19.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/1

19.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/2

—

s ohledem na Úmluvu OSN proti korupci (UNCAC) otevřenou k podpisu v Meridě dne 9. prosince 2003,

—

s ohledem na Chartu OSN,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Úmluvu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích, která byla otevřena k podpisu v Paříži dne 17. prosince 1997, a na doporučení, která ji doplňují,

—

s ohledem na společné sdělení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komise adresované Evropskému parlamentu a Radě ze dne 12. prosince 2011 s názvem „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu“ (COM(2011)0886),

—

s ohledem na strategický rámec EU pro lidská práva a demokracii a akční plán EU týkající se lidských práv a demokracie, které byly přijaty na 3179. zasedání Rady pro zahraniční věci dne 25. června 2012,

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 8. května 2001 nazvané „Úloha Evropské unie při podpoře lidských práv a demokratizace ve třetích zemích“ (COM(2001)0252),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 25. října 2011 nazvané „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“ (COM(2011)0681),

—

s ohledem na soubor dokumentů Rady o začleňování otázky lidských práv a rovnosti žen a mužů do evropské bezpečnostní a obranné politiky (1), a zejména na dokument Rady o obecných normách chování pro operace EBOP (doc. 08373/3/2005),

—

s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů ze dne 8. září 2000,

—

s ohledem na celosvětový akční plán nazvaný „Splnění slibu: společně k naplnění rozvojových cílů tisíciletí“, který byl přijat Valným shromážděním OSN dne 10. října 2010,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 27. února 2013 nazvané „Důstojný život pro všechny: Skoncovat s chudobou a umožnit světu udržitelnou budoucnost“ (COM(2013)0092),

—

s ohledem na zprávu Evropské investiční banky (EIB) s názvem „Politika pro předcházení korupci, podvodům, nekalým praktikám, nátlaku, praní peněz a financování terorismu a pro odrazování od těchto praktik v činnostech Evropské investiční banky“ („politika EIB v oblasti boje proti podvodům“) přijatou v roce 2008,

—

s ohledem na politiku a postupy Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) v oblasti boje proti podvodům a korupci, které vstoupily v platnost v březnu 2009,

—

s ohledem na obecné zásady v oblasti podnikání a lidských práv: provádění rámcového programu Organizace spojených národů nazvaného „Chránit, dodržovat a napravovat“ (HR/PUB/11/04),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2011 o vnější politice EU na podporu demokracie (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU (3),

—

s ohledem na obecné zásady EU týkající se ochránců lidských práv, které byly přijaty na 2914. zasedání Rady pro všeobecné záležitosti dne 8. prosince 2008,

—

s ohledem na dokument z Montreux, jenž se týká příslušných mezinárodních právních povinností a osvědčených postupů stanovených pro státy v souvislosti s činností soukromých poskytovatelů vojenských a bezpečnostních služeb v průběhu ozbrojeného konfliktu, který byl přijat v Montreux dne 17. září 2008,

—

s ohledem na Trestněprávní úmluvu Rady Evropy o korupci otevřenou k podpisu dne 27. ledna 1999, Občanskoprávní úmluvu Rady Evropy o korupci otevřenou k podpisu dne 4. listopadu 1999 a na rezoluce (98) 7 a (99) 5 přijaté Výborem ministrů Rady Evropy dne 5. května 1998 a 1. května 1999, kterými byla ustavena Skupina států proti korupci (GRECO),

—

s ohledem na Jakartskou deklaraci o zásadách protikorupčních agentur, která byla přijata ve dnech 26. a 27. listopadu 2012,

—

s ohledem na Pařížské zásady pro vnitrostátní orgány pro lidská práva (4),

—

s ohledem na směrnice OECD pro nadnárodní společnosti (5),

—

s ohledem na Tripartitní deklaraci Mezinárodní organizace práce (MOP) o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku (6),

—

s ohledem na iniciativu OSN Global Compact (7),

—

s ohledem na mezinárodní etický kodex soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb,

—

s ohledem na Smlouvu o obchodu se zbraněmi, která byla přijata na závěrečné konferenci Organizace spojených národů o Smlouvě o obchodu se zbraněmi v New Yorku ve dnech 18.–28. března 2013 (8),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7–0250/2013),

A.

vzhledem k tomu, že korupci lze definovat jako zneužití svěřené moci k individuálnímu nebo kolektivnímu, přímému nebo nepřímému osobnímu prospěchu a že korupční jednání zahrnuje podle Úmluvy OSN proti korupci trestné činy úplatkářství, zpronevěry, obchodování s vlivem, zneužití funkcí a nezákonného obohacování; vzhledem k tomu, že s korupcí jsou úzce spjaty podvody, vydírání, vymáhání peněz, zneužívání rozhodovací pravomoci, nadržování, protěžování, klientelismus a nezákonné politické příspěvky; vzhledem k tomu, že korupce může být spojena s organizovaným zločinem, který se odehrává pod kolektivním vedením vedle oficiálních struktur, zejména v případě neschopnosti orgánů vymáhat dodržování práva;

B.

vzhledem k tomu, že korupce vede a přispívá k nerovným, nespravedlivým a diskriminačním výsledkům s ohledem na rovné požívání lidských práv, ať již práv občanských, politických, hospodářských či sociálních a kulturních; vzhledem k tomu, že korupce může mít negativní dopady na životní prostředí a neúměrně postihuje skupiny obyvatelstva, které jsou nejvíce znevýhodněné a pohybují se na okraji společnosti, zejména brání jejich rovnému přístupu k účasti na politickém životě, veřejným službám, spravedlnosti, bezpečnosti, půdě, práci, vzdělání, zdraví a bydlení, a vzhledem k tomu, že korupce ovlivňuje zejména pokrok v oblasti potírání diskriminace, zajištění rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen tím, že omezuje možnosti žen domáhat se svých práv;

C.

vzhledem k tomu, že korupce může oslabit hospodářský rozvoj, neboť někdy představuje překážku pro obchod a investice;

D.

vzhledem k tomu, že boj proti korupci je součástí zásady řádné správy věcí veřejných, jak je prosazována a definována v čl. 9 odst. 3 a v článku 97 dohody z Cotonou;

E.

vzhledem k tomu, že korupční jednání a porušování lidských práv obvykle zahrnuje zneužití moci, nedostatek odpovědnosti a institucionalizaci různých forem diskriminace; vzhledem k tomu, že korupce je vždy častější tam, kde je prosazování lidských práv nedostatečné či zcela chybí, a že korupce často zhoršuje efektivitu institucí a subjektů, které obvykle poskytují kontrolu a protiváhu a mají zajišťovat dodržování demokratických zásad a lidských práv, například parlamentů, donucovacích orgánů, soudních a právních systémů a občanské společnosti;

F.

vzhledem k tomu, že korupce je obecně hluboce zakořeněna v mentalitě společností, kterými prostupuje, a vzhledem k tomu, že veškeré úsilí při jejím potírání by mělo být zaměřeno především na vzdělávací systém a na občany co nejranějšího věku;

G.

vzhledem k tomu, že státy jsou v oblasti prevence a trestání korupce ve veřejném a soukromém sektoru někdy nečinné, což je v rozporu s jejich mezinárodními závazky, které stanovuje Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a jiné relevantní mezinárodní a vnitrostátní nástroje na ochranu lidských práv;

H.

vzhledem k tomu, že korupce zkresluje množství a složení veřejných výdajů, čímž vážně omezuje schopnost státu využívat maxima dostupných zdrojů, které jsou potřeba k naplňování hospodářských, sociálních a kulturních práv, a vzhledem k tomu, že korupce odvádí velké množství finančních prostředků z investic do hospodářství tím, že brání zotavování zemí, které se potýkají s hospodářskými problémy, a to včetně členských států EU;

I.

vzhledem k tomu, že korupce vysoce postavených úředníků může dotčené země značně oslabit a destabilizovat a ohrozit samotný stát;

J.

vzhledem k tomu, že podle Světové banky představuje korupce 5 % světového HDP (2,6 bilionů USD), přičemž výše úplatků se odhaduje na více než 1 bilion USD za rok; a vzhledem k tomu, že korupce v celosvětovém měřítku zvyšuje celkové náklady podnikání až o 10 % a v rozvojových zemích o čtvrtinu prodražuje veřejné zakázky (9);

K.

vzhledem k tomu, že podle odhadu Světové banky je prostřednictvím korupce vysoce postavených úředníků každoročně zcizena z veřejných rozpočtů rozvojových zemí a ukryta v zámoří částka ve výši 20–40 miliard USD, což odpovídá 20–40 % oficiální rozvojové pomoci (10);

L.

vzhledem k tomu, že v období let 2000–2009 se v rozvojových zemích ztratilo v nezákonných finančních tocích 8,44 bilionů USD, což je 10krát více než objem zahraniční pomoci, kterou obdržely; vzhledem k tomu, že v posledních deseti letech přišly rozvojové země v důsledku nezákonných finančních toků každoročně o 585,9 miliard USD; vzhledem k tomu, že finanční prostředky, které byly každý rok odcizeny prostřednictvím korupce, představují 80násobek částky potřebné k nasycení hladovějících lidí ve světě, a úplatky a krádeže zvedají celkové náklady projektů na zajištění bezpečné pitné vody a hygieny ve světě o celých 40 % (11);

M.

vzhledem k tomu, že korupce nadále zůstává nejdůležitější příčinou a katalyzátorem konfliktů, rozsáhlého porušování mezinárodního humanitárního práva a beztrestnosti v rozvojových zemích tím, že ohrožuje upevnění demokracie a prosazování lidských práv, a vzhledem k tomu, že současný stav korupce a nezákonného obohacování na postech státní moci vede k získávání a udržování moci a ke vzniku nových nevojenských ozbrojených složek a šíření násilí;

N.

vzhledem k tomu, že korupce v oblasti soudnictví porušuje princip nediskriminace, přístupu k právní ochraně a práva na spravedlivý proces a účinnou právní ochranu, které slouží jako nástroje při prosazování všech dalších lidských práv, a že korupce vážně narušuje nezávislost, kompetentnost a nestrannost soudů a veřejné správy, protože podporuje nedůvěru ve veřejné instituce tím, že oslabuje právní stát a vyvolává násilí;

O.

vzhledem k tomu, že poskytování veřejných služeb umožňuje státům naplňovat jejich mezinárodní závazky v oblasti lidských práv – zajišťovat dodávky vody, potravin, zdravotní péči, vzdělání, bydlení, bezpečnost a řád, tedy podstatné součásti lidského rozvoje, a že korupce v zadávání veřejných zakázek vzkvétá při nedostatku otevřenosti, transparentnosti, informací, konkurence, pobídek, jasných pravidel a předpisů, které jsou striktně vynucovány, a také při absenci nezávislých monitorovacích a sankčních mechanismů;

P.

vzhledem k tomu, že rozšířená korupce, nedostatek transparentnosti, přístupu k informacím a široké účasti na rozhodování brání občanům požadovat od vlád a politických představitelů přijetí odpovědnosti, a zajistit tak, aby byly příjmy spojené s průzkumem zdrojů a trhu použit na zajištění jejich lidských práv; vzhledem k tomu, že vlády jsou povinny vynaložit veškeré úsilí na potírání korupce ve veřejných a soukromých společnostech;

Q.

vzhledem k tomu, že ochránci lidských práv, média, organizace občanské společnosti, odbory a investigativní novináři hrají klíčovou roli v boji proti korupci, neboť kontrolují veřejné rozpočty, sledují činnost vlád a velkých, především nadnárodních, firem a financování politických stran, nabízejí své odborné znalosti a zkušenosti v oblasti budování kapacit a požadují transparentnost a odpovědnost; vzhledem k tomu, že novináři zabývající se korupcí a organizovaným zločinem se stále častěji stávají terčem organizovaných zločineckých skupin, „souběžných pravomocí“ a orgánů veřejné správy a jsou jimi pronásledováni, a to především v rozvojových zemích;

R.

vzhledem k tomu, že svobodné a nezávislé tradiční i internetové sdělovací prostředky a tisk jsou zásadním předpokladem zajištění transparentnosti a kontroly, jež jsou nutné pro potírání korupce, neboť představují platformu pro její odhalování a poskytují občanům a společnosti přístup k informacím;

S.

vzhledem k tomu, že přístupné údaje a otevřené vládnutí zlepšují postavení občanů, neboť jim umožňují přístup k informacím o státním rozpočtu a výdajích;

T.

vzhledem k tomu, že pro odhalování korupce, podvodů, špatného hospodaření a porušování lidských práv jsou přes značné osobní riziko nepostradatelní oznamovatelé a že nedostatek ochrany proti odplatě, kontrole informací, urážce na cti a pomluvě a nedostatečné vyšetřování tvrzení oznamovatelů mohou odradit občany od toho, aby otevřeně promluvili, a zároveň ohrozit bezpečnost oznamovatelů a jejich rodin; vzhledem k tomu, že EU má povinnost tyto osoby chránit, zejména co nejúčelněji využívat nástrojů spolupráce, jako je například evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR);

U.

vzhledem k tomu, že krizové situace a příchozí pomoc nabízejí díky povaze souvisejících činností a spletitosti podnikaných kroků a aktérů, kteří je provádějí, příležitosti pro korupci, a že mezi tyto „příležitosti“ patří podplácení, obstrukce, vydírání, kterému čelí zaměstnanci organizací pro poskytování pomoci, zneužití pravomocí zaměstnanci organizací pro poskytování pomoci, podvody, chybné účetnictví, zpronevěra získané pomoci, využívání strádajících lidí a živení všeobecného pocitu beznaděje ve vztahu k veškerým veřejným institucím; vzhledem k tomu, že zpronevěra humanitární pomoci je závažným porušením mezinárodního humanitárního práva;

V.

vzhledem k tomu, že 25 % všech vyšetřování vedených Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) se týká evropské vnější pomoci třetím zemím, a vzhledem k tomu, že v důsledku těchto vyšetřování bylo vráceno 17,5 milionů EUR (12);

W.

vzhledem k tomu, že bez systému zajišťujícího patřičné kontroly a protiváhu v zemích, které přijímají pomoc, a plně nezávislého systému sledování bezúhonnosti při čerpání prostředků by mohlo dojít k plýtvání pomoci, kterou poskytuje EU rozvojovým zemím;

X.

vzhledem k tomu, že evropské veřejné banky, které jsou institucemi EU (EIB) nebo jejichž většinovými akcionáři jsou členské státy EU (EBRD), jsou údajně zapleteny do korupčních skandálů v rámci své činnosti mimo území Evropské unie;

Y.

vzhledem k tomu, že poskytovatelé pomoci a mezinárodní finanční instituce, jako je Světová banka a Mezinárodní měnový fond (MMF), by měly podporovat skutečnou reformu správy v zadlužených zemích a přispívat k účinnému boji proti korupci, a to mimo jiné kritickým vyhodnocováním a řešením zjevných rizik korupce a znevažování lidských práv v souvislosti s řadou opatření uskutečněných v rámci programů strukturálních změn, jako je například privatizace státních podniků a prostředků;

Z.

vzhledem k tomu, že obchod s lidmi do značné míry závisí na spletitých korupčních sítích, které se prolínají všemi složkami vlády, veřejné správy, donucovacích orgánů a soukromým sektorem v zemích původu obětí i v zemích tranzitních a cílových, a že korupce oslabuje činnost těch, kdo bojují proti obchodu s lidmi, a to kvůli korupci policie, mezi soudními zaměstnanci a v postupech při zatýkání překupníků a trestním řízení s nimi a při zajišťování právní pomoci a ochrany svědků obětí obchodu s lidmi;

AA.

vzhledem k tomu, že korupce a zneužití pravomocí ozbrojenými silami, odvětvím obrany, donucovacími orgány a mírovými silami vážně ohrožují životy, tělesnou integritu, ochranu, svobodu a práva občanů rozvojových zemí a že odvětví obrany a zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany se nadále vyznačují nepřijatelnou mírou korupce a jsou mimořádně chráněny mlčenlivostí s odvoláním na národní bezpečnost; vzhledem k tomu, že by mělo být pozorně sledováno zadávání veřejných zakázek na dodávky bezpečnostního materiálu;

AB.

vzhledem k tomu, že využívání soukromých poskytovatelů vojenských a bezpečnostních služeb veřejnými i soukromými aktéry v posledních dvaceti letech exponenciálně narůstá a že tito poskytovatelé vzhledem k povaze své práce korupci snadno podléhají a byli již obviněni ze závažného porušování lidských práv, a to i přesto, že převážně pracují v oblasti bez přísných předpisů a bez odpovědnosti vůči veřejnosti, která je obvykle od ozbrojených sil vyžadována;

AC.

vzhledem k tomu, že míra provádění, používání a efektivity vzájemné právní pomoci a mechanismů k navrácení majetku popsaných v kapitolách IV a V Úmluvy OSN proti korupci zůstává mezi smluvními stranami nízká a že tyto smluvní strany ještě zcela nedostály svým závazkům dle kapitoly IV („Mezinárodní spolupráce“) a V („Navrácení majetku“) Úmluvy, co se týče mezinárodní spolupráce, a že ještě ne zcela uspokojivě dostály svým závazkům vzájemné právní pomoci podle článku 46 Úmluvy OSN proti korupci;

AD.

vzhledem k tomu, že slabě regulovaný a neprůhledný celosvětový obchod s konvenčními zbraněmi a municí podněcuje konflikty, korupci, chudobu, porušování lidských práv a beztrestnost;

AE.

vzhledem k tomu, že k obrovské korupci v rozvojových zemích dochází často s nápomocí či dokonce přímou podporou ze strany jistých podnikatelů, právníků, finančních institucí a státních úředníků z rozvinutých zemí, včetně členských států EU, a že tyto instituce a podniky očividně ignorují předpisy proti praní peněz, které platí na úrovni EU či na mezinárodní úrovni, neboť v rozvinutých a rozvojových zemích poskytují kanály, které umožňují prát peníze získané korupcí, vytvářet neprůhledné struktury a skrývat aktiva v „netransparentních jurisdikcích“;

AF.

vzhledem k tomu, že přístup k protikorupčním politikám založený na dodržování lidských práv zvyšuje obecné povědomí, že vedle veřejných prostředků ovlivňuje korupce i individuální práva a možnosti občanů; vzhledem k tomu, že úzká spolupráce mezinárodních protikorupčních hnutí a hnutí na ochranu lidských práv zvýší obecné povědomí a vznese požadavek otevřenosti, odpovědnosti a spravedlnosti a že odhalení souvislostí mezi korupčním jednáním a porušováním lidských práv přináší nové možnosti, jak v této otázce jednat, a to především tam, kde může být korupce zastavena pomocí stávajících státních, regionálních a mezinárodních mechanismů ke sledování dodržování lidských práv;

1.

domnívá se, že EU může získat důvěryhodné a vlivné vedoucí postavení v boji proti korupci, pouze pokud se bude dostatečně zabývat problémy organizovaného zločinu, korupce a praní peněz v rámci vlastních hranic; vítá v tomto ohledu protikorupční zprávu EU, kterou má vypracovat Komise; doufá, že určení oblastí, které jsou v členských státech náchylné ke korupci, ze strany Komise pomůže zvýšit úsilí v boji proti korupci, umožnit výměnu osvědčených postupů, určit tendence v rámci EU a podnítit vzájemné učení a důslednější dodržování mezinárodních závazků i závazků v rámci EU; vyzývá Komisi, aby představila politické iniciativy EU v oblasti boje proti korupci, jako například akční plán EU proti korupci;

2.

vítá v tomto ohledu opětovné projednání směrnice o zdanění příjmů z úspor s cílem fakticky dosáhnout zrušení bankovního tajemství; domnívá se, že posílení regulace a transparentnosti rejstříků firem a trustů ve všech členských státech EU je předpokladem potírání korupce, a to jak v rámci EU, tak ve třetích zemích; domnívá se, že předpisy EU by měly stanovit povinnost registrace všech právních struktur a údajů o jejich konečném vlastnictví a zveřejňování těchto informací na internetu s elektronickým označením, ve formátu, který umožní jejich vyhledání, aby byly přístupné bez poplatku;

3.

zastává názor, že by EU měla následovat příklad Spojených států, které přijaly v roce 2012 zákon tzv. „zákon Magnitského“, a přijmout podobný právní akt na úrovni EU, který by se stal symbolickým a funkčním rámcem stanovujícím vzájemné propojení mezi korupcí a porušováním lidských práv; vyzývá proto Radu, aby přijala rozhodnutí o vytvoření společného seznamu EU, v němž budou uvedena jména úředníků zapletených do smrti Sergeje Magnitského, následného zastírání skutečností ze strany soudů a do pokračujícího nepřetržitého pronásledování jeho rodiny; dodává, že tímto rozhodnutím Rady by měly být zavedeny cílené sankce, jako například zákaz udělování víz pro tyto úředníky v rámci celé EU a zmrazení veškerých finančních prostředků, které tyto osoby či jejich nejbližší příbuzní mohou mít v Evropské unii; vyzývá Komisi, aby vypracovala akční plán s cílem vytvořit mechanismus pro zapisování na seznam a ukládání podobných cílených sankcí vůči úředníkům třetích zemí (mimo jiné policistům, prokurátorům a soudcům), kteří se účastnili hrubého porušování lidských práv a justiční manipulace namířené proti oznamovatelům, novinářům informujícím o korupci a bojovníkům za lidská práva ve třetích zemích; zdůrazňuje, že kritéria zařazení na seznam by měla být sestavena na základě dobře zdokumentovaných, sbližujících se a nezávislých zdrojů a přesvědčivých důkazů, přičemž by měly existovat mechanismy umožňující osobám, proti kterým jsou sankce namířeny, nápravu;

4.

plně podporuje závazek EU prosazovat a začleňovat pomocí rozvojových politik koncepci demokratické odpovědnosti, tedy efektivní a plnou účast lidí na plánování, zavádění a sledování rozvojových strategií a politik dárců a partnerských vlád; zastává názor, že taková politika podporuje účast příjemců podpory na programu, čímž přispívá k lepšímu sledování a odpovědnosti v boji proti korupci; vybízí Komisi a členské státy, aby uplatňovaly zásadu, že jejich programy rozvojové pomoci budou podmíněny dodržováním mezinárodních protikorupčních norem, a aby začlenily protikorupční doložku do smluv na veřejné zakázky, jak doporučuje OECD; požaduje, aby Komise pokračovala v podpoře vysoké úrovně transparentnosti pomoci, a to v digitálním, strojově čitelném formátu a za použití společného standardu, aby byla zajištěna porovnatelnost jak s ostatními dárci, tak především v souladu s potřebami vlád, které pomoc přijímají;

5.

zdůrazňuje, že má-li kombinování nástrojů zvyšovat účinnost rozvojové finanční pomoci, musí být provedena revize správy těchto nástrojů s cílem zaručit větší transparentnost kritérií pro výběr projektů a odpovědnost vůči společnosti jako celku; připomíná, že stanovení kritického počtu minimálních požadavků pro výběr, sledování a hodnocení projektů by mohlo usnadnit porovnatelnost a poskytnout ucelený základ pro informace o výsledcích činností; konstatuje, že by měly být průběžně podávány zprávy o postupu projektů a jejich dopadu na rozvoj, aby bylo zřejmé, nejen pro dárce a zapojené evropské finanční instituce, ale také pro širokou veřejnost, že je využití prostředků pomoci na základě kombinování nástrojů opodstatněné;

6.

