12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/1

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/2

—

s ohledem na návrh nařízení Komise (D034120/02),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES (1), a zejména na čl. 6 odst. 2 tohoto nařízení,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/22/ES ze dne 15. března 2006 o minimálních podmínkách pro provedení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě a o zrušení směrnice Rady 88/599/EHS (2), a zejména na článek 9 odst. 3 uvedené směrnice,

—

s ohledem na stanovisko přijaté dne 30. června 2014 výborem uvedeným v čl. 18 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 (3),

—

s ohledem na čl. 5a odst. 3 písm. b) rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (4),

—

s ohledem na čl. 106 odst. 2 a 3 a odst. 4 písm. c) jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že cílem nařízení (ES) č. 1071/2009 je dobudování vnitřního trhu v silniční dopravě, který by se vyznačoval spravedlivými podmínkami hospodářské soutěže, což vyžaduje jednotné uplatňování společných pravidel pro výkon povolání provozovatele silniční přepravy zboží nebo provozovatele silniční přepravy osob;

B.

vzhledem k tomu, že tato společná pravidla přispějí k vyšší úrovni odborné způsobilosti dopravců, k racionalizaci trhu a ke zlepšení kvality poskytovaných služeb v zájmu dopravců, jejich zákazníků a hospodářství jako celku a rovněž k větší bezpečnosti silničního provozu;

C.

vzhledem k tomu, že v článku 6 je uveden neúplný seznam předpisů EU, kterými se řídí posuzování dobré pověsti, kam patří: předpisy týkající se doby řízení a pracovní doby řidičů, používání tachografu, maximálních hmotností a rozměrů užitkových vozidel v mezinárodní dopravě, kvalifikace a proškolování řidičů, technické způsobilosti užitkových vozidel, přístupu na trh mezinárodní silniční přepravy zboží nebo případně přístupu na trh dopravy osob, bezpečnosti silniční přepravy nebezpečného zboží, instalace a používání omezovačů rychlosti, řidičských průkazů, přístupu k povolání a přepravy zvířat;

D.

vzhledem k tomu, že podle čl. 6 odst. 2 nařízení (ES) č. 1071/2009 musí Komise vypracovat seznam kategorií, typů a stupňů závažnosti závažného porušování předpisů Společenství, jež kromě porušení uvedených v příloze IV mohou vést ke ztrátě dobré pověsti;

E.

vzhledem k tomu, že při stanovování priorit pro kontroly podle čl. 12 odst. 1 musejí vzít členské státy v úvahu informace o těchto případech porušování předpisů, včetně informací získaných z jiných členských států;

F.

vzhledem k tomu, že podle článku 6 nařízení (ES) č. 1071/2009 musí Komise při vypracovávání těchto opatření stanovit kategorie a typy porušování předpisů, k nimž dochází nejčastěji;

G.

vzhledem k tomu, že při zohlednění základního právního aktu se očekávalo, že opatření, které má přijmout Komise, bude obsahovat vyčerpávající seznam harmonizovaných případů porušování předpisů, které mohou vést ke ztrátě dobré pověsti podnikatele v silniční dopravě, a harmonizovaný stupeň jejich závažnosti;

H.

vzhledem k tomu, že Komise při vypracovávání těchto opatření musí stanovit stupeň závažnosti případů porušování předpisů s ohledem na možné riziko, že toto porušování povede ke ztrátě na životech a k těžkým zraněním;

I.

vzhledem k tomu, že seznam, který má vypracovat Komise, může obsahovat pouze ty případy porušování předpisů, které mohou vést k riziku ztráty na životech nebo těžkého zranění, zatímco závažné porušování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy (5) má významný dopad na pracovní a životní podmínky, což může zcela jistě vést k riziku ztráty na životech nebo těžkého zranění;

J.

vzhledem k tomu, že na seznam nebyla zařazena celá řada závažných případů porušování nařízení (ES) č. 1072/2009, jelikož bod 10 přílohy 1 k návrhu nařízení Komise neobsahuje nezákonnou kabotáž, která by vzhledem ke svému negativnímu dopadu na řidiče měla být zcela jasně považována za jeho závažné porušení;

K.

vzhledem k tomu, že na seznam by se s ohledem na potenciální riziko ztráty na životech nebo těžkého zranění měly zařadit další předpisy vztahující se na nezákonnou kabotáž, tj. ty, které se vztahují k provozování kabotáže způsobem, jenž není v souladu s požadavky členských států ohledně sociálních předpisů vztahujících se na smlouvu;

L.

vzhledem k tomu, že v seznamu kategorií, typů a stupňů závažnosti případů závažného porušování předpisů, které byly přidány, se používají zcela obyčejná slova jako „v souladu s“ nebo „platný“, což příslušným orgánům jen dále komplikuje práci při výkladu druhů a stupňů závažnosti případů závažného porušování předpisů;

M.

vzhledem k tomu, že stávající nařízení již obsahují jasná ustanovení, pokud jde o odpovědnost dopravců, řidičů a společnosti, která odpovídá za přepravu nebezpečného zboží;

N.

vzhledem k tomu, že pokud jde o skupinu případů porušování směrnice 2008/68/ES, které jsou uvedeny v bodě 9 přílohy 1 navrhovaného opatření, může dojít k podkopání odpovědnosti a povinností různých subjektů provozujících přepravu nebezpečného zboží;

O.

vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu nelze návrh opatření, který předložila Komise, považovat za návrh, jenž by byl v souladu s cílem nebo obsahem základního legislativního aktu;

1.

zamítá přijetí návrhu nařízení Komise;

2.

domnívá se, že návrh nařízení Komise není v souladu s cílem a obsahem nařízení (ES) č. 1071/2009;

3.

vyzývá Komisi, aby návrh nařízení stáhla a předložila výboru nový seznam případů závažného porušování předpisů Unie, které by mohly vést ke ztrátě dobré pověsti podnikatele v silniční dopravě;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/5

—

s ohledem na články 2, 3, 6, 7 a 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a články 4, 16, 20, 67, 68, 70, 71, 72, 75, 82, 83, 84, 85, 86, 87 a 88 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na její články 6, 7, 8, čl. 10 odst. 1, články 11, 12, 21, 47 až 50, 52 a 53,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. června 2014 o závěrečné zprávě o provádění strategie vnitřní bezpečnosti EU pro období 2010–2014 (COM(2014)0365),

—

s ohledem na zprávu Europolu o situaci a vývoji terorismu v EU (TE-SAT) v roce 2014,

—

s ohledem na posouzení hrozeb organizované trestné činnosti v EU vypracované Europolem (OCTA 2014),

—

s ohledem na posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti v EU (SOCTA) v roce 2013 vypracované Europolem,

—

s ohledem na stanovisko č. 01/2014 pracovní skupiny zřízené podle článku 29 o uplatňování koncepce nezbytnosti a přiměřenosti a ochrany údajů v oblasti prosazování práva,

—

s ohledem na rezoluci, kterou dne 24. září 2014 přijala Rada bezpečnosti OSN a jež se týká hrozeb mezinárodnímu míru a bezpečnosti, které jsou důsledkem teroristických činů (rezoluce 2178 (2014)),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 2014 o přezkumu Stockholmského programu v polovině období (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů EU (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 27. února 2014 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v roce 2012) (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o druhé zprávě o provádění strategie vnitřní bezpečnosti EU (4),

—

s ohledem na strategii vnitřní bezpečnosti EU, kterou přijala Rada dne 25. února 2010,

—

s ohledem na otázky položené Radě a Komisi ohledně obnovení strategie vnitřní bezpečnosti EU (O-000089/2014 – B8-0044/2014 and O-000090/2014 – B8-0045/2014),

—

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva položila základy rozvoje bezpečnostní politiky EU, kterou plně sdílejí EU a členské státy a jež se zakládá na konceptu právního státu, dodržování základních práv a solidaritě, podléhá demokratickému dohledu na evropské i vnitrostátní úrovni a současně hájí zásadu subsidiarity; vzhledem k tomu, že vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se stal Parlament plnoprávným aktérem v oblasti bezpečnostní politiky v zájmu zajištění její demokratické kontroly, a tato instituce je tak oprávněna aktivně se podílet na určování priorit v této oblasti a spolupracovat se všemi zúčastněnými stranami na úrovni EU a úrovních členských států na vedení ucelené, cílené a účinné politiky bezpečnosti EU;

B.

vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace v Evropě se v posledních letech dramaticky mění v důsledku nových konfliktů a otřesů v bezprostředním sousedství EU, rychlého rozvoje nových technologií a rostoucí radikalizace vedoucí k násilí a extremismu; vzhledem k tomu, že řada současných bezpečnostních problémů překračuje zeměpisné hranice i jednotlivá odvětví a přesahuje možnosti jednotlivých členských států účinně reagovat, a vzhledem k tomu, že je proto nutný společný evropský postup;

C.

vzhledem k tomu, že EU nese společně s členskými státy odpovědnost za zajištění bezpečnosti a svobody evropských občanů; vzhledem k tomu, že svoboda, bezpečnost a spravedlnost jsou cíle, které musí být sledovány souběžně, a vzhledem k tomu, že pro dosažení svobody a spravedlnosti se tedy bezpečnostní opatření musí vždy zakládat na důkazech, musí splňovat zásadu nezbytnosti, proporcionality a dodržení základních práv a musí podléhat řádnému demokratickému dohledu a přijetí odpovědnosti;

D.

vzhledem k tomu, že zvláštní pozornost je třeba věnovat podpoře a ochraně všech obětí trestné činnosti v celé EU;

E.

vzhledem k tomu, že strategie vnitřní bezpečnosti (ISS) na období 2010–2014 se blíží ke svému konci a že se připravuje nová strategie vnitřní bezpečnosti na období 2015–2019;

1.

vítá přípravu nové strategie vnitřní bezpečnosti na další čtyři roky; poukazuje na to, že od vytvoření stávající strategie vnitřní bezpečnosti se objevily nové bezpečnostní hrozby a další si žádají jinou politickou reakci; mimoto znovu zdůrazňuje, že vstupem Lisabonské smlouvy v platnost byla do právního řádu Evropské unie začleněna Listina základních práv; domnívá se proto, že současná strategie vnitřní bezpečnosti by měla být řádně vyhodnocena, aktualizována a přepracována;

2.

je přesvědčen, že k základním předpokladům účinné strategie vnitřní bezpečnosti patří důkladná analýza bezpečnostních hrozeb, které je nutné řešit, a že tuto analýzu má vypracovat Europol v úzké spolupráci s ostatními příslušnými orgány a institucemi EU a s členskými státy;

3.

lituje skutečnosti, že součástí sdělení Komise není zhodnocení stávajících nástrojů a odpovídající posouzení přetrvávajících nedostatků; vyzývá Komisi, aby bezodkladně provedla toto hodnocení a aby se před vytvářením nových právních předpisů a nástrojů soustředila na řádné uplatňování a lepší využití předpisů a nástrojů stávajících; vyzývá konkrétně Radu, aby ve spolupráci s Komisí komplexně a prostřednictvím postupu stanoveným článkem 70 SFEU posoudila provádění opatření, která byla v oblasti vnitřní bezpečnosti přijata před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost;

4.

žádá, aby nová strategie vnitřní bezpečnosti byla pojata strategicky a orientována do budoucnosti, aby byla snadno přizpůsobitelná novým situacím a zaměřovala se nikoli pouze na současné, ale i na nové bezpečnostní hrozby a aby prioritní oblasti, jako jsou kybernetická bezpečnost, obchodování s lidmi a boj proti terorismu, a provázaná témata, jako je organizovaná trestná činnost, praní peněz a korupce, pojímala integrovaně, komplexně a holisticky;

5.

se znepokojením si všímá rapidně rostoucího počtu státních příslušníků EU, kteří cestují do oblastí konfliktů, kde vstupují do teroristických organizací, a následně se vrací na území EU, a kteří představují pro vnitřní bezpečnost EU novou hrozbu; má v úmyslu uplatnit při řešení tohoto znepokojivého trendu mnohostranný přístup, jehož součástí bude (i) komplexní řešení základních příčin, jako je radikalizace, nesnášenlivost a diskriminace, a to prosazováním politické a náboženské tolerance, rozvojem sociální soudržnosti a sociálního začleňování a usnadněním znovuzačleňování, (ii) analýza podněcování k teroristickým činům motivovaným extremismem a k odjezdům do zahraničí za účelem vstupu do teroristických organizací a zajištění kompenzačních opatření k tomuto podněcování, (iii) předcházení náborům účastníků konfliktů a jejich zapojování do konfliktů a zastavení těchto náborů a zapojování pomocí odpovídajících právních rámců, včetně zabránění samotným cestám zahraničních bojovníků do oblastí konfliktu, (iv) ochromení finanční podpory poskytované teroristickým organizacím a jedincům zamýšlejícím stát se členy takových organizací, a (v) v náležitých případech zajištění trestního stíhání;

6.

poukazuje na to, že bezpečnostní hrozby jsou stále více rozptýlené, mezinárodní, mnohočetné a asymetrické, a proto vyžadují těsnější přeshraniční spolupráci napříč agenturami; žádá účinnější operační spolupráci členských států, které by měly více využívat stávající účelné nástroje, jako jsou společné vyšetřovací týmy, a pohotověji a účinněji sdílet relevantní údaje a informace, a to při zajištění odpovídající ochrany údajů a soukromí; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nanejvýš důležité urychleně schválit navrhovanou směrnici o ochraně údajů, a poskytnout tak ucelený právní rámec pro sdílení údajů v oblasti prosazování práva; poukazuje na to, že v zájmu dalšího prohlubování operační spolupráce členských států je nutné přijmout další opatření k posílení důvěry; proto podporuje posílení evropských programů odborné přípravy a výměn pro národní odborníky s cílem zlepšit kulturu prosazování práva v Evropě;

7.

připomíná Evropské radě její povinnost uvedenou v článku 222 Smlouvy o fungování Evropské unie provádět pravidelné posuzování hrozeb v EU a vybízí Komisi, aby předložila konkrétní návrhy nejlepšího způsobu realizace této povinnosti, který bude spojovat stávající roztříštěná a úzce zaměřená posuzování hrozeb a rizik na unijní a vnitrostátní úrovni;

8.

vyzývá k tomu, aby byla v zájmu zachování svobody, bezpečnosti a spravedlnosti nalezena náležitá rovnováha mezi preventivními politikami a represivními opatřeními; zdůrazňuje, že bezpečnostní opatření by měla být vždy prováděna v souladu se zásadami právního státu a ochrany základních práv; vyzývá tudíž Komisi, aby při vytváření a provádění nové strategie vnitřní bezpečnosti řádně zohlednila nedávné rozhodnutí Soudního dvora ohledně směrnice o uchovávání údajů, v němž je uvedeno, že všechny nástroje musí splňovat zásadu proporcionality, nezbytnosti a zákonnosti a že musí zahrnovat odpovídající záruky odpovědnosti a soudní nápravy;

9.

vyjadřuje politování nad tím, že se strategie vnitřní bezpečnosti doposud řádně nevztahuje na oblast spravedlnosti; v souladu se Stockholmským programem připomíná, že je třeba posílit vzájemnou důvěru prostřednictvím postupného rozvíjení evropské kultury soudnictví, která bude založena na různorodosti právních systémů a tradic, a prostřednictvím evropské spolupráce a legislativy v této oblasti a konkrétně prostřednictvím rozvoje spolupráce v oblasti trestního soudnictví;

10.

poukazuje na to, že je mimořádně důležité, aby byla nová strategie vnitřní bezpečnosti náležitě prováděna, že je nezbytné jasně rozdělit úkoly mezi EU a členské státy, a že kontrolu musí vykonávat jak Evropský parlament, tak vnitrostátní parlamenty; proto má v úmyslu provádět v úzké spolupráci s vnitrostátními parlamenty pravidelné kontroly řádného naplňování strategie;

11.

zdůrazňuje význam soudržnosti vnitřních a vnějších aspektů bezpečnosti; je přesvědčen, že by mělo být dosaženo co největší součinnosti mezi nástroji společné zahraniční a bezpečnostní politiky a nástroji spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV), včetně výměny informací a policejní a soudní spolupráce se třetími zeměmi, zejména prostřednictvím dohod o vzájemné právní pomoci, a to zcela v souladu se zásadami stanovenými v článcích 2, 3, 6 a 21 SFEU; v tomto kontextu zdůrazňuje, že všechny dotčené strany, včetně protiteroristického koordinátora EU a koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi, by měly úzce spolupracovat a začleňovat vnitřní i vnější aspekty;

12.

podtrhuje, že je nezbytné poskytnout k řádnému provádění opatření uvedených ve strategii vnitřní bezpečnosti náležité finanční prostředky a zejména zajistit, aby agentury EU, jako je Europol a Eurojust, byly dostatečně vybaveny k plnění přidělených úkolů; v této souvislosti uznává důležitou úlohu, kterou při vyvíjení nástrojů k boji proti terorismu a závažné a organizované trestné činnosti, může hrát výzkum a inovace;

13.

poukazuje na to, že v praxi má strategie vnitřní bezpečnosti dopady i na určování priorit operací evropských agentur a evropské financování v oblasti SVV, v níž má Parlament legislativní pravomoc; naléhavě proto vyzývá Radu, aby před přijetím nové strategie vnitřní bezpečnosti řádně zohlednila podněty Parlamentu k této strategii;

14.

má v úmyslu podrobněji rozpracovat svůj postoj k prioritám a krokům v oblasti vnitřní bezpečnosti, a to mimo jiné na základě očekávaného sdělení Komise o nové strategii vnitřní bezpečnosti, a zahájit s Radou a Komisí v této věci plodný dialog v duchu Lisabonské smlouvy;

15.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/9

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o mírovém procesu na Blízkém východě,

—

s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci o mírovém procesu na Blízkém východě ze dne 17. listopadu 2014,

—

s ohledem na prohlášení vysoké představitelky, místopředsedkyně ze dne 18. listopadu 2014 o útoku na synagogu ve čtvrti Har Nof a ze dne 5. listopadu 2014 o teroristických útocích v Jeruzalémě a na prohlášení mluvčího vysoké představitelky EU ze dne 10. listopadu 2014 o posledním vývoji situace na Blízkém východě,

—

s ohledem na oznámení švédské vlády ze dne 30. října 2014 o uznání Státu Palestina a na skutečnost, že některé další členské státy Stát Palestina uznaly ještě před vstupem do Evropské unie;

—

s ohledem na usnesení o uznání Státu Palestina, která přijala Dolní sněmovna Spojeného království dne 13. října 2014, Irský senát dne 22. října 2014, španělský parlament dne 18. listopadu 2014, francouzské Národní shromáždění dne 2. prosince 2014 a portugalský parlament dne 12. prosince 2014,

—

s ohledem na předpisy mezinárodního práva,

—

s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že EU opakovaně potvrdila svou podporu řešení založenému na existenci dvou států, vycházejícímu z hranice v roce 1967, kdy hlavním městem obou států bude Jeruzalém, a v rámci kterého budou bok po boku v míru a bezpečí existovat bezpečný Stát Izrael a nezávislý, demokratický, celistvý a životaschopný Stát Palestina, a vyzývala k pokračování přímých mírových jednání mezi Izraelem a palestinskou samosprávou;

B.

vzhledem k tomu, že nastolení spravedlivého a trvalého míru mezi Izraelci a Palestinci je po více než 50 let jedním z klíčových cílů mezinárodního společenství, včetně Evropské unie;

C.

vzhledem k tomu, že přímé mírové rozhovory mezi oběma stranami jsou pozastaveny; vzhledem k tomu, že EU obě strany vyzvala, aby přijímaly opatření, jež pomohou vytvořit atmosféru důvěry nezbytnou k vedení smysluplných jednání, aby se zdržely kroků, jež oslabují důvěryhodnost procesu, a aby předcházely rozdmýchávání emocí;

D.

vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 22. listopadu 2012 Evropský parlament zdůraznil, že mírové a nenásilné prostředky jsou jediným způsobem, jak dosáhnout spravedlivého a trvalého míru mezi Izraelci a Palestinci, vyzval k vytvoření podmínek pro obnovení přímých mírových rozhovorů mezi oběma stranami, podpořil v této souvislosti snahu Palestiny o získání nečlenského pozorovatelského statusu v OSN, vyjádřil názor, že se jedná o důležitý krok k většímu zviditelnění, posílení a zefektivnění palestinských požadavků, a vyzval v této souvislosti členské státy EU a mezinárodní společenství, aby v tomto směru usilovaly o dosažení dohody;

E.

vzhledem k tomu, že Valné shromáždění OSN dne 29. listopadu 2012 rozhodlo, že Palestině přiděluje status nečlenského pozorovatelského státu v OSN;

F.

vzhledem k tomu, že uznání Státu Palestina spadá do působnosti členských států;

G.

připomíná závazek Organizace pro osvobození Palestiny z roku 1993, že uznává Stát Izrael;

1.

v zásadě podporuje uznání palestinské státnosti a řešení založené na existenci dvou států a domnívá se, že souběžně by měly být rozvíjeny mírové rozhovory, v nichž je třeba dosáhnout pokroku;

2.

podporuje úsilí prezidenta Abbáse a palestinské vlády národní jednoty; znovu zdůrazňuje význam upevnění autority palestinské vlády národní jednoty a jejích správních orgánů v Pásmu Gazy; naléhavě vyzývá všechny palestinské frakce, včetně hnutí Hamás, aby přijaly závazky Organizace pro osvobození Palestiny a ukončily vnitřní spory; žádá, aby EU i nadále podporovala budování kapacit palestinských orgánů a poskytovala v této záležitosti pomoc;

3.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad zvyšujícím se napětím a rostoucím násilím v regionu; co nejdůrazněji odsuzuje veškeré teroristické a násilné činy a vyjadřuje soustrast rodinám obětí; varuje před rizikem další eskalace násilí na svatých místech, které by mohlo izraelsko-palestinský konflikt změnit v konflikt náboženský; vyzývá politické představitele všech zúčastněných stran, aby prostřednictvím viditelných kroků společně pracovali na zklidnění situace, a zdůrazňuje, že nenásilné prostředky a dodržování lidských práv a humanitárního práva jsou jedinou cestou, jak dosáhnout udržitelného řešení a spravedlivého a trvalého míru mezi Izraelci a Palestinci; zdůrazňuje, že jakýkoli násilný čin může pouze přispět k posílení extremismu na obou stranách; naléhavě vyzývá všechny strany, aby se zdržely jakéhokoli jednání, které by zhoršovalo situaci, ať již v podobě rozdmýchávání emocí, provokací, nadměrného používání síly nebo odvety;

4.

zdůrazňuje rovněž, že je třeba vyvarovat se veškerých kroků, které by zpochybňovaly deklarované závazky dosáhnout diplomatického řešení; zdůrazňuje skutečnost, že osady jsou podle mezinárodního práva nezákonné; vyzývá obě strany, aby se zdržely veškerých kroků, které by mohly narušit životaschopnost a vyhlídky na řešení založené na existenci dvou států;

5.

znovu vyjadřuje svou pevnou podporu řešení založenému na existenci dvou států, vycházejícímu z hranic v roce 1967, kdy hlavním městem obou států bude Jeruzalém a v rámci kterého budou bok po boku v míru a bezpečí existovat bezpečný Stát Izrael a nezávislý, demokratický, celistvý a životaschopný palestinský stát, a to na základě práva na sebeurčení a za plného dodržování mezinárodního práva;

6.

vítá nedávnou návštěvu vysoké představitelky, místopředsedkyně v Izraeli a Palestině a její příslib, že se aktivně zapojí do pozitivního procesu, jehož cílem je vymanit se ze začarovaného kruhu konfliktu a vytvořit podmínky pro to, aby bylo v mírovém procesu dosaženo skutečného pokroku; domnívá se, že Evropská unie by měla převzít svůj díl odpovědnosti a stát se opravdovým aktérem a prostředníkem v mírovém procesu na Blízkém východě, mimo jiné proto, že je třeba obnovit mírové rozhovory, a to i prostřednictvím společného přístupu a komplexní strategie směřující k dosažení řešení izraelsko-palestinského konfliktu; opakuje, že je nezbytný diplomatický přístup pod záštitou Kvartetu pro Blízký východ, a připomíná význam arabské mírové iniciativy;

7.

vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni, aby napomohla nalezení společného postoje EU v této otázce;

8.

zdůrazňuje, že je nutné nastolit všeobecný mír, ukončit uplatňování všech nároků a dosáhnout naplnění legitimního očekávání obou stran, včetně očekávání Izraelců, pokud jde o bezpečnost, a Palestinců, pokud jde o státnost; zdůrazňuje, že jediným možným řešením konfliktu je koexistence dvou států, Izraele a Palestiny;

9.

přijímá rozhodnutí o zahájení iniciativy „Poslanci za mír“ s cílem vytvořit platformu pro poslance evropského, izraelského a palestinského parlamentu napříč politickými stranami v úsilí o dosažení pokroku v mírovém programu, která bude doplňovat diplomatické úsilí EU;

10.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Evropské komise, jakož i vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, vyslanci Kvartetu pro Blízký východ, knesetu a izraelské vládě, prezidentovi palestinské samosprávy a Palestinské legislativní radě.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/11

—

s ohledem Smlouvu o založení Evropského společenství uhlí a oceli, která dala základ Smlouvě o Evropské unii,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2011 nazvané „Průmyslová politika: posilování konkurenceschopnosti“ (COM(2011)0642),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. října 2012 nazvané „Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu: Aktualizace sdělení o průmyslové politice“ (COM(2012)0582),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. června 2013 nazvané „Akční plán pro konkurenceschopné a udržitelné ocelářství v Evropě“ (COM(2013)0407),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2014 o akčním plánu pro konkurenceschopné a udržitelné ocelářství v Evropě (1),

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o ocelářském průmyslu a o restrukturalizaci, převodu a rušení podniků v EU,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2014 o zaměstnanosti a sociálních aspektech strategie Evropa 2020 (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 obsahující doporučení Komisi o informovanosti a konzultování pracovníků, předvídání a zvládání restrukturalizace (3),

—

s ohledem na otázku položenou Komisi ohledně oceláren Acciai Speciali Terni (AST) v Itálii (O-000087/2014),

—

s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že ocelářství sehrává v procesu evropské integrace zásadní historickou roli a představuje základ pro vytváření evropské přidané hodnoty v průmyslu;

B.

vzhledem k tomu, že ocelářství má zásadní význam pro evropské hospodářství a průmysl a že se v současné době potýká s výrazným poklesem poptávky; vzhledem k tomu, že tento trend vede k postupnému rušení pracovních míst a snižování konkurenceschopnosti, což nevěstí nic dobrého pro potřebné oživení evropského hospodářství;

C.

vzhledem k tomu, že EU by měla podporovat politiku rozvoje průmyslové výroby ve všech členských státech, aby chránila pracovní místa v EU, a měla by usilovat o splnění svého orientačního cíle, že se do roku 2020 zvýší podíl HDP pocházejícího z průmyslu na 20 %;

D.

vzhledem k tomu, že jedním z cílů EU je podpora ocelářství a odstranění překážek a hrozeb, které brání jeho konkurenceschopnosti, aby bylo schopno reagovat na měnící se tržní podmínky na evropských i mimoevropských trzích;

E.

vzhledem k tomu, že se ocelářský průmysl v posledních letech potýkal s problémy v souvislosti s restrukturalizací a slučováním podniků, což bylo spojeno s odpovídajícími sociální náklady, a současně se musel přizpůsobit novým požadavkům souvisejícím s plněním klimatických cílů EU;

F.

vzhledem k tomu, že řada zejména velkých výrobců oceli se řídí strategiemi zaměřenými na krátkodobou finanční návratnost, která je na úkor inovací, investic do výzkumu a vývoje, zaměstnanosti a obnovy dovedností;

G.

vzhledem k tomu, že evropské ocelářství zažívá investiční krizi, která ohrožuje jeho další budoucnost, zatímco se současně očekává, že ocelové materiály budou mít ústřední význam při poskytování udržitelných průmyslových řešení pro urbanizaci, mobilitu a demografické změny;

H.

vzhledem k tomu, že omezené zvýšení poptávky povede k tomu, že Evropa ztratí pozici čistého vývozce oceli a stane se jejím čistým dovozcem, zejména válcovaných produktů a produktů s vysokou přidanou hodnotou;

I.

vzhledem k tomu, že podle Komise vedlo uzavírání továren od roku 2007 ke ztrátě 60 000 pracovních míst a že došlo k poklesu výroby z 210 milionů tun v roce 2007 na 166 milionů tun v roce 2013 (4);

J.

vzhledem k tomu, že dosažení souladu mezi potřebnou vysokou environmentální výkonností a zvýšenou globální konkurenceschopností, které bude zároveň doprovázeno zmírněním obav z úniku uhlíku a zlepšením přístupu k surovinám, představuje pro ocelářský průmysl i nadále základní výzvu, vzhledem k tomu, že jednotliví konkurenti jsou vázáni různými normami;

K.

vzhledem k tomu, že v globálním přístupu k ocelářskému průmyslu musí být zohledněny náklady na energii, a vzhledem k tomu, že ceny energií pro průmyslové spotřebitele v EU by mohly mít přímý dopad na konkurenceschopnost;

L.

vzhledem k tomu, že další zlepšení v oblasti energetické účinnosti a účinného využívání zdrojů by pro toto odvětví mohlo znamenat další úspory a snížení emisí;

M.

vzhledem k tomu, že poptávka ze strany automobilového průmyslu je omezená z důvodu nadměrné strukturální kapacity, zatímco jiná odvětví, jako obnovitelné energie nebo energetická infrastruktura, představují pro daný průmysl opravdové příležitosti (například jedna třímegawattová větrná turbína odpovídá 500 automobilům);

N.

vzhledem k tomu, že vysoká míra nezaměstnanosti v EU souvisí s její zmenšující se průmyslovou a výrobní základnou a že současná krize má tvrdé sociální dopady na postižené pracovníky a regiony;

O.

vzhledem k tomu, že ocelářský průmysl EU je důležitým zaměstnavatelem, který poskytuje více než 350 000 přímých pracovních míst a několik dalších milionů pracovních míst v souvisejících odvětvích, včetně recyklačního dodavatelského řetězce;

P.

vzhledem k tomu, že situace některých oceláren v Evropě vyvolává vážné obavy u jejich zaměstnanců a vnitrostátních a místních orgánů;

Q.

vzhledem k tomu, že společnosti procházející restrukturalizací by měly jednat sociálně odpovědným způsobem, neboť dosavadní zkušenosti ukázaly, že sociálně a ekonomicky udržitelná restrukturalizace vyžaduje dostatečný sociální dialog, v jehož rámci je kladen důraz na informování pracovníků a vedení konzultací, jak uvedl Parlament ve svém výše uvedeném usnesení ze dne 15. ledna 2013;

R.

vzhledem k tomu, že rozsáhlé zapojení sociálních partnerů na všech úrovních a posílení sociálního dialogu na úrovni EU jsou klíčovými předpoklady k ochraně zájmů jak ocelářských společností, tak jejich zaměstnanců;

S.

vzhledem k tomu, že v mnoha ocelárnách, jejichž výrobní kapacita v celkovém součtu činí 20 milionů tun, je více než tři roky pozastavena výroba; vzhledem k tomu, že v mnoha evropských ocelárnách tvoří převážnou většinu pracovní síly starší odborní zaměstnanci krátce před důchodem;

T.

vzhledem k tomu, že odvětví špičkových technologií – například ocelářství – jsou považována za vzor technologického know-how, které je třeba chránit, a proto je nutné okamžitě přijmout opatření, aby se zabránilo jejich přemístění mimo území EU;

U.

vzhledem k tomu, že výzkum a vývoj mají strategický význam pro odvětví, které musí nalézt způsob, jak snížit své emise, zejména pak (i když ne výlučně) CO2;

1.

zdůrazňuje, že evropské hospodářské oživení závisí především na silném výrobním průmyslu, v němž hraje klíčovou roli ocelářství, a že výroba se odvíjí od domácí poptávky a domácího růstu;

2.

opět zdůrazňuje, že je třeba zachovat know-how a odborné znalosti nabyté ve významných průmyslových oblastech, což zajistí diverzifikaci, environmentální záruky a inovativní výrobky;

3.

naléhavě vyzývá Komisi, aby urychlila přípravu plánu pro průmyslovou politiku, který se očekává v první polovině roku 2015 a s jehož pomocí má dojít k oživení evropského průmyslu na světovém trhu, aby byly skutečně zaručeny rovné podmínky a současně zajištěno dodržování vysokých sociálních a environmentálních norem v EU a aby se usilovalo o reciprocitu se třetími zeměmi;

4.

domnívá se, že má-li být vypracována skutečná průmyslová politika EU a obnovena konkurenceschopnost průmyslu EU na světovém trhu, je v rámci přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období zcela nezbytný ambiciózní přístup k reindustrializaci;

5.

vyzývá Komisi, aby vypracovala studii strategického postavení evropského ocelářského průmyslu ve světě, neboť ocelářství je v řadě zemí považováno za strategické odvětví, a aby stanovila konkrétní a jasný plán zamýšlených střednědobých a dlouhodobých iniciativ na podporu ocelářství v Evropě; zdůrazňuje, že do tohoto plánu musí být na všech úrovních včas a rozsáhle zapojeni sociální partneři; domnívá se, že vzhledem k přetrvávající krizi by také měla být každoročně předkládána zpráva o provádění akčního plánu pro ocelářský průmysl s cílem navázat na úspěchy dosažené v předchozím roce a neztratit dynamiku;

6.

žádá Komisi, aby vytvořila nástroj hloubkové analýzy trhu s ocelí, který by mohl poskytovat přesné údaje o evropské a celosvětové rovnováze mezi nabídkou a poptávkou v oblasti oceli, které budou rozlišovat mezi strukturálními a cyklickými složkami rozvoje tohoto trhu; domnívá se, že sledování trhu s ocelí by mohlo významně přispět k transparentnosti trhů s ocelí a šrotem a zajistit cenné vstupy pro přijetí nápravných a proaktivních opatření, která jsou z důvodu cyklické povahy ocelářství nevyhnutelná; žádá Komisi, aby tento nástroj analýzy trhu použila k předvídání rizik a ke zjištění toho, jak uzavření závodů ovlivňuje obnovu odvětví;

7.

žádá Komisi, aby výhledově předložila zprávu o hlavních problémech evropského ocelářství, včetně sociálních, hospodářských a environmentálních výzev; v této souvislosti připomíná, že po skončení platnosti Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli je k řešení hospodářských a sociálních dopadů vývoje v evropském ocelářském průmyslu oprávněna Komise; vyzývá Komisi, aby využila pozitivní zkušeností, zejména s trojstrannými strategickými jednáními a výzkumem;

8.

žádá, aby byla v rámci nově zvoleného sboru komisařů a s plnou účastí Parlamentu co nejrychleji ustavena skupina na vysoké úrovni pro ocelářství, která by na svých schůzích informovala dotčené zúčastněné strany o výsledcích dosažených při realizaci 40 akcí, které Komise vymezila ve svém akčním plánu pro ocelářství; vyzývá Komisi, aby schůze pracovní skupiny na vysoké úrovni pořádala pokud možno v takových termínech, aby mohly být její podněty využity při jednání Rady pro konkurenceschopnost; vyzývá Komisi, aby jednou za rok uspořádala tematickou schůzi s dalšími energeticky náročnými odvětvími zaměřenou na politiku v oblasti konkurenceschopnosti, obchodu, energetiky nebo klimatu, neboť některé z problémů, kterým čelí ocelářství, jsou relevantní i pro jiná energeticky náročná odvětví;

9.

domnívá se, že je zásadní, aby byly do práce této skupiny úzce zapojeny regionální a místní orgány a odborové svazy zastupující regiony, v nichž se ocelárny nacházejí, aby se zintenzívnila spolupráce a výměna informací a osvědčených postupů mezi hlavními zainteresovanými stranami v členských státech;

10.

zdůrazňuje, že je třeba prozkoumat, jak lze řešit investiční krizi a transformovat evropský průmysl tak, aby byl udržitelně ziskový, přičemž je třeba mít na paměti, že návratnost investic do ocelářství je dlouhodobá; naléhavě proto žádá Komisi, aby zvážila poskytnutí části svého investičního balíku ve prospěch životaschopných dlouhodobých projektů infrastruktury a ve prospěch inovací, jež se týkají rozsáhlých průmyslových projektů, včetně projektů z oblasti energetické účinnosti a nízkouhlíkových projektů, jež by mohly v EU rovněž zásadně podpořit poptávku po oceli;

11.

vybízí dále k využívání dalších inovativních finančních nástrojů, např. finančních nástrojů pro sdílení rizik, jež upřednostní ocelářský průmysl, který se potýká s krizí; vyzývá Evropskou investiční banku a Evropskou banku pro obnovu a rozvoj, aby vypracovaly dlouhodobý rámec pro financování projektů v oblasti oceli;

12.

zdůrazňuje, že podpora ocelářství je zásadní, včetně strategického rozvoje nových klíčových odvětví využívajících ocel, například v oblasti energetiky (výroba a distribuce energie z obnovitelných zdrojů), v odvětví dopravy a stavebních projektů účinně využívajících zdroje, protože se tak vytváří pobídky pro účinné výrobní procesy, posiluje vnitřní trh a stimuluje rozvoj dovedností;

13.

vyzývá k uplatňování přístupu „analýzy životního cyklu“ s cílem hodnotit dopady na životní prostředí a snížené používání zdrojů ve všech fázích životního cyklu, který zahrnuje těžbu a přeměnu surovin, poté výrobu a distribuci a nakonec použití nebo spotřebu, aby se podpořilo opětovné použití a recyklace materiálů a rekuperace energie a omezil se konečný odpad;

14.

vyzývá Komisi, aby prověřila, zda uplatňování pravidel hospodářské soutěže nevedlo k nespravedlivým řešením na evropském trhu s ocelí, která mohla mít negativní dopad na jeho výkonnost; vyzývá Komisi, aby v případě, že dospěje k závěru, že trh s ocelí byl znevýhodněn, přijala nápravná opatření, aby v budoucnu zabránila opakování podobných situací; zdůrazňuje, že rozhodnutí nebo nápravná opatření Komise v oblasti práva upravujícího hospodářskou soutěž by neměla ohrozit ekonomickou životaschopnost jednotlivých oceláren, zejména v kontextu sílící světové konkurence; dodává, že by Komise měla také podniknout kroky na ochranu klíčové průmyslové infrastruktury a výrobních kapacit před riskantním spekulativním rozprodejem aktiv;

15.

naléhá na Komisi, aby zajistila, aby současné systémy státních podpor pro energeticky náročná průmyslová odvětví nenarušovala fungování vnitřního trhu, a zaručila tak všem společnostem rovné podmínky; zastává názor, že energeticky náročná odvětví potřebují stabilní rámec pro investice, má-li se zaručit vysoká zaměstnanost;

16.

vybízí Komisi, aby přikládala větší význam průmyslové politice tím, že přijme opatření, která umožní znovu oživit konkurenceschopnost evropského průmyslu na světovém trhu a zajistí rovné podmínky pro všechny hospodářské subjekty;

17.

vyzývá Komisi, aby včas a účinně postihovala dovozy oceli do EU, u nichž bylo využito nezákonné podpory a dumpingu a aby v příslušných případech využívala v souladu s platným právem EU nástroje na ochranu obchodu EU;

18.

vyzývá Komisi, aby prozkoumala schůdnost mezistátních kompenzačních opatření pro emise uhlíku (platby povolenek v rámci ETS pro ocel vyrobenou mimo EU), s jejichž pomocí by se vytvořily rovné podmínky, co se týče emisí CO2, a odstranil problém úniku uhlíku;

19.

vyzývá Komisi, aby zajistila, aby budoucí obchodní dohody obsahovaly ustanovení, která významně zlepší vývozní příležitosti a přístup na trh pro evropskou ocel a výrobky z oceli; zdůrazňuje, že spravedlivý obchod s ocelářskými produkty může fungovat jedině tehdy, budou-li dodržována základní práva zaměstnanců a environmentální normy, a zdůrazňuje, že vývoz za dumpingové ceny vystavuje nespravedlivé soutěži zejména evropské výrobce nerezové oceli; zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné modernizovat nástroje EU na ochranu obchodu, a vyzývá Komisi, aby členské státy vybídla k provedení konkrétních kroků, které tento modernizační proces urychlí, aby tak zajistila spravedlivou soutěž a EU umožnila rychle přijímat přiměřená opatření v boji proti nečestným obchodním praktikám;

20.

věří, že konstruktivní opatření navržená v tomto textu umožní ocelářskému průmyslu zvýšit konkurenceschopnost na mezinárodním trhu, upozorní na to, že ocelářské produkty z EU splňují vyšší sociální, environmentální a hospodářské normy než konkurenční produkty kdekoli jinde na světě, a zdůrazní kvality producentů oceli z EU, což současně zlepší postoj spotřebitelů;

21.

zdůrazňuje, že vysoké evropské normy pro ochranu klimatu a životního prostředí by se mohly stát mezinárodně platnými standardy, čímž by se zajistily spravedlivé podmínky soutěže;

22.

bere na vědomí obtíže, jimž ocelářský průmysl čelí v mnoha členských státech a které jsou zčásti způsobeny významným poklesem celosvětové poptávky, nárůstem nákladů na energii a stále častějším přesouváním výroby mimo Evropu („offshoring“); vyzývá tudíž Komisi, aby plně provedla plán pro Evropu účinněji využívající zdroje (COM(2011)0571) a politická doporučení Evropské platformy pro účinné využívání zdrojů;

23.

je přesvědčen, že by měly být zlepšeny právní předpisy týkající se odpadu, například pomocí revize směrnice o vozidlech s ukončenou životností, aby bylo zachováno fungování trhu EU s ocelovým šrotem; připomíná význam dobře fungujícího trhu se šrotem, který je třeba dále podporovat a stimulovat s ohledem na strategii oběhového hospodářství EU, s cílem předcházet nadměrnému navyšování cen v důsledku přítomnosti průmyslových odvětví ze zemí mimo Evropskou unii na trhu EU; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby zvážila uplatnění vývozních cel na trh EU se šrotem, s cílem předejít environmentálnímu dumpingu, k němuž obvykle dochází;

24.

připomíná, že je třeba investovat do vzdělávání a odborné přípravy zaměstnanců, a zdůrazňuje, že je důležité, aby Komise pečlivě sledovala současný vývoj s cílem ochránit průmyslové dědictví a dotčené zaměstnance;

25.

