20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/2

Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 8. prosince 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Administrativen sad Sofia-grad – Bulharsko) – Angel Marinkov v. Predsedatel na Daržavna agencija za balgarite v čužbina

(Věc C-27/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora - Směrnice 2000/78/ES a 2006/54/ES - Oblast působnosti - Zjevná nepřípustnost - Listina základních práv Evropské unie - Uplatňování unijního práva - Neexistence - Zjevný nedostatek pravomoci“)

(2017/C 086/02)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Administrativen sad Sofia-grad

Účastníci původního řízení

Žalobce: Angel Marinkov

Žalovaný: Predsedatel na Daržavna agencija za balgarite v čužbina

Výrok

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozhodnutím Administrativen sad Sofia-grad (správní soud města Sofia, Bulharsko) ze dne 28. prosince 2015 je zjevně nepřípustná v rozsahu, v němž se týká směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání.

Soudní dvůr Evropské unie zjevně nemá pravomoc odpovědět na položené otázky v rozsahu, v němž se týkají článků 30 a 47, jakož i čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.

(1) Úř. věst. C 111, 29.3.2016.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/3

Usnesení Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 29. listopadu 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal de première instance de Liège – Belgie) – Jean Jacob, Dominique Lennertz v. Belgický stát

(Věc C-345/16) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Skutkový a právní kontext sporu v původním řízení - Nedostatečné informace - Zjevná nepřípustnost - Článek 53 odst. 2 - Článek 94 jednacího řádu Soudního dvora“)

(2017/C 086/03)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de première instance de Liège

Účastníci původního řízení

Žalobci: Jean Jacob, Dominique Lennertz

Žalovaný: Belgický stát

Výrok

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal de première instance de Liège (soud prvního stupně v Lutychu) (Belgie), rozhodnutím ze dne 9. června 2016 je zjevně nepřípustná.

(1) Úř. věst. C 326, 5.9.2016.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/3

Usnesení Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 24. listopadu 2016 – European Dynamics Luxembourg SA, European Dynamics Belgium SA, Evropaïki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

(Věc C-379/16 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Článek 181 jednacího řádu Soudního dvora - Veřejné zakázky na služby - Vývoj softwaru a servisních služeb - Nesprávný výklad argumentů a zkreslení důkazů předložených dalším účastníkem řízení před Tribunálem“)

(2017/C 086/04)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: European Dynamics Luxembourg SA, European Dynamics Belgium SA, Evropaïki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE (zástupci: C.-N. Dede a D. Papadopoulou, dikigoroi)

Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: N. Bambara, zmocněnec)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zčásti odmítá a zčásti zamítá.

2)	Společnosti European Dynamics Luxembourg SA, European Dynamics Belgium SA a Evropaïki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 305, 22.8.2016.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/4

Usnesení Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 13. prosince 2016 – (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Giudice di pace di Taranto – Itálie) – trestní řízení proti Antoniu Semerarovi

(Věc C-484/16) (1)

(„Rozhodnutí o předběžné otázce - Zjevný nedostatek pravomoci - Článek 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora - Justiční spolupráce v trestních věcech - Směrnice 2012/29/EU - Článek 2 odst. 1 písm. a) - Minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu - Listina základních práv Evropské unie - Články 49, 51, 53 a 54 - Přestupek urážky - Zrušení přestupku urážky vnitrostátním zákonodárcem - Nedostatek souvislosti s unijním právem - Zjevný nedostatek pravomoci Soudního dvora“)

(2017/C 086/05)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Giudice di pace di Taranto – Itálie

Účastník původního trestního řízení

Antonio Semeraro

Výrok

Soudní dvůr Evropské unie nemá zjevně pravomoc k odpovědi na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podanou rozhodnutím Giudice di pace di Taranto (smírčí soud v Tarantu) ze dne 2. září 2016.

(1) Úř. věst. C 428, 21.11.2016.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/4

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 7. října 2016 – A v. Staatssecretaris van Financiën

(Věc C-522/16)

(2017/C 086/06)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: A

Odpůrce: Staatssecretaris van Financiën

Předběžné otázky

Má být článek 62 CK (1) ve spojení s články 205, 212, 216, 217 a 218 nařízení č. 2454/93 (2), jakož i s příslušnými ustanoveními nařízení (EHS) č. 2777/75 (3) a nařízení (ES) č. 1484/95 (4) vykládán v tom smyslu, že pojem údaje, který je uveden v čl. 201 odst. 3 druhém pododstavci CK, na jejichž základě je sestavováno celní prohlášení, zahrnuje rovněž doklady, na které odkazuje čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1484/95 a které musí být předloženy celním orgánům?

Má být čl. 201 odst. 3 druhý pododstavec CK vykládán v tom smyslu, že pojmem dlužník se rozumí rovněž fyzická osoba, která sice sama neuskutečnila jednání uvedené v tomto pododstavci (poskytnutí údajů k sestavení prohlášení) a jež z důvodu svého postavení nenese odpovědnost za uvedené jednání, ale která se ve značném rozsahu podílela na plánování a následném ustavení struktury společností a obchodních toků, v jejichž rámci byly následně (jinou osobou) poskytnuty údaje k sestavení celního prohlášení?

Má být podmínka uvedená v ustanovení čl. 201 odst. 3 druhého pododstavce CK, která stanoví, že „za dlužníka může být považována každá osoba, která si byla nebo měla být vědoma, že údaje poskytnuté k sestavení celního prohlášení nejsou pravdivé“, vykládána v tom smyslu, že právnické a fyzické osoby, které jsou zkušenými účastníky trhu, nemohou nést odpovědnost za dodatečné dlužné clo z důvodu zneužití práva, pokud pouze zřídily transakční strukturu, jejímž cílem je vyhnout se placení dodatečného cla, na základě odborného posudku, podle kterého je taková struktura z právního a daňového hlediska přípustná?

Má být čl. 221 odst. 4 CK vykládán v tom smyslu, že tříletou lhůtu nelze prodloužit, pokud se po uplynutí lhůty podle čl. 221 odst. 3 první věty CK prokáže, že dovozní clo, které bylo vyměřeno podle článku 201 CK na základě podání celního prohlášení o propuštění zboží do volného oběhu, nebylo dříve z důvodu nepravdivých nebo neúplných údajů uvedených v celním prohlášení vybráno?

Mají být ustanovení čl. 221 odst. 3 a 4 CK vykládána v tom smyslu, že pokud již byl celní dlužník v souvislosti s prohlášením informován celním výměrem o dlužném clu a uvedený dlužník podal proti tomuto výměru opravný prostředek ve smyslu článku 243 CK, celní orgány mohou přikročit k výběru dluhu dovozního cla ze zákona bez ohledu na opravný prostředek podaný proti sdělení o celním dluhu bez ohledu na ustanovení čl. 221 odst. 4 CK?

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/16, s. 4).

(2) Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1993, L 253, s. 1; Zvl. vyd 2/6, s. 3).

(3) Nařízení Rady (EHS) č. 2777/75 ze dne 29. října 1975 o společné organizaci trhu s drůbežím masem (Úř. věst. 1975, L 282,s. 77; Zvl. vyd. 3/2, s. 138).

(4) Nařízení Komise (ES) č. 1484/95 ze dne 28. června 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určují dodatečná dovozní cla v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin, a kterým se zrušuje nařízení č. 163/67/EHS, (Úř. věst. 1995, L 145, s. 47; Zvl. vyd. 3/17, s. 437).

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/5

Kasační opravný prostředek podaný dne 7. listopadu 2016 Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 9. září 2016 ve věci T-159/15, Puma SE v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví

(Věc C-564/16 P)

(2017/C 086/07)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: D. Hanf, D. Botis, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Puma SE

Návrhová žádání

Navrhovatel navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek v plném rozsahu;

—	uložil Puma SE náhradu nákladů řízení vynaložených Úřadem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Zaprvé, Tribunál v rozporu s čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 (1) a zásadou řádné správy nezohlednil procesní postavení a povinnosti Úřadu v řízeních inter partes před Úřadem, když konstatoval, že Puma se „náležitě dovolávala“ tří předchozích rozhodnutí Úřadu pro účely splnění své povinnosti prokázat dobré jméno ochranných známek Puma [pravidlo 19 odst. 2 písm. c) nařízení č. 2868/95 (2)]. Tribunál tak uznal, že tuto povinnost lze splnit prostřednictvím obecných a neurčitých odkazů na dokumenty předložené v předchozích námitkových řízeních s odlišnými účastníky řízení, kterých se další účastnice tohoto řízení neúčastnila.

Vzhledem k tomu, že Úřad nemůže opomíjet právo dalšího účastníka řízení být vyslechnut, nýbrž je musí respektovat (článek 75 nařízení č. 207/2009), závěr Tribunálu nutně ukládá Úřadu povinnost hrát aktivní roli v řízeních inter partes. To porušuje kontradiktorní povahu tohoto řízení a související povinnost neutrality Úřadu a zasahuje do řádného průběhu tohoto řízení.

Zadruhé, Tribunál tím, že předchozí rozhodnutí Úřadu, kterých se dovolávala společnost Puma, kvalifikoval jako „rozhodovací praxi“ Úřadu, nerespektoval kontradiktorní povahu řízení inter partes a pojem „dobré jméno“ ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Toto dvojí nerespektování vedlo ke dvojímu porušení zásady řádné správy.

Předpoklad pro samotné použití judikatury Technopol není v projednávané věci – tedy v řízení inter partes – splněn, neboť tato judikatura týkající se povinnosti Úřadu zkoumat bez návrhu relevantní skutečnosti věci, se vztahuje jen na řízení ex parte. Každopádně vzhledem k nutné neexistenci jakékoli konkrétní „rozhodovací praxe“ Úřadu v souvislosti s dobrým jménem ochranných známek Puma nemůže existovat povinnost odůvodnit skutečnost, že se v projednávané věci nepoužijí zjištění týkající se dobrého jména ochranných známek Puma, která byla učiněna v předchozích rozhodnutích.

