2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/1

Zpravodaj:

Petr ZAHRADNÍK

1.1.

EHSV je názoru, že rozpočet EU může představovat zásadní nástroj pro řešení stávajících výzev EU a jejích strukturálních změn. Je však zapotřebí pečlivě analyzovat a vyhodnotit, kde jsou jeho prostředky vynakládány, jak jsou vynakládány, jak je výkonnost takto vynaložených prostředků vyhodnocována a jak jsou dosažené výsledky komunikovány  (1). Za těchto předpokladů se může rozpočet EU chopit prioritních výzev EU a může dopomoci obnovit víru evropské populace v EU i v podmínkách absolutního i relativního snížení jeho objemu.

1.2.

Předpokladem pro posílení výkonnosti rozpočtu EU je současně i stanovení jasně vymezených prioritních cílů ve prospěch občanů EU, odpovídajících agregovaných ukazatelů a přesvědčivého systému podávání zpráv vztahujících se k reálným aktivitám financovaným z rozpočtu EU, čímž by byla maximalizována value for money. Cestou mohou být například předběžné podmínky, finanční nástroje či flexibilita a schopnost čelit náhlým výzvám (2). Primárně kvantitativní aspekt rozpočtu EU, který je i z pohledu EHSV tak významný pro určení základních priorit a jim odpovídajících politik, musí být doprovázen i svým kvalitativním rozměrem.

1.3.

EHSV se ztotožňuje s přístupem, který respektuje, že v případě výdajů rozpočtu EU nejde pouze o zajištění souladu s pravidly zákonnosti a procesní správnosti (legality and regularity), ale i o cílené a systematické zaměření se na výsledky a výkonnost, kterých rozpočet EU dosahuje při zajišťování prioritních oblastí EU.

1.4.

EHSV souhlasí, že osvojení pravidel výkonnostní kultury (performance culture) v souvislosti s rozpočtem EU vyžaduje zajištění úzké propojenosti mezi objemem a charakterem výdajů na straně jedné a ucelenou sadou agregovaných výkonnostních ukazatelů, které výsledky a výkonnost měří, na straně druhé.

1.5.

EHSV současně zastává názor, že osvojení výkonnostní kultury nepředstavuje jednorázový krok, ale vývojový proces, který předpokládá jak odpovídající právní prostředí, tak i výběr nástrojů, které povedou klíčové aktéry k jednání žádoucím směrem. Nadcházející diskuse a implementace výkonnostně orientovaného rozpočtu EU musí dále blíže specifikovat jeho obsah;

1.6.

EHSV je přesvědčen, že výkonnostně orientovaný rozpočet EU zajišťuje naplňování reálných výsledků a dopadů v prioritních oblastech EU, které přinášejí zřetelně vymezitelnou přidanou hodnotu. Diskuse o výkonnostním rozpočtu EU je tedy též diskusí o prioritních politikách EU, které mají schopnost zajistit potřebné strukturální změny.

1.7.

Dosud došlo k provedení pilotních testů, které měří dopad rozpočtu EU na plnění priorit a kvantifikovaných cílů strategie Evropa 2020. EHSV tuto aktivitu hodnotí jako pozitivní krok správným směrem, v němž je zapotřebí systematicky a ještě podstatně komplexněji pokračovat. Testy odhalily vysokou míru nesouladu mezi zamýšlenými cíli a jim odpovídajícími výsledky a řadu příkladů neefektivního využívání prostředků EU a procesních selhání, jež je doprovázejí.

1.8.

EHSV podporuje další lepší a užší propojení a vazbu prostřednictvím ukazatelů dopadové analýzy a její následné interpretace mezi strategií Evropa 2020 a víceletým finančním rámcem 2014–2020, resp. jednotlivými rozpočty EU pro příslušná léta. Přitom je žádoucí provedení reflexe strategie Evropa 2020, zda tato cílí na skutečné rozvojové priority EU i ve druhé polovině této dekády.

1.9.

EHSV též podporuje zajištění toho, aby dohody o partnerství a operační programy byly schopny hrát roli efektivních převodníků cílů a priorit EU do podoby operativních cílů realizovaných na úrovni jednotlivých členských států buď v podobě zlepšení sdíleného managementu (shared management), nebo zlepšení procesních postupů u programů přímo řízených Evropskou komisí v jednotlivých členských státech.

1.10.

EHSV doporučuje, aby členské státy byly motivovány k tomu, aby do svých dohod o partnerství a operačních programů zahrnuly vzájemně porovnatelnou sadu kvantifikovatelných výsledků, jež by měly být podporou ze zdrojů rozpočtu EU dosaženy a tyto by měly být následně vyhodnoceny. Všechny dohody o partnerství a programy by měly obsahovat společné výsledkové ukazatele na průřezové/horizontální bázi, s jasnou identifikací přínosu jednotlivých fondů i ESIF jako celku, navržené tak, aby byl možný monitoring pokroku na úrovni EU, členských států i jejich jednotlivých regionů.

1.11.

EHSV vnímá nadcházející revizi víceletého finančního rámce 2014 – 2020 v polovině období jako příležitost pro silnější prosazení výkonnostního a výsledkově orientovaného přístupu, který by se měl následně naplno projevit v podobě víceletého finančního rámce počínaje rokem 2021.

1.12.

EHSV se domnívá, že by víceletý finanční rámec počínaje rokem 2021 měl představovat, společně s novou strategií konkurenceschopnosti a rozvoje a vznikajícím sociálním pilířem, klíčovou střednědobou strategickou platformu (se stejným časovým horizontem jako má strategie konkurenceschopnosti) se strukturou a váhou jednotlivých výdajových položek přizpůsobenou skutečným potřebám a prioritám a současně by měl umožnit větší flexibilitu pro zajištění nově vzniklých potřeb. EHSV by rovněž přivítal změnu způsobu nakládání s prostředky rozpočtu EU ve směru vyšší efektivnosti prostřednictvím širšího uplatnění návratných nástrojů a nalézání jejich komplementarity s dotačními prostředky. Navíc existuje stále velký prostor pro zlepšení způsobů vyhodnocování rozpočtu EU a jeho efektivnosti. Parametr odpovídající rozpočtové flexibility je velmi podstatný z pohledu schopnosti rozpočtu EU reagovat na nově vzniklé podněty, hrozby a příležitosti a udržení akceschopnosti EU (příkladem může být migrační krize, potřeba řešit ekonomické šoky či změna počtu členů EU a její dopad na rozpočtové toky, odpovídající zdrojová báze Fondu solidarity pro případ přírodních katastrof) a týká se nejenom objemu a struktury výdajů rozpočtu EU, ale též jeho příjmové strany.

1.13.

EHSV doporučuje, aby se do rozpočtové politiky EU po roce 2020 též promítla identifikace odpovídající výše příjmové strany rozpočtu EU a způsobu jejího vytváření (nalezení vyvážené a solidární vazby mezi příspěvky členských států a vlastními rozpočtovými zdroji).

1.14.

EHSV souhlasí s dalším rozšířením možností aktivní fiskální politiky, například včetně možnosti emitovat cenné papíry. Pro tento účel je žádoucí zlepšit fiskální rámec a procedury rozpočtu EU a rovněž uspokojivě vyřešit záležitost působnosti rozpočtové politiky EU vůči zemím eurozóny na straně jedné a ostatním členským státům EU na straně druhé.

2.1.1.

Rozpočet EU představuje významný a klíčový nástroj financování priorit EU, jehož objem činí přibližně 1 % HDP EU; za rok 2015 činil jeho objem 145,3 mld. EU. Rozpočet EU se podílí poměrně významným podílem na zajišťování hospodářské politiky v jednotlivých členských státech a představuje v průměru 1,9 % veřejných výdajů v členských státech EU, nicméně v určitých případech tento podíl významně přesahuje 10 %.

2.2.1.

Při takovém objemu finančních prostředků je důležité zajistit, aby tyto byly alokovány nejen v souladu s pravidly (legally and regularly), ale současně též aby při respektování těchto pravidel byly především s to dosáhnout cílů a odpovídajících výsledků a dodržovat principy zdravého finančního řízení (sound financial management) a kultury výkonnosti (performance culture). Identifikace skutečných efektů využívání rozpočtu EU měřená relevantními makroekonomickými ukazateli a měřítky se stává předmětem všech politických úvah, které se rozpočtové politiky EU v současnosti týkají.

2.2.2.

Rozpočet EU a jeho využívání by mělo být v souladu s následujícími prioritami:

2.2.3.

Rozpočet EU obsahuje některé nové prvky spojené s fungováním víceletého finančního rámce 2014–2020, jež jsou relevantní z hlediska posílení přístupu založeného na výkonnosti a zaměřeného na výsledky:

2.2.4.

Smyslem je lépe přizpůsobit fiskální politiku EU a praktické fungování rozpočtu EU potřebám prostřednictvím relevantnější vyváženosti mezi formálními a procedurálními záležitostmi využívání rozpočtu EU na straně jedné a přístupy založenými na výkonnosti a zaměřenými na výsledek na straně druhé. Za velmi potřebný lze označit s ohledem na výkonnost a výsledek též přístup společného vnímání a porozumění (common understanding) tohoto konceptu.

2.2.5.

Pro případ měření nesouladu s formálními pravidly je dlouhodobě používán ukazatel míry chybovosti (error rate). Její výše se pohybuje okolo 4 % (přibližně 4 % výdajů rozpočtu EU nejsou vynaložena v souladu s formálními pravidly, což není špatný výsledek; v absolutní částce však tento údaj představuje přibližně 6 mld. EUR). Vývoj souhrnné míry chybovosti v nedávném období ilustruje tabulka níže:

2.2.6.

Klíčovým principem pro rozpočet EU je „zdraví“ (soundness) finančních toků a skutečných programů a projektů jimi financovaných, jež umožňuje vyhodnocení optimálního využití zdrojů EU ve všech svých aspektech. EHSV se ztotožňuje s aktuálním trendem většího důrazu na výkonnost a výsledky, který se projevuje v aktivitách Evropské komise (Budget Focused on Results Iniciative (4)) i Evropského účetního dvora (struktura jeho Výroční zprávy za rok 2014 (5) a speciální kapitola zaměřená na výkonnost; pasáže ke sdílenému managementu (shared management) zahrnují jako výsledky vyhodnocení výkonnosti programů pocházející z pilotního testu).

2.2.7.

EHSV podporuje přístup uplatněný při pilotním testu, jenž je zaměřen na analýzu vztahu a propojení mezi strategií Evropa 2020 a dohodami o partnerství, resp. operačními programy jako klíčovými nástroji realizace politiky soudržnosti EU a jako významné složky výdajové strany rozpočtu EU. Tento test lze považovat za počátek komplexního pojetí při vyhodnocování výkonnosti a výsledků rozpočtu EU (6).

2.2.8.

Pro dosažení vyváženého sledování formálních i výkonnostních charakteristik spojených s rozpočtem EU je zásadní proces nakládání, řízení a sdílení dat a informací mezi orgány a institucemi EU (především Evropskou komisí) a členskými státy. Využívání rozpočtu EU je doprovázeno obrovským množstvím dat a informací, které jsou však pouze velmi omezeně prakticky využívány pro zajištění toho, aby bylo možné objektivně vyhodnotit jak míru chybovosti, tak zvláště splnění reálných výsledků, kterých rozpočet EU dosahuje, a stanovit postupy, jak zjištěný stav zlepšit

3.1.

EHSV zastává názor, že hlavním posláním existence rozpočtu EU je přinášet prospěch občanům EU a souběžně chránit finanční zájem EU; přínosy spočívají v podpoře založené na respektování rozvojových i provozních priorit, která je kompatibilní s rámcem hospodářské politiky a skutečnou i předpokládanou ekonomickou výkonností; ochrana finančního zájmu EU představuje odpovídající využití výdajů rozpočtu EU v souladu s pravidly a bez chyb a podvodného jednání. Nynější politický přístup by měl přispět k dosažení plného souladu a vyváženosti mezi nimi.

3.2.

EHSV se domnívá, že posun směrem k výkonnostně orientovanému rozpočtu EU nemůže být učiněn jako jednorázový krok. Je klíčové, aby základní právní normy a cíle rozpočtu EU a jeho politiky byly koncipovány s úmyslem naplnit kvalitativně zaměřené indikátory a dosáhnout měřitelné výsledky.

3.3.

Výkonnostně orientovanému rozpočtu EU by významně pomohlo i dosažení budoucího časového souladu mezi rozpočtovým obdobím (nyní sedmiletý finanční rámec) a obdobím vymezeným v klíčové rozvojové strategii EU (nyní desetiletá strategie Evropa 2020). Rok 2021 bude z tohoto pohledu znamenat unikátní příležitost pro dosažení tohoto souladu a vytvoření podmínek pro optimální fungování rozpočtu EU zaměřeného na výsledky a výkonnost.

3.4.

EHSV bere na vědomí a respektuje poznatky Výroční zprávy pro rok 2014 publikované Evropským účetním dvorem, která odhalila řadu problémových míst, ve kterých propojení strategie Evropa 2020 a dohod o partnerství, resp. operačních programů nefunguje zcela optimálně. Tato zpráva konstatuje, že tyto různé nástroje nejsou koncipovány tak, aby umožnily systematický převod politických cílů strategie Evropa 2020 do praktických operačních cílů (vymezených dohodami o partnerství a operačními programy) (7).

3.5.

EHSV je názoru, že potenciální přínosy plynoucí z dosažení synergií pěti evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) v rámci jednoho deštníku regulačního a řídícího rámce (regulatory and management framework) a jedné dohody o partnerství v každém členském státě se dosud nenaplnily, přičemž stále pokračuje praxe rozdílných pravidel vztahujících se na jednotlivé fondy, které vedou k fragmentaci programování (na rozdíl od potřebného dosahování synergií mezi nimi).

3.6.

EHSV se domnívá, že velký prostor pro posílení přístupu zaměřeného na výkonnost a výsledek umožňuje existence dvou nových prvků pro využívání prostředků EU v období 2014–2020 – kondicionalit a výkonnostní rezervy. Právě naplňování makroekonomických kondicionalit by mělo zajišťovat, že výdaje rozpočtu EU budou v jednotlivých členských státech alokovány v adekvátně zdravém makroekonomickém prostředí, resp., že nebude umožněno, aby členský stát, který neusiluje o nápravu svých makroekonomických problémů, mohl v plném rozsahu těchto prostředků využívat. Existence výkonnostní rezervy by též měla členské státy adekvátně motivovat k výkonnosti zaměřené na naplnění strategických cílů EU s podporou rozpočtu EU.

3.7.

EHSV se domnívá, že pilotní snaha o testování výkonnostně a výsledkově založeného rozpočtu EU prostřednictvím vazeb vůči prioritám strategie Evropa 2020 by nicméně měla být dále následována rozšířením o další relevantní oblasti tak, aby vyhodnocení výkonnostního a výsledkového zaměření rozpočtu EU mohlo být opravdu ucelené a komplexní – pozornost by měla být věnována například doporučením pro jednotlivé země (Country Specific Recommendations – CSRs) a souladu s indikátory vycházejícími z naplňování evropského semestru.

3.8.

EHSV doporučuje, aby v rámci úvah o fungování rozpočtu EU došlo též ke zvážení konceptu tržního selhání, na jehož odstranění by měly být prostředky rozpočtu EU zaměřeny; projevy tržního selhání (market imperfections/failures) mohou spočívat například v informační asymetrii, případně ve způsobu komerčního ocenění návratnosti investic ze strany finančních institucí, které brání financování určitých typů projektů, protože nejsou vzaty v úvahu určité pozitivní externality a širší sociální přínosy, jež nejsou relevantní pro jednotlivý komerční případ, ale mají význam pro podporu danou financováním EU.

3.9.

EHSV se ztotožňuje s potřebou zásadního zlepšení oblasti sdíleného managementu mezi orgány a institucemi EU (především Evropskou komisí) a členskými státy. 76 % všech výdajů rozpočtu EU je alokováno prostřednictvím sdíleného managementu. Čím lépe budou členské státy naplňovat vnitrostátní kvantifikované cíle strategie Evropa 2020, čím více bude rozpočet EU s cíli strategie Evropa 2020 propojen a čím lépe budou tyto cíle odrážet skutečné ekonomické, sociální, územní či environmentální potřeby EU, tím příznivější prostředí zdravého finančního managementu vytvoříme k hladkému propojení mezi Evropskou komisí a členskými státy.

3.10.

EHSV se domnívá, že významným projevem posílení výkonnosti a orientace na výsledek rozpočtu EU je důraz na větší využívání nástrojů finančního inženýrství (NFI), resp. inovativních finančních nástrojů, jejichž povaha zcela principiálně mění způsob, jakým jsou veřejné zdroje EU využívány a jaká očekávání jsou s nimi spojena. Přes nesporný potenciál NFI se přibližně jen 65 % těchto prostředků vztažených k období 2007–2013 dostalo ke konečným příjemcům (zbytek prostředků byl v NFI pouze „zaparkován“, aby bylo formálně doloženo jejich vyčerpání). Toto téma získá dále na důležitosti po roce 2020 i v souvislosti s potřebou posílení komplementarity vůči Evropskému fondu pro strategické investice (EFSI) a představuje klíčovou strategickou úvahu pro zaměření společných rozpočtových prostředků EU počínaje rokem 2021.

3.11.

EHSV je současně toho názoru, že silnější zaměření na výkonnost a výsledek pochopitelně neznamená podceňování zákonnosti a procesní správnosti. Důraz na soulad s právními a procesními pravidly nesmí být upozaděn. Vzhledem k tomu, že míra chybovosti se týká všech případů, kdy by finanční prostředky neměly být vyplaceny, protože nebyly použity v souladu s pravidly, je jaksi automaticky předpokládáno, že tato pravidla jsou správná a sama neobsahují vnitřní rozpory či nežádoucí prvky. I proto by postup, který je v souladu s pravidly zdravého finančního managementu, měl obsahovat ověření dopadů těchto regulatorních pravidel, aby došlo k testu jejich kompatibility a souladu s potřebami a cíli EU (8).

3.12.

EHSV souhlasí, že praxe spojená s využíváním rozpočtu EU je velmi komplikovaná. K naplnění požadavku zdravého finančního managementu přispěje též aktuální úsilí o zjednodušení veškerých aktivit s rozpočtem EU spojených, které se týkají jak procedurálních záležitostí, tak věcí spojených s obsahem; úsilí o zjednodušení by se mělo projevit ve snížení nadměrného administrativního břemene a omezení praxe „goldplatingu“ v jednotlivých členských státech.

3.13.

EHSV se domnívá, že návrhy zmíněné v sekci 1 tohoto stanoviska, jež vedou ke konečným závěrům a doporučením (sekce 1), představují klíčové koncepční úvahy o budoucí rozpočtové politice EU, které mohou být částečně uplatněny v souvislosti s procesem revize víceletého finančního rámce 2014 – 2020 v polovině období, ale jejichž úplné promítnutí do rozpočtových pravidel je možné až počínaje rokem 2021. Koncept výhledu a reformních potřeb týkající se rozpočtu a víceletého finančního rámce po roce 2020 se může opírat o nedávná stanoviska k tomuto tématu na úrovni EHSV či na ně navazovat (9).

2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/8

Zpravodaj:

José Antonio MORENO DÍAZ

Spoluzpravodaj:

Ákos TOPOLÁNSZKY

1.1.

Evropská unie není jen společný trh; je to spojení společných hodnot, jak je uvedeno v článku 2 Smlouvy. Kromě toho uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie. Tyto hodnoty, na nichž je Evropská unie založena, jsou základem integrace a součástí evropské identity. Musí být následně respektovány členskými státy stejně jako kritéria pro přistoupení. Je proto nezbytné, aby se v případě ohrožení těchto hodnot použily postupy Smlouvy. EHSV se domnívá, že evropské orgány by v rámci své politické činnosti měly zaujmout proaktivní a preventivní přístup, aby bylo možné problémy předvídat a zabránit jim.

1.2.

Stejně jako mnoho evropských organizací občanské společnosti je EHSV znepokojen zhoršením situace v oblasti lidských práv, populistickým a autoritářským směřováním a rizikem, které to představuje pro kvalitu demokracie a ochranu základních práv. Tato práva zaručuje jak Evropský soud pro lidská práva, tak Soudní dvůr Evropské unie a tvoří obecné zásady práva EU (1).

1.3.

Výše uvedené hodnoty jsou terčem útoků v celé Evropě. Mnoho organizací občanské společnosti odsuzuje situaci v některých členských státech a doufá, že EHSV přijme nové iniciativy, jež přimějí orgány EU rázně zareagovat. Nejen že je Evropská unie v nebezpečí, ale je ohrožena i důvěra občanů ve vnitrostátní a evropské demokratické instituce. EHSV se domnívá, že riziko je velmi závažné a systémové povahy.

1.4.

Konkrétní obsah zásad a norem, které vyplývají z právního státu, se může na vnitrostátní úrovni lišit v závislosti na ústavním systému každého členského státu. Avšak uvedené zásady a hodnoty EU jsou stanoveny v judikatuře Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva, jakož i v dokumentech vypracovaných Radou Evropy, zejména Benátskou komisí. K těmto zásadám patří zákonnost, což znamená transparentní, odpovědný, demokratický a pluralitní legislativní proces, zákaz svévolného postupu orgánů výkonné moci, nezávislé a nestranné soudy, účinný soudní přezkum včetně přezkumu dodržování základních práv, rovnost před zákonem a ochrana lidských práv, včetně práv osob náležejících k menšinám.

1.5.

Jak Soudní dvůr Evropské unie, tak Evropský soud pro lidská práva potvrdily, že tyto zásady nejsou čistě formálními a procedurálními náležitostmi, ale představují prostředky k zajištění dodržování a respektování demokracie a lidských práv. Právní stát je ústavní princip zahrnující procesní i hmotněprávní prvky.

1.6.

Dodržování zásad právního státu je neoddělitelně spojeno s dodržováním demokracie a základních práv: demokracie a ochrana základních práv nemohou existovat bez dodržování zásad právního státu a naopak. Základní práva jsou účinná pouze tehdy, pokud jsou soudně vymahatelná. Demokracie je chráněna prostřednictvím zásadní úlohy soudnictví, včetně úlohy ústavních soudů. Je třeba dodat, že se jedná o práva osob, nikoli členských států či vlád. Jejich obrana by tedy měla být naléhavou prioritou.

1.7.

V souvislosti s činností Výboru pro ústavní záležitosti Evropského parlamentu a s ohledem na zprávy Komise a usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. února 2014 o situaci v oblasti základních práv v Evropské unii se EHSV domnívá, že je nutné v přiměřené lhůtě změnit článek 51 (2) Listiny základních práv Evropské unie, a rozšířit tak jeho oblast působnosti a zajistit, aby všechna ustanovení Listiny byla uplatňována ve všech členských státech (3).

1.8.

Mezi Soudním dvorem Evropské unie a Evropským soudem pro lidská práva se odvíjí pravidelný dialog; tento dialog by mohl být posílen, pokud by EU podepsala Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP). EHSV navrhuje, aby Komise v první polovině roku 2017 předložila návrh, aby EU přistoupila k této úmluvě, která je uvedena v čl. 6 odst. 2 Smlouvy.

1.9.

Povinnosti, které pro kandidátské země vyplývají z kodaňských kritérií, se musí po vstupu do EU na základě článku 2 Smlouvy nadále vztahovat i na členské státy, a EHSV se proto domnívá, že s ohledem na tuto skutečnost by se u všech členských států mělo prostřednictvím pravidelného hodnocení ověřovat, zda se stále drží základních hodnot EU, a mělo by se zabránit narušení vzájemné důvěry.

1.10.

EHSV se domnívá, že orgány EU musí posílit postupy a mechanismy k ochraně a obraně demokracie, právního státu a základních práv ve všech členských státech. V posledních letech, zvláště před rokem 2014, jsme se znepokojením konstatovali, že i když Komise v některých případech zahájila řízení o porušení Smlouvy, není schopna účinně plnit svou úlohu strážkyně Smluv, ani přiměřeně reagovat na porušování evropských zásad a hodnot, k němuž došlo v několika členských státech.

1.11.

EHSV vyzývá Komisi, aby zaujala aktivní přístup k ochraně a obraně hodnot a zásad EU stanovených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii ve všech členských státech a v plném rozsahu použila stávající postup z roku 2014.

1.12.

EHSV navrhuje, aby tři hlavní orgány EU (Komise, Rada a Parlament) přijaly společný postup. Dialog a spolupráce mezi orgány jsou v této důležité otázce nezbytné. Výbor doporučuje, aby Rada stávající postup Komise podpořila a přijala rozhodnutí Rady, které tento postup posílí a prosadí další posilování právního státu.

1.13.

Při podpoře demokratických hodnot, řádném fungování právního státu a ochraně základních práv hrají klíčovou úlohu organizace občanské společnosti. Vzhledem k tomu, že se demokratický prostor zužuje, a s ohledem na překážky, jimž čelí nevládní organizace v členských státech, je pozitivní úloha, kterou tyto organizace plní na místní úrovni, obdivuhodná. Výbor velmi aktivně spolupracuje se sociálními partnery a nevládními organizacemi v oblasti ochrany základních práv a práv menšin, uprchlíků a přistěhovalců.

1.14.

EHSV jako instituce zastupující evropskou organizovanou občanskou společnost si přeje zahájit dialog s Radou, Komisí a Parlamentem, jehož cílem bude zlepšit správu a posílit koordinaci politik mezi orgány EU a členskými státy a zavést systém včasného varování.

1.15.

EHSV považuje za nezbytné vytvořit právně závazný evropský mechanismus, tedy postup, do něhož bude aktivně zapojena Komise, Parlament a Rada a ve kterém bude hrát důležitou roli EHSV zastupující občanskou společnost. Tento mechanismus doplní postup Komise a mezivládní dialog, který zahájila Rada. Tento mechanismus by se mohl nazývat „nový kodaňský mechanismus“ (4) a podléhal by demokratickému a soudnímu dohledu (5).

Tento mechanismus by se měl mimo jiné zabývat aspekty, jako je legalita, hierarchie norem, právní jistota, rovnost, nediskriminace, bezplatný přístup k právní ochraně a právo na spravedlivý proces, zabránění zneužívání zákonů a svévolnému postupu ze strany orgánů veřejné moci, dělba moci, respektování a ochrana politického pluralismu, menšin a sociální a sexuální rozmanitosti atd., dodržování svobody projevu a tisku, a to s cílem určit stávající nedostatky a vyzvat k tomu, aby byly odstraněny.

1.16.