žádá Komisi, aby učinila kroky k zajištění toho, aby členské státy nepostupovaly proti sobě, když velký výrobce oceli provozující závody v několika zemích oznamuje restrukturalizaci; navíc vzhledem k tomu, že je důležité koordinovat politiky s cílem zachovat udržitelné a konkurenceschopné ocelářství účinně využívající zdroje, které reaguje na měnící se evropské i mimoevropské tržní podmínky, požaduje celoevropské řešení, s jehož pomocí budou v evropských regionech zachována a vytvářena kvalitní pracovní místa i průmyslová výroba;

26.

zdůrazňuje, že je třeba, aby průmysl, sociální partneři a místní orgány předjímali požadavky na odbornou přípravu vyplývající z případného obnovení provozu v ocelárnách, v nichž byla dočasně zastavena výroba;

27.

souhlasí s podporou programu na předávání know-how, aby zkušení starší pracovníci mohli předávat své znalosti a dovednosti novým pracovníkům v evropských ocelárnách;

28.

zdůrazňuje, že normy EU v oblasti sociální odpovědnosti podniků a účasti zaměstnanců na řízení společností by měly evropské společnosti uplatňovat i ve třetích zemích;

29.

zdůrazňuje, že ekonomický úspěch lze nejlépe zajistit zapojením zaměstnanců do inovací a restrukturalizačních opatření, a vyzývá proto Komisi, aby vytvořila platformu s účastí sociálních partnerů, která by prováděla a monitorovala provádění evropského akčního plánu pro ocelářství a poskytovala v této souvislosti poradenství;

30.

vyzývá sociální partnery z oceláren, které se nacházejí v kritické hospodářské situaci, aby zvážili možnost hromadného zkrácení pracovní doby, čímž by reagovali na krizovou situaci a vyhnuli se propouštění a rušení pracovních míst;

31.

vyzývá Komisi, aby zefektivnila příslušné fondy EU, jako je Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci a Evropský sociální fond, a nástroje politiky s cílem snížit sociální náklady související s přizpůsobením se globalizaci a zajistit, aby byly příslušné dovednosti zachovány a rozvíjeny v zájmu budoucí konkurenceschopnosti tohoto odvětví;

32.

navrhuje, aby společnosti všechny své prostředky z prodeje bezplatných povolenek investovaly do nízkouhlíkového hospodářství (do vybavení, technologií, výzkumu a vývoje a odborné přípravy pracovní síly);

33.

je přesvědčen, že v budoucnu je třeba očekávat v ocelářství i v dalších odvětvích průmyslu drastické změny; v této souvislosti se domnívá, že by členské státy měly více přiblížit své politiky v oblasti vzdělávání a odborné přípravy potřebám pracovního trhu, aby byly schopny podobné situace řešit a propagovat atraktivitu technických a vědeckých oborů s cílem zajistit, aby v ocelářství působili specializovaní odborníci, kteří budou hybnou silou inovací;

34.

zdůrazňuje, že ke zvládnutí přechodu k udržitelnějším výrobním postupům a produktům je zapotřebí kvalifikovaných zaměstnanců disponujících potřebnými dovednostmi, a vyzývá k přijetí evropské strategie pro odbornou přípravu a vzdělávání; vítá projekt ekologizace odborného vzdělávání a odborné přípravy (Greening Technical Vocational Education and Training) v odvětví oceli, v jehož rámci ocelářské podniky, výzkumné ústavy a sociální partneři společně zkoumali dovednosti potřebné k zajištění udržitelnosti životního prostředí; vyzývá Komisi, aby dále podporovala uplatňování závěrů tohoto projektu;

35.

uznává, že je třeba v celé EU rozvíjet a šířit nejlepší dostupné techniky a přitom podporovat, kdykoli je to možné, nahrazování nerostných surovin železným šrotem, rozšiřovat využívání elektrických obloukových pecí a nahrazovat koks plynem;

36.

vyzývá k tomu, aby investice směřovaly do technologií, které maximalizují využití energetických vstupů, například formou optimalizace využití procesních plynů a odpadního tepla pro výrobu páry a elektřiny;

37.

naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily náležitou sociální ochranu, pracovní podmínky a důstojné mzdy, a to prostřednictvím právních předpisů nebo kolektivními smlouvami a účinnou ochranou před nespravedlivým propouštěním;

38.

zdůrazňuje, že je třeba investovat do výzkumu a vývoje, neboť mají klíčový význam pro revitalizaci evropského hospodářství, zejména pak ocelářského průmyslu, který je založen na dlouhých životních cyklech a má vysoký recyklační potenciál; v této souvislosti zmiňuje stávající a nové vodíkové technologie redukce železné rudy, které mohou snížit velká množství emisí CO2 nebo je zcela eliminovat; žádá, aby byla pro ocelářské produkty vyrobené spravedlivými postupy vytvořena a propagována značka „vyrobeno v Evropě“;

39.

je přesvědčen, že společné úsilí v oblasti výzkumu a vývoje podpoří nízkouhlíkovou výrobu oceli s malým dopadem, a napomůže tak udržitelnějšímu a konkurenceschopnějšímu průmyslu;

40.

zdůrazňuje v této souvislosti klíčový význam programů Horizont 2020 a Udržitelná výrobní odvětví prostřednictvím účinného využívání zdrojů a energie (SPIRE) a současně upozorňuje na to, že nejrizikovější inovační a výzkumné programy musí být financovány z prostředků Evropské investiční banky a programu NER400;

41.

vyzývá Komisi, aby zavedla ambiciózní politiku inovací, která uvolní cestu rozvoji kvalitních, energeticky účinných a inovativních produktů a procesů, jež umožní EU obstát vůči čím dál tím tvrdší globální hospodářské soutěži; zdůrazňuje, že inovace zaměřené na nové produkty – jako jsou masivní ocelové odlitky, včetně vysokopevnostních a vysoce odolných ocelových plechů vyráběných pro automobilový průmysl a vysoce legované oceli s různými fyzikálními a chemickými vlastnostmi – a nové výrobní postupy, především využívání vodíku v metalurgii a přetavování, jsou klíčem ke zlepšení konkurenceschopnosti evropského ocelářského průmyslu vůči dodavatelům ze třetích zemí a že by tato oblast měla obdržet zvláštní podporu;

42.

připomíná, že inovace musí být stimulovány tím, že bude podporován nejen výzkum a vývoj a předávání znalostí, ale také uvádění na trh a inovační seskupení, a to prostřednictvím podpory partnerství veřejného a soukromého sektoru ve strategických odvětvích, jako je ocelářský průmysl, s cílem uvolnit více prostředků ze soukromého kapitálu;

43.

podporuje financování průmyslových pilotních projektů zaměřených na snížení emisí CO2, aby bylo možné uskutečnit naprosto nezbytný přechod na udržitelné bezuhlíkové hospodářství, které bude úsporně využívat energii a obnovitelné zdroje energie a jehož páteří bude inteligentní infrastruktura, a aby se z technologie výroby oceli s minimálními emisemi uhlíku (ULCOS) stal nástroj průmyslové politiky, který bude účinný z hlediska využívání energie a nebude zatěžovat životní prostředí;

44.

je přesvědčen, že možnosti snížení emisí, zejména v odvětví ocelářského průmyslu, budou velmi záviset na nových technologiích, a zdůrazňuje tudíž, že programy pro výzkum a inovace financované EU by mohly hrát významnou úlohu při posilování evropského hospodářství prostřednictvím programu Horizont 2020, a podtrhuje také jejich roli při zajišťování konkurenceschopnosti evropského ocelářství a vysoké kvality výroby v tomto odvětví; připomíná, že výzkum a inovace jsou důležitými hnacími silami hospodářského růstu a konkurenceschopného průmyslu;

45.

vyzývá Komisi, aby nejdříve uskutečnila iniciativu SustSteel, která je navržena v akčním plánu pro ocelářství a která má plnou podporu Parlamentu, Hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů;

46.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a vládám a parlamentům členských států.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/18

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na Ženevskou úmluvu z roku 1951 a na její dodatkový protokol,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2013 o opatřeních EU a členských států k řešení přílivu uprchlíků v důsledku konfliktu v Sýrii (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o migračních tocích ve Středomoří, se zvláštním důrazem na tragické události u Lampedusy (2),

—

s ohledem na projev předsedy Evropského parlamentu, který pronesl v průběhu návštěvy Lampedusy ve dnech 2. a 3. října 2014 u příležitosti výročí tragédie z 3. října 2013,

—

s ohledem na zprávy Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o návštěvách jeho delegací na Lampeduse v listopadu 2011, v Jordánsku v únoru 2013 (s cílem vyhodnotit situaci uprchlíků ze Sýrie) a v Bulharsku v lednu 2014 (s cílem vyhodnotit situaci žadatelů o azyl a uprchlíků, především ze Sýrie),

—

s ohledem na rozpravy na plenárním zasedání konaném dne 9. října 2013 o politikách EU v oblasti migrace, se zvláštním důrazem na tragické události u Lampedusy,

—

s ohledem na rozpravy, které se konaly od počátku tohoto volebního období: ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci dne 22. července 2014 (ohledně provádění sdělení o práci pracovní skupiny pro Středomoří), dne 4. září 2014 (ohledně činnosti agentury Frontex ve Středomoří a o pracovní skupině pro Středomoří), dne 24. září 2014 (o páté výroční zprávě Komise o přistěhovalectví a azylu (2013) (3) a o výroční zprávě Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO) o situaci v oblasti azylu v Evropské unii (2013)),

—

s ohledem na sdělení Komise o práci pracovní skupiny pro Středomoří ze dne 4. prosince 2013 (4),

—

s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 20. prosince 2013,

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 22. května 2014 o provádění sdělení o práci pracovní skupiny pro Středomoří (5),

—

s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady konaného ve dnech 26.–27. června 2014, v nichž vymezila strategické směry pro legislativní a operativní plánování pro nadcházející roky v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva (6),

—

s ohledem na politické směry pro příští Evropskou komisi, které předseda Juncker představil na plenárním zasedání Parlamentu dne 15. července 2014,

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. září 2014 k tématu Evropské politiky v oblasti přistěhovalectví (7),

—

s ohledem na závazky, které přijal komisař pro migraci, vnitřní věci a občanství Avramopoulos na slyšení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci konaném dne 30. září 2014,

—

s ohledem na závěry Rady o přijetí opatření pro lepší řízení migračních toků přijaté dne 10. října 2014,

—

s ohledem na zprávu Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) z dubna 2012 nazvanou „Ztráty na životech ve Středozemním moři“,

—

s ohledem na výroční zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů, zejména zprávu o správě vnějších hranic Evropské unie a jejím dopadu na lidská práva migrantů, která byla zveřejněna v dubnu 2013, a zprávu o pracovním vykořisťování migrantů, která byla zveřejněna v dubnu 2014,

—

s ohledem na projev Jeho Svatosti papeže Františka, který pronesl v průběhu své návštěvy Parlamentu dne 25. listopadu 2014,

—

s ohledem na otázky k ústnímu zodpovězení Radě a Komisi o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci (O-000078/2014 – B8-0037/2014 a O-000079/2014 – B8-0038/2014),

—

s ohledem na rozpravu o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci, která se konala v Parlamentu dne 25. listopadu 2014,

—

s ohledem na návrh usnesení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

—

s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že v průběhu prvních devíti měsíců roku 2014 zahynulo podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) ve Středozemním moři nejméně 3 072 osob (8), což opět ukazuje, že je třeba učinit vše, co je v našich silách, aby byly zachráněny lidské životy v ohrožení, a že členské státy musí dodržovat své mezinárodní povinnosti, pokud jde o záchranu životů na moři;

B.

vzhledem k tomu, že podle některých zpráv bylo přibližně 500 migrantů zavražděno poté, co byla loď, na níž se plavili z Egypta do EU, zřejmě proražena a úmyslně potopena obchodníky s lidmi; vzhledem k tomu, že převaděči a obchodníci s lidmi zneužívají nezákonnou migraci a že tyto sítě představují závažné riziko pro životy migrantů a výzvu pro EU;

C.

vzhledem k tomu, že Itálie zahájila operaci „Mare Nostrum“ zaměřenou na hlídkování, záchranné akce a ostrahu s cílem zdokonalit humanitární záchranné akce ve Středomoří a že tato operace za 364 dní zachránila 150 810 migrantů (9); vzhledem k tomu, že italská vláda oznámila, že operaci „Mare Nostrum“ hodlá postupně ukončit;

D.

vzhledem k tomu, že společná operace „Triton“, již koordinuje agentura Frontex, se stala plně funkční dne 1. listopadu 2014 a že není jasné, jak do ní budou členské státy do budoucna přispívat;

1.

uznává, že je důležité vypracovat ucelený přístup k migraci;

2.

opakuje, že je třeba, aby EU (v souladu s článkem 80 SFEU) přijala spravedlivý díl odpovědnosti a solidarity vůči těm členským státům, které přijímají nejvyšší počet uprchlíků a žadatelů o azyl, ať už v absolutních, nebo poměrných hodnotách; připomíná povinnosti vyplývající z článků 78 a 79 SFEU;

3.

vyjadřuje lítost nad tragickými ztrátami na životech ve Středozemí; naléhavě vybízí Evropskou unii a členské státy, aby učinily vše, co je v jejich silách, s cílem předejít dalším ztrátám životů na moři; je si vědom toho, že je třeba zajistit, aby byly povinnosti v oblasti pátrání a záchrany osob účinně prováděny, a byly tedy řádně financovány ve střednědobém a dlouhodobém horizontu;

4.

považuje za nezbytné uvažovat o posílení politik v oblasti ostrahy hranic a bezpečnosti a o tom, jak do budoucna zdokonalit úlohu agentury Frontex a úřadu EASO; vyzývá členské státy, aby i nadále projevovaly solidaritu a odhodlání tím, že budou dostatečně přispívat do rozpočtů a k operacím těchto agentur;

5.

připomíná, že členské státy by měly stanovit přísné trestní postihy v oblasti obchodování s lidmi a převaděčství, a to jak do, tak i přes EU, a také postihy proti osobám či skupinám, které vykořisťují zranitelné migranty v EU, a měly by zahájit rozsáhlé informační kampaně s cílem posílit povědomí o rizicích, jimž se vystavují ti, kteří svěří své životy do rukou převaděčů, a jimž čelí ti, kdo jsou oběťmi obchodování s lidmi;

6.

je přesvědčen, že by měly být prozkoumány nové cesty pro legální migraci;

7.

je přesvědčen, že je třeba prozkoumat budoucí iniciativy, které by následovaly dobré příklady znovuusídlení, včetně programů dobrovolného znovuusídlení uvedených v článku 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Azylový, migrační a integrační fond; připomíná, že EU nabízí finanční podporu těm členským státům, které jsou ochotny uplatnit programy znovuusídlení;

8.

zdůrazňuje, že je třeba přezkoumat celkovou strategii spolupráce se třetími zeměmi, včetně zemí subsaharské Afriky, severní Afriky a Blízkého východu, pokud se jedná o humanitární, finanční a politickou pomoc, a to i v oblasti prosazování práva, je-li to vhodné; přeje si také, aby bylo upřesněno, jakou úlohu hrají regionální programy ochrany, znovuusídlení a navracení, včetně dohod o řízení migračních toků se zeměmi původu i tranzitními zeměmi, s cílem řešit základní příčiny migrace; zdůrazňuje, že třetí země musí dodržovat mezinárodní právo ukládající záchranu životů na moři a zajistit ochranu uprchlíků a dodržování základních práv;

9.

měl by zvážit možnost urychleného zpracovávání žádostí – ve spolupráci s tranzitními třetími zeměmi i třetími zeměmi původu – a navracení těch osob, které nemají právo na azyl a ochranu v EU, čímž se zajistí, že budou zdroje využívány především ve prospěch těch, kdo ochranu potřebují; zdůrazňuje, že je třeba podporovat politiky dobrovolného návratu při současném zaručení ochrany práv všech migrantů a zajištění bezpečného a legálního přístupu k systému udělování azylu v EU;

10.

je přesvědčen, že by měla být vypracována analýza toho, jak jsou v tomto směru vynakládány prostředky na vnitřní věci včetně fondů na mimořádné události, a to zejména u činnosti v oblasti migrace a azylu, ostrahy hranic, boje proti převaděčství a obchodu s lidmi a navracení migrantů, a jak jsou v tomto směru využívány fondy na zahraniční a rozvojovou politiku EU;

11.

je znepokojen otázkou, jak by bylo možné zaručit účinné uplatňování společného evropského azylového systému – a to včetně, v případě, kdy je to nezbytné a vhodné, spouštění mechanismu pro včasné varování, připravenost a řešení krizí (článek 33 nařízení (EU) č. 604/2013) nebo využívání řízení pro nesplnění povinnosti v případě, že nejsou právní předpisy EU řádně provedeny – a jak by šlo zaručit zavedení účinných společných standardů pro přijímání, postupy a způsobilost napříč EU, ochránit nejzranitelnější osoby a podpořit začleňování uprchlíků do společnosti;

12.

pověřuje svůj příslušný výbor, aby vyhodnotil různé politiky, jichž se tyto otázky týkají, na což poskytuje dodatečné zdroje, umožňující např. pořádat slyšení a ad hoc delegace, aby vypracoval soubor doporučení a aby do konce roku 2015 předložil plénu zprávu v podobě strategické zprávy z vlastního podnětu;

