12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/2

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 30. června 2016 – Evropská komise v. Polská republika

(Věc C-648/13) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Životní prostředí - Činnost Evropské unie v oblasti vodní politiky - Směrnice 2000/60/ES - Monitorování ekologického a chemického stavu povrchových vod - Plány povodí“)

(2016/C 335/02)

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: K. Herrmann a E. Manhaeve, zmocněnci)

Žalovaná: Polská republika (zástupci: B. Majczyna, K. Majcher a M. Drwięcki, zmocněnci)

Výrok

Polská republika tím, že neprovedla úplně nebo správně čl. 2 body 19, 20, 26 a 27, čl. 8 odst. 1, čl. 9 odst. 2, čl. 10 odst. 3 a čl. 11 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/32/ES ze dne 11. března 2008, jakož i body 1.3, 1.3.4, 1.3.5, 1.4 a 2.4.1 přílohy V uvedené směrnice a část A body 7.2 až 7.10, přílohy VII téže směrnice, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z těchto ustanovení a z článku 24 téže směrnice.

2)	Polské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 45, 15.2.2014.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/3

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. června 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunalul Sibiu – Rumunsko) – Silvia Georgiana Câmpean v. Administrația Finanțelor Publice a Municipiului Mediaș, devenue Serviciul Fiscal Municipal Mediaș, Administrația Fondului pentru Mediu

(Věc C-200/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Zásada loajální spolupráce - Zásady rovnocennosti a efektivity - Vnitrostátní právní úprava, jež stanoví podmínky pro vrácení neoprávněně vybraných daní i s úroky - Výkon soudních rozhodnutí týkajících se těchto práv na vrácení, která vycházejí z unijního právního řádu - Vrácení rozložené na dobu pěti let - Úprava vrácení peněžních prostředků vybraných na základě daně - Nemožnost výkonu rozhodnutí“)

(2016/C 335/03)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Tribunalul Sibiu

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Silvia Georgiana Câmpean

Žalované: Administrația Finanțelor Publice a Municipiului Mediaș, devenue Serviciul Fiscal Municipal Mediaș, Administrația Fondului pentru Mediu

Výrok

Zásada loajální spolupráce musí být vykládána v tom smyslu, že brání členskému státu přijmout ustanovení, podle nichž vrácení daně, o které Soudní dvůr rozsudkem prohlásil, že je v rozporu s unijním právem nebo jejíž neslučitelnost s unijním právem vyplývá z takového rozsudku, podřizuje podmínkám, které se vztahují specificky na uvedené daně a které jsou méně příznivé než podmínky, které by byly na takové vrácení použity za jejich neexistence, přičemž k ověření dodržování této zásady je v projednávané věci příslušný předkládající soud.

Zásada rovnocennosti musí být vykládána v tom smyslu, že brání členskému státu stanovit méně příznivá procesní pravidla pro žádosti o vrácení daně založené na porušení unijního práva než procesní pravidla, která se použijí na obdobné procesní prostředky založené na porušení vnitrostátního práva. Je věcí předkládajícího soudu, aby provedl ověření nezbytná k zajištění dodržování této zásady, pokud jde o právní úpravu použitelnou ve sporu, který mu byl předložen.

Zásada efektivity musí být vykládána v tom smyslu, že brání takovému systému vrácení daní vybraných v rozporu s unijním právem spolu s úroky, jejichž výše byla stanovena vykonatelnými soudními rozhodnutími, jako je systém dotčený ve věci v původním řízení, který stanoví, že se vrácení takových daní rozloží na dobu pěti let, a který podmiňuje výkon takových rozhodnutí disponibilitou peněžních prostředků vybraných na základě jiné daně, aniž by jednotlivec měl možnost donutit veřejné orgány ke splnění jejich povinností, pokud je veřejné orgány neplní dobrovolně. Je věcí předkládajícího soudu, aby ověřil, zda taková právní úprava, jako je právní úprava, která by se použila ve věci v původním řízení při neexistenci takového systému vrácení, splňuje požadavky zásady efektivity.

(1) Úř. věst. C 235, 21. 7. 2014.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/4

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. června 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunalul Timis – Rumunsko) – Silvia Ciup v. Administrația Județeană a Finanțelor Publice (AJFP) Timiș – Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice (DGRFP) Timișoara

(Věc C-288/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Zásada loajální spolupráce - Zásady rovnocennosti a efektivity - Vnitrostátní právní úprava, jež stanoví podmínky pro vrácení neoprávněně vybraných daní i s úroky - Výkon soudních rozhodnutí týkajících se těchto práv na vrácení, která vycházejí z unijního právního řádu - Vrácení rozložené na dobu pěti let - Podmínění vrácení existencí peněžních prostředků vybraných na základě daně - Nemožnost nuceného výkonu rozhodnutí“)

(2016/C 335/04)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Tribunalul Timis

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Silvia Ciup

Žalovaný: Administrația Județeană a Finanțelor Publice (AJFP) Timiș – Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice (DGRFP) Timișoara

Výrok

Zásada rovnocennosti musí být vykládána v tom smyslu, že brání členskému státu stanovit méně příznivá procesní pravidla pro žaloby daně založené na porušení unijního práva než procesní pravidla, která se použijí na obdobné žaloby založené na porušení vnitrostátního práva. Je věcí předkládajícího soudu, aby provedl ověření nezbytná k zajištění dodržování této zásady, pokud jde o právní úpravu použitelnou ve sporu, který mu byl předložen.

Zásada efektivity musí být vykládána v tom smyslu, že brání takovému systému vrácení částek dlužných na základě unijního práva, jejichž výše byla stanovena vykonatelnými soudními rozhodnutími, jako je systém dotčený ve věci v původním řízení, který stanoví, že se vrácení takových částek rozloží na dobu pěti let, a který podmiňuje výkon takových rozhodnutí disponibilitou peněžních prostředků vybraných na základě jiné daně, aniž by jednotlivec měl možnost donutit veřejné orgány ke splnění jejich povinností, pokud je veřejné orgány neplní dobrovolně.

(1) Úř. věst. C 303, 8.9.2014.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/5

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Wojewódzki Sąd Administracyjny w Warszawie – Polsko) – Wrocław – Miasto na prawach powiatu v. Minister Infrastruktury i Rozwoju

(Věc C-406/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2004/18/ES - Veřejné zakázky na stavební práce - Zákonnost povinnosti uložené uchazečům realizovat určitou procentní část veřejné zakázky bez využití subdodavatelů - Nařízení (ES) č. 1083/2006 - Obecná ustanovení o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti - Povinnost členských států provést finanční opravu v souvislosti se zjištěnými nesrovnalostmi - Pojem ‚nesrovnalost‘ - Nutnost finanční opravy v případě porušení unijního práva v oblasti zadávání veřejných zakázek“)

(2016/C 335/05)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Wojewódzki Sąd Administracyjny w Warszawie

Účastníci původního řízení

Žalobce: Wrocław – Miasto na prawach powiatu

Žalovaný: Minister Infrastruktury i Rozwoju

Výrok

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2083/2005 ze dne 19. prosince 2005, musí být vykládána v tom smyslu, že veřejný zadavatel není oprávněn na základě ustanovení v zadávací dokumentaci veřejné zakázky požadovat, aby budoucí dodavatel této zakázky realizoval určitou procentní část stavebních prací, které jsou předmětem uvedené zakázky, vlastními prostředky.

Článek 98 nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999, ve spojení s čl. 2 bodem 7 tohoto nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že veřejný zadavatel v rámci veřejné zakázky na stavební práce týkající se projektu, na nějž byla poskytnuta finanční pomoc Unie, vyžadoval v rozporu se směrnicí 2004/18, aby budoucí dodavatel realizoval vlastními prostředky přinejmenším 25 % těchto prací, představuje „nesrovnalost“ ve smyslu uvedeného čl. 2 bodu 7, jež odůvodňuje nutnost uplatnit finanční opravu na základě uvedeného článku 98, pokud nelze vyloučit možnost, že toto porušení mělo dopad na rozpočet dotčeného fondu. Výše této opravy musí být určena s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem, které jsou relevantní ve vztahu ke kritériím uvedeným v odstavci 2 prvním pododstavci článku 98 uvedeného nařízení, a sice povaze zjištěné nesrovnalosti, její závažnosti a finanční ztrátě, která dotčenému fondu vznikla.

(1) Úř. věst. C 431, 1. 12. 2014.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/6

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 14. července 2016 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale per la Lombardia, Tribunale Amministrativo Regionale per la Sardegna – Itálie) – Promoimpresa srl (C-458/14) v. Consorzio dei comuni della Sponda Bresciana del Lago di Garda e del Lago di Idro, Regione Lombardia a Mario Melis a další (C-67/15) v. Comune di Loiri Porto San Paolo, Provincia di Olbia Tempio

(Spojené věci C-458/14 a C-67/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Veřejné zakázky a svoboda usazování - Článek 49 SFEU - Směrnice 2006/123/ES - Článek 12 - Koncese na veřejný majetek v přímořských, jezerních a říčních oblastech s hospodářským významem - Automatické prodloužení - Neexistence zadávacího řízení“)

(2016/C 335/06)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soudy

Tribunale Amministrativo Regionale per la Lombardia, Tribunale Amministrativo Regionale per la Sardegna

Účastníci původních řízení

Žalobci: Promoimpresa srl (C-458/14) a Mario Melis a další (C-67/15)

Žalovaní: Consorzio dei comuni della Sponda Bresciana del Lago di Garda e del Lago di Idro, Regione Lombardia (C-458/14), Comune di Loiri Porto San Paolo, Provincia di Olbia Tempio (C-67/15)

Za přítomnosti: Alessandro Piredda a další

Výrok

Článek 12 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu opatření, o jaké jde v původních řízeních, které stanoví automatické prodloužení stávajících povolení k využívání veřejného majetku v přímořských a jezerních oblastech k provozování turistických a rekreačních činností bez provedení jakéhokoliv výběru z potenciálních uchazečů.

Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou jde v původních řízeních, která umožňuje automatické prodloužení stávajících koncesí na veřejný majetek určených k provozování turistických a rekreačních činností v rozsahu, v němž mají tyto koncese nepochybný přeshraniční význam.

(1) Úř. věst. C 448, 15. 12. 2014.

Úř. věst. C 146, 4. 5. 2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/6

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 7. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof – Německo) – Citroën Commerce GmbH v. Zentralvereinigung des Kraffahrzeuggewerbes zur Aufrechterhaltung lauteren Wettbewerbs eV (ZLW)

(Věc C-476/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 98/6/ES a 2005/29/ES - Ochrana spotřebitele - Reklama, v níž je označena cena - Pojmy ‚nabídka‘ a ‚cena včetně daní‘ - Povinnost zahrnout do prodejní ceny motorového vozidla další nutné poplatky související s převozem tohoto vozidla“)

(2016/C 335/07)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesgerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Citroën Commerce GmbH

Žalovaný: Zentralvereinigung des Kraffahrzeuggewerbes zur Aufrechterhaltung lauteren Wettbewerbs eV (ZLW)

Výrok

Článek 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli ve spojení s článkem 1 a čl. 2 písm. a) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že náklady na převoz motorového vozidla od výrobce k prodejci, které nese spotřebitel, musí být zahrnuty do prodejní ceny tohoto vozidla uvedené v reklamě obchodníka, pokud tato reklama s ohledem na všechny své charakteristiky obsahuje z pohledu spotřebitele nabídku týkající se uvedeného vozidla. Je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda jsou naplněny všechny tyto znaky.

(1) Úř. věst. C 462, 22. 12. 2014.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/7

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 29. června 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hanseatisches Oberlandesgericht Hamburg – Německo) – trestní řízení proti Piotru Kossowskému

(Věc C-486/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Úmluva k provedení Schengenské dohody - Článek 54 a čl. 55 odst. 1 písm. a) - Listina základních práv Evropské unie - Článek 50 - Zásada ne bis in idem - Možnost trestního stíhání obviněného v členském státě po ukončení trestního řízení, které vůči němu zahájilo státní zastupitelství v jiném členském státě, bez důkladného vyšetřování - Neposouzení věci samé“)

(2016/C 335/08)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Hanseatisches Oberlandesgericht Hamburg

Účastník původního trestního řízení

Piotr Kossowski

Za přítomnosti: Generalstaatsanwaltschaft Hamburg

Výrok

Zásada ne bis in idem zakotvená v článku 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, podepsané dne 19. června 1990 v Schengenu (Lucembursko) musí být ve světle článku 50 Listiny základních práv Evropské unie vykládána v tom smyslu, že rozhodnutí státního zastupitelství o zastavení trestního stíhání, kterým bylo pravomocně ukončeno přípravné řízení – nedojde-li k jeho obnově či ke zrušení uvedeného rozhodnutí – vedené vůči určité osobě, aniž došlo k uložení sankcí, nelze kvalifikovat jako pravomocné rozhodnutí ve smyslu těchto článků, pokud z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že k ukončení uvedeného řízení došlo bez důkladného vyšetřování, přičemž nevyslechnutí poškozeného a případného svědka dokládá, že k takovému vyšetřování nedošlo.

(1) Úř. věst. C 16, 19.1.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/8

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 7. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour d'appel de Paris – Francie) – Genentech Inc. v. Hoechst GmbH, Sanofi-Aventis Deutschland GmbH

(Věc C-567/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Hospodářská soutěž - Článek 101 SFEU - Smlouva o nevýhradní licenci - Patent - Neporušení práv - Povinnost platit poplatek“)

(2016/C 335/09)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour d'appel de Paris

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Genentech Inc.

Žalované: Hoechst GmbH, Sanofi-Aventis Deutschland GmbH

Výrok

Článek 101 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby na základě takové licenční smlouvy, o jakou jde v původním řízení, byla nabyvateli licence uložena povinnost platit poplatek za využívání patentované technologie po celou dobu účinnosti této smlouvy v případě zrušení nebo neporušení patentů, které jsou předmětem licence, pokud nabyvatel licence mohl uvedenou smlouvu svobodně ukončit výpovědí s přiměřenou výpovědní lhůtou.

