21.9.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 346/1

21.9.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 346/2

—

s ohledem na článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, a zejména na její článek 26,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její článek 14,

—

s ohledem na sorbonnskou Společnou deklaraci o harmonizaci výstavby Evropského systému vysokého školství, kterou dne 25. května 1998 v Paříži podepsali čtyři příslušní ministři z Francie, Itálie, Německa a Spojeného království (Sorbonnská deklarace) (1),

—

s ohledem na společnou deklaraci, kterou dne 19. června 1999 v Boloni podepsali ministři školství z 29 evropských zemí (Boloňská deklarace) (2),

—

s ohledem na komuniké vydané konferencí evropských ministrů odpovědných za vysoké školství ve dnech 28. a 29. dubna 2009 v Lovani a Nové Lovani (3),

—

s ohledem na prohlášení z Budapešti a Vídně ze dne 12. března 2010, které přijali ministři školství ze 47 zemí a kterým byl oficiálně zaveden Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (EHEA) (4),

—

s ohledem na komuniké vydané konferencí ministrů a třetím boloňským politickým fórem pořádanými v Bukurešti ve dnech 26. a 27. dubna 2012 (5),

—

s ohledem na strategii mobility 2020 pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (EHEA) přijatou ministerskou konferencí EHEA, která se konala v Bukurešti ve dnech 26. a 27. dubna 2012 (6),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013, kterou se mění směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací a nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“) (7),

—

s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. září 2005 pro usnadnění vydávání jednotných víz členskými státy pro krátkodobý pobyt výzkumných pracovníků ze třetích zemí, kteří cestují v rámci Společenství za účelem provádění vědeckého výzkumu (8),

—

s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. února 2006 o další evropské spolupráci při zabezpečování kvality v oblasti vysokoškolského vzdělávání (9),

—

s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008 o zavedení evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení (10),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) (11),

—

s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 26. listopadu 2009 o rozvoji úlohy vzdělávání v rámci plně fungujícího znalostního trojúhelníku (12),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 11. května 2010 o internacionalizaci vysokoškolského vzdělávání (13),

—

s ohledem na doporučení Rady ze dne 28. června 2011 o politikách snížení míry předčasného ukončování školní docházky (14),

—

s ohledem na doporučení Rady ze dne 28. června 2011 nazvané „Mládež v pohybu – podpora mobility mladých lidí ve vzdělávání“ (15),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. května 2006 nazvané „Plnění programu modernizace pro univerzity: vzdělávání, výzkum a inovace“ (COM(2006)0208),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. srpna 2010 nazvané „Digitální agenda pro Evropu“ (COM(2010)0245),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Podpora růstu a zaměstnanosti – plán modernizace evropských systémů vysokoškolského vzdělávání“ (COM(2011)0567),

—

s ohledem na zprávu nazvanou „Vysokoškolské vzdělávání v Evropě 2009: vývoj v boloňském procesu“ (Eurydice, Evropská komise, 2009) (16),

—

s ohledem na zprávu nazvanou „Zaostřeno na strukturu vysokého školství v Evropě 2010: dopad boloňského procesu“ (Eurydice, Evropská komise, 2010) (17),

—

s ohledem na zprávu nazvanou „Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání v roce 2012: zpráva o provádění boloňského procesu“ (Eurydice, Evropská komise, 2012) (18),

—

s ohledem na průzkum Eurobarometru z roku 2007 o reformě vysokoškolského vzdělávání provedený mezi pedagogy (19),

—

s ohledem na průzkum Eurobarometru z roku 2009 o reformě vysokoškolského vzdělávání provedený mezi studenty (20),

—

s ohledem na publikaci Eurostatu ze dne 16. dubna 2009 nazvanou „Boloňský proces ve vysokoškolském vzdělávání v Evropě – klíčové ukazatele v sociální oblasti a v oblasti mobility“ (21),

—

s ohledem na závěrečnou zprávu mezinárodní konference o financování vysokoškolského vzdělávání, která se konala v arménském Jerevanu ve dnech 8.–9. září 2011 (22),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. září 2008 nazvané „Boloňský proces a mobilita studentů“ (23),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o „Dialogu mezi univerzitami a podniky: nové partnerství pro modernizaci evropských univerzit“ (24),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2012 o příspěvku evropských orgánů ke konsolidaci a pokroku v rámci boloňského procesu (25),

—

s ohledem na Evropský fond pro strategické investice (EFSI) (26),

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0121/2015),

A.

vzhledem k tomu, že význam boloňského procesu v současné hospodářské situaci by měl spočívat ve sledování cílů, pokud jde o dosažení co nejvyšší možné úrovně znalostí a inovací u občanů prostřednictvím širokého přístupu ke vzdělávání a jeho neustálé modernizace, a že by se to mělo projevit v revizi strategie Evropa 2020 a při provádění Junckerova investičního plánu pro Evropu;

B.

vzhledem k tomu, že analýzy ukazují, že téměř každý třetí zaměstnavatel má potíže při hledání příslušně kvalifikovaných zaměstnanců; vzhledem k tomu, že boloňská reforma nebyla dosud příliš úspěšná, pokud jde o cíl snížit nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi v EU (rozdíl mezi kvalifikací jednotlivců a poptávkou na pracovním trhu); vzhledem k tomu, že tento nesoulad se stal pro Evropu ústřední výzvou, jelikož se dotýká všech oblastí společnosti od produktivity a efektivity podniků až po současné a budoucí dobré životní podmínky mladých lidí;

C.

vzhledem k tomu, že od začátku krize v roce 2008 se problém s nezaměstnaností mládeže nijak podstatně nezlepšil; vzhledem k tomu, že koncem roku 2014 bylo v EU přibližně 5 milionů nezaměstnaných mladých lidí do 25 let;

D.

vzhledem k tomu, že kromě jejich povinnosti připravovat nové odborníky, vědce, inženýry, vyučující, lékaře, politiky, občany atd. by „typickým znakem univerzit mělo být hledání pravdy a krásy“, řečeno slovy filozofa;

E.

vzhledem k tomu, že je důležité považovat univerzity za skutečné hlavní hráče boloňského procesu, jejichž úloha přesahuje koordinační a regulační úlohu regionálních a celostátních orgánů a jejich úlohu spočívající v poskytování finančních prostředků;

F.

vzhledem k tomu, že díky této mezivládní iniciativě bylo v úzké spolupráci s akademickou obcí vynaloženo úsilí o zajištění společné evropské reakce na závažné problémy v mnoha zemích, které však nebylo dostatečné;

G.

vzhledem k tomu, že skutečným cílem boloňského procesu je podporovat mobilitu a mezinárodního ducha a zajistit slučitelnost a srovnatelnost, pokud jde o normy a kvalitu různých systémů vysokoškolského vzdělávání, a zároveň respektovat nezávislost univerzit, a tím přispívat k utváření skutečně demokratického evropského prostoru, který občanům poskytuje rovné příležitosti;

H.

vzhledem k tomu, že je zapotřebí vyhodnotit pokrok za posledních 15 let a zohlednit přitom jak úspěch v oblasti meziregionální spolupráce, tak i přetrvávající problémy a nerovné výsledky při dosahování stanovených cílů;

I.

vzhledem k tomu, že přestože boloňský proces ve většině zemí řídil a motivoval reformy ve vzdělávání, mohl by v některých zemích být kvůli nedostatečné komunikaci a neporozumění jeho skutečné vizi pociťován jako byrokratická zátěž;

J.

vzhledem k tomu, že je důležité uznat celoevropský charakter boloňského procesu, stejně jako zapojení všech jeho aktérů, včetně studentů, vyučujících, výzkumných pracovníků a nepedagogických zaměstnanců;

K.

vzhledem k zásadnímu významu větší finanční podpory vzdělávání, odborné přípravy, včetně odborného vzdělávání, získávání znalostí a výzkumu, zejména v období stávající hospodářské krize;

L.

vzhledem k tomu, že v těchto neustále se měnících souvislostech je třeba znovu potvrzovat politické závazky boloňského procesu a zapojení evropských institucí a vlád členských států a všech dalších příslušných zúčastněných stran do realizace tohoto procesu;

1.

podotýká, že vzdělávání a výzkum je jedním z hlavních pilířů naší společnosti, pokud jde o podporu rozvoje dovedností, růst a tvorbu pracovních míst; zdůrazňuje, že z hlediska účinného snižování chudoby, sociální nerovnosti a nezaměstnanosti, především nezaměstnanosti mládeže, a z hlediska podpory sociálního začleňování mají zásadní význam větší investice do vzdělávání;

2.

poukazuje na to, že pokud by boloňský proces umožnil studentům získávat a rozvíjet schopnosti, které požaduje trh, mohl by pomoci při řešení otázky nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi v EU, a tím dosáhnout důležitého cíle, kterým je zvyšování zaměstnatelnosti absolventů;

3.

je si vědom úlohy, kterou boloňský proces hraje při vytváření Evropy znalostí; poukazuje na to, že šíření znalostí, vzdělávání a výzkum jsou klíčovými prvky strategie Evropa 2020 a přispívají k rozvoji evropského občanství; poukazuje však také na potřebu konzultací v rámci vysokoškolské obce (vyučujících, studentů a nepedagogických pracovníků) s cílem porozumět odporu proti reformám spojeným s boloňským procesem a na potřebu zaručit, aby bylo veřejné vzdělávání zdarma a dostupné všem a aby reagovalo na potřeby společnosti;

4.

konstatuje, že boloňské reformy vyústily ve vytvoření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání (EHEA) a za posledních 15 let umožnily dosáhnout podstatných výsledků, pokud jde o zvýšení srovnatelnosti struktur vysokoškolského vzdělávání, zvýšení mobility, zavedení systémů zajištění kvality a uznávání diplomů, zlepšení kvality systémů vzdělávání a také přitažlivosti vysokoškolského vzdělávání v Evropě;

5.

konstatuje, že v boloňském procesu je třeba učinit ještě hodně práce v oblasti přizpůsobení systémů vzdělávání potřebám trhu a zlepšení celkové uplatnitelnosti na trhu práce a konkurenceschopnosti a také atraktivity vysokoškolského vzdělávání v Evropě; poukazuje na to, že evropské instituce vysokoškolského vzdělávání by měly být schopny rychle reagovat na hospodářské, kulturní a vědecko-technické změny v moderní společnosti, aby mohly plně využít svého potenciálu podporovat růst, zaměstnatelnost a sociální soudržnost;

6.

bere na vědomí cíle pro nadcházející roky a vnitrostátní priority týkající se opatření, jež mají být přijata do roku 2015, jak byly nastíněny na ministerské konferenci EHEA v Bukurešti roku 2012, a rovněž doporučení této konference ohledně strategie mobility 2020 pro EHEA, přičemž obhajuje vytvoření nových observatoří, nové přístupy k různým evropským vysokoškolským obcím a nové systémy, které by integrovaly členy těchto vysokoškolských obcí do reformního procesu v rámci tohoto plánu;

7.

vyzývá země EHEA, aby provedly společné dohodnuté reformy, jejichž cílem je urychlit dosažení cílů boloňského procesu a zvýšit důvěryhodnost EHEA; vybízí k podpoře zemí, jež se při provádění těchto reforem potýkají s obtížemi; podporuje v tomto ohledu vytváření širokých partnerství mezi zeměmi, regiony a příslušnými zúčastněnými stranami;

8.

vyzývá členské státy, aby dále zlepšovaly a aktualizovaly hodnocení zařízení vysokoškolského vzdělávání podle norem stanovených dříve v rámci systémů vzdělávání na mezinárodní úrovni, které by ocenily vynikající výsledky s cílem dosáhnout pokroku v oblasti znalostí, výzkumu a vědy;

9.

zdůrazňuje, že je důležité zachovat rozmanitost učení, včetně jazykové rozmanitosti; naléhavě vyzývá členské státy, aby zvýšily studentské granty a zajistily jejich snadnou dostupnost;

10.

upozorňuje na to, že je třeba dále usilovat o rozvoj prostoru EHEA a navázat na pokrok dosažený při sledování jeho cílů a koordinaci s Evropským prostorem všeobecného a odborného vzdělávání, Evropským prostorem celoživotního učení a Evropským výzkumným prostorem;

11.

vyzývá všechny zúčastněné strany, kterých se týká uplatňování boloňského procesu, ke zdokonalení systému zajišťování kvality s cílem vytvořit Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání, který by v celosvětovém měřítku představoval špičkovou kvalitu vysokoškolského vzdělávání, a byl by tudíž atraktivnější;

12.

vyzývá členské státy, země prostoru EHEA a EU jako celek, aby zvýšily informovanost o boloňském procesu a jeho podporu ze strany veřejnosti, mj. prostřednictvím opatření na základní úrovni, jejichž cílem by bylo účinnější a dynamičtější zapojení do plnění jeho cílů;

13.

zdůrazňuje, že Komise jakožto člen boloňského procesu plní při utváření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání důležitou roli, a vyzývá ji, aby posílila svou úlohu při oživování tohoto procesu a zvyšování úsilí o dosažení stanovených cílů;

14.

poukazuje na to, že vyhlášení cíle by měly zahrnovat kvalitu vzdělávání a výzkum v terciárním sektoru; domnívá se, že jedním z ukazatelů plnění těchto cílů by bylo zvýšení zaměstnatelnosti absolventů, což je také jedním z cílů strategie Evropa 2020;

15.

vyzývá k dialogu mezi vládami a institucemi vysokoškolského vzdělávání, jehož cílem by bylo věnovat se otázce dostupných finančních prostředků, tak aby došlo k jejich maximalizaci a účinnému využívání, a hledat nové a rozmanité modely financování, které by doplnily veřejné financování; zdůrazňuje také význam programu Horizont 2020 pro řízení projektů spolupráce v oblasti výzkumu mezi evropskými institucemi vysokoškolského vzdělávání a vyjadřuje znepokojení nad neustálými pokusy snížit financování této oblasti, zatímco jiné oblasti rozpočtu zůstávají nedotčené;

16.

vyzývá vlády, aby zvýšily účinnost využívání veřejných zdrojů financování ve vzdělávání a dodržovaly hlavní cíl EU, kterým je investování 3 % HDP EU do roku 2020 do výzkumu a vývoje; zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit ambiciózní financování vzdělávání a výzkumu, protože se jedná o jeden z klíčových nástrojů, jak zajistit přístup ke kvalitnímu vzdělávání pro všechny a také jak bojovat s hospodářskou krizí a nezaměstnaností;

17.

poukazuje na potenciální příležitosti financování vysokoškolského vzdělávání, odborného vzdělávání a odborné přípravy ze strany fondu EFSI; vyjadřuje své hluboké znepokojení nad plánovanými škrty finančních prostředků určených na program Horizont 2020 přímo spojených s výzkumem a vzděláváním, které mají být přesunuty do fondu EFSI;

18.

varuje, že jakékoli škrty v rámci programu Horizont 2020 by měly bez pochyby vliv na řádnou realizaci boloňského procesu, a naléhavě proto vyzývá Komisi, aby stáhla veškeré své podobné návrhy;

19.

podporuje jak přístup shora dolů, tak zdola nahoru, se zapojením celé akademické obce a sociálních partnerů, a vyzývá k politické účasti a spolupráci ministrů z prostoru EHEA, pokud jde o rozvoj společné strategie k uskutečnění boloňských reforem;

20.

vyzývá k dalšímu rozvoji studijních programů s jednoznačně definovanými cíli, které by poskytovaly obecné i odborné znalosti a kombinaci dovedností potřebné nejen k přípravě absolventů na požadavky trhu práce a zajištění jejich schopnosti celoživotního vzdělávání, ale také k integraci občanů, což je velmi důležité; podporuje neomezené uplatňování evropského rámce pro certifikaci odborných kvalifikací;

21.

zdůrazňuje úlohu vědních oborů STEM (přírodní vědy, technické obory, inženýrství, matematika) a jejich význam pro společnost, hospodářství a uplatnění absolventů na trhu práce;

22.

vyzývá ke správnému uplatňování evropského systému přenosu a akumulace kreditů a používání dodatku k diplomu v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání, což jsou klíčové nástroje související se studijní zátěží a výsledky studia, s cílem usnadnit mobilitu a pomoci studentům sloučit výsledky svého studia i mimoškolní výsledky;

23.

zdůrazňuje, že je důležité zaručit vzájemné uznávání a slučitelnost vysokoškolských titulů, aby byl upevněn systém zabezpečování kvality na evropské úrovni a ve všech zemích, které se připojily k prostoru EHEA, v souladu s revidovanou verzí norem a pokynů pro zabezpečování kvality v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání; vyzývá všechny země v rámci prostoru EHEA a jejich příslušné agentury pro zabezpečování kvality, aby se připojily k evropským sítím pro zabezpečování kvality (ENQA a EQAR);

24.

vyzývá všechny partnerské strany boloňského procesu a zejména Evropskou komisi, aby pravidelně měřily nesoulad mezi nabízenými a požadovanými kompetencemi a dovednostmi v okamžiku vstupu absolventů do pracovního života;

25.

podtrhuje význam cíle strategie Evropa 2020, aby mělo 40 % lidí ve věku 30–34 let ukončené vysokoškolské vzdělání a získalo příslušné dovednosti a kompetence potřebné k nalezení zaměstnání, které by je naplňovalo;

26.

zdůrazňuje hodnotu rámců kvalifikací s ohledem na zvýšení transparentnosti a vyzývá všechny země podílející se na boloňském procesu, aby uvedly své rámce kvalifikací do souladu s rámci kvalifikací prostoru EHEA a s evropskými rámci kvalifikací;

27.

zdůrazňuje, že národní kvalifikační rámce je v mnoha členských státech ještě pořád třeba přizpůsobit evropskému rámci kvalifikací a také evropským normám a pokynům pro zajišťování kvality; konstatuje, že mnoho národních kvalifikačních rámců dosud není registrováno v evropském registru pro zajišťování kvality ve vysokoškolském vzdělávání (EQAR);

28.

konstatuje, že mobilita studentů, vyučujících, výzkumných pracovníků a nepedagogických zaměstnanců patří k hlavním prioritám boloňského procesu; vyzývá členské státy, aby zvýšily možnost a kvalitu mobility, a poukazuje na to, že je nutné urychlit uplatňování strategie mobility 2020 pro EHEA a dosáhnout také kvantitativního cíle, kterým je 20 % mobilita studentů do roku 2020; zdůrazňuje v této souvislosti zásadní úlohu programu Erasmus+ a Horizont 2020 a poukazuje na to, že je nutné zajistit jejich bezproblémové a účinné uplatňování a propagaci; zdůrazňuje, že studijní granty náležející k programu Erasmus+ by měly být osvobozeny od zdanění a sociálních příspěvků;

29.

vyzývá k postupnému začlenění mobility studentů do oficiálních vysokoškolských učebních plánů;

30.

zdůrazňuje potřebu zapojit přiměřený počet vysokoškolských studentů výtvarných a hudebních oborů a také jejich vyučujících do programů mobility EU;

31.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zahrnuly evropská a mezinárodní partnerství a opatření na podporu mobility mezi kritéria pro hodnocení univerzit a zařízení dalšího vzdělávání;

32.

poukazuje na ústřední roli institucí vysokoškolského vzdělávání při podpoře mobility a při vybavování absolventů a výzkumných pracovníků znalostmi a dovednostmi, jež potřebují, aby se v globálním hospodářství dovedli uplatnit na trhu práce;

33.

vyzývá členské státy, EU a prostor EHEA, aby zvýšily mobilitu podporou výuky jazyků, odstraněním administrativních překážek, vytvořením vhodného mechanismu finanční podpory a zajištěním převoditelnosti grantů, stipendií a kreditů; připomíná, že mobilita je pro studenty z méně bohatých rodin stále hůře dostupná;

34.

v oblasti vytváření a plnění programů zdůrazňuje posun ve vzdělávacím paradigmatu směrem k přístupu více zaměřenému na studenty, jehož součástí je osobní rozvoj studentů; podtrhuje význam zapojení studentů do řízení vysokoškolského vzdělávání;

35.

zdůrazňuje, že studijní programy by se měly soustředit na dlouhodobou poptávku na trhu; zdůrazňuje také, že možnost uplatnění na trhu práce znamená, že studenti by měli mít širokou škálu různých dovedností, které je připraví na vstup na pracovní trh a umožní jim celoživotně se vzdělávat; v této souvislosti podporuje aktivní dialog a spolupráci v rámci zemí i přeshraniční spolupráci na programech a pracovních stážích mezi akademickou obcí a podnikatelským prostředím, které by mohly pomoci v boji proti hospodářské krizi, mohly by stimulovat hospodářský růst a přispět k vytváření společnosti založené na znalostech, a tím vytvořit příležitosti v širším společenském smyslu; vybízí instituce vysokoškolského vzdělávání, aby byly otevřeny mezioborovému studiu, zřizování výzkumných ústavů při univerzitách a spolupráci s různými partnery;

36.

zdůrazňuje, že je nutno poskytovat rozsáhlé příležitosti k celoživotnímu vzdělávání a doplňkovým formám učení, jako je neformální a informální vzdělávání, které jsou klíčové pro rozvoj tzv. měkkých dovedností;

37.

vyzývá ke zvýšení úsilí o upevnění vazeb mezi vysokoškolským vzděláváním, výzkumem a inovacemi, a to i prostřednictvím podpory vzdělávání založeného na výzkumu, a zdůrazňuje, že program Horizont 2020 je jedním z hlavních mechanismů financování pro podporu výzkumu; vyzývá k lepší synchronizaci opatření na podporu boloňského procesu, např. programů Horizont 2020 a Erasmus+;

38.

vyzývá k větší pružnosti studijních plánů, které by podpořily studijní programy zakončené společnými tituly a mezioborová studia a rovněž inovace, tvořivost, odborné vzdělávání a přípravu, duální vzdělávání a podnikatelství v oblasti vysokoškolského vzdělávání, a vyzývá k prozkoumání potenciálu, jejž nabízejí nové technologie, digitalizace a IKT, s cílem obohatit učební a pedagogický proces a dále rozvíjet širokou škálu dovedností a nových modelů vzdělávání, učení a hodnocení;

39.

vyzývá instituce vysokoškolského vzdělávání, orgány veřejné správy, sociální partnery a podniky, aby vedli průběžný dialog usnadňující a zvyšující zaměstnatelnost; v tomto ohledu zdůrazňuje potřebu zaměřit diskusi na nevyužitý potenciál vysokoškolského vzdělávání pro stimulaci růstu a zaměstnanosti; vyzývá země v rámci EHEA a instituce vysokoškolského vzdělávání k prohloubení spolupráce, která by vedla k zajištění kvality stáží a učňovské přípravy a ke zvýšení mobility v tomto kontextu; zdůrazňuje, že zúčastněné strany by měly lépe spolupracovat na zvýšení výchozí kvalifikace a obnově kvalifikované pracovní síly a také na zlepšení poskytování, dostupnosti a kvality profesního a pracovního poradenství; domnívá se navíc, že je třeba dále podporovat pracovní stáže, jež jsou součástí studijních programů, a výuku na pracovišti;

40.

zdůrazňuje, že uznaným uprchlíkům je třeba umožnit přístup ke všem institucím v rámci prostoru EHEA, jelikož prostřednictvím vzdělávání si mohou vybudovat nezávislý život; zdůrazňuje kromě toho, že by měla být dále liberalizována povolení k pobytu v případě absolventů, kteří hledají možnost kvalifikované profesní činnosti; zdůrazňuje, že je nutné prohloubit úsilí o vzájemné uznávání kvalifikace uznaných uprchlíků, a to zejména s ohledem na mobilitu těchto studentů;