zastává názor, že by Komise měla ukládat nejvyšší možné stupně integrity při zadávání veřejných zakázek na realizaci projektů financovaných EU, především prosazovat větší dostupnost výběrových řízení pro místní organizace; zdůrazňuje, že přístup k veřejným zakázkám zohledňující lidská práva těží z účasti širšího rámce subjektů, konkrétně těch, kterých se nabídkové řízení přímo týká (například sdružení vlastníků půdy či znevýhodněných skupin obyvatelstva); domnívá se, že přístup k veřejným zakázkám zohledňující lidská práva rovněž podněcuje orgány k tomu, aby umožnily znevýhodněným skupinám účastnit se veřejných zakázek a rozšířily kritéria, podle kterých jsou společnosti při zadávání veřejných zakázek posuzovány; připomíná, že sledování výsledků projektů ve spolupráci s občanskou společností a volání místních orgánů ke zodpovědnosti má zásadní význam pro zjištění, zda jsou prostředky EU využívány řádným způsobem; naléhavě vybízí Komisi, aby nepřidělovala projekty smluvním stranám, jejichž koneční majitelé nejsou známi nebo jejichž organizační struktura jim umožňuje snadno uplatňovat převodní ceny;

7.

naléhavě vyzývá EU k zajištění ještě větší transparentnosti tím, že podpoří vytvoření globálního systému sledování příslibů pomoci, aby dárcovské země byly těmito přísliby pomoci vázány a mohly být za projekty, instituce nebo skupiny, které podporují, volány k odpovědnosti;

8.

dále připomíná, že při realizaci projektů financovaných EU je třeba zamezit korupčním technikám, mezi které patří mimo jiné nepřiměřené navyšování nákladů na projekt, platby za fiktivní projekty a pracovníky, nepřiměřené a korupční využívání hospodářských nebo průmyslových náhrad, otevřené krádeže veřejných prostředků, přehnaně vysoké cestovní výdaje a úplatky; trvá tedy na tom, že je třeba sledovat celý tok financování ze strany EU, a to včetně tvorby politik a regulace, plánování a sestavování rozpočtu, financování, fiskálních transferů, řízení a tvorby programů, vypisování veřejných soutěží a zadávání zakázek, výstavby, provozu a údržby a plateb za služby;

9.

navrhuje, aby Komise zveřejnila mechanismy úřadu OLAF pro oznamování zneužití finančních prostředků EU ze strany účastníků veřejných soutěží a příjemců podpory EU a aby vypracovala obecné zásady politiky týkající se nakládání s informacemi od oznamovatelů o případech zneužití prostředků ve třetích zemích a umožnila tak náležitou kontrolu, zpětnou vazbu a ochranu proti odplatě, a to se zvláštní pozorností věnovanou situaci nejzranitelnějších skupin populace, zejména žen, v mnoha rozvojových zemích, neboť právě ony tíhnou k tomu stát se terčem korupce a spolupracovat při jejím odhalování, ale také bývají zranitelnější a za spolupráci bývají častěji stigmatizovány;

10.

zdůrazňuje, že EU musí vyzdvihnout význam uplatňování práva účasti a práva přístupu k informacím a mechanismům veřejné odpovědnosti, jako jsou přístupné údaje, jakožto hlavních zásad demokracie na všech platformách pro dialog se třetími zeměmi, a to i v bilaterálních vztazích a na nejvyšší úrovni; zdůrazňuje, že v tomto směru má zásadní význam svoboda tisku a tradičních i internetových sdělovacích prostředků; navrhuje, aby EU financovala projekty ve třetích zemích s cílem podpořit prosazování těchto zásad, především v zemích, kde probíhají procesy demokratizace, a zároveň aby zajistila začleňování hlediska rovnosti žen a mužů a to, aby do těchto procesů byla zapojena občanská společnost, zejména ochránci lidských práv, odbory, ženy a zvlášť ohrožené skupiny, a pomohla při vytváření právních předpisů pro efektivní ochranu oznamovatelů;

11.

v tomto ohledu připomíná, že EU musí jít příkladem; trvá na tom, aby se EU a její členské státy aktivně podílely na mezinárodních iniciativách za větší transparentnost rozpočtu, jakými jsou například Partnerství pro otevřené vládnutí, Iniciativa za otevřený rozpočet a Iniciativa na podporu transparentnosti pomoci, a podpořily tak podobné závazky partnerských zemí, neboť se jedná o základní prvky mezinárodních norem lidských práv;

12.

vyzývá Komisi, aby navrhla rozšíření definice obhájců lidských práv v zásadách EU týkajících se obhájců lidských práv tak, aby zahrnovaly i aktivisty bojující proti korupci, investigativní novináře a zejména oznamovatele;

13.

zdůrazňuje, že by EU měla jako přední světový dárce následovat a rozšiřovat nedávné případy propojování poskytování vnější pomoci EU s reformami rozpočtu s cílem zvýšit transparentnost, zlepšit přístup k údajům a participačním procesům a harmonizovat hlavní zásady v tomto směru s ostatními dárci; zastává názor, že by EU měla vytvořit jasná a veřejná měřítka a kritéria v rámci přístupu založeného na pobídkách pro vlády, které přijímají pomoc, aby zpřístupnily své rozpočtové procesy veřejnosti a aby se součástí jejich úsilí stala transparentnost, účast veřejnosti a kontrola, a to prostřednictvím školení a technické pomoci; naléhavě vyzývá EU, aby prosazovala a podporovala rozvoj příznivého prostředí pro orgány dohledu v rozvojových zemích (včetně parlamentů, účetních dvorů, organizací občanské společnosti a médií), aby mohly provádět své hlavní funkce a potírat tak korupci;

14.

na druhou stranu zdůrazňuje, že EU by měla využívat rámce „rozšířených partnerství“ s třetími zeměmi, aby účinně přiměla tyto režimy, v nichž je hluboce zakořeněná korupce, k přijetí reforem, aby výše uvedené zásady uvedly do praxe; zastává názor, že politický dialog, tlak a spolupráce ze strany EU směrem k potřebnosti reformy by měly být zřejmé a transparentní a měly by zahrnovat odpovídající a ambiciózní kontrolní mechanismy; zastává názor, že by EU měla veřejně odsoudit schvalování zákonů, které omezují svobodu sdělovacích prostředků a aktivity občanské společnosti, jež jsou základními kameny odpovědnosti, a že by měla navrhnout strategie na úpravu vztahů s těmito zeměmi a viditelně tak podpořit reformu; zdůrazňuje, že je nutné jasně definovat a dodržovat doložky o lidských právech v dohodách s třetími zeměmi, které by umožňovaly, aby byla platnost dohody o partnerství v případě závažného porušování lidských práv pozastavena;

15.

podporuje větší transparentnost rozhodnutí o investování evropských veřejných prostředků, konkrétně v projektech EIB a EBRD, které mohou mít nepříznivý dopad na situaci v oblasti lidských práv; naléhavě vyzývá EIB a EBRD, aby posílily své politiky proti podvodům a korupci s cílem zajistit plnou transparentnost investic mimo území Evropské unie; zdůrazňuje, že je nutné, aby EIB a EBRD potvrdily svou ochotu vyhnout se riskantním investicím, zejména prostřednictvím finančních zprostředkovatelů, zaujmout přístup založený na analýze rizik, zlepšit posuzování dopadu projektů, které podporují, na dodržování lidských práv a řádně prověřovat veškeré operace svých klientů, pokud jde o dodržování lidských práv a integritu; zastává názor, že zvláštní pozornost by měla být věnována zajištění účasti veřejnosti a rovněž otevřeným předběžným informovaným konzultacím s komunitami dotčenými financovanými projekty, a to ve všech fázích jejich plánování, provádění, sledování a hodnocení; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby využily jako výhradní členové EIB a jako většinoví akcionáři EBRD svého vlivu k podpoře významných reforem těchto institucí a umožnily tak větší míru demokratické kontroly nad jejich rozhodnutími a větší odpovědnost;

16.

domnívá se, že mezinárodní finanční instituce, jako jsou MMF a Skupina Světové banky, by měly v rámci opatření zavedených vůči státům, které přijímají pomoc prostřednictvím procesů stabilizace a přidružení vždy provádět vedle posouzení dopadu dané aktivity na lidská práva i posouzení korupčního rizika; zastává názor, že procesy stabilizace a přidružení by měly zahrnovat reformy za účelem zlepšení správy a zvýšení transparentnosti; trvá na tom, že provádění programů by mělo být následováno přiměřenými, z hlediska zdrojů dobře zajištěnými a nezávislými systémy dohledu, v rámci kterých by se konaly pravidelné audity a inspekce; dodává, že by měla být věnována zvýšená pozornost zabírání půdy, nucenému vystěhovávání, zadávání zakázek v oblasti obrany, odděleným rozpočtům na obranu a financování vojenských a polovojenských aktivit v zemích, které přijímají pomoc; vyzývá členské státy, aby jako členové MMF a Světové banky využily svého vlivu a zasadily se o větší transparentnost a mechanismy pro účast při jednáních o procesech stabilizace a přidružení a jiných programech financování a aby prosazovaly větší demokratickou kontrolu nad jejich rozhodováním a jejich větší odpovědnost;

17.

vyzývá bilaterální a multilaterální finanční instituce, včetně Skupiny Světové banky, MMF, regionálních rozvojových bank, vývozních úvěrových agentur a soukromých bank, aby jako podmínku podpory projektů požadovaly od těžebních společností a vlád splnění požadavků iniciativy „Zveřejněte, kolik platíte“ a norem Iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu pro transparentnost plateb;

18.

vítá protikorupční akční plán přijatý na zasedání G20 v Soulu a je přesvědčen, že by tento impuls měl být využit pro zajištění koordinovaného mezinárodního úsilí zaměřeného na boj proti korupci v klíčových oblastech;

19.

zdůrazňuje, že nejchudší lidé v rozvojových zemích silně závislí na veřejných službách jsou neúměrně postihováni drobnou korupcí, včetně tzv. „tiché korupce“, kdy veřejní zaměstnanci neposkytují služby nebo plnění, za něž byli vládou zaplaceni (jako je tomu například v případě absentujících učitelů ve veřejných školách nebo absentujících lékařů na klinikách základní péče);

20.

zdůrazňuje, že korupce vytváří překážky přímým zahraničním investicím a odrazuje vnější aktéry od navazování hospodářské spolupráce s rozvojovými zeměmi;

21.

věří, že boj proti korupci, včetně boje proti daňový rájům, daňovým únikům a nezákonným přesunům kapitálu, je součástí rozsáhlejšího úsilí o prosazování řádné správy věcí veřejných, která je v Agendě pro změnu z roku 2011 (COM(2011)0637) definována jako jedna z klíčových priorit s cílem zvýšit účinnost rozvojové politiky EU; zdůrazňuje potřebu úplného a bezprostředního vymáhání úmluvy OSN o boji proti korupci;

22.

upozorňuje, že veškeré snahy o vymýcení korupce by měly být doprovázeny podporou programů zaměřených na předcházení korupci pomocí vzdělávacích a osvětových kampaní;

23.

připomíná závazky přijaté v rámci Pusanského partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci a vyzývá EU a její členské státy, aby tyto závazky prováděly s cílem zintenzívnit společné úsilí v boji proti korupci a nezákonným tokům peněz;

24.

domnívá se, že pro boj s korupcí a její odstranění je zásadní zajistit konzistentnost rozvojových politik; rovněž zdůrazňuje, že je nutné rozšířit podporu EU v oblasti daňové správy a opatření proti daňovým podvodům v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci a Evropského rozvojového fondu;

25.

požaduje od členských států, aby podle potřeby změnily své trestní zákony tak, aby byla stanovena soudní pravomoc nad osobami, které se nacházejí na jejich území a dopustily se trestného činu úplatkářství či zpronevěry veřejných prostředků, a to bez ohledu na jejich národnost a na to, kde byl trestný čin spáchán, pokud se výnosy z této trestné činnosti nacházejí na území daného členského státu či na něm probíhalo praní peněz, nebo pokud má daná osoba „úzké vazby“ na členský stát, konkrétně skrze občanství, trvalé bydliště či konečné vlastnictví společnosti, která má své sídlo či dceřiné firmy na území členského státu;

26.

zdůrazňuje nicméně, že členské státy by měly postupovat obezřetně při posuzování toho, jaké informace poskytnou třetím zemím o osobách obviněných z korupce, zpronevěry nebo daňových úniků, aby nedocházelo k nespravedlivým obviněním obhájců lidských práv, jako tomu bylo v případě Alese Bjaljackého;

27.

domnívá se, že občany ve třetích zemích může odradit od oznámení korupce trestnost urážky na cti (pomluvy); naléhavě proto vyzývá členské státy, aby šly příkladem a zrušily ve svých právních systémech trestnost urážky na cti (pomluvy), alespoň v souvislosti s případy, které se týkají obvinění z organizovaného zločinu, korupce a praní peněz v členských státech či v zahraničí;

28.

naléhavě vyzývá členské státy, aby v souladu s doporučeními Úmluvy OSN proti korupci přijaly legislativní a jiná opatření pro klasifikaci úmyslného nezákonného obohacování, tedy výrazného navýšení aktiv veřejného činitele, které nemůže rozumně vysvětlit v souvislosti se svými zákonnými příjmy, jako trestného činu;

29.

vítá Jakartskou deklaraci o zásadách protikorupčních agentur z listopadu 2012; povzbuzuje EU a členské státy, aby šly dále a daly na mezinárodní úrovni impuls k řešení nízké efektivity při potírání korupce protikorupčními orgány, které byly založeny v mnoha rozvojových zemích, přičemž nízká efektivita je ve většině případů důsledkem jejich institucionálního uspořádání, nedostatku funkční nezávislosti na výkonné moci, nedostatku politické podpory, způsobu získávání financí, pravidel výběru a jmenování úředníků a jejich donucovacích pravomocí;

30.

vyzývá EU a členské státy, aby iniciovaly vznik mezinárodních norem nezávislosti a efektivity protikorupčních orgánů, které budou vypracovány na mezivládní úrovni, aby mohly být s konečnou platností přijaty Valným shromážděním OSN, budou rovnocenné Pařížským zásadám pro vnitrostátní orgány na ochranu lidských práv a budou mít i stejně významný rozsah; zdůrazňuje, že by tyto zásady měly být používány jako měřítka odpovědnosti, a to prostřednictvím vzájemného vyhodnocování výkonnosti;

31.

vyzývá Komisi, aby upevnila spolupráci s jinými dárci a s Mezinárodní organizací nejvyšších kontrolních institucí s cílem budovat kapacity nejvyšších kontrolních institucí v zemích přijímajících pomoc v zájmu zavádění mezinárodních standardů nejvyšších kontrolních institucí v rozvojových zemích;

32.

naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby napomohly a vyjádřily podporu vzniku Mezinárodní komise pro předcházení korupci zřízené mezinárodní úmluvou nebo protokolem k Úmluvě OSN proti korupci, čímž by daly vzniknout mezinárodnímu orgánu kriminálních vyšetřovatelů, kteří by měli rovnocenné pravomoci jako vnitrostátní donucovací orgány a orgány činné v trestním řízení, a mohli by tak vyšetřovat a stíhat trestné činy korupce na území smluvních států a obžalovat jednotlivce u vnitrostátních trestních soudů;

33.

vyzývá členské státy EU, aby podpořily zřízení postu zvláštního zpravodaje OSN pro boj s finanční trestnou činností a korupcí a pro ochranu lidských práv se širokým mandátem, včetně plánu zaměřeného na stanovené cíle a pravidelného hodnocení protikorupčních opatření přijatých státy; vyzývá ty členské státy, které již podepsaly, avšak ještě neratifikovaly Trestněprávní úmluvu Rady Evropy o korupci otevřenou k podpisu dne 27. ledna 1999, aby ji co nejdříve ratifikovaly;

34.

upozorňuje na existenci příručky vycházející z Úmluvy OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích umožňující společnostem zavést účinná opatření vnitřní kontroly, etická opatření a opatření na dosažení shody s cílem přecházet přeshraniční korupci a tuto korupci odhalovat;

35.

vyzývá všechny podniky EU, aby dostály své sociální odpovědnosti a v souladu s obecnými zásadami OSN dodržovaly lidská práva; vítá ochotu Komise vypracovat pokyny v oblasti lidských práv pro malé a střední podniky; vyzývá členské státy EU, aby vypracovaly vlastní vnitrostátní plány provádění obecných zásad OSN a trvaly na tom, že je nutné, aby i partnerské země dodržovaly mezinárodně uznávané normy sociální odpovědnosti podniků, jako jsou pokyny OECD pro nadnárodní podniky a tripartitní deklarace Mezinárodní organizace práce o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku;

36.

vyzývá k vypracování účinnějších standardů v oblasti transparentnosti a odpovědnosti technologických podniků EU vyvážejících technologie, které mohou být zneužity k porušování lidských práv, napomáhání korupci nebo k ohrožení bezpečnostních zájmů EU;

37.

připomíná, že většina iniciativ, které bojují za zlepšení podnikových postupů ve třetích zemích, a především v konfliktních oblastech, jako například iniciativa OSN Global Compact a zásady OSN pro oblast podnikání a lidských práv, nezajišťuje společné podmínky a důsledné prosazování zásad, neboť záleží na dobrovolné iniciativě podniků, zda zásady splní; vyzývá EU, aby převzala iniciativu v rámci mezinárodního úsilí o stanovení těchto normativních zásad, a to alespoň v rámci jurisdikce EU, se zaměřením na odpovědnost pro ředitele nadnárodních společností a mechanismy nápravy pro oběti;

38.

naléhavě žádá Komisi, aby navrhla právní předpisy, jimiž zajistí, aby společnosti v EU svým obchodem nepodporovaly osoby odpovědné za korupci, konflikty a hrubé porušování lidských práv, a to tak, že budou provádět kontroly a audity dodavatelských řetězců surovin a zveřejňovat jejich závěry; zastává názor, že zavedení povinných kontrol pro společnosti v EU by v souladu s pokyny OECD oživilo evropské podniky a přineslo větší soudržnost politik EU v oblasti lidských práv s rozvojovými politikami EU, zejména v oblastech, které jsou sužovány konflikty;

39.

znovu zdůrazňuje, že je nutné, aby EU a členské státy učinily vhodná opatření, a to i v oblasti trestního práva, za účelem sledování a případně postihování společností se sídlem na jejich území, které jsou zapojeny do korupce ve třetích zemích; vyzývá Komisi, aby vytvořila veřejný seznam podniků, které byly usvědčeny z korupčního jednání nebo jejichž představitelé byli obviněni z korupčního jednání v členských státech či třetích zemích; zastává názor, že takový seznam by měl zabránit těmto podnikům, pokud byly usvědčeny, účastnit se veřejných zakázek nebo čerpat prostředky z fondů EU v členských státech EU nebo třetích zemích, a to až do konečného rozhodnutí soudu o zproštění viny; zdůrazňuje skutečnost, že zanesení na „černou listinu“ může být účinným prostředkem pro odrazení podniků od účasti na korupční činnosti a představuje pro ně dobrou motivaci pro zlepšení a posílení postupů v rámci vnitřní integrity;

40.

vítá dohody uzavřené mezi Evropským parlamentem a Radou, které vyžadují od podniků v odvětví těžebního průmyslu a těžby dřeva v původních lesích, aby zveřejňovaly platby vládám podle projektů a jednotlivých zemí; naléhavě vyzývá vlády všech partnerských zemí, aby požadovaly stejné zveřejnění plateb od nadnárodních společností, které jsou zaregistrovány či kotovány na finančních trzích v jejich jurisdikci; vyzývá EU, aby podporovala tuto normu informování v rámci svých vztahů s partnerskými zeměmi; zastává názor, že by Komise měla v rámci nadcházející revize příslušných právních předpisů zvážit rozšíření rozsahu podávání zpráv podle jednotlivých zemí tak, aby zahrnovaly i nadnárodní společnosti všech odvětví a více informací, jako jsou informace o prodeji, majetku, zaměstnancích, zisku a daních;

41.

zdůrazňuje, že korupce je často podhoubím pro trestnou činnost a přispívá ke konfliktům a nestabilitě, a zastává názor, že boji proti korupci by měla být přisouzena větší váha v úsilí EU o předcházení konfliktům a v jejích opatřeních pro řešení nestabilních situací;

42.

zdůrazňuje klíčovou roli vysokých standardů integrity mírových sil v rámci OSN a AU, konkrétně v souvislosti s africkým mírovým projektem; podporuje názor, že je nutná reforma systému opatření OSN pro zajištění integrity, konkrétně že je třeba sloučit veškerá vyšetřování zneužití úřední pravomoci pod jeden vnitřní orgán dohledu, a to včetně vyšetřování na místě; vyzývá proto OSN, aby učinila potřebné kroky a zajistila, že se osoby, vůči nimž se provinili příslušníci mírových sil, domohou nápravy, a aby zlepšila mechanismy podávání zpráv a politiku ochrany oznamovatelů;

43.

zdůrazňuje, že je třeba rozšířit a aktualizovat obecné normy chování a kodex chování na misích EU v rámci SBOP, aby se protikorupční úsilí náležitě odrazilo jak na misích, tak v oblastech, kde mise probíhají; vyzývá EU a její členské státy, aby učinily potřebné kroky a zajistily, že se osoby, vůči nimž se provinil evropský personál na misích pro zajištění míru a právního státu, domohou skutečné nápravy; naléhavě vyzývá Radu, aby vytvořila bezpečné a přiměřené mechanismy podávání zpráv a účinnou politiku na ochranu oznamovatelů; zdůrazňuje, že tyto mechanismy musí zohledňovat rovnost mužů a žen;

44.

vítá iniciativy, jako je dokument z Montreux a mezinárodní kodex chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb; vítá skutečnost, že Evropská unie nedávno podpořila dokument z Montreux a že dokument přijala již řada členských států EU a jejich počet dále roste; zdůrazňuje však, že musí být lépe prosazovány stanovené zásady; vyzývá členské státy EU, aby dále rozšiřovaly své vnitrostátní právní předpisy a regulaci v souladu se standardy, které stanovuje dokument z Montreux, a doporučuje, aby ony i EU uzavíraly smlouvy pouze s těmi soukromými poskytovateli vojenských a bezpečnostních služeb, kteří dodržují zásady iniciativ; vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly vytvoření mechanismu dohledu nad soukromými poskytovateli bezpečnostních služeb, který by měl být orgánem pro zajištění souladu, schopným řešit stížnosti a ukládat odrazující sankce (včetně změn smluv vyžadujících další omezení, vydávání oficiálních upozornění, finančních postihů a dočasného či trvalého vyřazení soukromého poskytovatele vojenských a bezpečnostních služeb ze systému kodexu chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb), a to s cílem zajistit, že soukromí poskytovatelé vojenských a bezpečnostních služeb budou dodržovat kodex chování soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb a budou nést ve vztahu k tomuto kodexu odpovědnost;

45.

požaduje, aby EU a členské státy podporovaly vytvoření mezinárodního rámce pro regulaci aktivit soukromých poskytovatelů vojenských a bezpečnostních služeb, který by zajistil rovné podmínky tak, aby hostitelské státy měly pravomoc tyto poskytovatele regulovat a aby smluvní státy mohly použít svou pravomoc na ochranu lidských práv a předcházení korupci; zdůrazňuje, že součástí takového rámce musí být vedle systému dohledu a licencí vyžadujícího, aby se všichni soukromí poskytovatelé vojenských a bezpečnostních služeb podrobovali nezávislým auditům a účastnili se povinného školení veškerého personálu v oblasti lidských práv, i odrazující sankce za jeho porušení, odpovědnost těch, kdo ho porušili, a účinný přístup obětí k prostředkům nápravy;

46.

doporučuje, aby členské státy posílily uplatňování kapitoly IV („Mezinárodní spolupráce“) a V („Navrácení majetku“) Úmluvy OSN proti korupci, a to především tak, aby zajistily větší účinnost vzájemné právní pomoci, kterou požadují třetí země, zejména prostřednictvím výkladu vnitrostátních právních předpisů způsobem, který umožní poskytnout požadovanou pomoc, a zrušením vazby mezi konfiskací a odsuzujícím rozsudkem ve státě požadujícím pomoc, aby mohla být poskytnuta vzájemná právní pomoc, a tím, že jejich právním systémům poskytnou nezbytné lidské a finanční zdroje, aby tyto případy mohly být řešeny řádně a rychle; naléhavě vyzývá EU, aby přisoudila této problematice, která je mimořádně důležitá pro třetí země, které procházejí procesem demokratizace, prvořadý význam, a to konkrétně tak, že bude řešit právní překážky a nedostatek ochoty finančních center v rámci EU spolupracovat, což často vede k zachovávání netečného a neúčinného režimu vzájemné právní pomoci;

