30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/1

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/2

1)

Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 8. října 2013, Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe v. Komise (T-545/11, EU:T:2013:523), se zrušuje.

2)

Věc T-545/11 se vrací zpět Tribunálu Evropské unie.

3)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/3

1)

Článek 4 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že okolnost, že žadatel o povolení k uvedení přípravku na ochranu rostlin či biocidního přípravku na trh během postupu stanoveného pro získání tohoto povolení nepožádal o důvěrné zacházení s informacemi předkládanými v rámci tohoto postupu na základě článku 14 směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh, článku 19 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh nebo čl. 33 odst. 4 a článku 63 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS, nebrání příslušnému orgánu, kterému je po ukončení uvedeného postupu třetí osobou předložena žádost o přístup k těmto informacím na základě směrnice 2003/4, aby přezkoumal námitku uvedeného žadatele o povolení vůči této žádosti o přístup k informacím, a případně tuto žádost odmítl na základě čl. 4 odst. 2 prvního pododstavce písm. d) této směrnice z důvodu, že by zveřejnění uvedených informací mělo nepříznivý vliv na důvěrnost obchodních nebo průmyslových informací.

2)

Článek 4 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2003/4 musí být vykládán v tom smyslu, že:

3)

Článek 4 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2003/4 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě žádosti o přístup k informacím o emisích do životního prostředí, jejichž zveřejnění by mělo nepříznivý vliv na jeden ze zájmů uvedených v čl. 4 odst. 2 prvním pododstavci písm. a), d), f) až h) této směrnice, musí být zveřejněny pouze relevantní údaje, které lze ze zdroje informací vyjmout a jež se týkají emisí do životního prostředí, lze-li tyto údaje oddělit od ostatních informací obsažených v uvedeném zdroji, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/4

1)

Španělské království tím, že nepřijalo pro zvláště chráněnou oblast „Campiñas de Sevilla“ vhodná opatření k vyloučení poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů, jakož i vyrušování druhů, pro něž je toto území určeno, nesplnilo, pokud jde o období před dnem 29. července 2008, povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků, a pokud jde o období po uvedeném datu, povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 6 odst. 2 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

2)

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)

Evropská komise a Španělské království ponesou vlastní náklady řízení.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/5

1)

Články 63 SFEU a 65 SFEU musejí být vykládány v tom smyslu, že:

2)

Článek 64 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že:

3)

Článek 34 odst. 1 Evropsko-středomořské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Tuniskou republikou na straně druhé, podepsané v Bruselu dne 17. července 1995 a schválené jménem Evropského společenství a Evropského společenství uhlí a oceli rozhodnutím Rady a Komise 98/238/ES, ESUO ze dne 26. ledna 1998, musí být vykládán v tom smyslu, že:

4)

Článek 31 Evropsko-středomořské dohody zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Libanonskou republikou na straně druhé, podepsané v Lucemburku dne 17. června 2002 a schválené jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2006/356/ES ze dne 14. února 2006 musí být vykládán v tom smyslu, že:

5)

Pokud jde o důsledky výkladu článků 63 až 65 SFEU, jakož i Evropsko-středomořské dohody zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Tuniskou republikou na straně druhé a Evropsko-středomořské dohody zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Libanonskou republikou na straně druhé pro věc v původním řízení

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/7

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/8

1)

Francouzská republika tím, že nezajistila sekundární nebo jiné rovnocenné čištění městských odpadních vod z aglomerací Goyave, Bastelica, Morne-à-l’Eau, Aiguilles-Château-Ville Vieille, Borgo-Nord, Isola, Plombières-les-Bains, Saint-Céré, Vincey, Etueffont, jakož i Volx a Villeneuve, a to pro veškeré vypouštění, pokud jde o aglomerace s populačním ekvivalentem v rozmezí od 10 000 do 15 000, anebo u vypouštění do sladkých vod a do ústí řek, pokud jde o aglomerace s populačním ekvivalentem v rozmezí 2 000 a 10 000, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 1 a 3 směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1137/2008 ze dne 22. října 2008.

2)

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)

Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/9

—

ze skutečnosti, že se dotčená osoba nachází ve stavu dočasné pracovní neschopnosti – na neurčitou dobu – ve smyslu vnitrostátního práva v důsledku pracovního úrazu, samo o sobě nevyplývá, že omezení schopnosti této osoby lze kvalifikovat jako „dlouhodobé“ ve smyslu pojmu „zdravotní postižení“ stanoveného v této směrnici, vykládané ve světle Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, jejíž uzavření Evropským společenstvím bylo schváleno rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009;

—

mezi nepřímé důkazy, na jejichž základě lze mít za to, že takové omezení je „dlouhodobé“, náleží zejména skutečnost, že v okamžiku údajně diskriminačního skutku nelze jasně očekávat, že stav neschopnosti dotčené osoby skončí v krátkodobém horizontu, nebo skutečnost, že se doba trvání tohoto stavu neschopnosti může před návratem dotčené osoby do práce podstatně prodloužit;

—

předkládající soud musí při posuzování této „dlouhodobé“ povahy vycházet z veškerých objektivních skutečností, jež má k dispozici, zejména z dokumentů a zpráv, které se týkají stavu uvedené osoby a jež byly vypracovány na základě aktuálních lékařských a vědeckých poznatků a údajů.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/10

1)

Kasační opravné prostředky se zamítají.

2)

Ackermann Saatzucht GmbH & Co. KG, Böhm-Nordkartoffel Agrarproduktion GmbH & Co. OHG, Deutsche Saatveredelung AG, Ernst Benary, Samenzucht GmbH, Freiherr Von Moreau Saatzucht GmbH, Hybro Saatzucht GmbH & Co. KG, Klemm + Sohn GmbH & Co. KG, KWS Saat AG, Norddeutsche Pflanzenzucht Hans-Georg Lembke KG, Nordsaat Saatzuchts GmbH, M. Peter Franck-Oberaspach, P. H. Petersen Saatzucht Lundsgaard GmbH, Saatzucht Streng – Engelen GmbH & Co. KG, Saka Pflanzenzucht GmbH & Co. KG, Strube Research GmbH & Co. KG, Gartenbau und Spezialkulturen Westhoff GbR, W. von Borries-Eckendorf GmbH & Co. KG, ABZ Aardbeien Uit Zaad Holding BV, Agriom BV, Agrisemen BV, Anthura BV, Barenbrug Holding BV, De Bolster BV, Evanthia BV, Gebr. Vletter & Den Haan VOF, Hilverda Kooij BV, Holland-Select BV, Könst Breeding BV, Koninklijke Van Zanten BV, Kweek- en Researchbedrijf Agirco BV, Kwekerij de Wester-Bouwing BV, Limgroup BV a Ontwikkelingsmaatschappij Het Idee BV se ukládá náhrada nákladů řízení.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/11

1)

Článek 2 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní právní úprava, která v rámci systému oborového zaopatření podmiňuje nárok pozůstalých registrovaných partnerů účastníků systému na pozůstalostní důchod uzavřením registrovaného partnerství před tím, než účastník dosáhne věku 60 let, když vnitrostátní právo neumožňovalo dotyčnému účastníkovi uzavřít registrované partnerství před dosažením této věkové hranice, nepředstavuje diskriminaci na základě sexuální orientace.

2)

Článek 2 a čl. 6 odst. 2 směrnice 2000/78 musí být vykládány v tom smyslu, že taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která v rámci systému oborového zaopatření podmiňuje nárok pozůstalých registrovaných partnerů účastníků systému na pozůstalostní důchod uzavřením registrovaného partnerství před tím, než účastník dosáhne věku 60 let, když vnitrostátní právo neumožňovalo dotyčnému účastníkovi uzavřít registrované partnerství před dosažením této věkové hranice, nepředstavuje diskriminaci na základě věku.

3)

Článek 2 a čl. 6 odst. 2 směrnice 2000/78 musejí být vykládány v tom smyslu, že taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, nemůže založit diskriminaci na základě sexuální orientace ve spojení s věkem, když uvedená právní úprava nezakládá diskriminaci ani na základě sexuální orientace, ani na základě věku, pokud jsou posuzovány samostatně.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/12

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/12

1)

Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)

Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/13

1)

Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 24. září 2015, Klement v. OHIM – Bullerjan (Tvar trouby) (T-211/14, nezveřejněný, EU:T:2015:688), se zrušuje.

2)

Věc se vrací zpět Tribunálu Evropské unie.

3)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/13

1)

Přílohu I bod 7 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí nelze vykládat v tom smyslu, že se toto ustanovení vztahuje na záměr úpravy silnice, který – třebaže se jako ve věci původním řízení týká úseku s délkou kratší než 10 km – spočívá v rozšíření nebo úpravě již existující čtyřproudé nebo víceproudé silnice.

2)

Příloha I bod 7 písm. b) směrnice 2011/92 musí být vykládána v tom smyslu, že „rychlostními silnicemi“ ve smyslu tohoto ustanovení jsou silnice, jejichž technické parametry jsou obsaženy v definici uvedené v příloze II bodě II.3 Evropské dohody o hlavních silnicích s mezinárodním provozem (AGR), podepsané v Ženevě dne 15. listopadu 1975, i když tyto silnice nejsou součástí hlavních silnic s mezinárodním provozem upravené v této dohodě nebo se nacházejí v městské oblasti.

