20.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 264/1

Zpravodaj:

José María ZUFIAUR NARVAIZA

1.1

EHSV souhlasí s potřebou přezkoumat současnou Evropskou bezpečnostní strategii z roku 2003, aby bylo možné reagovat na mezinárodní situaci, která se podstatně změnila. A coby poradní instituce evropských orgánů a zástupce organizované občanské společnosti se domnívá, že je nezbytné, aby byl konzultován během vypracovávání nové strategie a aby se tohoto procesu strukturovaným způsobem účastnila i samotná občanská společnost. Zastává názor, že přezkumy globální strategie by měly probíhat v kratších lhůtách, například každých pět let, přičemž by se přezkum shodoval s funkčním obdobím Parlamentu a Komise.

1.2

EU čelí krizi, jejímiž hlavními rysy jsou sociální dezintegrace, vzájemná závislost, slabost institucí a globální povaha nerovnosti. Vstoupili jsme do věku, kdy je sociální vyloučení jedním z hlavních faktorů konfliktů, u nichž je jasné, že vojenské zásahy nestačí.

1.3

Velké vření spojené se soutěžením v geopolitické a geoekonomické oblasti a naléhání některých mocností na rozdělení světa na sféry vlivu má dopady na strategický evropský model založený na spolupráci a pozitivní podmíněnosti, což vyžaduje její přizpůsobení.

1.4

Dle názoru EHSV budou Evropané v tak složitém mezinárodním prostředí schopni bránit své hodnoty a zájmy, pouze pokud jejich cíle, politiky a prostředky budou jednotnější. Zahraniční politika začíná doma, neboť pouto mezi domácími a zahraničními politikami je nepřerušitelné.

1.5

Evropští občané se zbaví své současné nespokojenosti, budou se cítit Evropany a přijmou závazek, který představuje Evropská unie, pouze tehdy, pokud EU změní směr a stane se subjektem prosazujícím bezpečnost, svobodu a prosperitu (coby obránce rovnosti) v Evropě a ve zbytku světa.

1.6

Je nezbytné zvýšit evropskou politickou integraci, aby bylo možné usilovat o suverenitu v globalizovaném světě, přijímat rozhodnutí, která obnoví entusiasmus ohledně evropského projektu a obnovené společenské smlouvy, a řešit demokratický deficit.

1.7

Zahraniční politika i společná bezpečnostní a obranná politika, na něž by bylo vhodné uvolnit více prostředků, vyžadují použití flexibilnějších metod práce, které budou současně více koordinovány mezi členskými státy a evropskými orgány.

1.8

Obrana EU vyžaduje užší koordinaci a společné plánování směřující k evropské obranné unii. K tomu je potřeba navýšit financování, rozvíjet evropský obranný průmysl a předejít zdvojování výdajů prostřednictvím sdružování a sdílení (pooling and sharing). V tomto smyslu je zásadní lepší veřejná správa, pevná institucionální struktura a podpora velkých společných projektů. Nesmí se však ohrozit transatlantické vztahy a úzká spolupráce s aliancemi a orgány, jejichž členy je většina členských států EU, zejména NATO.

1.9

EHSV se domnívá, že priority nové globální strategie by měly být následující: a) posílení přístupových snah kandidátských zemí, zejména zemí západního Balkánu, a stabilizace východního a jižního sousedství, a to i prostřednictvím reakcí na migrační a uprchlické proudy, b) podpora výkonnější, účinnější a viditelnější společné bezpečnostní a obranné politiky opírající se o pevnou a jasněji definovanou evropskou technologickou a průmyslovou základnu obrany, c) posílení účinného a reformovaného mnohostranného systému bezpečnostní, socioekonomické a rozvojové správy, d) podpora obchodu a investic. Tyto priority by měly být prostoupeny dvěma průřezovými rozměry: udržitelným rozvojem v širokém pojetí a posílením organizací občanské společnosti.

1.10

EU by se svou tradiční preventivní a vícestrannou diplomacií měla být normativní a konstruktivní mocností, která bude podporovat inkluzivní správu a vsadí na účast nově se rozvíjejících ekonomik ve vícestranných institucích.

1.11

EU, která byla vytvořena za účelem upevnění míru v Evropě, musí mít jako hlavní cíl své globální strategie udržení a podporu míru. K tomu je klíčová bezpečnostní a obranná politika, diplomatická činnost a úloha občanské společnosti.

1.12

V souvislosti s uprchlickou krizí považuje EHSV za životně důležité, aby EU měla společnou uprchlickou, azylovou a migrační politiku, kterou by prováděla jediná evropská instituce, což by zaručilo, že evropské státy budou svou odpovědnost přijímat společně, proporčně a solidárně.

1.13

EHSV se domnívá, že je třeba zavést změny v systému přidělování evropských fondů na rozvoj, aby tyto fondy byly pružnější, víceúčelovější a lépe přizpůsobené konkrétním okolnostem.

1.14

Soubor obchodních megadohod, které se vyjednávají nebo jsou v procesu ratifikace, získává nad rámec svých čistě obchodních aspektů nesporný geopolitický rozměr. Hlavní složkou budoucí globální strategie EU bude řešení geopolitického dopadu tohoto typu dohod, posílení jejích vícestranných vztahů a předcházení napětí mezi obchodními bloky. A protože mají tyto dohody dopad na životní styl, je podle EHSV nezbytné věnovat pozornost souvisejícím požadavkům a obavám občanské společnosti a občanů obecně.

1.15

Pro provádění zahraniční a bezpečnostní politiky EU je podle názoru EHSV zásadní posílení občanské společnosti, její činnosti a vztahů souběžných s diplomatickou činností. EHSV je proto zastáncem toho, aby byl tento důležitý prvek výslovně zaveden do SZBP jako jeden z jejích prioritních cílů.

1.16

Domníváme se, že EHSV má coby poradní instituce evropských orgánů a zástupce všech velkých organizací organizované občanské společnosti členských států nejlepší předpoklady pro to, aby byl klíčovým partnerem evropských orgánů podílejících se na společné zahraniční a bezpečnostní politice EU, tj. zejména Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a Evropské komise.

1.17

Proto EHSV navrhuje prozkoumat společně uvedené priority a způsob, jak formalizovat spolupráci mezi ESVČ a EHSV.

1.18

EHSV nabízí ESVČ pomoc při vypracování hodnotící zprávy o současné účasti občanské společnosti v oblasti evropské zahraniční politiky.

1.19

Navrhujeme, aby se v EHSV pořádalo výroční slyšení k zahraniční a bezpečnostní politice, jehož by se účastnila vysoká představitelka a hlavní evropské organizace občanské společnosti.

2.1

EHSV poukazuje na to, že je zapotřebí strategie, která by zahrnula všechny nástroje vnější činnosti EU, včetně nástrojů v oblasti bezpečnosti a obrany, do soudržného a aktualizovaného obecného rámce. Proto je nezbytné změnit cíle, priority, zájmy a nástroje evropské vnější činnosti a použít celistvý pohled, který překoná dílčí přístupy a odpor států a posílí koordinaci a flexibilitu (1)  (2).

2.2

Navzdory velkému sociálnímu pokroku, kterého bylo dosaženo v různých aspektech zahrnutých do rozvojových cílů tisíciletí, naznačují jiné jevy, jako je ztráta váhy Západu, upevnění nově se objevujících mocností, rostoucí dopad informačních technologií, demografické tendence a větší nerovnost, složitější světový geopolitický kontext, v němž se pokrok modelu založeného na vlastních normách a hodnotách otevřených společností setká s větším odporem. K tomu dochází v rámci vícestranných institucí, které se nepřizpůsobily novému vícepólovému světu. V důsledku toho se narušují mezinárodní normy a zároveň se proměňuje význam geopolitiky. Větší počet aktérů, včetně nestátních subjektů a nadnárodních podniků, a rozvoj rušivých technologií ztěžují vytvoření strategického programu a řízení složitých prostředí.

2.3

Nejaktuálnějšími výzvami, jimž EU čelí, jsou: řízení migračních proudů, zabezpečení kontinentu proti teroristickým hrozbám a odrazování od případné vojenské a kybernetické agrese vůči členským státům EU. Další výzvy, hrozby a nebezpečí jsou nyní v zásadě globální: změna klimatu, finanční a hospodářská krize, daňové úniky, korupce, organizovaná trestná činnost, pandemie, humanitární krize a další. Unie by měla hrát úlohu ve všech z nich. SZBP se musí proměnit v daleko účinnější nástroj, než je v současnosti, aby mohla bránit zájmy Unie a členských států, což je zase nezbytné pro to, aby se tyto státy v mnohem větší míře zapojily do zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Jak poznamenala vysoká představitelka, místopředsedkyně, „potřebujeme strategii, která bude aktivně chránit naše zájmy, přičemž je třeba mít na paměti, že posilování našich hodnot je nedílnou součástí našich zájmů“.

2.4

Od dob strategie z roku 2003 došlo ke dvěma podstatným strukturálním změnám:

2.4.1

První z nich je ta, že čelíme krizi, jejímiž hlavními rysy jsou sociální dezintegrace, vzájemná závislost, slabost institucí a globální povaha nerovnosti. Globalizace v dnešní době znamená blízkost, viditelnost a hustotu obyvatelstva. Nerovnost se stala globálním parametrem. Tato intenzita sociálních kontrastů je základem hromadných přesunů. A tento stále více sjednocovaný a krajně nestejný svět je zdrojem nestability a nejistoty. Vstoupili jsme do věku střetů z důvodu sociálního vyloučení, v souvislosti s nimiž je jasné, že vojenské zásahy nestačí. Stojíme před celosvětovou sociální otázkou, kterou je nezbytné diagnostikovat a zodpovědět, stejně jako se tomu dělo v 19. a 20. století v evropských národních státech a v mezinárodním prostředí s průkopnickou Filadelfskou deklarací z roku 1944. Za tímto účelem budou nezbytné politiky týkající se regulace, solidarity a spolupráce.

2.4.2

Druhá změna spočívá v tom, že geopolitický konkurenční boj má opět větší váhu, a to nejen v evropském sousedství. Naše geografická poloha nás ovlivňuje. Např. konflikty na Ukrajině, v Sýrii, Iráku, Libyi a v oblasti Sahelu nás ovlivňují přímo: z obchodního hlediska, z hlediska terorismu džihádistů, dodávek energie nebo pohybu uprchlíků či přistěhovalců. To má dopad na evropský strategický model založený na spolupráci a pozitivní podmíněnosti.

2.4.3

Nadále je pravdivé tvrzení platné strategie, že „nejlepší ochranou naší bezpečnosti je svět sestávající z odpovědně spravovaných demokratických států“. Tato strategie však odhalila některé nedostatky: 1) daná koncepce celkově nepřinesla očekávané výsledky – s výjimkou některých případů, jež souvisely obzvláště s postupem přistoupení k EU; 2) existují jiná pojetí, počínaje specifickými výklady náboženství, jako je samozvaný Islámský stát, nebo určitého autoritářského nacionalismu, jako je tomu v případě Ruska a Číny (velké mocnosti, které přímo ovlivňují širší sousedství EU), jejichž geopolitické pojetí je založeno na oblastech vlivu; 3) v mnoha případech se nezohledňovalo to, že země, s nimiž se EU pokusila vytvořit sdružení, jsou navzájem rozdílné; 4) často chyběla soudržnost mezi tím, co EU říká, a tím, jaké politiky provádí v praxi; 5) nebylo dostatečně zohledňováno to, že demokracie a právní stát se nezavádějí zvenčí, ale musí vzniknout uvnitř.

2.5

EU je při obraně svých zásad a všeobecných hodnot vyzývána, aby svou strategii uzpůsobila tak, aby tyto zásady a hodnoty podporovala účinněji prostřednictvím toho, co ESVČ nazývá „pragmatický idealismus“.

3.1

Tvrzení, že zahraniční politika je prodloužením domácí politiky, je všeobecně přijímáno. Proto musí v zájmu své účinnosti reagovat na stejné cíle, být integrované, koordinované a jejich společné ústřední prvky nesmí být rozptýleny. EHSV se domnívá, že dva základní pilíře globální strategie pro zahraniční politiku EU se vytvářejí doma.

3.1.1

Prvním z nich je základní prvek toho, co činí EU lákavou ve světě: její způsob života založený na svobodě a lidských právech a na sociální soudržnosti celé populace. Není realistické uvažovat nad strukturovanější, více sdílenou a účinnější zahraniční a bezpečnostní politikou EU, aniž by bylo zvráceno zvyšování hospodářských a sociálních nerovností mezi jejími členy, oslabování jejího sociálního modelu, příznaky nesolidárnosti a nedůvěry, stahování se do vnitrostátního prostoru, obtíže dohodnout se na společných rozhodnutích, rostoucí lhostejnost občanů nebo nárůst populistických, xenofobních a eurofobních hnutí. Je nezbytné zvýšit evropskou politickou integraci, nejspíše prostřednictvím posílené spolupráce na základě Smluv, aby bylo možné usilovat o suverenitu v globalizovaném světě, přijímat rozhodnutí, která obnoví entusiasmus ohledně evropského projektu a obnovené společenské smlouvy, a postavit na roveň přijímání rozhodnutí a demokracii.

3.1.2

Druhý pilíř souvisí s větší evropskou integrací a vytvořením společných politik a nástrojů činnosti v oblastech, kam patří migrační toky, dodávky energie, změna klimatu, mezinárodní terorismus, potravinové zabezpečení, obchodní politika, boj proti organizované trestné činnosti, účinný evropský plán pro investice a vytváření zaměstnanosti, evropský sociální rozměr či dokončení vnitřního trhu. Evropští občané se zbaví své současné nespokojenosti, budou se cítit Evropany a přijmou závazek, který představuje Evropská unie, pouze tehdy, pokud EU změní směr a stane se subjektem prosazujícím bezpečnost, svobodu a prosperitu (coby obránce rovnosti) v Evropě a ve zbytku světa.

3.2

EHSV zastává názor, že prioritou EU je zdokonalení jednotného evropského trhu – průmyslová politika, finanční systém, politiky v oblasti telekomunikací a dopravy, digitální technologie, odvětví obrany. Zahraniční politika rovněž měla řešit rostoucí počet témat souvisejících s jinými politikami EU, např. sociální, environmentální, energetickou, digitální, dopravní, hospodářskou a průmyslovou politikou. Stejně tak musíme definovat dlouhodobou vizi, v níž bude zahraniční hospodářská politika ústředním pilířem na podporu obchodu a investic. Kromě toho je velmi potřebná společná energetická politika a společná přistěhovalecká a azylová politika.

3.3

EU má s ohledem na nové globální geostrategické uspořádaní jedinou možnost, a sice budovat své kapacity na poli bezpečnosti a obrany. To nevyhnutelně žádá integrovanější zahraniční politiku (členské státy postupně ztrácejí svůj význam na mezinárodní scéně a společné vystupování je pro ně všechny prospěšné) a znamená to poskytnout větší prostor evropské obranné politice. Přitom se musí citelně rozšířit pojetí bezpečnosti a obrany, aby přesáhlo použití síly. Taktéž se musí upevnit pojetí, že obrannou politiku je potřeba využívat preventivně, že má také odrazující úlohu, ale je rovněž nástrojem používaným v krajním případě, kdy klíčové zájmy a odpovědnost za ochranu nelze hájit jiným způsobem. Na to se musí využívat více zdrojů a lepším způsobem. Navzdory 28 různým vojenským strukturám vydává EU na vnitrostátní obranu 40 % toho, co na obranu státu vydávají USA. K tomu je potřeba doplnit mj. značné zdvojování a pomalý rozvoj obranného průmyslu, k čemuž se musí uvolnit více finančních prostředků a využívat společné nástroje plánování a kontroly. Vlády a občané EU si musí uvědomovat, že bezpečnost, prosperitu a svobodu od sebe nelze oddělit. Větší strategická autonomie EU na poli obrany však nesmí být neslučitelná s transatlantickými vztahy a se spoluprací s aliancemi a orgány, jejichž členy je většina členských států EU, zejména NATO, která je i nadále základem společné obrany EU, a nesmí být k těmto vztahům protichůdná.

3.4

Evropská obranná politika by se měla zaměřit na dvě základní oblasti: 1) současná geopolitika stanovuje, aby se EU jakožto záruka bezpečnosti mimo své hranice zaměřila na širší sousedství, podporu lidských práv a příspěvek k rozvoji sousedních zemí; 2) podpora svobodného přístupu ke světovým veřejným statkům a mezinárodního pořádku na základě norem.

3.5

Důležitou úlohu při získávání strategické nezávislosti Evropské unie musí hrát obranný průmysl EU. Jeho konkurenceschopnost je hodnotou, která zdaleka přesahuje zájem soukromého sektoru. Obranný průmysl EU musí překonat svou roztříštěnost, přičemž úspěch tohoto procesu je pevně spojen s využitím některých hlavních nástrojů, jako je zahájení projektů spolupráce, přidělení náležitých fondů na příští přípravnou akci (3) a vytvoření zvláštní rozpočtové položky v příštím víceletém finančním rámci.

3.6

Myšlenka, že stabilita v našem skutečném sousedství – naši sousedé a sousedé našich sousedů – je zásadní pro naši vlastní stabilitu, se přímo vztahuje na teroristické hrozby vycházející ze strany samozvaného Islámského státu. To například znamená, že nalézt politické řešení války v Sýrii je zodpovědnost, jež se přímo týká EU. Znamená to totiž řešit jednu z příčin problému. Rovněž to znamená zlepšení koordinaci činností v oblasti boje proti terorismu a tajných zpravodajských služeb. Mělo by rovněž být zásadní posílit výměnu informací mezi členskými státy, včetně zřízení evropské tajné zpravodajské služby. Kromě toho je potřeba vypracovat komplexní strategii pro boj proti terorismu, jež bude analyzovat jeho příčiny, zabrání konfrontaci náboženských názorů a bude naopak podporovat spolupráci mezi komunitami s odlišným přesvědčením v boji proti fanatickému terorismu. Je obzvláště důležité podpořit arabský islámský svět (který je nejvíce zasažen útoky tzv. Islámského státu), aby se vzepřel této hrozbě ve svém jádru. Podobně by součástí evropské strategie boje proti terorismu měly být i prodej a pašování zbraní nebo zdroje jejich financování. Pozitivní úlohu v tomto úsilí mohou hrát vztahy mezi občanskou společností a naším širším sousedstvím.

3.7

Bylo by vhodné zvýšit flexibilitu vnější činnosti. Větší míra flexibility nesmí vést k roztříštění, ale je třeba jí dosáhnout plným využitím nástrojů stanovených v SEU a SFEU. Je tedy nezbytné zvýšit konstruktivní zdržení se hlasování v Radě ze strany členských států na poli SZBP a SBOP. Co se týče posílení mezinárodní bezpečnosti, EHSV v této souvislosti opět odkazuje na nezbytnost zachovat určené hodnoty v oblasti zahraniční politiky, zejména dodržování Charty Organizace spojených národů. Nicméně pokud v rámci stávajících nástrojů nebude možné nalézt uspokojivé řešení, bude potřeba vytvořitad hoc pracovní skupiny, jichž se bude účastnit vysoký představitel, případně – v jeho nepřítomnosti – jiné evropské instituce a orgány, tak aby zásada jednomyslnosti neochromila možnosti Unie v zahraniční politice. Jako model pro ostatní sítě může sloužit síť zelené diplomacie, která byla původně vytvořena na podporu začlenění environmentálních cílů do vnějších vztahů EU a sehrála důležitou úlohu v aktivaci a koordinaci diplomatické činnosti EU před COP 21.

3.8

Pokud jde o přijetí více prostředků v zahraniční politice, EU by neměla čekat na příští krizi. Tyto prostředky musí být sjednoceny s cíli a nesmí se podstatně lišit v závislosti na okolnostech. Náležité plánování by mělo určit oblasti, ve kterých je Unie nedostatečně financována. Tak by se zabránilo reaktivnímu jednání, které bylo během posledních let typické pro činnost EU při různých krizích. Je nezbytné zvýšit rozpočet EU určený na vnější činnost, zejména v humanitární, migrační, rozvojové, vzdělávací, protiteroristické a diplomatické oblasti, a na posílení organizované občanské společnosti.

4.1

EHSV se domnívá, že nová strategie obnáší přezkum analýzy mezinárodních souvislostí, kterou provedla EU, a úlohy, již se bude snažit hrát EU v budoucnosti. Je naprosto nezbytné nalézt nová pojetí, jejichž rozměry bezpečnosti, svobody a prosperity budou založeny na aktivním zapojení v oblasti rovnosti mezi občany, a je důležité zdůraznit silné stránky, které EU má. Patří k nim skutečnost, že je největším vnitřním trhem na světě, aktivní obchodní politika, nejlépe finančně zabezpečená politika spolupráce a humanitární pomoci na světě, způsob života založený na dodržování právního státu a demokratických zásad, sociální model založený na hospodářské a sociální soudržnosti, obrana modelu udržitelného rozvoje založeného na boji proti nerovnosti a ochraně životního prostředí, včetně vysokých cílů politiky v oblasti klimatu.

4.2

Nedostatek vnitřní soudržnosti a politické vůle tradičně omezuje úlohu EU ve světě. Unie neusiluje o to být supervelmocí, ale promítnout svou sílu účinnějším způsobem. Způsobem, který se musí soustředit na oblasti, v nichž její činnost přinese přidanou hodnotu a může mít významnější dopad, zejména v jejím okolí a v mezinárodních institucích, jako je OSN, MMF, Světová banka nebo G20, ve kterých je koordinace mezi členskými státy nedostatečná a omezuje jejich schopnost mít vliv. EHSV považuje v tomto smyslu za pozitivní návrh Komise z října 2015 ve prospěch jednotného zastoupení eurozóny v MMF a jiných mezinárodních orgánech.

4.3

EU musí pokračovat ve své tradiční preventivní a vícestranné diplomacii a usilovat o to, aby se stala normativní a konstruktivní mocností. Obrana celosvětového otevřeného řádu založeného na normách je základním rysem identity Unie v mezinárodním prostředí. Jako velká obchodní mocnost využívá EU propojeného světa, ať už v energetické či finanční oblasti, kybernetickém prostoru nebo v rámci námořních cest (přibližně 90 % zahraničního obchodu EU je námořním obchodem). Pozornost je třeba i nadále věnovat jaderné bezpečnosti a zabezpečení dodávek energie.

4.4

Musí také pokračovat ve spolupráci s různými regionálními integrovanými celky, jako je ECOWAS, ASEAN nebo Mercosur.

4.5

EU musí posílit inkluzivní demokratickou správu a podpořit účast rozvíjejících se ekonomik ve vícestranných institucích, a to s cílem uvolnit mírovým způsobem napětí a odradit od vytváření alternativních mechanismů správy, které by byly nepřátelské vůči současným mechanismům.

4.6

EU musí zachovávat své hodnoty a zásady – univerzálnost a nedělitelnost lidských práv, boj proti trestu smrti a násilí páchanému na ženách a dívkách, ochrana práv osob s odlišnou sexuální identitou (LGBTI). Proto musí ve své zahraniční a bezpečnostní politice vycházet ze sociálního modelu, který je pro ni typický a jenž je základem její bezpečnosti, svobody a prosperity.

5.1

Momentálně připravovaná globální strategie by měla jasně odrážet význam východního a jižního sousedství Evropy pro její vlastní bezpečnost a prosperitu a měla by EU umožnit více a účinněji ovlivňovat klíčový vývoj v těchto oblastech prostřednictvím reakcí na migrační a uprchlické proudy a jejich regulace. A uvedené priority by měly být prostoupeny dvěma průřezovými rozměry: udržitelným rozvojem a posílením organizací občanské společnosti (4)  (5).

5.2

Širší nebo strategické sousedství (od oblasti Sahelu až k Perskému zálivu a od Střední Asie až k Arktidě) je již nyní oblastí s hlavním významem nejen pro evropskou vnější činnost, ale také pro vnitřní rozměr členských států. V tomto prostoru v současnosti dochází k hluboké sociální a institucionální dezintegraci, která má více příčin, jako jsou válečné konflikty, násilná vysídlení, mezinárodní terorismus, zhroucení státních struktur, korupce, organizovaná trestná činnost, návrat autoritářství, jako v případě Turecka, nebo asertivita mocností, jako je Rusko, a hybridní a vojenská agrese. To s sebou přináší dlouhodobé hluboké strukturální problémy a má silný dopad na Unii.

5.3

S ohledem na tuto neuspokojivou skutečnost musí EU přijmout větší odpovědnost za zlepšení hospodářské, sociální a bezpečnostní situace ve svém sousedství. EU se nesmí vzdát obrany demokracie, právního státu a základních lidských a sociálních práv (mezi něž patří svoboda sdružování a právo na kolektivní vyjednávání) ve svém sousedství, a za tím účelem je zásadní podpora místní občanské společnosti včetně sociálních partnerů a zachování její nezávislosti.