47.

zastává názor, že standardní doložky o lidských právech obsažené ve všech dohodách se třetími zeměmi by měly rovněž zahrnovat závazek ochrany a prosazování zásady řádné správy věcí veřejných;

48.

vyzývá Komisi, aby v souvislosti s příštím přezkumem dohody z Cotonou navrhla dodržování zásady řádné správy věcí veřejných jakožto zásadní prvek dohody a rozšířila vymezení pojmu korupce a umožnila tak postihovat porušování zásady řádné správy za všech závažných okolností, a nikoli pouze v případech souvisejících s hospodářskými či odvětvovými politikami a programy, jichž je Evropská unie významným partnerem z hlediska finanční podpory;

49.

vítá rozhodnutí pracovní skupiny EU-Tunisko a EU-Egypt dokončit plán navracení nezákonně získaného majetku, který je stále zmražen v několika třetích zemích; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby postupovaly v plném souladu se stávajícími mezinárodními normami, které upravují navracení majetku, jako jsou kapitola V Úmluvy OSN proti korupci, akční plán pro navrácení majetku vypracovaný v rámci deauvillského partnerství skupiny G8 s arabskými zeměmi procházejícími transformací a nový legislativní rámec, který vytvořila Rada dne 26. listopadu 2012; domnívá se, že opatření pro navrácení majetku podpoří snahy zemí napravit nejhorší důsledky korupce, a naléhavě žádá EU a její členské státy, aby vyvinuly důrazné úsilí s cílem usnadnit navrácení zpronevěřeného majetku odcizeného občanům zemí „arabského jara“ předchozími režimy; zdůrazňuje, že je důležité, aby státy, které se vymanily z režimů s hluboce zakořeněnou korupcí přistupovaly k navracení majetku a státnímu dluhu s úctou k lidským právům; podporuje iniciativy zaměřené na audit vnějšího a vnitřního dluhu států s cílem odhalovat korupci a její dopad na lidská práva; vyzývá členské státy, aby podporovaly iniciativy zacílené na audity dluhů;

50.

vyzývá EU a členské státy, aby poskytovaly právní a technickou pomoc rozvojovým zemím, které chtějí získat zpět odcizený majetek (nebo majetek nezákonně shromážděný během diktatury), který se nachází na území Evropské unie;

51.

zdůrazňuje, že korupce v obchodě se zbraněmi představuje velký podíl korupce, ke které dochází při globálních transakcích; vítá Smlouvu o obchodu se zbraněmi přijatou Valným shromážděním OSN dne 2. dubna 2013, která stanoví společné závazné normy a kritéria pro posuzování mezinárodních transferů zbraní; vítá, že se členské státy zavázaly podepsat Smlouvu o obchodu se zbraněmi co nejdříve, a vyzývá je, aby se rovněž ujaly iniciativy v rámci úsilí OSN o rychlou ratifikaci a provádění Mezinárodní smlouvy o zbraních ve všech členských státech OSN; vybízí EU, aby zajistila větší ostražitost ve vztahu k vývozu evropských výrobců zbraní a aby bojovala proti neprůhlednosti obchodu se zbraněmi, především pokud jde o využívání prostředníků a ekonomických/průmyslových kompenzací, v souladu se společným postojem Rady 2008/944/CFSP ze dne 8. prosince 2008, který vymezuje společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu;

52.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, vládám a parlamentům členských států EU a kandidátských a přidružených zemí, Radě Evropy, Africké unii, Mezinárodnímu měnovému fondu, Světové bance, Evropské investiční bance, Evropské bance pro obnovu a rozvoj a Organizaci spojených národů.

19.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/16

—

s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2013 (1), a zejména na přípravnou akci „Interinstitucionální systém pro zjišťování dlouhodobých trendů“ v rozpočtu na rok 2013,

—

s ohledem na finanční nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 o souhrnném rozpočtu Unie, a zejména na čl. 54 odst. 2 písm. a) a b) a čl. 54 písm. e) tohoto nařízení, a na prováděcí pravidla k němu,

—

s ohledem na zprávu v rámci Evropského systému pro strategickou a politickou analýzu (ESPAS) s názvem „Globální trendy do roku 2030 – Občané v propojeném a polycentrickém světě“, kterou vypracoval Ústav Evropské unie pro bezpečnostní studia (EUISS) (2),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a a stanoviska Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0265/2013),

A.

vzhledem k tomu, že žijeme v období rychlého přechodu – jak je zřejmé při pohledu na dynamiku moci, demografické změny, změny klimatu, urbanizace a technologie –, což ve stále větší míře vyžaduje od tvůrců politiky, aby vkládali větší úsilí do zkoumání a sledování zásadních globálních trendů;

B.

vzhledem k tomu, že v rámci rozpočtu EU na rok 2010 měla Komise zahájit z podnětu Parlamentu dvouletý pilotní projekt s cílem prozkoumat možnost vytvořit „interinstitucionální systém pro zjišťování dlouhodobých trendů, pokud jde o zásadní politické otázky, které před EU stojí“;

C.

vzhledem k tomu, že v rozpočtu EU na rok 2012 bylo povoleno, aby tento projekt přešel do další fáze v podobě tříleté přípravné akce v období 2012–2014, s cílem vytvořit nejpozději do konce roku 2014 plně funkční Evropský systém pro strategickou a politickou analýzu (ESPAS), do něhož budou zapojeny všechny příslušné instituce EU, a to navázáním „užší spolupráce mezi výzkumnými odděleními různých institucí a orgánů EU, které se zabývají analýzou střednědobých a dlouhodobých politických trendů“ (3);

D.

vzhledem k tomu, že vytvoření trvalého interinstitucionálního systému na administrativní úrovni pro zjišťování a mapování zásadních trendů, které budou pravděpodobně formovat budoucí kontext politiky, by pomohlo institucím EU a podpořilo je při přípravě na výzvy a reakci na ně a při vymezování koherentních strategických možností na léta dopředu;

E.

vzhledem k tomu, že takovýto dobře zavedený a uznávaný systém by mohl skýtat podklady pro úvahy v rámci přípravy rozpočtu EU a pro stanovování politických priorit na další rok či více let a přímější napojení finančních zdrojů na politické cíle;

F.

vzhledem k tomu, že nelze dosáhnout posílení postavení žen, aniž by byla uznána a účinně uplatňována jejich práva; vzhledem k tomu, že systém ESPAS by mohl poskytnout také účinnou analýzu výzev, jež vyvstávají při podpoře rovnosti žen a mužů, od posílení zastoupení žen v politice až po boj proti všem druhům diskriminace žen;

G.

vzhledem k tomu, že první zpráva vypracovaná v rámci systému ESPAS, „Globální trendy do roku 2030 – Občané v propojeném a polycentrickém světě“, která byla zadána ústavu EUISS, hovoří o několika globálních trendech, které budou nejspíše určující pro dění ve světě v nadcházejících desetiletích;

H.

vzhledem k tomu, že mezi tyto trendy patří zejména: stále větší posilování postavení a možností jednotlivce, k němuž částečně přispívá prudký technologický vývoj; větší důraz na udržitelný rozvoj v situaci, kdy je stále výraznější nedostatek zdrojů a přetrvávající chudoba, přičemž svou roli hrají i dopady změny klimatu; a postupný vznik mezinárodního systému, který charakterizuje přesun moci z rukou států a čím dál větší mezery ve správě a řízení v důsledku toho, že tradiční mechanismy vztahů mezi státy nedokáží odpovídajícím způsobem reagovat na to, po čem volá veřejnost;

1.

je přesvědčen, že koherentní a účinná tvorba politik EU bude ve stále větší míře záviset na včasném postižení těch dlouhodobých globálních trendů, které ovlivňují výzvy a volby, před nimiž Unie stojí ve stále složitějším a vzájemně provázanějším světě;

2.

poukazuje na to, jak je důležité, aby instituce EU účinně spolupracovaly při sledování a analýze těchto dlouhodobých trendů a také aby spolupracovaly a byly ve vzájemném kontaktu s dalšími aktéry, kteří se zabývají podobnými otázkami ve třetích zemích, včetně širší vědecké veřejnosti v Evropské unii i mimo ni; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité pokračovat v procesu vytváření efektivní kapacity pro provádění nezávislé, vysoce kvalitní interinstitucionální analýzy a poskytování poradenství v otázce klíčových trendů, s nimiž musí počítat tvůrci politiky v systému EU;

3.

poukazuje na to, že v souladu se zásadou subsidiarity nesou za vytváření dlouhodobých sociálně-ekonomických strategií a provádění politik v EU odpovědnost různé veřejné organizace, jako jsou evropské instituce, ministerstva, útvary regionálních nebo místních orgánů a konkrétní agentury; zdůrazňuje skutečnost, že vedle veřejných orgánů členských států a evropských orgánů hrají roli v rozvoji dlouhodobých strategií rovněž hospodářští a sociální partneři, nevládní organizace a další subjekty; zdůrazňuje proto, že by měl být uplatňován přístup víceúrovňové správy;

4.

zdůrazňuje, že z důvodu své víceleté, dlouhodobé a horizontální povahy je politika soudržnosti nevyhnutelně politikou se silným prvkem plánování, a že vzhledem k jejímu významnému podílu na rozpočtu EU je třeba, aby v každém výhledovém plánování rozpočtu zaujímala přední místo;

5.

je přesvědčen, že formulování politiky, pokud jde o politiku soudržnosti a další oblasti, závisí stále více na včasném rozpoznání dlouhodobých globálních trendů; v této souvislosti bere na vědomí různé výhledové zprávy, jako je Projekt Evropa 2030 (zpráva reflexní skupiny o budoucnosti EU do roku 2030 pro Evropskou radu) a zpráva nazvaná „Globální trendy do roku 2030 – Občané v propojeném a polycentrickém světě“, kterou vypracoval Ústav Evropské unie pro studium bezpečnosti (EUISS) v rámci projektu Evropského systému pro strategickou a politickou analýzu (ESPAS); doporučuje užší koordinaci při předkládání těchto zpráv;

6.

vyzývá k začlenění hlediska rovnosti žen a mužů do posuzování dlouhodobých globálních trendů a budoucích zpráv jakožto prostředku boje proti porušování lidských práv, diskriminaci a chudobě;

7.

konkrétně vítá dosavadní výsledky pilotního projektu (v období 2010–2011) a přípravné akce (v období 2012–2014) na administrativní úrovni, jejichž cílem bylo vytvořit Evropský systém pro strategickou a politickou analýzu (ESPAS), jenž má pomoci zjišťovat dlouhodobé trendy, pokud jde o zásadní politické otázky, které stojí před Unií, a rozhodně doporučuje, aby tento proces pokračoval i po skončení probíhající přípravné akce; domnívá se, že tento systém by měl zahrnovat zaměstnance ze všech příslušných orgánů a institucí EU včetně Výboru regionů; je přesvědčen, že mechanismus pro podávání zpráv musí být předmětem diskuse za účasti všech relevantních zájmových skupin, podniků a nevládních organizací;

8.

naléhavě vyzývá čtyři orgány a instituce, které jsou nyní zapojeny do systému ESPAS – Komisi, Parlament, Radu a Evropskou službu pro vnější činnost –, aby vypracovaly a podepsaly interinstitucionální dohodu, která by v ideálním případě byla uzavřena na jaře roku 2014 a v níž by se každý z partnerů zavázal dohodu trvale dodržovat a účastnit se jejího plnění;

9.

zdůrazňuje, že je nutno, aby všechny zúčastněné orgány a instituce vyčlenily pro systém ESPAS ve svých rozpočtech potřebné personální a finanční zdroje, a to v plném souladu s finančním nařízením, a zejména s čl. 54 písm. e) tohoto nařízení, a v rámci ročního rozpočtového procesu, aby bylo zajištěno, že tuto schopnost bude možné v budoucích letech rozvíjet rozpočtově neutrálním způsobem; zdůrazňuje, že je třeba, aby instituce EU investovaly do zaměstnanců s odbornou specializací, kteří by v plném rozsahu přispívali k analýze a sledování globálních trendů, rozpoznávali možné varianty a předkládali politická doporučení týkající se konkrétních potřeb každé instituce EU;

10.

trvá na tom, aby systém ESPAS řídila a na jeho činnost dohlížela vhodně složená interinstitucionální rada, která by stanovila mandát a priority systému ESPAS a jmenovala veškeré ředitele či jiné úředníky, a v níž by byl Parlament, pokud se tak rozhodne, zastoupen svými poslanci – rozumí se přitom, že konkrétní činnost systému ESPAS by měla být v rámci mandátu vykonávána nezávisle;

11.

vítá záměr využít systém ESPAS a jeho globální síť k vybudování globálního on-line úložiště článků a materiálů z mnoha různých zdrojů pojednávajících o střednědobých a dlouhodobých trendech, které by bylo pro tvůrce politik a občany z celého světa volně přístupné;

12.

vítá skutečnost, že užší administrativní spolupráce mezi institucemi EU prostřednictvím systému ESPAS povede k tomu, že v rámci přípravné akce bude předložena prognostická zpráva analyzující dlouhodobé trendy a jejich důsledky pro výzvy a volby, před nimiž bude Unie stát v období 2014–2019, kterou dostanou k dispozici noví předsedové orgánů v roce 2014; domnívá se, že tento postup je úspěšný a měl by se následně opakovat přinejmenším každých pět let;

13.

je přesvědčen, že součástí stálého systému – jehož cílem by bylo zpracovávat pro instituce EU pravidelnou analýzu střednědobých a dlouhodobých trendů, aby byl podnícen strategičtější přístup k rozhodování – by měl být úkol předkládat institucím v předstihu před rozpravou o stavu Unie každoroční „zprávu o strategických trendech“ a zveřejňovat roční pracovní program Komise, s cílem postihnout a posoudit měnící se podobu dlouhodobých trendů a také poskytnout konkrétní podklady rozpočtovému orgánu v rámci přípravy na jednání o víceletém finančním rámci (VFR) na období po roce 2020 a rovněž pro jakýkoli přezkum VFR na období 2014–2020 v polovině období;

14.

pověřuje svého předsedu, aby předal tuto zprávu Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost.

19.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/19

—

s ohledem na články 12, 15, 16, 27, 28, 30, 31 a 33 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na články 45, 81 a 146 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ve věcech C-18/02 (1), C-341/05 (2) a C-438/05 (3),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0291/2013),

A.

vzhledem k tomu, že přezkum nařízení Brusel I (4) byl velkým úspěchem, neboť podstatným způsobem zdokonalil pravidla týkající se soudní příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech v rámci Evropské unie;

B.

vzhledem k tomu, že postup přepracování nezahrnoval některé otázky pracovního práva;

C.

vzhledem k tomu, že interinstitucionální dohoda ze dne 28. listopadu 2001 (5) stanoví, že v případě často pozměňovaných aktů se má využívat metoda přepracování;

D.

vzhledem k tomu, že je důležité zajistit soulad mezi pravidly upravujícími soudní příslušnost pro rozhodování o sporu a pravidly, jež upravují, které právo se na spor uplatní;

E.

vzhledem k tomu, že hlavním úkolem mezinárodního práva soukromého na evropské úrovni je také předcházet vyhledávání nejvýhodnější jurisdikce (tzv. forum shopping) – zejména pokud k němu může dojít na úkor slabší strany, jako jsou zejména zaměstnanci – a zajistit tu nejvyšší možnou míru předvídatelnosti soudní příslušnosti;

F.

vzhledem k tomu, že platí všeobecná zásada, že by měl být příslušný ten soud, který má nejužší vztah k případu;

G.

vzhledem k tomu, že množství významných rozhodnutí Soudního dvora EU, která se týkají soudní příslušnosti a rozhodného práva ve vztahu k individuálním pracovním smlouvám a protestním akcím, vyvolává obavy, že by mohla být vnitrostátní ustanovení v oblasti pracovního práva oslabována evropskými předpisy, které mohou v některých případech způsobit, že právo jednoho členského státu uplatňuje soud jiného členského státu (6);

H.

vzhledem k tomu, že s ohledem na velký význam pracovního práva pro ústavní a politickou identitu členských států je důležité, aby evropské právní předpisy respektovaly vnitrostátní tradice v této oblasti;

I.

vzhledem k tomu, že je i v zájmu řádného výkonu spravedlnosti sladit pravidla o soudní příslušnosti s pravidly o rozhodném právu;

J.

vzhledem k tomu, že by bylo vhodné vyhodnotit, zda je třeba provést změny v pravidlech o soudní příslušnosti v oblasti pracovního práva;

K.

vzhledem k tomu, že zejména v případě protestní akce by příslušnými soudy měly být soudy toho členského státu, v němž protestní akce byla nebo má být uskutečněna;

L.

vzhledem k tomu, že pokud jde o individuální pracovní smlouvy, mělo by být do jisté míry zajištěno, že příslušné budou soudy toho členského státu, který má nejužší vztah k danému pracovnímu vztahu;

1.

blahopřeje orgánům k úspěšnému přezkumu nařízení Brusel I;

2.

domnívá se, že s ohledem na možné budoucí revize by otázky pracovního práva měla nadále řešit Komise;

3.

poukazuje na to, že jednou z hlavních zásad mezinárodního soukromého práva ve vztahu k soudní příslušnosti je ochrana slabší strany a že cíl ochrany zaměstnanců je detailně popsaný v současných pravidlech pro soudní příslušnost;

4.

konstatuje, že zaměstnanci jsou na základě výlučných kritérií pro určení příslušnosti stanovených nařízením Brusel I obecně dobře chráněni pravidly pro soudní příslušnost v zaměstnaneckých záležitostech, pokud čelí obvinění v žalobách podaných jejich zaměstnavateli;

5.

naléhavě vyzývá Komisi, aby vyhodnotila, zda současný právní rámec podle nařízení Brusel I dostatečně zohledňuje specifika protestních akcí v pracovní oblasti;

6.

vyzývá Komisi, aby se zvláště zabývala těmito otázkami:

7.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

19.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/21

—

s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU), který zdůrazňuje společné hodnoty členských států, jako je pluralita, zákaz diskriminace, tolerance, spravedlnost, solidarita a rovnost mezi muži a ženami, a článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který stanoví zásady začleňování hlediska rovnosti žen a mužů tím, že uvádí, že Unie při všech svých činnostech usiluje o odstranění nerovností a podporuje rovnost mezi muži a ženami,

—

s ohledem na článek 19 SFEU, který stanoví boj proti diskriminaci na základě pohlaví,

—

s ohledem na čl. 23 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) ze dne 18. prosince 1979,

—

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly přijaty na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995, a na svá usnesení ze dne 18. května 2000 (1), 10. března 2005 (Peking + 10) (2) a 25. února 2010 (Peking + 15) (3),

—

s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí přijaté na summitu tisíciletí OSN v září 2000, a zejména na rozvojový cíl prosazování rovnosti pohlaví a posilování postavení žen, který je nezbytným předpokladem pro překonání hladu, chudoby a nemocí, pro dosažení rovnosti na všech stupních vzdělání a ve všech oblastech pracovního života, rovnoměrné kontroly nad zdroji a vyrovnaného zastoupení ve veřejném i politickém životě,

—

s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý Evropskou radou v březnu 2011,

—

s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a biomedicíně,

—

s ohledem na obecné zásady EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva, obecné zásady týkající se trestu smrti, mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, obecné zásady týkající se ochránců lidských práv, obecné zásady týkající se dialogu o lidských právech se zeměmi, které nejsou členy EU, a obecné zásady týkající se prosazování a ochrany práv dítěte, násilí na ženách a dívkách a boje proti všem formám diskriminace žen,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 2. prosince 1998, podle nichž se budou každoroční hodnocení provádění Pekingské akční platformy zakládat na kvantitativních i kvalitativních ukazatelích a měřítkách,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 2. a 3. června 2005, v nichž byly členské státy a Komise vyzvány k posílení svých institucionálních mechanismů na prosazování rovnosti pohlaví a k vytvoření rámce pro hodnocení provádění Pekingské akční platformy, aby mohl být pokrok sledován soustavněji a systematičtěji,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 5. a 6. prosince 2007 o přezkumu provádění Pekingské akční platformy orgány EU a členskými státy a také na průvodní zprávu portugalského předsednictví, která podporuje ukazatele týkající se žen a chudoby,

—

s ohledem na sdělení nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“, které Komise předložila dne 21. září 2010, a na připojený pracovní dokument útvarů Komise o opatřeních k provádění této strategie,

—

s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o akčním plánu EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v oblasti rozvoje (2010–2015),

—

s ohledem na společné prohlášení ministrů EU pro rovnost žen a mužů, které ministři učinili dne 4. února 2005 v souvislosti s hodnocením Pekingské akční platformy po deseti letech a v němž mimo jiné opět potvrdili svou jednoznačnou podporu důslednému a účinnému provádění Pekingské deklarace a akční platformy, k němuž se zavazují,

—

s ohledem na závěry přijaté dne 15. března 2013 na 57. zasedání Komise OSN pro postavení žen, v nichž se poprvé v mezinárodním dokumentu konkrétně připouští fenomén zabíjení na základě pohlaví, neboli zabíjení žen,

—

s ohledem na prohlášení nazvané „Preventing gender-biased sex selection“ („Předcházení selekci založené na pohlaví“), jež předložily společně Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Populační fond OSN (UNFPA), Dětský fond OSN (UNICEF), orgán OSN po rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen (UN Women) a Světová zdravotnická organizace (WHO),

—

s ohledem na prohlášení a akční program z káhirské Mezinárodní konference o populaci a rozvoji z roku 1994, na klíčové kroky k jeho dalšímu provádění a na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů č. 65/234 z prosince 2010 o opatřeních navazujících na mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji po roce 2014,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2008 o rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce (4), a zejména na bod 37,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a politice EU v této oblasti (5), a zejména na bod 76, který vyzdvihuje potřebu odstranit veškeré formy diskriminace a násilí páchaného na ženách a dívkách, včetně přerušení těhotenství na základě pohlaví plodu,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2011 a politice Evropské unie v této oblasti (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. října 2007 o vraždách žen v Mexiku a ve Střední Americe a s ohledem na roli Evropské unie v boji proti tomuto jevu (7),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0245/2013),

A.

vzhledem k tomu, že „zabíjení na základě pohlaví“ je genderově neutrální termín, který označuje systematické a úmyslné hromadné zabíjení lidí z důvodu příslušnosti k určitému pohlaví, a vzhledem k tomu, že v několika zemích je tento problém, který má smrtelné následky, stále palčivější, avšak neexistují o něm dostatečné informace; vzhledem k tomu, že tato zpráva se konkrétně zabývá příčinami, současnými tendencemi, dopady a způsoby potírání praktik selekce na základě pohlaví, které se projevují rovněž v podobě zabíjení dětí a násilí páchaného v rámci selekce na základě pohlaví (jiné termíny, jako je „zabíjení žen“, jimiž se zabývá již existující konkrétní zpráva Parlamentu (8), jsou používány pro označení zabíjení žen a dívek jako nejzazší výraz diskriminace a násilí páchaného na ženách);

B.

vzhledem k tomu, že navzdory nedávnému přijetí právních předpisů proti selekci na základě pohlaví jsou dívky v nadměrné míře terčem nelítostné diskriminace na základě pohlaví, která se často vztahuje i na nenarozené lidské plody, u nichž bylo zjištěno ženské pohlaví, které jsou potracovány, odkládány či zabíjeny výlučně z toho důvodu, že jsou ženského pohlaví;

C.

vzhledem k odhadům, podle kterých již v roce 1990 ve světové populaci z demografického hlediska „chybělo“ více než 100 milionů žen v důsledku zabíjení na základě pohlaví (9); vzhledem k tomu, že podle nedávných odhadů se počet žen „chybějících“ ve světové populaci zvýšil na téměř 200 milionů (10);