41.

zdůrazňuje, že členské státy a všechny instituce vysokoškolského vzdělávání, které se připojily k prostoru EHEA, mají odpovědnost za poskytování kvalitního vzdělávání, jež by reagovalo na společenské a hospodářské výzvy, a zdůrazňuje potřebu jejich úzké spolupráce, aby bylo dosaženo cílů stanovených v rámci boloňského procesu;

42.

konstatuje, že komplexní strategii na začlenění studentů z horšího socioekonomického prostředí do vysokoškolského vzdělávání, čímž řeší problém tzv. sociálního filtru, vytvořilo pouze několik členských států;

43.

vyzývá k většímu zapojení středoškolských vyučujících do boloňského procesu, což by zlepšilo kvalitu odborné přípravy vyučujících a profesní mobility s cílem naplnit nové požadavky na vzdělávání a odbornou přípravu ve společnosti založené na znalostech a přispět k lepším výkonům studentů;

44.

zdůrazňuje úlohu vzdělávání a jeho úkoly, pokud jde o kvalitu a vyučování, které se uplatňují při utváření budoucích generací a přispívají k větší společenské a hospodářské soudržnosti, vytváření pracovních míst, vyšší konkurenceschopnosti a růstovému potenciálu; v tomto ohledu poukazuje na to, že profesi učitelů by se mělo dostat většího uznání;

45.

vyzývá k vynaložení ekonomického a společenského úsilí o větší sociální začleňování prostřednictvím zajištění spravedlivého a otevřeného přístupu ke kvalitnímu vzdělávání pro všechny, snadnějšího uznávání vysokoškolských a profesních kvalifikací a také období studia v zahraničí a předchozího vzdělání, programů tzv. měkkých dovedností, neformálního a informálního učení a také prostřednictvím poskytnutí odpovídajícího vzdělání různorodé studentské populaci formou celoživotního vzdělávání;

46.

podtrhuje sociální rozměr boloňského procesu; vyzývá k opatřením zaměřeným na větší účast nedostatečně zastoupených a znevýhodněných skupin, mj. na základě mezinárodních programů mobility;

47.

zdůrazňuje úlohu mobility v rámci vzdělávání pro mezikulturní vzdělávání a poukazuje na to, že boloňský proces by měl učinit aktivní kroky, pokud jde o podporu mezikulturních znalostí a mezikulturního respektu studentů;

48.

vyzývá k vynaložení úsilí o vytvoření strategie pro vnější rozměr prostoru EHEA prostřednictvím spolupráce s dalšími světovými regiony s cílem zvýšit jeho konkurenceschopnost a přitažlivost v celosvětovém měřítku, zlepšit poskytování informací o prostoru EHEA, prohloubit spolupráci založenou na partnerství a politický dialog a dále uznávat kvalifikace;

49.

zdůrazňuje, že je třeba rozšířit shromažďování údajů v zemích prostoru EHEA, aby bylo možné snadněji zjistit problémy v rámci boloňského procesu a lépe jim čelit;

50.

zdůrazňuje význam příští ministerské konference EHEA, která se má konat v Jerevanu v květnu 2015, pokud jde o dosažení cíle, kterým je kritické posouzení pokroku i nezdarů při dosahování priorit stanovených na období 2012–2015, a to s ohledem na podporu a další upevnění prostoru EHEA za plné podpory Unie;

51.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

21.9.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 346/10

—

s ohledem na článek 167 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů ze dne 20. října 2005,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (1),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (2),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1295/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program Kreativní Evropa (2014–2020) a zrušují rozhodnutí č. 1718/2006/ES, č. 1855/2006/ES a č. 1041/2009/ES (3),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 25. listopadu 2014 o evropské audiovizuální politice v digitální éře (4),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. srpna 2010 nazvané „Digitální agenda pro Evropu“ (COM(2010)0245),

—

s ohledem na první zprávu Komise ze dne 4. května 2012 o uplatňování směrnice 2010/13/EU o audiovizuálních mediálních službách nazvanou „Audiovizuální mediální služby a zařízení připojená k internetu: pohled do minulosti a do budoucnosti“ (COM(2012)0203),

—

s ohledem na první zprávu Komise ze dne 24. září 2012 o uplatňování článků 13, 16 a 17 směrnice 2010/13/EU v období 2009–2010 nazvanou „Podpora evropských děl v programovém vysílání a audiovizuálních mediálních službách na vyžádání v EU“ (COM(2012)0522),

—

s ohledem na třetí zprávu Komise ze dne 7. prosince 2012 s názvem „O výzvách, které pro evropské filmové dědictví představuje analogový a digitální věk“ (SWD(2012)0431) týkající se plnění doporučení Evropského parlamentu a Rady 2005/865/ES ze dne 16. listopadu 2005 o filmovém dědictví a konkurenceschopnosti souvisejících průmyslových činností;

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. prosince 2012 o obsahu na jednotném digitálním trhu (COM(2012)0789),

—

s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 24. dubna 2013 nazvanou „Vstříc plně integrovanému audiovizuálnímu světu: růst, tvorba a hodnoty“ (COM(2013)0231),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. listopadu 2013 o státní podpoře filmů a dalších audiovizuálních děl (5)

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. května 2014 nazvané „Evropský film v digitální éře: Překlenutí pólů kulturní rozmanitosti a konkurenceschopnosti“ (COM(2014)0272),

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 4. prosince 2014 nazvané „Evropský film v digitální éře“,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. listopadu 2011 o evropském filmu v digitálním věku (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2012 o on-line distribuci audiovizuálních děl v Evropské unii (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2013 o uplatňování směrnice o audiovizuálních mediálních službách (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 nazvané Vstříc plně integrovanému audiovizuálnímu světu (9),

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0123/2015),

A.

vzhledem k tomu, že filmy představují hospodářské i kulturní bohatství, které významně přispívá k evropskému hospodářství z hlediska růstu a zaměstnanosti, pomáhají utvářet evropskou identitu tím, že odrážejí kulturní a jazykovou rozmanitost, podporují přeshraniční šíření evropské kultury a usnadňují kulturní výměnu a vzájemné porozumění mezi občany a zároveň přispívají k vytváření a rozvoji kritického myšlení;

B.

vzhledem k tomu, že potenciál kulturních a kreativních odvětví v Evropě, především evropského filmového průmyslu, dosud není plně využit při podpoře evropské kulturní rozmanitosti a dědictví i při zajišťování udržitelného růstu a tvorbě pracovních míst, z nichž by mohla následně těžit i další hospodářská odvětví, což by Evropě poskytlo konkurenční výhodu na celosvětové úrovni;

C.

vzhledem k tomu, že evropský filmový průmysl je s 1 500 filmy uvedenými v roce 2014 jedním z největších producentů na světě, ale vyznačuje se heterogenní strukturou z hlediska financování i typu produkce;

D.

vzhledem k tomu, že se evropské filmy vyznačují kvalitou, originalitou a rozmanitostí, avšak v Unii je jejich propagaci a distribuci věnována jen omezená pozornost, což se projevuje v poměrně nízké sledovanosti, a zároveň čelí silné mezinárodní konkurenci a potížím při distribuci jak v Evropě, tak mimo ni;

E.

vzhledem k tomu, že šíření evropských koprodukčních filmů v členských státech je i přes velký počet filmů vyrobených každý rok nedostatečné, kdežto neevropské produkce jsou v Unii rozsáhle distribuované;

F.

vzhledem k tomu, že rozmanitost evropských filmů odrážející bohatství a sílu kulturní a jazykové rozmanitosti Evropy znamená, že evropský filmový trh je přirozeně roztříštěný;

G.

vzhledem k tomu, že podpora kvalitní filmové produkce je zejména důležitá pro menší členské státy, jejichž jazyky ovládá pouze malý počet mluvčích;

H.

vzhledem k tomu, že podprogram MEDIA v rámci programu Kreativní Evropa nabízí nové zdroje financování a možnosti distribuce a šíření evropských koprodukčních filmů, získávání nových diváků a podpory mediální gramotnosti;

I.

vzhledem k tomu, že jedním z hlavních cílů jednotného digitálního trhu by mělo být budování důvěry v internet a lepší přístup k legálnímu audiovizuálnímu obsahu, což přispěje k investicím do evropských filmů;

J.

vzhledem k tomu, že filmové projekce v rámci premiérového uvedení filmů, které mají značný dopad na úspěch dotčených filmů při dalším uvádění, stále tvoří velkou část příjmů kinematografie, a jsou proto nezbytné pro financování evropských filmů a jejich distribuce;

K.

vzhledem k tomu, že rostoucí počet evropských filmů, které mají skromný rozpočet na produkci i propagaci, by však mohl těžit z flexibilnějších distribučních strategií a z dřívější dostupnosti služby videa na vyžádání (VoD);

L.

vzhledem k tomu, že lepší organizace distribučních intervalů by zvýšila počet potenciálních diváků, přičemž by se snížila přitažlivost neoprávněného užívání filmů;

M.

vzhledem k tomu, že čl. 13 odst. 1 směrnice o audiovizuálních mediálních službách ukládá členským státům povinnost zajistit, aby poskytovatelé služeb na vyžádání podporovali evropská díla; vzhledem k tomu, že toto ustanovení bylo provedeno různým způsobem a s různou úrovní právních požadavků, což vedlo k tomu, že se poskytovatelé usazují v těch členských státech, které mají nejmenší požadavky;

N.

vzhledem k tomu, že většina veřejných prostředků pro evropský filmový průmysl jak ze zdrojů jednotlivých států, tak ze zdrojů Unie, je určena na výrobu filmů;

O.

vzhledem k tomu, že článek 14 nařízení (EU) č. 1295/2013, kterým se zavádí program Kreativní Evropa, uvádí, že Komise zřídí „záruční nástroj zaměřený na kulturní a kreativní odvětví“ s cílem usnadňovat přístup malých a středních podniků k financování v kulturních a kreativních odvětvích a umožnit zúčastněným finančním zprostředkovatelům účinněji posuzovat rizika spojená s projekty, na které MSP potřebují získat úvěry a finanční prostředky;

P.

vzhledem k tomu, že Komise ve své třetí zprávě ze dne 7. prosince 2012 o výzvách, které pro evropské filmové dědictví představuje analogový a digitální věk, upozornila na skutečnost, že pouze 1,5 % evropského filmového dědictví bylo digitalizováno; vzhledem k tomu, že toto procento je dnes stejné, a to i navzdory obavám, že mnoho děl z tohoto dědictví může být pro budoucí generace navždy ztraceno, což například dokládá skutečnost, že se zachovalo pouze 10 % němých filmů;

Q.

vzhledem k tomu, že digitalizace a sbližování médií vytvářejí nové příležitosti pro přeshraniční distribuci a propagaci evropských filmů, jakož i větší potenciál pro inovace a flexibilitu, a současně způsobují výrazné změny v chování a očekáváních diváků;

R.

vzhledem k tomu, že je třeba zajistit financování digitalizace, uchovávání a on-line dostupnosti filmového dědictví a souvisejících materiálů a stanovit evropské normy pro uchovávání digitálních filmů;

S.

vzhledem k tomu, že mediální a zejména filmová gramotnost může občanům poskytnout příležitost k rozvíjení kritického myšlení a chápání a může podnítit jejich vlastní kreativitu a schopnost vyjádření;

T.

vzhledem k tomu, že autorské právo by v digitálním věku mělo nadále motivovat k investicím do filmové produkce a tvorby, zajistit držitelům práv přiměřenou odměnu a zároveň podporovat rozvoj nových služeb a přeshraniční přístup pro občany a umožňovat kulturním a kreativním odvětvím, aby i nadále přispívala k růstu a tvorbě pracovních míst;

U.

vzhledem k tomu, že je důležité zajistit účinné provádění směrnice 2012/28/EU o některých povolených způsobech použití osiřelých děl a zahrnout filmy do definice veřejně dostupných osiřelých děl;

1.

vybízí evropský filmový průmysl, aby usiloval o rozvoj inovativních služeb, nových obchodních modelů a distribučních kanálů za účelem zlepšení přeshraniční dostupnosti evropských filmů v Unii a mimoto aby divákům v celé Unii umožnil přístup k stále většímu rozsahu filmů prostřednictvím rostoucího počtu platforem; v této souvislosti navrhuje, aby se evropský filmový průmysl poučil z nejlepších komerčních postupů uplatňovaných mimo EU;

2.

uznává dopad, jaký má neoprávněné používání kreativních děl na kreativní cyklus a práva tvůrců; zdůrazňuje, že je potřeba zvýšit legální nabídku vysoké kvality a zvyšovat informovanost mladých lidí;

3.

navrhuje, aby se s přihlédnutím k rychlému růstu systému videa na vyžádání (VoD) a on-line transakcí v celé Unii dále zkoumal rozvoj přeshraniční přenositelnosti audiovizuálních služeb, neboť by tak diváci mohli získat přístup k filmům bez ohledu na to, kde se sami nacházejí;

4.

zdůrazňuje význam cíleného celounijního marketingu přihlížejícího ke kulturním specifikům evropských diváků pro zajištění lepší a účinnější propagace evropských filmů;

5.

naléhavě proto požaduje větší dostupnost filmů s titulky s cílem posílit přeshraniční šíření evropských filmů, zvyšovat mezi diváky povědomí o kulturní a jazykové rozmanitosti Evropy a zlepšit vzájemné porozumění;

6.

poukazuje zejména na roli, kterou v podpoře titulků a dabingu hraje podprogram MEDIA, který má za cíl zvýšit dostupnost evropských filmů, zejména filmů v původním znění s titulky, usnadňujících jejich šíření a zlepšujících znalosti o evropských kulturách a jazycích a jejich chápání;

7.

zdůrazňuje význam nedávno přijaté přípravné akce „Crowdsourcing titulků jako nástroj k většímu rozšíření evropských děl“ a práce, kterou musí Komise vykonat při provádění této akce;

8.

podporuje rovněž iniciativy, jako je pilotní projekt Komise nazvaný „Podpora evropské integrace prostřednictvím kultury“, jehož cílem je rozšířit poskytování evropských filmů s titulky v celé Evropě prostřednictvím nových otitulkovaných verzí vybraných televizních programů;

9.

připomíná zásadní význam zlepšování dostupnosti filmů pro osoby se zdravotním postižením, a to zejména prostřednictvím zvukového popisu a titulkování;

10.

zdůrazňuje mimořádný význam soukromých a veřejných evropských televizních stanic v rámci filmové produkce, pokud jde o televizní i filmovou koprodukci, a vyzdvihuje roli, kterou mohou hrát při zajišťování budoucnosti mnoha filmových produkčních společností v EU, především malých a středních;

11.

připomíná roli ceny Evropského parlamentu LUX, která v průběhu let získává stále větší uznání, z hlediska podpory evropských filmů, neboť titulky k vítěznému filmu se překládají do všech 24 úředních jazyků Evropské unie, což evropským filmům zajišťuje zviditelnění, větší povědomí o nich a širší dostupnost; vybízí vnitrostátní parlamenty, aby ve spolupráci s informačními kancelářemi Evropského parlamentu v členských státech více propagovaly ceny LUX;

12.

připomíná, že je třeba propagovat a podporovat evropské koprodukce a že zvýšení počtu takových produkcí může vést k rozšíření distribuce evropského filmu v celé Evropě;

13.

zdůrazňuje navíc rostoucí úspěch velmi kvalitních evropských televizních seriálů a strategický význam další podpory produkce, distribuce a propagace těchto seriálů na evropských i světových trzích;

14.

vyzývá členské státy, aby podporovaly zvláštní akce, jako jsou filmové festivaly a putovní kina, s cílem povzbuzovat a podporovat šíření a distribuci evropských filmů na svém území;

15.

navrhuje posílení stávajících opatření pro lepší optimalizaci cen za vstupenky do kina, rozvoj inovativních propagačních akcí a nabídek předplatného, které by pomohly zajistit atraktivitu kin a jejich dostupnost pro všechny;

16.

vybízí distributory a provozovatele kin, aby zviditelňovali evropské filmy z jiných evropských zemí a zvyšovali jejich dostupnost za účelem proniknutí k širšímu publiku;

17.

uznává, že kina jsou i nadále nejdůležitějšími místy, která představují a propagují filmy a mají důležitý sociální rozměr, neboť se zde lidé setkávají a vyměňují si názory; zdůrazňuje, že zánik malých a nezávislých kin, především v malých městech a v méně rozvinutých regionech, omezuje přístup k evropským kulturním zdrojům, dědictví a dialogu; v této souvislosti vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly vybavení všech promítacích sálů digitální promítací a zvukovou technologií, aby bylo možné tato kina zachovat;

18.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat filmy v rané fázi výroby s cílem zlepšit distribuci a zajistit větší informovanost potenciálních diváků v celé Evropě;

19.

zdůrazňuje význam podprogramu MEDIA při testování inovativních přístupů k získávání nových diváků, zejména skrze podporu festivalů, iniciativ týkajících se filmové gramotnosti a akcí na získávání nových diváků;

20.

připomíná, že čl. 13 odst. 1 směrnice o audiovizuálních mediálních službách ukládá členským státům povinnost zajistit, aby poskytovatelé služeb na vyžádání podporovali evropská díla; zdůrazňuje, že toto ustanovení bylo provedeno s různým způsobem a s různou úrovní právních požadavků a to by mohlo vést k tomu, že se poskytovatelé budou usazovat v členských státech s nejmenšími požadavky;

21.

domnívá se, že k tvorbě evropských filmů by měli finančně přispět všichni, kdo mají hospodářský zisk, a to i nepřímý, z evropských kinematografických děl prostřednictvím jejich přímého poskytování, marketingu či šíření, včetně odkazů nebo poskytování služby videa na vyžádání; vyzývá Komisi, aby se tento princip stal základní zásadou, a to i při zkoumání systémů financování filmové produkce v členských státech z hlediska hospodářské soutěže;

22.

vyzývá Komisi, aby výše uvedené zohlednila při navrhování revize stávajícího právního rámce s cílem zajistit na evropském audiovizuálním trhu takové podmínky, které budou spravedlivé a stejné pro všechny poskytovatele;

23.

vyzývá platformy VoD a SVoD, aby zveřejnily údaje o užívání každého filmu z jejich nabídky s cílem řádně posoudit jejich dopad;

24.

domnívá se, že v zájmu lepšího šíření evropských filmů na evropských a mezinárodních trzích je nutné vyváženější veřejné financování výroby a distribuce za účelem zvýšení podpory rozvoje, propagace a mezinárodní distribuce;

25.

považuje za nezbytné reálně zvýšit prostředky na financování distribuce filmů, propagace a marketingu, aniž by se snížily prostředky na financování produkce;

26.

vyzývá členské státy, aby zvýšily zejména veřejné financování, a podpořily tak distribuci v její rané fázi a propagaci národních i koprodukčních evropských filmů v zahraničí;

27.

vyzývá členské státy, aby podporovaly pobídky pro usnadnění produkce, distribuce, dostupnosti a přitažlivosti evropských filmů; je toho názoru, že uplatňování stejných snížených sazeb DPH na kulturní audiovizuální díla, ať jsou prodávána on-line nebo off-line, podporuje růst nových služeb a platforem;

28.

zdůrazňuje úlohu, kterou má hrát záruční nástroj pro kulturní a kreativní odvětví programu Kreativní Evropa, z hlediska usnadnění přístupu k financování pro malé a střední podniky v kulturních a kreativních odvětvích a z hlediska podpory větších investic od finančních zprostředkovatelů, čímž by se zvýšily možnosti financování filmového průmyslu;

29.

navrhuje zhodnotit účinnost evropských a vnitrostátních systémů financování filmové produkce, kdy se zvláštní pozornost bude věnovat kvalitě a záběru filmů, které obdržely dotace, přičemž se také vezme v úvahu dostupnost a účinnost nástrojů financování pro marketing a získávání nových diváků; vyzývá Komisi, aby ostatní členské státy informovala o příkladech osvědčených postupů, které z výsledků vyplynou;

30.

připomíná, že filmová produkce a koprodukce vyžaduje významné finanční investice a že stávající právní rámec nezabraňuje udělování licencí pro více území; proto zdůrazňuje, že by se měly i nadále uplatňovat rozmanité systémy produkce a distribuce s cílem podpořit investice do evropských filmů, což umožní reagovat na jazykově a kulturně rozmanitý evropský trh a chránit a propagovat kulturní rozmanitost;

31.

zdůrazňuje, že evropské filmy získávají finanční prostředky od mnoha evropských, vnitrostátních a regionálních veřejných fondů a že by se měla podporovat větší komplementarita těchto prostředků s cílem zajistit jejich větší účinnost;

32.

vítá iniciativu Komise, jejímž cílem je vytvořit Evropské filmové fórum, které by usnadňovalo strukturovaný dialog se všemi zúčastněnými stranami v audiovizuálním odvětví o problémech, jimž toto odvětví v digitální éře čelí, aby se zlepšila spolupráce, shromažďování informací a výměnu osvědčených postupů;

33.

vyzývá v tomto ohledu k široké účasti všech dotčených orgánů a k jejich vzájemné spolupráci, především ke spolupráci s Evropským parlamentem;

34.

vyzývá členské státy, aby zintenzivnily své úsilí o zlepšení mediální gramotnosti, a to zejména filmové gramotnosti, ve školním kurikulu a v kurikulu kulturně vzdělávacích institucí a aby rozvíjely iniciativy na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni, které by zahrnovaly veškeré úrovně formálního, informálního a neformálního vzdělávání a odborné přípravy;

35.

je si vědom mimořádného významu kin pro filmovou a mediální gramotnost, neboť představují mezigenerační prostor pro vzdělávání, a vítá jakákoli opatření, která tuto úlohu kin cíleně podporují;

36.

poukazuje na podporu vzdělávacích filmů pro mladé a podporuje soutěže, v nichž mají děti vytvářet audiovizuální díla; rovněž zdůrazňuje možnosti, které nabízí podprogram MEDIA, při podpoře projektů filmové gramotnosti;

37.

podporuje inovativní projekty a postupy, jako je přípravná akce Komise k šíření evropských filmů v digitální éře, v rámci níž má v několika členských státech proběhnout testování pružnější distribuce filmů v různých médiích, a vítá začlenění této akce do programu Kreativní Evropa;

38.

domnívá se, že tyto iniciativy by měly přinést větší flexibilitu distribučních intervalů, což by mohlo být pro určité typy evropských filmů prospěšné z hlediska zviditelnění, oslovení diváků, příjmů a úspory nákladů, a vyzývá Komisi a členské státy, aby se těmito iniciativami dále zabývaly;

39.

vyzývá členské státy, aby zajistily digitalizaci kinematografických děl a stanovily závazné archivářské postupy pro digitální formáty nebo aby přizpůsobily stávající postupy těmto formátům a stanovily v rámci toho povinnost u digitálních filmů archivovat jejich digitální exemplář odpovídající mezinárodním standardům;

40.

zdůrazňuje význam audiovizuálních archivů, především význam institucí pečujících o filmové dědictví a veřejnoprávních vysílacích služeb, a vyzývá členské státy, aby zajistily odpovídající financování a režimy vypořádání autorských práv, které by zjednodušily plnění jejich poslání veřejného zájmu, které zahrnuje zachování, digitalizaci a zpřístupňování filmového dědictví veřejnosti;

