5.4.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/1

—

s ohledem na sdělení Evropské komise o roční analýze růstu 2016 a na zahájení evropského semestru 2016 (1),

—

s ohledem na návrh zprávy Evropského parlamentu „Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik: roční analýza růstu 2016“ (2015/2285(INI))

1.

zdůrazňuje, že růst a zaměstnanost v EU byly oslabeny v důsledku chybějících investic po skončení krize, což narušuje konkurenceschopnost a ohrožuje hospodářskou, sociální a územní soudržnost. Je znepokojen tím, že delší období nízkých investic brzdí dlouhodobý potenciál v oblasti růstu zaměstnanosti a kvality pracovních míst;

2.

poukazuje na to, že rozpočtové škrty výrazně ovlivnily veřejné investice do infrastruktury, což potvrdil nedávno uskutečněný společný průzkum VR a OECD (2), a také do vzdělávání, odborné přípravy, zdravotní péče, sociálních služeb, péče o děti a služeb v oblasti bydlení, a to v okamžiku, kdy od soukromých investic odrazuje očekávané pomalé tempo hospodářské aktivity;

3.

zdůrazňuje, že je nutné odstranit překážky, které brání soukromým a veřejným investicím, a to dokončením vnitřního trhu, zejména v sektoru služeb, provedením strukturálních reforem, zaměřených na tvorbu kvalitních pracovních míst a boj proti nerovnostem, zlepšením regulačního a podnikatelského prostředí, bojem proti podvodům a šedé ekonomice a podporou podnikání. V tomto ohledu zdůrazňuje význam efektivního a účelného využívání fondů EU v partnerství se soukromým sektorem, aby veřejné i soukromé finanční zdroje měly společný pozitivní dopad na praxi. S ohledem na záměr Evropské komise zahájit dialog s členskými státy za účelem identifikace těchto překážek zdůrazňuje, že je třeba analyzovat každou z nich na všech úrovních státní správy a zapojit do tohoto procesu VR;

4.

vybízí členské státy EU, aby své místní a regionální orgány zapojily do co nejlepšího využívání strukturálních fondů, které představují v průměru přibližně 14 % celkových veřejných investic, ale v devíti členských státech více než 50 %, jakož i do co nejlepšího využívání investičního plánu pro Evropu (Evropského fondu pro strategické investice), který se musí provádět podle kritérií flexibility a doplňkovosti se strukturálními fondy, aby se naplno využila jeho kapacita v oblasti veřejných i soukromých investic;

5.

podporuje proces hospodářské a sociální konvergence směrem na vyšší úroveň, zdůrazňuje však, že sociální, hospodářské a územní rozdíly lze překonat pouze uplatňováním územní vize, která by nám umožnila dosáhnout přístupu vycházejícího ve větší míře zdola nahoru díky spojení místního politického přístupu a územního rozměru do revidované strategie Evropa 2020 a zaměřením politiky soudržnosti EU na výsledky;

6.

upozorňuje na to, že navrhovaný program na podporu strukturálních reforem by měl být – poté, co projde řádným legislativním postupem – celostátním, regionálním a místním orgánům k dispozici v souladu se stávajícím rozdělením pravomocí v členských státech. Zdůrazňuje, že provádění tohoto programu by nemělo omezit přidělování finančních prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů;

7.

zdůrazňuje, že budování účinné administrativní kapacity na všech úrovních správy, včetně místních a regionálních orgánů, má prvořadý význam pro obnovu dlouhodobých investic, strukturální reformy a odpovědné a efektivní vynakládání prostředků;

8.

zdůrazňuje, že je důležité, aby měl každý členský stát zdravou hospodářskou politiku a stabilní veřejné finance, což je předpokladem nezbytných krátkodobých a dlouhodobých veřejných investic;

9.

domnívá se, že roční analýza růstu na rok 2016 poskytuje silné argumenty pro to, aby Komise zvážila navržení fiskální kapacity pro Evropskou unii jako celek s cílem provádět anticyklické politiky a urychlit oživení. Taková fiskální kapacita by musela respektovat zásadu subsidiarity a zajistit dostatečnou flexibilitu pro provádění politik, které odpovídají místním potřebám tím, že zapojují místní a regionální orgány do tvorby politik;

10.

opakuje svůj požadavek, aby bylo v rámci veřejných účtů používáno tzv. zlaté pravidlo, které by oddělovalo dlouhodobé investice od běžných výdajů. Proto opakovaně vybízí Evropskou komisi, aby předložila bílou knihu, která bude vycházet ze zásad OECD pro efektivní veřejné investice na všech úrovních správy a v níž bude na úrovni EU klasifikována kvalita veřejných investic na účtech veřejných výdajů podle jejich dlouhodobých účinků. Vyzývá ke snížení stávajících výdajů, aby kleslo daňové zatížení a byly tak podpořeny soukromé investice;

11.

připomíná svůj návrh, aby byl ukazatel míry investic zahrnut do posouzení makroekonomické nerovnováhy;

12.

zdůrazňuje, že při provádění Paktu o stabilitě a růstu a Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii je zapotřebí flexibility, aby byla podporována, nikoliv omezována investiční kapacita místních a regionálních orgánů. V návaznosti na své sdělení z ledna 2015 Výbor očekává, že Komise předloží další konkrétní návrhy, jež tento aspekt zohlední při provádění nebo případné revizi těchto dohod;

13.

vítá, že je strategie Evropa 2020 uznávána jakožto dlouhodobý víceúrovňový politický rámec. Zdůrazňuje, jak je důležité dát strategii územní rozměr, a oznamuje, že VR bude konzultovat místní a regionální orgány, aby pomohl identifikovat ukazatele a cíle revidované strategie Evropa 2020, a také ve věci dlouhodobější strategie na období po roce 2020, kterou Evropská komise oznámí v roce 2016. Jako horizontální nástroj navrhuje začlenit do strategie novou stěžejní iniciativu týkající se demografických výzev, aby všechny územní celky, jež čelí různým takovým výzvám, dosáhly inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění;

14.

zdůrazňuje, že národní programy reforem a doporučení pro jednotlivé země by měly zahrnovat územní rozměr, aby se dosáhlo co největšího růstu a snížily se územní rozdíly;

15.

opětovně vyzývá Komisi a Parlament, aby přijaly kodex chování s cílem zajistit strukturované zapojení místních a regionálních orgánů do evropského semestru. Připomíná, že chce v této záležitosti v roce 2016 předložit konkrétní návrh. Je odhodlán navázat s Evropskou komisí pravidelný dialog, zejména co se týče evropské části semestru;

16.

vítá záměr lépe integrovat eurozónu a vnitrostátní rozměry správy ekonomických záležitostí EU předložením roční analýzy růstu 2016 společně s doporučeními pro eurozónu na začátku cyklu evropského semestru 2016;

17.

podporuje výzvu Evropského parlamentu k zahrnutí pilíře jednotného trhu do evropského semestru, a to se systémem pro pravidelné sledování a hodnocení integrace jednotného trhu, který by obsahoval soubor kvantitativních a kvalitativních ukazatelů, referenční srovnávání, vzájemné hodnocení a výměnu osvědčených postupů;

18.

vítá skutečnost, že Komise ve své roční analýze růstu doplňuje do Zprávy mechanismu varování 2016 tři sociální ukazatele (míra aktivity, nezaměstnanost mladých lidí a dlouhodobá nezaměstnanost), což odráží cíle stanovené v článku 9 Smlouvy o fungování Evropské unie;

19.

pověřuje předsedu, aby toto usnesení předložil Komisi, Evropskému parlamentu, Radě a předsedovi Evropské rady.

5.4.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/4

—

s ohledem na současnou, mimořádnou migrační situaci,

—

s ohledem na cíl zakotvený v článku 3 SEU a článku 67 SFEU, a sice poskytovat občanům EU prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic,

—

s ohledem na článek 18 Listiny základních práv EU, který zaručuje právo na azyl, a na příslušné vnitrostátní a mezinárodní závazky členských států EU;

1.

připomíná, že Schengenská dohoda o volném pohybu osob, která v současné době sdružuje 26 zemí, z nichž 22 jsou členské státy EU, představuje jeden z nejúspěšnějších pilířů v budování Evropské unie. Schengenská dohoda, která je součástí smluv o EU, je neoddělitelně spjata s jednotným trhem a je klíčovým prvkem čtyř základních svobod pohybu – zboží, služeb, osob a kapitálu – v Evropské unii;

2.

poukazuje na to, že svobody pohybu a odstranění vnitřních hranic jsou hlavními úspěchy evropské integrace, které mají nejen významný hospodářský, sociální a územní dopad, ale také značnou symbolickou hodnotu pro EU a její občany, neboť jsou přímo svázány s projektem stále užšího propojení evropských národů;

3.

zdůrazňuje, že otevřené vnitřní hranice jsou páteří evropské ekonomiky. Vzhledem k tomu, že obchod mezi členskými státy EU činí 2 800 miliard EUR, je do něj zapojeno 1,7 milionu přeshraničních pracovníků a v jeho rámci dojde ročně k 57 milionům přeshraničních silničních dopravních pohybů, VR zdůrazňuje, že změna podmínek mobility a směn v rámci schengenského prostoru by tedy měla velmi závažné důsledky pro zaměstnanost a investice v mnoha evropských zemích. Zdůrazňuje, že prostor svobody, bezpečnosti a práva EU bez vnitřních hranic závisí na odpovídající a společné ochraně vnějších hranic tohoto prostoru;

4.

zdůrazňuje, že místním a regionálním orgánům v celé Evropské unii plynou z neexistence vnitřních hranic výhody, pokud jde o hospodářský rozvoj, sociální a kulturní výměny, přeshraniční spolupráci a zejména provádění programů evropské územní spolupráce a vytváření evropských seskupení pro územní spolupráci;

5.

zdůrazňuje, že používání omezujících doložek Schengenské dohody a z toho vyplývající omezení svobody pohybu by mohly mít obzvláště negativní důsledky pro klíčové cíle přeshraničních projektů spolupráce;

6.

uznává, že EU, členské státy a jejich regiony, města a obce čelí obrovské výzvě vyplývající z vysokého počtu uprchlíků, kteří potřebují mezinárodní ochranu, a také ekonomických migrantů, kteří se snaží o nelegální vstup do EU. Opakuje, že je potřeba postarat se o to, aby vstup do EU probíhal legálně a zahrnoval přísnou, rychlou a účinnou registraci v souladu s Listinou základních práv EU, a zdůrazňuje, že by se mělo vyčlenit více zdrojů na zajištění vnějších hranic EU a zaručit, aby lidé vstupovali do EU legálně organizovaným způsobem. Podotýká rovněž, že jsou zapotřebí rozsáhlá opatření a reformy, aby migranti přicházející do Evropy mohli začít pracovat a integrovat se. Zdůrazňuje, že kontroly vnějších hranic schengenského prostoru musí být prováděny způsobem, který je v souladu s mezinárodními závazky členských států vůči uprchlíkům a s Listinou základních práv EU, včetně práva na lidskou důstojnost a nediskriminaci;

7.

poukazuje na to, že stávající problémy v schengenském systému jsou částečně výsledkem nedostatečné koordinace a chybějících zdrojů ke zvládání vysokého počtu přicházejících uprchlíků a migrantů, chybějících vhodných politických vzkazů o využívání legálních způsobů vstupu přes hraniční přechody a také nedostatečného zapojení místních a regionálních orgánů;

8.

zdůrazňuje, že nejvyšší prioritou jsou ochrana hodnot Schengenské dohody a zachování stability schengenského prostoru. Kromě toho je zapotřebí znovu získat kontrolu nad vnějšími hranicemi EU a posílit kapacity pro správu hranic. Klade důraz na to, že je třeba přijmout okamžitá opatření za účelem vytvoření systému ke sledování pohybu nelegálních migrantů v schengenském prostoru a zabránění tomu, aby se odpovědným orgánům ztratili. Konstatuje, že by mělo být urychleno navracení žadatelů o azyl, jejichž žádosti byly zamítnuty, a jejich zpětné přebírání v zemích původu;

9.

zdůrazňuje, že tento problém vyžaduje společná řešení založená na vzájemné spolupráci mezi všemi úrovněmi správy, jelikož nekoordinovaná politická opatření mají závažný dopad na jiné členské státy a jejich regiony a města, což vede k prohloubení celkových problémů a podkopávání již tak zkoušené důvěry občanů. V této souvislosti zdůrazňuje, že dávat jednotlivým zemím či institucím současnou situaci za vinu a hrozit členským zemím schengenského prostoru vyloučením nijak nepřispěje k nalezení trvalého řešení a mohlo by být nebezpečným precedentem, který by měl pro evropský projekt v dlouhodobém horizontu nesmírně negativní důsledky. Podotýká rovněž, že vyloučení členského státu není ve stávajícím znění Schengenské dohody vůbec upraveno;

10.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad přetrvávajícími potížemi při prosazování pravidel týkajících se ochrany vnějších hranic, která byla společně dohodnuta ve smlouvách o EU, posílených opatření k prevenci a boji proti nelegální migraci a obchodování s lidmi, účinných návratových politik, společných norem pro přijímání a registraci uprchlíků a žadatelů o azyl a při provádění společné migrační politiky;

11.

je přesvědčen, že ohrožení politického, ekonomického a sociálního úspěchu schengenského prostoru trvalým znovuzavedením hraničních kontrol nemůže být odpovědí na požadavky občanů EU na větší bezpečnost a ochranu jejich životní úrovně. Zároveň považuje za zásadně důležité dát občanům okamžité, konkrétní a zodpovědné odpovědi;

12.

vyzývá proto členské státy i orgány EU, aby urychleně zaujaly konstruktivní přístup, nepodlehly pokušení slibovat zjednodušující řešení a pečlivě analyzovaly rizika a přínosy veškerých návrhů. Zastává názor, že úzká spolupráce s místními a regionálními orgány a informování občanů o dopadech znovuzavedení hranic na jejich každodenní život jsou zásadně důležité k obnovení důvěryhodnosti Evropské unie v tomto krizovém období. Upozorňuje v této souvislosti na to, že dočasné hraniční kontroly nelze podle jasně definovaných podmínek uvedených v Schengenském hraničním kodexu donekonečna prodlužovat a že jejich prodloužení na období maximálně dvou let je možné pouze za výjimečných okolností, pokud je fungování prostoru bez vnitřních hranic ohroženo přetrvávajícími závažnými nedostatky v ochraně vnějších hranic;

13.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné stanovit společný, udržitelný a ambiciózní evropský přístup s cílem spravovat vnější hranice Evropy – zejména zřízením hotspotů v třetích zemích –, zachovat bezpečnost vnitřního schengenského prostoru, zaručit volný pohyb a předejít vážné krizi důvěryhodnosti EU. Vyzývá proto všechny zúčastněné strany, aby vypracovaly jasné plány a harmonogramy pro krátkodobá i dlouhodobá řešení – přičemž zdůrazňuje, že je potřeba stanovit, co znamená sdílená odpovědnost a solidární opatření – a vzaly přitom v úvahu očekávání, potřeby a integrační možnosti jednotlivých zemí, regionů, místních orgánů i migrantů;

14.

podporuje v této souvislosti vyhotovení společného unijního seznamu bezpečných zemí původu, který by umožnil zrychlený postup vyřizování žádostí o azyl podaných občany zemí, jež jsou považovány za „bezpečné“, na základě kritérií stanovených ve směrnici o azylovém řízení a v plném souladu se zásadou nenavracení, namísto paralelní existence nekoordinovaných vnitrostátních seznamů, jež by mohla vést k předhánění se v tom, kdo má nejnižší míru uznaných žádostí o azyl;

15.

pověřuje předsedu, aby toto usnesení předložil Evropské komisi, Evropskému parlamentu, Radě a předsedovi Evropské rady.

