24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/1

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/2

1)

Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)

Švédskému království se ukládá náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.

3)

Česká republika, Dánské království, Spolková republika Německo, Španělské království a Finská republika ponesou vlastní náklady řízení.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/3

—

ustanovení oddílu A (Ochrana investic) kapitoly 9 (Investice) této dohody, pokud se týkají jiných než přímých investic mezi Unií a Singapurskou republikou;

—

ustanovení oddílu B (Řešení sporů mezi investory a státem) této kapitoly 9 a

—

ustanovení kapitol 1 (Cíle a obecné definice), 14 (Transparentnost), 15 (Řešení sporů mezi smluvními stranami), 16 (Mechanismus zprostředkování) a 17 (Institucionální, obecná a závěrečná ustanovení) uvedené dohody, pokud se týkají ustanovení uvedené kapitoly 9 a v rozsahu, v němž posledně uvedená ustanovení spadají do sdílené pravomoci Unie a členských států.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/3

1)

Svoboda usazování musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání takovým daňovým právním předpisům členského státu, jako jsou předpisy dotčené v původním řízení, podle kterých jsou společnost-nerezident, která v tomto členském státě vykonává hospodářskou činnost prostřednictvím stálé provozovny, i společnost-rezident, včetně dceřiné společnosti-rezidenta jiné společnosti-nerezidenta, osobami povinnými k takové dani, jako je fairness tax, když tyto společnosti rozdělují dividendy, které v důsledku využití určitých daňových zvýhodnění stanovených vnitrostátním daňovým systémem nejsou zahrnuty do jejich konečného zdanitelného výsledku, pokud způsob určení zdanitelného základu této daně nevede k tomu, že s touto společností-nerezidentem je fakticky zacházeno méně příznivě než se společností-rezidentem, což musí ověřit předkládající soud.

2)

Článek 5 směrnice Rady 2011/96/EU ze dne 30. listopadu 2011 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takovým daňovým právním předpisům členského státu, jako jsou předpisy dotčené v původním řízení, které upravují takovou daň, jako je fairness tax, k níž jsou povinny společnosti-nerezidenti, které v tomto členském státě vykonávají hospodářskou činnost prostřednictvím stálé provozovny, jakož i společnosti-rezidenti, včetně dceřiné společnosti-rezidenta jiné společnosti-nerezidenta, když rozdělují dividendy, které v důsledku využití určitých daňových zvýhodnění stanovených vnitrostátním daňovým systémem nejsou zahrnuty do jejich konečného zdanitelného výsledku.

3)

Článek 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/96 ve spojení s odstavcem 3 téhož článku musí být vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení brání takovým vnitrostátním daňovým právním předpisům, jako jsou předpisy dotčené v původním řízení, pokud tyto právní předpisy mají v situaci, kdy jsou zisky obdržené mateřskou společností od její dceřiné společnosti rozděleny touto mateřskou společností později než v roce, v průběhu kterého byly obdrženy, za následek zdanění těchto zisků v míře přesahující horní hranici 5 % stanovenou v citovaném ustanovení.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/4

1)

Článek 20 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že při posuzování, zda by dítě, které je občanem Evropské unie, bylo nuceno opustit území Unie jako celek a bylo tím připraveno o možnost skutečně využívat podstatné části práv, která mu přiznává tento článek, pokud by jeho rodiči, který je státním příslušníkem třetí země, bylo v dotčeném členském státě odepřeno právo pobytu, je okolnost, že druhý rodič, který je občanem Unie, je opravdu schopen a připraven sám vykonávat každodenní a skutečnou péči o dítě, relevantní, ovšem nepostačuje k tomu, aby bylo možno konstatovat, že mezi rodičem, který je státním příslušníkem třetí země, a dítětem neexistuje takový vztah závislosti, že by dítě v případě takového odepření bylo nuceno opustit území Unie. Takové posouzení musí být v nejvlastnějším zájmu dítěte učiněno při zohlednění všech okolností daného případu, zejména věku dítěte, jeho fyzického a emočního vývoje, míry jeho citové vazby jak na rodiče, který je občanem Unie, tak na rodiče, který je státním příslušníkem třetí země, jakož i rizika, že by odloučení od posledně uvedeného rodiče ohrozilo jeho psychickou rovnováhu.

2)

Článek 20 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát podmínil právo pobytu státního příslušníka třetí země, který je rodičem nezletilého dítěte, jež je státním příslušníkem tohoto členského státu a tento rodič se o něj každodenně a skutečně stará, na svém území tím, že tento státní příslušník předloží důkazy, které mohou doložit, že rozhodnutí o odepření práva pobytu rodiči, který je státním příslušníkem třetí země, by dítě připravilo o možnost skutečně využívat podstatné části práv souvisejících se statusem občana Unie, jelikož by muselo opustit území Unie jako celek. Je však na příslušných orgánech dotčeného členského státu, aby na základě důkazů předložených státním příslušníkem třetí země provedly průzkum nezbytný k posouzení, zda by rozhodnutí o odepření mělo s ohledem na všechny okolnosti daného případu takové důsledky.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/5

1)

Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)

Společnosti Yoshida Metal Industry Co. Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/6

1)

Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 4. června 2015, Deluxe Laboratories v. OHIM (deluxe) (T-222/14, nezveřejněný, EU:T:2015:364), se zrušuje.

2)

Věc se vrací zpět Tribunálu Evropské unie.

3)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/6

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/7

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/8

1)

Článek 51 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že když členský stát ve svých právních předpisech stanoví peněžitou sankci adresátovi veřejné správy, který odmítne poskytnout informace v rámci výměny informací mezi daňovými orgány, jejímž základem jsou mimo jiné ustanovení směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS, uplatňuje tento členský stát unijní právo ve smyslu tohoto ustanovení, takže se Listina základních práv Evropské unie použije.

2)

Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že adresát veřejné správy, kterému byla za nevyhovění správnímu rozhodnutí, kterým mu byla uložena povinnost poskytnout informace v rámci výměny informací mezi vnitrostátními daňovými správami podle směrnice 2011/16, uložena peněžitá sankce, může zpochybnit legalitu tohoto rozhodnutí.

3)

Článek 1 odst. 1 a článek 5 směrnice 2011/16 musí být vykládány v tom smyslu, že „předpokládaný význam“ informací požadovaných jedním členským státem od jiného členského státu představuje podmínku, kterou musí splňovat žádost o informace, aby vznikla povinnost dožádaného členského státu jí vyhovět, potažmo podmínku legality rozhodnutí o uložení povinnosti určeného tímto členským státem adresátovi veřejné správy a sankčního opatření uloženého tomuto adresátovi za nevyhovění tomuto rozhodnutí.

4)

Článek 1 odst. 1 a článek 5 směrnice 2011/16 musí být vykládány v tom smyslu, že ověření prováděné dožádaným orgánem, kterému dožadující orgán zaslal žádost o informace podle této směrnice, se neomezuje na formální správnost této žádosti, nýbrž tak, že na jeho základě musí být tento dožádaný orgán s to ověřit, že nejsou požadovány informace, u nichž s ohledem na totožnost dotyčného daňového poplatníka a případně uvedené třetí osoby a na potřeby předmětného daňového šetření nelze předpokládat žádný význam. Tatáž ustanovení směrnice 2011/16 a článek 47 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci řízení o žalobě adresáta veřejné správy proti sankčnímu opatření, jež tomuto subjektu uložil dožádaný orgán v důsledku nevyhovění rozhodnutí o uložení povinnosti, které tento orgán přijal v návaznosti na žádost o informace zaslanou dožadujícím orgánem podle směrnice 2011/16, vnitrostátní soud může vedle provedení změny uložené sankce provést přezkum legality tohoto rozhodnutí o uložení povinnosti. Co se týče podmínky legality uvedeného rozhodnutí, související s předpokládaným významem požadovaných informací, je soudní přezkum omezen na ověření zjevné neexistence takového významu.

5)

Článek 47 druhý pododstavec Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že soud dožádaného členského státu musí mít při výkonu soudního přezkumu přístup k žádosti o informace zaslané dožadujícím členským státem dožádanému členskému státu. Adresát veřejné správy nemá naproti tomu právo na přístup k plnému znění této žádosti o informace, která v souladu s článkem 16 směrnice 2011/16 zůstává tajná. K tomu, aby jeho věc týkající se neexistence předpokládaného významu požadovaných informací mohla být v plném rozsahu projednána, v zásadě postačí, aby měl k dispozici informace uvedené v čl. 20 odst. 2 této směrnice.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/9

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/10

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/10

1)

Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 11. listopadu 2015, Dyson v. Komise (T 544/13, EU:T:2015:836) se zrušuje v rozsahu, v němž zamítl první část prvního žalobního důvodu a třetí žalobní důvod vznesené v prvním stupni.

2)

Věc se vrací Tribunálu Evropské unie k rozhodnutí o první části prvního žalobního důvodu a o třetím žalobním důvodu vznesených v prvním stupni.

3)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/11

1)

Článek 11 odst. 1 první odrážka směrnice Rady 86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje jen na případy úplného nesplnění smlouvy uzavřené mezi zmocnitelem a třetí osobou, ale i na případy částečného nesplnění této smlouvy, jako je nedodržení objemu obchodů nebo doby trvání stanovených v uvedené smlouvě.

