24.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/1

24.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/2

—

s ohledem na dvacátou devátou výroční zprávu Komise o kontrole uplatňování práva EU (2011) (COM(2012)0714),

—

s ohledem na zprávu Komise nazvanou Zpráva o hodnocení projektu „EU Pilot“ (COM(2010)0070),

—

s ohledem na zprávu Komise nazvanou Druhá zpráva o hodnocení projektu „EU Pilot“ (COM(2011)0930),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. září 2007 nazvané Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství (COM(2007)0502),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. března 2002 o vztazích se stěžovatelem ve věcech porušení práva Společenství (COM(2002)0141),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. dubna 2012 nazvané Aktualizace sdělení o vztazích se stěžovatelem v případech uplatňování práva Unie (COM(2012)0154),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o dvacáté sedmé výroční zprávě o kontrole uplatňování práva Evropské unie (2009) (1),

—

s ohledem na stanovisko právní služby Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2013 nazvané Přístup k informacím o postupech, jež předcházejí řízení o nesplnění povinnosti v rámci systému EU Pilot, a výroční zpráva o kontrole uplatňování práva Evropské unie,

—

s ohledem na pracovní dokumenty útvarů Komise připojené k dvacáté deváté výroční zprávě o kontrole uplatňování práva EU (SWD(2012)0399 a SWD(2012)0400),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti a Petičního výboru (A7-0055/2014),

A.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zavedla řadu nových právních základů, které mají usnadnit provádění, uplatňování a prosazování práva EU;

B.

vzhledem k tomu, že článek 41 Listiny základních práv Evropské unie stanoví právo na řádnou správu jako právo každého na to, aby jeho záležitosti byly orgány Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě;

C.

vzhledem k tomu, že podle článku 298 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) se při plnění svých úkolů orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu;

D.

vzhledem k tomu, že podle právní služby Evropského parlamentu nemá projekt EU Pilot, internetová platforma používaná členskými státy a Komisí k objasnění skutkového i právního základu problémů vznikajících při uplatňování práva EU, žádný právní status, a vzhledem k tomu, že podle rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí musí Komise Parlamentu poskytnout souhrnné informace o veškerých řízeních o nesplnění povinnosti zasláním formálního dopisu, včetně rozboru jednotlivých případů, a může odmítnout pouze přístup k osobním údajům v rámci projektu EU Pilot;

1.

opakuje své přesvědčení, že článek 17 Smlouvy o Evropské unii (SEU) stanoví základní úlohu Komise jako „strážkyně Smluv“; v tomto kontextu konstatuje, že pravomoc a povinnost Komise dohlížet na provádění právních předpisů EU a mimo jiné zahájit řízení proti členskému státu, který nesplnil povinnost vyplývající ze Smluv (2), je základním kamenem právního řádu Unie a je v souladu s koncepcí Unie založené na principech právního státu;

2.

konstatuje, že Komise, jak vyplývá z její výroční zprávy (3), v posledních letech snížila počet nových řízení o nesplnění povinnosti, když v roce 2009 zahájila 2 900 takovýchto řízení, zatímco v roce 2010 jich bylo 2 100 a v roce 2011 už jen 1 775; dále konstatuje, že výroční zpráva rovněž ukazuje nárůst případů opožděného provedení právních předpisů EU v několika posledních letech (1 185 v roce 2011, 855 v roce 2010, 531 v roce 2009) a že čtyři oblasti politiky, v nichž nejčastěji dochází k nesplnění povinností, jsou životní prostředí (17 %), vnitřní trh (15 %), doprava (15 %) a daňový systém (12 %);

3.

bere na vědomí, že podíl případů nesplnění povinnosti uzavřených dříve, než byly předloženy Soudnímu dvoru, klesl z 88 % v roce 2010 na 60,4 % v roce 2011; domnívá se, že je nesmírně důležité nadále pečlivě sledovat činnosti členských států, a to s vědomím toho, že některé z petic předložených Parlamentu a stížností předložených Komisi se zabývají problémy, které přetrvávají i po uzavření řízení;

4.

bere na vědomí, že celkem 399 případů nesplnění povinnosti bylo uzavřeno, neboť členský stát prokázal soulad s právem EU a vyvinul značné úsilí, aby spor vyřešil bez soudního řízení; rovněž bere na vědomí, že Soudní dvůr vynesl v roce 2011 62 rozsudků podle článku 258 SFEU, z toho 53 (85 %) ve prospěch Komise;

5.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že neustále stoupá počet případů, kdy je s členskými státy vedeno řízení o porušení Smlouvy z důvodu opožděného provedení právních předpisů EU, neboť koncem roku 2011 probíhalo ještě 763 řízení, což oproti předešlému roku představuje 60 % nárůst;

6.

konstatuje, že Komise koncem roku 2011 předložila Soudnímu dvoru první návrh na zahájení řízení o porušení Smlouvy z důvodu opožděného provedení právních předpisů EU s žádostí o finanční sankce podle čl. 260 odst. 3 SFEU;

7.

domnívá se nicméně, že tyto statistiky neodrážejí odpovídajícím způsobem současný nedostatečný soulad s právními předpisy EU, ale „představují pouze nejzávažnější porušení právních předpisů nebo stížnosti nejhlasitějších jednotlivců nebo subjektů“; konstatuje, že Komise v současné době nedisponuje politikou ani prostředky, které by jí umožnily systematicky vyhledávat a vymáhat všechny případy neprovádění právních předpisů (4);

8.

upozorňuje na to, že dohoda mezi orgány EU ohledně prohlášení, v nichž se uvádí souvztažnost mezi součástmi směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů (tzv. srovnávací tabulky), vstoupila v platnost dne 1. listopadu 2011, a že tudíž nebylo možné zhodnotit její plnění v této výroční zprávě;

9.

očekává od Komise, že první přezkum těchto prohlášení provede do 1. listopadu 2014, jak přislíbila ve své výroční zprávě;

10.

je přesvědčen, že by Komise měla zajistit, aby se při řízení o nesplnění povinnosti podle článků 258 a 260 SFEU k peticím předloženým Parlamentu a stížnostem předloženým Komisi přistupovalo se stejnou vážností;

11.

poukazuje na to, že petice předložené občany EU poukazují na porušování právních předpisů EU, zejména v oblasti základních práv, životního prostředí, vnitřního trhu a vlastnických práv; domnívá se, že petice jsou dokladem toho, že stále existují časté a všeobecně rozšířené případy neúplného provedení nebo nesprávného uplatnění právních předpisů EU;

12.

vyzývá Komisi, aby soulad s právními předpisy EU učinila skutečnou politickou prioritou, která musí být prosazována v úzké spolupráci s Parlamentem, který má za povinnost za a) vyžadovat od Komise politickou odpovědnost a za b) jakožto spolutvůrce právních předpisů se ujistit, že je vždy plně informován s cílem neustále zlepšovat svou legislativní činnost;

13.

konstatuje, že při řešení stížností je třeba systematicky využívat nástroje určené k podpoře souladu s předpisy a vykonávat kontrolní pravomoci Parlamentu;

14.

konstatuje, že řízení o nesplnění povinnosti má dvě fáze: fázi administrativní (šetření) a fázi soudní před Soudním dvorem; bere na vědomí, že Komise uznává, že „občané, podniky a organizace zúčastěných stran (…) významně přispívají tím, že upozorňují na nedostatky v provádění a/nebo uplatňování práva EU orgány členských států“; dále konstatuje, že „jakmile jsou problémy zjištěny, jsou sledovány na základě dvoustranných jednání mezi Komisí a dotčeným členským státem s cílem napravit je, a to v rámci možností pomocí projektu EU Pilot“ (5);

15.

konstatuje v této souvislosti, že projekt EU Pilot se definuje jako platforma pro „dvoustranná jednání mezi Komisí a dotčeným členským státem“ (6), která „nemá žádný právní status, ale je pouhým pracovním nástrojem v rámci správní autonomie Komise“ (7) v rámci řízení ve fázi předcházející řízení o nesplnění povinnosti;

16.

vyjadřuje politování nad absencí právního statusu projektu EU Pilot a domnívá se, že „legitimitu lze zaručit pouze zajištěním transparentnosti a účasti stěžovatelů a [Evropského parlamentu] na projektu EU Pilot a zákonnost lze zaručit co nejrychlejším přijetím právně závazného aktu obsahujícího pravidla, která budou platit jak pro postup předcházející řízení o nesplnění povinnosti, tak pro řízení samotné, jak je uvedeno v nedávné studii Parlamentu“ (8); domnívá se, že takovýto právně závazný akt by měl vyjasnit zákonná práva a povinnosti jak jednotlivých stěžovatelů, tak i Komise, a měl by se snažit v co největší míře umožnit účast stěžovatelů na projektu EU Pilot, přičemž by měl minimálně zajistit, aby stěžovatelé byli informováni o průběhu jednotlivých fází řízení;

17.

vyjadřuje v této souvislosti politování nad tím, že nebyly podniknuty žádné kroky v návaznosti na předchozí usnesení Parlamentu a zejména na jeho výzvu k přijetí závazných pravidel ve formě nařízení podle článku 298 SFEU, která by upravila různé aspekty řízení o nesplnění povinnosti a řízení ve fázi jemu předcházející, včetně oznámení, závazných časových lhůt, práva na slyšení, povinnosti odůvodnit rozhodnutí a práva každé osoby na přístup ke svému spisu, a to za účelem posílení práv občanů a zaručení transparentnosti;

18.

je toho názoru, že při zavádění projektu EU Pilot by měla být posílena transparentnost vůči stěžovatelům; žádá o přístup k databázi, v níž jsou shromážděny veškeré stížnosti, aby Parlament mohl vykonávat funkci dohledu nad úlohou Komise jakožto strážkyně Smluv;

19.

zdůrazňuje důležitost řádné správní praxe a vyzývá k vytvoření procedurálních pravidel jejího uplatňování ve formě nařízení, jehož právním základem bude článek 298 SFEU a které bude obsahovat různé aspekty řízení o porušení Smlouvy;

20.

vyzývá proto opětovně Komisi, aby navrhla závazná pravidla ve formě nařízení a vycházela přitom z nového právního základu, tj. článku 298 SFEU, a zajistila tak plné dodržování práva občanů na řádnou správu ve smyslu článku 41 Listiny základních práv;

21.

připomíná, že v revidované rámcové dohodě o vztazích s Parlamentem se Komise zavazuje, že „poskytne Parlamentu souhrnné informace o veškerých řízeních pro porušení povinnosti ze strany členských států zasláním formálního dopisu o otázkách, jichž se takové řízení týká“, a očekává, že toto ustanovení bude v dobré víře uplatňováno v praxi;

22.

připomíná proto, že Parlament má nárok na „podrobné informace o specifických aktech nebo opatřeních, vedoucích k problémům při provádění, a o počtu stížností týkajících se specifických aktů nebo opatření“ (9), a že zatímco „Komise může odmítnout Evropskému parlamentu přístup k osobním údajům v rámci databáze projektu EU Pilot“, Parlament „má právo žádat informace v anonymní formě, aby byl plně obeznámen se všemi příslušnými hledisky provádění a uplatňování právních předpisů EU“ (10);

23.

vítá, že se projektu EU Pilot účastní všechny členské státy; doufá, že to povede k dalšímu omezení počtu řízení o nesplnění povinnosti; požaduje, aby bylo vynaloženo větší úsilí na to, aby byli o projektu „EU Pilot“ informováni občané;

24.

považuje problematiku spojenou s projektem EU Pilot a obecněji s porušováním právních předpisů EU a přístupem Parlamentu k příslušným informacím vztahujícím se k řízení o nesplnění povinnosti a řízení ve fázi jemu předcházející za základní body pro jednání o příští interinstitucionální dohodě;

25.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a parlamentům členských států.

24.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/6

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, zejména na článek 286,

—

s ohledem na článek 108 jednacího řádu,

—

s ohledem na stanovisko Evropského účetního dvora č. 2/2004 k modelu „jednotného auditu“ (a k návrhu rámce vnitřní kontroly Společenství) (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 1992 o postupu konzultace s Evropským parlamentem při jmenování členů Účetního dvora (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 1995 o postupech, kterými je třeba se řídit při konzultaci s Evropským parlamentem v souvislosti se jmenováním členů Účetního dvora (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2013 o integrovaném rámci vnitřní kontroly (4),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A7-0014/2014),

A.

vzhledem k tomu, že Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních institucí ve své Limské a Mexické deklaraci stanoví hlavní pilíře nezávislé kontrolní instituce a potvrzuje, že vnitrostátní nejvyšší kontrolní instituce mohou zásady deklarací vykládat se značnou volností;

B.

vzhledem k tomu, že Evropský účetní dvůr musí jakožto profesionální účetní orgán uplatňovat mimo jiné mezinárodní účetní standardy platné pro veřejný sektor;

C.

vzhledem k tomu, že Evropský účetní dvůr byl zřízen Rozpočtovou smlouvou z roku 1975 s cílem provádět audit finančních prostředků EU, a vzhledem k tomu, že jako externí auditor EU přispívá ke zdokonalování finančního řízení Unie a současně vystupuje jako nezávislý ochránce finančních zájmů občanů EU;

D.

vzhledem k tomu, že současná finanční a hospodářská situace, jež se rychle mění, vyžaduje v souladu se zásadami hospodárnosti, účinnosti a účelnosti v moderní Evropské unii, která klade značné nároky, účinný mikroobezřetnostní a makroobezřetnostní dohled;

E.

vzhledem k tomu, že veřejné kontrolní orgány, např. Účetní dvůr či nejvyšší kontrolní instituce členských států, hrají zásadní úlohu v obnově důvěry v odpovědnost EU vůči veřejnosti a jejím zvyšování; vzhledem k tomu, že je proto důležité zasadit každou diskusi o možných reformách Účetního dvora do širšího kontextu nutnosti zvyšovat odpovědnost EU vůči veřejnosti;

F.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva znovu potvrdila právní rámec pro Účetní dvůr, který podporuje odpovědnost vůči veřejnosti a pomáhá Parlamentu a Radě v dohledu nad plněním rozpočtu EU, čímž přispívá k lepšímu finančnímu řízení EU a ochraně finančních zájmů občanů;

G.

vzhledem k tomu, že podle článku 286 Smlouvy o fungování Evropské unie musí být členové Účetního dvora vybíráni z osob, které ve svých státech pracují nebo pracovaly v orgánech vnější kontroly účetnictví nebo které mají pro tuto funkci zvláštní kvalifikaci a jejichž nezávislost je mimo veškerou pochybnost;

H.

vzhledem k tomu, že je zásadní, aby byl Účetní dvůr složen z členů, kteří podle Smlouvy poskytují nejvyšší záruky odborné způsobilosti a nezávislosti a současně nijak neohrožují dobré jméno Účetního dvora;

I.

vzhledem k tomu, že jmenování některých členů vyvolalo názorové rozdíly mezi Parlamentem a Radou a jejich pokračování ohrožuje dobré pracovní vztahy Účetního dvora s těmito orgány a může případně mít závažné negativní dopady i na důvěryhodnost, a tedy efektivitu Účetního dvora;

J.

vzhledem k tomu, že rozhodnutí Rady jmenovat členy Účetního dvora v případech, kdy Parlament uspořádal slyšení a vyjádřil nesouhlasné stanovisko, je nepochopitelné a je důkazem nedostatečného respektu vůči Parlamentu;

K.

vzhledem k tomu, že stanovisko Parlamentu je předmětem intenzivního zájmu sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že pokud by se měly osoby, jejichž kandidaturu Parlament dříve veřejně a oficiálně zamítl, ujímat funkce člena Účetního dvora, poklesla by důvěra v dotčené orgány;

L.

vzhledem k tomu, že budou-li mít členové Účetního dvora profesionální účetní znalosti a budou-li se rekrutovat z širšího a rozmanitějšího prostředí, pokud jde o jejich předchozí funkce, přinese to rozmanitější perspektivy a schopnosti Účetního dvora a zajistí se zvýšení jeho efektivity při posuzování a činnosti; vzhledem k tomu, že neschopnost nalézt odpovídající genderovou vyváženost je v dnešní době nepřijatelná;

M.

vzhledem k tomu, že chybí-li některým členům Účetního dvora schválení Evropského parlamentu, má to nepříznivý dopad na spolupráci Účetního dvora a Parlamentu, jež má zásadní význam pro systém rozpočtové kontroly EU;

N.

vzhledem k tomu, že ve vzájemném hodnocení z roku 2013 se vyzývá ke zkrácení interních postupů Účetního dvora a vyjasnění úlohy a mandátu vůči externím zúčastněným stranám a že se v něm zdůrazňuje, že auditované subjekty příliš ovlivňují závěry Účetního dvora a výroky auditora;

O.

vzhledem k tomu, že se Parlament zaměřuje zejména na návrhy, jež nevedou k nutnosti měnit Smlouvu;

P.

vzhledem k tomu, že Rada vždy respektovala doporučení předložená výborem zřízeným podle článku 255 SFEU, jehož účelem je vydávat stanoviska k vhodnosti kandidátů na funkce generálního advokáta Soudní dvora a Tribunálu, ačkoli k tomu ve Smlouvě neexistuje žádná jednoznačně stanovená povinnost;

1.

je přesvědčen, že Evropský účetní dvůr může jakožto externí auditor orgánů Unie poskytnout zákonodárcům nejen prohlášení o věrohodnosti účtů a legalitě a správnosti operací uskutečněných v příslušném rozpočtovém roce, ale že je i v příhodném postavení pro to, aby zákonodárci a rozpočtovému orgánu, zejména Výboru Parlamentu pro rozpočtovou kontrolu, poskytoval cenná stanoviska týkající se výsledků dosažených cestou politik Unie, a to s cílem zlepšovat výkonnost a efektivitu činností financovaných Unií, zjišťovat možnosti úspor z rozsahu a šíře záběru a vedlejší účinky mezi vnitrostátními politikami členského státu a poskytovat Parlamentu externí posouzení hodnocení Komise ohledně veřejných financí v členských státech;

2.

domnívá se, že Účetní dvůr by se měl nadále řídit zásadami nezávislosti, integrity, nestrannosti a profesionality a současně vytvářet pevné pracovní vztahy se svými partnery, konkrétně s Evropským parlamentem, a do postupu v oblasti odpovědnosti orgánů EU zapojit nejen Výbor pro rozpočtovou kontrolu, ale také specializované výbory Parlamentu;

3.

poukazuje na to, že Účetní dvůr má podle Smlouvy (čl. 287 odst. 1 druhý pododstavec SFEU) povinnost předkládat Parlamentu a Radě prohlášení o věrohodnosti (DAS) (5) týkající se legality a správnosti plateb poté, co přezkoumal jejich správnost, legalitu a výsledky rozpočtu Unie, a že navíc v souladu se Smlouvou předkládá zvláštní zprávy a stanoviska; připomíná, že velká části lidských zdrojů Účetního dvora je vyčleněna na každoroční sestavování prohlášení o věrohodnosti;

4.

je toho názoru, že při pomáhání Parlamentu a Radě v dohledu nad finančním řízením EU, v přispívání k jeho zlepšení a rovněž v ochraně finančních zájmů Unie je klíčová nezávislost, integrita, nestrannost a profesionalita Účetního dvora, a to od fáze programování až k uzavření účetnictví;

5.

lituje, že výsledky auditu provedeného Účetním dvorem neumožnily Účetnímu dvoru již poosmnácté v řadě vydat kladné prohlášení o věrohodnosti (DAS) týkající se legality a správnosti plateb; zdůrazňuje, že míra chyb poskytuje sama o sobě jen zčásti ucelený přehled o účinnosti politik Unie;

6.

připomíná, že v článku 287 SFEU se stanoví, že Účetní dvůr předkládá Evropskému parlamentu a Radě prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací; upozorňuje, že Účetní dvůr místo předložení jednoho prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací vydal v roce 2012 čtyři stanoviska: jedno k věrohodnosti účetnictví a tři k legalitě a správnosti uskutečněných operací (jedno k příjmům, jedno k závazkům a jedno k platbám); domnívá se, že takové množství dokumentů ztěžuje posouzení plnění rozpočtu ze strany Komise;

