ISSN 1977-0863 |
||
Úřední věstník Evropské unie |
C 270 |
|
České vydání |
Informace a oznámení |
Svazek 59 |
Oznámeníč. |
Obsah |
Strana |
|
IV Informace |
|
|
INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE |
|
|
Soudní dvůr Evropské unie |
|
2016/C 270/01 |
Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie |
|
|
Tribunál |
|
2016/C 270/02 |
CS |
|
IV Informace
INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
Soudní dvůr Evropské unie
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/1 |
Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie
(2016/C 270/01)
Poslední publikace
Dřívější publikace
Tyto texty jsou k dispozici na adrese:
EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu
Tribunál
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/2 |
Pokračování činnosti Tribunálu mezi dny 1. a 19. září 2016
(2016/C 270/02)
Tribunál na svém plenárním zasedání dne 15. června 2016 vzal na vědomí, že se složení přísahy nových členů Tribunálu před Soudním dvorem uskuteční dne 19. září 2016, a tedy v souladu s čl. 5 třetím pododstavcem Protokolu o statutu Soudního dvora Evropské unie až do doby, kdy se svých funkcí ujmou noví členové Tribunálu:
— |
předsednictví Tribunálu bude zajišťovat předseda p. Jaeger; |
— |
místopředsednictví Tribunálu bude zajišťovat místopředseda p. Kanninen; |
— |
předsednictví senátů složených z pěti a tří soudců budou zajišťovat místopředseda p. Kanninen, předsedkyně senátu pí Martins Ribeiro a předsedové senátů Papasavvas, Prek, Dittrich, Frimodt Nielsen, van der Woude, Gratsias a Berardis; |
— |
rozhodnutí o přidělení soudců k senátům ze dne 23. října 2013 (Úř. věst. 2013, C 344, s. 2), naposledy pozměněné rozhodnutím ze dne 9. června 2016 (Úř. věst. 2016, C 243, s. 2), rozhodnutí ze dne 13. května 2015 o složení velkého senátu a o způsobu určování soudců, kteří nahradí soudce, na jejichž straně nastala překážka (Úř. věst. 2015, C 213, s. 2), a rozhodnutí ze dne 23. září 2013 o kritériích přidělování věcí senátům a o složení kasačního senátu (Úř. věst. 2013, C 313, s. 4 a 5) se použijí i nadále. |
V Oznámení
SOUDNÍ ŘÍZENÍ
Soudní dvůr
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/3 |
Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. dubna 2016 – (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione – Itálie) – trestní řízení proti Daniela Tomassi (C-210/14), Massimiliano Di Adamo (C-211/14), Andrea De Ciantis (C-212/14), Romina Biolzi (C-213/14), Giuseppe Proia (C-214/14)
(Spojené věci C-210/14 až C-214/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Totožné předběžné otázky - Článek 49 SFEU a 56 SFEU - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Vnitrostátní právní úprava - Změna uspořádání systému koncesí sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti - Nové koncesní řízení - Koncese s kratší dobou platnosti než předchozí koncese - Bezúplatné postoupení užívacího práva k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek - Omezení - Naléhavé důvody obecného zájmu - Proporcionalita“)
(2016/C 270/03)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Corte suprema di cassazione
Účastníci původního trestního řízení
Daniela Tomassi (C-210/14), Massimiliano Di Adamo (C-211/14), Andrea De Ciantis (C-212/14), Romina Biolzi (C-213/14), Giuseppe Proia (C-214/14)
Výrok
1) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí. |
2) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování a sběru hry, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |
(1) Úř. věst. C 292, 1. 9. 2014
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/4 |
Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. dubna 2016 – (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Bari – Itálie) – trestní řízení proti Domenico Rosa
(Věc C-433/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Totožné předběžné otázky - Články 49 SFEU a 56 SFEU - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Vnitrostátní právní úprava - Změna uspořádání systému koncesí sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti - Nové koncesní řízení - Koncese s kratší dobou platnosti než předchozí koncese - Bezúplatné postoupení užívacího práva k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek - Omezení - Naléhavé důvody obecného zájmu - Proporcionalita“)
(2016/C 270/04)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale di Bari
Účastník původního trestního řízení
Domenico Rosa
Výrok
1) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí. |
2) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |
(1) Úř. věst. C 448, 15.12.2014
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/4 |
Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. dubna 2016 – (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Bari – Itálie) – trestní řízení proti Raffaelu Mignonemu
(Věc C-434/14) (1)
(„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Totožné předběžné otázky - Články 49 SFEU a 56 SFEU - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Vnitrostátní právní úprava - Změna uspořádání systému koncesí sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti - Nové koncesní řízení - Koncese s kratší dobou platnosti než předchozí koncese - Bezúplatné postoupení užívacího práva k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek - Omezení - Naléhavé důvody obecného zájmu - Přiměřenost“)
(2016/C 270/05)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale di Bari
Účastník původního trestního řízení
Raffaele Mignone
Výrok
1) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí. |
2) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, které ukládá koncesionáři, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování a sběru hry, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |
(1) Úř. věst. C 448, 15.12.2014.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/5 |
Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. dubna 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Bari – Itálie) – trestní řízení proti Mauru Barlettovi
(Věc C-435/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Totožné předběžné otázky - Články 49 SFEU a 56 SFEU - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Vnitrostátní právní úprava - Změna uspořádání systému koncesí sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti - Nové koncesní řízení - Koncese s kratší dobou platnosti než předchozí koncese - Bezúplatné postoupení užívacího práva k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek - Omezení - Naléhavé důvody obecného zájmu - Proporcionalita“)
(2016/C 270/06)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale di Bari
Účastník původního trestního řízení
Mauro Barletta
Výrok
1) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí. |
2) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování a sběru hry, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |
(1) Úř. věst. C 448, 15. 12. 2014.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/6 |
Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. dubna 2016 – (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal di Bari – Itálie) – trestní řízení proti Davide Cazzorla
(Věc C-436/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Totožné předběžné otázky - Články 49 SFEU a 56 SFEU - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Vnitrostátní právní úprava - Změna uspořádání systému koncesí sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti - Nové koncesní řízení - Koncese s kratší dobou platnosti než předchozí koncese - Bezúplatné postoupení užívacího práva k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek - Omezení - Naléhavé důvody obecného zájmu - Proporcionalita“)
(2016/C 270/07)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunal di Bari
Účastník původního trestního řízení
Davide Cazzorla
Výrok
1) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí. |
2) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |
(1) Úř. věst. C 448, 15.12.2014
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/7 |
Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. dubna 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Bari – Itálie) – trestní řízení proti Nicolu Seminariovi
(Věc C-437/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Totožné předběžné otázky - Články 49 SFEU a 56 SFEU - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Vnitrostátní právní úprava - Změna uspořádání systému koncesí sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti - Nové koncesní řízení - Koncese s kratší dobou platnosti než předchozí koncese - Bezúplatné postoupení užívacího práva k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek - Omezení - Naléhavé důvody obecného zájmu - Proporcionalita“)
(2016/C 270/08)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale di Bari
Účastník původního trestního řízení
Nicola Seminario
Výrok
1) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí. |
2) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování a sběru hry, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |
(1) Úř. věst. C 448, 15. 12. 2014.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/7 |
Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. dubna 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Bari – Itálie) – trestní řízení proti Lorenzo Carlucci
(Věc C-462/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Totožné předběžné otázky - Články 49 a 56 SFEU - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Vnitrostátní právní úprava - Změna uspořádání systému koncesí sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti - Nové koncesní řízení - Koncese s kratší dobou platnosti než předchozí koncese - Omezení - Naléhavé důvody obecného zájmu - Proporcionalita“)
(2016/C 270/09)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale di Bari
Účastník původního trestního řízení
Lorenzo Carlucci
Výrok
1) |
Články 49 a 56 SFEU a zásada rovného zacházení a efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě o hazardních hrách, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která upravuje vyhlášení nového zadávacího řízení na udělení koncesí platných po kratší dobu, než byly koncese udělované v minulosti, z důvodu změny uspořádání systému koncesí sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí. |
2) |
Článek 49 a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezplatně převedl právo užívat hmotný a nehmotný majetek v jeho vlastnictví, který tvoří síť provozování a sběru hry, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |
(1) Úř. věst. C 448, 15.12.2014.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/8 |
Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. dubna 2016 – (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Bergamo – Itálie) – trestní řízení proti Chiara Baldo
(Věc C-467/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Totožné předběžné otázky - Články 49 SFEU a 56 SFEU - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Vnitrostátní právní úprava - Změna uspořádání systému koncesí sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti - Nové koncesní řízení - Koncese s kratší dobou platnosti než předchozí koncese - Bezúplatné postoupení užívacího práva k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek - Omezení - Naléhavé důvody obecného zájmu - Proporcionalita“)
(2016/C 270/10)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale di Bergamo
Účastnice původního trestního řízení
Chiara Baldo
Výrok
1) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí. |
2) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardní hry, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |
(1) Úř. věst. C 448, 15. 12. 2014.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/9 |
Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. dubna 2016 – (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Salerno – Itálie) – trestní řízení proti Cristiano Pontillo
(Věc C-474/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Totožné předběžné otázky - Články 49 SFEU a 56 SFEU - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Vnitrostátní právní úprava - Změna uspořádání systému koncesí sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti - Nové koncesní řízení - Koncese s kratší dobou platnosti než předchozí koncese - Bezúplatné postoupení užívacího práva k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek - Omezení - Naléhavé důvody obecného zájmu - Proporcionalita“)
(2016/C 270/11)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale di Salerno
Účastník původního trestního řízení
Cristiano Pontillo
Výrok
1) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí. |
2) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |
(1) Úř. věst. C 462, 22.12.2014
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/10 |
Usnesení Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 7. dubna 2016 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale regionale di giustizia amministrativa di Trento – Itálie) – Antonio Tita, Alessandra Carlin, Piero Constantini v. Ministero della Giustizia, Ministero dell'Economia e delle Finanze, Presidenza del Consiglio dei Ministri, Segretario Generale del Tribunale Regionale di Giustizia Amministrativa di Trento (TRGA)
(Věc C-495/14) (1)
(„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Směrnice 89/665/EHS - Veřejné zakázky - Vnitrostátní právní předpisy - Poplatky za přístup ke správním soudům v oblasti veřejných zakázek - Právo na účinný prostředek nápravy - Odrazující poplatky - Soudní přezkum správních aktů - Zásady efektivity a rovnocennosti“)
(2016/C 270/12)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale regionale di giustizia amministrativa di Trento
Účastníci původního řízení
Žalobci: Antonio Tita, Alessandra Carlin, Piero Constantini
Žalovaní: Ministero della Giustizia, Ministero dell'Economia e delle Finanze, Presidenza del Consiglio dei Ministri, Segretario Generale del Tribunale Regionale di Giustizia Amministrativa di Trento (TRGA)
Výrok
Článek 1 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007, a zásada rovnocennosti a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která při podávání žaloby v rámci soudních řízení správních v oblasti veřejných zakázek ukládá povinnost zaplacení takových soudních poplatků, jako je jednotný poplatek dotčený ve věci v původním řízení.