5.4

EHSV považuje za pozitivní přezkum evropské politiky sousedství a potvrzení vazby mezi nestabilitou, chudobou, nerovností a nedostatkem příležitostí, které mohou zvýšit zranitelnost vůči radikalizaci. V tomto smyslu může vnější činnost vytvářet synergie, pokud spojí bezpečnost, rozvoj a obchod. Aby bylo dosaženo tohoto cíle, je zásadní ukončit porušování práv na sdružování a svobodnou organizaci podnikatelů, pracovníků nebo organizací třetího sektoru. Také je potřeba posílit nástroje včasného varování za účelem zabránění možným budoucím krizím.

5.5

EHSV se staví za zachování striktního, ale nikoli omezujícího přístupu, pokud jde o rozšíření a uvolnění vízového režimu, budou-li podmíněny kontrolovatelnými reformami.

5.6

S tímto sousedstvím je úzce spojen africký kontinent, který by podle názoru EHSV měl být druhou prioritní zeměpisnou oblastí zahraniční politiky EU. Nejen proto, že odsud pochází velká část problémů, ale také z důvodu možných spojenectví, která mohou přispět k hospodářskému rozvoji a globální správě (6). Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 a Pařížská dohoda týkající se klimatu nabízejí zřejmé příležitosti k navázání a upevnění partnerství s Afrikou.

5.7

Z geopolitického hlediska znamená stabilita našeho širšího sousedství rovněž zabývat se velmocemi, jež na něj mají největší dopad, zejména Rusko a Čína. Vzhledem k obnovené ruské asertivitě a čínské politice „jeden pás, jedna cesta“ (rozsáhlé investice do infrastruktury pro připojení) je více než kdy jindy nutné, aby EU vystupovala vůči těmto dvěma velmocem jednotně, a ne jako 28 států.

5.8

V souvislosti s uprchlickou krizí považuje EHSV za životně důležité, aby EU měla společnou azylovou a uprchlickou politiku, kterou by prováděla jediná evropská instituce, což by zaručilo, že evropské státy budou svou odpovědnost přijímat společně, proporčně a solidárně. Posílení cest pro legální migraci je zásadní jak kvůli tomu, aby se reagovalo na poptávku po zaměstnání a útočišti, tak kvůli tomu, aby byla vyřešena potřeba migrantů v EU v důsledku jejího demografického úbytku a aby se zamezilo obchodování s lidmi. Rovněž je nezbytné dodržovat mezinárodní právní řád a právní řád EU, reagovat na úrovni Unie na humanitární krizi, jež se týká osob, které se již nacházejí na jejím území, zvýšit zdroje určené na ochranu společných hranic a záchranu na moři a zřídit evropskou pohraniční a pobřežní stráž, jak navrhla Evropská komise.

6.1

EU musí sladit domácí a zahraniční politiku s cíli Agendy pro udržitelný rozvoj 2030. Ve své rozvojové politice by EU měla klást zvláštní důraz na akční program z Addis Abeby. Dohoda o změně klimatu uzavřená v Paříži ukázala, že svět nevyhnutelně směřuje k zelené ekonomice, což je proces, ve kterém EU hraje průkopnickou úlohu.

6.2

EHSV vítá činnost týkající se přesměrování oficiální rozvojové pomoci do nejméně rozvinutých zemí, financování „Nové dohody“ pro nestabilní země, strategické hodnocení pomoci ve prospěch rovnosti pohlaví, zvýšení dotací na ochranu biologické rozmanitosti a závazky Evropské investiční banky v oblasti boje proti změně klimatu, jakož i finanční podporu pro rozvojové země ve výši 100 miliard USD ročně do roku 2020, která byla přislíbena v rámci Pařížské dohody.

6.3

Měl by být posílen hospodářský rozměr evropské zahraniční a bezpečnostní politiky, přičemž by se neměl omezovat jen na obchodní oblast. Stejně tak je nezbytné podporovat vzdělávání, inovace a podnikání, neboť stabilizace u našich sousedů je spojena s jejich hospodářským a sociálním rozvojem. Země, jako je například Tunisko, Libanon nebo Jordánsko, by měly využít rozvojového plánu, který by umožnil posílit jejich hospodářství. Existují společné možnosti, jak třetím zemím pomoci zvládnout přechod na nízkouhlíkové hospodářství, včetně efektivního přenosu technologií a účinné spolupráce.

6.4

EHSV poznamenává, že změna klimatu je jeden z faktorů přispívajících k migraci, jež je výsledkem nestability států, nejisté bezpečnostní situace a nedostatku zdrojů. EU musí podpořit rozvojové země, zejména ty nejzranitelnější, a pomoci jim přejít přímo na nízkouhlíkovou ekonomiku a posílit jejich odolnost vůči změně klimatu.

6.5

EHSV zdůrazňuje, že navzdory současným rozpočtovým omezením v mnoha členských státech musí být prioritou cíl vynaložit alespoň 0,7 % hrubého národního důchodu (HND) na oficiální rozvojovou pomoc. Je také nezbytné zvýšit soudržnost politik ve prospěch rozvoje a podpořit koordinaci mezi členskými státy a orgány EU (7).

6.6

Co se týče financování cílů udržitelného rozvoje, je nutné zapojit všechny typy subjektů, včetně občanské společnosti a finančních rozvojových institucí. A také do řízení projektů ve větší míře zahrnout sociální partnery (8).

6.7

EHSV se domnívá, že je třeba zavést změny v systému přidělování evropských fondů na rozvoj, aby tyto fondy byly pružnější, víceúčelovější a lépe přizpůsobené konkrétním okolnostem. V tomto smyslu by bylo nezbytné zavést mj. postupy, jako jsou rámcové smlouvy, provozní granty, kaskádové granty, víceleté dohody, fondy pro naléhavé případy nebo balíček nástrojů, jehož aplikace je definována ve strukturovaném dialogu (9).

7.1

EHSV podporuje volný obchod, jeden z pilířů samotné Evropské Unie. Současně konstatuje, že je nutné zohlednit odlišnosti vyjednávajících stran a dodržování základních pracovních práv a norem v oblasti životního prostředí. Nadále podporuje mnohostranný přístup k regulaci obchodu ve WTO. Poradní i skutečná účast organizací, které nejlépe zastupují organizovanou občanskou společnost, na souboru dohod, musí být podle EHSV důkladně promyšlena (10).

7.2

Nesporný geopolitický rozměr získávají nad rámec svých čistě obchodních aspektů megadohody, jako je transpacifické partnerství, komplexní dohoda o hospodářské a obchodní spolupráci, transatlantické obchodní a investiční partnerství, dohody o volném obchodu s Japonskem a Indií nebo regionální komplexní hospodářské partnerství. Tyto dohody přitahují rostoucí zájem občanské společnosti, neboť ovlivňují pravidla a normy s významnými důsledky pro její způsob života. To je z hlediska dopadu obzvláště významné, pokud jde o přijímání demokratických rozhodnutí, mechanismy urovnávání sporů mezi investorem a státem a výbory pro legislativní spolupráci.

7.3

Problémem, před kterým EU v této oblasti stojí, je, že současně s otevřením hospodářských a geostrategických perspektiv musí zajistit evropské normy a standardy, veřejné služby a ochranu nezbytných oblastí politické regulace, jako jsou hygienické a pracovní normy a normy na ochranu životního prostředí (11). EHSV stejně jako občanská společnost zastává názor, že je třeba, aby obecné soudy nebo, pokud nejsou k dispozici, nezávislý mezinárodní tribunál zřízený OSN zajistily ochranu investorů. Dále je příznivě nakloněn účinnému zapojení organizované občanské společnosti do dohod, které bude v reálném čase spojeno s politikou transparentnosti v oblasti informování, a to jak ohledně vyjednávání, tak ohledně rozhodnutí ovlivňujících občanskou společnost (12).

8.1

EHSV se domnívá, že organizovaná občanská společnost je jedním ze zakládajících prvků demokracie. Občanská společnost se svobodou a právy, se silnými sociálními partnery, s účinným zapojením do rozhodování a s institucionálním uznáním je nezbytná za účelem dosažení demokracie a jejího upevnění, zabránění nárůstu autoritářských směrů, podpory hospodářského rozvoje, budování míru, povzbuzení sociální soudržnosti, boje za rovnost v jejích různých podobách, prosazování a uskutečňování modelu udržitelného rozvoje a obohacování demokratického institucionálního rámce. Je také zásadní pro upevnění vazeb s občanskými společnostmi z ostatních zemí a regionů světa prostřednictvím činnosti souběžné s činností diplomatickou, která je nezbytná pro posílení světových dějin, kultur, přesvědčení a cílů.

8.2

EHSV je proto zastáncem toho, aby byl tento důležitý prvek výslovně zaveden do SZBP jako jeden z jejích prioritních cílů. K tomuto posílení by měly být použity různé prostředky, jako jsou fondy určené na spolupráci a rozvoj v oblasti lidských práv, diplomatická činnost a požadavky, skutečná a účinná poradní účast – nikoli jen účast spočívající v „naslouchání“ – občanské společnosti na obchodních dohodách nebo dohodách o přidružení, přičemž občanská společnost bude tvořit jejich součást a bude mít pravomoci ve všech jejich oblastech, nebo posílení politiky směřující k tomu, aby evropské podniky aktivní v jiných zemích či regionech dodržovaly základní úmluvy MOP a rozvíjely politiky sociální odpovědnosti podniků, které hájí EU.

8.3

EHSV považuje za tímto účelem za nezbytné, aby SZBP zapojila evropskou organizovanou občanskou společnost do definování a provádění svých cílů a priorit. EHSV se domnívá, že úloha občanské společnosti by se mohla zlepšit:

9.1

Domníváme se, že EHSV má coby poradní instituce evropských orgánů a zástupce všech velkých organizací občanské společnosti členských států EU nejlepší předpoklady pro to, aby byl klíčovým partnerem ESVČ a Evropské komise při posilování a dalším rozvíjení účinné společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Toto tvrzení podporuje jeho třístranné složení, globální vize, dlouholeté zkušenosti a jeho vztahy s občanskou společností z jiných částí světa vycházející většinou z mandátů získaných prostřednictvím různých typů mezinárodních dohod, jež uzavřela EU: dohod o přidružení, strategických partnerství, dohod o volném obchodu či dohod o přistoupení s kandidátskými zeměmi (13).

9.1.1

Navrhujeme, aby se v EHSV pořádalo výroční slyšení k zahraniční a bezpečnostní politice, jehož by se účastnila vysoká představitelka a hlavní evropské organizace občanské společnosti.

9.2

EHSV se domnívá, že by bylo velmi dobré vybudovat strategický vztah s ESVČ založený na tom, že by byly obě strany přesvědčeny o významu občanské společnosti v rámci zahraniční politiky EU, zejména při provádění určitých prioritních cílů. Proto EHSV navrhuje společně prozkoumat uvedené priority a způsob, jak formalizovat spolupráci mezi ESVČ a EHSV.

9.3

EHSV může být ESVČ nápomocen při vypracování hodnotící zprávy o současné účasti občanské společnosti v oblasti evropské zahraniční politiky.

9.4

EHSV zintenzívní spolupráci s organizacemi OSN, jako je ILO či FAO, v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

20.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 264/11

Zpravodajka:

Laura GONZÁLEZ DE TXABARRI ETXANIZ

Spoluzpravodajka:

Dorthe ANDERSEN

1.1

EHSV je toho názoru, že v současné politické situaci musí Komise i členské státy vyvinout zvláštní úsilí, aby zaručily a podpořily volný pohyb pracovníků v EU tím, že odstraní diskriminaci na základě státní příslušnosti a zabrání neoprávněným omezením jak pro pracovníky, tak pro podniky, jelikož tyto zásady představují základní svobody zakotvené ve SFEU a jeden z nejoceňovanějších úspěchů budování Evropy. EHSV podporuje iniciativy, které mohou povzbudit a podpořit spravedlivou pracovní mobilitu v rámci EU, což bylo rovněž vyjádřeno nizozemským předsednictvím a Komisí, která má za cíl podpořit mobilitu.

1.2

Pokud pracovní mobilita probíhá na základě spravedlivých podmínek a odpovídá pozitivní možnosti volby, může být pro pracovníky, zaměstnavatele a společnost jako celek obohacující a přínosná. Pracovní mobilita je základním prvkem vnitřního trhu a může evropským občanům a podnikům přinést pracovní příležitosti a prosperitu. Může představovat důležitý prvek pro splnění cílů v oblasti zaměstnanosti a hospodářského růstu v EU tím, že napomůže k vyrovnání různé míry zaměstnanosti v členských státech tak, že poskytne pracovní sílu a schopné pracovníky tam, kde chybějí, může umožnit lepší přidělování lidských zdrojů a také podpořit předávání znalostí, inovace a rozvoj schopností, což je důležité ve společnosti, v níž probíhají technologické změny. Zároveň může pomoci zmírnit dopady stárnutí pracovní síly v cílové zemi.

1.3

Mobilita pracovních sil může v některých případech a v některých odvětvích způsobit jev nazvaný „odliv mozků“, a to zejména u mladých lidí z některých zemí s vysokou mírou nezaměstnanosti, kteří se stěhují za účelem získání zaměstnání nebo lepších pracovních příležitostí. Při tom nesmí být oslabena ani zpochybněna pozitivní hodnota volného pohybu pracovníků z důvodu neopodstatněných obav z jakéhokoli zneužití.

1.4

Aby se těmto situacím zamezilo, naléhá EHSV na Komisi a členské státy, aby podporovaly hospodářské politiky, které budou zaměřené na zvýšení růstu a produktivity a budou vytvářet kvalitní pracovní místa ve všech členských státech, aby se zlepšily životní podmínky všech evropských občanů.

1.5

Spravedlivá mobilita vyžaduje, aby bylo zaručeno splnění zásad rovnosti zacházení a nediskriminace na základě státní příslušnosti v souladu s evropským acquis pro evropské mobilní pracovníky, kteří využívají svého práva na volný pohyb a podléhají pracovním podmínkám hostitelské země a jejím předpisům týkajícím se stanovování mezd, přičemž budou plně dodržovány vnitrostátní systémy kolektivního vyjednávání a pracovněprávních vztahů.

1.6

EHSV naléhavě vyzývá Komisi, aby na základě konzultace se sociálními partnery řešila veškeré nezbytné otázky týkající se vyslaných pracovníků s cílem čelit nekalým praktikám, které vedou k sociálnímu dumpingu. Obdobně platí, že jakákoliv nová opatření na evropské úrovni musí dodržovat vnitrostátní pravomoci v oblasti kolektivního vyjednávání a rozdílné systémy pracovněprávních vztahů.

1.7

Co se týče příhraničních (přeshraničních) pracovníků, je EHSV toho názoru, že je nutné monitorovat situaci a shromažďovat údaje na úrovni EU s cílem odstranit případné překážky a zajistit svobodnou a spravedlivou mobilitu těchto pracovníků.

1.8

EHSV žádá Komisi, aby v souladu s ohlášeným úmyslem odstranit sociální dumping a zneužívání zabránila tomu, aby je nakonec umožnily jiné iniciativy v oblasti vnitřního trhu (např. plánovaný pas služeb).

1.9

V zajišťování spravedlivé mobility má hrát zásadní úlohu inspekce práce. Za tímto účelem vyzývá EHSV členské státy, aby jejich vnitrostátní inspekční orgány a orgány dohlížející na trh práce byly náležitě vyškoleny a měly dostatečné dovednosti, lidské zdroje a prostředky, a také se zasazuje o zlepšení evropských přeshraničních nástrojů inspekce trhu práce, včetně zlepšení přeshraničního vymáhání sankcí.

1.10

EHSV podporuje zjednodušení pravidel pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení a spolupráci mezi členskými státy k jejich provádění a zdůrazňuje, že přezkum nařízení (ES) č. 883/2004 (1) musí být v každém případě v souladu se zásadou rovného zacházení ve vztahu k mobilním pracovníkům, aby neztratili nabytá práva nebo jim nebyla práva odepřena z toho důvodu, že odešli pracovat do jiného členského státu.

2.1

EHSV vypracoval toto průzkumné stanovisko k tématu spravedlivější pracovní mobility v EU na žádost nizozemského předsednictví, které ve svých prioritách stanoví, že „mobilita pracovníků může stimulovat hospodářský růst a zaměstnanost, ale je třeba řešit její stinné stránky, aby se posílila podpora volného pohybu pracovníků ze strany veřejnosti“.

2.2

Volný pohyb pracovníků představuje jednu ze základních svobod vnitřního trhu a jeden z pilířů evropské integrace. Je také jedním z úspěchů, který evropští občané nejvíce oceňují. Vnitřní trh vznikl na základě volného pohybu a přispěl k vytváření hospodářského růstu, pracovních míst a příležitostí pro občany, pracovníky a podniky. Pracovní mobilita, která se uskutečňuje za spravedlivých podmínek, může být pro pracovníky, podniky a společnost jako celek prospěšná, a proto je třeba ji usnadnit, tzn. v co největší míře odstranit překážky, které jí brání. Na vnitřním trhu se nesmí připustit nekalá soutěž nebo diskriminace pracovníků.

2.3

Pracovní mobilita může rovněž způsobit řadu problémů, které je třeba řešit, aby se snížila její rizika a pracovníci i podniky mohli plně využívat příležitostí, jež poskytuje.

2.4

EU usiluje o zvýšení spravedlivé pracovní mobility v Evropě odstraněním překážek, které v ní brání. Evropská komise ve svém pracovním programu na rok 2016 oznámila, že budou předloženy návrhy týkající se mobility pracovních sil, jež budou obsahovat „opatření na boj proti zneužívání prostřednictvím lepšího prosazování a koordinace systémů sociálního zabezpečení“, a rovněž bude proveden cílený přezkum „směrnice o vysílání pracovníků (2) za účelem odstranění nekalých praktik vedoucích k sociálnímu dumpingu a odlivu mozků tím, že bude zajištěno, že za tutéž práci na tomtéž pracovním místě náleží tatáž mzda“. Rovněž bude podpořena pracovní mobilita v rámci EU.

2.5

Toto stanovisko Výboru se zabývá různými aspekty pracovní mobility v kontextu trhu práce, který se nadále vyznačuje vysokou mírou nezaměstnanosti a prochází hlubokými změnami na pozadí globalizace, sociálních změn a technologických inovací.

2.6

Po několika desetiletích, během nichž byla mobilita v rámci Unie dosti nízká, vedly rozšíření EU, krize, jež začala v roce 2008, a nárůst nezaměstnanosti ke zvýšení mobility pracovníků. V roce 2014 čítala EU přibližně 15 milionů mobilních osob oproti téměř 12 milionům v roce 2006 (3). V témže roce představoval počet mobilních pracovníků v produktivním věku, kteří žili a pracovali v jiném členském státě, 8,3 milionu osob, což odpovídalo 3,4 % celkové pracovní síly, k čemuž je třeba připočítat 1,6 milionu osob, které žily v jedné zemi, ale pracovaly ve druhé (příhraniční pracovníci) (4).

2.7

Volný pohyb občanů a pracovníků v EU je nicméně v současnosti v důsledku nejrůznějších faktorů zpochybňován. Výbor je tímto vývojem znepokojen. Omezení vztahující se na schengenský prostor, která některé členské státy zavádějí z důvodu přílivu uprchlíků (5), stejně jako výjimky z rovného zacházení s mobilními pracovníky v rámci EU, které byly dohodnuty se Spojeným královstvím na zasedání Evropské rady ve dnech 18. a 19. února 2016 (6), by mohly mít negativní dopad na jeden z nejvíce ceněných úspěchů budování Evropy.

2.8

Volný pohyb pracovníků a odstranění diskriminace na základě státní příslušnosti jsou hlavní zásady zakotvené ve Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU), které musí být zaručeny a podpořeny. Schengenský prostor je rovněž ústředním prvkem procesu evropské integrace a správného fungování jejího hospodářství. Zaručit, že hranice budou otevřené a občané se budou moci volně pohybovat, žít a pracovat za stejných podmínek v jakémkoli z členských států, musí být pro EU a její členské státy prioritou a odpovědností.

2.9

Vzhledem k tomu, že má tato problematika dopad zejména na pracovníky a podniky, musí Komise konzultovat nutnost veškerých iniciativ v této oblasti a jejich případný obsah se sociálními partnery jak na odvětvové, tak na meziodvětvové úrovni. Veškerá nová opatření na evropské úrovni musí rovněž respektovat vnitrostátní pravomoci v oblasti kolektivního vyjednávání a různé systémy pracovněprávních vztahů.

3.1

Volný pohyb pracovníků je upraven čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a čl. 4 odst. 2 písm. a), články 20, 26 a 45 až 48 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). To znamená, že mezi pracovníky členských států je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky. Umožňuje přístup k právům na mobilitu, pobyt a k hospodářským a sociálním právům, jejichž základní regulace je obsažena ve směrnici 2004/38/ES o právu svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států Unie (7) a ve směrnici 2014/54/EU o opatřeních usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům v jiném členském státě (8).

3.2

Volný pohyb pracovníků zakládá právo volně se pohybovat a pobývat v některém z členských států za účelem výkonu zaměstnání v souladu s právními a správními předpisy, jež upravují zaměstnávání vlastních státních příslušníků. Zahrnuje proto vlastní svobodu pohybu a právo na rovné zacházení, co se týče mimo jiné zaměstnání, sociálních služeb, vzdělávání a odborné přípravy.

3.3

Pokud pracovní mobilita probíhá na základě spravedlivých podmínek, může být pro pracovníky, podniky a společnost jako celek přínosná. Může být velkou příležitostí pro osobní, hospodářský a sociální rozvoj občanů a pracovníků, a je proto třeba ji usnadnit.

3.4

Mobilita je hlavním faktorem zaměstnatelnosti a rozvoje schopností a může být prostředkem, jak čelit odlišné úrovni zaměstnanosti v jednotlivých členských státech, což může pomoci vyrovnat nedostatek pracovní síly tam, kde k němu dochází, a lépe využít schopností pracovnic a pracovníků. Poskytuje větší možnosti zaměstnávání pracovnic a pracovníků a nabízí větší prostor zaměstnavatelům při hledání schopných zaměstnanců. V této souvislosti může mobilita představovat důležitý prvek při dosahování cílů v oblasti zaměstnanosti a hospodářského růstu v rámci strategie Evropa 2020.

3.5

Pracovní mobilita může rovněž sloužit k podpoře předávání znalostí, inovací a rozvoje lidského kapitálu, což je v kontextu rychlých technologických změn a globalizace zásadní. Za vhodných podmínek by spravedlivá pracovní mobilita měla podporovat spolupráci mezi evropskými občany a zlepšovat vzájemné poznání a uznávání, a tím přispět k tolerantnější a inkluzivnější společnosti.

3.6

Nemůžeme však opomíjet skutečnost, že pracovní mobilita s sebou nese také řadu nevýhod. Evropští pracovníci, kteří pracují v jiném členském státě, jsou někdy z různých důvodů méně chráněni proti zneužívání a diskriminaci v oblastech, jako je sociální zabezpečení, pracovní podmínky a mzdy, přístup k sociálním dávkám a ke vzdělávání, v daňové oblasti a dalších. To může rovněž způsobit narušení soutěže mezi podniky, zvláště v odvětvích, která využívají velké množství pracovní síly, jako je stavebnictví, v němž působí celá řada velmi malých podniků. Mobilita může rovněž vést k rozdělení rodin a k obtížím s integrací v jiné zemi z důvodu jazykových a kulturních překážek atd. EHSV vypracoval řadu stanovisek o tom, jak je důležité podporovat mobilitu v rámci EU a tyto překážky odstranit (9).

3.7

Přetrvávající negativní hospodářské perspektivy, vysoká míra nezaměstnanosti a nedostatek pracovních vyhlídek v jistých zemích EU vede některé pracovníky, zejména mladé lidi, aby hledali zaměstnání nebo vyšší mzdy a lepší pracovní podmínky v jiných zemích. To může mít pozitivní aspekt, neboť to umožňuje mladým lidem pracovat v zahraničí, získat zkušenosti a rozvíjet své schopnosti místo toho, aby zůstávali nezaměstnaní v zemi původu. Kromě toho budou po jejich návratu získané zkušenosti přínosné pro jejich zemi. Současně však může nastat problém tzv. „odlivu mozků“ a zhoršení následků stárnutí populace v zemích původu.

3.8

Vysoká mobilita navíc může způsobit velké problémy a vytvořit napětí na trhu práce v cílových zemích, zvláště tehdy, pokud hospodářská situace nezajišťuje odpovídající míru růstu a vytváření pracovních míst, které by zabránily zvyšování míry nezaměstnanosti.

3.9

Nezbytná předběžná podmínka pro optimalizaci výhod pracovní mobility v EU a zároveň snížení jejích rizik a umožnění toho, aby pracovníci i podniky mohli plně využívat příležitostí, které nabízí, spočívá v podpoře hospodářské politiky zaměřené na posílení růstu, produktivity a vytváření pracovních míst, která by umožnila zlepšit životní podmínky ve všech zemích.