7.

upozorňuje, že prohlášení o věrohodnosti je ročním ukazatelem víceletého systému výdajů, a proto obtížně zachycuje cyklickou povahu a účinek víceletých ujednání, v důsledku čehož lze celkový dopad a účinnost systémů řízení a kontroly zčásti hodnotit pouze po ukončení výdajů; domnívá se proto, že Účetní dvůr by měl mít možnost předložit orgánu příslušnému k udělení absolutoria kromě ročního prohlášení o věrohodnosti také přezkum v polovině období a souhrnnou zprávu o celkové výkonnosti programového období;

8.

vítá, že Účetní dvůr od roku 2009 soustřeďuje značné úsilí na rozvoj svých produktů a služeb a rovněž výroční zprávy; domnívá se však, že je třeba vyvíjet větší úsilí a využívat více zdrojů k dalšímu zkvalitnění zejména činnosti Účetního dvora v oblasti auditů výkonnosti, neboť poskytuje informace o výsledcích plnění rozpočtu EU; domnívá se, že Účetní dvůr by měl v souvislosti s odpovědí na otázku, zda a jakým způsobem bylo výsledků dosaženo, vycházet z modelu prohlášení o věrohodnosti, aby bylo možno vyvodit poučení a použít je i v jiných souvislostech;

9.

uznává historickou a konstruktivní úlohu prohlášení o věrohodnosti zaměřeného na legalitu a správnost, které je užitečným ukazatelem osvědčených finančních postupů a výkonnosti řízení na všech úrovních výdajů Unie a ukazuje způsob, jakým byly fondy EU využívány v souladu s rozhodnutími Parlamentu, který jednal jako zákonodárný a rozpočtovým orgán; nicméně zdůrazňuje, že Účetní dvůr by měl v této chvíli i v budoucnu vyčlenit více zdrojů na posouzení toho, zda při využívání veřejných prostředků svěřených Komisi bylo dosaženo hospodárnosti, účinnosti a účelnosti; výsledky zjištění uvedených ve zvláštních zprávách by měly vést k příslušným úpravám programů EU;

10.

zdůrazňuje, že mandát Účetního dvora stanovený Smlouvou představuje referenční rámec, v němž Účetní dvůr vykonává svou úlohu nezávislého orgánu vnější kontroly účetnictví Unie; konstatuje, že tento mandát zajišťuje Účetnímu dvoru výraznou flexibilitu, což mu umožňuje plnit své poslání nad rámec prohlášení o věrohodnosti; připomíná, že Účetní dvůr má na základě svého mandátu možnost předkládat výsledky auditů výkonnosti, které provádí, ve zvláštních zprávách, jež jsou významnou příležitostí k vytvoření přidané hodnoty, budou-li tyto zprávy zaměřeny na vysoce rizikové oblasti; poznamenává, že tyto zprávy navíc poskytují evropským občanům informace o fungování Unie a o tom, jakým způsobem využívají mnohá odvětví evropské prostředky, a umožňují tak přiblížit Evropu občanům a učinit její postupy transparentnější a lépe pochopitelné;

11.

připomíná, že jedním z nejlepších způsobů, jak zlepšit kontrolu účetnictví Evropské unie a posílit výkonnost i účinnost výdajů EU, je hlasovat o absolutoriu před 31. prosincem roku následujícího po kontrolovaném finančním roce; zdůrazňuje, že by tak byl Účetní dvůr nucen předkládat svou výroční zprávu do 30. června;

12.

doporučuje, aby Evropský účetní dvůr, aniž je dotčena jeho nezávislost, utvářel svůj názor na základě prahu významnosti, a nikoli pouze na základě tolerance míry chyb, neboť je to patrně více v souladu s mezinárodními účetními standardy;

13.

navrhuje, aby Evropský parlament ve své výroční zprávě o udělení absolutoria věnoval zvláštní oddíl opatřením navazujícím na doporučení Účetního dvora uvedená v jeho různých auditech výkonnosti, a to s cílem přimět Komisi a členské státy k jejich provedení; Parlament by měl rovněž uvést, kterým hlavním následným opatřením může Účetní dvůr ve své výroční zprávě věnovat zvláštní pozornost, aniž by byla dotčena jeho nezávislost;

14.

konstatuje, že Účetní dvůr vypracovává víceletý i roční pracovní program; konstatuje, že víceletý plán umožňuje vymezit a aktualizovat strategii Účetního dvora a roční plán stanoví konkrétní úkoly, které mají být v daném roce splněny; vítá, že Účetní dvůr každoročně předkládá Výboru pro rozpočtovou kontrolu svůj roční pracovní program, v němž uvádí prioritní úkoly v oblasti auditů a zdroje vyčleněné na jejich provedení;

15.

domnívá se, že stávající podoba setkávání Účetního dvora s Parlamentem a Radou umožňuje získávat cenné podněty pro vytvoření ročního pracovního programu Účetního dvora; zdůrazňuje, že tento druh strukturovaného přípravného dialogu ve značné míře přispívá k zajištění účinné a demokratické odpovědnosti vůči občanům za využívání veřejných prostředků, jež jsou vynakládány v zájmu splnění cílů EU; zdůrazňuje, že i přes posílenou spolupráci s Parlamentem a Radou na úrovni konzultací by měl Účetní dvůr o svém ročním pracovním programu rozhodovat sám, nezávisle na politických či vnitrostátních vlivech;

16.

poukazuje na to, že otázky, které mají pro vnější zúčastněné strany, jako je Evropský parlament, velký význam, a následné žádosti o provedení auditu nejsou shromažďovány strukturovaným způsobem a není jim v plné míře přiznáváno přednostní zacházení; domnívá se, že to negativně ovlivňuje relevantnost a dopad výsledků auditu Účetního dvora; konstatuje také, že přidaná hodnota Účetního dvora je přímo spojena s tím, jak může jeho práci využít Parlament a další subjekty zapojené do postupů v oblasti odpovědnosti; vyzývá proto Účetní dvůr, aby v rámci svého ročního pracovního programu vzal v úvahu politické priority legislativního orgánu a otázky hlavního významu pro občany EU, jež sdělí Výbor Parlamentu pro rozpočtovou kontrolu jakožto uzlový bod pro sdělování obav občanů EU;

17.

očekává, že bude navázána užší spolupráce mezi EÚD a nejvyššími kontrolními institucemi členských států, a to s konkrétními výsledky, pokud jde o sdílení roční práce EÚD; očekává dále konkrétní metodické kroky a dohody týkající se harmonogramu auditů; očekává, že Komise na základě právní studie předloží návrhy na začlenění kontrolní činnosti nejvyšších kontrolních institucí členských států do rámce auditů Účetního dvora týkajících se sdíleného řízení v jejich příslušném členském státě;

18.

zdůrazňuje, že Účetní dvůr by měl stát v čele procesu definování pracovního postupu, kdy nejvyšší kontrolní instituce členských států a Účetní dvůr posilují koordinaci svých zdrojů pro účely hodnocení výdajů a plnění rozpočtu EU, zamezují duplicitním kontrolám, sdílejí informace o kontrolách, identifikují rizikové oblasti, provádějí společné audity či více zapojují nejvyšší kontrolní instituce do úkolů EÚD v oblasti auditu, což ve svém důsledku vede k vytvoření společných pracovních postupů a zajistí větší účinnost na každé úrovni kontroly; konstatuje, že zásadní význam pro lepší zacílení auditů a kontrol má sdílení údajů o auditech a kontrolách a osvědčených postupů mezi Účetním dvorem a nejvyššími kontrolními institucemi; poukazuje na to, že existuje příliš mnoho vrstev kontroly a že tomuto zdvojování činnosti by se mělo zabránit, aby se tak snížilo zatížení řídících orgánů a příjemců;

19.

vyzývá proto k užší spolupráci vnitrostátních kontrolních institucí a Evropského účetního dvora při kontrole sdíleného řízení podle čl. 287 odst. 3 SFEU;

20.

navrhuje prozkoumání možnosti, aby vnitrostátní kontrolní orgány – jakožto nezávislí externí auditoři – vydávaly v souladu s mezinárodními auditorskými standardy vnitrostátní auditorská potvrzení o řízení finančních prostředků Unie, jež by byla předávána vládám členských států za účelem jejich předložení při procesu udělování absolutoria, a to podle vhodných interinstitucionálních postupů, jež je nutno zavést;

21.

zdůrazňuje, že je důležité zapojit evropské programy do plánování kontrol vykonávaných nejvyššími kontrolními institucemi, a to se zvláštním ohledem na sdílené řízení, přičemž vnitrostátní parlamenty musí hrát v této souvislosti klíčovou úlohu v tom, že musí mít možnost požádat své příslušné nejvyšší kontrolní instituce o provedení auditů evropských fondů a programů; připomíná, že institucionalizací a uzákoněním této kontroly by její výsledky mohly být jednou ročně předkládány vnitrostátnímu parlamentu,

22.

konstatuje, že nařízení týkající se hlavních oblastí výdajů na období 2014–2020 podstatně změnila finanční i právní rámec upravující plnění rozpočtu EU; upozorňuje, že tyto reformy s sebou nesou významné změny, které ovlivní strukturu rizika v oblasti finančního řízení, neboť zjednoduší pravidla financování, zvýší podmíněnost i zefektivní rozpočet EU; trvá proto na tom, aby se Účetní dvůr více zaměřil na výsledky, které jsou základem pro náležité podávání zpráv o rizicích a výkonnosti takovýchto nových nástrojů;

23.

navrhuje, aby Účetní dvůr synchronizoval svůj víceletý pracovní program s VFR a aby do něj zahrnul přezkum v polovině období a celkový přezkum účetní závěrky Komise s ohledem na příslušný VFR;

24.

poukazuje na to, že audity výkonnosti často postrádají jasnou analýzu příčin zjištění auditu; připomíná kromě toho, že není zaveden žádný systém, který by zajistil, aby auditoři přidělení na provedení konkrétního auditu měli technické znalosti a metodické schopnosti potřebné pro jeho provedení, aniž by museli v kontrolované oblasti začínat svou práci úplně od začátku; domnívá se, že tyto okolnosti zvyšují neúčinnost a neúčelnost zjištění Účetního dvora v rámci auditů výkonnosti;

25.

očekává od Účetního dvora plnou transparentnost ohledně času, který potřebuje pro své úkoly, a vyzývá jej, aby v rámci každého auditu výkonnosti zveřejnil harmonogram a jednotlivé fáze, kterými příslušný úkol v rámci svého provedení prošel, tj. čas, který byl zapotřebí k provedení jednotlivých odlišných fází, kterými v současné době jsou:

26.

poukazuje na to, že provedení auditu výkonnosti Účetním dvorem, včetně předběžné studie, trvá dva roky, což v několika případech způsobilo zastarání zjištění auditu a neumožnilo provést přiměřená opatření; očekává, že Účetní dvůr zjednoduší vypracovávání auditů výkonnosti a omezí nadbytečné procedurální kroky;

27.

vyjadřuje přání, aby Účetní dvůr v budoucnu nejen zveřejňoval poznámky Komise k jeho zjištěním, závěrům a doporučením, ale aby případně jasně vyjádřil svou konečnou odpověď;

28.

je toho názoru, že Účetní dvůr by měl Výboru pro rozpočtovou kontrolu Parlamentu pravidelně sdělovat statistiky o přítomnosti svých členů v sídle Účetního dvora v Lucemburku; v tomto ohledu očekává plnou transparentnost Účetního dvora vůči Parlamentu; přeje si, aby mu Komise předložila analýzu proveditelnosti nahrazení části odměny členů Účetního dvora denními příspěvky;

29.

zdůrazňuje, že i přes nutnost spravedlivého přístupu a uvedení argumentů auditovaného subjektu v příslušné zprávě není nezbytné dosáhnout s tímto subjektem shody;

30.

poukazuje na to, že v některých případech již byly diskuse Parlamentu o otázkách, kterými se zabývaly zvláštní zprávy, uzavřeny a nebylo možné výsledky auditu Účetního dvora účinně využít; kromě toho podotýká, že v některých případech provedla Komise klíčová doporučení Účetního dvora již před předložením jeho zprávy; očekává, že Účetní dvůr při provádění auditů zohlední vnější časová omezení a vývoj;

31.

očekává, že Účetní dvůr bude ve svých zprávách jasně sdělovat slabá místa a osvědčené postupy orgánů členských států, a to cestou jejich soustavného zveřejňování;

32.

je přesvědčen, že důkladnou analýzou potřeb členů Účetního dvora, pokud jde o zdroje, by mohlo být dosaženo úspor z rozsahu a šíře záběru; očekává, že Účetní dvůr možnosti takových úspor prozkoumá, a to mimo jiné pokud jde o sdílenou dopravní službu pro členy a sdílené kabinety a personál;

33.

lituje, že mezivládní opatření, na něž se nevztahuje Smlouva o EU, jako například opatření k vytvoření Evropského nástroje finanční stability (EFSF) a Evropského mechanismu stability, rovněž působí závažné problémy v oblasti odpovědnosti vůči veřejnosti a auditních činností a současně oslabují zásadní úlohu Účetního dvora;

34.

odsuzuje skutečnost, že v případě EFSF dosud nebyla přijata žádná opatření v zájmu nezávislé vnější veřejné kontroly, a lituje, že i poté, co Účetní dvůr jmenoval člena účetní komise Evropského mechanismu stability, nebude výroční zpráva o auditu zpřístupněna ani Parlamentu, ani široké veřejnosti; vyzývá Účetní dvůr, aby Parlamentu pravidelně předkládal výroční zprávu komise o auditu a veškeré další nezbytné informace o činnosti Účetního dvora v tomto ohledu, aby tak Parlament mohl kontrolovat práci Účetního dvora během postupu udělování absolutoria;

35.

poukazuje na to, že složení Účetního dvora a postup jmenování jeho členů je stanoven v článcích 285 a 286 SFEU; zdůrazňuje však potřebu změnit Smlouvu ve smyslu zrovnoprávnění Rady a Parlamentu při jmenování členů Účetního dvora, aby byla zajištěna demokratická legitimita, transparentnost a úplná nezávislost členů Účetního dvora;

36.

lituje, že některé postupy jmenování vedly ke sporu mezi Parlamentem a Radou ohledně kandidátů, a to i přes skutečnost, že Smlouva s takovým sporem nepočítá; zdůrazňuje, že – jak je stanoveno ve Smlouvě – je povinností Parlamentu prověřovat nominované kandidáty; je toho názoru, že Rada by měla v duchu dobré spolupráce mezi evropskými orgány respektovat rozhodnutí, která Parlament přijal na základě provedeného slyšení;

37.

požaduje, aby bylo při příští revizi Smlouvy o EU stanoveno, že členy EÚD volí Evropský parlament na návrh Rady; domnívá se, že takový postup by posílil nezávislost členů EÚD na členských státech;

38.

vítá skutečnost, že Účetní dvůr přijal v roce 2010 nový jednací řád, který mu, podle platného právního rámce, umožnil zjednodušit svůj rozhodovací proces, takže zprávy o auditu a stanoviska nyní přijímají senáty o 5 až 6 členech, a nikoli kolegium všech 28 členů;

39.

domnívá se, že původní užitečnost a důvěryhodnost stávajícího pravidla zeměpisného zastoupení, jež se uplatňuje u vysokých vedoucích funkcí a podle nějž má každý členský stát jednoho zástupce, jsou již značně překonané a toto pravidlo by mohla nahradit jednoduchá řídicí struktura přiměřená mandátu s obecnější odpovědností, přičemž by byla přijata náležitá ustanovení zaručující nezávislost Účetního dvora ve všech jeho činnostech;

40.

navrhuje proto, aby měl Účetní dvůr stejný počet členů jako Komise; tito členové by měli mít přinejmenším profesní zkušenost v oblasti auditu a řízení; členové Účetního dvora by měli mít pro tuto funkci zvláštní kvalifikaci a jejich nezávislost musí být nesporná;

41.

navrhuje přezkoumat způsob odměňování členů Účetního dvora a přímo a osobně přidělovaných zdrojů pro každého člena s cílem jednak je uvést do souladu s vnitrostátními a mezinárodními postupy pro podobné funkce, jednak umožnit členům Účetního dvora, aby nezávisle plnili své povinnosti;

42.

přijímá níže uvedené zásady, kritéria výběru a postupy pro přijetí stanoviska ke kandidátovi na člena Účetního dvora:

43.

má za to, že kritéria pro jmenování členů EÚD by měla být dále konkretizována na základě článku 286 SFEU, a zdůrazňuje, že hodnocení Parlamentu se budou řídit především těmito kritérii:

44.

vyzývá Radu, aby:

45.

pokud jde o postupy ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu a na plenárním zasedání, stanoví následující:

46.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Účetnímu dvoru a pro informaci ostatním orgánům a institucím Evropské unie a vnitrostátním parlamentům a kontrolním institucím členských států.

