23.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 482/1

23.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 482/2

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na její hlavy XVII, XVIII a XIX,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999 (1),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/702/ES ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o páté zprávě Komise o soudržnosti a o strategii politiky soudržnosti po roce 2013 (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2011 o současné situaci a budoucí součinnosti mezi EFRR a ostatními strukturálními fondy v zájmu větší účinnosti (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2010 o regionální politice a politice soudržnosti EU po roce 2013 (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020 (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o provádění součinnosti fondů na podporu výzkumu a inovace v nařízení (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a sedmém rámcovém programu pro výzkum a rozvoj ve městech a regionech a také v členských státech a v Unii (7),

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady předložený Komisí dne 6. října 2011 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1083/2006 (COM(2011)0615),

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady předložený Komisí dne 6. října 2011 o zvláštních ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj a cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (COM(2011)0614),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2010 nazvané „Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020: Unie inovací“ (COM(2010)0546),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2010 nazvané „Závěry páté zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti: budoucnost politiky soudržnosti“ (COM(2010)0642),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2010 s názvem „Příspěvek regionální politiky k inteligentnímu růstu v rámci strategie Evropa 2020“ (COM(2010)0553),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na pokyny Komise z března 2012 nazvané „Pokyny k výzkumným a inovačním strategiím pro inteligentní specializaci (RIS 3)“,

—

s ohledem na zprávu OECD o „růstu v regionech poháněném inovacemi: úloha inteligentní specializace“ z prosince 2012,

—

s ohledem na svou studii z prosince 2012 nazvanou „Předběžné podmínky v politice soudržnosti“, zadanou generálním ředitelstvím pro vnitřní politiky,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. března 2013 nazvané „Stav Unie inovací v roce 2012 – Urychlit změnu“ (COM(2013)0149),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. září 2013 nazvané „Hodnocení výsledků v oblasti inovací v Evropě: na cestě k novému ukazateli“ (COM(2013)0624),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A7-0462/2013),

A.

vzhledem k tomu, že EU musí zejména v této době hospodářské, finanční a sociální krize zvýšit úsilí o dokončení Unie inovací a vytvoření udržitelného hospodářského růstu a že prostředky, které k tomu má k dispozici, jsou v důsledku napjaté rozpočtové situace v mnoha členských státech a regionech, ale i na úrovni EU omezené, a je tedy třeba je vynakládat obzvláště účinně;

B.

vzhledem k tomu, že „strategií pro inteligentní specializaci“ se rozumějí vnitrostátní nebo regionální inovační strategie, které stanoví priority pro vytvoření konkurenční výhody vybudováním vlastních výzkumných a inovačních kapacit, jež budou odpovídat potřebám podniků a jejichž cílem bude koherentně reagovat na nové příležitosti a vývoj na trhu a současně zabránit zdvojování a tříštění úsilí, a které mohou mít podobu celostátního nebo regionálního strategického politického rámce pro výzkum a inovace nebo do něj mohou být zahrnuty (8);

C.

vzhledem k tomu, že podpora výzkumu, vývoje a inovací je jedním z cílů politiky soudržnosti, pro něž platí povinné tematické zaměření v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) pro období 2014–2020;

D.

vzhledem k tomu, že členské státy mají v programovém období 2014–2020 poprvé povinnost navrhnout strategii výzkumu a inovací, s jejíž pomocí by měly být posíleny inovační schopnosti regionů a účinněji koordinovány výdaje v oblasti výzkumu, vývoje a inovací (9);

E.

vzhledem k tomu, že by se přitom regiony měly zaměřit na několik málo prioritních oblastí, které by zohledňovaly jejich individuální silné a slabé stránky, a že by měly řídit směřování inovací tak, aby udržitelně podporovaly nebo obnovovaly regionální hospodářství;

F.

vzhledem k tomu, že regiony mají strategii pro inteligentní specializaci vypracovat na základě kritické sebeanalýzy a v úzké spolupráci s občanskou společností a zúčastněnými stranami, k nimž patří výzkumná centra, univerzity a vysoké školy, a zvláště podniky (10);

G.

vzhledem k tomu, že smyslem této strategie je maximalizovat součinnost veškerých nástrojů a investic v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, a především posílit součinnost mezi programem Horizont 2020 a strukturálními fondy, s cílem překlenout rozdíly v míře inovací mezi regiony;

H.

vzhledem k tomu, že regiony by měly rovněž vypracovat investiční plány využití všech finančních prostředků dostupných na regionální, vnitrostátní a evropské úrovni pro oblasti výzkumu, rozvoje a inovací a také by měly uvést, jak podněcovat soukromé investice a jak tyto investice využívat při provádění priorit Unie v oblasti výzkumu, vývoje a inovací v následujících letech;

I.

vzhledem k tomu, že souhrny těchto strategií, nebo alespoň plánů jejich provádění, by měly být zahrnuty v dohodách o partnerství a operačních programech;

J.

vzhledem k tomu, že pokud tyto podmínky nebudou splněny, může Komise průběžné platby EFRR na tematický cíl posilování výzkumu, vývoje a inovací zadržet;

K.

vzhledem k tomu, že regionální politika je co do povahy správy víceúrovňová, a regiony by tudíž měly mít při určování modalit naplňování předběžných podmínek značnou pružnost;

L.

vzhledem k tomu, že by se regiony měly nejen více vnitřně integrovat, ale musí také posílit vzájemnou spolupráci, aby se staly konkurenceschopnějšími v celosvětovém měřítku;

1.

uznává, že strategie pro inteligentní specializaci je dynamickým a dlouhodobým procesem, jehož účastníci se neustále učí nové věci a jenž by měl pokračovat i v příštím programovém období a dále;

2.

domnívá se, že kromě splnění předběžných podmínek může mít vypracování této strategie pro regiony značné střednědobé a dlouhodobé výhody, pokud jde o účinnost jejich výzkumu, vývoje a inovací, neboť přinese koordinovaný přístup a zvýšená pozornost bude věnována jejich potenciálu pro inovace;

3.

žádá každý region, aby tuto strategii nevnímal pouze jako zákonnou povinnost, ale i jako příležitost; žádá proto všechny regiony a členské státy, aby s přípravou své strategie pro inteligentní specializaci intenzivně pokročily, pokud již tak neučinily, a aby neriskovaly, že z důvodu neexistence takovéto strategie dojde při získávání finančních prostředků EU na příslušné operační programy k prodlevám;

4.

uznává, že regiony potřebují informace, a zdůrazňuje proto význam poradenství a podpory, které poskytují GŘ REGIO, GŘ RTD a další příslušná generální ředitelství a platforma v Seville (11), a požaduje další zintenzivnění těchto činností; žádá všechny regiony, aby tuto platformu více používaly; podporuje uspořádání široce pojatých místních kampaní zaměřených na rozšiřování informací o strategii pro inteligentní specializaci, aby se do ní mohly zapojit i zúčastněné strany a občanská společnost;

5.

vyzývá Komisi, aby podpořila regiony při efektivním vytváření plánovaného monitorovacího systému se smysluplnými ukazateli, a zejména aby poskytovala údaje, na jejichž základě bude možné provádět celoevropská a mezinárodní srovnání;

6.

zdůrazňuje, že mezi regiony jsou značné rozdíly, pokud jde o jejich úroveň rozvoje, a že jejich silné a slabé stránky se mezi sebou výrazně liší; proto regiony vyzývá, aby si řádně zvolily své vlastní kroky a zaměřily se přitom na posílení svých regionálních charakteristik, potenciálu a konkurenčních výhod, namísto aby jednoduše kopírovaly úspěšné strategie jiných regionů;

7.

zdůrazňuje, že regiony sice mohou usilovat o průkopnickou roli při prosazování nových technologií za účelem otevření nových trhů, avšak také mohou stavět na stávajících znalostech, dovednostech a schopnostech v souvisejících činnostech, pokud je tam přenos znalostí nejintenzivnější (tzv. „související rozmanitost“), a tudíž diverzifikovat;

8.

zdůrazňuje, jak důležité je v rámci posilování regionálních ekonomik nezaměřovat se pouze na jednotlivé oblasti s konkurenčními výhodami, ale vytvořit hodnotový řetězec, který by spojil všechny etapy vývoje a produkce, od základního výzkumu přes aplikovaný výzkum a přenos technologií až po specifické využitelné produkty a zakládání nových podniků;

9.

vybízí regiony, aby investovaly do činností překračujících hranice jednotlivých odvětví a technologií, jež mohou mít průřezové účinky v rámci celého regionálního hospodářství, aby mohla k vytváření růstu a pracovních míst přispívat a současně z nich mít prospěch co nejrůznorodější škála podniků; vybízí v tomto ohledu regiony, aby především využívaly a podporovaly potenciál všech typů malých a středních podniků – definovaných jako mikropodniky a malé a střední podniky (12) –, které působí jako regionální motory inovací, a mají proto pro hospodářství každého regionu zásadní význam;

10.

zastává názor, že regiony by měly při výběru priorit kromě posilování inovačních systémů v zájmu větší konkurenceschopnosti a vytváření přidané hodnoty také podnikat kroky k řešení společenských výzev, jakými jsou nezaměstnanost, chudoba, energetická bezpečnost a demografická změna;

11.

vyzývá regiony, aby se nesoustředily pouze na technologické inovace, ale aby při vytváření strategií vycházely z co nejširšího pojetí inovace; doufá, že nebudou brány v úvahu pouze technologicky nejvyspělejší inovace, ale také technologicky méně vyspělé inovace a inovace jiné než technologické povahy, například optimalizace procesů a organizační transformace; v této souvislosti poukazuje zejména na sociální a environmentální inovace; zdůrazňuje, že cílem inovačních strategií by měla být stimulace inovativních postupů;

12.

uvědomuje si, že stanovování priorit je pro regiony citlivý proces; domnívá se proto, že zavedení systému přezkumu by poskytlo regionům příležitost své strategie přehodnotit; domnívá se, že klíčovými faktory pro úspěch strategie pro inteligentní specializaci, které snižují riziko chyb, k nimž může při stanovování priorit dojít, jsou počáteční výběr smysluplných ukazatelů zaměřených na výsledky a kvalita přínosu zúčastněných stran;

13.

domnívá se, že rozhodující vliv na úspěch strategie pro inteligentní specializaci bude mít kvalita spolupráce správních orgánů s příslušnými subjekty v regionech, která rovněž výrazně sníží riziko pochybení při stanovování priorit;

14.

zdůrazňuje přitom význam konzultací s podniky, zejména malými a středními, protože „inovační vize“ bude úspěšná jen tehdy, pokud mají podniky odpovídající potenciál k jejímu uskutečnění;

15.

zdůrazňuje, že je třeba přehodnotit a případně rozšířit všechny stávající konzultační postupy a cílové skupiny, aby se zabránilo ztrátě budoucích hnacích sil inovace; považuje za velice důležité zapojení budoucích podnikatelů;

16.

jasně říká, že při vytváření společné vize je z důvodu odpovědnosti a zvyšování povědomí zásadně důležité co nejtěsněji zapojit místní a regionální tvůrce politik, univerzity, výzkumná a inovační centra a podniky a občanskou společnost a sociální aktéry;

17.

zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou má při předávání znalostí úzká spolupráce uvnitř znalostního trojúhelníku, např. v rámci Evropského inovačního a technologického institutu či regionálních center a uskupení zaměřených na inovaci; v této souvislosti zdůrazňuje význam investování do lidského potenciálu;

18.

žádá veřejné i soukromé zúčastněné strany, aby využívaly řadu možností financování těchto činností, které nabízí EFRR na období 2014–2020, včetně podpory zřizování regionálních inovačních inkubátorů a rozvíjení vazeb a součinnosti mezi univerzitami, dalšími výzkumnými zařízeními a zařízeními vyššího vzdělávání, inovativními a kreativními podnikateli a podniky a poskytovateli podpůrných služeb pro podniky a investory, např. v případě tvůrčího a kulturního průmyslového odvětví;

19.

zastává názor, že pro tento proces je zapotřebí, aby fungovaly náležité struktury a účinná správa a aby správní orgány a ministerstva zavedly kulturu spolupráce mezi sebou navzájem i ve vztahu k podnikům a dalším subjektům; vyzývá regionální a celostátní rozhodovací orgány a úřady, aby modernizovaly své vnitřní postupy v souladu s potřebami nového „procesu rozvoje podnikavosti“, a obzvláště aby navazovaly s příslušnými aktéry intenzivnější dlouhodobý dialog; vybízí malé a střední podniky, zejména v regionech s vysokým podílem těchto podniků, aby spolupracovaly prostřednictvím vhodných platforem, a posílily tak svou úlohu v procesu inteligentní specializace; doporučuje, aby bylo v případě nutnosti využito k posílení správních orgánů a zúčastněných stran zdrojů dostupných pro budování kapacit;

20.

domnívá se, že všem dotčeným orgánům a aktérům na regionální úrovni by měla být v případě nutnosti nabídnuta kvalitní odborná příprava a semináře zaměřené na otázky týkající se přípravy a provádění strategií pro inteligentní specializaci;

21.

vítá úspěchy, kterých Komise a zákonodárné orgány EU dosáhly ve snaze zdokonalit prostředí pro součinnost mezi evropskými strukturálními a investičními fondy (ESIF) a dalšími programy EU, jako je COSME, a zejména Horizont 2020, a to například prostřednictvím harmonizace sazeb nebo kombinovaného financování (13);

22.

naléhavě vyzývá regiony, aby plně využívaly veškeré možnosti financování, spolupráce a investic, včetně shora i zdola prováděných opatření (14), a podporovaly tak součinnost mezi fondy ESIF a programem Horizont 2020 a tím odstranily rozdíly v míře inovací mezi regiony;

23.

vyzývá v tomto ohledu ty regiony, které zaostávají, pokud jde o budování výzkumné infrastruktury a kapacit, aby podporovaly spolupráci se špičkovými výzkumnými institucemi v podobě vytváření týmů či partnerství pro excelenci, což jim v budoucnosti umožní si samostatně vybudovat centra excelence, jež přinesou prospěch celému regionálnímu hospodářství;

24.

vyzývá regiony, aby v rámci strategie důkladně zvážily otázku, jak přilákat investice v soukromém sektoru, jelikož v tomto odvětví stále existuje značný prostor pro zvýšení investičního potenciálu pro výzkum, vývoj a inovace;

25.

vyzývá všechny regionální a vnitrostátní subjekty, které odpovídají za koncipování a provádění strategie RIS 3, plánu Evropského strategického fóra pro výzkumné infrastruktury (ESFRI), fondů ESIF a programu Horizont 2020, k užší spolupráci při plánování a koordinaci a případnému rozvoji odpovídajících struktur (15), které propojí různé úrovně veřejné správy; vybízí členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy týkající se těchto struktur;

26.

v zájmu vytváření synergií vyzývá GŘ REGIO a GŘ RTD, aby i nadále usilovala o zajištění vzájemné slučitelnosti programů; zdůrazňuje, že je třeba poskytovat vnitrostátním a regionálním orgánům společnou podporu, jež by jim pomohla při koncipování a provádění jejich příslušných strategií; očekává, že GŘ REGIO a GŘ RTD posílí v tomto ohledu svou spolupráci, a to zejména tak, že vydají pro zúčastněné aktéry pokyny;

27.

vítá veškeré úsilí o rozšiřování poradenských služeb; zastává názor, že by bylo přínosné, aby byli do této výměny vhodným způsobem zapojeni také případní příjemci prostředků z programu Horizont 2020 a příslušná kontaktní místa;

28.

vyzývá regiony, aby nejen zlepšily své vnitřní vazby mezi vzdělávacími a výzkumnými zařízeními, podniky a správou, ale aby také vytvářely spojenectví s ostatními regiony a obohatily tak svůj vlastní hodnotový řetězec;

29.

zdůrazňuje, že rozvoji příležitostí napomůže, když dojde k navázání úzké spolupráce mezi partnery znalostního a inovačního společenství v regionech a orgány a organizacemi zapojenými do navrhování a vytváření strategií pro inteligentní specializaci, jak je popsáno v příloze IV dokumentu COM(2011)0615, 2011/0276(COD), C7-0335/2011, včetně partnerství s regiony, v nichž sídlí existující nebo potenciální střediska společného umístění, jako jsou např. regionální prováděcí a inovační společenství;

30.

považuje za zásadní, aby regionální strategie specializace přispívaly k vytváření nových evropských sítí excelence v řadě odvětví, a napomáhaly tak posilování konkurenceschopnosti a mezinárodního profilu Evropské unie;

31.

domnívá se, že z regionální spolupráce by mohly mít díky přenosu znalostí a technologií mimořádný prospěch jak regiony samotné, pokud jde o výkonnost jejich místního hospodářství, tak i EU jako celek; upozorňuje v tomto ohledu na příklady velmi úspěšné spolupráce, např. v rámci iniciativy „Regiony znalostí“;

32.

bere na vědomí, že mnoho regionů se obává nevyhnutelného úsilí spojeného se složitými požadavky na analýzu a koordinaci; vybízí regiony, aby využívaly možnosti nabízené zákonodárcem, díky níž může být až 15 % financování programu investováno mimo programovou oblast (16);

33.

poukazuje na skutečnost, že pohraniční oblasti se často potýkají se stejnými problémy na obou stranách hranice, neboť mají společné územní charakteristiky; vyzývá Komisi, členské státy a místní a regionální orgány, aby za pomoci finančních prostředků EU na meziregionální spolupráci vypracovaly přeshraniční strategie pro inteligentní specializaci a vytvořily přeshraniční uskupení;

34.

vítá možnosti, které nabízí v oblasti územní spolupráce společný strategický rámec (17); vítá také každý další způsob internacionalizace „v malém měřítku“, který uskuteční regiony a subjekty jednající jejich jménem;

35.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

23.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 482/9

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (1) (směrnici o CCS),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. března 2013 o budoucnosti zachycování a ukládání CO2 v Evropě (COM(2013)0180),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 27. března 2013 nazvanou „Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030“ (COM(2013)0169),

—

s ohledem na balíček opatření EU v oblasti klimatu a energetiky z prosince 2008,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2012 o plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 (2),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0430/2013),

A.

vzhledem k tomu, že zachycování a ukládání uhlíku (CCS) je slibná technologie, která by mohla být jediným prostředkem na dosažení podstatného snížení emisí CO2 z průmyslových zdrojů a mohla by významně snížit emise CO2 z elektráren na fosilní paliva, a že již nyní je třeba investic soukromého sektoru a demonstrace možností této technologie v průmyslovém měřítku na podporu inovací, bezpečného snižování nákladů a potvrzení její bezpečnosti pro životní prostředí;

B.

vzhledem k tomu, že Mezinárodní energetická agentura předpokládá, že do roku 2013 budou fosilní paliva nadále zajišťovat 75 % celosvětové výroby energie, zastává názor, že CCS je nezbytné pro dosažení 20 % snížení CO2 do roku 2050, a upozorňuje, že pokud nebude CCS zavedeno, bude zapotřebí navýšit investice do elektrické energie o dalších 40 %, aby se předešlo zvýšení teploty o více než 2 oC;

C.

vzhledem k tomu, že CCS je jedinou technologií, která dokáže přinést výrazný úbytek emisí CO2 z velkých průmyslových odvětví, jako jsou ocelářský, cementářský a chemický průmysl a ropné rafinerie, a v kombinaci s používáním biomasy k výrobě energie má potenciál podpořit čisté snížení emisí CO2;

D.

vzhledem k tomu, že podle současné míry využívání fosilních paliv a jejích prognóz do budoucna se CCS zdá být naprosto nezbytným k dosažení cíle udržet nárůst globální teploty menší než 2 oC;

E.

vzhledem k tomu, že rozvoj CCS by měl být vnímán jako strategie, která při přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství doplňuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie;

F.

vzhledem k tomu, že v roce 2007 hlavy vlád EU doufaly, že v roce 2015 bude v provozu až 12 demonstračních zařízení CCS, ale protože se jejich finanční udržitelnost odvíjela od tehdejší vysoké ceny uhlíku, není tyto ambice v současnosti možné uskutečnit;

G.

vzhledem k tomu, že rozvoj této technologie by neměl sloužit jako pobídka ke zvyšování podílu elektráren na fosilní paliva;

H.