5.4.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/6

1.

zdůrazňuje nutnost identifikovat různé skupiny starších osob v rámci společenství, definovat jejich tržní preference a potřeby za účelem rozvoje uzpůsobených obchodních plánů s cílem zajistit co možná nejlepší vývoj cestovního ruchu vstřícného vůči starším osobám v EU zaměřeného na skupinové a individuální cestovní nabídky. Zdůrazňuje rovněž nutnost identifikovat různé překážky, s nimiž se starší osoby mohou potýkat (např. jazyk, dostupnost informací, organizační výzvy, diskriminace z důvodu věku, dostupnost zdravotní péče a pohotovosti, cestovní pojištění atd.), jakož i navrhnout cesty a způsoby, jak mají být tyto překážky překonány;

2.

zdůrazňuje, že je velmi důležité zajistit, aby byl v budoucnu stanoven jednotný věk nebo jednotná definice cestovního ruchu starších osob, tak aby bylo možné provádět monitorování a srovnávací studie za účelem optimálního využití potenciálu tohoto rostoucího segmentu trhu;

3.

zdůrazňuje, že zásadní význam pro to, aby příslušné regiony dostaly příležitost vypracovat a provádět strategicky udržitelnou konkurenční výhodu (v cestovním ruchu), má rozsáhlý výchozí trh, tj. rozšíření širokopásmového připojení po celé Evropě; prospěch z toho mohou mít zejména malé a střední podniky v oblasti cestovního ruchu;

4.

vyzývá Komisi, aby cestovnímu ruchu pro starší osoby přiznala v rámci Digitální agendy pro Evropu přední místo coby mechanismu k překlenutí digitální propasti;

5.

domnívá se, že politika cestovního ruchu pro starší osoby vyžaduje integrovaný přístup. Zejména místní a regionální orgány by měly zvážit meziodvětvový přístup zahrnující různé organizace činné například v oblasti zdravotní péče, fyzické přístupnosti nebo dopravy;

6.

uznává, že je důležité vytvořit evropskou databázi obsahující údaje o finančně silné skupině často aktivních starších lidí. V tomto systematickém rámci lze vypracovávat analýzy a ukazatele, jež umožní účinným způsobem odpovědět na otázku, co znamená vzrůstající počet starších lidí pro poskytování služeb v oblasti cestovního ruchu, pokud jde o: turistické destinace, dopravní společnosti, atrakce, ubytovací zařízení, obchody, poskytovatele informací a média, jež turistům poskytují nápady a znalosti, které mohou výrazně přispět k obohacení osobních turistických zážitků. S ohledem na rostoucí objem cestovního ruchu starších osob bude hrát tato databáze stále důležitější úlohu;

7.

odkazuje na cíl politiky EU v oblasti cestovního ruchu z roku 2010 (1) podporovat „udržitelný, odpovědný, kvalitní a soudržný cestovní ruch“ a s ním související pracovní příležitosti a sociální rozvoj v EU;

8.

vyzývá Evropskou komisi, aby v rámci evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) poskytla větší prostor rozvoji cestovního ruchu poté, co vyhodnotí potřeby místních a regionálních orgánů. Kromě toho může Komise poskytovat finanční podporu prostřednictvím pokračování programu CALYPSO, zvláštní pozornosti věnované podnikům v oblasti cestovního ruchu v rámci fondu COSME a vytvoření fondu programu Erasmus + pro seniory. S ohledem na potenciální pracovní příležitosti, jež toto odvětví nabízí, by mělo být zařazení podpory cestovního ruchu, zejména pokud jde o malé a střední podniky, jednou z priorit víceletého rámce na období po roce 2021;

9.

zdůrazňuje, že přístupnost má zásadní význam pro zajištění řádného fungování všech aktivit v oblasti cestovního ruchu, zejména pro starší osoby, neboť dosažitelnost turistických destinací a míst zájmu (hotely, lázně atd.) prostřednictvím udržitelné, bezpečné a finančně dostupné dopravy uzpůsobené potřebám různých věkových skupin turistů je předpokladem pro to, aby mohly vůbec cestovat. Proto by bylo vhodné zapojit poskytovatele dopravy, jako jsou letecké společnosti, námořní společnosti pro přepravu cestujících a autobusové společnosti, provozovatele vlaků a výletních plaveb s cílem navázat spolupráci mezi nimi a zajistit intermodalitu mezi různými druhy dopravy, aby senioři mohli pohodlně a snadno dosáhnout svých turistických destinací, včetně odlehlých regionů;

10.

podporuje v této souvislosti návrh meziskupiny Evropského parlamentu pro rozvoj evropského cestovního ruchu, aby byl rok 2018 vyhlášen „Evropským rokem cestovního ruchu“. Zvláštní pozornost je při tom třeba věnovat opatřením pro starší osoby a podpoře cestovního ruchu ve vedlejší sezóně a mimo sezónu;

11.

zdůrazňuje, že odvětví cestovního ruchu má díky příjmům a souvisejícím pracovním příležitostem pro celou řadu evropských regionů zásadní význam, a pro některé regiony je dokonce nezbytné pro podporu a udržování konkurenční výhody. Cestovní ruch má značný potenciál růstu a je přímo i nepřímo napojen na řadu hospodářských, sociálních a kulturních odvětví. Často je motorem komplexního, strategického a udržitelného rozvoje a růstu konkurenceschopnosti regionů. Je proto nanejvýš důležité, aby bylo na evropské úrovni podporováno co nejlepší využívání jejich znalostí a zkušeností prostřednictvím místní a regionální spolupráce;

12.

připomíná, že starší lidé významně přispívají k evropskému odvětví cestovního ruchu a představují obrovský tržní potenciál. Mimo to lze konstatovat, že kupní síla Evropanů ve věku nad 65 let přesahuje 3 000 miliard EUR a že počet osob s omezeními způsobenými vyšším věkem naroste z 68 milionů osob v roce 2005 na 84 milionů v roce 2020. V současné době je více než 128 milionů občanů Evropské unie ve věku 55 až 80 let, což představuje asi 25 % celkového počtu obyvatel. Nicméně 41 % evropských občanů ve 28 členských státech nikdy nevycestovalo mimo hranice svého státu a 7 z 10 starších občanů vyráží výhradně na tuzemské zájezdy;

13.

konstatuje, že demografický vývoj má značný dopad na poptávku po službách v oblasti cestovního ruchu, a tím i na trh práce. Ukázalo se, že odvětví cestovního ruchu je mnohem odolnější vůči vnějším otřesům a krizím, než se předpokládalo. Za současné ekonomické situace zůstávají výdaje za rekreaci a cestovní ruch i nadále významné. Cestovní ruch zahrnuje velmi vysoký podíl lidské práce a představuje značný přínos pro zaměstnanost a sociální rozvoj, a měla by mu proto být v rámci příštího víceletého finančního rámce věnována větší pozornost;

14.

konstatuje, že odvětví cestovního ruchu čelí řadě výzev, k nimž patří: a) demografická změna, b) digitální technologie, c) diverzifikace nabídky cestovního ruchu. Vlivem celosvětové konkurence se od základu mění běžné marketingové strategie a do popředí se dostávají ty, které turistům umožňují lepší a flexibilnější přístup ke službám;

15.

je přesvědčen, že při rozvíjení cestovního ruchu pro seniory jsou klíčovými prvky vysoká kvalita, udržitelnost, neustálé inovace a kvalifikované pracovní síly;

16.

navrhuje proto, aby byl národní a regionální význam demografické výzvy zohledněn v regionálních operačních programech. Tyto programy se týkají mj. konkurenceschopnosti malých a středních podniků, zaměstnanosti a trhu práce a sociálního začleňování. To je důležité pro boj proti sezónní nezaměstnanosti a pro aktivaci pracovních míst v odvětví cestovního ruchu;

17.

konstatuje, že tvůrci politik by za účelem rozšíření místní a regionální turistické sezóny měli posuzovat kromě konkrétních věkových skupin také konkrétní skupiny vycházející ze společných zájmů, jako jsou kulturní dědictví, dějiny, vzdělání, náboženství, sport a rekreace;

18.

konstatuje, že zdravotní cestovní ruch představuje rostoucí evropské odvětví cestovního ruchu a jeho dva rozměry (zdravotní péče a wellness cestovní ruch) by měly být podporovány. Je důležité, zejména z regionálního hlediska, podporovat konkurenceschopnost a přeměnit evropské destinace na destinace excelence v oblasti zdraví s vysokou přidanou hodnotou. Zdravotní cestovní ruch se stává segmentem trhu s nejvyšším růstem v rámci cestovního ruchu, zejména mezi staršími lidmi, kteří vyhledávají zdravotní péči, je jedním z hlavních důvodů pro cestování;

19.

je přesvědčen, že zlepšení digitálních technologií s cílem dosáhnout rychlejšího přístupu k IKT slouží více cílům, z nichž jedním je „cestovní ruch vstřícný vůči starším osobám“, jenž může být řazen k významným prioritám EU. Usnadnění přístupu k technologické infrastruktuře významně přispěje k „seniorizaci“ existující kupní síly. Ta je v současné době z velké části v rukou osob starších 50 let (hospodářský potenciál „stříbrné ekonomiky“);

20.

připomíná význam gastronomického cestovního ruchu pro vytváření udržitelných pracovních míst, regionálního růstu a soudržnosti, neboť více než třetina výdajů turistů jde na jídlo;

21.

doporučuje, aby místní a regionální orgány v rámci operačních programů zaměřily pozornost na následující činnosti: přijetí participativní úlohy, podpora partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP), vytváření sítí a podpora a rozvoj cestovního ruchu vstřícného vůči starším osobám. Významnou součástí agendy orgánů na místní a regionální úrovni by proto měly být také komunikační činnosti na podporu informovanosti o tržním potenciálu cestovního ruchu vstřícného vůči starším osobám;

22.

konstatuje, že homogenní trh cestovního ruchu pro starší osoby neexistuje. Senioři představují spíše nesourodou skupinu jednotlivců s různými potřebami, motivacemi a očekáváními. Existuje riziko společenské izolace starších osob, a cestovní ruch jim poskytuje příležitosti k navazování nových sociálních kontaktů. Výzkum ukazuje, že starší lidé, kteří se účastní aktivit cestovního ruchu, mají nejen lepší zdraví, a jsou proto méně závislými na pečovatelských službách, ale také si aktivně volí své destinace, aby využívali kvalitních zdravotnických a sociálních služeb;

23.

doporučuje, aby byla posílena vazba na evropské inovační partnerství v oblasti zdravého stárnutí, pokud jde o podporu mobility, bezpečnost, přístupnost veřejné sféry, zdravotní péči a sociální péči;

24.

připomíná orgánům a institucím EU i členským státům, že místní a regionální orgány hrají významnou úlohu při koordinaci odvětvových politik, jako je doprava, péče, městské plánování a rozvoj venkova. Tato odvětví mají zase přímý a nepřímý dopad na místní cestovní ruch, který tvoří malé a střední rodinné podniky;

25.

souhlasí s tím, že by místní orgány měly být zapojeny do využívání potenciálu cestovního ruchu pro rozvoj „inteligentních“ měst a měly by vycházet z individuálních schopností malých a středních podniků a podporovat je. Různé činnosti v rámci této podpory mohou pomáhat zvyšovat informovanost. Pozornost při tom musí být věnována budování kapacit s cílem informovat podniky o možnostech financování, koordinaci partnerství v rámci evropských projektů, například prostřednictvím programů partnerství, a vytváření společných podniků na základě místních a regionálních osvědčených postupů v oblasti usnadňování přístupu k informacím, dopravní infrastruktuře a produktům přizpůsobených potřebám všech věkových skupin;

26.

vyzývá politické činitele k vytvoření podmínek nutných pro to, aby se v oblasti cestovního ruchu:

27.

konstatuje, že k příkladům aplikací pro cestovní ruch, jež jsou k dispozici na internetu, patří především rezervační systémy, sociální média a elektronická tržiště. Rovněž místní orgány mohou zvolit využití moderních komunikačních technologií, např. v podobě vyhledávačů, které uživatelům poskytují transparentnost, takže senioři mohou poznat, jakou kvalitu a za jakou cenu mohou očekávat. Nicméně ne všichni starší lidé jsou obeznámeni s rezervačními systémy on-line a s webovými stránkami zaměřenými na recenze. Kvůli digitální propasti se někdy spoléhají spíše na tradiční metody rezervace a na osobní kontakt např. s cestovními kancelářemi. Má-li mít starší generace možnost využívat příležitosti v digitální oblasti, mohou například místní a regionální orgány nabízet kurzy pro starší občany;

28.

domnívá se, že kontakty „mohou starším lidem pomoci k tomu, aby byli zdraví, nezávislí a aktivní v práci nebo ve společnosti“. Toho lze dosáhnout podporou sociálních sítí a zapojením zainteresovaných stran (např. výzkumných středisek a institucí, soukromých podniků z oblasti IT, organizované občanské společnosti, místního společenství atd.) do navrhování a vývoje technologických rozhraní a univerzální koncepce vstřícných vůči starším osobám;

29.

je si vědom toho, že účinek digitální interakce mezi zúčastněnými prodělal značný vývoj a ukazuje, jak důležitá je evropská databáze. V zájmu maximálního využití stávajících nástrojů by mohlo databázi cestovního ruchu starších osob spravovat Virtuální středisko sledování cestovního ruchu. Bylo by nicméně ještě zapotřebí určit, kdo by měl tento model rozpracovat a kdo by měl shromažďovat údaje týkající se ukazatelů;

30.

poukazuje na to, že enormní náklady na zdravotní péči jsou příčinou zvýšené pozornosti, jež je věnována stárnutí a vytváření partnerství mezi odvětvími. Na rozvoj cestovního ruchu vstřícného vůči starším osobám tak může mít velmi pozitivní vliv program elektronického zdravotnictví. Senioři pravidelně uvádějí zdraví jako druhý důvod, proč se nevydají na cesty. Pokud získají (elektronický) přístup ke kvalitní zdravotní péči mimo své bydliště, mohlo by to jejich obavy omezit nebo odstranit. Mohlo jim to umožnit, aby trávili svůj volný čas zážitkovějším způsobem. Cestování do příznivějšího podnebí a nové zkušenosti mohou současně pomoci překonávat každodenní rutinu a pozitivně ovlivňovat zdraví;

31.

zdůrazňuje význam směrnice o přeshraniční zdravotní péči a vyzývá regionální a vnitrostátní orgány, aby zlepšily přístup k informacím o zdravotnických službách pro starší občany v zahraničí, což jim umožní činit informovaná rozhodnutí ohledně postupů léčby a péče a cestovat po EU bez zdravotních obav;

32.

doporučuje zlepšit mobilitu, zahájit iniciativy zaměřené na bezpečnost a rozšířit obecnou přístupnost veřejné sféry pro všechny věkové skupiny; je velmi důležité vytvořit silné vazby mezi oblastí cestovního ruchu pro starší osoby na straně jedné a Evropským inovačním partnerstvím v oblasti aktivního a zdravého stárnutí na straně druhé;

33.

podporuje myšlenku založení evropského paktu primátorů o demografické změně a vyzývá, aby byl cestovní ruch uznán za důležitou oblast politiky, která může přispívat k podpoře inovací, zdravého a aktivního života a podpořit solidaritu mezi generacemi.