D.

vzhledem k tomu, že zabíjení na základě pohlaví je celosvětovým problémem budícím znepokojení nejen v Asii a Evropě, ale i v Severní Americe, Africe a Latinské Americe; vzhledem k tomu, že k zabíjení na základě pohlaví dochází vždy, rozhodne-li se těhotná žena úmyslně nebo pod tlakem nedonosit plod ženského pohlaví z toho důvodu, že jsou dívky považovány za přítěž pro společnost;

E.

vzhledem k tomu, že v Asii, a zejména v Číně, Indii a ve Vietnamu, jsou poměry mezi pohlavími zvlášť pokřivené; vzhledem k tomu, že v roce 2012 se v Číně na 100 dívek narodilo 113 chlapců a v Indii a ve Vietnamu připadá na 100 narozených dívek 112 chlapců (11);

F.

vzhledem k tomu, že v Evropě jsou v některých zemích patrné obzvláště pokřivené poměry pohlaví, např. v roce 2012 na každých 100 dívek v Albánii, Arménii, Ázerbájdžánu a Gruzii připadalo 112 narozených chlapců (12);

G.

vzhledem k tomu, že zabíjení na základě pohlaví je nejčastěji pevně zakořeněno v kulturách, které dávají přednost synům před dcerami, kde se projevuje nerovnost pohlaví a přetrvávající diskriminace a kde se udržují stereotypní představy o dcerách, a v některých případech se v těchto zemích uplatňují donucovací politiky státu;

H.

vzhledem k tomu, že upřednostňování synů před dcerami je hluboce zakořeněné a tvoří část dlouhodobé tradice související s otázkami, jako je dědictví majetku, skutečnost, že se staří rodiče spoléhají na to, že je jejich synové hospodářsky podpoří a zabezpečí je, pokračování jména rodiny a její historie a přání nemuset vydávat tradičně vysoké náklady na věno pro dcery a předejít tak finančním obtížím;

I.

vzhledem k tomu, že v některých kulturách mohou svést k upřednostňování synů a praktikám selekce pohlaví nedostatečné systémy sociálního zabezpečení a chybějící možnosti pojištění pro rodiny;

J.

vzhledem k tomu, že praktikování selekce pohlaví narušuje rovnováhu zastoupení pohlaví ve společnosti, pokřivuje poměry pohlaví v populaci a má hospodářské a sociální dopady; vzhledem k tomu, že nerovnováha zastoupení pohlaví v podobě „nadbytku mužů“ ovlivňuje dlouhodobou stabilitu ve společnosti a vede k celkovému nárůstu kriminality, frustrace, násilí, obchodu s lidmi, sexuálního otroctví, vykořisťování, prostituce a znásilňování;

K.

vzhledem k tomu, že patriarchální kultura, která trvale dává přednost synům před dcerami, nejenže podporuje stereotypy, demokratický deficit a nerovnost pohlaví, ale také diskriminuje ženy a klade jim tak do cesty překážky, pokud jde o rovné zacházení a přístup k rovným příležitostem ve všech oblastech života;

L.

vzhledem k tomu, že výskyt praktik selekce na základě pohlaví, vyšší míra úmrtnosti mezi velmi mladými dívkami a nižší poměr dívek zapsaných do škol může vypovídat o tom, že v některých kulturách přetrvává upřednostňování synů před dcerami; mají-li být nalezeny účinné prostředky na odstranění těchto jevů, je třeba zjistit a stanovit, zda jsou doprovázeny dalšími demokratickými deficity, jimiž by byly postiženy děti ženského pohlaví, například zhoršeným přístupem k jídlu, vzdělání, zdravotní péči, hygienickým zařízením, nezávadné vodě, lékařskému ošetření a sociální pomoci;

M.

vzhledem k tomu, že v mnoha zemích nelze přistoupit k řešení demografických deficitů v neprospěch žen kvůli nedostatku spolehlivých statistických údajů pro sledování narození a úmrtí;

N.

vzhledem k tomu, že posilování postavení žen z dlouhodobého hlediska pomůže prosazovat změny chování a společenské změny potřebné k vymýcení praktik selekce na základě pohlaví;

O.

vzhledem k tomu, že vymýcení praktik selekce na základě pohlaví je složitý proces, který vyžaduje celou škálu vzájemně propojených přístupů a metod, včetně specializovaného školení zdravotnického personálu, který má poskytovat poradenství a zabraňovat praktikám selekce na základě pohlaví v EU a na celém světě;

P.

vzhledem k tomu, že ke změně postojů a chování k ženám a dívkám je nezbytné se žen a dívek aktivně zastávat a uplatňovat politická opatření a osvědčené postupy, jako je reklamní kampaň „Péče o dívky“ v Číně, která zvyšuje informovanost o hodnotě dívek, a program „Balika Samriddhi Yojana“ v Indii, který nabízí peněžní pobídky pro vzdělávání dívek z chudých rodin;

Q.

vzhledem k tomu, že za povšimnutí stojí úspěšný příklad Jižní Koreje, která dokázala zvrátit výrazně pokřivený poměr pohlaví, kdy v roce 1994 na každých 100 narozených dívek připadalo 114 chlapců, zatímco v roce 2010 to bylo na 100 dívek jen 107 chlapců (13);

1.

zdůrazňuje, že zabíjení na základě pohlaví zůstává zločinem a závažným porušením lidských práv, které vyžaduje účinné způsoby řešení a vymýcení všech základních příčin vedoucích ke vzniku patriarchální kultury;

2.

zdůrazňuje, že všechny státy a vlády mají povinnost prosazovat a chránit lidská práva a předcházet diskriminaci, což je základním předpokladem vymýcení všech forem násilí páchaného na ženách;

3.

vyzývá vlády, aby vypracovaly a uplatňovaly opatření, která podpoří hluboké změny v pohledu na ženy a přístupu k nim, a umožní tak bojovat proti nežádoucímu přesvědčení a jednání, kvůli němuž k násilí na ženách stále dochází;

4.

vyzývá vlády, aby zabíjení žen nebo zabíjení na základě pohlaví jasně označily za zločin a aby vypracovaly a uplatňovaly právní předpisy, tak aby případy zabíjení žen byly vyšetřovány, útočníci byli souzeni a aby přeživší ženy měly zajištěn snadný přístup ke zdravotnickým službám a k dlouhodobé podpoře;

5.

podtrhuje, že podle Úmluvy Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu a podle Pekingské deklarace a akční platformy se jakýkoliv rodinný či společenský tlak na to, aby ženy podstoupily umělé přerušení těhotenství z důvodu selekce pohlaví, považuje za druh psychického násilí;

6.

zdůrazňuje, že vymýcení praktik selekce na základě pohlaví je složitý proces, který vyžaduje uplatnění řady vzájemně propojených přístupů a metod, počínaje studiem základních příčin a kulturních a socioekonomických faktorů charakteristických pro země, kde jsou preferováni synové/muži, přes pořádání kampaní za práva a status dívek a žen až po přijetí zákonů a právních předpisů; v širším smyslu usuzuje, že jediným udržitelným způsobem, jak předcházet dalšímu šíření praktik selekce na základě pohlaví, je prosazování rovnocennosti pohlaví v každé společnosti;

7.

zdůrazňuje, že je potřeba podpořit důkladné vědecké zkoumání příčin praktik selekce na základě pohlaví s cílem podpořit výzkum těch zvyků a tradic typických pro danou zemi, které mohou vést k selekci na základě pohlaví a jejím dlouhodobým společenským dopadům, a vyzývá Komisi, aby tento výzkum podpořila;

8.

vyzývá k provedení podrobné analýzy hlavních finančních a hospodářských příčin, které přispívají k praktikování selekce na základě pohlaví; dále vyzývá vlády, aby aktivně řešily tuto zátěž kladenou na rodiny, která může vést k nadbytku mužů;

9.

zdůrazňuje, že pro udržitelné a holistické řešení tohoto problému, prosazování rovnosti mezi pohlavími a povzbuzení aktivního zapojení občanské společnosti je důležité, aby byly vypracovány právní předpisy proti selekci na základě pohlaví, které by měly zahrnovat soubory předpisů v oblasti sociální ochrany pro ženy, lepší monitorování uplatňování stávající legislativy a důraznější zaměření na kulturní a socioekonomické příčiny tohoto jevu;

10.

vyzývá vlády, aby odstranily demokratické a legislativní deficity, usilovaly o odstranění přetrvávajících překážek, které diskriminují dívky, zajistily dědická práva pro ženy, prosadily vnitrostátní právní předpisy, které zaručí ženám rovnost s muži před zákonem ve všech oblastech života a posílily postavení žen v oblasti hospodářství, vzdělání i politického života;

11.

žádá Komisi, aby podporovala a podněcovala veškeré druhy iniciativ na zvýšení informovanosti o diskriminaci na základě pohlaví, včetně zabíjení na základě pohlaví, a nalezla účinné postupy boje proti tomuto jednání tím, že v rámci svých vnějších vztahů, humanitární pomoci a začleňování hlediska rovnosti žen a mužů poskytne pokyny, pomoc, vhodné politiky a financování;

12.

zdůrazňuje, že neschopnost posílit postavení žen a dívek a usilovat o změnu sociálních norem a struktur má závažné právní, etické, zdravotní a lidskoprávní důsledky a potenciálně i vážné dlouhodobé negativní dopady na dotyčné společnosti;

13.

zdůrazňuje, že podle několika studií může nerovnováha v zastoupení žen a mužů vést k nárůstu obchodu s lidmi za účelem sňatku nebo sexuálního vykořisťování, násilí na ženách, sňatků dětí, předčasných sňatků a sňatků z donucení a šíření HIV/AIDS a dalších pohlavně přenosných nemocí; zdůrazňuje, že nerovnováha v zastoupení žen a mužů tedy ohrožuje sociální stabilitu a bezpečnost, a žádá proto, aby byly důkladně posouzeny možné zdravotní, hospodářské a bezpečnostní dopady, které tento prudce rostoucí nadbytek mužů může způsobit;

14.

podporuje příslušné reformy, pokračující monitorování a účinné provádění právních předpisů v oblasti rovnosti žen a mužů a zákazu diskriminace, zejména v zemích s nízkými a středními příjmy a v zemích procházejícími transformací;

15.

vyzývá Komisi, aby intenzivně usilovala o zabránění selekce na základě pohlaví, ne ovšem tak, že omezí přístup k reprodukčním zdravotnickým službám a technologiím, ale podporou zodpovědného využívání těchto možností; dále žádá Komisi, aby zavedla a zpřísnila pokyny, poskytla specializované školení lékařskému personálu, aby mohl poskytovat poradenství a zasazovat se o prevenci praktik selekce na základě pohlaví se zvláštní výjimkou, již tvoří v odůvodněných případech genetická onemocnění, která jsou vázána na pohlaví dítěte, a aby zabránila používání a propagování technologií pro účely takovéto selekce anebo zisku;

16.

zdůrazňuje, že právní předpisy, jež mají řídit nebo omezovat selekci na základě pohlaví, musí chránit právo žen na přístup k legitimním technologiím a službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví bez povolení manžela, musí být prováděny účinně a vůči osobám, které je poruší, musí být uplatněny příslušné sankce;

17.

vyzývá k užšímu zapojení a spolupráci vlád a lékařské komunity a žádá přísnější pokyny pro samoregulaci klinik a nemocnic jako aktivní opatření k prevenci obchodního využívání selekce na základě pohlaví za účelem finančního zisku;

18.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zjistily, které kliniky v Evropě provádí umělé přerušení těhotenství na základě pohlaví plodu, dále aby předložily statistiku týkající se těchto praktik a vypracovaly seznam osvědčených postupů, jak jim zabránit;

19.

uznává, že zajištění a prosazování práv žen a dívek, zejména nabídkou rovných příležitostí v oblasti vzdělání a zaměstnání, je nezbytnou podmínkou boje proti sexismu a vybudování takové společnosti, kde je zásada rovnosti žen a mužů skutečností; poukazuje na to, že zlepšení úrovně vzdělání, pracovních příležitostí a integrované zdravotní péče, včetně zdravotní péče v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví pro ženy, hraje zásadně důležitou úlohu ve snaze o vymýcení praktik selekce na základě pohlaví, umělým přerušením těhotenství počínaje a zabíjením novorozeňat konče, a o dosažení celkového hospodářského růstu v rozvojových zemích a snížení chudoby; zdůrazňuje, že posílení postavení žen a zapojení mužů má klíčový význam v boji proti genderové nerovnosti a při prosazování změn v chování a společenských změn, které jsou z dlouhodobého hlediska k vymýcení praktik selekce na základě pohlaví potřebné;

20.

vyzývá proto Komisi, aby podporovala vzdělávací a společenské prostředí, v němž jsou obě pohlaví chována v úctě a je s nimi zacházeno stejným způsobem, bez stereotypů a diskriminace, a v němž se oběma pohlavím dostává uznání za jejich schopnosti a potenciál, a současně aby podporovala začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, rovné příležitosti a partnerství založené na rovnosti;

21.

žádá Komisi a naléhavě vyzývá příslušné mezinárodní organizace, aby podporovaly vzdělávací programy, které posilují postavení žen a umožňují jim získat sebeúctu, vědomosti, schopnost činit rozhodnutí a převzít odpovědnost za svůj život, zdraví a zaměstnání a umožňují jim vést finančně nezávislý život;

22.

vyzývá Komisi, ESVČ a vlády třetích zemí, aby připravily informační kampaně, které budou propagovat zásadu rovnosti žen a mužů a zvyšovat povědomí občanů o vzájemném respektování lidských práv obou členů páru, zejména pokud jde o vlastnické právo, právo na práci, na odpovídající zdravotní péči, spravedlnost a vzdělání;

23.

připomíná rozvojové cíle tisíciletí a zdůrazňuje, že přístup ke vzdělání a zdravotní péči, včetně sexuálního a reprodukčního zdraví a s tím souvisejících práv, jsou základními lidskými právy; zdůrazňuje, že je třeba zvlášť a konkrétně poukazovat na zabíjení na základě pohlaví a otázky selekce pohlaví v dialozích a zprávách o rozvojových cílech tisíciletí a na jiných mezinárodních fórech pro výměnu zkušeností;

24.

zdůrazňuje, že schopnost žen uplatňovat svá práva nutně závisí na jejich schopnosti přijímat individuální rozhodnutí nezávisle na manželovi, a že je tedy zásadně důležité zajistit ženám přístup ke vzdělání, k práci, ke zdravotní péči a snadný přístup k antikoncepci a k bankovnímu účtu bez povolení nebo souhlasu jiné osoby;

25.

vyzývá vlády partnerských zemí, aby snížily náklady na zdravotní péči pro děti, a zejména pro dívky, které v některých případech umírají v důsledku špatné nebo nedostatečné péče;

26.

vyzývá vlády, aby zlepšily přístup žen k zdravotní péči, zejména prenatální a mateřské, ke vzdělání, zemědělství, úvěrům a mikroúvěrům, hospodářským příležitostem a majetku;

27.

žádá, aby se v rozvojových zemích kladl zvláštní důraz na vytvoření podmínek pro solidaritu, mimo jiné zřízením penzijních fondů, a snížila se tak hospodářská zátěž rodin a jednotlivců, a tudíž i jejich závislost na dětech mužského pohlaví a upřednostňování synů před dcerami;

28.

poznamenává, že k selekci na základě pohlaví stále dochází i v prosperujících regionech s gramotným obyvatelstvem;

29.

vybízí k rozvoji podpůrných mechanismů pro ženy a rodiny, které mohou ženám poskytovat informace a rady o rizicích a škodách, jež s sebou nesou praktiky selekce na základě pohlaví, a nabízet poradenství podporující ženy, které mohou být vystaveny nátlaku, aby v případě plodu ženského pohlaví podstoupily interrupci;

30.

vybízí občanskou společnost a vládní agentury, aby podnikly společné kroky na podporu kampaní pro informování a zvyšování povědomí veřejnosti o negativních důsledcích praktik selekce pohlaví pro matku;

31.

vyzývá Komisi, aby ve snaze změnit kulturní vnímání rovnosti žen a mužů v dané společnosti a zdůraznit potřebu chování, které nepřipouští diskriminaci, poskytla technickou a finanční podporu inovativním činnostem a vzdělávacím programům, jejichž cílem je podnítit debatu a porozumění o rovnocennosti dívek a chlapců, a to za použití všech dostupných sdělovacích prostředků a sociálních sítí, které se orientují na mladé lidi, náboženské a duchovní vůdce, učitele, vůdčí osobnosti společenství a další vlivné osobnosti a zapojují je do diskuse;

32.

vyzývá EU, aby v rámci všech svých partnerství a dialogů s rozvojovými zeměmi zdůrazňovala aspekt rovnosti mužů a žen a zaměřovala se na posílení postavení žen, jak žádá Evropský konsensus o rozvoji; domnívá se také, že hledisko rovnosti žen a mužů je zapotřebí zohlednit ve všech fázích rozpočtové podpory, mimo jiné tím, že bude podporován dialog s ženskými sdruženími v rozvojových zemích a budou zavedeny ukazatele rozlišené podle pohlaví;

33.

vyzývá veřejné orgány dotčených zemí, aby zlepšily sledování a shromažďování statistických údajů o poměru zastoupení pohlaví a přijaly opatření zaměřující se na případnou nerovnováhu; v této souvislosti vyzývá k užší spolupráci mezi EU, agenturami OSN a dalšími mezinárodními partnery a vládami partnerských zemí;

34.

žádá Komisi a všechny příslušné zúčastněné strany, aby přijaly nezbytné právní předpisy a podnikly další kroky, kterými zajistí, aby provádění přerušení těhotenství z donucení a zákroků z důvodu selekce pohlaví, jejichž cílem je ukončení těhotenství, bez předchozího a informovaného souhlasu, nebo aniž by dotyčné ženy porozuměly podstatě zákroku, bylo postihováno jako trestný čin;

35.

vyzývá vlády a všechny příslušné zúčastněné strany, aby zajistily, aby byly právní předpisy o selekci na základě pohlaví účinně uplatňovány a těm, kdo je poruší, hrozily přiměřené postihy;

36.

žádá Komisi, aby zlepšila spolupráci s dalšími mezinárodními organizacemi a subjekty, jako je OSN, WHO, UNICEF, Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva, UNFPA a orgán OSN po rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen (UN Women), při řešení otázky selekce na základě pohlaví a v boji proti jejím hlavním příčinám ve všech zemích a aby vytvořila síť kontaktů s vládami, parlamenty, různými zúčastněnými stranami, sdělovacími prostředky, nevládními organizacemi, organizacemi za práva žen a dalšími komunitními subjekty, a zvýšila tak informovanost o zabíjení na základě pohlaví a o způsobech, jak mu zabránit;

37.

žádá Komisi a ESVČ, aby s výše uvedenými mezinárodními organizacemi spolupracovaly při řešení otázky praktik selekce na základě pohlaví a v boji proti jejich hlavním příčinám ve všech zemích a aby vytvořily síť kontaktů s vládami, parlamenty, různými zúčastněnými stranami, sdělovacími prostředky, nevládními organizacemi, organizacemi za práva žen a dalšími komunitními subjekty, a zvýšily tak informovanost o zabíjení na základě pohlaví a o způsobech, jak mu zabránit;

38.

vyzývá Komisi a ESVČ, aby v diskusích o opatřeních humanitární pomoci stanovily zabíjení na základě pohlaví za prioritní otázku, která musí být dotyčnými třetími zeměmi řešena, a aby tyto země nabádaly, aby přijaly ukončení zabíjení na základě pohlaví za svou prioritu a zavázaly se ke zvýšení informovanosti o tomto problému a k vyvíjení nátlaku na jeho prevenci;

39.

vyzývá EU a její partnerské země, aby prostřednictvím rozvojové spolupráce zlepšily sledování a sběr údajů týkajících se poměru pohlaví při narození a aby přijaly okamžité kroky zaměřující se na případnou nerovnováhu; zdůrazňuje, že do mezinárodních obchodních dohod a smluv o spolupráci je třeba také včlenit doložky o lidských právech týkající se diskriminace na základě pohlaví;

40.

žádá Evropskou unii, aby zajistila přístup založený na právech zahrnující veškerá lidská práva a aby mezi hlavní otázky agendy rozvojové politiky po roce 2015 zařadila silný důraz na posilování postavení žen a na podporu, respektování a plnění práv žen a dívek, včetně jejich sexuálních a reprodukčních práv, a na rovnost pohlaví, což jsou nezbytné předpoklady boje proti zabíjení na základě pohlaví;

41.

trvá na tom, že při uplatňování zvláštních ustanovení o zákazu nátlaku nebo nucení v otázkách sexuálního a reprodukčního zdraví přijatých na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji v Káhiře a právně závazných mezinárodních lidskoprávních nástrojů, acquis communautaire a politických pravomocí Unie v těchto otázkách by Unie neměla poskytovat pomoc žádným orgánům, organizacím nebo programům, které prosazují, podporují nebo se účastní řízení jakékoli činnosti, která zahrnuje taková porušování lidských práv, jako jsou nucené potraty, vynucené sterilizace žen nebo mužů nebo stanovování pohlaví plodu, jež by vedlo k prenatální selekci na základě pohlaví nebo k zabití dítěte;

42.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

19.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/29

—

s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 28. a 29. června 2012 (1),

—

s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 14. a 15. března 2013 (2),

—

s ohledem na současná interinstitucionální vyjednávání o budoucnosti politiky soudržnosti a víceletém finančním rámci,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2012 obsahující doporučení Komisi ke zprávě předsedů Evropské rady Evropské komise, Evropské centrální banky a Euroskupiny s názvem „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“ (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2011 o Evropské městské agendě a její budoucnosti v politice soudržnosti (4),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 12. března 2013 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajišťování nápravy nadměrného schodku členských států v eurozóně (5),

—

s ohledem na svůj postoj ze dne 12. března 2013 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy, ve kterých dochází k závažným obtížím, pokud jde o jejich finanční stabilitu v eurozóně, nebo jsou těmito obtížemi ohroženy (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2009 o politice soudržnosti: investice do reálné ekonomiky (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2013 o závěrech ze zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 7.–8. února 2013, týkajících se víceletého finančního rámce (8),

—

s ohledem na návrh stanoviska Výboru regionů ze dne 6. března 2013 k „Synergiím mezi soukromými investicemi a veřejným financováním na místní a regionální úrovni – partnerstvím pro hospodářský růst a prosperitu“,

—

s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 1. února 2013 k „Vytvoření větších synergií mezi rozpočtem EU a rozpočty jednotlivých členských států a jim podřízených celků“,

—

s ohledem na zprávu Výboru regionů z roku 2012 o „Dopadu úsporných opatření na místní finance a investice“,

—

s ohledem na studii Evropské investiční banky ze dne 14. prosince 2012 o „Dopadu recese v letech 2008-2009 na regionální konvergenci v EU“ (The impact of the recession in 2008-2009 on EU regional convergence) (9),

—

s ohledem na občasníky Komise z prosince 2012 o „Kvalitě veřejných výdajů v EU“ (10),

—

s ohledem na zprávu MMF z října 2012 s názvem Světový hospodářský výhled (World Economic Outlook),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0269/2013),

A.

vzhledem k tomu, že světová hospodářská a finanční krize oslabila sociální, hospodářskou a územní soudržnost v EU, což zapříčinilo vyšší nezaměstnanost, nižší HDP a zvětšující se rozdíly mezi regiony a rostoucí rozpočtové schodky na celostátní, regionální a místní úrovni;

B.

vzhledem k tomu, že doba trvání krize a její závažnost se v jednotlivých regionech EU výrazně lišily, což zdůraznilo již existující strukturální slabiny a přineslo závažný pokles v růstu HDP, rekordně vysokou nezaměstnanost, značné zchudnutí nejzranitelnějších sociálních skupin, zhoršené podnikatelské prostředí a snížení spotřebitelské důvěry;

C.