(1) Úř. věst. C 26, 26.1.2015.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/10 |
Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. dubna 2016 – (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Bergamo – Itálie) – trestní řízení proti Andrea Gaiti, Sidi Amidou Billa, Joseph Arasomwan, Giuseppe Carissimi, Sahabou Songne
(Věc C-534/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Totožné předběžné otázky - Články 49 SFEU a 56 SFEU - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Vnitrostátní právní úprava - Změna uspořádání systému koncesí sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti - Nové koncesní řízení - Koncese s kratší dobou platnosti než předchozí koncese - Bezúplatné postoupení užívacího práva k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek - Omezení - Naléhavé důvody obecného zájmu - Proporcionalita“)
(2016/C 270/13)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale di Bergamo
Účastníci původního trestního řízení
Andrea Gaiti, Sidi Amidou Billa, Joseph Arasomwan, Giuseppe Carissimi, Sahabou Songne
Výrok
1) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí. |
2) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/11 |
Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. dubna 2016 – (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal di Bari – Itálie) – trestní řízení proti Vito Santoro
(Věc C-65/15) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Totožné předběžné otázky - Články 49 SFEU a 56 SFEU - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Vnitrostátní právní úprava - Změna uspořádání systému koncesí sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti - Nové koncesní řízení - Koncese s kratší dobou platnosti než předchozí koncese - Bezúplatné postoupení užívacího práva k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek - Omezení - Naléhavé důvody obecného zájmu - Proporcionalita“)
(2016/C 270/14)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunal di Bari
Účastník původního trestního řízení
Vito Santoro
Výrok
1) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásada rovného zacházení a zásada efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se hazardních her, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která z důvodu změny uspořádání systému sjednocením data, k němuž uplynou doby platnosti koncesí, stanoví, že bude uspořádáno nové koncesní řízení na koncese s kratší dobou platnosti, než je doba platnosti dříve udělených koncesí. |
2) |
Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |
(1) Úř. věst. C 138, 27.4.2015
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/12 |
Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. dubna 2016 – (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Frosinone – Itálie) – trestní řízení proti Antoniovi Paolu Contimu
(Věc C-504/15) (1)
(„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Totožné předběžné otázky - Články 49 SFEU a 56 SFEU - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - hazardní hry - Rozsudek Soudního dvora, který prohlásil vnitrostátní právní úpravu o koncesích pro výkon činnosti přijímání sázek za neslučitelnou s unijním právem - Změna uspořádání systému v důsledku nového zadávacího řízení - Bezúplatné postoupení užití vlastněného hmotného a nehmotného majetku, který tvoří síť provozování her a sběr sázek - Omezení - Naléhavé důvody obecného zájmu - Přiměřenost“)
(2016/C 270/15)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale di Frosinone
Účastník původního trestního řízení
Antonio Paolo Conti
Výrok
Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení, o které se jedná ve věci v původním řízení, které ukládá koncesionáři, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování a sběru hry, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
(1) Úř. věst. C 406, 7.12.2015.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/13 |
Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 7. dubna 2016 – (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Frosinone – Itálie) – trestní řízení proti Paola Tonachella
(Věc C-8/16) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Totožné předběžné otázky - Články 49 SFEU a 56 SFEU - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Hazardní hry - Rozsudek Soudního dvora, který prohlásil vnitrostátní právní úpravu o koncesích pro výkon činnosti přijímání sázek za neslučitelnou s unijním právem - Změna uspořádání systému v důsledku nového koncesního řízení - Bezúplatné postoupení užívacího práva k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek - Omezení - Naléhavé důvody obecného zájmu - Proporcionalita“)
(2016/C 270/16)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale di Frosinone
Účastník původního trestního řízení
Paola Tonachella
Výrok
Články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu omezujícímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, které ukládá koncesionáři hazardních her, aby bezúplatně převedl užívací právo k vlastněnému hmotnému a nehmotnému majetku, který tvoří síť provozování her a přijímání sázek, v případě ukončení činnosti z důvodu uplynutí doby platnosti koncese, jestliže toto omezení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle skutečně sledovaného tímto ustanovením, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/13 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 4. června 2015 The Royal County of Berkshire Polo Club Ltd proti rozsudku Tribunálu (devátého senátu) vydanému dne 26. března 2015 ve věci T-581/13, Royal County of Berkshire Polo Club v. OHIM
(Věc C-278/15 P)
(2016/C 270/17)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Royal County of Berkshire Polo Club Ltd (zástupce: J. Maitland-Walker, Solicitor)
Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
Usnesením ze dne 14. ledna 2016 Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl, že kasační opravný prostředek je nepřípustný.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/14 |
Kasační opravný prostředek podaný Best-Lock (Europe) Ltd dne 17. srpna 2015 proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 16. června 2015 ve věci T-395/14, Best-Lock (Europe) v. EUIPO
(Věc C-451/15 P)
(2016/C 270/18)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Best-Lock (Europe) Ltd (zástupce: J. Becker, Rechtsanwalt)
Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Usnesením ze dne 14. dubna 2016 Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl, že kasační opravný prostředek je nepřípustný.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/14 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 17. srpna 2015 Best-Lock (Europe) Ltd proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 16. června 2015 ve věci T-396/14, Best-Lock (Europe) v. EUIPO
(Věc C-452/15 P)
(2016/C 270/19)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Best-Lock (Europe) Ltd (zástupce: J. Becker, Rechtsanwalt)
Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Usnesením ze dne 14. dubna 2016 Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl, že je kasační opravný prostředek nepřípustný.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/14 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 7. září 2015 Nanu-Nana Joachim Hoepp GmbH & Co. KG proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 9. července 2015 ve věci T-89/11, Nanu-Nana Joachim Hoepp v. EUIPO
(Věc C-479/15 P)
(2016/C 270/20)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Nanu-Nana Joachim Hoepp GmbH & Co. KG (zástupci: A. Nordemann, Rechtsanwalt, M.C. Maier, Rechtsanwalt)
Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Usnesením ze dne 14. dubna 2016 Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl, že kasační opravný prostředek je nepřípustný.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/15 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 10. září 2015 KS Sports IPCo GmbH, právní nástupkyně BH Stores BV, proti rozsudku Tribunálu (sedmého rozšířeného senátu) vydanému dne 2. července 2015 ve věci T-657/13, KS Sports v. EUIPO
(Věc C-480/15 P)
(2016/C 270/21)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: KS Sports IPCo GmbH, právní nástupkyně BH Stores BV (zástupci: T. Dolde, Rechtsanwalt, M. Hawkins, Solicitor, P. Homann, Rechtsanwalt)
Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl usnesením ze dne 14. dubna 2016, že kasační opravný prostředek je nepřípustný.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/15 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 10. listopadu 2015 Monster Energy Company proti usnesení Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 9. září 2015 ve věci T-633/14, Monster Energy v. EUIPO
(Věc C-602/15 P)
(2016/C 270/22)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Monster Energy Company (zástupce: P Brownlow, Solicitor)
Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Usnesením ze dne 4. května 2016 Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl, že je kasační opravný prostředek nepřípustný.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/15 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 10. listopadu 2016 společností Monster Energy Company proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 9. září 2015 ve věci T-666/14, Monster Energy v. EUIPO
(Věc C-603/15 P)
(2016/C 270/23)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Monster Energy Company (zástupce: P. Brownlow, Solicitor)
Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Usnesením ze dne 4. května 2016 Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl, že odvolání je nepřípustné.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/16 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 30. listopadu 2015 August Storck KG proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 25. září 2015 ve věci T-366/14, August Storck v. EUIPO
(Věc C-636/15 P)
(2016/C 270/24)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: August Storck KG (zástupce: N. Gregor, Rechtsanwalt)
Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Usnesením ze dne 11. května 2016 Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl, že kasační opravný prostředek je nepřípustný.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/16 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 21. ledna 2016 společností Matratzen Concord GmbH proti rozsudku Tribunálu (devátého senátu) vydanému dne 19. listopadu 2016 ve věci T-526/14, Matratzen Concord GmbH v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)
(Věc C-35/16 P)
(2016/C 270/25)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Matratzen Concord GmbH (zástupce: I. Selting, advokát)
Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), Mariano Barranco Rodriguez, Pablo Barranco Schnitzler
Soudní dvůr Evropské unie (šestý senát) odmítl kasační opravný prostředek usnesením ze dne 28. dubna 2016 a rozhodl, že účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek ponese vlastní náklady řízení.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/16 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Najvyšším súdem Slovenskej republiky (Slovensko) dne 11. února 2016 – INGSTEEL spol. s r. o., Metrostav a. s. v. Úrad pre verejné obstarávanie
(Věc C-76/16)
(2016/C 270/26)
Jednací jazyk: slovenština
Předkládající soud
Najvyšší súd Slovenskej republiky
Účastníci původního řízení
Odvolatelky: INGSTEEL spol. s r. o., Metrostav a. s.
Žalovaný: Úrad pre verejné obstarávanie
Další účastník řízení: Slovenský futbalový zväz
Předběžné otázky
1) |
Lze takový postup vnitrostátního orgánu, který hospodářské a finanční předpoklady uchazeče v zadávacím řízení na zakázku s předpokládanou hodnotou 3 miliony eur vyhodnotil na základě uchazečem předloženého čestného prohlášení a bankovní informace, že účastník může čerpat ze zvláštního bankovního úvěru bez účelové vázanosti až do limitního rámce přesahujícího hodnotu zakázky, jako neprokázání soutěžní podmínky týkající se hospodářských a finančních předpokladů uchazeče, považovat za postup, který je v souladu s cílem článku 47, zejména jeho odst. 1 písm. a) a odstavcem 4, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES (1) ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby? |
2) |
Lze situaci na trhu s bankovními službami členského státu, kdy banka ve svém závazném úvěrovém příslibu podmiňuje poskytnutí finančních prostředků splněním podmínek pro poskytnutí úvěru uvedených v úvěrové smlouvě, jež v době zadávacího řízení nejsou blíže specifikovány, označit ve smyslu čl. 47 odst. 5 citované směrnice 2004/18/ES za oprávněný důvod, který neumožňuje uchazeči poskytnout doklady požadované veřejným zadavatelem, tedy že za této situace může prokázat své hospodářské a finanční předpoklady čestným prohlášením o existenci svého postačujícího úvěrového vztahu s bankou? |
3) |
Lze situaci nastalou v rámci soudního přezkumu rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro zadávání veřejných zakázek o vyloučení neúspěšného uchazeče a ve které byly jednotlivé zakázky úspěšným uchazečem již téměř zrealizovány, vyhodnotit jako objektivní překážku, která neumožňuje vnitrostátnímu soudu naplnit obsah ustanovení čl. 47 odst. 1 a 2 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3, 6, 7 a 8 směrnice Rady 89/665/EHS (2) ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce? |
(1) Úř. věst. 2004 L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132.
(2) Úř. věst. 1989 L 395, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 246.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/17 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 11. února 2016 Hewlett Packard Development Company LP proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 3. prosince 2015 ve věci T-628/14, Hewlett Packard Development Company v. EUIPO
(Věc C-77/16 P)
(2016/C 270/27)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Hewlett Packard Development Company LP (zástupci: T. Raab, H. Lauf, Rechtsanwalt)
Další účastník řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Usnesením ze dne 26. května 2016 Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl, že je kasační opravný prostředek nepřípustný.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/17 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (Dánsko) dne 25. února 2016 – N Luxembourg 1 v. Skatteministeriet
(Věc C-115/16)
(2016/C 270/28)
Jednací jazyk: dánština
Předkládající soud
Østre Landsret
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: N Luxembourg 1
Žalovaný: Skatteministeriet
Předběžné otázky
1. |
Musí být čl. 1 odst. 1 směrnice 2003/49/ES (1) ve spojení s jejím čl. 1 odst. 4 vykládán v tom smyslu, že společnost, která je rezidentem členského státu podle článku 3 této směrnice a která za takových okolností, jako jsou okolnosti v projednávané věci, získá úrok od dceřiné společnosti z jiného členského státu, je „skutečným vlastníkem“ tohoto úroku pro účely této směrnice?
|
2. |
Je podmínkou k tomu, aby se členský stát mohl dovolávat čl. 5 odst. 1 směrnice 2003/49/ES týkajícího se uplatnění vnitrostátních předpisů zamezujících daňovým únikům a zneužití daňových režimů nebo čl. 5 odst. 2 této směrnice, že dotyčný členský stát přijal zvláštní vnitrostátní předpis provádějící článek 5 této směrnice nebo že vnitrostátní právní úprava obsahuje obecná ustanovení či zásady týkající se daňových úniků a zneužití daňových režimů, které lze vykládat v souladu s článkem 5?
|
3. |
Je ustanovení ve smlouvě o zamezení dvojímu zdanění, která byla sepsána podle vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku, kterou uzavřely dva členské státy a podle níž je úrok zdaňován v závislosti na tom, zda je příjemce úroku považován za skutečného vlastníka úroku, smluvním ustanovením zamezujícím zneužití daňových režimů ve smyslu článku 5 směrnice 2003/49/ES? |
4. |
Jde o zneužívání daňového režimu atd. podle směrnice 2003/49/ES, pokud členský stát, jehož rezidentem je osoba, která úrok vyplácí, umožňuje odpočet úroku, zatímco členský stát, jehož rezidentem je osoba, která úrok přijímá, úrok nezdaňuje? |
5. |
Musí členský stát, který nehodlá uznat, že společnost v jiném členském státě je skutečným vlastníkem úroku, a tvrdí, že společnost v jiném členském státě je tzv. umělou prostřednickou společností, určit na základě směrnice 2003/49/ES či článku 10 ES, koho v takovém případě považuje za skutečného vlastníka? |
6. |
Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 2003/49/ES osvobozena od srážkové daně z úroku získaného od společnosti, která je rezidentem v druhém členském státě (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě zde má omezenou povinnost k dani z tohoto úroku, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES právní úpravě, podle níž tento druhý členský stát vyžaduje, aby společnost, která má povinnost zaplatit srážkovou daň (dceřiná společnost), zaplatila v případě prodlení s platbou srážkové daně úrok z prodlení ve vyšší úrokové sazbě, než je sazba úroku z prodlení, kterou tento členský stát stanoví pro pohledávky z korporační daně (včetně příjmu z úroků) za společností, která je rezidentem v tomtéž členském státě? |
7. |
Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 2003/49/ES osvobozena od srážkové daně z úroku získaného od společnosti, která je rezidentem v druhém členském státě (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě má v tomto státě omezenou povinnost k dani z tohoto úroku, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES (a subsidiárně článek 56 ES) jako celek či zvlášť takové právní úpravě, podle níž:
Soudní dvůr Evropské unie je žádán, aby odpověď na otázku 6 zahrnul do odpovědi na otázku 7. |
(1) Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států)Úř. věst. L 157, s. 49; Zvl. vyd. 09/01, s. 380).
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/20 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (Dánsko) dne 25. února 2016 – Skatteministeriet v. T Danmark
(Věc C-116/16)
(2016/C 270/29)
Jednací jazyk: dánština
Předkládající soud
Østre Landsret
Účastníci původního řízení
Žalobce: Skatteministeriet
Žalovaná: T Danmark
Předběžné otázky
1. |
Je podmínkou k tomu, aby se členský stát mohl dovolávat čl. 1 odst. 2 směrnice (1) týkajícího se použití vnitrostátních předpisů potlačujících daňové úniky a zneužívání daňových předpisů, že dotyčný členský stát přijal zvláštní vnitrostátní předpis provádějící čl. 1 odst. 2 směrnice nebo že vnitrostátní právní úprava obsahuje obecná ustanovení či zásady týkající se daňových úniků a zneužití daňových předpisů, které lze vykládat v souladu s čl. 1 odst. 2?
|
2. |
Je ustanovení ve smlouvě o zamezení dvojímu zdanění, která byla sepsána podle vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku, kterou uzavřely dva členské státy a podle níž jsou vyplacené dividendy zdaňovány v závislosti na tom, zda je příjemce dividend považován za skutečného vlastníka dividend, smluvním ustanovením, které zamezuje zneužívání daňových předpisů ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice? |
3. |
Odpoví-li Soudní dvůr na otázku 2 kladně, mají obsah pojmu „skutečný vlastník“ vymezit vnitrostátní soudy, nebo má být daný pojem při uplatnění směrnice 90/435/EHS vykládán tak, že je třeba pojmu, který je předmětem posouzení Soudního dvora EU, přisoudit v rámci unijního práva specifický význam? |
4. |
Odpoví-li Soudní dvůr na otázku 2 kladně a na otázku 3 odpoví tak, že není na vnitrostátních soudech, aby vymezily obsah pojmu „skutečný vlastník“, má se daný pojem vykládat tak, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu, jež za takových okolností, jaké nastaly v projednávané věci, získá dividendy od dceřiné společnosti z druhého členského státu, je „skutečným vlastníkem“ těchto dividend ve smyslu výkladu tohoto pojmu v rámci unijního práva?
|
5. |
Za předpokladu, že existují „vnitrostátní předpisy nezbytné k potlačení daňových úniků a zneužívání daňových předpisů“, viz čl. 1 odst. 2 směrnice 90/435/EHS, že společnost (A), která je rezidentem jednoho členského státu, vyplatila dividendy mateřské společnosti (B) z druhého členského státu, která je převedla své mateřské společnosti (C) se sídlem mimo EU/EHP, která obratem převedla finanční prostředky své mateřské společnosti (D), která má sídlo také mimo EU/EHP, že mezi prvně uvedeným státem a státem, ve kterém má sídlo společnost C, nebyla uzavřena žádná smlouva o zamezení dvojímu zdanění, že nebyla uzavřena žádná smlouva o zamezení dvojímu zdanění mezi prvně uvedeným státem a státem, ve kterém má sídlo společnost D, a že prvně uvedený stát by tedy podle svých právních předpisů nemohl uvalit srážkovou daň z dividend vyplacených společností A společnosti D, pokud by byla společnost D přímým vlastníkem společnosti A, dochází ke zneužívání daňových předpisů ve smyslu směrnice, takže společnost B není touto směrnicí chráněna? |
6. |
Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle čl. 1 odst. 2 směrnice 90/435/EHS osvobozena od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), brání článek 49 SFEU ve spojení s článkem 54 SFEU právní úpravě, podle které posledně uvedený členský stát zdaňuje dividendy mateřské společnosti, která je rezidentem druhého členského státu, přičemž dotyčný členský stát považuje rezidentní mateřské společnosti za jinak podobných okolností za osvobozené od daně z takových dividend? |
7. |
Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle čl. 1 odst. 2 směrnice 90/435/EHS osvobozena od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě zde má omezenou povinnost k dani z těchto dividend, brání článek 49 SFEU ve spojení s článkem 54 SFEU právní úpravě, podle níž tento druhý členský stát vyžaduje, aby společnost, která má povinnost srazit daň u zdroje (dceřiná společnost), zaplatila v případě prodlení s platbou srážkové daně úrok z prodlení ve vyšší úrokové sazbě, než je sazba úroku z prodlení, kterou tento členský stát stanoví pro pohledávky z korporační daně za společností, která je rezidentem téhož členského státu? |
8. |
Odpoví-li Soudní dvůr na otázku 2 kladně a na otázku 3 odpoví tak, že není na vnitrostátních soudech, aby vymezily obsah pojmu „skutečný vlastník“, a nelze-li na tomto základě považovat společnost (mateřskou společnost), která je rezidentem jednoho členského státu, za osvobozenou od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), podle směrnice 90/435/EHS, je posledně uvedený členský stát povinen podle směrnice 90/435/EHS nebo čl. 4 odst. 3 SEU určit, koho v takovém případě považuje za skutečného vlastníka? |
9. |
Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 90/435/EHS osvobozena od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), brání článek 49 SFEU ve spojení s článkem 54 SFEU (a subsidiárně článek 63 SFEU) jako celek či zvlášť takové právní úpravě, podle níž:
Soudní dvůr EU je žádán, aby odpověď na otázky 6 a 7 zahrnul do odpovědi na otázku 9. |
10. |
Za okolností, kdy:
brání článek 63 SFEU právní úpravě, podle které členský stát, ve kterém sídlí dceřiná společnost, zdaňuje předmětné dividendy, pokud má za to, že rezidentní společnosti, které splňují kapitálový požadavek stanovený ve směrnici 90/435/EHS, tj. že ve zdaňovacím období 2011 vlastní alespoň 10 % kapitálu ve společnosti vyplácející dividendy, jsou osvobozeny od daně z takových dividend? |
(1) Směrnice Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (Úř. věst. 1990, L 225, s. 6; Zvl. vyd. 09/01, s. 147).