5.4.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/10

1.

Ve strategii Evropa 2020 jsou za hnací sílu hospodářského růstu považována především města a velkoměsta. Nebude ovšem možné dosáhnout cílů této strategie a zachovat územní soudržnost, pokud nebude využit veškerý potenciál, což zahrnuje i potenciál venkovských oblastí.

2.

Venkovské oblasti a přechodné regiony tvoří 91 % území EU, žije v nich 60 % jejího obyvatelstva, vzniká v nich 43 % hrubé přidané hodnoty a nachází se v nich 56 % pracovních míst v EU.

3.

Venkovský život v sobě skrývá bohaté kulturní, architektonické, přírodní, sociální, kulinářské a hospodářské dědictví. Venkovské oblasti tedy mají velký význam pro nové politické přístupy zaměřené na podporu udržitelného rozvoje a územní soudržnosti.

4.

Spousta venkovských oblastí v Evropské unii se potýká s podobnými problémy – patří k nim jejich fyzická dostupnost, vzdálenost od center rozhodování a výzkumu a od vzdělávacích zařízení a nedostatečně rozvinutá technologická infrastruktura, v důsledku čehož se ještě více prohlubují rozdíly v technologickém vývoji. Ve venkovských oblastech je míra ekonomické aktivity nižší, kromě toho v nich vzniká méně pracovních míst. Současně mají venkovské oblasti také celou řadu předností – například přírodu, příjemné podmínky k životu, nižší znečištění životního prostředí a mnoho dalších.

5.

Je však třeba mít na paměti, že se venkovské oblasti mohou na základě svých charakteristických rysů a problémů mezi sebou značně lišit. Některé oblasti se vylidňují a jejich obyvatelstvo stárne, mají nízkou hustotu obyvatelstva a rozptýlené osídlení, v jiných oblastech, které leží v blízkosti měst, narůstá tlak z důvodu zvyšující se poptávky po stavebních pozemcích a demografického vývoje. Mnohé z nich čelí kvůli poklesu zemědělské činnosti hospodářskému útlumu, jiné naopak zaznamenávají stále větší úspěchy díky kvalitě jejich přírodního prostředí či díky jiným výhodám života v nich, díky cestovnímu ruchu a příchodu nových obyvatel. Některé mají relativně dobře rozvinutou silniční síť a dobrou informační a komunikační infrastrukturu, zatímco jiné jsou poměrně izolovány. Některé se nacházejí na pevnině a některé v ostrovních regionech, a ty musejí překonávat znevýhodnění související s ostrovní povahou. Všechny venkovské oblasti mají společné to, že ve svém rozvoji zaostávají za EU a především za městskými oblastmi a že se tento skluz dále zvětšuje.

6.

Evropské právní předpisy v každém případě uznávají některé typy venkovských oblastí, například horské a řídce osídlené oblasti, vůči nimž by měl být uplatňován specifický přístup zohledňující jejich omezení i jejich potenciál rozvoje.

7.

Pro zachování vysoké kvality veřejných a soukromých služeb je často zapotřebí značného politického, občanského a finančního úsilí a větší solidarity mezi městy a venkovem. Zároveň může být rozvoj veřejných služeb či produktů novou výzvou pro podnikatele. Například lze prostřednictvím podmínek pro zadávání veřejných zakázek podniky pobídnout k tomu, aby hledaly inovační řešení apod.

8.

Objem prostředků, jež jsou k dispozici v rámci SZP, se oproti předchozímu období snížil o 11,1 %. Již 11 členských států se rozhodlo převést prostředky z prvního pilíře do pilíře druhého, aby tento rozdíl vykompenzovaly, a pět členských států (včetně čtyř středoevropských a východoevropských zemí, které dostávají na přímých platbách méně, než je průměr EU) zvolilo opačný postup. Tyto prostředky jsou však i nadále zaměřeny spíše na dosažení příjmů než na modernizaci a podporu venkovských oblastí.

9.

Skutečnou politiku pro rozvoj venkovských oblastí si nelze představit bez zohlednění všech zúčastněných stran. Evropské orgány, členské státy a místní a regionální orgány by při provádění programů rozvoje venkovských oblastí měly odpovídajícím způsobem zohledňovat sociální začleňování, boj proti chudobě a podporu hospodářského růstu v těchto oblastech. Při snížení zdrojů je pro místní a regionální orgány velmi obtížné tyto priority financovat.

10.

Na program LEADER bylo vyčleněno pouhých 6 % rozpočtu EZFRV, což v některých členských státech nemusí stačit k oživení investic. Současně bylo díky programu LEADER od roku 1991 vytvořeno 150 000 pracovních míst a je to důležitý nástroj, který podporuje zaměstnanost a pomáhá zachovat a rozvíjet hospodářskou a sociální strukturu ve venkovských oblastech.

11.

Vedle navýšení prostředků by měl být rozšířen také záběr místního rozvoje tak, aby zahrnoval všechny projekty zaměřené na podporu hospodářského a sociálního rozvoje ve venkovských oblastech. Je třeba podporovat spolupráci drobných výrobců s cílem zvýšit jejich výrobní kapacitu, posílit efektivní fungování místních trhů, překonat problémy v souvislosti s krátkými dodavatelskými řetězci a podpořit vyvíjení produktů a společné uvádění na trh. Opatření tohoto druhu mohou také podpořit intenzivnější spolupráci s regionálními zařízeními všeobecného a odborného vzdělávání, se sítěmi LEADER a další formy místní spolupráce.

12.

Ve studii, kterou uskutečnilo GŘ Evropské komise pro regionální politiku a jež se týkala podpory místního rozvoje v rámci politiky soudržnosti, osvědčených postupů a budoucích politických možností, se doporučuje zřídit koordinační platformu pro místní rozvoj, která by měla za úkol začlenit místní rozměr rozvoje do strategie Evropa 2020. Tato platforma by se měla zabývat zjednodušením postupů a měla by zkoumat soulad jednotlivých odvětvových politik. V praxi by tato platforma měla mít podobu meziútvarové pracovní skupiny Komise, která by mohla být případně rozšířena o zástupce ostatních orgánů EU.

13.

Jak uvádí různé studie, přispívají k rozvoji venkovských společenství a podpoře inovací v této oblasti významným způsobem stále více sítě pro rozvoj venkova, neboť jsou s to poskytovat poradenství a informace k rozvíjení kreativních možností řešení místních problémů, zajistit sdílení zkušeností a osvědčených postupů mezi svými členy a nalézt zdroje financování. Z tohoto důvodu je třeba uvítat vytvoření Evropské sítě pro rozvoj venkova a Sítě evropského inovačního partnerství, o němž je řeč v článcích 52 a 53 nařízení č. 1305/2013.

14.

V předchozím programovém období 2007–2013 putovalo na místní rozvoj 91 miliard eur z EZFRV a 85 miliard eur z dalších strukturálních fondů. Nové nařízení o EFRR se však zaměřuje především na města a o venkovských oblastech v něm není ani zmínka. Nabízí se tudíž otázka, jaké skutečné možnosti spolufinancování rozvojových projektů ve venkovských oblastech z jiných strukturálních fondů (zejména z EFRR a ESF) zbývají, vezmeme-li v potaz, že většina opatření stanovených v nařízení o EZFRV je vyhrazena pro zemědělství.

15.

Dále je třeba se zabývat otázkou spolupráce mezi fondy s cílem řešit prostřednictvím zvláštní podpory situaci oblastí s nízkou hustotou obyvatelstva a se závažnými a trvalými demografickými znevýhodněními.

16.

Z nedávného přehledu provádění operačních programů vyplývá, že z EFRR je prozatím na investice ve venkovských oblastech vyhrazeno pouze 22,6 miliardy eur. To je pouze 11 % celkového rozpočtu EFRR.

17.

Je třeba zdůraznit, že evropské prostředky vyčleněné na územní spolupráci mohou přispět k vzájemnému využívání technických a lidských zdrojů v přeshraničních oblastech za účelem rozvoje venkovských oblastí nacházejících se v pohraničních oblastech.

18.

Evropská komise a Evropská investiční banka (EIB) představily 23. března 2015 model záručního fondu pro zemědělství, který má zajistit lepší přístup k úvěrům ve venkovských oblastech tak, aby si zemědělci a jiné subjekty v těchto oblastech mohli snáze půjčovat peníze.

19.

V celé Evropě představuje vážný problém úbytek obyvatelstva a odchod mladých lidí z venkova do středních či velkých měst. K hlavním příčinám tohoto odlivu patří nedostatek pracovních míst, nízké mzdy a malá atraktivita. Na druhou stranu si podnikatelé ve venkovských oblastech stěžují na to, že nemohou sehnat nové, kvalifikované zaměstnance. Proto je nutné urychleně zkvalitnit odborné vzdělávání na venkově, a to jak co se týče prvotního odborného vzdělávání, tak pokud jde o další odborné vzdělávání.

20.

Důležité je, aby bylo nabízeno vzdělávání v potřebných oblastech flexibilně, rychle a v přiměřeném rozsahu pro daný region. Dozajista je složitější poskytovat odborné vzdělávání na venkově než ve městech, protože žáci bydlí rozptýleně a jsou zde odlišné potřeby. Jedním z nejsnazších způsobů, jak zapojit vzdělávací zařízení a podniky, je přijímání stážistů. Pro malé podniky to však bez podpory zvenčí může znamenat přílišnou zátěž. Mělo by se zvážit vypracování plánů na podporu podniků, které přijímají stážisty a nabízejí jim důstojnou odměnu a skutečnou perspektivu dlouhodobého zaměstnání. Regionální zařízení odborného vzdělávání a jiná vzdělávací zařízení by měla obdržet rozsáhlé zdroje a jasné úkoly v oblasti dalšího vzdělávání a rekvalifikace. Současně přispěla občanská společnost v některých oblastech k vytvoření potřebných institucí – o tyto zkušenosti je třeba se podělit s jinými oblastmi.

21.

Díky rychlému technologickému rozvoji vzrostl význam lesnictví pro venkovské oblasti a jejich hospodářství. Lesnictví dnes poskytuje mnohem více než jen jednu surovinu, tj. dřevo. Zpracované dřevo se používá ve stavebnictví, mimoto se dřevná vlákna používají například v oděvním, automobilovém a dokonce i v potravinářském průmyslu.

22.

Pro konkurenceschopnost a hospodářský růst mají určující význam rychlé telekomunikační sítě. Kvalitní digitální služby lze nabízet pouze tehdy, je-li k dispozici rychlý a spolehlivý internet. Ačkoliv se širokopásmové pokrytí v EU v uplynulých letech podstatně zlepšilo a v některých oblastech již existuje potřebná infrastruktura, některá místa zůstávají značně pozadu. Statistiky týkající se pokrytí také ne vždy odrážejí kvalitu služeb širokopásmového připojení k internetu ve venkovských oblastech. V souladu s cíli stanovenými v digitální agendě pro Evropu 2020 je třeba usilovat o zajištění stejné kapacity v celé EU. V tomto ohledu je rozdíl mezi městy a venkovem zvlášť patrný. V některých oblastech, kde jsou tyto služby v zásadě dostupné, však nesou koncoví uživatelé ještě další vysoké investice, které musí financovat z vlastní kapsy. Musí být vyvinuto další úsilí na podporu pronikání virtuálního trhu, pro zlepšení přístupu k cenově dostupným službám digitální komunikace a pro rozvíjení online služeb ve venkovských oblastech.

23.

Vedle dostupnosti infrastruktury je nutné zajistit, aby občané a podniky tuto nabídku náležitě využívali. Studie dokládají, že i při dobrém přístupu k internetu využívá většina z nich těchto možností jen v poměrně omezené míře. Příležitostí pro venkovské oblasti by mohla být školení a šíření informací o různých možnostech – zejména o využívání IKT při vyvíjení produktů v malých podnicích.

24.

Koncepce „inteligentních měst“ je v současnosti obvykle spojována s velkoměsty, v nichž se odehrávají změny a hledají se perspektivy rozvoje. Bylo by nicméně vhodné doporučit i venkovským oblastem, aby tuto koncepci přejaly. Na „města“ a „venkov“ by se nemělo pohlížet jako na protiklady, nýbrž měla by mezi nimi naopak vzniknout součinnost, k níž mohou přispět nové technologie a jejich využívání na místní úrovni. Abychom proti sobě nestavěli města a venkov, měli bychom spíše hovořit o „inteligentních regionech“.

25.