2)

Článek 11 odst. 2 a 3 směrnice 86/653 musí být vykládán v tom smyslu, že ustanovení smlouvy o obchodním zastoupení, podle něhož je zástupce povinen vrátit při částečném nesplnění smlouvy uzavřené mezi zmocnitelem a třetí osobou poměrnou část své provize, nepředstavuje „odchylku v neprospěch obchodního zástupce“ ve smyslu tohoto čl. 11 odst. 3, pokud je část provize, kterou je povinen vrátit, přiměřená rozsahu nesplnění uvedené smlouvy, a pod podmínkou, že k tomuto nesplnění nedošlo z důvodů na straně zmocnitele.

3)

Článek 11 odst. 1 druhá odrážka směrnice 86/653 musí být vykládán v tom smyslu, že výraz „důvody na straně zmocnitele“ se netýká pouze právních důvodů, které přímo vedly k ukončení smlouvy uzavřené mezi zmocnitelem a třetí osobou, ale zahrnuje veškeré právní a skutkové okolnosti přičitatelné zmocniteli, které jsou příčinou nesplnění této smlouvy.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/12

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/12

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/13

1)

Zásada rovného zacházení s hospodářskými subjekty, která je stanovena v článku 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb, musí být vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby veřejný zadavatel v rámci zadávacího řízení vyzval uchazeče, aby předložil požadovaná prohlášení nebo dokumenty, jejichž předložení bylo vyžadováno podle zadávací dokumentace a které nebyly předloženy ve lhůtě stanovené k podání nabídek. Tento článek naopak nebrání tomu, aby veřejný zadavatel vyzval uchazeče, aby objasnil nabídku nebo opravil zjevnou chybu v psaní, kterou je taková nabídka stižena, avšak s výhradou, že taková výzva musí být adresována všem uchazečům, kteří se nacházejí ve stejné situaci, se všemi uchazeči musí být zacházeno stejně a korektně a toto objasnění nebo oprava nemohou představovat novou nabídku, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

2)

Směrnice Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007, musí být vykládána v tom smyslu, že v takové situaci, jaká nastala ve věci v původním řízení, v níž v rámci zadávacího řízení, v němž byly předloženy dvě nabídky a v rámci něhož přijal veřejný zadavatel zároveň dvě rozhodnutí, z nichž prvním se zamítá nabídka jednoho z uchazečů a druhým se uděluje zakázka druhému z nich, musí mít vyloučený uchazeč, který podal návrh na přezkum směřující proti těmto dvěma rozhodnutím, možnost domáhat se vyloučení nabídky úspěšného uchazeče, takže pojem „určitá zakázka“ ve smyslu čl. 1 odst. 3 směrnice 92/13, ve znění směrnice 2007/66, se v případě potřeby může týkat případného zahájení nového zadávacího řízení.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/14

1)

Za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, může rozhodnutí společnosti, v níž má většinový obchodní podíl členský stát, kterým se schvaluje, že za účelem uspokojení pohledávky budou místo jejího zaplacení převedena aktiva ve vlastnictví jiné společnosti, jejímž je tento členský stát jediným akcionářem, a že bude vyplacena částka odpovídající rozdílu mezi odhadovanou hodnotou těchto aktiv a výší této pohledávky, představovat státní podporu ve smyslu článku 107 SFEU, pokud

Vnitrostátním soudům přísluší, aby ověřily, zda jsou tyto podmínky splněny.

2)

Pokud vnitrostátní soud kvalifikuje jako státní podporu rozhodnutí společnosti, v níž má většinový obchodní podíl členský stát, kterým se schvaluje, že za účelem uspokojení pohledávky budou místo jejího zaplacení převedena aktiva ve vlastnictví jiné společnosti, jejímž je tento členský stát jediným akcionářem, a že bude vyplacena částka odpovídající rozdílu mezi odhadovanou hodnotou těchto aktiv a výší této pohledávky, jsou orgány uvedeného členského státu podle čl. 108 odst. 3 SFEU povinny oznámit tuto podporu Komisi před jejím provedením.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/15

1)

Článek 203 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005, musí být vykládán v tom smyslu, že se toto ustanovení nepoužije v případě, kdy celnímu úřadu určení stanovenému v rámci tohoto režimu nebyl předložen celý objem zboží propuštěného do režimu vnějšího tranzitu Společenství z důvodu úplného zničení nebo nenahraditelné ztráty části tohoto zboží, která byla uspokojivě prokázána.

2)

Článek 204 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 648/2005, musí být vykládán v tom smyslu, že pokud celnímu úřadu určení stanovenému v rámci tohoto režimu nebyl předložen celý objem zboží propuštěného do režimu vnějšího tranzitu Společenství z důvodu úplného zničení nebo nenahraditelné ztráty části tohoto zboží, která byla uspokojivě prokázána, tato situace, která představuje nesplnění jedné z povinností spojených s tímto režimem, a sice povinnosti předložit celnímu úřadu určení zboží v nezměněném stavu, vede v zásadě ke vzniku celního dluhu při dovozu pro část zboží, která nebyla tomuto úřadu předložena. Je věcí vnitrostátního soudu, aby ověřil, zda taková okolnost, jako je poškození zařízení pro vykládku, splňuje v projednávané věci kritéria, kterými se vyznačují pojmy „vyšší moc“ a „nepředvídatelná okolnost“ ve smyslu čl. 206 odst. 1 nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 648/2005, a sice zda se jeví jako neobvyklá pro hospodářský subjekt činný v odvětví přepravy tekutých látek a nezávislá na jeho vůli a zda jejím důsledkům nemohlo být přes všechnu vynaloženou péči zabráněno. V rámci tohoto ověření musí tento soud zejména zohlednit, zda jsou dodržena platná pravidla a požadavky na technický stav cisteren a bezpečnost přepravy takových tekutých látek, jako je rozpouštědlo, ze strany hospodářských subjektů, jako je hlavní povinný a přepravce.

3)

Článek 2 odst. 1 písm. d), jakož i články 70 a 71 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že za část zboží propuštěného do režimu vnějšího tranzitu Společenství, která byla úplně zničena nebo nenahraditelně ztracena, není tato daň splatná.

4)

Ustanovení čl. 96 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 204 odst. 1 písm. a) a odst. 3 nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 648/2005, musí být vykládána v tom smyslu, že osobou povinnou zaplatit celní dluh, který vznikl ve vztahu ke zboží nacházejícímu se v režimu vnějšího tranzitu Společenství, je hlavní povinný, i když dopravce nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 96 odst. 2 tohoto nařízení, zejména povinnost předložit toto zboží v nezměněném stavu ve stanovené lhůtě celnímu úřadu určení.

5)

Článek 96 odst. 1 písm. a) a odst. 2, čl. 204 odst. 1 písm. a) a odst. 3, jakož i článek 213 nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 648/2005, musí být vykládány v tom smyslu, že celní úřad členského státu není povinen prohlásit společnou a nerozdílnou odpovědnost dopravce, který musí být spolu s hlavním povinným považován za osobu povinnou zaplatit celní dluh.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/16

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/17

1)

Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)

Portugalské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/17

1)

Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)

Portugalské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/18

1)

Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)

Portugalské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/18

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/19

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/19

1)

Brání články 8 a 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 (2) výkladu odpovídajících vnitrostátních ustanovení, kterými byly tyto články provedeny (t.j. v uvedeném pořadí články 24 a 25 italského spotřebitelského zákoníku), podle něhož lze kvalifikovat jako „nepatřičné ovlivňování“, tedy jako „agresivní obchodní praktiku“, která může „výrazně“ zhoršit svobodnou volbu nebo chování průměrného spotřebitele, postup telefonního operátora spočívající v neposkytnutí informací o přednastavení určitých telefonních služeb (a sice hlasové odkazové služby nebo internetové služby) na SIM kartách, a to zejména v situaci, kdy dotčený telefonní operátor není povinen učinit žádný další konkrétní úkon?

2)

Lze bod 29 přílohy I směrnice 2005/29/ES […] vykládat v tom smyslu, že se o „setrvačný prodej“ jedná tehdy, jestliže mobilní operátor požádá zákazníka o zaplacení ceny za hlasovou odkazovou službu a internetovou službu, a to v situaci, kterou charakterizují následující skutečnosti:

3)

Brání smysl a účel „obecné“ směrnice č. 2005/29 jako „bezpečnostní sítě“ na ochranu spotřebitelů, jakož i bod 10 odůvodnění a čl. 3 odst. 4 této směrnice vnitrostátní právní úpravě, podle níž spadá posuzování dodržování zvláštních povinností na ochranu spotřebitelů stanovených odvětvovou směrnicí č. 2002/22/ES (3) do působnosti obecné směrnice č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, čímž je vyloučen zásah orgánu příslušného k odstraňování porušování odvětvové směrnice, a to ve všech případech, které mohou zahrnovat i prvky nekalé obchodní praktiky?

4)

Má být zásada přednosti lex specialis podle čl. 3 odst. 4 směrnice č. 2005/29/ES vykládána jako zásada upravující vztahy mezi systémy právní úpravy (obecnou a odvětvovou právní úpravou) nebo vztahy mezi právními předpisy (obecnými a zvláštními předpisy) či vztahy mezi orgány odpovědnými za regulaci a dohled v příslušných odvětvích?