Tribunál dále nemohl – aniž by porušil zásadu kontradiktornosti, kterou se řídí řízení inter partes a je stanovena v čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 – ze zásady řádné správy dovodit, že odvolací senát měl dodatečnou povinnost vyzvat z moci úřední společnost Puma, aby předložila další důkaz o dobrém jméně, kterého se domáhala u ochranných známek Puma.

Zatřetí, závěr Tribunálu týkající se povinnosti Úřadu vyzvat z moci úřední společnost Puma k předložení dalších důkazů je krom toho v rozporu s čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 (použitelným na základě pravidla 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95), který se vztahuje výlučně na podání učiněná účastníky řízení z vlastního podnětu.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1).

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/6

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Noord-Holland (Nizozemsko) dne 7. prosince 2016 – X BV v. Inspecteur van de Belastingdienst/Douane, kantoor Rotterdam Rijnmond

(Věc C-631/16)

(2017/C 086/08)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Noord-Holland

Účastníci původního řízení

Žalobce: X BV

Žalovaný: Inspecteur van de Belastingdienst/Douane, kantoor Rotterdam Rijnmond

Předběžné otázky

Je prováděcí nařízení Rady (EU) č. 2016/1647 (1) ze dne 13. září 2016 o opětovném uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Vietnamu a vyráběné [podnikem A], Ltd, o konečném výběru uloženého prozatímního cla a o provedení rozsudku Soudního dvora ve spojených věcech C-659/13 a C-34/1 platné?

Je prováděcí nařízení Komise (EU) č. 2016/1731 (2) ze dne 28. září 2016 o opětovném uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a vyráběné [podnikem I] Ltd (Čína), o konečném výběru uloženého prozatímního cla a o provedení rozsudku Soudního dvora ve spojených věcech C-659/13 a C-34/14 platné?

3.	V případě záporné odpovědi na první nebo druhou otázku, znamená to pak, že zaplacená cla musí být vrácena žalobkyni spolu s úroky?

4.	V případě kladné odpovědi na třetí otázku, jak se pak mají tyto úroky vypočíst?

(1) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1647 ze dne 13. září 2016 o opětovném uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Vietnamu a vyráběné společnostmi Best Royal Co. Ltd, Lac Cuong Footwear Co., Ltd, Lac Ty Co., Ltd, Saoviet Joint Stock Company (Megastar Joint Stock Company), VMC Royal Co Ltd, společností Freetrend Industrial Ltd. a její společností ve spojení Freetrend Industrial A (Vietnam) Co, Ltd. a dále společnostmi Fulgent Sun Footwear Co., Ltd, General Shoes Ltd, Golden Star Co, Ltd, Golden Top Company Co., Ltd, Kingmaker Footwear Co. Ltd., Tripos Enterprise Inc. a Vietnam Shoe Majesty Co., Ltd, o konečném výběru uloženého prozatímního cla a o provedení rozsudku Soudního dvora ve spojených věcech C-659/13 a C-34/14 (Úř. věst. L 245, s. 16)

(2) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1731 ze dne 28. září 2016 o opětovném uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a vyráběné společnostmi General Footwear Ltd (Čína), Diamond Vietnam Co Ltd a Ty Hung Footgearmex/Footwear Co. Ltd, o konečném výběru uloženého prozatímního cla a o provedení rozsudku Soudního dvora ve spojených věcech C-659/13 a C-34/14 (Úř. věst. L 262, s. 4)

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/7

Kasační opravný prostředek podaný dne 7. prosince 2016 Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 28. září 2016 ve věci T-476/15, European Food SA v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví

(Věc C-634/16 P)

(2017/C 086/09)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupkyně: M. Rajh, zmocněnkyně)

Další účastnice řízení: European Food SA a Société des produits Nestlé SA

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil napadený rozsudek

—	uložil společnosti European Food náhradu nákladů řízení vynaložených Úřadem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Zaprvé, Tribunál nerespektoval skutečnost, že nařízení č. 207/2009 (1) a č. 2868/95 (2) stanoví dva druhy lhůt pro předkládání důkazů v rámci řízení před Úřadem: ty, které jsou uvedeny v samotných právních předpisech, a které tedy nemohou být Úřadem prodlouženy, a ty, které jsou stanovovány Úřadem v každém jednotlivém případě za účelem řádné organizace řízení a které mohou být na žádost účastníků prodlouženy, jestliže to odůvodňují zvláštní okolnosti. V důsledku toho je tvrzení Tribunálu, podle něhož se na řízení na prohlášení neplatnosti z absolutních důvodů nevztahuje žádná lhůta, chybné.

Zadruhé, Tribunál špatně pochopil smysl a účinek čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009. Tento článek se uplatní na všechny typy sporů před Úřadem a na všechny použitelné lhůty, tedy i) ty, které jsou stanoveny přímo nařízeními č. 207/2009 a č. 2868/95, a ii) ty, které stanoví EUIPO v rámci své pravomoci v oblasti organizace řízení, která před ním probíhají.

Zatřetí, Tribunál tím, že se soustředil na třetí pododstavec pravidla 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95, nerespektoval ústřední aspekt tohoto pravidla, který spočívá v jeho prvním pododstavci, tedy to, že odvolací senát podléhá týmž procesním ustanovením jako oddělení, které vydalo napadené rozhodnutí. První pododstavec se neomezuje na námitková řízení, ale uplatní se všechna řízení, včetně ta o prohlášení neplatnosti.

Začtvrté, napadený rozsudek porušil čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 tím, že i) Tribunál neuplatnil toto ustanovení na lhůty stanovené Úřadem a že ii) zbavil odvolací senát jeho pravomoci ověřit na základě čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, zda mají být poprvé předložené důkazy považovány za „nové“, a, pokud by tomu tak nebylo, uplatnit svoji posuzovací pravomoc, pokud jde o přípustnost těchto důkazů.

A konečně, napadený rozsudek narušuje rovnováhu procesních práv účastníků řízení tím, že poskytuje všem účastníkům řízení o prohlášení neplatnosti bezpodmínečné právo předložit v jakékoliv fázi řízení před Úřadem jakýkoliv důkaz. To zbavuje osobu, proti které směřuje návrh, jedné etapy správního přezkumu, pokud se navrhovatel prohlášení neplatnosti svévolně rozhodne nepředkládat před zrušovacím oddělením skutečností nebo důkazy či relevantní poznatky. Navíc přiznání bezpodmínečného práva předložit v jakékoliv fázi řízení jakýkoliv důkaz všem účastníkům řízení o prohlášení neplatnosti je rovněž v rozporu se zásadami hospodárnosti řízení a řádné správy.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189).

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/8

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Düsseldorf (Německo) dne 9. prosince 2016 – Florian Hanig v. Société Air France SA

(Věc C-637/16)

(2017/C 086/10)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Amtsgericht Düsseldorf

Účastníci původního řízení

Žalobce: Florian Hanig

Žalovaný: Société Air France SA

Předběžná otázka

Je třeba čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (1) vykládat v tom smyslu, že pojem „ve Společenství“ zahrnuje i taková území, která se podle přílohy II Smlouvy o fungování Evropské unie považují za tzv. „zámořské země a území“, na něž se vztahuje pouze zvláštní systém přidružení stanovený v části čtvrté SFEU?

(1) Úř. věst L 46, s. 1.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/9

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 15. prosince 2016 – Synthon BV v. Astellas Pharma Inc.

(Věc C-644/16)

(2017/C 086/11)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastnice původního řízení

Navrhovatel: Synthon BV

Odpůrce: Astellas Pharma Inc.

Předběžné otázky

a.	Je třeba článek 6 směrnice 2004/48 (1) vykládat v tom smyslu, že v případě kritéria, které je třeba použít pro odůvodněnost žádosti o předložení důkazů, je třeba rozlišovat podle toho, zda účastník řízení, od něhož se předložení vyžaduje, je osoba, která (údajně) porušila právo, nebo třetí osoba?

b.	Pokud je třeba na tuto otázku odpovědět kladně, v jakém rozsahu se potom kritéria liší?

Pokud proti žádosti o předložení důkazních prostředků je uvedeno, že právo duševního vlastnictví, na jehož základě se vyžaduje předložení těchto důkazních prostředků, je neplatné (nebo již neexistuje), musí odůvodněnost této námitky být posouzena podlé téhož kritéria, jaké se použije pro otázku věrohodnosti uplatňovaného porušení (za předpokladu, že uplatňované právo duševního vlastnictví existuje)?

b.	Pokud je tato otázka zodpovězena záporně, v jakém rozsahu se liší kritéria?

c.	Je třeba při odpovědi na otázku 2a) a 2b) rozlišovat podle toho, zda dotčené právo duševního vlastnictví bylo přiznáno poté, co byla přezkoumána jeho platnost (jako evropský patent) nebo zda vzniklo na základě zákona (jako autorské právo)?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 45).

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Commissione Tributaria Provinciale di Reggio Calabria (Itálie) dne 16. prosince 2016 – Fortunata Silvia Fontana v. Agenzia delle Entrate – Direzione provinciale di Reggio Calabria

(Věc C-648/16)

(2017/C 086/12)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Commissione Tributaria Provinciale di Reggio Calabria

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Fortunata Silvia Fontana

Žalovaná: Agenzia delle Entrate – Direzione provinciale di Reggio Calabria

Předběžná otázka

Z hlediska respektování nároku na odpočet a povinnosti přenést daň a obecně z hlediska zásady neutrality a přenesení daně brání články 113 a 114 SFEU, jakož i směrnice 112/2006/ES (1), takové vnitrostátní právní úpravě, jako jsou články 62e odst. 3 nařízení s mocí zákona č. 331/1993, které bylo přeměněno na zákon zákonem č. 427 ze dne 29. října 1993, v rozsahu, v němž stanoví, že DPH lze uplatnit na celkový obrat zjištěný metodou indukce?

(1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, s. 1).