vzhledem k tomu, že banky a finanční trhy se čím dál více zdráhají půjčovat, neboť vnímají vlády členských států a vládní instituce na nižší než celostátní úrovni jako méně úvěruschopné;

D.

vzhledem k tomu, že se ukázalo, že rozpočtový pakt není vhodným nástrojem pro řešení výzev krize a jako nejlepší řešení se jeví pakt pro růst, který umožní uskutečnit značné investice na úrovni Společenství, neboť v současnosti panuje konsenzus o tom, že pouze úsporná opatření a rozpočtové škrty bez investic nejsou schopny oživit hospodářství a připravit vhodné podmínky pro vytváření pracovních míst a hospodářský růst;

E.

vzhledem k tomu, že úkolem evropských strukturálních a investičních fondů je propagovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost v EU, zmenšovat rozdíly mezi regiony, podporovat konvergenci a napomáhat rozvoji, zaměstnanosti a sociálnímu pokroku prostřednictvím produktivních investic;

F.

vzhledem k tomu, že evropské strukturální a investiční fondy představují také prostředky určené na posílení inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a konkurenceschopnost, a díky tomu pozitivně ovlivňují poměr schodku k HDP;

G.

vzhledem k tomu, že finanční kolaps veřejného financování po celé EU způsobený krizí státních dluhů přispěl k rozšíření úsporných opatření; vzhledem k tomu, že tato opatření měla na místní finance devastující dopad, kvůli němuž musely být některé rozpočtové položky omezeny nebo utlumeny a možnosti financování či spolufinancování produktivních investic na celostátní, regionální a místní úrovni se ocitly ve výrazném ohrožení;

H.

vzhledem k tomu, že pouze několik států i nadále podporovalo místní investice, zatímco ostatní státy se v reakci na krizi státního dluhu rozhodly zmrazit či omezit finanční podporu pro investice místních orgánů a zároveň se u nich projevila silná tendence centralizovat nebo zavést pravidla svých vlastních paktů stability, které měly za následek značné omezení investic;

I.

vzhledem k tomu, že zásadní rozpočtové škrty, které byly provedeny ve významných oblastech a odvětvích, představují jeden z hlavních problémů, jimž v současné době čelí místní a regionální orgány;

J.

vzhledem k tomu, že vládní instituce na nižší než celostátní úrovni jsou klíčovými aktéry regionálního rozvoje, jelikož zajišťují 60 % veřejných investic a 38 % konsolidovaných vládních výdajů na „hospodářské záležitosti“, což z nich činí subjekty odpovědné za většinu výdajů, které mohou ovlivnit regionální rozvoj, mezi něž patří např. výdaje na záležitosti týkající se obchodu a pracovního trhu, zemědělství, dopravy nebo výzkumu a vývoje;

K.

vzhledem k tomu, že ve dvou třetinách členských států EU fungují investice jako prostředek rozpočtové korekce, částečně kvůli snahám z roku 2009 bojovat s krizí; vzhledem k tomu, že v roce 2011 se ve srovnání s rokem 2010 v 17 členských státech snížily přímé investice, přičemž v deseti z nich se v roce 2011 snížily o více než 10 % (Rakousko, Lotyšsko, Česká republika, Slovensko, Bulharsko, Portugalsko, Řecko, Maďarsko a Španělsko); vzhledem k tomu, že omezování investic, jež začalo v roce 2010 (investiční granty ústředních vládních institucí se prudce snížily o -8,7 %), pokračuje i nadále a zdá se, že se dostává do záporné spirály;

L.

vzhledem k tomu, že míra zadluženosti orgánů na nižší úrovni než celostátní se pohybovala výrazně pod úrovní zadluženosti celostátních subjektů;

M.

vzhledem k tomu, že po vládních institucích na nižší než celostátní úrovni se vyžaduje účast na konsolidačních snahách a omezení jejich schodku a dluhu, zatímco se zhoršují podmínky pro půjčování u finančně slabších vládních institucí na nižší než celostátní úrovni;

N.

vzhledem k tomu, že veřejné investice jsou klíčové pro sociální začlenění a mnoho zásadních hospodářských sektorů EU, kupříkladu pracovní trh, infrastruktura, výzkum a inovace a malé a střední podniky, potřebuje značné investice;

O.

vzhledem k tomu, že po období zvyšující se konvergence v rámci EU mezi lety 2000 a 2007 konvergence během recese podstatně zpomalila; vzhledem k tomu, že mezi nejvíce zasažené regiony patřily regiony s neudržitelnými a spekulativními investicemi a regiony s významnými výrobními sektory zaměřenými na vývoz;

P.

vzhledem k tomu, že mechanismus absorpce strukturálních fondů Unie vyžaduje, aby Komise prováděla prozatímní platby výlučně na základě výkazu výdajů, které členské státy již vynaložily;

Q.

vzhledem k tomu, že veřejné spolufinancování strukturálních fondů EU-27 ze strany členských států pro programové období 2007–2013 dosahuje přibližně 132 mld. EUR a že tato částka je předběžnou podmínkou pro pravidelnou absorpci prostředků z těchto fondů a pro kvalitu investic, neboť posiluje pravomoci a odpovědnost v oblasti využívání fondů Unie;

R.

vzhledem k tomu, že veřejné spolufinancování programů podporovaných politikou soudržnosti ze strany členských států může být ohroženo nedostatkem pružnosti při uplatňování Paktu o stabilitě a růstu (PSR), což omezuje přispění politiky soudržnosti ke zlepšení konkurenceschopnosti a k překonání stávající krize;

1.

s velkým znepokojením konstatuje, že v rámci EU, a dokonce i v rámci členských států a regionů, v současnosti existuje jasná tendence vzrůstající nerovnosti, s tím, že mnoho relativně chudých regionů se nachází v nových členských státech a v jižní Evropě a většina bohatých regionů se nachází ve střední a severní Evropě; v této souvislosti zdůrazňuje prvořadý význam politiky soudržnosti EU jako hlavního investičního nástroje pro konvergenci a udržitelný rozvoj v EU;

2.

zdůrazňuje, že místní hospodářství je pro obce hlavním faktorem jejich obnovy a to je během současné krize velmi důležité; v této souvislosti upozorňuje především na hospodářské a společenské dopady sociální ekonomiky na zlepšování sociální soudržnosti na místní úrovni; vyzývá členské státy, aby sociální ekonomice poskytly možnosti získání finančních prostředků ze strukturálních fondů pro období let 2014–2020;

3.

znovu připomíná, že politika soudržnosti je hlavním investičním nástrojem Unie a jako taková hraje ústřední roli v boji proti krizi, ve snižování nerovnováhy a v nasměrování EU a jejích regionů na cestu udržitelného růstu; zdůrazňuje zvláštní úlohu, kterou má Evropský sociální fond (ESF) pro provádění strategie Evropa 2020, a to především díky přínosu k vysoké úrovni udržitelné zaměstnanosti a produktivity, přičemž současně přispívá k boji s chudobou a sociálním vyloučením stejně jako k narůstající sociální soudržnosti; proto zdůrazňuje, že je důležité zajistit při vyjednávání o víceletém finančním rámci dostatečné rozpočtové prostředky pro strukturální a investiční fondy a upozorňuje zejména na klíčový podíl těchto fondů na investování do oblastí, jako je zaměstnanost, inovace, udržitelný rozvoj, nízkouhlíkové hospodářství a podpora malých a středních podniků;

4.

poukazuje na to, že politika soudržnosti dokázala krizi odolat díky tomu, že přizpůsobila svoje programy a nástroje pro financování a tím zajistila větší flexibilitu a zásadně obohatila oblasti, ve kterých jsou investice nutné pro hospodářskou modernizaci a větší konkurenceschopnost a pro zmírnění zeměpisných rozdílností;

5.

vyzdvihuje roli, kterou některé orgány na nižší než celostátní úrovni hrají ve vyvažování rozpočtu tím, že nesnižují úroveň veřejného financování a spolufinancování nových projektů a poskytují pákový efekt, zejména v období omezených soukromých investic; zdůrazňuje fakt, že v době recese a slabého růstu jsou pro uchování růstového potenciálu nezbytné udržitelné veřejné zakázky a kapacita pro financování nebo spolufinancování a zavazování se k novým investicím;

6.

je znepokojen tím, že dlouhotrvající úsporná opatření a přísná správa ekonomických záležitostí v letech 2011 a 2012, jež s sebou přinesly zvýšený tlak a škrty ve veřejných rozpočtech, vyvolávají riziko, že se omezí rozsah místních politik zaměřených na splnění cílů strategie Evropa 2020;

7.

zdůrazňuje nutnost obnovit a zlepšit finanční kapacitu na nižší než celostátní úrovni a poskytnout přiměřenou technickou pomoc, zejména při provádění místně řízených složitých projektů, s cílem zabezpečit veřejné financování pro programy a projekty zaměřené na podporu udržitelného růstu, boj proti sociálnímu vyloučení a obnovu sociální struktury, poskytování přiměřených sociálních a zdravotních služeb a zajištění pracovních míst, zejména na regionální a místní úrovni; zastává názor, že zvláštní dodatečný příděl pro nejvzdálenější regiony by neměl být podmíněn tematickým zaměřením a měl by být použit na kompenzaci dodatečných nákladů souvisejících s charakterem a omezeními uvedenými v článku 349 SFEU a vynaložených v nejvzdálenějších regionech; dále konstatuje, že zvláštní dodatečný příděl lze rovněž použít na pomoc při financování operační pomoci a výdajů ke krytí závazků a smluv na veřejné služby v nejvzdálenějších regionech;

8.

zdůrazňuje potřebu dále posilovat správní kapacitu místních a regionálních orgánů a usilovat o snížení byrokratické zátěže, která má na tyto orgány jakožto příjemce negativní vliv a omezuje jejich kapacitu pro provádění projektů financovaných Evropskou unií;

9.

vybízí orgány a instituce k tomu, aby upravily stávající ustanovení, aby tak regiony některých členských států, jež jsou obzvláště zasaženy finanční krizí, mohly dále posilovat svou kapacitu, pokud jde o využívání prostředků ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti, a předcházet tak rozsáhlému očekávanému rušení závazků;

10.

vyzývá k dalšímu zjednodušení pravidel a vyšší flexibilitě a transparentnosti programování a řízení strukturálních fondů, což umožní lepší provádění projektů a rychlejší a lepší odpovědi na sociální výzvy a hrozby;

11.

vítá zprávu Komise z roku 2012 o veřejných financích v hospodářské a měnové unii (HMU) a zejména kapitolu o fiskální decentralizaci v rámci EU, jež zdůrazňuje solidnost federalistického fiskálního modelu, který decentralizuje příjmovou i výdajovou odpovědnost a přesunuje ji na orgány na nižší než celostátní úrovni; žádá Komisi, aby podobnou kapitolu o stavu veřejných financí na nižší než celostátní úrovni a reformách zahrnula do zprávy o veřejných financích v HMU plánované na příští rok;

12.

poukazuje na nutnost větší synergie mezi veřejnými celostátními a evropskými rozpočty a rozpočty na nižší než celostátní úrovni prostřednictvím jasného vymezení role a odpovědnosti jednotlivých rozpočtových orgánů na úrovni EU a členských států a orgánů na nižší než celostátní úrovni, včetně jasného vysvětlení role a opodstatnění politiky EU a intervence do financování, dodržování lhůt splatnosti stanovených ve směrnici 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám, dodržování zásady subsidiarity a rozpočtových práv místních a regionálních orgánů (jejich rolí v procesu rozhodování a kontroly), tj. jejich demokratické odpovědnosti vůči komunitám, které je volí, a zajištění autonomie na každé úrovni správy při určování priorit a výdajových položek; žádá Komisi, aby poskytla jednoznačné věcné údaje o tom, jak by mohla být posílena úloha rozpočtu EU při stimulaci investic na různých úrovních;

13.

velmi podporuje zvýšenou transparentnost a zjednodušení rozpočtových procesů na všech úrovních správy (včetně explicitního určení zdrojů financování EU v rámci celostátních rozpočtů a rozpočtů na nižší než celostátní úrovni), stejně jako zajištění dostupnosti údajů na úrovni EU o výdajových profilech programů financování EU na regionální úrovni (kde je to možné), ale zároveň podporuje objasnění toho, jak jsou priority a financování na úrovni EU, členských států a na nižší než celostátní úrovni sladěny s cílem dosáhnout dohodnutých priorit na úrovni EU;

14.

zdůrazňuje, že je důležité se přizpůsobit stávajícím rozpočtovým omezením napříč Evropou a zároveň i nadále investovat do budoucnosti; připomíná členským státům, že úkolem není zvyšovat výdaje, ale to, aby byly výdaje účinnější;

15.

vítá skutečnost, že uplatňování finančních nástrojů se rozšiřuje v rámci politiky soudržnosti na všechny tematické cíle a všechny evropské strukturální a investiční fondy; žádá Komisi, aby provedla důkladnou analýzu a posouzení potenciálu nových prostředků a zdrojů financování pro podporu investování do růstu, jako např. trhů s dluhopisy, nástroje pro sdílení rizika a použití inovativních finančních nástrojů; vyzývá Komisi a Evropskou investiční banku (EIB), aby navrhly inovativní způsoby financování dlouhodobých investic místních a regionálních orgánů, včetně přilákání soukromého kapitálu; zdůrazňuje zásadní úlohu úvěrových programů EIB při financování projektů evropského zájmu a vyzývá k větší koordinaci a součinnosti mezi těmito programy a strukturálními fondy;

16.

zdůrazňuje význam programu Jessica při podporování udržitelného rozvoje venkova a obnovu venkovských oblastí prostřednictvím mechanismů finančního inženýrství a vyzývá k jeho širšímu využití v budoucím programovém období;

17.

zdůrazňuje úlohu, kterou by místní i regionální orgány mohly hrát při dosahování cílů inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění stanovených ve strategii Evropa 2020; znovu zdůrazňuje význam partnerství mezi ústředními orgány na jedné straně a regionálními a místními orgány na straně druhé při stanovování priorit a při zajišťování nezbytného spolufinancování pro provádění programů jako podmínky pro dosažení maximálního účinku s omezenými zdroji při plnění těchto cílů; v této souvislosti zdůrazňuje důležitost nového nástroje pro místní rozvoj vedený obcemi, který umožní, aby akční skupiny na místní úrovni rozvíjely a prováděly místní strategie inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění; vyzývá členské státy, aby v probíhajícím procesu plánování tyto příležitosti vytvořily, čímž umožní využít obrovský potenciál místních akčních skupin pro inovace; zdůrazňuje význam zapojení místních a regionálních orgánů, případně sociálních partnerů a dalších příslušných partnerů, do programování, provádění, sledování a vyhodnocování strukturálních fondů a přípravy dohod o partnerství, což by mohlo vést k lepšímu propojení mezi strategiemi EU, vnitrostátními, regionálními a místními strategiemi;

18.

vyjadřuje přesvědčení, že je zapotřebí se tematicky zaměřit na omezený počet priorit; zdůrazňuje však, že je nutná flexibilita, aby mohly členské státy a regiony co nejúčinněji reagovat na společné cíle a současně zohledňovat územní, hospodářská a sociální specifika;

19.

důrazně opakuje svůj nesouhlas se zavedením makroekonomické podmíněnosti v politice soudržnosti pro roky 2014–2020, která by penalizovala regiony a sociální skupiny již oslabené krizí, s tím, že pozastavení plateb by mohlo mít neúměrný vliv v některých členských státech a zejména v regionech, navzdory jejich plné angažovanosti ve snaze vyrovnat veřejné rozpočty, a která by pouze sloužila k oslabení států s finančními problémy a znevážila jakoukoli formu solidarity nezbytnou pro zachování makroekonomické rovnováhy v Unii; navíc zastává stanovisko, že evropské veřejné mínění by takovou sankci nemuselo pochopit a mohlo by to posílit jeho nedůvěru, a to v historickém okamžiku, kdy je obyvatelstvo již vážně zasaženo krizí a dopady úsporných politik;

20.

má za to, že v současné době, kdy dochází k zeštíhlování veřejných financí, musí být přehodnocena zásada doplňkovosti, aby bylo její uplatňování uvedeno do souladu s rámcem evropské správy ekonomických záležitostí, a vyzývá k diskusi o této otázce v rámci jednání o politice soudržnosti po roce 2013;

21.

bere na vědomí nedávné připomínky MMF, podle nichž úsporná opatření oslabují země, v nichž jsou prováděna mechanicky; domnívá se, že rychlé ozdravení veřejných financí v situaci celosvětového hospodářského oslabení zatěžuje oživení v krátkodobém horizontu, neboť snižuje daňové příjmy a prohlubuje tak ještě více schodek; souhlasí s MMF, že je nezbytné klást důraz na opětovné nastolení rovnováhy mezi ozdravením veřejných financí a růstem, a nikoli pouze na toto ozdravení;

22.

vítá návrh předložený několika členskými státy, aby byla do rámce vyjednávání o VFR mezi roky 2015 a 2016 zahrnuta „doložka o přezkumu“ účtů, která by umožnila navýšit rozpočet během aktuálního rozpočtového období ve prospěch klíčových oblastí, jako je zaměstnanost mladých lidí a malé a střední podniky;

23.

vyzývá Komisi a členské státy k tomu, aby plně využily dostupný manévrovací prostor, který je v preventivní složce Paktu o stabilitě a růstu (PSR), k vyvážení potřeby produktivních a udržitelných veřejných investic a cíle fiskální kázně; domnívá se, že to lze provést například vyloučením celkových objemů vnitrostátního spolufinancování prostředků evropských strukturálních a investičních fondů z omezení uložených Paktem o stabilitě a růstu, nebo tím, že se při výpočtech v rámci tohoto paktu zohlední potřeby čistého, a nikoli hrubého samofinancování členského státu, tzn. potřeby čistého samofinancování daní zatěžujících skutečné výdaje (zejména při zohlednění DPH), nebo tím, že se uplatní jiné přizpůsobení lhůtám platným pro oba druhy zdrojů financování (evropské a vnitrostátní) těchto programů, a to při umožnění plného využití evropských fondů během prvních let programu a celkovém využití vnitrostátních zdrojů v jeho posledních letech, avšak za předpokladu, že dotčený členský stát dosáhne hmatatelných výsledků, pokud jde o poměr zadlužení k HDP;

24.

žádá Komisi, aby veřejné výdaje členských států na spolufinancování programů podporovaných strukturálními a investičními fondy nebyly uváděny mezi strukturálními, veřejnými či podobnými výdaji, které jsou zohledňovány v rámci dohody o partnerství pro účely kontroly dodržování Paktu o stabilitě a růstu, pokud se jedná o povinnosti vyplývající přímo z dodržování zásady doplňkovosti; žádá proto, aby veřejné výdaje spojené s prováděním programů spolufinancovaných strukturálními a investičními fondy byly zcela vyloučeny z definice strukturálních deficitů PSR, protože se jedná o výdaje věnované na dosažení cílů strategie Evropa 2020 a na podporu konkurenceschopnosti, růstu a vytváření pracovních míst, zejména pracovních míst pro mladé lidi;

25.

vyzývá Komisi k tomu, aby podala zprávu o rozsahu možných opatření v rámci limitů stávajícího fiskálního rámce EU s cílem intenzivněji řešit otázku oddělování běžných výdajů a investic ve výpočtech rozpočtového schodku se záměrem vyhnout se tomu, že veřejné investice s dlouhodobými čistými zisky jsou započítávány jako záporné;

26.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby při současných jednáních o budoucnosti hospodářské a měnové unie vzaly v potaz všechen manévrovací prostor v rámci makroekonomické správy s cílem umožnit produktivní investování, zejména prostřednictvím přehodnocení vztahu mezi Paktem stability a růstu a produktivními veřejnými investicemi a prostřednictvím vyloučení veřejných výdajů vztahujících se k provádění programů spolufinancovaných strukturálními a investičními fondy v rámci politik podporujících růst z pravidel rozpočtového dohledu obsažených v Paktu o stabilitě a růstu;

27.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

19.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/35

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) ze dne 10. prosince 1982,

—

s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN v oblasti rybolovu, zejména na odstavec 157 rezoluce 66/68 o povinnostech rozvinutých států vůči nejméně rozvinutým státům a malým ostrovním rozvojovým státům,

—

s ohledem na dohodu z roku 1995 o provedení ustanovení Úmluvy OSN o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a populací vysoce stěhovavých ryb,

—

s ohledem na Mezinárodní akční plán FAO pro řízení rybolovné kapacity, který Rada FAO schválila v listopadu 2000 (mezinárodní akční plán pro kapacitu),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 ze dne 29. září 2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (1),

—

s ohledem na Dohodu o opatřeních přístavních států k předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu přijatou na třicáté šesté konferenci FAO dne 22. listopadu 2009,

—

s ohledem na své usnesení o vnější dimenzi společné rybářské politiky ze dne 22. listopadu 2012 (2),

—

s ohledem na společné sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 21. března 2012 nazvané „Směrem k obnovenému rozvojovému partnerství mezi EU a Tichomořím“ (3),

—

s ohledem na Úmluvu o zachování a řízení vysoce stěhovavých rybích populací v západním a středním Tichém oceánu, k níž EU přistoupila na základě rozhodnutí Rady č. 2005/75/ES s účinností ode dne 25. ledna 2005 (4),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady č. 2006/539/ES ze dne 22. května 2006 o uzavření Úmluvy o posílení Meziamerické komise pro tropické tuňáky (IATTC), zřízené úmluvou mezi Spojenými státy americkými a Kostarickou republikou z roku 1949, jménem Evropského společenství (5),

—

s ohledem na Úmluvu o zachování a řízení rybolovných zdrojů v oblasti volného moře jižního Tichého oceánu (6), která byla schválena jménem EU prostřednictvím rozhodnutí Rady č. 2012/130/EU (7), a kterou se zřizuje Regionální organizace pro řízení rybolovu v jižním Tichomoří (SPRFMO),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady č. 2011/144/EU ze dne 15. února 2011 o uzavření prozatímní dohody o partnerství mezi Evropským společenstvím na jedné straně a tichomořskými státy na straně druhé (8),

—

s ohledem na Dohodu o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) na jedné straně a Evropským společenstvím na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (9), dále jen „dohoda z Cotonou“,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 215/2008 ze dne 18. února 2008 o finančním nařízení pro 10. Evropský rozvojový fond (10),

—

s ohledem na Dohodu o partnerství mezi Evropským společenstvím a Federativními státy Mikronésie o rybolovu ve Federativních státech Mikronésie (11),

—

s ohledem na Dohodu o partnerství v odvětví rybolovu mezi Evropským společenstvím na jedné straně a Kiribatskou republikou na straně druhé (12),

—

s ohledem na Dohodu o partnerství v odvětví rybolovu mezi Evropskou unií a Šalamounovými ostrovy (13),

—

s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 15. listopadu 2012 o oznámení třetím zemím, u kterých Komise považuje za možné, že budou určeny jako nespolupracující třetí země podle nařízení Rady (ES) č. 1005/2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (14),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a na stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0297/2013),

A.

vzhledem k tomu, že za účelem uplatňování soudržnosti politik pro rozvoj by měly být politiky EU, které mají vliv na rybolov v tichomořských zemích AKT – tj. rybářská, obchodní a rozvojová politika – uplatňovány tak, aby bylo zajištěno jejich přispívání k cílům udržitelného rozvoje rybolovu stanoveným tichomořskými zeměmi AKT; vzhledem k tomu, že tento přístup by měl být začleněn do nadcházejícího obnovení dohody z Cotonou nebo do nástrojů, které by tuto dohodu mohly nahradit;

B.

vzhledem k tomu, že EU musí usilovat o soudržnost politiky ve prospěch rozvoje s ohledem na čl. 208 odst. 1 SFEU, podle kterého „Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“;

C.