5)

Lze mít za to, že je jedná o „rozpor“ uvedený v čl. 3 odst. 4 směrnice č. 2005/29/ES jen tehdy, když existuje podstatný rozpor mezi ustanoveními právních předpisů týkajících se nekalých obchodních praktik a jinými unijními předpisy upravujícími zvláštní odvětvové aspekty obchodních praktik, nebo stačí, že dotčené právní předpisy a právní předpisy o nekalých obchodních praktikách obsahují v souvislosti se zvláštnostmi příslušného odvětví natolik odlišnou právní úpravu, že to vede ke kolizi předpisů (Normenkollision), pokud jde o stejnou konkrétní situaci?

6)

Vztahuje se pojem „pravidla Společenství“ uvedený v čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES jen na ustanovení obsažená v unijních nařízeních a směrnicích nebo také na předpisy, kterými se uvedená ustanovení přímo provádějí, anebo zahrnuje daný pojem také právní a správní předpisy, kterými se provádějí zásady unijního práva?

7)

Brání zásada přednosti lex specialis podle bodu 10 odůvodnění a čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES, jakož i články 20 a 21 směrnice 2002/22/ES a články 3 a 4 směrnice 2002/21/ES (4) výkladu odpovídajících vnitrostátních provádějících předpisů, podle něhož vždy, když v některém regulovaném odvětví, na které se vztahuje odvětvová „spotřebitelská“ právní úprava přiznávající regulační a sankční pravomoci příslušnému odvětvovému orgánu, dojde k postupu, který lze spojit s pojmem „agresivní praktika“ ve smyslu článků 8 a 9 směrnice 2005/29/ES nebo „za všech okolností“ agresivní podle přílohy I směrnice 2005/29/ES, je třeba uplatnit obecný právní předpis o nekalých praktikách, a to i tehdy, když existuje odvětvový právní předpis přijatý na ochranu spotřebitelů a založený na ustanoveních unijního práva, který úplně upravuje stejné „agresivní praktiky“ nebo v každém případě uvedené „nekalé praktiky“?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/21

1)

Brání články 8 a 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 (2) výkladu odpovídajících vnitrostátních ustanovení, kterými byly tyto články provedeny (t.j. v uvedeném pořadí články 24 a 25 italského spotřebitelského zákoníku), podle něhož lze kvalifikovat jako „nepatřičné ovlivňování“, tedy jako „agresivní obchodní praktiku“, která může „výrazně“ zhoršit svobodnou volbu nebo chování průměrného spotřebitele, postup telefonního operátora spočívající v neposkytnutí informací o přednastavení určitých telefonních služeb (a sice hlasové odkazové služby nebo internetové služby) na SIM kartách, a to zejména v situaci, kdy dotčený telefonní operátor není povinen učinit žádný další konkrétní úkon?

2)

Lze bod 29 přílohy I směrnice 2005/29/ES […] vykládat v tom smyslu, že se o „setrvačný prodej“ jedná tehdy, jestliže mobilní operátor požádá zákazníka o zaplacení ceny za hlasovou odkazovou službu a internetovou službu, a to v situaci, kterou charakterizují následující skutečnosti:

3)

Brání smysl a účel „obecné“ směrnice č. 2005/29 jako „bezpečnostní sítě“ na ochranu spotřebitelů, jakož i bod 10 odůvodnění a čl. 3 odst. 4 této směrnice vnitrostátní právní úpravě, podle níž spadá posuzování dodržování zvláštních povinností na ochranu spotřebitelů stanovených odvětvovou směrnicí č. 2002/22/ES (3) do působnosti obecné směrnice č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, čímž je vyloučen zásah orgánu příslušného k odstraňování porušování odvětvové směrnice, a to ve všech případech, které mohou zahrnovat i prvky nekalé obchodní praktiky?

4)

Má být zásada přednosti lex specialis podle čl. 3 odst. 4 směrnice č. 2005/29/ES vykládána jako zásada upravující vztahy mezi systémy právní úpravy (obecnou a odvětvovou právní úpravou) nebo vztahy mezi právními předpisy (obecnými a zvláštními předpisy) či vztahy mezi orgány odpovědnými za regulaci a dohled v příslušných odvětvích?

5)

Lze mít za to, že je jedná o „rozpor“ uvedený v čl. 3 odst. 4 směrnice č. 2005/29/ES jen tehdy, když existuje podstatný rozpor mezi ustanoveními právních předpisů týkajících se nekalých obchodních praktik a jinými unijními předpisy upravujícími zvláštní odvětvové aspekty obchodních praktik, nebo stačí, že dotčené právní předpisy a právní předpisy o nekalých obchodních praktikách obsahují v souvislosti se zvláštnostmi příslušného odvětví natolik odlišnou právní úpravu, že to vede ke kolizi předpisů (Normenkollision), pokud jde o stejnou konkrétní situaci?

6)

Vztahuje se pojem „pravidla Společenství“ uvedený v čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES jen na ustanovení obsažená v unijních nařízeních a směrnicích nebo také na předpisy, kterými se uvedená ustanovení přímo provádějí, anebo zahrnuje daný pojem také právní a správní předpisy, kterými se provádějí zásady unijního práva?

7)

Brání zásada přednosti lex specialis podle bodu 10 odůvodnění a čl. 3 odst. 4 směrnice 2005/29/ES, jakož i články 20 a 21 směrnice 2002/22/ES a články 3 a 4 směrnice 2002/21/ES (4) výkladu odpovídajících vnitrostátních provádějících předpisů, podle něhož vždy, když v některém regulovaném odvětví, na které se vztahuje odvětvová „spotřebitelská“ právní úprava přiznávající regulační a sankční pravomoci příslušnému odvětvovému orgánu, dojde k postupu, který lze spojit s pojmem „agresivní praktika“ ve smyslu článků 8 a 9 směrnice 2005/29/ES nebo „za všech okolností“ agresivní podle přílohy I směrnice 2005/29/ES, je třeba uplatnit obecný právní předpis o nekalých praktikách, a to i tehdy, když existuje odvětvový právní předpis přijatý na ochranu spotřebitelů a založený na ustanoveních unijního práva, který úplně upravuje stejné „agresivní praktiky“ nebo v každém případě uvedené „nekalé praktiky“?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/22

—

v plném rozsahu zrušit rozsudek Tribunálu (devátého senátu) ze dne 19. ledna 2017, Stock Polska v. EUIPO – Lass & Steffen (Lubelska), T 701/15,

—

vrátit věc Tribunálu k novému rozhodnutí,

—

rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

1.

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (1) z důvodu, že nebylo provedeno globální posouzení existence nebezpečí záměny na základě celkového dojmu s přihlédnutím k rozlišujícím a dominantním prvkům, neboť posouzení podobnosti označení se starší ochrannou známkou bylo bezdůvodně omezeno na jeden prvek tohoto označení (slovní prvek).

Tribunál neprávem akceptoval možnost omezit posouzení podobnosti dvou ochranných známek pouze jeden z prvků komplexní ochranné známky (slovní prvek) a ten pak porovnat s jinou ochrannou známkou s vyloučením obrazového prvku, aniž bylo předtím konstatováno, že slovní prvek je dominantní a že obrazový prvek je bezvýznamný. Tribunál pouze konstatoval, že obrazový prvek má menší rozlišovací způsobilost, a nevzal přitom v úvahu, že malá rozlišovací způsobilost tohoto prvku označení nemusí znamenat, že tento prvek není dominantní.

2.

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 207/2009 a zásad rovného zacházení, řádné správy a právní jistoty, neboť nebylo zohledněno, že se EUIPO odchýlil od své dřívější rozhodovací praxe stanovené v jeho pokynech, a byl tedy akceptován rozpor s touto rozhodovací praxí.

Tribunál ponechal bez povšimnutí skutečnost, že se EUIPO odchýlil od své dřívější rozhodovací praxe stanovené v jeho pokynech a týkající se použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a že nebyly dány žádné zvláštní okolnosti, které by odchýlení se od této praxe odůvodňovaly.

3.

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 207/2009 z důvodu, že při posuzování nebezpečí záměny byly za správné považovány skutečnosti, které se neshodují s všeobecným vědeckým poznáním, a relevantní obecně známé skutečnosti byly ponechány bez povšimnutí, v důsledku čehož došlo ke zkreslení skutečností a důkazů, a to zejména tím, že

4.

Porušení povinnosti uvést odůvodnění při uplatňování čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 207/2009 z důvodu, že

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/24

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/24

1)

Je třeba vykládat čl. 23 odst. 3 Dublinského nařízení (1) v tom smyslu, že Itálie se stala příslušnou k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, kterou podal navrhovatel v této zemi dne 23. října 2014, přestože bylo Nizozemsko primárně příslušným státem z důvodu žádostí o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 2 psím. d) Dublinského nařízení, které byly předtím podány v této zemi, přičemž poslední z uvedených žádostí byla v Nizozemsku v uvedeném okamžiku stále posuzována, jelikož oddělení dosud nerozhodlo o odvolání, které navrhovatel podal proti rozsudku Rechtbank ze dne 7. července 2014, na který je odkazováno v bodě 1.3 výše?

2)

Vyplývá z čl. 18 odst. 2 Dublinského nařízení, že posuzování žádosti o mezinárodní ochranu, která byla k okamžiku podání žádosti o přijetí zpět ze dne 5. března 2015 stále v Nizozemsku posuzována, měly nizozemské orgány přerušit neprodleně po podání žádosti o přijetí zpět a mělo být zastaveno po uplynutí lhůty stanovené v článku 24 Dublinského nařízení z důvodu zrušení nebo změny předchozího rozhodnutí ze dne 11. června 2014, kterým byla zamítnuta žádost o azyl ze dne 4. června 2014?

