9.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/1

—

sdělení Evropské komise ze dne 25. října 2016 o jejím pracovním programu na rok 2017,

—

své usnesení ze dne 4. června 2015 o prioritách VR pro období 2015–2020 a své usnesení ze dne 15. června 2016 o příspěvku VR k pracovnímu programu Evropské komise na rok 2017,

—

protokol o spolupráci s Evropskou komisí z února 2012,

1.

se znepokojením konstatuje, že 60 let od svého založení se Evropská unie nachází uprostřed hluboké krize, důvěra v evropský projekt je i nadále malá, a EU se proto potřebuje změnit. Zároveň poukazuje na to, že rok co rok je místní a regionální úroveň občany EU považována za nejdůvěryhodnější ze všech úrovní správy v EU. VR se proto angažuje v dialogu s občany na témata pramenící z místních potřeb a zvláštností, do nějž se aktivně zapojují místní a regionální představitelé, a přispívá tak k úvahám o Evropě;

2.

souhlasí s Komisí, že obecnými problémy, kterým EU čelí, jsou:

3.

ačkoli sdílí přesvědčení Komise, že tyto problémy vyžadují přístup jdoucí zdola nahoru, vedený občany a založený na víceúrovňové správě, zdůrazňuje, že kroky EU se musí zaměřit na posílení postavení občanů;

4.

klade důraz na to, že je zapotřebí zapojit místní a regionální samosprávy do přípravy bílé knihy o budoucnosti Evropy, a vyzývá Komisi, aby zohlednila stanoviska VR k tomuto tématu a zapojila ho do konzultační fáze;

5.

lituje, že pracovní program nevěnuje dostatečnou pozornost zásadní úloze evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondy) při působení na všechny občany a regiony Evropy, posilování soudržnosti, podpoře inovací a vyjadřování skutečné evropské solidarity v zájmu harmonického rozvoje EU jako celku. Vyzývá Komisi, aby připravila budoucí politiku soudržnosti po roce 2020, jelikož se jedná o hlavní investiční politiku EU, která musí vycházet z místně podmíněného přístupu a aktualizované územní vize. Současně Komisi vybízí, aby pokračovala ve svém úsilí o zlepšení a zjednodušení postupů v rámci ESI fondů s cílem omezit byrokracii a napomoci jejich vyššímu čerpání;

6.

připomíná požadavek nezahrnovat do strukturálních výdajů definovaných v Paktu o stabilitě a růstu veřejné výdaje členských států a místních a regionálních orgánů na spolufinancování ESI fondů, jelikož takové investice přispívají k evropským prioritám a mají další pákový efekt pro evropský hospodářský růst;

7.

vítá návrh na prodloužení Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) z hlediska jeho doby trvání i finanční kapacity, avšak konstatuje, že toto oznámení bylo učiněno bez komplexního posouzení dopadů nebo nezávislého zhodnocení, které by návrhu Komise předcházelo. Upozorňuje na to, že je třeba i nadále stavět na synergiích mezi EFSI a ostatními fondy EU, zejména ESI fondy, a zjednodušovat postupy s cílem omezovat byrokracii a napomáhat většímu čerpání fondů EU. Zdůrazňuje, že by měl být posílen také třetí pilíř investičního plánu. Vyzývá Komisi a Evropskou investiční banku, aby zintenzivnily své úsilí o zvýšení povědomí v praxi, o řešení zeměpisné nevyváženosti EFSI, aby se umožnila maximální integrace a synergie investic z hlediska jednotného plánování opatření vyplývajících z politiky soudržnosti, a o zveřejňování podrobnějších informací o projektech financovaných z EFSI se zvláštním důrazem na jejich adicionalitu;

8.

hodlá přispět k rané fázi diskuse o návrhu budoucího víceletého finančního rámce po roce 2020, včetně reformy vlastních zdrojů;

9.

požaduje, aby bylo urychleně přijato souhrnné nařízení v zájmu posílení dopadu a zajištění lepšího využívání programů ESI fondů, které jsou již zahrnuty do stávajícího programového období;

10.

zdůrazňuje, že je třeba sledovat provádění městské agendy pro EU, a vyzdvihuje význam začleňování městského rozměru do ostatních politik EU. V tomto ohledu opakuje svůj požadavek na vypracování bílé knihy o městské agendě pro EU;

11.

opakuje svoji výzvu k vytvoření evropského programu v oblasti bydlení, který by se horizontálním způsobem zabýval dosud roztříštěným přístupem k bydlení za využití odvětvových politik, jako jsou městská agenda, udržitelný rozvoj, politika soudržnosti, politika hospodářské soutěže nebo sociální iniciativy, například evropský pilíř sociálních práv;

12.

podtrhuje potřebu vypracovat kodex chování pro zapojení místních a regionálních orgánů do evropského semestru 2017 a požaduje, aby byla roční analýza růstu doplněna o územní analýzu včetně zvláštní územní kapitoly ve zprávách o jednotlivých zemích a aby byly vydány pokyny pro členské státy týkající se zapojení místních a regionálních orgánů do národních programů reforem;

13.

podporuje, že se Komise i nadále zaměřuje na investice, zejména na určení opatření, která by posílila investice v evropském semestru. V této souvislosti poukazuje na Bratislavské prohlášení Výboru nazvané „Investovat a propojit“, které zdůrazňuje, že místní a regionální růst stimulovaný investicemi musí spočívat na strategiích územního rozvoje, a upozorňuje na to, že je důležité zajistit, aby veřejné rozpočty na podporu kvalitních investic byly využívány v součinnosti s jinými finančními zdroji na regionální, místní, celostátní a evropské úrovni;

14.

vítá záměr Komise nadále pracovat na dosažení cílů udržitelného rozvoje a zdůrazňuje, že Evropa potřebuje dlouhodobou strategii, aby zajistila inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, jenž poskytne evropskému semestru směr. Tato strategie by měla vycházet z přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období;

15.

vítá, že se Komise zaměřuje na nezaměstnanost mladých lidí posílením záruk EU pro mladé lidi a Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí a vytvořením evropských sborů solidarity, jež by měly profitovat z včasného, proaktivního a věrohodného zapojení místních a regionálních orgánů, mládežnických organizací a obecně občanské společnosti;

16.

vyjadřuje politování nad tím, že chybí iniciativy zaměřené na potírání dlouhodobé nezaměstnanosti a také na posouzení forem evropského systému pojištění pro případ nezaměstnanosti, který doplní vnitrostátní systémy v případech závažného cyklického hospodářského poklesu a napomůže předejít tomu, aby asymetrický ekonomický šok přešel do strukturálního znevýhodnění pro celou Evropu;

17.

požaduje, aby byly v nové agendě dovedností pro Evropu zohledněny místní a regionální silné stránky a výzvy, včetně odlišných potřeb místních a regionálních trhů práce, a očekává, že bude zapojen do práce na rámci kvality pro učňovskou přípravu a návrhu o zvýšené mobilitě učňů;

18.

čeká na návrh Komise, jak lépe řešit problémy související s rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem, zejména pokud jde o zapojení žen do trhu práce;

19.

s blížícím se rokem 2018, který je Evropským rokem kulturního dědictví se chce zaměřit na kulturu a kulturní dědictví, ale také na mezinárodní kulturní vztahy EU, jež jsou zásadními prvky pro posílení evropské identity a podporu evropských základních hodnot, sociálního začleňování, inovací a mezikulturního dialogu i cestovního ruchu zaměřeného na kulturu a dědictví;

20.

poukazuje na potřebu přistupovat k přezkumu programu Horizont 2020 v polovině období a nadcházející konzultaci o příštím rámcovém programu pro výzkum a inovace jako k nedílnému procesu, jenž se musí zabývat rozdíly v oblasti inovací v Evropě, a oznamuje, že VR včas přispěje k přezkumu akčního plánu v oblasti biohospodářství plánovanému na rok 2017;

21.

konstatuje, že součástí bílé knihy o budoucnosti Evropy budou také návrhy ohledně budoucnosti HMU, a uvítal by reformy zaměřené na posílení demokratické legitimity správy HMU;

22.

zdůrazňuje, že ke zlepšení sociálního rozměru HMU je nanejvýš důležité řešit sociální i regionální nerovnosti, a vítá záměr Komise navrhnout evropský pilíř sociálních práv, v němž budou stanoveny zásady pro Unii založenou na sociální spravedlnosti a dodržující zásady subsidiarity a proporcionality;

23.

vítá návrh na přezkum Paktu o stabilitě a růstu, naléhá však na Komisi, aby vzala v úvahu, že je třeba, aby byl tento pakt více prorůstový, zejména pokud jde o investice napomáhající růstu. Znovu opakuje svoji dřívější výzvu k provedení úplného posouzení územního dopadu evropských statistických pravidel na veřejné investice;

24.

vítá závazek Komise prosazovat energetickou účinnost a energii z obnovitelných zdrojů v rámci komplexní politiky v oblasti energetické unie spolu s pravidly řádné správy, vhodnými opatřeními na podporu inovací a přezkumem uspořádání trhu s elektřinou a dalším zkvalitněním energetické infrastruktury, aby se zajistilo meziregionální a přeshraniční propojení a podpořila se decentralizace energetických systémů jako krok směrem k udržitelnému a flexibilnímu vnitřnímu trhu s energií;

25.

konkrétně doporučuje, aby politiky EU v oblasti uspořádání trhu s elektřinou a energie z obnovitelných zdrojů byly koordinované a vyvážené a náležitě zohledňovaly místní a regionální zájmy, jako je přístup malých dodavatelů energie k rozvodné síti na úrovni distribučních soustav;

26.

podporuje provádění Pařížské dohody a upozorňuje, že překlenutí mezery mezi vnitrostátními závazky a úsilím potřebným k omezení globálního oteplování na úroveň výrazně nižší než 2 oC bude vyžadovat, aby bylo do vnitrostátních závazků začleněno úsilí měst a regionů, a také horizontální i vertikální koordinaci, mimo jiné na úrovni EU a UNFCCC. VR proto žádá Komisi, aby podpořila požadavek VR začlenit tento aspekt do vnitrostátně stanovených příspěvků, zlepšila institucionalizaci platformy NAZCA a činnost bojovníků za klima (climate champions) v sekretariátu UNFCCC a usnadnila sdílení zkušeností na místní a regionální úrovni. VR dále Komisi vyzývá, aby podpořila výzkumné projekty týkající se měst, regionů a změny klimatu s cílem přispět k budoucí práci Mezivládního panelu pro změnu klimatu;

27.

vyzývá Evropskou komisi, aby spolupracovala s VR na rozvoji koncepce regionálně a místně stanovených příspěvků v zájmu povzbuzení činnosti na místní a regionální úrovni při dosahování cílů dohodnutých na konferenci COP 21 v Paříži;

28.

vyzývá Komisi, aby aktualizovala své cíle v oblasti klimatu a energetiky v zájmu dosažení 50 % snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 ve srovnání s úrovní roku 1990 a aby do politik a financování na všech úrovních začleňovala přizpůsobování se změně klimatu. Komise by měla podporovat dobrovolné iniciativy prosazující ve městech a regionech přechod k nízkouhlíkovému hospodářství a odolnosti. Je třeba, aby Komise ve zprávě hodnotící strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu jasněji definovala posílení postavení regionů a měst;

29.

vybízí Komisi, aby podporovala provádění strategií pro snižování rizika katastrof ve městech a regionech, zejména v přeshraničních regionech, a aby zajistila, že investice EU budou podporovat standardy snižování rizika katastrof;

30.

vítá vytvoření platformy EU věnované ztrátám potravin a plýtvání potravinami a vyzývá Komisi, aby podnikla kroky v oblasti plýtvání potravinami a stanovila ambiciózní cíl snížit plýtvání potravinami, který by měl být zakotven v celounijní strategii pro udržitelné potravinové systémy včetně ochrany biologické rozmanitosti a hledisek životního prostředí, zdraví, obchodu, řízení zdrojů a územního plánování, ale i sociální a kulturní hodnoty potravin;

31.

vyzývá Komisi, aby při provádění akčního plánu pro oběhové hospodářství vzala v úvahu doporučení VR a aby na začátku roku 2017 předložila plánovanou revizi směrnice o pitné vodě, návrh nařízení o minimálních požadavcích na kvalitu opětovně využívané vody a strategii pro využití, opětovné použití a recyklaci plastů, jež by měla stanovit jasné a ambiciózní cíle, pokud jde o odhazování plastů a uvolňování látek z nich. Vyzývá Komisi, aby navrhla další iniciativy týkající se odvětví stavebnictví a demolic, ustanovení v oblasti ekodesignu a využití druhotných surovin, materiálů a součástí;

32.

je připraven a ochoten zintenzivnit v rámci technické platformy pro spolupráci v oblasti životního prostředí svoji spolupráci s Komisí na dlouho očekávaných krocích, pokud jde o prioritní cíl č. 4 uvedený v 7. akčním programu Evropské unie pro životní prostředí na období 2014–2020. Lituje, že iniciativy plánované na rok 2017 jsou nelegislativní, a opakuje svůj požadavek na vypracování návrhu směrnice EU, jež by pro celé acquis EU v oblasti životního prostředí zavedla ustanovení týkající se zajištění dodržování právních předpisů, a na vypracování nové směrnice o přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí;

33.

v souladu s nedávným prohlášením Cork 2.0 opakuje svůj požadavek na vypracování bílé knihy o venkovských oblastech, jež by sloužila jako výchozí bod politiky rozvoje venkova v období po roce 2020, a požaduje, aby byla vypracována praktická opatření zajišťující, že politiky EU budou přizpůsobené situaci na venkově, neboť venkovské oblasti jsou často opomíjeny a odděleny od hlavního vývoje politik;

34.

v souvislosti s přípravami SZP po roce 2020 vyzdvihuje silnou vzájemnou vazbu mezi rozvojem venkova a zemědělstvím, a žádá proto o zavedení podpůrných opatření pro rodinné zemědělské podniky, zejména za účelem zvládání nestálosti cen zemědělských produktů;

35.

bude se i nadále zasazovat o udržitelnou správu oceánů ku prospěchu evropských pobřežních a přímořských regionů a jejich mořských a přímořských ekonomik. Cílem je nastartovat modrý růst a vytvářet pracovní místa; za tímto účelem bude VR úzce spolupracovat s regiony a všemi zúčastněnými stranami při správě a budování kapacit, zvládání výzev v řetězci potravinové produkce, snižování tlaku na životní prostředí vyvolaného nezákonnými rybolovnými praktikami a znečišťováním, a znalostech v námořní oblasti, vědě o mořích a námořních inovacích;

36.

lituje, že pracovní program Komise na rok 2017 nevěnuje dostatečnou pozornost zdraví, ačkoli by Komise měla podporovat členské státy a jejich regiony v úsilí o zlepšení prevence, reformu a optimalizaci systémů zdravotní péče, zejména pomocí řešení v oblasti elektronického zdravotnictví, a rozvoj komplexních strategií v oblasti demografie;

37.

vítá záměr Komise předložit opatření k posílení jednotného trhu se zbožím, zejména pokud jde o vzájemné uznávání a výrobky, které nevyhovují právním předpisům, a zdůrazňuje, že je třeba pokračovat v práci na dokončení jednotného trhu se službami, jenž je oprávněně důležitým ústředním bodem strategie pro jednotný trh;

38.

opakuje svůj požadavek, aby byl do evropského semestru začleněn pilíř jednotného trhu společně se systémem pro pravidelné sledování a hodnocení;

39.

bere na vědomí záměr Komise postavit se za evropský průmysl a poukazuje na to, že konkurenceschopnost evropského průmyslu závisí rovněž na konkurenceschopném dodavatelském řetězci a že obchodní politika má v tomto ohledu významnou roli;

40.

zdůrazňuje, že je důležité vytvářet inteligentní regulaci a snižovat administrativní zátěž malých a středních podniků, zejména dalším posílením programu REFIT a zajištěním toho, že při formulování nových pravidel bude systematicky zohledňován dopad na malé a střední podniky;

41.

vyjadřuje svoji podporu zřízení „fóra měst k ekonomice sdílení“, v němž by byl VR jednou z hlavních zúčastněných stran. Dále s lítostí konstatuje, že neexistuje žádný návrh na ochranu práv v nových formách zaměstnání vzniklých v důsledku digitalizace;

42.

upozorňuje, že je třeba provést přezkum rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu a rámce pro tyto služby, a vyzývá Komisi, aby v roce 2017 zahájila veřejnou konzultaci, a umožnila tak místním a regionálním orgánům vyjádřit svůj pohled na obtíže, kterým čelí v souvislosti s kontrolou státní podpory při financování služeb obecného hospodářského zájmu;

43.

zdůrazňuje, že účinné systémy zadávání zakázek jsou stěžejním prvkem pro schopnost místních a regionálních orgánů plnit investiční cíle EU, a vyzývá Komisi, aby poskytovala pomoc s cílem zajistit úplné provádění směrnic o zadávání veřejných zakázek a aby vyhodnotila obtíže, s nimiž se místní a regionální orgány při uplatňování těchto směrnic potýkají;

44.

opakuje svůj požadavek na vypracování obnovené evropské strategie v oblasti cestovního ruchu v rámci zvláštní rozpočtové položky pro cestovní ruch v EU a naléhá na Komisi i členské státy, aby usnadnily přístup k financování pro malé a střední podniky působící v oblasti cestovního ruchu;

45.

vítá snahu Komise dokončit provádění strategie pro jednotný digitální trh, a to i pomocí elektronického zadávání zakázek, k čemuž VR přispěje prostřednictvím nově zřízené společné participativní širokopásmové platformy. Zdůrazňuje, že je třeba, aby všechny oblasti v Evropě měly prospěch z jednotného digitálního trhu díky přístupu k vysokorychlostnímu širokopásmovému připojení;

46.

zdůrazňuje, že migrace je komplexní a mnohaúrovňový proces, v němž hrají důležitou roli jak cílové země, regiony a města, tak země, regiony a města původu. Je důležité prosazovat intenzivnější dialog a úzkou spolupráci mezi členskými státy a orgány jak v EU, tak v zemích původu migrantů a tranzitních zemích, a na příslušné regionální a místní úrovni;

47.

vyzývá proto Komisi, aby zohlednila doporučení VR ohledně ochrany uprchlíků v jejich zemích původu a nového rámce pro dohody o partnerství;

48.

požaduje, aby byly místní a regionální orgány podporovány při provádění reformy společného evropského azylového systému a dalších nástrojů EU vypracovaných na základě Evropského programu pro migraci, například revidovaných ustanovení o legální migraci a akčního plánu pro integraci. Vyzývá Komisi, aby při přezkumu Evropského programu pro migraci v polovině období zohlednila doporučení VR týkající se integrace migrantů. Připomíná, že integrace je proces založený na právech i povinnostech;

49.

vyjadřuje své znepokojení v souvislosti s obtížným sledováním přítomnosti nezletilých osob bez doprovodu a s rizikem, že se stanou obětí obchodování s lidmi a zneužívání. Důrazně vyzývá, aby se zaváděly programy v oblasti začleňování a odborné přípravy, a to jak pro samotné nezletilé, tak pro místní a regionální orgány zabývající se jejich přijímáním, a aby byly zapojeny komunity krajanů dotyčných nezletilých osob, kteří jsou již v hostitelské zemi delší dobu usazeni, s cílem zajistit, že nezletilí budou moci dočasně žít v hostitelských rodinách nebo v řádně vybavených zařízeních, kde bude možné podporovat jejich sociální, emocionální a kognitivní rozvoj;

50.

vyzývá Komisi, aby místním a regionálním orgánům poskytla konkrétní a praktické informace o možnostech financování pro přijímání a integraci migrantů, a opakuje svůj požadavek na podporu přímého přístupu těchto orgánů k příslušným finančním nástrojům EU;

51.

vyzývá Komisi, aby podpořila místní a regionální orgány při rozvoji strategií prevence zaměřených na boj proti radikalizaci, aby pokračovala ve shromažďování a propagování osvědčených postupů v oblasti předcházení radikalizaci prostřednictvím vytváření politik na regionální a místní úrovni a aby podporovala spolupráci mezi jednotlivými městy zaměřenou na řešení problému radikalizace;

