29.8.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 285/1

29.8.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 285/2

—

s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie (Smlouva o fungování EU),

—

s ohledem na články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (Smlouva o EU),

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 23, 24 a 25 této listiny,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 o boji proti mrzačení ženských pohlavních orgánů v EU (1) a na své usnesení ze dne 14. června 2012 o vymýcení praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů (2),

—

s ohledem na své prohlášení ze dne 22. dubna 2009 o kampani „Řekni NE násilí na ženách“ (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách (5),

—

s ohledem na své usnesení zde dne 6. února 2013 o 57. zasedání Komise OSN pro postavení žen: Odstraňování a prevence všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. října 2007 o vraždách žen v Mexiku a ve Střední Americe a úloze Evropské unie v boji proti tomuto jevu (7),

—

s ohledem na strategii Komise pro rovnost žen a mužů 2010–2015, která byla představena dne 21. září 2010,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané Akční plán provádění Stockholmského programu (COM(2010)0171 final),

—

s ohledem na program Práva, rovnost a občanství na období 2014–2020,

—

s ohledem na závěry Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele o odstranění násilí páchaného na ženách, které přijala na svém zasedání dne 8. března 2010,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV (8),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vymýcení domácího násilí páchaného na ženách ze dne 18. září 2012 (9),

—

s ohledem na hlavní směry EU týkající se násilí páchaného na ženách a boje proti všem formám diskriminace žen,

—

s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulskou úmluvu),

—

s ohledem na čl. 11 odst. 1 písm. d) Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, která byla přijata rezolucí valného shromáždění OSN č. 34/180 dne 18. prosince 1979,

—

s ohledem na ustanovení právních nástrojů Organizace spojených národů v oblasti lidských práv, zejména těch, které se týkají práv žen, jako je např. Charta OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen a její opční protokol, Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a zásada jejich nenavracení zakotvená v této úmluvě, Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením,

—

s ohledem na nástroje OSN týkající se násilí na ženách, jako je např. Vídeňská deklarace a akční plán ze dne 25. června 1993 přijaté na Světové konferenci o lidských právech (A/CONF. 157/23) a deklarace o odstranění násilí páchaného na ženách ze dne 20. prosince 1993 (A/RES/48/104),

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 12. prosince 1997 nazvanou „Prevence zločinů a opatření trestního práva k odstranění násilí páchaného na ženách“ (A/RES/52/86), ze dne 18. prosince 2002 nazvanou „Odstranění zločinů páchaných na ženách ve jménu cti“ (A/RES/57/179), ze dne 22. prosince 2003 nazvanou „Odstranění domácího násilí na ženách“ (A/RES/58/147) a ze dne 5. března 2013 nazvanou „Zvýšení celosvětového úsilí o odstranění praktik mrzačení ženských pohlavních orgánů“ (A/RES/67/146),

—

s ohledem na zprávy zvláštních zpravodajů vysokého komisaře OSN pro lidská práva o násilí páchaném na ženách a na všeobecné doporučení č. 19 přijaté Výborem pro odstranění diskriminace žen (11. zasedání, 1992),

—

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly přijaty na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995, a na usnesení Parlamentu ze dne 18. května 2000 o opatřeních navazujících na pekingskou akční platformu (10), ze dne 10. března 2005 o plnění akční platformy přijaté na 4. světové konferenci o ženách (Peking + 10) (11) a ze dne 25. února 2010 o akční platformě OSN pro rovnost mužů a žen nazvané „Peking + 15“ (12),

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 19. prosince 2006 nazvanou „Zesílení úsilí k odstranění veškerých forem násilí na ženách“ (A/RES/61/143) a rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 o ženách, míru a bezpečnosti,

—

s ohledem na závěry 57. zasedání Komise OSN pro postavení žen o odstraňování a prevenci všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách,

—

s ohledem na zprávu zvláštní zpravodajky OSN pro násilí na ženách, jeho příčiny a následky Rashidy Manjoové ze dne 16. května 2012,

—

s ohledem na článek 5 Madridského mezinárodního akčního plánu pro problematiku stárnutí,

—

s ohledem na posouzení evropské přidané hodnoty (13),

—

s ohledem na články 42 a 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0075/2014),

A.

vzhledem k tomu, že ve směrnici 2012/29/EU (14), kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, je násilí na základě pohlaví definováno jako násilí, které je vůči určité osobě směrováno z důvodu jejího pohlaví, pohlavní identity nebo vyjádření pohlavní identity nebo které má nepřiměřený dopad na osoby určitého pohlaví; vzhledem k tomu, že násilí může vést k fyzické, sexuální, citové či psychické újmě oběti nebo jí může způsobit ekonomické ztráty, je chápáno jako forma diskriminace a porušování základních práv oběti a zahrnuje domácí násilí, sexuální násilí (včetně znásilnění, sexuálních napadení a obtěžování), obchodování s lidmi, zotročování a různé druhy škodlivých praktik, jako jsou vynucené sňatky, mrzačení ženských genitálií a takzvané „zločiny ze cti“;

B.

vzhledem k tomu, že násilí na základě pohlaví je jevem, kde obětí i pachatelem mohou být osoby všech věkových skupin, všech úrovní vzdělání, příjmových skupin a sociálního postavení, a že souvisí s nerovnoměrným rozdělením moci mezi ženy a muže v naší společnosti, v níž je myšlení i chování osob založeno na stereotypech, proti čemuž je třeba bojovat od nejranějších fází s cílem dosáhnout změny ustálených postojů;

C.

vzhledem k tomu, že ženy stále častěji čelí násilí ze strany manželů, partnerů, bývalých manželů nebo bývalých partnerů; vzhledem k tomu, že v některých zemích počet obětí prudce stoupá a následky, kterými trpí, začínají být mnohem vážnější, a zahrnují dokonce případy úmrtí, a ze statistik vyplývá, že z celkového počtu vražd tvoří počet případů usmrcených žen stále větší podíl;

D.

vzhledem k tomu, že statistické průzkumy v několika zemích ukazují, že ačkoli počet vražd se celkově nezvýšil, počet zabitých žen představuje stále větší podíl z celkového počtu, což dokazuje, že násilí páchané na ženách roste;

E.

vzhledem k tomu, že extrémní chudoba zvyšuje riziko násilí a dalších forem vykořisťování, což brání ženám, aby se plně zapojily do všech oblastí života, a stojí v cestě dosažení rovnosti žen a mužů;

F.

vzhledem k tomu, že posílení nezávislosti žen a jejich zapojení do hospodářského a sociálního života umožňuje snížit zranitelnost vůči násilí na základě pohlaví;

G.

vzhledem k tomu, že se nedávno v souvislosti s rostoucím užíváním sociálních sítí on-line objevily nové stereotypy a formy diskriminace a násilí, jako je tzv. kybergrooming, jehož oběťmi jsou zejména adolescenti;

H.

vzhledem k tomu, že sexistické postoje k rolím žen a mužů v mladší generaci stále přetrvávají; mladé ženy, které jsou oběťmi násilí, jsou i nadále obviňovány a stigmatizovány svými vrstevníky a zbytkem společnosti;

I.

vzhledem k tomu, že násilí je traumatickým zážitkem pro každého muže, ženu či dítě, avšak násilí na základě pohlaví páchají častěji muži na ženách a dívkách a toto násilí nejenže odráží, ale i posiluje nerovnosti mezi muži a ženami a ohrožuje zdraví, důstojnost, bezpečnost a nezávislost obětí;

J.

vzhledem k tomu, že je nutné věnovat pozornost dětem, které se staly svědky násilí páchaného na blízkém příbuzném, a postarat se o ně zajištěním nezbytné psychologické a sociální pomoci, a to zejména tehdy, hrozí-li jim emoční a vztahové problémy;

K.

vzhledem k tomu, že ženské oběti násilí na základě pohlaví a jejich děti často vyžadují zvláštní podporu a ochranu, a to z důvodu vysokého rizika sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety, které jsou s tímto násilím spojeny;

L.

vzhledem k tomu, že ženy a děti, které zažijí násilí, potřebují zvláštní azylové domy, kde by jim byly poskytovány náležité služby zdravotní péče, právní pomoc a psychologické poradenství a léčba; vzhledem k tomu, že členské státy by měly azylovým domům pro ženy poskytovat dostatečné finanční prostředky;

M.

vzhledem k tomu, že násilí na ženách, jehož se dopouštějí muži, mění postavení žen ve společnosti a má vliv na jejich nezávislé rozhodování, pokud jde o zdraví, vzdělání a zaměstnání, zapojení do společenských a kulturních činností, ekonomickou nezávislost, účast na veřejném a politickém životě a na rozhodování a vztahy s muži, ale i na jejich sebeúctu;

N.

vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách může zanechat hluboké jizvy na těle i na duši, poškodit celkové zdraví žen a dívek, včetně jejich reprodukčního a sexuálního zdraví, a v některých případech může mít za následek smrt, což je rovněž známo pod pojmem feminicida;

O.

vzhledem k tomu, že k boji proti násilí na ženách a obecně násilí na základě pohlaví je zapotřebí vzdělání a odborné přípravy od velmi útlého věku, protože rozvíjí schopnost mladých lidí zacházet se svými partnery s respektem bez ohledu na jejich pohlaví a uvědomovat si zásady rovnosti;

P.

vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách nabývá čím dál tím nepřijatelnějších podob, jako je zapojení žen ve skupinách organizujících obchodování se ženami za účelem sexuálního vykořisťování;

Q.

vzhledem k tomu, že studie o násilí páchaném na ženách odhadují, že jedna pětina až jedna čtvrtina žen v Evropě zažila v dospělosti nejméně jednou fyzické násilí a více než jedna desetina zažila sexuální násilí za použití síly (15);

R.

vzhledem k tomu, že podle posouzení evropské přidané hodnoty se roční náklady EU na opatření v souvislosti s násilím na základě pohlaví páchaným na ženách odhadují na 228 miliard EUR v roce 2011 (tj. 1,8 % HDP EU), z čehož 45 miliard EUR ročně připadá na veřejné a státní služby a 24 miliard EUR představuje ušlý ekonomický výkon;

S.

vzhledem k tomu, že Agentura pro základní práva vydala v březnu 2013 některé předběžné výsledky svého evropského průzkumu o násilí páchaném na ženách, které mimo jiné ukazují následující skutečnosti: čtyři z pěti žen po nejzávažnějších případech násilí páchaného jinými osobami než jejich partnery nevyužily žádných služeb, jako je zdravotní péče, sociální služby či pomoc obětem; ženy, které pomoc hledaly, se obracely spíše na zdravotnické služby, což prokazuje, jak důležité je zajistit, aby zdravotnický personál dokázal reagovat na potřeby obětí násilí; dvě z pěti žen neznaly právní předpisy či politické iniciativy, které jim poskytují ochranu v případě domácího násilí, a polovina z nich neznala žádné právní předpisy či iniciativy zaměřené na prevenci;

T.

vzhledem k tomu, že ve strategii pro rovnost žen a mužů 2010–2015 Komise zdůraznila, že genderově podmíněné násilí je jedním z klíčových problémů, které je nutno vyřešit, aby bylo možné dosáhnout skutečné rovnosti žen a mužů;

U.

vzhledem k tomu, že právní rámec stanovený Lisabonskou smlouvou nabízí nové možnosti, jak na úrovni Unie posílit spolupráci na poli trestního práva, které orgánům a členským státům poskytují příležitost spolupracovat na pevných základech a vytvářet společnou právní kulturu EU v oblasti boje proti všem formám násilí páchaného na ženách a diskriminace žen, jež by zohledňovala, nikoliv nahrazovala vnitrostátní právní systémy a tradice;

V.

vzhledem k tomu, že zvyšování povědomí a mobilizace, mimo jiné prostřednictvím sdělovacích prostředků a sociálních sítí, jsou důležitou součástí účinné strategie prevence;

W.

vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách nelze odstranit jediným zásahem, lze je však dostat do povědomí veřejnosti, významně omezit a zmírnit jeho důsledky kombinací různých činností v oblasti infrastruktury, právní úpravy, soudnictví, represivních složek, kultury, vzdělávání, sociální péče, zdravotnictví nebo jiných speciálních služeb;

X.

vzhledem k tomu, že veškerá opatření přijímaná s cílem bojovat pro násilí páchanému na ženách se řídí šesticí neoddělitelných cílů, kterými jsou politika, prevence, ochrana, stíhání, pomoc a partnerství;

Y.

vzhledem k tomu, že je důležité důrazněji vystupovat proti průmyslu, který vnímá dívky a ženy jako sexuální objekty;

Z.

vzhledem k tomu, že v důsledku různých politik a právních předpisů platných v různých členských státech nejsou ženy v Unii chráněny proti násilí ze strany mužů stejnou měrou, mimo jiné pokud jde o definici trestných činů a působnost právních předpisů, a jsou proto vůči takovému násilí zranitelné;

AA.

vzhledem k tomu, že v důsledku faktorů, jako jsou rasový a etnický původ, náboženství nebo víra, zdravotní a občanský stav, podmínky bydlení, migrační status, věk, zdravotní postižení, společenská třída, sexuální orientace a genderová identita, mohou mít ženy zvláštní potřeby a mohou být zranitelnější vůči vícenásobné diskriminaci;

AB.

vzhledem k tomu, že v mnoha případech ženy nedokáží vznášet stížnosti proti aktům násilí na základě pohlaví, jehož jsou oběťmi, a to z důvodů, jež jsou složité a rozmanité a zahrnují psychologické, hospodářské, sociální a kulturní faktory, nebo protože jim může rovněž chybět důvěra v to, že jim policie, právní systém či sociální a zdravotní služby pomohou; vzhledem k tomu, že v některých případech považují orgány genderově podmíněné násilí za rodinný problém, a tedy za problém, který lze řešit na této úrovni;

AC.

vzhledem k tomu, že jedním z ústředních bodů této debaty by měla být politika reprodukčního zdraví;

AD.

vzhledem k tomu, že je nezbytné shromažďovat srovnatelné údaje o všech aspektech tohoto problému rozdělené podle kvalitativních a kvantitativních hledisek, aby bylo možno zjistit skutečný rozsah násilí páchaného na ženách v Unii a následně vytvořit účinné politiky;

AE.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament dne 12. prosince 2012 zamítl návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropské statistice bezpečí před trestnou činností (16), který vypracovala Komise, a ve svém zamítnutí zdůraznil, že je nutné vypracovat nový návrh právního předpisu EU, který vytvoří ucelený systém shromažďování statistických údajů o násilí na ženách v členských státech, a vzhledem k tomu, že Rada ve svých závěrech z prosince 2012 požadovala zlepšení shromažďování a šíření srovnatelných, spolehlivých a pravidelně aktualizovaných údajů týkajících se všech forem násilí páchaného na ženách na úrovni členských států i EU;

AF.

vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů je mezinárodně uznáváno jako porušování lidských práv, jako případ týrání dívek a žen, a odráží hluboce zakořeněnou nerovnost mezi pohlavími; vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů představuje krajní formu diskriminace žen, je téměř vždy prováděno na nezletilých dívkách a je porušením práv dítěte;

AG.

vzhledem k tomu, že prostituce může být stále častěji vnímána jako druh násilí páchaného na ženách v důsledku toho, jaký má dopad na jejich tělesné a duševní zdraví, zvláště v případech nucené prostituce a obchodování se ženami za účelem prostituce;

AH.

vzhledem k tomu, že vraždy ze cti se na území Unie stávají čím dál tím častějším nebezpečným jevem, který postihuje zejména mladé dívky;

AI.

vzhledem k tomu, že zneužívání seniorů je mezinárodně uznáváno jako porušování lidských práv starších žen a rovněž je uznávána potřeba zabránit zneužívání seniorů a bojovat proti němu, a to ve všech zemích EU;

AJ.

vzhledem k tomu, že přijetí hlavních směrů EU týkajících se násilí páchaného na ženách a boje proti všem formám diskriminace žen, stejně jako zvláštní kapitola strategického rámce EU pro lidská práva a demokracii a akčního plánu EU věnovaná ochraně žen před násilím na základě pohlaví, jsou projevem jasné politické vůle na straně EU učinit práva žen prioritou a přijmout v této oblasti dlouhodobá opatření; vzhledem k tomu, že soudržnost mezi vnitřními a vnějšími aspekty politik v oblasti lidských práv může někdy odhalit rozpor mezi slovy a činy;

AK.

vzhledem k tomu, že podle Komise a zpráv organizace Amnesty International se mrzačení ženských pohlavních orgánů týká několika stovek tisíc žen a dívek v Evropě, přičemž se jako počet obětí často uvádí číslo 500 000; vzhledem k tomu, že rozdílné právní úpravy jednotlivých členských států vedou v EU k jevu nazývanému přeshraniční turistika za účelem mrzačení ženských pohlavních orgánů;

AL.

vzhledem k tomu, že je nadále nutné, aby s cílem vymýtit násilné praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů spolupracovala EU s třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že členské státy a třetí země, podle jejichž právních předpisů jsou tyto praktiky trestným činem, musí jednat v souladu s těmito předpisy;

1.

žádá Komisi, aby do konce roku 2014 na základě článku 84 Smlouvy o fungování EU předložila návrh aktu, kterým zavede opatření na prosazování a podporu činnosti členských států v oblasti předcházení násilí páchanému na ženách a dívkách, a aby se při tom řídila podrobnými doporučeními uvedenými v příloze k tomuto dokumentu;

2.

vyzývá Komisi, aby předložila revidovaný návrh nařízení o evropské statistice, které by bylo zaměřené na násilné trestné činy a jehož součástí by byl rovněž ucelený systém shromažďování statistických údajů o násilí páchaném na ženách v členských státech;

3.

žádá Radu, aby aktivovala překlenovací ustanovení, tj. aby jednomyslně přijala rozhodnutí určující násilí páchané na ženách a dívkách (a jiné druhy násilí páchaného na základě pohlaví) jako oblast trestné činnosti uvedené v čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování EU;

4.

vyzývá Komisi, aby podpořila ratifikace jednotlivými státy a zahájila postup přistoupení EU k Úmluvě Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu, jakmile posoudí, jaký by přistoupení k úmluvě mělo dopad a přidanou hodnotu;

5.

žádá Komisi, aby předložila celounijní strategii a akční plán pro boj proti všem formám násilí na ženách a dívkách, jak bylo naplánováno v roce 2010 v rámci akčního plánu provádění Stockholmského programu, a to s cílem konkrétním a účinným způsobem chránit v prostoru svobody, bezpečnosti a práva integritu, rovnost (článek 2 Smlouvy o EU) a blahobyt (čl. 3 odst. 1 Smlouvy o EU) žen a s důrazem zejména na informování žen o jejich právech a mužů a chlapců (od raného věku) o potřebě respektovat fyzickou a psychologickou integritu žen s cílem přispět k prevenci takového násilí, přičemž je třeba zdůraznit potřebu náležitého proškolení policejních a soudních orgánů k řešení specifických problémů násilí na základě pohlaví, a vybízí členské státy, aby přijaly opatření na pomoc obětem s nasměrováním dalšího života a s znovunabytím důvěry, aby v budoucnosti opět nebyly zranitelné či závislé; strategie by měla věnovat zvláštní pozornost zranitelným skupinám, jako jsou starší lidé, osoby se zdravotním postižením, přistěhovalci a LGBT osoby (lesbické ženy, gayové, bisexuálové a transgender osoby); měla by rovněž obsahovat opatření na podporu dětí, které se staly svědky násilného jednání, a uznat je jako oběti;

6.

vyzývá Komisi, aby podporovala spolupráci mezi členskými státy, ženskými nevládními organizacemi a jinými organizacemi, a zajistila tak přípravu a zavedení účinných strategií určených k vymýcení násilí páchanému na ženách;

7.

vybízí Komisi, aby přijala první opatření směřující ke zřízení Evropské observatoře pro násilí páchané na ženách a dívkách a vycházela při tom ze stávajících institucionálních struktur (Evropský institut pro rovnost žen a mužů), přičemž řízení by se měl ujmout koordinátor EU pro otázky násilí páchaného na ženách a dívkách;

8.

naléhavě žádá Komisi, aby v příštích třech letech vyhlásila Evropský rok ukončení násilí páchaného na ženách a dívkách s cílem zvýšit povědomí občanů a všech politiků o tomto rozšířeném problému vyskytujícím se ve všech členských státech s cílem představit jasný akční plán na vymýcení násilí páchaného na ženách;

9.

vyzývá členské státy, aby bojovaly proti vraždám ze cti tím, že potenciálním obětem poskytne vzdělání a útočiště a uspořádá osvětové kampaně týkající se krajních případů porušování lidských práv a počtu tragických úmrtí způsobených vraždami ze cti;

10.

vyzývá členské státy a zainteresované strany spolupracující s Komisí, aby rozšířily povědomí o finančních prostředcích dostupných prostřednictvím programů EU určených k boji proti násilí páchanému na ženách;

11.

potvrzuje, že uvedená doporučení jsou v souladu se základními právy a zásadou subsidiarity a proporcionality;

12.

domnívá se, že finanční dopady požadovaného návrhu by měly být hrazeny z oddílu III rozpočtu Unie (což zajistí plnou provázanost se stávající rozpočtovou položkou týkající se předmětu návrhu);

13.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi, Radě, parlamentům a vládám členských států, Radě Evropy a Evropskému institutu pro rovnost žen a mužů.