3)

Pokud bude odpověď na druhou otázku kladná, platí potom, že příslušnost pro posuzování žádosti navrhovatele o mezinárodní ochranu zůstává na straně nizozemských orgánů a nedošlo k jejímu přesunu na Itálii, jelikož odpůrce nezrušil ani nezměnil rozhodnutí ze dne 11 června 2014?

4)

Porušily nizozemské orgány povinnost, kterou mají podle čl. 24 odst. 5 Dublinského nařízení, podle níž musí italským orgánům poskytnout informace, jež jim umožní, aby ověřily, zda je uvedený členský stát příslušný podle kritérií stanovených v uvedeném nařízení, tím, že neposkytly informace o probíhajícím odvolacím řízení, které bylo vedeno u oddělení v Nizozemsku v rámci druhého azylového řízení?

5)

Pokud bude odpověď na čtvrtou otázku kladná, znamenají tyto nedostatky, že v jejich důsledku nedošlo k přesunu příslušnosti pro posouzení žádosti navrhovatele o mezinárodní ochranu na Itálii, ale tato příslušnost zůstala na straně nizozemských orgánů?

6)

Pokud příslušnost zůstala na straně Nizozemska, měly by v takovém případě nizozemské orgány s ohledem na skutečnost, že navrhovatel byl Itálií vydán do Nizozemska v souvislosti s trestním řízením vedeným vůči jeho osobě, podle čl. 17 odst. 1 Dublinského nařízení a odchylně od čl. 3 odst. 1 Dublinského nařízení posoudit žádost o mezinárodní ochranu podanou navrhovatelem v Itálii, a z tohoto důvodu by neměly vědomě využít pravomoc stanovenou v čl. 24 odst. 1 Dublinského nařízení, podle níž mohou podat italským orgánům žádost o přijetí navrhovatele zpět?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/25

1.

2.

3.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/26

a.

plnoletá osoba, která má zároveň státní příslušnost třetího státu, ztrácí ze zákona státní příslušnost svého členského státu, a tedy občanství Unie, protože se po nepřetržitou dobu deseti let její trvalé bydliště nacházelo v zahraničí a mimo Evropskou unii, ačkoli existují možnosti, přerušit plynutí této desetileté lhůty?

b.

nezletilá osoba z důvodu ztráty státní příslušnosti svého rodiče ve smyslu skutečností uvedených v písmenu a. ztrácí za určitých okolností ze zákona státní příslušnost svého členského státu, a tím občanství Unie?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/27

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/27

—

zrušil rozsudek Tribunálu ve věci T-162/14;

—

vyhověl žalobě a zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž se týká navrhovatelek;

—

uložil žalované v prvním stupni náhradu nákladů vynaložených navrhovatelkami v řízení v prvním stupni i v řízení o kasačním opravném prostředku a rozhodl, že žalovaná v prvním stupni ponese vlastní náklady vynaložené v obou těchto řízeních;

—

rozhodl, že všichni další účastníci řízení o kasačním opravném prostředku ponesou vlastní náklady řízení;

—

zrušil rozsudek Tribunálu ve věci T-162/14;

—

vrátil věc Tribunálu;

—

rozhodl, že o nákladech řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí Tribunálu;

—

rozhodl, že všichni další účastníci řízení o kasačním opravném prostředku ponesou vlastní náklady řízení.

1.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, pokud požadoval, aby navrhovatelky prokázaly zájem na uplatnění prvního a druhého žalobního důvodu; v každém případě Tribunál pochybil při právní kvalifikaci skutkového stavu, pokud jde o otázku, zda navrhovatelky mají tento zájem.

2.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, pokud požadoval, aby navrhovatelky prokázaly zájem na uplatnění třetího žalobního důvodu: Tribunál pochybil při výkladu čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení 1225/2009 (dále jen „základní nařízení“) (1).

3.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že se na předmětné antidumpingové šetření uplatní nařízení 1168/2012 (2); Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že napadené nařízení není stiženo pochybením spočívajícím v tom, že Komise nerozhodla o žádosti navrhovatelek o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství.

4.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když umožnil orgánům stanovit antidumpingové clo ve výši kompenzující újmu způsobenou jinými faktory než dumpingovým dovozem; Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když nesprávně obrátil důkazní břemeno.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/28

—

zrušil rozsudek Tribunálu ve věci T-163/14;

—

vyhověl žalobě v prvním stupni a zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž se týká navrhovatelek;

—

uložil žalované, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení navrhovatelek v prvním stupni i v řízení o kasačním opravném prostředku;

—

uložil dalším účastnicím v řízení o kasačním opravném prostředku, že ponesou vlastní náklady řízení;

—

zrušil rozsudek Tribunálu ve věci T-163/14;

—

vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí;

—

rozhodl, že o nákladech řízení v prvním stupni i v řízení o kasačním opravném prostředku rozhodne Tribunál;

—

uložil dalším účastnicím v řízení o kasačním opravném prostředku, že ponesou vlastní náklady řízení.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/29

—

zrušil rozhodnutí Rady (EU) 2017/477 ze dne 3. března 2017 o postoji, který má být zaujat jménem Evropské unie v Radě pro spolupráci zřízené podle Dohody o posíleném partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Republikou Kazachstán na straně druhé, pokud jde o pracovní ujednání Rady pro spolupráci, Výboru pro spolupráci, specializované podvýbory a jakékoliv jiné orgány (1),

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/30

1)

Je třeba vnitrostátní pravidla o vydávání za trestný čin posuzovat s ohledem na svobodu pohybu příslušníků jiného členského státu vždy stejně bez ohledu na to, zda se žádost o vydání, která byla podána třetím státem podle dohody o vydávání, týká výkonu trestu odnětí svobody nebo, jak tomu bylo ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 6. září 2016, Petruhhin, C-182/15, EU:C:2016:630, opatření vydaných za účelem trestního stíhání? Je relevantní skutečností, že vydávaná osoba je nejen státním příslušníkem členského státu Unie, ale i státním příslušníkem dožadujícího státu?

2)

Znevýhodňuje vnitrostátní právní úprava, podle níž nejsou pro účely výkonu trestu vydáváni mimo Unii pouze vlastní státní příslušníci neodůvodněně státní příslušníky jiného členského státu? Je třeba použít rovněž v případě výkonu mechanismy unijního práva, kterými lze dosáhnout legitimního cíle méně omezujícím způsobem? Jak má být postupováno v případě žádosti o vydání za takové situace, v níž byl jiný členský stát na základě použití takových mechanismů informován o žádosti o vydání, avšak, např. kvůli právním překážkám, nepřijal žádná opatření vůči svému státnímu příslušníkovi?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/31

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/31

1)

Je pro účely kvalifikace smlouvy jako „pracovní smlouvy“ ve smyslu čl. 10 písm. g) směrnice 2014/24 (1) dostatečné, že předmětná smlouva představuje pracovní smlouvu zakládající pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, nebo musí tato smlouva vykazovat natolik zvláštní znaky (jako např. druh práce, podmínky uzavření, kvalifikace uchazečů a prvky postupu při jejich výběru), že výběr každého zaměstnance je výsledkem individuálního posouzení a subjektivního hodnocení jeho osobnosti ze strany zaměstnavatele? Lze takové pracovní smlouvy na dobu určitou uzavřené na základě objektivních kritérií, jako jsou např. období nezaměstnanosti uchazeče, předchozí pracovní zkušenost nebo počet nezletilých dětí, a to po formálním ověření podpůrných dokladů a podle předem stanoveného postupu pro přidělování bodů v závislosti na výše uvedených kritériích, jakými jsou smlouvy podle článku 63 zákona č. 4430/2016, považovat za „pracovní smlouvy“ ve smyslu čl. 10 písm. g) směrnice 2014/24?

2)

Mohou pro účely ustanovení směrnice 2014/24 (čl. 1 odst. 4, čl. 18 odst. 1 a 2, čl. 19 odst. 1, články 32 a 57, ve spojení s bodem 5 jejího odůvodnění), Smlouvy o fungování Evropské unie (články 49 a 56) a Listiny základních práv Evropské unie (články 16 a 52), jakož i zásad rovného zacházení, transparentnosti a proporcionality, orgány veřejné moci využít jiných prostředků, včetně pracovních smluv, než jsou veřejné zakázky, pro splnění svých povinností ve veřejném zájmu, a pokud ano, za jakých podmínek, pokud toto účelem tohoto využití není trvalá organizace veřejné služby, ale – jako v případě upraveném v článku 63 zákona č. 4430/2016 – realizuje se po určitou dobu s cílem čelit mimořádným okolnostem a též z důvodů souvisejících s účinnou hospodářskou soutěží nebo legalitou činnosti podniků působících na trhu veřejných zakázek? Lze výše uvedené důvody a okolnosti, jako je nemožnost nenarušeného provedení veřejných zakázek nebo dosažení větší hospodářské výhody oproti (tomu, čeho by mohlo být dosaženo) veřejnou zakázkou, považovat za naléhavé důvody veřejného zájmu, jež ospravedlňují přijetí opatření vedoucího k závažnému omezení, pokud jde o jeho rozsah a dobu trvání, podnikání v oblasti veřejných zakázek?