(1) Úř. věst. C 73, 2.3.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/8

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 5. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sofiyski gradski sad – Bulgarie) – trestní řízení proti Atanasovi Ognyanovovi

(Věc C-614/14) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 267 SFEU - Článek 94 jednacího řádu Soudního dvora - Obsah žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce - Vnitrostátní pravidlo, které ukládá vnitrostátnímu soudu povinnost vyloučit se z rozhodování z důvodu, že v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyjádřil předběžné stanovisko tím, že v ní vylíčil skutkový a právní rámec - Listina základních práv Evropské unie - Článek 47 druhý pododstavec a čl. 48 odst. 1 Listiny“)

(2016/C 335/10)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Sofiyski gradski sad

Účastník původního trestního řízení

Atanas Ognyanov

za účasti: Sofiyska gradska prokuratura

Výrok

Článek 267 SFEU a článek 94 jednacího řádu Soudního dvora, vykládané ve světle čl. 47 druhého pododstavce a čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu pravidlu vykládanému tak, že předkládajícímu soudu ukládá povinnost vyloučit se z rozhodování v projednávané věci z důvodu, že v rámci své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vylíčil skutkový a právní rámec této věci.

Unijní právo, zejména článek 267 SFEU, musí být vykládáno v tom smyslu, že nevyžaduje ani nezakazuje, aby po vydání rozsudku v řízení o předběžné otázce předkládající soud znovu vyslechl účastníky řízení a provedl nové dokazování, které by mohlo vést ke změně jeho skutkových a právních konstatování učiněných v rámci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jestliže uvedený soud zajistí plný účinek výkladu unijního práva, který podal Soudní dvůr Evropské unie.

3)	Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby předkládající soud uplatnil takové vnitrostátní pravidlo, jako je pravidlo dotčené v původním řízení, které je považováno za neslučitelné s uvedeným právem.

(1) Úř. věst. C 96, 23.03.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/9

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 14. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State – Belgie) – TNS Dimarso NV v. Vlaams Gewest

(Věc C-6/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Veřejné zakázky na služby - Směrnice 2004/18/ES - Článek 53 odst. 2 - Kritéria pro zadání zakázky - Hospodářsky nejvýhodnější nabídka - Metoda hodnocení - Pravidla, podle kterých je přidělována poměrná váha - Povinnost veřejného zadavatele vymezit ve výzvě k podávání nabídek poměrnou váhu kritérií pro zadání zakázky - Rozsah povinnosti“)

(2016/C 335/11)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Raad van State

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: TNS Dimarso NV

Žalovaný: Vlaams Gewest

Výrok

Článek 53 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, ve světle zásady rovného zacházení a povinnosti transparentnosti, která z ní vyplývá, musí být vykládán v tom smyslu, že veřejný zadavatel není v případě, kdy má být zakázka na služby zadána podle kritéria nabídky, která je z jeho hlediska hospodářsky nejvýhodnější, povinen seznámit potenciální uchazeče v oznámení o zakázce nebo zadávací dokumentaci o metodě hodnocení, kterou použije při posuzování a konkrétním seřazení nabídek. Uvedená metoda však nemůže vést ke změně kritérií pro zadání zakázky a jejich poměrné váhy.

(1) Úř. věst. C 118, 13. 4. 2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/10

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 13. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Supremo Tribunal Administrativo – Portugalsko) – Brisal – Auto Estradas do Litoral SA, KBC Finance Ireland v. Fazenda Pública

(Věc C-18/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 56 SFEU - Volný pohyb služeb - Omezení - Daňové právní předpisy - Zdanění obdržených úroků - Rozdílné zacházení s finančními institucemi rezidenty a s finančními institucemi nerezidenty“)

(2016/C 335/12)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Supremo Tribunal Administrativo

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Brisal – Auto Estradas do Litoral SA, KBC Finance Ireland

Žalovaná: Fazenda Pública

Výrok

Článek 49 ES nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle níž se srážková daň použije na odměny finančních institucí nerezidentů v členském státě, v němž jsou služby poskytnuty, zatímco odměna vyplacená finančním institucím rezidentům tohoto členského státu takovéto srážkové dani nepodléhá, za podmínky, že použití srážkové daně na finanční instituce nerezidenty je odůvodněno naléhavými důvody obecného zájmu a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení sledovaného cíle nezbytné.

Článek 49 ES brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která v případě finančních institucí nerezidentů zpravidla zdaňuje příjmy z úroků dosažené v dotyčném členském státě, aniž by jim byla poskytnuta možnost odečíst provozní náklady přímo související s dotčenou činností, zatímco finančním institucím residentům se takováto možnost přiznává.

Přísluší vnitrostátnímu soudu, aby na základě svého vnitrostátního práva posoudil, které provozní náklady mohou být považovány za přímo související s dotčenou činností.

(1) Úř. věst. C 118, 13. 4. 2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/10

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 14. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht München I – Německo) – Verband Sozialer Wettbewerb eV v. Innova Vital GmbH

(Věc C-19/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitelů - Nařízení (ES) č. 1924/2006 - Výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin - Článek 1 odstavec 2 - Působnost - Potraviny, které mají být takto dodány konečnému spotřebiteli - Tvrzení uvedená v obchodním sdělení, které bylo určeno výlučně pro zdravotnické odborníky“)

(2016/C 335/13)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht München I

Účastníci původního řízení

Žalobce: Verband Sozialer Wettbewerb eV

Žalovaná: Innova Vital GmbH

Výrok

Článek 1 odst. 2 nařízení č. 1924/2006 Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, ve znění nařízení Komise (EU) č. 1047/2012 ze dne 8. listopadu 2012, je třeba vykládat v tom smyslu, že do působnosti tohoto nařízení spadají výživová nebo zdravotní tvrzení uvedená v obchodním sdělení týkajícím se potraviny, která má být jako taková dodána konečnému spotřebiteli, když toto sdělení není určeno konečnému spotřebiteli, ale výhradně zdravotnickým odborníkům.

(1) Úř. věst. C 127, 20.4.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/11

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 7. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Central Administrativo Sul – Portugalsko) – Ambisig – Ambiente e Sistemas de Informação Geográfica SA v. AICP – Associação de Industriais do Concelho de Pombal

(Věc C-46/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Veřejné zakázky - Směrnice 2004/18/ES - Článek 48 odst. 2 písm. a) bod ii) druhá odrážka - Technická způsobilost hospodářských subjektů - Přímý účinek - Důkazní prostředky - Hierarchický vztah mezi osvědčením soukromého kupujícího a jednostranným prohlášením uchazeče - Zásada proporcionality - Zákaz zavedení podstatných změn stanovených dokladů“)

(2016/C 335/14)

Jednací jazyk: portugalština

Předkládající soud

Tribunal Central Administrativo Sul

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Ambisig – Ambiente e Sistemas de Informação Geográfica SA

Žalovaná: AICP – Associação de Industriais do Concelho de Pombal

za přítomnosti: Índice – ICT & Management Lda

Výrok

Článek 48 odst. 2 písm. a) bod ii) druhá odrážka směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby musí být vykládán v tom smyslu, že splňuje podmínky k přiznání jednotlivcům, při neprovedení tohoto ustanovení do vnitrostátního práva, práv, jichž se posledně uvedení mohou dovolávat vůči veřejným zadavatelům před vnitrostátními soudy, pokud je veřejný zadavatel veřejnoprávní entitou nebo byl pověřen na základě aktu veřejnoprávního orgánu výkonem služby ve veřejném zájmu pod kontrolou posledně uvedeného orgánu a pokud k tomu disponuje výjimečnými pravomocemi ve srovnání s tím, co vyplývá z pravidel použitelných na vztahy mezi jednotlivci.

Článek 48 odst. 2 písm. a) bod ii) druhá odrážka směrnice 2004/18 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání používání pravidel zavedených veřejným zadavatelem, jako jsou pravidla dotčená ve věci v původním řízení, která neumožňují hospodářskému subjektu prokázat technickou způsobilost prostřednictvím jednostranného prohlášení, ledaže by doložil, že je pro něj nemožné nebo značně obtížné získat osvědčení soukromého kupujícího.

Článek 48 odst. 2 písm. a) bod ii) druhá odrážka směrnice 2004/18 musí být vykládán v tom smyslu, že brání používání pravidel stanovených veřejným zadavatelem, jako jsou pravidla dotčená ve věci v původním řízení, která pod hrozbou vyloučení přihlášky uchazeče vyžadují, aby osvědčení soukromého kupujícího obsahovalo podpis ověřený notářem, advokátem nebo jiným příslušným subjektem.

(1) Úř. věst. C 146, 4.5.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/12

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 7. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sąd Najwyższy – Polsko) – Emmanuel Lebek v. Janusz Domino

(Věc C-70/15) (1)

(„Soudní spolupráce v občanských věcech - Nařízení (ES) č. 44/2001 - Článek 34 bod 2 - Žalovaný, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno - Uznávání a výkon rozhodnutí - Důvody pro zamítnutí - Absence včasného doručení návrhu na zahájení řízení žalobci, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno - Pojem ‚opravný prostředek‘ - Žádost o prominutí zmeškání lhůty - Nařízení (ES) č. 1393/2007 - Článek 19 odst. 4 - Doručování soudních a mimosoudních písemností - Lhůta, v níž je žádost o prominutí zmeškání lhůty přípustná“)

(2016/C 335/15)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Najwyższy

Účastníci původního řízení

Žalobce: Emmanuel Lebek

Žalovaný: Janusz Domino

Výrok

Pojem „opravný prostředek“ uvedený v čl. 34 bodu 2 nařízení č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje rovněž žádost o prominutí zmeškání lhůty, když uplynula lhůta pro podání řádného opravného prostředku.

Článek 19 odst. 4 poslední pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (doručování písemností) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že vylučuje použití ustanovení vnitrostátního práva, která se týkají režimu žádostí o prominutí zmeškání lhůty, pokud lhůta pro přípustnost podání takových žádostí, která je upřesněna ve sdělení členského státu, na které odkazuje uvedené ustanovení, uplynula.

(1) Úř. věst. C 171, 26.5.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/13

Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 14. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hoge Raad der Nederlanden – Nizozemsko) – Sprengen/Pakweg Douane BV v. Staatssecretaris van Financiën

(Věc C-97/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Společný celní sazebník - Kombinovaná nomenklatura - Čísla 8471 a 8521 - Vysvětlivky - Dohoda o obchodu s produkty informačních technologií - ‚Screenplays‘“)

(2016/C 335/16)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hoge Raad der Nederlanden

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Sprengen/Pakweg Douane BV

Žalovaný: Staatssecretaris van Financiën

Výrok

Kombinovaná nomenklatura uvedená v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění vyplývajícím z nařízení Komise (ES) č. 1549/2006 ze dne 17. října 2006 a nařízení Komise (ES) č. 1214/2007 ze dne 20. září 2007, musí být vykládána v tom smyslu, že takové přístroje, jako jsou screenplays dotčené v původním řízení, jejichž funkcí je uchovávání multimediálních souborů a jejich reprodukce na televizoru nebo na videomonitoru, patří do čísla 8521 uvedené nomenklatury.

(1) Úř. věst. C 171, 26.5.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/13

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 7. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Upravno sodišče Republike Slovenije – Slovinsko) – Občina Gorje v. Slovinská republika

(Věc C-111/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Společná zemědělská politika - Nařízení (ES) č. 1698/2005 - Nařízení (EU) č. 65/2011 - Financování z EZFRV - Podpora pro rozvoj venkova - Pravidla pro způsobilost operací a výdajů - Časová podmínka - Vyloučení v celém rozsahu - Snížení podpory“)

(2016/C 335/17)

Jednací jazyk: slovinština

Předkládající soud

Upravno sodišče Republike Slovenije

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Občina Gorje

Žalovaná: Slovinská republika

Výrok

Článek 71 nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle které jsou za výdaje způsobilé pro příspěvek z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova v rámci spolufinancování operace rozvoje venkova, kterou vybral dotčený řídicí orgán programu rozvoje venkova nebo která byla vybrána z jeho pověření, považovány pouze výdaje vynaložené po přijetí rozhodnutí o přidělení takové podpory.

Článek 71 odst. 3 nařízení č. 1698/2005 ve spojení s článkem 30 nařízení Komise (EU) č. 65/2011 ze dne 27. ledna 2011 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, v níž se stanoví zamítnutí žádosti o platbu, která souvisí s operací vybranou pro spolufinancování z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, v celém rozsahu, pokud určité výdaje vzniklé v souvislosti s touto operaci byly vynaloženy před přijetím rozhodnutí o přidělení takové podpory, jestliže příjemce podpory nepodal v rámci své žádosti o platbu úmyslně nepravdivé prohlášení.

(1) Úř. věst. C 245, 27.7.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/14

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 30. června 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) – Spojené království) – Secretary of State for the Home Department v. NA

(Věc C-115/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Články 20 SFEU a 21 SFEU - Směrnice 2004/38/ES - Článek 13 odst. 2 první pododstavec písm. c) - Nařízení (EHS) č. 1612/68 - Článek 12 - Právo pobytu rodinných příslušníků občana Unie - Manželství mezi občanem Unie a státním příslušníkem třetí země - Akty domácího násilí - Rozvod po odjezdu občana Unie - Zachování práva pobytu státního příslušníka třetího státu pečujícího o společné děti, které jsou občany Unie“)

(2016/C 335/18)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division)

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Secretary of State for the Home Department

Žalovaný: NA

Za přítomnosti: Aire Centre

Výrok

Článek 13 odst. 2 první pododstavec písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že státní příslušník třetího státu rozvedený s občanem Unie, z jehož strany se během manželství stal obětí domácího násilí, nemůže mít na základě tohoto ustanovení nárok na zachování práva pobytu v hostitelském členském státě, pokud zahájení řízení o rozvodu následovalo po odjezdu manžela či manželky, který je občanem Unie, z tohoto členského státu.

Článek 12 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství musí být vykládán v tom smyslu, že dítě a rodič, který je státním příslušníkem třetího státu, do jehož výlučné péče je dítě svěřeno, mají na základě tohoto ustanovení právo pobytu v hostitelském členském státě v situaci, jakou je situace v původním řízení, kdy druhý rodič je občanem Unie a pracoval v tomto členském státě, ale ukončil pobyt v tomto členském státě dříve, než tam dítě zahájilo školní docházku.

