21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/1

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Přezkum/revize víceletého finančního rámce na období 2014–2020 v polovině období – Rozpočet EU zaměřený na výsledky (COM(2016) 603 final) (1) a jeho průvodní dokument;

—

s ohledem na své stanovisko Revize víceletého finančního rámce v polovině období (VFR) (2);

1.

bere na vědomí podrobný návrh přezkumu VFR v polovině období, který dne 14. září 2016 předložila Evropská komise;

2.

je zastáncem navázání jednání o přezkumu v polovině období na rozpočtový proces pro rozpočet EU na rok 2017 – tento časový rámec umožní včasné přijetí přezkumu v polovině období a ponechá prostor pro diskuse o příštím VFR na období po roce 2020;

3.

lituje malé ambice Evropské komise, která předložila pouze přezkum VFR, který již dosáhl svých mezí, namísto důkladné revize, jež by Evropské unii umožnila řešit výzvy, před nimiž v současnosti stojí, a zaručila, že se rozpočet EU zaměří na oblasti vedoucí k udržitelnému růstu a tvorbě pracovních míst, jež mají velkou evropskou přidanou hodnotu. Očekává, že příští VFR bude rázným krokem k modernizaci rozpočtu EU a že EU nabídne možnosti, jak řešit budoucí výzvy a nově se objevující priority;

4.

poukazuje na to, že tento přezkum v polovině období odráží přístup Evropské komise „rozpočet EU zaměřený na výsledky“, je však znepokojen tím, že hlavním kritériem pro navržené změny v prostředcích byla míra jejich čerpání prostřednictvím programů EU, a připomíná, že evropským orgánům nabídl, že bude hrát aktivní úlohu v hodnocení účinnosti a účelnosti všech programů EU;

5.

důrazně odmítá dojem vyplývající ze sdělení o VFR, a sice že programy sdíleného řízení nejsou účinné, a zdůrazňuje skutečnost, že i přes zpoždění v přijímání nového nařízení o evropských strukturálních a investičních fondech (ESIF) a velmi složitý plánovací postup bylo spuštěno více než 200 000 projektů a z ESIF již bylo uvolněno 46 miliard eur na spolufinancování projektů v celkové výši 68 miliard eur;

6.

v této souvislosti upozorňuje na to, že případné pozastavení evropských strukturálních a investičních fondů u Španělska a Portugalska nebo jakéhokoliv jiného členského státu je na úkor provádění programů. Připomíná, že a) je proti makroekonomické podmíněnosti, jelikož poškozuje města a regiony, b) toto pozastavení by bylo v rozporu s již provedeným zrušením sankcí podle nařízení (EU) č. 1173/2011 o účinném prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně, c) ohrožuje zásadu proporcionality stanovenou v článku 5 SEU a jejím protokolu č. 2. Proto žádá, aby v případě eventuálního pozastavení bylo toto pozastavení nulové, a to s ohledem na hospodářské a sociální podmínky, nezaměstnanost a dopady pozastavení na hospodářství, jak se uvádí v článku 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 (nařízení o společných ustanoveních);

7.

je skutečně znepokojen tendencí „centralizace“ rozpočtu EU, jež by byla jednoznačně v rozporu s hledáním řešení šitých na míru místním a regionálním výzvám. Omezení sdíleného řízení programů by mělo negativní vliv na závazek v oblasti hospodářské, sociální a územní soudržnosti vyplývající ze Smlouvy o EU a na zásady subsidiarity, partnerství a víceúrovňové správy;

8.

lituje, že jsou do přezkumu víceletého finančního rámce v polovině období zahrnuty úpravy prostředků přidělovaných na politiku soudržnosti. Přestože jsou podle článku 7 nařízení o víceletém finančním rámci povinné, nemělo by se o těchto úpravách dále jednat;

9.

v zásadě vítá návrh prodloužit a navýšit Evropský fond pro strategické investice (EFSI), jímž se bude zabývat v samostatném stanovisku. Očekává další zlepšení v oblasti adicionality, zeměpisného a odvětvového pokrytí a transparentnosti a opakuje svůj požadavek na řádné zhodnocení výsledků EFSI, zejména co se týče synergií s ESIF a jejich dosavadního příspěvku k územní soudržnosti. Těší se na úzkou spolupráci s Evropským parlamentem při podrobném zkoumání provádění EFSI a doufá, že regiony budou více zapojeny do jeho správy, aby bylo zaručeno jeho funkční propojení s politikou soudržnosti;

10.

vítá navýšení finančních prostředků na program Horizont 2020 a Nástroj pro propojení Evropy, zdůrazňuje však, že toto navýšení nekompenzuje původní rozpočtové škrty v programu Horizont 2020 a Nástroji pro propojení Evropy při vytváření EFSI;

11.

bere na vědomí návrh Evropské komise na přezkum finančního nařízení a její záměr zjednodušit pravidla s cílem řešit problémy související s administrativní složitostí politiky soudržnosti a chybami v této politice, zejména pokud jde o provádění programů v rámci sdíleného řízení a posílení synergií mezi granty a finančními nástroji. Bude se tímto přezkumem zabývat v samostatném stanovisku;

12.

vítá navýšení rozpočtových prostředků na Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí a na program Erasmus+, ale vyjadřuje politování nad tím, že chybí iniciativy zaměřené na potírání dlouhodobé nezaměstnanosti;

13.

bere na vědomí opatření, jež Evropská komise navrhuje v oblasti flexibility, především vytvoření krizové rezervy Evropské unie, která bude opětovně využívat zrušené prostředky, odstranění ročních stropů pro celkové rozpětí pro platby a cílené používání technické úpravy prostředků přidělovaných na politiku soudržnosti. Vítá tato opatření jako správné kroky při řešení současných krizí pomocí flexibilnějšího rozpočtu EU;

14.

vyjadřuje politování nad tím, že Evropská komise v přezkumu v polovině období nenavrhla žádná další opatření k řešení různých krizí v EU souvisejících se společnou zemědělskou politikou, k nimž patří soustřeďování výroby, sílící světová konkurence, snížení pracovní síly a rostoucí úpadek venkova a jimž budou do konce stávajícího programového období čelit evropští zemědělci, spotřebitelé a místní a regionální orgány;

15.

s ohledem na ambiciózní globální dohodu o klimatu, jíž bylo dosaženo v Paříži v roce 2015, připomíná cíl v podobě věnování 20 % výdajů EU na projekty a politiky související s klimatem, zdůrazňuje však, že jde o minimální podíl a že k udržení tohoto cíle do roku 2020 bude pravděpodobně zapotřebí dalšího úsilí;

16.

vítá střednědobou prognózu plateb řešící obavy v souvislosti s množství neuhrazených plateb v současném VFR. Vzhledem k přetrvávajícím zpožděním v provádění programů v rámci sdíleného řízení ho však zneklidňují budoucí platby. Upozorňuje na to, že členské státy a Rada jsou odpovědné za uvolnění dostatečných prostředků z ročního rozpočtu na platby, aby EU mohla řešit stávající výzvy;

17.

obává se, že i navzdory navýšení prostředků na řešení uprchlické a migrační krize v okruhu 3 a okruhu 4 a vytvoření krizové rezervy Evropské unie a „flexibilní rezervy“ nebudou prostředky, jimiž disponuje stávající VFR, dostatečné, aby mohly řešit rostoucí požadavky, které jsou na rozpočet EU kladeny v souvislosti s přijímáním, rozdělováním a integrací uprchlíků a migrantů nebo jejich ochranou v oblastech původu. Připomíná v této souvislosti, že místní a regionální orgány mají klíčovou odpovědnost při přijímání a integraci migrantů, a že by jim proto při zvládání těchto výzev významně pomohl přímý přístup k příslušným možnostem financování ze strany EU. Upozorňuje na to, že větší flexibilita není řešením nedostatku finančních prostředků;

18.

bere na vědomí návrh na vytvoření Evropského fondu pro udržitelný rozvoj a bude se jím podrobněji zabývat v samostatném stanovisku;

19.

bere na vědomí, že by potenciální vystoupení Spojeného království z Evropské unie mohlo mít vliv na stávající VFR. Vyjadřuje obavy v souvislosti s důsledky pro probíhající provádění mnoha programů EU a navrhuje, aby byl včas zapojen do dalších diskusí o revizi stávajícího VFR;

20.

vítá kapitolu Na cestě k budoucímu víceletému finančnímu rámci jako úvodní příspěvek k širší diskusi o budoucnosti rozpočtu EU. Vyzývá orgány EU, aby v rané fázi navázaly s evropskými městy a regiony dialog o rozsahu, struktuře a nástrojích budoucího VFR, a v patřičnou dobu předloží vlastní související návrhy;

21.

pověřuje předsedu, aby toto usnesení předložil Evropské komisi, Evropskému parlamentu, Radě a předsedovi Evropské rady.

21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/4

—

s ohledem na zásadní dokumenty evropského semestru 2016, zejména roční analýzu růstu, zprávy o jednotlivých zemích, národní programy reforem a doporučení pro jednotlivé země;

—

s ohledem na návrh zprávy Evropského parlamentu o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: provádění priorit na rok 2016 (2016/2101(INI));

1.

připomíná, že veřejné a soukromé investice v EU z důvodu ekonomické krize a opatření k fiskální konsolidaci poklesly ve srovnání s rokem 2007 asi o 15 % a v některých členských státech dokonce o 50 %; zdůrazňuje, že tak nízká úroveň investic („investiční mezera“) v období několika let po sobě představuje zásadní překážku pro konkurenceschopnost a soudržnost EU, tj. pro její schopnost zajistit udržitelný růst a tvorbu pracovních míst;

2.

podtrhuje, že 40 % doporučení pro jednotlivé země na rok 2016 se týká překážek pro investování, které mohou místní a regionální orgány pomoci odstranit (1), a to včetně: špatné kvality výkonu veřejné správy a chybějící koordinace; nesouladu mezi funkcemi a finančními zdroji místních a regionálních samospráv; právních předpisů komplikujících soukromé investování; korupce; nedostatku kvalifikovaných pracovních sil a chybějící odpovídající dopravní infrastruktury; informuje, že tato problematika bude řešena také v nadcházejícím stanovisku VR k tématu Překlenutí investiční mezery: jak řešit problémy?;

3.

připomíná prohlášení „Investovat a propojit“ (2), přijaté dne 9. července 2016 v Bratislavě na 7. evropském summitu regionů a měst, jež se zaměřilo na význam odstranění překážek, které blokují obrovský nevyužitý investiční potenciál měst, regionů a venkovských oblastí v Evropě, a na úlohu místních a regionálních orgánů při poskytování inovativní infrastruktury a služeb s cílem posílit investice a zlepšit kvalitu života občanů EU;

4.

je znepokojen tím, že přibližně 60 % dotázaných v nedávném průzkumu VR ohledně místních a regionálních orgánů EU (3) vnímalo v posledních dvanácti měsících sestupný nebo stagnující trend veřejných i soukromých investic. Pokud by se toto potvrdilo, znamenalo by to, že sklon k nízkým investicím, jenž započal s ekonomickou krizí, i nadále trvá;

5.

zdůrazňuje, že podle téhož průzkumu VR zůstává financování veřejných investic problémem pro přibližně dvě třetiny místních a regionálních orgánů, a to částečně v důsledku jejich nedostatečné kapacity řádně navrhnout veřejné investice, využít finanční nástroje, předložit projekty Evropské investiční bance a zapojit se do partnerství veřejného a soukromého sektoru;

6.

vítá první pozitivní výsledky Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), týkající se především oblasti malých a středních podniků; současně požaduje zlepšení adicionality EFSI, pokud jde o oblast infrastruktury a inovací, i jeho geografické vyváženosti, a to rovněž prostřednictvím podpory vypracování regionálních investičních strategií a využití investičních platforem s cílem zabezpečit, aby přinášely prospěch všem regionům, a zejména těm méně rozvinutým;

7.

v zásadě vítá návrh na rozšíření a navýšení Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), čímž se bude zabývat v samostatném stanovisku VR. Očekává další zlepšení v oblasti adicionality, zeměpisného a odvětvového pokrytí a transparentnosti a opakuje svůj požadavek na řádné posouzení výsledků EFSI, zejména co se týče synergií s ESI fondy a jejich dosavadního příspěvku k územní soudržnosti. Těší se na úzkou spolupráci s Evropským parlamentem při podrobném zkoumání provádění EFSI;

8.

zdůrazňuje, že tři čtvrtiny respondentů, kteří se zúčastnili průzkumu VR o překážkách pro investování, si nebyly vědomy možností, které nabízí Evropský fond pro strategické investice a jeho investiční platformy. Měli by být o nich stejně jako další příslušné zúčastněné strany lépe informováni;

9.

poznamenává, že menší regiony a obce, jakož i regiony, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní a horské regiony, často nemohou EFSI využít z důvodu vysokého prahu pro minimální hodnotu podporovaných investic, a očekává, že tato prahová hodnota bude při přezkumu EFSI snížena;

10.

zdůrazňuje, že odborná kapacita potenciálních realizátorů projektů na místní a regionální úrovni by měla být s pomocí Evropského centra pro investiční poradenství posílena, zejména pokud jde o navrhování a vytváření investičních platforem;

11.

zdůrazňuje, že regionální investiční strategie by měly brát v potaz skutečnost, že hospodářské a technologické změny rychle mění naši společnost i území; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu podporovat investice do nízkouhlíkového a oběhového hospodářství a ekonomiku sdílení a ekonomiku založenou na spolupráci, a tím snižovat náklady na rozvoj inovativních činností, a podporovat poskytování veřejných a soukromých služeb občanům, díky čemuž je veřejný sektor efektivnější;

12.

zdůrazňuje, že je důležité pobízet místní a regionální orgány, aby pro společné strategické priority rozvoje využívaly strategií inteligentní specializace a evropských partnerství;

13.

vyzdvihuje, že politika soudržnosti zůstává hlavním investičním nástrojem EU, zejména pro její méně rozvinuté země a regiony; přeje si větší doplňkovost s Evropským fondem pro strategické investice;

14.

připomíná své stanovisko Přezkum víceletého finančního rámce (VFR) v polovině období, ve kterém uvádí, že nedostatek prostředků na platby ve víceletém finančním rámci na období 2014–2020 by mohl vyvolat nebezpečí, že Komise nebude schopna plnit své závazky, čímž dojde k nahromadění neuhrazených plateb, což má negativní dopad na provádění operačních programů v rámci evropských strukturálních a investičních fondů;

15.

domnívá se, že by se v rámci přezkumu financování ze strukturálních fondů mohlo vládám jednotlivých států umožnit vyčleňovat část evropských prostředků na projekty v oblastech postižených hydrogeologickými poruchami a na projekty týkající se zásahu v případě vážných přírodních katastrof;

16.

zdůrazňuje, že více než polovina doporučení pro jednotlivé země na rok 2016 určených pro 26 zemí se vztahuje k územím, tj. souvisejí s problémy, s nimiž se některé regiony nebo města potýkají více než jiné, a/nebo jejich provádění závisí na úrovni správy nižší než celostátní;

17.

je třeba připomenout, že VR ve svém stanovisku Reakce EU na demografickou výzvu upozornil, že musí existovat vztah mezi demografickou změnou a evropským semestrem a že evropský semestr musí mít územní rozměr. Místní a regionální orgány by měly být význačnými aktéry opatření přijatých v rámci evropského semestru s cílem řešit demografické výzvy a mělo by se na ně pamatovat v doporučeních určených členským státům k řešení těchto výzev;

18.

zdůrazňuje, že pokud jde o provádění politiky soudržnosti, VR vždy vystupoval proti makroekonomické podmíněnosti uvedené v článku 23 nařízení o společných ustanoveních, protože by na ni mohly doplatit města a regiony, a to kvůli neschopnosti členského státu dodržet svoje povinnosti v rámci Paktu o stabilitě a růstu; v této souvislosti se obává, že pozastavení financování z evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondů) týkající se Španělska a Portugalska by mělo negativní dopad na provádění operačních programů, které již nyní doznává značného zpoždění. Také by bylo ve vzájemném rozporu zrušit sankce v rámci postupu při nadměrném rozpočtovém schodku (nařízení č. 1173/2011 o účinném prosazování rozpočtového dohledu) a zároveň zvažovat sankce podle článku 23 nařízení o společných ustanoveních. Zároveň zdůrazňuje, že je nutné řádnější hospodaření na vnitrostátní úrovni, které je předpokladem pro účinné využívání evropských strukturálních a investičních fondů;

19.

znovu žádá, aby investice místních a regionálních orgánů v rámci strukturálních fondů a Fondu soudržnosti byly vyňaty z výpočtu schodku rozpočtu členských států a jejich zadlužení;

20.

zdůrazňuje, že téměř 40 % doporučení pro jednotlivé země na rok 2016 zahrnujících 20 členských států poukazovalo na problémy se správní kapacitou – zejména na úrovni nižší než celostátní –, v souvislosti se strukturálními reformami a odstraněním překážek pro investice; uznává, že správní kapacita má být uvolněna především prostřednictvím vytvoření účinných správních struktur; připomíná svůj návrh týkající se navrhovaného Programu na podporu strukturálních reforem, aby se vypracoval jeden strategický dokument, ve kterém budou stanoveny priority a kritéria za účelem koordinace všech opatření k budování kapacit financovaných EU;

21.

zdůrazňuje, že Komise by měla zvážit navržení fiskální kapacity pro eurozónu s cílem zavést anticyklická opatření a urychlit oživení, a uvádí, že v nadcházejících měsících přijme k tomuto tématu stanovisko;

22.

uznává důležitost řešení sociálních otázek a otázek trhu práce; stojí za tím, aby Komise začlenila sociální ukazatele do postupu při makroekonomické nerovnováze;

23.

všímá si nízké úrovně provádění doporučení pro jednotlivé země a poznamenává, že v zájmu zlepšení situace by měly být intenzivněji zapojeny všechny úrovně správy; konstatuje, že některé problémy vyžadují dlouhodobé úsilí, na což ukazuje skutečnost, že přibližně tři čtvrtiny doporučení na rok 2016 týkajících se jednotlivých území byly již zveřejněny v roce 2015 a dvě třetiny doporučení z minulého roku byly zveřejněny již v roce 2014;

24.

zdůrazňuje, že jak letos potvrdily národní programy reforem i doporučení pro jednotlivé země, zapojení místních a regionálních orgánů do semestru se většinou omezuje na prováděcí fázi politik, zatímco by tyto orgány měly být partnery také při navrhování politik; podtrhuje, že jejich zapojení v rané fázi by výrazně zvýšilo míru provádění doporučení, pomohlo by řešit narůstající regionální rozdíly, vzrostla by díky němu úroveň toho, jak příznivě jsou tato doporučení přijímána v praxi, a posílila se důvěra v rámci členských států i mezi nimi navzájem;

25.

zamýšlí navrhnout kodex chování pro zapojení místních a regionálních orgánů do evropského semestru, který by respektoval rozdíly mezi členskými státy a snažil by se vyhnout zbytečné administrativní zátěži, čímž by přispěl k lepší správě. To znamená, že by kodex odrážel rozmanitost a ústavní uspořádání členských států;

26.

žádá, aby se roční analýza růstu na rok 2017 konkrétně zaměřila na demografické výzvy; tyto výzvy rovněž ukazují na potřebu ekonomických a finančních opatření zaměřených na úspěšnou a vyváženou integraci uprchlíků v EU;

27.

zdůrazňuje, že evropský semestr musí odkazovat na dlouhodobý víceúrovňový rámec politik, v současnosti se jedná o strategii Evropa 2020; vítá oznámení Evropské komise o nadcházejícím mapování politik EU v oblasti udržitelného rozvoje a zdůrazňuje nutnost sladit budoucí strategii EU v oblasti růstu s aktualizovanou územní vizí;

28.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské komisi, Evropskému parlamentu, Radě, předsedovi Evropské rady a slovenskému předsednictví Rady EU.

21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/7

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o Evropském roku kulturního dědictví (1), předložený Evropskou komisí;

1.

vítá návrh Evropské komise vyhlásit rok 2018 Evropským rokem kulturního dědictví a souhlasí s uvedenými obecnými i specifickými cíli tohoto roku;

2.

domnívá se, že evropský rok věnovaný kulturnímu dědictví je cennou příležitostí k tomu, jak na místní úrovni zvýšit povědomí o nutnosti chránit kulturní dědictví, seznámit širší veřejnost s kulturním dědictvím a podpořit plnění společných cílů v celoevropském kontextu (2). Evropský rok by měl navíc podpořit výměnu osvědčených postupů v rozvoji účinných systémů řízení, které pomohou zmírnit rizika spojená s rozvojem měst a přeměnou krajiny, a v boji proti nepovoleným vykopávkám a nedovolenému obchodu s kulturními statky;

3.

požaduje přijetí komplexního a vizionářského přístupu k přípravám na Evropský rok kulturního dědictví 2018, který bude rovněž chápán jako příležitost k potvrzení našeho motta „Jednotná v rozmanitosti“. VR opakuje svůj záměr podpořit Evropský rok kulturního dědictví 2018. Prohlašuje, že je v tomto ohledu rovněž připraven přispět k práci evropské řídicí skupiny, již Komise navrhuje v rámci evropského roku 2018 zřídit;

4.

uznává, že oslava a připomínka kulturního dědictví pomůže evropským občanům budovat porozumění, podněcuje tvořivost a podporuje aktivní občanství. Prosazování kultury a kulturního dědictví je proto zásadní pro upevnění identity a demokratických hodnot v Evropě a pro přispění k sociální a hospodářské soudržnosti. V této souvislosti je třeba chráněná přírodní území vnímat jako součást kulturního dědictví;

5.

vítá uznání, které se kultuře dostává jakožto nástroji místního a regionálního rozvoje, a hodnotu inovativních modelů řízení a správy kulturního dědictví na více úrovních. Podotýká však, že ustanovení koordinátorů na úrovni členských států musí plně odrážet správní strukturu jednotlivých členských států, včetně federálních struktur nebo regionů a měst se zákonodárnou pravomocí;

6.

znovu zdůrazňuje význam krajiny jako základní součásti přírodního a kulturního dědictví mající značný vliv na kulturní identitu občanů Evropy. Je proto přesvědčen, že v souladu s Evropskou úmluvou o krajině a evropským programem pro kulturu by obecné cíle Evropského roku kulturního dědictví 2018 mohly být rozšířeny začleněním silné složky územního rozvoje formou regionálních a místních strategií v oblasti kultury, které by zahrnovaly podporu udržitelného cestovního ruchu zaměřeného na kulturu;

7.

očekává, že Evropský rok kulturního dědictví 2018 bude impulsem k navýšení finančních prostředků, jež jsou v rámci programu COSME k dispozici pro malé a střední podniky činné v oblasti cestovního ruchu zaměřeného na kulturu;

8.

očekává, že cestovní ruch, a zejména cestovní ruch zaměřený na kulturu a dědictví, bude v roce 2018 hrát významnou úlohu, neboť je jedním z nejrychleji rostoucích hospodářských odvětví v Evropě, které je hnací silou celosvětového růstu a rozvoje, vytváří miliony pracovních míst, stimuluje vývoz a investice a mění životy lidí;

9.

vyzdvihuje význam kultury jako jednoho ze stěžejních faktorů atraktivity pro turisty a zdůrazňuje, že je třeba podporovat evropské kulturní a přírodní dědictví v našich regionech, městech a venkovských oblastech, které jsou ukázkou naší různorodosti, a zajistit lepší přístupnost těžko přístupných oblastí, jako jsou venkovské, horské a ostrovní regiony;

10.

připomíná cíl nové městské agendy EU zlepšit kvalitu života ve městech a vytvořit novou „městskou“ správu a zdůrazňuje, že partnerství by měla být navazována taktéž pro další témata, u nichž je zapotřebí integrovaných politických přístupů, jako je např. zohlednění kultury a cestovního ruchu při rozvoji měst a zohlednění nových inkluzivních forem účasti, inovací a „inteligentních měst“ (3);

11.

vyzdvihuje úzké vazby mezi kulturním dědictvím a rozvojem venkova a vyzývá venkovské oblasti, aby ve svých strategiích rozvoje věnovaly větší pozornost kulturnímu dědictví, protože přispívá k udržení a vytváření pracovních míst, podpoře zemědělských podniků, ochraně kulturní krajiny a podpoře umění a řemesel na venkově;

12.

opakuje, že přínos využívání evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) při realizaci projektů víceúrovňové správy může spočívat v tom, že se tím umožní sdružení všech subjektů příslušných ke správě přeshraničního území či euroregionu (4), a v podněcování spolupráce v oblasti kultury (včetně hmotného a nehmotného kulturního dědictví), což má pozitivní přesah do dalších odvětví, jako je cestovní ruch a průmysl;

13.

opakovaně vyjadřuje svou podporu iniciativám Evropské hlavní město kultury (EHMK) a označení „Evropské dědictví“, ale i Dnům evropského dědictví a Ceně Evropské unie za kulturní dědictví, a vyzdvihuje nutnost úzké synergie s činnostmi prováděnými v rámci evropského roku 2018;

14.

konstatuje, že ačkoli spolufinancování činností v rámci Evropského roku na evropské úrovni musí být v souladu s prioritami a pravidly stávajících programů, které jsou stanovovány na jednoleté nebo víceleté období, výše dostupných rozpočtových prostředků je do velké míry dána volbou politického zaměření každého roku. To způsobuje značné výkyvy ve financování jednotlivých roků, což může ohrozit dosažení cílů příslušného roku;

15.

znovu opakuje, že v globalizujícím se světě může být kultura rozhodující také pro přitažlivost určitého místa a jeho konkurenceschopnost pro podniky, investory a tvůrčí a podnikající jedince;

16.

považuje Evropský rok kulturního dědictví 2018 za významný milník na cestě ke strategii EU pro mezinárodní kulturní vztahy (5);

17.

vítá, že při úvahách o úloze dědictví v oblasti vnějších vztahů je středem pozornosti Blízký východ, neboť tato oblast trpí úmyslným ničením kulturního dědictví v určitých oblastech konfliktů. Souhlasí s tím, že je nutné usilovat o spolupráci v oblasti kultury i se zeměmi evropské politiky sousedství a Východního partnerství;

18.

zdůrazňuje, že je nesmírně důležité, aby mladí lidé uznávali a chápali své dědictví, vážili si ho a vnímali ho jako součást své identity. V tomto ohledu požaduje aktivnější přístup k podpoře evropského kulturního dědictví a jeho rozmanitosti u mladých lidí a dětí. Doporučuje proto, aby součástí školních osnov bylo vzdělávání v oblasti evropského umění, hudby, divadla a filmu s cílem zlepšit znalosti o hmotném i nehmotném kulturním dědictví Evropy;

19.

potvrzuje, že je důležité osvojovat si kulturní a tvůrčí dovednosti již od útlého věku jak prostřednictvím vzdělávacího systému, tak ve volném čase, jelikož to mladým generacím umožní plně užívat výhod nových forem přístupu ke kultuře (6);

20.

domnívá se, pro úspěch Evropského roku kulturního dědictví 2018 je rozhodující zpřístupnění. Lepší zpřístupnění je také hlavním předpokladem vyšší míry zapojení (7);

21.

potvrzuje, že je připraven se zapojit do vypracování komplexní komunikační strategie i do pořádání příslušných konferencí, akcí a iniciativ a že přispěje k lepšímu zapojení občanů a zúčastněných stran;

22.

přeje si, aby politika EU v oblasti sdělovacích prostředků, audiovizuálních děl a informačních technologií byla aktivnější a usilovala o propagaci kulturního a jazykového dědictví Evropy;

23.

domnívá se rovněž, že je potřeba vytvořit evropskou síť měst zapsaných na seznamu světového dědictví, neboť tato města jsou společným dědictvím všech evropských občanů, a přijmout konkrétní opatření k jejich zachování a k informování o jejich existenci;

24.

pověřuje předsedu, aby toto usnesení předložil Evropské komisi, Evropskému parlamentu, Radě, předsedovi Evropské rady a slovenskému předsednictví.