3)

Je rozhodnutí orgánu veřejné moci, jako jsou rozhodnutí napadená v původním řízení, týkající se smlouvy, o níž se má za to, že nespadá do působnosti směrnice 2014/24 (např. proto, že se jedná o „pracovní smlouvu“), vyňato ze soudní ochrany podle směrnice 89/665, která je vymezena v článku 1 této směrnice v platném znění, pokud je žaloba podána hospodářským subjektem, který má legitimní zájem na tom, aby získal veřejnou zakázku s týmž předmětem, a který tvrdí, že protiprávně nebyla uplatněna směrnice 2014/24, a to na základě přesvědčení o přípustnosti jejího neuplatnění?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/32

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/33

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/34

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/34

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/35

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/36

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/37

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/37

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/38

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/39

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/40

1)

Představuje nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce z důvodu nemoci mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1)? V případě kladné odpovědi na první otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Představuje spontánní nepřítomnost značné části zaměstnanců nutných pro zajištění letů provozujícího leteckého dopravce na základě přerušení práce, které je v rozporu s pracovním právem a s kolektivními smlouvami („divoká stávka“), mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004? V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Jaké úrovně musí nepřítomnost dosáhnout k tomu, aby mohla být považována za takovou okolnost?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Je třeba, aby tato mimořádná okolnost existovala v okamžiku samotného zrušeného letu, nebo může provozující letecký dopravce určit nový letový řád na základě důvodů hospodářské povahy?

4)

V případě kladné odpovědi na první nebo na druhou otázku: Má být pojem „vyhnutelnost“ posuzován vzhledem k mimořádné okolnosti, nebo k jejím důsledkům?

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/40

—

určit na základě článku 258 SFEU, že Rumunsko tím, že v případě 68 skládek odpadu nepřijalo všechna nezbytná opatření, aby v nejkratším termínu došlo v souladu s čl. 7 písm. g) a článkem 13 k uzavření skládek, které neobdržely v souladu s článkem 8 povolení k pokračování provozu, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 14 písm. b), ve spojení s článkem 13 směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů;

—

uložit Rumunsku náhradu nákladů řízení.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/41

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 22. března 2017 (věc T-231/15) v bodech 39 až 47 odůvodnění, v nichž byl návrh na zrušení jednak rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/850 ze dne 27. května 2016, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (1), a jednak prováděcího nařízení Rady (EU) 2016/840 ze dne 27. května 2016, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (2), prohlášen za nepřípustný, a dále aby zrušil body 1, 3, 4 a 5 jeho výroku;

—

v důsledku toho nařídil odstranění jména G. Haswaniho z příloh shora uvedených aktů;

—

sám ve věci rozhodl tak, že zruší rozhodnutí 2015/1836 (3) a prováděcí nařízení 2015/1828 (4);

—

sám ve věci rozhodl tak, že uloží Radě povinnost zaplatit částku 700 000 eur jako náhradu veškeré újmy;

—

zrušil napadený rozsudek v bodech 4 a 5 výroku a v bodech 91 až 93 odůvodnění, podle nichž má G. Haswani nést náklady řízení související s jeho vlastními návrhy a nahradit dvě třetiny nákladů řízení vynaložených Radou;

—

uložil Radě náhradu veškerých nákladů řízení v souladu s čl. 184 odst. 4 jednacího řádu Soudního dvora.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/43

1)

Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 626/2012 ze dne 26. června 2012, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 349/2012 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz kyseliny vinné pocházející z Čínské lidové republiky, se zrušuje v rozsahu, v němž se vztahuje na Changmao Biochemical Engineering Co. Ltd.

2)

Rada Evropské unie nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Changmao Biochemical Engineering a ponese vlastní náklady řízení.

3)

Changmao Biochemical Engineering ponese polovinu vlastních nákladů řízení.

4)

Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.

5)

Distillerie Bonollo SpA, Industria Chimica Valenzana SpA, Distillerie Mazzari SpA, Caviro Distillerie Srl a Comercial Química Sarasa, SL ponesou vlastní náklady řízení.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/44

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Groupe Léa Nature SA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a vedlejší účastnicí před Tribunálem a Soudním dvorem.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/44

1)

Evropské unii zastoupené Soudním dvorem Evropské unie se ukládá, aby společnosti Guardian Europe Sàrl zaplatila náhradu ve výši 654 523,43 eura z titulu majetkové újmy, která této společnosti vznikla z důvodu nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 27. září 2012, Guardian Industries a Guardian Europe v. Komise (T 82/08, EU:T:2012:494). Tato náhrada škody bude za dobu od 27. července 2010 do vyhlášení tohoto rozsudku navýšena o kompenzační úroky ve výši roční míry inflace zjištěné pro rozhodnou dobu Eurostatem (statistický úřad Evropské unie) v členském státě, ve kterém je tato společnost usazena.

2)

Náhrada škody uvedená v bodě 1) bude ode dne vyhlášení tohoto rozsudku do úplného splacení navýšena o úroky z prodlení v sazbě stanovené Evropskou centrální bankou (ECB) pro její hlavní refinanční operace navýšené o dva procentní body.

3)

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)

Společnost Guardian Europe ponese náklady řízení vynaložené Unií zastoupenou Evropskou komisí.

5)

Společnost Guardian Europe na straně jedné a Unie zastoupená Soudním dvorem Evropské unie na straně druhé ponesou vlastní náklady řízení.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/45

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Jožici Blaž Jamnik a Brině Blaž se ukládá náhrada nákladů řízení.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/46

1.

Žaloba se zamítá.

2.

AWG Allgemeine Warenvertriebs GmbH ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení, které vynaložil Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/46

1.

Žaloba se zamítá.

2.

Společnosti Kaane American International Tobacco Company FZE se ukládá náhrada nákladů řízení.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/47

—

rozhodl o zrušení rozhodnutí EUIPO ze dne 10. února 2017, kterým bylo ve věci R 1308/2016-4 rozhodnuto o částečném vyhovění přihlášce ochranné známky Evropské unie č. 12929071 „MEMORAME“, a v důsledku toho v plném rozsahu zamítl přihlášku ochranné známky Evropské unie č. 12929071 „MEMORAME“;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní v souladu s čl. 87 odst. 2 a 3 jednacího řádu.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

—

Žalobkyně zdůrazňuje, že odvolací senát žalovaného řádně nezohlednil, že ochranná známka „MEMORA“ je na území Evropské unie mimořádně známá.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/47

—

zrušil s okamžitou platností položku označenou kódem 2015-CZ-TM-0330-M s názvem Multimodální kontejnerový terminál Paskov, fáze III, a položku označenou kódem 2015-CZ-TM-0406-W s názvem Intermodální terminál Mělník, fáze 2 a 3, v příloze prováděcího rozhodnutí Komise ze dne 5. srpna 2016, kterým se stanoví seznam návrhů vybraných pro získání finanční pomoci EU v rámci odvětví dopravy Nástroje pro propojení Evropy (Connecting Europe Facility, CEF), na základě výběrových řízení zahájených dne 5. listopadu 2015 v rámci víceletého pracovního programu;

—

zrušil grantovou dohodu v rámci odvětví dopravy CEF č. INEA/CEF/TRAN/M2015/1133813 uzavřenou mezi Výkonnou agenturou pro inovace a sítě (INEA) a společností Advanced World Transport a.s. (AWT) (související s akcí 2015-CZ-TM-0330-M s názvem Multimodální kontejnerový terminál Paskov), nebo podpůrně tuto dohodu prohlásil za neplatnou, nebo nařídil agentuře INEA ukončit tuto dohodu týkající se terminálu Paskov;

—

zrušil grantovou dohodu v rámci odvětví dopravy CEF č. INEA/CEF/TRAN/M2015/1138714 uzavřenou mezi agenturou INEA a společností České přístavy, a. s. (související s akcí 2015-CZ-TM-0406-W s názvem Intermodální terminál Mělník, fáze 2 a 3), nebo podpůrně tuto dohodu prohlásil za neplatnou, nebo nařídil agentuře INEA ukončit tuto dohodu týkající se terminálu Mělník;

—

uložil agentuře INEA a Komisi, aby společně a nerozdílně nahradily žalobkyni náklady řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že napadené opatření porušuje základní zásady unijních smluv týkající se ochrany volného trhu a hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené opatření porušuje článek 93 SFEU a další články SFEU (články 3, 26, 93, 107, 119, čl. 170 odst. 2, čl. 171 odst. 1, protokol 8 a jeho článek 1, protokol 27)

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že napadené opatření porušuje nařízení (EU) č. 1316/2013 a nařízení (EU) č. 1315/2013 a související právní předpisy.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/48

—

zrušil implicitní rozhodnutí EIGE ze dne 26. srpna 2016, kterým byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 26. dubna 2016 o druhé obnovení jeho pracovní smlouvy;

—

v případě potřeby zrušil i rozhodnutí EIGE ze dne 20. ledna 2017, doručené žalobci dne 23. ledna 2017, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce podaná dne 3. října 2016 proti implicitnímu rozhodnutí EIGE;

—

nahradil žalobci vzniklou majetkovou a nemajetkovou újmu;

—

rozhodl o náhradě všech nákladů vynaložených v tomto řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, a tedy i z porušení zásady řádné správy.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 8 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie a rozhodnutí EIGE č. 82 ze dne 28. července 2014 o postupu obnovování/neobnovování smluv vztahujícím se na dočasné a smluvní zaměstnance (dále jen „rozhodnutí 82“).

3.