24.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/14

—

s ohledem na interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů (1),

—

s ohledem na protokol č. 2 ke Smlouvě o fungování Evropské unie o používání zásad subsidiarity a proporcionality, zejména na jeho články 4, 6 a 7,

—

s ohledem na praktická opatření pro provádění ustanovení čl. 294 odst. 4 SFEU v případě dohod v prvním čtení schválená dne 22. července 2011 příslušnými útvary Evropského parlamentu a Rady,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2012 o 18. zprávě o zlepšení právních předpisů – používání zásad subsidiarity a proporcionality (2010) (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o zlepšování právní úpravy, subsidiaritě a proporcionalitě a inteligentní regulaci (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o zajištění nezávislých posouzení dopadu (4),

—

s ohledem na zprávu Komise o subsidiaritě a proporcionalitě (19. zpráva o zlepšení právních předpisů za rok 2011) (COM(2012)0373),

—

s ohledem na sdělení Komise o účelnosti právních předpisů EU (COM(2012)0746) a (COM(2013)0685),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Inteligentní regulace – reakce na potřeby malých a středních podniků (COM(2013)0122),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o sledování inteligentní regulace pro malé a střední podniky a konzultacích k ní (SWD(2013)0060),

—

s ohledem na sdělení Komise o inteligentní regulaci v Evropské unii (COM(2010)0543),

—

s ohledem na závěry Rady o inteligentní regulaci ze dne 30. května 2013,

—

s ohledem na zprávu ze dne 15. listopadu 2011, kterou vypracovala skupina nezávislých zúčastněných stran na vysoké úrovni pro oblast administrativní zátěže, s názvem „Evropa může být úspěšnější: Zpráva o osvědčených postupech členských států umožňujících dosáhnout při provádění právních předpisů EU minimální administrativní zátěže“,

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 30. května 2013 (5)

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0056/2014),

A.

vzhledem k tomu, že agenda inteligentní regulace představuje pokus upevnit úsilí, pokud jde o zdokonalení tvorby právních předpisů, zjednodušení práva EU a snížení administrativní zátěže, a vydat se na cestu směrem k dobré správě věcí veřejných vycházející z tvorby politiky založené na důkazech, v níž hrají zásadní roli posouzení dopadů a kontroly ex post;

B.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty by měly být zapojeny do hodnocení nových právních předpisů ex post, což by ve výsledku pomohlo Komisi s jejími zprávami a obecně by to zlepšilo posuzování evropských otázek vnitrostátními parlamenty;

C.

vzhledem k tomu, že interinstitucionální dohoda o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2003 již nevyhovuje stávajícímu legislativnímu prostředí vytvořenému Lisabonskou smlouvou, a to nejen vzhledem k nesystematickému přístupu orgánů EU při přijímání společných politických prohlášení o informativních dokumentech a praktických opatření pro provádění ustanovení článku 294 SFEU na úrovni sekretariátů;

1.

zdůrazňuje, že právní předpisy navržené a přijaté na evropské úrovni by měly být jednoduché, efektivní a účinné, měly by poskytovat jasnou přidanou hodnotu, být snadno srozumitelné a přístupné ve všech úředních jazycích členských států a měly by přinášet plné výhody při minimálních nákladech; uznává, že hospodářská krize zvýšila tlak na zdroje vnitrostátních správních orgánů, a je přesvědčen, že závazek vytvářet jasné a snadno proveditelné právní předpisy by pomohl částečně zmírnit zátěž na vnitrostátní správu a na soukromé osoby, které musí tyto právní předpisy dodržovat; zdůrazňuje, že evropské orgány jsou odpovědné za to, aby právní předpisy byly jasné a snadno srozumitelné a aby na občany nebo podniky nekladly zbytečnou administrativní zátěž;

2.

zdůrazňuje, že hodnocení dopadu nových předpisů na malé a střední podniky nebo na velké společnosti nesmí ani vést k diskriminaci mezi pracovníky na základě velikosti společností, které je zaměstnávají, ani narušovat základní práva pracovníků, včetně práva na informace a konzultace, nebo jejich pracovní podmínky, uspokojení z práce a práva na sociální zabezpečení, ani nesmí bránit zlepšování těchto práv nebo jejich ochraně na pracovišti ve vztahu ke stávajícím a novým rizikům souvisejícím s prací;

3.

zdůrazňuje, že evropské orgány musí při tvorbě právních předpisů dodržovat zásady subsidiarity a proporcionality;

4.

připomíná svá dřívější vyjádření, že Výbor pro posuzování dopadů a vnitrostátní parlamenty se často domnívaly, že tyto zásady nejsou v posouzeních dopadů vypracovaných Komisí dostatečně řešeny; vyjadřuje opětovné zklamání nad tím, že tato kritika se opakuje i tento rok;

5.

domnívá se, že zdokonalení tvorby právních předpisů by mělo probíhat v duchu víceúrovňové správy věcí veřejných, tzn. prostřednictvím koordinovaného působení EU, vnitrostátních institucí a místních a regionálních orgánů;

6.

znovu vyzývá k opětovnému projednání interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2003 s cílem zohlednit nové legislativní prostředí vytvořené Lisabonskou smlouvou, upevnit stávající osvědčené postupy a aktualizovat tuto dohodu v souladu s agendou „zdokonalení tvorby právních předpisů“; doporučuje, aby jakákoli nová dohoda byla přijata na základě článku 295 SFEU a aby měla závazný charakter;

7.

naléhavě žádá Komisi a Radu, aby společně s Evropským parlamentem zahájily jednání o kritériích pro náležité uplatňování článků 290 a 291 SFEU; domnívá se, že toho lze dosáhnout v rámci revize interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů, která by tudíž měla mimo jiné tato kritéria zahrnovat;

8.

domnívá se, že škála různých názvů použitých pro systémy, které Komisi slouží k hodnocení přijatých zákonů a zajištění snížení zátěže, je matoucí a zbytečně složitá; doporučuje v rámci „zdokonalení tvorby právních předpisů“ přijmout jediný název, a znovu opakuje svou výzvu, aby za tento úkol nesl odpovědnost jeden z komisařů;

9.

vyzývá Komisi, aby prohloubila přezkum uplatňování zásady proporcionality, zejména s ohledem na použití článků 290 a 291 SFEU o aktech v přenesené pravomoci a prováděcích aktech;

10.

domnívá se, že v souvislosti s větší demokratickou legitimitou by měla být věnována zvláštní pozornost systému včasného varování;

11.

poukazuje na to, že hospodářská a finanční krize sice vyžaduje lepší koordinaci politik a posílení pravomocí Unie v řadě oblastí, nicméně stejně nezbytné je zachovat jasnou představu o rozdělení pravomocí v systému víceúrovňové správy Evropské unie a v návaznosti na transparentní diskusi přijímat rozhodnutí transparentně na nejvhodnější úrovni, a omezovat tak byrokracii;

12.

zdůrazňuje, že evropské orgány musí dodržovat zásady subsidiarity a proporcionality zakotvené v článku 5 Smlouvy o Evropské unii a v protokolu č. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, které jsou obecné povahy a jsou pro instituce při výkonu pravomocí Unie závazné, s tou výjimkou, že zásada subsidiarity se neuplatňuje v těch oblastech, jež spadají do výlučné pravomoci Unie;

13.

doporučuje zvážit, zda by bylo vhodné stanovit na úrovni EU přiměřená kritéria, podle nichž by se posuzovalo dodržování zásad subsidiarity a proporcionality;

14.

konstatuje, že protokol č. 2 nabízí vnitrostátním parlamentům formální možnost poskytovat zákonodárcům EU poradenství o tom, zda návrhy právních předpisů nesplňují zásadu subsidiarity, neboť jejich cílů nemůže být z důvodu jejich rozsahu nebo účinků lépe dosaženo na úrovni Unie než na úrovni členských států;

15.

poukazuje na rozhodující význam posuzování dopadu právních předpisů jakožto nástroje na podporu rozhodování v legislativním procesu, a zdůrazňuje, že je zapotřebí v tomto rámci náležitě zvažovat problémy týkající se zásad subsidiarity a proporcionality;

16.

vítá užší účast vnitrostátních parlamentů v rámci evropského legislativního procesu a bere na vědomí, že parlamenty členských států projevují stále větší zájem o to, aby orgány Unie tyto zásady řádně uplatňovaly; dokladem toho je skutečnost, že v roce 2011 Evropský parlament obdržel 77 odůvodněných stanovisek s tvrzením, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity, a 523 dalších příspěvků týkajících se přínosu návrhu právního předpisu, přičemž v roce 2010 tento počet činil 41 a 299; vyjadřuje svou ochotu pokračovat ve spolupráci a meziparlamentním dialogu s vnitrostátními parlamenty a posilovat je;

17.

rozhodně zdůrazňuje význam parlamentní kontroly jak ze strany Evropského parlamentu, tak ze strany vnitrostátních parlamentů; doporučuje, aby se vnitrostátním parlamentům dostalo zásadní pomoci, která by jim umožnila provádět úkoly v oblasti kontroly; navrhuje, aby vnitrostátní parlamenty obdržely pokyny, které jim pomohou při posuzování souladu se zásadou subsidiarity;

18.

zdůrazňuje, že Soudní dvůr je v souladu s článkem 263 SFEU oprávněn přezkoumávat legalitu legislativních aktů, pokud jde o dodržení zásady subsidiarity, a že tato zásada představuje politický směr pro výkon pravomocí na úrovni Unie;

19.

na druhou stranu poukazuje na to, že Soudní dvůr má na základě smluv pravomoc rozhodovat o žalobách ve věcech „porušení Smluv nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejich provádění“ a že podle Smlouvy o Evropské unii k nim patří i zásada subsidiarity a proporcionality; konstatuje, že soudní přezkum platnosti aktů Unie se tedy vztahuje i na dodržování těchto zásad;

20.

zdůrazňuje, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 12. května 2011 ve věci c-176/09 (Lucembursko v. Evropský parlament a Rada uvádí, že zásada proporcionality „vyžaduje, aby prostředky zavedené ustanovením práva Unie byly způsobilé k uskutečnění legitimních cílů sledovaných dotyčnou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné“, a že „v oblastech, v nichž má zákonodárce Unie širokou zákonodárnou pravomoc,“ lze legitimitu opatření přijatého za těchto okolností napadnout, pouze pokud je toto opatření zjevně nepřiměřené ve vztahu k cíli, jejž příslušné orgány zamýšlí sledovat, třebaže evropský zákonodárce musí přesto „založit svoji volbu na objektivních kritériích“ a při posuzování omezení spojených s jednotlivými opatřeními, jež připadají v úvahu, musí „přezkoumat, zda cíle sledované zvoleným opatřením mohou odůvodnit i značné negativní hospodářské důsledky pro určité hospodářské subjekty“;

21.

poznamenává, že podle Smluv zásada subsidiarity povoluje činnost Unie v oblastech, které nespadají do výhradní pravomoci Unie „pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální ani místní, ale spíše jich z důvodu jejího rozsahu či účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie“, zatímco podle zásady proporcionality nesmí podstata a forma činnosti Unie překročit míru, která je nutná k dosažení cílů zakotvených ve Smlouvách; poukazuje na to, že zásady subsidiarity a proporcionality jsou úzce propojeny, ale jsou rozdílné: zatímco zásada subsidiarity se týká vhodnosti činnosti Unie v odvětvích, která nespadají do výhradní pravomoci Unie, zásada proporcionality se týká přiměřenosti mezi prostředky a cíli stanovenými zákonodárcem a je obecným pravidlem, jímž se řídí výkon pravomocí Unie; konstatuje, že po zvážení subsidiarity týkající se návrhu legislativního aktu musí logicky následovat zvážení proporcionality, neboť ověření subsidiarity by nebylo dostatečně účinné, pokud by zároveň nebylo provedeno ověření proporcionality;

22.

konstatuje, že v roce 2011 obdržela Komise pouze velmi nízký počet parlamentních otázek, které se týkaly dodržování zásad subsidiarity a proporcionality (32 z více než 12 000);

23.

zdůrazňuje skutečnost, že v roce 2011 obdržela Komise 64 odůvodněných stanovisek ve smyslu protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality, což je v porovnání s rokem 2010 značný nárůst; konstatuje však, že těchto 64 odůvodněných stanovisek představovalo stěží 10 % všech 622 stanovisek předložených vnitrostátními parlamenty Komisi v roce 2011 v rámci uvedeného politického dialogu; rovněž upozorňuje na skutečnost, že u žádného návrhu Komise se nesešel dostatečný počet odůvodněných stanovisek na to, aby byl v rámci protokolu zahájen postup udělení „žluté nebo oranžové karty“; konstatuje však, že dne 22. května 2012 byl poprvé aktivován postup udělení žluté karty u návrhu Komise (návrh nařízení Rady o výkonu práva na kolektivní akci v rámci svobody usazování a volného pohybu služeb, tj. návrh nařízení Monti II); zdůrazňuje, že Komise stáhla návrh nikoli proto, že se domnívala, že by byla porušena zásada subsidiarity, ale protože si uvědomila, že návrh pravděpodobně není schopen získat v Parlamentu a v Radě dostatečnou politickou podporu, která by zajistila jeho přijetí;

24.

je toho názoru, že mechanismus ověřování zásady subsidiarity musí být navržen a zaveden jako významný nástroj pro spolupráci mezi evropskými a vnitrostátními orgány; s uspokojením konstatuje, že tento nástroj je v praxi používán jako prostředek komunikace a kooperativního dialogu mezi různými institucionálními úrovněmi víceúrovňového evropského systému;

25.

se znepokojením konstatuje, že některá odůvodněná stanoviska vnitrostátních parlamentů zdůrazňují skutečnost, že v řadě legislativních návrhů Komise odůvodnění subsidiarity chybí nebo je nedostatečné;

26.

doporučuje, aby byly vyšetřeny důvody, proč vnitrostátní parlamenty předkládají tak málo formálních odůvodněných stanovisek, a aby bylo zjištěno, zda je to způsobeno skutečností, že se zásada subsidiarity dodržuje na všech stranách, nebo tím, že vnitrostátní parlamenty nejsou schopny tuto zásadu prosazovat v důsledku nedostatku zdrojů nebo napjatých lhůt; domnívá se, že by bylo žádoucí, aby Komise v této věci vypracovala analýzu;

27.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby evropské orgány umožnily vnitrostátním parlamentům kontrolovat soulad legislativních návrhů se zásadami subsidiarity a proporcionality, a to tím, že zajistí, aby Komise v souladu s článkem 5 protokolu č. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie uváděla podrobné a komplexní důvody pro svá legislativní rozhodnutí ve věci subsidiarity a proporcionality;

28.

v této souvislosti dále podotýká, že v současnosti platné lhůty pro provádění kontrol týkajících se subsidiarity a proporcionality ze strany vnitrostátních parlamentů jsou často považovány za nedostatečné;

29.

domnívá se, že časový tlak a tlak na zdroje, kterému čelí vnitrostátní parlamenty při reakci na návrhy právních předpisů, přispívá k demokratickému deficitu vnímanému v EU;

30.

připomíná svůj předchozí požadavek týkající se podrobnějšího zkoumání problémů, s nimiž se setkávají vnitrostátní parlamenty ve snaze zlepšit fungování stávajícího systému; je přesvědčen, že by bylo také žádoucí přezkoumat možnosti posílení tohoto systému, což by mohlo, možná v souvislosti s budoucím přezkumem smlouvy, poskytnout více práv vnitrostátním parlamentům; doporučuje, aby při takovém přezkumu byl zohledněn vhodný počet reakcí vnitrostátních parlamentů požadovaný k zahájení takového postupu a k určení toho, zda by měl být tento postup omezen pouze na důvody subsidiarity, a jaké by měly být jeho účinky, s přihlédnutím zvláště k nedávným zkušenostem s postupem „žluté karty“; považuje takovou diskusi za užitečnou fázi vývoje pravomoci udělené vnitrostátním parlamentům, kdy se sladí pobídky pro výkon kontroly s dopadem na evropské úrovni;

31.

domnívá se, že mezitím by mohlo být zavedeno několik iniciativ s cílem zlepšit vyhodnocování evropských otázek vnitrostátními parlamenty; zejména:

32.

je přesvědčen, že efektivní přístup k problémům, které představuje zdokonalení tvorby právních předpisů, pokud jde o stávající i očekávané právní předpisy, pomůže evropským orgánům reagovat na krizi; domnívá se, že reforma evropských právních předpisů a legislativních postupů je zásadním nástrojem pro dosažení růstu, konkurenceschopnosti a důstojných pracovních míst v Evropě;

33.

vítá rostoucí důraz, který Komise klade na „cyklus“ politiky, s jeho fázemi počátku, posouzení dopadu, konzultace, schválení, provedení a vyhodnocení právních předpisů EU, které jsou považovány za část uceleného procesu; je v této souvislosti přesvědčen o tom, že zásada „zelenou malým a středním podnikům“ by měla být ve všech částech hlavním prvkem a že hodnocení nových právních předpisů ex ante by se mělo zlepšit, čímž by se vytvořil srozumitelný a transparentní proces stimulace růstu a konkurenceschopnosti v Evropě;

34.

vítá v tomto ohledu sdělení Komise o inteligentní regulaci a o účelnosti právních předpisů EU a pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Deset legislativních aktů, které nejvíce zatěžují malé a střední podniky“; domnívá se, že tyto dokumenty představují skutečný pokrok agendy týkající se zdokonalení tvorby právních předpisů a odrážejí mnohé z předešlých žádostí Parlamentu;

35.

domnívá se, že nyní by se mělo přejít od slov ke konkrétním činům; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby předložila další konkrétní návrhy na snížení celkové regulační zátěže EU, aniž by to narušilo zdraví a bezpečnost při práci, a zejména, aby:

36.

zdůrazňuje, že zlepšení bezpečnosti a zdraví při práci a informování pracovníků a konzultace s nimi jsou dva významné klíče posilování produktivity a konkurenceschopnosti v evropském hospodářství; zdůrazňuje, že silná a stabilní regulace v těchto oblastech nenarušuje růst, ale spíše k němu přispívá;

37.

domnívá se, že Komise by měla dále prozkoumat možnost zavést v legislativním procesu fázi „bílé knihy“; domnívá se, že pokud bude zúčastněným stranám poskytnuta možnost vyjadřovat se k předlohám návrhů a doprovodným předběžným posouzením dopadu, dojde ke zlepšení kvality návrhů právních předpisů předkládaných Komisí, aniž by byl nadměrně prodlužován čas přípravy budoucích právních předpisů;

38.

připomíná dále výzvu Evropského parlamentu vůči Komisi, aby předložila návrhy na zavedení regulačních kompenzací, které by vyžadovaly, aby byly před přijetím nových právních předpisů představujících další náklady nalezeny cesty, jak jinde náklady na odpovídající úrovni snížit; konstatuje, že právní předpis EU neznamená, že automaticky dojde ke zrušení 28 vnitrostátních předpisů ve prospěch jednoho evropského předpisu, a neznamená automaticky ani to, že nový evropský právní předpis představuje nižší zátěž než příslušné vnitrostátní předpisy; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby tento návrh vážně prozkoumala a předložila před koncem stávajícího volebního období v roce 2014 posouzení jeho dopadu;

39.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise hodlá stáhnout svůj návrh týkající se statutu evropské soukromé společnosti, k němuž Evropský parlament vyzval v legislativní zprávě z vlastního podnětu; žádá Komisi, aby s Evropským parlamentem konzultovala před stažením jakéhokoli návrhu vycházejícího z takové zprávy Parlamentu;

40.

zdůrazňuje význam zjednodušení pro zefektivnění právního prostředí, zejména pro místní a regionální orgány, jejichž prostředky pro provádění právních předpisů jsou často omezené a stále se snižují;

41.

chápe „gold-plating“ jako postup členského státu, který při provedení směrnice Evropské unie do vnitrostátního práva zachází za minimální požadavky; znovu vyjadřuje svou podporu opatřením k řešení zbytečného „gold-platingu“ a vyzývá proto členské státy, aby v případě uplatnění „gold-platingu“ vysvětlily své důvody k jeho uplatnění;

42.

vítá skutečnost, že posouzení dopadu, která provádí Komise, se snaží pokrýt širokou a komplexní škálu možných dopadů, ale je přesvědčen, že tento systém by stále mohl být v několika ohledech zlepšen, například začleněním územní dimenze (finanční a administrativní důsledky pro celostátní, regionální a místní orgány); je v tomto ohledu povzbuzen rozhodnutím Komise aktualizovat, konsolidovat a revidovat pokyny pro posouzení dopadů do června 2014 a vyhrazuje si právo v nadcházejících měsících k tomuto procesu přispět podrobným stanovením možných zlepšení pokynů; požaduje, aby byla při posuzování dopadu, které je nezbytné k vytváření veřejných a politických názorů, dodržována zásada mnohojazyčnosti;

43.