Společná zemědělská politika reguluje zemědělství a určuje významnou úlohu, kterou zemědělství hraje v rozvoji venkova. Na regionální úrovni je rozvoj venkova těsně spjat s rozvojem zemědělství. Venkovské oblasti sice nemusí nutně znamenat zemědělství, je však jisté, že by bez zemědělství neexistovaly. Rozvoj zemědělství nemůže probíhat nezávisle a i nadále musí být zajištěn soulad mezi jeho podmínkami a cíli na jedné straně a podmínkami a cíli rozvoje venkova na straně druhé tak, aby rozvoj zemědělství přispíval ke zkvalitňování života lidí žijících na venkově a lidí pracujících v zemědělství, ale také obyvatel přilehlých měst.

26.

Evropské inovační partnerství „Produktivita a udržitelnost zemědělství“ je novodobou koncepcí pro odstranění slabin, nedostatků a překážek, jež brání či brzdí vyvíjení nových nápadů v rámci evropského výzkumu a inovací a jejich uvádění na trh. Je nutné nalézt řešení, zejména co se týče nedostatečných investic, zastaralých právních předpisů, absence norem a problémů plynoucích z roztříštěnosti trhu.

27.

Mnoho venkovských oblastí nemůže z důvodu své obtížné fyzické přístupnosti naplno využívat svůj hospodářský potenciál, a proto je třeba, aby bylo při přidělování veřejných prostředků zohledňováno řádné propojení venkovských oblastí a měst prostřednictvím rychlých dopravních spojení, jež budou současně šetrná k okolnímu životnímu prostředí.

28.

je toho názoru, že hospodářské, ekologické a sociální problémy, k nimž dochází ve všech regionech a obzvláště ve venkovských oblastech Evropské unie, se dají vyřešit pouze s pomocí integrovaných politických přístupů,

29.

byl přivítán nově zřízený společný strategický rámec a aby byla Komise vyzvána k pokračování v harmonizaci pravidel pro strukturální fondy, aby bylo možné lépe plánovat a řídit rozvoj venkova;

30.

se zajistila účinnost a účelnost právních předpisů upravujících integraci fondů, inovace v zemědělství a ve venkovských oblastech a přístupy založené na spolupráci, neboť jsou hlavní novinkou reformy politiky rozvoje venkova;

31.

se usilovalo o diferencovanější příspěvky a aby byly zájmy venkovských oblastí zohledněny ve všech oblastech politiky EU, jako tomu již je v případě měst;

32.

se upozornilo na to, že úsporná opatření a celkové snížení prostředků určených na zemědělství a rozvoj venkova ohrožují další životaschopnost venkovských oblastí, a proto jsou v rozporu se zásadou územní soudržnosti EU;

33.

byla Komise vyzvána, aby více podporovala venkovské oblasti, které musely vynaložit velké úsilí na přeměnu svého hospodářského modelu, například ze zemědělského odvětví na odvětví cestovního ruchu;

34.

byla navýšena celková finanční podpora EU určená na rozvoj venkova s cílem vyvážit rostoucí koncentraci zemědělské produkce, která vede k velkým regionálním rozdílům, a omezit převádění prostředků z druhého pilíře do pilíře prvního;

35.

se v rámci přezkumu víceletého finančního rámce v polovině období zvážilo, zda by nemělo být v programovém období 2014–2020 vyčleněno více prostředků EU na místní rozvoj;

36.

byl vzhledem k tomu, že se v současnosti již uznává význam podpory rozvoje venkova, pro LEADER stanoven minimální podíl převyšující 5 % celkového příspěvku z EZFRV;

37.

byla zvláštní pozornost věnována programům, které jsou zaměřeny na oživení a rozvoj obcí s nízkým počtem obyvatel nebo obcí, jimž hrozí vylidnění, a na využití historického či kulturního dědictví těchto obcí pro účely cestovního ruchu;

38.

byl podpořen požadavek Evropského hnutí pro venkovské oblasti a rozšířené pracovní skupiny Evropského parlamentu pro venkovské oblasti, horské regiony a odlehlé oblasti, aby Komise vypracovala bílou knihu, z níž by mohla vycházet politika rozvoje venkovských oblastí po roce 2020;

39.

byla důrazně podpořena koordinační platforma pro místní rozvoj, kterou má zřídit Evropská komise;

40.

byl vyzdvižen význam venkovských oblastí jakožto středisek rozvoje a inovací, jež přispívají ke strategii Evropa 2020;

41.

byl v EFRR jasně uznán přínos spolupráce mezi městskými a venkovskými oblastmi a aby byly tyto oblasti ve větší míře posuzovány z funkčního hlediska. To umožní plně využít potenciálu této spolupráce mezi městy a jejich okolím a díky těmto funkčním oblastem významně přispět k územní soudržnosti;

42.

byl vysloven nesouhlas s uplatňováním zásady makroekonomické podmíněnosti při přidělování prostředků EU – musejí být zohledněny i sociální a ekologické ukazatele;

43.

se ve venkovských oblastech věnovala mimořádná pozornost inovativním přístupům, protože by mohly sloužit jako vzor pro jiné regiony a oblasti;

44.

se zajistilo, že budou finanční prostředky EIB, zemědělské inovační programy a vědecký výzkum zaměřeny především na oblasti, v nichž se chová dobytek a které mají přírodní znevýhodnění – jako je tomu v horských oblastech – a na malé zemědělské podniky rodinného charakteru, a aby se současně hledala řešení společenských problémů s cílem zachovat udržitelné zemědělství ve všech regionech a zachovat venkovská společenství, čímž se zmírní regionální rozdíly;

45.

byl zdůrazněn význam inovačního partnerství pro modernizaci hospodářství na venkově, zejména v té části, v níž se navrhuje navázat užší vztah mezi zemědělskou politikou a politikou výzkumu a mezi výzkumnými pracovníky a zemědělci. V této souvislosti je třeba plně využít opatření, která stanoví nařízení č. 1305/2013 za účelem podpory priority „podpora předávání poznatků a inovací v zemědělství, lesnictví a ve venkovských oblastech“;

46.

byly na evropské úrovni vypracovány příslušné pokyny, v nichž budou určeny funkce a úkoly různých celostátních sítí pro venkov a způsoby poskytování podpory při provádění příslušných plánů rozvoje venkova;

47.

se usilovalo o lepší koordinaci inovační politiky na úrovni EU;

48.

bylo vyjádřeno hluboké politování nad tím, že venkovské oblasti nespadají do hlavní cílové skupiny inovačního partnerství Evropské komise v oblasti místního rozvoje („Inteligentní města a obce“);

49.

bylo vyjádřeno politování nad výsledky průběžné zprávy o provádění operačních programů, které poukazují na to, že v současné době má být pouze 11 % prostředků EFRR přidělováno venkovským oblastem;

50.

byly modernizovány možnosti odborného vzdělávání na venkově a aby byly přizpůsobeny podmínkám celosvětové hospodářské soutěže a potřebám místních podniků;

51.

se zajistilo, že bude část prostředků z ESF přidělena na odborné vzdělávání ve venkovských oblastech, přičemž tuto podporu je třeba zvyšovat;

52.

Komise, členské státy a jejich příslušné místní a regionální orgány podporovaly spolupráci mezi podniky a regionálními zařízeními všeobecného a odborného vzdělávání, mimo jiné zřizováním středisek pro podporu inovací v zemědělství, a to na základě již získaných zkušeností a postupů, které již byly prověřeny v jiných členských státech;

53.

se znovu vyzvalo k tomu, že je nutné poučit celou společnost o významu zachování venkovských oblastí pro všechny obyvatele (1). V souvislosti s tím je třeba zaručit obyvatelům venkovských oblastí poskytování základních veřejných služeb, jako je vzdělávání, zdravotnictví a sociální služby;

54.

byla vypracována opatření na podporu vyvíjení produktů v malých podnicích a pro odstranění tržních překážek a podpořila se spotřeba místních výrobků a krátké dodavatelské řetězce pro distribuci zemědělsko-potravinářských produktů;

55.

se vyzvalo ke zintenzivnění snah o zavádění vysokorychlostního internetu ve venkovských oblastech za pomoci přístupových sítí nové generace, jež podporují provádění digitální agendy pro Evropu 2020;

56.

bylo zdůrazněno, že je nutné zlepšit základní znalosti v oblasti IKT.

5.4.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/16

1.

uznává význam strategického přístupu při tvorbě politik, který vymezuje společné cíle založené na sdílených hodnotách a definuje opatření k dosažení kolektivně stanovených cílů. Nebudou tak promarněny příležitosti vytvořené přezkumy strategie Evropa 2020 a finančního rámce na období 2014–2020 v polovině období, jež by mohly vést k podstatnému zlepšení struktury veřejné správy se zapojením všech správních úrovní;

2.

domnívá se, že přístup k veřejné politice založený na důkazech, tj. předvídání a měření dopadu různých možností politiky, je zásadní pro přijetí důsledných politických rozhodnutí veřejností;

3.

pokud jde o diskusi o měření pokroku našich společností, zdůrazňuje úzkou vazbu mezi měřením, vnímáním a činností, přičemž vyzdvihuje to, že opatření se musí zvolit na základě obecně sdílených společenských hodnot a musejí být orientována do budoucnosti;

4.

zdůrazňuje, že opatření či cíle vyjádřené pomocí ukazatelů nemohou nikdy nahradit řádně a jasně vytyčenou politickou strategii, a zůstávají tedy prostředky dosažení cíle, tj. nástroji plnění strategických cílů;

5.

poukazuje na to, že diskuse na téma Ukazatele územního rozvoje – překročit HDP je tedy politickou diskusí, která by měla začít participativním a demokratickým definováním strategických cílů pro současné a budoucí generace, jež bude politicky prosazovat daná územní samospráva;

6.

domnívá se v této souvislosti, že je nutné dále zlepšit stávající metody řízení politik na úrovni EU, aby bylo možné získat aktuálnější a úplnější informace, které by lépe odpovídaly skutečnosti, a definovat vhodnou jednotnou metodu zahrnutí hospodářských, sociálních a environmentálních aspektů do analýzy situace;

7.

zdůrazňuje, že do této diskuse o budoucích referenčních hodnotách pro dosažení udržitelného rozvoje a soudržnosti v Evropské unii, které přesahují HDP, by měly být zahrnuty všechny úrovně veřejné správy v Evropské unii;

8.

upozorňuje na to, že je důležité řádně posoudit potřebu, možnosti i důsledky vypracování dodatečných měřítek, ukazatelů a metod, které již byly vyzkoušeny nebo již jsou používány na úrovni jednotlivých území. Je toho názoru, že je dostatek času na provedení takovéto důkladné analýzy, aby mohla být využita v diskusi o příštím programovém období;

9.

zdůrazňuje problém rostoucích územních rozdílů v Evropě mj. v oblasti veřejných a soukromých investic, inovací, digitálních služeb, produktivity, zaměstnanosti, chudoby, dobrých sociálních podmínek, demografického vývoje a rozložení obyvatel na území a vyzývá Evropskou komisi, aby to vzala v úvahu při posuzování politik EU a navrhování nových nástrojů politiky;

10.

zdůrazňuje v tomto ohledu, že by VR mohl být součástí této diskuse, podporovat v ní postoj místních a regionálních orgánů a významně přispět ke stanovení metody, která bude vyvažovat hospodářské, sociální a environmentální informace a která by jakožto podklad pro rozhodování o financování měla v důsledku zásadní význam pro místní a regionální orgány;

11.

s ohledem na příští programové období po roce 2020 navrhuje, aby Evropská komise co nejdříve začala s podrobnou diskusí s místními a regionálními orgány o budoucích cílech těchto politik a o ukazatelích nezbytných pro měření tohoto pokroku. V návaznosti na její sdělení z roku 2009 a s ohledem na nejnovější vývoj Komisi vyzývá, aby předložila plán týkající se HDP a dalších ukazatelů;

12.

uznává přednosti hrubého domácího produktu (HDP) jako jednoduchého, přímočarého a lineárního ukazatele založeného na jasné metodice, který umožňuje srovnání mnoha náležitých makroekonomických opatření v čase a mezi zeměmi a regiony, a proto představuje užitečný nástroj pro přidělování zdrojů;

13.

zdůrazňuje však, že HDP není přesným měřítkem schopnosti společnosti řešit otázky, jako je změna klimatu, účinné využívání zdrojů a konkurenceschopnost regionů, kvalita života, stárnutí populace, sociální začleňování, zvláštní zeměpisné rysy, rozdělení příjmů a zeměpisné rozložení zdrojů a faktorů hospodářského růstu, a dodává, že ze zkušenosti místních a regionálních zástupců mají tyto aspekty pro občany hlavní význam;

14.

vítá proto četné iniciativy na zavedení ukazatelů pro měření pokroku překračujících HDP, jež probíhají na mezinárodní, vnitrostátní, regionální a místní úrovni a mohou napomoci vytvoření celounijních ukazatelů odrážejících situaci v členských státech i na místní a regionální úrovni;

15.

připomíná mj. možnost použít jako alternativu index lidského rozvoje, který může představovat přínos metodicky uzpůsobený rámci EU, prostřednictvím ukazatelů dlouhého a zdravého života, vzdělání a úrovně důstojného života, jak OSN učinila se svým Rozvojovým programem;

16.

oceňuje pozoruhodný pokrok, jehož v rámci měření pokroku překročením HDP dosáhl Eurostat v oblastech „kvality života“, „ekonomiky domácností“ a „udržitelného životního prostředí“;

17.

poukazuje na to, že ne všechny regiony a města mají nezbytné pravomoci, zdroje a správní kapacity, aby se mohly zapojit do stanovování cílů, a navrhuje, aby byla přijata taková řešení (včetně kvalitativnějšího přístupu v podobě „cesty ke změně“), u nichž by byl směr změny – tj. to, zda regiony a města kladně přispívají k vnitrostátním a evropským cílům – důležitější než dosažení předem stanovených cílů. To by místním a regionálním orgánům umožnilo postupovat tempem, které odpovídá jejich potenciálu a schopnostem;

18.

zdůrazňuje však, že ukazatele zvolené k tomu, aby je místní, regionální, celostátní a evropské orgány používaly při koncipování a provádění politik EU a měření pokroku při dosahování společných cílů, musí být jednotné a stálé;

19.

připomíná, že ne všechny metodické přístupy, které výzkumná obec obvykle řadí k metodám nahrazení, přizpůsobení či doplnění HDP, jsou stejně vhodné pro celounijní metodu využívající HDP a další ukazatele k měření stavu a pokroku na národní, regionální a místní úrovni;

20.

s ohledem na regionální politiku EU znovu opakuje, že územní soudržnost doplňuje hospodářskou a sociální soudržnost, a proto ji nelze měřit pouze ekonomickým ukazatelem. Souhlasí však s Evropskou komisí, že jakákoliv metoda, jejímž cílem je nahradit HDP tak, že se z jejího záběru sledování vyloučí ekonomické ukazatele, není pro účely měření pokroku v dosahování společných cílů jednotným způsobem vhodná;

