31.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 193/1

—

s ohledem na ustavující listinu Parlamentního shromáždění Euronest ze dne 3. května 2011,

—

s ohledem na společné prohlášení vydané na summitu Východního partnerství, který se konal v Rize ve dnech 21.–22. května 2015,

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. července 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství (2),

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. července 2015 o Evropském programu pro bezpečnost (3),

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. června 2015 o strategické vojenské situaci v povodí Černého moře po nezákonné anexi Krymu Ruskem (4),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. dubna 2015 o Evropském programu pro bezpečnost (COM(2015)0185),

A.

vzhledem k tomu, že se mezinárodní bezpečnostní situace v Evropě v posledních letech dramaticky změnila, neboť dochází k výraznému nárůstu nepokojů ve světě a ke vzniku nových regionálních a místních konfliktů na Blízkém východě, v severní Africe a ve východní Evropě; vzhledem k tomu, že výsledkem pokračování těchto konfliktů a porušování lidských práv ve válkou zasažených oblastech je nevídaný pohyb osob hledajících ochranu v sousedních zemích i v členských státech EU;

B.

vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 21 Smlouvy o Evropské unii se EU zavázala prosazovat účinný multilateralismus jako vzor globální správy a řízení; vzhledem k tomu, že Organizace spojených národů poskytuje jedinečné mezivládní fórum, v rámci něhož mohou její členské státy vést debaty a přijímat společná opatření týkající se celosvětových otázek, jakými jsou mír a bezpečnost, lidská práva, předcházení konfliktům, odzbrojení a terorismus; vzhledem k tomu, že se EU a její členské státy spolu se svými partnery a podobně smýšlejícími zeměmi konstruktivně zapojují do činnosti Organizace spojených národů i dalších mezinárodní fór, a utvářejí tak podobu reakcí na otázky celosvětového i regionálního významu, jakož i mezinárodního práva;

C.

vzhledem k tomu, že evropská politika sousedství byla vytvořena s cílem posílit partnerství Evropské unie se sousedními zeměmi v zájmu rozvoje prostoru, v němž dotyčné země sdílí úctu k demokracii, lidským právům a právnímu státu a v němž vládne stabilita, bezpečnost a prosperita;

D.

vzhledem k tomu, že Benátská komise Rady Evropy má zkušenosti a odborné znalosti v oblasti ústavního práva;

E.

vzhledem k tomu, že je Východní partnerství založeno na závazcích k dodržování zásad mezinárodního práva a základních hodnot, mezi něž mimo jiné patří demokracie, principy právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod;

F.

vzhledem k tomu, že podpisem dvoustranných dohod o přidružení s EU se Gruzie, Moldavsko a Ukrajina spolu s EU zavázaly podporovat, chránit a posilovat mír a stabilitu na regionální i mezinárodní úrovni, což je jeden z cílů politického přidružení;

G.

vzhledem k tomu, že – jak zdůrazňuje čtvrtá a pátá zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o pokroku týkající se provádění akčního plánu na uvolnění vízového režimu Gruzií ze dne 18. prosince 2015 – od června 2012, tedy od do doby, kdy byl s Gruzií zahájen dialog o uvolnění vízového režimu, Gruzie provedla všechny požadované reformy nezbytné k zajištění efektivního a udržitelného splnění všech kritérií stanovených ve čtyřech blocích druhé fáze akčního plánu na uvolnění vízového režimu (VLAP); vzhledem k tomu, že v souladu s tímto plánem provedla Gruzie řadu legislativních a institucionálních reforem v těchto oblastech: zabezpečení cestovních dokladů, správa hranic, řízení migrace a azyl, veřejný pořádek a bezpečnost (boj proti organizované trestné činnosti, korupci, nelegálnímu obchodování, praní peněz a drogám; justiční spolupráce a spolupráce v oblasti prosazování práva; ochrana osobních údajů a ochrana lidských práv, včetně práv menšin);

H.

vzhledem k tomu, že dne 18. prosince 2015 vydala Komise svou šestou a poslední zprávu o pokroku týkající se provádění akčního plánu na uvolnění vízového režimu Ukrajinou;

I.

vzhledem k tomu, že dne 7. prosince 2015 EU a Arménie zahájily jednání na vysoké úrovni o nové komplexní rámcové dohodě, která má obsáhnout politickou, hospodářskou a odvětvovou spolupráci;

J.

vzhledem k tomu, že – jak zdůrazňuje společné prohlášení vydané na summitu Východního partnerství, který se konal ve dnech 21.–22. května 2015 – akty agrese ze strany Ruska vůči Ukrajině a Gruzii ukázaly, že základní principy svrchovanosti a územní celistvosti, jakož i mezinárodně uznané hranice nemohou být ani v 21. století považovány za samozřejmost;

K.

vzhledem k tomu, že na území, která jsou na Ukrajině ovládaná nelegálně vyzbrojenými skupinami, proudí zbraně, střelivo a teroristé původem z Ruska a že to má za následek velký počet obětí, více než dva miliony vnitřně vysídlených osob a uprchlíků a také nepolevující humanitární krizi;

L.

vzhledem k tomu, že Rusko i nadále okupuje gruzínské regiony Abcházii a Cchinvali/Jižní Osetii a podniklo další kroky k dosažení jejich faktické anexe, což je v rozporu se základními normami a principy mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že v oblastech kontrolovaných okupačními silami probíhají etnické čistky a násilné demografické změny a že tyto okupační jednotky jsou odpovědné za porušování lidských práv, mimo jiné práva na svobodu pohybu, rozvoj mezilidských vztahů a vzdělávání v mateřském jazyce, v těchto regionech;

M.

vzhledem k tomu, že dočasné obsazení Autonomní republiky Krym a města Sevastopole Ruskem, jakož i ruská vojenská agrese v ukrajinském regionu Donbas na těchto územích vedla k závažnému porušování lidských práv a základních svobod;

N.

vzhledem k tomu, že Rusko a Evropská unie zavedly vzájemné obchodní embargo; vzhledem k tomu, že Rusko bez jakéhokoli právního základu zavedlo svévolná opatření, která porušují všeobecně platné normy a nejsou dostatečně transparentní a jejichž cílem je zařadit některé politiky EU na černou listinu a odepřít jim vstup na ruské území;

O.

vzhledem k tomu, že konflikty na území východoevropských partnerských zemí vážně ohrožují jejich hospodářskou a společenskou situaci a způsobují, že jsou tyto země náchylnější k politické destabilizaci; dále vzhledem k tomu, že ať už se oblasti zasažené těmito konflikty nacházejí na evropském kontinentě či mimo něj, představují vážné nebezpečí pro bezpečnost EU a jejích partnerů;

P.

vzhledem k tomu, že v severní Africe a na Blízkém východě vládnou nepokoje, násilí a občanské války; vzhledem k tomu, že chudoba, nedostatek zdrojů, dopady klimatických změn, porušování lidských práv a hospodářská stagnace mají značný dopad na obyvatelstvo v mnoha oblastech afrického kontinentu a Blízkého východu, zejména na menšiny tvořené křesťany a Jezídy, kdy jsou lidé nuceni opustit své domovy;

Q.

vzhledem k tomu, že v září 2014 byla vytvořena široká mezinárodní koalice s cílem porazit teroristickou organizaci, která si dala jméno „Islámský stát v Iráku a Levantě“ (ISIL/DÁ'IŠ);

R.

vzhledem k tomu, že se partnerské země ve spolupráci s EU podílejí na společné bezpečnostní a obranné politice (SBOP), a to zejména pokud jde o podporu SBOP zaměřenou na reformy bezpečnostního sektoru v partnerských zemích;

S.

vzhledem k tomu, že Ukrajina v roce 2005 a Gruzie s Moldavskem v roce 2012 uzavřely s EU rámcové dohody o účasti na operacích pro řešení krizí vedených EU; vzhledem k tomu, že se Ukrajina v roce 2014 podílela na akcích bojových skupin EU a poskytla námořním silám EU NAVFOR Somalia fregatu pro operaci Atalanta, zatímco se Moldavsko s Gruzií rovněž v roce 2014 poprvé účastnily misí SBOP vedených EU, konkrétně výcvikové mise EU v Mali (EUTM) a vojenské operace EU ve Středoafrické republice (EUFOR RCA);

T.

vzhledem k tomu, že členské státy EU a všechny partnerské země jsou signatáři mnohostranných smluv o odzbrojení, které se týkají zbraní hromadného ničení (ZHN), jako je Smlouva o nešíření jaderných zbraní, Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek a úmluva o biologických a chemických zbraních; vzhledem k tomu, že 17 členských států EU, jakož i všechny partnerské země jsou rovněž signatáři pozměněné Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě;

U.

vzhledem k tomu, že Evropský program pro bezpečnost na období 2015–2020 – v podobě, v níž jej Komise navrhla – stanovuje tři priority, konkrétně boj proti terorismu a předcházení radikalizaci, potírání organizované trestné činnosti a boj proti kyberkriminalitě;

V.

vzhledem k tomu, že některé členské státy EU a partnerské a sousední země musejí čelit vnější agresi, teroristickým útokům, přeshraniční organizované trestné činnosti a kyberkriminalitě a že v některých zemích jsou tyto aktivity propojeny s násilným politickým extremismem a náboženským radikalismem; vzhledem k tomu, že ISIL/DÁ'IŠ podporoval útoky na půdě členských států EU;

W.

vzhledem k tomu, že EU a USA vedou jednání o ustanovení nové obchodní dohody, konkrétně transatlantického partnerství v oblasti obchodu a investic (TTIP);

X.

vzhledem k tomu, že dne 1. ledna 2016 vstoupila v platnost prohloubená a komplexní dohoda o volném obchodu (DCFTA) mezi Ukrajinou a EU; vzhledem k tomu, že od té doby uplatňuje Rusko vůči Ukrajině hospodářské sankce, včetně omezení tranzitu zboží mezi Ukrajinou a střední Asií přes Rusko;

Y.

vzhledem k tomu, že většina členských států EU a partnerských zemí závisí na vnějších dodávkách energie, a přístup k energiím tak hraje zásadní úlohu při utváření geopolitické situace v Evropě; vzhledem k tomu, že energetická politika EU a jejích partnerských zemí nesmí podrývat základní hodnoty Východního partnerství ani soudržnost zahraničních politik dotyčných zemí;

Z.

vzhledem k tomu, že USA, Írán, Rusko a další aktéři jsou přímo nebo nepřímo zapojení do regionálních konfliktů v Sýrii a Iráku a mohly by tedy přispět k nalezení politického řešení, které by tyto konflikty ukončilo;

AA.

vzhledem k tomu, že dlouhodobá nestabilita a eskalace násilí v Libyi představuje pro celou Evropu velké bezpečnostní riziko;

BB.

vzhledem k tomu, že Írán, EU, Francie, Německo, Spojené království, Čína, Rusko a USA (skupina EU3 + 3) dne 14. července 2015 na schůzi ve Vídni dospěly k dohodě o íránské jaderné otázce, která umožňuje postupně rušit sankce Rady bezpečnosti OSN, jakož i vícestranné a vnitrostátní sankce vztahující se na íránský jaderný program;

1.

