1.

Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (1) (dále jen „nařízení Rady“) vytváří systém souběžných pravomocí, v jehož rámci mohou Komise a orgány pro hospodářskou soutěž členských států (dále jen „vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž“) (2) používat články 81 a 82 Smlouvy o ES (dále jen „Smlouva“). Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a Komise společně vytvářejí síť orgánů veřejné moci, v rámci níž jednají ve veřejném zájmu a úzce spolupracují za účelem ochrany hospodářské soutěže. Síť představuje fórum pro diskusi a spolupráci při uplatňování a prosazování soutěžní politiky Společenství. Poskytuje rámec pro spolupráci evropských orgánů pro hospodářskou soutěž v případech, kdy se uplatňují články 81 a 82 Smlouvy, a je základem pro vytváření a udržování společné kultury hospodářské soutěže v Evropě. Tato síť se nazývá „Evropská sít pro hospodářskou soutěž“.

2.

Struktura vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž se v jednotlivých členských státech liší. V některých členských státech šetří případy a přijímá všechny druhy rozhodnutí jeden správní orgán. V jiných členských státech jsou pravomoci rozděleny mezi dva správní orgány, z nichž jeden je pověřen šetřením případu a druhý, často kolegiální orgán, odpovídá za přijetí rozhodnutí v daném případě. V některých členských státech pak může rozhodnutí o zákazu nebo rozhodnutí o uložení pokuty přijímat pouze soud a orgán pro hospodářskou soutěž vystupuje jako žalobce, který případ soudu předkládá. S výhradou obecné zásady efektivity článek 35 nařízení Rady umožňuje členským státům určit správní orgán nebo orgány, které budou ustanoveny vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž, a přidělit jim příslušné pravomoci. Podle obecných zásad práva Společenství jsou členské státy povinny vytvořit sankční systém, který stanoví sankce, jež jsou účinné a přiměřené a odrazují od jednání v rozporu s právem ES (3). Ačkoliv se systémy prosazování pravidel hospodářské soutěže jednotlivých členských států liší, členské státy si vzájemně uznávají normy svých systémů jako základ pro spolupráci (4).

3.

Síť, kterou tvoří orgány pro hospodářskou soutěž, by měla zajistit jak účinnou dělbu práce, tak efektivní a jednotné uplatňování pravidel hospodářské soutěže ES. Hlavní zásady fungování sítě stanoví nařízení Rady a společné prohlášení Rady a Komise o fungování Evropské sítě pro hospodářskou soutěž. Toto sdělení podává o tomto systému podrobné informace.

4.

Konzultace a výměny v rámci sítě probíhají mezi veřejnými donucovacími orgány a nemění práva nebo povinnosti podniků vyplývající z práva Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů. Každý orgán pro hospodářskou soutěž zůstává plně odpovědný za zajištění řádného průběhu řízení v případech, kterými se zabývá.

5.

Nařízení Rady je založeno na systému souběžných pravomocí, v jehož rámci jsou všechny orgány pro hospodářskou soutěž zmocněny použít článek 81 nebo 82 Smlouvy a odpovídají za účinnou dělbu práce s ohledem na případy, v nichž se považuje za nezbytné provést šetření. Zároveň může každý člen sítě podle vlastního uvážení rozhodnout, zda v daném případě šetření zahájit, či ne. V rámci tohoto systému souběžných pravomocí se případy bude zabývat:

6.

Ve většině případů bude danou věcí pověřen orgán, který obdrží stížnost nebo zahájí řízení z moci úřední (5). Postoupení případu orgánu pro hospodářskou soutěž jiného členského státu se posoudí pouze na začátku řízení (viz bod 18), pokud se dotčený orgán domnívá, že není vhodným orgánem k vedení řízení v dané věci, nebo pokud se ostatní orgány rovněž domnívají, že jsou vhodnějšími orgány k vedení řízení v dané věci (viz body 8 až 15).

7.

Považuje-li se postoupení případu kvůli účinné ochraně hospodářské soutěže a zájmu Společenství za nezbytné, členové sítě usilují o postoupení případů pokud možno jedinému orgánu pro hospodářskou soutěž, a to tomu, který je považován za nejvhodnějšího pro šetření v dané věci (6). V každém případě by měl být proces postoupení případu rychlý a účinný a neměl by zdržovat probíhající šetření.