vzhledem k tomu, že EU ztrácí svoji technickou vůdčí roli v oblasti CCS a s pouze jediným projektem, který se nyní projednává pro financování z NER300, a s projekty Evropského programu oživení energetiky, které byly ukončeny nebo pozastaveny, nemá nyní žádnou účinnou politiku na podporu rozvoje stěžejních projektů CCS;

I.

vzhledem k tomu, že ještě před tím, než budou jakékoli projekty zaváděny v komerčním měřítku, by měla být široké veřejnosti vždy prezentována úplná a jasná představa o výhodách a o možných hrozbách technologie CCS;

1.

uznává, že budování CCS by mohlo umožnit EU splnit její nízkouhlíkové cíle do roku 2050 za nižší náklady a že je nutné zejména pro odstraňování uhlíku u průmyslových odvětví, která se vyznačují jeho vysokými emisemi; domnívá se, že by to mohlo rovněž přispět k rozmanitosti a bezpečnosti dodávek energie za současného zachování a vytváření pracovních příležitostí; potvrzuje, že je naléhavě třeba rozvíjet celou řadu kompletních stěžejních projektů CCS s cílem určit nejlepší a hospodářsky nejvýhodnější řešení, a vyzývá Komisi, aby stanovila úkoly pro dosažení tohoto cíle; domnívá se, že s ohledem na nezbytnou potřebu investic je třeba vyvinout další nástroje kromě systému obchodování s emisemi (ETS) EU na posílení výzkumu a technicky zvládnutého a bezpečného používání CCS;

2.

je přesvědčen, že ačkoli by technologie CCS mohla nabídnout částečné řešení, jak dosáhnout cílů omezení emisí skleníkových plynů, ještě lepší by bylo, kdyby členské státy dokázaly tyto cíle splnit bez využití CCS;

3.

vyzývá Komisi, aby podporovala zavádění technologie CCS nejen v souvislosti s výrobou energie z uhlí a plynu, ale rovněž v celé řadě průmyslových odvětví, jako jsou chemický průmysl, metalurgie, výroba železa a oceli, výroba cementu a rafinerie; zdůrazňuje, že by se Komise měla zabývat otázkou budování CCS v klimatickém a energetickém rámci do roku 2030 a měla by předložit návrhy na podporu brzké výstavby stěžejních projektů CCS;

4.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly dalekosáhlá opatření na podporu mezinárodní spolupráce a využívání technologií ke zmírňování dopadů změny klimatu a naznačily tak rozvíjejícím se ekonomikám cestu směrem k jiným alternativám rozvoje, včetně například technologie zachycování a ukládání uhlíku, které jsou méně náročné na uhlík;

5.

je přesvědčen, že akční plán pro ocelářství by měl konkrétně odkazovat na potřebu rozvíjet stěžejní projekty CCS v tomto odvětví;

6.

uznává, že CCS se nemůže rozšiřovat bez podpory členských států a soukromých investorů a že členské státy mají absolutní a suverénní právo podporovat jeho zavádění nebo mu bránit; konstatuje, že zatímco některé členské státy uvedly, že nepočítají s tím, že by CCS mělo hrát nějakou úlohu v jejich strategiích na snižování emisí, neměly by bránit iniciativám států, které se domnívají, že tato technologie může hrát účinnou úlohu při jejich přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství;

7.

připomíná Komisi, že Parlament vyzval k přijetí právních předpisů požadujících, aby každý členský stát přijal nízkouhlíkovou strategii do roku 2050; navrhuje, aby byla tyto vnitrostátní pracovní plány aktualizovány každých pět let; očekává, že v nich bude uvedeno, zda a jaká zařízení CCS mají být v daném členském státě zbudována;

8.

vyzývá Komisi, aby navrhla, že by od členských států mělo být vyžadováno vypracování a zveřejnění vnitrostátních nízkouhlíkových plánů ještě před konferencí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v roce 2015;

9.

zdůrazňuje, že za situace, kdy cena uhlíku není vysoká, hrají členské státy, které hodlají podporovat zavádění CCS, klíčovou úlohu při zajišťování transparentního toku příjmů a jakékoli případné další finanční podpory, jež může být nutná pro zajištění výstavby a provozu stěžejních projektů, přičemž zároveň umožní provozovatelům, kteří čelí vysokým nákladům „průkopníků“, zajistit návratnost jejich investice; konstatuje, že pokud mají být zařízení CCS budována na komerčním základě, mohou být potřebná rovněž příslušná regulační opatření; uznává, že je přitom nezbytné dodržet normy ochrany životního prostředí;

10.

vyzývá Komisi, aby zvážila vytvoření investičního fondu EU pro průmyslové inovace na podporu rozvoje inovativních technologií šetrných k životnímu prostředí včetně stěžejních projektů CCS a dalších nízkouhlíkových technologií a opatření na snížení emisí CO2 z energeticky náročných odvěcí a jejich procesů; navrhuje, že by mohl být financován z prodeje povolenek v rámci ETS EU; zdůrazňuje, že by to nekladlo dodatečné nároky na rozpočet EU; uznává, že při vymezování parametrů využívání takovéhoto fondu by měl být brán ohled na zkušenost s omezeními a nepružností mechanismu financování NER300;

11.

domnívá se, že politiky a strategie zachycování a ukládání uhlíku by měly být koncipovány pouze na základě spolehlivých důkazů o jejich pozitivních dopadech na životní prostředí, stabilitu průmyslu EU, zaměstnanost v EU a finanční dostupnost cen energií pro veřejnost a průmysl;

12.

domnívá se, že dlouhodobá podpora CCS by se do budoucna měla odvíjet zejména od vhodného signálu ceny CO2; navrhuje, že by Komise měla usnadnit diskusi o nabízejících se možnostech provedení, analýzy systémů požadujících získání certifikátů CCS prokazujících odklonění emisí CO2 prostřednictvím jeho skladování nebo zpracování v úměrnosti k množství CO2 obsaženém ve fosilních palivech uváděných na trh;

13.

žádá Komisi, aby připravila pokyny pro členské státy týkající se nejrůznějších finančních a jiných mechanismů, které by mohly využít na podporu a pobídku rozvoje CCS a pro přístup k podpůrným fondům v rámci rozpočtu EU;

14.

bere na vědomí rozhodnutí Evropské investiční banky zakázat půjčky na výstavbu uhelných elektráren emitujících více než 550 g CO2/kWh; zdůrazňuje, že bez finanční podpory na rozvoj CCS bude zavedení přísnějších limitů pro emisní výkonnost zásadní;

15.

navrhuje, aby Komise zvážila, jak by bylo možné využít Výzkumný fond EU pro uhlí a ocel na podporu ukázkového zavádění předcházejícího komerčnímu využití v těchto průmyslových odvětvích;

16.

váží si toho, že norská vláda podporuje projekty CCS v rámci EU, a vyjadřuje své přání, aby při jednání o příštím programovém období byl vznesen požadavek na finanční podporu pro stěžejní projekty CCS;

17.

žádá Komisi, aby zhodnotila přínosy schválení a rozvoje pilotního projektu CCS nadace Ciuden ve Španělsku, který získal finanční podporu ze zdrojů EU ve výši přibližně 100 milionů EUR, coby evropského zkušebního zařízení pro technologie zachycování a ukládání CO2 na pevnině;

18.

uznává, že je možné dosáhnou podstatných finančních úspor tím, že budou zřízeny clustery průmyslových zařízení CCS obsluhovaných sdílenými produktovody nebo jinými systémy přepravy CO2; navrhuje, že nelze očekávat, že provozovatelé elektráren budou obecně zohledňovat budoucí požadavky dalších zařízení, a že významné investice, jako jsou hlavní produktovody, které by mohly případně odvádět CO2 z mnoha zdrojů, by mohly být prováděny prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru; zdůrazňuje, že členské státy snažící se budovat CCS mohou hrát přímou úlohu při zajišťování transportu do CCS a stanovení dostupnosti infrastruktury pro ukládání;

19.

vyzývá k užší spolupráci se Spojenými státy americkými a Kanadou v podobě výměny odborných znalostí a osvědčených postupů ohledně činností v oblasti zachycování a ukládání uhlíku, které jsou prováděny v rámci dialogu USA a Kanady o čisté energii;

20.

zdůrazňuje, že nové nízkouhlíkové technologie by neměly být považovány za konkurenční, nýbrž za vzájemně se doplňující technologie; zdůrazňuje skutečnost, že jak obnovitelné zdroje energie, tak CCS budou hrát svoji úlohu v budoucím energetickém mixu EU a že CCS by neměly být na újmu dosažení povinných cílů EU v oblasti rozvoje obnovitelných energií; vyzývá k tomu, aby byla v klimatickém a energetickém rámci do roku 2030 přijata opatření na podporu obou těchto technologií;

21.

konstatuje, že evropská geologie může vymezit hojný počet možných lokalit pro trvalé ukládání velkých množství CO2, v neposlední řadě pod Severním mořem daleko od lidského osídlení; podporuje opatření a využívání prostředků EU na stanovení společné definice charakteru lokality pro ukládání, stanovení vhodných lokalit pro ukládání v Evropě, rozvoj pilotních projektů a přípravu lokalit pro ukládání v komerčním měřítku na území členských států, které tuto technologii podporují;

22.

vyzývá Komisi, aby podpořila výrobu evropského atlasu možných lokalit pro ukládání CO2;

23.

uznává, že článek 6 londýnského protokolu byl pozměněn tak, že nyní již nadále nevyžaduje bránit přeshraniční přepravě CO2 za účelem ukládání; konstatuje však, že ratifikace této změny by mohla trvat mnoho let; vyzývá Komisi, aby vyjasnila, zda existují okolnosti, za nichž by během období před ratifikací nezbytných změn tohoto protokolu povolila přeshraniční přepravu CO2;

24.

konstatuje obavy některých potenciální developerů CCS, že požadavky a odpovědnost na ně kladené ohledně geologického ukládání CO2 na lokalitách schválených členskými státy jsou nekvantifikovatelné a přehnané; připomíná však pravidla odpovědnosti za ukládání CO2 stanovená směrnicí o geologickém ukládání CO2 (směrnici o CCS) a povinnosti, které se vztahují na držitele povolení k ukládání;

25.

plně akceptuje, že je třeba předcházet jakémukoli náhodnému úniku CO2 z lokalit, v nichž je uložen, a že je nutno chránit nezávadnost projektu pro životní prostředí v souladu s článkem 1 směrnice o CCS; vyzývá Komisi, aby poskytla pokyny týkající se míry, do níž by měly být předem stanoveny podrobnosti o požadavcích na shodu, prostřednictvím jednání mezi možnými provozovateli a příslušnými orgány dotyčných členských států;

26.

poukazuje na tom, že směrnice o CCS dává členským státům velkou pružnost stanovit finanční záruku ze strany provozovatelů CCS a délku období, než odpovědnost za uzavřenou lokalitu přejde na příslušný orgán; navrhuje, aby členské státy usilující o rozvoj CCS přistupovaly ke věci podnikavějším způsobem a přijaly větší podíl odpovědnosti, než je tomu v současnosti,

27.

vyzývá Komisi, aby revidovala své pokyny ke směrnici o CCS s cílem tyto body vyjasnit;

28.

uvádí, že požadavek směrnice o CCS, aby v případě úniku CO2 museli provozovatelé vrátit příspěvek, nezohledňuje nákladná opatření na nápravu; obává se, že tato povinnost bude představovat další překážku rozvoji CCS; žádá Komisi, aby ve svém posouzení směrnice o CCS navrhla přezkum tohoto ustanovení;

29.

zdůrazňuje, že nadále není přijatelné investovat do elektráren nebo průmyslových zařízení s pravděpodobnými vysokými emisemi CO2 bez přehlédnutí k jejich omezení v budoucnu;

30.

zdůrazňuje, že podle průzkumu Eurobarometru nemá značný podíl evropské populace o technologii CCS stále povědomí, avšak ti, kteří jsou o ní informováni, ji častěji podporují; vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily komunikaci s cílem zvýšit povědomí veřejnosti o technologii CCS, a věří, že hlubší porozumění technologii zachycování a ukládání uhlíku je zásadní pro její veřejné přijetí, a tedy i pro její provádění;

31.

bere na vědomí, že členské státy mohou hodnotit různými způsoby ustanovení směrnice o CCS požadující posouzení schopnosti zachycování, transportu a ukládání předtím, než obdrží elektrárny příslušné povolení k provozu;

32.

vyzývá Komisi, aby navrhla, že v členských státech, které se rozhodly využívat technologii CCS, by podmínkou pro výstavbu mohla být odpovídající příprava na CCS nebo další opatření na podstatné snížení emisí CO2 pro všechny nové elektrárny na fosilní paliva a pro průmyslová zařízení nad schválenou velikost s výjimkou případů zařízení pro pokrytí poptávky po elektřině ve špičce nebo pokud daný členský stát splnil legislativní požadavek na zveřejnění pracovního plánu ukazujícího, jak splní své cíle na snížení emisí CO2 do roku 2050 bez použití CCS;

33.

žádá Komisi, aby analyzovala, v jaké míře by bylo zapotřebí technologii zachycování a ukládání uhlíku zavést do určitého rozhodujícího data, tj. do roku 2030, má-li významně přispět ke splnění cílů snížení emisí pro rok 2050, a aby o této analýze předložila zprávu;

34.

vítá různé iniciativy na využití CO2 tak, aby došlo ke snížení celkových emisí do atmosféry a na vytvoření alternativních produktů, jako jsou udržitelná paliva v dopravě; vyzývá zejména naléhavě Komisi, aby posoudila potenciál využívání CO2 na posílení těžby ropy a zemního plynu v EU;

35.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

23.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 482/14

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2012 nazvané „Akční plán pro elektronické zdravotnictví na období 2012–2020 – inovativní zdravotní péče pro 21. století“ (COM(2012)0736),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. dubna 2004 nazvané „Elektronické zdravotnictví – zlepšení zdravotní péče pro evropské občany: akční plán pro evropský prostor elektronického zdravotnictví“ (COM(2004)0356),

—

s ohledem na doporučení Komise ze dne 2. července 2008 o přeshraniční interoperabilitě systémů elektronických zdravotních záznamů (2008/594/ES),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. listopadu 2008 o přínosu telemedicíny pro pacienty, systémy zdravotní péče a společnost (COM(2008)0689),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči,

—

s ohledem na zprávu Komise o strategiích elektronického zdravotnictví z ledna 2011 nazvanou „Evropské státy na cestě k národním infrastrukturám elektronického zdravotnictví“ (1),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0443/2013),

A.

vzhledem k tomu, že rovný přístup ke kvalitní plošné zdravotní péči je zejména v EU jedním ze základních mezinárodně uznávaných práv;

B.

vzhledem k tomu, že přístup k systému zdravotní péče je v mnoha případech omezován finančními či regionálními překážkami (například v řídce obydlených oblastech), a systémy elektronického zdravotnictví mohou pomáhat tyto nerovnosti v oblasti zdraví snižovat;

C.

vzhledem k tomu, že důvěra pacientů ve zdravotní péči, která je jim poskytována, má zásadní význam pro zaručení vysoké kvality této péče;

D.

vzhledem k tomu, že článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví, že činnost Unie doplňuje politiku členských států a je zaměřena na zlepšování veřejného zdraví, předcházení lidským nemocem a odstraňování příčin ohrožení tělesného a duševního zdraví;

E.

vzhledem k tomu, že činnost Unie v oblasti elektronického zdravotnictví proto spočívá v pomoci všem příslušným orgánům na místní, regionální, národní nebo státní úrovni při koordinaci jejich úsilí v této oblasti na vnitrostátní a přeshraniční úrovni a v podpoře jejich činnosti v oblastech, kde mohou být její kroky přínosem, přičemž cílem je zlepšit kvalitu života občanů;

F.

vzhledem k tomu, že při současném hospodářském útlumu dochází ke škrtům ve státních rozpočtech na zdravotní péči, což znamená, že je třeba nalézt způsob, jak zvýšit účinnost systémů zdravotní péče, a zajistit tak jejich udržitelnost;

G.

vzhledem k tomu, že elektronické zdravotnictví by mělo představovat nákladově efektivní a účinný způsob poskytování zdravotní péče pacientům a mělo by vést ke snížení jejich léčebných výloh, aniž by nepřiměřeně zatěžovalo stávající státní systémy zdravotní péče;

H.

vzhledem k tomu, že nerovnosti vyplývající z digitální propasti se rozšíří i na nerovnosti v oblasti zdravotní péče, nedojde-li při rozšiřování služeb elektronického zdravotnictví ke zlepšení dostupnosti vysokorychlostního internetového připojení;

I.

vzhledem k tomu, že organizační a kulturní přístupy k poskytování zdravotní péče se v jednotlivých členských státech liší, což má velký význam především pro podporu inovací;

J.

vzhledem k tomu, že čelíme řadě přeshraničních problémů souvisejících se zdravím;

K.

vzhledem ke zvýšení mobility občanů v rámci systémů zdravotní péče jejich vlastní země a vzhledem k tomu, že někteří pacienti nyní častěji využívají zdravotní péči mimo zemi svého bydliště;

L.

vzhledem k tomu, že čl. 4 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči stanoví, že opatřeními Unie nejsou dotčeny právní předpisy členských států o používání jazyků;

M.

vzhledem k tomu, že pro pacienty je přínosem, nemusí-li opakovat klinická vyšetření, jejichž výsledky jsou již obsaženy v klinické dokumentaci a jsou dostupné pracovníkům poskytujícím zdravotní péči na různých místech;

N.

vzhledem k tomu, že informační a komunikační technologie (IKT) dosáhly dostatečné úrovně, aby mohly být využity v systémech elektronického zdravotnictví, a vzhledem k tomu, že výsledky v různých členských státech EU i v jiných částech světa jsou uspokojivé, což přináší řadu výhod na vnitrostátní úrovni, zejména pokud jde o posílení bezpečnosti pacientů, umožnění holistického přístupu k péči o pacienty, podporu rozvoje personalizované medicíny a zvýšení účinnosti a tedy i udržitelnosti systémů zdravotní péče;

O.

vzhledem k tomu, že je nicméně třeba více investovat do výzkumu, vývoje, hodnocení a monitorování s cílem zaručit úspěch systémů elektronického zdravotnictví včetně mobilních aplikací;

P.

vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby odborníci v oblasti IKT, spotřebitelé, pacienti, neformální pečovatelé, zdravotničtí pracovníci obecně – a zejména lékaři – a veřejné zdravotnické orgány navzájem spolupracovali;

Q.

vzhledem k tomu, že úspěšné iniciativy a projekty v oblasti elektronického zdravotnictví jako epSOS nebo iniciativa s názvem Virtuální lidská fyziologie (Virtual Physiological Human) poukázaly na mimořádnou hodnotu elektronického zdravotnictví;

R.

vzhledem k významu databází, jako je tzv. cloud computing, jejich umístění a správy, a vzhledem k tomu, že prioritou musí být bezpečnost těchto databází;

S.

vzhledem k tomu, že právní hlediska a hlediska ochrany údajů týkající se elektronického zdravotnictví by se měla stát prioritou a že je třeba vytvořit rovnováhu mezi ochranou údajů a přístupem k nim a jasně stanovit odpovědnost, neboť údaje o zdravotním stavu jsou mimořádně citlivou záležitostí;

T.

vzhledem k tomu, že ve všech členských státech je třeba vytvořit regulační rámce pro elektronické zdravotnictví;

U.

vzhledem k tomu, že je třeba vypracovat na úrovni EU pokyny pro zdravotnické pracovníky týkající e správného používání údajů pacientů;

V.

vzhledem k tomu, že při navrhování systémů elektronického zdravotnictví je třeba využívat v celé EU stejné normy a že by tyto systémy měly být napříč členskými státy interoperabilní, aby byla zaručena jejich účelnost na evropské a přeshraniční úrovni, přičemž je rovněž nutné zajistit, aby standardizační opatření usilovala pouze o interoperabilitu a nevedla k situaci, kdy by měl jediný provozovatel monopolní postavení;

W.

vzhledem k tomu, že ne všichni občané a zdravotničtí pracovníci mají možnost využívat nástroje IT a ne všichni disponují dovednostmi nezbytnými k využití výhod služeb elektronického zdravotnictví;

X.

vzhledem k tomu, že s cílem zajistit, aby všichni aktéři získali nezbytné poznatky a dovednosti potřebné pro používání elektronického zdravotnictví, by proto

Y.

vzhledem k tomu, že ženy v důsledku delší průměrné délky života a větší náchylnosti k některým chorobám ve větší míře trpí chronickými onemocněními a chorobami způsobujícími invaliditu než muži;

Z.

vzhledem k tomu, že pacienti s chronickým onemocněním potřebují multidisciplinární přistup;

AA.

vzhledem k tomu, že elektronické zdravotnictví může zlepšit životní podmínky pacientů, zejména pak pacientů s chronickým onemocněním, neboť o ně může být pečováno doma;

1.

vítá sdělení Komise nazvané „Akční plán pro elektronické zdravotnictví na období 2012–2020 – inovativní zdravotní péče pro 21. století“, který aktualizuje akční plán pro elektronické zdravotnictví přijatý v roce 2004 přijetím dalších opatření, zejména pokud jde o lepší dostupnost zdravotnických služeb, snížení nákladů na zdravotní péči a zajištění větší rovnoprávnosti evropských občanů; naléhavě vyzývá Komisi, aby nadále usilovala o všeobecné zavedení elektronického zdravotnictví v celé EU;

2.

domnívá se, že elektronické zdravotnictví má i přes všechny své nedostatky velký potenciál a mohlo by přinést užitek zdravotnickým pracovníkům, pacientům a neformálním pečovatelům, ale i samotným příslušným orgánům;

3.

poukazuje na to, že aplikace elektronického zdravotnictví by měly zohledňovat i decentralizované politiky zdravotní péče na regionální či místní úrovni a přizpůsobit politiky zdravotní péče místním potřebám a rozdílům;

4.

domnívá se, že poskytnutí nezbytných nástrojů k využívání veřejných údajů v reálném čase umožní lépe pochopit výhody a rizika, předpovědět nežádoucí události a zvýšit účinnost hodnocení zdravotnických technologií;

5.

zdůrazňuje, že aplikace elektronického zdravotnictví musí být přístupné všem a že při vývoji jakéhokoli produktu nebo softwarové aplikace by přístupnost měla být závaznou podmínkou, aby se zabránilo nerovnosti v přístupu;

6.

doporučuje uskutečnit kroky nezbytné k odstranění digitální propasti mezi jednotlivými regiony členských států a zajistit, aby dostupnost služeb elektronického zdravotnictví a jejich využívání nebyly zdrojem sociální či územní nerovnosti, ale aby je mohli stejnou měrou využívat všichni občané EU, a to i pacienti, kteří neumí pracovat s IKT, a ti, kteří by jinak byli z vnitrostátních systémů zdravotní péče vyloučeni nebo kterým by se dostávalo jen omezené péče;

7.