připomíná, že Východní partnerství bylo založeno na společném závazku sdílet hodnoty, mezi něž patří demokracie, zásady právního státu a dodržování lidských práv, a ctít principy mezinárodního práva a základních svobod, jakož i přispívat ke stabilitě, bezpečnosti a prosperitě EU, východoevropských partnerských zemí a celého evropského kontinentu; zdůrazňuje, že každá země Východního partnerství nese odpovědnost za zahájení a uskutečnění stabilního procesu reforem a za boj s korupčními mechanismy; v této souvislosti zdůrazňuje podpůrnou úlohu EU;

2.

konstatuje, že závěry přezkumu evropské politiky sousedství v roce 2016 poskytnou základ pro seriózní debatu o tom, jak – v případě tří východoevropských partnerských zemí, které podepsaly dohody o přidružení – lze uvést diferencovaný přístup do praxe;

3.

sdílí názor, že EU a její partnerské země musejí řešit četné souběžné bezpečnostní otázky, jejichž povaha je čím dál složitější, a to v prostředí, jež se vyznačuje globalizovaným hospodářstvím, změnou klimatu, mezinárodní mobilitou, digitalizací, demografickými změnami a migrací, a čelit hrozbám, jež představují jak tradiční státní aktéři, tak nestátní organizace podporující terorismus a mezinárodní zločin;

4.

vyzývá EU a její partnerské země, aby budovaly užší politické vztahy a usilovaly o sblížení a sladění svých zahraničních politik v zájmu řešení společných problémů a ochrany vlastní bezpečnosti; poukazuje na to, že přednostně by měl být společnými silami obnoven evropský bezpečnostní pořádek podle mezinárodního práva; zdůrazňuje, že takový pořádek musí vycházet z demokratických principů, zásad právního státu, základních hodnot, dodržování lidských práv, ochrany menšin, svrchovanosti, nezávislosti a neporušitelnosti státních hranic;

5.

připomíná, že klíčovým prvkem pro získání široké podpory pro jakékoliv reformy v oblasti prosazování práva je znovunávázání dialogu s občanskou společností;

6.

odmítá přijmout možnost, že by opět došlo – jak tomu nasvědčuje ruská politika a konání – k rozdělení evropského kontinentu na sféry vlivu velmocí; znovu potvrzuje zásadu, že každá země má svrchované právo svobodně a demokraticky rozhodovat o své zahraniční a bezpečnostní politice a vojenských aliancích; zdůrazňuje, že v souladu s principy uvedenými v článku 1 Helsinského závěrečného aktu z roku 1975 má každá země v Evropě právo rozhodnout se, zda se připojí k určité smlouvě nebo alianci, a to včetně zakládající smlouvy NATO;

7.

má za to, že by mělo dojít k posílení demokratické správy OSN; za tímto účelem vyzývá členské státy OSN k reformování Rady bezpečnosti OSN, aby lépe odrážela novou světovou realitu a aby se stala účinnější;

8.

váží si rámce Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a považuje ho za všeobecné fórum dialogu o bezpečnostních otázkách a o řešení konfliktů; vyzývá k oživení OBSE a k odpovídající politické a finanční podpoře; zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet spolupráci mezi EU, jejími členskými státy, východoevropskými partnerskými zeměmi, OSN a OBSE a společně usilovat o řešení krizových situací a nacházení mírových urovnání konfliktů v Evropě; nicméně lituje, že nedošlo k žádnému podstatnému pokroku, který by vedl k nalezení mírového řešení a komplexnímu urovnání tzv. zamrzlých konfliktů, jež se dotýkají většiny východoevropských partnerských zemí, a vyzývá k přijetí účinnějších a na výsledky zaměřených opatření;

9.

domnívá se, že řešení situace s uprchlíky, vysídlenými osobami a migračními toky vyžaduje společný a celostní přístup k zahraniční a migrační politice, který zahrne rozvoj, předcházení konfliktům a jejich urovnání, řešení krizí, sdílení zátěže, humanitární pomoc a společné úsilí o zlepšení situace; poukazuje na to, že má-li EU účinně řešit migrační krizi a hájit úspěchy evropské integrace, pokud jde o volný pohyb osob, musí nevyhnutelně spolupracovat se svými sousedy; dále poukazuje na to, že je třeba vytvořit zvláštní postupy pro včasnou identifikaci, registraci a evidenci dětí, které jsou buď bez doprovodu, nebo odloučené od rodin či vnitřně vysídlené, a dalších zranitelných skupin a zajistit, aby se jim dostalo pomoci a přístupu k službám;

10.

poukazuje na to, že motorem růstu je volný a udržitelný mezinárodní obchod; z tohoto důvodu zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet volné a spravedlivé obchodní vztahy a podporovat zahraniční investice mezi EU a východoevropskými partnerskými zeměmi, což přispěje k politické konvergenci a hospodářské integraci;

11.

naléhavě žádá partnerské země, aby provedly reformy, které zaručí nezávislost soudnictví; naléhavě dále žádá partnerské země, aby zabránily politickým silám ve zneužívání právního systému za účelem provádění selektivní justice;

12.

poukazuje na to, že klíčem k pluralitě mediálního prostředí je nezávislost sdělovacích prostředků na politických zájmech; domnívá se, že nezávislé sdělovací prostředky jsou nejdůležitější silou proti dezinformacím a propagandě; vyzývá tudíž partnerské země, aby upustily od aktivit, jež ohrožují integritu těchto sdělovacích prostředků; navrhuje, aby v této souvislosti Benátská komise Rady Evropy poskytla partnerským zemím pomoc;

13.

konstatuje, že když partnerské země rozvíjejí obchodní vztahy s EU a s dalšími sousedy, musejí zvážit různé možnosti zahraniční politiky; zdůrazňuje, že prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu mezi EU na jedné straně a Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou na straně druhé mají za cíl zásadním způsobem prohloubit vztahy mezi těmito zeměmi a rozvíjet obchodní a zahraniční investice; poukazuje na to, že uzavření prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu a prohlubování obchodních vztahů s ostatními partnery se navzájem nevylučuje; domnívá se, že prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu nejsou jediným nástrojem obchodní politiky, který EU může uplatňovat vůči svým východoevropským partnerům; vyzývá EU, aby ve spolupráci se svými partnerskými zeměmi předložila alternativní obchodní opatření přizpůsobené jejich potřebám a omezením; odsuzuje to, že poté, co prohloubená a komplexní dohoda o volném obchodu vstoupila v platnost, přijalo Rusko vůči Ukrajině odvetná obchodní opatření; vyzývá Komisi, aby zavedla dočasná protiopatření, která sníží negativní dopad ruských obchodních sankcí na Ukrajinu na minimum;

14.

vítá, že Komise vydala kladné hodnocení akčních plánů na uvolnění vízového režimu pro Ukrajinu a Gruzii; vyzývá Komisi, aby urychleně předložila potřebný legislativní návrh Evropskému parlamentu, a žádá Radu, aby odstranila vízovou povinnost pro ukrajinské občany;

15.

vyzývá Evropskou unii a Spojené státy, aby zahájily diskusi s východoevropskými partnerskými zeměmi otevřeným a transparentním způsobem za účasti všech zúčastněných subjektů a občanské společnosti ohledně toho, jaké bude mít TTIP potenciální přínosy pro jejich ekonomiky a jak by mohl být zemím východního partnerství poskytnut lepší přístup k trhům na obou stranách Atlantiku;

16.

odsuzuje politiku propagandy a dezinformací, stejně jako politiku konfrontace a politického nebo ekonomického nátlaku; vyjadřuje svou podporu strategické komunikaci Evropské unie; vyzývá Evropskou unii, aby tuto komunikaci posílila, a aby spolupracovala s východoevropskými partnerskými zeměmi s cílem čelit propagandě a dezinformacím;

17.

znovu opakuje, že pevně podporuje svrchovanost a územní celistvost Gruzie v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic; v této souvislosti vyjadřuje znepokojení, týkající se Gruzínských regionů Abcházie a Cchinvali/regionu Jižní Osetie, včetně ruského uplatňování tzv. „smluv“ prohlubující jeho integraci s Abcházií a Cchinvali/regionem Jižní Osetie, probíhající posilování vojenské přítomnosti v tomto regionu, protizákonnou výstavbu plotů s ostnatými dráty a cedulí podél okupační linie a vážné situace lidských práv v těchto oblastech;

18.

vyzývá Rusko, aby plně respektovalo státní svrchovanost a územní celistvost Gruzie a nedotknutelnost jejích mezinárodně uznávaných hranic, odvolalo uznání tzv. „nezávislosti“ Abcházie a regionu Cchinvali/Jižní Osetie a aby usilovalo o provádění ustanovení z dohody o příměří ze dne 12. srpna 2008; vyzývá Rusko, aby obzvláště ukončilo okupaci gruzínských území, aby umožnilo plný a neomezený přístup pozorovatelské mise EU a mechanismům pro systematické sledování lidských práv v okupovaných územích Gruzie, a aby se konstruktivně zapojilo do ženevských mezinárodních jednání o klíčových otázkách, tj. nepoužití síly, mezinárodní bezpečnostní opatření a bezpečný a důstojný návrat vnitřně vysídlených osob a uprchlíků;

19.

odsuzuje veškeré vojenské akce a agresi ve východoevropských partnerských zemích, které ohrožují evropský bezpečnostní pořádek a trvá na mírovém řešení sporů podle Charty OSN, Helsinského závěrečného aktu z roku 1975, Pařížské charty pro novou Evropu z roku 1990, zakládajícího aktu Rusko-NATO, Budapešťského memoranda a smlouvy o přátelství a podle spolupráce a partnerství mezi Ruskem a Ukrajinou; vyzývá strany k dodržování Minských dohod, k dodržování dohody o příměří podepsaném mezi Ázerbájdžánem, Náhorním Karabachem a Arménii v květnu 1994 a k dodržování dohody o příměří mezi Ruskem a Gruzií z 12. srpna 2008, aby plnily své závazky a zajistily plnění těchto dohod;

20.

vyzývá země vyvážející zemní plyn, aby okamžitě přestaly používat přístup k energiím a cenovou politiku jako politický nástroj, kterým vyvíjejí nátlak na členské státy Evropské unie a na její partnery; vyzývá Evropskou unii a její partnery k zintenzivnění jejich snah o diverzifikaci svých dodávek energie, k rozvoji alternativních zdrojů energie, zvýšení úspor energie a využití ujednání o „zpětném toku“ plynu s cílem snížit závislost na dodávkách energie;

21.

zdůrazňuje, že projekt výstavby plynovodu „Nord Stream 2“ je v rozporu se strategickými zájmy EU, jakými jsou bezpečnost, diverzifikace, liberalizace a rozvoj silné energetické unie; vyzývá tedy Komisi a Radu, aby dodržovaly pravidla a ambice uvedené ve třetím energetickém balíčku; naléhavě vyzývá příslušné členské státy EU, aby ukončily veškerou spolupráci se společností Gazprom na výstavbě plynovodu „Nord Stream 2“;

22.