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/10

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākā tiesa (Lotyšsko) dne 19. prosince 2016 – DW

(Věc C-651/16)

(2017/C 086/13)

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augstākā tiesa

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: DW

Odpůrce: Valsts sociālās apdrošināšanas aģentūra

Předběžná otázka

Musí se čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii a čl. 45 odst. 1 a 2 Smlouvy o fungování Evropské unie vykládat v tom smyslu, že nebrání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená ve sporu v původním řízení, která pro účely určení výše dávky v mateřství nevylučuje z období 12 měsíců, které má být zohledněno při výpočtu průměrného příspěvkového základu, měsíce, v nichž osoba pracovala v orgánu Evropské unie a spadala pod společný režim pojištění Evropských společenství, ale uvádí, že takováto osoba nebyla během výše uvedeného období pojištěna v Lotyšsku, a že její příjmy jsou tudíž postaveny na roveň průměrnému příspěvkovému základu v tomto státě, což může vést ke značnému snížení výše přiznané dávky v mateřství v porovnání s případnou výší této dávky, kterou by mohla daná osoba pobírat, pokud by v období zohledněném pro účely výpočtu nepracovala v orgánu Evropské unie, ale byla by zaměstnána v Lotyšsku?

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/11

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Sofia-grad (Bulharsko) dne 19. prosince 2016 – Nigjar Rauf Kaza Achmedbekova, Rauf Emin Ogla Аchmedbekov v. Zamestnik-predsedatel na Daržavna agencija za bežancite

(Věc C-652/16)

(2017/C 086/14)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Administrativen sad Sofia-grad

Účastníci původního řízení

Žalobci: Nigjar Rauf Kaza Achmedbekova, Rauf Emin Ogla Аchmedbekov

Žalovaný: Zamestnik-predsedatel na Daržavna agencija za bežancite

Předběžné otázky

Vyplývá z čl. 78 odst. 1 a odst. 2 písm. a), d) a f) Smlouvy o fungování Evropské unie, jakož i z bodu 12 odůvodnění a článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU (1) ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění), že důvod pro nepřípustnost žádosti o mezinárodní ochranu stanovený v čl. 33 odst. 2 písm. e) této směrnice představuje ustanovení s přímým účinkem, které členské státy nemohou nechat nepoužito, například tím, že použijí výhodnější ustanovení vnitrostátního práva, podle nichž se první žádost o mezinárodní ochranu, jak to vyžaduje čl. 10 odst. 2 směrnice, posoudí nejprve z hlediska, zda žadatel splňuje podmínky pro přiznání postavení uprchlíka a následně z hlediska, zda má nárok na doplňkovou ochranu?

Vyplývá z čl. 33 odst. 2 písm. e) směrnice 2013/32 ve spojení s čl. 7 odst. 3 a čl. 2 písm. a), c) a g), jakož i ve spojení s bodem 60 odůvodnění této směrnice, že za okolností původního řízení je žádost o mezinárodní ochranu podaná rodičem jménem nezletilé osoby s doprovodem nepřípustná, pokud je odůvodněna tím, že dítě je rodinným příslušníkem osoby, která požádala o mezinárodní ochranu s odůvodněním, že je uprchlíkem ve smyslu čl. 1 odst. A Ženevské úmluvy?

Vyplývá z čl. 33 odst. 2 písm. e) směrnice 2013/32 ve spojení s čl. 7 odst. 1 a čl. 2 písm. a), c) a g), jakož i ve spojení s bodem 60 odůvodnění této směrnice, že za okolností původního řízení je žádost o mezinárodní ochranu podaná jménem zletilé osoby nepřípustná, pokud je v řízení u příslušného správního orgánu odůvodněna pouze tím, že žadatel je rodinným příslušníkem osoby, která požádala o mezinárodní ochranu s odůvodněním, že je uprchlíkem ve smyslu čl. 1 odst. A Ženevské úmluvy, a žadatel neměl v době podání žádosti právo na výkon výdělečné činnosti?

Je podle čl. 4 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU (2) ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracované znění) ve spojení s bodem 36 odůvodnění této směrnice nezbytné, aby se posuzování, zda existuje odůvodněná obava z pronásledování resp. reálné nebezpečí vážné újmy, provádělo pouze na základě skutečností a okolností, které se týkají žadatele?

Je podle článku 4 směrnice 2011/95 ve spojení s bodem 36 odůvodnění této směrnice a ve spojení s čl. 31 odst. 1 směrnice 2013/32 přípustná vnitrostátní judikatura v členském státě, která

a)	příslušnému orgánu ukládá povinnost, aby žádosti o mezinárodní ochranu příslušníků jedné a té stejné rodiny posuzoval ve společném řízení, pokud tyto žádosti jsou odůvodněny stejnými skutečnostmi, konkrétně tvrzením, že jen jeden z rodinných příslušníků je uprchlíkem;

příslušnému orgánu ukládá povinnost, aby řízení o žádostech o mezinárodní ochranu, které byly podány rodinnými příslušníky, kteří osobně podmínky pro takovouto ochranu nesplňují, přerušil až do ukončení řízení o žádosti rodinného příslušníka, která byla podána s odůvodněním, že dotyčný je uprchlíkem ve smyslu čl. 1 odst. A Ženevské úmluvy;

je tato judikatura přípustná i z hlediska úvah týkajících se nejlepších zájmů dítěte, zachování celistvosti rodiny a respektování práva na soukromý a rodinný život, jakož i práva zůstat v členském státě až do posouzení žádosti, konkrétně na základě článků 7, 18 a 47 Listiny základních práv Evropské unie, bodů 12 a 60 odůvodnění, jakož i článku 9 směrnice 2013/32, bodů 16, 18 a 36 odůvodnění, jakož i článku 23 směrnice 2011/95 a bodů 9, 11 a 35 odůvodnění, jakož i článků 6 a 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU (3) ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu?

Vyplývá z bodů 16, 18 a 36 odůvodnění, jakož i z článku 3 směrnice 2011/95 ve spojení s bodem 24 odůvodnění a čl. 2 písm. d) a j), článkem 13 a čl. 23 odst. 1 a 2 této směrnice, že je přípustné takové ustanovení vnitrostátního práva, jako je čl. 8 odst. 9 Zakon za ubežišteto i bežancite (zákon o azylu a uprchlících), o který se jedná ve věci v původním řízení, na základě něhož se i rodinní příslušníci cizince, kterému bylo přiznáno postavení uprchlíka, považují za uprchlíky, pokud je to slučitelné s jejich osobním statusem a podle vnitrostátního práva neexistují důvody, které by vylučovaly přiznání postavení uprchlíka?

Vyplývá z právní úpravy důvodů pronásledování uvedené v článku 10 směrnice 2011/95, že podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva proti zemi původu dotyčné osoby zakládá příslušnost této osoby k určité společenské vrstvě ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. d) této směrnice, resp. že podání stížnosti je nutno považovat za politický názor ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. e) směrnice?

8)	Vyplývá z čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32, že soud je povinen meritorně posoudit nové důvody pro mezinárodní ochranu, které byly uvedeny v průběhu soudního řízení, které ale nebyly uvedeny v žalobě podané proti rozhodnutí o odepření mezinárodní ochrany?

Vyplývá z čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32, že soud je povinen posoudit přípustnost žádosti o mezinárodní ochranu na základě čl. 33 odst. 2 písm. e) směrnice v soudním řízení z důvodu napadnutí rozhodnutí o odepření mezinárodní ochrany, pokud byla žádost v napadeném rozhodnutí, jak vyžaduje čl. 10 odst. 2 směrnice, posouzena nejprve z hlediska toho, zda žadatel splňuje podmínky pro uznání za uprchlíka, a poté z hlediska toho, zda má nárok na doplňkovou ochranu?

(1) Úř. věst. 2013, L 180, s. 60.

(2) Úř. věst. 2011, L 337, s. 9.

(3) Úř. věst. 2013, L 180, s. 96.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/12

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 21. prosince 2016 – Finanzamt Dachau v. Achim Kollroß

(Věc C-660/16)

(2017/C 086/15)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Finanzamt Dachau

Žalovaný: Achim Kollroß

Předběžné otázky

Je třeba požadavky použitelné na jistotu, že se plnění uskuteční, jakožto podmínku pro odpočet daně ze zálohové platby ve smyslu rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-107/13, Firin (1), určit čistě objektivně, nebo z pohledu osoby, která uskutečnila zálohovou platbu ve světle okolností, které jí byly známy?

Jsou na základě toho, že daňová povinnost a právo na odpočet vznikají v souladu s článkem 167 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (2) ve stejný okamžik, a s ohledem na své regulatorní pravomoci podle čl. 185 odst. 2 a článku 186 téže směrnice členské státy oprávněny podmínit opravu daně i opravu odpočtu daně vrácením zálohové platby?

Má příslušný finanční úřad povinnost vrátit osobě, která uskutečnila zálohovou platbu, daň z přidané hodnoty, pokud tato osoba není schopna získat zálohovou platbu zpět o jejího příjemce? Je-li tomu tak, má k tomu dojít v rámci řízení o stanovení daně, nebo pro tyto účely postačuje zvláštní řízení založené na zásadě spravedlnosti?

(1) EU:C:2014:151

(2) Úř. věst. 2006, L 347, s. 1.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/13

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 21. prosince 2016 – Finanzamt Göppingen v. Erich Wirtl

(Věc C-661/16)

(2017/C 086/16)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Finanzamt Göppingen

Žalovaný: Erich Wirtl

Předběžné otázky

Podle rozsudku ze dne 13. března 2014, Firin (C-107/13) (1), je odpočet daně související se zálohovou platbou vyloučen, ukáže-li se, že uskutečnění zdanitelného plnění je v době zaplacení zálohy nejisté. Je to třeba posuzovat čistě objektivně, nebo z pohledu osoby, která uskutečnila zálohovou platbu?

2)	Má být rozsudek ze dne 13. března 2014, Firin, vykládán v tom smyslu, že podle unijního práva nepodléhá oprava odpočtu uskutečněného osobou povinnou k dani na základě uhrazení zálohové faktury týkající se dodání zboží podmínce vrácení zaplacené zálohy, pokud nakonec k dodání nedojde?