52.

konstatuje, že Komise zamýšlí pokračovat v obchodních jednáních s USA, Japonskem, Mercosurem, Mexikem, Tuniskem a zeměmi ASEAN a také usilovat o nový mandát pro zahájení jednání s Tureckem, Austrálií, Novým Zélandem a Chile, domnívá se však, že by Komise měla vynaložit větší úsilí s cílem prokázat jejich přidanou hodnotu;

53.

opakuje, že by Komise měla, obzvláště s ohledem na ambiciózní budoucí obchodní agendu, doprovodit každou významnou iniciativu v oblasti obchodní politiky posouzením územního dopadu;

54.

vítá, že se v globální strategii EU výslovně požaduje obnovení externích partnerství, a prohlašuje se, že EU bude podporovat různé způsoby dosažení odolnosti ve svém sousedství, přičemž středem pozornosti budou nejnaléhavější případy vládní, hospodářské, společenské a klimatické či energetické nestability a vypracování účinnějších migračních politik pro Evropu a její partnery;

55.

vyzdvihuje příspěvek VR prostřednictvím jeho smíšených poradních výborů a pracovních skupin a pořádání Dnů věnovaných rozšíření se zapojením partnerů z přistupujících zemí k cíli Komise v oblasti politiky rozšíření, jímž je podpora sdílené stability a prosperity společně s kandidátskými a potenciálními kandidátskými zeměmi;

56.

upozorňuje, že evropská politika sousedství (EPS) může mít trvalý účinek jen tehdy, pokud přináší praktické výhody všem příjemcům, a zdůrazňuje, že je nutné uchovávat rovnováhu mezi východním a jižním sousedstvím. Vyzdvihuje úlohu místních a regionálních orgánů při upevňování demokracie a právního státu ve společnosti a požaduje, aby byly více podporovány decentralizační reformy v zemích sousedství;

57.

zdůrazňuje, že regionální spolupráce významně přispívá ke globální stabilitě, a naléhá na Komisi, aby zintenzivnila spolupráci s Evropsko-středomořským shromážděním zástupců regionů a měst (ARLEM), Konferencí regionálních a místních orgánů zemí Východního partnerství (CORLEAP) a pracovní skupinou VR pro Ukrajinu, zejména při provádění regionálních programů a nových iniciativ;

58.

zdůrazňuje, že při provádění přezkoumané evropské politiky sousedství je třeba dát vysokou prioritu iniciativám na podporu procesů decentralizace, navazování partnerství a budování administrativních kapacit na nižší než celostátní úrovni správy. Upozorňuje na iniciativu z Nikósie, kterou VR zahájil s cílem podpořit libyjská města a která pomohla sladit potřeby s technickou podporou tak, aby mohly libyjské místní orgány opět fungovat jako poskytovatelé služeb. Vyzývá Komisi, aby dále podporovala takovéto formy spolupráce zdola nahoru a aby poskytla dostatečné administrativní a finanční zdroje. Opakuje, že je třeba zavést nové nástroje pro budování kapacit v přistupujících zemích a zemích EPS, jež by nahradily předchozí nástroj pro místní správu;

59.

podporuje nedávný vývoj následující po spojení Paktu starostů a primátorů EU v oblasti klimatu a energetiky a Dohody starostů s cílem vytvořit největší koalici měst pro boj proti změně klimatu. Je připraven využít své mezinárodní kanály, kontakty, protějšky a partnerství (ARLEM pro Covenant South a Covenant Africa, CORLEAP pro Covenant East, ICLEI a partnerství mezi EU a Čínou v oblasti urbanizace pro severní Ameriku a jihovýchodní Asii atd.) za účelem posílení úsilí v oblasti zmírňování změny klimatu, přizpůsobování se jí a odolnosti vůči ní a v oblasti výzev pro udržitelný rozvoj;

60.

žádá Komisi, aby s VR úzce spolupracovala s cílem prosadit konkrétní zájmy, zkušenosti a příspěvky evropských měst v nové správní struktuře Globálního paktu;

61.

vítá navrhovaný nový rámec pro partnerství se třetími zeměmi a nový evropský plán vnějších investic a vyzývá, aby byly do tohoto procesu zapojeny místní a regionální orgány;

62.

naléhá na Komisi, aby podporovala aktivní zapojení místních a regionálních orgánů do rozvojové spolupráce během jednání o přezkumu Evropského konsensu o rozvoji a provádění cílů udržitelného rozvoje OSN a jednání o dohodě navazující na dohodu z Cotonou, na něž se v březnu 2017 zaměří konference VR o decentralizované spolupráci;

63.

vyzývá Komisi, aby revidovala nařízení o evropské občanské iniciativě za účelem zjednodušení a zlepšení právního rámce tohoto nástroje;

64.

vítá iniciativu Komise REFIT, zejména návrh na posouzení transparentnosti a demokratické kontroly postupů pro akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty a pro některé sekundární akty;

65.

opakuje svoji výzvu k zahrnutí posouzení územního dopadu do fáze posuzování dopadů nových právních předpisů EU, bude-li to třeba. Navrhuje, aby VR a nově zřízené odborné středisko pro územní politiky Společného výzkumného střediska těsněji spolupracovaly při posuzování provádění právních předpisů EU;

66.

vyzývá k posílení transparentnosti, spolupráce a efektivity orgánů EU a vítá jejich sdílený závazek v rámci interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů společně stanovit obecné cíle a priority, zejména co se týče legislativních návrhů. Požaduje, aby byl VR zapojen do všech fází legislativního procesu s cílem plně využít jeho potenciál v rámci legislativního cyklu;

67.

očekává ještě užší spolupráci s Komisí a Evropským parlamentem při monitorování subsidiarity a také v souvislosti s konferencí o subsidiaritě, která se bude konat v roce 2017;

68.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předložil Evropské komisi, Evropskému parlamentu, slovenskému předsednictví Rady EU a předsedovi Evropské rady.

9.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/8

1.

podporuje úsilí Evropské komise, které má zajistit, aby evropské politiky lépe reflektovaly témata důležitá pro vnitrostátní, regionální a místní správu, a připomíná, že to musí být společnou odpovědností všech úrovní správy;

2.

souhlasí s názorem, že zlepšení právní úpravy se nedosáhne pouhým snížením objemu legislativy na unijní úrovni – je třeba stanovit úroveň, na níž lze nejlépe dosáhnout vytyčených záměrů, a zdůrazňuje, že při zlepšování právní úpravy je klíčovým prvkem efektivní uplatňování zásady subsidiarity;

3.

zdůrazňuje, že veškeré právní předpisy musí zachovat rovnováhu mezi stejně oprávněnými zájmy a očekáváními týkajícími se bezpečnosti (individuální, právní, správní, finanční) na straně jedné a účinnosti, svobody či flexibility na straně druhé. Zajistit vyváženost těchto zájmů v konkrétních souvislostech je úkolem demokratického procesu a je odpovědností demokraticky zvolených zástupců na všech úrovních, aby občanům vysvětlili nezbytné ústupky a kompromisy;

4.

bere na vědomí práci, kterou vykonala skupina na vysoké úrovni pro oblast administrativní zátěže (Stoiberova skupina), její závěrečnou zprávu a disentní stanoviska;

5.

bere na vědomí interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů, kterou uzavřely Rada, Komise a Parlament dne 13. dubna 2016, a doufá, že tato nová dohoda přispěje ke zlepšení rozhodovacího procesu EU ve všech stadiích: plánování, návrhu, přijetí, provádění i vyhodnocení; je však znepokojen tím, že konkrétní úloha demokraticky zvolených zástupců místních a regionálních orgánů a VR není v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů zmíněna jinak než v kontextu zúčastněných subjektů, což neodpovídá významu a působnosti, které jim svěřuje Lisabonská smlouva;

6.

přeje si být zapojen do další iniciativ v oblasti interpretace a provádění této nové dohody, aby byl jeho potenciál poradní instituce v legislativním cyklu plně využit. Připomíná, že mnoho členů VR má pravomoci, pokud jde o provádění unijních politik;

7.

vítá požadavek Evropské komise, která žádá „širší předběžné stanovisko“, které by formulovalo „další návrhy požadavků ukládaných unijní právní úpravou a jednodušší cesty, jak dospět ke stejným nebo dokonce lepším výsledkům“;

8.

vítá skutečnost, že požadavky Evropské komise na jeho předběžná stanoviska jsou zaměřeny na konkrétní oblasti, jako jsou např. životní prostředí, energetika, finanční služby, zemědělství atd., v nichž mohou místní a regionální orgány identifikovat určitá zatížení a předkládat návrhy na zlepšení odpovídající jejich potřebám;

9.

poznamenává, že toto širší předběžné stanovisko přináší přehled účinků právních předpisů na místní a regionální orgány a vybízí k analýze zaměřené na specifické politiky a odvětví, která by identifikovala úzká místa a zátěže;

10.

vítá obecný přístup, kdy se konkrétně regionální a místní subjekty zapojují do konzultací o zlepšování právní úpravy; v tomto ohledu vítá mj. zprávu „Nizozemské provincie pro zlepšování právní úpravy EU“ a upozorňuje na zjištěná úzká místa a navrhovaná specifická řešení;

11.

v této souvislosti vyjadřuje svou podporu přijetí Amsterodamského paktu pro konkrétní realizaci městské agendy EU, protože aspekt zlepšování právní úpravy hraje v rámci tematických partnerství významnou roli. V tomto kontextu byla rovněž vypracována studie Bridge! Better EU regulation for local and regional authorities (Most – lepší právní úprava EU pro místní a regionální orgány), která obsahuje konkrétní příklady situací, kdy místní a regionální praktiky naráží na překážky evropských právních předpisů;

12.

žádá Evropskou komisi, aby prozkoumala navrhovaná řešení vztahující se k odvětvové právní úpravě, proporcionalitě, přeshraničním úzkým místům, státní podpoře a tlaku na provádění auditu a zohlednila je při vypracování nových pravidel;

13.

uznává specifickou úlohu místních a regionálních orgánů v řadě oblastí podstatně dotčených právní úpravou EU a jejich působení jako orgánů provádějících právní předpisy EU a řídících fondy EU a zdůrazňuje, že jejich specifické odpovědnosti jim poskytují dobré příležitosti k vyhodnocení toho, které oblasti regulačních rámců jsou problematické a měly by být případně změněny;

14.

je přesvědčen, že všechny správní úrovně musejí zajistit, aby legislativa byla vhodná, efektivní a účinná a nevedla ke zbytečným nákladům a zátěži, ale zároveň chránila občany, spotřebitele, udržitelnost a životní prostředí;

15.

je si vědom, že instituce EU musejí všem občanům prokázat hodnotu regulačních rámců i přidanou hodnotu legislativy EU, přičemž musejí respektovat zásady subsidiarity a proporcionality;

16.

uznává, že nedávné hospodářské obtíže způsobily situaci, v níž dodatečné náklady způsobené nadměrnou regulací pro řadu místních a regionálních orgánů ještě zhoršily rozpočtové škrty. To v situaci, kdy již došlo ke snížení dostupných zdrojů. To se ukázalo jako zatěžující a vedlo to k většímu tlaku na tyto orgány, aby se snažily snížit administrativní náklady, přičemž tyto orgány současně čelí rostoucí poptávce po činnosti. Opakuje svůj názor, že je nutné zjednodušit a snížit administrativní zátěž, pokud má dopad na důležité úkoly, které jsou místní a regionální orgány povinny provádět;

17.

kladně hodnotí, že zprávy a stanoviska doposud přijaté Evropským parlamentem, EHSV a VR potvrdily význam koordinované akce EU v duchu partnerství s vnitrostátními a unijními institucemi i místními a regionálními orgány;

18.

podtrhuje skutečnost, že místní a regionální orgány hrají ústřední úlohu při podpoře občanek a občanů překonávajících tísnivou situaci způsobenou dlouhodobými hospodářskými problémy, a to zejména za využití programů EU, a připomíná, že právní jistota a snadný přístup k programům EU za uznání nutnosti strukturálních reforem jsou zásadními předpoklady pro to, aby místní a regionální orgány mohly tuto úlohu plnit;

19.

poznamenává, že pro četné místní a regionální orgány je financování ze strany EU důležité při provádění unijní legislativy, zejména pro provádění politiky soudržnosti v závislosti na jejich hospodářské síle;

20.

uznává, že dostupnost programů EU a potřebné regulační režimy mohou vytvářet značné obtíže z hlediska interpretace právních rámců, pravidel provádění, auditu a podávání zpráv, a upozorňuje na to, že obtíže pro sponzory projektů související s dlouhodobým vedením záznamů působí často zejména režim auditu, jak uvádí i stanovisko VR k tématu zjednodušení ESI fondů;

21.

vítá usnesení Evropského parlamentu o programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT): Současný stav a výhled do budoucnosti (1), v němž se potvrzuje významná úloha VR jako politického orgánu, a potvrzuje, že program REFIT nesmí být využíván k oslabení norem;

22.

podporuje sice záměr snížit byrokracii a odstranit nepotřebnou regulační zátěž, ale zdůrazňuje, že se program REFIT nesmí stát záminkou ke snížení náročnosti požadavků, zejména v oblastech, jako je životní prostředí, bezpečnost potravin, zdravotnictví a práva spotřebitelů;

23.

podporuje cíl, aby právní předpisy EU byly na vnitrostátní úrovni pokud možno prováděny v původním rozsahu a pouze v případě, že to vyžadují odborné či profesní důvody, byly normy EU přesahovány. Členské státy a regiony musí však mít i nadále možnost případ od případu rozhodnout, co je nutné pro řádné provádění. Návrh Komise, že gold-plating musí být vždy odůvodněn, by mohl pomoci zvýšit transparentnost. Posílená odpovědnost s ohledem na vnitrostátní a regionální provádění však nesmí vést k zasahování do otázek vnitřní správní organizace a vnitrostátních správních řízení;

24.

zdůrazňuje, že je důležité, aby se při hodnocení legislativy braly v úvahu náklady, přínosy i nevýhody – společenské, environmentální a další – pro občany i hospodářství, a to včetně takzvaných „nákladů neEvropy“ (2), tedy nákladů vyplývajících z neexistence společného evropského postupu v daném odvětví;

25.

v této souvislosti opakovaně vyzývá Evropskou komisi, aby vypracovala standardní definici gold-platingu platnou pro celou EU, a sice v zájmu právní jistoty při provádění a uplatňování právních předpisů EU a v zájmu omezení nadměrné administrativní zátěže (3);

26.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly rozvoj digitálních metod a nástrojů IKT, mj. v rámci akčního plánu EU „eGovernment“, s cílem zajistit společný formát a postup pro shromažďování údajů potřebných pro sledování a podávání zpráv, a snížit tak administrativní zátěž vznikající vkládáním údajů jak do vnitrostátních, tak i do evropských databází;

27.

zdůrazňuje význam „kontrol účelnosti“ umožňujících odhalit překrývání či nesrovnalosti, které vznikly v průběhu let vlivem celé řady cílů a nových politických iniciativ, zejména pokud jde o požadavky na podávání zpráv a dodržování předpisů;

28.

zdůrazňuje, že je potřeba lépe porozumět rozsahu povinností podávat zprávy, které jsou uloženy v zájmu dosažení souladu s právními předpisy EU. Navrhuje, aby byl vytvořen a co nejvíce standardizován přehled požadavků na podávání zpráv místními a regionálními orgány a aby použité metodiky podávání zpráv usilovaly o snížení administrativní zátěže občanů, malých a středních podniků i místních a regionálních orgánů;

29.

uznává, že jazyk a jeho užívání může být pro participaci jak překážkou, tak pobídkou. Snadno přístupný a srozumitelný jazyk je klíčovou složkou legislativní a regulační změny;

30.

domnívá se, že inkluzivnost vyžaduje jednoduché a jasné vyjadřování, struktury a předpisy, aby bylo možné zajistit, že EU, její účel, programy, politiky, legislativa a praktická pomoc jsou dostupné všem;

31.

vyzývá Evropskou komisi, aby z toho důvodu zjednodušila své vyjadřování a učinila jej široce srozumitelné, a navrhuje, aby se používání technického jazyka omezilo na minimum, a to v souladu s právními požadavky;

32.

domnívá se, že je potřebná „uživatelsky přátelštější“ a konzistentnější interpretace pravidel a předpisů EU, včetně např. úměrných požadavků na audit, většího využívání pevných sazeb, zjednodušených postupů pro podávání žádostí, uplatňování nároků a podávání zpráv a jednoznačnějšího výkladu předpisů (například v legislativě týkající se státní podpory a zadávání veřejných zakázek);

33.

má za to, že EU musí věnovat náležitou pozornost účinné komunikační strategii navržené tak, aby zapojovala partnery, podporovala aktivitu a přitahovala investice;

34.

zdůrazňuje vzdělávací a informační úlohu, kterou mají místní a regionální orgány v oblasti politik a programů EU s cílem přiblížit je občanům;

35.

zdůrazňuje úlohu informačních středisek Europe Direct při informování občanů o evropských předpisech a evropských programech za použití obsahu a jazyka, které jsou jim blízké;

36.

poznamenává, že významnou roli hrají znalostní centra, jako je například Europa Decentraal v Nizozemsku, která usnadňují náležité provádění a výklad právních předpisů EU. Jejich experti plní důležitou úlohu, jelikož místním a regionálním orgánům a jejich sdružením bezplatně poskytují informace a rady. Na druhé straně vysoká poptávka po práci znalostních center ukazuje na potřebu zjednodušení právních předpisů EU;

37.

oceňuje, že současné praktické postupy vybízejí občany k účasti na konzultacích. V průběhu konzultací jsou nicméně příspěvky jednotlivých občanů výjimečné, protože většina konzultací je omezeně přístupná z hlediska jazykového a z hlediska používání technických termínů a souvislostí, což občany ve značné míře odrazuje. Z toho důvodu jsou konzultace přístupné jen těm nemnoha občanům, kteří k tomu mají potřebné odborné a jazykové schopnosti. Je důležité zajistit, aby všechny příslušné subjekty, zejména občanská společnost, měly rovný přístup k textům konzultací, které musí být přeloženy do všech úředních jazyků EU a měly by být vypracovány co nejjednodušším, nejjasnějším a nejsrozumitelnějším způsobem, což by umožnilo poskytnout maximum informací o těchto předpisech;

38.

je toho názoru, že konzultace s občany by měly doplňovat strukturované veřejné konzultace – neměly by je nahrazovat ani snižovat úlohu institucionálních orgánů, které jsou k tomu příslušné na základě Lisabonské smlouvy;

39.

připomíná, že ve fázi legislativního návrhu je důležité zajistit prostřednictvím VR konzultaci místních a regionálních shromáždění, neboť reprezentují území a zajišťují demokratickou syntézu skutečných potřeb občanů, a to včetně těch, kteří jako jednotlivci nejsou schopni prosazovat svůj názor;

40.

domnívá se, že je v tomto smyslu nezbytné přiznat regionálním a místním orgánům prioritu před soukromými společnostmi, a to jednak z titulu úlohy, kterou jim svěřuje Lisabonská smlouva, jednak protože jsou výrazem demokracie a politické reprezentace;

41.

vyzývá Komisi, aby vytvořila jednotné kontaktní místo („one-stop-shop“) pro poradenství v záležitostech právní úpravy, a zajistila tak, že žadatelům o prostředky z fondů EU bude poskytnuto včasné, vhodné, jednoznačné a srozumitelné poradenství;

42.

doporučuje, aby v průběhu programového období byly zjišťovány názory odborníků z praxe, aby se zlepšení právního a regulačního rámce mohlo zakládat na praktických zkušenostech;

43.

navrhuje využít zvláštní mechanismus financování technické pomoci k tomu, aby se pro programy vytvořily právnické týmy, k nimž by měli všichni žadatelé volný přístup a které by mohly poskytovat spolehlivé a konzistentní poradenství na základě přijatého jednotného výkladu právních předpisů dle pokynů Evropské komise a na základě stávajících postupů ve věcech právní úpravy financování z prostředků EU, což by odstranilo velkou část nejistoty a odpovědnosti, které nyní nese konečný příjemce;

44.

připomíná, že řídící mechanismy musejí jasně oddělovat správu programu od realizace projektu či programu, aby se předešlo možným střetům zájmů a zaujatému hodnocení;

45.

navrhuje maximalizovat v rámci stávajících rozpočtových stropů objem „kasiček“, což by umožnilo programově založený přístup k realizaci, kdy by se několik souvisejících programů kombinovalo a úspěch se měřil celkovými výkony – nikoliv výkony jednotlivých projektů – v oblastech jako je energetika, jmenujeme-li pouze jeden z možných příkladů;

46.

navrhuje prozkoumat možnosti rozvinout a zlepšit modely finančního inženýrství. Jedná se mj. o specializované fondy rizikového kapitálu pro klíčová odvětví, účinnější zaměření grantového financování prostřednictvím iniciativy JESSICA k povzbuzení trhu s realitními investicemi a možnost systému mikroúvěrů na základě iniciativy JASMINE k podpoře startupů a malých a středních podniků;

47.

navrhuje posílit příležitosti pro spolufinancování, zejména ze strany soukromého sektoru, aby bylo zajištěno, že místním a regionálním orgánům bude k dispozici financování k řešení místních potřeb;

48.