13.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/21

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci ve Venezuele, včetně usnesení ze dne 24. května 2007 o případu stanice „Radio Caracas TV“ ve Venezuele (1), ze dne 23. října 2008 o bránění opozici ve Venezuele v politické činnosti (2), ze dne 7. května 2009 o případu Manuela Rosalese (3), ze dne 11. února 2010 o Venezuele (4), ze dne 8. července 2010 o Venezuele, zejména o případu Marie Lourdes Afiuniové (5), ze dne 24. května 2012 o možném vystoupení Venezuely z Meziamerické komise pro lidská práva (6) a usnesení ze dne 27. února 2014 o politické situaci ve Venezuele (7),

—

s ohledem na tisková prohlášení, která dne 28. března 2014 a dne 15. dubna 2014 vydal k situaci ve Venezuele mluvčí vysoké představitelky EU, místopředsedkyně Catherine Ashtonové,

—

s ohledem na stanovisko, které dne 26. srpna 2014 vydala pracovní skupina pro svévolné zadržování Rady pro lidská práva při Valném shromáždění OSN,

—

s ohledem na prohlášení, které dne 20. října 2014 vydal vysoký komisař OSN pro lidská práva o zadržování protestujících a politiků ve Venezuele,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jehož je Venezuela smluvní stranou,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že hospodářská krize, vysoká míra korupce, chronický nedostatek základního zboží, násilí a politická roztříštěnost vedly k pokojným protestům proti vládě prezidenta Nicoláse Madura, které vypukly v únoru 2014 a stále pokračují; vzhledem k tomu, že policie, členové národní gardy a násilné a nekontrolované skupiny provládních ozbrojenců tyto protesty potlačují za použití neúměrné síly a násilí; vzhledem k tomu, že místní a mezinárodní organizace uvádějí, že více než 1 700 protestujících čeká soudní řízení, více než 69 zůstává uvězněno a přinejmenším 40 osob bylo při protestech zabito a jejich vrahové nebyli pohnáni k odpovědnosti; vzhledem k tomu, že Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva potvrzuje, že obdržel informace o více než 150 případech špatného zacházení v průběhu zadržování, včetně případů mučení; vzhledem k tomu, že různé zdroje hovoří o tom, že bezpečnostní složky demokratickou opozici stále pronásledují;

B.

vzhledem k tomu, že svoboda projevu a právo účastnit se pokojných demonstrací patří k základním principům demokracie, které jsou zakotveny ve venezuelské ústavě; vzhledem k tomu, že bez dodržování základních svobod a práv všech občanů nelze zajistit rovnost a spravedlnost pro všechny; vzhledem k tomu, že podle řady zpráv čelí sdělovací prostředky stále větší cenzuře a rostoucímu zastrašování; vzhledem k tomu, že Meziamerická tisková organizace (American Press Association, IAPA) na svém 70. valném shromáždění v Santiagu (Chile) prohlásila, že Venezuela vyvíjí stále větší tlak na nezávislé sdělovací prostředky, vyzvala Venezuelu k respektování svobody projevu a varovala před dalším oslabováním demokracie a svobody;

C.

vzhledem k tomu, že dne 18. února 2014 byl svévolně zadržen opoziční vůdce Leopoldo López a byl obviněn ze spiknutí, podněcování k násilným demonstracím, žhářství a poškozování majetku; vzhledem k tomu, že od svého zadržení byl López podroben fyzickému a psychickému týrání a byl umístěn v samovazbě; vzhledem k tomu, že opoziční starostové Daniel Ceballos a Vincenco Scarano a příslušník policie Salvatore Lucchese byli zatčeni, jelikož se jim nepodařilo ukončit ve městech, za která zodpovídají, protesty a občanské nepokoje, a všichni tři byli odsouzeni k několikaletému trestu odnětí svobody; vzhledem k tomu, že opoziční členové venezuelského kongresu Juan Carlos Caldera, Ismael García a Richard Mardo čelí vyšetřování a hrozí jim soudní řízení, jež mají vést k jejich zbavení funkce coby členů kongresu;

D.

vzhledem k tomu, že čelní představitelé studentů, například Sairam Rivas, předseda studentského centra Fakulty sociálních studií na Centrální univerzitě Venezuely, Christian Gil a Manuel Cotiz byli neprávem více než 120 dnů zadržováni v prostorách patřících bolívarovské zpravodajské službě a v souvislosti s protesty, které probíhaly od února do května 2014, byli mučeni a podrobeni špatnému zacházení, a to z důvodu obvinění z podněcování k trestné činnosti a z využívání mladistvých za účelem páchání trestné činnosti;

E.

vzhledem k tomu, že dne 20. října 2014 vyjádřil vysoký komisař OSN pro lidská práva Zajd Raad Husajn znepokojení nad zadržováním protestujících a vyzval k propuštění všech osob, které jsou zadržovány z důvodu uplatňování svého práva na pokojné protesty; vzhledem k tomu, že pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování označila dne 8. října 2014 věznění Leopolda Lópeze za nezákonné, svévolné a politicky motivované a žádala o propuštění jeho i všech dalších osob, které jsou dosud svévolně zadržovány;

F.

vzhledem k tomu, že venezuelská vláda je obzvláště povinna dodržovat zásady právního státu a mezinárodního práva, neboť od 16. října 2014 je nestálým členem Rady bezpečnosti OSN;

G.

vzhledem k tomu, že Výbor OSN proti mučení vyjádřil ve své nedávné zprávě o Bolívarovské republice Venezuela své výslovné znepokojení nad převládající beztrestností, nad mučením politických vězňů a špatným zacházením s nimi, nadměrným používáním síly, schvalováním jednání provládních ozbrojených skupin a podílu na něm, nad svévolným zadržováním a skutečností, že chybí základní procesní záruky; vzhledem k tomu, že tato zpráva požadovala okamžité propuštění všech svévolně zadržovaných osob, které byly zatčeny v důsledku uplatňování práva na svobodu projevu a na pokojný protest, včetně Leopolda Lópeze a Daniela Ceballose, a že v této zprávě bylo rovněž vyjádřeno znepokojení nad útoky na novináře a aktivisty obhajující lidská práva, mimosoudními popravami a naprostou neexistencí nezávislého soudnictví;

H.

vzhledem k tomu, že generální tajemník Organizace amerických států José Miguel Insulza vyzval k propuštění osob, jež byly uvězněny z důvodu účasti na protestech; vzhledem k tomu, že Meziamerická komise pro lidská práva vyjádřila hluboké znepokojení nad situací, pokud jde o svobodu sdružování a svobodu projevu ve Venezuele;

I.

vzhledem k tomu, že rozhodnutí Venezuely odstoupit od Americké úmluvy o lidských právech nabylo dne 10. září 2013 účinnosti; vzhledem k tomu, že v důsledku tohoto kroku se občané a obyvatelé Venezuely nemohou se svými stížnostmi obracet na Meziamerický soud pro lidská práva;

J.

vzhledem k tomu, že v březnu 2014 byla María Corina Machadová, poslankyně Národního shromáždění, která obdržela nejvyšší počet hlasů venezuelských voličů, protiprávně a svévolně sesazena z funkce, zbavena svého poslaneckého mandátu a vyloučena předsedou Národního shromáždění Diosdadem Cabellem z této instituce, neboť předseda Cabello ji obvinil ze zrady, jelikož ve Stálé radě Organizace amerických států protestovala proti rozsáhlému a systematickému porušování lidských práv ve Venezuele;

K.

vzhledem k tomu, že María Corina Machadová musela v průběhu své politické a poslanecké kariéry čelit celé řadě trestních stíhání, politických pronásledování, hrozeb, zastrašování, obtěžování a dokonce i fyzickému násilí, jež měli na svědomí přívrženci vlády v poslanecké sněmovně Národního shromáždění; vzhledem k tomu, že nedávno byla obviněna z pokusu o atentát na prezidenta Madura a že jí tak hrozí až šestnáctiletý trest odnětí svobody;

L.

vzhledem k tomu, že soudnictví přestalo fungovat jako nezávislá složka vlády; vzhledem k tomu, že od tohoto soudního systému nelze očekávat, že povede nezávislá vyšetřování nebo vynese spravedlivé rozsudky nad údajnými trestnými činy opozice;

M.

vzhledem k tomu, že pouze dodržování základních práv a svobod a konstruktivní dialog založený na respektu a vedený v duchu tolerance mohou pomoci vyvést zemi z této vážné krize a překonat obtíže, které ji v budoucnu čekají;

N.

vzhledem k tomu, že v dubnu 2014 bylo mezi vládou a opozicí zahájeno jednání o protestech nazvané „Mesa de Dialogo“, které však bylo bohužel o měsíc později přerušeno, aniž by bylo úspěšné;

O.

vzhledem k tomu, že Venezuela je zemí s největšími energetickými zásobami v Latinské Americe; vzhledem k tomu, že lidé ve Venezuele trpí závažným nedostatkem základních komodit, neboť se zdvojnásobily ceny potravin a byl zaveden přídělový systém; vzhledem k tomu, že nadále výrazně klesají ceny ropy, čímž se prohlubuje hospodářský pokles a je ohroženo křehké hospodářství země závislé na ropě;

P.

vzhledem k tomu, že stát nedokázal udržet veřejný pořádek, což vedlo k tomu, že se Venezuela stala jednou ze zemí s nejvyšší mírou násilí ve světě; vzhledem k tomu, že pokračující politická a hospodářská krize ve Venezuele přispěla podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu k prudkému nárůstu počtu vražd a k nedostatečnému zajištění bezpečnosti občanů;

1.

je hluboce znepokojen zhoršující se situací ve Venezuele a odsuzuje uvěznění účastníků pokojných protestů, studentů a čelných představitelů opozice; naléhavě žádá, aby v souladu s požadavky některých orgánů OSN a mezinárodních organizací byli tito svévolně zadržovaní vězni okamžitě propuštěni;

2.

důrazně odsuzuje politickou perzekuci a represi demokratické opozice, porušování svobody projevu a svobody pořádat demonstrace a existenci cenzury sdělovacích prostředků a internetu;

3.

důrazně odsuzuje používání násilí vůči protestujícím; vyjadřuje svou upřímnou soustrast rodinám obětí; vyzývá venezuelské orgány, aby tyto zločiny prošetřily a pohnaly odpovědné osoby k plné odpovědnosti, aby neunikly trestu;

4.

vybízí všechny strany, aby vedly pokojný dialog a snažily se oslovit všechny složky venezuelské společnosti s cílem vymezit otázky, na nichž se mohou shodnout, a umožnit politickým činitelům jednat o nejzávažnějších problémech, s nimiž se země potýká; vyzývá všechny dotčené strany, aby se vyvarovaly další eskalace násilí, a připomíná venezuelské vládě, že konstruktivní dialog není možný, dokud jsou čelní představitelé opozice nadále svévolně drženi ve vězení;

5.

vyzývá venezuelské orgány, aby okamžitě odzbrojily a rozpustily nekontrolované ozbrojené skupiny a sdružení provládního charakteru a aby ukončily jejich beztrestnost;

6.

připomíná vládě Venezuely její odpovědnost za zajištění souladu všech soudních procesů s mezinárodními standardy; připomíná, že v demokratickém uspořádání má zásadní význam dodržování zásady rozdělení moci a že státní orgány nesmějí používat soudní systém k politickému pronásledování a represi demokratické opozice; vyzývá venezuelské orgány, aby stáhly nepodložená obvinění a zatykače na opoziční politiky a aby zajistily bezpečnost všech občanů v zemi, bez ohledu na jejich politické názory nebo politickou příslušnost;

7.

vyzývá vládu Venezuely, aby dodržovala svou vlastní ústavu a plnila své mezinárodní závazky, respektovala nezávislost soudů, právo na svobodu projevu, sdružování, pokojné shromažďování a na politický pluralismus, neboť se jedná o základní principy demokracie, a aby zajistila, že lidé nebudou trestáni za to, že uplatňují svá práva na pokojné shromažďování a na svobodu projevu;

8.

vyzývá vládu Venezuely, aby dodržovala lidská práva, účinně vyšetřovala údajné případy porušování lidských práv a zajistila prostředí, v němž mohou obránci lidských práv a nezávislé nevládní organizace provádět svou legitimní činnost na podporu lidských práv a demokracie;

9.

žádá ESVČ a delegaci EU i delegace členských států, aby nadále sledovaly vyšetřování a soudní jednání týkající se představitelů opozice;

10.

vyzývá vládu Venezuely, aby zahájila s Evropskou unií zásadní a otevřený dialog o lidských právech;

11.

vyzývá EU, její členské státy a vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnosti politiku, místopředsedkyni Komise Federiku Mogheriniovou, aby žádaly okamžité propuštění protestujících, kteří byli od počátku protestů svévolně zatčeni;

12.

připomíná svou žádost o vyslání delegace ad hoc Evropského parlamentu s cílem posoudit situaci ve Venezuele a zahájit co možná nejdříve dialog se všemi stranami zapojenými do konfliktu;

13.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládě a Národnímu shromáždění Bolívarovské republiky Venezuela, Evropsko-latinskoamerickému parlamentnímu shromáždění a generálnímu tajemníkovi Organizace amerických států.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/25

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Mauritánii, včetně usnesení ze dne 14. června 2012 o stavu lidských práv a bezpečnostní situaci v oblasti Sahelu (1) a ze dne 22. října 2013 o stavu lidských práv v oblasti Sahelu (2),

—

s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 17. března 2014 o provádění strategie EU na podporu bezpečnosti a rozvoje v oblasti Sahelu,

—

s ohledem na prohlášení mluvčího vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise ze dne 25. června 2014 o prezidentských volbách v Mauritánské islámské republice,

—

s ohledem na článek 1 mauritánské ústavy, který „všem občanům zaručuje rovnost před zákonem bez ohledu na původ, rasu, pohlaví nebo sociální postavení“,

—

s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů (ratifikovanou Mauritánií v roce 1986), která v článku 5 výslovně zakazuje otroctví, a k mezinárodním nástrojům zapovídajícím moderní formy otroctví, jmenovitě k Úmluvě o zákazu otroctví z roku 1926 a jejímu pozměňujícímu protokolu a k Dodatkové úmluvě o zrušení otroctví, obchodu s otroky a institucí a praktik podobných otroctví z roku 1956, jichž je Mauritánie smluvní stranou,

—

s ohledem na Dohodu o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (dohoda z Cotonou),

—

s ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen ze dne 24. července 2014 týkající se Mauritánie,

—

s ohledem na Úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 105 o odstranění nucené práce,

—

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že Biram Dah Abeid, syn osvobozených otroků, se účastní kampaní za vymýcení otroctví; vzhledem k tomu, že v roce 2008 založil Iniciativu pro oživení abolicionistického hnutí (Initiative pour la Resurgence du Mouvement Abolitionniste); vzhledem k tomu, že tato organizace se snaží upozornit na tento problém a v konkrétních případech pomáhá se zahájením soudního řízení; vzhledem k tomu, že OSN v roce 2013 Birama Daha Abeida ocenila za obranu lidských práv;

B.

vzhledem k tomu, že dne 11. listopadu 2014 byl Biram Dah Abeid, přední mauritánský aktivista bojující proti otroctví a zakladatel Iniciativy pro oživení abolicionistického hnutí, zatčen po pokojném pochodu na protest proti otroctví; vzhledem k tomu, že byl obviněn ze svolání demonstrace, z účasti na demonstraci a z členství v nezákonné organizaci a že mu podle některých zpráv hrozí trest smrti; vzhledem k tomu, že trestní zákoník stále umožňuje vynášet trest smrti, a to nejen za nejtěžší zločiny, a že tento trest je ukládán po doznáních získaných mučením;

C.

vzhledem k tomu, že byli pozatýkáni i další aktivisté bojující proti otroctví, takže celkově je v Mauritánii vězněno 17 členů Iniciativy pro oživení abolicionistického hnutí; vzhledem k tomu, že mauritánská policie při zatýkání údajně použila nepřiměřenou sílu, například že demonstranty bila obušky a vláčela je po zemi a že je různě ponižovala, mimo jiné že je nutila vysvléct se donaha; vzhledem k tomu, že podle některých zdrojů se vězeňská služba taktéž pokusila na některých aktivistech vynutit podpis doznání;

D.

vzhledem k tomu, že Biram Dah Abeid se podle počtu odevzdaných hlasů umístil v letošních prezidentských volbách na druhém místě; vzhledem k tomu, že se kvůli svému renomé stal primárním terčem útoků mauritánských orgánů; vzhledem k tomu, že zatčení pana Aheida a jeho spolupracovníků je úderem proti politické opozici i občanské společnosti;

E.

vzhledem k tomu, že ačkoli Mauritánie otroctví oficiálně zrušila v roce 1981 a v roce 2007 ho postavila mimo zákon, ve skutečnosti stále nebylo vymýceno; vzhledem k tomu, že se Mauritánie s téměř 4 % svého obyvatelstva žijícího v otroctví umístila na prvním místě světového žebříčku otroctví sestaveném pro rok 2014; vzhledem k tomu, že podle některých údajů se v otroctví může nacházet až o 20 % populace; vzhledem k tomu, že stávající mauritánský zákon proti otroctví se nevztahuje na všechny jeho formy, např. nezohledňuje žádnou podobu nevolnictví;

F.

vzhledem k tomu, že otroctví má v Mauritánii výslovně rasový podtext, neboť otroci pocházejí téměř výlučně z černošského etnika Haratinů, které tvoří 40 až 60 % mauritánské populace, a z dalších komunit, jak potvrdil zvláštní zpravodaj pro otroctví; vzhledem k tomu, že i svobodným Haratinům je často odpírán přístup k vyšším pracovním místům nebo významným funkcím ve veřejném životě;

G.

vzhledem k tomu, že otroctví obvykle přechází na další generace a že děti, které se narodí otrokyním, jsou často po celý život považovány za rodinný majetek otrokáře; vzhledem k tomu, že otrokyně běžně čelí sexuálnímu násilí; vzhledem k tomu, že většině otroků je odepřeno formální vzdělání a je jim vštěpováno, že jejich osud je spjat s životem jejich pánů, takže jsou zotročováni i psychologicky; vzhledem k tomu, že otrokyně potřebují ke sňatku souhlas pána; vzhledem k tomu, že mnoho otroků se rodí v důsledku znásilnění; vzhledem k tomu, že propuštění otroci mají velmi omezené možnosti k nalezení slušného zaměstnání;

H.

vzhledem k tomu, že Mauritánie ratifikovala úmluvy, jako jsou Všeobecná deklarace lidských práv a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, a dohodu AKT-EU z Cotonou;

1.

důrazně odsuzuje zatčení a věznění aktivisty Birama Daha Abeida a jeho spolubojovníků proti otroctví a žádá jejich okamžité propuštění; je znepokojen zprávami o násilí páchaném na některých aktivistech a naléhá na mauritánské orgány, aby zahájily stíhání úředníků, kteří se podílejí na zneužívání a mučení vězňů;

2.

vyzývá mauritánskou vládu, aby ukončila násilné zásahy proti civilistům, kteří se účastní pokojných veřejných demonstrací a mediálních kampaní na podporu Birama Daha Abeida, aby upustila od tvrdých zákroků proti občanské společnosti a politické opozici a aby aktivistům, kteří se zasazují v boji proti otroctví, umožnila pokračovat v jejich nenásilné činnosti, aniž by se museli obávat obtěžování nebo zastrašování; vyzývá mauritánské orgány, aby v souladu s mezinárodními úmluvami a mauritánskými zákony umožnily uplatňování svobody projevu a shromažďování;

3.

důrazně odsuzuje veškeré formy zotročování a zejména velmi rozšířené otroctví a jemu podobné praktiky a obchodování s lidmi na území Mauritánie; vítá, že mauritánská vláda postavila otroctví mimo zákon a ustavila zvláštní soud pro otroctví a že v březnu 2014 oznámila, že vypracuje plán pro zrušení otroctví;

4.

s politováním konstatuje, že v souvislosti s otroctvím probíhá jediné trestní řízení; vyzývá mauritánskou vládu, aby ukončila využívání všech forem otroctví, aby přijala zákony zakazující otroctví a aby novelizovala nebo zrušila veškeré diskriminační právní předpisy, včetně diskriminačních ustanovení trestního zákoníku a diskriminace na základě osobního statusu a občanského zákoníku; zdůrazňuje, že by měla být vyšetřena všechna obvinění z využívání otroctví nebo jeho podobných praktik a případně zahájeno účinné trestní stíhání;

