9.8.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 289/5

P8_TA(2014)0059

EU a globální rámec pro rozvoj po roce 2015

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2014 o EU a globálním rámci pro rozvoj po roce 2015 (2014/2143(INI))

(2016/C 289/02)

Evropský parlament,

—	s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů ze dne 8. září 2000,

—	s ohledem na zprávu přijatou v červenci 2014 otevřenou pracovní skupinou OSN (OWG) pro cíle udržitelného rozvoje,

—	s ohledem na zprávu přijatou dne 8. srpna 2014 mezivládním odborným výborem pro otázky financování udržitelného rozvoje,

—	s ohledem na ministerské prohlášení Politického fóra na vysoké úrovni pro udržitelný rozvoj z července 2014,

—	s ohledem na zprávu Organizace spojených národů o rozvojových cílech tisíciletí za rok 2014,

—	s ohledem na závěrečný dokument ze schůzky na vysoké úrovni Globálního partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci, která se konala v dubnu 2014 v Mexiku,

—	s ohledem na pekingskou deklaraci a akční platformu schválenou na IV. světové konferenci o ženách, která se konala v září 1995, a na následné závěrečné dokumenty,

—	s ohledem na akční program Mezinárodní konference o populaci a rozvoji přijatý v Káhiře v roce 1994 a na následný přezkum po 20 letech,

—	s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 18. prosince 1979,

—	s ohledem na zprávu OSN „Gender Chart 2012 (Rovnost pohlaví: přehled pokroku v roce 2012)“, která vyhodnocuje zlepšení v otázkách rovnosti žen a mužů v rámci osmi rozvojových cílů tisíciletí,

—	s ohledem na výsledek konference OSN o životním prostředí a rozvoji z roku 1992 a na zprávu navazující konference o udržitelném rozvoji, která se konala v Rio de Janeiro (Brazílie) od 20. do 22. června 2012,

—	s ohledem na zprávu o lidském rozvoji Rozvojového programu OSN (UNDP) z roku 2014 s názvem „Udržování lidského pokroku: omezování slabých stránek a budování odolnosti vůči katastrofám“,

—	s ohledem na zprávu OSN o rozvojovém programu na období po roce 2015 vypracovanou panelem na vysoké úrovni v květnu 2013,

—	s ohledem na zprávu konference OSN o udržitelném rozvoji, která se konala v Rio de Janeiro (Brazílie) od 20. do 22. června 2012,

—	s ohledem na zprávu týmu OSN pověřeného systémovými úkoly v rámci Rozvojového programu OSN po roce 2015 pro generálního tajemníka OSN nazvanou „Zajištění budoucnosti, jakou chceme pro všechny“,

—	s ohledem na rezoluci nazvanou „Dodržení slibu: společně k dosažení rozvojových cílů tisíciletí“, které přijalo Valné shromáždění OSN na svém plenárním zasedání na vysoké úrovni věnovaném rozvojovým cílům tisíciletí v rámci své 65. schůze v roce 2010,

—	s ohledem na istanbulský akční program pro nejméně rozvinuté země na desetiletí 2011–2020,

—	s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

—	s ohledem na zprávu FAO o nedostatku potravin ve světě,

—	s ohledem na prohlášení a akční plán, které byly přijaty na Fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci, které se konalo v Busanu v prosinci 2011,

—	s ohledem na zprávu Rozvojového programu OSN nazvanou „Za polovinou cesty: dosahování rozvojových cílů tisíciletí“, která byly zveřejněna v lednu 2010,

—	s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na právní rámec pro lidská práva,

—	s ohledem na práci týmu OSN pro systémové úkoly v rámci rozvojové agendy pro období po roce 2015, působícího pod společným vedením odboru OSN pro ekonomické a sociální otázky (UN DESA) a UNDP, s podporou všech agentur OSN a na základě konzultací se všemi příslušnými zúčastněnými stranami,

—	s ohledem na celosvětovou strategii a akční plán pro veřejné zdraví, inovace a duševní vlastnictví WHO ze dne 24. května 2008,

—	s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci a na akční program z Akkry,

—	s ohledem na Deklaraci o právu na rozvoj z roku 1986,

—	s ohledem na Kodex chování EU pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky (1),

—	s ohledem na článek 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), v němž je zakotveno, že EU zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s přihlédnutím ke všem svým cílům,

—	s ohledem na článek 208 SFEU, který stanoví, že „Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. června 2014 s názvem „Důstojný život pro všechny: od vize ke společným opatřením“ (COM(2014)0335),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. května 2014 nazvané „Posílení úlohy soukromého sektoru při dosahování udržitelného růstu podporujícího začlenění v rozvojových zemích“ (COM(2014)0263),

—	s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 30. dubna 2014 nazvaný „Přístup k rozvojové spolupráci Evropské unie založený na dodržování práv a zahrnující všechna lidská práva“ (SWD(2014)0152),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. února 2013 s názvem „Důstojný život pro všechny: Skoncovat s chudobou a umožnit světu udržitelnou budoucnost“ (COM(2013)0092),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. září 2012 s názvem „Kořeny demokracie a udržitelný rozvoj: spolupráce Evropské unie s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů“ (COM(2012)0492),

—	s ohledem na veřejné konzultace Evropské komise týkající se přípravy postoje EU k rozvojovému rámci po roce 2015, které probíhaly od 15. června 2012 do 15. září 2012,

—	s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států, kteří se setkali v rámci Rady, Evropského parlamentu a Komise, o rozvojové politice Evropské unie nazvané „Evropský konsensus“ (2),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. dubna 2005 s názvem „Soudržnost politik v zájmu rozvoje“ (COM(2005)0134), a na závěry 3166. zasedání Rady pro zahraniční věci ze dne 14. května 2012 s názvem „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“,

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020 (3),

—	s ohledem na své doporučení Radě ze dne 2. dubna 2014 týkající se 69. zasedání Valného shromáždění OSN (4),

—	s ohledem na svůj postoj ze dne 2. dubna 2014 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o Evropském roku rozvoje (2015) (5),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2013 o rozvojových cílech tisíciletí – stanovení rámce po roce 2015 (6),

—	s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 19. května 2014 o přístupu k rozvojové spolupráci založeném na právech zahrnujícím veškerá lidská práva,

—	s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 12. prosince 2013 o financování vymýcení chudoby a udržitelného rozvoje v období po roce 2015,

—	s ohledem na společné prohlášení AKT-EU ze dne 20. června 2014 o rozvojovém programu po roce 2015,

—	s ohledem na závěry Rady pro obecné záležitosti ze dne 25. června 2013 o souhrnném rámci pro období po roce 2015,

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0037/2014),

A.	s ohledem na to, že v roce 2000 se všechny zúčastněné strany sešly, aby stanovily rozvojové cíle tisíciletí – konkrétní cíle týkající se rozvoje a vymýcení chudoby do roku 2015;

vzhledem k tomu, že díky rozvojovým cílům tisíciletí se zvýšila informovanost o vymýcení celosvětové chudoby jako naléhavé výzvě a prioritním cíli činnosti na mezinárodní úrovni; vzhledem k tomu, že míra plnění rozvojových cílů tisíciletí je různá a výsledky v oblasti snižování extrémní chudoby, boje proti malárii a tuberkulóze, zlepšování přístupu k pitné vodě a snižování nerovností v počtu dětí zapsaných do základních škol jsou viditelné a pozitivní; vzhledem k tomu, že určitými nedostatky rozvojových cílů tisíciletí je třeba se v plné míře zabývat při stanovení rámce pro období po roce 2015;

vzhledem k tomu, že z hodnocení pokroku při dosahování stávajících rozvojových cílů tisíciletí vyplývá, že v novém rámci má zásadní význam těsné propojení úsilí o vymýcení chudoby s bojem proti nerovnostem a s podporou udržitelného rozvoje a jednotný a univerzální soubor cílů s diferencovaným přístupem;

vzhledem k tomu, že se očekává zvýšení počtu městského obyvatelstva ze současných 3,6 miliardy na více než 6 miliard a předpokládá se, že největší města se rozrostou na megapole překračující sto milionů obyvatel; vzhledem k tomu, že nadměrná urbanizace ohrožuje udržitelnost rozvoje ve všech jeho rozměrech;

vzhledem k tomu, že Mezinárodní konference o populaci a rozvoji v Káhiře v roce 1994 vyzvala k zajištění přístupu ke službám v oblasti reprodukčního a sexuálního zdraví, včetně služeb plánování rodičovství; v této souvislosti připomíná, že podle odhadů zemřelo v roce 2013 během těhotenství a při porodu 289 000 žen; připomíná pátý rozvojový cíl tisíciletí a to, že ženy musí mít přístup k účinným metodám antikoncepce a plánování rodičovství, aby se tak snížila míra mateřské úmrtnosti téměř o třetinu;

vzhledem k tomu, že snižování chudoby je nerovnoměrné a nerovnosti v příjmech, které panují mezi jednotlivými zeměmi a uvnitř těchto zemí a které v rozvinutých i rozvojových zemích vzrostly, představují jednu z největších rozvojových výzev a že jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích nerovnosti vzrostly, přičemž jsou obzvláště patrné v zemích s nízkými a středními příjmy; vzhledem k tomu, že 1,5 miliardy lidí žije v chudobě, která bývá spojena se špatnou zdravotní péčí, nedostatečným vzděláváním a nízkou životní úrovní, a to zejména ve státech zasažených konflikty a v nestabilních státech;

G.	vzhledem k tomu, že rozvojové úsilí je nadále narušováno násilnými konflikty a humanitárními krizemi; vzhledem k tomu, že je obzvláště palčivý dopad vojenských konfliktů a krizí na ženy;

vzhledem k tomu, že je třeba zvýšit úsilí o snížení počtu hladovějících lidí o polovinu, neboť 162 milionům malých dětí hrozí podvýživa; vzhledem k tomu, že tzv. skrytý hlad lze vymezit jako nedostatek mikrosložek výživy, který může mít nevratné dopady na lidské zdraví i sociálně-ekonomické následky v podobě snížení lidské produktivity;

I.	s ohledem na skutečnost, že rok 2014 je Mezinárodním rokem rodinných zemědělských podniků;

vzhledem k tomu, že Deklarace OSN z roku 1986 o právu na rozvoj prohlašuje rozvoj za jedno ze základních lidských práv; vzhledem k tomu, že deklarace zavazuje k „lidskoprávnímu přístupu“ vyznačujícímu se uplatňováním všech lidských práv (hospodářských, sociálních, kulturních, občanských a politických); vzhledem k tomu, že deklarace zavazuje rovněž k prohlubování mezinárodní spolupráce;

vzhledem k tomu, že úsilí o snižování chudoby ohrožuje změna klimatu a zhoršování stavu životního prostředí, neboť ještě více prohlubují stávající zranitelná místa, přičemž řada rozvojových zemí je stále ještě závislá na zemědělství a přírodních zdrojích citlivých na klima a postrádá kapacity ke zvládání klimatických hrozeb; vzhledem k naléhavé potřebě snížit celosvětové emise skleníkových plynů a dosáhnout spravedlivějšího a udržitelnějšího řízení a správy přírodních zdrojů;

L.	vzhledem k tomu, že pokrok při dosahování rozvojových cílů tisíciletí souvisejících se zdravím do značné míry vychází z investic do výzkumu a vývoje, které byly učiněny v předchozích letech; vzhledem k tomu, že práva duševního vlastnictví by neměla bránit v přístupu k cenově dostupným lékům;

M.	vzhledem k tomu, že zásadní a nezbytnou podmínkou pro řešení mezigeneračního cyklu chudoby a nerovnosti je přístup k předškolnímu vzdělávání a ke vzdělávání a odborné přípravě pro každé dítě, mladou osobu a dospělého na nejvyšší dosažitelné úrovni kvality;

N.	vzhledem k malému pokroku, jehož bylo dosaženo v oblasti rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen; vzhledem k tomu, že ženy jsou častou obětí diskriminace a násilí;

vzhledem k tomu, že v celosvětovém měřítku tvoří z osob žijících v extrémní chudobě většinu ženy a dívky, a vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů a práva žen jsou nezbytnou podmínkou pro úspěch rámce pro rozvoj po roce 2015; vzhledem k tomu, že se odhaduje, že každý den na světě zemře 800 žen v důsledku komplikací během těhotenství či porodu; vzhledem k tomu, že Mezinárodní konference o populaci a rozvoji v Káhiře v roce 1994 vyzvala k zajištění všeobecného přístupu ke službám a právům v oblasti reprodukčního a sexuálního zdraví, díky nimž mohou být zachráněny lidské životy;

P.	vzhledem k tomu, že ženy tvoří více než jednu polovinu z celkového počtu uprchlíků;

Q.	vzhledem k tomu, že Afrika vyváží do ostatních částí světa prostřednictvím nelegálních finančních toků podstatně více kapitálu, než dostává v podobě mezinárodní pomoci a plateb;

R.	vzhledem k tomu, že nový udržitelný rámec pro rozvoj nabízí příležitost, jak zajistit široké zapojení organizací občanské společnosti, místních orgánů a národních parlamentů;

vzhledem k tomu, že na celosvětový demografický růst je zapotřebí reagovat vytvářením většího počtu nových a důstojných pracovních míst; vzhledem k tomu, že významnou úlohu při vytváření pracovních míst v rozvinutých i rozvojových zemích hraje soukromý sektor, který proto může být klíčovým partnerem v boji proti chudobě, pokud budou uplatňovány jasné mechanismy zodpovědnosti a dodržována mezinárodní ustanovení o sociální ochraně;

T.	vzhledem k tomu, že pomoc hraje nadále jedinečnou úlohu při snižování chudoby a jako pozitivní impulz pro změnu situace v rozvojových zemích;

U.	vzhledem k tomu, že v boji proti chudobě a nerovnosti je důležitým prvkem uvolnění domácích zdrojů;

V.	vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou největšími dárci rozvojové pomoci, a měly by tudíž být i nadále v příští fázi jednání v rámci OSN hybnou silou a prosazovat zejména lidskoprávní přístup založený na rovnosti, nediskriminaci, účasti a zapojení do vytváření a provádění rámce;

W.	vzhledem k tomu, že závěry Rady z prosince 2014 stanoví jednotné zásady a hlavní linie strategie pro vyjednávání;

X.	vzhledem k tomu, že článek 208 SFEU stanoví, že hlavním cílem rozvojové politiky EU je snížení a výhledově i vymýcení chudoby a že při provádění politik EU je třeba přihlížet k rozvojovým cílům;

I. Rozvojové cíle tisíciletí: zhodnocení a nové výzvy

zdůrazňuje, že se v posledních letech proměnily celosvětové poměry, kdy došlo i ke změnám v globální hospodářské a politické rovnováze, a i když některé rozvojové a rozvíjející se ekonomiky zažily významný hospodářský růst, stále čelí vysoké a vzrůstající míře nerovnosti; má za to, že je zapotřebí nového přístupu, který zahrne globální správu a řízení a výrazně se zaměří na soudržnost politik ve prospěch rozvoje a zajištění globálních veřejných statků;

připomíná, že i když je výhodou rozvojových cílů tisíciletí jejich jednoduchost, nezabývaly se skrytými strukturálními faktory, které vedou k chudobě a nerovnosti; zdůrazňuje, že globální udržitelný rámec pro rozvoj po roce 2015 by měl být transformativní, přičemž by měl řešit základní příčiny chudoby a nerovnosti, čímž přispěje ke splnění rozpracovaných úkolů, jež byly vymezeny podle stávajících rozvojových cílů tisíciletí;

zdůrazňuje, že rozvojové cíle tisíciletí, stanovené v roce 2000, dosáhly řady úspěchů v zemích se středními příjmy a v rozvojových zemích, avšak tento pokrok nebyl rovnoměrný, a proto je zapotřebí, aby tyto výsledky byly správně analyzovány a ponaučení z nich by měla posloužit při vytváření globálního rámce pro rozvoj po roce 2015;

připomíná, že byť rozvojové cíle tisíciletí přinesly obrovské změny v lidských životech, klíčové otázky, jako porušování lidských práv, nerovnosti, včetně nerovnosti mezi ženami a muži, ozbrojené konflikty a terorismus, změna klimatu, nedostatek potravin, nedostatky v oblasti majetkového a pozemkového práva, migrace, omezený přístup ke službám zdravotní péče a vzdělávání, demografické změny, omezené zdroje, daňové podvody a vyhýbaní se daňové povinnosti, neudržitelný růst, nezaměstnanost a finanční a ekonomické krize stále představují extrémně složité a vzájemně propojené výzvy pro následující desetiletí, takže je nutné hledat nové cesty rozvoje, jež by mohly vést k inkluzivnímu a udržitelnému rozvoji pro všechny;

zdůrazňuje, že udržitelnost životního prostředí je prvořadou výzvou a že selhání v této oblasti pravděpodobně ohrozí všechny rozměry lidského rozvoje; zejména připomíná, že zhoršování stavu životního prostředí představuje pro splnění cíle vymýcení extrémní chudoby a hladu obrovskou překážku; připomíná, že například přetrvávající nerovnosti a boj o nedostatkové zdroje patří k hlavním příčinám konfliktů, hladu, nedostatku bezpečí a násilí, a ty jsou zase hlavními faktory brzdícími lidský rozvoj a úsilí o dosažení udržitelného rozvoje;

zdůrazňuje, že nový rámec by měl na tyto výzvy efektivně reagovat a řešit důležité problémy, jako je respektování důstojnosti každého člověka, spravedlnost, rovnost, řádná správa, demokracie, právní stát, mír a bezpečnost, změna klimatu, řízení rizik přírodních pohrom a zvyšování odolnosti, zachovávání biologické rozmanitosti, inkluzivní a udržitelný rozvoj, majetková práva, pozemková práva, zdravotní a sociální ochrana, vzdělávání, výzkum a inovace a práva žen, dětí a menšin;

podtrhuje, že nový rámec pro rozvoj musí mít všeobecnou povahu a být použitelný ve všech zemích, včetně členských států EU, a tudíž musí být relevantní a spravedlivý ve vztahu k rozvinutým i rozvojovým zemím, avšak zároveň musí zohledňovat rozdíly mezi jednotlivými státy, pokud jde o místní podmínky, schopnosti, politiky a priority; zdůrazňuje, že o novou zodpovědnost a zátěž se musejí rovnoměrně, avšak spravedlivě podělit všechny země; vyzývá EU, aby uvedla, jaká může navrhnout konkrétní opatření a závazky, jež by na domácí a mezinárodní úrovni naplnily zásadu univerzálnosti;

zdůrazňuje, že osu nového rámce pro rozvoj by měla tvořit vzájemná odpovědnost a transparentnost na všech úrovních a že je důležité, aby národní vlády a další aktéři, včetně soukromého sektoru, nesli odpovědnost za jeho provádění;

vyzývá EU, aby se aktivně postavila do čela procesu, který usiluje o vymezení jednotného, komplexního a integrovaného globálního rámce pro rozvoj po roce 2015, a vítá shodu na tom, že nový program globálního rozvoje vyžaduje posílení způsobů provádění a obnovení globálního partnerství pro udržitelný rozvoj;

II. Potřeba obnoveného globálního partnerství a silné a jednotné pozice EU

10.

vyzývá EU k tomu, aby sehrála aktivní úlohu při utváření nového globálního partnerství, díky němuž dojde k aktivnímu zapojení všech zemí, včetně rozvíjejících se ekonomik, a všech příslušných zúčastněných stran, včetně soukromého sektoru, organizací občanské společnosti, místních orgánů a národních parlamentů;

11.

vyzývá EU, aby při nadcházejících mezivládních jednáních zaujala rozhodný, soudržný a jednotný postoj, jenž zohlední priority zdůrazněné v tomto usnesení;

12.

potvrzuje závěry otevřené pracovní skupiny OSN; domnívá se však, že rámec, jenž byl v těchto závěrech vymezen, by bylo možné případně rozčlenit na další kategorie při současném zachování rovnováhy mezi vymýcením chudoby, bojem proti nerovnostem a třemi aspekty udržitelného rozvoje, avšak nesmí se tak stát na úkor lidskoprávního přístupu či ambicióznějších a inovativnějších cílů;

13.

zdůrazňuje, že by nový globální rámec měl zahrnovat odpovídající institucionální strukturu, jež by reagovala na výzvy spojené s hlavními cíli, jimiž je vymýcení chudoby, boj proti nerovnostem a podpora udržitelného rozvoje, přičemž by jeho součástí měly být jasné pokyny pro dohled nad jeho prováděním, a dále zdůrazňuje, že tato struktura by měla rovněž řešit složité otázky a vazby mezi jednotlivými částmi budoucího rámce;

14.

je přesvědčen, že soudržnost politik v zájmu udržitelného rozvoje představuje klíčový nástroj pro provádění rámce pro období po roce 2015; za tímto účelem vyzývá EU k zajištění toho, aby součástí uvedeného rámce byly nezbytné pokyny, hodnocení dopadu a mechanismy monitorování a podávání zpráv, aby se tak v praxi uplatňovala soudržnost politik v zájmu rozvoje;

15.

zdůrazňuje, že univerzálnost globálního programu rozvoje pro období po roce 2015 znamená, že je třeba, aby EU a její členské státy přijaly náročnější závazky; zdůrazňuje, že bude nutné, aby byly nové cíle v oblasti udržitelného rozvoje, jež byly stanoveny v globálním rámci, zohledněny i ve vnějších a vnitřních politikách EU;

III. Prioritní oblasti

16.

připomíná, že hlavní prioritou celosvětového rozvojového programu po roce 2015 musí zůstat vymýcení chudoby spolu s řešením problematiky provázanosti otázky ekonomické, ekologické a sociální udržitelnosti a posilováním celosvětového partnerství;

Vymýcení chudoby, boj proti nerovnostem a udržitelný rozvoj

17.

zdůrazňuje, že hlavními tématy globálního rámce pro rozvoj po roce 2015 by měly být vedle udržitelného rozvoje i ukončení chudoby a boj proti nerovnostem; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se tento rámec zaměřil zejména na občany, přičemž by měl řešit otázky nedostatků v oblasti spravedlnosti, a to uplatněním lidskoprávního přístupu, jehož cílem je snížit nerovnosti uvnitř zemí a mezi nimi, což je jednou z hlavních priorit nového rámce;

18.

má za to, že nerovnost brání úsilí o rozvoj a snižování chudoby; připomíná, že vymýcení chudoby, rovnosti a udržitelného rozvoje je možné dosáhnout pouze tehdy, pokud bude brán ohled na všechny ohrožené skupiny a pokud bude podporován rovný přístup k přírodním zdrojům, jejich udržitelné využívání a řádná správa; vyzývá EU a její členské státy, aby podpořily cíl udržitelného rozvoje č. 10, který navrhla otevřená pracovní skupina OSN coby samostatný cíl nového rámce;

19.

poukazuje na to, že má-li být rámec skutečně transformační, je nutné se zaměřit na vymýcení extrémní chudoby na úrovni 2 USD denně;

20.

podtrhuje, že budoucí program by se měl týkat vícerozměrných aspektů chudoby a nerovnosti, které jdou nad rámec nedostatečného příjmu a zahrnují člověka s jeho důstojností a všemi rozměry, včetně sociálních rozměrů; poukazuje na to, že chudoba se nesmí hodnotit pouze na základě příjmu, ale i podle jiných ukazatelů blahobytu, než je HDP;

21.

doporučuje, aby podpora na upevňování státu byla poskytována ve formě všeobecné, příp. odvětvové podpory, která by se poskytovala tehdy, budou-li plněna kritéria řádné státní správy;

22.

podobně zdůrazňuje, že v hospodářství, které je do velké míry globalizováno, došlo v důsledku liberalizace k oslabení vyjednávací síly pracujících, což zase ohrožuje plnění práv uvedených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v Programu pro důstojnou práci; v souladu s tím naléhavě žádá EU, aby pro svoji strategii v oblasti obchodní politiky vytvořila rámec, který by zachoval a chránil vysoké sociální a environmentální normy a bránil všem formám sociálního a environmentálního dumpingu;

23.

zdůrazňuje, že řádná správa, udržitelný růst a snižování sociálních nerovností jsou vzájemně silně provázány; zdůrazňuje, že je zapotřebí podporovat rovné příležitosti, práva a sociální dialog; požaduje, aby byla definice chudoby pojímána šířeji a nevycházelo se pouze z HDP, ale aby byla zahrnuta i další měřítka, jako je pokrok a dobré životní podmínky;

24.

poukazuje na to, že silná a stabilní střední třída plní důležitou hospodářskou a sociální úlohu; poukazuje na to, že do politického procesu, který by měl dosáhnout růstu podporujícího začlenění, je nutné více zapojit střední třídu;

25.

vyzývá k prosazování ekologicky udržitelného rozvoje ve všech zemích, jak rozvinutých, tak rozvojových, a to pomocí udržitelného využívání obnovitelných přírodních zdrojů a ochrany životního prostředí;

26.

zdůrazňuje, že je zapotřebí prosazovat udržitelný rozvoj vyrovnáváním regionálního rozvoje, podporou rozvoje menších měst a snahou o zamezení přílišného růstu velkoměst;

Lidskoprávní přístup

27.

vítá, že mezi cíli udržitelného rozvoje, které navrhla otevřená pracovní skupina OSN, je i lidskoprávní přístup zaměřený na občany; vyjadřuje však znepokojení nad tím, že v tomto směru zatím nebyl přijat daleko rozsáhlejší přístup, a zdůrazňuje, že takovýto přístup je zásadně důležitý pro řešení příčin chudoby, sociálního vyloučení a nerovnosti;

28.

zdůrazňuje všeobecnost, nedělitelnost a vzájemnou provázanost všech lidských práv všech lidí bez diskriminace na jakémkoli základě, který pramení ze základního práva všech lidí na lidskou důstojnost, přičemž zvláštní pozornost je zapotřebí věnovat lidským právům žen a dívek, včetně podpory dosažitelnosti sexuálního a reproduktivního zdraví a práv v této oblasti, a ochrany a dodržování práv přistěhovalců a menšin, včetně osob LGBTI a osob žijících s HIV; zdůrazňuje, že je důležité, aby v novém rámci byla dodržována a prosazována práva zdravotně postižených osob;

29.

vyzývá EU, aby kladla důraz na to, že v rámci programu pro období po roce 2015 je třeba věnovat zvláštní pozornost přijímání a provádění vhodného zákonného rámce a zdůrazňovat, že vnitrostátní a místní orgány musí bojovat proti korupci a beztrestnosti a zajišťovat rovnou dostupnost soudních orgánů, které musí být nestranné a nezávislé, a zajišťovat účinnou právní ochranu při porušování lidských práv, zejména u marginalizovaných skupin, a ochranu obránců lidských práv; poukazuje na to, že globální rámec pro rozvoj po roce 2015 by měl také zajistit řádnou správu věcí veřejných, demokracii a právní stát;

30.

vyzývá EU, aby znásobila své úsilí, jež by při nadcházejících mezivládních jednáních mělo směřovat k tomu, aby se lidskoprávní přístup a právo na rozvoj staly výchozími tématy globálního rámce pro rozvoj po roce 2015, a aby byly základní pilíře lidskoprávního přístupu, jimiž je univerzálnost, nedělitelnost, nediskriminace, rovnost, zodpovědnost, právní stát, účast a začleňování, zahrnuty při navrhování, provádění a sledování rámce pro rozvoj po roce 2015; zdůrazňuje, že je zapotřebí zachovat cíl udržitelného rozvoje č. 16 navržený otevřenou pracovní skupinou OSN coby samostatný cíl nového rámce;

Předcházení konfliktům, obnova po konfliktech, upevňování míru a šíření trvalého míru

31.

má za to, že globální rámec pro rozvoj po roce 2015 by měl náležitě odrážet Novou dohodu o angažovanosti v nestabilních státech a cíle v oblasti upevňování míru a budování státu, k nimž se dospělo při jednáních v Busanu; poukazuje na to, že v novém rámci je zapotřebí věnovat zvláštní pozornost problematice nestabilních států; vítá skutečnost, že jednou z priorit EU je podpora mírumilovných společností, která se postupně stává jedním z významných prvků nového rámce; rovněž se domnívá, že je nezbytné navazovat strukturální, intenzivní a dlouhodobá partnerství, které by upřednostňovala reformu bezpečnostního sektoru a vytváření právního státu a demokratických institucí;

32.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby nový rámec řešil skryté příčiny konfliktů a nestability; požaduje, aby evropské orgány vytvořily pro situaci po vyřešení konfliktů účinnější postupy a přijaly strategii, jež by umožňovala, aby rozvojová pomoc co nejlépe naplňovala cíle v oblasti bezpečnosti;

33.

rozhodně odsuzuje skutečnost, že nejsou stíhání a trestáni pachatelé trestné činnosti v oblastech konfliktů, zejména v případě sexuálního násilí páchaného na ženách a dívkách; zdůrazňuje, že je zapotřebí zvýšit úsilí za účelem ochrany civilního obyvatelstva, jež je postiženo ozbrojenými konflikty, zlepšit přístup k psychologické podpoře, zejména v případě žen a dětí, a posílit propojení pomoci, obnovy a rozvoje v novém globálním rámci;

34.

vyzdvihuje významnou roli žen v předcházení konfliktům a v úsilí o upevňování míru, a proto vyzývá k podpoře rezoluce Rady bezpečnosti OSN s cílem zajistit účast žen na řešení konfliktů a upevňování demokracie;

Zmírňování změny klimatu, ochrana životního prostředí a snižování rizika katastrof

35.

má za to, že zmírňování změny klimatu se má stát viditelnou a ambiciózní součástí globálního rámce pro rozvoj po roce 2015 coby průřezová oblast; podporuje širokou škálu opatření, jež reagují na dopady změny klimatu a usilují o zajištění lepší budoucnosti pro nové generace, mezi něž náleží mj. postupné ukončování dotací činností, jež poškozují životní prostředí; zdůrazňuje, že zvláštní pozornost by měla být věnována udržitelné energii, jež je pro zmírňování změny klimatu zásadní;

36.

zdůrazňuje, že hlavní proces by neměl vést k odklonu oficiální rozvojové pomoci (ODA) směrem k politice v oblasti změny klimatu, jejímž přímým cílem není dosáhnout zmírnění chudoby;

37.

má za to, že řada chudých společenství již nyní čelí následkům změny klimatu, byť se na ní podílí jen minimálně; opakovaně připomíná, že je naléhavě zapotřebí přijmout opatření pro snížení emisí, jež se zaměří na bezuhlíkové strategie; zdůrazňuje, že směřování k energeticky účinnému hospodářství založenému na obnovitelných zdrojích může být přínosem pro vymýcení chudoby; má za to, že EU by měla podporovat univerzální přístup k obnovitelným, spolehlivým a cenově dostupných energetickým službám;

38.

vítá skutečnost, že otevřená pracovní skupina učinila zmírňování změny klimatu a udržitelné využívání přírodních zdroj jedním ze stěžejních prvků svého závěrečného dokumentu, a to včetně ochrany oceánů a moří, biologické rozmanitosti a lesů;

39.

zdůrazňuje, že je důležité zahrnout do nového rámce humanitární pomoc, opatření k budování kapacit, preventivní opatření a opatření uplatňující participativní přístup zdola nahoru, jež budou sloužit k účinnému snižování rizika katastrof a k posílení odolnosti vůči nim; zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit mezinárodní pomoc, koordinaci a zdroje za účelem reakce na mimořádné události, obnovy a rekonstrukce v situacích po katastrofě;

40.

má za to, že k udržitelnosti významným způsobem přispívají ženy, a proto vyzývá, aby do politik v oblasti životního prostředí a změny klimatu bylo zahrnuto hledisko rovnosti žen a mužů v zájmu snížení nerovností mezi ženami a muži v souvislosti s přístupem ke zdrojům pro přizpůsobení se změně klimatu a jejich kontrolou;

Zabezpečení potravin, výživa, udržitelné zemědělství, boj proti degradaci půdy, voda a hygiena

41.

vítá, že v novém globálním rámci pro rozvoj se mezi prioritami objevilo zabezpečení potravin a výživy a vítá, že do závěrečného dokumentu otevřené pracovní skupiny byl zařazen samostatný cíl vymýcení hladu, zabezpečení potravin a zlepšení výživy a podpory udržitelného zemědělství; zdůrazňuje specifické potřeby žen vykonávajících zemědělskou činnost v souvislosti se zabezpečením potravin, jež je nutno při vypracovávání nového rámce zohlednit;

42.

zdůrazňuje, že je důležité se zabývat spojitostí se zlepšením produktivity udržitelného zemědělství a rybolovu, které by mělo vést ke zmenšení plýtvání potravinami nebo jejich ztráty, transparentnímu řízení přírodních zdrojů a adaptaci na změnu klimatu;

43.

zdůrazňuje, že bezpečná držba půdy drobnými zemědělci, jež zohledňuje tradiční práva jejího užívání, podporuje místní hospodářství a posiluje zabezpečení potravin;

44.

konstatuje, že je třeba jít nad rámec zabezpečení potravin a považovat přístup k potravinám za základní lidské právo, neboť teprve pak si budeme moci stanovit jasný cíl vymýcení hladu a dosáhnout toho, že tato skandální situace bude do roku 2025 vyřešena; zdůrazňuje, že úsilí směřující k vymýcení hladu, podvýživy a tzv. skrytého hladu by se mělo zaměřit zejména na děti a kojící ženy;

45.

podtrhuje důležitost provádění závazků z konference Rio+20 ohledně degradace půdy ve všech zemích a pokynů organizace FAO k otázkám práva na potraviny a držby půdy; zdůrazňuje význam celosvětové řádné správy v předcházení záborům půdy;

46.

zdůrazňuje, že je nezbytné posílit řádnou správu v pozemkové oblasti a chránit půdu před stále větším rizikem toho, že se jí zmocní různé podnikatelské skupiny;

47.

poukazuje na to, že by se prioritou měl stát také univerzální přístup k nezávadné pitné vodě, zajištění základních hygienických potřeb a integrované vodní hospodářství; zdůrazňuje, že je nutné přijmout opatření, jejichž cílem bude snížit používání nebezpečných chemických látek a předcházet znečišťování;

Zdravotnictví a vzdělávání

48.

je toho názoru, že zdravotnictví je pro hospodářský a sociální rozvoj společností klíčové; vyzývá proto EU, aby se v novém globálním rámci zaměřila na prosazování spravedlivé, všeobecné a udržitelné ochrany zdraví, přičemž je zapotřebí věnovat zvláštní pozornost dostupnosti zdravotní péče pro děti a matky, včetně ambiciózního cíle spočívajícího v zamezení úmrtí matek, novorozenců a dětí, kterým lze předejít, a v ukončení epidemií AIDS, tuberkulózy, malárie a dalších přenosných chorob;

49.

považuje zdraví za jedno z lidských práv; zdůrazňuje, že je nezbytné zlepšit univerzální přístup k hygieně a k vysoce kvalitní zdravotní péči a zdravotnímu pojištění, včetně služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví; vyzývá EU, aby se v souvislosti se systémy zdravotní péče zaměřila zejména na prevenci vyloučení a diskriminace nejvíce zranitelných skupin;

50.

zdůrazňuje, že je nesmírně důležité pokračovat ve snahách o zlepšení přístupu k vodě a sanitárních a hygienických podmínek, neboť se jedná o průřezovou oblast, která ovlivňuje, zda budou dosaženy ostatní cíle rámce pro období po roce 2015, mezi něž patří zdraví, vzdělávání a rovnost žen a mužů;

51.

zdůrazňuje, že vzdělávání je klíčem ke vzniku soběstačných společností; naléhavě vyzývá k tomu, aby se součástí nového globálního rámce pro rozvoj stal přístup ke kvalitnímu vzdělávání na všech úrovních, přičemž tento rámec by měl rovněž řešit otázku přístupu ke vzdělávání v případě mimořádných událostí a krizí; zdůrazňuje, že participativní občanství je zapotřebí rozvíjet plným uplatňováním občanských a politických práv a budováním znalostních a inovativních společností;

52.

naléhavě žádá Evropskou komisi, aby za prioritu rámce pro období po roce 2015 prosazovala odstranění nerovností v přístupu ke zdravotní péči a vzdělávání a aby se zasazovala také o přijetí opatření, která se budou týkat rovněž znevýhodněných jedinců a skupin, jimž hrozí diskriminace;