29.8.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 285/11

—

s ohledem na články 290 a 291 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (1),

—

s ohledem na společnou dohodu o aktech v přenesené pravomoci, která byla schválena dne 3. března 2011 Konferencí předsedů,

—

s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí (2), zejména na bod 15 a přílohu 1 této dohody,

—

s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 5. září 2012 ve věci C-355/10, Parlament v. Rada (dosud nezveřejněný), a projednávanou věc C-427/12, Komise v. Evropský parlament a Rada Evropské unie,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. května 2010 o přenesení zákonodárné pravomoci (3),

—

s ohledem na informační zprávu Evropského hospodářského a sociálního výboru o zdokonalení tvorby právních předpisů: prováděcích aktech a aktech v přenesené pravomoci, která byla přijata dne 19. září 2013,

—

s ohledem na dopis, který dne 26. listopadu 2012 zaslal předseda Parlamentu předsedovi Konference předsedů výboru ohledně horizontálních zásad pro používání aktů v přenesené pravomoci v souvislosti s legislativními programy, na něž se vztahuje víceletý finanční rámec (VFR), jak je podpořila Konference předsedů na své schůzi dne 15. listopadu 2012,

—

s ohledem na dopis, který dne 8. února 2013 zaslal předseda Parlamentu předsedovi Rady a předsedovi Komise ohledně nedostatečného pokroku v Radě při zajišťování souladu mezi návrhy v oblasti zemědělství a rybolovu,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro rozvoj, Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Výboru pro rybolov a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0435/2013),

A.

vzhledem k tomu, že na základě Lisabonské smlouvy mají Parlament a Rada (dále označeni jako „zákonodárce“) možnost svěřit prostřednictvím legislativního aktu („základní akt“) část své pravomoci Komisi; vzhledem k tomu, že přenesení pravomoci je citlivý úkon, kdy je Komise pověřena výkonem pravomoci, která je podstatou vlastní úlohy zákonodárce; vzhledem k tomu, že je proto nutné zajistit správné uplatňování Smlouvy, aby byla zajištěna dostatečná úroveň demokratické legitimity i pro akty v přenesené pravomoci; vzhledem k tomu, že při úvahách o otázce přenesení pravomoci je proto nutné vždy vycházet z iniciativy zákonodárce; vzhledem k tomu, že podle ustálené judikatury je přijetí základních pravidel upravované oblasti vyhrazeno zákonodárci, tzn. že přijímání ustanovení, která vyžadují politická rozhodnutí spadající do odpovědnosti zákonodárce, nelze přenést; vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu se tato přenesená pravomoc týká pouze doplnění a změn částí legislativního aktu, které nejsou podstatné; vzhledem k tomu, že výsledkem aktů v přenesené pravomoci, které přijímá Komise, jsou nelegislativní akty s obecnou působností; vzhledem k tomu, že v základním aktu musí být výslovně stanoven cíl, obsah, rozsah a doba trvání přenesené pravomoci a dále podmínky, které se na toto přenesení pravomoci vztahují;

B.

vzhledem k tomu, že Parlament, Rada a Komise sjednaly v zájmu stanovení praktických opatření a dohodnutých upřesnění a preferencí použitelných pro přenesení legislativní pravomoci v souladu s článkem 290 SFEU společnou dohodu o aktech v přenesené pravomoci s cílem zajistit bezproblémový výkon přenesené pravomoci a účinnou kontrolu této pravomoci ze strany Evropského parlamentu a Rady;

C.

vzhledem k tomu, že Smlouvy stanoví, že členské státy přijímají veškerá nezbytná vnitrostátní právní opatření k provedení právně závazných aktů Unie; vzhledem k tomu, že jsou-li pro provedení právně závazných aktů Unie nezbytné jednotné podmínky, svěří tyto akty prováděcí pravomoci Komisi (a v některých zvláštních případech Radě), jak je stanoveno v článku 291 SFEU; vzhledem k tomu, že pokud je v základním aktu stanoveno, že přijetí prováděcích aktů Komisí musí podléhat kontrole ze strany členských států, měl by tento základní akt svěřit Komisi prováděcí pravomoci v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011; vzhledem k tomu, že Komise přijala v prohlášení připojeném k uvedenému nařízení klíčový závazek, jenž spočívá v urychleném přizpůsobení acquis novému systému aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů, jež má být provedeno do konce tohoto legislativního období, včetně základních aktů odkazujících na regulativní postup s kontrolou;

D.

vzhledem k tomu, že je úkolem zákonodárce v jednotlivých případech stanovit do jaké míry bude každý legislativní akt podrobný, a tím rozhodnout, zda je třeba přenést na Komisi pravomoc k přijímání aktů v přenesené pravomoci a rovněž zda bude zapotřebí propůjčení pravomocí k zajištění jednotných podmínek pro provedení daného legislativního aktu; vzhledem k tomu, že svěření takovéto přenesené nebo prováděcí pravomoci není nikdy povinné; vzhledem k tomu, že svěření těchto pravomocí je nicméně třeba zvážit v případech, kdy je zapotřebí zaručit flexibilitu a účinnost, které nelze zajistit řádným legislativním postupem; vzhledem k tomu, že rozhodnutí o svěření přenesené nebo prováděcí pravomoci musí vycházet z objektivních faktorů, které musí umožnit soudní přezkum přijatého řešení; vzhledem k tomu, že neexistuje judikatura k článku 290 SFEU a ke kritériím v něm stanoveným, a proto je pro Evropský parlament a Radu složitější dospět k dohodě o určení vymezení mezi prováděcími akty a akty v přenesené pravomoci

E.

vzhledem k tomu, že přenesení pravomocí na Komisi není jen technická záležitost, ale že může rovněž zahrnovat otázky značné politické důležitosti pro občany a spotřebitele, podniky a celá odvětví Unie, vzhledem k jejich možným socioekonomickým, environmentálním a zdravotním dopadům;

F.

vzhledem k tomu, že během legislativních jednání o celé řadě dokumentů vyšlo najevo, že výklad orgánů je v některých otázkách odlišný; vzhledem k tomu, že parlamentní výbory mohou podle článku 37a jednacího řádu v rámci přezkumu návrhu, jenž stanoví přijetí aktů v přenesené pravomoci, požádat Výbor pro právní záležitosti o vypracování stanoviska; vzhledem k tomu, že Konference předsedů schválila dne 13. ledna 2012 společný postup a dne 19. dubna 2012 horizontální přístup, jimiž se mají jednotlivé výbory řídit v zájmu sladění rozdílných názorů; vzhledem k tomu, že tento společný postup je třeba dále posílit tím, že Parlament stanoví svá vlastní kritéria pro uplatňování článků 290 a 291 SFEU a bude usilovat, aby se na těchto kritériích dohodl s Radou a Komisí;

1.

domnívá se, že Parlament by se měl při uplatňování článků 290 a 291 SFEU řídit těmito nezávaznými kritérii; tento soubor kritérií nelze považovat za vyčerpávající:

2.

naléhavě vyzývá Komisi a Radu, aby zahájily s Parlamentem jednání v zájmu dosažení dohody ohledně výše uvedených kritérií; domnívá se, že toho lze dosáhnout revizí interinstitucionální dohody o zlepšení tvorby právních předpisů, která by měla tato kritéria zahrnovat;

3.

znovu připomíná rozhodnutí přijatá na schůzích Konference předsedů konaných dne 13. ledna 2011 a dne 19. dubna 2012 týkající se aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů a zdůrazňuje, že Parlament by měl vždy trvat na používání aktů v přenesené pravomoci pro veškeré pravomoci přenesené na Komisi, které splňují kritéria uvedená v článku 290 SFEU, a že dokumenty, v nichž nejsou respektována institucionální práva Parlamentu, pokud jde o zahrnutí aktů v přenesené pravomoci, by neměly být zařazovány na pořad jednání plenárního zasedání za účelem hlasování vedoucího k dohodě; zdůrazňuje, že by Parlament měl již při zahájení jednání označit otázku aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů za otázku, která je pro Parlament z institucionálního hlediska klíčová;

4.

vyzývá Komisi, aby v budoucnu výslovně a důsledně zdůvodňovala, proč v rámci daného legislativního návrhu navrhuje formu aktu v přenesené pravomoci či prováděcího aktu a z jakého důvodu tedy příslušný obsah právní úpravy nepovažuje za podstatný prvek; připomíná, že z ustanovení článků 290 a 291 SFEU je zjevné, že akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty plní různé potřeby a nemohou být proto vzájemně zaměňovány;

5.

je přesvědčen, že pro posílení pozice zpravodajů Parlamentu při jednání o právních předpisech by měla být častěji využívána možnost požádat Výbor pro právní záležitosti o stanovisko podle článku 37a jednacího řádu;

6.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že Lisabonské smlouvě je po čtyřech letech od jejího vstupu v platnost přizpůsobena pouze část acquis; vítá, že Komise nedávno předložila návrhy na přizpůsobení zbývajících legislativních aktů, jež počítají s uplatněním regulativního postupu s kontrolou; zdůrazňuje však, že je zapotřebí co nejdříve zahájit jednání o těchto návrzích, aby byl tento úkol dokončen do konce tohoto volebního období; domnívá se, že článku 290 SFEU by nyní měly být přizpůsobeny alespoň všechny případy, na které se dříve vztahoval regulativní postup s kontrolou, neboť opatření přijatá tímto postupem mají rovněž obecnou působnost a mohou měnit jiné než podstatné prvky základního aktu, mimo jiné odstraněním některých z těchto prvků či vložením nových jiných než podstatných prvků; zároveň vyzývá Radu, aby pokročila v rozhovorech o těchto konkrétních návrzích na přizpůsobení, jež jsou dosud zablokovány v Radě, včetně návrhů v oblasti zemědělství a rybolovu;

7.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že ačkoli může být systematické uvádění všech aspektů politiky v základním aktu v některých případech vhodným řešením, mohlo by časem vést k tomu, že článek 290 SFEU by pozbyl významu coby cenný prostředek racionalizace legislativního procesu, což bylo jeho původním účelem, aby se zamezilo mikro-řízení a těžkopádnému a zdlouhavému postupu spolurozhodování; zdůrazňuje, že používání tohoto přístupu může být v některých případech extrémně složité, například v oblastech, kde technologie prochází neustálým vývojem;

8.

zdůrazňuje, že v případech, kdy bylo rozhodnuto o uplatnění prováděcích aktů, by měl vyjednávací tým Parlamentu pečlivě posoudit, jaký druh kontroly ze strany členských států je potřebný a zda by měl být uplatněn poradní či přezkumný postup; zdůrazňuje, že vyjednávací týmy Parlamentu by v případě uplatnění přezkumného postupu měly akceptovat tzv. „ustanovení o rozhodnutí bez stanoviska“ pouze ve výjimečných, řádně zdůvodněných případech, neboť tento postup brání Komisi v přijímání návrhů prováděcích aktů v případě, že výbor složeného ze zástupců členských států, jemuž předsedá Komise, nepřijme žádné stanovisko;

9.

doporučuje Komisi, aby nezneužívala aktů v přenesené pravomoci k opětovnému otevírání otázek, které byly na politické úrovni dohodnuty v rámci třístranných jednáních; zdůrazňuje, že pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci by měla být Komisi svěřena pokud možno pouze na omezenou dobu;

10.

vybízí své výbory, aby v příslušné oblasti své působnosti důsledně sledovaly využívání aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů; za tímto účelem žádá Komisi, aby posílila správní ujednání o předávání a uchovávání dokumentů týkajících se aktů v přenesené pravomoci, včetně přípravných dokumentů, a to ve snaze zajistit přinejmenším stejnou úroveň informovanosti a transparentnosti, jako je tomu u stávajícího rejstříku prováděcích aktů, a zajistit souběžný tok informací do Parlamentu a Rady jakožto zákonodárců;

11.

domnívá se, že bylo dosaženo významného pokroku v zajištění rychlého předávání aktů v přenesené pravomoci příslušným výborům, což zase příznivě ovlivnilo výkon kontrolních pravomocí poslanců;

12.

poukazuje na politickou odpovědnost zákonodárce a na nutnost do přípravné fáze aktů v přenesené pravomoci pravidelně a včas zapojovat Parlament; vyzývá Komisi, aby Parlament, včetně příslušného zpravodaje pro daný dokument, plně informovala o předpokládaném harmonogramu, naplánovaných schůzích skupin odborníků a o obsahu plánovaných aktů v přenesených pravomocí, a to i poskytováním přístupu do příslušných databází Komise, jako je CIRCA;

13.

naléhavě žádá Komisi, aby plně respektovala bod 15 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí a mimo jiné zjednodušila postup pro přizvání odborníků Parlamentu na schůze s vnitrostátními odborníky, pokud si to vyžádá příslušný parlamentní výbor; uznává, že by Komise v návaznosti na účast odborníků Parlamentu na těchto schůzích mohla být přizvána na schůze v Parlamentu, kde by proběhly další výměny názorů na přípravu aktů v přenesené pravomoci; naléhavě žádá Komisi, aby bod 15 rámcové dohody uplatňovala také na ty části schůzí členských států a Komise, kde jsou projednávány jiné otázky než prováděcí akty ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011;

14.

domnívá se, že doba mezi předáním končeného návrhu prováděcích aktů a jejich schválením Komisí je často velmi krátká, a neumožňuje proto řádný dohled ze strany Parlamentu; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby plně respektovala právo Parlamentu kontrolovat konečné návrhy prováděcích aktů ve lhůtě jednoho měsíce v souladu s dohodou mezi Parlamentem a Komisí z roku 2008 ohledně postupů projednávání ve výborech;

15.

požaduje vyčlenění dostatečných technických a lidských zdrojů na akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty, aby tak bylo mimo jiné zajištěno účinné interní předávání informací; domnívá se, že skutečnost, že jsou akty v přenesené pravomoci poslancům zpřístupněny formou informačního bulletinu, usnadňuje kontrolu těchto aktů, a poslanci tak mohou včas vznášet případné námitky;

16.

doporučuje, aby v každém výboru byli jmenováni stálí zpravodajové pro akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty, čímž by se zajistila soudržnost v rámci daného výboru i mezi ostatními výbory; domnívá se, že podobné otázky musí být řešeny soudržným způsobem, přičemž musí být současně zajištěna potřebná flexibilita;

17.

vítá skutečnost, že odborníci Komise jsou ochotni se účastnit informačních schůzí s poslanci, neboť pořádání těchto schůzí v dostatečném předstihu před přijetím aktů v přenesené pravomoci je velmi užitečné pro vyjasnění klíčových aspektů těchto aktů a usnadňuje práci Parlamentu při posuzování daných aktů;

18.

dále vyzývá zejména členy vyjednávacích týmů, aby aktům v přenesené pravomoci a prováděcím aktům věnovali zvláštní pozornost při podávání zpráv příslušnému výboru po každém třístranném jednání podle čl. 70 odst. 4 jednacího řádu Parlamentu;

19.

vyslovuje politování nad tím, že postupy, které měly vést k přizpůsobení důležitých předpisů týkajících se zemědělství a rybolovu, byly po neúspěšných neformálních trojstranných jednáních a po prvním čtení v Evropském parlamentu Radou zablokovány; zdůrazňuje, že důvodem této situace je často neochota Rady používat akty v přenesené pravomoci; konstatuje, že pouze v rámci úplných legislativních postupů o reformě SZP a SRP bylo možné najít takové řešení pro přizpůsobení, které by bylo přijatelné pro obě strany, ačkoli některá ustanovení byla schválena pouze pod podmínkou, že nebudou představovat precedens; naléhavě vyzývá Radu, aby pokročila v práci na dosud nedokončených postupech přizpůsobování, tak aby mohly být uzavřeny před koncem tohoto volebního období;

20.

připomíná, že obzvláště v případě finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci uplatňuje Parlament již od roku 2006 postup „demokratické kontroly“ v podobě politického dialogu s Komisí o návrzích opatření; konstatuje nicméně, že zkušenosti Parlamentu s tímto postupem byly smíšené a že jeho vliv na rozhodnutí Komise byl omezený;

21.

upozorňuje, že v oblasti rozvojové spolupráce jsou prováděcí akty často založeny na předchozích konzultacích s třetími stranami, což činí změny v pozdější fázi postupu formálního projednávání ve výborech obtížnějšími; zdůrazňuje proto, že dřívější informování Parlamentu a dialog s ním by byly významným krokem k účinnějšímu uplatňování kontrolních pravomocí Parlamentu;

22.

poukazuje na skutečnost, že nařízení o evropských orgánech dohledu (dále jen „orgány dohledu“) zavádějí v oblasti finančních služeb regulační technické normy (dále jen „RTN“) a prováděcí technické normy (dále jen „PTN“) a orgánům dohledu ukládají, aby návrhy RTN a PTN předkládaly Komisi k přijetí; zastává názor, že vzhledem k technické způsobilosti a odborné kvalifikaci orgánů dohledu by akty v přenesené pravomoci měly mít pokud možno formu RTN nežli běžných aktů v přenesené pravomoci; domnívá se také, že Komise by měla před přijetím řádných aktů v přenesené pravomoci požádat příslušný orgán dohledu o odborné poradenství ohledně jejich obsahu;

23.

upozorňuje na skutečnost, že podle některých legislativních aktů lze lhůtu pro kontrolu RTN prodloužit o další měsíc s ohledem na jejich rozsah a složitost, a domnívá se, že by se takováto flexibilita měla stát obecným pravidlem; dále upozorňuje na skutečnost, že zákonodárce v případě všech aktů v přenesené pravomoci týkajících se finančních služeb stanovil tříměsíční lhůtu pro přezkum, kterou lze prodloužit o další tři měsíce, a domnívá se, že by se tato praxe měla rozšířit i na další složité oblasti;

24.

zdůrazňuje, že podmínka, že během parlamentních prázdnin nelze předkládat žádné akty v přenesené pravomoci, by měla být rozšířena i na RTN;

25.

je přesvědčen o tom, že výzva k zapojení zúčastněných stran do skupin zúčastněných stran v rámci orgánů dohledu by měla být zveřejněna s dostatečným (minimálně dvouměsíčním) předstihem prostřednictvím různých komunikačních prostředků a dodržovat jasný a zracionalizovaný postup, aby se přihlásilo široké spektrum kandidátů; připomíná, že je nutné, aby byly skupiny zúčastněných stran v orgánech dohledu vyváženě zastoupeny v souladu s příslušnými právními předpisy;

26.

připomíná, že v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí Parlament zpochybnil platnost rozhodnutí o EURES před Soudním dvorem, aby tak chránil své výsady;

27.

vyzývá Komisi, aby do svého pracovního programu začlenila návrhy na změnu veškerých právních aktů původního třetího pilíře s cílem uvést tyto akty v soulad s novou hierarchií norem a respektovat pravomoci a příslušnost Evropského parlamentu a jeho právo na informace o přenášení pravomocí na Komisi, jak je stanoveno v Lisabonské smlouvě; zdůrazňuje, že to bude vyžadovat jednotlivé posouzení každého právního aktu, aby se vymezila rozhodnutí, která musí – jakožto podstatné prvky – přijmout zákonodárce, zejména pokud se dotýkají základních práv dotčených osob, a rozhodnutí, která lze považovat za nepodstatná (viz rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-355/10);

28.

upozorňuje na skutečnost, že ačkoli Lisabonská smlouva vstoupila v platnost před dlouhou dobou, Rada stále přijímá právní akty na základě ustanovení bývalého třetího pilíře, takže Parlament je nucen podávat žaloby u Evropského soudního dvora;

29.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

29.8.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 285/18

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 136 ve spojení s čl. 121 odst. 2 této smlouvy,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1175/2011 ze dne 16. listopadu 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik (1),

—

s ohledem na směrnici Rady 2011/85/EU ze dne 8. listopadu 2011 o požadavcích na rozpočtové rámce členských států (2),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1174/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o donucovacích opatřeních k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně (3),

—

s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1177/2011 ze dne 8. listopadu 2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku (4),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy (5),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1173/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o účinném prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2013 o zlepšení přístupu malých a středních podniků k financování (7),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2012 nazvané „Akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům“ (COM(2012)0722),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 473/2013 ze dne 21. května 2013 o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajišťování nápravy nadměrného schodku členských států v eurozóně (8),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 472/2013 ze dne 21. května 2013 o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy eurozóny, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi (9),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: provádění priorit na rok 2013 (10),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. listopadu 2013 o roční analýze růstu na rok 2014 (COM(2013)0800),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 o boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům (11),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2013 o výzvě k jasným a závazným opatřením na potírání daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem v EU (12),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2013 o přípravách na zasedání Evropské rady (19.–20. prosince 2013) (13),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Rozpočtového výboru (A7-0084/2014),

A.

vzhledem k tomu, že podle poslední prognózy Komise z loňského podzimu se do eurozóny pomalu vrací růst reálného HDP, který má v roce 2014 dosáhnout 1,1 %, nezaměstnanost se má snížit a inflace zůstat značně pod úrovní 2 %;

B.

vzhledem k tomu, že růst na nově vznikajících trzích stagnuje, zatímco v USA je i nadále velmi výrazný a v Japonsku pozitivní;

C.

vzhledem k tomu, že ve dnech 20.–22. ledna 2014 uspořádal Parlament setkání na vysoké úrovni s poslanci vnitrostátních parlamentů (v rámci evropského parlamentního týdne), aby projednal roční analýzu růstu na rok 2014 a obecné cíle hospodářské politiky pro růst a pracovní místa s cílem více zohlednit účinnost politik a případné účinky přelivů v rámci EU;

D.

vzhledem k tomu, že Komise uznává, že většina z cílů strategie Evropa 2020 nebude splněna ani podle nejoptimističtějších scénářů;

E.

vzhledem k tomu, že Parlament uvítal zavedení nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost jako součást úsilí o posílení rámce správy;

1.

konstatuje, že v EU dochází k procesu hospodářské obnovy, který je však stále velmi křehký; zdůrazňuje, že je zapotřebí fiskální konsolidace podporující růst a že je nutné pokračovat ve vynakládaném úsilí s cílem zajistit dodržování stávajícího rámce správy ekonomických záležitostí na straně jedné a dosáhnout ve střednědobém a dlouhodobém horizontu udržitelnějšího růstu a pracovních míst na straně druhé;

2.

vítá skutečnost, že byla uznána nezbytnost fiskální konsolidace podporující růst; naléhavě vyzývá Komisi, aby promítla tuto prioritu do konkrétních doporučení členským státům a EU jako celku, včetně těch zemí, které se účastní ekonomických ozdravných programů, aby se nezabývaly pouze fiskální konsolidací, ale také strukturálními reformami, které povedou ke skutečnému, udržitelnému a sociálně vyváženému růstu, zaměstnanosti, posílené konkurenceschopnosti a rostoucí konvergenci;

3.

konstatuje, že zvětšující se rozpětí v úrokových sazbách státních dluhopisů významně snížilo manévrovací prostor v oblasti fiskální politiky v řadě členských států; konstatuje rovněž, že přístup Evropské centrální banky (ECB) k měnové politice napomohl toto rozpětí snížit; konstatuje, že ECB tuto politiku zachová ve střednědobém a dlouhodobém výhledu prostřednictvím „forward guidance“, a přispěje tak k silnějšímu růstu;

4.

konstatuje, že Komise monitoruje plnění cílů Evropa 2020 na vnitrostátní a evropské úrovni ve svých doporučeních pro jednotlivé země, a udržuje si tak větší přehled o stanovených cílech v oblasti zaměstnanosti, výzkumu a vývoje, vzdělávání, chudoby, energie z obnovitelných zdrojů a snižování emisí;

5.

je přesvědčen, že hospodářství EU jako celek musí zvýšit svou nákladovou a nenákladovou konkurenceschopnost v rámci globální ekonomiky, a to zejména posílením hospodářské soutěže na trzích s produkty a se službami s cílem zvýšit produktivitu a účinné využívání zdrojů a snížit ceny, zachováním pracovních nákladů v souladu s produktivitou a zajištěním zmírnění vnitřní makroekonomické nerovnováhy;

6.

bere na vědomí ambiciózní strukturální reformy prováděné v členských státech, které se dostaly do vážných obtíží; vybízí členské státy, aby ve svém úsilí pokračovaly; poukazuje na skutečnost, že je třeba nadále odhodlaně usilovat o strukturální reformy a monitorovat je s cílem zajistit jejich účinnost a navazovat na dosažený pokrok; vybízí k přijetí a provedení programů strukturálních reforem, které podporují sbližování a konkurenceschopnost na vnitrostátní a evropské úrovni, zvyšují udržitelný růst a podporují zaměstnanost; zdůrazňuje význam okamžité a účinné realizace programů a plánů sloužících k boji proti nezaměstnanosti, zejména nezaměstnanosti mladých lidí;

7.

podtrhuje důležitost zahájení či dalšího pokračování procesu soudržných a udržitelných strukturálních reforem pro střednědobou a dlouhodobou stabilitu; zdůrazňuje, že EU nemůže konkurovat pouze snižováním obecných či pracovních nákladů, nýbrž musí také více investovat do výzkumu, inovací a vývoje, vzdělávání a dovedností a nákladové efektivnosti, a to jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni;

8.

opakuje svůj požadavek, aby byl řádným legislativním postupem přijat právní akt týkající se „konvergenčních zásad“, který by na určené období stanovil velmi omezený počet cílů pro nejnaléhavější reformní opatření, a svou žádost, aby členské státy zajistily, že národní programy reforem budou z těchto výše uvedených konvergenčních zásad vycházet a budou ověřeny Komisí; vyzývá členské státy, aby se zavázaly, že své národní programy reforem plně provedou; navrhuje, že by členské státy na tomto základě mohly vstoupit do „konvergenčního partnerství“ s orgány a institucemi EU s možností podmíněného financování reformních činností; znovu konstatuje, že takováto silnější hospodářská spolupráce by měla jít ruku v ruce s finančním mechanismem založeným na pobídkách; domnívá se, že jakékoli další financování nebo nástroje, jako je mechanismus solidarity, musí být nedílnou součástí rozpočtu EU, avšak mimo dohodnuté krytí víceletého finančního rámce (VFR);

9.

vyjadřuje znepokojení nad celkovou zadlužeností veřejného a soukromého sektoru členských států eurozóny; poukazuje na to, že EU potřebuje překonat model růstu založený na nadměrném hromadění dluhů a spotřebě zdrojů;

