9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/1

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/2

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/3

1)

Má porušení pravidel překážky litispendence, obsažených v odst. 2 a 3 čl. 19 nařízení č. 2201 z roku 2003 vliv výlučně na určení soudní příslušnosti, s následným použitím článku 24 nařízení ES č. 2201 z roku 2003 (1), nebo naopak může představovat důvod bránící uznání rozhodnutí přijatého v členském státě, u jehož soudu bylo řízení zahájeno jako první, v členském státě, u jehož soudu bylo řízení zahájeno později, a to z hlediska procesněprávního veřejného pořádku, s ohledem na to, že článek 24 nařízení ES č. 2201 z roku 2003 odkazuje pouze na pravidla pro určení soudní příslušnosti obsažená v článcích 3 a 14 a nikoli následný článek 19?

2)

Je výklad článku 19 nařízení č. 2201 z roku 2003 v tom smyslu, že se jedná pouze o kritérium pro určení soudní příslušnosti, v rozporu s pojmem práva Evropské unie překážky litispendence, jakož i s funkcí a účelem právního předpisu, jehož cílem je soubor kogentních pravidel v rámci procesněprávního veřejného pořádku, a to jako záruky vytvoření společného prostoru, který se vyznačuje důvěrou a vzájemnou procesní loajalitou mezi členskými státy, uvnitř kterého může působit automatické uznávání a volný pohyb soudních rozhodnutí?

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/3

1.

použije se pro účely kvalifikace uvedených podpor (jako ‚existujících‘ a tudíž nikoli ‚nových‘), a za jakých podmínek, čl. 1 písm. b) bod v) nařízení č. 659 z roku 1999 (1), který stanoví: ‚v) podpora, která se považuje za existující podporu, protože v době, kdy začala být uskutečňována, nevytvářela podporu a poté se stala podporou následkem vývoje společného trhu bez toho, že by byla členským státem pozměněna. Pokud se některá opatření stala podporou následkem liberalizace činnosti právem Společenství, taková opatření nebudou považována za existující podporu po datu stanoveném pro liberalizaci‘; nebo se použije a za jakých podmínek, zásada (s formálně odlišným obsahem než má výše uvedené ustanovení pozitivního práva) stanovená Tribunálem rozsudkem ze dne 15. června 2000, ve spojených věcech T-298/97 a další (Alzetta a další v. Komise, bod 143), potvrzená, pokud jde o rozhodnutí dotčené v tomto řízení, Soudním dvorem rozsudkem ze dne 29. dubna 2004 ve věci C-298/00 P (body 66-69) podle které ‚(…) režim podpor zavedený na trhu, který byl původně uzavřený hospodářské soutěži, musí být, pokud je trh liberalizován, považován za existující režim podpor, v rozsahu, v němž v době svého zřízení nespadal do působnosti čl. 92 odst. 1 Smlouvy [poté čl. 87 odst. 1], který se s ohledem na požadavky stanovené v tomto ustanovení, jež se týkají účinku na obchod mezi členskými státy a překážek hospodářské soutěže, použije pouze na odvětví otevřená hospodářské soutěži‘?

2.

použije se nicméně pro účely kvalifikace výše uvedených podpor, a za jakých podmínek, čl. 1 písm. b) bod iv) nařízení č. 659 z roku 1999, které potvrzuje jako ‚existující‘‚podporu, která se považuje za existující podporu podle článku 15‘, což je předpis, který stanoví desetileté promlčení pro vrácení podpor poskytnutých nezákonně, nebo se použijí, a za jakých podmínek (analogických nebo nikoli ve vztahu k výše uvedené zásadě pozitivního práva), zásady opakovaně potvrzené Soudním dvorem, o ochraně legitimního očekávání a právní jistotě“?

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/4

1)

Brání smysl a účel „obecné“ směrnice 2005/29/ES (1), chápané jako „bezpečnostní síť“ na ochranu spotřebitelů, jakož i konkrétně bod 10 odůvodnění, čl. 3 odst. 4 a čl. 5 odst. 3 téže směrnice vnitrostátní právní úpravě, podle níž spadá posuzování dodržování zvláštních povinností na ochranu spotřebitelů stanovených odvětvovými směrnicemi 2009/72/ES (2) a 2009/73/ES (3) do působnosti obecné směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, čímž je vyloučen zásah odvětvového orgánu – v daném případě AEEGSI – příslušného k odstraňování porušování odvětvové směrnice, a to ve všech případech, které mohou zahrnovat i prvky nekalé obchodní praktiky?