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/22 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (Dánsko) dne 25. února 2016 – Skatteministeriet v. Y Denmark Aps
(Věc C-117/16)
(2016/C 270/30)
Jednací jazyk: dánština
Předkládající soud
Østre Landsret
Účastníci původního řízení
Žalobce: Skatteministeriet
Žalovaná: Y Denmark Aps
Předběžné otázky
1. |
Je podmínkou k tomu, aby se členský stát mohl dovolávat čl. 1 odst. 2 směrnice (1) týkajícího se použití vnitrostátních předpisů nezbytných k potlačení daňových úniků a zneužívání daňových předpisů, že dotyčný členský stát přijal zvláštní vnitrostátní předpis provádějící čl. 1 odst. 2 směrnice nebo že vnitrostátní právní úprava obsahuje obecná ustanovení či zásady týkající se daňových úniků a zneužití daňových předpisů, které lze vykládat v souladu s čl. 1 odst. 2?
|
2. |
Je ustanovení ve smlouvě o zamezení dvojímu zdanění, která byla sepsána podle vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku, kterou uzavřely dva členské státy a podle níž jsou vyplacené dividendy zdaňovány v závislosti na tom, zda je příjemce dividend považován za skutečného vlastníka dividend, smluvním ustanovením, které zamezuje zneužívání daňových předpisů ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice?
|
3. |
Odpoví-li Soudní dvůr na otázku 2 kladně, mají obsah pojmu „skutečný vlastník“ vymezit vnitrostátní soudy, nebo má být daný pojem při uplatnění směrnice 90/435/EHS vykládán tak, že je třeba pojmu, o kterém má rozhodnout Soudní dvůr EU, přisoudit v rámci unijního práva specifický význam? |
4. |
Odpoví-li Soudní dvůr na otázku 2 kladně a na otázku 3 odpoví tak, že není na vnitrostátních soudech, aby vymezily obsah pojmu „skutečný vlastník“, má se daný pojem vykládat tak, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu, jež za takových okolností, jaké nastaly v projednávané věci, získá dividendy od dceřiné společnosti z druhého členského státu, je „skutečným vlastníkem“ těchto dividend ve smyslu výkladu tohoto pojmu v rámci unijního práva?
|
5. |
Za předpokladu, že existují „vnitrostátní předpisy nezbytné k potlačení daňových úniků a zneužívání daňových předpisů“, viz čl. 1 odst. 2 směrnice 90/435/EHS, že společnost (A), která je rezidentem jednoho členského státu, vyplatila dividendy mateřské společnosti (B) z druhého členského státu, která je převedla své mateřské společnosti (C) se sídlem mimo EU/EHP, která obratem převedla finanční prostředky své mateřské společnosti (D), která má sídlo také mimo EU/EHP, že mezi prvně uvedeným státem a státem, ve kterém má sídlo společnost C, nebyla uzavřena žádná smlouva o zamezení dvojímu zdanění, že nebyla uzavřena žádná smlouva o zamezení dvojímu zdanění mezi prvně uvedeným státem a státem, ve kterém má sídlo společnost D, a že prvně uvedený stát by tedy podle svých právních předpisů nemohl uvalit srážkovou daň z dividend vyplacených společností A společnosti D, pokud by byla společnost D přímým vlastníkem společnosti A, dochází ke zneužívání daňových předpisů ve smyslu směrnice, takže společnost B není touto směrnicí chráněna? |
6. |
Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle čl. 1 odst. 2 směrnice 90/435/EHS osvobozena od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES (či článek 56 ES) právní úpravě, podle které posledně uvedený členský stát zdaňuje dividendy mateřské společnosti, která je rezidentem druhého členského státu, přičemž dotyčný členský stát považuje rezidentní mateřské společnosti za jinak podobných okolností za osvobozené od daně z takových dividend? |
7. |
Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle čl. 1 odst. 2 směrnice 90/435/EHS osvobozena od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě zde má omezenou povinnost k dani z těchto dividend, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES (či článek 56 ES) právní úpravě, podle níž tento druhý členský stát vyžaduje, aby společnost, která má povinnost srazit daň u zdroje (dceřiná společnost), zaplatila v případě prodlení s platbou srážkové daně úrok z prodlení ve vyšší úrokové sazbě, než je sazba úroku z prodlení, kterou tento členský stát stanoví pro pohledávky z korporační daně za společností, která je rezidentem téhož členského státu? |
8. |
Odpoví-li Soudní dvůr na otázku 2 kladně a na otázku 3 odpoví tak, že není na vnitrostátních soudech, aby vymezily obsah pojmu „skutečný vlastník“, a nelze-li na tomto základě považovat společnost (mateřskou společnost), která je rezidentem jednoho členského státu, za osvobozenou od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), podle směrnice 90/435/EHS, je posledně uvedený členský stát povinen podle směrnice 90/435/EHS nebo článku 10 ES určit, koho v takovém případě považuje za skutečného vlastníka? |
9. |
Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 90/435/EHS osvobozena od srážkové daně z dividend přijatých od společnosti, která je rezidentem druhého členského státu (dceřiná společnost), brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 (a subsidiárně článek 56 ES) jako celek či zvlášť takové právní úpravě, podle níž:
|
10. |
Za okolností, kdy:
|
(1) Směrnice Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (Úř. věst. 1990, L 225, s. 6; Zvl. vyd. 09/01, s. 147).
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/25 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (Dánsko) dne 25. února 2016 – X Denmark A/S v. Skatteministeriet
(Věc C-118/16)
(2016/C 270/31)
Jednací jazyk: dánština
Předkládající soud
Østre Landsret
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: X Denmark A/S
Žalovaný: Skatteministeriet
Předběžné otázky
1. |
Musí být čl. 1 odst. 1 směrnice 2003/49/ES (1) ve spojení s jejím čl. 1 odst. 4 vykládán v tom smyslu, že společnost, která je rezidentem členského státu podle článku 3 této směrnice a která za takových okolností, jako jsou okolnosti v projednávané věci, získá úrok od dceřiné společnosti z jiného členského státu, je „skutečným vlastníkem“ tohoto úroku pro účely této směrnice?
|
2. |
Je podmínkou k tomu, aby se členský stát mohl dovolávat čl. 5 odst. 1 směrnice týkajícího se uplatnění vnitrostátních předpisů zamezujících daňovým únikům a zneužití daňových režimů nebo čl. 5 odst. 2 této směrnice, že dotyčný členský stát přijal zvláštní vnitrostátní předpis provádějící článek 5 této směrnice nebo že vnitrostátní právní úprava obsahuje obecná ustanovení či zásady týkající se daňových úniků a zneužití daňových režimů, které lze vykládat v souladu s článkem 5?
|
3. |
Je ustanovení ve smlouvě o zamezení dvojímu zdanění, která byla sepsána podle vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku, kterou uzavřely dva členské státy a podle níž je úrok zdaňován v závislosti na tom, zda je příjemce úroku považován za skutečného vlastníka úroku, smluvním ustanovením zamezujícím zneužití daňových režimů ve smyslu článku 5 směrnice? |
4. |
Jde o zneužívání daňového režimu atd. podle směrnice 2003/49/ES, pokud členský stát, jehož rezidentem je osoba, která úrok vyplácí, umožňuje odpočet úroku, zatímco členský stát, jehož rezidentem je osoba, která úrok přijímá, úrok nezdaňuje? |
5. |
Vztahuje se směrnice 2003/49/ES na společnost, která je rezidentem Lucemburska a je založená a registrovaná podle lucemburského práva obchodních společností jako „société en commandite par actions“ (S. C. A.), která je též označovaná jako „société d’investissement en capital à risquè“ (SICAR) podle lucemburského zákona ze dne 15. června 2004 o společnostech investujících do rizikového kapitálu (SICAR)?
|
6. |
Musí členský stát, který nehodlá uznat, že společnost v jiném členském státě je skutečným vlastníkem úroku, a tvrdí, že společnost v jiném členském státě je tzv. umělou prostřednickou společností, určit na základě směrnice 2003/49/ES či článku 10 ES, koho v takovém případě považuje za skutečného vlastníka? |
7. |
Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 2003/49/ES osvobozena od srážkové daně z úroku získaného od společnosti, která je rezidentem v druhém členském státě (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě zde má omezenou povinnost k dani z tohoto úroku, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES právní úpravě, podle níž tento druhý členský stát vyžaduje, aby společnost, která má povinnost zaplatit srážkovou daň (dceřiná společnost), zaplatila v případě prodlení s platbou srážkové daně úrok z prodlení ve vyšší úrokové sazbě, než je sazba úroku z prodlení, kterou tento členský stát stanoví pro pohledávky z korporační daně (včetně příjmu z úroků) za společností, která je rezidentem v tomtéž členském státě? |
8. |
Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 2003/49/ES osvobozena od srážkové daně z úroku získaného od společnosti, která je rezidentem v druhém členském státě (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě má v tomto státě omezenou povinnost k dani z tohoto úroku, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES (a subsidiárně článek 56 ES) jako celek či zvlášť takové právní úpravě, podle níž:
Soudní dvůr Evropské unie je žádán, aby odpověď na otázku 7 zahrnul do odpovědi na otázku 8. |
(1) Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (Úř. věst. L 157, 26. 6. 2003, s. 49; Zvl. vyd. 09/01, s. 380).
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/27 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (Dánsko) dne 25. února 2016 – C Danmark I v. Skatteministeriet
(Věc C-119/16)
(2016/C 270/32)
Jednací jazyk: dánština
Předkládající soud
Østre Landsret
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: C Danmark I
Žalovaný: Skatteministeriet
Předběžné otázky
1. |
Musí být čl. 1 odst. 1 směrnice 2003/49/ES (1) ve spojení s jejím čl. 1 odst. 4 vykládán v tom smyslu, že společnost, která je rezidentem členského státu podle článku 3 této směrnice a která za takových okolností, jako jsou okolnosti v projednávané věci, získá úrok od dceřiné společnosti z jiného členského státu, je „skutečným vlastníkem“ tohoto úroku pro účely této směrnice?
|
2. |
Je podmínkou k tomu, aby se členský stát mohl dovolávat čl. 5 odst. 1 směrnice týkajícího se uplatnění vnitrostátních předpisů zamezujících daňovým únikům a zneužití daňových režimů nebo čl. 5 odst. 2 této směrnice, že dotyčný členský stát přijal zvláštní vnitrostátní předpis provádějící článek 5 této směrnice nebo že vnitrostátní právní úprava obsahuje obecná ustanovení či zásady týkající se daňových úniků a zneužití daňových režimů, které lze vykládat v souladu s článkem 5?
|
3. |
Je ustanovení ve smlouvě o zamezení dvojímu zdanění, která byla sepsána podle vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku, kterou uzavřely dva členské státy a podle níž je úrok zdaňován v závislosti na tom, zda je příjemce úroku považován za skutečného vlastníka úroku, smluvním ustanovením zamezujícím zneužití daňových režimů ve smyslu článku 5 směrnice? |
4. |
Musí členský stát, který nehodlá uznat, že společnost v jiném členském státě je skutečným vlastníkem úroku, a tvrdí, že společnost v jiném členském státě je tzv. umělou prostřednickou společností, určit na základě směrnice 2003/49/ES či článku 10 ES, koho v takovém případě považuje za skutečného vlastníka? |
5. |
Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 2003/49/ES osvobozena od srážkové daně z úroku získaného od společnosti, která je rezidentem v druhém členském státě (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě zde má omezenou povinnost k dani z tohoto úroku, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES právní úpravě, podle níž tento druhý členský stát vyžaduje, aby společnost, která má povinnost zaplatit srážkovou daň (dceřiná společnost), zaplatila v případě prodlení s platbou srážkové daně úrok z prodlení ve vyšší úrokové sazbě, než je sazba úroku z prodlení, kterou tento členský stát stanoví pro pohledávky z korporační daně (včetně příjmu z úroků) za společností, která je rezidentem v tomtéž členském státě? |
7. |
Pokud se má za to, že společnost, která je rezidentem jednoho členského státu (mateřská společnost), není podle směrnice 2003/49/ES osvobozena od srážkové daně z úroku získaného od společnosti, která je rezidentem v druhém členském státě (dceřiná společnost), a mateřská společnost v tomto druhém členském státě má v tomto státě omezenou povinnost k dani z tohoto úroku, brání článek 43 ES ve spojení s článkem 48 ES (a subsidiárně článek 56 ES) jako celek či zvlášť takové právní úpravě, podle níž:
Soudní dvůr Evropské unie je žádán, aby odpověď na otázku 5 zahrnul do odpovědi na otázku 6. |
(1) Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (Úř. věst. 2003, L 157, s. 49; Zvl. vyd. 09/01, s. 380).