41.

podtrhuje klíčovou roli evropské digitální knihovny Europeana, která je digitální knihovnou pro evropské audiovizuální dědictví (jak filmové, tak i televizní);

42.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

21.9.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 346/17

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Nová strategie EU v oblasti lesnictví: pro lesy a odvětví založená na lesnictví“ (COM(2013)0659),

—

s ohledem na pracovní dokumenty útvarů Komise (SWD(2013)0342) a (SWD(2013)0343), které tvoří přílohu tohoto sdělení,

—

s ohledem na závěry Rady pro zemědělství a rybolov ze dne 19. května 2014 týkající se nové strategie EU v oblasti lesnictví,

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 30. ledna 2014 s názvem „Nová strategie EU v oblasti lesnictví: pro lesy a odvětví založená na lesnictví“,

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 10. července 2014 ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Nová strategie EU v oblasti lesnictví: pro lesy a odvětví založená na lesnictví“,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2006 o provádění strategie Evropské unie v oblasti lesního hospodářství (1),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“,

—

s ohledem na strategii Evropa 2020 včetně iniciativ „Unie inovací“ a „Evropa účinněji využívající zdroje“,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu“ (COM(2013)0216),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“ (COM(2011)0244),

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a na stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0126/2015),

A.

vzhledem k tomu, že Evropská unie nemá pravomoc k vypracování společné politiky pro lesnictví, ale některé politiky Unie mohou mít dopady na vnitrostátní lesnické politiky, a že příslušné politické strategie, které se týkají lesnictví a lesů, přijímají členské státy;

B.

vzhledem k tomu, že navzdory této nezpochybnitelné pravomoci členských států znamená lepší a aktivnější koordinace a větší zohlednění odvětví lesního hospodářství potenciální výhody pro toto významné hospodářské odvětví, které je garantem pracovních míst na evropské úrovni, obzvláště ve venkovských oblastech, a zároveň chrání ekosystémy a nabízí všem ekologické výhody, aniž je dotčena odpovědnost členských států;

C.

vzhledem k tomu, že dřevo je v Evropě často nedostatečně využívaným obnovitelným zdrojem a že je třeba zajistit jeho inteligentní a udržitelné využívání, např. dalším rozvíjením a výměnou know-how;

D.

vzhledem k tomu, že lesy jsou zdrojem, jedinečné flory, fauny a hub;

E.

vzhledem k tomu, že rozloha a charakter lesů se velmi liší, přičemž některé členské státy mají více než polovinu svého území zalesněnou; vzhledem k tomu, že přidaná hodnota lesů, které jsou obhospodařovány udržitelným způsobem, je na místní, regionální, evropské a mezinárodni úrovni mimořádně důležitá, neboť zajišťují pracovní místa ve venkovských oblastech, jsou přínosem pro společnost založenou na biohospodářství, jsou prospěšné pro lidské zdraví, zejména ve strukturálně znevýhodněných oblastech, a současně významně přispívají k ochraně životního prostředí, klimatu a biologické rozmanitosti;

F.

vzhledem k tomu, že lesní biomasa je velmi důležitým zdrojem obnovitelné energie; vzhledem k tomu, že evropské lesy v současné době pohlcují a zadržují přibližně 10 % emisí uhlíku EU, čímž výrazně přispívají ke zmírňování změny klimatu;

G.

vzhledem k tomu, že v důsledku urbanizace naší společnosti mají občané Unie k lesům slabší vztah a nemají dostatečné vědomosti o lesnictví nebo o jeho dopadu na životní úroveň, pracovní místa, klima, životní prostředí, lidské zdraví a celý hodnotový řetězec a na spojení se širšími ekosystémy;

H.

vzhledem k tomu, že rostoucí počet politik EU vede ke stále větším požadavkům na lesy; vzhledem k tomu, že tyto požadavky musí být pečlivě vyvažovány a požadavky na nové využití dřeva v biohospodářství musí být doprovázeny účinným využíváním zdrojů, používáním nových technologií a dodržováním limitů udržitelných dodávek;

I.

vzhledem k tomu, že evropské lesnictví se vyznačuje udržitelným hospodařením a dlouhodobým plánováním a že by zásada udržitelnosti měla být důrazněji prosazována na všech úrovních od místní až po celosvětovou s cílem vytvořit pracovní místa, zmírnit změny klimatu a bojovat proti desertifikaci;

J.

vzhledem k tomu, že je nezbytné zdůraznit hospodářskou, sociální a environmentální úlohu lesů rovněž v souvislosti s ochranou a propagací kulturního a přírodního dědictví a podporou udržitelného (eko)turismu;

K.

vzhledem k tomu, že kvůli rostoucí světové populaci roste poptávka po energii a lesy by tudíž v budoucnosti měly hrát důležitější úlohu ve skladbě zdrojů energie EU;

1.

vítá sdělení Komise o nové strategii EU v oblasti lesnictví a doprovodné pracovní dokumenty a zdůrazňuje, že tato strategie se musí zaměřit na udržitelné obhospodařování lesů a jejich multifunkční úlohu z hospodářského, sociálního a environmentálního hlediska a že musí zajistit lepší koordinaci a provázanost politik Komise, které se přímo nebo nepřímo dotýkají lesnictví; v této souvislosti upozorňuje na to, že stále více evropských politických iniciativ v oblastech, jako jsou např. hospodářská politika, politika zaměstnanosti, energetická politika, politika ochrany životního prostředí a klimatu, vyžaduje větší příspěvek ze strany lesnictví;

2.

zdůrazňuje, že je třeba určovat hodnotu ekosystémových služeb lesů systematičtěji a přihlížet k ní při rozhodování jak ve veřejném, tak i soukromém sektoru;

3.

konstatuje, že jen zdravé a stabilní horské lesy jsou schopny plnit plně svou funkci ochrany lidí a přírody proti pádům lavin a sesuvům půdy a jako přirozená ochrana před záplavami; zejména v této souvislosti je nezbytná přeshraniční komunikace;

4.

v této souvislosti zdůrazňuje, že by mělo být zabráněno veškerým pokusům o přenesení této politiky na unijní úroveň a že musí být respektována místní a regionální povaha tohoto odvětví a pravomoc členských států, přičemž je potřeba hledat soulad mezi pravomocemi EU a členských států;

5.

zdůrazňuje, že lesy Evropské unie se vyznačují velkou rozmanitostí, která zahrnuje významné rozdíly, pokud jde o vlastnictví lesů, jejich rozlohu druhovou skladbu a výzvy, kterým čelí;

6.

zdůrazňuje, že strategie EU v oblasti lesnictví musí zohlednit skutečnost, že některé členské státy mají více než polovinu svého území zalesněnou a že udržitelné obhospodařování lesů je mimořádně důležité, protože vytváří přidanou hodnotu na místní a regionální úrovni a zajišťuje pracovní místa ve venkovských oblastech a zároveň rozhodujícím způsobem přispívá ke kvalitě životního prostředí;

7.

zdůrazňuje obzvláště cennou úlohu stabilních smíšených lesů, včetně domácích druhů stromů, kterým vyhovují místní podmínky, a klíčovou úlohu těchto smíšených lesů v ekosystémech a jejich přínos k biologické rozmanitosti;

8.

vyzývá členské státy, aby podporovaly snahy majitelů lesů chránit a zakládat původní smíšené lesy, které jsou pro danou oblast typické;

9.

vyjadřuje zklamání nad skutečností, že navržená strategie se nezaměřuje na pracovní podmínky pracovníků v lesnictví, a žádá Komisi, aby vzala v úvahu inteligentní organizaci práce, vysoké technologické standardy a kvalitní pracovní místa;

10.

konstatuje, že toto odvětví v současnosti zaměstnává více než 3 miliony evropských občanů; zdůrazňuje, že dlouhodobé konkurenceschopnosti lesnictví lze dosáhnout pouze s kvalifikovanou pracovní silou;

11.

domnívá se, že strategie EU v oblasti lesnictví by tudíž měla stanovit podmínky, které by umožnily, aby EU měla příslušná školicí zařízení a pracovní sílu, která si je plně vědoma stávajících výzev a hrozeb, kterým lesnictví čelí, ale i bezpečnostních předpisů v rámci správy lesů;

12.

zdůrazňuje potřebu komplexní a holistické společné strategie a vítá uznání hospodářské, environmentální a sociální úlohy a přínosů lesů a odvětví založeného na lesnictví v EU;

13.

domnívá se, že toto uznání je pevným základem pro podporu evropského odvětví lesnictví, mimo jiné pokud jde o podporu a řešení lesních katastrof, zlepšení účinného využívání zdrojů, zvýšení konkurenceschopnosti, podporu zaměstnanosti, posílení odvětví založených na lesnictví a zachování ekologických funkcí;

14.

zdůrazňuje významnou úlohu, kterou biohospodářství hraje při plnění nových priorit Komise v oblasti růstu, zaměstnanosti a investic;

15.

uznává, že EU musí hrát svou úlohu při podpoře vnitrostátních politik s cílem docílit aktivní, multifunkční a udržitelné správy lesů, včetně správy různých druhů lesů a při posilování spolupráce s cílem řešit výzvy překračující hranice, jak jsou lesní požáry, změna klimatu a přírodní katastrofy nebo nepůvodní invazivní druhy;

16.

zastává názor, že strategie musí ve větší míře zohlednit problém chorob stromů jako je chřadnutí dubů (oak decline), které ničí háje dubů korkových v Portugalsku, Francii a Španělsku a postihuje rovněž zvláště chráněné oblasti a biosférické rezervace;

17.

zdůrazňuje, že předpokládaný růst poptávky po dřevu je jak příležitostí, tak i výzvou pro lesnictví a všechna odvětví založená na lesnictví, zejména proto, že v důsledku změny klimatu se očekává, že sucha, požáry, bouře a škůdci budou lesy postihovat stále častěji a ve větším rozsahu; Zdůrazňuje v této souvislosti nutnost chránit lesy před těmito rostoucími hrozbami a sladit jejich produkční a ochranné funkce;

18.

vítá opatření na zvýšení úrovně zalesňování, a to zejména původními druhy v oblastech, které nejsou vhodné pro produkci potravin, a obzvláště v těsné blízkosti městských oblastí, s cílem omezit jejich nepříznivé tepelné účinky, snížit znečištění a rozšířit vazby mezi člověkem a lesem;

19.

rozhodně podporuje úsilí Komise o podporu zaměstnanosti a udržitelné vytváření hmotných statků v souvislosti s lesnictvím na evropské úrovni;

20.

zdůrazňuje důležitou úlohu udržitelné výroby a využívání stavebního dřeva a dalších materiálů pocházejících z lesů, jako jsou korek a deriváty dřeva včetně textilních vláken, pro rozvoj udržitelných ekonomických modelů a vytváření zelených pracovních míst;

21.

vyzývá Komisi, aby analyzovala problémy v zásobovacím řetězci navazujících odvětví spojené se zvýšenou poptávkou ze třetích zemí, zejména po kulatině, a aby toto odvětví podporovala;

22.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvářely pobídky na podporu rozrůstající se skupiny vlastníků lesa z řad žen, kterým by se tak dostalo odborného poradenství a podpory, pokud jde o aktivní a udržitelnou správu jejich lesů;

23.

zdůrazňuje, že 60 % lesů v EU je v soukromém vlastnictví asi 16 milionů soukromých vlastníků a v této souvislosti zdůrazňuje význam soukromého vlastnictví a vlastnických práv a podporuje veškerá opatření, která zájmovým sdružením umožňují zapojit se do dialogu o posílení a zavedení koncepce udržitelného lesního hospodaření a lepší výměnu informací;

24.

konstatuje, že vlastníci lesů hrají důležitou úlohu ve venkovských oblastech, a v této souvislosti vítá, že lesnictví a agrolesnictví zaujímají v programu SZP pro rozvoj venkova na období 2014–2020 významné místo;

25.

domnívá se, že strategie EU v oblasti lesnictví by se lépe prováděla, pokud by byla podporována vhodnou koordinací s dostupným financováním EU včetně EZFRV;

26.

zdůrazňuje, že členské státy a regiony mají příležitost využít financování dostupné v rámci programů pro rozvoj venkova pro účely podporování udržitelné správy lesů a posílení agrolesnictví a pro vytváření environmentálních veřejných statků, jako jsou produkce kyslíku, ukládání uhlíku a ochrana plodin před dopady změny klimatu, jakož i podpora místních ekonomik a vytváření zelených pracovních míst;

27.

uznává, že je třeba zlepšit dopravu a logistiku pro správu lesů a těžbu dřeva; vyzývá tudíž členské státy, aby vytvořily udržitelné logistické a těžební systémy, které by měly nižší negativní dopad na klima, včetně používání nákladních aut a lodí poháněných udržitelným biopalivem i rozšířeného používání železnic; vybízí k využívání strukturálních fondů EU a programů pro rozvoj venkova za tímto účelem;

28.

uznává úlohu lesů ve společnosti ve vztahu k fyzickému a duševnímu zdraví občanů a skutečnost, že veřejné statky, jež produkují lesy, mají vysokou hodnotu z environmentálního a rekreačního hlediska a napomáhají kvalitě života, a to především pokud se jedná o produkci kyslíku, ukládání uhlíku, filtrování vzduchu, vytváření zásob vody a její filtrování, kontrolu eroze a ochranu před lavinami, a představují také vhodné místo pro aktivity na čerstvém vzduchu;

29.

podporuje spojení veřejné dopravy mezi městskými oblastmi a lesy, která by usnadnila přístup k lesům a zalesněným plochám;

30.

zdůrazňuje význam dalších činností souvisejících s lesy, např. sběr nedřevinných lesních produktů, jako jsou houby nebo lesní ovoce, pastevectví a včelařství;

31.

vyzývá Komisi, aby podporovala ekonomické činnosti, které mohou sloužit jako zdroj surovin pro farmaceutický, kosmetický a potravinářský průmysl a mohou být využívány jakožto alternativní způsob, jak čelit nezaměstnanosti a vylidňování venkova, a propagovala produkty, které jsou výsledkem těchto činností jakožto produkty přínosné pro lidské zdraví;

32.

zdůrazňuje, že využívání dřeva a produktů z vytěženého dřeva jakožto surovin, které jsou obnovitelné a šetrné ke klimatu, na jedné straně a udržitelné lesnictví na straně druhé hrají významnou roli při plnění společensko-politických cílů Evropské unie, jako jsou např. přechod na jiné zdroje energie, zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně, plnění úkolů vytyčených ve strategii Evropa 2020 a cílů stanovených pro biologickou rozmanitost; konstatuje, že nejsou-li lesy aktivně obhospodařovány, nelze uvedených cílů dosáhnout;

33.

zdůrazňuje, že řádně obhospodařované lesy mají vyšší absorpční kapacitu CO2 než lesy, které obhospodařovány nejsou, a připomíná význam udržitelné správy lesů pro zvýšení potenciálu evropských lesů, pokud jde o ukládání uhlíku;

34.

je přesvědčen, že na lesy by se nemělo pohlížet pouze jako na úložiště uhlíku;

35.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit účinné využívání a recyklaci lesních zdrojů a dřevěných materiálů, neboť povedou ke snížení obchodního deficitu EU a větší soběstačnosti EU v oblasti zásobování dřevem a podpoří konkurenceschopnost odvětví evropského lesnictví, napomůžou zmírnění neudržitelného obhospodařování lesů, přispějí k ochraně životního prostředí a omezí odlesňování ve třetích zemích;

36.

rozhodně podporuje účinné využívání dřeva, které je obnovitelnou a univerzální surovinou s omezenou dostupností, a nesouhlasí se stanovováním závazných priorit pro způsoby jeho využití, neboť tento přístup jednak omezuje trh s energií a rozvoj nových a inovativních využití biomasy a jednak ho v některých vzdálených a venkovských oblastech nelze kvůli stávající infrastruktuře realizovat;

37.

podporuje přístup vycházející z volného trhu a svobodu všech jeho účastníků tím, že upřednostňuje dřevo pocházejícího z místních zdrojů s cílem minimalizovat uhlíkovou stopu vytvořenou dopravou ze zámoří a podporovat místní udržitelnou produkci;

38.

vzhledem k tomu, že se jedny z největších zdrojů biomasy Unie nacházejí v nejméně zalidněných a odlehlých regionech, považuje za nezbytné, aby strategie rovněž v plné míře zohledňovala zvláštnosti těchto regionů;

39.

uznává hodnotu dřeva pro účely výroby energie jakožto prostředku na boj proti energetické chudobě napomáhajícího naplňování cílů klimatického a energetického rámce do roku 2030, pokud jde o využívání energie z obnovitelných zdrojů, a skýtajícího nové podnikatelské příležitosti;

40.

je přesvědčen, že nová strategie v oblasti lesnictví musí umožnit užší spolupráci ve věci strukturalizace dřevařského průmyslu a seskupování subjektů s cílem zajistit lepší využívání lesních zdrojů;

41.

zastává názor, že udržitelné lesnictví se musí řídit obecně uznávanými a akceptovanými zásadami a nástroji, jako jsou kritéria a ukazatele udržitelného obhospodařování lesů, které se musí vždy zaměřovat na celé odvětví, bez ohledu na konečné využití dřeva;

42.

podporuje záměr Komise vypracovat spolu s členskými státy a zainteresovanými subjekty ambiciózní, objektivní a jasný soubor kritérií a ukazatelů pro udržitelné obhospodařování lesů, přičemž tato kritéria by měla být v souladu s požadavky Forest Europe (ministerské konference o ochraně lesů v Evropě) (2), která představují celoevropský základ pro jednotné podávání zpráv o udržitelném lesnictví a pro vystavování osvědčení o udržitelném lesním hospodaření, a měla by zohledňovat rozmanitost lesních typů v Evropě;

43.

uznává, že rostoucí poptávka po materiálech pocházejících z lesních zdrojů, která je primárně výsledkem nárůstu využívání energie vyráběné z biomasy, si žádá zvýšenou dostupnost dřeva při současném zaručení udržitelného využívání lesů;

44.

upozorňuje na značný pokrok, kterého bylo dosaženo při jednáních konference Forest Europe o „evropské úmluvě o lesích“, (3) jež by měla být závazným rámcem pro udržitelné lesnictví a pro lepší vyvážení zájmů v lesnické politice, a vyzývá členské státy a Komisi, aby vyvinuly potřebné úsilí k obnovení a zdárnému ukončení těchto jednání;

45.

zastává názor, že plány obhospodařování lesů nebo obdobné nástroje mohou být důležitými strategickými nástroji k provádění konkrétních opatření na úrovni lesnických podniků, pro dlouhodobé plánování a uplatňování udržitelného obhospodařování evropských lesů; zdůrazňuje však, že provádění konkrétních opatření v rámci těchto plánů na úrovni lesnických podniků musí i nadále podléhat vnitrostátním předpisům;

46.

vyzývá členské státy, aby v souladu se zásadami proporcionality a subsidiarity monitorovaly a prosazovaly uplatňování plánů obhospodařování lesů, a to bez vytváření zbytečné administrativní zátěže;

47.

vítá, že jsou jasně rozlišovány plány obhospodařování lesů a plány obhospodařování v rámci sítě Natura 2000;

48.

upozorňuje na skutečnost, že plány obhospodařování lesů jsou podmínkou pro získání finančních prostředků EU na rozvoj venkova pouze pro příjemce, jejichž podnik překračuje určitou prahovou velikost, a že lesy pod touto prahovou hodnotou jsou vyňaty z působnosti tohoto pravidla; kromě toho také konstatuje, že ekvivalentní nástroje mohou být rovněž přijaty;

49.

vyzývá členské státy, aby při provádění legislativy plně využívaly tuto stávající flexibilitu, a to zejména ve prospěch menších subjektů;

50.

vyzývá Komisi a členské státy k vytváření pobídek a k podpoře nových obchodních modelů, např. výrobních družstev, které by měly malé soukromé vlastníky lesů motivovat k jejich aktivnímu a udržitelnému obhospodařování;

51.

trvá na tom, že pro náležité zavedení strategie je nezbytné mít k dispozici dlouhodobý akční plán zdůrazňující význam mobilizace a udržitelného využívání lesního dřeva s cílem vytvářet přidanou hodnotu a pracovní místa, přičemž je třeba poskytnout prostředky pro posílení soukromých lesnických podniků a podporu organizovaných uskupení vlastníků lesů;

52.

zdůrazňuje, že účinná správa zdrojů by měla zahrnovat podpůrné programy na zalesňování ploch, které nejsou vhodné pro zemědělství, a na podporu vytváření ochranných lesních pásů;

53.

domnívá se, že by prioritou měla být praktická aplikace výzkumu, jelikož celé odvětví může mít prospěch z nových podnětů a lesní hospodářství má velký potenciál k růstu; rovněž se domnívá, že další investice do inovací v tomto odvětví mohou vytvářet nové výrobní možnosti a účinnější postupy, které by zajistily vhodnější využívání dostupných zdrojů a které by mohly v maximální míře omezit negativní dopady na lesní zdroje;

54.

vyzývá Komisi, aby posoudila z hlediska priorit lesnictví a zpracovávání dřeva evropské programy pro výzkum a vývoj (Horizont 2020) a program pro konkurenceschopnost malých a středních podniků (COSME) a aby pro odvětví lesnictví případně vypracovala nové nástroje a prosazovala výzkum zaměřený na nákladově efektivní řešení pro nové, inovativní dřevní produkty v zájmu podpory rozvoje udržitelného dřevařského biohospodářství;

55.

vítá přínosy sdílení osvědčených postupů a stávajících znalostí o lesích mezi členskými státy a vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly jejich předávání mezi průmyslem, vědeckou obcí a producenty;

56.

zdůrazňuje důležitost podpory rámcových programů EU pro výzkum, rozvoj a inovace pro dosahování inteligentního a udržitelného růstu, získávání produktů s vyšší přidanou hodnotou, čistších technologií a vysoké pokročilosti technologií, zejména pokud jde o rafinovaná biopaliva a průmyslové stavby ze dřeva, ale také o automobilový a textilní průmysl;

57.

připomíná, že podle Komise představovalo biohospodářství v roce 2009 trh v odhadované hodnotě větší než 2 biliony EUR poskytující 20 milionů pracovních míst a zajišťující 9 % celkové zaměstnanosti v EU;

58.

konstatuje, že každé euro investované do biohospodářského výzkumu a inovací v rámci programu Horizont 2020 vygeneruje přibližně 10 EUR přidané hodnoty; zdůrazňuje, že lesy nyní hrají v biohospodářství zásadní úlohu a že tomu tak nadále bude i v budoucnu;

59.

domnívá se, že je třeba podporovat nahrazování surovin na bázi ropy nebo tepelně náročných surovin dřevem a produkty z vytěženého dřeva, v souladu s pokrokem ve výzkumu a technologiích, a že to může pozitivně přispět k dalšímu zmírňování změny klimatu i k vytváření pracovních míst;

60.

zdůrazňuje, že je zapotřebí vypracovat posouzení nákladů veškerých právních předpisů EU ovlivňujících hodnotové řetězce dřevozpracujícího průmyslu s cílem odstranit veškerou zbytečnou a zatěžující byrokracii a zajistit rámec umožňující udržitelné zvýšení dlouhodobé konkurenceschopnosti tohoto odvětví, a také podporovat zásadu, že legislativní návrhy týkající se odvětví lesnictví a hodnotových řetězců dřevozpracujícího průmyslu by měly být důkladně zhodnoceny prostřednictvím posouzení dopadů;