žádá Komisi, aby analyzovala metodiku používanou při navrhování posouzení dopadu s cílem zhodnotit prostředky zlepšení jak kvalitativních ukazatelů, tak obecného provádění konzultačních procesů, zejména vzhledem k zapojení příslušných zúčastněných stran;

44.

domnívá se, že je třeba, aby posouzení dopadů zveřejněná Komisí byla zcela soudržná s obsahem legislativních návrhů přijímaných sborem komisařů; požaduje, aby jakékoli posouzení dopadů týkající se návrhu pozměněného tímto sborem bylo automaticky aktualizováno tak, aby odráželo změny provedené komisaři;

45.

vyzývá Komisi, aby posílila úlohu Výboru pro posuzování dopadů a jeho nezávislost a zejména aby dokončovala a předkládala legislativní návrhy pouze tehdy, pokud k nim Výbor pro posuzování dopadů vydal kladné stanovisko; naléhavě vyzývá Výbor pro posuzování dopadů, aby čerpal z odborných znalostí sociálních partnerů;

46.

je přesvědčen, že současné prohlášení o vyloučení právní odpovědnosti uvádějící, že posouzení dopadů provedené Komisí „zavazuje pouze útvary Komise, které se podílely na jeho přípravě, a nepředjímá konečnou podobu jakéhokoli rozhodnutí, jež přijme Komise“ poukazuje na významný nedostatek stávajícího systému;

47.

vítá pozitivní vývoj ředitelství pro posuzování dopadů a evropskou přidanou hodnotu v rámci Evropského parlamentu; je přesvědčen, že celý Parlament by měl k zohledňování posouzení dopadů zaujmout systematický přístup; vítá přípravu krátkých souhrnů posouzení dopadů, které doprovázejí návrhy Komise a jež připravuje ředitelství pro posuzování dopadů, a domnívá se, že tyto souhrny by měly tvořit nezbytný prvek projednávání legislativních návrhů ve výborech; navrhuje, aby posouzení dopadu ze strany Evropského parlamentu zahrnulo v případě potřeby územní rozměr; žádá Konferenci předsedů výborů, aby zvážila, jak toto doporučení co nejlépe provést;

48.

připomíná závazek, který Parlament a Rada přijaly v interinstitucionálním společném přístupu k posuzování dopadu z roku 2005, tedy že provedou před přijetím jakékoliv věcné změny posouzení dopadu, pokud to budou považovat za vhodné a nutné pro legislativní proces; vyzývá výbory, aby při plnění tohoto závazku využívaly oddělení pro posuzování dopadů;

49.

připomíná dále interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2003 a vybízí Radu, aby bez zbytečného odkladu dokončila práci na vytvoření vlastního mechanismu pro posuzování dopadů svých vlastních podstatných změn, a splnila tak své povinnosti v rámci dohody z roku 2003;

50.

trvá na tom, aby se Komise vážně zabývala posuzováním evropské přidané hodnoty, které se připojuje k legislativním zprávám z vlastního podnětu, a uvedla podrobně důvody, proč nepřijímá nebo nepovažuje za významné jakékoli z argumentů, které předložil Parlament;

51.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

24.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/21

—

s ohledem na článek 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—

s ohledem na články 8 a 10 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její článek 21,

—

s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

—

s ohledem na doporučení CM/Rec(2010)5 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům týkající se prostředků k boji proti diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity přijaté dne 31. března 2010,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií“ (COM(2010)0573),

—

s ohledem na zprávu Komise o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2012 (COM(2013)0271) a na doprovodné pracovní dokumenty útvarů Komise,

—

s ohledem na návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (COM(2008)0426) a na jeho postoj k tomuto návrhu ze dne 2. dubna 2009 (1),

—

s ohledem na obecné zásady pro prosazování a ochranu požívání veškerých lidských práv lesbickými, gay, bisexuálními, transgender a intersexuálními (LGBTI) osobami, které přijala Rada Evropské unie na svém zasedání dne 24. června 2013,

—

s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva z listopadu 2010 o homofobii, transfobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity,

—

s ohledem na výsledky průzkumu mezi lesbickými, gay, bisexuálními a transgender osobami, který provedla Agentura pro základní práva (FRA) a který zveřejnila dne 17. května 2013,

—

s ohledem na stanovisko agentury FRA ze dne 1. října 2013 k situaci v oblasti rovnosti v Evropské unii deset let po zahájení uplatňování směrnic o rovném zacházení,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 o boji proti homofobii v Evropě (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2012 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v letech 2010–2011) (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o posílení boje proti rasismu, xenofobii a zločinům z nenávisti (4),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0009/2014),

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin,

B.

vzhledem k tomu, že Evropská unie má při vymezování a provádění svých politik a činností za cíl bojovat proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace;

C.

vzhledem k tomu, že v červnu 2013 přijala Rada Evropské unie pevné zásady k prosazování a ochraně požívání veškerých lidských práv LGBTI osobami za hranicemi Evropské unie a že by měla zajistit, aby tyto osoby byly účinně chráněny uvnitř EU;

D.

vzhledem k tomu, že Evropská unie již koordinuje své činnosti pomocí komplexních politik v oblasti rovnosti a nediskriminace skrze „rámcovou strategii pro nediskriminaci a rovné příležitosti pro všechny“, v oblasti rovnosti pohlaví skrze „strategii v oblasti rovnosti žen a mužů 2010–2015“, v oblasti zdravotního postižení skrze „evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020“ a v oblasti rovných příležitostí pro Romy skrze „rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020“;

E.

vzhledem k tomu, že ve své „Strategii účinného uplatňování listiny základních práv Evropskou unií“ uznala Komise nezbytnost vytváření individuálních politik pro některá specifická základní práva na základě Smluv;

F.

vzhledem k tomu, že průzkum EU mezi LGBT osobami v roce 2013, který provedla Agentura pro základní práva (FRA), ukázal, že v celé Unii se během roku předcházejícího průzkumu jedna ze dvou LGBT dotazovaných osob cítila být diskriminována nebo obtěžována na základě své sexuální orientace, jedna ze tří zažila diskriminaci v oblasti přístupu ke zboží a službám, jedna ze čtyř byla fyzicky napadena a jedna z pěti musela čelit nerovnému zacházení v zaměstnání nebo povolání;

G.

vzhledem k tomu, že agentura FRA doporučila EU a členským státům, aby vypracovaly akční plány s cílem posílit respekt k LGBT osobám a chránit jejich základní práva;

H.

vzhledem k tomu, že v květnu 2013 jedenáct evropských ministrů (5) odpovědných za rovné zacházení vyzvalo Komisi, aby vypracovala komplexní strategii EU pro oblast rovnosti LGBT osob, a že deset členských států (6) již podobnou politiku přijalo nebo o ní právě diskutuje na vnitrostátní a regionální úrovni;

I.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament již desetkrát žádal o vytvoření komplexního nástroje politiky Evropské unie pro oblast rovnosti na základě sexuální orientace a genderové identity;

1.

důrazně odsuzuje jakoukoli diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity a vyjadřuje hlubokou lítost nad tím, že základní práva lesbických, gay, bisexuálních, transgender a intersexuálních (LGBTI) osob nejsou dosud v Evropské unii vždy plně chráněna;

2.

je přesvědčen, že Evropská unie v současné době postrádá komplexní politiku ochrany základních práv LGBTI osob;

3.

uznává, že odpovědnost za ochranu základních práv nesou společně Evropská komise a členské státy; vyzývá Komisi, aby v maximální možné míře využívala svých pravomocí, mj. aby usnadňovala výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy; vyzývá členské státy, aby plnily své povinnosti podle práva EU a doporučení Rady Evropy ohledně prostředků k boji proti diskriminaci na základě sexuální orientace nebo genderové identity;

4.

vyzývá Evropskou komisi, členské státy a příslušné agentury, aby společně spolupracovaly na vytvoření komplexní a víceleté politiky zaměřené na ochranu základních práv LGBTI osob, tj. plánu, strategie nebo akčního plánu zabývajících se níže uvedenými tématy a cíli;

5.

zdůrazňuje, že tato komplexní politika musí respektovat pravomoci Evropské unie a jejích agentur a pravomoci členských států;

6.

připomíná, že by v souladu se zásadou myšlenkového pluralismu a za předpokladu, že nedochází k podněcování k nenávisti, násilí nebo diskriminaci, měla být respektována svoboda vyjadřovat a dávat najevo své přesvědčení a názory;

7.

pověřuje předsedu, aby předal toto usnesení Radě Evropské unie, Evropské komisi, Evropské službě pro vnější činnost, vládám a parlamentům členských států, všem agenturám uvedeným v této zprávě a Radě Evropy.

24.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/27

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (1),

—

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru pod názvem „První zpráva o uplatňování směrnice o nekalých obchodních praktikách“ (COM(2013)0139),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru týkající se uplatňování směrnice o nekalých obchodních praktikách (COM(2013)0138),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele) (2),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/27/ES ze dne 19. května 1998 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. ledna 2009 o provádění, uplatňování a prosazování směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a směrnice 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2010 o dopadu reklamy na chování spotřebitelů (5) a následnou odpověď Komise přijatou dne 30. března 2011;

—

s ohledem na studii pod názvem „Provádění a uplatňování směrnice o nekalých obchodních praktikách (2005/29/ES) a směrnice o klamavé a srovnávací reklamě (2006/114/ES)“, která byla vypracována na žádost Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (6),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a na stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A7-0474/2013),

A.

vzhledem k tomu, že spotřeba je jednou z hlavních hnacích sil růstu v Unii a že proto spotřebitelé hrají v evropské ekonomice významnou úlohu;

B.

vzhledem k tomu, že ochrana spotřebitelů a jejích práv je jednou ze základních hodnot Unie;

C.

vzhledem k tomu, že směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách je hlavním právním nástrojem Unie, neboť upravuje otázku klamavé reklamy a ostatních nekalých praktik při transakcích mezi podniky a spotřebiteli;

D.

vzhledem k tomu, že prostřednictvím takzvaného ustanovení o „vnitřním trhu“ je cílem směrnice zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů v celé Evropské unii, podpořit důvěru spotřebitelů k jednotnému trhu a zároveň zajistit podnikům důležitou právní jistotu spolu se snížením počtu překážek v přeshraničním obchodu;

E.

vzhledem k tomu, že v jednotlivých členských státech existují výrazné rozdíly v provádění směrnice 2005/29/ES;

F.

vzhledem k tomu, že dočasné odchylky, které členským státům umožňovaly nadále uplatňovat vnitrostátní předpisy stanovící více omezení nebo požadavků než samotná směrnice, a že prováděná ustanovení o minimální harmonizaci obsažená v dalších právních nástrojích EU pozbyla platnosti dne 12. června 2013;

G.

vzhledem k tomu, že členské státy, které si to přejí, mohou rozšířit oblast působnosti směrnice na vztahy mezi podniky, a že tak k dnešnímu dni učinily pouze čtyři z nich;

H.

vzhledem k tomu, že Evropská komise oznámila, že v blízké době navrhne přezkum směrnice 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě zaměřený na vztahy mezi podniky;

I.

vzhledem k tomu, že rozvoj digitálního hospodářství a veškeré jeho technologické aplikace vyvolaly revoluci způsobů nakupování a způsobu, jímž podniky provádějí reklamu a prodávají zboží a služby;

J.

vzhledem k tomu, že některé podniky, zejména malé, a také mnozí spotřebitelé si jsou dosud nedostatečně vědomi práv spotřebitelů v Evropě;

K.

vzhledem k tomu, že je nutné posílit úlohu sdružení spotřebitelů a umožnit jim posílení jejich kapacit;

1.

zdůrazňuje účinnost právních předpisů zavedených směrnicí i jejich význam pro zvýšení důvěry spotřebitelů a obchodníků vůči transakcím na vnitřním trhu (zejména pokud jde o přeshraniční transakce), pro zajištění větší právní jistoty podnikům a pro podporu vyšší ochrany spotřebitelů v Unii; zdůrazňuje, že odlišnosti v provádění směrnice by mohly zhoršit její účinnost;

2.

lituje, že ačkoli cílem ustanovení směrnice 2006/114/ES je boj proti klamavým praktikám v reklamě v oblasti vztahů mezi podniky, některé z těchto praktik, zejména „podvody v katalozích firem“, nadále přetrvávají; bere na vědomí záměr Komise navrhnout v blízké době změnu směrnice 2006/114/ES zaměřenou na vztahy mezi podniky s cílem účinněji bojovat proti těmto praktikám; navrhuje, aby Komise v tomto kontextu zvážila přínos sestavení cílené černé listiny obchodních praktik, jež jsou za všech okolností považovány za nekalé, pro oblast vztahů mezi podniky v rámci směrnice 2006/114/ES, podobné již existujícímu seznamu pro směrnici 2005/29/ES; nepovažuje nicméně za vhodné, aby byla oblast působnosti směrnice 2005/29/ES týkající se vztahů mezi podniky a spotřebiteli v blízké době rozšířena na nekalé obchodní praktiky mezi podniky;

3.

vyzývá Komisi, aby vyjasnila vztah mezi směrnicemi 2005/29/ES a 2006/114/ES s cílem zajistit vyšší úroveň ochrany všech hospodářských subjektů v Unii, zejména spotřebitelů a malých a středních podniků, před nepoctivými a nekalými praktikami, čímž by se posílila důvěra na vnitřním trhu;

4.

domnívá se, že odchylky stanovené pro odvětví nemovitostí a finančních služeb jsou odůvodněné a že je vhodné je zachovat;

5.

domnívá se, že v této fázi není vhodné rozšiřovat černou listinu v příloze I; vyzývá však Komisi, aby vytvořila seznam praktik označovaných vnitrostátními orgány jako nekalé ve smyslu obecných zásad směrnice, s cílem posoudit případnou vhodnost takového rozšíření v budoucnu;

6.

konstatuje, že při některých formách transakcí mezi spotřebitelem a podnikem se mohou spotřebitelé stát obětí nekalých obchodních praktik, například pokud prodávají produkt obchodníkovi; vyzývá Komisi, aby problémy tohoto druhu prošetřila a v případě nutnosti prozkoumala možnosti cílených a praktických prostředků k nápravě, mezi něž patří mimo jiné flexibilnější výklad ustanovení směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, a které by mohly být vyloženy v pokynech Komise k uplatňování této směrnice;

7.

připomíná, že s platností od 12. června 2013 členské státy již nemohou zachovávat svá dosavadní ustanovení týkající se dočasných odchylek; vyzývá proto členské státy, aby co nejrychleji uvedly své předpisy do souladu se zněním směrnice; vyzývá zároveň Komisi, aby prováděla výzkum, jak členské státy směrnici transponují, zejména pokud jde o vnitrostátní zákazy, které nejsou zahrnuty v příloze I, a aby do dvou let přeložila Evropskému parlamentu a Radě novou komplexní zprávu o jejím provádění, která bude obsahovat zejména analýzu oblasti působnosti za účelem další harmonizace a zjednodušení právních předpisů Komise týkajících se ochrany spotřebitelů, a návrhy nezbytných opatření, která je zapotřebí přijmout na úrovni Společenství s cílem zajistit, aby byla zachována vysoká úroveň ochrany spotřebitele;

8.

znovu zdůrazňuje význam a naprostou nezbytnost plného a jednotného uplatňování a odpovídajícího provádění směrnice ze strany členských států s cílem odstranit právní nejistotu a provozní nejasnosti týkající se podniků působících na přeshraniční úrovni; se znepokojením konstatuje, že v důsledku nesprávného provádění směrnice musela Komise v letech 2011 a 2012 v několika členských státech použít konzultační systém „EU Pilot“; vyzývá členské státy, aby na vnitrostátní úrovni podpořily vymáhání všemi dostupnými prostředky, zejména poskytnutím dostatečných prostředků; zdůrazňuje významnou úlohu posilování spolupráce mezi vnitrostátními orgány odpovědnými za provádění směrnice a také význam budování strukturovaného dialogu mezi veřejnými donucovacími orgány a dalšími zúčastněnými stranami, zejména sdruženími spotřebitelů;

9.

konstatuje, že po uplynutí lhůty pro provádění směrnice v roce 2007 došlo k mnoha případům, kdy členské státy nesprávně prováděly nebo uplatňovaly klíčová ustanovení, zejména černou listinu zakázaných, klamavých a agresivních obchodních praktik; vyzývá proto Komisi, aby nadále pozorně sledovala uplatňování této směrnice a aby případně podávala žaloby na členské státy, které směrnici porušují, neprovádějí nebo řádně neuplatňují, v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie; vyzývá Komisi zejména k tomu, aby bez prodlení vyjasnila dosud otevřené otázky týkající se konzultací zahájených v roce 2011, a to buď ukončením řízení o nesplnění povinnosti nebo jejich postoupením Soudnímu dvoru;

10.

podporuje přání Komise vypracovat seznam ukazatelů pro posouzení účinnosti mechanismu, jímž členské státy směrnici provádějí;

11.

vítá skutečnost, že od okamžiku provedení směrnice v členských státech vzrostl počet přeshraničních nákupů; znovu nicméně připomíná, že posílená spolupráce a koordinace mezi Komisí a vnitrostátními orgány je zásadní pro podporu sbližování postupů při provádění a pro rychlou a účinnou reakci; konstatuje, že zvláštní pozornost by měla být věnována přeshraničním nákupům prostřednictvím internetu, zejména v případech, kdy internetové stránky porovnávající ceny nezveřejňují jasně identitu obchodníka, který stránku spravuje;

12.

opětovně potvrzuje, že je důležité posilovat spolupráci mezi vnitrostátními orgány, které za uplatňování směrnice odpovídají, s cílem dosáhnout jejího plného uplatňování a řádného provádění ze strany členských států; vybízí v této souvislosti Komisi, aby přistoupila k podrobnému přezkumu oblasti působnosti, účinnosti a mechanismů fungování nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, k čemuž se zavázala do konce roku 2014; vítá s přihlédnutím k tomu nedávno zahájené veřejné konzultace Komise o přezkumu tohoto nařízení a skutečnost, že jsou tyto konzultace dostupné ve všech jazycích EU; vyzývá zúčastněné strany, aby se této konzultace zúčastnily;

13.

zdůrazňuje užitečnost dozorových akcí (sweeps), které jsou prováděny v rámci nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, a vyzývá Komisi, aby tyto postupy rozvíjela a posilovala a aby rozšířila jejich působnost; naléhavě žádá Komisi, aby provedla syntézu zjištěných údajů, vytvořila seznam opatření, která Komise a členské státy přijaly v návaznosti na tyto postupy, a zveřejnila svou analýzu, přičemž by měla zohlednit nutnost zajistit důvěrnost některých citlivých informací, které jsou využívány v rámci soudních řízení na vnitrostátní úrovni; vyzývá Komisi, aby Evropskému parlamentu předložila zprávu o svých zjištěních a aby v případě potřeby navrhla další dodatečná opatření s cílem zlepšit fungování vnitřního trhu;

14.

souhlasí s tím, že je třeba vynaložit další úsilí k přísnějšímu vymáhání směrnice o nekalých obchodních praktikách ve vztahu k zranitelným spotřebitelům;

15.

vyjadřuje znepokojení nad nekalým způsobem, jakým mnozí obchodníci uplatňují vůči spotřebitelům nástroje kontroly a využívají internetové stránky porovnávající ceny, a nad střety zájmů při této činnosti; v této souvislosti kladně hodnotí rozhodnutí Komise prozkoumat možnosti, díky nimž by informace uváděné na internetových platformách byly pro spotřebitele přehlednější;

16.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily řádné uplatňování směrnice o nekalých obchodních praktikách, zejména s ohledem na zavádějící „skryté“ reklamy na internetu ve formě komentářů na sociálních sítích, fórech či blozích, jež zdánlivě pocházejí od samotných spotřebitelů, ačkoli ve skutečnosti se jedná o zprávy komerční nebo reklamní povahy přímo či nepřímo vytvářené nebo financované hospodářskými subjekty; trvá na tom, že takovéto praktiky mají zničující vliv na důvěru spotřebitelů a pravidla hospodářské soutěže; vyzývá členské státy, aby přijaly vhodná opatření, kterými by zabránily dalšímu rozvoji těchto praktik, včetně zahájení informačních kampaní zaměřených na varování spotřebitelů před těmito „skrytými“ formami reklamy, nebo podpory zavádění pozorovatelů či moderátorů internetových fór, kteří by byli za tímto účelem vyškoleni a poučeni o nebezpečích „skryté“ reklamy;

17.

zdůrazňuje, že v souvislosti s rychlým šířením reklam přes internet je třeba vyvinout vhodnou metodu dohledu nad ochranou zranitelných kategorií osob, obzvláště dětí, a nad přístupem inzerentů k těmto osobám;

18.

vyjadřuje politování nad tím, že bez ohledu na stávající právní předpisy EU týkající se cen v letecké dopravě a na dozorovou akci (sweep) provedenou v roce 2007 v rámci nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, která se zaměřila na webové stránky zajišťující prodej letenek, jsou spotřebitelé v tomto odvětví nadále oběťmi mnoha klamavých praktik, mezi něž patří případy, kdy při rezervaci prostřednictvím internetu nejsou do ceny zahrnovány nevyhnutelné náklady, například přirážky za platbu kreditní nebo debetní kartou; je znepokojen vzrůstajícím počtem stížností uživatelů internetových stránek sloužících k on-line prodeji letenek, kteří se stali obětí tzv. sledování IP adresy, jež slouží ke zjištění počtu spojení uskutečněných přes stejnou IP adresu jednotlivými uživateli internetu a k umělému zvyšování ceny zboží na základě zájmu, který uživatel projevil dalším podobným vyhledáním; vyzývá Komisi, aby prověřila, jak často se používá tento postup, který vede k nekalé hospodářské soutěži a představuje zneužití osobních údajů uživatelů, a aby popřípadě navrhla vhodné právní předpisy k ochraně zájmů spotřebitele;