Třetí žalobní důvod vychází z vad řízení včetně porušení interních procesních pravidel stanovených v rozhodnutí 82, z porušení práva na obhajobu, práva být slyšen, zásady řádné správy a povinnosti postupovat s řádnou péčí.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/49

—

zrušil napadené rozhodnutí ze dne 30. června 2016, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o pomoc, a pokud je to nezbytné, zrušil rozhodnutí o zamítnutí stížnosti;

—

uložil žalovanému, aby žalobkyni nahradil částku 10 000 eur nebo jakoukoliv jinou částku, kterou Tribunál bude považovat za vhodnou, jako náhradu nemajetkové újmy, spolu s úroky v zákonné výši až do úplného zaplacení;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 24 služebního řádu a povinnosti poskytnout pomoc

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/50

—

částečně zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 2. února 2017 týkající se režimů podpory SA.26763 2014/C (ex 2012/NN) prováděných Francií ve prospěch společností autobusové dopravy v regionu Île-de-France v rozsahu, v němž jeho článek 1 uvádí, že byl tento režim podpory prováděn „protiprávně“, třebaže se jednalo o existující režim podpory;

—

podpůrně částečné zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 2. února 2017 týkající se režimů podpory SA.26763 2014/C (ex 2012/NN) prováděných Francií ve prospěch společností autobusové dopravy v regionu Île-de-France v rozsahu, v němž jeho článek 1 uvádí, že byl tento režim podpory prováděn v období před 25. listopadem 1998 protiprávně;

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod, vznesený primárně, vycházející z toho, že dotčený režim regionální podpory nebyl prováděn protiprávně, jelikož nepodléhal povinnosti předběžného oznámení. Režim regionální podpory je totiž existujícím režimem podpory ve smyslu čl. 108 odst. 1 SFEU a ustanovení čl. 1 písm. b) a kapitoly VI nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9) (dále jen „nařízení č. 2015/1589“). Podle pravidel platných pro existující režimy podpory není jejich provádění protiprávní, jelikož Komise může případně stanovit pouze vhodná opatření za účelem jejich zněny nebo zániku v budoucnu.

2.

Druhý žalobní důvod, vznesený podpůrně, vycházející z toho, že i za předpokladu, že dotčený režim podpory nepředstavuje existující režim podpory, Komise nemůže posuzovat stav, který existoval v době mimo desetiletou lhůtu předcházející 25. listopadu 2008, tedy dni, kdy zaslala francouzským orgánům žádost o poskytnutí informací. Článek 17 nařízení č. 2015/1589 totiž stanoví, že desetiletá promlčecí lhůta se přerušuje jakýmkoli opatřením přijatým Komisí nebo členským státem jednajícím na žádost Komise. Žalobci se tedy domnívají, že Komise nemohla posuzovat stav, který existoval 25. listopadu 1998.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/51

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil žalovanému a další účastnici řízení náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní v řízení před Tribunálem a před odvolacím senátem.

—

Porušení článků 62 a 63 nařízení č. 6/2002;

—

Porušení von čl. 25 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 6/2002;

—

Porušení von čl. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002;

—

Porušení von čl. 4 odst. 1 nařízení č. 6/2002;

—

Porušení von článků 5 a 6 nařízení č. 6/2002.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/51

—

zrušil v celém rozsahu rozhodnutí Komise C(2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (věc AT.39258 – Airfreight) z důvodu porušení zákazu svévolnosti a zásady rovného zacházení v souladu s jejím prvním žalobním důvodem; z důvodu nedostatku pravomoci týkající se letecké dopravy z letišť mimo EHP na letiště v rámci EHP v souladu s jejím druhým žalobním důvodem (primárně); nebo

—

zrušil čl. 1 odst. 2 písm. d) a čl. 1 odst. 3 písm. d) napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž tato ustanovení uvádí, že se žalobkyně dopustila protiprávního jednání týkajícího se letecké dopravy z letišť mimo EHP na letiště v rámci EHP, v souladu s jejím druhým žalobním důvodem (podpůrně); a

—

zrušil článek 1 a čl. 1 odst. 1 písm. d), čl. 1 odst. 2 písm. d), čl. 1 odst. 3 písm. d) a čl. 1 odst. 4 písm. d) napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž tato ustanovení uvádí, že jediné a trvající protiprávní jednání zahrnovalo zrušení přirážky, v souladu s jejím třetím žalobním důvodem; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení, pokud Tribunál zcela nebo zčásti zruší napadené rozhodnutí.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení zákazu svévolnosti a zásady rovného zacházení.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci týkající se letecké nákladní dopravy z letišť mimo EHP na letiště v EHP.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění a zjevně nesprávného posouzení v rozsahu, v němž napadené rozhodnutí dospělo k závěru, že zrušení přirážky představuje samostatný prvek protiprávního jednání.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/53

—

zrušil v plném rozsahu nebo částečně rozhodnutí Komise C(2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (věc AT.39258 – nákladní letecká doprava);

—

podpůrně snížil pokutu uloženou žalobkyním;

—

přijal nezbytná organizační procesní opatření nebo důkazní opatření, či jakákoli jiná opatření, která bude Tribunál považovat za nezbytná, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení práva žalobkyň na obhajobu a zásady rovnosti zbraní z důvodu, že jim Komise odepřela přístup k relevantním důkazům svědčícím ve prospěch i v neprospěch, včetně důkazů, které Komise obdržela po doručení oznámení námitek.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci pro použití článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP na nákladní leteckou dopravu na linkách směřujících do EHP, jakož i na linkách mezi Švýcarskem a třemi zeměmi mimo EU/EHP.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila pochybení při hodnocení důkazů a učiněním závěru, že tyto důkazy prokazují účast žalobkyň na jediném a trvajícím protiprávním jednání v mezinárodním měřítku, které bylo konstatováno v napadeném rozhodnutí, nebo že o takovém protiprávním jednání věděly.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení článku 266 SFEU, článku 17 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 296 odst. 2 SFEU z důvodu, že napadené rozhodnutí není vnitřně soudržné, zejména pokud jde o přičtení odpovědnosti za tvrzené protiprávní jednání.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise uložila pokutu žalobkyním neprávem, jelikož nemohou být shledány odpovědnými z tvrzeného protiprávního jednání, a každopádně z toho, že se Komise dopustila pochybení při výpočtu pokuty s ohledem na hodnotu tržeb, koeficient závažnosti související se zvláštní situací, v níž se nachází SAS Cargo, délku trvání, zvýšení pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání a na jiné polehčující okolnosti. Pokuta tudíž musí být zrušena, nebo podpůrně značně snížena.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/53

—

zrušil v celém rozsahu rozhodnutí Komise C(2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (věc AT.39258 – Airfreight) z důvodu porušení zákazu svévolnosti a zásady rovného zacházení v souladu s jejím prvním žalobním důvodem; z důvodu nedostatku pravomoci týkající se letecké dopravy z letišť mimo EHP na letiště v rámci EHP v souladu s jejím druhým žalobním důvodem (primárně); z důvodu porušení článku 49 Listiny základních práv EU, článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě a Pokynů pro stanovení pokut (1) v souladu s jejím čtvrtým žalobním důvodem (primárně); nebo

—

zrušil čl. 1 odst. 2 písm. d) a čl. 1 odst. 3 písm. d) napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž tato ustanovení uvádí, že se žalobkyně dopustila protiprávního jednání týkajícího se letecké dopravy z letišť mimo EHP na letiště v rámci EHP, v souladu s jejím druhým žalobním důvodem (podpůrně); a

—

zrušil článek 1 a čl. 1 odst. 1 písm. d), čl. 1 odst. 2 písm. d), čl. 1 odst. 3 písm. d) a čl. 1 odst. 4 písm. d) napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž tato ustanovení uvádí, že jediné a trvající protiprávní jednání zahrnovalo zrušení přirážky, v souladu s jejím třetím žalobním důvodem; a

—

podpůrně, pokud Tribunál v plném rozsahu nezruší napadené rozhodnutí v souladu s jejím prvním, druhým a čtvrtým žalobním důvodem, uplatnil svou plnou pravomoc za účelem snížení pokuty uložené žalobkyni v čl. 3 písm. c) a čl. 3 d) napadeného rozhodnutí v souladu s jejím prvním, druhým, třetím a čtvrtým žalobním důvodem; a konečně,

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení, pokud Tribunál zcela nebo zčásti zruší napadené rozhodnutí nebo sníží pokutu.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení zákazu svévolnosti a zásady rovného zacházení.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci týkající se letecké nákladní dopravy z letišť mimo EHP na letiště v EHP.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění a zjevně nesprávného posouzení v rozsahu, v němž napadené rozhodnutí dospělo k závěru, že zrušení přirážky představuje samostatný prvek protiprávního jednání.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházejí z toho, že pokuta porušuje zásadu zákonnosti a přiměřenosti pokut podle článku 49 Listiny základních práv EU, článku 101 SFEU a Pokynů pro stanovení pokut a že je zjevně nesprávná.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/55

—

zrušil rozhodnutí Komise C (2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (AT.39258 – letecká nákladní doprava), v celém rozsahu nebo částečně, v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—

zrušil nebo podpůrně výrazně snížil výši pokuty;

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu, porušení práva být vyslechnut a porušení podstatných formálních náležitostí.

Podle žalobkyně Evropská komise nezmínila ve svých výtkách teorii, z nichž vychází celá věc, jak byla poprvé uvedena v napadeném rozhodnutí, a zabránila tím žalobkyni, aby se hájila, což jsou dostatečné důvody pro zrušení nařízení v celém rozsahu.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu, neuvedení důvodů a porušení podstatných formálních náležitostí.