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/29 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgerichts Berlin (Německo) dne 5. dubna 2016 – Romano Pisciotti v. Spolková republika Německo
(Věc C-191/16)
(2016/C 270/33)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Landgericht Berlin
Účastníci původního řízení
Žalobce: Romano Pisciotti
Žalovaná: Spolková republika Německo
Předběžné otázky
1) |
|
2) |
Pokud není ohledně styku členských států se Spojenými státy americkými v oblasti vydávání automaticky vyloučena působnost Smluv: Je třeba čl. 18 odst. 1 SFEU a relevantní judikaturu Soudního dvora, která k němu byla vydána, vykládat v tom smyslu, že členský stát neodůvodněně porušuje zákaz diskriminace vyplývající z čl. 18 odst. 1 SFEU, když na základě normy ústavního práva (v tomto případě: článek 16 odst. 2 první věta GG) v případě žádostí třetích zemí o vydání rozdílně zachází s vlastními státními příslušníky a se státními příslušníky jiných členských států EU tím, že vydává pouze cizí státní příslušníky? |
3) |
Pokud se potvrdí, že ve výše uvedených případech došlo k porušení obecného zákazu diskriminace vyplývajícího z čl. 18 odst. 1 SFEU: Má být judikatura Soudního dvora Evropské unie chápána v tom smyslu, že v případě, jako je ten projednávaný, kdy povolení vydávání ze strany příslušného orgánu povinně předchází kontrola zákonnosti v rámci soudního řízení, jehož výsledek je však pro orgán závazný pouze tehdy, když je vydání prohlášeno za nepřípustné, může jít o závažné porušení již v případě prostého porušení zákazu diskriminace vyplývajícího z čl. 18 odst. 1 SFEU, anebo se vyžaduje zjevné porušení? |
4) |
Pokud se zjevné porušení nevyžaduje: Má být judikatura Soudního dvora Evropské unie vykládána v tom smyslu, že dostatečně závažné porušení je v případě, jako je ten projednávaný, třeba vyloučit již proto, že v případě neexistence judikatury Soudního dvora týkající se konkrétní situace (v tomto případě: věcná působnost obecného zákazu diskriminace podle čl. 18 odst. 1 SFEU při styku v oblasti vydávání mezi členskými státy a Spojenými státy americkými) může nejvyšší vnitrostátní orgán výkonné moci za účelem odůvodnění svého rozhodnutí odkázat na soulad s rozhodnutími vnitrostátních soudů, která byla dříve vydána v téže věci? |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/30 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale ordinario di Torino (Itálie) dne 12. května 2016 – VCAST Limited v. R.T.I. SpA
(Věc C-265/16)
(2016/C 270/34)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale ordinario di Torino
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: VCAST Limited
Žalovaná: R.T.I. SpA
Předběžné otázky
1) |
Je vnitrostátní právní úprava, která podnikatelskému subjektu zakazuje, aby jednotlivcům poskytoval službu umožňující prostřednictvím videozáznamu na dálku způsobem tzv. cloud computing vyhotovit rozmnoženiny pro soukromé užití týkající se děl chráněných autorským právem, a to prostřednictvím jeho aktivního zásahu při vyhotovování záznamu a bez souhlasu nositele práva, slučitelná s právem Společenství, zvláště s čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (1) (jakož i se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (2) a se zakládající Smlouvou)? |
2) |
Je vnitrostátní právní úprava, která podnikatelskému subjektu umožňuje, aby jednotlivcům poskytoval službu umožňující prostřednictvím videozáznamu na dálku způsobem tzv. cloud computing vyhotovit rozmnoženiny pro soukromé užití týkající se děl chráněných autorským právem, i když to zahrnuje jeho aktivní zásah při vyhotovování záznamu, a to i v případě, že neexistuje souhlas nositele práva, za paušální odměnu pro nositele práva, který v zásadě podléhá režimu povinné licence, slučitelná s právem Společenství, zvláště s čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (jakož i se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu a se zakládající Smlouvou)? |
(2) „Směrnice o elektronickém obchodu“, Úř. věst. L 178, s. 1.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/31 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Helsingin hallinto-oikeus (Finsko) dne 25. května 2016 – A Oy
(Věc C-292/16)
(2016/C 270/35)
Jednací jazyk: finština
Předkládající soud
Helsingin hallinto-oikeus
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: A Oy
Další účastník řízení: Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö
Předběžné otázky
1. |
Brání článek 49 SFEU takové finské právní úpravě, podle níž v situaci, kdy tuzemská společnost převede aktiva provozovně, která se nachází v jiném členském státě, formou převodu podniku na společnost se sídlem v tomto členském státě a jako protiplnění obdrží nové podíly, přičemž převod aktiv je zdaněn okamžitě v roce, kdy se tento převod uskuteční, zatímco zdanění v obdobné vnitrostátní situaci se uskuteční teprve v okamžiku realizace? |
2. |
Jedná se o nepřímou či přímou diskriminaci, pokud Finsko uskuteční zdanění okamžitě v roce převodu podniku před tím, než došlo k realizaci zisku a ve vnitrostátních situacích teprve v okamžiku realizace? |
3. |
V případě kladné odpovědi na otázku 1 a 2, může potom omezení svobody usazování být odůvodněno naléhavými důvody veřejného zájmu nebo zachováním vnitrostátní daňové pravomoci? Je zakázané omezení v souladu se zásadou proporcionality? |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/32 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 26. května 2016 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 16. března 2016 ve věci T-586/14, Xinyi PV Products (Anhui) Holdings Ltd v. Evropská komise
(Věc C-301/16 P)
(2016/C 270/36)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche, L. Flynn, zmocněnci)
Další účastnice řízení: Xinyi PV Products (Anhui) Holdings Ltd
Návrhová žádání
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soud:
— |
zrušil rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 16. března 2016, oznámený Komisi dne 17. března 2016, ve věci T-586/14 Xinyi PV Products (Anhui) Holdings Ltd v. Komise; |
— |
zamítnul první část prvního žalobního důvodu uplatněného v žalobě podané v prvním stupni jako právně neopodstatněnou; |
— |
vrátil věc v druhé části prvního žalobního důvodu a druhé části čtvrtého žalobního důvodu uplatněných v žalobě podané v prvním stupni Tribunálu k novému posouzení; |
— |
určil, že o nákladech řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto později. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Komise tvrdí, že rozsudek, jenž je předmětem řízení o kasačním opravném prostředku, by měl být zrušen z následujících důvodů:
Zaprvé Tribunál nesprávně vyložil pojem „způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství“ z článku 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážka nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (1) o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství. Tento důvod je založen na pěti částech:
— |
První část: Opatření provádějící pětiletý plán se převádějí z bývalého systému netržního hospodářství |
— |
Druhá část: Podpora strategických oblastí obchodu („vybírání vítězů“) nepředstavuje v tržním hospodářství legitimní cíl |
— |
Třetí část: Dotace nejsou v tržním hospodářství neomezené, ale váží se k investici |
— |
Čtvrtá část: Prověřovaná opatření nejsou srovnatelná s protiprávní a neslučitelnou státní podporou zaznamenanou v Unii |
— |
Pátá část: Nesprávný výklad pojmu „netržní hospodářství“ |
Zadruhé je rozsudek stižen nedostatkem odůvodnění a rozporným odůvodněním.
Zatřetí se Tribunál dopustil několika procesních pochybení:
— |
První část: Tribunál rozhodl ve věci, o které neměl pravomoc rozhodnout (ultra vires), porušil dispoziční zásadu a porušil článek 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 44 odst. 1 a čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu, které byly platné v době předložení věci prvnímu stupni |
— |
Druhá část: Komise nebyla vyslechnuta k údajné srovnatelnosti státní podpory uvedené v rozsudcích citovaných v bodě 66 s prověřovanými opatřeními |
— |
Třetí část: Tribunál neodpověděl na argumenty Komise týkající se definice „netržního hospodářství“. |
(1) Nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/33 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court) (Spojené království) dne 30. května 2016 – American Express Co. v. The Lords Commissioners of Her Majesty’s Treasury
(Věc C-304/16)
(2016/C 270/37)
Jednací jazyk: angličtina
Předkládající soud
High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court)
Účastníci původního řízení
Navrhovatelka: American Express Co.
Odpůrci: The Lords Commissioners of Her Majesty’s Treasury, Diners Club International Limited, MasterCard Europe S.A.
Předběžné otázky
1) |
Je požadavek vyplývající z čl. 1 odst. 5 a čl. 2 odst. 18 nařízení (EU) 2015/751 (1) (dále jen „nařízení 2015/715“), podle něhož má být třístranné schéma platebních karet, které vydává karetní platební prostředky s partnerem v rámci společného označování („co-branding“) nebo prostřednictvím zástupce, považováno za čtyřstranné schéma platebních karet, použitelný jen v rozsahu, v němž takový partner v rámci společného označování nebo zástupce jedná jako „vydavatel“ ve smyslu čl. 2 odst. 2 a bodu 29 odůvodnění nařízení 2015/715 (tedy v případě, že má takový partner nebo zástupce smluvní vztah s plátcem, v jehož rámci se smluvně zavazuje poskytovat plátci platební prostředek za účelem iniciování a zpracování jeho karetních platebních operací)? |
2) |
V případě záporné odpovědi na první otázku, jsou čl. 1 odst. 5 a čl. 2 odst. 18 nařízení 2015/715 neplatné v rozsahu, v němž stanoví, že se taková ujednání považují za čtyřstranná schémata platebních karet, a to na základě:
|
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751 ze dne 29. dubna 2015 o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce (Úř. věst. L 123, s. 1).
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/34 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná First-tier Tribunal (Tax Chamber) (Spojené království) dne 30. května 2016 – Avon Cosmetics Ltd v. The Commissioners for Her Majesty's of Revenue and Customs
(Věc C-305/16)
(2016/C 270/38)
Jednací jazyk: angličtina
Předkládající soud
First-tier Tribunal (Tax Chamber)
Účastníci původního řízení
Navrhovatelka: Avon Cosmetics Ltd
Odpůrce: The Commissioners for Her Majesty's Revenue and Customs
Předběžné otázky
1. |
Jsou příslušná povolení, prováděcí právní předpisy a/nebo administrativní postup v rozporu s některými příslušnými právními předpisy a/nebo zásadami unijního práva, jestliže, v případě, kdy přímý prodejce prodává zboží (dále jen „propagační zboží“) neregistrovaným maloobchodním prodejcům nebo kdy neregistrovaný maloobchodní prodejce nakupuje zboží a služby od třetích osob (dále jen „zboží a služby od třetí osoby“), které neregistrovaní prodejci využívají na podporu své hospodářské činnosti spočívající v prodeji jiného zboží, které je rovněž nakupováno od přímého prodejce, a vztahuje se na něj administrativní postup přijatý na základě odchylky, naposledy povolené rozhodnutím Rady ze dne 24. května 1989 (89/534/EHS (1)) (dále jen „odchylka“), přímému prodejci ukládají, aby účtoval daň zaplacenou na výstupu z ceny, za kterou neregistrovaný maloobchodní prodejce prodává ostatní zboží, a to bez odpočtu DPH vzniklé neregistrovanému maloobchodnímu prodejci v souvislosti s tímto propagačním zbožím a/nebo zbožím a službami od třetí osoby? |
2. |
Mělo Spojené království, když požádalo Radu o povolení odchylky, povinnost informovat Komisi o tom, že tato odchylka by měla zahrnovat DPH zaplacené neregistrovanými maloobchodními prodejci v souvislosti s nákupem propagačního zboží a/nebo zboží a služeb od třetí osoby, které použili pro účely svého podnikání, a z toho plynoucí úpravu daně odrážející tuto neodpočitatelnou daň zaplacenou na vstupu nebo přeplatek daně zaplacené na výstupu? |
3. |
V případě kladné odpovědi na první a/nebo druhou otázku:
|
4. |
Má být podle článku 27 šesté směrnice (článek 395 směrnice 2006/112 o DPH) „nezaplacená daň“ kvalifikována jako čistá daňová ztráta (zohledňující daň zaplacenou na výstupu i daň zaplacenou na vstupu, odpočitatelnou v rámci struktury, která vede k neplacení daně) členského státu nebo jako hrubá daňová ztráta (zohledňující pouze daň zaplacenou na výstupu v rámci struktury, která vede k neplacení daně) členského státu? |
(1) Rozhodnutí Rady ze dne 24. května 1989, kterým se Spojenému království povoluje zavést ve vztahu k určitým dodávkám neregistrovaným maloobchodním prodejcům opatření odchylující se od článku 11 A odst. 1 písm. a) šesté směrnice 77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu (Úř. věst. L 280, s. 54)
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/36 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 8. června 2016 společností Eurallumina SpA proti rozsudku Tribunálu (prvního rozšířeného senátu) vydanému dne 22. dubna 2016 ve spojených věcech T-60/06 RENV II a T-62/06 RENV II, Eurallumina SpA v. Komise
(Věc C-323/16 P)
(2016/C 270/39)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Eurallumina SpA (zástupci: L. Martin Alegi, A. Stratakis, L. Philippou, Solicitors)
Další účastnice řízení: Italská republika, Evropská komise
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) navrhuje, aby Soudní dvůr:
— |
zrušil rozsudek; |
— |
zrušil rozhodnutí (1) v rozsahu, v němž nařizuje Italské republice zajistit navrácení podpory, nebo pokud se tak nestane, |
— |
vrátil věc zpět k Soudnímu dvoru; |
— |
uložil Komisi náhradu nákladů řízení. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Navrhovatelka uplatňuje jediný důvod kasačního opravného prostředku, který má pět částí, v rámci nějž tvrdí, že došlo k porušení unijního práva, zejména porušení zásady ochrany legitimního očekávání a povinnosti uvést odůvodnění. Konkrétní výtky navrhovatelky jsou tyto:
1. |
Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu rozsudku ze dne 10. prosince 2013, když měl za to, že je povinen rozhodnout, že legitimní očekávání společnosti Eurallumina skončilo zveřejněním rozhodnutí o zahájení řízení dne 2. října 2002. |
2. |
V důsledku tohoto pochybení Tribunál nesplnil samotný účel vrácení věci a neposoudil argumenty společnosti Eurallumina ohledně dalšího trvání jejího legitimního očekávání nebo je posoudil ve zkresleném právním rámci a nesprávně. |
3. |
Dokonce i ve zkresleném právním rámci se tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že nepřiměřené prodlení Komise při vedení šetření nemohlo vést ke vzniku legitimního očekávání společnosti Eurallumina, které brání navrácení podpory. |
4. |
Tribunál vykládá směrnici 2003/96 (2) contra legem, v rozporu s unijním právem a jeho výkladovými zásadami. |
5. |
Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl argumenty společnosti Eurallumina založené na jejích investicích v závodě na Sardinii. |
(1) Rozhodnutí Komise 2006/323/ES ze dne 7. prosince 2005, o osvobození minerálních olejů používaných jako palivo při výrobě oxidu hlinitého (aluminy) od spotřební daně v regionu Gardanne, v regionu Shannon a na Sardinii, které zavedly Francie, Irsko a Itálie (Úř. věst. 2006, L 119, s. 12)
(2) Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. L 283, s. 51; Zvl. vyd. 09/01, s. 405).