obává se rizika vojenských incidentů v Evropě, kde Rusko a NATO nedávno rozmístily další vojenské síly a vybavení, obzvláště ve východní Evropě, v povodí Černého moře, v pobaltských státech a v oblasti Arktického moře; je přesvědčen, že vztah spolupráce, který NATO s Ruskem budovaly od konce studené války je vážně zasažen porušením evropského míru založeném na zásadách právního státu, čehož názorným příkladem je protizákonná ruská okupace a anexe Krymu; doporučuje, aby NATO a Rusko zachovaly otevřené komunikační kanály a zvážily nové iniciativy s cílem předcházet incidentům;

23.

naléhavě žádá Rusko jako okupující stát, aby zajistil dodržování všech lidských práv a základních svobod v autonomní republice Krym a ve městě Sevastopol, včetně práv a svobod příslušníků národnostních menšin, obzvláště Krymských Tatarů, Ukrajinců a dalších zranitelných skupin pobývajících na Krymu a zajistil, aby příslušné mezinárodní lidskoprávní orgány mohly vykonávat své kontrolní činnosti na poloostrově volně a neomezeně;

24.

zdůrazňuje, že rozvíjení efektivního vztahu a užší spolupráce mezi Evropskou unií a jakoukoli partnerskou zemí je ku prospěchu všech; vyzývá tedy Evropskou unii, její partnery a Turecko k tomu, aby spolu soustavně vedly dialog o otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky na vysoké úrovni, který by se prioritně zaměřoval na konflikty a bezpečnostní otázky na Blízkém východě a jejich dopad na migrační toky;

25.

uznává velkou odpovědnost a chvályhodné úsilí Turecka v poskytování humanitární pomoci, zajištění ochrany lidí prchajících před válkou a zkázou v Sýrii a Iráku a provádění bezpečnostních opatření; vítá společný akční plán Evropské unie a Turecka na společné řešení výzev spojených s migračními a uprchlickými toky do Evropy a vyzývá obě strany k zintenzivnění jejich spolupráce, aby se zajistilo rychlejší provádění tohoto plánu;

26.

opakuje, že pro stabilitu a prosperitu regionu je nanejvýš důležitá příprava podmínek pro dialog mezi Tureckem a Arménií; vyzývá k provádění ujednání obsažených v protokolech o normalizaci vztahů mezi těmito dvěma zeměmi (5), a to bez předběžných podmínek a v průběhu celého procesu Turecko-Arménského společenského usmíření; zdůrazňuje, že politika uzavřených hranic je na Evropském kontinentu nepřijatelná;

27.

vyzývá k dalšímu dialogu mezi Arménií a Ázerbájdžánem pod záštitou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v rámci minského spolupředsednictví, a to i na úrovni předsedů, s cílem dosáhnout trvalého a mírového urovnání, které přinese stabilitu a usmíření a nabídne příležitosti pro regionální rozvoj a spolupráci;

28.

vítá dohodu mezi EU3 + 3 a Íránem ve věci íránského jaderného programu; očekává postupné zrušení sankcí uvalených na Írán souvisejících s jadernými otázkami počínaje rokem 2016, za předpokladu, že Írán splní své závazky; bere na vědomí, že vyhlídka uvolnění sankcí uvalených na Írán přinese nové ekonomické příležitosti pro Evropskou unii, její členské státy a její partnery; domnívá se, že Kavkaz by mohl být prvním regionem na světě, který by mohl široce těžit z nového a pozitivního klimatu pro investice v důsledku dohody s Íránem a uvolnění jeho sankcí; vyzývá Evropskou unii a její partnery, aby spolupracovaly v prohlubování hospodářských vazeb s Íránem, a aby identifikovaly – a pokud možno zahájily – nové projekty společného zájmu, obzvláště v oblastech dopravy a energetiky;

29.

zdůrazňuje, že existuje řada velmi vážných a vzájemně propojených problémů politické, ekonomické, sociální a environmentální povahy, které destabilizovaly země Blízkého východu a Afriky; bere na vědomí to, že pokud bude v těchto zemích docházet k nepokojům a k porušování lidských práv a bude v nich panovat nestabilní politická situace, budou tyto země stejně tak jako jejich sousedé vystaveny vážným bezpečnostním hrozbám;

30.

je znepokojen zhoršujícím se stavem rovnosti pohlaví a zvyšujícím se násilím a útlakem vůči ženám, stejně jako nesnášenlivostí vůči etnickým a náboženským menšinám v některých zemích Blízkého východu a severní Ariky; domnívá se, že tento negativní trend by mohl vést k napětí v těchto společnostech a mohl by vytvořit podmínky pro nové konflikty a jiné negativní důsledky, jako například vyhánění obyvatelstva nebo příliv uprchlíků;

31.

vyzývá k novému přístupu v bezpečnostních otázkách v regionu a ke spolupráci s příslušnými zeměmi v rámci strategických partnerství zahrnujících rozličné oblasti politiky, včetně rozvojové pomoci, kulturní spolupráce, přizpůsobení se změně klimatu, prevence konfliktů a správy hranic;

32.

vyzývá Evropskou unii a její partnerské země, aby vynaložily veškeré úsilí na to, aby ovlivnily příslušné strany, aby ukončily občanskou válku v Sýrii a připravily se na politické řešení; je přesvědčen, že ISIL/Dá'iš a jiné skupiny označené podle OSN za teroristické, nesmí mít v poválečném období ani v politické budoucnosti Sýrie vedoucí úlohu; domnívá se, že ochrana civilistů v Sýrii musí být prioritou pro mezinárodní společenství a vyzývá proto strany konfliktu, aby přestaly s nepřiměřenými plošnými útoky, včetně ostřelování, útoků na civilní oblasti a bránění humanitární pomoci v přístupu k civilnímu obyvatelstvu v konfliktních oblastech;

33.

bere na vědomí, že útoky na civilisty a porušování lidských práv v Sýrii přispěly k vzestupu teroristických skupin, obzvláště pak ISIL/Dá'iš; domnívá se, že ISIL/Dá'iš představuje hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost a vážně narušuje stabilitu v Iráku, Sýrií a širším regionu Blízkého východu, neboť je zodpovědný za systematické porušování lidských práv a mezinárodního práva, včetně úmyslného zabíjení civilistů a pronásledování jednotlivců a celých společenství a mnoha dalších zvěrstev; vítá snahu mezinárodní koalice partnerů čelit ISIL/Dá'iš;

34.

domnívá se, že pro stabilitu celého Blízkého východu je nanejvýš důležité oživit mírový proces izraelsko-palestinského konfliktu za účelem dosažení trvalého celkového řešení v souladu s mezinárodním právem, které by bylo založeno na principu dvou států;

35.

bere na vědomí, že vnitřní a vnější bezpečnostní hrozby se staly více provázanými a komplexními a obtížněji se předvídají; obzvláště poukazuje na hybridní hrozby zahrnující použití vojenských i nevojenských prostředků, od zpravodajství, politické diverze a dezinformace po kybernetické útoky a ekonomické tlaky;

36.

vyzývá Evropskou unii a východoevropské partnerské země, aby zvážily a podnikly společné akce pro potírání a boj s novými hrozbami pro jejich bezpečnost, zejména zvýšením jejich spolupráce a výměnou relevantních informací; podporuje rozvoj spolupráce mezi Evropskou unií a jejími partnery v otázkách bezpečnosti a obrany, obzvláště v rámci panelu Východního partnerství pro spolupráci v této oblasti; vyzývá Evropskou unii, aby v zájmu posílení bezpečnostního prvku a prvku vnímavosti vůči konfliktům v rámci evropské politiky sousedství a Východního partnerství soustředila více iniciativy a zdrojů do oblastí reformy sektoru bezpečnosti, boje s terorismem, spolupráce v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky, organizovaného zločinu a správy hranic; zdůrazňuje význam spolupráce v oblasti soudnictví a policie například v rámci Europolu a Eurojustu;

37.

vítá, že revidovaná Evropská politika sousedství i EU jako celek se nyní zaměřuje na spolupráci se svými partnery v oblasti předcházení konfliktům, boje proti terorismu, radikalizaci, organizovaného zločinu, správě hranic a reforem bezpečnostního sektoru; domnívá se, že tato spolupráce musí být dostatečně významná a musí řešit společné bezpečnostní hrozby a urychlit rozvoj společného úsilí v zájmu udržitelného řešení konfliktů, mimo jiné prostřednictvím posílené účasti na misích společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) a výcvikových činnostech, jakož i prostřednictvím akcí proti šíření zbraní hromadného ničení a boje proti nezákonnému obchodu s ručními a lehkými zbraněmi;

38.

je přesvědčen, že je zejména zapotřebí užší spolupráce ke zvýšení znalostí koncepcí Evropské unie týkajících se reforem bezpečnostního sektoru v partnerských zemích; vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby dále podporovaly své partnery při provádění reforem, budování řádných státních institucí a provádění osvědčených postupů pro řešení bezpečnostních otázek, jako například řešení krizí a zpravodajská činnost; zdůrazňuje nezbytnost řádného parlamentního dohledu nad státními orgány pověřenými zajišťováním bezpečnosti a zpravodajskou činností;

39.

zdůrazňuje nutnost posílit odolnost Evropské unie a jejích partnerských zemí, což je schopnost odolat a přizpůsobit se vnitřním a vnějším tlakům a otřesům, včetně hybridních hrozeb; zdůrazňuje, že za tímto účelem je třeba se vypořádat se základními příčinami krizí, upevnit státní instituce, prosazovat právní stát a nezávislé soudnictví a provádět účinná opatření v boji proti korupci; vyzývá Evropskou unii, aby podporovala své partnery v provádění reforem sektoru civilní bezpečnosti, neboť tyto reformy jsou rozhodující v přípravě společností na odolávání vůči náhlým otřesům různých druhů;

40.

doporučuje partnerským zemím, aby posílily svou spolupráci s Evropskou unií v oblasti bezpečnosti a obrany, a aby usilovaly o společné postupy s Evropskou unií v otázce vojenských strategií; vítá účast Gruzie, Moldavska a Ukrajiny v krizových operacích vedených Evropskou unií a zdůrazňuje, že díky účasti těchto zemí se zvýší vojenská interoperabilita mezi EU a jejími partnery v dlouhodobém horizontu; navrhuje Gruzií a Moldavsku, aby zvážily svou účast v činnostech bojových skupin Evropské unie; doporučuje Evropské unii, aby se aktivněji podílela na procesu mírového urovnání konfliktů na území východoevropských partnerských zemí;

41.

zdůrazňuje nutnost zachování stability v Moldavsku s ohledem na politickou krizi, kterou tato země prochází, a také s ohledem na právě probíhající konflikt v Podněstří, který musí být řešen pomocí inkluzivních a otevřených jednání;

42.

je přesvědčen, že „zamrzlé konflikty“ v evropském sousedství (Podněstří, Abcházie, Jižní Osetie a Náhorní Karabach) je potřeba neodkladně řešit, aby byla nastolena stabilita v regionu; je přesvědčen, že by měla existovat užší spolupráce mezi východoevropskými partnerskými zeměmi, aby byl vytvořen silný základ pro zajištění regionální integrace;

43.

vyzývá Evropskou unii, její členské státy a partnery, aby aktivně usilovaly o univerzálnost mnohostranných smluv o odzbrojení; naléhavě vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby lépe využily svůj potenciál k propagaci a podpoře společných akcí v oblasti odzbrojení za účasti partnerských států;