2)

Má být zásada přednosti lex specialis podle čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES vykládána jako zásada upravující vztahy mezi systémy právní úpravy (obecnou a odvětvovou právní úpravou) nebo vztahy mezi právními předpisy (obecnými a zvláštními předpisy) či vztahy mezi nezávislými orgány odpovědnými za regulaci a dohled v příslušných odvětvích?

3)

Lze mít za to, že se jedná o „rozpor“ uvedený v čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES jen tehdy, když existuje podstatný rozpor mezi ustanoveními právních předpisů týkajících se nekalých obchodních praktik a jinými unijními předpisy upravujícími zvláštní aspekty obchodních praktik, nebo stačí, že dotčené právní předpisy a právní předpisy o nekalých obchodních praktikách obsahují natolik odlišnou právní úpravu, že to vede ke kolizi předpisů, pokud jde o stejnou konkrétní situaci?

4)

Vztahuje se pojem „pravidla Společenství“ uvedený v čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES jen na ustanovení obsažená v unijních nařízeních a směrnicích nebo také na předpisy, kterými se uvedená ustanovení přímo provádějí, anebo zahrnuje daný pojem také právní a správní předpisy, kterými se provádějí zásady unijního práva?

5)

Brání zásada přednosti lex specialis podle bodu 10 odůvodnění a čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES, jakož i článek 37 směrnice 2009/72/ES a článek 41 směrnice 2009/73/ES výkladu odpovídajících vnitrostátních provádějících předpisů, podle něhož vždy, když v některém regulovaném odvětví, na které se vztahuje odvětvová „spotřebitelská“ právní úprava přiznávající regulační a sankční pravomoci příslušnému odvětvovému orgánu, dojde k postupu, který lze spojit s pojmem „agresivní praktika“ ve smyslu článků 8 a 9 směrnice 2005/29/ES nebo „za všech okolností“ agresivní podle přílohy I směrnice 2005/29/ES, je třeba uplatnit obecný právní předpis o nekalých praktikách, a to i tehdy, když existuje odvětvový právní předpis přijatý na ochranu (těchto) spotřebitelů a založený na ustanoveních unijního práva, který úplně upravuje stejné „agresivní praktiky“ nebo v každém případě uvedené „nekalé praktiky“?

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/5

1)

Brání cíl „obecné“ směrnice 2005/29/ES (1) považované za „bezpečnostní síť“ pro spotřebitele, jakož i zvláště bod 10 odůvodnění, čl. 3 odst. 4 a čl. 5 odst. 3 téže směrnice vnitrostátní právní úpravě, podle níž spadá posuzování dodržování zvláštních povinností na ochranu spotřebitelů stanovených odvětvovými směrnicemi č. 2009/72/CE (2) a č. 2009/73/ES (3) do působnosti obecné směrnice č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, čímž je vyloučen zásah odvětvového orgánu – v projednávaném případě AEEGSI – za účelem odstranění porušování odvětvové směrnice, a to ve všech případech, které mohou zahrnovat i prvky nekalé obchodní praktiky?

2)

Musí být zásada přednosti lex specialis podle čl. 3 odst. 4 směrnice č. 2005/29/ES vykládána jako zásada upravující vztahy mezi systémy právní úpravy (obecnou a odvětvovou právní úpravou) nebo vztahy mezi právními předpisy (obecnými a zvláštními předpisy) či vztahy mezi orgány odpovědnými za regulaci a dohled v příslušných odvětvích?

3)

Lze mít za to, že je jedná o „rozpor“ uvedený v čl. 3 odst. 4 směrnice č. 2005/29/ES jen tehdy, když existuje podstatný rozpor mezi ustanoveními právních předpisů týkajících se nekalých obchodních praktik a jinými unijními předpisy upravujícími zvláštní odvětvové aspekty obchodních praktik, nebo stačí, že dotčené právní předpisy a právní předpisy o nekalých obchodních praktikách obsahují v souvislosti se zvláštnostmi příslušného odvětví natolik odlišnou právní úpravu, že to vede ke kolizi předpisů, pokud jde o stejnou konkrétní situaci?