3)

Pojem „výstavba“ ve smyslu přílohy I bodu 7 písm. b) směrnice 2011/92 musí být vykládán tak, že se týká provedení dříve neexistujících děl nebo změny, ve fyzickém smyslu, děl dříve existujících. Pro posouzení, zda taková změna může být považována z hlediska svého rozsahu a svých vlastností za rovnocennou takové výstavbě, předkládajícímu soudu přísluší, aby zohlednil všechny parametry dotčeného díla, a nikoli pouze jeho délku nebo zachování jeho původní trasy.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/14

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/15

1)

Lucemburské velkovévodství tím, že nevytvořilo vnitrostátní elektronický rejstřík podniků silniční dopravy, který by plně odpovídal předpisům a byl propojen s vnitrostátními elektronickými rejstříky ostatních členských států, nesplnilo povinnosti, které pro něho vyplývají z čl. 16 odst. 1 a 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES.

2)

Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/15

1)

Je třeba čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1) vykládat v tom smyslu, že se pojem možnost zabránit vztahuje pouze na vznik mimořádných okolností nebo se vztahuje rovněž na následky mimořádných okolností, totiž na zrušení nebo velké zpoždění?

2)

Pokud Soudní dvůr odpoví na otázku 1 v tom smyslu, že se pojem možnost zabránit vztahuje na zpoždění: Pokud je mimořádnými okolnostmi dotčeno letadlo na předcházejícím letu, musí se provozující letecký dopravce snažit o náhradní stroj již od vzniku mimořádných okolností při předcházejícím letu nebo může počkat, dokud je jisté, že mimořádné okolnosti vedou ke značnému zpoždění následujícího letu?

3)

Pokud Soudní dvůr odpoví na otázku 1 v tom smyslu, že se pojem možnost zabránit vztahuje na zpoždění: Je rezervace subcharterového letu nepřiměřená, pokud jsou náklady třikrát vyšší než náklady na samotný let?

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/16

1)

Je třeba čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 261/2004 (1) vykládat v tom smyslu, že se pojem možnost zabránit vztahuje pouze na vznik mimořádných okolností nebo se vztahuje rovněž na následky mimořádných okolností, totiž na zrušení nebo velké zpoždění?

2)

Pokud Soudní dvůr odpoví na otázku 1 v tom smyslu, že se pojem možnost zabránit vztahuje na zpoždění: Pokud je mimořádnými okolnostmi dotčeno letadlo na předcházejícím letu, musí se provozující letecký dopravce snažit o náhradní stroj již od vzniku mimořádných okolností při předcházejícím letu nebo může počkat, dokud je jisté, že mimořádné okolnosti vedou ke značnému zpoždění následujícího letu?

3)

Pokud Soudní dvůr odpoví na otázku 1 v tom smyslu, že se pojem možnost zabránit vztahuje na zpoždění: Je rezervace subcharterového letu nepřiměřená, pokud jsou náklady třikrát vyšší než náklady na samotný let?

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/17

1)

Umožňují ustanovení článku 28 a násl. nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2700/2000 ze dne 16. listopadu 2000 (2), aby se jako základ pro celní hodnotu vzala dohodnutá převodní cena, která se skládá z částky, která byla nejprve uvedena a nahlášena na faktuře a paušální opravy po uplynutí období vyúčtování s použitím klíče rozdělení, a to nezávisle na tom, zda na konci období vyúčtování dochází k dodatečnému finančnímu zatížení zúčastněné osoby nebo k dobropisu ve prospěch zúčastněné osoby?

2)

Pokud ano:

Může být celní hodnota přezkoumána, respektive určena na základě zjednodušených přístupů, pokud je třeba uznat účinky dodatečných úprav převodní ceny (jak směrem nahoru, tak i směrem dolů)?

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/17

1)

Je třeba čl. 7 bod 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1) vykládat v tom smyslu, že pojem „nároky ze smlouvy“ zahrnuje rovněž nárok na náhradu škody podle článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 296/91 (2), který je uplatňován vůči provozujícímu leteckému dopravci, který není smluvním partnerem dotčeného cestujícího?

2)

V případě, že je čl. 7 bod 1 nařízení (ES) č. 1215/2012 použitelný:

Je třeba v případě přepravy osob na dvou letech bez významného pobytu na přestupním letišti považovat konečný cíl cestujícího za místo plnění podle čl. 7 bodu 1 písm. b) druhé odrážky nařízení (EU) č. 1215/2012 i tehdy, pokud nárok na náhradu škody podle článku 7 nařízení (ES) č. 261/2004 uplatňovaný prostřednictvím žaloby je založen na události, k níž došlo na první části letu a žaloba směřuje proti provozujícímu leteckému dopravci uskutečňujícímu první let, který není smluvní stranou smlouvy o přepravě?

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/18

1.

Je třeba čl. 5 bod 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1) vykládat v tom smyslu, že pojem „nároky ze smlouvy“ zahrnuje rovněž nárok na náhradu škody podle článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 296/91 (2), který je uplatňován vůči provozujícímu leteckému dopravci, který není smluvním partnerem dotčeného cestujícího?

2.

V případě, že se použije čl. 5 bod 1 nařízení (ES) č. 44/2001:

Je třeba v případě přepravy osob na dvou letech bez významného pobytu na přestupním letišti považovat konečný cíl cestujícího za místo plnění podle čl. 5 bodu 1 písm. b) druhé odrážky nařízení (ES) č. 44/2001, pokud nárok na náhradu škody podle článku 7 nařízení (ES) č. 261/2004 uplatňovaný prostřednictvím žaloby je založen na události, k níž došlo na první části letu a žaloba směřuje proti provozujícímu leteckému dopravci uskutečňujícímu první let, který není smluvní stranou smlouvy o přepravě?

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/18

—

roční účetní závěrky musí podávat pravdivý a věrný obraz o stavu aktiv, pasiv, finanční pozici a zisku nebo ztrátě společnosti (čl. 2 odst. 3 směrnice);

—

rezervy jsou určeny k pokrytí ztrát nebo závazků, jejichž podstata je jasně definována a u kterých je k rozvahovému dni pravděpodobné nebo jisté, že nastanou, ale není jistá částka nebo datum, ke kterému vzniknou (čl. 20 odst. 1 směrnice);

—

ocenění musí být provedeno obezřetně; zejména platí, že:

—

je třeba vzít v úvahu výnosy a náklady účetního období, k němuž se vztahují, bez ohledu na datum příjmu či platby těchto výnosů nebo nákladů (čl. 31 odst. 1 písm. d) směrnice);

—

jednotlivé položky aktiv a pasiv musí být oceněny odděleně [čl. 31 odst. 1 písm. e) směrnice]

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/19

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/20

1)

Může být pravomoc poskytnutá v čl. 64 odst. 1 úvodní části a písm. c) nařízení č. 883/2004 (1) s ohledem na články 63 a 7 nařízení č. 883/2004 a cíl a dosah nařízení č. 883/2004, jakož i volný pohyb osob a pracovníků uplatňována tak, že žádost o prodloužení vývozu dávky v nezaměstnanosti je v zásadě zamítána, ledaže by dle názoru Uwv nebylo vzhledem ke zvláštním okolnostem konkrétního případu, například pokud existuje konkrétní a prokazatelná perspektiva zaměstnání, přiměřené prodloužení vývozu odmítnout?

V případě záporné odpovědi na tuto otázku:

2)

Jakým způsobem mají členské státy pravomoc poskytovanou v čl. 64 odst. 1 úvodní části a písm. c) nařízení č. 883/2004 uplatňovat?

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/20

1)

Je třeba vykládat čl. 1 odst. 1 nařízení č. 650/2012 (1) v tom smyslu, že oblast použití nařízení („dědění majetku zemřelých osob“) se vztahuje i na ustanovení vnitrostátního práva, která, jako § 1371 odst. 1 německého Bürgerliches Gesetzbuch (BGB – občanský zákoník), upravují majetkoprávní otázky po úmrtí jednoho z manželů zvýšením zákonného dědického podílu druhého z manželů?

2)

Je třeba v případě záporné odpovědi na otázku 1) vykládat čl. 68 písm. l), čl. 67 odst. 1 v každém případě v tom smyslu, že dědický podíl pozůstalého manžela, i když tento podíl vyplývá z části ze zvýšení na základě majetkoprávní úpravy, jakou je § 1371 odst. 1 BGB, lze přijmout jako celek do evropského dědického osvědčení?

Pokud je to třeba v zásadě zamítnout, lze s tím přesto výjimečně souhlasit v situacích, ve kterých:

3)

Je třeba v případě celkové záporné odpovědi na otázky 1.) a 2.) vykládat čl. 68 písm. l) nařízení č. 650/2012 v tom smyslu, že dědický podíl pozůstalého manžela zvýšený na základě majetkoprávní úpravy lze jako celek – z důvodu zvýšení pak však jen pro informaci – zahrnout do evropského dědického osvědčení?

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/21

1.