8.

Orgán lze považovat za vhodný k vedení řízení v dané věci, pokud jsou splněny tyto tři kumulativní podmínky:

9.

Z výše uvedených kritérií vyplývá, že mezi protiprávním jednáním a územím členského státu musí existovat významná spojitost, aby mohl být orgán pro hospodářskou soutěž tohoto státu považován za vhodný k vedení řízení. Lze očekávat, že ve většině případů budou za vhodné k vedení řízení považovány ty orgány těch členských států, v nichž je protiprávním jednáním hospodářská soutěž podstatně dotčena, pokud jsou schopny samostatným nebo souběžným postupem účinně ukončit protiprávní jednání, ledaže za vhodnější orgán k vedení řízení bude považována Komise (viz body 14 a 15).

10.

Z toho vyplývá, že jediný vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž je obvykle považován za vhodný k vedení řízení u dohod nebo jednání, které podstatně narušují hospodářskou soutěž zejména na území toho státu, kde se tento orgán nachází.

11.

Jediný vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž může být vhodný k vedení řízení rovněž tehdy, pokud je činnost jednoho vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž dostatečná k ukončení celého protiprávního jednání, přestože může být za vhodné k vedení řízení považováno více vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž.

12.

Souběžný postup dvou nebo tří vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž může být na místě, pokud dohoda nebo jednání má významné účinky na hospodářskou soutěž převážně na územích dotyčných členských států a postup pouze jednoho vnitrostátního orgánu by nepostačoval k ukončení celého protiprávního jednání nebo k uložení přiměřených sankcí.

13.

Orgány, které se zabývají případem souběžně, usilují o co největší možnou míru koordinace své činnosti. Přitom může být účelné, aby byl jeden z nich ustanoven vedoucím orgánem a aby byly na tento vedoucí orgán přeneseny úkoly jako např. koordinace vyšetřovacích opatření, přičemž každý orgán nadále odpovídá za provádění vlastního řízení.

14.

Komise může jednat zejména tehdy, pokud má jedna nebo několik dohod nebo jednání, včetně sítí obdobných dohod nebo jednání, účinky na hospodářskou soutěž ve více než třech členských státech (přeshraniční trhy zahrnující více než tři členské státy nebo několik vnitrostátních trhů).

15.

Kromě toho je Komise vhodná k vedení řízení v případě úzce svázaném s jinými předpisy Společenství, jež mohou být výhradně nebo efektivněji uplatněny Komisí, pokud zájem Společenství vyžaduje přijetí rozhodnutí Komise k rozvoji politiky Společenství v oblasti hospodářské soutěže, když se objeví nový problém týkající se hospodářské soutěže, nebo k zajištění účinného prosazování pravidel hospodářské soutěže.

16.

Aby se odhalila vícenásobná řízení a aby se zajistilo, že se případem bude zabývat orgán vhodný k vedení řízení, musí být členové sítě informováni v počáteční fázi případů, které byly u jednotlivých orgánů pro hospodářskou soutěž zahájeny (7). Pokud musí být případ postoupen, je v nejlepším zájmu sítě i dotčených podniků, aby k postoupení došlo rychle.

17.

Na základě nařízení Rady se zřizuje mechanismus k vzájemnému informování orgánů pro hospodářskou soutěž s cílem zajistit účinné a rychlé postoupení případů. V čl. 11 odst. 3 nařízení Rady je stanoveno, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž jsou povinny informovat Komisi, pokud jednají na základě článků 81 nebo 82 Smlouvy, před nebo neprodleně po zahájení prvního formálního vyšetřovacího opatření. Uvádí se v něm rovněž, že informace mohou být dány k dispozici také orgánům pro hospodářskou soutěž ostatních členských států (8). Smyslem čl. 11 odst. 3 nařízení Rady je umožnit síti odhalit vícenásobná řízení a řešit možné záležitosti související s postoupením případů, jakmile orgán pro hospodářskou soutěž zahájí šetření případu. Informace by proto měly být poskytnuty vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž a Komisi před nebo ihned po přijetí opatření, která jsou podobná vyšetřovacím opatřením, jež může Komise přijmout podle článků 18 až 21 nařízení Rady. Komise uznává rovnocennou povinnost informovat vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž podle čl. 11 odst. 2 nařízení Rady. Členové sítě se budou vzájemně informovat o dosud nerozhodnutých případech pomocí standardního formuláře, který obsahuje jen určité informace o případu, např. orgán, který se případem zabývá, dotčený výrobek, území a strany, údajné protiprávní jednání, domnělou dobu trvání protiprávního jednání a původ případu. Informují se rovněž o příslušných změnách, k nimž v případu dojde.