žádá Komisi, aby navrhla vytvoření mechanismu, pomocí něhož by se nevyužité a zrušené finanční prostředky vracely zpět do rozpočtu EU tak, jak byly přiděleny příslušnému členskému státu, jako účelově vázané příjmy, aby bylo možné zajistit jejich přidělení a využívání v rámci odvětvových politik daného členského státu, pro které byly schváleny;

49.

konstatuje, že k nevyužití finančních prostředků dochází v současném období zejména z důvodu špatného, pozdního a příliš komplikovaného nastavení systému implementace a nevhodného nastavení priorit. Je nezbytné zajistit náležitou komunikaci s místními a regionálními orgány, jakož i vnitrostátními orgány s cílem přenastavit a vyjasnit priority tak, aby příjemci nebyli znevýhodněni;

50.

domnívá se, že je tedy třeba zajistit, že zejména víceleté programy financování budou disponovat jistotou plánování a spolehlivostí, aby bylo možné dosahovat stanovených cílů. Větší flexibilita ve víceletém finančním rámci proto nesmí vést k tomu, že bude docházet k přerozdělování prostředků nebo budou financovány nové politické iniciativy na úkor již schválených programů;

51.

navrhuje, aby partneři měli v rámci obcí a regionů jednoznačně přidělenou úlohu při podávání zpráv a sledování programů financovaných EU, a to včetně přezkumu výdajů a výsledků a návrhu nápravného opatření, a vyzývá Evropskou komisi, aby poskytla podporu, včetně finančních prostředků, pro místní a regionální orgány, pokud bude zjednodušení, ať legislativní nebo nelegislativní, znamenat navýšení veřejných výdajů na poskytování jejich služeb;

52.

žádá Evropskou komisi, aby podnikla další kroky ke zjednodušení politiky soudržnosti tím, že zohlední návrhy místních a regionálních orgánů, které vyjádřil ve svém stanovisku Zjednodušení ESI fondů z pohledu místních a regionálních orgánů, zpravodaj: Petr Osvald (CZ/SES) (4);

53.

připomíná, že evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy) jsou hlavními nástroji EU k podpoře hospodářské, sociální a územní soudržnosti ve všech členských státech a jejich zjednodušení má zásadní význam pro dosahování cílů politik; mělo by se uvažovat o okamžitém zlepšení v současném programovém období i dlouhodobém zjednodušování, potenciálně vedoucím k podstatnému přezkoumání stávajícího mechanismu realizace a legislativy;

54.

upozorňuje zejména na potřebu zjednodušení – včetně legislativních i nelegislativních změn – v oblastech souvisejících s auditem, požadavky na podávání zpráv a pokyny, státní podporou, veřejnými zakázkami a postupy označovanými jako gold-plating;

55.

poznamenává, že úsilí o zjednodušení vyžaduje cílenou spolupráci všech příslušných útvarů Komise, zejména GŘ REGIO, GŘ EMPL, GŘ COMP a GŘ GROW;

56.

vyzývá Komisi, aby poskytla více informací a podpory pro vzdělávání pracovníků místních a regionálních orgánů v oblasti synergie evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondů) a Evropského fondu pro strategické investice (EFSI);

57.

požaduje zjednodušení postupů provádění a podávání zpráv u fondů zaměřených na výzkum a inovace, mimo jiné posílením uplatňování standardních nákladů, zejména co se týče auditu;

58.

zdůrazňuje doporučení obsažená ve stanovisku Zjednodušení společné zemědělské politiky (SZP), které bylo přijato v říjnu 2015 (5);

59.

znovu opakuje, že je nutné posílit zásadu důvěry vůči konečným příjemcům tím, že se zmírní povinnost předkládat při závěrečném podávání zpráv zdůvodnění výdajů a že se zasáhne ve fázi kontroly, kdy se pozornost zaměří na výsledky financovaných projektů;

60.

je znepokojen tím, že Komise navzdory deklarovaným cílům nové SZP omezit unijní právní předpisy zvýšila produkci předpisů prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci;

61.

znovu vyzývá k vyšší míře souladu a doplňkovosti SZP a dalších politik EU, např. politiky (a fondů) v oblasti životního prostředí; větší soulad je nejpotřebnější v případě fondu pro rozvoj venkova a ostatních evropských strukturálních a investičních fondů, které společně plní společný strategický rámec zakládající se na širších politických cílech strategie Evropa 2020;

62.

je přesvědčen o tom, že SZP musí být uvedena v soulad s cílem v podobě územní soudržnosti, který je zakotven v Lisabonské smlouvě, a že je nutné vyhnout se tomu, aby se prostřednictvím opatření EU zvýšila územní nerovnováha nebo aby byly ohroženy veřejné služby, například ve venkovských oblastech;

63.

považuje za velmi důležité, aby se při probíhajících pracích na zlepšování právní úpravy pro malé a střední podniky plně zohledňovaly skutečné potřeby subjektů v regionálním a místním podnikatelském prostředí;

64.

poukazuje na to, že platforma REFIT by rovněž měla věnovat dostatečnou pozornost regulační zátěži, jež dopadá na orgány veřejné správy. Je důležité zajistit, aby nedocházelo k přesouvání regulační zátěže mezi podniky a orgány navzájem;

65.

konstatuje po konzultaci vítězů ocenění „Evropský podnikatelsky zaměřený region“, že k oblastem, kde má zjednodušení prioritní význam nebo míra zjednodušení uskutečněného prostřednictvím stávající právní úpravy není ještě dostatečná, patří účast malých a středních podniků v projektech financovaných z EFRR, přístup malých a středních podniků k veřejným zakázkám, práva spotřebitelů a nařízení REACH. Rovněž je nutné v dalších krocích prioritně řešit požadavky na podávání zpráv u obchodních statistik (Intrastat);

66.

domnívá se, že jsou potřebná opatření v oblasti administrativního zjednodušení činnosti malých a středních podniků, zvláště pokud jde o DPH;

67.

vyzývá k přijetí opatření, která by malým a středním podnikům zjednodušila přístup k veřejným zakázkám; obává se, že stupeň zjednodušení, kterého bude dosaženo novými směrnicemi a jednotným evropským osvědčením pro zakázky, nemusí být stále dostatečný k tomu, aby zajistil pravidla pro veřejné zakázky, která by byla vstřícná k malým a středním podnikům;

68.

konstatuje, že uvedená zjednodušující opatření nesmí ohrozit nezávislost místních a regionálních orgánů přijímat přísnější normy v závislosti na jejich konkrétní situaci a potřebách jejich občanů, zejména v oblastech, jako je rovnost a sociální, environmentální nebo průmyslové politiky;

69.

zdůrazňuje, že právní předpisy EU upravující státní podporu v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu (SOHZ) se staly příliš podrobné a složité. Došlo k tomu v důsledku velkého množství sekundárních právních předpisů a právně nevynutitelných textů týkajících se státní podpory. Další zjednodušení zvýší právní jistotu, urychlí provádění investičních projektů, zajistí včasné poskytování SOHZ a bude impulsem pro hospodářský růst a zaměstnanost;

70.

zdůrazňuje potřebu zvýšit informovanost inovativních malých podniků o nových postupech zadávání veřejných zakázek, o jejich přínosech a mezích a o dostupné podpoře. Po uplynutí tří let musí být posouzen dopad pravidel EU pro zadávání veřejných zakázek, aby se zjistilo, zda malým a středním podnikům usnadnila přístup k zadávacím řízením, zda umožnila odstranit byrokratické překážky a zda přispěla k navázání dlouhodobých partnerství pro dodávky a služby, jež momentálně nejsou na trhu;

71.

znovu požaduje, aby byly zvýšeny prahy de minimis pro státní podporu SOHZ a práh pro vynětí z povinnosti (podle čl. 108 odst. 3 SFEU) oznámit státní podporu ve formě kompenzace za poskytování veřejné služby poskytnutou subjektům pověřeným provozováním SOHZ, protože tato opatření povedou k dalšímu zjednodušení práce místních a regionálních orgánů i subjektů, které jsou příjemci kompenzací;

72.

upozorňuje na své stanovisko Právní předpisy EU v oblasti životního prostředí: zlepšení v oblasti podávání zpráv a dodržování předpisů přijaté v dubnu 2016 (6) a žádá Evropskou komisi a členské státy, aby se při kontrole účelnosti povinností monitorování a podávání zpráv v oblasti životního prostředí řídily jeho doporučeními;

73.

upozorňuje zvláště na konkrétní doporučení tohoto stanoviska, která se týkají nadměrně zatěžujících požadavků na audit a podávání zpráv, a vyzývá zejména k automatizaci nástrojů podávání zpráv a nalezení synergie mezi požadavky na podávání zpráv, které ukládají různé směrnice; opakuje své doporučení, aby byly u dalších směrnic v oblasti životního prostředí zavedeny „srovnávací přehledy provedení“;

74.

podporuje možnost přijetí horizontální směrnice EU, jež by pro celé acquis EU v oblasti životního prostředí zavedla ustanovení týkající se zajištění dodržování právních předpisů na základě zásad uvedených v tomto stanovisku;

75.

konstatuje, že v roce 2013 měla Evropská unie rozsáhlý soubor 63 závazných a 68 nezávazných cílů, přičemž většiny mělo být dosaženo do roku 2015 a dalších má být dosaženo do roku 2020. Je potřeba změřit dopad těchto cílů na orgány správy na nižší než celostátní úrovni a na podniky a zohlednit ho, když se cíle navrhují a mění. Již existující cíle, které nejsou užitečné, by měly být zrušeny, aby představitelé místních správ měli dostatečnou autonomii a byli schopni přizpůsobit opatření místním hospodářským a environmentálním podmínkám;

76.

opakuje, že pokud jde o požadavky členských států týkající se monitorování a podávání zpráv v oblasti životního prostředí, je nezbytné náležité přiřazení zodpovědnosti a zdrojů a jasné informační toky mezi obcemi, regiony a celostátní úrovní, aby zprávy a ukazatele popisující stav životního prostředí byly konzistentní, efektivní a spolehlivé.

9.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/15

1.

podporuje politiku EU, která má zajistit, aby si Evropa udržela přední postavení nejnavštěvovanějšího regionu na světě, do něhož v roce 2015 zavítalo 51,4 % všech zahraničních turistů (tj. zhruba 609 milionů osob) (1), a aby byl maximalizován přínos tohoto odvětví pro udržitelnost, inovace, hospodářský růst a zaměstnanost;

2.

zdůrazňuje, že v souladu s článkem 195 SFEU spadá cestovní ruch do pravomoci členských států a EU má pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států, a tedy i regionálních a místních orgánů, v tomto odvětví. Vzhledem ke svým pravomocem hrají regionální a místní orgány v tomto ohledu zásadní roli, jelikož mnohé regiony mají v tomto odvětví výhradní pravomoc. Vzhledem k tomu, jaký význam má cestovní ruch pro vnitřní trh, je nezbytné, aby členské státy a regionální a místní úroveň správy spolupracovaly při současném dodržování zásady subsidiarity a víceúrovňové správy a aby byly přijaty společné evropské zásady, kritéria a opatření s evropskou přidanou hodnotou;

3.

vyzývá Evropskou komisi (EK) k tomu, aby přepracovala strategii pro cestovní ruch z roku 2010, aby zavedla integrovanou politiku EU v oblasti cestovního ruchu ve spojitosti se všemi relevantními politikami EU, aby zvýšila důvěru turistů v odvětví cestovního ruchu celkově, aby posílila svůj přístup ohledně jeho sezónního charakteru a aby navrhla víceletý pracovní program, který bude obsahovat jasné cíle, ukazatele a opatření pro tuto oblast;

4.

žádá členské státy EU, aby na základě strategie EU pro cestovní ruch v konzultaci s místními a regionálními orgány vypracovaly svou vnitrostátní politiku v oblasti cestovního ruchu;

5.

žádá, aby byla do všech makroregionálních strategií  (2) doplněna kapitola věnovaná cestovnímu ruchu. Vyzývá EK k tomu, aby ve spolupráci s VR sestavila seznam témat s možnými cíli pro makroregiony v oblasti cestovního ruchu;

6.

zdůrazňuje, že cestovní ruch je v současnosti jedním z nejrychleji rostoucích hospodářských odvětví v Evropě. Jedná se o odvětví, které podporuje celosvětový růst a rozvoj, vytváří miliony pracovních míst, podněcuje vývoz a investice, mění životy lidí, podporuje poznávání různých kultur a sdílení hodnot a aktivně přispívá k postupnému upevnění evropské identity u mladých lidí;

7.

nabádá regiony a města k tomu, aby následně vypracovaly strategie pro oblast cestovního ruchu, jež budou v souladu s evropskými a makroregionálními strategiemi, a vyzývá k navázání spolupráce mezi veřejnými orgány a partnerství veřejného a soukromého sektoru za účelem rozvoje, podpory a realizace nové infrastruktury v oblasti cestovního ruchu. Při tom je třeba zohlednit potřeby stárnoucího evropského obyvatelstva a umožnit starším občanům bezbariérové cestování po celé Unii. Tyto strategie by mělo provázet vypracování plánů posílení cestovního ruchu v destinacích, aby se zlepšily jak veřejné, tak soukromé zdroje a zařízení, jež zvyšují jejich konkurenceschopnost. Mimoto je třeba podnítit zlepšení v zavedených destinacích, kde během času ztratily stávající zdroje schopnost přilákat turisty;

8.

vyzývá členské státy a Evropskou komisi, aby umožnily a aktivně podporovaly přeshraniční spolupráci místních a regionálních orgánů v odvětví cestovního ruchu;

9.

žádá, aby byly vytvořeny meziodvětvové místní a regionální platformy  (3) za účelem propojení, strategického rozvoje a komercializace jednotlivých destinací (4) a uskutečňování dialogu a výměny osvědčených postupů a poznatků o využívání finančních nástrojů EU;

10.

připomíná, že cestovní ruch je jednou z nejdůležitějších politických oblastí pro přeshraniční spolupráci v Evropě. Vyzývá struktury přeshraniční spolupráce včetně ESÚS a euroregionů k tomu, aby prostřednictvím přeshraničních koncepcí cestovního ruchu (například dopravních či marketingových koncepcí) usnadnily přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráci a zvýšily tak přidanou hodnotu, zaměstnanost a regionální nabídku pro spotřebitele. Při tom by měly využít veškerých možných evropských prostředků (například v rámci EFSI, ESI fondů, iniciativy Interreg a programu Horizont 2020) a zapojit organizace, seskupení či sítě z tohoto odvětví, které disponují rozsáhlými zkušenostmi;

11.

žádá, aby byly vynaloženy veřejné a soukromé prostředky v zájmu trvalého zlepšení infrastruktury v oblasti cestování a cestovního ruchu (5) v odlehlých oblastech, horských regionech, na ostrovech a v pobřežních oblastech, která v mnohých oblastech slouží také k poskytování služeb obecného zájmu, a to s cílem zaručit dosažitelnost, zásobování a konkurenceschopnost turistických regionů. Žádá, aby:

12.

žádá, aby byly do evropských, vnitrostátních a regionálních strategií pro oblast cestovního ruchu zahrnuty otázky týkající se boje proti terorismu, bezpečnosti – zejména na veřejných místech – a civilní ochrany. Obzvláště je nutné začlenit do vnitrostátních, regionálních a místních plánů a postupů pro případ mimořádné události krizovou komunikaci a krizové řízení;

13.

vyzývá EK k tomu, aby při přezkumu víceletého finančního rámce v polovině období zásadně přehodnotila svůj přístup k cestovnímu ruchu v rámci ESI fondů, kdy v současném období v některých zemích podporu cestovního ruchu prostřednictvím ESI fondů fakticky vyloučila, přestože jsou v řadě regionů těchto zemí málo rozvinuté oblasti, kde je cestovní ruch prakticky jediným možným nástrojem rozvoje (např. národní parky, environmentálně chráněné oblasti atd.);

14.

zdůrazňuje, že je nutné investovat do konkurenceschopnosti evropského cestovního ruchu. Zejména malé a střední podniky musejí lépe využívat strategie pro jednotný digitální trh a související podpůrná opatření (EFSI, ESI fondy, ENRF, Interreg, Urbact, LIFE, Horizont, COSME, Kreativní Evropa, Erasmus+, EaSI) (9); V této souvislosti by bylo vhodné zavést podpůrné a vzdělávací iniciativy zaměřené na malé a střední podniky za účelem účinnějšího využívání finančních prostředků;

15.

podporuje požadavek, aby byla do ročního rozpočtu EU zahrnuta rozpočtová položka na podporu evropského cestovního ruchu, z níž by byly financovány inovativní, konkurenceschopné, udržitelné, meziregionální a přeshraniční projekty, a aby byly v regionální politice EU po roce 2020 více zohledňovány investice související s cestovním ruchem. Podpora ze strany EU musí malým a středním podnikům přinést ulehčení a je nutné výrazně snížit administrativní zátěž při vyřizování podpory;

16.

vyzývá členské státy a jejich regionální orgány, aby priority týkající se cestovního ruchu zahrnuly do svých operačních programů na období po roce 2020 a aby veřejným orgánům a soukromému sektoru umožnily přístup k finančním prostředkům na financování jejich projektů. S ohledem na rychle postupující demografické změny doporučuje, aby byly podporovány iniciativy, jejichž cílem je přizpůsobit turistickou infrastrukturu a dopravní prostředky potřebám stárnoucího obyvatelstva;

17.

vyzývá členské státy, aby:

18.

vyjadřuje politování nad tím, že malé a střední podniky kvůli neznalosti nedostatečně využívají EFSI, a podporuje zřízení regionálních investičních platforem v rámci EFSI, jež mají malým a středním podnikům umožnit přístup k informacím a znalostem po vzoru regionálního rozvoje (například „theALPS“ (10)). V návaznosti na své prohlášení „Investovat a propojit“ (11), které bylo přijato na 7. evropském summitu regionů a měst v Bratislavě, proto VR navrhuje EK a EIB, aby byla společně zřízena celoevropská investiční platforma pro malé a střední podniky působící v oblasti cestovního ruchu a aby byla v rámci EFSI společně realizována místní fóra pro investice do cestovního ruchu. Konkrétně by mělo být do roku 2018 uskutečněno pět pilotních projektů v modelových regionech (venkovské/odlehlé či nejvzdálenější regiony, horské regiony, příhraniční regiony, ostrovní/pobřežní regiony a města), pokud možno i se zapojením sítí, jako jsou NECSTouR, Sdružení evropských příhraničních regionů (EABR), evropská seskupení pro územní spolupráci či euroregiony;

19.

vyzývá regiony a ESÚS, aby ve spolupráci s řídícím výborem EFSI a EIB motivovaly banky ve svých regionech k tomu, aby zaváděly investiční programy, které budou usnadňovat přeshraniční investice a budou malým a středním podnikům působícím v oblasti cestovního ruchu napomáhat v přístupu k finančním prostředkům EU a k prostředkům soukromého sektoru (partnerství veřejného a soukromého sektoru);

20.

vyzývá EK k tomu, aby podporovala přeshraniční mikroprojekty a malé projekty v oblasti cestovního ruchu a také projekty v oblasti navazování mezilidských kontaktů, které obzvláště v příhraničních regionech výrazně přispívají k vytváření pocitu evropské sounáležitosti;

21.

opakuje svůj požadavek, aby byly zvýšeny prahové hodnoty „de minimis“ pro státní podporu na poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, jež je často prospěšná i pro infrastrukturu v oblasti cestovního ruchu, na 1 milion EUR pro jeden případ na tři účetní období. V regionech, jejichž hospodářská a sociální stabilita v podstatné míře závisí na cestovním ruchu, a které vykazují vysokou míru nezaměstnanosti, by měly tyto prahové hodnoty platit i pro veřejné investice do infrastruktury v oblasti cestovního ruchu, pokud ji pravidelně využívá i místní obyvatelstvo. Současně připomíná, že stávající obecné nařízení o blokových výjimkách č. 651/2014, které bude platit až do 31. prosince 2020, již zahrnuje podporu určenou na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví a podporu na sportovní a multifunkční rekreační infrastrukturu;

22.

poukazuje na to, že cestovní ruch je ústředním prvkem strategie řady méně rozvinutých regionů, které mají značný a ještě stále ne plně využívaný hospodářský a ekologický potenciál;

23.

poukazuje na potíže související s regulačním rámcem a doporučuje členským státům, aby prostřednictvím vnitrostátní úpravy zbytečně nezpřísňovaly právní předpisy EU (tzv. gold plating). VR doporučuje EK, aby v rámci programu REFIT vyvinula následující iniciativy vztahující se k odvětví cestovního ruchu, konkrétně aby:

24.

vyzývá k tomu, aby byl ve strategiích pro regeneraci center měst při posuzování budoucí potřeby investic do regenerace či infrastruktury pečlivě zvážen potenciální dopad těchto investic z hlediska zachování či zvýšení turistické atraktivity daného místa a zlepšení přístupnosti pro občany a návštěvníky s omezenou schopností pohybu;

25.

navrhuje, aby byly ve smyslu inteligentní specializace (inteligentní regiony/města) podporovány tematické projekty v oblasti cestovního ruchu  (13) s cílem zamezit negativním dopadům masové turistiky, a aby bylo zavedeno označení „Evropské město inteligentního cestovního ruchu“, které by představitelé odvětví cestovního ruchu, EK, EP a VR každoročně udělovali nanejvýš 3 městům či regionům EU. Při tom je třeba věnovat zvláštní pozornost podpoře udržitelných a konkurenceschopných turistických destinací, jakožto doplnění iniciativy Evropské turistické destinace nejvyšší kvality (EDEN). Je třeba zohlednit oblasti mimo centra měst a mimo nejnavštěvovanější města tak, aby měly z cestovního ruchu užitek i městské uzly na okrajích metropolitních oblastí nebo malá a středně velká města.