Je pro účely zásady rovnocennosti mezi zaměstnanci na dobu určitou a zaměstnanci na dobu neurčitou třeba za „srovnatelné situace“ považovat ukončení pracovní smlouvy pro „objektivní okolnosti“ podle čl. 49 odst. 1 písm. c) ET a ukončení z „objektivních důvodů“ podle článku 52 ET, a představuje tudíž rozdílné odstupné v jednom a druhém případě nerovné zacházení mezi zaměstnanci na dobu určitou a zaměstnanci na dobu neurčitou, které zakazuje směrnice Rady 1999/70/ES (1) ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS?

2.

Pokud tomu tak je, je třeba mít za to, že cíle sociální politiky, které odůvodňují zavedení smlouvy o výpomoci jako druhu smlouvy, rovněž podle ustanovení 4 bodu 1 výše uvedené rámcové dohody odůvodňují rozdíl v zacházení při poskytnutí méně výhodného odstupného při ukončení pracovního poměru, když zaměstnavatel svobodně zvolí, že taková smlouva o výpomoci bude uzavřena na dobu určitou?

3.

Je pro účely zajištění užitečného účinku uvedené směrnice 1999/70/ES, pokud se má za to, že chybí řádné odůvodnění v souladu s ustanovením 4 bodem 1, třeba zaujmout výklad, že nerovné zacházení při poskytnutí odstupného z důvodu ukončení smlouvy mezi zaměstnanci na dobu určitou a zaměstnanci na dobu neurčitou ve výše uvedené španělské právní úpravě představuje jednu z diskriminací zakázaných článkem 21 Listiny, která je v rozporu se zásadami rovného zacházení a nediskriminace, jež patří mezi základní zásady unijního práva?

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/22

—

zrušil rozsudek Tribunálu T-460/13 v rozsahu, v němž se v něm zamítá návrh na zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. června 2013 ve věci COMP/39226 – Lundbeck (citalopram), v němž bylo konstatováno porušení čl. 101 odst. 1 SFEU a článku 53 Dohody o EHP z hlediska cíle v rozsahu, v němž se týká navrhovatelek;

—

zrušil čl. 1 odst. 4 rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká navrhovatelek;

—

zrušil čl. 2 odst. 4 rozhodnutí v rozsahu, v němž ukládá navrhovatelkám pokutu, nebo případně snížil výši této pokuty; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení a jiných nákladů a výdajů, které navrhovatelky vynaložily v souvislosti s touto věcí, a přijal jakákoli jiná opatření, která považuje za vhodná.

1.

Tribunál nesprávně uplatnil požadavky pro prokázání porušení čl. 101 odst. 1 „z hlediska cíle“, které vymezil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ve věci Cartes Bancaires v. Komise C-67/13 P, ECLI: EU:C:2014:2204 (dále jen „rozsudek Cartes Bancaires“). Dohoda navrhovatelek se společností H. Lundbeck A/S (dále jen „společnost Lundbeck“), která nabyla účinnosti dne 16. června 2002 (dále jen „dohoda“), nebyla na základě vlastní povahy škodlivá pro hospodářskou soutěž. Jejím účelem bylo prima facie vyřešit spor o patent mezi navrhovatelkami a společností Lundbeck. K tomu, aby se zjistilo, že tato dohoda byla skutečně škodlivá pro hospodářskou soutěž, měla Komise povinnost posoudit její účinky.

2.

Tribunál tím, že konstatoval, že v okamžiku nabytí účinnosti této dohody existovala mezi navrhovatelkami a společností Lundbeck relevantní „potenciální hospodářská soutěž“ zjevně zkreslil důkazy obsažené v soudním spise. Komise měla povinnost objektivně prokázat, že navrhovatelky měly skutečnou a konkrétní možnost vstoupit na trh ekonomicky životaschopným způsobem. Důkazy bylo prokázáno, že a) po dobu platnosti dohody neexistovala skutečná a konkrétní možnost vstoupit na trh jak z objektivního hlediska, tak i po stránce ekonomické životaschopnosti, a b) navrhovatelky v rámci jednání, která předcházela uzavření dohody, nebyly nijak motivovány k tomu, aby ve vztahu k jejich připravenosti vstoupit na trh uváděly pravdivé informace a klamaly společnost Lundbeck tak, aby souhlasila s tím, že jim bude dodávat svůj vlastní výrobek za zvýhodněných cen a uhradila jim určitou částku. To ve skutečnosti umožnilo okamžitý vstup navrhovatelek na trh, což by jinak zásadně nemohly učinit. Tribunál opomněl zohlednit zásadní rozdíl mezi navrhovatelkami a dalšími generickými výrobci, kteří uzavřeli dohody se společností, a totiž skutečnost, že navrhovatelky neměly žádnou skutečnou a konkrétní možnost získat po dobu trvání dohody registraci.

3.

Každopádně navrhovatelkám neměla být uložena žádná pokuta. Po dobu trvání dohody pokyny Komise nepovažovaly takovou dohodu za protiprávní jednání „z hlediska cíle“. Šlo o nový případ, v němž společnost Lundbeck byla chráněna prima facie proti hospodářské soutěži prostřednictvím svých patentů a regulačních překážek, přičemž navrhovatelky ve skutečnosti zlepšily svou konkurenceschopnost ve vztahu ke společnosti Lundbeck na relevantním trhu tím, že získaly slevy na dodávky výrobku společnosti Lundbeck, který navrhovatelky mohly označovat jako svůj vlastní. Pokuta uložená navrhovatelkám nezohlednila novost tohoto protiprávního jednání a neodůvodněné průtahy Komise, neboť oznámení o zahájení šetření mohla Komise navrhovatelkám zcela bez problémů sdělit o více než pět dříve, než jak skutečně učinila.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/23

—

zrušil rozsudek nebo přijal jakákoli jiná opatření, která považuje za vhodná.

1.

První důvod kasačního opravného prostředku. Tribunál neprokázal, že dohody o narovnání představují porušení „z hlediska cíle“ ve smyslu rozsudku Cartes Bancaires. Tribunál zejména neuvedl, proč jsou dohody o urovnání na základě vlastní povahy v nezbytném rozsahu škodlivé pro hospodářskou soutěž, aniž by bylo nutné posuzovat jejich skutečné a možné účinky. Tribunál místo toho vyjadřuje pochybnosti a nejistotu stran zásadních bodů analýzy dohod o urovnání.

2.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku. Důkazy, o které se opírají závěry Tribunálu, nesplňují požadavky na přesnost, spolehlivost, soudržnost a ucelenost důkazů, které Soudní dvůr vymezil jakožto nezbytné pro splnění důkazního břemene při prokazování protiprávního jednání „z hlediska cíle“.

3.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku. Tribunál obrací důkazní břemeno tím, že společnosti Generics (UK) ukládá, aby na podporu zákonnosti dohod o urovnání prokázala, že v důsledku soudního řízení by zcela jistě vzniklo riziko a že společnost Generics (UK) by v tomto řízení zcela jistě neměla úspěch.

4.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku. Tribunál v plném rozsahu nepřezkoumal zamítnutí uplatnění čl. 101 odst. 3 SFEU ze strany Komise.

5.

Pátý důvod kasačního opravného prostředku. Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že uplatnil svou pravomoc soudního přezkumu nad rámec své pravomoci, když konstatoval nové porušení čl. 101 odst. 1 SFEU, které nebylo uvedeno v rozhodnutí, a svým zjištěním nahradil zjištění Komise.

6.

Šestý důvod kasačního opravného prostředku. Tribunál nevymezil jasné, přesné a soudržné důkazy, o které by se opíralo konstatování, že se společnost Generics (UK) dopustila údajného protiprávního jednání úmyslně nebo z nedbalosti, jak je vyžadováno podle čl. 23 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (1) ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/24

—

Určit, že ve smyslu článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie Řecká republika tím, že přijala a ponechala v platnosti právní předpisy, které dovolují zpřístupňování ropných produktů bez uhrazení spotřební daně v čerpacích stanicích patřících společnosti „Hellenic Duty Free Shops SA“ na hraničních přechodech Kipoi Evrosu, Kakavia a Evzonoi, jež se všechny nacházejí v oblastech hraničících se třetími zeměmi – konkrétně Tureckem, Albánií a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií – nesplnila povinnosti které pro ni vyplývají z čl. 7 odst. 1 směrnice 2008/118/ES (1);

—

uložit Řecké republice náhradu nákladů řízení.

1.

Podle odůvodněného stanoviska ze dne 1. září 2014, které Komise zaslala řeckým orgánům, Řecká republika tím, že schvalovala, že čerpací stanice provozované společností „Hellenic Duty Free Shops SA“ na hraničních přechodech v Kipoi na Evrosu, Kakavia a Evzonoi zpřístupňují ropné produkty, z nichž nebyla uhrazena spotřební daň, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze směrnice 2008/118 o obecné úpravě spotřebních daní, v rozsahu, v němž nemá za to, že zpřístupňování těchto produktů představuje skutečné propuštění ke spotřebě. Přímé načerpání pohonných hmot do vozidel na těchto čerpacích stanicích představuje propouštění ke spotřebě a podlého spotřební dani.

2.