Článek 20 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nepřiznává právo pobytu v hostitelském členském státě ani nezletilému občanu Unie, který v tomto členském státě, jehož není státním příslušníkem, pobývá od svého narození, ani rodiči, státnímu příslušníku třetího státu, do jehož výlučné péče je tento nezletilec svěřen, pokud tyto osoby mají právo pobytu v tomto členském státě na základě ustanovení sekundárního unijního práva.

Článek 21 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že přiznává uvedenému nezletilému občanu Unie právo pobytu v hostitelském členském státě, pokud splňuje podmínky uvedené v čl. 7 odst. 1 směrnice 2004/38, což musí ověřit předkládající soud. Pokud tomu tak je, téže ustanovení umožňuje rodiči, který o tohoto občana Unie skutečně pečuje, pobývat s ním v hostitelském členském státě.

(1) Úř. věst. C 171, 26.5.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/15

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. června 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesfinanzhof – Německo) – Max-Heinz Feilen v. Finanzamt Fulda

(Věc C-123/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Daně - Volný pohyb kapitálu - Dědická daň - Právní úprava členského státu, podle níž lze snížit dědickou daň z dědictví, jehož součástí je majetek, který již byl dříve předmětem dědictví, z něhož byla v tomto členském státě zaplacena taková daň - Omezení - Odůvodnění - Soudržnost daňového systému“)

(2016/C 335/19)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesfinanzhof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Max-Heinz Feilen

Žalovaný: Finanzamt Fulda

Výrok

Článek 63 odst. 1 a článek 65 SFEU nebrání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která pro případy nabytí majetku z důvodu úmrtí osobami zařazenými do určité daňové třídy stanoví snížení dědické daně, pokud pozůstalost zahrnuje majetek, který již byl zděděn v průběhu deseti let před tímto nabytím, za podmínky, že z tohoto dříve nabytého majetku byla vyměřena dědická daň v tomto členském státě.

(1) Úř. věst. C 213, 29.6.2015

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/16

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. června 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sächsisches Oberverwaltungsgericht – Německo) – Lidl GmbH & Co. KG v. Freistaat Sachsen

(Věc C-134/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Nařízení (ES) č. 543/2008 - Zemědělství - Společná organizace trhů - Obchodní normy - Čerstvé hotově balené drůbeží maso - Povinnost uvádět na hotovém balení nebo na štítku na něm připevněném celkovou cenu a cenu za hmotnostní jednotku - Listina základních práv Evropské unie - Článek 16 - Svoboda podnikání - Přiměřenost - Článek 40 odst. 2 druhý pododstavec SFEU - Zákaz diskriminace“)

(2016/C 335/20)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Sächsisches Oberverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Lidl GmbH & Co. KG

Žalovaný: Freistaat Sachsen

Výrok

Zkoumání první předběžné otázky neodhalilo nic, čím by mohla být dotčena platnost čl. 5 odst. 4 písm. b) nařízení Komise (ES) č. 543/2008 ze dne 16. června 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o obchodní normy pro drůbeží maso, s ohledem na svobodu podnikání, jak je stanovena článkem 16 Listiny základních práv Evropské unie.

2)	Zkoumání druhé otázky neodhalilo nic, čím by mohla být dotčena platnost čl. 5 odst. 4 písm. b) nařízení č. 543/2008 s ohledem na zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v čl. 40 odst. 2 druhém pododstavci SFEU.

(1) Úř. věst. C 205, 22.6.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/16

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 30. června 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal de première instance de Liège – Belgie) – Guy Riskin, Geneviève Timmermans v. Belgický stát

(Věc C-176/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Volný pohyb kapitálu - Články 63 a 65 SFEU - Článek 4 SEU - Přímé daně - Zdanění dividend - Bilaterální dohoda o zamezení dvojímu zdanění - Třetí stát - Rozsah působnosti“)

(2016/C 335/21)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal de première instance de Liège

Účastníci původního řízení

Žalobci: Guy Riskin, Geneviève Timmermans

Žalovaný: Belgický stát

Výrok

Články 63 a 65 SFEU ve spojení s článkem 4 SEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát v takové situaci, jako je ta, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, neposkytl nárok na výhodné zacházení přiznaný akcionáři rezidentovi – který vyplývá z bilaterální daňové dohody o zamezení dvojímu zdanění uzavřené mezi tímto členským státem a třetím státem, podle níž se srážková daň vybraná třetím státem nepodmíněně započítá na daň dlužnou v uvedeném členském státě bydliště akcionáře – i akcionáři rezidentovi, který pobírá dividendy pocházející z členského státu, s nímž tento členský stát bydliště uzavřel bilaterální daňovou dohodu o zamezení dvojímu zdanění, která podmiňuje přiznání takovéhoto započtení splněním dodatečných podmínek stanovených vnitrostátním právem.

(1) Úř. věst. C 221, 6. 7. 2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/17

Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 30. června 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sąd Rejonowy dla Wrocławia-Śródmieścia – Polsko) – Alicja Sobczyszyn v. Szkoła Podstawowa w Rzeplinie

(Věc C-178/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Úprava pracovní doby - Směrnice 2003/88/ES - Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok - Učitelé - Dovolená na zotavenou - Dovolená za kalendářní rok, která se překrývá s dovolenou na zotavenou - Nárok na poskytnutí dovolené za kalendářní rok v jiném období“)

(2016/C 335/22)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Rejonowy dla Wrocławia-Śródmieścia

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Alicja Sobczyszyn

Žalovaná: Szkoła Podstawowa w Rzeplinie

Výrok

Článek 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě či zvyklosti, jako je ta, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, podle níž může být pracovníkovi, který čerpal dovolenou na zotavenou, jež mu byla poskytnuta v souladu s vnitrostátním právem, v době dovolené za kalendářní rok stanovené v rozvrhu čerpání dovolených na pracovišti, kde je zaměstnán, odepřen po skončení dovolené na zotavenou nárok na čerpání placené dovolené za kalendářní rok v pozdější době, a to pokud se účel nároku na dovolenou na zotavenou liší od účelu nároku na dovolenou za kalendářní rok, což musí posoudit vnitrostátní soud.

(1) Úř. věst. C 245, 27. 7. 2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/18

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 13. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Düsseldorf – Německo) – Joachim Pöpperl v. Land Nordrhein-Westfalen

(Věc C-187/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 45 SFEU - Volný pohyb pracovníků - Úředník členského státu, který opustil veřejnou službu za účelem přijetí zaměstnání v jiném členském státě - Vnitrostátní právní předpisy, které v takovém případě stanoví ztrátu práv na starobní důchod získaných ve veřejné službě a zpětnou účast ve všeobecném systému důchodového pojištění“)

(2016/C 335/23)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Düsseldorf

Účastnice původního řízení

Žalobce: Joachim Pöpperl

Žalovaná: Land Nordrhein-Westfalen

Výrok

Článek 45 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, podle níž osoba, která má v jednom členském státě postavení úředníka a která je – za účelem přijetí zaměstnání v jiném členském státě – ze služebního poměru na vlastní žádost uvolněna, ztrácí práva na starobní důchod ze systému důchodového zabezpečení úředníků a je se zpětnou účinností pojištěna ve všeobecném systému důchodového pojištění, z něhož vzniká nárok na nižší starobní důchod, než který by plynul z uvedených práv.

Článek 45 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že zajistit plnou účinnost tohoto článku a v takové situaci, jaká nastala ve věci v původním řízení, přiznat pracovníkům práva na starobní důchod srovnatelná s právy úředníků, kteří si zachovávají práva na starobní důchod odpovídající – navzdory změně veřejného zaměstnavatele – odslouženým dobám, musí vnitrostátní soud tím, že vyloží vnitrostátní právo v souladu s uvedeným článkem, respektive, není-li takový výklad možný, tím, že za účelem uplatnění stejného režimu, jaký platí pro uvedené úředníky, neuplatní žádné ustanovení vnitrostátního práva, které by bylo v rozporu s unijním právem.

(1) Úř. věst. C 245, 27.7.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/18

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour d'appel de Paris – Francie) – Granarolo SpA v. Ambrosi Emmi France SA

(Věc C-196/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Justiční spolupráce v občanských a obchodních věcech - Nařízení (ES) č. 44/2001 - Článek 5 body 1 a 3 - Příslušný soud - Pojmy ‚smlouva nebo nároky ze smlouvy‘ a ‚věci týkající se deliktní odpovědnosti‘ - Náhlé přerušení zavedených dlouhodobých obchodních vztahů - Žaloba na náhradu škody - Pojmy ‚prodej zboží‘ a ‚poskytování služeb‘“)

(2016/C 335/24)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour d'appel de Paris

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Granarolo SpA

Žalovaná: Ambrosi Emmi France SA

Výrok

Článek 5 bod 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že žaloba na náhradu škody založená na náhlém přerušení takových zavedených dlouhodobých obchodních vztahů, jako jsou vztahy dotčené ve věci v původním řízení, nespadá do oblasti deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti ve smyslu tohoto nařízení, pokud mezi stranami existoval tacitní smluvní vztah, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. Důkaz existence takového tacitního smluvního vztahu se musí zakládat na souboru shodujících se okolností, mezi které mohou patřit existence zavedených dlouhodobých obchodních vztahů, dobrá víra smluvních stran, pravidelnost operací a jejich vývoj v čase vyjádřený v množství a v hodnotě, případné dohody o vyfakturovaných cenách nebo o poskytnutých slevách, jakož i vzájemná korespondence.

Článek 5 bod 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že takové zavedené dlouhodobé obchodní vztahy, jako jsou vztahy dotčené ve věci v původním řízení, musejí být kvalifikovány jako „smlouva o prodeji zboží“, jestliže je závazkem typickým pro dotčenou smlouvu dodání zboží, nebo jako „smlouva o poskytování služeb“, pokud je tímto závazkem poskytování služeb, což přísluší určit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 213, 29.6.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/19

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. června 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Judecătoria Sibiu – Rumunsko) – Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice Brașov (DGRFP) v. Vasile Toma, Biroul Executorului Judecătoresc Horațiu-Vasile Cruduleci

(Věc C-205/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Listina základních práv Evropské unie - Článek 47 - Právo na přístup k soudu - Zásada rovnosti zbraní - Zásady rovnocennosti a efektivity - Řízení o výkonu soudního rozhodnutí, kterým se nařizuje vrácení daně vybrané v rozporu s unijním právem - Osvobození orgánů veřejné moci od některých soudních výloh - Pravomoc Soudního dvora“)

(2016/C 335/25)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Judecătoria Sibiu

Účastníci původního řízení

Žalobce: Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice Brașov (DGRFP)

Žalovaní: Vasile Toma, Biroul Executorului Judecătoresc Horațiu-Vasile Cruduleci

Výrok

Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i zásady rovnocennosti a efektivity je nutno vykládat v tom smyslu, že nebrání takové právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, podle níž jsou právnické osoby veřejného práva při podání námitek proti výkonu soudního rozhodnutí týkajícího se vrácení daní, jež byly vybrány v rozporu s unijním právem, osvobozeny od soudních poplatků a zároveň se na ně při podání návrhu na zastavení takového vykonávacího řízení nevztahuje povinnost složit kauci, kdežto na návrhy, které v rámci těchto řízení podají fyzické a právnické osoby soukromého práva, se povinnost úhrady těchto soudních výloh v zásadě vztahuje.

(1) Úř. věst. C 245, 27. 7. 2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/20

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 7. července 2016 – Polská republika v. Evropská komise

(Věc C-210/15 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - EZOZF a EZFRV - Výdaje vyloučené z financování Unie - Nařízení (ES) č. 1257/1999 a č. 1698/2005 - Předčasný odchod zemědělců do důchodu - Ukončení veškeré obchodní zemědělské činnosti s konečnou platností“)

(2016/C 335/26)

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Polská republika (zástupce: B. Majczyna, zmocněnec)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: A. Szmytkowska a D. Triantafyllou, zmocněnci)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Polská republika ponese náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 236, 20.7.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/20

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 7. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Pécsi Törvényszék – Maďarsko) – Hőszig Kft. v. Alstom Power Thermal Services

(Věc C-222/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Ustanovení o soudní příslušnosti - Soudní spolupráce v občanských věcech - Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - Nařízení (ES) č. 44/2001 - Článek 23 - Ustanovení vložené do obecných podmínek - Souhlas smluvních stran s uvedenými podmínkami - Platnost a určitost takového ustanovení“)

(2016/C 335/27)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Pécsi Törvényszék

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Hőszig Kft.

Žalovaný: Alstom Power Thermal Services

Výrok

Článek 23 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že ustanovení o soudní příslušnosti, jako je ustanovení dotčené ve věci v původním řízení, které je obsaženo v obecných podmínkách objednatele pro dodávky zmíněných v nástrojích konstatujících uzavření smluv mezi stranami a předaných při uzavření smluv a určuje jako příslušné soudy města členského státu, splňuje požadavky uvedeného ustanovení týkající se souhlasu stran a určitosti obsahu uvedeného ustanovení.

(1) Úř. věst. C 245, 27.7.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/21

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank Den Haag – Nizozemsko) – Brite Strike Technologies Inc. v. Brite Strike Technologies SA

(Věc C-230/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Soudní spolupráce v občanských věcech - Nařízení (ES) č. 44/2001 - Článek 22 bod 4 - Soudní příslušnost pro spory v oblasti práv duševního vlastnictví - Článek 71 - Smlouvy uzavřené členskými státy ve zvláště vymezených věcech - Úmluva Beneluxu o duševním vlastnictví - Soudní příslušnost pro spory týkající se ochranných známek a průmyslových vzorů Beneluxu - Článek 350 SFEU“)

(2016/C 335/28)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Den Haag

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Brite Strike Technologies Inc.

Žalovaná: Brite Strike Technologies SA

Výrok

Článek 71 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ve spojení s článkem 350 SFEU nebrání tomu, aby se pravidlo pro určení příslušnosti pro spory týkajících se ochranných známek a průmyslových vzorů Beneluxu uvedené v článku 4.6 úmluvy Beneluxu o duševním vlastnictví (ochranné známky a vzory) ze dne 25. února 2005 podepsané v Haagu Belgickým královstvím, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím vztahovalo na tyto spory.