26.

zdůrazňuje, že městský cestovní ruch podněcuje změny v podobě měst tím, že jsou modernizována veřejná prostranství, infrastruktura a dopravní spojení a jsou budována zařízení občanské vybavenosti a rekreační zařízení. Z toho mají užitek nejen turisté, ale také místní komunity a občané;

27.

žádá, aby byl podporován cestovní ruch s kulturním, přírodním, historickým a náboženským zaměřením, který přispívá k zaměstnanosti, multikulturnímu porozumění a k místnímu a regionálnímu rozvoji a rozvoji venkovských oblastí. Dále žádá, aby byly navzájem propojeny turistické atrakce s cílem vytvořit tematické trasy na evropské, vnitrostátní a místní úrovni, jako jsou města a lokality vyhlášené světovým dědictvím UNESCO. V této souvislosti by se měla v EU vytvořit evropská síť měst zapsaných na seznamu světového dědictví a měla by se přijmout konkrétní opatření k jejich zachování a k informování o jejich existenci;

28.

připomíná, že turistika zaměřená na zdraví a wellness je jedním z nejrychleji rostoucích segmentů cestovního ruchu, který přitahuje starší evropské občany a návštěvníky ze třetích zemí, a doporučuje, aby bylo odvětví cestovního ruchu pevněji provázáno s agendou stříbrné ekonomiky;

29.

zdůrazňuje, že venkovský cestovní ruch umožňuje zachovat místní komunity tím, že vytváří pracovní místa, podporuje rozvoj, chrání životní prostředí a podporuje kulturu, umění a řemesla na venkově, a vyzývá

30.

zdůrazňuje význam gastronomického cestovního ruchu pro vytváření nových a udržitelných pracovních míst a upozorňuje na to, že cílem rozvoje tohoto odvětví cestovního ruchu je podpora kvalitních tradičních a místních výrobků. Vzhledem k tomu, že více než třetina částek utracených v cestovním ruchu připadá na konzumaci potravin, je gastronomie jistým a podstatným zdrojem příjmů;

31.

připomíná, že podporuje iniciativy „Evropské hlavní město kultury“, označení „Evropské dědictví“, „Dny evropského dědictví“ a „Cena Evropské unie za kulturní dědictví“;

32.

připomíná, že cestovní ruch v řadě regionů zabezpečuje hospodářský růst, příjmy a zaměstnanost. VR vyzývá regiony k tomu, aby ve svých koncepcích cestovního ruchu  (14) dbaly na udržitelnost  (15), a to pomocí inovačních nástrojů pro monitorování a posílení udržitelnosti cestovního ruchu v jeho třech rozměrech – ekologickém, sociálním a hospodářském –, díky čemuž bude uplatňován holistický přístup, v jehož rámci bude předvídáno zvýšené zatížení životního prostředí v důsledku cestovního ruchu a bude se mu předcházet. Vypracovávání těchto koncepcí by mělo být cíleně podporováno v rámci politiky soudržnosti EU;

33.

žádá, aby bylo přijato evropské legislativní opatření v reakci na rozvoj ekonomiky sdílení, který vedle pozitivních dopadů přináší také rizika, jako je například absence sociálního zabezpečení zaměstnanců, absence předpisů ohledně ubytovávání klientů/turistů, přenášení rizik ze zaměstnavatelů na zaměstnance, negativní fiskální dopady a chybějící kontrola kvality destinace;

34.

podporuje rozvoj udržitelného kulturního cestovního ruchu ve městech, který může podstatným způsobem přispět k vytváření příjmů na inovační postupy v oblasti uchovávání a správy kulturního dědictví. Cestovní ruch ve městech rovněž podporuje inovace. Využívání informačních a komunikačních technologií a koncepce inteligentních měst nejen zpříjemňuje návštěvníkům pobyt, ale zkvalitňuje také život místnímu obyvatelstvu;

35.

vybízí turistické regiony, aby s ohledem na změnu klimatu diverzifikovaly své hospodářské priority – zejména horské či pobřežní regiony mají příznivé předpoklady pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů (vodní či větrná energie, solární energie, geotermální energie, biomasa) – a aby spolu s tímto odvětvím investovaly do projektů šetrných ke klimatu s využitím takových nástrojů, jako jsou například energetická řešení pro hotely (Hotel Energy Solutions – HES) (16) a hotely s téměř nulovou spotřebou energie (Nearly Zero Energy Hotels – neZEH) (17);

36.

žádá EK, aby podporovala kampaně, jejichž cílem je zvýšit informovanost v tomto odvětví o udržitelném hospodaření s přírodními zdroji (co se týče snížení spotřeby vody, plýtvání potravinami a spotřeby čisticích a hygienických prostředků);

37.

žádá EK a členské státy, aby přijaly další opatření zaměřená na formální přeshraniční uznávání kvalifikací v oblasti cestovního ruchu a na všestranné vzdělávání s cílem omezit jeho sezónní charakter. Uznávání kvalifikací se musí řídit vysokými kritérii (18);

38.

zdůrazňuje, že je nutné bojovat proti využívání nehlášené nebo částečně nehlášené práce, které je v odvětví cestovního ruchu obzvláště rozšířené (19);

39.

vyzývá EK k tomu, aby v rámci EURES ve spolupráci s vnitrostátními personálními agenturami vypracovala programy pro oblast cestovního ruchu, které umožní celoevropské zprostředkovávání pracovních míst pro kvalifikované pracovníky v turisticky vytížených regionech;

40.

vyzývá místní a regionální orgány a personální agentury, aby navázaly spolupráci s odvětvím cestovního ruchu v oblasti kvalifikací s cílem poskytovat v rámci celoživotního učení další vzdělávání, které bude rozvíjet kvalitu (udržitelnost, péče, bezpečnost atd.) a marketing (digitalizace) v odvětví cestovního ruchu;

41.

vítá skutečnost, že byly na 70. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů přijaty nové cíle udržitelného rozvoje (20), a zdůrazňuje, že mezi těmito 17 cíli je cestovní ruch výslovně uveden v cílech č. 8, 12 a 14, jelikož je s to podpořit hospodářský růst, začlenění a důstojnou práci pro všechny, udržitelnou spotřebu a výrobu a zachování a udržitelný rozvoj vodních zdrojů. K hlavním oblastem činnosti při tom patří prosazování zájmů a zvyšování povědomí, získávání a šíření poznatků, tvorba politik, budování kapacit a vzdělávání;

42.

v rámci evropské vzdělávací kampaně navrhuje, aby:

43.

vyzývá členské státy, regiony a města k tomu, aby urychlily začlenění migrantů a žadatelů o azyl na trh práce a aby využívaly jazykových znalostí a odborných dovedností migrantů a rozvíjely je prostřednictvím vzdělávacích kurzů;

44.

zdůrazňuje, že evropský občan jakožto turista v EU sám sebe vnímá coby spotřebitele, který je chráněn právem EU a může se volně pohybovat na vnitřním trhu EU a v schengenském prostoru. Cestovní ruch má tudíž značný význam pro vytváření smyslu pro evropské občanství a pro podporu vzájemného porozumění. Proto by měly být vytvořeny pobídky k tomu, aby evropští občané častěji trávili svou dovolenou v Evropě. VR vyzývá EK a členské státy k tomu, aby při respektování zásady subsidiarity a uplatňování víceúrovňové správy zvážily tyto kroky:

45.

zdůrazňuje, že cestovní ruch významným způsobem přispívá k budování porozumění mezi lidmi a umožňuje lépe poznávat jiné kultury;

46.

navrhuje, aby byla zavedena cena pro sdělovací prostředky (jakýsi Oscar v oblasti cestovního ruchu), již by udělovaly EK, EP a VR za dokumentace (v tištěných a audiovizuálních médiích), které zprostředkovávají informace o evropském kulturním a přírodním dědictví a o regionálních a místních turistických atrakcích v Evropě a přispívají k vytváření smyslu pro evropské občanství;

47.

zdůrazňuje význam vnitřního trhu a schengenského prostoru pro přeshraniční cestovní ruch a místní trhy. VR důrazně vyzývá členské státy EU k tomu, aby zaručily absenci hranic v schengenském prostoru;

48.

vítá vízový balíček (23), který EK přijala v dubnu 2014, a zdůrazňuje, že zjednodušení vízového režimu jsou rozhodujícím předpokladem pro to, aby byli turisté motivováni k návštěvě Evropy (24). V tomto ohledu je nutné pečlivě zvážit bezpečnostní otázky a hospodářský přínos cestovního ruchu. Výbor v této souvislosti vítá zavedení evropského systému pro cestovní informace a povolení (ETIAS) (25), který má posílit bezpečnost cestování do schengenského prostoru v rámci dohod o bezvízovém styku;

49.

navrhuje, aby byly otázky týkající se cestovního ruchu, zejména opatření ke zvýšení bezpečnosti evropských turistů ve třetích zemích, zpracovány ve zprávě Evropsko-středomořského shromáždění zástupců regionů a měst (ARLEM);

50.

podporuje nově zřízené platformy pro spolupráci EU s mezinárodními partnery, například s Čínou, prostřednictvím takových iniciativ, jako je Výbor pro rozvoj kultury a cestovního ruchu v rámci evropské a čínské strategie rozvoje „Jeden pás, jedna cesta“ (OBOR – one belt, one road) (26);

51.

plně podporuje rozhodnutí vyhlásit rok 2018 „Evropským rokem kulturního dědictví“, neboť cestovní ruch podstatným způsobem přispěje ke všem relevantním iniciativám, a žádá, aby byl vyhlášen Evropský rok cestovního ruchu;

52.

žádá, aby byla koordinována společná propagace Evropy ve třetích zemích mezi zastřešující organizací vnitrostátních reklam v oblasti cestovního ruchu a Evropskou komisí cestovního ruchu;

53.

vybízí k tomu, aby byla posílena turistická nabídka a aby byla zaměřena na konkrétní země, zájmové skupiny, profese atd., přičemž je třeba dbát na to, aby byly informace šířeny přiměřeným a srozumitelným způsobem s využitím co nejmodernějších prostředků a v celosvětovém měřítku. Lepší dostupnost informací o evropských produktech v oblasti cestovního ruchu může podpořit cestovní ruch v rámci Evropy i příliv turistů ze vzdálenějších zemí;

54.

vyzývá Komisi, aby se intenzivněji zabývala vzájemnými vlivy mezi odvětvím cestovního ruchu a migrací/přílivem uprchlíků, aby posoudila jejich kulturní, hospodářské a společenské dopady a aby ve spolupráci s VR identifikovala možné příležitosti pro dotčené regiony (trh práce atd.);

55.

doporučuje EK, aby:

56.

vyzývá EK k tomu, aby VR zapojila do každoročního evropského fóra cestovního ruchu a Evropského dne cestovního ruchu;

57.

žádá, aby příslušné výbory a orgány EP a VR vedly jednou ročně diskusi věnovanou cestovnímu ruchu, která by mohla zahrnovat také společné slyšení zainteresovaných stran z tohoto odvětví;

58.

vyzývá budoucí předsednictví Rady EU, aby do svého programu zařadila témata týkající se evropského cestovního ruchu, a aby do jejich projednávání zapojila zástupce VR;

59.

podporuje prohlášení o cestovním ruchu pro růst a pracovní místa (Tourism for Growth and Jobs Manifesto) (29), což je iniciativa evropských veřejných a soukromých subjektů z odvětví cestovního ruchu, a navrhuje toto prohlášení podepsat s cílem spojit síly v zájmu toho, aby Evropa zůstala atraktivní turistickou destinací a aby cestovní ruch i nadále přispíval k hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropě;

60.

vyzývá Světovou organizaci cestovního ruchu (UNWTO), aby podpořila jeho iniciativu zaměřenou na rozvíjení evropského cestovního ruchu.

61.

vyzývá k tomu, aby vlády a soukromý sektor podporovaly opatření a postupy zaměřené na odpovědný cestovní ruch v souladu se zásadami Globálního etického kodexu cestovního ruchu, který vypracovala Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) a který představuje komplexní rámec pro rozvoj udržitelného, odpovědného a všeobecně přístupného cestovního ruchu zohledňující všechny jeho hospodářské, sociální, kulturní a environmentální aspekty;

62.

klade zvláštní důraz na sociální odpovědnost odvětví cestovního ruchu a vyzývá evropské a mimoevropské občany, aby se chovali jako informovaní a odpovědní turisté a aby respektovali místní zvyklosti a kulturu.

9.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/24

1.

poznamenává, že Evropská komise tím, že sdělení zveřejněné dne 2. června 2016 nazvala v anglickém znění dokumentu „A European agenda for the collaborative economy“, potvrdila, že dává přednost používání výrazu „collaborative economy“ (ekonomika založená na spolupráci) namísto všezahrnujícího výrazu „sharing economy“ (ekonomika sdílení);

2.

domnívá se, že zmínka o „neziskovosti“ ekonomiky sdílení uvedená v tomto sdělení („Transakce v rámci ekonomiky sdílení obecně nezahrnují změnu vlastnictví a mohou být prováděny pro zisk i neziskově.“) není postačující vzhledem k tomu, že se změny a inovace, které ekonomika sdílení vyvolává, neomezují na dopady vyplývající ze vzájemné provázanosti nabídky a poptávky služeb;

3.

zdůrazňuje, že oceňuje otevřenost, kterou Komise tímto dokumentem projevuje vůči ekonomice sdílení. Členské státy a místní a regionální orgány potřebují společný právní rámec, který by udával směr a byl by vodítkem;

4.

vzhledem k tomu, že tato problematika je jasně součástí vícero úrovní, připomíná důležitost víceúrovňového přístupu, jenž bude doplněn úzkou a stálou interakcí a spoluprací mezi různými institucionálními úrovněmi;

5.

lituje, že pracovní program Komise na rok 2017 neobsahuje žádný návrh, který by navazoval na Evropský program pro ekonomiku sdílení. Relevantní evropská legislativa se opravdu nejeví jako konsolidovaná a rámec pro smluvní vztahy mezi platformami a jejich přispěvateli neposkytuje dostatečnou jistotu;

6.

vzhledem k tomu, že tato nová ekonomika v mnoha ohledech staví na posílení postavení občanů a spotřebitelů, se domnívá, že vyžaduje regulační přístup založený na víceúrovňové správě, účasti, přiměřenosti a omezení byrokracie;

7.

požaduje, aby Komise podrobila budoucí iniciativy v této oblasti důkladnému posouzení územního dopadu, na jehož nutnost poukázal seminář pro experty v oblasti posuzování dopadu na města, který na toto téma uspořádal VR (1), a poukazuje na výrazný místní a regionální rozměr této problematiky, jelikož mnoho iniciativ v rámci ekonomiky sdílení má významný dopad především na města a tyto iniciativy často probíhají na místní a/nebo regionální úrovni, kde jsou také upraveny předpisy a někdy zdaňovány;

8.

souhlasí s názorem Komise, že je třeba zamezit roztříštěnosti předpisů, a požaduje, aby plnění tohoto cíle probíhalo tak, aby se zajistilo, že místní a regionální ekonomiky budou těžit z výhod ekonomiky sdílení. Žádá proto Komisi, aby zohlednila místní a regionální rozměr „naléhavých důvodů obecného zájmu“ stanovených v čl. 4 odst. 8 směrnice o službách;

9.

zdůrazňuje, že je nezbytné řešit průřezovou problematiku, jakou je ekonomika sdílení, v rámci městské agendy pro EU, zejména v souvislosti s digitálním přechodem, jenž je jedním z prioritních témat Amsterodamského paktu;

10.

považuje za nutné, aby byl přijat komplexní přístup s cílem využít hospodářskou, sociální a environmentální rozmanitost, kterou přinášejí již existující systémy řízení, sdílení a výměny zboží a služeb, jež jsou nyní zprostředkovány novými technologiemi;

11.

zdůrazňuje, že by včas provedená opatření, jejichž účelem by v prvé řadě bylo zamezit roztříštěnosti, byla navzdory své komplikovanosti mnohem méně obtížná než následná harmonizace 28 vnitrostátních rámců a nespočetného množství místních a regionálních pravidel;

12.

poukazuje na to, že nadmíra regulačních opatření může potlačovat inovace, a zdůrazňuje na druhé straně to, že jejich nedostatek může vést k nejistotě, jež může brzdit investice a rozvoj tohoto sektoru;

13.

považuje tuto otázku za důležitou i z hlediska nezbytného zmenšení digitální propasti. To, že uvedené hospodářské aspekty budou řešeny různými způsoby, by mohlo prohloubit propast mezi venkovskými a městskými oblastmi;

14.

konstatuje, že USA mají v ekonomice sdílení výraznou převahu, a zdůrazňuje, že zavedení jasných právních předpisů na úrovni EU, které budou v souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality, by evropským začínajícím podnikům umožnilo růst a být ve světě konkurenceschopnější. Dále se domnívá, že je vhodné zohlednit náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu v oblasti ekonomiky sdílení (2);

15.

domnívá se, že tento nový přístup založený na sdílení/spolupráci/zapojení/propojení má vliv nejen na nové technologie, ale také na důvěru a zodpovědnost a má jak hospodářský, tak sociální a „zkušenostní“ význam;

16.