61.

zastává názor, že rozšiřování poznatků o lesích má velký význam pro výzkum a že spolehlivé informace jsou nepostradatelné pro realizaci strategie lesního hospodářství;

62.

bere na vědomí dostupnost informačních a monitorovacích zdrojů prostřednictvím programu Copernicus a dalších kosmických iniciativ na evropské úrovni a doporučuje rozšířit používání těchto zdrojů a nástrojů;

63.

konstatuje, že národní soupisy lesů představují komplexní monitorovací nástroj pro posuzování lesní zásoby a že tyto soupisy uplatňují regionální hledisko a současně odpovídají požadavku na snižování administrativní zátěže a nákladů;

64.

vítá úsilí Komise o vytvoření evropského informačního systému o lesích, který bude vycházet z údajů jednotlivých států, a iniciativy, které mají zlepšit srovnatelnost nových a již dostupných údajů, a v této souvislosti doufá, že budou posíleny analýzy údajů o hospodářství a zaměstnanosti v odvětví lesnictví a zpracovávání dřeva;

65.

doporučuje zejména, aby byly k dispozici soubory údajů za delší časové období, neboť by pomohly pochopit, jak se lesnictví vyvíjí a jak se přizpůsobuje změně klimatu;

66.

domnívá se, že základním předpokladem úspěšného provádění udržitelného obhospodařování lesů je kvalifikovaná a odborně školená pracovní síla, a vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly opatření a – bude-li to možné – využívaly stávající evropské nástroje, např. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV), Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Evropský sociální fond (ESF) a evropské vzdělávací programy (ET 2020), k podpoře generační obměny a řešení nedostatku kvalifikované pracovní síly v lesnictví;

67.

vyzývá Komisi, aby podpořila přípravu informačních kampaní pro toto odvětví, jejichž cílem je zvýšit informovanost o možnostech, které nabízí z hlediska řešení nezaměstnanosti a vylidňování, a také zvýšit jeho atraktivitu pro mladé lidi;

68.

domnívá se, že by měly být vypracovány programy odborné přípravy, zejména pro nové pracovníky v tomto odvětví a mladé lesníky, ale i pro stávající zaměstnance ve stavebnictví, aby získali lepší informace o možnostech spojených s používáním dřeva, má-li se zajistit předávání vědomostí z oblasti udržitelného obhospodařování lesů a na něj navazujících průmyslových odvětví;

69.

je si vědom toho, že udržitelná správa během celého životního cyklu lesních produktů může výrazným způsobem přispět k dosažení cílů zeleného hospodářství, zejména pak těch, které souvisejí s politikami zmírňování změny klimatu a účinného využívání zdrojů;

70.

domnívá se, že členské státy by měly podporovat udržitelné využívání lesních produktů v odvětví stavebnictví, včetně jejich uplatnění při stavbě finančně dostupnějších domů ze surovin z udržitelných zdrojů;

71.

zdůrazňuje význam tradičních, vysoce hodnotných využití, která stále mají ohromný potenciál růstu, jako je například využívání dřeva ve stavebnictví a balení;

72.

konstatuje, že stávající technologický vývoj umožňuje výstavbu obytných komplexů s vysokou kapacitou, které jsou vyrobeny převážně ze dřeva, čímž se výrazně omezují emise CO2 ve stavebnictví;

73.

poukazuje na to, že pravidla pro používání dřeva ve stavebnictví se v jednotlivých členských státech liší; vyzývá proto k závazku přijmout pravidla EU, která by podporovala širší využití dřeva ve stavbách;

74.

vyzývá členské státy, aby rozvíjely iniciativy na podporu předávání znalostí a přenosu technologií a aby v plné míře využívaly programy EU na podporu výzkumu a inovací v lesnictví a v odvětví založeném na lesnictví;

75.

upozorňuje na skutečnost, že vědeckotechnologický výzkum se nevěnuje v dostatečné míře adaptaci lesnictví na změnu klimatu, a to ani dopadu zvyšujícího se množství škůdců a chorob, které představují vážnou hrozbu pro evropské lesy a odvětví založená na lesnictví;

76.

vybízí členské státy a Komisi, aby usilovaly o větší informovanost o hospodářské, ekologické a sociální úloze evropských lesů a lesnictví a o významu udržitelného lesního biohospodářství a dřeva jako jedné z nejdůležitějších obnovitelných surovin EU;

77.

považuje za důležité stimulovat vědecký výzkum zaměřený na racionální využívání biomasy a rozvoj rychle rostoucích energetických plodin a vytvořit model poskytující hospodářské podněty k využívání odpadu z biomasy;

78.

zdůrazňuje, že udržitelné obhospodařování lesů má pozitivní vliv na biologickou rozmanitost a zmírňování změny klimatu a může snižovat riziko lesních požárů, napadení lesů škůdci a výskytu nemocí;

79.

zdůrazňuje, že Unie schválila, že do roku 2020 musí být zastaven úbytek biologické rozmanitosti a zhoršování ekosystémových služeb, včetně opylení, a že ekosystémy a jejich služby musí být zachovány, přičemž by mělo být obnoveno alespoň 15 % ekosystémů, jež byly poškozeny; dodává, že Unie dále schválila, že obhospodařování lesů musí být udržitelné, lesy, jejich biologická rozmanitost a služby, které poskytují, musí být chráněny a v nejvyšší možné míře podporovány a že musí být zvýšena odolnost lesů vůči změně klimatu, požárům, bouřím, napadením škůdci a chorobám; zdůrazňuje dále, že je tudíž zapotřebí vytvořit a provést obnovenou strategii Unie v oblasti lesnictví, zabývající se mnohými požadavky kladenými na lesy a přínosem lesů a přispívající ke strategičtějšímu přístupu k ochraně a zlepšování kvality lesů, a to i prostřednictvím udržitelného obhospodařování lesů (4);

80.

upozorňuje, že by měly být dále zkoumány další problémy, zejména otázka přemnožení býložravců, zdraví lesů a usnadnění udržitelné produkce dřeva, lesní genetické zdroje, opatření zaměřená na předcházení požárům a boj proti nim a na zabránění erozi půdy a obnovování rostlinné pokrývky;

81.

je si vědom toho, že rychle rostoucí lesy by mohly poskytnout udržitelnou dřevěnou biomasu a zároveň zajišťovat nutnou údržbu příslušné lesní plochy, čímž by se snížilo nebezpečí půdní eroze a sesuvů půdy, které hrozí na půdě vyňaté z produkce či ponechané ladem;

82.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly zvláštní opatření k dosažení cíle 5 z Aiči, podle nějž by se rychlost úbytku veškerých přírodních stanovišť, včetně lesů, měla do roku 2020 snížit alespoň na polovinu a pokud možno by se měla přiblížit nule a významnou měrou by se měla omezit degradace a fragmentace;

83.

naléhavě vyzývá členské státy, aby vypracovaly politiky v oblasti lesnictví takovým způsobem, který bude plně zohledňovat význam lesů při ochraně biologické rozmanitosti, prevenci eroze půdy, zajišťování ukládání uhlíku a čištění vzduchu a při zachovávání koloběhu vody;

84.

konstatuje, že k dosažení cílů, jež jsou vytyčeny v ústředních iniciativách strategie Evropa 2020 „Unie inovací“ a „Evropa účinněji využívající zdroje“, je nezbytné biohospodářství, jež je základním prvkem inteligentního a zeleného růstu v Evropě, a že mezi důležité suroviny přispívající k přechodu na biohospodářství patří dřevo;

85.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné objasnit dopad skleníkového efektu různých druhů využití lesní biomasy pro získávání energie a zjistit, které způsoby využití mají největší potenciál zmírnit změny změnu klimatu v časovém rámci příslušném pro danou oblast politiky;

86.

považuje za důležité podporovat uplatňování konceptu biohospodářství s ohledem na hranice udržitelnosti dodávek surovin s cílem přispět prostřednictvím inovací a přenosu technologií k hospodářské životaschopnosti hodnotových řetězců lesních produktů;

87.

požaduje, aby byla více podporována diverzita lesních produktů a zajistilo se, aby byly různé druhy poptávky po lesních produktech vyvážené a posuzované na základě potenciálu udržitelnosti dodávek a dalších funkcí a služeb lesního ekosystému;

88.

vyjadřuje vážné znepokojení nad rychlostí, jakou na celém světě postupuje odlesňování, zejména pak v rozvojových zemích a často jako důsledek nezákonné těžby;

89.

podporuje mechanismy, které celosvětově podporují další rozvoj lesnictví tak, aby udržitelněji využívalo zdroje, a v této souvislosti odkazuje zejména na nařízení EU o dřevě (5), které se snaží potírat nezákonnou těžbu a nabízení nezákonně vytěženého dřeva dováženého ze třetích zemí na evropském trhu, na systém licencí pro dovoz dřeva do EU (FLEGT) (6) a na dobrovolné dohody o partnerství;

90.

vyzývá Komisi, aby uveřejnila očekávaný přezkum fungování a účinnosti nařízení EU o dřevě, a zdůrazňuje, že nové nařízení by mělo být přiměřené a mělo by hledat způsoby, jak snížit zbytečné náklady a požadavky na podávání zpráv ze strany evropských vlastníků lesů a lesníků, aniž by tím byl ohrožen záměr nařízení;

91.

zastává názor, že vzhledem k výzvám spojeným s globálním oteplováním a změnou klimatu se musí ekosystémy a populace druhů vyznačovat zdravím, biologickou rozmanitostí a odolností, aby byly schopné přežít;

92.

zdůrazňuje příležitosti, které nabízejí lokality sítě Natura 2000, v nichž je díky jejich mimořádným přírodním zdrojům možné produkovat lesnické produkty a služby vysoké environmentální a kulturní kvality;

93.

vyzdvihuje význam zdravých lesních ekosystémů, které poskytují přírodní stanoviště pro živočichy a rostliny, ale zdůrazňuje, že dobře míněné právní předpisy, jako např. směrnice EU o přírodních stanovištích, mají vliv na rozhodování v oblasti obhospodařování půdy a musí být prováděna v přiměřené míře;

94.

uznává úlohu lesů pro rozvoj s nimi spojených odvětví a v této souvislosti zdůrazňuje význam pěstitelů medonosných odrůd stromů, které zároveň napomáhají opylování;

95.

zastává názor, že určité problémy mají dopad na lesnictví na globální úrovni, zejména nezákonné kácení stromů, a vyzývá proto Komisi, aby posílila podporu tohoto odvětví v rámci příslušných mezinárodních subjektů;

96.

konstatuje, že poptávka po biomase, zejména dřevu, roste, a vítá proto úsilí, které Komise a členské státy vynakládají na to, aby podporovaly rozvojové země v přijímání opatření na zlepšení politiky a právních předpisů v oblasti lesního hospodářství, zejména pak v rámci programu REDD+ (7) (snižování emisí z odlesňování a znehodnocování lesů);

97.

vyzývá Komisi, aby vypracovala akční plán týkající se odlesňování a znehodnocování lesů, a zaměřila se tak na plnění cílů stanovených v jejím sdělení o odlesňování, jak požaduje sedmý akční plán pro životní prostředí; považuje za důležité, aby byla zajištěna nejen zachování a obhospodařování stávajících lesů, ale rovněž opětovné zalesnění odlesněných oblastí;

98.

je toho názoru, že je třeba samostatně zmínit nutnost opětovného zalesnění rozsáhlých oblastí, které byly zasaženy opakovanými lesními požáry;

99.

zdůrazňuje, že provádění strategie EU v oblasti lesů by mělo být víceletým koordinovaným procesem, který bude zohledňovat názory Parlamentu, a že by tato strategie měla být prováděna účinně, soudržně a nebyrokraticky;

100.

lituje, že proces provádění začal částečně již před tím, než Parlament přijal svůj postoj, a domnívá se, že takový postup není v souladu s cílem dosáhnout lepší koordinace politik týkajících se lesů, který Komise uvádí ve svém sdělení k této strategii;

101.

domnívá se, že nová strategie by měla vytvořit vazby mezi strategiemi a plány financování EU a členských států a posílit provázanost z hlediska plánování, financování a provádění meziodvětvových činností;

102.

vyzývá proto k inkluzivnímu, řádně strukturovanému a vyváženému provádění této strategie;

103.

domnívá se proto, že by měl být posílen mandát Stálého lesnického výboru i jeho finanční zajištění, aby mohla Komise při zavádění nové strategie EU pro oblast lesnictví na evropské úrovni plně využívat odborný potenciál členských států; vyzývá Komisi, aby v dostatečném časovém předstihu před předložením jakékoli iniciativy či návrhu dokumentu, které budou mít dopad na správu lesů a dřevařské odvětví, konzultovala se Stálým lesnickým výborem;

104.

zdůrazňuje významnou úlohu skupiny pro občanský dialog o lesním hospodářství a zpracování korku a dalších příslušných zainteresovaných stran a vyzývá k jejich náležitému zapojení do provádění strategie;

105.

zastává názor, že otázky, které se řeší v lesnictví, se netýkají pouze této oblasti, a proto vyžadují interní spolupráci různých oddělení Komise při posuzování jakéhokoli opatření, které by mohlo mít dopad na zvláštní povahu udržitelného obhospodařování lesů a souvisejících odvětví; vyzývá tudíž GŘ pro životní prostředí, GŘ pro oblast klimatu, GŘ pro zemědělství a rozvoj venkova, GŘ pro energetiku, GŘ pro výzkum a inovace a další GŘ, kterých se to týká, ke společné strategické práci v zájmu zajištění účinného provádění strategie pomocí posílené koordinace a komunikace;

106.

domnívá se, že s ohledem na priority Komise týkající se růstu, zaměstnanosti a investic by se při provádění nové strategie EU v oblasti lesnictví měl klást mimořádný důraz také na konkurenceschopnost a udržitelnost lesnictví, podporu venkovských i městských oblastí, rozšíření znalostní základny, ochranu lesů a zachování jejich ekosystémů, podporu koordinace a komunikace a zvýšení míry udržitelného využívání dřevních a nedřevních lesních produktů;

107.

vyzývá Komisi, aby strategii doplnila o komplexní akční plán zahrnující konkrétní opatření a aby Parlamentu každoročně předkládala zprávu o výsledcích dosažených při provádění konkrétních úkolů stanovených v této strategii;

108.

podporuje svolání rozšířeného výboru AGRI, ENVI a ITRE, aby bylo možné vést vyváženou diskusi o pokroku s prováděním nové strategie EU v oblasti lesnictví;

109.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

21.9.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 346/27

—

s ohledem na návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (COM(2013)0534),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (1),

—

s ohledem na návrh směrnice o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy (2),

—

s ohledem na návrh nařízení o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (COM(2013)0535),

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, články 2, 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii a na Listinu základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na návrh usnesení Rady ze dne 30. listopadu 2009 o cestovní mapě pro posílení procesních práv podezřelých nebo obviněných osob v trestním řízení,

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 86, 218, 263, 265, 267, 268 a 340 této smlouvy,

—

s ohledem na čl. 99 odst. 3 jednacího řádu,

—

s ohledem na průběžnou zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A8-0055/2015);

A.

vzhledem k tomu, že podle údajů, které Komise shromáždila a analyzovala, byl vymezen průměrný objem podezření z podvodů týkajících se finančních zájmů Unie na výši přibližně 500 milionů EUR ročně, i když se lze oprávněně domnívat, že podvody mohou ohrožovat finanční prostředky ve výši až tří miliard EUR ročně;

B.

vzhledem k nízké míře podaných obvinění – přibližně 31 % za osm let od roku 2006 do roku 2013 – oproti počtu doporučení týkajících se soudního řešení, která vydal úřad OLAF členským státům, a vzhledem k tomu, že jedním z cílů Úřadu evropského veřejného žalobce je vyrovnání tohoto rozdílu;

C.

vzhledem k tomu, že účinnost některých členských států, pokud jde o odhalování a stíhání podvodů poškozujících finanční zájmy EU, mohla být nižší, v důsledku čehož vzniká škoda daňovým poplatníkům ze všech členských států přispívajících do rozpočtu Unie;

D.

vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 12. března 2014 vyzval Radu, aby jej pomocí souvislého toku informací a stálých konzultací v široké míře zapojila do svých legislativních prací;

E.

vzhledem k tomu, že by rozdílné právní řády, tradice a systémy vymáhání práva a soudnictví v členských státech neměly bránit či vytvářet překážky v boji proti podvodům a trestným činům poškozujícím finanční zájmy Unie;

F.

vzhledem k tomu, že terorismus je financován prostřednictvím organizované trestné činnosti, přičemž zdrojem jeho financování jsou podvody páchané skupinami organizovaného zločinu;

G.

vzhledem k tomu, že článek 86 Smlouvy o fungování Evropské unie umožňuje rozšíření pravomocí Úřadu evropského veřejného žalobce, aby zahrnovaly boj proti závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem; vzhledem k tomu, že Rada může tuto možnost zvážit v okamžiku, kdy bude Úřad evropského veřejného žalobce zřízen a bude řádně fungovat;

1.

opakovaně potvrzuje své pevné odhodlání projednat prioritní otázky s cílem zřídit Úřad evropského veřejného žalobce a vymezit zásady a podmínky, za nichž k tomu může udělit svůj souhlas;

2.

opakuje body obsažené ve své předchozí průběžné zprávě přijaté v usnesení ze dne 12. března 2014 a snaží se je doplnit a aktualizovat podle posledního vývoje jednání Rady;

3.

vyzývá Radu, aby Parlamentu v zájmu zajištění transparentnosti a demokratické legitimity poskytovala veškeré informace a vedla s ním pravidelné konzultace; důrazně vyzývá Radu, aby náležitě zohlednila postoje Parlamentu, což je podmínkou k zajištění souhlasu s přijetím nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce;

4.

připomíná, že Úřad evropského veřejného žalobce by měl mít působnost v oblasti trestných činů poškozujících finanční zájmy Unie; v tomto ohledu připomíná, že příslušné trestné činy mají být vymezeny v navrhované směrnici o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (dále jen „směrnice PIF“); uznává pokrok, kterého v jednáních o přijetí směrnice PIF společní normotvůrci dosáhli, a vyzývá Radu, aby obnovila své úsilí o dosažení dohody na této směrnici, která je podmínkou pro zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce;

5.

má za to, že v zájmu zvýšení účinnosti boje proti podvodům, míry zpětného vymáhání a důvěry daňových poplatníků v orgány EU je zapotřebí uplatnit inovativní přístup k vyšetřování, stíhání a obžalovávání pachatelů podvodů poškozujících finanční zájmy Unie;

6.

považuje za zcela zásadní, aby byl zřízen společný, silný a nezávislý Úřad evropského veřejného žalobce, kterému bude příslušet vyšetřování, stíhání a obžalovávání pachatelů trestných činů poškozujících finanční zájmy Unie, a jakékoli jiné slabší řešení považuje za přítěž pro rozpočet Unie;

7.

zdůrazňuje, že struktura Úřadu evropského veřejného žalobce by měla být plně nezávislá na vnitrostátních vládách a orgánech EU a chráněna před politickými vlivy a tlaky; vyzývá proto k otevřenosti, objektivitě a transparentnosti při výběrových a jmenovacích řízeních na funkce evropského nejvyššího žalobce, zástupců evropského nejvyššího žalobce, evropských žalobců a pověřených evropských žalobců; domnívá se, že aby se předešlo veškerým střetům zájmů, měla by být funkce evropského žalobce pozicí na plný úvazek;

8.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se Parlament zapojil do postupů jmenování evropských žalobců, a navrhuje uspořádat otevřené výběrové řízení pro uchazeče, kteří splňují nezbytná kritéria, pokud jde o integritu, odborné znalosti, zkušenosti a dovednosti; má za to, že evropští žalobci by měli být jmenováni po společné dohodě Rady a Parlamentu na základě užšího seznamu kandidátů, který sestaví Komise, a po následném posouzení nezávislou skupinou odborníků sestavenou z řad obecně uznávaných soudců, státních zástupců a právníků; evropský nejvyšší žalobce by měl být po slyšení v Parlamentu jmenován stejným postupem;

9.

má za to, že členy kolegia by mělo být možné odvolat na základě rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie na žádost Rady, Komise, Parlamentu a/nebo evropského nejvyššího žalobce;

10.

zdůrazňuje, že členské státy musí do postupů jmenování pověřených evropských žalobců zapojit vnitrostátní orgány justiční samosprávy, a to v souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy;

11.

vítá ustanovení obsažené ve znění Rady, pokud jde o povinnost podávat výroční zprávy orgánům EU s cílem zajistit průběžné hodnocení činností vykonávaných tímto novým subjektem; vyzývá Radu, aby zajistila, že výroční zpráva bude obsahovat mimo jiné podrobné údaje o ochotě vnitrostátních orgánů spolupracovat s Úřadem evropského veřejného žalobce;

12.

má za to, že pravidla upravující rozdělení pravomocí mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a vnitrostátními orgány by měla být jasně definována, aby se zabránilo veškeré nejistotě nebo nesprávnému výkladu v operativní fázi: Úřad evropského veřejného žalobce by měl mít pravomoc vyšetřovat a stíhat trestné činy podvodů poškozujících finanční zájmy Unie vymezené ve směrnici o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie; má za to, že Úřad evropského veřejného žalobce by měl proto rozhodnout jako první o tom, zda má ve věci pravomoc, a zahájit vlastní vyšetřování dříve než vnitrostátní orgány, aby se předešlo souběžným vyšetřováním, která jsou neúčinná;

13.

trvá na tom, že by vnitrostátní orgány, které vyšetřují trestné činy, jež mohou spadat do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce, měly mít povinnost vyrozumět jej o veškerých těchto vyšetřováních; opakovaně zdůrazňuje, že v zájmu zajištění nezávislosti a efektivity tohoto úřadu je zapotřebí, aby byl Úřad evropského veřejného žalobce oprávněn taková vyšetřování převzít, pokud se k tomu rozhodne;

14.

znovu připomíná, že pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce by se měly vztahovat na trestné činy nepoškozující finanční zájmy Unie pouze v případě, že budou splněny všechny tyto podmínky:

rovněž má za to, že v případě sporu ohledně příslušnosti mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a vnitrostátními orgány pověřenými trestním stíháním by měl Úřad evropského veřejného žalobce na ústřední úrovni rozhodnout o tom, kdo povede vyšetřování a stíhání; dále má za to, že určení příslušnosti v souladu s těmito kritérii by mělo vždy podléhat soudnímu přezkumu;

15.

vyjadřuje politování nad tím, že oproti hierarchické struktuře, kterou Komise původně navrhla, uvažují členské státy o možnosti zřídit kolegiální strukturu; v této souvislosti je přesvědčen o tom, že rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, volbě příslušného soudu, postoupení nebo zamítnutí věci a transakci by měla být přijímána senáty na centrální úrovni;

16.

zdůrazňuje skutečnost, že senáty by měly hrát hlavní roli při vyšetřování a stíhání a jejich činnost by se neměla omezovat jen na koordinační funkce, ale měly by vykonávat i dozor nad místní činností evropských pověřených žalobců;

17.

je znepokojen automatickou vazbou mezi evropským veřejným žalobcem v centrálním úřadě a případem podaným v jeho členském státě, neboť tato vazba by mohla způsobovat zjevné potíže, pokud jde o nezávislost žalobců a stejnoměrné přidělování případů;