21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/12

1.

zdůrazňuje, že ESIF jsou jedním z mála nástrojů EU, které mají přímý, konkrétní a hmatatelný dopad na kvalitu života občanů, a to prostřednictvím tisíců projektů, jež jsou realizovány po celé Evropě, a tím mají možnost pozitivně ovlivnit jejich celkový postoj k EU v současné době, kdy její popularita klesá. Z tohoto důvodu by tento nástroj měl zůstat zachován a měl by být dále rozvíjen v souladu se svými hlavními cíli a zásadami. ESIF a zejména kohezní politika by naopak měly projít procesem analýzy a zlepšení, který zvýší jejich efektivitu a přínos, a to jak pro naplnění cílů EU a strategie Evropa 2020, tak i v dalších oblastech důležitých pro život občanů, a tím zlepší jejich vnímání EU. Jedním z dobrých a důležitých nástrojů jak toho dosáhnout, je provést zjednodušení celého systému implementace ESIF a umožnit její větší flexibilitu;

2.

upozorňuje, že se proces využívání ESIF nejen každým novým programovým obdobím, ale prakticky každým rokem stává komplikovanější. Proto velmi vítá iniciativu současné komisařky GŘ Regio, na základě které se začala EK simplifikací seriózně zabývat a vytvořila nejen HLG, ale přizvala k debatě i další partnery. Kromě toho VR podotýká, že by procesem přezkumu, pokud jde o zjednodušení, měly projít nejen ESIF, ale všechny finanční programy a politiky EU;

3.

vítá úzkou spolupráci s nizozemským a slovenským předsednictvím Rady EU při společném projednávání praktických kroků ke zjednodušení provádění ESIF a navrhuje, aby tento proces spolupráce pokračoval s nadcházejícími předsednictvími Rady EU a s ohledem na rozpravu o budoucnosti kohezní politiky;

4.

podotýká, že v rámci procesu simplifikace je třeba se soustředit na naplnění základního smyslu a podstaty kohezní politiky, kterým je regionální politika. Upozorňuje, že se současná forma kohezní politiky od regionální politiky postupně vzdaluje a řeší stále více problematiku na národní úrovni, což je patrné například z toho, že jednotlivé „dohody o partnerství“ vycházejí z „národních programů reforem“. Kromě toho je kohezní politika zatížena řadou národních kondicionalit, na jejichž naplnění nemá místní a regionální úroveň a ostatní příjemci žádný vliv. Kohezní politika je stále komplexnější a složitější, zejména z důvodu nedostatku důvěry mezi jednotlivými politickými a správními úrovněmi. Tato komplexnost zase přispívá k prohlubování rozdílů v rozvoji regionů;

5.

upozorňuje, že VR reprezentuje místní a regionální samosprávy, které mohou působit v různých fázích článků v úrovni řízení procesu implementace ESIF, zejména jako koneční příjemci, řídicí orgány nebo zúčastněné strany. Z této role místních a regionálních samospráv vyplývá, že na jejich poznatky a připomínky by měl proces simplifikace reagovat především;

6.

zdůrazňuje, že má-li být proces simplifikace skutečně efektivní, musí do něj být aktivně zapojena nejen všechna generální ředitelství Evropské komise, která se podílejí na plánování a monitorování ESIF, mezi něž patří GŘ REGIO, GŘ EMPL, GŘ AGRI, GŘ MARE a GŘ COMP, ale i ostatní instituce a orgány EU (např.: auditní orgány atd.). Systém musí být zjednodušen jak pro příjemce, tak pro administrativní orgány;

7.

doporučuje, aby se proces zjednodušení konkrétně týkal snižování administrativní zátěže, jež doléhá na subjekty provádějící opatření, a také omezení složitosti auditorských postupů, účtování a potvrzování výdajů. Právní rámec by měl být úměrně přizpůsobený podle rozsahu projektu a podle toho, jak funguje systém provádění;

8.

doporučuje, aby bylo k procesu simplifikace přistupováno systematicky, a proto považuje za vhodné k němu vytvořit metodiku a indikátory naplňování a úspěšnosti, přičemž je třeba rozlišovat výsledky procesu, u kterých je možná okamžitá implementace poznatků a navrhovaných řešení, a výsledky, které budou využity pro další programové období. V současném programovém období není vzhledem k probíhajícímu provádění operačních programů v zájmu právní jistoty reálné uskutečňovat rozsáhlé legislativní změny. Měla by být nicméně přijata okamžitá opatření v podobě změn v prováděcích postupech a nezávazných požadavcích, lepší spolupráce a účinnějších pokynů a také v podobě drobných změn legislativního rámce kohezní politiky a souvisejících právních předpisů. Dále by měl být proces simplifikace strukturován: podle témat (doprava, životní prostředí…), podle fondů a jejich rozčlenění (ERDF, ESF atd.), podle úrovně (národní, regionální, urbánní, místní, komunitní), podle subjektu (veřejné, privátní, NGO…). V rámci tohoto procesu je třeba identifikovat vazby a dopady jak uvnitř této struktury, tak navenek a klást důraz na zjednodušení interinstitucionálních vztahů mezi různými úrovněmi zapojenými do provádění;

9.

doporučuje zlepšit koordinaci mezi jednotlivými fondy a programy na vnitrostátní úrovni. Toho by v programovém období mělo být dosaženo také pomocí strategického řízení a plánování s důrazem na obecnou strategickou činnost;

10.

zdůrazňuje, že pro úspěch celého procesu simplifikace je důležité si odpovědět na tyto základní otázky:

11.

za simplifikaci nepovažuje:

12.

za simplifikaci považuje:

13.

zdůrazňuje, že simplifikace je kontinuální proces, jenž by se neměl omezovat jen na realizaci několika opatření nebo vypracování zprávy či stanoviska;

14.

varuje, že čerpání ESIF je v současné době řadou příjemců považováno za „riskantní byznys“, jelikož příjemce nemá jistotu, že se nestane obětí „vyšší moci“, tedy že se nezastaví nebo nezpozdí financování jeho projektu z důvodů sporu mezi EK a členským státem, např. z důvodů nesplnění kondicionalit, nalezení pochybení v implementačním systému apod. I když příjemce naplní cíle a efekt projektu, jeho podpora může být také krácena nebo zpožděna z důvodu různých drobných pochybení nebo proto, že z různých objektivních důvodů došlo během realizace ke změně projektu. Číhá na něj též nebezpečí, že na něj bude retroaktivně uplatněn nález auditního orgánu v jiném projektu, a řada dalších rizik. To vše ovlivňuje vůli ESIF účelně využívat. Je nezbytné, aby se projekt a jeho předkladatel znovu dostali do středu zájmu politiky soudržnosti tím, že budou vytvořeny příznivé podmínky pro příjemce, zejména prostřednictvím snížení administrativní zátěže a tím, že se omezí podávání zpráv předkladatelů projektu pouze na údaje, které se týkají provádění projektu, dále prostřednictvím zobecnění zjednodušeného vykazování nákladů a potvrzením toho, že nebudou zpochybněny na základě kontroly, a tím, že předkladatelé budou informováni o povinných dokumentech, které budou muset být v určité maximální lhůtě uchovávány v papírové podobě;

15.

domnívá se, že bude podstatným zjednodušením, když budou pravidla způsobilosti platit pro všechny fondy EU. Je však nezbytné, aby odpovědnost za stanovení způsobilých nákladů zůstala na vnitrostátní úrovni, což by mělo být harmonizováno ve všech členských státech EU;

16.

navrhuje, aby některé již existující instituci nebo orgánu byla svěřena pravomoc a role ombudsmana pro ESIF, kam by se v poslední instanci mohl příjemce obrátit, neboť řada příjemců se z důvodu komplikovanosti systému dostává i přes snahu realizovat projekt tak, aby přinášel co největší efekt, do paradoxních a problematických situací, které kromě toho, že morálně a ekonomicky likvidují takovéto příjemce, značně přispívají k negativnímu pohledu veřejnosti na ESIF a EU jako takovou. Tato instituce by neměla být zaměřena výhradně na komunikaci s GŘ Regio, ale zejména na řešení problematiky ESIF v rámci celé Evropské komise a dalších orgánů EU. Taková instituce na úrovni EU chybí, přestože do problematiky ESIF vstupuje řada dalších GŘ a jiných orgánů EU. Bylo by též vhodné, aby obdobné instituce vznikly i v členských státech, v nichž dosud neexistují;

17.

znovu zdůrazňuje, že je zcela zásadní, aby se zamezilo retroaktivitě nálezů. Jde o to, aby současné nálezy a změny postupů a pokynů nesměly být uplatňovány na jiné projekty zpětně, a to i na nedokončené projekty ve vyšším stupni realizace. Zamezení retroaktivity je rychle uplatnitelné opatření, které podpoří právní jistotu příjemců;

18.

doporučuje, aby v rámci procesu simplifikace docházelo k změnám, které umožní větší flexibilitu, neboť k stále větší komplikovanosti procesů dochází především proto, že z jednotlivých konkrétních nálezů v projektech vznikají obecné pokyny a směrnice. Za tímto účelem doporučuje vytvořit pracovní skupinu složenou z odborníků z praktické implementace ESIF, která by podávala návrhy na změny a diskutovala je s EK a dalšími orgány;

19.

upozorňuje na časté případy nesouladu mezi právním rámcem EU týkajícím se ESIF a národními legislativami ve zdánlivě nesouvisejících oblastech, jako jsou např. zákony o finanční kontrole nebo o veřejných zakázkách, který způsobuje roztříštěnost a rozdílný přístup v jednotlivých členských zemích. Doporučuje proto, aby u ESIF, kde se jedná o prostředky EU, a nikoli národní, byly legislativa a pokyny EU týkající se ESIF nadřazeny protichůdné národní popřípadě EU legislativě bez ohledu na spolufinancování ze zdrojů na národní či na nižší úrovni, aby se zamezilo gold-platingu;

20.

navrhuje, aby byly přenášeny osvědčené postupy ze zemí a programů, které měly v minulosti zanedbatelnou nebo nízkou chybovost. Zároveň je potřeba dohlížet na to, aby byly (i přesto že jsou národní legislativy rozdílné) podmínky pro všechny země stejné. Jednotlivé teritoriální jednotky mají v současné době často diametrálně rozdílný přístup. Stávají se totiž situace, kdy to, co je v případě jedné země považováno za správný a běžný postup, je v případě jiné země považováno za závažné pochybení. To samozřejmě nemění nic na faktu, že by měla míra administrativní zátěže zohledňovat velikost projektů, výši podpory a kvalitu implementační struktury;

21.

podotýká, že pro úspěch procesu simplifikace je potřeba vyřešit dilema mezi opatřeními v rámci boje s korupcí a za snížení chybovosti na jedné straně a simplifikací a snižováním administrativní zátěže ESIF na straně druhé. Je potřeba revidovat způsoby provádění a řízení, které považují za stejně závažné podvody a neúmyslná pochybení, což vyvolává nedůvěru mezi subjekty a předkladatelům projektu způsobuje nepřiměřenou administrativní zátěž. Jednotlivá opatření, která jsou postupně zaváděna za účelem transparentnosti a boje proti korupci a podvodům, celý systém značně komplikují. Je potřeba zpětně prověřit, která z těchto opatření jsou opravdu efektivní a která systém pouze komplikují a kriminalizují poctivé příjemce za nepodstatná pochybení. Boj proti korupci by neměl znamenat to, že ke každému příjemci budeme přistupovat a priori s nedůvěrou, ale měl by být založen na důvěře, spolupráci a na jasné odpovědnosti. Tento boj se tedy musí opírat o základní morální principy a odpovědnost za naplnění efektu, ke kterému se příjemce zavázal, a ne o to, že se budeme na základě nalezených pochybení snažit vytvářet šablonovitá schémata, která budou naopak, často neefektivně, klást závazné nároky na další příjemce. Soustředění se na pouhé naplňování schémat a šablon může naopak v některých případech učinit účelové nebo nekorektní čerpání zcela nepostižitelné;

22.

identifikuje na základě debaty v rámci VR a dalšími partnery tyto hlavní okruhy problematiky k řešení:

23.

Jak se prokázalo na pracovních setkáních k tématu simplifikace, přestože jsou členské země, kde funguje zadávání zakázek bez větších problémů, zástupci řady zemí považují právě zadávání zakázek za jeden z nejzásadnějších problémů implementace. Proto se domníváme, že pro realizaci projektů v rámci ESIF by měla být jasná celoevropská pravidla zadávání veřejných zakázek, která by byla nadřazena národní legislativě v této oblasti. Jedná se zejména o prostředky EU, nikoliv národní, tudíž by se mělo zadávání zakázek řídit celoevropskými pravidly, a ne národními. Kromě toho by měly postupy procesu zadávání veřejných zakázek napomáhat tomu, aby vznikl co nejefektivnější finální produkt, a za tímto účelem poskytovat flexibilitu u různých typů zakázek, místo toho, aby zcela formálně svazoval zadavatele a uchazeče v různých závazných schematických postupech a procesech. Mimo jiné by měly být zvýšeny prahové hodnoty pro zveřejnění na portálu veřejných zakázek a v Úředním věstníku EU.

24.

Jak se prokázalo na pracovních setkáních k tématu simplifikace, přestože jsou členské země, kde funguje zadávání zakázek bez větších problémů, zástupci řady zemí upozorňují, že současný systém je pro menšího zadavatele natolik komplikovaný a rizikový, že není schopen veřejnou zakázku vypsat sám a musí využít služeb externích specializovaných firem, přestože se tím nezprostí odpovědnosti za případná pochybení. Vytvořila se tak zcela nová oblast podnikání. Paradoxní je to, že existují případy, kdy je nutné vypsat veřejnou zakázku i na firmu, která má veřejnou zakázku zpracovat.

25.

Jak se prokázalo na pracovních setkáních k tématu simplifikace, přestože jsou členské země, kde funguje zadávání zakázek bez větších problémů, zástupci řady zemí upozorňují, že většina chyb při zadávání veřejných zakázek jsou skutečné chyby, které jsou výsledkem složitých pravidel. V důsledku toho jsou navrhovatelé projektů frustrovaní z ex post auditů, přicházejících často v pokročilé fázi procesu, kdy oprava chyb již není možná, přičemž nemají možnost ani požádat o předběžné závazné posouzení. Proto VR navrhuje, aby auditní stanoviska a další kontroly postupů zadávání veřejných zakázek byly prováděny především ex ante s cílem předvídat chyby, které jsou zvláště v této oblasti velmi časté, a tak snížit výši finančních oprav.

26.

Je potřeba též poukázat na skutečnost, že se legislativa procesu zadávání zakázek soustředí na zadavatele, který je též postihován a perzekvován za každé drobné pochybení, přičemž k velké míře negativního ovlivňování výsledků veřejných zakázek dochází na základě různých dohod mezi uchazeči o zakázku. Zejména v oblastech a segmentech, kde je trh značně monopolizován, současný systém zadávání veřejných zakázek často neplní svůj efekt a může být dokonce kontraproduktivní. Bylo by proto vhodné se nad celým systémem zamyslet a zvážit, zda naprosto přehodnotit filozofii celého systému. Tento aspekt se projevuje zejména v menších zemích, kde je monopolizace trhu mnohem výraznější.

27.

Je důležité, aby byly neprodleně přepracovány nedávno vydané pokyny pro zadávání zakázek v rámci ESIF (Zadávání veřejných zakázek – praktická příručka), neboť odkazují na staré, a nikoli na nové směrnice týkající se zadávání zakázek, jež byly schváleny v roce 2014 a vstoupily v platnost začátkem letošního roku. V tomto směru má zásadní význam to, aby byly nové pokyny podrobeny řádnému posouzení územního dopadu, díky němuž budou moci přímo přispět místní a regionální odborníci. Je to stanoveno v balíčku předpisů týkajícím se zlepšování právní úpravy, v němž byla uznána úloha VR coby klíčového partnera pro lepší posuzování dopadů návrhů EU na místní a regionální úrovni.

28.

V oblasti veřejné podpory došlo v průběhu let k značnému zkomplikování stavu a i přesto, že v poslední době došlo u některých programů k částečnému zlepšení, je pro příjemce a řídicí orgány situace stále velmi komplikovaná. V současné době neexistuje jasný srozumitelný výklad veřejné podpory a vše se posuzuje pouze na základě podání a nálezů. Národní orgány, které mají provádět výklad, se ve svých názorech často diametrálně liší a nebývají ochotny vydávat jednoznačná závazná stanoviska. V řadě zemí nejsou součástí implementační struktury ESIF a za svá stanoviska nenesou jasnou odpovědnost. Bylo by proto vhodné, aby byly tyto národní orgány (v zemích, kde tomu tak není) do implantační struktury začleněny a byly povinny vydávat jasná stanoviska. Navíc jsou v některých případech paradoxně ve výhodnější pozici privátní subjekty (nemusí se řídit řadou pokynů, nařízení a opatření) nad veřejnými. Veřejné subjekty, přestože plní mnohem méně často funkci konkurenčních hospodářských subjektů a svoje aktivity neprovádí za účelem zisku, musí podstupovat stejné procesy jako privátní.

29.

Kromě toho existuje další významný nesoulad při uplatňování pravidel veřejné podpory. Zatímco na programy centrálně řízené Evropskou komisí (např. Horizont 2020, Nástroj pro propojení Evropy, Evropský fond pro strategické investice) se postupy týkající se veřejné podpory nevztahují, vztahují se na projekty financované v rámci kohezní politiky. Projekty jsou tedy v praxi posuzovány z pohledu veřejné podpory ne na základě povahy projektu, ale podle toho, zda prostředky schvaluje Komise, nebo členský stát a z jakého zdroje jsou financovány.

30.

V souvislosti s tím chce VR upozornit, že základním smyslem kohezní politiky je zajistit rovné podmínky méně rozvinutým regionům, a to poskytováním většího objemu finančních zdrojů a vyšší míry spolufinancování ze strany EU. Tudíž by kohezní politika mohla být sama vnímána jako záměrné narušení trhu. Proto se VR domnívá, že by se na ESIF neměly postupy týkající se veřejné podpory vůbec vztahovat.

31.

Zvláštní zřetel je třeba věnovat uplatňování veřejné podpory v rámci programů Evropské územní spolupráce. Obecně platí, že úsilí, které je třeba věnovat dodržování pravidel státní podpory, není úměrné riziku narušení hospodářské soutěže. Kromě toho je často veřejná podpora v jednotlivých členských státech různě interpretována a pravidla tedy není možné uplatňovat s přiměřenou právní jistotou, což často zcela znemožní realizaci kvalitních projektů. Jedním z rychle realizovatelných opatření na zjednodušení ESIF by proto bylo vyjmutí také Evropské územní spolupráce z působnosti pravidel veřejné podpory, obdobně jako je tomu například u programu Horizont 2020.

32.

Je zde rovněž otázka jasnosti a proporcionality. Vzhledem k malému rozsahu některých projektů, zejména na místní úrovni, je důležité, aby byl jasněji formulován rámec výjimek z pravidel veřejné podpory. V současné době je často nejasné, kdy a jakým způsobem použít pokyny týkající se podpory de minimis, služeb obecného zájmu, obecných blokových výjimek a vnitrostátní regionální podpory. Evropský výbor regionů vyzývá k tomu, aby byly již v tomto programovém období vypracovány lepší, uživatelsky vstřícné a konsolidované pokyny a aby byl v rámci nadcházejícího přezkumu pravidel veřejné podpory vylepšen a zjednodušen stávající rámec.

33.

Vzhledem k upravenému pohledu na definici jednoho podniku je pro podporu zaměstnanosti, inovací a podnikání v regionech též potřeba zvýšit strop podpory podle pravidla de minimis.

34.

Nejednotnost metodik auditů na národní a evropské úrovni je asi největším úskalím procesu implementace ESIF. Řídicí orgány a různé kontrolní evropské a národní orgány často dospívají k různým výkladům stejných pravidel, přičemž za provedené kontroly nenesou žádnou odpovědnost. Na projekty ESIF by měl být určen jednotný auditní systém (jednotné kontrolní místo) na úrovni členského státu a EU, které bude vydávat závazná stanoviska i v oblasti zadávání veřejných zakázek, za která bude též odpovídat. Konečný příjemce by též měl mít právo požádat o provedení auditu, tak aby si byl jistý, že realizace proběhla v pořádku a nehrozí mu v budoucnosti žádné nebezpečí, případně aby mohl provést nápravu. To rovněž vyžaduje flexibilnější přístup ke sdílení údajů a integrovaná řešení v oblasti informačních technologií, jako jsou elektronické formuláře a databáze, aby bylo možné zavést jednotné kontaktní místo, jež příjemcům a řídicím orgánům ulehčí vyplňování formulářů. Rozšířit používání uživatelsky vstřícné dematerializace umožní co nejvíce omezit dokumenty, které bude třeba naskenovat či stáhnout. Bylo by tak třeba upřednostňovat využívání počítačových aplikací, které umožňují získat administrativní údaje o příjemci přímo u zdroje (zaměstnanci, obrat, plnění daňových a sociálních povinností atd.). To však vyžaduje předchozí posouzení rizik ohledně toho, co a jaká data mohou být sdílena, a je rovněž třeba od samého počátku zapojit Komisi, národní a regionální kontrolní orgány a Evropský účetní dvůr, například vypracováním společné příručky pro provádění auditů, aby se následně zabránilo problémům v průběhu auditu. V současné době je audit vnímán jako represivní a exekuční opatření. Zpravidla se audity zabývají pouze administrováním projektu a dodržováním schematických postupů, přičemž jakákoli odchylka, přestože byla provedena z důvodu zefektivnění projektu, nepředvídatelných stavů nebo úspory, bývá nemilostně sankcionována. Proto VR navrhuje, aby se auditoři zaměřili na „skutečnou efektivitu nákladů“, a aby brali v úvahu míru finanční závažnosti chyb a konkrétní situaci (více proporcionality v auditech). Při kontrolách a ověřování souladu s pravidly by měla být uplatňována také přiměřenost tím, že bude umožněna vyšší úroveň tolerance u méně závažných přestupků. Měli bychom přejít k přiměřenějšímu přístupu (méně kontrol na místě v případě programů či prováděcích orgánů s lepšími výsledky), který bude založen na výsledcích (aby bylo možné provést během jediné návštěvy více než jeden typ kontroly, což je zvlášť důležité u programů a operací financovaných z více zdrojů), a k přiměřenějším kontrolám, jež se budou méně zaměřovat na sankce a více na zlepšení a na dosažení obecnějších cílů kohezní politiky. Auditor by měl být vnímán jako partner pro řešení problémů, hledání nejefektivnější cesty realizace a napravení chyb. To vyžaduje zcela jiný přístup ze strany auditorů.

35.

Administrativní a auditní orgány by měly spolupracovat od fáze plánování až do ukončení programů, neboť to je jediný způsob, jak zabránit různým výkladům týchž pravidel. Společný kontrolní systém nebo společné chápání kontrolního systému, o něž bychom měli usilovat, by měly zabránit tomu, aby tytéž operace byly auditovány několikrát, jelikož by mělo být pravidlem, že stanoviska různých auditních orgánů na sebe vzájemně navazují a doplňují se. V této souvislosti VR navrhuje, aby byla rozšířena oblast působnosti přiměřené kontroly stanovené v článku 148 obecného nařízení (EU) č. 1303/2013 tím, že bude uplatňována i mimo auditní orgán a Komisi na všechny typy kontrol včetně těch, které provádějí řídicí a certifikační orgány a Evropský účetní dvůr. Obecněji by bylo třeba zavést do auditů více subsidiarity. Audit Unie by se měl omezovat pouze na dodržování předpisů ESIF. Členský stát a jeho řídicí orgány by měly nést odpovědnost za ověření souladu vnitrostátních právních předpisů (včetně těch, které vyplývají z právních předpisů EU). Tato subsidiarita v auditní činnosti by měla být podmíněna uzavřením dohody o důvěře mezi EK a jednotlivými členskými státy.

36.

Navrhuje rovněž zvýšit o 50 % hranici, pod níž před předložením konečných výdajů není určitá operace auditována více než jednou.

37.

Pokud se na projektech podílí více partnerů, je nepřípustné, aby v důsledku nesrovnalostí, které byly zjištěny v souvislosti s jedním z partnerů, finanční oprava postihla celé partnerství nebo v krajním případě celý program.

38.

Přestože jsou země, kde odvolací systémy fungují bez větších problémů, v řadě zemí jsou sice na základě čl. 74 odst. 3 nařízení (EU) č. 1303/2013 odvolací systémy ustanoveny, ale jsou velmi různorodé a z pohledu příjemce ne vždy plní svoji roli. Měl by proto vzniknout jednotný, srozumitelný a rychlý odvolací systém, a to jak na úrovni členských států (tam, kde není vytvořen), tak na úrovni EU. Tento systém by měl být účinný nejen vůči auditním nálezům, ale vůči rozhodnutím na všech stupních a ve všech oblastech (např. veřejná podpora atd.).

39.

Postup členského státu, který při provedení legislativy Evropské unie do vnitrostátního práva zachází za její minimální požadavky, je zdánlivě problémem členských států a ne EK. K tomuto procesu dochází nicméně proto, že jej nařízení EK a prováděcí pokyny umožňují. Pokud je záměrem tento proces minimalizovat, je třeba v této oblasti posílit roli EK, která musí v nařízeních a prováděcích pokynech definovat jasné nepřekročitelné požadavky, které nelze měnit ani zvolněním, ani zpřísněním. To se mimo jiné týká i oblasti veřejných zakázek a auditů. Prostředky ESIF jsou prostředky EU, proto by měla pravidla stanovovat EU, a ne národní státy.

40.

K rozšíření regulatorní zátěže dochází také proto, že prováděcí pokyny jsou na úrovni EK v řadě případů vytvářeny až v průběhu realizace programů. Členské státy a řídicí orgány jsou proto nuceny si vytvářet pokyny vlastní, které se liší od pokynů, které EK ex post vydá. Nařízení k ESIF tudíž musí vznikat současně s pokyny, a ne až následně k jednotlivým článkům nařízení vytvářet představu a výklad realizace. Důsledkem tohoto postupu jsou často zpoždění při čerpání operačních programů o více než 12 měsíců a další revize, což má opět negativní vliv na intenzitu čerpání ESI fondů. Počet a rozsah pokynů a metodik se musí výrazně snížit. Přitom je třeba se spíše než na rozsah soustředit na jejich jasnost a účelnost, aby se systém nestal složitější a neúčinný. Měly by být jednoznačné a neměly by se během realizace měnit. V žádném případě nesmí docházet k retroaktivitě pokynů.