poukazuje na to, že aktivní úlohu při přípravě budoucích politik v této oblasti by měly hrát podnikatelské organizace ekonomiky sdílení s dlouhodobou vizí;

17.

považuje za prioritu určit a stanovit parametry a hodnoty, které chceme podporovat a hájit, aby se zamezilo tomu, že tento nový model získá podobu, se kterou „se neztotožníme“, a aby byl sociálně udržitelný. Je to nezbytné například v oblasti ubytování, kde hrozí jednak nekalá hospodářská soutěž mezi službami v rámci ekonomiky sdílení a tradičními činnostmi a jednak ovlivňování trhu s nemovitostmi projevující se růstem cen nebo změnou účelu nemovitostí. Otázkou, kterou je třeba řešit na místní úrovni, je to, do jaké míry platformy ekonomiky sdílení doplňují stávající bytový fond a nabídku provozovatelů tradičních hotelů;

18.

v zájmu zaručení ochrany práv považuje za nutné se co nejvíce přiblížit podobným představám a definicím a plně při tom respektovat zásadu subsidiarity a proporcionality, aby byla na evropské úrovni zaručena homogennost a jistota. Soudí, že by EU měla vypracovat jasnější definici poskytovatele služeb, zaměstnavatele a zaměstnance a vyřešit otázku vzájemných vztahů mezi spotřebiteli a mezi obchodníky v rámci online platforem, aby bylo následně možné stanovit, na jaká práva a jaké právní předpisy je třeba odkazovat;

19.

jak již uvedl v předchozím stanovisku, „domnívá se však, že by regulace již existujících trhů měla podléhat pravidelnému přezkumu, aby bylo možné ověřovat, zda umožňuje nepřetržitý proces inovace. K oblastem, kde by měla být ekonomika sdílení zohledněna, patří diskuse týkající se oběhového hospodářství a jednotného digitálního trhu“ (3);

20.

lituje však, že nebyl zmíněn záměr zapojit do budoucí analýzy místní a regionální orgány a že byla členským státům ponechána přílišná volnost. Hrozí tak, že to povede k roztříštěnosti, jíž je nutné se vyhnout;

21.

domnívá se, že sdělení Komise předkládá hodnotící prvky a kritéria, aniž by poskytlo ucelenou odpověď, a je tedy předurčeno k tomu, že nevyhnutelně povede k odlišným výkladům a dalšímu tříštění jednotného trhu. Vyzývá tedy Komisi, aby navrhla jasný právní rámec, který zaručí prosazování zásad spravedlivé hospodářské soutěže. V této souvislosti lituje, že se přístup Komise dle všeho omezuje na to, že evropský tvůrce právních předpisů pouze potvrzuje určitý počet soudních rozhodnutí (4), včetně o otázce, co je přesně pokryto vynětím „dopravy“ z oblasti působnosti článku 2 směrnice 2006/123/ES o službách;

22.

vítá přístup Komise, jež i díky údajům shromážděným v pracovním dokumentu útvarů Komise uvádí hospodářský potenciál ekonomiky sdílení. Zároveň však vyzývá k analýze a uznání nejen finančního hospodářského přínosu, ale také přínosu a úspor, jež sdílené činnosti vytvářejí v oblasti environmentální a sociální. VR tedy navrhuje určit nejlepší způsob, jak zkoumat a sledovat tuto „rozmanitost“ vytvářenou sdílením, jež se tak může stát aktivní součástí oběhového hospodářství a být za takovou součást považováno;

23.

poukazuje na to, že většímu šíření aktivit ekonomiky sdílení by mohlo napomoci zřízení jednotného kontaktního místa pro podnikatele v ekonomice sdílení, které by podnikům poskytovalo všechny podpůrné služby;

24.

klade si otázku, zda je definice „poskytovatele služeb“ uvedená ve směrnici o službách stále vhodná, uvážíme-li, že stávající znění definice zahrnuje jakoukoliv výdělečnou činnost, včetně mnoha velmi vzácných a neprofesionálních činností poskytovaných mezi soukromými osobami (tzv. peer-to-peer);

25.

domnívá se, že zvlášť přínosné bude určit „kvalitativní“ a „kvantitativní“ prahové hodnoty pro přístup, aby bylo možné určit, kdo podléhá podmínkám přístupu na trh, ale také zabránit šíření činností, jež mohou pod rouškou ekonomiky sdílení obcházet právní předpisy a nařízení;

26.

domnívá se, že by Komise měla ujasnit zásady ohledně definice „obchodníka“, a soudí, že není-li činnost prováděna za účelem zisku, neměl by být její poskytovatel řazen mezi obchodníky a měly by být použity prahové hodnoty na úrovni EU na základě četnosti nabízené služby;

27.

konstatuje, že recenze a hodnocení mohou být spolu s právními požadavky důležitým faktorem pro zaručení důvěry a ochrany spotřebitelů, a zdůrazňuje, že platformy by se měly více snažit potírat falešné recenze;

28.

konstatuje však, že mnoho forem práce v ekonomice sdílení zjevně zaujímá místo na půl cesty mezi pracovním poměrem a samostatnou výdělečnou činností, což vyvolává důležité otázky týkající se pracovních, zdravotních a bezpečnostních podmínek, zdravotního pojištění, placené nemocenské, dávek v nezaměstnanosti a starobního důchodu. Zdůrazňuje, že tato situace by mohla vyvolat vznik nové kategorie pracovníků s nejistým zaměstnáním;

29.

konstatuje, že vývoj některých podnikatelských modelů v ekonomice sdílení vede k výrazným negativním externalitám v sociální oblasti a oblasti zaměstnanosti, zejména tím, že se zneužívá koncepce „samostatné výdělečné činnosti“, a počítá se sociálními rozdíly mezi zaměstnanci v závislosti na vnitrostátních právních předpisech uplatňovaných ve státě, ve kterém je služba poskytnuta. Žádá Komisi, aby definovala jasnější rámec v zájmu zaručení koordinace mezi členskými státy;

30.

vyzývá členské státy, místní a regionální orgány a Komisi, aby podporovaly inovativní řešení společenských problémů a problémů v oblasti zaměstnanosti vyvolaných ekonomikou sdílení, jako jsou například družstevní a vzájemné společnosti, které poskytují status zaměstnance v pracovním poměru osobám, jež by jinak byly nuceny zvolit si nedobrovolně status osoby samostatně výdělečné činné, a tak jim nabízejí přístup k široké škále forem sociální ochrany;

31.

zdůrazňuje na druhou stranu, že jakákoli činnost prováděná prostřednictvím zprostředkovatelských platforem on-line je plně dohledatelná a že s vhodnými politickými opatřeními může být ekonomika sdílení naopak nástrojem ke zlepšení dodržování daňových předpisů a snížení administrativní zátěže;

32.

vybízí platformy v rámci ekonomiky sdílení, aby ode všech aktivních poskytovatelů požadovaly dodržování platných daňových předpisů a aby spolupracovaly s vnitrostátními, regionálními a místními orgány na vytvoření mechanismů předávání informací s cílem zajistit dodržování těchto předpisů za plného respektování příslušné legislativy v oblasti ochrany údajů. Upozorňuje, že příklady takových systémů již existují a měly by být všeobecně zavedeny;

33.

zdůrazňuje zejména situaci s poplatky za pobyt, které jsou pro řadu místních a regionálních orgánů vážným problémem, neboť v mnoha oblastech, kde se tyto poplatky uplatňují, se nevybírají za pobyt rezervovaný prostřednictvím platforem v rámci ekonomiky sdílení. Dodává, že toto porušování právních předpisů nelze tolerovat, protože výsledkem je nekalá hospodářská soutěž vůči tradičním ubytovacím zařízením a navíc připravuje místní a regionální orgány o finanční příjem. Zároveň vítá, že některá města a platformy dospěly k dohodě ohledně systematického vybírání těchto poplatků;

34.

zdůrazňuje, že sociální odpovědnost platforem ve všech různých obměnách musí být definována velmi přesně, zejména co se týče zdraví a bezpečnosti na pracovišti i odborné přípravy. Zdůrazňuje, že právo pracovníka na informování a na projednávání v podniku a také právo na kolektivní vyjednávání a akce, jež jsou zakotvena v článcích 27 a 28 Listiny základních práv, je nutné zaručit nezávisle na podnikatelském modelu;

35.

za nesmírně důležitou považuje úlohu on-line platforem, jež jsou pro tento hospodářský model nástrojem s multiplikačním efektem, a požaduje po nich, aby převzaly odpovědnost za zajištění dodržování práv uživatelů, komunit a územních celků, aby se tento model automaticky nestal brzdou nebo překážkou;

36.

vítá informaci Komise, že její iniciativa zaměřená na „volný pohyb údajů“ usnadní přechod a přenositelnost údajů mezi různými on-line platformami. Jedná se totiž o zásadní aspekt pro zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a ochrany uživatelů na jednotném trhu;

37.

žádá Komisi, aby posoudila, zda je nutné a proveditelné, aby byla platformám uložena právní povinnost předkládat jednoduchý souhrnný a snadno použitelný popis jejich všeobecných podmínek mimo běžně používané dokumenty, jelikož jejich délka a složitost odrazuje většinu uživatelů od toho, aby je četli, čímž se vytváří nesmírně asymetrický vztah;

38.

vítá úsilí Komise spolupracovat s on-line platformami na zavedení kodexu chování proti on-line podněcování nenávisti;

39.

požaduje, aby Komise co nejdříve přijala komplexní přístup k této problematice, aby se tak zabránilo zastavení vývoje a dopadům ekonomiky sdílení v blízké budoucnosti;

40.

podporuje možnost vytvořit ve střednědobém horizontu zvláštní evropský statut pro platformy ekonomiky sdílení, kterému by mohl předcházet proces označování zahájený platformami samotnými, a pokud by se tak nestalo, tak orgány veřejné moci. Takové označování by platformám mělo umožnit, aby objasnily svou odpovědnost, zejména stanovily minimální normy týkající se pravidel a zásad použitelných pro zaměstnance v ekonomice sdílení (odměňování, pravidla pro zařazování do tříd a vyřazení, řešení sporů atd.);

41.

zdůrazňuje, že je nezbytné nalézt správnou rovnováhu v oblasti právních předpisů. Politické subjekty s rozhodovací pravomocí nesmí potlačovat inovace ani regulovat ekonomiku sdílení až do jejího úplného utlumení, zároveň ale musí provádět přesně zaměřená opatření, aby se předešlo roztříštěnosti a řešily se sociálně ekonomické výzvy;

42.

požaduje, aby Komise podávala zprávy všem úrovním, informovala a zapojila je, aby se seznámily s pilotním projektem, který Komise schválila na návrh Evropského parlamentu a který je zaměřen na studie, monitorování a programy odborné přípravy týkající se ekonomiky sdílení;

43.

požaduje, aby byla na úrovni EU prozkoumána a zvážena definice prahových hodnot, pod nimiž by hospodářská činnost zůstala neprofesionální činností mezi soukromými osobami (peer-to-peer), a nepodléhala by tedy žádným požadavkům na přístup na trh;

44.

domnívá se, že tyto hodnoty by měly být spíše poměrné a založené na časovém období (např. počet noclehů na ubytovací zařízení, počet odpracovaných dnů/hodin v ostatních odvětvích) než absolutní a vyjádřené v penězích, aby se zaručila jednotnost podmínek pro všechny. Má za to, že tyto hodnoty by kromě toho měly být nízké, aby se zamezilo zneužívání a zaručila se skutečně příležitostná a neprofesionální povaha dané činnosti;

45.

požaduje, aby platformy v rámci ekonomiky sdílení působící v odvětví ubytování požadovaly od poskytovatelů dodržování právních předpisů týkajících se poplatků za pobyt a povinně vybíraly tyto poplatky za všechny noclehy, které zprostředkují v daných městech a regionech, a poukazovaly je příslušným úřadům. Zdůrazňuje, že již existují různé příklady takové spolupráce mezi úřady a platformami;

46.

podporuje zřízení „fóra měst k ekonomice sdílení“, kde by se sdílely zkušenosti a vyměňovaly osvědčené postupy a na němž by se kromě VR podílely evropské organizace a sítě aktivní v ekonomice sdílení v místním a regionálním měřítku za využití vztahů s relevantními tematickými partnerstvími městské agendy EU. Zdůrazňuje, že toto fórum by bylo klíčovým zdrojem a prvořadým partnerem při nezbytném posuzování územního dopadu v tomto odvětví;

47.

vyzývá všechny politické úrovně, aby se zabývaly současnou situací, avšak neopomněly, že skutečnou politickou výzvou je předložit koncepci ekonomiky sdílení zítřka.

9.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/29

1.

zdůrazňuje, že otázka nové agendy dovedností má nesmírný význam pro další vývoj v Evropě. Investice do hospodářství, sociálních věcí a kultury mají dlouhodobý účinek a jsou nanejvýš důležité. VR proto novou agendu dovedností vítá a domnívá se, že je třeba vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby byla tato agenda rychle a účinně provedena. Jedná se o otázky, které se do značné míry týkají místní a regionální úrovně v Evropě;

2.

zdůrazňuje, že trh práce se čím dál tím víc mění. Lidé musí být všestranní a flexibilní, aby dokázali čelit neočekávaným změnám a využít nových příležitostí. Zaměstnavatelé kromě dovedností potřebných pro konkrétní zaměstnání stále častěji hledají průřezové nebo sociální dovednosti. Je v souladu s požadavkem moderního života a společnosti mít vzdělané a všestranné lidi, kteří podávají nejen lepší výsledky na trhu práce, ale jsou rovněž lépe informovanými jednotlivci, více zapojenými občany a inteligentnějšími spotřebiteli;

3.

zdůrazňuje, že je nutné poskytnout evropským občanům, kteří mají nedostatečné základní dovednosti, prostřednictvím opatření na rozšiřování dovedností podmínky k aktivnímu zapojení do trhu práce a možnost postarat se sami o sebe. To je důležité nejen z hlediska jednotlivce, ale i celé společnosti. Evropa v poslední době vnímá známky sociálního nepokoje. To zcela jasně ukazuje, že sociální začlenění je nepostradatelným cílem základního vzdělávání a odborné přípravy jakožto prostředku boje proti vyloučení. Aktivní občanství – což znamená, že lidé uznávají demokratické hodnoty a jsou si vědomi toho, co znamená aktivně převzít odpovědnost za prosazování těchto hodnot – musí pojímat všechny. Je tedy důležité, aby v zájmu integrace měli ze záruky k získání dovedností vhodnou formou prospěch i migranti, včetně žadatelů o azyl a uprchlíků;

4.

zdůrazňuje však, že je nutné, aby se základní dovednosti osvojovaly především v průběhu časnějších fází vzdělávacího procesu a především během povinné školní docházky;

5.

považuje novou agendu dovedností za významné opatření pro řešení nedostatku dovedností v Evropě, které se týká celého spektra potřebných dovedností, a to od základních po složité a od průřezových dovedností po specifické odvětvové. Škálu dovedností je sice důležité rozvíjet od útlého věku, agenda dovedností je však relevantní také pro různé kategorie dospělých: pro ty, kdo si musí zvýšit kvalifikaci, aby se mohli účastnit trhu práce nebo si udrželi svou práci, pro ty, kdo si musí rozšířit kvalifikaci pro práci v jiném oboru činnosti, pro ty, kdo chtějí být přeshraničně mobilní, a pro ty, kdo potřebují základ pro další studium a odbornou přípravu. Dále považuje za důležité zajistit soudržnost a doplňkovost v rámci vzdělávání a odborné přípravy obecně, zejména odborného vzdělávání, a mezi vzděláváním a odbornou přípravou na pracovišti při poskytování opatření ke zvyšování dovedností;

6.

podporuje návrh Komise týkající se záruky k získání dovedností, který má zlepšit příležitosti k zaměstnání a plné zapojení dospělých s nízkou kvalifikací do společnosti v Evropě. Nabídka účasti na záruce k získání dovedností by měla obsahovat jasné cíle, pokud jde o cílovou úroveň dovedností a kvalifikace, a povinnosti, které musí dospělí s nízkou kvalifikací splnit. Měla by zohlednit úroveň a typ kvalifikace, která je na trhu práce poptávána, a pokud možno využívat stávajících odborných dovedností. To se do značné míry týká místních a regionálních orgánů, které mají pravomoci v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a zaměstnanosti;

7.

domnívá se, že je nezbytné jasně provázat opatření v oblasti mapování s následným vzděláváním formou plánu osobně přizpůsobené přípravy. Řádně promyšlený plán osobně přizpůsobené přípravy by měl obsahovat konkrétní informace o struktuře, účelu a cílech studia pro jednotlivce;

8.

dále je toho názoru, že k vypracování plánu osobně přizpůsobené přípravy jsou zapotřebí kvalitní a efektivní informační a poradenské služby dostupné po celý život. Dotčená osoba obdrží prostřednictvím těchto služeb informace o příležitostech v oblasti odborné přípravy, které odpovídají jejím potřebám a které bude potřebovat k získání dovedností potřebných k nalezení zaměstnání. Může se jednat o poradenství, studijní návštěvy a interaktivní činnosti, poradenství v oblasti financování studia a informace o příležitostech ke vzdělávání a odborné přípravě, nebo informace o přístupu k různým formám a poskytovatelům vzdělávání a odborné přípravy;

9.

zdůrazňuje, že vzdělávací opatření mají směřovat k tomu, aby jednotlivci získali ty dovednosti, které jsou nezbytné k tomu, aby se dospělí mohli začlenit do trhu práce a do společnosti nebo tam setrvat. Zdůrazňuje, že je nutné, aby tak účastníci měli rovněž možnost kombinovat studium na různých úrovních systému vzdělávání a v různých studijních prostředích, která jednotlivcům vyhovují. Účelem je rychle získat dovednosti, které jsou nezbytné pro trh práce a život ve společnosti a také pro integraci žadatelů o azyl a uprchlíků. Může se jednat například o základní jazykové znalosti v kombinaci s kurzy základního, středního a terciárního vzdělávání. Usnadnit je třeba také studium kombinované s prací;

10.

zdůrazňuje, že jednotlivci v cílových skupinách by měli mít nejenom možnost využívat různých forem učení podle svých konkrétních časových a prostorových možností v závislosti např. na zeměpisných a sociálních podmínkách, ale také možnost kombinovat studium s další činností. Zohlednit je třeba také skutečnost, že každý člověk se učí jinak. Výbor zdůrazňuje, že je důležité využívat nových způsobů učení pod odborným dohledem – prostřednictvím různých forem učení využívajících IT, např. distančního vzdělávání (v reálném čase), a formou kombinovaného studia či jiných forem otevřeného vzdělávání. Existují důvody k domněnce, že se technické možnosti budou v příštích letech velmi rychle rozvíjet. Výzva spočívá v tom, že pedagogika musí být schopná s tímto vývojem držet krok;

11.

zdůrazňuje, že takováto struktura by měla rovněž zahrnovat aktivní pomoc s cílem oslovit znevýhodněné skupiny, které si potřebují rozšířit dovedností a které by samy od sebe odbornou přípravu nevyhledávaly. Opatření s tímto zaměřením mohou přednostně sestávat z kombinace vnitrostátních resp. místních a regionálních nástrojů. Může se jednat například o udělení pravomoci místním a regionálním orgánům k určení cílových skupin opatření a jejich motivování prostřednictvím aktivní pomoci, v důsledku čehož pak ti, kteří budou způsobilí se účastnit, získají přístup k podpoře na vnitrostátní úrovni, např. ke stipendiím, daňovým úlevám či studijnímu volnu. Výbor zdůrazňuje, že při poskytování aktivní pomoci mohou hrát významnou roli subjekty občanské společnosti, např. různé organizace mládeže;

12.

souhlasí s tvrzením uvedeným ve sdělení, že zaměstnavatelé již nepožadují ve stejné míře jako dříve adekvátní dovednosti, které jsou specifické pro jednotlivá povolání, ale požadují stále častěji dovednosti přenosné, jako je schopnost týmové práce, tvůrčí myšlení a řešení problémů a schopnost pracovat v různých oborech činnosti. Tyto nové podmínky je třeba při přípravě a provádění opatření v oblasti vzdělávání a odborné přípravy zohlednit. Považuje však za nezbytné, aby byly vypracovány specifické vzdělávací obsahy zaměřené na nové sektory ekonomiky, jako jsou např. zelená a modrá ekonomika;