3.10

Představa veřejnosti, že pracovní mobilita může v některých zemích způsobit soutěž v sociální a mzdové oblasti, spolu s neodůvodněným přesvědčením o zneužívání veřejných a sociálních služeb ze strany těchto mobilních pracovníků, tzv. „sociální turistika“, přispívají k udržování nepřátelských pocitů vůči pracovní mobilitě. Pokud jde o toto přesvědčení, různé studie došly k závěru, že neexistují důkazy o tom, že by významným důvodem pracovní mobility bylo poskytování vyšších sociálních dávek v některých státech v porovnání se zeměmi původu. To je prokázáno tím, že v porovnání s příslušníky daného státu využívají mobilní pracovníci v rámci EU těchto výhod méně. Pokud jich využívají intenzivněji, je to způsobeno specifickými sociálně-ekonomickými podmínkami mobilních pracovníků (10). Studie prokazují, že vazba mezi mobilitou a sociálními dávkami je minimální a že stávající míra nezaměstnanosti a úroveň mezd je daleko více rozhodující (11).

4.1.1

Stejně tak je nutné překonat administrativní, institucionální a jazykové překážky, které nadále brání mobilitě pracovních sil, a to přijetím konkrétních opatření, jako je poskytování informací a poradenství mobilním pracovníkům ve spolupráci se sítí EURES a evropskou sítí veřejných služeb zaměstnanosti, které by byly posíleny, dále opatření ke zlepšení jazykových dovedností, uznávání odborných kvalifikací atd. v souladu s návrhy obsaženými v předchozích stanoviscích EHSV (12).

4.1.2

Spravedlivá pracovní mobilita musí být také doprovázena opatřeními, která zajistí růst a vytváření pracovních míst ve všech zemích EU, s cílem zabránit prohlubování rozdílů mezi nimi a dosáhnout toho, aby z ní všichni měli prospěch.

4.1.3

Pouze za těchto podmínek lze zaručit spravedlivou pracovní mobilitu, která bude pojímána jako pozitivní volba pracovnic a pracovníků a nikoli jako volba, k níž byli přinuceni.

4.2.1

Na vyslané pracovníky se vztahuje odlišná právní úprava, jelikož nevyužívají práva na volný pohyb, avšak jejich zaměstnavatel využívá práva volného pohybu služeb za účelem dočasného přidělení pracovníků do jiné země. Jak podnikatel, tak pracovník využívají toho, že není nutné měnit místo výkonu práce uvedené ve smlouvě a je možné zachovat odvádění příspěvků na sociální zabezpečení v zemi původu.

4.2.2

Na tyto vyslané pracovníky se vztahuje právní úprava daná směrnicí 96/71/ES (13) a směrnicí 2014/67/EU (14) o prosazování právních předpisů o vysílání pracovníků, přijatou v květnu 2014.

4.2.3

Ačkoli neexistují oficiální statistiky o mzdách vyslaných pracovníků, ve zprávě zadané Komisí (15) se uvádí, že v odvětvích stavebnictví a dopravy pobírají nižší mzdy než místní pracovníci, a to až o 50 %. Tyto rozdíly lze vysvětlit nesprávným uplatňováním minimálních mezd a jinými důvody, jako je tendence zařazovat vyslané pracovníky na nízký stupeň tradiční klasifikace. Rozdíly, ačkoli menší, existují také v jiných výrobních odvětvích, které se v závislosti na jednotlivých zemích liší. Je třeba upozornit na různorodost zdrojů informací: inspekce práce, zprávy odborových organizací a organizací zaměstnavatelů a sdělovací prostředky (16).

4.2.4

Soudní dvůr Evropské unie řešil otázku mezd stanovených pro vyslané pracovníky a svou judikaturou přispěl ke vzniku rozsáhlé polemiky. Tato situace vedla Komisi k navržení směrnice 2014/67/EU (17), jejímž cílem je zlepšit boj proti podvodům a zneužívání vysílání pracovníků. Členské státy mají tuto prováděcí směrnici provést do 18. června 2016. EHSV vyjádřil názor, že i když je tato směrnice krokem k posílení sociálního rozměru vnitřního trhu, není dostatečná, aby splnila přání Výboru (18).

4.2.5

V rámci balíčku o mobilitě pracovní síly oznámila Komise cílený přezkum směrnice o vysílání pracovníků „za účelem odstranění nekalých praktik vedoucích k sociálnímu dumpingu a odlivu mozků tím, že bude zajištěno, že za tutéž práci na tomtéž místě náleží tatáž mzda“ (19). 8. března zveřejnila svůj legislativní návrh přezkumu směrnice (20), který předcházel předložení balíčku o mobilitě pracovní síly a byl zveřejněn před vypršením lhůty pro provedení prováděcí směrnice. EHSV se bude zabývat všemi otázkami týkajícími se tohoto tématu ve zvláštním stanovisku věnovaném návrhu Komise.

4.2.6

V každém případě bere EHSV se zájmem na vědomí, že Evropská komise ohlásila záměr ukončit sociální dumping. Výbor opakuje, co uvedl ve stanovisku SOC/460, tedy že „zdůrazňuje význam zaručení ochrany vyslaných pracovníků, za zohlednění rozdílných modelů trhu práce v členských státech a účinného působení proti sociálnímu dumpingu a nekalé soutěži“. Je důležité – rovněž do budoucna – najít správnou rovnováhu mezi potřebou podpořit volný pohyb služeb a potřebou chránit práva vyslaných pracovníků. EHSV se k tomuto tématu hodlá vrátit.

4.2.7

EHSV žádá Komisi, aby v souladu s ohlášeným úmyslem odstranit sociální dumping a zneužívání zabránila tomu, aby je nakonec umožnily jiné iniciativy v oblasti vnitřního trhu (např. plánovaný pas služeb).

4.4.1

EHSV se domnívá, že inspekce práce na vnitrostátní úrovni musí hrát zásadní úlohu v boji proti fiktivním podnikům, nižším mzdám a nehlášené práci tím, že bude dbát na respektování a naplňování práv mobilních a vyslaných pracovníků a zabraňovat zneužívání. To rovněž umožní zabránit narušení hospodářské soutěže mezi podniky.

4.4.2

Ke zneužívání přispívá skutečnost, že v některých zemích chybí kontrola, ať už z důvodu chybějící náležité struktury inspektorů práce, nedostatku odpovídajících kompetencí a znalostí nebo nezbytných zdrojů. Inspektoři práce a jiné orgány dohlížející na trh práce mohou účinně provádět svou činnost, pouze pokud jsou dostatečně finančně a personálně vybavené a mají zaměstnance s příslušným vzděláním. V této souvislosti jsou nezbytné předpisy na evropské úrovni, včetně zlepšení přeshraničního vymáhání sankcí, a také podpora určená členským státům, které mají problémy se zaváděním těchto infrastruktur.

4.4.3

Zároveň s tím by zlepšení evropských přeshraničních nástrojů inspekce trhu práce, jak se navrhuje v usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. ledna 2014 (21), přispělo ke zjišťování a potírání případů sociálního dumpingu, zejména pomocí odhalení fiktivních společností.

4.4.4

To by bylo zcela v souladu s nedávno zřízenou evropskou platformou pro boj proti nehlášené práci.

4.5.1

EHSV podporuje zjednodušení pravidel pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení a spolupráci mezi členskými státy k jejich provádění a zdůrazňuje, že přezkum nařízení (ES) č. 883/2004 musí být v každém případě v souladu se zásadou rovného zacházení ve vztahu k mobilním pracovníkům, aby neztratili nabytá práva nebo jim nebyla práva odepřena z toho důvodu, že odešli pracovat do jiného členského státu.

4.5.2

Nezbytným aspektem spravedlivé mobility je rovněž zaručení přenositelnosti sociálních práv mobilních pracovníků, a to jak těch, kteří odejdou pracovat do jiné země, tak těch, kteří se vracejí do země původu poté, co pracovali v jiné zemi.

4.5.3

S cílem usnadnit volný pohyb osob a podpořit pracovní mobilitu se v EU rozvinula koordinace systémů sociálního zabezpečení, jejímž účelem je regulovat vazby mezi vnitrostátními systémy, aniž by byl narušován obsah jejich předpisů.

4.5.4

Při vypracování Smluv byla vydána pravidla koordinace systémů sociálního zabezpečení, mimo jiné nařízení (EHS) č. 1408/71 (základní nařízení) a nařízení (EHS) č. 574/72 (prováděcí nařízení), která byla nahrazena nařízením (ES) č. 883/2004 (základním) a nařízením (ES) č. 987/2009 (22) (prováděcím). V současnosti probíhá přezkum nařízení č. 883/2004.

4.5.5

EHSV naplánoval vypracování podrobné zprávy, jakmile mu Komise předloží návrh přezkumu nařízení č. (ES) 883/2004. Jak již uvedl v předchozím stanovisku, právní rámec musí pružně reagovat na měnící se realitu ve světě práce, na nové formy práce a především na nové formy mobility (23).

4.5.6

EHSV je toho názoru, že zásady rovného zacházení, sčítání doby přenositelnosti dávek a stanovení použitelných právních předpisů (zásada jednotnosti) mají zásadní význam pro volný pohyb pracovníků a měly by být zajištěny v rámci případného budoucího přezkumu nařízení (ES) č. 883/2004.

4.5.7

Pokud jde o volný pohyb osob hledajících práci v jiné zemi, EHSV upozorňuje na prohlášení komisařky Thyssen ze dne 13. listopadu 2015 v Dublinu: „Právo na volný pohyb osob hledajících práci je třeba podle našeho názoru podpořit, zejména s ohledem na velmi rozdílnou míru nezaměstnanosti v jednotlivých členských státech. Je však nezbytné, aby to nebylo na úkor systému sociálního zabezpečení hostitelské země. V této souvislosti chceme umožnit nezaměstnané osobě, aby přenesla své dávky v nezaměstnanosti do jiné země, kde může mít lepší možnost najít práci. To je možné již nyní na dobu 3 měsíců.“ Komise chce toto období prodloužit na 6 měsíců.

4.5.8

V důsledku složitosti regulace nařízení (ES) č. 883/2004 je zapotřebí úzká spolupráce mezi orgány členských států, aby bylo zaručeno, že rozmanitost státních regulací nebude ztěžovat volný pohyb a že informace budou co nejjasnější, aby všichni příjemci dávek a podniky znali svá práva a povinnosti. Rovněž je třeba posílit používání elektronickým prostředků a spolupráci mezi členskými státy, aby se snížily požadavky na informace od pracovníků a podniků.

20.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 264/19

Zpravodajka:

Christa SCHWENG

Spoluzpravodaj:

Panagiotis GKOFAS

2.1

EHSV je přesvědčen, že chceme-li zachovat sociální soudržnost, je integrace pro naši společnost nezbytná.

2.2

Podle EHSV je nutné okamžitě realizovat společný evropský azylový systém, zásadní reformu dublinského nařízení a evropský plán v oblasti migrace, neboť jen tak se stanou účinnými a obnoví důvěru v hodnoty naší společnosti.

2.3

EHSV zdůrazňuje, že integrace je obousměrný proces. Osvědčené postupy v integračních politikách se nezaměřují pouze na uprchlíky, ale také na místní obyvatelstvo. Tento přístup má zásadní význam pro kladnou reakci na integrační opatření. Významnou úlohu v tomto procesu hrají sdělovací prostředky, místní orgány, odborové svazy, organizace zaměstnavatelů a nevládní organizace. V zájmu vytvoření pozitivně naladěného prostředí ve vztahu k uprchlíkům v přijímajících zemích, zejména pak v době předpokládaného slabého hospodářského růstu a napjaté situace na trzích práce v některých zemích, je třeba směřovat integrační opatření a sociální investice stejnou měrou k místnímu obyvatelstvu i k uprchlíkům tak, aby byly pokryty zvláštní potřeby každé cílové skupiny.

2.4

Lze-li očekávat kladné rozhodnutí o udělení azylu, je třeba v krátké době po registraci začít s jazykovými kurzy. V rámci těchto kurzů je třeba také poskytovat základní informace o hodnotách, kulturách a procesech a zjišťovat dovednosti a kvalifikace. Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) by mohlo pomoci vyvinout metody pro zjišťování dovedností získaných v zemi původu.

2.5

EHSV doporučuje, aby byla zvláštní pozornost věnována nezletilým osobám, obzvláště těm bez doprovodu, které jsou často traumatizovány a potřebují sociopedagogickou pomoc. Je třeba zajistit rychlé začlenění do školního systému a poradenství ohledně příležitostí k odbornému vzdělávání.

2.6

EHSV zdůrazňuje, že uprchlíci musí mít přístup k informacím o právech a povinnostech v hostitelské společnosti obecně a na trhu práce zvlášť. S uprchlíky se na trhu práce musí zacházet stejně jako s místními obyvateli, aby se zabránilo nekalé soutěži a sociálnímu a mzdovému dumpingu.

2.7

EHSV znovu oceňuje solidaritu, kterou projevily různé skupiny občanské společnosti, odborové svazy, organizace zaměstnavatelů, jednotlivci a podniky, zejména mikropodniky a malé a střední podniky v řemeslné výrobě, kteří dobrovolně pomáhají žadatelům o azyl. Zdůrazňuje, že je důležité chránit a podporovat tuto individuální angažovanost poskytováním vhodných pobídek zejména v naléhavých humanitárních situacích, a podporovat tak solidaritu v občanské společnosti.

2.8

Upozorňuje, že okamžitá reakce EU na vzniklou situaci musí být založena na solidaritě a spravedlivém rozdělení odpovědnosti a nákladů podle článku 80 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

2.9

Členské státy a příslušné orgány EU, i ty v tranzitních zemích, by měly spolupracovat s organizacemi občanské společnosti na sledování, aktualizaci údajů a koordinační činnosti s cílem vytvořit účinnější společnou azylovou politiku EU. Je třeba vyvinout společné, harmonizované a aktualizované statistické systémy, aby bylo možné vymezit možnosti politiky EU a členských států.

2.10

Pro úspěšné trvalé začlenění uprchlíků je nutné vyvinout v rámci Junckerova plánu i mimo něj intenzivnější úsilí při vynakládání investic na podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti. Další investice do integračních opatření a sociální investice by měly stejnou měrou směřovat k místnímu obyvatelstvu i k uprchlíkům, aby byly pokryty zvláštní potřeby každé cílové skupiny. EHSV konstatuje, že daň z finančních transakcí může mít na veřejné finance pozitivní dopady, neboť zaručuje spravedlivější příspěvky finančního sektoru. Vzhledem k výjimečným okolnostem a v souladu s Paktem o stabilitě a růstu by dodatečné náklady na přijímání uprchlíkům neměly být po důkladném prozkoumání započítávány do schodků veřejných financí členských států. Investice do integračních opatření jsou v krátkodobém a střednědobém výhledu nákladné, je však třeba vnímat je jako investice do lidí, které se v dlouhodobém horizontu vyplatí. Bude-li integrace úspěšná, povede k sociální soudržnosti, hospodářskému růstu a tvorbě pracovních míst. Měly by být rovněž odpovídajícím způsobem navýšeny prostředky v rámci Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF) a Evropského sociálního fondu (ESF), zejména v těch členských státech, v nichž byla přesažena kvóta uprchlíků, aby se dosáhlo lepšího spolufinancování opatření zaměřených na integraci uprchlíků.

3.1

Konflikty na Blízkém východě způsobily nebývalý příliv uprchlíků do Evropy. Lidé z válkou zmítaných zemí se smísili s těmi, kteří svou zemi opustili z ekonomických důvodů. Všechny evropské země podepsaly Ženevskou úmluvu z roku 1951 týkající se statusu uprchlíka, která uprchlíkům zajišťuje základní práva, aby tuto zranitelnou skupinu ochránila. S ohledem na vysoký počet lidí a v zájmu dodržování Ženevské úmluvy a obecných zásad lidských práv je důležité jednoznačně rozlišovat mezi ekonomickými migranty a uprchlíky, tj. lidmi, kteří potřebují status osoby požívající ochrany (především azyl či doplňkovou ochranu).

3.2

Z individuálního hlediska je sice zcela pochopitelné, že lidé opouštějí svou zemi ve snaze nalézt v zahraničí lepší ekonomické podmínky, ale vzhledem ke stávající situaci a společenskému klimatu ve většině členských států je toto jednoznačné rozlišování nezbytné. Ekonomičtí migranti, kteří podali žádost o poskytnutí ochrany neodůvodněně, se musí vrátit do své země původu. V případě zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu musí členské státy postupovat podle akčního plánu EU v oblasti navracení a podle příručky k navracení osob.

3.3

Vyžaduje to společný evropský azylový systém s účinnou ochranou vnějších hranic, řádnou registraci v tzv. hotspotech, rychlé zpracovávání žádostí o azyl a – pokud nebyl udělen status osoby požívající mezinárodní ochrany v případě zamítnutí žádosti o azyl – navracení osob do zemí původu, resp. do třetí země, s níž byla uzavřena dohoda o zpětném přebírání osob. Rovněž by bylo vhodné a efektivní vytvořit pro účely registrace a podávání žádostí o azyl hotspoty v třetích zemích, které sousedí s EU a s nimiž má EU dohody o migrační politice.

3.4

Události, k nimž došlo v druhé polovině roku 2015, ukázaly, že státní příslušníci třetích zemí často přicházejí do Evropy s nesprávnými očekáváními a iluzorními představami o životě v EU, které jim obvykle předkládají převaděči. V konfrontaci s realitou je pak jejich reakcí zklamání a v některých případech i dobrovolný návrat. Osoby, které využily programu dobrovolného návratu, by mohly přispět k šíření realističtějšího obrazu o životě v Evropě mezi občany svých domovských zemí, což by mohlo jiné osoby odradit od nebezpečné cesty do Evropy.

3.5

Kromě nutnosti zajistit plnou funkčnost společného evropského azylového systému, zavést udržitelné a spravedlivé sdílení odpovědnosti a nákladů a snížit tlak na nynější azylový systém bude nutné urychleně přijmout nový evropský přístup k migraci a provést zásadní reformu dublinského nařízení, jež bude s to reagovat na krátkodobé i dlouhodobé výzvy, jak oznámil předseda Juncker pro první čtvrtletí roku 2016. EHSV představí své názory v samostatném stanovisku.

3.6

EHSV ve svém usnesení o uprchlících přijatém v prosinci 2015 zdůraznil, že „současná situace vyžaduje, aby EU koncipovala bezpečné humanitární koridory pro uprchlíky ze zemí zasažených konflikty a ohrožených terorismem a aby tak činila ve spolupráci se zeměmi, kde je koncentrace uprchlíků nejvyšší“. EHSV opakuje, že k registraci osob by mělo docházet už mimo území EU.

3.7

Války, změna klimatu a chybějící vyhlídky v třetích zemích mohou vést ke vzniku nepřetržitého a ještě silnějšího přílivu uprchlíků a migrantů. Omezování příčinných faktorů migrace obecně je celosvětovou výzvou. Toto stanovisko se však zabývá pouze integrací jednotlivých osob, jimž byl udělen status osoby požívající ochrany nebo kteří o tento status zažádali.

4.1

Nizozemské předsednictví požádalo, aby byly z předchozích krizí, které vyvolaly velký příliv uprchlíků, vyvozeny poznatky v oblasti integrace. EHSV dospěl k závěru, že současná uprchlická krize není srovnatelná s předchozími krizemi, zaprvé z důvodu počtu migrujících osob, neboť v průběhu roku 2015 překročilo hranice EU přes Řecko více než 900 000 migrantů, a zadruhé kvůli rychlému vývoji, který prohlubuje nejistotu u místního obyvatelstva. Podíváme-li se např. na Rakousko, kam na začátku devadesátých let přišlo přibližně 90 000 uprchlíků utíkajících před válkou v bývalé Jugoslávii, jsou rozdíly zcela zřejmé: lidé z Bosny měli v Rakousku často příbuzné nebo tam již před válkou pracovali. Kvalifikace získané v zemi původu bylo možné ihned uplatnit v rakouských podnicích a ženy byly zvyklé plně se zapojit na trhu práce. Rostl tak příjem rodin, které se staly mobilnějšími, což zamezilo vzniku vymezených zón a podpořilo lepší sociální soužití ve školách a na pracovním trhu.

4.2

Situace z 90. let není se současnou situací zcela srovnatelná. Lidé, kteří přicházejí dnes, jsou z různého prostředí – někteří z nich mají vysokoškolské tituly, které lze srovnat s evropskými, zatímco jiní mají vzdělání, jež se možná nebude dát v Evropě bezprostředně využít, nebo mají velice omezené vzdělání a řada žen se nikdy nezapojila do trhu práce. Lidé v přijímajících zemích navíc stále pociťují dozvuky hospodářské krize a jsou vůči cizincům, kteří jim na trhu práce konkurují, spíše rezervovaní.

5.1

Podle UNHCR nepanuje v otázce definice integrace přistěhovalců mezi rozvinutými zeměmi shoda ani neexistuje žádná formální definice v mezinárodním uprchlickém právu. Celá řada vládních a akademických pokusů vymezit integraci či integrovanou společnost se opírá o obecné vnímání integrace jako individuálního a obousměrného procesu.

5.2

„Ústředním prvkem definice UNHCR je pojímání integrace jakožto obousměrného procesu založeného na ‚přizpůsobení se‘ jedné strany a ‚přijetí‘ ze strany druhé. Od uprchlíka však nevyžaduje, aby se vzdal své kulturní identity, a proto integrace není totéž co asimilace“ (1). Tato definice odpovídá názoru EHSV (2).

5.3

EHSV zdůraznil, že je třeba propojit integraci s hodnotami a zásadami definovanými ve Smlouvě, s Listinou základních práv, s Evropskou úmluvou o lidských právech, agendou Evropa 2020 a s politikami zaměstnanosti a sociální agendou. EHSV považuje tento zdroj za naprosto zásadní, neboť zohledňuje skutečnost, že v některých sociálních a politických oblastech v Evropě dochází ke krizi hodnot. Integrace a hospodářská a sociální soudržnost jsou dvě strany jedné mince (3). Zajištění důstojných životních podmínek a šancí pro všechny podpoří kladnou reakci na integrační opatření.

5.4

Společné základní zásady pro politiku v oblasti integrace přistěhovalců (2004) a nástroj k jejich provádění, Společný program pro integraci (2005), tvoří základ pro formulaci integrace migrantů v EU a integrace podle nich značí:

5.5

Ačkoli tyto zásady nerozlišují mezi integrací migrantů a uprchlíků, považuje je EHSV i za základ integrace uprchlíků. Vzhledem k velkému množství lidí přicházejících do Evropy však bude zapotřebí dalšího úsilí pro zajištění jazykových kurzů a bydlení a začlenění na trhu práce.

5.6

V zájmu vytvoření pozitivně naladěného prostředí ve vztahu k uprchlíkům v přijímajících zemích, zejména pak v době předpokládaného slabého hospodářského růstu a napjaté situace na trzích práce v některých zemích, je třeba směřovat integrační opatření a sociální investice stejnou měrou k místnímu obyvatelstvu i uprchlíkům tak, aby byly pokryty zvláštní potřeby každé cílové skupiny. EHSV konstatoval, že je důležité propojit a začlenit sociální cíle do kontextu integrace (4).

5.7

EHSV je přesvědčen, že chceme-li zachovat sociální soudržnost, je integrace uprchlíků pro naši společnost naprosto nezbytná. Nedostatečná integrace může vést ke vzniku paralelních společností, jež mohou destabilizovat přijímající země. Je proto v našem vlastním zájmu zahájit integrační opatření již v prvotní fázi. Je třeba pobízet sdělovací prostředky k tomu, aby uznaly význam integrace a úlohu, kterou hrají ve vytváření příznivého politického a společenského klimatu.

5.8

Demografický vývoj ve většině evropských zemí vykazuje pokles obyvatel v produktivním věku. Aby naše sociální systémy zůstaly udržitelné i pro příští generace, musí se stát prioritou začlenění veškeré pracovní síly na trhu práce – např. bez ohledu na pohlaví, věk, tělesnou způsobilost, náboženské vyznání, sexuální orientaci či (etnický) původ. Investice do integračních opatření jsou v krátkodobém a střednědobém výhledu nákladné, je však třeba vnímat je jako investice do lidí, které se v dlouhodobém horizontu vyplatí. Bude-li integrace úspěšná, povede k sociální soudržnosti, hospodářskému růstu a tvorbě pracovních míst.

5.9

V oblasti integrace hraje rozhodující úlohu místní úroveň, neboť je to místo, kde probíhá soužití lidí a kde je nedostatečná integrace ihned patrná. Komunitám by měly být poskytnuty rady a pokyny ohledně účinných integračních opatření, k nimž patří vybízení uprchlíků k účasti v místních dobrovolných sdruženích (např. odborových svazech, nevládních organizacích, hasičských sborech či sportovních klubech).

5.10

Internetové stránky Evropské komise věnovaných integraci (5) obsahují množství informací o integračních postupech. Prostřednictvím vyhledávání lze nalézt příklady osvědčených postupů – lze je filtrovat např. podle země, oblasti integrace či cílové skupiny. Je třeba šířit povědomí o těchto internetových stránkách, aby se uvedenými integračními opatřeními mohly inspirovat jednotlivé členské státy, místní orgány, nevládní organizace a sociální partneři.