4)

Vztahuje se pojem „pravidla Společenství“ uvedený v čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES jen na ustanovení obsažená v unijních nařízeních a směrnicích nebo také na předpisy, kterými se uvedená ustanovení přímo provádějí, anebo zahrnuje daný pojem také právní a správní předpisy, kterými se provádějí zásady unijního práva?

5)

Brání zásada přednosti lex specialis podle bodu 10 odůvodnění a čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29, jakož i článek 37 směrnice 2009/72 a článek 41 směrnice 2009/73 výkladu odpovídajících vnitrostátních provádějících předpisů, podle něhož vždy, když v některém regulovaném odvětví, na které se vztahuje odvětvová „spotřebitelská“ právní úprava přiznávající regulační a sankční pravomoci příslušnému odvětvovému orgánu, dojde k postupu, který lze spojit s pojmem „agresivní praktika“ ve smyslu článků 8 a 9 směrnice 2005/29 nebo „za všech okolností“ agresivní podle přílohy I směrnice 2005/29, je třeba uplatnit obecný právní předpis o nekalých praktikách, a to i tehdy, když existuje odvětvový právní předpis přijatý na ochranu spotřebitelů a založený na ustanoveních unijního práva, který úplně upravuje stejné „agresivní praktiky“ nebo v každém případě uvedené „nekalé praktiky“?

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/7

1)

Brání cíl „obecné“ směrnice 2005/29/ES (1) považované za „bezpečnostní síť“ pro spotřebitele, jakož i zvláště bod 10 odůvodnění, čl. 3 odst. 4 a čl. 5 odst. 3 téže směrnice vnitrostátní právní úpravě, podle níž spadá posuzování dodržování zvláštních povinností na ochranu spotřebitelů stanovených odvětvovými směrnicemi č. 2009/72/CE (2) a č. 2009/73/CE (3) do působnosti obecné směrnice č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, čímž je vyloučen zásah odvětvového orgánu – v projednávaném případě AEEGSI – za účelem odstranění porušování odvětvové směrnice, a to ve všech případech, které mohou zahrnovat i prvky nekalé obchodní praktiky?

2)

Musí být zásada přednosti lex specialis podle čl. 3 odst. 4 směrnice č. 2005/29/ES vykládána jako zásada upravující vztahy mezi systémy právní úpravy (obecnou a odvětvovou právní úpravou) nebo vztahy mezi právními předpisy (obecnými a zvláštními předpisy) či vztahy mezi orgány odpovědnými za regulaci a dohled v příslušných odvětvích?

3)

Lze mít za to, že je jedná o „rozpor“ uvedený v čl. 3 odst. 4 směrnice č. 2005/29/ES jen tehdy, když existuje podstatný rozpor mezi ustanoveními právních předpisů týkajících se nekalých obchodních praktik a jinými unijními předpisy upravujícími zvláštní odvětvové aspekty obchodních praktik, nebo stačí, že dotčené právní předpisy a právní předpisy o nekalých obchodních praktikách obsahují v souvislosti se zvláštnostmi příslušného odvětví natolik odlišnou právní úpravu, že to vede ke kolizi předpisů, pokud jde o stejnou konkrétní situaci?

4)

Vztahuje se pojem „pravidla Společenství“ uvedený v čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES jen na ustanovení obsažená v unijních nařízeních a směrnicích nebo také na předpisy, kterými se uvedená ustanovení přímo provádějí, anebo zahrnuje daný pojem také právní a správní předpisy, kterými se provádějí zásady unijního práva?

5)

Brání zásada přednosti lex specialis podle bodu 10 odůvodnění a čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29, jakož i článek 37 směrnice 2009/72 a článek 41 směrnice 2009/73 výkladu odpovídajících vnitrostátních provádějících předpisů, podle něhož vždy, když v některém regulovaném odvětví, na které se vztahuje odvětvová „spotřebitelská“ právní úprava přiznávající regulační a sankční pravomoci příslušnému odvětvovému orgánu, dojde k postupu, který lze spojit s pojmem „agresivní praktika“ ve smyslu článků 8 a 9 směrnice 2005/29 nebo „za všech okolností“ agresivní podle přílohy I směrnice 2005/29, je třeba uplatnit obecný právní předpis o nekalých praktikách, a to i tehdy, když existuje odvětvový právní předpis přijatý na ochranu spotřebitelů a založený na ustanoveních unijního práva, který úplně upravuje stejné „agresivní praktiky“ nebo v každém případě uvedené „nekalé praktiky“?