Pro případ kladné odpovědi na předchozí otázku, opravňuje článek 186 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice“) (2), který zmocňuje členské státy ke stanovení podmínek opravy uvedené v článku 185 směrnice, členský stát, zde Spolkovou republiku Německo, k tomu, aby ve svém vnitrostátním právu stanovila, že snížení základu daně je možné pouze po vrácení zálohy, a tudíž že daň z obratu a odpočet daně musí být opraveny současně a za stejných podmínek?

(1) EU:C:2014:151.

(2) Úř. věst. 2006, L 347, s. 1.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/14

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD) (Portugalsko) dne 29. prosince 2016 – Imofloresmira – Investimentos Imobiliários S.A. v. Autoridade Tributária e Aduaneira

(Věc C-672/16)

(2017/C 086/17)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Imofloresmira – Investimentos Imobiliários S.A.

Žalovaný: Autoridade Tributária e Aduaneira

Předběžné otázky

V případě, že nemovitost sice není po dobu dvou nebo více let užívána, avšak přesto je předmětem obchodní činnosti v tom smyslu, že je nabízena na trhu za účelem pronájmu nebo poskytování služeb typu office centre, a že je prokázáno, že záměrem vlastníka je tuto nemovitost pronajmout, přičemž bude tento pronájem podléhat DPH, a že vlastník vyvinul nebo vyvíjí veškeré úsilí nezbytné k tomu, aby tento záměr uskutečnil, je v souladu s články 167, 168, 184, 185 a 187 směrnice Rady 2006/112/ES (1) ze dne 28. listopadu 2006, má-li se za to, že „nemovitost není skutečně užívána k podnikatelské činnosti“, nebo že „nemovitost není skutečně užívána k uskutečňování zdanitelných plnění“, pro účely ustanovení čl. 26 odst. 1 zákona o DPH a čl. 10 odst. 1 písm. b) režimu vzdání se osvobození od DPH u plnění týkajících se nemovitého majetku, přijatého nařízením s mocí zákona č. 21/2007 ze dne 29. ledna 2007, v jejich dříve platném znění, a má-li se v důsledku toho za to, že musí být provedena oprava původně provedeného odpočtu, neboť tento odpočet byl vyšší, než jaký mohla osoba povinná k dani uplatnit?

Pokud bude odpověď kladná, je ve světle správného výkladu článků 137, 167, 168, 184, 185 a 187 směrnice [2006/112/ES] přípustné, aby byla uložena povinnost provést jednorázovou opravu za celé zbývající opravné období, tak jako to stanoví portugalská právní úprava v čl. 10 odst. 1 písm. b) a c) režimu vzdání se osvobození od DPH u plnění týkajících se nemovitého majetku, který byl přijat nařízením s mocí zákona č. 21/2007 ze dne 29. ledna 2007, v jeho dříve platném znění, a to v případě, že nemovitost není po dobu více než dvou let užívána, avšak je nadále nabízena za účelem pronájmu (s možností vzdát se osvobození od daně) nebo poskytování služeb (zdanitelné plnění), a že se předpokládá, že tato nemovitost bude v nadcházejících letech užívána k uskutečňování zdanitelných plnění zakládajících nárok na odpočet?

Jsou ustanovení čl. 2 odst. 2 písm. c) režimu vzdání se osvobození od DPH, ve spojení s čl. 10 odst. 1 písm. b) téhož režimu, který byl přijat nařízením s mocí zákona č. 21/2007 ze dne 29. ledna 2007, v souladu s články 137, 167, 168 a 184 směrnice [2006/112/ES], v rozsahu, v němž vylučují, aby se osoba povinná k DPH mohla vzdát osvobození od DPH při uzavření nových smluv o pronájmu poté, co byla provedena jednorázová oprava DPH, a v němž zpochybňují následné uplatnění režimu odpočtu během opravného období?

(1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1).

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nejvyšším správním soudem (Česká republika) dne 27. prosince 2016 – CORPORATE COMPANIES s.r.o. v. Ministerstvo financí ČR

(Věc C-676/16)

(2017/C 086/18)

Jednací jazyk: čeština

Předkládající soud

Nejvyšší správní soud

Účastníci původního řízení

Žalobce: CORPORATE COMPANIES s.r.o.

Žalovaný: Ministerstvo financí ČR

Předběžná otázka

Spadají pod čl. 2 odst. 1bod 3 písm. c) ve spojení s čl. 3 bod 7 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/60/ES (1), o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, i osoby, které v rámci své podnikatelské činnosti prodávají obchodní společnosti zapsané v obchodním rejstříku založené za účelem prodeje (tzv. ready-made společnosti), jejichž prodej realizují převodem podílu v prodávané dceřiné společnosti?

(1) Úř. věst. 2005, L 309, s. 15.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/15

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Social no 33 de Madrid (Španělsko) dne 29. prosince 2016 – Montero Mateos v. Agencia Madrileña de Atención Social de la Consejería de Políticas Sociales y Familia de la Comunidad Autónoma de Madrid

(Věc C-677/16)

(2017/C 086/19)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de lo Social no 33 de Madrid

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Lucía Montero Mateos

Žalovaný: Agencia Madrileña de Atención Social de la Consejería de Políticas Sociales y Familia de la Comunidad Autónoma de Madrid

Předběžná otázka

Musí být ustanovení 4 odst. 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, která byla začleněna do právního řádu Společenství směrnicí Rady 1999/70 (1), vykládáno v tom smyslu, že ukončení smlouvy o dočasném zastupování uzavřené za účelem obsazení volného pracovního místa uplynutím doby, na kterou byla tato smlouva mezi zaměstnavatelem a zaměstnankyní uzavřena, představuje objektivní důvod, který ospravedlňuje to, že vnitrostátní zákonodárce nestanovil v takovémto případě žádné odstupné při ukončení smlouvy, zatímco v případě srovnatelného stálého zaměstnance propuštěného z objektivního důvodu je stanoveno odstupné ve výši dvacetinásobku denní mzdy za každý odpracovaný rok?

(1) Úř. věst. 1999, L 175, s. 1.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/16

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus (Finsko) dne 30. prosince 2016 – A

(Věc C-679/16)

(2017/C 086/20)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein hallinto-oikeus

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: A

Další účastník řízení: Espoo kaupungin sosiaali- ja terveyslautakunnan yksilöasioiden jaosto (odbor pro individuální případy týkající se sociálních věcí a zdravotnictví města Espoo)

Předběžné otázky

1)	Představuje taková dávka, jako je dávka osobní asistence stanovená podle zákona o službách poskytovaných zdravotně postiženým osobám „dávku v nemoci“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení č. 883/2004 (1)?

V případě záporné odpovědi na první otázku: Dochází k omezení práv občanů Unie zakotvených v článcích 20 a 21 SFEU svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, pokud není zvláště upraveno poskytování takových dávek, jako jsou dávky osobní asistence podle zákona o službách poskytovaných zdravotně postiženým osobám, v cizině, a pokud jsou podmínky poskytování dávek vykládány tak, že osobní asistence není udělována v případě, že dotčená osoba absolvuje tříleté vysokoškolské studium za účelem získání vysokoškolského diplomu v jiném členském státě?

—	Je z hlediska rozhodnutí sporu relevantní skutečnost, že osobě by mohla být přiznána taková dávka, jako je osobní asistence ve Finsku, v jiné obci, než je obec místa jejího bydliště, pokud by taková osoba studovala v jiné obci ve Finsku?

—	Jsou z hlediska rozhodnutí sporu s ohledem na unijní právo relevantní práva zakotvená v článku 19 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením?

V případě, že Soudní dvůr odpoví na druhou předběžnou otázku tak, že výklad vnitrostátních právních předpisů uvedený v projednávané věci představuje omezení svobody pohybu: Lze takové omezení odůvodnit z naléhavých důvodů veřejného zájmu, které vyplývají z povinnosti obce vykonávat dohled nad zabezpečováním osobní asistence, z oprávnění obce rozhodovat o vhodném způsobu poskytování asistence, jakož i ze zachování soudržnosti a účelnosti systému osobní asistence podle zákona o službách poskytovaných zdravotně postiženým osobám?

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečeníText s významem pro EHP a Švýcarsko (Úř. věst. 2004, L 166, s. 1; Zvl. vyd. 5/5, s. 72).

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus (Finsko) dne 9. ledna 2017 – Maria Tirkkonen

(Věc C-9/17)

(2017/C 086/21)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein hallinto-oikeus

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka opravného prostředku: Maria Tirkkonen

Další zúčastněná strana: Maaseutuvirasto

Předběžné otázky

Je třeba čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/18/ES o veřejných zakázkách (1) vykládat v tom smyslu, že se definice „veřejné zakázky“ ve smyslu této směrnice vztahuje na systém zadávání,

—

jehož prostřednictvím veřejnoprávní instituce usiluje o obstarání služeb na trhu v předem vymezeném časovém období, a jehož prostředním podle podmínek návrhu rámcové smlouvy, která je přiložena k výzvě k předkládání návrhů, uvedená instituce uzavře smlouvu se všemi hospodářskými subjekty, které splňují požadavky stanovené v dokumentaci k výběrovému řízení, jež se týkají požadavků na vhodnost předkladatelů návrhů a nabízených služeb, a podstoupí hodnocení, jehož podrobnosti jsou uvedeny ve výzvě k předkládání návrhů, a

—	k němuž nemohou během doby platnosti uvedené smlouvy přistoupit další subjekty?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, 2004, s. 114, Zvl. vyd. 6/7, s. 132).

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein oikeus (Finsko) dne 13. ledna 2017 – Bosphorus Queen Shipping Ltd Corp v. Rajavartiolaitos

(Věc C-15/17)

(2017/C 086/22)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein oikeus

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka opravného prostředku: Bosphorus Queen Shipping Ltd Corp.