(1) Úř. věst. C 254, 3.8.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/22

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 30. června 2016 – Belgické království v. Evropská komise

(Věc C-270/15 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Podpory poskytované belgickými orgány na financování testů prováděných za účelem zjištění přenosných spongiformních encefalopatií u skotu - Selektivní výhoda - Rozhodnutí prohlašující tyto podpory za částečně neslučitelné s vnitřním trhem“)

(2016/C 335/29)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Belgické království (zástupci: C. Pochet a J.-C. Halleux, zmocněnci, ve spolupráci s L. Van den Hendem, advocaat)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: S. Noë a H. van Vliet, zmocněnci)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Belgické království ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

(1) Úř. věst. C 254, 3.8.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/22

Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 14. července 2016 – Sea Handling SpA, v likvidaci v. Evropská komise

(Věc C-271/15 P) (1)

(„Kasační opravný prostředek - Právo veřejnosti na přístup k dokumentům orgánů Evropské unie - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Článek 4 odst. 2 třetí odrážka - Výjimky z práva na přístup k dokumentům - Nesprávný výklad - Povinnost poskytnout odůvodnění - Dokumenty související s řízením o kontrole státních podpor - Ochrana cílů inspekce, vyšetřování a auditu - Obecná domněnka o uplatnění výjimky z práva na přístup ke všem dokumentům ve správním spise - Rozsah domněnky důvěrnosti - Žádost o přístup ke stížnosti, která vedla k zahájení vyšetřování - Odepření přístupu - Převažující veřejný zájem“)

(2016/C 335/30)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Sea Handling SpA, v likvidaci (zástupci: B. Nascimbene a M. Merola, advokáti)

Další účastnice řízení: Evropská komise (zástupci: F. Clotuche-Duvieusart, D. Grespan a D. Nardi, zmocněnci)

Výrok

1)	Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)	Sea Handling SpA se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 311, 21. 9. 2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/23

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 14. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Consiglio di Stato – Itálie) – Maria Cristina Elisabetta Ornano v. Ministero della Giustizia, Direzione Generale dei Magistrati del Ministero

(Věc C-335/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Článek 119 Smlouvy o ES (později článek 141 ES) - Směrnice 75/117/EHS - Stejná odměna za práci pro muže a ženy - Článek 1 - Směrnice 92/85/EHS - Opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň - Článek 11 bod 2 písm. b) a čl. 11 bod 3 - Vnitrostátní právní předpisy stanovící příspěvek pro řádné soudce na náklady spojené s výkonem jejich profesní činnosti - Neexistence nároku na tento příspěvek u řádné soudkyně v případě povinné mateřské dovolené čerpané před 1. lednem 2005“)

(2016/C 335/31)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Maria Cristina Elisabetta Ornano

Žalovaný: Ministero della Giustizia, Direzione Generale dei Magistrati del Ministero

Výrok

Článek 119 Smlouvy o ES (později článek 141 ES), článek 1 směrnice Rady 75/117/EHS ze dne 10. února 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se uplatňování zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy, čl. 11 bod 2 písm. b) směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), jakož i čl. 11 bod 3 směrnice 92/85 musí být vykládány v tom smyslu, že pokud dotyčný členský stát nestanovil zachování všech složek odměny, na které měla řádná soudkyně nárok před mateřskou dovolenou, nebrání uvedená ustanovení takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou jde ve věci v původním řízení, podle které nemá řádná soudkyně v případě doby povinné mateřské dovolené předcházející 1. lednu 2005 nárok na příspěvek na náklady spojené s výkonem profesní činnosti řádných soudců, za podmínky, že tato zaměstnankyně měla během uvedené doby příjem ve výši nejméně rovnocenné dávce stanovené vnitrostátními předpisy v oblasti sociálního zabezpečení, kterou by pobírala v případě, že přeruší činnost ze zdravotních důvodů, což musí ověřit vnitrostátní soud.

(1) Úř. věst. C 294, 7. 9. 2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/24

Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 30. června 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Curtea de Apel Bucureşti – Rumunsko) – Selena România Srl v. Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice (DGRFP) București

(Věc C-416/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Obchodní politika - Nařízení (ES) č. 1225/2009 - Článek 13 - Obcházení - Prováděcí nařízení (EU) č. 791/2011 - Otevřené síťoviny ze skleněných vláken pocházející z Čínské lidové republiky - Antidumpingové clo - Prováděcí nařízení (EU) č. 437/2012 - Zaslání z Tchaj-wanu - Zahájení šetření - Prováděcí nařízení (EU) č. 21/2013 - Rozšíření antidumpingového cla - Časová působnost - Zásada zákazu zpětné působnosti - Celní kodex Společenství - Vybrání dovozního cla po propuštění zboží“)

(2016/C 335/32)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Curtea de Apel Bucureşti

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Selena România Srl

Žalovaná: Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice (DGRFP) București

Výrok

Článek 1 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 21/2013 ze dne 10. ledna 2013, kterým se rozšiřuje konečné antidumpingové clo uložené prováděcím nařízením (EU) č. 791/2011 na dovoz některých otevřených síťovin ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky na dovoz některých otevřených síťovin ze skleněných vláken zasílaných z Tchaj-wanu a Thajska bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Tchaj-wanu a Thajska či nikoli, musí být vykládán v tom smyslu, že konečné antidumpingové clo rozšířené tímto ustanovením není se zpětnou účinností uplatnitelné na výrobky zaslané z Tchaj-wanu, které byly propuštěny do volného oběhu v Unii po dni, k němuž vstoupilo v platnost prováděcí nařízení Rady (EU) č. 791/2011 ze dne 3. srpna 2011 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímně uloženého cla na dovoz některých otevřených síťovin ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky, avšak přede dnem, k němuž vstoupilo v platnost nařízení Komise (EU) č. 437/2012 ze dne 23. května 2012 o zahájení šetření možného obcházení antidumpingových opatření uložených prováděcím nařízením č. 791/2011 a o zavedení celní evidence tohoto dovozu. Antidumpingové clo uložené čl. 1 odst. 1 nařízení č. 791/2011 je však uplatnitelné na dovoz takových výrobků, pokud se prokáže, že přestože byly tyto výroky zaslány z Tchaj-wanu a byl u nich deklarován původ z této země, pocházejí ve skutečnosti tyto výrobky z Čínské lidové republiky

(1) Úř. věst. C 346, 19. 10. 2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/25

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 7. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Krajského soudu v Ostravě – Česká republika) – Ivo Muladi v. Krajský úřad Moravskoslezského kraje

(Věc C-447/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Doprava - Směrnice 2003/59/ES - Povinnost získat výchozí kvalifikaci - Článek 4 - Získaná práva - Držitelé řidičského oprávnění uděleného před uplynutím lhůt podle článku 4 - Osvobození od povinnosti získat výchozí kvalifikaci - Vnitrostátní právní úprava, která pro osvobození od této povinnosti stanoví další požadavek, podle něhož musí být nejprve absolvováno pravidelné školení v rozsahu 35 hodin“)

(2016/C 335/33)

Jednací jazyk: čeština

Předkládající soud

Krajský soud v Ostravě

Účastníci původního řízení

Žalobce: Ivo Muladi

Žalovaný: Krajský úřad Moravskoslezského kraje

Výrok

Článek 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a směrnice Rady 91/439/EHS a zrušení směrnice Rady 76/914/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava ve věci v původním řízení, která pro výkon předmětného řidičského povolání požaduje, aby se osoby, na které se podle tohoto článku vztahuje osvobození od povinnosti získat výchozí kvalifikaci řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu, nejprve podrobily pravidelnému školení v rozsahu 35 hodin.

(1) Úř. věst. C 389, 23. 11. 2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/25

Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 30. června 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landesgericht Wiener Neustadt – Rakousko) – Admiral Casinos & Entertainment AG v. Balmatic Handelsgesellschaft mbH a další

(Věc C-464/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Článek 56 SFEU - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Vnitrostátní právní úprava členského státu, která při neexistenci koncese vydané příslušným orgánem pod hrozbou trestních sankcí zakazuje provozování výherních hracích přístrojů s omezenou výhrou (kleines Glücksspiel) - Omezení - Odůvodnění - Proporcionalita - Posouzení proporcionality na základě jak cíle právní úpravy v době jejího přijetí, tak na základě jejích účinků při jejím provádění - Účinky zjištěné empiricky a s určitostí“)

(2016/C 335/34)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landesgericht Wiener Neustadt

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Admiral Casinos & Entertainment AG

Žalovaná: Balmatic Handelsgesellschaft mbH a další

Výrok

Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že při posuzování proporcionality vnitrostátní restriktivní právní úpravy v oblasti hazardních her je třeba se opřít nejen o cíl této právní úpravy v době jejího přijetí, ale i o účinky uvedené právní úpravy posuzované po jejím přijetí.

(1) Úř. věst. C 398, 30.11.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/26

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 7. července 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Nejvyššího soudu České republiky – Česká republika) – Tommy Hilfiger Licensing LLC a další v. Delta Center a.s.

(Věc C-494/15) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sbližování právních předpisů - Směrnice 2004/48/ES - Dodržování práv duševního vlastnictví - Pojem ‚prostředník, jehož služby jsou užívány k porušování práva duševního vlastnictví‘ - Osoba, která má pronajatý areál tržnice a dává prodejní místa do podnájmu - Možnost vydat vůči této osobě soudní zákaz - Článek 11“)

(2016/C 335/35)

Jednací jazyk: čeština

Předkládající soud

Nejvyšší soud České republiky

Účastnice původního řízení

Dovolatelky: Tommy Hilfiger Licensing LLC, Urban Trends Trading BV, Rado Uhren AG, Facton kft, Lacoste SA, Burberry Limited

Další účastnice řízení: Delta Center a.s.

Výrok

Článek 11 věta třetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „prostředník, jehož služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva duševního vlastnictví“ ve smyslu tohoto ustanovení, zahrnuje osobu, která má pronajatu tržnici a jednotlivá prodejní místa v této tržnici podnajímá trhovcům, z nichž někteří svou plochu využívají k prodeji padělků výrobků chráněných ochrannými známkami.

Článek 11 věta třetí směrnice 2004/48 musí být vykládán v tom smyslu, že podmínky pro vydání soudního zákazu ve smyslu tohoto ustanovení vůči prostředníkovi, který poskytuje službu spočívající v pronajímání prodejních míst na tržnici, jsou totožné s podmínkami, které Soudní dvůr uvedl v rozsudku ze dne 12. července 2011, L’Oréal a další (C 324/09, EU:C:2011:474), a které platí v souvislosti se soudními zákazy, jež mohou být vydány vůči prostředníkům na on-line tržišti.

(1) Úř. věst. C 414, 14.12.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/27

Kasační opravný prostředek podaný dne 12. února 2016 Kenzo Tsujimoto proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 2. prosince 2015 ve věci T-414/13, Kenzo Tsujimoto v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

(Věc C-85/16 P)

(2016/C 335/36)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Kenzo Tsujimoto (zástupci: A. Wenninger-Lenz, M. Ring, advokátky, W. von der Osten-Sacken, advokát)

Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), Kenzo

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu (prvního senátu) vydaný dne 2. prosince 2015 ve věci T-414/13;

—	rozhodl s konečnou platností spor;

—	uložil EUIPO a společnosti Kenzo S.A. náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení vzniklých v řízení před odvolacím senátem

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Porušení čl. 76 odst. 2 nařízení o ochranné známce Společenství (dále jen „NOZS“)

Obě námitky předložené KENZO S.A. vycházejí z čl. 8 odst. 5 NOZS (1). V obou případech zohlednil odvolací senát důkazy předložené na podporu námitky založené na dobrém jménu, kterou podal subjekt podávající námitky v námitkovém řízení vedeném námitkovým oddělením za účelem prokázání řádného užívání ochranné známky. Je nesporné, že dotčené dokumenty byly podány po uplynutí lhůty pro předložení důkazů o existenci, platnosti a rozsahu ochrany staršího práva podle pravidla 19 odst. 1 nařízení č. 2868/95. Z pravidla 19 odst. 1 a 2 a z pravidla 20 odst. 1 nařízení č. 2868/95 vyplývá, že námitka podle čl. 8 odst. 5 musí být odmítnuta, pokud subjekt podávající námitku neprokáže ve lhůtě stanovené Úřadem dobré jméno starší ochranné známky. Tribunál měl nicméně za to, že odvolací senát měl posuzovací pravomoc k tomu, aby posoudil, zda zohlední dotčené důkazy předložené na podporu dobrého jména, a že odvolací senát tuto pravomoc stanovil, uplatnil a řádně odůvodnil zohlednění uvedených důkazů. Účastnice podávající kasační opravný prostředek má však za to, že závěr Tribunálu, kterým tuto pravomoc odvolacímu senátu přiznal, je stižen právní vadou a představuje nesprávné uplatnění pravidel 19 odst. 1 a 2 a 20 odst. 1 nařízení č. 2868/95.

Účastnice podávající kasační opravný prostředek si je vědoma skutečnosti, že další účastníci řízení mají za to, že přípustnost posouzení dokumentů, které byly předloženy na podporu řádného užívání, se má řídit nikoli pravidlem 20 odst. 1 nařízení č. 2868/95, ale pravidlem 50 odst. 1 třetí větou nařízení č. 2868/95 (2), které je zvláštním procesním ustanovením pro řízení před odvolacím senátem.

I pokud by měla být posuzovací pravomoc odvolacího senátu stanovena podle pravidla 50 odst. 1 třetí věty nařízení č. 2868/95, byla tato pravomoc uplatněna odvolacím senátem nesprávně a Tribunál nesprávně uplatnil čl. 76 odst. 2 NOZS, pakliže potvrdil závěry odvolacího senátu o neoddělitelnosti vztahu mezi prokázáním použití a prokázáním dobrého jména, což považoval za řádné uplatnění jeho posuzovací pravomoci. Odvolací senát totiž ani nevymezil rozsah své posuzovací pravomoci, tj. nevymezil, zda je třeba tuto pravomoc v projednávané věci uplatnit restriktivně či nikoli. Pokud by odvolací senát uplatnil svou posuzovací pravomoc správně, měl dojít k závěru, že tato posuzovací pravomoc musí být v souladu s rozsudkem Rintisch (věc C-120/12 P, Bernhard Rintisch v. OHIM) uplatněna restriktivně. Za daných okolností by tedy jediným správným způsobem řádného uplatnění této posuzovací pravomoci bylo, pokud by nebyly zohledněny dokumenty, které byly předloženy na podporu dobrého jména. Tribunál nezohlednil skutečnost, že odvolací senát řádně nevymezil rozsah své posuzovací pravomoci a tuto pravomoc neuplatnil v příslušném rozsahu, čímž jednal v rozporu s čl. 76 odst. 2 NOZS.