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/8

1)

Brání smysl a účel „obecné“ směrnice 2005/29/ES (1), chápané jako „bezpečnostní síť“ na ochranu spotřebitelů, jakož i konkrétně bod 10 odůvodnění, čl. 3 odst. 4 a čl. 5 odst. 3 téže směrnice vnitrostátní právní úpravě, podle níž spadá posuzování dodržování zvláštních povinností na ochranu spotřebitelů stanovených odvětvovými směrnicemi 2009/72/ES (2) a 2009/73/ES (3) do působnosti obecné směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, čímž je vyloučen zásah odvětvového orgánu – v daném případě AEEGSI – příslušného k odstraňování porušování odvětvové směrnice, a to ve všech případech, které mohou zahrnovat i prvky nekalé obchodní praktiky?

2)

Má být zásada přednosti lex specialis podle čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES vykládána jako zásada upravující vztahy mezi systémy právní úpravy (obecnou a odvětvovou právní úpravou) nebo vztahy mezi právními předpisy (obecnými a zvláštními předpisy) či vztahy mezi nezávislými orgány odpovědnými za regulaci a dohled v příslušných odvětvích?

3)

Lze mít za to, že se jedná o „rozpor“ uvedený v čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES jen tehdy, když existuje podstatný rozpor mezi ustanoveními právních předpisů týkajících se nekalých obchodních praktik a jinými unijními předpisy upravujícími zvláštní aspekty obchodních praktik, nebo stačí, že dotčené právní předpisy a právní předpisy o nekalých obchodních praktikách obsahují natolik odlišnou právní úpravu, že to vede ke kolizi předpisů, pokud jde o stejnou konkrétní situaci?

4)

Vztahuje se pojem „pravidla Společenství“ uvedený v čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES jen na ustanovení obsažená v unijních nařízeních a směrnicích nebo také na předpisy, kterými se uvedená ustanovení přímo provádějí, anebo zahrnuje daný pojem také právní a správní předpisy, kterými se provádějí zásady unijního práva?

5)

Brání zásada přednosti lex specialis podle bodu 10 odůvodnění a čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES, jakož i článek 37 směrnice 2009/72/ES a článek 41 směrnice 2009/73/ES výkladu odpovídajících vnitrostátních provádějících předpisů, podle něhož vždy, když v některém regulovaném odvětví, na které se vztahuje odvětvová „spotřebitelská“ právní úprava přiznávající regulační a sankční pravomoci příslušnému odvětvovému orgánu, dojde k postupu, který lze spojit s pojmem „agresivní praktika“ ve smyslu článků 8 a 9 směrnice 2005/29/ES nebo „za všech okolností“ agresivní podle přílohy I směrnice 2005/29/ES, je třeba uplatnit obecný právní předpis o nekalých praktikách, a to i tehdy, když existuje odvětvový právní předpis přijatý na ochranu (těchto) spotřebitelů a založený na ustanoveních unijního práva, který úplně upravuje stejné „agresivní praktiky“ nebo v každém případě uvedené „nekalé praktiky“?

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/9

1)

Je povinnost udržovat kamenné hroby, kterou ukládá členský stát žadateli o jednotnou platbu na plochu a o platbu na zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí, a v případě jejíhož porušení se uplatní správní sankce spočívající ve snížení výše plateb o 3 % stanovená v článku 39 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 640/2014 (1), v souladu s čl. 93 odst. 1 a článkem 94 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1306/2013 (2) a s minimálními standardy stanoveným v jeho příloze II?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku, musí žadatel o jednotnou platbu na plochu a o platbu na zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí dodržovat podle čl. 72 odst. 1 písm. a), čl. 91 odst. 1 a 2, čl. 93 odst. 1 a článku 94 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1306/2013, jakož i podle čl. 4 odst. 1 písm. b), písm. c) a písm. e) nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1307/2013 (3) požadavky týkající se dobrého zemědělského a environmentálního stavu ve svém celém zemědělském podniku – s cílem zabránit uplatnění správní sankce – anebo jen na zemědělské ploše, v souvislosti s níž je konkrétně požadována platba?