13.

požaduje úzkou spolupráci na základě partnerství mezi orgány na celostátní, regionální a místní úrovni, podniky, zaměstnanci a jejich organizacemi a subjekty občanské společnosti, aby bylo možné více využívat znalostí a kvalifikací dosažených prostřednictvím neformálního a informálního učení. Uznávání znalostí získaných mimo formální systém škol může výrazně zvýšit povědomí o potřebě nových dovedností a kvalifikací;

14.

zdůrazňuje, že by kvůli zohlednění vnitrostátních, regionálních a místních okolností a dostupných zdrojů měly být zavedeny záruky k získání dovedností (přičemž za obsah a organizaci systémů vzdělávání a odborné přípravy by byly odpovědné členské státy), zároveň je však třeba mít na zřeteli to, že investice do lidského kapitálu je třeba chápat jako sociální investice. Výbor zdůrazňuje, že pro provádění záruk k získání dovedností v jednotlivých členských zemích je rozhodující možnost spolufinancování ze strany EU prostřednictvím současných nebo budoucích programů financování;

15.

vítá, že Komise hodlá dále pracovat na společném porozumění klíčovým schopnostem, tak aby byly jasně uvedeny ve vnitrostátních pokynech, odrazily se ve výuce a byly předmětem hodnocení ze strany různých rozhodovacích úrovní systému vzdělávání. Na aspekty významu klíčových schopností, jejichž účelem je rovněž umožnit lidem vypořádat se s rychle se měnícími požadavky trhu práce, je třeba v Evropě poukazovat na různých úrovních – vnitrostátních, regionálních i místních. To by proto mělo v ideálním případě zahrnovat úzký dialog mezi zástupci společenských organizací, trhu práce, vzdělávání, výzkumu a občanské společnosti;

16.

považuje za důležité zapojit místní a regionální orgány, které jsou mj. poskytovateli vzdělávání a odborné přípravy, a zařízení vzdělávající učitele do celého procesu již ve fázi teoretické přípravy, aby tyto schopnosti mohly být co možná nejrychleji uplatňovány v praxi. Výbor zdůrazňuje, že rámce, které Komise vypracovala pro digitální kompetence a pro podnikatelské dovednosti, jsou velmi důležitou součástí tohoto procesu. Proto navrhuje vypracovat odpovídající dokumenty i pro další klíčové schopnosti, například finanční gramotnost, spolu s materiály k podpoře provádění, posouzení a hodnocení klíčových schopností;

17.

považuje za důležité, aby Komise pokračovala ve svém úsilí pořádáním tematických týdnů a spoluprací s World Skills Organisation. Podpoří se tím úsilí vynakládané na vnitrostátní, regionální a místní úrovni na propagaci odborné přípravy formou informačních dní, profesních soutěží a interaktivní činnosti;

18.

vítá opatření EU k řešení nedostatku dovedností, který je často zvláště problematický pro menší místní a regionální orgány ve venkovských oblastech. V tomto ohledu očekává, že bude proveden nový návrh plánu odvětvové spolupráce ohledně dovedností, aby bylo jasné, zda bude tento nový program přínosem k meziodvětvové spolupráci regionálních a místních orgánů. Tato platforma pro meziodvětvovou spolupráci by mohla být přínosem pro místní ekonomiku, pracovníky a veřejné služby;

19.

podporuje myšlenku Komise vyzvat členské státy, aby prostřednictvím koncipování svých systémů vzdělávání umožnily postupný přesun od všeobecného vzdělávání k cílenému vzdělávání v různých profesních oborech;

20.

podporuje myšlenku vyzvat členské státy, aby nově příchozím, kterým se podařilo se díky cíleným opatřením rychle zapojit do trhu práce, umožnily další odbornou přípravu s cílem předejít tomu, aby byli později vyloučeni z trhu práce;

21.

podporuje úsilí Komise nabízet více příležitostí k vyššímu odbornému vzdělávání a přípravě, neboť odborná příprava se stále více zlepšuje. Základem takovýchto koncepcí vzdělávání by mělo být dobře strukturované partnerství mezi poskytovateli vzdělávání a oblastí výzkumu a podnikání a také místními a regionálními orgány;

22.

poukazuje na to, že Komise musí i nadále usilovat o to, aby odborná příprava podporovala celoživotní učení a umožňovala další studium a odbornou přípravu na vyšší úrovni kvalifikace;

23.

podporuje návrh Komise vyzvat členské státy, aby vypracovaly komplexní národní strategie pro digitální dovednosti;

24.

upozorňuje na to, že předpokladem vysoce kvalitních a inovativních učebních postupů a způsobů učení za pomoci digitálních obsahů jsou:

25.

zastává názor, že digitalizace je příležitostí k řešení řady problémů, s nímž se školy potýkají. Může se jednat například o:

26.

zdůrazňuje, že úspěšné úsilí v oblasti digitálních dovedností vyžaduje pevné pedagogické vedení na různých stupních škol. Výbor má za to, že důraz, který se na digitální dovednosti ve školách klade, může přispět ke zvýšení atraktivity pracovních míst ve školství, neboť upevňuje vůli a schopnost učitelů rozvíjet své dovednosti;

27.

upozorňuje na to, že je třeba rozlišovat mezi základními digitálními dovednostmi, které si musí osvojit všichni, a specifičtějšími digitálními dovednostmi, které souvisejí s určitými předměty nebo znalostmi;

28.

očekává přezkum evropského rámce kvalifikací v zájmu zajištění příležitostné aktualizace vnitrostátních rámců kvalifikací a vypracovávání posudků v jednotném formátu. Připomíná však, že vypracování zásad zajišťování kvality vnitrostátních rámců kvalifikací spadá do oblasti působnosti členských států;

29.

zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy i nadále spolupracovaly v činnosti týkající se kvality, a souhlasí s Evropskou komisí, že ke spolupráci mezi EU a třetími zeměmi na srovnatelnosti kvalifikací je nutné přijímat opatření postupně;

30.

zdůrazňuje, že většina profesí a profesních oborů prochází značnými změnami, že vznikají nové profese a jiné zastarávají. Proto je důležité, aby popisy dovedností a poznatky o dovednostech do budoucna byly schopny reagovat na rychle se měnící a obnovující trh práce. V této souvislosti je třeba věnovat mimořádnou pozornost významu klíčových schopností;

31.

poukazuje na to, že v souladu s usnesením Evropského parlamentu z roku 2016 (1) je nesmírně důležité podporovat začlenění a integraci uprchlíků, žadatelů o azyl a osob nacházejících se v podobné situaci. Proto je nutné začít co nejdříve podporovat členské státy v tom, aby zajistily přístup k opatřením v oblasti mapování, úvodu do jazyka, rozšiřování dovedností a k dalším opatřením, která podporují začlenění do trhu práce a do společnosti. Důležité je i neprodleně posuzovat vzdělání a titul, které osoby získaly ve své zemi původu;

32.

vítá slib Komise věnovat v agendě dovedností zvláštní pozornost inovacím v pedagogice a očekává, že to rovněž usnadní osvojování klíčových schopností, což je neodmyslitelnou součástí systémů vzdělávání v Evropě;

33.

domnívá se, že by Komise měla usilovat o další rozvoj učení zaměřeného na žáky na základě těch aspektů digitalizovaného učení, které Výbor uvedl ve svém stanovisku ke sdělení Komise Otevření systémů vzdělávání z roku 2014 (2);

34.

zdůrazňuje, že provádění nové agendy dovedností bude záviset na zvyšování kvalifikace všech učitelů, zejména těch, kteří jsou zapojeni do vzdělávání dospělých a do vzdělávacích společenství. Podpora vyučujících by měla být náležitě zohledněna v prováděcích plánech členských států a mohlo by být prováděno informování o elektronické platformě pro vzdělávání dospělých v Evropě (EPALE);

35.

sdílí názor Komise, že je třeba, aby členské státy posílily počáteční a další profesní rozvoj pedagogů a dalších pracovníků, kteří se účastní poskytování záruky k získání dovedností;

36.

vítá záměr Komise spolupracovat s různými zainteresovanými stranami na jejich úsilí o modernizaci vysokoškolského vzdělávání, zejména co se týče otázek spojených s posuzováním dovedností. Při této práci by měly být zohledněny vnitrostátní vzdělávací systémy členských států a místní a regionální silné stránky a výzvy, včetně různých potřeb místního a regionálního trhu práce. V této souvislosti zastává názor, že je důležité vyvodit závěry z podobných úspěšných i neúspěšných projektů z minulosti, aby bylo zaručeno nezbytné přijetí závazku k dosažení konsensu ohledně modernizování vysokoškolského vzdělávání;

37.

v souvislosti s iniciativou pro sledování absolventů vysokých škol a jejich uplatňování na trhu práce, jejíž provádění Komise oznámila, zdůrazňuje, že takováto iniciativa nesmí ani způsobit dodatečnou administrativní zátěž vnitrostátním a regionálním orgánům a vysokým školám, ani nesmí zatížit studenty. Mimoto se upozorňuje na nutnost dodržovat předpisy o ochraně údajů. Návrh využít k tomuto účelu informace týkající se daní a sociálního zabezpečení je v této souvislosti sporný;

38.

vítá záměr Komise provést revizi stávajícího rámce Europass. Revidovaný rámec Europass musí čerpat ze současných zkušeností na místní a regionální úrovni, aby bylo možné zajistit přesné informace v reálném čase o poptávce po dovednostech a jejich nabídce. Proto mohou místní a regionální orgány konstruktivně přispět k poznatkům o dovednostech a k činnosti navrhované platformy on-line služeb.

9.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/36

1.

konstatuje, že se s akčním plánem proti kolísání cen zemědělských produktů, jenž byl přijat na summitu G20 v červnu 2011, pokročilo dosud jen málo, a požaduje tudíž, aby se za německého předsednictví skupiny G20 v roce 2017 toto téma opět začalo projednávat;

2.

konstatuje, že i přes reformy společné zemědělské politiky (SZP), které byly v posledních letech provedeny, jsou systémy řízení rizik, které zemědělce chrání před negativními dopady proměnlivých výnosů a cen a před škodami souvisejícími se zdravím či životním prostředím, v SZP stále opomíjeny. Vydává se na ně totiž méně než 2 % finančních prostředků z druhého pilíře SZP a 0,4 % celkového rozpočtu na zemědělství. Členské státy rozhodují o tom, do jaké míry chtějí využívat tyto nástroje nařízení o EZFRV;

3.

domnívá se, že mechanismy zabezpečení příjmu zemědělců musí být zásadním způsobem posíleny, aby se snížily negativní dopady způsobené značným kolísáním zemědělských cen a vstupů, a zlepšila se tak konkurenceschopnost evropských zemědělsko-potravinářských odvětví, zemědělství se zachovalo ve všech regionech, byla posílena modernizace a inovace a udržely se venkovské komunity;

4.

je toho názoru, že tohoto cíle může být dosaženo, pokud bude společně zaveden soubor opatření, jehož účelem bude: a) posílit úlohu soukromých subjektů zemědělsko-potravinářských odvětví při regulaci zemědělských trhů, aby se částečně kompenzovala deregulace SZP; b) rozšířit soubor nástrojů řízení rizik, které mají zemědělci k dispozici, a zjednodušit přístup k tomuto souboru, jelikož nelze využít nástroje existující v rámci EZFRV z toho důvodu, že ve 2. pilíři není dostatek dostupných prostředků, přičemž by tyto prostředky měly být navýšeny, aniž by tím byly ohroženy prostředky dostupné v rámci 1. pilíře; c) v rámci příští reformy SZP i na místní a regionální úrovni stimulovat zvýšení přidané hodnoty evropských zemědělských podniků, aby byly méně ohroženy výkyvy celosvětových cen zemědělských produktů;

5.

připomíná, že smlouvy zabezpečují odbyt produkce zemědělců a zásobování zpracovatelů za ceny, které jsou známy předem. Přispívají tak k vyvážení nabídky a poptávky a umožňují lépe řídit jakost výrobku, což může vést k vyšším cenám pro výrobce a spravedlivějšímu rozdělení v rámci celého dodavatelského řetězce;

6.

navrhuje, aby v členských státech, v nichž neexistují výrazné formy vertikální spolupráce, byly posíleny smluvní vztahy v rámci celého potravinového řetězce (a nejen mezi zemědělci a zpracovateli zemědělských produktů), státům bylo umožněno, aby je učinily povinné, a bylo podpořeno uzavírání vícestranných smluv, které by vytvořily vazbu například mezi organizací producentů, zpracovatelem a distributorem;

7.

v rámci pružnějšího a jednotnějšího výkladu pravidel hospodářské soutěže v rámci Unie navrhuje za účelem zamezování krizím udělit větší pravomoci zemědělským podnikům, organizacím producentů a uznaným mezioborovým organizacím a také účastníkům trhu a zemědělsko-potravinářským střediskům uznaným jakožto subjekty určené k ochraně veřejného zájmu. Za tímto účelem musí být mezioborové organizace, které sdružují jednotlivé články odvětví, a účastníci trhu a zemědělsko-potravinářská střediska schopni poskytnout podnikům předběžné informace o trzích, aby jim pomohli přijmout vhodná rozhodnutí bez toho, aby byla stanovena referenční cena. Tato praxe již v některých členských státech existuje, a proto by měla být rovněž zohledněna v rámci výměny osvědčených postupů;

8.

navrhuje, aby v případě nerovnováhy na trhu nebo prokázaného rizika nerovnováhy na trhu, posouzeného podle určitých ukazatelů, mohly zemědělské podniky, včetně organizací producentů a jejich sdružení, na základě toho, že využijí svou možnost jednat, po dohodě snížit objem výroby před tím, než to schválí Evropská komise podle článku 222 nařízení (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů. Společná organizace trhů by tak měla výslovně umožnit preventivní opatření zemědělských podniků, včetně organizací producentů a jejich sdružení, jejichž cílem by bylo obnovení rovnováhy trhu, aby se zabránilo zneužívání dominantního postavení, za předchozího oznámení tohoto faktu příslušným orgánům;

9.

konstatuje, že regulace kolísání cen zemědělských produktů a boj proti nekalým obchodním praktikám v rámci potravinářského dodavatelského řetězce jsou úzce propojeny, protože kolísání trhů zostřuje mocenské vztahy při rozdělování přidané hodnoty v jednotlivých odvětvích a rozhodnutí, která z toho vyplývají, jsou většinou nevýhodná pro výrobce, jejichž vyjednávací síla je omezena zejména v důsledku rostoucí koncentrace zemědělsko-potravinářských odvětví, a především velkých maloobchodních řetězců, roztříštěnosti producentů a toho, že nejsou dostatečně zorganizováni;

10.

doporučuje vytvořit zvláštní evropské právní předpisy zaměřené na boj proti nekalým obchodním praktikám v potravinářském dodavatelském řetězci, jak to navrhuje usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. června 2016 (2015/2065 (INI)), jelikož: smlouvy umožňují určité sdílení rizik, ale v zásadě nenapravují nevyvážené postavení jednotlivých subjektů; antimonopolní předpisy nejsou dostatečné pro řešení nekalých obchodních praktik a nerovností v mocenském postavení, kterými se vyznačují zemědělsko-potravinářská odvětví; mechanismy samoregulace subjektů jednotlivých odvětví nejsou účinné, zejména z toho důvodu, že zemědělci a zpracovatelé se často obávají podat stížnost, aby nebyli vyloučeni z trhu; je nutná rámcová právní úprava na úrovni Evropské unie, která by harmonizovala podmínky hospodářské soutěže tak, aby měli evropští zemědělci a spotřebitelé možnost využívat spravedlivých podmínek prodeje a nákupu;

11.

doporučuje rozšířit právo na kolektivní vyjednávání smluv na veškerou zemědělskou výrobu s cílem posílit vyjednávací sílu zemědělců v rámci jednotlivých odvětví;

12.

uznává, že seskupením nabídky lze zabránit tomu, aby byli malí výrobci pod tlakem značné vyjednávací síly zejména velkovýrobců, a současně spotřebitelům zaručit optimální transparentnost v oblasti cen a sledovatelnosti výrobků;

13.

konstatuje, že posílení úlohy soukromých subjektů při regulaci zemědělských trhů vyžaduje větší transparentnost trhů;

14.

za tímto účelem navrhuje vytvořit evropské středisko pro sledování zemědělských trhů, k jehož činnosti by přispívala síť vnitrostátních znaleckých středisek podle odvětví výroby a které by využilo zkušeností střediska pro sledování trhu s mlékem a srovnávacího přehledu situace na trzích, který pravidelně zveřejňuje Evropská komise. Toto nové středisko pro sledování by jasným způsobem a včas poskytovalo údaje nezbytné pro znalosti o trzích na konjunkturální (konkrétně za účelem předvídání krizí) a strukturální úrovni (což by umožnilo analyzovat vývoj cen a marží různých subjektů v jednotlivých odvětvích);

15.

zdůrazňuje, že uplatňování směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID 2), které se plánuje na rok 2018, musí umožnit širší informovanost a pravidelné sledování pozic, které zaujímají různé kategorie subjektů na finančních trzích se zemědělskými produkty, aby bylo možné omezit rizika nadměrných spekulací a obchodní subjekty jednotlivých odvětví mohly účinně řídit cenová rizika;

16.

konstatuje, že provádění a posílení stávajících nástrojů řízení rizik a řešení krizí v rámci SZP čelí mnoha překážkám, včetně konkurence mezi finančními prostředky z druhého pilíře, do nějž spadá většina těchto nástrojů, nedostatečných prostředků krizové rezervy, jež by se vzhledem ke své nezbytnosti neměla vytvářet pomocí ročního krácení přímých plateb, nedostatku aktuálních a prognostických údajů o hospodářských výsledcích zemědělských podniků atd., a je toho názoru, že je třeba tyto překážky omezit, aby bylo možné zavést ambiciózní a účinnou strategii řízení rizik v zemědělství;

17.

domnívá se, že příští reforma SZP by měla pobídnout členské státy k tomu, aby vypracovaly a zavedly široký soubor nástrojů řízení rizik, které by byly doplňkové a pro zemědělce cenově dostupné, a to v souladu se segmentovaným přístupem k rizikům, jež by byla rozdělena do kategorií podle jejich intenzity (1): a) „běžná“ rizika, která mohou zemědělci většinou vyřešit prostřednictvím preventivní úspory a daňových opatření; b) „středně závažná“ rizika, která by zemědělci mohli přenést na finanční trhy (futures, opce, OTC smlouvy), na pojistitele (pro správu rizika týkajícího se výnosů, obratu a hrubého rozpětí) a na vzájemné fondy (pro řízení zdravotních a environmentálních rizik a stabilizaci příjmů zemědělských podniků); c) „katastrofální“ rizika, jež řeší hlavně veřejné orgány prostřednictvím ochranných opatření týkajících se cen a mimořádných krizových opatření. Přitom by se však mělo dbát na to, aby vzhledem k větší segmentaci rizik současně nevzrostly správní náklady;

18.

zdůrazňuje, že rozvoj nástrojů pro řízení rizik nesmí zásadně ovlivnit stabilitu rozpočtu SZP, kterou nyní zajišťují oddělené podpory výroby a cen. Rozpočtu, jehož výdaje by se striktně přizpůsobovaly kolísání zemědělských cen a cyklicky by se snižovaly v závislosti na dobré situaci trhů, by totiž hrozilo, že bude při jednání o víceletých finančních výhledech EU podstatně snížen. Vedlo by to ke snížení ochrany, kterou poskytuje SZP, což by mělo negativní dopad na zemědělce v případě změny situace na trzích;

19.

navrhuje, aby za účelem vytvoření preventivní úspory pro případ zhoršení situace na trzích mohli jako jednu z možností zemědělci ukládat část základních plateb z prvního pilíře na zvláštní účet. Vyčlenění této části základních plateb by bylo povinné, pokud by se některé tržní ukazatele jako například ceny zemědělských produktů nebo poměr cen zemědělských produktů k cenám vstupů vyvíjely směrem nahoru. Tyto uložené částky by mohly být uvolněny a využity zemědělci tehdy, když by tržní ukazatele klesaly. Přitom by se v každém případě mělo zabránit vytváření dodatečných správních nákladů;

20.

uznává, že kromě zlepšení schopnosti samopojištění zemědělců by měl tento mechanismus několik výhod: částečně by nahradil v současnosti platnou krizovou rezervu, která zcela jasně nefunguje, náklady na jeho správu by byly nízké, neohrozil by stabilitu rozpočtu SZP a ospravedlnil by existenci oddělených podpor v očích veřejnosti v době, kdy jsou ceny zemědělských produktů vysoké;

21.

konstatuje, že je možné uvažovat o dalších mechanismech podporujících vytvoření preventivní úspory, které by vycházely například z mechanismu používaného v Kanadě, jenž umožňuje zemědělcům při ukládání na spořicí účet obdržet ze strany státu peněžní příspěvek ve stejné výši;

22.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat rozvoj a zavádění nových pojišťovacích produktů, které by byly diverzifikovanější a případně méně nákladné a jež by umožňovaly čelit hospodářským rizikům ohrožujícím zemědělské podniky, přičemž by bylo vhodné se inspirovat zejména programy pojištění existujícími v USA. Tyto nové produkty by mohly například zahrnovat: a) pojištění obratu, které by zaručovalo příjmy z plodin očekávané v době výsevu na základě výnosů zemědělského podniku v minulosti a cen vyskytujících se na termínových trzích, avšak byl by dotován pouze výnos, aby byla dodržována pravidla „zelené kategorie“ Světové obchodní organizace (WTO); b) indexní pojištění, založené na průměrném výnosu, obratu nebo hrubém rozpětí dosaženém v regionu, kde se nachází zemědělský podnik (avšak byl by dotován pouze výnos), jelikož správní náklady tohoto druhu pojištění jsou výrazně nižší než pojištění založené na individuálním výnosu zemědělců; c) pojištění celkových příjmů zemědělských podniků, které by mohlo být vyhrazeno diverzifikovaným malým a středním podnikům, které se zabývají pěstováním více druhů plodin a chovem více druhů zvířat nebo produkují ovoce a zeleninu či zvláštní plodiny, které nejsou dotovány, nebo jsou dotovány málo a u nichž neexistuje pojištění úrody; d) zvláštní pojištění pro výrobce, kteří se zabývají ekologickým zemědělstvím, jež by zohledňovalo obvykle nižší výnosy, vyšší výrobní náklady a vyšší tržní ceny těchto produktů. Tato opatření musí být předmětem studie, která by posoudila zejména potenciální náklady těchto opatření z hlediska státního zajištění;

23.