Podle žalobkyně Evropská komise porušila její právo na obhajobu tím, že i) neuvedla žádné nebo odpovídající odůvodnění na podporu závěru o existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání na všech trasách; ii) nedefinovala povahu a rozsah údajného protiprávního či údajných protiprávních jednání s podrobností, jako vyžaduje zákon, a iii) neopravila vnitřní rozpor mezi jediným a trvajícím protiprávním jednáním a čtyřmi samostatnými protiprávními jednáními, která vedla ke zrušení rozhodnutí Komise C (2010) 7694 final ze dne 9. listopadu 2010, což jsou dostatečné důvody pro zrušení nařízení v celém rozsahu.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a zjevně nesprávného právního posouzení v souvislosti s nemožností dopravců mimo EU/EHP působit na trasách v rámci Evropy.

Žalobkyně poukazuje na to, že Evropská komise i) v čl. 1 odst. 1 a 4 napadeného rozhodnutí nesprávně konstatovala, že žalobkyně se podílela na protiprávním jednání či protiprávních jednáních na trasách v rámci EHP a mezi letišti v Evropské unii a letišti ve Švýcarsku, na kterých nebyla oprávněna poskytovat služby letecké nákladní dopravy; ii) opominula nebo nepochopila mezinárodní a unijní právní režim, kterým se řídí práva letecké dopravy; iii) nesprávně použila příslušnou judikaturu, když konstatovala, že neexistují žádné „nepřekonatelné překážky“ bránící žalobkyni poskytovat služby na trasách v rámci Evropy, a označila tak nesprávně žalobkyni za potenciálního soutěžitele na těchto trasách. Podle žalobkyně všechny tyto skutečnosti obsahují zjevně nesprávná posouzení skutkového stavu a zjevně nesprávná posouzení a jednotlivě nebo společně představují dostatečné důvody pro zrušení nařízení v celém rozsahu, nebo podpůrně jeho čl. 1 odst. 1 a 4.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu v souvislosti se soudní příslušností.

Žalobkyně poukazuje na to, že napadené rozhodnutí je stiženou vadami spočívajícími v nesprávných právních posouzeních a nesprávných posouzeních skutkového stavu v souvislosti s i) tím, že rozhodnutí nesprávně vychází z jednání, které je plně v souladu s právem na trasách do třetích zemí, při prokázání nebo odůvodnění protiprávního jednání na trasách v rámci Evropy (což je důvodem pro zrušení nařízení v celém rozsahu), a ii) nesprávným určením příslušnosti v souvislosti s údajnou koluzní dohodou o „příchozí“ dopravě na trasách do třetích zemí (což je důvodem pro zrušení nařízení v celém rozsahu nebo podpůrně jeho čl. 1 odst. 2 a 3).

5.

Pátý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení důkazů uplatňovaných proti žalobkyni.

Podle žalobkyně Evropská komise i) neuplatnila správně právní úpravu týkající se prokázání jediného a trvajícího protiprávního jednání; ii) neshromáždila soubor věrohodných důkazů a neprokázala právně dostačujícím způsobem skutečnosti, které jsou žalobkyni vytýkány, a iii) neprávem odmítla akceptovat zpětvzetí špatně formulované žádosti žalobkyně o shovívavost a nezohlednila účinek tohoto zpětvzetí na důkazy uplatňované proti žalobkyni, což jsou dostatečné důvody pro zrušení nařízení v celém rozsahu.

6.

Šestý žalobní důvod: v souladu s prvním, druhým, třetím, čtvrtým a pátým žalobním důvodem žalobkyně žádá Soudní dvůr, aby zrušil pokutu uloženou článkem 3 nebo, podpůrně, ji výrazně snížil na základě své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci podle článku 261 SFEU, článku 31 nařízení č. 1/2003 a ustálené judikatury.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/56

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/57

—

v případě, že vyhoví prvnímu, druhému, třetímu a čtvrtému žalobnímu důvodu, zrušil v plném rozsahu čl. 1 odst. 1 až 4 rozhodnutí Komise C(2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 o řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 smlouvy mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (AT.39258 – Airfreight) v rozsahu, v němž se týkají společnosti Cargolux;

—

v případě, že Tribunál vyhoví pátému žalobnímu důvodu,

—

v případě, že Tribunál vyhoví šestému žalobnímu důvodu, zrušil čl. 1 odst. 2 a 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se v nich uvádí, že se společnost Cargolux účastnila protiprávního jednání v souvislosti se zpátečními trasami (tj. na linkách směřujících z letišť ve třetích zemích do zemí EU nebo na Island a do Norska);

—

zrušil pokutu uloženou společnosti Cargolux v čl ánku 3 uvedeného rozhodnutí, a pokud Tribunál tuto pokutu nezruší v plném rozsahu, aby ji na základě pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci podstatně snížil;

—

přijal nezbytná návazná usnesení stran článku 4 v rozsahu, v němž se týká společnosti Cargolux;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených společností Cargolux.

1.

První žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se měla Komise dopustit tím, že překročila své pravomoci, když se opírala o důkazy týkající se leteckých tras a období, které nespadaly do její pravomoci.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení podstatné procesní náležitosti, porušení práva na obhajobu a zjevně nesprávného posouzení, neboť Komise porušila podstatné procesní náležitosti a právo žalobkyně na obhajobu tím, že před opětovným přijetím rozhodnutí nevydala nové prohlášení o námitkách.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení, neboť Komise neprovedla nezbytné posouzení právních a hospodářských okolností k tomu, aby mohla oprávněně konstatovat protiprávní jednání z hlediska cíle.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení podstatné procesní náležitosti, nedostatku odůvodnění, porušení práva na obhajobu a zjevně nesprávného právního a skutkového posouzení, neboť Komise nevymezila s dostatečnou přesností rozsah a kritéria údajného porušení článku 101 SFEU a dalších relevantních ustanovení.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, neboť Komise nepředložila spolehlivé důkazy, z nichž vycházelo její konstatování, ani právně dostačujícím způsobem neprokázala skutečnosti, o něž opírá svá konstatování.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení, neboť Komise se nesprávně prohlásila za příslušnou rozhodovat o údajné koordinaci narušující hospodářskou soutěž, pokud jde o lety z letišť ve třetích zemích na letiště v EHP, a dopustila se nesprávného právního posouzení, jelikož na tyto činnosti se nevztahuje působnost článku 101 SFEU a článku 53 Dohody EHP.

7.

Sedmý žalobní důvod, který se týká návrhu na soudní přezkum v plné jurisdikci stran pokuty, vychází ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení zásady proporcionality.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/59

—

zrušil jednak rozhodnutí žalované ze dne 21. března 2017 (Ares(2017)1515573) požadující navrácení části podpory na projekt Food Security Promotion for very food insecure farming households in Zimbabwe (ECHO/ZWE/BUD/2009/02002) ve výši 643 627,72 EUR, a jednak na něm založený příkaz k úhradě ze dne 7. dubna 2017 (č. 3241705513), kterým se žalovaná dožadovala zaplacení první splátky ve výši 321 813,86 EUR, a

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že postup, proti němuž se žalovaná ohradila, není porušením hmotného práva

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že pro navrácení finančních prostředků není dán žádný jiný důvod

3.

Třetí, podpůrně uplatněný žalobní důvod vycházející z neuplatnění diskreční pravomoci a z nepřiměřenosti

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/60

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

vyhověl přihlášce ochranné známky Evropské unie „SEVENOAK“ č. 13 521 125 pro všechny výrobky v přihlášce uvedené;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/60

—

zrušil v plném rozsahu v části, v níž se týká žalobkyně, rozhodnutí Komise C(2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (věc AT.39258 – nákladní letecká doprava);

—

podpůrně v rámci soudního přezkumu v plné jurisdikci snížil pokutu uloženou žalobkyni, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušuje zásadu ne bis in idem a článek 266 SFEU tím, že konstatovala, že je žalobkyně odpovědná za aspekty protiprávního jednání, za které ji Komise zbavila odpovědnosti v rozhodnutí z roku 2010, a každopádně že Komise porušuje použitelnou promlčecí lhůtu tím, že uložila žalobkyni pokutu za tyto aspekty a neprokázala oprávněný zájem na formálním konstatování protiprávního jednání ve vztahu k těmto aspektům.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušuje zásadu zákazu diskriminace tím, že opětovně přijala napadené rozhodnutí, jelikož žalobkyně se nachází v méně příznivém postavení než ostatní adresáti rozhodnutí z roku 2010, vůči kterým se posledně uvedené rozhodnutí stalo konečným a závazným.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušuje článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP, překračuje svou pravomoc a porušuje právo žalobkyně na obhajobu tím, že jí přičítá odpovědnost za protiprávní jednání, pokud jde o linky v EHP a linky mezi Unií a Švýcarskem, v období, kdy neměla pravomoc provést článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP vůči leteckým společnostem, které působily pouze na linkách mezi EHP a třetími zeměmi, takže jednání žalobkyně na linkách mezi EHP a třetími zeměmi bylo legální.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušuje článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP tím, že konstatovala, že se žalobkyně podílela na jediném a trvajícím protiprávním jednání, které zahrnuje linky, které žalobkyně neobsluhovala a neměla právní nárok je obsluhovat.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušuje článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP tím, že prohlásila svou pravomoc k rozhodnutí ve věci služeb nákladní letecké dopravy na linkách směřujících z třetích zemí do EHP, jelikož tyto služby jsou prodávány zákazníkům usazeným mimo EHP.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušuje právo žalobkyně na obhajobu, zásadu zákazu diskriminace a zásadu proporcionality tím, že na jednotlivé letecké dopravce uplatňuje odlišné požadavky na důkazy.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušuje pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 (1) a zásadu proporcionality tím, že do hodnoty tržeb, která byla použita jako základ pro výpočet pokuty, zahrnuje příjmy plynoucí z cen za nákladní leteckou dopravu, jež nesouvisí s protiprávním jednáním, které je předmětem napadeného rozhodnutí.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušuje pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 a zásadu legitimního očekávání tím, že do hodnoty tržeb, která byla použita jako základ pro výpočet pokuty, zahrnuje příjmy plynoucí z nákladní letecké dopravy na linkách směřujících z třetích zemí do EHP.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušuje zásadu proporcionality tím, že omezuje snížení pokuty přiznané žalobkyni na základě právního rámce na 15 %.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušuje zásadu zákazu diskriminace, zásadu proporcionality, jakož i právo žalobkyně na obhajobu tím, že žalobkyni nepřiznává snížení pokuty ve výši 10 % na základě její omezené účasti na protiprávním jednání, zatímco ostatním adresátům rozhodnutí z roku 2010, kteří se nacházejí v situaci objektivně podobné situaci žalobkyně, bylo takové snížení přiznáno.

