucionální kapitál, infrastruktury, inovace, s cílem obnovit pohyb evropské ekonomiky;

45.

znovu opakuje, že místní a regionální orgány zastávají zásadní úlohu ve vztazích mezi partnerstvími veřejného a soukromého sektoru a jsou schopny rozpoznat různorodost forem rozvoje, jež mohou podpořit cílené investice za účelem zhodnocení vnitřních zdrojů každého územního celku;

46.

vyjadřuje politování nad tím, že ve sdělení přijatém Evropskou komisí se vůbec neobjevuje pojem „územní kapitál“ tak, jak jej vypracovala OBSE v roce 2001 a převzala Evropská komise v roce 2005. V tomto ohledu připomíná, že tento pojem zahrnuje soubor lokalizovaných aktiv: přírodních, lidských, umělých, organizačních, vztahových a poznávacích, která tvoří konkurenční potenciál daného území;

47.

konstatuje, že krize a dopady globalizace hluboce poznamenaly vztahy, jež zaručovaly soudržnost uvnitř územních celků, a vyvolaly tak rozkol (město-venkov, centrum-okrajové části) a změnily dynamiku sociální struktury. Z tohoto pohledu je třeba převzít odpovědnost za překonání starých modelů územní politiky, pro něž jsou typické funkcionalistické přístupy, které územní celek považují za pouhý prostor, a přechod k neoinstitucionálním maticím, které územním celkům naopak přiznávají úlohu kolektivního subjektu;

48.

uznává, že Amsterodamský pakt klade do středu rostoucích zájmů úlohu městských politik majících za cíl provádět opatření zaměřená na podporu sociální soudržnosti a hospodářského rozvoje, a to na základě přesvědčení, že města mohou pozitivně přispět k inovačním procesům;

49.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány hrají zásadní úlohu v oblasti ochrany a rozvoje městské struktury, venkovských oblastí a společného dědictví a mohou přispět k tomu, co je v Agendě pro udržitelný rozvoj 2030 nazváno „přeměna našeho světa“, prostřednictvím proaktivního postoje a závazku k:

50.

znovu opakuje, že místní a regionální orgány jsou institucemi schopnými rozvíjet formy participativní demokracie se zapojením zejména žen, mladých lidí, starších osob a menšin jakožto základu pro plánování a provádění integrovaných strategií hospodářského rozvoje na místní úrovni;

51.

doporučuje, aby byl přijat přístup „zdola nahoru“ a definován odpovídající právní rámec s vyčleněnými dostatečnými zdroji. Takový nový systém může být úspěšně vytvořen pouze při uskutečňování stále hlubší decentralizace v různých zemích EU. Vlády jednotlivých zemí by měly:

52.

vyzdvihuje nutnost zahrnout na celostátní úrovni správy místní a regionální orgány – pokud možno pomocí přístupu „zdola nahoru“ – do přípravy územních akčních plánů zaměřených na dosažení cílů udržitelného rozvoje s přihlédnutím k silným a slabým stránkám, a to na základě zásady „no one left behind“ a efektivity nákladů;

53.

je přesvědčen, že mají-li globální politiky a dohody plně využít závazků a zkušeností na místní úrovni, musí být úloha místních a regionálních orgánů složkou strukturovaného dialogu a nedílnou součástí správy, nikoli jen úlohou obyčejné zainteresované strany. Úsilí místních a regionálních orgánů o uspořádání a vytvoření informačních vstupů musí být uznáváno jako součást procesu rozhodování, a to i prostřednictvím kroků, jako je:

54.

požaduje, aby byly na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni stanoveny prostředky na předběžné a následné vyhodnocování dopadu politik souvisejících s udržitelným rozvojem. K tomu je zapotřebí úsilí zaměřené na zlepšení koordinace všech politik prováděných jak Unií, tak členskými státy a místními a regionálními orgány;

55.

žádá Komisi, aby ještě strategičtěji a účelněji využívala národní programy reforem, které jsou již formálně zahrnuty do plánování fondů soudržnosti, a vhodně využívala nástroje, které již byly přijaty v rámci podpory udržitelného rozvoje. Bylo by tak možné v rámci evropského semestru zdůraznit nejen reformní opatření ve prospěch cílů udržitelného rozvoje naplánovaná a zaznamenaná na celostátní úrovni, ale také opatření týkající se regionálního a místního rozměru;

56.

doporučuje, aby evropské a mezinárodní úrovně správy byly schopny převzít organizaci komplexního systému světových vztahů a kontrolovat regionální ohniska napětí, doplňovat změny a restrukturalizace institucionálního a výrobního systému zděděných z minulého století, poskytovat místním subjektům nezbytné pravomoci k přeměně křehké geo-ekonomické rovnováhy v příležitosti rozvoje, jež obnoví konkurenceschopnost místních výrobních systémů na celosvětovém trhu.

12.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 342/27

1.

je si vědom toho, že toto sdělení EU je důležitým prvkem rozsáhlejší reformy politiky EU. Jeho přínos spočívá v tom, že jsou v něm navržena konkrétní opatření, jež mají doplnit strategické směry Rady z roku 2014, v nichž se čelní evropští představitelé dohodli na vytyčení cesty budoucího vývoje politiky v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, včetně přistěhovalectví a azylu;

2.

domnívá se, že by členské státy EU a instituce Evropské unie měly v této tak citlivé a strategické oblasti i nadále utvářet strategii pro tento region v rámci jeho vztahů s Evropskou unií a následně i skutečnou migrační politiku a převzít politickou odpovědnost za její provádění v zájmu evropských národů, přičemž by měly zohlednit konkrétní zvláštnosti členských států a zemí původu a práva migrantů v souladu s mezinárodními a evropskými úmluvami;

3.

je si vědom toho, že migrační a rozvojová politika jsou úzce propojeny. Pro to, aby se společná evropská migrační politika stala skutečností a aby byl prováděn Evropský program pro migraci, má zásadní význam mezinárodní, vnitrostátní, regionální a místní spolupráce;

4.

vyslovuje se pro to, aby byl k řízení migrace zaujat ucelený přístup, který umožní decentralizovanější a účinnější řízení migračních toků. Toto decentralizované řízení zaručí rovné zacházení a rovná práva;

5.

zdůrazňuje, že je nanejvýš důležité snížit počet úmrtí na moři při pokusech přeplout do Evropy a že je nutné pokračovat v úsilí o záchranu lidí v tísni a toto úsilí zintenzivnit. Vyjadřuje hlubokou lítost nad stovkami již ztracených životů a vyslovuje uznání všem zemím a organizacím, které se snaží této lidské tragédii předcházet (1). Opakuje, že součástí tohoto úsilí o vytvoření komplexní a humánní migrační politiky musí být vytvoření dodatečné bezpečné a přístupné legální cesty pro migraci do EU, již představují například humanitární víza, přesídlování a rozsáhlejší slučování rodin;

6.

vítá dodatečná opatření, která byla v tomto společném sdělení navržena s cílem posílit iniciativy na migrační trase přes centrální Středomoří, včetně Libye a přilehlých oblastí. Vzhledem k vysokému počtu osob, které na moři a na migrační trase přes centrální Středomoří přicházejí o život, patří otázka řízení migračních toků a záchrany lidských životů i nadále mezi klíčové priority;

7.

domnívá se, že nezbytným předpokladem pro dosažení optimálních výsledků je víceúrovňová správa. V této souvislosti je nezbytné, aby orgány na úrovni EU, jednotlivých států a na nižších úrovních správy úzce spolupracovaly s místními a regionálními orgány v zemích tranzitu a s občanskou společností, se sdruženími migrantů a s místním obyvatelstvem v přijímajících zemích a aby byly vnímavé k jejich podnětům;

8.

zdůrazňuje, že pro úspěšnost těchto opatření je nutná úzká spolupráce s příslušnými partnery v zemích ležících na trase přes centrální Středomoří a soustředěné úsilí na straně orgánů EU a členských států, a také spolupráce s mezinárodními organizacemi, jako je Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). Upozorňuje na to, že některá z navrhovaných opatření bude možné úspěšně provést pouze v případě, že to situace na místě umožní. Mělo by se na ně pohlížet jako na opatření doplňující četné iniciativy, které EU a její členské státy již provádějí, zejména v rámci Evropského programu pro migraci a programu týkajícího se partnerství v oblasti migrace (2);

9.

rád by vyslovil své uznání snahám Itálie, Malty, Řecka, Kypru, Francie, Španělska a Portugalska, které již propojily svá národní koordinační centra pro ostrahu hranic Eurosur se středomořskou sítí Seahorse;

10.

je si vědom toho, že trasa před centrální Středomoří se stala hlavní trasou pro migranty a uprchlíky, kteří se pokoušejí dostat do Evropy. V roce 2016 bylo na trase přes centrální Středomoří zaznamenáno více než 180 000 osob, z nichž valná většina zamířila na evropský kontinent přes Itálii. Pro téměř 90 % z nich je výchozím bodem na této cestě Libye, jejíž nestabilní politická a ekonomická situace skýtá převaděčům příležitost, aby rozšiřovali svou činnost. Zdůrazňuje, že je naléhavě nutné snížit počet přeplaveb a zabránit tomu, aby loďky a čluny ilegálně vyplouvaly ve snaze dostat se do EU. Podtrhuje význam preventivních opatření na všech úrovních správy;

11.

poukazuje na to, že sami převaděči a obchodníci s lidmi přispívají k nestabilitě v Libyi svými aktivitami a porušováním lidských práv, čímž zvyšují zranitelnost migrantů. Dosažení trvalého řešení ohledně výzev v oblasti správy a bezpečnostní politiky v Libyi zůstává pro Evropskou unii, její členské státy a mezinárodní partnery i nadále jednou z prvořadých priorit, neboť se jedná o nezbytný předpoklad pro udržitelné překonání současné situace;

12.

podotýká, že většinu migrantů v Libyi tvoří státní příslušníci třetích zemí, přičemž nejvíce jich pochází ze zemí subsaharské Afriky. V rámci účinného postupu je tudíž rovněž nutné vzít v potaz opatření na jih od Libye;

13.

podtrhuje přínos opatření, která byla ve sdělení avizována – jde o rozšíření výcvikových a vzdělávacích programů pro libyjskou pobřežní stráž, zajištění udržitelných zdrojů pro financování budoucích potřeb v oblasti vzdělávání a výcviku, podniknutí rozhodných kroků pro zintenzivnění boje proti převaděčům a obchodníkům s lidmi a poskytování pobídek k účasti Tuniska, Alžírska a Egypta ve středomořské síti Seahorse s cílem zajistit zapojení nižší než regionální úrovně. Zdůrazňuje, že při všech těchto činnostech musí být hlavní prioritou opětovné dosažení dodržování základních lidských práv a zásad právního státu ku prospěchu migrantů a místních obyvatel;

14.

připomíná, že je nutné seriózně spolupracovat s libyjskými orgány, aby se zajistilo zlepšení podmínek ve střediscích pro migranty, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost zranitelným a nezletilým osobám a zajistit těsnou spolupráci s IOM a UNHCR a účinné monitorování norem z jejich strany;

15.

je potěšen záměrem zintenzivnit spolupráci s libyjskými obcemi s cílem propagovat alternativní zdroje obživy a zvyšovat odolnost místních komunit hostících migranty, jakož i technickou spolupráci, aby mohly libyjské obce vytvářet strategie rozvoje svých území a zlepšovat podpůrné služby pro své občany;

16.

zdůrazňuje, že je nezbytná střednědobá a dlouhodobá strategie spolupráce na podporu budování kapacit libyjských místních a regionálních orgánů v oblasti správy území;

17.

podporuje úmysl prosazovat pohraniční spolupráci, dialog a výměnu informací mezi Libyí a sousedními zeměmi na jihu, mimo jiné využitím plného potenciálu zpravodajské sítě Afrika-Frontex;

18.