Ústřední role žen v globálním rámci pro rozvoj po roce 2015

53.

vítá skutečnost, že závěrečný dokument otevřené pracovní skupiny zohledňuje ústřední roli žen v novém globálním rámci pro rozvoj a posílení postavení žen a zajištění rovného postavení žen a mužů považuje za prioritní oblasti; vyzývá EU a její členské státy, aby podpořily výzvu otevřené pracovní skupiny ke stanovení samostatného cíle, jímž by mělo být rovné postavení žen a mužů, při současném zohledňování aspektu rovnosti žen a mužů u všech cílů, a aby podpořily stanovení ambiciózních cílů v souvislosti s právy žen a dívek a jejich širší naplňování;

54.

znovu zdůrazňuje, že je důležité, aby se v novém rámci usilovalo o odstranění všech forem diskriminace a násilí proti ženám a dívkám; zdůrazňuje, že je důležité odstranit veškeré diskriminující právní předpisy a postupy; naléhavě žádá EU, aby v novém globálním rámci přiřadila jednu z nejvyšších priorit v oblasti lidských práv odstranění všech forem násilí, jako je např. domácí násilí, obchod s lidmi, sexuální vykořisťování a sexuální obtěžování, a všech škodlivých praktik, jako jsou sňatky dětí, sňatky v raném věku, nucené sňatky nebo mrzačení ženských pohlavních orgánů;

55.

domnívá se, že globální program pro období po roce 2015 by měl vydat jasný signál, pokud jde o účast žen na rozhodovacím procesu;

56.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit rovný přístup k zaměstnání pro ženy i muže a stejnou odměnu za stejnou práci všude ve světě; je přesvědčen o nutnosti zajistit práva žen na zaměstnání po dobu, kdy pečují o dítě;

57.

zdůrazňuje, že je důležité zlepšit přístup dívek ke všem úrovním vzdělávání a odstranit genderové překážky vzdělávání;

58.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit univerzální přístup k zdravotnickým službám, jako je např. plánování rodičovství, včetně oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv;

59.

poukazuje na to, že je třeba přijmout zvláštní opatření na ochranu žen mezi přistěhovalci a vyzdvihuje význam práva žen migrovat a začlenit se do nového kulturního prostředí;

Inkluzivní a udržitelný rozvoj, zaměstnanost a vytváření důstojných pracovních míst

60.

zdůrazňuje, že pro úspěch rámce po roce 2015 má klíčový význam inkluzivní a udržitelný hospodářský rozvoj, který bude provázen tvorbou důstojných pracovních míst a účinným využíváním zdrojů s cílem dosáhnout udržitelnějšího způsobu spotřeby a výroby a zmírnit změny klimatu; má za to, že vymezení kvalitativních ukazatelů bude zásadní pro sledování jak míry, v jaké pokrok rozvoje podporuje začlenění a je udržitelný, tak rozsahu, v jakém jsou řešeny potřeby nejvíce znevýhodněných a zranitelných skupin;

61.

zdůrazňuje, že je zapotřebí sledovat míru začleňování nejvíce znevýhodněných osob a zranitelných skupin do rozvoje hospodářství a vývoj mezd, jenž by měl sledovat růst produktivity, opětovně připomíná, že stát by měl svým občanům poskytovat základní sociální služby, čímž přispěje k odstraňování chudoby; má za to, že je zásadní, aby byly v rozvojových zemích na národní úrovni zavedeny minimální standardy sociální ochrany a aby byla upravena minimální mzda;

62.

vyzývá EU, aby podporovala prostředí, jež bude příznivé pro podnikání, obchod, investice a inovace, povede ke snížení nerovností a zaměří se na posilování sociální spravedlnosti;

63.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byla v novém globálním rámci pro rozvoj postupně odstraňována práce dětí;

64.

vyzývá k přijetí nového globálního rámce, který vytvoří spravedlivější a udržitelný systém obchodu založený na dialogu, transparentnosti a respektu a v mezinárodním obchodu bude usilovat o větší rovnost; zastává názor, že spravedlivý obchod (fair trade) je příkladem úspěšného partnerství, do nějž je zapojena řada subjektů po celém světě a na různých úrovních dodavatelského řetězce, a který zajišťuje přístup znevýhodněných výrobců, zejména žen, na trh, zaručuje udržitelné živobytí, respektuje pracovní normy, postupně se odklání od dětské práce a podporuje ekologicky udržitelné zemědělství a výrobní postupy;

65.

zdůrazňuje, že nový globální rámec by měl podporovat univerzální, transparentní, pravidly se řídící, nediskriminační, otevřený a rovný mnohostranný obchodní sytém v rámci WTO; vyzývá EU, aby přehodnotila svou strategii pro rozvojovou politiku udržitelného růstu včetně spravedlivého obchodu;

66.

vyzývá k podpoře rozvoje zelených příležitostí, jako je například vytváření tzv. zelených pracovních míst;

67.

zdůrazňuje, že je důležité, aby nový globální rámec reagoval na problém nezaměstnanosti mládeže;

Soukromý sektor

68.

zdůrazňuje, že soukromý sektor může být klíčovou hnací silou inkluzivního a udržitelného rozvoje, pokud zohlední klíčové zásady rozvoje, jako jsou lidská práva, práva pracujících, odpovědnost podniků a mechanismy transparentnosti, sociální dialog a závazky v oblasti ochrany životního prostředí; vyzývá EU, aby podpořila rozvoj takového režimu regulace, jenž by vedl ke snížení nadměrné administrativní zátěže, podporoval by řádnou správu, potíral by úplatkářství a korupci a přispíval by k vytváření pracovních míst; v případě nadnárodních podniků trvá na tom, že je nutné zlepšit sociální odpovědnost korporací prostřednictvím závazných právních předpisů; budou-li tyto podmínky splněny, má za to, že soukromý sektor by měl být klíčovou hnací silou inkluzivního a udržitelného hospodářského rozvoje;

69.

vyzývá k tomu, aby byla pravidla pro přístup k místním a mezinárodním trhům transparentní a rovná a nabízela všem zúčastněným aktérům rovné příležitosti;

70.

zdůrazňuje, že důležitým prvkem nového rámce by měla být sociální odpovědnost korporací;

71.

vyzývá EU k tomu, aby zajistila, že veškerá podpora poskytovaná soukromému sektoru bude naplňovat zásady účinnosti, a že soukromý sektor v rozvíjejících se zemí usiluje o to, aby vymanil tamní obyvatele z chudoby;

72.

vítá doporučení Rady, které vyzývá k tomu, aby byla věnována větší pozornost podpoře malých a středních podniků, k čemuž má vést vytváření příznivého prostředí pro vlastníky malých podniků a usnadnění přístupu k financování a odborné přípravě;

73.

podporuje konkrétně další rozvoj podnětu, jenž se týká sociálního podnikání v oblasti rozvojové spolupráce; vyzývá k tomu, aby byly zřízeny nové nástroje na podporu lepší spolupráce malých a středních podniků v rozvinutých a rozvojových zemích;

74.

naléhavě vyzývá EU, aby se ve svém programu pro období po roce 2015 přednostně zabývala daňovou spravedlností a využíváním domácích zdrojů, neboť tyto oblasti by měly sehrát důležitou roli při přeměně společnosti, odstraňování chudoby a snižování nerovností;

Občanská společnost

75.

uznávaje, že je zapotřebí začlenit do nového rámce participativní přístup, který by měl usilovat o zapojení aktérů na všech úrovních, zdůrazňuje klíčovou úlohu, kterou plní organizace občanské společnosti, včetně ženských organizací v souvislosti s ústřední úlohou žen v celosvětovém rozvoji, neboť napomáhají rozvoji a prosazují univerzálnost, rovnost, začleňování, zodpovědnost a transparentnost; zdůrazňuje potřebu zapojit se do dialogu s organizacemi působícími na místě a usnadňovat přímou účast lidí a místních komunit;

76.

zdůrazňuje důležitost organizací občanské společnosti zejména pro prosazování zásad právního státu, spravedlnosti, lidských práv a demokratických zásad, zejména v zemích, v nichž je budování státu v rané fázi a kapacity státu a vlády jsou omezené;

Místní orgány a národní parlamenty

77.

zdůrazňuje, že do plánování rozvoje, jeho provádění a do toků finanční pomoci je třeba zapojit místní orgány a národní parlamenty; připomíná, že to bude vyžadovat skutečně participativní proces, který započne již ve fázi vývoje, a proto je třeba respektovat a posílit decentralizovanou veřejnou podporu;

IV. Mobilizace finančních zdrojů

78.

naléhavě vyzývá členské státy, aby splnily svůj závazek a vyčlenily na oficiální rozvojovou pomoc minimálně 0,7 % svého HND, a to včetně 0,2 % HND pro nejméně rozvinuté země a další velmi zranitelné státy; vyzývá EU, aby k financování po roce 2015 přistupovala v souladu se soudržným a komplexním mezinárodním přístupem; opakovaně zdůrazňuje potřebu úzké spolupráce s ostatními dárci na rozvíjení dalších inovativních finančních mechanismů, jako je daň z finančních transakcí;

79.

připomíná, že v rámci rozvoje je důležité respektovat zásadu, že do provádění opatření musí být aktivně zapojeni příjemci podpory; připomíná, že je nezbytné posílit politický dialog mezi poskytovateli prostředků a partnerskými zeměmi;

80.

připomíná Komisi a členským státům, že oficiální rozvojová pomoc musí zůstat páteří evropské politiky rozvojové spolupráce, jež je zaměřena na vymýcení chudoby;

81.

vyzývá EU, aby posoudila mechanismy spojení dárců s cílem zajistit, aby byly transparentní, kontrolovatelné a měly jasný a udržitelný dopad na rozvoj; vyzývá Komisi, aby zveřejnila pokyny, jež vycházejí z harmonizovaných strategií snižování chudoby;

82.

opětovně vyzývá k tomu, aby byl boj s korupcí, praním špinavých peněz, daňovými úniky a vyhýbáním se daňové povinnosti, daňovými ráji, nezákonnými toky kapitálu a škodlivými daňovými strukturami považován za průřezovou prioritu financování rozvoje; připomíná, že podle odhadů se ukazuje, že rozvojové země utrpěly v minulém desetiletí v důsledku nezákonných finančních transakcí ztrátu téměř 6 bilionů USD, což značně převyšuje finanční prostředky poskytnuté ve prospěch těchto zemí v rámci oficiální rozvojové pomoci v daném období, a zdůrazňuje se tak nutnost zvyšování transparentnosti a řádné správy věcí veřejných v celosvětovém měřítku;

83.

vyzývá EU, aby tam, kde je to možné, napomáhala vzniku partnerství veřejného a soukromého sektoru a prosazovala využívání zkušeností, odborných znalostí a systémů řízení soukromého sektoru v rámci partnerství s veřejnými zdroji;

84.

vyzývá EU, aby pokračovala ve své podpoře rozvojových zemí v jejich úsilí o zvyšování mobilizace veřejných a soukromých vnitrostátních zdrojů a pomáhala jim v zavádění spravedlivých, udržitelných a rovných daňových systémů, jež by přispěly ke snížení chudoby a závislosti na pomoci;

V. Ukazatele a zodpovědnost

85.

zdůrazňuje, že pro navrhování vhodných politik v novém rámci a pro to, aby bylo možné kontrolovat, jak vlády a mezinárodní společenství plní vytýčené cíle, jsou životně důležitá dostupná a rozlišená spolehlivá data;

86.

zdůrazňuje, že je třeba, aby existovaly robustní kontrolní mechanismy, aby bylo zajištěno, že rozvinuté i rozvíjející se země budou plnit své závazky a účinně řešit problémy týkající se chudoby a udržitelnosti, jimiž se bude zabývat rámec pro období po roce 2015; zdůrazňuje, že je nutné, aby se rámec zakládal na faktech a aby zahrnoval finanční cíle a robustní mechanismy monitoringu a kontroly na všech úrovních; opětovně připomíná, že součástí mechanismů monitoringu by měl být postup přezkumu vycházející z otevřenosti a transparentnosti;

o o

87.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, místopředsedkyni Komise/vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi OSN a předsedovi otevřené pracovní skupiny pro cíle udržitelného rozvoje.

(1) Závěry Rady 9558/07, 15.5.2007.

(2) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.

(3) Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 44.

(4) Přijaté texty, P7_TA(2014)0259.

(5) Přijaté texty, P7_TA(2014)0269.

(6) Přijaté texty, P7_TA(2013)0283.

9.8.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 289/19

P8_TA(2014)0060

Zaměstnanost a sociální aspekty ve strategii Evropa 2020

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2014 o zaměstnanosti a sociálních aspektech strategie Evropa 2020 (2014/2779(RSP))

(2016/C 289/03)

Evropský parlament,

—	s ohledem na články 2 a 9 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. března 2014 nazvané „Jak pokračuje Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ COM(2014)0130),

—	s ohledem na závěry zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 20. a 21. března 2014,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 16. června 2010 o strategii EU 2020 (1),

—	s ohledem na zprávu Komise ze dne 13. listopadu 2013 nazvanou „Jednotný trh pro růst a pracovní místa: analýza pokroku a zbývajících překážek v členských státech – Příspěvek k analýze růstu na rok 2014“ (COM(2013)0785),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o Evropské platformě pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení (2),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 17. července 2014 o zaměstnanosti mladých lidí (3),

—	s ohledem na otázky určené Radě a Komisi o zaměstnanosti a sociálních aspektech strategie EU 2020 (O-000076/2014 – B8-0035/2014 a O-000077/2014 – B8-0036/2014),

—	s ohledem na návrh usnesení Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

—	s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že integrovaný přístup strategie Evropa 2020 zdůrazňuje zásadu, že inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění nemůže být dosaženo, nebude-li splněno všech pět hlavních cílů této strategie;

B.	vzhledem k tomu, že navzdory integrovanému charakteru strategie Evropa 2020 nebyl sociální dopad opatření fiskální konsolidace spolu s potřebou zachovat odpovídající úroveň sociálních investic, která je faktorem podporujícím rozvoj a růst, dostatečně rozpoznán v jiných oblastech politik;

C.	vzhledem k tomu, že EU má daleko ke splnění hlavních cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti a snižování chudoby;

vzhledem k tomu, že od roku 2010, kdy byla strategie Evropa 2020 zavedena, míra nezaměstnanosti v některých členských státech stále roste, přičemž v roce 2014 dosáhla v EU-28 zneklidňující výše 10,1 %, což znamená 24,6 milionu nezaměstnaných v Unii, a vzhledem k tomu, že stoupá i počet chudých pracujících; vzhledem k tomu, že ještě horší hodnoty jsou zaznamenány v nejvzdálenějších regionech, kde průměrná míra nezaměstnanosti činí 24 % a průměrná míra nezaměstnanosti mládeže 51 % (4);

vzhledem k tomu, že počet osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením stoupl od roku 2008 o 10 milionů na více než 122,6 milionu, což znamená, že je takto ohrožen jeden ze čtyř občanů; vzhledem k tomu, že rovněž narůstají rozdíly mezi členskými státy; vzhledem k tomu, že průměrná míra osob ohrožených chudobou v EU činí 24,8 %, přičemž u dětí (do 18 let) je to 28 %, a tato čísla od roku 2010, kdy byla strategie Evropa 2020 zavedena, stoupla;

F.	vzhledem k tomu, že u osob se zdravotním postižením je míra chudoby o 70 % vyšší, než je průměr, což je částečně důsledkem omezeného přístupu k zaměstnání;

G.	vzhledem k tomu, že ke splnění cíle 75 % míry zaměstnanosti v roce 2020 je zapotřebí, aby našlo zaměstnání dalších 16 milionů občanů;

H.	vzhledem k tomu, že podle posledních prognóz Komise má míra nezaměstnanosti v EU v roce 2015 klesnout pouze nepatrně, a to na 10,4 %;

I.	vzhledem k tomu, že vysoká míra nezaměstnanosti v EU souvisí s její zmenšující se průmyslovou a výrobní základnou;

J.	vzhledem k tomu, že reformy musí pokračovat, aby byly uspokojeny požadavky občanů v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti;

K.	vzhledem k tomu, že rozdíly v míře zaměstnanosti mezi členskými státy a mezi regiony stále rostou, což vede k polarizaci EU mezi jádrem a periferií, a tím k riziku vzniku větší sociální nerovnováhy v dlouhodobém horizontu;

L.	vzhledem k tomu, že článek 174 SFEU stanoví, že EU má rozvíjet a prosazovat svou činnost vedoucí k posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti, včetně regionů, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami;

vzhledem k tomu, že některé členské státy ve snaze překonat krizi výrazně snížily své veřejné výdaje, a to přesně v okamžiku, kdy z důvodu zvýšení nezaměstnanosti vzrostla poptávka po sociální ochraně; vzhledem k tomu, že příděly vnitrostátních rozpočtových prostředků na sociální zabezpečení se dostaly pod ještě větší tlak v důsledku poklesu odvodů způsobeného vysokým počtem osob, které přišly o zaměstnání nebo jim byly sníženy mzdy, a evropský sociální model se tak ocitl ve velkém ohrožení;

N.	vzhledem k tomu, že regiony, které jsou vážně znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, mají často nižší míru zaměstnanosti a větší problémy s přístupem k veřejným službám, jako je školství a zdravotnictví;

vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti mladých lidí je nadále problémem vzbuzujícím stále větší obavy, neboť dosáhla alarmující úrovně 23,3 % (průměrná hodnota v EU v roce 2013), zatímco více než 40 % mladých lidí pracuje na smlouvu na dobu určitou a téměř 25 % mladých lidí pracuje na částečný pracovní úvazek;

P.	vzhledem k tomu, že nezaměstnanost a nezaměstnanost mladých lidí souvisí rovněž s absencí účinných opatření k povzbuzení veřejných investic v oblasti inovací, výzkumu a vývoje, odborné kvalifikace a dovedností, jež jsou hnací silou hospodářského růstu a stimulem pro úspory z rozsahu;

Q.	vzhledem k tomu, že v únoru 2013 přijala Komise balíček týkající se sociálních investic;

R.	vzhledem k tomu, že v rámci strategie Evropa 2020 byla 13 členským státům udělena doporučení pro jednotlivé země zaměřená na podporu zaměstnanosti žen;

vzhledem k tomu, že ke zvýšení míry zaměstnanosti žen dochází v některých členských státech zejména z důvodu nárůstu práce na částečný úvazek; vzhledem k tomu, že při přepočtu na plný úvazek je v EU zaměstnáno pouze 53,5 % ženské pracovní síly; vzhledem k tomu, že v roce 2012 činila míra zaměstnanosti žen na částečný úvazek 32,9 % ve srovnání s 8,4 % u mužů;

vzhledem k tomu, že Evropský sociální fond podporuje úsilí o dosažení cílů strategie Evropa 2020 prostřednictvím opatření v oblasti boje proti nezaměstnanosti se zvláštním zaměřením na mladé lidi; vzhledem k tomu, že ke splnění cílů strategie EU 2020 by měl být použit balík investic ve výši 300 miliard EUR, který přislíbil Jean-Claude Juncker; vzhledem k tomu, že by zvláštní pozornost měla být věnována snižování chudoby a vytváření kvalitních pracovních míst;

U.	vzhledem k tomu, že Evropská rada ve svých závěrech ze dne 27. června 2014 zdůraznila, že současná úroveň nezaměstnanosti v EU je nepřijatelně vysoká, a proto přijala strategickou agendu s výrazným zaměřením na zaměstnanost, růst a konkurenceschopnost;

vzhledem k tomu, že ačkoli EU směřuje ke splnění svých cílů v oblasti předčasného ukončování školní docházky, stále existují velké rozdíly mezi mírami předčasného ukončování školní docházky v jednotlivých členských státech; vzhledem k tomu, že snížením míry předčasného ukončování školní docházky se zvýší zaměstnatelnost mladých lidí;

vzhledem k tomu, že se zvýšily nerovnosti v příjmech, přičemž v roce 2012 vydělalo 20 % nejlépe placených pracovníků 5,1 krát více než 20 % nejhůře placených pracovníků, což je dalším ukazatelem prohlubování sociálních rozdílů v rámci členských států a mezi nimi navzájem; vzhledem k tomu, že takovýto nárůst nerovnosti s sebou nese riziko destabilizace společností v Evropě, a je tudíž nutné jej řešit prostřednictvím opatření na podporu růstu v oblasti zaměstnanosti a přístupu k veřejnému vědění a vytvářením kvalitních pracovních míst;

vzhledem k tomu, že mají-li být splněny hlavní cíle strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti a snížení chudoby a odstraněny přetrvávající rozdíly v nezaměstnanosti a chudobě mezi pohlavími, je nutné věnovat zvláštní pozornost začleňování hlediska rovnosti žen a mužů a politikám zaměřeným na ženy;

Y.	vzhledem k tomu, že schopnost členských států dosáhnout cílů strategie Evropa 2020 budou nadále ovlivňovat demografické výzvy a stárnutí obyvatelstva;

Z.	vzhledem k tomu, že Komise poukazuje na přítomnost makroekonomické nerovnováhy a rozdílů ve výkonnosti trhů práce členských států, zejména pokud jde o nezaměstnanost mladých lidí;

AA.	vzhledem k tomu, že zvýšení hospodářského růstu není samo o sobě zárukou většího počtu důstojných pracovních míst, snížení chudoby nebo snížení sociální nerovnosti, ale vyžaduje odpovídající politická rozhodnutí v zájmu splnění těchto cílů;

AB.

vzhledem k tomu, že ačkoli jsou politiky v oblasti sociální, fiskální a hospodářské a v oblasti zaměstnanosti úzce provázány, Výbor pro sociální ochranu (SPC), Výbor pro zaměstnanost (EMCO), Výbor pro hospodářskou politiku (EPC) a Hospodářský a finanční výbor (EFC) se těmito otázkami stále zabývají relativně odděleně, což brání vytváření integrovaných politik;

vyjadřuje politování nad tím, že se stávající politiky nadále zaměřují výhradně na hospodářský růst, aniž by uznaly potřebu udržitelného přístupu založeného na právech a podporujícího začlenění; zdůrazňuje, že z výhod růstu musí mít prospěch celá společnost, aby se stal trvale udržitelným;

vyjadřuje politování nad tím, že roční analýzy růstu a doporučení pro jednotlivé země dosud přijatá jako součást ročních cyklů evropských semestrů nebyly dostatečně sladěny s cíli strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti, snižování chudoby a v oblasti vzdělávání; vyjadřuje politování nad tím, že se nebere dostatečně v úvahu význam systémů sociálního zabezpečení coby klíčových nástrojů ke stabilizaci hospodářství i společnosti a ke snížení chudoby; vyzývá k důraznějšímu úsilí řídit a koordinovat politiky EU, a přispět tak k posílení jednotného trhu s cílem překonat překážky bránící jeho fungování a využít jeho potenciál za účelem podnícení inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a tvorby pracovních míst; vyzývá Komisi, aby zajistila, že dosažení cílů strategie Evropa 2020 bude v příštích doporučeních pro jednotlivé země prioritou;

oceňuje probíhající práci na téma „Víc než růst“, jak se odráží například v činnosti italského předsednictví, a domnívá se, že by toto úsilí mělo přispět k přezkumu strategie Evropa 2020; poukazuje na svůj postoj vyjádřený v usnesení ze dne 8. června 2011 o překročení HDP – měření pokroku v měnícím se světě (5);

požaduje, aby strategie Evropa 2020 obsahovala povinnou zásadu učení na základě srovnání jednotlivých politik členských států EU, zejména pokud jde o evropský pracovní trh; to by znamenalo provádění účinného monitorování a zaznamenávání modelů a metod osvědčených postupů v Evropě se zaměřením na snižování míry nezaměstnanosti, zejména mezi mladými lidmi; to by mělo vést k referenčnímu srovnávání a řazení relevantních vnitrostátních příkladů, z jejichž závěrů by všechny členské státy EU měly vyvodit konkrétní politické důsledky;

vyzývá členské státy, aby uplatňovaly ambicióznější a konkrétnější přístup při převádění cílů EU do svých vlastních cílů na vnitrostátní úrovni; zejména požaduje, aby byly v zájmu usnadnění srovnávání cíle v oblasti zaměstnanosti, snižování chudoby a vzdělávání rozděleny podle věku a pohlaví;

domnívá se, že pro konkurenceschopnost EU je prvořadé dosažení cílů v oblasti reindustrializace a že opětovné zahájení skutečné evropské průmyslové politiky by mohlo podpořit růst a vytvořit nová vysoce kvalitní pracovní místa;

vyzývá k zavedení systému duálního vzdělávání, který by fungoval na vnitrostátní nebo regionální úrovni ve flexibilní podobě, a k vytvoření efektivní služby zaměstnanosti, jež by byla úzce propojena s evropskou sítí; dále vyzývá k uplatňování skutečných koncepcí celoživotního učení a měření na trhu práce za účelem výrazného zlepšení míry kvalifikace starších pracovníků;

připomíná význam sociálních partnerů, pokud jde o politiky v oblasti trhu práce, a zdůrazňuje, že by konzultace s nimi měly být nedílnou součástí procesu; vyzývá proto Radu, Komisi a členské státy, aby zvýšily zapojení sociálních partnerů s cílem zajistit úspěšné provádění strategie Evropa 2020;

požaduje vytvoření platformy sociálních partnerů, která by spojovala zájmy zaměstnavatelů a zaměstnanců;

10.

naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby zajistily, že jakékoli zvýšení míry zaměstnanosti bude výsledkem vzniku nových kvalitních pracovních míst v rámci evropského hospodářství;

11.

vyjadřuje politování nad skutečností, že zaměstnanost se částečně zvýšila v důsledku nejistých forem zaměstnání, jako jsou smlouvy bez stanovení pracovní doby, předstíraná samostatně výdělečná činnost a nedobrovolná práce na částečný úvazek; je znepokojen tím, že taková pracovní místa nezajišťují pracovníkům důstojné životní podmínky a odpovídající pracovní práva;

12.

zdůrazňuje, že kvalita pracovních míst je důležitá pro to, aby více lidí nalezlo zaměstnání a mohlo pracovat déle, a je tudíž klíčovým faktorem pro splnění cíle strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti; domnívá se proto, že by se ukazatele zaměstnanosti měly zaměřovat nejen na počet osob, které nalezly zaměstnání, ale také na kvalitu práce s cílem poskytnout důkladný přehled o vnitrostátních pracovních trzích;

13.

domnívá se, že by všechny členské státy měly předložit vnitrostátní zprávy o ročním pokroku v plnění cílů strategie Evropa 2020; vyzývá dále Komisi, aby předložila výroční zprávu o pokroku v provádění strategie Evropa 2020 a všech hlavních cílů;

14.

vítá první použití srovnávacího přehledu klíčových ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů v letošním cyklu; požaduje zahrnutí dalších ukazatelů, jako je míra dětské chudoby, přístup ke zdravotní péči a bezdomovectví; žádá, aby byla provedena další analýza charakteristik skupin obyvatelstva členských států, které jsou postiženy chudobou, za účelem cílenějšího zaměření politického úsilí; vyzývá členské státy a EU, aby tento srovnávací přehled používaly jako mechanismus včasného varování za účelem vytvoření vhodných politik;

15.

vyzývá k tomu, aby byla v rámci strategie obnovena rovnováha mezi finančními a hospodářskými prioritami na jedné straně a silnými sociálními prioritami na straně druhé s cílem zajistit, aby byly umožněny sociální politiky; zdůrazňuje, že zaměstnanost a sociální otázky by v procesu evropského semestru měly mít stejnou váhu jako makroekonomické otázky; vyzývá také k pořádání společných zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO) a Rady pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) s cílem dosáhnout konzistentního postoje;

16.

domnívá se, že cíl vytvoření kvalitního zaměstnání a kvalitních pracovních míst stejně jako účinné využívání zdrojů musí být ve stěžejních iniciativách strategie Evropa 2020 zefektivněno a více zviditelněno, zejména v iniciativách Evropa účinněji využívající zdroje, Unie inovací, Digitální agenda a Průmyslová politika, a to mimo jiné prostřednictvím začlenění vyčíslitelných ukazatelů zaměstnanosti do příslušných srovnávacích přehledů;

17.

považuje rovněž za důležité, aby klíčové ukazatele zaměstnanosti a sociální ukazatele zahrnuté do srovnávacího přehledu v budoucnu systematicky rozlišovaly mezi muži a ženami;

18.

vyzývá Evropskou radu, aby urychleně dokončila reformu hospodářské a měnové unie (HMU), zejména prostřednictvím ex-ante koordinace významných budoucích hospodářských reformních plánů, posouzení dopadu ze sociálního hlediska a prostřednictvím souvisejících mechanismů solidarity; žádá, aby tato koordinace byla podpořena komplexním ex-ante a ex-post posuzováním dopadu ze sociálního hlediska a z hlediska rovnosti žen a mužů;

19.

připomíná, že podle nadace Eurofound se náklady na osoby, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávaní či odborné přípravy (ušlý zisk, ztráta daňových příjmů a zvýšení výdajů na vyplácení dávek), v EU zvýšily ze 153 miliard v roce 2011 na 162 miliard v roce 2012 a že podle Mezinárodní organizace práce (MOP) je pro to, aby se postoupilo v řešení problému nezaměstnanosti mladých lidí v eurozóně zapotřebí celkem 21 miliard EUR; domnívá se proto, že k dosažení cíle strategie Evropa 2020, kterým je 75 % zaměstnanost, je zapotřebí navýšení finančních prostředků EU; zdůrazňuje, že předběžné přidělení prostředků neznamená žádné další peníze a nese s sebou riziko, že finanční prostředky budou k dispozici především na začátku, kdy je jejich využití nízké, a budou vyčerpány v době, kdy je jejich využití vysoké, což ztěžuje práci příjemců projektu na místě a činí ji nepředvídatelnou; mimoto se domnívá, že je nutné, aby Komise vydala pro členské státy a jejich veřejné služby zaměstnanosti komplexní a přesné pokyny ohledně způsobilosti jejich programů v rámci iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí;

20.

je přesvědčen, že členské státy musí lépe reagovat na potřeby trhu práce, a to zejména tím, že zajistí silné propojení světa vzdělávání a světa práce;

21.

vyzývá Komisi, aby lépe přizpůsobila Evropský sociální fond a další evropské strukturální a investiční fondy politickým prioritám strategie Evropa 2020 s cílem posílit jejich úlohu coby finančních pilířů strategie;

22.

zdůrazňuje, že provádění záruky pro mladé lidi je třeba sledovat, aby členské státy nesly odpovědnost za to, k čemu se v doporučení k záruce pro mladé lidi zavázaly;

23.

vybízí členské státy, aby v zájmu dosažení cílů 75 % zaměstnanosti zlepšily řídící, manažerské a podnikatelské dovednosti mladých lidí, aby tak mohly nové a začínající podniky využívat výhod nových trhů, a využít tak svůj růstový potenciál, díky čemuž by se mladí lidé nemuseli uplatňovat pouze jako zaměstnanci, ale i jako zaměstnavatelé;

24.

vítá přijetí programů iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí v některých členských státech; zdůrazňuje, že částka 6 miliard EUR nepostačuje k vyřešení problému nezaměstnanosti mladých lidí v Evropské unii; vyzývá proto Komisi, aby vyřešila otázku financování po období 2014–2015;

25.

vítá oznámení předsedy Komise Jean-Clauda Junckera týkající se komplexního investičního programu pro boj proti nezaměstnanosti; zdůrazňuje potřebu zvýšených investic (do infrastruktury, výzkumu a vývoje, zelených pracovních míst, inovací a dokončení vnitřního digitálního trhu), které jsou zaměřeny na zachování a vytváření pracovních míst v souladu s investicemi v rámci strategie Evropa 2020 a při nichž nebudou brány v úvahu pouze samotné vstupy, ale i skutečné politické výsledky; zdůrazňuje, že takové investice by se v zájmu dlouhodobějších přínosů mohly zaměřit na vysoce kvalitní struktury formálního a neformálního vzdělávaní a na odstranění překážek s cílem dosáhnout rovnějšího přístupu; podporuje propojení těchto investic s konkrétními cíli, jež souvisejí se zaměstnaností a chudobou, vzhledem k tomu, že investice např. do kvalitních veřejných služeb jsou rovněž důležité pro naplnění cílů společnosti, která podporuje začlenění;

26.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zvláště zohlednily nejvzdálenější regiony, jejichž přírodní znevýhodnění, včetně odlehlosti a geografické roztříštěnosti, křehká ekonomika a přírodní překážky vedou ke zvýšené nerovnosti, pokud jde o přístup jejich obyvatel k pracovním příležitostem, stážím a odborné přípravě; zdůrazňuje tedy, že aby byly splněny cíle strategie Evropa 2020 a aby byl uvolněn potenciál těchto regionů, pokud jde o hospodářský a sociální vývoj, vyžadují tyto regiony konkrétní posílené mechanismy pro realizaci investičních programů;

27.

vyzývá členské státy, aby se zaměřily na odvětví s vysokým růstem a potenciálem vytváření pracovních míst, jako jsou ekologie, zdravotní a sociální péče a informační a komunikační technologie;

28.

v rámci nového investičního programu věnovanému boji proti nezaměstnanosti doporučuje zaměřit se na boj proti nezaměstnanosti mladých lidí, která je v dnešní době jedním z nejzávažnějších problémů v EU; za tímto účelem by mělo být přiděleno více finančních prostředků na program Erasmus pro mladé podnikatele s cílem účinněji podpořit podnikání a mobilitu mladých lidí coby efektivní prostředek boje proti nezaměstnanosti mladých lidí, chudobě a sociálnímu vyloučení;

29.

vyzývá Radu, Komisi a členské státy k začlenění pilíře rovnosti žen a mužů do rámce strategie Evropa 2020, aby bylo možné měřit pokrok, pokud jde o snižování rozdílů v zaměstnanosti žen a mužů, a aby se politická opatření obsažená v roční analýze růstu mohla odrazit v konkrétních doporučeních pro jednotlivé země;

30.

opakuje svou výzvu k tomu, aby byl proveden balíček týkající se sociálních investic, který zahrnuje: sdělení o sociálních investicích pro růst a soudržnost; doporučení „Investice do dětí – východisko z bludného kruhu znevýhodnění“; pracovní dokumenty o důkazech o demografických a sociálních tendencích, o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce, o sociálních službách obecného zájmu, o dlouhodobé péči ve stárnoucích společnostech, o řešení problému bezdomovectví v Evropské unii, o investicích do zdraví a o sociálních investicích prostřednictvím Evropského sociálního fondu;

31.

poznamenává, že časový plán a postupy evropského semestru se vyvinuly tak, že Parlament v tomto cyklu nemá žádnou oficiální roli, a tudíž mu není poskytnut dostatek času na projednávání před jarním zasedáním Evropské rady;

32.

vyzývá členské státy, aby odstranily zbytečnou administrativní zátěž a byrokracii, která tíží samostatně výdělečně činné osoby, mikropodniky a malé a střední podniky, a aby usnadnily podmínky pro zakládání začínajících podniků;

33.

zdůrazňuje, že je třeba nahradit daňové zatížení práce jinými formami udržitelného danění, které podpoří růst a vytváření pracovních míst;

34.

vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly a zlepšovaly mechanismy mobility pracovních sil, zejména Evropský portál pracovní mobility (EURES) a veřejné služby zaměstnanosti, s cílem zvýšit zaměstnanost a zaměstnanost mladých lidí;

35.

bere na vědomí, že cílů strategie Evropa 2020 musí být teprve dosaženo, a je přesvědčen, že za tímto účelem by se k překonání stávajících nedostatků měla zavést důraznější opatření; vyzývá proto Komisi, aby v rámci přezkumu v polovině období zahájila postup veřejné konzultace o přezkumu evropského semestru s cílem zvýšit jeho efektivitu a legitimitu, protože proces semestru by měl pomoci při provádění strategie Evropa 2020;

36.

vyslovuje politování nad tím, že Evropská rada ve své předběžné diskusi o posouzení strategie Evropa 2020 ve dnech 20. a 21. března 2014 nejednala o hlavním cíli, tj. snižování chudoby;

37.

vyzývá Komisi, aby vypracovala strategii na podporu členských států při řešení problému bezdomovectví prostřednictvím integrovaných politik a vhodných sociálních investic;

38.

zdůrazňuje, že nárůst nerovnosti, k němuž dochází v EU a který dokumentují země podávající zprávy v rámci semestru, s sebou nese velká rizika pro demokracii; upozorňuje na varování MMF a MOP, že další růst nerovností v EU by mohl naše společnosti destabilizovat; opakuje svou výzvu k přijetí ambicióznějších cílů a přesnějších, objektivnějších forem měření za účelem snižování nerovnosti, chudoby a sociálního vyloučení jak v rámci jednotlivých členských států, tak i mezi nimi, a to zejména s ohledem na rostoucí sociální rozdíly v některých členských státech;

39.

vyzývá členské státy, aby přijaly okamžitá opatření ke zvrácení trendu rostoucí míry ohrožení chudobou a sociálním vyloučením s cílem splnit hlavní cíl strategie Evropa 2020, kterým je vymanit alespoň 20 milionů osob z ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením;

40.

vyzývá členské státy, aby zaručily přístup na trh práce a odpovídající sociální zabezpečení pro nejzranitelnější členy společnosti;

41.

vyzývá Komisi, aby přijala nová konkrétní opatření v oblasti politik vzdělávání a inovací s cílem posílit vzájemné doplňování se mezi růstem a bojem proti nerovnosti;

42.

požaduje, aby byl při přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období stanoven dílčí cíl snížení dětské chudoby;

43.

požaduje proto, aby pro měření míry chudoby v jednotlivých členských státech byly používány objektivní ukazatele „chudoby“, aby bylo možné určit osoby ohrožené vyloučením;

44.

připomíná však, že ukazatel chudoby neposkytuje žádné přímé důkazy o pociťování sociálního vyloučení, a vyzývá proto ke zlepšení měření vnímaného sociálního vyloučení s cílem lépe pochopit příčiny sociálního vyloučení a zjistit, kterých skupin se obzvlášť týká;

45.

uznává, že členské státy mají odpovědnost za dosahování cílů strategie Evropa 2020 v souladu se zásadou subsidiarity, přičemž EU je v jejich činnosti podporuje; domnívá se, že tento proces má potenciál na to, aby prostřednictvím vzájemného hodnocení a sdílení osvědčených postupů podpořil členské státy při provádění nezbytných strukturálních reforem, zvyšování flexibility trhu práce a zavádění podmínek pro podniky k vytváření pracovních míst; zdůrazňuje však, že je důležité, aby členské státy jednaly včas, neboť nečinnost by měla vážné důsledky v celé EU; požaduje, aby se do navrhování a provádění vnitrostátních programů reforem zapojily parlamenty členských států a místní a regionální orgány, a to i prostřednictvím dohod týkajících se víceúrovňové správy;

46.

vyjadřuje politování nad tím, že víceletý finanční rámec přijatý na období 2014–2020 s přidělenými rozpočtovými prostředky ve výši 960 miliard EUR představoval vůbec první čisté snížení rozpočtu EU; domnívá se, že víceletý finanční rámec není dostatečný k tomu, aby pomohl dosáhnout cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti; považuje proto přezkum víceletého finančního rámce v polovině období za zásadní pro strategické přesměrování výdajů EU na hospodářské oživění s dostatečnou tvorbou pracovních míst;

47.

připomíná úlohu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci při sledování efektivního vynakládání prostředků Evropského sociálního fondu (ESF), zejména pak 20 % určených na sociální začlenění, a toho, jak členské státy tento investiční prostředek účinně využily při plnění cílů strategie Evropa 2020;

48.

zdůrazňuje nutnost přesnějšího monitorování cílů v oblasti zaměstnanosti, snižování chudoby a v oblasti vzdělávání a také nutnost včasnějšího vypracovávání srovnatelných statistik; požaduje proto údaje o míře nezaměstnanosti v reálném čase a ukazatele „ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením“, především na úrovni NUTS 3, aby bylo možné posoudit skutečnou situaci na trzích práce jednotlivých členských států;

49.

vyzývá Komisi, aby při příležitosti přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období stanovila konkrétní cíl pro zaměstnanost mladých lidí nebo konkrétní integrovaný hlavní směr týkající se zaměstnanosti mladých lidí;

50.

požaduje, aby se smysluplné konzultace nejen se sociálními partnery, ale i s občanskou společností staly soustavným prvkem strategie Evropa 2020 ve všech fázích procesu; vyzývá Komisi, aby pro takový postup vypracovala pokyny;

51.

zdůrazňuje, že skutečné konzultace se zúčastněnými stranami občanské společnosti by nejen zvýšily demokratickou legitimitu procesu a šance, že by se reformy staly přijatelnými pro občany a úspěšně se realizovaly, ale mohly by také posílit důkazní základnu pro hodnocení reforem; je přesvědčen, že výroční konference pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení by za tímto účelem měla být lépe provázána s evropským semestrem;

52.

vyzývá Komisi, aby před zveřejněním konkrétních návrhů na přezkum strategie v polovině období vzala v úvahu výsledky probíhající veřejné konzultace; rovněž trvá na tom, že před přijetím konečných rozhodnutí musí být tato rozhodnutí konzultována s Parlamentem;

53.

požaduje ambiciózní úsilí o dosažení cílů v oblasti změny klimatu a energetické udržitelnosti, protože tyto cíle jsou nedílnou součástí inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění;

54.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, vnitrostátním parlamentům a Evropské radě.