Výbor si přeje, aby byl přijat návrh zprávy, kterou projednává výbor LIBE Evropského parlamentu, a aby bylo dosaženo interinstitucionální dohody o provádění Paktu Evropské unie o demokracii, právním státě a základních právech. Obecně platí, že EHSV návrh podporuje, protože obsahuje základ pro provádění interinstitucionální dohody, která je právně závazná posiluje evropskou správu a koordinaci politik mezi orgány EU a členskými státy. EHSV by měl být zapojen do tohoto paktu, který umožňuje rozpravu občanské společnosti v EHSV, a měl by mít roli v navrhovaném semestru pro demokracii, právní stát a základní práva.

1.17.

Mechanismus by měl vycházet z ukazatelů, které jsou samy o sobě založeny na kvantitativních a kvalitativních údajích:

1.18.

Výbor zdůrazňuje význam hlav I, II, III a IV Listiny pro vypracování ukazatelů, přičemž je nutné zohlednit, že základní ekonomická, sociální a kulturní práva jsou „neoddělitelná“ od občanských a politických práv.

1.19.

Je důležité, aby členské státy i orgány, instituce a agentury EU dodržovaly základní práva včetně sociálních práv, a to zvláště v době krize. Totéž by mělo platit i pro vztahy a dohody se třetími zeměmi, a to nejen z hlediska dodržování těchto práv, ale rovněž zajištění toho, že budou prosazována.

1.20.

Mechanismus vyžaduje spuštění monitorovacího a hodnotícího systému, který bude používat transparentní postupy. Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) by měla výslovně získat mandát takovému mechanismu pomáhat. EHSV podporuje návrh Evropského parlamentu na vytvoření skupiny nezávislých odborníků (6), které bude předsedat Vědecký výbor agentury FRA.

1.21.

Výbor navrhuje, že se stane součástí této skupiny. Dále navrhuje, aby odborníci jmenovaní příslušnými vládami byli veřejnými ochránci práv v jednotlivých členských státech.

1.22.

Skupina odborníků bude na základě ukazatelů a pomocí transparentních postupů přezkoumávat a posuzovat situaci v jednotlivých členských státech. EHSV může v této souvislosti přispět tím, že zorganizuje mise do členských států za účelem posouzení situace ve spolupráci s místní občanskou společností a vypracuje zprávy.

1.23.

EHSV podporuje provádění semestru pro demokracii, právní stát a základní práva. Komise na základě zpráv odborníků vypracuje každý rok zprávy pro jednotlivé země včetně doporučení; Evropský parlament povede meziparlamentní rozpravu a vypracuje usnesení; Rada bude pořádat výroční dialog a bude přijímat závěry. Mechanismus musí fungovat v rámci nového ročního politického cyklu s cílem zajistit společný a jednotný přístup v rámci EU.

1.24.

Výbor by si přál zapojit se do přípravy interinstitucionální dohody a může zvážit zřízení stálé skupiny za účelem pořádání slyšení s občanskou společností a vypracování stanovisek a zpráv na toto téma.

1.25.

V rámci semestru demokracie, právního státu a základních práv by mohl ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti pořádat každoroční fórum za účelem posouzení situace v dané oblasti a vypracovat návrhy a doporučení, která by byla předána Komisi, Radě a Parlamentu. Výbor by mohl rovněž spolupracovat s ostatními orgány při vypracování posouzení dopadů.

2.1.

V několika posledních letech se projevila absence vhodných mechanismů k ochraně hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU), který stanoví, že „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.“

2.2.

Unie je založena na těchto hodnotách, mezi něž patří dodržování demokracie, zásad právního státu a ochrana lidských práv. EU má možnost ověřit dodržování těchto hodnot v období před vstupem státu do EU podle tzv. „kodaňských kritérií“, resp. „přístupových kritérií“ (7). Členství vyžaduje, aby žadatelský stát zajistil stabilitu institucí zaručujících demokracii, právní stát, lidská práva a úctu k menšinám a jejich ochranu.

2.3.

Neexistuje však žádný podobný mechanismus, který by mohl být použit po přistoupení členských států. Absence mechanismu pro monitorování demokracie, právního státu a základních práv je označována jako „kodaňské dilema“.

2.4.

Řádné fungování EU je založeno na „vzájemné důvěře“ mezi evropskými orgány a členskými státy, jakož i mezi samotnými členskými státy; důvěře, že přijaté zákony a politická rozhodnutí dodržují stejné zásady, pokud jde o právní stát, demokracii a základní práva. Tím se vytvářejí rovné podmínky mezi členskými státy s ohledem na volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Vládám to také umožňuje spolupracovat v otázkách spravedlnosti a vnitřních věcí včetně trestního práva, azylu a přistěhovalectví.

2.5.

Evropská unie byla vytvořena s cílem zajistit mír a prosperitu v členských státech a zlepšit blahobyt obyvatel; to závisí nejen na existenci volného obchodu, ale také na ochraně základních hodnot EU. Tyto základní hodnoty zajišťují občanům EU život bez útlaku a nesnášenlivosti v zemích s demokraticky zvolenými a odpovědnými vládami, které jednají v souladu s právním státem.

2.6.

Politická a legislativní rozhodnutí přijatá v různých členských státech dala v posledních letech vzniknout debatám a sporům s evropskými orgány a dalšími členskými státy a „vzájemná důvěra“ byla narušena. V mnoha případech nebylo nedodržování pravidel demokracie, právního státu a základních práv prokázáno a Evropská unie nebyla schopna přiměřeně reagovat.

2.7.

EHSV s velkým znepokojením konstatuje, že řada členských států přijímá právní předpisy a provádí politiky, které svědčí o závažném zhoršení kvality demokracie: jedná se o porušování lidských práv, zejména práv menšin; nedostatečnou nezávislost soudnictví a ústavních soudů; omezování týkající se dělby moci; omezování svobody tisku, svobody projevu, svobody shromažďování, omezování svobody sdružování, svobody informací, omezování kolektivních konzultací a kolektivního vyjednávání a dalších základních občanských a sociálních práv. Evropská unie byla při několika příležitostech konfrontována s krizí v některých členských státech související s konkrétními otázkami týkajícími se právního státu a Komise se těmito událostmi zabývala vyvinutím politického tlaku a zahájením řízení o porušení Smlouvy.

2.8.

K dnešnímu dni nebyly zatím použity preventivní a sankční mechanismy uvedené v článku 7 SEU, což je jediný článek ve Smlouvách, který se zabývá porušením demokracie, právního státu a základních práv v oblastech mimo legislativní pravomoci EU. Existují dva přístupy, jeden preventivní a jeden opírající se o sankce. V praxi však tyto mechanismy nebyly kvůli politickému dopadu a přísným požadavkům, kterými se řídí jejich provádění, nikdy použity: mohou se použít pouze v případě „zřejmého nebezpečí“, kdy by mohlo dojít k „závažnému a trvajícímu porušení“.

2.9.

Komise a Parlament může zasáhnout v preventivní fázi. Ve druhé fázi může Rada členské státy potrestat pozastavením určitých práv včetně hlasovacích práv jejich zástupců v Radě.

2.10.

Rada však má při uplatňování tohoto práva široký prostor pro uvážení, protože neexistují konkrétní a transparentní kritéria pro aktivaci tohoto postupu, pro ukazatele, jež bude používat, a hodnotící postupy. Evropský parlament, Evropská komise a Evropský soudní dvůr (ESD) mají v těchto situacích velmi omezený mandát (8); stejně tak neexistuje žádné ustanovení týkající se konzultace EHSV.

3.1.

Evropská komise přijala v březnu 2014 sdělení „Nový postup EU pro posílení právního státu“ (COM(2014) 158). Tento postup bude aktivován v případech, kdy členské státy přijmou opatření nebo budou tolerovat situace, jež by se systematicky opakovaly a mohly by mít nepříznivý vliv na celistvost, stabilitu nebo řádné fungování institucí a na ochranné mechanismy zavedené na vnitrostátní úrovni s cílem zajistit právní stát. Zahrnovalo by to otázky týkající se jejich ústavních systémů, dělby moci, nezávislosti či nestrannosti soudnictví nebo systému soudní kontroly včetně ústavního soudnictví.

3.2.

Postup Komise si klade za cíl řešit ohrožení právního státu v členských státech, dříve než budou splněny podmínky pro aktivaci mechanismů stanovených v článku 7 SEU. Za postup je odpovědná Komise, přičemž úkolem je překlenout mezeru. Postup nepředstavuje alternativu, ale mechanismus, který předchází a doplňuje mechanismy článku 7. V případech, kdy existují jasné důkazy o systémovém ohrožení právního státu v členském státě, by tento postup usnadnil strukturovaný dialog mezi Evropskou komisí a daným členským státem. Proces výměny by zahrnoval tři hlavní fáze: stanovisko Komise, doporučení Komise a monitorování doporučení. Komise může při provádění svého hodnocení konzultovat odborníky (9).

3.3.

Výbor vítá postup pro posílení právního státu, který přijala Evropská komise. Tento postup však má řadu omezení.

3.3.1.

Vyhodnocení neposkytuje pravidelné srovnávací analýzy problémů a sporů, jejichž původci jsou členské státy, ve vztahu k demokracii, právnímu státu a základním právům. Postup může být podle definice aktivován pouze tehdy, když se tento problém stal „systémovým“, tudíž hranice je stanovena vysoko. „Systémová“ hrozba může nastat, když soudnictví již není schopno zajistit, aby vláda jednala v mezích zákona, což je již poměrně pozdě.

3.3.2.

Komise musí analyzovat informace transparentním způsobem prostřednictvím specifických ukazatelů či objektivních postupů. Také musí stanovit pravidla pro konzultaci občanské společnosti a EHSV.

3.3.3.

Postup nezahrnuje žádnou konkrétní úlohu Evropského parlamentu, ačkoliv Parlament v této souvislosti zahajuje své vlastní politické iniciativy.

3.3.4.

Není ani stanoven žádný model užší interinstitucionální spolupráce.

3.4.

EHSV je znepokojen skutečností, že v Radě neexistuje žádné monitorování postupu pro posílení právního státu.

3.4.1.

Rada pro obecné záležitosti přijala na svém zasedání dne 16. prosince 2014 závěry o úloze Rady při zajišťování dodržování zásad právního státu. Rada se zavázala navázat každoroční dialog mezi členskými státy, který se má uskutečňovat v Radě pro obecné záležitosti a bude jej připravovat Výbor stálých zástupců. Lucemburské předsednictví zahájilo tento dialog v listopadu 2015. Dialog je určen k pokrytí různých konkrétních témat, která nebyla zveřejněna: vlády byly vyzvány, aby pohovořily o jakémkoli aspektu právního státu a představily jeden příklad dobré praxe a jeden příklad problému. Výsledkem byla série monologů spíše než dialog. Státy si navzájem neposkytly podporu, pomoc ani kritiku, nebyla vydána či přijata žádná doporučení a nebyl přijat závazek k přijetí následných kroků ke zlepšení zjištěných problémů. Na konci roku 2016 během slovenského předsednictví provede Rada vyhodnocení této zkušenosti.

3.4.2.

Rada ve svých závěrech nevzala v úvahu postup v oblasti právního státu Evropské komise, ani na něj neodkazovala. Závěry neposkytují jasný obraz o přesné roli, kterou bude Komise, Parlament a EHSV v tomto dialogu hrát.

3.5.

Junckerova komise si stanovila právní stát jako jednu ze svých priorit a jmenovala pana Timmermanse místopředsedou odpovědným za právní stát a základní práva. Není však známo, zda Komise vypracuje kritéria a ukazatele pro provedení postupu v oblasti právního státu.

3.6.

Komise tento postup poprvé aktivovala zahájením řízení proti Polsku za porušení právních předpisů EU a zohlednila kritické hodnocení situace provedené Benátskou komisí, která je orgánem Rady Evropy (10).

3.7.

Výbor LIBE Evropského parlamentu v současné době projednává návrh zprávy z vlastní iniciativy (11)„Doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva“ (2015/2254 (INL) – zpravodajka: Sophie in ’t Veld), která mimo jiné „žádá Komisi, aby do konce roku 2016 předložila na základě článku 295 SFEU návrh na uzavření paktu EU o demokracii, právním státě a základních právech v podobě interinstitucionální dohody, jež by stanovila opatření usnadňující spolupráci orgánů Unie a jejích členských států v rámci článku 7 SEU a která by začlenila, sladila a doplnila stávající mechanismy, a to v návaznosti na podrobná doporučení uvedená v příloze k tomuto dokumentu.“

3.7.1.

Příloha obsahuje NÁVRH INSTITUCIONÁLNÍ DOHODY: PAKT EVROPSKÉ UNIE O DEMOKRACII, PRÁVNÍM STÁTĚ A ZÁKLADNÍCH PRÁVECH, na kterém se musí dohodnout Parlament, Rada a Komise.

3.7.2.

Pakt zahrnuje srovnávací přehled, každoroční meziparlamentní rozpravu a opatření pro odstranění možných rizik a nápravu porušení a pro aktivaci preventivních či nápravných opatření podle článku 7.

3.7.3.

Evropský parlament navrhuje zahájit interinstitucionální semestr pro demokracii, právní stát a základní práva, který bude zahrnovat postup Komise, každoroční dialog Rady a meziparlamentní rozpravu. Evropskému semestru bude nápomocen sekretariát a skupina odborníků, které bude předsedat předseda Vědeckého výboru Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) a která vypracuje ukazatele a posoudí situaci v členských státech a vydá doporučení.

3.7.4.

Politický cyklus pro demokracii, právní stát a základní práva bude obsahovat výroční zprávy Komise, Rady a Parlamentu a bude zřízena interinstitucionální pracovní skupina pro posuzování dopadu.

2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/15

Zpravodaj:

Ioannis VARDAKASTANIS

1.1.

Ratifikace Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením ze strany Evropské unie je mezníkem v oblasti práv osob se zdravotním postižením v EU a v jejích členských státech. První období provádění této úmluvy uzavírá přezkum EU provedený Výborem OSN pro Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením v roce 2015. V závěrečných připomínkách Výboru pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením je vysloven požadavek, aby orgány EU plnily své povinnosti, neboť by podle těchto připomínek měly organizovat a koordinovat provádění této úmluvy. Závěrečné připomínky znovu potvrdily, že tvorba politiky EU týkající se zdravotního postižení vyžaduje zásadní změnu způsobu, jakým byly politiky doposud koncipovány. EU dosud důkladně nepřizpůsobila tvorbu své politiky těmto novým změnám, které Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením vyžaduje.

1.2.

EHSV vyzývá orgány EU, aby zařadily závěrečné připomínky do stávající a budoucí tvorby právních předpisů a politik EU. Rovněž žádá Komisi, aby do podzimu roku 2016 podala Výboru pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením zprávu.

1.3.

EHSV se domnívá, že Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením a závěrečné připomínky výboru jsou pro Komisi jedinečnou příležitostí představit zastřešující strategii EU týkající se práv osob se zdravotním postižením. Závěrečné připomínky vytvořily impuls, který by měly orgány EU využít a jenž by měl vést k tomu, že práva osob se zdravotním postižením budou systematicky zahrnována do veškerých právních předpisů, politik a programů EU.

1.4.

EHSV zdůrazňuje, že za účelem zohlednění práv osob se zdravotním postižením musí Komise provést průřezové a komplexní zmapování všech svých právních předpisů, politik a programů, aby zajistila plnou harmonizaci s ustanoveními Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a aktivně do tohoto procesu zapojila organizace zastupující osoby se zdravotním postižením. Toto mapování by měla doprovázet analýza nedostatků, jež by posoudila mezery mezi stávajícími právními předpisy, tvorbou politiky a zohledňováním práv osob se zdravotním postižením a Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Mapování a analýza mezer by měly být explicitně zařazeny do revidované Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením.

1.5.

EHSV připomíná Komisi, že je povinna okamžitě zahájit revizi a aktualizaci prohlášení o pravomocích a seznamu nástrojů, který s ním souvisí. Měla by se rovněž zavázat k tomu, že přezkoumá a zreviduje prohlášení o pravomocích nejméně jednou během svého funkčního období.

1.6.

EHSV oceňuje, že přezkum EU provedený Výborem pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením byl uskutečněn v polovině programového období 2014–2020, a uznává obtíže při zohledňování nového programu týkajícího se práv osob se zdravotním postižením, který pro EU vyplývá ze závěrečných připomínek, při přezkumech strategií, politik, programů a nástrojů financování v polovině období. Nicméně doporučuje Komisi, aby vyvinula veškeré úsilí zaměřené na začlenění a zahrnutí závěrečných připomínek do těchto procesů přezkumu a vyčlenila nezbytné zdroje pro provádění svých závazků vyplývajících z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.

1.7.

V Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením se výslovně uvádí, že během jejího provádění a monitorování je třeba konzultovat reprezentativní organizace osob se zdravotním postižením a zapojit je do těchto procesů. EHSV vyzývá Komisi, aby vedla opravdový a smysluplný strukturovaný dialog s Evropským hnutím pro zdravotně postižené (podle čl. 4 odst. 3 a čl. 33 odst. 3). Kromě toho by Komise měla vytvořit program budování kapacit pro organizace zastupující osoby se zdravotním postižením s cílem umožnit jim plnit jejich základní povinnosti.

1.8.

EHSV se domnívá, že spolupráce a partnerství orgánů EU při provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením jsou zásadně důležité. Doporučuje proto, aby byl zaveden mechanismus interinstitucionální koordinace za účelem rychlého a hladkého provedení závěrečných připomínek a Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením i konzultací organizací zastupujících osoby se zdravotním postižením a jejich zapojení.

1.9.

V závěrečných připomínkách se požaduje, aby byla zásadně přezkoumána a zrevidována Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením. EHSV proto žádá Komisi, aby posoudila vývoj v oblasti práv osob se zdravotním postižením a rozšířila rozsah uvedené strategie tím, že ji doplní o další oblasti činnosti a spojí ji s přezkumem a revizí politik, programů a nástrojů financování (např. strategie Evropa 2020, strategie v oblasti rovnosti žen a mužů, strategie v oblasti práv dětí, závazky EU v oblasti vnější činnosti) a také ji doplní o jasný časový rámec provádění, o rozpočet a o specifická a konkrétní referenční kritéria a ukazatele.

1.10.

EU se zavázala k tomu, že v plném rozsahu splní cíle udržitelného rozvoje stanovené v Agendě OSN pro udržitelný rozvoj 2030, a musí zajistit, že EU plně interně i externě zohlední závěrečné připomínky a ustanovení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. EHSV proto důrazně doporučuje, aby Komise zahrnula provádění Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 do revidované Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením tím, že stanoví evropské cíle a opatření, aby byly splněny všechny cíle udržitelného rozvoje v EU, i co se týče osob se zdravotním postižením.

1.11.

EHSV je pevně přesvědčen, že EU by měla zabránit tomu, aby byly finanční prostředky EU využívány pro zřizování nebo fungování institucionalizovaných struktur. EHSV plně podporuje využívání finančních prostředků EU k vytvoření komunitních služeb pro osoby se zdravotním postižením, aby mohly žít nezávisle ve svých komunitách. Institucionalizace osob se zdravotním postižením představuje porušování jejich práv a EHSV naléhavě vyzývá Komisi, aby systematičtěji a účinněji podporovala deinstitucionalizaci prostřednictvím specifických politik, programů a nástrojů financování.

1.12.

EHSV vyzývá Komisi, aby okamžitě přikročila k ratifikaci nepovinného protokolu k Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, Marrákešské smlouvy a Istanbulské úmluvy Rady Evropy.

1.13.

EHSV důrazně doporučuje, aby Komise zřídila ve všech svých generálních ředitelstvích, agenturách a orgánech kontaktní místa, která by plně začleňovala a zapojovala organizace zastupující osoby se zdravotním postižením do rozhodovacího procesu, a vznikly tak horizontální a vertikální struktury na podporu plného začlenění a zohlednění problematiky zdravotního postižení v právních předpisech EU, politikách a programech.

1.14.

Výbor je přesvědčen, že Komise by měla tento proces zahájit ve spolupráci s dalšími orgány, agenturami a institucemi EU s cílem pečlivě připravit a rozvinout nový globální program týkající se práv osob se zdravotním postižením na období 2020–2030, který by měl být plně začleněn a zohledněn v globálních sociálních a makroekonomických strategiích (např. ve strategii Evropa 2020 a v jejích prováděcích mechanismech), a doporučuje, aby byla zřízena pracovní skupina, jejíž součástí by byly všechny zúčastněné strany a organizace zastupující osoby se zdravotním postižením a která by tuto iniciativu prováděla. EHSV navrhuje, aby Komise zahájila provádění tohoto globálního programu zároveň s Evropským rokem osob se zdravotním postižením, kterým bude rok 2021.

1.15.

Výbor oceňuje pozitivní iniciativy Komise v oblasti přístupnosti, zejména třístrannou dohodu o směrnici o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru a návrh Komise týkající se Evropského aktu přístupnosti, a naléhavě vyzývá orgány EU, aby jednání dokončily. Má však obavy o horizontální směrnici o rovném zacházení a požaduje, aby byla odblokována jednání a byly zohledněny závěrečné připomínky i Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením v této nové fázi.

1.16.

EHSV vyzývá všechny orgány EU, aby zajistily, že úsporná opatření nebudou mít vliv na schopnost osob se zdravotním postižením uplatňovat svá práva zakotvená v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, a vyzývá proto Komisi, aby vytvořila minimální úrovně sociální ochrany nezbytné k dosažení tohoto cíle a také respektovala jejich právo na přiměřenou životní úroveň a sociální ochranu.

1.17.

EHSV žádá Komisi a agenturu Eurostat, aby vypracovaly statistické nástroje k měření dopadu provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením na tyto osoby, a to na evropské a vnitrostátní úrovni. Rovněž se domnívá, že sběr údajů založený na přístupu ke zdravotnímu postižení z hlediska lidských práv rozlišený podle postižení, věku a pohlaví bude mít pozitivní vliv na rozvoj a provádění právních předpisů, politik a programů EU.

1.18.

EHSV uznává, že EU má pravomoci, aby podpořila vnitrostátní opatření zaměřená na to, aby všichni občané EU měli rovné postavení před zákonem, nebyla jim nejen upírána jejich způsobilost k právům a právním úkonům a jejich práva, ale mohli se také účastnit voleb do Evropského parlamentu a všech voleb v celé EU na rovnoprávném základě s ostatními občany. Vyzývá proto Komisi, a zejména Generální ředitelství pro spravedlnost, aby přijaly program založený na otevřené metodě koordinace s cílem usnadnit přibližování členských států zásadě rovného uznání před zákonem.

1.19.

EHSV se zavazuje, že půjde příkladem při plnění specifických povinností, na něž klade důraz Výbor pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a jež musí EU splňovat jakožto orgán veřejné správy tím, že zajistí, aby její lidské zdroje, práva členů EHSV a komunikační prostředky byly v souladu s touto úmluvou.

2.1.

EHSV vítá závěrečné připomínky vydané Výborem pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením (1), neboť Evropské unii poskytují komplexní program, který jí umožní posunout tvorbu politik směrem k přístupu ke zdravotnímu postižení založenému na lidech a lidských právech.

2.2.

EHSV připomíná, že Komise předlohu návrhu směrnice o rovném zacházení předložila před uzavřením Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Kromě toho byly na základě jednání mezi Evropským parlamentem a Radou Evropské unie postupně zavedeny změny, které nejsou v souladu s povinnostmi podle této úmluvy. EHSV proto žádá Komisi, aby v rámci probíhajících interinstitucionálních jednání předložila návrh na změnu návrhu směrnice tak, aby byla v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a samozřejmě se závěrečnými připomínkami týkajícími se zdravotního postižení a zahrnovala zákaz vícenásobné a průřezové diskriminace a diskriminace z důvodu vztahu s jinou osobou.

2.3.

EHSV zdůrazňuje, že politika úsporných opatření měla negativní dopad na životní podmínky osob se zdravotním postižením a jejich rodin. Míra chudoby, vyloučení, diskriminace a nerovnosti se prohloubila v důsledku hospodářské krize, která v mnohých členských státech vyústila v krizi lidských práv a ponechala řadu osob se zdravotním postižením a jejich rodin zcela bez ochrany. EHSV proto vyzývá EU, aby stanovila minimální úroveň sociální ochrany s cílem chránit práva osob se zdravotním postižením a jejich přiměřenou životní úroveň a sociální ochranu. Tento mechanismus by se měl stát součástí postupu evropského semestru.

2.4.

Kromě toho Výbor pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením doporučil, aby EU vytvořila zastřešující strategii pro tuto úmluvu, která by byla platná pro všechny orgány EU a byly by na ni vyčleněny zvláštní rozpočtové prostředky, jež by byly součástí víceletého finančního rámce. EHSV se proto domnívá, že je zapotřebí uspořádat zasedání vedoucích představitelů orgánů a institucí EU na vysoké úrovni za účelem zahájení procesu přípravy a přijetí interinstitucionálního programu týkajícího se Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením s konkrétními cíli, kterých musí být dosaženo. Zastřešující strategie by určila úkoly každého orgánu EU pro provádění této úmluvy.

2.5.

Je nutné, aby EU nastolila opravdový a smysluplný strukturovaný dialog s evropskými organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením a zajistila, že budou schopny se účinně a smysluplně podílet na tvorbě právních předpisů a politik EU a také aktivně provádět propagační kampaně o Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením. Dále musí EU zajistit, aby organizace zastupující osoby se zdravotním postižením měly finanční prostředky na podporu své činnosti. Za tímto účelem je třeba specificky stanovit rozpočtovou položku pro budování kapacit těchto organizací.

2.6.

Zastřešující a průřezové začleňování a provádění ustanovení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením ze strany EU a vytvoření nového programu EU týkajícího se této úmluvy vyžaduje vytvoření rámce participativní správy a partnerství, který by všem hlavním aktérům a zúčastněným stranám umožnil, aby se ve spolupráci s orgány EU inkluzivně a plně podíleli na tvorbě politik.

2.7.

Komise by měla okamžitě a naléhavě zmapovat a zanalyzovat nedostatky všech vnitřních i vnějších politik a programů EU, aby zajistila, že budou v souladu s ustanoveními Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Kromě toho musí být globální strategie a politiky EU, včetně strategie Evropa 2020 a evropského semestru, evropského pilíře sociálních práv, Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a nástrojů financování, jako jsou evropské strukturální a investiční fondy, v souladu se závěrečnými připomínkami.

2.8.