18.

vyzývá proto k racionální organizaci pracovní náplně Úřadu na centrální úrovni: v této souvislosti konstatuje, že systém přidělování případů jednotlivým senátům by se měl zakládat na předem určených a objektivních kritériích; rovněž předesílá, že v další fázi by mohla být navržena odborná specializace senátů;

19.

je přesvědčen o tom, že potřebné znalosti, odbornost a zkušenosti ve věci vnitrostátních systémů vymáhání práva zajistí personál Úřadu evropského veřejného žalobce v centrální kanceláři;

20.

vyzývá normotvůrce, aby zaručil zjednodušení postupů, jejichž prostřednictvím získává Úřad evropského veřejného žalobce příslušné povolení k vyšetřovacím opatřením v přeshraničních případech a které musí být v souladu s právními předpisy členských států, ve kterých je uvedené opatření provedeno; připomíná, že společní normotvůrci se dohodli na kritériích, která musí být naplněna, aby mohly členské státy požadovat vyšetřovací opatření na základě zásady vzájemného uznávání, zakotvené ve směrnici 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech; má za to, že tatáž kritéria by měla platit i u vyšetřovacích opatření, která má povolovat Úřad evropského veřejného žalobce, a to zejména, pokud jde o důvody pro odmítnutí;

21.

vyzývá Radu, aby zajistila přípustnost důkazů shromážděných Úřadem evropského veřejného žalobce zcela v souladu s příslušnými evropskými a vnitrostátními právními předpisy v celé Unii, neboť je to zásadní pro zajištění účinnosti stíhání, a v souladu s článkem 6 SEU, Listinou základních práv Evropské unie a Evropskou úmluvou o lidských právech;

22.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby Úřad evropského veřejného žalobce aktivně usiloval o získání veškerých relevantních důkazů, ať usvědčujících, nebo vyviňujících; dále trvá na tom, že je nezbytné přiznat podezřelé nebo obviněné osobě ve všech vyšetřováních, která Úřad evropského veřejného žalobce povede, určitá práva týkající se důkazů, a to zejména:

23.

vzhledem k tomu, že u přeshraničních trestných činů, které spadající do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce, může být dána příslušnost vícero jurisdikcí, považuje za zásadní zajistit, aby evropští žalobci, evropští pověření žalobci a vnitrostátní orgány pověřené stíháním plně dodržovali zásadu ne bis in idem, pokud jde o stíhání trestných činů spadajících do pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce;

24.

potvrzuje, že v souvislosti s činností Úřadu evropského veřejného žalobce by mělo být vždy respektováno právo na soudní opravný prostředek, a je si rovněž vědom, že je zapotřebí, aby Úřad mohl provádět své úkony účinně; proto má za to, že by rozhodnutí Úřadu evropského veřejného žalobce měla podléhat soudnímu přezkumu u příslušného soudu; zdůrazňuje, že rozhodnutí senátů, jako jsou například rozhodnutí o určení příslušnosti k trestnímu stíhání, zamítnutí či postoupení věci nebo transakci, by měla podléhat soudnímu přezkumu ze strany soudů Unie;

25.

má za to, že pro účely soudního přezkumu všech vyšetřovacích a jiných procesních opatření přijatých v souvislosti s výkonem trestního stíhání by příslušné soudy členských států měly považovat Úřad evropského veřejného žalobce za vnitrostátní orgán;

26.

připomíná, že nový Úřad by měl vykonávat svou činnost tak, aby plně respektoval práva podezřelých nebo obviněných osob, která jsou zakotvena v článku 6 SEU, článku 16 SFEU, v Listině základních práv Evropské unie a v legislativních opatřeních, která již byla na úrovni Unie přijata v oblasti procesních práv podezřelých a obviněných osob v souvislosti s trestním řízením a v oblasti ochrany osobních údajů;

27.

potvrzuje, že budoucí směrnice o právní pomoci by se měla vztahovat rovněž na veškeré podezřelé nebo obviněné osoby, které Úřad evropského veřejného žalobce vyšetřuje nebo stíhá; vyzývá členské státy, aby po dobu neexistence takové směrnice EU zajistily účinný přístup k právní pomoci v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy;

28.

zdůrazňuje, že všechny podezřelé nebo obviněné osoby, které Úřad evropského veřejného žalobce vyšetřuje nebo stíhá, mají právo na ochranu svých osobních údajů; v této souvislosti zdůrazňuje, že zpracování osobních údajů v rámci činnosti Úřadu evropského veřejného žalobce musí podléhat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001; zdůrazňuje, že jakákoli zvláštní ustanovení týkající se ochrany údajů, která mají být uvedena v nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, mohou pouze doplňovat a dále rozvíjet ustanovení obsažená v nařízení (ES) č. 45/2001, a to pouze v nezbytném rozsahu;

29.

opakovaně potvrzuje své pevné odhodlání zřídit Úřad evropského veřejného žalobce a reformovat Eurojust v souladu s předpokladem Komise uvedeným v obou jejích návrzích; žádá, aby Komise upravila odhady dopadu na rozpočet podle kolegiální struktury; vyzývá k vyjasnění vztahů mezi Eurojustem, Úřadem evropského veřejného žalobce a Úřadem OLAF, aby byly vymezeny jejich příslušné úkoly při ochraně finančních zájmů EU; vyzývá Radu a Komisi, aby v zájmu zvýšení účinnosti vyšetřování posoudily možnosti pro důslednější integrovaný přístup těchto subjektů;

30.

naléhavě vyzývá Radu, aby se řídila výše uvedenými doporučeními, a zdůrazňuje, že tyto podmínky jsou zásadní pro to, aby Parlament vyslovil s návrhem nařízení Rady souhlas;

31.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

21.9.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 346/32

—

s ohledem na otázku předloženou Komisi o strategii EU týkající se alkoholu (O-000008/2015 – B8-0108/2015),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 282/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zavádí třetí program činnosti Unie v oblasti zdraví (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1350/2007/ES (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU (2),

—

s ohledem na článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že Unie pouze doplňuje činnost členských států v oblasti veřejného zdraví,

—

s ohledem na výroční zprávu platformy EU pro stravu, tělesnou aktivitu a zdraví z roku 2011,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. září 2007 o strategii Evropské unie na podporu členských států při snižování škod souvisejících s alkoholem (3),

—

s ohledem na závěry ze zasedání Rady ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdravotnictví a spotřebitelské otázky konané ve dnech 1.–2. prosince 2011 o odstraňování rozdílů v oblasti zdraví v rámci EU prostřednictvím koordinovaných opatření na podporu zdravých životních návyků,

—

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že nepřiměřená konzumace alkoholu představuje druhou nejčastější příčinu onemocnění souvisejících s životním stylem v některých členských státech a závislost na alkoholu je rizikovým faktorem pro více než 60 chronických onemocnění, mezi něž patří alkoholické onemocnění jater, alkoholická chronická pankreatitida a téměř všechny ostatní nemoci zažívacího ústrojí, rakovina, cukrovka, kardiovaskulární onemocnění, obezita, fetální alkoholový syndrom a neuropsychiatrické poruchy, jako je závislost na alkoholu;

B.

vzhledem k tomu, že příslušné orgány v členských státech jsou nejlépe připraveny na to, aby vypracovaly politiky řešené na míru, jejichž cílem je prevence nadměrné konzumace alkoholu občany;

C.

vzhledem k tomu, že existuje příčinná souvislost mezi nadměrnou konzumací alkoholu a celou škálou duševních poruch a poruch chování, dalších nepřenosných onemocnění a úrazů;

D.

vzhledem k tomu, že podle odhadů činila v roce 2010 výše sociálních nákladů v Evropě, které lze přímo nebo nepřímo připsat nepřiměřené konzumaci alkoholu, 155,8 miliard EUR, z nichž většina (82,9 miliard EUR) byla vynaložena mimo zdravotnictví;

E.

vzhledem k tomu, že nadměrná konzumace alkoholu každoročně způsobí 3,3 miliony úmrtí na celém světě, což představuje 5,9 % všech úmrtí; vzhledem k tomu, že přibližně 25 % všech úmrtí ve věkové skupině 20–39 let lze připsat nadměrnému užívání alkoholu; vzhledem k tomu, že k těmto úmrtím často dochází po nehodách, násilných činech či v důsledku onemocnění jater;

F.

vzhledem k tomu, že přibližně 5 až 9 milionů dětí žije v rodinách negativně zasažených užíváním alkoholu;

G.

vzhledem k tomu, že veškerá konzumace alkoholu nevede ke stejným následkům, neboť velmi záleží na způsobu konzumace, včetně toho, jaký alkohol a jakým způsobem je konzumován; vzhledem k tomu, že různé vzorce a tendence konzumace alkoholu se mezi regiony Evropské unie značně liší, s významnými místními způsoby konzumace a vlivy na lidské zdraví v souvislosti se škodlivým užíváním alkoholu v celé EU; vzhledem k sociálním, kulturním, zeměpisným a hospodářským rozdílům v zemích EU je nezbytné rozlišovat mezi různými spotřebními vzorci a tendencemi;

H.

vzhledem k tomu, že politika zaměřená na snižování škod souvisejících s alkoholem a na podporu odpovědné konzumace alkoholu, která by byla šitá na míru specifickému místnímu a regionálnímu prostředí, by vedla ke snížení zdravotní péče a sociálních výdajů souvisejících s přímými a nepřímými následky škod souvisejících s alkoholem, jako jsou například závislost na alkoholu, chronické nemoci, úmrtnost, domácí násilí a náklady spojené s alkoholem; vzhledem k tomu, že politika zaměřená na omezení škod souvisejících s alkoholem by neměla zahrnovat pouze zapojení zdravotnického sektoru, ale také příslušné zainteresované subjekty, včetně sdružení na podporu osob trpících alkoholismem, a měla by být v naprostém souladu se zásadami subsidiarity a otázkami zdraví ve všech oblastech politiky a současně zajistit významné zlepšení veřejného zdraví;

I.

vzhledem k tomu, že nadměrná a škodlivá konzumace alkoholu může vést k alkoholové závislosti, kterou je třeba řešit tím, že jí bude v rámci systémů zdravotní péče jednotlivých členských států věnována větší pozornost a podpora;

J.

vzhledem k tomu, že je třeba zdůraznit, že některé skupiny dávají mnohem snadněji najevo špatné zvyklosti v souvislosti s konzumací alkoholu, mezi nimiž jsou mladí lidé, v jejichž případě představuje úmrtnost související s alkoholem přibližně 25 % veškerých úmrtí mladých mužů ve věku 15 až 29 let a v každém desátém případě se jedná o úmrtí mladých žen; vzhledem k tomu, že nadměrná konzumace alkoholu mezi mladými lidmi je zvykem, který se v členských státech rozšiřuje stále více, včetně specifických způsobů konzumace, jako je nezřízené pití alkoholu; vzhledem k tomu, že mužská játra zpravidla zpracovávají alkohol mnohonásobně rychleji než ženská játra, což znamená, že ženy se stávají chronicky závislými na alkoholu mnohem rychleji a při konzumaci menšího množství alkoholu;

K.

vzhledem k tomu, že škody související s alkoholem jsou obvykle spojeny s celou škálou faktorů, jako je např. socio-ekonomické postavení, kulturní zázemí a vzorce spotřeby alkoholu, vliv rodičů a vrstevníků, ale také působnost, skutečné uplatňování a prosazování vhodných politik v této oblasti; vzhledem k tomu, že rozdíly mezi zranitelnými body uvnitř jediné společnosti mohou být stejně velké jako rozdíly mezi těmito body v rozdílných společnostech;

L.

vzhledem k tomu, že v některých oblastech Evropy je řemeslná výroba alkoholických nápojů základním kamenem místního cestovního ruchu;

M.

vzhledem k tomu, že vliv reklamy a marketingu na spotřebu alkoholu je srovnatelný, zejména mezi mladými lidmi; vzhledem k tomu, že provedení směrnice 2010/13/EU o audiovizuálních mediálních službách je nezbytné pro účinnou ochranu tělesného, duševního a morálního vývoje dětí a nezletilých; vzhledem k tomu, že existuje souvislost mezi tím, že daná osoba začne pít alkohol již v raném věku, a pravděpodobností, že se u ní v dospělosti rozvinou problémy spojené s alkoholem; vzhledem k tomu, že nejúčinnějšími nástroji prevence nadměrné konzumace alkoholu mladými lidmi jsou vzdělávací, informační a preventivní kampaně; vzhledem k tomu, že Komise by proto měla neprodleně navrhnout novou evropskou strategii týkající se alkoholu, která by pomohla omezit nadměrnou konzumaci alkoholu, a veřejnost by měla být informována prostřednictvím osvětové kampaně o škodlivých účincích konzumace alkoholu na zdraví;

N.

vzhledem k tomu, že Světová zdravotnická organizace (WHO) zdůrazňuje, že je třeba dále zkoumat otázky, jako jsou vztah mezi konzumací alkoholu a nenarozeným dítětem, alkoholem a seniory, dopady na sociálně znevýhodněné lidi a sociální vylučování spojené s nadměrnou konzumací alkoholu, a přijímat v tomto ohledu vhodné kroky;

O.

vzhledem k tomu, že rozdílné sociální, kulturní, zeměpisné a ekonomické faktory v Evropské unii vytvářejí zvyklosti a tendence v konzumaci alkoholu, které se liší i mezi místními oblastmi, a vytvářejí odlišné přístupy k pití alkoholu;

P.

vzhledem k tomu, že je zapotřebí jasně rozlišovat mezi odpovědnou a škodlivou konzumací alkoholu; vzhledem k tomu, že konzumace alkoholu je slučitelná se zdravým způsobem života;

Q.

vzhledem k tomu, že přibližně každá čtvrtá dopravní nehoda má spojitost s řízením pod vlivem alkoholu a že nejméně 5 200 lidí zahyne každý rok v zemích EU při silničních dopravních nehodách, ke kterým došlo v souvislosti s konzumací alkoholu; vzhledem k tomu, že jízda pod vlivem alkoholu zůstává druhou nejčastější příčinou úmrtí na silnicích v EU;

R.

vzhledem k tomu, že mnoho občanů EU, zejména mladí lidé, jsou o zdravotním nebezpečí škodlivé konzumace alkoholu a závislosti na alkoholu nedostatečně informováni, a vzhledem k tomu, že prevence a zvyšování informovanosti jsou proto pro novou evropskou strategii týkající se alkoholu zásadní; vzhledem k tomu, že včasné odhalení osob s negativním přístupem ke konzumaci alkoholu a poradenství, které se na ně zaměřuje, jsou prokazatelně účinnými nástroji; vzhledem k tomu, že v souvislosti s ochranou nezletilých osob před reklamou na alkohol existuje velký prostor pro zlepšení;

S.

vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002 (4) vyvozuje závěr, že potravina se nepovažuje za bezpečnou, je-li považována za škodlivou pro lidské zdraví;

T.

vzhledem k tomu, že různé věkové skupiny vykazují různé vzorce konzumace alkoholu, které dosud nebyly proporcionálně prostudovány;

U.

vzhledem k tomu, že nápoje s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemu nejsou zahrnuty do dvou ustanovení nařízení (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (5), jmenovitě do požadavků týkajících se seznamu složek a nutričního označování; vzhledem k tomu, že s ohledem na povahu rizik spojených s alkoholem jsou však úplné informace o alkoholických nápojích nutné;

V.

vzhledem k tomu, že nařízení (EU) č. 1169/2011 ukládá Komisi povinnost předložit do prosince 2014 zprávu, v níž vyhodnotí, zda by alkoholické nápoje do budoucna měly spadat do působnosti požadavku na poskytování informací o energetické hodnotě, a důvody pro možné osvobození, a v případě potřeby také legislativní návrh, kterým se určí pravidla pro seznam složek nebo uvádění povinných výživových údajů těchto výrobků;

W.

vzhledem k tomu, že strategie EU týkající se alkoholu je úspěšná v tom, že podporuje členské státy v omezování škod souvisejících s alkoholem, zejména sdílením osvědčených postupů v oblastech, jako je ochrana mladých lidí, snižování silničních dopravních nehod spojených s nadměrnou konzumací alkoholu či zvyšování povědomí o konzumaci alkoholu v rámci vzdělávání, a poskytováním společné databáze a společným monitorováním na úrovni EU a také posílením koordinace mezi Komisí a členskými státy, která nakonec vedla k vypracování akčního plánu týkajícího se konzumace alkoholu mladistvými a těžké nárazové konzumace alkoholu (2014–2016) Výborem pro vnitrostátní politiku a činnost týkající se alkoholu (CNAPA);

X.

vzhledem k tomu, že účast široké škály zainteresovaných stran na Evropském fóru o alkoholu a zdraví i mimo něj posiluje rozvoj konkrétních a měřitelných opatření na omezování škod souvisejících s alkoholem na místní úrovni v celé Evropské unii;

Y.

vzhledem k tomu, že třetí program činnosti Unie v oblasti zdraví (2014–2020) prosazuje využívání ověřených osvědčených postupů pro nákladově efektivní preventivní opatření zaměřená na klíčové rizikové faktory, včetně nadměrné konzumace alkoholu;

Z.

vzhledem k tomu, že externí hodnocení strategie provedené v roce 2012 potvrdilo důležitost a prospěšnost přístupu této stávající strategie a jejích hlavních témat;

1.

bere na vědomí, že Komise dne 22. října 2013 na schůzi Výboru pro vnitrostátní politiku a činnost týkající se alkoholu (CNAPA) oznámila, že má v plánu vypracovat v úzké spolupráci s členskými státy evropský akční plán k omezení škod souvisejících s požíváním alkoholu; poukazuje na akční plán týkající se konzumace alkoholu mladistvými a těžké nárazové konzumace alkoholu (2014–2016), který byl přijat v září 2014, a vyzývá Komisi, aby sledovala jeho provádění ze strany členských států;

2.

vyzývá Komisi, aby vydala pokyny pro boj proti škodám souvisejícím s alkoholem a aby nadále podporovala příslušné orgány v členských státech, kde tento boj přináší přidanou hodnotu, a aby současně dodržovala zásadu subsidiarity a proporcionality;

3.

zdůrazňuje, že omezení zdravotních, bezpečnostních a socio-ekonomických problémů způsobených alkoholem, by vyžadovalo kroky týkající se rozsahu, vzorců a kontextů konzumace alkoholu a také širších souvisejících společenských faktorů, například prostřednictvím vzdělávání a zahájení informačních kampaní;

4.

vyzývá Komisi, aby začala neprodleně pracovat na nové strategii EU týkající se alkoholu (2016–2022) se stejnými cíli, přičemž by aktualizovala regulační rámec tak, aby napomáhal vládám členských států řešit škody související s alkoholem, podporovat monitorování a shromažďování hodnověrných údajů, vybízet k prevenci, propagaci zdraví a vzdělání v oblasti zdraví, ke včasné diagnostice, lepšímu přístupu k léčbě a k nepřetržité podpoře postižených lidí a jejich rodin, včetně programů poradenství, snižovat počet dopravních nehod souvisejících s řízením pod vlivem alkoholu a lépe rozlišovat různé vzorce konzumace alkoholu a chování a přístupy k jeho konzumaci;

5.

domnívá se, že by stávající strategie EU na podporu členských států při snižování škod souvisejících s alkoholem měla být obnovena v zásadě ve stejném formátu a se stejnými cíli, tj. měla by řešit škody související s alkoholem na úrovni členských států, být zaměřena na konkrétní kroky a podporovat zapojení mnoha zúčastněných stran;

6.

naléhavě vyzývá Komisi, aby neprodleně vypracovala zprávu, již podle nařízení (EU) č. 1169/2011 měla předložit již v prosinci 2014 a v níž posoudí, zda by se na alkoholické nápoje v budoucnu měl vztahovat požadavek na poskytování informací o složení a nutričním obsahu; přičemž zejména posoudí dopad tohoto požadavku na malé a střední podniky a na řemeslnou výrobu;

7.

naléhavě vyzývá Komisi, aby neprodleně požádala Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) o přehodnocení používání acetaldehydu jako aromatické látky v alkoholických a nealkoholických nápojích;

8.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byl na etiketách co nejdříve jasně uveden alespoň obsah kalorií v alkoholických nápojích, a vyzývá Komisi, aby nejpozději v roce 2016 předložila příslušný legislativní návrh;

9.

vyzývá Komisi, aby neprodleně zahájila práci na nové strategii EU týkající se alkoholu pro období 2016–2022 s přihlédnutím k akčnímu plánu výboru CNAPA a k závěrům nezávislého zhodnocení nezávislého hodnocení strategie EU pro snižování škod souvisejících s alkoholem s cílem zajistit trvalý dopad pro doposud získané výsledky a nadále podporovat vnitrostátní vlády v tom, aby dlouhodobě řešily škody související s alkoholem;

10.

zdůrazňuje, že k zajištění účinné ochrany nezletilých jsou nezbytné vzájemně se doplňující právní předpisy a kodexy chování k ochraně nezletilých před negativními důsledky nebezpečné konzumace alkoholu; vyzývá členské státy, aby striktně uplatňovaly stávající vnitrostátní právní předpisy o věkových limitech týkajících se konzumace alkoholu a aby zvážily potřebu přijetí dalších právně závazných požadavků nezbytných k zajištění účinné ochrany nezletilých;

11.

vyzývá členské státy, aby v rámci svých zdravotnických systémů uplatňovaly politiku a léčbu, která sníží závislost jednotlivců na alkoholu;

12.

vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí, pokud jde o informovanost široké veřejnosti, a zejména nezletilých osob a těhotných žen, o škodlivých účincích konzumace alkoholu a aby v případě potřeby přijaly vhodné právní předpisy;

13.

uznává, že jsou mezi členskými státy rozdíly v podobách konzumace alkoholu a v kulturních hlediscích zodpovědné konzumace alkoholu;

14.

zdůrazňuje, že je zapotřebí zahájit celounijní informační kampaň varující těhotné ženy před konzumací alkoholu, a vyzývá Komisi, aby přezkoumala účinky varovných etiket a nejpozději v roce 2016 předložila příslušný legislativní návrh;

15.

vybízí členské státy, které jsou v této oblasti primárně odpovědné, aby vypracovaly, uplatňovaly a vyhodnocovaly politiky veřejného zdraví zaměřené na snížení škodlivého požívání alkoholu a aby zavedly striktní regulaci prodeje alkoholických nápojů, zejména nezletilým;

16.

vyzývá Komisi, aby zvážila zavedení celounijního systému označování, které bude spotřebitele varovat před nebezpečím pití za volantem;

17.

vyzývá Komisi, aby vyhodnotila a v případě potřeby reformovala úlohu a fungování Evropského fóra o alkoholu a zdraví s cílem zaručit, aby jeho složení skutečně zastupovalo všechny zúčastněné strany, a to vyváženým způsobem a při řádném zastoupení hospodářských subjektů a nevládních organizací, a aby usilovala o podněcování a podporování účasti nevládních organizací v tomto fóru a jejich úsilí o rozvinutí konkrétních a účinných akcí na omezení škod souvisejících s alkoholem a o podporu cílených akcí, které jsou relevantní na vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

18.

vyzývá Komisi, aby zavedla další operativní zlepšení stávajícího provádění strategie EU, jako je: rozšíření členství v Evropském fóru o alkoholu a zdraví na všechny příslušné zúčastněné strany; posílení interakce s výborem CNAPA na úrovni EU; prosazování osvědčených postupů při vypracovávání, monitorování a hodnocení závazků; shromažďování lepších ukazatelů poskytujících objektivní, aktuální a realistický obrázek o způsobech konzumace alkoholu a jeho škodlivých účincích; a podpora cílených akcí, které jsou relevantní na místní úrovni a plně v souladu s ustanoveními základních Smluv EU.