(1) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 57.

(2) Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 57.

(3) Přijaté texty, P8_TA(2014)0010.

(4) Eurostat, „Čtvrtletní přehled o zaměstnanosti a sociální situaci v EU“ (EU Employment and Social Situation Quarterly Review), září 2014.

(5) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 81.

9.8.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 289/27

P8_TA(2014)0063

Konference OSN o změně klimatu pořádaná v roce 2014 – 20. konference smluvních stran v Limě, Peru (1.–12. prosince 2014)

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2014 o konferenci OSN o změně klimatu (COP 20) konané v roce 2014 v peruánské Limě (1.–12. prosince 2014) (2014/2777(RSP))

(2016/C 289/04)

Evropský parlament,

—	s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

—	s ohledem na třináctou konferenci smluvních stran (COP 13) úmluvy UNFCCC a 3. konferenci smluvních stran, která sloužila jako místo setkání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP3) a konala se v roce 2007 na Bali, a s ohledem na akční plán z Bali (rozhodnutí 1/COP 13),

—	s ohledem na patnáctou konferenci smluvních stran (COP 15) úmluvy UNFCCC a na 5. konferenci smluvních stran, která sloužila jako místo setkání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP5) a konala se ve dnech 7. až 18. prosince 2009 v dánské Kodani, a s ohledem na Kodaňskou dohodu,

—	s ohledem na šestnáctou konferenci smluvních stran (COP 16) úmluvy UNFCCC a 6. konferenci smluvních stran, která sloužila jako místo setkání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP6) a konala se ve dnech 29. listopadu až 10. prosince 2010 v mexickém Cancúnu, a s ohledem na Cancúnské dohody,

—

s ohledem na sedmnáctou konferenci smluvních stran (COP 17) úmluvy UNFCCC a na 7. konferenci smluvních stran, která sloužila jako místo setkání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP7) a konala se ve dnech 28. listopadu až 9. prosince 2011 v jihoafrickém Durbanu, a zejména s ohledem na přijatá rozhodnutí, včetně Durbanské platformy pro posílenou činnost,

—

s ohledem na osmnáctou konferenci smluvních stran (COP 18) úmluvy UNFCCC a 8. konferenci smluvních stran, která sloužila jako místo setkání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP8) a konala se ve dnech 26. listopadu až 8. prosince 2012 v katarském Dohá, a s ohledem na přijetí východisek týkajících se klimatu po konferenci v Dohá,

—

s ohledem na devatenáctou konferenci smluvních stran (COP 19) úmluvy UNFCCC a 9. konferenci smluvních stran, která sloužila jako místo setkání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP9) a konala se ve dnech 11. až 23. listopadu 2013 v polské Varšavě, a s ohledem na zřízení mechanismu pro řešení ztrát a škod přijatého ve Varšavě,

—	s ohledem na dvacátou konferenci smluvních stran (COP 20) úmluvy UNFCCC a 10. konferenci smluvních stran, která bude sloužit jako místo setkání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP10) a bude se konat ve dnech 1. až 12. prosince 2014 v peruánské Limě,

—	s ohledem na balíček opatření EU v oblasti klimatu a energetiky z prosince 2008,

—	s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 27. března 2013 nazvanou „Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030“ (COM(2013)0169),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES ze dne 19. listopadu 2008, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem začlenění činností v oblasti letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o strategii EU pro konferenci o změně klimatu v Kodani (COP 15) (2), na usnesení ze dne 10. února 2010 o závěrech konference o změně klimatu v Kodani (COP 15) (3), na usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o konferenci o změně klimatu v Cancúnu (COP 16) (4), na usnesení ze dne 16. listopadu 2011 o konferenci o změně klimatu v Durbanu (COP 17) (5), na usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o konferenci o změně klimatu v katarském Dohá (COP 18) (6) a na usnesení ze dne 23. října 2013 o konferenci o změně klimatu v polské Varšavě (COP 19) (7);

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2009„2050: Budoucnost začíná dnes – doporučení pro budoucí integrovanou politiku EU na ochranu klimatu“ (8), ze dne 15. března 2012 k plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 (9) a ze dne 5. února 2014 k rámci politik v oblasti energetiky a klimatu pro období do roku 2030 (10),

—	s ohledem na konzultativní sdělení Komise ze dne 26. března 2013 nazvané „Mezinárodní dohoda o změně klimatu 2015: jak koncipovat mezinárodní politiku v oblasti klimatu po roce 2020“ (SWD(2013)0097),

—

s ohledem na závěry zasedání Rady ze dne 9. března 2012 o činnosti navazující na sedmnáctou konferenci smluvních stran (COP 17) úmluvy UNFCCC a 7. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP 7), závěry ze zasedání Rady ze dne 15. května 2012 o změnách klimatu – financování rychlého startu, na závěry zasedání Rady ze dne 18. července 2011 a 24. června 2013 o diplomacii EU v oblasti klimatu a na závěry zasedání Rady ze dne 15. října 2013 o závazku EU a jejích členských států uvolňovat větší množství prostředků na financování opatření v oblasti klimatu,

—	s ohledem na strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu z dubna 2013 a doprovodný pracovní dokument útvarů Komise,

—	s ohledem na souhrnnou zprávu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) z listopadu 2012 o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvanou (The Emissions Gap Report 2012),

—

s ohledem na zprávy Světové banky nazvané „Turn Down the Heat: Why a 4 °C Warmer World Must be Avoided“ (Snižte teplotu: proč nelze dopustit svět s teplotou o 4o C vyšší), „Turn Down the Heat: Climate Extremes, Regional Impacts, and the Case for Resilience“ (Snižte teplotu: klimatické extrémy, regionální dopady a argumenty pro odolnost) a „Climate-Smart Development: Adding up the Benefits of Climate Action“ (Inteligentní rozvoj v oblasti klimu: navyšování přínosů opatření v oblasti klimatu),

—	s ohledem na zprávu Globální komise pro ekonomiku a klima (Global Commission on the Economy and Climate) nazvanou „Lepší růst, lepší klima: zpráva Ekonomiky pro nové klima“ („Better Growth, Better Climate: The New Climate Economy Report“),

—	s ohledem na tři zprávy pracovních skupin páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a na souhrnnou zprávu této hodnotící zprávy,

—	s ohledem na výzvu generálního tajemníka OSN Ban Ki-moona, aby hlavy států přijely na klimatický summit v září 2014 s cílem přijmout jasné závazky k dalším opatřením v oblasti změny klimatu,

—	s ohledem na č. 10 věstníku věnovaného skleníkovým plynům (Greenhouse Gas Bulletin) Světové meteorologické organizace ze dne 9. září 2014 a na výsledky konference Social PreCOP o změně klimatu konané ve dnech 4.–7. listopadu 2014 ve Venezuele,

—	s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu

A.	vzhledem k tomu, že změna klimatu představuje naléhavou a potenciálně nezvratnou hrozbu pro lidstvo, biologickou rozmanitost a planetu, a je tudíž nutné, aby byla řešena na mezinárodní úrovni za účasti všech stran;

vzhledem k tomu, že změna klimatu představuje bezpříkladnou hrozbu pro biosféru, dostupnost a dodávky potravin a vody, zejména pro chudé lidi na většině kontinentů, a pro zdraví, obživu a hospodářský rozvoj na celém světě; vzhledem k tomu, že situace, k nimž může dojít vlivem změny klimatu, mohou destabilizovat společenství a společnosti, zapříčinit problematické migrační toky a přispět k vyvolání či zhoršení napětí a konfliktů;

vzhledem k tomu, že v posledních desetiletích mají změny klimatu dopady na přírodní i člověkem vybudované systémy na všech kontinentech a ve všech mořích; vzhledem k tomu, že měnící se srážky nebo tající sníh a led mění v mnoha regionech hydrologické systémy, což ovlivňuje zdroje vody, pokud jde o jejich kvantitu a kvalitu; vzhledem k tomu, že z důvodu změny klimatu se nadále téměř po celém světě zmenšují ledovce, což ovlivňuje objem odtékající vody a vodní zdroje nacházející se níže po proudu;

vzhledem k tomu, že účinky změny klimatu ovlivňují i faunu a flóru na této planetě; vzhledem k tomu, že v reakci na probíhající změnu klimatu se u mnoha suchozemských, sladkovodních i mořských druhů změnil jejich zeměpisný výskyt, sezónní aktivita, migrační vzorce, četnost a interakce s jinými druhy;

vzhledem k tomu, že podle vědeckých důkazů předložených ve zprávách pracovní skupiny páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu z roku 2014 je oteplování klimatu jednoznačné; dochází ke změně klimatu a lidské činnosti jsou hlavní příčinou oteplování pozorovaného od poloviny 20. století; široké a závažné dopady na změnu klimatu se projevují v přírodních a lidských ekosystémech všech kontinentů a oceánů již nyní; pokračující emise skleníkových plynů způsobují další oteplování a změny půdy, ovzduší i oceánů všech regionů světa; dopady klimatické změny ovlivní všechny státy bez ohledu na jejich bohatství; celkové emise skleníkových plynů v období 2000 až 2010 byly dosud nejvyšší v historii lidstva; bez zásadních celosvětových opatření směřujících ke snížení emisí skleníkových plynů se pravděpodobně do konce tohoto století zvýší průměrná celosvětová teplota o 5 oC; a vzhledem k tomu, že podle zjištění Mezivládního panelu pro změnu klimatu jsou některá rizika spojená se změnou klimatu značná a neúměrně narůstají, když se teplota zvýší o 1 až 2 oC;

vzhledem k tomu, že podle zjištění páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu činí celosvětový uhlíkový rozpočet, který je po roce 2011 k dispozici v zájmu udržení naděje, že celosvětová průměrná teplota nestoupne o více než 2 oC, 1 010 Gt CO2, zatímco míra stávajících celosvětových ročních emisí je přibližně 36 Gt CO2, což znamená, že pokud by emise zůstaly na současné úrovni, byl by tento rozpočet vyčerpán za 28 let;

vzhledem k tomu, že je nadále nesmírně důležité usilovat o splnění cíle snížení globálního oteplování na méně než 2 oC, který přijalo mezinárodní společenství; vzhledem k tomu, že pátá zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu jasně stanoví, že do roku 2050 musíme jít cestou „agresivního“ zmírňování změny klimatu, abychom zamezili překročení celosvětové teploty o více než 2 oC; vzhledem k tomu, že Parlament požaduje, aby dohoda uzavřená v roce 2015 usilovala o postupné ukončení celosvětových emisí uhlíku do roku 2050, vzhledem k tomu, že to tudíž vyžaduje, aby emise skleníkových plynů dosáhly co nejrychleji svého maxima a poté setrvale klesaly; vzhledem k tomu, že žádný takový vrchol není na dohled a koncentrace skleníkových plynů v ovzduší rostla v roce 2013 rychleji než kdykoli v předchozím období od roku 1984;

vzhledem k tomu, že EU snížila své emise v rámci Kjótského protokolu v roce 2012 oproti roku 1990 o 19 % se souběžným nárůstem HDP o více než 45 %, v důsledku čehož v letech 1990 až 2012 téměř o polovinu snížila intenzitu svých průměrných emisí a snížila své emise na jednoho obyvatele o 25 %, až na 9 tun emisí CO2 (včetně všech plynů a všech zdrojů emisí, s výjimkou úložišť); vzhledem k tomu, že tuto skutečnost je třeba zohlednit jak v diskusích o cílech v oblasti klimatu do roku 2020, tak v přípravě ambiciózních cílů pro rok 2030;

vzhledem k tomu, že řada zemí přijímá opatření směřující k ekologizaci hospodářství v odvětví průmyslu a energetiky, a to z různých důvodů, např. ochrany klimatu, nedostatku zdrojů a jejich účinného využívání, zajištění dodávek energie, inovací a konkurenceschopnosti; vzhledem k tomu, že podle odhadů Mezinárodní energetické agentury (IEA) vzrostly celosvětové emise CO2 v roce 2012 na rekordní úroveň a podle IPCC nadále stoupají globální střední hodnoty teploty zemského povrchu a hladiny moře;

vzhledem k tomu, že podle mezinárodního energetického výhledu pro rok 2014 (International Energy Outlook 2014) se v letech 2010 až 2040 zvýší celosvětová poptávka po energii o 56 % (11) a uspokojení této poptávky by vedlo k výraznému nárůstu emisí CO2; vzhledem k tomu, že převážná část této rostoucí poptávky a nárůstu emisí bude pocházet z rozvíjejících se ekonomik; vzhledem k tomu, že na celosvětové úrovni dosáhly podle odhadů MMF dotace na fosilní paliva hodnoty 1,9 bilionu USD, přičemž předními poskytovateli dotací byly USA, Čína a Rusko představující zhruba polovinu těchto dotací (12);

vzhledem k tomu, že celkové antropogenní emise skleníkových plynů v období 1970–2010 neustále vzrůstaly, přičemž absolutní nárůst za desetiletí se koncem tohoto období zvýšil; vzhledem k tomu, že emise CO2 pocházející ze spalování fosilních paliv a z průmyslových procesů přispěly ke zvýšení celkových emisí skleníkových plynů v období 1970–2010 přibližně ze 78 %, přičemž procentuální podíl tohoto příspěvku byl v období 2000–2010 podobný;

vzhledem k tomu, že dvě země s celosvětově nejvyššími emisemi skleníkových plynů, Čína a USA, nedávno posílily své politiky v oblasti klimatu a zahájily diskuse o postupném ukončování používání fosilních paliv; a vzhledem k tomu, že si EU stanovila plán, který by měl vést ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 alespoň o 80 %;

vzhledem k tomu, že v Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) stále není uznána zásadní úloha reformy dotací na fosilní paliva, přestože by odstranění těchto dotací mělo významné přínosy pro klima v podobě snížení celosvětových nákladů na stabilizaci koncentrací skleníkových plynů a odklonu ekonomik od činností s vysokými emisemi uhlíku; vzhledem k tomu, že by to rovněž mělo značné přínosy pro životní prostředí a zdraví, například v podobě omezení znečištění místního ovzduší, dopravních zácp, nehod a poškození silnic, a že to může poskytnout další pobídky pro investice do energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů a udržitelného řízení zdrojů;

vzhledem k tomu, že podle Světové banky (13) by boj proti změně klimatu přinesl do roku 2030 další růst HDP až ve výši 2,6 bilionu USD (1,9 bilionu EUR) ročně; vzhledem k tomu, že uplatňování inovací týkajících se klimatu v odvětví průmyslu a energetiky, zejména v oblasti energetické účinnosti, by pro Evropu bylo přínosem z hlediska průkopnictví na rostoucím celosvětovém trhu se zbožím a službami souvisejícími s energií, jenž by vedl k tvorbě pracovních míst, podpoře hospodářského růstu, zvýšení energetické nezávislosti a zajištění dostupných cen energií pro všechny, a to při současném potírání energetické chudoby, zmírňování změny klimatu a pokroku k udržitelnému hospodářství;

O.	vzhledem k tomu, že potenciální příspěvek opětovného používání a recyklace materiálů ke snížení emisí skleníkových plynů může rovněž přispět ke konkurenceschopnému oběhovému hospodářství;

P.	vzhledem k tomu, že cílů politik v oblasti změny klimatu lze dosáhnout pouze tehdy, změní-li se v rozvinutých i rozvojových zemích celkový kurz vývoje směrem k ekologické udržitelnosti;

Q.	vzhledem k tomu, že součástí celosvětového úsilí musí být podpora rozvojových zemí, která jim umožní usilovat o přizpůsobení se změně klimatu a její zmírňování;

R.	vzhledem k tomu, že problém s financováním opatření v oblasti klimatu je neoddělitelně propojen s širšími problémy týkajícími se financování udržitelného celosvětového rozvoje;

vzhledem k tomu, že v boji proti změně klimatu je zcela nezbytné významně pokročit také proto, aby bylo možné plnit celou řadu cílů politik EU v oblasti životního prostředí, rozvoje, humanitární pomoci, snižování rizika přírodních katastrof, hospodářství, zahraničních věcí a bezpečnosti a lidských práv, a rovněž v dlouhodobějším zájmu řízení migračních toků směrem do EU;

T.	vzhledem k tomu, že rozvojový program na období po roce 2015 se zaměřuje na udržitelnost s cílem pomoci řešit globální otázky, jako je chudoba, nerovnost, zdraví a zabezpečení potravin a vody;

vzhledem k tomu, že podle prognóz změna klimatu během 21. století povede k rozsáhlejšímu vysídlování obyvatelstva; vzhledem k tomu, že nebezpečí vysídlování se zvyšuje tehdy, když obyvatelstvu chybí půda, základní potraviny nebo bydlení; vzhledem k tomu, že dopady změny klimatu na kritickou infrastrukturu a územní celistvost mnoha států podle očekávání ovlivní vnitrostátní bezpečnostní politiku a územní celistvost malých ostrovních států a států s dlouhým mořským pobřežím; vzhledem k tomu, že vysídlování z důvodu změny klimatu může nepřímo zvýšit riziko násilných konfliktů v podobě občanských válek a násilí mezi skupinami obyvatel;

vzhledem k tomu, že podle prognóz zpomalí dopady změny klimatu během 21. století hospodářský růst, znesnadní zmírňování chudoby, dále naruší zabezpečení potravin a zvětší stávající pasti chudoby a vytvoří nové; vzhledem k tomu, že se očekává, že dopady změny klimatu zhorší chudobu ve většině rozvojových zemí a vytvoří nové enklávy chudoby v zemích s rostoucími nerovnostmi, a to v rozvinutých i rozvojových zemích;

vzhledem k tomu, že svět se musí tomuto obrovskému a složitému problému, který změna klimatu představuje, neodkladně postavit, a to tím, že dosáhne zásadní změny v úsilí o zmírňování změny klimatu a o přizpůsobení se této změně včetně:

—	dohody o ambiciózní, právně závazné mezinárodní dohodě v prosinci 2015 v Paříži (COP 21) pro opatření v oblasti klimatu po roce 2020, která by byla úměrná cíli 2 oC a zároveň respektovala právo na spravedlivý a udržitelný rozvoj,

—	bezodkladného posílení a rozšíření zavedených opatření na snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 i v následujícím období a

—

navýšení finančních prostředků, které rozvinuté země vydávají na zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně, vývoj a transfer technologií a budování kapacit v rozvojových zemích, v souladu s vytvořením Zeleného klimatického fondu a závazkem poskytnout nové a dodatečné finanční prostředky, aby bylo do roku 2020 dosaženo roční výše 100 miliard USD, a zároveň zvýšení rozvojové pomoci s cílem dosáhnout závazku ve výši 0,7 % hrubého národního důchodu, který byl přijat už před dlouhou dobou;

Naléhavá potřeba jednat

bere na vědomí mimořádný rozměr a závažnost hrozeb, které vyvolává změna klimatu, a vyjadřuje hluboké znepokojení nad pokračující liknavostí, se kterou mezinárodní společenství k tomuto problému přistupuje; je krajně znepokojen skutečností, že svět je výrazně mimo kurz, který by směřoval ke snížení globálního oteplování pod úroveň 2 oC, a vyzývá vlády, aby neprodleně přijaly konkrétní opatření v boji proti změně klimatu a k uzavření celosvětové dohody v Paříži v roce 2015, která by usilovala o splnění tohoto cíle;

konstatuje, že podle zjištění páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu činí celosvětový uhlíkový rozpočet, který je po roce 2011 k dispozici (má-li se zachovat naděje na udržení celosvětového oteplování pod úrovní 2 oC), 1 010 Gt CO2; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se do tohoto úsilí zapojily všechny státy, neboť zpoždění při přijímání opatření zvýší náklady a sníží využitelné možnosti;

se znepokojením bere na vědomí poslední vědecká zjištění Tyndallova střediska pro výzkum změny klimatu (Tyndall Centre for Climate Change Research), podle kterých mají emise CO2 v roce 2014 dosáhnout nové rekordní hodnoty 40 miliard tun (ročně) a celkové budoucí emise CO2 nesmí přesáhnout 1 200 miliard tun, má-li být udržena 66 % naděje, že celosvětová průměrná teplota nestoupne o více než 2 oC;

zdůrazňuje, že dohoda uzavřená v roce 2015 by měla splňovat cíl, kterým je snížit celosvětové emise na úroveň, jež bude slučitelná s uhlíkovým rozpočtem odpovídajícím 2 oC, a měla by usilovat o postupné odstranění celosvětových emisí uhlíku do roku 2050;

připomíná, že proces UNFCCC bude zvažovat posílení dlouhodobého cíle, pokud jde o vzestup teploty, na 1,5 oC;

podtrhuje zjištění zprávy Ekonomiky pro nové klima nazvané „Lepší růst, lepší klima“ vypracované Globální komisí pro ekonomiku a klima, podle kterých mají nyní země, ať již mají jakékoli příjmy, příležitost vybudovat trvalý hospodářský růst a zároveň zmírnit ohromná rizika, která přináší změna klimatu;

očekává, že se nová Komise zhostí aktivní role při řešení celosvětové krize v oblasti změny klimatu, a i pokud jde o další finanční prostředky pro oblast klimatu; vyzývá Komisi, aby zaujala jednoznačný postoj, a sice že změna klimatu patří k jejím hlavním strategickým prioritám, a aby na všech úrovních a napříč všemi odvětvími vnitřní i vnější politiky a v rámci souvisejících akcí provedla taková organizační opatření, která budou tuto prioritu odrážet, mimo jiné také investováním do udržitelného zemědělství, a to v souladu s doporučeními zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny, a investováním do udržitelné dopravy;

zdůrazňuje, že globální politiky v oblasti změny klimatu vycházejí ze závěrů Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) konané v roce 1992 a že jsou nedílnou součástí snah o podporu udržitelného rozvoje všude ve světě; zdůrazňuje, že na politiky v oblasti změny klimatu je třeba nahlížet v tomto širším kontextu a že musí být spojeny s opatřeními přijatými v návaznosti na konferenci v Riu, rozvojové cíle tisíciletí a program pro období po roce 2015;

Pokrok týkající se Durbanské platformy

připomíná, že generální tajemník OSN ve svém shrnutí summitu OSN o klimatu upozornil, že se mnoho vedoucích představitelů ze všech regionů a všech úrovní hospodářského rozvoje zasazovalo za to, aby emise skleníkových plynů dosáhly svého maxima do roku 2020, poté dramaticky poklesly a druhá polovina století byla z hlediska klimatu neutrální;

10.

očekává, že EU a její členské státy budou na konferenci COP 20 v Limě stát v čele konstruktivních jednání, aby mohly být vytvořeny nezbytné podmínky pro úspěšné přijetí závazné celosvětové dohody v oblasti klimatu v roce 2015 v Paříži; zdůrazňuje, že vlády z celého světa nesou společnou odpovědnost, také vůči budoucím generacím, za přijetí odpovídajících klimatických opatření;

11.

připomíná, že smluvní strany ve Varšavě souhlasily s rozhodnutím UNFCCC 1/CP.19, v němž jsou všechny smluvní strany vyzvány, aby zahájily či zintenzivnily domácí přípravy zamýšlených příspěvků dohodnutých na vnitrostátní úrovni a aby o nich v řádném předstihu před konferencí COP 21 (do prvního čtvrtletí roku 2015 u smluvních stran, jež jsou k tomu připraveny) informovaly tak, aby tyto příspěvky byly jasné, transparentní a srozumitelné a mohly být kvantifikovány; vyzývá smluvní strany, aby zajistily, že jejich zamýšlené příspěvky dohodnuté na vnitrostátní úrovni budou v souladu s omezeným uhlíkovým rozpočtem odpovídajícím cíli 2 oC a že bude co nejdříve dosaženo celosvětového emisního maxima;

12.

vyzývá konferenci v Limě ke schválení otevřených požadavků na informace, aby byly zamýšlené příspěvky dohodnuté na vnitrostátní úrovni transparentní, kvantifikovatelné a srovnatelné a rovněž diferenciované podle typu příspěvku; dále konferenci v Limě vyzývá, aby schválila uskutečnění hodnotící fáze, která proběhne před konferencí smluvních stran v Paříži a během níž bude posuzováno, zda jsou předložené zamýšlené příspěvky dohodnuté na vnitrostátní úrovni dostatečné ke splnění cíle o udržení průměrného nárůstu teploty pod 2 oC a rovněž spravedlivé vůči jednotlivým státům;

13.

zdůrazňuje, že země, které se již zavázaly k cíli snížení emisí za celé hospodářství, by měly i nadále pokračovat v dalším snižování emisí, a i další země, zejména největší producenti emisí a země s nejvyšší odpovědností a kapacitami, by rovněž měly přijmout cíle za celé hospodářství, jež stanoví stropy emisí a sníží intenzitu emisí skleníkových plynů;

14.

žádá, aby byla obecně znovu oživena politika EU v oblasti klimatu a aby byly urychleně dohodnuty závazné ambiciózní cíle v oblasti snižování emisí, energetické účinnosti a využívání zdrojů obnovitelné energie s výjimkou sociálně a environmentálně škodlivých biopaliv do roku 2030, které by dodaly pádnost argumentům v mezinárodních diskusích o klimatu a byly v souladu se závazkem EU snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 80–95 % oproti hodnotám z roku 1990;

15.

opakuje, že ambiciózní rámec politiky EU v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 umožní EU, aby si udržela své postavení iniciátora, a mohl by povzbudit mezinárodní partnery k tomu, aby příslušně zvýšili i své ambice;

16.

zdůrazňuje, že Parlament vyzval Komisi a členské státy, aby stanovily závazný cíl EU snížit do roku 2030 domácí emise skleníkových plynů oproti hodnotám z roku 1990 alespoň o 40 %, závazný cíl energetické účinnosti EU do roku 2030 na úrovni 40 % v souladu s výsledky výzkumu o potenciálu nákladově efektivních úspor energie a závazný cíl, aby do roku 2030 pocházelo alespoň 30 % celkové konečné spotřeby energie v EU z obnovitelných zdrojů energie; naléhavě vyzývá členské státy, aby tyto cíle zohlednily v probíhajících diskusích;

Prvky dohody, která má být uzavřena v roce 2015

17.

zdůrazňuje, že dohoda uzavřená v roce 2015 musí být od počátku, kdy bude přijata v Paříži, ambiciózní, aby si svět udržel kurz směřující k dosažení cíle „méně než 2 oC“, a vyzývá EU, aby za tímto účelem spolupracovala se svými mezinárodními partnery;

18.

je přesvědčen o tom, že konference v Limě by měla stanovit hlavní prvky dohody, která má být uzavřena v roce 2015, přičemž by měla vycházet z pokroku dosaženého v rámci Durbanské platformy v roce 2014, a znovu zdůrazňuje, že zásadními prvky dohody 2015 má být zmírnění, adaptace a financování opatření v oblasti klimatu a způsoby provádění;

19.

vyzývá EU, aby do vypracovávání ambiciózní a spravedlivé dohody 2015 zapojila všechny strany, a zdůrazňuje, že tato dohoda musí odpovídat nejnovějším vědeckým poznatkům a měnícím se okolnostem, aby zůstala účelná a udržitelná po mnoho let i po roce 2020; proto podtrhuje nutnost vytvoření mechanismu, který umožní pravidelný přezkum závazků v oblasti zmírňování dopadů a jehož prostřednictvím budou smluvní strany moci posilovat své závazky vzhledem k cíli „méně než 2 oC“, aniž by bylo nutné dohodu znovu otevírat;

20.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se na základě dohody 2015 vztahoval účinný režim dodržování na všechny smluvní strany; zdůrazňuje, že dohoda 2015 musí podporovat transparentnost a zodpovědnost prostřednictvím společného režimu založeného na pravidlech, včetně účetních pravidel a opatření pro monitorování, podávání zpráv a ověřování; zdůrazňuje, že pravidla by měla být rozlišena podle toho, pro který typ závazku se smluvní strany rozhodnou, přičemž je třeba vycházet ze zkušeností získaných v souvislosti s Úmluvou a Kjótským protokolem;

21.

domnívá se, že sdílení úsilí by se mělo řídit zásadami rovnosti a zaměřit se přitom zejména na stávající emise skleníkových plynů a na emise akumulované v minulosti a také na schopnosti, posuzované například pomocí údajů o HDP na obyvatele, indexů lidského rozvoje a chudoby a údajů, které vypovídají o tom, s jakou mírou obtíží lze emise snižovat nebo omezovat; poukazuje na to, že je nutné dosáhnout posunu ve financování v oblasti klimatu, aby bylo možné celkově pokročit k nové dohodě o klimatu;

Cíle do roku 2020 a Kjótský protokol

22.

klade zvláštní důraz na naléhavou potřebu dosáhnout pokroku, pokud jde o odstranění tzv. gigatunového rozdílu, který existuje mezi vědeckými poznatky a stávajícími závazky smluvních stran na období do roku 2020; vyzývá všechny smluvní strany, které ještě nepřijaly závazek, aby tak učinily; zdůrazňuje důležitou roli dalších politických opatření, včetně energetické účinnosti, podstatných energetických úspor, energie z obnovitelných zdrojů, účinného využívání zdrojů, postupného ukončování spotřeby a výroby částečně fluorovaných uhlovodíků, postupného ukončování dotací na fosilní paliva a posílení úlohy všeobecného zpoplatnění uhlíku v zájmu odstraňování tzv. gigatunového rozdílu;

23.

vyzývá všechny smluvní strany, mezinárodní organizace, aktéry na nižší než celostátní úrovni správy a nevládní organizace, aby bezodkladně vytvořili, rozpracovali a provedli domácí politiky a inciativy v oblasti mezinárodní spolupráce s cílem odstranit tzv. gigatunový rozdíl, a to zejména tím, že naváží na iniciativy představené na summitu o klimatu konaném pod záštitou generálního tajemníka OSN (jako např. koalici pro klima a čisté ovzduší) a na politické dialogy zaměřené na určení příležitostí s velkým dopadem z hlediska klimatu, rozvoje a růstu, které probíhají na technické a politické úrovni v rámci UNFCCC;

24.

s ohledem na výrazný přebytek jednotek plnění závazků dle Kjótského protokolu (AAU, CER a ERU), které budou převedeny na účty EU a členských států v druhém kontrolním období Kjótského protokolu, vyzývá EU a členské státy, aby podle rozhodnutí 1/CMP.8, které vyžaduje, aby smluvní strany nejpozději v roce 2014 přezkoumaly své závazky na snižování pro druhé kontrolní období, některé jednotky zrušily, aby jejich počet odpovídal předpokládaným skutečným emisím a trajektorii pro vnitrostátní emise tak, aby byla nákladově efektivní a směřovala k dosažení cíle EU v oblasti klimatu pro rok 2050;

25.

očekává výsledky multilaterálního hodnocení pokroku, do kterého se zapojila EU a několik členských států a dalších smluvních stran, jež se týká jejich cílů snižování do roku 2020 a které budou uvedeny na konferenci v Limě v rámci procesu mezinárodního posuzování a přezkumu; je přesvědčen, že tato transparentnost je nezbytná k lepšímu pochopení vzájemného úsilí a k vytváření důvěry mezi smluvními stranami;

26.

konstatuje, že EU je na cestě k dosažení snížení emisí, které výrazně překračuje současný cíl 20 %, a znovu zdůrazňuje, že EU nabídla, že svůj cíl snížení emisí do roku 2020 zvýší na 30 %, pokud se další země produkující významné množství emisí zaváží ke srovnatelným cílům snižování;

27.

upřesňuje, že ačkoli druhé kontrolní období Kjótského protokolu bude ve svém rozsahu omezeno, mělo by být považováno za velmi důležitý mezikrok, a proto vyzývá smluvní strany, včetně EU a členských států, aby druhé kontrolní období urychleně ratifikovaly;

28.

zdůrazňuje, že recyklace a opětovné použití mohou přispět ke snížení emisí skleníkových plynů, neboť používání surovin je jejich významným zdrojem; znovu poukazuje na důležitost návratu k oběhovému hospodářství s vyšší mírou recyklace;

29.

poznamenává, že EU musí splnit svoji zásadní úlohu při snižování emisí prostřednictvím politik, které zastaví rozvoj nekonvenčních fosilních paliv produkujících vysoké množství skleníkových plynů, jako jsou dehtové písky;

30.

konstatuje, že mnoho zemí již jde příkladem a dokazuje, že strategie rozvoje nízkouhlíkového hospodářství a hospodářský růst jsou ve vzájemném souladu; zdůrazňuje, že silná mezinárodní dohoda povzbudí další ambiciózní opatření na vnitrostátní úrovni;

Financování opatření v oblasti klimatu

31.

připomíná závazek EU a jejích členských států uvolňovat větší množství prostředků na financování opatření v oblasti klimatu, aby svým dílem přispěly k závazku, jenž byl přijat v rámci kodaňské dohody a obnáší kapitalizaci Zeleného klimatického fondu (GCF) a společné uvolňování prostředků o celkovém ročním objemu 100 miliard USD do roku 2020 z široké škály zdrojů – ať již veřejných či soukromých, dvoustranných či vícestranných, včetně alternativních zdrojů financování; vyzývá ostatní dárcovské země, aby naplnily svou roli při podpoře dalšího zvyšování finančních prostředků na opatření v oblasti změny klimatu;

32.

požaduje, aby EU odsouhlasila plán pro navýšení předvídatelných, nových dodatečných finančních prostředků, v souladu se stávajícími závazky, aby se přiblížila svému spravedlivému podílu na roční částce 100 miliard USD do roku 2020, a žádá, aby vytvořila mechanismus, který zajistí odpovědnost a kontrolu; vítá, že byly nedávno učiněny závazky ohledně finančních příspěvků do Zeleného klimatického fondu, a naléhavě vyzývá další země, aby přispěly spravedlivým dílem, přičemž rozvinuté země mají poskytnout do Zeleného klimatického fondu v příštích třech letech částku 15 miliard USD formou grantů;

33.

vyzývá členské státy, aby finančně přispěly v dostatečném předstihu před konáním konferencí a aby lépe koordinovaly svá oznámení ohledně financování oblasti klimatu s EU, s cílem usnadnit komunikaci s třetími stranami ve věci celkového příspěvku EU a co nejpříznivěji ovlivnit samotná jednání; zdůrazňuje, že finanční závazky přijaté na summitu konaném pod záštitou Ban Ki-moona byly dobrým znamením a vylepšily obraz EU před jednáními v Limě;

34.

připomíná, že k tomu, aby se do roku 2020 a poté zajistilo financování ve výši 100 miliard USD ročně, bude možná zapotřebí inovativních finančních zdrojů, a vyzývá proto státy, aby v Limě hledaly možná řešení;

35.

znovu opakuje výzvu, aby byly příjmy z tržních nástrojů na omezení celosvětových emisí z letecké a lodní dopravy věnovány na mezinárodní financování klimatických opatření po roce 2020 a na Zelený klimatický fond; domnívá se, že EU by měla předložit návrhy na dostatečné a předvídatelné mezinárodního financování klimatických opatření v rámci dohody 2015;

36.

naléhavě vyzývá členské státy, aby využily část prostředků získaných na trzích s uhlíkem na financování opatření v oblasti klimatu a na rozvojovou pomoc v rozvojových zemích; zdůrazňuje však, že tento mechanismus vykazuje závažné nedostatky, neboť výše prostředků prudce poklesla spolu se světovou cenou uhlíku; v této souvislosti se domnívá, že je třeba učinit kroky k tomu, aby se systém EU pro obchodování s emisemi (ETS) stal mnohem účinnějším nástrojem, aby množství odpovídalo předpokládaným skutečným emisím a bylo v souladu s nákladově-efektivní trajektorií vnitrostátních emisí směřující k dosažení cíle EU v oblasti klimatu do roku 2050, z něhož by následně plynuly dostatečné prostředky, které by měly být příspěvkem k financování opatření v oblasti zmírňování dopadu a přizpůsobování se změně v rozvojových zemích;

37.