Je nesmírně důležité, aby provádění závěrečných připomínek ze strany EU bylo řešeno na nejvyšší politické úrovni. Konkrétněji se jedná o to, že by Komise měla zahrnout do svého pracovního programu na rok 2017 politické iniciativy specificky zaměřené na tuto problematiku. Plné začlenění a zohlednění závěrečných připomínek v politikách a programech EU vyžaduje, aby Komise vypracovala zastřešující strategii pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. EHSV vyzývá Komisi, aby neodkladně zahájila tento proces za účelem vytvoření této zastřešující strategie, a aby při tom důsledně konzultovala a zapojovala organizace zastupující osoby se zdravotním postižením.

2.9.

Rok 2021 bude desátým výročím uzavření Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením ze strany EU. EHSV se domnívá, že tento rok bude vhodný jako druhý Evropský rok osob se zdravotním postižením. Výbor konstatuje, že první Evropský rok osob se zdravotním postižením uspořádala Komise v roce 2003. Navrhuje proto, aby orgány EU ihned zahájily přípravy a provedly nezbytné kroky vedoucí k vyhlášení roku 2021 druhým Evropským rokem práv osob se zdravotním postižením.

3.1.1.

Ačkoliv Evropská unie ratifikovala Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, dosud neprovedla průřezový a komplexní přezkum právních předpisů, politik a programů EU. EHSV vyzývá Komisi, aby tento přezkum urychleně provedla. Kromě toho by Komise měla jmenovat v každém generálním ředitelství kontaktní místo pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, které by bylo tímto úkolem pověřeno.

3.1.2.

Je politováníhodné, že EU dosud neratifikovala nepovinný protokol k této úmluvě. EHSV proto vyzývá EU, aby tak neprodleně učinila, čímž by osobám se zdravotním postižením umožnila podávat stížnost Výboru pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením v případě porušování jejich práv, která jsou v této úmluvě zakotvena.

3.1.3.

Přístup ke zdravotnímu postižení založený na lidských právech by měl být plně uplatňován a začleněn do tvorby právních předpisů a politik EU. EHSV vyzývá právní služby orgánů EU, aby vypracovaly komplexní studii o dopadech ratifikace Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením na právní systém EU, a tato úmluva se tak stala vhodným rámcem tvorby právních předpisů a politik. Právní služby EU dostatečně nezohledňují závazky EU vůči Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením.

3.1.4.

EHSV vyzývá generálního tajemníka Komise, aby přezkoumal pokyny pro posouzení dopadů a upravil je tak, aby zahrnovaly komplexnější seznam problémů a otázek za účelem lepšího posouzení souladu s Úmluvou.

3.1.5.

Výbor pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením vyzval EU, aby do podzimu 2016 předložila přezkum prohlášení o pravomocích a příslušný seznam nástrojů, který by zohlednil komplexní pohled podle závěrečné připomínky 17. Přezkum výše uvedeného prohlášení by se měl uskutečnit minimálně jednou za funkční období.

3.2.1.

Komise nezavedla žádnou strategii v oblasti nediskriminace a rovného zacházení pro osoby se zdravotním postižením, která by byla v souladu s ustanoveními Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a závěrečnými připomínkami, a EHSV ji tedy vyzývá, aby bezodkladně přijala opatření týkající se horizontální směrnice o rovném zacházení (viz čl. 2 odst. 2) a rovněž provedla přezkum směrnice 2000/78/ES o rovném zacházení v zaměstnání.

3.2.2.

Komise by měla do své politiky rovnosti žen a mužů začlenit aspekt žen a dívek se zdravotním postižením a zohlednit údaje shromážděné Evropským institutem pro rovnost žen a mužů. Strategický závazek Komise týkající se rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019 a její legislativní a politická činnost v oblasti sladění pracovního a soukromého života by rovněž měly v plném rozsahu začlenit práva žen a dívek se zdravotním postižením. EHSV vyzývá EU, aby urychleně ratifikovala Istanbulskou úmluvu Rady Evropy.

3.2.3.

EU by měla do obnovené agendy EU v oblasti práv dítěte začlenit komplexní strategii pro chlapce a dívky se zdravotním postižením založenou na právech a zařadit práva dětí se zdravotním postižením do všech politik EU v oblasti zdravotního postižení. Děti se zdravotním postižením a jejich rodiny by v souladu s čl. 4 odst. 3 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením rovněž měly být zapojeny do procesu rozhodování EU.

3.2.4.

EU by měla rovněž uznat specifickou situaci mladých lidí se zdravotním postižením a fakt, že tito lidé ve svém každodenním životě často čelí mnohonásobným formám diskriminace, zejména pokud jde o rovné příležitosti pro mladé lidi na trhu práce a aktivní účast mladých lidí se zdravotním postižením ve společnosti jako celku. EU by proto měla posoudit specifickou situaci mladých lidí se zdravotním postižením, kteří žijí v EU, a navrhnout příslušná zlepšení (2). Kromě toho by EU měla zajistit, aby bylo toto hledisko zahrnuto do příští strategie EU pro mládež.

3.2.5.

EU by měla ve spolupráci s veřejnými sdělovacími prostředky (včetně sociálních médií) organizovat a provádět komplexní kampaň na zvýšení informovanosti o této úmluvě, a bojovat tak proti předsudkům vůči osobám se zdravotním postižením. Je nanejvýš důležité, aby se prostřednictvím zastupujících organizací do této kampaně zapojily osoby se zdravotním postižením.

3.2.6.

EU by měla podporovat, usnadňovat a financovat odbornou přípravu zaměstnanců v oblasti dopravy a cestovního ruchu, která by zvýšila jejich informovanost a byla zaměřena na rovnoprávnost zdravotně postižených osob. EU by měla také podporovat spolupráci a výměnu osvědčených postupů mezi evropskými organizacemi působícími v oblasti péče o osoby se zdravotním postižením a mezi veřejnými a soukromými subjekty odpovídajícími za dopravu. Veškeré materiály týkající se mimo jiné budování kapacit, odborné přípravy, zvyšování povědomí a veřejných prohlášení by měly být k dispozici v přístupných formátech.

3.2.7.

EHSV vítá návrh Komise týkající se Evropského aktu přístupnosti, který musí dodržovat plný soulad s článkem 9 a dalšími ustanoveními Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a také účinné a přístupné mechanismy pro prosazování a podávání stížností na vnitrostátní úrovni. Vyzývá orgány EU, aby vzaly v úvahu závěry a doporučení stanoviska EHSV (3) k Evropskému aktu přístupnosti a zajistily účast osob se zdravotním postižením prostřednictvím organizací, které je zastupují, do procesu jeho přijetí.

3.2.8.

EHSV vítá třístrannou interinstitucionální dohodu o návrhu směrnice o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru a naléhavě žádá orgány, aby ji převedly v rozhodnutí, a vnitrostátní vlády, aby bezodkladně provedly ustanovení návrhu. EHSV také vítá, že celá řada doporučení přijatých v jeho stanovisku (4) byla začleněna do konečného znění směrnice.

3.2.9.

EU dosud v rozsáhlém měřítku nezahrnula dostatečná opatření pro osoby se zdravotním postižením do strategií pro snižování rizika katastrof. EHSV proto požaduje, aby Rada Evropské unie přijala rámec pro snižování rizika katastrof pro osoby se zdravotním postižením v Evropě.

3.2.10.

EU by měla zavést veškerá nezbytná opatření k tomu, aby byla linka tísňového volání 112 přístupná všem. EHSV zdůrazňuje, že je třeba, aby byla naléhavě přijata stejně vhodná opatření, která by zajišťovala přístupnost národních krizových center.

3.2.11.

EHSV vyzývá EU a její členské státy, aby s ohledem na osoby se zdravotním postižením zaujaly takový přístup k politikám v oblasti migrace a uprchlíků, který by byl založen na lidských právech. EHSV rovněž zdůrazňuje, že zdravotní postižení může v některých zemích často představovat důvod k pronásledování a diskriminaci, a proto vyzývá orgány EU, aby pro své agentury a členské státy vypracovaly pokyny a uskutečnily informační kampaně (přístupné osobám se zdravotním postižením) o zdravotním postižení, migraci a azylu a systematicky začleňovaly hledisko zdravotního postižení do politik EU v oblasti migrace a uprchlíků.

3.2.12.

EU by měla zaujmout přístup ke zdravotnímu postižení založený na lidských právech v rizikových situacích a naléhavých případech, a tedy přijmout prováděcí plán v souladu se závěry Rady z února 2015 týkajícími se zohledňování osob se zdravotním postižením při zvládání katastrof a se sendajským rámcem. Dále je nutné zvýšit povědomí a informovanost u osob se zdravotním postižením a pracovníků záchranných služeb a civilní ochrany o iniciativách v oblasti snižování rizika katastrof.

3.2.13.

Komise by měla hrát vedoucí úlohu v oblasti spravedlnosti a lidských práv osob se zdravotním postižením. EHSV vyzývá, aby GŘ pro spravedlnost uspořádalo evropskou konferenci zaměřenou na všechny služby v oblasti spravedlnosti v EU, která by se mimo jiné zamyslela nad právy osob se zdravotním postižením ohledně přístupu ke spravedlnosti a nad způsobem, jakým jsou tato práva spojena s dalšími právy, jako je např. způsobilost k právům a právním úkonům a rovné uznání před zákonem.

3.2.14.

Komise by měla poskytnout finanční prostředky potřebné pro odbornou přípravu evropských a národních soudních úředníků zaměřenou na právní předpisy EU a Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. EHSV rovněž naléhá na EU a vnitrostátní soudy, aby uplatňovaly svá vnitřní pravidla a pokyny takovým způsobem, který by usnadnil přístup osob se zdravotním postižením ke spravedlnosti. Při výkonu spravedlnosti jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni by měla být vzata v úvahu obecná doporučení Výboru pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. EHSV také doporučuje, aby GŘ pro spravedlnost používalo otevřenou metodu koordinace pro účely vyváženého a koordinovaného přístupu členských států k této velmi důležité problematice, a tím se připravila cesta pro evropské řešení týkající se rovného uznání před zákonem. Co se týče přístupu ke spravedlnosti, Komise by měla vypracovat evropské normy a podporovat referenční srovnávání.

3.2.15.

EHSV vyzývá orgány EU a členské státy, aby zrušily diskriminační právní předpisy týkající se opatrovnictví, a umožnily tak všem osobám se zdravotním postižením uplatňovat svá politická práva na rovnoprávné úrovni s ostatními. Konstatuje, že je nezbytná přiměřená dohoda a přístupnost, co se týče volebních postupů, zařízení a materiálů.

3.2.16.

Bohužel není známý počet evropských občanů se zdravotním postižením, kteří jsou připraveni o svobodu a bezpečnost a jsou vystaveni povinné léčbě a zadržování, včetně nucené sterilizace. EHSV vyzývá Komisi, aby podnikla účinná opatření k zastavení této neúnosné situace, s pomocí agentury Eurostat poskytla spolehlivé údaje a zavedla účinný hodnotící mechanismus.

3.2.17.

EHSV vyzývá EU, aby přezkoumala své etické pokyny v oblasti výzkumu a aby zejména stanovila příklady osvědčených postupů tím, že vytvoří formuláře pro udělení souhlasu, které budou mít přístupný a snadno čitelný formát, a aby zabránila tomu, že v této oblasti bude docházet k rozhodování v zastoupení.

3.2.18.

EU by měla přijmout právní předpisy, které by harmonizovaly ochranu a zamezovaly násilí, zneužívání a vykořisťování, a měla by ratifikovat Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (5). EU musí přijmout evropská legislativní a politická opatření zaměřená proti přeshraniční činnosti v zemích EU, které se týkají obchodování se ženami a dětmi se zdravotním postižením, a vyzývá EU, aby potírala násilí na dětech se zdravotním postižením prostřednictvím zvláštních opatření a dostupných podpůrných služeb.

3.2.19.

Iniciativa Komise týkající se evropského pilíře sociálních práv by měla plně začlenit a zohlednit ustanovení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a vytvořit nezbytnou minimální úroveň sociální ochrany a účinné mechanismy pro prevenci a zmírňování chudoby, zranitelnosti a sociálního vyloučení osob se zdravotním postižením a jejich rodin, se zvláštním zřetelem na ženy, děti a starší osoby se zdravotním postižením.

3.2.20.

Je zcela jasně nutné rozvíjet evropský systém koordinace dávek sociálního zabezpečení v EU, včetně jasného rámce pro přenositelnost práv s maximálním počtem dní pro postup uznání zdravotního postižení.

3.2.21.

EU by měla vypracovat a provádět dlouho očekávanou a velice žádoucí evropskou strategii deinstitucionalizace (6), která by měla především zahrnovat velmi důsledné monitorování využívání ESI fondů, aby se zajistilo, že jsou využívány výhradně na budování podpůrných služeb pro osoby se zdravotním postižením, aby mohly vést nezávislý život v místním společenství. EHSV též požaduje vytvoření soběstačného evropského fondu pro deinstitucionalizaci.

3.2.22.

EHSV lituje, že Komise dosud nevypracovala analýzu dopadu evropských strukturálních a investičních fondů na osoby se zdravotním postižením v souladu s povinností stanovenou nařízením o Evropském sociálním fondu, která se týká každoročního podávání zpráv o opatřeních přijatých v oblasti zdravotního postižení. To by mělo zahrnovat posílení monitorování ze strany Komise týkající se využívání ESI fondů v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a v konzultaci s organizacemi, které tyto osoby zastupují, a řízení o nesplnění povinnosti (pozastavení, odnětí, využití), které zahájila EU pro nedodržení podmíněnosti ex ante.

3.2.23.

Jsou nutné účinnější vnitrostátní donucovací orgány. Je třeba harmonizovat a posílit jejich pravomoci, aby se usnadnilo prosazování práv cestujících ve všech druzích dopravy, a je nutné zjednodušit postupy podávání stížností. EHSV dále vyzývá Komisi, aby zaručila cestování zdarma pro pečovatele všemi druhy dopravy, včetně letecké, jak je tomu již v nařízení (EU) č. 1371/2007 (7) a nařízení (EU) č. 1177/2010 (8).

3.2.24.

Komise by měla plně a okamžitě oficiálně uznat znakovou řeč a slepecké písmo a provést posouzení komunikačních kanálů a interních postupů s cílem vytvářet a předkládat informace ve formě, která je přístupná osobám se zdravotním postižením. To by mělo zahrnovat různé přístupné formáty, jako jsou znaková řeč, Braillovo písmo a augmentativní a alternativní komunikace, včetně zjednodušeného formátu pro čtení. EU by měla zajistit, aby všechny osoby se zdravotním postižením měly bez ohledu na své finanční možnosti přístup k inkluzivnímu vzdělávání.

3.2.25.

EU by měla přijmout povinný kvalitativní rámec pro výměnné studijní pobyty podporující začlenění, který stanoví minimální kritéria přístupnosti s cílem zajistit v EU mobilitu všech studentů se zdravotním postižením, zejména mladých studentů, v oblasti sekundárního a terciárního vzdělávání a odborné přípravy. Všechny partnerské univerzity zapojené do výměnného programu studentů Erasmus by měly zohlednit dostupnost vzdělávacích programů a zařízení, a zajistit tak plnou účast všech studentů se zdravotním postižením, zejména mladých studentů.

3.2.26.

EU by měla ratifikovat Marrákešskou smlouvu Světové organizace duševního vlastnictví, usnadnit a podpořit její ratifikaci členskými státy na vnitrostátní úrovni, aby se umožnil volný tok přístupných verzí tištěného materiálu pro osoby se zrakovým postižením a poruchami čtení.

3.2.27.

EHSV vyzývá Komisi, aby vypracovala a uskutečnila specifickou iniciativu týkající se provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a cílů udržitelného rozvoje pro osoby se zdravotním postižením v EU a v jejích vnějších politikách, a to i v těch, které jsou zaměřeny na rozvojovou spolupráci a mezinárodní obchod.

3.3.1.

EHSV naléhavě žádá agenturu Eurostat, aby uspořádala konferenci, která by umožnila dospět k dohodě ohledně jednotného mechanismu pro všechny statistické úřady členských států EU jako následné opatření k závěrečné připomínce 71. Je třeba vytvořit evropský mechanismus pro statistiky týkající se lidských práv v oblasti zdravotního postižení s různými kategoriemi podle postižení, pohlaví a věku, aby bylo možné shromáždit operativní informace pro evropské a vnitrostátní politiky zaměřené na osoby se zdravotním postižením.

3.3.2.

Komise by měla systematicky začleňovat práva osob se zdravotním postižením do všech politik a programů mezinárodní spolupráce. EHSV vítá pilotní projekt EU s názvem „Bridging the gap“ (Překlenutí propasti) a požaduje přijetí programu financování EU zaměřeného na práva osob se zdravotním postižením. Tento program financování by měl být stejně jako v některých evropských zemích realizován v úzké spolupráci s evropskými organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením jako zprostředkovateli, které by byly pověřeny řízením, organizací a stanovením politických priorit a priorit financování. Je nezbytné zajistit, aby evropské finanční prostředky nebyly poskytovány na projekty, které nejsou v souladu s ustanoveními Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.

3.3.3.

Komise musí zcela splnit závěrečnou připomínku 75 tím, že vytvoří a zřídí kontaktní místa v rámci všech generálních ředitelství, agentur a orgánů. Všechna kontaktní místa by se měla sejít nejméně třikrát ročně. Těchto schůzí by se měli účastnit představitelé organizací zastupujících osoby se zdravotním postižením a měli by se do nich plně zapojovat. Dne 3. prosince každého roku by Komise měla vydat výroční zprávu o provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením ze strany EU a jejích členských států.

3.3.4.

EHSV vítá, že Komise se rozhodla upustit od nezávislého monitorovacího rámce, čímž připravila půdu pro vytvoření skutečně nezávislého mechanismu pod dohledem řídicího orgánu tvořeného členy nezávislého rámce. Aby však rámec EU mohl účinně plnit své úkoly, měly být co nejdříve přiděleny finanční a lidské zdroje.

3.4.1.

Je nezbytně nutné, aby orgány EU přezkoumaly své politiky týkající se jejich lidských zdrojů a uvedly je do souladu s ustanoveními Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, čím by zajistily, že se těmto osobám a pracovníkům s rodinnými příslušníky se zdravotními postižením bude dostávat přiměřených úprav a podpory, aby mohli dosáhnout vhodné rovnováhy mezi pracovními a rodinnými povinnostmi. EHSV vyzývá EU, aby přezkoumala Společný systém zdravotního pojištění, důchodový systém a systém sociálního zabezpečení týkající se zdravotního postižení a opatření sociální ochrany s cílem zajistit nediskriminaci a rovné příležitosti pro všechny osoby se zdravotním postižením mimo jiné tím, že uzná rozdíl mezi potřebami v oblasti zdraví, které souvisejí se zdravotním postižením, a nemocí, a bude prosazovat nezávislý život a práci zajištěním plné náhrady dodatečných nákladů na nezbytné zařízení nebo služby.

3.4.2.

Je zásadní, aby všechny orgány EU proaktivně prováděly iniciativy za účelem dosažení souladu s ustanoveními směrnice o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru ve specifické lhůtě, a šly tak příkladem v této základní oblasti práv osob se zdravotním postižením.

3.4.3.

EHSV vyzývá Komisi a Nejvyšší radu evropských škol, aby přijaly plán a přidělily nezbytné finanční a lidské zdroje na vytvoření a realizaci kvalitního vzdělávacího systému podporujícího začlenění na všech úrovních evropských škol, a zajistily tak přiměřenou politiku týkající se uzpůsobení, podpory a přijímání vůči všem studentům se zdravotním postižením v rámci základního a středního vzdělávání.

3.4.4.

Vzhledem k tomu, že je zaměstnanost osob se zdravotním postižením v EU nízká, EHSV vyzývá orgány EU, aby zavedly režim zaměstnávání s pozitivními opatřeními (včetně specifických konkursů) s cílem zvýšit počet osob se zdravotním postižením zaměstnaných v orgánech EU tím, že jim zajistí všechny přiměřené úpravy a podporu. Provádění této politiky je třeba přezkoumat každé dva roky, aby se posoudilo, zda jsou nutná nápravná opatření.

3.4.5.

EHSV vyzývá orgány, agentury a instituce EU, aby zajistily, že stávající služební řád je plně a účinně prováděn v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a že vnitřní předpisy a prováděcí pravidla jsou vypracovány tak, aby plně dodržovaly ustanovení této úmluvy.

3.4.6.

EHSV se zavazuje, že vytvoří strukturu pro interní provádění závěrečných připomínek s ohledem na politiku lidských zdrojů, zařízení pro komunikaci s občany a členy EHSV a plné začlenění a rovnost členů EHSV se zdravotním postižením. Také zajistí, že tyto prvky budou prosazovány ve vztazích s podniky, odborovými organizacemi a občanskou společností. Tato nová politika bude rozvíjena v úzké spolupráci s jeho stálou studijní skupinou pro práva osob se zdravotním postižením.

2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/24

Zpravodaj:

Antonello PEZZINI

Spoluzpravodaj:

Enrico GIBELLIERI

1.1.

EHSV se domnívá, že partnerství veřejného a soukromého sektoru (1) v oblasti výzkumu a inovací představuje ve svých rozličných formách model excelence a účinný nástroj k řešení klíčových otázek, které mají vliv na konkurenceschopnost Evropy, a má schopnost účinně reagovat na socioekonomické výzvy, výzvy zaměstnanosti a udržitelnosti životního prostředí.

1.2.

Výzkum a inovace nepředstavují jednorozměrný lineární proces. EHSV se domnívá, že úplné začlenění technologických, environmentálních a sociálních rozměrů do partnerství veřejného a soukromého sektoru v rámci programu Horizont 2020 vyžaduje nový přístup založený na větší transparentnosti v otázce dosažených výsledků a socioekonomického dopadu.

1.3.

Podle názoru EHSV by v rámci partnerství měl být zajištěn širší pohled na inovace, s přihlédnutím k inovacím v oblasti služeb, sociálním inovacím a potřebě modernizace malých a středních podniků a sociální ekonomiky za účelem jejich většího začlenění do demonstrací a rozvoje aplikací.

1.4.

V rámci společných technologických iniciativ a smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru by měla být podporována sociální legitimita inovací, a sice prostřednictvím vyšší účasti ekonomicky slabších zájmových skupin (odbory, malé a střední podniky, nevládní organizace) na zacílení a strategickém plánování výzkumu a inovací – v souladu s ustanoveními nařízení (ES) č. 2012/1025 o normalizaci –, zejména pokud jde o strategie a výběr projektů a jejich společenské užitečnosti.

1.5.

EHSV se domnívá, že je třeba zvýšit tržní orientaci partnerství veřejného a soukromého sektoru a pečlivě se zaměřit na aspekty, jako je interoperabilita, normalizace, harmonizace a nadnárodní transfer technologií, aby byly výsledky udržitelné na úrovni dané oblasti a přenositelné v rámci celé EU.

1.6.

Podle EHSV je žádoucí, aby společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru podnikly kroky k:

1.7.

EHSV doporučuje, aby společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru přijímala nová inovativní opatření, a více tak komunikovala s předními investory za účelem vytváření inovativních obchodních modelů a pokročilých profesních profilů, rozvoje fór zahrnujících sociální partnery a za účelem podpory více zaměřené na rychlé využití projektů na trhu.

1.8.

EHSV se domnívá, že je důležité posílit monitorování kapacity a důslednosti provádění společných technologických iniciativ a smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru prostřednictvím nových, pružnějších nástrojů, které budou lépe reagovat na potřeby trhu, tj. dynamičtějších přístupů k zabezpečování jakosti, včetně kompletního systému dynamických klíčových ukazatelů výkonnosti (key performance dynamic indicators – KPDI), srovnatelných pro různé iniciativy, aby bylo možné evropským a vnitrostátním institucím a evropským daňovým poplatníkům předkládat roční srovnávací přehled všech společných technologických iniciativ a smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru.

1.9.

EHSV požaduje vyvinutí většího úsilí k zajištění vnitřní soudržnosti mezi cíli a prioritami 9. rámcového programu výzkumu a inovací EU a strategiemi výzkumu a inovací průmyslového sektoru, které si stanovily společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru v koordinaci se všemi ostatními formami partnerství pro inovace, jež jsou součástí jiných regionálních a celostátních politik a politik EU.

1.10.

Jako užitečný nástroj pro lepší koordinaci iniciativ také se směry činnosti ostatních evropských a mezinárodních organizací pro výzkum a inovace i s podobnými mezinárodními partnerstvími (2) navrhuje EHSV zřídit Evropskou radu pro inovace se silnou průmyslovou a sociální složkou a panevropských sítí infrastrukturní podpory inovací.

1.11.

EHSV vyzývá místní a regionální orgány, aby inovacím příslušných společných technologických iniciativ a smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru přisoudily vysokou prioritu při plánování a realizaci opatření, jako jsou strategie inteligentní specializace, operační programy a programy spolupráce v oblasti politiky soudržnosti, programy výzkumu a inovací a rozvoje projektů provádění plánů přizpůsobení se změně klimatu.

1.12.

EHSV se domnívá, že strategické, inteligentní a včasné investice do vhodných inovativních řešení šetrných k životnímu prostředí a do zelené infrastruktury jsou základem pro obnovení zdravého a efektivního procesu reindustrializace založeného na výzkumu a inovacích a jejich využití na trhu.

1.13.

EHSV zdůrazňuje nutnost „sladit různé výzkumné a inovační nástroje a programy v Evropě“ s nástroji a programy příštího rámcového programu a „zajistit pokračující investice do odvětví, v nichž Evropa zaujímá vedoucí postavení ve světě“ (3), na základě perspektivy stability, pod podmínkou pravidelných kontrol účinnosti.

1.14.

EHSV žádá Komisi, Evropský parlament a Radu, aby s ohledem na nadcházející rámcový program pro výzkum a inovace po roce 2020 společně zvážily co nejvčasnější uspořádání interinstitucionální konference o úloze technologických partnerství veřejného a soukromého sektoru v reindustrializaci Evropy.

2.1.

Společné technologické iniciativy představují partnerství veřejného a soukromého sektoru v klíčových oblastech evropského výzkumu a inovací, stanovená v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 1982/2006/ES (4). Tradiční nástroje se již od 7. rámcového programu ukázaly být nedostatečné pro dosažení cílů větší a lepší konkurenceschopnosti evropského hospodářství. Průmyslová partnerství se zaměřují na výzkum a inovace a zahrnují přesně vymezené výrobní tržní cíle, lepší koncentraci finančních a lidských zdrojů, pákový efekt dávající rozhodující impuls k urychlení přenosu vědeckých a technologických objevů do inovací na trhu.