žádá Komisi a členské státy, aby v oblasti elektronického zdravotnictví zajistily rovný přístup pro ženy nejen jako pro pacienty, ale také jako pro poskytovatele péče (profesionální či neprofesionální), odborníky na IKT a tvůrce politik; zdůrazňuje, že ženy jsou po celý život zapojeny do všech úrovní zdravotnictví.

8.

vyzývá Komisi, aby podněcovala a podporovala služby elektronického zdravotnictví určené pro (neformální) pečovatele z řad rodinných příslušníků, s cílem podpořit je v jejich často náročných pečovatelských povinnostech a umožnit jim poskytovat co nejlepší péči;

9.

poukazuje na to, že je mimořádně důležité, aby zdravotničtí pracovníci přijali „kulturu elektronického zdravotnictví“a aby byly vytvořeny podmínky pro posílení postavení pacientů v rámci elektronického zdravotnictví a pro vybudování jejich důvěry v tento systém;

10.

v této souvislosti zdůrazňuje význam posílení úlohy zdravotnických pracovníků, pacientů a organizací pacientů při vytváření a uplatňování akčního plánu elektronického zdravotnictví;

11.

zdůrazňuje, že je především třeba zajistit, aby pacienti měli možnost nahlížet do svých zdravotních spisů a využívat informace o svém zdravotním stavu, a žádá proto Komisi a členské státy, aby zajistily zdravotní gramotnost pacientů, která napomůže účinnému uplatňování nástrojů elektronického zdravotnictví;

12.

žádá Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost digitální gramotnosti a technické přípravě, s cílem zajistit, aby nástroje elektronického zdravotnictví, zejména telemedicína, byly skutečně účinné a přístupné všem obyvatelům;

13.

vyjadřuje hluboké politování nad navrženým snížením prostředků, jež jsou v rámci nástroje pro propojení Evropy určeny na širokopásmové a digitální služby, zejména s ohledem na současnou krizi konkurenceschopnosti v Unii; doufá, že výše financování této oblasti zůstane v programu Horizont 2020 zachována; vybízí místní a regionální orgány, aby k financování elektronického zdravotnictví účinně využívaly prostředky EU – ale aby přitom neomezovaly financování tradičních zdravotnických služeb, například nezavíraly nemocnice ve vlastnictví místních společenství – a aby si předávaly zkušenosti se zdravotní gramotností;

14.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytly ekonomické, lidské a materiální zdroje potřebné k zajištění toho, aby dostupnost služeb elektronického zdravotnictví a jejich využívání nepřispěly k územním nerovnostem, které již ovlivňují přístup ke stávajícím službám IKT;

15.

naléhavě vyzývá především příslušné orgány členských států, aby plně využívaly strukturálních fondů EU ke zdokonalení internetového propojení a zmenšení digitální propasti;

16.

vyzývá Komisi, aby toto úsilí podpořila prostřednictvím Digitální agendy pro Evropu, usnadnila využívání dotyčných prostředků k tomuto účelu, poskytla jasná pravidla financování s cílem podpořit přímo odvětví IKT a zdravotnictví a aby pokračovala v jednání s provozovateli telekomunikačních služeb a podpořila mapování širokého pásma;

17.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly nové nástroje elektronického zdravotnictví, které budou přístupné a uživatelsky vstřícné pro starší občany a osoby se zdravotním postižením;

18.

vyzývá Komisi, aby podněcovala řešení elektronického zdravotnictví pro ženy žijící v izolaci, a to nejen ty, které žijí v odlehlých oblastech, ale i pro ženy, které z důvodu nedostatečné mobility anebo podpůrné (sociální) sítě neopouštějí svůj domov, na zachování jejich zdraví a tělesné a duševní pohody;

19.

vyzývá Komisi a členské státy, aby se významně podílely na zprostředkování kontaktu mezi zúčastněnými skupinami za účelem sdílení zkušeností a osvědčených postupů;

20.

ve světle těchto úvah vyzývá k vytvoření platformy pro spolupráci na výzkumu mezi pacienty, akademickými pracovníky, daným odvětvím a profesionály s cílem zajistit uplatňování účinné politiky elektronického zdravotnictví přístupného všem;

21.

poukazuje na to, že vývoj aplikací elektronického zdravotnictví, včetně používání a opětovného používání údajů o zdravotním stavu, vyžaduje přijetí opatření týkajících se důvěrnosti, ochrany údajů, odpovědnosti a úhrady s cílem zajistit ochranu citlivých údajů před útoky hackerů, nedovoleným prodejem údajů a jinými druhy zneužití; v tomto ohledu vítá záměr Komise zadat studii o právních hlediscích služeb elektronického zdravotnictví;

22.

vyzývá Komisi a členské státy, aby předložily pokyny a legislativní návrhy, které by odstranily právní mezery, zejména v oblasti povinností a odpovědnosti, jež v současnosti brání účinnému uplatňování systému elektronického zdravotnictví na úrovni EU;

23.

naléhavě vyzývá především Komisi a členské státy, aby přikročily k přijetí pokynů a právních předpisů o právních hlediscích a hlediscích ochrany údajů týkajících se elektronického zdravotnictví, zejména právních předpisů umožňujících bezpečné sdílení, zpracování a analýzu údajů, s cílem vytvořit rovnováhu mezi ochranou údajů a přístupem k nim;

24.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily řádnou správu operací týkajících se informací o zdravotním stavu na internetu;

25.

zdůrazňuje, že lékařům a ostatním pracovníkům ve zdravotnictví, pacientům a neformálním pečovatelům je třeba poskytovat průběžnou a odbornou pomoc a školení v oblasti elektronického zdravotnictví, které jim umožní rozvíjet počítačovou gramotnost, a využívat tak výhod služeb elektronického zdravotnictví, aniž by docházelo k sociálním a územním nerovnostem;

26.

je přesvědčen, že pomoc a odborná příprava by se měly zaměřit na:

27.

doporučuje, aby se nejen při vytváření elektronických aplikací, ale i při jejich hodnocení a sledování bral v úvahu názor lékařů a dalších pracovníků poskytujících zdravotní péči i sdružení pacientů;

28.

poukazuje na význam zachování lidského rozměru zdravotní péče, zejména s ohledem na skutečnost, že v důsledku stárnutí populace je čím dál obtížnější rozlišit mezi lékařskými a sociálními hledisky; vyzývá proto Komisi, aby zajistila, že se technologie elektronického zdravotnictví nestanou náhradou za vztah mezi pacienty a pracovníky poskytujícími (zdravotní) péči, který je založen na důvěře;

29.

žádá členské státy a Komisi, aby zahájily vzdělávací kampaně na šíření povědomí o elektronickém zdravotnictví a zdokonalování počítačové gramotnosti – při zohlednění sociálních a územních nerovností – a zaměřené na doplnění chybějících znalostí a obnovení důvěry mezi pacienty, občany a zdravotnickými pracovníky; je přesvědčen, že tyto kampaně musí být přizpůsobeny každé sociální skupině, na kterou se obracejí, neboť informovanost a aktivní účast občanů jsou klíčovými prvky pro řádný rozvoj nových modelů zdravotní péče;

30.

naléhavě vyzývá členské státy, aby prohloubily spolupráci v oblasti elektronického zdravotnictví na celostátní a regionální, ale i na přeshraniční úrovni, aby mohly zkušenější země předávat své znalosti méně zkušeným zemím;

31.

žádá členské státy, aby sdílely své zkušenosti, znalosti a osvědčené postupy a spolupracovaly navzájem i s Komisí a se zúčastněnými stranami s cílem dosáhnout vyšší účinnosti systémů elektronického zdravotnictví zaměřených na pacienta;

32.

zdůrazňuje, že za tímto účelem by členské státy měly nadále spolupracovat prostřednictvím elektronických platforem, které jim umožní sdílet osvědčené postupy týkající se systémů a řešení elektronického zdravotnictví, a že by jak Komise, tak i členské státy měly usilovat o propojení mezi jednotlivými projekty elektronického zdravotnictví v EU;

33.

zdůrazňuje potenciál aplikací pro mobilní přístroje pro potřeby pacientů, zejména pacientů s chronickým onemocněním, a nabádá k vývoji užitečných aplikací, které budou využívány pro potřeby zdravotnictví a budou mít lékařsky ověřený obsah;

34.

naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila „akční plán pro mobilní zdraví (mHealth)“ pro mobilní přístroje, jehož součástí by měly být pokyny pro dohled nad trhem s aplikacemi mobilního zdraví, s cílem zajistit ochranu údajů a spolehlivost poskytovaných zdravotnických informací a zaručit, že jsou tyto aplikace vyvíjeny pod řádným lékařským dohledem;

35.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly normy pro mobilní aplikace související se zdravím a zajistily tak, aby přenášené informace byly přesné, a aby napravily nedostatečnou právní srozumitelnost a transparentnost v souvislosti s použitím údajů shromážděných těmito aplikacemi;

36.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby pokračovaly v práci prostřednictvím pilotních projektů, jakým je epSOS a „Renewing health“ nebo Virtuální lidská fyziologie (Virtual Physiological Human), s cílem docílit celoevropské interoperability a aby nadále podporovaly inovativní řešení pro péči zaměřenou na pacienty, včetně pokročilého modelování a simulací, potřebnou pro dosažení cílů prediktivní a individualizované medicíny;

37.

zdůrazňuje, že organizace systémů zdravotní péče spadá do působnosti orgánů členských států; nicméně naléhavě vyzývá Komisi, aby při vypracovávání svých politik a řešení protichůdných priorit v souvislosti s elektronickým zdravotnictvím nadále spolupracovala se zdravotnickými pracovníky, sdruženími pacientů, ostatními klíčovými zúčastněnými stranami a příslušnými orgány, přičemž je třeba si uvědomovat, že hlavní prioritou je zajistit pacientům přístup k účinnému a cenově dostupnému systému zdravotní péče;

38.

zdůrazňuje, že elektronické zdravotnictví vytváří nová pracovní místa v odvětví lékařství, výzkumu a služeb spojených se zdravotnictvím, a v této souvislosti vyzývá Komisi, aby nabádala vnitrostátní orgány k tomu, aby využívaly prostředků EU k financování programů elektronického zdravotnictví a boje proti přeshraničním zdravotnickým hrozbám;

39.

vyzývá členské státy, aby – vzhledem k tomu, že cílem akčního plánu pro elektronické zdravotnictví je vytvořit nové pracovní příležitosti v oblasti výzkumu, zdravotnictví, lékařství a IKT – věnovaly zvláštní pozornost vyváženému zastoupení mužů a žen ve vzdělávání, odborné přípravě a při náboru pracovních sil ve všech těchto oblastech;

40.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly na vytvoření udržitelných modelů financování služeb elektronického zdravotnictví z vnitrostátních rozpočtů na zdravotnictví a aby v rámci této činnosti vedly konzultace s dalšími zúčastněnými stranami, jako jsou fondy zdravotního pojištění, vnitrostátní zdravotnická zařízení, zdravotničtí pracovníci a organizace pacientů;

41.

zdůrazňuje skutečnost, že inovace v odvětví elektronického zdravotnictví vytvářejí obchodní příležitosti a přispívají k budoucímu růstu;

42.

zdůrazňuje, že je nutné zintenzivnit výzkum týkající se systémů elektronického zdravotnictví, aniž by výdaje na tento výzkum měly přímý dopad na cenu služby;

43.

naléhavě vyzývá Komisi, aby v budoucích výzkumných a rozvojových rámcových programech vyčlenila prostředky na elektronické zdravotnictví;

44.

zdůrazňuje, že je potřeba zaručit odpovídající podporu pro malé a střední podniky s cílem zajistit rovné podmínky v odvětví elektronického zdravotnictví, podpořit v této oblasti přístup MSP na trh a zajistit, aby přispěly k sociální a územní soudržnosti;

45.

vyzývá proto Komisi, aby podporovala a usnadňovala projekty malých a středních podniků týkající se elektronického zdravotnictví tím, že vydá pokyny pro trh v oblasti elektronického zdravotnictví a zlepší spolupráci mezi malými a středními podniky na jedné straně a zúčastněnými stranami, výzkumnými subjekty a systémy zdravotního pojištění na straně druhé s cílem vytvořit inovace pro poskytovatele zdravotní péče;

46.

zdůrazňuje, že pro vývoj nástrojů IKT, na němž se budou podílet malé a střední podniky, musí být zajištěna transparentnost a konkurenceschopnost, aby nástroje elektronického zdravotnictví byly k dispozici za dostupné ceny;

47.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily standardy pro údaje, co se týče sběru, sdílení a informování o přeshraničních otázkách souvisejících se zdravím;

48.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby společně s pacienty a dalšími příslušnými zúčastněnými stranami usilovaly o identifikaci nástrojů a modelů elektronického zdravotnictví, které by napomohly uplatňování a rozvíjení článku 12 směrnice 2011/24/EU týkajícího se vytváření evropských referenčních sítí mezi poskytovateli zdravotní péče a odbornými středisky;

49.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby své úsilí nadále zaměřovaly na uplatňování článku 14 směrnice 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči, kterým se ustavuje síť pro elektronické zdravotnictví;

50.

vyzývá Komisi, aby všem regionálním orgánům pověřeným vývojem aplikací elektronického zdravotnictví povolila členství v síti pro elektronické zdravotnictví zřízené směrnicí 2011/24/EU;

51.

zdůrazňuje, že je třeba vytvořit etický kodex chování pro přeshraniční činnost, který bude v souladu se zásadou subsidiarity;

52.

zdůrazňuje, že je nezbytné, aby pacienti měli přístup k osobním údajům o svém zdravotním stavu; zdůrazňuje, že poté, co pacienti dají svůj souhlas s použitím svých údajů, by měli být vždy jasně a transparentně informováni o tom, jakým způsobem jsou tyto údaje zpracovávány;

53.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby uplatňovaly normy pro zpracování osobních údajů o zdravotním stavu stanovené v návrhu nařízení o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů poté, co toto nařízení vstoupí v platnost;

54.

poukazuje na nezbytnost používat ve všech členských státech mezinárodní normy jak pro modelování informací, tak pro jejich výměnu, vytvořit mezinárodní předpisy pro profese v oblasti elektronického zdravotnictví a harmonizovat příslušné definice;

55.

v této souvislosti vítá probíhající mezinárodní spolupráci s WHO a OECD;

56.

vítá spolupráci mezi EU a USA v oblasti elektronického zdravotnictví vyznačující se pokračující společnou činností, včetně činnosti v rámci memoranda o porozumění týkajícího se spolupráce v oblasti informačních a komunikačních technologií pro použití ve zdravotnictví a zejména společně vytvořeného plánu EC-HHS pro vytvoření mezinárodně uznávaných standardů pro interoperabilitu a specifikací pro zavedení interoperability u informačních systémů elektronického zdravotnictví;

57.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit technickou standardizaci a interoperabilitu řešení na bázi IKT a výměny údajů na všech úrovních evropských systémů zdravotní péče a vytvořit pokyny pro celoevropskou interoperabilitu těchto systémů;

58.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit interoperabilitu mezi softwarovými aplikacemi používanými pacienty a aplikacemi, které používají lékaři, s cílem získat lepší výsledky a zlepšit komunikaci;

59.

vítá záměr Komise navrhnout do roku 2015 rámec pro interoperabilitu elektronického zdravotnictví a považuje to za velmi důležitý krok k posílení postavení pacienta v elektronickém zdravotnictví; domnívá se, že je důležité, aby součástí tohoto rámce bylo vytvoření standardizované formy zdravotních záznamů a podpora vývoje zdravotnického vybavení schopného automatického uchovávání zdravotních záznamů v elektronické podobě;

60.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby v souvislosti s technickou standardizací a interoperabilitou evropských systémů zdravotní péče byla plně respektována kulturní a jazyková rozmanitost Evropské unie;

61.

žádá, aby rozvíjení nástrojů elektronického zdravotnictví nebylo motivováno pouze technickým a ekonomickým zájmem, ale vycházelo z účinnosti nástrojů a jejich užitečnosti, pokud jde o zlepšování výsledků v oblasti zdraví a kvality života, a aby prvořadým cílem při jejich vývoji byl zájem pacientů včetně starších pacientů a pacientů se zdravotním postižením;

62.

vyzývá členské státy, aby při prosazování tohoto plánu zdůraznily důležitost vyváženého zastoupení žen a mužů;

63.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly přístup ke zdravotní péči a lékařství zohledňující vyvážené zastoupení žen a mužů a aby při provádění akčního plánu pro elektronické zdravotnictví zohlednily specifické potřeby žen a dívek jako příjemců zdravotní péče;

64.

zdůrazňuje význam globálních průzkumů týkajících se důkazů v oblasti elektronického zdravotnictví;

65.

doporučuje, aby členské státy a Komise s pomocí Evropského institutu pro rovnost pohlaví shromáždily údaje o počátečních zjištěních rozdělené podle pohlaví, pokud jde o dostupnost a dopad systémů a nástrojů elektronického zdravotnictví, a vyzývá k přijetí opatření zaměřených na výměnu osvědčených postupů při zavádění elektronického zdravotnictví;

66.

znovu připomíná, že je třeba, aby budoucí akční plán pro elektronické zdravotnictví zaručoval tyto základní principy:

67.

vyzývá Komisi, aby uveřejňovala každé dva roky přehled o pokroku v provádění akčního plánu pro elektronické zdravotnictví, jehož bylo dosaženo v jednotlivých členských státech, přičemž tento přehled by měl uvádět, jak je uvedený nástroj inovativně pozměňován s cílem zajistit pro občany kvalitní a účelné systémy zdravotní péče, a aby na jeho základě stanovila na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie účinné ukazatele pro měření pokroku a dopadu plánovaných kroků, se zvláštní pozorností věnovanou případné diskriminaci nebo nerovnému přístupu, které by mohly ovlivnit spotřebitele a pacienty;

68.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru regionů a členským státům.