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/9

—

určil, že Polská republika tím, že schválila přílohu lesního hospodářského plánu pro lesní oblast Białowieża, aniž se ujistila, že to nebude mít nepříznivý účinek na celistvost lokality významné pro Společenství (LVS) a zvláštní oblasti ochrany (ZOO) PLC200004 Puszcza Białowieska, nesplnila povinnosti, které proti vyplývají z čl. 6 odst. 3 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále jen „směrnice o přírodních stanovištích“) (1);

—

určil, že Polská republika tím, že nestanovila nezbytná ochranná opatření, která odpovídají ekologickým požadavkům typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I a druhů uvedených v příloze II směrnice o přírodních stanovištích, jakož i ptáků uvedených v příloze I směrnice o ptácích a pravidelně se vyskytujících stěhovavých druhů neuvedených v této příloze, pro něž jsou LVS a ZOO PLC200004 Puszcza Białowieska určeny, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích a z čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (dále jen „směrnice o ptácích“) (2);

—

určil, že Polská republika tím, že nezajistila přísnou ochranu saproxylických brouků [lesák rumělkový (cucujus cinnaberinus), krasec (buprestis splendens), prahlec červenoštítý (phryganophilus ruficollis) a pytho kolwensis] uvedených v příloze IV směrnice o přírodních stanovištích, tzn. že nezakázala jejich úmyslné usmrcování či vyrušování nebo poškozování či ničení jejich míst rozmnožování v lesní oblasti Białowieża, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 12 odst. 1 písm. a) a d) směrnice o přírodních stanovištích;

—

určil, že Polská republika tím, že nezajistila ochranu druhů ptáků uvedených v článku 1 směrnice o ptácích, zejména strakapouda bělohřbetého (dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (picoides tridactylus), kulíška nejmenšího (glaucidium passerinum) a sýce rousného (aegolius funereus), tzn. že nezajistila, aby tyto druhy nebyly úmyslně usmrcovány či vyrušovány během rozmnožování a odchovu mláďat a aby jejich hnízda a vejce nebyla úmyslně ničena, poškozována nebo odstraňována v lesní oblasti Białowieża, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 5 písm. b) a d) směrnice o ptácích;

—

uložil Polské republice náhradu nákladů řízení.

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/11

(a)

Vyplývá ze směrnice Rady 92/43/EHS (1) ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích), ve znění pozdějších předpisů, že prohlášení o vlivech v rámci sítě Natura musí v plném rozsahu označit stanoviště a druhy, které se v dané lokalitě vyskytují?

(b)

Vyplývá ze [směrnice o stanovištích], že v prohlášení o vlivech v rámci sítě Natura musí být identifikován a rozveden potenciální dopad na veškeré druhy (nikoli pouze ty chráněné), které jsou součástí chráněného stanoviště?

(c)

Vyplývá ze [směrnice o stanovištích], že se prohlášení o vlivech v rámci sítě Natura musí výslovně zabývat dopadem navrhované výstavby na chráněné druhy a stanoviště nacházející se ve zvláštní oblasti ochrany a také na druhy a stanoviště nacházející se za jejími hranicemi?

(d)

Vyplývá ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU (2) ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí ve znění pozdějších předpisů, že se prohlášení o dopadu na životní prostředí musí výslovně zabývat tím, zda bude mít navrhovaná výstavba významný dopad na druhy uvedené v prohlášení?

(e)

Představuje možnost, o které oznamovatel v posuzování vlivů na životní prostředí uvažoval a kterou rozváděl, nebo ve prospěch které argumentovaly některé zainteresované osoby, nebo která byla zvažována příslušným úřadem, „hlavní alternativní řešení“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, v rozhodném znění, a to i v případě, že ji oznamovatel v raném stádiu odmítl?

(f)

Vyplývá ze směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí ve znění pozdějších předpisů, že by posuzování vlivů na životní prostředí mělo obsahovat dostatek informací o všech alternativních řešeních za účelem porovnání jejich vhodnosti pro životní prostředí; nebo musí být v prohlášení o dopadu na životní prostředí výslovně uvedeno, jak bylo přihlédnuto k vlivům alternativních řešení na životní prostředí?

(g)

Vztahuje se požadavek čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí ve znění pozdějších předpisů, aby důvody výběru oznamovatele „braly v potaz vlivy na životní prostředí“, pouze na zvolenou možnost, nebo také na zkoumaná hlavní alternativní řešení, aby bylo možné analyzovat tyto možnosti z hlediska jejich dopadu na životní prostředí?