41.

Bylo by efektivní prověřit, do jaké úrovně je vhodné provádět programování a tematickou koncentraci. V současné době dosahuje programování až do nejnižší úrovně implementace. Bylo by vhodné, aby v rámci tematické koncentrace byly určeny obecné (generální) cíle a hlavní indikátor naplňování každého jednotlivého z nich. Řídicím orgánům by měla být poskytnuta volnost, jakými aktivitami v jednotlivých regionech tohoto cíle dosáhne, čímž by bylo též možné lépe zohlednit potřeby regionů ve vazbě na jejich specifické rysy a výzvy, kterým musí čelit. Je-li cílem zvýšení zaměstnanosti, pak by měla být umožněna volnost, jakými prostředky tohoto cíle dosáhnout. V některých regionech v závislosti na jejich úrovni přispějí k naplnění cíle aktivity v oblasti výzkumu, jinde třeba v cestovním ruchu. Zejména podpora přeshraniční spolupráce, jejímž cílem je integrace regionů přes hranice, by měla zohledňovat konkrétní potřeby daného přeshraničního regionu, a tedy umožnit podporu důležitých aktivit nad rámec tematických cílů vycházejících ze strategie Evropa 2020. Příkladem mohou být tzv. fondy malých projektů podporující projekty people-to-people, podpora cestovního ruchu či chybějících dopravních propojení. Obecně by bylo vhodné zvážit, zda by se na Evropskou územní spolupráci měly vztahovat veškeré podmínky ESIF. Mělo by se zajistit, aby nedošlo ke snížení přídělu finančních prostředků.

42.

Měla by být umožněna flexibilita programů, tak aby mohly pružně reagovat na nastalé situace a na rychlý technický vývoj. Tato flexibilita musí být ale reálná – tzn., že se musí omezit a zcela zjednodušit proces změny programu. Za reálnou flexibilitu programu nelze považovat to, že bude potřeba udělat např. nové posouzení SEA. V tomto zmíněném případě by se například o provádění strategického posuzování vlivů na životní prostředí mělo uvažovat pouze v případech, kdy bude mít zvažované nové programování vliv na specifické cíle s vysokým dopadem na životní prostředí, jež jsou předem jako takové označeny.

43.

Nařízení (EU) č. 1303/2013 zavádí dva nástroje, které poskytují integrovaný územní přístup, tj. integrované územní investice a společné akční plány, které by mohly umožnit integrovaný rozvoj určité oblasti nebo regionu. Členské státy však mají pro využívání těchto nástrojů velmi malou podporu Komise, v neposlední řadě z toho důvodu, že je Komise stanovila v aktech v přenesené pravomoci a v prováděcích aktech poněkud vágním a komplexním způsobem. Rozšířenější provádění obou nástrojů by umožnilo:

44.

Pro integrované územní investice (ITI) je vyžadováno vytvoření zcela neadekvátních řídicích struktur vzhledem k objemu finančních prostředků distribuovaných tímto nástrojem. Mimoto – jak bylo zdůrazněno ve stanovisku Výboru s názvem Komunitně vedený místní rozvoj (KVMR) – množství zvláštních pravidel, jež je třeba dodržovat u jednotlivých fondů, které jsou často také spravovány zvláštními řídicími orgány, odrazuje od využívání KVMR mimo EZFRV. Z toho plyne, že tyto velmi inovační nástroje pro integrovaný místní rozvoj jsou zatím v praxi využívány jen omezeně. Nutnost vytvoření těchto struktur nejen neúměrně prodražuje řízení tohoto nástroje a zatěžuje nositele, ale významně komplikuje a oddaluje realizaci projektů.

45.

Konstatuje, že skutečnost, že se pravidla kohezní politiky mění každých sedm let nebo dokonce častěji, nepřispěla ke zjednodušení kohezní politiky, ale měla spíše opačný účinek. Právní rámec pro několik programových období však v první řadě předpokládá radikální zjednodušení. Menší prospěšné změny v systému provádění kohezní politiky jsou vždy možné a žádoucí, ale měly by být zaváděny podstatnější změny, které by byly méně časté a byly připraveny v dostatečném předstihu. U těchto změn by měly být předem analyzovány jejich dopady a měly by být na základě principu partnerství předem prodiskutovány s relevantními partnery, tj. nejen s členskými státy, ale i s místními a regionálními orgány reprezentovanými Výborem regionů.

46.

Považuje používání finančních nástrojů za důležitý prvek k umocnění pákového efektu prostředků programů evropských strukturálních a investičních fondů a k propojení financování ESIF a EFSI. U finančních nástrojů v rámci evropských strukturálních a investičních fondů je však zcela nezbytné zjednodušit strukturu, požadavky na podávání zpráv a auditní pravidla, jak bylo nedávno v této věci uvedeno na společném setkání v rámci slovenského předsednictví Rady EU (1).

47.

Doporučuje, aby Evropská komise přezkoumala, proč ve většině členských států nejsou dosud jako finanční nástroje používány již hotové nástroje.

48.

Bere na vědomí výsledky nedávno zveřejněné zprávy Evropského účetního dvora o plnění rozpočtu EU prostřednictvím finančních nástrojů – poučení z programového období 2007–2013 a vyzývá Účetní dvůr, aby provádění finančních nástrojů posoudil rovněž v současném období financování.

49.

Bere na vědomí nedávno zveřejněné nařízení Omnibus (2), jež také zavádí změny do nařízení o ESIF, zejména co se týče zjednodušeného používání finančních nástrojů a zjednodušeného vykazování nákladů v rámci programů ESIF;

50.

Navrhuje, aby pro účely simplifikace EK shromáždila a monitorovala soubor projektů „Bad Practice“. To by sloužilo k ilustraci nutnosti zjednodušování a změny přístupu a doplnilo by to sdílení nejlepší praxe v implementaci ESIF. Vzhledem k praktickým zkušenostem členů VR by měl Výbor plnit v tomto procesu klíčovou úlohu.

51.

Hlavní dokumenty týkající se jednotlivých fondů v programovém období 2014–2020 byly ze strany Komise zveřejněny tak pozdě, že bylo nemožné, aby provádění začalo s počátkem programového období. Při sjednocování jednotlivých operačních programů tak docházelo k dlouhým čekacím dobám a obtížím. Do budoucna by tyto dokumenty měly být zveřejňovány včas a současně.

52.

Poukazuje na možné konkrétní nástroje, jež mohou pomoci zjednodušit řízení ESIF. Sjednocení postupů, obecné rozšíření nástrojů IT a elektronická správa jsou jedněmi ze základních prvků všeobecného použití těchto fondů. Kromě toho je důležité mimo jiné dále zvyšovat používání standardních nákladů, jež umožňují omezit administrativní zátěž, a zjednodušovat zprávy a kontroly, díky nimž se příjemci a různé orgány zapojené do správy těchto prostředků mohou vyhnout dodatečné byrokratické zátěži.

53.

Podotýká, že větším a hlavně reálným uplatněním principu partnerství s místními a regionálními orgány při nastavování ESIF a během celé realizace by EK získala zpětnou vazbu, což by rozhodně přispělo k větší efektivitě a zjednodušení procesu implementace.

21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/22

1.

vypracovává toto stanovisko z vlastní iniciativy v souvislosti s těmito iniciativami Komise: 1) sdělení Komise o pojmu státní podpora podle čl. 107 odst. 1 SFEU (1); 2) postup konzultace ohledně návrhu na rozšíření obecného nařízení o blokových výjimkách (2), podle něhož má být určitá investiční podpora pro přístavy a letiště vyňata z předchozího posuzování z hlediska pravidel státní podpory prováděného Komisí; 3) přezkum tzv. „balíčku Almunia“, který hodlá Komise provést, a přepracování nařízení o podpoře „de minimis“ u služeb obecného hospodářského zájmu, jehož platnost je u konce;

2.

zdůrazňuje, že evropský režim podpory pro služby obecného hospodářského zájmu se nesmí omezovat pouze na zásady hospodářské soutěže, ale musí plně zohledňovat rozsáhlou diskreční pravomoc, jež byla členským státům udělena ve Smlouvách, při určování toho, co je služba obecného hospodářského zájmu. Stejně tak musí plně zohledňovat zásady místní a regionální samosprávy, hospodářské, sociální a územní soudržnosti a neutrality vůči úpravě systému vlastnických vztahů v členských státech (článek 3 SEU, články 14, 106 a 345 SFEU a protokol č. 26). Služby obecného hospodářského zájmu musejí odrážet rozdíly v potřebách, v preferencích uživatelů a v zadávání veřejných zakázek, jež mohou vzejít z odlišné zeměpisné polohy a odlišných sociálních či kulturních podmínek a demokratických procesů v jednotlivých členských státech. VR připomíná, že posuzování z hlediska pravidel státní podpory smí být prováděno pouze tehdy, má-li určitá celostátní, regionální či místní právní úprava nebo financování služeb obecného hospodářského zájmu přeshraniční dopady, resp. dopady na vnitřní trh;

3.

vyzdvihuje mimořádný význam služeb obecného hospodářského zájmu pro růst a zaměstnanost a také to, že tyto služby jsou často předpokladem pro další veřejné a soukromé investice. Proto je nutné na ně pohlížet i z hlediska evropské agendy v oblasti investic. V této souvislosti poukazuje na roční analýzu růstu pro rok 2016, již vypracovala Evropská komise a v níž se uvádí, že „je nezbytné, aby členské státy podporovaly sociální investice v širším měřítku, včetně zdravotní péče, péče o děti, podpory bydlení a služeb sociální rehabilitace. Tím se v současnosti i do budoucna posílí schopnost občanů zapojit se do trhu práce a přizpůsobit se novým podmínkám. […] Sociální investice přinášejí dlouhodobě výhody v oblasti hospodářské i sociální, a to především pokud jde o vyhlídky na zaměstnání, pracovní příjmy a produktivitu práce, prevenci chudoby a posílení sociální soudržnosti“;

4.

z tohoto důvodu požaduje, aby se důkladněji promyslelo, jak by se daly služby obecného hospodářského zájmu podporovat z evropských prostředků v souladu s pravidly státní podpory. Například by mělo být uplatňování pravidel státní podpory dále zjednodušeno, mimo jiné zavedením automatického předpokladu, že určité financování z ESI fondů je v souladu s těmito pravidly, pokud splňuje jednoduchá kritéria, například odpovídá schváleným operačním programům. Odlišný přístup k přímo řízeným fondům EU, jako jsou EFSI a program Horizont 2020, a k ESI fondům z hlediska pravidel státní podpory je totiž neopodstatněný, zvyšuje administrativní zátěž a brání součinnosti mezi těmito fondy, o niž usiluje i Evropská komise;

5.

vyjadřuje politování nad tím, že se Komise i nadále zdráhá použít v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu jako právní základ pro pravidla státní podpory u těchto služeb článek 14 SFEU, který by zaručil řádný legislativní postup, a tudíž i větší právní jistotu a demokratickou legitimitu;

6.

konstatuje, že evropský soubor pravidel pro státní podporu u služeb obecného hospodářského zájmu se v důsledku složitosti této problematiky, odlišného výkladu pojmů a dlouholetého přizpůsobování stal příliš rozsáhlý, příliš podrobný a nepřehledný. Je nutné dále snížit administrativní zatížení veřejných orgánů, které podporu přidělují, a podniků a zdroje Komise by se měly zaměřit na provádění předpisů o státní podpoře v případech, které mají největší dopad na vnitřní trh. Mimoto zdůrazňuje, že složitost předpisů může vést i k tomu, že nevejdou dostatečně ve známost a v důsledku toho nebudou využívány možnosti, jež usnadňují poskytování služeb obecného hospodářského zájmu. Proto Evropskou komisi naléhavě žádá, aby omezila značný počet aktů sekundárního práva a předpisů „měkkého práva“ v oblasti státní podpory (nařízení, sdělení, pokyny atd.) a pokud možno je sloučila;

7.

opakuje, že zásadně nesouhlasí s tím, aby Evropská komise do posuzování slučitelnosti u financování služeb obecného hospodářského zájmu zahrnula další kritéria kvality a účinnosti. Vymezování hledisek kvality a účinnosti, jež ještě více omezují diskreční prostor místních a regionálních poskytovatelů podpory, obecně nespadá do pravomocí, jež Komisi přiznává SFEU v kapitole týkající se hospodářské soutěže. Rozhodování ohledně kvality a účinnosti musí být přenecháno místním a regionálním orgánům (3);

8.

zdůrazňuje, že obchodní dohody EU se nedotýkají práva EU, členských států a jejich místních a regionálních orgánů regulovat, zajišťovat či podporovat služby. Očekává, že to, co Evropská komise zaručila v souvislosti s jednáními o dohodě TTIP, bude platit i pro všechna ostatní jednání o obchodních dohodách, a sice že nebudou omezovány možnosti vlád přijímat nebo zachovat právní předpisy k zajištění vysoké kvality služeb a ochraně významných cílů obecného veřejného zájmu, jako je ochrana zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí, že nebude vyžadována privatizace služeb, že bude veřejný sektor moci rozšířit rozsah služeb, které veřejnosti poskytuje, a že budou moci být poskytovány veřejné služby v oblastech, v nichž předtím působili soukromí poskytovatelé služeb (4);

9.

vzhledem k propojenosti služeb obecného hospodářského zájmu a veřejných investic znovu vyjadřuje znepokojení nad tím, že účetní standardy nového Evropského systému národních a regionálních účtů (ESA 2010) Eurostatu, které platí od září 2014, nerozlišují mezi veřejnými výdaji a veřejnými investicemi. Mimoto znamená provedení těchto standardů ve vnitrostátním právu v některých členských státech to, že jsou místní a regionální orgány nuceny uplatňovat stropy pro maximální objem veřejných investic na obyvatele a rok. Kromě toho tyto stropy ochromují také ty místní a regionální orgány, které disponují rezervami, s jejichž pomocí by mohly podnítit rozsáhlé investiční projekty týkající se služeb obecného hospodářského zájmu. Proto Evropskou komisi vyzývá, aby předložila zprávu o provádění systému ESA 2010 (5);

10.

poukazuje na to, že označení určité činnosti za „službu obecného hospodářského zájmu“ je vzhledem k zavedeným kulturním a politickým strukturám a vzhledem k tomu, že je nutné tyto činnosti neustále rozvíjet, v pravomoci členských států a že se místní a regionální orgány mohou zcela nezávisle rozhodnout, které služby budou považovat za služby obecného hospodářského zájmu;

11.

je potěšen tím, že Komise dne 19. května 2016, tj. dva roky od postupu konzultace z prvního pololetí roku 2014 ohledně pojmu státní podpory podle čl. 107 odst. 1 SFEU, zveřejnila sdělení, v němž je objasněna oblast působnosti pravidel EU pro státní podporu na podporu veřejných investic. Evropský výbor regionů oceňuje, že má Komise v úmyslu zaměřit své zdroje na uplatňování pravidel pro státní podporu v případech, které mají největší dopad na vnitřní trh. Současně však konstatuje, že se sdělení omezuje na výklad pojmu státní podpora v oblastech, v nichž již vynesl rozhodnutí Soudní dvůr Evropské unie. Pozastavuje se tudíž nad tím, zda tento přístup není příliš restriktivní a zda není v rozporu s různými dynamickými změnami v oblasti veřejných investic, například v souvislosti s daňovými otázkami a zaváděním nových sociálních služeb;

12.

vyjadřuje uspokojení nad tím, že bylo ve sdělení potvrzeno omezení pojmu „narušení obchodu v EU“. Na základě 7 rozhodnutí v jednotlivých případech ze dne 29. dubna 2015 (7) a v souladu s požadavkem, který byl vznesen v původním návrhu stanoviska VR, totiž již nemají do působnosti pravidel pro státní podporu spadat prostředky vyčleněné na místní infrastrukturu nebo na místní služby, které by stěží mohly být využívány v jiných členských státech a mají nanejvýše nepatrný vliv na přeshraniční investice (8);

13.

bere na vědomí postoj Komise, že veřejné investice do výstavby či modernizace infrastruktury nepředstavují státní podporu, pokud příslušná infrastruktura přímo nekonkuruje jiné infrastruktuře stejného druhu. Nesouhlasí však se zevšeobecňujícím pojetím Komise, podle níž to zpravidla platí v případě silniční a železniční infrastruktury, vnitrozemských vodních cest a vodovodní a kanalizační sítě, ale nikoli v takových oblastech, jako jsou energetika, širokopásmové připojení, letiště či přístavy;

14.

je potěšen tím, že bylo jasně uvedeno, že veřejná podpora určitých kulturních aktivit, které nejsou komerční povahy, nýbrž jsou veřejnosti přístupné zdarma nebo za poplatek, který pokrývá až 50 % nákladů, nespadá do působnosti pravidel pro státní podporu. Výrazně se tím sníží zatížení místních a regionálních orgánů v souvislosti s prováděnými kontrolami – i když bude i nadále nutné prověřovat konkrétní případy – a přinese to větší právní jistotu v oblasti veřejné podpory kultury;

15.

proto očekává, že Evropská komise jasně uvede, že u místních služeb omezení obchodu nehrozí. Mimoto očekává, že prokázání existujícího nebo možného omezení obchodu v rámci Unie bude mít za úkol stěžovatel a/nebo Evropské komise;

16.

očekává, že se místní a regionální orgány budou moci v budoucnu s právní jistotou rozhodnout, kdy mohou poskytnout podporu v souladu s pravidly státní podpory;

17.

v souvislosti s akčním plánem pro vytvoření jednotné oblasti DPH v EU, který byl představen v dubnu 2016 a jímž se VR zabývá v samostatném stanovisku, se staví proti tomu, aby bylo omezeno osvobozování činností spojených se službami obecného hospodářského zájmu od DPH;

18.

vyzdvihuje užitečnost praktických pokynů ke stávajícímu obecnému nařízení o blokových výjimkách (9), v nichž jsou shrnuty dotazy vnitrostátních orgánů a odpovědi Evropské komise, poukazuje nicméně na to, že tyto odpovědi někdy plně nevyjasňují pochybnosti ohledně výkladu ze strany členských států;

19.

vítá iniciativu Komise spočívající v zahájení první konzultace (probíhající až do 30. května 2016) k opětovnému přezkumu obecného nařízení o blokových výjimkách (10) s cílem vyjmout z oznamovací povinnosti státní podporu na přístavní a letištní infrastrukturu, jelikož administrativní zatížení veřejných orgánů a konečných příjemců je tím nižší, čím širší je oblast působnosti tohoto nařízení;

20.

upozorňuje nicméně na to, že v případě přístavů chybí jakýkoli dřívější právní základ ohledně kritérií slučitelnosti investiční podpory, který by Komisi umožnil vyložit konkrétní příklady na základě větší právní jistoty. Proto Komisi vyzývá, aby důkladněji rozpracovala otázku existence či neexistence státní podpory s ohledem jak na různé druhy investic, tak na velikost přístavů, a aby rovněž zohlednila zvláštnosti v organizaci přístavů v jednotlivých členských státech, i vzhledem k jejich veřejné funkci;

21.

poukazuje na to, že některá opatření přijímaná členskými státy v oblasti vnitrozemských přístavů nemusí představovat státní podporu, jelikož příjemce nevykonává ekonomickou činnost nebo jelikož tato opatření nemají dopad na obchod mezi členskými státy. Za určitých okolností by tomu tak mohlo být v případě podpory na infrastrukturu vnitrozemských přístavů, které mají zcela lokální charakter, nebo podpory v souvislosti s infrastrukturou vnitrozemských přístavů, které nemají přímý přístup k moři a neumožňují obchodování či dopravní spojení s jinými členskými státy po vodních cestách, a nenarušují tudíž hospodářskou soutěž;

22.

žádá, aby byla do obecného nařízení o blokových výjimkách zahrnuta také výjimka pro provozní podporu poskytovanou přístavům nebo alespoň některým kategoriím přístavů (jak je požadováno ve vztahu k některým letištím, viz odstavec 28 tohoto dokumentu);

23.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že jakmile bude přístavní infrastruktura zahrnuta do obecného nařízení o blokových výjimkách, bude každá veřejná podpora, která odpovídá definici státní podpory a nemůže jí být udělena výjimka, podrobována velice složitému posuzování s nejistým výsledkem za účelem případného přímého schválení na základě Smlouvy. Proto Komisi žádá, aby navrhla přijetí zvláštních pokynů pro tuto podporu, pokud přesahuje prahovou hodnotu pro udělení výjimky;

24.

co se týče investiční podpory na regionální letiště, výslovně podporuje přístup Evropské komise, která uvedla, že „není vhodné stanovit prahovou hodnotu oznamovací povinnosti z hlediska výše podpory, jelikož dopad opatření podpory na hospodářskou soutěž závisí hlavně na velikosti letiště, nikoli na velikosti investice“;

25.

očekává, že Evropská komise u „Definicí v oblasti podpory na regionální letiště“ zaručí jejich sladění se stávajícími právními předpisy EU;

26.

opakuje svůj dříve vyjádřený postoj, že by Komise měla zaměřit své úsilí na velká letiště a že by opatření na podporu malých letišť, která v průměru odbaví méně než 300 000 cestujících za rok, neměla spadat do oblasti působnosti pravidel v oblasti státní podpory, neboť nemohou narušit obchod mezi členskými státy, jelikož tato letiště nemají strukturální kapacity k pokrytí provozních a kapitálových nákladů (11) a protože je veřejná podpora určena k rozvoji bezpečné a ekonomicky životaschopné infrastruktury pro leteckou dopravu v regionech se špatným dopravním spojením (12). Takovéto ustanovení by samozřejmě mělo být doprovázeno výrazným zvýšením prahové hodnoty pro vynětí podpory na letiště zajišťující poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (která v současné době činí 200 000 cestujících za rok) na hodnotu, která platila před přijetím tzv. balíčku Almunia pro služby obecného hospodářského zájmu, tj. 1 milion cestujících za rok. Podmínkou pro toto opětovné zvýšení musí však být to, že adekvátní spojení nelze zajistit jiným způsobem;

27.

pochybuje o tom, že by malá letiště byla schopna sama vynaložit minimální část ve výši 25 % investiční podpory. V této souvislosti žádá Komisi, aby vzala v potaz, že tato podpora zpravidla není zaměřena na zvýšení kapacity, nýbrž že většinou souvisí s potřebami v oblasti infrastruktury;

28.

žádá, aby byla do obecného nařízení o blokových výjimkách zahrnuta také výjimka pro provozní podporu poskytovanou letištím, poněvadž pokyny Evropské komise k provozní podpoře v odvětví letecké dopravy (pokyny z roku 2014, odstavec 112 a další) obsahují jasné instrukce například ohledně výpočtu původního schodku financování, které mohou být dodrženy i v případě udělení výjimky;

29.

považuje za nezbytné přizpůsobit stávající ustanovení týkající se přístavů a letišť situaci nejvzdálenějších regionů, a to jak co se týče investiční podpory, tak co se týče podpory provozní, neboť tyto regiony jsou obtížně dostupné a zcela závislé na leteckých a námořních spojeních, jež jsou pro tyto izolované oblasti jedinou schůdnou dopravní možností;

30.

vyslovuje se pro to, aby byla u investiční a provozní podpory určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví zvýšena prahová hodnota o 100 %, a nikoli pouze o 50 %, jak je navrhováno v rámci přezkumu obecného nařízení o blokových výjimkách (resp. dle návrhu Komise: ze 100 na 150 milionů EUR na jeden projekt a z 50 na 75 milionů EUR ročně na jeden podnik), a vyzývá k většímu sladění předpisů a požadavků obecného nařízení o blokových výjimkách se zněním sdělení o pojmu státní podpora, protože toto sdělení přineslo některá důležitá vyjasnění, jež jsou ze strany členských států vítána, která však nemají stejnou závaznost jako přímo použitelné nařízení, například obecné nařízení o blokových výjimkách;

31.

v souladu se zvýšením prahové hodnoty, které je požadováno v předcházejícím odstavci, rovněž žádá, aby byla u investiční a provozní podpory kultury a zachování kulturního dědictví zvýšena – a to z 1 milionu na 2 miliony EUR – prahová hodnota, do níž lze (vedle metod uvedených v čl. 53 odst. 6 a 7 nařízení (EU) č. 651/2014) použít metodu výpočtu podpory podle čl. 53 odst. 8 nařízení (EU) č. 651/2014, tj. stanovit výši podpory jako 80 % způsobilých nákladů projektu;

32.

vyzývá Komisi, aby v přezkoumaném obecném nařízení o blokových výjimkách vyjasnila status státní investiční podpory na opatření v oblasti infrastruktury. Na základě rozhodnutí ve věci Propapier/Eisenhüttenstadt ze dne 1. října 2014 (13) by se u obecných opatření týkajících se infrastruktury mělo vždy posuzovat, zda kladné dopady podpory na regionální rozvoj převažují nad zápornými dopady na hospodářskou soutěž;

33.

očekává, že bude v přepracovaném obecném nařízení o blokových výjimkách zakotven stejný přístup ke sportovní a multifunkční rekreační infrastruktuře tím, že bude vyňata i provozní podpora na multifunkční rekreační infrastrukturu do výše 2 milionů EUR na infrastrukturu ročně;

34.

vyslovuje se pro dynamické rozšiřování pojmu služeb obecného hospodářského zájmu. Nové sociální služby, například sociální služby, které jsou poskytovány v souvislosti s prvotním přijímáním a integrací uprchlíků a migrantů, nebo digitální infrastruktura v regionech, v nichž došlo k selhání trhu, například v regionech, jež se potýkají s problémy v důsledku demografických změn, by mohly být vzhledem k nezbytnosti jejich plošného poskytování občanům považovány za služby obecného zájmu. Je třeba pravidelně náležitě posuzovat i budoucí nový vývoj a v případě potřeby musí být na úrovni členských států rovněž možné zařadit služby, jež přinese, mezi služby obecného hospodářského zájmu;

35.

kritizuje skutečnost, že se Komise ve stávajícím sdělení o službách obecného hospodářského zájmu pokusila rozšířit svou diskreční pravomoc v otázce, co lze označit za službu obecného hospodářského zájmu, tím, že hovoří o „běžných tržních podmínkách“ (14). Je to nejen v rozporu se zásadami místní a regionální samosprávy, ale jedná se také o podmínku, kterou mohou veřejné orgány v praxi stěží prokázat;

36.

poukazuje na to, že čtvrtým kritériem stanoveným v rozsudku ve věci Altmark byl členským státům jedině dán podnět, aby používaly předpisy pro zadávání veřejných zakázek namísto přístupu založeného na službách obecného hospodářského zájmu. Místní a regionální orgány se totiž potýkají s tím, že u druhé alternativy ve čtvrtém kritériu rozsudku ve věci Altmark – tj. průměrný, správně řízený a potřebnými prostředky přiměřeně vybavený podnik – nemají k dispozici žádné měřítko v případech, kdy v příslušném sektoru nepůsobí žádné soukromé podniky. Proto Komisi vyzývá, aby v zájmu dodržování čtvrtého kritéria rozsudku ve věci Altmark vypracovala podrobné pokyny ohledně toho, co je průměrný, správně řízený a potřebnými prostředky přiměřeně vybavený podnik, – mimo jiné na základě studií trhu, které umožňují identifikovat některé standardní náklady – s cílem usnadnit veřejným orgánům tento úkol, a vyjmout tak určitou službu obecného hospodářského zájmu z posuzování z hlediska pravidel státní podpory;

37.

domnívá se, že je nezbytné přezkoumat definici přiměřeného příjmu u služeb obecného hospodářského zájmu, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že jsou tyto zisky často znovu investovány do služeb obecného hospodářského zájmu – mimo jiné prostřednictvím pobídek nebo zvýšením procentuálního podílu přiměřeného příjmu;

38.

opakuje svůj požadavek, aby byla zvýšena prahová hodnota u pravidel „de minimis“ pro podporu u služeb obecného hospodářského zájmu. Prahová hodnota pro posuzování přípustnosti podpory v případě služeb obecného hospodářského zájmu by měla činit 1 milion EUR pro jeden případ na tři účetní období. Pod touto prahovou hodnotou se předpokládá, že tato podpora nesplňuje všechna kritéria pro to, aby mohla být považována za státní podporu, protože vzhledem k tomu, že služby obecného hospodářského zájmu mají často pouze místní charakter, nedochází k narušování obchodu nebo hospodářské soutěže, které by ohrožovalo vnitřní trh;

39.

domnívá se, že limit pro vyrovnávací platby, které jsou určeny podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu a které jsou osvobozeny od oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 SFEU, by měl být zvýšen z částky nepřesahující 15 milionů EUR ročně na původní limit 30 milionů EUR, který již platil před rokem 2011;

40.

vyslovuje se pro prodloužení obvyklé doby platnosti pověřovacího aktu na více než 10 let, což by lépe zohledňovalo náklady spojené s pověřením a amortizaci investic ze strany subjektů pověřených poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu;

41.

dále požaduje, aby byla rozšířena definice sociálního bydlení, která byla stanovena v rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2011. Aby byla zaručena rozsáhlá diskreční pravomoc členských států při pořizování, poskytování, financování a organizování sociálního bydlení a demokratická svoboda rozhodování, nemělo by být sociální bydlení omezeno na „znevýhodněné osoby či sociálně slabší skupiny obyvatelstva“. Je třeba věnovat větší pozornost právu na odpovídající a cenově dostupné bydlení, neboť neschopnost trhu s bydlením uspokojit veškeré potřeby v oblasti bydlení se nedotýká pouze osob, které nemají naprosto žádný přístup k bydlení, ale také osob, které bydlí v podmínkách ohrožujících jejich zdraví, v nevhodných podmínkách či v přelidněných bytech, i těch, které vydají většinu svého příjmu na zaplacení nájmu nebo na měsíční splácení půjčky;

42.