poukazuje na to, že při podnikání společných kroků s Libyí je třeba minimalizovat riziko, že by v sousedních zemích mohly vzniknout jiné trasy. Vítá proto zaujetí komplexního regionálního přístupu posílením spolupráce s Egyptem, Tuniskem a Alžírskem a prohloubením dialogu a operativní spolupráce s těmito zeměmi v oblasti migrace. Je třeba poskytnout těmto zemím další pomoc, aby si mohly vytvořit vlastní funkční azylové systémy a mohly podporovat osoby, které potřebují mezinárodní ochranu;

19.

s ohledem na to, že EU v tomto regionu realizuje různé projekty a programy zaměřené na otázky, které spolu úzce souvisejí, je naprosto nezbytné tyto iniciativy koordinovat, mají-li být účinné v rámci plnění výše uvedených cílů;

20.

poukazuje na to, že společná reakce EU na nelegální migraci měla prozatím podobu centrálních bezpečnostních strategií jednotlivých států, které byly zaměřeny především na boj proti převaděčství prostřednictvím spolupráce se státními orgány;

21.

vyzývá k tomu, aby byla věnována větší pozornost různým místním politickým subjektům, které se na nelegální migraci podílejí. Mezi příslušné subjekty patří dopravní společnosti, jež usnadňují nelegální přesun migrantů, místní obyvatelstvo, které poskytuje stravu a ubytování, aby si zajistilo obživu, místní bezpečnostní složky, jež si přivydělávají prostřednictvím korupce a vybírání silničních poplatků, političtí představitelé, kteří využívají finančních prostředků plynoucích z napomáhání nelegální migraci k tomu, aby si získali politickou přízeň a vliv, ozbrojené skupiny, jež podporují převaděčství a vykořisťování lidí s cílem upevnit svou pozici atd. Pochopení těchto různých aktérů a jejich vztahu k místní správě a dynamice mezi stabilitou a konfliktem a také jejich zapojení do diskuse o strategiích stabilizace a budování budoucnosti jejich země jsou nezbytným předpokladem pro účinné řízení migrace;

22.

z tohoto důvodu vítá návrh posílit stávající socioekonomickou podporu určenou obcím na této migrační trase a zapojit je do provádění strategií pro zlepšení životních podmínek místních obyvatel, a tudíž i budoucích vyhlídek pro příslušné oblasti;

23.

zdůrazňuje, že náležitě koncipovaná migrační politika by mohla v dlouhodobém horizontu přispět k zajištění alternativních zdrojů obživy a lépe fungujících institucí, díky čemuž bude možné řešit některé z hlavních příčin migrace zevnitř. Aby bylo toto účinné utváření politiky zaručeno, musí stávající migrační politika zohlednit skutečnost, že nelegální migraci přes Saharu způsobují problémy týkající se správy a stability;

24.

připomíná, že nelegální migrační trasy v tomto regionu procházejí mnoha zeměmi, jejichž státní orgány jsou slabé nebo vůbec neexistují. Libye je zde jasným příkladem. Řada zpráv dokládá, že zisky z nezákonného převaděčství a obchodování s lidmi posilují postavení nelegálních ozbrojených sil, které na daném území mají skutečnou úřední moc, a mohou tak mařit rozsáhlejší procesy řešení konfliktů. I v případech, kdy oficiální státní orgány ještě existují, má spolupráce s těmito subjekty při potírání nelegální migrace bytostně politický charakter a může vyústit v posílení zájmů na stát napojených převaděčů a nelegálních ozbrojených sil. V situaci roztříštěné svrchovanosti nejsou k dispozici neutrální partneři;

25.

zdůrazňuje, že změna klimatu a přírodní katastrofy mohou být faktory, které vedou k migraci a vysídlování obyvatelstva. Dále vyzývá k investování do budování odolnosti vůči riziku katastrof jako preventivnímu opatření sloužícímu k řešení hlavních příčin migrace;

26.

vybízí k tomu, aby se pokračovalo v úsilí o systematickou spolupráci s libyjskými orgány, přičemž je třeba klást důraz na správu hranic, potírání nelegální migrace, otázku lidských práv a uspokojování potřeb migrantů v Libyi. Mimoto by ve spolupráci s občanskou společností měly být vytvořeny alternativy k zadržování migrantů, které by mělo být používáno pouze jako krajní opatření a jen za takových podmínek, které odpovídají mezinárodním standardům v humanitární oblasti a v oblasti lidských práv. Odborná příprava a logistická podpora v těchto záležitostech by měly být důležitým prvkem programů pro budování kapacit, které EU podporuje;

27.

navrhuje, aby byla ve spolupráci s UNHCR prozkoumána proveditelnost praktických kroků k přesídlení migrantů, kteří potřebují mezinárodní ochranu, z Libye do členských států EU a jiných partnerských zemí ve světě;

28.

vyzývá k posílení pilotní iniciativy, která je zaměřena na stabilizaci komunit v oblastech zasažených vnitřním vysídlováním a tranzitem migrantů, včetně spolupráce na přípravě strategií pro tyto oblasti, jejichž cílem by bylo zajistit důstojné životní podmínky pro obyvatele dané země, zejména prostřednictvím vytváření pracovních příležitostí pro osoby, které potřebují ochranu, což by mělo dodatečný přínos v podobě usnadnění jejich přijetí ze strany hostitelských komunit, ale také v podobě zlepšení veřejných služeb a veřejných zařízení sloužících občanům;

29.

vyslovuje se pro zintenzivnění probíhajících asistovaných dobrovolných návratů z Libye do zemí původu, pokud to situace na místě umožňuje a v koordinaci s mezinárodními partnery, zejména s IOM;

30.

je potěšen tím, že byla uznána významná úloha místních a regionálních orgánů při řešení otázek spojených s migrací a při jejím řízení, záchraně lidských životů a boji proti trestné činnosti;

31.

připomíná, že města jsou ústředními subjekty v oblasti globální migrace a také nejpříměji pociťují její negativní důsledky. Místní orgány nesou bezprostřední odpovědnost za životní podmínky, úspěchy a problémy přistěhovalců. Místní orgány mohou uspět tam, kde se mnohé vnitrostátní vlády setkávají s obtížemi nebo dokonce s nezdarem (3);

32.

vyzdvihuje úlohu místních orgánů v zemích původu a tranzitu a v cílových zemích v oblasti migrační politiky, především co se týče integrace a sociální soudržnosti. Místní orgány jsou při překonávání problémů spojených s migrací v přední linii, a to vzhledem ke svým pravomocem, kontaktu s realitou a zkušenostem s řešením každodenní situace stále rozmanitější společnosti. Migrace je však záležitostí týkající se všech úrovní (EU, vnitrostátní, regionální a místní), které za ni mají společnou odpovědnost. Zároveň je ovšem důležité zohlednit místní a regionální předpoklady k co nejlepšímu a nejudržitelnějšímu přijímání migrantů, a tedy i jejich úspěšné integraci;

33.

domnívá se, že by EU měla využít potenciálu a zkušeností regionů, které tvoří její jižní námořní hranici (jak ve Středozemním moři, tak v Atlantském oceánu), jelikož se jedná o články důležité pro rozvoj vzájemně prospěšných vztahů se třetími zeměmi;

34.

podtrhuje nutnost posílit místní komunity, zvláště v Libyi, v souladu s Maltským prohlášením členů Evropské rady o vnějších aspektech migrace (4), a podporuje tedy projekty, jako je iniciativa z Nikósie. Vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost a Evropskou komisi, aby ve spolupráci s VR a sdružením místních či regionálních orgánů prozkoumaly možnosti uskutečnění obdobných projektů v dalších zemích;

35.

uznává přínos iniciativy z Nikósie jakožto projektu zaměřeného na budování kapacit na podporu libyjských obcí, který je realizován v partnerství s evropskými místními a regionálními orgány a s finančním přispěním Evropské komise. Poukazuje na to, že se tato iniciativa musí posílit tak, aby byla její opatření účinnější a přinášela lepší výsledky, přičemž je třeba mít na paměti skutečnost, že je nezbytné zachovávat ostražitost ohledně složité situace v otázce legitimity v Libyi a věnovat pozornost případným politickým důsledkům;

36.

je si vědom toho, že místní orgány na trase přes centrální Středomoří nemají dobře rozvinuté kapacity. Výzva je ještě náročnější, když jde o snahu reagovat na různé potřeby, zejména za složitých hospodářských podmínek. Místní orgány musejí mít k dispozici nástroje, pomocí nichž budou moci identifikovat nejnaléhavější potřeby různých skupin migrantů, především dětí a mladistvých bez doprovodu a žen;

37.

zdůrazňuje, že je nutné věnovat větší pozornost ochraně dětí. V uplynulých třech měsících zahynul v centrálním Středomoří rekordní počet uprchlíků a migrantů, mezi nimiž bylo zhruba 190 dětí. Výbor se připojuje k výzvě, již UNICEF adresoval EU a jejím členským státům, a sice aby se snažily chránit děti z řad uprchlíků a migrantů, zejména ty bez doprovodu, před vykořisťováním, násilím a obchodováním s dětmi a aby posílily programy na ochranu dětí v Libyi;

38.

poukazuje na to, že podpora rozvoje kapacit místních orgánů ze strany EU zahrnuje nejenom zvyšování technických kapacit těchto orgánů, ale také zajištění toho, aby byly schopny účinně zabezpečovat základní potřeby a služby. Z empirických poznatků vyplývá, že decentralizované zaopatřování sociálních služeb a veřejných statků umožňuje dosáhnout optimální efektivnosti nákladů při plánování a uskutečňování rozvoje;

39.

vyslovuje se pro to, aby byly podporovány programy zaměřené na decentralizaci a místní správu v souladu s vnitrostátními strategiemi snižování chudoby;

40.

zdůrazňuje, že je třeba věnovat větší pozornost soudržnosti a interakci mezi vnitrostátními migračními politikami a místními iniciativami při poskytování služeb a ochrany migrantům a při podpoře jejich sociálního začleňování, pokud mají nárok na mezinárodní ochranu. Místní orgány musejí mít minimálně k dispozici potřebné pravomoci a prostředky, aby mohly náležitě reagovat na potřeby migrantů v komunitách, které spadají pod jejich působnost. V ideálním případě by měly být schopny fungovat v celkovém politickém prostředí, které podporuje inkluzivní přístup, jestliže pro to existují náležité předpoklady;

41.

poukazuje na to, že Libye v posledních šesti letech zažívá politické a sociální zvraty, které jsou přímým důsledkem událostí arabského jara. Všeobecná krize, jíž Libye prochází od roku 2014, uvrhla tuto zemi do naprostého chaosu a způsobila prudké zhoršení životních podmínek v celé zemi. Téměř úplná absence státu a velice omezené prostředky, jež mají k dispozici obecní zastupitelstva, činí z neuspokojivého fungování institucí výraznou překážku, která brání stabilitě a rozvoji. Zároveň se tato země rozhodla uskutečnit reformy s cílem zavést decentralizovaný systém správy — v roce 2012 schválila zákon č. 59 (o místní správě), jenž navzdory nestabilní situaci v této zemi zůstává i nadále referenčním bodem pro všechny libyjské strany bez ohledu na jejich politickou orientaci;

42.

zdůrazňuje, že mnozí mladí lidé z libyjských měst se nechali vtáhnout do „byznysu“ spojeného s migrací, jelikož se jedná o velice výnosný zdroj příjmů. Je mimořádně obtížné integrovat mladé lidi, kteří se účastnili ozbrojených konfliktů a činnosti milic. Tradiční společenské organizace (kmeny, rodiny, školy a instituce) si s mladými lidmi nevědí rady. Rozšířeným jevem je užívání drog a páchání trestné činnosti. Situaci mladých lidí ještě zhoršila neexistence konkrétních politik zaměřených na mládež;

43.