žádá EU a její členské státy, aby jasně definovaly úlohu soukromých financí jako dodatečných finančních prostředků, ale aby si zároveň uvědomily, že tento nástroj nemůže nahradit potřebu veřejných financí, zejména na opatření pro přizpůsobení se změně klimatu, a aby zdůrazňovaly potřebu transparentních informací a odpovědnosti v souvislosti s těmito financemi a zajistily zavedení příslušných sociálních a environmentálních záruk;

Přizpůsobení se změně klimatu, ztráty a škody

38.

vyzývá velké rozvinuté ekonomiky, aby svou existující vyspělou infrastrukturu využily k podpoře, posílení a rozvoji udržitelného růstu a aby se zavázaly podpořit rozvojové země v budování vlastních kapacit s cílem zajistit, že budoucího hospodářského růstu všude na světě nebude dosaženo za cenu dalšího negativního dopadu na životní prostředí;

39.

zdůrazňuje, že opatření pro přizpůsobování se změně klimatu jsou zcela nezbytná a v nové dohodě musí zaujímat stěžejní místo; zdůrazňuje, že zasadit se teď o snížení emisí skleníkových plynů vyjde světové a národní ekonomiky levněji a že by se tím i snížily náklady na přizpůsobování se změně klimatu; naléhavě vyzývá všechny země, aby přijaly vhodná opatření, jejichž pomocí bude možné plánovat dopady změny klimatu, přizpůsobovat se jim a reagovat na ně v zájmu ochrany jejich občanů, společnosti, ekonomiky a životního prostředí a dosažení udržitelného rozvoje odolného vůči změně klimatu; konstatuje, že řešení rizik souvisejících se změnou klimatu vyžaduje přijímání rozhodnutí v měnícím se světě vyznačujícím se tím, že je nadále nejisté, jak závažné budou dopady změny klimatu a jaké bude jejich načasování, a že účinnost přizpůsobení se změnám má svá omezení;

40.

připomíná, že rozvojové země, zejména nejméně rozvinuté země a malé ostrovní rozvojové státy, které přispěly ke zvyšující se koncentraci skleníkových plynů v atmosféře nejméně, jsou nejvíce ohroženy nežádoucími dopady změny klimatu, avšak mají nejméně možností, jak se jim přizpůsobit; vyzývá všechny země, které mají možnost tak učinit, aby tyto nejohroženější země v jejich úsilí o přizpůsobení se dopadům změny klimatu a v jejich úsilí těmto změnám čelit podpořily v zájmu dosažení udržitelného rozvoje odolného vůči změně klimatu a aby usilovaly o uzavření dohod, které posílí plánování adaptačních opatření na vnitrostátní úrovni, financování v oblasti klimatu, transfer technologií a budování kapacit;

41.

oceňuje skutečnost, že poslední dvě konference smluvních stran (COP) se zaměřily na potřebu řešit ztráty a škody související s dopady změny klimatu v rozvojových a nejméně rozvinutých zemích, které jsou vůči jejím negativním dopadům nejzranitelnější; poukazuje na to, že je třeba v plné míře uplatnit rozhodnutí učiněná ve Varšavě a dále s nimi pracovat v Limě;

42.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit předvídatelnost financování opatření v oblasti klimatu v rozvojových zemích s cílem podpořit tyto země v jejich úsilí o přizpůsobení se změnám klimatu a o jejich zmírnění; v tomto ohledu zdůrazňuje, že země přispívající do Zeleného klimatického fondu budou muset vysvětlit, jaké finanční zdroje budou použity a jak tyto peníze získají, neboť tyto informace zajistí předvídatelnost příjmů pro rozvojové země;

43.

uznává, že je obtížné oddělit klimatická a rozvojová opatření i jejich mnohé synergie na úrovni jednotlivých zemí, avšak trvá na tom, že je nadále možné provádět věrohodná a transparentní posouzení toho, jak je respektována adicionalita;

44.

vyjadřuje hluboké politování nad tím, že výdaje na zmírňování dopadů změny klimatu a přizpůsobování se jejím dopadům sice rostou, ale tuto skutečnost zastiňuje fakt, že většina vlád, včetně vlád rozvinutých zemí, stále aktivně dotuje výrobu a spotřebu fosilních paliv;

45.

zdůrazňuje, že je třeba, aby se činnosti související se změnou klimatu opíraly o participační přístupy spravedlivé z hlediska rovnosti žen a mužů a založené na právech, a že dopady změny klimatu je v neposlední řadě nutné se zabývat proto, aby bylo možné podpořit chudé a marginalizované občany a komunity;

Odvětví půdy

46.

zdůrazňuje, že podle zjištění Mezivládního panelu pro změnu klimatu je nejzranitelnější a nejvíce exponovanou oblastí hospodářství odvětví využívání půdy (pro účely zemědělství, lesnictví a další), které má zároveň pro zmírňování a zvyšování odolnosti významný potenciál nákladové účinnosti; podotýká, že je zapotřebí, aby všechny smluvní strany zahrnuly do svých vnitrostátních příspěvků prvek týkající se půdy s vhodnou společnou metodikou měření, podávání zpráv a ověřování kvantifikovatelného pokroku ve vztahu k několika vzájemně provázaným cílům (tj. zmírňování, produktivita a odolnost); zdůrazňuje, že dohoda by měla stanovit komplexní rámec pro započítávání emisí a jejich pohlcování v důsledku činností v oblasti využívání půdy;

47.

zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost zabezpečení potravin a výživy pro ty skupiny obyvatelstva, které jsou v důsledku změny klimatu zranitelné;

Mezinárodní letecká a námořní doprava

48.

znovu poukazuje na význam námořní a letecké dopravy z hlediska snižování emisí skleníkových plynů a potřebu rychlého pokroku a ambice dosáhnout uspokojivých a včasných výsledků v Mezinárodní námořní organizaci a Mezinárodní organizaci pro civilní letectví ve vztahu k rozsahu a naléhavosti výzvy v oblasti klimatu;

Diplomacie v oblasti klimatu

49.

v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité, aby vzhledem ke svému významnému postavení EU na konferenci vystupovala jednotně ve snaze dosáhnout pokroku týkajícího se mezinárodní dohody a aby jednotný postoj v tomto ohledu zachovávala i nadále; vyzývá členské státy, aby své postoje účinně koordinovaly s postojem EU; zdůrazňuje, že EU musí vyvinout nátlak na smluvní strany, které nesměřují ke splnění cíle 2 oC; vyzývá delegaci EU, aby zdůraznila závazky, které při podpisu Kjótského protokolu přijaly jiné vlády;

50.

vyzývá členské státy, aby vyvinuly intenzivní diplomatické úsilí zaměřené na naše partnerské země, jehož cílem je podporovat vyjednávací pozice EU, a aby své kroky koordinovaly s Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) a s Komisí, a to i prostřednictvím sítě zelené diplomacie;

51.

vítá summit OSN o klimatu pod záštitou generálního tajemníka konaný 23. září 2014 v New Yorku, na němž se sešlo více než 130 hlav států a předsedů vlád a řada zástupců občanské společnosti a podnikatelské sféry, aby poprvé od summitu v Kodani jednali o změně klimatu; vítá zejména oznámení vedoucích představitelů o přijetí konkrétních opatření zaměřených na snížení emisí, investice do čisté energetiky a růst s nízkými emisemi, prosazování zpoplatňování uhlíku a podporu financování opatření v oblasti klimatu; podtrhuje, že opatření plynoucí ze závazků vedoucích představitelů z New Yorku budou mít kritický význam pro zachování dynamiky před konferencemi v Limě a v Paříži;

52.

domnívá se, že důvěryhodnost EU v souvislosti s jednáními o změně klimatu závisí na ambicióznosti jejích vlastních opatření;

53.

zdůrazňuje, že souhrnný rámec pro období po roce 2015 by měl upevnit závazek mezinárodního společenství k udržitelnému rozvoji a měl by také podporovat mezinárodní závazky a cíle, a to i v oblasti změny klimatu;

54.

zdůrazňuje, že konference COP 21 je jedinečnou příležitostí k přijetí opatření v boji proti změně klimatu a k propojení s činností OSN při přípravě rozvojového programu na období po roce 2015 a s přípravami na konferenci o Hjógském rámci pro snižování rizik přírodních katastrof, která se uskuteční v březnu 2015; žádá EU, aby se o propojení těchto procesů v zájmu koherentního a ambiciózního naplňování cílů udržitelného rozvoje zasadila aktivnějším diplomatickým úsilím;

Průmysl a konkurenceschopnost

55.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že podle údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) vzrostly v roce 2013 celosvětové emise CO2, a to navzdory poklesu emisí v Evropě a v USA; navrhuje proto, aby byl zvážen přístup rozlišené odpovědnosti, aby tak každá země přispívala ke globálnímu úsilí v oblasti průmyslové a energetické politiky; požaduje lepší využívání technologií, jako např. vesmírných družic, pro přesný sběr údajů o emisích a teplotě a transparentní spolupráci a sdílení informací mezi státy;

56.

zdůrazňuje, že by se Evropa měla důrazněji zasazovat o to, aby na trh pronikaly technologie šetrné vůči životnímu prostředí, včetně IKT, energie z obnovitelných zdrojů, inovativních a účinných nízkoemisních technologií a zejména energeticky účinných technologií; zdůrazňuje, že stabilní mezinárodní právní rámec by podpořil investice do snižování emisí uhlíku, energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů a poskytl by příležitosti podnikům z EU, které v těchto odvětvích zaujímají čelní postavení; konstatuje, že inovativní udržitelné investice mohou posilovat růst a zaměstnanost;

57.

domnívá se, že ambiciózní a právně závazná mezinárodní dohoda by pomohla řešit problém úniku uhlíku a obavy dotčených odvětví ohledně konkurenceschopnosti, zejména pokud jde o odvětví náročná na spotřebu energie;

Výzkum a inovace

58.

zdůrazňuje, že vývoj a zavádění udržitelných průlomových technologií je klíčovým prvkem v boji proti změně klimatu a zároveň skýtá možnost, jak partnery EU na celém světě přesvědčit, že je možné snižovat emise a současně zvyšovat konkurenceschopnost a zaměstnanost;

59.

vyzývá k přijetí mezinárodních závazků ke zvýšení investic do výzkumu a vývoje udržitelných průlomových technologií v příslušných odvětvích; považuje za velmi důležité, aby EU šla příkladem a směrovala výdaje určené na výzkum do demonstrací inovačních technologií, které by byly šetrné ke klimatu a energeticky účinné, a aby EU na tomto poli rozvíjela úzkou vědeckou spolupráci s mezinárodními partnery, jako jsou země BRIC a USA;

Energetická politika

60.

vítá nedávné signály, které vyslaly vlády USA a Číny ohledně opatření v oblasti klimatu a své ochoty významněji se zapojit do celosvětových snah o řešení problému změny klimatu; vyjadřuje politování nad tím, že některé rozvinuté země nadále zvyšují své emise na obyvatele;

61.

konstatuje, že ceny různých zdrojů energie hrají zásadní úlohu při určování chování tržních subjektů, včetně průmyslových odvětví a spotřebitelů, a konstatuje, že neschopnost stávajícího mezinárodního politického rámce plně internalizovat externí náklady vede k zachování neudržitelných modelů spotřeby; dále opakuje, že globální trh s uhlíkem, na němž by cena obchodovaných emisí uhlíku byla dostatečně vysoká, by představoval kvalitní základ pro dosažení zásadního snížení emisí i rovných podmínek pro průmyslová odvětví; vyzývá EU a její partnery, aby v nejbližší době nalezli co nejúčinnější způsob, jak podporovat vazby mezi systémem EU ETS a jinými obchodními režimy s cílem vytvořit celosvětový trh s emisemi uhlíku, zajistit rozmanitější možnosti snižování emisí, rozšířit tento trh a zvyšovat likviditu, zaručit transparentnost a konečně také účinnějším způsobem přidělovat prostředky na financování energetiky a průmyslu;

62.

vyzývá k užší koordinaci mezi Radou, Komisí a ESVČ, aby EU mohla vystupovat koordinovaně vůči mezinárodním organizacím, jako jsou např. IEA, Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje energie, Mezinárodní partnerství pro spolupráci v oblasti energetické účinnosti a Mezinárodní agentura pro atomovou energii, a hrát tak aktivnější a vlivnější roli zejména při prosazování politik na podporu udržitelné energie, energetické účinnosti a energetické bezpečnosti;

63.

vyzývá Komisi a členské státy, aby bezodkladně přijaly konkrétní opatření, jejichž prostřednictvím pod vedením Komise postupně do roku 2020 zruší dotace, které mají negativní vliv na životní prostředí, včetně dotací na fosilní paliva, a to na základě aktivního přístupu a monitorování prostřednictvím evropského semestru; dále žádá mezinárodně koordinované plnění cíle vytyčeného na vrcholné schůzce zemí G-20 v Pittsburghu, podle něhož mají být postupně zrušeny dotace na fosilní paliva, které podle IEA v roce 2012 v celosvětovém měřítku představovaly částku 544 miliard USD, což by významně omezilo emise CO2 a v řadě zemí rovněž přispělo ke snížení veřejného schodku; vítá záměr vytvořit systém vzájemného hodnocení postupného rušení dotací na fosilní paliva, který vyslovila skupina G-20 v Petrohradu; hluboce lituje nedostatečného pokroku konkrétních opatření směřujících k provedení tohoto cíle; žádá revizi mechanismu čistého rozvoje (CDM) se zvláštním důrazem na předcházení negativním dopadům projektů CDM na lidská práva, zabezpečení potravin a životní prostředí;

64.

pokládá za politováníhodné, že na mezinárodní ani evropské úrovni není dostatečně řešena otázka úspor energie; zdůrazňuje skutečnost, že úspory energie umožňují vytvářet pracovní místa, dosáhnout ekonomických úspor, zabezpečit dodávky energie, zvýšit konkurenceschopnost a snižovat emise a že jsou klíčovým předpokladem odstranění vazby mezi emisemi a hospodářským růstem; vyzývá EU, aby usilovala o větší pozornost a prosazovala důraznější opatření v oblasti úspor energie v rámci mezinárodních jednání, ať už v souvislosti s diskusemi o přenosu technologií, plánech rozvoje či o finanční pomoci pro rozvojové země; zdůrazňuje, že v zájmu důvěryhodnosti musí EU a její členské státy stanovit a plnit ambiciózní cíle v oblasti energetické účinnosti; zdůrazňuje, že pro dosažení maximálních úspor energie a co nejvyšší energetické účinnosti je důležité omezit plýtvání energií v odvětvích stavebnictví a dopravy a u domácích elektrických systémů a spotřebičů;

65.

zdůrazňuje, že je třeba zavést dopravní systémy s nízkou spotřebou energie a s vodíkovým pohonem;

Částečně fluorované uhlovodíky a Montrealský protokol

66.

vyzývá smluvní strany, aby se zaměřily na mechanismus hlasování a rozhodování úspěšného Montrealského protokolu, jeho rozdílný přístup k povinnostem a jeho mechanismus vynucování a udělování sankcí a na jeho financování, jako na příklad, který by mohl být následován v rámci UNFCCC; vyzývá EU, aby zvýšila své úsilí o regulaci postupného ukončování výroby částečně fluorovaných uhlovodíků na celosvětové úrovni v souladu s Montrealským protokolem;

67.

připomíná, že EU přijala ambiciózní právní předpisy na postupné ukončování výroby částečně fluorovaných uhlovodíků do roku 2030 o 79 %, neboť jsou široce dostupné jejich náhražky šetrné ke klimatu, jejichž potenciál je třeba plně využít; konstatuje, že postupné ukončování využívání částečně fluorovaných uhlovodíků představuje snadno dosažitelný cíl zmírňujících opatření v EU i ve třetích zemích, a vyzývá EU, aby aktivně podporovala celosvětová opatření týkající se této látky;

68.

vítá diskusní dokument EU předložený smluvním stranám Montrealského protokolu o postupném ukončování výroby a používání částečně fluorovaných uhlovodíků a v této souvislosti vyzývá Komisi a členské státy, aby předložily oficiální návrh na změnu, který by byl předložen ke zvážení na 27. zasedání smluvních stran Montrealského protokolu, které se má konat v roce 2015;

Delegace Evropského parlamentu

69.

je přesvědčen, že delegace EU hraje v jednáních o změně klimatu velmi důležitou úlohu, a pokládá proto za nepřijatelné, že se poslanci Evropského parlamentu nemohli zúčastnit koordinačních jednání EU na předchozích konferencích smluvních stran; očekává, že se koordinačních jednání EU v Limě bude moci zúčastnit alespoň předseda delegace Evropského parlamentu;

o o

70.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu UNFCCC s žádostí, aby byla rozeslána všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

(1) Úř. věst. L 8, 13.1.2009, s. 3.

(2) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 1.

(3) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 25.

(4) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 77.

(5) Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 83.

(6) Přijaté texty, P7_TA(2012)0452.

(7) Přijaté texty, P7_TA(2013)0443.

(8) Úř. věst. C 67 E, 18.3.2010, s. 44.

(9) Úř. věst. C 251 E, 31.8.2013, s. 75.

(10) Přijaté texty, P7_TA(2014)0094.

(11) http://www.eia.gov/forecasts/ieo/?src=Analysis-b2

(12) http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2013/int032713a.htm

(13) http://documents.worldbank.org/curated/en/2014/06/19703432/climate-smart-development-adding-up-benefits-actions-help-build-prosperity-end-poverty-combat-climate-change-vol-1-2-main-report

9.8.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 289/40

P8_TA(2014)0064

Pákistán: zákony o rouhání

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o Pákistánu: zákony o rouhání (2014/2969(RSP))

(2016/C 289/05)

Evropský parlament,

—	s ohledem na svá předchozí usnesení o Pákistánu,

—	s ohledem na článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 a na článek 18 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech z roku 1966,

—	s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

—	s ohledem na zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu náboženství či vyznání,

—	s ohledem na zprávu zvláštní zpravodajky OSN o nezávislosti soudců a právníků Gabriely Knaulové ze dne 4. dubna 2013, kterou vypracovala v návaznosti na svou cestu do Pákistánu konanou ve dnech 19. až 29. května 2012;

—	s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2012 a politice Evropské unie v této oblasti, které odsuzuje pronásledování křesťanů a dalších náboženských menšin (1),

—	s ohledem na pokyny EU týkající se podpory a ochrany svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení (2),

—	s ohledem na pětiletý plán angažovanosti mezi EU a Pákistánem z března 2012, jehož prioritními oblastmi jsou řádná veřejná správa a dialog o lidských právech a také na s tím úzce související 2. strategický dialog mezi EU a Pákistánem, který se uskutečnil dne 25. března 2014,

—	s ohledem na závěry Rady týkající se Pákistánu ze dne 11. března 2013 (3), v nichž Rada opakovaně vyjadřuje svá očekávání, pokud jde o prosazování a dodržování lidských práv, a odsuzuje veškeré projevy násilí mj. vůči náboženským menšinám,

—	s ohledem na prohlášení mluvčího Evropské služby pro vnější činnost ze dne 18. října 2014 o rozhodnutí Vrchního soudu v Láhauru, které potvrdilo rozsudek nad Asiou Bíbíovou v Pákistánu;

—	s ohledem na tiskovou zprávu ze dne 29. října 2014, kterou vydala delegace Evropské unie v Pákistánu při příležitosti návštěvy zvláštního zpravodaje EU pro lidská práva v Pákistánu ve dnech 26. až 29. října 2014,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o regionální úloze Pákistánu a o jeho politických vztazích s EU (4),

—	s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

vzhledem k tomu, že v roce 2009 byla za rouhání zatčena podle článku 295 C pákistánského trestního zákona a v roce 2010 odsouzena k trestu smrti Asia Bíbíová – křesťanka z Paňdžábu; vzhledem k tomu, že dne 16. října 2014 Vrchní soud v Láhauru zamítl odvolání Asii Bíbíové a rozsudek potvrdil; vzhledem k tomu, že dne 24. listopadu 2014 se obžalovaná odvolala k Nejvyššímu soudu, přičemž tento proces může trvat léta; vzhledem k tomu, že prezident Pákistánu může na základě prezidentské milosti zrušit rozhodnutí Vrchního soudu v Láhauru a udělit Asii Bíbíové milost;

vzhledem k tomu, že dne 7. listopadu 2014 dav lidí zbil křesťanský pár Šámu Bíbíovou a Šabhaze Masíha, když je obvinil ze spálení několika stran Koránu ve východním Pákistánu; vzhledem k tomu, že jejich těla byla spálena v cihlové peci, přičemž existují náznaky, že při vhození do pece byli stále naživu;

vzhledem k tomu, že v nedávné době bylo k trestu smrti odsouzeno několik pákistánských občanů s odůvodněním, že porušili zákony týkající se rouhání, mj. křesťan Sawán Masíh za to, že v rozhovoru údajně urazil proroka Mohameda, a křesťanský pár Šafqat Immánuíl a Šagufta Kausarová za to, že údajně urazili proroka ve zprávě SMS;

D.	vzhledem k tomu, že dne 7. května 2014 byl zabit aktivista v oblasti lidských práv a právník Rašíd Rehmán; vzhledem k tomu, že několik týdnů předtím bylo Rehmánovi vyhrožováno kvůli tomu, že obhajoval přednášejícího, který čelil trestnímu stíhání na základě pákistánského zákona o rouhání;

vzhledem k tomu, že v říjnu 2014 vězeňská stráž postřelila a zranila Muhammada Asgara, Brita pákistánského původu, který byl nehledě na duševní poruchu diagnostikovanou ve Velké Británii v Pákistánu uvězněn za rouhání; vzhledem k tomu, že orgány provincie osobu, která ho napadla, zajaly a obvinily z pokusu o vraždu, a vzhledem k tomu, že zproštěno služby bylo dalších osm vězeňských dozorců;

F.	vzhledem k tomu, že dne 5. listopadu 2014 zabil 45letého šíitu Tufaila Heidera vyšetřující policista, který později tvrdil, že se pan Heider vyjádřil pohrdavě o „společnících proroka Mohammeda“;

vzhledem k tomu, že existují zprávy o tom, že v období mezi rokem 1987 a říjnem 2014 bylo v Pákistánu obviněno z rouhačství celkem 1 438 osob, včetně 633 muslimů, 494 členů hnutí Ahmadíja, 187 křesťanů a 21 hinduistů; vzhledem k tomu, že od roku 1990 bylo v důsledku davového násilí v souvislosti s případy rouhání zabito nejméně 60 lidí;

vzhledem k tomu, že ve vězení se v současné době nachází z důvodu obvinění z rouhání několik desítek lidí, včetně muslimů, hinduistů, křesťanů a jiných osob; vzhledem k tomu, že dosud nebyl proveden ani jeden rozsudek smrti vynesený na základě obvinění z rouhání, několik obviněných však bylo v důsledku davového násilí zabito; vzhledem k tomu, že pákistánský soudní systém musí čelit ze strany některých náboženských vůdců obrovskému tlaku na zachování a ukládání rozsudků trestu smrti, které obvykle ukládají nižší soudy; vzhledem k tomu, že soudní jednání obvykle trvá mnoho let a má velmi negativní vliv na nevinné pákistánské občany a jejich rodiny a komunity;

vzhledem k tomu, že kvůli pákistánským zákonům o rouhačství je pro náboženské menšiny nebezpečné svobodně se projevovat nebo se otevřeně účastnit náboženských úkonů; vzhledem k tomu, že dalekosáhlé zneužívání těchto zákonů je dobře zdokumentováno; vzhledem k tomu, že místo toho, aby chránily náboženské komunity, vedly tyto zákony k tomu, že se pákistánská společnost ponořila do všeobecného strachu; vzhledem k tomu, že v důsledku hrozeb a vražd došlo k ukončení veškerých snah o reformu těchto zákonů nebo jejich uplatňování; vzhledem k tomu, že snahy o diskuzi o této problematice v internetových i jiných sdělovacích prostředcích se často setkávají s hrozbami a zastrašováním, a to i ze strany vlády;

J.	vzhledem k tomu, že Pákistán hraje důležitou úlohu při udržování stability v jižní Asii, a mohl by proto jít příkladem v tom, jak bude upevňovat zákonnost a lidská práva;

vzhledem k tomu, že Pákistán nedávno ratifikoval sedm z devíti nejdůležitějších mezinárodních dohod o lidských právech, včetně Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech a Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, které obsahují celou řadu ustanovení o výkonu spravedlnosti, právu na spravedlivý soudní proces, rovnosti před zákonem a zákazu diskriminace;

vzhledem k tomu, že Pákistán byl prostřednictvím mechanismů OSN pro lidská práva požádán, aby zákony o rouhačství zrušil nebo aby jako úplné minimum zavedl okamžitá opatření, která by zaručovala, že nebude docházet ke zneužívání těchto zákonů k šikanování občanů, často příslušníků menšinových náboženských obcí;

vzhledem k tomu, že EU a Pákistán nedávno prohloubily a rozšířily své bilaterální vztahy, což dokládá pětiletý plán angažovanosti, jehož provádění bylo zahájeno v únoru 2012, a druhý strategický dialog mezi EU a Pákistánem, který proběhl v březnu 2014; vzhledem k tomu, že cílem pětiletého plánu angažovanosti mezi EU a Pákistánem je vybudovat strategický vztah a vytvořit partnerství pro mír a rozvoj založené na společných hodnotách a zásadách;

N.	vzhledem k tomu, že Pákistán poprvé vstoupil do režimu všeobecného systému preferencí GSP+ dne 1. ledna 2014; vzhledem k tomu, že tento systém „by měl vytvořit jednoznačné pobídky k dodržování lidských práv a práv pracovníků, k ochraně životního prostředí a k řádnému vládnutí“;

je hluboce znepokojen a zarmoucen rozhodnutím Vrchního soudu v Láhauru ze dne 16. října 2014, který potvrdil rozsudek smrti za rouhání nad Asiou Bíbíovou; vyzývá Nejvyšší soud, aby urychleně a neodkladně zahájil jednání a aby jeho rozhodnutí bylo založeno na dodržování zákonnosti a dodržování všech lidských práv;

vyzývá pákistánské soudy, aby urychleně přehodnotily rozsudek smrti nad Sawánem Masíhem, Muhammadem Asgarem a Šafqatem Immánuílem a jeho ženou Šaquftou Kausarovou, a v podstatě rozsudek smrti nad všemi občany, kdo na něj v současnosti čekají pro údajné porušení zákonů o rouhačství;

důrazně odsuzuje vraždu Šámy Bíbíové a Šabhaze Masíha a vyjadřuje svou soustrast jejich rodinám i rodinám všech nevinných obětí zabitých v Pákistánu v důsledku zákonů o rouhačství; žádá, aby byli pachatelé těchto činů předáni spravedlnosti; bere na vědomí rozhodnutí vlády Paňdžábu o vytvoření výboru, který by měl urychlit vyšetřování vraždy Šámy Bíbíové a Šabhaze Masíha, a o nařízení dodatečné policejní ochrany křesťanských obcí v této provincii; poukazuje však na to, že k tomu, aby bylo možné vyřešit problém násilí vůči náboženským menšinám, které je v Pákistánu stále všudypřítomné, je nutno ukončit atmosféru beztrestnosti a zavést širší reformy;

vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že kontroverzní zákony o rouhání mohou být snadno zneužity, což se může v Pákistánu dotýkat lidí všech vyznání; vyjadřuje znepokojení zejména nad tím, že zákony o rouhání, proti nimž se veřejně stavěl zesnulý ministr Šabház Bhattí, zesnulý guvernér Salmán Ta'sír a Rašíd Rehmán, kteří byli zabiti za svůj postoj ve prospěch náboženské tolerance, se stále častěji používají proti ohroženým menšinovým skupinám v Pákistánu, včetně členů hnutí Ahmadíja a křesťanů;

vyzývá pákistánskou vládu, aby důkladně přezkoumala zákony o rouhání a jejich uplatňování v současné době, zejména články 295 B a C trestního zákona, které za údajné činy rouhání stanovují povinný trest doživotí (295 B a C) nebo dokonce trest smrti (295 C), s cílem tyto zákony zrušit; vyzývá vládu Pákistánu, aby zrušila trest smrti, včetně trestu smrti za rouhání nebo odpadlictví od víry, a zavedla ochranná opatření, která by zabránila zneužívání právních ustanovení o rouhání a odpadlictví od víry;

vyzývá pákistánské orgány, aby zaručily nezávislost soudů, právní stát a řádné soudní řízení v souladu s mezinárodními normami pro soudní jednání, a to i s přihlédnutím k nedávným doporučením zvláštní zpravodajky OSN pro nezávislost soudců a právníků; vyzývá dále pákistánské orgány, aby poskytovaly dostatečnou ochranu všem osobám, jichž se případy rouhačství týkají, a to včetně ochrany soudců před vnějším nátlakem a ochrany obžalovaných a jejich rodin i komunit před hromadným násilím, a aby řešily případy osob, které byly zproštěny viny, avšak nemohou se vrátit zpět do svého místa původu;

připomíná, že pákistánská ústava zaručuje svobodu náboženského vyznání a práva menšin; vítá opatření v zájmu náboženských menšin, která pákistánská vláda od listopadu 2008 přijala a k nimž patří zavedení 5 % kvóty pro zastoupení menšin na federálních pracovištích, uznání nemuslimských svátků a vyhlášení Národního dne menšin;

naléhavě však vyzývá pákistánskou vládu, aby zvýšila úsilí o zlepšení porozumění mezi jednotlivými náboženstvími, aktivně řešila náboženskou nesnášenlivost za pomoci společenských aktérů, potírala náboženskou nesnášenlivost, projevy násilí a zastrašování a aby působila proti skutečné nebo pociťované beztrestnosti;

důrazně odsuzuje veškeré akty násilí vůči náboženským komunitám a veškeré formy diskriminace a netolerance na základě náboženského vyznání a víry; zdůrazňuje, že právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání je základním lidským právem; poukazuje dále na to, že stejný respekt a prosazování a ochranu svých lidských práv si zaslouží všichni Pákistánci nehledě na jejich víru a náboženství;

10.

vyzývá ESVČ a Komisi, aby s cílem pomoci náboženským komunitám a vyvíjet nátlak na pákistánskou vládu, aby se více zasadila o ochranu náboženských menšin, využily veškerých nástrojů, které mají k dispozici, a to i nástrojů, které jsou formulovány v obecných zásadách EU pro prosazování a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení; oceňuje v této souvislosti nedávnou návštěvu zvláštního zástupce EU pro lidská práva v Pákistánu a diskuze, které tam vedl;

11.

podotýká, že udělení statusu GSP+ je podmíněno splněním určitých podmínek, mj. ratifikací a uplatňováním 27 mezinárodních úmluv, jak je uvedeno v příloze VIII k novému základnímu nařízení o GSP, z nichž se většina týká lidských práv, a že pokud by země nedodržela své závazky, může se EU rozhodnout, že systém všeobecných preferencí zruší;

12.

naléhavě žádá ESVČ a Komisi, aby bedlivě sledovaly, zda Pákistán dodržuje své závazky v rámci GSP+, a aby propagovaly a chránily lidská práva v Pákistánu;

13.

vyzývá ESVČ a Komisi, aby spolupracovaly s pákistánskými orgány za účelem změny způsobu používání zákonů o rouhačství, a to i na základě opatření, která jsou navržena v 6. odstavci výše;

14.

vybízí vládu Pákistánu, aby spolupracovala s orgány OSN, mj. se zpravodajem OSN pro svobodu náboženství či vyznání, s cílem zabývat se opodstatněnými obavami týkajícími se problémů v oblasti dodržování lidských práv;

15.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Evropské komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva a vládě a parlamentu Pákistánu.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0575.