5.11

Na základě návrhu EHSV již byla navázána strukturovaná spolupráce mezi organizacemi občanské společnosti, EHSV a Evropskou komisí prostřednictvím Evropského fóra pro migraci, které se zabývá všemi otázkami souvisejícími s migrací, azylem a integrací. Bylo by také vhodné rozšířit mandát poradního výboru pro volný pohyb osob i o integraci uprchlíků, neboť prostřednictvím tohoto subjektu si vlády se sociálními partnery vyměňují názory a projednávají je. Tento výbor by mohl představovat další prostor pro výměnu osvědčených postupů.

6.1

Žadatelé o azyl přicházející do Evropy za sebou mají (ve většině případů) vyčerpávající a často traumatizující cestu a potřebují v prvé řadě ubytování a odpočinek. Orgány by tohoto mezidobí měly využít k jejich řádné registraci a přibližnému posouzení, zda splňují podmínky pro získání statusu uprchlíka. V takovém případě by integrační opatření měla být zahájena od nejranější fáze. Podle nedávného průzkumu Světové zdravotnické organizace je zapotřebí zvláštní zdravotní péče pro uprchlíky, kteří trpí posttraumatickou stresovou poruchou, neboť to často představuje závažnou překážku bránící integračnímu procesu.

6.2

Integrace není myslitelná bez alespoň základních znalostí jazyka přijímající země. Jazykové kurzy by proto měly být zahájeny co nejdříve již během azylového řízení. Vyžaduje to vytvoření nových zařízení a propojenější řízení, aby bylo možné zvládnout velký počet žadatelů o azyl. V jejich rámci by žadatelé o azyl měli být seznámeni také s hodnotami (např. rovné zacházení se ženami a muži, svoboda projevu, nepřípustnost domácího násilí) a kulturou přijímající země. Tyto kurzy by se daly využít i k tomu, aby žadatelé o azyl získali základní představu o otázkách týkajících se organizací a institucí a o tom, na koho se obrátit v případě jakýchkoli problémů. Žadatelé o azyl často pocházejí z nejrůznějších kulturních prostředí. Jednání vyplývající z nedostatku povědomí o základních hodnotách, právech a povinnostech v přijímajících zemích mohou být na úkor integrace.

6.3

Děti uprchlíků by měly začít docházet do škol s místními dětmi co nejdříve a mělo by se jim dostat pomoci při osvojování si jazyka dané země. Zvláštní pozornost je nutno věnovat nezletilým osobám, obzvláště těm bez doprovodu, které jsou často traumatizovány. Pokud kvůli svému věku již nemohou docházet do školy, je třeba této skupině osob nabídnout odpovídající příležitosti, a zamezit tak frustraci. Členské státy by si měly být vědomy zvláštních potřeb traumatizovaných dětí a nezletilých osob bez doprovodu a měly by nabízet sociopedagogickou pomoc. (Město Vídeň se například v rámci stávajících systémů snaží umisťovat děti bez doprovodu do pěstounských rodin.)

6.4

Pro účely rychlého začlenění na trh práce má zásadní význam včasná identifikace vysvědčení, dovedností a kvalifikací a jejich klasifikace. Odborné dovednosti a kvalifikace žadatelů o azyl je třeba zmapovat již na začátku azylového řízení za účasti odborníků na trh práce. Tyto aspekty jsou nezbytně nutné pro cílenou podporu studia jazyka, zahájení školicích kurzů, uznávání odborných kvalifikací, získávání potřebných kvalifikací v sekundárním vzdělávání a trvalé získání vhodného zaměstnání. Zjišťování dovedností však může být velmi složité. Mnoho uprchlíků s sebou nemá ani osobní doklady, natož osvědčení či vysvědčení, jimiž by doložili svou úroveň kvalifikace. Různé členské státy (např. Německo, Rakousko) vytvářejí různé metody testování dovedností a schopností. Středisko Cedefop by se mohlo stát platformou pro vzájemné učení a výměnu osvědčených postupů v této oblasti.

6.5

Azylová řízení jsou často časově náročná a žadatelé jsou v nejisté situaci. Dlouhá období, kdy žadatelé nemohou rozhodovat o vlastním životě, mohou vyvolat psychosociální nestabilitu, ztrátu sebedůvěry a syndrom závislosti, což může bránit nalezení zaměstnání i po získání statusu uprchlíka. Děti jsou takovou situací dotčeny ještě více, neboť potřebují stabilní prostředí. EHSV tudíž vyzývá členské státy, aby v azylových řízeních rozhodovaly co nejdříve. Podle vyjádření OECD (6) týkajícího se podpory integrace žadatelů o azyl trvá azylové řízení nejkratší dobu v Řecku, Belgii a Dánsku a zahrnuje jazykové kurzy spojené se vzděláváním dospělých a odbornou přípravou pro dané zaměstnání.

6.6

Pokud jde o předpokládaný hospodářský růst a situaci na trhu práce, mohou se země pokusit zkrátit dobu čekání pro vstup na trh práce. Německo a Maďarsko tak již učinily a Finsko, Belgie a Lucembursko podnikají kroky v tomto směru. Spravedlivé, transparentní a opodstatněné předpisy umožňující přístup žadatelů o azyl na trh práce zamezují nehlášené práci a zvyšují pravděpodobnost kladné reakce u místního obyvatelstva. Současně by lidé, kterým byl udělen status osoby požívající ochrany, měli mít možnost zůstat v hostitelské zemi, pokud jsou začleněni na trh práce nebo do hostitelské společnosti. Je nutné žadatelům o azyl sdělit, že jejich přístup na trh práce závisí na tom, ve které zemi o azyl zažádali. Někteří z nich z neznalosti odjíždějí do jiných členských států v naději, že najdou zaměstnání tam. Ve skutečnosti se ocitají v nezákonné situaci, čemuž by se dalo snadno zabránit, pokud by byli řádně informováni.

6.7

V souvislosti s integrací je velmi důležité bydlení; přijímací střediska řeší okamžitou potřebu zajistit místo k odpočinku (a to často na mnohem delší dobu, než se předpokládalo), ale delší pobyt v těchto zařízeních integraci znesnadňuje. V Rakousku byl vytvořen projekt „Kosmopolis“, jenž má zajistit soukromé bydlení. V nově zastavěné oblasti je určitý počet bytů vyhrazen uprchlíkům, kteří již mají zaměstnání. Aby se předešlo nedorozuměním mezi uprchlíky a dalšími lidmi, kteří zde žijí, bylo v blízkosti vybudováno informační středisko. V Portugalsku umožnil protokol uzavřený mezi magistrátem Lisabonu a portugalskými nevládními organizacemi zajistit pro uprchlíky bydlení a přístup k městským službám poskytujícím odbornou přípravu, vzdělávání a začlenění na trh práce (7).

6.8

Po kladném vyřízení žádosti o azyl si uprchlíci musí bydlení najít sami. Toto období bývá často velmi složité, neboť stát přestává poskytovat počáteční podporu a uprchlíci si musí hledat zaměstnání stejně jako státní příslušníci přijímající země.

6.9

V této souvislosti hrají zvláštní úlohu veřejné služby zaměstnanosti. V prvé řadě by měly aktivně plnit svou funkci subjektu, jenž usnadňuje hledání trvalého zaměstnání. Musí ale také přijímat rozhodnutí o tom, zda uprchlíci potřebují k úspěšnému zakotvení na trhu práce další kvalifikace. Je nezbytné konstatovat a vzít v potaz skutečnost, že po čtyřech letech pobytu má zaměstnání pouze 25 % uprchlíků a i po deseti letech pobytu tento podíl činí pouze zhruba 50 % (8). Možností by bylo uzavírat s každým uprchlíkem jednotlivě smlouvu o integraci, v níž by byly stanoveny příslušné kroky (další odborná příprava, počet žádostí atd.), které by musel v zájmu plného začlenění na trh práce podniknout. EHSV zdůrazňuje, že s uprchlíky se na trhu práce musí zacházet stejně jako s místními obyvateli, aby se zabránilo nekalé soutěži a sociálnímu a mzdovému dumpingu. Pokud uprchlík není s to najít si v přiměřeném časovém období zaměstnání, představuje vhodnou alternativu dobrovolná činnost v obecně prospěšných službách. Dobrovolnictví by mohlo podpořit získávání dalších jazykových znalostí a pomoci uprchlíkům začlenit se do společnosti.

6.10

Dobrým příkladem je v této oblasti Německo, které se nedávno rozhodlo zavést průkaz totožnosti speciálně pro žadatele o azyl. Po první registraci se průkaz stane hlavním a povinným nástrojem prokazování totožnosti, který bude propojen s centrální databází obsahující takové údaje, jako je vzdělání dané osoby a její pracovní zkušenosti.

6.11

Mezi uprchlíky i mezi místním obyvatelstvem jsou osoby se zájmem o podnikání a s podnikatelskými dovednostmi. Měli by získat informace a rady ohledně zakládání podniků a nabírání zaměstnanců.

6.12

V Německu a na Slovensku se v současnosti diskutuje o tom, jakým způsobem by uprchlíci s vysokou kvalifikací v oborech, v nichž je nedostatek kvalifikovaných pracovníků, mohli prostřednictvím zrychleného postupu vstupovat na trh práce.

6.13

Uprchlíci potřebují informace o trhu práce obecně, o možnostech odborné přípravy a volných pracovních místech. Vzhledem k tomu, že vysoký podíl uprchlíků je ve studentském věku od 16 do 25 let, je nezbytné poskytovat před zahájením odborné přípravy základní informace či přípravné kurzy v různých pracovních oborech. V Německu zahájily obchodní a průmyslové komory iniciativy, např. rychlé pohovory mezi uchazeči a zaměstnavateli, které mají pomáhat s pracovním umístěním. Tyto komory podporují podniky, které prostřednictvím projektu „Závazek k odborné přípravě“ nabízejí uprchlíkům možnost získat kvalifikace a absolvovat odbornou přípravu. Rovněž se snaží získat dobrovolné sponzory, kteří by poskytovali asistenci uprchlíkům i podnikům, a nabízejí poradenství oběma stranám. Komory také podporují uprchlíky, kteří chtějí založit svůj vlastní podnik.

6.14

V Rakousku byl zahájen projekt, jehož cílem je najít pro mladé uprchlíky s pomocí veřejné služby zaměstnanosti a školitelů volná učňovská místa. Podpisu oficiální dohody o absolvování učňovské přípravy může předcházet stáž. Mimoto zahájily Rakouské spolkové dráhy (ÖBB) projekt s názvem „Rozmanitost jakožto příležitost“ („Diversität als Chance“) a nabídly 50 uprchlíkům bez doprovodu ve věku 15 až 17 let možnost se vyučit.

6.15

Rakouská spolková hospodářská komora vypracovala v zájmu snadnějšího začlenění vysoce kvalifikovaných migrantů program nazvaný „Odborné vedení pro migranty“, jenž byl rozšířen a je dostupný i vysoce kvalifikovaným uprchlíkům. Poradci jsou velmi dobře začleněni na rakouském trhu práce a pomáhají migrantům při hledání zaměstnání tím, že jim poskytují informace, nebo dokonce i přístup ke svým profesním kontaktům. Tento program pomáhá také předcházet kulturním nedorozuměním.

6.16

V řadě členských států se o uprchlíky starají tzv. „Refugee Buddies“ (kamarádi uprchlíků). Dobrovolně se zapojují do činnosti nejrůznějších organizací a pravidelně se setkávají s konkrétním uprchlíkem, aby navázali osobní vztahy. Takový přístup je o to důležitější, že značný počet uprchlíků jsou nezletilé osoby bez doprovodu, které přišly bez rodiny. Tito kamarádi by také mohli vystupovat jako zastánci uprchlíků a vylepšit tak představu, která o uprchlících v dané zemi panuje.

6.17

Organizace sociálních partnerů v některých členských státech (např. ve Španělsku, Francii, Německu, České republice, Rakousku) vyzvaly svou vládu, aby efektivněji usilovala o integraci uprchlíků. Ve Španělsku se součástí politik týkajících se každoročního plánu v oblasti zaměstnanosti stalo další opatření zaměřené konkrétně na začleňování uprchlíků na trhu práce.

6.18

Dánsko za tímto účelem uplatňuje tzv. fázový model: v první fázi (trvající čtyři až osm týdnů) jsou zjišťovány schopnosti jednotlivých uprchlíků a poskytovány hodiny dánštiny. V druhé fázi (26–52 týdnů) uprchlík absolvuje stáž v některém podniku (zaměstnavatel nenese žádné náklady) a další hodiny dánského jazyka. Poté je uprchlík připraven nastoupit do zaměstnání, přičemž mzdové náklady jsou subvencovány. Efektivní provádění takových modelů by mělo podporovat vytváření dalších pracovních příležitostí a předcházet vytěsňování místního obyvatelstva (bez efektu „otáčivých dveří“).

6.19

Aby byla zajištěna spravedlivá soutěž, musí být pracovní podmínky, včetně podmínek mzdových, zcela dodržovány bez ohledu na státní příslušnost či status pracovníka (zásada lex loci laboris). Členské státy musí k prosazování této zásady zajistit účinná opatření, mechanismy a správní kapacity. Odborové svazy podporují uprchlíky a migrující pracovníky bez dokladů v nárokování jejich práv („Ecole des solidarités“ – Belgie, „UNDOK“ – Rakousko).

7.1

EHSV upozorňuje, že má-li mít jakékoli opatření trvale kladný dopad na naši společnost, musí být náležitě financováno. Pro úspěšné trvalé začlenění uprchlíků je nutné vyvinout v rámci Junckerova plánu i mimo něj intenzivnější úsilí při vynakládání investic na podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti. Další investice do integračních opatření a sociální investice by měly stejnou měrou směřovat k místnímu obyvatelstvu i k uprchlíkům, aby byly pokryty zvláštní potřeby každé cílové skupiny. EHSV konstatuje, že daň z finančních transakcí může mít na veřejné finance pozitivní dopady, neboť zaručuje spravedlivější příspěvky finančního sektoru. Vzhledem k výjimečným okolnostem a v souladu s Paktem o stabilitě a růstu by dodatečné náklady na přijímání uprchlíků neměly být po důkladném prozkoumání započítávány do schodků veřejných financí členských států (9).

7.2

Členské státy, které přijímají uprchlíky a migranty jako první, tzn. Itálie, Malta, Španělsko a Řecko, by měly dostávat přímou finanční pomoc na každého uprchlíka či migranta, aby mohly důkladně a rychle vyřizovat žádosti o azyl, nebo zajistit repatriaci, nejsou-li splněny podmínky pro poskytnutí azylu. Členské státy, které se rozhodnou integrovat do své společnosti více uprchlíků, než si žádá zásada solidarity, by měly mít možnost získat finanční pomoc od EU.

7.3

Je třeba navýšit finanční prostředky Azylového, migračního a integračního fondu, aby se dosáhlo lepší spolupráce s členskými státy při financování integrace uprchlíků, zejména co se týče programů prováděných místními orgány a nevládními organizacemi. Měly by být dostatečně navýšeny i prostředky v rámci Evropského sociálního fondu na podporu sociálního začlenění uprchlíků, rovnosti žen, podniků a začleňování uprchlíků na trh práce, což vyžaduje dialog a spolupráci se sociálními partnery. Kromě toho by měly být z fondu pro regionální rozvoj poskytnuty dodatečné prostředky městským oblastem, které provádějí nezbytná opatření pro přijímání a integraci uprchlíků.

7.4

Je třeba prozkoumat další možnosti mezinárodní spolupráce v oblasti financování integrace uprchlíků, zejména v součinnosti s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a s Mezinárodní organizací pro migraci.

20.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 264/28

Zpravodaj:

Vitas MAČIULIS

1.1

Energie je nedílnou součástí mezinárodní politiky a v současné době zaujímá v programu EU přední místo. Vzhledem k tomu, že některé mezinárodní subjekty se snaží využívat energii jako nástroj k dosažení politických cílů, je v zájmu občanů Evropské unie, aby EU byla v otázkách energetiky i nadále ostražitá.

1.1.1

Pro vnější rozměr energetiky mají prvořadý význam tři faktory: diverzifikace, jednotné vystupování a náležitě rozvinutý vnitřní energetický systém.

1.2

Pro vnější energetickou politiku má zásadní význam diverzifikace zdrojů energie, dodavatelů a přepravních tras v EU. Jak se zdůrazňuje ve strategii EU pro energetickou unii, je jedním z klíčových problémů EU to, že více než polovina spotřebované energie pochází z dovozu, který je třeba zabezpečit prostřednictvím spolehlivých obchodních politik.

1.2.1

Okruh dovozců energie musí být soustavně rozšiřován vyhledáváním nových, spolehlivých a předvídatelných dodavatelů energie a navazováním dialogu s nimi.

1.2.2

Nové významné projekty v oblasti infrastruktury, které mají přispět k dosažení diverzifikace, by měly splňovat cíle strategie energetické unie a měly by být plně v souladu s acquis EU. Měly by být rovněž plně v souladu s cílem rozvoje decentralizovaného energetického systému, v němž hrají prvořadou roli obnovitelné zdroje energie.

1.2.3

Je třeba pobízet ke spolupráci mezi představiteli soukromého sektoru a politického světa, aby byly identifikovány nejvhodnější způsoby a partneři pro rozvoj vnější energetické politiky. Vždy by se mělo přihlížet k otázce bezpečnosti a udržitelnosti dodávek energie.

1.3

Navzdory rozdílné skladbě zdrojů energie, struktuře dovozu energie a odlišným tradičním partnerům členských států je nutné usilovat o jednotné vystupování. Klíčovým předpokladem silného vnějšího rozměru je společný vnitřní postoj EU.

1.3.1

EHSV vyzývá členské státy, aby koordinovaly své individuální zájmy v oblasti energetiky a neustále zachovávaly vzájemnou solidaritu a transparentnost.

1.3.2

EHSV vítá návrh Komise ze dne 16. února 2016, kterým se posiluje stávající mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách a nezávazných nástrojích.

1.3.3

Důležitým bodem vnější energetické politiky EU by měly být společné normy v oblasti životního prostředí a jaderné bezpečnosti při realizaci energetických projektů v zemích sousedících s EU. Je třeba omezit nákup energie ze zemí, které tyto normy nedodržují.

1.4

Silný vnitřní energetický systém je základním předpokladem pro snížení vnějšího dopadu: jedním z hlavních rozměrů energetické unie je vytvoření plně funkčního a transparentního vnitřního trhu EU s energií. Jeho přímým výsledkem by byl účinnější přístup EU k vnějším energetickým otázkám.

1.4.1

Je nutné vybudovat všechny nezbytné součásti energetické infrastruktury, aby bylo možné optimalizovat a zefektivnit dovoz zdrojů energie do EU.

1.4.2

EHSV zdůrazňuje, že je třeba plně začlenit energetické sítě a systémy všech členských států do vnitřního trhu EU a zajistit jejich plnou synchronizaci.

1.4.3

Je nutné vytvořit rovné podmínky pro evropské a mimoevropské výrobce energie, aby tak zůstala zachována konkurenceschopnost výrobců energie v EU.

1.4.4

EHSV žádá, aby při koncipování a provádění vnější energetické politiky EU byla zohledněna nutnost zajistit pro průmysl EU – zejména pro jeho energeticky náročná odvětví – konkurenceschopné, stabilní a předvídatelné dodávky energie, aby mohl fungovat za rovných podmínek se svými mezinárodními konkurenty.

1.5

Prozíravá energetická politika, která by přispěla k dosažení vnějších cílů EU, včetně cílů stanovených v dohodě uzavřené na konferenci COP 21, by měla být v prvé řadě založena na systematickém zohledňování cílů politiky EU v oblasti klimatu a globálních snah mezinárodního společenství omezit narušení klimatu, a to zejména tím, že bude rozvíjet tři klíčové faktory: obnovitelné zdroje energie, energetickou účinnost a výzkum a vývoj.

1.5.1

Obnovitelné zdroje energie mají zásadní význam pro zvýšení bezpečnosti dodávek energie a snížení závislosti na dovozu.

1.5.2

EU by měla učinit vše pro to, aby si v této oblasti udržela vedoucí postavení.

1.5.3

Energetická účinnost je jedním ze základních předpokladů pro snížení spotřeby energie v EU a tím i pro snížení množství dovážené energie. Z tohoto důvodu hraje zásadní roli snížení výdajů soukromých a komerčních spotřebitelů za energii.

1.6

Je nutné vyčlenit na výzkum a vývoj dostatečné prostředky, čímž by se posílila účinnost a snížily náklady na výrobu energie. V této souvislosti je samozřejmě rovněž důležitá mezinárodní spolupráce.

1.7

Vzhledem k tomu, že energie by měla být dostupná pro spotřebitele a měla by podporovat konkurenceschopnost průmyslu, EHSV vyzývá Komisi a vnitrostátní vlády, aby rozsáhle zapojily občanskou společnost, sociální partnery a spotřebitelské organizace. Z tohoto důvodu EHSV žádá, aby byl zahájen evropský energetický dialog a aby bylo vytvořeno evropské energetické fórum, do nichž budou zapojeny všechny zainteresované strany. Má to klíčový význam pro vytvoření inteligentní, účinné a udržitelné vnější energetické politiky EU.

1.7.1

EHSV musí mobilizovat své mezinárodní orgány, aby se mohl aktivně podílet na vytváření účinné a odolné vnější energetické politiky EU.

2.1

Energetické otázky teprve nedávno zaujaly důležité místo v politické diskusi v EU a staly se jednou z priorit na programu Evropské komise. EHSV se rovněž zabývá oblastí vnějšího rozměru energetiky a vydal již k tomuto tématu řadu stanovisek (1).

2.2

S ohledem na rostoucí závislost EU na dovozu energie, zejména ropy a zemního plynu, se vnější rozměr energetické politiky EU stává stěžejním pro podpoření bezpečnosti dodávek energie.

2.2.1

Více než polovina (53,2 %) hrubé domácí spotřeby energie v EU pochází z dovozu. EU dováží 44,2 % tuhých paliv (z nichž více než polovinu tvoří černé uhlí), 87,4 % ropy a ropných produktů a 65,3 % zemního plynu (údaje Eurostatu, 2013).

2.2.2

Tyto údaje jednoznačně ukazují rozsah závislosti EU na obchodování s dodavateli ze třetích zemí. V případě, že se některý z dodavatelů projeví jako nespolehlivý či nepředvídatelný nebo že není řádně udržována infrastruktura, tedy může dojít k vážnému narušení bezpečnosti dodávek energie v celé EU.

3.1

EU by měla hledat nové příležitosti pro spolupráci a měla by upevnit stávající partnerství se třetími zeměmi v oblasti energetiky, co se týče diverzifikace zdrojů, dodavatelů a přepravních tras.

3.2

V blízké budoucnosti zůstane Rusko pravděpodobně i nadále hlavním partnerem EU v oblasti dovozu energie. Týká se to především plynovodů.

3.2.1

Pro Rusko je klíčovou prioritou přinejmenším si udržet svou výhodnou pozici na trhu s energií v EU, která je jeho největší vývozní destinací v oblasti energií a současně velmi spolehlivým zákazníkem.

3.2.2

Projekt plynovodu Nord Stream II je v současné době jedním z hlavních bodů ruského energetického programu a jeho cílem je zvýšit vývoz zemního plynu do EU. V EU zaznívají obavy, zda tento projekt není v rozporu se strategií energetické unie EU v oblasti diverzifikace dodávek zemního plynu. EHSV zastává názor, že nejdůležitější úlohou Komise je provést důkladné posouzení projektu Nord Stream II a jeho souladu s acquis EU, včetně třetího energetického balíčku, a s cíli strategie energetické unie, zejména pokud jde o diverzifikaci zdrojů energie, dodavatelů a přepravních tras.

3.2.3

Při formulování společného postoje EU k projektu Nord Stream II je třeba vzít v úvahu zájmy všech členských států. Při rozhodování by neměla být jediným činitelem obchodní hlediska, zejména vzhledem ke sklonu Ruska využívat energii jako nástroj geopolitických cílů.

3.3

Cenným partnerem EU na mezinárodní scéně je Norsko, s nímž má EU společné politické priority, a to i v odvětví energetiky. Norsko je jakožto členský stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru součástí vnitřního trhu EU.

3.3.1

Význam Severní dimenze pravděpodobně poroste, stejně jako spolupráce v severních oblastech, pokud jde o ložiska ropy a zemního plynu v Severním ledovém oceánu. Měl by však být kladen zvláštní důraz na citlivé environmentální otázky, pokud a až začnou podniky vážně zkoumat potenciální zdroje v této oblasti.

3.4

Spolupráce EU v oblasti energetiky s partnery v jižním a východním Středomoří získala nový impuls díky nedávnému zřízení regionálních platforem pro oblasti zemního plynu, elektřiny, obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti. Tyto platformy by měly sehrát klíčovou roli při podpoře a prohlubování spolupráce v oblasti energetiky.

3.5

Evropská unie se zavázala k vytvoření trvalých a stabilních vztahů s regionem Střední Asie, který považuje za strategicky významnou oblast bohatou na zdroje energie. Jak je uvedeno v závěrech Rady pro zahraniční věci o strategii EU pro Střední Asii ze dne 22. června 2015, Evropská unie vyzývá k posílení energetických vazeb, které by přispěly k oboustranné bezpečnosti dodávek energie.