Odpůrkyně v řízení o opravném prostředku: Rajavartiolaitos

Předběžné otázky

Musí být výraz „pobřeží nebo s ním spojené zájmy“, který je uveden v čl. 220 odst. 6 Úmluvy o mořském právu, resp. výraz „pobřeží nebo související zájmy“, který je uveden v čl. 7 odst. 2 směrnice 2005/35/ES (1), vykládán na základě definice výrazu „pobřeží nebo s ním spojené zájmy“, která je uvedena v čl. II bodě 4 mezinárodní úmluvy z roku 1969 o opatřeních na moři v případě nehod znečišťujících moře?

Podle definice v čl. II bodě 4 písm. c) Úmluvy z roku 1969, která je uvedena v první otázce, znamenají „s ním spojené zájmy“ mimo jiné blaho dotyčné oblasti včetně zachování živého bohatství moře, jakož i fauny a flóry. Platí toto ustanovení i pro zachování živých zdrojů, jakož i fauny a flóry ve výlučné ekonomické zóně nebo se toto ustanovení Úmluvy vztahuje jen na zachování zájmů pobřežní oblasti?

3)	V případě záporné odpovědi na první otázku: Co je míněno výrazem „pobřeží nebo s ním spojené zájmy“, který je uveden v čl. 220 odst. 6 Úmluvy o mořském právu, resp. výrazem „pobřeží nebo související zájmy“, který je uveden v čl. 7 odst. 2 směrnice 2005/35/ES?

Co znamená výraz „zdroje pobřežního moře či výlučné ekonomické zóny“ ve smyslu čl. 220 odst. 6 Úmluvy o mořském právu a čl. 7 odst. 2 směrnice 2005/35/ES? Musí být za živé zdroje považovány jen lovné druhy nebo mezi ně patří i druhy, které žijí v symbióze s lovnými druhy anebo jsou na nich závislé, ve smyslu čl. 61 odst. 4 Úmluvy o mořském právu, jako například rostlinné a živočišné druhy, které lovné druhy využívají jako potravu?

5)	Jak má být definován výraz „hrozilo způsobit“, který je uveden v čl. 220 odst. 6 Úmluvy o mořském právu a v čl. 7 odst. 2 směrnice 2005/35/ES? Má být hrozba způsobení definována na základě pojmu abstraktní nebo konkrétní hrozby, nebo jiným způsobem?

Je nutno při posuzování podmínek pravomoci pobřežního státu, které jsou stanoveny v čl. 220 odst. 6 Úmluvy o mořském právu a v čl. 7 odst. 2 směrnice 2005/35/ES, vycházet z toho, že způsobené nebo hrozící velké škody představují závažnější důsledek než způsobené nebo hrozící vážné znečištění mořského prostředí ve smyslu čl. 220 odst. 5? Jak má být definováno vážné znečištění mořského prostředí, a jak je nutno ho zohlednit při posuzování způsobených nebo hrozících velkých škod?

Které okolnosti musí být zohledněny při posuzování závažnosti způsobených resp. hrozících škod? Musí být při posuzování zohledněna například doba trvání a geografické rozšíření negativních účinků, které se projevují jako škody? V případě kladné odpovědi: Jak je nutno posuzovat dobu trvání a rozsah škod?

Směrnice 2005/35/ES stanoví minimální požadavky a nebrání členským státům v přijetí přísnějších opatření proti znečištění z lodí v souladu s mezinárodním právem (článek 2). Platí možnost uplatnit přísnější předpisy pro čl. 7 odst. 2 směrnice, v němž je upravena pravomoc pobřežního státu zakročit proti proplouvajícím lodím?

9)	Je možné při výkladu podmínek pravomoci pobřežního státu, které jsou stanoveny v čl. 220 odst. 6 Úmluvy o mořském právu a v čl. 7 odst. 2 směrnice, přikládat význam zvláštním geografickým a ekologickým skutečnostem, jakož i citlivosti Pobaltí?

10)

Jsou výrazem „zřejmé objektivní důkazy“ ve smyslu čl. 220 odst. 6 Úmluvy o mořském právu a čl. 7 odst. 2 směrnice 2005/35/ES kromě důkazu, že se loď dopustila porušení, na která se vztahují uvedené předpisy, míněny i důkazy o důsledcích vypouštění? Jaký důkaz je nutno vyžadovat pro to, že pobřeží nebo s ním spojeným zájmům nebo zdrojům pobřežního moře či výlučné ekonomické zóny – například populacím ptáků a ryb, jakož i mořskému prostředí v této oblasti – hrozí velká škoda? Znamená požadavek zřejmých objektivních důkazů, že například posouzení negativních účinků vypuštěných ropných látek na mořské prostředí se musí vždy opírat o konkrétní přezkoumání a studie účinků provedeného vypuštění ropných látek?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/35/ES ze dne 7. září 2005 o znečištění z lodí a o zavedení sankcí, včetně trestních sankcí, za protiprávní jednání v oblasti znečišťování (Úř. věst. 2005, L 255, s. 1) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/123/ES ze dne 21. října 2009 (Úř. věst. 2009, L 280, s. 52).

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/19

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus (Finsko) dne 19. ledna 2017 – Tietosuojavaltuutettu

(Věc C-25/17)

(2017/C 086/23)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein hallinto-oikeus

Účastníci původního řízení

Žalobce: Tietosuojavaltuutettu

Další účastník řízení: Jehovan todistajat – uskonnollinen yhdyskunta

Předběžné otázky

Je třeba výjimky týkající se oblasti působnosti uvedené v čl. 3 odst. 2 směrnice 95/46/ES (1) vykládat v tom smyslu, že shromažďování a další zpracování osobních údajů prováděné členy náboženské skupiny v souvislosti s jejich podomní evangelizační činností, nespadá do působnosti této směrnice? Jaký význam má při posouzení působnosti směrnice zaprvé skutečnost, že evangelizační činnost, v jejímž rámci jsou shromažďovány údaje, je organizována náboženskou skupinou a jejími shromážděními a zadruhé, že se zároveň jedná o osobní výkon vyznání členy náboženské skupiny?

Je třeba definici pojmu „rejstřík“ uvedenou v čl. 2 písm. c) směrnice 95/46 vykládat s ohledem na body 26 a 27 odůvodnění této směrnice v tom smyslu, že soubor osobních údajů, které nejsou v souvislosti s výše uvedenou podomní evangelizační činností shromažďovány automatizovaně (jméno a adresa, jakož i další možné osobní údaje a charakterizace)

a)	nepředstavuje takový rejstřík proto, že kartotéky a registry nebo podobné organizační systémy sloužící vyhledávání výslovně nejsou zahrnuty definicí finského zákona o osobních údajích, nebo

b)	představuje takový rejstřík proto, že z údajů je při zohlednění účelu, ke kterému jsou určeny, možné skutečně lehce a bez nepřiměřených výdajů získat informace nezbytné k pozdějšímu použití, jak je to stanoveno ve finském zákoně o osobních údajích?

Je třeba frázi použitou v čl. 2 písm. d) směrnice 95/46, subjekt, „který sám nebo společně s jinými určuje účel a prostředky zpracování osobních údajů“ vykládat v tom smyslu, že náboženská skupina, která organizuje činnost, při které jsou shromažďovány osobní údaje (mimo jiné rozdělením hranice působení členů, sledováním evangelizační činnosti a vedením rejstříků o osobách, které nechtějí, aby se u nich objevili členové náboženské skupiny), může být ve vztahu k činnosti členů považována za správce údajů, i když náboženská skupina uvádí, že přístup k zaznamenaných informacím mají jen jednotliví členové vykonávající evangelizační činnost?

Je třeba uvedený čl. 2 písm. d) vykládat v tom smyslu, že náboženská skupina může být kvalifikována jako správce údajů jen tehdy, pokud přijme jiná zvláštní opatření, jako pověření nebo písemné pokyny, kterými řídí získávání údajů, nebo stačí to, že náboženská skupina hraje skutečnou úlohu při řízení činnosti svých členů?

Odpověď na třetí a čtvrtou otázku je nezbytná jen tehdy, pokud je na základě odpovědí na první a druhou otázku třeba směrnici použít. Odpověď na čtvrtou otázku je nezbytná jen tehdy, pokud na základě odpovědi na třetí otázku nelze vyloučit použití čl. 2 písm. d) na náboženskou skupinu.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, s. 31)

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/20

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Okrajno Sodišče Pliberk (Rakousko) dne 23. ledna 2017 – Čepelnik d.o.o. v. Michael Vavti

(Věc C-33/17)

(2017/C 086/24)

Jednací jazyk: slovinština

Předkládající soud

Okrajno Sodišče Pliberk

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Čepelnik d.o.o.

Žalovaný: Michael Vavti

Předběžné otázky

Mají být článek 56 SFEU a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu vykládány v tom smyslu, že zakazují členským státům, aby domácímu objednateli ukládaly pozastavení plateb a zaplacení jistoty ve výši neuhrazených odměn za práci, pokud toto pozastavení plateb a tato jistota slouží pouze k pokrytí možné pokuty, která by mohla být následně uložena v samostatném řízení vedeném proti poskytovateli služby usazenému v jiném členském státě?

V případě záporné odpovědi na tuto otázku:

Mají být článek 56 SFEU a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu vykládány v tom smyslu, že zakazují členským státům, aby domácímu objednateli ukládaly pozastavení plateb a zaplacení jistoty ve výši neuhrazených odměn za práci, pokud poskytovatel služby usazený v jiném členském státě, kterému má být uložena pokuta, nemá žádný právní nástroj, jak zabránit uložení povinnosti složit jistotu, pokud odvolání podané domácím objednatelem proti uvedenému rozhodnutí nemá odkladný účinek?

Mají být článek 56 SFEU a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu vykládány v tom smyslu, že zakazující členským státům, aby domácímu objednateli ukládaly pozastavení plateb a zaplacení jistoty ve výši neuhrazených odměn za práci pouze proto, že poskytovatel služby je usazen v jiném členském státě?

Mají být článek 56 SFEU a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu vykládány v tom smyslu, že zakazují členským státům, aby domácímu objednateli ukládaly pozastavení plateb a zaplacení jistoty ve výši neuhrazených odměn, i když tyto odměny ještě nejsou splatné a jejich konečná výše nebyla ještě vzhledem k uplatněným vzájemným návrhům a právu na zádržné stanovena?