23.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 482/22

—

s ohledem na akční plán o pěti bodech (1), který Evropská komise představila v březnu 2013 v reakci na odhalení rozsáhlé sítě podvodníků, kteří vydávali koňské maso za hovězí,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanovují obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanovují postupy týkající se bezpečnosti potravin,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004,

—

s ohledem na návrh nařízení o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin, rozmnožovacího materiálu rostlin a přípravků na ochranu rostlin (COM(2013)0265),

—

s ohledem na zprávu Evropského účetního dvora ze dne 11. října 2012 o řešení střetu zájmů ve čtyřech agenturách Evropské unie,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0434/2013),

A.

vzhledem k tomu, že obecné zásady potravinového práva EU v souladu s nařízením (ES) č. 178/2002 zakazují uvádění potravin, které nejsou bezpečné, na trh, jakož i podvodné jednání, falšování potravin a jakékoli jiné jednání, které může uvést spotřebitele v omyl;

B.

vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin a nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům stanovují podrobná ustanovení týkající se zákazu klamavé reklamy a označování, které by uvádělo spotřebitele v omyl;

C.

vzhledem k tomu, že stávající regulační rámec EU v oblasti bezpečnosti potravin a potravinového řetězce doposud zajišťoval spotřebitelům v EU vysokou úroveň bezpečnosti potravin; vzhledem k tomu, že stávající právní úprava je však stále křehká a není vždy spolehlivá, a proto je třeba v této oblasti dosáhnout zlepšení;

D.

vzhledem k tomu, že nedávné případy podvodů v potravinářství zároveň nabouraly důvěru spotřebitelů v potravinový řetězec, přičemž zapůsobily negativně na celé zemědělsko-potravinářské odvětví, neboť tyto skandály poškozují celkový obraz tohoto klíčového odvětví hospodářství EU; vzhledem k tomu, že je nanejvýš důležité obnovit důvěru spotřebitelů evropských zemědělsko-potravinářských výrobků uvnitř Evropské unie i mimo ni; vzhledem k tomu, že je však třeba zdůraznit, že převážná většina evropských zemědělsko-potravinářských výrobků má vynikající jakost, a zaslouží si tedy mezinárodní uznání;

E.

vzhledem k tomu, že jedním z klíčových prvků přístupu Komise a členských států ke kontrole bezpečnosti potravin je transparentnost;

F.

vzhledem k tomu, že zemědělsko-potravinářské odvětví je jedním z největších sektorů hospodářství EU, který poskytuje 48 milionů pracovních míst a dosahuje roční hodnoty ve výši 715 miliard EUR;

G.

vzhledem k tomu, že jednotlivé případy podvodů v potravinářství mají negativní dopad na celkový obraz zemědělsko-potravinářského odvětví;

H.

vzhledem k tomu, že potravinové právo je sice, pokud jde o bezpečnost potravin, velmi podrobné a obsahuje ustanovení o kontrolách a testech týkajících se reziduí a jiných druhů kontaminace potravin a krmiv, avšak kromě obecného ustanovení o tom, že spotřebitel nesmí být uváděn v omyl, neexistuje žádný rámec zaměřený specificky na podvody v potravinářství;

I.

vzhledem k tomu, že problémy nacházíme i v uplatňování stávajících právních předpisů a že je třeba, aby v každé fázi potravinového řetězce existovaly účinnější oficiální kontroly potravin živočišného původu;

J.

vzhledem k tomu, že neexistují žádné statistické údaje o podvodech v potravinářství v EU a že Komise teprve nedávno označila podvody v potravinářství za novou oblast činnosti;

K.

vzhledem k tomu, že mezi nedávné případy podvodů patří například ty, kdy bylo koňské maso uváděno na trh jako hovězí, maso pocházející z koní ošetřených fenylbutazonem jako jedlé koňské maso, obyčejná mouka jako biomouka, vejce z klecových kovů jako biovejce, posypová silniční sůl jako potravinářská sůl, kdy byl v lihovinách použit alkohol kontaminovaný metanolem, kdy byly při výrobě krmiv použity tuky kontaminované dioxiny a kdy byly nesprávně označovány různé druhy ryb a potraviny z mořských živočichů;

L.

vzhledem k tomu, že k podvodům v potravinářství obecně dochází tam, kde je pro ně vysoký potenciál, jsou velmi lákavé a kde je zároveň nízké riziko dopadení a nízké postihy;

M.

vzhledem k tomu, že řetězec dodávky potravin je často dlouhý a složitý a zahrnuje mnoho provozovatelů potravinářských podniků a jiných subjektů; vzhledem k tomu, že spotřebitelé si jsou stále méně vědomi toho, jak se jejich potraviny vyrábějí, a provozovatelé potravinářských podniků ne vždy mají přehled o celém výrobním řetězci a ani se to po nich nepožaduje;

N.

vzhledem k tomu, že podvody s pokrmy z koňského masa, k nimž došlo ve velkém měřítku v celé Evropě, jsou symptomem nekontrolovatelného globalizovaného systému dodávek, produktivismu v potravinářsko-zemědělském odvětví zaměřeného na nízké ceny a neúplného systému označování;

O.

vzhledem k tomu, že obchodníci a zprostředkovatelé v potravinovém řetězci nejsou vždy registrováni a nemají osvědčení jako provozovatelé potravinářských podniků; vzhledem k tomu, že Komise a členské státy si často nejsou jisty, kolik neregistrovaných obchodníků je aktivních;

P.

vzhledem k tomu, že příslušné vnitrostátní orgány někdy po výskyty významného počtu podvodů v potravinářství ukončují činnost provozovatelů potravinářských podniků usvědčených z podvodu; vzhledem k tomu, že tyto podniky se brzy poté zaregistrují jinde a ve své činnosti pokračují jako dosud; vzhledem k tomu, že výměna informací mezi členskými státy o podnicích usvědčených z podvodu by zlepšila sledování těchto podniků s cílem znemožnit jim, aby provozovaly novou podvodnou činnost;

Q.

vzhledem k tomu, že odpovědnost za uplatňování a vymáhání potravinového práva EU mají členské státy a že vymáhání a kontrola jsou tedy většinou omezeny na vnitrostátní úroveň, což je důvodem, proč je přeshraniční přehled na úrovni celé EU omezen či proč vůbec neexistuje;

R.

vzhledem k tomu, že vnitrostátní orgány se spíše zaměřují na kontroly bezpečnosti potravin, přičemž podvody v potravinářství pro ně nejsou prioritou, a to často z důvodu nedostatečné kapacity a zdrojů;

S.

vzhledem k tomu, že příslušné orgány některých členských států disponují specializovanými policejními jednotkami určenými k potírání podvodů v potravinářství; vzhledem k tomu, že kontroly v některých členských státech jsou částečně přeneseny na soukromé kontrolní orgány; vzhledem k tomu, že v jiných členských státech kontroly vykonávají pouze příslušné orgány;

T.

vzhledem k tomu, že systém rychlého varování pro potraviny a krmiva je užitečný nástroj k rychlé výměně informací mezi členskými státy a Komisí, např. při nedávném případu podvodu s koňským masem;

U.

vzhledem k tomu, že Potravinový a veterinární úřad (PVÚ) Evropské komise je odpovědný za kontrolu souladu s požadavky EU na bezpečnost a kvalitu potravin a že jeho audity jsou zpravidla oznamovány předem a připravovány v součinnosti s příslušnými orgány; vzhledem k tomu, že počet auditů za rok je omezen limitovanou kapacitou PVÚ; vzhledem k tomu, že PVÚ oznámil, že v současné době není vybaven a jeho pracovníci nejsou vyškoleni tak, aby se úřad mohl zaměřit na podvody v potravinářství;

V.

vzhledem k tomu, že příslušné orgány, zejména PVÚ, naprosto ignorovaly upozornění ohledně nárůstu počtu poražených koní v některých členských státech EU;

W.

vzhledem k tomu, že Europol pozoruje nárůst počtu podvodů v potravinářství a očekává, že tento trend bude pokračovat, přičemž podvody v potravinářství budou stále více otázkou zločinných spolčení;

X.

vzhledem k tomu, že členské státy mohou využívat informační systém Europolu ke sdílení informací o případech přeshraničního vyšetřování; vzhledem k tomu, že Europol může být členským státům nápomocen, pokud jde o jeho odborné znalosti, analytické nástroje a databáze, pouze na jejich žádost; vzhledem k tomu, že v případě podvodu s koňským masem se členské státy nejprve stavěly ke spolupráci s Europolem zdrženlivě;

Y.

vzhledem k tomu, že Europol provedl od roku 2011 několik úspěšných operací OPSON zaměřených na padělané potravinářské výrobky nebo potravinářské výrobky podřadné kvality; vzhledem k tomu, že Europol při těchto operacích spolupracuje s Interpolem, orgány členských států, se státy mimo EU i s partnery ze soukromého sektoru;

Z.

vzhledem k tomu, že označování země nebo místa původu masa a masných výrobků samo o sobě podvodům nezabrání; vzhledem k tomu, že původ potravinářského výrobku v některých případech částečně určuje cenu tohoto výrobku;

AA.

vzhledem k tomu, že uzavření dohod o volném obchodu, které Evropská unie v současné době plánuje, by mohlo vést k oslabení evropského práva v oblasti bezpečnosti potravin;

AB.

vzhledem k tomu, že na podvody je nutno pohlížet v hospodářském kontextu, který se vyznačuje celosvětovou hospodářskou krizí a sociálním dumpingem uvnitř i vně Evropské unie;

AC.

vzhledem k tomu, že obchodní praktiky podporují cestu k dosažení co nejnižší úrovně kvality, bezpečnosti a transparentnosti a mají dopad na ziskové rozpětí celého odvětví;

AD.

vzhledem k tomu, že distribuční praktiky a vyžívání distribučních prostředníků destabilizují výrobní trhy tím, že snižují zisky výrobců;

1.

vyjadřuje politování nad tím, že potírání podvodů v potravinářství je v agendě EU relativně novým tématem a že v minulosti nebylo nikdy klíčovou prioritou legislativní práce a vymáhání práva na úrovni EU a členských států;

2.

vyjadřuje své znepokojení ohledně potenciálního dopadu podvodů v potravinářství na důvěru spotřebitelů, bezpečnost potravin, fungování potravinového řetězce a cenovou stabilitu zemědělských výrobků a zdůrazňuje, že je nutné urychleně obnovit důvěru evropských spotřebitelů;

3.

vyzývá proto Komisi, aby věnovala podvodům v potravinářství pozornost, kterou si zasluhují, a přijala veškerá nezbytná opatření k tomu, aby se předcházení podvodům v potravinářství a boj proti nim staly nedílnou součástí politiky EU;

4.

zdůrazňuje, že je třeba získat lepší přehled o rozsahu, výskytu a dílčích prvcích případů podvodu v potravinářství v EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby systematicky shromažďovaly údaje o případech podvodů a vyměňovaly si osvědčené postupy vedoucí ke zjišťování a potírání podvodů v potravinářství;

5.

konstatuje, že právní předpisy EU v současné době neobsahují definici podvodu v potravinářství a že členské státy používají k jeho definici různou metodiku; má za to, že pro vytvoření evropského přístupu k potírání podvodů v potravinářství je zásadní jejich jednotná definice; zdůrazňuje, že je třeba na základě diskuze s členskými státy, příslušnými zainteresovanými stranami a odborníky urychleně přijmout harmonizovanou definici na úrovni EU, která by obsahovala prvky, jako je nedodržování potravinového práva, příp. uvádění spotřebitele v omyl (včetně neuvedení informací o výrobku), úmysl a případný finanční prospěch nebo konkurenční výhoda;

6.

zdůrazňuje, že vzhledem k povaze jednotného trhu EU podvody v oblasti potravin v mnoha případech přesahují hranice členských států a stávají se hrozbou pro zdraví všech evropských občanů;

7.

konstatuje, že nedávné případy podvodů v potravinářství ukázaly, že se jedná o nejrůznější druhy těchto podvodů, kdy byly např. klíčové suroviny nahrazovány levnějšími alternativami, byly chybně uváděny živočišné druhy použité v masných výrobcích nebo ve výrobcích z mořských živočichů, nesprávně se uváděla hmotnost výrobků, obyčejné potraviny se prodávaly jako biopotraviny, docházelo k nepoctivému užívání známek původu či známek dokládajících dobré životní podmínky zvířat, u ryb z provozů akvakultury se uvádělo, že pocházejí z rybolovu, na trh se pod názvem vysoce kvalitních ryb dostávaly ryby méně hodnotných druhů anebo byly padělány a na trh uváděny potraviny, u nichž již uplynula doba spotřeby;

8.

zdůrazňuje, že mezi potraviny, které jsou často předmětem podvodného jednání, patří olivový olej, ryby, bioprodukty, obiloviny, med, káva, čaj, koření, víno, některé ovocné šťávy, mléko a maso;

9.

je znepokojen jevy, které ukazují na to, že počet případů roste a že podvody v potravinářství představují sílící trend, který odráží strukturální slabiny potravinového řetězce;

10.

konstatuje, že podvody v potravinářství se obecně vyskytují tam, kde je vysoký potenciální finanční zisk a nízké riziko dopadení; považuje za neobhajitelné, že páchání podvodů v potravinářství je v EU lukrativní a že šance, že pachatelé budou dopadeni, je poměrně nízká;

11.

poukazuje na složitost a přeshraniční povahu potravinového řetězce, což v kombinaci s tím, že kontroly, sankce a vymáhání se dějí převážně na vnitrostátním základě, představuje situaci, která nebezpečí podvodů v potravinářství pravděpodobně zvyšuje; je přesvědčen, že v boji proti podvodům by pomohla lepší možnost sledování surovin a výrobků v rámci celého potravinového řetězce;

12.

zdůrazňuje, že je třeba věnovat větší pozornost kontrole dováženého zboží ze třetích zemí a tomu, zda splňují normy Evropské unie v oblasti bezpečnosti potravin a krmiv;

13.

poukazuje také na jiné faktory, o nichž se často uvádí, že přispívají k podvodům v potravinářství, jako je současná hospodářská krize, úsporná opatření, která mají vliv na chod kontrolních orgánů, a tlak maloobchodního a jiných odvětví na stále levnější výrobu potravin;

14.

vítá rozhodnutí Komise vytvořit tým pro boj s podvody v potravinářství a kvituje úsilí Europolu v boji s těmito podvody; vybízí Komisi, aby zvážila vytvoření referenční laboratoře EU pro pravost potravin;

15.

vítá plán Komise uspořádat v roce 2014 konferenci o podvodech v potravinářství s cílem zvýšit informovanost příslušných činitelů;

16.

je přesvědčen o tom, že k zajištění účinného uplatňování norem v oblasti bezpečnosti potravin a označování mají zásadní význam neohlášené nezávislé inspekce; domnívá se proto, že neohlášené inspekce by měly být normou;

17.

vyzývá Komisi, aby rozšířila zaměření auditů PVÚ tak, aby zahrnovaly také podvody v potravinářství; má za to, že by PVÚ a členské státy měly přistoupit k pravidelným, nezávislým a povinným neohlášeným inspekcím zaměřeným na odhalování úmyslného porušování předpisů s cílem zajistit dodržování nejvyšších norem bezpečnosti potravin; v zájmu obnovení a zachování důvěry spotřebitelů je důležité uplatňovat transparentní přístup k provádění oficiálních kontrol a inspekcí a zprávy či výsledky kontrol a inspekcí, pokud jde o provozovatele potravinářských podniků, zveřejňovat;

18.

vyjadřuje politování nad tím, že existuje nízké povědomí o zprávách a auditech PVÚ a že je Komise a členské státy málo využívají; vyzývá Komisi, aby na základě zpráv a doporučení PVÚ přijímala důraznější opatření;

19.

vyzývá rozpočtový orgán, aby zvýšil kapacitu a zdroje PVÚ a týmu Komise pro boj proti podvodům v potravinářství;

20.

vyjadřuje znepokojení nad snížením objemu finančních prostředků v Evropské unii pro orgány, které tyto klíčové monitorovací úlohy provádějí;

21.

vyzývá členské státy a evropské regiony, aby kontrolním orgánům poskytly dostatečné personální, finanční a technické zdroje;

22.

vyzdvihuje skutečnost, že účinné kontroly a inspekce by měly být prováděny takovým způsobem, aby nedocházelo k vytváření zbytečné administrativní zátěže pro malé a střední podniky;

23.

navrhuje, aby se každoročně konalo slyšení PVÚ ve výboru ENVI, jehož cílem by byla diskuze o provedených a plánovaných auditech předtím, než PVÚ přijme svůj pracovní program na následující rok;

24.

vyzývá členské státy, aby zajistily náležitá opatření a řešení reagující na otázky vznesené PVÚ;

25.

poukazuje na to, že jakékoli změny v postupu revize a stanovení priorit pracovního programu PVÚ by neměly vést ke změně právního postupu při přijímání pracovních programů PVÚ;

26.

konkrétně pak naléhá na Komisi a členské státy, aby jednaly na základě zjištění auditů PVÚ, pokud jde o zfalšované lékařské záznamy zvířat určených k porážce a k vývozu do EU, a aby zabránily tomu, aby byly maso a jiné živočišné produkty z třetích zemí, u nichž nelze zaručit, že splňují požadavky EU na bezpečnost potravin, uvedeny na trh EU;

27.

konstatuje, že členské státy se v důsledku problémů s jurisdikcí setkávají v mnoha případech s obtížemi, chtějí-li s úspěchem postihovat podvodné provozovatele potravinářských podniků za hranicemi EU; lituje, že členské státy v přeshraničních případech podvodů v potravinářství systematicky nespolupracují s Europolem, nýbrž pracují na základě bilaterálních vztahů;

28.

uznává význam informátorů při odhalování podvodného jednání v potravinářství; vyzývá členské státy, aby vytvořily vhodné podmínky, které by umožnily informátorům oznamovat nezákonné postupy bezpečně a anonymně;

29.

domnívá se, že příslušné orgány členských států by měly veřejnost v dostatečné a náležité míře informovat o případech stažení výrobku z oběhu a o dalších opatřeních přijatých příslušnými orgány při výskytu podvodů v potravinářství;

30.

má za to, že by se oficiální kontroly měly zaměřit nejen na otázky bezpečnosti potravin, ale také na předcházení podvodům a na riziko, že budou spotřebitelé uvedeni v omyl; vítá skutečnost, že návrh Komise na přezkum oficiálních kontrol obsahuje ustanovení o mimořádných kontrolách týkajících se podvodů v potravinářství, pokud mají příslušné orgány důvod domnívat se, že provozovatel potravinářského podniku se dopouští podvodného jednání;

31.

pozoruje, že některé členské státy částečně přenášejí provádění kontrol na soukromé subjekty; zdůrazňuje, že příslušné orgány členských států by měly vždy dohlížet na kontrolní systémy a ověřovat, certifikovat a kontrolovat všechny soukromé kontrolní systémy, aby se zajistilo, že budou v souladu s vnitrostátními a mezinárodními normami, aby mohly svá zjištění zpřístupnit veřejnoprávním subjektům;

32.

odmítá jakékoli plány na přenesení inspekčních úkolů z veřejných orgánů na hospodářské subjekty;

33.

domnívá se, že by měla být vyjasněna úloha obchodníků a legislativní rámec platný pro prodej mezi podnikateli;

34.

domnívá se, že všichni komerční provozovatelé, kteří zpracovávají nebo skladují suroviny, složky potravin či potravinářské produkty v potravinovém řetězci pro lidskou spotřebu či kteří s nimi obchodují, včetně obchodníků a majitelů chladicích zařízení, by měli být registrováni jako provozovatelé potravinářských podniků a měly by se na ně vztahovat kontroly;

35.

domnívá se, že provozovatelé potravinářských podniků by měli být schopni podat informace o tom, odkud pocházejí potraviny nebo jejich složky, které používají, což jinými slovy znamená, že každý jednotlivý provozovatel potravinářského podniku v rámci výrobního řetězce nese svůj díl odpovědnosti za konečný produkt;

36.

uznává význam jasného a transparentního označování potravin v rámci obchodu mezi podnikateli a mezi podnikateli a spotřebiteli a vyzývá Komisi, aby přezkoumala potravinové právo EU v této oblasti, aby se snížilo riziko podvodů v potravinářství;

37.