18.

Vyvstane-li otázka postoupení případu, měla by být vyřešena rychle, obvykle ve lhůtě dvou měsíců počínaje dnem, kdy byly síti zaslány první informace podle článku 11 nařízení Rady. Během této lhůty budou orgány pro hospodářskou soutěž usilovat o to, aby dosáhly dohody o možném postoupení případu a popřípadě dohody o možnostech týkajících se souběžného postupu.

19.

Obecně by měl orgán nebo orgány pro hospodářskou soutěž, které se případem zabývají na konci lhůty pro postoupení případu, pokračovat v řešení případu až do doby ukončení řízení. K postoupení případu po uplynutí dvouměsíční počáteční lhůty by mělo dojít pouze tehdy, pokud se v průběhu řízení významně změní známé okolnosti případu.

20.

Pokud je dohoda nebo jednání předloženo několika orgánům pro hospodářskou soutěž, ať už obdržely stížnost, nebo zahájily řízení z vlastního podnětu, stanoví článek 13 nařízení Rady právní základ pro přerušení řízení nebo zamítnutí stížnosti z důvodu, že se stejným případem zabývá nebo zabýval jiný orgán. V článku 13 nařízení Rady se výrazem „zabývat se případem“ nerozumí pouze skutečnost, že byla stížnost podána u jiného orgánu. Rozumí se jím to, že jiný orgán případ šetří nebo šetřil vlastním jménem.

21.

Článek 13 nařízení Rady se použije, pokud se záležitostí týkající se hospodářské soutěže, kterou předložil stěžovatel, zabýval nebo zabývá jiný orgán, i když dotčený orgán jednal nebo jedná na základě stížnosti podané jiným stěžovatelem nebo v důsledku řízení zahájeného z moci úřední. To znamená, že článek 13 nařízení Rady lze uplatnit, pokud se dohoda nebo jednání týká stejného protiprávního jednání na stejném příslušném zeměpisném nebo výrobkovém trhu.

22.

Vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž může přerušit nebo ukončit řízení, není však povinen tak učinit. Článek 13 nařízení Rady ponechává prostor pro posouzení zvláštností každého jednotlivého případu. Tato flexibilita je důležitá: pokud jeden orgán po prošetření věci samé stížnost zamítl, jiný orgán nemusí chtít případ znovu přezkoumat. Na druhé straně, pokud byla stížnost zamítnuta z jiných důvodů (např. orgán nebyl schopen shromáždit důkazy nezbytné k prokázání protiprávního jednání), jiný orgán může chtít provést vlastní šetření a případem se zabývat. Tato flexibilita se odráží i v případě dosud nerozhodnutých věcí v tom smyslu, že si každý vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž může zvolit, zda řízení ukončí nebo přeruší. Některý orgán nemusí být ochoten uzavřít případ dříve, než bude znám výsledek řízení jiného orgánu. Možnost přerušit řízení umožňuje orgánu rozhodnout až později, zda řízení ukončí, či nikoli. Tato flexibilita rovněž usnadňuje jednotné uplatňování pravidel.

23.

Pokud orgán řízení přeruší nebo ukončí, protože se případem zabývá jiný orgán, může předat – v souladu s článkem 12 nařízení Rady – informace poskytnuté stěžovatelem orgánu, který se má případem zabývat.

24.

Článek 13 nařízení Rady lze použít rovněž na část stížnosti nebo část řízení v daném případě. Může se stát, že se pouze část stížnosti nebo část řízení zahájeného z moci úřední překrývá s případem, kterým se již zabýval nebo zabývá jiný orgán pro hospodářskou soutěž. V tomto případě má orgán pro hospodářskou soutěž, kterému byla stížnost podána, právo zamítnout část stížnosti na základě článku 13 nařízení Rady a zbytek stížnosti vyřídit odpovídajícím způsobem. Tatáž zásada platí pro ukončení řízení.

25.