Tribunál
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/37 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 9. června 2016 – Magic Mountain Kletterhallen a další v. Komise
(Věc T-162/13) (1)
(„Státní podpora - Podpora na výstavbu a využití horolezeckých zařízení Deutscher Alpenverein eV - Rozhodnutí, kterým se podpory prohlašují za slučitelné s vnitřním trhem - Režim podpor - Podrobnější ekonomická analýza - Selhání trhu - Legitimní cíl obecného zájmu - Článek 108 odst. 2 a 3 SFEU - Závažné obtíže“)
(2016/C 270/40)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Magic Mountain Kletterhallen GmbH (Berlín, Německo), Kletterhallenverband Klever eV (Leipzig, Německo), Neoliet Beheer BV (Son, Nizozemsko) a Pedriza BV (Haarlem, Nizozemsko) (zástupci: původně M. von Oppen, A. Gerdung a R. Dreblow, poté M. von Oppen, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche a R. Sauer, zmocněnci)
Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Deutscher Alpenverein eV (Mnichov, Německo) a Deutscher Alpenverein, Sektion Berlin eV (Berlin, Německo) (zástupce: R. Geulen, advokát)
Předmět věci
Návrh podaný na základě článku 263 SFEU domáhající se zrušení rozhodnutí Komise C (2012) 8761 final ze dne 5. prosince 2012 o státní podpoře SA.33952 (2012/NN) – Německo – Horolezecká zařízení svazu Deutscher Alpenverein
Výrok rozsudku
1) |
Žaloba se zamítá. |
2) |
Magic Mountain Kletterhallen GmbH, Kletterhallenverband Klever eV, Neoliet Beheer BV a Pedriza BV nahradí společně náklady řízení vynaložené Evropskou komisí a ponesou vlastní náklady řízení. |
3) |
Deutscher Alpenverein eV a Deutscher Alpenverein, Sektion Berlin eV ponesou vlastní náklady řízení. |
(1) Úř. věst. C 147, 25. 5. 2013.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/38 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 9. června 2016 – Growth Energy a Renewable Fuels Association v. Rada
(Věc T-276/13) (1)
(„Dumping - Dovoz bioetanolu pocházejícího ze Spojených států - Konečné antidumpingové clo - Žaloba na neplatnost - Sdružení - Nedostatek bezprostředního dotčení členů - Nepřípustnost - Celostátní antidumpingové clo - Individuální zacházení - Výběr vzorku - Právo na obhajobu - Zákaz diskriminace - Povinnost náležité péče“)
(2016/C 270/41)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobci: Growth Energy (Washington, DC, Spojené státy) a Renewable Fuels Association (Washington) (zástupci: původně P. Vander Schueren, poté P. Vander Schueren a M. Peristeraki, advokáti)
Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: S. Boelaert, zmocněnkyně, původně ve spolupráci s B. Byrnem, solicitor, a G. Berrischem, advokátem, poté R. Bierwagenem a C. Hippem, advokáty)
Vedlejší účastníci podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: M. França a T. Maxian Rusche, zmocněnci) a ePURE, de Europese Producenten Unie van Hernieuwbare Ethanol (zástupci: O. Prost a A. Massot, advokáti)
Předmět věci
Návrh na částečné zrušení prováděcího nařízení Rady (EU) č. 157/2013 ze dne 18. února 2013 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz bioethanolu pocházejícího ze Spojených států amerických (Úř. věst. 2013, L 49, s. 10) v rozsahu, v němž se týká žalobců a jejich členů
Výrok rozsudku
1) |
Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 157/2013 ze dne 18. února 2013 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz bioethanolu pocházejícího ze Spojených států amerických se zrušuje v rozsahu, v němž se týká společností Patriot Renewable Fuels LLC, Plymouth Energy Company LLC, POET LLC a Platinum Ethanol LLC. |
2) |
Ve zbývající části se žaloba zamítá. |
3) |
Společnosti Growth Energy et Renewable Fuels Association, Rada Evropské unie, Evropská komise a sdružení ePURE, de Europese Producenten Unie van Hernieuwbare Ethanol ponesou vlastní náklady řízení. |
(1) Úř. věst. C 226, 3.8.2013.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/38 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 9. června 2016 – Marquis Energy v. Rada
(Věc T-277/13) (1)
(„Dumping - Dovoz bioethanolu pocházejícího ze Spojených států amerických - Konečné antidumpingové clo - Žaloba na neplatnost - Přímé dotčení - Přípustnost - Antidumpingové clo na vnitrostátní úrovni - Individuální zacházení - Výběr vzorků“)
(2016/C 270/42)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Marquis Energy LLC (Hennepin, Illinois, Spojené státy) (zástupci: původně P. Vander Schueren, poté P. Vander Schueren a M. Peristeraki, advokáti)
Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: S. Boelaert, zmocněnec, ve spolupráci s B. Byrne, solicitor a G. Berrisch, advokát, poté s R. Bierwagen a C. Hipp, advokáti)
Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: M. França a T. Maxian Rusche, zmocněnci) a ePURE, de Europese Producenten Unie van Hernieuwbare Ethanol (zástupci: O. Prost a A. Massot, advokáti)
Předmět věci
Návrh na částečné zrušení prováděcího nařízení Rady (EU) č. 157/2013 ze dne 18. února 2013 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz bioethanolu pocházejícího ze Spojených států amerických (Úř. věst. L 49, s. 10) v rozsahu, v němž se týká žalobkyně.
Výrok rozsudku
1) |
Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 157/2013 ze dne 18. února 2013 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz bioethanolu pocházejícího ze Spojených států amerických se zrušuje v rozsahu, v němž se týká Marquis Energy LLC. |
2) |
Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Marquis Energy. |
3) |
Evropská komise a ePURE, de Europese Producenten Unie van Hernieuwbare Ethanol ponesou vlastní náklady řízení. |
(1) Úř. věst. C 226, 3. 8. 2013.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/39 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 9. června 2016 – Itálie v. Komise
(Věc T-122/14) (1)
(„Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora, jímž bylo konstatováno nesplnění povinnosti státem - Penále - Rozhodnutí o určení výše penále - Metoda pro výpočet úroků použitelná na navrácení protiprávních podpor - Složený úrok“)
(2016/C 270/43)
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Italská republika (zástupci: G. Palmieri, zmocněnkyně, ve spolupráci s S. Fiorentino, avvocato dello Stato)
Žalovaná: Evropská komise (zástupci: V. Di Bucci, G. Conte a B. Stromsky, zmocněnci)
Předmět věci
Návrh založený na článku 263 SFEU a směřující ke zrušení rozhodnutí Komise C (2013) 8681 final ze dne 9. prosince 2013, kterým na základě rozsudku ze dne 17. listopadu 2011, Komise v. Itálie (C-496/09, EU:C:2011:740), Komise stanovila výši penále, které má Italská republika zaplatit za pololetí od 17. května do 17. listopadu 2012
Výrok rozsudku
1) |
Rozhodnutí Komise C (2013) 8681 final ze dne 6. prosince 2013 se zrušuje. |
2) |
Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení. |
(1) Úř. věst. C 102, 7.4.2014.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/40 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2016 – Fútbol Club Barcelona v. EUIPO – Kule (KULE)
(Věc T-614/14) (1)
(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie KULE - Starší národní slovní ochranné známky a proslulá ochranná známka CULE - Relativní důvody pro zamítnutí zápisu - Absence skutečného užívání starších ochranných známek - Článek 42 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 - Článek 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009“)
(2016/C 270/44)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Fútbol Club Barcelona (Barcelona, Španělsko) (zástupce: J. Carbonell Callicó, advokát)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: K. Zajfert a A. Folliard Monguiral, zmocněnci)
Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Kule LLC (New York, New York, Spojené státy americké) (zástupce: F. Rodgers, advokát)
Předmět věci
Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 18. června 2014 (věc R 2375/2013 4) týkajícímu se námitkového řízení mezi klubem Fútbol Club Barcelona a společností Kule.
Výrok
1. |
Žaloba se zamítá. |
2. |
Klubu Fútbol Club Barcelona se ukládá náhrada nákladů řízení. |
(1) Úř. věst. C 351, 6.10.2014.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/41 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 14. června 2016 – Staatliche Porzellan Manufaktur Meissen v. EUIPO – Meissen Keramik (MEISSEN)
(Věc T-789/14) (1)
(„Ochranná známka EU - Námitkové řízení - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie MEISSEN - Starší slovní a obrazové ochranné známky EU a národní ochranné známky MEISSEN, MEISSENER PORZELLAN, HAUS MEISSEN, Meissen a Meissener Porzellan - Relativní důvody pro zamítnutí - Neexistence nebezpečí záměny - Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 - Rozlišovací způsobilost a dobré jméno starší ochranné známky - Článek 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 - Skutečné užívání starších ochranných známek - Článek 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009 - Článek 15 odst. 1 nařízení č. 207/2009“)
(2016/C 270/45)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Staatliche Porzellan Manufaktur Meissen GmbH (Meissen, Německo) (zástupci: O. Spuhler a M. Geitz, advokáti)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: M. Fischer, zmocněnec)
Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice před Tribunálem: Meissen Keramik GmbH (Meissen) (zástupci: M. Vohwinkel a K. Gennen, advokáti)
Předmět věci
Žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 29. září 2014 (spojené věci R 1182/2013-4 a R 1245/2013-4) týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Staatliche Porzellan-Manufaktur Meissen a společností Meissen Keramik.
Výrok
1) |
Žaloba se zamítá. |
2) |
Společnost Staatliche Porzellan-Manufaktur Meissen GmbH ponese vlastní náklady řízení. |
(1) Úř. věst. C 127 ze dne 20.4.2015.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/41 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 14. června 2016 – Loops v. EUIPO (Tvar zubního kartáčku)
(Věc T-385/15) (1)
(„Ochranná známka Evropské unie - Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie - Trojrozměrná ochranná známka - Tvar zubního kartáčku - Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu - Nedostatek rozlišovací způsobilosti - Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009“)
(2016/C 270/46)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Loops, LLC (Dover, Delaware, Spojené státy) (zástupce: T. Schmidpeter, advokát)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: W. Schramek a A. Schifko, zmocněnci)
Předmět věci
Žaloba proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 30. dubna 2015 (věc R 1917/2014-2) týkajícímu se přihlášky trojrozměrného označení znázorňujícího tvar zubního kartáčku jako ochranné známky Evropské unie.
Výrok
1) |
Žaloba se zamítá. |
2) |
Společnosti Loops, LLC, se ukládá náhrada nákladů řízení. |
(1) Úř. věst. C 302, 14.9.2015.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/42 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 8. června 2016 – Monster Energy v. EUIPO (Znázornění symbolu míru)
(Věc T-583/15) (1)
(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie znázorňující symbol míru - Žádost o navrácení do původního stavu - Nedodržení lhůty k podání žaloby u Tribunálu“)
(2016/C 270/47)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Monster Energy Company (Corona, Kalifornie, Spojené státy) (zátupce: P. Brownlow, advokát)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: D. Gája, zmocněnec)
Předmět věci
Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 17. července 2015 (věc R 2788/2014-2), týkajícímu se přihlášky obrazového označení znázorňujícího symbol míru jako ochranné známky Evropské unie.
Výrok
1) |
Žaloba se zamítá. |
2) |
Společnosti Monster Energy Company se ukládá náhrada nákladů řízení. |
(1) Úř. věst. C 414, 14.12.2015.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/43 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 8. června 2016 – Monster Energy v. EUIPO (GREEN BEANS)
(Věc T-585/15) (1)
(„Ochranná známka Evropské unie - Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie GREEN BEANS - Žádost o navrácení do původního stavu - Nedodržení lhůty pro podání žaloby k Tribunálu“)
(2016/C 270/48)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Monster Energy Company (Corona, Kalifornie, Spojené státy americké) (zástupce: P. Brownlow, advokát)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupce: D. Gája, zmocněnec)
Předmět věci
Žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 22. července 2015 (věc R 3002/2014-2) týkajícímu se přihlášky slovní ochranné známky GREEN BEANS jako ochranné známky Evropské unie.
Výrok
1) |
Žaloba se zamítá. |
2) |
Společnosti Monster Energy Company se ukládá náhrada nákladů řízení. |
(1) Úř. věst. C 406, 7.12.2015.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/43 |
Usnesení Tribunálu ze dne 26. května 2016 – REWE Zentral v. EUIPO – Vicente Gandía Pla (MY PLANET)
(Věc T-362/14) (1)
(„Ochranná známka Evropské unie - Námitkové řízení - Zpětvzetí námitek - Nevydání rozhodnutí ve věci samé“)
(2016/C 270/49)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: REWE Zentral AG (Kolín nad Rýnem, Německo) (zástupci: M. Kinkeldey, S. Brandstätter a A. Wagner, advokáti)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: I. P. Harrington a P. Bullock, zmocněnci)
Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Vicente Gandia Pla, SA (Chiva, Španělsko)
Předmět věci
Žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 6. března 2014 (věc R 201/2013-1) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Vicente Gandía PIa SA a REWE Zentral AG.
Výrok
1. |
Ve věci samé již není důvodné rozhodnout. |
2. |
Společnosti REWE-Zentral AG se ukládá náhrada nákladů řízení. |
(1) Úř. věst. C 261, 11. 8. 2014.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/44 |
Usnesení Tribunálu ze dne 9. června 2016 – IREPA v. Komise a Účetní dvůr
(Věc T-825/14) (1)
(„Žaloba na neplatnost - Rybolov - Italský národní program shromažďování údajů o rybolovu za období 2009-2010 - Navrácení části záloh vyplacených žalobci - Předběžná zpráva Účetního dvora - Akt, který nelze napadnout žalobou - Přípravný akt - Předběžné informační dopisy - Výzva k úhradě - Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU - Neexistence bezprostředního dotčení - Nepřípustnost“)
(2016/C 270/50)
Jednací jazyk: italština
Účastníci řízení
Žalobce: Istituto di ricerche economiche per la pesca e l’acquacoltura – IREPA Onlus (Salerne, Itálie) (zástupce: F. Tedeschini, advokát)
Žalovaná: Evropská komise (zástupci: F. Moro, D. Nardi a K. Walkerová, zmocněnci) a Účetní dvůr Evropské unie (zástupci: N. Scafarto a L. Massocchi, zmocněnci)
Předmět věci
Návrh na základě článku 263 SFEU na zrušení rozhodnutí obsaženého ve výzvě k úhradě ze dne 30. září 2014 vydané Komisí k úhradě částky 458 347,35 euro, zprávy Účetního dvora ze dne 27. února 2013, dopisů Komise ze dne 12. července 2013 a 6. srpna 2014 a všech předcházejících, souvisejících nebo následných aktů, včetně aktů neznámých ovlivňujících majetkové právní poměry žalobce.
Výrok
1) |
Žaloba se odmítá jako nepřípustná. |
2) |
Istituto di ricerche economiche per la pesca e l’acquacoltura – IREPA Onlus ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí a Účetním dvorem Evropské unie. |
(1) Úř. věst. C 65, 23. 2. 2015.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/45 |
Usnesení Tribunálu ze dne 8. června 2016 – Kohrener Landmolkerei a DHG v. Komise
(Věc T-178/15) (1)
(„Režim zaručených tradičních specialit - Nařízení (EU) č. 1151/2012 - Dopis Komise oznamující příslušným vnitrostátním orgánům opožděné podání jejich námitky - Žaloba po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná“)
(2016/C 270/51)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Kohrener Landmolkerei GmbH (Penig, Německo) a DHG Deutsche Heumilchgesellschaft mbH (Frohburg, Německo) (zástupce: A. Wagner, advokát)
Žalovaná: Evropská komise (zástupci: J. Guillem Carrau a G. von Rintelen, zmocněnci)
Předmět věci
Návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí obsaženého v dopise ředitele ředitelství B „mnohostranné vztahy a politika jakosti“ generálního ředitelství Komise pro zemědělství a rozvoj venkova ze dne 9. února 2015, číslo Ares (2015)529719, oznamující příslušným německým orgánům, že podání jejich námitky dne 5. ledna 2015 na základě čl. 51 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2012, L 343, s. 1) bylo opožděné.