(2) http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_Data/docs/pressdata/EN/foraff/137585.pdf

(3) http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/EN/foraff/135946.pdf

(4) Přijaté texty, P7_TA(2014)0208.

9.8.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 289/46

P8_TA(2014)0066

Irák: únosy a týrání žen

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o Iráku: únosy a týrání žen (2014/2971(RSP))

(2016/C 289/07)

Evropský parlament,

—	s ohledem na svá předchozí usnesení o Iráku,

—	s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 20. října 2014 o krizi v Sýrii a Iráku v souvislosti s ISIL/Da'esh,

—	s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva S-22/1 ze dne 1. září 2014 o situaci v oblasti lidských práv v Iráku ve světle porušování lidských práv ze strany tzv. Islámského státu v Iráku a Levantě a dalších skupin,

—	s ohledem na zprávu nezávislé mezinárodní komise OSN o vyšetřování Syrské arabské republiky nazvanou „Vláda teroru: Život v Sýrii pod nadvládou ISIS“ ze dne 14. listopadu 2014,

—	s ohledem na Dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé a na své usnesení ze dne 17. ledna 2013 o dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Irákem (1),

—	s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN 2106(2013) ze dne 24. června 2013 o sexuálním násilí v ozbrojených konfliktech a v období po jejich skončení,

—	s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—	s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, jehož je Irák smluvní stranou,

—	s ohledem na úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, jejímž signatářem je Irák, a na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000),

—	s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

vzhledem k tomu, že takzvaný Islámský stát se dopustil mnoha brutálních činů, včetně hromadného vraždění, poprav nařízených samozvanými soudy Islámského státu, vnucování nelítostného výkladu práva šaría, sexuálního násilí na ženách a dětech, zotročování, znásilnění, vynucených sňatků, obchodování s lidmi, vysídlení a násilného odvlečení, které představují zločiny proti lidskosti a vyvolaly katastrofální humanitární krizi a vysídlení velkého počtu obyvatel z oblastí, jež jsou pod jeho kontrolou;

vzhledem k tomu, že v sprnu 2014 se bojovníkům Islámského státu podařilo postoupit dále na území severního Iráku, když porazili kurdské ozbrojené milice (pešmarga), které se přesunuly na území opuštěná iráckou armádou; vzhledem k tomu, že bylo dobyto město Sindžár a byla rovněž obsazena strategicky důležitá mósulská přehrada, která zajišťuje dodávky vody a elektřiny pro velkou část Iráku, a bojovníci Islámského státu se přiblížili na 40 km od Irbilu, hlavního města iráckého Kurdistánu; vzhledem k tomu, že mnoho kurských žen bojuje v Kobani, včetně žen, které jsou členkami a velitelkami ozbrojených sil Kurdské strany pracujících;

C.	vzhledem k tomu, že cílem Islámského státu v Mósulu a okolí, včetně Sindžáru a Tal Afaru, byli členové etnických a náboženských menšin, zejména křesťané a jezídové, Turkmeni, šabakové, příslušníci menšiny kakai, sabejci a členové šíitské komunity, stejně jako mnoho Arabů a sunnitských muslimů;

vzhledem k tomu, že podle odhadů organizace Human Rights Watch bylo 3 133 jezídů Islámským státem uneseno a zavražděno nebo jsou od útoků Islámského státu na začátku srpna pohřešováni; vzhledem k tomu, že tento seznam zahrnuje 2 305 osob, z toho 412 dětí, které byly údajně násilně odvedeny; vzhledem k tomu, že Islámský stát indoktrinuje zajaté děti jezídů;

vzhledem k tomu, že pozorovatelé OSN v říjnu 2014 konstatovali, že v provizorních zařízeních je zadržováno přibližně 5 000 až 7 000 žen, které jsou odtud odváděny a buď prodávány do otroctví, nebo předávány džihádistům jako konkubíny; vzhledem k tomu, že ve městě Tal Afar je údajně v pěti zařízeních drženo v zajetí přibližně 3 500 žen a dětí;

vzhledem k tomu, že Islámský stát a další džihádističtí extrémisté v Iráku a Sýrii způsobili příliv uprchlíků, kteří zaplnili uprchlické tábory v Turecku, Libanonu a Jordánsku, kde ženy a zejména děti žijí v obtížných humanitárních podmínkách a jsou naprosto bezbranní vůči obtěžování, sexuálnímu násilí, vynuceným sňatkům a jiným druhům zneužívání;

G.	vzhledem k tomu, že nadnárodní povaha Islámského státu a přidružených teroristických skupin představuje problém znepokojující celý svět;

H.	vzhledem k tomu, že Úřad OSN pro uprchlíky (UNHCR) má vážné obavy, pokud jde o schopnost mezinárodního společenství reagovat na naléhavé zimní potřeby v Iráku, zejména v případě nedávno vysídlených osob;

I.	vzhledem k tomu, že pro stabilitu a hospodářský vývoj v zemi a v regionu je nezbytná jednota, svrchovanost a územní celistvost Iráku;

co nejdůrazněji odsuzuje soustavné porušování lidských práv a bezpráví a porušování mezinárodního humanitárního práva, jež jsou důsledkem činů spáchaných Islámským státem a přidruženými teroristickými skupinami a představují válečné zločiny a zločiny proti lidskosti; důrazně odsuzuje zejména veškeré násilí vůči osobám založené na jejich náboženském vyznání nebo etnické příslušnosti a násilí vůči ženám a dětem;

důrazně odsuzuje četné brutální činy, například násilná odvlečení, znásilnění a jiné formy sexuálního násilí, zotročování a vynucené sňatky a konverze, jichž se Islámský stát dopustil zejména vůči ženám a jež představují zločiny proti lidskosti; zdůrazňuje, že je třeba, aby osoby odpovědné za tyto případy porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva byly pohnány k odpovědnosti;

zdůrazňuje, že děti by měly být neprodleně vráceny do svých rodin, vynucené sňatky by měly být zrušeny, sexuální zneužívání ukončeno a všichni zadržení civilisté, zejména ženy, které Islámský stát zajal, by měli být ihned propuštěni;

vyzývá iráckou vládu, aby ratifikovala Římský statut, kterým se zřizuje Mezinárodní trestní soud, což tomuto soudu umožnilo stíhat válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané Islámským státem;

vyzývá iráckou vládu, aby prosazovala a chránila lidská práva zapojením všech složek irácké společnosti v duchu národní jednoty a usmíření a dodržovala ve svém boji proti Islámskému státu lidská práva a mezinárodní humanitární právo; nabízí svou podporu a pomoc vládě při budování spravedlivější společnosti, která by začleňovala všechny složky a chránila a prosazovala práva žen;

vítá úsilí mezinárodního společenství, zejména Spojených států, o podporu iráckých státních a místních orgánů v jejich boji proti Islámskému státu, o zastavení expanze Islámského státu a o zpřístupnění humanitární pomoci; podporuje celosvětovou koalici proti Islámskému státu a její snahu porazit jej, a to i vojenskými prostředky; naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, aby v zimě poskytlo nezbytnou životy zachraňující pomoc obyvatelům Iráku, včetně rodin jezídů, kteří stále na hoře Sindžár brání své chrámy před zničením Islámským státem;

vyzývá všechny regionální subjekty, aby učinily vše, co je v jejich pravomoci, s cílem zastavit všechny činnosti oficiálních či soukromých subjektů zaměřené na propagaci a šíření extrémní islamistické ideologie slovy i činy; vyzývá mezinárodní společenství, zejména EU, aby usnadnilo regionální dialog o problémech Blízkého východu a zahrnulo do něj všechny významné zúčastněné strany, zejména Írán a Saúdskou Arábii;

vyzývá OSN, zejména zvláštní zpravodajku pro otázky násilí vůči ženám Rashidu Manjoovou, aby při hledání obětí učinily vše, co je v jejich silách, a aby vyšetřily a zjistily skutečnosti a okolnosti, za nichž se Islámský stát a přidružené teroristické skupiny v Iráku a Sýrii dopouštěly bezpráví a násilí na dívkách a ženách, aby se tak zabránilo beztrestnosti a zajistilo se, že viníci ponesou plnou odpovědnost; podporuje činnost zvláštní zástupkyně OSN pro otázky sexuálního násilí v ozbrojených konfliktech Zainab Hawy Banguraové;

vyzývá mezinárodní humanitární agentury působící v Iráku, včetně agentur OSN, aby rozšířily poskytování zdravotnických a poradenských služeb pro vysídlené osoby, které uprchly před postupem Islámského státu, a aby věnovaly zvláštní pozornost potřebám obětí sexuálního násilí a dětem;

10.

opakovaně vyzývá Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost a členské státy, aby přijaly konkrétní opatření s cílem řešit situaci žen v Iráku a zaručit jejich svobodu a respektování jejich nejzákladnějších práv a aby přijaly opatření, kterými by se předcházelo násilí na ženách a dětech a jejich vykořisťování a týrání; je zvláště znepokojen nárůstem všech forem násilí páchaného na jezídských ženách, které jsou členy Islámského státu zajímány, znásilňovány, sexuálně zneužívány a prodávány; vyzývá zejména členské státy, aby posílily politiky s cílem reagovat na potřeby obětí a zřídit mechanismus umožňující, aby se traumatizovaným ženám ze Sýrie a Iráku, zejména jezídským ženám, dostalo zvláštního posttraumatického poradenství odpovídajícího jejich potřebám;

11.

je přesvědčen, že okamžitá humanitární pomoc a ochrana musí být doplněna dlouhodobými strategiemi na podporu sociálních a ekonomických práv a příležitostí k obživě pro navracející se osoby, vnitřně vysílené osoby a uprchlé ženy, posílením vedoucího postavení a účasti s cílem umožnit jim najít dlouhodobé řešení, které odpovídá jejich potřebám; je toho názoru, že je třeba řešit specifická rizika a zvláštní potřeby různých skupin žen, které čelí vícenásobným a navzájem souvisejícím formám diskriminace;

12.

odsuzuje skutečnost, že s postupem Islámského státu dochází zcela beztrestně k násilným činům vůči LGBT Iráčanům a vraždám těchto osob; konstatuje, že ačkoli LGBT osoby v Iráku nejsou jedinou ohroženou skupinou v současné krizi a konfliktu, nacházejí se ve zvláštně zranitelném postavení s ohledem na omezenou podporu rodin a společenství a ochranu vlády, kterých se jim dostává; konstatuje, že LGBT osoby v Iráku jsou ve společenstvích uprchlíků nebo v určitých hostitelských společnostech vytlačovány na okraj a ocitají se v nebezpečí; vyzývá iráckou vládu, aby LGBT osobám poskytovala ochranu;

13.

vyjadřuje politování nad tím, že v důsledku dlouholetého diktátorského režimu a konfliktu se životní podmínky iráckých žen výrazně zhoršily; vyzývá k podpoře a uplatňování rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) o ženách, míru a bezpečnosti s cílem zajistit účast žen v řešení konfliktu a budování demokracie; trvá na tom, že bez účasti žen na rozhodování se jim v Iráku nedostane skutečné ochrany ani bezpečnosti;

14.

vyzývá ke společnému mezinárodnímu úsilí v úzké spolupráci s muslimskými státy, organizacemi a společenstvími, které by čelilo radikálnímu salafistické (wahhábistické) ideologii, jež je základem a inspirací pro činy Islámského státu a přidružených teroristických organizací a stává se rostoucí bezpečnostní hrozbou pro členské státy; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost a členské státy, aby v jejich dialogu se státy v Perském zálivu vyjadřovaly hluboké znepokojení nad pokračujícím úsilím o salafistickou (wahhábistickou) indoktrinaci v mnoha převážně muslimských zemích a v muslimských společenstvích na celém světě, kterou uskutečňují osoby pocházející z těchto zemí;

15.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Iráku, regionální vládě Kurdistánu, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů a Radě OSN pro lidská práva.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0022.

9.8.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 289/53

P8_TA(2014)0069

Pokyny Komise týkající se posouzení dopadů

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o revizi pokynů Komise k posouzení dopadů právních předpisů a úloze testu dopadů na malé a střední podniky (2014/2967(RSP))

(2016/C 289/09)

Evropský parlament,

—	s ohledem na nedávnou veřejnou konzultaci ohledně revize pokynů Komise k posouzení dopadů a na příslušný návrh revidovaných pokynů;

—	s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o zajištění nezávislých posouzení dopadu (1),

—	s ohledem na čl. 123 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

vzhledem k tomu, že posouzení dopadů hraje coby nástroj používaný v počáteční fázi tvorby právních předpisů klíčovou roli v programu Komise pro inteligentní regulaci a jeho smyslem je poskytnout transparentní, komplexní a vyvážené důkazy o ekonomických, sociálních a environmentálních aspektech, o přínosu opatření na úrovni EU, o očekávané regulační a administrativní zátěži a o nákladech a přínosech alternativních opatření pro všechny zúčastněné strany;

B.	vzhledem k tomu, že pokud jde o rozhodování o tom, zda je v případě určité iniciativy nutné provést posouzení jejích dopadů, či nikoli, svěřují stávající pokyny k posouzení dopadů ústřední roli generálnímu sekretariátu Komise a Výboru pro posuzování dopadů (IAB);

C.	vzhledem k tomu, že Výbor pro posuzování dopadů hraje důležitou roli jako ústřední bod pro kontrolu kvality tohoto posuzování;

vzhledem k tomu, že Smlouvy obsahují horizontální sociální a environmentální doložky, spolu s povinností dodržovat zásady subsidiarity a proporcionality, které musí být zohledněny při určování a provádění politik a činností Unie a vyžadují hloubkovou analýzu důsledků jakéhokoli návrhu právního předpisu;

vzhledem k tomu, že podle skupiny odborníků Komise mohou být náklady malých a středních podniků spojené s dodržování právních předpisů desetkrát vyšší než v případě velkých podniků; vzhledem k tomu, že řádné a nezávislé posouzení dopadů je důležité zejména pro malé a střední podniky, které se často potýkají s většími problémy než velké podniky v případě, že se mají přizpůsobit novým právním a správním požadavkům, a vzhledem ke své velikosti nejsou příliš schopny předvídat změny právních předpisů v počáteční fázi;

vzhledem k tomu, že základem předpisu „Small Business Act pro Evropu“ z roku 2008 je zásada „zelenou malým a středním podnikům“; vzhledem k tomu, že tato zásada je součástí pokynů k posuzování dopadů od roku 2009 a součástí dalších dokumentů Komise od roku 2005; vzhledem k tomu, že cílem této zásady je zohlednit zájmy malých a středních podniků v počátečních fázích vytváření nejrůznějších koncepcí, aby byly právní předpisy pro tyto podniky příznivější; vzhledem k tomu, že k zajištění účinného uplatňování této zásady je k dispozici řada nástrojů, včetně možnosti použít test dopadů připravovaných legislativních návrhů na malé a střední podniky;

vzhledem k tomu, že stávající pokyny k posouzení dopadů stanoví konkrétní postup v podobě tzv. testu dopadů na malé a střední podniky, včetně případných opatření pro jejich zmírnění; vzhledem k tomu, že návrh revidovaných pokynů neobsahuje ohledně testu dopadů na malé a střední podniky žádná ustanovení;

H.	vzhledem k tomu, že při řádném vyhodnocení zásadních pozměňovacích návrhů Parlamentu k původnímu návrhu Komise se ukazuje přínos Parlamentu, díky němuž by mohlo mít jeho stanovisko při jednáních v rámci trialogu větší váhu;

Rozsah posuzování dopadů

vítá závazek Komise, že bude pokyny k posouzení dopadů pravidelně revidovat s cílem zlepšit postupy posuzování dopadů;

zdůrazňuje skutečnost, že Komise by měla zajistit, aby byly stejnou měrou posuzovány ekonomické, sociální, administrativní i environmentální aspekty;

vyjadřuje však znepokojení nad tím, že z hlediska rozsahu posuzování dopadů je návrh revidovaných pokynů mnohem méně konkrétní než stávající pokyny a že příslušnému generálnímu ředitelství ponechává mnohem více prostoru pro interpretaci při rozhodování o tom, zda je posouzení dopadů nutné, či nikoli; domnívá se, že by měly být zachovány stávající postupy, kdy je do postupu rozhodování zapojen výbor IAB;

domnívá se, že Komise by měla zachovat stávající přístup a předkládat posouzení dopadů u všech iniciativ, které splňují alespoň jedno z následujících kritérií:

a)	legislativní návrhy, které jsou součástí legislativního a pracovního programu Komise;

b)	legislativní návrhy, které nejsou součástí legislativního a pracovního programu Komise, ale lze u nich jasně určit ekonomický, administrativní, sociální a environmentální dopad;

c)	nelegislativní iniciativy, které vymezují budoucí politiky (např. bílé knihy, plány činnosti, plány výdajů a hlavní směry pro jednání v oblasti mezinárodních dohod);

d)	akty v přenesené pravomoci nebo prováděcí akty zavedené Komisí, případně jejími agenturami, které pravděpodobně budou mít významný a zřetelný ekonomický, sociální a environmentální dopad a dopad na administrativní zátěž;

konstatuje, že hodnocení dopadu právních předpisů musí být přísné a komplexní, musí se zakládat na nejpřesnějších, nejobjektivnějších a nejúplnějších dostupných informacích, musí obsahovat přiměřenou analýzu a zaměřovat se na cíl a záměr návrhu, aby bylo možné na základě spolehlivých informací přijmout politické rozhodnutí;

je přesvědčen, že posouzení dopadů je důležitým prostředkem, jak podpořit rozhodovací proces ve všech orgánech EU, a významnou součástí procesu zlepšování právní úpravy; nicméně uznává, že posouzení dopadů nemůže nahradit politické hodnocení a rozhodování;

zdůrazňuje význam konzultací se všemi zúčastněnými stranami v rané fázi postupu posuzování dopadů, aby mohly být jejich příspěvky zohledněny při přípravě posuzování dopadů a předtím, něž jsou tato posouzení zveřejněna;

konstatuje, že rozsah posouzení dopadů nemusí odpovídat přijatým návrhům, pokud jsou tyto návrhy po předložení ke schválení sborem komisařů změněny; požaduje, aby bylo v návrhu revidovaných pokynů uvedeno, že posouzení dopadů by měla být aktualizována, aby se zajistila souvislost mezi záležitostmi, o nichž posouzení dopadů pojednává, a veškerými návrhy, které Komise nakonec přijme;

Výbor pro posuzování dopadů (IAB)

vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že v návrhu revidovaných pokynů k posouzení dopadů není jasněji definována úloha výboru IAB při posuzování dopadů; důrazně požaduje, aby Komise toto opomenutí přehodnotila a v novém návrhu revidovaných pokynů předloženém v odpovědi na usnesení přijaté Parlamentu postupy týkající se výboru IAB vymezila jednoznačněji;

10.

domnívá se, že tyto nové postupy by měly jasně, srozumitelně a transparentně vymezit proces předkládání, revize a konečného schvalování posouzení dopadů předaných výboru IAB;

11.

znovu opakuje, že podle jeho názoru by návrhy neměly být Komisí schváleny, pokud nejsou doplněny potvrzujícím stanoviskem výboru IAB;

12.

rovněž připomíná Komisi požadavek Parlamentu, aby byla posílena nezávislost výboru IAB, a zejména aby členové tohoto výboru nepodléhali politické kontrole; domnívá se, že členy výbory IAB vy měly být pouze vysoce kvalifikované osoby, které jsou schopny posoudit předloženou analýzu s ohledem na ekonomické, sociální a environmentální dopady;

13.

očekává vysvětlení od nové Komise ohledně toho, jak hodlá postupovat v případě aspektů zmíněných v tomto usnesení, aby mohl tento přístup lépe zohlednit při přípravě svého postoje k nedávnému sdělení Komise o REFIT, aniž by tím byl dotčen postoj Parlamentu v této souvislosti;

Test dopadů na malé a střední podniky

14.

připomíná, že Komise při svém přezkumu iniciativy „Small Business Act“ z roku 2011 vyjádřila politování nad tím, že test dopadů na malé a střední podniky začlenilo do svého vlastního rozhodovacího procesu pouze osm členských států; vyzývá Komisi, aby s ohledem na podporu politiky v oblasti malých a středních podniků spolupracovala s členskými státy na lepším šíření zásad testu dopadů na malé a střední podniky v rámci vnitrostátních postupů

15.

vítá, že v rámci tohoto přezkumu dala Komise jasně najevo, že hodlá test dopadů na malé a střední podniky dále posílit; vyjadřuje však hluboké politování nad skutečností, že navzdory těmto prohlášením se návrh revidovaných pokynů k posouzení dopadů o testu dopadů na MSP vůbec nezmiňuje;

16.

připomíná, že se Komise v předpise „Small Business Act“ zavázala k tomu, že při vytváření politiky v jednotlivých oblastech bude uplatňovat zásadu „zelenou malým a středním podnikům“, což zahrnuje test dopadu plánovaných právních a správních iniciativ na malé a střední podniky; zdůrazňuje, že je nanejvýš důležité zajistit správné provádění tohoto testu, a domnívá se, že v této oblasti lze ještě dosáhnout výrazného pokroku;

17.

trvá na tom, aby byl test dopadů na malé a střední podniky ve znění přílohy 8 uvedených pokynů zachován, a zabránilo se tak tomu, aby iniciativy Komise malé a střední podniky neúměrně zatížily nebo znevýhodnily oproti velkým společnostem;

18.

zdůrazňuje, že v takových případech by mělo posouzení dopadů zahrnovat možnost uplatnění alternativních mechanismů či flexibilních opatření, jež by pomohla malým a středním podnikům vyhovět podmínkám dané iniciativy (jak je uvedeno v příloze 8.4); vítá v této souvislosti vynětí mikropodniků z oblasti působnosti legislativního návrhu jako politickou možnost uvedenou v návrhu revidovaných pokynů; domnívá se však, že automatické výjimky pro mikropodniky nejsou vždy tím nejlepším přístupem, a že je tudíž třeba posuzovat každý návrh jednotlivě s cílem uplatnit přenesení důkazního břemene, tzn. že mikropodniky by měly zůstat mimo rozsah návrhů, pokud se neukáže, že by do nich měly být zahrnuty; podporuje význam odpovídajících řešení a zjednodušených režimů pro malé a střední podniky v rámci posuzování dopadů, pokud tím není nepřiměřeně omezena účinnost právních předpisů;

Uplatňování a monitorování

19.

konstatuje, že konečné znění legislativního aktu se může značně lišit od návrhu přijatého Komisí; je přesvědčen, že by bylo účelné vypracovávat shrnutí předpokládaných přínosů a nákladů přijímaných legislativních aktů, která by byla aktualizována s ohledem na změny plynoucí z analýzy obsažené v posouzení dopadů v důsledku úprav provedených během legislativního procesu; domnívá se, že by to zjednodušilo monitorování a posouzení dopadů návrhu;

Ustavení poradního orgánu pro zlepšování právní úpravy

20.

vítá práci a závěrečnou zprávu, kterou na základě zadání Komise předložila skupina na vysoké úrovni pro oblast administrativní zátěže; připomíná, že Komise ve svém nejnovějším sdělení týkajícím se programu REFIT (z června 2014) uvedla, že hodlá ustavit novou skupinu na vysoké úrovni pro oblast zlepšování právní úpravy tvořenou zástupci zainteresovaných stran a národních odborníků;

21.

navrhuje, aby Komise zřídila tuto skupinu jako poradní orgán na vysoké úrovni pro zlepšování právní úpravy tvořený odborníky zastupujícími zainteresované strany a národními odborníky zřídila co nejdříve; navrhuje, aby tento orgán, který by měl doplňovat činnost Komise v oblasti posouzení dopadů, disponoval silným a nezávislým poradním mandátem; domnívá se, že odborné poznatky tohoto orgány, a to i s ohledem na subsidiaritu a proporcionalitu, by mohly být přidanou hodnotou pro postup posuzování dopadů a další iniciativy týkající se zlepšování právní úpravy; žádá, aby byly Parlament a Rada zapojeny do výběru těchto odborníků; navrhuje, aby byly brány v úvahu osvědčené postupy a zkušenosti již existujících orgánů zaměřených na zlepšování právní úpravy (jako jsou orgány ve Švédsku, v České republice, Nizozemsku, ve Spojeném království a v Německu);

22.

vyzývá Komisi, aby předložila nový návrh revidovaných pokynů k posuzování dopadů právních předpisů, v němž by zohlednila aspekty, na něž poukazuje toto usnesení, a novou strukturu Komise, zejména úlohu nového místopředsedy odpovědného za zlepšování právní úpravy;

Posuzování dopadů právních předpisů v Parlamentu

23.

žádá, aby posouzení dopadů právních předpisů provedená Komisí byla co nejdříve systematicky prověřována Parlamentem, a to především na úrovni výborů;

24.

připomíná své usnesení ze dne 8. června 2011 o zajištění nezávislých posouzení dopadu, ve kterém vyzývá k důslednějšímu používání již existujícího nástroje parlamentního posouzení dopadů; připomíná, že pro provádění posouzení dopadů jsou k dispozici zvláštní rozpočtová položka a specializované služby; domnívá se, že provedení parlamentního posouzení dopadů je zvláště důležité, jsou-li v původním návrhu Komise provedeny podstatné změny;

Posuzování dopadů právních předpisů v Radě

25.

věří, že Rada bude plnit svůj závazek a bude systematicky posuzovat dopad vlastních věcných změn;

o o

26.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi a Radě.

(1) Úř. věst. C 380 E, 11.12.2012, s. 31.

9.8.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 289/57

P8_TA(2014)0070

25. výročí Úmluvy OSN o právech dítěte

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o 25. výročí přijetí Úmluvy OSN o právech dítěte (2014/2919(RSP))

(2016/C 289/10)

Evropský parlament,

—	s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte přijatou v New Yorku dne 20. listopadu 1989,

—	s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením přijatou v New Yorku dne 13. prosince 2006,

—	s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii,

—	s ohledem na článek 24 Listiny základních práv Evropské unie,

—	s ohledem na Stockholmský program přijatý v roce 2009 a na související akční plán na období 2010–2014,

—	s ohledem na obecnou připomínku Výboru OSN pro práva dítěte č. 14 (2013) o právu dítěte na prvořadé zohlednění jeho zájmů,

—	s ohledem na Agendu EU v oblasti práv dítěte přijatou v únoru 2011,

—	s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji,

—	s ohledem na prohlášení a akční plán, které byly přijaty na fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci, které se konalo v Pusanu od 29. listopadu do 1. prosince 2011,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. února 2008 nazvané „Zvláštní místo pro děti v rámci vnější činnosti EU“ (COM(2008)0055),

—	s ohledem na obecné zásady EU v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte,

—	s ohledem na obecné zásady EU týkající se dětí v ozbrojených konfliktech,

—	s ohledem na akční plán OSN s názvem „Svět vhodný pro děti“;

—	s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii,

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV (1),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV (2),

—	s ohledem na strategii EU pro vymýcení obchodování s lidmi na období let 2012–2016, zejména ustanovení o finančních prostředcích na vypracování pokynů k systémům ochrany dětí a o výměně osvědčených postupů;

—	s ohledem na doporučení Komise 2013/112/EU ze dne 20. února 2013 s názvem „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“ (3),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o situaci nezletilých osob v EU bez doprovodu (4),

—	s ohledem na úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979 a na pekingskou akční platformu,

—	s ohledem na svá usnesení ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách (5) a ze dne 6. února 2014 o sdělení Komise nazvaném „Konec praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů“ (6),

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 5. června 2014 o předcházení všem formám násilí páchaného na ženách a dívkách, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, a boji proti tomuto násilí,

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 19. května 2014 o přístupu k rozvojové spolupráci založeném na právech zahrnujícím veškerá lidská práva,

—	s ohledem na článek 7 Smlouvy o fungování Evropské unie, v němž je zakotveno, že EU zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s přihlédnutím ke všem svým cílům,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. června 2014 s názvem „Důstojný život pro všechny: od vize ke společným opatřením“ (COM(2014)0335),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. dubna 2005 s názvem „Soudržnost politik v zájmu rozvoje“ (COM(2005)0134) a na závěry 3166. zasedání Rady pro zahraniční věci ze dne 14. května 2012 s názvem „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“,

—	s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o právech dítěte a její opční protokoly představují normu v prosazování a ochraně práv dítěte, obsahující komplexní soubor mezinárodních právních norem pro ochranu a blaho dětí;

B.	vzhledem k tomu, že všechny členské státy EU ratifikovaly Úmluvu OSN o právech dítěte a mají jasné právní závazky podporovat, chránit a dodržovat práva každého dítěte ve svých jurisdikcích;

C.	vzhledem k tomu, že podpora práv dětí je jednoznačným cílem politik EU, a vzhledem k tomu, že Listina základních práv EU stanoví, že při všech činnostech EU musí být prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte;

D.	vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o právech dítěte a Listina základních práv EU respektují práva dětí na vyslechnutí a zohlednění jejich názorů na záležitosti, které se jich týkají, v závislosti na jejich věku a zralosti;

E.	vzhledem k tomu, že práva dítěte – tj. zásada nejlepšího zájmu dítěte, právo dítěte na život, přežití a vývoj, nediskriminace a dodržování práva dítěte vyjádřit svůj názor – se týkají všech politik EU;

vzhledem k tomu, že od přijetí Úmluvy OSN o právech dítěte před 25 lety bylo dosaženo pokroku, ale vzhledem k tomu, že práva dětí jsou nadále porušována v mnoha částech světa včetně členských států EU v důsledku násilí, zneužívání, vykořisťování, chudoby, sociálního vyloučení a diskriminace na základě náboženského vyznání, zdravotního postižení, pohlaví, sexuální identity, věku, etnického původu, migrace nebo pobytového statusu;

G.	vzhledem k tomu, že aby práva měla smysl, musí všechny děti a jejich rodiny mít všeobecný přístup ke spravedlnosti a spravedlivé, včasné a účinné právní ochraně;

vzhledem k tomu, že v roce 2012 zemřelo přibližně 6,6 milionu děti mladších 5 let, a to většinou z příčin, kterým bylo možno předejít, a tak přišlo o své základní právo na přežití a rozvoj; vzhledem k tomu, že 168 milionů dětí ve věku 5 až 17 let vykonává dětskou práci, což ohrožuje jejich právo na ochranu před hospodářským vykořisťováním a porušuje jejich právo učit se a hrát si; vzhledem k tomu, že 11 % dívek je provdaných před dovršením 15 let věku, což ohrožuje jejich práva na zdraví, vzdělání a ochranu; vzhledem k tomu, že v subsaharské Africe z každých 10 narozených dětí stále ještě zemře jedno dítě ještě před svými 5. narozeninami;

vzhledem k tomu, že vzdělání – konkrétně bezplatné základní vzdělání pro všechny děti – je základním právem, které se vlády podle Úmluvy OSN o právech dítěte z roku 1989 zavázaly naplňovat; vzhledem k tomu, že cílem pro rok 2015 je zajistit, aby všichni chlapci a dívky dokončili celou základní školu; vzhledem k tomu, že i přes určitý pokrok v rozvojovém světě se tohoto cíle zdaleka nepodařilo dosáhnout;

J.	vzhledem k tomu, že komplexní sexuální výchova je důležitou a integrální součástí posilování práva chlapců a dívek na dobré životní podmínky a zdraví, která podporuje rovnost a bojuje proti stereotypům;

vzhledem k tomu, že humanitární krize mají nadále zničující dopad na děti, a vzhledem k tomu, že v roce 2014 byly životy více než 59 milionů dětí přímo zasaženy krizemi, především krizemi souvisejícími s konflikty; vzhledem k tomu, že podle odhadů je v dnešním světě 250 000 dětských vojáků, z nichž 40 % tvoří dívky;

vzhledem k tomu, že pouze v roce 2012 se téměř 95 000 dětí a dospívajících mladších 20 let stalo obětí vraždy, téměř 1 miliarda dětí ve věku mezi 2 a 14 lety zakusila fyzické tresty, každý třetí dospívají ve věku mezi 13 a 15 lety zažil šikanu a kolem 70 milionů dívek ve věku mezi 15 a 19 lety se stalo obětí nějaké formy fyzického násilí, a vzhledem k tomu, že 120 milionů dívek na celém světě zažilo v určitém okamžiku svého života nucený pohlavní styk nebo jiný vynucený sexuální akt;

M.	vzhledem k tomu, že děti tvoří polovinu obyvatelstva v rozvojových zemích, a vzhledem k tomu, že přibližně 100 milionů dětí žije v EU;

vzhledem k tomu, že podle nejnovější zprávy Dětského fondu OSN (UNICEF) o dětské chudobě v bohatých zemích spadlo od roku 2008 až 2,6 milionu dětí v nejbohatších zemích pod hranici chudoby, čímž se celkový počet dětí, které žijí v rozvinutém světě v chudobě, odhaduje na 76,5 milionu; vzhledem k tomu, že podle téže studie bylo 7,5 milionu mladých lidí v EU v roce 2013 klasifikováno jako NEET („not in employment, education or training“ – tj. mladí lidé, kteří nemají práci, nevzdělávají se ani neprocházejí odbornou přípravou);

O.	vzhledem k tomu, že násilí páchané na dětech má mnoho forem, včetně psychického, fyzického, sexuálního, emocionálního a slovního napadání, zanedbávání a strádání, a vyskytuje se v mnoha prostředích, včetně domova, školy, ve zdravotnictví a soudnictví, na pracovišti, v obcích a na internetu;

vzhledem k tomu, že Agenda EU o právech dítěte tvoří jasný rámec pro činnost EU a že výsledkem jejího provádění je významný pokrok v řadě klíčových oblastí činnosti a právních předpisů, včetně zřizování tísňových linek pro pohřešované děti, podporování soudního systému šetrnějšího k dětem, zlepšování sběru dat a integrování práv dětí do vnější činnosti;

Q.	vzhledem k tomu, že každé dítě je hlavně a především dítě, jehož práva by měla být dodržována bez diskriminace, bez ohledu na etnický původ, národnost či sociální postavení, status migranta či pobytový status jich samotných nebo jejich rodičů;

R.	vzhledem k tomu, že dívky a chlapci mají jak podobná, tak rozdílná očekávání a zkušenosti se socializací, a vzhledem k tomu, že diskriminace, kterou dívky a chlapci zažívají, má v různém věku různé formy;

vzhledem k tomu, že i když zejména v oblasti boje proti obchodování s lidmi, sexuálnímu vykořisťování a v oblasti práv obětí bylo dosaženo značného pokroku, stejně jako v případě žadatelů o azyl a dětí bez doprovodu, je třeba udělat mnohem více, aby se zajistilo plné dodržování práv migrujících nezletilých v celé EU; vzhledem k tomu, že mnohé dětí bez doprovodu po prvním příjezdu do EU zmizí a utečou a hrozí jim větší riziko zneužití;

vzhledem k jeho mezinárodnímu charakteru je vykořisťování dětí a sexuální zneužívání dětí online – včetně šíření materiálů zobrazujících sexuální zneužívání dětí na internetu a hledání dětí k sexuálnímu zneužívání přes internet – i nadále velkým problémem pro orgány činné v trestním řízení, protože trestné činy sahají od sexuálního vydírání a navazování kontaktů za účelem zneužití až po výrobu materiálů zobrazujících zneužívání dětí a „přímé přenosy“, což mimořádně ztěžuje jejich vyšetřování vzhledem k technologickým inovacím, které umožňují pachatelům snazší a rychlejší přístup k materiálům, včetně pachatelů hledajících oběti na internetu;

vzhledem k tomu, že děti jsou obzvláště postiženy chudobou a škrty v systémech sociálního zabezpečení a snížením klíčových sociálních dávek, jako jsou rodinné přídavky, a že tyto škrty jsou v EU od roku 2007 stále větší; vzhledem k tomu, že i po sociálních transferech je úroveň rizika dětské chudoby v EU nadále velmi vysoká (20,3 % v roce 2013);