44.

požaduje, aby bylo v bezpečnostní politice a v boji s nezákonným obchodem se zbraněmi věnováno více pozornosti kontrole zbraní; vítá v tomto ohledu, že v prosinci 2014 vstoupila v platnost smlouva Spojených národů o obchodu se zbraněmi, která usiluje o posílení odpovědnosti a transparentnosti obchodu se zbraněmi; naléhavě vyzývá východoevropské partnerské země, aby se připojily ke společnému postoji Evropské unie ohledně vývozu zbraní;

45.

podporuje spolupráci mezi Evropskou unií a jejími partnerskými státy v oblasti zmírňování rizik spojených se zbraněmi hromadného ničení, se šířením a pašováním komponentů pro zbraně hromadného ničení, a šířením a pašováním chemických, biologických, radiologických a jaderných zbraní; vyzývá k dalšímu rozvoji schopností a prostředků pro projektovou podporu, jimiž disponuje EU CBRN Centre of Excellence pro jihovýchodní Evropu/jižní Kavkaz/Moldavsko/Ukrajinu;

46.

naléhavě vyzývá Evropskou unii, aby intenzivní ruskou militarizaci nezákonně okupovaného Krymu, včetně rozmístění jaderných zbraní, považovala za vážnou hrozbu pro bezpečnost Evropské unie, Černého moře a středomořských oblastí; vyzývá Rusko, aby respektovalo status Ukrajiny jako země bez jaderných zbraní v rámci jejích mezinárodně uznávaných hranic;

47.

zdůrazňuje důležitost vícestranné a mezistátní spolupráce na celosvětové a regionální úrovni, pokud chceme čelit výzvám spojených s terorismem, organizovaným zločinem a kyberkriminalitou, na což Komise upozornila ve svém sdělení ze dne 28. dubna 2015 v Evropském programu pro bezpečnost; vyzývá proto členské státy Evropské unie, stejně tak její partnery, aby posílily spolupráci mezi vnitrostátními donucovacími orgány v boji proti terorismu, nadnárodnímu a přeshraničnímu zločinu, jakým jsou obchodování s lidmi – obzvláště obchodování se ženami a dětmi, s drogami, zbraněmi a kulturními statky – ekonomický zločin a kyberkriminalita; vybízí partnerské země, aby daly nový impuls své vzájemné spolupráci v těchto oblastech v regionálních formátech;

48.

naléhavě vyzývá Evropskou unii, její členské státy a partnerské země, aby k politice proti terorismu jak doma, tak i v zahraničí zaujaly racionalizovaný přístup; obzvláště doporučuje řešit hlubší příčiny domácího terorismu (jakými jsou politický a náboženský extrémismus), zastavit verbování do teroristických organizací a podněcování k teroristickým útokům; apeluje na plné využití zahraniční a rozvojové politiky Evropské unie v boji proti chudobě, diskriminaci a marginalizaci, v boji proti korupci, prosazování řádné správy věcí veřejných a předcházení a řešení konfliktů – protože tyto prvky jsou nezbytné pro to, aby se zranitelné skupiny společnosti nedostaly k extremistické propagandě;

49.

poukazuje na to, že v regionu je široce rozšířen organizovaný zločin a korupce a že je nutné se tímto problémem zabývat, aby se zabránilo případným negativním důsledkům, které by mohly ovlivnit proces regionální integrace, a aby se pozvedla úroveň důvěry v demokratické instituce;

50.

vyzývá členské státy Evropské unie a Komisi, aby posílily spolupráci s internetovými společnostmi a platformami pro sociální sítě a mezi nimi navzájem, aby se zamezilo přístupu k teroristickým materiálům dostupným online a aby se odstranila teroristická propaganda, přičemž je však nutné dodržovat základní práva a svobody, obzvláště ochranu osobních údajů a právo na ochranu údajů;

51.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení předsedovi Evropského parlamentu, Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, komisaři pro evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření, Evropské službě pro vnější činnost a vládám a parlamentům členských států Evropské unie a zemí Východního partnerství.

31.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 193/10

—

s ohledem na vývoj evropské politiky sousedství od roku 2004, a zejména na zprávy Komise o pokroku při uskutečňování této politiky,

—

s ohledem na společné sdělení Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 18. listopadu 2015 s názvem „Přezkum evropské politiky sousedství“ a na závěry Rady ze dne 14. prosince 2015 týkající se přezkumu evropské politiky sousedství,

—

s ohledem na společná prohlášení vydaná na několika následných summitech Východního partnerství, především na poslední takové prohlášení, které bylo přijato v Rize dne 22. května 2015,

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. července 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství (2),

—

s ohledem na dvoustranné dohody o přidružení, které Evropská unie uzavřela s Ukrajinou, Gruzií a Moldavskou republikou, a na prozatímní uplatňování těchto dohod,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství,

—

s ohledem na svůj jednací řád,

A.

vzhledem k tomu, že Východní partnerství tvoří smysluplný politický rámec pro prohlubování vztahů, urychlení politického přidružení a další hospodářskou integraci mezi EU a východními partnery na základě podpory politických a sociálně hospodářských reforem a usnadnění sbližování s legislativou a politikami EU;

B.

vzhledem k tomu, že Východní partnerství upevňuje rovněž vztahy mezi samotnými partnery, neboť přispívá k výměně informací a zkušeností z široké škály reformovaných oblastí a k přijímání společných norem;

C.

vzhledem k tomu, že každá partnerská země má svrchované právo svobodně si určit svou míru ambicióznosti i cíle, kterých chce v rámci vztahů s Evropskou unií a dalšími regionálními a mezinárodními organizacemi dosáhnout;

D.

vzhledem k tomu, že mezi šesti východními partnery jsou čtyři země, které jsou členy Světové obchodní organizace (Arménie, Gruzie, Moldavská republika a Ukrajina);

E.

vzhledem k tomu, že ve velkých částech těchto sousedských zemí stále probíhají ozbrojené nebo „zamrzlé“ konflikty, které brzdí hospodářskou, sociální a politickou transformaci, regionální spolupráci i zajišťování stability a bezpečnosti;

F.

vzhledem k tomu, že z celkového objemu prostředků evropského nástroje sousedství, který představuje 15,4 miliardy EUR, se na základě tohoto nástroje na období 2014–2020 přiděluje 741 až 906 milionů EUR na regionální projekty ve východním sousedství; vzhledem k tomu, že v rámci tohoto nástroje jsou k dispozici i další prostředky, které jsou určeny na dvoustrannou spolupráci mezi EU a sousedními zeměmi, na regionální projekty v jižním sousedství a na přeshraniční spolupráci;

G.

vzhledem k tomu, že ve svém sdělení ze dne 18. listopadu 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství oznámila Komise záměr provést důkladné hodnocení, jehož cílem bude definování různých možností, včetně příslušného nástroje, díky nimž by bylo možné lépe a účinněji řešit otázku finančních potřeb sousedních zemí;

1.

zdůrazňuje, že země Východního partnerství jsou z kulturního a historického hlediska vzájemně úzce spjaty a stejně tak jsou spjaty s Evropskou unií, neboť sdílejí evropské dědictví a hodnoty;

2.

podtrhuje, že hospodářská integrace mezi zeměmi Východního partnerství je v současné době relativně omezená; zdůrazňuje, že hlubší integrace trhů zemí Východního partnerství by pomohla podnítit hospodářský růst v této oblasti, ale přinesla by i politické výhody a přispěla by k budování důvěry a k procesu usmíření v tomto regionu;

3.

domnívá se, že Parlamentní shromáždění EURONEST by se mělo více snažit vybízet k navazování vzájemných vazeb mezi samotnými partnerskými zeměmi, neboť hlavním cílem Východního partnerství je politická a hospodářská integrace partnerů s Evropskou unií; vítá skutečnost, že společné sdělení ze dne 18. listopadu 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství podtrhuje nutnost upevnit vztahy mezi sousedy, ale vyslovuje politování nad tím, že sdělení se téměř nezabývá otázkou mnohostranné dimenze Východního partnerství;

4.

vyzývá EU a východoevropské partnery, aby se rázně pustily do navrhování konkrétních opatření, která by podnítila regionální hospodářskou spolupráci; domnívá se, že tyto návrhy by měly vznikat na základě analýzy faktorů, které brání rozvoji hospodářské integrace v rámci regionu, společných zájmů a oblastí, pro něž by rozvoj takové spolupráce byl obzvláště prospěšný;

5.

zdůrazňuje, že zřízení dvoustranných prohloubených a komplexních zón volného obchodu (DCFTA) s Ukrajinou, Gruzií a Moldavskou republikou představuje zásadní nástroj pro moderní, transparentní a předvídatelný obchod, sbližování právních předpisů i pro přímé zahraniční investice, které povedou k vytváření pracovních míst a dlouhodobému růstu; domnívá se, že EU by společně se třemi přidruženými východními partnery mohla uvažovat o vytvoření mnohostranné dimenze spojující samotné země DCFTA s tím, že konečným cílem by bylo vybudování hospodářského prostoru založeného na pravidlech WTO a svrchovaném právu na vlastní rozhodnutí, jak je uvedeno ve sdělení ze dne 18. listopadu 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství;

6.

bere na vědomí, že ke splnění cíle, kterým je prohloubení hospodářských a obchodních vztahů s EU a sousedními zeměmi, se mohou partnerské země vydat rozličnými cestami; domnívá se, že existuje nicméně prostor pro větší spolupráci mezi EU a těmi partnery, kteří neusilovali o uzavření dohod o přidružení ani o vstup do DCFTA, a to pro spolupráci, při níž budou zcela respektovány mezinárodní závazky obou stran; zdůrazňuje, že účinnou cestou k překonání technických překážek může být mimo jiné přijetí mezinárodních norem, které se opírají o pravidla WTO; v tomto ohledu vítá návrh uvedený ve sdělení o přezkumu evropské politiky sousedství ze dne 18. listopadu 2015, tj. návrh uzavřít dohody o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků, které v určitých odvětvích umožňují volný pohyb průmyslových výrobků;

7.

připomíná příklady úspěšné hospodářské integrace – integraci zemí ve střední a východní Evropě a zemí západního Balkánu, které mohou do značné míry sloužit jako vzor prohlubování hospodářské integrace mezi zeměmi Východního partnerství;

8.

zdůrazňuje, že pro realizaci tohoto scénáře je nutná společná politická vůle východních partnerů; vyzývá proto východní partnery, aby se v zájmu posílení další spolupráce zamysleli nad svými vzájemnými vztahy, a EU vyzývá, aby svým partnerům poskytla odborné znalosti a podporu, a pomohla jim tak zkoušet nové možnosti společného hospodářského rozvoje; domnívá se, že ve větším sbližování a spolupráci, zejména pokud jde o sanitární a fytosanitární opatření, technické předpisy a posuzování shody, vzájemnou administrativní pomoc v celních záležitostech, harmonizaci digitálního trhu, veřejné zakázky, dopravu, víza a výměny v oblasti vzdělávání, se skrývá velký potenciál pro zvyšování blahobytu obyvatelstva všech partnerských zemí a že takové hlubší sblížení a spolupráce by mohlo značně zlepšit podnikatelské prostředí i schopnost hospodářských subjektů zapojit se do hodnotových řetězců v celém regionu;