21.

navrhuje, aby Výbor regionů udržoval úzkou spolupráci zejména s OECD na iniciativách, jako je „Jaký je život ve Vašem regionu?“, která je snadno srozumitelným nástrojem a představuje ucelenější přístup k měření pokroku na místní a regionální úrovni, ale v kontextu víceleté strategie pro Evropu odporuje přístupu k měření pokroku podle pořadí sestaveného na základě jediného měřítka. Připomíná v této souvislosti, že některé regiony projevily rovněž zájem o index lepšího života OECD (Better Life Index) a zejména o ukazatele, jež se v něm používají, neboť navzdory tomu, že tento index neumožňuje měřit regionální rozvoj, dávají jeho výsledky představu o kvalitě života obyvatel, což může sloužit jako základ budoucího stanovování cílů a strategií na místní a regionální úrovni;

22.

domnívá se, že metody snažící se přizpůsobit HDP rozšířením tradičních měřítek hospodářské výkonnosti o peněžně vyčíslené environmentální a sociální faktory by se mohly dále prozkoumat za účelem modelování nebo simulace ekonomických, sociálních a environmentálních dopadů různých politických opatření a že by se v tomto kontextu mohl jako významný referenční bod zvážit index sociálního pokroku, který se již používá ve čtyřiceti zemích;

23.

je přesvědčen, že je naléhavě třeba vyvinout srovnatelné statistické údaje na místní a nižší než místní úrovni a rovněž převést stávající klasifikaci městských a venkovských oblastí OECD a Komise na kategorie Eurostatu, které mohou na základě spolehlivých informací z praxe pomáhat EU při tvorbě politik a jejich hodnocení;

24.

poukazuje na nedostatečné množství informací o různých regionech EU se specifickými územními rysy, zejména zeměpisnými, environmentálními, hospodářskými a sociálními, jež podmiňují rozvoj. Zářným příkladem jsou nejvzdálenější regiony. Navrhuje, aby Eurostat přijal kategorie územních celků, které uznává Smlouva, např. nejvzdálenější regiony, a používal je jako základ pro tvorbu statistik, které by přispěly k patřičnému uzpůsobení a patřičné vhodnosti politik a činností EU pro jednotlivá území;

25.

vítá relevantní práci, kterou Evropská komise provádí na poli přizpůsobení HDP a při níž využívá zvláště úspěšný přístup rozšíření národních účtů na environmentální a sociální záležitosti, upozorňuje však na související teoretické obtíže a rozsáhlé zdroje potřebné k peněžnímu vyjádření sociálních aspektů, zejména pokud jde o regionální a obecní účty, a také pochybuje o tom, že lze výsledky takového komplikovaného přístupu snadno předat veřejnosti;

26.

podporuje proto metody, které doplňují HDP při měření pokroku v dosahování společných strategických cílů, neboť tyto metody zohledňují mnohorozměrnou realitu tím, že pokrývají různé aspekty blahobytu v hospodářské, sociální a environmentální oblasti s využitím omezeného počtu ukazatelů;

27.

domnívá se v této souvislosti, že nejvhodnější metodou pro tvorbu politik na všech úrovních správy je taková metoda, která komplexně měří blahobyt, včetně ekonomických otázek (mj. produktivita, inovace a vývoz), otázek práce (mj. ukazatele zaměstnanosti a kvality pracovních míst), environmentálních otázek (mj. energetická náročnost a účinnost hospodářství, chráněné přírodní oblasti a biologická rozmanitost, podíl energie z obnovitelných zdrojů či emise CO2), demografických otázek (včetně ukazatelů stádia a pohybu), sociálního začleňování (mj. osoby ohrožené chudobou nebo sociálním vyloučením či rozdělení příjmů) a územních otázek (včetně dostupnosti a únosné kapacity);

28.

kromě toho navrhuje, aby byl výběr ukazatelů zaměřen především na takové ukazatele, které měří možné účinky prováděných politik, zejména prostřednictvím měření výsledků a dopadů a také nákladů. Zdůrazňuje dále, že u nejvzdálenějších regionů je zvláště potřeba sbírat údaje týkající se určitých nedostatků a nepříznivých podmínek, jež se musí zvážit před stanovením politik a jejich prováděním;

29.

navrhuje proto, aby se ve všech orgánech EU, v návaznosti na cennou práci, již vykonal Evropský systém pro strategickou a politickou analýzu (ESPAS), sledovaly evropské trendy a aby se při tom spolupracovalo. Tím by byl zajištěn systém včasného varování pro všechny úrovně veřejné správy, jenž by se týkal hospodářských, sociálních nebo environmentálních trendů evropského významu, které by mohly mít vliv na strategické cíle nebo vyžadovat úpravu strategických priorit;

30.

zdůrazňuje, že ve strategii Evropa 2020 byl stanoven soubor cílů a souvisejících klíčových ukazatelů a že v ní bylo uznáno za důležité doplnění údajů o hospodářském růstu (HDP) o další ekonomické, sociální, environmentální a demografické ukazatele, pomocí nichž by se měřil udržitelný pokrok. Dodává, že to samé platí pro nižší než celostátní úrovně;

31.

podtrhuje fakt, že proces stanovování cílů strategie Evropa 2020 a výběru ukazatelů pro měření jejího pokroku probíhal výrazně shora dolů, aniž by se v něm brala v úvahu konkrétní situace na místní a regionální úrovni. Naproti tomu politika soudržnosti uznává územně diferenciované potřeby a cíle, protože plnění obecných cílů EU by nemělo omezit rozvojový potenciál určitého regionu či obce zakládající se na jeho specifických poznatcích a schopnostech. Proto VR žádá v kontextu strategie Evropa 2020 o regionálně přizpůsobené cíle;

32.

oceňuje současnou politiku soudržnosti, která má vysoký přínos a přidanou hodnotu pro regiony a pomáhá výraznou měrou k rozvoji dotčených regionů, a vyzývá Evropskou komisi k vypracování strategie k fungování politiky soudržnosti pro programové období začínající rokem 2021 a k zachování současné formy čerpání, kde bude mít HDP – vhodně doplněný o další ukazatele – pro určení čerpání a jeho výši i nadále nezastupitelnou roli;

33.

upozorňuje v této souvislosti na odlišné zaměření cíle Evropská územní spolupráce politiky soudržnosti. Především rozvoj přeshraniční spolupráce si klade za cíl podporu integrace hraničních regionů ve všech oblastech lidského života – tedy nad rámec cílů strategie Evropa 2020. V této oblasti je zapotřebí vyvinout metody a ukazatele, které by takovýto pokrok dokázaly lépe mapovat a vyhodnocovat;

34.

poukazuje na důkladné sladění politiky soudržnosti se strategií Evropa 2020, ale kritizuje nesoulad mezi metodami měření a zásahu strategie Evropa 2020 na jedné straně a politikou soudržnosti na straně druhé;

35.

připomíná Evropské komisi, že by v revidované strategii Evropa 2020 měl být více zdůrazněn územní rozměr, zejména v souvislosti s územní soudržností, kde by vytvoření náležitých ekonomických, environmentálních a sociálních ukazatelů mohlo zvýšit kvalitu místních a regionálních politik. Takové strategie by měly využít metody založené na mnohorozměrném přístupu, v němž se HDP nebo jiné ekonomické ukazatele doplní o měření sociálních a environmentálních aspektů, jež byly politicky schváleny na všech úrovních veřejné správy;

36.

poukazuje na to, že v kontextu silných stimulů k tematickému zaměření finančních prostředků ze strukturálních fondů na omezený počet oblastí politiky, jež přispívají k provádění strategie Evropa 2020, je rozumné předpokládat, že úspěch politiky soudržnosti bude měřen pokrokem v plnění cílů strategie Evropa 2020;

37.

důrazně doporučuje, aby byly nové hlavní cíle strategie Evropa 2020 a jejího následníka na období po tomto roce stanoveny postupem zdola nahoru, aby se v budoucích národních programech reforem mohlo informovat o příspěvku regionů a obcí k hlavním vnitrostátním cílům. To by vlády jednotlivých států rovněž vedlo k tomu, aby do přípravy národních programů reforem zapojily místní a regionální orgány, k čemuž v současnosti ve většině členských států nedochází;

38.

domnívá se, že by se politika soudržnosti měla vrátit ke své původní funkci, tedy snižovat nerovnosti v rozvoji mezi jednotlivými regiony a být hlavní investiční politikou na úrovni EU. Za tímto účelem by se mělo mj. přezkoumat propojení politiky soudržnosti s budoucí strategií Evropa 2020 v období po roce 2020;

39.

zdůrazňuje však, že několik nástrojů EU se stále zakládá na příliš zúženém měření hospodářských aspektů. To se rovněž týká politiky soudržnosti, kde se prostředky rozdělují mezi členské státy podle HDP na obyvatele a nezaměstnanosti, zatímco zařazení regionů úrovně NUTS II do jedné ze tří kategorií rozvoje určujících přidělení prostředků je založeno výhradně na HDP na obyvatele;

40.

poukazuje na to, že v rozhodnutí o způsobilosti se následně v zásadě přehlíží sociální, environmentální a územní aspekty v evropských regionech, zatímco logickým krokem by bylo založit budoucí nástroje na komplexnější, jednotnější metodě, v níž by se více využívaly sociální, environmentální a územní ukazatele, jež by upozornily na regionální zvláštnosti, o nichž se mluví ve Smlouvě a které se musí vzít v úvahu při rozhodování o způsobilosti regionů;

41.

táže se, jakou má úroveň NUTS II schopnost reflektovat skutečné komunity a skutečné zeměpisné celky, když v mnoha členských státech jsou oblasti NUTS pouze statistické územní celky založené na počtu obyvatel a nerespektující skutečné hranice nebo funkční zeměpisné oblasti. Poukazuje na to, že oblasti NUTS se dosud používají také k přidělování prostředků ze strukturálních fondů EU a že jejich využití k určení a posouzení územního dopadu politik EU (politiky soudržnosti, dopravní politiky, environmentální politiky a dalších) má všudypřítomný dopad znamenající to, že politiky EU nejsou v souladu s reálnou situací. V tomto ohledu má v zájmu spravedlivějšího přidělování finančních prostředků zásadní význam to, aby byly jednoznačné nedostatky HDP, jako je územní zkreslení způsobené dojížděním přes hranice oblastí NUTS, vyváženy tím, že se bude při rozhodování o způsobilosti přihlížet k sociální a ekologické situaci v regionech;

42.

zdůrazňuje v této souvislosti, že při uplatňování strukturálních fondů, včetně Fondu soudržnosti, bude v následujícím víceletém finančním období nutné používat měřítka doplňující HDP, pokud budou politicky přijatelná na všech správních úrovních;

43.

uznává zároveň legitimitu hlavních cílových hodnot pro dosažení komplexních strategických cílů a poukazuje na to, že pro sledování pokroku musí být včas k dispozici harmonizované a srovnatelné regionální údaje týkající se cílových hodnot;

44.

zdůrazňuje v této souvislosti, že dostupnost ukazatelů a průběžně aktualizovaných dat na regionální úrovni je zásadní pro zlepšení prokazatelnosti technických návrhů a pro přijímání dobrých politických rozhodnutí. Nehledě na již účinný a velmi strukturovaný systém údajů Eurostatu týkajících se ukazatelů blahobytu by tudíž Komise a Eurostat měly naléhavě řešit problém, před nímž stojí místní a regionální tvůrci politik i z důvodu víceúrovňového provádění strategie Evropa 2020 a politiky soudržnosti, aby bylo možné zdokonalit a ještě více zefektivnit systém údajů a zároveň vypracovat a uplatňovat metodiku hodnocení dopadu politik;

45.

vítá v této souvislosti pokrok, jejž učinila Komise ve svém plánu „Měření pokroku v měnícím se světě“ z roku 2009, ale lituje, že došlo jen k malému zlepšení v tvorbě a šíření regionálních a místních dat;

46.

zdůrazňuje, že právě země, kde jsou regionální a zejména pak místní údaje méně úplné, mohou často věnovat značný podíl prostředků přidělených ze strukturálních fondů EU na tzv. tematický cíl 11, tj. budování institucionální kapacity. Vzhledem k tomu, že jsme na začátku programového období, máme jedinečnou příležitost vybudovat celoevropský soubor srovnatelných údajů na místní a regionální úrovni, na jehož základě by se mohly utvářet a hodnotit politiky EU po roce 2020;

47.

naléhá na to, aby se za účelem zvýšení hodnoty souborů dat a snížení zátěže respondentů zvýšila v evropském statistickém systému kvalita administrativních údajů a zrychlilo se zavádění georeferenčních statistik;

48.

vítá skutečnost, že od minulého stanoviska VR týkajícího se překročení rámce HDP se na úrovni EU neustále zvyšuje dostupnost údajů, zejména těch vztahujících se k místní a regionální úrovni, lituje však, že stále přetrvávají nedostatky. Navrhuje proto, aby Evropská komise co nejdříve předložila analýzu současných a budoucích nedostatků v zajišťování komplexního souboru ekonomických, sociálních, environmentálních a demografických dat v Evropě, jež překračují HDP;

49.

zvláště v tomto ohledu lituje, že regionalizace ukazatelů strategie Evropa 2020 není v současné době uspokojivá, neboť jsou k dispozici pouze některé ukazatele potřebné pro sledování hlavních cílů strategie Evropa 2020 na regionální úrovni (úroveň NUTS II a III), a to někdy se značným zpožděním. Totéž platí pro alternativní ukazatele, které mohou regiony a města považovat na svém území za nezbytné jako předpoklad pokroku v dosahování cílů EU. Aktualizované regionální statistiky by umožnily vytvořit syntetický ukazatel regionálního pokroku, který navrhl Výboru regionů;

50.

žádá Evropskou komisi a Eurostat, aby stanovily harmonogram zapojení místních a regionálních orgánů do procesu (realistického) stanovování cílů a sestavily regionální statistiky nezbytné ke koncipování, provádění, monitorování a hodnocení obnovené strategie Evropa 2020 tím, že se vytyčí územně diferenciované cíle;

51.

zdůrazňuje, že při měření pokroku na místní a regionální úrovni, a zejména pokud jde o koncepci funkčních regionů a o přeshraniční oblasti, je třeba překonat stávající systém statistik a ukazatelů (založený na nařízení o NUTS), a navrhuje, aby Evropská komise dále rozvíjela koncepce a ukazatele, které jsou s tím v souladu, a zohlednila oblasti zahrnuté do makroregionální strategie;

52.

opakuje, že v široké škále politik EU by mělo být více zdůrazněno městské a venkovské hledisko, a to zejména v souvislosti s územní soudržností, kde by vytvoření náležitých ekonomických, environmentálních a sociálních ukazatelů mohlo zvýšit kvalitu místních a regionálních politik;

53.