žádá Evropskou komisi, aby postupovala v úzké spolupráci s vnitrostátními, regionálními a místními orgány a zemědělskými organizacemi s cílem zlepšit znalosti o nástrojích řízení rizik, které jsou k dispozici v rámci druhého pilíře SZP, a pochopení těchto nástrojů. Vyzývá kromě toho Komisi, aby zvýšila finanční příděl na tyto nástroje nad stávající 2 % fondů druhého pilíře;

24.

doporučuje, aby byly zřízeny vzájemné fondy po vzoru nástroje pro stabilizaci příjmů (ISR) vytvořeného v rámci reformy SZP v roce 2013, který však do svých plánů rozvoje venkova na období 2014–2020 zařadily pouze dva členské státy (Maďarsko a Itálie) a jeden region (Kastilie a León ve Španělsku), přičemž by se dbalo na spravedlivou rovnováhu při rozdělování mezi regiony a odvětvími činnosti. Tyto fondy by představovaly ochranu proti výrazným snížením (vyšším než 30 %) hrubého rozpětí zemědělského podniku, jež by se měřila ve vztahu k třem nebo pěti předchozím rokům. Ztráty takového rozsahu lze obtížně kompenzovat pouze prostřednictvím preventivní úspory vytvořené zemědělci. Navíc je nelze řešit prostřednictvím pojištění obratu téhož druhu, jaký existuje v USA a který poskytuje záruku proti snížení předpokládaných příjmů mezi setím a sklizní a sám o sobě neposkytuje ochranu proti nízkým cenám;

25.

doporučuje, aby byly fondy pro stabilizaci příjmů zaváděny na odvětvové úrovni za účelem posílení soudržnosti jednotlivých odvětví a na celostátní nebo i nadnárodní úrovni s cílem rozšířit sdílení rizik a snížit náklady. V každém členském státě by tak existoval fond pro plodiny pěstované na orné půdě, fond pro mléko, fond pro ovoce a zeleninu atd.;

26.

doporučuje členským státům, aby před tím, než zavedou fondy pro stabilizaci příjmů ve velkém měřítku, jejich využívání vyzkoušely, a to z důvodu praktických problémů souvisejících s jejich zaváděním a fungováním (sběr účetních údajů o zemědělských podnicích, potřeba zajištění atd.);

27.

zdůrazňuje, že všechny tři druhy nástrojů pro řízení rizik, které jsou popsány výše – preventivní úspora, pojištění a fondy pro stabilizaci příjmů –, se vzájemně doplňují a měly by být pokud možno používány společně, aby vytvořily pevnou a soudržnou záchrannou síť proti kolísání cen a přispěly ke snížení četnosti a intenzity krizí, kterým zemědělci čelí;

28.

domnívá se, že sazby přímých plateb by měly být mezi členskými státy Evropské unie harmonizovány, aby mohli výrobci čelit kolísání cen za srovnatelných podmínek;

29.

je přesvědčen, že přímé platby by měly zůstat nástrojem SZP i po roce 2020 s cílem podporovat a stabilizovat příjmy zemědělců a kompenzovat jim náklady plynoucí z dodržování přísných norem v EU;

30.

navrhuje, aby v případě, že by bylo v rámci příští reformy SZP rozhodnuto snížit přímé podpory z prvního pilíře a věnovat takto uvolněné částky na řízení rizik, zemědělci mohli obdržet „kupóny“ v hodnotě určitého procentního podílu své základní platby. Zemědělci by tyto kupóny dobrovolně využívali na mechanismy, které by si sami zvolili: na vytvoření preventivní úspory, pojištění nebo vzájemné fondy. To by pomohlo zvýšit financování nástrojů pro řízení rizik, aniž by tím byla dotčena stabilita rozpočtu prvního pilíře SZP (2);

31.

žádá, aby Evropská komise vypracovala podrobnou studii o různých již existujících možnostech pro rozšíření škály nástrojů pro řízení rizik, zejména co se týče preventivní úspory, pojištění a vzájemných fondů zaměřených na stabilizaci příjmů. Tato studie by objasnila důsledky, výhody a omezení každého z těchto nástrojů z hlediska různých kritérií. Kromě toho by analyzovala různé scénáře financování strategie pro rozvoj řízení rizik včetně systému kupónů navrženého v odstavci 30;

32.

domnívá se, že veřejné politiky musí podporovat zvýšení přidané hodnoty evropských zemědělských podniků a zároveň zlepšit environmentální udržitelnost zemědělských postupů. Tím by mělo být zajištěno, že zemědělské podniky budou méně citlivé na kolísání světových cen a zemědělství bude nasměrováno k přechodu na ekologické zemědělství, jenž je nezbytný pro zmírnění změny klimatu, přizpůsobení se jejím dopadům a zmenšení tlaku na ekosystémy;

33.

zdůrazňuje v této souvislosti, že je potřeba věnovat zvláštní pozornost zemědělství v nejvzdálenějších regionech, jež si žádá vhodná, zvláště uzpůsobená opatření, jelikož tyto regiony vykazují jedinečné specifické rysy, jež uznává SFEU;

34.

uznává, že evropské zemědělství je velmi různorodé. Většina zemědělských podniků směruje svou výrobu na trh EU, avšak jiné podniky vyvážejí přímo či nepřímo část své produkce do třetích zemí;

35.

je toho názoru, že je důležité tuto různorodost chránit, neboť prodej části zemědělské produkce do třetích zemí přispívá k rovnováze nabídky a poptávky na trhu EU a Evropská unie je největším světovým vývozcem zemědělských a potravinářských produktů a musí mít možnost využít zvýšení kvantity a kvality celosvětové poptávky po potravinách;

36.

domnívá se, že existují dva základní způsoby, jak zvýšit přidanou hodnotu zemědělských podniků: a) zvýšit produktivitu zemědělství, která v některých odvětvích znepokojivě upadá, a to udržitelným zintenzivněním zemědělské výroby tím, že se vyrobí více s menšími vstupy, nebo tím, že se sníží nákup vstupů, aby se zemědělské podniky staly nezávislejšími, k čemuž je třeba zavést systémy výroby, jež budou inovativní a odolnější, budou využívat přesného zemědělství, jednodušeji obdělávat půdu, střídat plodiny, diverzifikovat plodiny, lépe využívat systémy ploch s travinným porostem či budou používat jiné metody; b) podporovat rozvoj místních potravinových systémů, které by reagovaly na zvyšující se poptávku evropských spotřebitelů a umožnily by částečnou nezávislost na kolísání světových trhů se zemědělskými surovinami tím, že se vybudují krátké řetězce odbytu (školní jídelny, restaurace, přímý prodej), specializované trhy a odvětví kvality a budou se upřednostňovat způsoby výroby, které budou více respektovat životní prostředí (ekologické zemědělství a další postupy);

37.

doporučuje, aby SZP a politiky členských států podporovaly zemědělce v tom, aby tyto dvě možnosti s pomocí místních a regionálních orgánů vyzkoušeli.

9.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/41

1.

je potěšen přepracováním směrnice o audiovizuálních mediálních službách a tím, že Evropská komise shledává zajímavými některá doporučení, která Výbor regionů formuloval ve svém stanovisku k tomuto tématu, jež bylo přijato v roce 2015;

2.

vítá změnu týkající se výjimek z uplatňování zásady země původu, jež umožňují, aby byly v rámci jasnějších a jednodušších postupů zohledňovány zájmy cílové země;

3.

vyjadřuje nicméně politování nad tím, že nová směrnice nebere v potaz regionální rozměr tak, jak to Výbor regionů doporučoval v minulosti. Přispělo by to k podpoře evropské kulturní identity, přeshraničních koprodukcí v Evropské unii a místních tvůrčích inovací;

4.

zdůrazňuje rovněž, že je nutné zapojit do provádění této směrnice místní a regionální orgány, poněvadž tyto orgány hrají v oblasti audiovizuálních mediálních služeb velice důležitou roli. V řadě členských států jsou některé z těchto orgánů vlastníky společností poskytujících mediální služby, které by tudíž nemusely být počítány do kategorie mikropodniků a malých podniků;

5.

opakuje, že nezávislost vnitrostátních regulačních orgánů, a to jak na veřejných orgánech, tak na provozovatelích audiovizuálních médií a na politických stranách, představuje základ regulace evropských audiovizuálních médií, že všechny členské státy musejí tuto nezávislost za každou cenu zajistit a že je tato nezávislost hlavní zárukou rozmanitosti informací a pluralitního mediálního trhu na evropské, státní, regionální a místní úrovni;

6.

je potěšen tím, že byla působnost přepracované směrnice rozšířena na služby platforem pro sdílení videonahrávek, jež hrají mezi poskytovateli audiovizuálních mediálních služeb stále důležitější roli;

7.

je znepokojen tím, že navrhovaná úprava ohledně soudní příslušnosti vztahující se na platformy pro sdílení videonahrávek nevyjasňuje situace, kdy jejich provozovatel nemá zájem usadit se na území Evropské unie, ale poskytuje službu, již mohou využívat evropští občané;

8.

podotýká, že distribuce obsahu mimo infrastrukturu (služby OTT), jež představuje rostoucí segment trhu audiovizuálních mediálních služeb, v současnosti probíhá v netransparentním právním rámci, a vyzývá Komisi, aby v budoucích právních předpisech v oblasti sdělovacích prostředků a komunikace, a obzvláště při přezkumu ustanovení týkajících se elektronické komunikace, věnovala zvláštní pozornost vyjasnění právní situace u tohoto postupu;

9.

opětovně by rád Komisi upozornil na jazykové a kulturní menšiny, jež narážejí na překážky, když chtějí získat přístup k audiovizuálním mediálním službám ve svém jazyce;

10.

domnívá se, že v jednotlivých postupech ERGA je třeba zohlednit regionální rozměr některých regulačních otázek a územní zásady;

11.

vítá skutečnost, že přepracovaná směrnice posiluje a harmonizuje ochranu nezletilých osob, což je v souladu s požadavkem, který vznesl v jednom ze svých předchozích doporučení. Znovu žádá, aby byla zavedena opatření ve prospěch obsahu speciálně určeného a přizpůsobeného dětem a aby byla podporována partnerství mezi poskytovateli audiovizuálních služeb a pedagogickými pracovníky v digitálním prostředí;

12.

připomíná, že přikládá význam důslednějšímu prosazování obsahu týkajícího se mediální gramotnosti, zejména pokud jde o nová média;

13.

zdůrazňuje, že je třeba vyčlenit na rozvoj mediální gramotnosti více prostředků, aby nebyla nabídka audiovizuálních mediálních služeb stejná, nýbrž aby odrážela také struktury a zvláštnosti jednotlivých regionů z hospodářského, obchodního a kulturního hlediska;

14.

je znepokojen tím, že se navrhované nařízení nezabývá transparentností vlastnictví médií, jejich koncentrací a střety zájmů, což jsou faktory, které mají všechny výrazný dopad na pluralitu a svobodu sdělovacích prostředků;

15.

je potěšen tím, že změna směrnice zahrnuje pružnější pravidla pro objem reklamy, a zejména tím, že byla působnost tohoto právního předpisu rozšířena na nelineární audiovizuální mediální služby;

16.

schvaluje to, že mikropodniky a malé podniky nemusejí finančně přispívat na tvorbu evropských děl. Upozorňuje však Komisi na to, že řada místních a regionálních televizních stanic, které své pořady vysílají na svých internetových stránkách ve formě audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, do této kategorie nespadá;

17.

vítá, že v případě služeb na vyžádání zaručuje přepracovaná směrnice rovné podmínky pro evropská díla, jimž mají poskytovatelé těchto služeb ve svých katalozích vyhradit alespoň 20 % prostor;

18.

zdůrazňuje, že požadavek alespoň 20 % podílu evropských děl, který budou muset splnit poskytovatelé služeb na vyžádání, nestačí. Je rovněž nutné zajistit, aby mohli uživatelé tato díla snadno vyhledat a měli k nim přístup;

19.

zdůrazňuje, že návrh je sice zjevně v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality, je však nutné zachovat přístup spočívající v minimální harmonizaci a mechanismy spolupráce, a proto musí navrhované předpisy týkající se vnitrostátních regulačních orgánů ponechat dostatečný diskreční prostor pro rozhodování na státní a nižší úrovni.

9.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/55

1.

vítá akční plán Evropské komise pro integraci státních příslušníků třetích zemí (1) s ohledem na neustále narůstající rozmanitost evropských společností a na nutnost je do naší společnosti plně integrovat, a poukazuje na význam integrace jakožto vzájemného procesu, do něhož jsou zapojeni jak státní příslušníci třetích zemí, tak i hostitelská společnost;

2.

domnívá se, že integraci je třeba vnímat jako dynamický, interaktivní a časově omezený proces, který státním příslušníkům třetích zemí umožňuje, aby se plně začlenili do hostitelské společnosti a usilovali o soběstačnost, a podporuje součinnost a účast v této společnosti;

3.

zdůrazňuje, že integrace je v kompetenci členských států, jak je stanoveno ve Smlouvě o fungování Evropské unie (2), což umožňuje přijmout opatření na evropské úrovni s cílem poskytnout pobídky a podporu pro činnost členských států při prosazování integrace státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících na jejich územích za vyloučení jakékoliv harmonizace zákonů a předpisů členských států. Vyzývá k trvalému úsilí o monitorování zásady subsidiarity a připomíná, že činnosti členských států v této oblasti musí být v souladu s právními předpisy EU, včetně společných základních zásad EU pro politiku v oblasti integrace přistěhovalců v EU;

4.

poukazuje na to, že skutečná integrační politika se v první řadě provádí na politické úrovni nacházející se co nejblíže občanům. Z toho důvodu je důrazně doporučován přístup založený na víceúrovňové správě, a to se zvláštním zaměřením na místní a regionální orgány, neboť ty jsou nejvíce konfrontovány s výzvami a možnostmi integrace;

5.

poukazuje na to, že v rámci politické diskuse je důležité používat ohledně různých kategorií nově příchozích správnou terminologii. Tento akční plán se zaměřuje pouze na nově příchozí (migranty, uprchlíky a osoby požívající subsidiární ochrany), kteří jsou státními příslušníky zemí, které nejsou členy EU, a kteří jsou v EU legálně. Netýká se tedy státních příslušníků členských států EU, jejichž rodiče nebo prarodiče byli přistěhovalci, ani občanů EU, kteří využívají svého práva na volný pohyb, a jejich rodinných příslušníků;

6.

zdůrazňuje, že integrace jako oblast politiky nesmí být vyčleňována a a priori se prolíná s různými tradičními politickými oblastmi, jako je vzdělávání, zaměstnanost, sociální zabezpečení, zdravotní péče, bydlení atd. Proto by tedy integrační politiky měly být pokud možno prováděny horizontálně, přičemž je třeba se ve všech oblastech politiky zaměřit na výzvy a příležitosti integrace;

7.

zdůrazňuje, že integrace je dvousměrný proces, který by měl být zasazen do rámce práv a povinností jak pro státní příslušníky třetích zemí, tak hostitelské společnosti, a obě strany musí převzít svůj díl odpovědnosti;

8.

zdůrazňuje, že integrace by měla být v ideálním případě výsledkem azylové a migrační politiky a že na akční plán proto nesmí být nahlíženo odděleně od ostatních návrhů Evropské komise týkajících se společného evropského azylového systému (3) a nového rámce pro partnerství se třetími zeměmi v Evropském programu pro migraci (4);

9.

s přihlédnutím k tomu, že práce zásadním způsobem přispívá k sociálnímu začleňování státních příslušníků třetích zemí, poukazuje rovněž na souvislost s „modrou kartou“ v návrhu Komise týkajícím se legální migrace a přezkumu směrnice o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysoce odborné dovednosti (5);

10.

souhlasí s analýzou Komise, že nezačlenění by znamenalo obrovskou ztrátu pro státní příslušníky třetích zemí i pro hostitelské společnosti a že sociální a ekonomické náklady nezačlenění by mohly jednou překročit výši investic do integračních politik a možnosti, které z nich vyplývají;

11.

je přesvědčen, že úspěšná integrační politika je jednou z nezbytných podmínek pro řešení relativně horších výsledků státních příslušníků třetích zemí, pokud jde o trh práce, vzdělání, příjmy, bydlení, zdraví, občanskou angažovanost a sociální soudržnost, jak vyplývá z ukazatelů OECD (6);

12.

podporuje Komisi v její výzvě k posílení cíleného přístupu a je přesvědčen, že integrační politiky musí více zohledňovat velkou rozmanitost různých skupin státních příslušníků třetích zemí a jejich odlišné potřeby. Dobrá integrační politika se proto zakládá na individuálních potřebách a nevychází z univerzálního přístupu. Je třeba vzít v úvahu mimo jiné jazykové znalosti, kulturní souvislosti, úroveň vzdělání, očekávanou délku pobytu, důvod migrace, dovednosti, pracovní zkušenosti, možná prodělaná traumata atd. Místní a regionální orgány mají dobrou pozici k tomu, aby reagovaly na tyto velké rozdíly mezi státními příslušníky třetích zemí a jejich specifické potřeby, a mohou být platformou k výměně znalostí a zkušeností v této oblasti. V této souvislosti poukazuje Výbor regionů na osvědčené postupy, v jejichž rámci se pracuje z perspektivy jednotlivce a které obsahují kurzy integrace a začlenění do společnosti, jež jsou dokonale uzpůsobeny potřebám státních příslušníků třetích zemí;

13.