10.

vyzývá proto členské státy, aby při vytváření koncepce hospodářských politik a reforem věnovaly zvláštní pozornost jejich dopadu na generaci mladých Evropanů a na budoucí generace s cílem nepřipravit mladé lidi o příležitosti již od samého začátku; zdůrazňuje, že je třeba vyvinout další úsilí za účelem boje proti dlouhodobým účinkům nezaměstnanosti, a zejména nezaměstnanosti mladých lidí;

11.

oceňuje orgány těch členských států, které úspěšně realizovaly makroekonomické ozdravné programy či programy ve finančním sektoru;

12.

upozorňuje, že nezbytným předpokladem pro úspěch programů finanční pomoci je kombinace solidarity a podmíněnosti, silné vlastnické odpovědnosti a vůle provádět reformy; naléhavě však vyzývá Komisi a členské státy, aby finanční pomoc a ad hoc systém trojky zahrnuly do zdokonalené právní struktury, jež bude v souladu s rámcem EU pro správu ekonomických záležitostí a právem Společenství, a zaručily tak demokratickou odpovědnost;

13.

zdůrazňuje, že proces vytváření hospodářské a měnové unie (EMU) není ještě ani zdaleka dokončen, a připomíná Komisi její povinnosti a závazky týkající se posílení růstu a hospodářské konvergence a posilování konkurenceschopnosti EU; domnívá se, že tohoto úkolu by bylo možné nejlépe dosáhnout, kdyby Komise konečně předložila návrhy na dokončení procesu vytváření EMU v souladu se všemi pokyny uvedenými v jejím návrhu prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie; konstatuje, že dokončení procesu vytváření EMU by mělo být založeno na metodě Společenství;

14.

uznává úspěchy, kterých dosáhla nová a revidovaná finanční nařízení EU při překonávání finanční krize; konstatuje, že dokončení třech pilířů bankovní unie a provedení nových předpisů o kapitálových požadavcích pro banky přispívá k opětovnému ustavení důvěry v odolnost evropského bankovního odvětví;

15.

vítá prohlášení Komise, v němž sděluje, že nejdůležitější prioritou roční analýzy růstu na rok 2014 je vybudování udržitelného, inteligentního a inkluzivního růstu a konkurenceschopnosti vedoucích k tvorbě dalších pracovních míst;

16.

souhlasí s názorem Komise, že členské státy by měly pokračovat v procesu fiskální konsolidace podporující růst; vyzývá členské státy, aby zjednodušily své daňové systémy, snížily daně a příspěvky na sociální zabezpečení, zejména u osob s nízkými a středně vysokými příjmy, a přesunuly zdanění z práce na spotřebu a činnosti poškozující životní prostředí za účelem stimulace růstu, soukromých investic a tvorby pracovních míst, dále aby zefektivnily své konsolidační úsilí a aby zvýšily investice do vzdělávání, výzkumu a vývoje a aktivních politik na trhu práce;

17.

vybízí členské státy provádějící ozdravný program, aby pokračovaly v provádění udržitelných strukturálních reforem podporujících růst, či tyto reformy provádět začaly, a aby zintenzivnily úsilí o dosažení cílů strategie Evropa 2020; vyjadřuje znepokojení nad nedostatečným ztotožněním členských států majících nadměrný rozpočtový schodek nebo schodek běžného účtu s konkrétními reformami; považuje za nezbytné uplatnit na všechny finanční prostředky na období 2014–2020, které jsou určeny na posílení hospodářského růstu, zaměstnanosti a strategických investic, zejména v souvislosti s Iniciativou na podporu zaměstnanosti mladých lidí, zásadu zaúčtování v předstihu s okamžitým rozdělením;

18.

zdůrazňuje význam sledování a provádění doporučení pro jednotlivé země, mnohostranného dohledu, výměny zkušeností a osvědčených postupů a vzájemných hodnocení coby prostředků pro podnícení rozpravy a vytvoření vzájemného tlaku, jež poskytují směr napomáhající vzniku nezbytného impulzu pro vytváření a přijímání reforem;

19.

opětovně poukazuje na to, že chybějící ambiciózní reformy určené k posílení konkurenceschopnosti evropských ekonomik a k zaručení udržitelnosti systémů sociálního zabezpečení a zdravotní péče nadměrně zatíží budoucí generace; poukazuje rovněž na to, jak je důležitá náprava nadměrného schodku a nerovnováhy běžného účtu;

20.

opětovně poukazuje na to, že v prostředí nízkého růstu vykazují státní a finanční instituce přetrvávající slabiny;

21.

zdůrazňuje, že strukturální reformy musí být provázeny dlouhodobými investicemi do vzdělávání, výzkumu, inovací a udržitelné energetiky; je přesvědčen, že partnerství veřejného a soukromého sektoru lze také považovat za nástroje na podporu investic a na dosažení inteligentního a udržitelného růstu, jež doplňují programy veřejných investic;

22.

požaduje přijetí výraznějších a důslednějších opatření na základě komplexního akčního plánu Komise s cílem posílit boj proti daňovým únikům; naléhavě vyzývá Komisi, aby do strategie Evropa 2020 začlenila hmatatelné a měřitelné cíle;

23.

zdůrazňuje, že přístup k financování, který je obtížný zvláště pro malé a střední podniky, je jednou z největších překážek růstu v EU; domnívá se, že by měl existovat větší počet alternativ bankovního financování, které by mohly vzniknout efektivnějším rozdělováním kapitálu v rámci kapitálových trhů, podněcováním dlouhodobých investic a plným využitím nových inovačních finančních nástrojů EU určených na podporu přístupu malých a středních podniků ke kapitálovým trhům; je toho názoru, že dokončení bankovní unie by mělo zlepšit přístup k finančním prostředkům a vytvořit rovné podmínky tohoto přístupu ze strany malých a středních podniků; zdůrazňuje, že je zapotřebí dále omezovat administrativní zátěž malých a středních podniků a při vytváření regulačních režimů soustavně zohledňovat zásadu proporcionality; je přesvědčen, že Evropská investiční banka (EIB) může hrát ještě aktivnější úlohu při poskytování přístupu k finančním prostředkům pro reálnou ekonomiku; domnívá se, že návrhy týkající se financování ze strany EIB předložené během posledních zasedání Rady, zejména v souvislosti s financováním malých a středních podniků, mohou a mají být ambicióznější;

24.

zdůrazňuje, že pro posílení růstu v EU je důležité dotvoření jednotného trhu; je přesvědčen, že členské státy a Komise svůj závazek týkající se dotváření jednotného trhu neplní;

25.

podtrhuje, že neexistence řádně fungujícího vnitřního trhu práce a udržitelného přístupu k přistěhovalectví brzdí růst v EU; zdůrazňuje makroekonomické výhody, které pro členské státy plynou z modernizace jejich pracovních trhů, a vybízí Komisi a členské státy, aby zvážily konkrétní opatření na posílení úspěšného společného pracovního trhu založeného na volném pohybu pracovníků, efektivních rovných podmínkách a zásadě sociální konvergence směrem nahoru, stejně jako moderní, přiměřenou a inkluzivní přistěhovaleckou politiku jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni;

26.

vyzývá Komisi, aby Parlamentu objasnila, jaká konkrétní opatření hodlá přijmout k usnadnění a dosažení svých cílů zvýšení udržitelného růstu a posílení konkurenceschopnosti;

27.

domnívá se, že celkově není roční analýza růstu dostatečně podrobná a není v ní uvedeno, jakými prostředky má být dosaženo jejích cílů;

28.

bere na vědomí zprávu mechanismu varování; konstatuje, že vnitřní nerovnováha v ekonomice EU se postupně zmenšuje; upozorňuje také na vnější nerovnováhu, včetně nadměrných vnějších přebytků a snížení podílu na vývozním trhu ve většině členských států;

29.

poukazuje na skutečnost, že cílem postupu uplatňovaného při makroekonomické nerovnováze je zabránit tomu, aby docházelo k negativním přelivům do ostatních členských států eurozóny v důsledku špatně koncipovaných vnitrostátních politik; je znepokojen tím, že Komise ve své interpretaci srovnávacího přehledu nebere dostatečně v potaz skutečnost, že eurozóna a do ní zahrnuté členské státy jsou vzájemně provázanými a otevřenými ekonomikami;

30.

bere na vědomí posouzení Komise, podle něhož se řada důležitých makroekonomických nerovnováh napravuje; zdůrazňuje, že Komise by v zájmu dalšího posílení celkové konkurenceschopnosti EU měla sledovat především schodek běžného účtu jednotlivých členských států ve vztahu ke zbytku eurozóny;

31.

je znepokojen tím, že většina členských států i nadále ztrácí svůj podíl na celosvětových trzích a jejich čistá investiční pozice vůči zahraničí je vysoce záporná; lituje toho, že další důležité znaky, které významně ovlivňují konkurenceschopnost, jako jsou jednotkové kapitálové náklady, zatím nejsou součástí srovnávacího přehledu makroekonomické nerovnováhy, a to navzdory opakovaným žádostem Parlamentu;

32.

je i nadále znepokojen nedostatečným tempem snižování nadměrné úrovně soukromého dluhu; poukazuje na skutečnost, že se jedná o problém nejen z hlediska finanční stability, ale i ohrožující růstový potenciál EU;

33.

upozorňuje, že pokračující situace mimořádně nízkých úrokových sazeb na výnosové křivce je důvodem ke znepokojení v souvislosti se soukromými úsporami a penzijním pojištěním evropských občanů;

34.

bere na vědomí první hodnocení návrhů rozpočtových plánů členských států provedené Komisí; podtrhuje, že přezkoumávání návrhů rozpočtových plánů přispěje k lepšímu mnohostrannému dohledu a sledování rozpočtové situace členských států;

35.

je znepokojen skutečností, že pouze dva členské státy splnily svůj střednědobý cíl; vyzývá členské státy, aby vzhledem k tomu, že v členských státech neplnících požadavky je nezbytná konsolidace podporující růst, pokračovaly ve svých snahách a v případě potřeby je zesílily;

36.

zdůrazňuje, že evropský semestr nesmí žádným způsobem ohrožovat výsady Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů; zdůrazňuje, že by měla existovat jasná hranice mezi pravomocemi EU a členských států a že Parlament je odpovědným orgánem na úrovni Unie; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila řádnou oficiální účast Parlamentu ve všech fázích procesu evropského semestru, a posílila tak demokratickou legitimitu přijatých rozhodnutí;

37.

zdůrazňuje, že je třeba posílit demokratickou odpovědnost Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů, pokud jde o podstatné prvky fungování eurozóny, jako jsou evropský mechanismus stability, rozhodnutí Euroskupiny a monitorování a hodnocení programů finanční pomoci; žádá Komisi, aby provedla a zveřejnila následná interní hodnocení svých doporučení a účasti v trojce;

38.

zdůrazňuje, že hlavním problémem v některých členských státech je skutečnost, že roztříštěnost finančních trhů vede k nedostatku financování a vyšším nákladům na financování, zejména pro malé a střední podniky; domnívá se, že by si ECB měla zachovat proaktivní úlohu, pokud jde o odstranění této roztříštěnosti, a domnívá se, že EIB může ještě více podporovat financování malých a středních podniků, podnikání, vývozů a inovací, jež jsou pro hospodářskou obnovu klíčové;

39.

konstatuje, že roční analýza růstu na rok 2014 se liší od vydání z roku 2013 pouze nepatrně; opět tedy vyjadřuje politování nad skutečností, že Komise nepředložila nové návrhy týkající se role, kterou může hrát rozpočet EU při stimulaci růstu a tvorby pracovních míst, aby bylo dosaženo cílů strategie Evropa 2020;

40.

lituje skutečnosti, že Komise Parlamentu neposkytla vyčerpávající zprávu o provádění Paktu pro růst a zaměstnanost dohodnutého v červnu 2012;

41.

vyzývá Evropskou komisi, aby poskytovala pravidelně aktualizované zprávy o provádění nových programů, které umožní srovnání mezi členskými státy, a dovolí tak, aby se rozpočtový orgán s ohledem na rozpoznatelné tendence kvalifikovaněji rozhodoval, pokud jde o výdajové priority;

42.

zdůrazňuje skutečnost, že jedním ze zásadních problémů rozpočtu EU zůstává nízká výše prostředků na platby a nízký strop plateb, což má obzvláště negativní dopad na hospodářské oživení, neboť pozdní platby jsou škodlivé především pro přímé příjemce; zdůrazňuje nadto, že takto nízká výše plateb v rozpočtu EU na rok 2014 je v naprostém rozporu s opatřeními, na nichž se dohodli spolutvůrci právních předpisů, totiž zvýšit dočasně míru spolufinancování ze strany EU u programů EU ve sdíleném řízení v těch členských státech, které čelí vážným obtížím v souvislosti s jejich finanční stabilitou, nebo jimž tyto obtíže hrozí; připomíná, že s ohledem na provádění programů je nezbytné zajistit řádný postup plateb, čímž se zabrání veškerému převádění neúměrně velkého objemu neuhrazených závazků do rozpočtu na rok 2015, a eventuelně k tomuto účelu využít různých mechanismů flexibility obsažených v nařízení o VFR; hodlá pokračovat v hloubkové kontrole celkové situace v oblasti plateb, zejména pokud jde o velmi vysokou úroveň plateb, jichž je stále zapotřebí k dokončení programů předchozího VFR;

43.

opětovně lituje skutečnosti, že členské státy nadále považují svůj příspěvek do rozpočtu EU za proměnnou upravitelnou podle jejich úsilí o konsolidaci, což následně vede k umělému snížení objemu plateb dostupných v rozpočtu EU; vyzývá Komisi, aby při posuzování rozpočtových plánů členských států vzala tento opakující se a nebezpečný trend plně v úvahu a aby navrhla konkrétní opatření, jak jej zvrátit;

44.

připomíná svůj názor, že fiskální situaci členských států lze zlepšit pomocí nového systému vlastních zdrojů k financování rozpočtu Unie, díky kterému dojde ke snížení příspěvků založených na hrubém národním důchodu, takže členské státy budou moci naplnit své konsolidační úsilí, aniž by ohrozily financování ze strany EU na podporu investic do hospodářského oživení a do reformních opatření; zdůrazňuje proto význam, který přikládá činnosti nové skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje, jež by měla vést ke skutečné reformě financování EU;

45.

znovu opakuje, že silnější hospodářská spolupráce by měla jít ruku v ruce s mechanismem založeným na pobídkách; domnívá se, že jakékoli další financování nebo nástroje, jako je mechanismus solidarity, musí být nedílnou součástí rozpočtu EU, avšak mimo dohodnuté krytí VFR;

46.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Evropské centrální bance.

29.8.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 285/24

—

s ohledem na článek 9 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na články 145, 148, 152 a čl. 153 odst. 5 SFEU,

—

s ohledem na článek 28 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. listopadu 2013 nazvané „Roční analýza růstu 2014“ (COM(2013)0800) a na návrh společné zprávy o zaměstnanosti, který je k ní připojen,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: provádění priorit na rok 2013 (1),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. října 2013 nazvané „Posílení sociálního rozměru hospodářské a měnové unie“ (COM(2013)0690),

—

s ohledem na otázku k ústnímu zodpovězení O-000122/2013 – B7-0524/2013 předloženou Komisi a s ní související usnesení Parlamentu ze dne 21. listopadu 2013 ke sdělení Komise nazvanému „Posílení sociálního rozměru hospodářské a měnové unie“ (2),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2010 o návrhu rozhodnutí Rady o hlavních zásadách politiky zaměstnanosti členských států: Část II integrovaných hlavních směrů strategie Evropa 2020 (3),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. dubna 2012 nazvané „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst“ (COM(2012)0173),

—

s ohledem na otázku k ústnímu zodpovězení O-000120/2012 předloženou Komisi a s ní související usnesení Parlamentu ze dne 14. června 2012 na téma „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst“ (4),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2010 nazvané „Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa: evropský příspěvek k plné zaměstnanosti“ (COM(2010)0682) a usnesení Parlamentu ze dne 26. října 2011 k témuž tématu (5),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2010 nazvané „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“ (COM(2010)0758) a usnesení Parlamentu ze dne 15. listopadu 2011 k témuž tématu (6),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Iniciativa ‚Příležitosti pro mladé‘“ (COM(2011)0933),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2012 o Paktu o sociálních investicích – reakce na krizi (7),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. února 2013 nazvané „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“ (COM(2013)0083),

—

s ohledem na otázku k ústnímu zodpovězení O-000057/2013 – B7-0207/2013 předloženou Komisi a s ní související usnesení Parlamentu ze dne 12. června 2013 o sdělení Komise „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“ (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2013 o zlepšení přístupu malých a středních podniků k financování (9),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0091/2014),

A.

vzhledem k tomu, že ve druhém čtvrtletí roku 2013 v eurozóně z hlediska číselných údajů skončila recese, ale také vzhledem k tomu, že roční růst v eurozóně bude v tomto roce nadále nestálý a míra nezaměstnanosti je stále velmi vysoká; vzhledem k tomu, že udržitelný růst je třeba významně posílit, aby bylo možné považovat tuto situaci za dlouhodobé oživení a dát vznik nezbytnému impulsu, který Evropské unii ulehčí od jejích sociálně-ekonomických problémů;

B.

vzhledem k tomu, že nezaměstnanost v EU dosáhla znepokojivé výše 26,6 milionu a že dlouhodobá nezaměstnanost se ve většině členských států zvýšila a v EU jako celku dosáhla rekordní výše; vzhledem k tomu, že v zemích, které musely uskutečnit rozsáhlejší fiskální reformu, je pokles zaměstnanosti výraznější;

C.

vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti mladých lidí dosahuje nebývalých úrovní, v průměru činí 23 % v EU jako celku, a vzhledem k tomu, že v některých členských státech je míra nezaměstnanosti mladých lidí ve věku od 16 do 25 let vyšší než 50 %; vzhledem k tomu, že situace na trhu práce je obzvláště kritická pro mladé lidi bez ohledu na úroveň jejich vzdělání, kteří často zůstávají bez zaměstnání, jsou nuceni přijmout nejisté pracovní smlouvy a neplacené stáže nebo emigrovat; vzhledem k tomu, že v roce 2011 byla hospodářská ztráta vyplývající z neúčasti mladých lidí na trhu práce v členských státech odhadována na 153 miliard EUR, což odpovídá 1,2 % HDP EU; vzhledem k tomu, že příliš rigidní právní předpisy upravující trh práce v několika členských státech vedou k nedostatečné pružnosti pro účinné vstřebávání otřesů; vzhledem k tomu, že právní předpisy týkající se trhu práce mohou v některých případech nepřiměřeně chránit ty, kteří se ho již účastní, a nepříznivě ovlivňovat začleňování mladých lidí mezi pracovní sílu;

D.

vzhledem k tomu, že současný propad je tím nejhlubším a nejdéle trvajícím za posledních 100 let historie hospodářství, ale podařilo se vyhnout katastrofě s tím, že dopady krize se rozprostřely na více let, ba dokonce desetiletí; vzhledem k tomu, že mezi tyto dopady patří to, že stále narůstá dlouhodobá nezaměstnanost, jejímž důsledkem může být nezaměstnanost strukturální; vzhledem k tomu, že segmentace trhu práce se neustále zvětšuje, průměrné příjmy domácností v mnohých členských státech klesají a ukazatele poukazují na trend poněkud zvýšené míry chudoby a sociálního vyloučení a na hlubší formy těchto problémů, včetně chudoby pracujících, po několik budoucích let;

E.

vzhledem k tomu, že Mezinárodní měnový fond (MMF) nedávno zdůraznil, že existují možnosti pro lepší a progresivnější zdanění, což by mohlo pomoci ke snížení nerovností v EU; vzhledem k tomu, že je třeba odklonit daňové zatížení od oblasti práce k jiným formám udržitelného zdanění, aby bylo možné podpořit růst a vytváření pracovních míst a zároveň zajistit dodatečný příjem a posílit legitimitu konsolidačního úsilí;

F.

vzhledem k tomu, že dopady krize mají za následek nebývalý a zvyšující se rozdíl ve výstupu a zaměstnanosti mezi centrálně položenými a periferními zeměmi; vzhledem k tomu, že rozdíl v mírách nezaměstnanosti mezi centrálně položenými a periferními zeměmi dosáhl v roce 2012 hodnoty 10 procentních bodů ve srovnání s pouhými 3,5 procentními body v roce 2000; vzhledem k tomu, že podle prognóz má tento rozdíl dosáhnout svého vrcholu v letošním roce;

G.

vzhledem k tomu, že je třeba pokračovat v růstu příznivé a diferencované fiskální konsolidaci, aby byla v dlouhodobém výhledu zaručena udržitelnost sociálního státu i veřejných financí;

H.

vzhledem k tomu, že zlepšení v hospodářské oblasti je tudíž třeba vnímat jako podnět k rozhodnému úsilí, a zaměřit se na růst a zaměstnanost, aby mohly dále pokračovat reformní programy, jejichž cílem je zlepšit konkurenceschopnost a zajistit trvalou obnovu; whereas economic improvements should thus be taken as an encouragement to pursue efforts with determination but lowering the rhythm to focus on growth and employment, in order to keep up the reform programmes with a view to improving competitiveness and securing a lasting recovery;

I.

vzhledem k tomu, že chyby, jichž se v posledních letech dopustila Komise ve svých hospodářských prognózách růstu a nezaměstnanosti, ukazují na nutnost zlepšeného modelu prognóz a strategie, a to s cílem ukončit krizi; vzhledem k tomu, že tempo fiskální konsolidace se zpomalilo; vzhledem k tomu, že v eurozóně nadále vzniká nedostatečné množství nových pracovních míst; vzhledem k tomu, že podle úřadu Eurostat nedosahuje inflace v eurozóně úrovní cílů ECB;

J.

vzhledem k tomu, že demografický vývoj vyvíjí tlak na vnitrostátní rozpočty a důchodové systémy; vzhledem k tomu, že průměrná délka života nadále roste:

K.

vzhledem k tomu, že je třeba vzít v potaz koeficient průměrné délky života s ohledem na zajištění udržitelnosti důchodových systémů;

L.

vzhledem k tomu, že jednotlivé členské státy kladou během krize různý důraz na rychlost a intenzitu v plnění strukturálních reforem, přičemž jejich plnění je mnohem náročnější pro periferní země než pro centrálně položené země; vzhledem k tomu, že všechny členské státy by měly mít stejnou motivaci a zavázat se k provedení nezbytných strukturálních reforem s cílem podpořit v této oblasti udržitelný a vyvážený růst a tvorbu pracovních míst;

M.

vzhledem k tomu, že všechny členské státy musí zlepšit svou výkonnost a konkurenceschopnost a že skutečným problémem, jemuž eurozóna v současnosti čelí, jsou narůstající sociálně-ekonomické rozdíly mezi členskými státy; vzhledem k tomu, že v zájmu všech členských států je zajistit, aby byly problémy v oblasti zaměstnanosti a sociální problémy řešeny včas a účinně s cílem zabránit zhoršování hospodářské situace;

N.

vzhledem k tomu, že do vzdělávání a odborné přípravy, výzkumu a inovací, tedy do oblastí, jež jsou klíčové pro hospodářský růst a tvorbu pracovních míst, v EU dosud plyne menší objem investic než v jiných světových zemích, které jsou jejími hlavními hospodářskými partnery a konkurenty; vzhledem k tomu, že produktivní investování do těchto oblastí je zásadní pro udržitelné překonání krize;

O.

vzhledem k tomu, že prioritou členských států by měla být podpora podnikatelů;

P.

vzhledem k tomu, že ucelená skladba politik kombinující makroekonomické politiky, strukturální politiky, řádně fungující instituce na trhu práce, neroztříštěné trhy práce, kolektivní vyjednávání a dobře finančně zajištěné systémy sociální ochrany je zásadním prvkem pro absorpci cyklických otřesů; vzhledem k tomu, že pro absorpci cyklických otřesů je důležitý i systém založený na rychlém opětovném začlenění na trh práce a doprovodná opatření založená na flexikuritě;

