10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/1

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/2

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/3

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/4

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/4

1)

Je třeba čl. 4 odst. 2 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách (1) vykládat v tom smyslu, že výrazy „hlavní předmět smlouvy“ a „přiměřenost ceny a odměny na straně jedné [a] služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé“ se vztahují na klauzuli, která je obsažena ve smlouvě o úvěru vyjádřeném v cizí měně uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, nebyla individuálně sjednána a podle níž je pro účely splácení splátek úvěru dlužník povinen výlučně nést „měnové riziko“ spočívající v potenciálním negativním účinku, kterým je zvýšení měsíční platební povinnosti z důvodu kolísání směnných kurzů a který by měl nést v důsledku uzavření úvěrové smlouvy a vrácení částek vyplacených na základě smlouvy o úvěru v jiné měně, než je rumunská národní měna?

2)

Je třeba v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 mít za to, že povinnost spotřebitele nést při splácení úvěru rozdíl vyplývající ze zvýšení kurzu měny, v níž byl úvěr poskytnut (CHF), představuje odměnu, jejíž přiměřenost ve vztahu k poskytnuté službě nemůže být přezkoumána pro účely posouzení její zneužívající povahy?

3)

Pokud je odpovědí na předcházející otázku, že taková klauzule může být předmětem posouzení zneužívající povahy, lze mít za to, že uvedená klauzule splňuje požadavky dobré víry, vyváženosti a transparentnosti stanovené dotčenou směrnicí, a spotřebiteli na základě jasných a srozumitelných kritérií umožňuje předvídat důsledky, které pro něj z této klauzule vyplývají?

4)

Spadá taková smluvní klauzule, jako je klauzule v bodě 4.2 všeobecných podmínek smlouvy, podle které se bance přiznává právo převést úvěr poskytnutý v CHF do národní měny v případě výkyvu směnného kurzu směrem nahoru překračujícího 10 % hodnoty kurzu ke dni podpisu smlouvy, aby se zamezilo tomu, že bude pokračovat zvýšená expozice vůči měnovému riziku, aniž by obdobné právo bylo přiznáno spotřebiteli, do rozsahu ochrany směrnice 93/13, nebo nemůže být předmětem posouzení zneužívající povahy?

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/5

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/6

1)

Brání čl. 47 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, podle kterého každý, jehož právo, tj. i právo na soukromí v souvislosti se zpracováním osobních údajů zakotvené v čl. 1 odst. 1 a následujících ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/EHS (1) ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, bylo porušeno, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinné prostředky nápravy před soudem, takovému ustanovení vnitrostátního práva, které použití účinných prostředků nápravy před soudem, tj. žaloby ve správním soudnictví, podmiňuje tím, že navrhovatel musí na ochranu svých práv a svobod před jejím podáním vyčerpat prostředky, jejichž použití umožňuje takový zvláštní předpis, jako je vnitrostátní zákon o stížnostech?

2)

Je možné právo na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace, které je zakotveno v článku 7, a právo na ochranu osobních údajů, které je zakotveno v článku 8 Listiny základních práv Evropské unie, v případě tvrzeného porušení práva na ochranu osobních údajů provedeného pro podmínky Evropské unie především uvedenou směrnicí 95/46/EHS, tj. zejména

vykládat tak, že neumožňuje členskému státu bez souhlasu dotčené osoby vytvářet seznamy osobních údajů pro účely správy daní, tj. že získání osobních údajů do dispoziční sféry orgánu veřejné moci za účelem potlačování daňových podvodů je nebezpečné samo o sobě?

3)

Je možné označit seznam finančního orgánu členského státu, který obsahuje osobní údaje žalobce [navrhovatele] a jehož dostupnost byla zabezpečovaná příslušnými technickými a organizačními opatřeními na ochranu osobních údajů před neoprávněným sdělováním nebo přístupem ve smyslu čl. 17 odst. 1 uvedené směrnice 95/46/EHS v důsledku toho, že byl žalobcem získaný bez legálního souhlasu dotčeného finančního orgánu členského státu, za nezákonný důkazní prostředek, jehož předložení musí vnitrostátní soud odmítnout v souladu s požadavkem unijního práva na spravedlivý proces uvedeným v čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie?