Výjimky ze základního pravidla, podle kterého daňová povinnost vzniká v členském státě, v němž došlo k propuštění ke spotřebě, jsou výslovně upraveny unijními právními předpisy. Využití zjednodušených postupů pro vývoz do třetích zemí v případě zpřístupnění ropných produktů podléhajících spotřební dani je v rozporu se směrnicí 2008/118, neboť nespadá pod žádné z příslušných ustanovení této směrnice.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/25

—

částečně nebo úplně zrušil rozsudek;

—

zrušil rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká navrhovatelek, nebo podpůrně zrušil pokuty uložené navrhovatelkám tímto rozhodnutím, nebo podpůrně tyto pokuty podstatně snížil;

—

nařídil Komisi náhradu nákladů řízení navrhovatelek v tomto řízení a v řízení před Tribunálem;

—

vrátil věc Tribunálu, aby ji v souladu s rozsudkem Soudního dvora opětovně přezkoumal;

—

přijal jakákoli jiná opatření, která považuje za vhodná.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/26

—

zrušil rozsudek Tribunálu (devátého rozšířeného senátu) vydaný dne 15. září 2016 ve věci T-346/14 v rozsahu upřesněném v kasačním opravném prostředku, tedy body 2 a 4 výroku,

—

vyhověl návrhovým žádáním předloženým navrhovatelem v řízení před Tribunálem v rozsahu upřesněném níže, a to:

v rozsahu, v němž se uplatní na navrhovatele, a

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a o žalobě na neplatnost formulované v návrhu na úpravu žaloby.

1.

První důvod vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil tím, že měl za to, že kritérium pro určení osob stanovené v čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ve znění druhého pozměňujícího rozhodnutí je v souladu s cíli společné zahraniční a bezpečnostní politiky uvedenými v článku 21 SEU. Tribunál odmítl uznat, že pokud, tak jako v projednávaném případě, existují hodnověrné důkazy o tom, že dotyčná země nedosahuje homogenních a uspokojivých výsledků v oblasti dodržování základních zásad lidských práv nebo právního státu, musí být tvrzená zpronevěření veřejných prostředků přinejmenším předmětem stíhání nebo soudních řízení probíhajících v této zemi.

2.

Druhý důvod vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil tím, že 1) odmítl konstatovat, že existují hodnověrné důkazy o absenci homogenních a uspokojivých výsledků v oblasti dodržování základních zásad lidských práv nebo právního státu na Ukrajině, a 2) považoval určité ukrajinské orgány, které poskytly důkazy, z nichž vycházela Rada Evropské unie, za „vysoké justiční orgány“. Tribunál se mimoto dopustil pochybení tím, že nijak neodůvodnil své postoje v bodech 1) a 2).

3.

Třetí důvod vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil tím, že došel k závěru, že 1) zapsání jména navrhovatele na seznam na základě dopisu ukrajinských orgánů ze dne 10. října 2014 splňuje kritéria pro určení a že 2) se Rada nedopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o zapsání navrhovatele na seznam.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/27

—

zrušil rozsudek Tribunálu (devátého rozšířeného senátu) vydaný dne 15. září 2016 ve věci T-348/14 v rozsahu upřesněném v kasačním opravném prostředku, tedy body 2 a 4 výroku,

—

vyhověl návrhovým žádáním předloženým navrhovatelem v řízení před Tribunálem v rozsahu upřesněném níže, a to:

v rozsahu, v němž se uplatní na navrhovatele, a

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a o žalobě na neplatnost formulované v návrhu na úpravu žaloby.

1.

První důvod vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil tím, že měl za to, že kritérium pro určení osob stanovené v čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ve znění druhého pozměňujícího rozhodnutí je v souladu s cíli společné zahraniční a bezpečnostní politiky uvedenými v článku 21 SEU. Tribunál odmítl uznat, že pokud, tak jako v projednávaném případě, existují hodnověrné důkazy o tom, že dotyčná země nedosahuje homogenních a uspokojivých výsledků v oblasti dodržování základních zásad lidských práv nebo právního státu, musí být tvrzená zpronevěření veřejných prostředků přinejmenším předmětem stíhání nebo soudních řízení probíhajících v této zemi.

2.

Druhý důvod vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil tím, že 1) odmítl konstatovat, že existují hodnověrné důkazy o absenci homogenních a uspokojivých výsledků v oblasti dodržování základních zásad lidských práv nebo právního státu na Ukrajině, a 2) považoval určité ukrajinské orgány, které poskytly důkazy, z nichž vycházela Rada Evropské unie, za „vysoké justiční orgány“. Tribunál se mimoto dopustil pochybení tím, že nijak neodůvodnil své postoje v bodech 1) a 2).

3.

Třetí důvod vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil tím, že došel k závěru, že 1) zapsání jména navrhovatele na seznam na základě dopisu ukrajinských orgánů ze dne 30. prosince 2014 splňuje kritéria pro určení a že 2) se Rada nedopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o zapsání navrhovatele na seznam.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/28

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 14. září 2016 ve věci National Iranian Tanker Company v. Rada Evropské unie (věc T-207/15);

—

rozhodl věc předloženou Tribunálu a zejména:

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a řízení před Tribunálem.

1.

První důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál měl nesprávně za to, že rozhodnutí Rady 2015/236 ze dne 12. února 2015 a prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/230 ze dne 12. února 2015 nejsou v rozporu se zásadami překážky věci pravomocně rozsouzené, právní jistoty, legitimního očekávání a věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, či neporušují právo na účinnou právní ochranu podle článku 47 Listiny EU.

2.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál měl nesprávně za to, že kritéria pro určení byla v případě navrhovatelky splněna.

3.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál měl nesprávně za to, že zásah do základních práv navrhovatelky byl přiměřený.

4.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál neprávem zamítl podpůrný argument navrhovatelky, že široký výklad kritéria pro určení by jej učinil nepřiměřeným.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/29

—

zrušil rozsudek Tribunálu z dne 8. září 2016 ve věci T-467/13 nebo zrušil články 1, 2 a 3 rozhodnutí Komise C(2013) 3803 final ze dne 19. června 2013 ve věci AT.39226-Lundbeck v rozsahu, v němž se vztahují na Arrow; nebo

—

podpůrně, aby zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 8. září 2016 ve věci T-467/13 a vrátil věc zpět Tribunálu; nebo

—

ještě podpůrněji, aby zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 8. září 2016 ve věci T-467/13 v rozsahu, v němž tento rozsudek potvrdil pokutu, která byla Arrow uložena v souladu s článkem 2 rozhodnutí Komise C(2013) 3803 final za britskou a dánskou dohodu nebo snížil výši této pokuty; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených Arrow.

1.

První důvod: Tribunál přenesl důkazní břemeno na Arrow a zbavil Komisi její povinnosti zjistit existenci potencionální hospodářské soutěže.

2.

Druhý důvod: Tribunál nesprávně vyvodil existenci potencionální hospodářské soutěže z řady předpokladů v rozporu se zásadou, že potencionální hospodářská soutěž vyžaduje existenci konkrétní a skutečné možnosti vstupu.

3.

Třetí důvod: Tribunál připsal neoprávněnou důležitost záměru společnosti Lundbeck a nesprávně posoudil důkazní důležitost skutečností, které nastaly po podpisu dotčených dohod.

4.

Čtvrtý důvod: Tribunál nezohlednil důležitost a dopad rozhodnutí anglického soudu „Paroxetine“.

5.

Pátý důvod: Tribunál nesprávně vyvodil existenci potencionální hospodářské soutěže ze skutečnosti, že společnost Arrow učinila kroky k přípravě pro vstup na trh.

6.

Šestý důvod: Tribunál nesprávně uplatnil domněnku prozatímní neplatnosti a neporušení patentů společnosti Lundbeck.

1.

První důvod: Tribunál pominul skutečnost, že cílem dohody, která je „pouze schopná“ omezit hospodářskou soutěž, není omezení.

2.

Druhý důvod: Tribunál pochybil, když kvalifikoval tyto dohody v podstatě jako dohody o vyloučení z trhu.

3.

Třetí důvod: Tribunál nesprávně dospěl k závěru, že Komise mohla zjistit protisoutěžní cíl dohod, aniž by zjišťovala situaci, která by byla nastolena v případě neexistence těchto dohod.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/31

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 2016, oznámený Radě dne 16. září 2016 ve věci T-111/14, Unitec Bio SA v. Rada Evropské unie;

—

zamítl žalobu podanou žalobkyní v prvním stupni domáhající se zrušení napadeného nařízení; a

uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení vynaložených Radou v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.

—

vrátil věc zpět Tribunálu k novému posouzení;

—

stanovil, že o náhradě nákladů řízení v prvním stupni a v tomto řízení bude rozhodnuto později.

1.

První důvod vychází z toho, že Tribunál použil nesprávné právní kritérium, když posuzoval, zda měla Rada důkazy k tomu, aby rozhodla, že ceny vnitrostátních surovin uvedené v záznamech relevantních argentinských vývozců byly zkresleny v takové míře, jež odůvodňovala jejich nezohlednění a použití metodiky stanovené podle čl. 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení (1). Tribunál tím uložil orgánu příliš vysoké důkazní břemeno.

2.

Druhý důvod vychází z toho, že konstatování Tribunálu, podle kterého důkazy předkládané orgány nebyly dostatečné k tomu, aby bylo prokázáno dostatečné zkreslení cen surovin v Argentině v důsledku systému diferenciované vývozní daně, není řádně odůvodněno.