vyzdvihuje skutečnost, že důležitou roli mohou sehrát nejenom obce v Libyi, ale také v různých zemích na trase přes Středomoří. Obce jakožto institucionální a legitimní subjekty mající na starosti místní záležitosti musejí podstatným způsobem přispět ke stabilizaci. Stěžejními aspekty tohoto úkolu jsou místní hospodářský rozvoj, koordinaci s aktéry v oblasti bezpečnosti a účinné politiky týkající se mládeže a migrace. Místní orgány však potřebují velkou pomoc, aby byly schopny na sebe tyto úkoly vzít;

44.

vyslovuje se pro zavedení programů, které přispějí k upevnění, posílení a zefektivnění místní správy v Libyi a dalších zemích na trase přes centrální Středomoří, přičemž budou zaměřeny na tři rozměry místní správy: řízení, poskytování služeb a účast. Je rovněž třeba vyvinout úsilí s cílem zlepšit místní hospodářské vyhlídky, společenský život a politické začlenění mladých lidí s vyšším vzděláním ve vnitrozemských venkovských oblastech a ve městech, aby se tak zmírnily faktory, které vyvolávají radikalizaci a migraci;

45.

zdůrazňuje, že by bylo možné podnítit na místní úrovni lepší správu, přestože místní orgány v současné době de facto nemají kapacitu, a domnívá se, že je naprosto nezbytné podpořit místní správu, poněvadž to nevyhnutelně podpoří stabilizaci a vytvoří to podmínky pro budoucí rekonstrukci, což je nezbytný předpoklad pro účinné a udržitelné řízení migrace v Libyi;

46.

vyzdvihuje význam zapojení žen a mladých lidí, které by mělo i nadále hrát stěžejní roli v rámci různých podpůrných činností, zejména prostřednictvím zapojení činných organizací občanské společnosti a nezávislých politiků;

47.

upozorňuje na přidanou hodnotu konkrétních cílů, pokud jde o omezování negativních dopadů různých forem migrace, vysídlování a nepokojů tím, že se zvýší hospodářská atraktivita venkovských oblastí a obcím bude poskytována pomoc při plnění jejich nového úkolu v souladu s decentralizačními opatřeními;

48.

je si vědom toho, že tato tragédie začíná v zemích původu, nikoli na moři. Vybízí tudíž EU k tomu, aby přispívala k místnímu hospodářskému rozvoji v zemích na trase přes centrální Středomoří tím, že bude podporovat obce jakožto aktéry místního rozvoje a zajistí zapojení mladých lidí a žen do místních záležitostí a socioekonomických aktivit;

49.

prohlašuje, že je připraven být dále nápomocen při koncipování a provádění migrační politiky EU, a to i s využitím poznatků a zkušeností Evropsko-středomořského shromáždění zástupců regionů a měst (ARLEM).

12.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 342/32

1.

vítá společné sdělení o správě oceánů, které dne 10. listopadu 2016 přijaly Evropská komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku;

2.

podporuje navrhovaná opatření, která mají zaručit bezpečné, chráněné, čisté a udržitelným způsobem spravované oceány;

3.

souhlasí s cílem zajistit, aby EU byla silným globálním aktérem, jenž bude schopen vypracovat program lepší správy oceánů založené na meziodvětvovém mezinárodním přístupu opírajícím se o jasná pravidla. Hlavním cílem této iniciativy EU bude zavedení mezinárodního standardu v oblasti sociálních, hospodářských a environmentálních podmínek vztahujících se na činnost související s mořem, vytvoření rovných podmínek, které zaručí náležitou udržitelnost oceánů, a posílení konkurenceschopnosti evropských subjektů, které v této oblasti působí;

4.

plně podporuje nedávné závěry Rady (1), v nichž se požaduje soudržnější přístup mezi vnitřními a vnějšími aspekty správy oceánů, včetně synergií mezi strategiemi EU, členských států a regionů;

5.

připomíná mimo jiné svá dřívější stanoviska ke sdělení Komise Cesta k integrované námořní politice (2), k územnímu plánování námořních prostor a integrované správě pobřeží (3), k rozvoji potenciálu energie oceánů (4) a k lepší ochraně mořského prostředí (5);

6.

trvá na vedoucí úloze Evropské unie v oblasti námořní správy, jejímž cílem je zajistit pro evropská pobřeží a moře nejkomplexnější systém politiky a regulace na světě, který bude uznávat roli, kterou hrají místní a regionální orgány, pobřežní komunity a hospodářští a sociální aktéři při zajišťování toho, aby hospodářské, environmentální, klimatické i sociální faktory byly řešeny náležitě v rámci komplexní a víceúrovňové správy;

7.

zastává nicméně názor, že správa oceánů je ovlivněna jevem známým jako „tragédie obecní pastviny“. Ačkoli existuje celá řada celosvětových všeobecných dohod nebo dohod o moři, například úmluva Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS), a specializované úmluvy zejména v rámci Mezinárodní námořní organizace, míra roztříštěnosti je značná. Za této situace je úlohou EU nejen jít příkladem, ale také nabízet pobídky k tomu, aby partneři ze třetích zemí napodobovali vysoké standardy, které v politice EU pro mořské prostředí existují. Tyto pobídky, včetně budování kapacit, by případně mohly být zapracovány do mezinárodních dohod o obchodu a rozvojových programů, které EU vyjednává s třetími zeměmi;

8.

konstatuje, že EU a členské státy mají paralelní pravomoci v oblasti mezinárodních vztahů, a to včetně problematiky týkající se moří. To vyžaduje řádnou koordinaci mezi jednotlivými úrovněmi správy. Je třeba zajistit, aby pozice EU a jednotlivých států na mezinárodních fórech byly předmětem posouzení územního dopadu, a plně tak zohledňovaly zájmy příslušných místních a regionálních orgánů;

9.

zdůrazňuje, že mnoho problémů souvisejících se správou oceánů má v rámci evropských pobřeží a moří nevyhnutelně lokální povahu v důsledku těžby zdrojů, hospodářského přínosu pro pobřežní oblasti, rybářské komunity a přístavy nebo dopadu na životní prostředí. Politiky v oblasti životního prostředí a klimatu a hospodářská rozhodnutí týkající se oceánů jinde ve světě mají dopad na místní a regionální orgány EU. To vyžaduje významné investice do územního plánování námořních prostor a podporu správy na místní/regionální úrovni;

10.

zdůrazňuje, že námořní politika přímo souvisí s hospodářskou politikou a politikou životního prostředí a územního plánování v pobřežních oblastech. To, jakým způsobem místní a regionální orgány řídí politiku v pobřežních oblastech, se přímo projeví na moři. Činnost prováděná na moři je v souvislosti s otázkami, jako jsou větrné elektrárny, často vnímána jako snadné řešení pro opatření, která v pobřežních oblastech narazila na odpor;

11.

upozorňuje na to, že místní a regionální orgány mají pravomoci a pozitivní zkušenosti se správou v řadě oblastí, jako jsou rybolov, sběr měkkýšů a korýšů, akvakultura, dotace (např. na neefektivní loďstva), hospodářská a environmentální politika (např. mořský odpad) a kontroly (např. kontroly plavidel), což má pozitivní či negativní dopad na jiná území mimo EU. Často jsou také součástí přístavních orgánů;

12.

připomíná nedávný výzkum, který provedly VR (6) a OECD (7) v oblasti oceánů a modré ekonomiky. V souladu s programem zlepšování právní úpravy trvá na tom, že před zavedením nových právních předpisů, povolením nových technologií těžby či vymezením nových mořských chráněných oblastí je nezbytné nejprve provést posouzení dopadu, včetně posouzení územního dopadu, s cílem určit možná rizika ve všech odvětvích, možná opatření k jejich zmírnění a očekávané socioekonomické důsledky;

13.

připomíná nové cíle udržitelného rozvoje OSN, které podepsaly všechny členské státy EU a OSN. Správa oceánů se týká udržitelného cíle 14: Život ve vodě a cíle 13: Klimatická opatření, ale i cíle 11: Udržitelná města a obce. Výbor vítá plán Komise začlenit tyto cíle do různých politik EU (8), neboť by to mohl být dobrý základ pro vybudování společného porozumění na mezinárodní úrovni, které přesáhne odvětvová řešení udržitelné správy oceánů;

14.

domnívá se naopak, že by uvedení zboží a komodit získaných z oceánů a pocházejících z třetích zemí na jednotný trh EU měl být podmíněn tím, že tyto země budou postupně přijímat přísnější normy EU, např. zákaz výmětů na moři;

15.

je přesvědčen, že tři prioritní oblasti určené ve společném sdělení, které jsou členěné na 14 opatření, představují relevantní základ pro přijetí dalších opatření v oblasti správy oceánů na úrovni EU i mezinárodní úrovni. Ačkoli se sdělení týká především mezinárodní složky námořní politiky, existuje zde i místní a regionální pohled, ať už pokud jde o pravomoci a přímý územní dopad, tak pokud jde o stupeň specializace a závislost na oceánu;

16.

konstatuje v souvislosti s opatřením 1, které se týká odstranění nedostatků mezinárodního rámce pro správu oceánů s cílem zlepšit právní rámec a zajistit rovné podmínky, že již existuje rozsáhlý právní rámec na mezinárodní úrovni, který upravuje námořní hranice, plavbu, status souostroví a tranzitní režimy, výlučné hospodářské zóny, jurisdikci kontinentálního šelfu, hlubokomořskou těžbu z mořského dna, režim vytěžování, ochranu mořského prostředí, vědecký výzkum a řešení sporů. V tomto ohledu připomíná, že pro účely formování politiky správy oceánů je zapotřebí brát v úvahu stávající správní hranice a kulturní a tradiční specifika evropských místních a regionálních společenství;

17.

má za to, že v otázkách týkajících se regulace rybolovu, územního plánování námořních prostor a makroregionálních strategií jsou již politiky EU dostatečně propracované. V některých členských státech je strategické plánování využití půdy důležitým politickým nástrojem pro místní územní plánování pevninských i vodních ploch. Místní orgány jsou již v současné době odpovědné za územní plánování v pobřežních oblastech a teritoriálních vodách. Správní nebo právní rámec navrhovaný Evropskou komisí by neměl mít na strategické územní plánování negativní dopad. Hlavní problém na úrovni EU, a především pak v celosvětovém měřítku, spočívá v nedostatečné kontrole a nedůsledném uplatňování. EU jde příkladem a má tudíž odpovídající postavení k tomu, aby při sjednávání nových mezinárodních pravidel s třetími stranami a organizacemi zaváděla reciproční požadavky a poskytovala pobídky. Tato celosvětová iniciativa prosazování uvedených pravidel je zapotřebí k tomu, aby byly zajištěny rovné podmínky pro všechny země, regiony i hospodářské subjekty;

18.

souhlasí v souvislosti s opatřením 2 s tím, že podpora regionálního řízení rybolovu a spolupráce v klíčových oblastech oceánu pro vyplnění mezer regionální správy zlepší postavení odvětví rybolovu EU a pomůže ostatním dosáhnout vysokých standardů, které platí v EU;

19.

je znepokojen tím, že pokyny Komise k těžbě z mořského dna odrazují od soustředění se na plány EU pro účinné využívání zdrojů, a to tím spíše, že technologie využívání přírodních zdrojů není vyzkoušena a mohla by poškodit přírodní prostředí. Požaduje koordinaci s jednáním členských států v rámci Mezinárodního úřadu pro mořské dno;

20.

v této souvislosti doporučuje, aby EU organizovala kampaně a poskytovala pobídky zaměřené na jiné země a organizace s cílem zavést evropský systém žlutých a červených karet jako model pro boj s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem v globálním měřítku, včetně zapisování na černé listiny a zákazů vývozu v důsledku neplnění předpisů. Výbor požaduje urychlit stávající plány na vytvoření elektronického nástroje pro správu osvědčení o úlovku. Tato opatření by posílila odvětví rybolovu v těch regionech, které předpisy důsledně uplatňují;

21.