žádá Evropskou komisi, aby do evropského statistického programu zahrnula opatření nezbytná k odstranění nedostatku statistických informací o rozmanitosti a specifických rysech územních celků v EU, zejména opatření ke sběru dat a tvorbě ukazatelů měřících fenomény odlehlosti a izolovanosti regionů, s cílem zlepšit proces tvorby a provádění evropských politik, jež budou lépe uzpůsobeny regionům poznamenaným těmito fenomény, v souladu se zásadou územní soudržnosti;

54.

považuje za nezbytné vypracovat model podpory při rozhodování, který by určil pořadí priorit blahobytu na místní úrovni, aby byla zřejmá specifičnost daného území ve společném rámci pro všechny oblasti Unie, a toto pořadí využívat k hodnocení účinnosti politik ex ante i ex post, a to i ve fázích jednání mezi Evropskou komisí a místními orgány nebo ve fázích konzultace místních zúčastněných stran.

5.4.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/22

1.

vítá, že Komise uznala důležitost toho, aby byla v oblasti mládeže posílena tvorba politiky založené na průkazných údajích a faktech a aby byly co nejúčinněji koordinovány zdroje a úsilí Evropské unie, regionů a členských států v zájmu dosažení cílů politiky zaměřené na mládež;

2.

obzvláště oceňuje přístup Komise, která považuje za nezbytné reagovat v rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže na období 2016–2018 odpovídajícím uzpůsobením politiky co nejrychleji na nové výzvy, jako je začleňování mladých uprchlíků nebo šíření extremismu mezi mladými lidmi;

3.

v této souvislosti výslovně vítá přínos rámce EU pro evropskou spolupráci v oblasti mládeže (2010–2018) spočívající ve zlepšení spolupráce mezi členskými státy EU a jejich místními a regionálními orgány a v poskytnutí a rozšíření příležitostí a výhod projektu evropské integrace pro mladé lidi. Proto vyzývá Komisi, aby rámec doplnila a rozpracovala i na období po roce 2018;

4.

zdůrazňuje, že k hlavním cílům politiky v oblasti mládeže by i v budoucnu mělo patřit zajištění rovných příležitostí, podpora sociálního začleňování mladých lidí a zvyšování jejich konkurenceschopnosti na trhu práce a současně podpora aktivního občanství (účasti mládeže), intenzivnější práce s mládeží, nediskriminace a mezikulturního porozumění;

5.

vyjadřuje však znepokojení nad tím, že se Komise v souvislosti s politikou v oblasti mládeže nezmiňuje o úloze místních a regionálních orgánů, ačkoli je naprosto jasné, že ve většině členských států – pokud mají vnitrostátní politiku v oblasti mládeže – mají místní a regionální orgány tuto oblast v různé míře na starosti;

6.

oceňuje práci, kterou odvádí Eurostat za účelem vytvoření a koordinace souborů údajů, jež se týkají řady faktorů souvisejících s mládeží;

7.

vyzývá Komisi, aby systematicky posuzovala územní dopad politiky v oblasti mládeže na nižší než národní úrovni (přinejmenším na úrovni NUTS 2). V zájmu dalšího posílení pozice regionů při provádění strategie EU pro mládež považuje za nezbytné, aby byly v rámci otevřené metody koordinace mezi členskými státy EU vypracovány měřitelné ukazatele a konkrétní akční plány týkající se mládeže, do nichž budou zapojeny všechny úrovně správy, a aby byla navázána pevná partnerství mezi organizacemi mládeže a veřejnými orgány;

8.

na základě konzultace zúčastněných stran se domnívá, že i když jsou program Erasmus+ a systém záruk pro mladé lidi velmi důležitými nástroji pro dosažení strategických cílů, problémy jsou mnohem složitější a EU již dnes v oblasti mládeže vyvíjí činnost, která dalece přesahuje tyto dva sice a priori účinné nástroje, které jsou však nedostatečné, neboť systém záruk pro mladé lidi zatím není řádně uplatňován. Zejména v případě zranitelných mladých lidí je jednoznačně potřeba zavádět iniciativy na podporu mladých lidí, jimž končí pobyt v zařízení ústavní výchovy a kteří se v 18 letech mohou ocitnout bez jakéhokoli dohledu, který by jim pomohl v jejich přechodu do dospělosti. Výbor proto poukazuje na to, že je potřeba vhodnou formou zpřístupnit další informace související s výsledky politiky v oblasti mládeže, zejména pokud jde o otázky, jako je mj. nezaměstnanost mladých lidí a sociální začleňování. To by také pomohlo určit, zda by nebylo vhodné poskytnout specifickou pomoc z evropských strukturálních a investičních fondů, a to již v tomto programovém období. Vzhledem ke složitosti a závažnosti aktuálních výzev by politika v oblasti mládeže měla být průřezově začleněna do všech politik EU, neboť tyto politiky mohou nejen usilovat o nalezení řešení palčivých problémů mladých lidí, ale mohou se také stát východiskem k povzbuzení nového hospodářského růstu. Znovuobjevení hodnot vlastních tradic a řemesel může navíc představovat nové pracovní příležitosti. Musí se také ještě vynaložit velké úsilí na podporu výměny osvědčených postupů týkajících se účasti mládeže a práce s mládeží mezi členskými státy a místními a regionálními orgány. Kromě toho by se ekonomické argumenty pro vzdělávání a odbornou přípravu, o nichž se diskutovalo na zasedání Rady pro vzdělávání, mládež, kulturu a sport konaném dne 12. prosince 2014 (1) v rámci přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období, nyní měly promítnout do konkrétních investic do vzdělávání jako součásti dlouhodobých programů EU pro mládež a růst;

9.

vítá skutečnost, že Komise zlepšila zveřejňování informací pro mladé lidi, kteří hledají práci, prostřednictvím systému EURES pro výměnu informací o nabídce pracovních míst a že zahájila iniciativu „Tvoje první práce přes EURES“ na podporu mladých lidí při hledání zaměstnání v zahraničí a podnikla konkrétní kroky k provedení požadavku, který byl formulován v doporučení Rady týkajícím se rámce pro kvalitu stáží, a sice aby byl portál EURES rozšířen i na stáže. Vyzývá členské státy, aby možností, které jim tyto nástroje dávají, využívaly ve větší míře;

10.

bere se znepokojením na vědomí, že slábne přímá politická aktivita mladých lidí (zejména ve formě volební účasti) a ve srovnání se staršími generacemi je nižší. Současně ale vítá zájem mnoha mladých lidí stát se aktivními členy svých místních komunit tím, že se zapojují do organizací, využívají internetové nástroje (sociální média) a vykonávají dobrovolnou činnost. Proto je třeba uvítat, že Komise a členské státy chtějí využívat nových forem účasti na demokratických procesech a přístupu k politickému rozhodování v rámci strategie EU pro mládež. Rovněž je třeba mladé lidi více informovat o jejich právu navrhovat a podporovat evropské občanské iniciativy;

11.

doporučuje, aby Komise za přísného respektování odpovědnosti členských států za obsah výuky a organizaci jejich vzdělávacích systémů přezkoumala osvědčené postupy členských států a regionů, pokud jde o předávání znalostí v oblasti politiky a o snížení minimální věkové hranice pro účast ve volbách, a zejména přímý nebo nepřímý vliv těchto dvou faktorů na angažovanost mladých lidí v politickém životě a jejich ochotu se zapojit. Komise by se poté měla o výsledky tohoto průzkumu podělit s členskými státy a regiony;

12.

připisuje obzvláště velký význam mládežnickým a sportovním organizacím, které působí ve formálním rámci a v rámci mimoškolního neformálního a informálního vzdělávání k aktivnímu občanství, protože velkou měrou přispívají k rozvoji participačních dovedností mladých lidí a zlepšení kvality rozhodovacích postupů. Domnívá se proto, že je třeba tyto organizace podporovat;

13.

zdůrazňuje rovněž, že je třeba identifikovat a jasněji poukazovat na nestrukturované komunity mladých lidí, jejichž počty stále rostou, a to i díky odpovědnému využívání sociálních médií. V těchto komunitách jsou často mladí lidé, kteří se nesnadno dostávají k příležitostem a nemají prostředky k tomu, aby navázaly kontakt s orgány;

14.

souhlasí s tím, že je důležitá kvalitní práce s mládeží a že je nutné rozvíjet její schopnost reagovat na sociální, behaviorální a technologické změny. V této souvislosti je při práci s mládeží rovněž třeba dále podporovat uznávání a zviditelnění neformálního a informálního učení;

15.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že v oblasti práce s mládeží, jež je v mnohých členských státech rovněž obecně v pravomoci místních orgánů, došlo v celé Evropě k rozpočtovým škrtům. Rostoucí podíl mladých lidí, kteří jsou ohroženi chudobou nebo vyloučením, a také zdraví škodlivé způsoby chování, jež jsou mezi mladými lidmi stále více rozšířené, a s nimi spojená míra úmrtnosti mladých lidí by však naopak vyžadovaly posílení této činnosti. Zejména je nutné podporovat pozitivní životní styl, který umožní omezit užívání omamných látek, nadměrnou konzumaci alkoholických nápojů, kouření a obezitu, a to mj. podporou fyzické aktivity. Zároveň je důležité navrhnout aktivní politiky, jež mladým lidem – ať už sdruženým v organizacích nebo jednotlivcům – poskytnou možnost osobního a profesního rozvoje, aby byli schopni vytvářet nové formy sociálních vztahů (bílá kniha z roku 2001 o evropské mládeži);

16.

v reakci na současnou migrační krizi a v souvislosti s Evropským programem pro migraci požaduje, aby byly místním a regionálním orgánům přímo zpřístupněny finanční zdroje, které by jim umožnily plnit jejich povinnosti, pokud jde o migraci a integraci;

17.

domnívá se, že migrace mladých lidí z chudších evropských regionů nebo z regionů, jež byly nejhůře zasaženy hospodářskou krizí, narušuje územní a sociální soudržnost a způsobuje vážné demografické problémy. Výbor zdůrazňuje, že v zájmu podpory růstu a vytváření pracovních míst v těchto regionech, což má zásadní význam pro to, aby se zamezilo odchodu mladých lidí a s tím spojenému odlivu mozků, je mimo jiné nutné podporovat prostřednictvím zvláštních opatření financovaných z ESI fondů partnerství mezi regiony a přímá místní a regionální opatření;

18.

domnívá se, že významným nástrojem je výměna osvědčených postupů v oblasti průřezové spolupráce za účelem podpory mladých lidí, neboť členským státům, místním a regionálním orgánům i zástupcům mládeže umožňuje se od sebe navzájem učit. Iniciativy, jako je Evropsko-středomořská platforma mládeže a Evropské fórum mládeže, navíc podporují dialog v oblastech, jako jsou např. podpora celoživotního učení, evropská mobilita, politiky vzdělávání a zaměstnanosti a rovné příležitosti mužů a žen;

19.

navrhuje, aby byl vypracován jakýsi základní balíček, který by všechny členské státy měly, pokud možno, mladým lidem zaručit. Tento balíček by mohl být zaměřen na širokopásmové internetové připojení, možnost ovládnout v rámci státního vzdělávacího systému druhý cizí jazyk nejméně na úrovni B2, profesní orientaci a celoživotní poradenství, možnost odpovídajícího zapojení do dobrovolné činnosti, podporu přípravy na první zaměstnání a flexibilní a dostupné způsoby financování, které by umožnily absolvovat studia zajišťující pracovní uplatnění. Současně vyzývá Evropskou komisi, aby pro všechny mladé lidi v EU, kteří mají zájem o vyučení, zajistila učňovská místa a také to, že budou mít zaručeno získání minimálních kvalifikací a dovedností, jež by byly uznávány a potvrzovány ve všech členských státech, čímž se jim umožní přístup a dosažení minimální úrovně vzdělání, jež bude spojena s příslušnou úrovní odpovídajících kvalifikací, a aby tyto dovednosti byly podpořeny odpovídajícím potvrzením, jež uzná přidanou hodnotu činnosti, kterou mladí lidé vykonávají v neformálním rámci;

20.

konstatuje, že je nezbytné provést v různých evropských regionech studie s cílem získat větší přehled, pokud jde o situaci mladých lidí v oblasti bydlení a obyvatelnosti příbytků. V této oblasti je totiž obzvlášť nutné vyměňovat si osvědčené postupy a vypracovávat akční plány na místní úrovni, a to vzhledem k tomu, že v mnoha regionech je nabídka ubytování nadměrná, zatímco v některých regionech nezaručuje kvalita bytového fondu mladým lidem přiměřené podmínky a v jiných regionech jsou mladí lidé vyloučeni kvůli extrémně vysokým cenám. Bylo by tedy dobré vypracovat na základě vhodných údajů náležité akční plány s cílem zvýšit dostupnost dobrých podmínek v oblasti bydlení pro mladé lidi. Navrhuje zejména, aby byla mladým lidem vyhrazena určitá část obecních bytů, aby se podněcovaly formy solidárního sousedství a soužití mezi soběstačnými seniory a mladými lidmi a aby se podporovalo pořízení obydlí na půjčku se zvýhodněnou sazbou pro mladé lidi;

21.

zdůrazňuje, že v oblasti politiky zaměřené na mládež je třeba určit, jak reagovat na výzvy, jako je otázka slaďování dovedností s potřebami zaměstnavatelů a s výrobními a územními potřebami – a to rovněž v kontextu snižování vysoké míry nezaměstnanosti mladých lidí –, otázka rovných příležitostí pro mladé lidi žijící v malých sídlech, která se nacházejí v okrajových, nejvzdálenějších, ostrovních či venkovských oblastech a potýkají se s demografickými problémy, nebo podpora iniciativ pro odborné vzdělávání, přizpůsobených regionálním specifikům a konkrétním schopnostem, a s tím související výměna osvědčených postupů a také opětovné docenění významu manuálních povolání. Zdůrazňuje, že slaďování dovedností s potřebami zaměstnavatelů je významným faktorem v nezaměstnanosti mladých lidí a v dalším rozvoji jejich kariérních možností. Domnívá se, že je třeba zavést postupy, které zajistí uznávání a certifikaci dovedností, které mladí lidé získávají v průběhu neformálního vzdělávání a dobrovolné činnosti, aby jich mohli využít při začleňování do pracovního procesu. Vyzývá k tomu, aby těmto záležitostem byla věnována i nadále pozornost a aby se apelovalo na sociální odpovědnost podniků, aby se vcítily do situace mladých lidí, kteří jsou nejen pracovní silou v současnosti a v budoucnosti, ale také potenciálními zákazníky pro jejich služby či produkty;