19.

domnívá se, že sankce uvalené při nedodržování směrnice by nikdy neměly být nižší než zisk plynoucí z praktiky, která je považována za nekalou či klamavou; připomíná členským státům, že podle ustanovení směrnice musí být sankce účinné, přiměřené a odrazující; žádá Komisi, aby shromažďovala a analyzovala údaje o sankcích a o účinnosti režimů vymáhání právních předpisů uplatňovaných členskými státy, zejména s ohledem na složitost a délku vynucovacích řízení; vyzývá Komisi, aby Evropskému parlamentu poskytla výsledky těchto analýz;

20.

vítá, že se Komise snaží pomáhat členským státům s provedením a uplatňováním směrnice;

21.

vítá skutečnost, že Komise vytvořila databázi vnitrostátních právních předpisů a judikatury týkající se nekalých obchodních praktik, a uznává užitečnost této databáze pro doplňování informací, jež jsou k dispozici spotřebitelům; lituje, že databáze je k dispozici pouze v angličtině; žádá Komisi, aby postupně zvyšovala počet jazyků, v nichž bude databáze k dispozici, a aby rozvíjela povědomí o této databázi, zejména u hospodářských subjektů; vyzývá Komisi, aby zvážila rovněž další nástroje ke zvýšení informovanosti MSP s ohledem na nekalé obchodní praktiky;

22.

zdůrazňuje význam pokynů, které Komise vytvořila s cílem napomoci uplatňování směrnice; vítá záměr Komise provést do roku 2014 přezkum tohoto dokumentu; vybízí Komisi, aby pracovala transparentně a prováděla během tohoto procesu široké konzultace se zúčastněnými stranami; vyzývá Komisi, aby tento dokument v budoucnu i nadále velmi pravidelně aktualizovala a vyjasňovala; vyzývá členské státy, aby z těchto pokynů co nejvíce vycházely a aby si vyměňovaly osvědčené postupy o jeho provádění; vyzývá Komisi, aby předložila hodnocení problémů s výkladem a prováděním, s nimiž se vnitrostátní orgány a zúčastněné strany pravidelně setkávají při provádění ustanovení této směrnice, s cílem posoudit, které aspekty pokynů je zapotřebí zlepšit;

23.

zdůrazňuje, že ze zásady maximální harmonizace stanovené směrnicí vyplývá, že vnitrostátní předpisy nemohou zavést přísnější opatření, než jsou opatření stanovená v této směrnici; zdůrazňuje, že podle výkladu Soudního dvora znamená tato zásada požadavek, aby spojené prodeje a další obchodní propagační akce, které Soud projednává jako nekalé obchodní praktiky a které nejsou uvedeny na černé listině v příloze I, mohly být zakázány pouze případ od případu; zdůrazňuje, že z důvodů právní jistoty a s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele by Komise měla v rámci svého přezkumu pokynů upřesnit, v kterých konkrétních případech by měly být spojené prodeje a další obchodní propagační akce považovány za nelegální; vyzývá také Komisi, aby zvážila nezbytnost nového legislativního návrhu o obchodních propagačních akcích;

24.

zdůrazňuje, že používání falešných environmentálních tvrzení je nekalá praktika, jejíž využívání narůstá; vybízí Komisi, aby rozšířila část pokynů věnovanou této praktice s cílem vyjasnit uplatňování směrnice na hospodářské subjekty; zároveň vyzývá Komisi, aby přezkoumala iniciativy, které může přijmout s cílem zvýšit ochranu spotřebitelů proti těmto praktikám;

25.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvyšovaly informovanost podniků o právech spotřebitele s cílem prosazovat lepší dodržování těchto práv ze strany hospodářských subjektů;

26.

připomíná, že mnozí spotřebitelé se žádostí o nápravu váhají, pokud jim připadá, že částka, o niž se jedná, není příliš vysoká; zdůrazňuje, že je nutné dále zvyšovat povědomí spotřebitelů o podpoře, kterou jim mohou poskytnout jak sdružení spotřebitelů, tak síť evropských spotřebitelských center. zdůrazňuje význam organizací spotřebitelů při zvyšování povědomí o stávajících nekalých obchodních praktikách v rámci preventivního opatření a o jejich úloze při pomoci obětem nekalých praktik, což spotřebitelům umožní řádné uplatňování jejich práv; vyzývá ke koordinovaným akcím organizací spotřebitelů na vnitrostátní a evropské úrovni, do nichž se zapojí i vnitrostátní orgány a Komise;

27.

zdůrazňuje, že pro spotřebitele je důležité, aby mohli využívat účinné, rychlé a nepříliš nákladné opravné prostředky; žádá v této souvislosti, aby členské státy plně prováděly směrnici o alternativním řešení sporů a mimosoudním řešení sporů on-line;

28.

zdůrazňuje význam mechanismů kolektivního odškodnění pro spotřebitele a vítá nedávno zveřejněné doporučení Komise C(2013)3539 a její sdělení COM(2013)0401; souhlasí, že vytvoření horizontálního rámce pro kolektivní odškodnění by zabránilo riziku nekoordinovaných specificky odvětvových iniciativ EU; vyzývá členské státy, aby se řídily doporučeními Komise pro zavedení horizontálních společných zásad, jejichž provádění v členských státech by sloužilo k posouzení, zda jsou zapotřebí další opatření včetně legislativní iniciativy, zejména pro přeshraniční případy; připomíná, že žádný z různých přístupů ke kolektivnímu odškodnění nesmí vytvářet jakékoli ekonomické pobídky vedoucí ke zneužívání skupinových žalob a že by součástí všech těchto přístupů měla být patřičná ochranná opatření umožňující zabránit neoprávněným nárokům;

29.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

24.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/32

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 27. března 2013 s názvem „Srovnávací přehled EU o soudnictví – Nástroj podpory efektivního soudnictví a růstu“ (COM(2013)0160),

—

s ohledem na hodnoticí zprávy o evropských systémech soudnictví, které každé dva roky vypracovává Komise Rady Evropy pro efektivnost soudnictví (CEPEJ);

—

s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0442/2013),

A.

vzhledem k tomu, že Komise vydala srovnávací přehled EU o soudnictví, což je nezávazný srovnávací nástroj, jehož cílem je hodnotit účinnost vnitrostátních systémů soudnictví za účelem lepšího stanovení politiky v oblasti soudnictví, který je zaměřen na parametry soudních systémů přispívající ke zlepšení podnikatelského a investičního prostředí v Unii;

B.

vzhledem k tomu, že srovnávací přehled EU o soudnictví srovnává vnitrostátní soudní systémy, přičemž využívá konkrétních ukazatelů, ale nepředkládá celkový žebříček vnitrostátních soudních systémů;

C.

vzhledem k tomu, že se srovnávací přehled EU o soudnictví za rok 2013 zaměřuje výlučně na občanské, obchodní a správní soudnictví;

D.

vzhledem k tomu, že výhodou nezávazného srovnávacího přehledu je, že odhalí zlepšení a zhoršení i snahu o výměnu osvědčených postupů v rámci Unie, a zároveň ponechá nedotčenu nezávislost vnitrostátních právních systémů a systémů soudnictví;

1.

bere srovnávací přehled EU o soudnictví s velkým zájmem na vědomí; vyzývá Komisi, aby byl tento přehled v souladu se Smlouvami a v konzultaci s členskými státy dále rozpracováván a aby Komise zároveň zohlednila, že je zapotřebí zabránit zbytečnému zdvojování činnosti s dalšími orgány;

2.

podporuje záměr vyměňovat si osvědčené postupy s cílem zajistit účinné a nezávislé soudnictví, které může přispět k hospodářskému růstu v Evropě a podpořit konkurenceschopnost; zdůrazňuje, že nezávislý a důvěryhodný systém soudnictví je pro podniky pobídkou k rozvoji a investicím na vnitrostátní a přeshraniční úrovni;

3.

konstatuje, že referenční hodnoty v soudnictví mají význam pro vzájemnou přeshraniční důvěru, pro účinnou spolupráci mezi soudními orgány a pro vytváření společného soudního prostoru a evropské soudní kultury;

4.

je přesvědčen, že jakékoli srovnávání vnitrostátních systémů soudnictví, zejména ve vztahu k jejich dřívější situaci, se musí opírat o objektivní kritéria a důkazy, které jsou shromažďovány, porovnávány a analyzovány objektivním způsobem; poukazuje na význam hodnocení fungování soudních systémů jako celku, aniž by došlo k jejich odtržení od sociální, historické a ekonomické situace členských států nebo od ústavních tradic, z nichž tyto systémy vycházejí; zdůrazňuje význam nestranného přístupu k členským státům, čímž se zajistí rovné zacházení se všemi členskými státy při hodnocení jejich soudnictví;

5.

vyzývá Komisi, aby navrhovanou metodu včas a transparentním postupem projednala za účasti členských států;

6.

poukazuje na to, že před shromažďováním informací o vnitrostátních systémech soudnictví musí být stanoveny referenční hodnoty s cílem vytvořit společné chápání metodiky a ukazatelů;

7.

chválí úsilí Komise o zajištění měřitelných údajů; poukazuje však na to, že některé cíle, jako je kvalita a nestrannost soudnictví, lze velmi obtížně objektivně měřit;

8.

konstatuje, že účinnost systému soudnictví nelze měřit pouze s využitím statisticky kvantifikovatelných parametrů, ale že by měly být také zohledněny strukturální zvláštnosti a odlišné společenské tradice v členských státech; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby v budoucnu při shromažďování údajů a stanovování referenčních hodnot více zohlednila rozdíly mezi vnitrostátními systémy soudnictví;

9.

vyzývá Komisi, aby v oblasti práva společností rovnoprávně zohlednila monistický a dualistický systém;

10.

vyzývá členské státy, aby pečlivě přezkoumaly výsledky srovnávacího přehledu o soudnictví za rok 2013 a určily, zda je třeba z nich vyvodit důsledky pro organizaci a pokrok příslušných systémů občanského, obchodního a správního soudnictví;

11.

vybízí členské státy, aby shromáždily příslušné údaje o problémech, jako je nákladnost řízení, věci řešené prostřednictvím mediace a postupy vymáhání; vyjadřuje politování, že některé členské státy neposkytly žádné údaje, pokud jde o určité kategorie uvedené ve srovnávacím přehledu o soudnictví; je však přesvědčen, že Komise by měla rozlišovat mezi instancemi, u nichž údaje nebyly k dispozici, a instancemi, kde ukazatele nebyly relevantní nebo použitelné pro jednotlivé členské státy;

12.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly vzájemné porozumění a spolupráci mezi vnitrostátními systémy soudnictví, a to i prostřednictvím sítě kontaktních soudců;

13.

žádá, aby byl větší význam přikládán programům odborného vzdělávání soudců, soudního personálu a dalších pracovníků v oblasti práva, zejména v oblastech evropského a srovnávacího práva; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se nezbytnou složkou studia práv stalo jazykové vzdělávání;

14.

vyjadřuje svůj zájem o získávání údajů o přeshraničních případech, které jsou často mnohem složitější než věci čistě vnitrostátní a které názorně ukazují, jaké jsou překážky, jimž občané EU čelí při výkonu svých práv vyplývajících z jednotného trhu EU, zvláště při uplatňování právních předpisů EU;

15.

poukazuje na význam alternativního řešení sporů, pokud jde o snížení zátěže, jíž jsou systémy soudnictví vystaveny, a úsporu peněz všech zúčastněných stran;

16.

žádá Komisi, aby v příštím srovnávacím přehledu tohoto typu vzala v úvahu i přeshraniční mediační postupy; vybízí členské státy, aby aktivně podporovaly mediační postupy se zvláštním zřetelem k obchodním a rodinným záležitostem, které jsou regulovány na úrovni EU (například nařízením Řím III nebo Brusel II);

17.

zdůrazňuje, že existují značné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o rozvíjení systémů informačních a komunikačních technologií (IKT); poukazuje na skutečnost, že využívání nových technologií může účinně přispívat ke snížení nákladů a urychlení soudních řízení, zejména používáním počítačových aplikací, nástrojů pro řízení případů a komunikačních nástrojů;

18.

poukazuje na to, že řízení o drobných nárocích a nesporné nároky mohou být za použití nástrojů IKT řešeny rychleji;

19.

zdůrazňuje úlohu CEPEJ při shromažďování a poskytování příslušných údajů jak na vnitrostátní, tak na regionální úrovni; domnívá se, že orgány a instituce EU by se měly snažit s CEPEJ spolupracovat vzhledem k tomu, že tato komise poskytuje vynikajicí základ pro výměnu osvědčených postupů a že je zapotřebí zabránit zdvojování;

20.

připomíná vedoucí úlohu Evropské justiční sítě v občanských a obchodních záležitostech a také úlohu evropského justičního portálu při usnadňování přístupu občanů EU k informacím o evropských a vnitrostátních právních předpisech;

21.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

24.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/34

—

s ohledem na články 174, 175, 176, 177, 178, 191 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na článek 37 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na protokol č. 26 k SFEU,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. Prosince 2013 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (1),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. Prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (2),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 (3),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1298/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, pokud jde o finanční příděl z Evropského sociálního fondu pro některé členské státy (4),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce (5),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto seskupení (6),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (7),

—

s ohledem na pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí (8),

—

s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 734/2013 ze dne 22. července 2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví podrobná prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (9),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Pokyny EU k použití pravidel státní podpory ve vztahu k rychlému zavádění širokopásmových sítí“ (10),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. dubna 2011 nazvané „Inteligentní sítě: od inovace k rozvoji“ (COM(2011)0202),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (11),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (12),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2011 nazvané „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“ (COM(2011)0112),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. listopadu 2012 nazvané „Zajistit fungování vnitřního trhu s energií“ (COM(2012)0663),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. června 2012 nazvané „Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií“ (COM(2012)0271),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 27. března 2013 nazvanou „Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030“ (COM(2013)0169),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o mikrogeneraci – malokapacitní výroba elektřiny a tepla (13),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2013 o úloze politiky EU v oblasti soudržnosti a jejích představitelů v zavádění nové evropské energetické politiky (14),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2013 o provádění a dopadu opatření na zvýšení energetické účinnosti v rámci politiky soudržnosti (15),

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. ledna 2012 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů a o jejich volném pohybu (obecné nařízení o ochraně údajů) (COM(2012)0011),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. listopadu 2008 nazvané „Regiony 2020: Posouzení budoucích výzev pro regiony EU“ (SEC(2008)2868),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2010 s názvem „Příspěvek regionální politiky k inteligentnímu růstu v rámci strategie Evropa 2020“ (COM(2010)0553),

—

s ohledem na konzultační dokument obsahující návrh nařízení Komise (EU) č. …/… ze dne XXX, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0019/2014),

A.

vzhledem k tomu, že řada příkladů osvědčených postupů – např. region Burgenland, projekt „MaRes“ (Makaronéská výzkumná strategie), projekt „Green Islands“ (Zelené ostrovy), „Energy Valley“ v Nizozemsku, modelový region obnovy Harz v Německu, Hostětín v České republice, mikroprojekt „Orkney Micro Renewables“ (mikroprojekt v oblasti obnovitelných energií na skotském souostroví Orkneje) a pilotní projekty měst a společenství v rámci iniciativy Komise CONCERTO nebo iniciativy CO-POWER pro účinné využívání energie a decentralizovanou výrobu energie – ukazuje, že místní společenství a občané se mohou stát „prozumenty“, kteří vyrábějí energii pro své vlastní potřeby a současně prodávají energii do sítě nebo za své přebytky elektrické energie získávají slevu na vlastních výdajích a využívají čisté měření, provozují spolu s ostatními aktéry „virtuální elektrárny“, dosahují maximálních přínosů zapojením všech aktérů do plánování a provádění regionálních akcí, podporují aktivní účast a výměnu informací a rozvíjejí celostní přístup prostřednictvím začlenění dalších odvětví spojených s energií, jako jsou doprava a bydlení, využívají mechanismus inteligentní finanční podpory a vytvářejí nová pracovní místa;

B.

vzhledem k tomu, že Parlament přijal zprávy o úloze politiky EU v oblasti soudržnosti a jejích představitelů při zavádění nové evropské energetické politiky a o provádění a účinku opatření pro energetickou účinnost v rámci politiky soudržnosti;

C.

vzhledem k tomu, že osobní údaje shromažďované pro účely používání inteligentních energetických systémů jsou velmi citlivé povahy, neboť umožňují náhled na chování uživatelů, a tudíž je nutné zajistit zvláštní ochranu těchto údajů;

1.

vítá zásadní změnu, pokud jde o způsob, jakým se energie v regionech vyrábí a spotřebovává, která s sebou nese přechod od nepružného tradičního modelu založeného na základním zatížení k různorodější, decentralizované a místní výrobě energie, na které se vysokou mírou podílejí malá zařízení vyrábějící energii z obnovitelných zdrojů, jež pružně reagují na poptávku a skladování vyrobené energie; uznává, že v zájmu zachování udržitelného rozvoje a splnění požadavků budoucí poptávky by měly být podporovány nové modely výroby energie a spotřeby založené na decentralizované a místní výrobě energie; zdůrazňuje skutečnost, že inteligentní sítě jsou pro tuto zásadní změnu podstatné a že jejich realizace by měla být součástí meziodvětvového a komplexního přístupu k regionálnímu rozvoji, aby tak došlo k maximalizaci přínosů a příležitostí na trhu pro regiony a k dosažení udržitelnosti, růstu a inovací;

2.

zdůrazňuje, že řada evropských regionů pracovala ve stávajícím rámci EU na projektech, které jednak posílily ve vybraných oblastech součinnost a jednak podpořily energetickou udržitelnost a obnovitelné zdroje a ve kterých partneři z veřejného a soukromého sektoru spojili úsilí o prozkoumání regionálních možností růstu v energetice, a to díky včasnému zapojení zdrojů z evropských strukturálních a investičních fondů, cíleným partnerstvím na místní, regionální, celostátní a evropské úrovni a účinným, decentralizovaným prováděcím strategiím pro využívání místních zdrojů energie;

3.

zdůrazňuje četné výhody inteligentních sítí pro snižování emisí skleníkových plynů, zvyšování podílu obnovitelné energie a distribuované výroby energie, zabezpečení dodávek energie domácnostem, vytváření podmínek pro účinné využívání elektřiny v dopravě, poskytnutí možnosti spotřebitelům přizpůsobit svou spotřebu tak, aby mohli využívat nejnižší ceny a současně dosahovat úspor energie, zlepšování energetické účinnosti, nižší spotřebu elektrické energie, omezení nákladných investic do elektrických rozvodných sítí využíváním energie mimo dobu nejvyšší poptávky a posílení technologických inovací a rozvoje v EU; zdůrazňuje, že je zapotřebí zapojit do každé fáze občany, a to i do zavádění infrastruktury vyspělých měřicích přístrojů, které zajistí oboustrannou výměnu informací, a do činností, které plánují provozovatelé distribučních soustav a poskytovatelé technologií inteligentních sítí; poukazuje na to, že rozvoj a využívání inteligentních sítí výrazně snižuje ztráty energie při přenosu a distribuci; upozorňuje na skutečnost, že k předcházení výpadkům nebo obnovení dodávky po výpadku je možné využívat automatické přenastavení sítě díky její schopnosti samostatné automatické opravy; konstatuje však, že vnitrostátní podpůrné systémy v řadě regionů neupřednostňují ty nejúčinnější způsoby používání obnovitelných technologií v domácnostech;

4.

v této souvislosti zdůrazňuje příležitosti pro geografické (nebo územní) změny energetické sítě a podporu inteligentních sítí, jež se nabízejí znevýhodněným regionům, včetně nejvzdálenějších a okrajových regionů a ostrovů, které se ze spotřebitelů energie mohou stát jejími výrobci, což jim zaručí značné ekonomické a konkurenční zisky a zároveň zajistí stabilní dodávky energie a zavádění a provozování inteligentních sítí; konstatuje, že zejména zavádění a provozování inteligentních sítí skýtá pro tyto regiony příležitosti ke snížení jejich energetických nákladů;