2.2.

Ve stávajícím rámcovém programu Horizont 2020 došlo k zásadním inovacím co do struktury: více prostoru bylo ponecháno ovlivňování a součinnostem s průmyslem a členskými státy prostřednictvím různých forem partnerství veřejného a soukromého sektoru na podporu odvětví, která:

2.3.

Byly spuštěny různé iniciativy na podporu různých forem partnerství, která jsou zaměřená na průmyslový sektor, opírají se o vědecké obce nebo je řídí veřejné orgány.

2.4.

Orgány EU výrazně podpořily evropské technologické platformy (ETP) vznikající z iniciativy průmyslu, které za pomoci postupu zdola nahoru stanovují společné strategické cíle a priority.

2.5.

Současných 38 ETP – ve spojení s dalšími třemi průřezovými iniciativami – má strategickou funkci i funkci z hlediska mobilizace a šíření. Iniciativy se pro splnění své úlohy věnují těmto hlavním činnostem:

2.6.

Do společných technologických iniciativ je zapojena Komise, členské státy, akademická obec a průmysl v rámci vědeckých a technologických oblastí s vysokou hodnotou pro společnost, přičemž podpora je věnována zejména kooperativnímu výzkumu a kooperativním inovacím v Evropě, u nichž jsou jasně identifikovány společné technologické a ekonomické cíle.

2.7.

Hlavním cílem společných technologických iniciativ je zvýšení dopadu veřejných a soukromých investic na výzkum a posílení Evropského výzkumného a inovačního prostoru, což přispěje ke stimulaci vůdčích vědeckých a technologických inovací v rámci strategie Evropa 2020.

2.8.

Základní myšlenkou společných technologických iniciativ je, že jsou přístupné pro nové účastníky a jsou schopné komunikace s širokou veřejností a stimulace pákového efektu s přínosy pro evropské hospodářství, že mají jasnou strukturu a povzbuzují průmysl, malé a střední podniky, sociální ekonomiku a členské státy ke zvýšení jejich účasti a investic.

2.9.

Společné technologické iniciativy jsou především výsledkem Evropských technologických platforem  – k nimž EHSV předložil stanovisko z vlastní iniciativy (5) a jež jsou schopny vytyčit společné vize vývoje v různých odvětvích stanovením problémů, které se musí řešit.

2.10.

Kritéria pro identifikaci odvětví, v nichž je nutné vytvořit společnou technologickou iniciativu, byla stanovena takto: strategická důležitost odvětví a jasné cíle; vysoká přidaná hodnota opatření na evropské úrovni; pákový efekt pro velké a dlouhodobé investice; adekvátní a rychlé reakce na výzvy růstu, udržitelnosti a klimatu.

2.11.

Ke stanovení intenzity inovací nestačí zvážit pouze investované prostředky. Jsou zapotřebí ukazatele hospodářských a tržních výsledků odpovídající těmto výdajům. Smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru musí předkládat výroční zprávy, které se týkají provozovaných činností, skutečného zvýšení evropské přidané hodnoty, účinnosti inovačních finančních nástrojů s pákovým efektem a kvalitativního a kvantitativního dosahování socioekonomických cílů podle předem stanovených ukazatelů.

2.12.

Účelem tohoto stanoviska je ukázat, jaký má na průmyslovou politiku a průmyslové změny vliv přímá účast průmyslových odvětví na výzkumu a inovacích, které EU financuje prostřednictvím institucionálních (společné technologické iniciativy) a smluvních partnerství (partnerství veřejného a soukromého sektoru), a formulovat možnosti zlepšení.

3.1.

Zkušenosti z rámcových programů EU v oblasti výzkumu a inovací ukázaly, jak je obtížné zohlednit skutečné potřeby evropského průmyslu, které jsou příliš často ignorovány, a to jak při definování obecných cílů, tak v pracovních programech, čímž dochází k upevňování evropského paradoxu: vysoká evropská vědecká hodnota a ve srovnání se světovými konkurenty malá a pomalá schopnost přeměnit ji na trhu na inovace.

3.2.

Práce a činnost evropských technologických platforem tento přístup postupně změnily. Evropskému průmyslu se podařilo stanovit cíle a priority hlavních výrobních odvětví, které byly z větší části začleněny do struktury a cílů programu Horizont 2020.

3.3.

Od přístupu shora dolů se přešlo k přístupu zdola nahoru. Díky tomu se pokryl celý inovační cyklus a pozornost se zaměřila na výsledky s vyšší úrovní technologické vyspělosti za účelem zavádění nových výrobních technologií, nových produktů a nových dovedností.

3.4.

Společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru by měly být klíčovým nástrojem pro zaručení aktivní role průmyslových odvětví ve víceletém plánování a provádění akcí Unie v rámci programu Horizont 2020. Soukromý sektor se zavázal investovat do společných technologických iniciativ cca 10 miliard EUR za účelem stimulace inovací v sedmi odvětvích, což přispěje ke zvrácení poklesu evropské průmyslové výroby.

4.1.

EHSV je pevně přesvědčen, že partnerství v oblasti výzkumu a inovací ve svých různých formách představuje model excelence pro rozvoj a účinný nástroj pro řešení hlavních otázek, které mají dopad na konkurenceschopnost EU.

4.2.

EHSV se domnívá, že společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru představují pozitivní příklady vytváření partnerství na evropské úrovni, jsou-li schopny propojit ve víceletém horizontu evropské a vnitrostátní zdroje s vlastními zdroji, know-how a výzkumnou a inovační kapacitou za účelem sdílení znalostí a šíření klíčových inovací v rozhodujících úspěšných odvětvích na globálním trhu.

4.3.

Podle EHSV musí společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru účinně plnit své povinnosti, pokud jde o:

Vývoj nových technologií a inovací, k němuž dochází v průmyslu, by měl vést ke kvalitní odborné přípravě lidských zdrojů a novým pokročilým profesním dovednostem, přičemž by se do definování a provádění strategických směrů sektoru měli úžeji a systematičtěji zapojit sociální partneři a místní orgány.

4.4.

Z poslední zpráv Evropské komise z roku 2016 (6) vyplývá, že počáteční výsledky (7) kvalitativních průzkumů ukazují, že program Horizont 2020 sice podle všeho adekvátně reagoval na potřebu zřizování partnerství veřejného a soukromého sektoru, ale tyto vzorce nejsou vždy plně v souladu s požadavky na příchod a podporu účasti nováčků a zároveň jejich schopnost podporovat zaměstnanost, růst, investice a urychlený rozvoj jednotného digitálního trhu nemá plnou podporu, jako je tomu v případě schopnosti reagovat na výzvy v oblasti energetiky a klimatu.

4.5.

Stejně tak je vnímána jako mimořádně nízká i schopnost společných technologických iniciativ a smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru úspěšně vzájemně působit s ostatními finančními nástroji Unie, jako jsou například evropské strukturální a investiční fondy (ESIF) a Evropský fond pro strategické investice (EFSI), přestože některé společné technologické iniciativy podepsaly v této věci příslušné protokoly. EHSV považuje za důležité, aby byly spuštěny synergie podporující účast místních a regionálních subjektů a usnadňující soulad se společnými operačními normami.

4.6.

Vzhledem k tomu, že poměr zamítnutých projektových návrhů v rámci Horizontu 2020 podle všeho činí 7:1 – oproti 5:1 v 7. rámcovém plánu –, bylo by vhodné vyvážit skupinu nezávislých odborných hodnotitelů, kterým se předkládají kandidátské projekty. V rámci první výzvy k předkládání návrhů smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru v rámci Horizontu 2020 předložil více než 50 % návrhů průmysl, zatímco členové skupiny odborných hodnotitelů pocházeli z více než poloviny z akademické obce a soukromý sektor tvořil o něco více než pětinu.

4.7.

Rámce, které jsou k dispozici pro společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru, mají významné pozitivní vlastnosti z hlediska udržitelnosti a konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Činnosti formulovali soukromí partneři v rámci širokého otevřeného konzultačního procesu za účelem vypracování pracovních programů a souvisejících výběrových řízení v reakci na skutečné potřeby průmyslu a v souladu s nimi, a to s vysokou mírou mobilizace a velkým pákovým efektem 3:9.

4.8.

Pokud jde o rámec „částečných výběrových řízení společných technologických iniciativ provedených v roce 2014“, tento typ partnerství by měl více vyjasnit institucionální formalizaci a úrovně správy, v rámci odpovědnosti vůči evropským daňovým poplatníkům a orgánům Unie.

4.9.

Podle EHSV musí společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru i v rámci svých mechanismů zahájení a participativního přístupu splňovat prioritní potřeby, jež jsou v souladu s důraznou politikou růstu s plnou podporou sociálních partnerů.

4.10.

Společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru se totiž účastní celosvětové soutěže o vedoucí postavení ve vývoji a komercializaci nových technologií budoucnosti, a proto vyžadují definici a realizaci jasných cílů průmyslové strategie, kterými jsou:

4.11.

EHSV zdůrazňuje nutnost zapojit všechny aktéry v klíčových průmyslových odvětvích v Evropě, a to jak podle typu produkce, tak podle velikosti podniku, lidských zdrojů, jejich odborného vzdělání a rozvoje a jejich zástupců, s cílem zlepšit začlenění sociálních otázek a malých a středních podniků a zapojení zúčastněných stran do projektů výzkumu a inovací.

4.12.

V této souvislosti se EHSV domnívá, že je důležité zavést odpovídající sociální a vzdělávací nástroje a prostřednictvím dynamických klíčových ukazatelů výkonnosti (key performance dynamic indicators – KPDI) monitorovat nejen získané patenty a vědecké publikace, ale také vývoj socioekonomického dopadu a dopadu na vzdělávání nových profesních odborníků.

4.13.

EHSV se domnívá, že klíčovým faktorem pro dosažení cílů růstu a zaměstnanosti v rámci strategie Evropa 2020, a to zejména 3 % investic do výzkumu a inovací, je uvolnění investic soukromého sektoru pomocí veřejného financování, a to prostřednictvím výrazného pákového efektu.

4.14.

Inovační činnosti s vyšší úrovní technologické vyspělosti by měly být i nadále podporovány investičními plány opírajícími se o perspektivy stability, spojenými s pravidelnými kontrolami účinnosti a zaměřenými na průmyslové infrastruktury a průmyslová zařízení, což je v souladu s Evropským fondem pro strategické investice (EFSI) předsedy Junckera.

4.15.

Podle EHSV by bylo vhodné větší zapojení zúčastněných stran z průmyslu do programů výzkumu a inovací a do programových výborů, které jsou klíčovým faktorem pro rozvoj širší průmyslové účasti jednotlivých členských států.

4.16.

EHSV se rovněž domnívá, že členské státy a Evropská komise by měly v případech, kdy je to možné a vhodné, zrevidovat a sjednotit regulační rámec průmyslových odvětví, v nichž se vytvářejí společné technologické iniciativy a smluvní partnerství veřejného a soukromého sektoru, jež jsou povinny nabízet maximalizaci přidané hodnoty z hlediska ekologických, hospodářských, sociálních přínosů a přínosů z hlediska zaměstnanosti, inteligentních obchodních modelů a řešení v integrovaných územních celcích, nových dovedností a sociálních inovací (8).

4.17.

Vývoj různých forem partnerství v oblasti vývoje a inovací fungujících v řadě politik EU i mimo rámec Horizontu 2020 by se měl podle názoru EHSV vyznačovat větší soudržností a lepší koordinací výzkumu a inovací s celkovou vizí EU s vnitřními a vnějšími rozměry. Efektivnější rámec by mohlo podpořit vytvoření Evropské rady pro inovace se silnou průmyslovou a sociální složkou, doplněné panevropskými sítěmi infrastrukturní podpory inovací.

4.18.

EHSV považuje s ohledem na 9. rámcový program (9) za vhodné stanovit transparentní rámec pro kvantitativní a kvalitativní vyhodnocení inovativně-ekonomické, sociální a environmentální úspěšnosti/neúspěšnosti činností společných technologických iniciativ a smluvních partnerství veřejného a soukromého sektoru, do nichž budou zapojeni koneční uživatelé v průmyslu, sociální partneři a zástupci malých a středních podniků a občanské společnosti, za účelem posouzení strategických priorit a přehodnocení budoucích partnerství, na něž je nutné se zaměřit v horizontu roku 2030.

2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/31

Zpravodajka:

Madi SHARMA

Spoluzpravodaj:

Dirk JARRÉ

1.1.

Evropa vždy hrála v oblasti výroby, inovací a vývoje produktů pro osobní péči a tělesnou hygienu a kosmetických přípravků klíčovou roli. V poslední době je její vedoucí postavení v tomto odvětví výrazně ohrožováno v důsledku celosvětové konkurence a podmínek, které nezohledňují tlak na inovační technologie a obchodní realitu, nutné k zachování konkurenceschopnosti.

1.2.

Toto stanovisko se týká posilování evropského průmyslového odvětví produktů pro osobní péči a tělesnou hygienu a kosmetických přípravků, a to zejména těch, na něž se vztahuje nařízení (ES) č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích. „Kosmetickým přípravkem“ se rozumí jakákoli látka nebo směs určená pro styk s vnějšími částmi lidského těla (pokožkou, vlasovým systémem, nehty, rty, vnějšími pohlavními orgány) nebo se zuby a sliznicemi ústní dutiny, výhradně nebo převážně za účelem jejich čištění, parfemace, změny jejich vzhledu, jejich ochrany, jejich udržování v dobrém stavu nebo úpravy tělesných pachů; látka nebo směs určená k požití, vdechování, injekční aplikaci nebo k implantaci do lidského těla se nepovažuje za kosmetický přípravek.

1.3.

Odvětví výroby toaletního papíru, papírových kapesníků a hygienických vložek do oblasti působnosti nařízení o kosmetických přípravcích nespadají, avšak mnoho z uvedených doporučení se jich může týkat vzhledem k přidané hodnotě tohoto odvětví pro osobní hygienu.

1.4.

Stanovisko se netýká léčiv, tetování, permanentního make-upu, kosmetických služeb ani přípravků podávaných chirurgicky nebo pomocí nástrojů, ani přípravků pro péči o kůži zvířat. EHSV nicméně doporučuje, aby všechny výše uvedené přípravky byly vzhledem k narůstajícím obavám spotřebitelů ze škodlivých chemikálií předmětem samostatného dokumentu.

1.5.

I přes pozoruhodnou schopnost specializovaných evropských podniků inovovat se samotné inovace, a tedy i výroba a uvádění vynálezů EU na trh, přesunuly do jiných částí světa, což má za následek závažné hospodářské a sociální dopady. Vytvoření příznivého prostředí pro další posun od projektu Průmysl 4.0 (Industry 4.0) díky zohlednění významného biotechnologického pokroku v příslušných strategiích bude značným přínosem pro průmyslovou relokalizaci a vývoj nových produktů.

1.6.

EHSV předkládá pro dotčené odvětví následující doporučení a současně uznává, že právní předpisy vztahující se na toto odvětví již dobře zajišťují ochranu a bezpečnost spotřebitelů. Další právní předpisy jsou považovány za zbytečné, mělo by se však uvažovat o větší transparentnosti:

2.1.

Kosmetické přípravky a produkty pro osobní péči jsou denně nepostradatelné pro více než 500 milionů evropských spotřebitelů všech věkových kategorií. Tyto produkty sahají od přípravků pro každodenní hygienu, jako jsou mýdla, šampony, deodoranty a zubní pasty, až po luxusní kosmetické přípravky, například parfémy a líčidla. Odvětví samo o sobě má hodnotu 77 miliard EUR (v roce 2015) a bylo jedním z mála odvětví, které nezasáhla světová finanční krize. Evropa si v tomto odvětví vybudovala vedoucí světové postavení a je významným vývozcem kosmetických přípravků. Obchod mimo Evropu dosáhl v roce 2015 hodnoty 17,2 miliardy EUR.

2.2.

Vzhledem k velké konkurenci je v kosmetickém průmyslu důležitá obchodní značka. Věrnost zákazníků je založena na důvěryhodné reklamě, kvalitě, bezpečnosti a vývoji nových produktů a lze ji srovnat s módním průmyslem a jeho sezonně se měnícími trendy.

2.3.

Odvětví tvoří společnosti všech velikostí. V kosmetickém průmyslu v Evropě působí přes 4 600 malých a středních podniků. Odhaduje se, že segment malých a středních podniků tvoří 30 % trhu, avšak v některých zemích EU může dosahovat až 98 %. Portfolio výrobků sahá od 20 000 a více výrobků u velkých společností až po přibližně 160 výrobků u menších společností. Velký výrobce kosmetických přípravků pracuje s přibližně 2 000 přísadami a výrobci z řad malých a středních podniků s přibližně 600 přísadami, přičemž obě kategorie ročně přidávají kolem 4 % nových přísad. Tyto nové přísady mají významný vliv na ziskovost a růst.

2.4.

V hodnotovém řetězci napříč Evropou, tedy od výroby až po maloobchodní prodej, jsou zaměstnány nejméně 2 miliony lidí. V roce 2015 samotná výroba zaměstnávala 152 000 osob (1), přičemž ženy (56 %) mírně převažovaly nad muži (44 %). Přímá i nepřímá zaměstnanost v odvětví za posledních pět let vzrostla o 2,3 %, tedy o více než 39 000 pracovních míst (2).

2.5.

Výdaje na výzkum a vývoj se v roce 2015 odhadují na 1,27 miliardy EUR. V jednotlivých zemích se však značně liší. Odvětví zaměstnává přes 26 000 vědců, kteří zkoumají nové vědecké oblasti, pracují s novými přísadami, vyvíjejí složení a provádějí posouzení bezpečnosti, což v EU každoročně přináší obrovské množství patentů.

2.6.

Evropský papírenský průmysl, zejména oblast hygienických papírových výrobků, představuje hodnotu více než 10 miliard EUR ročně a reprezentuje 25 % celosvětového trhu v této oblasti. Rostoucí používání kvalitních hygienických papírových výrobků, jako jsou papírové kapesníky, papírové ručníky, toaletní papír apod., je významným prvkem lepší kvality života a celkových hygienických podmínek jak doma, tak mimo domov, a významně tak přispívá k odvětví osobní péče.

2.7.

Evropský kosmetický průmysl je oceňován za to, že zaujímá vůdčí postavení, pokud jde o úplný zákaz testování na zvířatech, přičemž současně neustále podporuje inovace a konkurenceschopnost. Hnací silou dnešního trhu jsou ve stejné míře bezpečnost a inovace, které přinášejí nové barevné škály, péči pro konkrétní typy pleti, přípravky proti stárnutí a jedinečná složení. Spotřebitelé neustále požadují větší výběr, lepší přizpůsobení individuálním požadavkům a ještě větší účinnost. Aby bylo možné na preference a očekávání uživatelů efektivněji reagovat, běžně se do nejranějších fází vývoje zapojují skupiny a organizace spotřebitelů.

3.1.

Sledování přísad a kritéria pro testování, včetně zákazu testování na zvířatech, ochrana životního prostředí a označování, podléhají právním předpisům a pokynům EU. Evropská komise monitoruje regulační rámec pro přístup na trh, mezinárodní obchodní vztahy a sbližování právních předpisů.

3.2.

Nařízení o kosmetických přípravcích, nařízení (ES) č. 1223/2009, platí od roku 2013 a nahradilo směrnici 76/768/EHS přijatou v roce 1976. Jeho cílem je harmonizovat pravidla s cílem vytvořit vnitřní trh s kosmetickými přípravky a dosáhnout vysoké úrovně ochrany lidského zdraví.

3.3.

Kosmetické přípravky přicházející na trh EU musí být bez ohledu na výrobní postupy nebo distribuční kanály bezpečné. Nařízení o kosmetických přípravcích (včetně příloh) a jeho následné změny stanoví regulatorní požadavky a omezení pro všechny látky používané v kosmetických přípravcích. „Osoba odpovědná“ za kosmetický přípravek nese odpovědnost za jeho bezpečnost a musí zajistit, že před uvedením do prodeje podstoupí odborné vědecké posouzení bezpečnosti. Snadný přístup k údajům o těchto látkách umožňuje databáze CosIng –databáze informací o kosmetických látkách a přísadách. Zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a bezpečnosti spotřebitelů rovněž znamená, že by odpovědné vědecké výbory měly vzít v úvahu zejména potenciální zdravotní rizika pro určité profesní skupiny (např. kadeřnice a kosmetičky), jejichž příslušníci přicházejí do styku s kosmetickými přípravky při výkonu svého povolání každý den, a proto jsou vystaveni vyšším rizikům než veřejnost.

4.1.

Aby byli výrobci konkurenceschopní, neustále inovují a hledají nové přísady, přičemž využívají známé přísady novými způsoby a vytvářejí přípravky více uzpůsobené na míru osobním požadavkům. Nemohou však fungovat izolovaně, proto musí Evropská komise, vlády členských zemí a zainteresované strany, zejména zástupci spotřebitelů a zaměstnanců, spolupracovat na vytváření podmínek příznivých pro růst.

4.2.

EHSV uznává, že hlavní výzvy pro růst v tomto odvětví jsou srovnatelné s výzvami všech ostatních průmyslových odvětví, a předkládá následující doporučení specifická pro odvětví výrobků pro osobní péči a kosmetických přípravků:

4.2.1.

Větší sbližování vědeckého inženýrství v oblasti živé přírody, mj. výzkumu genomu, s odvětvím kosmetických přípravků a produktů pro osobní péči, by lépe podpořilo rozmanitost produktů. Kůže je největší orgán lidského těla, ale rozdíl mezi kožní aplikací kosmetických přípravků a ošetřováním léčivými přípravky se začíná ztrácet. Je nutné zohlednit některé účinky, například podráždění, alergie a rakovinu kůže. Dobrými příklady spolupráce jsou iniciativy, jako je např. EIT Health (3), zahrnující klíčové oblasti zdravotnictví, jako jsou farmacie, zdravotnické technologie, biotechnologie a digitální zdravotnictví. Kosmetické přípravky zlepšují osobní hygienu a jsou přínosné pro pohodu nebo životní styl (pozitivní vliv, který právní předpisy nedoceňují, například snižování stresu, zvyšování důvěry nebo lepší spánek). Ačkoliv kosmetické výrobky nejsou léčivými přípravky, vycházejí z komplexních znalostí o kůži a jejím fungování. Rozvoj kosmetiky proto těží z pokroku v jiných oblastech biologie, zejména ve farmaceutickém průmyslu. Měla by být podpořena spolupráce ve výzkumu, aby se zaměřila na individualizaci, co se týká produktů životního stylu a kvality života přizpůsobených na míru.

4.2.2.

Lepší spolupráce mezi velkými a malými podniky spolu s rozvojem inkubátorů v tomto odvětví (4) nebo vytvářením klastrů by mohla zvýšit konkurenceschopnost a posílit růst. Všechny kosmetické přípravky podstupují před svým uvolněním odborné vědecké posouzení bezpečnosti, což může být pro menší podniky administrativně a finančně omezující. Ačkoliv je zásadní, aby posouzení bezpečnosti zůstalo zachováno, menší inovativní podniky by měly být podporovány prostřednictvím řady opatření, jež by jim pomohla během rozvojového období mezi zaváděním inovace a vývojem nového produktu a úspěšným uvedením konečného výrobku na trh, a tím snížila riziko neúspěchu. Tato opatření by zahrnovala lepší sdílení informací prostřednictvím přenosu technologií a znalostí, spolupráci pro investiční příležitosti, analýzu snižování nákladů a přístup ke zdrojům financování (5). Vlády by také měly změnit svůj způsob uvažování o výrobě směrem k podpoře místní produkce a tvorbě pracovních míst v Evropě.

4.2.3.

Lepší informace o trzích a poskytování údajů mezi akademickou obcí, průmyslem a spotřebiteli posílí růst díky přenosu znalostí. Trendy v osobní péči směřují k používání ekologických a přírodních přípravků, přípravků chránících proti UVB a UVA záření, přípravků pro stárnoucí pleť a přípravků proti stárnutí, čímž se rozšiřuje rozsah inovací. Současné inovace zaměřené na období menopauzy a stárnutí přinášejí prostor pro rozvoj segmentu kosmetických přípravků zacílených na významný počet lidí tak, aby jim tyto přípravky pomohly vypadat a cítit se co nejlépe. Díky vědeckému a technologickému pokroku při mapování lidského geonomu a pokroku dosaženému v oblasti porozumění jeho rozmanitým funkcím a absolutní individualitě spočívá budoucnost odvětví kosmetiky ve vysoce pokročilé personalizaci výrobků. V rámci tohoto přístupu jsou klíčovým tématem pro odvětví výzkum a investice, a to ve spolupráci s lékaři, zdravotníky a akademickou obcí.

4.2.4.

Podpora většího zapojení zaměstnanců: V popředí inovace produktů stojí zaměstnanci, neboť ti mají přehled o odvětví od procesu vývoje až po zpětnou vazbu od spotřebitelů. Větší míra konzultací, včetně podpory podnikavosti zaměstnanců, by proto mohla podpořit růst podniku. V odvětví existují různorodé příležitosti pro zaměstnání, a lepší komunikace s cílem ukázat dovednosti a schopnosti nutné pro současný a budoucí vývoj ho ještě zatraktivní. V Evropě působí více než 514 000 studentů přírodních věd (6), kteří se zapojili do nového výzkumu a nových příležitosti k větší spolupráci mezi jednotlivými sektory. A větší spolupráce mezi akademickou obcí a průmyslem by zase pomohla přilákat širší spektrum zaměstnanců.

4.2.5.

Pro udržení růstu je zapotřebí zajistit výzkum a vývoj, investice, výdaje v oblasti výzkumu a vývoje a ustanovení v oblasti bezpečnosti. V rámci výroby v EU je třeba zvážit mechanismy veřejného i soukromého financování výzkumu a vývoje, registrace patentů a vývoje nových produktů.

4.2.6.

Porušování patentových práv a padělané zboží představují pro velké i malé podniky z EU závažné ohrožení ziskovosti a vážně ohrožují také zdraví spotřebitelů. V roce 2006 dosáhly ztráty z padělaných parfémů a kosmetických přípravků v EU hodnoty 3 mld. EUR. Lepší ochrana duševního vlastnictví značek by mohla být zajištěna uvedením informace o zemi výroby na výrobku.

4.2.7.