9.

podtrhuje význam bezplatných a otevřených silnic; zdůrazňuje důležitost liberalizace dopravních prostředků v zemích, které nemají přímý přístup k přístavům a námořním terminálům;

10.

poznamenává, že EU finančně podporuje regionální integraci prostřednictvím společného sbližování s normami a osvědčenými postupy EU, a to především za pomoci evropského nástroje sousedství; poukazuje na skutečnost, že většina jeho rozpočtu je věnována na dvoustranné vztahy mezi EU a východními partnery, ale že některé nástroje podporují buď projekty týkající se evropské politiky sousedství jako celku, nebo podporují konkrétně regionální rozměr Východního partnerství;

11.

bere na vědomí projekty, které v současné době probíhají v rámci „programů pro oblast na východ od EU“; poznamenává, že není jasné, do jaké míry tyto programy přispívají k zvyšování integrace v rámci regionu; vyzývá Komisi, aby se tomuto rozměru věnovala ve svých zprávách;

12.

vítá skutečnost, že některé programy EU usilují o zlepšení úrovně regulačních a technických norem v zemích Východního partnerství, neboť to je nezbytné pro vytvoření potenciálních možností k prohloubení hospodářské spolupráce jak mezi zeměmi Východního partnerství, tak mezi nimi a členskými státy EU; s nedočkavostí očekává konkrétnější návrhy Komise a ESVČ ohledně modernizace a strategického sladění nástrojů technické pomoci EU (TAIEX a Twinning), které byly zmíněny ve společném sdělení ze dne 18. listopadu 2015; je toho názoru, že EU by neměla poskytovat technickou pomoc pouze na dvoustranném, ale i mnohostranném základě, aby tak v celém regionu zajistila koordinaci a pomohla vytvořit společné regulační předpisy;

13.

je potěšen tím, že příští rok zavede Komise nástroj pro malé a střední podniky (MSP) v rámci prohloubené a komplexní zóny volného obchodu (DCFTA), kterým bude v příštích deseti letech z rozpočtu EU formou grantů poskytnuto přibližně 200 milionů EUR; konstatuje, že se očekává, že tento nástroj otevře cestu k novým investicím přinejmenším v hodnotě 2 miliard EUR, které se budou týkat MSP ve třech zemích Východního partnerství, jež s EU zřídily DCFTA; zdůrazňuje, že nedostatečný přístup k finančním prostředkům je jedním z největších problémů MSP; vyzývá EU, aby zajistila rychlý přísun finančních prostředků směrem k MSP a aby rovněž zaručila, že podpora EU bude pro její příjemce viditelná a že MSP budou o této iniciativě informovány; vyzývá Komisi, aby zvážila, zda by v rámci tohoto nástroje neudělovala granty na regionální spolupráci;

14.

domnívá se, že pomoc poskytovaná pouze EU není dostačující, neboť orgány EU, a zejména Evropská investiční banka, musí spoléhat na partnerské banky na místních finančních trzích, které poskytují úvěry; naléhavě vyzývá partnerské země, aby dokončily hlavní požadované reformy, a zajistily tak vhodné tržní podmínky pro MSP;

15.

vítá snahy platformy 2 Východního partnerství týkající se hospodářské integrace a soudržnosti s politikami EU, kterou koordinuje Komise a jež nabízí fórum pro dialog, který má v partnerských zemích přispět k inteligentnímu, udržitelnému a začlenění podporujícímu rozvoji volného tržního hospodářství; vyzývá Komisi, aby učinila kroky nezbytné k posílení mandátu této platformy a transformovala ji do podoby strategičtějšího subjektu, který bude určovat oblasti, v nichž by výměna osvědčených postupů a sbližování norem měly největší přínos pro hospodářskou integraci, a to nejen v EU, ale i na regionální úrovni;

16.

vítá návrh uvedený ve společném sdělení ze dne 18. listopadu 2015 a spočívající v tom, že by EU měla své partnery podporovat při modernizaci jejich hospodářství v zájmu dosažení udržitelného růstu; navrhuje, že v rámci evropské politiky sousedství by se v kontextu dvoustranných projektů zaměřených na provádění dohody o přidružení měla podporovat a udržovat účinná spolupráce, k níž by měla přispívat odborná pomoc členských států;

17.

domnívá se, že na tomto strategičtějším pojetí by se měly podílet parlamenty východních partnerů společně s Evropským parlamentem a že Parlamentní shromáždění EURONEST by k tomuto pojetí mohlo cenným způsobem přispět;

18.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení předsedovi Evropského parlamentu, Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ESVČ, vládám a parlamentům členských států a zemí Východního partnerství.

31.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 193/13

—

s ohledem na ustavující listinu Parlamentního shromáždění Euronest ze dne 3. května 2011,

—

s ohledem na společné prohlášení vydané na summitu o Východním partnerství, který se konal v Rize ve dnech 21. a 22. května 2015,

—

s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 24. října 2014 o rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030,

—

s ohledem na rozhodnutí konference Organizace spojených národů o změně klimatu, která se konala v Paříži ve dnech 30. listopadu–10. prosince 2015,

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. února 2014 o rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 (2),

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2013 o energetickém plánu do roku 2050, budoucnosti s energií (3),

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. června 2012 o zahájení spolupráce s partnery za našimi hranicemi v oblasti energetické politiky: Strategický přístup k zabezpečeným, udržitelným a konkurenceschopným dodávkám energie (4),

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. ledna 2014 nazvané „Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030“ (COM(2014) 0015),

—

s ohledem na národní strategické dokumenty Arménie, Ázerbájdžánu, Běloruska, Gruzie, Moldavska a Ukrajiny týkající se energie na období do roku 2020 a do roku 2030,

—

s ohledem na klíčové cíle a pracovní program Východního partnerství (Platforma 3 – Energetická bezpečnost) na období 2014–2017,

—

s ohledem na vytvoření partnerství východní Evropy pro energetickou účinnost a životní prostředí (E5P) v roce 2009,

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a zejména na článek 194 této smlouvy, který říká, že uplatňováním jeho ustanovení, na jejichž základě se přijímají opatření Unie v oblasti energetiky, není mimo jiné dotčeno použití jiných ustanovení Smluv, zejména čl. 192 odst. 2,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES ze dne 30. května 1994 o podmínkách udělování a užívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíků (5),

—

s ohledem na výroční zprávy o činnosti Energetického společenství za rok 2014 a 2015 určené Evropskému parlamentu a národním parlamentům,

A.

vzhledem k tomu, že členské státy EU a jejich východoevropští partneři v prvé řadě zodpovídají za skladbu vlastních energetických zdrojů i uspokojení narůstající poptávky po energii, a že členské státy EU musejí jednat v souladu s článkem 194 SFEU, a zajistit tak fungování trhu s energií, zajistit bezpečnost dodávek energie, podporovat energetickou účinnost, úspory energie a rozvoj obnovitelných zdrojů energie a podporovat propojení energetických sítí;

B.

vzhledem k tomu, že v rámci rychle se vyvíjející oblasti energetiky, pro niž je typická zvyšující se celosvětová hospodářská soutěž ve vztahu ke zdrojům, vzrůstající ceny elektřiny a stupňující se cenové rozdíly v porovnání s některými z našich největších konkurentů, vyžadují evropské ekonomiky a občané energii, jež bude trvale udržitelná i dostupná a bude dodávána bezpečně a spolehlivě;

C.

vzhledem k tomu, že naše státy dosud čelí mnohým výzvám v oblasti energetiky, mezi něž patří dekarbonizace, vzrůstající závislost na dovozu od jediného dodavatele, který si zachovává monopol (současně s riziky pro bezpečnost dodávek s tím spojenými), využívání dodávek energie jako nástroj politického nátlaku, dokončení vnitřního energetického trhu, energetická chudoba a dopad cen energie na konkurenceschopnost;

D.

vzhledem k tomu, že nekonvenční uhlovodíky mají potenciál posílit domácí zdroje energie a snížit závislost na dovozu;

E.

vzhledem k tomu, že technika vysokoobjemového hydraulického štěpení, obecně nazývaná „frakování“, vyvolává obavy z účinků na veřejné zdraví a životní prostředí;

F.

vzhledem k tomu, že přáním Komise je zaručit ekologickou nezávadnost těžby nekonvenčních uhlovodíků, jako je břidličný plyn, a zajistit, aby případná rizika spojená s jednotlivými projekty i kumulativní vývoj byly v členských státech EU, které mají zájem tyto zdroje prověřit či využít, řešeny adekvátním způsobem;

G.

vzhledem k tomu, že dne 22. ledna 2014 Komise reagovala na výzvy, aby rychle činila opatření, přijetím doporučení, jehož cílem bylo lépe a v předstihu informovat veřejné orgány, tržní operátory a občany;

H.

vzhledem k tomu, že doporučení Komise 2014/70/EU ze dne 22. ledna 2014 o minimálních zásadách pro průzkum a těžbu uhlovodíků (jako je plyn z břidlic) s použitím vysokoobjemového hydraulického štěpení (6) vyzývá členské státy EU, aby se řídily minimálními zásadami při uplatňování či přijímání legislativy, která upravuje průzkum nebo těžbu uhlovodíků na základě vysokoobjemového hydraulického štěpení;

I.

vzhledem k tomu, že ačkoli celosvětová hospodářská krize a nízké ceny ropy mají negativní dopad na investice do těžby nekonvenčních fosilních paliv, mezinárodní finanční instituce stále hrají významnou úlohu tím, že pro tyto investice získávají státní finanční prostředky i půjčky;

J.

vzhledem k tomu, že ložiska břidličného plynu byla nalezena v zemích, které předtím neměly využitelné zásoby plynu, což přináší státům, které zemní plyn dovážejí, možnost stát se sami producenty a pokrýt dlouhodobé potřeby zemního plynu z domácích zdrojů či stát se vývozci prostřednictvím nedávno vyvinutého zkapalněného zemního plynu (LNG);

K.

vzhledem k tomu, že EU a její východoevropské partnerské státy musí zohlednit celkovou konkurenceschopnost svých ekonomik i odvětví těžby uhlohydrátů, jako jsou fosilní paliva, při utváření vhodných politik, jež průmyslovým odvětvím, která vyvíjejí nové způsoby těžby nekonvenčních fosilních paliv, ukládají povinnosti v kontextu průzkumu či využívání těchto zdrojů;

1.

zdůrazňuje význam pomoci EU v souvislosti s politickými doporučeními, které nastínila Komise ve svém doporučení 2014/70/EU;

2.

podporuje minimální zásady stanovené v doporučení Komise 2014/70/EU, jejichž cílem je zajistit ochranu veřejného zdraví, klimatu a životního prostředí, účinné využívání zdrojů, transparentnost organizace těžby, výstavby i provozu a informovanost veřejnosti; vyzývá členské státy EU, které plánují využívat hydraulické štěpení, aby tyto zásady dodržovaly;

3.