Výrok
1) |
Žaloba se zamítá jako po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná. |
2) |
Společnosti Kohrener Landmolkerei GmbH a DHG Deutsche Heumilchgesellschaft mbH ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí. |
(1) Úř. věst. C 245, 27. 7. 2015.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/45 |
Žaloba podaná dne 18. dubna 2016 – Grizzly Tools v. Komise
(Věc T-168/16)
(2016/C 270/52)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Grizzly Tools GmbH & Co. KG (Großostheim, Německo) (zástupce: H. Fischer, Rechtsanwalt)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/175 ze dne 8. února 2016 týkající se opatření přijatého Španělskem podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES, kterým se zakazuje uvádění typu vysokotlakého čističe na trh (Úř. věst. 2016, L 33, s. 12); |
— |
uložil žalované náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.
1. |
První žalobní důvod vycházející z porušení podstatných procesních náležitostí Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje povinnost uvést odůvodnění, která je stanovena v čl. 296 druhém pododstavci SFEU, neboť body odůvodnění jsou rozporuplné a nejasné. Napadené rozhodnutí rovněž porušuje zásadu, podle které má Komise povinnost řádného zjištění skutkového stavu. V bodě odůvodnění 4 uvedeného rozhodnutí Komise nesprávně uvádí, že žalobkyně odkazuje ve svém prohlášení o shodě na normu EN 60335-2-67:2009, což není přesné. |
2. |
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 11 směrnice 2006/42/ES (1) |
V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně považovala opatření o zákazu uvádění na trh, které bylo přijato Španělskem, za odůvodněné.
Španělské orgány a Komise totiž kvalifikovaly vysokotlaký čistič jako spotřebič dvojího užití, který může být používán nejen jako přenosný spotřebič, ale též jako ruční spotřebič. Z tohoto důvodu došly k závěru, že by měla být vyžadována přísnější norma ochrany, přestože vysokotlaký čistič nebyl určen k používání jako ruční spotřebič, a že používání tohoto spotřebiče jakožto ručního spotřebiče nebylo používáním v rozporu s podmínkami, jež lze důvodně předpokládat ve smyslu čl. 11 odst. 1 směrnice 2006/42.
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních a o změně směrnice 95/16/ES (Úř. věst. 2006, L 57, s. 24).
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/46 |
Žaloba podaná dne 3. května 2016 – Keturi kambariai v. EUIPO – Coffee In (coffee inn)
(Věc T-202/16)
(2016/C 270/53)
Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: UAB Keturi kambariai (Vilnius, Litva) (zástupce: R. Pumputienė, advokát)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Další účastnice řízení před odvolacím senátem: AS Coffee In (Tallin, Estonsko)
Údaje týkající se řízení před EUIPO
Přihlašovatelka sporné ochranné známky: Žalobkyně
Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie v tříbarevném černo-oranžovo-bílém provedení obsahující slovní prvek „coffee inn“ – Přihláška č. 11 475 233
Řízení před EUIPO: Námitkové řízení
Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 3. března 2016, ve věci R 137/2015-4
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
napadené rozhodnutí zrušil a v důsledku toho zamítl námitku a povolil zápis přihlašované ochranné známky; |
— |
uložil EUIPO a vedlejší účastnici náhradu nákladů tohoto řízení a řízení u odvolacího senátu. |
Dovolávané žalobní důvody
— |
Porušení čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009; |
— |
Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/47 |
Žaloba podaná dne 11. května 2016 – Hansen Medical v. EUIPO – Covidien (MAGELLAN)
(Věc T-222/16)
(2016/C 270/54)
Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Hansen Medical, Inc. (Mountain View, Kalifornie, Spojené státy) (zástupci: R. Kunze, Solicitor, G. Würtenberger, T. Wittmann, advokáti)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Covidien AG (Neuhausen am Rheinfall, Švýcarsko)
Údaje týkající se řízení před EUIPO
Majitelka sporné ochranné známky: Další účastnice v řízení před odvolacím senátem
Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka EU „MAGELLAN“ – Ochranná známka EU č. 5 437 711
Řízení před EUIPO: Řízení o prohlášení neplatnosti
Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 3. února 2016, ve spojených věcech R 3092/2014-2 a R 3118/2014-2
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
napadené rozhodnutí zrušil; |
— |
uložil EUIPO náhradu nákladů řízení. |
Dovolávaný žalobní důvod
— |
Porušení článku 15, čl. 51 odst. 1 písm. a), čl. 57 odst. 1, čl. 63 odst. 2, článků 64, 75, čl. 76 odst. 2 a článku 77 nařízení č. 207/2009. |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/48 |
Žaloba podaná dne 6. května 2016 – Pio De Bragança v. EUIPO – Ordem de São Miguel da Ala (QUIS UT DEUS)
(Věc T-229/16)
(2016/C 270/55)
Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: portugalština
Účastníci řízení
Žalobce: Duarte Pio De Bragança (Sintra, Portugalsko) (zástupce: J. Sardinha, advokát)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Další účastník řízení před odvolacím senátem: Ordem de São Miguel da Ala (Lisabon, Portugalsko)
Údaje týkající se řízení před EUIPO
Majitel sporné ochranné známky: Další účastník řízení před odvolacím senátem
Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka obsahující slovní prvek „quis ut deus“ – Ochranná známka Evropské unie č. 005747936
Řízení před EUIPO: Řízení o prohlášení úplného zrušení ochranné známky
Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 26. února 2016 ve věci R 621/2015-2.
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil napadené rozhodnutí a v důsledku toho prohlásil úplné zrušení sporné ochranné známky z důvodu neexistenci jejího řádného užívání, a to i v souvislosti s výrobky „kovové odznaky“ zařazenými do třídy 6; |
— |
uložil EUIPO náhradu nákladů řízení. |
Dovolávané žalobní důvody
Tato žaloba, ve které je namítáno porušení čl. 15 odst. 1 a čl. 51 odst. 1 písm. a) a odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství, byla podána na základě ustanovení článku 65 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2424 ze dne 16. prosince 2015, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství a nařízení Komise (ES) č. 2868/95, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství, a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 2869/95 o poplatcích placených Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory).
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/48 |
Žaloba podaná dne 14. května 2016 – Klyuyev v. Rada
(Věc T-240/16)
(2016/C 270/56)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobce: Andriy Klyuyev (Donetsk, Ukrajina) (zástupci: B. Kennelly a J. Pobjoy, Barristers, R. Gherson a T. Garner, Solicitors)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil Rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/318 ze dne 4. března 2016, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, jakož i prováděcí nařízení Rady (EU) 2016/311 ze dne 4. března 2016, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, v rozsahu, v němž se vztahují na žalobce; |
— |
podpůrně, určil, že (i) čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 (ve znění změn) a (ii) čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014 (ve znění změn) jsou v rozsahu, v němž se vztahují na žalobce, nepoužitelné z důvodu jejich protiprávnosti; |
— |
uložil Radě náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce šest žalobních důvodů.
1. |
První žalobní důvod na podporu návrhu na zrušení, vychází z toho, že Rada neurčila řádný právní základ pro napadená opatření.
|
2. |
Druhý žalobní důvod na podporu návrhu na zrušení vychází z porušení práv žalobce podle článku 6 vykládanému ve spojení s články 2a 3 SEU a články 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie tím, že Rada vycházela z toho, že soudní řízení na Ukrajině je v souladu se základními lidskými právy. |
3. |
Třetí žalobní důvod na podporu návrhu na zrušení vychází z toho, že Rada se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že byla splněna kritéria pro zařazení žalobce do čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 (ve znění změn) a čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014 (ve znění změn). |
4. |
Čtvrtý žalobní důvod na podporu návrhu na zrušení vychází z toho, že Rada porušila právo žalobce na obhajobu a právo na řádnou správu a účinnou soudní ochranu. Podle žalobce Rada pečlivě a nestranně nepřezkoumala, zda uváděné důvody, které mají ospravedlňovat jeho opětovné zařazení, byly řádně podložené s ohledem na jeho vyjádření předcházející opětovnému zařazení. |
5. |
Pátý žalobní důvod na podporu návrhu na zrušení vychází z toho, že Rada bez odůvodnění a nepřiměřeně porušila základní práva žalobce, včetně jeho práva na ochranu vlastnictví a dobré pověsti. Podle žalobce je dopad napadených opatření dalekosáhlý, jak pokud jde o jeho majetek, tak pokud jde o jeho celosvětovou pověst. Rada neprokázala, že zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů žalobce souvisí s nějakým legitimním cílem, nebo je jím odůvodněno, a tím spíše ani to, že je takovému cíli přiměřené. |
6. |
Šestý žalobní důvod na podporu námitky protiprávnosti vychází z toho, že pokud mají být čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 (ve znění změn) a čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014 (ve znění změn) v rozporu s argumenty uvedenými ve třetím žalobním důvodu vykládány tak, že zahrnují jakékoliv vyšetřování ze strany ukrajinského orgánu bez ohledu na to, zda existuje nějaké soudní rozhodnutí či řízení, které je jeho základem, nebo jej přezkoumává či dohlíží nad ním; nebo jakékoliv „zneužití pravomoci veřejného činitele za účelem neoprávněného zvýhodnění“ bez ohledu na to, zda existuje obvinění ze zneužití státních prostředků, kritérium zařazení by vzhledem k svévolné šíři a působnosti, které by vyplývaly z takového širokého výkladu, postrádalo řádný právní základ; nebo by bylo nepřiměřené cílům čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 a čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014. Tato ustanovení by tedy byla protiprávní. |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/50 |
Žaloba podaná dne 17. května 2016 – Stavytskyi v. Rada
(Věc T-242/16)
(2016/C 270/57)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobce: Edward Stavytskyi (Belgie) (zástupci: J. Grayston, Solicitor, P. Gjørtler, G. Pandey a D. Rovetta, advokáti)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil Rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/318 ze dne 4. března 2016, kterým se mění rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, jakož i prováděcí nařízení Rady (EU) 2016/311 ze dne 4. března 2016, kterým se provádí nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, v rozsahu, v němž tyto akty ponechávají žalobce na seznamu osob a subjektů, na které se vztahují tato omezující opatření; |
— |
uložil Radě náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce čtyři žalobní důvody.
1. |
První žalobní důvod vycházející z toho, že zařazení na seznam je protiprávní, jelikož postup zařazení byl změněn tak, že umožňuje zařazení na základě pouhého trestního řízení, aniž je nutné soudní rozhodnutí. |
2. |
Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Rada uvedla pouze nedostatečné a stereotypní odůvodnění, jelikož pouze zkopírovala text z právní úpravy upravující zařazení na seznam. |
3. |
Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Rada se dopustila zjevně nesprávného posouzení, jelikož neměla dostatečně pevný skutkový základ k zařazení žalobce na základě toho, že byl předmětem trestního řízení vedeného ukrajinskými orgány pro zneužití veřejných prostředků či majetku. |
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že opatření přijatá Radou nepředstavují ve vztahu k žalobci zahraničněpolitická opatření, nýbrž opatření v rámci mezinárodní spolupráce v trestním řízení, která tudíž byla přijata na nesprávném právním základě. |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/51 |
Žaloba podaná dne 13. května 2016 – Trasta Komercbanka a další v. ECB
(Věc T-247/16)
(2016/C 270/58)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobci: Trasta Komercbanka AS (Riga, Lotyšsko) a šest dalších (zástupci: O. Behrends, L. Feddern a M. Kirchner, advokáti)
Žalovaná: Evropská centrální banka
Návrhová žádání
Žalobci navrhují, aby Tribunál:
— |
zrušil rozhodnutí ECB ze dne 3. března 2016 o odebrání bankoví licence společnosti Trasta Komercbanka AS |
— |
uložil žalované náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobci šest žalobních důvodů.
1. |
První žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že ECB nepřezkoumala a neposoudila důkladně a nestranně všechny skutečnosti, mimo jiné tím, že nereagovala na okolnost, že informace a dokumenty předložené místním lotyšským regulačním orgánem nebyly správné. |
2. |
Druhý žalobní důvod založený na tvrzení, že ECB porušila zásadu proporcionality, jelikož neuznala, že byla k dispozici alternativní opatření. |
3. |
Třetí žalobní důvod založený na tvrzení, že ECB porušila zásadu rovného zacházení. |
4. |
Čtvrtý žalobní důvod založený na tvrzení, že ECB porušila článek 91 a bod 75 odůvodnění nařízení nařízení o jednotném mechanismu dohledu (1) a dopustila se zneužití pravomoci. |
5. |
Pátý žalobní důvod založený na tvrzení, že ECB porušila zásadu legitimního očekávání a právní jistoty. |
6. |
Šestý žalobní důvod založený na tvrzení, že ECB porušila procesní pravidla včetně právo být vyslechnut, právo na přístup ke spisu, právo na dostatečné odůvodnění rozhodnutí, čl. 83 odst. 1 rámcového nařízení o jednotném mechanismu dohledu (2) a právo na spravedlivé správní řízení. |
(1) Nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63)..
(2) Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví rámec spolupráce Evropské centrální banky s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu (nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu) (ECB/2014/17) (Úř. věst. L 141, 14.5.2014, s. 1).
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/52 |
Žaloba podaná dne 19. května 2016 – Walfood v. EUIPO – Romanov Holding (CHATKA)
(Věc T-248/16)
(2016/C 270/59)
Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: francouzština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Walfood SA (Lucemburk, Lucembursko) (zástupce: E. Cornu, advokát)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Romanov Holding, SL (La Moraleja, Španělsko)
Údaje týkající se řízení před EUIPO
Majitelka sporné ochranné známky: Žalobkyně
Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie obsahující slovní prvek „CHATKA“ – Ochranná známka Evropské unie č. 943670
Řízení před EUIPO: Řízení o prohlášení neplatnosti
Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 21. března 2016, ve věci R 150/2015-5
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
napadené rozhodnutí zrušil; |
— |
uložil žalovanému náhradu nákladů řízení. |
Dovolávaný žalobní důvod
— |
Porušení čl. 57 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009. |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/52 |
Žaloba podaná dne 25. května 2016 – Portugalsko v. Komise
(Věc T-261/16)
(2016/C 270/60)
Jednací jazyk: portugalština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Portugalská republika (zástupci: L. Inez Fernandes, M. Figueiredo, P. Estêvão a J. Saraiva de Almeida, zmocněnci)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) č. 2016417 ze dne 17. března 2016, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) v rozsahu, v němž vyloučilo z financování částku 385 762,22 eura odpovídající výdajům, které Portugalsko vykázalo v rámci zvláštní podpory upravené v článku 68 nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, v účetních rocích 2011, 2012 a 2013; |
— |
uložil Komisi náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.
1. |
První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 46 odst. 2 nařízení Komise č. 1122/2009 – dodržování ze strany portugalských orgánů všech norem týkajících se kontrol „dodatečných plateb na dojnici“ v rámci zvláštní podpory poskytnuté portugalskou vládou v souladu s článkem 68 nařízení č. 73/2009. |
2. |
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 31 odst. 2 nařízení Rady č. 1290/2005 z důvodu nesplnění požadavků stanovených Komisí v pokynech obsažených v dokumentu č. VI/5330/97 k uplatnění finanční opravy ve výši 2 %. |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/53 |
Žaloba podaná dne 25. května 2016 – Řecká republika v. Evropská komise
(Věc T-272/16)
(2016/C 270/61)
Jednací jazyk: řečtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Řecká republika (zástupci: G. Kanellopoulos, O. Tsirkinidou, Α. Vasilopoulou a D. Ntourntoureka)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/417 ze dne 17. března 2016, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), oznámené pod číslem C(2016) 1509 a vyhlášené v Úř. věst. L 75 ze dne 22. 3. 2016, s. 16:
|
— |
uložil Komisi náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně osm žalobních důvodů znějících na zrušení napadeného rozhodnutí.