Q.

vzhledem k tomu, že míra chudoby se od roku 2007 zvyšuje, takže 24,2 % obyvatel EU je v současné době ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením; vzhledem k tomu, že téměř ve všech členských státech klesly výdaje na sociální ochranu, a vzhledem k tomu, že Výbor pro sociální ochranu varuje, že roste počet osob ohrožených příjmovou chudobou, dětskou chudobou, tím, že jejich zdravotní potřeby nebudou uspokojeny, vážnou materiální deprivací a sociálním vyloučením;

R.

vzhledem k tomu, že EU se nedaří dosáhnout téměř žádného z cílů strategie Evropa 2020 a že pokrok členských států při plnění cílů strategie Evropa 2020 zklamal očekávání; vzhledem k tomu, že závazky stanovené v národních programech reforem na rok 2013 nejsou dostačující k tomu, aby mohla být většina cílů na úrovni EU splněna;

S.

vzhledem k tomu, že je nezbytné posílit demokratickou kontrolu, odpovědnost a legitimitu v souvislosti se všemi aktéry zapojenými do procesu evropského semestru; vzhledem k tomu, že zásadní součástí tohoto procesu je náležité zapojení Parlamentu; vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty zastupují a zaručují práva, jež občané nabyli a svěřili parlamentům; vzhledem k tomu, že zavedení evropského semestru by mělo být plně v souladu s výsadními pravomocemi vnitrostátních parlamentů;

T.

vzhledem k tomu, že chybí opatření, jež by zajistila, aby Evropská rada respektovala postoje Parlamentu, než každoročně přijme priority navržené Komisí v roční analýze růstu;

U.

vzhledem k tomu, že ve dnech 20.–22. ledna 2014 vedl schůze na vysoké úrovni s poslanci vnitrostátních parlamentů (Evropský parlamentní týden), při nichž se diskutovalo o roční analýze růstu na rok 2014 včetně jejího hlediska zaměstnanosti a sociálního hlediska;

1.

vítá skutečnost, že návrh společné zprávy o zaměstnanosti, který je připojen k roční analýze růstu, v letošním roce poprvé obsahuje srovnávací přehled pro politiku zaměstnanosti a sociálních věcí, který přispěje k posílenému monitorování vývoje v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí jakožto součásti makroekonomického dohledu v rámci evropského semestru; domnívá se, že by to mělo mít dopad na politické pokyny týkající se evropského semestru s cílem posílit sociální rozměr hospodářské a měnové unie, což je nejen žádoucí, ale také nezbytné, aby bylo možné vypořádat se s krizí a předcházet závažným sociálně-ekonomickým rozdílům v eurozóně, čímž bude posílena i její udržitelnost; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že Parlament sehrává v rámci evropského semestru pouze omezenou úlohu; vyjadřuje politování nad skutečností, že Komise a Rada dosáhly jen malého pokroku v posilování demokratického dohledu nad řízením hospodářské politiky; zastává názor, že podle stávajících Smluv článek 136 SFEU umožňuje Radě na doporučení Komise a s hlasem pouze těch členských států, jejichž měnou je euro, přijmout závazné směry hospodářské politiky pro země eurozóny v rámci evropského semestru; upozorňuje na to, že mechanismus pobídek by posílil závaznost koordinace hospodářské politiky; vyzývá k vypracování interinstitucionální dohody, která by umožnila zapojení Parlamentu do přípravy a schvalování roční analýzy růstu a hlavních směrů hospodářské politiky a zaměstnanosti;

2.

zdůrazňuje, že sociální a hospodářské priority dohodnuté v rámci strategie EU 2020 jsou navzájem vysoce provázané; je přesvědčen, že hospodářské udržitelnosti a makroekonomické rovnováhy nelze dosáhnout – ve střednědobém ani v dlouhodobém výhledu – bez posilování a ochrany sociálního rozměru v HMU; domnívá se, že sociální a hospodářské aspekty Unie jsou dvěma stranami téže mince a obojí hraje klíčovou roli v rozvoji EU;

3.

nicméně konstatuje, že tyto ukazatele nejsou na rozdíl od srovnávacího přehledu pro postup při makroekonomické nerovnováze závazné; žádá Komisi a členské státy, aby tuto situaci zhodnotily s ohledem na narůstající nerovnováhy v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti v EU;

4.

považuje za politováníhodné, že ukazatele zaměstnanosti a sociální ukazatele, které navrhuje Komise, nejsou dostačující k tomu, aby uceleným způsobem popsaly zaměstnanost a sociální situaci v členských státech; vyzývá k začlenění doplňkových ukazatelů do srovnávacího přehledu, zejména míry dětské chudoby, přístupu ke zdravotní péči, bezdomovectví a indexu důstojné práce, s cílem umožnit řádné posouzení sociální situace v členských státech; domnívá se, že tyto ukazatele by měly být po konzultaci s Parlamentem pravidelně přezkoumávány; poukazuje na to, že chybí opatření, jež by zajistila, aby Evropská rada respektovala postoj Parlamentu, než každoročně přijme priority navržené Komisí v roční analýze růstu;

5.

zdůrazňuje, že pokaždé, kdy je to potřeba, je nutné před konáním eurosummitů uspořádat schůzi ministrů pro zaměstnanost a sociální věci Euroskupiny; je přesvědčen, že zásadní úlohu hrají rovněž společné schůze usilující o přijetí uceleného postoje mezi Radou EPSCO a Radu ECOFIN, aby bylo zajištěno, že obavy týkající se zaměstnanosti a sociální oblasti jsou v diskusích a při rozhodování orgánů eurozóny řešeny ucelenějším způsobem, a s cílem přispět k setkáním hlav států a předsedů vlád eurozóny;

6.

poukazuje na to, že i když mohou být strukturální reformy přínosné ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, potřeba stimulovat vnitřní poptávku EU vyžaduje, aby Komise a Rada posílily investice s cílem podpořit růst a kvalitní pracovní místa v krátkodobém horizontu a posílit potenciál ve střednědobém horizontu; poznamenává, že hlavní cíle jsou již stanoveny ve strategii Evropa 2020 a v Paktu pro růst a zaměstnanost dohodnutém v červnu 2012, avšak že je třeba zlepšit financování; vybízí proto členské státy, aby vytvořily investiční balíček, jehož účelem by bylo přinést významné zlepšení krátkodobé hospodářské situace a stavu trhu práce v členských státech, jak je uvedeno v usnesení Parlamentu ze dne 11. září 2013 s názvem „Řešení problému nezaměstnanosti mladých lidí: možná východiska“ (10);

7.

zdůrazňuje, že konkurenceschopnost EU podpoří především investice do zvyšování produktivity, a to v oblastech vzdělávání, výzkumu a vývoje, neustálých inovací, další digitalizace a služeb v oblasti „cloud computing“; domnívá se, že tyto oblasti jsou hnací silou, která by z EU učinila upřednostňovanou destinaci pro celosvětové podniky, vývozce produktů a služeb s vysokou přidanou hodnotou a poskytovatele vysoce kvalitních pracovních míst;

8.

je znepokojen, že více než dvacet členských států v relativním vyjádření (jako procentní podíl HDP) snížilo výdaje na vzdělávání, čímž ohrozilo svůj potenciál k růstu a konkurenceschopnosti, které oslabuje i nesoulad mezi potřebami pracovní síly a jejími skutečnými kvalifikacemi; poukazuje na to, že snížení těchto investic zvýší strukturální nedostatky EU vzhledem k rostoucí potřebě vysoce kvalifikovaných pracovníků a skutečnosti, že vysoký podíl pracovní síly v mnoha členských státech má v současnosti nízkou kvalifikaci; varuje, že podle Eurostatu je téměř polovina dětí, jejichž rodiče mají nízkou úroveň vzdělání, v EU-27 v roce 2011 ohrožena chudobou, a to ve srovnání s 22 %, jejichž rodiče mají středoškolské vzdělání, a 7 % dětí, jejichž rodiče mají vysokoškolské vzdělání, přičemž největší rozdíly byly Eurostatem zjištěny v Rumunsku (78 % dětí z domácností s nízkou úrovní vzdělání oproti 2 % z domácností s vysokoškolským vzděláním), v České republice (76 % a 5 %), na Slovensku (77 % a 7 %), v Bulharsku (71 % a 2 %) a v Maďarsku (68 % a 3 %).

9.

vítá skutečnost, že Komise v roční analýze růstu na rok 2014 vyzývá členské státy, aby chránily nebo podporovaly dlouhodobější investice do vzdělávání, výzkumu a inovací, energetiky a činnosti v oblasti boje proti změně klimatu; domnívá se však, že to nestačí k tomu, aby členské státy s již omezenými rozpočty mohly dosáhnout uvedeného cíle; vyzývá Komisi, aby vytvořila plán, kterým by těmto členským státům pomohla učinit nutné produktivní investice, například do vzdělávání a výzkumu a vývoje, tedy odvětví s velkým potenciálem vytvářet růst a pracovní místa;

10.

poukazuje na to, že v době závažných rozpočtových omezení a snížené kapacity soukromého sektoru v oblasti poskytování úvěrů představují evropské fondy hlavní pákový efekt, který mají členské státy k dispozici a jímž mohou stimulovat hospodářství a napomoci dosažení cílů růstu a zaměstnanosti vytyčených ve strategii Evropa 2020;

11.

domnívá se, že politika soudržnosti zásadním způsobem přispívá ke snižování vnitřních rozdílů v oblasti hospodářské soutěže a strukturální nerovnováhy; vyzývá Komisi, aby urychleně přerozdělila dosud nevyčerpané prostředky ze strukturálních fondů ve prospěch programů zaměřených na zaměstnanost mladých lidí a ve prospěch malých a středních podniků; vyzývá Komisi, aby nalezla zvláštní řešení pro členské státy s velmi vysokou mírou nezaměstnanosti, které budou povinny vracet finanční prostředky EU kvůli problémům spojeným se spolufinancováním;

12.

vyzývá Komisi, aby na fondy, které jsou zásadní pro zotavení se z krize, jako je Evropský sociální fond pro období 2014–2020, uplatnila zásadu předběžného přidělení prostředků, a zároveň bedlivě monitorovala nežádoucí účinky předběžného přidělení, jako je riziko automatického zrušení závazků a dopad na platební profily těch členských států, v nichž je míra nezaměstnanosti nejvyšší a které procházejí procesem hluboké fiskální konsolidace, zejména pokud jde o programy na posílení hospodářského růstu, zaměstnanosti a strategického investování;

13.

domnívá se, že přinejmenším 25 % vnitrostátních prostředků z fondu soudržnosti by mělo být použito na specifické programy v rámci Evropského sociálního fondu v členských státech s nejvyšší mírou nezaměstnanosti a chudoby;

14.

požaduje, aby trhy práce byly přizpůsobivější a dynamičtější a dokázaly se přizpůsobit narušením hospodářské situace, aniž by docházelo k propouštění a nadměrnému upravování mezd; připomíná, že kupní síla mnoha pracovníků z EU byla vážně narušena, snížily se příjmy domácností a stlačila vnitřní poptávka, čímž se ještě více podpořila nezaměstnanost a sociální vyloučení, zejména v členských státech, které jsou nejvíce zasaženy krizí; poukazuje na to, že snižování pracovních nákladů, které se přímo promítá do mezd/platů, nemůže být jedinou strategií pro opětovné zajištění konkurenceschopnosti; konstatuje, že ve sdělení o roční analýze růstu za rok 2014 se zdůrazňuje, že centrálně položené země s nezbytným manévrovacím prostorem by mohly zvýšit mzdy jako jeden ze způsobů zvýšení výdajů; vyzývá k tomu, aby doporučení byla dostatečně ambiciózní s cílem podpořit vyváženější růst a tvorbu pracovních míst v eurozóně;

15.

poznamenává, že Komise ve svém návrhu společné zprávy o zaměstnanosti na rok 2014 uvádí, že snížení nákladů na jednotku pracovní síly a zpomalení růstu mezd se projevily ve vývoji cen, a to částečně kvůli současnému zvyšování nepřímých daní a regulovaných cen;

16.

poznamenává, že důstojná pracovní místa a mzdy jsou důležitým nástrojem nejen pro sociální soudržnost a spravedlnost ve společnosti, ale také pro zachování silného hospodářství; vyzývá Komisi a členské státy, aby v souladu se svými příslušnými pravomocemi navrhly opatření zaměřená na řešení nerovnosti a zajištění důstojné mzdy; vyzývá členské státy, aby bojovaly proti chudobě pracujících tím, že budou uplatňovat takové politiky trhu práce, které zajistí důstojný život pro ty, kdo pracují;

17.

konstatuje, že ženy jsou v Evropě motorem růstu zaměstnanosti, a proto je třeba učinit více pro plné využití potenciálu ženské pracovní síly skrze dokonalejší uplatňování politik v oblasti rovnosti žen a mužů a účinnější využívání finančních prostředků EU za tímto účelem;

18.

zdůrazňuje, že je třeba prozkoumat možnost snížení tlaku na mzdy prostřednictvím režimů minimální mzdy v souladu s vnitrostátní praxí;

19.

zdůrazňuje, že kvalita pracovních míst je zásadním prvkem hospodářství náročného na znalosti, aby bylo možné podporovat vysokou produktivitu práce a rychlé inovace za pomoci kvalifikované, adaptabilní a angažované pracovní síly, které jsou zajištěny přiměřené zdravotní a bezpečnostní normy, pocit bezpečí a rozumná pracovní doba;

20.

vyzývá členské státy, aby ve svých národních programech reforem na rok 2014 představily vnitrostátní obecné plány zaměstnanosti a plány zaměstnanosti mladých lidí; považuje za politováníhodné, že i přes opakované žádosti Parlamentu značný počet členských států tyto plány v roce 2013 nepředložil;

21.

vyjadřuje politování nad tím, že Rada nevzala v úvahu výzvu Parlamentu, aby se ve svých pokynech pro rok 2013 zaměřila na kvalitu pracovních míst; vyzývá Komisi, aby do doporučení pro jednotlivé země vycházejících z roční analýzy růstu na rok 2014 začlenila otázky kvality pracovních míst, odborné přípravy, systémů duálního vzdělávání, přístupu k celoživotnímu učení, základních práv pracovníků a podpory mobility na trhu práce a samostatné výdělečné činnosti prostřednictvím lepšího zabezpečení pracovníků;

22.

zdůrazňuje, že reformy trhu práce by se měly zaměřovat na zvýšení produktivity práce a její efektivnosti, a tedy na zvýšení hospodářské konkurenceschopnosti EU a zajištění udržitelného růstu a tvorby pracovních míst při přísném dodržování litery a ducha evropského sociálního acquis a jeho zásad; je přesvědčen, že reformy trhu práce by měly být provedeny tak, aby podpořily vnitřní flexibilitu a kvalitu pracovních míst;

23.

je přesvědčen, že strukturální reformy trhu práce by měly zavést vnitřní flexibilitu, aby se i v časech hospodářských otřesů zachovala zaměstnanost, a měly by zajistit kvalitu pracovních míst, bezpečný přechod mezi zaměstnáními, systémy dávek v nezaměstnanosti založené na aktivačních požadavcích a vázané na politiky opětovného začlenění, které zachovají pobídky k práci a zároveň zajistí důstojný příjem, a na zavedení smluvních ujednání, která bojují proti segmentaci trhu práce, předjímají hospodářskou restrukturalizaci a zajišťují přístup k celoživotnímu učení; je přesvědčen, že konkurenceschopný trh práce může zajistit pouze vyváženost založená na flexikuritě;

24.

zdůrazňuje, že v současné situaci je nutné uplatňovat aktivní a komplexní politiky zaměstnanosti podporující začlenění; je hluboce znepokojen, že některé členské státy snížily i přes zvyšující se míry nezaměstnanosti rozpočtové prostředky vyčleněné na financování těchto politik zaměstnanosti; vyzývá členské státy, aby v úzké spolupráci se sociálními partnery rozšířily působnost a účinnost aktivních politik na trhu práce;

25.

vyzývá členské státy, aby – ve spolupráci se soukromým sektorem a sociálními partnery a podle vnitrostátní praxe – sestavily a představily plány pracovních míst se specifickými opatřeními pro tvorbu pracovních míst, zejména pro odvětví, jež Komise označila za odvětví s vysokým potenciálem, jako je odvětví zdravotní a sociální péče, nízkouhlíkového hospodářství účinně využívající zdroje a odvětví IKT; vyzývá členské státy, aby prostřednictvím těchto plánů pracovních míst podpořily vytváření pracovních příležitostí, zejména pro dlouhodobě nezaměstnané, nezaměstnané starší občany, ženy a další prioritní skupiny, které jsou krizí zvlášť výrazně zasaženy, jako jsou přistěhovalci a lidé se zdravotním postižením;

26.

podtrhuje význam programu Erasmus+ a Evropského programu pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež, sport a jazyky, který může výrazně přispět ke zlepšení situace na trhu práce, zejména situace mladých lidí;

27.

zdůrazňuje, že je důležité rozšířit spolupráci mezi veřejnými službami zaměstnanosti, s cílem vypracovat a zavést celoevropské systémy učení na základě srovnávání a realizovat iniciativy týkající se evropského trhu práce;

28.

je hluboce znepokojen, že míra nezaměstnanosti je stále velmi vysoká; konstatuje, že zvláště znepokojivá je situace nezaměstnaných mladých lidí; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby přijaly naléhavá opatření s cílem zapojit mladé lidi do trhu práce; vyzývá členské státy, aby provedly dlouho dohodnutá nebo nová opatření za účelem boje proti nezaměstnanosti mladých lidí a snížení počtu mladých lidí, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), při současném zohlednění kvalitativního rozměru důstojného zaměstnání, které plně respektuje základní pracovní normy;

29.

vítá, že Rada schválila „záruku pro mladé lidi“ a na Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí coby součást příštího víceletého finančního rámce bylo vyčleněno 6 miliard EUR; vyzývá členské státy, aby naléhavě uplatňovaly systémy záruk pro mladé lidi a účinně využívaly dostupné prostředky a zaměřily se při tom na ty, kteří se nacházejí v nejobtížnějších situacích; je však znepokojen tím, že některé vlády nezpřístupnily nezbytné finanční prostředky, aby to umožnily; vyzývá členské státy, aby zavedly vhodný systém monitorování účinnosti provedených opatření a použitých finančních zdrojů;

30.

s uspokojením poznamenává, že výše uvedené finanční prostředky mohou být použity během prvních dvou let příštího finančního rámce; připomíná nicméně, že tato částka je zcela nedostatečná pro trvalý boj s nezaměstnaností mladých lidí a měla by představovat počáteční tranši pro boj s tímto problémem; zdůrazňuje, že podle výpočtů Mezinárodní organizace práce (MOP) je jen v eurozóně třeba 21 miliard EUR pro uskutečnění účinného programu pro boj s nezaměstnanosti mladých lidí, ve srovnání s hospodářskou ztrátou způsobenou neúčastí mladých lidí na trhu práce, která podle odhadů dosáhla v členských státech v roce 2011 výše 153 miliard EUR, což odpovídá 1,2 % HDP EU; vyzývá Komisi, aby tuto záruku pro mladé lidi prosazovala jakožto prioritu a v rámci slíbeného přezkumu víceletého finančního rámce v polovině období navýšila dostupné rozpočtové prostředky;

31.

vyzývá Komisi a Radu, aby zajistily, že členské státy, na něž se vztahuje postup při nadměrném schodku, disponují rovněž fiskálními možnostmi, aby mohly systémy záruk pro mladé lidi využívat;

32.

vítá návrh Komise na vytvoření kvalitního rámce pro stáže s cílem povzbudit uplatnitelnost mladých lidí na trhu práce a jejich pracovní podmínky; nicméně konstatuje, že se nepodařilo požadovat dostatečné úrovně platů; vyzývá Komisi, členské státy a evropské sociální partnery k ambicióznímu provádění aliance pro učňovskou přípravu;

33.

domnívá se, že vzhledem k počtu pracovníků, zejména mladých lidí, kteří odcházejí ze své země původu do jiného členského státu, protože zde hledají pracovní příležitosti, je naléhavě nutné vytvořit vhodná opatření; konstatuje, že v současnosti probíhají změny právních předpisů EU s cílem zaručit přenositelnost důchodových práv a trvání zaměstnaneckých výhod po dobu alespoň tří měsíců, zatímco příjemce hledá práci v jiném členském státě; konstatuje, že bylo dosaženo dohody mezi Radou a Parlamentem ohledně přeshraniční přenositelnosti dodatečných důchodových práv;

34.

zdůrazňuje význam systému duálního vzdělávání, který fungují v některých členských státech; je přesvědčen, že duální vzdělávání lze při zohlednění vnitrostátních charakteristik zavést v mnoha dalších členských státech;

35.

vítá záměr Komise dále rozvíjet Evropský portál pracovní mobility (EURES), zintenzivnit a rozšířit jeho činnosti a především podporovat mobilitu mladých; vyzývá, aby byla za tímto účelem vypracována zvláštní strategie, a to ve spolupráci s členskými státy; poznamenává však také, že mobilita musí být nadále dobrovolná a nesmí omezovat snahy o tvorbu pracovních míst a míst odborné přípravy vyvíjené v jednotlivých členských státech, aby se neprohluboval problém „odlivu mozků“, který se již vyskytl v členských státech nejvíce postižených krizí;

36.

poznamenává, že nerovnost příjmů mezi členskými státy i uvnitř členských států narůstá, zejména pak v jižních a periferních státech EU; dále připomíná, že v mnohých zemích krize prohloubila dlouhodobý trend polarizace platů a segmentace trhu práce;

37.

konstatuje, že MMF nedávno zdůraznil, že existují možnosti pro lepší a progresivnější zdanění, což by mohlo pomoci ke snížení nerovností v EU; zdůrazňuje, že je třeba odklonit daňové zatížení od oblasti práce k jiným formám udržitelného zdanění, aby bylo možné podpořit růst a vytváření pracovních míst a zároveň zajistit dodatečný příjem a posílit legitimitu konsolidačního úsilí;

38.

vyzývá členské státy, aby přijaly opatření ve prospěch tvorby pracovních míst, např. reformy zdanění práce, která zajistí pracovní pobídky, podpoří dobrovolnou samostatnou výdělečnou činnost a povzbudí podnikání ve strategických odvětvích;

39.

poukazuje na význam snížení zdanění práce, zvláště prostřednictvím vhodně zacíleného dočasného snížení příspěvků na sociální zabezpečení nebo zavedením systémů subvencování pracovních míst pro nové zaměstnance, zejména pro mladé lidi, osoby s nízkými mzdami nebo s nízkou kvalifikací, pro dlouhodobě nezaměstnané a další zranitelné skupiny, přičemž by měla být zajištěna dlouhodobá udržitelnost veřejných důchodových systémů;

40.

zdůrazňuje, že zejména v současných podmínkách fiskální konsolidace je důležité přijmout účinné kroky k boji proti nezákonnému zaměstnávání, fiktivní samostatné výdělečné činnosti, daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem, a to v zájmu ochrany pracovníků a příjmů a zachování důvěry veřejnosti ve spravedlnost a účinnost daňových systémů;

41.