žádá, aby byly vybudovány kapacity mezi Evropskou komisí a členskými státy s cílem zlepšit znalosti o podpoře u služeb obecného hospodářského zájmu. Evropská komise musí vést dialog i přímo s místními a regionálními orgány a je nutné poskytovat pomoc;

43.

vyzývá také členské státy, aby spolu s Evropskou komisí vytvořily vhodné postupy komunikace a koordinace a pokyny pro místní a regionální orgány s cílem zjednodušit složité posuzování podpory u služeb obecného hospodářského zájmu. Dále od členských států očekává, že do vypracovávání vnitrostátních zpráv o provádění tzv. balíčku Almunia zapojí místní a regionální orgány a jejich sdružení, aby tak bylo možné realisticky vyhodnotit konkrétní problémy a výzvy spojené se službami obecného hospodářského zájmu;

44.

v zájmu vytvoření právní jistoty pro místní a regionální orgány žádá, aby byla pro stěžovatele stanovena promlčecí lhůta v délce pěti let od vyplacení vyrovnávací platby či vynaložení investice. Dosavadní lhůta, během níž může Komise zahájit postup, jenž povede k rozhodnutí o navrácení podpory, která činí 10 let ode dne, kdy byla protiprávní podpora poskytnuta příjemci, a která fakticky představuje také promlčecí lhůtu pro stížnosti v souvislosti se státní podporou, je příliš dlouhá. Místní a regionální orgány a podniky, jimž je podpora poskytována, potřebují větší právní jistotu. Desetiletá promlčecí lhůta, k níž je třeba přičíst dobu potřebnou pro příslušné postupy, takže se může stát, že bude nutné požadovat navrácení podpory poskytnuté až před 20 či 25 lety, je nepřiměřeně dlouhá a omezuje základní potřeby místních a regionálních orgánů a jejich podniků, které si často nemohou dovolit právní poradenství. Kromě toho maří jeden z účelů navracení státní podpory, tj. zpětně obnovit předchozí konkurenční situaci;

45.

domnívá se, že možnost podat stížnost by měl mít pouze ten, koho se poskytnutí podpory také může bezprostředně ekonomicky dotknout. Dosavadní okruh těch, kdo jsou v souladu s článkem 20 ve spojení s čl. 1 písm. h) procesního nařízení oprávněni podat stížnost, tj. „kterýkoliv členský stát, osoba, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory, zejména příjemce podpory, konkurenční podniky a profesní sdružení“, je ještě pořád příliš rozsáhlý.

21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/28

1.

vítá sdělení Evropské komise Digitalizace evropského průmyslu: Dosažení maximálních přínosů jednotného digitálního trhu a balíček podpůrných opatření, která jsou navržena za účelem odkrytí příležitostí vyplývajících ze strategie pro jednotný digitální trh. Budoucí hospodářský růst, vyhlídky v oblasti zaměstnanosti, ale také sociální soudržnost v Evropě stále více závisejí na schopnosti porozumět všem aspektům inovační společnosti v evropských regionech a schopnosti tyto aspekty obsáhnout a využít;

2.

zdůrazňuje, že základem jednotného digitálního trhu EU je jejích 500 milionů spotřebitelů a že se jedná o ten nejúčinnější politický nástroj, s jehož pomocí EU a její členské státy podněcují inovace, růst a pracovní místa;

3.

konstatuje, že probíhá trvalá průmyslová revoluce, jejíž hybnou silou jsou nové generace digitálních technologií, např. data velkého objemu, a nové a různé způsoby využívání digitálních technologií pro odvětvové a místní otázky. Evropský průmysl stojí před úkolem se těchto digitálních příležitostí plně a rychle chopit. Příležitosti pro podniky v tradičních a netechnologických odvětvích, zejména pro malé a střední podniky, spočívající ve využívání digitalizace jako prostředku ke zlepšení a zabezpečení jejich konkurenceschopnosti jsou nedocenitelné;

4.

uznává, že odvětví informačních a komunikačních technologií (IKT) EU představuje důležitou část ekonomiky: zaměstnává okolo 6 milionů osob a na HDP se podílí asi 4 %. Nedávné studie odhadují, že digitalizace výrobků a služeb, bude-li plně využita, potenciálně zvýší v příštích pěti letech v Evropě roční výnosy průmyslu o více než 110 miliard EUR;

5.

souhlasí s tím, že dvěma mimořádně klíčovými faktory úspěchu, pokud jde o dosažení maximálních přínosů jednotného digitálního trhu, jsou a) vysoce konkurenceschopný evropský digitální průmysl spolu s b) připraveností soukromého a veřejného sektoru se patřičně přizpůsobit pomocí integrace výsledných digitálních inovací do svých činností s cílem zajistit vysoce kvalitní služby pro všechny občany. Zdůrazňuje, že klíčovým faktorem je rovněž odstranění regulatorních překážek, omezení byrokracie a modernizace právních předpisů EU;

6.

zdůrazňuje, že podniky všech velikostí ze všech regionů a odvětví mohou stavět na evropských silných stránkách v oblasti IKT a budovat digitální průmyslové platformy za účelem rozvoje digitálních technologií – od součástek po přístroje a software – pro spotřebitelské trhy, jakož i do webových a datových platforem a příslušných aplikací a služeb;

7.

podtrhuje, že strategie pro jednotný digitální trh, zejména pilíř týkající se „maximalizace růstového potenciálu digitální ekonomiky“, obsahuje všechny významné páky pro zlepšení digitalizace průmyslu a stanoví opatření v oblastech, jako je ekonomika založená na datech, internet věcí, cloud computing, dovednosti a elektronická veřejná správa. Hybnou silou digitální změny je stále více konvergence řady dalších technologií, zejména robotiky a umělé inteligence a 3D tisku;

8.

vybízí k trvalým investicím do tří průřezových smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru v rámci programu Horizont 2020, jimiž jsou továrny budoucnosti (FoF), iniciativa pro udržitelnost zpracovatelských odvětví prostřednictvím hospodárného využívání zdrojů a energetické účinnosti (SPIRE) a společný podnik pro průmysl založený na biotechnologiích (BBI);

9.

uznává, že většina osob s rozhodovací pravomocí v průmyslu má potíže rozhodnout, kdy investovat, do jaké výše a do kterých technologií. Zhruba 60 % velkých průmyslových podniků a více než 90 % malých a středních podniků má pocit, že v oblasti digitálních inovací zaostává;

10.

zdůrazňuje, že rychlý rozvoj a stále širší využívání digitálních technologií také vyžaduje modernizaci současného regulačního rámce, aby bylo možné udržet krok s nebývalým tempem inovací;

11.

souhlasí, že větší úsilí by mělo být vynaloženo i na lepší koordinaci významných, avšak roztříštěných snah v oblasti evropského výzkumu, vývoje a inovací v dalších klíčových oblastech digitálních technologií;

12.

trvá na tom, že širší chápání interoperability jako něčeho, co je podstatné nejen pro veřejnou správu, ale pro všechna odvětví (např. jako prostředek, který zajistí, aby svoboda spotřebitele nebyla oklešťována omezeními vynucenými patentovanými systémy jednotlivých technologických podniků), je pro zavedení internetu věcí a hladký tok dat napříč odvětvími a regiony zásadní. Dostupnost společných formátů, norem a specifikací je zřejmou nutností;

13.

považuje za zásadní, že program Evropské komise pro zlepšování právní úpravy REFIT se zaměří na překážky inovací a bude diskutovat o tom, jak je odstranit nebo omezit pomocí nových regulačních přístupů, jak stanoví strategie pro jednotný trh. V této souvislosti zdůrazňuje, že s místními a regionálními orgány se musí jednat jako s klíčovými partnery v procesu REFIT, nikoli jako se zainteresovanými stranami, protože prosazují dodržování většiny rozhodnutí přijatých na úrovni EU;

14.

vyzývá Komisi, aby těsněji spolupracovala s průmyslovými odvětvími a podniky všech velikostí, se všemi úrovněmi státní správy a se všemi zúčastněnými stranami na určení a odstranění regulatorních překážek digitalizace evropského průmyslu a na zjednodušení stávajících právních předpisů;

15.

prohlašuje, že pro digitalizaci evropského průmyslu je zásadní účinné normalizační prostředí pro IKT, které je klíčové i pro jednotný digitální trh v tom, že umožní bezproblémové propojení zařízení a služeb bez ohledu na hranice a technologie. Úsilí v tomto ohledu se musí strategicky zaměřit na pět prioritních oblastí pro úsilí v oblasti normalizace – 5G, cloud computing, internet věcí, datové technologie a kybernetickou bezpečnost;

16.

zdůrazňuje, že cílem priorit pro normalizaci IKT pro jednotný digitální trh by mělo být zajištění spravedlivé návratnosti investic, aby podpořila globální výzkum, vývoj a inovace, a udržitelného procesu normalizace, a současně zaručení široké dostupnosti technologií na otevřeném a konkurenčním trhu;

17.

konstatuje, že v mnoha průmyslových oblastech již není tradiční cyklus vývoje, testování a normalizace vhodný pro rychle se vyvíjející a složité konvergované technologie;

18.

poukazuje na to, že práce v digitalizované ekonomice bude zahrnovat i stále větší důraz na nové dovednosti a schopnosti, včetně větší tvořivosti, komunikativnosti a přizpůsobivosti, což bude vyžadovat rozsáhlé zvyšování kvalifikace pracovní síly na všech úrovních;

19.

zdůrazňuje, že další vývoj internetu věcí a dat velkého objemu s sebou také nese významné výzvy v oblasti důvěry a bezpečnosti pro všechny podniky a pro přijetí ze strany veřejnosti;

20.

naléhá na vynaložení veškerého možného úsilí při vytváření silných zacílených partnerství v této oblasti na regionální, celostátní a unijní úrovni, aby se tak vyvolaly značné soukromé investice a dosáhlo se průlomového vlivu na konkurenceschopnost prostřednictvím rozvoje produktů a služeb uváděných na trh. Bude tak rovněž umožněna přínosná výměna zkušeností, znalostí a nápadů mezi uvedenými partnery s cílem co nejvíce využít synergií a nezdvojovat úsilí, a to i za pomoci vytvoření sítě partnerství;

21.

vybízí k dalšímu zkoumání přidané hodnoty posílené spolupráce mezi vnitrostátními a regionálními tvůrci politiky inovací s ohledem na koncepci inteligentní specializace a objevující se meziregionální iniciativy vycházející zezdola;

22.

domnívá se, že by se měly povzbuzovat investice ze soukromých a veřejných zdrojů, včetně rozsáhlejšího příspěvku podniků a institucionálních subjektů, jako je Evropská investiční banka (EIB – včetně prostřednictvím evropského investičního plánu nebo EFSI), a že by měl být znovu potvrzen význam součinnosti mezi programem Horizont 2020, iniciativami Startup Europe a FIWARE a regionálními a vnitrostátními nástroji politiky, pokud jde o širší cíle EU v oblasti konkurenceschopnosti a soudržnosti;

23.

bere na vědomí a vítá plány Evropské komise zaměřit investice ve výši 500 milionů EUR z programu Horizont 2020 na rozsáhlé spuštění center pro digitální inovace, přičemž tato centra mají být financována z prostředků v rámci druhého pilíře programu Horizont 2020 („Vedoucí postavení v průmyslu“) a toto financování nesmí zatížit rozpočet ostatních částí tohoto programu, a zdůrazňuje, že místní a regionální orgány mají dobrou pozici k tomu, aby jménem konečných průmyslových spotřebitelů přispěly k této formě center kompetencí a technologických jednotných míst. Dále zdůrazňuje, že vynikající vědecké výsledky jsou i nadále rozhodujícím kritériem při výběru podporovaných projektů a že musí být náležitě zohledňována důležitá úloha vysokých škol při předávání znalostí a v inovačním procesu, aby mohl být dále optimalizován účinek plánovaných investic v rámci programu Horizont 2020. Z tohoto důvodu by měl být zejména upřesněn a popřípadě přehodnocen zamýšlený dopad činností ve vztahu k centrům pro digitální inovace;

24.

opakuje svou výzvu, aby zdroje nezbytné pro investice do digitálních technologií byly i nadále zaručeny jako hlavní součást progresivní politiky soudržnosti EU, pokud možno s výrazně vyššími investicemi, než bylo 14 miliard EUR z ESIF vynaložených na tento účel mezi lety 2007 a 2013;

25.

poukazuje na to, že otevřenost internetu a úctyhodný nárůst nabídky obsahu a služeb a poptávky po nich nyní představuje určující hnací sílu pro konkurenceschopnost, hospodářský růst, společenský rozvoj a inovace v Evropě. Mnoho místních a regionálních orgánů však kvůli přetrvávajícím nedostatkům v infrastruktuře (zejména ve venkovském prostředí považovaném soukromými provozovateli za nerentabilní), které je znevýhodňují, v současnosti stále není schopno tohoto vývoje plně využít;

26.

žádá Evropskou komisi, aby podpořila činnost těchto místních a regionálních orgánů v oblasti financování, a to za prvé tím, že bude i nadále schvalovat využití ESIF přednostně na digitální infrastrukturu ve všech evropských regionech, a za druhé uznáním, že ve venkovských a řídce osídlených oblastech či oblastech zatížených jinými demografickými výzvami čelí projekty digitálního rozvoje, jež by měly být chápány jako služby obecného hospodářského zájmu, technologickým překážkám;

27.

i nadále sdílí obavy Evropského parlamentu, pokud jde o následky rozhodnutí Evropské rady z února 2013 snížit rozpočet na digitální infrastrukturu a služby v rámci Nástroje pro propojení Evropy z 9,2 mld. EUR jen na 1 mld. EUR, což vedlo Evropskou komisi k zásadnímu přeorientování jejích plánů;

28.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány mohou podporovat inovace a konkurenceschopnost prostřednictvím individuálně uzpůsobených řešení na straně poptávky i nabídky, včetně zavádění širokopásmového připojení, digitální ekonomiky, elektronického začleňování a elektronické veřejné správy. Kromě toho poskytují zařízení pro vzdělávání a odbornou přípravu, provádějí iniciativy EU v oblasti financování a usnadňují prospěšnou spolupráci a výměnu s jinými veřejnými orgány, a to i za hranicemi;

29.

vítá příležitosti nabízené prostřednictvím Evropské investiční banky, která se zavázala zvýšit půjčky na širokopásmovou infrastrukturu na 2 miliardy EUR ročně a výslovně vyzdvihla důležitou úlohu místní a regionální úrovně v tomto druhu na růst zaměřených investic. Zdůrazňuje také, že je důležité povzbudit úsilí řízené jednotlivými komunitami, jako jsou třeba komunitní podniky;

30.

naléhá na to, aby byly také podpořeny nové investiční nástroje s cílem urychlit zavedení infrastruktury, která umožní dosáhnout cílů Digitální agendy pro Evropu, jež je součástí strategie Evropa 2020, týkajících se rychlosti širokopásmového připojení, urychlit plné zavedení technologie 4G (před zavedením novějších technologií, jako je 5G) při současném zachování technologické neutrality a umožnit účinnou hospodářskou soutěž mezi provozovateli;

31.

trvá na tom, že místní a regionální orgány si mohou za prioritu zvolit vybavení lidí digitálními a podnikatelskými dovednostmi, které jim umožní plně využívat nové technologie, pochopit otázky kybernetické bezpečnosti a potřebu chránit osobní údaje, zvýšit jejich uplatnitelnost na trhu práce a vyvářet nové podnikatelské příležitosti, a to i pomocí analýzy dat velkého objemu;

32.

domnívá se, že elektronické obchodování zůstává pro mnoho menších podniků promarněnou příležitostí zejména kvůli příliš vysokým nákladům: na internetu nakupuje 65 % evropských uživatelů internetu, ale na tuto velmi významnou poptávku reaguje prodejem na internetu pouze 16 % malých a středních podniků a z nich prodává na internetu do zahraničí méně než polovina (7,5 %);

33.

vyzývá, aby se prioritně řešily překážky pro elektronické obchodování vyvolané například zeměpisným blokováním a chybějícím bezpečným systémem pro placení kreditní kartou na internetu. Tyto záležitosti představují zbytečné náklady, komplikace a riziko, že se potenciální internetoví maloobchodníci vystaví podvodům, zejména v případě, budou-li prodávat do zahraničí;

34.

zdůrazňuje význam akčního plánu Evropské komise pro elektronickou veřejnou správu, který se týká modernizace veřejných služeb pomocí digitalizace – jedná se zejména o přístupnost veřejných institucí pro soukromé osoby a podniky pomocí elektronických prostředků bez ohledu na místo, kde se nacházejí –, a proto zdůrazňuje svoji podporu rozvoji interoperabilních a vícejazyčných přeshraničních veřejných služeb (především v oblasti výměny informací) jako praktického prostředku, jak překonat vnímanou okrajovost;

35.

poukazuje na to, že když dojde na využívání potenciálu elektronické veřejné správy za účelem zajištění přínosů pro společnost, jakými jsou snížení uhlíkové stopy, zjednodušení postupů pro podniky, podpora cestovního ruchu nebo zdůraznění statků kulturního dědictví, mají významnou vedoucí úlohu při určování příležitostí a subjektů v oblasti IKT, sdílení osvědčených postupů v oblasti technologie, rozdělování finančních prostředků na investice do nástrojů IKT, měření pokroku a informování o dosažených úspěších často místní a regionální orgány;

36.

konstatuje, že když podniky zvýší své digitální dovednosti a využívání digitálního prostředí, budou mít vyšší požadavky na možnosti komunikovat s veřejnými orgány prostřednictvím digitálních řešení. Řádné fungování digitalizované veřejné správy znamená, že lze podnikům, organizacím a soukromým osobám nabídnout efektivní elektronické služby a digitální procesy, což zvyšuje dostupnost, zjednodušuje vyřizování a urychluje řešení záležitostí s veřejným sektorem. Vyšší digitalizace postupů umožňuje veřejným subjektům – na ústřední, regionální i místní úrovni – uvolnit zdroje tak, aby mohly věnovat více času setkávání s klienty a rychleji zvládat administrativu a ověřování;

37.

zdůrazňuje, že interoperabilita elektronické veřejné správy vyžaduje nejen systémovou kompatibilitu, ale rovněž schopnost veřejné správy úzce spolupracovat s informačními systémy a informovanost veřejnosti o možnostech, které takové systémy nabízí. VR proto navrhuje, aby byly do programu ISA2 pro řešení interoperability doplněny složky budování lidské kapacity, pokud jde o digitální a jazykové dovednosti, a zvyšování povědomí, aby se tak podpořila modernizace veřejné správy;

38.

vítá návrhy zásahů do vnitřního trhu s elektronickými komunikacemi, jejichž cílem je urychlit dynamický a udržitelný rozvoj všech hospodářských odvětví a vytvářet nová pracovní místa, jakož i zaručit aktualizaci právních předpisů v oblasti autorského práva s přihlédnutím k digitální revoluci a ke změně chování spotřebitelů;

39.

bere na vědomí potenciál, který je možné získat ze spolupráce mezi Evropským výborem regionů (VR) a Generálním ředitelstvím Evropské komise pro výzkum a inovace (GŘ RTD) v podobě platformy pro výměnu poznatků jako způsobu, jak podporovat nová řešení v oblasti výzkumu a inovací, inovativní výrobky a osvědčené postupy při řešení společenských problémů, jimž čelí místní a regionální orgány v Evropě;

40.

zdůrazňuje, že některé priority Digitální agendy pro Evropu, především ty, které se zabývají digitální gramotností a chybějícími dovednostmi, ale i nevyužitými příležitostmi při řešení společenských problémů, jsou základem kvality života a sociální a hospodářské aktivity a lze se s nimi nejlépe vypořádat na místní a regionální úrovni, a tak stimulovat účinnější a personalizovanější veřejné služby i místní podniky;

41.

bere na vědomí, že pro odborníky na IKT bylo v posledních třech letech v Evropě vytvořeno více než milion dalších pracovních míst. Navzdory tomu se očekává, že v důsledku rychle rostoucí poptávky bude do roku 2020 více než 800 000 pracovních míst v tomto odvětví neobsazeno;

42.

vyzývá, aby se dále rozvíjela celoevropská mnohostranná iniciativa Evropské komise – Velká koalice pro digitální pracovní místa –, aby napravila nerovnováhu mezi těmito chybějícími dovednostmi a volnými pracovními místy v oblasti IKT tím, že se bude poskytovat vhodná odborná příprava, učební obory či pracovní stáže, přijmou se opatření k usnadnění mobility a/nebo provádění činností ke zvyšování povědomí, jež mají vybízet mladé lidi ke studiu a profesní dráze v tomto oboru;

43.

připomíná, že nejpřesnější a nejčerstvější informace o trzích práce lze získávat na nižší než celostátní úrovni, kde mohou hrát místní a regionální orgány důležitou úlohu při identifikaci nerovnováhy mezi požadovanými a nabízenými dovednostmi tím, že budou podporovat sestavování vhodných programů odborného vzdělávání a budou poskytovat investiční pobídky v reakci na místní poptávku;

44.

vyzývá poskytovatele vzdělávání, aby sestavili cílené programy odborné přípravy v oblasti IKT. Budoucí pracovní místa budou vyžadovat vhodnou kombinaci základních, sociálních a technických dovedností, především digitálních dovedností a dovedností specifických pro podnikání, na což systémy vzdělávání a odborné přípravy dosud plně nereagují. Je tedy nezbytné položit základy systému vzdělávání a odborné přípravy, v němž se bude klást důraz na praxi žáků či studentů a méně na teorii;

45.

bere na vědomí vytvoření nové agendy dovedností pro Evropu a její význam a způsob, jakým poskytne komplexní rámec pro uplatnitelnost na trhu práce, včetně potřeby digitálních a doplňkových klíčových základních dovedností;

46.

zdůrazňuje obrovský význam zajišťování digitální gramotnosti a dovedností, které jsou pro občany, zaměstnance, studenty a uchazeče o zaměstnání nezbytné k tomu, aby byli součástí komplexního provádění digitalizace v ekonomice a společnosti;

47.

znovu potvrzuje evropskou spolupráci v oblasti mládeže (2010–2018) a zdůrazňuje, že je důležité vypracovat základní balíček, jejž každý členský stát zaručí mladým studentům prostřednictvím zajištění přístupu k širokopásmovému internetu v rámci vzdělávacího systému, a poskytne jim tak minimální záruku, pokud jde o digitální kvalifikace a dovednosti. Tento aspekt by se měl uplatňovat nejen během povinného vzdělávání, ale po celý život, a to prostřednictvím inovativních programů a programů dalšího vzdělávání, jež budou držet krok s vývojem technologií;

48.

upozorňuje, že odhlédneme-li od hospodářského pohledu a hlediska zaměstnanosti, nesmí rostoucí vliv digitálních technologií, zvláště mezi mladými lidmi, vést k oslabení základních lidských dovedností, jako je gramotnost a mezilidské vztahy;

49.

dochází k závěru, že regiony EU by měly být více uznávány, pokud jde o spuštění digitální agendy. Místní a regionální orgány patří mezi hlavní cílovou skupinu doporučení agendy a musí být považovány za klíčovou hybnou sílu pro její provádění.