4)

Je v souladu s uvedeným právem na účinné prostředky nápravy a na spravedlivý proces (zejména již uvedený článek 47 Listiny základních práv Evropské unie) takový postup vnitrostátního soudu, že v případě existence judikatury Evropského soudu pro lidská práva v projednávané věci, která se liší od odpovědi získané od Soudního dvora Evropské unie, vnitrostátní soud v souladu se zásadou loajality podle čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii a článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie upřednostní právní názor Soudního dvora Evropské unie?

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/7

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/8

1)

Musí být čl. 8 odst. 6 a 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 (1) ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 vykládán v tom smyslu, že běžnou týdenní dobu odpočinku ve smyslu čl. 8 odst. 6 tohoto nařízení nelze trávit ve vozidle?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku: porušuje čl. 8 odst. 6 a 8 nařízení (ES) č. 561/2006 ve spojení s článkem 19 téhož nařízení trestněprávní zásadu zákonnosti, zakotvenou v článku 49 Listiny základních práv Evropské unie (2) pokud výše uvedená ustanovení nařízení nestanoví výslovný zákaz trávit běžnou týdenní dobu odpočinku ve smyslu čl. 8 odst. 6 tohoto nařízení ve vozidle?

3)

V případě záporné odpovědi na první otázku: Umožňuje nařízení č. 561/2006 v tomto případě členským státům, aby ve svém vnitrostátním právu stanovily zákaz trávit běžnou týdenní dobu odpočinku ve smyslu čl. 8 odst. 6 tohoto nařízení ve vozidle?

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/9

1)

Musí se čl. 10 odst. 1 směrnice 92/85 (1) vykládat v tom smyslu, že situace, kdy nastanou „výjimečn[é] případ[y] nesouvisející[…] s jejich stavem, které jsou dovoleny podle vnitrostátních právních předpisů nebo zvyklostí“, není jakožto výjimka ze zákazu výpovědi dané těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním krátce po porodu nebo kojícím zaměstnankyním, srovnatelná se situací, kdy existuje „jed[en] nebo několik[…] důvodů, které nesouvisí s osobou zaměstnance“, na niž odkazuje čl. 1 bod 1 písm. a) směrnice 98/59/ES (2) ze dne 20. července 1998, nýbrž má omezenější dosah?

2)

Musí být v případě hromadného propouštění požadováno, aby pro účely posouzení existence výjimečných případů odůvodňujících výpovědi dané těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním krátce po porodu nebo kojícím zaměstnankyním ve smyslu čl. 10 odst. 1 směrnice 92/85 nebylo možné přeřadit dotčenou zaměstnankyni na jiné pracovní místo, nebo postačuje, aby byly prokázány ekonomické, technické a výrobní důvody týkající se jejího pracovního místa?

3)

Je taková právní úprava, jako je španělská právní úprava, která provádí do vnitrostátního právního řádu zákaz výpovědi dané těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním krátce po porodu nebo kojícím zaměstnankyním stanovený v čl. 10 odst. 1 směrnice 92/85/EHS ze dne 19. října 1992, takovým způsobem, že zaručuje neplatnost výpovědi dané těmto zaměstnankyním v případě, že nebyly prokázány důvody ospravedlňující tuto výpověď (nápravná ochrana), avšak nestanoví zákaz výpovědi (preventivní ochrana), v souladu s výše uvedeným ustanovením?

4)

Je taková právní úprava, jako je španělská právní úprava, která nestanoví, že v případě hromadného propouštění mají těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně krátce po porodu nebo kojící zaměstnankyně přednostní právo na setrvání v podniku, v souladu s čl. 10 odst. 1 směrnice 92/85/EHS ze dne 19. října 1992?

5)

Je vnitrostátní právní úprava, podle níž se takové oznámení o výpovědi, jako je oznámení dotčené v projednávané věci, v němž není kromě důvodů hromadného propouštění žádná zmínka o existenci výjimečného případu, považuje za dostatečné k tomu, aby se mohlo rozhodnutí o hromadném propouštění týkat těhotné zaměstnankyně, v souladu s čl. 10 odst. 2 směrnice 92/85?