V.	vzhledem k tomu, že rámec pro globální rozvoj pro období po roce 2015 bude představovat příležitost investovat do práv všech dětí, všude ve světě – bez ohledu na pohlaví, národnost, rasu nebo hospodářské postavení, zdravotní postižení nebo jiný status dítěte;

domnívá se, že práva dětí jsou ústředním tématem politik EU a že 25. výročí Úmluvy OSN o právech dítěte je příležitostí k zajištění jejího plného uplatňování v politice a v praxi a k přijetí dalších opatření, aby byla práva všech dětí, zejména těch nejzranitelnějších, zajištěna kdekoli na světě;

vítá závazek EU podle Stockholmského programu vypracovat integrovanou strategii EU, jejímž cílem by bylo účinně prosazovat a chránit práva dítěte ve vnitřní i vnější politice EU a podporovat úsilí členských států v této oblasti; vyzývá Komisi, aby navrhla ambiciózní a komplexní strategii pro práva dětí a akční plán pro příštích pět let, navazující na Agendu EU o právech dítěte a aktualizující tuto agendu;

vítá závazek EU k dalšímu rozvoji integrovaných obecných zásad EU v oblasti ochrany dětí s cílem snížit roztříštěnost vyplývající z reakcí na určité problémy v oblasti ochrany dětí, aby se zajistila účinná ochrana všech děti v celé EU proti všem formám násilí;

vyzývá Komisi, aby monitorovala provádění svých doporučení s názvem „Investice do dětí – východisko z bludného kruhu znevýhodnění“ ve členských státech a podávala o něm zprávy a aby zajistila přístup ke kvalitním službám a účast dětí na těchto službách; vyzývá členské státy s nadprůměrnou mírou dětské chudoby, aby si stanovily příslušné vnitrostátní cíle a upřednostňovaly investice zaměřené na snižování chudoby a sociálního vyloučení mezi dětmi a mladými lidmi;

vyzývá EU a její členské státy, aby učinily z rozvojových cílů tisíciletí hlavní prioritu svých vnitřních politik a svých vztahů se třetími zeměmi; zdůrazňuje skutečnost, že těchto cílů, zejména odstranění chudoby, přístupu ke vzdělání pro všechny a rovnosti pohlaví, je možné dosáhnout pouze rozvojem veřejných služeb, které budou dostupné pro všechny;

vyzývá Komisi a členské státy, aby do evropského semestru, roční analýzy růstu a revidované strategie Evropa 2020 zařadily výslovné zaměření na děti a mládež s cílem lépe provádět doporučení Komise s názvem „Investice do dětí – východisko z bludného kruhu znevýhodnění“;

vyzývá Komisi, aby zajistila lepší koordinaci svých různých útvarů s cílem účinně prosazovat práva dětí ve všech návrzích právních předpisů, politikách a finančních rozhodnutích EU a sledovat jejich plnou shodu s acquis EU týkajícími se dětí a se závazky vyplývajícími z Úmluvy OSN o právech dítěte; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby mandát a prostředky koordinátora pro lidská práva přiměřeně odrážely závazek EU systematicky a účinně prosazovat práva dítěte ve všech oblastech;

vyzývá Komisi, aby se chopila příležitosti, kterou jí poskytuje přezkum víceletého finančního rámce v polovině období pro zajištění toho, aby prostředky EU posloužily nevíce znevýhodněným a ohroženým dětem;

žádá členské státy a Komisi, aby výslovně považovaly děti za prioritu při plánování a provádění regionálních politik a politik soudržnosti, jako jsou evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením, Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů a politika rovnosti a nediskriminace EU; znovu opakuje důležitost ochrany a podpory rovného přístupu romských dětí ke všem právům;

10.

zdůrazňuje, že všechny politiky týkající se práv dětí musí zahrnovat perspektivu rovnosti pohlaví, a vyzývá k tomu, aby byla přijata zvláštní opatření na posílení práv dívek, včetně práva na vzdělání a zdraví;

11.

vyzývá členské státy, aby zajistily dodržování zásady „nejlepšího zájmu dítěte“ ve všech právních předpisech, v rozhodnutích, která přijímají zástupci vlády na všech úrovních a ve všech rozhodnutích soudů, a vybízí členské státy, aby sdílely osvědčené postupy s cílem zlepšit řádné provádění zásady „nejlepšího zájmu dítěte“ v celé EU;

12.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly nezbytné kroky k zajištění toho, aby měly všechny děti účinný přístup k soudním systémům přizpůsobeným jejich specifickým potřebám a právům, ať již jako podezřelí, pachatelé, oběti nebo další strany řízení;

13.

vyzývá Komisi, aby posoudila dopad politik zadržování a systémů trestního soudnictví na děti; poukazuje na to, že v celé EU jsou v případě dětí žijících se svými rodiči v detenčních zařízeních přímo postižena práva dětí; zdůrazňuje skutečnost, že odhadem 800 000 dětí v EU je každoročně odloučeno od uvězněného rodiče, což mnoha způsoby postihuje práva dítěte;

14.

domnívá se, že děti jsou zranitelné ve svém přístupu ke zbožím a službám; vyzývá obchodníky a zúčastněné strany, aby se zdržely agresivní a zavádějící reklamy směřované na děti, jak on-line, tak off-line, a rovněž aby naplňovaly stávající kodexy chování a podobné iniciativy; domnívá se, že reklamy zaměřené na děti a propagující výrobky s vysokým obsahem tuku, soli nebo cukru by měly být vyráběny zodpovědně, s vědomím toho, že zvyšují obezitu a cukrovku u dětí;

15.

domnívá se, že osobní údaje děti dostupné on-line musí být řádně chráněny a že děti potřebují být informovány přístupným a pro ně vhodným způsobem o rizikách a dopadech používání osobních údajů on-line; zdůrazňuje, že vytváření profilů dětí on-line by mělo být zakázáno; domnívá se, že by děti měly mít právo na zdravé a bezpečné prostředí a na možnost si hrát;

16.

vyzývá členské státy, aby provedly ve vnitrostátním právu směrnici 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi a o boji proti němu, protože většina obětí obchodování jsou mladé dívky a chlapci, kteří jsou dětskými obětmi pracovního a sexuálního vykořisťování a dalšího zneužívání; vyzývá rovněž členské státy a EU, aby posílily policejní a soudní spolupráci s cílem předcházet této trestné činnosti a stíhat ji; vyzývá členské státy, aby přijaly opatření na boj proti nezákonným přesunům dětí, aby spolupracovaly s třetími zeměmi na řešení rostoucího problému pašování dětí a obchodování s nimi a aby prostřednictvím vhodných sankcí stihaly obchodníky s dětmi;

17.

domnívá se, že je třeba přijmout příslušné kroky pro boj s kybernetickou šikanou a že děti, učitelé a organizace dětí a mládeže musí hrát aktivní úlohu ve zvyšování povědomí o tomto problému;

18.

vyzývá EU a její členské státy, aby investovaly do veřejných služeb pro děti, včetně dětské péče, vzdělávání a zdraví; a obzvláště do rozšiřování veřejné sítě mateřských škol, jeslí a veřejných služeb nabízejících volnočasové aktivity pro děti;

19.

vzhledem k tomu, že první stupně vzdělání vždy nezajistí ani osvojení základních nezbytných znalostí, vyzývá členské státy, aby zajistily povinné a bezplatné sekundární vzdělání pro všechny, což je nezbytnou podmínkou pro uplatňování práva na rovnost příležitostí;

20.

vyzývá členské státy, aby přijaly právní předpisy na ochranu nebo posílení mateřských a otcovských práv tak, aby poskytovaly zdravé a stabilní prostředí pro děti v prvních měsících jejich života;

21.

vyzývá členské státy, aby provedly směrnici 2011/93/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii a aby posílily právní a technické kapacity a finanční zdroje orgánů činných v trestním řízení pro posílení spolupráce, včetně spolupráce s Europolem, zaměřené na účinnější vyšetřování a rozbíjení sítí pachatelů trestních činů na dětech, přičemž prioritou jsou práva a bezpečnost těchto dětí;

22.

vyzývá k účinnému partnerskému přístupu a výměně informací mezi agenturami vymáhajícími právo, soudními orgány, odvětvím informačních a komunikačních technologií, poskytovateli internetových služeb, bankovním sektorem a nevládními organizacemi, včetně organizací dětí a mládeže, s cílem zajistit práva a ochranu dětí na internetu, přičemž je k dětem třeba přistupovat jako ke zranitelným osobám, jež dosud nemají trestněprávní odpovědnost; vyzývá Komisi, aby se chopila iniciativy a požádala všechny členské státy, aby podnikly příslušné kroky k potírání všech forem kybernetických útoků a kybernetické šikany;

23.

domnívá se, že děti bez doprovodu jsou zvláště zranitelné; vyzývá Komisi a členské státy, aby provedly usnesení Parlamentu ze dne 12. září 2013 o situaci nezletilých osob v EU bez doprovodu v EU; vyzývá členské státy, aby plně provedly balíček předpisů týkajících se společného evropského azylového systému s cílem zlepšit situaci nezletilých osob bez doprovodu v EU; vyzývá členské státy, aby podnikly příslušné kroky pro ukončení zadržování migrujících dětí v celé EU; vítá rozsudek Soudního dvora ve věci C-648/11 MA, BT, DA v. Secretary of State for the Home Department, v němž se vyhlašuje, že členským státem příslušným k posouzení žádosti o azyl podané ve více členských státech nezletilou osobou bez doprovodu je ten členský stát, ve kterém se nezletilá osoba nachází poté, co tam podala žádost o azyl; připomíná, že nezletilá osoba bez doprovodu je především dítětem, které může být v nebezpečí, a že vůdčí zásadou ve vztahu členských států a EU k nezletilým osobám bez doprovodu musí být nikoli imigrační politika, ale ochrana dětí, a tedy dodržování klíčové zásady „nejlepšího zájmu dítěte“;

24.

vyzývá všechny členské státy, aby zavedly normy stanovené v Úmluvě OSN o právech dítěte pro děti připravené o rodičovskou péči a v pokynech OSN o alternativní péči o děti; vyzývá Komisi, aby využila strukturální fondy EU k podpoře přechodu od institucionální péče ke komunitním službám; vyzývá Komisi, s ohledem na značný počet případů, v nichž se tvrdí, že veřejné orgány v některých členských státech přistoupily k násilné adopci bez souhlasu rodiči, aby zavedla konkrétní opatření na zajištění toho, aby se praktiky adopce ve členských státech řídily nejlepším zájmem dítěte;

25.

vyzývá všechny členské státy, aby usnadnily slučování rodin pozitivním, humánním a urychleným způsobem, v souladu s článkem 10 Úmluvy OSN o právech dítěte;

26.

zdůrazňuje, že je třeba koordinovanějšího přístupu pro nalezení pohřešovaných dětí v EU; vyzývá členské státy, aby zvýšily policejní a soudní spolupráci v přeshraničních věcech týkajících se pohřešovaných dětí a vytvořily tísňové linky pro pátrání o pohřešovaných dětech a na podporu obětí dětského zneužívání; vyzývá členské státy, aby usnadnily hladké přistoupení Maroka, Singapuru, Ruské federace, Albánie, Andorry, Seychel, Gabunu a Arménie k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980;

27.

vyzývá Komisi, aby se při přezkumu nařízení (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti vážně zabývala nejlepším zájmem dítěte s ohledem na nedostatky v provádění a vymáhání tohoto nařízení ve členských státech, pokud jde o rodičovská práva a práva péče o dítě;

28.

odsuzuje všechny formy násilí páchaného na dětech, fyzické, sexuální a slovní napadání a týrání, nucená manželství, dětskou práci, prostituci, obchodování s lidmi, mučení, vraždy ze cti, mrzačení ženských pohlavních orgánů, používání dětí jako vojáků a jako lidských štítů, deprivaci, zanedbávání a podvýživu; domnívá se, že tradice, kultura a náboženství by nikdy neměly být používány na ospravedlňování násilí na dětech; vyzývá členské státy, aby dostály svým závazkům a aby bojovaly proti veškerým formám násilí na dětech, včetně toho, že formálně zakáží a budou stíhat tělesné trestání dětí; vyzývá členské státy, aby posílily svoji spolupráci a dialog se třetími zeměmi, zvyšovaly povědomí o právech dítěte a prosazovaly, aby byla práva dítěte dodržována po celém světě;

29.

odsuzuje využívání dětí k vojenským a teroristickým činnostem nebo účelům; připomíná, že je důležité poskytovat psychologickou podporu a pomoc všem dětem, které byly vystaveny násilným událostem nebo jsou obětmi války; vítá iniciativu EU s názvem Děti míru a zdůrazňuje, že je důležité zajistit dětem zasaženým konflikty přístup ke vzdělání; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby podpořila kampaň OSN s názvem „Děti, ne vojáci“ zaměřenou na ukončení náboru a využívání dětských vojáků vnitrostátními bezpečnostními silami do roku 2016;

30.

vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zajistila upřednostňování práv dítěte ve všech vnějších činnostech EU, včetně činností probíhajících v rámci dialogů o lidských právech, obchodních dohod, proces přistoupení a evropské politiky sousedství a ve vztazích se skupinou států Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT), zejména se zeměmi, v nichž probíhají konflikty; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby každoročně Parlamentu podávala zprávu o výsledcích dosažených ve vnějších činnostech EU zaměřených na děti;

31.

vyzývá Komisi, aby zahrnula práva dítěte do rozvojové spolupráce a do humanitární pomoci s cílem zajistit odpovídající financování a zvýšit míru ochrany dětí nacházejících se v nouzových situacích nebo postižených člověkem způsobenými nebo přírodními katastrofami, vnitřně vysídlených dětí a dětských uprchlíků; zdůrazňuje, že je důležité spojit ukončení krize, obnovu a rozvoj zejména v případě vleklých krizí a zahrnout do politik a programů EU inovace a nové technologie, a tak lépe prosazovat práva dítěte v rámci rozvoje a řešení nouzových situací;

32.

vítá skutečnost, že Nobelova cena míru za rok 2014 byla udělena společně Kailášovi Satjárthímu a Malalaj Júsufzajové za jejich úsilí o obranu práv dítěte, zejména práva dětí na vzdělání; doporučuje, aby síť nositelů Sacharovovy ceny veřejně podpořila iniciativy upozorňující na násilí páchané na dětech; domnívá se, že to představuje jasný důkaz důležité úlohy, kterou hrají občanská společnost a mezinárodní organizace při podpoře a ochraně práv obsažených v Úmluvě OSN o právech dítěte;

33.

zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou hrají sociální partneři a místní orgány při prosazování práv dítěte, a vyzývá Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor, aby podnikly příslušné kroky a předložily svá stanoviska s cílem plně se zapojit do podpory práv dítěte ve všech politikách EU;

34.

vyzývá orgány EU, členské státy, místní orgány, sociální partnery a občanskou společnost, aby spojily své síly a spolupracovaly na všech úrovních s cílem zlepšit situaci dětí v EU a ve zbytku světa; vítá a podporuje Manifest práv dítěte, jehož společnými autory jsou UNICEF a 14 organizací prosazujících práva dítěte, a vybízí poslance Evropského parlamentu i poslance vnitrostátních parlamentů, aby podepsali tento manifest a stali se „přeborníky práv dítěte“;

35.

vyjadřuje odhodlání vytvořit v rámci Evropského parlamentu meziskupinu pro práva dítěte a dobré životní podmínky, založenou na Manifestu práv dítěte, jako stálý orgán odpovědný za prosazování práv dítěte ve všech politikách a činnostech Evropského parlamentu v kontextu vnitřních i vnějších věcí; podporuje proto iniciativu na jmenování „styčných bodů pro práva dítěte“ v každém parlamentním výboru s cílem zajisti prosazování práv dítěte ve všech politikách a přijatých právních textech;

36.

považuje za důležité zvýšit účast dětí na svých parlamentních činnostech v souladu s postupy zavedenými Meziparlamentní unií a organizací UNICEF; vyzývá Komisi, členské státy a místní orgány, aby prozkoumaly způsoby a možnosti na zvýšení zapojení dětí a dospívajících do rozhodovacího procesu; podporuje využívání nových technologií a inovací ke konzultacím dětí a mládeže a na zvýšení zapojení dětí;

37.

vybízí USA, Somálsko a Jižní Súdán k ratifikaci Úmluvy o právech dítěte s cílem dosáhnout její všeobecné ratifikace;

38.

vyzývá všechny členské státy, aby bezodkladně ratifikovaly všechny opční protokoly Úmluvy o právech dítěte;

39.

vyzývá Komisi a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby prozkoumaly způsoby a množnosti, jak by se mohla EU jednostranně připojit k Úmluvě OSN o právech dítěte;

40.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, Výboru regionů, Evropskému sociálnímu a hospodářskému výboru generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi výboru OSN pro práva dítěte a výkonnému řediteli organizace UNICEF.

(1) Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.

(2) Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1.

(3) Úř. věst. L 59, 2.3.2013, s. 5.

(4) Přijaté texty, P7_TA(2013)0387.

(5) Přijaté texty, P7_TA(2014)0126.

(6) Přijaté texty, P7_TA(2014)0105.

9.8.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 289/65

P8_TA(2014)0071

Jednotný digitální trh

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o podpoře práv spotřebitelů na jednotném digitálním trhu (2014/2973(RSP))

(2016/C 289/11)

Evropský parlament,

—	s ohledem na čl. 3 odst. 3 a článek 6 Smlouvy o Evropské unii,

—	s ohledem na články 9, 10, 12, 14, 16, 26, 36, čl. 114 odst. 3 a čl. 169 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—	s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie a zejména na články 7, 8, 11, 21, 38 a 52 této listiny,

—	s ohledem na postup spolurozhodování 2013/0309 ve věci návrhu nařízení, kterým se stanoví opatření týkající se jednotného evropského trhu elektronických komunikací a vytvoření propojeného kontinentu (COM(2013)0627),

—	s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 23. dubna 2013 nazvaný „Akční plán pro elektronický obchod na období 2012–2015 – aktuální stav v roce 2013“ (SWD(2013)0153),

—	s ohledem na hodnotící zprávu Komise o vnitřním trhu č. 26 ze dne 18. února 2013,

—	s ohledem na zprávy Komise uvádějící srovnávací přehledy pokroku v oblasti digitální agendy v roce 2014,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. ledna 2012 nazvané „Soudržný rámec pro posílení důvěry v jednotný digitální trh elektronického obchodu a on-line služeb“ (COM(2011)0942),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o novém programu evropské spotřebitelské politiky (1),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2014 o provádění směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách (2),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 10. prosince 2013 o uvolnění potenciálu cloud computingu v Evropě (3),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o dotvoření jednotného digitálního trhu (4),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o dotvoření jednotného digitálního trhu (5),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2012 o strategii k posílení práv zranitelných spotřebitelů (6),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 20. dubna 2012 o konkurenceschopném jednotném digitálním trhu – elektronické správě jako průkopnickém činu (7),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o nové strategii spotřebitelské politiky (8),

—	s ohledem na studii tematické sekce A Evropského parlamentu na téma „jak v EU vybudovat všudypřítomnou digitální společnost“ z roku 2013,

—	s ohledem na studii tematické sekce A Evropského parlamentu nazvanou „Entertainment x.0, faktor šíření vysokorychlostního připojení“ z roku 2013,

—	s ohledem na své doporučení Radě ze dne 26. března 2009 k posílení bezpečnosti a základních svobod na internetu (9),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů EU a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (10),

—	s ohledem na studii tematické sekce A z roku 2013 týkající se diskriminace spotřebitelů na jednotném digitálním trhu,

—	s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 8. dubna 2014 ve spojených věcech C-293/12 a C-594/12, v němž byla směrnice o uchovávání údajů prohlášena za neplatnou,

—	s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu

A.	vzhledem k tomu, že jednotný digitální trh je jednou z oblastí pokroku, která s sebou sice nese výzvy, nabízí však potenciál pro zisk vyplývající z vysoké účinnosti, který by mohl dosáhnout až 260 miliard EUR ročně a přispět k překonání krize v Evropě;

B.	vzhledem k tomu, že dotvoření evropského jednotného digitálního trhu by přineslo miliony pracovních míst a do roku 2020 by Evropě nabídlo přínos ve výši 4 % růstu HDP;

C.	vzhledem k tomu, že v období 2013 až 2018 může podle očekávání jen odvětví vývoje aplikací ztrojnásobit své příjmy a během této doby vytvořit 3 miliony pracovních míst;

vzhledem k tomu, že Evropský parlament zadal zpracování studie, jež má vyhodnotit náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu v oblasti jednotného digitálního trhu, což zdůrazňuje potřebu vnímat digitální řešení jako příležitost pro spotřebitele, občany a podniky, a nikoli jako hrozbu;

E.	vzhledem k tomu, že je zapotřebí, aby Unie podpořila hromadné rozšíření cloud computingu v Evropě, neboť je významnou hybnou silou růstu evropského hospodářství; vzhledem k tomu, že tato studie prokazuje významný očekávaný přínos v souvislosti s rychlým rozvojem této oblasti;

vzhledem k tomu, že překážky, jež brání spotřebitelům, aby se zapojili do jednotného digitálního trhu, souvisejí s diskriminačními postupy, jako jsou např. omezení poskytovatelů služeb na některé země či určitá území, odmítnutí prodeje, automatické přesměrování a neodůvodněné rozdíly podmínek prodeje;

G.	vzhledem k tomu, že bezpečné, účinné, konkurenceschopné a inovativní mobilní a elektronické platby jsou nezbytnou podmínkou k tomu, aby spotřebitelé mohli plně využívat všechny výhody, které jim přináší jednotný trh;

H.	vzhledem k tomu, že ochrana osobních údajů a soukromí, kybernetická bezpečnost a zabezpečení elektronických komunikací a sítí jsou pro jednotný digitální trh prioritou, protože se jedná o základní předpoklady pro jeho fungování a vytvoření důvěry občanů a spotřebitelů;

I.	vzhledem k tomu, že transevropská dostupnost široce rozšířeného, vysokorychlostního, bezpečného a rychlého internetu a digitálních služeb ve veřejném zájmu je zásadní pro sociální a ekonomický růst, konkurenceschopnost, sociální začleňování a jednotný trh;

J.	vzhledem k tomu, že výzkum, vývoj a inovace v oblasti digitální ekonomiky pomohou zajistit konkurenceschopnost Evropy ve střednědobém a dlouhodobém horizontu;

K.	vzhledem k tomu, že rychlé zavádění vysokorychlostních širokopásmových sítí je zásadní pro rozvoj evropské produktivity a pro vznik nových a malých podniků, které mohou zastávat vedoucí postavení v různých odvětvích, například ve zdravotnictví, výrobním průmyslu a ve službách;

L.	vzhledem k tomu, že vedoucí úlohu při zavádění a modernizaci širokopásmových sítí by měl hrát soukromý sektor, přičemž by se měl opírat o regulační rámec podporující hospodářskou soutěž a investice;

vzhledem k tomu, že jednotný digitální trh je jedním z nejinovativnějších odvětví hospodářství, a je tudíž velmi důležitý pro konkurenceschopnost evropského hospodářství a přispívá k hospodářskému růstu prostřednictvím rozvoje elektronického obchodování a zároveň usnadňuje administrativní i finanční soulad podniků a poskytuje spotřebitelům širší výběr zboží a služeb;

N.	vzhledem k tomu, že jednotný digitální trh poskytuje nejen hospodářský přínos, ale významně také ovlivňuje každodenní politický, sociální a kulturní život spotřebitelů a občanů EU;

O.	vzhledem k tomu, že konkurenceschopný jednotný digitální trh nemůže existovat bez rychlých, vysokokapacitních širokopásmových telekomunikačních sítí ve všech oblastech EU, včetně vzdálených oblastí;

P.	vzhledem k tomu, že stávající a stále se rozšiřující digitální propast má přímý negativní dopad na rozvoj jednotného digitálního trhu, a to jak s ohledem na přístup k internetu, tak na elektronické dovednosti;

Q.	vzhledem k tomu, že ochrana osobních údajů a soukromí a zabezpečení elektronických komunikací a sítí jsou pro jednotný digitální trh prioritou, protože se jedná o základní předpoklady pro jeho fungování a zajištění důvěry spotřebitelů;

R.	vzhledem k tomu, že pokud mají trhy online růst a rozšiřovat se, musí být zároveň flexibilní i vstřícné k zákazníkům;

S.	vzhledem k tomu, že elektronické obchodování je důležitým doplňkem ke klasickému obchodu a má významnou úlohu při zlepšování možnosti volby spotřebitelů a posilování konkurenceschopnosti a technologické inovace, čímž přispívá k proměně Evropské unie ve znalostní ekonomiku;

vzhledem k tomu, že neomezená hospodářská soutěž a rovné podmínky pro společnosti, které podpoří investice, jsou pro toto hospodářské odvětví klíčové, protože zajistí jeho dlouhodobý udržitelný rozvoj ve prospěch koncových uživatelů; vzhledem k tomu, že efektivní hospodářská soutěž je klíčovým faktorem pro účelné investice a může spotřebitelům poskytnout výhody z hlediska výběru, ceny i kvality;

U.	vzhledem k tomu, že v některých oblastech jednotného digitálního trhu existují slabá místa způsobená nadměrnou koncentrací trhu a dominantními provozovateli;

V.	vzhledem k tomu, že problém vyplývající z roztříštěnosti trhu a nedostatečné interoperability v Evropské unii představuje překážku pro rychlý rozvoj jednotného digitálního trhu;

W.	vzhledem k tomu, že pracovní místa vytvořená prostřednictvím jednotného digitálního trhu bývají obvykle vysoce kvalifikovaná a dobře placená, a představují proto důležitý přínos k tvorbě kvalitních a udržitelných pracovních míst;

X.	vzhledem k tomu, že by Komise měla zabránit chování, které porušuje pravidla hospodářské soutěže a které má dopad na pluralitu sdělovacích prostředků, a to jak v souvislosti s poskytováním obsahu, tak vlastnictvím, neboť přístup k informacím má zásadní význam pro fungování demokracie;

vyzývá členské státy a Komisi, aby se prostřednictvím trvalé snahy o provádění a vymáhání stávajících předpisů, jakožto součásti zastřešující strategie, zaměřily na existující překážky, které brání rozvoji jednotného digitálního trhu, přičemž je nezbytné zajistit, aby přijatá opatření byla posouzena z hlediska dopadu, byla použitelná i do budoucna a vhodná pro digitální věk; domnívá se, že tyto snahy musí být jádrem úsilí EU o tvorbu hospodářského růstu a zaměstnanosti a o posílení její konkurenceschopnosti a odolnosti v rámci globální ekonomiky;

zdůrazňuje, že každý legislativní návrh týkající se jednotného digitálního trhu musí být v souladu s Listinou základních práv EU, aby práva, jež jsou v ní zakotvena, byla v digitální oblasti plně chráněna;

poukazuje zejména na potenciál elektronického obchodování, které by podle odhadů mohlo spotřebitelům přinést úspory ve výši překračující 11,7 miliardy EUR ročně, budou-li mít při nakupování na internetu možnost výběru z celé škály zboží a služeb nabízených v EU;

přestože vítá rozšiřování internetového obchodování, poukazuje na skutečnost, že v některých státech zaujímá dominantní postavení přímých prodejců fyzického zboží nebo platforem zprostředkovávajících na trhu prodej fyzického zboží pro jiné subjekty pouze několik firem; zdůrazňuje, že v souvislosti s dostupností zboží pro spotřebitele a s poplatky účtovanými malým a středním podnikům za používání těchto tržních platforem je na evropské úrovni nutné sledovat zneužívání takového dominantního postavení a zabraňovat tomuto jevu;

zdůrazňuje, že je třeba řešit a potírat digitální propast, aby bylo možné plně využít potenciál jednotného digitálního trhu a umožnit začlenění všech občanů, bez ohledu na jejich příjmy, sociální situaci, zeměpisnou oblast, zdravotní stav nebo věk, do společnosti v digitální éře;

upozorňuje zejména na nezbytnost odstraňování překážek, které spotřebitelům a společnostem i nadále brání v elektronickém obchodování a které se týkají služeb poskytovaných online, přístupu k digitálnímu obsahu, zamezování podvodů, registrace webových stránek, podpory prodeje a označování;

vyzývá Komisi, aby zajistila rychlé zavádění jednotného trhu se službami i provádění a vymáhání předpisů, jako je směrnice o právech spotřebitelů, alternativní řešení sporů a řešení sporů on-line, a zároveň se zasadila o omezení administrativní zátěže;

vyzývá k rychlému přijetí nového, modernizovaného souboru opatření na ochranu údajů s cílem dosáhnout přiměřené rovnováhy mezi vysokou úrovní ochrany osobních údajů, bezpečností uživatelů a kontrolou jednotlivců nad svými osobními údaji na jedné straně a stabilním, předvídatelným legislativním prostředím, v němž podniky mohou prosperovat na silném jednotném trhu ve prospěch koncových uživatelů, rovnými podmínkami podporujícími investice a prostředím přispívajícím k přitažlivosti EU pro podniky na straně druhé; vyzývá Komisi a členské státy, aby vyčlenily nezbytné zdroje na boj proti počítačové kriminalitě prostřednictvím legislativních opatření a spolupráce při prosazování práva na úrovni členských států i EU;

zdůrazňuje, že je třeba zajistit rovné podmínky pro společnosti působící na jednotném digitálním trhu, aby si mohly vzájemně konkurovat; vyzývá proto Komisi, aby řádně prosazovala předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže, a předcházela tak nadměrné koncentraci trhu a zneužívání dominantního postavení, a aby sledovala hospodářskou soutěž, pokud jde o kombinovaný obsah a služby;

10.

připomíná, že je třeba zajistit rovné podmínky pro společnosti na jednotném digitálním trhu, aby bylo možné v EU dosáhnout živé digitální ekonomiky; zdůrazňuje, že důkladné prosazování pravidel hospodářské soutěže EU na jednotném digitálním trhu bude určující pro růst tohoto trhu, přístup spotřebitelů ke službám a jejich výběr i pro dlouhodobou konkurenceschopnost; zdůrazňuje, že je důležité zajistit spotřebitelům v online prostředí stejnou úroveň ochrany, jaké požívají v tradičních obchodech;

11.

naléhavě vyzývá Radu, aby rychle pokročila a zahájila jednání s Parlamentem o návrhu nařízení, kterým se stanoví opatření týkající se jednotného evropského trhu elektronických komunikací a vytvoření propojeného kontinentu, což by konkrétně vedlo ke zrušení poplatků za roaming v rámci EU, k poskytnutí větší právní jistoty, pokud jde o neutralitu sítě, a k lepší ochraně spotřebitelů v rámci jednotného digitálního trhu; domnívá se, že by toto nařízení mohlo představovat klíčový krok k vytvoření jednotného evropského mobilního trhu;

12.

domnívá se, že by Komise měla vytvořit opatření, aby zajistila legislativní podmínky a právní jistotu, díky nimž by se podpořila kreativita a inovace nových podniků, mikropodniků a MSP;

13.

žádá Komisi, aby předložila podnět zaměřený na digitální podnikání, neboť tento druh podnikání má klíčový význam pro vznik nových pracovních příležitostí a inovativních nápadů, a aby v tomto podnětu byla navržena i opatření ke zlepšení přístupu nových podnikatelů v digitální oblasti k financování (například prostřednictvím tzv. „crowdsourcingu“) a k nabídnutí další příležitosti podnikatelům, jejichž prvotní pokusy se nesetkaly s úspěchem;

14.

zdůrazňuje, že s veškerým internetovým provozem je třeba nakládat rovnocenně, bez diskriminace, omezení nebo zásahů, a to bez ohledu na odesílatele, příjemce, typ, obsah, zařízení, službu nebo aplikaci;

15.

připomíná, že trh s internetovým vyhledáváním má při zajišťování podmínek hospodářské soutěže na jednotném digitálním trhu obzvláštní význam, a to vzhledem k potenciální přeměně vyhledávačů ve strážce informací a jejich možnosti komercializovat druhotné využívání získaných informací; vyzývá proto Komisi, aby rozhodně prosazovala pravidla hospodářské soutěže EU na základě připomínek všech zúčastněných stran a zohledňovala přitom celou strukturu jednotného digitálního trhu s cílem zajistit tak nápravná opatření, jež budou ke skutečnému prospěchu spotřebitelů, uživatelů internetu a internetových podniků; dále vyzývá Komisi, aby zvážila návrhy na oddělení vyhledávačů od ostatních komerčních služeb, což je jednou z možných dlouhodobých cest k dosažení výše uvedených cílů;

16.

dále vyzývá Komisi, aby rychle přistoupila k posouzení případných řešení, která by mohla zajistit vyváženou, spravedlivou a otevřenou strukturu vyhledávání na internetu;

17.

zdůrazňuje, že při provozování vyhledávačů pro uživatele by proces vyhledávání i výsledky měly být nezaujaté, aby internetové vyhledávání zůstalo nediskriminační, což uživatelům i spotřebitelům zajistí větší hospodářskou soutěž a lepší výběr a umožní zachovat rozmanitost zdrojů informací; připomíná proto, že indexace, hodnocení, prezentace a klasifikace prováděné vyhledávači musí být nezaujaté a transparentní, vyzývá Komisi, aby zabránila jakémukoli zneužívání ze strany provozovatelů vyhledávačů při uvádění propojených služeb na trh;

18.

vítá prohlášení Komise, že podrobněji prošetří způsoby fungování vyhledávačů a digitální trh obecně;

19.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit účinný a vyvážený rámec na ochranu autorského práva a práv duševního vlastnictví přizpůsobený realitě digitální ekonomiky;

20.

podporuje rychlé přijetí a uplatňování mezinárodních ustanovení na usnadnění přístupu zdravotně postižených uživatelů k digitálnímu obsahu a tištěným dílům prostřednictvím jejich digitalizace;

21.

vítá uzavření Marrákešské smlouvy o usnadnění přístupu zrakově postižených ke knihám a vyzývá všechny signatáře, aby smlouvu ratifikovali; je přesvědčen, že Marrákešská smlouva představuje krok správným směrem, ale že ještě zbývá mnohé, co je třeba učinit, aby se přístup k obsahu podstatně zlepšil nejen pro zrakově postižené, ale také pro ostatní osoby se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že je nezbytné i nadále zlepšovat přístupnost v celé řadě oblastí, autorskými právy a vyhledávači počínaje a provozovateli telekomunikačních sítí konče;

22.

vyzývá Komisi a členské státy, aby dále rozvíjely a uplatňovaly unijní a vnitrostátní regulační rámce, které by zajistily existenci integrovaného a bezpečného trhu online a trhu mobilních plateb a současně zaručily ochranu spotřebitelů a zákaznických údajů; v této souvislosti zdůrazňuje, že jsou zapotřebí jasná a předvídatelná pravidla stanovená v právních předpisech;

23.

připomíná, že cloud computing se může stát účinným nástrojem při rozvoji jednotného digitálního trhu a může nabízet ekonomický prospěch zejména malým a středním podnikům tím, že sníží náklady na infrastrukturu IT i ostatní náklady; v této souvislosti zdůrazňuje, že pokud bude služby cloud computingu poskytovat pouze omezený počet velkých poskytovatelů, bude se v rukou těchto poskytovatelů soustřeďovat rostoucí množství informací; dále připomíná, že cloud computing skrývá rizika i pro uživatele, zejména pokud jde o citlivé údaje; vyzývá k řádnému provádění evropské strategie na zajištění konkurenceschopného a bezpečného cloud computingu;

24.

vyzývá Komisi, aby se postavila do čela úsilí o podporu mezinárodních norem a specifikací pro cloud computing, které podpoří spolehlivé, přístupné, vysoce interoperabilní, bezpečné a energeticky účinné služby cloud computingu respektující soukromí, jakožto nedílnou součást budoucí průmyslové politiky Unie; zdůrazňuje, že spolehlivost, bezpečnost a ochrana údajů jsou nezbytné k zajištění důvěry spotřebitelů a konkurenceschopnosti;

25.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit bezpečnost internetového prostředí, zejména pro děti, a že je třeba předcházet zneužívání dětí a zajistit, aby byly zavedeny prostředky, které budou odhalovat a odstraňovat nedovolené obrazové materiály na internetu týkající se zneužívání dětí, ale také prostředky, které dětem a dospívajícím zabrání v přístupu k obsahu, pro nějž byl stanoven věkový limit;

26.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2013)0239.

(2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0063.

(3) Přijaté texty, P7_TA(2013)0535.

(4) Přijaté texty, P7_TA(2013)0327.

(5) Přijaté texty, P7_TA(2012)0468.

(6) Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 11.

(7) Úř. věst. C 258 E, 07.9.2013, s. 64.

(8) Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 25.