Závazek k právním předpisům založeným na rizicích: Látky nejsou v současné době regulovány na základě svých vnitřních vlastností (např. dráždivosti), ale na základě toho, zda se vlastnost látky skutečně projeví za reálných podmínek použití (např. použití v koncentraci pod úrovní dráždivosti). Tento přístup umožňuje kvalitní definice použití kosmetických přípravků a možnost plného posouzení rizik. Tím se liší od právních předpisů pro chemické látky (bez definovaného použití), které se řídí „nebezpečností“ vnitřních vlastností. Aby bylo odvětví do budoucna schopno inovovat a růst, je zásadní v právních předpisech a politice EU nadále řádně rozlišovat mezi nebezpečím a riziky.

4.2.8.

Podpora pro přísady specifické pro určité území: Usnadnění výzkumu a certifikace přírodních produktů specifických pro určitý region uvedením chráněného zeměpisného označení (7) (například slaměnka z Korsiky) by umožnilo propagaci regionálních výrobků EU a posílilo zaměření na místní komodity a tradiční výrobky. Náklady spojené s označováním izotopů nebo laboratorním výzkumem přírodních produktů v současné době přesahují možnosti podnikatelů a malých a středních podniků.

4.2.9.

Zákaz testování na zvířatech: Nařízení o kosmetických přípravcích zavedlo zákaz testování (zákaz testování konečných kosmetických přípravků a kosmetických přísad na zvířatech) a uvádění na trh (zákaz uvádění na trh v EU konečných kosmetických přípravků a přísad, které byly zkoušeny na zvířatech). Neexistuje žádný záměr tento zákaz zrušit. Výrobci však čelí následujícím problémům s inovacemi, vývojem nových produktů a vývozem:

4.2.10.

Řízení zdrojů a nakládání s odpady: Nárůst počtu obyvatel, zvyšování spotřeby a čerpání přírodních zdrojů, zejména vody, představují výzvu pro spotřebitele i průmysl, pokud jde o udržitelnou spotřebu a sociální odpovědnost podniků. Výroba výrobků šetrných k životnímu prostředí, jež zohledňují nakládání s odpady a zdroji, je pro odvětví prioritou. Balíček opatření Komise v oblasti oběhového hospodářství a pokyny sdružení Cosmetics Europe pro kosmetické společnosti, zejména malé a střední podniky (2012), jsou přínosné, je však třeba vyvinout ještě větší úsilí, protože významné výzvy přetrvávají. Ochrana zdrojů v tomto odvětví je spojena s nutností zachování biologické rozmanitosti jakožto společného přínosu pro současné a budoucí generace. Úsilí o vytváření nových produktů by nemělo být na úkor místního obyvatelstva a jím vytvořeného intelektuálního bohatství. Je vhodné a mimořádně nezbytné, aby byly mezi podnikateli v tomto odvětví šířeny zásady spravedlivého obchodu a ekologické kodexy chování. Neméně důležitý je postoj spotřebitelů, kteří by neměli akceptovat produkty, které byly vyrobeny v rozporu se zásadami udržitelného rozvoje.

4.2.11.

Zvýšená transparentnost: Dozor nad trhem je klíčem k zajištění ochrany spotřebitelů. Lepší spolupráce mezi vnitrostátními orgány na ochranu spotřebitelů, spotřebitelskými organizacemi, uživateli a zdravotníky na vnitrostátní úrovni by zvýšila důvěru spotřebitelů a transparentnost. Konzultace se zúčastněnými stranami by měly probíhat během celého procesu vývoje a inovací produktů. Podávání oznámení o výrobku prostřednictvím systému RAPEX umožňuje spotřebitelům, aby v celém dodavatelském řetězci požadovali větší bezpečnost, nicméně oznamování závažných rizik by podle nich mělo probíhat co nejrychleji. Spotřebitelé uvádějí, že větší transparentnost je zapotřebí z následujících důvodů:

4.2.12.

Příležitosti na nových trzích, a to včetně takových, jež jsou zaměřeny na změnu nákupních zvyklostí spotřebitelů, jako jsou elektronické obchodování nebo přímý prodej, nabízejí společně s přeshraničním obchodem nové prodejní modely. Podle prvotních zjištění průzkumu provedeného odvětvím elektronického obchodování polovina dotazovaných společností z odvětví kosmetických přípravků a zdravotnictví v EU neprodává do zahraničí. I když se kosmetické firmy přizpůsobily digitální éře, zůstávají omezovány regulatorními požadavky, které se v jednotlivých zemích často liší: týká se to např. označování v jazyce příslušné země, testování na zvířatech nebo požadavků v oblasti dohledu nad kosmetikou.

4.2.13.

Překážky obchodu: EU má v oblasti kosmetických přípravků značný obchodní přebytek, avšak Evropská komise by měla i nadále usilovat o sbližování na fórech, jako je Mezinárodní spolupráce v oblasti regulace kosmetických přípravků, a při obchodních jednáních, kde se evropské předpisy stávají mezinárodní normou. Nařízení EU o kosmetických přípravcích je zdrojem inspirace pro bezpečnost spotřebitelů v rozvíjejících se regionech (ASEAN, Rusko, Latinská Amerika, Čína). Regulačním orgánům a průmyslu EU se tím naskýtá příležitost podílet se na regulačních systémech hlavních vývozních trhů, které jsou vysoce kompatibilní se systémem EU.

2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/38

Zpravodaj:

Martin SIECKER

Spoluzpravodaj:

Richard ADAMS

1.1.

Majitelé lodí v EU mají pod kontrolou přibližně 40 % světového obchodního loďstva. Vlastní také přibližně třetinu lodí (ve smyslu prostornosti), jimž končí životnost a které jsou demontovány tzv. plážovou metodou v loděnicích jižní Asie, které nesplňují příslušné normy. EU je největším trhem, který vyřazené lodě posílá k nebezpečnému vrakování, jež znečišťuje životní prostředí. Vzhledem k tomu, že v EU sídlí největší komunita majitelů lodí, nese EU také zvláštní odpovědnost za regulaci recyklace plavidel.

1.2.

EHSV se domnívá, že máme velkou společenskou a morální odpovědnost za odstranění zneužívání v podobě nezodpovědné demontáže lodí, a to prostřednictvím systému, který by u vyřazené lodi vytvořil přidanou hodnotu v dostatečné výši, aby pokryla vyšší náklady na odpovědnou recyklaci. Většina recyklací lodí by sice nejspíš i nadále probíhala v zemích s nízkými náklady na práci, ale za lepších pracovních a environmentálních podmínek. Zároveň by díky tomu loděnice pro demontáž lodí v EU mohly být konkurenceschopnější.

1.3.

Činnost Mezinárodní námořní organizace (IMO) má dosud malý vliv, ačkoli i nadále by se mělo prostřednictvím tohoto fóra usilovat o dosažení univerzálního právně závazného nástroje. EU může v tomto procesu hrát významnou a dynamickou roli. EU se již mnoho let snaží nalézt účinné řešení nezodpovědného vrakování, což vedlo k nařízení EU o recyklaci lodí, které bude v plném rozsahu použitelné nejpozději 31. prosince 2018. Závažným nedostatkem tohoto nařízení však je, že je majitelé lodí mohou jednoduše obejít tím, že zruší registraci pod vlajkou EU ve prospěch země mimo EU („flagging out“).

1.4.

V nařízení chybí ekonomický nástroj, jenž by Komisi umožnil ovlivňovat vývoj situace žádoucím směrem. Velmi podrobná zpráva nyní připravila plán vedoucí k takovému nástroji, a to prostřednictvím zavedení „systému licencí pro recyklaci lodí“. Komise do konce tohoto roku představí návrh vycházející z této myšlenky, který bude majitele lodí motivovat k tomu, aby své lodě přestávající sloužit nechali demontovat sociálně i environmentálně přijatelnými způsoby v zařízeních schválených EU.

1.5.

Výhodou navrhovaného finančního mechanismu je součinnost, která by vznikla se stávajícím regulačním rámcem. Kontrolní mechanismy by nezasahovaly do mechanismů nařízení EU o recyklaci lodí. Ke správě a provádění dotčené licence jsou stávající orgány EU již připraveny. EHSV však naléhá na Komisi, aby rovněž posoudila všechna rizika toho, že obchodní partneři EU budou tento návrh považovat za protisoutěžní vměšování do mezinárodní námořní dopravy.

1.6.

Současné škodlivé postupy lze odstranit pouze uznáním odpovědnosti majitele lodi prostřednictvím zásady „platí znečišťovatel“ a započítáním nákladů na odpovědnou recyklaci do nákladů na provoz lodi. Svou úlohu musí sehrát provozovatelé lodí přepravujících volně ložený náklad, nákladních lodí a lodí pro přepravu cestujících. Za prvé tím, že uznají, že stojíme před závažným problémem, a za druhé podporou pokrokového a vymahatelného finančního nástroje, jako je například licence pro recyklaci lodí, který se může pod záštitou IMO a s informační kampaní namířenou vně EU celosvětově rozšířit.

1.7.

EHSV Evropskou komisi v tomto úsilí podporuje. Kromě skutečnosti, že velmi dobře zapadá do politiky recyklační společnosti EU, může také představovat zásadní krok vpřed pro reformu nebezpečného a znečišťujícího odvětví demontáže lodí v jižní Asii a pro zabránění jeho opětovnému zavedení jinde. EHSV ocení potenciál Hongkongské úmluvy za předpokladu, že bude obsahovat zásady nařízení o recyklaci lodí, a zdůrazňuje rovněž nezbytnost finančního nástroje. Vyzýváme EU, aby poskytla technickou podporu loděnicím po celém světě s cílem splnit tyto požadavky.

2.1.

Světové hospodářství by bez lodní dopravy nefungovalo. Každoročně je přibližně 1 000 velkých oceánských lodí (tankerů a lodí pro přepravu kontejnerů, nákladu a cestujících) prodáno k demontáži. Více než 70 % těchto lodí, jež dosloužily, končí na plážích v Indii, Bangladéši nebo Pákistánu za účelem nebezpečného vrakování. K demontáži zbývajících plavidel dochází zejména v Číně a Turecku, jejichž infrastruktura spíše umožňuje čistší a bezpečnější postupy, za předpokladu, že se použijí odpovídající procesy (1).

2.2.

Vrakování většiny lodí probíhá nepřijatelným způsobem za použití tzv. plážové metody. Tato metoda spočívá v najetí lodí na písečnou pláž, kde je rozebrána většinou nekvalifikovanými pracovníky (včetně hlášených případů dětské práce v Bangladéši), bez plně odpovídajícího vybavení a s malou nebo žádnou ochranou proti velkému množství uvolňovaných nebezpečných látek (2).

2.3.

Odvětví recyklace lodí se v 70. letech minulého století přesunulo do východní Asie (Čína a Tchaj-wan), protože v Evropě byly zavedeny přísnější environmentální normy a normy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V 80. letech se regulace zpřísnila i ve východní Asii, a odvětví se tudíž přesunulo do Asie jižní. Za posledních 30 let bylo hlášeno 470 úmrtí v Indii. V roce 2014 bylo v loděnicích v jižní Asii hlášeno 25 úmrtí a 50 vážných úrazů. Loni o život přišlo 16 pracovníků v Bangladéši a letos zde zatím zemřelo 12 lidí. Mnohem více pracovníků utrpí vážný úraz nebo onemocní kvůli toxickým výparům a umírá v bolestech na rakovinu, kterou onemocní v důsledku kontaktu s nebezpečnými materiály, například s azbestem. Přírodní prostředí kolem těchto plážových zařízení je značně poškozené (3).

3.1.

Jádrem problému recyklace lodí je nedostatečně účinná mezinárodní správa pro dosažení celosvětového řešení. Mezinárodní námořní organizace (IMO) – agentura OSN, připravila Hongkongskou mezinárodní úmluvu pro bezpečnou a environmentálně šetrnou recyklaci lodí (dále jen „Hongkongská úmluva“), která je však stále neratifikovaná a její účinky jsou sporné. Stejně jako v mnoha jiných oblastech i zde může EU prosazovat osvědčené postupy a praktická řešení, a poskytnout tak regulační a právní rámec, díky kterému bude možné dosáhnout dobrých výsledků v celosvětovém měřítku a účinně řešit specifické extrateritoriální otázky, které jsou pro odvětví lodní dopravy typické.

3.2.

Mezinárodní právní předpisy stanoví, že každá obchodní loď musí být registrovaná v některé zemi. Na konferenci OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) bylo uvedeno, že téměř 73 % světového loďstva pluje pod vlajkou jiné země nebo je registrováno v jiné zemi než té, kde je registrován skutečný vlastník plavidla. Mezi důvody pro registrování lodi pod vlajkou jiné než vlastní země patří vyhýbání se daňovým povinnostem, možnost vyhnout se vnitrostátním pracovním a environmentálním právním předpisům a možnost najímat posádky ze zemí s nízkými mzdami. Mnoha těmto otevřeným rejstříkům se také říká výhodné vlajky (FOC – flag of convenience) nebo vlajky pro nedodržování právních předpisů (FONC – flag of non-compliance) Jedná se o vlajky zemí, které jsou známy tím, že nepříliš důsledně prosazují mezinárodní právo. Přibližně 40 % všech vyřazených lodí vrakovaných tzv. plážovou metodou bylo dovezeno pod FOC nebo FONC, jako jsou vlajky zemí Svatý Kryštof a Nevis, Komorský svaz a Tuvalu. Tyto vlajky pro lodě, jimž končí životnost, se na lodích v provozu téměř vůbec nepoužívají a poskytují zvláštní slevy na poslední cesty a rychlou a snadnou krátkodobou registraci bez jakýchkoliv požadavků na státní příslušnost.

3.3.

Pouze malý počet majitelů lodí přijal dobrovolná opatření, aby zajistili čistou a bezpečnou recyklaci vysloužilých plavidel. Méně než 8 % lodí prodaných k vrakování stále pluje pod evropskou vlajkou a tyto jsou většinou demontovány bezpečně a udržitelným způsobem. Většina lodí, které doslouží, se prodá za hotovost zprostředkovatelům, kteří plavidlo dopraví do jeho konečné destinace v jižní Asii. Většina majitelů lodí se zařízeními pro recyklaci nejedná přímo, šikovně se od konečné likvidace distancují a nechávají ji na těchto zprostředkovatelích za hotovost, kteří se na vyřazené lodě specializují a fungují jako prostředníci mezi majiteli lodí a vrakovacími loděnicemi. Jejich služby zahrnují přesun lodi a zajištění posádky pro její závěrečnou cestu, vyřízení potřebných dokumentů a komunikaci s úřady v místě vrakování.

K těmto praktikám se uchylují veřejní i soukromí majitelé lodí.

3.4.

Z této činnosti těží:

3.5.

Ačkoliv od roku 2009 existují dobrovolná koordinovaná opatření ze strany majitelů lodí, jako například soubor pokynů pro přípravu soupisu nebezpečných materiálů a další opatření pro případ vrakování z roku 2015, upřednostňovaným cílem pro vyřazené lodě byla Bangladéš, která je proslulá nejhoršími podmínkami. (4)

4.1.

V roce 2009 přijala IMO konkrétní nástroj pro námořní dopravu – Hongkongskou úmluvu, která stanoví rámec předpisů se zastřešujícím cílem poskytnout požadované celosvětové udržitelné rovné podmínky v oblasti recyklace lodí. Ta se však v praxi neosvědčila. Jedná se jen o malý krůček vpřed, provádění a prosazování ustanovení jsou slabé, jsou vykládána mnoha způsoby, neexistuje nezávislá certifikace nebo audit a tzv. plážová metoda je v praxi stále povolena.

4.2.

Hongkongská úmluva vstoupí v platnost až 24 měsíců po její ratifikaci 15 státy, které představují 40 % celosvětové prostornosti lodí a jejichž roční kapacita na recyklaci lodí je alespoň 3 % kombinované prostornosti signatářů. Dosud úmluvu ratifikovalo pouze pět zemí, z nichž jediným významným státem vlajky je Panama, ale ani jedna z nich nesplňuje požadavky na kapacitu na recyklaci lodí nezbytné pro vstup úmluvy v platnost. Vstup této úmluvy v platnost se tedy v dohledné době neočekává.

4.3.

Další iniciativa IMO, Mezinárodní svěřenský fond pro recyklaci lodí, nemá mezinárodní podporu. Přestože IMO přišla s pozitivní reformou v několika oblastech námořní dopravy, účinné kroky v oblasti demontáže lodí k nim nepatří. Odvětví recyklace lodí se často usazuje v zemích s nízkými náklady na práci, kde jsou environmentální normy a normy v oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci na nízké úrovni a nejsou vymáhány, nebo se do těchto zemí toto odvětví přemísťuje. „Nápomocnou“ úlohu těchto států lze odstranit pouze navázáním významných a nezávisle spravovaných finančních prostředků ke každé jednotlivé lodi, přičemž tyto prostředky bude možné získat zpět, pokud bude plavidlo odpovědně recyklováno. Lodní doprava je celosvětovým odvětvím, zatímco vrakování, kdy 70 % všech lodí je rozebíráno na třech plážích jižní Asie, je regionálním skandálem a zaslouží si účinné řešení.

4.4.

V EU jsou vyřazené lodě považovány za nebezpečný odpad a spadají do oblasti působnosti Basilejské úmluvy, která upravuje všechny druhy přepravy nebezpečných odpadů a na úrovni EU se provádí prostřednictvím nařízení o přepravě odpadů. To by teoreticky mělo zabránit, aby byly lodě vlastněné v EU likvidovány nezodpovědným způsobem. Majitelé lodí pravidla úmluvy a nařízení o přepravě odpadů také systematicky obcházejí prodejem lodí, které se blíží konci své životnosti, zprostředkovatelům za hotovost, jakmile tato plavidla opustí vody EU na svou poslední cestu. Nicméně poté, co nařízení o recyklaci lodí vstoupí v EU v platnost, budou počínaje rokem 2019 vyřazené lodě, jež plují pod vlajkou některého z členských států EU, vyňaty z působnosti nařízení EU o přepravě odpadů a Basilejské úmluvy, která reguluje všechny druhy přepravy nebezpečného odpadu.

4.5.

EU a členské státy provedly analýzu a došly k závěru, že jak Hongkongská, tak Basilejská úmluva patrně poskytují rovnocennou úroveň kontroly a vymahatelnosti pro lodě označené jako odpad. Nevládní organizace na celém světě, zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva a pro toxický odpad a také Evropský parlament a Evropský hospodářský a sociální výbor Hongkongskou úmluvu odsoudily, protože nepřináší vhodná řešení.

4.6.

Hledání účinného řešení se EU věnuje již mnoho let. Evropská komise v roce 2007 vydala zelenou knihu (5) k tomuto tématu a v roce 2008 na ni navázalo sdělení (6) a následně návrh nařízení EU o recyklaci lodí (7) v roce 2012. Nařízení vstoupilo v platnost dne 30. prosince 2013, avšak má být použitelné v plném rozsahu až k 31. prosinci 2018. Nařízení uvádí v účinnost řadu požadavků Hongkongské úmluvy v rané fázi. Dále zřizuje evropský seznam schválených recyklačních zařízení, kde budou muset být vrakovány lodě plující pod vlajkou EU. Tato zařízení budou muset být nezávisle certifikovaná a podstupovat audit. Nařízení EU o recyklaci lodí jde také nad rámec Hongkongské úmluvy, jelikož stanoví přísnější normy pro recyklační zařízení a zaměřuje se na následné nakládání s odpady a také na pracovněprávní předpisy.

4.7.

Nařízení o recyklaci lodí je pouze poměrně matným odrazem dříve zveřejněné zelené knihy a sdělení na téže téma. V těchto dvou dokumentech byla provedena nezpochybnitelná analýza problémů souvisejících s recyklací lodí v jižní Asii a došlo se k závěru, že za účelem řešení nepřípustných podmínek v těchto zemích je třeba přijmout důkladná opatření. Opatření uvedená nařízení EU o recyklaci lodí však tyto problémy neřeší. Zatímco nařízení EU o recyklaci lodí zavádí přísné normy pro zařízení na recyklaci lodí, které účinně vylučují tzv. plážovou metodu, která nesplňuje normy, pro majitele lodí je velmi snadné tyto normy obcházet převodem vlastnictví, případně pouhou změnou vlajky lodi na vlajku státu mimo EU. EHSV dospěl k závěru, že prokazatelně chybí politická vůle přivést odvětví lodní dopravy k zodpovědnosti a že Komise měla vypracovat lepší, kreativnější a odvážnější návrh s výraznějšími pobídkami a v souladu s úrovní ambicí předchozích dokumentů Komise (8).

5.1.

V nařízení chybí ekonomický nástroj, jenž by Komisi umožnil ovlivňovat vývoj situace žádoucím směrem. Komise ve svém prvotním návrhu v roce 2012, který obsahoval doložku o „odpovědnosti předposledního vlastníka“, uznala zásadní slabinu, díky které mohou majitelé lodí snadno obejít nařízení EU o recyklaci lodí, a to jednoduše tím, že zruší registraci pod vlajkou EU ve prospěch země mimo EU („flagging out“). Během třístranných vyjednávání byla tato doložka odmítnuta, avšak Evropský parlament zajistil, aby byl do nařízení začleněn článek, v němž byla Komise požádána, aby se zabývala možnými alternativními finančními mechanismy.

5.2.

V červenci tohoto roku Komise zveřejnila novou studii provedenou společnostmi Ecorys, DNV-GL a Erasmovou univerzitou v Rotterdamu o licenci pro recyklaci lodí, která by měla majitele lodí pobídnout k tomu, aby konečně přijali odpovědnost za čistou a bezpečnou demontáž lodí.

5.3.

Prostřednictvím této licence by byl vytvořen fond prostředků pro každé konkrétní plavidlo uložených na vázaném účtu ve významné finanční instituci, což by vedlo k vytvoření kapitálu na financování bezpečné a udržitelné recyklace. Výše licence by se určovala na základě kombinace prostornosti, druhu přepravy, četnosti vplouvání do přístavů v EU, což je návrh založený na zásadě „od kolébky ke kolébce“ a také na přítomnosti toxických materiálů na palubě. Daný kapitál vytvářejí majitelé lodí, kteří při každém vplutí svého plavidla do přístavu EU zaplatí odpovídající poplatek do fondu svázaného s tímto konkrétním plavidlem.

5.4.

Tyto finanční prostředky by bylo možné na konci životnosti lodi vyžádat zpět, pokud k recyklaci dojde skutečně v loděnici schválené EU, a mohly byt tak pokrýt ztrátu příjmu v důsledku odpovědné likvidace. Do konce tohoto roku Komise přijme k této studii formální postoj.

5.5.

Velkou výhodou navrhovaného finančního mechanismu je součinnost, která by vznikla se stávajícím regulačním rámcem. Zejména by velmi dobře fungovaly spolu se stávajícími kontrolními mechanismy v rámci nařízení EU o recyklaci lodí kontrolní mechanismy v rámci navrhovaného finančního mechanismu, například kontroly zařízení na místě prováděné před zařazením na evropský seznam a po něm. Licence by také mohly být zařazeny na seznam osvědčení, která mají být pravidelně ověřována kontrolou přístavního státu v rámci již existujících povinností. Obdobně se zdá být pro provádění inspekcí a vydávání licencí nejvhodnější již fungující Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA) a pro správu příjmů z případné licence pro recyklaci lodí by mohla být nejpříhodnější jedna z evropských finančních institucí, například Evropská investiční banka (EIB) nebo Evropský investiční fond (EIF). EHSV naléhá na Komisi, aby rovněž posoudila všechna rizika toho, že obchodní partneři EU budou tento návrh považovat za protisoutěžní vměšování do mezinárodní námořní dopravy.

5.6.

Takovýto fond by představoval určitý pokrok směrem k návrhu EHSV na podporu rozsáhlejšího a funkčnějšího odvětví recyklace lodí v Evropě. V EU je dostatečná kapacita, jež již není využívána pro stavbu a opravu lodí, ale je vhodná pro demontáž a recyklaci lodí. Tento postup odpovídá cíli Evropské unie stát se udržitelnou recyklační společností s oběhovým hospodářstvím, kde se z odpadů prostřednictvím propracovaného a kvalitního systému recyklace stávají suroviny. Vzhledem ke střídavě kolísajícím anebo postupně rostoucím cenám surovin a vysoké míře nezaměstnanosti v řadě členských států Evropské unie a také k tomu, že řada ropných plošin ve vodách EU dosahuje konce své ekonomické životnosti, by toto řešení mohlo být vysoce ziskové pro Evropu jako celek. Odvětví pro recyklaci vyřazených lodí by navíc představovalo šanci pro rozvoj přímořských oblastí a pro odbornou přípravu mladých lidí i nezaměstnaných v nových dovednostech.

5.7.

Komise dne 12. dubna 2016 vydala technické pokyny pro zařízení na recyklaci lodí, která usilují o schválení v rámci nařízení EU pro recyklaci lodí. Zařízení, která chtějí být zařazena na seznam zařízení schválených EU, musí zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci, kontrolu znečištění – včetně řádného následného nakládání s odpady – a prosazování mezinárodních pracovněprávních předpisů. O zařazení na seznam mohou požádat zařízení z EU i mimo ni. Na seznam, který bude zveřejněn do konce tohoto roku, se kromě zařízení v EU pravděpodobně dostanou i lepší loděnice v Číně a Turecku. Recyklační zařízení, která využívají metodu demontáže na pláži, již také požádala, aby byla na seznamu EU. EHSV souhlasí s Evropským parlamentem a Komisí, že stávající plážová metoda by neměla být v rámci seznamu EU akceptována.

5.8.

Pokud Evropa chce, aby její lodě byly vrakovány odpovědným způsobem, měla by zajistit, aby náklady na odpovědné vrakování byly součástí provozních nákladů plavidla. V tržní ekonomice totiž není nic zadarmo, vše má svou cenu. Cena za odpovědné vrakování lodí je vyjádřena penězi. Pokud jsou lodě vrakovány neodpovědně, zaplatíme jinými hodnotami, např. zničením místního životního prostředí a ztrátou lidských životů. Jelikož EU nechce tyto hodnoty připustit jako legální způsob platby, neměla by dovolit, aby byly využívány jako legitimní měna v rámci platebních toků s rozvojovými zeměmi mimo Evropu.

5.9.

V období nadměrné kapacity a nízkých zisků v odvětví existují silné náznaky, že velká většina majitelů lodí je proti opatřením, která by zahrnovala vyšší poplatky. Dopad na majitele lodí však bude malý. Odhaduje se, že aby se změnilo chování 42 % majitelů lodí, potřebná opatření k dosažení uvedeného cíle navýší provozní náklady menších lodí o 0,5 % a asi o 2 % v případě největších kategorií lodí. Pokud se sazby poplatků za licence zvýší a/nebo pokud bude doba akumulace kapitálu zkrácena, procentní podíl lodí prodaných za účelem udržitelné recyklace lodí se zvýší až na 68 %. Z dlouhodobého hlediska se odhaduje, že až 97 % lodí v evropských přístavech bude schopno shromáždit dostatečné finanční prostředky na pokrytí nákladů na šetrnou recyklaci (9).