5.

poukazuje na to, že infrastruktura sítí, správa sítí a regulace trhu se v současné době řídí potřebami a možnostmi jaderných elektráren a elektráren na fosilní paliva, a pro nové technologie, jako jsou energie z obnovitelných zdrojů, tudíž vytváří konkurenční nevýhodu;

6.

vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby co nejdříve investovaly do místních inteligentních sítí, a to tak, že zváží zvýšení investic využívajících evropských strukturálních a investičních fondů, včetně finančních nástrojů, které by přilákaly soukromé investice, přičemž je třeba zohlednit environmentální, ekonomické, sociální a územní potřeby a specifické vlastnosti daného regionu, neboť neexistuje jediné řešení pro všechny regiony; vyzývá k tomu, aby byl na místní a regionální úrovni uplatňován pružný přístup s cílem omezit překážky, které brání kombinování opatření pro výrobu a skladování – i přeshraniční – energie a energetickou účinnost, a spolupracovat s dalšími odvětvími, jako jsou informační a komunikační technologie a doprava; zdůrazňuje v této souvislosti význam, který mají pro využívání energie z obnovitelných zdrojů přečerpávací vodní elektrárny;

7.

zdůrazňuje, že zavádění inteligentních sítí vyžaduje stabilní, dlouhodobý politický rámec; vyzývá Komisi, aby navrhla ambiciózní strategie, politiky a cíle pro rok 2030, pokud jde o energetickou účinnost a obnovitelné energie a emise skleníkových plynů, s cílem poskytnout investorům a propojeným odvětvím záruky do budoucna a usnadnit realizaci inteligentního energetického systému;

8.

připomíná, že ve většině scénářů pracovního plánu v oblasti energetiky do roku 2050 je řádné začlenění distribuce obnovitelných zdrojů energie neproveditelné bez rozvoje místních a regionálních inteligentních sítí pro rozvod elektřiny, zejména z toho důvodu, že tyto sítě vytvářejí informační vazby a propojují dodávky elektřiny mezi místními sociálně-ekonomickými oblastmi rozvoje a umožňují pro tyto kolísavé zdroje energie pružné řízení a nezbytnou záložní kapacitu; vyzývá proto k tomu, aby byl distribučním sítím přikládán větší význam; zdůrazňuje nicméně, že rozvoj inteligentních sítí souvisí s účinným přenosem energie z místa výroby do místa konečného využití; dále zdůrazňuje, že přidaná hodnota inteligentních sítí se ještě zvýší, neboť tyto sítě komunikují v širším měřítku, např. na vnitrostátní, či dokonce na evropské úrovni, a řízení poptávky po elektrické energii v tomto rozsahu přináší díky rozšíření poptávky další příležitosti k eliminaci spotřeby (jejích zdrojů) v době, kdy je místní výroba příliš nízká (nebo příliš vysoká);

9.

vyzývá k tomu, aby byl v nařízeních a směrnicích EU o vnitřním trhu uplatňován pružný přístup s cílem omezit překážky, které brání řešením pro daný region, pokud jde o opatření související s výrobou energie, jejím dodáváním, skladováním a účinností a kombinování těchto opatření, včetně partnerství veřejného a soukromého sektoru a přeshraničních projektů;

10.

zdůrazňuje, že k úspěšnému zavedení inteligentních sítí by měla být vytvořena strategie pro regiony a místní společenství zaměřená na „inteligentní energetické systémy“, v rámci které by se inteligentní sítě staly součástí regionálního energetického systému a velkou měrou by v nich byla zastoupena energie z obnovitelných zdrojů, včetně decentralizovaných výrobních kapacit v kombinaci s řízením poptávky, s opatřeními energetické účinnosti, se zvýšením úspor energie a inteligentními způsoby skladování, s odvětvím dopravy (e-dopravou) a zvýšením výměny se sousedními sítěmi;

11.

poukazuje na úlohu, kterou mají inteligentní měřiče, neboť umožňují obousměrnou komunikaci, jež zajistí přesné účtování spotřebitelům a zvýší zapojení na straně poptávky, kdy spotřebitelé přizpůsobí své zvyklosti křivkám při výrobě energie; zdůrazňuje, že občané by měli mít plný prospěch z inteligentního energetického systému a že vlastnictví ze strany občanů zvýší účinnost chování, a umožní tak větší úsporu energie prostřednictvím otevřených protokolů; zdůrazňuje odpovědnost provozovatelů distribučních soustav jakožto dodavatelů pro místní, regionální či celostátní orgány za to, aby zaručili přístup k této službě obecného zájmu pro všechny tím, že zajistí bezpečnost a stabilitu sítě; zdůrazňuje, že k zajištění účinného a bezpečného fungování inteligentní sítě by měl mít každý občan přímý přístup k údajům o spotřebě a výrobě; vyzývá Komisi, aby podnikla kroky k tomu, aby elektrické spotřebiče (zejména automatické pračky, myčky, tepelná čerpadla, akumulační vytápění atd.) byly schopny automatického provozu v součinnosti s inteligentními měřiči způsobem, který by pro spotřebitele zajistil nejvýhodnější sazby;

12.

vyzývá Komisi a pracovní skupinu Komise pro inteligentní sítě, aby rozšířily a aktualizovaly definici inteligentních sítí tak, aby zahrnovala inteligentní energetické systémy; vyzývá místní a regionální orgány, aby řídily spotřebu energie a nouzové odpojování neprioritních obvodů a vypracovaly a přijaly regionální strategie založené na inteligentních energetických systémech;

13.

zdůrazňuje, že k zajištění ekonomické účinnosti inteligentních sítí pro regiony je nezbytné kombinovat přímé a nepřímé výhody, propojit odvětví energetiky s několika dalšími odvětvími, zejména s bydlením a dopravou, ale rovněž s odvětvím životního prostředí, územního plánování, sociálního začlenění, nakládání s odpadem a stavebnictví s cílem splnit cíle úspory energie a zároveň maximalizovat energetické přínosy a vyvážit v daném regionu dodávku energie a poptávku po ní;

14.

vyzývá k inovacím a zvýšením investic do odvětví informačních a telekomunikačních technologií s cílem překonat hlavní výzvy, kterým inteligentní technologie čelí a které zahrnují interoperabilitu těchto technologií se stávající sítí, a rovněž problémy související s legislativou; vyzývá Komisi a celostátní a regionální aktéry, aby vytvořili pozitivní regulační a investiční rámce s cílem umožnit rozvoj interoperabilních projektů informačních a telekomunikačních technologií;

15.

vybízí všechny regiony a místní orgány, aby posoudily výhody inteligentních energetických systémů, které se mohou stát případným zdrojem udržitelných pracovních míst na místní úrovni, a investovaly do nich; zdůrazňuje, že stavební průmysl je jednou z hlavních oblastí, kde dojde k vytvoření pracovních míst, a to nejen prostřednictvím přímých investic do inteligentních energetických sítí, ale i prostřednictvím podpory rozvoje technologií, inovací a konkurenceschopnosti malých a středních podniků v EU, prostřednictvím investic do opatření týkajících se energetické účinnosti a renovací, např. v odvětví bydlení, a prostřednictvím přizpůsobení stavebního průmyslu novým technologickým řešením pro výstavbu energeticky účinných domů;

16.

zdůrazňuje, že rozvoj inteligentních sítí rovněž skýtá příležitost k posílení konkurenceschopnosti poskytovatelů technologií z EU – např. v odvětví elektrotechniky a elektroniky, kde působí především malé a střední podniky – a k podpoře jejich vedoucího celosvětového postavení v oblasti technologií;

17.

vyzývá všechny regiony, aby zvážily investice do činností souvisejících s kvalifikací a odbornou přípravou pro tato nová pracovní místa a zároveň zohlednily skutečnost, že značný počet nových pracovních míst na místní úrovni může být rovněž vytvořen ve službách informačních a komunikačních technologií, v odvětví dopravy a v odvětvích, která dodávají inteligentní vybavení a služby, např. pro nová zařízení, avšak také aby zabránily jakémukoli nedostatku specializované pracovní síly a umožnily přizpůsobení potřebám plynoucím z nástupu nových profesí v daných oblastech; žádá členské státy a regiony, aby podporovaly iniciativy v oblasti odborné přípravy týkající se obnovitelných energií na akademické i řemeslné úrovni, jako jsou environmentální technická studia a rozvoj nových druhů učebních oborů (např. techniků solárních energií); zdůrazňuje, že regiony, které úspěšně zavedou inteligentní energetický systém, mohou do regionu přilákat další pracovní místa ve formě specializované odborné přípravy, pokud založí technické univerzity a odborné školy specializované na tuto oblast; vyzývá regiony, aby spolupracovaly na inteligentní specializaci, a vítá systémy, v jejichž rámci jsou mezi regiony i přeshraničně sdíleny znalosti; upozorňuje na iniciativy Evropského inovačního a technologického institutu (EIT) ve znalostním a inovačním společenství InnoEnergy zaměřené na výzkum a vývoj inteligentních sítí a školení odborníků v tomto odvětví; upozorňuje rovněž na nový rámec možností pro zřizování regionálních systémů inovací;

18.

zdůrazňuje, že veřejné investice do inteligentních energetických systémů, a to i prostřednictvím evropských strukturálních a investičních fondů, mohou podpořit místní udržitelné pracovní příležitosti, mohou mít synergické a multiplikační účinky na zaměstnanost a vytvářet dlouhodobé místní zisky pro regiony v hospodářské, sociální a environmentální oblasti a mohou rovněž sloužit jako nástroj k překonání hospodářských výzev, zejména v regionech zemí postižených krizí;

19.

s ohledem na studie o osvědčených postupech a příkladech zdůrazňuje, že za úspěchem inteligentního energetického systému často stojí místní vlastnictví jednotlivých občanů, družstva nebo místního společenství nebo spoluvlastnictví těchto aktérů; uznává, že takové vlastnictví usnadňuje přijatelnost, pokud jde o investice do všech prvků inteligentních energetických systémů; zdůrazňuje, že občané musí dostávat lepší informace a pobídky, jako jsou např. mechanismy dynamického stanovování cen a vhodné nástroje informačních a komunikačních technologií, aby mohli být zapojeni do všech fází rozvoje inteligentní energetické infrastruktury, výroby a distribuce energie a plánování sítí;

20.

zdůrazňuje, že vzhledem k technické povaze inteligentních sítí je důležité uživatele informovat a vzdělávat tak, aby se stali informovanými „prozumenty“, kteří znají možnosti, které tyto sítě nabízejí, a to zejména co se týče jejich připojení k inteligentním měřičům; zdůrazňuje, že je důležité zvyšovat povědomí především u mladých lidí, a to vzdělávacími programy pro studenty středních škol a institucí odborného vzdělávání;

21.

vyzývá Komisi, aby ve stávajících právních předpisech EU, zejména v pravidlech pro státní podporu, odstranila překážky a regulační a právní problémy, které brání místnímu vlastnictví; vybízí členské státy, aby podporovaly možnosti výroby energie na místní úrovni a sdílení místní energie, a to nejen obousměrně mezi sítí a koncovým uživatelem, ale i sdílení přes hranice a mezi koncovými uživateli, a zároveň podporovaly místní vlastnictví, pokud jde o výrobu energie, a sdílení místně vyrobené energie;

22.

zdůrazňuje, že zavádění inteligentních energetických systémů se výrazně dotkne soukromé i veřejné sféry, jelikož dodávky elektrické energie budou spojeny se sběrem údajů a jejich sdělováním v reálném čase; vyzývá proto k zavedení transparentních postupů na všech úrovních, které by zahrnovaly všechny aktéry včetně občanů, podniků, průmyslu, místních orgánů, provozovatelů distribučních soustav, provozovatelů přenosových soustav, místních a regionálních inspektorů ochrany údajů nebo veřejných ochránců práv a poskytovatelů technologií inteligentních sítí;

23.

zdůrazňuje, že provozování inteligentních energetických systémů bude zahrnovat velké množství osobních údajů a mnoho profilů a bude představovat vysoké riziko porušování ochrany údajů; zdůrazňuje potřebnost vyšších standardů pro inteligentní měřiče, pokud jde o ochranu údajů a soukromí, a pro rozhodování občanů ohledně údajů předávaných provozovatelům sítí – kromě údajů, které představují naprosté minimum nezbytné pro dodávku energie – a kontrolu těchto údajů; vyjadřuje znepokojení konkrétně v souvislosti s bezpečností systémů inteligentních sítí a výhodami inteligentních měřících přístrojů pro spotřebitele a vyzývá k důkladnějšímu hodnocení této oblasti a dalšímu výzkumu, pokud jde o ochranu údajů a soukromí v souvislosti s inteligentními měřiči; zdůrazňuje proto, že osobní údaje musí být bez výjimky chráněny a že musí zůstat chráněny a bezpečné; dále zdůrazňuje, že bezpečnost údajů musí být začleněna do strategií pro zavádění inteligentních sítí;

24.

zdůrazňuje, že je nutné lépe chránit osobní údaje a soukromí pomocí právních předpisů a praktických postupů při instalaci inteligentních měřicích systémů; zdůrazňuje, že pro fungování a rozvíjení inteligentních sítí je nezbytné zajistit ochranu údajů a soukromí všech jednotlivců a domácností napojených na síť; zdůrazňuje, že shromážděné údaje by měly být využívány pouze k zajištění bezpečnosti dodávek elektrické energie; vyzývá členské státy, aby posílily pravidla týkající se ochrany údajů a zároveň aby udržovaly a rozvíjely součinnost v telekomunikačních a energetických sítích a dohlížely na dodržování práv jednotlivců v této oblasti; zdůrazňuje, že pokud jde o shromažďování údajů pro inteligentní energetické systémy, je třeba vypracovat normy, které zajistí, aby byly předávány pouze údaje relevantní pro zaručení bezpečnosti dodávek elektrické energie, aby nebyly žádné údaje předávány třetím stranám, aby bylo dodržováno právo zákazníků na kontrolu a výmaz shromážděných údajů, které již nejsou potřeba pro účely, k nimž byly shromážděny nebo jinak zpracovány, a aby si občané zachovali ve vztahu ke svým údajům vlastnictví a měli kontrolu, pokud jde o strany, jimž k těmto údajům povolí přístup;

25.

žádá Komisi, aby vydala další pokyny pro používání osobních a neosobních údajů z inteligentní sítě s ohledem na revidované právní předpisy EU v oblasti ochrany osobních údajů a na dohodnutá pravidla pro vlastnictví a správu těchto údajů ze strany provozovatelů distribučních soustav, dodavatelů nebo jiných obchodních subjektů;

26.

vyzývá Komisi, aby podnikla kroky k rychlejšímu zavádění inteligentních sítí a zaměřila se na následující aspekty: povzbuzovat k investicím a k finančním pobídkám v této oblasti, připravit technické normy, zajistit spotřebitelům ochranu údajů, vytvořit regulační rámec, který zajistí pobídky pro zavádění inteligentních sítí, zaručit otevřený a konkurenční maloobchodní trh v zájmu spotřebitelů a poskytovat pokračující podporu inovacím v oblasti technologie a systémů;

27.

zdůrazňuje, že s ohledem na nová nařízení týkající se evropských strukturálních a investičních fondů na období 2014–2020 musí členské státy soustřeďovat prostředky těchto fondů na investice do inteligentní, udržitelné Evropy podporující začlenění; bere na vědomí, že bude stanoven minimální podíl ve výši 20 % prostředků z EFRR, který budou muset regiony v závislosti na úrovni svého hospodářského rozvoje soustředit na investice do transformace energetiky s velkým důrazem na inteligentní sítě, na výrobu a distribuci energie z obnovitelných zdrojů, na energetickou účinnost, úspory energie, kogeneraci tepla a energie, na nízkoenergetické strategie – se zvláštním důrazem na městské oblasti – a na energii získanou z inteligentních sítí na úrovni distribuce; zdůrazňuje, že veřejné finanční prostředky jsou i nadále klíčovým faktorem pro stimulaci soukromých investic do výzkumu a vývoje inteligentních sítí a do demonstračních projektů; zdůrazňuje, že Fond soudržnosti rovněž umožňuje investice v této oblasti; vyzývá členské státy k lepšímu využití této nové příležitosti; pokud jde o investice, na něž se nevztahuje povinné tematické zaměření, zdůrazňuje, že EFRR může být využit také na podporu rozvoje inteligentních systémů distribuce, skladování a přenosu energie a pro integraci decentralizované výroby energie z obnovitelných zdrojů;

28.

zdůrazňuje, že evropské strukturální a investiční fondy slouží jako katalyzátor pro investice, a že jelikož postupy financování a rozhodování probíhají na několika územních úrovních, hraje důležitou roli v úspěšném provádění víceúrovňová správa; vítá dodatečné možnosti financování prostřednictvím programu Inteligentní energie – Evropa;

29.

vítá silný důraz, který klade na projekty obecného zájmu v oblasti inteligentní energie nástroj pro propojení Evropy, ale současně s politováním konstatuje, že do nynějšího dvouletého programu byly zahrnuty pouze dva projekty inteligentních sítí; zdůrazňuje, že je nutné zohledňovat projekty inteligentních sítí na úrovni distribuční soustavy; zdůrazňuje, že projekty v oblasti infrastruktury musí splňovat kritéria pro udržitelnost a konkurenceschopnost a musí vycházet z integrovaného přístupu, který zajistí zapojení provozovatelů distribučních soustav; zdůrazňuje dále, že je důležité rozvíjet propojení energetických sítí sever-jih v oblasti Středozemního moře;

30.

vyzývá Komisi, aby omezila – zejména prostřednictvím rozšíření osvobození od daně v rámci modernizace státní podpory – překážky bránící investování do inteligentních energetických systémů a umožnila tak poskytnutí státní podpory všem prvkům regionálních a místních inteligentních energetických systémů, včetně meziodvětvových investic a operací; naléhavě žádá, aby byly inteligentní energetické systémy zahrnuty do budoucího nařízení Komise, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách) a upravují nařízení, která se týkají dalších blokových výjimek pro kategorie, které se podílejí na vývoji inteligentních energetických systémů;

31.

zdůrazňuje, že interoperabilita je pro inteligentní infrastruktury klíčová, protože nejistota a odlišné normy zpomalují jejich rozšiřování; vyzývá proto k užší spolupráci mezi jednotlivými organizacemi pro evropské technické normy; zdůrazňuje, že pro podporu interoperability a pro urychlení vývoje a zavádění technologií jsou potřebné otevřené normy;

32.

žádá Komisi, aby přijala opatření na odstranění klíčových bariér, k nimž patří nedostatek interoperability a norem (normy podle zásady „plug and play“ by snížily náklady a umožnily připojení i malých distribuovaných zdrojů energie nebo aplikací distribuovaných zdrojů), nejistota ohledně úkolů a odpovědností u nových aplikací, nejistota ohledně sdílení nákladů a přínosů, a tudíž ohledně nových obchodních modelů, nechuť spotřebitelů podílet se na zkouškách, rozsah regulačních opatření v Evropě, který může přinést značné problémy s replikovatelností výsledků projektů v jiných zemích;

33.

připomíná pověření pro normalizaci z roku 2011, které mělo podpořit zavedení evropské inteligentní sítě, jež mělo být dokončeno v roce 2012; vítá pokrok, kterého bylo v rámci tohoto pověření dosaženo, zdůrazňuje však, že je nutné v práci pokračovat; žádá Komisi, aby normalizačním orgánům pomohla k urychlenému dokončení jejich práce a aby vydala nové pověření, uzná-li to za nezbytné;

34.