19.

zdůrazňuje, že nová strategie EU týkající se alkoholu by neměla stanovovat nové cíle, ale raději podporovat ty, které již byly dohodnuty v rámci evropského akčního plánu Světové zdravotnické organizace na snížení škodlivého požívání alkoholu pro období 2012–2020;

20.

konstatuje, že nová strategie EU může být cenná v tom, že členským státům poskytne ověřené možnosti jak postupovat, protože je odpovědností vnitrostátních, regionálních a místních orgánů, aby použily co nejvhodnější postup k omezení škod způsobených alkoholem; naléhavě vyzývá Komisi, aby i nadále hrála významnou úlohu při podpoře kvalitního výzkumu a sdílení důkazů;

21.

znovu zdůrazňuje, že je důležité, aby Komise, Parlament, Rada a členské státy prokázaly zvýšené politické odhodlání zvýšit úsilí v oblasti prevence škod souvisejících s alkoholem a aby poskytly adekvátní politickou reakci založenou na skutečných poznatcích, která vezme v potaz závažné a různorodé zdravotní a socio-ekonomické dopady škod způsobených alkoholem a jejich provázanost s dalšími rizikovými faktory;

22.

připomíná, že k zajištění účinného provádění strategie ve všech členských státech je důležité mít k dispozici měřitelné a přísné politické cíle a vhodné víceleté mechanismy pro sledování pokroku; zdůrazňuje potřebu sledování provádění vnitrostátních právních předpisů týkajících se alkoholu;

23.

vyzývá Komisi a členské státy, aby aktivně podporovaly zdokonalování ukazatelů, spolehlivého sběru údajů, jejich srovnatelnosti a včasné analýzy, pokud se jedná o konzumaci alkoholu a o její zdravotní a společenské důsledky, s cílem vyčlenit příslušné zdroje ke snížení zátěže, kterou představuje jeho nepřiměřená konzumace, a přímé a nepřímé náklady způsobené škodou spojenou s alkoholem pro společnost, a aby prosazovaly účinné začlenění příslušných údajů do politik týkajících se alkoholu na úrovni EU i jednotlivých států, a to na základě společného souboru poznatků;

24.

naléhavě vyzývá členské státy k posílení úsilí o ochranu mladých před škodami způsobenými alkoholem obzvláště tím, že budou přísně prosazovat vnitrostátní právní předpisy ohledně věkového limitu a zajistí odpovědnou reklamu;

25.

naléhavě vybízí Komisi a členské státy, aby investovaly do vzdělávání s cílem zdůraznit důsledky škodlivé konzumace alkoholu na zdraví a společnost a zároveň prosazovat umírněnost a odpovědnost při konzumaci alkoholu;

26.

zdůrazňuje, že na propagaci konzumace alkoholu by neměly být vynakládány veřejné prostředky, s výjimkou propagačních opatření, na něž se vztahují nařízení (EU) č. 1144/2014 a 1308/2013;

27.

zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy omezily prodej alkoholu osobám, které nedosáhly zákonného věku pro nákup alkoholu, a to konkrétně tím, že zajistí provádění pravidelných kontrol v blízkosti škol; vyzývá Komisi, aby řádně regulovala přeshraniční prodej alkoholu přes internet; vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby pořádaly informační kampaně o nebezpečí nezřízeného pití alkoholu, které budou zaměřeny především na nezletilé a aby se více zasadily o snížení počtu dopravních nehod spojených s požitím alkoholu;

28.

naléhavě vyzývá Komisi, aby úzce sledovala provádění směrnice 2010/13/EU o audiovizuálních mediálních službách a aby zvážila revizi této směrnice, pokud jde o marketing alkoholu ve vztahu k mladým lidem a sponzorství spojené s alkoholem, s cílem snížit míru, v jaké jsou mladí lidé vystaveni marketingu alkoholických nápojů;

29.

vyzývá členské státy, Komisi a všechny další zúčastněné strany, aby přezkoumaly a posílily informační kampaně zaměřené na škodlivou konzumaci alkoholu, zejména u těhotných žen, a na dopady konzumace alkoholu na nenarozené dítě;

30.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily konkrétní opatření, která omezí konzumaci alkoholu, zejména u nezletilých a u vážně nemocných osob, chronicky nemocných osob či u osob s vážnými závislostmi spojenými s konzumací alkoholu;

31.

vyzývá Komisi, aby ve své strategii ponechala finanční podporu poskytovanou účinným projektům na vědeckém základě, které usilují o nápravu škod spojených s konzumací alkoholu a snaží se pochopit prvotní důvody, které vedou k nadměrné konzumaci alkoholu, v rámci nového programu v oblasti zdraví a programu Horizont 2020; vyzývá Komisi, aby zajistila, že její finanční podpora bude směřovat pouze do projektů s vědecky podloženou metodikou a prováděných objektivními subjekty;

32.

vyzývá členské státy, Komisi a další zainteresované strany, aby diverzifikovaly informační kampaně upozorňující na nebezpečí, které představuje konzumace alkoholu pro různé věkové skupiny a pro chování za volantem, a na vliv pití na řízení s cílem přizpůsobit tyto kampaně různým věkovým skupinám a zintenzivnit je;

33.

vyzývá členské státy, aby v rámci strategií na předcházení nadměrné konzumaci a na šíření osvědčených postupů prováděly informační a vzdělávací činnosti zacílené na mladé lidi;

34.

vyzývá členské státy, aby na základě strategie WHO v oblasti alkoholu zdokonalily včasné zjišťování škodlivé konzumace alkoholu v rámci primární zdravotní péče, a to podporou zdravotních vyšetření a zajištěním dostatečných podpůrných služeb pro léčbu poruch způsobených konzumací alkoholu a souvisejících chronických onemocnění;

35.

zdůrazňuje, že předpisy příslušných orgánů v členských státech musí napomáhat zvyšování povědomí o důsledcích nadměrné konzumace alkoholu, zpřístupňovat vhodnou léčbu a zajišťovat její finanční dostupnost pro osoby, které trpí poruchami spojenými s nadměrnou konzumací alkoholu, a zavést programy zdravotních prohlídek a krátkých zákroků v případech, kdy dochází ke škodlivé a nebezpečné konzumaci alkoholu; žádá členské státy, aby vzájemně spolupracovaly na hledání řešení, jak pomoci lidem trpícím poruchami, chronickými onemocněními či vážnou závislostí na alkoholu vyléčit se a zbavit se své závislosti;

36.

vyjadřuje politování nad tím, že byly v některých členských státech omezeny hlavní služby poskytující pomoc lidem závislým na alkoholu;

37.

vyzývá členské státy a jiné relevantní zúčastněné strany, aby pokračovaly v provádění, posilování a rozvíjení strategií a činností na podporu zdravých životních návyků, včetně správné výživy, sportu a zdravých rekreačních činností, přičemž by měly zohlednit skutečnost, že umírněná konzumace alkoholických nápojů je v řadě členských států významnou složkou kulturního života a nemusí být v rozporu se zdravým životním stylem;

38.

vyzývá členské státy, aby pečlivě zvážily, zda by nebylo vhodné zavést vnitrostátní politiky s cílem zabránit prodeji velmi levného alkoholu, pokud by takové politiky zajistily účinnou ochranu zdraví a braly ohled na zásadu přiměřenosti a subsidiarity a na očekávané poradní stanovisko, jež Evropský soudní dvůr vydá ke slučitelnosti minimální cenové politiky, kterou uplatňuje skotská vláda, s právem EU;

39.

naléhavě vyzývá členské státy, aby přezkoumaly své platné právní předpisy a stávající iniciativy týkající se informování spotřebitelů a přiměřené kultury pití alkoholu s cílem vzdělávat a zvyšovat informovanost o dopadech škodlivé konzumace alkoholu a omezovat škody spojené s alkoholem; především doporučuje členským státům monitorovat reklamu na alkohol a její dopad na mladé lidi a přijmout vhodná opatření, kterými omezí vystavení mladých lidí této reklamě;

40.

vyzývá Komisi, aby vyhodnotila platné evropské právní předpisy s ohledem na potřebu zvýšit informovanost spotřebitelů o alkoholu a zaručit, aby byli spotřebitelé informováni o obsahu alkoholu a kalorickém obsahu, aniž by tím vznikaly překážky bránící fungování vnitřního trhu; zdůrazňuje význam jasných, přesných a účinných informací o účincích a zdravotních rizicích konzumace alkoholu; vyzývá Komisi, aby zvážila zavedení označení na úrovni EU obsahujícího varování pro spotřebitele před nebezpečím konzumace alkoholických nápojů během těhotenství a při řízení motorových vozidel;

41.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly vhodné strategie, posílily kontroly v boji proti vyrábění pančovaného alkoholu, nelegálnímu prodeji alkoholu a černému trhu s alkoholem, které mají obzvláště negativní dopad na nejvíce znevýhodněné sociální vrstvy a mladé lidi, a chránily zeměpisná označení uvnitř Unie a prostřednictvím mezinárodních obchodních smluv i ve světě;

42.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnese

21.9.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 346/39

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Bangladéši, zejména na usnesení ze dne 18. září 2014 (1), 16. ledna 2014 (2), 21. listopadu 2013 (3) a 14. března 2013 (4),

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o lidských právech a sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách (5) a o sociální odpovědnosti podniků v mezinárodních obchodních dohodách (6),

—

s ohledem na Dohodu o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Bangladéšskou lidovou republikou o partnerství a rozvoji (7),

—

s ohledem na Pakt udržitelnosti pro trvalé zlepšování pracovních práv a bezpečnosti v továrnách na konfekční oděvy a pletené zboží v Bangladéši,

—

s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové, komisařky pro obchod Cecilie Malmströmové, komisařky pro zaměstnanost, sociální věci, dovednosti a pracovní mobilitu Marianne Thyssenové a komisaře pro mezinárodní spolupráci a rozvoj Nevena Mimici u příležitosti druhého výročí tragédie v budově Rana Plaza,

—

s ohledem na Deklaraci OSN z Johannesburgu o udržitelné spotřebě a produkci na podporu sociálního a ekonomického rozvoje,

—

s ohledem na Úmluvu MOP o podpůrném rámci pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (2006, C-187) a na Úmluvu o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (1981, C-155), které Bangladéš neratifikoval, a na jejich příslušná doporučení (R-197); s ohledem na Úmluvu o inspekci práce (1947, C-081), jíž je Bangladéš smluvní stranou, a na její doporučení (R-164),

—

s ohledem na Program lepší práce v Bangladéši Mezinárodní organizace práce, který byl zahájen v říjnu 2013,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“ (COM(2011)0681) a na výsledky veřejné konzultace o činnosti Komise týkající se směru její politiky sociální odpovědnosti podniků (CSR) po roce 2014,

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 6. února 2013 o „Sociální odpovědnosti podniků: řádné, transparentní a odpovědné obchodní chování a udržitelný růst“ (8) a „o sociální odpovědnosti podniků: podpora zájmů společnosti a cesta k udržitelné obnově podporující začlenění“ (9),

—

s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, které pro vlády i společnosti stanovují rámec pro ochranu a dodržování lidských práv a které v červnu 2011 schválila Rada OSN pro lidská práva,

—

s hledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva přijatou dne 26. června 2014, která zřizuje mezivládní pracovní skupinu pověřenou vypracováním mezinárodního právně závazného nástroje pro regulaci činnosti nadnárodních společností,

—

s ohledem na deklaraci Mezinárodní organizace práce (MOP) o základních zásadách a právech při práci,

—

s ohledem na iniciativu OSN nazvanou Global Compact a týkající se lidských práv, pracovní síly, životního prostředí a boje proti korupci,

—

s ohledem na návrh nařízení Komise, kterým se zřizuje systém Unie pro náležitou péči v rámci dodavatelského řetězce (COM(2014)0111 s cílem převést do právních předpisů pokyny OECD pro náležitou péči v zodpovědných dodavatelských řetězcích nerostných surovin z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí,

—

s ohledem na návrh zákona o náležité péči mateřských firem a hlavních dodavatelských společností (č. 2578), který dne 30. března 2015 přijalo v prvním čtení francouzské Národní shromáždění,

—

s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 24. dubna 2013 se zřítila osmipatrová budova Rana Plaza nacházející se v Savaru na předměstí Dháky, v níž působilo několik oděvních továren, což si vyžádalo více než 1 100 mrtvých a asi 2 500 zraněných; vzhledem k tomu, že zřícení budovy Rana Plaza je nejhorším průmyslovým neštěstím v dějinách Bangladéše a že se jedná o nepředvídané selhání konstrukce s největším počtem obětí na životech v moderních dějinách;

B.

vzhledem k tomu, že při požáru továrny společnosti Tazreen v Ašulii na předměstí Dháky v Bangladéši zahynulo dne 24. listopadu 2012 nejméně 112 osob; vzhledem k tomu, že požáry v továrnách, zřícení budov a další nehody spojené se zdravotními a bezpečnostními otázkami na pracovišti se neomezují pouze na oděvní průmysl v Bangladéši, ale zůstávají vážným problémem i v jiných rozvojových a nejméně rozvinutých zemích, v nichž je oděvní průmysl silně orientován na vývoz, např. v Pákistánu nebo Kambodži;

C.

vzhledem k tomu, že po skončení dohody o mezinárodním obchodu s textilem a v důsledku vysoké pracovní intenzity v oděvním průmyslu se rozvojové země jako Čína, Bangladéš, Indie a Vietnam staly světovými producenty; vzhledem k tomu, že Bangladéš se stal po Číně druhým největším vývozcem oděvů na světě, přičemž mzdy v textilním průmyslu zde patří k nejnižším a textilní odvětví pokrývá téměř 85 % vývozu země; vzhledem k tomu, že 60 % jeho výroby oděvů směřuje do EU, která je hlavním vývozním trhem Bangladéše;

D.

vzhledem k tomu, že bangladéšský oděvní průmysl zaměstnává přibližně 4 miliony lidí a nepřímo poskytuje obživu nejméně 40 milionům lidí, tj. asi čtvrtině obyvatel Bangladéše; vzhledem k tomu, že oděvní průmysl významným způsobem přispěl ke snížení chudoby; vzhledem k tomu, že Bangladéš učinil velký pokrok ve snižování rozdílů mezi muži a ženami ve společnosti a úspěšně dosáhl třetího rozvojového cíle tisíciletí týkajícího se rovnosti žen a mužů, a vzhledem k tomu, oděvní průmysl k tomu přispěl významným dílem, protože 3,2 milionu ze 4 milionů pracovníků zaměstnaných v tomto odvětví jsou ženy; vzhledem k tomu, že zaměstnanost žen přispěla v mnoha případech k posílení jejich postavení;

E.

vzhledem k tomu, že reorganizace oděvního průmyslu na základě modelu integrovaného hodnotového řetězce znamená, že zakázky mohou být zajištěny pouze zvýšením produktivity a dalším snížením výrobních nákladů, v důsledku čehož začaly být pracovní síly Bangladéše a dalších rozvojových zemí mimořádně zranitelné; vzhledem k tomu, že Kambodža a Srí Lanka, kde hospodářství vysoce závisí na oděvním průmyslu, zažívají pokles mezd, ačkoli se prudce zvyšuje úroveň výrobních zařízení a zaměstnanost; vzhledem k tomu, že v Bangladéši se v důsledku katastrofy v budově Rana Plaza výrazně zvýšila minimální mzda, přesto nedosahuje výši, která je považována za odpovídající na pokrytí základních potřeb pracovníků;

F.

vzhledem k tomu, že podle různých zpráv zemřelo v Bangladéši od roku 2006 do začátku roku 2013 při požárech oděvních závodů více než 600 pracovníků, přičemž podle zpráv organizací zabývajících se lidskými právy nebyl nikdo z majitelů nebo z vedení závodů postaven před soud;

G.

vzhledem k tomu, že zřícená budova komplexu Rana Plaza byla postavena nelegálně a nesplňovala bezpečnostní normy; vzhledem k tomu, že bezprostředně po této katastrofě bylo v Bangladéši z důvodu vážných bezpečnostních problémů trvale uzavřeno 32 továren a 26 továren bylo uzavřeno částečně; vzhledem k tomu, že dosud zbývá značný počet továren, které ještě musí zvýšit své bezpečnostní standardy na zákonem stanovenou úroveň; vzhledem k tomu, že MOP podporuje iniciativu bangladéšské vlády na provedení bezpečnostních inspekcí stavebních, požárních a elektrických prvků více než 1 800 továren v oděvním průmyslu, z nichž mnohé byly původně komerčními nebo rezidenčními budovami;

H.

vzhledem k tomu, že dne 24. dubna 2013 podepsali zástupci bangladéšské vlády, místních textilních výrobců a mezinárodních oděvních značek, místních a mezinárodních odborových svazů a mezinárodních nevládních organizací ujednání o praktických aspektech platby odškodnění obětem neštěstí v budově Rana Plaza a jejich rodinám (svěřenecký fond dárců), s cílem odškodnit oběti katastrofy a jejich rodiny; vzhledem k tomu, že částka stanovená na pokrytí nákladů na všechny žádosti činí 30 milionů USD; vzhledem k tomu, že ke druhému výročí katastrofy činila celková částka získaná díky dobrovolným příspěvkům podniků přibližně 27 milionů USD, takže zbývá získat 3 miliony dolarů;

I.

vzhledem k tomu, že finanční odškodnění představuje základní hospodářskou podporu a při nedostatečném financování tohoto fondu nebude možné uhradit léčebné výlohy obětí, které vyžadují dlouhodobou lékařskou péči; vzhledem k tomu, že Parlament vyjádřil politování nad tím, že zajištění dobrovolného vyrovnání prostřednictvím svěřeneckého fondu dárců nepřineslo očekávaný cíl, a konstatoval, že pro přeživší a pro rodiny obětí by byl prospěšnější závazný mechanismus;

J.

vzhledem k tomu, že v důsledku těchto tragických událostí v budově Rana Plaza a po veřejných protestech a výzvách Evropského parlamentu k akci, zahájila EU společně s bangladéšskou vládou a MOP dne 8. července 2013 provádění „Paktu udržitelnosti pro trvalé zlepšování pracovních práv a bezpečnosti v továrnách na konfekční oděvy a pletené zboží v Bangladéši“ (pakt), v němž se Bangladéš zavázal k přijetí takových opatření, jež zlepší pracovní normy a pracovní podmínky v oděvním průmyslu v této zemi;

K.

vzhledem k tomu, že v Bangladéši bylo před nehodou pouze 92 inspektorů na kontrolu přibližně 5 000 oděvních továren a dalších průmyslových závodů v zemi; vzhledem k tomu, že se vláda Bangladéše zavázala přijmout do konce roku 2013 dalších 200 inspektorů;

L.

vzhledem k tomu, že první revize tohoto paktu se uskutečnila v říjnu 2014 a dospěla k závěru, že ačkoli bylo dosaženo značného pokroku, musí bangladéšská vláda učinit další kroky, zejména pokud jde o zlepšení a provádění pracovně-právních předpisů, zlepšení pracovních práv v zónách vyrábějících pro vývoz a nábor většího počtu inspektorů práce; vzhledem k tomu, že druhá revize Paktu se uskuteční na podzim 2015;

M.

vzhledem k tomu, že v červenci 2013 byl novelizován bangladéšský zákoník práce (pracovní právo); vzhledem k tomu, že ačkoli byly do něj zahrnuty některé pozitivní reformy, např. v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, stále zaostává za mezinárodními normami, pokud jde o svobodu sdružování a kolektivní vyjednávání, na což upozornil již výbor odborníků Mezinárodní organizace práce ve svých komentářích k úmluvám č. 87 a 98, včetně omezení práva na svobodnou volbu zástupců, četných omezení práva na stávku a širokých administrativních pravomocí zrušit registraci odborů, a vzhledem k tomu, že vláda opakovaně prohlásila, že o dalších změnách již nemá v úmyslu uvažovat;

N.

vzhledem k tomu, že 187 oděvních korporací, celosvětových a místní odborových svazů, nevládních organizací a skupin pro ochranu práv pracovníků podepsalo dne 13. května 2013 bangladéšskou dohodu o požární bezpečnosti a bezpečnosti budov (dohoda), která je právně závazná, a dne 9. července 2013 bylo vytvořeno Sdružení pro bezpečnost bangladéšských pracovníků (sdružení), které sdružuje 26 zejména severoamerických obchodních značek, ale bez zapojení odborových svazů; vzhledem k tomu, že v současné době podepsalo dohodu 175 módních a maloobchodních značek; vzhledem k tomu, že dohoda a sdružení provedly kontroly v 1 904 továrnách orientovaných na vývoz;

O.

vzhledem k tomu, že bangladéšská vláda ještě musí přijmout prováděcí pravidla a předpisy k zákoníku práce, ačkoli opakovaně slíbila, že tak učiní nejpozději v létě 2015; vzhledem k tomu, že provedení tohoto zákona je nezbytným předpokladem způsobilosti pro program lepší práce vypracovaný MOP a fungování školícího programu v rámci dohody o požární bezpečnosti a bezpečnosti budov;

P.

vzhledem k tomu, že v Bangladéši je 10 % pracovní síly oděvního průmyslu zaměstnáno ve vývozních zpracovatelských zónách; vzhledem k tomu, že vláda v červenci 2014 přijala nový zákoník práce pro vývozní zpracovatelské zóny, který však jejich pracovníkům nepřiznává práva srovnatelná s právy zaměstnanců v jiných bangladéšských odvětvích; vzhledem k tomu, že dne 1. ledna 2014 vypršel zákaz stávek, avšak Sdružení pro blaho pracovníků nemá stejná práva a výsady jako odborové organizace;

Q.

vzhledem k tomu, že od počátku roku 2013 bylo v oděvním průmyslu zaregistrováno přibližně 300 nových odborových organizací; vzhledem k tomu, že v roce 2014 bylo zamítnuto 66 žádostí o registraci, což představuje 26 % všech podaných žádostí; vzhledem k tomu, že diskriminace odborových svazů zůstává i nadále velmi vážným a rychle narůstajícím problémem; vzhledem k tomu, že odborové svazy uvádějí, že bangladéšská vláda aktivně brání pracovníkům a zaměstnavatelům ve vytvoření vlastních bezpečnostních výborů, jejichž zřízení stanoví dohoda o požární bezpečnosti a bezpečnosti budov;

R.

vzhledem k tomu, že Bangladéš na indexu transparentnosti obsadil 136. příčku ze 177 zemí a že pro dodavatelský řetězec oděvního průmyslu je typická korupce, do níž jsou zapojeni političtí představitelé i místní a nadnárodní korporace;

S.

vzhledem k tomu, že k tomu, aby 5 000 místních textilních továren odpovídalo v horizontu pěti let západním bezpečnostním normám, by podle Asociace pro práva dělníků stačilo, aby se výrobní cena každého jednotlivého oděvu z celkových sedmi miliard kusů, které Bangladéš každoročně prodá západním oděvním značkám, zvýšila o necelých 10 centů; vzhledem k tomu, že nic nenasvědčuje tomu, že by ceny oděvů a textilu v posledních dvou letech vzrostly;