Článek 13 nařízení Rady není jediným právním základem, který umožňuje přerušit nebo ukončit řízení zahájené z moci úřední nebo zamítnout stížnost. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž tak mohou učinit rovněž podle svých vnitrostátních procesních právních předpisů. Komise může zamítnout stížnost také kvůli nedostatku zájmu Společenství nebo z důvodů vztahujících se k povaze stížnosti (9).

26.

Hlavním prvkem fungování sítě je pravomoc všech orgánů pro hospodářskou soutěž vyměňovat si a užívat informace (včetně dokumentů, prohlášení a digitálních informací), které jimi byly shromážděny pro účely použití článku 81 nebo 82 Smlouvy. Tato pravomoc je předpokladem pro účinné a efektivní přidělování a vyřizování případů.

27.

V článku 12 nařízení Rady se uvádí, že pro účely použití článků 81 a 82 Smlouvy jsou Komise a orgány pro hospodářskou soutěž členských států oprávněny vzájemně si sdělovat a užívat jako důkazy jakékoli skutkové nebo právní skutečnosti, včetně důvěrných informací. To znamená, že k výměně informací může dojít nejen mezi vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž a Komisí, ale také mezi jednotlivými vnitrostátními orgány. Článek 12 nařízení Rady má přednost před případnými právními předpisy členského státu s odlišnou právní úpravou. Otázka, zda předávající orgán informace získal způsobem v souladu se zákonem, je upravena na základě práva tohoto orgánu. Při předávání informací může předávající orgán informovat přijímající orgán, zda bylo získání těchto informací napadeno, popř. zda může být napadeno.

28.

Výměna a užití informací obsahuje pro podniky a fyzické osoby zejména tyto záruky.

29.

Nařízení Rady stanoví, že orgán pro hospodářskou soutěž členského státu může požádat jiný orgán pro hospodářskou soutěž o pomoc, aby získal informace jeho jménem. Vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž může požádat jiný vnitrostátní orgán, aby jeho jménem provedl vyšetřovací opatření. Článek 12 nařízení Rady zmocňuje vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, který poskytuje pomoc, aby předal informace, které shromáždil, dožadujícímu orgánu. Případná výměna mezi jednotlivými vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž a užití informací dožadujícím orgánem se provádí podle článku 12 nařízení Rady. Pokud vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž jedná jménem jiného orgánu, postupuje podle vlastních vnitrostátních právních předpisů a v rámci vlastních pravomocí k šetření.

30.

Podle čl. 22 odst. 2 nařízení Rady může Komise požádat vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, aby provedl kontrolu svým jménem. Komise může buď přijmout rozhodnutí podle čl. 20 odst. 4 nařízení Rady, nebo jednoduše zaslat žádost vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž. Úředníci vnitrostátního orgánu vykonávají své pravomoci v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Během šetření mohou být vnitrostátnímu orgánu nápomocni úředníci Komise.

31.

Všichni členové sítě usilují o rychlé a účinné přidělování případů. Vzhledem k tomu, že nařízení Rady vytváří systém souběžných pravomocí, představuje postupování případů členům sítě pouhou dělbu práce, kdy se některé orgány zdrží jednání. Postupování případů proto nezakládá individuální práva pro společnosti podílející se na protiprávním jednání nebo tímto jednáním dotčené, aby se daným případem zabýval konkrétní orgán.

32.

Pokud je případ postoupen určitému orgánu pro hospodářskou soutěž, je tomu tak proto, že uplatnění výše uvedených kritérií pro postupování vedlo k závěru, že tento orgán je vhodný k vedení řízení, a to buď sám, nebo souběžně s jiným orgánem. Orgán pro hospodářskou soutěž, kterému je případ postoupen, by měl být schopen zahájit v každém případě proti protiprávnímu jednání řízení z moci úřední.

33.

Všechny orgány pro hospodářskou soutěž uplatňují právo Společenství pro hospodářskou soutěž a nařízení Rady stanoví mechanismy, kterými se zajistí, aby byla pravidla dodržována jednotně.

34.

Pokud dojde k postoupení případu v rámci sítě, informují příslušné orgány pro hospodářskou soutěž o této skutečnosti dotčené podniky a stěžovatele co nejdříve.

35.