(h)

Je v souladu s dosažením cílů [směrnice o stanovištích], aby podrobnosti stavební fáze (jako umístění zábran a objízdné trasy) byly řešeny až po rozhodnutí o udělení souhlasu, a pokud ano, je možné, aby příslušný úřad povolil v souvislosti s uděleným souhlasem vymezení těchto záležitostí jednostranným rozhodnutím oznamovatele, které je příslušnému úřadu oznámeno namísto toho, aby jím bylo schváleno?

(i)

Vyplývá ze [směrnice o stanovištích], že povinností příslušného úřadu je zaznamenat, dostatečně podrobně a jasně za účelem vyloučení pochybností ohledně významu a účinku takového posudku, rozsah, v němž jemu předložený znalecký posudek hovoří ve prospěch dodání dalších informací před udělením stavebního povolení?

(j)

Vyplývá ze [směrnice o stanovištích], že příslušný úřad musí odůvodnit nebo podrobně odůvodnit odmítnutí závěru svého inspektora, který požaduje další informace nebo vědeckou studii před udělením stavebního povolení?

(k)

Vyplývá ze [směrnice o stanovištích], že příslušný úřad, musí při uskutečňování odpovídajícího posuzování, uvést podrobné a výslovné důvody každé položky svého rozhodnutí?

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/12

—

určil, že Italská republika tím, že nepřijala všechna nezbytná opatření, aby v souladu s čl. 7 písm. g) a článkem 13 směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (Úř. věst. 1999, L 182, s. 1; Zvl. vyd. 15/04, s. 228) co nejdříve ukončila provoz skládek, které neobdržely povolení k pokračování provozu podle článku 8 této směrnice, nebo tím, že nepřijala opatření nezbytná k zajištění, aby u skládek které obdržely povolení k pokračování provozu, bylo dosaženo souladu s požadavky stanovenými výše uvedenou směrnicí, aniž jsou dotčeny podmínky stanovené v příloze I bodu 1 této směrnice, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 14 písm. b) druhé věty a písm. c) uvedené směrnice, ve vztahu k těmto skládkám: 1) Avigliano (Loc. Serre Le Brecce); 2) Ferrandina (Loc. Venita); 3) Genzano di Lucania (Loc. Matinella); 4) Latronico (Loc. Torre); 5) Lauria (Loc. Carpineto); 6) Maratea (Loc. Montescuro); 7) Moliterno (Loc. Tempa La Guarella); 8) Potenza (Loc. Montegrosso-Pallareta: skládka, jejíž uzavření bylo plánováno na září 2016); 9) Potenza (Loc. Montegrosso-Pallareta), skládka označená jako nikdy nepoužívaná; 10) Rapolla (Loc. Albero in Piano); 11) Roccanova (Loc. Serre); 12) Sant’Angelo Le Fratte (Loc. Farisi); 13) Campotosto (Loc. Reperduso); 14) Capistrello (Loc. Trasolero); 15) Francavilla (Valle Anzuca); 16) L’Aquila (Loc. Ponte delle Grotte); 17) Andria (D’Oria G.& C. s.n.c); 18) Canosa (CO.BE.MA); 19) Bisceglie (CO.GE.SER); 20) Andria (F.lli Acquaviva); 21) Trani (BAT-Igea s.r.l.); 22) Torviscosa (Società Caffaro);

—

určil, že Italská republika tím, že nepřijala všechna nezbytná opatření, aby v souladu s čl. 7 písm. g) a článkem 13 směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (Úř. věst. 1999, L 182, s. 1; Zvl. vyd. 15/04, s. 228) co nejdříve ukončila provoz skládek, které neobdržely povolení k pokračování provozu podle článku 8 této směrnice, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 14 písm. b) druhé věty, ve vztahu k těmto skládkám: 23) Atella (Loc. Cafaro); 24) Corleto Perticara (Loc. Tempa Masone); 25) Marsico Nuovo (Loc. Galaino); 26) Matera (Loc. La Martella); 27) Pescopagano (Loc. Domacchia); 28) Rionero in Volture (Loc. Ventaruolo); 29) Salandra (Loc. Piano del Governo); 30) San Mauro Forte (Loc. Priati); 31) Senise (Loc. Palomabara); 32) Tito (Loc. Aia dei Monaci); 33) Tito (Loc. Valle del Forno); 34) Capestrano (Loc. Tirassegno); 35) Castellalto (Loc. Colle Coccu); 36) Castelvecchio Calvisio (Loc. Termine); 37) Corfinio (Loc. Cannucce); 38) Corfinio (Loc. Case querceto); 39) Mosciano S. Angelo (Loc. Santa Assunta); 40) S. Omero (Loc. Ficcadenti); 41) Montecorvino Pugliano (Loc. Parapoti); 42) San Bartolomeo in Galdo (Loc. Serra Pastore); 43) Trivigano (ex Cava Zof); 44) Torviscosa (Loc. La Valletta);