5.

vyzývá mauritánské orgány, aby ve všech společenských vrstvách upozorňovaly na problém otroctví a prováděly osvětu; dále je důrazně nabádá, aby pomohly změnit přístup společnosti k rasové otázce a otroctví, zejména v souvislosti s etnikem Haratinů; zdůrazňuje, že diskriminace na základě etnického původu, zejména ve vzdělávání a zaměstnání, by měla být nezákonná; dále mauritánské orgány vyzývá, aby zcela odstranily kastovní systém zotročování, zejména pokud jde o práci žen v domácnostech;

6.

naléhá, aby byl vytvořen všeobecný vzdělávací systém, aby současní a bývalí otroci i jejich děti mohli zlepšit svou gramotnost, a tak mohli získat slušné zaměstnání; konstatuje, že všichni občané Mauritánie by měli mít právo vlastnit půdu, zejména pokud ji obývali a obdělávali po několik generací, jak to prosazuje Biram Dah Abeid a mauritánská Iniciativa pro oživení abolicionistického hnutí, neboť vlastnictví půdy je klíčovým předpokladem k prolomení bludného kruhu otroctví; v této souvislosti vyzývá mauritánské orgány, aby ratifikovaly úmluvu MOP č. 169, která uznává právo domorodého a kmenového obyvatelstva na obhospodařování půdy

7.

zdůrazňuje význam plodných vztahů mezi EU a Mauritánií, které přispějí k upevnění demokracie a stability a k rozvoji této země; zdůrazňuje, že Mauritánie je významným partnerem EU v její strategii pro bezpečnost a rozvoj Sahelu;

8.

naléhavě vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, Evropskou službu pro vnější činnost a členské státy, aby intenzivněji usilovaly o vyřešení otroctví v Mauritánii, konkrétně zajištěním jasné a proveditelné politiky v oblasti zahraničních věcí a lidských práv, která bude v souladu se strategickým rámcem EU pro lidská práva a demokracii, a podporou otázky lidských práv v rámci strategie EU pro oblast Sahelu a dialogu s vládou Mauritánie, a to i v kontextu oficiálních dvoustranných dohod;

9.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, Radě, Komisi, členským státům, orgánům Mauritánie, Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Radě OSN pro lidská práva, Hospodářskému společenství států západní Afriky, Lize arabských států a Africké unii.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/28

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Súdánu,

—

s ohledem na zprávu nezávislého odborníka Rady OSN pro lidská práva ze dne 18. září 2013 o situaci v oblasti lidských práv v Súdánu,

—

s ohledem na prohlášení EU ze dne 15. července 2014 o propuštění osob zadržovaných v Súdánu z politických důvodů,

—

s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci EU ohledně Súdánu ze dne 11. listopadu 2014,

—

s ohledem na zprávu nezávislého odborníka Rady OSN pro lidská práva ze dne 4. září 2014 o situaci v oblasti lidských práv v Súdánu,

—

s ohledem na dohody o celonárodním dialogu a ústavním procesu podepsané v Addis Abebě dne 4. září 2014,

—

s ohledem na prohlášení „Súdánská výzva“ o „zřízení občanského a demokratického státu“,

—

s ohledem na súdánský národní plán v oblasti lidských práv přijatý v roce 2013, který je založen na zásadách univerzálnosti a rovnosti všech lidí,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2014 o EU a globálním rámci pro rozvoj po roce 2015 (1),

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) ze dne 18. prosince 1979,

—

s ohledem na johannesburské zásady národní bezpečnosti, svobody slova a přístupu k informacím – UN Doc. E/CN.4/1996/39 (1996),

—

s ohledem na súdánskou souhrnnou mírovou dohodu z roku 2005,

—

s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

—

s ohledem na dohodu z Cotonou,

—

s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 6. prosince 2014 byl súdánskou národní bezpečnostní zpravodajskou službou (NISS) ve svém domě v Chartúmu zatčen známý aktivista v oblasti lidských práv a bývalý předseda súdánského střediska pro sledování stavu lidských práv dr. Amín Makkí Madaní;

B.

vzhledem k tomu, že existují závažné obavy o bezpečnost dr. Madaního, kterému je 76 let a je ve špatném zdravotním stavu; vzhledem k tomu, že mu služba NISS údajně zakázala vzít si s sebou při zatčení léky;

C.

vzhledem k tomu, že dr. Madaní je známý svým aktivním zapojením v oblasti lidských práv, humanitarismu a právního státu a že zastával vysoké funkce v řadě různých vnitrostátních a mezinárodních institucí, včetně súdánského soudnictví, přechodné demokratické súdánské vlády (jako ministr pro mír) a Organizace spojených národů; vzhledem k tomu, že zastupoval oběti porušování práv a opakovaně kritizoval zneužívání moci a od delegace EU v Súdánu obdržel „cenu hrdiny lidských práv za rok 2013“ za své místní i mezinárodní úsilí při prosazování lidských práv;

D.

vzhledem k tomu, že dr. Madaní byl zatčen brzy po svém návratu z Addis Abeby poté, co jménem organizací občanské společnosti podepsal „súdánskou výzvu“ – závazek usilovat o ukončení střetů zuřících v různých oblastech Súdánu a o právní, institucionální a hospodářské reformy; vzhledem k tomu, že poté, co se připojili k „súdánské výzvě“, byli podobným způsobem zatčeni také vůdce opozičního Fóra národního konsenzu Fárúq Abú Ísá (6. prosince 2014) a Farah Ibráhím Muhammad Alagar (7. prosince 2014);

E.

vzhledem k tomu, že toto prohlášení, v němž se signatáři zavazují k ukončení válek a střetů, bylo podepsáno zástupci politických a opozičních stran, včetně Národní strany Umma, Sil národního konsenzu a Súdánské revoluční fronty (SRF); vzhledem k tomu, že toto prohlášení představuje rozšíření Pařížské deklarace ze dne 8. srpna 2014, kterou podepsala strana SRF a Národní strana Umma, již zastupoval Sádiq al-Mahdí;

F.

vzhledem k tomu, že zatčení dr. Madaního je charakteristické pro represivní postupy súdánských orgánů, jejichž cílem je zabránit legitimní, pokojné politické diskusi a které jsou využívány k omezení svobody přesvědčení, projevu a sdružování, a je dalším příkladem nezákonného svévolného zadržování praktikovaného službou NISS;

G.

vzhledem k tomu, že hlavní odpovědnost za řešení politických, hospodářských a sociálních problémů svých občanů nesou vlády; vzhledem k tomu, že konflikty mezi vládou a občany je třeba řešit politickými prostředky na základě jednání;

H.

vzhledem k tomu, že se Súdán nachází v kritickém období politického dialogu, pro který jsou osobnosti, jako je dr. Madaní, velmi potřebné, jelikož reformnímu procesu propůjčují nezbytné odborné znalosti;

1.

rozhodně odsuzuje svévolné zatčení a zadržování dr. Madaního a ostatních pokojných aktivistů jakožto nezákonné narušení jejich pokojných a legitimních politických a lidskoprávních aktivit; vyzývá k jejich okamžitému a bezpodmínečnému propuštění;

2.

je nadále znepokojen zadržováním a situací členů opoziční strany, mládežnických aktivistů, obhájců lidských práv a novinářů v Súdánu; naléhavě vyzývá súdánskou vládu, aby zajistila pokojný výkon svobody projevu, sdružování a shromažďování; vyzývá súdánské orgány, aby přestaly zastrašovat obhájce lidských práv a politické aktivisty a vyhrožovat jim a aby dodržovaly příslušné mezinárodní normy a standardy;

3.

vyzývá súdánské orgány, aby obnovily a dodržovaly lidská práva a základní svobody podle mezinárodního práva, včetně svobody projevu, svobody sdružování, svobody náboženského vyznání, práv žen a rovnosti pohlaví; zdůrazňuje význam nezávislého, nestranného a dostupného soudnictví na podporu dodržování právního státu a základních práv obyvatel;

4.

vyzývá súdánskou vládu, aby přezkoumala svůj zákon o národní bezpečnosti, který umožňuje zadržování podezřelých osob po dobu čtyř a půl měsíce bez jakéhokoli soudního přezkumu, a vyzývá súdánskou vládu, aby provedla reformu svého právního systému v souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv;

5.

vítá podpis dohod o celonárodním dialogu a ústavním procesu, které všechny skupiny vyzývají, aby přestaly považovat násilí za prostředek politických změn a bezodkladně se zavázaly k celonárodnímu dialogu a jednání; zdůrazňuje význam procesu celonárodního dialogu, který je tou nejlepší příležitostí, jak pokročit směrem k národnímu míru, usmíření a demokratické správě v Súdánu;

6.

je však i nadále hluboce znepokojen střety, které v Súdánu probíhají, a to zejména v Dárfúru, Jižním Kordofánu a oblasti Modrého Nilu, a s nimi spojeným porušováním humanitárního práva a právních předpisů v oblasti lidských práv i závažnou humanitární krizí, které i nadále způsobují obrovské lidské utrpení a vnitřní vysídlování a představují riziko pro stabilitu regionu;

7.

opakuje – v souladu s celonárodním dialogem –, že je třeba zahájit smysluplný dialog za účasti opozičních stran i občanské společnosti včetně ženských skupin; zdůrazňuje, že tento dialog by měl zahrnovat zúčastněné strany ze všech súdánských oblastí a plně odrážet etnickou, náboženskou a kulturní rozmanitost Súdánu;

8.

vyzývá všechny strany, aby se zaobíraly vnitřními konflikty Súdánu – otázkami, jako je socioekonomická marginalizace, nerovné rozdělení zdrojů, politické vyloučení a nedostatečný přístup k veřejným službám, a to prostřednictvím celonárodního dialogu zohledňujícího také identitu a sociální rovnost všech skupin; podporuje v této souvislosti nové a inkluzivní mechanismy správy, definitivní ústavu a plán vedoucí k uspořádání celostátních voleb;

9.

zdůrazňuje skutečnost, že celonárodní dialog uspěje pouze za podmínky, že se bude odehrávat v atmosféře zaručené svobody projevu, sdělovacích prostředků, sdružování a shromažďování; vyzývá tudíž k propuštění všech politických vězňů a k okamžitému ukončení praxe svévolného zadržování; vyzývá súdánskou vládu, aby zrušila trest smrti, jenž je stále v platnosti, a nahradila již uložené tresty smrti odpovídajícími alternativními tresty;

10.

vyzývá Komisi a ESVČ, aby nadále podporovaly dialog mezi Súdánem a Jižním Súdánem a sousedními zeměmi tak, aby byla plně prováděna souhrnná mírová dohoda z roku 2005, stejně jako dohoda z Addis Abeby z roku 2012, a aby se zabývaly všemi nevyřešenými otázkami;

11.

vyzývá Komisi a ESVČ, aby podporovaly celonárodní dialog, prováděcí panel Africké unie na vysoké úrovni a společného zvláštního zástupce Africké unie a OSN pro Dárfúr, a vyjadřuje uznání prezidentu Mbekimu za jeho úsilí o prosazení skutečného celonárodního dialogu;

12.

vyjadřuje znepokojení nad častými a pokračujícími případy porušování práv žen v Súdánu, zejména podle článku 152 trestního řádu; naléhavě vyzývá súdánské orgány, aby bezodkladně podepsaly a ratifikovaly Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen;

13.

vyzývá súdánskou vládu, opozici a ozbrojená hnutí, aby využily příležitosti, již poskytuje celonárodní dialog, a projevily vůdčí schopnosti nezbytné k nasměrování Súdánu na cestu k míru, prosperitě a spravedlnosti; znovu zdůrazňuje význam boje proti beztrestnosti,

14.

vyjadřuje znepokojení nad zhoršující se humanitární situací v řadě súdánských oblastí a obzvláště nad omezeními přístupu, která jsou nadále ukládána mezinárodním humanitárním agenturám a organizacím; znovu vyzývá súdánskou vládu a ozbrojená hnutí, aby v souladu s mezinárodními humanitárními zásadami zaručila bezpečný, včasný a neomezený přístup humanitárních agentur a organizací do všech oblastí, a zejména do oblastí zasažených konfliktem;

15.

odsuzuje jak vládní zákon o nevládních organizacích, jenž omezuje možnosti nevládních organizací poskytovat tolik potřebnou humanitární pomoc v Súdánu a zhoršuje již tak obtížné okolnosti, jimž nevládní organizace v zemi čelí, – tento stále znepokojivější trend obtěžování a zásahů, jejichž cílem jsou humanitární pracovníci –, tak i útoky na občanskou společnost a demokratické svobody;

16.

vyzývá EU a členské státy, aby i nadále pokračovaly v podpoře Súdánu a jeho lidu při přechodu k vnitřně reformované demokracii;

17.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládě Súdánu, Africké unii, generálnímu tajemníkovi OSN, spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU a Panafrickému parlamentu (PAP).

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/31

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (09827/2014),

—

s ohledem na Dohodu o přidružení mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na jedné straně a Gruzií na straně druhé („dohoda“) ze dne 27. června 2014 (17901/2013),

—

s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 217 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a), odst. 7 a odst. 8 druhým pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0129/2014),

—

s ohledem na dohodu o příměří ze dne 12. srpna 2008, kterou zprostředkovala EU a kterou podepsaly Gruzie a Ruská federace, a na prováděcí dohodu ze dne 8. září 2008,

—

s ohledem na společná prohlášení přijatá na vrcholných schůzkách Východního partnerství, která se konala v Praze dne 7. května 2009, ve Varšavě dne 30. září 2011 a ve Vilniusu dne 29. listopadu 2013,

—

s ohledem na uzavření dohod o zjednodušení vízového styku mezi EU a Gruzií a o zpětném přebírání osob, které vstoupily v platnost dne 1. března 2011,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 2011 obsahující doporučení Evropského parlamentu Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost k jednáním o dohodě o přidružení Gruzie k EU (1),

—

s ohledem na společný pracovní dokument útvarů Komise „Provádění evropské politiky sousedství v Gruzii – pokrok v roce 2013 a doporučené kroky“ (výroční zpráva o pokroku) ze dne 27. března 2014 (SWD(2014)0072),

—

s ohledem na svůj postoj v prvním čtení ze dne 11. prosince 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství (2);

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2014 o ruském nátlaku na země Východního partnerství, a zejména destabilizaci východní Ukrajiny (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o hodnocení vztahů EU se zeměmi Východního partnerství a o stanovení priorit v této oblasti (4),

—

s ohledem na zprávu Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 5. září 2014 o fungování demokratických institucí v Gruzii,

—

s ohledem na činnost zvláštního poradce EU pro ústavní a právní reformu a lidská práva v Gruzii Thomase Hammarberga a na jeho zprávu a doporučení „Gruzie v procesu transformace. Zpráva o lidskoprávním rozměru: souvislosti, přijatá opatření a přetrvávající problémy“ ze září 2013 a na zprávu ze dne 10. července 2014 o návazné misi,

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 16. dubna 2014 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Protokolu k Dohodě o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Gruzií na straně druhé o rámcové dohodě mezi Evropskou unií a Gruzií o obecných zásadách účasti Gruzie na programech Unie (5),

—

s ohledem na program přidružení („program“), který nahradí akční plán evropské politiky sousedství,

—

s ohledem na článek 49 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 18. prosince 2014 o návrhu rozhodnutí (6),

—

s ohledem na čl. 99 odst. 1 druhý pododstavec jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0042/2014),

A.

vzhledem k tomu, že v Gruzii panuje napříč politickým spektrem široká celonárodní podpora integraci se Západem, a to i s EU a NATO; vzhledem k tomu, že podle nedávné studie Národního demokratického institutu pro mezinárodní věci 69 % obyvatel Gruzie souhlasí s podepsáním dohody o přidružení s Evropskou unií; vzhledem k tomu, že takový konsensus by měl připravit cestu ke zmírnění současné polarizace politické scény a vytvořit nezbytné podmínky pro konstruktivní dialog mezi většinovými a menšinovými silami;

B.

vzhledem k tomu, že parlamentní volby v roce 2012 a prezidentské volby v roce 2013 v Gruzii proběhly bezproblémově a v souladu s evropskými standardy; vzhledem k tomu, že poprvé v soudobých dějinách Gruzie proběhlo předání moci po těchto volbách mírovým a demokratickým způsobem a mělo by sloužit jako příklad celému regionu;

C.

vzhledem k tomu, že Evropa by měla projevit solidaritu se zeměmi, které po rozpadu Sovětského svazu opět získaly nezávislost, a jejich nezávislosti vyjádřit podporu;

D.

vzhledem k tomu, že Rusko nadále okupuje gruzínské regiony Abcházii a Cchinvali/Jižní Osetii, což je v rozporu se základními normami a principy mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že v oblastech kontrolovaných okupačními silami probíhají etnické čistky a násilné demografické změny a že za porušování lidských práv, mimo jiné práva na svobodu pohybu, rozvoj mezilidských vztahů a vzdělávání v mateřském jazyce, v těchto regionech nesou zodpovědnost okupační jednotky;

E.

vzhledem k tomu, že od „růžové revoluce“ dosáhla Gruzie značného pokroku v oblasti reforem a posilování vztahů s EU; vzhledem k tomu, že díky pokroku v provádění reforem na podporu lidských práv a demokracie měla Gruzie možnost využít dodatečných finančních zdrojů, které jí byly přiděleny z programu integrace a spolupráce v rámci Východního partnerství; vzhledem k tomu, že podepsání dohody o přidružení je rovněž projevem velkého uznání dosaženého pokroku i ocenění úsilí Gruzie a jejího odhodlání vydat se evropskou cestou;

F.

vzhledem k tomu, že dne 27. června 2014 u příležitosti zasedání Evropské rady v Bruselu byly podepsány dohody o přidružení mezi Evropskou unií a Gruzií, Moldavskou republikou a Ukrajinou; vzhledem k tomu, že ratifikací dohody o přidružení s Gruzií Evropským parlamentem se po ratifikaci dohod s Moldavskou republikou a Ukrajinou celý proces blíží k závěru a zahajuje se nová kapitola v souvislosti s úsilím a rozhodnutím těchto zemí přiblížit se Evropské unii;

G.

vzhledem k tomu, že v rámci evropské politiky sousedství tvoří Východní partnerství smysluplný politický rámec pro prohlubování vztahů, rychlejší sdružování k politickým účelům a další hospodářskou integraci mezi EU a Gruzií, které pojí silné zeměpisné, historické a kulturní vazby, na základě podpory politických, sociálních a hospodářských reforem a pomoci při sbližování na cestě do EU,

H.

vzhledem k tomu, že regionální rámce, včetně Parlamentního shromáždění Euronest a černomořské synergie EU, tvoří další fóra ke sdílení zkušeností, informací a osvědčených postupů souvisejících s prováděním programu přidružení;

I.

vzhledem k tomu, že EU zdůrazňuje právo Gruzie připojit se k jakékoli mezinárodní organizaci či alianci, přičemž je nutno dodržovat mezinárodní právo, a znovu poukazuje na své pevné přesvědčení, že musí platit zásada, že žádná třetí země nemá právo veta vůči svrchovanému rozhodnutí jiné země v těchto záležitostech;

J.

vzhledem k tomu, že Parlament plně podporuje uvolnění vízového režimu pro gruzínské občany jako okamžitý projev těsnějších vztahů mezi EU a Gruzií a přímou výhodu pro obyvatelstvo;

K.

vzhledem k tomu, že uzavření dohody není cílem samo o sobě, ale je součástí širšího procesu usilujícího o to, aby se tato země ocitla z hospodářského, politického i sociálního hlediska v evropském hlavním proudu, a v tomto směru je klíčové provádění dohody;

L.

vzhledem k tomu, že dohoda o přidružení mezi EU a Gruzií – a zejména její oddíl týkající se obchodu, který byl vyjednána v rámci Východního partnerství v letech 2012 a 2013 – je mimo jiné jednou z nejambicióznějších dohod o volném obchodu, které kdy EU sjednala s třetími zeměmi;