22.

domnívá se, že politika v oblasti mládeže – na úrovni členských států i na místní a regionální úrovni – musí i nadále věnovat zvláštní pozornost takovým otázkám, jako je podpora základních hodnot křesťanské Evropy, diskriminace mladých lidí na základě pohlaví, genderových důvodů, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení a sexuální orientace, a koncipování opatření, která je v tomto ohledu nutné přijmout, a to i co se týče specifických problémů mladých lidí, kteří jsou příslušníky národnostních a etnických menšin;

23.

vyzývá dotčené regionální a místní orgány, aby při současném respektování vnitrostátních právních předpisů a evropských zásad učinily vše pro to, aby zůstala zachována vzdělávací zařízení, v nichž probíhá výuka v mateřském jazyce národnostních či jazykových menšin, a aby byla zakládána nová zařízení tohoto druhu. Žádá členské státy, aby mladým lidem z jazykových a národnostních menšin vzhledem k jejich zvláštní situaci v oblasti vzdělávání nabídly takové možnosti vzdělávání, díky nimž si řádně osvojí úřední jazyk dané země, a to v souladu se zásadami mnohojazyčnosti a nediskriminace;

24.

považuje za prvořadé, aby byl neodkladně zaveden akční plán proti rostoucímu výskytu genderově podmíněného násilí mezi mládeží, jenž by zohlednil význam účinného společného vzdělávání ve všech zemích EU;

25.

poukazuje na to, že mladí lidé mají pouze omezený přístup k finančním prostředkům nezbytným pro to, aby mohli rozvíjet vlastní podniky, platit si bydlení nebo dále studovat. Považuje proto za důležité, aby místní a regionální orgány hledaly lokální řešení, která by mohla přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti daného regionu a zároveň výrazně posílit rovnost příležitostí mladých lidí;

26.

zdůrazňuje proto, že je nutné povzbuzovat formy a prostory, které pro shromažďování mladých lidí dávají k dispozici místní subjekty mj. spolu se soukromými subjekty a které vyhovují potřebám dotčených cílových skupin mladých lidí, a přeměnit je v příležitosti pro budoucí zaměstnatelnost, zkoušení podnikatelských dovedností a rozvoj aktivní účasti;

27.

vyzývá Komisi a členské státy, aby ověřily, zda se mladým lidem v otázkách pracovního práva, předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, jakož i předpisů upravujících dobrovolnictví dostává odpovídajících informací a nezbytné ochrany, a to tehdy, pokud vykonávají profesní nebo dobrovolnou činnost nebo stáž v zemi pobytu nebo v jiném členském státě, než mají obvyklé bydliště. Proto navrhuje, aby byli podporováni v rámci již existujících sítí, jako jsou Europe Direct, Eurodesk a Eures, a ze strany místních orgánů jakožto klíčových podporovatelů politik v oblasti mládeže v praxi;

28.

zdůrazňuje, že k ochraně mladých lidí vykonávajících dobrovolnou činnost nebo aktivních na trhu práce je třeba přistupovat s velkou opatrností, a vyzývá regiony, aby prozkoumaly možnosti spolupráce v tomto ohledu v oblasti vzájemného učení a výměny osvědčených postupů. Zdůrazňuje rovněž, že je nutné posílit sociální a občanské hodnoty dobrovolné činnosti jako v případě civilní služby pro mladé lidi;

29.

považuje za vhodné posoudit jednak to, jak mohou nové sociální a komunitní hodnoty, jež v současnosti vznikají – jako je povědomí o otázkách životního prostředí, pokud jde o udržitelnou a energeticky účinnou výrobu, zapojení na místní úrovni, pomoc osobám v obtížné životní situaci a opětovné docenění významu řemeslných činností –, podpořit účast a úspěšnou integraci mladých lidí ve společnosti, a jednak to, jak prosazovat a podporovat zásadní úlohu rodiny jakožto hlavní opory pro sociální a ekonomický růst jednotlivce. Doporučuje, aby byla rodina provázána s novými cíli v oblasti udržitelného rozvoje (OSN) a byla v nich zmíněna. Podpůrná opatření se týkají jak původních, tak nových i vznikajících rodin. Opatření se týkají ochrany rodiny a podpory zakládání rodiny a rodičovství, zejména v regionech, jež se potýkají s demografickými problémy;

30.

převážně venkovské regiony musí věnovat zvláštní pozornost své mladé populaci, která je skutečným strategickým aktivem těchto území, a musí usnadnit jejich udržení ve venkovském prostředí, posílit jejich možnost nadále žít v těchto obcích, které jsou někdy velmi malé, zajistit pokud možno kontinuitu zemědělské činnosti v této oblasti pomocí tradičních zemědělských postupů a odpovídající odborné přípravy, které jsou šetrné k životnímu prostředí a udržitelnému hospodářství, a tyto postupy musí zůstat finančně proveditelné a rentabilní;

31.

domnívá se, že izolované kroky ze strany různých členských států v rámci politiky v oblasti mládeže nejsou vždy dostatečné a jejich koordinace je často pouze nahodilá. V této souvislosti podporuje návrh, aby bylo na evropské úrovni vyvinuto větší úsilí a bylo přijato více opatření s cílem zlepšit koordinaci, provést harmonizaci a využít příležitostí pro součinnost, zejména vzhledem k tomu, že mladí lidé jsou více otevření mobilitě a migraci. Zdůrazňuje, že v revidované politice v oblasti mládeže by měla být jasně uvedena klíčová úloha místních a regionálních orgánů;

32.

považuje za nezbytné posílit úlohu mladých lidí v demokratických procesech, aby mohli vyjádřit svůj názor. K dosažení tohoto cíle je potřeba podporovat dialog mezi mladými lidmi na základě zapojení občanské společnosti, zejména mládežnických organizací, místních orgánů – a to jak individuálně, tak v rámci sdružení –, neformálních skupin, informačních center Europe Direct, která mohou přispět ke zpětné vazbě mezi mladými lidmi a institucemi, a nevládních organizací, které vždy představují tu část obyvatelstva, jež je nejvíce otevřena změnám a sociálním inovacím a je schopna stimulovat obnovu celé společnosti. Právě z tohoto důvodu vyzdvihuje, že je důležité rozšířit strukturovaný dialog, a schvaluje nová opatření, jež Komise v této oblasti plánuje, co se týče posílení možností zapojení mladých lidí obecně, ale i organizací, které je zastupují. Zdůrazňuje rovněž, že pro dosažení těchto cílů může být užitečné stanovit strukturované směry činnosti, podobně jako v případě záruky pro mladé lidi prostřednictvím Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí;

33.

vyzdvihuje, že je důležité rozšířit strukturovaný dialog, a schvaluje nová opatření, jež Komise v této oblasti plánuje, co se týče posílení možností zapojení mladých lidí obecně, ale i organizací, které je zastupují. Poukazuje na to, že při koncipování strukturovaného dialogu požadují zejména mladí lidé kritéria kvality, která musí být při dialogu co nejvíce zohledněna. K nim patří mj. „rovnoprávný“ partnerský dialog a dostatek času. Mladí lidé by měli být na různých politických úrovních zapojeni do utváření postojů v co možná největším počtu oblastí politiky. Regionální hledisko účasti mládeže ve formě strukturovaného dialogu by mohlo být posíleno zejména v Iniciativě na podporu zaměstnanosti mladých lidí;

34.

považuje za důležité podporovat začlenění mladých lidí se zdravotním postižením a vytvořit pro ně skutečně rovný přístup k příležitostem, které poskytují členské státy a regiony;

35.

zdůrazňuje, že je nutné klást v politikách EU a členských států důraz na začlenění mládeže z ohrožených skupin, jako je NEET (mladí lidé, kteří nejsou zaměstnáni, ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy), a mladých lidí z přistěhovaleckého prostředí, u kterých je pravděpodobnější, že se do této kategorie dostanou;

36.

domnívá se, že – i vzhledem k mimořádně vážné teroristické hrozbě, jíž Evropa v současnosti čelí, a k politické a náboženské radikalizaci, která se mezi mladými lidmi bohužel šíří – je v souladu s bezpečnostním programem EU v prvé řadě nutné posílit zapojení a důvěru v instituce a zaručit mladým lidem právo na život v pluralitní společnosti založené na evropských demokratických hodnotách, zásadách právního státu a základních právech, aby se tak předešlo násilí, radikalizaci a extremismu;

37.

doporučuje evropským místním a regionálním orgánům, aby s přihlédnutím k politice EU a členských států v oblasti mládeže vypracovaly takové místní a regionální strategie, které se budou jednoznačně zabývat specifickými problémy a příležitostmi mladých lidí, a aby se při přípravě těchto plánů zajistilo posílení možností vzájemného učení a aby se zároveň zabezpečilo co největší zapojení cílové skupiny, tj. mladých lidí do koncipování, provádění a hodnocení těchto plánů a aby se podporovalo vzájemné učení. Výbor rovněž zdůrazňuje, že všechny strategie a politiky v oblasti mládeže musí zahrnovat horizontální opatření zaměřená na boj proti diskriminaci na základě pohlaví, genderových důvodů, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení a sexuální orientace;

38.

vyzývá Evropskou komisi, aby prosazovala a podporovala politiky vedoucí k rozvoji podnikání mladých lidí v kulturním a tvůrčím odvětví, aby se tak vytvářela pracovní místa a účinně se zareagovalo na potřeby všech mladých lidí, kteří chtějí proměnit své záliby v profese v kulturním odvětví.

5.4.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/27

1.

ačkoli uznává, že je třeba, aby návrh doporučení dodržoval zásady subsidiarity a proporcionality, zdůrazňuje, že je chvályhodné, že se text zabývá tématem dlouhodobé nezaměstnanosti kvůli jejím ekonomickým a sociálním dopadům. Podle zprávy pěti předsedů („Dokončení evropské hospodářské a měnové unie“) představuje dlouhodobá nezaměstnanost „jednu z hlavních příčin nerovnosti a sociálního vyloučení. … Zásadní význam mají efektivní trhy práce, jež podporují vysokou míru zaměstnanosti a dokáží absorbovat otřesy, aniž by generovaly nadměrnou nezaměstnanost;“

2.

konstatuje, že je důležité, že se návrh zaměřuje na začleňování nezaměstnaných osob na trhu práce a ukládá službám zaměstnanosti povinnost vzít si tyto osoby na starost a zapojit na podporu jejich integrace všechny podnikatelské a sociální subjekty i subjekty veřejného sektoru;

3.

podtrhuje důraz věnovaný nástrojům řízení systému a rozpoznává ho ve strategii jednoho správního místa;

4.

zdůrazňuje, že je důležité řešit dlouhodobou nezaměstnanost, aby se zaručilo řádné fungování místních ekonomik, a že dlouhodobá nezaměstnanost není udržitelná. Připomíná význam předpovídání potřebných dovedností a jejich sladění s potřebami trhu práce. V oblastech se značným nesouladem mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi či se značnými nedostatky v oblasti dovedností je nutné posílit vzdělávací programy, které budou rozvíjet potřebné dovednosti. Zvláštní pozornost je třeba věnovat jazykovým dovednostem nezaměstnaných migrantů a žadatelů o azyl;

5.

upozorňuje, že návrh má také významné důsledky pro boj proti chudobě, jenž je i nadále jedním z obtížněji dosažitelných cílů strategie Evropa 2020 kvůli hospodářské krizi.

6.

připomíná, že je nezbytné zvyšovat účelnost a účinnost veřejných služeb zaměstnanosti. Doporučení se totiž omezuje na navržení větší koordinace podpůrných činností, za které jsou nicméně nadále odpovědné jednotlivé země, a nevěnuje dostatečnou pozornost existujícím rozdílům, kvůli rozsahu problému a financování struktur zaměřených na jeho řešení, jak již bylo možné pozorovat při provádění záruky pro mladé lidi. V mnoha zemích je tedy potřebné významné posílení služeb zaměstnanosti. Jako příklad této rozdílnosti lze uvést poměr mezi pracovníky služeb zaměstnanosti a ekonomicky aktivním obyvatelstvem: v Německu je to 1:400, ve Francii 1:600 a v Itálii 1:3 000;

7.

doporučuje proto výrazněji spolupracovat se soukromými službami zaměstnanosti a zapojit agentury zprostředkovávající dočasné zaměstnání v případech, kdy veřejné služby zaměstnanosti nejsou schopny poskytnout dlouhodobě nezaměstnaným dostatečné poradenství a pomoc;

8.

doporučuje užší spolupráci mezi členskými státy a regiony, aby bylo možné co nejúčinněji snížit míru nezaměstnanosti v EU tím, že o těchto programech budou sdělovací prostředky více informovat. Bylo by možné například podporovat síť EURES prostřednictvím propagační kampaně v televizi, na internetu či v jiných hromadných sdělovacích prostředcích, aby uchazeči o zaměstnání, kteří hledají práci v zahraničí, měli aktuální informace o pracovních možnostech. Proto doporučuje, aby služby zaměstnanosti a další sociální služby spolupracovaly na mezinárodní úrovni, a zajistily tak účinnější a rychlejší výměnu informací a údajů;

9.

zdůrazňuje, že je nutné určit zdroje nezbytné pro přizpůsobení se osvědčeným postupům. Lze to provést za využití výsledků činnosti evropské sítě veřejných služeb zaměstnanosti (rozhodnutí 573/2014/EU) odhadnutím finančních prostředků nezbytných k tomu, aby všechny země dosáhly stanovených standardů a navržením způsobu, jak zvládnout úsilí, které by každá země měla při řešení nedostatků vytvářet;

10.

připomíná možnost rozlišit strukturální složku nezaměstnanosti od dynamické složky, která je vyvolaná konkrétním vývojem cyklu. Služby zaměstnanosti (nastavené tak, aby čelily první složce) by se měly uvést do takového stavu, aby se rychle přizpůsobily dodatečným požadavkům vyvolaným zvlášť negativními hospodářskými cykly. Náklady na přizpůsobení stávajících struktur těmto požadavkům by měly nést členské státy, i s využitím EFRR a ESF (tematický cíl posílení správní kapacity). V rámci přezkumu víceletého finančního rámce v polovině období mohou být vyhodnoceny účinky opatření a zváženy případné nezbytné úpravy právních předpisů EU;

11.