Porušení čl. 8 odst. 5 NOZS

Účastnice podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že Tribunál neporovnal ochranné známky „KENZO“ a „KENZO ESTATE“ jako celek, čímž jednal v rozporu s čl. 8 odst. 5 NOZS. Kromě toho účastnice podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že nároky týkající se dobrého jména byly Tribunálem potvrzeny na základě dokumentů, které by neměly být zohledněny, pokud by byly správně uplatněny právní předpisy a posuzovací pravomoc ze strany odvolacího senátu. Účastnice podávající kasační opravný prostředek dále tvrdí, že Tribunál pochybil v tom, že neprovedl celkové posouzení, pokud dospěl k závěru, že v případě sporné ochranné známky existuje pravděpodobnost, že by mohla být spojována se starší ochrannou známkou a že by mohla neprávem těžit z dobrého jména starší ochranné známky. Účastnice podávající kasační opravný prostředek závěrem tvrdí, že odvolací senát a Tribunál pochybily, pokud měly za to, že účastnice podávající kasační opravný prostředek neprokázala „řádný důvod“ ve smyslu čl. 8 odst. 5 NOZS.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 2009, L. 78, s. 1).

(2) Nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1; zvl. vyd. 17/01, s. 189).

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/28

Kasační opravný prostředek podaný dne 12. února 2016 Kenzo Tsujimoto proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 2. prosince 2015 ve věci T-522/13, Kenzo Tsujimoto v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví

(Věc C-86/16 P)

(2016/C 335/37)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Kenzo Tsujimoto (zástupci: Wenninger-Lenz, M. Ring, advokátky, W. von der Osten-Sacken, advokát)

Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, Kenzo

Návrhová žádání

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 2 prosince 2015 ve věci T-522/13;

—	vydal konečné rozhodnutí o sporu ve věci samé;

—	uložil EUIPO a společnosti Kenzo S.A. náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení před odvolacím senátem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Porušení čl. 76 odst. 2 nařízení o ochranné známce Evropského společenství

Obě námitky podané společností KENZO S.A. jsou založeny na čl. 8 odst. 5 nařízení o ochranné známce Společenství (dále jen „nařízení“) (1). V obou případech vzal odvolací senát na vědomí důkazy podporující tvrzení o dobrém jménu, které namítající uplatnil u námitkového oddělení za účelem stanovení skutečného užívání ochranné známky. Je nepochybné, že dotčené doklady byly předloženy po vypršení lhůty pro podávání důkazů o existenci, platnosti a rozsahu ochrany staršího práva podle pravidla 19 odst. 1 nařízení. Z pravidla 19 odst. 1 a 2 a pravidla 20 odst. 1 nařízení vyplývá, že námitka na základě čl. 8 odst. 5 musí být zamítnuta, pokud namítající neprokáže v průběhu lhůty, kterou mu Úřad stanoví, dobré jméno starší ochranné známky. Tribunál nicméně dospívá k závěru, že odvolací senát měl posuzovací pravomoc o tom, zda by měly být dotčené důkazy vzaty v úvahu na podporu tvrzení o dobrém jménu, že odvolací senát rozpoznal a vykonal posuzovací pravomoc a poskytl řádné důvody pro vzetí takových důkazů v úvahu. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek je naopak toho názoru, že rozhodnutí Tribunálu přiznávající odvolacímu senátu posuzovací pravomoc je stiženo nesprávným právním posouzením a vede k nesprávnému použití pravidla 19 odst. 1 a 2 a pravidla 20 odst. 1 nařízení.

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek si je vědoma toho, že další účastníci řízení tvrdí, že přípustnost uvážení dokladů předložených na podporu skutečného užívání na podporu tvrzení o dobrém jménu se neřídí pravidlem 20 odst. 1 nařízení, ale pravidlem 50 odst. 1 třetím pododstavcem nařízení č. 2868/95 (2), jakožto zvláštním procesním pravidlem před odvolacím senátem.

I kdyby byla posuzovací pravomoc odvolacího senátu vykládána v souladu s pravidlem 50 odst. 1 třetím pododstavcem nařízení, byla posuzovací pravomoc odvolacím senátem vykonána nesprávně a Tribunál nesprávně použil článek 76 odst. 2 tím, že uznal uvážení odvolacího senátu o neoddělitelném spojení důkazu o užívání a důkazu o dobrém jménu za řádný výkon jeho posuzovací pravomoci. Odvolací senát vlastně ani nestanovil rozsah své posuzovací pravomoci, např. stanovením toho, zda musí být posuzovací pravomoc v projednávaném případě vykonávána restriktivním způsobem či nikoliv. Kdyby odvolací senát vykonal svoji posuzovací pravomoc správně, uznal by, že posuzovací pravomoc musí být v souladu s rozsudkem Rintisch (Věc C-120/12 P, Bernhard Rintisch v. OHIM) vykonána restriktivním způsobem. Za těchto okolností by bylo jediným správným způsobem, jak vykonat posuzovací pravomoc, nevzetí v úvahu dokladů na podporu tvrzení o dobrém jménu. Tribunál přehlédl skutečnost, že odvolací senát nedokázal správně stanovit rozsah své posuzovací pravomoci a v takovém rozsahu svoji posuzovací pravomoc použil, čímž porušil čl. 76 odst. 2 nařízení.

Porušení článku 8 odst. 5 nařízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že Tribunál neporovnal ochranné známky „KENZO“ a „KENZO ESTATE“ jako celek a tím porušil čl. 8 odst. 5 nařízení. Kromě toho účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že tvrzení o dobrém jménu bylo potvrzeno Tribunálem na základě dokladů, které neměly být vzaty v úvahu v případě řádného použití práva a řádného výkonu posuzovací pravomoci odvolacím senátem. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek dále tvrdí, že Tribunál neučinil nezbytné celkové posouzení, když dospěl k závěru, že u napadené ochranné známky existuje možnost nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou a že by napadená ochranná známka neprávem těžila z dobrého jména starší ochranné známky. Konečně účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek tvrdí, že odvolací senát a Tribunál pochybily, když dospěly k závěru, že účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek nedoložila „řádný důvod“ ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení.

(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství, Úř. věst. L 78, s. 1

(2) Nařízení Komise (ES) č. 2868 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství, Úř. věst. L 303, s. 1

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/30

Kasační opravný prostředek podaný dne 12. února 2016 European Dynamics Luxembourg SA, Evropaïki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 2. prosince 2015 ve věci T-553/13, European Dynamics Luxembourg a Evropaïki Dynamiki v. Fusion for Energy

(Věc C-88/16 P)

(2016/C 335/38)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: European Dynamics Luxembourg SA, Evropaïki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE (zástupci: M. Sfyri, C.-N. Dede, D. Papadopoulou, dikigoroi)

Další účastník řízení: Společný evropský podnik pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy (F4E)

Usnesením ze dne 7. července 2016 Soudní dvůr (devátý senát) prohlásil kasační opravný prostředek za nepřípustný.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/30

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Okręgowy w Gorzowie Wielkopolskim (Polsko) dne 19. dubna2016 – Aleksandra Kubicka

(Věc C-218/16)

(2016/C 335/39)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Okręgowy w Gorzowie Wielkopolskim

Účastnice původního řízení

Aleksandra Kubicka

Předběžná otázka

Musejí být čl. 1 odst. 2 písm. k), čl. 1 odst. 2 písm. l) nebo článek 31 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (1) vykládány v tom smyslu, že umožňují odmítnout uznání věcných účinků odkazu „legatum per vindicationem“, zakotveného dědickým právem, pokud se tento odkaz týká vlastnického práva k nemovitosti nacházející se v členském státě, jehož právo institut odkazu s přímým věcným účinkem nezná?

(1) Úř. vest. L 201, s. 107

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/30

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Najwyższy (Polsko) dne 17. května 2016 – Polkomtel Sp. z o.o. v. Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej

(Věc C-277/16)

(2016/C 335/40)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Najwyższy

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Polkomtel Sp. z o.o.

Odpůrce: Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej

Předběžné otázky

Musí být článek 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) (1), v původním znění, ve spojení s jejím čl. 8 odst. 4, vykládán v tom smyslu, že v případě uložení povinnosti nákladově orientovat ceny k tíži operátora s významnou tržní silou může vnitrostátní regulační orgán v zájmu podpory účinnosti a trvalé hospodářské soutěže stanovit cenu za službu, k níž se tato povinnost váže, ve výši nacházející se pod úrovní nákladů operátora na poskytnutí této služby, jež byly ověřeny vnitrostátním regulačním orgánem a uznány za náklady vynaložené v příčinné souvislosti s touto službou?

Musí být čl. 13 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice), v původním znění, ve spojení s jejím čl. 8 odst. 4 a s článkem 16 Listiny základních práv Evropské unie, vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní regulační orgán může uložit operátorovi, který je povinen nákladově orientovat ceny, povinnost každoročně stanovovat cenu na základě nejaktuálnějších údajů o nákladech a takto stanovenou cenu včetně odůvodnění nákladů předkládat vnitrostátnímu regulačnímu orgánu před zavedením této ceny na trhu za účelem jejího ověření?

Musí být čl. 13 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice), v původním znění, ve spojení s článkem 16 Listiny základních práv Evropské unie, vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní regulační orgán může po operátorovi, který je povinen nákladově orientovat ceny, požadovat úpravu ceny jen tehdy, když operátor nejprve samostatně stanoví výši ceny a začne ji uplatňovat, anebo i tehdy, když operátor uplatňuje cenu ve výši předtím stanovené vnitrostátním regulačním orgánem, avšak z odůvodnění nákladů pro následující vykazované období vyplývá, že cena předtím stanovená vnitrostátním regulačním orgánem převyšuje náklady operátora?

(1) Úř. věst. 2002, L 108, s. 7; Zvl. vyd. 13/29, s. 323.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/31

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Aachen (Německo) dne 19. května 2016 – Frank Sleutjes

(Věc C-278/16)

(2016/C 335/41)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Aachen

Účastníci původního řízení

Frank Sleutjes

Další účastník řízení: státní zastupitelství Cáchy

Předběžná otázka

Je třeba vykládat článek 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU (1) ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení (Celex-č. 32010L0064) v tom smyslu, že pojem „rozsudek“ v § 37 odst. 3 StPO (Strafprozessordnung – trestní řád) zahrnuje rovněž trestní příkazy ve smyslu § 407 a násl. StPO?

(1) Úř. věst. L 280, s. 1.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/32

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Naczelny Sąd Administracyjny (Polsko) dne 30. května 2016 – Stanisław Pieńkowski v. Dyrektor Izby Skarbowej w Lublinie

(Věc C-307/16)

(2016/C 335/42)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Naczelny Sąd Administracyjny

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Stanisław Pieńkowski

Odpůrce: Dyrektor Izby Skarbowej w Lublinie

Předběžné otázky

Musí být čl. 146 odst. 1 písm. b), články 147, 131 a 273 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (1) vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vylučuje použití osvobození od daně na osobu povinnou k dani, která nesplňuje podmínku týkající se dosažení určité výše obratu za předchozí daňové období a ani neuzavřela smlouvu se subjektem, který je oprávněn vracet DPH cestujícím?

(1) Úř. věst. 2006, L 347, s. 1.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/32

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Naczelny Sąd Administracyjny (Polsko) dne 30. května 2016 – Kozuba Premium Selection sp. z o.o. z siedzibą w Warszawie v. Dyrektorowi Izby Skarbowej w Warszawie

(Věc C-308/16)

(2016/C 335/43)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Naczelny Sąd Administracyjny

Účastníci původního řízení

Stěžovatelka: Kozuba Premium Selection sp. z o.o. se sídlem ve Varšavě

Odpůrce: Dyrektor Izby Skarbowej w Warszawie

Předběžná otázka

Musí být čl. 135 odst. 1 písm. j) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (1) vykládán tak, že brání vnitrostátní právní úpravě [čl. 43 odst. 1 bod 10 zákona ze dne 11. března 2004 o dani ze zboží a služeb (ustawa z dnia 11 marca 2004 r. o podatku od towarów i usług) (Dz. U. č. 54, částka 535, v platném znění; dále jen „zákon o DPH“)], podle které je od DPH osvobozeno dodání budov, inženýrských staveb nebo jejich částí, s výjimkou případů, kdy:

a)	se dodání uskuteční v rámci prvního obydlení nebo před ním,

mezi prvním obydlením a dodáním budovy, inženýrské stavby nebo jejich částí uplynula méně než 2 léta v tom rozsahu, ve kterém čl. 2 bod 14 zákona o DPH definuje, že prvním obydlením je dání budov, inženýrských staveb nebo jejich částí do užívání při výkonu činnosti podléhající zdanění prvnímu nabyvateli nebo uživateli budov, inženýrských staveb nebo jejich částí po jejich:

a)	výstavbě, nebo

b)	přestavbě, pokud náklady na přestavbu ve smyslu předpisů o dani z příjmů představovaly alespoň 30 % počáteční hodnoty?

(1) Úř. věst. 2006, L 347, s. 1

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/33

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Rakousko) dne 31. května 2016 – Corbin Opportunity Fund Lp a další

(Věc C-309/16)

(2016/C 335/44)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobci: Corbin Opportunity Fund Lp, Corbin Capital Partners, Redwood Drawdown Master Fund Lp, Redwood Opportunity Master Fund Ltd, Redwood Capital Management LLC, Pontus Holdings Ltd, RMF Financial Holdings Sàrl

Žalovaný: FMA Österreichische Finanzmarktaufsichtsbehörde

Předběžné otázky

Je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (1), zejména její čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 bod 2 použitelná z hlediska časové a věcné působnosti na případ takové společnosti, nacházející se ve stavu řešení krize, jako je společnost ve věci v původním řízení, jejíž řešení krize začalo v rámci vnitrostátních mechanismů již před uplynutím lhůty pro provedení směrnice a pokračovalo po uplynutí prováděcí lhůty na základě vnitrostátních norem, kterými byla provedena uvedená směrnice?