—

uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/14

1)

Návrh na předběžná opatření se zamítá.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/14

1)

Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/15

1)

Odkládá se výkon rozhodnutí Evropské komise ze dne 13. července 2016 přijatého v souladu s nařízením (ES) č. 1049 a týkajícího se žádosti o přístup k dokumentům zaregistrované pod číslem GestDem 2015/5711A-018-2014 v rozsahu, v němž poskytuje přístup k dokumentům Republiky Malta.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/15

—

zrušil napadené rozhodnutí ze dne 8. května 2017, kterým byla nabídka žalobkyně v řízení EIGE/2017/OPER/04 „Mrzačení ženských pohlavních orgánů: posouzení ohrožených dívek“ posouzena jako neúspěšná, a následné rozhodnutí vybrat nabídku jiného uchazeče a zadat mu zakázku;

—

uložil žalovanému zaplatit jí náhradu škody, kterou utrpěla, jakož i úroky ve výši 8 %, nebo jí přiznal odškodnění, jakož i úroky ve výši 8 %;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení zásady rovného zacházení, zásady transparentnosti, zásady postupovat s určitou péčí, povinnosti dodržovat důvěrnost a ze zjevně nesprávného posouzení.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nesoudržnosti odůvodnění, porušení zásady proporcionality při posouzení nabídky žalobkyně.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení práva na řádnou správu.

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/16

—

konstatoval, že Jednotný výbor pro řešení krizí porušil unijní právo přijetím rozhodnutí SRB/EES/2017/08 ze dne 7. června 2017, kterým byl schválen krizový plán pro Banco Popular Español SA;

—

v důsledku toho uvedené rozhodnutí, jakož i následné navazující akty přijaté Jednotným výborem pro řešení krizí zrušil, a to s účinky ex tunc.

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/17

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

určil, že články 18 a 29 nařízení (EU) č. 806/2014 jsou neplatné a nepoužitelné;

—

uložil žalovanému Jednotnému výboru pro řešení krizí náhradu nákladů řízení.

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/17

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/18

—

zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví ze dne 25. května 2017, (věc R 1870/2016-1) a prostřednictvím opravy vymazal ochrannou známku přihlašovatelky;

—

podpůrně

—

zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví ze dne 25. května 2017, (věc R 1870/2016-1) a vrátil věc EUIPO;

—

podpůrně

—

rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví ze dne 25. května 2017, (věc R 1870/2016-1) zrušil

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/19

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/993 ze dne 12. června 2017, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 329/2007 o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice (Úř. věst. 2017, L 149, s. 67) a rozhodnutí Rady (SZBP) č. 2017/994 ze dne 12 June 2017, kterým se mění rozhodnutí Rady (SZBP) č. 2016/849 o omezujících opatřeních proti Korejské lidově demokratické republice (Úř. věst. 2017, L 149, s. 75), v rozsahu, v němž uvedené akty zahrnují jméno žalobce na seznam osob, kterých se týkají omezující opatření;

—

uložil žalovaným náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že žalované dostatečným způsobem neodůvodnily zahrnutí žalobce na seznam.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že žalované se dopustily zjevně nesprávného posouzení, když měly za to, že ve vztahu k žalobci byla splněna kritéria pro zařazení na seznam; pro tento závěr neexistuje skutkový základ.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že žalované zneužily své pravomoci, když zamýšlely nezohlednit právo žalobce na účinnou právní ochranu ve vztahu k jeho zařazení na seznam podle článku 230 SFEU a/nebo porušily právo žalobce na rovné zacházení.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že žalované porušily právo žalobce na obhajobu, když mu odepřely přístup k důkazům, o které se opíraly před opětovným zařazením jeho jména na seznam.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že žalované porušily předpisy o ochraně osobních údajů.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že žalované neodůvodněně a nepřiměřeně porušily základní práva žalobce, včetně jeho práva na ochranu majetku, povolání a dobrého jména.