má za to, že opatření 3 týkající se zdokonalení koordinace a spolupráce mezi mezinárodními organizacemi a zahájení partnerství v otázkách správy oceánů bude ku prospěchu regionálním námořním centrům, a to díky lepšímu kontaktu s mezinárodním prostředím;

22.

domnívá se, že místní a regionální centra konkurenceschopnosti a špičkových výsledků zejména z oblastí se silným námořním rozměrem, mj. i z nejvzdálenějších regionů, mohou hrát klíčovou roli a musejí být finančně podporována při budování mezinárodních výzkumných týmů a platforem pro přenos technologií, aby byla podpořena činnost EU v oblasti správy oceánů;

23.

je proti návrhu vytvořit zcela nová mezinárodní pravidla a organizace. Výbor souhlasí s Komisí v tom, že má větší smysl zlepšovat stávající systém správy a prosazování pravidel tím, že se pozornost zaměří na neefektivní aspekty a na posílení mezinárodní koordinace. V tomto ohledu je důležité před zavedením nových opatření v konkrétním rámci (např. pro průzkum ropných nalezišť) zajistit, aby byl náležitě chápán dominový efekt, který nastane v jiných oblastech a odvětvích politiky (např. rybolovu);

24.

v souvislosti s řízením biologické rozmanitosti v oblastech mimo jurisdikci jednotlivých států doporučuje, aby EU zlepšila koordinaci s agenturami EMSA (9) a EFCA a aby rovněž úzce zapojila evropské regiony do koordinačních akcí a konzultací s přilehlými evropskými regiony;

25.

zastává názor, že správa oceánů je součástí víceúrovňové správy EU, a tudíž vyžaduje sdružování zdrojů členských států a EU za účelem budování kapacit, kontroly, prosazování předpisů, odrazování a trestního stíhání všech subjektů porušujících stávající právní rámce. To vyžaduje zapojení příslušných místních a regionálních orgánů s ohledem na opatření 4, které se týká budování kapacit, neboť toto zapojení přinese pobřežním a mořským regionům z mnoha technických a správních hledisek přímý prospěch;

26.

zdůrazňuje, že opatření 5, které se týká zajištění bezpečnosti a ochrany moří a oceánů, má zásadní význam pro námořníky, podniky i provozovatele přístavů a je klíčovou součástí boje proti nuceným pracím a obchodu s lidmi. EU by měla být v této oblasti nadále hlavní jurisdikcí s nejkomplexnějším právním rámcem bezpečnosti a ochrany na moři a v přístavech a měla by využívat svého značného mezinárodního vlivu k podněcování recipročních ujednání v jiných částech světa;

27.

zastává názor, že spolupráce mezi vnitrostátními orgány a agenturami Frontex, EMSA a EFCA musí vyústit v mobilizování společných kapacit pro dohled nad mořským prostředím, přičemž EU bude v případě potřeby poskytovat moderní plavidla a technologie k účinnému vykonávání dohledu;

28.

v souvislosti s opatřením 6 je přesvědčen, že je naprosto nezbytné provádět Pařížskou dohodu z 21. konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN s cílem zmírnit škodlivý dopad změny klimatu na oceány, pobřežní oblasti a ekosystémy a řešit budoucí náklady způsobené globálním oteplováním a vzestupem hladin oceánů. Globální klimatické cíle vyžadují opatření na přizpůsobení se změně klimatu na místní úrovni, neboť tam se změny klimatu projevují nejvíce. Z tohoto důvodu, jak VR nedávno uvedl (10), hrají místní a regionální orgány zásadní úlohu při přípravě a provádění vnitrostátních, unijních a mezinárodních rámců pro přizpůsobení, které se zabývají důsledky změny klimatu pro světové oceány. Pro tyto účely je třeba poskytnout zvláštní kapacity a finanční podporu všem regionům, a to včetně nejvzdálenějších regionů, vzhledem k jejich strategické poloze v Atlantském a Indickém oceánu a Karibském moři. V souladu s Pařížskou dohodou je rovněž zásadní začlenit přizpůsobení se změně klimatu do námořní správy a také ponechat významný podíl stávajících fosilních paliv nevytěžen. V tomto ohledu má za to, že v zájmu jednotnosti by opatření 6 mělo být posíleno tak, že do něj budou zahrnuta opatření zaměřená na zamezení dalšímu průzkumu ropných nalezišť v citlivých oblastech evropských moří;

29.

zdůrazňuje, že opatření 7, které se týká boje s nelegálním rybolovem a posilování celosvětového udržitelného řízení oceánských potravinových zdrojů, přináší odvětví rybolovu v EU přímý prospěch. To vyžaduje posílení stávajících regionálních organizací pro řízení rybolovu a zajištění jejich plné provozuschopnosti. Je nutné, aby Evropská komise měla lepší mandát k jednání a k podpoře regionálních organizací pro řízení rybolovu;

30.

souhlasí v souladu s opatřením 8, že by měly být postupně rušeny dotace v oblasti rybolovu, které poškozují životní prostředí v EU i ve třetích zemích. Je třeba definovat odpovídající pobídky a zmírňující opatření, která zajistí životaschopnost společenství silně závislých na rybolovu v EU i jinde;

31.

je přesvědčen, že jednou z nejvýznamnějších iniciativ tohoto návrhu je opatření 9, které se týká boje s odpadem a plasty v moři. Přináší přímý prospěch cestovnímu ruchu a rybolovu. Bude-li člověk nadále vypouštět plasty do přírody ve stejné míře jako nyní, bude v roce 2050 v mořích víc plastů než ryb. Hlavním přínosem mohou být stávající pravomoci místních a regionálních orgánů v oblasti nakládání s odpady a prevence vzniku odpadů. Místní orgány hrají důležitou roli, pokud jde o jejich kapacity v oblasti využívání energie vzniklé při spalování vytříděných plastů. V současné době se v EU stále ještě asi 28 % odpadů ukládá na skládky. Silný environmentální rámec EU upravující prevenci, včetně potenciálního zákazu EU týkajícího se mikroplastů, vyžaduje řádné prosazování předpisů na místní i regionální úrovni a neustálé investice do čistších technologií, včetně vypracování zvlášť uzpůsobených místních a regionálních politik prevence odpadu v moři. To by mělo obnášet rovněž další kroky směřující ke společnému režimu nejen pro přístavní zařízení pro příjem lodního odpadu, ale také pro poplatky za lodní odpad a zbytky lodního nákladu, aby byly lodě odrazovány od jejich vypouštění před vplutím do přístavu. Regiony a místní orgány v Evropě patří k největším producentům odpadu a plastů v moři, jsou však také zasaženy odpadem, který pochází z oblastí mimo EU. Z toho plyne, že je nezbytná mezinárodní spolupráce;

32.

vítá iniciativu Evropské komise pro boj proti znečišťování oceánů, zejména proti odpadu v moři, nicméně podotýká, že se jedná teprve o první krok k dosažení čistších oceánů a že EU a členské státy mohou jít příkladem tím, že přijmou společný plán pro případné odstraňování škodlivých látek v moři, například střeliva, chemických látek a jaderných materiálů. Výbor proto v tomto ohledu zdůrazňuje význam pilotních projektů, které mohou sloužit k rozvoji a zviditelnění evropských schopností, technologií a mírových snah. Takové projekty mohou být zdrojem vývozu technologie i zdrojem know-how, jež mohou třetím zemím a organizacím sloužit jako pobídka k zavádění obdobných politik na jiných místech;

33.

domnívá se, že takovýto společný plán prevence znečišťování oceánů může mít hmatatelný přínos pro mořské regiony a společenství, a to nejen přímo – v podobě know-how, odbornosti a posílených kapacit civilní ochrany v oblasti pátrání, záchrany a obnovy –, ale i obecněji v podobě rostoucích příjmů z cestovního ruchu a rybolovu, širšího hospodářského rozvoje, jakož i čistšího životního prostředí a přínosů pro zdraví, a to nejen v evropských pobřežních oblastech, ale i v přilehlých regionech a celém oceánském ekosystému;

34.

konstatuje, že cíl opatření 10, které se týká podpory územního plánování námořních prostor na celosvětové úrovni, včetně případných mezinárodních pokynů Mezivládní oceánografické komise Organizace spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu (IOC–UNESCO) pro územní plánování námořních prostor, je v souladu s dřívějšími stanovisky VR, která upozorňují na propracované politiky EU v oblasti územního plánování námořních prostor a přínos místních a regionálních orgánů. Pro podniky v EU to rovněž znamená příležitost k poskytování souvisejících služeb a produktů po celém světě;

35.

souhlasí v této souvislosti s opatřením 11, jehož účelem je dosáhnout celosvětového cíle zachování 10 % mořských a pobřežních oblastí a podporovat efektivní správu a zabezpečení chráněných mořských oblastí, aby fakticky vznikaly „oceánské parky“. Aktuální studie podobných projektů v Austrálii ukazují přínosy pro cestovní ruch a rybolov v sousedních regionech, které lze napodobit i jinde, a to i na části evropských pobřeží. V této souvislosti Výbor upozorňuje na to, že je důležité zapojit místní zainteresované strany a posílit jejich postavení při určování a správě chráněných mořských oblastí. Chráněné mořské oblasti s nedostatečnými zdroji nebo omezená dostupnost vědeckých údajů totiž mohou být významnou překážkou udržitelného hospodářského rozvoje, například mořské energie, přístavů a přístavišť;

36.

pokud jde o opatření 12, je přesvědčen, že soudržná strategie EU týkající se pozorování oceánů a evidování údajů o rybolovu a mořích jednotlivých členských států posílí datové služby a pozorování. V tomto ohledu je třeba integrovat stávající unijní a mezinárodní platformy pro mapování oceánů a mořského dna, například EMODnet nebo program pozorování oceánů Copernicus, a zajistit jejich interoperabilitu. Je třeba podporovat iniciativy typu IPBES (celosvětová platforma a mezivládní orgán otevřený všem členským státům OSN, jehož účelem je posilování vazeb mezi vědou, politikou a místními znalostmi při rozhodování týkajícím se biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb), včetně vývoje nových nástrojů, jako jsou skandinávská platforma IPBES či projekty EU MAES (Mapování a hodnocení ekosystémů a jejich služeb) a ESMERALDA (Zlepšení mapování ekosystémových služeb pro účely tvorby politik a rozhodování);

37.

domnívá se, že kombinace různých stávajících a budoucích databází vytváří mezioborový soubor znalostí a údajů o moři, který slouží několika oblastem, mezi něž patří ochrana životního prostředí, rybolov a akvakultura, záchranná opatření při katastrofách, první reakce a záchranné služby, kontrola hranic a monitorování migrace či doprava. Výbor nepovažuje za nutné vytvářet další databáze, nýbrž se domnívá, že by bylo možné koordinovat již existující databáze, aby z nich členské státy měly prospěch;

38.

zdůrazňuje, že vedení kompatibilních, nadbytečných a překrývajících se databází, shromažďování znalostí o mořích a mapování oceánů vyžaduje větší součinnost nejen mezi různými orgány EU a příslušnými institucemi členských států, ale i s ostatními členskými státy a mezinárodními organizacemi, neboť východiskem přípravy společných opatření zasahujících všechny oceány musí být společné údaje;

39.

zastává názor, že získávání znalostí o moři nesmí být jen věcí veřejného sektoru. Také soukromý sektor, společnosti působící v oblasti rybolovu a námořní nákladní dopravy, námořních inženýrských činností, telekomunikací či biotechnologií a společnosti působící v oblasti průzkumu mořských nalezišť ropy a zemního plynu mohou hrát zásadní úlohu při shromažďování a sdílení environmentálních údajů, které získávají při svých vlastních činnostech na moři. EU a ostatní mezinárodní orgány musí poskytovat pobídky a tuto činnost usnadňovat, aby nepředstavovala jen další nadbytečnou zátěž;

40.

znovu vyzývá Evropskou komisi, aby podporovala osvědčené postupy v oblasti využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru v modré ekonomice (11). Při tom by měl být zohledněn potenciál malých a středních podniků a omezené správní kapacity některých příslušných vnitrostátních orgánů;