21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/34

1.

považuje iniciativy Komise v oblasti evropského cloud computingu a priorit pro normalizaci IKT za důležité, zejména vzhledem k postavení Evropy ve světovém digitálním hospodářství a k dosažení cílů strategie pro jednotný digitální trh;

2.

konstatuje, že omezení překážek bránících sdílení znalostí značně zvýší konkurenceschopnost evropských podniků a bude zároveň přínosné také pro místní a regionální orgány;

3.

považuje přístup Komise spočívající v postupném zavádění evropských cloudových služeb za smysluplný a s potěšením konstatuje, že možnost využívat a také vytvářet sdílené znalosti bude mít nejprve vědecká obec, a poté podniky a místní a regionální orgány;

4.

sdílí názor Komise, že konkurenceschopnou vysoce výkonnou výpočetní techniku lze rozvíjet pouze na základě společných opatření;

5.

souhlasí s Komisí, že je třeba zvýšit úsilí v oblasti evropské normalizace IKT, aby bylo možné využívat potenciálu digitalizace a poskytovat přeshraniční služby;

6.

konstatuje, že bez ohledu na normalizaci IKT je třeba také poskytnout prostor podnikům a veřejnému sektoru k vyvíjení, získávání a uplatňování inovativních řešení, která se od těchto norem odchylují;

7.

konstatuje, že vyvíjení a uplatňování společných norem je v řadě oblastí, které jsou pro jednotný digitální trh klíčové (např. elektronická identifikace), stále ještě velmi nedostatečné, a je stále velmi znepokojen tím, že zeměpisné rozdíly ve vysokorychlostním širokopásmovém přístupu brání dokončení jednotného digitálního trhu (1). Ostrovní povaha je vzhledem k tomu, že je třeba nákladnějších podmořských kabelů, nepříznivým zeměpisným faktorem;

8.

v této souvislosti znovu opakuje svůj požadavek, aby byly projekty zavedení vysokorychlostního širokopásmového připojení uznány jako služby obecného hospodářského zájmu (2);

9.

potvrzuje, že evropské místní a regionální orgány mají zájem rozvíjet sdílení znalostí, ale chtějí rovněž informovat o tom, které normy IKT potřebují k uspokojení svých potřeb v oblasti rozvoje veřejných služeb (3);

10.

naléhá na Komisi, aby zajistila, že příslušné vnitrostátní subjekty ve všech členských státech přijmou odpovídající opatření na podporu cloudových služeb pro otevřenou vědu i sdílení znalostí v obecnější rovině, protože jinak existuje značné riziko, že rychle porostou rozdíly mezi členskými státy, což by se velmi brzy projevilo na činnosti místních a regionálních orgánů;

11.

souhlasí s Komisí v tom, že od každé organizace, ať velké, či malé, ať veřejné, či soukromé, se očekává, že bude přiměřeně zvládat rizika kybernetické bezpečnosti a v případě potřeby bude schopna prokázat, že v této oblasti dosahuje úspěchů. Naléhá na to, aby byla navržena opatření, která přispějí k rozvoji know-how v oblasti kybernetické bezpečnosti na všech potřebných úrovních (4);

12.

celkově zdůrazňuje, že aby bylo možné využívat různých výhod jednotného digitálního trhu, je k jeho provádění zapotřebí kvalifikované pracovní síly. Vítá tudíž návrhy, které Komise předložila v rámci své nedávno přijaté nové agendy dovedností pro Evropu a jejichž účelem je položit důraz na investice do digitálního vzdělávání a odborné přípravy s cílem zajistit, aby měli občané při přechodu na digitální ekonomiku potřebné dovednosti;

13.

konstatuje, že společným jmenovatelem obou sdělení, o nichž stanovisko pojednává, je nedostatečná interoperabilita v mnoha různých odvětvích, což vede k tomu, že výzkumní pracovníci, průmyslová odvětví, veřejné orgány ani politici nemají možnost získat údaje, které potřebují;

14.

poukazuje na to, že největší překážkou interoperability v souvislosti se sdílením dat, např. u přeshraničních digitálních služeb, bývá obvykle chybějící struktura pro standardizovaná data (5);

15.

doporučuje zvážit kromě minimálních standardů a prostých metadat, o nichž se sdělení zmiňuje, také možnost definovat evropské vzorové údaje požadované v přeshraničních službách;

16.

sdílí názor Komise, že současná situace vyžaduje partnerství mezi různými oblastmi normalizace, a jako příklad uvádí elektronické zdravotnictví, kde rostoucí odpovědnost lidí za vlastní zdraví vyžaduje širší perspektivu (6);

17.

konstatuje, že elektronické zdravotnictví, inteligentní dopravní systémy, chytrá energetika a ekologičtější výrobní technologie, jež Komise uvádí ve svém sdělení jako příklady důležitých cílových oblastí, jsou poměrně klíčové pro činnost místních a regionálních orgánů, které budou muset být aktivně zapojeny, má-li být dosaženo vytyčených cílů;

18.

souhlasí s Komisí, že priority by měly podléhat pravidelnému hodnocení, neboť normalizační potřeby se mohou skutečně velmi rychle měnit, a to kvůli neustálému objevování nových inovací např. v sociálních službách;

19.

domnívá se, že je důležité, aby v oblasti evropské normalizace našly široké uplatnění inovace, jež jsou součástí podnikových patentů, a podporuje úsilí Komise vyjasnit klíčové prvky spravedlivé, účinné a vymahatelné metodiky udělování licencí podle zásad FRAND;

20.

poznamenává, že evropské místní a regionální samosprávy již využívají řadu otevřených licencovaných softwarů. Tento trend se považuje za pozitivní a Komise by ho měla dále podporovat, například vyjasněním vztahu mezi otevřeným zdrojovým kódem a licenčními podmínkami FRAND;

21.

poukazuje na to, že kromě rozvoje oficiální normalizace EU a mezinárodních subjektů jsou nutná opatření na podporu technických specifikací IKT vypracovaných jinými normalizačními organizacemi a široce přijímaných osvědčených postupů;

22.

domnívá se, že je zásadně důležité vypracovat postupy, které zaručí, že v době, kdy se budou vypracovávat plány pro normalizaci, budou známy potřeby konečných uživatelů norem – podniků i veřejného sektoru;

23.

vřele vítá návrh Komise podpořit větší zapojení evropských odborníků do mezinárodní normalizace IKT, neboť společné globální postupy jsou nepostradatelné pro dosažení cílů evropské digitalizace i pro rozvoj tohoto odvětví;

24.

konstatuje, že od zveřejnění Evropského rámce interoperability evropských veřejných služeb uplynulo již několik let. Vítá, že ho Komise zamýšlí aktualizovat, a doufá, že při tom bude zohledněn také potenciál internetu věcí (1);

25.

konstatuje, že cloudové služby jsou v Evropě na vzestupu. Podle studie Komise by to mohlo znamenat, že evropský trh cloudových služeb vzroste z 9,5 mld. eur v roce 2013 na 44,8 mld. eur do roku 2020, což je pětinásobný nárůst (7). Podle údajů Eurostatu z konce roku 2014 (8):

26.

s ohledem na výše uvedené zdůrazňuje potřebu jasného politického závazku financovat výzkumnou infrastrukturu v oblasti cloud computingu s cílem využít jeho obrovského potenciálu;

27.

konstatuje, že cloudové služby jsou založeny na důvěře a že k získání a udržení si důvěry je nutné věnovat značnou pozornost bezpečnosti dat a soukromí;

28.

doufá, že bude zohledněn potenciál cloudových služeb pro otevřenou vědu využívaných ve vzdělávání;

29.

upozorňuje na úlohu partnerství veřejného a soukromého sektoru v rozvoji cloudových služeb pro otevřenou vědu a opakuje svůj dřívější postoj, že stávající cloudy nebo cloudy, které jsou vyvíjeny na vnitrostátní, regionální a případně místní úrovni, by měly být navzájem propojitelné a schopné fungovat společně s evropskými řešeními (9);

30.

konstatuje, že rozsáhlé využívání dat a jiných materiálů poskytovaných prostřednictvím cloudových služeb závisí na vyřešení otázek týkajících se autorských práv (10);

31.

naléhavě vyzývá Komisi, aby podpořila větší sdílení evropských dat v rámci platných právních předpisů o ochraně osobních údajů a soukromí. V této souvislosti vyzývá Komisi, aby poskytla ucelený přehled o tom, kde lze získat decentralizovaný přístup k příslušným údajům, tak aby byly dostupné;

32.

vítá záměr Komise navrhnout iniciativu EU týkající se volného toku dat, jejímž cílem je podpořit volný tok dat v Unii (11);

33.

zdůrazňuje, že sdílení standardizovaných dat omezí nynější roztříštěnost mezi výzkumnými pracovníky, podniky a veřejnými orgány, jakož i uvnitř těchto skupin, a že tedy přispěje k plnění řady cílů spojených s jednotným digitálním trhem;

34.

sdílí názor Komise na předsudky, které v současné době brání sdílení dat, a naléhavě ji žádá, aby více informovala o výhodách sdílení dat pro ty, kdo sdílejí (12);

35.

podotýká, že sdílení dat má rovněž značný přínos pro místní a regionální orgány. Vlastník dat nic neztrácí tím, že data sdílí. Právě naopak: sdílení zvyšuje hodnotu dat. Zpřístupnění údajů státní správy posiluje demokracii a nabízí nové obchodní příležitosti. Sdílení dat také snižuje potřebu ad hoc žádostí o poskytnutí údajů, které je často nákladné;

36.

upozorňuje na skutečnost, že mají-li občané větší elektronický přístup k údajům o svém zdravotním stavu, znamená to, že přebírají větší odpovědnost za své zdraví. Doufá, že lidé budou mít více příležitostí k využívání svých údajů i v dalších oblastech veřejné správy;

37.

konstatuje, že aby mohly veřejné orgány a zejména malé a střední podniky požívat výhod evropského cloudu pro otevřenou vědu, potřebují nejen aktuální údaje, ale rovněž nástroje k jejich analyzování, zejména pokud jde o data velkého objemu;

38.

podporuje snahu Komise sdružit evropskou datovou komunitu, například prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti hodnoty dat velkého objemu v rámci programu Horizont 2020, a vybízí místní a regionální orgány, aby se do této spolupráce zapojily, pokud mohou;

39.

je přesvědčen, že evropský cloud pro otevřenou vědu, v němž jsou sdružena data veřejných orgánů, podniků a výzkumných ústavů, by s využitím metod zpracování dat velkého objemu mohl například usnadnit řešení záležitostí městské politiky, které mají často řadu aspektů a jsou složité;

40.

upozorňuje na důležitou úlohu evropského cloudu i z hlediska ochrany životního prostředí spočívající v ukládání dokumentů, informací nebo dat v digitální podobě. Kromě toho, že ukládání souborů a přístup k nim je mnohem snazší, přispívá to, že se netisknou, k omezení spotřeby papíru, a tím i k ochraně životního prostředí;

41.

s potěšením konstatuje, že internet věcí je jednou z priorit Komise v oblasti normalizace, protože v budoucnu bude mít významný pozitivní dopad na kvalitu služeb a produktivitu činností, za něž jsou místní a regionální orgány odpovědné. Podle studie Evropské komise (13) by tržní hodnota internetu věcí v EU mohla do roku 2020 překročit 1 bilion eur;

42.

doufá, že Komise více zohlední velký potenciál internetu věcí ve svých různých programech týkajících se digitalizace veřejné správy;

43.

domnívá se, že stanovení norem pro internet věcí při zadávání veřejných zakázek slouží potřebám regionů a obcí a může evropskému průmyslu poskytnout v tomto odvětví značný náskok;

44.

poukazuje však na to, že odvětví internetu věcí je teprve na vzestupu a že nutné nejsou pouze normy, ale také inovativní experimenty, jejichž financování by pro Unii mělo být prioritou;

45.

konstatuje, že různé analýzy prokázaly nedostatečnou informovanost mnoha místních a regionálních orgánů ohledně výhod internetu věcí, zejména v souvislosti se zdravotní péčí, energetickou účinností, ochranou životního prostředí, bezpečností a správou nemovitostí, ale i co se týče inteligentní dopravy. Doufá, že Komise přijme opatření k zajištění sdílení znalostí v této oblasti a většímu zaměření na dokumentaci, včetně důsledků a výhod spojených s internetem věcí, s iniciativou „inteligentní města“ a s veřejně přístupnými daty;

46.

zdůrazňuje, že všech pět prioritních oblastí, které Komise vytyčila pro oblast normalizace, je navzájem propojených, avšak že mimořádně úzce propojené jsou oblasti internetu věcí a budoucí sítě 5G. Pokud nebude dosaženo plného zeměpisné pokrytí sítí 5G, nebude možné využívat internet věcí ve všech evropských regionech stejně.

21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/39

1.

vítá iniciativu Komise v podobě akčního plánu, který vytyčuje cestu k tomu, aby bylo do roku 2017 navrženo vytvoření jednotného evropského prostoru daně z přidané hodnoty (DPH) v Unii;

2.

uznává, že systém DPH je klíčovým prvkem jednotného trhu a měl by být reformován tak, aby byl jednodušší, spravedlivější, účinnější a odolnější vůči podvodům, aby se zlepšily soutěžní podmínky mezi podniky, snížila diskriminace spotřebitelů a optimalizoval výběr daní;

3.

konstatuje, že pro místní a regionální orgány je jednotný prostor DPH v Unii důležitý, jelikož v několika členských státech mají pravomoc vybírat DPH a přerozdělování příjmů z DPH má ústřední roli v rámci uplatňování mechanismů vyrovnávání příjmů ve prospěch místních a regionálních orgánů. Systémy členských států pro přerozdělování příjmů z DPH však nespadají do pravomoci EU;

4.

připomíná, že DPH je rovněž významným zdrojem příjmů pro vlastní zdroje EU, protože v roce 2014 představovala 17,6 miliardy eur, tedy 12,3 % celkových příjmů EU;

5.

podporuje taktéž cíl Komise bojovat proti podvodům. Obrovský objem podvodů je důkazem nedostatků stávajícího systému a členské státy a EU v jeho důsledku každoročně přicházejí o značné příjmy, které se odhadují na 170 miliard eur ročně. Tento jev má negativní dopad na rozpočty veřejného sektoru, a to i místních a regionálních orgánů některých členských států, a na jejich schopnost poskytovat kvalitní služby. V této souvislosti žádá členské státy, aby shromažďovaly a zveřejňovaly statistiky týkající se přeshraničních podvodů v oblasti DPH;

6.

konstatuje, že roztříštěnost a složitost systému DPH způsobuje podnikům zapojeným do přeshraničního obchodu značné náklady na dodržování předpisů. Tyto náklady jsou neúměrně vysoké pro malé a střední podniky, které tvoří základ hospodářství a zaměstnanosti na regionální úrovni. Poukazuje na to, že akční plán v oblasti DPH musí rovněž vést ke zjednodušení pro podniky legálně činné v přeshraničním obchodu. Systém DPH nesmí vytvářet neoprávněné překážky pro přeshraniční obchod;

7.

upozorňuje na skutečnost, že rozdíly mezi systémy DPH a stanovenými sazbami postihují zejména příhraniční regiony a činnost malých a středních podniků v těchto regionech. Je proto třeba posoudit územní dopad návrhů umožňujících větší flexibilitu při stanovování sazeb DPH;

8.

poukazuje na to, že směrnice o DPH obsahuje ustanovení o sazbě DPH, jejichž účelem je chránit jednotný trh a předcházet narušením hospodářské soutěže. Domnívá se, že tyto zásady jsou velmi důležité a že je potřeba pečlivě prošetřit všechny návrhy ponechávající členským státům větší flexibilitu při stanovování sazeb, aby bylo možné posoudit jejich případný dopad na vnitřní trh a hospodářskou soutěž;

9.

podporuje reformy systému DPH, které by mohly v budoucnu upevnit základy růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, konkrétně rozvoj digitální a mobilní ekonomiky, nových obchodních modelů a podniků ve službách. V této souvislosti vítá návrh Komise rozšířit jednotné správní místo pro DPH na elektronické služby o dodávky zboží na základě pilotního projektu, jehož cílem je zlepšit spolupráci mezi daňovými správami a podniky v oblasti elektronického obchodu;

10.

domnívá se, že efektivita členských států v oblasti daňové správy se značně liší. Spolupráce a důvěra mezi daňovými správami je nedostatečná. Zastává názor, že v případech podezření na podvod v oblasti DPH by banky měly – v rámci platných právních předpisů týkajících se ochrany údajů – plně spolupracovat s daňovými orgány;

11.

doporučuje analyzovat osvědčené postupy členských států, na jejichž základě se část příjmů z DPH přiděluje místním a regionálním orgánům, či jim případně udělit pravomoc DPH vybírat;

12.

žádá, aby byli do konzultací o veškerých změnách systému DPH zapojeni zástupci místních a regionálních orgánů na vnitrostátní úrovni a zástupci VR na evropské úrovni, protože tato rozhodnutí mají přímý dopad na blahobyt obyvatelstva, na konkurenceschopnost podniků a na příjmy veřejných orgánů;

13.

vyzývá k tomu, aby se při posuzování zásady, podle níž se na platby DPH u přeshraničních transakcí vztahují stejné požadavky jako na vnitrostátní transakce, vzal v úvahu především její vliv na malé a střední podniky, pokud jsou zachovány různé sazby DPH současně;

14.

sdílí názor, podle něhož musí nový systém vycházet ze zásady místa určení a stanovit, že u prodeje zákazníkovi usazenému v jiném členském státě EU bude DPH vybrána v souladu s právními předpisy země dodavatele a sazbou používanou v zemi určení a že příjmy z DPH ve státě výběru budou převedeny do příslušného správního orgánu státu spotřeby;

15.

vítá záměr zajistit, aby podniky, které provádějí obchodní transakce na jednotném trhu, mohly vyřizovat všechny záležitosti týkající se DPH u příslušného správního orgánu ve své zemi původu, a nemusely se pro účely DPH registrovat ve všech členských státech EU, v nichž provádějí obchodní transakce, a předkládat v nich daňová prohlášení a platit poplatky. Tato zjednodušení však nesmí ohrozit výběr DPH a ovlivnit svrchovanost členských států v daňové oblasti;

16.

domnívá se, že plán Komise je ambiciózní a že k jeho provedení bude zapotřebí čas, a proto podporuje zásadu jeho postupného zavádění;

17.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření ke zvýšení účinnosti zdanění a k boji proti podvodům, a snížila se tak výše DPH, kterou členské státy nevyberou. Mohou významným způsobem přispět k úsilí o vytvoření důvěry vůči daňovým správám a navázání účinné spolupráce, která je nezbytná k řádnému fungování nového systému. Výbor trvá na tom, aby zavedení nových zpráv o auditu a nástrojů auditu nepředstavovalo nepřiměřenou zátěž pro podniky, zejména pro malé a střední;

18.

vyzývá členské státy, aby přijaly konkrétní rozhodnutí ohledně právní úpravy v oblasti DPH v Evropské unii, zejména za účelem odstranění existujících rozdílů v odchylkách od směrnice o DPH povolených jednotlivým členským státům, a podpořily uplatňování těchto odchylek všemi členskými státy;

19.

poukazuje na to, že Komise musí při předkládání návrhů, jejichž cílem je zvýšit efektivitu daňové správy, respektovat pravomoci vnitrostátních nebo regionálních správ;

20.

podporuje efektivnější používání nástrojů IT a současné využití všech dostupných elektronických údajů k boji proti podvodům při současném zajištění ochrany údajů;

21.

s ohledem na systémy zpětných a oddělených plateb DPH (1), zavedené v několika zemích, zdůrazňuje nutnost posílit důvěru veřejnosti ve fakt, že se zaplacená DPH opravdu dostane do státního, regionálního či místního rozpočtu, protože občané jsou jedněmi z hlavních skutečných plátců DPH. Doporučuje prošetřit možnost zavedení dobrovolného systému elektronických plateb, jehož prostřednictvím by se DPH pocházející z nákupů občanů převedla do rozpočtu příslušného správního orgánu a částka nákupu bez DPH – jako doposud – na účet prodávajícího;

22.

zdůrazňuje, že neexistuje dostatek důkazů pro to, že by docházelo k narušení hospodářské soutěže v důsledku neuvalení DPH na určité druhy činností subjektů veřejného sektoru, na činnosti v rámci spolupráce mezi obcemi nebo na činnosti považované za veřejný zájem. Rozhodnutí nepovažovat pro účely DPH veřejnoprávní subjekty za osoby povinné k dani spadá do objektivních kritérií, která jsou harmonizována na evropské úrovni, a nikoli do pravomoci členských států;

23.

žádá, aby byly v posouzení dopadu, jež má Komise zveřejnit v roce 2017, zohledněny zájmy místních a regionálních orgánů. V této souvislosti by měl být ve spolupráci s místními a regionálními orgány vyjasněn pojem „(výrazné) narušení hospodářské soutěže“;

24.

považuje za nutné, aby byly všechny členské státy schopné použít všech odchylek stanovených v minulosti kterýmkoliv členským státem;

25.

vyzývá ke snížení sazby DPH na školní budovy na 6 %;

26.

zdůrazňuje, že současný seznam snížených sazeb DPH je obzvláště nejasný a neodpovídá jasné logice. Lituje proto, že Komise nepředložila vyčerpávající a transparentní přehled povolených snížených sazeb. Domnívá se, že je třeba přezkoumat seznam snížených sazeb DPH a zohlednit technologický, hospodářský a jiný vývoj a narušení vznikající vlivem různých sazeb DPH na podobné zboží a služby. Tento přezkum by měl pokud možno vést k harmonizaci s cílem zabránit narušení hospodářské soutěže na jednotném trhu pro malé a střední podniky;

27.

dále se domnívá, že pro subjekty, které provádějí činnosti obecného zájmu, může být z ekonomického hlediska zajímavější následně odečíst DPH místo toho, aby od ní byly předem osvobozeny;

28.

domnívá se, že možnost 1 (rozšíření a pravidelný přezkum seznamu zboží a služeb způsobilých pro snížené sazby) přináší pravděpodobně menší rizika než možnost 2 (zrušení seznamu zboží a služeb způsobilých pro snížené sazby);

29.

domnívá se, že když se členským státům poskytne větší flexibilita při stanovování sazeb, povede to nevyhnutelně k jejich větší rozmanitosti, což by mohlo narušit jednotný trh a způsobit zátěž pro podniky, zejména malé a střední. Komise by měla provést komplexní posouzení dopadů svých návrhů na hospodářskou soutěž a administrativní zátěž podniků a také posouzení jejich územního dopadu, zejména v příhraničních regionech;

30.

konstatuje, že se sdělení zmiňuje rovněž o dalších nákladech a nedostatcích spojených s převodem pravomocí v oblasti snížení sazeb na členské státy, zejména o rizicích snížení příjmů a o složitosti DPH a zvýšení nákladů a právní nejistoty pro podniky. Toto riziko by se mělo důkladně posoudit;

31.

v souladu se svým stanoviskem k plýtvání potravinami (z června 2016) podporuje návrh, aby bylo velkým maloobchodním prodejcům povoleno provádět odpočet DPH u neprodaných potravin, které darují;

32.

poukazuje na to, že složitá pravidla týkající se DPH, jež se v jednotlivých členských státech liší, jsou jednou z největších překážek elektronického obchodu. Konstatuje, že je třeba systém DPH zjednodušit a snížit náklady malých a středních podniků spojené s jeho dodržováním. Zejména se musí řešit faktory, které jsou méně příznivé pro podniky sídlící v Evropské unii než pro dodavatele z třetích zemí;

33.

podporuje rozšíření mechanismu jednoho správního místa tak, aby zahrnovalo obchod se zbožím, a zavedení či navýšení prahových hodnot DPH pro začínající podniky a mikropodniky;

34.

vítá návrh na zrušení osvobození od platby DPH při dovozu malých zásilek z třetích zemí a na zavedení kontrol prostřednictvím jednotného auditu přeshraničních podniků, neboť evropské malé a střední podniky jsou v současnosti v konkurenční nevýhodě oproti podnikům z třetích zemí;

35.

konstatuje, že hospodářský rozvoj místních a regionálních orgánů stojí na malých a středních podnicích a že náklady těchto podniků na zajištění dodržování pravidel týkajících se DPH jsou poměrně vyšší, než je tomu u velkých podniků, což znamená, že malé a střední podniky musejí provozovat svoji činnost v nevýhodných konkurenčních podmínkách;

36.

upozorňuje na skutečnost, že v několika členských státech byla přijata opatření ke zjednodušení registrace nových podniků, která se na první pohled opírají o zlepšení podnikatelského prostředí, často však podporují zakládání podniků umožňujících vytváření systémů tzv. „kolotočových“ podvodů;

37.

upozorňuje na to, že příslušné vnitrostátní orgány (včetně daňových správ) by měly přijmout odpovědnost za monitorování činnosti podniků, které provozují svoji činnost legálně. Tato odpovědnost by neměla být přenášena na protistrany – jiné podniky, jak ve svých rozsudcích týkajících se DPH opakovaně rozhodl Soudní dvůr EU;

38.

doporučuje Komisi, aby do balíčku týkajícího se malých a středních podniků, který navrhne v roce 2017, zahrnula vhodná zjednodušující opatření.

21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/43

1.

Pařížská dohoda je významným úspěchem, neboť je všeobecná, závazná a vyvážená. Stanovuje globální akční plán k udržení nárůstu teploty v tomto století pod 2 stupni a k podpoře úsilí o omezení tohoto nárůstu ještě více, a sice na 1,5 oC ve srovnání s úrovněmi v roce 1990. To je obzvláště důležité, neboť nastíněná cesta k dekarbonizaci poskytuje spolehlivé vodítko pro činitele s rozhodovací pravomocí na všech úrovních, brání nákladné závislosti na investicích spojených s vysokými emisemi uhlíku a poskytuje podnikům a investorům jistotu a předvídatelnost. Úkolem pro 22. zasedání konference smluvních stran (COP 22) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) bude udržet pozitivní impuls z Paříže a uvést do praxe různé mechanismy dohody.

2.

Nicméně i v případě, že by stávající závazky smluvních stran byly zcela dodrženy, nebudou postačovat k dosažení dohodnutých cílů. Regiony a města, jež jsou úzce propojeny s lokálními komunitami a územími, budou muset posílit svá opatření a smluvní strany budou muset co nejdříve předložit aktualizované příspěvky, a to již v kontextu facilitativního dialogu, který se uskuteční v roce 2018. Co se týče konkrétně EU, Evropský výbor regionů hájí svůj dřívější postoj, tj. že je zapotřebí snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 50 % a že by celosvětové emise skleníkových plynů měly dosáhnout svého maxima co nejdříve a měly by být do roku 2050 nebo krátce poté postupně ukončeny.

3.

EU a její vysoce rozvinutý systém víceúrovňové správy nesou zvláštní odpovědnost za to, že ukáží jednotné a ambiciózní vedení v otázkách řešení změny klimatu. VR proto vítá včasnou ratifikaci Pařížské dohody Evropskou unií a vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby ji ratifikovaly co nejdříve. VR rovněž vyzývá Komisi a členské státy, aby aktualizovaly a upřesnily rámec do roku 2030 a plán do roku 2050, tak aby se dodržel závazek dohody formulovat do poloviny století dlouhodobé strategie rozvoje založené na nízkých emisích skleníkových plynů. Tento proces by měl být zahájen co nejdříve, a umožnit tak komplexní diskusi, do níž by měli být úzce zapojeni představitelé vnitrostátních, regionálních a místních orgánů, občanské společnosti a podnikatelského sektoru.

4.

Pařížská dohoda uznává význam víceúrovňové správy v rámci politiky v oblasti klimatu. Tato zásada by nyní měla být zavedena do praxe na všech správních úrovních s cílem rozvíjet propojení a odstranit stávající rozdíly mezi vnitrostátní, regionální a místní politikou v oblasti změny klimatu, spolu s posíleným rámcem pro transparentnost a vývojem nástrojů nezbytných k provedení celkového hodnocení, lepšímu pochopení rozdílných dopadů změny klimatu, ztrát a škod a odpovídající podpoře financování a možností v otázce klimatu.

5.