(9) Úř. věst. C 117 E, 6.5.2010, s. 206.

(10) Přijaté texty, P7_TA(2014)0230.

9.8.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 289/71

P8_TA(2014)0072

Podvýživa dětí v rozvojových zemích

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o podvýživě a malnutrici dětí v rozvojových zemích (2014/2853(RSP))

(2016/C 289/12)

Evropský parlament,

—	s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948 a zejména na článek 25 této deklarace, v němž se právo na výživu uznává za součást práva na přiměřenou životní úroveň,

—	s ohledem na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a zejména na článek 11 tohoto paktu, v němž se uznává „právo na přiměřenou životní úroveň […], zahrnující v to dostatečnou výživu“ a „základní právo každého na osvobození od hladu“,

—	s ohledem na opční protokol Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech přijatý v roce 2008, který stanoví, že právo na výživu je mezinárodně vymahatelné,

—	s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte, zejména na čl. 24 odst. 2 písm. c) a čl. 27 odst. 3 této úmluvy,

—	s ohledem na Deklaraci o celosvětovém zajištění dodávek potravin, která byla přijata na světovém potravinovém summitu Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) konaném v roce 1996 v Římě,

—	s ohledem na pokyny týkající se práva na výživu, které organizace FAO schválila v roce 2004 a které jsou pro jednotlivé státy vodítkem v plnění jejich povinností při zajišťování tohoto práva,

—	s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí, zejména na cíl č. 1 (odstranit extrémní chudobu a hladu do roku 2015) a cíl č. 4 (snížit dětskou úmrtnost),

—	s ohledem na Úmluvu o potravinové pomoci přijatou v roce 2012,

—	s ohledem na celosvětovou souhrnnou zprávu Mezinárodního panelu OSN pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj, která byla zveřejněna v roce 2009 (1),

—	s ohledem na zprávu Dětského fondu OSN (UNICEF) z roku 2009 o nedostatku potravin pro děti ve světě,

—	s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro právo na výživu nazvanou Agroekologie a právo na výživu, která byla dne 8. března 2011 předložena na 16. zasedání Rady OSN pro lidská práva,

—	s ohledem na ústřední téma světové výstavy Expo 2015 v Milánu „Potrava pro planetu – energie pro život“,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. března 2010 nazvané Humanitární potravinová pomoc (COM(2010)0126),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. března 2010 nazvané Rámec politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin (COM(2010)0127),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. října 2012 nazvané Přístup EU ke zvyšování odolnosti: poučení z krizí v oblasti zajišťování potravin (COM(2012)0586),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. března 2013 nazvané Zlepšování výživy matek a dětí prostřednictvím vnější pomoci: rámec politiky EU (COM(2013)0141),,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o rámci politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin (2),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o přístupu EU ke zvyšování odolnosti a snižování rizika katastrof v rozvojových zemích: poučení z krizí v oblasti zajišťování potravin (3),

—	s ohledem na otázku položenou Komisi ohledně podvýživy dětí v rozvojových zemích (O-000083/2014 – B8-0041/2014),

—	s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rozvoj,

—	s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

vzhledem k tomu, že hlad stále sužuje téměř miliardu lidí a že minimálně 225 milionů dětí mladších pěti let na celém světě trpí akutní nebo chronickou podvýživou a opožděným růstem, který je důsledkem chronické podvýživy dětí a matek, přičemž podle odhadů v rozvojových zemích každoročně zemře 2,6 milionů podvyživených dětí;

vzhledem k tomu, že podle celosvětových indexů a map skrytého hladu (4) se odhaduje, že dvě miliardy lidí na celém světě, tj. jeden ze tří lidí v rozvojových zemích, trpí chronickým nedostatkem základních vitaminů a minerálů (stopových prvků), což podstatně zvyšuje jejich náchylnost k vrozeným vadám, infekcím a poruchám vývoje;

C.	vzhledem k tomu, že podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je podvýživa zdaleka nejdůležitějším faktorem, který přispívá k úmrtnosti dětí, a u 35 % dětí mladších pěti let vede k zdravotním problémům;

D.	vzhledem k tomu, že závažnou akutní malnutricí stále trpí téměř 20 milionů dětí, a to nejen v kontextu nouzových situací, a že pouze 10 % z nich má přístup k léčbě;

E.	vzhledem k tomu, že výživa dětí do pěti let závisí do značné míry na úrovni výživy jejich matek v průběhu těhotenství a kojení;

F.	vzhledem k tomu, že podvýživa je také příčinou nemocnosti a ztráty produktivity a brání sociálnímu a hospodářskému rozvoji v rozvojových zemích;

G.	vzhledem k tomu, že osoby, které přežijí podvýživu, často celý život trpí tělesným a kognitivním deficitem, jenž omezuje jejich schopnost učit se a zapojit se do pracovního života, takže se dostávají do mezigeneračního bludného kruhu nemocí a chudoby;

H.	vzhledem k tomu, že kvůli dopadu klimatických změn na zemědělskou výrobu, a tedy i na výživu se očekává, že se počet podvyživených dětí bude zvyšovat;

I.	vzhledem k tomu, že jednou z významných příčin hladu v rozvojových zemích je rozsáhlá chudoba ve venkovských a městských oblastech, kterou zhoršuje migrace venkovského obyvatelstva, které se stěhuje kvůli tomu, že drobné zemědělství pro mnoho lidí přestalo být reálnou možností obživy;

J.	vzhledem k tomu, že 25 let po přijetí Úmluvy o právech dítěte některé strany této úmluvy stále nejsou schopny vytvořit prostředí, které by umožňovalo zajistit přístup dětí k přiměřené výživě;

vzhledem k tomu, že na Světovém potravinovém summitu konaném v roce 1996 vlády znovu potvrdily právo na výživu a zavázaly se k tomu, že do roku 2015 sníží počet hladovějících a podvyživených osob z 840 na 420 milionů, tj. na polovinu; avšak vzhledem k tomu, že v posledních letech se počet hladovějících a podvyživených osob, především dětí zvýšil, a to zejména v důsledku potravinových krizí v letech 2008 a 2011;

L.	vzhledem k tomu, že různé mezinárodní právní nástroje spojují právo na výživu s jinými lidskými právy, mimo jiné s právem na život, právem na živobytí, právem na zdraví, právem na majetek, právem na vzdělání a právem na vodu;

M.	vzhledem k tomu, že právo na potraviny a kvalitní výživu pro všechny je z hlediska dosažení rozvojových cílů tisíciletí naprosto zásadní; vzhledem k tomu, že výživa má vztah k většině, ne-li ke všem rozvojovým cílům tisíciletí, které jsou samy o sobě úzce propojeny;

vzhledem k tomu, že mezinárodní organizace potvrzují, že se produkuje dostatek potravin k uspokojení potřeb celosvětové populace a že dětská podvýživa je spojena s nedostatečným zajištěním dodávek potravin, chudobou domácností, sociálním vyloučením, nevhodnou péčí o děti a nevhodným krmením dětí, nezdravým domácím prostředím a nevyhovujícími zdravotnickými službami;

O.	vzhledem k tomu, že v době, pro niž je příznačný rostoucí počet katastrof se stále ničivějšími dopady, má pro zakládání odolných rodin a společenství a pro urychlení jejich schopnosti obnovy poté, co pominul stav nouze, naprosto zásadní význam právo na potraviny a dobrou výživu;

vzhledem k tomu, že optimální úrovně výživy se dosáhne tehdy, když děti mají přístup k finančně dostupné, rozmanité a výživné stravě a když existuje patřičná péče o matky a děti, adekvátní zdravotnické služby a zdravé životní prostředí, což zahrnuje zdravotně nezávadnou vodu, hygienická zařízení a správné hygienické návyky;

zdůrazňuje, že existuje mnoho příčin dětské podvýživy a že většina z nich je způsobena člověkem, a tudíž jim lze zabránit; patří mezi ně nedostatečné hospodářské struktury, nerovné rozdělování a/nebo neudržitelné využívání zdrojů, slabá správa, přílišná závislost na monokulturách a monokulturních pěstitelských postupech, diskriminace žen a dětí, špatný zdravotní stav v důsledku špatně fungujících systémů zdravotní péče a nízké vzdělání, zejména matek;

trvá na tom, že veřejné orgány musí zaručit všechny tři aspekty práva na potraviny a dobrou výživu: dostupnost, tj. možnost zajistit si potravu přímo z obhospodařované půdy nebo z jiných přírodních zdrojů či vybudovat řádně fungující systémy distribuce, zpracování a odbytu; dosažitelnost, tj. záruku ekonomické a fyzické dosažitelnosti potravin; a přiměřenost, což znamená, že potraviny musí být bezpečné a musí splňovat výživové požadavky každého jednotlivce s přihlédnutím k věku, životním podmínkám, zdraví, povolání, pohlaví, kultuře a náboženství;

zdůrazňuje, že z hlediska životního cyklu je nejdůležitějším obdobím k uspokojení výživových potřeb dítěte prvních 1 000 dní života včetně období těhotenství, jelikož v této době má dítě vyšší výživové potřeby, aby byl zajištěn jeho rychlý růst a vývoj, je náchylnější k infekcím, a je zcela závislé na ostatních, pokud jde o potravu, péči a sociální interakci;

znovu opakuje, že řešení podvýživy dětí a matek vyžaduje jednotný přístup a koordinovanou činnost v řadě oblastí, které mají vliv na podvýživu, jako je zdravotnictví, vzdělávání, zemědělství, vodohospodářství, přístup k energii a hygiena, a také odpovědné zapojení všech zúčastněných stran, a vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly důsledné dlouhodobé rozvojové strategie a aby se snažily omezit podvýživu také v kontextu nouzových situací a humanitárních intervencí;

vyzývá EU, aby v rámci svých programů rozvojové pomoci zvýšila podporu udržitelného zemědělství v drobných hospodářstvích a malých a středně velkých zemědělských podnicích, které produkují potraviny zejména pro místní spotřebu, a aby investovala do vnitrostátně spravovaných participativních projektů, které by měly být realizovány na místní úrovni ve spolupráci se zemědělci a jejich zástupci, s místními a regionálními orgány a s organizacemi občanské společnosti;

vítá, že za posledních několik let se zlepšily výsledky boje proti podvýživě dětí, jak dokládají ukazatele pokroku při plnění 1. rozvojového cíle tisíciletí; domnívá se však, že počet dětí, které trpí podvýživou nebo které v jejím důsledku umírají, je stále příliš vysoký, takže dosud nebyl prolomen začarovaný kruh chudoby a hladu;

zdůrazňuje proto, že boj proti podvýživě dětí a zajištění všeobecného přístupu k dostatečně výživným potravinám by měl zůstat jedním z nejdůležitějších cílů agendy po roce 2015 zaměřené na ukončení hladu, a vyzývá zejména k tomu, aby byly do roku 2030 vymýceny všechny formy malnutrice a do roku 2025 dosaženy mezinárodně dohodnuté cíle týkající se snižování počtu dětí do pěti let trpících opožděným růstem či kachexií;

zastává názor, že snížení finančních prostředků na zemědělství v rámci 10. ERF v porovnání s 9. ERF bylo chybou; vyzývá proto Radu, aby se nad touto otázkou zamyslela a aby pro 11. Evropský rozvojový fond přijala nápravná opatření;

zdůrazňuje význam politické vůle při řešení otázky podvýživy; vítá plán zlepšení výživy, který vypracoval Stálý výbor OSN pro výživu (UNSCN), aby byla rychleji zlepšena situace v oblasti výživy zejména v nejvíce postižených zemích, a to za účasti různých zainteresovaných stran, včetně agentur OSN s mandátem v oblasti výživy; vyzývá Komisi a členské státy, aby uplatňovaly zásady uvedené v tomto plánu; naléhavě vyzývá Komisi, aby podpořila a sladila účast občanské společnosti a místních organizací, které mají přímé vazby na drobné zemědělce a jejich rodiny, na realizaci tohoto plánu;

10.

vítá závazek Komise, že v letech 2014–2020 bude investovat 3,5 mld. EUR do zlepšení výživy v některých nejchudších zemích světa, a vyzývá Komisi, aby rozšířila své závazky, pokud jde o intervence zaměřené na výživu, aby mohla do roku 2025 snížit počet dětí do pěti let, které trpí opožděným růstem, o sedm milionů, jak si předsevzala;

11.

zdůrazňuje, že ženy hrají zásadní úlohu ve výživě dětí a zajišťování potravin, neboť kojí své děti, pěstují a kupují potraviny a připravují a rozdělují stravu v rodinách, zajišťují péči o děti a nemocné osoby a zabezpečují řádnou hygienu; poukazuje na to, že 60 % žen a dívek trpí chronickým hladem, ačkoli produkují 60–80 % potravin v rozvojových zemích;

12.

zdůrazňuje, že ačkoli přibližně 80 % zemědělské činnosti v Africe obstarávají ženy, formálně vlastní pouze 2 % půdy; dále upozorňuje na to, že nedávné programy realizované v Indii, Keni, Hondurasu, Ghaně, Nikaragui a Nepálu ukazují, že domácnosti, v jejichž čele stojí žena, jsou lépe zajištěny potravinami a kladou větší důraz na péči o zdraví a vzdělávání než domácnosti vedené muži;

13.

zdůrazňuje, že existuje úzká souvislost mezi úrovní vzdělání žen a stavem výživy v jejich rodině; důrazně proto požaduje odstranění genderových překážek, které ženám brání v přístupu ke vzdělání a odstraňování negramotnosti;

14.

vyzývá proto k tomu, aby všechny politiky zaměřené na boj proti podvýživě dětí zohledňovaly genderové hledisko a podporovaly emancipaci žen;

15.

vyzývá proto, aby se ochraně zdraví a práv žen věnovala zvláštní pozornost a aby se vzdělávání v oblasti výživy stalo nedílnou součástí vzdělávacích programů a školních osnov pro dívky;

16.

znovu poukazuje na význam gramotnosti jako velmi významného nástroje boje proti chudobě a k posílení hospodářského rozvoje; zdůrazňuje proto, že je důležité podporovat vzdělávání dívek, protože investice do dívek zvyšuje šance na zdravější produktivnější život pro nejen pro ně, ale v budoucnu i pro jejich děti;

17.

zdůrazňuje, že s podvýživou dětí se setkáváme nejčastěji v rozvojových zemích, a to nejen u venkovského obyvatelstva, ale také ve městech; zastává proto názor, že jednu z hlavních možností, jak u dětí vymýtit hlad, nabízí zemědělská politika a zemědělské reformy, které by drobným zemědělcům umožnily udržitelným způsobem zvýšit výnosy, a tak zajistit dostatek potravin pro sebe a své rodiny;

18.

zdůrazňuje, že pokud se v rámci rozvojové spolupráce i humanitárních zásahů nepodaří vyřešit otázku podvýživy dětí včas, v důsledku podvýživy pravděpodobně dojde k ohrožení veškerých stránek lidského rozvoje, k narušení státních vzdělávacích programů, ke zvýšení státních výdajů na zdravotnictví a k ohrožení sociálně-ekonomického vývoje v rozvojových zemích, což jim způsobí hospodářské ztráty, které se odhadují na 2–8 % jejich HDP;

19.

připomíná, že nedostatek stopových prvků, který je celosvětově příčinou přibližně 7 % zdravotních problémů, má velmi vážný dopad na tělesný a kognitivní vývoj kojenců a malých dětí; poukazuje na to, že ve 20 zemích s nejvyššími hodnotami indexu skrytého hladu (z nichž 18 leží v subsaharské Africe a dvě – Indie a Afghánistán – se nacházejí v Asii) se u dětí předškolního věku ve velké míře vyskytuje opožděný růst, anemie z nedostatku železa a nedostatek vitaminu A;

20.

poukazuje na to, že podvýživa dětí není jen důsledkem nedostatku potravin a chybějící infrastruktury, ale také problémů s rozdělováním potravin, nedostatečného přístupu k potravinám i malé kupní síly, zejména s ohledem na vysoké ceny potravin kvůli spekulacím s komoditami; poukazuje na to, že nízká kupní síla postihuje především městskou chudinu, která není schopna sama produkovat potraviny; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité podporovat drobné zemědělce a tradiční zemědělské postupy;

21.

vyzývá Komisi, aby státy, které se budou účastnit výstavy Expo 2015, zapojila do příprav společné iniciativy s motem „Potrava pro planetu – energie pro život“, jejímž cílem bude – společně s nejrůznějšími strategiemi v široké škále oblastí počínaje zemědělstvím a konče spoluprací – zajistit plnění dohodnutých úkolů a závazných cílů zaměřených na boj proti hladu a podvýživě;

22.

je si vědom toho, že zlepšení výživy dětí a matek a zajištění potravin obecně bude vyžadovat účinná a koordinovaná opatření v řadě politických oblastí a odvětví, včetně účinného a udržitelného rozvoje venkova a politiky využívání půdy a vodních zdrojů, vhodných zdravotnických a hygienických služeb, dodávek nezávadné vody, vhodné péče o matky a děti, ochrany mořských a jiných ekosystémů a biologické rozmanitosti, zpomalení odlesňování a zmírnění změny klimatu, přizpůsobení se této změně a snižování rizik katastrof, udržitelné výroby a spotřeby, udržitelného a bezpečného přístupu k energii, obchodu, rybolovu, sociálního začleňování a důstojného zaměstnání;

23.

vyzývá Komisi a členské státy, aby problematiku výživy, zajištění potravin a udržitelného zemědělství začlenily do všech svých rozvojových politik s cílem chránit a podporovat výživu a zajistit k této otázce celostní přístup od místní až po celosvětovou úroveň; vyzývá Radu, případně Komisi, aby v rámci nástrojů rozvojové spolupráce, zejména 11. Evropského rozvojového fondu a nového nástroje pro rozvojovou spolupráci, upřednostnily otázku výživy jako jeden z hlavních rozvojových cílů;

24.

zdůrazňuje, že mají-li být rozvojové a krizové programy účinnější, musí být úzce propojeny, aby bylo možné předvídat potravinové krize a předcházet jim, omezit způsobené škody a podpořit jejich nápravu;

25.

vyzývá vlády rozvojových zemí, aby vytvořily prostředí, které podpoří zlepšování výživy dětí prostřednictvím dokonalejších politik, koordinace národních plánů a strategií v oblasti výživy a dárcovských programů, řádné správy a odpovědnosti vůči svým občanům; vybízí k větší transparentnosti rozpočtů rozvojových zemí, např. na základě sledování těchto rozpočtů, aby bylo možné lépe hodnotit počet a kvalitu projektů zaměřených na malnutrici;

26.

poukazuje na to, že aby bylo možné lépe podpořit intervenční programy a poskytovat dotčeným zemím cílenou a informovanou podporu, je nutné získat lepší a koordinované údaje o podvýživě a o nedostatku stopových prvků;

27.

vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci se subjekty, jako jsou agentury OSN, skupina G8/G20, rychle se rozvíjející země, mezinárodní a nevládní organizace, akademické instituce, organizace občanské společnosti a soukromý sektor, uvolnily dlouhodobé finanční investice a zdroje na problematiku výživy a aby výživu učinily prioritou pro nové formy financování;

28.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Stálému výboru OSN pro výživu.

(1) http://www.unep.org/dewa/Assessments/Ecosystems/IAASTD/tabid/105853/Default.aspx

(2) Úř. věst. C 56 E, 26.2.2013, s. 75.

(3) Přijaté texty, P7_TA(2013)0578.

(4) Global Hidden Hunger Indices and Maps: An Advocacy Tool for Action.

9.8.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 289/79

P8_TA(2014)0056

Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2014/008 FI/STX Rauma – Finsko

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2014 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 13 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (žádost EGF/2014/008 FI/STX Rauma, předložená Finskem) (COM(2014)0630 – C8-0214/2014 – 2014/2137(BUD))

(2016/C 289/15)

Evropský parlament,

—	s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2014)0630 – C8-0214/2014),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006 (1) (nařízení o EFG),

—	s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (2), a zejména na článek 12 uvedeného nařízení,

—	s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (3) (IID ze dne 2. prosince 2013), a zejména na bod 13 uvedené dohody,

—	s ohledem na třístranné rozhovory podle bodu 13 IID ze dne 2. prosince 2013,

—	s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

—	s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

—	s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0043/2014),

A.	vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky významných změn ve struktuře světového obchodu, a pomáhat jim při opětovném začleňování na trh práce;

vzhledem k tomu, že finanční pomoc Unie propuštěným pracovníkům by měla být dynamická a měla by být uvolněna co nejrychleji a nejúčinněji, v souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu, Rady a Komise, jež bylo přijato během dohodovacího jednání dne 17. července 2008, a s náležitým ohledem na IID ze dne 2. prosince 2013 ve vztahu k přijímání rozhodnutí o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG);

vzhledem k tomu, že přijetí nařízení o EFG, které je výsledkem dohody mezi Evropským parlamentem a Radou ohledně opětovného zavedení kritéria pro uvolňování prostředků v souvislosti s krizí, zvýšení finančního příspěvku Unie na 60 % celkových odhadovaných nákladů na navrhovaná opatření, zefektivnění postupu Komise, Evropského parlamentu a Rady při vyřizování žádostí o příspěvek z EFG tak, že se zkrátí doba jejich posouzení a schvalování, dále rozšíření škály způsobilých akcí a příjemců tím, že mezi ně budou zahrnuty i osoby samostatně výdělečně činné a mladí lidé, a financování pobídek k zakládání vlastních podniků;

D.	vzhledem k tomu, že finské orgány předložily žádost EGF/2014/008 FI/STX Rauma dne 27. května 2014 poté, co bylo propuštěno 577 pracovníků podniku STX Finland Oy, který vyvíjí činnost v hospodářském odvětví 30 klasifikace NACE Revize 2 („výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení“);

E.	vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG;

bere na vědomí, že finské orgány předložily žádost na základě kritéria pro pomoc podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení o EFG, které požaduje, aby během referenčního období v délce čtyř měsíců dosáhl počet propuštěných pracovníků nebo osob samostatně výdělečně činných, které přestaly vykonávat svou činnost, nejméně 500 v jednom podniku v jednom členském státě, včetně pracovníků propuštěných u dodavatelů uvedeného podniku nebo u výrobců, kteří jsou jeho odběrateli, a osob samostatně výdělečně činných, které přestaly vykonávat svou činnost u těchto dodavatelů nebo výrobců;

bere na vědomí, že finské orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG dne 27. května 2014 a že posouzení této žádosti Komise zveřejnila dne 14. října 2014; vítá rychlé posouzení žádosti, které netrvalo ani pět měsíců;

bere na vědomí, že finské orgány tvrdí, že světový námořní průmysl se v posledních letech dramaticky změnil a že v celosvětovém kontextu se podíl EU na trhu stavby lodí (4) propadl z 13 % v roce 2007 na 5 % v prvních třech čtvrtletích roku 2013, zatímco souhrnný podíl Číny, Jižní Koreje a Japonska na tomto trhu vzrostl ze 77 % v roce 2007 na 86 % v prvních třech čtvrtletích roku 2013; bere na vědomí, že vedle této značné asijské expanze na trhu stavby lodí vedlo snížení objednávek v důsledku hospodářské krize k tomu, že evropské odvětví trpí celkovou nadměrnou kapacitou, jež zostřuje hospodářskou soutěž;

souhlasí, že tyto faktory souvisejí s významnými změnami ve struktuře světového obchodu a kritéria pro pomoc stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení o EFG jsou splněna, a Finsko má proto podle uvedeného nařízení nárok na finanční příspěvek;

konstatuje, že odvětví stavby lodí v širším pojetí bylo zatím předmětem šesti žádostí o příspěvek z EFG, z nichž jedna souvisela s globalizací obchodu a ostatních pět s celosvětovou finanční a hospodářskou krizí; domnívá se, že restrukturalizace tohoto odvětví by mohla zmírnit problémy a že by odvětví stavby lodí v jednotlivých členských státech mohly podpořit pokyny vydané z evropského hlediska;

bere na vědomí, že toto propouštění dále zhorší nezaměstnanost v jihozápadním Finsku, neboť většina propuštěných pracovníků má nízkou úroveň vzdělání a současně poměrně vysoký věk, což pravděpodobně zvyšuje riziko dlouhodobé nezaměstnanosti; o to víc jej znepokojují dopady tohoto propouštění na daný region, neboť loděnice a kovodělný průmysl zde představují klíčové hospodářské aktivity a mají historickou tradici, což výrazně ztíží přeorientování na nové druhy hospodářské činnosti;

konstatuje, že vedle 577 pracovníků propuštěných během referenčního období zahrnuje žádost mezi způsobilými příjemci také 57 pracovníků propuštěných po uplynutí čtyřměsíčního referenčního období, takže celkový součet činí 634 osob; přičemž počet cílových příjemců opatření z EFG je 565 osob;

konstatuje, že odhadované celkové náklady činí 2 378 000 EUR, z nichž 113 000 EUR je vyhrazeno na provádění, a že finanční příspěvek z EFG činí 1 426 800 EUR, což představuje 60 % celkových nákladů;

vítá rozhodnutí finských orgánů, že v zájmu urychleného poskytnutí pomoci pracovníkům zahájily realizaci individualizovaných služeb dne 15. ledna 2014, tedy před konečným rozhodnutím o poskytnutí finanční podpory pro navržený koordinovaný balíček z EFG, a dokonce před předložením žádosti o poskytnutí finančního příspěvku z EFG;

10.

bere na vědomí, že finské orgány uvedly, že koordinovaný balíček individualizovaných služeb byl vypracován na základě konzultace s dotčenými sociálními partnery a dalšími zúčastněnými stranami, a vítá skutečnost, že konzultace pokračují ve formě činnosti pracovní skupiny svolané Ministerstvem pro zaměstnanost a hospodářství, aby se specificky zabývala propouštěním v podniku STX Finland;

11.

bere na vědomí, že individualizované služby, které mají být poskytnuty propuštěným pracovníkům, na něž se žádost vztahuje, spočívají v následujících třech typech opatření: i) pomoc při získání nového pracovního místa, ii) pomoc při zahájení samostatné podnikatelské činnosti a iii) poskytnutí odborné přípravy nebo vzdělávání;

12.

vítá skutečnost, že mezi navrhovaná opatření patří zřízení míst služeb („service points“); oceňuje, že tato místa mají poskytovat mnohem individuálnější a propracovanější služby než veřejný úřad práce;

13.

poznamenává, že velká část (41,42 %) propuštěných pracovníků je ve věku 55 až 64 let; dále poznamenává, že u osob v této věkové kategorii je vyšší riziko dlouhodobé nezaměstnanosti a vyloučení z trhu práce; domnívá se proto, že tito pracovníci mohou mít specifické potřeby, pokud jde o poskytování individualizovaných služeb;

14.

vítá zejména opatření nazvané „Průzkum mezi podniky“, jež má provést průzkum pracovních míst v raumském regionu společně s podniky a průmyslovými odvětvími v Raumě a jehož výsledkem budou aktuální informace o personálních potřebách podniků, na jejichž základě bude možné směřovat pracovníky, na něž jsou opatření zaměřena, správným směrem a poskytnout jim odpovídající odbornou přípravu;

15.

vítá myšlenku, že osoby, které plánují zahájení podnikatelské činnosti, si mohou podnikání vyzkoušet prostřednictvím umístění do určitého existujícího podniku; poukazuje na potenciální přínos zahájení podnikatelské činnosti po propuštění ze zaměstnání pro dotčené osoby i pro společnost jako celek;

16.

poznamenává, že smyslem dotace na mzdy je zajistit, aby cíloví pracovníci, jež přijme do zaměstnání nový zaměstnavatel, nebyli v počátečním období na novém pracovním místě znevýhodněni; domnívá se, že toto opatření by mohlo daným pracovníkům sloužit jako pobídka k hledání a přijímání širšího spektra nových a méně známých pracovních míst;

17.

připomíná, že v souladu s článkem 7 nařízení o EFG by měla podoba koordinovaného balíčku individualizovaných služeb předjímat budoucí perspektivy trhu práce a požadované dovednosti a měla by být slučitelná s posunem směrem k udržitelnému hospodářství, které účinně využívá zdroje;

18.

žádá, aby opatření Evropského sociálního fondu (ESF) plánovaná na nové programové období ESF doplňovala navrhovaná opatření a aby usnadňovala opětovné začlenění pracovníků do udržitelných a na budoucnost zaměřených hospodářských odvětví;

19.

připomíná, že zaměstnatelnost závisí také na úrovni integrace do společnosti, a žádá proto, aby byla věnována zvláštní pozornost sociální podpoře starších a méně kvalifikovaných pracovníků;

20.

vítá, že při přístupu k navrženým akcím a jejich provádění budou dodržovány zásady rovnosti a nediskriminace;

21.

schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

22.

pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

23.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení i s jeho přílohou Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855.

(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.

(3) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(4) Měřeno objemem výroby.

PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 13 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (žádost EGF/2014/008 FI/STX Rauma, předložená Finskem)

(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí 2014/878/EU.)

9.8.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 289/83

P8_TA(2014)0057

Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2014/005 FR/GAD – Francie

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2014 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, v souladu s postupem podle bodu 13 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (žádost EGF/2014/005 FR/GAD, z Francie) (COM(2014)0662 – C8-0226/2014 – 2014/2166(BUD))

(2016/C 289/16)

Evropský parlament,

—	s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2014)0662 – C8-0226/2014),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006 (1) (nařízení o EFG),

—	s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (2), a zejména na článek 12 uvedeného nařízení,

—	s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (3) (IID ze dne 2. prosince 2013), a zejména na bod 13 uvedené dohody,

—	s ohledem na postup třístranných rozhovorů podle bodu 13 IID ze dne 2. prosince 2013,

—	s ohledem na dopis Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

—	s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

—	s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A8-0044/2014),

A.	vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje s cílem poskytovat dodatečnou podporu pracovníkům, kteří jsou postiženi důsledky významných změn ve struktuře světového obchodu nebo hospodářskou, finanční a sociální krizí, a pomáhat jim při opětovném začlenění na trh práce;

vzhledem k tomu, že přijetí nařízení o EFG, které je výsledkem dohody mezi Evropským parlamentem a Radou ohledně opětovného zavedení kritéria pro uvolňování prostředků v souvislosti s krizí, zvýšení finančního příspěvku Unie na 60 % celkových odhadovaných nákladů na navrhovaná opatření, zefektivnění postupu Komise, Evropského parlamentu a Rady při vyřizování žádostí předložených EFG tak, že se zkrátí doba jejich posouzení a schvalování, dále rozšíření škály způsobilých akcí a příjemců tím, že mezi ně budou zahrnuty i osoby samostatně výdělečně činné a mladí lidé, a financování pobídek k zakládání vlastních podniků;

D.	vzhledem k tomu, že francouzské orgány předložily žádost EGF/2014/005 FR/GAD dne 6. června 2014 poté, co bylo propuštěno 744 pracovníků podniku GAD société anonyme simplifiée, který působil v hospodářském odvětví klasifikace NACE Revize 2 oddíl 10 („Výroba potravinářských výrobků“);

E.	vzhledem k tomu, že žádost splňuje kritéria způsobilosti stanovená v nařízení o EFG;

vzhledem k tomu, že místní orgány regionu Bretaň nebyly zapojeny do přípravy individualizovaných služeb („cellule de reclassement“) pro postižené pracovníky, přestože mají na starost odborné vzdělávání; vzhledem k tomu, že místní zástupci odborů působících v nejvíce postižených závodech nebyli zapojeni do jednání o opatřeních;

konstatuje, že francouzské orgány předložily žádost podle kritéria pro přidělení pomoci stanoveného v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení o EFG, které vyžaduje, aby během referenčního období v délce čtyř měsíců dosáhne počet propuštěných pracovníků nebo osob samostatně výdělečně činných, které přestaly vykonávat svou činnost, nejméně 500 v jednom podniku v jednom členském státě, včetně pracovníků propuštěných u dodavatelů uvedeného podniku nebo u výrobců, kteří jsou jeho odběrateli, a osob samostatně výdělečně činných, které přestaly vykonávat svou činnost, u těchto dodavatelů nebo výrobců;

souhlasí s Komisí, že kritéria pro přidělení pomoci stanovená v čl. 4 odst. 1) písm. a) nařízení o EFG jsou splněna, a Francie má proto podle tohoto nařízení nárok na finanční příspěvek;

bere na vědomí, že francouzské orgány předložily žádost o finanční příspěvek z EFG dne 6. června 2014 a že posouzení této žádosti Komise zveřejnila dne 24. října 2014; vítá, že Komise dodržela krátkou lhůtu 12 týdnů stanovenou v nařízení o EFG;

bere na vědomí tvrzení francouzských orgánů, že podnik GAD se jakožto jatka a závod na zpracování masa ocitl mezi dvěma různými cenovými tlaky – ze strany zemědělců snažících se vyrovnat se zvýšenou cenou krmiv a ze strany spotřebitelů snažících vyrovnat se se sníženým příjmem;

souhlasí s tím, že snížení spotřeby vepřového masa v důsledku zvýšení cen a nižší kupní síly spotřebitelů souvisí se světovou finanční a hospodářskou krizí, kterou se zabývá nařízení (ES) č. 546/2009 (4);

zastává názor, že zvýšení cen krmiva pro prasata, které Unie převážně dováží z jiných světadílů, sužovaných v nedávné době suchem, je možné připsat globalizaci;

domnívá se, že velkou roli v problémech podniku hrály i další faktory, např. nekalá soutěž na vnitřním trhu ze strany konkurentů, kteří zneužívají směrnici o vysílání pracovníků (5), a neexistence důstojné minimální mzdy ve všech členských státech;

žádá Komisi, aby zajistila rovné podmínky na vnitřním trhu a konzistentnost svých právních předpisů a nástrojů;

uzavírá, že faktory stojící za finančními problémy podniku GAD jsou různorodé, avšak souhlasí s tím, že Francie má nárok na finanční příspěvek z EFG;

10.

bere na vědomí, že do dnešního dne bylo odvětví výroby potravinářských výrobků předmětem jedné další žádosti o uvolnění prostředků z EFG (6), jež se rovněž zakládá na světové finanční a hospodářské krizi;

11.

bere na vědomí, že toto propouštění zhorší situaci nezaměstnanosti v Bretani, neboť zaměstnanost v tomto regionu je na zemědělsko-průmyslovém odvětví závislá ve větší míře, než je celofrancouzský průměr (11 % v Bretani oproti 5 % v průměru ve Francii);

12.

bere na vědomí, že vedle 744 pracovníků propuštěných v čtyřměsíčním referenčním období je mezi způsobilé pracovníky zařazeno dalších 16 pracovníků propuštěných po skončení referenčního období, takže celkový počet způsobilých pracovníků čítá 760 osob, přičemž počet cílových příjemců opatření z EFG je rovněž 760;

13.

bere na vědomí, že odhadované celkové náklady této žádosti činí 1 530 000 EUR, z čehož je 30 000 EUR vyhrazeno na provádění, a že finanční příspěvek z EFG činí 918 000 EUR, což představuje 60 % celkových nákladů;

14.

vítá rozhodnutí francouzských orgánů, že v zájmu urychleného poskytnutí pomoci pracovníkům zahájily poskytování individualizovaných služeb postiženým pracovníkům dne 3. ledna 2014, tedy před konečným rozhodnutím o poskytnutí finanční podpory pro navržený koordinovaný balíček z EFG, a dokonce před předložením žádosti o poskytnutí finančního příspěvku z EFG;

15.

bere na vědomí, že francouzské orgány uvedly, že koordinovaný balíček personalizovaných služeb byl sestaven poté, co byl ústřední podnikový výbor podniku GAD dne 28. června 2013 informován o tom, že se v tomto podniku plánuje zrušení 889 pracovních míst;

16.

lituje však nedostatečného zapojení místních politických orgánů a odborů; navrhuje, aby se v rámci budoucího přezkumu nařízení o EFG stala součástí složky obsahující žádost o uvolnění prostředků, kterou předkládají vnitrostátní orgány Komisi, také formální konzultace s místními politickými orgány a odbory; považuje za nezbytné, aby se EFG lépe zapojoval do programů restrukturalizace i do procesů místního hospodářského prostředí;

17.

vítá skutečnost, že pracovníci jsou již podporováni prostřednictvím různých opatření, která jim pomáhají najít nové zaměstnání, a že do 20. května 2014 již 108 z nich podepsalo pracovní smlouvu na déle než šest měsíců a dalších 66 na méně než šest měsíců, zatímco tři z nich založili vlastní podnik a téměř všichni se rozhodli v regionu zůstat;

18.

lituje, že individualizované služby, které mají být poskytnuty, spočívají pouze v jediném opatření, které má být prováděno v jednotném kontaktním místě („cellule de reclassement“), jež je provozováno dvěma smluvními agenturami; konstatuje, že Francie žádá pouze o to, aby bylo z EFG financováno toto jednotné kontaktní místo; vyjadřuje obavy ohledně nízkého objemu prostředků na jednoho pracovníka (přibližně 1 200 EUR); vyzývá francouzské orgány, aby v plánované žádosti o uvolnění prostředků ze EFG pro zbývající provozy GAD, které se budou zavírat, navrhly ambicióznější programy zahrnující širší škálu opatření, jako je přijímající středisko a vyřizování konkrétních případů, externí odborné vedení, tematické pracovní semináře, odborná příprava, příspěvky na odbornou přípravu a dotace na zakládání podniků;

19.

očekává, že Komise a francouzské orgány budou přísně dodržovat zásadu, podle níž jsou platby agenturám vypláceny po splátkách a na základě dosažených výsledků;

20.

domnívá se, že sledování činnosti agentur prostřednictvím pravidelných písemných zpráv zajišťuje vhodné využívání finančních prostředků, což umožňuje poskytnout účastníkům individuální kariérní postup, dostatečný počet pracovních nabídek a poradenství při zakládání podniků v rámci systému jednotného kontaktního místa;

21.

připomíná, že finanční prostředky jsou určeny na pomoc pracovníkům a v žádném případě ne na podporu agentur;

22.

vítá skutečnost, že jsou smluvní agentury placeny podle stupnice definované na základě dosažených výsledků;

23.

konstatuje, že 17,5 % propuštěných pracovníků je ve věku mezi 55 a 64 lety; dále připomíná, že u této věkové skupiny existuje větší riziko dlouhodobé nezaměstnanosti a vyloučení z trhu práce; domnívá se proto, že tito pracovníci mohou mít specifické potřeby, pokud jde o poskytování individualizovaných služeb;

24.

vítá skutečnost, že při přístupu k navrženým akcím a jejich provádění budou dodržovány zásady rovnosti a nediskriminace;

25.

připomíná, že v souladu s článkem 7 nařízení o EFG by měla podoba koordinovaného balíčku individualizovaných služeb předjímat budoucí perspektivy trhu práce a požadované dovednosti a měla by být v souladu s přechodem k udržitelnému hospodářství účinně využívajícímu zdroje;

26.

konstatuje, že francouzské orgány nepožádaly o financování přípravných činností, řízení, informování a propagace;

27.

schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

28.

pověřuje svého předsedu, aby spolu s předsedou Rady toto rozhodnutí podepsal a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

29.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení včetně jeho přílohy předal Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855.