41.

vyzdvihuje asymetrické územní dopady mnoha výzev, kterým naše oceány čelí, což znamená, že údaje o mořích v rámci různých politik je třeba zpřístupnit místním a regionálním orgánům, a to způsobem, který zajistí snadný přístup a snadné použití;

42.

v souladu se svými dřívějšími stanovisky na téma modrého růstu (12) požaduje více investic do „modré“ vědy a inovací (opatření 13) a v této souvislosti zdůrazňuje význam odborného vzdělávání a kvalifikace námořníků rozvíjených v úzké spolupráci s námořními odvětvími;

43.

podporuje rozvoj mezinárodního výzkumu oceánů, inovací a vědeckých partnerství, které by měly být zaměřeny na posílení regionů, jež do mořského výzkumu a inovací investují (opatření 14). V tomto ohledu lze k rozvoji výzkumu oceánů a rozvoji inovačních partnerství, a to i s třetími zeměmi, dobře využít evropské politiky a programy, např. Horizont 2020, ENRF, LIFE, Nástroj pro propojení Evropy a EFRR;

44.

uznává významnou úlohu, již může v této oblasti plnit strategie modrého růstu, a vyzývá k podpoře strategických iniciativ na místní a regionální úrovni, k šíření osvědčených postupů a úspěšných projektů a k jejich provádění v dalších regionech, a to se zvláštním zaměřením na aplikovaný výzkum a inovace v oblasti námořních a pobřežních činností;

45.

je přesvědčen, že správa oceánů ovlivňuje místní a regionální orgány velmi asymetricky a představuje pro ně výzvy, které často nejsou schopny řešit. Současně mohou mít změny v regulačních rámcích, rybolov nebo využívání přírodních zdrojů v jiných částech světa přímý hospodářský nebo sociální vliv na evropská pobřežní společenství a na ty oblasti, které jsou na činnostech spojených s oceánem značným způsobem závislé;

46.

domnívá se však, že evropské místní a regionální orgány musí hrát aktivní úlohu při zavádění udržitelných politik, aby se předcházelo nadměrnému rybolovu a znečišťování moří, musí přispívat k víceúrovňové správě EU a podporovat EU a členské státy (v jejichž jurisdikci leží 10 % světových oceánů) v tom, aby při mezinárodních jednáních souvisejících s oceány šly příkladem;

47.

v souladu se stávající interinstitucionální dohodou a s balíčkem týkajícím se zlepšování právní úpravy požaduje, aby Komise, Rada, Parlament a VR pravidelně společně organizovaly strukturovaný dialog o správě oceánů s cílem společně rozvíjet nové iniciativy související s politikou v oblasti moří za aktivního přispění zástupců dotčených pobřežních a mořských regionů a společenství v EU, zejména ostrovů, izolovaných oblastí a nejvzdálenějších regionů nebo jejich přímo pověřených zástupců, přičemž tyto iniciativy by mohly zahrnovat i stávající fóra zainteresovaných stran v rámci různých makroregionálních strategií EU v oblasti moří a zástupce regionálních organizací pro řízení rybolovu.

12.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 342/38

1.

Více než třetina občanů EU žije a pracuje v evropských příhraničních regionech. Tyto hranice mají přímý i nepřímý dopad na jejich život. Přeshraniční spolupráce se ukázala být nejúčinnějším nástrojem k překonání bariérového vlivu a rozdělující role hranic, k integraci příhraničních oblastí a ke zvýšení kvality života občanů v příhraničních regionech.

2.

Významnou úlohu při odstraňování překážek v podobě hranic a podpoře přeshraniční spolupráce hraje evropská územní spolupráce. V období let 2014–2020 bude do spolupráce mezi regiony investováno více než 10 miliard EUR, z čehož přibližně 6,6 miliardy EUR připadne na přeshraniční regiony.

3.

Projekty Interreg A přinesly v celé EU řadu konkrétních výsledků pro mnoho evropských občanů na velmi rozmanitých územích. Důležitým a úspěšným nástrojem programů přeshraniční spolupráce (1) jsou projekty „people-to-people“ a malé projekty navržené za účelem podpory konvergence sousedících příhraničních regionů a navazování kontaktů mezi místními lidmi.

4.

Projekty „people-to-people“ (P2P) a malé projekty lze definovat na základě jejich velikosti, doby trvání a obsahu. Malé projekty jsou obvykle méně rozsáhlé než běžné velké projekty (např. o maximální velikosti 100 000 EUR (2)). Mohou také trvat omezenou dobu a zaměřovat se hlavně na financování iniciativ v mnoha různých oblastech přeshraniční spolupráce s místním dopadem, které podporují hlavní tematické cíle programů EU (včetně budování důvěry, vytváření příznivých rámcových podmínek, stimulování přístupu zdola nahoru a navazování nových partnerství). Projekty „people-to-people“ jsou malé projekty, které se zaměřují především na podporu kontaktů a interakce mezi lidmi na obou stranách hranice. Mají obvykle nižší rozpočet a také omezenou dobu trvání. Činnosti projektu se uskutečňují v menších geografických oblastech (obvykle na euroregionální úrovni) a jejich přístupy jsou obvykle zaměřeny na dané místo.

5.

Projekty „people-to-people“ a malé projekty jsou realizovány v širokém spektru oblastí, jako je kultura (např. učení se jazyku sousední země), sport, cestovní ruch, vzdělávání a odborná příprava, hospodářství, věda, ochrana životního prostředí a ekologie, zdravotní péče, doprava a drobná infrastruktura (mezery v přeshraničním spojení), správní spolupráce, propagační činnosti atd.

6.

Projekty P2P a malé projekty jsou přístupné celé škále příjemců: mimo jiné obcím, nevládním organizacím (různé druhy sdružení, platformy, sítě, nadace, církve atd.), vzdělávacím institucím (školy, střediska odborného vzdělávání a vysoké školy), výzkumným institucím a institucím podpory podnikání.

7.

Takovéto projekty jsou podporovány již několika generacemi programů přeshraniční spolupráce. Ve stávajícím období jsou projekty P2P a malé projekty v 19 programech přeshraniční spolupráce (přibližně v jedné třetině těchto programů) podporovány především prostřednictvím fondu malých projektů nebo podobného nástroje (někdy nazývaného mikroprojekty, dispoziční fond nebo rámcový projekt na podporu malých projektů/iniciativ). Uvedené fondy malých projektů obvykle mají formu „zastřešujícího projektu“, pod nímž je prováděno několik menších dílčích projektů.

8.

Financování je obecně docela nízké – od 1,5 % do 20 % přídělu programů (ve starých členských státech EU bylo nižší, zatímco v nových členských státech a podél „starých“ vnějších hranic byla poptávka mnohem vyšší).

9.

Nezávislé studie zabývající se přeshraniční spoluprací a všechna dosavadní hodnocení Interregu (3) potvrzují, že nejlepších kvalitativních výsledků se v programech Interreg A nedosahuje prostřednictvím vlajkových projektů, nýbrž že pro úspěch je rozhodující pestrá škála různých skutečně přeshraničních projektů zaměřených na zvláštní potřeby daného regionu, do nichž jsou přímo zapojeni občané, místní orgány a organizace občanské společnosti. Řízení těchto programů Interreg A (podprogramů) je dosti často decentralizované. Od počátku Interregu (1990) byly často nejlépe hodnocenými programy ty, jež byly řízeny decentralizovaně, přičemž mnoho z nich zahrnovalo podporu projektů P2P a malých projektů.

10.

Tyto projekty i přes svůj pozitivní dopad narážejí na určité významné obtíže. Nejsou ukotveny v nařízeních a řídící orgány často kvůli nákladové efektivitě (vyšším administrativním nákladům projektů P2P) a měřitelnému dopadu upřednostňují větší projekty. „Měkké“ dopady těchto projektů se také obtížně spojují s ukazateli strategie EU 2020 zaměřenými na pracovní místa a růst (chybí metodika a vhodné hodnotící ukazatele).

11.

Hlavním účelem tohoto stanoviska je poskytnout důkazy podložený přehled přínosů a přidané hodnoty těchto projektů a jejich decentralizovaného provádění prostřednictvím euroregionů a podobných struktur, jako jsou například evropská seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), předložit doporučení ohledně jejich dalšího zjednodušení a konkrétní návrhy pro budoucí programy přeshraniční spolupráce, a přispět tak do diskuse o budoucnosti politiky soudržnosti v období po roce 2020.

12.

má za to, že projekty P2P a malé projekty mají obecně velkou přidanou evropskou hodnotu a významně přispívají k celkovému cíli programů přeshraniční spolupráce překonáváním překážek v podobě hranic a integrací příhraničních oblastí a jejich občanů. Je třeba zdůraznit tyto konkrétní přínosy uvedených projektů:

13.

vidí nicméně výhody pro posílení partnerství, pokud je způsobilé území větší, je si však vědom možného negativního dopadu: programy obtížněji odrážejí konkrétní potřeby různých částí velkého území. Projevuje se tendence k podpoře větších projektů a tato podpora je pak méně dostupná pro místní/regionální subjekty;

14.

domnívá se, že nejlepší reakcí na tuto tendenci, jež by zabránila vzdalování programů od občanů, je decentralizované řízení takovýchto programů, například prostřednictvím podpory podprogramů a také umožněním financování malých projektů a projektů P2P;

15.

poukazuje na výhody decentralizovaného řízení fondů malých projektů (nebo podobných nástrojů financování projektů P2P a malých projektů):

16.

je si vědom toho, že tento přístup může vést k poměrně vyšším administrativním nákladům. Je třeba zdůraznit, že kromě obvyklé administrace projektu se uskutečňuje mnoho dalších činností (např. zvyšování informovanosti či pomoc s přípravou, realizací a vyúčtováním). Bez této decentralizované péče a přístupu zdola nahoru je obtížné takové projekty realizovat;

17.

poznamenává, že výhod decentralizovaného provádění projektů P2P a malých projektů je nejlépe dosahováno skrze zapojení euroregionů a podobných přeshraničních struktur (4). Ty by mohly mít také právní formu ESÚS, jež jsou pro tuto úlohu velmi vhodné;

18.

doporučuje, aby tyto struktury v zájmu zajištění úspěšného provádění měly významnou zkušenost s přeshraniční spoluprací na místní a regionální úrovni. Měly by být:

19.

zdůrazňuje, že má-li být zachována přidaná hodnota projektů P2P a malých projektů a jejich decentralizované řízení, musí být tyto projekty a postupy velmi jednoduché;

20.

upozorňuje, že postoj VR byl vyjádřen v jeho stanovisku Zjednodušení ESI fondů z pohledu místních a regionálních orgánů  (7). Pro projekty P2P a malé projekty mají doporučení v oblasti přeshraniční spolupráce, jako např. vyjmout evropskou územní spolupráci z působnosti pravidel státní podpory nebo přistupovat pružněji k uplatňování tematických cílů strategie Evropa 2020, ještě větší význam;

21.

konstatuje, že jednodušší postupy musí být úměrné dotčeným částkám, a to jak v případě řízení těchto projektů (administrace, finanční řízení, kontrolní mechanismy atd.), tak v případě cílových skupin (snížení administrativní zátěže, cílené předběžné informace, uplatnění zásady pouze jednou (8)). Tyto jednodušší postupy se musí používat ve všech fázích projektového cyklu;

22.

doporučuje, aby se kontrola, monitorování a audit více zaměřily na obsah a výsledky, nikoliv pouze na postupy;

23.

naléhá na všechny úrovně sdíleného řízení, aby u projektů P2P a malých projektů jako hlavní přístup povolily a používaly zjednodušené vykazování nákladů. VR žádá, aby se – i přes nezbytnost kontroly veřejného financování –, pokud jde o vyúčtování těchto projektů, podporovalo používání zásady „pouze jednou“, jednorázových částek, paušálních sazeb a zjednodušeného vykazování nákladů (např. standardizovaných jednotkových nákladů);