žádá větší informovanost ohledně označování mražených potravin v rámci obchodu mezi podnikateli a mezi podnikateli a spotřebiteli a jeho lepší sledování; vyzývá Komisi, aby předložila návrh povinného označování masa a ryb, z něhož by bylo patrné, zda bylo maso a ryby zmraženy, kolikrát byly zmraženy a po jakou dobu;

38.

domnívá se, že přestože se nejedná o nástroj pro boj proti podvodům v potravinářství sám o sobě, může označování země původu pomoci při zajištění lepší sledovatelnosti v rámci řetězce dodávky potravin, stabilnější vztahy mezi dodavateli masa a jeho zpracovateli, větší pečlivost provozovatelů potravinářských podniků při výběru dodavatelů a produktů a spolehlivější informace podávané spotřebitelům, což povede k obnovení důvěry spotřebitelů;

39.

připomíná, že nařízení (EU) č. 1169/2011 stanovuje, že Komise po vyhodnocení jejich dopadu přijme do prosince 2013 prováděcí akty týkající se povinného označování země původu, označování vepřového, skopového, kozího a drůbežího masa a dobrovolného označování potravin;

40.

vyzývá Komisi, aby tyto prováděcí akty týkající se označování čerstvého vepřového, skopového, kozího a drůbežího masa předložila co nejdříve a inspirovala se přitom předpisy, které již platí pro nezpracované hovězí a telecí, čímž by se zajistilo, že spotřebitelé budou informováni o místě narození zvířat a o jejich chovu a porážce, a aby zároveň přihlédla ke stávajícím celostátním a regionálním systémům uvádění původu masa;

41.

připomíná navíc, že Parlament již v minulosti žádal označování původu u masa ve zpracovaných potravinách a že Komise pracuje na zprávě o povinném označování původu masa ve výrobcích, které ho obsahující; naléhavě vyzývá Komisi k urychlenému předložení zprávy, po němž by měly následovat legislativní návrhy, podle nichž by bylo označování původu masa povinné, které by však přihlížely k posouzení svého dopadu a nevedly by k nadměrným nákladům a administrativní zátěži;

42.

žádá lepší označování zpracovaných produktů obsahujících rybí maso, zejména pokud jde o jeho původ a použité metody rybolovu;

43.

vyzývá Komisi, aby společně se zúčastněnými stranami a členskými státy urychlila své úsilí o prozkoumání rozsahu a potřeby zavedení systémů elektronické certifikace v potravinovém řetězci, což by mohlo snížit riziko podvodů založených na tom, že existují papírové certifikáty;

44.

žádá Komisi, aby vytvořila centralizovaný evropský rejstřík pasů pro koně s cílem zamezit podvodnému vydávání jejich duplikátů;

45.

vyjadřuje znepokojení nad chybějícím evropským legislativním rámcem, který by se vztahoval na maso z klonovaných zvířat;

46.

vyzývá Komisi, aby vypracovala metodu sledování a identifikace masa z klonovaných zvířat, například vytvořením mezinárodní databáze obsahující genetické informace o klonovaných zvířatech;

47.

má za to, že navíc k systému oficiálních kontrol, který by tím neměl být nahrazen, je pro potravinářství přínosné, vyvíjejí-li se proaktivně a používají-li se iniciativy soukromého sektoru zaměřené na boj s podvody, jako jsou testy kvality výrobků, vlastní sledování, analýza, programy sledování výrobků, audity a certifikace, a vítá stávající iniciativy, jako je Globální iniciativa pro bezpečnost potravin a iniciativa v oblasti podvodů v potravinářství na Michiganské státní univerzitě;

48.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily právní zakotvení povinnosti provozovatelů potravinářských podniků podávat příslušným orgánům zprávy o výskytu podvodů v potravinářství;

49.

domnívá se, že maloobchodnímu odvětví připadá zvláštní odpovědnost za to, aby zaručilo kvalitu potravinářských výrobků a aby od svých dodavatelů vyžadovalo bezpečný a zajištěný dodavatelský řetězec; domnívá se, že je odpovědností maloobchodníků, aby kontrolovali alespoň formální shodu s pravidly označování; lituje, že maloobchodní a jiní provozovatelé potravinářských podniků vytvářejí tlak na prvovýrobce, aby byla jejich produkce stále levnější, často na úkor kvality potravin nebo jejich složek;

50.

konstatuje, že v současnosti provozovatelé potravinářských podniků ne vždy vědí, z jakého zdroje pocházejí suroviny, které používají; podotýká v této souvislosti, že krátké (místní a regionální) dodavatelské řetězce mohou zaručit větší transparentnost a nahradit dlouhé a komplikované dodavatelské řetězce, které hrály hlavní úlohu v rámci krize související s podvody v potravinářství;

51.

žádá Komisi, aby předložila, jak je stanoveno v nařízení (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin, legislativní návrhy na označení vztahující se k uvádění produktů na místní trh a k přímému prodeji, které by pomohlo podpořit tyto trhy a umožnilo zemědělcům zvýšit hodnotu své výroby;

52.

vyzývá Komisi, aby se na základě článků 7 a 17 nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům věnovala problematice uvádění produktů s úmyslně nepřesným nebo zavádějícím označením na trh, které pod tímto označením na trhu zůstávají, a aby těmto případům zabránila, neboť je rovněž třeba je považovat za určitý typ podvodu v potravinářství;

53.

je přesvědčen, že příslušné orgány musejí změnit svůj postoj a od administrativního a veterinárního přístupu se obrátit směrem k přístupu policejnímu, a to na základě zkušeností „létajícího útvaru“ dánské potravinářské správy a útvarů Arma dei Carabinieri a Guardia di Finanza v Itálii; zdůrazňuje, že takový přístup závisí na tom, zda jsou příslušné soudy obsazeny soudci, kteří mají odborné znalosti z potravinového práva;

54.

zdůrazňuje, že provádění kontrol by mělo být založeno na posouzení rizik a mělo by zahrnovat vypracování rizikových profilů a posouzení míry ohrožení v případě každého dodavatelského řetězce a každého potravinářského produktu, a to na základě výsledků probíhajících akademických studií, které spojují odborné znalosti v oblasti původnosti potravin a kriminologie a mezi něž patří např. výzkumné projekty Svobodné univerzity v Amsterdamu a univerzity ve Wageningenu;

55.

vyzývá Komisi a členské státy, aby dále podněcovaly evropské a vnitrostátní programy výzkumu a vývoje pro rozvoj a zavedení technologií a metod používaných k odhalování podvodů v potravinářství, jako je senzorová technologie, analýza údajů, zjišťování totožnosti (tzv. daktyloskopie) produktů, a aby zajistily, aby byly testy v krátkodobém horizontu komerčně dostupné; bere na vědomí stávající evropské výzkumné projekty v oblasti integrity a autentičnosti potravin, jako jsou programy TRACE a AuthenticFood;

56.

doporučuje, aby PVÚ a vnitrostátní orgány do svých auditů zahrnovaly tzv. kontroly hmotnostní bilance na vstupu, výstupu a na toku odpadů;

57.

naléhavě žádá o zlepšení koordinace a komunikace mezi vnitrostátními orgány odpovědnými za vyšetřování podvodů v potravinářství, což by členským státům umožnilo účinněji bojovat s tímto problémem; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby zavedla elektronický systém, který by v případě podvodů v potravinářství umožnil rychlou výměnu informací mezi členskými státy a Komisí a který by se zakládal na systému včasné výměny informací pro potraviny a krmiva, jak navrhla Komise; žádá, aby byly zveřejňovány výroční zprávy, kde by byly nastíněny případy odhalených podvodů, jako je tomu u zpráv ze systému včasné výměny informací pro potraviny a krmiva;

58.

žádá, aby byla vytvořena síť proti podvodům v potravinářství, která by přispívala k lepší koordinaci mezi příslušnými evropskými institucemi (Europolem, Eurojustem, PVÚ) a tím také k účinnější prevenci a odhalování podvodů v potravinářství;

59.

navrhuje zavedení testování DNA jako standardního postupu při namátkových kontrolách za účelem určení druhu, zejména pokud jde o masné a rybí produkty, a aby byla za tímto účelem zřízena centralizovaná databáze DNA;

60.

vyzývá Komisi, aby řešila mezery ve stávajících předpisech pro bezpečnost potravin a sledovatelnost, pokud jde o dovoz potravin pocházejících od třetích stran, protože u nich existuje vyšší riziko, že budou zapojeny do podvodů s potravinami;

61.

trvá na tom, že dohody o volném obchodu, o nichž jedná Evropská unie, nesmějí vést k tomu, že budou měněny evropské právní předpisy v oblasti bezpečnosti a zajišťování potravin nebo že bude jakkoli podrýváno úsilí tyto právní předpisy prosazovat;

62.

domnívá se, že výsledky kontrol by měly být zveřejňovány způsobem, který by byl pro spotřebitele snadno přístupný a srozumitelný, např. formou hodnotících známek; je přesvědčen o tom, že by to spotřebitelům pomohlo v rozhodování a rovněž by to provozovatele potravinářských podniků motivovalo k dobrým výkonům;

63.

vítá návrh Komise zpřísnit sankce, tak aby byla alespoň neutralizována odhadovaná hospodářská výhoda, o niž se cestou porušení předpisů usiluje, domnívá se však, že to nemá dostatečně odrazující charakter; domnívá se, že členské státy by měly stanovit tresty za podvody v potravinářství, které by odpovídaly alespoň dvojnásobku odhadované výše hospodářské výhody, o niž se cestou podvodného jednání usiluje; považuje za nezbytné, aby členské státy stanovily jako zvláštní odstrašující prvek v případě podvodů, při nichž je vědomě ohrožováno veřejné zdraví, nebo v případě podvodů týkajících se produktů zaměřených na ohrožené spotřebitele ještě vyšší sankce, včetně trestněprávních sankcí; navrhuje dále, aby byla provozovateli potravinářského podniku v případě opakovaného porušování předpisů odebrána registrace;

64.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise nemá přehled o různých režimech sankcí za podvody v potravinářství v jednotlivých členských státech a o tom, jak tyto režimy sankcí vycházející z právních předpisů EU fungují; vyzývá Komisi, aby si takový přehled co nejdříve obstarala;

65.

žádá větší zohlednění dobrých životních podmínek zvířat a uplatňování přísnějších sankcí v případě porušení příslušných předpisů;

66.

vyzývá Komisi, aby od členských států shromáždila údaje a vypracovala zprávu o různých režimech v jednotlivých členských státech, pokud jde o typ a úroveň sankcí za podvody v potravinářství a o fungování dotyčných režimů sankcí;

67.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily rovněž další metody, jak bránit podvodům v potravinářství a odrazovat od jejich páchání, jako např. veřejným jmenováním provinilců prostřednictvím evropského rejstříku usvědčených pachatelů podvodného jednání z řad provozovatelů potravinářských podniků;

68.

požaduje rozvíjení dosavadních systémů sledovatelnosti a důslednou realizaci plynulé sledovatelnosti stanovené v základním nařízení (ES) č. 178/2002, která se týká potravin, krmiv, zvířat určených k produkci potravin a veškerých dalších látek, které jsou určeny k přimísení do potraviny nebo krmiva, nebo u nichž se očekává, že takto přimíseny budou; požaduje, aby byl celý řetězec ve všech fázích výroby, zpracování, prodeje a distribuce v celé Evropě kompletně transparentní a aby jej mohli kontroloři bez omezení kontrolovat, aby bylo zajištěno rychlé odhalování podvodných potravinářských výrobků;

69.

doporučuje, aby měly veškeré výzkumné laboratoře podniků a jejich personál povinnost bezprostředně hlásit výsledky všech rozborů potravin a krmiv, které poukazují na spáchání podvodu nebo které mají význam z hlediska boje proti podvodům, příslušným orgánům dozoru;

70.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

23.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 482/31

—

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na preambuli a články 3 a 6 této smlouvy,

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 6, 9, 145, 151, 152, 153, 154, 156, 159 a 168 této smlouvy,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 1, 3, 27, 31, 32 a 33,

—

s ohledem na Evropskou sociální chartu ze dne 3. května 1996, a zejména na část I a článek 3 části II této charty,

—

s ohledem na základní normy Mezinárodní organizace práce týkající se práce a na úmluvy a doporučení této organizace týkající se správy služeb zaměstnanosti a inspekce práce (úmluvy č. 81 a 129), které jsou mezinárodní referenční hodnotou při zajišťování, že jsou uplatňována právní ustanovení o pracovních podmínkách a ochraně pracovníků,

—

s ohledem na Úmluvu č. 143 (z roku 1975) a dodatková ustanovení Mezinárodní organizace práce o migrujících pracovnících, které stanoví přijetí všech potřebných a přiměřených opatření k potlačení utajovaného pohybu osob migrujících za prací a nezákonného zaměstnávání migrantů; rovněž s ohledem na ustanovení týkající se uplatňování správních, občanskoprávních a trestních sankcí za nezákonné zaměstnávání migrujících pracovníků,

—

s ohledem na agendu důstojné práce Mezinárodní organizace práce,

—

s ohledem na úmluvy a doporučení Mezinárodní organizace práce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1338/2008 ze dne 16. prosince 2008 o statistice Společenství v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (1),

—

s ohledem na směrnici Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (rámcová směrnice) (2) a na jednotlivé směrnice, které ji dále upřesňují,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (3),

—

s ohledem na usnesení Rady a zástupců členských států přijaté na zasedání Rady dne 22. dubna 1999 o kodexu chování pro lepší spolupráci mezi orgány členských států v souvislosti s bojem proti nadnárodním podvodům v oblasti dávek sociálního zabezpečení a příspěvků na sociální zabezpečení a proti nehlášené práci a v souvislosti s nadnárodním poskytováním pracovníků (4),

—

s ohledem na směrnici Rady 1999/85/ES ze dne 22. října 1999, kterou se mění směrnice 77/388/EHS, pokud jde o možnost pokusného uplatnění snížené sazby DPH na služby s vysokým podílem lidské práce (5),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (6),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. října 2007 nazvané „Zintenzivnění boje proti nehlášené práci“ (COM(2007)0628),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. října 2007 o výsledku veřejné konzultace o zelené knize Komise s názvem „Modernizace pracovního práva, jejímž cílem je řešit výzvy 21. století“ (COM(2007)0627),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020) a na jeho hlavní cíl, jímž je zvýšit míru zaměstnanosti v Evropské unii do konce tohoto desetiletí na 75 %,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011 o přezkumu evropské strategie pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012 v polovině období (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2008 o zintenzivnění boje proti nehlášené práci (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 o podpoře slušné práce pro všechny (9),

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. července 2007 o modernizaci pracovního práva, jejímž cílem je řešit výzvy 21. století (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2006 o provádění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků (11),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 26. března 2009 o sociální odpovědnosti subdodavatelských podniků v rámci výrobních řetězců (12),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2013 o pracovních podmínkách a zdravotních a bezpečnostních normách s ohledem na nedávné požáry v továrnách a na zřícení budovy v Bangladéši (13),

—

s ohledem na integrované hlavní směry pro růst a zaměstnanost (2008–2010) (COM(2007)0803),

—

s ohledem na doporučení Rady ze dne 22. prosince 1995 o harmonizaci prostředků boje proti nelegálnímu přistěhovalectví a nelegálnímu zaměstnávání (14),

—

s ohledem na doporučení Rady ze dne 27. září 1996 o boji proti nelegálnímu zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí (15),

—

s ohledem na zprávu Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) o boji proti nehlášené práci v Evropské unii,

—

s ohledem na zvláštní zprávu Eurobarometru o nehlášené práci,

—

s ohledem na studii ICENUW o uskutečňování spolupráce v rámci evropské sítě proti nehlášené práci (2010),

—

s ohledem na studii ICENUW o uskutečňování spolupráce v rámci evropské sítě proti nehlášené práci (2010),

—

s ohledem na studii o nepřímých metodách měření nehlášené práce v EU (2010),

—

s ohledem na studii o proveditelnosti vytvoření evropské platformy pro spolupráci mezi inspektoráty práce a dalšími příslušnými orgány pověřenými dohledem a prosazováním s cílem prevence a boje proti nehlášené práci (2010, Regioplan),

—

s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 19. prosince 2012 ve věci Evropská komise v. Belgické království, C-577/10,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0458/2013),

A.

vzhledem k tomu, že inspekce práce hrají důležitou úlohu při ochraně práv zaměstnanců, zajišťování zdraví a bezpečnosti při práci a v boji proti nezdravým pracovním prostředím, v předcházení porušování pravidle o ochraně zaměstnanců a rovněž při podpoře spravedlivého a sociálního hospodářského růstu, protože přispívají k tomu, že jsou mzdy a příspěvky na sociální zabezpečení skutečně vypláceny, a tedy se zvyšují daňové příjmy i příjmy fondů sociálního zabezpečení a je zajištěno pojistné krytí zaměstnanců pro případ nemoci, úrazu na pracovišti, pro výplatu důchodů atd.;

B.

vzhledem k tomu, že členské státy při provádění různých konkrétních inspekcí na pracovišti uplatňují celou řadu modelů;

C.

vzhledem k tomu, že narůstá potřeba inspekce práce v souvislosti s vysíláním pracovníků v rámci Evropy;

D.

vzhledem k tomu, že inspekce práce má klíčovou úlohu při zajišťování toho, aby se práva stala skutečností díky tomu, že bude zajištěno dodržování práva, aktéři budou znát svá práva a povinnosti a bude možné zabránit nekalým postupům;

E.

vzhledem k tomu, že je třeba zintenzivnit inspekce práce v malých a středních podnicích a na malých staveništích;

F.

vzhledem k tomu, že odpovědnost nadnárodních společností za pracovní podmínky, obživu a zdraví pracovníků, kteří vyrábějí výrobky a poskytují služby, nekončí za dveřmi provozovny či u bran továrny a nemohou ji zaručit jen dohody o společenské odpovědnosti podniků;

G.

vzhledem k tomu, že externí zajištění práce prostřednictvím subdodávek a osob najatých agenturou na dočasnou práci často znamená méně kvalifikované pracovní síly a volnější pracovní poměry, a proto lze jen obtížně určit, kdo nese odpovědnost za bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP);

H.

zastává názor, že nehlášená práce má negativní dopady na hospodářství členských států a finanční udržitelnost evropského sociálního modelu, ohrožuje financování a poskytování sociálních dávek a veřejných služeb a vede k nejistotě, zranitelnosti a chudobě dotčených osob, a to jak v době jejich pracovního života, tak i ve stáří;

I.

vzhledem k tomu, že inspektoři práce jsou nezbytní pro ochranu práv zaměstnanců, předcházení jejich zneužívání a pro podporu hospodářského a sociálního rozvoje;

J.

vzhledem k tomu, že jedním z důsledků hospodářské krize je zvýšení pracovní zátěže a že tato krize vystavila zaměstnance dalšímu tlaku, zvláště v důsledku změn pracovní doby, a vzhledem k tomu, že je proto třeba zintenzivnit snahy v oblasti sledování pracovních podmínek;

K.

vzhledem k tomu, že se stále objevují nové druhy pracovního poměru, které je stále obtížnější upravit podle stávajících právních předpisů;

L.

vzhledem k tomu, že nelegálně zaměstnaní pracovníci trpí sekundárními negativními důsledky, jako je nedostatečný přístup k informacím, zaměstnaneckým službám zdravotní péče, odborné přípravě a psychický tlak v souvislosti s obavami z nehody nebo přistižení, což zpětně ovlivňuje produktivitu podniků a hospodářství jako celek, jakož i dlouhodobými důsledky, jako je chybějící nárok na starobní důchod nebo velmi nízké důchodové dávky, což vede k vyššímu riziku chudoby;

M.

vzhledem k tomu, že nehlášená práce narušuje hospodářskou soutěž na jednotném trhu, protože se jejím prostřednictvím vytváří nekalá hospodářská soutěž některých podniků vůči ostatním podnikům;

N.

vzhledem k tomu, že konsolidace skutečně jednotného trhu je neoddělitelně spojena s odstraněním všech forem sociálního dumpingu;

O.

vzhledem k tomu, že míra nelegální práce v EU-27 v současnosti činí 18,8 % HDP a v některých státech je to přes 30 % HDP;

P.