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/23

Rozsudek Tribunálu ze dne 18. ledna 2017 – Andersen v. Komise

(Věc T-92/11 RENV) (1)

(„Státní podpory - Železniční doprava - Podpory poskytnuté dánskými orgány ve prospěch veřejného podniku Danske Statsbaner - Smlouvy o veřejných službách na poskytování služeb osobní železniční dopravy mezi Kodaní a Ystad - Rozhodnutí, kterým se prohlašuje podpora za podmíněně slučitelnou s vnitřním trhem - Časová působnost hmotněprávních pravidel práva - Služba obecného hospodářského zájmu - Zjevně nesprávné posouzení“)

(2017/C 086/30)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Jørgen Andersen (Ballerup, Dánsko) (zástupci: J. Rivas Andrés a M.-I. Rantou, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: L. Armati a T. Maxian Rusche, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Dánské království (zástupci: C. Thorning, zmocněnec, ve spolupráci s R. Holdgaardem, advokátem) a Danske Statsbaner (DSB) (Kodaň, Dánsko) (zástupce: M. Honoré, advokát)

Vedlejší účastník podporující žalobce v řízení o kasačním opravném prostředku: Dansk Tog (Kodaň, Dánsko) (zástupci: G. van de Walle de Ghelcke, J. Rivas Andrés a F. Nissen Morten, advokáti)

Předmět věci

Návrh založený na článku 263 SFEU a směřující k částečnému zrušení rozhodnutí Komise 2011/3/EU ze dne 24. února 2010 o smlouvách o veřejných službách v dopravě mezi dánským ministerstvem dopravy a Danske Statsbaner [státní podpora C 41/08 (ex NN 35/08)] (Úř. věst. 2011, L 7, s. 1)

Výrok rozsudku

1)	Článek 1 druhý pododstavec rozhodnutí Komise 2011/3/EU ze dne 24. února 2010 o smlouvách o veřejných službách mezi dánským ministerstvem dopravy a Danske Statsbaner [státní podpora C 41/08 (ex NN 35/08)] se zrušuje v rozsahu, v němž se týká platby ze dne 21. prosince 2009.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Jørgen Andersen, Evropská komise, Dansk Tog, Dánské království a Danske Statsbaner (DSB) ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 103, 2.4.2011.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/24

Rozsudek Tribunálu ze dne 3. února 2017 – Minority SafePack – one million signatures for diversity in Europe v. Komise

(Věc T-646/13) (1)

(„Institucionální právo - Evropská občanská iniciativa - Ochrana národnostních a jazykových menšin a posílení kulturní a jazykové rozmanitosti Unie - Odmítnutí registrace - Zjevný nedostatek legislativních pravomocí Komise - Povinnost odůvodnění - Článek 4 odst. 2 písm. b) a čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) č. 211/2011“)

(2017/C 086/31)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Bürgerausschuss für die Bürgerinitiative Minority SafePack – one million signatures for diversity in Europe (zástupci: původně E. Johansson, J. Lund a C. Lund, poté E. Johansson a T. Hieber, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise (zástupce: H. Krämer, zmocněnec)

Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Slovenská republika (zástupkyně: B. Ricziová, zmocněnkyně) a Rumunsko (zástupci: R. Radu, R. Haţieganu, D. Bulancea a A. Wellman, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2013) 5969 final ze dne 13. září 2013, kterým se zamítá žádost o zápis evropské občanské iniciativy nazvané „Minority SafePack – one million signatures for diversity in Europe“

Výrok

1)	Rozhodnutí Komise C(2013) 5969 final ze dne 13. září 2013, kterým se zamítá žádost o zápis evropské občanské iniciativy nazvané „Minority SafePack – one million signatures for diversity in Europe“, se zrušuje.

2)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada nákladů řízení vynaložených Bürgerausschuss für die Bürgerinitiative Minority SafePack – one million signatures for diversity in Europe.

3)	Maďarsko, Slovenská republika a Rumunsko ponesou vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 112, 14.4.2014.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/24

Rozsudek Tribunálu ze dne 3. února 2017 – Kessel medintim v. EUIPO – Janssen Cilag (Premeno)

(Věc T-509/15) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie Premeno - Starší národní slovní ochranná známka Pramino - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 - Rozhodnutí přijaté v návaznosti na částečné zrušení původního rozhodnutí Tribunálem - Právo být vyslechnut - Článek 75 nařízení č. 207/2009“)

(2017/C 086/32)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Kessel medintim GmbH (Mörfelden-Walldorf, Německo) (zástupci: A. Jacob a U. Staudenmaier, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupkyně: D. Walicka, zmocněnkyně)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Janssen-Cilag GmbH (Neuss, Německo) (zástupkyně: M. Wenz, advokátka)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. července 2015 (věc R 349/2015-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Janssen-Cilag a Kessel medintim

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti Kessel medintim GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 354, 26.10.2015.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/25

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. února 2017 – Bodegas Vega Sicilia v. EUIPO (TEMPOS VEGA SICILIA)

(Věc T-696/15) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie TEMPOS VEGA SICILIA - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Ochranná známka pro vína obsahující zeměpisná označení - Článek 7 odst. 1 písm. j) nařízení (ES) č. 207/2009“)

(2017/C 086/33)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Bodegas Vega Sicilia, SA (Valbuena de Duero, Španělsko) (zástupce: S. Alonso Maruri, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: A. Muñiz Rodríguez a A. Folliard-Monguiral, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 30. září 2015 (věc R 285/2015-4) týkajícímu se přihlášky slovního označení TEMPOS VEGA SICILIA jako ochranné známky Evropské unie

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Bodegas Vega Sicilia, SA, se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 38, 1.2.2016.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/26

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. února 2017 – Mast-Jägermeister v. EUIPO (Poháry)

(Věc T-16/16) (1)

(„(Průmyslový) vzor Společenství - Přihláška (průmyslových) vzorů Společenství představujících poháry - Pojem ‚vyobrazení, které lze reprodukovat‘ - Nepřesné vyobrazení, pokud jde rozsah požadované ochrany - Odmítnutí odstranit nedostatky - Nepřiznání dne podání - Články 36 a 46 nařízení (ES) č. 6/2002 - Článek 4 odst. 1 písm. e) a čl. 10 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 2245/2002“)

(2017/C 086/34)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Mast-Jägermeister SE (Wolfenbüttel, Německo) (zástupci: H.-P. Schrammek, C. Drzymalla, S. Risthaus a J. Engberding, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: S. Hanne, zmocněnec)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 17. listopadu 2015 (věc R 1842/2015-3), týkajícímu se přihlášek pohárů jako zapsaných (průmyslových) vzorů Společenství.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Společnosti Mast-Jägermeister SE se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 90, 7.3.2016.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/26

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. února 2017 – International Gaming Projects v. EUIPO – adp Gauselmann (TRIPLE EVOLUTION)

(Věc T-82/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie TRIPLE EVOLUTION - Starší slovní ochranná známka Evropské unie Evolution - Relativní důvod pro zamítnutí - Nebezpečí záměny - Podobnost označení - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009“)

(2017/C 086/35)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: International Gaming Projects Ltd (Qormi, Malta) (zástupci: původně M. Garayalde Niño a A. Alpera Plazas, poté M. Garayalde Niño, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupkyně: S. Bonne, zmocněnkyně)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: adp Gauselmann GmbH (Espelkamp, Německo) (zástupkyně: P. Koch Moreno, advokátka)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. prosince 2015 (věc R 0725/2015-2) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi adp Gauselmann a International Gaming Projects.

Výrok

1.	Žaloba se zamítá.

2.	Společnosti International Gaming Projects Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 136, 18.4.2016.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/27

Rozsudek Tribunálu ze dne 9. února 2017 – zero v. EUIPO – Hemming (ZIRO)

(Věc T-106/16) (1)

(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie ZIRO - Starší obrazová ochranná známka Evropské unie zero - Relativní důvod pro zamítnutí zápisu - Nebezpečí záměny - Článek 8 odstavec 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009“)

(2017/C 086/36)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: zero Holding GmbH & Co. KG (Brémy, Německo) (zástupce: M. Nentwig, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: M. Vuijst a H. O’Neill, zmocněnci)

Další účastník řízení před odvolacím senátem EUIPO: Oliver Hemming (Cadbury, Spojené království)

Předmět věci

Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 12. ledna 2016 (věc R 71/2015-5) týkajícímu se námitkového řízení mezi zero Holding a O. Hemmingem

Výrok

1.	Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 12. ledna 2016 (věc R 71/2015–5) se zrušuje.

2.	EUIPO se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 175, 7.5.2016.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/28

Kasační opravný prostředek podaný dne 24. listopadu 2016 Valérií Annou Gyarmathy proti rozsudku vydanému dne 5. března 2015 Soudem pro veřejnou službu ve věci F-97/13, Gyarmathy v. FRA

(Věc T-196/15 P)

(2017/C 086/37)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Valéria Anna Gyarmathy (Györ, Maďarsko) (zástupce: A. Cech, advokát)

Další účastnice řízení: Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Navrhovatelka navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil napadený rozsudek v plném rozsahu a plně vyhověl návrhovým žádáním uplatněným v řízení v prvním stupni,

—	uložil odpůrkyni náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku uplatňuje navrhovatelka pět důvodů kasačního opravného prostředku.

1.	První důvod kasačního opravného prostředku vycházející ze zkreslení důkazů a věcné nesprávnosti při meritorním posouzení otázky porušení podmínek oznámení o volném pracovním místě Soudem pro veřejnou službu.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Soud pro veřejnou službu v rozporu s právem navrhovatelky na spravedlivý proces ve smyslu článku 47 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dostatečně neodůvodnil svůj rozsudek, pokud jde o otázky plynoucí z výběrového řízení.