Přiznává směrnice 2014/59/EU věřitelům takové společnosti, nacházející se ve stavu řešení krize, kteří podali k orgánu příslušnému k řešení krize návrh, aby tento orgán „prověřil a zakázal“ určité zamýšlené nebo již učiněné právní úkony (např. soudní smír) společnosti, nacházející se ve stavu řešení krize, vůči jiným věřitelům, práva, na jejichž ochranu mají věřitelé přístup k správnímu a soudnímu řízení?

(1) Úř. věst. L 173, s. 190.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/33

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Okręgowy w Warszawie (Polsko) dne 10. června 2016 – Piotr Zarski v. Andrzej Stadnicki

(Věc C-330/16)

(2016/C 335/45)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Okręgowy w Warszawie

Účastníci původního řízení

Odvolatel: Piotr Zarski

Odpůrce: Andrzej Stadnicki

Předběžné otázky

1)	Je nájem prostor službou ve smyslu čl. 2 bodu 1 a článku 3 (a bodů 2, 3, 7, 11, 18 a 23 odůvodnění) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (1)?

Je-li odpověď na první otázku kladná, je – v případě uzavření smlouvy o nájmu na dobu neurčitou – obchodní transakcí ve smyslu čl. 1 odst. 1, čl. 2 bodu 1 a článků 3, 6 a 8 (a bodů 1, 3, 4, 8, 9, 26, 35 odůvodnění) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU smlouva o nájmu, anebo jednotlivá zvlášť posuzovaná „transakce“ v podobě každé platby nájemného za poskytnutí prostor a přístupu k rozvodným sítím?

V případě, že podle odpovědi na druhou otázku je obchodní transakcí každá platba nájmu za poskytnutí prostor a přístupu k rozvodným sítím, musí být čl. 1 odst. 1, čl. 2 bod 1 a čl. 12 odst. 4 (a bod 3 odůvodnění) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU vykládány v tom smyslu, že členské státy mohou vyloučit použití směrnice na smlouvy o nájmu uzavřené před 16. březnem 2013, pokud k opoždění s jednotlivými platbami nájemného dochází po tomto datu?

(1) Úř. věst. 2011, L 48, s. 1.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/34

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Kehl (Německo) dne 21. června 2016 – trestní řízení proti C

(Věc C-346/16)

(2016/C 335/46)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Amtsgericht Kehl

Účastníci původního trestního řízení

Další účastník řízení: Staatsanwaltschaft Offenburg

Předběžné otázky

Mají se čl. 67 odst. 2 SFEU, jakož i články 20 a 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (1) (Schengenský hraniční kodex, dále jen „SHK“), nebo jiná pravidla Evropské unie vykládat v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní úpravě, která policejním orgánům dotčeného členského státu svěřuje pravomoc k tomu, aby v pásmu jdoucím až do hloubky 30 km podél státní hranice tohoto členského státu se smluvními státy Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 k zabránění nebo zamezení nedovoleného vstupu na svrchované území tohoto členského státu nebo za účelem prevence určitých trestných činů, které směřují proti bezpečnosti hranice nebo výkonu ochrany hranice nebo jsou spáchány v souvislosti s překročením hranic, provedli prohlídku věci bez ohledu na chování osoby, která danou věc s sebou přivezla, a bez ohledu na existenci mimořádných okolností, aniž by se podle článku 23 a násl. SHK dočasně znovu zavedeny hraniční kontroly na dotčené vnitřní hranici?

V případě kladné odpovědi na první otázku: Mají se čl. 67 odst. 2 SFEU, jakož i články 20 a 21 nařízení č. 562/2006 o SHK nebo jiná pravidla Evropské unie vykládat v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní úpravě nebo praxi, která trestnímu soudu tohoto členského státu umožňuje použít důkaz v neprospěch obviněného, přestože byl daný důkaz získán opatřením státu, které je v rozporu s předpisy Evropské unie?

(1) Úř. věst. L 105, s. 1.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/35

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nederlandstalige rechtbank van eerste aanleg Brussel (Belgie) dne 24. června 2016 – T.KUP SAS v. Belgický stát

(Věc C-349/16)

(2016/C 335/47)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Nederlandstalige rechtbank van eerste aanleg Brussel

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: T.KUP SAS

Žalovaný: Belgický stát

Předběžné otázky

Je nařízení č. 1294/2009 (1) neplatné ve vztahu k takovému dovozci, jako je dovozce dotčený v projednávané věci, na základě porušení čl. 17 odst. 1 základního nařízení (2) z důvodu, že Komise při svém přezkumu použila vzorek pouhých osmi dovozců, navzdory tomu, že by jinak byl posuzován omezený počet 21 dovozců?

Je nařízení č. 1294/2009 neplatné ve vztahu k takovému dovozci, jako je dovozce dotčený v projednávané věci, na základě porušení čl. 11 odst. 2 třetího pododstavce základního nařízení z důvodu, že Komise při svém přezkumu nedostatečně zohlednila předložené důkazy, jelikož do vzorku zahrnula pět velkých dovozců (v porovnání se třemi malými), jejichž informace zohlednila především?

Je nařízení č. 1294/2009 neplatné ve vztahu k takovému dovozci, jako je dovozce dotčený v projednávané věci, na základě porušení článků 2 a 3 nebo čl. 11 odst. 2, 5 a 9 základního nařízení z důvodu, že Komise při svém přezkumu neměla k dispozici odpovídající informace k tomu, aby určila, že dochází k pokračujícímu dumpingu a újmě?

4)	Je nařízení č. 1294/2009 neplatné ve vztahu k takovému dovozci, jako je dovozce dotčený v projednávané věci, na základě porušení článku 21 základního nařízení z důvodu, že Komise při svém přezkumu vyžaduje, aby existovaly konkrétní indicie, že dovozce je prodloužením platnosti nadměrně zatížen?

(1) Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1294/2009 ze dne 22. prosince 2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Vietnamu a Čínské lidové republiky rozšířeného na dovoz některé obuvi se svrškem z usně zasílané ze zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ ze zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao, na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 384/96 (Úř. věst. 2009, L 352, s. 1).

(2) Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1; zvl. vyd. 11/10, s. 45).

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/36

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Francie) dne 28. června 2016 – Christian Picart v. Ministre des finances et des comptes publics

(Věc C-355/16)

(2016/C 335/48)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobce: Christian Picart

Žalovaný: Ministre des finances et des comptes publics

Předběžné otázky

Lze na právo na usazení osob samostatně výdělečně činných, jak je definováno v článcích 1 a 4 dohody ze dne 21. června 1999 a článkem 12 přílohy I této dohody, pohlížet jako na ekvivalent svobody usazování zaručené osobám samostatně výdělečně činným článkem 43 Smlouvy o založení Evropského společenství, nyní článkem 49 Smlouvy o fungování Evropské unie?

Za předpokladu, že tomu tak je, je s ohledem na ustanovení článku 16 dohody na místě uplatnit judikaturu vyplývající z rozsudku C-470/04 ze dne 7. září 2006, která je novější než tato dohoda, v případě státního příslušníka členského státu, který přenesl své bydliště do Švýcarska a nadále si jen zachovává podíly ve společnostech řídících se právem tohoto členského státu, které mu dávají určitý vliv na rozhodování těchto společností a umožňují mu určovat jejich činnosti, aniž by tvrdil, že ve Švýcarsku hodlá vykonávat jinou nezávislou činnost než tu, kterou vykonával ve členském státu, jehož byl státním příslušníkem, a která spočívala ve správě těchto podílů?

3)	Za předpokladu, že toto právo není ekvivalentem svobody usazování, mělo by být vykládáno stejným způsobem, jakým to učinil Soudní dvůr Evropské unie ve vztahu ke svobodě usazování ve svém rozsudku C-470/04 ze dne 7. září 2006?

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/36

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nederlandstalige rechtbank van eerste aanleg te Brussel (Belgie) dne 27. června 2016 – trestní řízení proti Wamo BVBA, Luc Cecile Jozef Van Mol

(Věc C-356/16)

(2016/C 335/49)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Nederlandstalige rechtbank van eerste aanleg te Brussel

Účastníci původního trestního řízení

Wamo BVBA

Luc Cecile Jozef Van Mol

Předběžné otázky

Je třeba směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (1) vykládat v tom smyslu, že brání přijetí vnitrostátního zákona, který by všem fyzickým a právnickým osobám zakazoval šířit reklamu na zákroky estetické chirurgie a nechirurgické zákroky estetické medicíny, jak ho stanoví článek 20/1 Wet tot regeling van de vereiste kwalificaties om ingrepen van niet-heelkundige esthetische geneeskunde en esthetische heelkunde uit te voeren en tot regeling van de reclame en informatie betreffende die ingrepen (zákon ze dne 23. května 2013 upravujícího kvalifikaci požadovanou pro provádění nechirurgických zákroků estetické medicíny a zákroků estetické chirurgie, jakož i propagaci těchto zákroků a informování o nich) (Moniteur belge ze dne 2. července 2013), vložený prostřednictvím Wet houdende diverse bepalingen inzake gezondheid (zákon ze dne 10. dubna 2014 o různých ustanoveních v oblasti zdraví) (Moniteur belge ze dne 30. dubna 2014)?

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22).

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/37

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Litva) dne 28. června 2016 – UAB „Gelvora“ v. Valstybinė vartotojų teisių apsaugos tarnyba

(Věc C-357/16)

(2016/C 335/50)

Jednací jazyk: litevština

Předkládající soud

Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas

Účastníci původního řízení

Odvolatelka: UAB „Gelvora“

Odpůrce: Valstybinė vartotojų teisių apsaugos tarnyba

Předběžné otázky

Vztahuje se směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) na právní vztah mezi společností, na kterou přešla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávky, a fyzickou osobou, jíž vznikl odpovídající dluh na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, v případě, kdy uvedená společnost provádí úkony směřující k vymožení dané pohledávky?

V případě kladné odpovědi na první otázku, vztahuje se pojem „produkt“ uvedený v čl. 2 písm. c) směrnice na úkony prováděné při vymáhání pohledávky převzaté na základě smlouvy o postoupení pohledávky vůči fyzické osobě, jíž vznikl odpovídající dluh na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s původním věřitelem?

Vztahuje se uvedená směrnice na právní vztah mezi společností, na kterou přešla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávky, a fyzickou osobou, jíž vznikl odpovídající dluh na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, který již byl stanoven pravomocným soudním rozhodnutím, jehož výkonem byl pověřen soudní exekutor, v případě, kdy zmíněná společnost provádí souběžně úkony směřující k vymožení dané pohledávky?

V případě kladné odpovědi na třetí otázku, vztahuje se pojem „produkt“ uvedený v čl. 2 písm. c) směrnice na úkony prováděné při vymáhání pohledávky převzaté na základě smlouvy o postoupení pohledávky vůči fyzické osobě, jíž vznikl odpovídající dluh na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s původním věřitelem, který již byl stanoven pravomocným soudním rozhodnutím, jehož výkonem byl pověřen soudní exekutor?

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/38

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour administrative (Lucembursko) dne 24. června 2016 – UBS (Luxembourg) SA, Alain Hondequin, Holzem a další

(Věc C-358/16)

(2016/C 335/51)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour administrative

Účastníci původního řízení

Navrhovatelé: UBS (Luxembourg) SA, Alain Hondequin, Holzem a další

Předběžné otázky

Vztahuje se – zejména v souvislosti s článkem 41 Listiny základních práv Evropské unie (Listiny), který upravuje zásadu řádné správy – výjimka v podobě formulace „na něž se vztahuje trestní právo“, uvedená na konci ustanovení čl. 54 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS, a formulace „upravená trestním právem“, uvedená na začátku ustanovení čl. 54 odst. 3, na případ, ve kterém se na základě vnitrostátní právní úpravy uloží taková správní sankce, avšak který je z pohledu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) považován za případ spadající do oblasti trestního práva, jako je sankce, o kterou se jedná v původním řízení, kterou uložil vnitrostátní regulátor – vnitrostátní orgán dohledu –, a jež spočívá v tom, že bylo členovi vnitrostátní advokátní komory uloženo, aby u subjektu, který je pod dohledem uvedeného regulátora, ukončil výkon funkce jednatele či jiné funkce podléhající schválení, a zároveň se mu nařizuje, aby ze všech svých funkcí odstoupil v co nejkratší lhůtě?

Pokud jde o výše uvedenou sankci, která je na úrovni vnitrostátního práva považována za sankci správní, do jaké míry je existence povinnosti zachovávat služební tajemství, jehož se vnitrostátní orgán dohledu může dovolávat na základě výše citovaného ustanovení článku 54 směrnice 2004/39/ES, vázána na požadavky na spravedlivý proces zahrnující právo na účinnou právní ochranu, tak jak vyplývají z článku 47 Listiny, s přihlédnutím k požadavků, jež souběžně vyplývají z článků 6 a 13 EÚLP v oblasti spravedlivého procesu a práva na účinný právní prostředek nápravy, jakož i s přihlédnutím k zárukám stanoveným v článku 48 Listiny, zejména s ohledem na plný přístup dotčeného subjektu ke správnímu spisu vedeného u orgánu, který správní sankci uložil a jenž je zároveň vnitrostátním orgánem dohledu, aby tento subjekt, jemuž byla sankce uložena, mohl hájit své zájmy a občanská práva?