24.

domnívá se, že s ohledem na současnou situaci v EU (rostoucí nacionalismus, odchod Spojeného království z EU, migrační krize, hospodářské a měnové potíže) je jednoznačně stále více zapotřebí informovat o konkrétních přínosech a přidané hodnotě činnosti EU. Přeshraniční spolupráce a zejména projekty P2P a malé projekty patří k nejhmatatelnějším příkladům těchto konkrétních přínosů a přidané hodnoty v každodenním životě občanů. Zde má financování ze strany EU jasné pozitivní dopady na skutečný život, vyhlídky a nahlížení občanů EU;

25.

doporučuje, aby se všechny relevantní subjekty snažily zvýšit viditelnost výsledků a přínosů těchto projektů – a sice spíše než v příhraničních regionech, kde jsou zřejmé, na celostátní (členské státy) a evropské (orgány EU) úrovni, jež rozhodují o politice soudržnosti. Toto stanovisko se spolu s brožurou obsahující konkrétní příklady projektů snaží k tomuto úsilí přispět. Informování o těchto výsledcích může napomoci také Den evropské spolupráce;

26.

uznává potřebu zavést zvláštní metodiku hodnocení fondů malých projektů (a podobných nástrojů) podporujících projekty P2P a malé projekty. Vzhledem k „měkkému“ charakteru projektů P2P je zřejmé, že standardní ukazatele výsledků nejsou pro takové hodnocení (např. pro měření míry důvěry nebo překonání předsudků) vhodné. Zde se ukazuje, že již skutečnost, že dochází k přeshraniční spolupráci mezi občany a institucemi příhraničních regionů, je sama o sobě pozitivním výsledkem (podobně jako rostoucí počet studentů, kteří studují v zahraničí díky programu Erasmus). Počet zúčastněných občanů a spolupracujících partnerů by měl postačovat. Malé projekty přispívají k ukazatelům dané investiční priority, ale i u těchto projektů, jež nejsou čistě projekty P2P, by se mělo přihlédnout k aspektu spolupráce partnerů a počtu osob aktivně zapojených do přeshraniční spolupráce, neboť se tak buduje schopnost těchto partnerů dále rozvíjet takovou spolupráci v budoucnu. Rozšiřuje se tak rozsah operací řízených EU, které jsou založené na přístupu zaměřeném na dané místo a soustředí se na občany, kteří se stávají odhodlanými účastníky posilování evropského rozměru v praktickém životě. Profesní a interkulturní dovednosti, které získají členové týmů přeshraničních projektů, jsou velmi často cennější než výsledky samotného projektu (investice v malém měřítku);

27.

doporučuje, aby projekty „people-to-people“ a malé projekty byly zakotveny v nařízeních, jež upravují podporu EU poskytovanou na přeshraniční spolupráci, jako legitimní nástroj programů přeshraniční spolupráce, a vyzývá Komisi, aby v návrhu příští generace předpisů předložila potřebná ustanovení;

28.

doporučuje také, aby Komise podporovala to, aby projekty people-to-people a malé projekty tvořily součást programů přeshraniční spolupráce, a to zvláště tam, kde je po takových projektech na místní a regionální úrovni poptávka. K uspokojení této zdola vycházející poptávky by měly být vyčleněny dostatečné prostředky. Zvláštní pozornost by se měla věnovat hranicím, jichž se dotkne odchod Spojeného království z EU (9), pro něž je třeba nalézt řešení další spolupráce s místními a regionálními orgány Spojeného království a dalšími partnery;

29.

poukazuje na to, že plného přínosu těchto projektů lze dosáhnout pomocí decentralizovaného řízení buď prostřednictvím fondů malých projektů či podobného nástroje, nebo přímo pomocí řídících výborů na místě. Je nezbytné, aby každý příhraniční region mohl použít své stávající nástroje a postupy, jež se ukázaly jako efektivní po mnoho let, a zajistit tak kontinuitu tohoto financování s celkovým cílem i nadále přibližovat tyto programy občanům;

30.

doporučuje, aby euroregiony nebo podobné struktury a ESÚS byly rámcem zabezpečujícím decentralizované provádění projektů P2P a malých projektů, jenž zajistí jejich kontinuitu a zohlední již existující úlohy těchto struktur (např. příjemců „zastřešujících projektů“), jež se osvědčily. V příhraničních oblastech, ve kterých tyto struktury neexistují, by se mělo podpořit jejich vytvoření nebo najít jiná vhodná řešení, která co nejvíce respektují výše uvedené zásady;

31.

zdůrazňuje, že v zájmu zachování přidané hodnoty a přínosů projektů „people-to-people“ a malých projektů musí tyto projekty a jejich řízení zůstat co nejjednodušší. Měl by se klást větší důraz na obsah než na postupy a mělo by být upřednostňováno zjednodušené vykazování nákladů;

32.

poukazuje na to, že projekty P2P často spojují partnery ve veřejných či poloveřejných službách a že zmírňují účinek toho, že mezi organizacemi v různých členských státech existují rozdíly, co se týče předpisů a financování. Avšak vedle dočasného financování projektů by měla existovat i možnost, že úspěšné projekty P2P budou moci pokračovat díky financování ze strukturálních fondů. V příštím programovém období by se mělo učinit více pro to, aby zkušenosti z příhraničních oblastí byly zohledněny zákonodárci na celostátní úrovni. Členské státy by měly uzavírat dohody týkající se hranic, aby omezily dopady, jež hranice představují vzhledem k předpisům a financování na úrovni jednotlivých zemí;

33.

vyzývá členské státy, Komisi a Evropský parlament, aby zohlednily tato konkrétní doporučení a zahrnuly veškeré předpisy potřebné k jejich provádění do přípravy legislativních návrhů pro příští generaci programů přeshraniční spolupráce, do zřizování těchto programů a do jejich úspěšné realizace. Tak se zajistí, aby občané evropských příhraničních regionů jasně vnímali přínosy evropské integrace.

12.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 342/43

1.

vítá sdělení Evropské komise s názvem Budoucí evropští lídři: Iniciativa pro začínající a rychle se rozvíjející podniky coby dokument, jenž rozvíjí a rozšiřuje iniciativu „Small Business Act“. Zároveň Komisi vyzývá, aby iniciativu „Small Business Act“ aktualizovala a zachovala její ucelenost;

2.

sdílí obavy, které byly ve sdělení vyjádřeny ohledně negativního vlivu přetrvávající přílišné roztříštěnosti jednotného trhu – a to i jednotného digitálního trhu – na růstový potenciál začínajících a rychle se rozvíjejících podniků;

3.

připomíná, že plně podporuje opatření zaměřená na rozvoj inovativního podnikání a na odstranění překážek, které možnosti jeho rozvoje omezují;

4.

upozorňuje na skutečnost, že začínající a rychle se rozvíjející podniky často uplatňují flexibilní formy zaměstnání, jako je práce na dálku, pružná pracovní doba, vypůjčování či dočasné přidělování pracovníků (tzv. personální leasing), dohody o provedení práce nebo work-sharing a job-sharing. Tyto formy zaměstnání – mohou-li je pracovníci skutečně využívat – mohou mít pozitivní dopad, pokud jde o skloubení povinností souvisejících s rodinným a pracovním životem, a mohou přispět k řešení problému dlouhodobé nezaměstnanosti;

5.

zdůrazňuje, že pro vytvoření příznivých podmínek pro rozšiřování činnosti začínajících podniků je nesmírně důležitá partnerská spolupráce veřejných orgánů na evropské, celostátní, regionální a místní úrovni;

6.

vyzývá Komisi, aby zahájila vlastní iniciativy s cílem pobídnout členské státy k tomu, aby se všechny úrovně ekonomického i jiného vzdělávání více zabývaly problematikou tvořivosti, podnikání, ekonomie a financí;

7.

vyzdvihuje význam přispění regionů a měst k inovacemi danému rozvoji světové ekonomiky na základě toho, že jsou schopny flexibilně se přizpůsobit měnícím se tržním, technologickým a kulturním podmínkám;

8.

poukazuje na to, že podpora inovativních subjektů se zvlášť rychlým tempem růstu má dopad i na jiné tržní subjekty. Spolu se stávajícím úsilím o podporu oběhového hospodářství, sociální ekonomiky a ekonomiky sdílení (1) přispějí podpůrná opatření a právní zjednodušení díky součinnosti k rozvoji celé společnosti;

9.

zdůrazňuje, že klíčový význam budou mít ta opatření, která přinesou větší provázanost strategií pro jednotlivá odvětví a propojí vědeckou obec, podnikatelskou sféru a veřejné orgány na všech úrovních tak, aby uskutečňované cíle měly společného jmenovatele;

10.

zdůrazňuje, že jedním z hlavních problémů, které brání rozmachu evropských začínajících podniků, je odlišnost a nestálost právních předpisů v jednotlivých členských státech EU (2);

11.

vybízí Komisi k tomu, aby se pokusila začínající podniky a rychle se rozvíjející podniky jednoznačně definovat a také aby dále zjednodušovala právní předpisy týkající se malých a středních podniků;

12.

schvaluje dosavadní analytický postup, který byl vypracován v rámci programu Horizont 2020 (ohledně možnosti využívání odborných doporučení) a vyplývá z činnosti Evropského střediska pro sledování klastrů a průmyslových změn;

13.

navrhuje přezkoumat po třech cyklech měření soubor nástrojů a měřítek tak, aby nebyly o začínajících a rychle se rozvíjejících podnicích shromažďovány pouze názorné údaje, ale aby byly do průzkumů zahrnuty i kvalitativní aspekty, jež usnadní identifikaci nastalých problémů;

14.

je potěšen tím, že v souladu s politickými prioritami Evropské komise v rámci strategie pro jednotný trh jsou opatření programu COSME do značné míry zaměřena na podporu začínajících a rychle se rozvíjejících podniků;

15.

vyjadřuje znepokojení nad tím, jak pomalu probíhá práce na odstraňování roztříštěnosti daňových systémů, zejména systémů daně z přidané hodnoty (DPH), které existují v 28 členských státech EU. Tato roztříštěnost brání rozvoji malých a středních podniků a především začínajících podniků a ztěžuje jim přeshraniční obchodování;

16.

navrhuje Komisi, aby vyčlenila dodatečné prostředky na pomoc začínajícím podnikům při koncipování a následném provádění strategie ochrany práv duševního vlastnictví;

17.

je si vědom problému neúčinných a neúměrně zdlouhavých řízení, jež jsou v členských státech EU vedena v případě platební neschopnosti podnikatelů, což připravuje řadu čestných, ale nadměrně zadlužených podnikatelů o druhou šanci;

18.

vítá návrh ze dne 22. listopadu 2016 (COM(2016) 723 final) týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady o rámcích pro preventivní restrukturalizaci, druhé šanci a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice 2012/30/EU, jehož cílem je snížit nejvýznamnější překážky volného pohybu kapitálu, které vyplývají z rozdílů v restrukturalizačních a insolvenčních rámcích v jednotlivých členských státech. Vyjadřuje však znepokojení nad tím, že se tento návrh omezuje jen na finanční aspekty – pracovníci zaměstnaní v podnicích jsou označováni jako věřitelé stejně jako banka či jakýkoli jiný vlastník kapitálu a ozdravení podniku je prezentováno pouze jako finanční restrukturalizace z hlediska zúčastněných stran;

19.

domnívá se, že zdůvodnění, které Komise podává ohledně dosažení přidané hodnoty zavedením navrhovaných právních opatření na úrovni EU, je přesvědčivé, a návrh směrnice je tudíž podle něj v souladu se zásadou subsidiarity. Ze stejného důvodu má za to, že návrh směrnice respektuje zásadu proporcionality;

20.

zároveň se obává, že tento legislativní nástroj nijak citelně nepřispěje ke zvýšení počtu začínajících podniků, které se na trhu udrží déle než 2 až 3 roky, jelikož v současnosti není možné harmonizovat právní systémy členských států v oblasti insolvenčního řízení;