3.	Třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Soud pro veřejnou službu nepřijal další procesní opatření, jež by navrhovatelce umožnila podložit své žalobní důvody týkající se nedostatku nestrannosti, objektivity nebo nezávislosti výběrového řízení.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že se Soud pro veřejnou službu dopustil nesprávného právního posouzení tím, že prohlásil žalobní důvod týkající se obsazení předmětného pracovního místa, který navrhovatelka uplatnila v řízení v prvním stupni, nepřípustným, a to z důvodu, že nebyl uplatněn v rámci postupu před zahájením soudního řízení.

Pátý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že se Soud pro veřejnou službu dopustil nesprávného právního posouzení tím, že prohlásil žalobní důvod týkající se nesprávného složení výběrové komise a porušení zásady zákazu diskriminace na základě pohlaví, který uplatnila navrhovatelka v řízení v prvním stupni, nepřípustným, a to z důvodu, že nebyl uplatněn v rámci postupu před zahájením soudního řízení a úzce nesouvisel s důvody uvedenými ve stížnosti (pravidlo shody).

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/28

Žaloba podaná dne 7. prosince 2016 – Miserini Johansson v. EIB

(Věc T-870/16)

(2017/C 086/38)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Virna Miserini Johansson (Lucemburk, Lucembursko) (zástupce: A. Senes, advokát)

Žalovaná: Evropská investiční banka (EIB)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí EIB ze dne 25. ledna 2016;

—	uložil EIB, aby žalobkyni opětovně přiznala veškeré platové nároky a příslušné doplňkové nároky, včetně všech nároků na důchod a příspěvků do systému dobrovolného penzijního připojištění (SDPP);

—	uložil EIB náhradu částky odpovídající ušlému výdělku (předběžně vyčíslené na 24 000 eur k 31. prosinci 2016);

—	uložil EIB, aby zpětně vypočítala veškeré nároky žalobkyně na důchod a příspěvky do SDPP s účinkem k 1. únoru 2016;

—	uložil EIB, aby žalobkyni nahradila nemajetkovou újmu, kterou utrpěla, předběžně vyčíslenou na 5 000 eur;

—	uložil EIB náhradu nákladů tohoto řízení, včetně (případných) právních poplatků a nákladů na právní poradenství.

podpůrně,

—	uložil EIB, aby jako náhradu újmy, kterou žalobkyně utrpěla v důsledku ztráty veškerých platových nároků, zaplatila žalobkyni částku odpovídající škodě předběžně vyčíslené na 24 000 eur k 31. prosinci 2016;

—	určil znalce, aby stanovil přesnou konečnou výši výše uvedené žádosti, nároků žalobkyně na důchod a příspěvků do SDPP s účinkem od 1. února 2016;

—	uložil EIB, aby uhradila náklady na léčbu a psychologickou péči týkající se zdravotních obtíží, které jsou důsledkem velkého stresu žalobkyně a které nejsou hrazeny ze systému zdravotního pojištění EIB;

—	uložil EIB, aby žalobkyni nahradila nemajetkovou újmu, kterou utrpěla, ve výši 5 000 eur, a považuje-li to za nezbytné, určil znalce pro účely stanovení přesné částky;

—	uložil EIB náhradu nákladů tohoto řízení, včetně (případných) právních poplatků a nákladů na právní poradenství.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně jediný žalobní důvod, jenž vychází z toho, že EIB porušila její základní práva, která jsou zaručena Listinou základních práv Evropské unie a judikaturou Soudního dvora týkající se ochrany základních práv (mimo jiné rozsudek ze dne 13. prosince 1979, Hauer v. Rheinland-Pfalz, C-44/79, EU:C:1979:290).

Žalobkyně tvrdí, že EIB ve vztahu k ní porušila svoji obecnou povinnost jednat s náležitou péčí, pokud jde o její zdravotní potíže a rizika, kterým byla v důsledku těchto potíží vystavena. Žalobkyně navíc nebyla řádně informována o postupech, které je třeba uplatnit při prokazování nemoci z povolání. Žalobkyně každopádně tvrdí, že na základě lékařského posudku bylo určeno, že její nemoc je nemocí z povolání, a že EIB poskytla veškeré relevantní dokumenty umožňující příslušné určení. Žalobkyně nemusí učinit žádné další procesní kroky a EIB by měla jejím žádostem okamžitě vyhovět.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/30

Žaloba podaná dne 17. ledna 2017 – LA Superquimica v. EUIPO – D-Tack (D-TACK)

(Věc T-24/17)

(2017/C 086/39)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: LA Superquimica, SA (Barcelona, Španělsko) (zástupce: A. Canela Giménez, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: D-Tack GmbH (Hüttlingen, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatel sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie „D-TACK“ – Přihláška č. 9 650 847

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 15. listopadu 2016, ve věci R 1983/2015-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí EUIPO ze dne 15. listopadu 2016;

—	uložil EUIPO a protistranám náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Odvolací senát neposoudil žalobkyní předložené údaje z databáze Sitadex o španělských ochranných známkách č. 2515958, 2516679, 2542249, 2591412 a 2668711;

—	Odvolací senát neposoudil žalobkyní předložené důkazy o užívání.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/30

Žaloba podaná dne 19. ledna 2017 – Habermaaß v. EUIPO – Here Global (h)

(Věc T-40/17)

(2017/C 086/40)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Habermaaß GmbH AG (Bad Rodach, Německo) (zástupci: U. Blumenröder, H. Gauß a E. Bertram, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Here Global BV (Eindhoven, Nizozemsko)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie obsahující slovní prvek „h“ – přihláška č. 12 833 141

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 24. října 2016 ve věci R 53/2016-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) a článku 41 nařízení č. 207/2009;

—	porušení právních zásad, jež je třeba zohlednit při uplatnění a výkladu nařízení č. 207/2009;

—	porušení čl. 135 odst. 4 jednacího řádu.

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/31

Žaloba podaná dne 27. ledna 2017 – Polsko v. Komise

(Věc T-51/17)

(2017/C 086/41)

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Polská republika (zástupce: B. Majczyna)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/2018 ze dne 15. listopadu 2016, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (oznámeno pod číslem C(2016) 7232) (Úř. věst. 2016, L 312, s. 26) v rozsahu, v němž vylučuje výdaje agentury akreditované Polskem ve výši 38 984 850,50 euro a 76 816 098,12 eur z financování Evropskou unií;

—	uložil Evropské Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z porušení čl. 52 odst. 1 nařízení (EU) č. 1306/2013 (1), neboť na základě nesprávného skutkového a právního posouzení byla provedena finanční oprava, ačkoli byly výdaje Polské republiky uskutečněny v souladu s unijními právními předpisy.

—	Částky vyloučené napadeným rozhodnutím byly vynaloženy v souladu s nařízením Komise (ES) č. 1234/2007 (2) a s prováděcím nařízením Komise č. 543/2011 (3), takže neexistoval důvod pro vyloučení z financování.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 52 odst. 2 nařízení (EU) č. 1306/2013 uplatněním paušální opravy, která je – vzhledem k riziku případné finanční újmy pro unijní rozpočet – extrémně nadsazená.

—

Paušální oprava provedená Komisí ve výši 25 % je příliš vysoká a překračuje případnou maximální újmu, která by mohla fondu vzniknout. Kromě toho se žalobkyně dovolává obecných pokynů č. VI/5330/97 týkajících se výpočtu finančních důsledků a uplatňuje argument, že splnila všechny podmínky uvedené v těchto pokynech, aby Komise uplatnila nižší procentní sazbu či aby neprovedla opravu.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení čl. 52 odst. 4 písm. a) nařízení (EU) č. 1306/2013 v rozsahu, v němž byla paušální oprava vypočítána pro výdaje uskutečněné více než 24 měsíce předtím, než Komise členskému státu písemně oznámila výsledky kontrol.

—	Podle čl. 52 odst. 4 písm. a) uvedeného nařízení nelze financování zamítnout u výdajů, uskutečněných více než 24 měsíců předtím, než Komise dotyčnému členskému státu písemně oznámí výsledky kontrol.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 549).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007 , kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (Úř. věst. 2007, L 299, s. 1).

(3) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011 , kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (Úř. věst. 2011, L 157, s. 1).

20.3.2017

Úřední věstník Evropské unie

C 86/32

Žaloba podaná dne 1. února 2017 – Westbrae Natural v. EUIPO – Kaufland Warenhandel (COCONUT DREAM)

(Věc T-65/17)

(2017/C 086/42)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Westbrae Natural, Inc. (Delaware, Spojené státy americké) (zástupce: D. McFarland, barrister)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Kaufland Warenhandel GmbH & Co. KG (Neckarsulm, Německo)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie „COCONUT DREAM“ – přihláška č. 13 599 501

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. listopadu 2016 ve věci R 182/2016-2

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil náhradu nákladů řízení ve prospěch žalobkyně.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 86

České vydání	Informace a oznámení	Ročník 60 20. března 2017

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2017/C 86/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie	1