vzhledem k tomu, že v mnoha členských státech je výskyt nehlášené práce stále na vzestupu, mimo jiné v důsledku krize;

Q.

vzhledem k tomu, že je nezbytné přijmout opatření týkající se whistleblowingu s cílem usnadnit odhalování případů nekalých postupů a zajistit ochranu oznamovatelů, a vzhledem k tomu, že EU a členské státy jsou povinny oznamovatele plně chránit;

R.

vzhledem k tomu, že v důsledku pracovního úrazu nebo nemocí z povolání zemře každoročně 168 000 evropských občanů a dalších 7 milionů utrpí pracovní úraz (16);

S.

vzhledem k tomu, že prevence rizik je klíčem ke snížení míry pracovních úrazů a nemocí z povolání; vzhledem k tomu, že dobré řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci má pozitivní vliv na vnitrostátní i evropské úrovni a pozitivní vliv na podniky;

T.

vzhledem k tomu, že systémy inspekcí ve větší či menší míře postrádají pracovníky a financování nutné k účinnému provádění inspekcí práce, vzhledem k tomu, že v důsledku toho je strategické plánování lidských zdrojů pro orgány inspekce práce v EU velmi nedostatečné, počet jejich pracovníků v mnoha zemích soustavně klesá a současně se práce inspektorů stává složitější;

U.

vzhledem k tomu, že roztříštěnost trhu práce ve spojení s nekontrolovanou a neregulovanou expanzí jistých pracovních režimů v některých členských státech významně stlačuje mzdové úrovně, a tím vytváří situaci, která pravděpodobně dále zhorší problém nehlášené práce;

V.

vzhledem k tomu, že odvětvími, v nichž se nehlášená práce vyskytuje nejvíce, jsou odvětví s vysokým podílem lidské práce, např. stavebnictví, bezpečnostní služby, úklidové a domácí služby či ubytovací a pečovatelské služby, které se vyznačují nejistými podmínkami zaměstnání a odměňování;

W.

vzhledem k tomu, že existuje úzké spojení mezi nelegálním přistěhovalectvím a nehlášenou prací, protože osoby pobývající v Evropě nezákonně nemohou nastoupit do běžného pracovního poměru, a tudíž nejsou kryty žádným systémem ochrany;

X.

vzhledem k tomu, že pracovníci vykonávající nehlášenou práci nemají žádné sociální zabezpečení, zdravotní ani úrazové pojištění, a tudíž jsou více ohroženi osobní finanční ztrátou;

Y.

vzhledem k tomu, že inspekce práce u přeshraničních služeb a pracovních poměrů je přeshraniční záležitostí a přeshraniční přístup k údajům není dostatečný;

Z.

vzhledem k tomu, že mnoho pracovníků vykonávajících nehlášenou práci se v této situaci může ocitnout nikoli ze své vůle, ale z donucení;

1.

zdůrazňuje skutečnost, že zatímco inspekce práce představují veřejnoprávní úkol a smějí je provádět pouze veřejné a nezávislé subjekty, nemělo by to bránit tomu, aby při těchto inspekcích mohli být nápomocni zástupci sociálních partnerů; je přesvědčen, že musí být zaručena nezávislost služeb bezpečnosti a ochrany zdraví ve vztahu k zaměstnavateli; zastává názor, že pokud jde o ochranu zdraví při práci, mohou monitorování, varování, odborné zdravotnické znalosti a poskytování řádného zdravotního poradenství zajišťovat pouze nezávislí odborníci v oboru zdravotní péče a bezpečnosti; považuje za politováníhodné, že řízení služeb bezpečnosti a ochrany zdraví dosud v některých členských státech zajišťují sdružení zaměstnavatelů; zdůrazňuje, že inspekci a sledování zdraví při práci musí provádět nezávislí inspektoři vyškolení v oblasti zdraví a bezpečnosti;

2.

zdůrazňuje význam vypracování národních akčních plánů posílení mechanismů inspekce práce a jejich financování z evropských strukturálních fondů s ohledem na přidanou hodnotu účinných inspekcí práce při podpoře sociální soudržnosti a obecně upevňování spravedlnosti na pracovišti;

3.

poukazuje na to, že inspektoráty práce mají nepostradatelnou úlohu při prevenci a monitorování a také pomáhají posílit odbornost a poskytování informací na úrovni podniků; naléhavě žádá členské státy, aby zvýšily počet zaměstnanců a zdroje vyhrazené pro jejich inspektoráty práce a aby splnily cíl, kterým je jeden inspektor na každých 10 000 zaměstnanců, jak doporučuje MOP, a aby také ukládaly přísnější sankce podnikům, které nesplní své povinnosti týkající se základních práv (mzdy, pracovní doba, BOZP); zastává názor, že sankce v takových případech musí být účinné, úměrné a odrazující;

4.

upozorňuje na to, že do příslušnosti vnitrostátních inspekčních orgánů spadají všechny kategorie pracovníků v závislém postavení nebo osob samostatně výdělečně činných bez ohledu na jejich postavení, pracovní poměr nebo původ a na všechny se musí vztahovat stejná ochrana; zdůrazňuje, že snahy omezit oblast působnosti inspekce práce mají negativní dopad na bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců i na jejich práva;

5.

zdůrazňuje nutnost posílit úlohu vnitrostátních inspektorátů práce, zajistit odbornou přípravu pro jejich vedoucí pracovníky a koordinovat jejich úkoly tak, aby tyto orgány úspěšně plnily nové inspekční úkoly;

6.

zastává názor, že inspekce práce mohou účinně provádět pouze dostatečně finančně a personálně vybavené orgány; vyjadřuje znepokojení nad tím, že inspekční orgány v členských státech mají nedostatek zaměstnanců a že chybí další odborná příprava, zejména pokud jde o celoevropskou problematiku; vyzývá členské státy, aby posílily své systémy inspekcí práce, protože toto posílení by mělo být podstatnou součástí národních plánů reakce na hospodářskou krizi; poukazuje na to, že inspekce práce hrají nepostradatelnou úlohu při ověřování toho, zda jsou plně uplatňovány platné právní předpisy, i při zajišťování toho, zda jsou zahrnuti a plně chráněni zranitelní pracovníci;

7.

upozorňuje na potřebu jednotné odborné přípravy inspektorů práce a dalších osob činných v této oblasti, s cílem zpřísnit prosazování pracovního práva EU;

8.

zdůrazňuje, že finanční reformy prováděné v některých členských státech nesmí být prováděny za žádných okolností na úkor pracovních sil, financování, materiálních zdrojů a technické infrastruktury inspektorátů práce;

9.

poukazuje na to, že zákonné povinnosti a požadavky zaměstnanců jsou zřejmě dvěma hlavními důvody, proč zaměstnavatelé zavádějí politiky prevence (17);

10.

je přesvědčen, že bez přiměřeného posouzení rizik nelze zaměstnance řádně chránit; zastává názor, že je třeba pomoci malým a středním podnikům při stanovování postupů prevence rizik; zdůrazňuje kladnou úlohu, kterou hrají jednoduché, svobodné a cílené iniciativy, jako je iniciativa Interaktivní posouzení rizik on-line (OiRA), vyvinutá Evropskou agenturou pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA);

11.

připomíná, že všechny členské státy podepsaly a ratifikovaly úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 81 o inspekci práce; vyzývá proto členské státy, aby prosazovaly zásady této úmluvy;

12.

zdůrazňuje, že inspekce práce jsou účinné také, pokud jsou vykonávány bez předchozího upozornění, jsou opakované a náhodně cílené; poukazuje na to, že aby byly sankce účinné, musí být stanoveny tak, aby zajišťovaly, že zaměstnavatelé nebudou moci získat prospěch z obcházení dohod o mzdách nebo právních předpisů;

13.

poukazuje na to, že zjištění inspekcí práce musí být uváděna s jasnými lhůtami pro přijetí opatření, aby bylo možné rychle zabránit nekalým postupům a včas chránit oběti;

14.

poukazuje na to, že inspektoři práce v členských státech musí mít oprávnění provádět inspekce na místě, používat inteligentní kontrolní nástroje a pracovat v koordinaci se všemi příslušnými orgány, musí mít odpovídající pravomoci a musí pracovat nezávisle;

15.

vyzývá členské státy, aby v případě, že inspektoři práce odhalí nekalé postupy nebo že inspektory práce na případy nekalých postupů upozorní oznamovatelé, dotčené zaměstnance a případné zúčastněné oznamovatele chránily a umožnily jim bezplatně se domáhat svých práv; upozorňuje na to, že tyto zaměstnance a oznamovatele účinně chrání příslušná ustanovení, jako například přímé nebo kolektivní právo podat žalobu; vyzývá členské státy k přijetí opatření na ochranu oznamovatelů a jejich rodin s cílem usnadnit odhalování nekalých postupů; zdůrazňuje, že je důležité, aby byli chráněni migrující pracovníci v nelegální situaci a že by to měla být jedna z oblastí, na něž se zaměří pozornost; v této souvislosti členským státům připomíná Úmluvu o migrujících pracovnících MOP (dodatková ustanovení) č. 143 z roku 1975;

16.

vyzývá členské státy, aby vymáhaly právní ustanovení prostřednictvím sankcí přiměřených závažnosti spáchaného činu a odrazujícím způsobem stíhaly nedodržování pracovních podmínek; zdůrazňuje, že výzkum jasně prokázal, že na zlepšování pracovních podmínek mají největší dopad důrazná a dobře koordinovaná opatření prevence a inspekce v časné fázi, mimo jiné poskytováním informací a poradenství zaměstnavatelům a nebo registrací nenahlášených pracovníků se zpětnou platností;

17.

poukazuje na to, že elektronické propojení všech zúčastněných orgánů sociálního zabezpečení, jako je tomu například v belgické síti „Crossroads Bank for Social Security“ (18), a s tím související snadnější výměna údajů mezi nimi, je užitečným nástrojem, který umožňuje vnitrostátním inspektorátům práce získat údaje potřebné při provádění inspekcí;

18.

zdůrazňuje, že inspekce práce se potýkají s určitými problémy při kontrolách týkajících se migrujících pracovníků a pracovníků vyslaných ze zemí EU a ze třetích zemí; zdůrazňuje, že pro účinnost inspekcí práce je důležité, aby dostatečně zohledňovaly situace spojené s vysokým rizikem nedodržování předpisů; poukazuje na to, že provádění inspekcí práce by mohly značně zjednodušit vnitrostátní elektronické systémy sloužící k povinné předběžné registraci zahraničních pracovníků zaměstnavatelem;

19.

poukazuje na to, že v souladu s vnitrostátními předpisy a postupy ve snaze zajistit dodržování stávajících pravidel musí důležitou úlohu hrát sociální partneři; vyzývá členské státy, aby zajistily zapojení sociálních partnerů do přípravy i formulování vnitrostátních plánů inspekcí práce i do samotných inspekcí práce;

20.

staví se za zřízení doplňkových tripartitních odvětvových inspektorátů, které by zastupovaly vládu, pracovníky a zaměstnavatele, a vyzývá k jejich uvedení do provozu v podobě pilotní iniciativy v členských státech s nejvyšší úrovní nehlášené práce;

21.

konstatuje, že ve venkovských oblastech se provádí méně inspekcí práce; vyzývá členské státy, aby zajistily řádné pokrytí venkovských regionů;

22.

poukazuje na to, že zaměstnanci na dobu určitou mají v porovnání se stálými zaměstnanci obvykle méně vyhovující pracovní podmínky; konstatuje, že v zájmu účinné kontroly dohod o provedení práce musí být rozšířena práva inspektorů a musí umožňovat kontrolu podniků, které dohody o provedení práce poskytují, a součástí inspekce musí být dodržování pravidel o minimální mzdě a pracovních podmínek a rovněž uplatňování minimálních mezd, pokud je požaduje právo členských států nebo vnitrostátní kolektivní smlouvy; trvá na tom, aby byla prevenci problémů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci věnována stejná pozornost v soukromém i veřejném sektoru; poukazuje na to, že dodržování zásady nediskriminace je povinné; prohlašuje, že zaměstnancům s dočasnou pracovní smlouvou musí být umožněno, aby se dozvěděli o svých právech včetně práv týkajících se mzdových sazeb, například prostřednictvím on-line služby nebo internetových stránek;

23.

vyjadřuje znepokojení nad situací sezónních pracovníků v zemědělství, z nichž většina pochází ze třetích zemí; je přesvědčen, že inspekce práce v tomto odvětví se zlepšují; poukazuje na to, že velká část zaměstnanosti v tomto odvětví představuje kombinaci hlášené a nehlášené práce;

24.

připomíná, že zatímco zaměstnanci vykonávající služby v domácnostech často pracují bez ohlášení nebo mají méně práv než jiní pracovníci, tyto skutečnosti často nespadají do oblasti působnosti vnitrostátních orgánů inspekcí práce; vyzývá členské státy, aby ratifikovaly Úmluvu MOP č. 189 a v souladu s touto úmluvou připravily a prováděly opatření zaměřená na inspekce práce, prosazování a sankce, a to při zohlednění zvláštních rysů práce v domácnosti v souladu s vnitrostátními právními předpisy; zdůrazňuje, že v souladu s vnitrostátními právními předpisy by tato opatření měla specifikovat podmínky, za nichž lze umožnit přístup do domácnosti při řádném respektování soukromí;

25.

upozorňuje na zvláštní situaci osob pracujících z domova a na dálku, které v souvislosti se svou prací doma nebo mimo své řádné pracoviště mohou být také vystaveny zneužívání pracovního práva, pokud zaměstnavatelé neplní své zákonné povinnosti, které vůči nim mají;

26.

zdůrazňuje, že zvláštní pozornost by měla být věnována odvětví dopravy, které v důsledku své mobilní povahy může představovat pro inspektoráty práce další problémy; žádá, aby byly inspektoráty práce vybaveny odpovídajícími prostředky k provádění účinných inspekcí v tomto odvětví;

27.

vyjadřuje politování nad tím, jak problematicky prudce vzrostl počet případů nepravé samostatné výdělečné činnosti, především v odvětví stavebnictví a v odvětví zpracování masa, včetně případů v rámci úpravy týkající se vysílání pracovníků; vyzývá členské státy, aby zavedly vhodná kontrolní opatření k boji proti nepravé samostatné výdělečné činnosti, například aby stanovily kritéria vymezující, co znamená zaměstnání, aby inspektoři práce mohli odlišit nepravou a legitimní samostatnou výdělečnou činnost; prohlašuje, že s cílem předcházet nepravé samostatné výdělečné činnosti by měla být přijata opatření umožňující členským státům zavést požadavky nebo kontrolní opatření s větším dosahem;

28.

vyzývá vnitrostátní inspektoráty práce a další příslušné orgány, aby vytvořily akční plán boje proti nehlášené práci, který zahrne všechny způsoby nezákonných postupů týkajících se zaměstnávání i samostatné výdělečné činnosti; zdůrazňuje, že pokud nebude nehlášená práce řádně řešena, hrozí, že naruší schopnost EU plnit cíle v oblasti zaměstnanosti z hlediska většího počtu a lepší kvality pracovních míst a silnějšího růstu;

29.

vyjadřuje velké znepokojení nad mimořádnou zranitelností migrujících pracovníků s nelegálním postavením nebo postrádajících povolení, neboť riskují, že budou vykořisťováni při nehlášené práci s nízkými standardy, nízkou mzdou a dlouhou pracovní dobou v nebezpečném pracovním prostředí; zdůrazňuje, že spolupráce mezi inspektory práce a přistěhovaleckými úřady by se měla omezovat na identifikaci zaměstnavatelů zneužívajících zaměstnance a neměla by vést k sankcím vůči dotčeným migrujícím pracovníkům nebo k jejich vypovídání ze země, protože by to mohlo skutečně narušit snahy o řešení problému nehlášené práce;

30.

domnívá se, že tam, kde vnitrostátní inspektoráty práce nesou odpovědnost za řešení problémů migrujících a vysílaných pracovníků, měly by vzdělávací programy pro inspektory práce obsahovat specifické prvky týkající se těchto problémů a také nehlášené práce a obchodování s lidmi, neboť tyto otázky spolu úzce souvisejí, a měly by také v případě potřeby obsahovat jazykové prvky;

31.

domnívá se, že sankce budou účinné pouze tehdy, pokud zaměstnavatelé nebudou moci získat prospěch ze zaměstnávání nehlášených pracovníků, protože by při takovém postupu čelili ztrátě podstatně přesahující náklady na zaměstnání registrovaných zaměstnanců;

32.

uznává, že se obecně směřuje k většímu rozsahu nepravé samostatné výdělečné činnosti, externího zajištění služeb nebo činností (outsourcingu) a subdodávek, což může vést k nárůstu nejistých pracovních míst a k dalšímu zhoršování již nyní nízké úrovně ochrany nehlášených pracovníků; je přesvědčen, že účinným nástrojem ke zvýšení dodržování pracovněprávních norem v celém výrobním procesu by mohly být systémy odpovědnosti hlavního dodavatele během celého výrobního procesu a že by se mělo zvážit zavedení podobných systémů ve všech členských státech při vědomí skutečnosti, že kontroly ze strany inspektorů práce jsou nadále nezbytné;

33.

upozorňuje na problém provádění ustanovení týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v případech, kdy zaměstnanci vykonávají nehlášenou práci; zdůrazňuje, že právo na bezpečnost a ochranu zdraví při práci se uplatňuje u každého zaměstnance nebo každé osoby samostatně výdělečně činné a že toto právo získá na účinnosti, budou-li lépe prováděny stávající předpisy; navrhuje, aby členské státy prozkoumaly možnost nabízet všem zaměstnancům důvěrná lékařská vyšetření, bezplatně prováděná jednou ročně nebo jednou v době platnosti pracovní smlouvy, aby byla zaměstnancům zajištěna základní ochrana;

34.

staví se za zpřísnění sankcí pro podniky, které neplní své povinnosti v souvislosti se základními právy zaměstnanců, a domnívá se, že tyto sankce musí být natolik odrazující, aby zaměstnavatelé a zaměstnanci neměli z obcházení nynějších předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci žádný zisk; vyzývá členské státy, aby ve svých systémech sankcí zvážily stanovení výše pokuty úměrné výši škody a aby zajistily, že bude vyšší než zisk získaný z obcházení právních předpisů;

35.

poukazuje na to, že strategie Evropa 2020 upozorňuje na nutnost zvýšit počet žen na trhu práce, a domnívá se, že inspektoři na pracovištích by měli znát pracovní podmínky žen i mužů;

36.

žádá, aby tyto sankce platily i pro společnosti, u nichž bude zjištěno zapisování zaměstnanců na „černou listinu“ z důvodu jejich činnosti v odborech nebo v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;

37.