vítá názor Komise a Evropského parlamentu (7), že integrační politiky obecně, a zejména integrace uprchlíků na trh práce, se nesmí provádět na úkor politik, které jsou zaměřeny na jiné zranitelné skupiny v hostitelské společnosti;

14.

zdůrazňuje, že evropská společnost je vybudována na základních normách a hodnotách, jako je demokracie, právní stát, svoboda projevu, svoboda náboženského vyznání, rovnost mužů a žen, lidská práva, solidarita, tolerance atd. Vítá skutečnost, že souvislost mezi integrací a těmito normami a hodnotami byly projednány na zasedání Rady pro obecné záležitosti dne 24. května 2016 (8) o právním státu, a vyzývá budoucí předsednictví Rady EU (Malta, Estonsko), aby pokračovaly v tomto dialogu s cílem vyvinout hlubší porozumění mezi členskými státy institucemi EU, místními a regionálními orgány a občanskou společností ohledně ochrany těchto norem a hodnot a toho, jak se mohou stát prvkem integrace;

15.

je přesvědčen, že pro úspěšnou integraci je zásadní pochopení a přijetí těchto evropských norem a hodnot, jak ze strany státních příslušníků třetích zemí, tak i hostitelské společnosti. To zahrnuje skutečnost, že integrační politiky je také třeba propojit s občanskou integrací a formováním společnosti, a že je tudíž nutné rozvíjet vhodné nástroje pro budování vzájemného porozumění a podporovat je na různých úrovních a s náležitou podporou ze strany evropské úrovně, včetně občanské orientace prostřednictvím tradičních kurzů a inovativních metod vyučování;

16.

zdůrazňuje, že je nutné rozvíjet mechanismy k posílení solidarity a spolupráce mezi všemi regiony EU a spolupráce mezi různými správními orgány a odbornými subjekty. Povědomí vlád členských států, které mají pravomoci v oblasti azylu, je zásadní výzvou;

17.

v této souvislosti odkazuje na osvědčené postupy občanské integrace, v jejichž rámci jsou státním příslušníkům třetích zemí nabízeny kurzy orientace ve společnosti, které jim mají umožnit interaktivně se seznamovat s evropskými normami a hodnotami a způsobem života hostitelské společnosti. Cílem je podpořit je při získávání nástrojů nutných pro to, aby se stali plně zúčastněnými členy společnosti;

18.

navrhuje zmapovat všechny iniciativy v několika členských státech EU, kdy jsou státní příslušníci třetích zemí požádáni, aby podepsali prohlášení o svém zapojení či angažovanosti ve společnosti, obsahující mimo jiné základní normy a hodnoty. Dále navrhuje zjistit, jak tyto iniciativy ovlivňují danou společnost, a sdílet výsledky a zkušenosti s těmito systémy, aby z nich mohly mít prospěch místní a regionální orgány. Zdůrazňuje, že nejen státní příslušníci třetích zemí, ale také místní obyvatelstvo by se měli aktivně zavázat k naplňování těchto norem a hodnot;

19.

připomíná, že integrace je dvousměrný proces, v němž musí sehrát svoji úlohu i hostitelská země. V této souvislosti se pohled upírá na hostitelskou společnost, která by státním příslušníkům třetích zemí měla umožnit aktivně se zapojit do této společnosti tím, že odstraní překážky, umožní přístup k základním službám a zajistí nabídku integračních možností, aby státním příslušníkům třetích zemí ukázala cestu do společnosti. Zejména při integraci rodin mohou hrát hostitelské společnosti v procesu integrace důležitou roli. V první řadě máme na mysli členské státy a místní a regionální orgány, kromě toho jsou však na území hostitelské společnosti klíčovými partnery v rámci integrační politiky i nevládní organizace, občanská společnost, soukromý sektor, náboženské komunity nebo komunity etnických menšin;

20.

rovněž poukazuje na odpovědnost všech těchto různých subjektů při přípravě hostitelské společnosti na příchod státních příslušníků třetích zemí a podpoře přijímání, a v této souvislosti zdůrazňuje význam řádného informování hostitelské společnosti;

21.

je přesvědčen, že proces integrace je třeba začít pokud možno co nejdříve, i v případě, že je státní příslušník třetí země ještě stále ve své zemi původu;

22.

upozorňuje na to, že znalost jazyka hostitelské země je základním předpokladem pro úspěšné začlenění a že naučit se nový jazyk často vyžaduje čas. Několik členských států EU již dnes pořádá jazykové kurzy nebo zkoušky před příchodem státních příslušníků třetích zemí do hostitelské země. Tímto způsobem se minimalizuje nebo zcela eliminuje doba, kdy státní příslušníci třetích zemí pobývají v hostitelském státě, aniž by byli schopni komunikovat v místním jazyce, což usnadňuje interakci s místní hostitelskou společností. Samozřejmě to nesmí být podmínkou pro poskytnutí ochrany uprchlíkům nebo osobám požívajícím doplňkové ochrany;

23.

zdůrazňuje, že v souvislosti s cíleným přístupem jsou nezbytným nástrojem vstupní pohovory se státními příslušníky třetích zemí, které umožní získat lepší povědomí o očekáváních státních příslušníků třetích zemí i hostitelské společnosti. Tyto vstupní pohovory by se mohly částečně odehrávat pokud možno již v zemi původu, aby se tak státní příslušníci třetích zemí poté, co je umístěn do hostitelské společnosti, mohl plně soustředit na vlastní integrační proces;

24.

zdůrazňuje význam doprovodných opatření v rámci informování hostitelské společnosti před příchodem státních příslušníků třetích zemí, a to zejména v komunitách, do nichž se přesídlují uprchlíci;

25.

vítá, že Komise klade důraz na vzdělávání jako na jednu z klíčových oblastí pro úspěšnou integrační politiku, a žádá v této souvislosti, aby se i nadále dohlíželo na dodržování zásady subsidiarity;

26.

zdůrazňuje, že pro státní příslušníky třetích zemí a jejich děti je prioritou osvojení si úředních jazyků hostitelské společnosti, aby co nejdříve mohli začít komunikovat s hostitelskou komunitou, a mohli tak využívat svých práv a plnit své povinnosti. Je důležité se i v této souvislosti zaměřit cílený přístup ke vzdělávání na základě profilu státního příslušníka třetích zemí a jeho konkrétních potřeb;

27.

poukazuje na osvědčené postupy v oblasti přijímacích kurzů pro státní příslušníky třetích zemí hovořící jinými jazyky pořádaných na základních a středních školách. Školy mohou státním příslušníkům třetích zemí poskytovat individualizované vzdělávání v rámci samostatné třídy, prostřednictvím dodatečné podpory v rámci běžné třídy nebo kombinací obou variant (9);

28.

poukazuje na osvědčené postupy v oblasti opatření pro překonání neznalosti jazyka, jako jsou např. sociální překladatelé a tlumočníci, kteří při výuce pomáhají učitelům a mentorům s tím, aby státní příslušníci třetích zemí, kteří ještě neznají jazyk hostitelské země, mohli aktivně spolupracovat se vzdělávacími institucemi, v nichž se účastní vzdělávání jejich děti;

29.

vítá návrh Komise, aby se dále zkoumala možnost zavést na středních školách kurzy občanské orientace, s ohledem na potřebu informovat všechny o zákonech, kultuře, normách, hodnotách a měřítkách společnosti, a navrhuje tak činit rovněž v rámci vzdělávání dospělých a odborného vzdělávání;

30.

požaduje, aby byla věnována zvýšená pozornost cílové skupině státních příslušníků třetích zemí ve věku 16–18 let, kteří jsou často ve věku, kdy končí povinná školní docházka, a často ještě nemají potřebné prostředky k zahájení odborné přípravy nebo následného studia nebo k uspění na trhu práce;

31.

vítá skutečnost, že se Komise zaměřila na integraci do trhu práce jako na jednu ze svých priorit ohledně možností státních příslušníků třetích zemí se v hostitelské společnosti etablovat a podílet se na ní, protože státní příslušníci třetích zemí, zejména ženy, mají oproti lidem narozeným v hostitelské zemi obecně nižší míru zaměstnanosti (10);

32.

žádá zavedení systémů, například stáží, a také poradenských a právních služeb, v jejichž rámci by státní příslušníci třetích zemí co nejdříve získali přístup na trh práce. Tím by jim byla poskytnuta možnost procvičovat jazyk v praxi díky kontaktu s kolegy, a vytvářet tak síť, která může vyústit v získání pracovního místa a příležitosti postarat se sami o sebe;

33.

v souvislosti s odbornou přípravou a začleňováním do trhu práce vítá opatření pro státní příslušníky třetích zemí, kteří již nejsou povinni absolvovat školní docházku, díky nimž mohou dodatečně získat základní odborné vzdělání a zvýšit svou schopnost se odborně vzdělávat;

34.

je přesvědčen, že cílené ekonomické přistěhovalectví může pomoci řešit problémy v oblasti stárnutí pracovní síly, potřebu určitých specifických pracovních sil a tlak na systémy sociálního zabezpečení, avšak zdůrazňuje, že přijímání a související integrace uprchlíků a zásada slučování rodin musí být viděna především jako záležitost v zájmu jak hostitelské společnosti i migrantů a jako záležitost vycházející ze základních práv a mezinárodních povinností, a nesmí být nesprávně vykládány jako řešení našich problémů na trhu práce;

35.

uznává, že je zapotřebí rychle a řádně posoudit a ověřit akademické a profesní dovednosti a kvalifikace státních příslušníků třetích zemí, neboť je prioritní, aby se mohli zapojit do trhu práce nebo do přípravy na povolání prostřednictvím odborného vzdělávání. Proto je mimo jiné důležité vypracování návrhů Komise v rámci její nové agendy dovedností pro Evropu (11);

36.

v souvislosti s přezkumem směrnice o modré kartě (12) zdůrazňuje, že pro naše evropské hospodářství je důležité, abychom přilákali vysoce kvalifikované pracovní síly pro skutečně volná pracovní místa;

37.

vítá, že se dne 16. března 2016 uskutečnila trojstranná sociální vrcholná schůzka týkající se uprchlické krize, ale požaduje, aby se zapojila také oblast vzdělávání, neboť je důležitým partnerem, který by mohl pomoci posunout diskusi o integraci (do trhu práce) dopředu;

38.

znovu opakuje, že je třeba jasně rozlišovat mezi (ekonomickými) migranty a uprchlíky nebo osobami, kterým byla přiznána doplňková ochrana, zejména při politické diskusi o přístupu k základním službám, jelikož tyto různé cílové skupiny mají odlišné potřeby a je nutné k nim přistupovat zásadně odlišným způsobem. Zdůrazňuje však, že nutnost umožnění úspěšné integrace se týká všech státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v EU;

39.

zdůrazňuje, že je na členských státech, aby uspořádaly své systémy sociálního zabezpečení, a bere na vědomí politickou diskusi v několika členských státech, v jejímž rámci je upřednostněna zásada pojištění a v důsledku toho se volí postupné zavádění určitých sociálních práv i pro státní příslušníky třetích zemí na základě odvedených příspěvků;

40.

požaduje, aby se v rámci zdravotní péče věnoval větší důraz na aspekt duševního zdraví, který může být obzvláště důležitý při přijímání a integraci uprchlíků s válečnými nebo jinými traumatickými zkušenostmi, zejména dětí a mladých lidí;

41.

je si vědom toho, že členské státy mají právo od migrantů, kteří nemají právo na ochranu podle mezinárodního práva, žádat, aby se po svém příchodu do hostitelské společnosti o sebe postarali a nevyužívali systému sociálního zabezpečení;

42.

upozorňuje, že je třeba věnovat stále dostatečnou pozornost sociálnímu bydlení, a to bez ohledu na skutečnost, že by se nájemníci, ať jsou státními příslušníky třetích zemí či nikoli, měli stát soběstačnými a měli by být schopni nalézt ubytování na soukromém trhu;

43.

vítá skutečnost, že Komise zaujímá pozici, že integrační politika nesmí být uskutečňována na úkor politiky zaměřené na jiné zranitelné skupiny hostitelské společnosti;

44.

vítá skutečnost, že se Komise v této části svého akčního plánu zabývá aktivním občanství, neboť státní příslušníci třetích zemí nezůstávají novými napořád, ale mají se stát nehledě na svou národnost co nejrychleji součástí hostitelské společnosti, a vyzývá proto nejen k integrační politice, ale také k občanské integraci a formování společnosti;

45.

souhlasí s Komisí, že integrace se netýká pouze jazyka a nalezení práce, ale také aktivní účasti ve společnosti a občanské společnosti. Je to o to důležitější, že začleňování státních příslušníků třetích zemí nemá být nabízeno a sledováno pouze ze strany politiky, ale musí do něj být zapojena i občanská společnost;

46.

domnívá se, že kromě formální výuky úředních jazyků hostitelské společnosti v rámci vzdělávání je pro státní příslušníky třetích zemí nezbytným neformálním rámcem pro používání těchto nových jazyků a pro jeho procvičování interakce s občanskou společností a státní příslušníci třetích zemí se tak velmi praktickým způsobem s těmito jazyky sblíží;

47.

spolu s Komisí je přesvědčen o tom, že když jsou státní příslušníci třetích zemí zapojeni do občanské společnosti hostitelské společnosti, je podporován dialog a vzájemné porozumění mezi státními příslušníky třetích zemí a hostitelskou společností, dochází k lepšímu přijetí ze strany hostitelské společnosti a k omezení diskriminace a rasismu;

48.

podporuje výzvu Komise členským státům, aby zajistily výkon práv na ochranu proti diskriminaci a rasismu, a požaduje účinnou politiku rovných příležitostí a nediskriminace v zájmu posílení společného občanství;

49.

vítá úsilí, které Komise při přeměně stávající sítě národních kontaktních míst pro integraci na evropskou integrační síť vynaložila na intenzivnější sdílení osvědčených postupů, zejména v oblasti spolupráce s občanskou společností a místními a regionálními orgány;

50.

vyzývá Komisi, aby se evropská integrační síť stala platformou, která bude podporovat společnou a odpovědnou činnost mezi různými vnitrostátními, regionálními a místními úrovněmi při definování integračních politik a při koordinaci a rozdělení pravomocí (13);

51.

bez ohledu na to, že se jedná o pravomoci členských států, lituje, že členské státy v rámci víceletého finančního rámce na období 2014–2020 vyčlenily prostřednictvím svých národních programů méně prostředků na integraci v Azylovém, migračním a integračním fondu (AMIF), zatímco potřeby jasně vzrostly, v neposlední řadě v souvislosti se stávající migrační, azylovou a humanitární krizí;

52.

vítá skutečnost, že se Komise snaží zvýšit v návrhu rozpočtu na rok 2017 finanční podporu EU členským státům na integrační politiku prostřednictvím AMIF;

53.

je přesvědčen, že je třeba nalézt synergie mezi různými evropskými fondy, které mohou podpořit integrační politiky. V prvé řadě se samozřejmě jedná o AMIF, ale také v rámci následujících fondů je třeba umožnit určité integrační projekty: Fond pro vnitřní bezpečnost (ISF), Evropský sociální fond (ESF), Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV), Evropský námořní a rybářský fond (ENRF), Fond evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD) (14);

54.

vyzývá Evropskou komisi, aby zvážila vytvoření konkrétního tematického cíle integrace v rámci politiky soudržnosti po roce 2020, aby se zajistilo účinnější a cílenější soustředění prostředků ESI fondů na integrační projekty. Pokud jde o programové období 2014–2020, měly by být řídicím orgánům poskytnuty další, co nejjasnější a nejpodrobnější pokyny týkající se činností v oblasti integrace, které lze financovat z fondů ESI;

55.

vyzývá k zajištění toho, aby členské státy, místní a regionální orgány a občanská společnost měly co nejjednodušší cestu k předkládání návrhů vnitrostátních programů v rámci jednotlivých fondů, a proto vítá návrh Komise, aby se upřednostňovalo používání mechanismů partnerství;

56.

vyzývá k širšímu a cílenějšímu využívání iniciativy Interreg při podpoře integračních projektů, a to i prostřednictvím úpravy pravidel a priorit příslušných operačních programů. Zdůrazňuje zásadní úlohu evropské územní spolupráce při zlepšování integračních politik, zejména na místní úrovni, prostřednictvím podpory součinnosti a výměny osvědčených postupů;

57.

vyzývá Komisi, aby snížila nadměrnou administrativu a byrokracii v rámci kontrolních mechanizmů u různých evropských fondů, které jsou využívány na projekty v oblasti integrace, aby tak členské státy a místní a regionální orgány mohly všechnu energii věnovat integračním politikám na místní úrovni, aniž by byl dotčen oprávněný přísný dohled, který zajišťuje, že jsou veřejné prostředky vynakládány účinně;

58.

vyzývá Komisi, aby cílený přístup, kterým se vyznačuje integrační politika, byl uplatněn také u kontrolních mechanismů v rámci různých evropských fondů, které podporují projekty v oblasti integrace, aniž by byl dotčen oprávněný přísný dohled, který zajišťuje, že jsou veřejné prostředky vynakládány účinně;

59.

znovu připomíná, že skutečná integrační politika se provádí v prvé řadě na místní a regionální úrovni, která je nejpříměji konfrontována s výzvami a příležitostmi integrace;

60.

vyzývá proto Komisi, aby zohlednila specifické potřeby místních a regionálních orgánů a aby je také v porovnání s minulostí rozsáhleji zapojila a podporovala při integrační politice, jež je vypracována, vedena a podporována na evropské úrovni;

61.

vyzývá Komisi, aby vybídla členské státy a regiony k provádění opatření ve prospěch integrace, zejména pokud jde o vzdělávání a odbornou přípravu, začlenění do trhu práce a trhu s bydlením, a aby podporovala výměnu osvědčených postupů, které se již uplatňují v regionech, jež zavedly integrační opatření, jako je decentralizované přijímání, a finančně je přitom podporovala;

62.

vyzývá v této souvislosti Komisi, aby Výbor regionů jakožto poradní orgán EU, který je složen ze zástupců evropských regionálních a místních orgánů, považovala za privilegovaného partnera, ale podporovala i jiné formy partnerství s místními a regionálními orgány, jejich sdruženími nebo jinými partnerstvími, sítěmi a platformami (například Evropsko-středomořského shromáždění zástupců regionů a měst, Konference regionálních a místních orgánů zemí Východního partnerství, smíšené poradní výbory, pracovní skupiny, Konference okrajových a přímořských regionů, Rada evropských obcí a regionů atd.), aby získala co nejvíce informací ze strany místních a regionálních orgánů;

63.

vyzývá Komisi, aby Výbor regionů aktivně zapojila do své podpory osvědčených postupů a do jejich sdílení s místními a regionálními orgány, zejména v oblasti integrační politiky před odchodem a příchodem a integrační politiky v oblasti vzdělávání, trhu práce a odborné přípravy, přístupu k základním službám, aktivní účasti a sociálního začleňování. V této souvislosti poukazuje mimo jiné na srovnávací studii v oblasti integrační politiky, která byla vypracována pro Výbor regionů (15);

64.

vyzývá Komisi, aby i nadále dosahovala pokroku v otázce nezletilých osob bez doprovodu, jejíž řešení spadá do pravomoci některých regionů, a vyzývá ji také k tomu, aby členské státy vybízela ke sdílení zátěže a odpovědnosti na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni. Proto s napětím očekáváme novou komplexní strategii Komise, jež má být prováděna v návaznosti na akční plán pro nezletilé osoby bez doprovodu (2010–2014), aby byla zohledněna situace pohřešovaných dětí a dětí bez doprovodu;

65.

vítá konkrétní odkaz Komise na síť SHARE a projekt „Share City Curriculum“ (16), v jehož rámci dostanou místní a regionální orgány přístup k souboru nástrojů, které jim pomohou s integračními opatřeními v hostitelské společnosti v souvislosti se znovuusídlováním uprchlíků;

66.

vyzývá Komisi, aby Výbor regionů aktivně zapojila do nové evropské integrační sítě, do Evropského fóra pro migraci, do partnerství v oblasti integrace státních příslušníků třetích zemí v rámci městské agendy EU (17) a do hodnocení a dalšího sledování takzvaných ukazatelů integrace.

9.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/62