	V Oznámení
	SOUDNÍ ŘÍZENÍ
	Soudní dvůr
2017/C 86/02	Věc C-27/16: Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 8. prosince 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Administrativen sad Sofia-grad – Bulharsko) – Angel Marinkov v. Predsedatel na Daržavna agencija za balgarite v čužbina Řízení o předběžné otázce — Článek 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora — Směrnice 2000/78/ES a 2006/54/ES — Oblast působnosti — Zjevná nepřípustnost — Listina základních práv Evropské unie — Uplatňování unijního práva — Neexistence — Zjevný nedostatek pravomoci	2
2017/C 86/03	Věc C-345/16: Usnesení Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 29. listopadu 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal de première instance de Liège – Belgie) – Jean Jacob, Dominique Lennertz v. Belgický stát Řízení o předběžné otázce — Skutkový a právní kontext sporu v původním řízení — Nedostatečné informace — Zjevná nepřípustnost — Článek 53 odst. 2 — Článek 94 jednacího řádu Soudního dvora	3
2017/C 86/04	Věc C-379/16 P: Usnesení Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 24. listopadu 2016 – European Dynamics Luxembourg SA, European Dynamics Belgium SA, Evropaïki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) Kasační opravný prostředek — Článek 181 jednacího řádu Soudního dvora — Veřejné zakázky na služby — Vývoj softwaru a servisních služeb — Nesprávný výklad argumentů a zkreslení důkazů předložených dalším účastníkem řízení před Tribunálem	3
2017/C 86/05	Věc C-484/16: Usnesení Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 13. prosince 2016 – (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Giudice di pace di Taranto – Itálie) – trestní řízení proti Antoniu Semerarovi Rozhodnutí o předběžné otázce — Zjevný nedostatek pravomoci — Článek 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora — Justiční spolupráce v trestních věcech — Směrnice 2012/29/EU — Článek 2 odst. 1 písm. a) — Minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu — Listina základních práv Evropské unie — Články 49, 51, 53 a 54 — Přestupek urážky — Zrušení přestupku urážky vnitrostátním zákonodárcem — Nedostatek souvislosti s unijním právem — Zjevný nedostatek pravomoci Soudního dvora	4
2017/C 86/06	Věc C-522/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 7. října 2016 – A v. Staatssecretaris van Financiën	4
2017/C 86/07	Věc C-564/16 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 7. listopadu 2016 Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 9. září 2016 ve věci T-159/15, Puma SE v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví	5
2017/C 86/08	Věc C-631/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Noord-Holland (Nizozemsko) dne 7. prosince 2016 – X BV v. Inspecteur van de Belastingdienst/Douane, kantoor Rotterdam Rijnmond	6
2017/C 86/09	Věc C-634/16 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 7. prosince 2016 Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 28. září 2016 ve věci T-476/15, European Food SA v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví	7
2017/C 86/10	Věc C-637/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Düsseldorf (Německo) dne 9. prosince 2016 – Florian Hanig v. Société Air France SA	8
2017/C 86/11	Věc C-644/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 15. prosince 2016 – Synthon BV v. Astellas Pharma Inc.	9
2017/C 86/12	Věc C-648/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Commissione Tributaria Provinciale di Reggio Calabria (Itálie) dne 16. prosince 2016 – Fortunata Silvia Fontana v. Agenzia delle Entrate – Direzione provinciale di Reggio Calabria	10
2017/C 86/13	Věc C-651/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākā tiesa (Lotyšsko) dne 19. prosince 2016 – DW	10
2017/C 86/14	Věc C-652/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Sofia-grad (Bulharsko) dne 19. prosince 2016 – Nigjar Rauf Kaza Achmedbekova, Rauf Emin Ogla Аchmedbekov v. Zamestnik-predsedatel na Daržavna agencija za bežancite	11
2017/C 86/15	Věc C-660/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 21. prosince 2016 – Finanzamt Dachau v. Achim Kollroß	12
2017/C 86/16	Věc C-661/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo) dne 21. prosince 2016 – Finanzamt Göppingen v. Erich Wirtl	13
2017/C 86/17	Věc C-672/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD) (Portugalsko) dne 29. prosince 2016 – Imofloresmira – Investimentos Imobiliários S.A. v. Autoridade Tributária e Aduaneira	14
2017/C 86/18	Věc C-676/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nejvyšším správním soudem (Česká republika) dne 27. prosince 2016 – CORPORATE COMPANIES s.r.o. v. Ministerstvo financí ČR	15
2017/C 86/19	Věc C-677/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Social no 33 de Madrid (Španělsko) dne 29. prosince 2016 – Montero Mateos v. Agencia Madrileña de Atención Social de la Consejería de Políticas Sociales y Familia de la Comunidad Autónoma de Madrid	15
2017/C 86/20	Věc C-679/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus (Finsko) dne 30. prosince 2016 – A	16
2017/C 86/21	Věc C-9/17: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus (Finsko) dne 9. ledna 2017 – Maria Tirkkonen	17
2017/C 86/22	Věc C-15/17: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein oikeus (Finsko) dne 13. ledna 2017 – Bosphorus Queen Shipping Ltd Corp v. Rajavartiolaitos	17
2017/C 86/23	Věc C-25/17: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus (Finsko) dne 19. ledna 2017 – Tietosuojavaltuutettu	19
2017/C 86/24	Věc C-33/17: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Okrajno Sodišče Pliberk (Rakousko) dne 23. ledna 2017 – Čepelnik d.o.o. v. Michael Vavti	20
2017/C 86/25	Věc C-72/16: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 30. listopadu 2016 [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice Queen's Bench Division (Administrative Court) – Spojené království] – The Queen, na žádost: Prospector Offshore Drilling SA a další v. Her Majesty's Treasury, Commissioners for Her Majesty's Revenue and Customs	21
2017/C 86/26	Věc C-148/16: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 6. prosince 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Högsta domstolen – Švédsko) – Riksåklagaren v. Zenon Robert Akarsar	21
2017/C 86/27	Věc C-159/16: Usnesení předsedy prvního senátu Soudního dvora ze dne 6. prosince 2016 – (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Augstākā tiesa – Lotyšsko) – řízení zahájené společností „Starptautiskā lidosta Riga“ VAS, za účasti: Konkurences padome	22
2017/C 86/28	Věc C-282/16: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 25. listopadu 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Handelsgericht Wien – Rakousko) – RMF Financial Holdings Sàrl v. Heta Asset Resolution AG	22
2017/C 86/29	Věc C-394/16: Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 21. listopadu 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Frankfurt am Main – Německo) – FMS Wertmanagement AöR v. Heta Asset Resolution AG	22
	Tribunál
2017/C 86/30	Věc T-92/11 RENV: Rozsudek Tribunálu ze dne 18. ledna 2017 – Andersen v. Komise Státní podpory — Železniční doprava — Podpory poskytnuté dánskými orgány ve prospěch veřejného podniku Danske Statsbaner — Smlouvy o veřejných službách na poskytování služeb osobní železniční dopravy mezi Kodaní a Ystad — Rozhodnutí, kterým se prohlašuje podpora za podmíněně slučitelnou s vnitřním trhem — Časová působnost hmotněprávních pravidel práva — Služba obecného hospodářského zájmu — Zjevně nesprávné posouzení	23
2017/C 86/31	Věc T-646/13: Rozsudek Tribunálu ze dne 3. února 2017 – Minority SafePack – one million signatures for diversity in Europe v. Komise Institucionální právo — Evropská občanská iniciativa — Ochrana národnostních a jazykových menšin a posílení kulturní a jazykové rozmanitosti Unie — Odmítnutí registrace — Zjevný nedostatek legislativních pravomocí Komise — Povinnost odůvodnění — Článek 4 odst. 2 písm. b) a čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) č. 211/2011	24
2017/C 86/32	Věc T-509/15: Rozsudek Tribunálu ze dne 3. února 2017 – Kessel medintim v. EUIPO – Janssen Cilag (Premeno) Ochranná známka Evropské unie — Námitkové řízení — Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie Premeno — Starší národní slovní ochranná známka Pramino — Relativní důvod pro zamítnutí zápisu — Nebezpečí záměny — Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 — Rozhodnutí přijaté v návaznosti na částečné zrušení původního rozhodnutí Tribunálem — Právo být vyslechnut — Článek 75 nařízení č. 207/2009	24
2017/C 86/33	Věc T-696/15: Rozsudek Tribunálu ze dne 9. února 2017 – Bodegas Vega Sicilia v. EUIPO (TEMPOS VEGA SICILIA) Ochranná známka Evropské unie — Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie TEMPOS VEGA SICILIA — Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu — Ochranná známka pro vína obsahující zeměpisná označení — Článek 7 odst. 1 písm. j) nařízení (ES) č. 207/2009	25
2017/C 86/34	Věc T-16/16: Rozsudek Tribunálu ze dne 9. února 2017 – Mast-Jägermeister v. EUIPO (Poháry) (Průmyslový) vzor Společenství — Přihláška (průmyslových) vzorů Společenství představujících poháry — Pojem vyobrazení, které lze reprodukovat — Nepřesné vyobrazení, pokud jde rozsah požadované ochrany — Odmítnutí odstranit nedostatky — Nepřiznání dne podání — Články 36 a 46 nařízení (ES) č. 6/2002 — Článek 4 odst. 1 písm. e) a čl. 10 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 2245/2002	26
2017/C 86/35	Věc T-82/16: Rozsudek Tribunálu ze dne 9. února 2017 – International Gaming Projects v. EUIPO – adp Gauselmann (TRIPLE EVOLUTION) Ochranná známka Evropské unie — Námitkové řízení — Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie TRIPLE EVOLUTION — Starší slovní ochranná známka Evropské unie Evolution — Relativní důvod pro zamítnutí — Nebezpečí záměny — Podobnost označení — Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009	26
2017/C 86/36	Věc T-106/16: Rozsudek Tribunálu ze dne 9. února 2017 – zero v. EUIPO – Hemming (ZIRO) Ochranná známka Evropské unie — Námitkové řízení — Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie ZIRO — Starší obrazová ochranná známka Evropské unie zero — Relativní důvod pro zamítnutí zápisu — Nebezpečí záměny — Článek 8 odstavec 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009	27
2017/C 86/37	Věc T-196/15 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 24. listopadu 2016 Valérií Annou Gyarmathy proti rozsudku vydanému dne 5. března 2015 Soudem pro veřejnou službu ve věci F-97/13, Gyarmathy v. FRA	28
2017/C 86/38	Věc T-870/16: Žaloba podaná dne 7. prosince 2016 – Miserini Johansson v. EIB	28
2017/C 86/39	Věc T-24/17: Žaloba podaná dne 17. ledna 2017 – LA Superquimica v. EUIPO – D-Tack (D-TACK)	30
2017/C 86/40	Věc T-40/17: Žaloba podaná dne 19. ledna 2017 – Habermaaß v. EUIPO – Here Global (h)	30
2017/C 86/41	Věc T-51/17: Žaloba podaná dne 27. ledna 2017 – Polsko v. Komise	31
2017/C 86/42	Věc T-65/17: Žaloba podaná dne 1. února 2017 – Westbrae Natural v. EUIPO – Kaufland Warenhandel (COCONUT DREAM)	32
2017/C 86/43	Věc T-476/16: Usnesení Tribunálu ze dne 2. února 2017 – Adama Agriculture a Adama France v. Komise	33