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/10

1)

Je na základě článku 54 nařízení č. 178/2002 (1) Komise povinna, pokud ji o to požádá členský stát, i když dospěje k závěru, že neexistují vážná a zřejmá rizika pro lidské zdraví, zdraví zvířat a životní prostředí, přijmout mimořádná opatření?

2)

Pokud Komise oznámí, že neexistují předpoklady pro přijetí mimořádných opatření, může na základě článku 53 výše uvedeného nařízení přijmout taková opatření členský stát?

3)

Může členský stát ve smyslu článku 34 nařízení (ES) č. 1829/2003 (2) přijmout na základě zásady předběžné opatrnosti mimořádná opatření, i když nejsou splněny podmínky vážného a zřejmého rizika, a zachovávat taková opatření v platnosti i poté, co Komise po přezkoumání stanoviska EFSA oznámila hodnocení obsahující závěr, že neexistují podmínky pro přijetí mimořádných opatření?

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/10

1)

Je nizozemské úpadkové řízení – v případě převodu podniku v úpadku, přičemž úpadku předcházel tzv. „Pre-pack“, který kontroluje soudce, a který je explicitně zaměřen na zachování (částí) tohoto podniku – v souladu se smyslem a účelem směrnice 2001/23/ES (1) a je čl. 7:666 odst. 1 písm. a) BW vzhledem k tomu (ještě) v souladu se směrnicí?

2)

Je směrnice 2001/23/ES použitelná v případě, kdy se soudem jmenovaný takzvaný „zamýšlený správce“ („beoogd curator“) již před zahájením úpadkového řízení informuje o situaci dlužníka a zkoumá možnost případného nového začátku podnikatelských činností prováděných třetí osobou a současně se připravuje na úkony, které musí být provedeny krátce po vyhlášení úpadku, aby došlo k novému začátku prostřednictvím převodu majetku, kterým je podnik dlužníka nebo jeho část k okamžiku vyhlášení úpadku nebo krátce poté převeden a činnosti v celém rozsahu nebo z části (téměř) bez přerušení pokračují?

3)

Je přitom relevantní skutečnost, zda je pokračování činnosti podniku primárním cílem tzv. „Pre-pack“, nebo zda (zamýšlený) správce prostřednictvím tzv. „Pre-pack“ a prostřednictvím prodeje majetku formou fungujícího podniku („going concern“) bezprostředně po vyhlášení úpadku sleduje v první řadě maximalizaci výnosu pro všechny věřitele, nebo zda je v rámci tzv. „Pre-pack“ provedeného před vyhlášením úpadku dosaženo shody vůle o převodu majetku (pokračování činnosti podniku), jejíž provedení je po vyhlášení úpadku formalizováno nebo realizováno? A jak je nutno tuto situaci posoudit tehdy, je-li účelem jak pokračování činnosti podniku, tak i maximalizace výnosu?

4)

Určí se okamžik převodu podniku – pro účely použitelnosti směrnice 2001/23/ES a článku 7:662 a násl. BW, který z ní vychází – v rámci tzv. „Pre-pack“, který předcházel vyhlášení úpadku podniku, prostřednictvím skutečné shody vůle o převodu majetku, které bylo dosaženo před vyhlášením úpadku, nebo je pro tento okamžik relevantní, kdy skutečně přechází vlastnictví, se kterým je spojena odpovědnost za provoz příslušné jednotky, z převodce na nabyvatele?

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/11

1)

Představuje ve sporu mezi dvěma vnitrostátními podniky členského státu ohledně určitých smluv mezinárodní prvek dostatečný k tomu, aby vyvolal použití nařízení (ES) č. 44/2001 (1) a [(EU) č.] 1215/2012 (2) pro účely určení mezinárodní příslušnosti, jsou-li v takových smlouvách obsažena ujednání o příslušnosti ve prospěch jiného členského státu, nebo je nezbytné, aby byly navíc přítomny další mezinárodní prvky?

2)

Je možné nepoužít dohodu o příslušnosti, pokud volba soudů členského státu odlišného od státu státní příslušnosti stran způsobuje jedné z nich značné obtíže, aniž je u druhé strany dán zájem, který zasluhuje ochranu a odůvodňuje tuto volbu?