M.

vzhledem k tomu, že vytvoření prohloubené a komplexní zóny volného obchodu (DCFTA) mezi EU a Gruzií je jedním z nejdůležitějších přínosů dohody pro oba partnery; vzhledem k tomu, že obchod má nesporný význam pro růst, prosperitu a stabilitu;

N.

vzhledem k tomu, že vytvořením DCFTA s EU se bude muset Gruzie za účelem rozšíření svého přístupu na trh EU zavázat k tomu, že přizpůsobí své právní předpisy a standardy tak, aby byly respektovány společné normy a hodnoty;

O.

vzhledem k tomu, že EU bude těžit z jednodušších obchodních toků a lepších podmínek pro investice v Gruzii;

P.

vzhledem k tomu, že DCFTA obsahuje několik ustanovení, jejichž účelem je reforma gruzínských právních předpisů v oblasti obchodu a politik souvisejících s obchodem, a to v souladu s acquis EU a na jeho základě, což povede k modernizaci ekonomiky země a vytvoření lepšího a předvídatelnějšího podnikatelského prostředí, a to i pro malé a střední podniky (MSP);

Q.

vzhledem k tomu, že poskytnutím preferencí GSP+ nabízí EU gruzínskému hospodářství značné výhody;

R.

vzhledem k tomu, že prozatímní provádění dohody o přidružení, které bylo zahájeno dne 1. září 2014, přispívá k rychlejšímu provádění programu přidružení;

S.

vzhledem k tomu, že aktivní zapojení Gruzie a závazek k dodržování společných hodnot a zásad, včetně svobody, rovnosti, demokracie, pluralismu, právního státu, řádné správy věcí veřejných a lidských práv, opírající se o společné přesvědčení o jedinečnosti každého člověka, má zásadní význam pro dosažení pokroku v tomto procesu, pro úspěšné uplatňování dohody a pro zajištění toho, aby měla trvalý dopad na rozvoj v této zemi;

T.

vzhledem k tomu, že díky pevnějším politickým a hospodářským vazbám se celý evropský kontinent bude moci těšit větší stabilitě, bezpečnosti a prosperitě; vzhledem k tomu, že užší vazby s EU by neměly narušit tradiční, historické, politické a hospodářské vztahy Gruzie s jinými zeměmi v regionu, ale naopak by měly vytvořit podmínky k tomu, aby tato země mohla plně využít celý svůj potenciál;

U.

vzhledem k tomu, že Gruzie je důležitou součástí dodavatelského řetězce v rámci společného trhu s energií, který přivádí energetické zdroje z oblasti Kaspického moře do EU;

1.

vřele vítá podpis dohody o přidružení coby významný krok vpřed ve vztazích mezi EU a Gruzií a ztělesnění závazku k cestě politického přidružení a hospodářské integrace; vítá finanční pomoc poskytnutou Gruzii v roce 2014 v souladu se zásadou „více zdrojů – více reforem“; zdůrazňuje, že ratifikace dohody nepředstavuje konečný cíl sama o sobě a že klíčové bude důsledné uplatňování dohody v co nejkratším časovém rámci;

2.

vítá rychlou, jednomyslnou ratifikaci dohody gruzínským parlamentem a vyzývá členské státy, aby s její ratifikací rovněž neotálely;

3.

konstatuje, že podle článku 49 SEU má Gruzie – stejně jako kterýkoli jiný evropský stát – evropskou perspektivu a může požádat o členství v Unii, pokud se bude řídit zásadami demokracie, dodržovat základní svobody, lidská práva a práva menšin a zajistí fungování právního státu;

4.

zdůrazňuje, že dohoda se vztahuje na celé mezinárodně uznané území Gruzie, má sloužit všem jejím obyvatelům a představuje rámec pro udržitelný rozvoj a demokracii v Gruzii;

5.

vyzývá Gruzii, aby zajistila, že budou reformy zakotveny a pevně zakořeněny v institucionálním rámci s cílem vybudovat společnost vyznačující se pluralismem, nediskriminací, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů;

6.

v tomto ohledu zdůrazňuje, že pro přijetí základních reforem a plnění závazků vyplývajících z dohody o přidružení v duchu konsenzuální evropské volby je důležitý konstruktivní dialog napříč politickými stranami; vyzývá gruzínské politické síly, aby se vyhnuly přístupu „vítěz bere vše“, který byl příznačný pro předchozí vlády, a skoncovaly tak s dlouhotrvající polarizací gruzínské společnosti;

7.

vítá program přidružení, který vytváří praktický rámec pro dosažení prvořadých cílů dohody a měl by být vodítkem pro rozvoj vztahů mezi EU a Gruzií;

8.

zdůrazňuje, že do provádění programu by měly být zapojeny Gruzie i EU a že priority v něm stanovené by měly obdržet náležitou technickou a finanční podporu, aby Gruzie měla k dispozici prostředky nutné k tomu, aby mohla pokračovat ve svých demokratických a hospodářských reformách; vyzývá Komisi a členské státy, aby při plánování finanční pomoci Gruzii svou podporu koordinovaly a aby priority programu učinily obecnými zásadami;

9.

vyzývá strany, aby určily potřeby v oblasti odborné přípravy, jež jsou nezbytné k tomu, aby byla Gruzie schopna zajistit plnění svých povinností vyplývajících z dohody a programu;

10.

znovu opakuje, že podporuje svrchovanost a územní celistvost Gruzie, a žádá, aby byly zajištěny použitelnost a výhody dohody na celém mezinárodně uznávaném území Gruzie; v této souvislosti vyzývá EU, aby se nadále aktivně zasazovala o vyřešení konfliktu, a to prostřednictvím zvláštního zástupce EU pro jižní Kavkaz a krizi v Gruzii, v rámci její funkce spolupředsedajícího ženevským rozhovorům a prostřednictvím pozorovatelské mise EU (EUMM); vybízí k rozhodnějšímu úsilí o změnu restriktivní zákonné úpravy týkající se okupovaných území v zájmu dosažení co největšího užitku dohody a DCFTA;

11.

vyzývá Rusko, aby plně respektovalo státní svrchovanost a územní celistvost Gruzie a nedotknutelnost jejích mezinárodně uznávaných hranic, odvolalo uznání oddělení Abcházie a regionu Cchinvali/Jižní Osetie a ukončilo okupaci těchto území, a žádá jej o reciproční dodržování závazku nepoužívat vůči Gruzii sílu; v této souvislosti důrazně odsuzuje uzavření dohody o „alianci a strategickém partnerství“ mezi okupovaným územím Abcházie a Ruskem; vnímá tento krok jakožto jeden z kroků Ruska směřujících k úplné anexi Abcházie; vyjadřuje dále obavy, že podobná „dohoda“ by mohla být uzavřena rovněž s okupovaným územím regionu Cchinvali/Jižní Osetie; v této souvislosti vyzývá Ruskou federaci, aby odvolala tuto tzv. dohodu a splnila své závazky vyplývající z dohody o příměří ze dne 12. srpna 2008;

12.

vítá nedávné reformy gruzínských orgánů zaměřené na další posílení stability, nezávislosti a efektivnosti institucí ručících za demokracii (zejména soudních orgánů), právní stát a řádnou správu věcí veřejných, jakož i konsolidaci systému ochrany lidských práv a základních svobod; znovu opakuje, že je důležité zajistit, aby všechny tři složky moci zůstaly oddělené; vyzývá k tomu, aby byl účinně využit systém kontrol a rovnovážných opatření spolu s mechanismy dohledu;

13.

poukazuje na úsilí gruzínských orgánů v oblasti demokratických reforem, včetně snahy o reformu soudnictví, a na nutnost řádně a důsledně vyšetřit všechna obvinění z porušování lidských práv; znovu opakuje, že reforma soudnictví v Gruzii je i nadále prioritou jak pro Gruzii, tak pro Evropskou unii; uznává základní zásadu rovnosti před zákonem a zajištění procesních práv; zdůrazňuje, že je třeba vést záznamy o výkonu trestních stíhání a rozsudků, na jejichž základě by se měřil dosažený pokrok; vyzývá ke sjednocení judikatury za účelem zajištění předvídatelného soudního systému a důvěry veřejnosti; připomíná, že by se mělo pokračovat v účinném provádění strategie reformy soudnictví;

14.

zdůrazňuje, že všechna stíhání musí být transparentní, přiměřená a prosta politické motivace a že by měla být vždy založena na řádném vyšetřování a probíhat řádným postupem a při jejich provádění by měly být plně dodržovány zásady spravedlivého soudního řízení, které jsou zakotveny v Evropské úmluvě o lidských právech; je i nadále znepokojen nedostatky, pokud jde o odpovědnost státního zastupitelství, a nejasnými kritérii, podle nichž jsou jmenováni státní zástupci a vyšetřovatelé; znovu opakuje, že klíčovými kritérii při obsazování těchto pozic musí být bezúhonnost a profesionalita;

15.

zdůrazňuje, že je třeba, aby gruzínské orgány usilovaly o dosažení národního usmíření; vyjadřuje znepokojení nad tím, že řada představitelů bývalé vlády a někteří členové současné opozice byli obviněni z trestných činů a skončili ve vězení nebo ve vazbě; je rovněž znepokojen možným využíváním soudnictví v boji proti politickým oponentům, což by mohlo mařit evropské směřování Gruzie a úsilí gruzínských orgánů o provedení demokratických reforem; připomíná, že existence hodnotné politické opozice je zásadním předpokladem vytvoření vyváženého a vyspělého politického systému, o nějž Gruzie usiluje;

16.

uznává, že obvinění z případů tzv. selektivní spravedlnosti měla negativní dopad; vyzývá gruzínské orgány, aby se vyvarovaly zneužívání soudní moci jako nástroje politické odplaty; vyzývá všechny politické síly v Gruzii, aby se zasadily o to, aby v budoucnu k obviněním nedocházelo, přičemž je třeba důsledně bojovat za odstranění korupce a proti zneužívání veřejných funkcí;

17.

vítá zprávu OBSE/ODIHR o sledování soudních procesů v Gruzii, vydanou dne 9. prosince 2014 a vyzývá gruzínskou vládu, aby vyvinula skutečné úsilí vedoucí k napravení nedostatků uvedených v této zprávě;

18.

oceňuje práci zvláštního poradce EU Thomase Hammarberga i jeho zprávu „Gruzie v procesu transformace“ a zprávu ze dne 10. července 2014 o návazné návštěvě; vyzývá gruzínské orgány, aby doporučení obsažená v těchto zprávách plně provedly;

19.

zdůrazňuje, že volební pozorovatelská mise Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (OBSE/ODIHR) zhodnotila prezidentské volby v říjnu 2013 převážně kladně a jako nejlepší v historii Gruzie od vyhlášení nezávislosti, neboť navázaly na povzbudivé kroky učiněné během parlamentních voleb v roce 2012; poukazuje v tomto ohledu na účast volební pozorovatelské mise Parlamentu;

20.

vybízí Evropskou unii, aby v zájmu posílení demokratického procesu v Gruzii zajistila synergii možných podpůrných opatření, jež poskytují Evropská nadace pro demokracii, evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, nástroj stability a nástroj sousedství pro občanskou společnost;

21.

žádá gruzínské orgány, aby pokračovaly v boji proti organizované trestné činnosti, korupci, podvodům a praní peněz na všech úrovních a ve všech oblastech života a aby vybudovaly zcela funkční nezávislé soudnictví s patřičným personálním obsazením, mimo jiné s cílem zvýšit důvěru veřejnosti v soudní moc a hájit zájmy legálního hospodářství; dále zdůrazňuje význam depolitizace pro zvýšení efektivity veřejné správy a její vymanění se z politického vlivu;

22.

oceňuje odhodlání Gruzie a výsledky, jichž bylo dosaženo při budování svobodné společnosti založené na zásadách právního státu, demokracie a pluralitní společnosti; poukazuje na to, že gruzínská společnost tento proces výrazně podporuje; zdůrazňuje význam antidiskriminačních právních předpisů pro zajištění rovných práv a ochrany všech menšin, zejména etnických a náboženských menšin a lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů; vítá schválení antidiskriminačního zákona gruzínským parlamentem a žádá jeho důsledné dodržování a uplatňování v souladu s literou a duchem předpisů EU a Listiny základních práv Evropské unie; konstatuje, že jde o důležitý krok v procesu uvolňování vízového režimu; vybízí gruzínské orgány, aby v této věci uspořádaly informační kampaně;

23.

všímá si kroků, které Gruzie v souladu se svými mezinárodními závazky podnikla v boji proti islámofobii a homofobii; zdůrazňuje nicméně, že je třeba, aby byli pachatelé násilných činů motivovaných islámofobií nebo homofobií účinně soudně stíháni;

24.

oceňuje práci, kterou Gruzie odvedla při provádění dohod o zjednodušení vízového styku a zpětném přebírání osob; vítá rovněž významný posun dialogu o vízech; podporuje včasné zavedení bezvízového styku s Gruzií, jakmile budou splněny všechny příslušné podmínky, jako hmatatelný pozitivní krok ve prospěch gruzínských občanů;

25.

vyzývá gruzínskou vládu, aby vytvořila příznivé prostředí pro svobodu sdělovacích prostředků, jež podpoří svobodu projevu a pluralitu sdělovacích prostředků, a aby sdělovacím prostředkům umožnila podávat nezávislé a objektivní informace bez politického či ekonomického nátlaku; v této souvislosti vyzývá k úplnému uplatňování zákona o transparentnosti vlastnictví sdělovacích prostředků;

26.

vybízí vládu, aby v zájmu zlepšení přístupu ke spravedlnosti pro všechny děti pokračovala v posilování právního státu a rozšiřování přístupu ke spravedlnosti a přijala nový zákoník o soudním systému pro mladistvé, jenž bude v souladu s mezinárodními standardy; zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí reformovat systém sociální ochrany v zájmu snížení narůstající sociální nerovnosti, jež se projevuje zejména rostoucím podílem dětí, které žijí pod vnitrostátní hranicí chudoby (27 % v roce 2013 oproti 25 % v roce 2011) a které žijí v extrémní chudobě (6 % oproti 3,9 % z celkového počtu obyvatel), neboť mají k dispozici méně než 1,25 USD na den;

27.

vnímá pozitivně schválení nového zákoníku práce a zdůrazňuje, že je nutné jej uplatňovat v praxi a nadále zlepšovat pracovní normy a sociální dialog v zájmu dosažení souladu s pracovními právy a normami Mezinárodní organizace práce;

28.

oceňuje odhodlání Gruzie usilovat o užší hospodářské vazby s EU tím, že provede rozsáhlé a obtížné hospodářské reformy;

29.

blahopřeje Gruzii k tomu, že se jí podařilo překonat vnější tlaky, mimo jiné i ze strany Ruska, a přesměrovat svůj vývoz na nové trhy, a vyzývá Gruzii, aby v tomto směru pokračovala i v budoucnu; odsuzuje politiku hospodářského nátlaku uplatňovanou Ruskem vůči Gruzii před podepsáním DCFTA v červnu 2014 i poté;

30.

je pevně přesvědčen, že DCFTA bude mít dlouhodobý pozitivní vliv na gruzínské hospodářství a přispěje tak ke zvýšení kvality života občanů Gruzie;

31.

s uspokojením bere na vědomí, že gruzínský parlament dohodu ratifikoval dne 18. července 2014, čímž bylo zahájeno prozatímní provádění DCFTA od 1. září 2014;

32.

vyzývá parlamenty členských států, aby co nejdříve ratifikovaly dohodu o přidružení včetně DCFTA, aby ustanovení dohody týkající se hospodářství a obchodu mohla bezodkladně vstoupit v platnost;

33.

zdůrazňuje, že úspěch DCFTA bude záviset na řádném dodržování závazků stanovených v dohodě oběma stranami; v této souvislosti vyzývá EU, aby Gruzii poskytla veškerou potřebnou pomoc, rovněž za účelem zmírnění krátkodobých nákladů pro Gruzii; vyzývá členské státy, aby Gruzii poskytly své know-how v oblasti hospodářských reforem a sbližování předpisů;

34.

je přesvědčen, že zásadní podmínkou pro demokratickou podporu politik EU je parlamentní kontrola; vyzývá proto Komisi, aby Evropskému parlamentu usnadnila pravidelné a podrobné sledování uplatňování DCFTA prováděné v patřičný čas;

35.

vyzývá Komisi, aby pozorně sledovala provádění DCFTA s cílem zamezit sociálnímu a environmentálnímu dumpingu, zejména v přechodném období u některých odvětví;

36.

vyzývá Komisi, aby rozšířila poskytování pomoci a odborného poradenství organizacím občanské společnosti v Gruzii a umožnila jim tak zajistit interní sledování provádění reforem a závazků vlády, zejména těch, které vycházející z dohody a programu, a větší odpovědnost za tyto reformy a závazky;

37.

vyzývá gruzínskou vládu, aby prostřednictvím soustavného dialogu spolupracovala s organizacemi občanské společnosti a s nevládními organizacemi;

38.

vítá aktivní účast Gruzie v operacích pro řešení krizí v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky EU a vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby Gruzii přizvala k účasti na příslušných akcích a cvičeních;

39.

zdůrazňuje zásadní podíl zvláštního zástupce EU pro jižní Kavkaz a krizi v Gruzii a EUMM na bezpečnosti a stabilitě v oblastech sousedících s regiony Abcházie a Jižní Osetie a žádá prodloužení mandátu mise na období po roce 2016; rovněž vyzývá EU, aby na plnění úkolů této mise vyčlenila dostatečné rozpočtové prostředky;

40.

v této souvislosti považuje za politováníhodné, že ženevské rozhovory nedosáhly podstatného pokroku, přestože se gruzínské orgány snažily o konstruktivní účast na řešení všech bezpečnostních a humanitárních problémů v oblastech konfliktu; vyzývá EU, aby se účinněji zapojila do tohoto procesu; odsuzuje budování bariér na administrativní hranici s Abcházií a regionem Cchinvali/Jižní Osetie, které vedlo k rozšíření okupovaných území na úkor Gruzie a které má devastující humanitární následky pro místní obyvatelstvo a je překážkou budování důvěry;

41.

podporuje pozitivní kroky gruzínské vlády ve snaze zlepšit vztahy s Ruskem; vyzývá Rusko jako významného hráče v tomto regionu, aby se konstruktivně zapojilo do nalezení mírového řešení konfliktů, a zejména do ženevských jednání, jejichž účelem je sledovat provádění dohody o příměří uzavřené mezi Ruskem a Gruzií dne 12. srpna 2008; je přesvědčen, že všechna ustanovení dohody o příměří musí být plně dodržována oběma stranami, zejména závazek Ruska ke stažení všech ruských vojenských jednotek a ustanovení, podle nějž musí Rusko zaručit EUMM plný, neomezený přístup na separatistická území Abcházie a regionu Cchinvali/Jižní Osetie; zdůrazňuje, že je nutný bezpečný a důstojný návrat uprchlíků a vnitřně vysídlených osob do místa jejich trvalého bydliště;

42.

zdůrazňuje, že je důležité rozšířit v konfliktních oblastech mezilidské kontakty na všech úrovních a vytvořit tak nezbytné podmínky pro udržitelný dialog a dále prosazovat budování důvěry s cílem pokročit v mírovém procesu a dosáhnout usmíření mezi stranami;

43.

znovu vyjadřuje své přesvědčení, že proces přidružování neohrožuje politické a hospodářské zájmy Ruska, a považuje za politováníhodné, že vedení Ruska jej za takovou hrozbu považuje; poukazuje na to, že každá země má plné právo činit své politické volby, ale že angažovanost EU vůči východním partnerům má za cíl šířit prosperitu a zvýšit politickou a sociální stabilitu, z čehož by měly v konečném důsledku prospěch všechny země v tomto regionu;

44.

upozorňuje na to, že vstup dohody o přidružení EU-Gruzie v platnost a pravděpodobné zahrnutí Arménie do celní unie a skutečnost, že Ázerbájdžán zůstává mimo hlavní ekonomická uskupení, včetně WTO, by mohly narušit tradiční hospodářské vztahy v tomto regionu; plně podporuje progresivní odstupňování podle rámce Východního partnerství – odpovídá-li různým úrovním ambicí a možností partnerů –, nicméně je však přesvědčen o tom, že regionální přístup je základem pro to, aby EU účinně přispívala ke stabilitě a hospodářskému rozvoji jižního Kavkazu; vyzývá proto Komisi, aby poskytla zemím v tomto regionu pomoc při řešení případných problémů, jež by tato situace mohla vyvolat, a aby podpořila Gruzii v obnoveném úsilí o prosazení nových forem spolupráce v oblasti jižního Kavkazu;

45.

upozorňuje na klíčovou polohu Gruzie ve vztahu k budování jižního koridoru a přepravě ropy a plynu, jež by mohly mít strategický význam pro evropskou energetickou bezpečnost; v této souvislosti žádá, aby se při budování energetické infrastruktury plně dodržovaly normy EU v oblasti životního prostředí; dále zdůrazňuje, že je nezbytné, aby došlo k diverzifikaci zdrojů energie, zejména pokud jde o obnovitelné zdroje, a postupovalo se v souladu s politikami a cíli EU v oblasti změny klimatu;

46.

vyzývá Komisi, aby úzce napomáhala gruzínským orgánům a sledovala je při provádění jejich investičních programů, jež se týkají výstavby, obnovy a rekonstrukce vodních elektráren, a vyžadovala od nich, aby byly tyto projekty plně v souladu se standardy a normami EU a aby zejména velké projekty splňovaly požadavky posuzování vlivů na životní prostředí;

47.

vyzdvihuje význam své spolupráce s gruzínským parlamentem coby prostředku pro sledování provádění dohody a programu; domnívá se, že vstup dohody v platnost a vytvoření nového institucionálního rámce pro spolupráci, mimo jiné Rady přidružení, vyžaduje podobnou aktualizaci stavu na parlamentní úrovni; proto je přesvědčen, že je s ohledem na různý rozsah vztahů s Arménií a Ázerbájdžánem nutné vytvořit zvláštní parlamentní výbor pro přidružení Gruzie k EU;

48.

vyzývá Gruzii, aby ve spolupráci se zvláštním zástupcem EU pro jižní Kavkaz a krizi v Gruzii a s EUMM poskytla gruzínské společnosti včetně území Abcházie a Jižní Osetie komplexní informace o Dohodě o přidružení mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na straně jedné a Gruzií na straně druhé;

49.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Gruzie.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/39

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 24 a článek 228 této smlouvy,

—

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na článek 106a této smlouvy,

—

s ohledem na své rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (1),

—

s ohledem na článek 219 jednacího řádu,

—

s ohledem na výzvu k podávání žádostí (2),

—

s ohledem na své hlasování dne 16. prosince 2014;

1.

zvolil Emily O'REILLY Evropskou veřejnou ochránkyní práv do konce volebního období;

2.