VR proto vyzývá k dalšímu rozvoji akčního programu Lima-Paříž (LPAA) a jeho příslušné platformy, zóny nestátních subjektů pro činnost v oblasti klimatu (NAZCA). Mohly by být plně začleněny do sekretariátu UNFCCC prostřednictvím globálního akčního programu v oblasti klimatu, který zahájili nově jmenovaní bojovníci za klima (climate champions) (1). Ten by měl představovat základ pro plně rozvinutou víceúrovňovou správu v oblasti klimatu, jak se uvádí i v usnesení Evropského parlamentu.

6.

Regiony a města jakožto největší přispěvatelé k LPAA a NAZCA již prokázaly šíři svého závazku bojovat proti změně klimatu a svůj potenciál k posílení souvisejících opatření. Zvláštní přidanou hodnotu mají dobrovolné iniciativy, jako je Pakt starostů a primátorů EU a memorandum o porozumění s názvem „Under 2“ (Méně než dva), neboť přispívají k LPAA a NAZCA kvantifikovanými údaji a ukazují vyšší ambice než vnitrostátní zákonodárci. Měl by se uznat přínos těchto iniciativ k podněcování činnosti na všech úrovních a správní orgány na nižší než celostátní úrovni, vlády států a mezivládní organizace by ho měly podporovat. Jejich úsilí by mělo být zohledněno a zahrnuto do příslušných vnitrostátně stanovených příspěvků, jak tomu již je například v případě Mexika. Rovněž by se mělo napomáhat rozvoji dalších iniciativ a mechanismů v oblasti sledování a podávání zpráv, pokud jde o měření snižování emisí a vyhodnocování politik týkajících se zmírňování a přizpůsobování.

7.

Nezbytná je také lepší integrace regionů a měst do UNFCCC, díky níž by bylo možné předávat včas zpětnou vazbu z nejnižší úrovně zpět na úroveň OSN. Země by měly přístup k nejlepším informacím, které jim umožní činit nákladově efektivní rozhodnutí, jež mohou v praxi provést regiony a města. Je proto nezbytné navázat trvalý a přímý dialog mezi různými úrovněmi, počínaje místní a regionální úrovní.

8.

Mezi opatření na posílení tohoto dialogu patří:

9.

Po COP 21 navazují Evropská komise a Rada ve stále vyšší míře kontakty s VR, aby do právních předpisů EU lépe integrovaly místní přístup, zejména prostřednictvím městské agendy EU. Plán provádění Pařížské dohody v EU kromě toho plně podporuje zásadu víceúrovňové správy.

10.

Evropská komise také rozběhla proces rozšíření a upevnění Paktu starostů a primátorů EU. Nyní se rozvíjí v různých částech světa a mimoto zahrnuje složku přizpůsobení.

11.

Z pohledu VR je nanejvýš důležité, aby se vycházelo z tohoto uznání a zajistil se vyvážený přístup, který uznává různé příspěvky regionů i měst v této souvislosti.

12.

VR by rád zdůraznil, že zásada víceúrovňové správy je inkluzivní a nákladově efektivní, protože umožňuje všem úrovním správy, aby koordinovaly své úsilí, a tím maximalizovaly svůj akční potenciál.

13.

Regiony hrají klíčovou úlohu při vytváření souvislostí pro urbánní politiku v rámci rozsáhlejšího území a jejím propojování s ostatními politikami, jako např. v oblasti lesnictví, zelené a modré infrastruktury, územní soudržnosti a zemědělství. Tato funkce regionů je obzvláště důležitá v EU, jejíž území je tvořeno malými a středně velkými městy, která mají často omezené zdroje a kapacity pro přijímání opatření. Regiony pomáhají předcházet nákladnému zdvojování úsilí a zajišťovat širokou soudržnost mezi městskými a mimoměstskými oblastmi.

14.

Pakt starostů a primátorů EU například zahrnuje mnoho regionů jako regionální koordinátory. Ti mohou zmocnit několik měst současně, aby se stala součástí Paktu.

15.

VR proto poukazuje na ústřední úlohu regionů v členských státech při vedení tohoto druhu vertikální koordinace mezi všemi úrovněmi správy.

16.

Například v Itálii zřídily regiony meziregionální radu pro přizpůsobení se změně klimatu. Rada sdružuje národní vládu a všechny regiony. Zajišťuje, aby italská strategie pro přizpůsobení, která byla vypracována na základě evropské strategie pro přizpůsobení se změně klimatu, byla prováděna na regionální úrovni.

Regiony mají rovněž za úkol pomáhat městům s odpovídající přípravou lokálních plánů pro přizpůsobení na jejich územích.

17.

Na základě tohoto příkladu vyzývá VR regiony EU, aby se postavily do čela, pokud jde o uplatňování strategie EU a národních strategií v oblasti klimatu a o pohánění změn na místní úrovni. Rovněž vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby začlenily tuto úlohu do své definice inkluzivní správy v oblasti klimatu a energetiky i do své strategie provádění Pařížské dohody. To by zahrnovalo potřebu řádně zohlednit v rámci Paktu starostů a primátorů úlohu „regionálních koordinátorů“ při navrhování nových nástrojů podpory signatářů.

18.

Kromě vertikální koordinace považuje Výbor za nutné prohloubit horizontální koordinaci mezi různými politikami. Začleňování otázek klimatu do všech politik umožní lokálnímu obyvatelstvu využít řady vedlejších přínosů, jako je vyšší kvalita života a místní pracovní příležitosti. Rovněž umožní vytvářet synergie a snížit náklady opatření. Odhaduje se například, že balíček opatření EU týkajících se oběhového hospodářství by mohl pomoci snížit emise skleníkových plynů o 2 až 4 % ročně (2), pokud se náležitě provede. VR proto vyzývá COP 22, aby se zabývala klíčovou úlohou, již hraje pokles využívání surovin a udržitelné nakládání s odpadem v boji proti změně klimatu.

19.

VR proto vyzývá regiony a města, aby prosazovaly meziadministrativní spolupráci. Za úspěšný model lze označit meziadministrativní výbor pro udržitelný rozvoj ve finském Espoo. V neposlední řadě díky integrovanému přístupu bylo Espoo v nedávné studii zadané nizozemským předsednictvím EU označeno za nejudržitelnější město v EU.

20.

Kromě horizontální spolupráce na místní a regionální úrovni je potřeba, aby se při navrhování podpůrných opatření EU pro regiony a města nenahlíželo na věci izolovaně. VR v této souvislosti se zájmem očekává zřízení „jednoho správního místa“, které Evropská komise oznámila ve svém sdělení Po Pařížské konferenci, a rovněž zdůrazňuje význam této služby při řešení potřeb regionů.

21.

V souvislosti s přípravou na COP 22 a s obdobím po této konferenci se VR zavazuje podporovat Evropskou komisi a Radu v jejich snahách o úspěšné provádění dohody v úzké spolupráci s Evropským parlamentem.

22.

VR by měl usilovat o to, aby byl jako instituce uhlíkově neutrální, a toto úsilí bude vyvíjet společně s ostatními institucemi EU, zejména s Evropským parlamentem.

23.

V rámci EU se VR zavazuje informovat regiony a města o jejich klíčové úloze v posílených opatřeních v oblasti klimatu a o všech mechanismech na podporu činnosti zdola nahoru.

24.

VR jakožto důrazný podporovatel Paktu starostů a primátorů EU propaguje u svých členů účast v tomto paktu a zřídil rovněž skupinu velvyslanců paktu VR na podporu této iniciativy v jednotlivých zemích.

25.

VR je proto odhodlán jít příkladem. Je zapojen do environmentálního řízení podniků a auditu (EMAS) a zavazuje se, že bude společně s administrativou a svými členy pokračovat v úsilí o snížení svých emisí uhlíku a své spotřeby fosilních paliv. VR za tímto účelem prozkoumá, jak lze kompenzovat nevyhnutelné emise skleníkových plynů způsobené cestami svých členů a zaměstnanců. To znamená propočítat uhlíkovou stopu VR a zahrnout do tohoto výpočtu veškeré služební cesty a výjezdní schůze. Z kompenzací emisí skleníkových plynů by se měly financovat udržitelné projekty v rámci EU. Měly by se ve větší míře využívat nové technologie, například videokonference, a to i na schůzích komisí VR.

26.

V zájmu přechodu na bezpapírové prostředí by měl VR následovat příklad Evropského parlamentu, který již netiskne podklady pro plenární zasedání a schůze výborů, pokud si je poslanci výslovně nevyžádají nebo pokud k rozdání tištěných dokumentů neexistují jiné naléhavé důvody.

27.

Pokud jde oblast mimo EU, je VR odhodlán spolupracovat v rámci sítě zelené diplomacie s GŘ CLIMA, Evropskou službou pro vnější činnost a členskými státy za účelem podpory provádění závazků již přijatých mimounijními stranami a s cílem motivovat tyto strany k přijetí nových závazků podobných těm, které přijala Evropská unie.

28.

VR zejména využije svých struktur, jako je Evropsko-středomořské shromáždění zástupců regionů a měst, Konference regionálních a místních orgánů zemí Východního partnerství, pracovní skupina pro Ukrajinu a smíšené poradní výbory a pracovní skupiny s kandidátskými a potenciálními kandidátskými zeměmi, aby politika v oblasti klimatu zůstala na předním místě politického programu a aby podpořil její provádění místními a regionálními orgány na celém světě.

29.

VR se aktivně zapojí do konference MedCOP 22 organizované v Tangeru s cílem dále posílit pravomoci měst a regionů z této oblasti, aby mohly přijímat opatření v záležitostech klimatu a energetiky. Bude zejména podporovat zaměření na financování a budování kapacit místních a regionálních orgánů v evropsko-středomořské oblasti. Na tyto otázky upozorní delegaci EU na COP 22.

30.

VR konkrétně napomůže propagaci Paktu starostů a primátorů na celosvětové úrovni, počínaje Evropsko-středomořským paktem starostů a primátorů a případně Východním paktem starostů a primátorů v roce 2016.

31.

VR se rovněž bude i nadále angažovat na úrovni UNFCCC na podporu ambiciózního postoje delegace EU v oblasti klimatu a zejména modelu víceúrovňové správy EU u svých partnerů z Hlavní skupiny místních samospráv a obecních orgánů.

32.

Vzhledem k rozsahu požadovaných opatření v oblasti klimatu musíme všichni změnit svůj způsob výroby a spotřeby. Pokud má veřejnost přijmout tyto zásadní změny, musí regiony a města přijmout klíčovou odpovědnost za navazování dialogu s občany a posílení jejich postavení tak, aby v tomto přechodu mohli hrát aktivní roli.

33.

Regiony i města hrají zásadní úlohu v usnadňování šíření informací o změně chování a opatřeních na podporu individuálních kroků v oblasti klimatu.

34.

Regiony a města musí rovněž určit a odstranit úzká místa, která brání občanům v plné účasti na přechodu k nízkouhlíkové a odolné společnosti, a za tím účelem koordinovat svoji činnost s vyššími úrovněmi správy (vnitrostátní, evropskou a celosvětovou).

35.

Pro podporu opatření v oblasti klimatu jsou zásadní dlouhodobá partnerství regionů a měst s podniky, vysokými školami, místními komunitami, občanskou společností, nevládními organizacemi a školami.

36.

VR proto vyzývá regiony a města, aby plně rozvinuly svoji úlohu v prosazování projektů na nižší než celostátní úrovni, do nichž je zapojeno více aktérů, s cílem vytvořit kulturu udržitelného rozvoje, která povzbudí úsilí na vnitrostátní i evropské úrovni. Zdůrazňuje přitom, že mezi různými částmi EU a mezi regiony a městy existují velké rozdíly, pokud jde o potřeby a ohrožení související se změnou klimatu.

37.

Výzkum má zásadní význam při formulování vhodných politických reakcí na výzvu změny klimatu. Těsné vazby na akademickou obec přispějí ke správné tvorbě politik, jelikož bude možné přijímat rozhodnutí založená na spolehlivém odborném poradenství.

VR proto vyzývá regiony a města, aby navázala těsné vazby s vysokými školami a výzkumnými středisky na svých územích i mimo ně a podporovala meziregionální spolupráci v těchto oblastech.

38.

Společné získávání poznatků od počáteční fáze a křížové kontroly mezi tvůrci politik a akademickými pracovníky zintenzivní spolupráci při rozpoznávání problémů a hledání společných řešení problémů v rámci celého výzkumného procesu a procesu tvorby politik.

39.

VR s uspokojením konstatuje, že nedávné rozhodnutí Mezivládního panelu pro změnu klimatu vypracovat v roce 2023 zvláštní zprávu o městech a klimatu bude již od nynějška stimulovat intenzivnější výzkum významu měst v boji proti změně klimatu. Vyzývá Evropskou komisi, aby hrála aktivní úlohu při vypracovávání této zprávy, zapojila VR do tohoto procesu a prosazovala víceúrovňovou územní vizi opatření v oblasti klimatu. VR zejména vyzývá Evropskou komisi, aby podporovala výzkum v těchto oblastech s cílem konstruktivně přispět ke zvláštní zprávě, která bude použita v budoucích diskusích v rámci UNFCCC, zejména globálním přezkumu, v němž se posoudí stav provádění Pařížské dohody do roku 2023.

40.

VR podporuje zařazení zástupců výzkumu do plánování a provádění politik v oblasti přizpůsobování a zmírňování.

41.

Je důležité, že dohoda z Paříže uznává významný pozitivní dopad opatření v oblasti přizpůsobování a zmírňování.

42.

VR vypracuje samostatné stanovisko věnované přezkumu strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, který je plánován na rok 2017. VR v této souvislosti požaduje pevný závazek k integraci opatření ke zmírnění a přizpůsobení a k začlenění přizpůsobování do všech příslušných politik.

43.

VR zdůrazňuje, že z důvodu možného nepříznivého účinku změny klimatu na osoby a majetek by se mělo posílit postavení regionů a měst tak, aby mohly co nejdříve zvýšit svoji odolnost. VR však trvá na tom, že k přizpůsobení se změně klimatu je zapotřebí vertikální a horizontální spolupráce a že regiony a města musí být rovněž propojeny, aby se změně klimatu mohly přizpůsobit.

44.

VR vítá akční plán Evropské komise pro sendajský rámec pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030, stejně jako zapracování odolnosti vůči katastrofám do Pařížské dohody. Měly by být více posíleny vazby mezi budováním odolné infrastruktury a přizpůsobením se změně klimatu, aby se podpořila meziodvětvová koordinace mezi složkami civilní ochrany a opatřeními v oblasti přizpůsobení se změně klimatu na všech úrovních.

45.

VR žádá o lepší mechanismy zvyšování povědomí a podpůrné mechanismy za účelem přípravy regionálně zaměřených národních strategií přizpůsobení. Jejich přeměna na soudržné regionální akční plány s přechodem na místní úroveň by měla být pečlivě sledována a na úrovni EU by měly být stanoveny jasné dílčí cíle, kterých se má dosáhnout v pravidelných intervalech.

46.

Otázka financování a přístupu k financování, zejména pro regiony a města, je zásadní pro provádění Pařížské dohody.

47.

I když v EU existují různé možnosti financování, setkávají se regiony a města s různými překážkami, které jim brání v přístupu k podpůrným opatřením dostupným na úrovni EU prostřednictvím fondů EU či Evropské investiční banky (EIB).

Na základě četných diskusí ve VR a s různými zúčastněnými stranami vyzývá VR Evropskou komisi, EIB a členské státy, aby se zaměřily na rozvoj odpovídající správní kapacity regionů a měst, která jim umožní plně využívat možností veřejného i soukromého financování na úrovni EU, zejména pokud jde o menší územní jednotky.

48.

Orgány EU musí kromě toho vyvinout zvláštní úsilí a komunikovat a poskytovat informace o těchto příležitostech. VR se zavazuje podporovat Evropskou komisi a EIB při vytváření potřebných cílených komunikačních nástrojů.

49.

VR je rovněž znepokojen potenciálně neefektivním využíváním strukturálních fondů v několika členských státech. Na opatření v oblasti klimatu je sice vyčleněno 20 % rozpočtu EU, nicméně klimatické kritérium pro projekty financované ze strukturálních fondů není systematicky uplatňováno ani ověřováno, což přináší riziko využívání fondů EU na projekty, jež jsou v rozporu s cíli EU v oblasti klimatu. Evropská komise a členské státy by měly být zvláště obezřetné, prošetřovat tyto záležitostí a přijímat nezbytná nápravná opatření a mít při tom na paměti zásadu technologické neutrality a právo členských států volit mezi různými energetickými zdroji.

50.

VR vyzývá členské státy, aby dodržovaly svůj závazek postupného rušení dotací s nepříznivým vlivem na životní prostředí. VR se dále domnívá, že probíhající reforma systému obchodování s emisemi (ETS) by měla vést ke stanovení spravedlivé ceny uhlíku, která neohrozí konkurenceschopnost členských států, a ke zřízení mechanismu, jenž umožní regionům, aby podporovaly úsilí o snížení emisí skleníkových plynů. VR by rád upozornil Evropskou komisi a Radu na úspěšný příklad trhu s uhlíkem vytvořeného mezi Kalifornií a Quebekem. V současnosti se reinvestují miliardy dolarů do lokální ekonomiky, aby se podpořily podniky, města a občané při přechodu na nízkouhlíkové hospodářství. VR vyzývá EU, aby se tímto příkladem inspirovala při přidělování kvót. Rovněž vyzývá členské státy, aby umožnily regionům hrát aktivní úlohu v ETS zejména tak, že budou spravovat část příjmů z dražeb a reinvestovat je do udržitelných projektů.

51.

EU musí rovněž přezkoumat své vlastní právní předpisy s cílem usnadnit investice do energie z obnovitelných zdrojů. Například nižší zdanění biopaliv se v současné době považuje za státní podporu, která je poskytována pouze jako časově omezená výjimka, což způsobuje nejisté investiční podmínky a administrativní zátěž pro výrobce i dodavatele pohonných hmot z obnovitelných zdrojů.

Vzhledem k velkému rozsahu potřebných finančních prostředků budou muset regiony a města přilákat jak veřejné, tak soukromé financování. Stále existuje velký nevyužitý obchodní potenciál v odvětvích souvisejících s prováděním Pařížské dohody.

52.

VR proto vyzývá regiony a města, aby podpořily posun ve způsobu myšlení od „finanční podpory“ k „financování“ životaschopných obchodních plánů pro udržitelný rozvoj.

53.

Za tímto účelem je potřeba posílit dialog mezi veřejným a soukromým sektorem. Kromě toho by regiony a města měly ve větším rozsahu spolupracovat s EIB a bankovním sektorem s cílem rozšířit si své poznatky o inovativních mechanismech financování nízkouhlíkových a odolných projektů.

VR v této souvislosti trvá na tom, že základním předpokladem realizace těchto projektů musí být regulační jistota a předvídatelnost. VR rovněž zdůrazňuje, že je důležité sdílet osvědčené postupy ohledně integrace kritérií udržitelnosti do finančního sektoru. Finanční produkty by měly být posuzovány a označovány na základě toho, nakolik jsou vystaveny rizikům spojeným se změnou klimatu a jak přispívají k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství, aby veřejní a soukromí investoři měli k dispozici určitá vodítka.

21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/49

1.

připomíná, že od 50. let 20. století byla na mnoha místech v celé Evropě v rámci dopravního plánování a plánování měst a využívání půdy soustavně dávána přednost individuální motorové dopravě před aktivní mobilitou a veřejnou dopravou. Používání automobilu se stalo převažujícím způsobem dopravy – často i při cestování na krátké vzdálenosti. Tento vývoj měl rozhodující podíl na řadě závažných problémů, zejména v oblasti změny klimatu, znečištění ovzduší, hlučnosti, snížení bezpečnosti silničního provozu, přetížení komunikací, nízké kvality veřejného prostoru, segregace ve využívání půdy, závislosti dopravního sektoru na ropě, omezení kupní síly spotřebitelů, nedostatku fyzické aktivity u velké části obyvatelstva. Právě z nedostatku fyzické aktivity vyplývají další následné problémy (např. zpomalení vývoje motorických dovedností zejména u dětí, nadváha, poruchy soustředění atd.);

2.

požaduje v zájmu řešení těchto problémů, aby došlo k posunu paradigmatu v dopravě a strategiích územního plánování a využití půdy, což vyžaduje novou udržitelnou hierarchii dopravních prostředků, v níž jsou prioritou pobídky a opatření ke zvýšení bezpečnosti a přitažlivosti aktivních způsobů dopravy (chůze a cyklistiky), doprovázené na druhém místě podporou veřejné dopravy, na třetím rozvojem sdílení a společného používání aut a na posledním soukromou individuální automobilovou dopravou. Tato hierarchie by umožnila nezbytnou integraci různých druhů dopravy. Musí se to promítnout do všech aspektů dopravního plánování, včetně upřednostnění dopravního toku uživatelů aktivních způsobů dopravy, investic do infrastruktury, přidělování silničního prostoru, upřednostnění v rámci pravidel silničního provozu atd.;

3.

potvrzuje, že k posunu paradigmatu v oblasti dopravní politiky je zapotřebí společné úsilí všech správních úrovní od místní a regionální po vnitrostátní, evropskou, či dokonce globální. Doufá, že za tímto účelem proběhne větší integrace mezi různými úrovněmi plánování, zejména místní a regionální, jež by zahrnovala aktivní zapojení všech subjektů občanské společnosti, včetně podniků, nevládních organizací, odborů, akademické obce atd.;

4.

poukazuje na to, že je nezbytné v rámci nástrojů územního plánování podpořit lepší přístupnost zastávek veřejné dopravy pro pěší a cyklisty a v návaznosti na logistické uzly systému vytvářet bezpečná, všem přístupná a atraktivní místa a parkovací zařízení pro jízdní kola a případné sdílení jízdních kol;

5.

zdůrazňuje, že změny politik a přidělování zdrojů, jak personálních, tak finančních, se dějí na základě ambiciózních politických záměrů, a proto doporučuje Komisi, aby prosazovala cíl zdvojnásobit v průběhu příštích 10 let podíl cyklistiky v členských státech EU (ze současného zhruba 7–8 % podílu přesunů na kole v rámci všech druhů dopravy na zhruba 15 %);

6.

naléhavě vyzývá Komisi, aby analyzovala potenciál cyklistické dopravy ve skladbě dopravních prostředků v EU v dlouhodobém horizontu (2030/2040/2050), posoudila investice a další kroky potřebné k využití tohoto potenciálu a provedla celkovou analýzu nákladů a přínosů. Tuto analýzu by měla založit na osvědčených nástrojích, jakým je například nástroj WHO pro ekonomické hodnocení zdraví pro oblast chůze a cyklistiky, a dále je rozvíjet, přičemž je třeba brát v úvahu průřezový přístup k cyklistice, pokud jde o sektory jako hospodářství, životní prostředí, klima, energetická účinnost, doprava, vzdělávání, zdravotnictví, sport atd.;

7.

vřele vítá iniciativu Evropského parlamentu (1) a členských států (2), které požádaly Evropskou komisi, aby předložila evropský plán či strategický dokument na úrovni EU pro cyklistiku. „Prohlášení o cyklistice jako způsobu dopravy šetrném ke klimatu“, které členské státy přijaly v říjnu 2015 během lucemburského předsednictví EU, rovněž vyzývá k tomu, aby bylo v Komisi zřízeno evropské kontaktní místo pro cyklistiku;

8.

vítá Pařížské prohlášení, které roku 2014 přijal celoevropský program pro dopravu, zdraví a životní prostředí (THE PEP) a plně podporuje vznik celoevropského hlavního plánu propagace cyklistiky jeho členskými státy, WHO, EHK OSN a dalšími zúčastněnými stranami (3);

9.

vyzývá, aby byl do pracovního programu Komise na rok 2018 zahrnut plán EU pro cyklistiku. Tento plán by měl řešit narůstající potřebu koordinovaných opatření na úrovni EU, aby byl využit dobře zdokumentovaný potenciál environmentálních, zdravotních a hospodářských přínosů cyklistiky; plán by měl obsahovat kroky, jež umožňují zvýšit povědomí veřejnosti a rozšířit informace o zmíněných přínosech v zájmu toho, aby si občané zvykli jezdit na kole či aby vznikla kultura cyklistiky;

10.

připomíná, že v souladu se zásadou subsidiarity je strategický rozvoj národní sítě cyklostezek v kompetenci členských států a EU by měla hrát podpůrnou roli, a to především při přeshraničním propojení těchto sítí, u strategií států a regionů s nižším výskytem každodenní cyklistiky, ale i při koordinaci a rozvoji evropské sítě cyklostezek;

11.

zdůrazňuje však, že na základě plného uplatnění zásady subsidiarity a proporcionality jsou ve vytváření podmínek pro budoucí systém městské a regionální dopravy a mobility stěžejními aktéry místní a regionální orgány, neboť městská mobilita a městská doprava jsou v pravomoci místních a regionálních orgánů. Zkušenost v tomto ohledu ukazuje, že podrobné cyklistické plány lze začlenit do místních dopravních strategií, aby tak byla pro cyklistiku vytvořena ambiciózní vize, kterou mohou komunity podpořit. Regionální dopravní partnerství a strategie pak rovněž mohou začlenit cyklistiku do regionálních politik a vytvořit programy na její podporu;

12.

znovu proto vyzývá, aby byly místní a regionální orgány aktivněji zapojeny do rozhodovacího procesu (4), a domnívá se, že jako mluvčí místních a regionálních orgánů by měl vést diskusi o iniciativách EU k podpoře cyklistiky, protože města a regiony by měly mít z těchto opatření největší užitek;

13.

rovněž považuje cyklistiku za ústřední prvek udržitelné městské mobility a základ integrované městské agendy EU;

14.

připomíná podložené vědecké poznatky, že investice do cyklistické infrastruktury mají poměr přínosů a nákladů přinejmenším 5:1 (5). Hospodářské přínosy se projevují v řadě směrů: zaprvé zajišťuje cyklistika tvorbu mnoha místních pracovních příležitostí ve výrobě jízdních kol a jejich maloobchodním prodeji a opravách, ve výstavbě a údržbě infrastruktury i v cykloturistice a dopravních a jiných službách. Zadruhé přináší zlepšení veřejného zdraví z důvodu zvýšení fyzické aktivity a omezení znečištění ovzduší a hlučnosti. Zatřetí snižuje výskyt dopravních kongescí, takže je méně zablokovaných komunikací, méně zpoždění, méně zmařené pracovní doby i zbytečně spotřebovaného paliva. To vede obecně k lepší kvalitě života ve městech a zároveň zvyšuje atraktivitu. Kromě toho je možné za hospodářský přínos považovat účinnější využívání půdy;

15.

připomíná proto výzvu ministrů dopravy v Prohlášení o cyklistice jako způsobu dopravy šetrném ke klimatu, kde se požaduje strategický dokument o cyklistice na úrovni EU, který by identifikoval „politiku EU a nástroje financování, které již byly mobilizovány nebo by měly být mobilizovány v zájmu zvýšení podílu cyklistiky a k podpoře zaměstnanosti v EU související s cyklistikou, a zahrnul cyklistiku do (…) politik a nástrojů financování EU“ (6);

16.

požaduje dále předvídavou investiční politiku EU v dopravě, která by vedla také k lepšímu veřejnému zdraví a zcela v souladu s dohodou konference COP 21 v Paříži by investovala finanční prostředky EU určené na dopravu do cyklistiky (7);

17.

navrhuje jako obecné pravidlo, aby každý relevantní projekt infrastruktury spolufinancovaný EU bral v maximální možné míře v úvahu cyklistiku, a zabránilo se tak případnému negativnímu dopadu budování dálnic, železnic atd. na cyklistiku (tj. uplatnila se zásada „cyklistika ve všech projektech infrastruktury“). Kromě toho by cyklistika měla být zařazena jako samostatná priorita pro financování do pracovních programů na období 2018–2020 v rámci výzkumného a inovačního programu Evropské komise Horizont 2020 (Mobilita pro růst);

18.