vzhledem k tomu, že po Austrálii je EU v tomto regionu druhým největším dárcem, přičemž svou pomoc poskytuje prostřednictvím Evropského rozvojového fondu (ERF), a že na podporu činností souvisejících s rybolovem je určeno pouze 2,3 % podpor z 10. ERF, navzdory tomu, že rybolovné zdroje představují hlavní zdroj bohatství tichomořských zemí AKT a jediný zdroj, který je všem těmto zemím společný, a že země západního a středního Tichomoří opakovaně vyjádřily svůj záměr učinit z lovu tuňáka základ sociálního a hospodářského rozvoje regionu;

D.

vzhledem k tomu, že dvoustranným a vícestranným obchodním dohodám, o nichž jedná EU, by měla předcházet posouzení dopadů, zejména pokud jde o zachování živých mořských zdrojů a o dopady těchto dohod na místní obyvatelstvo; vzhledem k tomu, že tyto dvoustranné a vícestranné dohody by se měly řídit závěry těchto posouzení dopadů;

E.

vzhledem k tomu, že v rámci probíhajících jednání o dohodě o hospodářském partnerství (EPA) mezi EU a zeměmi AKT zaměřených na přizpůsobení systému všeobecných preferencí vyplývajícího z dohody z Cotonou pravidlům Světové obchodní organizace mají produkty rybolovu zásadní význam pro přístup k evropským trhům i ke zdrojům a řádné správě v oblasti rybolovu, jejímž cílem je dosáhnout udržitelného rozvoje;

F.

vzhledem k nebezpečí, které představuje odchylka od pravidel původu uvedená v čl. 6 odst. 6 protokolu II o pravidlech původu, který je přílohou prozatímní dohody o partnerství mezi Evropským společenstvím a tichomořskými státy, a k rizikům nekalé soutěže na evropském trhu s produkty rybolovu, která z ní plynou;

G.

vzhledem k tomu, že EU má zájem na rozvíjení vztahů s regionem Tichomoří a na vzájemné spolupráci za účelem dosažení rozvojového cíle, přičemž základem je zachování rybolovných zdrojů, prosazování udržitelného rozvoje rybolovu a podpora transparentního řízení rybolovu;

H.

vzhledem k tomu, že téměř polovina světových úlovků tuňáka pochází z vod západního a středního Tichomoří, z čehož 80 % spadá do výlučných ekonomických zón ostrovních států a pouze 20 % do mezinárodních vod;

I.

vzhledem k tomu, že z nejnovějších posouzení populací, která prováděl vědecký výbor WCPFC v roce 2012, nevyplývá, že v oblasti, kterou tato komise reguluje, dochází k nadměrnému lovu tuňáka pruhovaného (Katsuwonus pelamis) ani tuňáka žlutoploutvého (Thunnus albacares), ale vyplývá z nich, že dochází k nadměrnému lovu tuňáka velkookého (Thunnus obesus); vzhledem k tomu, že úmrtnost mezi mladými jedinci tuňáka velkookého při lovu košelkovými nevody, zejména pokud jsou vybaveny uzavíracím mechanismem, je velmi znepokojující;

J.

vzhledem k tomu, že i přes určitá zlepšení, k nimž došlo v oblasti sledování, kontroly a dohledu v dané oblasti Tichomoří, bylo zaznamenáno, že v důsledku značného nárůstu počtu plavidel lovících košelkovými nevody (zejména z Asie a z ostrovních států) a rovněž v důsledku zvýšení intenzity rybolovu a nezákonného rybolovu je ohrožena udržitelnost zdrojů v tomto regionu;

K.

vzhledem k tomu, že přístupem EU k oblasti rybolovu v Tichomoří by měla být aktivní podpora stávajícího regionálního úsilí o řešení nadměrného rybolovu a zlepšení řízení rybolovu;

L.

vzhledem k tomu, že v regionu tradičně působí agentury a organizace pro řízení lovu tuňáka, např. Rybolovná agentura Fóra tichomořských ostrovů (Pacific Islands Forum Fisheries Agency), známá pod zkratkou FFA, a subregionální subjekt smluvních stran Dohody z Nauru (Parties to the Nauru Agreement), dále jen PNA;

M.

vzhledem k tomu, že smluvní strany zavedly v dohodě z Nauru z roku 2008 systém dny/plavidlo (Vessel Day Scheme – VDS) ve snaze řídit přístup do vod smluvních stran dohody z Nauru (PNA), omezit intenzitu rybolovu v těchto vodách a maximalizovat výhody vyplývající pro malé ostrovní rozvojové státy z rybolovu v Tichomoří;

N.

vzhledem k tomu, že strany ve skutečnosti vykonávají nadměrné úsilí a že se v rámci WCPFC vedou diskuse o novém opatření na zachování a řízení na následující roky, které se zabývá omezeními tohoto úsilí;

O.

vzhledem k tomu, že Spojené státy americké uzavřely mnohostrannou dohodu s tichomořskými státy v roce 1988, a že tato dohoda, o která se v současnosti znovu jedná, zaručuje přístup k přibližně 20 % dnů rybolovu v tomto regionu;

P.

vzhledem k tomu, že systém dny/plavidlo (Vessel Day Scheme – VDS) musí být plně transparentní a jeho ustanovení musí být zlepšena a uplatňována všemi členy proto, aby mohl plnit své cíle a aby se zajistila plná slučitelnost opatření přijatých jak ve výlučných ekonomických zónách, tak na volném moři;

Q.

vzhledem k tomu, že podle očekávání bude cena přístupu pro zámořská loďstva v příštích letech i nadále výrazně narůstat, neboť pro země v dané oblasti představuje významný zdroj příjmů; vzhledem k tomu, že cena za den rybolovu schválená pro rok 2014 na výročním zasedání zemí PNA dosahuje minimálně 6 000 USD;

R.

vzhledem k tomu, že dohody o partnerství, které uzavírá EU v oblasti rybolovu, včetně dohod se zeměmi v této oblasti, jsou již tradičně založeny na omezení počtu plavidel s indikativním uvedením referenční nosnosti, což je zdrojem rozporů, neboť země PNA zavedly systém VDS a přejí si jej uplatňovat i na dohody o partnerství s EU;

S.

vzhledem k tomu, že dobře koncipovaný a náležitě prosazovaný systém dny/plavidlo může představovat preventivní prostředek proti dalšímu zvyšování intenzity rybolovu v regionu;

T.

vzhledem k tomu, že EU v rámci svých vztahů se třetími zeměmi stanovila spolupráci a soulad v oblasti nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu jako podmínku uzavření dohod o partnerství v odvětví rybolovu; vzhledem k tomu, že čl. 38 odst. 9 nařízení (ES) č. 1005/2008 o boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu stanoví, že Komise nezahájí jednání o uzavření těchto dohod o partnerství se zeměmi, které v tomto směru nespolupracují;

U.

vzhledem k tomu, že by dohody o hospodářském partnerství (EPA) měly zahrnovat konkrétní odkaz na provádění nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu, a nikoli pouze obecnou formulaci o potřebě proti němu bojovat, a že by neměly být uzavírány s třetími zeměmi považovanými za „nespolupracující“;

V.

vzhledem k tomu, že Komise ve svém rozhodnutí ze dne 15. listopadu 2012 oznámila Fidži a Vanuatu jako možné nespolupracující země ve smyslu nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu, a to jednak z důvodu, že tyto země nepřijaly odstrašující opatření a postihy proti plavidlům registrovaným v zemích, které provádějí nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov, jednak z důvodu, že neuvedly do praxe doporučení vydaná regionálními rybářskými organizacemi;

W.

vzhledem k tomu, že loďstvo Společenství lovící košelkovými nevody působí tradičně zejména ve středním Tichomoří, a to jak v mezinárodních vodách, tak i ve výlučných ekonomických zónách Kiribati a také Tuvalu, Tokelau a Nauru, a to na základě soukromých dohod;

X.

vzhledem k tomu, že EU nicméně kromě dohody s Kiribati vyjednala i další dohody o partnerství v odvětví rybolovu s některými zeměmi západního Tichomoří, které ale nevstoupily v platnost, neboť dohoda s Federativními státy Mikronésie nebyla ratifikována parlamentem této země a jednání o obnovení dohody se Šalamounovými ostrovy je od roku 2012 zastaveno;

Y.

vzhledem k tomu, že Evropská komise dokončila předběžná hodnocení ohledně Cookových ostrovů a Tuvalu s cílem zahájit jednání o dohodách o rybolovu s těmito zeměmi a že byla podepsána příslušná memoranda o porozumění, která jsou předpokladem k tomu, aby bylo možné požádat Radu o mandát k jednání;

Z.

vzhledem k tomu, že Evropská služba pro vnější činnost na svém zastoupení na Fidži až dosud postrádala zaměstnance pověřené záležitostmi rybolovu;

1.

vybízí Komisi, aby zajistila soudržnost všech politik Unie, které mají dopad na tento region, jak vyžaduje článek 208 SFEU, zejména politiky v oblasti rybolovu, obchodu a rozvoje, a aby posílila možné synergie za účelem dosažení multiplikačního účinku, který zajistí co největší prospěch jak pro státy Tichomoří, tak pro členské státy Evropské unie, a aby přitom podpořila mezinárodní rozměr a posílila tak strategickou přítomnost EU, více zviditelnila EU v západním a středním Tichomoří a přispěla k udržitelnému využívání tichomořských zdrojů;

2.

domnívá se, že v rámci budoucích vztahů s tichomořskými zeměmi AKT po ukončení Dohody z Cotonou by v rybolovné strategii měl být uplatňován regionální přístup, který posílí postavení a úlohu EU v regionu západního a středního Tichomoří;

3.

žádá Komisi, aby zajistila, aby v rámci 11. ERF byla zohledněna jak tato strategie, tak i možnost zvýšit procentní podíl podpory pro jednotlivá odvětví určené na řešení potřeb rybářských komunit (včetně zvýšení jejich přispění k místnímu zabezpečení potravin) a na rozvoj rybolovné infrastruktury pro vykládku a místní zpracování úlovků, neboť rybolov představuje jeden z hlavních ekonomických zdrojů tohoto regionu.

4.

vítá skutečnost, že zastoupení EU na Fidži bylo nedávno doplněno o další pracovníky, kteří se budou zvláště zabývat záležitostmi rybolovu, a věří, že toto opatření pomůže navázat se zeměmi tohoto regionu trvalé a konkrétní vztahy v oblasti rybolovu;

5.

dále, v souladu s úmluvou „Cairns Compact“ ze srpna roku 2009, vyzývá k lepší koordinaci a vzájemnému doplňování se s dalšími aktéry, kteří v tomto regionu působí, co se týče rozvojové pomoci; vítá skutečnost, že se dne 12. června 2012 konalo druhé zasedání ministrů EU a Fóra tichomořských ostrovů, které upevňuje politický dialog mezi EU a Tichomořím, především v oblasti rybolovu a rozvoje, a zajišťuje tak lepší účinnost opatření přijímaných EU a zeměmi tohoto regionu;

6.

zdůrazňuje, že zámořská loďstva musí ve spolupráci s tichomořskými zeměmi přispět ke snížení tlaku na rybolov populací tropického tuňáka, a to také prostřednictvím výrazného snížení míry úmrtnosti mladých jedinců druhu tuňák velkooký, jehož populace má pro region velký hospodářský význam a v současné době čelí nadměrnému rybolovu;

7.

zdůrazňuje, že je důležité zavést rybolovnou strategii pro západní a střední Tichomoří, a to s ohledem na význam tohoto regionu pro oblasti rybolovu a na hodnotu, kterou má pro loďstvo Unie a pro trh EU a její průmysl v odvětví zpracování produktů rybolovu, a zdůrazňuje rovněž, že by měla být zajištěna právní jistota pro plavidla působící v tomto regionu;

8.

uvádí, že strategie v oblasti přístupu ke zdrojům ve výlučných ekonomických zónách zemí tohoto regionu, kterou EU uplatňuje prostřednictvím dohod o spolupráci v odvětví rybolovu, nepřinesla, s výjimkou dohody s Kiribati, patřičné výsledky, a domnívá se, že pro obnovu a konsolidaci těchto dohod je zapotřebí zavést nový rámec úzkých a výhodných vztahů mezi různými zúčastněnými stranami;

9.

domnívá se, že potíže plynou částečně ze skutečnosti, že EU neúspěšně jednala o dohodách se zeměmi západního Tichomoří, což je oblast, v níž se nacházejí výlučné ekonomické zóny Šalamounových ostrovů a Federativních států Mikronésie, místo aby svou energii zaměřila na oblast středního Tichomoří, kam se tradičně soustředila činnost loďstev Unie provádějících lov košelkovými nevody;

10.

velmi oceňuje skutečnost, že Evropská komise dokončila předběžná šetření ohledně Cookových ostrovů a Tuvalu s cílem zahájit jednání o dohodách o rybolovu s těmito zeměmi a že byla podepsána příslušná memoranda o porozumění, která jsou předpokladem k tomu, aby bylo možné požádat Radu o mandát k jednání;

11.

domnívá se, že tento nový směr jednání lépe odpovídá regionálnímu přístupu, který opakovaně požaduje Parlament, zejména v souvislosti s lovem vysoce stěhovavých druhů ryb; žádá Komisi, aby v případě jednání se smluvními stranami PNA a dalšími tichomořskými zeměmi AKT zajistila dodržování ustanovení WCPFC;

12.

uvádí, že přístup EU k Tichomoří by měl pomoci rozvojovým státům, zejména malým ostrovním rozvojovým státům, v jejich úsilí o získání větších výhod z udržitelného využívání tažných a vysoce stěhovavých rybích populací a měl by také pomoci posílit regionálního úsilí o udržitelnou ochranu a řízení rybolovu těchto populací, jak to požadovala revizní konference UNFSA;

13.

vyjadřuje znepokojení nad výskytem nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu v této oblasti, a přestože uznává, že došlo k určitému zlepšení, co se týče správy v oblasti rybolovu, domnívá se, že tyto pokroky jsou stále ještě nedostatečné, zejména pokud jde o zavedení základních nástrojů pro boj s nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem;

14.

vyzývá Komisi, aby do ustanovení EPA, o níž jedná s tichomořskými zeměmi, začlenila výslovný odkaz na nařízení (ES) č. 1005/2008 o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu;

15.

vyzývá státy sdružené v rámci AKT, aby se i nadále aktivně zapojovaly do činností regionálních organizací pro řízení rybolovu a aby pravidelně informovaly občanskou společnost a socioprofesní organizace o rozhodnutích týkajících se rybolovu;

16.

žádá Komisi, aby přijala opatření za účelem zavedení dlouhodobější strategii týkající se přístupu loďstva EU ke zdrojům ve výlučných ekonomických zónách zemí této oblasti, která se bude opírat o rámcovou regionální dohodu mezi Evropskou unií a zeměmi západního a středního Tichomoří projednanou společně s FFA a založenou na těchto bodech:

17.

zdůrazňuje, že v poslední etapě tohoto procesu by měl být uplatněn výlučně regionální přístup, tzn. tato etapa by měla mít formu uzavřené mnohostranné dohody o spolupráci v odvětví rybolovu se signatářskými zeměmi EPA, která loďstvu Unie umožní přístup ke zdrojům ve výlučných ekonomických zónách těchto zemí;

18.

doporučuje, aby Komise tuto strategii rybolovu pro tichomořský region a zvláštnosti ostrovních států zohlednila při revizi dohody z Cotonou;

19.

zdůrazňuje, že Parlament musí být patřičně zapojen do procesu přípravy a vyjednávání i do dlouhodobého sledování a posuzování toho, jak fungují dvoustranné dohody, a to v souladu s ustanoveními SFEU; trvá na tom, aby byl Parlament okamžitě a plně informován, za stejných podmínek jako Rada, o všech fázích postupu týkajícího se dohod o partnerství v oblasti rybolovu, v souladu s čl. 13 odst. 2 a čl. 218 odst. 10 SFEU; připomíná své přesvědčení, že by Parlament na zasedáních Smíšeného výboru, která předpokládají dohody o rybolovu, měl být zastoupen pozorovateli; trvá na tom, aby se těchto zasedání účastnili i pozorovatelé občanské společnosti, včetně zástupců odvětví rybolovu z EU i ze třetích zemí;

20.

pověřuje svého předsedu, aby předal tuto zprávu Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost.

19.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/41

—

s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) ze dne 10. prosince 1982,

—

s ohledem na Dohodu o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací z roku 1995,

—

s ohledem na kodex chování pro odpovědný rybolov Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) přijatý na konferenci FAO v říjnu 1995,

—

s ohledem na Úmluvu o ochraně Černého moře před znečištěním podepsanou v Bukurešti v dubnu 1992,

—

s ohledem na Úmluvu o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středozemního moře podepsanou v Barceloně v únoru 1976 a pozměněnou v Barceloně v červnu 1995 a na její protokoly,

—

s ohledem na strategický akční plán na ochranu a obnovu životního prostředí Černého moře přijatý v Sofii v dubnu 2009,

—

s ohledem na směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí) (1),

—

s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o stanovení rámce pro územní plánování námořních prostor a integrovanou správu pobřeží (COM(2013)0133), který předložila Komise,

—

s ohledem na [část VII Vnější politika] nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.. […]/2013 ze dne […] o společné rybářské politice (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. ledna 2011 o strategii EU pro černomořský region (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2011 o současném a budoucím řízení rybolovu v Černém moři (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o vnějším rozměru společné rybářské politiky (5),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 10. října 2007 nazvané „Integrovaná námořní politika pro Evropskou unii“ (COM(2007)0575),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2010 o integrované námořní politice EU – hodnocení dosaženého pokroku a nové výzvy (6),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 11. září 2009 nazvané „Cesta k integrované námořní politice za účelem lepší správy Středozemního moře“ (COM(2009)0466),

—

s ohledem na evropskou politiku sousedství a související nástroje financování,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 8. září 2010 nazvané „Znalosti v námořní oblasti 2020: sběr údajů o moři a pozorování za účelem inteligentního a udržitelného rozvoje“ (COM(2010)0461),

—

s ohledem na program ENSP týkající se přeshraniční spolupráce „Středomořská mořská pánev“ 2007–2013 schválený Komisí dne 14. srpna 2008,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 13. září 2012 nazvané „Modrý růst – Možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví“ (COM(2012)0494),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a na stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0288/2013),

A.

vzhledem k tomu, že do roku 2025 může rozvoj měst ve Středozemí dosáhnout úrovně 60 %, přičemž třetina obyvatel se bude soustřeďovat v pobřežních oblastech, a poptávka po vodě a rybolovných zdrojích se tudíž zdvojnásobí;

B.

vzhledem k tomu, že Středozemním mořem proplouvá 30 % světové námořní dopravy;

C.

vzhledem k tomu, že Středozemní i Černé moře mají z oceánografického, rybolovného, environmentálního a socioekonomického hlediska zvláštní rysy;

D.

vzhledem k tomu, že správa mořských i pobřežních oblastí je složitá a podílí se na ní různé soukromé i veřejné orgány;

E.

vzhledem k tomu, že Středozemní i Černé moře jsou mořské oblasti s velmi nízkou mírou výměny vody (80–90 let pro Středozemní moře a 140 let pro Černé moře), a proto jsou velmi citlivé na znečištění moří;

F.

vzhledem k tomu, že asi 75 % populace ryb ve Středozemním moři se využívá nadměrně;

G.

vzhledem k tomu, že právní režimy, které upravují přístup plavidel do rybolovných oblastí jednotlivých států, se liší podle země registrace plavidla;

1.

vyjadřuje obavy z většího soupeření o omezenější rybolovné a mořské zdroje, což povede ke vzniku napětí v regionech a případným sporům mezi pobřežními státy o námořní oblasti; v této souvislosti vyzývá ke zvýšení úsilí na regionální a celostátní úrovni i na úrovni EU o zlepšení regulace přístupu ke zdrojům;

2.

vybízí všechny pobřežní státy, aby zvýšily své úsilí o postupné zastavení nadměrného rybolovu ve Středozemním a Černém moři, jelikož ubývání populací ryb zvýší možnost konfliktů v této oblasti;

3.

je pevně přesvědčen, že nedílnou součást řádné správy oceánů představuje mírové urovnávání sporů týkajících se mořských oblastí a vymezení námořních hranic v souladu s právy a povinnostmi členských států i třetích zemí, jež vyplývají z právních předpisů EU a z mezinárodního práva, především Úmluvy OSN o mořském právu;

4.

domnívá se, že správa mořského prostředí Středozemního a Černého moře vyžaduje větší míru politické soudržnosti a spolupráce dotčených pobřežních států; zdůrazňuje důležitou úlohu dvoustranné spolupráce a mezinárodních dohod vzhledem k tomu, že většina černomořských a středomořských zemí není členským státem EU, a nepodléhá tedy právním předpisům Společenství;

5.

vítá úlohu Komise při podpoře stabilnějšího a lépe strukturovaného dialogu s nečlenskými státy na středomořském a černomořském pobřeží, jehož cílem je správa sdílených mořských zdrojů v těchto oblastech; vyzývá Komisi, aby v tomto směru zintenzivnila své úsilí a uplatňovala regionální přístup;

6.

domnívá se, že správa mořského prostředí ve středomořském a černomořském regionu je příležitostí pro rozvoj mezinárodních vztahů a pro účinnou správu tohoto regionu;

7.

zdůrazňuje, že soupeření o omezenější rybolovné a mořské zdroje může vyvolávat spory se třetími zeměmi; vyzývá EU a členské státy, aby při zajišťování monitorování, kontroly, ochrany a bezpečnosti pobřežních a teritoriálních vod, výlučných ekonomických zón, kontinentálního šelfu a námořní infrastruktury i mořských zdrojů spolupracovaly; konstatuje, že politické úsilí EU by v tomto ohledu mělo být velmi viditelné a Unie by se měla snažit předcházet mezinárodním sporům;

8.

vyzývá EU, aby využila své diplomatické zdroje na podporu dialogu mezi členskými státy a třetími zeměmi, a zajistila tak, že tyto země budou ctít zásady společné rybářské politiky EU, a sledovala touto cestou také dodržování pravidel této politiky; zdůrazňuje, že zejména kandidátské země, které chtějí přistoupit k EU, by měly dodržovat zásady rybářské politiky EU a také příslušné právní předpisy EU a mezinárodní právní předpisy upravující rybolovné činnosti;

9.

konstatuje, že tři z 21 států na pobřeží Středozemního moře zatím nepodepsaly ani neratifikovaly úmluvu UNCLOS; žádá Komisi, aby tyto země, a to především ty, které jsou kandidáty na přistoupení k EU, naléhavě vyzvala, aby k této úmluvě přistoupily a aby prováděly úmluvu UNCLOS jako nedílnou součást regulačního rámce EU pro námořní záležitosti;

10.

vyzývá Komisi a třetí země, aby rozvinuly regionální přístup k ochraně ryb a k rybolovu ve vodách Středozemního a Černého moře a aby přitom braly v potaz přeshraniční rozměr rybolovu a to, že některé druhy migrují; vyzdvihuje v této souvislosti významnou úlohu, kterou hraje Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM) pro zajišťování rovných podmínek a také jako regionální fórum pro zajištění udržitelného rybolovu v Černém moři;

11.

zdůrazňuje, že je nutné v těchto mořských oblastech chránit životní prostředí a zajistit udržitelný rozvoj, a také více usilovat o lepší správu a kontrolu moří, a to v souladu s mezinárodním právem, zejména úmluvou UNCLOS, což přispěje k lepší ochraně životního prostředí v pobřežních i mořských oblastech;

12.

domnívá se, že integrovaná námořní politika, a zejména územní plánování námořních prostor, může hrát hlavní roli při předcházení konfliktům mezi členskými státy EU i třetími zeměmi;

13.

vybízí členské státy, aby zavedly integrované řízení pobřežních zón a plánování námořních prostor – pokud jde o výrobu větrné energie na moři, pokládání podmořských kabelů a potrubí, námořní dopravu, rybolov a akvakulturu a vytváření oblastí obnovy populací – v rámci strategie pro „modrý růst“ a v rámci stávajících dohod se sousedními zeměmi, včetně třetích zemí, které leží při stejném regionálním moři;

14.