je znepokojen tím, že došlo k nárůstu chudoby ve všech věkových kategoriích; konstatuje, že v posledních letech došlo ve dvou třetinách členských států k nárůstu chudoby a sociálního vyloučení u osob ve věku mezi 18 a 64 lety, a to především kvůli narůstající míře nezaměstnanosti či počtu domácností s nízkou intenzitou práce a rostoucí chudobě pracujících; poznamenává, že riziko chudoby a sociálního vyloučení bylo v roce 2012 mnohem vyšší (48,8 %) v případě státních příslušníků třetích zemí (ve věku od 18 do 64 let) než v případě státních příslušníků EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby naléhavě podnikly kroky k dosažení cíle strategie EU 2020 týkajícího se chudoby a sociálního vyloučení; naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby okamžitě přijaly opatření za účelem boje proti dětské chudobě, neboť v roce 2011 bylo chudobou nebo sociálním vyloučením ohroženo 27 % dětí mladších 18 let; vyzývá Komisi, aby vydala doporučení, zejména pro členské státy s největším podílem osob mladších 18 let, které jsou ohroženy chudobou nebo sociálním vyloučením;

42.

vítá skutečnost, že v roční analýze růstu na rok 2014 je uznána potřeba řešit sociální důsledky krize a zajistit finanční udržitelnost sociální ochrany; vyzývá členské státy k posílení ochranných sítí, k zajištění účinnosti systémů sociální ochrany a k investování do preventivních opatření;

43.

vítá existenci Fondu evropské pomoci nejchudším osobám, který pomůže zajistit lidem nejvíce postiženým chudobou jejich základní potřeby; vyzývá členské státy, aby příslušné finanční prostředky využívaly řádně a směřovaly je k těm nejchudším;

44.

bere na vědomí návrh doporučení pro jednotlivé země týkající se důchodových reforem a určený pro řadu členských států; vyjadřuje politování nad tím, že doporučení Komise byla vypracována, aniž byla v zelené a bílé knize o důchodech zohledněna doporučení Parlamentu; zdůrazňuje, že důchodové reformy vyžadují vnitrostátní politickou a sociální soudržnost, a aby byly úspěšné, musí být projednány se sociálními partnery;

45.

zdůrazňuje, že nezbytné důkladné reformy důchodových systémů v členských státech by měly být navrženy, rozpracovány a přijaty v takové podobě, aby byla zajištěna jejich udržitelnost a zároveň nebyla ohrožena adekvátnost důchodů, a to zcela v souladu s hospodářskými a sociálními prioritami strategie Evropa 2020;

46.

zdůrazňuje, že je třeba provést nezbytné reformy, které zajistí udržitelnost důchodových systémů; je přesvědčen, že v zájmu úspěšného zvýšení skutečného věku odchodu do důchodu musí být reformy důchodových systémů doprovázeny politikami, které omezí přístup k režimům předčasného odchodu do důchodu a další možnosti předčasného odchodu z trhu práce, vytvoří pro starší pracovníky pracovní příležitosti, zaručí přístup k celoživotnímu učení, zavedou politiky daňových zvýhodnění s pobídkami pro delší setrvání v pracovním procesu a podpoří aktivní a zdravé stárnutí; zdůrazňuje, že v souvislosti se současným odchodem prvních ročníků generace baby-boomu do důchodu se rychleji zvyšuje tlak demografického vývoje na rozpočty a důchodové systémy členských států; konstatuje, že v rámci přípravy a provádění strukturálních reforem, jejichž cílem je zvýšit zaměstnanost, postupně odstranit systémy předčasného odchodu do důchodu a na úrovni členských států a spolu se sociálními partnery posoudit nutnost zajistit, aby zákonem stanovený věk pro odchod do důchodu i věk skutečného odchodu do důchodu byly udržitelné a přiměřené zvyšující se průměrné délce života, dosahují členské státy nerovnoměrného pokroku a stanovují si nestejné cíle; zdůrazňuje, že členské státy, které v současnosti nezavádějí postupné reformy, se mohou v budoucnu nalézat v takové situaci, kdy budou muset reformy provádět šokově, což může mít závažné důsledky v sociální oblasti;

47.

je znepokojen rizikem nedostatečné výše důchodů v případě generace mladých Evropanů, kteří jsou v současnosti nezaměstnaní nebo jejichž pracovní podmínky jsou nejisté a pro které bude platit ještě vyšší věk odchodu do důchodu a delší doba pro výpočet důchodu;

48.

poznamenává, že politika sociální ochrany, zejména dávky v nezaměstnanosti, příspěvky ve výši minimálního příjmu a progresivní zdanění zpočátku přispívaly k omezení hloubky recese a stabilizovaly trhy práce a spotřebu; zdůrazňuje však, že schopnost těchto zásadních hospodářských a sociálních stabilizátorů byla znepokojivě omezena v členských státech, kde jsou tyto stabilizátory nepotřebnější; konstatuje, že na příjmy domácností a domácí poptávku se proto vztahuje menší ochrana;

49.

je přesvědčen, že zavedení systémů bonusů a malusů vytváří situaci přínosnou pro všechny zúčastněné strany;

50.

zdůrazňuje, že sociální politiky a sociální normy jsou kvůli požadavkům fiskální konsolidace v některých případech využívány jako vyrovnávací faktory; vyzývá Komisi, aby posoudila důsledky této praxe pro sociální stát a občany; vyzývá členské státy, aby zvýšily přiměřenost a účinnost systémů sociální ochrany a aby se ujistily, že budou dále fungovat jako záchranná síť proti chudobě a sociálnímu vyloučení;

51.

zdůrazňuje, že je třeba, aby Komise uznala význam pečovatelů, a to jak v poskytování péče, tak pro ekonomiku a společnost jako celek, neboť jejich zájmy bývají v politikách, jež na ně mají dopad, málokdy uceleně a plošně zohledňovány;

52.

je přesvědčen, že financování EU by mohlo přispět k budování kapacit pečovatelů ve vztahu k poskytování podpory (např. emocionální podpora, výměny a informace) a prosazování a že by mohlo rovněž podpořit výměnu informací, výzkum a vytváření sítí; dále je přesvědčen, že by mohlo být – při respektování vnitrostátních pravomocí a zásady solidarity – zváženo přijetí legislativních opatření, například směrnice o dovolené pro pečovatele;

53.

podtrhuje nadcházející potřebu kvalifikovaných pečovatelů, která vyvstane v důsledku demografických změn, a potřebu zajistit odbornou přípravu a vzdělávání budoucích pečovatelů, aby se zabránilo zhroucení celého systému péče a sociálního zabezpečení; považuje rovněž za důležité věnovat pečovatelům (zejména neformálním pečovatelům) maximální podporu a uznat jejich přínos;

54.

zdůrazňuje význam hospiců a paliativní péče v rámci dlouhodobé péče; poukazuje na to, že díky víceoborovému složení, flexibilitě a spolupráci s ostatními odbornými odvětvími mají pečovatelé a uživatelé mobilních paliativních týmů potenciál překonat zásadní nedostatky v systémech dlouhodobé péče;

55.

zdůrazňuje, že všechny reformy trhu práce by měly být založeny na posílené koordinaci sociálního dialogu;

56.

zdůrazňuje, že tzv. trojka potvrdila, že kvalitní účast sociálních partnerů a silný politický dialog, včetně dialogu na vnitrostátní úrovni, jsou zásadními prvky pro úspěch veškerých reforem a že především v otázce reforem HMU by úloha sociálních partnerů v novém procesu správy ekonomických záležitostí, zejména v rámci evropského semestru, měla být posílena; vítá návrh Komise týkající se intenzivnějšího zapojení sociálních partnerů do procesu evropského semestru mimo jiné v rámci výboru pro sociální dialog před každoročním přijetím roční analýzy růstu;

57.

vyzývá Evropskou radu a členské státy, aby zajistily, že se do provádění a sledování politických pokynů v rámci strategie Evropa 2020 a procesu správy ekonomických záležitostí úzce zapojí celostátní a regionální parlamenty, sociální partneři, veřejnoprávní orgány a občanská společnost, a zaručily tak jejich vlastní odpovědnost; vyzývá Evropskou radu a Komisi, aby účinněji začlenily sledování a hodnocení zaměstnanosti, sociálních a vzdělávacích cílů strategie Evropa 2020 do evropského semestru 2014;

58.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

29.8.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 285/40

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. listopadu 2013 nazvané „Roční analýza růstu 2014“ (COM(2013)0800) a zprávu Komise nazvanou „Jednotný trh pro růst a pracovní místa: analýza pokroku a zbývajících překážek v členských státech – Příspěvek k analýze růstu na rok 2014“ (COM(2013)0785) a podkladovou analýzu k této zprávě nazvanou „Mezinárodní hodnotové řetězce uvnitř a vně EU“,

—

s ohledem na první zprávu Komise ze dne 28. listopadu 2012 nazvanou „Stav integrace jednotného trhu 2013 – příspěvek k roční analýze růstu na rok 2013“ (COM(2012)0752),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2012 s názvem „Akt o jednotném trhu II – Společně pro nový růst“ (COM(2012)0573),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. června 2012 s názvem „Lepší správa pro jednotný trh“ (COM(2012)0259),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 24. února 2012 nazvaný „Zajištění přínosu jednotného trhu – výroční přezkum správy za rok 2011“ (SWD(2012)0025),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011 nazvané „Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry – Společně pro nový růst“ (COM(2011)0206),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na internetový srovnávací přehled jednotného trhu zveřejněný dne 4. července 2013,

—

s ohledem na hodnotící zprávu o vnitřním trhu č. 26 (únor 2013),

—

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ze dne 27. a 28. června 2013,

—

s ohledem na závěry zasedání Rady ve složení pro konkurenceschopnost ze dne 29. a 30. května 2013 o inteligentní regulaci,

—

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ze dne 14. a 15. března 2013,

—

s ohledem na jednání Rady ve složení pro konkurenceschopnost ze dne 18. a 19. února 2013 o roční analýze růstu na rok 2013 a Aktu o jednotném trhu,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2013 s doporučeními Komisi ohledně správy jednotného trhu (1) a následnou odpověď Komise přijatou 8. května 2013,

—

s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ze dne 24. a 25. října 2013,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2012 nazvané „Akt o jednotném trhu – další kroky k růstu“ (2) a následnou odpověď Komise přijatou dne 26. září 2012,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2011 o správě a partnerství na jednotném trhu (3),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0066/2014),

A.

vzhledem k tomu, že roční analýza růstu na rok 2013 zahájila třetí cyklus evropského semestru a poprvé obsahovala výroční zprávu o stavu integrace jednotného trhu;

B.

vzhledem k tomu, že účinný a dobře fungující jednotný trh založený na vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství je nezbytný pro udržitelný růst podporují začlenění;

C.

vzhledem k tomu, že Parlament požádal o plné začlenění pilíře jednotného trhu do cyklu evropského semestru;

D.

vzhledem k tomu, že lepší správa jednotného trhu by měla směřovat k zajištění lepšího a rychlejšího provádění a uplatňování směrnic a nařízení s ním souvisejících, zvláště pokud jsou spojeny s odvětvími, jež byla označena za klíčová;

E.

vzhledem k tomu, že kvalita vnitrostátních programů reforem v rámci evropského semestru se ve velké míře liší, co se týká obsahu, transparentnosti a proveditelnosti;

F.

vzhledem k tomu, že jednotný trh musí být úzce propojen s ostatními horizontálními politikami, k nimž patří například ochrana spotřebitelů a pracovníků, sociální práva, životní prostředí a udržitelný rozvoj;

G.

vzhledem k tomu, že Akt o jednotném trhu I a Akt o jednotném trhu II představují dobře vybudovanou horizontální strategii, která vedla ke konkrétním legislativním a nelegislativním opatřením s potenciálem uvolnit nevyužitý potenciál růstu jednotného trhu a odstranit překážky tohoto růstu;

H.

vzhledem k tomu, že Komise označila služby, finanční služby, dopravu, energetiku a digitální trh jako klíčové oblasti pro zlepšení fungování a prohloubení jednotného trhu; vzhledem k tomu, že metodologie pro stanovování těchto oblastí by měla být pravidelně posuzována a revidována, přičemž by měly být brány v úvahu rozvojové cíle a prognózy i kritéria pro zajištění nezbytné ochrany občanů, především zákazníků, odborníků a pracovníků;

I.

vzhledem k tomu, že jsme ještě v Evropě nevytvořili plně fungující jednotný digitální trh s internetovými a komunikačními službami; vzhledem k tomu, že volnému pohybu digitálních služeb a přeshraničnímu elektronickému obchodování v dnešní době brání nejednotné předpisy na vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že pro evropské společnosti i veřejné služby bude mít používání pokročilých služeb a aplikací informačních a komunikačních technologií hospodářský a sociální přínos;

J.

vzhledem k tomu, že pro jednotný trh EU je životně důležitá dostupná a účinná evropská dopravní infrastruktura, ambiciózní evropská průmyslová politika a vytvoření jednotného trhu s energií – s cílem podpořit konkurenceschopnost podniků EU a zajistit přístupnou a cenově dostupnou energii pro všechny domácnosti a spotřebitele; vzhledem k tomu, že je proto třeba definovat prioritní kroky v těchto oblastech;

1.

znovu vyzývá Komisi, aby posílila správu jednotného trhu zavedením ročního cyklu správy jednotného trhu, který bude tvořit zvláštní pilíř evropského semestru a jehož součástí bude srovnávací přehled výsledků v oblasti vnitřního trhu, výroční zpráva o integraci jednotného trhu v rámci roční analýzy růstu, pokyny Evropské rady pro členské státy, vnitrostátní akční plány zaměřené na provádění obecných zásad pro jednotný trh a příslušná doporučení pro jednotlivé země; dále vyzývá Komisi, aby vzala plně v potaz cílové oblasti rozvoje, kterými jsou odvětví služeb, energetiky, dopravy a jednotný digitální trh, a opatření zahrnutá v Aktu o jednotném trhu I a Aktu o jednotném trhu II;

2.

zdůrazňuje, že je třeba definovat jednotný trh jako třetí pilíř evropského semestru, aby zahrnoval jasně stanované priority související s reálnou ekonomikou; je přesvědčen, že stanovení a dosažení těchto priorit je nutné pro povzbuzení růstu a překlenutí současného nedostatečného plnění cílů strategie Evropa 2020, a současně pro zajištění hospodářského sbližování členských států uvnitř i vně eurozóny a v hlavních a okrajových oblastech EU;

3.

připomíná své stanovisko, že první zpráva o stavu integrace jednotného trhu byla nedostatečná a neúplná; proto se domnívá, že budoucí zprávy by měly být jasnější, co se týče aktuálních nedostatků jednotlivých států, poskytovat konkrétnější rady pro možné způsoby nápravy a očekávané přínosy a poukazovat na účinné nástroje, jež podpoří růst a konkurenceschopnost, čímž budou vytvářet pracovní příležitosti, které společně poskytnou konkrétní odpověď na současnou sociální a hospodářskou krizi;

4.

vítá zprávu Komise o integraci jednotného trhu v roce 2014 (COM(2013)0785) a důrazně podporuje úsilí Komise o jeho hlubší integraci do úvah v rámci evropského semestru; oceňuje skutečnost, že zpráva o stavu jednotného trhu v roce 2014 obsahuje některé konkrétní prvky týkající se kroků jednotlivých členských států; domnívá se nicméně, že dosud nebyla podána zpráva o kvalitativním hodnocení účinnosti přijatých opatření, o pokrocích a skutečných výsledcích těchto politik; vyzývá k vytvoření analytického nástroje k měření integrace jednotného trhu v rámci pilíře jednotného trhu evropského semestru ve vztahu k příslušným doporučením pro jednotlivé země; domnívá se, že tento analytický nástroj by mohl dále doplnit srovnávací přehled jednotného trhu;

5.

je přesvědčen, že je zapotřebí větší horizontální koordinace a soudržnosti při přípravě legislativních opatření souvisejících s jednotným trhem; je přesvědčen, že správa jednotného trhu by měla skutečně brát v úvahu potřeby všech zúčastněných stran a že pro podporu růstu a vynucování občanských práv na jednotném trhu je zapotřebí většího a časnějšího zapojení sociálních partnerů, občanské společnosti a dalších zúčastněných stran do tvorby, přijímání, provádění a monitorování opatření;

6.

zdůrazňuje potřebu komplexních konzultací a důkladného posouzení dopadů před tím, než Komise návrh přijme; zdůrazňuje, že návrh Komise musí být v souladu se zásadami inteligentní regulace a právními předpisy, musí zahrnovat posouzení dopadů na MSP a být schválen výborem Komise pro posuzování dopadů; také zdůrazňuje, že posouzení dopadů musí vyhodnotit i dopad nových právních předpisů na vyhlídky růstu a na konkurenceschopnost Evropy;

7.

domnívá se, že evropský semestr by měl být zakotven v hlubším demokratickém procesu s větším zapojením národních parlamentů při současném rozšíření výsad Evropského parlamentu;

8.

je přesvědčen, že doporučení zaměřená na konkrétní země vydaná během tohoto procesu by měla zohlednit pokrok jednotlivých členských států a skutečnost, že národní opatření pro provádění legislativy související s jednotným trhem se nemusejí nezbytně držet univerzálního přístupu, ale že se namísto toho musí zvýšit reálná účinnost přijatých opatření i zlepšit skutečné výsledky prováděných politik;

9.

požaduje, aby budoucí doporučení pro jednotlivé země v cyklu evropského semestru 2014 odrážela zjištění zprávy o integraci jednotného trhu v mnohem větším měřítku a přísněji než doporučení pro jednotlivé země v roce 2013;

10.

je přesvědčen, že třetí pilíř evropského semestru, který je určen integraci jednotného trhu, by se měl zaměřit na určování prioritních politik a opatření pro stimulaci a oživení reálné ekonomiky; domnívá se, že tohoto cíle lze účinně dosáhnout pouze tehdy, pokud bude společným cílem pro všechny orgány EU a ty o něj budou usilovat; z tohoto důvodu podporuje cílenou organizaci práce Rady ve složení pro konkurenceschopnost takovým způsobem, aby se explicitně věnovala začlenění priorit důležitých pro reálnou ekonomiku do evropského semestru;

11.

domnívá se, že klíčová odvětví stanovená Komisí – služby, finanční služby, doprava, energetika a digitální trh – stále mají rozhodující význam pro plnou integraci jednotného trhu; dále se domnívá, že aby bylo možné dosáhnout obnoveného růstu, opětovné uvedení konzistentní a integrované průmyslové politiky zaměřující se na tato odvětví by také mělo zahrnovat úsilí o ochranu práv občanů – včetně práv spotřebitelů a pracovníků – a model konkurenceschopnosti založený na znalostech a inovacích získaných díky unijním pobídkám na podporu investic, uvolnění prostředků na výzkum a vývoj a podpoře vysokoškolského vzdělávání;

12.

naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala skutečnou průmyslovou politiku Evropské unie; je přesvědčen o tom, že reindustrializace by měla být pro Unii prioritou napříč odvětvími; zastává názor, že součástí nové průmyslové politiky by mělo být vynucování pravidel jednotného trhu, ucelená strategie pro vnější dimenzi jednotného trhu se zvláštním důrazem na ucelené politiky ochrany spotřebitelů a lepší přístup ke kapitálu a infrastruktuře, aby se zvětšila konkurenceschopnost podniků a umožnil se jim přístup na celosvětové trhy;

13.

zdůrazňuje, že jednotný trh a odstranění překážek volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu poskytuje podnikům možnost fungovat ve větším měřítku a zlepšuje tak jejich schopnost modernizovat, investovat, zvyšovat produktivitu a vytvářet pracovní místa;

14.

vyzývá Komisi, aby předložila podrobný akční plán opatření určených k vybudování plně integrovaného a propojeného jednotného trhu s energií, zdůrazňuje, že je nutné poskytnout spotřebitelům transparentní informace o cenách energií, které bude možné porovnávat a zároveň zajistit ochranu spotřebitelů, včetně zranitelných spotřebitelů; zdůrazňuje nutnost značných investic do energetické infrastruktury a domnívá se, že pokroku dosaženému v odvětví energetiky musí odpovídat příslušný pokrok ve všech odvětvích veřejných služeb;

15.

zdůrazňuje, že pro účinné fungování jednotného trhu je nezbytné zlepšit infrastrukturu – zejména přeshraniční spojení a interoperabilitu; je přesvědčen, že jednotný, vzájemně propojený účinný evropský dopravní systém má klíčový význam pro volný pohyb zboží, osob a služeb v rámci jednotného trhu; domnívá se, že k dosažení těchto cílů jsou nutné další investice, a opakuje, že pro takové projekty by měla být vytvořena široká škála finančních nástrojů;

16.

zdůrazňuje, že důsledné provádění současných právních předpisů a dalších návrhů Komise týkajících se digitálních služeb může Evropě pomoci plně využívat vnitřní trh; vyzývá k vytvoření politiky pro jednotný digitální trh, která umožní, aby byly online služby v Evropě konkurenceschopnější, efektivnější v přeshraničním styku, transparentnější a aby zajišťovaly vysokou míru dostupnosti a ochrany spotřebitele; zdůrazňuje důležitost cílených investic a poznamenává, že práce na návrhu propojeného kontinentu pomohou snížit cenové rozdíly mezi členskými státy tím, že podpoří hospodářskou soutěž v oblasti telekomunikací;

17.

vyzývá k ambicióznímu provádění programu pro spotřebitele, včetně legislativních a programových opatření s cílem posílit ochranu spotřebitele a důvěru v jednotný trh, posílit postavení spotřebitele, podněcovat běžného spotřebitele k zodpovědnému chování a zvýšit ochranu zranitelných spotřebitelů;

18.

je toho názoru, že snadnější přístup MSP k financování přispěje k odstranění překážek likvidity a ke zvýšení provozního kapitálu MSP; vítá skutečnost, že mezi prioritami stanovenými Komisí v roční analýze růstu na rok 2014 a ve zprávě o integraci jednotného trhu je kladen do popředí rozvoj forem alternativního financování malých a středních podniků; důrazně podporuje cíl vytvořit zvláštní dluhopisy a specializovaný trh s cennými papíry pro malé a střední podniky a vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly praktické kroky k dosažení tohoto cíle; dále podporuje iniciativy na úrovni EU, které doplňují snahy států zvýšit množství mikroúvěrů a rozvinout sociální podnikání, včetně podpory rozvojových bank poskytujících půjčky za nižší úrokové sazby než banky komerční; upozorňuje na mimořádný význam podpory SMP v rámci programů COSME a Horizont 2020;

19.

zdůrazňuje závažnost překážek bránících fungování jednotného trhu způsobených roztříštěností maloobchodních finančních trhů služeb, na kterou Komise upozornila ve zprávě o integraci jednotného trhu, a to zejména v souvislosti s velkými rozdíly v úrokových sazbách bankovních půjček, jež mají výrazný dopad na spotřebitele, domácnosti a malé a střední podniky; je přesvědčen, že tyto rozdíly brání v účinném přístupu k finančním zdrojům a mají nepříznivý dopad na ekonomiku; je znepokojen, pokud jde o negativní dojem, který u spotřebitelů vyvolává roztříštěnost a nízká výkonnost maloobchodních finančních služeb, zejména v souvislosti s bankovními účty, hypotékami, soukromými důchody a cennými papíry;

20.

je přesvědčen, že regulace finančních služeb by měla vést k lepší informovanosti spotřebitelů, větší ochraně a k účinné náhradě škod; zdůrazňuje potřebu rychlého úspěšného dokončení práce na legislativních návrzích týkajících se spotřebitelského trhu a trhu retailových finančních služeb, zejména porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změnami platebních účtů a přístupem k platebním účtům se základními prvky; domnívá se, že by měly být předloženy další návrhy, například na specifické insolvenční řízení proti spotřebiteli ke zlepšení současné roztříštěné a nedostatečné úpravy, s cílem podpořit bezpečné investování osobních úspor do reálné ekonomiky;

21.

lituje, že přes jasné důkazy poukazující na důležitost jednotného trhu pro překonání krize, stále nebylo dosaženo volného pohybu osob, především pracovníků a odborníků, po Evropě a že je zapotřebí účinnějších opatření, aby byly odstraněny zbývající překážky a povzbuzen růst při zachování práv občanů a pracovníků; zdůrazňuje potřebu vyváženého rozvoje vnitřního trhu, založeného na důsledném uplatňování hospodářských svobod v souladu se sociálním tržním hospodářstvím;