vyzývá k vytvoření podmínek potřebných k bezpečnému a účinnému průzkumu i těžbě uhlovodíků (jako je plyn z břidlic) s použitím vysokoobjemového hydraulického štěpení;

4.

zdůrazňuje, že východoevropští partneři musí řešit obavy veřejnosti, co se týče veškerých možných negativních dopadů hydraulického štěpení, a zaručit nejvyšší standardy v environmentální a sociální oblasti i v oblasti veřejného zdraví, normy účinnosti a bezpečnosti, jakož i transparentní hospodářskou soutěž, pokud jde o těžbu, výstavbu a provoz při těžbě nekonvenčního plynu; rovněž zdůrazňuje potřebu vyhnout se rizikům pro životní prostředí i veřejnost;

5.

upozorňuje na specifické výzvy v souvislosti s těžbou zemního plynu, který v současné době představuje čtvrtinu primární spotřeby energie v EU a který by mohl napomoci snížit emise skleníkových plynů v krátkodobém či střednědobém výhledu, pokud se tak podaří nahradit uhlíkově náročnější fosilní paliva; klade zejména důraz na to, že především na spotřebitelské úrovni by mohly regiony, které využívají vytápění na bázi ropy, snížit své emise tím, že poskytnou domácnostem pobídky k přechodu na vytápění využívající zemní plyn; podotýká, že tyto regiony by se neměly nechat odradit od zvýšení energetické účinnosti v klíčových oblastech, jako jsou budovy, ani od optimalizace využívání energie z obnovitelných zdrojů;

6.

podporuje průzkum plynu z břidlic v členských státech EU, vzhledem k tomu, že by případně mohl nahradit uhlíkově náročnější fosilní paliva, stát se domácím zdrojem zemního plynu (a snížil tak závislost na jiných dodavatelích energie) a také mohl napomoci při vytváření pracovních míst, hospodářského růstu a dalších zdrojů veřejného zisku;

7.

podtrhuje nové možné příležitosti a výzvy vyplývající z těžby břidličného plynu, jak je uvedeno ve sdělení Komise 2014/70/EU;

8.

vyzývá k zintenzívnění základního a aplikovaného vědeckého i tematického výzkumu, pokud jde o stanovování vědeckých prognóz a průzkumných zón pro získávání břidlice, vysoce organických látek a metanu z uhelných nalezišť, které lze propojit s těžbou plynu ve všech ropných, plynných a uhelných ložiscích;

9.

zdůrazňuje potřebu připravit normativní a technickou dokumentaci a přizpůsobit ji mezinárodním průmyslovým normám účinného vyhledávání, průzkumu a těžby, co se týče vrstev plynných břidlic ve státech Východního partnerství;

10.

vyzývá ke zlepšení právních předpisů v oblasti využívání podloží k produkci ropy a plynu, a dále k hodnocení, prevenci a eliminaci negativních a potenciálně negativních dopadů využívání podloží na životní prostředí a společnost;

11.

domnívá se, že těžba břidličného plynu má rovněž potenciál přímého či nepřímého ekonomického přínosu členským státům EU a zemím Východního partnerství, regionům, místním společenstvím, podnikům i občanům, např. prostřednictvím investic do infrastruktury na regionální úrovni, příležitostí přímého či nepřímého zaměstnávání a veřejného zisku v podobě daní, poplatků a licenčních poplatků;

12.

vyzdvihuje příklad Spojených států, kde nekonvenční plyn v současné době představuje 60 % domácí produkce plynu, přičemž odvětví břidličného plynu vykazuje nejvyšší míru růstu; zdůrazňuje, že toto podstatné zvýšení domácí produkce zemního plynu vedlo v USA k nižším cenám plynu a dočasně ovlivnilo cenu dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) do EU;

13.

bere na vědomí závěry Evropské rady ze dne 22. května 2013, v nichž zdůraznila potřebu diverzifikovat energetické zásobování Evropy a vyvinout bezpečné domácí energetické zdroje s cílem zabezpečit dodávky, snížit závislost členských států EU na dovozu energie a stimulovat hospodářský růst;

14.

připomíná, že společným dlouhodobým cílem EU i států Východního partnerství je přejít na udržitelné hospodářství, které by účinně využívalo zdroje; domnívá se, že zemní plyn a dostupnost nových zdrojů bezpečných a udržitelných domácích fosilních paliv, jako je zemní plyn z břidlicových souvrství, mohou hrát úlohu při transformaci energetického odvětví, především pokud nahradí uhlíkově náročnější fosilní paliva; je toho názoru, že cíl snížit emise skleníkových plynů z našeho energetického systému bude každopádně vyžadovat zvýšení energetické účinnosti, úspory energie a zvýšené využívání udržitelných technologií, především energie z obnovitelných zdrojů;

15.

vyzývá Bělorusko, aby pozastavilo výstavbu své jaderné elektrárny, dokud nebude provedeno skutečně nezávislé hodnocení dopadů této stavby a jejího provozu na životní prostředí, a sice otevřeným a transparentním způsobem, v naprostém souladu se stávajícími mezinárodními normami a požadavky, jež se týkají jaderné bezpečnosti a ochrany životního prostředí, jako je Úmluva z Espoo a Aarhuská úmluva a bezpečnostní normy stanovené Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), při zapojení všech zúčastněných stran, s cílem dosáhnout toho, aby nedošlo k žádným kompromisům na úkor ochrany životního prostředí a zajištění jaderné bezpečnosti;

16.

vyzývá vlády států Východního partnerství, aby se zasadily o zajištění transparentnosti při vyjednávání dohod týkajících se energetiky se třetími zeměmi, především s těmi, které jak známo využívají své energetické zdroje jako nástroj zahraniční politiky.

31.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 193/17

—

s ohledem na společné prohlášení vydané na summitu Východního partnerství, který se konal v Rize (21. a 22. května 2015), jež navazuje na prohlášení učiněná v podobném kontextu v předcházejících letech ve Vilniusu a ve Varšavě,

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2013 o evropské politice sousedství: směrem k posílení partnerství. Postoj Evropského parlamentu ke zprávám za rok 2012,

—

s ohledem na ustavující listinu Parlamentního shromáždění Euronest ze dne 3. května 2011,

—

s ohledem na jerevanské ministerské prohlášení navazující na čtvrté boloňské politické fórum a konferenci ministrů Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání, které se uskutečnily ve dnech 14. a 15. května 2015,

—

s ohledem na usnesení Parlamentního shromáždění Euronest ze dne 3. dubna 2012 o posilování občanské společnosti v zemích Východního partnerství, včetně otázky spolupráce mezi vládou a občanskou společností a otázky reforem zaměřených na zlepšování postavení občanské společnosti,

—

s ohledem na sorbonnskou Společnou deklaraci o harmonizaci výstavby Evropského systému vysokého školství, kterou dne 25. května 1998 v Paříži podepsali ministři školství z Francie, Německa, Itálie a Spojeného království,

—

s ohledem na společnou deklaraci, kterou dne 19. června 1999 podepsali ministři školství z 29 evropských zemí (Boloňská deklarace),

—

s ohledem na prohlášení z Budapešti a Vídně ze dne 12. března 2010, které přijali ministři školství ze 47 zemí a kterým byl oficiálně zaveden Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (EHEA),

—

s ohledem na sdělení vydané konferencí ministrů a třetím boloňským politickým fórem pořádanými v Bukurešti ve dnech 26. a 27. dubna 2012,

—

s ohledem na strategii mobility 2020 pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání přijatou konferencí ministrů EHEA, která se konala v Bukurešti ve dnech 26. a 27. dubna 2012,

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013 o uznávání odborných kvalifikací,

—

s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. září 2005 pro usnadnění vydávání jednotných víz členskými státy pro krátkodobý pobyt výzkumných pracovníků,

—

s ohledem na zprávu nazvanou „Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání v roce 2015: zpráva o provádění boloňského procesu“,

—

s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008 o zavedení evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 11. května 2010 o internacionalizaci vysokoškolského vzdělávání,

—

s ohledem na doporučení Rady ze dne 28. června 2011 o politikách snížení míry předčasného ukončování školní docházky a o podpoře mobility mladých lidí ve vzdělávání,

—

s ohledem na zprávu nazvanou „Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání v roce 2012: zpráva o provádění boloňského procesu“,

—

s ohledem na závěrečnou zprávu mezinárodní konference o financování vysokoškolského vzdělávání, která se konala v arménském Jerevanu ve dnech 8. a 9. září 2011,

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. září 2008 o Boloňském procesu a mobilitě studentů,

—

s ohledem na zprávu Evropského parlamentu ze dne 31. března 2015 o krocích v návaznosti na provádění boloňského procesu,

—

s ohledem na dohody o přidružení podepsané Evropskou unií a vládami Gruzie, Moldavska a Ukrajiny,

—

s ohledem na stipendijní programy Erasmus+ a Erasmus Mundus,

—

s ohledem na Úmluvu o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu (CETS č. 165, Lisabon, 11. dubna 1997),

A.

vzhledem k tomu, že vzájemné uznávání vysokoškolských diplomů členskými státy EU a zeměmi Východního partnerství zůstává nadále komplikovaným a nákladným procesem, a to i přes dosažený pokrok, který představuje boloňský proces a EHEA;

B.

vzhledem k tomu, že studenti ze zemí Východního partnerství považují za obtížné a v některých případech za nemožné, aby byly jejich kvalifikace řádně uznány některými členskými státy EU, a že studenti z EU se někdy potýkají s podobnými problémy v zemích Východního partnerství;

C.

vzhledem k tomu, že vážné překážky při uznávání diplomů a kvalifikací mohou bránit posilování akademické a profesionální mobility a prohlubování kulturních vazeb mezi oběma stranami, jakož i podpoře akademického výzkumu a celkovému pokroku v celé řadě vědeckých oblastí v Evropě;

D.

vzhledem k tomu, že neexistují žádná ujednání o rovném zacházení, pokud jde o uznávání odborných kvalifikací státních příslušníků zemí Východního partnerství/členů boloňského procesu-EHEA, a že tato skutečnost brání mnoha vysoce kvalifikovaným profesionálům v řadě regulovaných oblastí, jako je zdravotní péče a sociální práce, vzdělávání, architektura a stavebnictví (např. stavební inženýrství) a mnoho dalších, ve zdokonalování jejich dovedností, neboť je nemohou v EU uplatňovat, v důsledku čehož se nemohou vrátit do vlasti s cennými poznatky ani nahradit chybějící vysoce kvalifikovanou pracovní sílu v členských státech EU;

E.

vzhledem k tomu, že je naléhavě nutné vybudovat v zemích Východního partnerství větší počet institucí zaměřených na výzkum, včetně doktorandských škol, a poskytnout tak místním studentům větší možnosti v oblasti výzkumné kariéry;

F.

vzhledem k tomu, že přístupy k uznávání kvalifikací se liší jak v rámci EU, tak mezi EU a zeměmi Východního partnerství, které jsou členy boloňského procesu/EHEA;

G.

vzhledem k tomu, že proces uznávání kvalifikací získaných v zahraničí není žádným způsobem harmonizován a že v zemích účastnících se boloňského procesu/EHEA neexistuje nákladově efektivní mechanismus pro reaktivní informace;

H.