vyzývá k vymezení námořních zón, především výlučných ekonomických zón a chráněných námořních oblastí, což nejenže zlepší ochranu rybolovných oblastí a správu mimo teritoriální vody, ale také přispěje k udržitelnosti rybolovných zdrojů, usnadní kontrolu nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu a boj proti němu a rovněž zlepší správu mořského prostředí v těchto oblastech; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EU v tomto ohledu členským státům poskytla odpovídající poradenství, koordinaci a podporu;

15.

vyzývá Komisi, aby se těmito otázkami dále zabývala s cílem zajistit soudržnost relevantních oblastí politik EU, zejména společné rybářské politiky a integrované námořní politiky, a aby prostřednictvím posílené spolupráce a dialogu tuto soudržnost a rovné podmínky v EU podporovala, a to i ve vztahu k sousedním partnerským zemím;

16.

zdůrazňuje význam hodnocení stavu populací a vyzývá k posílení spolupráce mezi vědeckými institucemi z obou oblastí, jejíž součástí by byla i výměna vědeckých údajů a sdílení informací; věří, že EU by měla podporovat, stimulovat a usnadnit spolupráci a společnou činnost vědeckých týmů z EU a jejich protějšků z ostatních zúčastněných nečlenských zemí; vítá v této souvislosti iniciativu „Znalosti v námořní oblasti 2020“, která si klade za cíl zpřístupňovat údaje o mořském prostředí velkému počtu potenciálně zainteresovaných stran, včetně veřejných, průmyslových, vzdělávacích a výzkumných subjektů a občanské společnosti;

17.

vyzývá ke zlepšení systému monitorování a kontroly rybolovné činnosti a dohledu nad ní v rámci integrovaného přístupu s cílem posílit ochranu ekosystémů v obou oblastech, a to v souladu s právními předpisy EU i mezinárodním právem, zejména úmluvou UNCLOS, což přispěje k dlouhodobě udržitelnému využívání rybolovných zdrojů a k účinnějšímu boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

18.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

19.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/45

—

s ohledem na články 2, 3, 6 a 21 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na články 153, 191, 207 a 218 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na články 12, 21, 28, 29, 31 a 32 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii ze dne 25. června 2012,

—

s ohledem na protokol o přistoupení Čínské lidové republiky ke Světové obchodní organizaci ze dne 23. listopadu 2001,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2012 o „EU a Číně: nevyvážený obchod?“ (1) a na zprávu svého generálního ředitelství pro vnější politiky z července 2011 o obchodních a hospodářských vztazích s Čínou,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o vztazích mezi EU a Čínou (2),

—

s ohledem na obecně přijímané zásady a postupy označované jako „santiagské zásady“, které byly přijaty v říjnu 2008 pracovní skupinou Mezinárodního měnového fondu pro státní investiční fondy,

—

s ohledem na společné prohlášení vydané u příležitosti 13. summitu EU a Číny konaného v Bruselu dne 20. září 2012,

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obchod, růst a celosvětové záležitosti – obchodní politika jako klíčový prvek strategie EU 2020“ (COM(2010)0612) a na své usnesení ze dne 27. září 2011 o nové obchodní politice pro Evropu v rámci strategie Evropa 2020 (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2011 o překážkách v oblasti obchodu a investic (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2011 o budoucí evropské mezinárodní investiční politice (5),

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o sociální odpovědnosti podniků v dohodách o mezinárodním obchodu (6), o lidských právech a sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách (7) a o politice mezinárodního obchodu v kontextu naléhavých otázek spojených se změnou klimatu (8),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „EU–Čína: užší partnerství, rostoucí odpovědnost“ (COM(2006)0631) a s ním související pracovní dokument „Hospodářská soutěž a partnerství – Politika pro obchod a investice mezi EU a Čínou“ (COM(2006)0632),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2009 o posílení úlohy malých a středních podniků EU v mezinárodním obchodě (9),

—

s ohledem na své nedávné rozhodnutí, v němž byly stanoveny požadavky na zveřejňování kladené na těžební a dřevařský průmysl, pokud jde o jejich platby odváděné vládám (10),

—

s ohledem na společné rozhodnutí EU a Číny přijaté na 14. summitu EU a Číny, který se konal v únoru 2012 v Pekingu, o zahájení jednání o dvoustranné investiční dohodě,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že obchod mezi EU a Čínou za poslední tři desetiletí rychle a trvale rostl a že v roce 2012 dosáhl vrcholu o celkovém objemu ve výši 433,8 miliard EUR, a vzhledem k tomu, že nerovnováha v dvoustranném obchodě se od roku 1997 projevuje ve prospěch Číny; vzhledem k tomu, že tento obchodní deficit dosáhl v roce 2012 částky 146 miliard EUR oproti 49 miliardám EUR v roce 2000;

B.

vzhledem k tomu, že objem zahraničních investic EU v Číně činil v roce 2011 102 miliard EUR, zatímco zahraniční investice Číny v EU představovaly v tomtéž roce částku 15 miliard EUR; vzhledem k tomu, že v roce 2006 dosáhl objem zahraničních investic Číny v EU pouze 3,5 miliardy EUR;

C.

vzhledem k tomu, že podle Lisabonské smlouvy spadají přímé zahraniční investice do výlučné pravomoci Unie;

D.

vzhledem k tomu, že 26 členských států EU má s Čínou uzavřeny své vlastní platné dvoustranné investiční dohody; vzhledem k tomu, že EU ještě nevypracovala udržitelnou dlouhodobou průmyslovou politiku, o níž by se opíraly její ofenzivní a defenzivní zájmy v rámci její nové politiky v oblasti zahraničních investic;

E.

vzhledem k tomu, že i když náklady na pracovní sílu rostou v posledních letech o 10 % ročně, Čína je stále jedním ze tří hlavních světových trhů, do nichž se vyplatí investovat,

F.

vzhledem k tomu, že rozvojové cíle vyjádřené ve 12. pětiletém plánu a ve strategii Evropa 2020 obsahují velké množství společných zájmů, resp. společných výzev; vzhledem k tomu, že vysoká míra integrace mezi ekonomikou EU a čínskou ekonomikou a výměna technologií mezi nimi by mohla vést k součinnosti a vzájemnému prospěchu;

G.

vzhledem k tomu, že soukromé a státní podniky by měly mít rovné konkurenční podmínky;

H.

vzhledem k tomu, že tato investiční dohoda je první dohodou, kterou bude EU vyjednávat na základě své celkové pravomoci po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost; vzhledem k tomu, že jednání o investiční dohodě, včetně přístupu na trh, mají možnost vyvolat vážný zájem, případně i obavy veřejnosti, a měla by proto probíhat co nejtransparentněji, aby byl umožněn nezbytný parlamentní dohled, čímž by byla splněna jedna ze základních podmínek k udělení souhlasu Evropského parlamentu s výsledky jednání;

I.

vzhledem k tomu, že jakmile vstoupí tato dohoda v platnost, musejí investoři dodržovat jak právní předpisy hostitelské země, tak i ustanovení veškerých dohod uzavřených mezi EU a Čínou, aby mohli plně využívat co největší ochranu svých investic;

J.

vzhledem k tomu, že nedostatečné uplatňování, příp. neuplatňování některých základních sociálních a pracovních práv a norem v oblasti životního prostředí, které jsou však mezinárodně uznávány, patří mezi příčiny stávající nerovnováhy v obchodních tocích mezi EU a Čínou, kterou mohou hlubší investiční vztahy ještě zhoršit, nedojde-li k pokroku v uplatňování těchto práv a norem; vzhledem k tomu, že investiční dohoda by proto neměla vést k dalšímu snižování sociálních a environmentálních norem v Číně, ale měla by naopak přispět k jejich zvýšení, což je nezbytným předpokladem vedoucím k vyváženějším a vzájemně výhodným obchodním a investičním vztahům;

K.

vzhledem k tomu, že investiční dohoda by měla investory zavazovat rovněž k respektování práv odborových svazů a jiných pracovních práv, k transparentnosti a ochraně životního prostředí, jak je stanoveno v zákonech obou smluvních stran, a měla by být uzavřena v souladu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO) a s dalšími významnými mezinárodními dohodami a hlavními úmluvami, které tyto smluvní strany podepsaly a ratifikovaly; vzhledem k tomu, že investiční dohody by se neměly vztahovat na investice v účelově vytvořených zónách, které umožňují obcházení pracovních práv a norem a dalších zákonných požadavků;

L.

vzhledem k tomu, že investice, k nimž dojde v rámci této bilaterální investiční dohody, by neměly být prospěšné zboží určenému na vývoz do EU, které se vyrábí v táborech nucené práce, jako je systém převýchovy prací, který je obecně znám pod názvem Laogai;

M.

vzhledem k tomu, že se Komise a Rada zavázaly, že zajistí, aby investiční politika EU zohledňovala zásady a cíle vnější činnosti Unie, včetně lidských práv, a že budou tento závazek plnit od roku 2013;

N.

vzhledem k tomu, že jelikož by investiční dohoda s Čínou podstatně zlepšila hospodářské vztahy mezi EU a Čínou, měla by přispět i ke zlepšení politického dialogu mezi nimi, a to zejména v takových oblastech, jako jsou lidská práva (v rámci efektivního dialogu o lidských právech zaměřeného na dosažení příslušných výsledků) a právní stát, a to s cílem zachovat v duchu strategického partnerství paralelně politické a hospodářské vztahy;

O.

vzhledem k tomu, že investoři a investice by měli prostřednictvím svých politik a postupů řízení usilovat o soulad s rozvojovými cíli hostitelských států a státní správy na místní úrovni, kam jsou investice směřovány;

1.

vítá posílení hospodářských vztahů mezi EU a Čínou; vyzývá EU a Čínu, aby svůj vztah založily na vyváženém partnerství, pravidelném dialogu na vysoké úrovni a vzájemných výhodách, nikoli na konfrontační konkurenci;

2.

zdůrazňuje, že Čína, která vstoupila do WTO v roce 2001, by měla klást větší důraz na liberalizaci svého obchodu a otevření svých trhů, a zajistit tak rovnější podmínky a urychlit odstranění umělých překážek, s nimiž se setkávají společnosti, které chtějí vstoupit na čínský trh;

3.

konstatuje, že evropské podniky odsuzují existenci různých celních a necelních překážek na čínském trhu, jako jsou určité formy diskriminace vůči zahraničním hospodářským subjektům, a složitost struktury cel a technické překážky obchodu;

4.

vítá zahrnutí přístupu na trh do mandátu k jednání; je přesvědčen, že nezbytnou podmínkou pro zahájení jednání musí být ujištění čínské strany, že do jednání zahrne i přístup na trh;

5.

zdůrazňuje potřebu výslovně zahrnout do procesu vyjednávání přímé zahraniční investice i investiční portfolio;

6.

konstatuje, že čínské podniky vnímají Unii obecně jako stabilní investiční prostředí, ale odsuzují to, co považují za zbývající subvence na vývoz evropských zemědělských produktů, a existenci určitých překážek obchodu na trhu EU, jako jsou technické překážky obchodu a překážky blokující investice třetích zemí v některých členských státech, a že požadují odbourání zbývajících neodůvodněných překážek a usnadnění investic v členských státech; připomíná však, že v Číně byl nedávno zaveden bezpečnostní kontrolní mechanizmus určený ke kontrole zahraničních investic a že použití takových mechanizmů oběma stranami se může opírat o legitimní důvody; poukazuje na to, že EU a Čína mohou mít legitimní obavy týkající se bezpečnosti, které jsou důvodem k úplnému nebo částečnému vyloučení určitých odvětví z možnosti získat dočasné nebo dlouhodobé zahraniční investice;

7.

poukazuje na to, že v současnosti jsou hlavní formou, kterou mohou zahraniční společnosti v Číně založit, společné podniky, což je často spojeno s převodem strategických technologií, které podporují rozvoj konkurenčního prostředí na úkor evropského průmyslu; je přesvědčen o tom, že spolu s řádnou ochranou práv duševního vlastnictví, průmyslového vlastnictví, značek a zeměpisného označování výrobků má zásadní význam další otevřenost Číny vůči dalším právním předpisům, které by umožnily zahraničním investorům zakládat podniky, a že by to bylo ku prospěchu oběma stranám, stejně jako podpora větší integrace evropského a čínského hospodářství na základě strategičtějšího přístupu k hospodářské spolupráci, který by se mj. zaměřoval na ekologické technologie a inovace;

8.

je přesvědčen, že lepší ochrana práv duševního vlastnictví a účinné provádění souvisejících předpisů v Číně by do velké míry podpořily investiční cíl investorů z EU i jiných zahraničních investorů, společné využívání nových technických možností a aktualizaci stávajících technologií v této zemi, zejména pokud jde o technologie šetrné k životnímu prostředí;

9.

vítá, že od vstupu Číny do WTO se čínské orgány snaží zlepšit dodržování práv duševního vlastnictví; s politováním však konstatuje, že jejich ochrana je nadále nedostatečná a že evropské podniky, zejména malé a střední podniky, nemají k dispozici dostatek konkrétních prostředků na účinný boj proti porušování práv duševního vlastnictví;

10.

je znepokojen nespolehlivostí čínského soudního systému, kterému se nedaří prosazovat dodržování smluvních závazků, a nedostatečnou transparentností a jednotností při uplatňování předpisů, jimiž se řídí investice;

11.

naléhavě žádá Komisi, aby mezi EU a Čínou vyjednala ambiciózní a vyváženou investiční dohodu, která bude usilovat o vytvoření lepšího prostředí pro investory EU v Číně a naopak, včetně lepšího přístupu na trh, a která zvýší míru vzájemných kapitálových toků a zaručí transparentnost správy jak státních, tak i soukromých společností investujících v hospodářství druhého partnera; doporučuje pokyny Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pro řízení a správu podniků jako referenční dokument; trvá rovněž na lepším vymáhání práva, aby byla zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž mezi veřejnými a soukromými subjekty, omezena korupce a posílena právní jistota a předvídatelnost podnikatelského prostředí v Číně;

12.

zdůrazňuje, že je důležité vytvořit na základě této dohody základní podmínky spravedlivé hospodářské soutěže mezi EU a Čínou; za tímto účelem doporučuje, aby Komise vyjednala přísná a závazná ustanovení týkající se transparentnosti a spravedlivé hospodářské soutěže, aby se rovné podmínky vztahovaly také na státní podniky a investiční praxi státních investičních fondů;

13.

vyzývá k tomu, aby se dohoda dojednávaná v současnosti vztahovala jak na otázku přístupu k trhu, tak i na ochranu investorů;

14.

trvá na tom, že žádné ustanovení investiční dohody by nemělo omezovat politický prostor stran a jejich pravomoci přijímat právní předpisy v zájmu sledování legitimních a odůvodněných cílů veřejného zájmu a zároveň by nemělo mařit výhody vyplývající ze závazků smluvních stran; zdůrazňuje, že prioritou musí zůstat zaručení právního státu všem investorům a občanům z EU a Číny;

15.

vyzývá Komisi, aby zajistila plnou transparentnost státních investičních fondů;

16.

konstatuje, že je třeba stanovit jasný časový rámec jednání a zvážit možnost zavést přiměřená a smysluplná přechodná období;

17.

domnívá se, že je nutné, aby se investiční dohoda s Čínou opírala o osvědčené postupy vycházející ze zkušeností členských států, aby přispěla k dosažení větší jednotnosti a aby do ní byly začleněny tyto normy:

18.

opětovně potvrzuje, že s ohledem na úspěšné dokončení jednání musí mít kvalita vždy přednost před rychlostí;

19.

konstatuje, že součástí dohody o ochraně investic by měly být jasné definice investice a investora, který má být chráněn, a že by neměly být chráněny čistě spekulativní formy investic;

20.

požaduje slučitelnost této dohody s vícestrannými závazky podle Všeobecné dohody o obchodu se službami (GATS), aby byla splněna kritéria dohody o hospodářské integraci;

21.

vítá, že očekávané zlepšení právní jistoty pomůže malým a středním podnikům při investování v zahraničí, a zdůrazňuje, že v průběhu těchto jednání musejí zaznít jejich názory (a to i prostřednictvím nového Střediska malých a středních podniků EU v Číně, Poradenského centra pro MSP a právo duševního vlastnictví v Číně a Obchodní komory EU v Číně), tak aby dohoda, která má být uzavřena, podporovala mezinárodní působení malých a středních podniků, které se chtějí dostat na trh druhé strany;

22.

zdůrazňuje, že nezbytným předpokladem uzavření dohody by měl být ve vztahu k investicím i pevný závazek stran k udržitelnému a inkluzívnímu rozvoji v hospodářské, sociální a environmentální oblasti za účelem vybudování vyváženějšího obchodního a investičního vztahu mezi EU a Čínou, který by nebyl založen převážně na nízkých nákladech na práci a na nekvalitních ekologických normách v Číně;

23.

zdůrazňuje, že investiční dohody, které EU uzavře, nesmí být v rozporu se základními hodnotami, o jejichž prosazování EU v rámci své vnější politiky usiluje, a proto nesmí oslabovat možnost veřejných zásahů, zejména při sledování cílů veřejných politik, jako jsou sociální a environmentální kritéria, lidská práva, boj proti padělání a dále bezpečnost, práva zaměstnanců a spotřebitelů, veřejné zdraví a bezpečnost, průmyslová politika a kulturní rozmanitost; žádá, aby do této dohody byly včleněny specifické a závazné doložky;

24.

žádá, aby po vzoru dalších obchodních závazků EU byla i v rámci této dohody základní zásadou ochrana veřejných služeb;

25.

zdůrazňuje, že budoucí vývoj investiční dohody mezi EU a Čínou se musí opírat o vzájemnou důvěru a musí plně respektovat závazky vyplývající z členství ve WTO; vyjadřuje politování nad vysokou úrovní veřejných dotací některých odvětví s růstovým potenciálem, včetně solárních panelů, a vyzývá Komisi, aby v zájmu urychlení jednání zajistila úplné odstranění škodlivého dopadu takového dumpingu a dotací;

26.

doporučuje, že pokud jde o přístup na trh, měly by se obě strany zavázat, že budou u určitých odvětví uplatňovat zaváděcí období a přechodná opatření s cílem usnadnit přechod k plné nebo částečné liberalizaci; uznává rovněž, že obě strany nemusejí být schopny přijímat závazky v některých odvětvích; vyzývá v této souvislosti k tomu, aby byly v souladu s příslušnými ustanoveními Smluv EU vyňaty z jednání o přístupu na trh kulturní a audiovizuální služby; zdůrazňuje, že je třeba řešit intervenční průmyslovou politiku, nedostatečnou ochranu práv duševního vlastnictví, nejednoznačnost v podstatě předpisů i v jejich uplatňování a další necelní a technické překážky obchodu;

27.

domnívá se, že kvůli obtížnému přístupu na čínský trh vzhledem k tomu, že místo zabírají státní podniky, musí být dohoda, aby byla vyvážená, považována za mimořádnou příležitost k nastolení rovných konkurenčních podmínek mezi státními a soukromými podniky;

28.

zdůrazňuje, že je nutné, aby bylo v dohodě zajištěno, že EU může vyloučit čínské investory z některých strategických odvětví;

29.

zdůrazňuje, že dohoda by měla stranám, a pokud jde o EU, jejím jednotlivým členským státům umožnit definovat a provádět hlavní strategie na podporu a ochranu kulturní rozmanitosti;

30.

zdůrazňuje, že dohoda musí podněcovat udržitelné inkluzivní investice, které by respektovaly životní prostředí, zejména v oblasti těžebního průmyslu, a prosazovaly kvalitní pracovní podmínky v podnicích, kam investice směřují;

31.

vyzývá k zavedení ustanovení, že investor poskytuje případné straně hostitelského státu veškeré informace, jež tato strana může vyžadovat ohledně dané investice, pro účely přijetí rozhodnutí o této investici nebo výhradně pro statistické účely, přičemž tato strana musí chránit veškeré obchodní informace důvěrné povahy před jejich únikem, který by mohl poškodit konkurenční postavení investora či investice;

32.

trvá na tom, že je nezbytné zahrnout do budoucí dohody ustanovení o transparentnosti a správě státních podniků a státních investičních fondů opírající se o santiagské zásady, které byly přijaty pod záštitou MMF a stanovují zásady spojené se správou a s institucionální strukturou státních investičních fondů a s transparentností jejich investiční strategie;

33.

znovu opakuje svoji výzvu k zavedení závazného ustanovení o sociální odpovědnosti podniků v souladu s obecnými zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv; potvrzuje, že investoři by měli uplatňovat tripartitní prohlášení MOP o nadnárodních společnostech a sociální politice a pokyny OECD pro nadnárodní podniky, stejně jako zvláštní nebo odvětvové normy pro odpovědné postupy, pokud existují; vyzývá k vytvoření závazných sociálních a environmentálních ustanovení, která by byla součástí plnohodnotné kapitoly o udržitelném rozvoji, která podléhá mechanizmu pro řešení sporů; vyzývá obě strany k zavedení udržitelné a inkluzivní investiční strategie, která by měla obsahovat ustanovení o sociální odpovědnosti podniků s konkrétními pokyny pro investory a s účinnou metodikou hodnocení pro orgány veřejné správy, které dohlížejí na výsledné investice z hlediska jejich dopadu na sociální oblast a oblast životního prostředí;

34.

zdůrazňuje, že dohoda musí zavazovat čínské investory v EU k dodržování evropských sociálních norem a ujednání dosažených v rámci sociálního dialogu;

35.

zdůrazňuje, že je potřeba, aby dvoustranná investiční dohoda mezi EU a Čínou přinesla udržitelný růst a tvorbu pracovních míst a aby podpořila součinnost a pozitivní prolínání s dalšími regionálními obchodními a investičními dohodami, jejichž smluvními stranami jsou EU nebo Čína;

36.

vyzývá Komisi, aby doplnila své posouzení dopadu také o posouzení dopadu investiční dohody mezi EU a Čínou na lidská práva, jak se zavázala ve strategickém rámci a akčním plánu pro lidská práva a demokracii;

37.

domnívá se, že dohoda musí obsahovat ustanovení, že všichni investoři musejí plně dodržovat právní předpisy hostitelské strany na místní, regionální a celostátní úrovni, případně na nadnárodní úrovni, a že investoři, kteří nerespektují právní stát, povede k občanskoprávním žalobám na náhradu škody v soudním řízení u příslušného soudu za protiprávní činy nebo rozhodnutí učiněná v souvislosti s investicemi, zejména v případě, kdy tyto činy nebo rozhodnutí vedou k závažné škodě na životním prostředí, ke zranění osob nebo k úmrtí;

38.

trvá na tom, aby na podporu zavedení, získání, rozšíření nebo zachování investic na daném území bylo do dohody začleněno ustanovení, které by zakazovalo oslabení sociálních a environmentálních právních předpisů za účelem přilákání investic, a ujišťuje, že obě strany musejí účinně vymáhat příslušné právní předpisy svým neustálým či opakovaným jednáním nebo nečinností;

39.

trvá na tom, že dvoustranná investiční dohoda mezi EU a Čínou musí být v souladu s právními předpisy EU, včetně platných právních předpisů v sociální oblasti a oblasti životního prostředí, a že obě strany musejí účinně vymáhat své právní předpisy v těchto oblastech, aby tak veškerá ustanovení této dohody podněcovala zákonné zavádění, získávání, rozšiřování nebo zachovávání investic na daném území obou stran a podporovala osvědčené podnikatelské postupy a obchodní poctivost;

40.

trvá na tom, že je třeba, aby dohoda ukládala zahraničním investorům povinnost dodržovat normy EU na ochranu údajů;

41.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad mírou volnosti při rozhodování některých mezinárodních arbitrážních rozhodců, pokud jde o široký výklad doložek o ochraně investorů, čímž se vyloučila možnost oprávněné veřejné regulace; žádá, aby rozhodci vybraní stranami, které jsou ve sporu, byli nestranní a nezávislí a aby se arbitráž řídila kodexem chování založeným na pravidlech Komise Organizace spojených národů pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL), na pravidlech Mezinárodního střediska pro řešení investičních sporů (ICSID) nebo na jakýchkoli jiných mezinárodních úmluvách a normách, které obě strany uznávají;