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/38

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hof van Cassatie (Belgie) dne 24. června 2016 – Ömer Altun a další, Absa NV a další v. Openbaar Ministerie

(Věc C-359/16)

(2016/C 335/52)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van Cassatie

Účastníci původního řízení

Navrhovatelé v řízení o kasačním opravném prostředku: Ömer Altun, Abubekir Altun, Sedrettin Maksutogullari, Yunus Altun, Absa NV, M. Sedat BVBA, Alnur BVBA

Odpůrce v řízení o kasačním opravném prostředku: Openbaar Ministerie

Předběžná otázka

Může soud jiného členského státu, než je vysílající členský stát, rozhodnout o neplatnosti potvrzení E 101 či toto nepoužít, pokud bylo potvrzení E 101 vydáno podle čl. 11 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 574/72 (1) ze dne 21. března 1972, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, ve znění použitelném před zrušením prostřednictvím čl. 96 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 (2) ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, pokud může na základě skutečností, které posuzuje, dojít k závěru, že uvedené potvrzení bylo získáno či uplatněno podvodem?

(1) (Úř. věst. 1972, L 74, s. 1; Zvl. vyd. 05/01, s. 83).

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2009, L 284, s. 1).

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/39

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Francie) dne 4. července 2016 – Association française des entreprises privées (AFEP) a další v. Ministre des finances et des comptes publics

(Věc C-365/16)

(2016/C 335/53)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Association française des entreprises privées (AFEP), Axa, Compagnie générale des établissements Michelin, Danone, ENGIE, dříve GDF Suez, Eutelsat Communications, LVMH Moët Hennessy-Louis Vuitton SA, Orange SA, Sanofi SA, Suez Environnement Company, Technip, Total SA, Vivendi, Eurazeo, Safran, Scor SE, Unibail-Rodamco SE, Zodiac Aerospace

Žalovaný: Ministre des finances et des comptes publics

Předběžné otázky

Brání článek 4 směrnice Rady 2011/96/EU ze dne 30. listopadu 2011 (1), zejména pak odst. 1 písm. a) výše uvedeného článku, takovému zdanění, jako je zdanění stanovené v článku 235b ZCA obecného daňového zákoníku, které je odváděno ze zisku rozděleného společností, která ve Francii podléhá korporační dani, a jehož základ daně představují rozdělované částky?

2)	Pokud bude odpověď na první otázku záporná, musí být takové zdanění, jako je zdanění stanovené v článku 235b ZCA obecného daňového zákoníku, považováno za „srážkovou daň“, od níž jsou podle článku 5 směrnice osvobozeny zisky rozdělované dceřinou společností?

(1) Směrnice Rady 2011/96/EU ze dne 30. listopadu 2011 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (Úř. věst. L 345, s. 8).

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/40

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hof van beroep te Brussel (Belgie) dne 5. července 2016 – Openbaar Ministerie v. Dawid Piotrowski

(Věc C-367/16)

(2016/C 335/54)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Hof van beroep te Brussel

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Openbaar Ministerie

Odpůrce: Dawid Piotrowski

Předběžné otázky

Musí být čl. 3 bod 3 rámcového rozhodnutí (1) o evropském zatýkacím rozkazu vykládán v tom smyslu, že předávání osob je přípustné pouze tehdy, pokud se tyto osoby podle práva vykonávajícího členského státu považují za plnoleté, nebo dovoluje výše uvedený článek vykonávajícímu členskému státu předávat i nezletilé, vůči nimž je možné na základě vnitrostátních předpisů uplatňovat od určitého věku (a případně za splnění řady podmínek) trestně právní odpovědnost?

Pro případ, že předávání nezletilých není podle čl. 3 bodu 3 rámcového rozhodnutí zakázáno: Musí pak být toto ustanovení vykládáno v tom smyslu, že

existence (teoretické) možnosti potrestat podle vnitrostátního práva nezletilé od určitého věku představuje dostatečné kritérium pro povolení předání (jinými slovy provedením abstraktního přezkumu na základě kritéria věku, od kterého se osoba považuje za trestně právně odpovědnou, aniž by byly zohledněny případné dodatečné podmínky) nebo

ani zásada vzájemného uznávání zakotvená v čl. 1 odst. 2 rámcového rozhodnutí, ani znění čl. 3 bodu 3 tohoto rámcového rozhodnutí nebrání provedení konkrétního přezkumu jednotlivého případu vykonávajícím členským státem, při kterém může být požadováno, aby v souvislosti osobou, o jejíž předání se žádá, byly splněny stejné podmínky pro trestně právní odpovědnost, které platí pro vlastní státní příslušníky vykonávajícího členského státu na základě jejich věku v době spáchání činů, na základě druhu trestného činu, z něhož jsou obviněni, a možná dokonce na základě dřívějších trestů ve vykonávajícím členském státě, které vedly k výchovnému opatření, a to i tehdy, pokud tyto podmínky ve vystavujícím členském státě neexistují?

3)	Pokud vykonávající členský stát může provést konkrétní přezkum, nemá pak být za účelem zabránění beztrestnosti činěn žádný rozdíl mezi předáním za účelem trestního stíhání a předáním za účelem výkonu trestu?

(1) Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. 2002, L 190, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 34).

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/41

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 11. července 2016 – Salvador Benjumea Bravo de Laguna v. Esteban Torras Ferrazzuolo

(Věc C-381/16)

(2016/C 335/55)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo, Sala Primera de lo Civil

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Salvador Benjumea Bravo de Laguna

Odpůrce: Esteban Torras Ferrazzuolo

Předběžná otázka

Je s unijním právem, konkrétně s nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (1), slučitelné podání návrhu na uplatnění práv z ochranné známky Společenství i z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v článku 18 zmíněného nařízení, a konkrétně v případech uvedených v čl. 2 odst. 2 španělského zákona č. 17/2001 ze dne 7. prosince 2001 o ochranných známkách (Ley 17/2001, de 7 de diciembre, de Marcas) (BOE č. 294 ze dne 8. prosince 2001)?

(1) Úř. věst. L 78, s. 1

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/41

Kasační opravný prostředek podaný dne 11. července 2016 Sharif University of Technology proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 28. dubna 2016 ve věci T-52/15, Sharif University of Technology v. Rada Evropské unie

(Věc C-385/16 P)

(2016/C 335/56)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Sharif University of Technology (zástupce: M. Happold, barrister)

Další účastnice řízení: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu (sedmého senátu) ze dne 28. dubna 2016 ve věci T-52/15 Sharif University of Technology v. Rada Evropské unie;

—	vyhověl jejím návrhovým žádáním, které přednesla před Tribunálem; a

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení vynaložených navrhovatelkou v obou stupních řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka se domáhá zrušení rozsudku Tribunálu, zrušení sporných aktů [přílohy rozhodnutí Rady 2014/776/SZBP (1) a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1202/2014 (2), a přílohy II rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP (3) a přílohy IX nařízení Rady (EU) č. 267/2012 (4) (ve znění článku 1 rozhodnutí 2014/776/SZBP, resp. článku 1 prováděcího nařízení (EU) č. 1202/2014)] v rozsahu, v němž ji označují za subjekt, na nějž se vztahují omezující opatření podle čl. 23 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 267/2002, přiznání náhrady újmy za zásah do jejího dobrého jména způsobeného akty Rady a uložení povinnosti Radě nahradit náklady řízení v řízení v prvním stupni i v řízení o kasačním opravném prostředku.

Navrhovatelka předkládá dva důvody kasačního opravného prostředku na podporu svého tvrzení, že je rozsudek Tribunálu stižen nesprávným právním posouzením, a že by jej měl Soudní dvůr zrušit a sám rozhodnout.

Zaprvé se Tribunál nesprávně opomněl vyjádřit k tomu, že Rada nedodržela podstatnou formální náležitost nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při přijetí rozhodnutí zahrnout SUT na seznam, neboť nepřistoupila k rozhodovacímu procesu, ke kterému byla povinna.

Zadruhé Tribunál Evropské unie nesprávně vyložil právní kritérium „podpora“ poskytované íránské vládě uvedené v čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP (ve znění pozdějších předpisů) a čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 (ve znění pozdějších předpisů), na které odkazovala Rada, když odůvodňovala označení navrhovatelky za subjekt, na nějž se vztahují omezující opatření, když nesprávně uzavřel, že důkaz předložený Radou potvrzuje zapsání navrhovatelky na seznam.

(1) Rozhodnutí Rady 2014/776/SZBP ze dne 7. listopadu 2014, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o

omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 325, s. 19).

(2) Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1202/2014 ze dne 7. listopadu 2014, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 325, s. 3).

(3) Rozhodnutí Rady ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39).

(4) Nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst. L 88, s. 1).

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/42

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vrhovno sodišče Republike Slovenije (Slovinsko) dne 15. července 2016 – T-2 družba za ustvarjanje, razvoj in trženje elektronskih komunikacij in opreme, d.o.o (v současné době v insolvenci) v. Slovinská republika

(Věc C-396/16)

(2016/C 335/57)

Jednací jazyk: slovinština

Předkládající soud

Vrhovno sodišče Republike Slovenije

Účastnice původního řízení

Navrhovatelka: T-2, družba za ustvarjanje, razvoj in trženje elektronskih komunikacij in opreme, d.o.o (v současné době v insolvenci)

Odpůrkyně: Slovinská republika

Předběžné otázky

Musí být snížení závazků na základě dohody o vyrovnání s věřiteli schválené pravomocným usnesením, které je předmětem původního řízení, považováno za změnu okolností zohledněných při výpočtu výše odpočtu DPH na vstupu, na základě čl. 185 odst. 1 směrnice o DPH (1), nebo za jinou situaci, ve které je odpočet nižší nebo vyšší než na jaký měla osoba povinná k dani nárok, na základě článku 184 směrnice o DPH?

2)	Musí být snížení závazků na základě dohody o vyrovnání s věřiteli schválené pravomocným usnesením, které je předmětem původního řízení, považováno za (částečné) nezaplacení plnění na základě čl. 185 odst. 2 první bod směrnice o DPH?

Musí členský stát, s ohledem na požadavky jasnosti a jistoty v právních vztazích, uložených unijním zákonodárcem a ustanovením článku 186 směrnice o DPH, pro účely vyžadování opravy odpočtu daně v případě úplného nebo částečného nezaplacení plnění, jak umožňuje čl. 185 odst. 2 druhý bod této směrnice, upravit konkrétně ve vnitrostátních právních předpisech případy nezaplacení plnění, tedy mezi ně zahrnout schválenou pravomocnou dohodu o vyrovnání s věřiteli (pokud spadá do konceptu nezaplacení plnění)?

(1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty

(Úř. věst. L 347, s. 1).

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/44

Usnesení Tribunálu ze dne 12. července 2016 – Janukovyč v. Rada

(Věc T-347/14) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Ukrajině - Zmrazení finančních prostředků - Seznam osob, subjektů a orgánů, jimž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje - Zařazení jména žalobce na seznam - Úprava návrhových žádání - Úmrtí žalobce - Nepřípustnost - Důkaz o tom, že zařazení na seznam je podložené - Zjevně opodstatněná žaloba“)

(2016/C 335/58)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Olga Stanislavivna Janukovyč, jako dědička Viktora Viktorovyče Janukovyče) (Kyjev, Ukrajina) (zástupce: T. Beazley, QC)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: původně E. Finnegan a J. P. Hix, poté J. P. Hix a P. Mahnič Bruni, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: S. Bartelt a D. Gauci, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článku 263 SFEU na zrušení rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 66, s. 26) ve znění prováděcího rozhodnutí Rady 2014/216/SZBP ze dne 14. dubna 2014, kterým se provádí rozhodnutí 2014/119/SZBP (Úř. věst. 2014, L 111, s. 91) a nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 66, s. 1), ve znění prováděcího nařízení Rady (EU) č. 381/2014 ze 14. dubna 2014, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2014, L 111, s. 33), a dále na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/143 ze dne 29. ledna 2015, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP (Úř. věst. 2015, L 24, s. 16), a nařízení Rady (EU) 2015/138 ze dne 29. ledna 2015, kterým se mění nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2015, L 24, s. 1), jakož i rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/364 ze dne 5. března 2015, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2015, L 62, s. 25), a prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/357 ze dne 5. března 2015, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2015, L 62, s. 1) v rozsahu, v němž se týkají V. Viktorovyče Janukovyče.

Výrok

Rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině a nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině se zrušují v jejich původním znění v rozsahu, v němž se týkají Viktora Viktorovyče Janukovyče.

2)	Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)	Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Olgou Stanislavivnou Janukovyč v souvislosti s návrhem na zrušení aktů uplatněným v žalobě.

4)	O. Stanislavivna Janukovyč jako dědička V. Viktorovyče Janukovyče ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou v souvislosti s návrhem na zrušení aktů uplatněných v návrhu na úpravu žaloby.

5)	Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 253, 4. 8. 2014.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/45

Usnesení Tribunálu ze dne 10. června 2016 – Pshonka v. Rada

(Věc T-380/14) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Ukrajině - Zmrazení finančních prostředků - Seznam osob, subjektů a orgánů, jimž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje - Zařazení žalobcova jména na seznam - Lhůta k podání žaloby - Přípustnost - Důkaz o tom, že zařazení na seznam je podložené - Zjevně opodstatněná žaloba“)

(2016/C 335/59)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Artem Viktorovych Pshonka (Moskva, Rusko) (zástupci: C. Constantina a J. M. Reymond, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: V. Piessevaux a A. Vitro, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: S. Bartelt a D. Gauci, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba na neplatnost rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. L 66, s. 26) a nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. L 66, s. 1), v rozsahu, v němž vztahují na žalobce.

Výrok

Rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině a nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině se v rozsahu, v němž se týkají Artema Viktorovyche Pshonky, zrušují.

2)	Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené A.V. Pshonkou.

3)	Evropská komise ponese vlastní náklady.

(1) Úř. věst. C 261, 11. 8. 2014.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/46

Usnesení Tribunálu ze dne 19. července 2016 – Itálie v. Komise

(Věc T-770/14) (1)

(„EFRR - Nařízení (ES) č. 1083/2006 - Program přeshraniční spolupráce ‚Itálie – Malta 2007-2013‘ - Nedodržení lhůty - Automatické zrušení závazků - Proporcionalita - Zásada spolupráce - Zásada partnerství - Vyšší moc - Povinnost odůvodnění - Žaloba po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná“)

(2016/C 335/60)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Italská republika (zástupci: G. Palmieri a P. Gentili, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise (zástupci: B. R. Killmann a D. Recchia, zmocněnci)

Předmět věci

Žaloba podaná na základě článku 263 SFEU a směřující jednak je zrušení nóty Ares (2014) 2975571 přijaté Komisí dne 11. září 2014, kterou Komise informovala Italskou republiku o automatickém zrušení, ke dni 31. prosince 2013, části zdrojů týkajících se závazků Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERR) dotčených v programu přeshraniční spolupráce „Itálie – Malta 2007-2013“, a jednak k tomu, aby Tribunál prohlásil za způsobilé k financování náklady týkající se projektů ImaGenX, Simit a PIM Energethica.