Pokud je stížnost podána Komisi podle článku 7 nařízení Rady a pokud Komise stížnost nešetří nebo nezakáže dohodu nebo jednání, proti němuž byla stížnost podána, má stěžovatel právo obdržet rozhodnutí, kterým se jeho stížnost zamítá. Tímto není dotčen čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení Komise (12). Práva stěžovatelů, kteří podávají stížnost u vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, jsou upravena příslušnými vnitrostátními předpisy.

36.

Kromě toho článek 13 nařízení Rady poskytuje všem vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž možnost, aby přerušily řízení nebo zamítly stížnost z důvodu, že se stejným případem zabývá nebo zabýval jiný orgán pro hospodářskou soutěž. Toto ustanovení umožňuje rovněž Komisi, aby zamítla stížnost z důvodu, že se případem zabývá nebo zabýval orgán pro hospodářskou soutěž některého členského státu. Článek 12 nařízení Rady umožňuje předávání informací mezi orgány pro hospodářskou soutěž v rámci sítě, pokud jsou splněny záruky v tomto článku uvedené (viz bod 28).

37.

Komise se domnívá (13), že je v zájmu Společenství poskytnout výhodné zacházení podnikům, které spolupracují při šetření týkajícím se protiprávního jednání, pokud jde o kartely. Řada členských států přijala rovněž programy shovívavosti (14), které se týkají šetření v oblasti kartelů. Cílem programů shovívavosti je usnadnit orgánům pro hospodářskou soutěž odhalování činnosti kartelu a rovněž působit jako odrazující prostředek, pokud jde o účast v nezákonných kartelech.

38.

Jelikož v Evropské unii neexistuje systém plně harmonizovaných programů shovívavosti, nelze žádost o účast v tomto programu podanou u jednoho orgánu považovat za žádost o účast v tomto programu podanou u jiného orgánu. Je proto v zájmu žadatele, aby žádost o účast v programu shovívavosti podal u všech orgánů pro hospodářskou soutěž, které mají pravomoc používat článek 81 Smlouvy, jejichž území bylo ovlivněno protiprávním jednáním a které mohou být považovány za vhodné k vedení řízení proti tomuto protiprávnímu jednání (15). Vzhledem k významu, jaký má ve většině současných programů shovívavosti doba podání žádosti, musí žadatelé rovněž zvážit, zda by nebylo vhodné podat žádost o účast v tomto programu u příslušných orgánů současně. Je na žadateli, aby učinil kroky, které považuje za vhodné na ochranu svého postavení, pokud jde o možná řízení u těchto orgánů.

39.

Stejně jako ve všech případech, kdy se použijí články 81 a 82 Smlouvy, platí, že pokud se vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž zabývá případem, který byl zahájen na základě žádosti o účast v programu shovívavosti, musí uvědomit Komisi a může poskytnout informace ostatním členům sítě podle čl. 11 odst. 3 nařízení Rady (srov. bod 16 a násl.). Komise přijala stejný závazek informovat orgány pro hospodářskou soutěž členských států podle čl. 11 odst. 2 nařízení Rady. V těchto případech však informace předané síti podle článku 11 nebudou použity jinými členy sítě jako podnět pro zahájení šetření vlastním jménem, ať už podle pravidel hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě, nebo v případě vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž podle vnitrostátního práva hospodářské soutěže nebo jiných právních předpisů (16). Tímto není dotčena pravomoc orgánu zahájit šetření na základě informací, které získal z jiných zdrojů, nebo s výhradou bodů 40 a 41 požadovat, aby mu podle článku 12 byly poskytnuty informace od kteréhokoli člena sítě a aby mohl tyto informace použít, a to včetně člena sítě, u něhož byla podána žádost o účast v programu shovívavosti.

40.

S výhradou bodu 41 budou informace, které žadatel o účast v programu shovívavosti poskytne dobrovolně, předány jinému členu sítě podle článku 12 nařízení Rady pouze se souhlasem žadatele. Stejně tak jiné informace, které byly získány během kontrol nebo po těchto kontrolách či prostřednictvím vyšetřovacích opatření nebo po vyšetřovacích opatřeních, která by v každém případě nemohla být provedena bez žádosti o účast v programu shovívavosti, budou předány jinému orgánu podle článku 12 nařízení Rady, pokud žadatel souhlasil s předáním informací, které tomuto orgánu ve své žádosti o účast v programu shovívavosti dobrovolně poskytl. Členové sítě podpoří žadatele o účast v programu shovívavosti, aby tento souhlas poskytli, zejména pokud jde o sdělení těchto informací orgánům, u nichž může žadatel získat v rámci programu shovívavosti výhodnější zacházení. Pokud žadatel o účast v programu shovívavosti souhlasil s předáním informací jinému orgánu, tento souhlas již nelze odvolat. Tímto bodem však není dotčena odpovědnost každého žadatele podat žádost o účast v programu shovívavosti u těch orgánů, které považuje za vhodné.