42.

domnívá se, že hlavní prioritou, kterou je třeba do dohody zahrnout, je účinný mechanizmus pro řešení sporů mezi státy navzájem a mezi investory a státy, který by na jednu stranu bránil tomu, aby nesmyslné požadavky vedly k bezdůvodným arbitrážím, a na druhou stranu zajišťoval, aby všichni investoři měli přístup ke spravedlivému procesu a následnému neprodlenému vymáhání veškerých rozhodčích nálezů;

43.

domnívá se, že by dohoda měla stanovit postupy pro řešení mezistátních sporů, stejně jako mechanizmy řešení sporů mezi investorem a státem, a to v rámci příslušného právního rámce a na základě přísných kritérií transparentnosti;

44.

vyzývá EU a Čínu, aby společně zavedly mechanizmus včasného varování, a umožnily tak proaktivní řešení každého nastalého sporu týkajícího se obchodu nebo investic v co nejranější fázi za použití veškerých příslušných opatření, včetně měkké síly a obchodní diplomacie;

45.

domnívá se rovněž, že součástí dohody mezi by měla být opatření pro mimosoudní řešení sporů, která by podporovala rychlé, finančně dostupné a přátelské řešení sporů mezi stranami, které se pro ně svobodně rozhodnou;

46.

navrhuje, aby v dohodě byly podrobně definovány pružné mechanizmy pro řešení sporů, jako je zprostředkování, pokud jde například o dobu trvání, náklady a uplatňování řešení, s nimiž souhlasí obě strany;

47.

vyjadřuje názor, že jakmile bude investiční dohoda mezi EU a Čínou uzavřena a plně ratifikována, nahradí v souladu s právem Unie veškeré stávající dvoustranné investiční dohody mezi jednotlivými členskými státy EU a Čínou;

48.

doporučuje, aby byla jednání zahájena pouze za podmínky oficiálního předběžného souhlasu Státní rady Číny s tím, že bude do investiční dohody zahrnut přístup na trh;

49.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

19.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/52

—

s ohledem na své usnesení ze dne 17. února 2011 o strategii Evropa 2020 (1),

—

s ohledem na čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii, který stanoví, že „ve svých vztazích s okolním světem Unie […] přispívá k […] přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva“, a na článek 7 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že „Unie zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi“,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2011 o výroční zprávě Rady pro Evropský parlament o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) za rok 2009 (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2012 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2013 o vztazích mezi EU a Čínou (4),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2009 o posílení úlohy malých a středních podniků EU v mezinárodním obchodě (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2008 o dopadu padělatelství na mezinárodní obchod (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. září 2008 o obchodu se službami (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2008 o obchodu se surovinami a komoditami (9),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2008 o strategii EU pro zajištění lepšího přístupu evropských společností na trh (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2007 o globální Evropě v souvislosti s vnějšími aspekty konkurenceschopnosti (11),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2005 o vztazích mezi EU, Čínou a Tajwanem a bezpečnosti na Dálném východě (12),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obchod, růst a celosvětové záležitosti – obchodní politika jako klíčový prvek strategie EU 2020“ (COM(2010)0612),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Globální Evropa: Konkurenceschopnost na světovém trhu: Příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost“ (COM(2006)0567),

—

s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Zpráva o překážkách obchodu a investic (2013)“ zveřejněnou dne 28. února 2013 (COM(2013)0103),

—

s ohledem na otázku Komisi o obchodních vztazích mezi EU a Tchaj-wanem (O-000093/2013 – B7-0509/2013),

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že mnohostranný obchodní systém založený na pravidlech, vytvořený Světovou obchodní organizací (WTO), je nejvhodnějším rámcem pro dosažení otevřeného a spravedlivého obchodu v celosvětovém měřítku; vzhledem k tomu, že je však velmi důležité pochopit, že součástí téhož společného systému nástrojů mezinárodní politiky jsou rovněž dvoustranné dohody;

B.

vzhledem k tomu, že EU se i nadále plně zasazuje o dosažení upřednostňovaného přístupu, tedy o vyvážený a spravedlivý výsledek rozvojové agendy z Dauhá (DDA), a vzhledem k tomu, že souběžné uzavírání dvoustranných obchodních dohod s jinými průmyslovými zeměmi je rovněž rovnocennou možností;

C.

vzhledem k tomu, že celkový objem dvoustranného obchodu mezi EU a Tchaj-wanem vzrostl v posledních dvou desetiletích více než dvanáctkrát a v roce 2011 přesáhl 40 miliard EUR;

D.

vzhledem k tomu, že Tchaj-wan je sedmým největším obchodním partnerem EU v Asii a 23. největším obchodním partnerem EU z celosvětového hlediska;

E.

vzhledem k tomu, že v roce 2010 představovaly investice EU 31,5 % všech toků přímých zahraničních investic a 21 % celkové výše přímých zahraničních investic na Tchaj-wanu, což z EU činí největšího zahraničního investora na Tchaj-wanu;

F.

vzhledem k tomu, že celkové obchodní vztahy mezi EU a Tchaj-wanem v současné době zdaleka nedosahují svých možností;

G.

vzhledem k tomu, že otevřený a spravedlivý obchod je významným nástrojem při zajišťování většího hospodářského růstu a dobrých životních podmínek, přičemž využívá komparativních výhod každého hospodářství a možného synergického působení, které je důsledkem větší hospodářské integrace a nových impulzů v rámci hospodářství založeného na znalostech;

H.

vzhledem k tomu, že u obou obchodních partnerů jsou cla již na obecně nízké úrovni; vzhledem k tomu, že EU a Tchaj-wan pravidelně vedou strukturovaný dialog na téma obchod a investice v oblastech, na nichž mají společný zájem nebo které vzbuzují společné obavy; vzhledem k tomu, že v jeho rámci byly ustaveny čtyři technické pracovní skupiny, které se zabývají otázkami spojenými s právy k duševnímu vlastnictví, technickými překážkami obchodu, se sanitárními a fytosanitárními opatřeními a s odvětvím farmaceutického průmyslu;

I.

vzhledem k tomu, že i přes relativně nízká cla zaostává objem dvoustranného obchodu mezi EU a Tchaj-wanem za velkou částí obchodní výměny EU s dalšími jejími hlavními obchodními partnery;

J.

vzhledem k tomu, že oblast informačních a komunikačních technologií je velmi přínosným odvětvím a zdrojem růstu jak v EU, tak i na Tchaj-wanu, zejména s ohledem na další vývoj inteligentních výrobků a služeb;

K.

vzhledem k tomu, že EU a Tchaj-wan mohou své hospodářské vztahy dále prohloubit způsobem, který bude skutečně oboustranně výhodný, mimo jiné za účelem řešení společných společenských výzev;

L.

vzhledem k tomu, že Tchaj-wan je od roku 2002 plnoprávným členem Světové obchodní organizace (WTO) a je rovněž řádným členem fóra Asijsko-tichomořské hospodářské spolupráce (APEC) a Asijské rozvojové banky;

M.

vzhledem k tomu, že přistoupení Tchaj-wanu k dohodě WTO o veřejných zakázkách v červenci 2009 bylo podstatným a pozitivním krokem, který přinese Tchaj-wanu užitek nejen ze vzájemného otevření trhů v rámci dohody o veřejných zakázkách, ale také zvýší efektivnost na jeho domácím trhu;

N.

vzhledem k tomu, že Tchaj-wan a Čínská lidová republika zaujaly konstruktivní přístup, díky němuž bylo uzavřeno 19 dohod, které podepsala Nadace pro výměnu přes Tchajwanskou úžinu za Tchaj-wan a Asociace pro vztahy přes Tchajwanskou úžinu za Čínskou lidovou republiku; vzhledem k tomu, že k těmto dohodám patří Rámcová dohoda o hospodářské spolupráci (ECFA) a dohoda o právech duševního vlastnictví (IPR) podepsané dne 29. června 2010, jakož i investiční dohoda a dohoda o celní spolupráci podepsaná dne 9. srpna 2012;

O.

vzhledem k tomu, že díky dalším konstruktivním alternativám Tchaj-wan uzavřel 31 dvoustranných investičních dohod se třetími zeměmi, mimo jiné dne 22. září 2011 s Japonskem a dne 10. července 2013 dohodu o hospodářské spolupráci s Novým Zélandem, obnovil dne 10. března 2013 jednání o rámcové dohodě o obchodu a investicích se Spojenými státy a v současné době jedná o dohodě o investicích s Korejskou republikou a o dohodě o volném obchodu se Singapurem;

P.

vzhledem k tomu, že Tchajpejská hospodářská a kulturní zastupitelská kancelář ve Spojených státech a Americký institut na Tchaj-wanu se dohodly na společných prohlášeních o zásadách pro mezinárodní investice a o službách v oblasti informačních a komunikačních technologií; vzhledem k tomu, že obdobným způsobem uzavřel Tchaj-wan komplexní dohody o dani z příjmu s 25 zeměmi světa, včetně 9 členských států EU;

Q.

vzhledem k tomu, že užší hospodářské svazky s Tchaj-wanem nejsou nijak v rozporu s politikou EU „jedné Číny“, jelikož Čína a Tchaj-wan se v roce 1991 staly členy fóra Asijsko-tichomořské hospodářské spolupráce (APEC) a v roce 2002 přistoupily ke Světové obchodní organizaci (WTO);

1.

domnívá se, že mnohostranný obchodní systém, který ztělesňuje WTO, zůstává zdaleka nejúčinnějším rámcem k dosažení otevřeného a spravedlivého obchodu v celosvětovém měřítku; je přesvědčen, že EU a Tchaj-wan by měly přispět k rozvoji mnohostranných obchodních jednání;

2.

domnívá se, že EU by neměla usilovat pouze o prohloubení hospodářských vztahů s Čínou, ale měla by též zvážit možnost přistupovat stejným způsobem k Tchaj-wanu s cílem podporovat důsledně demokratický systém a sociální pluralitu na Tchaj-wanu a dobré výsledky této země v oblasti dodržování lidských práv a právního státu;

3.

domnívá se proto, že by EU měla pozitivně reagovat na ochotu Tchaj-wanu zahájit souběžná jednání o dvoustranných dohodách o ochraně investic a přístupu na trh s cílem posílit dále právní jistotu investic a zvýšit objem a kvalitu investičních toků;

4.

domnívá se, že rozhodnutí zahájit tato jednání s Tchaj-wanem by mělo být hospodářsky podmíněno a že by nemělo být spojeno s hodnocením vztahů mezi EU a Čínskou lidovou republikou;

5.

zdůrazňuje skutečnost, že Parlament je nakloněn dohodám o ochraně investic a přístupu na trh s Tchaj-wanem, což by vedlo k prohloubení stávajících hospodářských vztahů mezi EU a Tchaj-wanem;

6.

domnívá se, že dohody mezi EU a Tchaj-wanem o ochraně investic a přístupu na trh mají skutečný potenciál vést k oboustranně výhodnému stavu, který bude přínosný pro obě ekonomiky;

7.

poznamenává, že jakákoli dohoda by měla řádně zohledňovat malé a střední podniky a pomáhat jim v oblasti investic v zahraničí;

8.

dále připomíná, že mezi EU a Tchaj-wanem panují dobře fungující hospodářské vztahy, jejichž součástí jsou obecně nízká cla na obou stranách a dobře strukturovaný dialog, v rámci kterého se na pravidelných schůzkách řeší otázky dvoustranného obchodu a investic;

9.

zdůrazňuje, že v oblasti investic by dohoda měla zahrnovat jasný závazek stran k udržitelnému a inkluzívnímu rozvoji v hospodářské, sociální a environmentální oblasti;

10.

zdůrazňuje, že investiční dohody, které EU uzavírá, musí respektovat možnost veřejných zásahů, zejména jsou-li sledovány cíle veřejné politiky, jako jsou sociální a environmentální normy, lidská práva, bezpečnost, práva zaměstnanců a spotřebitelů, veřejné zdraví a bezpečnost a kulturní rozmanitost; vyzývá k tomu, aby do dohody byly začleněny zvláštní ujednání týkající se těchto cílů;

11.

co se týče přístupu na trh, doporučuje, aby obě strany mohly vyloučit určitá odvětví ze závazků týkajících se liberalizace, a chránit tak strategické zájmy země;

12.

připomíná svou výzvu k začlenění účinného ustanovení o sociální odpovědnosti podniků a účinných sociálních a environmentálních ustanovení;

13.

zdůrazňuje, že dohoda musí zahraniční investory v EU zavázat k dodržování evropských sociálních norem a požadavků na sociální dialog;

14.

vyzývá Komisi, aby zahájila rozhovory o takových dohodách mezi EU a Tchaj-wanem;

15.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, tchajwanské vládě a legislativnímu dvoru.

19.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 181/56

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Sýrii, zejména na usnesení ze dne 16. února 2012 (1), 13. září 2012 (2), 23. května 2013 (3) a 12. září 2013 (4) a na usnesení o uprchlících, kteří prchají před ozbrojeným střetem,

—

s ohledem na závěry, které v otázce Sýrie přijala Rada pro zahraniční věci dne 23. ledna, 18. února, 11. března, 22. dubna, 27. května, 24. června, 9. července a 22. července 2013; s ohledem na závěry, které v otázce Sýrie přijala Evropská rada dne 8. února 2013,

—

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové ze dne 21. srpna 2013 o nejnovějších zprávách o použití chemických zbraní v Damašku, ze dne 23. srpna 2013 o naléhavosti nalezení politického řešení konfliktu v Sýrii (s ohledem na dohodnutý postoj EU k otázce Sýrie ze dne 7. září 2013) a ze dne 10. září 2013 o návrhu umístit chemické zbraně Sýrie pod mezinárodní kontrolu, i na prohlášení ze dne 14. září 2013 v návaznosti na dohodu mezi USA a Ruskem ohledně chemických zbraní v Sýrii, jakož i na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky během rozpravy na plenárním zasedání ve Štrasburku dne 11. září 2013,

—

s ohledem na prohlášení komisařky pro mezinárodní spolupráci, humanitární pomoc a řešení krizí Kristaliny Georgievové ohledně syrských uprchlíků a reakce EU, zejména na její prohlášení ze dne 3. září 2013 o aktuálním počtu uprchlíků v důsledku syrské krize, a na situační zprávy a informační přehledy útvaru ECHO (humanitární pomoc a civilní ochrana) o Sýrii,

—

s ohledem na vyjádření vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Antónia Guterrese na neformálním zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci ve Vilniusu dne 18. července 2013 (5),

—

s ohledem na informační prohlášení Rady bezpečnosti o Sýrii vydávaná náměstkyní generálního tajemníka OSN pro humanitární záležitosti a koordinátorkou nouzové pomoci Valerií Amosovou, zejména na prohlášení ze dne 18. dubna 2013,

—

s ohledem na společné prohlášení ze schůze ministrů států sousedících se Sýrií, kterou zorganizoval vysoký komisař OSN pro uprchlíky dne 4. září 2013,

—

s ohledem na rezoluce Rady OSN pro lidská práva o Sýrii,

—

s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Úmluvu o právech dítěte a její opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů a na Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidy, jichž je Sýrie smluvní stranou,

—

s ohledem na články 78, 79 a 80 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na Ženevské úmluvy z roku 1949 a na jejich dodatkové protokoly,

—

s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že do 20. září 2013 zaregistroval Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) celkem 1 929 227 syrských uprchlíků v sousedních zemích a v severní Africe; vzhledem k tomu, že celkový počet uprchlíků, včetně neregistrovaných, je odhadován na 2 102 582; vzhledem k tomu, že podle stejných zdrojů tvoří 76 % syrských uprchlíků ženy a děti; vzhledem k tomu, že 410 000 dětských syrských uprchlíků je ve věku docházky do základní školy (tj. 5 – 11 let), přičemž podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitární činnosti (OCHA) počet vnitřně vysídlených osob ke dni 9. září 2013 dosahoval 4,25 milionů;

B.

vzhledem k tomu, že podle UNHCR byl počet uprchlíků (včetně ještě neregistrovaných) v přijímajících zemích ke dni 20. září 2013 následující: Turecko – 492 687; Libanon – 748 608; Jordánsko – 531 768; Irák – 190 857; Egypt – 124 373; Maroko, Alžírsko a Libye – 14 289 (registrovaných); vzhledem k tomu, že každodenně prchají tisíce Syřanů do sousedních zemí a že podle regionálního plánu reakce pro Sýrii, který vypracovala OSN, se do konce roku 2013 očekává celkem 3,5 milionů syrských uprchlíků;

C.

vzhledem k tomu, že počet žádostí o azyl v EU podávaných Syřany v roce 2013 nadále roste, přičemž od počátku konfliktu v roce 2011 bylo podáno celkem 52 037 žádostí o udělení azylu v EU a jejích nejbližších sousedních státech (Švýcarsko a Norsko);

D.

vzhledem k tomu, že v rámci 28 členských států EU bylo podáno 59 % ze všech žádostí v Německu (14 842) a Švédsku (14 083); vzhledem k tomu, že ačkoli ostatní země zažívají podstatný nárůst žádostí, jen v jedné z ostatních zemí bylo podáno více než 2 000 žádostí (Spojené království: 2 634);

E.

vzhledem k tomu, že chybí přesné a spolehlivé údaje o celkovém počtu Syřanů přicházejících do Evropy, jakož i informace o počtu těch, kdo hledají azyl v evropských zemích a také o celkovém počtu Syřanů v Evropě; vzhledem k tomu, že podle UNHCR i přes tyto mezery a skutečnost, že statistika a údaje o postupech posuzování žádostí o azyl v členských státech EU vykazují problémy, leccos nasvědčuje tomu, že nedostatky v ochraně Syřanů v EU dosud přetrvávají;

F.

vzhledem k tomu, že krizová situace syrských uprchlíků je první zkouškou nedávno revidovaného Společného evropského azylového systému (CEAS);

G.

vzhledem k tomu, že evropské právní předpisy již upravují některé nástroje, které umožňují udělit víza z humanitárních důvodů, jako je vízový kodex (6) a Schengenský hraniční kodex (7);

H.

vzhledem k tomu, že členské státy by měly být vybízeny k tomu, aby využívaly finanční prostředky, jež budou k dispozici v rámci Azylového a migračního fondu, a prostředky, které jsou k dispozici v rámci přípravné akce umožňující přesídlení uprchlíků při mimořádných situacích, která pokrývá mimo jiné následující činnosti: podpora osob, kterým již UNHCR přiznal status uprchlíka, podpora krizové reakce v případě skupin uprchlíků uznaných za prioritní, kteří čelí ozbrojenému útoku a nacházejí se v situaci extrémní zranitelnosti a ohrožení života, v případě potřeby poskytnutí UNHCR a svým styčným organizacím v členských státech i na úrovni EU zvláštní finanční podpory během krizí;

I.

vzhledem k novému dramatu, které způsobilo smrt 130 migrantů a zmizení stovek dalších migrantů nedaleko Lampedusy dne 3. října 2013, vzhledem k desítkám tisíc migrantů, kteří zemřeli v důsledku snahy dostat se EU, znovu připomíná, že je nezbytné učinit vše pro záchranu ohrožených životů a že je třeba, aby členské státy dodržovaly své mezinárodní závazky v oblasti záchranářské činnosti na moři;

1.

je silně znepokojen probíhající humanitární krizí v Sýrii a nesmírnou zátěží, kterou to představuje pro sousední státy; vyjadřuje znepokojení nad tím, že exodus uprchlíků ze Sýrie se neustále zrychluje, aniž by cokoli naznačovalo blízkému konci tohoto odlivu;

2.

oceňuje úsilí a solidaritu úřadů těchto zemí a velkorysost jejich obyvatel při poskytování pomoci uprchlíkům ze Sýrie;

3.

vítá politiku „otevřených dveří“ států sousedících se Sýrií a naléhavě je vyzývá, aby zachovaly hranice otevřené pro všechny uprchlíky ze Sýrie;

4.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že vzrůstající počet Syřanů riskuje své životy tím, že podstupuje nebezpečnou cestu na lodi, která je má přepravit přes Středozemní moře do EU;

5.

vítá skutečnost, že Evropská unie a její členské státy věnovaly více než miliardu eur na humanitární a jinou pomoc Syřanům na území Sýrie i za hranicemi této země; konstatuje, že Evropská unie je největším humanitárním dárcem v syrské krizi; rovněž vyzývá EU, aby sledovala rozdělování těchto finančních prostředků;

6.

vyzývá EU, aby pokračovala ve velkorysém poskytování prostředků na humanitární a jinou pomoc tak, aby byly uspokojeny potřeby obyvatel Sýrie i syrských uprchlíků v sousedních zemích;

7.

nabádá členské státy, aby reagovaly na akutní potřeby prostřednictvím přesidlování doplňujícího stávající vnitrostátní kvóty a přijímání uprchlíků z humanitárních důvodů; vyzývá členské, aby využily dosud dostupné finanční prostředky v rámci přípravné akce/pilotního projektu zaměřeného na přesidlování;

8.

vyzývá mezinárodní společenství, EU a členské státy, aby i nadále poskytovaly podporu v reakci na tuto výjimečnou humanitární krizi a zavázaly se k efektivní pomoci státům, jež se Sýrií sousedí;

9.

vyzývá EU, aby uspořádala humanitární konferenci o syrské uprchlické krizi, přičemž přednost je třeba dát činnostem, které se zaměřují na hostitelské státy v regionu (především Libanon, Jordánsko, Turecko a Irák), a podpořit je tak v jejich úsilí poskytnout útočiště stále vzrůstajícímu počtu uprchlíků a zachovat „politiku otevřených dveří;“ zdůrazňuje, že tato konference by se měla týkat všech institucí EU i organizací občanské společnosti a zaměřit se na humanitární úsilí a posílení úlohy EU a její zapojení do diplomatického úsilí, a napomoci tak ukončit syrský konflikt;

10.

v této fázi zdůrazňuje význam řádného zjištění toho, zda, jakým způsobem a kdy by mohly členské státy učinit více pro posílení své ochranné reakce vůči Sýrii; vyzdvihuje potřebu solidarity a proaktivního posílení celkové ochranné reakce v EU prostřednictvím posílené spolupráce, sdílení informací, vytváření kapacit a politického dialogu;

11.

vítá stávající obecnou shodu mezi členskými státy ohledně toho, aby syrští státní příslušníci nebyli navraceni do Sýrie; zdůrazňuje však, že při přijímání uprchlíků ze Sýrie je zapotřebí soudržnějšího přístupu a větší solidarity s členskými státy, které čelí obzvláštnímu tlaku; vyzývá členské státy, aby zajistily řádné provádění veškerých ustanovení rozdílných nástrojů systému CEAS;

12.

vyzývá členské státy, aby prověřily veškeré stávající právní předpisy a postupy EU zajišťující bezpečný vstup do EU pro přechodné přijetí Syřanů, kteří jsou na útěku ze své země; konstatuje, že je nutné upřednostnit legální vstup do EU oproti nebezpečnému nelegálnímu vstupu, který by mohl přinést riziko obchodování s lidmi; konstatuje, že některé členské státy buďto poskytují Syřanům trvalý pobyt (např. Švédsko) nebo přechodné přijetí (např. Německo);

13.

připomíná členským státům, že Syřané prchající před konfliktem, kteří vyhledávají mezinárodní ochranu, by měli být směrováni k příslušným vnitrostátním azylovým úřadům a měli by mít přístup ke spravedlivým a účinným postupům pro udělení azylu;

14.

vyzývá EU, aby přijala vhodná zodpovědná opatření vzhledem k možnému přílivu uprchlíků do svých členských států; vyzývá Komisi a členské státy, aby i nadále sledovaly stávající situaci a pracovaly na alternativních plánech, včetně možnosti uplatnění směrnice o dočasné ochraně (8), budou-li to okolnosti vyžadovat;