T.

vzhledem k tomu, že v oděvním průmyslu mají výraznou převahu velké maloobchodní řetězce a výrobci a prodejci značkového zboží, kteří ovládají výrobní sítě po celém světě a přímo stanovují podmínky dodávek; vzhledem k tomu, že výrobci oděvů a textilu nemají často v rámci globalizovaného průmyslu jinou možnost než přijmout nízké ceny, zvýšit normy kvality, zkrátit dodací lhůty, snížit minimální množství a v maximální možné míře riskovat; vzhledem k tomu, že celosvětový dodavatelský řetězec vykazuje vážné nedostatky v souvislosti s transparentností a vysledovatelností výrobků; vzhledem k tomu, že problematika důstojné práce v celosvětových dodavatelských řetězcích bude klíčovým bodem jednání konference MOP v roce 2016;

U.

vzhledem k tomu, že bezprostředně po katastrofě se zvedla nebývalá vlna zájmu evropských spotřebitelů o bližší informace ohledně toho, jakého jsou výrobky původu a za jakých podmínek jsou vyráběny; vzhledem k tomu, že evropští občané podali řadu petic a zorganizovali kampaně, v nichž od oděvních značek požadovali větší míru odpovědnosti s cílem zajistit, aby jejich produkty byly vyráběny etickým způsobem;

V.

vzhledem k tomu, že Bangladéš coby jedna z nejméně rozvinutých zemí požívá výhod plynoucích z bezcelního přístupu na trh EU, který není omezen kvótami, u všech svých výrobků na základě iniciativy „Vše kromě zbraní“ a že se tyty výhody vztahují na 55 % bangladéšského vývozu, který tvoří převážně oděvy a textilní výrobky, a proto je jeho povinností zajistit účinné provádění řady stěžejních úmluv OSN a MOP týkajících se lidských a pracovních práv;

1.

u příležitosti druhého výročí zřícení budovy Rana Plaza si připomíná oběti této tragické události, která patří k nejničivějším průmyslovým katastrofám vůbec; opětovně vyjadřuje svou soustrast rodinám obětí a soucítí se zraněnými a zmrzačenými osobami; zdůrazňuje, že těmto ztrátám bylo možné předejít pomocí lepších ustanovení pro bezpečnost práce;

2.

připomíná, že koordinační výbor Rana Plaza zřídil svěřenecký fond dárců Rana Plaza, jehož úkolem je shromažďovat dobrovolné dary společností pro účely odškodnění obětí neštěstí a jejich rodin; vyjadřuje politování nad tím, že v dubnu 2015 stále chybí 3 miliony USD z celkové částky odškodného ve výši 30 milionů USD a apeluje na mezinárodní oděvní značky, jejichž dodavatelem byly továrny v Rana Plaza nebo které mají významné vazby k Bangladéši, a na bangladéšskou vládu a Asociaci bangladéšských výrobců a vývozců oděvů (BGMEA), aby zajistily, aby bylo dlužné odškodnění co nejdříve vyplaceno;

3.

s nelibostí poukazuje na skutečnost, že třetina společností, o nichž se soudí, že mají vazby na dotčený tovární komplex, např. Adler Modemarkte, Ascena Retail, Carrefour, Grabalok, J.C. Penney, Manifattura Corona, NKD, PWT nebo YesZee, dosud neodvedla příspěvky do svěřeneckého fondu; s politováním konstatuje, že po měsících otálení přispěla společnost Benetton do svěřeneckého fondu dárců pro oběti Rana Plaza částkou 1,1 milionu USD, a to navzdory skutečnosti, že výše jejího příspěvku, který by měla vzhledem ke své platební schopnosti a rozsahu účasti v Rana Plaza uhradit, by měla být mnohem vyšší; stejně tak vyjadřuje politování nad tím, že ani jedna značka spojená s Rana Plaza neposkytla dostatečné dary, a tudíž nedostála své odpovědnosti vůči obětem, včetně společností Mango, Matalan a Inditex, které odmítly zveřejnit svůj dar, a další, jako je Walmart a The Children’s Place, přispěly pouze minimální částkou;

4.

bere na vědomí, že odškodnění za požár v továrně společnosti Tazreen je nyní projednáváno na stejném základě jako ujednání o odškodnění obětí v Rana Plaza, vyjadřuje hluboké politování nad přetrvávajícím otálením a požaduje, aby bylo odškodnění vyplaceno včas;

5.

vítá opatření přijímaná s úmyslem vytvořit stálý celostátní systém pojištění pro případ pracovního úrazu a vybízí bangladéšskou vládu, aby v tomto ohledu dostála svému závazku, který přijala v rámci národního tripartitního akčního plánu; vyzývá Komisi, aby takové úsilí ve vhodných případech podporovala, avšak konstatuje, že dokud nebudou stávající kompenzační opatření dokončena, budou představovat překážku bránící pokroku v této oblasti;

6.

vyzývá Komisi, vlády členských států EU a další subjekty, aby posoudily návrhy na vytvoření povinných rámců, které zajistí, aby byl přístup k nápravě a odškodnění založen na potřebě a odpovědnosti, a ne pouze na schopnosti aktivistických skupin veřejně odhalit a pranýřovat provinilce nebo na dobrovolných rozhodnutích společností;

7.

vítá, že na popud EU byl přijat pakt udržitelnosti, jenž si klade za cíl nově pojmout otázky zdraví a bezpečnosti při práci, pracovních podmínek, dodržování pracovních práv a podporu odpovědného podnikatelského chování v bangladéšském oděvním průmyslu;

8.

bere na vědomí závěry prvního přezkumu paktu, který byl proveden v říjnu 2014 a informoval o dobrých výsledcích bangladéšských orgánů, a uznává přispění paktu ke zlepšení zdravotních a bezpečnostních podmínek v továrnách i pracovních podmínek v oděvním průmyslu; naléhá však na bangladéšskou vládu, aby se intenzivněji zapojila do aktivního plnění všech závazků přijatých v paktu a této oblasti přisoudila prioritní význam; věří, že druhý přezkum paktu udržitelnosti, který má proběhnout na podzim roku 2015, může přinést významný pokrok ve všech otázkách týkajících se práce a bezpečnosti, zejména v souvislosti s dodržováním pracovních práv, pracovními inspekcemi, důstojnou mzdou, konstrukční integritou budov, ochranou zdraví a bezpečnosti a odpovědným chováním podniků;

9.

bere na vědomí opatření, která Bangladéš přijal novelizací svého zákoníku práce v návaznosti na tragédii v Rana Plaza a která posilují základní práva týkající se zdraví a bezpečnosti při práci a pracovní práva; vyjadřuje však politování nad tím, že se zákoník práce nezabývá řadou omezení svobody sdružování pracovníků a stále nesplňuje klíčové úmluvy MOP;

10.

v souladu se závazky obsaženými v paktu vyzývá bangladéšskou vládu a parlament, aby jakožto úkol s nejvyšší prioritou přijala pravidla a předpisy nezbytné k účinnému provádění zákoníku práce, a to po důkladné konzultaci s poradním výborem tripartity a se zvláštním zřetelem k provádění úmluv MOP č. 87 a 98 o svobodě sdružování a kolektivního vyjednávání;

11.

11.je znepokojen situací ve vývozních zpracovatelských zónách, kde jsou odbory stále zakázány a pracovní podmínky, zdravotní a bezpečnostní normy jsou nevyhovující; zdůrazňuje, že pracovníci v těchto zónách by měli požívat základních zákonných svobod a bezpečnostních norem obdobně jako pracovníci ve zbytku Bangladéše; vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že navržený zákoník práce pro vývozní zpracovatelské zóny i nadále pracovníkům zakazuje vytvářet odborové organizace v těchto zónách, a poukazuje na skutečnost, že sdružení pro blaho pracovníků v žádném případě nemají práva a výsady srovnatelné s odborovými organizacemi; naléhavě žádá vládu Bangladéše, aby okamžitě a v plném rozsahu rozšířila platnost pracovního práva i na vývozní zpracovatelské zóny;

12.

vítá zvýšení minimální mzdy v oděvním průmyslu o 77 % z 35 EUR na 65 EUR měsíčně a vybízí k jejímu obecnějšímu zavedení; konstatuje však, že v praxi dosud minimální mzda v oděvním průmyslu nestačí k pokrytí základních potřeb pracovníků a že by měla činit alespoň 104 EUR; vyzývá bangladéšskou vládu, aby stanovila po konzultaci s odbory a zaměstnanci minimální mzdu; dále vládu naléhavě žádá, aby zajistila, aby všechny oděvní závody skutečně vyplácely dlužné mzdy;

13.

vítá skutečnost, že od počátku roku 2013 bylo zaregistrováno přibližně 300 nových oděvních odborových svazů, čímž se jejich počet v tomto odvětví zdvojnásobil, je však znepokojen tím, že v letech 2014 a 2015 se proces registrace zpomalil; vybízí bangladéšské orgány, aby pokračovaly v původním pozitivním trendu, aby dosáhly cíle, jímž je odpovídající zastoupení 4 milionů pracovníků v oděvním průmyslu;

14.

je velmi znepokojen zprávami, že členové nově založených odborů jsou vystaveni diskriminaci, propouštění a represáliím; je rozhořčen rozšířenou diskriminací odborů, kterou dokládají dobře zdokumentované případy vyhrožování, pronásledování a fyzického násilí vůči zástupcům pracovníků, včetně vraždy odborového předáka Aminula Islama; naléhavě vyzývá bangladéšskou vládu, aby účinně zakročila proti nekalým pracovním postupům a zavedla nezbytná opatření, která umožní vhodným a transparentním způsobem předcházet protiprávnímu jednání, vyšetřovat je a stíhat jeho pachatele, aby ukončila beztrestnost a předala vrahy Aminula Islama soudu; je přesvědčen, že odpovídající vzdělávání a zvyšování povědomí o pracovních právech představují účinný způsob, jak omezit diskriminaci odborových svazů;

15.

domnívá se, že existence demokratických odborových struktur má významnou úlohu v úsilí o zlepšení zdravotních a bezpečnostních norem, například prostřednictvím trvalého rozvoje bezpečnostních výborů vedených pracovníky ve všech továrnách; zdůrazňuje rovněž, že je důležité, aby odbory měly přístup do továren s cílem informovat pracovníky o tom, jak mohou chránit svá práva a svou bezpečnost, včetně práva odmítnout nebezpečnou práci;

16.

vítá závazek vlády posílit oddělení inspekcí továren a zařízení (DIFE), které by mělo mít nakonec 993 zaměstnanců a 23 oblastních úřadů, modernizovat jeho inspekční služby v lednu 2014 a přijmout celostátní zdravotní a bezpečnostní politiku a jednotné normy pro zdravotní a bezpečnostní inspekce; vyzývá Komisi a mezinárodní partnery, aby poskytli technickou pomoc a umožnili sdílení osvědčených postupů na pomoc s modernizací DIFE; vyzývá bangladéšskou vládu, aby dodržovala své závazky týkající se pracovních inspekcí a dodržování úmluvy MOP č. 81; vyzývá bangladéšskou vládu, aby dodržovala své závazky týkající se pracovních inspekcí a dodržování úmluvy MOP č. 81;

17.

je i nadále znepokojen tvrzeními o hluboce zakořeněné korupci mezi zdravotními a bezpečnostními inspektory a majiteli oděvních továren v Bangladéši a požaduje další opatření v boji proti takovým praktikám;

18.

chápe potíže, které provázejí přijímání nových inspektorů, které je nutné ještě před vlastním přidělením odpovídajícím způsobem proškolit o jednotných normách a harmonizovaných operačních postupech; vyjadřuje však politování nad skutečností, že stále ještě nebyl splněn cíl, kterým bylo přijmout 200 inspektorů do konce roku 2013, neboť dosud bylo přijato pouze 173 inspektorů, a zdůrazňuje, že 200 inspektorů ani zdaleka neodpovídá počtu, který je třeba k dohledu nad odvětvím se čtyřmi miliony pracovníků;

19.

vítá skutečnost, že signatáři dohody o požární bezpečnosti a bezpečnosti budov a Sdružení pro bezpečnost bangladéšských pracovníků dokončili inspekce všech továren spadajících do jejich působnosti a vypracovaly více než 400 plánů nápravných opatření; naléhavě bangladéšskou vládu vyzývá, aby toto opatření doplnila rychlou inspekcí továren, které spadají do její odpovědnosti, a aby přijala příslušná nápravná opatření; podporuje nezanedbatelné úsilí, které MOP vynaložila, aby pomohla tyto inspekce zajistit; vítá odhodlání těch výrobců, kteří si přejí zlepšit normy, a vyzývá všechny zúčastněné strany, aby zajistily řádné provádění plánů nápravných opatření;

20.

vítá skutečnost, že více než 250 módních a maloobchodních značek, které oděvní konfekci realizují v Bangladéši, se stalo signatáři Dohody týkající se požární ochrany a bezpečnosti budov nebo Sdružení pro bezpečnost bangladéšských pracovníků s cílem koordinovat snahy o zlepšení bezpečnosti bangladéšských výrobních závodů, které jim dodávají své zboží; v této souvislosti vybízí další firmy, včetně malých a středních podniků, aby se k této dohodě připojily; zdůrazňuje, že v zájmu účinného provádění dohody je třeba náležitě zapojit všechny zúčastněné strany, a vybízí k vytvoření její obdoby v dalších velmi rizikových zemích;

21.

vybízí signatáře dohody a Sdružení ke zlepšení jejich spolupráce a k soustavné výměně zpráv o inspekcích prováděných v továrnách, aby se zabránilo zdvojování činnosti a norem; vybízí sdružení, aby své zprávy zveřejňovalo rovněž v bengálštině, a to i on-line, a opatřilo je fotografiemi, a zpřístupnilo je tak veřejnosti v celé zemi;

22.

domnívá se, že nadnárodní maloobchodní řetězce a výrobci značkového zboží nesou velkou část odpovědnosti, neboť stávající výrobní vzorce činí zlepšení pracovních podmínek a mezd v zemích výroby obtížným; je přesvědčen, že by bylo možné vytvořit spravedlivější tržní strukturu a sociální podmínky, pokud by tyto společnosti zajistily v celých svých dodavatelských řetězcích plné dodržování základních pracovních norem MOP, mezinárodně uznávaných norem sociální odpovědnosti podniků, především nedávno aktualizovaných pokynů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pro nadnárodní společnosti, deseti zásad sociální odpovědnosti podniků vymezených v iniciativě OSN Global Compact, normy ISO 26000 (Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti), tripartitní deklarace MOP o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku a obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv; vítá stěžejní iniciativu Komise pro zodpovědné řízení dodavatelského řetězce v oděvním průmyslu, která zohledňuje stávající vnitrostátní iniciativy v Německu, Nizozemsku, Francii a Dánsku, a věří, že EU je schopna a povinna být celosvětově vzorem odpovědnosti v dodavatelském řetězci;

23.

je přesvědčen, že hlavní překážkou, která brání skoncovat s porušováním lidských práv v globálním dodavatelském řetězci, je často nedostatečný přístup k informacím v oděvním odvětví a že je nezbytné zavést povinný systém podávání informací, který by poskytoval informace o všech účastnících v rámci hodnotového řetězce konkrétního produktu, od místa výroby až po maloobchodníky; domnívá se, že je nezbytné přijmout nové právní předpisy EU s cílem stanovit zákonnou povinnost, aby společnosti z EU, které zadávají výrobu do třetích zemí, věnovaly náležitou péči lidským právům, včetně opatření pro zajištění vysledovatelnosti a transparentnosti, v souladu s obecnými zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv a pokyny OECD pro nadnárodní společnosti;

24.

vyzývá Radu a Komisi, aby do všech dvoustranných obchodních a investičních dohod, které EU podepisuje, jakož i do aktualizované verze pokynů OECD a norem stanovených OSN, Mezinárodní organizací práce a Evropskou unií začlenily povinnou a vymahatelnou doložku o sociální odpovědnosti podniků, která by evropské investory zavazovala k dodržování zásad odpovědnosti podniků, jak jsou stanoveny na mezinárodní úrovni; požaduje, aby v budoucích obchodních dohodách EU se třetími zeměmi byla v rámci snah o zajištění důstojné práce hlavní pozornost věnována bezpečnosti a zdraví pracovníků a aby EU poskytovala při uplatňování těchto ustanovení technickou podporu, aby tato ustanovení nepředstavovala překážku obchodu;

25.

je si vědom toho, že zaměstnání v oděvním průmyslu pomohlo milionům chudých vesničanek z Bangladéše i z jiných zemí uniknout bídě a finanční závislosti; konstatuje, že pracovní síla, která není organizována v odborech, je tvořena především nekvalifikovanými dělníky a ženami v oděvním průmyslu v rozvojových zemích; uznává, že pokrok v právech a ochraně pracovníků má klíčový význam pro posilování postavení žen, a zdůrazňuje, že je třeba zvýšit zastoupení žen v odborech, včetně nově vytvořených odborových svazů v Bangladéši, a vítá pakt o udržitelnosti, která uznává důležitost posilování postavení žen při zlepšování pracovních norem;

26.

konstatuje, že iniciativa „Vše kromě zbraní“ sehrála v hospodářském rozvoji Bangladéše významnou úlohu a přispěla ke zlepšení materiální situace milionů lidí, zejména žen; je však přesvědčen, že není-li tato iniciativa podmíněna dodržováním lidských a pracovních práv, může spolu s všeobecným systémem preferencí zhoršovat nedostatečné normy v oblasti ochrany pracovníků a podkopávat důstojné pracovní podmínky; vyzývá Komisi, aby potvrdila, zda Bangladéš v rámci všeobecného systému preferencí dodržuje lidská práva a úmluvy v oblasti práce a životního prostředí, a aby Parlament o svých zjištěních informovala; zdůrazňuje, že země, které dosahují značného pokroku, pokud jde o sociální a pracovní normy, by měly být odměněny zachováním plného přístupu jejich výrobků na trh;

27.

vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie Mogheriniovou a komisařku Malmströmovou, aby i nadále do rozhovorů s Bangladéšem o pokračování preferenčních obchodních režimů začleňovaly ratifikaci klíčových norem MOP, zdravotních a bezpečnostních inspekcí a svobodu sdružování;

28.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, Radě OSN pro lidská práva, vládě a parlamentu Bangladéše a generálnímu řediteli Mezinárodní organizace práce.

21.9.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 346/47

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na Ženevskou úmluvu z roku 1951 a na její dodatkový protokol,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o migračních tocích ve Středomoří, se zvláštním důrazem na tragické události u Lampedusy (1),

—

s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 22. května 2014 o uplatňování sdělení o práci pracovní skupiny pro Středomoří,

—

s ohledem na rozpravu o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k otázce migrace, která se konala v Parlamentu dne 25. listopadu 2014,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2014 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci (2),

—

s ohledem na iniciativu UNHCR pro centrální Středomoří a na návrhy UNHCR, jak řešit současný a budoucí příjezd žadatelů o azyl, uprchlíků a migrantů do Evropy,

—

s ohledem na desetibodový akční plán pro migraci přijatý dne 20. dubna 2015 na společném zasedání Rady pro zahraniční věci a Rady pro vnitřní věci,

—

s ohledem na závěry zvláštního summitu Rady EU věnovaného uprchlické krizi ve Středomoří, který se konal dne 22. dubna 2015,

—

s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) zahynulo od začátku roku ve Středozemním moře více než 1 500 osob;

B.

vzhledem k tomu, že podle odhadů této organizace dorazilo od 1. ledna 2015 k italskému pobřeží 23 918 migrantů; vzhledem k tomu, že podle řeckých orgánů zachránila v prvním čtvrtletí roku 2015 v Egejském moři řecká pobřežní stráž celkem 10 445 migrantů;

C.

vzhledem k tomu, že italské námořní síly, italská pobřežní stráž, italské námořnictvo a řada obchodních lodí prováděly nepřetržité operace na záchranu ohrožených migrantů ve Středozemním moři a během šesti dnů od pátku 10. dubna do čtvrtka 16. dubna 2015 poskytly pomoc přibližně 10 000 migrantů;

D.

vzhledem k tomu, že při poslední operaci speciálně věnované vyhledávání a záchraně osob ve Středozemním moři, Mare nostrum, bylo za 364 dní zachráněno 150 810 migrantů; vzhledem k tomu, že počáteční odhady neukazují, že by došlo ke snížení počtu migrantů, kteří se v této chvíli snaží dostat přes Středozemní moře;

E.

vzhledem k tomu, že větší část osob, které se snaží překonat Středozemní moře, prchá před konfliktem nebo pronásledováním v Sýrii, Iráku, Eritreji a Libyi; vzhledem k tomu, že se pohřešuje až 700 migrantů a panují obavy, že utonuli poté, co se přeplněná dřevěná rybářská loď poblíž Libye převrhla, když jim na pomoc plula portugalská obchodní loď v pozdních hodinách v sobotu 18. dubna 2015; vzhledem k tomu, že jeden z přeživších údajně informoval italské orgány o tom, že se na palubě mohlo nacházet až 950 osob; vzhledem k tomu, že tento měsíc se již udála podobná tragédie, při níž údajně v moři zahynulo přibližně 400 osob, když se dřevěná rybářská loď přepravující kolem 550 osob převrhla;

F.

vzhledem k tomu, že dne 1. listopadu 2014 začala v plném rozsahu fungovat společná operace „Triton“ koordinovaná agenturou Frontex, jejíž původní rozpočet činil pouze 2,9 milionu EUR měsíčně oproti více než 9 milionům EUR měsíčně na operaci Mare nostrum; vzhledem k tomu, že od zahájení společné operace Triton bylo na hlavní trase ve Středozemním moři zachráněno více než 24 400 ilegálních migrantů, včetně téměř 7 860 osob, k jejichž záchraně přispěly lodě spolufinancované agenturou Frontex;

G.

vzhledem k tomu, že převaděči a obchodníci s lidmi využívají nelegální migrace a ohrožují životy migrantů pro svůj vlastní finanční prospěch, jsou odpovědni za smrt tisíců osob a představují pro EU a její členské státy závažný problém; vzhledem k tomu, že obchodníci s lidmi dosahují na základě své trestné činnosti zisku 20 miliard EUR ročně; vzhledem k tomu, že podle úřadu Europol mají kriminální skupiny, které aktivně napomáhají přepravování nelegálních migrantů přes Středozemí, přímé napojení na trestnou činnost spojenou s obchodováním s lidmi, drogami, zbraněmi a terorismem; vzhledem k tomu, že dne 17. března 2015 Europol zahájil činnost společného operačního týmu Mare, který se zaměřuje na tyto skupiny;

H.

vzhledem k tomu, že regionální nestabilita a konflikty mají dopad na masivní příliv migrantů a proudění osob, které musely opustit svůj domov, a tudíž i na počet osob, kteří se snaží dostat do EU; vzhledem k tomu, že rychlá expanze Islámského státu a organizace Daeš v sousedních oblastech zasažených konflikty se dříve či později odrazí na hromadném přílivu migrantů a tocích vysídlených osob;

1.

vyjadřuje hluboký zármutek a politování nad opakovanými tragickými ztrátami životů ve Středozemním moři; naléhavě vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby navázaly na stávající spolupráci a učinily vše, co je v jejich silách, aby se předešlo dalším ztrátám životů na moři; vyzývá EU a členské státy, aby se vynasnažily identifikovat těla a nezvěstné osoby a aby informovaly jejich rodinné příslušníky;

2.

vyzývá EU a členské státy, aby poskytly nezbytné zdroje, které by zajistily účinné plnění povinností v oblasti vyhledávání a záchrany osob, a tedy jejich řádné financování; vyzývá členské státy, aby i nadále prokazovaly solidaritu a zavázaly se zvýšit svůj příspěvek do rozpočtu agentury Frontex a úřadu EASO a na jejich činnost, a zavazuje se poskytnout těmto agenturám prostřednictvím rozpočtu EU a jeho příslušných fondů (lidské) zdroje (i vybavení), které potřebují k plnění svých povinností;

3.

znovu opakuje, že je nutné, aby EU na tragédie, k nimž došlo ve Středozemním moři v poslední době, reagovala solidárně a při spravedlivém rozdělení odpovědnosti, jak je uvedeno v článku 80 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), a aby zaujala ucelený postoj na evropské úrovni; opakuje, že je nutné, aby EU převzala odpovídající díl odpovědnosti a posílila solidaritu vůči členským státům, do nichž proudí největší počet uprchlíků a žadatelů o azyl, ať už v absolutních nebo poměrných číslech;

4.

vítá závazek Evropské rady posílit operaci EU nazvanou Triton navýšením finančních a materiálních zdrojů; naléhavě žádá EU, aby operaci Triton udělila jasný mandát, tak aby došlo k rozšíření oblasti její činnosti a aby tento mandát zahrnoval pátrací a záchranné akce na úrovni EU;

5.