žádá Evropskou komisi, aby pro relevantní projekty spolufinancované z prostředků EU stanovila minimální kritéria kvality cyklistické infrastruktury, zejména kritéria pro koncipování sítě, jež by zohlednila bezpečnost, funkčnost a značení, aby se zajistilo účinné využití peněz evropských daňových poplatníků; dále žádá Komisi, aby spolupracovala s členskými státy a místními a regionálními orgány na vytvoření vnitrostátních pokynů, databáze osvědčených postupů a sítě pro výměnu poznatků ohledně poskytování cyklistické infrastruktury. Dále žádá Komisi, aby stanovila kritéria pro financování, řízení a ekonomickou životaschopnost hlavních opatření;

19.

navrhuje zahrnout síť dálkových cyklistických tras EuroVelo (8) do TEN-T, čímž se zlepší přeshraniční propojení, dojde k rozvoji možností cestovního ruchu a posílí se dostupnost lokalit uvnitř měst, a navrhuje využít fondy pro městské uzly Nástroje pro propojení Evropy, např. ke stavbě městských a příměstských (rychlých) cyklistických tras;

20.

připomíná, že strach z nehody při jízdě na kole v provozu motorových vozidel přispívá k rozšířené domněnce, že cyklistika je nebezpečná činnost. Tento strach je do určité míry neopodstatněný, neboť nejvíce nehod představují individuální nehody, nikoli srážky s jinými vozidly. Tyto obavy však mají na cyklistiku odrazující účinek a mohou být překážkou pro její rozšíření;

21.

připomíná, že jedním z nejvýznamnějších faktorů poklesu počtu úmrtí v silniční dopravě je nízká maximální povolená rychlost v obydlených oblastech a vymáhání jejího dodržování. Střety cyklistů a rychle jedoucích vozidel jsou hlavní příčinou usmrcení a těžkých zranění cyklistů. vyzývá EU, aby orgánům členských států a regionálním a místním orgánům doporučila lepší řízení rychlosti a přijetí opatření ke zmírnění provozu, a to mj. prostřednictvím zavedení standardní maximální rychlosti 30 km/h (nebo 20 mil. za hodinu) v některých ulicích v městských oblastech, kde by byl zohledněn provoz kol a umožněna koexistence různých uživatelů silnic: chodců, cyklistů, automobilů, těžkých nákladních vozidel, asistenčních vozidel (záchranná služba, hasiči atp.). Kromě toho by měly být postupně zavedeny inteligentní systémy asistence rychlosti prostřednictvím schválení typu všech nových motorových čtyřkolek, autobusů a těžkých nákladních vozidel, které jsou určeny k provozu na veřejných komunikacích EU. Podotýká, že existuje zjevný rozdíl mezi objektivní, skutečnou bezpečností jízdy na kole a subjektivním vnímáním bezpečnosti ze strany mnohých lidí. V zájmu minimalizování tohoto rozdílu je nutné provádět zejména měkké informační a komunikační kampaně, jako jsou zviditelňující osvětové kampaně. Nejistí cyklisté se budou cítit dobře a budou kolo používat jako dopravní prostředek pouze tehdy, když ztratí strach z jízdy na kole a budou se subjektivně cítit bezpečněji;

22.

dále připomíná, že větší a těžší vozidla, byť se jich v městských oblastech ve srovnání s celkovým počtem motorových vozidel pohybuje poměrně málo, se zvýšenou měrou podílejí na smrtelných úrazech cyklistů;

23.

vyjadřuje politování nad příliš pomalým poklesem smrtelných nehod cyklistů, a podporuje proto přijetí celounijního cíle v oblasti těžkých zranění a zkoumání jejich možné nízké míry oznamování. Plán EU pro cyklistiku by v této souvislosti měl jako zásadu činnosti stanovit přiblížení se cíli nulového počtu obětí a zajištění vedoucího postavení ve světě v bezpečnosti a ochraně cyklistů;

24.

žádá, aby byla v brzké době provedena revize nařízení o obecné bezpečnosti, zejména pokud jde o zlepšení přímého výhledu řidičů těžkých nákladních vozidel, jenž by mohl být doplněn o další povinné systémy aktivní bezpečnosti, jako jsou senzory detekující cyklisty nebo systémy automatizovaného brždění, aby se zamezilo střetům;

25.

vyzývá k aktualizaci nařízení o schvalování typu motorových vozidel s ohledem na ochranu chodců a ostatních nechráněných účastníků silničního provozu (9) s tím, že by se vztahovalo rovněž na zkušební postupy týkající se ochrany cyklistů při nárazu do přední části automobilu;

26.

žádá, aby se prostudovalo zahrnutí specifických opatření ke zlepšení bezpečné dopravy na kolech do platných směrnic, např. směrnice EU o bezpečnosti tunelů a infrastruktury TEN-T (10) pro městské a venkovské komunikace;

27.

žádá, aby připravované pokyny Evropské komise pro městskou logistiku (11) uznávaly nesmírný potenciál přesunu dodávek služeb a zboží do 250 kg na nákladní kola s elektrickým pohonem, a tudíž doporučovaly, aby dodávky za využití jízdních kol byly v logistice upřednostňovanou možností všude, kde je to možné;

28.

upozorňuje na to, že městské a dopravní plánování musí být s ohledem na místní mobilitu úzce koordinováno a promyšleně integrováno ve všech oblastech;

29.

trvá na tom, že zcela zásadní význam má školní vzdělávání v oblasti silniční bezpečnosti, zákonů o provozu a pravidel silničního provozu i výuka některých specifických pravidel týkajících se jízdních kol. Takové vzdělávání přispěje ke snížení počtu nehod, jejichž účastníky jsou cyklisté. Evropská komise by měla přispět ke snazšímu šíření vyzkoušených a prověřených programů pro místní školy, v jejichž rámci školy, policie a další zúčastněné strany spolupracují na tom, aby mladí cyklisté získali povědomí o správných cyklistických technikách a také základní představu o tom, jak měřit sílu a rychlost případného střetu na silnici, přičemž se propagují přednosti cyklistiky jako sociálního, zdravého a v zásadě bezpečného způsobu dopravy;

30.

je nadále přesvědčen, že celostátní a komunální regulace vjezdu do měst a placené užívání vozovek mohou být efektivními nástroji k řízení konkurenční poptávky po využití ulic a k řešení hlavních problémů, jako jsou dopravní zácpy, znečištění a živelné rozpínání měst (urban sprawl) (12), a zdůrazňuje v této souvislosti, že připravované nezávazné pokyny Komise pro dostupnost městských lokalit (13) by měly systematicky upřednostňovat cyklistiku; doporučuje místním a regionálním orgánům, aby příjmy ze systémů regulace vjezdu a poplatků za užívání silničních komunikací byly částečně reinvestovány do cyklistiky, a vytvořila se tak přitažlivá alternativa k používání automobilů;

31.

konstatuje, že kombinace cyklistiky a veřejné dopravy je oboustranně prospěšná a multimodální doprava má zásadní význam pro úspěšné, bezproblémově fungující městské dopravní sítě; opakuje výzvu, aby byly informace o jízdních řádech a další cestovní informace povinně zveřejňovány a v celé své šíři zpřístupněny všem občanům EU (14) a aby byly vyvíjeny informační systémy a aplikace týkající se cestovních tras, jež by přihlížely k intermodalitě. Z hlediska multimodální dopravy požaduje, aby byly systémy sdílení jízdních kol a cyklistika plně začleněny do technických norem, právních předpisů EU a programů výzkumu a vývoje financovaných EU, zejména co se týče plánování cest, prodeje jízdenek, parkování atd. Je třeba posílit infrastrukturu na autobusových a železničních stanicích a v jejich okolí a zlepšit vlastní zařízení veřejné dopravy, aby se usnadnilo přestupování mezi vlaky, autobusy a jízdními koly (15);

32.

navrhuje, aby politiky v oblasti elektromobility na všech úrovních veřejné správy vždy braly v úvahu elektro-cyklistiku;

33.

doporučuje Komisi, aby cyklistiku zahrnula do své revize kritérií EU pro zelené veřejné zakázky v oblasti dopravy. Kritéria pro zadávání veřejných zakázek by měla usilovat nejenom o okrajová vylepšení automobilů a lehkých užitkových vozidel, která kupují zadavatelé veřejných zakázek, ale měla by rovněž usilovat o přechod na druhy dopravy, které jsou šetrné k životnímu prostředí, jako je cyklistika. Proto by mělo být v rámci zadávacího řízení povinným krokem prověřit v souladu s kritérii EU pro zelené veřejné zakázky, zda je možné nakoupit jízdní kola (včetně jízdních kol s pomocným elektrickým pohonem) namísto osobních automobilů a nákladní kola (včetně elektrických kol a kol vybavených pomocným elektrickým pohonem) namísto lehkých užitkových vozidel. Dále doporučuje zahrnout do zadávání veřejných zakázek kritéria inovací, jež by podpořila technologický rozvoj ve všech jeho aspektech a šíření mezi členskými státy;

34.

uznává, že ke zmírnění změny klimatu je potřebná komplexní kombinace politik, která umožní dosažení evropských cílů dekarbonizace odvětví dopravy a zlepšení kvality ovzduší ve městech. Patří sem technická řešení, strategické přechody a pobídky k tomu, aby se neuskutečňovaly zbytečné cesty. Nedílnou součástí každé strategie zmírňování změny klimatu a zlepšení kvality ovzduší by bez ohledu na správní úroveň měly být ambiciózní programy využití jízdních kol. Velkorysé politiky v oblasti cyklistiky také mohou přispívat k plnění 11 cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje (16);

35.

zdůrazňuje, že spolehlivé a srovnatelné údaje mají zásadní význam pro informované rozhodování a měření dopadu politik a finančních intervencí, a proto doporučuje Komisi (Eurostatu) vytvořit společnou metodiku sběru údajů a harmonizované definice vnitrostátních a městských údajů popisujících využívání jízdních kol;

36.

vítá jmenování kontaktní osoby pro cyklistiku v rámci GŘ MOVE, ale upozorňuje, že by tato pozice měla být přivedena na úroveň celé Komise tím, že by se vytvořilo kontaktní místo pro cyklistiku a z hlediska personálních zdrojů by je obsazoval přinejmenším jeden pracovník na plný úvazek. Toto místo by doplňovala kontaktní místa pro cyklistiku ve všech relevantních GŘ Komise zajišťující meziútvarové konzultace a koordinaci uvnitř Komise;

37.

žádá Komisi, aby podpořila informační středisko, vybavené odpovídajícími zdroji, které by členským státům a místním a regionálním orgánům zajistilo v oblasti cyklistiky přístup k osvědčeným postupům, případovým studiím, zprávám, možnostem financování atd (17).

21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/54

1.

vítá celkovou vizi a účel návrhu, tedy odstranit stávající digitální překážky jednotného trhu a zabránit další fragmentaci v souvislosti s modernizací orgánů veřejné správy;

2.

zdůrazňuje klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů jednak při modernizaci správy, jelikož jsou tvůrci a správci digitální infrastruktury a digitálních služeb v oblastech významných pro společnost, jednak jakožto subjektů odpovědných za vlastní poskytování služeb přímo obyvatelům, aby tyto služby splňovaly očekávání ve stále digitalizovanějším světě;

3.

poukazuje na to, že veřejné služby mají velký význam jako hnací síla digitální transformace evropského hospodářství i mimo eGovernment, a konstatuje, že plánované návrhy zahrnují opatření pro téměř všechny životní situace občanů, chybí mezi nimi však opatření v oblasti kultury a vzdělávání;

4.

upozorňuje na význam modernizace veřejných institucí a systémů správy a jejich zpřístupnění pro soukromé osoby a podniky prostřednictvím digitálních služeb, a zdůrazňuje proto svoji podporu rozvoji přeshraničních veřejných služeb, zejména těch, které umožňují interoperabilitu, předávání informací, elektronické zadávání zakázek, elektronickou identifikaci občanů, elektronické podpisy, elektronické doručování písemností a dalších prvků elektronické správy (1);

5.

doporučuje, aby místní a regionální orgány, které jsou důležité pro úspěch plánovaných opatření, byly zapojeny nejen do provádění plánovaných vnitrostátních opatření a nástrojů vyzdvihovaných v akčním plánu, ale také do jejich přípravy;

6.

navrhuje, aby byl zapojen do řídicího výboru pro akční plán eGovernment, aby mohl do diskuse přinést místní a regionální rozměr, jelikož větší část sociálních služeb poskytuje místní či regionální sektor;

7.

sdílí názor Komise, že elektronická veřejná správa představuje transparentnější, jednodušší a účinnější správu;

8.

domnívá se, že digitalizace správy evropských, celostátních nebo místních orgánů je pozitivním faktorem, i pokud jde o zjednodušení časově náročných byrokratických postupů, a poskytnutí možnosti občanům sledovat legislativní činnosti, být obeznámeni s problémy, které se jich přímo týkají, a aktivně se účastnit rozhodovacích procesů;

9.

souhlasí také s úsudkem Komise, že mnoho občanů a podniků stále plně nevyužívá potenciál veřejných digitálních služeb, a poznamenává, že rozvoj elektronické veřejné správy je v členských státech EU a jejich regionech nerovnoměrný;

10.

v této souvislosti vítá účel akčního plánu, tj. být nástrojem pro společné úsilí o modernizaci správy v Evropě;

11.

vítá, že je akční plán dynamický a pružný, což umožňuje přijmout dodatečná opatření tam, kde je možné využít poznatků místních a regionálních orgánů v oblasti poskytování veřejných digitálních služeb v činnostech důležitých pro společnost, jako je vzdělávání, péče, podnikání, zdravotnictví, infrastruktura atd.;

12.

zdůrazňuje potenciál, jejž digitální správa skýtá v mnoha oblastech, včetně reakce na katastrofy. Využívání mobilních technologií, internetu a sociálních médií pro komunikační účely může být užitečným nástrojem nejen ve shromažďování, šíření a koordinaci dat, ale také v podpoře demokratické odpovědnosti a transparentnosti;

13.

zdůrazňuje důležitost přání, aby akční plán působil jako katalyzátor modernizace veřejného sektoru. Aby byl plán účinný, je důležité, aby byly místní a regionální orgány zapojeny do práce a získaly dobrý přístup ke zdrojům financování a podpůrným opatřením v rámci programů EU koordinovaných akčním plánem;

14.

podporuje vizi Komise, aby nejpozději do roku 2020 byly orgány veřejné správy a veřejné instituce otevřené a účinné a podporovaly začlenění a všem občanům a podnikům v EU bez ohledu na hranice poskytovaly personalizované, uživatelsky vstřícné a bezproblémové digitální veřejné služby;

15.

souhlasí s tím, že otevřená správa, jež otevřeně poskytuje údaje a služby bezpečným způsobem, je důležitá ke zvýšení transparentnosti, účinnosti a přehledu. Zároveň poukazuje na to, že některé informace spravované veřejnými institucemi potřebují vysokou úroveň ochrany;

16.

vítá zásadu, podle níž by digitální poskytování služeb orgány veřejné správy mělo být standardní, a proto zdůrazňuje, že je potřeba podpořit vědomou, dlouhodobou a strukturovanou činnost ke zvýšení digitálního začleňování, aby mělo více lidí přístup k infrastruktuře a dovednostem a mohlo využít příležitosti, jež nabízí digitalizace;

17.

podporuje ambiciózní zásadu spočívající v tom, že by orgány veřejné správy měly vyžadovat od občanů a podniků stejné informace pouze jednou;

18.

zároveň bere na vědomí právní, technické a organizační výzvy, které je třeba řešit, aby se zajistilo další využívání informací, a vítá v tomto ohledu pilotní projekt zavedení zásady „pouze jednou“ u přeshraničních obchodních kontaktů a domnívá se, že v rámci pilotní fáze by se měly analyzovat široké kontakty, jež mají podniky s místními a regionálními orgány;

19.

domnívá se, že stojí za to prozkoumat inovativní koncepty v oblasti elektronické správy, jako je například elektronický pobyt, který občanům a podnikům umožňuje přístup k určitým službám bez nutnosti fyzického pobytu. Tím se snižuje nepříjemná administrativní zátěž a zvyšuje atraktivita pro zahraniční investice;

20.

poukazuje na to, že inkluzivní rozvoj digitálního obsahu a digitálních služeb je zásada, která je prospěšná pro všechny uživatele, zejména osoby se zdravotním postižením. Je proto důležité pokračovat ve spolupráci a výzkumu za účelem aktualizace stávajících norem, aby se drželo tempo s technickým vývojem;

21.

souhlasí se zásadou, že by si orgány veřejné správy měly vyměňovat informace mezi sebou a s občany a podniky otevřeným a inkluzivním způsobem. Zároveň poukazuje na to, že je důležité, aby příslušné organizace přijímaly dobře promyšlená rozhodnutí o tom, které informace budou volně přístupné a které by měly být chráněny;

22.

podporuje zásadu přeshraničního rozměru jako standardu pro elektronickou veřejnou správu prováděnou orgány veřejné správy a zdůrazňuje, že místní a regionální orgány, často v příhraničních regionech, mohou hrát klíčovou úlohu při zjišťování a rozvoji přeshraničních služeb, které jsou relevantní, účinné a bezproblémové;

23.

podporuje zásadu interoperability jako standardu a klíčového prvku naplnění možností digitalizace;

24.

souhlasí s Komisí v tom, že odpovídající ochrana osobních údajů a soukromí a bezpečnost informací by měly být do rozvoje digitálních služeb zahrnuty již v počáteční fázi, jelikož malá důvěra v digitální služby je i nadále překážkou rozvoje elektronické veřejné správy;

25.

zároveň zdůrazňuje, že přeshraniční normy pro elektronickou veřejnou správu a interoperabilitu nesmí nahradit již dobře fungující vnitrostátní, regionální a místní řešení, nýbrž poskytovat přehled o normách a specifikacích, které mohou veřejné orgány uplatňovat v zájmu dosažení interoperability, pokud jejich stávající systémy vyžadují revizi;

26.

upozorňuje na to, že každá organizace, která nakládá s nějakými citlivými údaji, se musí systematicky zabývat otázkami klasifikace informací a jejich bezpečnosti, zejména s ohledem na to, že činnosti, jak jsou pokročilý hacking, kybernetické války a kybernetický terorismus, mohou způsobit značné škody. Přestože transparentnost je základním pravidlem, musí být všechny informace, které jsou považovány za důvěrné, také skutečně náležitě chráněny. V extrémním případě to může znamenat, že informace nebo celé systémy musí být uchovávány tak, aby k nim nebyl přístup prostřednictvím internetu;

27.

vítá proto harmonizaci právního rámce spočívající v obecném nařízení o ochraně údajů, zdůrazňuje však, že hospodářská soutěž v této oblasti má celosvětový rozměr, a proto je důležitý takový právní rámec, který nezpomaluje vývoj nových řešení a služeb;

28.

zdůrazňuje význam účinných pokynů ohledně nařízení o ochraně údajů a potřebu zapojit všechny subjekty do diskuse o vlastnických právech a odpovědnosti ve vztahu ke zpracovávání osobních údajů;

29.

zdůrazňuje úlohu Komise při vytváření základních podmínek pro interoperabilitu a harmonizaci, jež umožní sdílení informací, na němž tyto zásady staví;

30.

poukazuje na to, že v Evropě stále existují skupiny občanů, kteří nemají přístup k internetu nebo dostatečné digitální dovednosti, aby mohli využívat digitální služby, a že je zapotřebí podporovat aktivní činnost usilující o zvýšení digitálního začlenění;

31.

zdůrazňuje, že předpokladem pro to, aby měli všichni občané a podniky přístup k moderním veřejným digitálním službám a mohli co nejlépe využívat technologií příští generace (internet věcí, data velkého objemu, elektronické zdravotnictví, inteligentní města atd.), jsou spolehlivé, vysoce výkonné a finančně dostupné sítě ve všech oblastech;

32.

poukazuje na to, že se musí i nadále důsledně a neustále rozvíjet možnosti podpory na evropské a vnitrostátní úrovni, aby se podpořilo zavádění vysokorychlostních širokopásmových sítí ve všech oblastech, zejména ve venkovských oblastech regionů, v nichž nedostatečná ziskovost často brání zavádění stimulovanému trhem;

33.

poukazuje na to, že k provedení modernizace veřejné správy jsou zapotřebí dohodnuté normy a technické specifikace vypracované společně se všemi dotčenými subjekty, které umožní existenci opakovaně použitelných a efektivních digitálních služeb s vysokým stupněm interoperability;

34.

vítá ohlášené přepracování evropského rámce interoperability a vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala uplatňování doporučení uvedených v tomto rámci ze strany správních orgánů;

35.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány nesmí být vnímány pouze jako uživatelé přeshraničních norem a služeb, ale také jako důležití tvůrci v evropském rámci interoperability;

36.

vítá záměr Komise vypracovat předlohu evropského seznamu norem pro IKT při zadávání veřejných zakázek a zdůrazňuje zásadní význam, který příležitosti k zadávání zakázek mají zejména pro místní a regionální orgány, aby se předešlo uzavření v soukromých systémech a umožnilo se zavádění řešení a služeb s vysokou úrovní interoperability a inovací;

37.

vyzývá Komisi, aby ve svém úsilí podpořit do roku 2019 plné elektronické zadávání zakázek výrazněji spolupracovala s místními a regionálními orgány, především vzhledem k tomu, že se překážky můžou objevit na těchto prováděcích úrovních. Bude klíčové spolupracovat s místními a regionálními správními orgány, jakož i soukromým sektorem, aby se docílilo plného potenciálu úspor, kterých by se mohlo dosáhnout na trhu s veřejnými zakázkami, jenž se odhaduje na více než 2 biliony eur;

38.

konstatuje, že základním předpokladem bezpečných, účinných a dostupných veřejných digitálních služeb je elektronická identifikace, a vítá plánovaná opatření Komise k rychlejšímu zavedení služeb eIDAS (2);

39.

konstatuje, že činnost v oblasti interoperability a norem vyžaduje čas, dlouhodobý pohled a dostatečné a trvalé financování;

40.

vítá proto skutečnost, že Komise hodlá stanovit, jak se zaručí dlouhodobá udržitelnost přeshraničních digitálních služeb. Je to potřebné k vybudování důvěry v tyto služby a jejich technické prvky a k zajištění toho, aby úsilí vyvinuté v návaznosti na tyto činnosti nepřišlo vniveč;

41.

domnívá se, že by veřejné instituce ve spolupráci se soukromým a neziskovým sektorem měly spolupracovat na poskytování infrastruktury s náležitým přístupem, ale vyzývá Komisi, aby pečlivě posoudila důsledky a omezení případného zavedení zásady „žádné dědictví“ kvůli složitosti, s níž je spojeno stanovení vhodného časového rámce pro aktualizaci systémů a technických prvků digitálního prostředí;

42.

vítá ambiciózní plán Komise učinit z portálu e-justice jednotné správní místo, kde budou na jednom místě shromážděny různé informace a funkce, aby bylo možné předávat a hledat informace a postupy týkající se evropského práva a soudních řízení, údaje o podnicích a insolvenční rejstříky;

43.

vítá povinné propojení všech obchodních rejstříků členských států, jelikož podniky ve stále vyšší míře provozují svoji činnost za státními hranicemi a roste potřeba informací o podnicích v přeshraničním kontextu, zejména v evropských příhraničních regionech, a poptávka po těchto informacích;

44.

vítá v této souvislosti rovněž elektronické propojení insolvenčních rejstříků za účelem zvýšení transparentnosti a právní jistoty na vnitřním trhu a předejití tzv. forum shopping;

45.

podporuje iniciativu k usnadnění využívání digitálních řešení v celém životním cyklu společnosti a předpokládá, že tato iniciativa bude pro podniky představovat malou administrativní zátěž;

46.

vítá, že Komise navrhne rozšíření jednotného elektronického mechanismu pro registraci a platbu DPH, a požaduje cílený další rozvoj složitých předpisů o DPH, aby se usnadnil přeshraniční digitální obchod. To je obzvlášť přínosné pro menší podniky a mikropodniky, neboť zvládat administrativní zátěž, která je nevyhnutelně spjata se složitými předpisy, je pro ně obtížnější než pro jiné podniky;

47.

kladně hodnotí zvýšení přeshraniční mobility občanů prostřednictvím výměny informací o sociálním zabezpečení (EESSI) a výměny informací mezi uchazeči o zaměstnání a zaměstnavateli v EU (EURES);

48.

podporuje iniciativu EU umožňující přeshraniční výměnu informací a služeb ve zdravotnictví, včetně interoperabilních systémů digitálního předepisování léčiv, což posiluje bezpečnost pacientů, je v souladu se záměry směrnice o mobilitě pacientů (3) a zvyšuje kvalitu a účinnost zdravotní péče;

49.

souhlasí s Komisí v tom, že při vysokém zapojení podniků, občanů a výzkumných pracovníků do koncipování a poskytování veřejných digitálních služeb se zvyšuje jejich kvalita, efektivita a využitelnost;

50.

zdůrazňuje, že výchozím předpokladem modernizace a transformace místních a regionálních orgánů tak, aby mohly v budoucnu poskytovat v rámci své činnosti inovativní služby, jsou otevřená data, bezpečně a spolehlivě poskytovaná třetím stranám;

51.

vítá proto iniciativu v podobě platformy EU, pomocí níž budou veřejné orgány moci zpřístupnit svá data a své služby, ale poukazuje na to, že by Komise měla podpořit rozvoj a koordinaci strategií pro zveřejňování dat, a sice prostřednictvím technické a metodické podpory místních a regionálních orgánů;

52.

poukazuje na to, že poskytování interoperabilních dat vysoké kvality je založeno na vědomé práci mj. v oblasti informační architektury, klasifikace informací a interoperability na všech úrovních, a vítá proto vybudování a využívání datové infrastruktury na úrovni EU, kde činnost probíhající podle směrnice INSPIRE může dobře sloužit jako vzor pro vypracování společných popisů dat;

53.

vítá v této souvislosti evropskou iniciativu v oblasti cloud computingu (4), která umožňuje sdílet cloudovou infrastrukturu pro poskytování veřejných digitálních služeb, čímž se zvyšuje transparentnost a efektivita;

54.

poukazuje na to, že digitální schopnosti a dovednosti občanů, zaměstnanců a uchazečů o zaměstnání mají velmi velký význam pro rozsáhlou digitalizaci ekonomiky a modernizaci správy;

55.

souhlasí s tím, že provádění akčního plánu vyžaduje společné odhodlání a přijetí odpovědnosti na všech úrovních správy, a zdůrazňuje odpovědnost místních a regionálních orgánů, které jsou nejdůležitějším místem kontaktu veřejného sektoru s občany a podniky.