vzhledem k tomu, že ve více než dvou třetinách zúčastněných zemí jsou za přijímání konečných rozhodnutí o uznání kvalifikací získaných v zahraničí odpovědné samotné vysokoškolské instituce;

I.

vzhledem k tomu, že v souvislosti s řadou vysokoškolských institucí v mnoha zemích Východního partnerství stále panují obavy ohledně spravedlnosti, transparentnosti, norem a odpovědnosti;

J.

vzhledem k tomu, že vysokoškolské instituce v zemích Východního partnerství a příležitostně i v EU se stále potýkají s korupcí, byrokracií, konzervatismem, nejistotou a se staromódními názory a že tomuto problému je třeba se postavit a řešit jej;

K.

vzhledem k tomu, že síť národních informačních středisek pro akademické uznávání (ENIC/NARIC) je přední sítí umožňující výměnu informací o uznávání a vyvíjející nástroje pro uznávání postupů, politik a metod, jež by mohly sloužit k informování veřejnosti a partnerů a pomoci členským zemím a jejich klíčovým politickým orgánům porozumět procesu uznávání a zároveň podpořit sbližování vnitrostátních předpisů a postupů s metodami EU;

L.

vzhledem k tomu, že univerzity představují prostor, který podporuje nové myšlenky a je založen na svobodě projevu a smýšlení za účelem akademického rozvoje; vzhledem k tomu, že toto pojetí může být někdy neslučitelné s politicky motivovanými tlaky, v důsledku nichž jsou studenti často vystavováni obtěžování a jsou dokonce porušována jejich lidská práva;

M.

vzhledem k tomu, že programy Erasmus+ jsou zásadními nástroji pro modernizaci vysokoškolských institucí v EU i v zemích Východního partnerství, podněcují mezinárodní spolupráci s institucemi EU a přispívají k zásadnější reformě vzdělání a větší mobilitě studentů;

1.

potvrzuje, že vzájemně uznávané kvalitní vysokoškolské vzdělání studentů v EU i v zemích Východního partnerství, stejně jako vzájemné uznávání odborných kvalifikací pro klíčová regulovaná povolání a plné uznání pracovních zkušeností získaných na obou stranách mohou být zásadní pro prohlubování a zlepšování mezikulturních socioekonomických vazeb a podporu míru, rozvoje, blahobytu a stability;

2.

vítá podpis dohod o přidružení se třemi zeměmi Východního partnerství a očekává, že tento krok bude mít pozitivní dopad na vzájemné uznávání diplomů, kvalifikací, dovedností a pracovních zkušeností; domnívá se, že hlavní prioritou je navržení smysluplných a dlouhodobých prostředků spolupráce s ostatními zeměmi Východního partnerství, které zajistí pokračování spolupráce v této i v jiných oblastech; zároveň konstatuje, že dohody o přidružení upravují zavedení nástrojů pro intenzivnější komunikaci a spolupráci na úrovni vlád a parlamentů a že by tyto dohody mohly sloužit jako základ další spolupráce, která by mj. zahrnovala zakládání dalších národních informačních středisek pro uznávání, zavedení společného Evropského profesního průkazu EU a Východního partnerství a rozvoj nákladově efektivních informačních mechanismů a mechanismů varování prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu mezi EU a jejími východními partnery;

3.

zdůrazňuje, že boloňský proces není v žádném případě jednosměrným systémem, naopak že cílem je spíše podpora rozvoje vysokoškolského vzdělání a akademické mobility mezi EU a zeměmi Východního partnerství, a že účastníci na obou stranách žádají snazší přístup k vysokoškolským institucím, uznávání diplomů, stipendijním programům a plnému uznávání v různých vysokoškolských systémech za podmínky, že jsou splněna všechna nezbytná akademická kritéria;

4.

zdůrazňuje, že stávající situace, kdy řadě studentů a mladých odborníků z východních partnerských zemí ztěžují přetrvávající systematické problémy automatické uznávání jejich diplomů či odborných kvalifikací v EU, vytváří zásadní překážku volného pohybu odborníků a rozvoje dobrých vztahů mezi oběma stranami;

5.

konstatuje, že socioekonomický vývoj zemí Východního partnerství může významně podpořit návrat absolventů vysokých škol, odborníků a podnikatelů, kteří získali nové zkušenosti v zahraničí, což zase umožňuje zrod nových myšlenek a postupů a přispívá k šíření hodnot a know-how, posiluje místní univerzity, zvyšuje důvěru zahraničních investorů a pomáhá předcházet stagnaci;

6.

domnívá se, že je naléhavě nutné zvrátit tendenci, kdy talentovaní mladí lidé z regionu zemí Východního partnerství odcházejí směrem na západ, v důsledku čehož tyto země přicházejí o odborné znalosti potřebné k pozitivním změnám společnosti a udržitelnému rozvoji;

7.

zdůrazňuje, že je nutné, aby všechny strany zapojené ve Východním partnerství zajistily, a to jak v právních předpisech, tak v praxi, neomezený přístup k vysokoškolskému vzdělání pro všechny bez ohledu na pohlaví, náboženství, etnickou příslušnost či politické názory; konstatuje, že univerzity jsou obecně uznávány jako místa pro získávání vědomostí a svobodný projev a že ke zlepšení akademické kvality nejvíce přispěje ochrana studentů před pronásledováním či obtěžováním jakéhokoli druhu;

8.

domnívá se, že Komise by měla prioritně spolupracovat s příslušnými akademickými, správními a vládními orgány a studentskými organizacemi či zástupci studentů, aby bylo zřejmé, jaké mají studenti a odborníci ze zemí Východního partnerství důvody k obavám, a pojmenovaly se konkrétní problémy, které tento region sužují, a nalezla patřičná řešení;

9.

zdůrazňuje, že vlády zemí Východního partnerství musí zesílit své snahy o zavedení odpovídajících systémů kontroly a ověřování kvality a spolupracovat při tom s univerzitami a vnitrostátními orgány odpovědnými za zvláštní regulovaná povolání, aby mohly svým občanům nabízet vhodné příležitosti k obohacení studia a zkušeností, a to i v EU;

10.

se znepokojením konstatuje, že v některých oblastech vzdělávání v zemích Východního partnerství nadále přetrvává genderová nevyváženost, a domnívá se, že je třeba aktivně podporovat a stimulovat rovnocenný přístup obou pohlaví ke všem stupňům vzdělávání, zejména terciárnímu vzdělávání, a to cestou cílených stipendií posilujících pozitivní diskriminaci;

11.

zdůrazňuje, že poté, co bylo v případě všech zemí Východního partnerství kromě Běloruska dosaženo liberalizace vízového režimu, stoupl počet studujících z tohoto regionu, kteří se zajímají o možnosti dalšího studia v EU; naléhavě proto žádá orgány EU, aby posílily jednání s Běloruskem ve věci vízové liberalizace s cílem podpořit studentskou mobilitu mezi EU a všemi zeměmi Východního partnerství bez výjimky;

12.

zdůrazňuje, že primárním a zcela zásadním předpokladem výkonného vzdělávacího systému, který je kompatibilní s EU, je nezávislost univerzit a jejich naprosté oddělení od státu a politiky jsou; zdůrazňuje, že financování univerzit na spravedlivém základě je nezbytným krokem tímto směrem a že by nemělo být nijak propojeno se státem či politikou, ale mělo by se řídit výkonností, počtem studentů a akademickými výsledky;

13.

vyzývá univerzity v zemích Východního partnerství, aby svou nabídku v oblasti vzdělávání přizpůsobily potřebám trhu práce;

14.

vybízí univerzity v EU i zemích Východního partnerství, aby aktivně usilovaly o vzájemnou spolupráci, vyměňovaly si zkušenosti a zřizovaly stálé mechanismy pro dialog s cílem lépe zajistit, že v zemích Východního partnerství bude docházet ke změnám;

15.

uznává důležitost úlohy sítě ENIC/NARIC, pokud jde o nejrůznější aspekty akademického uznávání a uznávání regulovaných a neregulovaných povolání, a domnívá se, že je nezbytné posílit další rozvoj této sítě, včetně rozvoje fungování a úlohy národních středisek v zemích Východního partnerství;

16.

vítá skutečnost, že všechny země Východního partnerství jsou členy Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání (EHEA), že navzdory řadě rozdílností v provádění zásad boloňského procesu všechny usilují o dosažení stejných norem ve vysokoškolském vzdělávání, jako existují v ostatních zemích EU (normy a pokyny pro zabezpečování kvality v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání, EHEA-ESG), a že hlavním cílem v celé oblasti by mělo být automatické a okamžité uznávání všech vysokoškolských diplomů;

17.

vítá rozhodnutí ministerské konference konané v roce 2015 o přistoupení Běloruska k Evropskému prostoru vysokoškolského vzdělávání a spatřuje v tomto vývoji důkaz inkluzivnosti boloňského procesu; vybízí Bělorusko, aby svůj systém a praxi vysokoškolského vzdělávání sladilo se systémem a praxí vysokoškolského vzdělávání v zemích EHEA;

18.

bere na vědomí, že země Východního partnerství v současnosti správně zavádějí nástroje boloňského procesu, zejména evropský rámec kvalifikací a evropský systém přenosu a akumulace kreditů, do svých národních rámců kvalifikací a národních systémů přenosu kreditů, harmonizovaných s boloňskými nástroji, a že přestože stále existuje prostor pro zlepšení, kritéria, která budou uznána odpovídajícími orgány EU v rámci evropského prostoru uznávání pro automatické uznávání univerzitních diplomů, by měla vést k rychlejšímu a intenzivnějšímu uznávání diplomů studentů ze zemí Východního partnerství;

19.

zdůrazňuje potřebu posílit spolupráci mezi vzdělávacími institucemi v EU a v zemích Východního partnerství za účelem sdílení zkušeností vzhledem k tomu, že ve většině zemí provádějí uznávání zahraničních diplomů pro akademické účely právě tyto instituce;

20.

bere na vědomí, že míra státních výdajů v oblasti vysokoškolského vzdělávání se mezi jednotlivými zeměmi Východního partnerství značně liší, což platí také v případě samotných členských států EU; odsuzuje nicméně skutečnost, že v mnoha zemích Východního partnerství a sousedících členských států EU patří procentní podíl HDP vynakládaný na terciární vzdělávání k nejnižším v EHEA, takže odpovídající rozvoj v této oblasti je obtížný nebo zcela nemožný;

21.

konstatuje, že země Východního partnerství většinou respektují boloňské uspořádání struktury vysokoškolského vzdělávání do tří cyklů (bakalářský stupeň, magisterský a doktorský), i když není v rámci EHEA všude uplatňováno stejně, ale že existuje problém výrazně nedostatečného počtu fakult nabízejících doktorské studium nebo dostupného financování pro studenty v těchto zemích, což je hlavním důvodem toho, že většina potenciálních adeptů na doktorský titul hledá možnosti studia jinde;