21.

připomíná, že dne 20. května 2015 přijaly Evropský parlament a Rada Evropské unie nařízení (EU) 2015/848 o insolvenčním řízení v jednotlivých členských státech, a podporuje přístup, na jehož základě již insolvenční řízení nesmí být vnímána pouze z hlediska likvidace, nýbrž jako nástroj k zabezpečení toho, aby zdroje podniku byly zachovány – včetně práv jeho zaměstnanců na práci – a aby podnik pokud možno přežil. Vítá rovněž skutečnost, že do června 2019 má být ve všech členských státech zaveden digitální systém propojených „insolvenčních rejstříků“, který bude zdarma přístupný prostřednictvím portálu evropské e-justice. Upozorňuje nicméně na to, že je nutná dodatečná podpora v oblasti specializace soudců a profesionalizace správců jmenovaných v rámci insolvenčních řízení;

22.

vítá legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. dubna 2017 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o fondech peněžního trhu (COM(2013) 0615) a navrhované zavedení nové kategorie fondů peněžního trhu – fond peněžního trhu s čistou hodnotou aktiv s nízkou volatilitou –, jež byla zvláště vytvořena, aby mohla být použita na malé podniky a v reálné ekonomice;

23.

vyzývá veřejné orgány na celostátní, regionální a místní úrovni, aby zahájily nebo se aktivně zapojily do:

24.

domnívá se, že je nezbytné usnadnit činnost začínajících malých a středních podniků na jednotném evropském trhu, a to zejména stanovením vhodných prahových hodnot pro osvobození těchto podniků na úrovni členských států od požadavků týkajících se reorganizace a opětovné registrace;

25.

vybízí Komisi k tomu, aby podnikla kroky s cílem vytvořit základy pro zavedení víza pro začínající podniky a sestavit soubor podmínek, jenž by umožňoval bezpečné a přínosné využití kvalifikovaného lidského kapitálu a finančního kapitálu ze třetích zemí, který může přispět k rozvoji hospodářství EU;

26.

vítá úsilí, jež Komise vynakládá s cílem zlepšit příležitosti začínajících a rychle se rozvíjejících podniků pro získání veřejných zakázek, a zdůrazňuje, že je nutné pozorně sledovat provádění a uplatňování směrnice 2014/24/EU o veřejných zakázkách na úrovni členských států, a to v zájmu zajištění toho, aby členské státy plně využily dostupná ustanovení ke zlepšení příležitostí malých a středních podniků pro získání veřejných zakázek;

27.

je potěšen záměrem zřídit zprostředkovatele v oblasti inovací pro vybudování sítě kupujících, kteří se zajímají o zadávání veřejných zakázek v oblasti inovací, propojit je s inovativními podniky a pomáhat podnikům v přístupu k rizikovému financování;

28.

schvaluje navrhované změny v programu Horizont 2020, jež jsou zaměřeny na podporu zdola vycházejícího a meziodvětvového přístupu a revolučních inovací, jež mají pro společnost průlomový význam a vykazují značný růstový potenciál;

29.

vítá další posílení sítě Enterprise Europe Network (EEN) tím, že se spektrum jejích služeb rozšíří o specializované poradenství pro rychle se rozvíjející podniky a tato síť bude informovat o příslušných vnitrostátních a evropských pravidlech, příležitostech financování, navazování partnerství a přístupu k přeshraničním veřejným zakázkám;

30.

zdůrazňuje, že je důležité, aby regionální zastoupení sítě EEN navazovala těsnou spolupráci s místními podnikatelskými inkubátory, akcelerátory a vědecko-technologickými parky, poněvadž tyto instituce jsou v každodenním těsném kontaktu se začínajícími podniky, a jsou tudíž dobře obeznámeny s jejich skutečnými problémy a potřebami;

31.

zdůrazňuje, že Komisí avizované zintenzivnění činnosti zaměřené na propojování klastrů a místních a regionálních podnikatelských ekosystémů, zejména co se týče vyhledávání investorů a zprostředkovávání kontaktů mezi investory a velkými podniky a co se týče vytváření sítí místních rozhodovacích subjektů, by mělo být doplněno o propojování začínajících podniků s vědeckými středisky jakožto potenciálními dodavateli technologických a netechnologických inovativních řešení;

32.

vyzývá Komisi, aby zavedla podpůrná opatření zaměřená na vytváření inkubátorů pro inovativní podniky, které budou pomáhat podnikatelům a doprovázet je v počátečních fázích rozvoje podniku tím, že budou posilovat jejich schopnosti řízení podniku, zprostředkovávat možnosti alternativního financování, uzavírání smluv s podniky, které jsou „tahouny“ (elevator pitch), podporovat jejich mezinárodní růst atd.

33.

upozorňuje na prohlubující se rozdíly v technologickém vývoji mezi metropolitními regiony a regiony méně rozvinutými a okrajovými. Z tohoto důvodu Komisi navrhuje, aby přijala opatření na podporu vytváření sítí nejpokročilejších regionů s těmi regiony, jejichž ekonomika je založena na zemědělství;

34.

ačkoli stále zbývá učinit mnoho, vítá pokrok, k němuž dochází v podnikání v méně rozvinutých regionech, a navrhuje Komisi, aby nadále podporovala stávající iniciativy zaměřené na podporu podnikatelského ducha v těchto regionech a zvážila možnost provádění dalších nových iniciativ jakožto samostatného nástroje, který by sloužil k propojování projektů;

35.

zdůrazňuje, že by bylo velmi žádoucí přijmout dodatečná opatření zaměřená na posílení a propojování subjektů, které podporují podnikání v tradičních hospodářských odvětvích, včetně řemesel a kulturních a tvůrčích odvětví, ve venkovských a okrajových regionech a v příměstských oblastech;

36.

je potěšen návrhem Komise vytvořit evropskou platformu pro propojování začínajících podniků s potenciálními partnery (vedle stávajících veřejných a soukromých platforem). Tento nástroj by posílil budování sítě podnikatelských ekosystémů a klastrů v Evropě;

37.

vítá směr, jímž se hodlá Komise při své činnosti v této oblasti ubírat (a který byl vytyčen v iniciativách „Koalice pro digitální dovednosti a pracovní místa“, „Plán pro odvětvovou spolupráci v oblasti dovedností“ a „Nástroj pro data velkého objemu“);

38.

podporuje záměr rozšířit program Erasmus pro mladé podnikatele na inkubátory a podnikatele na mezinárodních trzích;

39.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že sdělení, které se týká mimořádně rozsáhlé problematiky, pojednává o plánovaných opatřeních příliš povrchně a selektivně bere v potaz budoucí kroky (chybí v něm například informace o programu center pro digitální inovace a jen heslovitě je zmíněn návrh na vytvoření Evropské rady pro inovace, přičemž nejsou stanoveny zásady jejího fungování);

40.

vyzývá Komisi, aby poskytla podrobnější informace o pravomocích, které by tato rada měla mít, a o její právní legitimitě;

41.

poukazuje na to, že na kvalitu činnosti Evropské rady pro inovace bude mít rozhodující vliv to, zda v ní budou odpovídajícím způsobem zastoupeny podniky a podnikatelské prostředí, vědecká obec a veřejné orgány;

42.

vyzývá Evropskou komisi, aby vypracovala studii věnovanou tomu, zda by bylo možné pomoci místním a regionálním orgánům sestavit týmy tvořené představiteli podnikatelské sféry s odpovídajícími zkušenostmi, jež by napomáhaly rozvoji podnikání a začínajících a rychle se rozvíjejících podniků na území dané jednotky územní samosprávy;

43.

vyzdvihuje významnou roli, již hrají a budou i nadále hrát místní a regionální orgány, akademická obec a samotní podnikatelé (tzv. trojitá šroubovice) při šíření podnikatelského ducha, vytváření příznivého prostředí pro vědu a inovace v evropských regionech a budování silných regionálních podnikatelských ekosystémů;

44.

vyzývá Komisi, aby místní a regionální orgány zapojila do plánované analýzy vzájemného hodnocení pravidel a postupů všech členských států týkajících se začínajících a rychle se rozvíjejících podniků. Místní a regionální orgány mají k místním podnikatelům nejblíže a bylo by vhodné využít jejich rozsáhlé vědomosti o místním podnikatelském prostředí;

45.

domnívá se, že s jednotným digitálním trhem získá hospodářská soutěž nový rozměr a každý region bude muset čelit konkurenci jiných evropských územních celků, jež budou využívat stejný právní základ. Jedná se tedy o příležitost pro začínající podniky, které zatím neměly nijak velkou možnost rozšířit svou působnost do jiných zemí a vstoupit na nové přeshraniční trhy;

46.

poukazuje na to, že začínající a rychle se rozvíjející podniky sahají po inovativních a nestandardních řešeních, a proto lze jen v omezené míře předvídat účinky jejich uplatňování. To pak ztěžuje přístup k prostředkům v rámci běžných programů;

47.

doporučuje Komisi, aby zvýšila flexibilitu systému financování tak, aby byl pružnější ve vztahu k inovativním nápadům, a aby pobízela subjekty mající na starosti rozdělování evropských finančních prostředků k větší uvážlivosti při výběru expertů;

48.

je potěšen návrhem Komise vytvořit celoevropský fond fondů rizikového kapitálu, který by mohl snížit míru roztříštěnosti na trhu fondů rizikového kapitálu v EU;

49.

navrhuje zahájit studie ohledně toho, zda by bylo možné mobilizovat místní rizikový kapitál v místních a regionálních orgánech;

50.

vyzývá Komisi, aby podporovala diferenciaci mezi různými zdroji financování, jelikož fondy rizikového kapitálu a soukromého kapitálu a tzv. business angels jsou v Evropě ještě málo rozvinuté;

51.

vítá návrh týkající se navýšení rozpočtu programu COSME a – pod podmínkou, že nedojde k přesunutí prostředků vyčleněných na Nástroj pro propojení Evropy či na program Horizont 2020 – v zásadě i návrh na navýšení rozpočtu EFSI, což umožní mobilizovat dodatečné finanční prostředky pro malé a střední podniky ve fázích začínajících a rozšiřujících se firem. Bylo by zejména vhodné podporovat integraci a partnerství mezi malými a středními podniky a začínajícími podniky;

52.

kladně hodnotí postup, který hodlá Komise použít s cílem vytvořit dodatečné pobídky pro financování rizikovým kapitálem, například zpřístupněním veřejných záruk soukromě vlastněným či místními a regionálními orgány spravovaným fondům při získávání dluhového financování, jelikož to může přispět ke zvýšení počtu kapitálových a dluhových investic do začínajících a rychle se rozvíjejících podniků;

53.

vybízí k tomu, aby byl na úrovni EU vypracován program nefinanční podpory začínajících a rychle se rozvíjejících podniků, který usnadní vyhledávání nových trhů, a přispěje tak ke zvýšení počtu pracovních míst a k dalšímu rozvoji inovací na území EU;

54.

domnívá se, že je nezbytné posílit strukturovaný evropský ekosystém pro investory pomocí hospodářských a daňových podpůrných opatření, jež by přilákala a stimulovala soukromé investice do inovativních podniků, aby se mohly rozvíjet a růst v nejlepších finančních a ekonomických podmínkách a stát se vysoce konkurenceschopnými. Za tímto účelem má obzvláštní význam posílení alternativních nástrojů financování (rizikový kapitál, účastnické půjčky, záruky atd.). v tomto ohledu je nutné skutečné zjednodušení mechanismů provádění finančních nástrojů spolufinancovaných ze strukturálních fondů;

55.

upozorňuje na intenzivní rozvoj platforem skupinového financování jakožto alternativního zdroje financování inovativních řešení, která vyvíjejí začínající podniky;

56.