3.6

Napojení oblasti Kaspického moře na trh EU prostřednictvím jižního koridoru pro přepravu plynu otevře nové možnosti pro obchod se zemním plynem a přispěje k dosažení cíle EU v oblasti diverzifikace. Hlavní součást propojení bude tvořit transanatolský plynovod společně s transjadranským plynovodem.

3.7

Vztahy s USA v oblasti energetiky jsou pro EU stále důležitější, jak dokládá Rada pro energetiku EU–USA. USA v současné době zažívá období levného plynu v důsledku nekonvenční produkce plynu. Evropská unie by měla využít příležitosti a podpořit rozvoj transatlantického obchodu se zkapalněným zemním plynem (LNG), neboť by to podstatně přispělo k diverzifikaci dodávek energie.

3.7.1

Transatlantické partnerství v oblasti obchodu a investic (TTIP) by se mohlo stát významným nástrojem mimo jiné na podporu bezpečnosti dodávek energie v transatlantickém prostoru. EHSV naléhavě vyzývá smluvní strany, aby v rámci dohody věnovaly veškeré úsilí náležitému vyřešení energetických otázek.

3.8

Bezpečnost dodávek energie v EU úzce souvisí se záležitostmi energetiky v jejím sousedství, z čehož plyne, že EU by měla i nadále postupovat v úzké součinnosti se svými sousedy a rozšiřovat oblast vzájemně prospěšné spolupráce.

3.8.1

EHSV vyzývá Komisi, aby dále posílila Energetické společenství, zejména co se týče provádění energetického acquis EU ve vztahu ke smluvním stranám (2).

3.8.2

Hlavním cílem Energetického společenství je rozšíření vnitřního trhu EU s energií. EU musí nadále posilovat spolupráci se sousedními zeměmi a jejich občanskou společností s cílem vytvořit skutečně celoevropský trh s energií. EHSV vítá návrh nařízení Komise o bezpečnosti dodávek s přímým zapojením zemí Energetického společenství.

3.9

Po zrušení mezinárodních sankcí vůči Íránu musí EU využít příležitosti a obnovit s ním vztahy v oblasti energetiky vzhledem k potenciální úloze, kterou Írán může sehrát v diverzifikaci zdrojů dodávek energie do EU.

3.10

EU by také měla uspíšit a zintenzivnit úsilí o posílení stabilního partnerství s tak odlišnými, avšak důležitými třetími zeměmi, jako jsou Kanada, Turecko a Alžírsko. EHSV je potěšen tím, že byl s těmito zeměmi v roce 2015 navázán dialog na vysoké úrovni o energetice.

3.11

Energetický rozměr by měl být náležitě zohledněn v obchodních dohodách se třetími zeměmi. Kromě toho musí být energetické dohody s dodavateli ze třetích zemí plně v souladu s právními předpisy EU a zásadami bezpečnosti dodávek energie.

4.1

Dne 20. července 2015 schválila Rada pro zahraniční věci Akční plán diplomatické činnosti v oblasti energetiky na podporu vnějšího rozměru strategie energetické unie. Cílem tohoto plánu je posílit společný postoj tak, aby EU mohla vystupovat jednotně v zásadních energetických otázkách a dosáhnout cílů v oblasti energetiky v duchu solidarity a společného zájmu, a aby nedošlo k opětovnému převedení energetické politiky do působnosti členských států.

4.1.1

Klíčovým rozměrem akčního plánu diplomatické činnosti v oblasti energetiky je diplomatická podpora diverzifikace zdrojů energie, dodavatelů a přepravních tras, posílení spolupráce s tranzitními zeměmi (zejména s Ukrajinou) a klíčovými partnery ze třetích zemí v oblasti energetiky, další posílení Energetického společenství a zachování strategického zapojení EU do vícestranných iniciativ souvisejících s energetikou.

4.2

Rozhodnutím, které přijaly Parlament a Rada dne 25. října 2012, byl zřízen mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách, který má zajistit právní jasnost a transparentnost dohody a její soulad s právem EU. V únoru 2016 Komise předložila návrh na posílení stávajícího mechanismu.

4.2.1

EHSV vítá snahy o zajištění právního souladu a transparentnosti dohod mezi EU a třetími stranami (3), a proto by posílení stávajícího mechanismu výměny informací podpořil.

4.3

EU by měla i nadále usilovat o prosazování a neustálé zlepšování standardů v oblasti životního prostředí a jaderné bezpečnosti ve třetích zemích.

4.3.1

Zvláštní pozornost je třeba věnovat jaderným elektrárnám, které třetí země staví v blízkosti hranic EU (například jaderná elektrárna Astraviec v Bělorusku, která podle zjištěných poznatků nesplňuje ustanovení úmluvy z Espoo). EU by ve vztahu ke třetím stranám měla klást důraz na skutečnost, že je třeba zajistit všestrannou bezpečnost těchto projektů v souladu s Úmluvou o jaderné bezpečnosti Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) a dalšími příslušnými mezinárodními dohodami. Komise by měla zvýšit své úsilí, aby zajistila, že země, které souhlasily s provedením zátěžového testu jaderných elektráren podle pravidel EU, tento svůj závazek co nejdříve splní. Kromě toho by se měl omezit přístup nebezpečných elektráren na trh s energií v EU.

5.1

Přímým výsledkem silného vnitřního energetického systému je upevnění vnější pozice. Z tohoto důvodu by se EU měla snažit zefektivnit svůj vnitřní přístup k energetickým otázkám.

5.2

Strategie energetické unie je jednou z prioritních iniciativ zaměřených na upevnění společné reakce EU na problémy v oblasti energetiky. Vzhledem k tomu, že se o bezpečnost dodávek energie opírá hospodářská a sociální prosperita EU, se její zajištění stalo kolektivním úkolem členských států, výrobců energie, spotřebitelů, tranzitních zemí a mezinárodního společenství, kteří jsou všichni součástí dnešních globalizovaných trhů s energií.

5.2.1

Jedním z klíčových pilířů energetické unie je zlepšení vzájemných propojení mezi členskými státy a plné provedení acquis vnitřního trhu s energií. Úplná integrace vnitřního trhu EU posílí konkurenci mezi dodavateli energie, což pak přinese lepší ceny konečným spotřebitelům.

5.2.2

Skutečnost, že je LNG v celosvětovém měřítku stále dostupnější, skýtá EU nové příležitosti k diverzifikaci dodávek zemního plynu. Z tohoto důvodu je třeba posílit a rozvinout vnitřní infrastrukturu LNG. V souvislosti s tím EHSV vítá strategii pro ukládání LNG a zemního plynu, kterou přijala Komise v únoru 2016.

5.2.3

Úplná integrace EU vyžaduje odstranění „energetických ostrovů“. EHSV zdůrazňuje, že je třeba plně začlenit energetické sítě a soustavy všech členských států do vnitřního trhu EU, a to jak rozvojem fyzické infrastruktury pro připojení distribučních soustav, tak také konečným vyřešením otázky synchronizace tří pobaltských států (4), protože provoz jejich elektrizačních soustav v současné době závisí na provozovateli ze třetí země (Rusko).

5.2.4

Musí zůstat zachována konkurenceschopnost výrobců energie v EU. Je třeba vytvořit rovné podmínky pro evropské a mimoevropské výrobce energie s cílem zajistit, že budou všichni účastníci trhu s energií dodržovat pravidla hospodářské soutěže v EU.

6.1

Obnovitelné zdroje energie představují pro EU přímou příležitost, jak nejen snížit svou závislost na dovážených fosilních palivech, ale také zajistit udržitelnější domácí výrobu energie. EHSV považuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie za jeden z nejdůležitějších kroků na cestě k bezpečnější energetické budoucnosti. EU by se však neměla spoléhat na předchozí úspěchy a měla by učinit vše pro to, aby si v této oblasti udržela vedoucí postavení. Mimoto by měli představitelé EU vybízet třetí země k tomu, aby si v oblasti energie z obnovitelných zdrojů stanovily ambiciózní cíle.

6.1.1

EU už nyní uvažuje v horizontu přesahujícím rok 2020 a stanovila ještě ambicióznější cíle pro rok 2030. Dosažení společného cíle nejméně 27 % podílu energie vyrobené z obnovitelných zdrojů by ze strany členských států vyžadovalo prohloubení spolupráce na regionální úrovni, což by vedlo k dalšímu posílení odvětví energetiky v EU.

6.1.2

V souvislosti se zmírněním změny klimatu vítá EHSV uzavření dohody na konferenci COP 21 a závazek EU snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů alespoň o 40 % (oproti úrovni emisí z roku 1990), který je stanoven v rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky. EU by měla své partnery nejen pobízet, aby se v této oblasti aktivně angažovali, ale měla by jim také v případě potřeby poskytovat praktickou pomoc.

6.1.3

Ke splnění cílů EU v oblasti klimatu a energetiky by přispěla decentralizovaná výroba energie a energetická družstva. Umožňují zapojit širší společnost do úsilí o energetickou nezávislost a bezpečnost dodávek energie v příslušných zemích, jakož i v celé EU. Proto by měly být přijaty osvědčené postupy nákladově efektivní vlastní výroby a spotřeby.

6.2

Energetická účinnost je rovněž jedním z přímých způsobů, jak řešit problém vysokých objemů dovozu energie do EU. V rámci EU byl stanoven cíl zlepšit do roku 2030 energetickou účinnost alespoň o 27 % (stejný cíl jako v případě podílu obnovitelných zdrojů energie), přičemž Evropská komise intenzivně usiluje o uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“. Energetická unie bude pak i nadále podporovat lepší přístup k nástrojům financování v oblasti energetické účinnosti, zejména v dopravě a ve stavebnictví, a vybízet členské státy, aby v rámci svých vlastních politik na energetickou účinnost kladly přednostní důraz.

6.3

Vyčlenění dostatečných prostředků na výzkum a vývoj má zásadní význam pro to, aby byl udržen technologický pokrok v oblasti výroby energie a inteligentní distribuce. Je to důležité zejména u energie z obnovitelných zdrojů, aby její výroba začala být úsporná a spolehlivá. Kromě toho je třeba pokračovat v rozvoji špičkových technologií, jako je využívání vodíku, palivových článků a jaderné fúze k výrobě energie.

6.4

EHSV naléhavě vyzývá EU, aby s pomocí opatření a iniciativ zaměřených na rozšíření finanční, technické a právní pomoci zaujala vedoucí postavení při udržitelném řešení energetických otázek v rozvojových zemích. Hlavním nástrojem pro rozšiřování spolupráce s rozvojovými zeměmi by měla být podpora vzdělávání a odborné přípravy v souvisejících oblastech.

7.1

Vzhledem k tomu, že spotřebitelé očekávají, že energie bude dostupná a bude podporovat konkurenceschopnost průmyslu, EHSV vyzývá Komisi a vnitrostátní vlády, aby zapojily občanskou společnost, sociální partnery a spotřebitelské organizace do záležitostí energetiky a aby udržovaly otevřený dialog. Významně by to přispělo k lepšímu pochopení současných problémů v oblasti energetiky.

7.1.1

Energetická chudoba představuje celosvětový problém, který nelze přehlížet ani ve vnitřních, ani vnějších energetických politikách EU. Pomoc je třeba poskytnout zejména těm, kdo jsou ohroženi nejvíce.

7.2

Občanská společnost by měla projevit větší iniciativu při koncipování energetické politiky. EHSV vítá společné prohlášení o energetice, které bylo podepsáno v rámci platformy občanské společnosti EU-Ukrajina dne 11. února 2016 a jehož cílem je posílit úlohu občanské společnosti a formulovat doporučení příslušným orgánům v otázkách právního státu.

7.2.1

Energetické otázky musí být zařazovány na program mezinárodních setkání EHSV a musí se stát důležitým tématem diskuse s občanskou společností partnerských zemí.

1)

Stanovisko EHSV k tématu Příspěvek občanské společnosti k přezkumu strategie EU pro Střední Asii, Úř. věst. C 242, 23.7.2015, s. 1.

2)

Stanovisko EHSV k tématu Strategický rámec energetické unie, Úř. věst. C 383, 17.11.2015, s. 84.

3)

Stanovisko EHSV k tématu Energetika – faktor rozvoje a prohloubení procesu přistoupení na západním Balkáně, Úř. věst. C 32, 28.1.2016. s. 8.

4)

Stanovisko EHSV k tématu Zajištění dovozu základních statků do EU prostřednictvím stávající obchodní politiky EU a souvisejících politik, Úř. věst. C 67, 6.3.2014, s. 47.

5)

Stanovisko EHSV k tématu Mezivládní dohody mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky, Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 65.

6)

Stanovisko EHSV k tématu Zapojení občanské společnosti do vytvoření budoucího evropského energetického společenství, Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 15.

7)

Stanovisko EHSV k tématu Vnější rozměr energetické politiky Evropské unie, Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 8.

20.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 264/35

Zpravodajka:

Milena ANGELOVA

1.1

EHSV vítá záměr, který dala Komise najevo zveřejněním uvedené zelené knihy, a skutečnost, že přikročila k činům a má náročný program provádění akčního plánu pro vytváření unie kapitálových trhů (1).

1.2

EHSV podporuje myšlenku Komise snažit se usnadnit přeshraniční průnik retailových finančních služeb a možnosti spotřebitelů měnit poskytovatele. Taková opatření by měla zajistit konkurenceschopnější strukturu trhu a zvýšit pohodlí spotřebitelů finančních služeb, a to i podporou rovného přístupu k mimosoudním mechanismům ke zjednání nápravy v jednotlivých členských státech (2).

1.3

EHSV vítá přístup, který Komise v zelené knize uplatňuje a který spočívá ve snaze hledat vhodné politiky pro podněcování obou stran trhu s retailovými finančními službami: nabídky a poptávky.

1.4

EHSV podporuje myšlenku, že kdykoli to je možné, měli by mít spotřebitelé možnost srovnat různé produkty, aby mohli přijímat informovaná rozhodnutí. V tomto ohledu EHSV plně podporuje směrnici o trzích finančních nástrojů (МiFID) II (současně stále připravuje své stanovisko k nedávno navrženým přezkumům (3)) a nařízení o strukturovaných retailových investičních produktech a pojistných produktech s investiční složkou, které vyžadují větší transparentnost a zveřejňování informací (4).

1.5

Jedním z cílů zelené knihy je zmenšit roztříštěnost trhu retailových finančních služeb. V této věci by EHSV chtěl poukázat na to, že neexistují žádné naprosto spolehlivé důkazy o tom, že cenové rozdíly jsou způsobeny jen selháním trhu v rámci EU. Ceny produktů a služeb ovlivňují i vnitrostátní a místní faktory, a kvůli tomu je harmonizace cen mezi členskými státy obtížnější. Například pojistné ze smlouvy na pojištění auta spotřebitele v jednom členském státě a rovnocenné pojistné v jiném členském státě mohou být naprosto odlišná v důsledku koeficientu škodných událostí, jenž vychází z počtu nehod nebo počtu případů podvodů v každé z uvedených zemí. Podobně se mohou v různých členských státech lišit úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů v závislosti na úrovni nedobytných pohledávek. Tyto místní faktory jsou v zelené knize správně zmíněny, zasluhují si však další analýzu. EHSV proto pozorně očekává výsledky konzultace a vyzývá Komisi, aby dále hledala další důkazy o nedostatečné hospodářské soutěži a jasnější důvody pro vysvětlení zjištěných cenových rozdílů. Na toto šetření by se měla zaměřit i v posouzení dopadů, které bude provedeno před očekávanými návrhy právních předpisů.

1.6

Současně chce EHSV zdůraznit, že mnoho problémů, na které upozorňovala zelená kniha o maloobchodních finančních službách z roku 2007 (5), zůstává platných i o osm let později v současné zelené knize. EHSV tuto předešlou zelenou knihu celkově podpořil (6) a ocenil opatření, která byla provedena s cílem nalézt určitá praktická řešení (7). I přes určité pozitivní výsledky však byl pokrok omezený a problémy týkající se fungování jednotného trhu retailových finančních služeb přetrvávají. Podle názoru EHSV je tudíž zapotřebí výsledky konzultací týkajících se stávající zelené knihy tentokrát přeměnit v ambicióznější program, který dlouhotrvající problémy překoná.

1.7

Zelená kniha se zabývá širokou škálu finančních produktů, u nichž všech není možné současně poskytnout větší výběr a více příležitostí. Je jasné, že pro ně bude zapotřebí stanovit priority a časové rámce. EHSV navrhuje, aby byly výsledky postupu konzultace přednostně uplatněny na jednodušší produkty, u nichž mají místní faktory relativně menší význam. Proces tvorby jednotného trhu pro finanční produkty tak získá dynamiku a důvěru. Příklady těchto produktů by mohly být platební služby, celoevropské penzijní produkty, spořicí účty, pojištění automobilů a životní pojištění. Jeden z prvních kroků by mohl spočívat v uplatnění systému bonus/malus v pojištění automobilů ve všech členských státech, neboť tento systém snižuje význam místních faktorů a zajišťuje užší vazbu pojistného na profily jednotlivců. V daném časovém rámci by měly následovat produkty, jako jsou hypoteční úvěry, spotřebitelské půjčky, pojištění profesní odpovědnosti a správa aktiv.

1.8

Ačkoli zelená kniha klade důraz hlavně na digitální technologie, EHSV spatřuje dva důležité faktory větší přeshraniční poptávky po produktech, k nimž by se mělo přihlédnout:

1.9

EHSV se domnívá, že je naprosto nezbytné vynaložit veškeré úsilí na to, aby se předešlo novému otevírání nedávno přijatých směrnic (např. směrnice o platebních službách 2 a směrnice o hypotečních úvěrech (9)). Je třeba poskytnout určitý čas na účinné uplatňování opatření a zavádění nových regulačních opatření by mělo být uskutečňováno obezřetně, aby finanční trhy nebyly nadměrně regulovány.

2.1

Evropská komise zveřejnila zelenou knihu v souvislosti s akčním plánem pro vytváření unie kapitálových trhů (10) s cílem zkoumat, jak lze evropský trh retailových finančních služeb, zejména pojištění, úvěrů, plateb, běžných a spořicích účtů a jiných retailových investičních produktů, dále otevírat a přinášet tak lepší výsledky pro spotřebitele a podniky, a přitom udržet odpovídající úroveň ochrany spotřebitele a ochrany investorů na evropské i vnitrostátní úrovni.

2.2

Zelená kniha se intenzivně věnuje reakci na výzvy spojené s digitalizací, jež může přispět ke snížení cen a zlepšení srovnatelnosti produktů, čímž se posílí postavení spotřebitelů při jejich finančním rozhodování. V dlouhodobém horizontu by měla digitalizace umožnit podnikům, aby své produkty učinily dostupnými kdekoli v Unii, čímž se jednotný evropský trh přiblíží svému uskutečnění.

2.3

Další důležitou otázkou, kterou zelená kniha nastoluje, je způsob budování důvěry, neboť tento prvek má zásadní význam pro rozšiřování jednotného trhu retailových finančních služeb. V zájmu dosažení těchto cílů se dokument zabývá otázkou, jak učinit služby a produkty srozumitelnějšími.

2.4

Zelená kniha rovněž zkoumá, jakým způsobem by bylo možné přispět k tomu, aby jednotný trh s finančními službami způsobil v životě lidí v EU konkrétní zlepšení a aby vytvářel nové tržní příležitosti pro dodavatele, a tak podporoval růst evropského hospodářství a napomáhal vytváření pracovních míst.

3.1

EHSV je přesvědčen, že roztříštěnost trhů retailových finančních služeb, kterou zelená kniha zdůrazňuje, je způsobena společným vlivem vnitrostátních a místních faktorů na ceny produktů a služeb (právními, regulačními a kulturními specifiky a specifiky veřejných systémů sociální ochrany) a zároveň problémy na straně poptávky i nabídky na trhu, přičemž problémy na straně poptávky a nabídky na trhu bude nutné v budoucnosti řešit.

3.2

Hlavními problémy na straně nabídky jsou:

3.3

Hlavními problémy na straně poptávky jsou:

3.4

EHSV rovněž uznává, že rozvoj digitalizace vytváří nové prostředí a značně rozšiřuje prostor pro poskytování nových služeb a pro zvýšenou přeshraniční činnost. Nicméně je třeba dbát na to, aby pokrok v digitální oblasti nebyl využíván k tomu, že by příliš složité, irelevantní nebo obtížně porovnatelné informace o finančních službách uváděly spotřebitele v omyl.

3.5

EHSV zdůrazňuje, že finanční gramotnost lidí se na různých místech stále velmi liší a je poměrně nízká v porovnání s jinými rozvinutými zeměmi, jako jsou Spojené státy americké, Austrálie a Kanada (12). Finanční poradenství poskytované před prodejem produktů není dobře regulováno a nezaručuje, že si zákazníci vyberou nejvhodnější produkty, a v porovnání s některými zeměmi mimo EU nejsou služby profesionálního finančního poradenství dostatečně rozvinuty.

3.6

Možnosti, které nabízejí nové technologie a zvýšená nabídka (včetně přeshraniční nabídky), vytvářejí příležitosti, přinášejí však i určitá potenciální rizika. Mohou vést k vyšším mírám zadluženosti, hypotečním selháním a většímu počtu případů platební neschopnosti, jestliže spotřebiteli chybí potřebné finanční znalosti. Spotřebitelé, kteří nakupují pojistné a penzijní produkty na internetu, mohou být ohroženi, neboť často neprovádějí dostatečný průzkum a mohou podepisovat smlouvy, aniž by je znali (13). Vnitrostátní regulační orgány by tudíž měly zajistit, aby společnosti, které prodávají produkty na internetu, dodržovaly v zájmu ochrany spotřebitelů „povinnost poradit“. Existuje více než dostatek argumentů prokazujících důležitost finančního vzdělávání a řádného poradenství.

3.7

Spotřebitelé, kteří nerozumějí pojmu složeného úroku, akumulují větší dluhy a nesou vyšší úrokové sazby a transakční náklady (14), zatímco spotřebitelé s finančními znalostmi lépe plánují, více spoří na důchod (15) a diverzifikují finanční rizika (16). Totéž platí na makroekonomické úrovni, kde lze pozorovat, že finanční gramotnost má silný prospěšný vliv na vnitrostátní úspory a shromažďování bohatství (17). Důrazně se proto doporučuje, aby bylo jasněji vymezeno rozlišení mezi činnostmi spojenými s marketingem produktů a činnostmi spojenými s prodejem produktů, zejména v případech, kdy je poskytováno poradenství. Poradenství by nemělo být nikdy využíváno jako marketingový nástroj a poradci by měli být skutečně nezávislí. Předsmluvní informace by měly být poskytovány a prezentovány jasně a srozumitelně. EHSV je pevně přesvědčen, že v zájmu obnovy důvěry v trhy finančních služeb, zvýšení přeshraniční činnosti a zlepšení přenositelnosti finančních produktů jsou zapotřebí cílená opatření v oblasti vzdělávání soukromých investorů a zlepšování finančního poradenství.

4.1.1

Zelená kniha obsahuje otázky týkající se různých bankovních a nebankovních produktů a služeb, existují však značné rozdíly mezi hlavními transakčními produkty (jako jsou běžné účty nebo termínované vklady) a smluvními produkty (jako jsou hypotéky nebo spořicí a investiční produkty). Pokud jde o spořicí a investiční produkty, budou mít po svém vstupu v platnost vliv na trh i některé další právní nástroje EU (například směrnice МiFID nebo iniciativa pro vytváření unie kapitálových trhů).

4.1.2

U všech produktů projednávaných v zelené knize má přeshraniční poskytování potenciál zvýšit hospodářskou soutěž na vnitrostátních trzích. Produkty s největším potenciálem jsou však v této fázi bezpochyby penzijní a investiční produkty. Systém Komise opírající se o srovnávací přehledy hodnotí trh s těmito produkty jako nejhorší z 31 spotřebitelských trhů (18). Nabízené penzijní produkty se vyznačují lokální povahou a vysokými poplatky. Započtou-li se inflace, poplatky za správu a další platby, poskytují tyto produkty často záporný reálný výnos a vykazují horší výsledky než příslušné indexy trhu (19). Z tohoto důvodu EHSV důrazně podporuje myšlenku jednotného trhu s penzijními produkty, konkrétněji pak vývoj celoevropského osobního penzijního produktu (20), který povede ke zvýšeným úsporám z rozsahu, nižším cenám a většímu výběru pro spotřebitele.