Výrok

1)	Žaloba se zamítá.

2)	Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 26, 26.1.2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/46

Usnesení Tribunálu ze dne 14. července 2016 – Alcimos Consulting v. ECB

(Věc T-368/15) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Žaloba na náhradu škody - Rozhodnutí přijatá Radou guvernérů ECB - Nouzová pomoc v oblasti likvidity poskytnutá řeckým bankám - Maximální rozsah - Nedostatek bezprostředního dotčení - Nepřípustnost - Nedodržení formálních náležitostí“)

(2016/C 335/61)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Alcimos Consulting SMPC (Atény, Řecko) (zástupkyně: F. Rodolaki, advokátka)

Žalovaná: Evropská centrální banka (zástupci: K. Laurinavičius a M. Szablewska, zmocněnci, ve spolupráci s H.-G. Kamannem, advokátem)

Předmět věci

Návrh podaný na základě článku 263 SFEU, který směřuje ke zrušení rozhodnutí Rady guvernérů ECB ze dne 28. června 2015, kterým bylo rozhodnuto o zachování maximálního rozsahu nouzové pomoci v oblasti likvidity poskytnuté řeckým bankám na úrovni přijaté dne 26. června 2015, a ze dne 6. července 2015, kterým bylo rozhodnuto o stejném zachování, jakož i o úpravě snížení hodnoty kolaterálu přijatého Řeckou centrální bankou z tohoto titulu, a dále návrh podaný na základě článku 268 SFEU, který směřuje k náhradě škody, která žalobkyni údajně vznikla v důsledku uvedených rozhodnutí.

Výrok

1)	Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)	Společnosti Alcimos Consulting SMPC se ukládá náhrada nákladů řízení.

(1) Úř. věst. C 302, 14. 9. 2015.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/47

Usnesení Tribunálu ze dne 19. července 2016 – Panzeri v. Parlament a Komise

(Věc T-677/15) (1)

(„Žaloba na neplatnost - Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Parlamentu - Příspěvek na parlamentní asistenci - Navrácení neoprávněně vyplacených částek - Nahrazení napadeného aktu během probíhajícího řízení - Nevydání rozhodnutí ve věci samé - Přípravný akt - Nepřípustnost“)

(2016/C 335/62)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Pier Antonio Panzeri (Calusco d'Adda, Itálie) (zástupce: C. Cerami, advokát)

Žalovaní: Evropský parlament (zástupci: S. Seyr a G. Corstens, zmocněnci), a Evropská komise (zástupci: J. Baquero Cruz a D. Nardi, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh zakládající se na článku 263 SFEU a znějící na zrušení zaprvé dopisu ředitele ředitelství B „pro finanční a sociální nároky poslanců“ generálního ředitelství pro finance Evropského parlamentu ze dne 21. září 2015, jímž bylo žalobci uloženo vrácení částky 83 764 eur a sděleno oznámení o dluhu ze dne 18. září 2015, které se k ní vztahuje, a zadruhé dopisu generálního tajemníka Evropského parlamentu ze dne 27. července 2012, kterým se žalobce informuje o ukončení šetření týkajícího se užívání jeho parlamentních příspěvků

Výrok

1)	Již není třeba rozhodnout o žalobě v rozsahu, v němž směřuje proti dopisu ředitele ředitelství B „pro finanční a sociální nároky poslanců“ generálního ředitelství pro finance Evropského parlamentu ze dne 21. září 2015 a oznámení dluhu č. 2015-1320 ze dne 18. září 2015.

2)	Ve zbývající části se žaloba odmítá jako nepřípustná.

3)	Pier Antonio Panzeri ponese vlastní náklady řízení a uhradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)	Evropský parlament ponese vlastní náklady řízení.

(1) Úř. věst. C 27, 25.1.2016.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/48

Usnesení předsedy Tribunálu ze dne 20. července 2016 – MSD Animal Health Innovation a Intervet international v. EMA

(Věc T-729/15 R)

(„Řízení o předběžných opatřeních - Přístup k dokumentům - Nařízení (ES) č. 1049/2001 - Dokumenty, které má k dispozici EMA a které obsahují informace předložené podnikem v rámci jeho žádosti o povolení uvedení léčivého přípravku na trh - Rozhodnutí o zpřístupnění dokumentů třetí osobě - Návrh na odklad vykonatelnosti - Naléhavost - Fumus boni juris - Vážení zájmů“)

(2016/C 335/63)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: MSD Animal Health Innovation GmbH (Schwabenheim, Německo), a Intervet international BV (Boxmeer, Nizozemsko) (zástupci: P. Bogaert, advokát, B. Kelly a H. Billson, solicitors, J. Stratford, QC, a C. Thomas, barrister)

Žalovaná: Evropská agentura pro léčivé přípravky (zástupci: T. Jabłoński, N. Rampal Olmedo, A. Spina, A. Rusanov a S. Marino, zmocněnci)

Předmět věci

Návrh na základě článků 278 a 279 SFEU, který v podstatě směřuje k odkladu vykonatelnosti rozhodnutí Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) EMA/785809/2015 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43, Zvl. vyd. 01/003, s. 331) třetí osobě zpřístupňují určité dokumenty obsahující informace předložené v rámci žádosti o povolení uvedení léčivého přípravku Bravecto na trh.

Výrok

Vykonatelnost rozhodnutí Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) EMA/785809/2015 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43, Zvl. vyd. 01/003, s. 331) třetí osobě zpřístupňují zprávy o toxikologických testech C 45151/28denní test kožní toxicity (polookluzní aplikace na 6 hodin) na krysách Wistar, C 45162/28denní test orální toxicity (krmení sondou) na krysách Wistar a C 88913/28denní test kožní toxicity (polookluzní aplikace na 6 hodin) na krysách Wistar, se odkládá.

2)	Agentuře EMA se ukládá, aby se zdržela šíření zpráv uvedených v bodě 1.

3)	O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/48

Žaloba podaná dne 21. července 2016 – Asna v. EUIPO – Wings Software (ASNA WINGS)

(Věc T-382/16)

(2016/C 335/64)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Asna, Inc. (San Antonio, Texas, Spojené státy) (zástupci: J. Devaureix aJ. C. Erdozain López, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Wings Software BVBA (Heist-Op-den-Berg, Belgie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatelka ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie „ASNA WINGS“ – Přihláška č. 11 388 352

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Usnesení pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 26. 4. 2016 ve věci R 436/2015-5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	přijal žalobu včetně všech dokumentů a odpovídajících kopií;

—	připustil provedení navrhovaných důkazů;

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Pochybení ohledně důkazu o používání předloženého protistranou.

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/49

Žaloba podaná dne 22. července 2016 – AIA v. EUIPO – Casa Montorsi (MONTORSI F. & F.)

(Věc T-389/16)

(2016/C 335/65)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Agricola italiana alimentare SpA (AIA) (San Martino Buon Albergo, Itálie) (zástupce: S. Rizzo, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Casa Montorsi Srl (Vignola, Itálie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitel sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie „MONTORSI F. & F.“ – Ochranná známka Evropské unie č. 5 681 663

Řízení před EUIPO: Řízení o prohlášení neplatnosti

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 28. dubna 2016, ve věci R 1239/2014-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—	Porušení čl. 53 odst. 3 nařízení č. 207/2009.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/50

Žaloba podaná dne 26. července 2016 – Starbucks v. EUIPO – Nersesyan (COFFEE ROCKS)

(Věc T-398/16)

(2016/C 335/66)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Starbucks Corp. (Seattle, Washington, Spojené státy) (zástupkyně: I. Fowler, Solicitor, a J. Schmitt, advokátka)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastník řízení před odvolacím senátem: Hasmik Nersesyan (Borgloon, Belgie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Přihlašovatel sporné ochranné známky: Další účastník řízení před odvolacím senátem

Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie obsahující slovní prvky „COFFEE ROCKS“ – Přihláška č. 11 881 943

Řízení před EUIPO: Námitkové řízení

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 24. května 2016 ve věci R 559/2015-4

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Úřadu ze dne 24. května 2016 ve věci R 559/2015-4; a

—	uložil žalovanému náhradu nákladů řízení nebo v případě, že do řízení vstoupí jako vedlejší účastník další účastník řízení, uložil náhradu nákladů řízení společně žalovanému a vedlejšímu účastníkovi.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—	Porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/51

Žaloba podaná dne 22. července 2016 – Berliner Stadtwerke v. EUIPO (berlinGas)

(Věc T-402/16)

(2016/C 335/67)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Berliner Stadtwerke GmbH (Berlín, Německo) (zástupce: O. Spieker, advokát)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie „berlinGas“ – Přihláška č. 14 067 714

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 12. května 2016, ve věci R 291/2016-1

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

Dovolávaný žalobní důvod

—	Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 7 odst. 2 nařízení č. 207/2009.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/51

Žaloba podaná dne 28. července 2016 – Stada Arzneimittel v. EUIPO – Vivatech (Immunostad)

(Věc T-403/16)

(2016/C 335/68)

Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Stada Arzneimittel AG (Bad Vilbel, Německo) (zástupci: R. Kaase a J. Plate, advokáti)

Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Vivatech (Paříž, Francie)

Údaje týkající se řízení před EUIPO

Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně

Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie „Immunostad –Ochranná známka Evropské unie č. 9 552 225

Řízení před EUIPO: Řízení o prohlášení neplatnosti

Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 19. dubna 2016, ve věci R 863/2015–5

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	napadené rozhodnutí zrušil;

—	uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení před odvolacím senátem.

Dovolávané žalobní důvody

—	Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—	Porušení článku 75 nařízení č. 207/2009.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/53

Žaloba podaná dne 14. června 2016 – ZZ a další v. Komise

(Věc F-29/16)

(2016/C 335/69)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobci: ZZ a další (zástupce: C. Cortese, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí o pozastavení vyplácení starobního důchodu ve výši 22 368,13 eur přijatého Komisí na základě článku 85 služebního řádu, který má být vybrán z pozůstalostního důchodu žalobce a ze sirotčího důchodu přiznaného jeho třem dětem.

Návrhová žádání žalobců

—

zrušit rozhodnutí Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO.4) ze dne 17. srpna 2015, jehož předmětem je vrácení neoprávněně vyplacených částek na základě starobního a sirotčího důchodu, pokud jde o práva ZZ a jejích dvou mladších synů, a v nezbytném rozsahu zrušit výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.

—	zrušit rozhodnutí Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO.4) ze dne 17. srpna 2015, jehož předmětem je vrácení neoprávněně vyplacených částek na základě starobního a sirotčího důchodu, pokud jde o práva X, a v nezbytném rozsahu zrušit implicitní rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.

—

uložit Komisi náhradu majetkové a morální újmy, kterou utrpěli žalobci z důvodu porušení jejich práva na řádnou správu a povinnosti administrativy s nimi jednat, ve výši:

—	rozdílu mezi odměnou ZZ přijímanou jako dočasným zaměstnancem úřadu EFSA v platové třídě AD 9, a odměnou, kterou by dostávala jako úředník Komise v platové třídě AD 12 pod dobu jednoho roku;

—

částky, jejíž vrácení je požadováno na žalobcích v napadeném rozhodnutí, zvýšené o rozdíl mezi částkou důchodů stanovenou v oznámení o změně č. 2 a částkou stanovenou v oznámení o změně č. 3, a to od okamžiku vstupu v platnost oznámení č. 3 až do okamžiku, kdy bude rodina schopná se přemístit do místa svého předchozího bydliště, přičemž tuto dobu lze spravedlivě odhadnout na jeden rok od rozhodnutí této věci.

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/54

Žaloba podaná dne 12. července 2016 – ZZ v. Komise

(Věc F-36/16)

(2016/C 335/70)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: ZZ (zástupci: N. de Montigny a J.-N. Louis, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí o nepovýšení žalobce do platové třídy AST7 v rámci povyšovacího období roku 2015.

Návrhová žádání žalobce

—	Zrušit rozhodnutí ze dne 13. listopadu 2015 o zveřejnění seznamu povýšených úředníků za povyšovací období roku 2015 v rozsahu, v němž nezahrnuje jméno žalobce;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

12.9.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 335/54

Žaloba podaná dne 29. července 2016 – ZZ v. EIB

(Věc F-37/16)

(2016/C 335/71)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: ZZ (zástupce: B. Maréchal, advokát)

Žalovaná: Evropská investiční banka (EIB)

Předmět a popis sporu

Zrušení rozhodnutí vydaného v rámci šetření v oblasti respektování důstojnosti osoby v práci vedeného v souvislosti s tvrzeními o sexuálním obtěžování, jímž se odmítá stížnost podaná žalobkyní i náhrada za nehmotnou újmu a léčebné náklady, které žalobkyni vznikly.

Návrhová žádání žalobce

—

Zrušit rozhodnutí ze dne 16. října 2015 vydané v rámci šetření v oblasti respektování důstojnosti osoby v práci iniciovaného žalobkyní dne 20. května 2015 proti jejímu mentorovi, vedeného vyšetřovací komisí, a zrušení zprávy vyšetřovací komise ze dne 14. září 2015 o podnětu k šetření v oblasti respektování důstojnosti osoby v práci podaném žalobkyní, v níž byla její stížnost zamítnuta a byla připojena nevhodná doporučení včetně anonymizace zprávy;

—	nahradit léčebné náklady vyplývající z újmy, která žalobkyni vznikla, a to ve výši (i) 977 eur do současnosti (včetně DPH) a (ii) v prozatímní výši 5 850 eur za budoucí léčebné náklady;

—	přiznat zadostiučinění za nehmotnou újmu, která žalobkyni vznikla, a to ve výši 20 000 eur;

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 335

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 59 12. září2016

Oznámeníč.	Obsah	Strana
	IV Informace
	INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
	Soudní dvůr Evropské unie
2016/C 335/01	Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie	1