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/19

—

zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/993 ze dne 12. června 2017, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 329/2007 o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice (Úř. věst. 2017, L 149, p. 67), rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/994 ze dne 12. června 2017, kterým se mění rozhodnutí (SZBP) 2016/849 o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice (Úř. Věst. 2017, L 149, s. 75), prováděcí rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/1459 ze dne 10. srpna 2017, kterým se provádí rozhodnutí (SZBP) 2016/849 o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice (Úř. věst. 2017, L 208, s. 38), a prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/1457 ze dne 10. srpna 2017, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 329/2007 o omezujících opatřeních vůči Korejské lidově demokratické republice (Úř. věst. 2017, L 208, s. 33), v rozsahu, v němž se těmito akty zařazuje žalobkyně na seznam subjektů, na něž se vztahují omezující opatření.

—

uložil žalovaným náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod, jenž vychází z toho, že žalované neposkytly přiměřené nebo dostačující důvody pro zařazení žalobkyně na uvedený seznam subjektů.

2.

Druhý žalobní důvod, jenž vychází z toho, že se žalované dopustily zjevně nesprávného posouzení, když dospěly k závěru, že v případě žalobkyně byla splněna kterákoli z kritérií pro zahrnutí žalobců ve sporných opatřeních, jelikož pro jejich zahrnutí neexistuje skutkový základ.

3.

Třetí žalobní důvod, jenž vychází z toho, že žalované neposkytly žalobkyni důkazy, z nichž údajně vycházely při jejich rozhodnutí o opětovném zařazení žalobkyně na seznam, předtím než byla na tento seznam opětovně uvedena, nebo jakožto základu pro provedení zařazení jejího jména na seznam OSN na straně EU, což je v rozporu s právy žalobkyně na obhajobu a účinnou soudní ochranu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod, jenž vychází z toho, že žalované nesplnily své povinnosti při rozhodování o zařazení žalobkyně na seznam z důvodu zařazení OSN.

5.

Pátý žalobní důvod, jenž vychází z toho, že žalované zneužily své pravomoci tím, že se pokusily zmařit právo žalobkyně na podání účinného opravného prostředku, a tím se tomuto právu i vyhnout, v souvislosti s jejím zařazením na seznam podle článku 230 SFEU a/nebo porušily právo žalobkyně na rovné zacházení.

6.

Šestý žalobní důvod, jenž vychází z toho, že žalované porušily právní předpisy na ochranu údajů.

7.

Sedmý žalobní důvod, jenž vychází z toho, že žalované porušily neodůvodněně či nepřiměřeně základní práva žalobkyně, včetně práva na ochranu vlastnictví, práva na svobodu podnikání a dobré jméno.

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/20

—

zrušil rozhodnutí Komise C(2017) 3220 final ze dne 29. května 2017 týkající se nedaňových podpor poskytnutých Německem ve prospěch Jugendherberge Berlin Ostkreuz gGmbH (a dalších) SA.43145 (2016/FC) (Úř. věst. 2017, C 193, s. 1); a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

—

Komise porušila procesní práva žalobkyně tím, že rozhodnutí, které je předmětem žaloby, vydala jen po předběžném přezkumu, přestože byla povinna zahájit formální vyšetřovací řízení. Žalobkyně přitom uvádí, že Komise by v případě řádného posouzení jí předložených informací a údajů musela mít pochybnosti týkající se slučitelnosti nedaňové podpory protiprávně poskytnuté Německem ve prospěch Jugendherberge Berlin Ostkreuz gGmbH (a dalších).

—

V rozsahu, v němž se Komise těmito pochybnosti zakládajícími informacemi a údaji v rozhodnutí, jenž je předmětem žaloby, vůbec, nedostatečně nebo krom toho v podstatných částech neadekvátním způsobem zabývala, žalobkyně dále namítá, že Komise porušila svoji povinnost uvést odůvodnění zakotvenou v čl. 296 odst. 2 SFEU.

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/21

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/22

9.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 338/23