žádá členské státy, aby pokračovaly ve spolupráci a v rámci fóra Rady evropských energetických regulátorů (CEER) si předávaly osvědčené postupy v oblasti regulace vnitrostátních provozovatelů distribučních soustav; je si vědom rozmanitosti uspořádání provozovatelů distribučních soustav, kdy je v některých členských státech pouze jeden provozovatel a v jiných jejich počet přesahuje 800; vybízí členské státy k užší spolupráci; vyzývá členské státy a Komisi, aby se shodly na jednotném systému klasifikace, díky němuž bude možné určit, zda má být daná organizace považována za provozovatele přenosové soustavy, provozovatele distribuční soustavy nebo za provozovatele kombinované soustavy;

35.

vyzývá Komisi, aby posoudila, zda není nutné v souladu s třetím balíčkem předpisů v oblasti vnitřního trhu s energií předložit návrhy na rozvoj a podporu inteligentních sítí – které je nutné i nadále zaručit účinnými opatřeními za strany Komise –, neboť tyto návrhy by mohly umožnit v rostoucí míře zapojit více tržních subjektů a podpořit potenciální výstavbu, rozvoj a synergie při údržbě telekomunikačních a energetických sítí; zdůrazňuje však, že tyto návrhy by měly být nedílnou součástí zracionalizovaného regulačního rámce v souladu se zásadami stanovenými Komisí;

36.

vyzývá ke spolupráci při vývoji inteligentních sítí na evropské, státní a regionální úrovni; je přesvědčen o tom, že inteligentní sítě nabízejí jedinečnou možnost k posílení inovací, výzkumu a vývoje, tvorbě pracovních míst a posílení konkurenceschopnosti evropského průmyslu na místní a regionální úrovni, zvláště s ohledem na malé a střední podniky;

37.

vyzývá regiony k propojení a sdílení přínosů, znalostí a osvědčených postupů a ke spolupráci, pokud jde o analýzy nákladů a přínosů inteligentních energetických systémů v rámci cíle územní spolupráce evropských strukturálních a investičních fondů; vyzývá Komisi ke zřízení nadnárodní sítě pro regiony s inteligentními energetickými systémy; vyzývá přeshraniční regiony, aby využívaly právního nástroje evropského seskupení pro územní spolupráci ke společnému vytváření a spravování služeb obecného hospodářského významu v oblasti obnovitelných energií a úspor energie a infrastruktury inteligentních sítí v rámci tohoto propojení;

38.

zdůrazňuje význam iniciativ, jako je Pakt starostů a primátorů, jenž je širokým evropským hnutím zapojujícím místní a regionální orgány do boje proti změně klimatu a jenž je založen na dobrovolném závazku signatářů splnit a překročit cíl EU snížit emise CO2 o 20 % prostřednictvím zvýšení energetické účinnosti a rozvoje obnovitelných zdrojů energie, které podporují úsilí vynakládané místními orgány při uplatňování udržitelných energetických politik; zdůrazňuje, že zásadní úlohu při snižování dopadu změny klimatu hrají orgány místní samosprávy, zejména když si uvědomíme, že 80 % spotřeby energie a emisí CO2 je spojeno s městskou aktivitou;

39.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Výboru regionů.

24.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/42

—

s ohledem na cíle společné zemědělské politiky stanovené v článku 39 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na cíl „zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního využití výrobních činitelů, zejména pracovní síly“ a cíl „zajistit odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva, zejména zvýšením individuálních příjmů osob zaměstnaných v zemědělství“,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013 kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a zrušují se nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (1), a zejména na čl. 32 a 61 týkající se přerozdělovacích plateb a režimu pro malé zemědělce,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení (ES) č. 1698/2005 (2), a zejména na článek 7 týkající se tematických podprogramů a na článek 19 týkající se rozvoje podniků a podnikatelské činnosti,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. května 2011 nazvané „Naše životní pojistka, náš životní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“ (COM(2011)0244),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2010 o spravedlivých příjmech pro zemědělce: lepší fungování potravinového řetězce v Evropě (3),

—

v ohledem na analýzu z roku 2013 nazvanou „Částečně samozásobitelské zemědělství – jeho význam a směry rozvoje“, kterou vypracovala tematická sekce B (Strukturální politika a politika soudržnosti) Parlamentu,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0029/2014),

A.

vzhledem k tomu, že malé zemědělské podniky v Evropě jsou vystaveny neustálému demografickému, hospodářskému i technologickému tlaku, což vede k postupné deagrarizaci a vylidňování venkovských regionů, v nichž jsou tyto podniky v převaze, a k masovému ukončování malochovu zvířat nebo specifické místní produkce;

B.

vzhledem k tomu, že tyto malé podniky představují zemědělský model se sociálním charakterem, který je i dnes v EU nejvíc rozšířen, a že mohou a musí koexistovat s ostatními zemědělskými modely, které jsou provozovány ve větším měřítku a více zaměřují na velké trhy;

C.

vzhledem k tomu, že malé zemědělské podniky neplní pouze produktivní funkce, ale rovněž funkce související s poskytováním veřejných statků; vzhledem k tomu, že zahrnují úlohu v oblasti přírody a krajiny (pomáhají udržovat typické rysy evropského venkova a biologickou rozmanitost ve venkovských oblastech) v oblasti sociální (tím, že zajišťují způsob obživy milionům lidí v Evropě a předcházejí chudobě a představují zároveň zásobárnu pracovních sil pro průmysl a jiná odvětví hospodářství, jako je cestovní ruch), i v oblasti kulturní (tím, že udržují hezké tradice, lidové zvyky a jiné nemateriální historické hodnoty a vyrábějí regionální a tradiční produkty);

D.

vzhledem k tomu, že malé zemědělské podniky vytvářejí dobré podmínky pro zemědělství, které je šetrné k životnímu prostředí a je zaměřené na dobré životní podmínky zvířat;

E.

vzhledem k tomu, že životní podmínky venkovských oblastí a tím i kvalitu života a pracovní podmínky zemědělců výrazně poškozuje odliv obyvatelstva a vylidňování venkova a že jde často o rozhodující faktor při rozhodování o tom, zda si ponechat malá zemědělská hospodářství nebo je opustit; poukazuje na to, že pro budoucnost drobných zemědělských podniků je životně důležité, zda se ve venkovských oblastech podaří vytvořit trvalé perspektivy zejména pro mladé lidi;

F.

vzhledem k tomu, že v některých oblastech zajišťuje existence a přežití malých zemědělských podniků zdroje příjmů a omezuje vylidňování;

G.

vzhledem k tomu, že tržní ceny značně kolísají, což je často umocněno tím, že ceny diktují zprostředkovatelé, přičemž zneužívají slabé pozice výrobců;

H.

vzhledem k tomu, že malé zemědělské podniky jsou zpravidla pružnější a snadněji se přizpůsobují krizovým situacím na trhu;

I.

vzhledem k tomu, že mnohé drobné zemědělské podniky se specializují a sdružují v organizacích výrobců, což jim poskytuje právo vyrábět pro potravinový trh za stejných podmínek jako velké podniky;

J.

vzhledem k tomu, že problémy malých zemědělských podniků vyžadují širší přístup; vzhledem tedy k tomu, že klíčový význam pro budoucnost malých zemědělských podniků a venkovských komunit má podpora alternativních zdrojů příjmu, možnosti diverzifikace a vytváření pracovních míst mimo zemědělskou produkci i poskytování veřejných služeb ve venkovských oblastech;

K.

vzhledem k tomu, že malým zemědělským podnikům se v rámci společné zemědělské politiky nevěnuje dostatečná pozornost, což vyplývá mimo jiné z toho, že struktura podpory v rámci SZP je zejména založena na zemědělské ploše a historické produkci, a proto nedokáže vhodně reagovat na situaci a fungování malých zemědělských podniků, a že některé členské státy stanoví pro financování v druhém pilíři minimální prahové hodnoty a rovněž že členské státy nezavádějí prováděcí opatření, která by vycházela vstříc potřebám tohoto typu podniků;

L.

vzhledem k tomu, že malé zemědělské podniky si jen obtížně zajišťují finanční podporu, mimo jiné kvůli tomu, že přístup k finančním prostředkům z programů EU je kvůli nedostatku vlastního kapitálu nebo potřebné kapacity ztížen, nebo kvůli nízké či chybějící úvěrové způsobilosti;

M.

vzhledem k tomu, že malým podnikům v nejvzdálenějších regionech je třeba kvůli dvojnásobnému tlaku, pod nímž vykonávají svou činnost, také věnovat zvláštní pozornost;

N.

vzhledem k tomu, že pro řadu malých zemědělských podniků mají velký význam možnosti přivýdělku a vedlejšího výdělku;

O.

vzhledem k tomu, že některé druhy malých zemědělských podniků, jako jsou ty, jež vyrábějí pro svou vlastní potřebu (samozásobitelské podniky), zmírňují úplný nedostatek tím, že alespoň v malé míře poskytují potraviny a příjmy;

P.

vzhledem k tomu, že v některých případech drobným vlastníkům chybí dostatečná administrativní podpora a kvalitní poradenství, vzhledem k tomu, že členské státy často vytvářejí zbytečnou byrokratickou zátěž a že někteří drobní vlastníci nemají dost prostředků a zkušenosti, aby mohly příslušné správní úkony účinně provádět;

Q.

vzhledem k tomu, že zemědělské podniky mají v důsledku své geografické rozptýlenosti mnohem horší vyjednávací pozici v potravinovém řetězci než ostatní účastníci trhu, což pociťují zejména malé zemědělské podniky;

R.

vzhledem k tomu, že malé zemědělské podniky plní zvláštní úlohu při udržování životaschopnosti některých oblastí, například horských oblastí, hospodářsky znevýhodněných a nejvzdálenějších regionů, jakož i těch oblastí, v nichž je z důvodu geografických a morfologických omezení zemědělství jedním z mála životaschopných hospodářských odvětví, ne-li jediným;

S.

vzhledem k tomu, že úroveň příjmů a životní úroveň rodin, které pracují v malých zemědělských podnicích, je mnohem nižší, než u zemědělců zaměstnaných ve velkých podnicích nebo v jiných odvětvích hospodářství;

T.

s ohledem na to, že řada malých zemědělských podniků nemůže žít jen ze zemědělské činnosti a potřebuje k zajištění existence také jiné zdroje příjmu; vzhledem také k tomu, že malé zemědělské podniky by se měly více snažit o rentabilitu a výnosnost;

U.

vzhledem k tomu, že malé zemědělské podniky v mnoha regionech zajišťují živobytí rodinám, které nemají možnost najít jiný zdroj příjmů;

V.

vzhledem k tomu, že neexistuje dostatek důvěryhodných údajů týkajících se situace malých zemědělských podniků a vlivu nástrojů společné zemědělské politiky na toto odvětví, a že malé podniky jsou v jednotlivých členských státech definovány odlišně;

W.

vzhledem k tomu, že někteří drobní zemědělští producenti, jako například včelaři, buď žádnou půdu nevlastní, nebo tuto půdu neobhospodařují, což jim brání v tom, aby se zapojili do systému opatření pro drobné zemědělce;

X.

vzhledem k tomu, že Valné shromáždění OSN oznámilo, že rok 2014 bude Mezinárodním rokem rodinných zemědělských podniků;

1.

vyzývá členské státy a Evropskou komisi, aby přijaly příslušná opatření v rámci nové společné zemědělské politiky a připravily plán na období po roce 2020, který by ve větší míře zohledňoval zvláštní potřeby malých rodinných zemědělských podniků, které jsou důležitým prvkem evropského modelu zemědělství a jádrem multifunkčního rozvoje venkovských oblastí a udržitelného rozvoje regionů obecně;

2.

vyzývá k pokračování politiky na podporu konsolidace zemědělské půdy, jakož i přidělování dotací pro zemědělce, kteří se zapojili do regulace malých zemědělců a svou zemědělskou půdu definitivně přenechali jinému zemědělci, jako účinného prostředku ke zlepšení struktury zemědělské produkce;

3.

zastává názor, že hlavním cílem restrukturalizačních opatření by nemělo být pouhé omezení počtu malých zemědělských podniků, jelikož nevede ke zvýšení konkurenceschopnosti větších zemědělských podniků; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby připravily odpovídající řešení a modely rozvoje pro malé zemědělské podniky, které by zohledňovaly zvláštnosti zemědělství daného státu a regionální rozdíly, s cílem zvýšit jejich konkurenceschopnost, udržitelnost a výnosnost, rozvíjet podnikatelského ducha, vytvářet pracovní místa a omezit vylidňování venkovských oblastí;

4.

zastává názor, že je třeba urychleně zastavit proces vylidňování venkova a pokles počtu obyvatel ve venkovských oblastech, aby bylo možné malým zemědělským podnikům nabídnout odpovídající prostředí a tím i dlouhodobou perspektivu v místech, kde působí; vyzývá proto členské státy, aby účinně využívaly dostupné finanční prostředky EU na podporu infrastruktury, nabídky vzdělávání, lékařské péče a pečovatelských služeb, služeb péče o děti, přístupu k rychlému internetu a na zřizování a rozvoj malých a středních podniků (MSP) ve venkovských oblastech s cílem zajistit na venkově stejné životní podmínky jako ve městech; doporučuje, aby byla zvláštní pozornost věnována zajištění přijatelných budoucích perspektiv pro mladé lidi, lidi s vyšším vzděláním a pro ženy;

5.

vybízí ke zvýšení přímého prodeje například tradičních a jiných výrobků na místních a regionálních trzích, k rozvíjení udržitelné formy zpracování v malých zemědělských podnicích, přičemž by se dodržovaly zásady odpovědnosti a existoval nezbytný a přiměřený kontrolní systém; vybízí Komisi a členské státy k přezkumu stávajících předpisů týkajících se bezpečnosti potravin, za účelem snížení zátěže a odstranění překážek, které tyto předpisy mohou představovat pro rozvoj zpracování a prodeje potravin malými zemědělskými podniky; vybízí Komisi a členské státy k vytvoření platformy k výměně osvědčených postupů týkajících se regulace a kontroly zpracování potravin malými zemědělskými podniky; vyzývá rovněž regionální orgány, aby k rozvoji infrastruktury pro přímý prodej, mimo jiné místních a městských tržišť, přistupovaly aktivněji, a usnadnily tak spotřebitelům přístup k levným, čerstvým a velmi kvalitním zemědělským produktům;

6.

zastává názor, že do řešení problémů malých zemědělských podniků musí být kromě společné zemědělské politiky zapojeny i jiné politiky Unie, mimo jiné politika soudržnosti, aby se zlepšila technická infrastruktura a přístup k veřejným službám ve venkovských oblastech, a že z prostředků Evropského sociálního fondu je nutno financovat komunitní a sociální činnosti týkající se sociálního začleňování, vzdělávání, odborného vzdělávání a předávání znalostí; dále je toho názoru, že jelikož tyto podniky nemají významný vliv na trh, lze umožnit dodatečnou podporu z vnitrostátních prostředků podle zásad ujednaných s Komisí a aniž by byla porušována pravidla hospodářské soutěže;

7.

upozorňuje to, že chystaná liberalizace trhu s pozemky v nových členských státech vytváření tlak na ceny zemědělské půdy; podotýká, že růstem cen pozemků budou nejvíce postiženi malí zemědělci;

8.

vyzývá členské státy, aby prostřednictvím svých vzdělávacích systémů zajistily vhodnou vzdělávací infrastrukturu pro odbornou přípravu v oblasti zemědělství;

9.

upozorňuje na tlak, který je vyvíjen na ceny zemědělské půdy v důsledku rozrůstání měst;

10.

vítá zavedení systému podpory pro malé zemědělce v rámci prvního pilíře společné zemědělské politiky, je však toho názoru, že se zjednodušil pouze způsob převodu, ale nedostatečná výše přímých plateb neposkytuje šance na rozvoj, a že tato opatření proto nadále nejsou pro zlepšení situace malých zemědělských podniků v EU dostatečná; zastává názor, že je třeba nalézt řešení, jenž malým zemědělským podnikům umožní podávat víceleté žádosti o přímé platby, které budou aktualizovány výhradně v případě změn v podniku;

11.

upozorňuje znovu na značné rozdíly mezi zemědělskými dotacemi v jednotlivých členských státech, a to v neprospěch nových členských států;

12.

zdůrazňuje, že kvůli tomu, režim pro malé zemědělce v rámci prvního pilíře SZP není právně závazný, je nutné vzít v potaz a používat možnosti podpory drobných výrobců obsažené v druhém pilíři SZP;

13.

zastává názor, že je i nadále nezbytné zajistit účinným způsobem podporu malých zemědělských výrobců, jejichž činnost a produkty nejsou vázány na vlastnictví a/nebo obdělávání zemědělské půdy;

14.

vyzývá členské státy, aby stanovily příslušné finanční nástroje, např. ve formě mikroúvěrů, dotací na úrokové sazby půjček, leasingu, uhrazení prvních splátek či úvěrových záruk; do procesu takové podpory by měly být zapojeny orgány regionální i místní samosprávy;

15.

zdůrazňuje, že požadavky na využívání osvědčených zemědělských postupů a evropská ustanovení, jakož i ustanovení daného členského státu, obzvlášť co se týče zemědělské výroby a ochrany spotřebitelů, jsou určující i pro malé zemědělské podniky a že je proto nezbytné, aby majitelé těchto podniků splňovali požadavky na minimální kvalifikaci; vyzývá v této souvislosti Evropskou komisi a členské státy, aby přezkoumaly, jak by tato minimální kvalifikace mohla být plošně zajišťována v podobě přizpůsobené malým zemědělským podnikům;

16.

vyzývá k tomu, aby bylo bezplatné poradenství lépe přizpůsobeno potřebám malých zemědělských podniků, ke zjednodušení postupů vztahujících se k poskytování informací, odborné přípravě, posouzení rizik a zdravotnímu dohledu, k zahájení informačních kampaní, sdílení osvědčených postupů, pokud jde o krátký potravinový řetězec, a k zajištění technické podpory při podávání žádostí o podporu z prostředků EU a k poskytování poradenství, které pomůže malým podnikům přizpůsobit svůj profil výroby potenciálu, který v oblasti produkce a ochrany životního prostředí mají;

17.

zdůrazňuje, že je třeba, aby se malé zemědělské podniky sdružovaly v organizacích, skupinách producentů nebo družstvech a přijímaly společné marketingové programy; je toho názoru, že všechny formy sdružování malých zemědělských podniků v podobě družstev, organizací výrobců nebo v podobě společného využívání provozních prostředků, jako jsou stroje, by měly být obzvláště podporovány v rámci nástrojů podpory EU i vnitrostátních mechanismů;

18.

je toho názoru, že malé zemědělské podniky, které se nacházejí v horských oblastech nebo ve znevýhodněných a nejvzdálenějších regionech, by měly mít možnost využívat podporu související s produkcí, např. pro chov dobytka, který má rovněž určité environmentální funkce;

19.

domnívá se, že zemědělské činnosti mají ojedinělý strategický význam, což by měly všechny členské státy patřičně zohledňovat, když hledají cesty, jak malým zemědělcům umožnit pokračovat v jejich činnosti, aby tak panovala rovnováha mezi prodejními cenami zemědělských výrobků a výrobními náklady;

20.

vyzývá členské státy, aby do svých programů začlenily v rámci pilíře I a II podprogramy a opatření zaměřené na malé zemědělské podniky; poukazuje na to, že je zejména třeba, aby malé zemědělské podniky začaly provozovat doplňkové a vedlejší činnosti, jako jsou činnosti v oblasti cestovního ruchu, s cílem dosáhnout zajištěného a dostatečného příjmu; zdůrazňuje v této souvislosti, že je důležité zajistit široké zdroje pro druhý pilíř SZP a aby byly programy rozvoje venkova řádně orientovány na podporu malých podniků;

21.

doporučuje rozšířit rozsah zemědělských účetních datových sítí (FADN) s cílem prozkoumat situaci malých zemědělských podniků a vliv společné zemědělské politiky na tyto podniky a vypracovat plán jejich dalšího rozvoje;

22.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

24.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/47

—

s ohledem na čl. 3 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který zavazuje Unii, aby usilovala o udržitelný rozvoj založený na „vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a na vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“,

—

s ohledem na článek 9 SFEU, který stanoví, že „při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví“,