21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/59

1.

vítá návrh evropského pilíře sociálních práv, jelikož by přispěl k plnění cílů Evropské unie stanovených v článku 3 SEU, podle kterého Unie „usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku“ (…), „bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidaritu a ochranu práv dítěte“ a „podporuje hospodářskou, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi členskými státy“;

2.

očekává, že bude Evropská komise při navrhování evropského pilíře sociálních práv dodržovat zásadu subsidiarity a že bude respektovat rozsáhlé pravomoci orgánů na celostátní a nižší úrovni v oblasti sociální politiky. Zároveň je nutné zajistit, aby byl obsah pilíře v souladu s obecnými zásadami programu zlepšování právní úpravy;

3.

vítá skutečnost, že se Evropská komise rozhodla zahájit otevřenou konzultaci k pilíři sociálních práv, neboť po letech krize, která se vyznačovala vysokou mírou nezaměstnanosti a úspornými opatřeními, byla politická diskuse o nové iniciativě v oblasti sociálních práv velice nutná. Domnívá se, že tento pilíř může přispět ke koordinaci sociálních politik a práv v jednotlivých členských státech a podpořit konvergenci směrem k vyšší úrovni;

4.

je potěšen tím, že se Komise snaží prodiskutovat rozsah působnosti a obsah budoucího sociálního pilíře, a vyzdvihuje přidanou hodnotu zapojení místních a regionálních orgánů do této diskuse, zejména díky tomu, že se tím posílí a zdůrazní význam územního rozměru pro socioekonomická témata v celkovém politickém přístupu EU a význam místního přístupu, pokud jde o koncipování a provádění sociálních a hospodářských politik;

5.

opakuje svou výzvu k tomu, aby byla v rámci evropského semestru zajištěna lepší koordinace hospodářských a sociálních politik mezi evropskou a vnitrostátní úrovní správy, a žádá, aby byly do této koordinace intenzivněji zapojeny místní a regionální orgány (1);

6.

zdůrazňuje, že tento sociální pilíř musí být rozvíjen na základě prokazatelné místní, regionální a vnitrostátní přidané hodnoty a měl by mít průřezový charakter, aby byl lépe zohledňován sociální rozměr správy ekonomických záležitostí v hospodářské a měnové unii (HMU), což má zásadní význam pro fungování a životaschopnost této unie a pro legitimitu procesu evropské integrace;

7.

zdůrazňuje, že pokud tato iniciativa přinese pevné sociální záruky, včetně přístupu ke zdravotní péči, vzdělávání, sociálním službám, včetně sociálních služeb obecného zájmu, a sociálnímu zabezpečení, bude na ni moci být pohlíženo jako na koordinační nástroj, který členským státům pomáhá odstranit sociální nerovnosti, bojovat proti sociálnímu dumpingu, dosáhnout dalšího sblížení sociálních norem v eurozóně směrem k vyšší úrovni a konsolidovat snahy EU v oblasti udržitelného růstu podporujícího začlenění;

8.

opakuje svou výzvu, že ke zlepšení sociálního rozměru HMU je nanejvýš důležité řešit regionální nerovnosti prostřednictvím modernizace platné legislativy, bude-li to zapotřebí, a/nebo zvážením nových opatření na podporu větší konvergence, a z tohoto důvodu navrhuje, aby byly do srovnávacího přehledu sociálních ukazatelů HMU doplněny ukazatele regionálních rozdílů (2);

9.

očekává, že návrh Evropské komise týkající se evropského pilíře sociálních práv přispěje k dalšímu posílení sociálních práv – individuálních i kolektivních –, která jsou uvedena v Listině základních práv EU (3);

10.

vítá, že byly v konzultaci Evropské komise nadneseny podstatné výzvy v oblasti genderové politiky, jako je například nízká účast žen na trhu práce a segregace trhu práce podle pohlaví (zásada 5), rozdílná výše mezd a důchodů u žen a mužů (zásady 5 a 13), nedostatečná rovnováha mezi pracovním a soukromým životem (zásady 5 a 18) či mnohonásobné zatížení žen v důsledku dlouhodobé péče o rodinné příslušníky (zásada 17). Kromě toho by měla Evropská komise objasnit, zda budou navrhovaná opatření postačovat k odstranění diskriminace žen, nebo zda budou navíc nezbytné další kroky k začlenění hlediska rovnosti žen a mužů;

11.

je potěšen tím, že ačkoli se návrh Komise vztahuje pouze na členské státy eurozóny, byly k účasti vybídnuty i členské státy EU mimo eurozónu;

12.

zdůrazňuje, že spolu s užší koordinací hospodářských a fiskálních politik v eurozóně musí být plně zohledňován sociální rozměr HMU;

13.

žádá, aby byl kladen větší důraz na financování sociální politiky, které pro místní a regionální orgány představuje mimořádný problém. Tyto problémy plynou nejen z toho, že se výdaje na systémy sociálního zabezpečení v Evropě výrazně liší, ale také z toho, že obecně klesají investice na nižších úrovních správy (4);

14.

vyzdvihuje význam silné evropské sociální agendy, v níž se vzájemně doplňují konkurenceschopnost a sociální spravedlnost a jejíž hlavní složkou jsou spravedlivé mzdy, což je oblast, v níž má EU pouze koordinační pravomoc a kterou si každý členský stát určuje prostřednictvím zákonů nebo kolektivního vyjednávání a v každém případě při plném respektování svých tradic a postupů. V této agendě musí být plně hájena zásada zákazu diskriminace v souladu s článkem 21 Listiny základních práv;

15.

zdůrazňuje, že vzhledem ke zvýšení nezaměstnanosti mladých lidí a počtu chudých osob či osob ohrožených chudobou, k němuž došlo v posledních letech, musí sociální pilíř rovněž zohlednit potřebu omezit v krátkodobém horizontu chudobu, podpořit sociální začleňování a usilovat o snížení nezaměstnanosti mladých lidí;

16.

zdůrazňuje, že je nezbytná užší spolupráce mezi jednotlivými úrovněmi správy, odvětvími a zainteresovanými stranami, včetně posílení úlohy sociálních partnerů a zavedení účinného nástroje pro občanský dialog, což by posílilo demokratickou legitimitu Unie;

17.

poukazuje na to, že některé místní a regionální orgány využily svých politik v oblasti zadávání veřejných zakázek k tomu, aby dodavatele pobídly a přiměly k vyplácení spravedlivých mezd jejich zaměstnancům, což může dodatečně přispět k tomu, aby organizace uplatňovaly spravedlivé formy zaměstnání. V této souvislosti připomíná, že právo EU nebrání tomu, aby se z účasti na zadávacím řízení vyloučili uchazeči, kteří se odmítnou zavázat, že budou příslušným zaměstnancům vyplácet zákonem stanovenou minimální mzdu (5);

18.

vyjadřuje politování nad tím, že návrh Komise neklade větší důraz na vypořádání se s problémy, které souvisejí se změnami ve světě práce, včetně rozsáhlejší digitalizace, již je třeba řešit zaměřením se především na rozvoj digitálních dovedností pracovníků. Výskyt nestandardních forem práce totiž s sebou nese riziko vzniku nových „šedých zón“, pokud jde o pracovní práva a přístup k sociálnímu zabezpečení. Z tohoto důvodu Komisi žádá, aby náležitě definovala pružnost pracovních podmínek, aby bylo možné dospět k rovnováze mezi pružností a zabezpečením;

19.

připomíná, že v kontextu rychle probíhající digitalizace ekonomiky a společnosti je důležité vybavit občany, zejména starší generaci, digitálními dovednostmi, které jsou nezbytné k realizaci inkluzivnějšího sociálního modelu;

20.

zdůrazňuje, že vzhledem k měnícím se pracovním podmínkám jsou víc než kdy jindy důležité získávání dovedností prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy a přístup k celoživotnímu učení a že dovednosti musejí odpovídat potřebám trhu práce;

21.

pevně věří, že demokratickou legitimitu HMU bude možné posílit, budou-li evropští občané přesvědčeni o tom, že v ní je hájena zásada sociálního pokroku a rovnosti příležitostí, a zaměstnanost a sociální normy tudíž nejsou považovány za okrajové aspekty procesu makroekonomických změn;

22.

naléhavě žádá, aby bylo v rámci evropského pilíře sociálních práv zajištěno, že budou místní a regionální orgány podporovány v úsilí o provádění vhodných opatření v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti, včetně podpory a budování kapacit za účelem vypracování opatření v oblasti rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, jak se uvádí v nedávno předloženém návrhu Evropské komise. Pro tento účel je nezbytné věnovat pozornost místním a regionálním problémům v těchto oblastech a usnadnit výměnu osvědčených postupů na místní a regionální úrovni;

23.

poukazuje na to, že Evropa se potýká s obrovskými sociálními problémy a mezi jednotlivými evropskými regiony panují výrazné hospodářské a demografické rozdíly, kdy mnozí mladí lidé čelí četným potížím, jako je například nesoulad vzdělávacího systému s potřebami trhu, problémy s nalezením zaměstnání, překážky bránící mobilitě – zejména u mladých lidí žijících v malých komunitách v okrajových, nejvzdálenějších, ostrovních či venkovských oblastech –, nucená mobilita či společenská izolace. Neexistuje tudíž univerzální politické řešení a každé politické opatření, ať už z veřejné či ze soukromé iniciativy, musí přihlížet k místním a regionálním zvláštnostem (například v případě regionů potýkajících se s demografickými problémy a/nebo s odlivem mozků) a současně mladým lidem zajistit minimální sociální, hospodářské a vzdělávací příležitosti. Současně VR vzhledem k přetrvávající vysoké míře nezaměstnanosti mladých lidí připomíná, že je důležité rozšířit přínosy systému záruk pro mladé lidi do věku 30 let (nikoli pouze do 25 let) (6);

24.

zdůrazňuje, že v evropském pilíři sociálních práv by měla mít prvořadý význam potřeba zajištění všeobecného přístupu ke kvalitním systémům sociálního zabezpečení a k veřejným službám, přičemž se musí plně respektovat pravomoci členských států v této oblasti;

25.

vyzdvihuje úlohu, již hrají místní a regionální orgány při prosazování pružné organizace práce a při vytváření spravedlivých pracovních podmínek na pracovišti v konzultaci se zaměstnanci a odborovými svazy a v souladu se zásadami rovnosti a respektování;

26.

doporučuje Komisi, aby zvážila možnost zavedení pobídkových mechanismů pro ty země HMU, jež uskutečňují reformy za účelem dosažení sociálních cílů strategie Evropa 2020 a snížení sociální nerovnováhy;

27.

vyzývá Komisi, aby podpořila členské státy v jejich úsilí o modernizaci systémů sociální ochrany v rámci evropského semestru. Dále očekává, že Komise navrhne fiskální kapacitu pro eurozónu, která bude otevřena všem členským státům a která by rovněž umožnila evropskou koordinaci proticyklických politik;

28.

připomíná, že dlouhodobá nezaměstnanost může vytvořit bludný kruh, který vede ke snížení možnosti nalezení zaměstnání a potenciálu výdělku, ke ztrátě dovedností a k doživotně vyššímu riziku chudoby a sociálního vyloučení;

29.

upozorňuje na to, že v souvislosti se stárnutím evropského obyvatelstva vzniknou na trzích práce v řadě členských států mezery. Jedním ze způsobů, jak vyřešit tento problém, jsou mobilní pracovníci. Sdílí názor Komise, že počet mobilních pracovníků v Evropě je ještě stále příliš nízký na to, aby se dalo hovořit o skutečném evropském trhu práce. Je proto nezbytné, aby byly rychlým, jednoduchým a spolehlivým způsobem uznávány kvalifikace mobilních odborných pracovníků v EU (7);

30.

zdůrazňuje, že starší občané patří k těm skupinám obyvatelstva, jimž nejspíše hrozí chudoba a sociální vyloučení. Ve většině členských států se to týká především lidí, kteří žijí v okrajových venkovských oblastech nebo ve znevýhodněných městských oblastech. Kromě toho jsou starší lidé často ti, kdo i nadále žijí ve vylidněných či dokonce zanikajících komunitách;

31.

jak je uvedeno ve stanovisku Výboru regionů „Reakce EU na demografickou výzvu“, je třeba vytvořit účinnější a účelnější veřejné služby a zavést nové systémy zlepšování kvality života a tělesné, duševní a sociální pohody všech občanů. Je třeba využít příležitostí, které nabízí demografická změna a k nimž patří i pracovní příležitosti, jež souvisejí se službami pro starší osoby v rámci „stříbrné ekonomiky“ (fyzické a digitální služby, služby pro zdravý životní styl atd.). Přístup k těmto službám je jedním z jejich základních práv;

32.

upozorňuje na to, že Evropané žijí déle, v důsledku čehož se značně zvýší náklady na zdravotní a sociální péči, které budou v roce 2050 činit zhruba 9 % HDP EU. V tomto ohledu mohou IKT významně přispět k zachování nákladově efektivní a kvalitní zdravotní a sociální péče, neboť umožňují lidem všech věkových kategorií, aby se lépe starali o své zdraví a kvalitu svého života, ať už pobývají kdekoliv;

33.

připomíná, že investice do IKT představují pro regiony a města základní nástroj, který mohou využít ve své snaze reagovat na problém stárnutí populace. Tyto investice mohou zlepšit kvalitu života, podpořit sociální začlenění, umožnit starším lidem informovat se o novém vývoji na evropské či vnitrostátní úrovni a sdílet nabyté zkušenosti a dovednosti s cílem přispět k rozvoji společnosti, a také posílit konkurenceschopnost a růst na místní a regionální úrovni díky novým produktům a službám.

34.

V zásadě 2 a) (kapitola I) je za větu „Je třeba zaručit rovné zacházení … nejistých pracovních poměrů či pracovních poměrů na dobu určitou“ třeba vložit „mimo jiné tím, že bude přístup k unijním finančním prostředkům ve větší míře podmíněn dodržováním ustanovení pracovních smluv ze strany podniků, aby se tak zamezilo riziku sociálního dumpingu“.

35.

Zásada 2 b) (kapitola I) by měla znít takto: „Pružné pracovní podmínky mohou být branou na trh práce a zachovávat schopnost zaměstnanců rychle reagovat na změny v poptávce. Je-li to však možné, měl by být zajištěn přechod na smlouvy na dobu neurčitou.“

36.

První věta v zásadě 7 c) (kapitola II) by měla znít takto: „Propuštění pracovníka, který úspěšně absolvoval zkušební dobu, musí být odůvodněné, předchází mu přiměřená výpovědní lhůta, která je stanovena na vnitrostátní úrovni, je spojeno s odpovídající náhradou, pokud bylo propuštění neoprávněné, a pracovník má přístup k rychlému a účinnému odvolání v rámci nestranného systému řešení sporů.“

37.

První věta v zásadě 8 a) (kapitola II) by měla znít takto: „Zaměstnání má být spravedlivě odměněno a umožňovat dostatečnou životní úroveň. Mzdu a popřípadě minimální mzdu si každý členský stát stanovuje transparentním a předvídatelným mechanismem prostřednictvím zákonů nebo kolektivního vyjednávání a v každém případě při plném respektování svých tradic a postupů. Mzdy jsou stanovovány takovým způsobem, který zaručí přístup k zaměstnání a motivaci hledat si práci, a vyvíjejí se v souladu s produktivitou.“

38.

Zásada 11 a) (kapitola III) by měla znít takto: „Sociální dávky a sociální služby se v co nejširší míře integrují, alespoň v nejbližších oblastech, přičemž budou hrát důležitější úlohu místní orgány, aby se posílila konzistentnost a účinnost těchto opatření a podpořilo sociální začleňování a začleňování na trh práce.“

39.

První věta v zásadě 12 a) (kapitola III) by měla znít takto: „Každý člověk má mít včasný přístup ke kvalitní preventivní a léčebné péči a péči o seniory nebo o závislé osoby; potřeba zdravotní péče a péče o seniory nesmí vést k chudobě nebo finanční tísni.“

40.

První věta v zásadě 12 c) (kapitola III) by měla znít takto: „Bez ohledu na typ smlouvy mají všichni pracovníci získat během nemoci placenou nemocenskou v přiměřené výši v závislosti na tom, jaké nároky daný pracovník ve vnitrostátním systému sociálního zabezpečení již získal; podpoří se účast osob samostatně výdělečně činných v systémech pojištění.“ Vyplácení nemocenských dávek během nemoci nelze stanovit, aniž by se přihlédlo k ostatním pravidlům sociálního zabezpečení daného členského státu. Jinak by to vedlo k uplatňování nároků na sociální zabezpečení bez vlastního přispění příjemce, což by zase bylo v rozporu se zásadou subsidiarity.

41.

První věta v zásadě 13 a) (kapitola III) by měla znít takto: „… například vhodným započítáním období věnovaných péči, po jejichž dobu mají pracovníci nárok na pokračující vyplácení mzdy nebo na vyplácení náhrady za ušlé příjmy, v závislosti na tom, jaké nároky daný pracovník v systému sociálního zabezpečení již získal. Podle specifické situace v jednotlivých státech se podpoří účast osob samostatně výdělečně činných v důchodových systémech.“

42.

Zásada 15 a) (kapitola III) by měla znít takto: „Všem, kteří nemají k dispozici dostatek prostředků zaručujících dostatečnou životní úroveň, se má v souladu s vnitrostátními postupy zajistit minimální zabezpečení ve vhodné výši. U osob, které jsou v produktivním věku a jsou práceschopné, je poskytnutí tohoto státem zaručeného životního minima spojeno s povinnou součinností, například v podobě zapojení do aktivních podpůrných opatření za účelem (opětovného) začlenění na trh práce. Pobírání tohoto zabezpečení by nemělo bránit získání zaměstnání.“

43.

Zásada 18 b) (kapitola III) by měla znít takto: „V rané fázi se přijmou opatření a preventivní strategie zaměřené na řešení chudoby dětí, včetně specifických opatření na posílení účasti dětí ze znevýhodněného prostředí. Za tímto účelem se upraví systémy ochrany s důrazem na ochranu dětí a rodin s malými dětmi.“

44.

Zásada 19 a) (kapitola III) by měla znít takto: „Znevýhodněným či sociálně slabším osobám, včetně bezdomovců, a osobám, které bydlí v podmínkách ohrožujících jejich zdraví, v nevhodných podmínkách či v přelidněných bytech, se přednostně poskytne přístup k sociálnímu bydlení nebo pomoc při zajištění bydlení. Je třeba odstranit nevyhovující sociální bydlení. Zranitelným osobám, kterým nebylo poskytnuto náhradní bydlení, se zajistí ochrana před vystěhováním.“ 1) Jak se uvádí v předchozích stanoviscích, navrhuje VR rozšířit definici sociálního bydlení s cílem zohlednit diskreční pravomoc členských států při pořizování, poskytování, financování a organizování výstavby sociálního bydlení, zaručit demokratickou svobodu rozhodování a položit důraz na právo na odpovídající a cenově dostupné bydlení, neboť stávající trhy s bydlením nejsou schopny uspokojit potřeby v oblasti bydlení. 2) Pokud jde o vystěhování, nemělo by být zakázáno jako takové, protože by se jednalo o porušení vlastnického práva a zásady subsidiarity. Ochrana před vystěhováním by proto měla být omezena na zranitelné osoby a měla by být doplněna o požadavek na poskytnutí náhradního bydlení. 3) Na podporu přístupu domácností s nízkými a středně vysokými příjmy k vlastnímu bydlení by – jak se uvádí i v Listině základních práv EU – neměl existovat právní nárok, především z toho důvodu, že její hospodářská a sociální opodstatněnost závisí na globálních, vnitrostátních, regionálních a místních souvislostech a na politických prioritách, které jsou v souladu se zásadou subsidiarity určovány na vnitrostátní, resp. na regionální či místní úrovni.

45.

Zásada 20 a) (kapitola III) by měla znít takto: „Všem lidem se zajistí přístup k cenově dostupným službám obecného hospodářského zájmu, mimo jiné k službám elektronických komunikací, energii, dopravě a finančním službám. Jsou podporována opatření, která usnadňují přístup k těmto službám.“ Pojem „základních služeb“ není na rozdíl od služeb obecného hospodářského zájmu (viz též článek 36 Listiny základních práv EU) součástí evropského primárního ani sekundárního práva. Mimoto by měl být podporován přístup k těmto službám obecně, nikoli pouze pro lidi v tísni.

21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/64

1.

je toho názoru, že podpora stability a prosperity v sousedství EU by měla být jednou z hlavních priorit zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Požaduje, aby byl při koncipování a provádění evropské vnější politiky zohledněn potenciál místních a regionálních orgánů. Domnívá se, že Výbor regionů by měl významným způsobem přispět k budování důvěry a k mezinárodní spolupráci na místní a regionální úrovni;

2.

konstatuje, že politika sousedství (EPS) může být udržitelná jen tehdy, pokud bude mít pro občany členských států EU a zemí EPS přímý prospěch. Požaduje, aby tento aspekt dostal při provádění nové strategie prioritu;

3.

konstatuje, že EPS je především projektem orgánů Evropské unie a vlád členských států a sousedních zemí. Zdůrazňuje, že úspěšné provádění programů a projektů má znatelné dopady na místní a regionální úroveň jak členských států EU, tak zapojených třetích zemí. Požaduje, aby byla v rámci EPS v prvé řadě posílena spolupráce na místní a regionální úrovni a vzájemné působení občanských společností a aby na to byly uvolněny odpovídající prostředky. Trvá na tom, aby byly místní a regionální orgány zapojeny do všech fází provádění EPS, od plánování po demokratickou kontrolu. Domnívá se, že by místní a regionální orgány a jejich svazy měly být zapojeny do činnosti výborů a rad přidružení a že by měly získat stálý statut pozorovatelů;

4.

požaduje více konkrétních projektů v oblasti podpory mezilidských vztahů. Považuje za nezbytné vyčlenit více prostředků na přeshraniční spolupráci, na partnerství místních orgánů a na výměny v oblasti vědy, kultury a mládeže. Opakuje svoji výzvu k zapojení partnerů do programů Unie, např. do programu Erasmus. Vítá, že Komise přikládá velký význam otázce zjednodušení vízového režimu a že předložila konkrétní návrhy týkající se Ukrajiny a Gruzie. Stvrzuje svoji podporu spolupráci v otázkách víz a mobility s těmi zeměmi EPS, které ji chtějí, a to včetně uvolnění vízového režimu a usnadnění dialogů;

5.

opakuje návrhy předložené ve svém stanovisku Nová evropská politika sousedství ze dne 9. července 2015. Vyzývá Evropskou komisi a ESVČ, aby toto stanovisko při provádění strategie důsledně zohledňovaly;

6.

konstatuje, že ozbrojené konflikty, použití síly, porušování územní svrchovanosti, porušování lidských práv a zásady rovných práv národů, terorismus a závažná destabilizace v mnoha zemích a regionech v sousedství EU mají za následek vysoké ztráty na životech, zranění, vnitřně vysídlené osoby a nucenou migraci a brání rozvoji udržitelných partnerství. Zdůrazňuje, že je důležité upustit od geopolitických hledisek a idealistického myšlení, vytyčit si realistické cíle stanovené na základě realistického posouzení a organizovat spolupráci mezi těmi partnery, kteří mají skutečný zájem o spolupráci a jsou s to dosáhnout udržitelných výsledků. Trvá na tom, že je navzdory nezbytné diferenciaci třeba i nadále uchovávat rovnováhu mezi východním a jižním sousedstvím;

7.

upozorňuje na to, že partnerství lze udržitelně utvářet pouze na základě rovnocenného vztahu a oboustranných výhod. Vítá, že Komise přiložila této otázce při přezkumu EPS mimořádný význam, a požaduje zavést koncepci stejné oboustranné odpovědnosti za partnerství v rámci EPS do praxe;

8.

vyzdvihuje zejména skutečnost, že nesmí být zpochybňováno důsledné dodržování lidských práv a ustanovení mezinárodního humanitárního práva. V této souvislosti zdůrazňuje, že konflikty, které otřásají mnoha partnery EPS, vyvolávají nové problémy ohledně ochrany uprchlíků a dodržování mezinárodního humanitárního práva a že je třeba přijmout nové přístupy, aby se zaručilo začlenění nových a účinnějších nástrojů zaměřených na zajištění plného dodržování evropských a mezinárodních norem na ochranu uprchlíků. Zdůrazňuje dále, že nastávající jednání o globálních paktech týkajících se migrace s mnoha partnerskými zeměmi EPS by měla probíhat se zapojením místních orgánů a prostřednictvím širšího propojení migrační politiky a politiky sousedství, aby se předešlo rozporům a nesouladu;

9.

zdůrazňuje, že největším zdrojem evropského vlivu na stabilitu a prosperitu v sousedství Evropy je atraktivnost sociálně-ekonomického modelu EU, jednota členských států EU a jejich vzájemná solidarita, udržitelný rozvoj, demokracie a dodržování lidských práv a demokratických svobod. Upozorňuje na to, že nejvýznamnějším přínosem ke stabilizaci sousedství je stabilita EU a věrnost jejím hodnotám a zásadám;

10.

požaduje prozkoumat bezpečnostní rizika v celé jejich složitosti a začít analýzou příčin nestability. Zdůrazňuje, že je zapotřebí se v první řadě zabývat sociálně-ekonomickými příčinami současných bezpečnostních a migračních výzev. Vítá závazek EU podílet se společně s partnery v rámci EPS na provádění cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje. Vyzývá k tomu, aby se věnovala zvláštní pozornost podpoře sociálních práv, neboť udržitelný hospodářský a sociální rozvoj je pro stabilní sousedství rozhodující. Zdůrazňuje, že pro budoucnost většiny zemí sousedství je rozhodující otázkou tvorba pracovních míst. Vítá záměr klást mimořádný důraz na boj proti nezaměstnanosti mladých lidí a na podporu malých a středních podniků. Zdůrazňuje, že k tomu je nezbytný víceúrovňový přístup zahrnující spolupráci na vnitrostátní, regionální a místní úrovni, stejně jako spolupráci na regionální a nižší než regionální úrovni a spolupráci přeshraniční. Požaduje, aby byly programy odvětvové spolupráce nastaveny tak, aby je místní a regionální orgány byly schopny provádět;

11.

vítá, že Evropské komise vypracovala návrh na zřízení nového rámce pro partnerství se třetími zeměmi a nového evropského plánu vnějších investic, jež mají řešit prvotní příčiny migrace prostřednictvím mobilizace investic, navýšení technické pomoci a podpory hospodářských a strukturálních reforem za účelem zlepšení podnikatelského a širšího politického prostředí. Vyzývá místní a regionální orgány v Evropě, aby se do tohoto procesu zapojily;

12.

očekává, že nové „migrační pakty“, které EU vyjednává s Jordánskem a Libanonem v rámci sdělení o zřízení nového rámce pro partnerství ze dne 7. června 2016, naleznou správnou rovnováhu mezi potřebami uprchlíků, potřebami a podmínkami v těchto zemích a očekáváními EU a jejích členských států při současném dodržování lidských práv a ustanovení mezinárodního humanitárního práva;