žádá, aby vnitrostátní orgány obchodního dohledu měly podporu při zavádění účinného systému ochrany pracovních sil na úrovni podniku, zvláště v malých a středních podnicích; naléhavě žádá členské státy, aby zajistily, že se inspekce pečlivěji zaměří na identifikaci praktických a proveditelných řešení nedostatků v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;

38.

podporuje pozitivní přínos Výboru vrchních inspektorů práce (SLIC) pro sbližování národních kultur; žádá, aby byly posíleny zdroje a pravomoci výboru; požaduje užší spolupráci mezi výborem SLIC a Lucemburským poradním výborem; zastává názor, že poradní výbor Komise pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci by měl pravidelně získávat informace o vývoji v členských státech v oblasti inspektorátů práce a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;

39.

zastává názor, že tyto aspekty bezpečnosti a ochrany zdraví by měly být zohledněny i v nadcházející strategii EU pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci; vyzývá inspekce práce, aby zintenzívnily cílené iniciativy v oblasti prevence a vzdělávání zaměřené na zvýšení povědomí občanů o pravidlech a postupech bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; vyzývá Komisi a členské státy, aby urychlily provádění nařízení REACH, zejména nahrazování chemických látek vzbuzujících největší obavy; domnívá se, že při stanovení priorit u těchto látek by měly být zohledněny nemoci z povolání;

40.

zastává názor, že pro ukončení sociálního dumpingu a zajištění spravedlivé hospodářské soutěže na vnitřním trhu je podstatná dobrá spolupráce mezi vnitrostátními orgány a sociálními partnery; vítá iniciativu Komise na vytvoření evropské platformy pro inspektory práce; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby pro inspektory práce zřídila evropskou platformu pro nehlášenou práci v rámci Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound), která bude – jako další úkol této agentury – organizovat činnost platformy a usnadňovat výměnu zkušeností a osvědčených postupů s cílem poskytovat aktuální, objektivní, spolehlivé a srovnávací údaje, posilovat přeshraniční spolupráci a identifikovat a evidovat podniky s fiktivním sídlem typu „poštovní schránky“ a podobné postupy;

41.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci se sociálními partnery a příslušnými vnitrostátními orgány, aniž by byla dotčena zásada subsidiarity, poskytla odpovídající lidské zdroje pro přeshraniční záležitosti týkající se zneužívání pravidel týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a nehlášené práce, k jejímž úkolům by mohla patřit mimo jiné identifikace podniků s fiktivním sídlem typu „poštovní schránky“, kontrola nadnárodních poskytovatelů služeb, zavádění celoevropských programů dalšího vzdělávání inspektorů, které se budou zaměřovat na problémy, jako je nepravá samostatná výdělečná činnost a vysílání pracovníků, zjišťování nových způsobů obcházení předpisů a organizace přeshraničních kontrol; doporučuje mimoto příležitostné společné přeshraniční inspekce práce prováděné vnitrostátními inspektoráty, zejména v příhraničních oblastech;

42.

vyzývá Komisi, aby prošetřila výhodu zavedení evropského průkazu sociálního zabezpečení chráněného proti padělání nebo jiného elektronického dokumentu platného v celé EU a aby ho případně zajistila, přičemž by v něm mohly být uloženy všechny údaje podstatné pro kontrolu pracovního poměru, např. podrobnosti o statusu sociálního zabezpečení a pracovní době, a na nějž by se vztahovala přísná pravidla ochrany údajů, zvláště při zpracování citlivých soukromých osobních údajů; zdůrazňuje proto, že je před přípravou takového průkazu i během ní důležité pečlivě přezkoumat jeho dopad na ochranu soukromí;

43.

vyzývá Komisi, aby provedla pilotní projekt evropského mechanismu včasného varování zaměřený na oznamování případů porušení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a nehlášené práce, který by podporoval rychlou výměnu informací mezi členskými státy a byl by doplněn černou listinou, aby bylo možné již na samém počátku účinněji zabránit porušování předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; upozorňuje na to, že by tento mechanismus včasného varování mohl být vytvořen po vzoru stávajícího evropského systému pro rychlou výměnu informací na ochranu spotřebitelů (RAPEX); zdůrazňuje, že porušení předpisů musí být přesně zdokumentováno pomocí systematické evidence inspekčních zjištění, aby bylo možné přijmout cílené opatření proti nekalým postupům;

44.

zastává názor, že zvýšená spolupráce a sdílení informací mezi členskými státy v boji proti nehlášené práci představuje významnou evropskou přidanou hodnotu; zdůrazňuje, že by se tak užitečným způsobem podpořily právní iniciativy EU týkající se nehlášeného zaměstnávání, prosazovala výměna osvědčených postupů a zvýšila koordinace mezi inspektoráty práce různých zemí;

45.

poukazuje na to, že v určitých přeshraničních situacích je právo vnitrostátních inspekčních orgánů na kontrolu v zahraničních podnicích silně omezeno a že to ohrožuje ochranu pracovníků i rovné podmínky pro všechny; vyzývá k tomu, aby informace o vysílání zaměstnanců, jako jsou osvědčení o vystání A1, nebyla retroaktivní a aby byla vedena v registru na úrovni EU, který by měl doplňovat stávající vnitrostátní registry a být dostupný příslušným orgánům v celé EU s cílem usnadnit vnitrostátní kontrolu pracovních poměrů vysílaných zaměstnanců na mnohojazyčném základě; prohlašuje v této souvislosti, že efektivnější přeshraniční výměna informací mezi jednotlivými příslušnými orgány má zásadní význam; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že inspekce práce budou moci plně využívat svého práva na nediskriminační nezávislé inspekce v přeshraničních situacích, bez ohledu na místo hlavní provozovny podniku;

46.

poukazuje v souvislosti s prosazováním směrnice o vysílání pracovníků na to, že dokumenty vyžádané během inspekce musí být přeloženy, a to bez ohledu na svou délku;

47.

upozorňuje na to, že nynější směrnice v oblasti sociálního zabezpečení a v oblasti zaměstnanosti nekladou dostatečný důraz na lepší provádění pravidel a na úlohu inspektorátů práce; domnívá se, že je zapotřebí stávající směrnice pečlivě přezkoumat a případně revidovat a lépe řešit otázku prosazování v evropském pracovním právu; v této souvislosti vítá, že Komise ve směrnicích týkajících se určitých skupin zaměstnanců navrhla minimální standardy inspekce; zdůrazňuje, že v oblasti sociálního zabezpečení a zaměstnanosti je zapotřebí zohlednit úlohu inspektorátů práce a sociálních partnerů, a to v takové podobě, která umožní účinnou ochranu;

48.

vyzývá členské státy a Komisi, aby prosazovaly dobrovolné zavádění náročnějších pracovněprávních norem ze strany podniků zavedením systému bezplatných „sociálních značek“ uznávaných na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni EU;

49.

poukazuje na to, že v některých členských státech zastávají pracovní místa děti mladší 14 let; domnívá se, že je třeba posílit úlohu inspektorů práce a že je nutné zintenzívnit kampaně proti dětské práci; vyzývá Komisi, aby zavedla konkrétní kontrolní a monitorovací kampaně na úrovni EU zaměřené na pracovní podmínky mladých lidí, zejména mladých migrantů;

50.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že všichni zaměstnanci budou mít taková procesní práva a práva na prosazování právních předpisů, jaká jsou obsažena v návrhu směrnice o opatřeních usnadňujících výkon práv, která jsou pracovníkům udělena v souvislosti s volným pohybem pracovníků;

51.

považuje za důležité, aby ve vztahu k mobilním pracovníkům mohly vnitrostátní inspektoráty práce a případně organizace zaměstnanců provádět inspekce ve všech případech, kdy to považují za potřebné; připomíná, že členské státy musí zajistit, aby byly na jejich území zavedeny účinné kontroly a mechanismy monitorování s cílem kontrolovat a sledovat dodržování ustanovení a pravidel stanovených v příslušných směrnicích;

52.

vyzývá Komisi, aby vytvořila a poskytla členským státům pokyny ohledně osvědčených postupů a aby usnadnila spolupráci a výměnu informací mezi nimi tak, aby mohly účinněji zkoumat a kontrolovat činnosti agentur zajišťujících dočasnou práci zdůrazňuje, že členské státy by měly zlepšit své komplexní inspekce agentur zajišťujících dočasnou práci a zvážit zavedení opatření, která by takové podniky mohla podrobit povinnosti získat osvědčení a podávat hlášení;

53.

vyzývá Komisi, aby, aniž by byla dotčena zásada subsidiarity, navrhla zelenou knihu, která by podpořila úlohu inspektorů práce a stanovila standardy pro inspekce práce na úrovni EU a jednotné požadavky na vzdělávání v této oblasti, přičemž by zohlednila rozdíly mezi vnitrostátními trhy práce;

54.

vyzývá Komisi, aby určila lepší způsoby řešení případů sociálního dumpingu v EU a navrhla v tomto ohledu vhodné nástroje;

55.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům členských států.

23.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 482/41

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na čl. 3 odst. 3 této smlouvy,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. prosince 2012 nazvané „Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností – moderní právní rámec po angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti“ (COM(2012)0740),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. července 2002 o rámci na podporu finanční účasti zaměstnanců (COM(2002)0364) a usnesení Parlamentu k tomuto sdělení ze dne 5. června 2003 (1),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 21. října 2010 k tématu „Finanční spoluúčast zaměstnanců v Evropě“ (2),

—

s ohledem na studii nazvanou „Finanční účast zaměstnanců na zisku společností“ (3), kterou si vyžádal Výbor pro zaměstnanost a sociální věci Evropského parlamentu a která byla zveřejněna v září 2012,

—

s ohledem na zprávu PEPPER IV nazvanou „Benchmarking of employee participation in profits and enterprise results in the member and candidate Countries of the European Union“ („Srovnání podílu zaměstnanců na zisku a hospodářských výsledcích podniků v členských státech a kandidátských zemích Evropské unie“), kterou v říjnu 2009 zveřejnila Freie Universität Berlin,

—

s ohledem na zprávu PEPPER III nazvanou „Promotion of employee participation in profits and enterprise results in the New Member and Candidate Countries of the European Union“ („Podpora účasti zaměstnanců na zisku a hospodářských výsledcích podniku v nových členských státech a kandidátských zemích Evropské unie“), kterou v červnu 2006 zveřejnila Freie Universität Berlin,

—

s ohledem na zprávu Komise PEPPER II ze dne 8. ledna 1997 nazvanou „Podpora účasti zaměstnanců na zisku a hospodářských výsledcích podniku (včetně kapitálové účasti) v členských státech“ (COM(1996)0697),

—

s ohledem na zprávu PEPPER I nazvanou „Promotion of employee participation in profits and enterprise results“ („Podpora účasti zaměstnanců na zisku a hospodářských výsledcích podniku“), kterou v březnu 1991 zveřejnila Komise a Evropský univerzitní institut,

—

s ohledem na pilotní projekt Komise týkající se podpory podílnictví a účasti zaměstnanců (4),

—

s ohledem na zprávu skupiny na vysoké úrovni tvořené nezávislými odborníky ze dne 18. prosince 2003 o nadnárodních překážkách růstu finanční účasti zaměstnanců v nadnárodních podnicích,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2012 s názvem „Akt o jednotném trhu II – Společně pro nový růst“ (COM(2012)0573),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. března 2006 s názvem „Provádění lisabonského programu Společenství pro růst a zaměstnanost, Převod podniků – Kontinuita prostřednictvím nového začátku“ (COM(2006)0117);

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 zprávu z vlastního podnětu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci o informovanosti a konzultování pracovníků, předvídání a zvládání restrukturalizace (5),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A7-0465/2013),

A.

vzhledem k tomu, že programy finanční účasti zaměstnanců mohou nabídnout přímé finanční výhody, které přesahují dohodnutou základní odměnu a stojí mimo její strukturu, a to prostřednictvím:

B.

zhledem k tomu, že pokud zaměstnavatele postihne krize, čelí zaměstnanci dvojímu nebezpečí: na jedné straně tomu, že přijdou o práci a příjem, a na druhé tomu, že ztratí kapitál, který do společnosti investovali;

C.

vzhledem k tomu, že existují tři hlavní modely finanční účasti zaměstnanců, ze kterých si společnosti mohou vybrat: účast na zisku (v hotovosti, s odkladem nebo formou akcií), individuální zaměstnanecké podílnictví (zaměstnanecké podíly nebo akciové opce) a programy zaměstnaneckého podílového vlastnictví (ESOP); vzhledem k tomu, že finanční účast zaměstnanců může mít podobu akcií nebo hotovosti;

D.

vzhledem k tomu, že nejvhodnější model finanční účasti zaměstnanců často závisí na velikosti a statusu společnosti, zejména pokud je kótovaná nebo nekótovaná na burze;

E.

vzhledem k tomu, že finanční účast zaměstnanců, zejména ve formě programů ESOP nebo ve formě částečného vlastnictví, může sloužit ke zmírnění šoků, protože umožňuje správu bonusů nebo jiných forem dodatečných plateb či odměn prostřednictvím fondů řízených třetími stranami, rozkládá mezi hlavní akcionáře společnosti investiční riziko a zajišťuje, že zaměstnanci mají k dispozici portfolio uspořených akcií;

F.

vzhledem k tomu, že finanční účast zaměstnanců v jejich podniku pro ně skýtá určitá rizika; vzhledem k tomu, že finanční účast by neměla být prostředkem k obcházení pracovního práva ani k omezování nabytých sociálních a pracovních práv či k vyvíjení tlaku na zvyšování flexibility pracovního trhu;

G.

vzhledem k tomu, že jestliže zaměstnanci získají od majitelů společnosti přednostní právo k převzetí podniku, a mohou tedy převzít společnost potýkající se s finančními obtížemi, mohou tím usilovat o záchranu vlastního zaměstnání, přičemž tento postup může snížit nejistotu ohledně pokračování jejich zaměstnaneckého poměru spojenou s případným převzetím jinými společnostmi; vzhledem k tomu, že majetková účast zaměstnanců může řešit otázku nástupnictví společnosti, jelikož často dochází k ukončení činnosti společnosti nebo k jejímu rozprodání z důvodu případné racionalizace nebo uzavření, pokud není nástupnictví možné; vzhledem k tomu, že tento postup může být užitečný zejména v případě malých a středních podniků a mikropodniků ve snaze zajistit pokračování rentabilního komerčního provozu; vzhledem k tomu, že tyto výhodu lze zajistit pouze ve spojení s účastí zaměstnanců;

H.

vzhledem k tomu, že ESOP je příkladem účinného modelu převzetí podniku zaměstnanci v případě nekótovaných společností, kdy podíly jménem zaměstnanců získává zprostředkující subjekt; vzhledem k tomu, že zaměstnanci nepřichází do kontaktu s dodatečnými riziky, protože převzetí je financováno podílem na zisku nebo půjčkou, která je splácena podílem na zisku, přičemž podíl na zisku doplňuje mzdy zaměstnanců;

I.

vzhledem k tomu, že koncept španělských pracovních společností (Spanish Sociedades Laborales) je příkladem osvědčeného postupu v rámci programu finanční účasti zaměstnanců v mikropodniku; vzhledem k tomu, že si nezaměstnaní mohou zvolit výplatu podpory v nezaměstnanosti ve formě paušální částky, aby založili novou společnost nebo rekapitalizovali již existující společnost;

J.

vzhledem k tomu, že finanční účast zaměstnanců podporuje udržitelnost a přijímání dlouhodobých strategických rozhodnutí ze strany řídících pracovníků a mohla by zvýšit zájem zaměstnanců o dlouhodobé závazky a o hledání inovativních řešení ve výrobním procesu; vzhledem k tomu, že finanční účast zaměstnanců může přinést stabilitu, rozvoj a růst a zároveň omezit rizika nadměrného rozšiřování vedoucí ke ztrátě pracovních míst; vzhledem k tomu, že tyto účinky lze ještě prohloubit pomocí stabilních a fungujících orgánů pro zapojování pracovníků;

K.

vzhledem k tomu, že programy finanční účasti podporují investice do vzdělávání, neboť ty z dlouhodobého hlediska zvyšují pravděpodobnost, že si společnosti udrží kvalifikované pracovníky;

L.

vzhledem k tomu, že finanční podíl zaměstnanců na ziscích své společnosti a případně i jejich spolupráce na rozhodování může přispět k jejich větší spokojenosti v rámci pracovního poměru i ke zvýšení jejich výkonu a motivace; vzhledem k tomu, že takoví zaměstnanci mohou mít i větší pocit spoluodpovědnosti a lepší povědomí o fungování své společnosti a že i vzájemná úcta mezi nimi a zaměstnavateli se může tímto způsobem prohloubit;

M.

vzhledem k tomu, že jsou-li zaměstnanci motivováni k tomu, aby ke společnosti přistupovali s osobním zájmem a odpovědností, zvyšuje se i jejich pocit začlenění a pravděpodobnost, že s nimi budou jejich zaměstnavatelé spolupracovat na řešení problémů a pochopí jejich obavy, názory a podněty;

N.

vzhledem k tomu, že zavedení systému finanční účasti zaměstnanců může zvýšit produktivitu, zlepšit výkonnost, podpořit přizpůsobení zájmů zaměstnanců a akcionářů a přilákat a udržet klíčový personál;

O.

vzhledem k tomu, že účast zaměstnanců na řízení společnosti prostřednictvím hlasovacího práva, práva být přítomen nebo jiných forem správy může zkvalitnit řízení a tok informací a že může napomoci zaměstnancům lépe pochopit situaci v době, kdy jejich společnost čelí problémům, a zvýšit jejich schopnost získat odměnu v době, kdy jejich společnost prosperuje;

P.

vzhledem k tomu, že v rámci modelů finanční účasti zaměstnanců se zprostředkujícím subjektem může zprostředkující subjekt jménem zaměstnanců uplatňovat hlasovací právo nebo jiné formy správy a umožňovat kolektivní zastoupení;

Q.

vzhledem k tomu, že programy finanční účasti zaměstnanců mohou hrát významnou úlohu v dodatečném zapojování pracovníků do procesu informování, konzultací a rozhodování během restrukturalizace;

R.

vzhledem k tomu, že finanční účast zaměstnanců je ovlivněna vnitrostátními daňovými předpisy, a proto není vhodné vytvářet všeobecný a univerzální model finanční účasti zaměstnanců na úrovni EU; vzhledem k tomu, že o finanční účasti zaměstnanců musí pečlivě rozhodnout jednotlivé společnosti a jejich pracovníci a zohlednit při tom širší vnitrostátní a odvětvové souvislosti; vzhledem k tomu, že soubor základních pokynů by však mohl získat důvěru veřejnosti a napomoci tomu, aby myšlenka finanční účasti zaměstnanců dosáhla kýžených výsledků;

S.

vzhledem k tomu, že systém finanční účasti zaměstnanců nemusí vyhovovat všem společnostem a zaměstnancům, takže by provádění takového programu mělo být nejprve velmi pečlivě zváženo;

1.

vyzývá členské státy, aby vzaly v úvahu nadnárodní překážky, kterým čelí jak společnosti nabízející tyto programy svým zaměstnancům v několika členských státech, tak zaměstnanci, pro které může dvojí zdanění představovat porušení práva na svobodu pohybu;

2.

poukazuje na rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o povinné příspěvky na sociální zabezpečení z příjmů, které vyplývají z finanční účasti;

3.

zdůrazňuje, že v některých případech může být užitečné dosáhnout postupného sbližování stávajících programů finanční účasti a souvisejících vnitrostátních předpisů, aby bylo zaměstnavatelům v budoucnu umožněno nabízet programy ve stejné nebo podobné formě ve všech členských státech, kde mají zaměstnance;

4.

trvá na tom, že nedostatek informací o stávajících programech finanční účasti by mohl být vyvážen zvýšením množství informací srovnatelných na mezinárodní úrovni, což by snížilo náklady větších i malých a středních podniků a umožnilo jim nabízet takové programy finanční účasti zaměstnanců, které splňují jejich zvláštní potřeby;

5.

poukazuje na to, že chybí vnitrostátní legislativní opatření, která by rozvoj programů finanční účasti zaměstnanců podporovala; všímá si v této souvislosti rozdílů mezi státy EU-15 (6) a EU-13 (7), pokud jde o míru zapojení do programů finanční účasti zaměstnanců; uznává, že existuje spojitost mezi zavedením vnitrostátních legislativních opatření ve prospěch programů finanční účasti zaměstnanců a počtem zaměstnanců, kteří jsou do těchto programů za pojeni (8);

6.

zdůrazňuje, že má-li se zabránit dvojímu zdanění a diskriminaci, je nezbytné zvýšit transparentnost ve vnitrostátních programech majetkové účasti zaměstnanců, a zejména ve výpočtech efektivního daňového zatížení ve 28 členských státech EU;

7.

konstatuje, že rámec pro evropský model majetkové účasti zaměstnanců by neměl mít přednost před vnitrostátními daňovými předpisy;

8.

vyzývá členské státy, aby v rámci podpory programů majetkové účasti zaměstnanců poskytly daňové pobídky v souladu se zásadami osvědčených postupů;

9.

zdůrazňuje, že přesně zaměřené daňové pobídky by mohly v řadě členských států zvýšit finanční spoluodpovědnost zaměstnanců, a dokonce přispět k hospodářskému růstu;

10.

zastává proto názor, že by měla Komise předložit pokyny pro to, jak finanční účast zaměstnanců zdaňovat;

11.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily vhodná opatření, která by podnítila společnosti k dobrovolnému vytváření a nabízení programů finanční účasti zaměstnanců otevřených všem zaměstnancům bez jakékoli diskriminace, a aby přitom zohlednily zvláštní situaci malých a středních podniků a mikropodniků; vyzývá členské státy, aby v tomto ohledu posílily výměnu osvědčených postupů;

12.

domnívá se, že prostřednictvím kapitálového podílu nebo zvláštních dluhopisů (v závislosti na použitých finančních produktech a typu společnosti) může finanční účast znamenat pro zaměstnance jistou formu prémiové odměny;

13.

domnívá se, že jakékoli opatření týkající se finančního podílu zaměstnanců na příjmech společnosti by mělo být dlouhodobě udržitelné a založené na zásadách dobrovolné účasti, rovnosti mezi zaměstnanci a náležité péče, zejména pokud jde o malé a střední podniky; zdůrazňuje, že ačkoli EU užitečnost programů finanční účasti zaměstnanců uznává, tato oblasti do působnosti Unie nespadá;

14.