5.10.

Fond pro příjmy z licence pro recyklaci lodí však musí prokázat, že odpovídá nákladům na odpovědnou recyklaci a že bude uplatněn na všechny provozovatele vplouvající do přístavů v EU a od všech vybírán. Nicméně regionální (celoevropské) opatření, jako je unijní licence pro recyklaci lodi, nemůže být na celém světě účinně provedeno bez spolupráce s majiteli lodí a Mezinárodní námořní organizací (IMO). Finanční nástroj EU, který se použije pro jakoukoliv loď vplouvající do přístavu EU, může prosadit toto řešení i na celosvětové úrovni, což by mohla podpořit IMO. Vlády členských států, v nichž sídlí vysoký počet majitelů lodí, musí vyvinout značné úsilí k prosazení příslušných právních předpisů v souladu s opatřeními proti podvodům, jež odpovídají doporučením Světové obchodní organizace.

5.11.

Politické odhodlání může vytvořit a podpořit také informované veřejné mínění. Zveřejnění otřesných podmínek ve většině jihoasijských recyklačních zařízení má určitý účinek, ale v současné době neexistuje způsob, jak by zúčastněná veřejnost mohla přímo ovlivnit odvětví lodní dopravy nákupem či bojkotem příslušných lodních služeb. Toto je třeba změnit podporou významných korporátních uživatelů služeb námořní nákladní dopravy tak, aby požadovali, aby jejich zboží bylo přepravováno na plavidlech, která se řídí odpovědnými a nezrušitelnými opatřeními pro postup po vyřazení lodě z provozu.

5.12.

Stejně jako v mnoha jiných oblastech i zde může EU prosazovat osvědčené postupy a praktická řešení, plnit svou úlohu a může nabídnout podpůrný regulační rámec, díky kterému bude možné dosáhnout dobrých výsledků v celosvětovém měřítku a účinně řešit řadu specifických extrateritoriálních otázek, které jsou pro odvětví lodní dopravy typické.

2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/44

Zpravodaj:

Janusz PIETKIEWICZ

1.1.

EHSV je toho názoru, že všeobecný rozvoj rozptýlené výroby energie spotřebiteli by měl být důležitou a stálou součástí energetické politiky Evropské unie. Toto řešení je prospěšné a může být dokonce i nezbytné z hlediska energetické bezpečnosti a z ekologických a sociálních důvodů.

1.2.

Podíl energie vyráběné spotřebiteli na celkovém množství vyráběné energie by se měl řídit zvláštnostmi jednotlivých členských států. Proto EHSV navrhuje, aby Evropská komise vypracovala pouze rámcová pravidla pro výrobu energie spotřebiteli, zatímco formulování podrobných právních předpisů v této oblasti by mělo být ponecháno na členských státech.

1.3.

Při výrobě energie spotřebiteli může být využívána celá řada obnovitelných zdrojů energie a energii lze tímto způsobem vyrábět kdekoliv bez ohledu na klimatické podmínky.

1.4.

To, že se na trhu objevil velký počet spotřebitelů vyrábějících energii (tzv. prozumentů), umožnily nové technologie, digitální revoluce a očekávání spotřebitelů, kteří se chtějí bezprostředně podílet na hospodářských procesech.

1.5.

Aby byl v členských státech lépe chápán pojem spotřebitele vyrábějícího energii, navrhuje EHSV Komisi, aby stanovila rámcovou definici tohoto pojmu, která bude zahrnovat společné základní aspekty, jako je například velikost zařízení, individuální a kolektivní výroba energie, vlastnictví zařízení a otázka přebytečné energie.

1.6.

Prozumentem může být každý bez ohledu na to, zda danou nemovitost a dané zařízení či vybavení vlastní. Může jím být například jak majitel rodinného domu, tak nájemník bytu v bytovém domě.

1.7.

Hospodářské výhody výroby energie spotřebiteli, jež souvisejí především s nižšími náklady na přenos energie, lepším využití místních zdrojů energie a aktivním zapojením místního obyvatelstva, by měly v dohledné době umožnit, aby tento způsob výroby energie fungoval bez dodatečných podpůrných mechanismů.

1.8.

Úspory a společenské výhody plynoucí z uvědomělejší a aktivnější spotřeby, decentralizované využívání obnovitelných zdrojů energie, omezení ztrát v rozvodné síti a efektivita dosahovaná díky spolupráci, to vše může rychle přinést dobrou návratnost investic do zařízení pro výrobu energie spotřebiteli, do rozvoje přenosové a distribuční soustavy a místních sítí a systému jejich řízení a do rozvoje skladování energie.

1.9.

Systémy podpory spotřebitelů vyrábějících energii by v žádném případě neměly narušit hospodářskou soutěž na trhu s energií, neměly by vytlačit jiné subjekty a měly by brát v potaz skutečnost, že na trhu existují spotřebitelé energie, kteří nemohou nebo se nechtějí stát prozumenty.

1.10.

Finanční opatření, která by mohla prozumenty ovlivnit, například daně, sazby a jiné poplatky, by pro ně měla být příznivá. V žádném případě nesmí vést k diskriminaci prozumentů na trhu s energií.

1.11.

Základním předpokladem pro dynamický rozvoj výroby energie spotřebiteli je navázání dobrých partnerských vztahů mezi prozumenty, jinými výrobci energie a podniky, které zajišťují přenos a distribuci energie. Je nezbytné vytvořit takové podmínky, díky nimž bude rozvoj tohoto způsobu výroby energie přínosný pro všechny subjekty na trhu s energií. EHSV navrhuje Komisi, aby uskutečnila studie s cílem vypracovat opatření v této oblasti.

1.12.

Je nezbytné zavést opatření, která prozumenty ochrání před monopolními praktikami podniků, které zajišťují přenos a distribuci energie, a velkých výrobců energie.

1.13.

Prozument zpravidla vyrábí energii pro svou potřebu (pro sebe, pro skupinu lidí, pro domácnost, zemědělskou usedlost či malý podnik). Není možné přesně přizpůsobit výkon zařízení vlastní potřebě energie. Proto je mimořádně důležité vyřešit problém nakládání s přebytečnou energií. Tato otázka má o to větší význam, pokud chceme prozumenta přimět ke snížení spotřeby energie (o což bychom měli vždy usilovat).

1.14.

Proces optimalizace spotřeby energie prozumenty by měl být podporován systémy inteligentního způsobu života (smart living). EHSV žádá, aby to bylo zohledněno v systémových řešeních, která připravuje Evropská komise.

1.15.

Vzhledem k tomu, že individuální prozumenti vyrábějí jen malé množství energie, by neměl být omezován jejich přístup k síti.

1.16.

Rozvoj výroby energie spotřebiteli vyžaduje odpovídající přizpůsobení a fungování distribučních a přenosových sítí. Prozumenti se musí podílet na uhrazení nákladů, jež jsou s tím spojeny, pro tuto účast na nákladech by však měla být stanovena transparentní pravidla.

1.17.

Nezbytnou podmínkou pro rozvoj výroby energie spotřebiteli je současný rozvoj inteligentních sítí v jejich okolí. EHSV považuje všeobecné zavedení inteligentních měřičů za součást síťové infrastruktury, a proto by související finanční náklady neměli nést přímo spotřebitelé. EHSV upozorňuje na to, že je nutné zajistit ochranu shromažďovaných údajů.

1.18.

Výhody plynoucí z výroby energie spotřebiteli se budou rychle zvyšovat s rozvojem malých zařízení na skladování energie. Výbor navrhuje, aby se vědecký výzkum dále soustředil na zdokonalování stávajících a hledání nových technologií skladování energie.

1.19.

Rozvoj výroby energie spotřebiteli lze zintenzivnit vytvářením energetických družstev nebo jiných forem seskupování prozumentů. Prozumenti působící ve skupině jsou efektivnější, čímž mimo jiné snižují náklady na výboru energie, posilují své postavení na trhu s energií a přímo přispívají ke zvyšování místní energetické bezpečnosti.

1.20.

Skupina prozumentů může lépe vyvážit množství vyráběné energie s potřebou energie, což umožňuje dále omezit přenos energie a tím i snížit náklady na energii pro příslušníky dané skupiny. Skupina prozumentů ovlivňuje distribuční a přenosovou soustavu příznivěji než individuální prozumenti, jelikož dochází k menším výkyvům v poptávce a nabídce.

1.21.

EHSV navrhuje Evropské komisi, aby při činnostech týkajících se zavádění budov s téměř nulovou spotřebou energie poukazovala na to, že v tomto procesu hraje obrovskou roli rozvoj výroby energie spotřebiteli.

1.22.

Výbor navrhuje Komisi, aby otázky výroby energie spotřebiteli zohlednila v probíhajících iniciativách – v návrhu týkajícím se uspořádání trhu s elektřinou a v rámci přezkumu balíčku týkajícího se obnovitelných zdrojů energie.

1.23.

EHSV se domnívá, že výhody plynoucí z výroby energie spotřebiteli by měly být využívány v aktivní politice zaměřené na snižování energetické chudoby a na ochranu sociálně nejslabších skupin a také při řešení problémů spojených se stříbrnou ekonomikou a se stárnutím obyvatelstva. V tomto ohledu bude mít zásadní význam zapojení organizací občanské společnosti.

1.24.

Rozsáhlý rozvoj výroby energie spotřebiteli skýtá rovněž příležitost k podnícení místního podnikání, včetně vytváření nových pracovních míst v souvislosti s výrobou potřebných zařízení a poskytováním potřebných služeb.

1.25.

Na další rozvoj výroby energie spotřebiteli má obrovský vliv zapojení místních a regionálních orgánů do tohoto procesu. EHSV navrhuje Komisi, aby tento aspekt zohlednila při své činnosti související s Paktem starostů a primátorů.

1.26.

Vzhledem k tomu, že úroveň rozvoje výroby energie spotřebiteli se v jednotlivých členských státech liší, by bylo vhodné, aby byly pořádány různé formy výměny zkušeností. Výbor navrhuje Komisi, aby rozvoj výroby energie spotřebiteli v členských státech monitorovala v rámci každoročních zpráv o energetické unii. Shromážděné údaje budou velice užitečné pro opatření členských států.

1.27.

Všeobecné zavedení výroby energie spotřebiteli je složitý, mnohovrstevnatý a zdlouhavý proces. Proto je důležité, aby opatření, která mají její rozvoj podpořit, měla stabilní a dlouhodobý charakter.

2.1.

Přístup ke zdrojům energie, bezpečnost jejích dodávek a cenová politika zohledňující zájmy sociálních skupin a spotřebitelů nacházejících se v obtížné situaci jsou základní výzvy jak pro společnost a politickou reprezentaci, tak i pro individuální spotřebitele.

2.2.

Donedávna lidé neuměli efektivně získávat energii jinak než spalováním, snad jen s výjimkou využívání vodní energie. Technologický pokrok umožnil získávat energii ve velkém bez nutnosti spalovat jakékoliv látky. Lidé se naučili získávat energii v nejčistší formě ze slunečního záření, aniž by znečišťovali životní prostředí. Tento zdroj energie je zdarma a je nevyčerpatelný, náklady tvoří pouze zařízení.

2.3.

Stejně efektivně lze získávat elektrickou energii z větrné energie, tedy z téhož zdroje – Slunce, které tím, že Zemi nerovnoměrně zahřívá, způsobuje proudění vzduchu. Týká se to rovněž biomasy, která se obnovuje zejména díky fotosyntéze.

2.4.

Rozvoj obnovitelných zdrojů energie je nevyhnutelný a plyne z omezené dostupnosti fosilních paliv z důvodu jejich stále vyšší spotřeby, závislosti mnoha zemí na dovozu, globálního oteplování a znečištění ovzduší. Tyto problémy způsobily, že Evropa a s ní většina nejdůležitějších ekonomik začala investovat do obnovitelných zdrojů energie.

2.5.

V roce 1992 byly na summitu Země v Rio de Janeiru přijaty základní principy týkající se sociální a hospodářské politiky, které nařizují ochranu životního prostředí, jako je například Rámcová úmluva OSN o změně klimatu.

2.6.

V září 2015 přijalo Valné shromáždění OSN cíle udržitelného rozvoje. Jeden z těchto cílů se týká zajištění dostupnosti udržitelné energie pro všechny (cíl č. 7). V současnosti nemají 1,2 miliardy lidí na světě přístup k elektrické energii.

2.7.

Více než 120 milionů obyvatel EU je ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením. 10 % Evropanů žije v domácnostech, v nichž žádný člen nemá zaměstnání, a narůstá počet lidí bez domova. Tyto údaje dokládají rovněž energetickou chudobu.

2.8.

Občanská společnost obnovitelné zdroje energie výrazně podporuje. V roce 2015 to potvrdily encykliky papeže Františka zabývající se ekologickými otázkami a prohlášení islámských, hinduistických a buddhistických náboženských vůdců ohledně změn klimatu. Vyzvali náboženské komunity, aby se zapojily do úsilí o dosažení nulových či nízkých emisí uhlíku.

2.9.

Potvrzením potřeby upustit od využívání fosilních zdrojů energie bylo přijetí cílů na konferenci COP21 v Paříži v roce 2015, jíž se účastnilo téměř 200 zemí. Jedná se především o snahu omezit růst průměrné globální teploty ve srovnání s hodnotami před průmyslovou revolucí na hodnotu výrazně nižší než 2 oC a pokračování v úsilí o omezení této hodnoty na 1,5 oC.

3.1.

Během posledního půlstoletí se lidská populace ztrojnásobila. Křehkost globálního finančního systému přinesla riziko dlouhodobé stagnace světové ekonomiky. Vysoká míra nezaměstnanosti a růst nákladů na energie způsobily nestabilitu v mnoha zemích. Zvýšily se náklady na podnikání a další zatížení spotřebitelů.

3.2.

Svět stanul před nutností změnit ekonomické paradigma a transformovat obchodní modely, a to i v sociální oblasti. Nástroje nového systému se objevily díky světové digitální revoluci a internetu věcí.

3.3.

Do roku 2020 bude na trhu fungovat více než 50 miliard zařízení zapojených do sítě, tedy sedmkrát více, než je na světě lidí. Nejdůležitějším prostředkem pro komunikaci se světem již není osobní počítač, ale smartphone. V roce 2020 jich bude na trhu přibližně 6,1 miliard.

3.4.

Internet věci umožnil milionům lidí vyvíjet aktivitu na sociálních sítích. Vznikl model ekonomiky sdílení (sharing economy), který je lépe uzpůsobený pro organizaci společnosti a je zaměřený na sociální soudržnost. Ekonomika se začíná přesouvat od shora řízených, centralizovaných institucí k myšlence sdílení. Mnoho sociálně vyloučených skupin tak dostává šanci aktivně se podílet na hospodářském životě.

3.5.

Díky on-line platformám se spotřebitel může stát výrobcem, který vytváří a sám distribuuje informace a produkty vyrobené pomocí 3D tiskáren. Tyto platformy umožňují sdílení automobilů, obydlí, oblečení i jiných věcí. Spotřebitel/výrobce může sám na internetu vést školení, vyhledat lékařskou radu nebo najít řemeslníka na opravy v domácnosti. Sociální podnikatelé, kteří díky skupinovému financování nepotřebují bankovní instituce, mohou svou podnikatelskou činnost financovat v rámci mladé ekonomiky založené na sdílení.

3.6.

Ve světě digitálních možností se sociální kapitál stává stejně důležitý jako kapitál finanční, dostupnost je důležitější než vlastnictví a „směnná hodnota“ na kapitalistických trzích je stále častěji nahrazována „sdílenou hodnotou“ v kooperující společnosti.

3.7.

Rozvoj digitálních technologií a nové obchodní modely v energetice, včetně modelu decentralizované výroby energie, umožňují nahlížet na venkovské oblasti, předměstí aglomerací, čtvrti tvořené rodinnými domy, obytné domy či bytová družstva jako na velké elektrárny s obrovským potenciálem, jako na množství rozptýlených zdrojů, které tvoří novou doktrínu energetické bezpečnosti zajištěné odspodu – domácnostmi, zemědělskými usedlostmi, malými podniky či mikrodružstvy.

3.8.

V energetice internet umožnil – v rámci ekonomiky sdílení –, aby v sociálních sítích vyvíjely aktivitu miliony lidí vyrábějících elektrickou energii ve svých domech, kancelářských objektech či na střechách skladů, kterou poté sdílejí prostřednictvím „internetu energie“, stejně jako dnes v síti vytváříme a vyměňujeme si informace. K prvkům tohoto systému, jež je ještě třeba značně rozvinout, patří skladování energie, „internetizace“ energetických sítí a automobily na elektrický pohon.

4.1.

Získávání čisté energie jako doplnění trhu a nahrazování fosilních paliv způsobilo, že bylo nutné transformovat energetické systémy a zavést pravidla ohledně účasti nových subjektů na tomto trhu.

4.2.

V souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy (čl. 2 odst. 3) se udržitelný rozvoj Evropy odehrává v sociálně tržním hospodářství. Důležitou roli zde hrají partneři z řad občanské společnosti, klíčový význam pak má kladné přijetí transformace energetických systémů ze strany veřejnosti, zejména na místní úrovni.

4.3.

EU stanovila cíle do roku 2030 týkající se energetické unie a přeměnění Evropy na ekonomiku s vysokou efektivitou a nízkými emisemi CO2. Dvěma hlavními cíli je snížení emisí skleníkových plynů o 40 % a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 27 %, aniž by byl tento ukazatel upřesněn na vnitrostátní úrovni. Nízkoenergetická ekonomika má zajistit energetickou bezpečnost a hospodářský růst se zachováním nízké hladiny emisí CO2 a v delším časovém horizontu nárůst produkce a spotřeby místně vyráběné energie. Dle posledních dostupných údajů bylo díky obnovitelným zdrojům energie možné snížit v roce 2014 celosvětové emise CO2 o 380 Mt.

4.4.

Jedním z jednotlivých cílů stanovených EU do roku 2030 je snížení výdajů soukromých spotřebitelů a podniků za energii. Spotřebitelé a podniky mají aktivně vstupovat na energetický trh díky možnostem, jež jsou vytvářeny novými technologiemi.

4.5.

Energetická bilance v EU je závislá na obchodu. Více než polovina roční hrubé domácí spotřeby energie v EU v hodnotě 400 miliard EUR pochází z dovozu. Z některých analýz vyplývá, že v roce 2030 může závislost Unie na vnějších dodávkách energie dosáhnout 70 %. Odhaduje se, že díky obnovitelným zdrojům energie bylo v roce 2014 ve světě sníženo využívání fosilních paliv o 114 Mt.

4.6.

Zlepšení energetické bilance EU se stalo klíčovou otázkou. Jedním z řešení je získávání energie z četných místních zdrojů přímo individuálními odběrateli. Bez všeobecné, odspodu směřované podpory výroby energie z obnovitelných zdrojů pro uspokojení místních potřeb může mít mnoho zemí problémy se zajištěním bezpečnosti svých systémů.

4.7.

Rozvoj technologie výroby energie v domácích zařízeních, stále účinnější řešení umožňující skladování energie v těchto zařízeních, její přenos inteligentními sítěmi a měření inteligentními měřiči či řízení místní poptávky po energii způsobují, že spotřebitelská zařízení mohou značně ovlivnit skladbu zdrojů energie každé země.

4.8.

Odvětví obnovitelných zdrojů energie je významným faktorem v oblasti technických inovací. Je nutné pro základní transformaci energetického systému Evropy v rámci strategie pro jednotný digitální trh.

4.9.

Přeměnu pasivních spotřebitelů na aktivní prozumenty (prosumers) v různých odvětvích a možnost zapojení mikropodnikatelů a strategií jednotného trhu do digitální éry internetu věcí stanoví strategie pro jednotný digitální trh (COM(2015) 192 final), kterou Evropská komise zveřejnila v květnu 2016 a jež stojí na třech pilířích: 1) lepším on-line přístupu ke zboží a digitálním službám, 2) vytvoření prostředí, v němž mohou digitální sítě a služby prosperovat, 3) digitalizaci jakožto hnací síle růstu. Ekonomice EU to může přinést 415 miliard EUR ročně a vytvořit statisíce nových pracovních míst, a to rovněž v oblasti energie z obnovitelných zdrojů.

4.10.

Trh, který je ovládán velkými výrobci a distributory energie, se musí otevřít individuálním subjektům a musí se více rozčlenit. Elektrická energie nebude k odběratelům plynout pouze shora centrálně regulovaným způsobem z velkých elektráren. Bude vyráběna z mnoha decentralizovaných obnovitelných zdrojů energie.

4.11.

Míra rozptýlení výroby elektrické energie musí být přizpůsobena specifickým rysům odběratelů energie. Rozdíly v této oblasti mohou plynout zejména z fungování energeticky náročných průmyslových odvětví v dané zemi.

4.12.

Energetická bezpečnost v současnosti stále více závisí na odolnosti energetického systému vůči teroristickým útokům. Rozvíjením rozptýlené výroby energie zvyšujeme rovněž energetickou bezpečnost, jelikož decentralizovaná výroba je odolnější vůči teroristickým hrozbám.

4.13.

Rozptýlené zdroje energie umožňují řešit problém kontinuity dodávek energie subjektům, které vykonávají činnost značně závislou na elektrickém proudu (např. drůbežím farmám, zpracovatelským závodům, chladírnám). V některých zemích EU činí délka trvání výpadků dodávek elektrického proudu maximálně 20 minut ročně, ale existují i země, v nichž se průměrná délka trvání výpadku proudu pohybuje od 450 do 500 minut. Mikrozařízení prozumentů těmto výrobcům zaručují, že budou moci nepřetržitě vykonávat svou činnost.

4.14.

Možnosti vytvořené díky všeobecnému rozvoji rozptýlené výroby energie spotřebiteli lze využít v sociálně důležitých oblastech EU v rámci strategie „Evropa 2020“ – při řešení demografických problémů stárnoucí populace a v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

4.14.1.

Jedním z cílů této strategie je snížit počet osob, jež žijí v chudobě a čelí sociálnímu vyloučení, o nejméně 20 milionů – z vysokého počtu 122 milionů obyvatel, kteří jsou tímto jevem ohroženi. V tomto mají pomoci operační podpůrné programy, aktivní nástroje trhu práce a účelové fondy, včetně minimálně 20 % prostředků z Evropského sociálního fondu. Finanční a logistická podpora těchto osob při zakládání energetických mikrodružstev a/nebo zapojování se do existujících místních projektů internetu věcí by jim mohla otevřít cestu k profesní a sociální integraci a mohla by jim umožnit, aby se vymanili z ohrožení chudobou.

4.14.2.

Obdobně vypadá výzva v rámci „stříbrné ekonomiky“. Evropská unie stojí před historickou výzvou, jíž nikdy dříve žádné společenství nečelilo. Jde o rychle rostoucí dlouhověkost a současně celkovou digitalizaci života, což vyžaduje zavádění nestandardních ekonomických řešení a nových sociálních strategií.

4.14.3.

V roce 2060 budou na jednoho mladého člověka připadat až dva senioři (1). Na starší občany a starší zaměstnance je třeba nahlížet nikoli jako na hrozbu a zátěž pro společnost, ale jako na šanci vytvořit v době digitální revoluce ekonomiku, v jejímž rámci existuje velké množství pracovních míst (job-rich economy) a která využívá velké zkušenosti seniorů a jejich volný čas a jejich – byť skromný – finanční kapitál k bezpečným investicím digitálního věku. Jednou z možností může být zapojení starších osob jako e-seniorů do profesních aktivit v energetice, např. v družstevních zařízeních na sídlištích či v bytových domech.

5.1.

Charakteristickým znakem současného kapitalismu bylo vymezení koncepce spotřeby ve vztahu k procesu výroby a jejímu uvádění na trh, kdy spotřeba přestala být výsadou bohatých elit a stala se masovým jevem.

5.2.

Termín „prozument“ zavedl v roce 1980 Alvin Toffler, spisovatel a futurista. Ve svém díle „Třetí vlna“ popsal prozumaci jako jev, který se na trhu projeví prolnutím sféry produkce a sféry konzumace. Třetí vlnou byl proces zahrnující účast jednotlivců nebo organizovaných skupin prozumentů na činnostech vytváření výrobku určeného pro vlastní spotřebu a posun hranice mezi subjekty, které vyrábějí a spotřebovávají.

5.3.

Koncepce trhu, na kterém byli spotřebitelé včetně domácností vnímáni pouze jako pasivní účastníci trhu, neodpovídala výzvám technologického rozvoje. Již v roce 1972 předpověděli Marshall McLuhan a Barrington Nevitt, že s rozvojem elektronických technologií se spotřebitel bude moci stát výrobcem.

5.4.

Základem hospodářství v moderní společnosti jsou bezpečné dodávky energie odběratelům za dostupné ceny, přičemž musí být zohledněna potřeba chránit slabší skupiny obyvatel v rámci boje proti energetické chudobě.

5.5.

Prozumenti jsou jednotlivci, skupiny obyvatel nebo domácnosti a zemědělské usedlosti, které mohou působit v organizovaných formách, jako jsou sdružení, nadace či družstva, a jež jsou zároveň výrobci i spotřebiteli energie vyráběné v malých zařízeních umístěných na dvorech nebo v obytných či hospodářských budovách (malé větrné turbíny, fotovoltaické panely, sluneční kolektory, tepelná čerpadla). Prozumenty mohou být rovněž malé podniky, včetně sociálních podniků a místních orgánů.

5.6.

Termín „prozumace“ zahrnuje kromě elektrické energie také vytápění a chlazení.

5.7.

Prozument v zásadě jedná pro vlastní užitek. Stává se spolutvůrcem spotřebovávaného zboží. Za prozumenty jsou považováni i jednotlivci, kteří vyrábějí množství energie, jež se přibližně rovná množství, které sami spotřebovávají, i když se tyto procesy neodehrávají současně, např. vyrábějí energii hlavně během dne, kdy ji pro vlastní potřebu využívají poměrně málo, přičemž přebytek prodávají jiným spotřebitelům, a sami spotřebovávají většinu energie tehdy, kdy ji sami vyrábějí v daleko menším množství.

5.8.