4.1.3

Pokud jde o pojistné produkty, některé z nich jsou snadno přenositelné, například produkty životního pojištění, které zákazníkovi poskytují ochranu, i pokud se přestěhuje za místní hranice. Jiné produkty však obsahují prvky, které jsou regulovány místně a vyžadují úpravy, jestliže se je subjekty pokoušejí distribuovat v různých zemích. Článek 11 směrnice o distribuci pojištění (přepracované znění) (21) stanoví, že členské státy musí zřídit jediné kontaktní místo pověřené poskytováním informací o pravidlech „obecného zájmu“ v příslušném členském státě, a ukládá orgánu EIOPA, aby vložil na své internetové stránky hypertextové odkazy na internetové stránky příslušných orgánů, kde jsou informace o těchto pravidlech „obecného zájmu“ zveřejněny. Kromě toho úplné přeshraniční poskytování stále nebude možné (dokonce ani žádoucí) kvůli skutečným potřebám zákazníků, kterým produkty slouží, a kvůli rozdílům v chování a rizikových faktorech, které mají vliv na podmínky produktů. EHSV vítá řešení, která pomohou zmírnit nedostatečnou přenositelnost produktů, a doporučuje, aby v některých případech bylo možné nalézt alespoň částečná řešení, například možnosti pojistníků platit pouze rozdíl mezi vyšším a nižším krytím v různých členských státech.

4.1.4

Nejvýznamnější překážky na straně nabídky jsou uvedeny v odstavci 3.2. Pro jejich překonání je nutné:

4.1.5

Nejvýznamnějšími překážkami na straně poptávky se zabývá odstavec 3.3.

4.1.6

Díky novým technologiím, zejména digitalizaci, je možné poprvé dosáhnout skutečného průlomu v přeshraničním poskytování finančních produktů. Mohou hrát značnou úlohu při poskytování většího množství informací v lepší kvalitě, zvyšování transparentnosti a srovnatelnosti produktů a při ověřování totožnosti zákazníků. Dále by mohly přinést úsporu nákladů tím, že odstraní nezbytnost udržovat fyzicky přítomná kontaktní místa. Nejsou však řešením pro překonání jiných důležitých překážek, jako je nerovná úroveň harmonizace právních režimů a ochrany spotřebitele.

4.1.7

Není pochyb o tom, že i v budoucnosti budou existovat lidé, kteří z nějakého důvodu nebudou schopni využívat digitální technologie. Tato skutečnost by neměla odrazovat od snahy o podporu využívání takových technologií při poskytování finančních produktů. Důvodem je zaprvé to, že tradiční způsoby poskytování takových produktů budou existovat ještě dlouhou dobu, a zadruhé to, že tito lidé budou mít možnost přístupu k širší škále produktů pomocí dobře regulovaných služeb finančního poradenství.

4.1.8

Široké využívání digitálních technologií nepochybně vytvoří určité problémy v oblasti informační bezpečnosti a ochrany údajů a spotřebitelů. Proto by spolu s jednotlivými předpisy upravujícími nabídku finančních produktů (a poptávku po těchto produktech) prostřednictvím takových technologií mělo být prováděno posuzování rizik, která tyto výzvy přinášejí, a měly by být navrhovány metody jejich minimalizace.

4.1.9

Neexistuje společně uznávaná definice bezpečných, jednoduchých a srozumitelných finančních produktů. Obecně se však má za to, že tyto produkty by měly vykazovat znaky, jako je cenová transparentnost, vhodnost a srozumitelnost v jazyce uživatele pro účely efektivní komunikace, možnost srovnávání s podobnými produkty, jasnost a jednoduché výsledky. V tak složitém světě, jakým je finanční trh, není snadné těchto znaků dosáhnout.

4.1.10

Produkty s těmito charakteristikami v přesném slova smyslu jsou na trzích dostupné jen zřídka, a v důsledku toho k nim nemají zákazníci snadný přístup. Platí to jak pro země s dobře rozvinutými finančními trhy, tak pro země s trhy méně vyvinutými. Velká různorodost produktů existujících v některých členských státech nemusí spotřebitelům nutně usnadňovat situaci, neboť může vést k nejasnostem, problémům při rozhodování a nakonec k chybným rozhodnutím.

4.1.11

Přístup k takovým produktům lze zajistit stanovením základní třídy finančních produktů (22) na evropské úrovni, splňujících konkrétní normalizované požadavky v závislosti na potřebách, které mají uspokojovat. Tyto produkty by měly být certifikovány a měly by nést konkrétní název, aby je mohli spotřebitelé snadno rozpoznat. Taková třída může zahrnovat běžné produkty, jako různé spořicí účty a životní pojištění na dobu určitou. Díky poměrně vysoké přeshraniční míře průniku SKIPCP na trh existují důvody očekávat, že by bylo možné vytvořit celoevropský důchodový produkt na základě faktorů úspěchu subjektu kolektivního investování do převoditelných cenných papírů a zařadit jej do téže třídy. Existence takové třídy produktů by zvýšila důvěru ve finanční trhy.

4.1.12

V mnoha zemích byla zjištěna praxe tzv. gold-platingu (23), různé výklady evropských právních předpisů, prodlení při harmonizaci a rozdíly v provádění evropských právních předpisů ve vnitrostátních právních předpisech, jakož i rozdíly v konkrétním uplatňování, a to v míře, jež vede k nadměrně vysokým správním požadavkům a překážkám. Všechny tyto problémy představují překážky integrace a mají negativní vliv na důvěru spotřebitelů.

4.1.13

Za ochranu spotřebitele nesou odpovědnost evropské orgány dohledu. EHSV by podporoval plnění tohoto úkolu v souladu s těmito zásadami:

4.1.14

A konečně by evropské orgány dohledu měly vždy upřednostňovat postupy, které jsou pro spotřebitele lepší. Je třeba prioritně:

4.1.15

Zelená kniha se správně zabývá aktuálně převažujícími trendy, jmenovitě slabou přeshraniční hospodářskou soutěží v oblasti retailových finančních služeb a omezeným výběrem finančních produktů pro spotřebitele.

4.2.1.1

Zajistit lepší informace pro spotřebitele a pomoci jim měnit poskytovatele nebo produkt

4.2.1.1.1

Zvyšování finanční gramotnosti a dostupnosti finančního poradenství je nepochybně naprosto nezbytné. Spotřebitelé by měli mít nejen přístup k informacím, ale měli by také být schopni těmto informacím rozumět nebo mít přístup ke kvalitním a vhodným službám finančního poradenství.

4.2.1.2

Přestože spotřebitelé stále více využívají k získávání informací digitální služby, značná část spotřebitelů stále dává přednost osobnímu kontaktu, zejména při sjednávání produktů. Na základě stávajícího stavu znalostí, chování a preferencí spotřebitelů by však banky mohly uvažovat o vhodnějších způsobech zvyšování znalostí spotřebitelů v oblasti finančních služeb – například o celoevropských internetových stránkách. Mohlo by se dále diskutovat o zdrojích financování těchto internetových stránek, avšak za tímto účelem by se mohlo propojit úsilí vlád členských států, místních orgánů a třetích stran – agregátorů. Při vytváření takového nástroje by měla být zohledněna skutečnost, že systémy srovnávání pojištění souvisejí především s kontextem kulturního chápání v jednotlivých zemích. Proto bude pro celoevropské služby poskytující možnost srovnání velmi obtížné úspěšně zohledňovat rozmanitost uživatelů/zákazníků v Evropě, zejména co se týče srovnání krytí rizika, které existuje v národním a místním kulturním, právním, daňovém, sociálním kontextu atd.

4.2.1.2.1

EHSV podporuje snahu o zvýšení účinnosti, pružnosti a transparentnosti trhu a schvaluje zaměření stávající regulační iniciativy na lepší ochranu spotřebitele. Zastává názor, že kvalitu služeb doprovázejících poskytování finančních služeb by bylo možné zlepšit i pomocí lepšího využití výhod digitalizace a využitím potenciálu různých zprostředkovatelů s dobře vyškolenými a kvalifikovanými zaměstnanci a vhodnou metodikou pro poskytování úplných, objektivních a srovnatelných informací pro rozhodování spotřebitelů.

4.2.1.2.2

Poskytované informace by měly být přesné, pro uživatele srozumitelné a relevantní. Mělo by se předcházet zahrnování spotřebitelů velkým množstvím informací i přílišnému zjednodušování skutečnosti za účelem zdůraznění lepších výnosů. Dobrý příklad zde představuje praxe změny poskytovatelů finančních služeb ve Spojeném království, kde přesnost změny mezi odesílající a přijímající bankou zaručuje nezávislá třetí strana, která zajišťuje, že postup změny proběhne jednoduše, transparentně a do sedmi pracovních dnů. Dalším osvědčeným postupem je převoditelnost hypotečních úvěrů v Itálii v roce 2006 (25).

4.2.1.3

Řešení komplexních a neúměrně vysokých poplatků u zahraničních transakcí

4.2.1.4

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 (26) již odstranilo rozdíly mezi poplatky za přeshraniční platby v eurech s ohledem na odpovídající platby v eurech na vnitrostátní úrovni. Mohlo by být provedeno posouzení ad hoc s cílem ověřit, zda použití tohoto ustanovení na všechny měny v rámci EU (tedy sladění poplatků za přeshraniční a vnitrostátní platby prováděné v určité měně) má smysl a bude přínosem pro spotřebitele. Pokud jde o informace poskytované uživatelům platebních služeb podle nové směrnice o platebních službách (PSD2) (27), poskytovatelé platebních služeb musí informovat klienta – uživatele platebních služeb před tím, než je vázán smlouvou nebo nabídkou, o všech poplatcích, které musí vyplácet poskytovateli platebních služeb, jakož i o skutečném nebo referenčním směnném kurzu, který bude při platební transakci použit v případě přepočtu měny. Jakmile byla transakce provedena, PSD2 obsahuje podobná ustanovení o informacích, které musí poskytovatelé platebních služeb poskytnout plátci a příjemci platby. EHSV se domnívá, že není třeba uplatňovat žádná další opatření, protože PSD2 již poskytovatelům platebních služeb ukládá jasné požadavky týkající se transparentnosti. Kromě toho by mohlo být uplatňování nařízení (ES) č. 924/2009 o přeshraničních platbách rozšířeno v EU na jiné měny než euro.

4.2.1.5

EHSV se domnívá, že PSD2 stanoví jasné požadavky týkající se transparentnosti, které umožní, aby byli plátci a příjemci plateb náležitě informováni o tom, jaký směnný kurz bude uplatněn před přeshraniční transakcí a po ní. Tato směrnice musí být provedena do vnitrostátního práva do 13. ledna 2018, proto není zapotřebí žádných dalších opatření.

4.2.2.1

Pro pojistitele je důležité bydliště z těchto důvodů:

Místní faktory, jako je klima nebo seizmografie, je třeba zohledňovat například při rozhodování o podmínkách a cenách pojištění domácnosti. Bez určitého kritického množství není možné vhodným způsobem poskytovat služby. Pojistně-matematické modely pracují s vysokým chybovým rozpětím, jestliže počet událostí použitých pro výpočty není dostatečně vysoký. Navíc při hedgingu rizik pomocí zajištění oceňují zajišťovací modely hedging různým způsobem podle místa.

4.2.2.2

Lepší přenositelnost produktů

4.2.2.2.1

Obecně řečeno, pojistné produkty, které zajišťují odměnu nebo prostou výplatu, by byly snadněji přenositelné než produkty, které spočívají v poskytování služby nebo vyřizování nároků.

4.2.2.2.2

Produkty životního pojištění jsou již do určité míry přenositelné v tom smyslu, že zákazník je kryt pojištěním při cestě do zahraničí, vyjma některých případů, kdy cestuje do vysoce rizikových zemí. Místní životní pojištění také zákazníkovi poskytuje krytí bez ohledu na místo, kde se zákazník nachází. Stále však existují případy, kdy pojistník odcestuje do jiné země nikoli jako cestovatel, ale jako osoba s trvalým pobytem v této zemi. V takové situaci by měl mít možnost pokračovat ve svém pojištění na základě úpravy pojistného nebo pojistného krytí dané pojistné smlouvy. To vše by byly případy, kdy pojistné produkty poskytují určenou finanční částku.

4.2.2.2.3

Jiné pojistné produkty nejsou samy o sobě snadno přenositelné, neboť jejich podmínky jsou neoddělitelně spojeny s prvky vázanými na určitou zemi. Například v případě zdravotního pojištění návrh a cena produktu značně závisejí na krytí, které poskytuje systém veřejného zdravotnictví v každé konkrétní zemi.

4.2.2.2.4

S tím souvisí i otázka rozsahu: přizpůsobovat produkt konkrétně pro zákazníka podle skutečných podmínek, které by mohl požadovat, pokud by žil v zahraničí, je sice teoreticky možné, ale znamenalo by to zříci se možnosti dosažení úspor z rozsahu. Produkt by byl příliš individuálně přizpůsoben konkrétnímu zákazníkovi a subjekt poskytující tento produkt by byl méně konkurenceschopný než místní poskytovatelé. Nejlepším řešením by zde bylo podpořit spolupráci pojišťoven, které působí v různých evropských zemích.

4.2.2.3

Dalším případem pojistných produktů, které poskytují služby, jsou pojištění domácností a automobilů. Tyto produkty, u nichž plnění zajišťuje opravu škody nebo řeší automobilové nehody, vyžadují, aby pojišťovna měla smlouvy s poskytovateli služeb v celé zemi, přičemž pro komerční životaschopnost tohoto pojištění je nezbytný určitý rozsah. Proveditelným řešením je podpora spolupráce s místními (pojišťovacími) společnostmi, aby tuto službu nabízely i v jiných zemích.

4.2.2.4

Usnadnění přeshraničního přístupu k pojištění odpovědnosti za škody při výkonu povolání a přeshraničního uznávání tohoto pojištění

16.

4.2.3

Jedním ze způsobů, jak umožnit přeshraniční přístup k povinnému pojištění odpovědnosti za škody při výkonu povolání, by bylo harmonizovat částky a podmínky tohoto pojištění.

4.2.3.1

Poskytnutí důvěry i sebedůvěry k využívání příležitostí jinde v Evropě

4.2.3.2

Usnadnění přeshraničního přístupu k pojištění odpovědnosti za škody při výkonu povolání a přeshraničního uznávání tohoto pojištění

4.2.3.2.1

EHSV považuje za dobrou možnost, jak zvýšit informovanost, vytvoření nezávislé webové stránky, která by poskytovala informace a umožňovala srovnání konkrétních produktů a služeb poskytovaných různými poskytovateli v jednotlivých členských státech. Důrazně prosazuje myšlenku vytvořit oficiální internetovou stránku zřízenou k tomuto účelu, kterou by mohl podpořit buď administrátor přidělený na legislativní úrovni, jemuž by poskytovatelé byli povinni v určitých časových intervalech sdělovat aktuální informace, nebo síť zřízená spotřebitelskými organizacemi v členských státech. Jednotlivé internetové stránky by rovněž mohly být propojeny v decentralizovaném, vnitřně provázaném systému.

Pokud jsou pro účely srovnávání využívána digitální řešení, měly by platformy poskytovat jasné informace pro srovnání rovnocenných produktů a rizik, s nimiž by se spotřebitelé při jejich využívání mohli setkat. Jestliže existuje více rozdílů, než může platforma porovnat (platformy se obvykle zaměřují hlavně na cenu), měly by být neporovnávané znaky jasně specifikovány. Měly by být uvedeny i všechny významné podmínky týkající se rozlišení produktů. Spotřebitelé by měli být jasně upozorněni na možná rizika související s využíváním srovnávacích platforem (například tím, že agregují své osobní údaje).

4.2.3.2.2

Srovnání by se mělo týkat důležitých parametrů a nemělo by být zavádějící. Využití osobních údajů by mělo být omezeno na minimum naprosto nezbytné k tomu, aby srovnání nabídlo určitý přínos pro spotřebitele, přičemž informace by měly být poskytovány jasným a snadno srozumitelným způsobem.

4.2.3.3

Zlepšit mechanismy nápravy v oblasti retailových finančních služeb

4.2.3.3.1

Mimosoudní řešení sporů je značně pružnější postup než soudní řízení: levnější, rychlejší a s menším počtem formalit. Tento postup je zvláště užitečný v mezinárodním kontextu a s přihlédnutím k žádoucímu nárůstu přeshraniční nabídky finančních služeb (a poptávky po nich) by měla síť FIN-NET hrát významnější úlohu. Povědomí spotřebitelů o tom, co síť FIN-NET může nabídnout, je bohužel v této fázi poměrně nízké a je třeba přijmout opatření ke zlepšení tohoto stavu. Navíc ne všechny členské státy EU (pouze 22 z 28) jsou členy sítě FIN-NET (29). Jestliže tento stav přetrvá, zjevně nebude možné využívat síť FIN-NET jako infrastrukturu, která by usnadňovala budování jednotného trhu finančních služeb. Měly by být tedy pečlivě zváženy možnosti regulačního požadavku v této oblasti.

4.2.3.3.2

Ve většině případů takový přístup neexistuje. Pojem nevhodného prodeje dosud do značné míry stále není dobře chápán a kvůli tomu, že není jasně formulován a regulační orgány postrádají zkušenosti, není tento pojem v praxi používán (30). Na mnoha místech jsou testy, které mají určit vhodnost finančních produktů pro spotřebitele, jen formální a nevedou k výběru produktů pro spotřebitele nejvhodnějších.

4.2.3.3.3

Přístup k finanční náhradě je možné zaručit, bude-li zavedena jednotná, přesná a praktická definice „nevhodného prodeje“ a pro ukládání sankcí za takové prodeje bude prosazována celoevropská regulační praxe (31).

4.2.3.4

Ochrana obětí, pokud jsou pojišťovny motorových vozidel v platební neschopnosti

4.2.3.5

Ve Španělsku existuje příklad osvědčeného postupu. Španělský subjekt „Consorcio de Compensación de Seguros“ vystupuje jako pojistitel v případě, že žádná pojišťovna nepřijímá určité riziko, nebo že pojišťovna neexistuje, například při platební neschopnosti, a to vždy na základě podřízenosti. Záruka tohoto subjektu se týká jen španělských subjektů. Aby bylo zajištěno krytí obětí automobilových nehod na stejné úrovni, bude muset EK požadovat podobný systém záruk ve všech členských státech. Bylo by možné předpokládat rozšíření podobného nástroje na evropském základě do zemí, kde nyní neexistuje.

4.2.3.6

Zvýšit transparentnost a srovnatelnost doplňkového pojištění

4.2.3.6.1

Nová směrnice o distribuci pojištění (32) posílila požadavky na transparentnost informací týkající se distributorů pojištění, včetně zprostředkovatelů doplňkového pojištění (ačkoli s určitými omezeními – prahovou hodnotou). Kromě toho se pět hlavních půjčoven automobilů v roce 2015 zavázalo zlepšit své internetové stránky s cílem lépe informovat spotřebitele, pokud jde o dobrovolná vzdání se práv a pojistné produkty. To jsou dobré kroky kupředu. Členské státy budou muset směrnici o distribuci pojištění provést do 23. února 2018 a je příliš brzy říci, jaká další opatření jsou zapotřebí. Současně by zřejmě bylo dobré, aby Komise monitorovala, zda byly splněny závazky půjčoven automobilů, které se netýkají jen pojistných produktů, a aby zvážila další opatření s cílem zvýšit transparentnost a předejít újmě spotřebitelů.

4.2.3.6.2

V případě odvětví pronájmu automobilů je důležité přihlédnout k tomu, že požadavky doplňkových pojistných produktů se často různí podle profilu rizik půjčovny (obvykle vázaného na limit kreditní karty) nebo podle škodného poměru u pojištění automobilů či jiných tržních aspektů v určitém členském státě. V každém případě jsou však předsmluvní informace a snaha dosáhnout srovnatelnosti různých nabídek pro spotřebitele důležité, a bylo by proto žádoucí počkat, až budou požadavky uvedené směrnice plně uplatňovány, aby bylo možné analyzovat, zda jsou zapotřebí další opatření.

4.3.1.1

Pomoci podnikům lépe využívat digitalizaci

4.3.1.1.1

EHSV vítá podporu inovativních digitálních finančních služeb po celé Evropě. Připouští však, že banky jsou největšími poskytovateli finančních služeb a je nutné podporovat i banky, aby se aktivně chopily příležitostí, které digitální revoluce nabízí. Proto musí banky podléhat stejným pravidlům jako jejich konkurenti, kteří poskytují podobné služby, což vyžaduje přezkum hlavních vrstev bankovní regulace ve značném počtu oblastí, aby byly zajištěny rovné podmínky, pokud jde o:

4.3.1.2

Umožnit elektronický podpis a elektronické ověřování totožnosti

4.3.1.2.1

Stále existují rozdíly mezi předpisy pro elektronické ověřování totožnosti a požadavky podle zásady „poznej svého zákazníka“ a požadavky předpisů proti praní peněz: Stávající předpisy pro trvalé akceptování zákazníků vyžadují, aby bylo provedeno ověření totožnosti a osobní hodnocení. Tyto požadavky omezují rozvoj plně digitálních finančních služeb, vytvářejí významné překážky pro přijímání nových zákazníků a zvyšují náklady.

4.3.1.2.2

Je zapotřebí dalších opatření, aby byla překonána neexistence celoevropského mechanismu pro elektronické ověřování totožnosti a podpisy kvůli rozdílům ve vnitrostátních postupech. Ačkoli předpisy stanoví společné normy pro digitální podpisy v členských státech, způsob, jakým je místní provozovatelé uplatňují na vnitrostátní úrovni, brzdí přeshraniční uznávání digitálních podpisů. Místní digitální provozovatelé nejsou propojeni, což omezuje jejich schopnost nabízet evropským spotřebitelům plně digitalizované finanční služby.

4.3.1.2.3

Ano, jsou nezbytná opatření v těchto oblastech:

4.3.1.3

Zlepšování přístupnosti a využitelnosti finančních údajů

4.3.1.3.1

Ačkoli panuje obecná shoda ve věci aspektů finanční situace zákazníka, které by měly být využity pro posouzení úvěruschopnosti, používají věřitelé pro posouzení a správu každého jednotlivého případu svá vlastní odborná hodnocení a interní metody. Z tohoto důvodu je třeba vyhnout se iniciativám, které ukládají bankám nebo jiným úvěrovým institucím povinnost sdílet zpracované informace, které získají o úvěruschopnosti svých zákazníků. Současně by bylo možné sdílet surová (nezpracovaná) data – s povolením dotčeného zákazníka a v souladu s normami EU v oblasti ochrany osobních údajů. Zlepšila by se tak srovnatelnost posouzení úvěruschopnosti.

4.3.1.3.2

Finanční instituce se snaží podrobněji poznat chování spotřebitelů, aby mohly úspěšněji diverzifikovat a personalizovat své produkty a služby. Neexistují však žádná jasná pravidla toho, jak by měly být shromážděné údaje využívány, a to i pokud spotřebitelé poskytli svůj souhlas. EHSV se domnívá, že je vhodné poskytnout větší jasnost ohledně použitelnosti pravidel v této oblasti s cílem zajistit ochranu spotřebitele a současně umožnit spotřebitelům, aby získali prospěch z finančních inovací.

4.3.1.3.3

Historie pojištění mohou obsahovat citlivé osobní údaje zákazníků. Pojišťovna v domovském státě nemůže tyto informace předávat žádnému jinému zúčastněnému subjektu kromě daného zákazníka. Je na zákazníkovi, aby tuto historii předložil nové pojišťovně. Neznamená to vytváření překážky přeshraničním službám, neboť zákazník si může svou historii vzít do země, které dává přednost. Současně by Komise měla s pomocí orgánu EIOPA zkoumat způsoby, jak podpořit normalizaci výměny historií pojistných nároků mezi pojišťovnami a akceptování systémů bonus/malus.

4.3.1.4

Usnadnění poskytování poprodejních služeb

4.3.1.4.1

Služby poskytované po uzavření smlouvy v jiném členském státě by se neměly lišit od služeb v zemi, kde jsou dotčené produkty k dispozici. To znamená, že dotčený produkt a související služby po uzavření smlouvy by měly být pro účely přeshraničního poskytování finančních produktů považovány za jeden celek. Uplatnění této zásady musí být zaručeno, jinak budou spotřebitelé v nerovném postavení. Je důležité, aby příslušné regulační orgány sledovaly uplatňování této zásady.

4.3.1.4.2

Platformy, které napomáhají společnostem (podnikům) v přeshraniční nabídce jejich produktů, by měly obsahovat i oddíl pro služby po uzavření smlouvy. Praktický způsob, jak tyto služby po uzavření smlouvy nabízet, je povzbuzovat společnosti k vytváření skupin a spolupráci za účelem dosažení dostatečného rozsahu činnosti.

4.3.1.5

Přechod k harmonizaci postupů pro úpadková řízení fyzických osob, oceňování nemovitostí a vymáhání kolaterálu

4.3.1.5.1

Hlavní problém v této oblasti se týká vymáhání dluhů v případě, že dlužníci nedodrží své závazky z úvěrové smlouvy. S ohledem na tuto skutečnost věřitelé v současnosti nepovažují přeshraniční poskytování hypotečních úvěrů za lákavé, jsou tedy nutná další opatření pro stimulaci vnitřního trhu EU v této oblasti.

4.3.1.5.2

Hypoteční a jiné úvěry patří k těm finančním produktům, u nichž se uvádění na trh v zahraničí setkává s četnými překážkami, které se obtížně překonávají. Je pravděpodobné, že z celé škály finančních služeb bude právě u těchto produktů překonání překážek trvat nejdéle. V důsledku toho je v této fázi lepší soustředit úsilí na jiné retailové finanční služby, u nichž existuje méně překážek, a aktivní prací v této oblasti získat praktické zkušenosti a zajistit dynamiku procesu.