žádá Emily O'REILLY, aby složila přísahu před Soudním dvorem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby zveřejnil přiložené rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě, Komisi a Soudnímu dvoru.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/40

—

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2014)0246),

—

s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0005/2014),

—

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 9. července 2014 (1),

—

s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 26. listopadu 2014 zavázal schválit postoj Parlamentu podle čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na článek 59 a čl. 50 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0059/2014),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/41

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (09412/2014),

—

s ohledem na Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES),

—

s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 192 odst. 1 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0042/2014),

—

s ohledem na čl. 192 odst. 1, článek 207 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

—

s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec, čl. 99 odst. 2, čl. 108 odst. 7 a článek 39 jednacího řádu,

—

s ohledem na doporučení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0036/2014),

1.

vyslovuje souhlas s přistoupením k Úmluvě;

2.

pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/42

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10437/2014),

—

s ohledem na návrh Dohody mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé o spolupráci na civilním globálním družicovém navigačním systému (GNSS) (10717/2006),

—

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 172 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0108/2014),

—

s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2, čl. 108 odst. 7 a čl. 50 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na doporučení Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0045/2014),

1.

uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Marockému království.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/43

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady o obnovení Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou (11047/2014),

—

s ohledem na Dohodu o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou (1),

—

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s článkem 186 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0114/2014),

—

s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst. 2, čl. 108 odst. 7 a čl. 50 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na doporučení Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0039/2014),

1.

uděluje souhlas s obnovením dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Ukrajiny.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/44

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (06698/2014),

—

s ohledem na Dohodu o účasti Chorvatské republiky v Evropském hospodářském prostoru a tři související dohody (06696/2014),

—

s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s články 217 a čl. 218 odst. 6 a čl. 218 odst. 8 druhým pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0002/2014),

—

s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec, čl. 99 odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

—

s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod (A8-0026/2014),

1.

uděluje souhlas s uzavřením dohody a tří souvisejících dohod;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví a Norského království.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/45

—

s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2014)0666),

—

s ohledem na článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0242/2014),

—

s ohledem na článek 59 a čl. 50 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A8-0054/2014),

1.

schvaluje návrh Komise;

2.

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.

vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění schválené Parlamentem;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/46

—

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2014)0672 – C8-0231/2014),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006 (1) (nařízení o EGF),

—

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (2), a zejména na článek 12 tohoto nařízení,

—

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (3), (IID ze dne 2. prosince 2013) a zejména na článek 13 této dohody,

—

s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 13 IID ze dne 2. prosince 2013,

—

s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

—

s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

—

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0064/2014),

A.

vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky významných změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při opětovném začleňování na trh práce;

B.

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 2. prosince 2013 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG);

C.

vzhledem k tomu, že přijetí nařízení o EFG je výsledkem dohody mezi Evropským parlamentem a Radou ohledně opětovného zavedení kritéria pro uvolňování prostředků v souvislosti s krizí, zvýšení finančního příspěvku Unie na 60 % celkových odhadovaných nákladů na navrhovaná opatření, zefektivnění postupu Komise, Evropského parlamentu a Rady při vyřizování žádostí o příspěvek z EFG tak, že se zkrátí doba jejich posouzení a schvalování, dále rozšíření způsobilých akcí a příjemců tím, že mezi ně budou zahrnuty i osoby samostatně výdělečně činné a mladí lidé, a financování pobídek k zakládání vlastních podniků;

D.

vzhledem k tomu, že dne 18. června 2014 podaly italské orgány žádost EGF/2014/010 IT/Whirlpool v návaznosti na propuštění 608 pracovníků podniku Whirlpool Europe S.r.l., který působí v hospodářském odvětví podle klasifikace NACE Revize 2 oddíl 27 (Výroba elektrických zařízení), a jejími pěti dodavateli a odběrateli;

E.

vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG;

1.

bere na vědomí, že italské orgány předložily žádost na základě kritéria pro pomoc podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení o EFG, které požaduje, aby během referenčního období v délce čtyř měsíců dosáhl počet propuštěných pracovníků nebo osob samostatně výdělečně činných, které přestaly vykonávat svou činnost, nejméně 500 v jednom podniku v jednom členském státě, včetně pracovníků propuštěných u dodavatelů nebo odběratelů daného podniku, a osob samostatně výdělečně činných, které přestaly vykonávat svou činnost, u těchto dodavatelů nebo odběratelů; souhlasí s Komisí, že podmínky stanovené v uvedeném nařízení jsou splněny, a Itálie má proto podle uvedeného nařízení nárok na finanční příspěvek;

2.

bere na vědomí, že dne 18. června 2014 italské orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG a že dne 28. října 2014 Komise zveřejnila posouzení této žádosti; vítá, že Komise dodržela krátkou lhůtu 12 týdnů, kterou stanoví nařízení o EFG;

3.

bere na vědomí, že podle italských orgánů má světová hospodářská a finanční krize vážný dopad na rozhodování italských domácností při nákupu spotřebního zboží, neboť koupi produktů, zejména zboží dlouhodobé spotřeby, například domácích spotřebičů, důkladně zvažují;

4.

zdůrazňuje, že v důsledku hospodářské a finanční krize, jež vedla k významnému snížení spotřeby domácností, zaznamenal italský trh velkých domácích spotřebičů pokles z 3 174 miliard EUR v roce 2010 na 2 649 miliard EUR v roce 2013, tj. o 16,5 %;

5.

souhlasí s tím, že prudký pokles výroby domácích spotřebičů v letech 2008 až 2012 souvisí s finanční a hospodářskou krizí, na kterou bylo zaměřeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 546/2009 (4), a že tedy Itálie má nárok na finanční pomoc z EFG;

6.

bere na vědomí, že do dnešního dne bylo odvětví výroby elektrických zařízení předmětem dvou dalších žádostí o uvolnění prostředků z EFG (5), jež se rovněž zakládaly na světové finanční a hospodářské krizi;

7.

konstatuje, že toto propouštění dále zhorší nezaměstnanost v provincii Trento, kde se počet nezaměstnaných od vypuknutí krize zdvojnásobil – z 2,9 % v roce 2007 vzrostl na 6,1 % v roce 2013; poukazuje na to, že pokles míry zaměstnanosti se projevil ve stavebnictví (-10,3 %) i v průmyslu (-2,4 %) a že počet nezaměstnaných v Trentinu v prvním čtvrtletí roku 2014 byl podle institutu ISTAT přibližně 18 700 osob, přičemž počet osob zaregistrovaných na úřadech práce v této provincii je přibližně 41 800;

8.

bere na vědomí, že kromě 502 zaměstnanců propuštěných během referenčního období z podniku Whirpool, jenž je považován za primární podnik, bylo mezi způsobilé příjemce pomoci zahrnuto také 106 pracovníků propuštěných z pěti dodavatelských a odběratelských podniků Whirpoolu, takže se celkový počet cílových příjemců, na něž jsou zaměřena opatření EFG, vyšplhal na 608 osob;

9.

bere na vědomí, že odhadované celkové náklady činí 3 150 000 EUR, z nichž 126 000 EUR je vyhrazeno na provádění, a že finanční příspěvek z EFG činí 1 890 000 EUR, což představuje 60 % celkových nákladů;

10.

vítá rozhodnutí italských orgánů, že v zájmu urychlené pomoci postiženým pracovníkům zahájí poskytování individualizovaných služeb dne 4. února 2014, tedy před konečným rozhodnutím o poskytnutí finanční podpory z EFG pro navržený koordinovaný balíček, a dokonce před předložením žádosti o poskytnutí finančního příspěvku z EFG;

11.

vítá skutečnost, že do jednání o opatřeních, která mají být podpořena, byli zahrnuti sociální partneři; dále oceňuje to, že odbory jsou zapojeny do monitorování provádění opatření a jejich případného přepracování, ale i do hodnocení výsledků; vítá rovněž skutečnost, že plánovaná opatření, jejich obsah a příslušné aspekty jejich provádění (včetně harmonogramu) byly předloženy a projednány s bývalými pracovníky společnosti Whirlpool ve výrobním závodě Spini di Gardolo v průběhu několika setkání (celkem 15), která se konala v období od února do března 2014, a že ze všech zaměstnanců, kteří se zúčastnili těchto setkání, se 393 osob zaregistrovalo k účasti na těchto opatřeních;

12.

bere na vědomí, že individualizované služby, které mají být poskytnuty, spočívají v: informačních schůzkách, přijetí a registraci, poradenství a odborném vedení, posouzení dovedností, obecném vzdělávání a rekvalifikaci, odborné přípravě, odborném vedení, pomoci při opětovném zapojení do pracovní činnosti a zahájení podnikání, příspěvcích při hledání zaměstnání, účastnických příspěvcích a příspěvcích na dojíždění a při zaměstnání pracovníka;

13.

konstatuje, že v případě 16,78 % cílových příjemců podpory se nejedná o občany EU; domnívá se, že určité prvky odborného vedení by mohly těmto příjemcům pomoci opětovně se začlenit na trh práce;

14.

je pro to, aby se vyhodnotily konkrétní výsledky školení, rekvalifikace a odborné přípravy, které budou účastníkům poskytnuty, aby bylo možné lépe posoudit účinnost přijatých opatření;

15.

vítá opatření spočívající v poskytování pomoci po opětovném zapojení do pracovní činnosti a pomoci při zahájení podnikání;

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/49

—

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2014)0699 – C8-0243/2014),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (1) (dále jen „nařízení o EFG“),

—

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (2), a zejména na článek 12 tohoto nařízení,

—

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (3) (IID ze dne 2. prosince 2013), a zejména na článek 13 této dohody,

—

s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 13 IID ze dne 2. prosince 2013,

—

s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

—

s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

—

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0062/2014),

A.

vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky velkých strukturálních změn světového obchodu, a pomáhat jim při opětovném začleňování na trh práce;

B.

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být poskytnuta co nejrychleji a nejúčinněji, v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IIA ze dne 2. prosince 2013 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG);

C.

vzhledem k tomu, že přijetí nařízení (EU) č. 1309/2013 (4) odráží dohodu mezi Parlamentem a Radou ohledně opětovného zavedení kritéria pro uvolňování prostředků v souvislosti s krizí, zvýšení finančního příspěvku Unie na 60 % celkových odhadovaných nákladů na navrhovaná opatření, zefektivnění postupu Komise, Parlamentu a Rady při vyřizování žádostí předložených EFG tak, že se zkrátí doba jejich posuzování a schvalování, dále rozšíření způsobilých činností a příjemců tím, že mezi ně budou zahrnuty i osoby samostatně výdělečně činné a mladí lidé, a financování pobídek k zakládání vlastních podniků;

D.

vzhledem k tomu, že Polsko předložilo v návaznosti na pokles výroby v podniku Fiat Auto Poland S.A. v Tychách v polském Slezsku (dále jen „závod Tychy společnosti Fiat“) , ke kterému došlo v období od 21. ledna 2013 do 21. května 2013, žádost EGF/2013/006 PL/Fiat o finanční příspěvek z EFG v souvislosti s propuštěním 1 079 osob, z toho 829 v podniku Fiat Auto Poland a 250 u 21 dodavatelů a výrobců, kteří jsou odběrateli uvedeného podniku, přičemž se opatření podporovaných EFG zúčastní 777 osob;

E.

vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG;

1.

konstatuje, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. a) nařízení o EFG jsou splněny, a souhlasí proto s Komisí, že Polsko má podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;

2.

bere na vědomí, že polské orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG dne 29. července 2013 a doplňovaly ji o další informace až do 16. června 2014 a že hodnocení této žádosti vydala Komise dne 10. listopadu 2014;

3.

vítá rozhodnutí polských orgánů, že dne 21. ledna 2013 – tedy se značným předstihem před rozhodnutím o poskytnutí finanční podpory z EFG na navržený koordinovaný balíček opatření – zahájí realizaci individualizovaných služeb, aby pracovníkům rychle poskytly pomoc;

4.

konstatuje, že od roku 2007 klesá podíl evropského automobilového průmyslu na trhu – v uvedeném roce evropská výroba osobních automobilů představovala 32,2 % světové produkce, zatímco do roku 2012 klesla na 23,2 %; dále upozorňuje na to, že v EU 27 se v roce 2012 snížila úroveň produkce o 7 % oproti roku 2011, zatímco úroveň světové produkce ve stejném období vrostla o 5,3 %; zdůrazňuje, že situace byla na vnitrostátní úrovni ještě horší, jelikož se objem produkce z roku 2011 na rok 2012 snížil téměř o třetinu;

5.

souhlasí proto s Komisí, že propouštění v závodě Tychy společnosti Fiat a u jeho dodavatelů a výrobců, kteří jsou odběrateli uvedeného podniku, souvisí s významnými změnami ve struktuře světového obchodu způsobenými globalizací; zdůrazňuje, že dopad globalizace umocnila finanční krize, v jejímž důsledku se v Unii snížil prodej nových osobních automobilů na nejnižší úroveň za celou dobu vedení těchto statistik;

6.

konstatuje, že propouštění v závodě Tychy společnosti Fiat bude mít negativní dopad na celý region, jelikož bývalí zaměstnanci společnosti Fiat Auto Poland, dodavatelé a výrobci, kteří jsou odběrateli uvedeného podniku, představují 10 % všech nezaměstnaných, kteří v této oblasti žijí;

7.

zdůrazňuje, že míra nezaměstnanosti v polském Slezsku se od roku 2011 zvyšuje; konstatuje rovněž, že se navíc v regionu v roce 2012 téměř zdvojnásobila míra hromadného propouštění oproti roku 2011;

8.

konstatuje, že automobilové odvětví zaznamenalo doposud 21 žádostí o příspěvek z EFG a že 12 z nich má souvislost s globalizací obchodu a 9 se světovou finanční a hospodářskou krizí;

9.

konstatuje, že koordinovaný balíček individualizovaných služeb, který má být spolufinancován, zahrnuje následující opatření za účelem opětovného začlenění 777 propuštěných pracovníků na trh práce: odbornou přípravu a uhrazení nákladů spojených s odbornou přípravou, odbornou přípravu v oblasti podnikání, stipendia na odbornou přípravu, stipendia na stáže, uhrazení nákladů na stáže, intervenci, granty na podporu samostatné výdělečné činnosti a pobídky k zaměstnávání;

10.

poznamenává, že poskytování grantů na podporu samostatné výdělečné činnosti (až 4 995 EUR na pracovníka) je podmíněno a je spojeno s úspěchem samostatné výdělečné činnosti; zdůrazňuje, že tato podmíněnost by účastníky neměla odrazovat od předkládání žádostí o tuto podporu;

11.

bere na vědomí, že poskytování individualizovaných služeb bylo ukončeno na konci roku 2013 a že podle předběžných údajů se v rámci tohoto souboru opatření zúčastnilo 269 osob 313 různých činností a 219 z nich našlo díky poskytnuté podpoře zaměstnání;

12.

bere na vědomí, že podle předběžných údajů byly celkové náklady na realizaci individualizovaných služeb značně nižší, než se odhadovalo, a to z důvodu omezeného počtu pracovníků, kteří služeb využili;

13.

zdůrazňuje, že ačkoli byl počet pracovníků, kteří se programu zúčastnili, podle předběžných údajů nižší, než se odhadovalo, počet nezaměstnaných pracovníků, na něž se soubor opatření vztahuje a kteří jsou stále registrováni na úřadu práce, čítá 85 osob, což dokazuje, že převážná většina pracovníků propuštěných ze společnosti Fiat Auto Poland našla zaměstnání;

14.

vítá skutečnost, že se na přípravě žádosti o uvolnění prostředků z EFG podílela Regionální rada pro nezaměstnanost a že hrála významnou úlohu při rozhodování o balíčku opatření v rámci projektu;

15.

připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost všech pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která je nabízena v rámci koordinovaného balíčku opatření, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale i stávajícímu podnikatelskému prostředí; je přesvědčen, že podoba koordinovaného balíčku individualizovaných služeb by měla předjímat perspektivy budoucího trhu práce a požadované dovednosti a měla by být slučitelná s přechodem k udržitelnému hospodářství, které účinně využívá zdroje;

16.

zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do stabilního zaměstnání; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na pracovním trhu, která vedou k trvalému a dlouhodobému zaměstnání; opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou podle vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví;

17.

vítá skutečnost, že mezi opatřeními jsou i taková, která se zvláště zaměřují na skupinu pracovníků nad 50 let, kteří tvoří významnou část příjemců pomoci; poznamenává, že tato věková skupina je vystavena vyššímu riziku dlouhodobé nezaměstnanosti a vyloučení z trhu práce;

18.

zdůrazňuje, že propouštěním jsou postiženi ve velké míře starší lidé (18,7 %) a osoby s nižší kvalifikací (62,6 % z celkového počtu propuštěných pracovníků); požaduje proto, aby těmto dvěma skupinám byla věnována zvláštní pozornost a aby na tyto skupiny byla zaměřena zvláštní opatření EFG;

19.

domnívá se, že šest pracovníků s dlouhodobými zdravotními problémy nebo se zdravotním postižením může mít zvláštní potřeby, pokud jde o poskytování individuálního přístupu;

20.

vítá skutečnost, že zásada rovnosti žen a mužů a rovněž zásada nediskriminace byly a i nadále budou uplatňovány během různých etap provádění opatření EFG a také v rámci přístupu k těmto opatřením;

21.

bere ne vědomí, že dne 20. prosince 2012 uzavřela společnost Fiat Auto Poland s odbory dohodu, na jejímž základě byla stanovena kritéria výběru pracovníků, kteří mají být propuštěni, a dohodla se s nimi na pobídkách pro pracovníky, kteří budou souhlasit s dobrovolným odchodem z firmy;

22.

konstatuje, že informace poskytnuté o koordinovaném balíčku individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, obsahují údaje o tom, nakolik tyto služby doplňují opatření financovaná ze strukturálních fondů; zdůrazňuje, že polské orgány potvrdily, že na způsobilá opatření není čerpána podpora z jiných finančních nástrojů Unie; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a aby tyto služby nebyly financovány z prostředků Unie dvakrát;

23.

schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

24.

pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

25.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s jeho přílohou Radě a Komisi.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/53

—

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2014)0702 – C8-0245/2014),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006 (1) (nařízení EFG),

—

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (2), a zejména na článek 12 tohoto nařízení,

—

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (3) (IID ze dne 2. prosince 2013), a zejména na článek 13 této dohody,

—

s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 13 IID ze dne 2. prosince 2013,

—

s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

—

s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

—

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0063/2014),

A.

vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky velkých změn ve struktuře světového obchodu nebo hospodářskou, finanční a sociální krizí, a pomáhat při opětovném začlenění těchto pracovníků na trh práce;

B.