41.

Bez ohledu na výše uvedené se souhlas žadatele s předáním informací jinému orgánu podle článku 12 nařízení Rady nevyžaduje v těchto případech:

42.

Informace, které se týkají případů zahájených na základě žádosti o účast v programu shovívavosti a které byly předány Komisi podle čl. 11 odst. 3 nařízení Rady (17), budou poskytnuty pouze těm vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž, které se zavázaly dodržovat výše uvedené zásady (viz bod 72). Tatáž zásada se uplatní, pokud případ zahájila Komise na základě jí podané žádosti o účast v programu shovívavosti. To se netýká pravomoci jednotlivých orgánů, aby jim byly poskytnuty informace podle článku 12 nařízení Rady, pokud jsou však dodrženy body 40 a 41.

43.

Cílem nařízení Rady je, aby články 81 a 82 Smlouvy byly uplatňovány v celém Společenství jednotně. V tomto ohledu budou vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž dodržovat pravidlo konvergence uvedené v čl. 3 odst. 2 nařízení Rady. V souladu s čl. 16 odst. 2 nemohou při rozhodování o dohodách, rozhodnutích nebo jednáních podle článků 81 nebo 82 Smlouvy, které jsou již předmětem rozhodnutí Komise, rozhodnout v rozporu s rozhodnutím přijatým Komisí. V rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž má Komise jakožto strážkyně Smlouvy hlavní, nikoliv však výhradní odpovědnost za rozvoj politiky a zajištění jednotnosti, pokud jde o uplatňování práva ES pro hospodářskou soutěž.

44.

Podle čl. 11 odst. 4 nařízení Rady informují orgány pro hospodářskou soutěž členských států Komisi nejpozději třicet dnů před přijetím rozhodnutí uplatňujícího články 81 nebo 82 Smlouvy, které nařizuje ukončení protiprávního jednání, přijímá závazky nebo odnímá výhodu plynoucí z nařízení o blokové výjimce. Nejpozději třicet dnů před přijetím tohoto rozhodnutí sdělí Komisi vylíčení případu, předpokládané rozhodnutí, nebo pokud neexistuje, jiný dokument naznačující navrhovaný postup.

45.

Podle čl. 11 odst. 3 nařízení Rady existuje povinnost informovat Komisi, ale tyto informace může vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž informující Komisi předat i jiným členům sítě.

46.

Pokud vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž informoval Komisi podle čl. 11 odst. 4 nařízení Rady a uplynula třicetidenní lhůta, rozhodnutí lze přijmout, pokud Komise nezahájila řízení. Komise může k případu podat písemné připomínky před přijetím rozhodnutí vnitrostátního orgánu. Vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž a Komise vyvinou přiměřené úsilí, aby zajistily jednotné uplatňování práva Společenství (srov. bod 3 výše).

47.

Pokud zvláštní okolnosti vyžadují, aby vnitrostátní rozhodnutí bylo přijato ve lhůtě kratší než třicet dnů po předání informací podle čl. 11 odst. 4 nařízení Rady, může dotčený vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž požádat Komisi o rychlejší odpověď. Komise se vynasnaží reagovat co nejrychleji.

48.

Z hlediska politiky hospodářské soutěže mohou být důležité také ostatní druhy rozhodnutí, tj. rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, rozhodnutí o ukončení řízení zahájeného z moci úřední nebo rozhodnutí nařizující předběžná opatření, a členové sítě mohou mít zájem na vzájemném informování o těchto rozhodnutích a případně na jejich projednání. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž proto mohou na základě čl. 11 odst. 5 nařízení Rady informovat Komisi, a tím i síť, o jakémkoli jiném případu, v němž se uplatňuje právo ES pro hospodářskou soutěž.

49.

Všichni členové sítě by se měli vzájemně informovat o ukončení svých řízení, která byla síti oznámena podle čl. 11 odst. 2 a 3 nařízení Rady (19).