žádá robustní a trvalou evropskou humanitární záchrannou operaci, která – podobně jako Mare Nostrum – bude působit na volném moři a na niž by všechny členské státy přispívaly finančně i dodávkami zařízení a prostředků; naléhavě vyzývá EU, aby takovou operaci spolufinancovala;

6.

vítá návrh Evropské rady týkající se společného zpracovávání žádostí o azyl za podpory týmů Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu; žádá Komisi, aby rozšířila mandát tohoto úřadu s cílem zvýšit jeho operační zapojení do zpracovávání žádostí o azyl;

7.

vyzývá členské státy, aby plně využily stávajících možností vydávat na svých velvyslanectvích a konzulárních zastoupeních humanitární víza; poukazuje v této souvislosti na to, že Rada by se měla vážně zabývat možností okamžitého uplatňování směrnice o dočasné ochraně z roku 2001 nebo čl. 78 odst. 3 SFEU, v nichž je stanoven mechanismus solidarity v případě hromadného nebo náhlého přílivu vysídlených osob;

8.

vyzývá členské státy, aby více přispívaly do stávajících programů přesídlování, zejména ty členské státy, které zatím nijak nepřispěly;

9.

vyzývá Komisi, aby zavedla závazné kvóty k rozdělování žadatelů o azyl mezi všechny členské státy;

10.

zdůrazňuje, že je třeba podporovat politiku dobrovolného návratu při současném zaručení ochrany práv všech migrantů a zajištění bezpečného a legálního přístupu k systému udělování azylu v EU za řádného dodržování zásady nenavracení;

11.

vítá, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka a lotyšské předsednictví okamžitě svolaly mimořádné společné zasedání ministrů zahraničních věcí a ministrů vnitra v Lucemburku a že členské státy okamžitě svolaly mimořádný summit, aby našly řešení krizové situace ve Středomoří; konstatuje, že proběhla první zevrubná diskuze o možnostech záchrany životů a boje proti převaděčům a obchodníkům s lidmi a o rozdělení odpovědnosti za přijímání žadatelů o azyl a jejich ochranu mezi členskými státy; zdůrazňuje, že členské státy musejí v tomto směru prokázat větší ochotu, a s politováním konstatuje, že Evropská rada neprokázala dostatek vůle k vytvoření důvěryhodného celounijního závazného mechanismu solidarity;

12.

vyzývá všechny zúčastněné členské státy, aby rychle a v plném rozsahu zapracovaly do svých právních předpisů společný evropský azylový systém (CEAS) a účinně jej uplatňovaly s cílem zajistit v rámci stávajících právních předpisů společné evropské standardy, včetně podmínek přijímání žadatelů o azyl a dodržování základních práv;

13.

vyzývá k užší koordinaci politiky EU a členských států při řešení základních příčin migrace; zdůrazňuje, že EU musí zaujmout ucelený přístup, který by posílil soudržnost jejích vnitřních i vnějších politik, zejména její společné zahraniční a bezpečnostní politiky, rozvojové politiky a migrační politiky; žádá prohloubení spolupráce EU s partnerskými zeměmi na Blízkém východě a v Africe s cílem podporovat demokracii, základní svobody a práva, bezpečnost a prosperitu;

14.

naléhavě vyzývá členské státy a třetí země, aby stanovily co nejvyšší trestní sankce postihující obchodování s lidmi a převaděčství, a to jak do EU, tak i v rámci jejího území, a také osoby či skupiny, které vykořisťují zranitelné migranty v EU, a aby zároveň zajistily, aby nedocházelo ke stíhání osob, které přijdou na pomoc žadatelům o azyl a plavidlům v nebezpečí;

15.

vyzývá členské státy, aby úzce spolupracovaly s Europolem, agenturou Frontex, Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu a Eurojustem v boji proti zločineckým sítím obchodníků s lidmi a převaděčů, aby zjišťovaly a vyhledávaly jejich způsoby financování a způsob, kterým fungují, aby jim zabránily ve vydělávání na tom, že ohrožují životy migrantů; zdůrazňuje, že je nutné prohloubit spolupráci se třetími zeměmi, zejména těmi, které sousedí s Libyí, což je nezbytné k tomu, aby bylo možné úspěšně překazit činnost těchto zločinných sítí, a to formou školení v oblasti prosazování práva a poskytováním informačních služeb; zdůrazňuje, že třetí země musejí dodržovat mezinárodní právo, pokud jde o záchranu životů na moři, a zajistit ochranu uprchlíků a dodržování základních práv;

16.

zdůrazňuje, že kořeny násilí a zaostalost je nutné řešit v zemích původu, aby mohl být zastaven příliv uprchlíků a ekonomických migrantů; v této souvislosti poukazuje na to, že mezi hlavní priority všech vlád v zemích původu by mělo patřit značné upevnění správní struktury vybudováním efektivních a inkluzivních veřejných institucí, zajištěním budování kapacit v rámci azylových systémů třetích zemí, zavedení zásad právního státu a boj proti rozbujelé korupci na všech úrovních a rovněž prosazování lidských práv a demokracie;

17.

znovu vyjadřuje svou podporu veškerým jednáním pod vedením OSN, jejichž cílem je znovu ustavit demokratické orgány státní správy v Libyi, a svůj závazek zintenzivnit úsilí při řešení konfliktu a nestabilní situace v Libyi a Sýrii; zdůrazňuje, že nastolení regionální stability v oblastech postižených konfliktem má klíčový význam pro omezení počtu dalších vysídlených osob;

18.

připomíná, že záměrem tohoto usnesení je reagovat na nedávné tragické události ve Středomoří a na závěry ze zasedání Evropské rady ze dne 23. dubna 2015 a navrhnout soubor naléhavých opatření, která mají být bezodkladně přijata, s ohledem na to, že Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, který je věcně příslušným výborem pro tuto problematiku, právě pracuje na zprávě, v níž bude zachycena střednědobá a dlouhodobá orientace politiky Parlamentu v otázkách migrace;

19.

vyzývá Komisi, aby vypracovala a představila ambiciózní evropskou agendu v oblasti migrace, která by přihlížela ke všem jejím aspektům;

20.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

21.9.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 346/51

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Keni,

—

s ohledem na druhé revidované znění Dohody o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsané v Cotonou dne 23. června 2000 („dohoda z Cotonou“), zejména na články 8, 11 a 26 této dohody,

—

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicy Mogheriniové ze dne 23. listopadu 2014 o masakru 28 turistů a ze dne 3. dubna 2015 o krveprolití na univerzitě v Garisse,

—

s ohledem na tiskové prohlášení o teroristickém útoku spáchaném v keňské Garisse, které vydala Rada pro mír a bezpečnost Africké unie (AU) na svém 497. zasedání konaném dne 9. dubna 2015,

—

s ohledem na letecký úder keňských vzdušných sil na výcvikové tábory hnutí aš-Šabáb v Somálsku jako odpověď na krveprolití na univerzitě v Garisse,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

—

s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

—

s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

—

s ohledem na obecné zásady EU týkající se mezinárodního humanitárního práva,

—

s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že nedávný teroristický útok v keňské Garisse byl namířen proti mladým lidem, vzdělání, a tedy proti budoucnosti země; vzhledem k tomu, že mladí lidé ztělesňují naději a mír a jsou příslibem budoucího rozvoje země; vzhledem k tomu, že vzdělání má v boji proti násilnému extremismu a fundamentalismu zásadní význam;

B.

vzhledem k tomu, že počet útoků na náboženské menšiny, a zejména na křesťany, ve světě v posledních měsících nesmírně vzrostl; vzhledem k tomu, že křesťané jsou vražděni, biti a zatýkáni každý den, a to především v některých částech arabského světa a ze strany džihádistických teroristů;

C.

vzhledem k tomu, že křesťané jsou nejvíce pronásledovanou náboženskou skupinou; vzhledem k tomu, že extremismus a pronásledování tohoto typu se stává významným faktorem rostoucího fenoménu masové migrace; vzhledem k tomu, že podle údajů OBSE činí počet křesťanů zavražděných každý rok více než 150 000;

D.

vzhledem k tomu, že dne 15. února 2015 ISIS/Dá'iš v Libyi sťal hlavu 21 egyptským koptským křesťanům;

E.

vzhledem k tomu, že se útočníci v Garisse záměrně zaměřili na osoby jiného než muslimského vyznání a z přítomných si vybrali specificky křesťany, které pak surově popravili; vzhledem k tomu, že skupina aš-Šabáb otevřeně a veřejně prohlašuje, že vede válku proti křesťanům v tomto regionu;

F.

vzhledem k tomu, že ochrana práv dětí a mladistvých a posilování dovedností, vzdělávání a inovací zásadně přispívá ke zvyšování jejich ekonomických, sociálních a kulturních příležitostí a k rozvoji země;

G.

vzhledem k tomu, že pravidelným cílem skupiny aš-Šabáb jsou studenti, školy a další vzdělávací zařízení; vzhledem k tomu, že například v prosinci 2009 zabil sebevražedný útočník 19 osob na promoci studentů medicíny v somálském Mogadišu a v říjnu 2011 se teroristická skupina přihlásila k odpovědnosti za bombový útok, který si vyžádal 70 životů, mimo jiné studentů čekajících na výsledky zkoušek na somálském ministerstvu školství, rovněž v Mogadišu;

H.

vzhledem k tomu, že dne 25. března 2015 bylo zabito nejméně 15 osob při útoku skupiny aš-Šabáb na hotel v Mogadišu, a vzhledem k tomu, že jednou z obětí útoku se stal i stálý zástupce Somálska při Organizaci spojených národů ve švýcarské Ženevě Jusuf Muhammad Ismaíl Bari-Bari;

I.

vzhledem k tomu, že od října 2011, kdy keňská vojska vstoupila na území jižního Somálska, aby se zapojila do koordinované operace se somálskou armádou proti oblasti kontrolované skupinou aš-Šabáb, poté co tato teroristická skupina zajala čtyři rukojmí, čelí Keňa stále častějším útokům na civilisty;

J.

vzhledem k tomu, že od listopadu 2011 jsou keňské vojenské jednotky součástí mise Africké unie v Somálsku (AMISOM), kterou dne 19. ledna 2007 zřídila Rada pro mír a bezpečnost Africké unie a dne 20. února 2007 schválila Rada bezpečnosti OSN (rezoluce 1744(2007)), která před nedávnem dala Africké unii svolení k pokračování mise do 30. listopadu 2015 (rezoluce 2182(2014));

K.

vzhledem k tomu, že jedním z hlavních aktérů v boji proti teroristické skupině aš-Šabáb je etiopská armáda a v menším rozsahu i ugandská armáda;

L.

vzhledem k tomu, že skupina aš-Šabáb si vytvořila vazby na další islamistické skupiny v Africe, jako je Boko Haram v Nigérii a al-Káida v islámském Maghrebu;

M.

vzhledem k tomu, že teroristická skupina aš-Šabáb pravidelně bombarduje a zabíjí především civilisty v Somálsku a v sousedních zemích, například v červenci 2010 v ugandské Kampale, a mnohem častěji v Keni, kde mezinárodní pozornost vzbudily pouze rozsáhlé akce, avšak menší útoky jsou běžnou realitou;

N.

vzhledem k tomu, že skupina aš-Šabáb se přihlásila k odpovědnosti za útoky na vesnice Hindi a Gamba v oblasti Lamu a Tana River na keňském pobřeží v červenci 2014, při nichž bylo zavražděno více než 100 osob, a za dva útoky v oblasti Mandela na konci roku 2014, při nichž bylo zabito 64 osob;

O.

vzhledem k tomu, že po teroristickém útoku na univerzitu v Garisse keňská vláda pohrozila Agentuře OSN pro uprchlíky (UNHCR), že do tří měsíců uzavře uprchlický tábor v Dadaabu; vzhledem k tomu, že agentura UNHCR varovala, že by to vedlo k „extrémním humanitárním a praktickým důsledkům“; vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o uprchlících zakazuje nutit uprchlíky k návratu do oblastí, kde jsou ohroženy jejich život nebo svoboda;

P.

vzhledem k tomu, že africké pohotovostní síly (ASF) dosud nezahájily činnost, a vzhledem k tomu, že EU deklarovala ochotu podpořit africké síly pro udržování míru v rámci své bezpečnostní strategie pro Afriku;

Q.

vzhledem k tomu, že podle článku 11 dohody o partnerství AKT-EU „aktivity v oblasti budování míru, předcházení konfliktům a jejich řešení zahrnují zejména podporu vyvažování politických, hospodářských, sociálních a kulturních příležitostí mezi všemi segmenty společnosti, posilování demokratické legitimity a účinnosti správy věcí veřejných, zřizování účinných mechanismů mírového řešení skupinových zájmů, […] překonávání hranic mezi různými segmenty společnosti, stejně jako podporu aktivní a organizované občanské společnosti“;

1.

co nejdůrazněji odsuzuje účelové teroristické útoky spáchané skupinou aš-Šabáb dne 2. dubna 2015 v Garisse, při nichž bylo zavražděno 147 mladých, nevinných vysokoškolských studentů a dalších 79 utrpělo zranění; ostře odsuzuje veškeré porušování lidských práv, zejména zabíjení lidí na základě jejich náboženského vyznání, přesvědčení nebo etnického původu;

2.

znovu odsuzuje útoky skupiny aš-Šabáb, která v létě roku 2014 přepadla několik vesnic na keňském pobřeží, včetně Mpeketoni, kde bylo popraveno 50 osob; důrazně odsuzuje útok na nákupní centrum Westgate v Nairobi, ke kterému došlo dne 24. září 2013 a po němž bylo nalezeno 67 těl obětí; odsuzuje útok skupiny aš-Šabáb ze dne 25. března 2015 v Mogadišu, při němž přišel o život velvyslanec Jusuf Muhammad Ismaíl Bari-Bari, stálý zástupce Somálska při Organizaci spojených národů v Ženevě;

3.

vyjadřuje soustrast rodinám obětí a lidu a vládě Keňské republiky; vyjadřuje plnou podporu keňskému lidu tváří v tvář tomuto zavrženíhodnému násilí;

4.

připomíná, že svoboda náboženského vyznání je základním právem, a důrazně odsuzuje jakékoli násilí či diskriminaci na základě náboženského vyznání;

5.

odsuzuje nedávné útoky na křesťanské komunity v různých zemích, obzvláště pokud se jedná o událost, při níž bylo 12 křesťanů hozeno přes palubu v průběhu nedávné plavby z Libye, a o masakr 30 etiopských křesťanů, k němuž došlo dne 19. dubna 2015, a vyjadřuje svou solidaritu rodinám obětí;

6.

vyjadřuje vážné znepokojení nad zneužíváním náboženství pachateli teroristických činů v různých částech světa a odsuzuje šíření netolerance, represí a násilí vůči křesťanům, zejména v některých částech arabského světa; odsuzuje účelové využívání náboženství v různých konfliktech; odsuzuje rostoucí počet útoků na kostely na celém světě, obzvláště pak útok v Pákistánu ze dne 15. března 2015, při kterém zahynulo 14 osob; důrazně odsuzuje věznění, zmizení, mučení, zotročování a veřejné popravy křesťanů v Severní Koreji; potvrzuje a podporuje nezcizitelné právo všech náboženských a etnických menšin, které žijí v Iráku a Sýrii, a to včetně křesťanů, na to, aby mohli i nadále žít ve svých historických a tradičních mateřských zemích, a to v důstojných, rovných a bezpečných podmínkách; konstatuje, že příslušníci různých náboženských skupin žili v tomto regionu po staletí vedle sebe v míru;

7.

naléhavě vyzývá orgány EU, aby plnily své povinnosti podle článku 17 SFEU a udržovaly otevřený, transparentní a pravidelný dialog s církvemi a náboženskými, filozofickými a nekonfesními organizacemi, a zajistily tak, že se otázka pronásledování křesťanských společenství a jiných náboženských komunit stane pro EU prioritním tématem;

8.

odsuzuje využívání pradávného zákona tzv. „paktu dhimmi“ ze strany skupiny ISIS/Dá'iš v Iráku s cílem nátlakem vymámit od křesťanů finanční prostředky prostřednictvím nábožensky motivovaných daňových povinností a omezení prosazovaných pod pohrůžkou smrti;

9.

zdůrazňuje, že je solidární se všemi křesťany, kteří jsou pronásledováni v různých částech Afriky, přičemž zvláště zdůrazňuje oběti nedávných zvěrstev v Libyi, Nigérii a Súdánu;

10.

odsuzuje a odmítá jakoukoli chybnou interpretaci poselství islámu za účelem vytvoření násilné, kruté, totalitní, utlačující a expanzivní ideologie, která legitimizuje vyhlazování křesťanských menšin; naléhavě vybízí muslimské lídry, aby plně odsoudili všechny teroristické útoky, včetně těch, které se zaměřují na náboženské komunity a menšiny, a obzvláště křesťany;

11.

žádá, aby bylo neprodleně zahájeno důkladné, nestranné a účinné vyšetřování a zjištěno, kdo je za tyto činy odpovědný, a aby byli pachatelé, organizátoři, poskytovatelé financí a sponzoři těchto trestuhodných teroristických činů postaveni před soud;

12.

uznává, že skutečná odpověď musí vycházet z koordinované součinnosti s dalšími africkými zeměmi, a vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečností politiku a Radu, aby bezpečnostní a teroristické hrozby v této oblasti řešily ve spolupráci s Africkou unií a podporovaly její klíčové úsilí v boji proti skupině aš-Šabáb prostřednictvím mise AMISOM; naléhavě vyzývá Evropskou unii, aby rozhodně podporovala uplatňování kontinentálních a regionálních mechanismů pro řešení konfliktů, především africké pohotovostní síly (ASF);

13.

vyzývá keňskou vládu, aby převzala odpovědnost a zabývala se násilím skupiny aš-Šabáb a jeho příčinami; domnívá se, že bezpečnost lze zajistit pouze tehdy, budou-li náležitě řešeny rozpory v politické a občanské společnosti Keni a nerovnováha v regionu; vyjadřuje politování nad opožděnou reakcí politických sil; zejména žádá vládu, aby teroristické útoky nepoužívala jako záminku pro omezování občanských svobod; vyzývá keňské orgány, aby při provádění své strategie boje proti terorismu dodržovaly zásady právního státu a základní práva; trvá na tom, že je třeba demokratický a soudní dohled nad politikami boje proti terorismu;

14.

naléhavě vyzývá keňské orgány, aby zabránily vzniku dělicích čar mezi náboženstvími a činění paralel mezi muslimskou obcí a skupinou aš-Šabáb a aby přijaly veškerá opatření, jež zajistí zachování jednoty země ve prospěch jejího sociálního a hospodářského růstu a stability a ve prospěch důstojnosti a lidských práv jejího obyvatelstva; vyzývá keňskou vládu, vůdce opozice a náboženské vůdce, aby se zabývali historickými křivdami, kterými jsou marginalizace, rozdíly mezi jednotlivými regiony v zemi a institucionální diskriminace, a aby zajistili, že protiteroristické operace budou zaměřeny pouze na pachatele, a nikoli na širší etnické a náboženské komunity;

15.

připomíná Evropské službě pro vnější činnost a členským státům jejich závazek v rámci akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii přijatého v červnu 2012, že zajistí, aby se ve všech formách dialogu se třetími zeměmi ve věci boje proti terorismu upozorňovalo na otázky lidských práv;

16.

vyzývá EU, aby v Keni uskutečnila program vojenského výcviku keňských vojenských a policejních jednotek a poskytla jim moderní vybavení a aby bojovala proti terorismu a zabránila rozpínání skupiny aš-Šabáb ve spolupráci s těmito jednotkami;

17.

naléhavě vyzývá keňskou vládu, aby vynaložila veškeré úsilí na dodržování zásad právního státu, lidských práv, demokratických zásad a základních svobod, a žádá EU, aby svého mezinárodního partnera vedla tímto směrem a aby poskytla finanční příspěvek na provádění stávajících vládních programů v zájmu zajištění národní bezpečnosti a míru a stability v této zemi a v tomto regionu; trvá na tom, že spirále násilí skupiny aš-Šabáb je třeba se postavit spolu se sousedními zeměmi; žádá EU, aby v této věci poskytla veškerou potřebnou finanční, logistickou a odbornou podporu, včetně možnosti uplatnění afrického mírového projektu a nástrojů EU pro řešení krizí;

18.

vyzývá keňské bezpečnostní síly, aby na teroristickou hrozbu reagovaly v souladu se zákonem; vyzývá keňskou vládu, aby zajistila bezpečnost a ochranu uprchlických táborů na svém území v souladu s mezinárodním právem;

19.

zdůrazňuje, že mezinárodní terorismus je financován nelegálním praním peněz, výkupným, vydíráním, obchodem s drogami a korupcí; vyzývá Komisi a členské státy, aby prohloubily spolupráci s třetími zeměmi v oblasti sdílení zpravodajských informací o praní peněz a financování terorismu;

20.

opakuje, že podporuje všechny iniciativy zaměřené na posílení dialogu a vzájemného respektu mezi náboženskými a jinými komunitami; vyzývá všechny náboženské autority, aby podporovaly toleranci a podnikly kroky proti nenávisti a násilné a extremistické radikalizaci;

21.

odsuzuje skutečnost, že se teroristické útoky zaměřují na vzdělávací instituce a prostory určené ke vzdělávání, neboť se jedná o způsob, jak podkopat vzdělávání a důstojnost všech občanů a šířit nedůvěru a spory mezi komunitami; připomíná, že minulý rok došlo v nigerijském městě Čibok k celosvětově široce odsuzovanému únosu a zmizení křesťanských dívek, které provedla džihádistická teroristická skupina Boko Haram;

22.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě Keni, orgánům Africké unie, Mezivládnímu úřadu pro rozvoj (IGAD), generálnímu tajemníkovi OSN, Valnému shromáždění OSN a spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU.

21.9.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 346/55