3.

Třetí důvod vychází z toho, že výrok napadeného rozsudku, kterým se zrušují antidumpingová cla v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně, je nepřiměřený s ohledem na jediný důvod zrušení, kterým se zabýval Tribunál, a přiznává nepatřičné účinky konstatování protiprávnosti.

4.

Rada prokáže, že napadený rozsudek je stižen několika právními vadami, jež zatěžují jeho platnost. Kromě toho Rada uvádí, že skutečnosti, z nichž vychází první žalobní důvod žalobkyně, jsou v dostatečně prokázány k tomu, aby Soudní dvůr mohl rozhodnout o tomto žalobním důvodu a žalobu zamítnout.

5.

Rada proto zdvořile žádá, aby byl napadený rozsudek zrušen a návrh na zrušení napadeného nařízení podaný žalobkyní v prvním stupni zamítnut.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/32

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 2016, doručený Radě dne 16. září 2016, ve věci T-139/14, PT Wilmar Bioenergi Indonesia a PT Wilmar Nabati Indonesia v. Rada Evropské unie;

—

zamítl žalobu na neplatnost napadeného nařízení podanou v prvním stupni; a

—

uložil žalobkyním v prvním stupni náhradu nákladů řízení vynaložených Radou v prvním stupni řízení a v řízení o kasačním opravném prostředku.

—

vrátil věc zpět Tribunálu k novému posouzení;

—

rozhodl, že o nákladech vynaložených v prvním stupni řízení a v řízení o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto později.

1.

Zaprvé, Tribunál použil nesprávné právní kritérium při posouzení, zda Rada měla důkazy umožňující rozhodnout, že domácí ceny surovin obsažené v záznamech příslušných indonéských vývozců byly dostatečně zkresleny, aby odůvodňovaly, že k nim nebude přihlíženo a Rada použije metodu uvedenou v čl. 2 odst. 5 druhém pododstavci základního nařízení (1). Tribunál tím uložil orgánu příliš těžké důkazní břemeno.

2.

Zadruhé, závěr Tribunálu, že důkazy předložené orgány nebyly dostatečné k tomu, aby ukázaly, že v důsledku systému diferencované vývozní daně („DET system“) došlo k citelnému zkreslení cen hlavních surovin v Indonésii, není řádně odůvodněn.

3.

Zatřetí, výroková část napadeného rozsudku, která ruší antidumpingové clo v rozsahu, v němž se vztahují na žalobkyně, je nepřiměřená vzhledem k jedinému důvodu pro zrušení, který Tribunál připustil, a zjištění protiprávnosti má v důsledku toho neoprávněné účinky.

4.

Rada prokáže, že napadený rozsudek je stižen několika nesprávnými právními posouzeními, která mají vliv na jeho platnost. Rada dále tvrdí, že skutečnosti, o něž se opírá šestý žalobní důvod uvedený žalobkyněmi, jsou dostatečně prokázány, takže Soudní dvůr může o tomto žalobním důvodu rozhodnout a žalobu zamítnout.

5.

Rada tedy zdvořile žádá o zrušení napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby na neplatnost napadeného nařízení, kterou podaly žalobkyně v prvním stupni.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/33

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 2016, oznámený Radě dne 16. září 2016 ve věci T-121/14, PT Pelita Agung Agrindustri v. Rada Evropské unie;

—

zamítl žalobu podanou žalobkyní v prvním stupni domáhající se zrušení napadeného nařízení; a

uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení vynaložených Radou v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.

—

vrátil věc zpět Tribunálu k novému posouzení;

—

stanovil, že o náhradě nákladů řízení v prvním stupni a v tomto řízení bude rozhodnuto později.

1.

První důvod vychází z toho, že Tribunál použil nesprávné právní kritérium, když posuzoval, zda měla Rada důkazy k tomu, aby rozhodla, že ceny vnitrostátních surovin uvedené v záznamech relevantních indonéských vývozců byly zkresleny v takové míře, jež odůvodňovala jejich nezohlednění a použití metodiky stanovené podle čl. 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení (1). Tribunál tím uložil orgánu příliš vysoké důkazní břemeno.

2.

Druhý důvod vychází z toho, že konstatování Tribunálu, podle kterého důkazy předkládané orgány nebyly dostatečné k tomu, aby bylo prokázáno dostatečné zkreslení cen surovin v Indonésii v důsledku systému diferenciované vývozní daně, není řádně odůvodněno.

3.

Třetí důvod vychází z toho, že výrok napadeného rozsudku, kterým se zrušují antidumpingová cla v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně, je nepřiměřený s ohledem na jediný důvod zrušení, kterým se zabýval Tribunál, a přiznává nepatřičné účinky konstatování protiprávnosti.

4.

Rada prokáže, že napadený rozsudek je stižen několika právními vadami, jež zatěžují jeho platnost. Kromě toho Rada uvádí, že skutečnosti, z nichž vychází druhý žalobní důvod žalobkyně, jsou v dostatečně prokázány k tomu, aby Soudní dvůr mohl rozhodnout o tomto žalobním důvodu a žalobu zamítnout.

5.

Rada proto zdvořile žádá, aby byl napadený rozsudek zrušen a návrh na zrušení napadeného nařízení podaný žalobkyní v prvním stupni zamítnut.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/34

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 2016, oznámený Radě dne 16. září 2016, ve věci T-120/14, PT Ciliandra Perkasa v. Rada Evropské unie;

—

zamítl žalobu podanou v prvním stupni směřující ke zrušení napadeného nařízení; a

—

uložil žalobkyni v prvním stupni náhradu nákladů řízení vynaložených Radou v řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.

—

vrátil věc Tribunálu k novému posouzení;

—

o nákladech vynaložených v řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku rozhodl později.

1.

Zaprvé, Tribunál uplatnil nesprávné právní kritérium při posuzování, zda Rada měla k dispozici důkazy umožňující rozhodnout, že tuzemské ceny surovin obsažené v účetních záznamech příslušných indonéských vývozců byly natolik zkresleny, že je důvodné je nezohlednit a použít metodu stanovenou v čl. 2 odst. 5) druhém pododstavci základního nařízení (1). Tribunál tímto uvalil na dotyčný orgán příliš velké důkazní břemeno.

2.

Zadruhé, závěr Tribunálu, že důkazy předložené orgány nebyly dostačující k prokázání značného zkreslení cen hlavních surovin v Indonésii jakožto důsledku systému RVD, není náležitě odůvodněn.

3.

Zatřetí, výrok napadeného rozsudku, který zrušuje antidumpingové clo v rozsahu, v němž se týká žalobkyně v prvním stupni, je ve vztahu k jedinému žalobnímu důvodu ke zrušení zkoumanému Tribunálem nepřiměřený a vyvolává nežádoucí účinky spojené se zjištěním protiprávnosti.

4.

Rada doloží, že napadený rozsudek je stižen několika vadami spočívajícími v nesprávném právním posouzení, jimiž je dotčena jeho platnost. Dále Rada tvrdí, že skutečnosti, na kterých se zakládá třetí žalobní důvod, byly dostatečně prokázány, a Soudní dvůr tak může o tomto žalobnímu důvodu rozhodnout a žalobu zamítnout.

5.

Rada proto navrhuje, aby napadený rozsudek byl zrušen a žaloba na neplatnost napadeného nařízení podaná v prvním stupni byla zamítnuta.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/35

—

zrušil rozsudek ve věci T-80/14, PT Perindustrian dan Perdagangan Musim Semi Mas (PT Musim Mas) v. Rada, vydaný Tribunálem dne 15. září 2016 a oznámený Radě dne 16. září 2016,

—

zamítnul žalobu podanou v prvním stupni za účelem dosažení zrušení napadeného nařízení, a

—

rozhodnul, že žalobkyně v prvním stupni ponese náklady vynaložené Radou v souvislosti s řízením v prvním stupni a s řízením o kasačním opravném prostředku.

—

vrátil věc Tribunálu k novému posouzení,

—

rozhodl, že o nákladech řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto později.

1.

Zaprvé, Tribunál použil nesprávné právní kritérium pro určení, zda Rada disponovala důkazy umožňujícími rozhodnout, že tuzemské ceny surovin uvedené v materiálech dotčených indonéských vývozců jsou dostatečně zkreslené k tomu, aby k nim Rada nepřihlížela, a použít metodu stanovenou v čl. 2 odst. 5 druhém pododstavci základního nařízení (1). Tribunál tak na uvedený orgán přenesl příliš velké důkazní břemeno.

2.

Zadruhé, závěr Tribunálu, podle něhož důkazy předložené orgány nebyly dostatečné pro prokázání značného zkreslení cen hlavních surovin v Indonésii plynoucího ze systému rozdílné vývozní daně, není řádně odůvodněn.

3.

Zatřetí, výrok napadeného rozsudku, jimiž se zrušují antidumpingová cla v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně v prvním stupni, je nepřiměřený k samotnému žalobnímu důvodu znějícímu na zrušení, který Tribunál zkoumal, a spojuje s konstatovanou protiprávností nepřípustné důsledky.

4.