50.

Podle judikatury Soudního dvora odpovídá Komise, jež je v souladu s čl. 85 odst. 1 Smlouvy pověřena úkolem zajistit provádění zásad vytyčených v článcích 81 a 82 Smlouvy, za stanovení a provedení orientace politiky Společenství v oblasti hospodářské soutěže (20). Komise může kdykoli přijmout jednotlivá rozhodnutí podle článků 81 a 82 Smlouvy.

51.

V čl. 11 odst. 6 nařízení Rady se uvádí, že zahájením řízení ze strany Komise za účelem přijetí rozhodnutí podle nařízení Rady ztrácejí všechny orgány pro hospodářskou soutěž členských států příslušnost používat články 81 a 82 Smlouvy. To znamená, že jakmile Komise zahájí řízení, vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž nemohou zahájit řízení týkající se téže věci proti stejné dohodě či dohodám nebo jednání téhož podniku či podniků na stejném relevantním zeměpisném a výrobkovém trhu.

52.

Zahájení řízení ze strany Komise je formální akt (21), kterým Komise vyjadřuje svůj úmysl přijmout rozhodnutí podle kapitoly III nařízení Rady. Může k němu dojít v kterékoli fázi šetření případu ze strany Komise. Pouhá skutečnost, že Komise obdržela stížnost, sama o sobě nepostačuje k tomu, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž byly zbaveny své působnosti k danému případu.

53.

Mohou nastat dvě situace. Za prvé, pokud je Komise prvním orgánem pro hospodářskou soutěž, který zahajuje řízení v daném případě za účelem přijetí rozhodnutí podle nařízení Rady, vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž se případem již nemohou zabývat. V čl. 11 odst. 6 nařízení Rady se stanoví, že jakmile Komise zahájí řízení, orgány pro hospodářskou soutěž členských států již nemohou zahájit vlastní řízení za účelem použití článků 81 a 82 Smlouvy na stejnou dohodu či dohody nebo na jednání téhož podniku či podniků na stejném zeměpisném nebo výrobkovém trhu.

54.

Druhá situace nastane tehdy, pokud jeden nebo více orgánů pro hospodářskou soutěž členských států informovalo síť podle čl. 11 odst. 3 nařízení Rady, že v daném případě jednají. Během počáteční lhůty pro postoupení případu (orientační lhůta v délce dvou měsíců, viz bod 18) Komise může zahájit řízení s účinky čl. 11 odst. 6 nařízení Rady poté, co konzultovala dotčené orgány. Po fázi postoupení případu Komise může v zásadě použít čl. 11 odst. 6 nařízení Rady pouze tehdy, nastane-li některá z těchto situací:

55.

Pokud se již některý vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž daným případem zabývá, Komise dotčenému vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž a ostatním členům sítě vysvětlí důvody použití čl. 11 odst. 6 nařízení Rady písemně (22).

56.

Komise oznámí síti svůj úmysl použít čl. 11 odst. 6 nařízení Rady v přiměřené lhůtě, aby členové sítě měli možnost požádat o zasedání poradního výboru v dané věci dříve, než Komise zahájí řízení.

57.

Komise zpravidla nepřijme (pokud není ve hře zájem Společenství) rozhodnutí, které je v rozporu s rozhodnutím vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž poté, co došlo k řádnému informování podle čl. 11 odst. 3 a 4 a Komise nevyužila čl. 11 odst. 6 nařízení Rady.

58.

Poradní výbor představuje fórum, v jehož rámci mohou odborníci z různých orgánů pro hospodářskou soutěž projednat jednotlivé případy a obecné záležitosti týkající se práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže (23).

59.

Poradní výbor je konzultován před přijetím jakéhokoliv rozhodnutí Komise podle článků 7, 8, 9, 10, 23, čl. 24 odst. 2 nebo čl. 29 odst. 1 nařízení Rady. Komise ke stanovisku poradního výboru přihlíží v nejvyšší možné míře a sdělí výboru způsob, jak jej v dané věci zohlednila.

60.

U rozhodnutí o přijetí předběžných opatření je poradní výbor konzultován v rámci rychlejšího a jednoduššího postupu na základě stručného zdůvodnění a výroku rozhodnutí.

61.