(2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884.

(3) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 546/2009 ze dne 18. června 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1927/2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (Úř. věst. L 167, 29.6.2009, s. 26).

(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1)

(6) EGF/2014/001 EL/Nutriart týkající se pekárenských výrobků.

PŘÍLOHA

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, v souladu s postupem podle bodu 13 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (žádost EGF/2014/005 FR/GAD, z Francie)

(Znění této přílohy zde není uvedeno, neboť odpovídá konečnému znění finálního aktu, rozhodnutí 2014/876/EU.)

9.8.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 289/87

P8_TA(2014)0061

Shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou *

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2014 o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 2533/98 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou (11200/2014 – C8-0109/2014 – 2014/0808(CNS))

(Konzultace)

(2016/C 289/17)

Evropský parlament,

—	s ohledem na doporučení Evropské centrální banky (11200/2014 – ECB/2014/13),

—	s ohledem na čl. 129 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie a články 5.4 a 41 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0109/2014),

—	s ohledem na memorandum o porozumění o spolupráci mezi členy Evropského statistického systému a členy Evropského systému centrálních bank podepsané dne 24. dubna 2013,

—	s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0027/2014),

schvaluje pozměněný návrh předložený na doporučení Evropské centrální banky;

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh předložený na doporučení Evropské centrální banky;

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Evropské centrální bance a Komisi.

Pozměňovací návrh 1

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod - 1 – podbod 1 (nový)

Nařízení (ES) č. 2533/98

Čl. 3 – pododst. 1 – písm. c

Původní znění

Pozměňovací návrh

1. V čl. 3 prvním pododstavci se písmeno c) nahrazuje tímto:

c)	může zčásti nebo zcela zprostit určité třídy zpravodajských jednotek statistické zpravodajské povinnosti.

„c)	může zčásti nebo zcela zprostit určité třídy zpravodajských jednotek statistické zpravodajské povinnosti. Každé zproštění určitých tříd zpravodajských jednotek musí mít podobu odůvodněného písemného rozhodnutí. Toto rozhodnutí se zveřejňuje;“

Pozměňovací návrh 2

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod - 1 – podbod 2 (nový)

Nařízení (ES) č. 2533/98

Čl. 3 – pododst. 1 – písm. d (nové)

Návrh Evropské centrální banky

Pozměňovací návrh

2. V článku 3 prvním pododstavci se doplňuje nové písmeno, které zní:

„d)	vezme v úvahu příslušná ustanovení právních předpisů Unie týkající se pokrytí trhu a rozsahu shromažďování údajů.“

Pozměňovací návrh 3

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod - 1 – podbod 3 (nový)

Nařízení (ES) č. 2533/98

Čl. 3 – pododst. 1a (nový)

Návrh Evropské centrální banky	Pozměňovací návrh
	3. V článku 3 se za první pododstavec vkládá nový pododstavec, který zní:
	„Hospodářským subjektům může být umožněno předkládat informace pomocí jejich běžných zpravodajských kanálů.“

Pozměňovací návrh 4

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod - 1a – podbod 1 (nový)

Nařízení (ES) č. 2533/98

Čl. 5 – odst. 1

Původní znění	Pozměňovací návrh
	1. V článku 5 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
1. ECB může přijímat nařízení k vymezení a ukládání statistické zpravodajské povinnosti skutečnému souboru zpravodajských jednotek zúčastněných členských států.	„1. ECB může přijímat nařízení k vymezení a ukládání statistické zpravodajské povinnosti skutečnému souboru zpravodajských jednotek zúčastněných členských států. ECB dodržuje při vymezení a ukládání statistické zpravodajské povinnosti zásadu proporcionality.“

Pozměňovací návrh 5

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod - 1b – podbod 1(nový)

Nařízení (ES) č. 2533/98

Čl. 6 – odst. 1 – návětí

Původní znění	Pozměňovací návrh
	1. V čl. 6 odst. 1 se návětí nahrazuje tímto:
1. Je-li zpravodajská jednotka, která je rezidentem některého zúčastněného členského státu, podle čl. 7 odst. 2 podezřelá z porušení statistické zpravodajské povinnosti vůči ECB, mají ECB a, v souladu s článkem 5.2 statutu, národní centrální banka dotčeného zúčastněného členského státu právo ověřovat správnost a kvalitu statistických informací a provádět jejich nucené shromažďování. Jsou-li však dotyčné statistické informace nezbytné k prokázání splnění povinnosti minimálních rezerv, mělo by být ověření provedeno podle článku 6 nařízení Rady (ES) č. 2531/98 ze dne 23. listopadu 1998 o uplatňování minimálních rezerv Evropskou centrální bankou (10). Právo ověřovat statistické informace nebo provádět jejich nucené shromažďování sestává z práva	„1. Je-li zpravodajská jednotka, která je rezidentem některého zúčastněného členského státu, podle čl. 7 odst. 2 podezřelá z porušení statistické zpravodajské povinnosti vůči ECB, mají ECB a, v souladu s článkem 5.2 statutu, národní centrální banka dotčeného zúčastněného členského státu právo ověřovat správnost a kvalitu statistických informací a provádět jejich nucené shromažďování. Jsou-li však dotyčné statistické informace nezbytné k prokázání splnění povinnosti minimálních rezerv, mělo by být ověření provedeno podle článku 6 nařízení Rady (ES) č. 2531/98 ze dne 23. listopadu 1998 o uplatňování minimálních rezerv Evropskou centrální bankou (10). Právo ověřovat statistické informace nebo provádět jejich nucené shromažďování sestává zejména z práva“

Pozměňovací návrh 6

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod - 1b – podbod 2 (nový)

Nařízení (ES) č. 2533/98

Čl. 6 – odst. 1 – písm. b

Původní znění

Pozměňovací návrh

2. V čl. 6 odst. 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:

b)	kontrolovat účetní knihy a záznamy zpravodajských jednotek;

„b)	kontrolovat účetní knihy a záznamy zpravodajských jednotek , včetně nezpracovaných údajů ;“

Pozměňovací návrh 7

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod - 1c – podbod 1 (nový)

Nařízení (ES) č. 2533/98

Čl. 7 – odst. 2 – písm. b

Původní znění

Pozměňovací návrh

1. V čl. 7 odst. 2 se písmeno b) nahrazuje tímto:

b)	jsou statistické informace nesprávné, neúplné nebo ve formě, která neodpovídá požadavkům.

„b)	jsou statistické informace zfalšované, zmanipulované, nesprávné, neúplné nebo ve formě, která neodpovídá požadavkům.“

Pozměňovací návrh 8

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod - 1c – podbod 2 (nový)

Nařízení (ES) č. 2533/98

Čl. 7 – odst. 3

Původní znění	Pozměňovací návrh
	2. V článku 7 se odstavec 3 nahrazuje tímto:
3. Má se za to, že povinnost umožnit ECB a národním centrálním bankám ověřit správnost a kvalitu statistických informací předkládaných zpravodajskými jednotkami ECB nebo národním centrálním bankám byla porušena, jestliže zpravodajská jednotka této činnosti brání. Bránění zahrnuje například odstranění dokumentů a zabraňování fyzickému přístupu ECB nebo národní centrální bance, který je nutný k tomu, aby mohly provést ověření nebo nucené shromažďování.	„3. Má se za to, že povinnost umožnit ECB a národním centrálním bankám ověřit správnost a kvalitu statistických informací předkládaných zpravodajskými jednotkami ECB nebo národním centrálním bankám byla porušena, jestliže zpravodajská jednotka této činnosti brání. Bránění zahrnuje například falšování nebo odstranění dokumentů a zabraňování fyzickému přístupu ECB nebo národní centrální bance, který je nutný k tomu, aby mohly provést ověření nebo nucené shromažďování.“

Pozměňovací návrh 9

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod - 1c – podbod 3 (nový)

Nařízení (ES) č. 2533/98

Čl. 7 – odst. 6

Původní znění	Pozměňovací návrh
	3. V článku 7 se odstavec 6 nahrazuje tímto:
6. Při výkonu pravomocí stanovených v tomto článku postupuje ECB v souladu se zásadami a postupy uvedenými v nařízení (ES) č. 2532/98.	„6. Při výkonu pravomocí stanovených v tomto článku postupuje ECB v souladu se zásadami a postupy uvedenými v nařízení (ES) č. 2532/98 a v nařízení (EU) č. 1024/2013 .“

Pozměňovací návrh 10

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 2

Nařízení (ES) č. 2533/98

Čl. 8 – odst. 4 – písm. a

Návrh Evropské centrální banky

Pozměňovací návrh

„a)	v rozsahu a na úrovni podrobnosti, jež jsou nezbytné pro plnění úkolů ESCB uvedených ve Smlouvě nebo úkolů v oblasti obezřetnostního dohledu, které byly svěřeny členům ESCB , nebo“

„a)	v rozsahu a na úrovni podrobnosti, jež jsou nezbytné pro plnění úkolů ESCB uvedených ve Smlouvě nebo úkolů v oblasti obezřetnostního dohledu, které byly svěřeny ECB , nebo“

Pozměňovací návrh 11

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 3a (nový)

Nařízení (ES) č. 2533/98

Čl. 8 – odst. 4b (nový)

Návrh Evropské centrální banky	Pozměňovací návrh
	3a. Vkládá se nový odstavec, který zní:
	„4b. Orgány nebo subjekty členských států a Unie, které jsou v souladu s unijními nebo vnitrostátními právními předpisy odpovědné za dohled nad finančními institucemi, trhy a infrastrukturou nebo za stabilitu finančního systému, jimž jsou v souladu s odstavcem 4a předávány důvěrné statistické informace, přijmou v rámci svých příslušných pravomocí veškerá nezbytná regulační, správní, technická a organizační opatření, aby zajistily fyzickou a logickou ochranu důvěrných statistických informací. Členské státy zajistí, aby veškeré důvěrné statistické informace, které jsou v souladu s odstavcem 4a předány ESM, byly předmětem veškerých nezbytných regulačních, správních, technických a organizačních opatření s cílem zajistit fyzickou a logickou ochranu důvěrných statistických informací.“

9.8.2016

Úřední věstník Evropské unie

C 289/93

P8_TA(2014)0062

Pravomoc Evropské centrální banky uvalovat sankce *

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2014 o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 2532/98 o pravomoci Evropské centrální banky uvalovat sankce (10896/2014 – C8-0090/2014 – 2014/0807(CNS))

(Konzultace)

(2016/C 289/18)

Evropský parlament,

—	s ohledem na doporučení Evropské centrální banky (10896/2014 – ECB/2014/19),

—	s ohledem na čl. 129 odst. 4 a čl. 132 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie a články 34.3 a 41 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C8-0090/2014),

—	s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0028/2014),

schvaluje pozměněný návrh předložený na doporučení Evropské centrální banky;

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh předložený na doporučení Evropské centrální banky;

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Evropské centrální bance a Komisi.

Pozměňovací návrh 1

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 6

Návrh Evropské centrální banky

Pozměňovací návrh

(6)

ECB by měla zveřejňovat rozhodnutí o uložení správních peněžitých sankcí za porušení přímo použitelných právních předpisů Unie a sankcí za porušení nařízení nebo rozhodnutí ECB, a to jak v oblasti dohledu, tak v oblastech, které se dohledu netýkají , ledaže by toto zveřejnění bylo nepřiměřené s ohledem na stupeň přísnosti správní peněžité sankce nebo sankce, která je podniku ukládána, nebo by ohrožovalo stabilitu finančních trhů .

(6)

ECB by měla zveřejňovat , zpravidla bez zbytečného odkladu, rozhodnutí o uložení správních peněžitých sankcí za porušení přímo použitelných právních předpisů Unie a sankcí za porušení nařízení nebo rozhodnutí ECB, a to jak v oblasti dohledu, tak v oblastech, které se dohledu netýkají . Domnívá-li se ECB , že okamžité zveřejnění rozhodnutí by ohrožovalo stabilitu finančních trhů nebo by bylo nepřiměřené s ohledem na stupeň přísnosti správní peněžité sankce nebo sankce, která je podniku ukládána, měla by mít možnost zveřejnění rozhodnutí dle svého uvážení odložit až na dobu tří let ode dne přijetí rozhodnutí nebo až do okamžiku, kdy budou vyčerpány všechny právní prostředky k přezkoumání tohoto rozhodnutí. Na požádání by měla ECB vést o těchto případech důvěrná ústní jednání za zavřenými dveřmi s předsedou a místopředsedy příslušného výboru Evropského parlamentu . ECB by měla odložení odůvodnit v příloze zveřejněného rozhodnutí.

Pozměňovací návrh 2

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 6 a (nový)

Návrh Evropské centrální banky

Pozměňovací návrh

(6a)

V článku 1 nařízení (EU) č. 1024/2013 je uvedeno, že ECB musí jednat s plným ohledem na jednotu a integritu vnitřního trhu a řádnou péčí o tuto jednotu a integritu, a to na základě rovného zacházení s úvěrovými institucemi s cílem předcházet regulatorní arbitráži, a že žádné opatření, návrh či politika ECB nesmí přímo ani nepřímo znevýhodňovat kterýkoli členský stát nebo skupinu členských států jako místo poskytování bankovních či finančních služeb v jakékoli měně. V tomto ohledu by měla ECB jednat s cílem předcházet komparativním výhodám, které vytvářejí nekalou konkurenci.

Pozměňovací návrh 3

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 9

Návrh Evropské centrální banky

Pozměňovací návrh

(9)

Článek 25 nařízení (EU) č. 1024/2013 stanoví zásadu oddělení funkcí, podle které ECB provádí úkoly, které jsou jí svěřeny nařízením (EU) č. 1024/2013, aniž jsou dotčeny její úkoly týkající se měnové politiky a odděleně od těchto a všech ostatních úkolů. V zájmu naplnění této zásady byla v souladu článkem 26 zřízena Rada dohledu, která odpovídá mimo jiné za přípravu návrhů rozhodnutí Rady guvernérů ECB v oblasti dohledu. Rozhodnutí Rady guvernérů ECB podléhají za podmínek stanovených v článku 24 uvedeného nařízení přezkumu správní revizní komisí. S ohledem na zásadu oddělení funkcí a na zřízení Rady dohledu a správní revizní komise by se měly uplatňovat dva odlišné postupy: a) zvažuje-li ECB uvalení správní sankce při plnění svých úkolů v oblasti dohledu, přijímá rozhodnutí za tímto účelem Rada guvernérů ECB na základě konečného návrhu rozhodnutí Rady dohledu a tato rozhodnutí podléhají přezkumu správní revizní komisí; a b) zvažuje-li ECB uvalení sankce při plnění svých úkolů v oblastech, které se netýkají dohledu, přijímá rozhodnutí za tímto účelem Výkonná rada ECB a tato rozhodnutí podléhají přezkumu Radou guvernérů ECB.

(9)

Článek 25 nařízení (EU) č. 1024/2013 stanoví zásadu oddělení funkcí, podle které ECB provádí úkoly, které jsou jí svěřeny nařízením (EU) č. 1024/2013, aniž jsou dotčeny její úkoly týkající se měnové politiky a odděleně od těchto a všech ostatních úkolů. ECB má jednat při provádění všech svých úkolů v plném souladu s touto zásadou, aby nedocházelo ke střetům zájmů. V zájmu naplnění této zásady byla v souladu článkem 26 zřízena Rada dohledu, která odpovídá mimo jiné za přípravu návrhů rozhodnutí Rady guvernérů ECB v oblasti dohledu. Rozhodnutí Rady guvernérů ECB podléhají za podmínek stanovených v článku 24 uvedeného nařízení přezkumu správní revizní komisí. S ohledem na zásadu oddělení funkcí a na zřízení Rady dohledu a správní revizní komise by se měly uplatňovat dva odlišné postupy: a) zvažuje-li ECB uvalení správní sankce při plnění svých úkolů v oblasti dohledu, přijímá rozhodnutí za tímto účelem Rada guvernérů ECB na základě konečného návrhu rozhodnutí Rady dohledu a tato rozhodnutí podléhají přezkumu správní revizní komisí; a b) zvažuje-li ECB uvalení sankce při plnění svých úkolů v oblastech, které se netýkají dohledu, přijímá rozhodnutí za tímto účelem Výkonná rada ECB a tato rozhodnutí podléhají přezkumu Radou guvernérů ECB.

Pozměňovací návrh 4

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 10 a (nový)

Návrh Evropské centrální banky

Pozměňovací návrh

(10a)

Vzhledem ke globalizaci bankovních služeb a rostoucímu významu mezinárodních norem by ECB spolu s příslušnými orgány zúčastněných členských států měla navázat pravidelný dialog s orgány dohledu mimo Unii s cílem podporovat mezinárodní koordinaci a dohodnout se na společných zásadách ukládání a vymáhání sankcí. Součástí tohoto dialogu by mělo být jednotné chápání důsledků rozdílných politik sankcí na přístup na trh a na hospodářskou soutěž a úsilí o dosažení rovnějších podmínek na mezinárodní úrovni.

Pozměňovací návrh 5

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 1 – písm. a

Nařízení (ES) č. 2532/98

Čl. 1 – bod 6

Návrh Evropské centrální banky

Pozměňovací návrh

„penále“ rozumí peněžní částky, které musí platit podnik v případě trvajícího protiprávního jednání jako trest nebo s cílem přinutit příslušné osoby k tomu, aby dodržovaly nařízení či rozhodnutí ECB v oblasti dohledu. Penále se počítají za každý den trvání protiprávního jednání a) od okamžiku, kdy byl podnik postupem podle čl. 3 odst. 1 druhého pododstavce vyrozuměn o rozhodnutí, jímž se nařizuje ukončení protiprávního jednání, nebo b) v případě, že trvající protiprávní jednání spadá do oblasti působnosti čl. 18 odst. 7 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (*), v souladu s postupem podle článku 4b tohoto nařízení,

„penále“ rozumí peněžní částky, které musí platit podnik v případě trvajícího protiprávního jednání jako trest nebo s cílem přinutit příslušné osoby k tomu, aby dodržovaly nařízení či rozhodnutí ECB v oblasti dohledu. Penále se počítají za každý celý den trvání protiprávního jednání a) od okamžiku, kdy byl podnik postupem podle čl. 3 odst. 1 druhého pododstavce vyrozuměn o rozhodnutí, jímž se nařizuje ukončení protiprávního jednání, nebo b) v případě, že trvající protiprávní jednání spadá do oblasti působnosti čl. 18 odst. 7 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (**), v souladu s postupem podle článku 4b tohoto nařízení,

Pozměňovací návrh 6

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 2

Nařízení (ES) č. 2532/98

Čl. 1a – odst. 3

Návrh Evropské centrální banky

Pozměňovací návrh

3. ECB je oprávněna zveřejnit každé rozhodnutí, kterým podniku ukládá správní peněžitou sankci za porušení přímo použitelných právních předpisů Unie a sankci za porušení nařízení nebo rozhodnutí ECB, a to jak v oblasti dohledu, tak v oblastech, které se dohledu netýkají, bez ohledu na to, zda proti němu byl podán opravný prostředek či nikoli. Při zveřejňování ECB postupuje v souladu s příslušnými právními předpisy Unie bez ohledu na vnitrostátní právní předpisy, a pokud jsou těmito právními předpisy Unie směrnice, bez ohledu na vnitrostátní právní předpisy, kterými se tyto směrnice provádějí.

3. Zpravidla bez zbytečného prodlení po vyrozumění dotčeného podniku ECB zveřejňuje transparentním postupem a v souladu s pravidly, která zveřejní, každé rozhodnutí, kterým podniku ukládá správní peněžitou sankci za porušení přímo použitelných právních předpisů Unie a sankci za porušení nařízení nebo rozhodnutí ECB, a to jak v oblasti dohledu, tak v oblastech, které se dohledu netýkají, pokud byly vyčerpány všechny právní prostředky k přezkoumání tohoto rozhodnutí . Domnívá-li se ECB, že okamžité zveřejnění rozhodnutí by ohrozilo stabilitu finančních trhů nebo by bylo nepřiměřené s ohledem na stupeň přísnosti správní peněžité sankce nebo sankce, která je podniku ukládána, může zveřejnění rozhodnutí dle svého uvážení odložit až na dobu tří let ode dne přijetí rozhodnutí. Na požádání vede ECB o těchto případech důvěrná ústní jednání za zavřenými dveřmi s předsedou a místopředsedy příslušného výboru Evropského parlamentu. ECB odložení odůvodní v příloze zveřejněného rozhodnutí. Zveřejňování ECB provádí v případech a za podmínek stanovených v příslušných právních předpisech Unie bez ohledu na vnitrostátní právní předpisy, a pokud jsou těmito právními předpisy Unie směrnice, bez ohledu na vnitrostátní právní předpisy, kterými se tyto směrnice provádějí.

Pozměňovací návrh 7

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 2

Nařízení (ES) č. 2532/98

Čl. 1a – odst. 3 a (nový)

Návrh Evropské centrální banky	Pozměňovací návrh
	3a. Aniž by tím byly dotčeny jejich další zvláštní pravomoci vyplývající z vnitrostátních právních předpisů, mají příslušné vnitrostátní orgány i nadále pravomoc ukládat správní sankce, avšak úvěrovým institucím, nad nimiž ECB vykonává přímý dohled, smí takové sankce uložit, jen pokud je ECB požádala o zahájení řízení za tímto účelem.

Pozměňovací návrh 15

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 4 – písm. aa (nové)

Nařízení (ES) č. 2532/98

Čl. 3 – odst. 9

Platné znění

Pozměňovací návrh

aa)	Odstavec 9 se nahrazuje tímto:

9. Výnos ze sankcí uvalených ECB náleží ECB.

„9. Výnos ze sankcí uložených ze strany ECB náleží ECB. Výnos ze sankcí uložených ze strany ECB při výkonu jejích pravomocí dohledu, včetně shromažďování statistických informací, náleží Jednotnému fondu pro řešení krizí.“

Pozměňovací návrh 8

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 4 – písm. b

Nařízení (ES) č. 2532/98

Čl. 3 – odst. 10

Návrh Evropské centrální banky

Pozměňovací návrh

Vztahuje-li se protiprávní jednání výlučně na úkol, který je podle Smlouvy a statutu ESCB svěřen ESCB nebo ECB, lze řízení o sankcích zahájit výhradně podle tohoto nařízení, bez ohledu na to, zda vnitrostátní právní předpisy stanoví jiné řízení. Vztahuje-li se protiprávní jednání na jednu nebo více oblastí mimo působnost ESCB či ECB, není pravomoc zahájit řízení o sankcích podle tohoto nařízení dotčena pravomocí příslušného vnitrostátního orgánu zahájit zvláštní řízení s ohledem na oblasti mimo působnost ESCB nebo ECB. Tímto ustanovením není dotčeno uplatňování trestního práva a vnitrostátních právních předpisů týkajících se pravomocí v oblasti obezřetnostního dohledu v zúčastněných členských státech v souladu s nařízením Rady (EU) č. 1024/2013.

10. Vztahuje-li se protiprávní jednání výlučně na úkol, který je podle Smlouvy a statutu ESCB svěřen ESCB nebo ECB, lze řízení o sankcích zahájit výhradně podle tohoto nařízení, bez ohledu na to, zda vnitrostátní právní předpisy stanoví jiné řízení. Vztahuje-li se protiprávní jednání na jednu nebo více oblastí mimo působnost ESCB či ECB, není pravomoc zahájit řízení o sankcích podle tohoto nařízení dotčena pravomocí příslušného vnitrostátního orgánu zahájit zvláštní řízení s ohledem na oblasti mimo působnost ESCB nebo ECB. Tímto ustanovením není dotčeno uplatňování trestního práva a vnitrostátních právních předpisů týkajících se pravomocí v oblasti obezřetnostního dohledu v zúčastněných členských státech v souladu s nařízením Rady (EU) č. 1024/2013. Kromě toho, příjmy ze sankcí uvedených v článku 2 tohoto nařízení zůstávají k dispozici ECB, pokud uvede účel jejich využití, kterým však nesmí být financování běžných výdajů, a pokud o jejich použití informuje Evropský parlament a Účetní dvůr.

Pozměňovací návrh 9

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 4 a (nový)

Nařízení (ES) č. 2532/98

Čl. 4 – odst. 1

Původní znění

Pozměňovací návrh

4a.	V článku 4 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

1. Právo rozhodnout o zahájení řízení o sankcích podle tohoto nařízení zaniká rok poté, kdy se ECB nebo národní centrální banka členského státu, v jehož soudní pravomoci k protiprávnímu jednání došlo, poprvé o údajném protiprávním jednání dozvědí, a vždy pět let poté, kdy k protiprávnímu jednání došlo, a v případě trvajícího protiprávního jednání pět let poté, kdy bylo protiprávní jednání ukončeno.

„1. Právo rozhodnout o zahájení řízení o sankcích podle tohoto nařízení zaniká rok poté, kdy se ECB nebo národní centrální banka členského státu, v jehož soudní pravomoci k protiprávnímu jednání došlo, o údajném protiprávním jednání dozvědí, a v každém případě tři roky poté, co bylo přijato rozhodnutí o zahájení řízení o sankcích, nebo, v případě trvajícího protiprávního jednání , tři roky poté, kdy bylo protiprávní jednání ukončeno.“

Pozměňovací návrh 10

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 5

Nařízení (ES) č. 2532/98

Čl. 4 c – odst. 1

Návrh Evropské centrální banky

Pozměňovací návrh

1. Odchylně od článku 4 zaniká právo rozhodnout o uvalení správní sankce za protiprávní jednání týkající se příslušných přímo použitelných právních předpisů Unie, jakož i rozhodnutí a nařízení, která ECB přijala při plnění svých úkolů v oblasti dohledu, pět let poté, kdy k protiprávnímu jednání došlo, nebo v případě trvajícího protiprávního jednání pět let poté, co bylo protiprávní jednání ukončeno.

1. Odchylně od článku 4 zaniká právo rozhodnout o uložení správní sankce za protiprávní jednání týkající se příslušných přímo použitelných právních předpisů Unie, jakož i rozhodnutí a nařízení, která ECB přijala při plnění svých úkolů v oblasti dohledu, pět let poté, co bylo přijato rozhodnutí o zahájení řízení o sankcích , nebo v případě trvajícího protiprávního jednání pět let poté, co bylo protiprávní jednání ukončeno.

Pozměňovací návrh 11

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 5

Nařízení (ES) č. 2532/98

Čl. 4 c – odst. 2

Návrh Evropské centrální banky

Pozměňovací návrh

2. Lhůtu stanovenou v odstavci 1 přerušuje jakýkoli úkon, který ECB učiní pro účely vyšetřování nebo řízení, pokud se týká protiprávního jednání. Promlčecí doba se přerušuje s účinkem ode dne, kdy je úkon oznámen dotčenému dohlíženému subjektu. Po každém přerušení začne běžet nová lhůta. Lhůta však nepřesáhne dobu deseti let od okamžiku, kdy k protiprávnímu jednání došlo, nebo v případě trvajícího protiprávního jednání 10 let od okamžiku, kdy bylo protiprávní jednání ukončeno.

2. Lhůtu stanovenou v odstavci 1 přerušuje jakýkoli úkon, který ECB učiní pro účely vyšetřování nebo řízení, pokud se týká protiprávního jednání. Promlčecí doba se přerušuje s účinkem ode dne, kdy je úkon oznámen dotčenému dohlíženému subjektu. Po každém přerušení začne běžet nová lhůta. Lhůta však nepřesáhne dobu sedmi let ode dne přijetí rozhodnutí o zahájení řízení o sankcích nebo, v případě trvajícího protiprávního jednání , sedmi let od okamžiku, kdy bylo protiprávní jednání ukončeno.

Pozměňovací návrh 12

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 5

Nařízení (ES) č. 2532/98

Čl. 4 c – odst. 4 a (nový)

Návrh Evropské centrální banky

Pozměňovací návrh

4a. Mezi úkony přerušující promlčecí dobu patří zejména:

a)	písemná žádost ECB nebo příslušného vnitrostátního orgánu členského státu o informace;

b)	písemné zmocnění k provedení kontroly vydané úředníkům ECB nebo příslušným vnitrostátním orgánem členského státu;

c)	zahájení řízení o sankcích příslušným vnitrostátním orgánem členského státu.

Pozměňovací návrh 13

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 5 a (nový)

Nařízení (ES) č. 2532/98

Článek 5

Původní znění

Pozměňovací návrh

5a.	Článek 5 se nahrazuje tímto:

Článek 5

„Článek 5

Soudní přezkum

Na Soudní dvůr Evropských společenství se ve smyslu článku 172 Smlouvy přenáší neomezená soudní pravomoc k přezkoumání konečných rozhodnutí o uvalení sankce.

Jak je uvedeno v článku 263 Smlouvy o fungování Evropské unie, Soudní dvůr Evropské unie má neomezenou soudní pravomoc k přezkoumání konečných rozhodnutí o uložení sankce.“

Pozměňovací návrh 14

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 5 b (nový)

Nařízení (ES) č. 2532/98

Článek 6 a (nový)

Návrh Evropské centrální banky

Pozměňovací návrh

5b.	Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 6a

Mezinárodní dialog

Podle článku 8 nařízení (EU) č. 1024/2013 ECB naváže pravidelný dialog s orgány dohledu mimo Unii s cílem usilovat o jednotné uplatňování sankcí a sankčních mechanismů na mezinárodní úrovni.“

(*) Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63.

(**) Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63.

		ISSN 1977-0863
Úřední věstník Evropské unie		C 289

České vydání	Informace a oznámení	Svazek 59 9. srpna 2016

Oznámeníč.	Obsah	Strana

	EVROPSKÝ PARLAMENT ZASEDÁNÍ 2014–2015 Dílčí zasedání od 24. do 27. listopadu 2014 Zápis z tohoto zasedání byl zveřejněn v Úř. věst. C 42, 4.2.2016 . PŘIJATÉ TEXTY	1

	I Usnesení, doporučení a stanoviska
	USNESENÍ
	Evropský parlament
	Úterý, 25. listopadu 2014
2016/C 289/01	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2014 týkající se žádosti o posudek Soudního dvora o slučitelnosti Dohody mezi Kanadou a Evropskou unií o předávání a zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících se Smlouvami (2014/2966(RSP))	2
2016/C 289/02	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2014 o EU a globálním rámci pro rozvoj po roce 2015 (2014/2143(INI))	5
2016/C 289/03	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2014 o zaměstnanosti a sociálních aspektech strategie Evropa 2020 (2014/2779(RSP))	19
	Středa, 26. listopadu 2014
2016/C 289/04	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2014 o konferenci OSN o změně klimatu (COP 20) konané v roce 2014 v peruánské Limě (1.–12. prosince 2014) (2014/2777(RSP))	27
	Čtvrtek, 27. listopadu 2014
2016/C 289/05	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o Pákistánu: zákony o rouhání (2014/2969(RSP))	40
2016/C 289/06	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o Srbsku: případ obžalovaného válečného zločince Vojislava Šešelji (2014/2970(RSP))	44
2016/C 289/07	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o Iráku: únosy a týrání žen (2014/2971(RSP))	46
2016/C 289/08	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o odkládaném zahájení provádění politiky soudržnosti na období 2014–2020 (2014/2946(RSP))	50
2016/C 289/09	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o revizi pokynů Komise k posouzení dopadů právních předpisů a úloze testu dopadů na malé a střední podniky (2014/2967(RSP))	53
2016/C 289/10	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o 25. výročí přijetí Úmluvy OSN o právech dítěte (2014/2919(RSP))	57
2016/C 289/11	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o podpoře práv spotřebitelů na jednotném digitálním trhu (2014/2973(RSP))	65
2016/C 289/12	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o podvýživě a malnutrici dětí v rozvojových zemích (2014/2853(RSP))	71

	III Přípravné akty
	EVROPSKÝ PARLAMENT
	Úterý, 25. listopadu 2014
2016/C 289/13	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2014 k návrhu rozhodnutí Rady o schválení Protokolu k Úmluvě o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení ve věcech příslušejících železničním kolejovým vozidlům, který byl přijat v Lucemburku dne 23. února 2007, jménem Evropské unie (15113/2013 – C8-0004/2014 – 2013/0184(NLE))	77
2016/C 289/14	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2014 k návrhu rozhodnutí Rady o schválení Haagské úmluvy ze dne 30. června 2005 o dohodách o volbě soudu jménem Evropské unie (12052/2014 – C8-0222/2014 – 2014/0021(NLE))	78
2016/C 289/15	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2014 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci podle bodu 13 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (žádost EGF/2014/008 FI/STX Rauma, předložená Finskem) (COM(2014)0630 – C8-0214/2014 – 2014/2137(BUD))	79
2016/C 289/16	Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2014 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, v souladu s postupem podle bodu 13 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (žádost EGF/2014/005 FR/GAD, z Francie) (COM(2014)0662 – C8-0226/2014 – 2014/2166(BUD))	83
	Středa, 26. listopadu 2014
2016/C 289/17	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2014 o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 2533/98 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou (11200/2014 – C8-0109/2014 – 2014/0808(CNS))	87
2016/C 289/18	Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2014 o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 2532/98 o pravomoci Evropské centrální banky uvalovat sankce (10896/2014 – C8-0090/2014 – 2014/0807(CNS))	93
	Čtvrtek, 27. listopadu 2014
2016/C 289/19	Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 nevyslovit námitku k nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 8. října 2014 o prozatímním systému splátek příspěvků k pokrytí správních výdajů Jednotného výboru pro řešení krizí během prozatímního období (C(2014)7164 – 2014/2882(DEA))	101