Individuální prozumace vede k jinému uspořádání života. Je spojena převážně s nespokojeností s masovou a standardizovanou výrobou. Současní spotřebitelé v době digitalizace požadují, aby se k nim přistupovalo subjektivně, a vidí možnost individuálního uspokojení potřeb a ambicí. Vědomě se zapojují do projektů týkajících se ochrany životního prostředí a boje s emisemi skleníkových plynů.

5.9.

Prozumenti spojují přechod na moderní energetiku s rozvojem, potřebou kreativity a nezávislosti. Z tržního hlediska je nejaktivnější skupinou prozumentů internetová generace. Odlišuje se tím, že nevnímá svět z hlediska spotřeby, ale tvorby. Usiluje o uspokojení potřeb spojených se svobodou, věrohodností vůči společnosti, rychlým životním rytmem a inovativností.

5.10.

První prozumentské postupy měly svůj původ v jednoduchých samoobslužných operacích ve službách a v elektronickém obchodě a rozšíření mimotržních aktivit spotřebitelů. Dalším důvodem prozumace byly změny na trhu práce, elektronizace každodenních činností, možnost práce z domova (práce na dálku), více volného času a potřeba využít volný čas co nejlepším způsobem.

5.11.

Tržní příčinou rozvoje prozumace nejen v oblasti energetiky byl pokles příjmů domácností v době krize, rostoucí ceny služeb a zboží, nutnost každodenního šetření a poskytování služeb nebo výroba výrobků pro vlastní spotřebu z ekonomických důvodů.

5.12.

Mnoho zemí si uvědomuje výhody vyplývající ze souběžného rozvoje rozptýlených zdrojů energie včetně mikrozařízení. Horní hranice jejich výkonu je obvykle 50–100 kW. Týká se to zejména prozumentských zařízení.

5.13.

Výrobu energie spotřebiteli je možné považovat za základní prvek přechodu na decentralizovanou výrobu, tj. všeobecně žádoucí řešení z hlediska energetické bezpečnosti a s ohledem na životní prostředí a společnost.

5.14.

Všeobecné uplatňování prozumace by mělo zásadně usnadnit plnění úkolů vyplývajících ze závěrů konference COP 21 v Paříži.

5.15.

EU postavila spotřebitele do centra své energetické politiky a umožňuje jim aktivní využívání nových technologií. V uplynulých letech se objevily nové technologie v oblasti obnovitelných zdrojů energie jak pro velkoprůmyslová zařízení, tak pro projekty malého rozsahu, a současně se značně snížily náklady na základní investice. Například cena fotovoltaických modulů se v letech 2008–2012 snížila o 80 %. Díky tomu mohly podniky i domácnosti začít rentabilně vyrábět a spotřebovávat vlastní elektrickou energii.

5.16.

Vzhledem k tomu, jaké má rozvoj výroby energie spotřebiteli přínosy, je vhodné podněcovat možné prozumenty k činnosti v této oblasti. Tato podpora může zahrnovat odstranění bariér a zjednodušení administrativních postupů, usnadnění připojení k síti nebo také příznivé podmínky pro prodej přebytků energie.

6.1.

Energetické družstvo je dobrovolným sdružením neomezeného počtu osob, které má právní subjektivitu a jehož cílem je společné uspokojení poptávky jeho členů po energii.

6.2.

Prozumentem je možné být samostatně nebo spolu se sousedy v bytovém domě. O družstvu lze hovořit tehdy, pokud do prozumentského zařízení investovalo několik osob. Může jít o celé skupiny obyvatel v dané oblasti. Cílem je výroba elektrické nebo tepelné energie z obnovitelných zdrojů pro vlastní potřebu, přičemž možný přebytek se prodává do sítě. V Německu k tomu stačí tři fyzické osoby, v Polsku deset fyzických osob nebo tři právnické osoby.

6.3.

Z německých zkušeností z uplynulých let vyplývá, že cílem družstev není maximalizace zisku, ale především ekonomická pomoc vlastním členům a jejich podpora. Z přibližně tisíce družstev se každé čtvrté financovalo pouze z podílů jeho členů. V případě ostatních družstev byly dvě třetiny prostředků získány od družstevních bank. Každý člen má jeden hlas bez ohledu na výši finančního vkladu. Obvykle se nejedná o vysokou částku a určují ji stanovy. Pokud družstvo zaznamená ztráty, podíl na nich jde do výše poskytnutého vkladu.

6.3.1.

Z hospodářského hlediska musí družstvo fungovat efektivně, jako každý podnik. Výhodou družstev byl zanedbatelný procentní podíl úpadků této formy činnosti (přibližně 0,1 % všech úpadků v Německu). Po počátečním období, kdy průměrné dividendy dosahovaly 5–6 %, činí současný výnos 2–3 %.

6.3.2.

Obce v Německu jsou velmi důležitými partnery energetických družstev, nejen díky zpřístupnění střech a obecních budov pro investice. S iniciativou založit energetické družstvo často přišel starosta a snažil se přesvědčit o této myšlence obyvatele.

6.4.

Velmi hmatatelným výsledkem založení energetického družstva je možnost získat energii za nižší ceny, než by tomu bylo v případě jednotlivce.

6.5.

Energetické družstvo velmi výrazně upevňuje postavení prozumentů vůči velkým subjektům na trhu s energií.

6.6.

Energetická družstva také přímo zapojují obyvatele do procesu zvyšování energetické bezpečnosti v jejich okolí. To má obrovský význam pro optimalizaci řešení přizpůsobených potřebám a podmínkám místních komunit.

6.7.

Družstevní hnutí hrálo zejména ve starých zemích EU významnou roli při stimulaci růstu a zvyšování konkurenceschopnosti hospodářství a podporovalo evropské hodnoty solidarity, samosprávy a demokracie. Hospodářský potenciál družstev je ve starých zemích EU nadále obrovský. V zemích bývalého reálného socialismu ve střední a východní Evropě dochází k tomu, že socialistický původ družstevního hnutí a tehdejší politika, kdy byla družstva podřízena ústředním a územním orgánům, působí v současnosti jako brzda a negativně ovlivňují postoj k prozumentským družstvům.

6.8.

Takzvaný model vlastní spotřeby (self-consumption model) umožnil snížení nákladů na energii, zejména pro malé a střední podniky, pro které vysoké ceny elektrické energie představovaly vysokou zátěž. Mezi spotřebiteli v obytných domech se objevily nové modely – počínaje systémy fotovoltaických panelů na střechách patřících domácnostem nebo třetím osobám až po projekty realizované občanskými družstvy v oblasti obnovitelné energie.

2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/53

Zpravodaj:

Stéphane BUFFETAUT

1.1.

Již léta pracují vědci a inženýři na získávání energie z oceánů. Proudy, příliv a odliv a síla mořských vln představují zásoby energie, která se obnovuje donekonečna. Roku 1966 ve Francii generál de Gaulle slavnostně uvedl do provozu přílivovou elektrárnu La Rance společnosti EDF, jejíž 24 turbín o výkonu 10 MW dodává celkem až 240 MW. Větrné elektrárny poslední generace mají výkon přinejlepším 8 MW. Technologie využívaná na přehradě La Rance je tedy účinná, byť zůstala na dlouhou dobu celosvětově jediným příkladem takového zařízení. V současné době existuje další srovnatelná elektrárna u jezera Sihwa v Jižní Koreji, jejíž výkon dosahuje 254 MW. Existující projekty ve Velké Británii však byly zablokovány nebo pozastaveny v důsledku ekologicky motivovaných námitek.

1.2.

Skutečností zůstává, že tyto investice jsou výhodné, když jsou uskutečněny na zeměpisně příznivých místech s výraznými slapovými koeficienty. Měly by být lépe zohledněny ve vnitrostátní skladbě zdrojů energie.

1.3.

Již byly uvedeny do provozu první průmyslové realizace, což dokládá, že tyto technologie nepředstavují riskantní experimentování, ale využití čistých zdrojů energie, které je třeba rozvíjet.

1.4.

EHSV proto považuje za důležité rozvíjet tento typ získávání elektrické energie z obnovitelných zdrojů, a nesoustředit se výlučně na technologie využívající větrnou nebo solární energii. Mořská energie sice není k dispozici všude, ale bylo by nesprávné zanedbávat předvídatelný obnovitelný zdroj energie s nevelkým či zvládnutelným dopadem na životní prostředí. Je všeobecně známo, že energetická budoucnost se bude zakládat na různorodých zdrojích dodávek.

1.5.

Německo, Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Lucembursko, Norsko, Nizozemsko a Švédsko se dne 6. června 2016 rozhodly posílit svou spolupráci v oblasti využití větrné energie na moři. Tyto země uzavřely s příslušnými komisaři EU pro energetiku a změnu klimatu zvláštní akční plán pro evropské severní mořské oblasti. Tato spolupráce povede zejména k harmonizaci právních předpisů a systému dotací určených pro využívání větrné energie na moři a k vzájemnému propojení elektrických sítí.

1.5.1.

EHSV rozhodně doporučuje zaujmout podobný přístup k využití energie moře, ať už se jedná o podmořské vodní turbíny nebo přílivové přehrady, a využít spolupráci mezi členskými státy nebo zeměmi v sousedství Evropské unie, které mají vhodné lokality pro tento typ zařízení. Jsou to v zásadě země s pobřežím otevřeným vodám Atlantiku a Severního moře.

1.6.

EHSV zastává mínění, že by neměly být přehlíženy technologie, které ještě nebyly dovedeny k dokonalosti, jako je využití energie vln nebo mořská termální energie. V období nedostatku veřejných prostředků však jejich alokace musí odpovídat kritériím účinnosti, a z toho důvodu musejí dostat přednost technologie co nejdříve využitelné.

1.7.

EHSV zdůrazňuje, že investice v této oblasti by nakonec umožnily Evropské unii zaujmout čelní místo ve využití nových obnovitelných zdrojů energie. Evropské podniky již vlastní 40 % všech patentů v oblasti obnovitelných zdrojů energie. EHSV doporučuje nasazení dalšího úsilí v oblasti výzkumu a vývoje v oblasti mořských zdrojů energie, ale také v oblasti skladování energie z nestálých zdrojů, aby se umožnilo rovnoměrné získávání energie z obnovitelných zdrojů.

1.8.

EHSV varuje před pokušením vyhradit dotace pouze energii z tradičních obnovitelných zdrojů. Tento přístup by vedl k redukci možností rozvoje a narušil by podmínky v odvětví energie z obnovitelných zdrojů ve prospěch technologií propagovaných účinnou lobby.

2.1.

Naše planeta je převážně pokryta oceány, a bylo by tedy správnější ji nazývat Moře než Země. Lidé odpradávna využívali k obživě rybolov. V poslední době se nám daří využívat zdroje spočívající na mořském dně i pod ním (polymetalické konkrece, ropu atd.). Již po staletí se využívá energie oceánů, ale dělo se tak pouze v nevelkém rozsahu, např. v přílivových mlýnech, které se vyskytují na některých pobřežích.

2.2.

V dnešní době, kdy je nutné bojovat proti znečištění všeho druhu a omezovat emise skleníkových plynů, bychom se měli zabývat využitím energetického potenciálu moře. Položme si otázku: jak mohly přímořské členské státy a Evropská unie přehlížet možnosti, které jim v oblasti energetiky nabízejí oceány?

2.3.

Rozměry evropských mořských oblastí jsou značné, nicméně využití obnovitelné energie těchto rozsáhlých vod je stále jen v počáteční fázi. Evropská unie a členské státy by však mohly podpořit zavádění nových technologií využití mořských zdrojů energie v inovativních společnostech a průmyslových skupinách v odvětví energetiky. To hodlá zajistit fórum mořských zdrojů energie.

2.4.

Mořské obnovitelné zdroje energie mají různou podobu: vlny různého původu, proudy, dmutí, teplotní rozdíly mezi povrchovými vodami, vítr. Každá technologie, každá metoda má své zeměpisné a ekologické nároky, což znamená, že uplatnění inovativních technologií je možné plánovat pouze s ohledem na tato omezení a z nich vyplývající důsledky.

3.1.

Každý, kdo někdy pozoroval oceán, ať v klidu nebo rozbouřený, si uvědomuje, jaké síly zde působí a uvádějí jeho nekonečné rozlohy do neustálého pohybu. Je tedy přirozené položit si otázku, zda je možné energii, kterou moře vyvíjí, nějak využít nebo zachytit.

3.2.

Jaké jsou praktické postupy, které se zkoumaly nebo uskutečnily?

3.3.

Z hlediska použitelnosti se jeví jako nejslibnější využití slapových proudů. Potenciál těchto technologií však ve velké míře závisí na umístění zařízení. Nejzajímavější jsou části pobřeží Atlantského oceánu a Severního moře, kde jsou slapové koeficienty největší. Účinnost je totiž nejvyšší v oblastech s největším rozdílem výšek hladiny za přílivu a odlivu. Nesmírnou výhodou tohoto typu využití jsou předvídatelné a pravidelné dodávky energie, protože dmutí je konstantní a jeho amplituda je předem známa.

Podle společnosti EDF je využitelný potenciál pro Evropskou unii přibližně 5 GW (z toho 2,5 GW na francouzském pobřeží), tedy ekvivalent 12 jaderných reaktorů po 10 800 MW. Využívání slapových proudů je však ve fázi technologického výzkumu a není zatím v provozu – s výjimkou přehrady La Rance.

3.4.

Jaké jsou technologie podmořských vodních turbín ve zkušebním provozu?

4.1.

Existují četná řešení, jak získávat energii z pohybu vln – některé prototypy jsou ponořené, jiné instalované na hladině, na pobřeží nebo v jeho blízkosti. Systémy využití energie se u jednotlivých prototypů liší: může se zachycovat energie na hladině (vlnění) nebo pod vodou (převádění pohybu nebo orbitální pohyby), může se zachycovat změna tlaku při průchodu vlny (mění se výška hladiny) nebo se může fyzicky jímat vodní hmota v retenční nádrži.

4.2.

Hlavní nevýhodou je, že na rozdíl od energie přílivu a odlivu je energie z pohybu vln málo předvídatelná. Dnešní využívání energie vln různého původu je ve fázi technologického výzkumu a není zatím ještě v provozu. Ve zkušební fázi je nicméně šest různých technologií:

5.1.

Jedná se o využití rozdílu mezi teplotou povrchové vody a teplotou vody ve velkých hloubkách oceánu. Užívá se často zkratka OTEC, ocean thermal energy conversion. V dokumentech Evropské unie se používá označení hydrotermální energie pro „energii uloženou ve formě tepla v povrchových vodách“.

5.2.

Při hladině je díky sluneční energii vysoká teplota vody, v mezitropickém pásmu někdy i vyšší než 25 oC. Ve velkých hloubkách, kam sluneční záření neproniká, je voda chladná, o teplotě přibližně 2 až 4 oC – s výjimkou uzavřených moří, jako je např. Středozemní moře. Chladné vrstvy se přitom nepromíchávají s teplými. Tento teplotní rozdíl může být využit tepelným strojem. Tepelný stroj potřebuje k získání energie chladný zdroj a teplý zdroj. Jako tyto zdroje může použít vodu pocházející z velkých hloubek a povrchovou vodu moří.

5.3.

Toto využití tepelné energie moří je však optimální a rentabilní pouze u zařízení instalovaných v určitých oblastech, které se vyznačují určitou teplotou vody v povrchové a hlubinné vrstvě. Potřebná potrubí totiž sahají někdy až do hloubky tisíce metrů a vyžadují určité náklady a zvládnuté technologie. Bylo by tedy nevhodné budovat takové zařízení na kilometry od pobřeží, což by vyžadovalo další potrubí a investice. V praxi je optimální pásmo mezi obratníky Raka a Kozoroha, tedy přibližně mezi + 30 a –30o zeměpisné šířky, což jsou pro Evropskou unii okrajové oblasti.

6.1.

Ačkoliv se nejedná v pravém slova smyslu o energii získanou z moře, je třeba rovněž zmínit větrné elektrárny, které mohou být postaveny na dně nebo plout na hladině (ukotveny ovšem ke dnu). Tato technologie je na moři zdaleka nejrozvinutější a zdá se téměř konvenční ve srovnání s technologiemi popsanými výše. Mají však jisté environmentální a estetické účinky. Často se otevírá otázka konfliktu využití s rybolovem. Ve skutečnosti představují pole větrných elektráren se základy na mořském dně mořské oblasti, kde se ryby rychle množí. Tato zařízení jsou pro rybáře nepřímo přínosná, protože umožňují obnovu populací v oblastech se zákazem rybolovu, kde základy konstrukce hrají úlohu umělých útesů.

6.2.

Jedná se v současnosti o nejpoužívanější metodu v Evropě, která je i nadále na vzestupu. V současnosti je instalováno sto farem větrných elektráren především v Severním moři, v Atlantickém oceánu (Velká Británie) a v Baltském moři. Je jen málo zařízení nebo projektů ve Středozemním moři, které je hluboké a má jen úzký nebo žádný kontinentální šelf.

6.3.

Hlavní fakta o zavádění této technologie:

6.4.

Existují rovněž dva významné projekty u francouzského pobřeží, jeden v Bretani, druhý mezi Noirmoutierem a ostrovem Yeu. Byla zveřejněna výzva k předkládání nabídek a byla vybrána konsorcia provozovatelů.

6.5.

Hospodářská výnosnost farem větrných elektráren na moři je dána umístěním a zejména silou a stálostí větru, takže je u některých farem až dvojnásobná. V některých případech jsou v období nízké poptávky přebytky energie dodávané větrnou elektrárnou prodávány na spotových trzích za negativní ceny. Značný nárůst tohoto druhu získávání elektrické energie možná povede ke vzniku obtížně využitelných přebytků, neboť velmi silně závisí na nahodilých místních změnách povětrnostní situace (viz stanovisko profesora Wolfa k nestálým zdrojům energie).

6.6.

Rozvoj této metody a technologický pokrok ve využívání větrných elektráren v posledních dvaceti letech vedl ke snížení investičních a provozních nákladů. Na počátku tisíciletí cena jedné megawatthodiny činila 190 eur a v současnosti se pohybuje mezi 140 a 160 eury. Pro srovnání: moderní jaderný reaktor typu EPR dodá megawatthodinu za 130 eur, přičemž dodávky jsou stabilní a předvídatelné.

6.7.

Je zřejmé, že ostatní metody získávání energie na moři budou muset dokázat čelit konkurenci mořských větrných elektráren, mají-li se rozvíjet v průmyslovém měřítku, a musejí prokázat konkurenční výhody v oblasti nákladů na údržbu a dohled, které nejsou zanedbatelné. V současnosti se jako nejúčinnější a hospodářsky nejefektivnější systémy jeví podmořské vodní turbíny a přehrady v ústí řek. Jednou z jejich výhod je předvídatelnost a pravidelnost dodávek energie.

7.1.

Vzhledem k tomu, že se jedná o zelené zdroje energie, je odvětví způsobilé pro různé evropské a vnitrostátní systémy podpory, zejména preferenční nákupní cenu. Nicméně vyjma větrných elektráren v pobřežních vodách je třeba tyto technologie ještě vyzkoušet v „ostrém nasazení“, což se týká zejména podmořských vodních turbín. Nezbývá než doufat, že určitý ekologický konzervatismus nebude bránit použití nových vyzkoušených technologií. Jak víme, vývoji přehrad v ústí řek bránil rozhodný odpor ochránců přírody a rybářů. Každé zařízení má dopady na životní prostředí. Je proto třeba, abychom byli s to je co nejpřesněji stanovit a posoudit skutečnou rovnováhu mezi náklady a přínosy.

7.2.

Před nedávnem byl mezi Paimpolem a ostrovem Bréhat vybudován první podmořský park vodních turbín. Proudy přílivu a odlivu působí na lopatky turbíny, která může dosáhnout výkonu 1 MW. Tyto podmořské vodní turbíny mohou zajistit elektrickou energii potřebnou pro 3 000 domácností.

7.3.

A konečně závisí technologie využití mořské energie z hlediska účinnosti na umístění zařízení. Nepředstavují tudíž univerzálně účinný zdroj energie. Bude tedy třeba, abychom v této oblasti projevili více soudnosti, než tomu bylo u určitých dotovaných obnovitelných zdrojů energie, jako jsou např. fotovoltaické panely, které jsou někdy instalovány spíše z důvodu daňové výhodnosti než účelnosti. Je třeba rovněž zdůraznit, že zdanění CO2 přispěje k tomu, že se z hospodářského hlediska stanou zajímavé technologie získávání energie z obnovitelných zdrojů, které jsou dnes teprve v počátečním stádiu.

2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/58

Zpravodaj:

Ioannis VARDAKASTANIS

1.1.

EHSV vítá Agendu 2030, neboť tato agenda obsahuje ambiciózní soubor cílů i dílčích úkolů k přeměně našeho světa a znamená historický posun ve způsobu řešení hospodářských, sociálních a environmentálních rozdílů na celém světě. Vzhledem k tomu, že Evropská unie (dále jen „EU“) má důležitou mezinárodní úlohu, pokud jde o diplomacii, prosazování lidských práv, obchod, rozvojovou a humanitární pomoc, jakož i o spolupráci s mnohostrannými organizacemi a dvoustrannou spolupráci s třetími zeměmi, může mít obrovský vliv na proces dosahování cílů udržitelného rozvoje na celosvětové úrovni. Soudržné, účinné a měřitelné provádění Agendy 2030 však může být narušeno tím, že podávání zpráv je dobrovolné. EHSV vyzývá EU, aby k provádění Agendy 2030 přistoupila jako k závazku a k příležitosti formovat budoucí politiky a programy EU. EHSV rovněž poukazuje na to, že EU by měla Agendu 2030 přijmout za svou, neboť Evropské unii nabízí a poskytuje nový a do budoucna směřující podklad k tomu, aby se stala unií udržitelného rozvoje, a v souladu s tím občanům EU a zbytku světa přináší novou vizi rozvoje lidstva podporující začlenění.

1.2.

Agenda 2030 v plné míře odráží evropské hodnoty, jimiž jsou blahobyt pro všechny, lidská práva, sociální spravedlnost, boj proti chudobě, demokratická správa věcí veřejných, sociálně tržní hospodářství a ochrana životního prostředí. Očekává se tudíž, že EU bude hrát vedoucí úlohu při provádění Agendy 2030 a bude přispívat k dosahování cílů udržitelného rozvoje na celosvětové úrovni. EU tak bude uznána předním aktérem v rámci prosazování environmentálně, sociálně a hospodářsky odpovědného a udržitelného rozvoje, jakož i dodržování lidských práv, rovnosti žen a mužů, nediskriminace a podpory pro zranitelné skupiny. Zastřešující prioritou politik a programů EU by mělo být vymýcení chudoby. Kromě toho by měly být do celkové strategie EU v oblasti provádění Agendy 2030 plně a účinně začleněny zásady klimatické spravedlnosti a „spravedlivého přechodu“.

1.3.

EHSV poukazuje na to, že EU bude schopna plnit svůj závazek k udržitelnému rozvoji na celosvětové úrovni, a tudíž podstatně a účinně podporovat provádění Agendy 2030 jen tehdy, pokud provede nezbytné změny, aby vyváženým způsobem podporujícím začlenění přizpůsobila své politiky a programy třem pilířům cílů udržitelného rozvoje. EU a členské státy mají vůči občanům EU i zbytku světa morální a politickou povinnost řešit provádění Agendy 2030 politicky soudržně a koordinovaně. Orgány EU a členské státy naléhavě potřebují dosáhnout shody na dalším postupu na nejvyšší politické úrovni prostřednictvím interinstitucionální dohody mezi Komisí a Parlamentem, aby vytvořily silný základ pro další politické kroky (1). Tato dohoda o provádění cílů udržitelného rozvoje by se měla stát základem zastřešující strategie začleňování Agendy 2030 s cílem učinit z EU unii udržitelného rozvoje.

1.4.

Jak již EHSV uvedl v dřívějším stanovisku (2), požaduje zřízení fóra evropské občanské společnosti pro udržitelný rozvoj, které by prosazovalo a monitorovalo provádění Agendy 2030 s cílem zajistit jednotnost vnitřních a vnějších politik a programů EU. Do tohoto fóra by se měly jako klíčoví aktéři plnou měrou zapojit všechny zúčastněné subjekty včetně Rady, Komise, Parlamentu a občanské společnosti, a učinit tak činnost fóra transparentní a odpovědnou vůči evropským občanům. EHSV je připraven tento proces usnadňovat.

1.5.

Od roku 2017 by měla EU sama iniciativně předkládat zasedání politického fóra OSN na vysoké úrovni pravidelný dobrovolný přezkum svých vnitřních a vnějších politik a programů. EU bude první regionální organizací, která tak učiní. Kromě toho by EU měla vypracovávat roční tematické zprávy v souladu s každoročními tematickými přezkumy politického fóra OSN na vysoké úrovni. Do tohoto procesu podávání zpráv by měla prostřednictvím Evropského fóra pro udržitelný rozvoj být plně zapojena občanská společnost. EHSV je připraven tento proces usnadňovat (3).

1.6.

EU má povinnost plně dodržovat mezinárodní a evropské smlouvy a dohody týkající se ochrany životního prostředí, lidských práv a hospodářských, sociálních a kulturních práv. Mezinárodní a evropské právní předpisy by tudíž měly být východiskem přístupu EU k provádění, monitorování a přezkumu Agendy 2030. Dobrovolná povaha Agendy 2030 by neměla narušit povinnost plně a účinně začlenit a integrovat závazky EU podle mezinárodního práva a práva EU do celkové strategie EU v oblasti provádění cílů udržitelného rozvoje. Mezinárodní závazky EU by měly platit pro všechny politiky a programy EU.

1.7.

Evropská komise se musí zabývat způsobem, jak do Agendy 2030 zapojit nástroje vnější činnosti. Prvním krokem je zmapování vnějších politik, tento krok však nestačí a je třeba jej doplnit podrobnou a komplexní analýzou a posouzením mezer, které určí skutečné mezery existující mezi stávajícími vnějšími politikami a programy a budoucími politikami a programy, které by měly v plném rozsahu, vyváženě a spravedlivě zahrnovat, začleňovat a integrovat hospodářské, sociální environmentální pilíře Agendy 2030. EHSV tudíž vyzývá Komisi, aby přijala konkrétní opatření s cílem začlenit uvedené kroky do nadcházejícího sdělení o provádění cílů udržitelného rozvoje.

1.8.