Je v zájmu sítě, aby důležité případy, kterými se zabývají orgány pro hospodářskou soutěž členských států podle článků 81 a 82 Smlouvy, mohly být projednány v poradním výboru. Nařízení Rady umožňuje Komisi, aby na pořad jednání poradního výboru zařadila případ, kterým se zabývá některý z vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž. O projednání může požádat Komise nebo kterýkoliv členský stát. Komise v každém případě daný případ zařadí na pořad jednání poté, co informovala dotčený orgán či orgány pro hospodářskou soutěž členských států. Toto projednání v poradním výboru nevede k vydání formálního stanoviska.

62.

V důležitých případech může poradní výbor sloužit také jako fórum pro projednání poustoupení případu. Zejména pokud Komise zvažuje použití čl. 11 odst. 6 nařízení Rady po počáteční lhůtě pro možné postoupení případu, může být případ projednán v poradním výboru dříve, než Komise zahájí řízení. Poradní výbor může vydat v této záležitosti neformální prohlášení.

63.

S poradním výborem budou konzultovány návrhy nařízení Komise v souladu s příslušnými nařízeními Rady.

64.

Kromě nařízení může Komise přijmout rovněž sdělení a pokyny. Tyto pružnější nástroje jsou velmi užitečné, pokud jde o vysvětlení a oznámení politiky Komise a vysvětlení jejího výkladu pravidel hospodářské soutěže. S poradním výborem budou konzultována i tato sdělení a pokyny.

65.

Ke konzultacím k návrhům rozhodnutí Komise se zasedání poradního výboru koná nejdříve čtrnáct dnů po odeslání výzvy Komisí. Komise připojí k výzvě k zasedání shrnutí případu, seznam nejdůležitějších dokumentů, tj. dokumentů, které je nutné posoudit v daném případě, a návrh rozhodnutí. Poradní výbor zaujme k návrhu rozhodnutí Komise stanovisko. Na žádost jednoho nebo několika členů musí být stanovisko odůvodněno.

66.

Nařízení Rady umožňuje, aby se členské státy dohodly na kratší lhůtě mezi odesláním výzvy a zasedáním.

67.

Nařízení Rady stanoví možnost písemného postupu konzultací. Pokud žádný členský stát nevznese námitku, Komise může konzultovat členské státy zasláním dokumentů a stanovením lhůty, v níž se mají k návrhu vyjádřit. Tato lhůta nebude obvykle kratší než čtrnáct dnů s výjimkou rozhodnutí o předběžných opatřeních podle článku 8 nařízení Rady. Pokud některý členský stát požaduje, aby se konalo zasedání, Komise zařídí jeho konání.

68.

Poradní výbor může doporučit zveřejnění svého stanoviska. V tomto případě Komise zveřejní stanovisko současně s rozhodnutím, přičemž přihlédne k oprávněnému zájmu podniků na ochraně jejich obchodního tajemství.

69.

Tímto sdělením není dotčen výklad příslušných ustanovení Smlouvy a právních předpisů Soudem prvního stupně a Soudním dvorem.

70.

Toto sdělení podléhá pravidelnému přezkumu, který provádějí společně vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a Komise. Na základě získaných zkušeností bude sdělení přezkoumáno nejpozději na konci třetího roku od jeho přijetí.

71.

Toto sdělení nahrazuje sdělení Komise o spolupráci mezi vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž a Komisí při řešení případů spadajících do oblasti působnosti článků 85 a 86 Smlouvy, zveřejněné v roce 1997 (24).

72.

Zásady uvedené v tomto sdělení budou dodržovány i těmi orgány pro hospodářskou soutěž členských států, které podepsaly prohlášení ve formě uvedené v příloze tohoto sdělení. V tomto prohlášení uznávají zásady tohoto sdělení, včetně zásad týkajících se ochrany žadatelů o účast v programu shovívavosti (leniency) (25), a prohlašují, že je budou dodržovat. Seznam těchto orgánů je zveřejněn na internetové stránce Evropské komise. V případě potřeby bude aktualizován.

1)

uznává zásady stanovené ve sdělení Komise o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž a

2)

prohlašuje, že bude tyto zásady dodržovat ve všech případech, v nichž jedná nebo může jednat a v nichž se tyto zásady uplatňují, a to i pokud jde o ochranu žadatelů o účast v programu shovívavosti (leniency).