V případě, že bude rozhodnuto, že jsou vedle ujednání o příslušnosti nezbytné další mezinárodní prvky:

3)

Představují swapové smlouvy uzavřené mezi společností [Sociedade Metropolitana de Desenvolvimento, S. A.] SMD a společností Banco Santander Totta dostatečné mezinárodní prvky, aby vyvolaly použití nařízení (ES) č. 44/2001 a [(EU) č.] 1215/2012 pro účely určení mezinárodní příslušnosti k rozhodnutí sporů, které se jich týkají, když:

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/13

—

Určit, že Spolková republika Německo tím, že při povolení výstavby uhelné elektrárny v Hamburg-Moorburg neprovedla správné a úplné posouzení důsledků pro lokalitu, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice Rady 92/43/EHS (1) ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

—

uložit Spolkové republice Německu náhradu nákladů řízení.

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/14

—

prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—

prohlásil, že Komise porušila své smluvní povinnosti, a uložil jí, aby žalobkyni celkem zaplatila částku 1 634 990,62 eur (odpovídající částce i) 943 046,54 eur uplatněné coby náklady CTT za činnost interní konzultantů, včetně souvisejících nepřímých nákladů; ii) částce 96 358,10 eur odpovídající neoprávněně uplatněnému nároku na paušální odškodnění; a iii) částce 595 585,98 eur jakožto smluvní náhrady škody) navýšenou podle článku II.28.7 smlouvy o úroky ve výši sazby, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, zveřejněné v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platné v první den měsíce splatnosti, zvýšená o 3,5 procentního bodu, až do okamžiku úplného zaplacení všech požadovaných částek;

—

nebo uložil Komisi, aby žalobkyni celkem zaplatila částku 1 303 303,98 eur (odpovídající částce i) 753 533,00 eur uplatněné z důvodů vykázaných nákladů CTT jakožto prostředků třetí strany, včetně souvisejících nepřímých nákladů, ii) částce 73 873,27 eur odpovídající neoprávněně uplatněnému nároku na paušální odškodnění a iii) částce 475 897,71 eur jakožto smluvní náhrady škody) navýšenou podle článku II.28.7 smlouvy o úroky ve výši sazby, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, zveřejněné v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platné v první den měsíce splatnosti, zvýšená o 3,5 procentního bodu, až do okamžiku úplného zaplacení všech požadovaných částek;

—

uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že se Komise údajně dopustila zjevně chybného posouzení skutečností, čímž porušila Všeobecné smluvní podmínky, které se použijí na smlouvy 6. RP, a finanční pokyny.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z údajného porušení zásady legitimního očekávání.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z údajného porušení zásady rovného zacházení.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z údajného porušení zásad, kterými se Komise řídí při plnění smluv, tj. zásady dobré víry a zásady řádné správy.