Rada prokáže, že napadený rozsudek je stižen několika nesprávnými právními posouzeními, která mají vliv na jeho platnost. Rada mimoto tvrdí, že skutečnosti uplatňované v druhé části druhého žalobního důvodu jsou dostatečně prokázané k tomu, aby Soudní dvůr mohl o tomto žalobním důvodu rozhodnout a žalobu zamítnout.

5.

Rada tedy žádá o zrušení napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby na neplatnost napadeného nařízení podané žalobkyní.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/36

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 2016, oznámený Radě dne 16. září 2016 ve věcech T-112/14 až T-116/14 a T-119/14, Molinos Río de la Plata SA v. Rada Evropské unie;

—

zamítl žaloby podané v prvním stupni domáhající se zrušení napadeného nařízení; a

—

uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení vynaložených Radou v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.

—

vrátil věc zpět Tribunálu k novému posouzení;

—

stanovil, že o náhradě nákladů řízení v prvním stupni a v tomto řízení bude rozhodnuto později.

1.

První důvod vychází z toho, že Tribunál použil nesprávné právní kritérium, když posuzoval, zda měla Rada důkazy k tomu, aby rozhodla, že ceny vnitrostátních surovin uvedené v záznamech relevantních argentinských vývozců byly zkresleny v takové míře, jež odůvodňovala jejich nezohlednění a použití metodiky stanovené podle čl. 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení (1). Tribunál tím uložil orgánu příliš vysoké důkazní břemeno.

2.

Druhý důvod vychází z toho, že konstatování Tribunálu, podle kterého důkazy předkládané orgány nebyly dostatečné k tomu, aby bylo prokázáno dostatečné zkreslení cen surovin v Argentině v důsledku systému diferenciované vývozní daně, není řádně odůvodněno.

3.

Třetí důvod vychází z toho, že výrok napadeného rozsudku, kterým se zrušují antidumpingová cla v rozsahu, v němž se týkají žalobkyň, je nepřiměřený s ohledem na jediný důvod zrušení, kterým se zabýval Tribunál, a přiznává nepatřičné účinky konstatování protiprávnosti.

4.

Rada prokáže, že napadený rozsudek je stižen několika právními vadami, jež zatěžují jeho platnost. Kromě toho Rada uvádí, že skutečnosti, z nichž vychází první žalobní důvod žalobkyň, jsou v dostatečně prokázány k tomu, aby Soudní dvůr mohl rozhodnout o tomto žalobním důvodu a žalobu zamítnout.

5.

Rada proto zdvořile žádá, aby byl napadený rozsudek zrušen a návrhy na zrušení napadeného nařízení podaný žalobkyněmi v prvním stupni zamítnuty.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/37

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 2016 ve věci T-117/14, Cargill SACI v. Rada Evropské unie doručený Radě dne 16. září 2016;

—

zamítl žalobu podanou žalobkyní v prvním stupni na zrušení napadeného nařízení a

—

uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení, které Rada vynaložila v prvním stupni, jakož i v řízení o kasačním opravném prostředku.

—

vrátil věc Tribunálu k novému posouzení;

—

rozhodl, že o nákladech řízení v obou stupních bude rozhodnuto později.

1.

Zaprvé, Tribunál při posuzování, zda Rada měla důkazy, na základě nichž mohla rozhodnout, že tuzemské ceny surovin uvedené v záznamech příslušných argentinských vývozců byly natolik zkreslené, že odůvodňovaly, aby zůstaly nezohledněny a aby byla použita metoda stanovená v čl. 2 odst. 5 druhém pododstavci základního nařízení (1), použil nesprávné právní kritérium.

2.

Zadruhé, konstatování Tribunálu, že důkazy předložené orgány nebyly dostatečné k prokázání, že v Argentině existovalo značné zkreslení cen hlavních surovin, které bylo důsledkem systému DET, není řádně odůvodněno.

3.

Zatřetí, výrok napadeného rozsudku, kterým byla zrušena antidumpingová cla v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně, je nepřiměřený vzhledem k jedinému důvodu pro zrušení, který byl Tribunálem konstatován, a zjištěné protiprávnosti tím přikládá nadměrný účinek.

4.

Rada prokáže, že napadený rozsudek je zatížen několika právními vadami, které mají dopad na jeho platnost. Kromě toho Rada tvrdí, že skutečnosti, které tvoří základ prvního žalobního důvodu, jsou dostatečně prokázány, Soudní dvůr tedy může o tomto důvodu rozhodnout a žalobu zamítnout.

5.

Rada proto navrhuje, aby byl napadený rozsudek zrušen a aby byla žaloba podaná žalobkyní v prvním stupni na zrušení napadeného nařízení zamítnuta.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/38

—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 2016, oznámený Radě dne 16. září 2016 ve věci T-118/14, LDC Argentina SA v. Rada Evropské unie;

—

zamítl žalobu podanou žalobkyní v prvním stupni domáhající se zrušení napadeného nařízení; a

—

uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení vynaložených Radou v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.

—

vrátil věc zpět Tribunálu k novému posouzení;

—

stanovil, že o náhradě nákladů řízení v prvním stupni a v tomto řízení bude rozhodnuto později.

1.

První důvod vychází z toho, že Tribunál použil nesprávné právní kritérium, když posuzoval, zda měla Rada důkazy k tomu, aby rozhodla, že ceny vnitrostátních surovin uvedené v záznamech relevantních argentinských vývozců byly zkresleny v takové míře, jež odůvodňovala jejich nezohlednění a použití metodiky stanovené podle čl. 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení (1). Tribunál tím uložil orgánu příliš vysoké důkazní břemeno.

2.

Druhý důvod vychází z toho, že konstatování Tribunálu, podle kterého důkazy předkládané orgány nebyly dostatečné k tomu, aby bylo prokázáno dostatečné zkreslení cen surovin v Argentině v důsledku systému diferenciované vývozní daně, není řádně odůvodněno.

3.

Třetí důvod vychází z toho, že výrok napadeného rozsudku, kterým se zrušují antidumpingová cla v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně, je nepřiměřený s ohledem na jediný důvod zrušení, kterým se zabýval Tribunál, a přiznává nepatřičné účinky konstatování protiprávnosti.

4.

Rada prokáže, že napadený rozsudek je stižen několika právními vadami, jež zatěžují jeho platnost. Kromě toho Rada uvádí, že skutečnosti, z nichž vychází první žalobní důvod žalobkyně, jsou v dostatečně prokázány k tomu, aby Soudní dvůr mohl rozhodnout o tomto žalobním důvodu a žalobu zamítnout.

5.

Rada proto zdvořile žádá, aby byl napadený rozsudek zrušen a návrh na zrušení napadeného nařízení podaný žalobkyní v prvním stupni zamítnut.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/39

—

zcela nebo částečně zrušil napadený rozsudek;

—

zcela nebo částečně zrušil rozhodnutí;

—

zrušil nebo významně snížil pokutu;

—

podpůrně, aby vrátil věc zpět Tribunálu k rozhodnutí v souladu s rozsudkem Soudního dvora;

—

uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení, jakož i řízení před Tribunálem.

1)

Tribunál uplatnil nesprávné právní kritérium při posuzování toho, zda Alpharma byla potencionálním soutěžitelem v situaci, kdy její výrobky porušovaly patenty společnosti Lundbeck. Pro nedostatek důkazů prokazujících, že patenty společnosti Lundbeck byly slabé, je nutno považovat patenty za platné a vstoupení na trh s porušujícím výrobkem za nezákonné.

2)

Přestože uznává, že Alpharma zjistila pouze krátce před urovnáním, že společnosti Lundbeck bude udělen patent a že její výrobky porušují patenty společnosti Lundbeck, Tribunál neposoudil, zda Komise prokázala, že vstup společnosti Alpharma na trh zůstal pouze ekonomicky využitelnou strategií ve světle těchto dodatečných překážek vstupu. Namísto toho se Tribunál spolehl na důkaz, který není citován v rozhodnutí, a nesprávně přesunul důkazní břemeno na navrhovatelky, aby vyvrátily tvrzení Komise, že Alpharma byla potencionálním soutěžitelem.

3)

Tribunál uplatnil nesprávné právní kritérium při posuzování toho, zda dohoda o urovnání představovala omezení hospodářské soutěže „z hlediska účelu“, protože neposoudil, zda Komise prokázala, že bylo dostatečně pravděpodobné, že dohoda o urovnání bude mít negativní účinky, a nevzal v úvahu skutečnost, že Komise neměla žádnou předchozí zkušenost s tímto druhem urovnání v souvislosti s patenty.

4)

Tribunál neposoudil, zda Komise prokázala svá tvrzení, že omezení v dohodě o urovnání překročilo rozsah patentů společnosti Lundbeck.

5)

Tribunál uplatnil nesprávné právní kritérium při posuzování toho, zda trvání vyšetřovacích řízení Komise bylo nepřiměřené a porušilo práva navrhovatelek na obhajobu.

6)

Tribunál se dopustil pochybení, když potvrdil rozhodnutí Komise poslat rozhodnutí společnosti Zoetis (nyní Alpharma LLC), a nikoliv Merck Generics Holding GmbH přesto, že Komise v rozhodnutí neposkytla žádný základ pro rozlišování mezi situacemi těchto dvou společností.

7)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že rozhodl, že zákon byl dostatečně jasný v době dohody o urovnání a že se navrhovatelky mohly jednoznačně seznámit se svými právy a povinnostmi a postupovat podle toho.