4.3.2

4.3.2.1

Usnadnit podnikům dodržování požadavků právních předpisů platných v jiných členských státech

4.3.2.1.1

Uplatňování evropských právních předpisů v mnoha oblastech (například v oblasti nabídky investičních produktů) je v různých členských státech nejednotné a rozporné. V důsledku toho je třeba hledat pomoc u vnitrostátních orgánů, aby se odstranila praxe tzv. gold-platingu.

Další dobrou iniciativou je síť SOLVIT, která poskytuje podnikům podporu na úrovni EU, pokud se setkají s problémy u veřejných orgánů, které neuplatňují právo EU náležitým způsobem, a „jednotná kontaktní místa“, která poskytují pomoc podnikům ohledně jejich povinností při poskytování služeb přes hranice (33).

4.3.2.1.2

Při využití zkušeností sítě SOLVIT je smysluplné snažit se dosáhnout řešení zaměřeného konkrétně na finanční produkty, na lepší spolupráci a koordinaci mezi vnitrostátními regulačními orgány, včetně pomoci regulačních orgánů inovativním podnikům, aby lépe porozuměly svým povinnostem.

4.3.2.2

Plné uplatňování svobody usazování

Pro pojistitele je často nutná přítomnost v daném místě, aby měli lepší znalosti o místním riziku a spotřebitelích, kteří mají být pojištěni. Svoboda usazování na daném místě má tudíž zásadní význam pro pojistitele, jako jsou vzájemné pojišťovny. Skutečnost, že na celoevropské úrovni nejsou uznávány formy podniků sociální ekonomiky včetně vzájemných pojišťoven, zamezuje usazování těchto podniků v členských státech, které je neuznávají, což brání přeshraničnímu rozvoji i rozvoji trhů a hospodářské soutěže. EHSV vyzývá Komisi, Radu Evropské unie, Evropský parlament a členské státy, aby prosazovaly uznání vzájemného modelu v Evropské unii.

4.3.2.3

Vytvářet autonomní nebo těsněji harmonizované celoevropské režimy

4.3.2.3.1

Z hlediska přeshraniční distribuce je třeba se soustředit na tyto otázky:

4.3.2.3.2

Při umístění rizika jde zpravidla o místo obvyklého pobytu pojištěné osoby, s určitými výjimkami u nemovitostí, kde jde o místo, kde se nachází budova. Tato zásada je obvykle celosvětově standardizována a má pro zúčastněné strany právní a daňové důsledky. EHSV je přesvědčen, že zásada umístění rizika v pojišťovnictví plní svůj účel. Má však za to, že pravidla pro „obecný zájem“ je třeba revidovat, neboť členským státům poskytují možnost přijmout právní předpisy, které mohou brzdit přeshraniční distribuci pojistných produktů.

20.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 264/51

Zpravodaj:

Denis MEYNENT

1.1

EHSV lituje, že Komise v tomto sdělení neuvádí konkrétnější návrhy, nýbrž pouze vyjmenovává možnosti, k nimž se nevyjadřuje, což má negativní vliv na vhodné strukturování debaty.

1.2

Autorské právo je stále zásadním prostředkem ochrany a spravedlivého odměňování autorů a osob, které se podílí na šíření děl a představení prostřednictvím propojených digitálních sítí.

1.3

Výbor vyzývá k rychlé ratifikaci Marrákešské smlouvy. Prioritou by měly být též výjimky v oblasti vzdělávání, vědeckého výzkumu a sdílení znalostí. Podporuje rovněž digitalizaci osiřelých děl.

1.4

EHSV má za to, že je možné a žádoucí sjednotit na evropské úrovni oblast soukromého kopírování. Značná část prostředků získaných z poplatků za soukromé kopírování by logicky měla být vynaložena například na financování literární a umělecké tvorby a podporu kulturní rozmanitosti a rovněž na veřejné statky v oblasti vzdělávání a výzkumu.

1.5

EHSV navrhuje zavést právní rámec, který podpoří jednak tvorbu děl chráněných autorským právem a zároveň i zapojení nových modelů licencí a obchodních modelů do vytváření jednotného evropského trhu, přičemž zůstane zachována smluvní svoboda a právo autorů a tvůrců plně těžit z výsledků své tvorby.

1.6

EHSV je toho názoru, že nejvhodnější formou právního předpisu pro vytváření jednotného digitálního trhu je nařízení, a že by bylo rovněž vhodné konsolidovat platné právo.

1.7

EHSV vybízí Komisi, aby vypracovala studie a provedla důkladné výzkumy obchodních modelů spjatých s volnými licencemi, jejich stávajícího a možného ekonomického významu, příjmů a pracovních míst, které by tyto licence mohly v různých oblastech vytvořit, a rovněž případných návrhů předpisů, které by byly vhodné pro podporu a používání těchto licencí.

1.8

EHSV má za to, že jádrem evropské identity je kulturní rozmanitost Evropy a že je třeba ji v členských státech povzbuzovat a podporovat.

1.9

V boji proti porušování autorských práv je třeba na prvním místě odstranit a trestat porušování v komerčním měřítku. Za tímto účelem je nezbytná spolupráce a sdílení informací mezi donucovacími orgány a soudní správou.

1.10

Měl by se řešit přenos hodnoty v online prostředí, z něhož mají v současnosti prospěch zprostředkovatelé, kteří se tak sami označují a kteří nežádají o souhlas tvůrců a neplatí jim.

2.1

Cílem akčního plánu je modernizovat evropské právní předpisy v oblasti autorského práva. Komise ve svém sdělení stanoví základní opatření k realizaci své strategie pro jednotný digitální trh: rozšířit přístup k obsahům po celé Unii, určit výjimky z autorského práva, vytvořit spravedlivější trh, bojovat proti komerčnímu pirátství a zároveň podporovat v dlouhodobém horizontu sjednocení autorského práva.

2.2

Sdělení rovněž prezentuje návrh nařízení o přeshraniční přenositelnosti online služeb poskytujících obsah (1), které by evropským spotřebitelům dávalo nové právo a jež by mělo začít platit v roce 2017, kdy budou rovněž zrušeny poplatky za roaming v Unii.

3.1

Přenos digitálních dat mezi evropskými státy je velmi omezený (celkově 4 %), zatímco většina digitálních služeb se nachází ve Spojených státech a k ostatním přenosům dochází v rámci jednoho státu. Jednotný evropský digitální trh je v současnosti velmi málo rozvinutý. Přetrvávají zde bariéry, které jsou především překážkou pro kulturní výměny řady evropských jazykových menšin, které jsou rozděleny hranicemi některých států.

3.2

Prioritou předsedy Komise je v jeho programu „Nový začátek pro Evropu“ (2) vytvoření velkého, propojeného digitálního trhu pro všechny členské státy Evropské unie, a to bez rozdílu mezi státy.

3.3

Autorské právo je právním základem tvůrčí činnosti a východiskem pro odměňování autorů, tvůrců, interpretů a dalších držitelů práv a obecněji také celého souboru kulturních a tvůrčích činností a odvětví. Autorské právo je vázané na území a v jednotlivých členských státech se liší. Všude přiznává výlučná hmotná práva držitelům autorských práv, kterým plyne příjem nejen z licencí, ale též z pouhé možnosti, že držitel licence dílo zkopíruje na jiná média či poskytne třetím osobám bez nutnosti prokázat, že taková kopie byla skutečně vytvořena (licenční poplatek za soukromé kopírování a zdanění nenahraných nosičů, které by mohly být použity k nezákonnému vytvoření kopií). Dochází rovněž k trestněprávní kvalifikaci činů, které uživatelé vykonali čestně a v dobré víře, zatímco v jiných státech jsou takové činy povoleny.

3.4

Výjimky z autorských práv a jejich omezení jsou ve všech státech minimální. Autorské právo bylo vytvořeno v době, kdy se tisklo na papír, a s ohledem na tehdejší technologie – především vydávání knih a následně novin, časopisů a partitur –, není proto zcela přizpůsobeno světu digitálních technologií a propojených vysokorychlostních sítí, který se neustále vyvíjí, a je třeba ho upřesnit. V dalších oblastech, jako jsou nové způsoby přístupu k hudbě a audiovizuálním dílům, je správa práv složitější vlivem roztříštěnosti právních předpisů, již by měla řešit nová směrnice o kolektivní správě autorského práva (3). Od gramofonových desek až po DVD se především v oblasti distribuce a půjčování děl příliš nezměnilo. S novými technologiemi se však model zcela proměnil; prodejny desek a DVD téměř úplně vymizely a byly nahrazeny novými formami distribuce či digitálního půjčování online. To samé platí pro film, televizi a veškeré umění, které je možné zpřístupnit online.

3.5

Skutečnost, že nedošlo k výraznému vývoji rozhodného práva, brání v plném využití všech možností, které nabízí digitalizace děl a nehmotné výtvory a jejich následný oběh na velmi rychle se rozvíjejícím internetu, jenž se stává univerzálním.

4.1

EHSV lituje, že Komise ve sdělení neuvádí konkrétnější návrhy, nýbrž pouze vyjmenovává možnosti, k nimž se nevyjadřuje, což má negativní vliv na vhodné strukturování debaty.

4.2

Ve stanovisku z 26. října 2006 (4) vyzval EHSV Komisi zejména k formulaci návrhů na podporu a ochranu volných licencí, především licence LPGL pro technickou dokumentaci či licence Creative Commons týkající se literárních a uměleckých děl. Přes značný význam této otázky – naprostá většina serverů a serverových farem na světě funguje na základě volných licencí jako Debian nebo GPL pro GNU/Linux –, je třeba konstatovat, že Komise od té doby nepředložila žádný související návrh.

4.3

Škodí to rozvoji pohybu dat a zahraničních služeb v rámci jednotného evropského trhu. Creative Commons a volná díla jsou novými univerzálními oblastmi, které vznikly díky digitalizaci a propojené síti, avšak roztříštěnost práva vytváří pro přeshraniční výměny překážky a hraniční bariéry.

4.4

Právo musí umožnit uvolnění nezměrných možností, které Internet nabízí jak autorům a tvůrcům, tak uživatelům, nikoli jim bránit a spoutávat je. Evropské právní předpisy by měly umožnit odstranění co nejvíce překážek pro přeshraniční výměny týkající se menšinových jazyků v rámci Evropské unie a pro snazší přístup ke službám a dílům.

4.5

Držitelé práv by se tohoto vývoje neměli obávat, nýbrž využít příležitostí, které nabízí. Volný neznamená automaticky zdarma; na rozdíl od některých současných přístupů, které upřednostňují zisk a právní ochranu majitele, umožňuje volný software například odlišný obchodní model založený na službě a tvorbě pracovních míst.

4.6

EHSV znovu vybízí Komisi, aby vypracovala studie a provedla důkladné výzkumy obchodních modelů spjatých s volnými licencemi, jejich stávajícího a možného ekonomického významu, příjmů a pracovních míst, které by tyto licence mohly v různých oblastech vytvořit, a rovněž případných návrhů předpisů, které by byly vhodné pro podporu a používání těchto licencí.

4.7

Velká pozornost by se měla věnovat experimentům, jako je online zveřejňování vědeckých publikací, zpráv o výzkumech provedených za pomoci dotací z veřejných zdrojů, univerzitních kurzů kompenzujících neúměrnou cenu vysokoškolského vzdělávání v některých státech, například veškerých kurzů univerzity MIT, s volnou licencí; tyto experimenty by měly být prozkoumány z hlediska jejich možné využitelnosti v Evropské unii (MOOC). Vysokoškolské vzdělávání a kultura se z tohoto hlediska stávají veřejnými statky přispívajícími ke vzniku znalostní společnosti, jejíž rozvoj v EU si přejeme.

4.8

Způsob výroby se mění a nehmotné statky a služby, které se šíří prostřednictvím propojených sítí, představují nový horizont hospodářského rozvoje a tvorby pracovních míst a inovativních podniků. Začaly se měnit i vzorce spotřeby a ty nové se rychle prosazují, je však třeba střízlivého pohledu – pro současné poskytovatele nehmotných služeb přesto nadále neexistuje jednotný evropský trh. Důvodem jsou především rozdílné preference a kulturní zvyklosti členských států, jazyk, jímž spotřebitelé hovoří, a rovněž roztříštěnost autorského práva, která rozvoj evropského trhu ani udělování licencí pro více území či dokonce celou Evropu neusnadňuje.

4.9

EHSV navrhuje zavést právní rámec, který podpoří jednak tvorbu děl chráněných autorským právem a zároveň i zapojení nových modelů licencí a obchodních modelů do vytváření jednotného evropského trhu, přičemž zůstane zachována smluvní svoboda a právo autorů a tvůrců plně těžit z výsledků své tvorby. Tyto nové modely by bylo možno rozvíjet souběžně s modely uvedenými ve smlouvách Světové organizace duševního vlastnictví. Tato záležitost by měla být nedílnou součástí Digitální agendy, již Komise oznámila v květnu 2015, a tohoto plánu modernizace autorských práv.

4.10

Další překážku představují výjimky. EHSV žádá členské státy, aby co nejrychleji ratifikovaly Marrákešskou smlouvu, která stanoví výjimku pro nevidomé či slabozraké osoby. Evropská unie tuto smlouvu podepsala, avšak v účinnost může vstoupit pouze po ratifikaci jednotlivými členskými státy. EHSV doporučuje Komisi, aby se řídila stanoviskem Evropského parlamentu ze dne 9. července 2015 a vyzvala členské státy k co nejrychlejší ratifikaci této významné smlouvy, již bylo vzhledem ke konzervativním postojům některých zúčastněných stran velmi složité dojednat. Výbor kromě toho naléhavě žádá Evropskou radu, aby vyvinula veškeré úsilí o zrychlení ratifikačního procesu.

4.11

Je rovněž vhodné zvýšit produkci děl přístupných pro nevidomé a slabozraké osoby, protože v současné době jim 95 % knih přístupných není.

4.12

S ohledem na rychlý rozmach čteček elektronických knih a velkou rozmanitost nových nosičů je třeba zvážit další výjimky související s érou digitálního obsahu a sítí, především co se týče veřejného výzkumu, digitalizace veřejně dostupných či osiřelých literárních děl univerzitními a veřejnými knihovnami a půjčování elektronických knih a nosičů s audiozáznamy a videozáznamy. Zároveň je důležité si uvědomit, že některá technologická odvětví usilují o znovunabytí ochrany pro to, co je již veřejně přístupné, čímž omezují přístup pro obchodní strategie.

4.13

Překážkou pro šíření děl je rovněž zeměpisné rozdělení. Dotýká se všech potenciálních uživatelů, zejména však jazykových menšin, jichž je v EU velmi mnoho, a to kvůli rozdílům mezi politickými a jazykovými hranicemi v Evropě, vzniklými historicky a v důsledku válek v 19. a 20. století. Kvůli vzestupu populistické a nacionalistické rétoriky je třeba tento problém z politických důvodů naléhavě řešit. Třebaže byla široce ratifikována Evropská charta regionálních či menšinových jazyků, stávající překážky například zásadně snižují kulturní dopad televizního vysílání v regionálních jazycích.

4.14

EHSV má za to, že kulturní rozmanitost Evropy je jádrem evropské identity a je třeba ji v členských státech povzbuzovat a podporovat.

4.15

EHSV považuje tyto otázky za prioritu a vybízí Komisi, aby vzala jeho návrhy v úvahu – nejsou v rozporu s mezinárodními úmluvami týkajícími se autorského práva a mohou otevřít nové oblasti vytváření jednotného digitálního trhu v Evropské unii.

5.1

S ohledem na strategii zveřejněnou v květnu 2015, zahrnující šestnáct iniciativ, a na předcházející obecné připomínky navrhující novou rozsáhlou iniciativu na podporu veřejných statků, interoperability, přeshraničních vztahů a volných licencí je třeba v nejbližší budoucnosti přistoupit k důsledným změnám. EHSV ve svých stanoviscích Digitální smluvní právo (INT/775) a Ekonomika sdílení a samoregulace (INT/779) uznává význam autorského práva pro řádnou definici práv stran smluv o poskytování digitálního obsahu a zúčastněných stran v ekonomice sdílení.

5.2

EHSV se zájmem zdůrazňuje, že Komise jasně upřesňuje, že předpisy Evropské unie týkající se autorských práv je třeba upravit, aby všichni účastníci trhu a občané mohli těžit z možností, které toto nové prostředí nabízí, a že k překonání roztříštěnosti a nesouladů na funkčním jednotném trhu je zapotřebí evropštějšího právního rámce. Výbor tento cíl schvaluje, upozorňuje však, že vlády hájí teritorialitu jako jediný prostředek, jak zaručit financování tvorby. Existují jiné prostředky a je třeba je prozkoumat. Přinejmenším dokud nebudou objektivně prostudovány další možnosti, neměla by se k nim uzavírat cesta.

5.3

Výbor je toho názoru, že nepružnost a odmítání změn v oblasti autorských práv není v souladu s rychlými technologickými změnami a inovacemi týkajícími se služeb a distribuce, ke kterým nutně dochází a které se rozvíjejí spolu s rozvojem internetu a sítí včetně vysokorychlostních. Sdílí názor Komise, že bude vhodné „v případě potřeby přizpůsobit pravidla autorského práva nové realitě techniky, aby tak i nadále plnila svůj účel“.

5.4

V oblasti výjimek, které jsou úzce spojeny se vzděláváním, výzkumem a přístupem ke znalostem, panuje velká rozmanitost a v budoucnu by mohla být ještě větší. Může se pohybovat v rozpětí od pouhého využití materiálů jako příklad či pro ilustraci až po – fakticky, i kdyby ne podle práva – neomezené zveřejňování děl, knih či kurzů za účelem vzdělávání.

5.5

Směrnice 2001/29/ES (5) o autorském právu obsahuje seznam výjimek. O zavedení prvků tohoto seznamu a jejich vývoji by se mělo diskutovat podle zvyklostí participativní demokracie, aby došlo k vývoji názorů jednotlivců i společných názorů a aby se vytvořilo soudržné a jednotné evropské právo týkající se výjimek, jež musí být adekvátně upřesněné a určené, aby se daly snáze používat. EHSV souhlasí s názorem Komise, že prioritou by měly být výjimky v oblasti vzdělávání, vědeckého výzkumu a sdílení znalostí, zároveň je však třeba v zájmu přípravy na budoucnost provést studii dalších veřejných statků.

5.6

EHSV má za to, že evropské sjednocení oblasti soukromého kopírování je možné a žádoucí. Bude Komisi v tomto ohledu podporovat v jednání, k němuž by Komise měla přistoupit co nejdříve, protože rozdíly mezi jednotlivými státy představují značné překážky pro jednotný trh elektronických statků, ačkoli se objevily nové nosiče. Pro volný pohyb statků včetně těchto nosičů je soudržnost nezbytná. Rozdělování příjmů pocházejících z poplatků za tyto nosiče by mělo být prováděno s ohledem na skutečnost, že většina těchto nosičů není určena ke kopírování děl chráněných autorským právem, a značná část prostředků by tudíž měla být logicky vynaložena například na financování tvorby a podporu kulturní rozmanitosti – jak se to již děje v některých členských státech – a rovněž na veřejné statky v oblasti vzdělávání a výzkumu.

5.7

EHSV je přesvědčen, že podstatou internetu by měla zůstat zásada neutrality, aby byla zaručena přísná rovnost spotřebitelů bez ohledu na jejich hospodářskou sílu. Neutralita internetu je jeho základní zásadou, která zaručuje, že telekomunikační operátoři nezasahují do komunikace svých uživatelů, nýbrž pouze přenášejí informace. Tato zásada umožňuje všem uživatelům bez ohledu na jejich prostředky celkový přístup k téže síti. Tato definice a potvrzení ochrany neutrality by měly být v evropských právních předpisech jasně přítomny.

5.8

V boji proti porušování autorského práva je třeba odstranit a trestat především porušování v komerčním měřítku, kvůli němuž značná část autorů přichází o příjmy. Výbor se o problémech spojených s bojem proti padělání a všem formám porušování autorských práv a práv s nimi souvisejících vyjádřil mnohokrát, odkazuje tudíž na svá předchozí stanoviska, která stále považuje za zcela platná (6).

5.9

Autorské právo je stále zásadním prostředkem ochrany autorů a osob, které se podílí na šíření děl a představení prostřednictvím propojených digitálních sítí. Aby se autorské právo přizpůsobilo velmi rychlým významným proměnám technologií a inovacím v oblasti služeb a distribuce, musí se vyvíjet. Modernizace musí proběhnout v rámci, který umožní zaručit práva tvůrců a interpretů, spravedlivé odměňování jejich tvůrčích snah, jejich podíl na komerčním úspěchu děl a udržování vysoké úrovně ochrany a financování děl. Měl by se zejména přezkoumat právní status služeb online platforem v oblasti autorského práva. Přestože jsou dnes tyto platformy hlavním portálem, jehož prostřednictvím se uživatelé dostávají k online obsahu, tvrdí jejich služby, že jsou pouhými technickými prostředníky, a odmítají tedy platit tvůrcům obsahu. To snižuje účinnost trhu, narušuje hospodářskou soutěž a snižuje celkovou hodnotu kulturního obsahu online.

5.10

Hrozí, že kvůli odmítání přizpůsobit se globální povaze internetu, vysokorychlostním sítím a novým očekáváním spotřebitelů může dojít k znehodnocení práva, které přináší užitek vývoji duševních výtvorů a jejich šíření. Bude zároveň třeba přijmout výjimky odůvodněné právy dalších subjektů, jejichž sociální potřeby se vyvíjí, jako například zdravotně postižených osob, studentů či veřejných knihoven. Bude třeba, aby se členské státy podílely na další pokračující proměně autorského práva a práv s ním souvisejících, aby získávala evropský rozměr, protože právě členské státy mají klíčové právní nástroje k provedení budoucích změn.

5.11

EHSV je toho názoru, že nejvhodnější formou právního předpisu pro vytváření jednotného digitálního trhu je nařízení, protože rozdílnost vnitrostátních práv bezesporu představuje zjevnou, téměř neproniknutelnou překážku, již bude třeba překonat prostřednictvím dialogu všech zúčastněných stran bez rozlišování, včetně zastánců volných licencí na software a obsahy a též nových služeb a obchodních modelů, které jsou na těchto licencích založené. Rovněž je potřeba důkladněji analyzovat překážky pro licence udělované pro více území a též způsoby, jak tyto překážky překonat.

5.12

Může se stát, že kvůli různým zájmům a předsudkům týkajícím se autorských práv bude možné postupovat jen velmi zvolna, na základě důkladného posouzení a přiměřených reakcí, ale je třeba se co nejvíce vynasnažit, abychom se stali skutečnou znalostní a informační společností, což je pro Evropu jediný prostředek, jak se dostat z úpadku a krize ohrožujících samé základy evropského ideálu. Obecný zájem by měl v rámci sociální ekonomiky na dynamickém trhu převládnout nad některými dílčími zájmy.

20.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 264/57

Zpravodaj:

Jorge PEGADO LIZ

1.1

EHSV souhlasí s potřebou a vhodností regulovat některé ze záležitostí uvedených ve sdělení Komise COM(2015) 633 final. Zejména jde o záležitosti vyjmenované v návrhu směrnice o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu.

1.2

Nicméně EHSV se domnívá, že mnohem důležitější než regulace smluvních práv u smluv o prodeji movitých věcí online jsou jiné faktory, které popisuje a jež mají větší význam a prioritu pro cíl Komise vytvořit jednotný digitální trh a tvoří větší překážky přeshraničního obchodu.

1.3

Vzhledem k řešeným aspektům EHSV mimoto nesouhlasí s právním základem, jejž uvádí Komise, a naproti tomu navrhuje článek 169 SFEU.

1.4

Z toho vyplývá, že přijatá opatření by v zásadě měla být založena na minimální harmonizaci podle odst. 2 písm. a) a odstavce 4 tohoto článku, což obecně přijímá evropský normotvůrce.

1.5

EHSV se domnívá, že regulace těchto záležitostí prostřednictvím dvou směrnic namísto jednoho nástroje je přijatelná pouze z důvodů naléhavosti a vhodnosti regulace obchodování s digitálním obsahem online.

1.6

Dále se domnívá, že není dostatečně odůvodněna volba cílené úplné harmonizace namísto jiné možnosti, např. vzorové smlouvy certifikované značkou EU nebo minimální harmonizace v souladu s článkem 169 SFEU.

1.7

Pokud jde o aspekty, které nyní zvlášť upravuje návrh týkající se smluv o prodeji movitých věcí online, považuje za správnější je regulovat společně v rámci přezkumu směrnice 1999/44/ES, jejíž jednu kapitolu tvoří, v rámci části programu REFIT týkající se právních předpisů na ochranu spotřebitele.

1.8

Komise svým návrhem týkajícím se prodeje hmotných statků online vytvořila dva systémy, čímž dochází k rozdílnému přístupu k prodeji zboží online a mimo Internet, což je nepřípustné.