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/15

—

zrušil čl. 1 odst. 2 a články 3, 4 a 5 rozhodnutí Evropské komise ze dne 1. října 2014 o státní podpoře SA.27339, kterým bylo konstatováno, že společnosti Ryanair a Airport Marketing Services získaly od společností Flugplatz GmbH Aeroville Zweibrücken („FGAZ“)/Flughafen Zweibrücken GmbH („FZG“) a spolkové země Porýní-Falc protiprávní státní podporu, která je neslučitelná s vnitřním trhem, a to v rozsahu, v němž se týká žalobkyň; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí porušuje článek 41 Listiny základních práv Evropské unie, zásadu řádné správy a právo žalobkyň na obhajobu, jelikož Komise žalobkyním odepřela přístup do vyšetřovacího spisu a neumožnila jim účinně vyjádřit své stanovisko.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož Komise nesprávně uplatnila zásadu tržně jednajícího hospodářského subjektu, a to tím, že provedla společnou analýzu dohody o poskytování letištních služeb se společností Ryanair a dohodu o marketingových službách se společností AMS. Komise dále nesprávně odmítla vyjít ze srovnávací analýzy. Podpůrně žalobkyně tvrdí, že Komise nepřiznala odpovídající hodnotu marketingovým službám, neprávem odmítla odůvodnění rozhodnutí spolkové země takové služby pořídit, nesprávně odmítla možnost, že část marketingových služeb mohla být pořízena z důvodu obecného zájmu, k výpočtu ziskovosti využila neúplné a nenáležité údaje, uplatnila příliš krátký časový horizont, neprávem opřela své posouzení pouze o dohodnuté trasy a nezohlednila síťové externality, které mohlo letiště očekávat od svého vztahu se společností Ryanair.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož Komise neprokázala selektivitu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod, který je uplatněn podpůrně, vychází z porušení čl. 107 odst. 1 a čl. 108 odst. 2 SFEU, jelikož se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a nesprávného právního posouzení, když dospěla k závěru, že podpora poskytnutá společnostem Ryanair a AMS se rovnala kumulovaným okrajovým ztrátám letiště, a nikoli skutečnému zisku společností Ryanair a AMS. Komise měla přezkoumat, v jakém rozsahu byly údajné výhody skutečně poskytovány cestujícím společnosti Ryanair. Kromě toho se Komisi nepodařilo vyčíslit žádnou konkurenční výhodu, která (údajně) vznikla společnosti Ryanair na základě podhodnocených platebních toků letiště. Konečně Komise nevysvětlila, proč bylo nutné požadovat navrácení částky podpory uvedené v rozhodnutí s cílem zajistit znovuobnovení situace před poskytnutím podpory.

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/16

—

napadené rozhodnutí zrušil a uložil žalovanému povinnost zapsat slovní spojení „FOREVER FASTER“ pro sporné výrobky;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení včetně nákladů řízení před odvolacím senátem.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—

porušení zásady rovnosti a zásady řádné správy zakotvené unijními právními předpisy.

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/16

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

umožnil zápis přihlášky ochranné známky EU „RESPIMER“ č. 11 228 004 pro veškeré označené výrobky ve třídách 3, 5 a 10;

—

uložil společnosti Boehringer Ingelheim Pharma GmbH & Co. KG náhradu veškerých nákladů žalobkyně v souvislosti se řízením před pátým odvolacím senátem EUIPO a Tribunálem Evropské unie.

—

Pátý odvolací senát EUIPO nedostál své povinnosti uvést právní odůvodnění pro své rozhodnutí ze dne 21. ledna 2016, neboť nevzal v úvahu rozhodnutí francouzského Institut national de la propriété industrielle (Národního institutu pro průmyslové vlastnictví) ze dne 4. dubna 2013, které se týká stejných ochranných známek;

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/17

—

zrušil napadená rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO vydaná ve věcech R 849/2014-3, R 850/2014-3 a R 851/2014-3,

—

uložil OHIM a další účastnici řízení před odvolacím senátem náhradu nákladů všech řízení.

—

Porušení článku 64 nařízení č. 6/2002,

—

porušení čl. 65 písm. f) nařízení č. 6/2002,

—

porušení čl. 65 odst. 1 písm. d) nařízení č. 6/2002

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/18

—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—

Porušení čl. 8 odst. 4 a odst. 5 nařízení č. 207/2009.

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/19

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 7 odst. 2 nařízení č. 207/2009.

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/19

—

napadené rozhodnutí zrušil;

—

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

—

Porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009;

—

Porušení článku 75 nařízení č. 207/2009.

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/20

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/20

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/20

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/21

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/21

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/21

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/22

—

zrušit napadené rozhodnutí;

—

přiznat žalobci částku 12 000 eur z titulu újmy způsobené v souvislosti s přijetím tohoto rozhodnutí;

—

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

10.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/22

—

zrušit rozhodnutí ze dne 28. května 2015 o neobnovení její smlouvy;

—

v případě potřeby zrušit implicitní rozhodnutí ze dne 31. května 2015 o neobnovení její smlouvy;

—

v případě potřeby zrušit rozhodnutí ze dne 7. prosince 2015 o zamítnutí její stížnosti;

—

nařídit žalovanému, aby zaplatil náhradu nemajetkové újmy stanovenou ex aequo et bono na částku 115 000 eur;

—

uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.