Pokud jde konkrétně o paušální opravu v celkové výši 166 797 866,22 eur uplatněnou na výdaje vynaložené z titulu přímých podpor oddělených od produkce v letech podání žádosti 2012 a 2013, předkládá Řecká republika tři žalobní důvody znějící na zrušení napadeného rozhodnutí.
První žalobní důvod týkající se opravy uplatněné na rok podání žádosti 2012 vychází z nesprávného výkladu a použití čl. 2 odst. 2 nařízení č. 796/2004 (1) [a pozdějších ustanovení čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009 (2)].
Druhý žalobní důvod, který se rovněž týká opravy uplatněné na rok podání žádosti 2012, vychází z nesprávného výkladu a použití pokynů (dokument VI/5330/97) v souvislosti s podmínkami, jež musí být splněny pro uplatnění paušální opravy ve výši 25 % na rok 2012; v rámci tohoto žalobního důvodu je konkrétně tvrzeno, že Komise překročila meze své posuzovací pravomoci, čímž porušila zásadu proporcionality (první část), a že výpočet finanční opravy je nesprávný (druhá část).
Třetí žalobní důvod týkající se opravy uplatněné na rok podání žádosti 2013 vychází z toho, že uvedená oprava je protiprávní a zneužívající, dále z toho, že její odůvodnění je rozporné, neboť spočívá na nesprávném výkladu a použití pokynů (dokument VI/5330/97), a z porušení zásad řádné správy, proporcionality a non bis in idem a práva žalobkyně na obhajobu.
Pokud jde následně o finanční opravu v oblasti rozvoje venkova (EZFRV) Osy 1+3 – opatření zaměřená na investice (2007–2013), byly uplatněny čtyři žalobní důvody znějící na zrušení napadeného rozhodnutí.
Čtvrtý a pátý žalobní důvod týkající se opravy uplatněné z titulu opatření 125 vycházejí z neexistence právního základu, z nedostatku odůvodnění a z nesprávného skutkového zjištění, neboť řídící orgán vykonal své pravomoci v plném rozsahu a zcela v souladu s právem (čtvrtý žalobní důvod) a paušální finanční oprava 5 % na výdaje vynaložené za rozpočtový rok 2010 ve výši 506 480,19 eur byla uplatněna v rozporu s článkem 31 nařízení č. 1290/2005 (3) vzhledem k tomu, že tyto výdaje byly uskutečněny více než dvacet čtyři měsíců před písemným oznámením Komise členským státům o výsledcích kontrol.
Šestý žalobní důvod týkající se opravy uplatněné z titulu opatření 121 vychází z protiprávnosti rozhodnutí, neboť provedená oprava a za tím účelem použitá metoda výpočtu za pomoci analogického uplatnění článku 63 nařízení č. 809/2014 (4) jsou v rozporu s článkem 31 nařízení č. 1290/2005 a s pokyny (dokument Komise VI/5330/97) a vedou k výsledkům, které jsou ve srovnání s konstatovanými nedostatky nepřiměřené. Sedmý žalobní důvod, který je uplatňován podpůrně v souvislosti s týmž opatřením, vychází z neexistence právního základu, z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí a z porušení pokynů (dokument Komise VI/5330/97).
Osmý žalobní důvod vychází jednak z porušení článku 266 SFEU týkajícího se povinnosti Komise přijmout opatření vyplývající z rozsudku Tribunálu, jelikož tím, že Komise nevrátila Řecké republice částku 29 366 975,06 eur, nesplnila povinnosti vyplývající z rozsudku Tribunálu ve věci T-107/14, a jednak z porušení zásad řádné správy, právní jistoty a loajální spolupráce mezi Komisí a členskými státy.
(1) Nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (Úř. věst. L 141, s. 18).
(2) Nařízení Komise (ES) č. 1120/2009 ze dne 29. října 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu jednotné platby podle hlavy III nařízení Rady (ES) č. 73/2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (Úř. věst. L 316, s. 1).
(3) Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 209, s. 1).
(4) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 809/2014 ze dne 17. července 2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém, opatření pro rozvoj venkova a podmíněnost (Úř. věst. L 227, s. 69).
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/55 |
Žaloba podaná dne 30. května 2016 – Sun Media v. EUIPO – Meta4 Spain (METAPORN)
(Věc T-273/16)
(2016/C 270/62)
Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Sun Media Ltd (Central Hong Kong, Hong-Kong Special Administrative Region od China) (zástupce: A. Schnider, advokát)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Meta4 Spain, SA (Las Rozas, Španělsko)
Údaje týkající se řízení před EUIPO
Přihlašovatel sporné ochranné známky: Žalobkyně
Sporná ochranná známka: Slovní ochranná známka Evropské unie „METAPORN“ – Přihláška č. 11 819 281
Řízení před EUIPO: Námitkové řízení
Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 3. března 2016, ve spojených věcech R 653/2015-2 a R 674/2015-2
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil napadené rozhodnutí; |
— |
určil, že EUIPO a – v případě, že předloží písemné vyjádření – další účastnice řízení před EUIPO ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní v řízení před Tribunálem a v odvolacím řízení před EUIPO |
Dovolávané žalobní důvody
— |
porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009; |
— |
porušení článků 75 a násl. nařízení č. 207/2009; |
— |
porušení povinnosti EUIPO vykonávat svou pravomoc v souladu s obecnými zásadami práva Evropské unie. |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/56 |
Žaloba podaná dne 27. května 2016 – Saleh Thabet v. Rada
(Věc T-274/16)
(2016/C 270/63)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobce: Saleh Thabet (Káhira, Egypt) (zástupci: B. Kennelly a J. Pobjoy, Barristers a G. Martin a M. Rushton, Solicitors)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/411 ze dne 18. března 2016, kterým se mění rozhodnutí 2011/172/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě (Úř. věst. L 74, s. 40) v rozsahu, v jakém se týká žalobce; |
— |
konstatoval, že čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP ze dne 21. března 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě (Úř. věst. L 76, s. 63) a čl. 2 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 270/2011 ze dne 21. března 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě (Úř. věst. L 76, s. 4) se na žalobkyni neuplatní, a aby v důsledku toho zrušil rozhodnutí (SZBP) 2016/411 v rozsahu, v jakém se jí týká, |
— |
uložil Radě náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce šest žalobních důvodů.
1. |
Prvním žalobním důvodem tvrdí, že Rada neurčila právní základ čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2011/172/SZBP (dále jen „rozhodnutí“) a čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) č. 270/2011 (dále jen (nařízení“). Není prokázáno, že Rada jakýmkoli způsobem zohlednila právní základ čl. 1 odst. 1 rozhodnutí při přijetí napadeného rozhodnutí, bez ohledu na výslovnou povinnost tak učinit uloženou článkem 5 rozhodnutí. Skutečnost, že čl. 1 odst. 1 mohl mít platný právní základ při přijetí dne 21. března 2011, neposkytuje trvalý právní základ v roce 2016 či později. |
2. |
Druhým žalobním důvodem tvrdí porušení svého práva podle článku 6 SEU, ve spojení s články 2 a 3 SFEU a články 47 a 48 Listiny základní práv Evropské unie, způsobené domněnkou Rady, že soudní řízení v Egyptě respektuje základní lidská práva. |
3. |
Třetím žalobním důvodem tvrdí, že Rada se dopustila zjevně nesprávných posouzení, když měla za to, že byla splněna kritéria pro zařazení žalobce do čl. 1 odst. 1 rozhodnutí a čl. 2 odst. 1 nařízení. |
4. |
Čtvrtým žalobním důvodem tvrdí, že Rada neuvedla přiměřené důvody pro znovuzařazení žalobce. |
5. |
Pátým žalobním důvodem tvrdí, že Rada porušila jeho právo na obhajobu, právo na řádnou správu a právo na účinný soudní přezkum. Konkrétně Rada neprovedla pečlivý a nestranný přezkum opodstatněnosti důvodů pro znovuzařazení s ohledem na tvrzení žalobce před znovuzařazením. |
6. |
Šestým žalobním důvodem tvrdí, že Rada bez odůvodnění a nepřiměřeně porušila jeho základní práva včetně práva na ochranu majetku a práva na ochranu dobrého jména. Dopad rozhodnutí Rady (SZBP) č. 2016/411 na žalobkyni je dalekosáhlý, jak vůči jeho majetku, tak celosvětově vůči jeho dobrému jménu. Rada neprokázala, že zmrazení majetku a finančních zdrojů žalobce souvisí s jakýmkoli legitimním cílem, nebo že je takovým legitimním cílem odůvodněna, a už vůbec, že by bylo přiměřené takovému legitimnímu cíli. |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/57 |
Žaloba podaná dne 27. května 2016 – Mubarak a další v. Rada
(Věc T-275/16)
(2016/C 270/64)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobci: Gamal Mohamed Hosni Elsayed Mubarak (Káhira, Egypt), Alaa Mohamed Hosni Elsayed Mubarak (Káhira), Heidy Mahmoud Magdy Hussein Rasekh (Káhira), Khadiga Mahmoud El Gammal (Káhira) (zástupci: B. Kennelly a J. Pobjoy, Barristers a G. Martin a M. Rushton, Solicitors)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobci navrhují, aby Tribunál:
— |
zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/411 ze dne 18. března 2016, kterým se mění rozhodnutí 2011/172/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě (Úř. věst. 2016 L 74, s. 40), v rozsahu, v němž se uplatní na žalobce; |
— |
prohlásil, že se čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Rady 2011/172/SZBP ze dne 21. března 2011o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě (Úř. věst. 2011, L 76, s. 63) a čl. 2 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 270/2011 ze dne 21. března 2011 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci v Egyptě (Úř. věst. 2011, L 76, s. 4) nepoužijí v rozsahu, v němž se uplatňují na žalobce, a v důsledku toho zrušil rozhodnutí (SZBP) 2016/411 v rozsahu, v němž se uplatní na žalobce, |
— |
uložil Radě náhradu nákladů řízení vynaložených žalobci. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobci šest žalobních důvodů.
1. |
První žalobní důvod vychází z toho, že Rada nevymezila náležitý právní základ pro čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2011/172/SZBP (dále jen „rozhodnutí“) a čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) č. 270/2011 (dále jen „nařízení“). Neexistují důkazy o tom, že by Rada provedla při přijímání rozhodnutí (SZBP) 2016/411 jakýkoli přezkum čl. 1 odst. 1 rozhodnutí, přestože je tato povinnost výslovně zakotvena v článku 5 rozhodnutí. Skutečnost, že čl. 1 odst. 1 mohl mít platný právní základ v okamžiku, kdy byl poprvé dne 21. března 2011 přijat, nemůže tomuto ustanovení trvale poskytovat právní základ do roku 2016 či dále. |
2. |
Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Rada porušila práva žalobců podle článku 6 ve spojení s články 2 a 3 SEU a články 47 a 48 Listiny základních práv EU tím, že se domnívala, že soudní řízení v Egyptě je v souladu se základními lidskými právy. |
3. |
Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Rada dopustila zjevně chybného posouzení, pokud měla za to, že kritérium pro uvedení žalobců na seznam uvedené v čl. 1 odst. 1 rozhodnutí a čl. 2 odst. 1 nařízení, bylo naplněno. |
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že Rada neposkytla vhodné odůvodnění pro opětovné uvedení žalobců na seznamu. |
5. |
Pátý žalobní důvod vychází z toho, že Rada porušila práva žalobců na obhajobu, právo na řádnou správu a účinnou soudní ochranu. Rada zejména důsledně a nestranně neposoudila, zda dotčené důvody pro opětovné zařazení na seznam byly řádně odůvodněné s ohledem na vyjádření žalobců v době před opětovným zařazením na seznam. |
6. |
Šestý žalobní důvod vychází z toho, že Rada neodůvodněně či nepřiměřeně porušila základní práva žalobců, včetně jejich práva na ochranu vlastnictví a dobré pověsti. Dopad napadeného rozhodnutí na žalobce je dalekosáhlý, ať je z hlediska k jejich majetku, tak i jejich celosvětové dobré pověsti. Rada neprokázala, že by zmrazení majetku a ekonomických zdrojů žalobců souviselo s jakýkoli legitimním účelem či jím bylo odůvodněno, a dokonce ani to, že by tato opatření byla přiměřená s ohledem na takový účel. |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/58 |
Žaloba podaná dne 30 května 2016 – Inpost Paczkomaty v. Evropská komise
(Věc T-282/16)
(2016/C 270/65)
Jednací jazyk: polština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Inpost Paczkomaty sp. z o.o. (Krakow, Polsko) (zástupce: T. Proć, advokát)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil rozhodnutí Komise (EU) C(2015) 8236 ze dne 26. listopadu 2015 o státní podpoře SA.38869 (2014/N), kterou Polsko hodlá poskytnout ve prospěch podniku Poczta Polska jakožto úhradu čistých nákladů na povinnost poskytování všeobecné služby, která byla poskytována během let 2013 až 2015; |
— |
uložil žalované náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně sedm žalobních důvodů.
1. |
První žalobní důvod vychází jednak z porušení čl. 106 odst. 2 SFEU, neboť Komise měla nesprávně za to, že byly splněny požadavky části 2.6 bodu 19 rámce Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby, a dále z porušení pravidel Smlouvy, která se týkají oblasti veřejných zakázek, a konečně z nesprávného výkladu čl. 7 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby (Úř. věst. 1998, L 15, s. 14; zvl. vyd. 06/03, s. 71) (dále jen „poštovní směrnice“).
|
2. |
Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 106 odst. 2 SFEU, neboť Komise měla nesprávně za to, že byly splněny požadavky stanovené v části 2.2 bodu 14 a části 2.10 bodu 60 rámce Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby.
|
3. |
Třetí žalobní důvod vychází jednak z porušení čl. 106 odst. 2 SFEU, neboť Komise měla nesprávně za to, že byly splněny požadavky vyplývající z části 2.9 bodu 52 rámce Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby, a dále z porušení čl. 7 odst. 1, 3 a 5 poštovní směrnice.
|
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení čl. 7 odst. 1 poštovní směrnice, neboť Komise souhlasila s tím, aby byly náklady univerzální služby financovány prostřednictvím určitých výlučných práv, která budou udělena podniku Poczta Polska.
|
5. |
Pátý žalobní důvod vychází z porušení ustanovení článku 102 ve spojení s ustanoveními čl. 106 odst. 1 SFEU.
|
6. |
Šestý žalobní důvod vychází z porušení článku 16 a čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.
|
7. |
Sedmý žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí a porušení povinnosti uvést odůvodnění podle článku 296 SFEU.
|
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/60 |
Žaloba podaná dne 30. května 2016 – Inpost v. Komise
(Věc T-283/16)
(2016/C 270/66)
Jednací jazyk: polština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Inpost S.A. (Krakov, Polsko) (zástupce: W. Knopkiewicz, advokát)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil rozhodnutí Evropské komise (EU) C(2015) 8236 ze dne 26. listopadu 2015 o státní podpoře SA.38869 (2014/N), kterou Polsko zvažuje poskytnout společnosti Poczta Polska jako vyrovnání za čisté náklady vzniklé v letech 2013-2015 v souvislosti s povinností poskytovat všeobecné služby; |
— |
uložil žalované náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně sedm žalobních důvodů.