žádá Komisi a členské státy, aby v souladu s vnitrostátními předpisy a zvyklostmi do dialogu mezi politickými činiteli, zaměstnavateli a zástupci zaměstnanců intenzivněji zapojily sociální partnery, organizace sdružující společnosti s finanční účastí zaměstnanců na zisku a příslušné zúčastněné strany, a to na příslušných úrovních a s ohledem na autonomii sociálních partnerů v kolektivním vyjednávání, s cílem zajistit, aby mohly být stávající příklady osvědčených postupů vzaty v úvahu při vytváření politik, jež mají usnadnit zavádění systému finanční účasti zaměstnanců ze strany podniků;

15.

očekává výsledky pilotního projektu, zejména vývoj virtuálního střediska pro finanční spoluúčast zaměstnanců a kalkulátoru pro výpočet efektivní daňové sazby (CETREPS); žádá Komisi, aby s ohledem na tento pilotní projekt poskytla členským státům návrhy na mechanismy účasti;

16.

za zajímavé řešení považuje dobrovolný „29. režim“, který by jako volitelný jednotný právní rámec otevřený zaměstnavatelům po celé EU respektoval pravomoci členských států v oblasti daňového a pracovního práva a který by obsahoval následující aspekty:

17.

domnívá se, že posouzení dopadu „29. režimu“ by přispělo k vyhodnocení možností, jak vytvořit spravedlivé podmínky a zabránit omezování internacionalizace podniků;

18.

poukazuje na to, že majetková účast zaměstnanců podporuje tolik potřebnou sociální soudržnost a slouží jako významné doplnění udržitelné správy a řízení společností; zdůrazňuje však, že při propagaci programů spoluvlastnictví je nutná obezřetnost, aby nedošlo k nahrazování mezd systémy podílu na zisku;

19.

žádá proto Komisi a příslušné zúčastněné strany, aby i nadále obhajovaly „přístup stavebních kamenů“;

20.

vyzývá Komisi, aby předložila nezávislé posouzení dopadů „29. režimu“ pro finanční účast zaměstnanců, a očekává, že s ním související informace budou zahrnuty i do příslušné průběžné zprávy Komise;

21.

vyzývá Komisi, aby po zveřejnění nezávislého posouzení dopadů a ve spolupráci s organizacemi sdružujícími společnosti s finanční účastí zaměstnanců na zisku, členskými státy a případně sociálními partnery zvážila vytvoření souboru základních pokynů pro úspěšné programy finanční účasti zaměstnanců, která bude zahrnovat tyto zásady:

22.

připomíná, že politiky odměňování, které podněcují zaměstnance k nadměrnému riziku, mohou ohrozit řádné a účinné řízení úvěrových institucí a investičních fondů a dalších podniků ve finančním odvětví, jak se ukázalo v období před finanční krizí;

23.

vybízí sociální partnery k tomu, aby i nadále společně usilovali o vytvoření nových příležitostí pro finanční účast zaměstnanců na příslušných úrovních a o další inovace tohoto systému;

24.

domnívá se, že kvůli podpoře finanční účasti za účelem vytvoření nové formy financování společností a vybudování pevnějších vazeb zaměstnanců se společností, která je zaměstnává, by měli být zaměstnavatelé schopni nabídnout zaměstnancům upisování základního kapitálu nebo zvláštní dluhové cenné papíry (dluhopisy); zastává názor, že upisování kapitálu, ať individuální nebo skupinové, by mělo být pro zaměstnance i společnost dobrovolné;

25.

uznává, že předávání podniků, dodatečné finanční zdroje, udržení pracovníků a další problémy typické pro malé a střední podniky lze pomocí programů zaměstnaneckého podílového vlastnictví zmírnit; zastává názor, že programy majetkové účasti zaměstnanců v malých podnicích a v mikropodnicích lze kombinovat s opatřeními v oblasti trhu práce, například s dávkami v nezaměstnanosti, a pomoci tak nezaměstnaným vrátit se do zaměstnání;

26.

poukazuje na to, že zejména v malých a středních podnicích není o případných programech zaměstnaneckého podílového vlastnictví dostatek informací; vyzývá v tomto ohledu Komisi a členské státy, aby lépe organizovaly informační kampaně a aby podněcovaly přeshraniční přenositelnost systémů osvědčených postupů mezi členskými státy.

27.

vybízí členské státy, aby společně se sociálními partnery, organizacemi sdružujícími společnosti s finanční účastí zaměstnanců na zisku a s Komisí využívaly stávající jednotné informační portály – jediná kontaktní místa – přístupné zaměstnavatelům a zaměstnancům, nebo aby vytvořily nové s cílem vysvětlovat přínosy a výhody a rovněž rizika finanční účasti zaměstnanců a podávat informace o dostupných vnitrostátních pobídkách a různých existujících modelech, a umožnit tak pracovníkům a zaměstnavatelům, aby učinili ve věci finanční účasti zaměstnanců informované rozhodnutí, aby nalezli tu nejlepší formu dohody na úrovni své společnosti a aby lépe vyhodnotili dostupné možnosti a problémy se zapojením do tohoto programu spojené; navrhuje, aby tyto jednotné informační portály byly začleněny do agendy existujících příslušných orgánů nebo úřadů na vnitrostátní úrovni, nebo aby k nim byly připojeny;

28.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

23.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 482/48

—

s ohledem na čl. 3 odst. 3 a čl. 6 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—

s ohledem na články 9, 53 a 151 až 157 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na články 5, 15, 16, 27, 31, 34 a 35 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na články 1, 2, 3, 4, 11, 12, 13, 19 a 23 (revidované) Evropské sociální charty,

—

s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 102 z roku 1952 o minimálních normách sociálního zabezpečení,

—

s ohledem na úmluvu MOP č. 117 z roku 1962 o sociální politice (základní cíle a normy) ,

—

s ohledem na úmluvu MOP č. 121 z roku 1964 o dávkách při pracovních úrazech a nemocech z povolání; úmluvu č. 128 z roku 1967 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách; úmluvu č. 130 z roku 1969 o léčebně preventivní péči a dávkách v nemoci; úmluvu č. 168 z roku 1988 o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti; a úmluvu č. 183 z roku 2000 o revizi (revidované) úmluvy o ochraně mateřství,

—

s ohledem na doporučení MOP o minimálních úrovních sociální ochrany z roku 2012,

—

s ohledem na zprávu MOP nazvanou „Sociální zabezpečení ve světě v období 2010–2011: zajištění sociálního zabezpečení v době krize a po jejím skončení“ (1),

—

s ohledem na zprávu MOP z listopadu 2003 nazvanou „Sociální ochrana: celoživotní investice pro sociální spravedlnost, snižování chudoby a rozvoj“ (2),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (3),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice 86/613/EHS (4),

—

s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (5),

—

s ohledem na doporučení Rady ze dne 24. června 1992 o společných kritériích, pokud jde o dostatečné prostředky a sociální pomoc v systémech sociální ochrany (92/441/EHS) (6),

—

s ohledem na doporučení Rady ze dne 27. července 1992 o konvergenci cílů a politik v oblasti sociální ochrany (92/442/EHS) (7),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 17. prosince 1999 o posílení spolupráce s cílem modernizovat a zlepšit sociální ochranu (8),

—

s ohledem na zprávu Výboru pro sociální ochranu ze dne 10. února 2011 nazvanou „Posouzení sociálního rozměru strategie Evropa 2020“ (9),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. února 2012 nazvané „Bílá kniha – Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody“ (COM(2012)0055),

—

s ohledem na zprávu Komise ze dne 8. ledna 2013 nazvanou „Vývoj v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí v Evropě v roce 2012“ (10),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. srpna 2012 nazvané „Sociální ochrana v rámci rozvojové spolupráce Evropské unie“ (COM(2012)0446),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 22. listopadu 2006 o modernizaci pracovního práva, jejímž cílem je řešit výzvy 21. století (COM(2006)0708),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 29. dubna 2010 nazvané „Nové tendence v oblasti samostatné výdělečné činnosti: specifický případ ekonomicky závislé samostatné výdělečné činnosti“ (11),

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 21. března 2013 o zneužívání statusu osoby samostatně výdělečně činné (12),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2008 o doporučení Komise o aktivním začleňování lidí vyloučených z trhu práce (COM(2008)0639) a na své usnesení ze dne 6. května 2009 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce (13),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2009 (COM(2009)0545) a na své usnesení ze dne 20. května 2010 o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí pro hospodářské oživení (14),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2010 o atypických smlouvách, zabezpečených profesních drahách, flexikuritě a nových formách sociálního dialogu (15),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2006 o sociální ochraně a sociálním začlenění (16),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o úloze minimálního příjmu v boji proti chudobě a o prosazování společnosti sociálního začleňování v Evropě (17),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2013 nazvané „Boj proti nezaměstnanosti mladých lidí: možná řešení“ (18),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2008 o zintenzivnění boje proti nehlášené práci (19),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 nazvané „Podpora slušné práce pro všechny“ (20),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. července 2007 nazvané „Modernizace pracovního práva, jejímž cílem je řešit výzvy 21. století“ (21),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2011 o budoucnosti sociálních služeb obecného zájmu (22),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o Evropské platformě pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení (23),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 nazvané „Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody“ (24),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2013 ke sdělení Komise nazvanému „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“ (25),

—

s ohledem na studii zadanou Výborem pro zaměstnanost a sociální věci z května 2013 nazvanou „Práva na sociální ochranu u ekonomicky nezávislých samostatně výdělečně činných osob“ (26),

—

s ohledem na zprávu Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) z roku 2013 zpracovanou na konkrétní zadání a nazvanou „Samostatně výdělečně činní, či nikoli? Pracovní podmínky ‚ekonomicky nezávislých pracovníků‛“ (27),

—

s ohledem na zprávu nadace Eurofound ze dne 2. března 2009 nazvanou „Osoby samostatně výdělečně činné: průmyslové vztahy a pracovní podmínky“ (28),

—

s ohledem na srovnávací zprávu nadace Eurofound z dubna 2013 nazvanou „Zapojení sociálních partnerů do systémů poskytování dávek v nezaměstnanosti v Evropě“ (29),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0459/2013),

A.

vzhledem k tomu, že přístup k sociálnímu zabezpečení je základním právem, které je v souladu s právem Společenství a vnitrostátním právem a zvyklostmi klíčovou součástí evropského sociálního modelu; vzhledem k tomu, že Mezinárodní organizace práce (MOP) přijala doporučení týkající se minimálních úrovní sociální ochrany v jednotlivých státech, jejichž účelem je zajistit všem lidem základní právo na sociální zabezpečení a na důstojnou životní úroveň;

B.

vzhledem k tomu, že problematika sociálního zabezpečení je v pravomoci členských států, přičemž je koordinována na úrovni EU;

C.

vzhledem k tomu, že sociální ochrana usnadňuje přizpůsobení se změnám na trhu práce, bojuje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, zabezpečuje zapojení se do trhu práce a je investicí do lidských zdrojů; vzhledem k tomu, že sociální zabezpečení má stabilizační efekt na hospodářství a působí anticyklicky, čímž může přispívat ke zvýšení domácí poptávky a spotřeby;

D.

vzhledem k tomu, že některé členské státy ve snaze překonat krizi výrazně snížily své veřejné výdaje, a to přesně v okamžiku, kdy z důvodu zvýšení nezaměstnanosti vzrostla poptávka po sociální ochraně; vzhledem k tomu, že příděly vnitrostátních rozpočtových prostředků na sociální zabezpečení se dostaly pod ještě větší tlak v důsledku výrazného poklesu odvodů způsobeného vysokým počtem osob, které přišly o zaměstnání, a evropský sociální model se tak ocitl v reálném ohrožení;

E.

vzhledem k tomu, že rozsah a záběr sociální ochrany je v některých členských státech nedostatečný a mohl by se zlepšit; vzhledem k tomu, že jsou stále případy, kdy dochází v EU ke zneužívání zranitelných pracovníků;

F.

vzhledem k tomu, že v situaci, kdy většina tradičních modelů sociální ochrany, zejména pak systémy sociálního zabezpečení a pracovního práva, jsou koncipovány tak, aby zaručily sociální a zaměstnanecká práva osob v pracovním poměru, hrozí nebezpečí, že s novými formami pracovního poměru, které se objevují, a s rostoucím počtem samostatně výdělečně činných osob by nové skupiny pracovníků mohly požívat menší sociální ochrany;

G.

vzhledem k tomu, že ženy, které se rozhodly začít podnikat, uvádějí častěji než muži jako hlavní motivaci svého rozhodnutí lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a/nebo ekonomickou nutnost;

H.

vzhledem k tomu, že samostatně výdělečné ženy jsou mezi samostatně výdělečnými pracovníky v menšině, hrozí jim však větší riziko, že upadnou do chudoby;

I.

vzhledem k tomu, že osoby samostatně výdělečně činné nemají nárok na přiměřený důchod ani přístup k odpovídající nemocenské, placené dovolené a dalším formám sociálního zabezpečení, což prohlubuje rozdíly v odměňování žen a mužů v neprospěch samostatně výdělečně činných žen, a to především po odchodu do důchodu;

J.

vzhledem k tomu, že stále více samostatně výdělečně činných osob nebo osob, které mají málo práce nebo špatně placenou práci, především žen, klesá pod hranici chudoby, nejsou však oficiálně vedeny jako nezaměstnaní;

K.

vzhledem k tomu, že by mohlo být užitečné jasně definovat fiktivní samostatnou výdělečnou činnost a zamezit zneužívání tohoto jevu, a zabránit tak porušování sociálních práv pracovníků, narušování hospodářské soutěže a riziku vzniku sociálního dumpingu;

L.

vzhledem tomu, že fiktivní samostatná výdělečná činnost je v zásadě formou částečného úniku před odvody, kterou je obtížné odhalit a jež ohrožuje udržitelnost a přiměřenost důchodových systémů, neboť je připravuje o nezbytné zdroje;

M.

vzhledem k tomu, že obzvláště vysoká míra nezaměstnanosti v řadě členských států spolu s trvalým tlakem na snižování (jednotkových) nákladů na pracovní sílu vede na vnitrostátních trzích práce k tendencím a praktikám, které podněcují další šíření a nárůst fiktivní samostatné výdělečné činnosti;

N.

vzhledem k tomu, že uvážíme-li, že pracovní podmínky těch samostatně výdělečně činných osob, které nejsou ekonomicky nezávislé, se příliš neliší od situace zaměstnanců, měly by se jejich nároky na sociální zabezpečení a zaměstnanecká práva tam, kde je to vhodné, více podobat právům zaměstnanců;

O.

vzhledem k tomu, že není k dispozici dostatek spolehlivých, přesných a srovnatelných informací a údajů o situaci, pracovních podmínkách a režimu sociálního zabezpečení u osob samostatně výdělečně činných, které současně pracují a pečují o rodinu;

P.

vzhledem k tomu, že v roce 2012 činil podíl osob samostatně výdělečně činných 15 % celkového počtu osob v pracovním poměru v EU, ale v řadě případů není samostatná výdělečná činnost věcí volby dané osoby, nýbrž spíše nutností kvůli tomu, že nejsou jiné pracovní příležitosti nebo dostatečně flexibilní podmínky, které by umožňovaly současně pracovat a pečovat o rodinu; vzhledem k tomu, že v řadě členských států je pro samostatně výdělečně činné osoby obtížné získat dostatečné nároky na důchod, čímž se zvyšuje riziko, že se tyto osoby v budoucnu ocitnou v chudobě; vzhledem k tomu, že ekonomicky závislé samostatně výdělečně činné osoby se jen zřídka organizují v odborech nebo jsou jimi zastupovány, ačkoli je pravděpodobnější, že budou oběťmi nepřiměřené pracovní doby a jiných nekalých praktik;

1.

zdůrazňuje, že je nutno neustále optimalizovat a modernizovat systémy sociální ochrany na úrovni členských států s cílem zaručit všem osobám spolehlivou, udržitelnou a přiměřenou sociální ochranu založenou na zásadách všeobecného přístupu a nediskriminace a na schopnosti pružně reagovat na demografické změny a na vývoj situace na trhu práce;

2.

vybízí členské státy, aby zajistily odpovědné a udržitelné dlouhodobé financování systémů sociálního zabezpečení, zejména v obdobích hospodářské krize, a aby rozvíjely preventivní složku systémů sociálního zabezpečení a kladly větší důraz na aktivační opatření, přitom však neztrácely ze zřetele skutečnost, že jeden z nejdůležitějších aspektů sociálních investic spočívá v tom, že umožňují vzájemně skloubit sociální a hospodářské cíle a že mohou v dlouhodobém horizontu přispět k udržení tempa a k rozvoji ekonomiky; v této souvislosti se domnívá, že by sociální investice neměly být považovány přesně za to, čím jsou – za investice, nikoli za výdaje;

3.

upozorňuje na skutečnost, že v některých členských státech mohou stárnoucí populace, nízká míra porodnosti a měnící se trhy práce zvyšovat naléhavost potřeby provést reformu systémů sociálního zabezpečení, včetně důchodů, aby byla zajištěna jejich udržitelnost; zdůrazňuje skutečnost, že ženy ve srovnání s muži častěji přerušují kariéru a pracují na částečný úvazek, aby mohly pečovat o děti a jiné závislé osoby, což může mít negativní dopad na jejich důchody a zvyšovat riziko chudoby; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby při stanovování a výpočtu nároků na důchod považovaly tato období přerušení kariéry za období krytá pojištěním; zdůrazňuje, že do reforem by měli být v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi zapojeni také sociální partneři a příslušné zúčastněné strany a že občané by o nich měli být řádně informováni;

4.

vyzývá členské státy, aby zajistily takovou vnitrostátní sociální ochranu, která zabezpečí důstojný příjem stanovený každou zemí a zaručí přístup k základním sociálním výhodám, zejména v případě nemoci, ztráty zaměstnání, mateřství, zdravotního postižení a odchodu do důchodu, což umožní bojovat v členských státech proti chudobě a sociálnímu vyloučení; vybízí členské státy, aby vypracovaly strategie rozvoje sociálního zabezpečení podle pokynů MOP;

5.

zdůrazňuje skutečnost, že efektivní a dostatečně kvalitní sociální ochrana by měla být založena na opatřeních na podporu účasti na trhu práce, což přispívá ke zlepšení zdraví a bezpečnosti při práci a ke zvýšení produktivity, která je zásadní konkurenční výhodou; zdůrazňuje, že snížení úrovně sociální ochrany by nemělo být vnímáno jako řešení vedoucí k vyšší míře zaměstnanosti;

6.

vyzývá Komisi a členské státy, aby všem zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným zajistily přístup k celoživotnímu vzdělávání tím, že finanční prostředky, které jsou v současnosti poskytovány z unijních a vnitrostátních zdrojů pouze pro zaměstnance se smlouvami na dobu neurčitou, přerozdělí tak, aby byly využívány pro všechny pracovníky – včetně osob samostatně výdělečně činných – bez ohledu na typ jejich pracovní smlouvy;

7.

vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí při provádění strukturálních reforem a opatření s cílem vytvářet pracovní místa pro mladé lidi a aby zajistily, aby nebyli mladí pracovníci diskriminováni omezováním svých nároků na sociální zabezpečení; vyzývá rovněž členské státy, aby ve spolupráci s Komisí zajistily odpovídající sociální ochranu pro mladé lidi na stážích a na odborných praxích, na kterých mají získat pracovní zkušenosti;

8.

zdůrazňuje, že starší osoby nejsou ekonomickou a sociální zátěží, přesně naopak, zkušenosti, které za celý život získaly, a jejich znalosti jsou přínosem; navrhuje, aby v rámci mezigenerační solidarity byli zaměstnanci nad 60 let podporováni v tom, aby byli i nadále k dispozici na trhu práce, aby předávali své znalosti a zkušenosti následujícím generacím;