22.

připomíná, že cyklický způsob předkládání Aktů o jednotném trhu umožnil pravidelně stanovovat a diskutovat o prioritách rozvoje jednotného trhu; domnívá se, že tento způsob by měl být dále rozšiřován a rozvíjen;

23.

vítá balíček legislativních návrhů o bezpečnosti spotřebních výrobků a dozoru nad trhem a o zveřejňování nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými společnostmi a skupinami; je přesvědčen, že tyto iniciativy mohou zlepšit ochranu práv spotřebitelů, lépe zajistit ochranu zdraví a bezpečnost spotřebitele, usnadnit obchod se zbožím a službami a podpořit nový model konkurenceschopnosti; žádá proto Komisi, aby úzce spolupracovala s Parlamentem a Radou, aby v rozumném časovém horizontu dospěla k závěru;

24.

zdůrazňuje význam politických dohod, jichž bylo dosaženo ohledně reforem směrnice o vzájemném uznávání odborných kvalifikací, balíčku o veřejných zakázkách a koncesích, směrnice o alternativním řešení sporů a nařízení o online řešení sporů; naléhavě proto vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily rychlé a komplexní provádění všech nových ustanovení;

25.

zdůrazňuje potřebu řádného provedení právních předpisů o veřejných zakázkách a koncesích; zdůrazňuje význam zadávání veřejných zakázek jako hnací síly růstu, a to zejména pro malé a střední podniky; zastává názor, že realizace této reformy poskytuje velkou příležitost k modernizaci veřejné správy tím, že strategicky využívá zadávání veřejných zakázek z hlediska inovací a udržitelného rozvoje a zvyšuje kvalitu a účinnost veřejných výdajů s ohledem na specifické požadavky místní a státní správy; považuje je za klíčové faktory úspěšného provádění pravidel týkajících se veřejných zakázek a koncesí;

26.

domnívá se, že zejména za účelem boje proti nezaměstnanosti mladých lidí představují nová pravidla pro profesní kvalifikace (přijatá v listopadu 2013 a měnící směrnici 2005/36/ES a nařízení o IMI) důležitý krok ke zlepšení volného pohybu pracovníků a odborníků a předpokládají vysokou společnou úroveň vzdělávání a podporují využívání evropského profesního průkazu; zdůrazňuje, že úplné a správné uplatňování směrnice o uznávání odborných kvalifikací (a směrnice o službách) je klíčovým předpokladem hospodářského růstu; současně se domnívá, že je nezbytná reforma regulovaných povolání s cílem zajistit lepší přístup mladých lidí k těmto povoláním a vytvořit dynamičtější trh, který poskytne spotřebitelům příslušné záruky;

27.

bere na vědomí odpověď Komise na usnesení Parlamentu ze dne 7. února 2013, co se týká právního základu pro požadovaný legislativní návrh, který by obsahoval prvky uvedené v usnesení; je přesvědčen, že konkrétní opatření tam uvedená stále obsahují cenné myšlenky pro zlepšení správy jednotného trhu;

28.

bere na vědomí upravenou strukturu druhého vydání zprávy o integraci jednotného trhu COM(2013)0785); vítá skutečnost, že Komise tímto reagovala mimo jiné i na požadavky Parlamentu v usnesení ze dne 7. února 2013; poznamenává, že řada opatření navržených v tomto usnesení již vedla k lepšímu provádění a prosazování práva EU, včetně přísnějšího využívání projektu „EU Pilot“;

29.

vítá internetový srovnávací přehled jednotného trhu, zejména způsob, jak vizuálně a informativně ukazuje výkony členských států ve vztahu k legislativě EU související s činností vnitřního trhu; je přesvědčen, že internetový srovnávací přehled by měl být dostupný ve všech jazycích Unie, pokud má všem evropským občanům usnadnit porozumět cyklu jednotného trhu a případně se do něj aktivně zapojit;

30.

je přesvědčen, že je třeba vyvinout úsilí, aby provádění a jednotné uplatňování práva Unie v členských státech bylo transparentnější; konstatuje, že lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu jsou v průměru překračovány o devět měsíců a že roste počet směrnic, u nichž je lhůta pro provedení překročena o dva roky či více; zastává názor, že všechny směrnice by měly být prováděny jednotně a měla by být přijata veškerá prováděcí opatření, aby se projevily kompromisy dosažené na úrovni Unie;

31.

je však přesvědčen, že kvantitativní statistické údaje o provádění legislativy související s jednotným trhem nedostačují a že je zapotřebí se zaměřit na kvalitu, s jakou je v členských státech legislativa prováděna na základě klíčových ukazatelů rozčleněných podle odvětví jednotného trhu rozvíjených na evropské úrovni;

32.

vítá zprávu nazvanou „Mezinárodní hodnotové řetězce uvnitř i mimo EU“ jako pozitivní příklad používání konkrétních ukazatelů pro posouzení integrace jednotného trhu, přičemž zvláštní pozornost je věnována rozšíření výrobních systémů v EU; domnívá se, že podpora rozvoje dalších iniciativ v souvislosti s přeshraničními dodavatelskými řetězci odstraní dlouhodobé překážky pro dokončení jednotného trhu a může zlepšit produktivitu a konkurenceschopnost evropských podniků ve světové ekonomice;

33.

vítá, že došlo k snížení úrovně průměrného deficitu v provedení na současných 0,6 %; zdůrazňuje, že i velmi malý deficit v oblasti důležité politiky může mít velmi negativní dopady na spotřebitelské a podnikatelské příležitosti a potažmo na evropské hospodářství jako celek;

34.

vyjadřuje politování nad průměrnou délkou řízení o nesplnění povinnosti, zejména skutečnosti, že nejdéle trvají případy spojené se službami(v průměru 49,8 měsíců); domnívá se, že řízení o nesplnění povinnosti odhalila řadu omezení, pokud jde o rychlé řešení a nápravu provádění a uplatňování u závad ustanovení jednotného trhu; vyzývá členské státy, aby účinněji spolupracovaly s Komisí na rychlejším řešení případů a vyzývá Komisi, aby provedla další odstranění vnitrostátních opatření, která škodí jednotnému trhu;

35.

domnívá se, že řízení o nesplnění povinnosti by mělo být považováno za poslední možnost, ke které se uchyluje až po pokusech o koordinaci a nápravu situace, a že by proto Komise měla proto prosazovat využívání systému EU Pilot a jiných řízení před tím, než se přistoupí k podání žaloby na členský stát u Soudního dvora; zdůrazňuje dále, že je třeba všemožně usilovat o zajištění účinnějšího používání řízení o nesplnění povinnosti vyplývající z právních předpisů Unie v oblasti jednotného trhu, a že by členské státy a Evropská rada měly nadále vyvíjet řízení o nesplnění povinnosti v rámci budoucího přezkumu Smlouvy o fungování Evropské unie;

36.

podporuje kroky Komise směřující ke zlepšení spolupráce vnitrostátních orgánů v oblasti činnosti jednotného trhu; souhlasí, že trvalý informační mechanismus usnadňující výměnu podstatných informací by mohl situaci výrazně zlepšit, neboť setkání národních odborníků několikrát do roka je jen stěží adekvátní způsob, jak řešit takto prioritní záležitost;

37.

opětovně připomíná význam řádného fungování systému pro výměnu informací o vnitřním trhu, jenž v nedávné době dostal řádný regulační základ a jenž je v současnosti rozšiřován tak, aby zahrnoval nové oblasti politiky a odvětví; vyzývá Komisi, aby Parlament informovala o činnosti nástroje pro strojový překlad, který má usnadnit komunikaci mezi celostátními, regionálními a místními orgány;

38.

vyzývá členské státy, aby plně provedly opatření plánovaná v rámci digitální agendy a zvýšily úsilí o modernizaci veřejné správy – v neposlední řadě rychlým prováděním opatření souvisejících s elektronickou veřejnou správou, elektronickým zdravotnictvím, elektronickou fakturací a elektronickým zadáváním veřejných zakázek – s cílem poskytnout občanům a podnikům napříč Evropou větší množství kvalitnějších digitálních služeb, snížit náklady a zvýšit účinnost veřejného sektoru;

39.

konstatuje, že síť na řešení problémů SOLVIT je nadále nedostatečně využívána; vyzývá členské státy, aby zajistily přiměřené zdroje pro sítě SOLVIT a pro jednotná kontaktní místa, jak vyžaduje směrnice o službách; vyzývá Komisi i členské státy, aby podnikly další kroky pro šíření informací o dostupnosti těchto nástrojů mezi podniky a podnikateli; dále se domnívá, že členské státy by měly zahájit intenzivnější a rozsáhlejší výměnu osvědčených postupů;

40.

bere na vědomí trvalý nárůst užívání portálů Vaše Evropa a poradenství Vaše Evropa, které by měly dokázat poskytnout potřebné informace každému, kdo se pohybuje po Evropské unii;

41.

vítá Měsíc jednotného trhu, který od 23. září do 23. října 2013 sdružil občany celé Evropy, politické činitele, odborníky a vedoucí představitele EU v internetové diskusi a na souvisejících vnitrostátních akcích zaměřených na projednání dosaženého pokroku, nevyřešených výzev a představ o budoucnosti jednotného trhu, a vyzývá Komisi, aby řádně zohlednila obavy a návrhy, vyjádřené těmito účastníky; vyzývá Komisi, aby posoudila formát a účinnost akcí roku 2013, včetně jejich schopnosti oslovit občany, podnikatele a spotřebitele, a dát jim skutečnou příležitost podílet se na tvorbě jednotného trhu;

42.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, Evropské radě a parlamentům a vládám členských států.

29.8.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 285/47

—

s ohledem na zprávu Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) z roku 2009 nazvanou „Jak nakrmit svět v roce 2050“ (How to feed the world in 2050),

—

s ohledem na Mezinárodní úmluvu na ochranu nových odrůd rostlin (úmluva UPOV),

—

s ohledem na Mezinárodní smlouvu o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství organizace FAO,

—

s ohledem na zprávu z dubna 2013 nazvanou „Ve hře je 9 miliard – může si Evropa dovolit nevyužít potenciálu geneticky modifikovaných plodin“ (Headed for 9 billion – Can Europe afford to miss the potential of GM crops), kterou předložil Ivar Virgin z Institutu pro životní prostředí ve Stockholmu v rámci skupiny Timbro,

—

s ohledem na zprávu organizace FAO z roku 1993 nazvanou „Sklizeň přírodní rozmanitosti“ (Harvesting nature’s diversity),

—

s ohledem na internetové stránky Špicberského globálního úložiště semen (Svalbard Global Seed Vault) (1),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. března 2001 nazvané „Akční plán pro biologickou rozmanitost se zaměřením na ochranu přírodních zdrojů“ (COM(2001)0162,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (2),

—

s ohledem na směrnice Rady 2002/53/ES ze dne 13. června 2002 o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin (3) a 2002/55/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny na trh (4),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1830/2003 ze dne 22. září 2003 o sledovatelnosti a označování geneticky modifikovaných organismů a sledovatelnosti potravin a krmiv vyrobených z geneticky modifikovaných organismů a o změně směrnice 2001/18/ES (5),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2100/94 ze dne 27. července 1994 o odrůdových právech Společenství (6),

—

s ohledem na sdělení generálního tajemníka OSN nazvané „Právo na potraviny – politika v oblasti osiv a právo na potraviny: posílení zemědělské biologické rozmanitosti a podpora inovací“ (A/64/170, 2009, Valné shromáždění Organizace spojených národů),

—

s ohledem na závěry Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj (IAASTD), což je mezivládní proces podporovaný organizací FAO, Globálním fondem pro životní prostředí, Rozvojovým programem OSN, Programem OSN pro životní prostředí, Organizací OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Světovou bankou a Světovou zdravotnickou organizací (WHO),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0044/2014),

A.

vzhledem k tomu, že Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova se touto zprávou snaží zahájit rozsáhlou diskusi a šetření na téma celkové situace v oblasti šlechtění rostlin v evropském i světovém zemědělství;

B.

vzhledem k tomu, že odvětví šlechtění rostlin má zásadní význam, pokud jde o produktivitu, rozmanitost, zdraví a kvalitu zemědělství, zahradnictví, produkci potravin a krmiv i životní prostředí;

C.

vzhledem k tomu, že zejména podle zpráv organizací OSN FAO a WHO a rovněž Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu se očekává, že světová populace vzroste v letech 2040 až 2050 z dnešních 7 miliard na přibližně 9 miliard, přičemž by toto číslo mohlo vzrůst dokonce i na 10–11 miliard;

D.

vzhledem k tomu, že tento nárůst populace bude klást obrovské nároky na zemědělství, zejména pokud jde o zvyšování produktivity, aby bylo možné vyhovět značnému nárůstu poptávky po potravinách, vzhledem k tomu, že organizace FAO odhaduje, že během příštích 30–40 let bude nutné zvýšit dodávky potravin o 70 %;

E.

vzhledem k tomu, že 30–50 % vyprodukovaných potravin v EU přijde vniveč, přičemž celosvětový průměr se pohybuje kolem 30 %, a tudíž velkou část zvýšené dodávky nezbytných potravin lze zčásti pokrýt prostřednictvím lepšího, podstatně účinnějšího a udržitelnějšího potravinářského průmyslu v bohaté části světa ve spojení se značně rozšířenými systémy skladování a distribuce v rozvojových zemích;

F.

vzhledem k tomu, že hlavním problémem stále zůstává otázka, jakým způsobem se obyvatelé různých částí světa budou schopni uživit, jelikož plocha obdělávatelné půdy se zmenšuje v důsledku nevhodného využívání půdy, k čemuž patří nedostatečné zemědělské postupy umocněné změnou klimatu, a možnosti rozšíření obdělávané půdy jsou velmi omezené, neboť v mnoha částech světa panuje názor, že je zcela nereálné využívat další zemědělskou půdu;

G.

vzhledem k tomu, že podle odhadů organizace FAO bude přibližně 10 % nárůstu zemědělské produkce možné získat obděláváním nové zemědělské půdy, což znamená, že asi 90 % bude nutné získat prostřednictvím vyšších výnosů stávající zemědělské půdy, přičemž produkty musí být nadále velmi kvalitní;

H.

vzhledem k tomu, že nadměrné využívání zemědělské půdy by mohlo vyčerpat půdu a v nejhorším případě vést k její erozi a desertifikaci; vzhledem k tomu, že to samé platí pro lesní půdu, jelikož její přeměna na zemědělskou půdu by měla závažný dopad na klima, hospodaření s vodou a biologickou rozmanitost, což činí tuto možnost pro zvýšení produkce potravin nepřijatelnou;

I.

vzhledem k tomu, že se nejen zmenšuje plocha zemědělské půdy, ale i zemědělská produkce dosáhla svého maxima a lze dokonce pozorovat znepokojivý vývoj k poklesu produkce, což bude mít v budoucnu závažný nepříznivý dopad na zemědělství a požadavky obyvatelstva na potraviny;

J.

vzhledem k tomu, že produkce potravin závisí nejen na dostatečné rozloze půdy, ale rovněž na faktorech, jakými jsou podnebí, voda, energie a přístup k živinám; vzhledem k tomu, že v budoucnu budou tyto základní zdroje omezenější a tento nedostatek zdrojů může nepříznivě ovlivnit zvýšenou poptávku po využívání zemědělské půdy, produkci i životaschopnost;

K.

vzhledem k tomu, že v budoucnu dojde pravděpodobně k zásadním změnám klimatu; vzhledem k tomu, že tato skutečnost bude pro Evropu znamenat podstatně sušší klima v jižních oblastech, kde se nacházejí oblasti významné pro produkci ovoce a zeleniny; vzhledem k tomu, že se ve středoevropských a severoevropských oblastech očekávají mírnější zimy, zatímco léta budou výrazně deštivější než v současnosti; vzhledem k tomu, že mezi důsledky bude velmi pravděpodobně patřit nárůst chorob zvířat a rostlin a potřeba nových zemědělských postupů;

L.

vzhledem k tomu, že evropské zemědělství nepochybně čelí obrovským výzvám a za extrémnějších povětrnostních podmínek, jako jsou sucha, záplavy a další přírodní katastrofy, se zemědělství musí přizpůsobit, aby byla zaručena produkce; vzhledem k tomu, že současná úroda nemůže v budoucnu zůstat na stejné úrovni, máme-li být schopni pokrýt větší poptávku po potravinách;

M.

vzhledem k tomu, že délka ochrany odrůdových práv u rostlin, u nichž je doba vývoje před obchodním využitím delší, nestačí na to, aby podpořila obchodní investice do jejich výzkumu a vývoje;

1.

zdůrazňuje, že v zájmu reakce na nadcházející výzvy, jako je budoucí potřeba dodávek potravin a změna klimatu, je mimořádně důležité, abychom měli účinné a konkurenceschopné odvětví šlechtění rostlin;

2.

aniž by opomíjel prvořadý význam zdravé půdy a rozmanitosti, které zemědělskému ekosystému zaručují odolnost, zdůrazňuje, že je důležité šlechtit odrůdy, které mohou vyhovovat podmínkám, jež v budoucnu očekáváme, např. četnějším srážkám a předpokládanému zvýšenému výskytu rostlinných chorob; konstatuje, že je současně důležité zachovat a rozvíjet stávající rozmanitost v Evropě, což platí pro celý zemědělský ekosystém, ale i pro genetickou rozmanitost v rámci druhů a absolutní počet různých plemen a krajových odrůd, neboť to vše je nezbytné k zajištění naší schopnosti přizpůsobit se problémům spojeným se změnou klimatu;

3.

konstatuje, že je zapotřebí takových plodin, které například účinně pohlcují dusík a fosfor, jsou odolnější vůči suchu a četnějším srážkám, rezistentní vůči škůdcům a mohou odolávat teplotním výkyvům; zdůrazňuje, že je rovněž nezbytné šlechtit trvalé, tj. víceleté plodiny; domnívá se, že půda osázená víceletými plodinami nemusí být obdělávána každý rok, díky čemuž bude zemědělství šetrnější k životnímu prostředí;

4.

zdůrazňuje, že vyšlechtění nové odrůdy, od fáze výzkumu po hotové semeno, trvá v průměru 10 let a zkoušky a propagace obchodního využití vyžadují další čas, a tedy i dnes je nutné podstatně podporovat investice do výzkumu, aby v budoucnu bylo možné pokrýt potřeby týkající se potravin a reagovat na změnu klimatu;

5.

zdůrazňuje, že možnosti využívat další půdu pro zemědělství jsou velmi omezené, a proto je velmi důležité usnadnit proces vývoje nových plodin, jež se vyznačují schopností přizpůsobit se podmínkám životního prostředí, vhodnými požadavky na omezené zdroje, podporou cílů udržitelnosti, dostatečnou produktivitou a vysokou kvalitou, a zdůrazňuje skutečnost, že je rovněž důležité šlechtit plodiny, které jsou již běžně používány, a zajistit tak flexibilitu v budoucím vědecko-technickém rozvoji odvětví plodin;

6.

podotýká, že stálé ubývání určitých přípravků na ochranu rostlin pro použití v menším rozsahu má značný dopad na kvalitu a výnosy ovoce a zeleniny a ohrožuje produkci některých speciálních plodin; zdůrazňuje, že je nutné nalézt krátkodobá i dlouhodobá řešení pěstování těchto plodin;

7.

konstatuje, že vyšlechtění nové odrůdy pšenice, řepky nebo kterékoli jiné plodiny trvá průměrně 10 let, a proto je třeba rozvíjet a využívat nové šlechtitelské postupy, které budou reagovat na požadavky společnosti a zemědělství, a být otevření dostupným technologiím s cílem uspokojovat dané potřeby a posílit konkurenceschopnost odvětví zemědělství a zahradnictví; vyjadřuje znepokojení nad zpožděním Komise při posuzování nových šlechtitelských postupů a vyzývá Komisi, aby bezodkladně objasnila právní status těchto postupů;

8.

vyzývá Komisi, aby využila rámcový program pro výzkum a inovace Horizont 2020 k financování aplikovaného výzkumu, který podporuje rozvoj nových a inovativních šlechtitelských postupů, jako je zrychlené šlechtění;

9.

konstatuje, že organizace FAO odhaduje, že rozmanitost pěstovaných plodin během 20. století poklesla o 75 % a že dnešní rozmanitost by z jedné třetiny mohla vymizet do roku 2050; zdůrazňuje, že s cílem dlouhodobě zajistit potraviny pro narůstající světovou populaci a odolnost systémů produkce potravin je zásadní, abychom chránili a zachovali v Evropě biologickou a genetickou rozmanitost; domnívá se, že je proto zásadní zachovat převážnou většinu místních a regionálních odrůd in situ a na farmách s cílem zachovat a zvýšit genetickou a kulturní rozmanitost zahrnující nejrůznější druhy a odrůdy, a to i v jejich absolutním počtu;

10.

zdůrazňuje, že aby bylo možné vyvíjet nové odrůdy, je naprosto nezbytné, aby bylo k dispozici mnoho genetických variant; domnívá se proto, že uvedený prudký pokles je důvodem k vážným obavám;

11.

vítá rozvoj partnerství mezi vládními, průmyslovými a výzkumnými organizacemi, např. v oblasti participativního chovu, jejichž cílem je podpora výzkumu předšlechtitelských a šlechtitelských postupů a určování charakteristiky genetických zdrojů a jejich zachovávání; zdůrazňuje přínosy utužování a rozšiřování takovýchto partnerství, jakož i nadnárodních iniciativ v této oblasti, a zdůrazňuje potřebu zajistit, aby systémy na podporu těchto partnerství měly takovou strukturu, která maximalizuje celkový dopad a soudržnost investic;

12.

považuje za naprosto nezbytné, abychom s ohledem na budoucnost Evropy vážně usilovali o zachování našeho genetického bohatství, a domnívá se, že obzvlášť důležité je zachovat místní a regionální odrůdy a ochránit tak genetickou i kulturní rozmanitost;

13.

konstatuje, že po celém světě jsou v různých genových bankách shromažďovány soubory semen a rostlinného materiálu s cílem ochránit a zachovat genetickou pestrost v zemědělství a šlechtění rostlin; konstatuje zejména, že na Špicberkách se nachází genová banka s genetickým materiálem pocházejícím z celého světa, a zdůrazňuje, že se jedná o velmi důležitý a ambiciózní projekt, jehož cílem je zaručit genetickou rozmanitost pro budoucnost;

14.

domnívá se, že je důležité zachovat naprostou většinu odrůd a rostlinných genetických zdrojů in situ a na farmách; upozorňuje na skutečnost, že v současné době veřejné instituce nevynakládají na dosažení tohoto cíle dostatek úsilí a podpory;

15.

zdůrazňuje, že tento projekt, jakož i další podobné projekty, mají zásadní význam pro budoucnost šlechtění rostlin, zemědělskou produkci a dodávky potravin;

16.

zdůrazňuje, že výzkum a praktické postupy v oblasti šlechtění rostlin mají rozhodující význam pro budoucnost zemědělské produkce, zejména práce na rozvoji stávajících odrůd a šlechtění odrůd nových, a to s cílem zaručit v budoucnu dodávky potravin;

17.

uznává, že důležitým základem šlechtění rostlin je zaručení přístupu ke genetickým zdrojům; především prosazuje základní zásadu mezinárodního systému práv šlechtitelů rostlin zakotvených v úmluvě UPOV, a zdůrazňuje, že držitelé těchto práv nemohou bránit využití chráněné odrůdy k dalšímu šlechtění ani využití nově vyšlechtěné odrůdy; podotýká, že tato základní zásada je rovněž uznána v čl. 13 odst. 2 písm. d) bod ii) Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství organizace FAO;

18.