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že by měl Tribunál provést přezkum v plné jurisdikci a značně snížit pokutu.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/62

—

zrušil v celém rozsahu nebo částečně rozhodnutí Komise C(2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (věc AT.39258 – Airfreight);

—

podpůrně, a v rámci výkonu plné jurisdikce Tribunálu, zrušil nebo snížil pokutu uloženou žalobkyni na základě napadeného rozhodnutí;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a porušila podstatnou formální náležitost tím, že přijala rozhodnutí o protiprávním jednání založené na dvou vzájemně si odporujících posouzeních relevantních skutkových a právních okolností, které bylo proto nesoudržné, neslučitelné se zásadou právní jistoty a může vést k nejasnostem v unijním právním řádu.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise porušila svou povinnost podle článku 266 SFEU tím, že přijala opatření směřující k odstranění základních pochybení zjištěných rozsudkem Tribunálu ve věci T-48/11, které spočívalo v opětovném přijetí rozhodnutí proti žalobkyni, které však tato pochybení spíše znásobilo, než napravilo.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení a porušila podstatnou formální náležitost tím, že dostatečně neodůvodnila uložení pokuty žalobkyni. Podle žalobkyně se uložení pokuty zakládalo na závěrech ohledně protiprávního jednání, které dotčené opatření neobsahovalo a které byly v rozporu se závěry obsaženými v tomto opatření. Žalobkyně dále tvrdí, že Komise neměla pravomoc takto postupovat.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise neměla pravomoc uplatnit článek 101 SFEU nebo článek 53 Dohody o EHP na údajná omezení hospodářské soutěže, pokud jde o poskytování služeb letecké dopravy na trasách do EU nebo EHP. Žalobkyně dále uvádí, že tato omezení nespadají do oblasti působnosti článku 101 SFEU ani článku 53 Dohody o EHP.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně uplatnila článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP na koordinaci příplatků za služby letecké nákladní dopravy do některých zemí nebo z těchto zemí v důsledku platných právních a regulačních režimů a jejich praktických účinků a že snížení pokuty, které bylo v tomto ohledu uplatněno, bylo svévolné a nepřiměřené. Žalobkyně dále tvrdí, že v každém případě je odůvodnění Komise, co se týče určitých jurisdikcí, zjevně nedostatečné.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila pochybení, když dospěla k závěru, že se žalobkyně podílela na protiprávním jednání týkajícím se (ne)zaplacení provize za příplatky.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně určila „hodnotu tržeb“ za účelem stanovení pokut v rozhodnutí. Podle žalobkyně měla rozhodnout, že jsou relevantní pouze výnosy spojené s příplatky, a měla vyloučit obrat spojený se službami na trasách do EU nebo EHP.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila pochybení, když shledala, že žalobkyně je devátou v pořadí, pokud jde o žádosti o shovívavost, a má tedy nárok na snížení pokuty pouze o 10 %, i když žalobkyně ve skutečnosti jako první požádala o shovívavost po žadateli o ochranu před pokutami a její informace měly významnou přidanou hodnotu.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného posouzení počátku protiprávního jednání žalobkyně. Podle žalobkyně byl příslušným počátkem říjen 2001 a důkazy předložené k prokázání odlišného dřívějšího data nesplňují právem požadovaný standard.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/63

—

zrušil článek 1 rozhodnutí Komise C(2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (věc AT.39258 – nákladní letecká doprava);

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou odůvodnění, jelikož ve výroku a v odůvodnění není jednoznačně stanoven zeměpisný rozsah protiprávního jednání.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí porušuje článek 11 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě, jelikož se opírá o kontakty mezi soutěžiteli, které se uskutečnily ve Švýcarsku a týkaly se především nákladní letecké dopravy mezi Švýcarskem a třetími zeměmi.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu zákazu zpětné účinnosti zákona, jelikož se opírá o kontakty, které se týkaly pouze linek mimo EHP a které se uskutečnily před vstupem nařízení č. 1/2003 (1) v platnost.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí porušuje článek 101 SFEU, článek 53 Dohody o EHP a článek 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě konstatováním bez adekvátního posouzení, že kontakty, které se uskutečnily mimo EHP, kontakty týkající se aliance WOW (aliance mezi Japan Airlines Cargo, Lufthansa Cargo, SAS Cargo a Singapore Airlines Cargo) a kontakty týkající se hrazení provizí z příplatků, tvoří součást téhož jediného a trvajícího protiprávního jednání spolu s kontakty mezi soutěžiteli, které se uskutečnily na úrovni ústředí.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí porušuje článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP v rozsahu, v němž vychází z předpokladu, že kontakty mezi soutěžiteli, které se uskutečnily mimo EHP, představují porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP. Podle žalobkyň dohody nebo jednání ve vzájemné shodě týkající se nákladů směřujících do EHP neomezují hospodářskou soutěž v EHP a neovlivňují obchod mezi členskými státy. Mimoto podle žalobkyň napadené rozhodnutí uplatňuje nesprávné právní kritérium při analýze, zda vládní zásah v řadě relevantních jurisdikcí brání použití článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/64

—

zrušil konstatování o protiprávním jednání uvedená v čl. 1 odst. 1 až 4 rozhodnutí Komise C (2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (AT.39258 – letecká nákladní doprava), v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—

zrušil článek 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž ukládá žalobkyni pokutu ve výši 57 120 000 eur, nebo, podpůrně, tuto pokutu snížil, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení a/nebo nesprávného posouzení skutkového stavu, když zahrnula žalobkyni do čl. 1 odst. 1 a 4 výrokové části napadeného rozhodnutí a konstatovala, že žalobkyně se podílela na jediném a trvajícím protiprávním jednání, a/nebo tyto skutečnosti neprokázala právně dostačujícím způsobem.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že přijetím druhého rozhodnutí vůči žalobkyni, které jí přičítá nové protiprávní jednání, porušila Komise článek 23 nařízení č. 1/2003, jakož i zásady právní jistoty, spravedlnosti a řádného výkonu spravedlnosti.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise neprokázala právně dostačujícím způsobem, že žalobkyně je odpovědná za účast na jediném a trvajícím protiprávním jednání.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise neuvedla dostatečné důvody na podporu svého závěru, že žalobkyně se účastnila tvrzeného jediného a trvajícího protiprávního jednání.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně vycházela z činnosti žalobkyně v oblastech regulovaných třetími státy jakožto důkazu účasti na tvrzeném jediném a trvajícím protiprávním jednání a neuvedla v tomto ohledu důvody.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nemá pravomoc k uplatnění článku 101 SFEU na jednání v souvislosti s příchozími lety, to znamená na služby letecké nákladní dopravy ze třetích zemí do Evropy.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení při výpočtu pokuty uložené žalobkyni.

24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/65

—

zrušil rozhodnutí Komise C ((2017) 1742 final ze dne 17. března 2017 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (AT.39258 – letecká nákladní doprava), v rozsahu, v němž se týká žalobkyň;

—

vedle toho nebo podpůrně, snížil pokuty uložené žalobkyním; a

—

uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu, když nesprávně vyložila důkazy uvedené proti žalobkyním, nesprávně uplatnila článkem 101 SFEU, článek 53 Dohody o EHP a článek 8 dohody se Švýcarskem a neuvedla dostatečné odůvodnění, když připsala žalobkyním odpovědnost za protiprávní jednání v souvislosti s bezpečnostním příplatkem a neplacením provize.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu, když nesprávně vyložila důkazy uvedené proti žalobkyním, nesprávně uplatnila relevantní ustanovení a neuvedla dostatečné odůvodnění, když konstatovala, že žalobkyně se podílely na protiprávním jednání v souvislosti s palivovým příplatkem.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise se dopustila zjevně nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu, když konstatovala, že žalobkyně jsou odpovědné za protiprávní jednání na trasách uvedených v čl. 1 odst. 1, 3 a 4 napadeného rozhodnutí, a neuvedla dostatečné odůvodnění.