8)

Tribunál se dopustil pochybení, když potvrdil rozhodnutí i přesto, že Komise zjevně nevzala v úvahu závažnost tvrzeného porušení při stanovení pokuty, jak vyžaduje čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 (1).

9)

Tribunál uplatnil nesprávné právní kritérium při posouzení příslušného roku pro výpočet 10 % limitu na výši pokuty uložené A. L. Industrier.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/40

—

zrušil bod 1 výroku rozsudku;

—

zrušil čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 rozhodnutí a články 3 a 4 v rozsahu, v němž se týkají společnosti Merck;

—

podpůrně zrušil nebo snížil pokutu uloženou společnosti Merck;

—

zrušil bod 2 výroku rozsudku a uložil Komisi náhradu vlastních nákladů řízení a náhradu nákladů řízení vynaložených společností Merck v řízení v prvním stupni a v řízení o tomto kasačním opravném prostředku.

1.

První důvod kasačního opravného prostředku navrhovatelky vychází z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že konstatoval, že dohody o urovnání patentových sporů uzavřené mezi společnostmi Generics (UK) (dále jen „GUK“) a Lundbeck představují podle čl. 101 odst. 1 SFEU omezení z hlediska cíle:

2.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku navrhovatelky vychází z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že konstatoval, že v okamžiku uzavření dohod o urovnání patentových sporů byly společnosti GUK a Lundbeck potenciálními konkurenty:

3.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku navrhovatelky vychází z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že potvrdil pokutu, kterou Komise uložila navrhovatelce:

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/42

1)

Žaloba se odmítá jako nepřípustná v části, ve které zní na zrušení nařízení Komise (ES) č. 14/2007, kterým se po sedmdesáté čtvrté mění nařízení Rady (ES) č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001, v rozsahu, v němž se týká Mohammeda Al-Ghabry.

2)

Ve zbývající části se žaloba zamítá jako neopodstatněná.

3)

Mohammed Al-Ghabra ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)

Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/43

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnostem European Dynamics Luxembourg SA a Evropaïki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE se ukládá náhrada nákladů řízení.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/43

1)

Článek 2 odst. 1 písm. e) rozhodnutí Komise C(2014) 9295 final ze dne 10. prosince 2014 v řízení podle článku [101 SFEU] a článku 53 Dohody o EHP (AT.39780 – Obálky) se zrušuje.

2)

Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/44

1.

Žaloba se zamítá.

2.

Společnosti PAL-Bullermann GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/45

1.

Rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 16. července 2015 (věc R 2755/2014-5), týkající se námitkového řízení mezi Ramónem Guiralem Brotem a společností Gastro & SoulGmbH, se zrušuje.

2.

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3.

EUIPO a R. Guiral Broto ponesou vlastní náklady řízení.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/45

1.

Rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 16. července 2015 (věc R 1888/2014-5), týkající se námitkového řízení mezi Ramónem Guiralem Brotem a společností Gastro & Soul GmbH, se zrušuje.

2.

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3.

EUIPO a R. Guiral Broto ponesou vlastní náklady řízení.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/46

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnost Puro Italian Style SpA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/46

1.

Žaloba se zamítá.

2.

Společnosti Scorpio Poland se ukládá náhrada nákladů řízení.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/47

1.

Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 4. listopadu 2015 (věc R 1813/2014-2) se zrušuje.

2.

Námitky podané společností Mueloliva, SL proti mezinárodnímu zápisu slovní ochranné známky FONTOLIVA s vyznačením Evropské unie, požadované společností Sovena Portugal – Consumer Goods, SA, se zamítají.

3.

Žaloba se ve zbývající části zamítá.

4.

EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Sovena Portugal – Consumer Goods v souvislosti s řízením u Tribunálu.

5.

EUIPO i společnost Mueloliva ponesou každý polovinu nutných výdajů vynaložených společností Sovena Portugal – Consumer Goods v souvislosti s řízením u odvolacího senátu EUIPO.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/48

1.

Žaloba se zamítá

2.

Společnost APAX Partners LLP nahradí náklady řízení včetně nezbytných nákladů vynaložených společností APAX Partners Midmarket pro účely řízení před odvolacím senátem Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/48

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnosti Grid applications GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/49

—

zrušil rozhodnutí Single Resolution Boards SRB/ES/SRF/2016/06 ze dne 15. dubna 2016 [„Decision of the Executive Session of the Board of 15 April 2016 on the 2016 ex-ante contributions to the Single Resolution Fund (SRB/ES/SRF/2016/06)“], jakož i rozhodnutí Single Resolution Boards SRB/ES/SRF/2016/13 ze dne 20. května 2016 [„Decision of the Executive Session of the Board of 20 May 2016 on the adjustment of the 2016 ex-ante contributions to the Single Resolution Fund supplementing the Decision of the Executive Session of the Board of 15 April 2016 on the 2016 ex-ante contributions to the Single Resolution Fund (SRB/ES/SRF/2016/13)“], nebo je přinejmenším zrušil v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod: zásadní porušení podstatných formálních záležitostí z důvodů nedostatečného (úplného) oznámení napadených rozhodnutí

2.

Druhý žalobní důvod: zásadní porušení podstatných formálních záležitostí z důvodů nedostatečného odůvodnění napadených rozhodnutí

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/49

—

rozhodnutí ze dne 10. srpna 2016, kterým výběrová komise ve výběrovém řízení EPSO/AST SC/03/15 vyloučila žalobce z uvedeného výběrového řízení, se zrušuje;

—

Komisi se v každém případě ukládá náhrada nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z různých zjevně nesprávných posouzení, kterých se výběrová komise dopustila při hodnocení odborné praxe žalobce.

2.

Druhý žalobní důvod, vznesený podpůrně, vychází z nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí a je založen na tom, že žalobci nebyla sdělena kritéria výběru stanovená výběrovou komisí.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/50

—

na základě článku 263 SFEU a pro účely článku 264 SFEU určil, že žaloba na neplatnost byla podána v souladu s příslušnými předpisy a je přípustná;

—

na základě článku 263 SFEU zrušil rozhodnutí C(2016) 5054 ze dne 9. srpna 2016 v rozsahu závěru v něm vyjádřeného, že opatření popsané v podnětu nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU;

—

na základě článku 263 SFEU zrušil rozhodnutí C(2016) 5054 ze dne 9. srpna 2016 v rozsahu závěru v něm vyjádřeného, že i kdyby opatření popsané v podnětu představovalo státní podporu, je slučitelné s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení a nákladů vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z nepodloženosti. Žalobkyně se domnívá, že rozhodnutí není dostatečně podloženo, neboť je v něm vyjádřen závěr, že i kdyby opatření popsané v podnětu představovalo podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, bylo by slučitelné s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, přičemž tento závěr není podložen.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení. Žalobkyně má za to, že rozhodnutí není v souvislosti s účinky opatření podpory na hospodářskou soutěž a na obchod mezi členskými státy dostatečně podloženo, jelikož důvody, které Komisi vedly k tvrzení, že účinky předmětného opatření podpory na obchod mezi členskými státy jsou ryze hypotetické či domnělé a že i kdyby nějaké účinky byly, byly by naprosto marginální, jsou nepodložené a de facto podporují šíření obdobných izolovaných opatření podpory, a to nejen v regionu Tomar, ale v celostátním měřítku, a to se všemi z toho plynoucími důsledky spočívajícími v odrazování vnitrostátních investic i investic z jiných členských států.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU, spočívajícího podle žalobkyně v tom, že Komise i) neposoudila s nezbytnou péčí a objektivně, zda dotčená podpora nemohla ovlivnit obchod mezi členskými státy, ii) nezohlednila skutečnost, že neexistuje žádný práh či minimální procentuální podíl, při jehož nedosažení by bylo možné a priori mít za to, že obchod mezi členskými státy není ovlivněn, iii) nevzala v potaz, že poškození obchodu mezi členskými státy nezávisí na tom, zda poskytované služby mají místní či regionální povahu, ani na rozsahu dotčené činnosti, iv) nezdůraznila dostatečně, že když je prostřednictvím podpory poskytnuté ze strany státu posíleno postavení určitého podniku vzhledem k ostatním konkurenčním podnikům, je třeba mít za to, že na podniky, které soutěží s příjemcem podpory, se vztahují méně výhodné podmínky financování nových investic v daném státě.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/51

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 1. září 2016, kterým se prohlašuje znění sedmé novely německého zákona o opatřeních na podporu německé kinematografie za slučitelné s vnitřním trhem (1); a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení směrnice o audiovizuálních mediálních službách (2).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 110 SFEU.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení článku 56 SFEU.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení článku 49 SFEU.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení článku 107 SFEU.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních požadavků.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/52

—

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 11. ledna 2016 o režimu státní podpory obsahujícím výjimku pro nadměrný zisk SA.37667 (2015/C) (ex 2015/NN), kterou poskytlo Belgické království (1);

—

alternativně zrušil články 2 až 4 uvedeného rozhodnutí;