22.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že hlavními orgány odpovědnými za kritéria kontroly kvality a postupy udělování diplomů v souladu se zásadami boloňského procesu a lisabonskou úmluvou o uznávání kvalifikací jsou většinou samotné instituce vysokoškolského vzdělávání, je silně zapotřebí, aby se v zemích Východního partnerství rozvíjela větší autonomnost institucí vysokoškolského vzdělávání a posílilo se jejich postavení, a vyzývá Komisi a ESVČ, aby společně s vnitrostátními orgány přezkoumaly možnosti, jak vývoj tímto směrem podpořit;

23.

naléhá na vlády a parlamenty zemí Východního partnerství i členských států EU, aby usilovaly o důkladnější prosazení zásad lisabonské úmluvy o uznávání kvalifikací v rámci svých vnitrostátních právních předpisů, pokud jde o kvalitu diplomů udělovaných ve vnitrostátním kontextu i o usnadnění automatického uznávání zahraničních kvalifikací;

24.

poukazuje na to, že hlavním důvodem, který nadále mnoha orgánům v EU brání v automatickém uznávání kvalifikací udělených v zemích Východního partnerství, je existence tzv. fabrik na diplomy a tzv. fabrik na akreditace a nedostatek srovnatelných, kompatibilních a koherentních vnitrostátních systémů, pokud jde o provádění nástrojů boloňského procesu a Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání;

25.

vyzývá vlády na obou stranách, aby vynaložily větší úsilí na budování důvěry v systém vysokoškolského vzdělávání, zejména zajištěním rovných podmínek pro přijímání studentů a zkoušky a jejich přístup ke zdrojům a zařízením, jakož i rovných práv v souvislosti se stipendii, a především aby zajistily, že diplomy budou udělovány pouze studentům, kteří splní veškeré požadavky a výsledky učení podle ERK nezbytné pro danou kvalifikaci;

26.

důrazně vyzývá orgány EU, ale i univerzity, aby hledaly a určily smysluplné cesty, jak podpořit studenty ze zemí Východního partnerství, a to zvýšením počtu a posílením viditelnosti akademických stipendií určených pro studenty ze zemí Východního partnerství, s využitím nejrůznějších nástrojů Unie, ale také tím, že budou národní vlády, nadace a nevládní organizace vybízet k tomu, aby reagovaly na potřeby studentů ze zemí Východního partnerství, neboť v mnoha případech pocházejí z ekonomicky znevýhodněného prostředí a navzdory vynikajícím akademickým výsledkům je pro ně finančně obtížné studovat v EU;

27.

vítá aktivní zapojení východních partnerů do programu Erasmus+ a skutečnost, že mají velmi dobrou absorpční kapacitu rozpočtu; lituje však toho, že finanční prostředky, které jsou zemím Východního partnerství k dispozici v rámci těchto programů na období 2014–2020, zůstaly zhruba ve stejné výši jako v předchozím finančním období;

28.

považuje za mimořádně důležité, aby byly v zájmu podpory větší míry spolupráce navýšeny finanční prostředky určené na stipendijní programy EU, jako je Erasmus+, aby při tom byly specificky určené studentům ze zemí Východního partnerství a aby byla v rámci finančních plánů EU vytvořena zvláštní kapitola pro tento region, který je pro Unii ze strategického a kulturního hlediska nanejvýš důležitý;

29.

domnívá se, že vzájemné uznávání odborných kvalifikací je nezbytné k tomu, aby mohlo být překonáno několik zcela zásadních etap rozvoje obou stran projektu Východního partnerství, včetně zlepšení dočasné mobility za účelem pracovní specializace, čímž by se občanům zemí Východního partnerství otevřely možnosti získání nových dovedností, které mohou ve svých domovských zemích využít ke zvýšení svého profesního výkonu, ale které také mohou sloužit k doplnění kriticky se nedostávajících pracovních sil na obou stranách;

30.

konstatuje, že přestože jsou odborné kvalifikace úzce svázány se zlepšením uznávání diplomů v rámci boloňského procesu, neexistuje žádný specifický dokument podobný směrnici 2013/55/EU, jež tuto otázku reguluje v rámci EU, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska, který by v současnosti zahrnoval země Východního partnerství; podporuje proto vznik nových iniciativ, které by této prioritě dodaly skutečně kontinentální rozměr;

31.

vyzývá Komisi a ESVČ, aby společně s vládami zemí Východního partnerství přezkoumaly možnost vytvoření nového rámce evropského sousedství s cílem rozšířit systém Evropského profesního průkazu i na tyto partnery; doufá, že by tento nástroj mohl vést k obnovené a dynamičtější mobilitě v Evropě a jejím sousedství a že by mohl pomoci zacelit nedostatky kapacit v celé škále povolání, což by bylo vzájemně výhodné pro všechny strany;

32.

zdůrazňuje, že veškerá spolupráce v oblasti uznávání odborných kvalifikací by měla být koncipována tak, aby z ní měli prospěch pracovníci na obou stranách a mohli si díky ní rozšířit své dovednosti, praxi a možnosti mobility, aniž by to ohrozilo dostupnost pracovních sil v zemích Východního partnerství nebo vznikla jakákoli nerovnováha v rámci EU;

33.

žádá, aby byl vyvinut přístup k provádění postupů uznávání odborných kvalifikací, který bude jednotný pro všechny, a vybízí vlády zemí Východního partnerství, aby vypracovaly a zavedly spolehlivé a transparentní postupy uznávání odborných kvalifikací, a to nejprve pro regulovaná povolání;

34.

domnívá se, že vzájemné uznávání pracovních zkušeností kvalifikovaných pracovníků je neopominutelným prvkem vytváření dynamického trhu práce v Evropě a že by měla být stanovena základní kritéria, která by mohly členské státy a další partneři mezi sebou sdílet, aby bylo možné započítat a kvantifikovat pracovní zkušenosti pracovníků;

35.

domnívá se, že vedle toho, že budou používána kritéria týkající se kvality, transparentnosti a integrity, by členské státy EU a země Východního partnerství měly zajistit, aby vnitrostátní orgány zabývající se odbornými kvalifikacemi a veškerá sdružení a svazy zaměstnavatelů věnující se uznávání pracovních zkušeností učinily vše, co je v jejich silách pro to, aby nedocházelo k žádné formě diskriminace, a to s žádných důvodů (pohlaví, náboženství, etnické příslušnosti nebo země původu, včetně kteréhokoli státu Východního partnerství);

36.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení předsedovi Evropského parlamentu, Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku/místopředsedkyni Komise, Evropské službě pro vnější činnost a vládám a parlamentům členských států EU a zemí Východního partnerství.

31.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 193/23

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 2015 o případu Nadiji Savčenkové (2) a další předcházející usnesení Evropského parlamentu, která o ní zmiňují,

—

s ohledem na usnesení Parlamentního shromáždění Euronest ze dne 17. března 2015 o ruské vojenské agresi proti Ukrajině a o naléhavé potřebě mírového řešení tohoto konfliktu,

—

s ohledem na prohlášení předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze ze dne 17. března 2016,

—

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové, zejména ze 7., 9. a 10. března 2016,

—

s ohledem na „Balíček opatření k realizaci Minských dohod“ ze dne 12. února 2015,

—

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2202 (2015) ze dne 17. února 2015 o podpoře Minských dohod,

—

s ohledem na ustanovení mezinárodního humanitárního práva, zejména na 3. ženevskou úmluvu týkající se zacházení s válečnými zajatci ze dne 12. srpna 1949,

—

s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2034 (2015),

A.

vzhledem k tomu, že proruští radikálové zajali ukrajinskou vojenskou pilotku Nadiju Savčenkovou na ukrajinském území a ilegálně ji převezli do Ruska, kde byla držena v hotelu jako „host“, přičemž jí byl odepřen jakýkoli kontakt s rodinou, a později byla místními orgány bez důkazů obviněna z vraždy;

B.

vzhledem k tomu, že Nadija Savčenková je vynikající vojákyně s hodností nadporučíka, je první ženou, která nastoupila na ukrajinskou Akademii leteckých sil, byla jedinou ženou v řadách ukrajinských mírových jednotek v Iráku a dobrovolně se přihlásila k účasti na protiteroristických operacích na východní Ukrajině;

C.

vzhledem k tomu, že Nadija Savčenková byla během svého uvěznění zvolena členkou ukrajinského parlamentu a jmenována jedním ze zástupců Ukrajiny v Parlamentním shromáždění Rady Evropy; vzhledem k rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2034 (2015), v níž se požadovalo její okamžité propuštění a respektování její poslanecké imunity, a to i Ruskou federací, která je členem Rady Evropy;

D.

vzhledem k tomu, že Ruská federace nemá žádné právo zadržovat, věznit, obviňovat ani soudit ukrajinské občany ve věci údajných trestných činů spáchaných na Ukrajině;

E.

vzhledem k tomu, že státní zastupitelství často měnilo důvody obvinění a že konečný rozsudek byl dvakrát neočekávaně odložen;

F.

vzhledem k tomu, že navzdory špatnému zdravotnímu stavu Nadiji Savčenkové ji nemohl navštívit lékař ani její matka; vzhledem k tomu, že ukrajinští lékaři a členové ukrajinského parlamentu čelili při pokusech o překročení hranice velkým překážkám;

G.

vzhledem k tomu, že Nadija Savčenková byla pozvána jako čestný host na Fórum žen parlamentního shromáždění Euronest;

1.

odsuzuje Ruskou federaci za únos a ilegální převoz Nadiji Savčenkové z Ukrajiny do Ruska a za její držení ve vazbě po dobu téměř dvou let;

2.

požaduje, aby Ruská federace Nadiju Savčenkovou okamžitě a bezpodmínečně propustila;

3.

vyzývá Ruskou federaci, aby plně dodržovala Minské dohody; připomíná, že dle Minských dohod má Rusko povinnost provést výměnu všech ilegálně zadržených osob; domnívá se, že Rusko nemá právní základ ani jurisdikci k tomu, aby mohlo soudit občana Ukrajiny, zejména to platí v případě Nadiji Savčenkové, která byla unesena a uvězněna na základě vykonstruovaných obvinění z údajného trestného činu spáchaného na Ukrajině;

4.

domnívá se, že zadržování Nadiji Savčenkové jako válečné zajatkyně v ruském vězení je porušením Ženevské konvence z roku 1949;

5.

připomíná Rusku jeho mezinárodní povinnost respektovat její imunitu, kterou má jako členka Parlamentního shromáždění Rady Evropy;

6.

připomíná, že Ruská federace je plně odpovědná za zdravotní stav a životní podmínky Nadiji Savčenkové; naléhavě vyzývá ruské orgány, aby povolily ukrajinským lékařům provést zdravotní prohlídku;

7.

naléhavě vyzývá Ruskou federaci, aby postupovala v souladu se svými mezinárodními závazky a propustila Nadiju Savčenkovou, Olega Sencova a Aleksandra Kolčenka a další ukrajinské občany a aby neprodleně zajistila jejich bezpečný návrat na Ukrajinu; naléhá na ruské soudní a donucovací orgány, aby v budoucnosti své úkoly plnily nestranně a nezávisle;

8.

naléhá na EU, aby vypracovala seznam osob odpovědných za ilegální zadržení Nadiji Savčenkové, na něž by se měla vztahovat omezující opatření EU;

9.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení předsedovi Evropského parlamentu, Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost a vládám a parlamentům členských států EU a zemí Východního partnerství.