Evropská komise musí plně integrovat a začleňovat Agendu 2030 do vnější činnosti Evropské unie. EU je ve světě významným aktérem, který prostřednictvím své vnější činnosti a nástrojů vstupuje do vztahů s dalšími zúčastněnými subjekty (veřejnoprávními, mezivládními, soukromými i nevládními). Evropská komise by tudíž měla využívat klíčové oblasti, jako jsou politiky týkající se obchodu a rozvoje, politika sousedství, politiky v oblasti životního prostředí a klimatu, zahraniční a bezpečnostní politika, sociální a solidární ekonomika, prosazování lidských práv, humanitární pomoc, omezování rizik katastrof a transfery technologií, k tomu, aby iniciativně prosazovala provádění Agendy 2030. Evropská komise musí Agendu 2030 plně začlenit do Evropského konsensu o rozvoji a využívat ji v něm a EHSV lituje, že agenda nebyla v dostatečné míře zahrnuta do globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku (4). Evropská komise by měla do dlouho očekávaného a velmi zpožděného sdělení o Agendě 2030 zařadit smysluplný program s cílem dosáhnout soudržnosti a koordinace politik ve svých vnějších činnostech a programech, aby tak zaručila přístup na základě udržitelného rozvoje, který bude začleňován do všech vnějších politik.

1.9.

Evropská komise, konkrétně pak vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, by měla zřídit účinné mechanismy pro soudržnou koordinaci oficiální rozvojové pomoci a akčního programu z Addis Abeby, aby bylo zajištěno, že oficiální rozvojová pomoc bude směřována do partnerství a zvláštních programů a projektů vypracovaných v souladu se třemi pilíři Agendy 2030, s plným zohledněním zásad vymýcení chudoby, zásady „nikdo nezůstane pozadu“, klimatické spravedlnosti, spravedlivého přechodu, růstu a rozvoje podporujícího začlenění, prosazování modernizace, rozvoje infrastruktury a udržitelných podniků, boje proti nerovnosti a záruky dodržování lidských práv.

1.10.

EHSV doporučuje, aby Evropská komise v procesu začleňování Agendy 2030 do nástrojů vnější činnosti využila metodu podmíněnosti, kterou uplatňují evropské strukturální a investiční fondy, a aby proto byla podobná metoda podmíněnost Agendy 2030 uplatňována u všech politik a programů týkajících se cílů udržitelného rozvoje.

1.11.

Delegace EU ve třetích zemích by měly provést průzkumy s cílem zhodnotit, jaké má veřejnost povědomí o cílech udržitelného rozvoje a jak těmto cílům rozumí. Evropská komise by měla pořádat a realizovat informační činnosti a kampaně, aby se Agenda 2030 pro udržitelný rozvoj stala agendou evropskou. Evropská komise by měla provádět pravidelné průzkumy Eurobarometr s cílem zhodnotit, jaké mají občané EU povědomí o cílech udržitelného rozvoje a jak tyto cíle chápou. V tomto ohledu hrají zásadní úlohu organizace občanské společnosti.

1.12.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby vydávala výroční zprávu o provádění vnějších činností a fondů v souvislosti s Agendou 2030. Tato výroční zpráva by měla být součástí plánovaných výročních zpráv EU o provádění cílů udržitelného rozvoje. Evropská komise by měla rovněž vypracovat soubor ukazatelů a referenčních hodnot Agendy 2030 a začlenit jej do svých vnějších politik a programů, aby tak usnadnila hodnocení, posuzování a vykazování účinnosti provádění nasměrování finančních prostředků vnějších nástrojů EU směrem k projektům a programům souvisejícím s cíli udržitelného rozvoje, konkrétně pak toho, jak jsou hospodářské, sociální a environmentální pilíře Agendy 2030 zohledňovány v nástrojích vnější činnosti EU.

1.13.

Evropská komise by měla ve svých vnějších politikách a programech podporovat model správy věcí veřejných vedené více zúčastněnými subjekty a učinit organizace občanské společnosti ve třetích zemích skutečnými partnery při provádění cílů udržitelného rozvoje. Základem tohoto nového přístupu ke konzultacím a participativnímu rozhodování by měly být transparentnost, odpovědnost a partnerství. Demokratické provádění Agendy 2030 vyžaduje plné začlenění organizací občanské společnosti ve všech fázích, a to včetně monitorování a přezkumu.

1.14.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby začlenila budování kapacit organizací občanské společnosti do nástrojů financování a do svých vnějších politik a programů. Komise by měla zřídit zvláštní program a rozpočtovou linii na podporu budování kapacit organizací občanské společnosti, aby se mohly do tohoto procesu plně zapojit. Stávající programy budování kapacit musí být explicitněji otevřeny organizacím občanské společnosti, jež budují mosty mezi místními otázkami a záležitostmi veřejné správy (5).

1.15.

EHSV spolupracuje se širokou škálou partnerů v mnoha zemích na celém světě, a je tedy připraven usnadňovat skutečné a smysluplné zapojení všech partnerů (zejména z občanské společnosti) do provádění a monitorování cílů udržitelného rozvoje a za tímto účelem se zavazuje napomáhat účasti občanské společnosti při provádění na vnitrostátní úrovni.

2.1.

EHSV vítá závazek nazvaný „Přeměna našeho světa“ vedoucích světových představitelů ze dne 25. září 2015 týkající se Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, která stanoví soubor cílů v oblasti odstranění chudoby, ochrany planety a zajištění blahobytu pro všechny. Pro každý cíl byly stanoveny konkrétní úkoly, které mají být dosaženy v příštích patnácti letech. Očekává se tudíž, že Agenda 2030 bude napomáhat vzniku a navazování silných a inkluzivních partnerství mezi všemi zúčastněnými subjekty, a významně tak podpoří realizaci nového modelu správy věcí veřejných na celosvětové úrovni.

2.2.

Agenda 2030 se vyznačuje svým univerzálním, nedělitelným a integrovaným přístupem k hospodářskému, sociálnímu a environmentálnímu pilíři, kterým dosahuje jedinečné vyváženosti mezi všemi třemi aspekty udržitelného rozvoje. Z tohoto důvodu Agenda 2030 představuje historickou změnu ve způsobu řešení hospodářských, sociálních a environmentálních rozdílů na celém světě.

2.3.

Agenda 2030 je akčním plánem pro lidi, planetu a blahobyt. Stanoví sedmnáct cílů udržitelného rozvoje a 169 úkolů, které se rovnocenným způsobem zaměřují na hospodářský, sociální a environmentální rozměr udržitelného rozvoje s cílem zajistit blahobyt pro všechny, využít naplnění rozvojových cílů tisíciletí, řešit deficity a nedostatky rozvojových cílů tisíciletí a nabídnout světu novou vizi udržitelného rozvoje a růstu podporujícího začlenění, která přinese prospěch všem skupinám obyvatel. Agenda 2030 má za cíl i chránit, prosazovat a naplňovat lidská práva a rovnost pro všechny, a to s větším důrazem na rovnost žen a mužů (cíl 5).

2.4.

EHSV přijímá a plně podporuje význam zásady „nikdo nezůstane pozadu“, která platí pro všechny cíle udržitelného rozvoje a všechny úkoly, a měla by být tudíž v plném rozsahu začleňována při rozvoji partnerství, politik a činností v rámci provádění a monitorování Agendy 2030.

2.5.

Agenda 2030 ustavila na úrovni OSN řídicí strukturu na vysoké úrovni nazvanou politické fórum na vysoké úrovni, což je platforma mnoha zúčastněných subjektů, jež má provádět systematické přezkumy a přijímat návazná opatření v rámci provádění Agendy 2030. První zasedání politického fóra na vysoké úrovni po podpisu Agendy 2030 se konalo v červenci 2016 a 22 vlád včetně čtyř členských států EU na něm předložilo vůbec první dobrovolné vnitrostátní přezkumy, které informovaly o úsilí při provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 v jejich zemích (těmito zeměmi byly Estonsko, Finsko, Francie a Německo, jakož i Černá Hora, Čína, Egypt, Filipíny, Gruzie, Kolumbie, Korejská republika, Madagaskar, Maroko, Mexiko, Norsko, Samoa, Sierra Leone, Švýcarsko, Togo, Turecko, Uganda a Venezuela).

2.6.

Během provádění Agendy 2030 je třeba věnovat větší pozornost činnostem, politikám, programům a budování transparentních a participativních partnerství mnoha zúčastněných subjektů, jejichž cílem bude vymýtit hospodářské, sociální a environmentální rozdíly na celém světě na základě zásad univerzálnosti, nedělitelnosti, transparentnosti, odpovědnosti a lidských práv.

2.7.

Univerzální a nedělitelná povaha Agendy 2030 platí stejnou měrou pro rozvojové i pro rozvinuté země a její provádění si vyžádá transformační hospodářské, sociální a environmentální změny na všech stranách. Vzhledem k tomu, že se od EU očekává, že při provádění Agendy 2030 půjde příkladem, měly by EU a členské státy sladit veškeré politiky a programy za účelem splnění cílů boje proti chudobě a nerovnosti, ochrany planety a vytváření hospodářského růstu podporujícího začlenění, a to vyváženým a jednotným způsobem, který bude ku prospěchu rovným dílem všem skupinám obyvatel, jakož i v zájmu integrace a začleňování tří pilířů cílů udržitelného rozvoje.

2.8.

Orgány EU budou muset zahájit procesy na vysoké úrovni, které povedou k politickým rozhodnutím na vysoké úrovni, aby se EU stala unií udržitelného rozvoje. Je proto mimořádně důležité, aby byla vypracována zastřešující strategie provádění cílů udržitelného rozvoje, která vyváženým způsobem podpoří, zajistí a zavede v politikách a programech EU jednotnost a koordinaci a rovným způsobem zohlední všechny tři pilíře Agendy 2030.

3.1.

Největší výzvou v rámci provádění Agendy 2030 je vymýcení chudoby ve všech jejích podobách včetně extrémní chudoby. Jedná se i o klíčovou průřezovou zásadu a hodnotu, která je zakotvena ve Smlouvách Evropské unie a je základním předpokladem dosažení udržitelného rozvoje (cíl 1). EU má výrazné zastoupení po celém světě, a tudíž se stala de facto hlavním aktérem se silným vlivem na politiky hospodářského růstu a rozvoje na celém světě. Má proto jedinečnou příležitost směrovat své vnější politiky a programy k provádění Agendy 2030 na celosvětové úrovni, a to tím, že zajistí, aby byly všechny tři pilíře Agendy 2030 vyváženě integrovány do všech nástrojů vnější činnosti EU. Vzhledem k univerzálnosti a nedělitelnosti Agendy 2030 by EU měla očekávat, že bude přísně kontrolována, především z hlediska toho, jak dobře tento problém řeší.

3.2.

EU by měla hledat mechanismy pro sdílení zátěže a přínosů vyplývajících ze změny klimatu, neboť změna má dopad na lidská práva, chudobu a rovnost. Jedním takovým mechanismem je „klimatická spravedlnost“, pojem užívaný pro souhrnné označení globálního oteplování jako etického a politického, nikoli jen čistě environmentálního nebo fyzikálního problému. Toto pojetí vztahuje účinky změny klimatu k pojmu spravedlnosti, zejména environmentální spravedlnosti a sociální spravedlnosti, a zkoumá otázky, jako jsou rovnost, lidská práva, kolektivní práva a historická odpovědnost za změnu klimatu. Základním tvrzením klimatické spravedlnosti je teze, podle níž ti, kdo za změnu klimatu nesou nejmenší odpovědnost, jsou touto změnou zasaženi nejvíce.

3.3.

Stejně tak je zásadní začlenit a integrovat do vnějších politik a programů EU koncepci „spravedlivého přechodu“, který prostřednictvím vnějších nástrojů EU pomáhá ochránit práva lidí a zaměstnanců (např. na důstojnou práci) a současně zajistí modernizaci a to, aby vnitrostátní ekonomiky a podnikatelské subjekty neškodily životnímu prostředí a byly sociálně odpovědné.

3.4.

Spravedlivé provádění hospodářského, sociálního a environmentálního pilíře Agendy 2030 prostřednictvím vnější činnosti EU by mělo zahrnovat strategie prosazující nízkouhlíkové, oběhové a ekonomiky sdílení, udržitelnou produkci a spotřebu potravin, investice do inovací a modernizace dlouhodobé infrastruktury a podporu udržitelných podniků (6).

3.5.

Agenda 2030 se opírá o princip a přístup dobrovolnosti, což může narušit její plné a rychlé provádění. EU by však měla provádění Agendy 2030 ve vnitřní i vnější oblasti stanovit jako povinný proces; sedmnáct cílů agendy je plně slučitelných se zásadami a hodnotami EU, jak jsou zakotveny ve Smlouvách o EU, a proto je nutné tyto cíle začleňovat a provádět prostřednictvím politik a programů EU. Z těchto zásad a hodnot by měla vycházet vnější činnost EU.

3.6.

Plné provedení Agendy 2030 ze strany EU vyžaduje skutečný závazek orgánů a členských států EU na nejvyšší politické úrovni, aby bylo možné účinně a rychle začlenit, integrovat a zařadit cíle udržitelného rozvoje do všech politik a programů EU.

3.7.

Univerzální povaha Agendy 2030 a závazky zemí z celého světa bez ohledu na stupeň jejich hospodářského a sociálního rozvoje a jejich životní úroveň představují pro EU velmi významnou výzvu z hlediska zajištění vedení a podpory postupného provádění Agendy 2030 na celosvětové úrovni. Aby toho však EU dosáhla a napomohla prosazování Agendy 2030, musí přijmout potřebná rozhodnutí a provést nutné změny svých politik a programů.

3.8.

Je třeba poznamenat, že od schválení Agendy 2030 uplynul rok a po tu dobu se Evropská komise jejímu provádění věnovala velmi nejednotně a nekoordinovaně. První zasedání politického fóra na vysoké úrovni se konalo v červenci 2016 na půdě OSN, kde čtyři členské státy (Estonsko, Finsko, Francie a Německo) představily své dobrovolné přezkumy. EHSV vyjadřuje politování nad tím, že Evropská komise nepředložila pro první zasedání politického fóra na vysoké úrovni jednotnou a koordinovanou strategii, aby usnadnila lepší koordinaci a zajištění součinnosti mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a institucemi EU.

3.9.

Tento nedostatek koordinace se odráží i v konzultačních dokumentech globální strategie pro zahraniční a bezpečnostní politiku i nového konsensu o rozvoji, který reaguje na omezenou integraci a začleňování Agendy 2030. Na počátku roku Evropská komise zahájila konzultaci o evropském pilíři sociálních práv bez jakéhokoli odkazu na Agendu 2030, konkrétněji na sociální pilíř agendy. Je třeba připomenout, že EHSV v současné době připravuje stanovisko k evropskému pilíři sociálních práv, v němž jsou uvedeny názory výboru. EHSV rozhodně zdůrazňuje, že EU nemůže a neměla by provádět Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 izolovaně.

3.10.

Rozvojová pomoc z EU a členských států směřuje do přibližně 150 zemí; EU a členské státy jsou největšími dárci oficiální rozvojové pomoci a jejich příspěvek tvoří více než 50 % celkové každoročně darované celosvětové oficiální rozvojové pomoci. Předběžné údaje uvádějí, že celková oficiální rozvojová pomoc EU (orgány EU a členské státy) se v roce 2015 zvýšila na 68 miliard EUR – což znamená růst třetím rokem po sobě, navýšení o 15 % oproti roku 2014 a dosažení dosud nejvyšší úrovně. EHSV vyzývá EU a členské státy, aby navýšily celkovou oficiální rozvojovou pomoc: v roce 2015 činila 0,47 % hrubého národního důchodu EU (HND) a měla by dosáhnout cílové hodnoty 0,7 %.

3.11.

Průzkum Eurobarometr ukazuje, že „téměř devět z deseti občanů EU podporuje rozvojovou pomoc (89 % – nárůst o 4 procenta od roku 2014). Více než polovina respondentů uvedla, že EU by měla poskytnout pomoc na přislíbené úrovni“ (7). Evropští občané očekávají, že EU dodrží své závazky týkající se cílů udržitelného rozvoje a poskytne novou vizi udržitelné Evropy a že splní své povinnosti týkající se provádění.

3.12.

Evropská komise by měla provést přezkum politik a programů zaměřených na třetí země, aby zajistila jejich slučitelnost s Agendou 2030. Mapování, které Evropská komise provádí, by mělo být doplněno komplexní a podrobnou analýzou mezer, která by určila nedostatky a nesoulad mezi politikami a programy EU zaměřenými na třetí země a cíli udržitelného rozvoje.

3.13.

Neexistuje dostatek spolehlivých a rozčleněných údajů o situaci zranitelných lidí ve světě. Proto by Evropská komise měla podpořit činnost meziagenturní a odborné skupiny pro ukazatele cílů udržitelného rozvoje. Eurostat musí posílit svou kapacitu pro měření dopadu Agendy 2030 na zranitelné skupiny uvnitř EU. EHSV žádá, aby byla vydávána výroční zpráva o provádění činností a fondů v souvislosti s Agendou 2030. Tato výroční zpráva by měla být součástí plánovaných výročních zpráv Eurostatu o provádění cílů udržitelného rozvoje pro Evropu.

3.14.

Orgány EU by měly přijmout nezbytná opatření, aby byly schopny řešit problém účinného uplatnění zásady „nikdo nezůstane pozadu“ a plně začlenit tuto zásadu do svých politik a programů. Dosažení tohoto cíle vyžaduje významnou míru rozčleněných, spolehlivých a přístupných údajů.

3.15.

Evropská komise by měla při provádění komplexního přezkumu nebo stanovování postupů pro monitorování provádění Agendy 2030 vždy zapojovat a konzultovat občanskou společnost. EHSV však zastává názor, že Evropská komise by měla činnosti budování kapacit pro občanskou společnost začleňovat do všech svých politik a programů, a učinit tak občanskou společnost skutečným partnerem při provádění cílů udržitelného rozvoje tím, že poskytne financování pro mezinárodní spolupráci občanské společnosti v EU s organizacemi občanské společnosti v jiných regionech. Za tímto účelem EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby podpořila zřízení Fóra evropské občanské společnosti pro udržitelný rozvoj, jak doporučuje stanovisko EHSV Fórum evropské občanské společnosti pro udržitelný rozvoj  (8).

3.16.

Orgány EU by měly zřídit interinstitucionální koordinační mechanismus, aby bylo možné účinně, rychle a jednotně začlenit a integrovat cíle a úkoly Agendy 2030 do všech politik a programů vnější činnosti EU. Komplexní zapojení do provádění cílů udržitelného rozvoje na globální úrovni ze strany EU vyžaduje strategické plánování budoucnosti vnějších politik a programů EU. EHSV proto vyzývá Evropskou komisi:

3.16.1.

aby v nadcházejícím sdělení o Agendě 2030 předložila smysluplný program pro dosažení jednotnosti a koordinace politik ve svých vnějších činnostech a programech. Sdělení bez smysluplného plánu transformace vnějších politik EU na politiky vycházející z Agendy 2030 nenaplní očekávání lidí na celém světě. Tento plán by měl být součástí zastřešující strategie EU, která zahrne potřebná opatření a provede nezbytné změny s cílem soudržně provést Agendu 2030 v politikách a programech EU na celosvětové úrovni. Základním prvkem zastřešující strategie by měl být model správy věcí veřejných zajišťované více zúčastněnými subjekty, který zajistí plné zapojení organizací občanské společnosti do provádění cílů udržitelného rozvoje (9);

3.16.2.

aby zajistila, že globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku bude širším mechanismem, aby byla Agenda 2030 začleňována v oblastech, jako je obchod, rozvoj, demokracie, lidská práva, humanitární pomoc, snižování rizika katastrof, transfer technologií a opatření v oblasti klimatu;

3.16.3.

aby zajistila, že návrh budoucího konsensu o rozvoji nastolí skutečnou koordinaci mezi orgány EU a členskými státy při poskytování pomoci třetím zemím. Tato koordinace by měla zahrnovat sdružování zdrojů. Konsensus by měl obsahovat účinnou dvoustrannou koordinaci mezi EU a členskými státy týkající se jejich vnitrostátních priorit, partnerství s EU a zapojování dalších veřejných a soukromých dárců. Očekává se, že tato koordinace přinese multiplikační efekt pro naplnění Agendy 2030 a sníží nepříznivý dopad tříštění a překrývání pomoci, k němuž v současné době dochází;

3.16.4.

aby prostřednictvím svých vnějších politik a programů prosazovala sociální a solidární ekonomiku. EHSV zastává názor, že sociální a solidární ekonomika je plně v souladu s dosahováním cílů udržitelného rozvoje, a proto může být tento sektor ekonomiky nápomocen při vyváženém provádění hospodářského, sociálního a environmentálního pilíře Agendy 2030;

3.16.5.

aby vyjasnila a upřesnila prostředky, které mají být použity k provádění Agendy 2030, a současně hledala silné synergie s akčním programem z Addis Abeby a fórem financování pro rozvoj.

3.17.

Nový holistický přístup Agendy 2030 s univerzální a nedělitelnou povahou tří vzájemně propojených pilířů poukazuje na komplexnější model lidského rozvoje, a proto výsledky provádění Agendy 2030 nelze měřit tradičním způsobem výhradně pomocí HDP pro hodnocení hospodářského růstu a rozvoje podporujícího začlenění.

3.18.

Evropská unie by měla vypracovat a provádět konkrétní politiky a programy s cílem plně provést Agendu 2030, a to se zvláštním zaměřením na prosazování demokracie, lidských práv, environmentálních politik, právního státu a růstu podporujícího začlenění, který přinese reálné zlepšení životních podmínek zranitelných skupin. To by měly být základní složky vnější činnosti, politik a programů EU a tyto složky by měly klást důraz na prosazování vyváženého provádění všech tří pilířů Agendy 2030.

3.19.

Služba pro vnější činnost by také měla připravit a provádět soudržný plán, který bude obsahovat měřitelná opatření a iniciativy. Cílem by mělo být, aby díky své vedoucí úloze při soudržném začleňování Agendy 2030 do svých činností, politik a programů byla EU v očích zbylých zemí světa považována za průkopníka vyváženějšího a spravedlivějšího provádění Agendy 2030.

3.20.

Evropská komise by měla stanovit podmíněnost na základě Agendy 2030 tvořenou sedmnácti cíli a tato podmíněnost by měla být součástí všech politik a programů financovaných EU v rámci její vnější činnosti. Příjemci těchto programů by při jejich provádění měli nést odpovědnost za plnění této podmíněnosti. Podmíněnost na základě Agendy 2030 musí bezpochyby stejně a v plné míře platit pro všechny politiky a programy EU. Zásada podmíněnosti je již zahrnuta do regulačního rámce strukturálních a investičních fondů EU (10).

3.21.

Obecně se uznává, že Agenda 2030 přináší změnu paradigmatu směrem k rozvojové agendě a že tato skutečnost by se měla v plné míře projevit v programech rozvojové spolupráce EU. Sedmnáct cílů Agendy 2030 by tedy mělo být v plné míře začleněno, integrováno a zařazeno do agendy rozvojové spolupráce EU. EU by při přípravě a provádění vnější činnosti měla také plně dodržovat a zohledňovat mezinárodní úmluvy včetně úmluv týkajících se životního prostředí a lidských práv (11).

3.22.

Evropská komise by měla do svých vnějších politik a programů začlenit opatření, která posoudí, jak lidé chápou a vnímají dopad provádění Agendy 2030. Z toho důvodu by Evropská komise měla v členských státech EU uskutečnit průzkum Eurobarometr a příslušné průzkumy v partnerských zemích. Je třeba připomenout a zdůraznit, že podle průzkumu Eurobarometr pouze „třetina Evropanů slyšela nebo četla o cílech udržitelného rozvoje (36 %)“.

4.1.

Agenda 2030 vyzývá svět, aby přešel k modelu správy zahrnujícímu více zúčastněných subjektů, v němž hraje větší úlohu občanská společnost. Tato změna zahrnuje nové metody práce s větší mírou spolupráce a začleňování, jejichž základem bude participativní rozhodování.

4.2.

Proces vyjednávání Agendy 2030 mobilizoval a přilákal nové aktéry z řad občanské společnosti, a toto zapojení občanské společnosti je tedy třeba v procesu provádění využít, posílit a formalizovat. Díky kladným a účinným příspěvkům organizací občanské společnosti během jednání o Agendě 2030 je úloha občanské společnosti při provádění Agendy skutečně nepostradatelná, což občanskou společnost učinilo faktickým partnerem v tomto procesu.

4.3.

Občanská společnost musí hrát zásadní úlohu při provádění Agendy 2030 na celosvětové, regionální a vnitrostátní úrovni. Je nutno zajistit, aby občanská společnost měla účinnou úlohu i na vnitrostátní úrovni v členských státech EU a v partnerských zemích. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby do svých politik a programů v zájmu realizace účasti a partnerství občanské společnosti začleňovala, integrovala a zařazovala činnosti budování kapacit občanské společnosti.

4.4.

EHSV si je vědom omezení, bariér a překážek, s nimiž se organizace občanské společnosti v mnoha částech světa potýkají, a toho, že tato politováníhodná situace brání jejich skutečné a účinné účasti v tomto procesu. Vyzývá proto Evropskou komisi, aby stanovila partnerským zemím povinnost usnadňovat reálnou účast občanské společnosti, a to prostřednictvím systematické konzultace a zapojení do plánování, provádění a monitorování Agendy 2030 v souvislosti s projekty a programy, zejména těmi, které financuje EU. Má-li být tohoto záměru dosaženo, měly by delegace EU v partnerských zemích provádět pečlivé monitorování a podávat zprávy Komisi a vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Delegace OSN v partnerských zemích by měly rovněž pořádat konzultační setkání s organizacemi občanské společnosti na téma programů financování z EU.

4.5.

Občanská společnost by se však měla proaktivně snažit přizpůsobit se požadavkům Agendy 2030, aby mohla účinně ovlivnit její provádění. Je jasné, že Agenda 2030 vyzývá organizace občanské společnosti, aby se staly skutečnou hnací silou jejího provádění, což znamená, že občanská společnost by měla k tomuto procesu přistupovat jako ke změně paradigmatu ohledně způsobu její organizace a činnosti. Tohoto cíle lze dosáhnout jen tehdy, pokud se občanská společnost připraví a restrukturalizuje tak, aby byla schopna se plně podílet na rozhodovacím procesu. Organizace občanské společnosti by měly být reprezentativní, demokratické, transparentní a odpovědné.

4.6.

Zřízení fóra pro udržitelný rozvoj v EU, k němuž v budoucnu dojde, je dobrým vzorem platformy, kterou by bylo možné po přizpůsobení místním podmínkám opakovat v jiných regionech a zemích světa (12).