—

v každém případě zrušil články 2 až 4 uvedeného rozhodnutí v rozsahu, v němž a) nařizují vymoci navrácení od subjektů, jiných než které získaly „výjimku pro nadměrný zisk“ podle definice v uvedeném rozhodnutí, a b) požaduje navrácení částky rovnající se daňovým úsporám příjemců podpory, aniž by Belgie měla možnost zohlednit skutečné zaokrouhlení vzhůru provedené jinou daňovou správou; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, překročení pravomoci a nedostatku odůvodnění v rozsahu, v němž rozhodnutí konstatuje existenci státní podpory.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 107 SFEU a povinnosti odůvodnění a ze zjevně nesprávného posouzení v rozsahu, v němž uvedené rozhodnutí kvalifikuje uvedený režim jako režim, který poskytuje selektivní výhodu.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení článku 107 SFEU a povinnosti odůvodnění a ze zjevně nesprávného posouzení v rozsahu, v němž uvedené rozhodnutí konstatuje, že uvedený režim poskytuje zvýhodnění.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z podpůrného tvrzení o porušení článku 107 SFEU, porušení zásady legitimního očekávání a zásady proporcionality, zjevně nesprávného posouzení, překročení pravomoci a nedostatku odůvodnění v rozsahu, v němž uvedené rozhodnutí nařizuje Belgii vymoci navrácení podpory.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/53

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. září 2016 o odmítnutí nabídky žalobkyně a zadání zakázky č. OIB.02/PO/2016/012/703 skupině RIDEAUPRESS ITLINE;

—

vyhověl návrhu žalobkyně na náhradu škodu; v důsledku toho uložil Evropské komisi, aby žalobkyni zaplatila hlavní částku ve výši 387 500 eur jakožto náhradu škody vzniklé v důsledku ztráty zakázky, navýšenou o úroky z prodlení a zákonné úroky vypočtené podle zákonné sazby za období až do okamžiku úhrady v plné výši;

—

uložil Evropské komisi náhradu všech nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, práv žalobkyně na řádnou správu a zásady transparentnosti, ke kterému došlo tím, že Komise žalobkyni i přes její opakované a naléhavé žádosti nesdělila technická specifika výrobků úspěšného uchazeče, ani výsledky analýzy nabídek a vzorků, které jí předložila.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásad transparentnosti a rovného zacházení s uchazeči v okamžiku vypracování zadávací dokumentace i v okamžiku hodnocení nabídek uchazečů ze strany Komise. Žalobkyně žalované konkrétně vytýká, že:

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/54

—

určil neplatnost rozhodnutí Komise ze dne 19. září 2016 o státní podpoře SA.44351 (2016/C) (ex 2016/EO) – Polsko – Polská daň pro maloobchodní odvětví, oznámeného pod číslem C(2016) 5596, a

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávné kvalifikace polské daně pro maloobchodní odvětví jako státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU provedením zjevně nesprávného posouzení podmínky selektivity

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 13. odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie a z porušení zásady proporcionality tím, že se uložilo okamžité ukončení používání progresivních sazeb polské maloobchodní daně

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z chybějícího a nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/55

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 21. září 2016;

—

rozhodl, že podpory, které EFRR, francouzský stát, Regionální rada v Aquitaine a Generální rada departementu Pyrénées Atlantiques poskytly CABAB jsou protiprávní a neslučitelné se společným trhem;

—

uložil francouzskému státu, Regionální radě v Aquitaine a Generální radě departementu Pyrénées Atlantiques, jakožto decentralizovaným státním entitám, a Evropskému fondu pro regionální rozvoj (EFRR) povinnost vrátit protiprávně vyplacené podpory spolu se zákonnými úroky ode dne poskytnutí podpory;

—

uložil Evropské komisi náhradu veškerých nákladů řízení, včetně nákladů na právní zastoupení ve výši 5 000 eur.

1.

První žalobní důvod vychází z vnitřní protiprávnosti rozhodnutí Evropské komise.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z neoznámení finančních prostředků vyčleněných pro projekt „Technocité“, které EFRR, Francouzská republika, Regionální rada v Aquitaine a Generální rada departementu Pyrénées Atlantiques poskytli Sdružení obcí Côte-Basque-Adour (CABAB).

3.

Třetí žalobní důvod vychází z neslučitelnosti financování s vnitřním trhem.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z nesplnění podmínek pro přidělení finančních prostředků.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/56

—

zrušil rozhodnutí ECHA č. SME (2016) 5150 ze dne 15. listopadu 2016, kterým se určuje, že FERTISAC S.L. nesplnila podmínky pro nárok na snížení poplatků zavedené ve prospěch středních podniků, a ukládá se jí povinnost zaplatit správní poplatek;

—

zrušil fakturu ECHA č. 10060160 ze dne 15. listopadu 2016 na částku odpovídající rozdílu mezi poplatkem zaplaceným společností FERTISAC S.L. a poplatkem, která je povinen zaplatit velký podnik, vydanou na základě rozhodnutí ECHA č. SME (2016) 5150;

—

zrušil fakturu ECHA č. 10060161 ze dne 15. listopadu 2016, kterou se stanoví správní poplatek v souladu s rozhodnutím ECHA č. SME (2016) 5150;

—

uložil Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávné kvalifikace společnosti FERTISAC S.L. jako velkého podniku.

Prahové hodnoty pro kvalifikaci podniku jako MSP jsou dvě. Nestačí překročit pouze jednu z těchto prahových hodnot (jak vyplývá z rozhodnutí ECHA, jelikož to uvádí pouze jedno z nich: roční obrat), a pominout jednoznačně první požadavek, to znamená počet osob, který je jasně odlišen spojkou „a“. Společnost FERTISAC S.L. nikdy nepřekročila hranici 250 zaměstnanců.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu doporučení 2003/361 žalovanou.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/57

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 4. července 2016 o státní podpoře SA.29769 (2013) (ex 2013/NN) poskytnuté Španělskem určitým fotbalovým klubům;

—

podpůrně, aby zrušil články 4 a 5 uvedeného rozhodnutí;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z tvrzení, že napadené rozhodnutí porušuje článek 49 SFEU, ve spojené s články 107 a 108 SFEU, jakož i článek 16 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), neboť veškeré odůvodnění napadeného rozhodnutí se zakládá na vnitrostátní právní úpravě omezující svobodu usazování.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z tvrzení, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 107 odst. 1 SFEU, neboť i) neanalyzovalo odpočty uplatnitelné v závislosti na daňové sazbě a subjektu; ii) není nestranné a hledá polehčující a přitěžující okolnosti; a v důsledku toho iii) činí protiprávní závěr, že existuje výhoda ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z tvrzení, že napadené rozhodnutí porušuje i) zásadu ochrany legitimního očekávání, když nařizuje navrácení údajné podpory, s ohledem na to, že ve světle jednání španělských správních orgánů a dobu trvání řízení se FC Barcelona může legitimně spoléhat na legalitu daňového režimu, kterému podléhal; a ii) základního požadavku právní jistoty.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z tvrzení, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 107 odst. 1 SFEU, neboť nezohledňuje, že podpora byla odůvodněna vnitřní logikou daňového režimu.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z tvrzení, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 108 odst. 1 SFEU a články 21 a 23 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. L 248, s. 9), neboť nařizuje navrácení stávající podpory a nedodržuje postup pro tento druh podpor.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/58

—

uložil Evropské unii a Evropskému systému centrálních bank (ESCB), aby uhradily částky popsané v žalobě, jež odpovídají škodě, která byla žalobcům způsobena jejich protiprávní účastí na restrukturalizaci dluhu řecké vlády v důsledku aktivace dodatečných doložek o společném postupu věřitelů;

—

podpůrně uložil Evropské unii a/nebo Evropské centrální bance, aby žalobcům nahradily škody, která jim byla způsobena protiprávním vyloučením věřitelů řeckého veřejného sektoru z restrukturalizace dluhu řecké vlády, a to ve výši popsané v žalobě;

—

každopádně uložil ECB, aby žalobcům nahradila škody popsané v žalobě pro každého žalobce, jež vyplývají z protiprávního vyloučení ESCB z restrukturalizace dluhu řecké vlády;

—

uložil ECB anebo Unii náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že činnosti Unie anebo ECB a ECSB byly prováděny ultra vires a v rozporu s články 120 až 126, článkem 127 a čl. 352 odst. 1 SFEU.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že činnosti ECB a ESCB, zejména pokud jde o vyloučení ESCB z restrukturalizace, porušují článek 123 SFEU.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že činnosti Unie anebo ECB a ESCB porušují vlastnické právo žalobců, které je chráněno článkem 17 Listiny základních práv.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že činnosti Unie anebo ECB a ESCB porušují volný pohyb kapitálu chráněný článkem 63 SFEU.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že činnosti Unie anebo ECB a ESCB porušují právo na rovné zacházení žalobkyň, které je chráněno článkem 20 Listiny základních práv.

30.1.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/58

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

změnil napadené rozhodnutí tak, že napadenou ochrannou známku prohlásí za neplatnou pro všechny služby a výrobky, které nebyly zrušeny napadeným rozhodnutím, s výjimkou dopravy, balení a skladování zboží (třída 39), organizace cest (třída 39) a hasicích přístrojů (třída 9).

—

uložil EUIPO a Repower AG náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009;

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009,

—

Porušení článku 75 nařízení č. 207/2009 ve spojení s článkem 296 SFEU.