zdůrazňuje význam investic do lidského kapitálu, avšak upozorňuje na to, že jelikož tyto investice probíhají dlouhodobě, podniky tíhnou k tomu, že upřednostňují mladé lidi a čerstvé absolventy, což má za následek znevýhodnění potenciální pracovní síly staršího či středního věku. Boj proti nezaměstnanosti vyžaduje takové pobídky, které budou nezaměstnané osoby staršího a středního věku podporovat v odborné přípravě a rekvalifikaci a budou dbát na to, aby pro podniky a veřejný sektor bylo zaměstnávání těchto osob výhodné. Pro prevenci dlouhodobé nezaměstnanosti je stejně tak důležité podporovat celoživotní učení zaměřené na rekvalifikaci stávající pracovní síly a nekvalifikovaných pracovníků;

12.

zdůrazňuje, že možnost modernizace služeb zaměstnanosti by mohla mít vliv na dlouhodobou nezaměstnanost, ale také na krátkodobě nezaměstnané a nezaměstnanost mladých lidí;

13.

poznamenává, že navrhovaná modernizace služeb zaměstnanosti je dlouhý a složitý proces, zvláště v těch členských státech, jejichž stávající systém je nepružný a byrokratický. Řádné fungování jednotných kontaktních míst s individualizovaným přístupem značně závisí na pružnosti daných institucí a na vhodném a rychlém šíření informací. Tatáž kontaktní místa mohou zajistit přípravu individuálních nabídek pomoci, je však třeba zohlednit to, že v závislosti na počtu uchazečů o zaměstnání může tento úkol představovat značnou administrativní zátěž. V těchto kontaktních místech však musí pracovat řádně kvalifikovaní zaměstnanci, kteří budou nejen schopni předávat stávající nabídky, ale také ohodnotit osobnost uchazečů o zaměstnání a jejich nejdůležitější dovednosti. Žádá proto, aby členské státy při zavádění těchto mechanismů tyto faktory braly v úvahu;

14.

připomíná, že je nezbytné důrazněji intervenovat také ze strany poptávky. Od chvíle, kdy poptávka po práci stagnuje, je pro nezaměstnané obtížné znovu najít práci, a to i když mají individuální plán odborné přípravy. Ačkoli oceňuje pokyny uvedené v doporučení zaměřené na posílení vztahů se zaměstnavateli, domnívá se, že v tomto smyslu by bylo za účelem posílení poptávky po práci užitečné více stimulovat integraci mezi strukturálními fondy. EFRR a EZFRV, které jsou zaměřené na podniky schopné navrhovat inovativní projekty zacílené na zvyšování konkurenceschopnosti systému, totiž často zohledňují možnost přijmout osoby s vhodnou kvalifikací. V těchto případech by propojení se vzdělávacími aktivitami financovanými z ESF mohlo napomoci začleňování nezaměstnaných osob. Integrované využití by mělo být povzbuzováno členskými státy i prostřednictvím zjednodušování pro malé a střední podniky a „výkonnostní rezervy“;

15.

upozorňuje, že je naprosto zásadní, aby každá země stanovila kroky boje proti chudobě v souladu s pokyny, které již Evropská komise určila v doporučení Komise ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce (2008/867/ES) a zopakovala ve sdělení Komise Za sociální investice pro růst a soudržnost (COM(2013) 083 final), neboť dlouhodobě nezaměstnaným hrozí, že se v případě neúspěšného začlenění a po ukončení vyplácení podpory v nezaměstnanosti ocitnou na okraji. VR doufá, že členské státy skutečně zahájí to, co doporučuje Evropská komise;

16.

připomíná dále, že je nezbytné podmínit případný přístup k podpůrným opatřením v oblasti chudoby přijetím časově omezených veřejně prospěšných prací a v každém případě v rámci vzdělávacího programu zaměřeného na začlenění;

17.

zdůrazňuje, že odborná příprava za účelem znovuzačlenění na trhu práce musí být organizována v těsné spolupráci s příslušnými institucemi, aby členské státy dosáhly co nejlepších výsledků na všech úrovních a aby bylo možné snížit profesní a sociální izolaci a míru chudoby. Upozorňuje na to, že tato opatření mají pozitivní dopad, jelikož povzbuzují evropské občany, kteří z ekonomických důvodů a z důvodů obživy odjeli za prací do jiného členského státu, aby se vrátili do své domovské země. Ekonomické přistěhovalectví by mělo slábnout a možnosti nalézt zaměstnání a obživu na místním trhu práce se zlepšují;

18.

zdůrazňuje, že regiony a místní orgány mají ústřední roli, protože právě ony jsou přirozenými protagonisty při zlepšování služeb zaměstnanosti, a to i proto, že v mnoha členských státech je plánování a čerpání strukturálních fondů v jejich kompetenci. Tyto orgány také mohou plnit důležitou úlohu při organizaci a provádění odborné přípravy a přípravy a vzdělávání dospělých, jelikož řada regionů a zejména vesnic nemá vzdělávací centra, která by byla určena i pro dospělé. Úloha místních a regionálních orgánů je o to důležitější, že tyto orgány mají informace o místním trhu práce a jsou v kontaktu s místními podniky, které mohou podporovat praktické odborné vzdělávání. Osoby, které si přejí absolvovat odbornou přípravu pro dospělé či odborně vzdělávací kurzy, musí navíc po několik měsíců hradit dopravu. Z toho jim vznikají dodatečné náklady, které pro nezaměstnaného, jenž dostává pouze malý příspěvek či žádný, představují velkou zátěž;

19.

požaduje tedy, aby návrh doporučení Komise co nejvíce zohlednil regionální rozměr problému, a vyzývá proto Radu, aby zvážila klíčovou roli, kterou mohou mít regiony a místní orgány při zlepšování účinnosti služeb zaměstnanosti.

5.4.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/40

—

1. druh: Hlavní koneční uživatelé, pro něž byl rámec pro shromažďování údajů navržen, včetně Komise, všech orgánů, jako je ICES a VTHVR určených Komisí k poskytování opakovaného poradenství přímo podporujícího rozhodování v oblasti společné rybářské politiky, a další orgány pro řízení rybolovu, jako jsou regionální organizace pro řízení rybolovu a GFCM využívající údaje rámce pro shromažďování údajů k provádění svých politik řízení rybolovu.

—

2. druh: Jiné orgány, jako jsou poradní sbory nebo subdodavatelé, od nichž může Komise požadovat poradenství nebo analýzu vycházející z údajů rámce pro shromažďování údajů.

—

3. druh: Všechny ostatní subjekty, jako jsou nevládní organizace, organizace rybářů a vysoké školy, které mají zájem na využívání údajů rámce pro shromažďování údajů pro své vlastní účely.

II.

1.

vítá návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o vytvoření rámce Unie pro shromažďování, správu a využívání údajů v odvětví rybolovu a pro podporu vědeckého poradenství pro společnou rybářskou politiku a považuje jej za důležitý milník při ustavení regionalizované společné rybářské politiky;

2.

považuje shromažďování údajů za zásadní pro zlepšení znalostí o rybích populacích a dlouhodobé řízení rybolovu. Lepší shromažďování údajů umožní spolehlivější posouzení maximálního udržitelného výnosu a dosažení dlouhodobé udržitelnosti podle nařízení Rady č. 1380/2013;

3.

pokládá tento návrh za cenný nástroj pro dosažení udržitelného rybolovu do roku 2020;

4.

konstatuje, že postupné přesunutí pozornosti na vliv rybolovu na ekosystém zvýšilo potřebu zohlednění dopadů rybolovu na ekosystémy, což je zásada vyjádřená v článku 2 nové společné rybářské politiky jako jeden z hlavních cílů (nařízení Rady č. 1380/2013);

5.

konstatuje, že spolehlivé shromažďování údajů o mořských druzích, ať komerčních či nekomerčních, spolu s dalšími relevantními údaji o životním prostředí, povede k přesnějšímu posouzení stavu populací a také mořských ekosystémů a jejich dynamiky;

6.

klade si otázku ohledně méně častého shromažďování údajů, což může mít dopad na monitorování a tvorbu souborů, zejména u údajů, u nichž může dojít k rychlému vývoji a které mohou mít závažný důsledek pro správní opatření;

7.

pokládá tento návrh za zásadní krok k zavedení ekosystémového přístupu reformované společné rybářské politiky;

8.

navrhuje, aby prvním krokem při posuzování dopadu rybolovu na citlivé mořské ekosystémy byla analýza, do jaké míry se překrývá prostorové rozmístění intenzity rybolovu a umístění ohrožených mořských stanovišť. Nutným předpokladem je dostupnost map stanovišť; nejsou-li tyto mapy k dispozici, měly by být provedeny konkrétní studie financované jako součást opatření přímého řízení. Ve druhém kroku by měl být podrobně popsán dopad různých typů lovných zařízení na různé typy stanovišť;

9.

konstatuje, že existuje velký potenciál pro zvyšování interoperability s rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí;

10.

prohlašuje, že využití výzkumných plavidel jako společných platforem pro účely rámce pro shromažďování údajů a rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí je nejlepším způsobem, jak minimalizovat provozní náklady. Měla by se nicméně zvážit dostatečná dostupnost lidských zdrojů a zařízení v členských státech, aby bylo možné provádět nové operace;

11.

souhlasí s cílem většího souladu mezi disponibilními údaji a potřebami řízení, avšak upozorňuje na dopad, který může mít analýza nákladů a přínosů a nákladů a využívání, kterou navrhuje Komise. U některých údajů nelze průzkumy na moři nahradit jinou, méně nákladnou metodou;

12.

vyzývá členské státy, aby provedly posouzení svých stávajících systémů shromažďování údajů s cílem zajistit interoperabilitu. Tato hodnocení by měla přezkoumat soulad, protokoly pro předávání údajů, jejich shromažďování, zpracovávání, podávání a posuzování kvality. Účinné regionální shromažďování údajů a vytvoření regionálních databází by se mělo projevit v lepší integraci shromážděných údajů do plánů řízení;

13.

vyzývá všechny zúčastněné strany, aby usilovaly, je-li to možné, o zajištění otevřené dostupnosti shromážděných údajů ve formátu, který mohou příslušní uživatelé, včetně místních a regionálních orgánů, použít; Je zásadní poskytnout jednotlivým regionům více informací a lépe zohlednit jejich potřeby;

14.

konstatuje, že vědecké údaje o rybolovu jsou již široce dostupné, ale jen zřídka ve formátu, který mohou místní a regionální orgány snadno využít kvůli absenci vhodného rozhraní a know-how na místní úrovni;

15.

zdůrazňuje význam shromažďování údajů pro kvalitativní a kvantitativní analýzu modré ekonomiky, s přihlédnutím k potřebě shromažďovat údaje s cílem vyplnit stávající mezery ve znalostech;

16.

poukazuje na význam socioekonomických údajů v odvětví rybolovu a akvakultury a předkládá hypotézu, že harmonizace těchto údajů by mohla střednědobě přispět k větší harmonizaci a posílení sociálních předpisů v těchto odvětvích;

17.

konstatuje však, že financování z ENRF by se mělo využívat pouze ke shromažďování údajů podle nařízení o společné rybářské politice a ENRF;

18.

požaduje shromažďování údajů a vědecké poradenství, které splňují potřeby společné rybářské politiky získat financování, jež odráží její ambiciózní cíle. Pokud by údaje měly být shromažďovány za jinými účely, než je společná rybářská politika, pak by měly být financovány z jiných prostředků než z ENRF;

19.

zdůrazňuje, že pro průmysl zpracování ryb je důležité shromažďovat sociálně-ekonomické údaje. Původ zpracovaných ryb je důležitou veličinou pro pochopení hodnotového řetězce v malých rybářských obcích a dostupnost těchto informací by mohla být velice přínosná pro politický přístup k místnímu drobnému a pobřežnímu rybolovu na vnitrostátní a evropské úrovni. Shromažďování a pečlivá analýza sociálních a ekonomických údajů, jako je genderová vyváženost zaměstnanců a typy zaměstnanosti, by mohly otevřít nové možnosti pro vytváření pracovních míst a hospodářský růst v pobřežních oblastech. Odhaduje se, že na každé jedno euro investované do shromažďování údajů, kontroly a vymáhání v odvětví rybolovu, je potenciální návratnost 10:1;

20.

opakuje, že sběr a zveřejňování informací o stavu moří a oceánů by místním a regionálním orgánům a hospodářským subjektům neměly zapříčinit žádné potíže nebo dodatečnou administrativní zátěž (1);

21.

vítá, že Evropská komise do svého návrhu zahrnula sociálně-ekonomické údaje z odvětví akvakultury. Výbor se domnívá, že modrá ekonomika má velký potenciál přispět k evropské agendě pro růst a zaměstnanost, zejména proto, že vytváří cenná pracovní místa ve strukturálně slabých oblastech. Zlepšení shromažďování údajů bude mít rovněž pozitivní dopad na inovace a konkurenceschopnost a napomůže snížit nejistotu spojenou s mořskými oblastmi (2);

22.

vítá, že je v návrhu dodržena zásada proporcionality tak, jak je stanovena v článku 5 Smlouvy o Evropské unii;

23.

vítá značné úsilí, které Evropská komise vyvinula s cílem uplatňovat zásady lepší právní úpravy a zjednodušení návrhu;

24.

navrhuje, aby normotvůrce stanovil členění hlavních druhů konečných uživatelů, aby bylo v souladu s doporučeními VTHVR:

1. druh: Hlavní koneční uživatelé, pro něž byl rámec pro shromažďování údajů navržen, včetně Komise, všech orgánů, jako je ICES a VTHVR určených Komisí k poskytování opakovaného poradenství přímo podporujícího rozhodování v oblasti společné rybářské politiky, a další orgány pro řízení rybolovu, jako jsou regionální organizace pro řízení rybolovu a GFCM využívající údaje rámce pro shromažďování údajů k provádění svých politik řízení rybolovu.

2. druh: Jiné orgány, jako jsou poradní sbory nebo subdodavatelé, od nichž může Komise požadovat poradenství nebo analýzu vycházející z údajů rámce pro shromažďování údajů.

3. druh: Všechny ostatní subjekty, jako jsou místní a regionální orgány, pro něž je rybolov důležitý, nevládní organizace, organizace rybářů a vysoké školy, které mají zájem na využívání údajů rámce pro shromažďování údajů pro své vlastní účely;

25.

požaduje, aby se při shromažďování údajů v rámci SRP kromě údajů o rybích populacích získávaných v zájmu dosažení udržitelného rybolovu a akvakultury zjišťovaly také spolehlivé údaje sloužící k zacházení se zvířaty, která se živí rybami (např. vydry, kormoráni, volavky šedé), a dalšími přísně chráněnými druhy zvířat (např. bobři).