—

s ohledem na článek 11 SFEU, který stanoví, že „požadavky na ochranu životního prostředí musí být zahrnuty do vymezení a provádění politik a činností Unie, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje“,

—

s ohledem na článek 12 SFEU, který stanoví, že „požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností Unie“,

—

s ohledem na článek 14 SFEU a protokol č. 26 k této smlouvě o službách obecného (hospodářského) zájmu,

—

s ohledem na čl. 26 odst. 2 SFEU, který stanoví, že „vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními Smluv“,

—

s ohledem na článek 49 a 56 SFEU o svobodě usazování a volném pohybu služeb uvnitř Unie,

—

s ohledem na článek 101 a 102 SFEU o pravidlech hospodářské soutěže pro podniky,

—

s ohledem na článek 169 SFEU o podpoře zájmů spotřebitelů a zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ve znění směrnice 2002/39/ES a směrnice 2008/6/ES o poštovních službách,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES,

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 29. listopadu 2012 nazvanou „Integrovaný trh doručování balíků pro růst elektronického obchodu v EU“ (COM(2012)0698),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2013 nazvané „Plán pro dokončení jednotného trhu s doručováním balíků: Budování důvěry v doručovací služby a podpora elektronického prodeje“ (COM(2013)0886),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 23. dubna 2013 nazvaný „Akční plán pro elektronický obchod na období 2012–2015 – aktuální stav v roce 2013“ (SWD(2013)0153),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. ledna 2012 s názvem „Soudržný rámec pro posílení důvěry v jednotný digitální trh elektronického obchodu a online služeb“ (COM(2011)0942),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. prosince 2012 s názvem „Digitální agenda pro Evropu – digitalizace jako hnací síla evropského růstu“ (COM(2012)0784),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. srpna 2010 nazvané „Digitální agenda pro Evropu“ (COM(2010)0245),

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 7. prosince 2012 s názvem „Zajistit dobré fungování trhů v zájmu spotřebitelů – osmé vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských podmínkách“ (SWD(2012)0432),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 22. května 2012 s názvem „Evropský program pro spotřebitele – zvýšení důvěry a podpora růstu“(COM(2012)0225),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. února 2011 s názvem „Přezkum iniciativy ‚Small Business Act‘ pro Evropu“ (COM(2011)0078),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. ledna 2013 nazvané „Akční plán podnikání 2020 – Opětovné probouzení podnikatelského ducha v Evropě“ (COM(2012)0795),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2011 nazvané „Malé podniky, velký svět – nové partnerství na pomoc malým a středním podnikům při využívání celosvětových příležitostí“ (COM(2011)0702),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2012 nazvané „Roční analýza růstu na rok 2013“ (COM(2012)0750),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 27. října 2010 s názvem „Na cestě k Aktu o jednotném trhu – Pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství – 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod“ (COM(2010)0608),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 3. října 2012 s názvem „Akt o jednotném trhu II“ (COM(2012)0573),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 13. dubna 2011 s názvem „Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry“ (COM(2011)0206),

—

s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 28. března 2011 s názvem „Plán jednotného evropského dopravního prostoru“ (COM(2011)0144),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. října 2007 s názvem „Program nákladní dopravy EU: Zvýšení účinnosti, integrace a udržitelnosti nákladní dopravy v Evropě“ (COM(2007)0606),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 31. května 2012 o jednotném digitálním trhu a správě jednotného trhu,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o dokončení jednotného digitálního trhu (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o dotvoření jednotného digitálního trhu (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. září 2010 o dotvoření vnitřního trhu pro elektronický obchod (3),

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 6. dubna 2011 o jednotném trhu pro Evropany (4), k jednotnému trhu pro podniky a růst (5) a o správě a partnerství na jednotném trhu (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o novém programu evropské spotřebitelské politiky (7),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0024/2014),

A.

vzhledem k tomu, že elektronický obchod je prostředkem s obrovským potenciálem bojovat proti hospodářské a finanční krizi, posilovat jednotný trh a vytvářet hospodářský růst a zaměstnanost v celé Evropské unii; vzhledem k tomu, že sdělení Komise o elektronickém obchodu a službách on-line z ledna 2012 označuje doručování zboží zakoupeného on-line za jednu z pěti nejvyšších priorit v rámci podpory elektronického obchodu do roku 2015 a na jeho význam opětovně poukázaly Rada a Parlament;

B.

vzhledem k tomu, že trh EU v oblasti elektronického obchodu vzrostl v roce 2012 o více než 20 %; vzhledem k tomu, že zejména přeshraniční elektronický obchod by měl podle předpokladů vzrůst čtyřnásobně; vzhledem k tomu, že trh doručování balíků prochází radikální transformací, kdy na něj vstupují noví poskytovatelé, investice zaměřené na inovace a objevují se nové služby;

C.

vzhledem k tomu, že účinné a spolehlivé doručovací služby jsou zásadním pilířem skutečného a účinného jednotného digitálního trhu a mají značný dopad na usnadnění elektronického obchodu a budování důvěry mezi prodávajícími a kupujícími;

D.

vzhledem k tomu, že přeshraniční doručování považuje za překážku 57 % maloobchodníků, zatímco každý druhý spotřebitel prohlašuje, že při přeshraničních transakcích má obavy o doručení; vzhledem k tomu, že obavy související s doručením (včetně vracení výrobků) a vysoké doručovací náklady jsou dvěma hlavními obavami spotřebitelů, pokud jde o nakupování on-line, což přispívá k nízké důvěře spotřebitelů v přeshraniční elektronický obchod;

E.

vzhledem k tomu, že k překonání této situace je nezbytné podporovat důvěru spotřebitelů v provozovatele doručovacích služeb a v trh a znalost jejich práv a povinností tím, že budou zajištěny lepší informace, lepší pochopení a větší transparentnost, pokud jde o podmínky dodání;

F.

vzhledem k tomu, že malé a střední podniky hledající příležitosti v celé EU jsou konfrontovány s vyššími náklady, větší složitostí a nedostatkem transparentnosti, pokud jde o přeshraniční doručování; vzhledem k tomu, že ceny za přeshraniční doručení bývají třikrát až pětkrát vyšší než ceny za tuzemské doručení; vzhledem k tomu, že účinné, jednoduché a cenově dostupné systémy doručování jsou klíčovým faktorem udržitelnosti obchodních modelů malých a středních podniků a jejich schopnosti dodávat výrobky zákazníkům;

1.

zdůrazňuje, že přístupné, cenově dostupné, účinné a vysoce kvalitní doručovací služby jsou nezbytným prvkem on-line nakupování zboží a je třeba je podporovat zajištěním svobodné a spravedlivé hospodářské soutěže; konstatuje však, že mnoho zákazníků se zdráhá nakupovat on-line, zejména přes hranice, kvůli nejistotě související s dostupnými možnostmi doručení, konečným doručením, doručovacími náklady nebo spolehlivostí doručení;

2.

vítá zelenou knihu, kterou předložila Komise s cílem určit možné nedostatky evropského trhu doručovacích služeb, a vyzývá Komisi, aby podnikla příslušné kroky k řešení této situace způsobem, jenž dovolí podnikům i spotřebitelům plně využívat možností, které jim nabízí jednotný digitální trh; zdůrazňuje, že jakékoli navržené opatření by mělo vzít v úvahu udržitelnost procesu doručování a mělo by se snažit minimalizovat jeho environmentální stopu;

3.

konstatuje, že konkurence mezi provozovateli doručovacích služeb v přeshraničním měřítku vykazuje v některých členských státech slabiny, a vyjadřuje politování nad nedostatkem transparentnosti, co se týče cenových podmínek a výkonnosti těchto služeb; domnívá se, že je zejména nutné zavést nástroje umožňující obeznámení se s nabídkami všech provozovatelů doručovacích služeb v evropském měřítku;

4.

zdůrazňuje význam zvýšení důvěry spotřebitelů v proces doručování; domnívá se, že větší transparentnost a lepší a snadněji srovnatelné informace o dostupných možnostech doručení, jejich cenách a podmínkách jsou pro spotřebitele nejdůležitější, zejména pokud jde o podmínky zasílání spotřebitelských objednávek a postupy použitelné v případě poškození či ztráty zboží nebo zpoždění v jeho doručení nebo vrácení;

5.

poukazuje na to, že je nutné podporovat opatření, jejichž cílem je zajistit spotřebiteli v momentě nákupu možnost volby; všímá si významného rozdílu mezi očekáváními spotřebitelů a dostupností pohodlných a inovativních služeb, jako jsou výdejní místa, výdejní automaty nebo terminály, kdykoli dostupné čtyřiadvacetihodinové služby, systémy sledování a dohledávání zásilek, spotřebitelsky vstřícná místa a časy doručení nebo jednoduché postupy vracení zboží;

6.

zdůrazňuje, že zásadní je spolehlivost doručovacích služeb a že je nezbytné nabídnout účinné systémy, které zaručí, že balíky budou v přiměřené lhůtě skutečně dopraveny do požadovaného místa určení;

7.

poukazuje na to, že jedním z hlavních důvodů nespokojenosti spotřebitelů jsou vysoké náklady přeshraničního doručování nebo doručování do odlehlých oblastí či nejvzdálenějších regionů; zdůrazňuje, že pokud se má prodej a nákup na dálku zvýšit, jsou pro spotřebitele a prodejce, včetně malých a středních podniků, naprosto nezbytné cenově dostupnější možnosti doručení, má-li se hovořit o skutečně jednotném trhu;

8.

zdůrazňuje nutnost zlepšit zeměpisné pokrytí a dostupnost univerzální služby doručování balíků ve venkovských a vzdálených oblastech;

9.

domnívá se, že pro vytvoření integrovaného jednotného trhu doručování balíků je důležité udržovat silný a ucelený sociální rozměr, v jehož rámci se doručovací služby řídí právy pracovníků, zaměstnaneckými a platovými podmínkami a sociálními a environmentálními normami; v této souvislosti připomíná, že nezákonné zaměstnávání a zneužívání ohrožují dané odvětví a že odpovědné a kvalitní zaměstnávání a soustavná a vhodná odborná příprava zaměstnanců hrají důležitou roli v dosahování vysoce kvalitních doručovacích služeb; zdůrazňuje, že k uspokojení poptávky a očekávání spotřebitelů je velmi důležité udržovat sociální rozměr, ale zároveň umožnit dostatečnou pružnost, aby se trh doručovacích služeb mohl rozvíjet a přizpůsobovat se technologickým inovacím, a umožnit podnikům nabízet spotřebitelům lepší výrobky, které plně uspokojí jejich potřeby a očekávání;

10.

poukazuje na to, že je důležité zaručit právní jistotu, aby byla zajištěna důvěra spotřebitelů; zdůrazňuje v této souvislosti, že je důležité, aby byli spotřebitelé o platných právních předpisech náležitě informováni;

11.

domnívá se, že rozvoj přeshraničního internetového obchodování závisí rovněž na důvěře spotřebitelů a že jistotu by spotřebitelům mohlo poskytnout vytvoření evropské sítě vnitrostátních středisek pro řešení problémů (jako např. Solvit) stejně jako systém rychlého varování (jako RAPEX), který by mohl spotřebitele varovat před internetovými stránkami, které podle zjištění používají podvodné praktiky;

12.

konstatuje, že stále více spotřebitelů používá srovnávací internetové stránky k porovnání cen, způsobů nebo podmínek doručení výrobků nebo služeb, které nabízejí firmy doručující balíky, obzvláště co se týče elektronického obchodu; žádá Komisi, aby přijala pokyny EU týkající se minimálních norem pro srovnávací internetové stránky, jež budou vycházet z hlavních zásad, kterými jsou transparentnost, nestrannost, kvalita, informace a uživatelská vstřícnost;

13.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s celým odvětvím a se spotřebitelskými organizacemi vypracovala společné ukazatele kvality doručovacích služeb, které by spotřebitelům umožnily přesnější srovnávání různých nabídek;

14.

poukazuje na nepostradatelnou úlohu malých a středních podniků při vytváření růstu, inovací a zaměstnanosti, zejména zaměstnanosti mladých lidí; zdůrazňuje, že doručovací služby jsou pro evropské malé a střední podniky mimořádně důležité a že integrovaný konkurenceschopný trh doručovacích služeb nabízející různé možnosti a logistickou podporu doručení za dostupné ceny je nezbytným předpokladem vstupu na nové trhy a oslovení více spotřebitelů v rámci EU; zdůrazňuje, že vůči malým a středním podnikům je třeba zlepšit informační toky týkající se možností konsolidace jejich balíkových objemů a inovativních způsobů doručování a vyzvedávání, které by snížily náklady na poslední fázi doručování;

15.

zdůrazňuje, že podniky, zejména malé a střední, musí být v souvislosti s přeshraničním elektronickým obchodem schopny reagovat na potřeby a očekávání spotřebitelů pomocí jednodušších, rychlejších, cenově dostupnějších, transparentních, spolehlivých a účinných zasilatelských služeb; poukazuje na to, že doručovací řešení, která nesplňují očekávání spotřebitelů, mají přímý dopad na obchodní značku, image a konkurenceschopnost podniku;

16.

konstatuje, že přeshraniční rozvoj malých a středních podniků v oblasti elektronického obchodu je omezený; vybízí ke spolupráci mezi malými a středními podniky i prostřednictvím jejich zastupujících organizací za účelem vyjednávání výhodnějších cen za doručování, obzvláště díky zavedení sdílených on-line platforem, a ke zvýšení kvality jejich služeb;

17.

je znepokojen nevýhodami, na něž malé a střední podniky narážejí kvůli své malé velikosti; zdůrazňuje, že malé a střední podniky jsou v současnosti konfrontovány s vyššími náklady, velkou složitostí v důsledku roztříštěného evropského trhu a nedostatkem informací o dostupných způsobech doručování a o cenách;

18.

bere na vědomí roztříštěnost evropského poštovního odvětví do vnitrostátních sítí, které nejsou příliš interoperabilní, a nedostatečnou integraci silniční, železniční a vodní dopravy; vítá dosavadní kroky provozovatelů doručovacích služeb na trhu, které spočívaly v zavedení opatření úzce zaměřených na potřeby internetových prodejců a spotřebitelů, například pružnější možnosti doručování a vracení; vyzývá Komisi, aby nadále navrhovala opatření, která povzbudí odvětví ke zlepšení interoperability a zrychlí zavedení účinných postupů odesílání a vyzvedávání balíků, jejichž cílem je snížení nákladů, zvýšení úspor z rozsahu na straně provozovatelů doručovacích služeb, podpora sdružování malých zásilek a z toho vyplývající množstevní slevy pro malé obchodníky, zvýšení dostupnosti a kvality doručovacích služeb a nabídnutí cenově dostupných flexibilních sazeb za doručení spotřebitelům stejně jako podnikům;

19.

je přesvědčen, že v tomto ohledu je obzvláště důležitá spolupráce v rámci odvětví na vytváření interoperabilních přeshraničních systémů sledování a dohledávání zásilek; vybízí Komisi, aby dále prozkoumala potenciál vytvoření evropských norem s cílem zlepšit integrované systémy sledování a podporovat kvalitu, spolehlivost a udržitelnost integrovaných logistických služeb používaných v elektronickém obchodu;

20.

upozorňuje, že snazší řešení v oblasti vyzvedávání a vracení již hrají výraznou úlohu v růstu elektronického obchodu a mohla by v budoucnu vést ke snížení cen a zvýšení spokojenosti spotřebitelů, zejména v případě přeshraničních transakcí; vybízí k další spolupráci za účelem zlepšení interoperability call center vyřizujících stížnosti spotřebitelů;

21.

žádá Komisi, aby vytvořila platformy pro spolupráci a výměnu informací mezi provozovateli doručovacích služeb s cílem okamžitě řešit stávající nedostatky na trhu doručovacích služeb EU týkající se inovací, pružnosti, řízení zásob, dopravy, vyzvedávání a vracení balíků za současného dodržování právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže a aby projednala možnost oboustranně výhodného sdílení infrastruktury expresními a poštovními službami;

22.

vyzývá Komisi, aby společně s podnikatelskými subjekty usilovala o přijetí evropských norem týkajících se adres a označování a norem týkajících se poštovních schránek usnadňujících elektronický obchod;

23.

žádá Komisi, aby zvážila možnosti vytvoření evropské značky důvěry pro elektronický obchod i to, zda by taková značka důvěry mohla přispět k zajištění kvality a spolehlivosti integrovaných doručovacích služeb, a tím zajistit důvěru spotřebitelů v přeshraniční elektronický obchod, zda by mohla podnítit obchodníky zabývající se internetovým maloobchodem a balíkové firmy, aby zvýšili transparentnost a právní jistotu pro spotřebitele i podniky, a posílit konkurenční výhodu podniků, zejména malých a středních, a přispět tak ke zdravému hospodářskému růstu a tvorbě pracovních míst; zdůrazňuje, že má-li být značka důvěry účinná, je třeba, aby se opírala o soubor minimálních standardizovaných znaků a transparentní opatření na ochranu a informování spotřebitelů, a požadavky týkající se postupů při vyřizování stížností a řešení sporů;

24.

poukazuje na mimořádný význam ochrany osobních údajů jednotlivých osob a ochrany údajů obecně a zdůrazňuje, že nově přijatá opatření by se měla řídit právními předpisy EU v oblasti ochrany osobních údajů, a zejména směrnicí 95/46/ES;

25.

je si vědom dynamické povahy trhu s doručováním balíků, na kterém se rychle objevují nové služby a provozovatelé; konstatuje, že inovativní řešení reagující na potřeby obchodníků a zákazníků využívajících elektronický obchod se v rámci hospodářské soutěže pravděpodobně stanou hlavním rozlišovacím znakem; domnívá se, že každé legislativní opatření musí být předem pečlivě posouzeno, aby nedošlo k narušení dynamiky trhu s doručováním balíků, kterému by v jeho rozvoji neměla bránit nadměrná regulace; vyzývá Komisi, aby pozorně sledovala vývoj trhu s cílem odhalit veškeré oblasti jeho možného selhání, kde může být v budoucnu nezbytné podniknout další kroky; v této souvislosti zdůrazňuje, že monitorování trhu by nemělo brat v úvahu pouze zavedené provozovatele poštovních služeb, ale i další typy poskytovatelů doručovacích služeb;

26.

poukazuje na to, že vhodný regulační rámec již existuje, a vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily, že tento stávající regulační rámec bude plně proveden do právních předpisů členských států, uplatňován a prosazován, přičemž zvláštní důraz bude kladen na směrnici o poštovních službách, právní předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže, směrnici o alternativním řešení sporů a směrnici o právech spotřebitelů, zejména co se týče formálních požadavků pro smlouvy uzavřené na dálku;

27.

zdůrazňuje, že účinné prosazování právního rámce závisí i na tom, jak vnitrostátní regulační orgány dohlíží na právní povinnosti poskytovatelů poštovních služeb, zejména pokud jde o povinnosti univerzální služby podle směrnice 97/67/ES;

28.

podotýká, že složitá ustanovení o dani z přidané hodnoty jsou významnou překážkou pro malé podniky, které se zabývají přeshraničním obchodem; vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila slibovaný návrh na zavedení jednotného přiznání k DPH;

29.

zdůrazňuje, že fakultativní systém evropského smluvního práva týkající se smluv mezi podniky a spotřebiteli by byl znatelným zjednodušením a přesvědčil by více malých a středních podniků, aby zasílaly balíky mezinárodně; vyzývá členské státy, aby v konstruktivním duchu pokračovaly v aktuálních jednáních týkajících se evropské právní úpravy prodeje;

30.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

24.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/53

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte, a zejména na články 24 a 28 této úmluvy,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979,

—

s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN Valnému shromáždění OSN nazvanou „Násilí proti ženám migrujícím za prací“ ze dne 23. července 2013,

—

s ohledem na článek 12 Mezinárodního paktu OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

—

s ohledem na obecné doporučení č. 26 Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen týkající se žen migrujících za prací ze dne 5. prosince 2008,

—