chápe, že vývoj nových kvalitnějších odrůd je nejen nákladný, ale i časově náročný, zdůrazňuje však, že je nezbytný pro zachování konkurenceschopnosti Evropy v této oblasti; navrhuje, že takto vzniklé náklady by bylo možné po řádném posouzení dopadů kompenzovat prodloužením platnosti ochrany odrůdových práv;

19.

vyjadřuje obavy ohledně toho, že za současné situace dominuje na světovém rostlino-šlechtitelském trhu pouze několik velkých nadnárodních společností, které provádějí investice pouze do omezeného počtu odrůd, zatímco evropský rostlino-šlechtitelský trh je v porovnání s globální situací i nadále velmi rozmanitý a ve velké míře se jej účastní malé a střední podniky; zdůrazňuje, že evropský rostlino-šlechtitelský trh musí být v zájmu zdravé hospodářské soutěže dále zlepšován;

20.

domnívá se, že velké světové podniky působící v oblasti šlechtění rostlin získaly znepokojivě silný vliv na světové zemědělství a zemědělskou politiku; zdůrazňuje význam nezávislého vědeckého výzkumu financovaného z veřejných prostředků a působícího v dlouhodobém veřejném zájmu pro dlouhodobé zajištění potravin;

21.

domnívá se dále, že větší podniky by měly lépe využívat a sdílet své šlechtitelské postupy, které by při správném využití mohly přispět k vyřešení problémů souvisejících s životním prostředím, klimatem a dodávkami potravin;

22.

podotýká, že malé a střední podniky mají důležitou úlohu na trhu s osivem a v odvětví šlechtění rostlin v EU s ohledem na jejich významný přínos pro komerční šlechtění rostlin, a upozorňuje na to, že jsou schopny převést výzkum a znalosti do nových obchodních produktů, jelikož šlechtění rostlin je jako odvětví stále náročnější na výzkum a technologickou vyspělost, avšak podotýká, že náklady a nástroje nezbytné pro vývoj a konečné uvedení nové odrůdy na trh by se v budoucnu pro menší společnosti mohly stát překážkou; věří, že k vyrovnání podmínek by mohla významně přispět odpovídající délka ochrany jejich odrůdových práv a neomezený přístup k výsledkům výzkumu, a zdůrazňuje, že je zásadní zachovat investice do těchto společností v EU i v budoucnu;

23.

zdůrazňuje, že pro Evropu je důležité, aby oživila evropský výzkum i praktické postupy v oblasti šlechtění rostlin a dále je rozvíjela;

24.

zdůrazňuje význam rozmanitosti druhů v Evropě i evropského výzkumu v oblasti šlechtění rostlin zaměřeného na evropské potřeby, k nimž mimo jiné patří rostliny, obiloviny a ovoce vhodné pro místní a regionální podmínky; konstatuje, že jakýkoli vývoj v této oblasti pomůže evropským zemědělcům zlepšit kvantitu a kvalitu jejich produkce potravin a krmiv;

25.

zdůrazňuje, že Evropa potřebuje v odvětví šlechtění rostlin nejrůznější subjekty a že možnost provádět výzkumné projekty a působit v tomto odvětví by mělo mít více podniků a výzkumných středisek;

26.

domnívá se, že výzkum v oblasti šlechtění rostlin vyžaduje v zájmu dalšího pokračování dlouhodobou finanční podporu a že je neudržitelné poskytovat projektům tohoto výzkumu finanční podporu pouze na poměrně krátké období, neboť vývoj nové odrůdy trvá průměrně 10 let;

27.

zdůrazňuje, že EU, která provádí svou společnou zemědělskou politiku, je povinna nést svůj díl odpovědnosti za vyřešení budoucích výzev v zemědělství a šlechtění rostlin v Evropě; považuje za důležité, aby EU hrála vedoucí úlohu ve vývoji udržitelných šlechtitelských postupů a v podpoře výzkumu a praktických postupů v oblasti zemědělství a šlechtění rostlin;

28.

zdůrazňuje, že základní výzkum v oblasti šlechtění rostlin v EU by měla financovat EU a její členské státy; domnívá se, že pro malé a střední podniky, které v EU působí v oblasti šlechtění rostlin, není možné, aby samy do výzkumu investovaly mnoho prostředků a současně zůstaly konkurenceschopné;

29.

vyzývá Komisi, aby přidělila finanční zdroje a v rámci výzkumných programů a jiných vhodných politických nástrojů vytvořila jednotnou strukturu pro výzkum a praktické postupy v oblasti šlechtění rostlin, aby bylo možné zachovat a rozvíjet evropskou rozmanitost; považuje za důležité, aby bylo zejména na výzkumné projekty vyčleněno dostatečné množství času a finančních prostředků, aby mohly dosáhnout výsledků; klade důraz na to, že je rovněž velmi důležité, aby podniky působící v oblasti šlechtění rostlin měly neomezený přístup k výsledkům výzkumu a aby existovala řada různých výzkumných projektů, což zajistí, že případný neúspěch nebude mít tak velký dopad;

30.

zdůrazňuje skutečnost, že k uspokojení budoucí poptávky v oblasti výzkumu šlechtění rostlin budou stále potřební vysoce kvalifikovaní pracovníci a že botanika a šlechtění rostlin by měly být více prosazovány ve školách a na univerzitách i mezi širokou veřejností; především poukazuje na úspěch „Dne fascinace rostlinami“, který proběhl dne 18. května 2013;

31.

zdůrazňuje, že konečným cílem právních předpisů o šlechtění rostlin by mělo být snadnější používání šlechtitelských postupů a snadnější výzkum v zemědělství i šlechtění rostlin; domnívá se, že výsledkem by měly být produkty, které jsou lépe přizpůsobeny místnímu klimatu a geografickým podmínkám, což následně přinese velké výnosy bezpečné pro lidské zdraví a životní prostředí;

32.

domnívá se, že z důvodu dnešních právních předpisů o šlechtění rostlin založených na technických postupech je složité určit postup použitý v době šlechtění, což potvrzuje problematickou stránku právních předpisů tohoto typu;

33.

vyzývá Komisi, aby s ohledem na výše popsané výzvy a současný stav evropského a světového odvětví šlechtění rostlin důsledně přezkoumala a analyzovala celou situaci a navrhla účinná a praktická opatření, na jejichž základě se tyto mimořádné výzvy, před nimiž evropští šlechtitelé a zemědělci stojí, vyřeší;

34.

vyzývá Komisi, aby vypracovala celkovou strategii pro zemědělské vstupy, především ve vztahu ke šlechtění rostlin; naléhavě žádá Komisi, aby vytvořila politický rámec, který podpoří odvětví zemědělských vstupů jako jednu z klíčových oblastí pro rozvoj produktivity a udržitelnosti zemědělství;

35.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

29.8.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 285/52

—

s ohledem na „Sedmou zprávu o pokroku v oblasti hospodářské, sociální a územní soudržnosti“ předloženou Komisí dne 24. listopadu 2011 (COM(2011)0776) a připojený pracovní dokument útvarů Komise (SEC(2011)1372),

—

s ohledem na „Osmou zprávu o pokroku v oblasti hospodářské, sociální a územní soudržnosti – Regionální a městský rozměr krize“ předloženou Komisí dne 26. června 2013 (COM(2013)0463) a připojený pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2013)0232),

—

s ohledem na zprávu s názvem „Politika soudržnosti: Strategická zpráva 2013 o provádění programů na období 2007–2013“ předloženou Komisí dne 18. dubna 2013 (COM(2013)0210) a doprovodný pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2013)0129),

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady předložený Komisí dne 6. října 2011 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1083/2006 (COM(2011)0615),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2009 o politice soudržnosti: investice do reálné ekonomiky (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2010 o regionální politice a politice soudržnosti EU po roce 2013 (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020 (3),

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady předložený Komisí dne 6. října 2011 o zvláštních ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj a cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (COM(2011)0614),

—

s ohledem čtvrtou zprávu Výboru regionů o monitorování strategie Evropa 2020 z října 2013,

—

s ohledem na společný dokument generálních ředitelství Komise pro regionální politiku a zaměstnanost a pro sociální věci a sociální začleňování nazvaný „Příspěvek politiky soudržnosti EU k zaměstnanosti a růstu v Evropě“ z července 2013,

—

s ohledem na studii nazvanou „Politika soudržnosti po roce 2013: kritické posouzení legislativních návrhů“, kterou zveřejnil Evropský parlament v červnu 2012,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0081/2014),

A.

vzhledem k tomu, že zkušenosti ukazují, že hospodářská, finanční a sociální krize zastavila proces sbližování, nebo jej dokonce zvrátila, což prohlubuje rozdíly mezi regiony a ukončuje dlouhé období, v němž se regionální rozdíly v HDP na obyvatele a nezaměstnanost v rámci EU průběžně zmenšovaly, a zároveň to závažněji postihuje slabší regiony Unie;

B.

vzhledem k tomu, že veřejné zdroje na úrovni členských států i na úrovni EU se staly vzácnějšími a je na ně vyvíjen stále větší tlak, přičemž krize a následná recese spolu s krizí státního dluhu v některých členských státech donutily členské státy konečně provést potřebné významné strukturální reformy, které měly přispět k obnově hospodářského růstu a ke vzniku pracovních míst, což někdy vedlo ke škrtům ve spolufinancování ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti;

C.

vhledem k tomu, že opatření fiskální konsolidace posílila úlohu a význam politiky soudržnosti jako zdroje veřejných investic, zejména na úrovni nižší než celostátní, neboť financování v rámci této politiky představuje ve značném počtu členských států a regionů více než polovinu všech veřejných investic;

D.

vzhledem k tomu, že krize negativně dopadá na všechny evropské regiony a města, a i v přechodových a rozvinutějších regionech tak financování v rámci politiky soudržnosti stoupá na významu;

E.

vzhledem k tomu, že přispívání k plnění cílů strategie Evropa 2020 má velmi výrazný regionální rozměr, který by měl být zohledňován při přípravě a provádění příští generace programů v rámci politiky soudržnosti a dalších investičních politik EU;

F.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti doposud kladla důraz spíše na čerpání než na vymezování a sledování cílů a hodnocení jejich plnění a že systémy sledování a hodnocení zároveň nedokážou beze zbytku naplnit svůj účel zlepšit vymezení cílů lišících se podle místních, regionálních a meziregionálních rysů, specifik a potřeb;

G.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti je ve víceletém finančním rámci na období 2014–2020 i nadále hlavním zdrojem veřejného financování EU, a vzhledem k tomu, že v novém rámci politiky soudržnosti je veškerý důraz kladen na potřebu soustředit investice na regionální a místní úrovni do důležitých oblastí, jako je vytváření pracovních míst, malé a střední podniky, zaměstnanost (zejména zaměstnanost mladých lidí), pracovní mobilita, odborná příprava a vzdělávání, výzkum a inovace, IKT, udržitelná doprava a odstraňování překážek, udržitelná energetika, životní prostředí, podpora institucionálních kapacit veřejných orgánů a účinné veřejné správy a rozvoj měst;

H.

vzhledem k tomu, že potřeba dosáhnout větších výsledků při menším množství zdrojů byla podnětem k zařazení inteligentní specializace do nového rámce politiky soudržnosti (nařízení o společných ustanoveních (4)), aby tak regiony přijaly strategický a méně roztříštěný přístup k hospodářskému rozvoji prostřednictvím cílené podpory pro výzkum a inovace;

I.

vzhledem k tomu, že partnerství a víceúrovňová správa představují horizontální obecné zásady příštího legislativního rámce politiky soudržnosti vzhledem k plnění strategie Unie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění;

J.

vzhledem k tomu, že hodnocení provedená v rámci programu na období 2007–2013 nezahrnula celý cyklus hodnocení včetně účinnosti, účelnosti a dopadu;

K.

vzhledem k tomu, že míra čerpání finančních prostředků činí v rámci členských států přibližně 50 %, přičemž v posledním roce daného období činí přibližně 30 %;

L.

vzhledem k tomu, že malé a střední podniky se potýkají s potížemi při přístupu k financování z bankovního sektoru;

1.

vítá sedmou a osmou zprávu o pokroku i strategickou zprávu za rok 2013 a vyzývá Komisi, která nyní zahajuje hodnocení ex-post na období 2007–2013, a členské státy, aby zajistily, aby sledování a hodnocení bylo založeno na spolehlivých údajích, aby se zabývalo účinností, účelností a dopadem operací, a aby zajistily, aby hodnocení ex-post bylo dokončeno do konce roku 2015, jak je stanoveno v předchozím obecném nařízení, s cílem vyvodit jasné ponaučení pro provedení nového programového období;

2.

domnívá se, že politiky rozpočtové konsolidace samy o sobě nestačí ke zvýšení růstu a podpoře investic, které vytvářejí kvalitní a udržitelná pracovní místa, takže jsou zapotřebí také opatření na podporu hospodářství a povzbuzení doposud křehkého a nesmělého pokroku na cestě k obnově;

3.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily investice v oblasti podnikání, začínajících podniků a samostatně výdělečné činnosti jako prostředku vytváření většího počtu pracovních míst, zejména proto, že malé a střední podniky a mikropodniky poskytují více než dvě třetiny pracovních míst v soukromém sektoru EU; domnívá se, že zvláštní důraz by měl být kladen na regionální a místní úroveň; navíc se domnívá, že investice do sociálních podniků a sociálního podnikání představují další dobrou příležitost k uspokojení sociálních potřeb, které neuspokojují veřejné statky a služby.

4.

vyjadřuje obavy ohledně toho, že v důsledku dopadu hospodářské krize chybí zejména na úrovni nižší než celostátní dostatečné zdroje veřejného financování, aby mohla být odpovídajícím způsobem provedena strategie Evropa 2020, a ohledně skutečnosti, že značný počet méně rozvinutých členských států a regionů je ve velké míře závislý na financování v rámci politiky soudržnosti; domnívá se, že před přijetím jakéhokoli rozhodnutí spojeného s makroekonomickými sankcemi by měla být náležitě uvážena velká závislost rozvoje některých členských států na financování v rámci politiky soudržnosti;

5.

domnívá se, že zdroje přidělené na politiku soudržnosti ve stávajícím víceletém finančním rámci jsou sice ve srovnání s místními potřebami poměrně malé, nicméně zajištění větší účinnosti a součinnosti mezi rozpočtem EU a vnitrostátními rozpočty může být důležitou pákou pro politiky zvyšující růst;

6.

zastává názor, že s cílem přispět k dosažení strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění v souladu s cíli hospodářské, sociální a územní soudržnosti, bez ohledu na nutnost zaměřit se na odvětví s dlouhodobým potenciálem pro tvorbu pracovních míst a inovace, je důležité vzít v úvahu značné potřeby mnoha méně rozvinutých regionů, pokud jde o investice do projektů infrastruktury v základních odvětvích, jako je doprava, telekomunikace a udržitelná energetika;

7.

domnívá se, že – bez ohledu na to, že jsou místní a regionální orgány zapojovány do přípravy dohod o partnerství – je třeba přijímat další opatření k posílení územního rozměru systému řízení politiky soudržnosti, strategie Evropa 2020 a evropského semestru prostřednictvím zajištění skutečného dialogu a doplňkovosti mezi různými úrovněmi správy na jedné straně a soudržnosti priorit stanovených na těchto úrovních s potřebami a specifiky identifikovanými na vnitrostátních, regionálních a místních úrovních na straně druhé; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby obce a regiony byly náležitě zapojeny do vytváření vnitrostátních strategií a definování svých specifických problémů a výzev a aby zároveň zamezily zvyšování administrativní zátěže;

8.

domnívá se, že politika soudržnosti je nejvhodnější k tomu, aby poskytla strategii Evropa 2020 nezbytný územní rozměr, jenž je zapotřebí k vypořádání se jak s velice významnými rozdíly v míře růstu v rámci Unie a v rámci členských států, tak se zajištěním, aby bylo růstového potenciálu využito také v nejvzdálenějších oblastech Unie a nejřidčeji osídlených oblastech, a se skutečností, že v důsledku rozdílů v institucionální kapacity nemohou různé regiony využívat dané cíle jako referenční body stejným způsobem;

9.

je znepokojen zejména tím, že se v důsledku krize výrazně zvýšil podíl osob, které jsou ohroženy chudobou nebo sociálním vyloučením, potýkají se s materiální deprivaci, zhoršováním životního prostředí a špatnými podmínkami v oblasti bydlení, mají velmi nízkou intenzitu práce a hrozí jim vyloučení a energetická chudoba, a to mnohem více v konvergenčních regionech a městech a zejména v regionech kolem hlavních měst, které jsou podle ukazatelů klasifikovány jako rozvinuté, přičemž jsou postiženy mnohem více ženy, rodiny s jedním rodičem, velké rodiny se čtyřmi či více dětmi, pečovatele (zejména osoby pečující o rodinné příslušníky se zdravotním postižením), příslušníci marginalizovaných komunit nebo starší osoby v předdůchodovém věku, pro něž je přístup k rovným příležitostem obtížný;

10.

domnívá se, že je naléhavě třeba tyto záležitosti – které vážně narušují soudržnost mezi regiony a mohou ohrožovat konkurenceschopnost Unie ve střednědobém i dlouhodobém výhledu – řešit a zaměřit se v zájmu toho na politiky, jež zajišťují udržitelná a kvalitní pracovní místa a sociální začlenění, a zejména mladých lidí, které podporují důležitou roli malých a středních podniků v této oblasti, snižují roztříštěnost a usnadňují přechod z jednoho zaměstnání do jiného, zaměřují se na programy profesní rekvalifikace pro dlouhodobě nezaměstnané, navazují na zkušenosti získané osobami na konci své kariéry a podporují stejnou ekonomickou nezávislost pro ženy a muže; domnívá se, že je nezbytné rovněž podporovat fyzickou dostupnost a přístup k informačním a komunikačním prostředkům, přičemž naplňování tohoto přístupu je třeba posuzovat spolehlivými, objektivními a srovnatelnými ukazateli a s ohledem na demografické výzvy;

11.

trvá na tom, že Evropský sociální fond (ESF) je důležitý při zmenšování nerovností v lidském kapitálu mezi regiony a při napomáhání zvyšování míry zaměstnanosti, protože souběžně a ve spojení s Evropským fondem pro regionální rozvoj (EFRR) přispívá k naplňování některých současných hlavních priorit Unie, konkrétně k posílení zaměstnanosti mladých lidí a trhu práce, podpoře udržitelného hospodářství a růstu, snižování počtu osob předčasně ukončujících školní docházku a k boji proti chudobě, diskriminací a sociálnímu vyloučení; trvá proto na tom, že je nutné posílit zásadu zdravého finančního řízení, zejména pokud jde o účinnost a účelnost operací ESF, a vyzývá Komisi, aby plně analyzovala celkový účinek a skutečný dopad ESF na míru nezaměstnanosti a vytváření pracovních míst;

12.

uznává, že velká část výdajů ESF je vyčleněna na podporu vytváření většího počtu kvalitních pracovních míst, na integraci a zapojení znevýhodněných skupin, k nimž patří osoby se zdravotním postižením, a na rozvoj inkluzivní, pro všechny přístupné společnosti; zdůrazňuje však, že v dobách krize je třeba klást větší důraz na to, aby byl ESF účinně zaměřen na boj proti místním a regionálním nerovnostem a sociálnímu vyloučení, aby umožňoval přístup k zaměstnání nejzranitelnějším skupinám, a zejména mladým lidem, a aby omezením segregace na základě pohlaví pomáhal opětovnému zapojení žen do trhu práce;

13.

poukazuje na to, že vysoký počet osob předčasně opouštějících vzdělávací systém v některých regionech značně přesahuje vytyčený cíl 10 % a že osobám předčasně opouštějícím vzdělávací systém musí být nabídnuto další vzdělávání, odborná příprava nebo práce odpovídající jejich potřebám; v této souvislosti poukazuje na význam, jejž má pro tyto osoby iniciativa „Záruka pro mladé lidi“; zdůrazňuje, že má-li dojít ke snížení počtu osob předčasně opouštějících vzdělávací systém, je důležité, aby systém vzdělávání podporoval začleňování a nabízel rovné příležitosti všem mladým lidem; zdůrazňuje, že proto je třeba nalézt řešení, jak mladé lidi s nízkou kvalifikací začlenit na trh práce prostřednictvím bezbariérové, dostupné a kvalitní profesní přípravy a přípravy na pracovišti, a pomoci jim tak získat náležité dovednosti, neboť nedostatečná kvalifikace může zvýšit riziko nezaměstnanosti, která pak zvyšuje riziko chudoby a provází ji četné sociální problémy spojené s vyloučením, odcizením a neúspěšným úsilím o vybudování nezávislého života; zdůrazňuje, že v tomto ohledu hrají zásadní úlohu příspěvky ESF, neboť napomáhají tomu, aby více mladých lidí zůstávalo ve vzdělávacím systému a získalo vhodnou kvalifikaci, jíž je zapotřebí pro získání pracovního místa a rozvoj profesní dráhy, a napomáhají k zajištění širšího přístupu k vysoce kvalitnímu vzdělání se zvláštními projekty pro děti ze znevýhodněných skupin a menšin, včetně osob se zdravotním postižením; vyzývá členské státy, aby podporovaly vhodnou profesní přípravu a přípravu na pracovišti pro osoby, které z ní budou mít prospěch;

14.

zdůrazňuje, že situace mladých lidí, pokud jde o zaměstnanost, velmi závisí na celkové hospodářské situaci, a proto je velice důležité podporovat mladé lidi, kteří odcházejí ze systému vzdělávání do profesního života, poskytovat jim poradenství a sledovat jejich situaci; zastává proto názor, že Komise by měla sladit veškeré budoucí návrhy politik v této oblasti s iniciativami „Mládež v pohybu“ a „Příležitosti pro mladé“;

15.

zdůrazňuje, že zaměstnanost je v některých regionech stále nižší než 60 % a že některé regiony zaostávají i za vlastními vnitrostátními cíli o 20–25 %, což má negativní dopad zejména na mladé lidi, ženy, starší osoby, pečovatele a osoby se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že některá protikrizová opatření mají negativní dopad na soudržnost a zásadně zvyšují nerovnost v EU; zdůrazňuje, že mají-li si vysoce rizikové skupiny udržet zaměstnání nebo mají-li se pro ně vytvářet nabídky zaměstnání, jsou zapotřebí cílená opatření zaměřená na vytváření pracovních míst, odbornou přípravu a udržení zaměstnání; zdůrazňuje, že některé izolované obce postihuje nezaměstnanost již po několik generací, což ohrožuje zejména marginalizované skupiny obyvatel;

16.

upozorňuje, že míra zaměstnanosti i nadále zůstává značně pod úrovní, která byla stanovena jako cíl strategie Evropa 2020, tj. dosáhnout do roku 2020 nejméně 75 % míry zaměstnanosti obyvatel ve věku 20–64 let; konstatuje, že ačkoli na regionální úrovni neexistují žádné konkrétní cílové míry zaměstnanosti, členské státy EU si stanovily vlastní vnitrostátní cíle, kterých však ve většině případů nebylo dosaženo, neboť finanční a hospodářská krize má silný asymetrický dopad na regionální trhy práce, nejvíce v jižní Evropě, a přináší s sebou velký nárůst nezaměstnanosti mladých lidí;

17.

je přesvědčen, že všechny regiony čelí výzvě vytváření udržitelného růstu a posilování účinného využívání zdrojů; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu politik, které zahrnují stanovení priorit pro výdaje v oblasti vzdělávání, celoživotního vzdělávání, výzkumu, inovací a rozvoje, energetické účinnosti a místního podnikání, stejně jako v oblasti vytváření nových finančních nástrojů pro všechny druhy podniků, a zejména pro malé a střední podniky;

18.

připomíná možnosti, které mají malé a střední podniky pro vytváření pracovních míst, a naléhavě žádá členské státy, aby rozvíjely politiky, které zlepšují přístup k financování a podmínky financování pro malé a střední podniky; vyzývá Komisi, aby spolupracovala s členskými státy v zájmu zvýšení transparentnosti a předvídatelnosti systému nabídkových řízení a zkrácení délky doby mezi vydáním výzvy k podání nabídek a zadáním zakázky, a to zejména pro malé a střední podniky, které soutěží v rychle se měnícím prostředí;

19.

žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost kulturnímu a tvůrčímu odvětví, která přispívají k naplňování cílů strategie Evropa 2020, především k vytváření pracovních míst; zdůrazňuje nepostradatelný přínos těchto odvětví k rozvoji regionů a měst; vyzývá k přijetí udržitelných opatření pro podporu celoživotního vzdělávání žen především v těchto odvětvích s cílem zajistit, aby se jejich schopnosti řádně využily a aby se ženám otevřely možnosti nového pracovního uplatnění;

20.

připomíná, že ačkoli existují přesvědčivé důkazy, že se provádění politiky soudržnosti zrychlilo a že výsledné programy byly významným přínosem v mnoha oblastech, v nichž jsou nezbytné investice v zájmu modernizace hospodářství a konkurenceschopnosti (např. výzkum a vývoj, podpora malých a středních podniků, reindustrializace, sociální začleňování a vzdělávání a odborná příprava), řadě členských států hrozí, že neprovedou své programy do konce stávajícího programového období; v této souvislosti naléhavě vyzývá Komisi, aby důkladně analyzovala příčiny nízké míry čerpání, a naléhavě žádá členské státy, aby zajistily spolufinancování s cílem urychlit využívání finančních prostředků;

21.

vybízí členské státy, aby prověřily součinnost mezi financováním v rámci politiky soudržnosti a ostatními zdroji finančních prostředků EU (např. TEN-T, TEN-E, nástroj pro propojení Evropy, program Horizont 2020, COSME a další programy) a rovněž s financováním poskytovaným Evropskou investiční bankou a Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj; naléhavě vyzývá členské státy, aby urychlily provádění a zjednodušily a zlepšily přístup k dostupným finančním prostředkům a podpořily tak malé a střední podniky, organizace občanské společnosti, obce a další zúčastněné příjemce v jejich využívání;

22.

domnívá se, že hodnocení musí mít při politické diskusi a získávání ponaučení zásadní úlohu, ale je znepokojen tím, že ačkoli poskytování údajů ze sledování a informací o provádění zlepšuje kvalitu stanovených cílů, v řadě případů nevyvážená kvalita podávaných zpráv o pokroku nicméně ztěžuje utváření uceleného a přesného obrazu o pokroku při plnění cílů na regionální a místní úrovni; zdůrazňuje, že by se v rámci hodnocení měla také posoudit a navrhnout opatření ke zmírnění zbytečné zátěže příjemců, včetně malých a středních podniků, místních a regionálních orgánů a nevládních organizací; domnívá se, že v souvislosti se sledováním už nesmí být uložena žádná další zátěž;

23.

domnívá se, že zprávy o pokroku neposkytují zcela jednoznačný obraz pokroku dosaženého při provádění politiky soudržnosti a směřování ke stanoveným cílům, ať už vzhledem k nedostupnosti údajů na příslušné úrovni, nebo k nedostatečně jasné souvislosti mezi poskytnutými statistickými údaji a rozsahem, v jakém byly cíle politiky soudržnosti, které vyžadují sledování, splněny;

24.

žádá Komisi a členské státy, aby v plné míře využívaly nástroje sledování a hodnocení dostupné v souvislosti se stávajícím legislativním rámcem a zvýšily tak transparentnost podávání zpráv a kvalitu plánování a jejich provádění (výraznější zaměření na výsledek, využívání společných ukazatelů výsledků, volba ukazatelů výsledků podle konkrétního programu a jasný rámec výkonnosti);

25.

domnívá se, že hodnocení programů politiky soudržnosti za období 2007–2013, spolufinancovaná z EFRR a z Fondu soudržnosti, ukazují, že ačkoli jsou členské státy při sestavování těchto programů o požadavku na rovnost žen a mužů všeobecně dobře informovány (v 70 % (5)), zohledňování principů rovnosti pohlaví, které by se u daných programů projevovalo jasným stanovením problémů a stanovením přesných cílů, není vůbec účinné (v méně než 8 %); vyzývá Komisi, aby zavedla a používala ukazatele, kterými se ještě více zkvalitní systémy členských států pro podávání zpráv, s cílem umožnit posoudit, zda podpora, která je poskytována v rámci politiky soudržnosti, přispívá ke skutečnému pokroku v zajišťování rovnosti žen a mužů, a také toho, do jaké míry je tohoto pokroku dosahováno;

26.

naléhavě vyzývá Komisi, aby prověřila, zda řídící orgány uplatňují směrnici o opožděných platbách, pokud jde o příjemce projektů, a aby přijala vhodná opatření ke snížení zpoždění plateb;

27.

vyzývá útvar interního auditu Komise a Evropský účetní dvůr, aby posílily provádění auditů výkonnosti Fondu soudržnosti a strukturálních fondů, zejména ESF;

28.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

29.8.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 285/58

—

s ohledem na článek 349 a na čl. 355 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který přiznává nejvzdálenějším regionům zvláštní status a který stanoví, že se přijímají „konkrétní opatření“ umožňující plné provádění Smluv a společných politik,

—

s ohledem na čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU, který se týká režimu státních podpor určených těmto regionům,

—

s ohledem na článek 174 a následující články SFEU, které stanovují cíl hospodářské, sociální a územní soudržnosti a které definují strukturální finanční nástroje k jejímu dosažení,

—

s ohledem na všechna sdělení Evropské komise týkající se nejvzdálenějších regionů, zejména pak na sdělení ze dne 17. října 2008 nazvané „Nejvzdálenější regiony: přínos pro Evropu“ (COM(2008)0642),

—

s ohledem na všechna svá usnesení týkající se nejvzdálenějších regionů, zejména pak na usnesení ze dne 20. května 2008 o strategii pro nejvzdálenější regiony: výsledky a výhledy do budoucnosti (1),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Regiony 2020 – posouzení budoucích výzev pro regiony Unie“ (SEC(2008)2868),

—

s ohledem na poselství ostrova Réunion ze dne 7. července 2008 přijaté v závěru konference „Evropská unie a její zámoří: Strategie boje proti změně klimatu a ztrátě biologické rozmanitosti“ a s ohledem na závěry Rady Evropské unie ze dne 25. června 2009 na téma „Hodnocení akčního plánu EU pro biologickou rozmanitost polovině období a plán strategie EU pro nepůvodní invazní druhy“,

—

s ohledem na společné memorandum nejvzdálenějších regionů ze dne 14. října 2009 na téma „Nejvzdálenější regiony v horizontu roku 2020“,

—

s ohledem na společnou platformu ze dne 6. července 2010, kterou konference evropských poslanců nejvzdálenějších regionů v Evropském parlamentu adresovala předsedovi Evropské komise Josému Manuelovi Durãu Barrosovi,

—

s ohledem na společné memorandum Španělska, Francie, Portugalska a nejvzdálenějších regionů ze dne 7. května 2010 na téma „Nová vize evropské strategie pro nejvzdálenější regiony“,

—

s ohledem na společný příspěvek nejvzdálenějších regionů ze dne 28. ledna 2011 týkající se páté zprávy o ekonomické, sociální a územní soudržnosti,

—

s ohledem na zprávu člena Evropské komise Michela Barniera ze dne 12. října 2011 s názvem „Nejvzdálenější evropské regiony a jednotný trh: vliv Unie ve světě“, kterou předložil Pedro Solbes Mira,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 18. dubna 2012 o úloze politiky soudržnosti v nejvzdálenějších regionech Evropské unie v souvislosti se strategií Evropa 2020 (2),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. června 2012 nazvané „Nejvzdálenější regiony Evropské unie: Na cestě k partnerství pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2012)0287),

—

s ohledem na zprávu poslance Serge Letchimyho pro předsedu vlády Francouzské republiky, nazvanou „Článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie: příspěvek k uplatňování odchylek ve prospěch globálního projektu rozvoje nejvzdálenějších regionů“,

—

s ohledem na společné příspěvky a technickou a politickou dokumentaci Konference předsedů nejvzdálenějších regionů Evropské unie, zejména na závěrečné prohlášení XIX. |Konference předsedů nejvzdálenějších regionů Evropské unie konané ve dnech 17. a 18. října 2013,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A7-0121/2014),

A.

vzhledem k tomu, že přínos, zdroje a potenciál nejvzdálenějších regionů, které uznala Evropská komise ve své strategii z roku 2008 a ve svém sdělení z roku 2012, se týkají oblastí, které jsou z hlediska výzkumu, inovací a růstu pro Evropskou unii klíčové, a že jsou jen velmi nedostatečně podporovány a financovány prostřednictvím evropských fondů a programů;

B.

vzhledem k tomu, že nejvzdálenější regiony se skládají z několika souostroví, ostrovů a z jednoho regionu obklopeného amazonským pralesem, které charakterizují specifická společná omezení, jež je odlišují od jiných zvláštních geografických podmínek v Unii (ostrovní regiony, horské regiony a regiony s nízkou hustotou obyvatelstva);

C.

vzhledem k tomu, že s ohledem na cíle, které si Unie stanovila za účelem realizace strategie Evropa 2020 pro růst, strategie Horizont 2020, strategie Energie 2020, programů LIFE+ a Natura 2000, transevropských sítí pro telekomunikace, dopravu a energetiku, představují nejvzdálenější regiony excelence, které mohou významně přispět k realizaci těchto výzev;

D.

vzhledem k tomu, že je proto důležité prosazovat dlouhodobé investice a podporovat inovační schopnost nejvzdálenějších regionů s cílem posílit trvalý hospodářský a sociální rozmach těchto regionů a zvýšit naděje na úspěch různých strategií Unie;

E.

vzhledem k tomu, že k realizaci těchto strategií musí být strukturální fondy a Evropský investiční fond určené nejvzdálenějším regionům přizpůsobeny nebo doplněny s cílem umožnit těmto regionům, aby se mohly podle svého potenciálu a svých aspirací podílet na řešení hlavních výzev Evropské unie;

F.

vzhledem k tomu, že stávající situace hospodářské a sociální krize má v nevzdálenějších regionech Evropské unie zvlášť závažné dopady, zejména pokud jde o konkurenceschopnost a zaměstnanost, a že v zájmu reakce na potřebu hospodářského růstu a řešení problému nezaměstnanosti musí být během příštího finančního a programového období nalezeny rychlé a přiměřené odpovědi;

G.

vzhledem k tomu, že dalším ustanovením, které je nutno využít jako právní základ umožňující nejvzdálenějším regionům pomocí konkrétních opatření nalézt odpovídající místo v programech Unie, které jim mohou napomoci v rozvoji konkrétních možností, je článek 349;

H.

vzhledem k tomu, že se nejvzdálenější regiony mohou stát pilotními územími a územími excelence, která mohou být přínosem pro celou Unii v takových oblastech, jako je: biologická rozmanitost, životní prostředí, přizpůsobení klimatickým změnám a jejích zmírňování, řízení a pozorování extrémních klimatických jevů, výzkum, inovace, vesmír, letecký a kosmický průmysl, oceány, modrý růst, územní plánování námořních prostor a námořní správa, seismologie, vulkanologie, nově vzniklé choroby, energie z obnovitelných zdrojů, doprava, telekomunikace, schopnost naléhavého humanitárního zásahu ve třetích zemích a kultura;

I.

vzhledem k tomu, že nejvzdálenější regiony se nacházejí v oblastech Karibského moře a Indického a Atlantského oceánu a že Evropská unie má díky nim status světové námořní mocnosti, že jejich geostrategická poloha přispívá ke globální dimenzi Unie a že se tyto regiony vyznačují mimořádným bohatstvím mořských a rybolovných přírodních zdrojů, které představují více než 50 % celosvětové biologické rozmanitosti;

J.

vzhledem k tomu, že nejvzdálenější regiony mají velmi osobitý charakter a vytvářejí společný prostor nacházející se současně uvnitř Evropské unie i mimo ni, který by Evropská komise měla prosazovat a podporovat, a to zejména díky provádění společných politik;

K.

vzhledem k tomu, že aby mohl být v nejvyšší možné míře využit potenciál nejvzdálenějších regionů, musí být co nejvíce vytvářeny synergie mezi všemi nástroji, fondy a programy Unie;

1.

je přesvědčen, že potenciál, přínos, zdroje a zkušenosti nejvzdálenějších regionů jsou pro Unii a členské státy další příležitostí k řešení výzev, jimž čelí v souvislosti s globalizací, schopností inovace, růstem, sociální soudržností, demografickými tlaky, klimatickými změnami, předcházením významným rizikům přírodních katastrof, energií, udržitelným řízením přírodních zdrojů a ochranou biologické rozmanitosti;

2.

je přesvědčen, že zlepšení přístupu nejvzdálenějších regionů k různým fondům a programům Unie znamená jak krátkodobý tak dlouhodobý přínos pro celou Unii; vyjadřuje politování nad zaměřením prosazovaným na evropské úrovni, aby byla pro financování prakticky veškerých rozvojových projektů v nejvzdálenějších regionech využívána pouze politika soudržnosti;

3.

podporuje Evropskou komisi v jejím záměru provádět politiky zaměřené na posílení autonomie, hospodářské konsolidace a vytváření trvalých pracovních míst v nejvzdálenějších regionech s využitím jejich přínosu a praktických a inovačních opatření vycházejících z článku 349 SFEU i nástrojů ad hoc, zejména v oblasti energetiky, dopravy a IKT, v rámci jednotlivých fondů a programů sledujících cíle, které by mohly zhodnotit přínos nejvzdálenějších regionů pro udržitelný rozvoj;

4.

zdůrazňuje rovněž nutnost a význam, jaký má pro nejvzdálenější regiony příspěvek evropských politik k podpoře a diverzifikaci hospodářské základny ekonomik nejvzdálenějších regionů a k vytváření pracovních míst, mimo jiné pomocí specifických fiskálních a celních nástrojů;

5.

domnívá se, že článek 349 SFEU představuje vhodný právní základ pro přijetí konkrétních opatření pro nejvzdálenější regiony, avšak lituje omezeného využívání tohoto ustanovení smlouvy, jež umožňuje přiznávat na základě postavení nejvzdálenějšího regionu zvláštní režim;

6.

vyzývá Komisi, aby vytvořila kontaktní skupinu složenou z příslušných evropských komisařů, meziútvarové pracovní skupiny, která koordinuje politiky týkající se nejvzdálenějších regionů, a z poslanců Evropského parlamentu za nejvzdálenější regiony, která bude upřesňovat stanovené nebo zahájené programy pro nejvzdálenější regiony;

7.

zdůrazňuje, že nejvzdálenější regiony mohou díky své vzdálenosti od evropského kontinentu zajistit šíření vlivu Evropské unie, která si je vědoma svého globálního rozměru a úlohy, kterou hraje ve světě procházejícím hlubokými změnami;

8.

trvá na tom, aby byla v případě přírodní katastrofy věnována nejvzdálenějším regionům zvláštní pozornost vzhledem k jejich specifické povaze a v souladu s článkem 349, který umožňuje přijetí konkrétních opatření, a připomíná význam koordinace mezi strukturálními fondy a Fondem solidarity Evropské unie;

9.

žádá, aby se investice realizované pomocí služeb obecného hospodářského zájmu v oblasti IKT, dopravy, vodohospodářství a energetiky staly v těchto regionech prioritou, a hájí soudržnější přístup k poskytování státní podpory v nejvzdálenějších regionech při plnění cílů strategie „Evropa 2020“;

10.

je přesvědčen, že existuje úzká souvislost mezi tím, že si Unie uvědomuje svou příležitost hrát významnou úlohu v celosvětovém měřítku, a pozorností, kterou věnuje svým nejvzdálenějším regionům; je přesvědčen, že Unie a členské státy si dostatečně neuvědomují váhu a budoucí dosah svých strategických rozhodnutí týkajících se investic do nejvzdálenějších regionů a že tato situace je ukazatelem toho, že Unie nedoceňuje vlastní globální a mezinárodní rozměr; považuje za nezbytné pro nejvzdálenější regiony zlepšit součinnost nástrojů a programů s cílem podpořit mezinárodní spolupráci těchto regionů ve světě;

11.

připomíná, že pro prosazování vytváření synergií mezi strukturálními fondy a ostatními programy Unie má zásadní význam osvojení makroregionální perspektivy a vypracování strategií pro makroregiony, jež zahrnou nejvzdálenější regiony, s využitím zvláštností a zdrojů těchto regionů;

12.

vyzývá vnitrostátní a regionální orgány, aby kladly důraz na přístup využívající financování z více fondů a aby v rámci možností co nejúčinněji vytvářely styčné body mezi strukturálními fondy a finančními nástroji z jiných programů Evropské unie;

13.

vyzývá Komisi, aby prohloubila evropskou strategii vůči nejvzdálenějším regionům s cílem umožnit zvýšení přínosu těchto regionů a aby zohlednila jejich strukturální a trvalá omezení; v tomto rámci vyzývá Komisi, aby zohlednila návrhy nejvzdálenějších regionů, jež jsou obsaženy zejména v jejich akčních plánech;

14.

domnívá se, že nejvzdálenější regiony mohou dosáhnout špičkové úrovně výzkumu a technologií v oblastech zahrnutých mezi cíle programu Horizont 2020, mezi něž patří vesmír, letecký a kosmický průmysl, biotechnologie, zjišťování přírodních rizik, námořní výzkum, biologická rozmanitost, energie z obnovitelných zdrojů, zdravotnictví, přizpůsobení se klimatickým změnám a inteligentní doprava;

15.

připomíná, že cílem politiky soudržnosti v období 2014–2020 je mimo jiné posílení výzkumu, rozvoje technologií a inovací;

16.

vyjadřuje politování nad tím, že nejvzdálenější regiony dostatečně nevyužily rámcový program pro výzkum a vývoj na období 2007–2013 a že v důsledku toho vykazují nízkou míru účasti a úspěšnosti a jsou méně zastoupeny v evropských výzkumných sítích vzhledem k tomu, že jejich projekty jsou specifické povahy, a proto jen velmi obtížně splňují požadavky umožňující získat financování z prostředků Společenství; vyzývá proto Komisi, aby jednala s cílem podpořit výzkum v nejvzdálenějších regionech a podpořila dosažení kritického množství;

17.

domnívá se, že EFRR nemůže sám o sobě umožnit nejvzdálenějším regionům, aby reagovaly na cíle politiky soudržnosti a strategií EU 2020 a Horizont 2020; domnívá se, že by Komise v této souvislosti měla přizpůsobit a zaručit přístup nejvzdálenějších regionů k programu Horizont 2020, a to vytvořením zvláštních programů podporujících integrací nejvzdálenějších regionů do evropských a mezinárodních výzkumných a inovačních sítí; připomíná v tomto ohledu, že strategie Horizont 2020 v oddílu věnovaném programu „Šíření excelence a rozšiřování účasti“ zdůrazňuje existenci značných rozdílů, jež byly popsány ve srovnávacím přehledu inovací Unie, a to mezi výkonností v oblasti výzkumu a inovací a konkrétními opatřeními určenými k šíření excelence a rozšíření účasti členských států a regionů, které mají v oblasti výzkumu a inovací zpoždění;

18.

vyzývá ke zhodnocení a strukturálnímu rozvoji univerzit v nejvzdálenějších regionech s cílem přispět v součinnosti s programem Horizont 2020 ke zvyšování evropského i mezinárodního věhlasu univerzit z nejvzdálenějších regionů a jejich výzkumných středisek, vědeckých pracovníků a studentů; připomíná, že programy podporující meziuniverzitní mobilitu studentů, profesorů a úředníků jsou v nejvzdálenějších regionech značně oslabeny vzhledem k vyšším nákladům plynoucím z izolace a vzdálenosti;

19.

připomíná, že programy v oblasti výzkumu a inovací musí být dostatečně flexibilní, aby se přizpůsobily novým hranicím a novým výzvám v oblasti znalostí, například pokud jde o hlubinné oblasti, jež představují vysoký potenciál;

20.

poukazuje na rostoucí hospodářský zájem o obrovské bohatství mořských zdrojů a na ohromný potenciál nejvzdálenějších regionů v oblasti biogenetiky, nerostů a biotechnologie a na důležitost zohlednění tohoto faktoru v rámci „nové evropské strategie pro nejvzdálenější regiony“, s cílem zajistit rozvoj znalostní ekonomiky založené na moři a vytváření hospodářských činností s vysokou přidanou hodnotou v oblastech, jako je lékařství, farmacie, energetika atd.;

21.

vybízí Komisi, aby se řídila závěry vyplývajícími ze Solbesovy zprávy s cílem zvýšit začlenění a uplatnění nejvzdálenějších regionů na vnitřním trhu;

22.

zdůrazňuje, že hospodářská soutěž se v nejvzdálenějších regionech neprojevuje stejně jako ve zbývajícím evropském prostoru, neboť v těchto regionech není fungování volného trhu ve většině oblastí služeb obecného hospodářského zájmu možné, a to z důvodu malé atraktivity pro soukromé investice; zdůrazňuje, že nabídka kvalitních produktů za konkurenční ceny je v nejvzdálenějších regionech možná pouze s odpovídající kompenzací ze strany státu a že poskytování těchto služeb v nejvzdálenějších regionech vyžaduje naléhavé posouzení ze strany Komise, aby byla zajištěna větší flexibilita a lepší přizpůsobení stávajícího legislativního rámce Unie této skutečnosti;

23.

vyzývá Komisi, aby prosazovala lepší dodržování ustanovení týkajících se hospodářské soutěže, s cílem zabránit v těchto regionech vzniku monopolů a kartelů;

24.

vyzývá Komisi, aby zveřejnila průvodce pro malé a střední podniky v nejvzdálenějších regionech a informaci o jejich přínosu pro vnitřní trh, s ohledem na různé evropské programy a fondy, jež jsou v nejvzdálenějších regionech v platnosti;

25.

vyzývá Komisi, aby se zabývala problémem vysokých životních nákladů v nejvzdálenějších regionech a aby tento problém zohlednila při vytváření evropských politik;

26.

domnívá se, že potenciál nejvzdálenějších regionů v oblasti řízení, ochrany a obnovy biologické rozmanitosti, přizpůsobení se změně klimatu a rozvoje obnovitelných zdrojů energie lze optimalizovat zavedením synergií a dodatečného financování mezi politikou soudržnosti, programem LIFE + a strategií Energie 2020, což současně umožní Unii plnění jejích vlastních cílů;

27.

konstatuje, že cílem programu LIFE+ na období 2014–2020 je spolufinancování inovačních projektů zaměřených na ochranu životního prostředí a na boj proti změně klimatu; zdůrazňuje, že je zásadní vyčlenit synergie s cíli 5 a 6 z politiky soudržnosti 2014–2020 vzhledem k tomu, že je v této souvislosti nezbytné posílit účast nejvzdálenějších regionů v programu LIFE+;

28.

lituje, že přípravná akce BEST nebyla změněna ve skutečný program určený nejvzdálenějším regionům a zámořským zemím a územím, což je v rozporu se stanoviskem Evropského parlamentu a se závěry Rady přijatými dne 25. června 2009;

29.

lituje, že stanoviště a druhy zvířat a rostlin, které mají být chráněny na území francouzských nejvzdálenějších regionů, nebyly zapsány do přílohy I směrnice 92/43/EHS o stanovištích, živočiších a rostlinách, což vedlo k tomu, že tato směrnice nemůže být ve francouzských nejvzdálenějších regionech uplatňována a tyto regiony jsou současně vyloučeny z účasti v sítích a programech NATURA 2000;

30.

vyzývá Komisi, aby vypracovala zvláštní program Natura 2000 určený nejvzdálenějším regionům, a to na základě článku 349 SFEU;

31.