1. |
První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 106 odst. 2 Smlouvy, z nesprávného zjištění, že byly splněny požadavky bodu 19 (oddílu 2.6) Rámce [Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011)], z porušení zásad Smlouvy týkajících se zadávání veřejných zakázek a z nesprávného výkladu čl. 7 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby (Úř. věst. L 15, s. 14; dále jen „poštovní směrnice“)
|
2. |
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 106 odst. 2 Smlouvy a z nesprávného zjištění, že byly splněny požadavky bodu 14 (oddílu 2.2) a bodu 60 (oddílu 2.10) Rámce [Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011)]
|
3. |
Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 106 odst. 2 Smlouvy, z nesprávného zjištění, že byly splněny požadavky bodu 52 (oddílu 2.9) Rámce [Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011)], a z porušení čl. 7 odst. 1, 3 a 5 poštovní směrnice
|
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 poštovní směrnice, neboť Evropská komise akceptuje financování nákladů na všeobecnou službu prostřednictvím celé řady výlučných a zvláštních práv přiznaných společnosti Poczta Polska
|
5. |
Pátý žalobní důvod vycházející z porušení článku 102 Smlouvy ve spojení s jejím čl. 106 odst. 1
|
6. |
Šestý žalobní důvod vycházející z porušení článku 16 a čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie
|
7. |
Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí a z nedodržení povinnosti uvést odůvodnění podle článku 296 Smlouvy
|
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/61 |
Žaloba podaná dne 23. května 2016 – Gulli v. EUIPO – Laverana (Lybera)
(Věc T-284/16)
(2016/C 270/67)
Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina
Účastníci řízení
Žalobce: Diego Gulli (Janov, Itálie) (zástupci: M. Andreolini a F. Andreolini, advokáti)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)
Další účastnice řízení před odvolacím senátem: Laverana GmbH & Co.KG (Wennigsen, Německo)
Údaje týkající se řízení před EUIPO
Přihlašovatel sporné ochranné známky: Žalobce
Sporná ochranná známka: Obrazová ochranná známka Evropské unie obsahující slovní prvek „Lybera“ – Přihláška č. 12 155 743
Řízení před EUIPO: Námitkové řízení
Napadené rozhodnutí: Rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 17. března 2016, ve věci R 3219/2014-5
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
— |
napadené rozhodnutí zrušil; |
— |
uložil žalovanému náhradu nákladů řízení. |
Dovolávaný žalobní důvod
— |
Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/62 |
Žaloba podaná dne 30. května 2016 – Belgie v. Komise
(Věc T-287/16)
(2016/C 270/68)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobce: Belgické království (zástupci: J. C. Halleux a M. Jacobs, zmocněnci, ve spolupráci s É. Grégoirem a J. Mariani, advokáty)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/417 ze dne 17. března 2016 v rozsahu, v němž se tímto rozhodnutím vylučuje z financování Evropskou unií ve vztahu k Belgickému království částka 9 601 619,00 eur (rozpočtová položka 6701); |
— |
podpůrně zčásti zrušil uvedené rozhodnutí o vyloučení částky 9 601 619 eur z financování Společenstvím, a to v rozsahu, v němž zahrnuje částku 4 106 470,02 eur, kterou již EZZF obdržel dříve; |
— |
uložil Komisi náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.
1. |
První žalobní důvod vychází z porušení čl. 31 odst. 1 a čl. 32 odst. 8 nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. 2005, L 209, s. 1), neboť Komise neprokázala, že výdaj uskutečněný belgickou platební agenturou není v souladu s právem Společenství, a že neexistence zpětně získaných částek či nesrovnalost jsou důsledkem nesrovnalostí či nedbalosti, které lze přičíst Belgickému úřadu pro intervence a náhrady (Bureau d’intervention et de restitution belge, BIRB) |
2. |
Druhý, podpůrně uplatněný žalobní důvod vychází z porušení čl. 31 odst. 2 nařízení č. 1290/2005 a zásady proporcionality, neboť vyloučená částka neodpovídá významu zjištěného nesouladu a nebyl vzat ohled na finanční újmu, kterou Evropská unie utrpěla. |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/63 |
Žaloba podaná dne 3. června 2016 – Inox Mare v. Komise
(Věc T-289/16)
(2016/C 270/69)
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Inox Mare Srl (Rimini, Itálie) (zástupce: R. Holzeisen, advokát)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
zrušil Final Report OF/2013/0086/B1 THOR (2015) 40189 – 26.11.2015 z důvodu její zjevné protiprávnosti; |
— |
v důsledku toho zrušil Recommendation for action to be taken following an OLAF investigation THOR (2015) 4257 – 09.12.2015; |
— |
uložil žalované náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Tato žaloba směřuje proti napadeným aktům v rozsahu, v němž je v nich konstatováno, že žalobkyně po několik let neplatila clo a antidumpingové clo. Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že dovezla značné množství spojovacích prostředků z korozivzdorné oceli, přičemž spoléhala na správnost hromadného prohlášení filipínských celních orgánů ohledně údajného filipínského původu výrobků dodávaných dvěma filipínskými společnostmi, až do doby, kdy zjistila, že Evropská unie proti ní zahájila řízení o obcházení týkající se Filipín na základě podezření, že výše uvedené zboží bylo ve skutečnosti tchajwanského původu, a tudíž zasílané do Evropské unie přes Filipíny z Tchaj-wanu.
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.
1. |
První žalobní důvod vycházející z napadnutelnosti aktů, proti kterým žaloba směřuje, na základě článku 263 SFEU.
|
2. |
Druhý žalobní důvod vycházející z protiprávnosti napadených aktů.
|
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. 2013, L 248, s. 1).
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/64 |
Žaloba podaná dne 7. června 2016 – Fruits de Ponent v. Komise
(Věc T-290/16)
(2016/C 270/70)
Jednací jazyk: španělština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Fruits de Ponent, SCCL (Alcarràs, Španělsko) (zástupci: M. Roca Junyent, J. Mier Albert, R. Vallina Hoset, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
uložil Evropské komisi povinnost nahradit společnostem Escarp. S. C. P., Agropecuaria Sebcar, S. L., a Rusfal 2000, S. L., škodu, kterou utrpěly v důsledku jejího jednání a její nečinnosti v souvislosti s narušením trhů s broskvemi a nektarinkami v hospodářském roce 2014, a zejména přijetím nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 913/2014 a nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 932/2014; |
— |
uložil Evropské komisi povinnost uhradit:
|
— |
uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Předmětem této žaloby je náhrada škody údajně způsobené jednáním a nečinností Evropské komise, když v hospodářském roce 2014 došlo k narušení trhů s broskvemi a nektarinkami, a zejména, nikoli však výlučně, přijetím nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 913/2014 (1) a č. 932/2014 (2).
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně jediný žalobní důvod, ve kterém tvrdí, že jsou splněny podmínky stanovené unijní judikaturou k přiznání nároku na náhradu škody z titulu mimosmluvní odpovědnosti Evropské unie.
V této souvislosti zaprvé tvrdí, že se Komise svým jednáním a svou nečinností dopustila dostatečně závažného porušení norem, jejichž předmětem je přiznat jednotlivcům práva, jako je zásada povinnosti řádné péče, zásady poskytnutí pomoci a ochrany, zásada řádné správy, zakotvená v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, a v neposlední řadě zásada zákazu svévole.
Došlo k němu proto, že Komise při přijímání opatření k předejití narušení trhů s broskvemi a nektarinkami v létě 2014
— |
přijala krizový mechanismus, který sama předtím označila za nenáležitý a neúčinný, neboť organizace producentů jej nevyužívají, protože jsou příliš malé a nemají prostředky k jeho využití; |
— |
neobstarala si informace o trhu; |
— |
jednala bez obstarání si náležitých údajů o staženích; |
— |
zasáhla opožděně. |
Žalobkyně dále uvádí, že opatření týkající se spolufinancovaného stažení výrobků, propagace a bezplatného rozdělení byla objektivně nevhodná.
Tvrdí rovněž, že Komise porušila svou povinnost uvést odůvodnění.
Zadruhé tvrdí, že všem třem dotčeným společnostem byla způsobená skutečná a určitá škoda, která je navíc vyčíslitelná.
Zatřetí existuje mezi uvedenou škodou a protiprávním jednáním Komise příčinná souvislost.
(1) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 913/2014 ze dne 21. srpna 2014, kterým se stanoví dočasná mimořádná podpůrná opatření pro producenty broskví a nektarinek (Úř. věst. 2014, L 248, s. 1)
(2) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 932/2014 ze dne 29. srpna 2014, kterým se stanoví dočasná mimořádná podpůrná opatření pro producenty některého ovoce a zeleniny a kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 913/2014 (Úř. věst. 2014, L 259, s. 2).
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/66 |
Žaloba podaná dne 13. června 2016 – East West Consulting v. Komise
(Věc T-298/16)
(2016/C 270/71)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Žalobkyně: East West Consulting SPRL (Nandrin, Belgie) (zástupci: L. Levi a A. Tymen, avocats)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
— |
prohlásil žalobu za přípustnou a odůvodněnou; |
a v důsledku toho,
— |
rozhodl o vzniku mimosmluvní odpovědnosti Evropské komise; |
— |
uložil žalované nahradit újmu utrpěnou žalobkyní předběžně vyčíslenou na částku 496 000 euro; |
— |
každopádně uložil žalované náhradu veškerých nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.
1. |
První žalobní důvod vychází z dostatečně závažného porušení právních norem, kterého se Komise dopustila, když na základě rozhodnutí Komise 2008/969/ES, Euratom ze dne 16. prosince 2008 o systému včasného varování pro používání schvalujícími osobami Komise a výkonnými agenturami (Úř. věst. 2008, L 344, s. 125) aktivovala v systému včasného varování (EWS) výstrahu „W3b“ vůči žalobkyni na základě vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), přičemž identifikovala míru rizika spojeného s žalobkyní jako úspěšnou uchazečkou veřejné zakázky na služby týkající se projektu posílení boje proti nehlášené práci v Bývalé jugoslávské republice Makedonii. Tento žalobní důvod se dělí na pět částí:
|
2. |
Druhý žalobní důvod vychází z újmy utrpěné žalobkyní a z příčinné souvislosti mezi nesprávným jednáním Komise a touto újmou. |
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/67 |
Usnesení Tribunálu ze dne 6. června 2016 – Miejskie Przedsiębiorstwo Energetyki Cieplnej v. ECHA
(Věc T-560/12) (1)
(2016/C 270/72)
Jednací jazyk: polština
Předseda šestého senátu nařídil vyškrtnutí věci.
(1) Úř. věst. C 79, 16. 3. 2013.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/67 |
Usnesení Tribunálu ze dne 1. června 2016 – Laboratoire Nuxe v. EUIPO – NYX, Los Angeles (NYX)
(Věc T-537/14) (1)
(2016/C 270/73)
Jednací jazyk: angličtina
Předseda sedmého senátu nařídil vyškrtnutí věci.
(1) Úř. věst. C 329, 22.9.2014.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/67 |
Usnesení Tribunálu ze dne 31. května 2016 – Laboratorios Thea v. EUIPO – Sebapharma (Sebacur)
(Věc T-84/15) (1)
(2016/C 270/74)
Jednací jazyk: angličtina
Předseda osmého senátu nařídil vyškrtnutí věci.
(1) Úř. věst. C 118, 13. 4. 2015.
Soud pro veřejnou službu
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/68 |
Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (samosoudce) ze dne 14. června 2016 – Fernández González v. Komise
(Věc F-121/15) (1)
(„Veřejná služba - Dočasný zaměstnanec - Zaměstnanec zaměstnaný v kabinetu evropského komisaře - Přijetí dočasného zaměstnance na základě čl. 2 písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců - Podmínka přerušení všech forem zaměstnání u Komise po dobu šesti měsíců - Bod 3.2 nóty Komise D(2005) 18064 ze dne 28. července 2005 o přijímání dočasných zaměstnanců podle čl. 2 písm. b) a d) pracovního řádu ostatních zaměstnanců na stálá pracovní místa v případě nedostatku úspěšných kandidátů z výběrových řízení“)
(2016/C 270/75)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Elia Fernández González (Brusel, Belgie) (zástupci: M. Casado García-Hirschfeld a É. Boigelot, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise (zástupci): C. Berardis-Kayser a G. Berscheid, zmocněnci, D. Waelbroeck a A. Duron, advokáti)
Předmět věci
Návrh na zrušení rozhodnutí o odmítnutí kandidatury žalobkyně na pracovní místo, které bylo předmětem oznámení o volném pracovním místě COM/2014/2036, založeného na nedodržení podmínky přerušení smlouvy na dobu šesti měsíců před přijetím zaměstnance, který byl předtím zaměstnán v platové třídě AT2c, na základě nóty GŘ HR D(2005) 18064 ze dne 28. července 2005, jakož i na náhradu údajně utrpěné majetkové a nemajetkové újmy
Výrok rozsudku
1) |
Žaloba se zamítá. |
2) |
Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených Elií Fernández González. |
(1) Úř. věst. C 354, 26.10.2015, s. 57.
25.7.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 270/69 |
Rozsudek Soudu pro veřejnou službu (samosoudce) ze dne 10. června 2016 – HI v. Komise
(Věc F-133/15) (1)
(„Veřejná služba - Úředníci - Článek 11 služebního řádu - Povinnost loajality - Článek 11a - Střet zájmů - Úředník pověřený dohledem nad projektem financovaným Unií - Rodinný vztah mezi tímto úředníkem a zaměstnancem přijatým pro potřeby projektu společností pověřenou uvedeným projektem - Disciplinární řízení - Disciplinární opatření - Přeřazení do nižší platové třídy - Legální složení disciplinární komise - Povinnost uvést odůvodnění - Délka řízení - Přiměřená lhůta - Porušení práva na obhajobu - Zásada ne bis in idem - Zjevně nesprávné posouzení - Přiměřenost sankce - Polehčující okolnosti“)
(2016/C 270/76)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobce: HI (zástupkyně: M. Velardo, advokátka)
Žalovaná: Evropská komise (zástupkyně: C. Ehrbar a F. Simonetti, zmocněnkyně)
Předmět věci
Návrh na zrušení rozhodnutí Komise o uložení sankce trvalého přeřazení žalobce o dvě platové třídy níže na základě vyšetřování týkajícího se střetu zájmů a na náhradu údajně utrpěné nemajetkové újmy.
Výrok rozsudku
1) |
Žaloba se zamítá. |
2) |
HI ponese vlastní náklady řízení a nahradí všechny náklady řízení vynaložené Evropskou komisí. |
(1) Úř. věst. C 414, 14.12.2015, s. 45.