vyzývá Komisi, aby posoudila, jaké příležitosti a hrozby plynou ze skupinového financování pro evropskou společnost, především co se týče těch, jež se bezprostředně dotýkají investorů, kteří nemusí mít stejný přístup k informacím a mohou být na tento typ transakcí hůře připraveni ve srovnání s profesionálními investory;

57.

poukazuje na to, že náležitě koncipovaný právní rámec upravující fungování platforem skupinového financování na území EU by umožnil plně využít potenciál, který se v tomto zdroji skrývá. Nedílnou součástí tohoto rámce by měly být standardy, jež zaručí ochranu zájmů investorů;

58.

podporuje posílení iniciativy Startup Europe a rozšíření její působnosti i mimo oblast IKT a začínajících internetových podniků. v tomto ohledu mimoto doporučuje další zjednodušení, aby bylo možné poskytovat stále snazší a účinnější pomoc začínajícím podnikům, které chtějí využívat četných možností, jež skýtají evropské programy;

59.

vybízí Komisi, aby přijala strategii pro inovativní podnikatelské iniciativy sociálního zaměření, které mají dopad na kvalitu života. Tato strategie by měla vycházet z dosavadních oblastí zvláštního zájmu, jako jsou stříbrná ekonomika, sociální podnikání a model trojité šroubovice, tak aby systém pobídek podporoval zdola vycházející angažovanost a sociální kreativitu;

60.

upozorňuje na potenciál, který skýtá spolupráce začínajících a rychle se rozvíjejících podniků s velkými podniky. Je třeba využít osvědčené postupy z regionů EU, v nichž spolupráce vede k synergiím mezi podniky různé velikosti a z různých oborů;

61.

je potěšen tím, že Komise přislíbila zřídit platformu s názvem Social Innovation Challenge pro řešení společenských problémů;

62.

upozorňuje na to, že by mohlo být přínosné provázat tuto platformu se systémem zadávání veřejných zakázek, což by mohlo vést k rychlému růstu sociálních podniků. Bylo by ovšem třeba zvýšit flexibilitu tohoto systému tak, aby se problémy daly řešit kreativním způsobem, tj. optimálně z pohledu konečných příjemců, a nikoli předvídatelným způsobem z hlediska systémových ukazatelů.

12.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 342/51

1.

zdůrazňuje, že malé a střední podniky, které jsou v Evropě hlavní hybnou silou při vytváření růstu a pracovních míst, potřebují jednoduché, jasné, konzistentní a právně stabilní regulační prostředí a také ekonomické prostředí založené na dostatečné úrovni veřejných a soukromých investičních kapacit;

2.

poukazuje na nepřiměřený dopad byrokratických postupů na malé a střední podniky – poměrné náklady na dodržování předpisů v takových oblastech, jako jsou zdanění a oznamovací povinnosti, jsou u malých a středních podniků vyšší než u podniků větších;

3.

z tohoto důvodu naléhavě zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby bylo evropské právní prostředí příznivější pro malé a střední podniky, a to odstraněním překážek bránících zakládání podniků a jejich růstu na všech úrovních;

4.

je si vědom pokroku, jehož bylo dosaženo v rámci iniciativy „Small Business Act“ pro Evropu z roku 2008 (1), přezkumu této iniciativy v roce 2011 (2) a Akčního plánu podnikání 2020 z roku 2013 (3);

5.

opakuje, že podporuje záměr Komise snížit v rámci strategie pro jednotný trh zátěž spojenou s registrací k DPH a oznamovacími povinnostmi, jak uvedl ve svém stanovisku Zlepšování jednotného trhu (4). Vyjadřuje ovšem politování nad tím, že nebyli formálně konzultováni místní a regionální zástupci, aby bylo zajištěno plné zohlednění jejich připomínek (například co se týče potřeb malých a středních podniků v přeshraničních regionech);

6.

vyzdvihuje přetrvávající potřebu soudržné, viditelné a aktualizované evropské politiky týkající se malých a středních podniků, která bude zaměřena na výsledky a na provádění, bude vycházet z dřívějších iniciativ a bude je posilovat a bude na všech úrovních správy a ve všech politikách uplatňovat zásadu „zelenou malým a středním podnikům“;

7.

proto opakuje svou výzvu, aby byla přezkoumána a posílena iniciativa „Small Business Act“ a aby regiony a města hrály výraznější úlohu při uplatňování jejích zásad. Znovu prohlašuje, že je odhodlán podporovat provádění této iniciativy prostřednictvím svého projektu Evropský podnikatelsky zaměřený region (EER);

8.

podotýká, že síť zmocněnců pro malé a střední podniky funguje jako hlavní prostředník mezi Evropskou komisí a vnitrostátními politickými činiteli. Vyzývá Komisi, aby do této sítě formálně a systematicky zapojovala regionální a místní zmocněnce pro malé a střední podniky;

9.

uznává, že EU má v podstatě příznivé právní prostředí pro podnikání. Zdůrazňuje však, že se i nadále vyskytují rozdíly, pokud jde o dobu, náklady a počet úkonů, jež jsou nezbytné k založení podniku. Vyzývá členské státy, aby se – při dodržování zásady subsidiarity a po posouzení účelnosti – snažily přizpůsobit své předpisy v této oblasti těm zemím, které si zde vedou nejlépe. Poukazuje na to, že se v tomto ohledu lze inspirovat osvědčenými postupy, jako je například Iniciativa Lisboa, díky níž zabere založení podniku 36 minut;

10.

poukazuje na úlohu klastrů, které malým podnikům pomáhají se rozvíjet prostřednictvím testování a analýz trhu, vytváření inovací a kvalifikace, a doporučuje tyto činnosti cíleně podporovat v rámci takových programů, jako je COSME;

11.

upozorňuje na závěry semináře komise ECON na téma „Inteligentní regulace – inteligentní růst“, který proběhl ve štýrském Seggaubergu, a na následný dialog s občany, z nichž vyplynulo, že je nutné dosáhnout konkrétních výsledků prostřednictvím nových a inovativních přístupů;

12.

podtrhuje význam uplatňování zásady „zelenou malým a středním podnikům“ ve všech politikách EU a v celém rozhodovacím procesu. Žádá, aby byla kritéria posuzování dopadu koncipována více ve prospěch malých a středních podniků a aby se systematičtěji přihlíželo k územnímu dopadu předpisů;

13.

zdůrazňuje, že překrývající se a protichůdné předpisy v různých politikách EU (regionální politika, státní podpora, zadávání veřejných zakázek, ochrana životního prostředí, nevyváženost mezi podporou klastrů a pravidly v oblasti hospodářské soutěže a dodržování předpisů) mají na malé a střední podniky nepřiměřený dopad;

14.

je znepokojen potížemi, k nimž dochází v důsledku nejednotných požadavků a odporujících si definic v jednotlivých odvětvových politikách EU, jako jsou například samostatné soubory předpisů v oblasti zadávání zakázek, regionální politiky a politiky hospodářské soutěže (5), nebo v důsledku odlišných definic inovací, které jsou používány v regionální politice a v politice hospodářské soutěže (6);

15.

je přesvědčen o tom, že zatížení malých a středních podniků v souvislosti s požadavky na podávání zpráv nelze snížit zjednodušením jediného právního aktu. Z tohoto důvodu vybízí Komisi a členské státy k tomu, aby zaujaly holistický přístup založený na komplexním posouzení veškerých požadavků na podávání zpráv, jež jsou na malé a střední podniky kladeny;

16.

navrhuje prozkoumat, zda by se zatížení malých a středních podniků dalo zmírnit prostřednictvím takových opatření, jako je stanovení prahové hodnoty, pod níž by podniky mohly poskytovat méně informací, omezení počtu povinných dotazníků a zamezení zavádění nových dotazníků, například tím, že budou statistické údaje zahrnuty do těch stávajících;

17.

je potěšen tím, že nová generace dohod EU o volném obchodu již obsahuje zvláštní kapitoly věnované malým a středním podnikům s cílem usnadnit právě těmto podnikům přístup na cizí trh, a to mimo jiné zvýšením právní jistoty, omezením resp. odstraněním necelních překážek, rozsáhlejším uplatňováním zásady nejlepší nabídky v zadávacích řízeních a posílením ochrany práv duševního a průmyslového vlastnictví, a odkazuje na své stanovisko k TTIP ze dne 12. února 2015;

18.

vítá snahy snížit zatížení malých a středních podniků v rámci programu zlepšování právní úpravy, programu REFIT a interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů;

19.

znovu vyjadřuje své znepokojení, o němž se zmínil ve svém stanovisku k programu REFIT (7), a to nad tím, že zvolení zástupci místních a regionálních orgánů ani VR jakožto instituce, která je reprezentuje, nejsou do interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů zahrnuty navzdory působnosti a významu, které jim připisuje Lisabonská smlouva;

20.

je potěšen tím, že byly zásady zlepšování právní úpravy začleněny do celého politického cyklu a že bylo posuzování dopadu rozšířeno na Parlament a Radu. Lituje toho, že se Rada ani Parlament v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů nezavázaly toto posuzování dopadu systematicky provádět;

21.

zdůrazňuje, že zavádění změn nebo dodatečných předpisů v pozdějších fázích legislativního procesu či během provádění směrnic EU členskými státy by mělo být provázeno povinným posuzováním dopadu, aby se předešlo tzv. gold-platingu a aby nebyl oslaben aspekt účelnosti a účinnosti daného předpisu;

22.

je si vědom důležitosti konzultace se zainteresovanými stranami při přípravě legislativních návrhů. Poukazuje nicméně na to, že účastníci konzultace se po jejím skončení mohou dohadovat, do jaké míry byly jejich připomínky zohledněny. Navrhuje, aby byli do výborů pro posuzování dopadu zapojeni místní a regionální zástupci s cílem zajistit dodatečné přezkoumání návrhů Komise;

23.

upozorňuje na to, že institucionální úloha VR v rámci platformy REFIT by neměla být zaměňována s úlohou jiných zainteresovaných stran. Proto se domnívá, že by představitelům komisí VR mělo být umožněno, aby podpořili zástupce VR v této platformě tím, že se budou účastnit schůzí platformy věnovaných tématům, jimiž se daná komise zabývá;

24.

zavazuje se uplatňovat zásady zlepšování právní úpravy při své vlastní činnosti, přičemž bude při vypracovávání stanovisek k tématům, jež se dotýkají malých a středních podniků, využívat odborné znalosti příslušných tematických komisí;

25.

poukazuje na to, že činnost platformy REFIT se soustřeďuje především na konkrétní aspekty legislativy EU, které by se daly zlepšit, aniž by se zásadním způsobem měnily celé právní akty. Má za to, že by toto úzké zaměření mělo být doplněno ambicióznějším přístupem, jehož cílem by bylo strukturální vylepšení regulačního rámce EU ve střednědobém horizontu;

26.

domnívá se, že v oblasti inteligentní regulace pro malé a střední podniky lze určit konkrétní priority týkající se přístupu malých a středních podniků k veřejným zakázkám a předpisů v oblasti DPH a zdanění. Považuje rovněž za naprosto nezbytné podniknout kroky ohledně přístupu malých a středních podniků na jednotný trh, přístupu k financování, podpory malých a středních podniků z evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondů) a dosažení lepší vyváženosti mezi potřebami malých a středních podniků a ochranou pracovníků, spotřebitelů a životního prostředí;

27.

vítá zjednodušení evropského práva v oblasti zadávání zakázek, které přinesly nové směrnice týkající se zadávání zakázek a jednotné evropské osvědčení pro zakázky (8). Vyzývá členské státy, aby zajistily plné provedení a náležité uplatňování zjednodušeného evropského systému právních předpisů v oblasti zadávání veřejných zakázek;

28.

poukazuje na významnou roli, kterou při zajišťování přístupu malých a středních podniků k zadávacím řízením na veřejné zakázky hrají regionální a místní orgány, a z tohoto důvodu se domnívá, že omezení překážek bránících v přístupu malých a středních podniků k těmto zakázkám je pro regiony a města mimořádně důležité;