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji, v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 2. prosince 2013 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG),

C.

vzhledem k tomu, že přijetí nařízení o EFG je výsledkem dohody mezi Evropským parlamentem a Radou za účelem opětovného zavedení kritéria pro uvolňování prostředků v souvislosti s krizí, stanovení finančního příspěvku Unie na 60 % celkových odhadovaných nákladů na navrhovaná opatření, zefektivnění postupu Komise, Evropského parlamentu a Rady při vyřizování žádostí předložených EFG tak, že se zkrátí doba jejich posuzování a schvalování, za účelem rozšíření způsobilých činností a příjemců tím, že mezi ně budou zahrnuty i osoby samostatně výdělečně činné a mladí lidé, a za účelem financování pobídek k zakládání vlastních podniků;

D.

vzhledem k tomu, že řecké orgány předložily žádost EFG/2014/013 EL/Odyssefs Fokas dne 29. července 2014 poté, co bylo ze společnosti Odyssefs Fokas S.A., která působila v hospodářském odvětví klasifikace NACE Revize 2 oddíl 47 („maloobchod, kromě motorových vozidel a motocyklů“), propuštěno 551 pracovníků;

E.

vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG,

1.

vítá skutečnost, že řecké orgány berou v potaz velký přínos tohoto rozpočtového nástroje a již jej několikrát využily jako prostředku ke zmírnění negativních dopadů finanční a hospodářské krize;

2.

bere na vědomí, že řecké orgány předložily žádost na základě kritéria pro pomoc podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení o EFG, které požaduje, aby během referenčního období v délce čtyř měsíců dosáhl počet propuštěných pracovníků nebo osob samostatně výdělečně činných, které přestaly vykonávat svou činnost, nejméně 500 v jednom podniku v jednom členském státě, včetně pracovníků propuštěných u dodavatelů uvedeného podniku nebo u výrobců, kteří jsou jeho odběrateli, a osob samostatně výdělečně činných, které přestaly vykonávat svou činnost u těchto dodavatelů nebo výrobců;

3.

bere na vědomí, že řecké orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG dne 29. července 2014 a že posouzení této žádosti Komise zpřístupnila dne 11. listopadu 2014; vítá rychlý postup hodnocení žádosti, které netrvalo ani pět měsíců;

4.

bere na vědomí, že řecké orgány tvrdí, že došlo zejména ke dvěma událostem, které vedly k propouštění: snížení disponibilních příjmů domácností kvůli zvýšení daňové zátěže, snižování platů (v soukromém i ve veřejném sektoru) a zvyšující se nezaměstnanost, což vedlo k obrovskému propadu kupní síly, a drastické snížení půjček podnikům a jednotlivcům v důsledku nedostatku hotovostních prostředků v řeckých bankách;

5.

souhlasí s tím, že tyto faktory souvisejí s celosvětovou finanční a hospodářskou krizí, jíž se zabývá nařízení (ES) č. 546/2009 (4), a že Řecko má z toho důvodu nárok na příspěvek z EFG;

6.

konstatuje, že maloobchodní odvětví bylo dosud předmětem dalších tří žádostí o příspěvek z EFG – přičemž dvě z nich pocházejí z Řecka – předložených rovněž z důvodu globální finanční a hospodářské krize;

7.

bere na vědomí, že toto propouštění dále zhorší situaci v oblasti nezaměstnanosti v zemi, kde se v období 2008–2013 počet nezaměstnaných zvýšil čtyřikrát a která vykazuje nejvyšší míru nezaměstnanosti mezi členskými státy a pátou nejvyšší v celosvětovém měřítku; je zvláště znepokojen situací v regionech Attika a Střední Makedonie, kde je soustředěno 90 % případů propouštění a které již vykazují míru nezaměstnanosti vyšší, než je vnitrostátní průměr 27,5 %;

8.

bere na vědomí, že kromě 551 pracovníků propuštěných v referenčním období je mezi způsobilé příjemce zahrnuto také 49 pracovníků propuštěných před uplynutím čtyřměsíčního referenčního období, takže celkový součet činí 600 osob; konstatuje, že 89,17 % propuštěných pracovníků způsobilých k podpoře z EFG jsou ženy;

9.

vítá skutečnost, že řecké orgány k datu předložení žádosti nadto poskytnou individualizované služby spolufinancované z EFG pro více než 500 lidí mladších 30 let, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (tzv. „NEET“), neboť všechny případy propouštění uvedené v odstavci 8 se vyskytují v regionech na úrovni NUTS 2 Κεντρική Μακεδονία (Střední Makedonie) (EL12), Θεσσαλία (Thesálie) (EL14) a Aττική (Attika) (EL30), které jsou způsobilé k podpoře v rámci Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, takže celkový počet příjemců činí 1 100;

10.

bere na vědomí, že se řecké orgány rozhodly poskytnout individualizované služby spolufinancované z EFG až 500 osob NEET mladších 30 let; bere na vědomí, že podle žádosti použijí řecké orgány mimo jiné kritéria, jež jsou v souladu s kritérii obsaženými v řeckém prováděcím plánu záruky pro mladé lidi (např. ohrožení mladých lidí vyloučením, výše příjmu domácnosti, úroveň vzdělání, trvání nezaměstnanosti atd.), a rovněž vyjádření zájmu; vyzývá řecké orgány, aby zohledňovaly sociální kritéria a zajistily, aby byl výběr příjemců podpory z EFG v plném souladu se zásadami nediskriminace a rovných příležitostí;

11.

podporuje sociální kritéria uplatňovaná řeckými orgány s cílem určit osoby NEET, na které se mají opatření EFG zaměřit, při zohlednění údajů o příjmu domácnosti, úrovni vzdělání a trvání nezaměstnanosti; vyzývá k tomu, aby výběr příjemců plně dodržoval zásady nediskriminace a poskytl tak příležitosti lidem, kteří jsou od trhu práce nejvíce vzdáleni;

12.

vyzývá řecké orgány, aby s ohledem na sdílení osvědčených postupů poskytly podrobné informace o podporovaných akcích a výsledcích, zejména pokud jde o výběr a podporu poskytovanou osobám NEET;

13.

bere na vědomí, že odhadované celkové náklady na toto uvolnění prostředků z EFG činí 10 740 000 EUR, z nichž 210 000 EUR je vyhrazeno na provádění, a že finanční příspěvek EFG činí 6 444 000 EUR, což představuje 60 % celkových nákladů;

14.

bere na vědomí, že příspěvek na přípravné akce, řízení, informování, propagaci, kontrolu a výkaznictví představuje 1,96 % celkového rozpočtu; dále bere na vědomí, že se počítá s využitím téměř poloviny této částky na informování a propagaci;

15.

vítá rozhodnutí řeckých orgánů zahájit v zájmu urychleného poskytnutí pomoci pracovníkům poskytování individualizovaných služeb pro dotčené pracovníky dne 20. října 2014, tedy před konečným rozhodnutím o poskytnutí finanční podpory z EFG pro navržený koordinovaný balíček;

16.

bere na vědomí, že řecké orgány sdělily, že koordinovaný balíček individualizovaných služeb byl vypracován v konzultaci se zástupci cílových příjemců pomoci (bývalými zaměstnanci Fokas a právníky zaměstnanců) a s Federací zaměstnanců soukromého sektoru v Řecku;

17.

bere na vědomí, že individualizované služby, které mají být poskytovány, byly vytvořeny s cílem zohlednit specifické potřeby osob NEET a spočívají v těchto opatřeních: pracovní poradenství, odborné vzdělávání, rekvalifikace a odborné semináře, příspěvky pro začínající podniky, příspěvky poskytované při hledání zaměstnání, příspěvky na odborné vzdělávání, příspěvky na mobilitu;

18.

zdůrazňuje význam individualizovaných služeb, jejichž cílem je pomoci cíleným příjemcům rozpoznat své dovednosti a vytvořit si realistický plán profesní dráhy založený na zájmech a kvalifikaci;

19.

vítá skutečnost, že součástí navrhovaných opatření je sledování, jež bude poskytovat následné informace o účastnících v průběhu období šesti měsíců od ukončení provádění opatření;

20.

bere na vědomí, že většina požadovaných finančních prostředků je určena k podpoře začínajících podniků (3 000 000 EUR) a odborného vzdělávání (2 960 000 EUR);

21.

bere na vědomí, že až 200 vybraným pracovníkům a osobám NEET bude jakožto příspěvek na založení vlastního podniku poskytnuta maximální způsobilá částka ve výši 15 000 EUR; zdůrazňuje, že cílem tohoto opatření je podpořit podnikání poskytnutím finančních prostředků na životaschopné obchodní plány, což by mělo ve střednědobém horizontu vést k vytváření dalších pracovních míst; bere na vědomí, že maximální možná částka bude přidělena na základě splnění zvláštních podmínek a životaschopnosti podporovaných začínajících podniků;

22.

zdůrazňuje skutečnou přidanou hodnotu a doporučuje nabídku aktivních opatření na trhu práce; konstatuje, že přibližně třetina plánované podpory spočívá v příspěvcích, a tudíž pasivních opatřeních na trhu práce;

23.

bere na vědomí, že náklady na opatření odborné přípravy v rámci této žádosti jsou srovnatelné s předchozími žádostmi Řecka; upozorňuje, že mezi těmito náklady panují v podobných žádostech jiných členských států značné rozdíly;

24.

žádá, aby opatření Evropského sociálního fondu (ESF) plánovaná na nové programové období ESF doplňovala plán EFG a aby usnadňovala opětovné začlenění pracovníků do udržitelných hospodářských odvětví zaměřených na budoucnost; připomíná, že v souladu s článkem 7 nařízení o EFG by měla podoba koordinovaného balíčku individualizovaných služeb podporovaných z EFG předjímat budoucí perspektivy trhu práce a požadované dovednosti a měla by být slučitelná s posunem směrem k hospodářství, které účinně využívá zdroje;

25.

vítá skutečnost, že při přístupu k navrženým akcím a jejich provádění budou dodržovány zásady rovného zacházení a nediskriminace;

26.

schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

27.

pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

28.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení včetně přílohy Radě a Komisi.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/57

—

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2014)0701 – C8-0247/2014),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (1) (dále jen „nařízení o EFG“),

—

s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (2), a zejména na článek 12 tohoto nařízení,

—

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (3) (IID ze dne 2. prosince 2013), a zejména na článek 13 této dohody,

—

s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 13 IID ze dne 2. prosince 2013,

—

s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

—

s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

—

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0065/2014),

A.

vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi z důvodu velkých změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při opětovném začlenění na trh práce;

B.

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji, v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 2. prosince 2013 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG);

C.

vzhledem k tomu, že přijetí nařízení (EU) č. 1309/2013 (4) odráží dohodu mezi Parlamentem a Radou ohledně opětovného zavedení kritéria pro uvolňování prostředků v souvislosti s krizí, zvýšení finančního příspěvku Unie na 60 % celkových odhadovaných nákladů na navrhovaná opatření, zefektivnění postupu Komise, Parlamentu a Rady při vyřizování žádostí o příspěvek z EFG tak, že se zkrátí doba pro jejich posouzení a schvalování, dále rozšíření způsobilých akcí a příjemců tím, že mezi ně budou zahrnuty i osoby samostatně výdělečně činné a mladí lidé, a financování pobídek k zakládání vlastních podniků;

D.

vzhledem k tomu, že Francie předložila žádost EGF/2013/014 FR/Air France o finanční příspěvek z EFG v souvislosti s propuštěním 5 213 zaměstnanců během referenčního období od 1. července 2013 do 31. října 2013 a po něm z důvodu poklesu podílu Unie na trhu letecké dopravy, přičemž se očekává, že se budou příslušná opatření vztahovat na 3 886 osob;

E.

vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG;

1.

konstatuje, že podmínky stanovené v čl. 2 písm. a) nařízení o EFG byly splněny; souhlasí proto s Komisí v tom, že Francie má nárok na finanční příspěvek podle uvedeného nařízení;

2.

bere na vědomí, že francouzské orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG dne 20. prosince 2013 a doplňovaly ji o dodatečné informace až do 24. července 2014 a že posouzení této žádosti zveřejnila Komise dne 11. listopadu 2014;

3.

vítá rozhodnutí francouzských orgánů zahájit ode dne 6. listopadu 2012 – tedy se značným předstihem před konečným rozhodnutím a dokonce před předložením žádosti o poskytnutí finanční podpory z EFG na navržený koordinovaný balík – realizaci individualizovaných služeb, aby pracovníkům rychle poskytly pomoc;

4.

má za to, že propouštění zaměstnanců podniku Air France je spojeno s velkými změnami ve struktuře světového obchodu způsobenými globalizací, přičemž podíl Unie na trhu letecké dopravy poklesl zejména z důvodu pozoruhodného růstu tří velkých leteckých společností v oblasti Perského zálivu a tento vývoj ještě dále umocnila celosvětová finanční a hospodářská krize;

5.

bere na vědomí, že podle očekávání bude mít propouštění zaměstnanců podniku Air France negativní dopad na region Île-de-France, jenž je zároveň stižen dalším hromadným propouštěním zaměstnanců, neboť v roce 2014 došlo k úplnému ukončení výroby automobilů v továrně podniku Peugeot Citroën Automobile (PSA) v Aulnay;

6.

konstatuje, že koordinovaný balík individualizovaných služeb, který má být spolufinancován, zahrnuje v zájmu opětovného začlenění 3 886 propuštěných pracovníků na trh práce následující opatření: poradenské služby a profesní poradenství pro pracovníky, odbornou přípravu, příspěvky na založení podniku, pravidelnou informační a komunikační činnost, příspěvky na rekvalifikaci, příspěvky na mobilitu;

7.

vítá skutečnost, že pro příspěvek na rekvalifikaci, který bude vyplácen ve výši 70 % poslední hrubé mzdy pracovníků do konce tzv. congé de reclassement, byla vyhrazena částka 21 580 020 EUR; konstatuje, že podle nařízení (EU) č. 1309/2013 je podíl těchto příspěvků omezen na výši 35 % z celkové částky podpory poskytnuté z EFG pro daný případ, avšak zdůrazňuje, že Francie předložila svou žádost podle nařízení (ES) č. 546/2009 (5), jež se použije na žádosti předložené do konce roku 2013 a jež umožňuje mnohem liberálnější využití peněžních prostředků pro zvláštní příspěvky, jakými jsou příspěvky na rekvalifikaci a příspěvky na založení podniku;

8.

vyslovuje se proti využití EFG k financování propouštění zaměstnanců; zdůrazňuje, že tento fond by měl být využíván k poskytování pomoci při opětovném začleňování pracovníků na trh práce;

9.

připomíná, že peněžní prostředky by měly napomáhat opětovnému začleňování příjemců na trh práce, a nikoli sloužit jako náhrada mzdy po propuštění; konstatuje, že tohoto účelu lze lépe dosáhnout prostřednictvím ustanovení nyní platného nařízení (EU) č. 1309/2013;

10.

vítá skutečnost, že koordinovaný balík individualizovaných služeb byl vypracován po konzultaci se zástupci cílových příjemců a sociálními partnery: odborná příprava, poradenské služby pro pracovníky, příspěvky na založení podniku, příspěvky na rekvalifikaci a příspěvky na mobilitu;

11.

připomíná, že je důležité zlepšit zaměstnatelnost všech pracovníků vhodnou odbornou přípravou a uznáním dovedností a schopností získaných během jejich profesní dráhy; očekává, že odborná příprava, která je nabízena v rámci koordinovaného balíku, bude přizpůsobena nejen potřebám propuštěných pracovníků, ale i stávajícímu podnikatelskému prostředí;

12.

s politováním konstatuje, že většina propuštěných pracovníků je ve věku od 55 do 64 let; vítá odstupňované podněty obsažené v rámci opatření příspěvku na založení podniku, jež mají podpořit nábor zaměstnanců ve věku nad 55 let;

13.

zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG má být zajištěno, aby EFG podporoval začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do stabilního zaměstnání; dále zdůrazňuje, že pomoc z EFG může spolufinancovat pouze aktivní opatření na trhu práce, která vedou k trvalému a dlouhodobému zaměstnání; opětovně poukazuje na to, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat akce, za něž jsou podle vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odpovědné podniky, ani opatření k restrukturalizaci podniků nebo odvětví;

14.

konstatuje, že informace, jež byly poskytnuty ke koordinovanému balíku individualizovaných služeb, které mají být financovány z EFG, neuvádějí údaje o doplňkovosti k opatřením financovaným strukturálními fondy, ale odkazují k písemné dohodě uzavřené s propouštějícím podnikem, jenž se zavázal k tomu, že mu po dobu provádění výše uvedených opatření nebude na tato opatření poskytován finanční příspěvek z jiných finančních nástrojů Unie; znovu žádá Komisi, aby do svých výročních zpráv zařazovala také srovnávací hodnocení těchto údajů, aby se zajistilo plné dodržování stávajících předpisů a zamezilo se zdvojování služeb financovaných z prostředků Unie;

15.

schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

16.

pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

17.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s jeho přílohou Radě a Komisi.

12.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/60

—

s ohledem na návrh Komise ze dne 5. prosince 2014 na jmenování předsedy, místopředsedy a členů Jednotného výboru pro řešení krizí (C(2014)9456),

—

s ohledem na čl. 56 odst. 6 třetí pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (1),

—

s ohledem na svůj jednací řád,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0070/2014),

A.

vzhledem k tomu, že čl. 56 odst. 4 nařízení (EU) č. 806/2014 stanoví, že předseda, místopředseda a členové Jednotného výboru pro řešení krizí (dále jen „výbor“) uvedení v čl. 43 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, mají být jmenováni na základě zásluh, kvalifikace, znalostí bankovních a finančních záležitostí a zkušeností s finančním dohledem, regulací a řešením krizí bank;

B.

vzhledem k tomu, že čl. 56 odst. 4 nařízení (EU) č. 806/2014 stanoví, že při jmenování výboru mají být respektovány zásady vyváženosti zastoupení mužů a žen, zkušeností a kvalifikace;

C.

vzhledem k tomu, že dne 19. listopadu 2014 schválila Komise v souladu s čl. 56 odst. 6 nařízení (EU) č. 806/2014 užší seznam kandidátů na funkce předsedy a místopředsedy výboru;

D.

vzhledem k tomu, že dne 1. prosince 2014 schválila Komise v souladu s čl. 56 odst. 6 nařízení (EU) č. 806/2014 užší seznam kandidátů na funkce členů výboru uvedených v čl. 43 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení;

E.

vzhledem k tomu, že tyto dva užší seznamy kandidátů byly v souladu s čl. 56 odst. 6 nařízení (EU) č. 806/2014 předloženy Parlamentu;