1.9

Pro případ, že bude záměr Komise potvrzen ve své stávající formě, uvádí EHSV celou řadu zlepšení textů návrhů s cílem neomezit práva spotřebitelů a skutečně zaručit vysokou úroveň ochrany, jako požaduje SFEU.

1.10

Zejména se pak zabývá regulací prodeje digitálního obsahu, již považuje za prioritní a s ohledem na niž přijímá z pragmatických důvodů Komisí navrženou formu cílené maximální harmonizace.

1.11

Tam nicméně vznikají mezery v předvídání a nedostatky v zavádění, jež jsou neslučitelné s maximální harmonizací a způsobují nepřekonatelné problémy při provádění a uplatňování v členských státech. Tyto mezery se Výbor snaží odstranit prostřednictvím konkrétních návrhů.

2.1

Daným sdělením činí Komise první krok v provádění strategie pro jednotný digitální trh v Evropě (1) a realizuje jedno z nejdůležitějších opatření svého pracovního programu na rok 2015 (2). Cílem návrhu je zaručit „zlepšení přístupu spotřebitelů a podniků ke zboží a službám online v celé Evropě“ a návrh se skládá z následujících dvou právních nástrojů:

2.2

Komise si je vědoma, že ze systematického hlediska jsou hlavní prvky těchto dvou návrhů úzce spojeny se směrnicí o prodeji zboží spotřebitelům (3), a zdůraznila, že jsou proto soudržné v nejvyšší možné míře. Vysvětlila však, že se rozhodla „přijmout dva legislativní nástroje“, protože „specifický charakter digitálního obsahu vyžaduje, aby bylo několik pravidel upraveno jinak než v případě zboží,“ a „rychlý technologický a obchodní vývoj digitálního obsahu bude vyžadovat přezkum používání této směrnice“, čímž také odůvodňuje začlenění těchto ustanovení „do jediného právního nástroje, a sice směrnice o poskytování digitálního obsahu“.

2.3

Komise hodlá prostřednictvím těchto dvou návrhů dosáhnout pěti cílů:

2.4

Komise se domnívá, že nejvhodnější metodou je v obou případech „cílená“ harmonizace. Budou se plně harmonizovat předpisy vztahující se na smlouvy o poskytování digitálního obsahu a o nákupu a prodeji zboží online a také závazná práva a povinnosti stran smlouvy o dodání digitálního obsahu a o nákupu a prodeji zboží online. Týká se to téměř všech ustanovení směrnice s výjimkou pravidel pro opodstatnění, platnost nebo účinky smluv včetně důsledků ukončení smlouvy (čl. 1 odst. 4 návrhu směrnice o prodeji na dálku) a určitých prvků jejího provádění.

2.5

Komise výslovně omezuje oblast působnosti na smluvní právo ve vztazích mezi podniky a spotřebiteli, neboť, jak se uvádí v posouzení dopadu (s. 23), neexistují důkazy ukazující na to, že by rozdíly ve smluvním právu bránily podnikům z EU nakupovat online v jiných členských státech. Uznává, že malé a střední podniky, které jsou slabší stranou a mají horší vyjednávací postavení, rovněž čelí těžkostem souvisejícím se smluvním právem, a to především při využívaní digitálního obsahu. Komise se však s ohledem zejména na stanoviska zúčastněných stran a členských států rozhodla zabývat se touto otázkou v kontextu jiných iniciativ oznámených v rámci strategie pro jednotný digitální trh.

2.6

Pokud jde o zvolený právní nástroj, Komise odůvodňuje volbu směrnice namísto nařízení tím, že směrnice představují vhodnější nástroj, protože ponechávají členským státům možnost přizpůsobit provedení v jejich vnitrostátních právních předpisech. Tato volba podle ní vytvoří společně s cílenou úplnou harmonizací závazných práv spotřebitelů přiměřenou rovnováhu mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele na úrovni EU a výrazným rozšířením příležitostí pro podniky.

2.7

Ekonomické důvody pro tyto směrnice spatřuje Komise podle všeho v některých předpokladech, mj.:

2.8

Nicméně k dosažení těchto výsledků nestačí navržené dvě směrnice – ty jsou součástí většího balíčku opatření, z nichž Komise poukazuje zejména na:

2.9

Komise rovněž zdůrazňuje, že musíme „jednat okamžitě“, než bude pozdě, jelikož případná zpoždění v oblasti digitálního obsahu s sebou nesou riziko, že se objeví vnitrostátní předpisy, a bude tak fragmentován jednotný trh a vzniknou překážky účasti spotřebitelů a poskytovatelů v přeshraničních transakcích.

3.1

Ekonomické a psychologické základy ukazující vztah mezi navrženými legislativními opatřeními a zvýšením objemu elektronického obsahu a jeho žádoucí dopad na růst na evropské úrovni mají být podle všeho uvedeny ve studii připojené k posouzení dopadu. Nicméně z jejího podrobného rozboru očividně a jednoznačně nevyplývá, že by údaje, z nichž vychází a k nimž dospívá, byly absolutně spolehlivé, že by na ně neměly vliv další faktory a že by jiné možnosti nepřinesly lepší výsledky.

3.1.1

I když uznáme některé výchozí statistické údaje za správné (konkrétně že 62 % (s. 10) evropských obchodníků, tj. 122 000 podniků, a více než 13,5 % (s. 13) spotřebitelů, tj. 8–13 milionů, čímž by se celkový počet zvýšil na 70 milionů, by začalo provádět přeshraniční online transakce, kdyby se odstranily údajné překážky a dodatečné náklady přímo vyplývající z platného právního systému), nemůžeme s jistotou stanovit zvýšení objemu uskutečněného obchodu, které by mělo za následek zvýšení evropského HDP odhadované na 0,03 %, tj. asi na 4 biliony eur jako jeho přímý a výlučný důsledek. Naproti tomu je jasné, že každý podnik bude muset nést náklady v průměrné výši 7 000 EUR na přizpůsobení smluvních nástrojů novému režimu.

3.1.2

Na základě této studie dále nelze ani řádně kvantifikovat, že jiné dodatečné faktory (např. jazyková otázka nebo daňové režimy, kvalita, cena a dostupnost služeb vysokorychlostního internetu, riziko podvodu, soudní výdaje, bezpečnost platebních prostředků, ověření totožnosti a bezúhonnosti prodávajících, malá důvěra v postupy soudního a mimosoudního řešení sporů) nebudou i nadále rozhodujícím způsobem ovlivňovat možnosti přeshraničního obchodování online, možná více než stávající právní systém (popsaný na s. 7 a následujících stranách a na s. 18 a následujících stranách posouzení dopadu).

3.1.2.1

Zvláště významné – vzhledem ke svému uvedení ve všech studiích zadaných Komisí – jsou v těchto souvislostech zpoždění v provádění a potíže s používáním a nefunkčnost určitých systémů alternativních řešení sporů zavedených směrnicí 2013/11/EU (5), a to z důvodů často spojených s nedostatkem finančních prostředků v určitých členských státech, a dále zjevná nefunkčnost systému online řešení sporů zavedeného nařízením (EU) č. 524/2013 (6), jež vstoupilo v platnost 15. února 2016 a které je zásadní pro fungování jednotného digitálního trhu.

3.1.3

Dále není jasně uvedena relativní váha pružnosti nabídky a poptávky ve výpočtu nasycení trhu z hlediska dokonalé hospodářské soutěže, což je – i přestože je to čistě teoretická hypotéza – každopádně zásadní pro důvěryhodnost modelu, nemluvě o vnějších faktorech makroekonomické politiky, které zásadním způsobem ovlivňují rozhodnutí spotřebitelů o nákupu, např. důsledky úsporných opatření, ve srovnání s politikami růstu, založenými na spotřebě a investicích keynesiánského typu.

3.1.4

V posouzení, které provedla Komise, se klade důraz na navrhovaný model a nevzaly se v něm řádně v úvahu ekonomické důsledky ostatních čtyř možných modelů (posouzení dopadu, s. 23 a následující strany), které by rovněž přispěly k odstranění stejných překážek. Bylo by tak možné provést srovnávací analýzu. Zejména se jedná o možnost 5 – evropská vzorová smlouva na dobrovolném základě ve spojení se značkou důvěry EU (s. 25), přestože by šlo o jednoduchou alternativu s nízkými náklady a malou byrokratickou zátěží (s. 38 a následující strany), tj. nejlépe by vyhovovala zásadám balíčku v oblasti zlepšování právní úpravy (7) a REFIT (8). V přípravných konzultacích také získala podporu.

3.2

Za řádně odůvodněnou nelze považovat ani volbu směrnic s maximální harmonizací. EHSV obecně stanovil, že v případě harmonizace otázek souvisejících v podstatě s fungováním vnitřního trhu je vhodnější přijímat nařízení (tak podrobná, jak to bude potřeba), a dal také najevo, že ve specifických otázkách práv spotřebitelů preferuje směrnice s minimální harmonizací, jak to ostatně vyplývá z ustanovení čl. 169 odst. 4 SFEU.

3.2.1

EHSV se naopak několikrát vyslovil proti tendenci převládající u Komise v posledních letech, a sice přijímat směrnice s maximální harmonizací, které poskytují nízkou úroveň ochrany a špatně reagují na zájmy příslušných subjektů (9).

3.2.2

V nyní projednávaném případě existuje celá řada záležitostí, jimiž se směrnice nezabývají a které je potřeba harmonizovat, např. způsobilost nezletilých uzavírat smlouvy v digitálním prostředí (v posledním znění směrnice o ochraně údajů stanovená na 13–16 let), definice specifických kategorií nepřiměřených podmínek u online smluv, jež nejsou stanoveny ve směrnici 93/13/EHS (10), nová praktika tlačítek „zaplatit nyní“ (pay now) na stránkách jistých sociálních sítí, která uživatele nepřepojují na stránky nějaké odpovědné platformy, a doporučitelné zahrnutí standardní formulace týkající se společné regulace.

3.3

Za neodůvodněnou se rovněž považuje volba dvou směrnic namísto jedné, jelikož se zbytečně zdvojují právní ustanovení, zvyšuje se úsilí v oblasti provádění spočívající v zajištění souladu s vnitřními předpisy každého členského státu a je nutné vyvinout větší úsilí v oblasti výkladu, jemuž by se zcela předešlo, pokud by se text směrnice o prodeji hmotných statků online stanovil jako základ a specifické rysy prodeje nehmotných statků by byly zahrnuty jako výjimky ze základního režimu. Je totiž jasné, že rozdíl mezi hmotným statkem a digitálním obsahem není patrný, zejména pokud jsou vzájemně propojeny.

3.4

Podle Komise byl nástroj zvolen na základě: 189 odpovědí získaných v rámci konzultace všech kategorií zúčastněných stran z celé EU, konzultace skupiny tvořené 22 organizacemi zastupujícími široké spektrum zájmů, která se sešla sedmkrát, seminářů s členskými státy a schůzí s vnitrostátními donucovacími orgány během zasedání Výboru pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele a s vnitrostátními orgány odpovědnými za spotřebitelskou politiku během zasedání sítě pro spotřebitelskou politiku (květen 2015), jež později zpochybnila platnost tohoto vzorku na základě jeho malé šíře (11).

3.4.1

Nicméně podle známých a zveřejněných výsledků (12) se pro danou volbu nevyslovila jasná většina: organizace spotřebitelů jsou jasně proti veškeré a jakékoliv formě uplatňování práva prodávajícího, zatímco většina profesních organizací a někteří akademičtí pracovníci ji podporují. Většina členských států pak zpochybnila potřebu nových právních předpisů v oblasti nákupu na dálku (které již zahrnuje prodej online) a zejména přiměřenost dvou směrnic vzhledem k potížím se ziskem přesných a jasně definovaných pokynů. Na první pohled by bylo možné z objektivní analýzy odpovědí získaných v rámci konzultace usoudit, že možnost 5 získala obecný souhlas příslušných subjektů a spotřebitelů (samozřejmě v závislosti na znění vzorových smluvních předpisů, jež má schválit odvětví, a míře používání a přijímání značky důvěry podniky v EU), zejména protože daným subjektům přináší nejmenší náklady.

3.5

Dále je potřeba připomenout, že EHSV měl příležitost vyjádřit se k tématu práv spotřebitelů v digitálním prostředí v řadě svých stanovisek, v nichž uvedl základní přístup, podle něhož by ta samá práva, která jsou uznána ve „fyzickém“ světě mimo Internet (smlouvy uzavírané osobně), měla být v souladu s online světem, aniž byly dotčeny vlastní specifické rysy nebo patřičné formy transakcí s digitálním obsahem (nehmotným), vždy však musí jít o posilování těchto práv, ne o jejich omezování či oslabování. Komise svým návrhem týkajícím se prodeje hmotných statků online vytvořila dva systémy, čímž dochází k rozdílnému přístupu k prodeji zboží online a mimo Internet, což je nepřípustné.

4.1

Výše uvedené připomínky neznamenají, že EHSV plně nepodporuje potřebu a příležitost regulovat některé oblasti zahrnuté do posuzovaných návrhů směrnic, zejména pokud jde o prodej digitálního obsahu online. Pokud jde o prodej hmotných statků online, doporučuje EHSV, aby byl vhodně upraven v rámci programu REFIT. V následujících připomínkách ke každému návrhu se vzhledem ke zjevnému nedostatku místa uvádí pouze body navrženého znění, s nimiž Výbor nesouhlasí.

4.2

4.2.1

Pokud jde o právní základ, zástupci spotřebitelů a většina členů EHSV se v souladu s předchozími stanovisky domnívají, že by jím měl být spíše čl. 169 odst. 2 SFEU, jelikož se hlavně jedná o definici práv spotřebitelů a jejich ochranu, ne výhradně o vytváření jednotného trhu. Někteří členové EHSV, zejména zástupci profesí, přikládají význam aspektu realizace jednotného trhu a souhlasí s Komisí.

4.2.2

Vzhledem k tomu, že byla zvolena směrnice, se EHSV domnívá, že by měla znamenat minimální harmonizaci podle vzoru platné směrnice o prodeji a zárukách (směrnice 1999/44/ES), protože zvolená možnost vede k větší fragmentaci, menší právní jistotě a dvěma typům ochrany. Nyní zavedená zlepšení by měla být samozřejmě uplatněna i na prodej ve „fyzickém“ světě.

4.2.3

Vzhledem ke složitosti právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele se návrh vzájemně ovlivňuje s řadou dalších pravidel, která doplňuje (13), ale vyžaduje zbytečné a obtížně vysvětlitelné úsilí, které je v rozporu s dobrými pravidly balíčku v oblasti zlepšování právní úpravy, a způsobuje dodatečné prováděcí problémy při vytváření souladu s již platnými vnitrostátními předpisy, jimiž se provedly nebo doplnily dané předpisy EU a které se v jednotlivých členských státech liší.

4.2.4

EHSV by proto upřednostnil, aby pravidla uvedená v tomto návrhu směrnice doplnila přezkum směrnice 1999/44/ES v rámci programu REFIT.

4.2.5

Dále jsou navrženy některé konkrétní změny některých prvků návrhu:

1.

Pojetí obchodní záruky by mělo zahrnovat ještě další formy náhrady, které se nepovažují za zahrnuté do pravidel uvedených v článku 15.

2.

Pojetí hmotného movitého předmětu není definováno pevně, a členské státy by si ho mohly vykládat různě.

3.

Kromě toho nejsou vyloučeny další typy výrobků s vlastními právními předpisy, jako jsou např. léčivé přípravky a zdravotnické prostředky, které jsou vyloučeny z oblasti působnosti jiných právních předpisů týkajících se ochrany spotřebitele.

4.

Nedomníváme se, že by bylo definováno to, zda lze internetové platformy považovat za „prodávající“.

5.

Dále se nedomníváme, že by byl definován pojem výrobce za účelem jeho přímé odpovědnosti vůči spotřebiteli podle článku 16.

1.

Je nutné začlenit kritérium „trvanlivosti“ (14) podmiňující dobu trvání záruky.

2.

Definice požadavků na soulad musí být formulována negativně, aby byl spotřebitel výslovně zproštěn dokazování, že zboží není v souladu, a tuto povinnost měl prodávající.

3.

Znění výjimek z článku vede k obecnému vyloučení odpovědnosti prodávajícího, již nelze přenést na spotřebitele, aniž by bylo dotčeno právo na nápravu (vztahující se na případ VW).

1.

Doplnit na konec druhého odstavce: „s výhradou situací, kdy je vlivem zvláštní složitosti instalace zapotřebí delší doba, která byla dohodnuta s prodávajícím“.

2.

Práva udělená v tomto návrhu prodejcům se musí přenést na kohokoliv, kdo jedná v dobré víře.

1.

Ustanovení vylučuje jako první volbu možnost vrátit okamžitě zboží a získat zpět peníze, což by bylo v rozporu s právy spotřebitelů v několika členských státech (např. Řecku, Portugalsku, Irsku, Spojeném království, Dánsku, Litvě), která se mezi sebou výrazně liší.

2.

Pojetí „přiměřené lhůty“ je subjektivní a dává prostor k různému provedení zásadní záležitosti, což je neslučitelné s povahou maximální harmonizace. Např. v Bulharsku, Francii, Portugalsku a Lucembursku je tato lhůta 30 dní, v Maďarsku, Rumunsku, Řecku a Estonsku pak 15 dní. Ustanovení musí stanovit lhůtu odpovídající maximální lhůtě uplatňované v některých zemích EU, tj. 15 dní.

3.

Výraz „nemožná“ v odst. 3 písm. a) je třeba nahradit výrazem „technicky nemožná“.

4.

Stejně tak je pojetí „významné obtíže“ subjektivní a mělo by být zrušeno nebo nahrazeno formulací z rakouského zákona „co nejmenší obtíže“ a doplněno o možnost dát spotřebiteli na přechodnou dobu okamžitě k dispozici náhradní, podobné zboží, dokud nebude provedena oprava.

5.

Komise ve svém návrhu nevzala v úvahu požadavek, který je již obsažený ve vnitrostátních právních předpisech některých zemí (Francie, Malta, Řecko, Rumunsko, Portugalsko a Slovinsko) a podle něhož musí výrobci během předpokládané doby životnosti zboží mít nebo prodejcům dodat přiměřenou zásobu náhradních dílů, což je záležitost související s plánovaným zastaráváním a záruční dobou nahrazeného dílu.

6.

Komise by měla stanovit, že je prodejce povinen poskytnout spotřebiteli na přechodnou dobu náhradní zboží.

1.

Komise nestanovila přerušení zákonné záruční doby na dobu provádění opravy nebo výměny, což je součástí většiny vnitrostátních právních předpisů. To stejné platí pro dobu případných zprostředkování, rozhodčích řízení nebo opravných prostředků.

2.

V případě výměny musí pro náhradní zboží platit nová, stejně dlouhá záruční doba počínaje jeho dodáním.

1.

Pojetí „významné“ by vzhledem k výše uvedeným důvodům mělo být vyškrtnuto.

2.

V případě „opakovaných“ vad musí mít spotřebitel automaticky možnost ukončit smlouvu.

1.

Povinnost spotřebitele platit v případě ukončení smlouvy za používání zboží nebo jeho poškození či ztráty je velmi sporná.

2.

Soudní dvůr již totiž rozhodl, že v případě výkonu práva na výměnu nelze po spotřebiteli požadovat zaplacení náhrady za používání vadného výrobku (věc Quelle (15)).

3.

Není jasné, jak vysoká částka se má vyplatit v případě, že bylo současně zakoupeno více výrobků za jednu celkovou cenu bez rozlišení cen jednotlivých výrobků.

1.

Vložit do prvního odstavce písmeno d): v jiných zárukách poskytovaných prodávajícím jménem třetích stran, jejichž cílem je zajištění záruky (pojištění vybavení, záruky značky atd.).

2.

Rovněž se musí uvést informace o možnosti přenést obchodní záruku na třetí strany.

1.

Fakt, že se tento prvek neharmonizuje, je významným původcem odlišností v provedení směrnice, a má tak škodlivé důsledky pro obchod.

2.

Předpis by měl stanovit přímou a solidární odpovědnost výrobce vůči spotřebiteli v případech, kdy si spotřebitel zvolí opravu či výměnu zboží.

3.

Dále by měl stanovit, že v případě, kdy prodejce požaduje po výrobci náhradu, má právo na proplacení celé výše souvisejících výdajů.

4.

Stejně jako u předchozích bodů by měl stanovit solidární odpovědnost internetových platforem, kde spotřebitel zboží zakoupil.

4.3

4.3.1

Jak uvádí samotná Komise, týká se základ návrhu (tj. sběr výsledků odborných konzultací a posouzení dopadů) obou návrhů, neboť tyto dva návrhy jsou pojaty jako balíček se společnými cíli. EHSV proto nebude opakovat obecné připomínky týkající se obou návrhů a zaměří se na připomínky ke konkrétním prvkům. Je však potřeba již nyní uvést, že EHSV tento návrh v zásadě schvaluje, zejména pokud jde o:

4.3.2

Dále jsou navrženy některé konkrétní změny některých prvků návrhu, který se skládá z 24 článků (a ne z 20, jak je mylně uvedeno v některých verzích, bod 5).

1.

EHSV bude souhlasit s platbou v naturáliích („jiné než peněžní protiplnění“), pokud bude obsah této koncepce přesně definován a v případě poskytování osobních či jiných údajů bude specifikováno, o jaké údaje se jedná a za jakých podmínek a okolností se poskytují.

2.

Bude rovněž potřeba vyjasnit, zda jsou zahrnuty určité služby jako zpoplatněné televizní vysílání („pay TV“), Google a Facebook Messenger a zda určité fyzické platformy pro přístup a Internet věcí spadají mezi hmotné či nehmotné statky.

3.

Není jasné, zda se vyloučení v odst. 5 písm. a) týká i zdravotní péče, služeb hazardních her nebo finančních služeb. Tuto záležitost je potřeba více vyjasnit, jinak povede k právní nejistotě.

4.

Není jasné, zda do této oblasti působnosti patří i tzv. skryté platby, tj. služby, které jsou poskytované zdarma, během poskytování však mohou zahrnovat jiné služby, které jsou placené.

5.

Oblast působnosti u údajů, jejichž zpracování je nezbytné, uvedená v čl. 3 odst. 4, musí zahrnovat nejen plnění, ale také „uzavření smlouvy“. Zpracování těchto údajů musí být povoleno v souladu s pravidly stanovenými v právních předpisech týkajících se osobních údajů.

6.

Je rovněž zásadně důležité vyjasnit rozdíl mezi výrobky a službami poskytovanými online a těmi, které jsou zcela spojeny s hmotnými statky, jak tomu je u tzv. nositelné elektroniky (wearables) nebo internetu věcí, kde k většině procesů dochází elektronickou formou, jejímž základem je však hmotný statek.

7.

Musí být jasné, že je potřeba v tomto návrhu jasně vymezit služby datových center, především služby tzv. cloud computingu, ať jsou zdarma nebo za protiplnění, vzhledem k tomu, že jsou často spojeny s jinými službami nebo výrobky poskytovanými spotřebitelům, a mohly by tedy být z oblasti působnosti směrnice vyloučeny.

8.

Rovněž je potřeba v oblasti působnosti tohoto nástroje vyjasnit, zda zahrnuje také kombinaci služeb poskytování digitálního obsahu s komunikačními službami, jako je Facebook Messenger nebo Google Hangout, jelikož tyto služby nejsou v současnosti upraveny směrnicí 2002/21/ES o službách elektronických komunikací a protože by některé z nich měly být podle všeho považovány za služby elektronických komunikací, u nichž by měl mít spotřebitel vyšší úroveň ochrany.

9.

Stejně tak není jasný rozdíl mezi situacemi, kdy získané osobní údaje slouží pouze k plnění smlouvy nebo k plnění právních norem. EHSV proto preventivně navrhuje, aby se směrnice týkala všech služeb poskytovaných po dodání osobních údajů pouze s výjimkou těch, u nichž poskytovatel výslovně prokáže, že tyto údaje slouží pouze k plnění smlouvy nebo právních norem.

10.

Ještě ohledně odstavce 4: bude potřeba vyjasnit, kdy je sběr osobních údajů určen k plnění smlouvy nebo pro splnění zákonných požadavků. V jiných odvětvích, např. v telekomunikacích nebo energetice, totiž podniky často používají osobní údaje k reklamním kampaním, přestože jejich používání bylo povoleno k plnění smlouvy. A ještě se musí vyjasnit zejména to, zda se vztahuje i na jiné druhy protiplnění kromě peněz.

1.

V odstavci 1 vyškrtnout „v příslušných případech“.

2.

V odst. 1 písm. b) za „pro nějž jej spotřebitel požaduje“ doplnit „nebo hodlá legitimně požadovat“.

3.

V odst. 2 písm. b) vyškrtnout „případným“.

1.

V odst. 2 písm. b) nahradit text „poskytovatel přijme veškerá opatření, která lze očekávat, aby se zdržel“ textem „poskytovat se zdrží“.

2.

Písmena c), d) a e) závisí na právní úpravě autorského práva, která dosud není známa.